Vliv orgánů veřejné správy na rozvoj cestovního ruchu v České republice

Vliv orgánů veřejné správy na rozvoj cestovního ruchu v České republice

Diplomová práce

Bc. Petr Hoch Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s r. o. Katedra cestovního ruchu

Studijní obor: Management destinace cestovního ruchu Vedoucí diplomové práce: Ing. Petr Studnička Datum odevzdání diplomové práce: 2014-06-04 Datum obhajoby diplomové práce: 2014 - Srpen Email: [email protected]

Praha, 2014

The Influence of Public Administrations at the Development of Tourism in Czech Republic

Masterʼs Dissertation

Bc. Petr Hoch

The Institute of Hospitality management in Prague 8, Ltd. Department of tourism

Field of study: Tourism destination management Thesis Advisor: Ing. Petr Studnička Date of Submission: 2014-06-04 Date of Thesis Defence: 2014 - August Email: [email protected]

Prague 2014

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Vliv orgánů veřejné správy na rozvoj cestovního ruchu v České republice zpracoval samostatně a veškerou použitou literaturu a další podkladové materiály, které jsem použil, uvádím v seznamu použitých zdrojů, a že svázaná a elektronická podoba práce je shodná. V souladu s §47b zákona č. 552/2005 Sb., o vysokých školách v platném znění souhlasím se zveřejněním své bakalářské práce, a to v nezkrácené formě, v elektronické podobě ve veřejně přístupné databázi Vysoké školy hotelové v Praze 8, spol. s r. o.

……………………………….… Bc. Petr Hoch

V Praze dne 4. 6. 2014

Abstrakt HOCH, Petr. Vliv orgánů veřejné správy na rozvoj cestovního ruchu v České republice [Diplomová práce]. Vysoká škola hotelová. Praha: 2014. 81 s. Diplomová práce se zaměřuje na vliv veřejné správy při rozvoji cestovního ruchu. V práci je objasněn systém veřejné správy a gesce cestovního ruchu, která však dopadá na více ústředních orgánů státní správy. Také územně samosprávní celky (obce a kraje) se mají dle zákona aktivně zapojovat do problematiky cestovního ruchu. Jejich značnou výhodou je přitom bezprostřední znalost lokálního prostředí – co do turistických atraktivit, tak i co do aktivit místních hráčů. Analytická část se zaměřuje na činnost Magistrátu hlavního města Prahy, resp. městských částí ve vztahu k cestovnímu ruchu a možnostem, které dává městu stávající legislativa pro vytváření vhodných a atraktivních podmínek pro cestovní ruch. Podkladem pro analýzu jsou Územní plán sídelního útvaru hlavního města Prahy, ve vztahu k cestovnímu ruchu, vybrané obecně závazné vyhlášky účinné na území hlavního města Prahy ve vztahu k veřejnému pořádku a s dopadem na cestovní ruch, vybrané obecně závazné vyhlášky hlavního města Prahy o místních poplatcích vztahujících se k cestovnímu ruchu a Status hlavního města Prahy.

Klíčová slova: cestovní ruch, krajské zřízení, Ministerstvo pro místní rozvoj, obecně závazná vyhláška, obecní zřízení, Statut hlavního města Praha, ústřední orgány státní správy

Abstract HOCH, Petr. The Influence of Public Administrations at the Development of Tourism in Czech Republic. [Masterʼs Thesis]. The Institute of Hospitality Management in Prague 8, Ltd. Prague: 2014. 81 p.

This diploma thesis focuses on the role of public administration in the development of tourism. In the work there is described the system of public administration and responsibility of tourism. But more central authorities are liable for tourism policy. Also local government units (municipalities and regions) are legally supposed to be actively involved in issues of tourism. Their great advantage is that while the immediate knowledge of the local environment – in terms of tourist attractions, as well as to the activities of local stakeholders. The analytical part of diploma thesis focuses on the activities of the City of Prague, respectively City parts in relation to tourism and the potential that gives the City the existing legislation for the creation of appropriate and attractive conditions for tourism. The basis for the analysis are: The Spatial Plan of the Capital City of Prague (in relation to tourism), selected generally binding regulations effective in the capital city of Prague in relation to public order and with the impact on tourism, selected generally binding regulations of the City of Prague on local charges related to tourism and Status capital city of Prague.

Key words: Capital city of Prague, Central Government, Commune Government, District Government, Generally Binding Public Notice, Ministry of Regional Development, Statute of Prague, Tourisme.

Obsah ÚVOD .................................................................................................................................. 11 TEORETICKÁ ČÁST ........................................................................................ 14

1

ÚSTŘEDNÍ ORGÁNY STÁTNÍ SPRÁVY A JEJICH PŘÍSPĚVKOVÉ ORGANIZACE S KOMPETENCÍ V CESTOVNÍM RUCHU ..................................................................... 17 1.1.1 Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky ........................................... 21 1.1.2 Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky ...................................... 33 1.1.3 Ministerstvo kultury České republiky ........................................................... 33 1.1.4 Ministerstvo zemědělství České republiky .................................................... 34 1.1.5 Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky ................................. 35 1.2 KRAJE A OBCE A JEJICH KOMPETENCE V CESTOVNÍM RUCHU V RÁMCI PŘENESENÉ A SAMOSPRÁVNÍ PŮSOBNOSTI .................................................................................... 35 1.2.1 Státní správa a samospráva ......................................................................... 36 1.2.2 Krajské zřízení .............................................................................................. 37 1.2.3 Obecní zřízení ............................................................................................... 38 1.3 PŮSOBNOST SPRÁVNÍCH ÚŘADŮ, KRAJŮ A OBCÍ PŘI PODPOŘE REGIONÁLNÍHO ROZVOJE ................................................................................................................. 39 1.3.1 Působnost ústředních správních úřadů ........................................................ 40 1.3.2 Působnost krajů ............................................................................................ 40 1.3.3 Působnost pověřených obecních úřadů a obecních úřadů obcí s rozšířenou působností ..................................................................................................... 41 1.3.4 Působnost obcí ............................................................................................. 41 1.1

ANALYTICKÁ ČÁST ........................................................................................ 43

2

ÚZEMNÍ PLÁNOVÁNÍ SÍDELNÍHO ÚTVARU HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY, VE VZTAHU K CESTOVNÍMU RUCHU ........................................................................................... 44 2.1.1 Cíl územního plánu hlavního města Prahy................................................... 44 2.1.2 Urbanistická koncepce hlavního města Prahy ............................................. 45 2.1.3 Území sportu a rekreace............................................................................... 48 2.2 OBECNĚ ZÁVAZNÉ VYHLÁŠKY V OBLASTI ZABEZPEČENÍ VEŘEJNÉHO POŘÁDKU ÚČINNÉ NA ÚZEMÍ HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY S DOPADEM NA CESTOVNÍ RUCH ....... 51 2.2.1 Zákaz nabízení a poskytování sexuálních služeb .......................................... 52 2.2.2 Omezení žebrání ........................................................................................... 53 2.2.3 Omezení užívání pyrotechnických předmětů ................................................ 54 2.2.4 Požívání alkoholických nápojů na veřejných prostranstvích ....................... 55 2.2.5 Taxislužba ..................................................................................................... 57 2.3 OBECNĚ ZÁVAZNÉ VYHLÁŠKY ÚČINÁ NA ÚZEMÍ HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY UPRAVUJÍCÍ MÍSTNÍ POPLATKY V CESTOVNÍM RUCHU ............................................. 58 2.3.1 Místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt ....................................... 59 2.3.2 Místní poplatek za užívání veřejného prostranství ....................................... 61 2.3.3 Místní poplatek ze vstupného ....................................................................... 63 2.3.4 Místní poplatek z ubytovací kapacity ........................................................... 65 2.4 OBECNĚ ZÁVAZNÉ VYHLÁŠKY VYDÁVANÉ HLAVNÍM MĚSTEM PRAHA ................... 67 2.1

NÁVRHOVÁ ČÁST ............................................................................................ 69

3 3.1 3.2 3.3

ZVÝŠENÍ KOMFORTU PRO ADRESÁTY VYHLÁŠEK .................................................... 69 PŘÍRUČKA PRAŽSKÉHO PODNIKATELE V CESTOVNÍM RUCHU .................................. 71 VEŘEJNÁ SPRÁVA NASLOUCHÁ AKTÉRŮM CESTOVNÍHO RUCHU ............................. 74

ZÁVĚR ................................................................................................................................ 75 LITERATURA ................................................................................................................... 78

Seznam tabulek a obrázků Tabulka č. 1: Místa, kde je dovoleno používání pyrotechnických předmětů tříd I. a II. Tabulka č. 2: Počet lůžek hromadných ubytovacích zařízení v hl. městě Praze 2010–2012

Obrázek č. 1: Aspekty dynamické politiky turismu

Seznam zkratek CR

Cestovní ruch

EU

Evropská unie

Koncepce2007 Koncepce státní politiky cestovního ruchu v ČR na období 2007–2013 Koncepce2014 Koncepce státní politiky cestovního ruchu v ČR na období 2014–2020 MF

Ministerstvo financí České republiky

MMR

Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky

MPD

Ministerstvo dopravy České republiky

MPO

Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky

MPSV

Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky

MŠMT

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky

MZe

Ministerstvo zemědělství České republiky

MŽP

Ministerstvo životního prostředí České republiky

NNO

Nestátní neziskové organizace

OECD

Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj

OZV

obecně závazná vyhláška

PID

systém Pražské Integrované Dopravy

ZKZ

zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (zákon o krajském zřízení), ve znění pozdějších předpisů

ZOMP

zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů

ZOZ

zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (zákon o obecním zřízení), ve znění pozdějších předpisů

ZPRR

zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů

Seznam příloh Příloha č. 1:

Přehled základního systému Satelitního účtu cestovního ruchu

Příloha č. 2:

Návrh opatření realizovaných na národní úrovni a konkrétní uvažovaný národní realizátor

Příloha č. 3:

Návrh opatření realizovaných na regionální úrovni a konkrétní uvažovaný realizátor v regionu

Příloha č. 4:

Směrné možné využití ploch v území sportu a rekreace

Příloha č. 5:

Směrné možné využití ploch zvláštních komplexů

Příloha č. 6:

Cestovní ruch v Praze – vybrané statistiky

Úvod Cestovní ruch je jedním z odvětví národního hospodářství, ke kterému se – vzhledem k celosvětovému nárůstu obratu cestovního ruchu – upírá naděje na zvýšení hrubého domácího produktu České republiky v době krize. Česká republika disponuje historickým, přírodním a kulturním potenciálem pro rozvoj cestovního ruchu; vzhledem ke geografickému umístění České republiky – tzv. v srdci Evropy – se zde nachází celá řada historických, kulturních a technických památek, včetně významných památek zapsaných do seznamu mezinárodního kulturního dědictví UNESCO. Potenciál cestovního ruchu však v současnosti není zcela využíván. To je způsobeno především poměrně nízkou kvalitou základních i doplňkových služeb cestovního ruchu spojenou s nedostatečnou kvalitou a kvalifikovaností pracovní síly v odvětví. Nelze také opominout problémy ve spolupráci a koordinaci uvnitř destinačního cestovního ruchu, které brání efektivnímu využívání atraktivit i dostupných finančních zdrojů. Koncepce státní politiky cestovního ruchu pro období 2014–20201 také upozorňuje na koncentraci cestovního ruchu do hlavního města Prahy, což v rovině obecné zvyšuje statistiky cestovního ruchu, avšak v rovině konkrétní přetrvávají významné rozdíly. Tyto rozdíly se zatím nedaří pomocí politik cestovního ruchu uspokojivě překlenout, přestože v regionech, kde je minimum pracovních příležitostí, je hlavním předpokládaným zdrojem pracovních míst a určitého blahobytu místních obyvatel právě cestovní ruch. Téma zabývající se vlivem orgánů veřejné správy na rozvoj cestovního ruchu v České republice je tedy vysoce aktuální, byť je na první pohled dle názvu práce spjato s byrokracií a ryze formálními postupy a procedurami. Efektivní činnost veřejné správy na všech úrovních má předpoklad přispět k využití potenciálu cestovního ruchu a jeho pozitivních dopadů na růst produktivity hospodářství. Praktickou realizaci podpory cestovního ruchu a jednotlivých projektů i lokalit mají na starost organizační složky státu (tj. ministerstva), případně státní příspěvkové organizace, které byly konkrétním ministerstvem zřízeny a jsou financovány z jeho rozpočtových zdrojů. Tyto organizace realizují projekty pro podporu cestovního ruchu, mj. v souladu 1

MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ: Koncepce státní politiky cestovního ruchu v ČR na období 2014–2020. Mmr.cz [online] 2013. [cit. 2014-02-11]. Dostupný na WWW: .

11

s Koncepcí státní politiky cestovního ruchu, ať na roky 2007–20132 nebo v souladu s novou Koncepcí státní politiky cestovního ruchu na roky 2014–20203. Hlavním cílem diplomové práce je v praktické části popsat, analyzovat a zhodnotit, jak přispívá k rozvoji cestovního ruchu magistrát hlavního města Prahy, resp. úřady městských částí Prahy, a to v kontextu těchto dokumentů a podzákonných předpisů: o územní plánování sídelního útvaru hlavního města Prahy, ve vztahu k cestovnímu ruchu, o vybrané obecně závazné vyhlášky účinné na území hlavního města Prahy ve vztahu k veřejnému pořádku a s dopadem na cestovní ruch, o vybrané obecně závazné vyhlášky hlavního města Prahy o místních poplatcích vztahujících se k cestovnímu ruchu, o z hlediska Statutu hlavního města Prahy. Na základě vymezeného cíle je stanovena hypotéza: H0 Hlavní město Praha, resp. městské části Prahy, v rámci samostatné působnosti nevyužívá dostatečně možnosti vydávat podzákonné předpisy pro úpravu místních poměrů se vztahem k rozvoji cestovního ruchu v hlavním městě Praze.

Z hlediska metodologie byly použity tyto metody: literární rešerše dostupných a relevantních zdrojů odborných i právních, deskripce, indexní analýza, kritická analýza a syntéza. V teoretické části se práce bude zabývat vymezením a popisem činnosti vybraných ústředních orgánů státní správy a jejich příspěvkových organizací s kompetencí v cestovním ruchu, a to primárně se zaměřením na Ministerstvo pro místní rozvoj České

2

MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ: Koncepce státní politiky cestovního ruchu v ČR na období 2007–2013. Mmr.cz [online] 2009. [cit. 2013-11-15]. Dostupný na WWW: . 3

MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ: Koncepce státní politiky cestovního ruchu v ČR na období 2014–2020. Mmr.cz [online] 2013. [cit. 2014-02-11]. Dostupný na WWW: .

12

republiky; dále bude vymezena a popsána působnost obcí a krajů, kterou jim přiznává legislativa v širším smyslu i konkrétně v oblasti cestovního ruchu. Teoretická část se bude zabývat systémem veřejné správy a samosprávy, včetně objasnění principu samostatné a přenesené působnosti. Analytická část se bude zabývat konkrétními dokumenty a podzákonnými předpisy (konkrétně obecně závaznými vyhláškami vydávanými hlavním městem Praha), které mají souvislost s cestovním ruchem v hlavním městě. První podkapitola se věnuje popisu, analýze a hodnocení problematiky cestovního ruchu v kontextu Územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy, se zaměřením na jeho obecné cíle a konkrétně ve vztahu k urbanistickým funkcím, které je třeba zajistit v souvislosti s cestovním ruchem – od dopravy, po vymezení a vytýčení sportovních a rekreačních ploch a zvláštních multifunkčních komplexů. Druhá podkapitola se zabývá vybranými obecně závaznými vyhláškami účinnými na území hlavního města Prahy s tématikou zajištění veřejného pořádku a dopadem na cestovní ruch. Třetí podkapitola se věnuje vybraným obecně závazným vyhláškám účinným na území hlavního města Prahy upravujícím místní poplatky v souvislosti s cestovním ruchem. Čtvrtá podkapitola bude uvádět vybrané statistiky cestovního ruchu v souvislosti s obecně závaznými vyhláškami popisovanými v předchozích podkapitolách. Návrhová část bude obsahovat opatření ke zlepšení současného stavu podpory cestovního ruchu ze strany magistrátu hlavního města Prahy. V závěru budou syntetizovány poznatky získané při zpracování celé diplomové práce a bude zde obsaženo vyjádření k hypotéze.

13

1 Teoretická část Převažující část aktivit v cestovním ruchu vykonává primárně podnikatelský sektor a to za účelem dosahování zisku. Orientace na zisk však může znamenat i nežádoucí směr rozvoje cestovního ruchu, zejm. pokud jde o negativní dopady na životní prostředí nebo místní obyvatelstvo. Úkolem veřejné správy je tedy především vytýčit žádoucí směry rozvoje odvětví (tj. oblasti aktivit) a koordinovat činnost jednotlivých aktérů tak, aby užitek z jejich realizovaných aktivit byl co největší. Různé úrovně veřejné správy mají odlišné kompetence i nástroje, kterými svého cíle mohou dosáhnout.4 Veřejnou správu je nutno vnitřně členit na státní správu a na samosprávu. Veřejnou správu vykonává především stát jakožto tzv. státní správu a to prostřednictvím vlastních orgánů, což bude rozpracováno dále v textu podkapitoly 1.1 Ústřední orgány státní správy a jejich příspěvkové organizace. Státní správu dále vykonávají další tzv. veřejnoprávní subjekty jakožto představitelé a nositelé veřejné moci (veřejné korporace), které svou subjektivitu odvozují od státu a současně jsou jím aprobovány. Tyto korporace vykonávají veřejnou správu svým jménem a ve své působnosti, a správa jimi vykonávaná je ve své podstatě výkonem samosprávy. Podle obvyklého členění veřejnoprávních korporací na územní samosprávní celky (obce, kraje) a zájmové korporace (komory, svazky, vysoké školy apod.) se člení i samospráva na územní a zájmovou.5 Výkon veřejné správy a samosprávy v kontextu cestovního ruchu bude rozpracován dále v textu podkapitoly 1.2 Kraje a obce a jejich kompetence v cestovním ruchu. Veřejnou správu, resp. správu vykonávanou veřejnoprávními nositeli je třeba odlišovat od správy soukromé, vykonávané soukromoprávními nositeli. Veřejná správa jakožto správa veřejných záležitostí je správou ve veřejném zájmu a subjekty, které ji vykonávají, ji realizují jako právem uloženou povinnost, a to z titulu svého postavení veřejnoprávních

4

SPOLEČNOST PRO REGIONÁLNÍ EKONOMICKÉ PORADENSTVÍ, GALVASOVÁ, I., BINEK, J., HOLEČEK, J., CHABIČOVSKÁ, K., SZCZYRBA, Z. a kol.: Průmysl cestovního ruchu. Garep.cz [online] 2008. [cit. 201312-18]. Dostupný na WWW: . 5

PRŮCHA, P., SCHELLE, K.: Základy místní správy. Brno: Iuridica Brunensia, 1995. s. 15 an.

14

subjektů.6 Tittlebachová7 definuje také smíšenou formu nositelů politiky turismu, kam řadí např. organizace spotřebitelů a občanské iniciativy, které se ve veřejném zájmu snaží o podporu turismu a vytváření příznivých podmínek pro cestovní ruch 8 lokálně i v celostátním měřítku.

Legislativa v oblasti cestovního ruchu Jedním z hlavních účelů legislativy v oblasti cestovního ruchu je především vytvoření dostatečného rámce pro podporu rozvoje cestovního ruchu. Nad rámec stanovení kompetencí státní správy a samosprávy a ochrany spotřebitele se jedná také o úpravu některých specifických podmínek podnikání v cestovním ruchu. Hlavní předpisy týkající se stanovení kompetencí státní správy a samosprávy jsou především:  zákon České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky (kompetenční zákon), ve znění pozdějších předpisů,  zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (zákon o krajském zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále také ZKZ),  zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (zákon o obecním zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále také ZOZ). Z hlediska ochrany spotřebitele jsou významné mimo jiné tyt zákonné předpisy:  zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů,  zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. 6


TITTLEBACHOVÁ, Š.: Turismus a veřejná správa průniky, dysfunkce, problémy, šance. Státní politika turismu České republiky. Systémový přístup k řešení problémů. Praha : Grada Publishing, 2011. s. 16 an. 8

Příkladem může být např. občanská iniciativa Stop krachům cestovek!, která vznikla v roce 2012 a podle jejích zakladatelů jde o reakci na nedokonalé tuzemské zákony a reálně špatný stav ochrany spotřebitele v českých podmínkách, který je odchylný od standardních podmínek v EU. Tento stav kromě jiného umožňuje majitelům a jednatelům cestovních kanceláří po úpadku i nadále působit v cestovním ruchu. STOP KRACHUM CESTOVEK, KRATOCHVIL, J.: Tisková zpráva. Stop krachům cestovek! Krachycestovek.cz [online] 2012. [cit. 2014-03-18]. Dostupný na WWW: .

15

Podmínky podnikání v cestovním ruchu upravují zejména:  zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu, ve znění pozdějších předpisů; upravuje činnost cestovních kanceláří a cestovních agentur, a dále také obsah činnosti horské služby a její výkon,  zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů; upravuje podmínky živnostenského podnikání také všeobecně. V návaznosti na zákonné zmocnění pak na regionální úrovni vzniká celá řada právních předpisů podzákonné síly, zejména vyhlášky správních orgánů, nařízení a obecně závazné vyhlášky obcí a krajů, které v souvislosti s cestovním ruchem hrají značnou roli především z toho důvodu, že upravují místní okruhy problémů podle lokálních podmínek a s úzkým vztahem s lokálními hráči. Mezi nejvýznamnější procesní předpisy, podle kterých probíhá řízení, patří tyto:  zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů; představuje subsidiární předpis, kterým se řídí správní řízení, není-li ve speciálním předpise uvedeno jiné procesní pravidlo, kterým by se řídilo správní řízení ve speciální věci,  zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; je předpisem upravujícím řízení u správního soudu (toto řízení navazuje zpravidla na řízení u správních orgánů),  zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů; je hlavním soukromoprávním předpisem, upravuje řízení u obecných soudů. K vytvoření legislativního rámce pro podporu rozvoje cílů cestovního ruchu jsou stanovena opatření v těchto oblastech9:  „zvyšování devizových příjmů z cestovního ruchu,  zvyšování příjmů státních a místních rozpočtů,  stabilizace aktivit CR v regionech, s ohledem na rozvoj malého a středního podnikání, zejména ve strukturálně postižených a hospodářsky slabých regionech,  zkvalitnění infrastruktury cestovního ruchu.“ 9

ÚSTAV ÚZEMNIHO ROZVOJE: Ekonomický význam rekreace: Principy a pravidla územního plánování. Uur.cz [online] 2011. [cit. 2014-04-30]. Dostupný na WWW: .

16

1.1

Ústřední orgány státní správy a jejich příspěvkové organizace s kompetencí v cestovním ruchu

Organizační složky státu (dále také OSS) nebo státní příspěvkové organizace (dále také SPO) jsou organizace, jejichž primární funkcí, úkolem i posláním je zabezpečení základních funkcí státu (tj. zákonodárné, soudní a výkonné moci státu) na daném geograficky vymezeném území. Tyto organizace zodpovídají za poskytování nebo přímo poskytují určité statky společnosti jako celku, případně domácnostem i jednotlivcům a to na netržní bázi. Mimo toho organizační složky státu zabezpečují přerozdělování důchodu ve společnosti např. prostřednictvím poskytování sociálních transferů.10 Lze shrnout, že organizační složky státu a státní příspěvkové organizace působí zejména v těchto (veřejných nebo smíšeních) odvětvích národního hospodářství: o veřejná správa, o obrana, bezpečnost, o justice, o vzdělávání, o věda a výzkum, o zdravotnictví a sociální služby, o kultura. Výčet statků, resp. rozsah, v jakém jsou určité statky poskytovány těmito státními organizacemi, závisí na řadě faktorů a může se v čase měnit.11 Jedná se například o orientaci vzdělávací politiky nebo sociální politiku, rozsah poskytování závisí rovněž na disponibilních zdrojích státu a intenzitě přerozdělování ve státě, zejména prostřednictvím redistribuce daňových příjmů veřejných rozpočtů.

10

SLINTÁKOVÁ, B.: 11. Organizační složky státu a státní příspěvkové organizace. Státní fondy. Kvf.vse.cz [online] 2003. [cit. 2013-11-18]. Dostupný na WWW: . 11

SLINTÁKOVÁ, B.: 11. Organizační složky státu a státní příspěvkové organizace. Státní fondy. Kvf.vse.cz [online] 2003. [cit. 2013-11-18]. Dostupný na WWW: .

17

Ústřední orgány státní správy Podle zákona České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně jeho § 1, působí v České republice tyto ústřední orgány státní správy, v jejichž čele je člen vlády12: o Ministerstvo financí České republiky (dále také „MF“), o Ministerstvo zahraničních věcí České republiky (dále také „MZ“), o Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (dále také „MŠMT“), o Ministerstvo kultury České republiky (dále také „MK“), o Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky (dále také „MPSV“), o Ministerstvo zdravotnictví České republiky (dále také „MZd“), o Ministerstvo spravedlnosti České republiky (dále také „MS“), o Ministerstvo vnitra České republiky (dále také „MVZ“), o Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky (dále také „MPO“), o Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky (dále také „MMR“), o Ministerstvo zemědělství České republiky (dále také „MZe“), o Ministerstvo obrany České republiky (dále také „MO“), o Ministerstvo dopravy České republiky (dále také „MD“), o Ministerstvo životního prostředí České republiky (dále také „MŽP“). Z výše uvedených ministerstev má šest úřadů kompetence v cestovním ruchu. Jedná se o tato ministerstva: o Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky, o Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky, o Ministerstvo kultury České republiky, o Ministerstvo zemědělství České republiky, o Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky.

12

§ 1 zákona ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR.

18

Z hlediska veřejné správy je cestovní ruch vnímán jako součást regionální politiky. Z legislativní úpravy na úrovni regionální politiky také vychází. Z hlediska věcného je zásadní zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, který stanoví jako ústřední orgán ve věcech regionální politiky a cestovního ruchu Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky. Výjimku tvoří tzv. lázeňský cestovní ruch, který je podle výše uvedeného zákona o zřízení ministerstev

v

působnosti

Ministerstva

zdravotnictví

České

republiky,

což

je

konkretizováno zákonem č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon), ve znění pozdějších předpisů.13

Další ústřední orgány státní správy Mezi další ústřední orgány státní správy patří14: o Český statistický úřad, o Český úřad zeměměřický a katastrální, o Český báňský úřad, o Úřad průmyslového vlastnictví, o Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, o Správa státních hmotných rezerv, o Státní úřad pro jadernou bezpečnost, o Národní bezpečnostní úřad, o Energetický regulační úřad, o Úřad vlády České republiky, o Český telekomunikační úřad.

13


§ 2 zákona ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR, ve zněné pozdějších předpisů.

19

Z uvedených úřadů se v problematice cestovního ruchu angažuje zejména Český statistický úřad, který shromažďuje řadu statistických údajů a to mj. v rámci Satelitního účtu cestovního ruchu. Tento účet obsahuje – mimo nejžádanější informace o podílu cestovního ruchu na hrubém domácím produktu – také řadu dalších podrobných informací, ze kterých je možné vyčíst, která odvětví mají k cestovnímu ruchu nejblíže15.16 Přehled základního systému Satelitního účtu cestovního ruchu je uveden v Příloze č. 1 této diplomové práce. Specifickou roli v cestovním ruchu má také Úřad průmyslového vlastnictví, který zejména v režimu zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů, poskytuje zákonnou ochranu chráněným mj. zeměpisným označením, značkám kvality (Klasa, Czech Specials, Víno z Moravy, Víno z Čech, Víno roku) nebo značkám v oblasti cestovního ruchu (Czech Tourism), v podobě slovní, grafické nebo kombinované ochranné známky.

Státní příspěvkové organizace Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích v § 54 odst. 1 uvádí, že „Státní příspěvkové organizace zřízené, popřípadě řízené podle dosavadních předpisů ústředními orgány, okresními úřady a školskými úřady a dále […] jiné státní organizace zřízené (založené) na základě zvláštního právního předpisu nebo zvláštním právním předpisem, které ve vztahu k majetku dosud vykonávaly právo hospodaření, popřípadě právo společného hospodaření podle dosavadních předpisů anebo které budou ještě obdobně zřízeny (založeny, jsou právnickými osobami a hospodaří s majetkem (§ 8). Při tom se řídí zvláštními právními předpisy a těmi ustanoveními tohoto zákona, která se vztahují na organizační složky příslušné hospodařit s majetkem podle § 9, nejde-li o úkony vyhrazené pouze ministerstvům. …“

15

K sestavení Satelitního účtu cestovního ruchu je vždy využito značné množství detailních informací a dat, publikovány jsou však jen více či méně agregované údaje, které mají větší statistickou spolehlivost. 16

ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, LEJSEK, Z.: Satelitní účet cestovního ruchu v České republice. Historie, současný stav, výhled. In: Statistika 2009,č. 5, s. 396-422. Dostupný na WWW: . ISSN 1804-7149.

20

1.1.1 Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky (dále také MMR) patří do systému ústředních orgánů státní správy České republiky v oblastech vymezených příslušnými právními dokumenty. MMR vyniká rozmanitostí a šíří svých pravomocí, kompetencí a odpovědností za správu finančních prostředků.17

Činnosti Ministerstva pro místní rozvoj České republiky v oblasti cestovního ruchu Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky bylo zřízeno s účinností od 1. listopadu 1996 a je ústředním orgánem státní správy ve věcech: o regionální politiky, o politiky bydlení, o rozvoje domovního a bytového fondu, o nájmu bytů a nebytových prostor, o územního plánování, o stavebního řádu, o vyvlastnění, o investiční politiky, o cestovního ruchu, o veřejné dražby, o pohřebnictví. Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky dále obhospodařuje tyto úkoly: o spravuje finanční prostředky určené k zabezpečování politiky bydlení a regionální politiky státu, koordinuje činnosti ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy při zabezpečování politiky bydlení a regionální politiky státu.

17

MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ ČESKÉ REPUBLIKY: Ministerstvo. Mmr.cz [online]. 2013. [cit. 2014-04-14]. Dostupný na WWW: .

21

o zabezpečuje činnosti spojené s Kohezní politikou Evropské unie v České republice, která je zaměřena na snižování rozdílů mezi úrovní rozvoje různých regionů ČR a na sbližování ekonomické úrovně ČR s EU. o zabezpečuje účast ČR v Územní agendě EU, která vytváří strategický a akční rámec územního rozvoje Evropy s vazbou na národní koncepce územního rozvoje. o poskytuje informační metodickou pomoc vyšším územním samosprávným celkům, městům, obcím a jejich sdružením a zajišťuje činnosti spojené s procesem zapojování územních samosprávných celků do evropských regionálních struktur.18

Vedení úřadu Ministerstva pro místní rozvoj ČR v oblasti cestovního ruchu Ministryně pro místní rozvoj ČR (květen 2014): Mgr. et Mgr. Věra Jourová. Ministryně pro místní rozvoj ČR má náměstky ve čtyřech sekcích: o Sekce národního orgánu pro koordinaci, o Sekce evropských programů, o Sekce veřejného investování a cestovního ruchu, o Sekce územní a bytové politiky.

1.1.1.1 Státní politika cestovního ruchu v České republice V oblasti cestovního ruchu v souvislosti s jeho silným multiplikačním charakterem spolupracuje Ministerstvo pro místní rozvoj s dalšími ministerstvy a orgány státní správy a jimi zřízenými organizacemi na realizaci státní politiky cestovního ruchu. Státní politika v oblasti cestovního ruchu, jakožto regionální politika, je zaměřena na podporu rozvoje regionů a souvisejících oblastí. Na politiku cestovního ruchu dopadá celá řada předpisů z úrovně České republiky (ale také z úrovně Evropské unie), dále zejména

18

MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ ČESKÉ REPUBLIKY: Ministerstvo. Mmr.cz [online]. 2013. [cit. 2014-04-14]. Dostupný na WWW: .

22

Koncepce státní politiky cestovního ruchu. Zasahuje sem rovněž statistika cestovního ruchu, popř. vzdělávání v cestovním ruchu.19 Aktivity spojené s tvorbou a implementací Koncepce státní politiky cestovního ruchu zabezpečuje Odbor cestovního ruchu MMR, který rovněž realizuje opatření vyplývající z dílčích strategií a svojí činností přispívá k uznání průmyslu cestovního ruchu jako důležitého národohospodářského odvětví.20

Koncepce státní politiky cestovního ruchu v ČR na období 2007–2013 Koncepce státní politiky cestovního ruchu v ČR na období 2007–201321 (dále také „Koncepce2007“)

představovala

střednědobý

strategický

dokument

vytvořený

v podmínkách, kdy v České republice nebyl cestovní ruch považován za plnohodnotné odvětví národního hospodářství, přestože cestovní ruch má významné pozitivní dopady na regionální rozvoj, trh práce, malé a střední podnikání, obchod, kulturu, dopravu, životní prostředí a infrastrukturu.22 Základním atributem Koncepce2007 byl: o rozvoj odvětví cestovního ruchu (vychází především z mobilizace privátních zdrojů zaměřených na cestovní ruch) o rozvoj systémového a koncepčního přístupu veřejné správy na všech úrovních jako zdroje konkurenceschopnosti, zaměstnanosti a hospodářského růstu.

19

MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ ČESKÉ REPUBLIKY: Koncepce státní politiky cestovního ruchu v ČR na období 2007–2013. Mmr.cz [online] 2009. [cit. 2013-11-15]. Dostupný na WWW: . 20

ÚSTAV ÚZEMNÍHO ROZVOJE: Principy a pravidla územního plánování. Kapitola C – Funkční složky C.6 Rekreace. Uur.cz [online] 2006. Dostupný na WWW: . 21


MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ ČESKÉ REPUBLIKY: Koncepce státní politiky cestovního ruchu v ČR na období 2007–2013. Mmr.cz [online] 2009. [cit. 2013-11-15]. Dostupný na WWW: .

23

Koncepce2007 měla harmonizovat činnosti v oblasti cestovního ruchu s programovacím obdobím Evropské unie na odpovídající období 2007–2013. Hlavní strategické cíle Koncepce2007 byly vyjádřeny ve čtyřech prioritách23: o „Priorita 1: Konkurenceschopnost národních a regionálních produktů CR, o Priorita 2: Rozšiřování a zkvalitnění infrastruktury a služeb CR, o Priorita 3: Marketing cestovního ruchu a rozvoj lidských zdrojů, o Priorita 4: Vytváření organizační struktury cestovního ruchu.“ Koncepce2007 byla dále východiskem pro zpracování: o Integrovaného operačního programu (IOP), o Regionálních operačních programů v oblasti cestovního ruchu, o inovací rozvojových programů cestovního ruchu v jednotlivých krajích České republiky.24

Koncepce státní politiky cestovního ruchu v ČR na období 2014–2020 Koncepce státní politiky cestovního ruchu v ČR na období 2014–202025 (dále také „Koncepce2014“) vychází z úlohy vlády České republiky vytvářet podmínky pro rozvoj podnikání skrze sektorové a regionální politiky. Jednou z nich je také politika cestovního ruchu, v jejímž rámci je hlavním cílem zvyšování konkurenceschopnosti odvětví cestovního ruchu jako celku. Významnými cíli jsou mimo jiné snaha uchovat kulturní a přírodní dědictví (socio-kulturní a environmentální pilíř politiky cestovního ruchu), k nimž cestovní ruch také může podstatně přispět.

23




24

Koncepce2014 definuje čtyři priority26: o „Priorita 1: Zkvalitnění nabídky cestovního ruchu. o Priorita 2: Management cestovního ruchu. o Priorita 3: Destinační marketing. o Priorita 4: Politika cestovního ruchu a ekonomický rozvoj.“ Ke specifickým hospodářsko-politickým cílům vlády ve vztahu k odvětví cestovního ruchu patří také vytváření účinných nástrojů v podobě podpory malým a středním podnikům, zlepšení infrastruktury cestovního ruchu, řešení a překonání strukturálních změn a regionálních disparit. V souhrnu se má jednat zejména o zvýšení konkurenceschopnosti odvětví cestovního ruchu, a to mj. formou podpory efektivního rozvoje odvětví a snižováním administrativní zátěže. Relativně samostatnou oblastí je podpora vstupního i dalšího profesního vzdělávání, která umožní zvýšit adaptabilitu pracovní síly a zkvalitnění poskytovaných

služeb,

jakožto

důležitou

složku

dlouhodobé

mezinárodní

konkurenceschopnosti v rámci cestovního ruchu.27 Strategická vize cestovního ruchu pro období 2014–2020 představuje ČR jako destinaci28: o „s vysoce pozitivní mezinárodní image; o mající kvalitní a atraktivní turistické produkty a programy; o nabízející kvalitní služby s příjemnou a vzdělanou obsluhou; o nabízející zajímavé kulturně-historické zážitky, sportovní vyžití, atraktivní přírodní zajímavosti; o nabízející bezpečné prožití dovolení domácích i zahraničních návštěvníků; 26




25

o s běžně aplikovanými principy udržitelného rozvoje v praxi; o nabízející zajímavé pracovní příležitosti v cestovním ruchu.“ Koncepce2014 si vymezuje svůj globální cíl takto29: „Zvýšení konkurenceschopnosti celého odvětví cestovního ruchu na národní i regionální úrovni a udržení jeho ekonomické výkonnosti jako důsledek dosažení rovnováhy mezi ekonomickým, socio-kulturním, environmentálním a regionálním rozvojem.“ Ke zvyšování konkurenceschopnosti odvětví cestovního ruchu jsou v Koncepci2014 stanoveny dílčí strategické cíle30: o „Posilování kvality nabídky cestovního ruchu včetně kultivace podnikatelského prostředí. o Vybudování struktury a kultivace institucí, které efektivně implementují politiku cestovního ruchu. o Zvýšení kvality lidských zdrojů jako klíčového faktoru inovačních procesů. o Zlepšení přístupu poskytovatelů služeb na trhy cestovního ruchu. o V souladu se zásadami udržitelného rozvoje, intenzivnější využívání efektivních nástrojů a inovací v oblasti řízení a marketingu destinací cestovního ruchu. o Posílení role cestovního ruchu v hospodářských a sektorových politikách státu.“ Za účelem sledování plnění dílčích strategických cílů jsou v Koncepci2014 formulovány také kontextové indikátory, jako je např. HDP generované cestovním ruchem, počet přenocování, vytíženost lůžek apod. Koncepce státní politiky cestovního ruchu v ČR na období 2014–202031 se zabývá také územní povahou opatření podpory cestovního ruchu, kde rozlišuje dvě úrovně realizovaných opatření – národní a regionální, vždy ve vztahu ke konkrétní prioritě.

29



26

Mezi národní realizátory opatření podpory cestovního ruchu Koncepce2014 řadí zejména: o Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky, o Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky, o Ministerstvo kultury České republiky, o Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky, o Ministerstvo financí České republiky, o Ministerstvo zemědělství České republiky, o Ministerstvo průmyslu a dopravy České republiky, o Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, o Ministerstvo životního prostředí České republiky, o Czech Tourism, o Státní fond dopravní infrastruktury, o profesní sdružení a asociace. Dále v textu bude podrobněji popsána pouze činnost MPO, MK, MZe a MPSV v kontextu cestovního ruchu. Mezi regionální realizátory opatření podpory cestovního ruchu Koncepce2014 řadí zejména: o Kraje, hlavní město Praha, o Czech Tourism, o destinační společnosti, o nestátní neziskové organizace. Návrh opatření realizovaných na národní úrovni a konkrétní uvažovaný národní realizátor je uveden v Příloze č. 2 této práce.

31


27

Návrh opatření realizovaných na regionální úrovni a konkrétní uvažovaný realizátor v regionu je v Příloze č. 3 této práce.

Dílčí shrnutí ke Koncepcím státní politiky cestovního ruchu Dle názoru autora jsou strategické cíle zvolené pro naplnění globálního cíle Koncepce2014 formulovány příliš vágně a naproti tomu kontextové ukazatele nastaveny příliš konkrétně, nebo naopak, a bylo by vhodné cíle nadále rozpracovat na dílčí cíle, které by skutečně byly měřitelné kontextovými ukazateli. Strategické cíle a jejich aktuální formulace mají spíše formu jakýchsi proklamací, ale postrádají základní vlastnosti cílů – např. pro „posílení“ nebo „zlepšení“ není stanoveno měřítko, výchozí stav ani předpokládaný cílový stav. Podobně neurčitě byly formulovány i cíle Koncepce2007. Jejich naplnění (je-li vůbec možné při takovéto formulaci) nebylo uspokojivé – což bylo výslovně řečeno ve výstupu SWOT analýzy zpracované v rámci Koncepce státní politiky cestovního ruchu pro období 2014–202032: „Vedle historických důvodů je třeba hledat příčiny tohoto stavu […že rozvoj cestovního ruchu v České republice je stále pod úrovní svého potenciálu…] v nízké úrovni spolupráce mezi aktéry cestovního ruchu a v nedostatečné míře koordinace aktivit na národní i regionální úrovni. Nalezení vhodného systému uspořádání institucí a aktérů cestovního ruchu je základním východiskem pro růst kvality služeb, tvorbu inovativních produktů cestovního ruchu, rozvoj lidských zdrojů a udržitelného rozvoj cestovního ruchu.“ Přitom již Koncepce státní politiky cestovního ruchu pro období 2007–201333 hovořila o „koncepčním přístupu státu zejména ze strany Ministerstva pro místní rozvoj České republiky“, který se projevuje konkrétně v níže uvedených oblastech směřovaných do soukromého sektoru (zejména jako podpora malého a středního podnikání) a k turisticky atraktivnějším obcím a městům:

32



28

o „Podpora základní a doprovodné infrastruktury cestovního ruchu (prostřednictvím Státního programu podpory cestovního ruchu, Phare 2003, SAPARD, SROP). o Podpora rozvoje a zvyšování kvality služeb v cestovním ruchu jako rozhodujícího faktoru úspěchu na evropském konkurenčním trhu (prostřednictvím Státního programu podpory cestovního ruchu, SROP). o Marketingová podpora nabídky cestovního ruchu a vybraných produktů cestovního ruchu (aktivity Czech Tourism, SROP). o Informace o cestovním ruchu (budování jednotného informačního a rezervačního systému CR, statistika cestovního ruchu, vytvoření Satelitního účtu cestovního ruchu, podpora činnosti turistických informačních center – většina problémů však není dosud vyřešena). o Vytváření vhodného (proaktivního) podnikatelského prostředí. o Vytváření vhodných organizačních struktur mezi subjekty cestovního ruchu (zatím jeden z nejslabších a podceňovaných článků podpory rozvoje cestovního ruchu). o Podpora školení a vzdělávání subjektů v oblasti cestovního ruchu (OP RLZ). o Podpora výzkumu v oblasti cestovního ruchu (rezortní výzkum MMR).“ Z hlediska teoretického zařazení konceptu formulace politiky cestovního ruchu je na Koncepcích státní politiky cestovního ruchu patrná forma dynamické politiky turismu a komplexní přístup k politice turismu, jak o nich píše Tittlebachová34. Turismus je považován za politiku budoucnosti, přičemž hlavním cílem je vytvářet podmínky pro dlouhodobě příznivý vývoj na základě současné reality. Jsou k tomu využívány různé prognózy, výzkumy a metody a uplatňuje se multidisciplinární celostní a síťový přístup s převažujícím ekonomickým hlediskem, přičemž reaguje na všechny společensky významné aspekty. Koncepce2014 konkrétně pracuje např. se statistikami Českého statistického úřadu, statistikami OECD nebo se Satelitním účtem cestovního ruchu ČR. Aspekty dynamické politiky turismu jsou znázorněny na následujícím obrázku, přičemž v centru schématu jsou uvedeni také její aktéři a dále jsou znázorněny vlivy působící na cestovní ruch:

34

TITTLEBACHOVÁ, Š.: Turismus a veřejná správa průniky, dysfunkce, problémy, šance. Státní politika turismu České republiky. Systémový přístup k řešení problémů. Praha : Grada Publishing, 2011. s. 16 an.

29

o ekonomické aspekty, o mezinárodní politika, o základní faktory pro rozvoj turismu (včetně svobody pohybu osob), o politika volného času, o udržitelný rozvoj, o společenské aspekty.

Obrázek č. 2: Aspekty dynamické politiky turismu

Zdroj: TITTLEBACHOVÁ, Š.: Turismus a veřejná správa průniky, dysfunkce, problémy, šance. Státní politika turismu České republiky. Systémový přístup k řešení problémů, str. 17

1.1.1.2 Příspěvkové organizace Ministerstva pro místní rozvoj Právní subjekty a organizační složky státu spravované Ministerstvem pro místní rozvoj České republiky (dále také MMR) lze rozčlenit na organizace přímo řízené ministerstvem a nepřímo řízené ministerstvem35:

35

MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ ČESKÉ REPUBLIKY: Přímo a nepřímo řízené organizace. Mmr.cz [online] 2013. [cit. 2014-01-16]. Dostupný na WWW:

30

Organizace přímo řízené MMR: o Centrum pro regionální rozvoj ČR: podpora regionální politiky ministerstva pro místní rozvoj, podpora a monitorování sociálního a hospodářského rozvoje v regionech, o Česká centrála cestovního ruchu – Czech Tourism, podporuje příjezdový a domácí cestovní ruch obecně a dále se zaměřuje na konkrétní oblasti cestovního ruchu, o Ústav územního rozvoje: zpracovává podklady pro operativní činnost ministerstva, připravuje podklady pro legislativu, vytváří informační systémy, organizuje mezinárodní odborný styk a zabezpečuje účast v mezinárodních organizacích, o PRIVUM: zajišťuje převzetí, evidenci, správu a privatizaci majetku státu na území bývalých vojenských újezdů Mladá a Ralsko. Organizace nepřímo řízené MMR: o Horská služba ČR, o.p.s.: organizuje a provádí záchranné a pátrací akce v horském terénu a vytváří podmínky pro bezpečnost návštěvníků hor, o Státní fond rozvoje bydlení: založen za účelem podpory rozvoje bydlení v České republice v souladu s koncepcí bytové politiky schválené vládou České republiky o Českomoravská záruční a rozvojová banka, a.s.: napomáhá v souladu se záměry hospodářské politiky vlády České republiky a regionů rozvoji malého a středního podnikání, infrastruktury a dalších sektorů ekonomiky vyžadujících veřejnou podporu. Podrobněji bude text věnován pouze České centrále cestovního ruchu – Czech Tourismu.

Česká centrála cestovního ruchu – Czech Toursim Czech Tourism je státní příspěvková organizace zřízená Ministerstvem pro místní rozvoj České republiky. Svoji činnost vyvíjí v souladu s cíli zřizovatele, zřizovací listinou a platným statutem Czech Tourism.

31

Základním cílem Czech Tourism je propagace České republiky jako destinace cestovního ruchu v zahraničí i v České republice. K dosažení tohoto cíle plní Czech Tourism v koordinaci s MMR ČR tyto hlavní úkoly36: o Koordinace činností v oblasti cestovního ruchu, která zahrnuje podporu všestranného rozvoje cestovního ruchu za spolupráce s orgány státní správy a samosprávy, s profesními organizacemi, školami, výzkumnými a poradenskými institucemi apod. o Realizace destinačního marketingu, což mimo jiné obnáší zajišťování, podporu a koordinaci marketingových aktivit na domácím a zahraničním trhu, vytváření příznivého image turistické destinace „Česká republika“ a její prosazování na domácím a zejména zahraničním trhu, včetně zakládání zastoupení v zahraničí s cílem informovat zahraniční novináře, odbornou i nejširší veřejnost o nabídce cestovního ruchu v České republice a všestranně podporovat prodej národních produktů cestovního ruchu. o Mediální prezentace ČR, odvětví cestovního ruchu i agentury Czech Tourism. o Informační podpora cestovního ruchu, zejména vydávání odborných zpráv, jejichž náplní a obsahem jsou především marketingové a regionální informace, spolupráce při vytváření celostátního turistického informačního systému. o Výzkumné a vzdělávací činnosti. o Ekonomické a administrativní zajištění chodu agentury. V květnu 2013 spustil Czech Tourism v zahraničí kampaň, která má do Česka nalákat movitější klientelu se zájmem o poznávací turistiku a má přispět ke zboření stereotypů, které jsou s vnímáním Česka v zahraničí spojeny. Mj. změnit image České republiky jako levné destinace. Motto kampaně je „Česko je zemí neobyčejných příběhů, které stojí za to vyprávět a prožívat“.37

36

CZECHTOURISM. O CzechTouris – základní informace. Czechtourism.cz [online] 2013. [cit. 2014-0312]. Dostupný na WWW: . 37

ČTK, MARKETING A MÉDIA: Nová kampaň CzechTourism. Mam.ihned.cz [online] 2013. [cit. 2014-0318]. Dostupný na WWW: .

32

1.1.2 Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky (dále také MPO) patří do systému ústředních orgánů státní správy České republiky. V kontextu cestovního ruchu spravuje především38: o průmyslovou politiku, energetickou politiku, obchodní politiku v kontextu jednotného trhu EU, proexportní politiku, tvorbu jednotné surovinové politiky a využívání nerostného bohatství; tj. zprostředkovaně ovlivňuje atraktivitu České republiky jakožto destinace cestovního ruchu, o vnitřní obchod a ochranu zájmů spotřebitelů v kontextu evropské spotřebitelské politiky – mj. do jeho působnosti spadá Česká obchodní inspekce, o elektronické komunikace a poštovní služby, kdy například pokrytí internetem a mobilní sítí může být jeden z faktorů promítajících se do atraktivity konkrétní destinace nejen pro incentivní cestovní ruch, ale i pro městský cestovní ruch, kdy pro turisty existuje řada mobilních aplikací, které mohu při svých cestách využít (průvodci, plánovače, mapy, GPS apod.).

1.1.3 Ministerstvo kultury České republiky Ministerstvo kultury České republiky (dále také MK) patří do systému ústředních orgánů státní správy České republiky. Prakticky všechny oblasti v jeho gesci se přímo či nepřímo dotýkají cestovního ruchu39 (mají vliv na atraktivitu destinace): o umění (výtvarná, sochařská, architektonická a další umělecká díla mohou být zajímavou turistickou atraktivitou – ve spojení s kvalitní propagací v rámci České republiky i mezinárodně); o kulturně výchovná činnost, v rámci budování povědomí občanů o kulturním dědictví naší země,

38

MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU ČESKÉ REPUBLIKY. Působnost ministerstva. Mpo.cz [online] 2010. [cit. 2014-03-11]. Dostupný na WWW: . 39

VLÁDA ČR: Ministerstva. Vláda.cz [online] 2010. [cit. 2014-03-11]. Dostupný na WWW: .

33

o péče o kulturní památky, jejich oprava, údržba, propagace, popř. registrace na seznam UNESCO, je velmi důležitou součástí kulturního bohatství turistické destinace; o věci církví a náboženských společností (náboženství je součástí historickokulturního zázemí společnosti), o věci periodického i neperiodického tisku, o příprava návrhů zákonů a jiných právních předpisů pro oblast rozhlasového a televizního vysílání, o provádění autorského zákona, jako součást ochrany duševního vlastnictví a národních uměleckých děl, o výroba a obchod v oblasti kultury, jako nezbytná součást a podpora turistického ruchu a jednotlivých destinací cestovního ruchu.

1.1.4 Ministerstvo zemědělství České republiky Ministerstvo zemědělství České republiky (dále také „MZe“) patří do systému ústředních orgánů státní správy České republiky. Řada oblastí v jeho kompetencích se přímo či nepřímo dotýkají cestovního ruchu40: Úkolem MZe není řídit či plánovat zemědělskou, lesnickou nebo potravinářskou výrobu (což mnohem více spadá do působnosti MPO), ale vymezit příslušnými právními předpisy mantinely, v nichž se mohou podnikatelé v zemědělství pohybovat. Ministerstvo zemědělství v souladu s vládní a evropskou politikou zemědělství klade důraz na rozvoj multifunkčního zemědělství, zaměřeného jednak na zemědělskou produkci, ale i na zajišťování služeb údržby a tvorby krajiny, na další environmentální služby a na nezemědělské činnosti. Stále většího významu nabývá hlubší propojení zemědělství s obnovou a rozvojem venkova, které má úzkou vazbu především na venkovský cestovní ruch. Nicméně podoba přírody a krajiny, a jejich ochrana (spadající do gesce Ministerstva životního prostředí

40

MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY. O ministerstvu. Eagri.cz [online] 2013. [cit. 2014-03-11]. Dostupný na WWW: .

34

České republiky) jsou nedílným faktorem atraktivity České republiky nejen pro přírodní turistiku a poznávání přírodních památek, ale i pro cestovní ruch obecně.

1.1.5 Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky (dále také „MPSV“) patří do systému ústředních orgánů státní správy České republiky. MPSV je ústředním orgánem státní správy pro pracovněprávní vztahy, bezpečnost práce, zaměstnanost a rekvalifikaci, kolektivní vyjednávání, mzdy a jiné odměny za práci, důchodové zabezpečení, nemocenské pojištění, nemocenské zabezpečení, sociální péči, péči o pracovní podmínky žen a mladistvých, právní ochranu mateřství, péči o rodinu a děti, péči o občany, kteří potřebují zvláštní pomoc, a pro další otázky mzdové a sociální politiky41, což jsou otázky dotýkající se všech osob zaměstnaných nebo podnikajících v cestovním ruchu. Především pokud jde o rekvalifikaci a zaměstnanost se působnost MPSV úzce dotýká působnosti Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, které zajišťuje primární i navazující odborné vzdělávání pracovních sil v cestovním ruchu.

1.2

Kraje a obce a jejich kompetence v cestovním ruchu v rámci přenesené a samosprávní působnosti

Na státní politiku cestovního ruchu působí celá řada různorodých vlivů. Mimo jiné se jedná například o realizaci politik v působnosti jiných ústředních orgánů státní správy (např. projekty realizované Ministerstvem dopravy České republiky nebo Ministerstvem kultury). Nadto se v různých kombinacích uplatňuje nejen kompetence orgánů státní správy, ale také přenesená působnost krajů a obcí i jejich samostatná působnost. Bylo již zmíněno výše, že politika cestovního ruchu je chápána jako regionální politika. Její základní normou je zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů (dále také ZPRR). Tento zákon specifikuje oblasti podpory regionálního rozvoje, vybrané nástroje a působnosti hlavních subjektů. Konkrétně v § 3 písm. d) je jako oblast podpory regionálního rozvoje jmenovitě uváděn i cestovní ruch. Část

41

MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ ČESKÉ REPUBLIKY. 2. Důvod a způsob založení povinného subjektu. Mpsv.cz [online] 2013. [cit. 2014-03-11]. Dostupný na WWW: .

35

třetí zmiňovaného zákona se věnuje působnosti správních úřadů, krajů a obcí při podpoře regionálního rozvoje a tedy i při podpoře cestovního ruchu. Obecná ustanovení zákona tedy lze aplikovat i na jednotlivé typy aktivit, které níže uvedené subjekty veřejné správy v oblasti cestovního ruchu vykonávají.42 Základní principy členění moci ve státě budou objasněny v následujícím textu.

1.2.1 Státní správa a samospráva Státní správa a samospráva představují dva organizační subsystémy veřejné správy: o Státní správu vykonává stát svými orgány k tomu zřízenými; jedná se zejména o ústřední orgány státní správy, o nichž je již v kontextu cestovního ruchu pojednáno v předcházejícím textu. Státní správa je veřejnou správou uskutečňovanou státem na základě zákonů. Obsah zákonů tedy jednak provádí, ale jejich obsahem se také řídí. Jde o projev vázanosti správy právem – vedle zákonů je státní správa vázána také obecně závaznými právními předpisy vydanými na základě zákonného zmocnění a k provedení zákona.43 Ústava ČR44 dovoluje stanovit zákonem výkon určitých kompetencí státní správy samosprávnými orgány, které je pak realizují jako přenesené kompetence (např. matrika, stavební úřad). Při výkonu přenesené působnosti jsou samosprávné orgány povinny řídit se pravidly předepsanými pro rozhodování ve státní správě. o Samospráva je formou činnosti samosprávných subjektů správy veřejných záležitostí. Posláním je realizace vlastní samosprávné moci. Tato samosprávná moc sobě přitom zahrnuje jak prvotní moc rozhodování v samosprávných otázkách, v nichž stát ponechává plný prostor samosprávným orgánům z hlediska její tvorby, tak výkonnou samosprávnou pravomoc, která slouží nejen k samosprávnému

42



44

Ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

36

výkonu obsahu vlastních aktů, ale i k samosprávnému výkonu obsahu zákonů státu v daných podmínkách působení samosprávných subjektů.45 Samospráva je realizována volenými samosprávnými orgány v rámci obcí a krajů (zejména zastupitelstvo obce, zastupitelstvo kraje). Samospráva představuje určité společenství, jehož členové si vedou své záležitosti sami, ačkoli zde platí princip podřízenosti či odpovědnost samosprávných orgánů v rámci hierarchického uspořádání obec – kraj. Samospráva je oddělena od státní správy. Samosprávný orgán při svém rozhodování disponuje autonomií, jeho rozhodnutí je zpravidla konečné. Orgány samosprávy mohou vydávat na základě Ústavy ČR normativní právní akty i tehdy, neexistuje-li v dané věci dosud žádná právní úprava. V samosprávě neexistuje hierarchie jednotlivých orgánů tak jako ve státní správě, kde je vláda nadřízena ministerstvům, ministerstva dalším úřadům atd. Nižší samosprávný orgán není podřízen vyšším, i když není vyloučen vliv vyššího samosprávného orgánu do činnosti nižšího (hlavní město Praha vůči městským částem, kraj vůči obcím). Samosprávný orgán se ve své činnosti řídí obecně závaznými právními předpisy. Vztah státu a samosprávy se označuje jako sebeomezení státu ve prospěch samosprávy. Právo na samosprávu je jedním z charakteristických rysů moderní demokracie. V hlavě I. Čl. 8 Ústavy se zaručuje samospráva územních samosprávných celků 46. Do této autonomie, která tvoří páteř občanské společnosti, stát nesmí zasahovat, což má přispívat k ochraně demokracie před nebezpečím kumulace absolutní moci a jejím zneužitím.

1.2.2 Krajské zřízení Kraj je vyšším územně samosprávným celkem. V České republice je 14 krajů, toho jedním krajem je hlavní město Praha. Podle zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (zákon o krajském zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále také ZKZ), vymezuje kraj v § 1 odst. 1 a 2, jako územní společenství občanů, které má právo na samosprávu. Jedná se o veřejnoprávní korporaci, která má vlastní majetek a vlastní příjmy vymezené zákonem a hospodaří za

45


46

Ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

37

podmínek stanovených zákonem podle vlastního rozpočtu. Kraj vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající. ZKZ také v § 1 odst. 3 definuje orgány kraje, kterými jsou zejména zastupitelstvo kraje, rada kraje, hejtman kraje a krajský úřad. Kraj pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů, kam lze nad rámec každodenního „provozu“ zařadit mj. také oblast cestovního ruchu. Členění činností vykonávaných v samostatné působnosti a činností vykonávaných v přenesené působnosti kraje je uvedeno v § 2 a § 29 a § 30 ZKZ. Kraj spravuje své záležitosti samostatně, tj. bez vměšování státních orgánů. Státní orgány mohou do samostatné působnosti kraje zasahovat je v případě, pokut to objektivně vyžaduje ochrana zákona, a to výhradně jen způsobem, který stanoví zákon. Rozsah samostatné působnosti může být zákonem omezen. Státní správu, jejíž výkon byl zákonem svěřen orgánům kraje, vykonávají orgány kraje jako svou přenesenou působnost (viz § 29 a 30 ZKZ).

1.2.3 Obecní zřízení Obec je základním územně samosprávným celkem. Podle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (zákon o obecním zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále také ZOZ), vymezuje obec v § 1, jako územní celek, který je vymezen hranicí území obce. Jedná se o veřejnoprávní korporaci, která má vlastní majetek a vlastní příjmy vymezené zákonem a hospodaří za podmínek stanovených zákonem podle vlastního rozpočtu. Obec vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající. Také obec má v souladu s § 2 ZOZ pečovat o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů, kam lze opět nad rámec každodenních potřeb zařadit také otázky cestovního ruchu; při plnění svých úkolů má obec chránit veřejný zájem. Obec s nejméně 3 000 obyvateli je městem (§ 3 ZOZ), § 4 ZOZ vypočítává statutární města47, jejichž území se může členit na městské obvody nebo městské části s vlastními

47

Kladno, České Budějovice, Plzeň, Karlovy Vary, Ústí nad Labem, Liberec, Jablonec nad Nisou, Hradec Králové, Pardubice, Jihlava, Brno, Zlín, Olomouc, Přerov, Chomutov, Děčín, Frýdek-Místek, Ostrava, Opava, Havířov, Most, Teplice, Karviná, Mladá Boleslav a Prostějov.

38

orgány samosprávy. Městské obvody hlavního města Prahy jsou vymezeny zákonem č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů. § 5 ZOZ se vyjadřuje zejména k orgánům obce (zastupitelstvo obce, rada obce, starosta, obecní úřad a zvláštní orgány obce), města (zastupitelstvo města, rada města, starosta, městský úřad a zvláštní orgány města) nebo statutárního města (zastupitelstvo města; rada města, primátor, magistrát a zvláštní orgány města). Členění činností vykonávaných v samostatné působnosti a činností vykonávaných v přenesené působnosti obce je uvedeno v § 7 a § 61 ZOZ. Obec spravuje své záležitosti samostatně. Státní orgány a orgány krajů mohou do samostatné působnosti obce zasahovat, jen vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen způsobem, který zákon stanoví. Rozsah samostatné působnosti obce může být omezen jen zákonem. Z hlediska všeobecné státní správy se kraje dělí na správní obvody obcí s rozšířenou působností (tzv. „obce III. typu“) – jedná se o všechna dřívější okresní města a přibyla k nim řada dalších „významnějších“ měst. Obecní úřady obcí s rozšířenou působností (tzv. obcí III. stupně) jsou mezičlánkem přenesené působnosti státní správy mezi krajskými úřady a obecními úřady. Obvody obcí III. typu se někde dále dělí na správní obvody obcí s pověřeným obecním úřadem (tzv. „obce II. typu“), které vykonávají některé specifické pravomoci státní správy i pro okolní obce, např. stavební úřad nebo matriku. Některé působnosti státní správy vykonávají pro své území všechny obce (tzv. „obce I. typu“).

1.3

Působnost správních úřadů, krajů a obcí při podpoře regionálního rozvoje

Působnost správních úřadů, krajů a obcí při podpoře regionálního rozvoje je upravena v části třetí zákona č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů (dále také ZPRR).

39

1.3.1 Působnost ústředních správních úřadů Ustanovení § 11, odst. 1 a 2 ZPRR upravuje působnost ústředních správních úřadů, kterými jsou ministerstva a ústřední správní úřady v rámci své působnosti, při podpoře regionálního rozvoje. Ministerstvo má ZPRR vymezenu působnost především tak, že „koordinuje činnost všech dotčených správních úřadů při přípravě a uskutečňování strategie regionálního rozvoje a státních programů regionálního rozvoje, vypracovává analýzy hodnotící rozvoj jednotlivých krajů a okresů a návrhy na vymezení regionů; za tím účelem je oprávněno požadovat od dotčených správních úřadů a krajů potřebné údaje zpracovávané v jejich působnosti“. Ministerstvo má rovněž spolupracovat s dotčenými ústředními správními úřady a kraji, při přípravě návrhů strategie regionálního rozvoje a návrhů státních programů regionálního rozvoje, přičemž je to ministerstvo, kdo návrhy předkládá vládě ke schválení. Ústřední správní úřady v rámci své působnosti vymezení ZPRR především plní své úkoly související „se zaměřením podpory regionálního rozvoje podle § 3 ZPRR a přispívají k vyrovnávání rozdílů mezi úrovněmi rozvoje jednotlivých územních celků“. Ústřední správní orgány rovněž analyzují rozdíly mezi kraji a okresy, zejména podle ukazatelů stanovených v § 4 odst. 2 ZPRR (míra nezaměstnanosti, výdělky, hustota obyvatel apod.); výsledky analýz jsou jedním z podkladů pro vypracování návrhu strategie regionálního rozvoje a návrhů státních programů regionálního rozvoje,

1.3.2 Působnost krajů Povinností a zodpovědností krajů je ze zákona realizace rozvoje kraje. Pořizují proto programy rozvoje krajů, zahrnující i oblast rozvoje cestovního ruchu územně plánovací dokumentaci a územně analytické podklady, v rámci kterých je rovněž problematika rekreace řešena. Kraj by měl zastřešit marketing cestovního ruchu i statistiku v rámci svého regionu. Garance rozvoje cestovního ruchu na území kraje vyplývá ze zákona a souvisí s odpovědností za územní rozvoj celého kraje, včetně podpory soukromého podnikání.48 Podle § 13, odst. 1 „Kraj ve své samostatné působnosti analyzuje a hodnotí úroveň rozvoje svého územního obvodu a jeho částí a schvaluje program rozvoje územního obvodu kraje.“ 48


40

1.3.3 Působnost pověřených obecních úřadů a obecních úřadů obcí s rozšířenou působností Pověřené obecní úřady (tzv. obec II. typu) a obecní úřady obcí s rozšířenou působností (tzv. obec III. typu) zajišťují v souladu s ustanovením § 13 a ZPRR dílčí úkoly spojené s procesem podpory regionálního rozvoje, zejména jsou povinny na žádost ministerstva nebo kraje poskytnout nezbytnou součinnost při přípravě a realizaci strategie regionálního rozvoje, státních programů regionálního rozvoje a programů rozvoje územního obvodu kraje.

1.3.4 Působnost obcí Jedním ze základních poslání obce je zodpovědnost za celkový rozvoj obce a jejího území. S tím souvisí i územní příprava (od pořízení územně plánovací dokumentace, přes realizační záměry až po různé strategické nebo rozvojové plány obce). Obec je povinna na svém území vybudovat infrastrukturu, včetně turistické, a podporovat investice, které se zabývají konkrétní problémy cestovního ruchu. V případě, že nemá na svém území turistické informační centrum, měla by usilovat o svoji propagaci v nejbližším existujícím centru a zveřejnit turistické informace pomocí webových stránek.49 Podle § 14 ZPRR má obec ve své samostatné působnosti spolupracovat s krajem, na jehož území se nachází, také při přípravě a realizaci programu územního rozvoje kraje. Obec ve své samostatné působnosti může podporovat rozvoj podnikatelských aktivit potřebných pro rozvoj regionu, a sdružovat své prostředky se sousedními obcemi a dalšími právnickými osobami při zajišťování rozvojových programů společných více obcím. Rozvoj obce může nabývat mnoha podob a forem a zákon neukládá žádné povinnosti. Může se jednat o svazky obcí, sdružení s právní subjektivitou i bez právní subjektivity, mohou to být i agentury, které působí podnikatelským způsobem. Sdružení právnických osob různého typu mohou podporovat konkrétní produkty cestovního ruchu, které vytváří na jejich území podnikatelské subjekty. Měly by být garantem činnosti

49


41

a propojenosti turistických informačních center, rozvoje služeb v cestovním ruchu, sběru informací, prezentace mikroregionů, včetně marketingu.50

Svazky obcí a jejich význam v cestovním ruchu Svazky obcí jsou dobrovolná sdružení obcí, která vznikají v souladu se zákonem o obecním zřízení za účelem ochrany a prosazování společných sdružených obcí (jedná se o právnickou osobu). Ustanovení § 50, odst. 1 ZOZ mohou být předmětem činnosti svazku obcí ve vztahu k cestovnímu ruchu například otázky kvality prostředí v obci, mj. skrze ochranu životního prostředí a zajišťování občanské vybavenosti, hromadné dopravní obslužnosti apod.

50


42

2 Analytická část Analytická část práce se věnuje jednak územnímu plánování, které je podstatné z hlediska možností využití území sídelního útvaru hlavního města Prahy a dále jsou zde rozebrány vybrané obecně závazné vyhlášky, které se vztahují k cestovnímu ruchu v Praze a to z hlediska místních poplatků, souvisejících s cestovním ruchem (poplatky související s ubytováním a organizováním kulturních či prodejních akcí) a z hlediska veřejného pořádku, přičemž cílem města je zajistit určitý komfort a důstojné prostředí jak pro turisty, tak i pro místní obyvatelstvo (např. zákaz žebrání nebo konzumace alkoholu na veřejných prostranstvích).

Statut hlavního města Prahy ve vztahu k cestovnímu ruchu Statut města je základní organizační vyhláškou statutárního města, včetně hlavního města Prahy. Statut hlavního města Prahy je vydáván obecně závaznou vyhláškou, aktuálně platná a účinná verze Statutu hlavního města Prahy byla vydána vyhláškou č. 55/2000 Sb. hl. m. Prahy. Předmětem statutu hlavního města Prahy je zejména vymezení samosprávných městských částí a úprava vztahů mezi hlavním městem Prahou a městskými částmi Praha 1–22. Především jde o svěření působností a majetku hlavního města Prahy městským částem a dozor nad nimi. Statut hlavního města Prahy vymezuje záležitosti, které se svěřují do působnosti městských částí nad rozsah stanovený zákonem (Část druhá Statutu) – a to jak v samostatné tak i v přenesené působnosti. Statut určuje pravidla a podmínky pro hospodaření města, správu majetku, územní plánování a kontrolu a přezkoumávání hospodaření městských částí, dále otázky postoupení stížností a petic, a fungování informačního systému – hlavní město Praha zajišťuje technologicky a organizačně shromažďování, údržbu, aktualizaci a zpřístupnění celoměstsky významných dat. Statut hlavního města Prahy se tedy nevyjadřuje ke konkrétním otázkám v oblasti cestovního ruchu, ale stanovuje pravidla pro možnost realizace jednotlivých aktivit, které vedou k podpoře cestovních ruchu na území hlavního města Prahy.

43

2.1

Územní plánování sídelního útvaru hlavního města Prahy, ve vztahu k cestovnímu ruchu

Územní plán sídelního útvaru hlavního města Prahy je dokumentem, který stanovuje koncepci rozvoje města jako celku a obsahuje informace o využitelnosti pozemků a zásady rozvoje konkrétních lokalit a jejich okolí. Územní plán hlavního města Prahy je územním plánem sídelního útvaru podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.

2.1.1 Cíl územního plánu hlavního města Prahy Regulativy funkčního a prostorového uspořádání území hlavního města Prahy jsou přílohou č. 1 k Opatření obecné povahy č.6/2009. V Oddílu 1 definují tyto regulativy cíl územního plánu hlavního města Prahy takto: o „řeší město jako politické, ekonomické a hospodářské centrum státu, centrum kultury, vzdělanosti, turismu, dopravní křižovatku evropského významu a centrum pracovních příležitostí a vybavenosti pražského regionu, o rozvíjí hlavní město Prahu jako harmonický celek a respektuje ochranu přírodních, historických, architektonických a urbanistických hodnot, o celkově respektuje jedinečný obraz města, a jeho historický vývoj, především historické jádro města, vyhlášené jako Památková rezervace v hlavním městě Praze, zapsané v seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, o organizuje území s ohledem na komerční aktivity s cílem snížit dopravní zatížení centrální části a zajistit podmínky pro udržitelný rozvoj“ 51. Regulativy funkčního a prostorového uspořádání území hlavního města Prahy chápou město jako komplexní urbanistický a funkční celek, přičemž území města musí plnit celou řadu funkcí, z nichž některé mají i protichůdné nároky – např. rozvoj bydlení a podnikání a staveb souvisejících s těmito činnostmi vysloveně atakují plochy pro rekreaci a přírodní památky nebo zóny ochrany přírody (v různém režimu). Rovněž ochrana historických památek může omezovat rozvoj a modernizaci některých lokalit, na druhou stranu je to však především unikátní kombinace historických, 51

HLAVNÍ MĚSTO PRAHA: Příloh č. 1 k Opatření obecné povahy č.6/2009. Regulativy funkčního a prostorového uspořádání území hlavního města Prahy. Praha-město.cz [online] 2006. [cit. 2014-04-15]. Dostupný na WWW: .

44

architektonických a urbanistických hodnot, které do Prahy přivádí každoročně více než pět milionů turistů52 a pro cestovní ruch je zcela nezbytné jejich zachování. Podobně ochrana historického centra a úsilí snížit v těchto místech množství dopravy, může být pro někoho omezující, ale na druhou stranu se jedná o opatření, které sníží znečištění vzduchu, sníží hladinu hluku a celkově podpoří podmínky pro rozvoj služeb cestovního ruchu v historickém centru a pro zvýšení komfortu turistů. Regulativy funkčního a prostorového uspořádání území hlavního města Prahy se zabývají vytvořením podmínek pro vyvážený rozvoj území města ve všech oblastech života místních obyvatel i turistů.

2.1.2 Urbanistická koncepce hlavního města Prahy Urbanistická koncepce hlavního města Prahy je zpracována v Oddílu 2 Regulativů funkčního a prostorového uspořádání území hlavního města Prahy. „Je založena na vyváženém využití a rozvoji tří historicky utvářených pásem: celoměstského centra, kompaktního města a vnějšího pásma.“53  Celoměstské centrum je tvořeno severní částí historického jádra, jedná se tedy o Památkové rezervace v hlavním městě Praze. „Územní plán města rozšiřuje celoměstské centrum do oblastí Bubny-Zátory, Smíchov, Pankrác a Karlín s cílem snížit dopravní zatížení historického jádra decentralizací komerčních aktivit.“54  „Kompaktní město zahrnuje původní pražská předměstí s blokovou zástavbou, zahradní města z období před 2. světovou válkou a zástavbu pražských sídlišť.“55 52

Do Prahy v loňském roce 2012 celkem 5 397 531 turistů, což je jeden z výrazných rekordů cestovního ruchu, který naše metropole zaznamenala. 86 % turistů je zahraničních. PRAGUEWELCOME.COM: Praha ve statistikách. Praguewelcome.cz [online] 2013. [cit. 2014-04-18]. Dostupný na WWW: . 53

HLAVNÍ MĚSTO PRAHA: Příloh č. 1 k Opatření obecné povahy č.6/2009. Regulativy funkčního a prostorového uspořádání území hlavního města Prahy. Praha-město.cz [online] 2006. [cit. 2014-04-15]. Dostupný na WWW: . 54



45

Nově je kompaktní město rozšířeno o rozvojové plochy určené pro bytovou výstavbu městského charakteru a pro další funkce celoměstského i lokálního významu. Rozšíření se navrhuje „o významná centra, která přebírají některé celoměstské funkce: Dejvice, Nové Butovice, Palmovka, Vršovice-Eden, Letňany, Černý Most,

Jižní Město,

Nové Dvory.

Nejvýznamnější

plochy

rozšířeného

kompaktního města jsou v prostorech Barrandov, Západní Město, Letňany-Kbely, Horní Počernice-Černý Most, Dolní Počernice, Kunratice-Šeberov.“56  Podstatou vnějšího pásma je příměstská krajina s původně venkovským osídlením, doplněná o nízkopodlažní formy bydlení, navazující na zástavbu stávajících sídel. Významnými vnějšího pásma jsou „zemědělský půdní fond, lesní porosty a pozemky určené k plnění funkce lesa, dále přírodní prvky zeleně, které přecházejí z volné krajiny do kompaktního města a celoměstského centra formou parků a parkově upravených ploch.“57 Urbanistická koncepce hlavního města Prahy se snaží vytvořit rovnováhu mezi historickým jádrem, plochami komerčními, plochami k bydlení a plochami krajiny různého charakteru. Záměr urbanistické koncepce jednak rozšiřuje celoměstské centrum, které podléhá vyšší míře ochrany z důvodu historické hodnoty (jde tedy o rozšiřování pásma ochrany z centra směrem ven) a na druhou stranu posiluje ochranu krajinných ploch (jde o rozšiřování pásma ochrany směrem z okrajů města, resp. příměstské krajiny, směrem do centra). Lze tedy říci, že pro realizaci projektů v těchto oblastech bude složitější a náročnější prokazovat soulad s územním plánem, tj. realizované projekty budou muset vyhovovat užšímu vymezení dovolených využití ploch.

Prostorové uspořádání města Urbanistická koncepce hlavního města Prahy zdůrazňuje specifika prostorového uspořádání hlavního města Prahy, které spočívá především v „proporcích a obrazu historického jádra (Památkové rezervace v hlavním městě Praze) s jeho uličními prostory, náměstími, 56



46

historickými zahradami a parky, řekou Vltavou s ostrovy a nábřežími, architektonickými dominantami, utvářením terénu s dominantním meandrem Vltavy, údolími jejích přítoků i výraznými náhorními plošinami nad zachovanými přírodně hodnotnými svahy.“ 58 Je tedy zřejmé, že především řeka Vltava, ostrovy, nábřeží a meandr Vltavy jsou vnímány jako významné prvky celkové atmosféry historického centra města. Tyto prvky by měly být v maximální míře zachovány, aby nedošlo k narušení turisty tolik ceněné atmosféry. Na tuto významnou skutečnost pak naráží např. potřeba chránit historické centrum města protizáplavovými hrázemi a zábranami, které musely splnit protichůdné požadavky na maximální ochranu ale současně také minimální vizuální vliv na oblast, kde mají být případně použity. Prvky prostorového utváření hlavního města Prahy jsou klíčovým měřítkem a striktním limitem pro hodnocení nové výstavby v území. Tyto prvky je nutno při rozhodování v území (a při pořizování) navazující územně plánovací dokumentace systematicky chránit a rozvíjet.

Dopravní obslužnost Urbanistická koncepce hlavního města Prahy se zabývá také otázkou dopravní obslužnosti, a to jak dopravy silniční – městské (městský okruh) i tranzitní (Pražský okruh), včetně dopravy železniční (železničním uzel Praha, který je tvořen soustavou deseti železničních tratí, radiálně zaústěných do Hlavního a Masarykova nádraží) a letecké (Letiště Václava Havla). Specifickým souborem dopravních prostředků je systém Pražské Integrované Dopravy (dále také PID), který je tvořen:  „městskou hromadnou dopravou s metrem jako základním prostředkem. Doplňkovými systémy jsou tramvajová a autobusová doprava, lanová dráha a vodní doprava,  příměstskou a městskou železniční dopravou a příměstskou autobusovou dopravou,  záchytnými parkovišti P+R.“59 58


47

Také na systém Pražské Integrované Dopravy jsou kladeny značné požadavky, především co do kapacity přepravovaných osob a dosahu dopravy i do okrajových částí města. Mimo jiné například vodní doprava (přeprava osob) v rámci PID podporuje a využívá Vltavu jako specifický prvek prostorového uspořádání města. Podobně systém záchytných parkovišť P+R a jejich systematická dopravní dostupnost v rámci PID podporují úsilí o snížení množství dopravy v centru města, včetně centra historického. Kromě toho je sama o sobě specifická doprava metrem, jelikož Praha je jediné město v České republice, které má jako součást veřejné hromadné dopravy metro. Jednotlivé trasy metra jsou v posledních letech prodlužovány (např. linka A z Dejvic do Motola), za účelem zlepšení a zrychlení dopravní obslužnosti primárně okrajových částí Prahy. Připravuje se rovněž výstavba čtvrté trasy metra D, která by měla obsloužit sídliště v oblasti Krče, Lhotky, Libuše, Nových Dvorů a Písnice.60

2.1.3 Území sportu a rekreace „Jako urbanistická funkce je rekreace v územním plánování chápána jako souhrn činností sportovních, nebo sportovně rekreačních.“61 Ekonomický význam rekreace je dvojí:  pro jednotlivce, je důležitým předpokladem osobního pracovního výkonu,  ve sféře cestovního ruchu jakožto hospodářského odvětví, jako unikátní a velmi efektní prostor pro realizaci kupní síly obyvatelstva; přispívá k rozvoji řady navazujících hospodářských odvětví. V neprůmyslových oblastech může rekreace představovat důležitý ekonomický faktor, především

jako

zdroj

pracovních

míst

a

příjmu

lokálních

veřejnoprávních

i soukromoprávních subjektů. Pro území se sklonem k vylidňování může být cestovní ruch 59


ČTK, DVOŘÁKOVÁ, Š.: Nová trasa metra D pro Prahu se připravuje tentokrát ve standardní variantě. Estav.cz [online] 201. [cit. 2014-04-19]. Dostupný na WWW: . ISSN 1214-0341. 61

ÚSTAV ÚZEMNÍHO ROZVOJE: Ekonomický význam rekreace: Principy a pravidla územního plánování. Uur.cz [online] 2011. [cit. 2014-04-30]. Dostupný na WWW: .

48

faktorem stabilizace obyvatelstva, posílení zaměstnanosti ve službách a využívání uvolněného stavebního fondu.62 Sociální význam rekreace spočívá ve zlepšení kvality života, především ve vazbě na hospodářský rozvoj společnosti a růst objemu volného času. „Potřeba rekreace se projevuje bez rozdílu u všech sociálních a věkových skupin obyvatelstva (byť její formy mohou být značně odlišné) a představuje celospolečenský fenomén se stoupající důležitostí, s významným dopadem mj. i na územní plánování.“63 Část 3 Regulativů funkčního a prostorového uspořádání území hlavního města Prahy rozděluje území města na polyfunkční území a monofunkční plochy. Polyfunkční území města se dělí na kategorie64:  obytná území,  smíšená území,  území výroby a služeb,  území sportu a rekreace,  zvláštní komplexy. Monofunkční plochy hlavního města Praha se dělí na kategorie65:  veřejné vybavení,  doprava,  technické vybavení,  těžba surovin,  vodní plochy a suché poldry, 62

ÚSTAV ÚZEMNÍHO ROZVOJE: Ekonomický význam rekreace: Principy a pravidla územního plánování. Uur.cz [online] 2011. [cit. 2014-04-30]. Dostupný na WWW: . 63

ÚSTAV ÚZEMNIHO ROZVOJE: Ekonomický význam rekreace: Principy a pravidla územního plánování. Uur.cz [online] 2011. [cit. 2014-04-30]. Dostupný na WWW: . 64



49

 příroda,  krajina a zeleň,  pěstební plochy. Území sportu a rekreace v hlavním městě Praha jsou zpracována v Oddílu 4 Polyfunkční území, část 4. Území sportu a rekreace se člení na dvě základní kategorie, k nimž je vždy zpracováno další členění:  „Kategorie SP – sportu, Území sloužící pro umístění staveb a zařízení pro sport a tělovýchovu.  Kategorie SO – oddechu, Území s omezenou zastavitelností sloužící rekreaci, oddechu a sportovním aktivitám v přírodě, které podstatně nenarušují přírodní charakter území. Hlavní součástí funkce je zeleň.“66 V každé ploše v území sportu a rekreace je následujícími kódy vyznačeno směrné možné využití (funkční využití, doplňkové funkční využití a rovněž výjimečně přípustné funkční využití):  „SO 1 – přírodní rekreační plochy,  SO 2 – golfová hřiště,  SO 3 – částečně urbanizované rekreační plochy,  SO 4 – zařízení turistického ruchu,  SO 5 – zvláštní rekreační aktivity,  SO 6 – naučné a poznávací aktivity,  SO 7 – zařízení pro organizovaný pobyt dětí v přírodě.“67 Směrné možné využití ploch v území sportu a rekreace popisuje podrobně Příloha č. 4. 66



50

Zvláštní komplexy v hlavním městě Praha jsou zpracována v Oddílu 4 Polyfunkční území, část 5. Jedná se o „území sloužící pro velké monofunkční i polyfunkční komplexy s velkou koncentrací funkcí obchodních, vysokoškolských, kulturně společenských, sportovních, naučných a vzdělávacích aktivit, komplexy pro areály určené pro rozvoj nových technologií a pro další funkce, které nemají samostatně specifikovaný druh plochy.“68 Plochy zvláštních komplexů se člení na čtyři kategorie, které se již dále nerozdělují. V každé ploše zvláštních komplexů je následujícími kódy vyznačeno směrné možné využití (funkční využití, doplňkové funkční využití a rovněž výjimečně přípustné funkční využití):  „Kategorie ZOB – obchodní, Území sloužící pro maloobchodní a velkoobchodní zařízení nadmístního významu.  Kategorie

ZVS – vysokoškolské,

Území

sloužící

pro

umístění

výukových,

stravovacích, ubytovacích, sportovních a správních zařízení vysokých škol, pro vědu a výzkum.  Kategorie ZKC – kultura a církev, Území sloužící pro umístění kulturních a církevních zařízení všech typů.  Kategorie ZVO – ostatní, Území sloužící pro areály a komplexy specifických funkcí nebo jejich kombinace a pro koncentrované aktivity neuvedené v jiných zvláštních územích.“69 Směrné možné využití zvláštních komplexů popisuje podrobně Příloha č. 5.

2.2

Obecně závazné vyhlášky v oblasti zabezpečení veřejného pořádku účinné na území hlavního města Prahy s dopadem na cestovní ruch

Obecně závazné vyhlášky (dále také OZV), které vydává hlavní město Praha v rámci samostatné působnosti, v oblasti zabezpečení veřejného pořádku. Nařízeními obce (jsou

68



51

vydávána v přenesené působnosti obce) se primárně diplomová práce nezabývá a pozornost jim je věnována jen okrajově. Mezi základní témata vybraných OZV, kterými se zabývá následující text, patří místní záležitosti veřejného pořádku s dopadem na cestovní ruch, konkrétně se jedná o: o zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, především s ohledem na regulaci činností, které by mohly narušit veřejný pořádek nebo být v rozporu s dobrými mravy, bezpečností a ochranou zdraví či majetku, včetně regulace taxislužby, o zajištění veřejného pořádku pro pořádání, průběh a ukončení veřejnosti přístupných sportovních a kulturních podniků, včetně tanečních zábav a diskoték.

2.2.1 Zákaz nabízení a poskytování sexuálních služeb Vyhláška č. 20/2007: Obecně závazná vyhláška na ochranu veřejného pořádku v souvislosti s nabízením a poskytováním sexuálních služeb na veřejných prostranstvích Datum vydání:

14. 12. 2007

Datum účinnosti:

01. 01. 2008

§ 1 vyhlášky upravujíce nabízení a poskytování sexuálních služeb; v jakékoli podobě na veřejných prostranstvích tuto aktivitu považuje za činností, která by mohla být v rozporu s dobrými mravy a proto je v § 2 nabízení a poskytování sexuálních služeb zakázáno na veřejných prostranstvích na celém území Prahy.

Vyhláška je stručná a jasná. Je vhodné doplnit, že veřejné prostranství definuje § 34 ZOZ takto: všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru. Cílem vyhlášky je bezesporu zabránit veřejnému pohoršení. Na druhou stranu jistě není očekáváno, že by na základě této vyhlášky skončilo nabízení a poskytování sexuálních služeb v celém městě. Nicméně vyhláška odkazuje tuto činnost do podniků různého typu, případně domů k některému z účastníků. – Nabízení a poskytování sexuálních služeb na

52

veřejných prostranstvích ve vyhlášce není vymezeno jako úplatné (prostituce), zakazuje se tedy všeobecně. Účelem zákazu prostituce „na ulicích“ je bezesporu také zlepšení obrazu města jako turistické destinace. Prostitucí obvykle souvisí i jiná trestná činnost, mj. prodej omamných a psychotropních látek nebo obchod s lidmi. Prostituce tedy vytváří a podporuje negativní vnímání také ve vztahu k bezpečnosti a vysoké kriminalitě města, což jsou jevy bezesporu nežádoucí v souvislosti s destinací cestovního ruchu. Na druhou stranu pro určitý typ turistů mohla být místa s výskytem prostitutek zajímavou turistickou atraktivitou – např. svého času ulice Perlová nebo Rytířská. Nutno však uvážit, že prostituce je na hraně zákona, že ji zákon výslovně nezakazuje ani pro ni nejsou stanovena žádná pravidla (včetně například živnostenského oprávnění apod.), což v praxi značně komplikuje vymáhání dodržování veřejného pořádku, ačkoli se jedná o problém poměrně palčivý.

2.2.2 Omezení žebrání Vyhláška č. 10/2004: Obecně závazná vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 14/2000 Sb. hl. m. Prahy, o omezujících opatřeních místních záležitostí veřejného pořádku v souvislosti se žebráním. Datum vydání:

29. 04. 2004

Datum účinnosti:

01. 06. 2004

Vyhláška v článku I. označuje žebrání za činnost, která by mohla narušit veřejný pořádek v hlavním městě Praze. Článek 2 vymezuje typově místa, kde je zakázáno žebrání takto: „a) v prostorách metra, včetně přístupových a výstupních cest, b) ve vozidlech městské hromadné dopravy, c) na veřejně přístupných místech na území hlavního města Prahy uvedených v příloze této vyhlášky, d) na železničních stanicích a zastávkách a v okruhu 100 m od nich, e) na zastávkách linkové osobní dopravy a v okruhu 100 m od nich, f) na letištích a v okruhu 100 m od nich,

53

g) u mateřských škol, základních škol a základních uměleckých škol a v okruhu 100 m od nich, h) u zastupitelských úřadů cizích států a v okruhu 100 m od nich.“ Příloha vyhlášky (účinná od 1. 6. 2004) doplňuje výslovně některé ulice, mj. Celetná, Jindřišská, Karlův most, Melantrichova, Malostranské náměstí, Na Můstku, Na Příkopě, Národní, Ovocný trh, Pařížská, Staroměstské náměstí, Václavské náměstí a další, především turisticky exponované ulice v historickém centru.

Účelem zákazu žebrání v částech města hojně navštěvovaných turisty je opět celkem jistě snaha o zlepšení obrazu města jako turistické destinace. Žebrání je často spojeno s obtěžováním turistů (i místních občanů) a mimo nelibé estetické a čichové vjemy může být spojeno s drobnou kriminalitou (kapsářství apod.) či přestupky, zejm. proti občanskému soužití – narušování veřejného pořádku pod vlivem alkoholu apod. Žebrání, stejně jako prostituce vytváří a podporuje negativní vnímání také města ve vztahu k bezpečnosti a vysoké kriminalitě, proto je vhodné těmto jevům bránit a zejména ve spolupráci s Městskou policí hlavního města Prahy dbát na dodržování vyhlášky.

2.2.3 Omezení užívání pyrotechnických předmětů Vyhláška č. 10/2004: Obecně závazná vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 42/1999 Sb. hl. m. Prahy, o omezujících opatřeních k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku při užívání pyrotechnických předmětů. Datum vydání:

29. 04. 2004

Datum účinnosti:

01. 06. 2004

Velice stručná vyhláška zakazuje užívání pyrotechnických předmětů třídy I. a II., neboť se může jednat o činnost, která by mohla narušit veřejný pořádek v hlavním městě Praze. Užívání pyrotechnických předmětů třídy I. a II. je zakázáno s výjimkou míst, uvedených v následující tabulce – tvoří přílohu vyhlášky. Pyrotechnické předměty třídy III. a IV. vyhláška neupravuje, pro třídu IV je nutná odborná způsobilost.

54

Tabulka č. 3: Místa, kde je dovoleno používání pyrotechnických předmětů tříd I. a II.

Městská část Praha 4

Katastrální území Nusle

Praha 7

Lhotka Podolí Bubeneč

Praha 22 Praha - Benice Praha Kunratice

Uhříněves Benice Kunratice

Praha - Nedvězí Praha - Slivenec Praha - Zličín

Nedvězí Slivenec Zličín

Místo okolí Kongresového centra ohraničené Kongresovým centrem a ulicí 5. května Park Družby ulice U koupadel areál O2 Žluté lázně Výstaviště Praha mezi hlavním vchodem a Křižíkovou fontánou areál Rychety ulice K Lipanům Vimperské nám. koupaliště Šeberák areál zámeckého dvora při ulici K Libuši koupaliště Radhošť pozemek parc. č. 1654 výcvikový prostor Hasičského záchranného sboru v ulici Křivatcová Zdroj: Vyhláška č. 10/2004

Omezení užívání pyrotechniky je motivováno především snahou omezit rušení nočního klidu i denního hluku (ačkoli intenzita hluku ve vzdálenosti 8 metrů nesmí být v obou třídách vyšší než 115 decibelů). Vyhláška však reflektuje také otázky obecné bezpečnosti osob a majetku. Například v souvislosti s pyrotechnikou došlo během oslav Silvestr 201 k 18 úrazům, oproti 10 úrazům pyrotechnikou o silvestrovské noci 2012. Zábavná pyrotechnika se dělí do kategorií 1 až 4. V souladu se směrnicí Evropského parlamentu a rady č. 2007/23/ES o uvádění pyrotechnických výrobků na trh je 1. kategorie prodejná osobám starším 15 let, 2. kategorie osobám starším 18 let, 3. kategorie osobám starším 21 let a 4. kategorie výrobků je prodejná osobám s odbornou způsobilostí.

2.2.4 Požívání alkoholických nápojů na veřejných prostranstvích Obecně závazná vyhláška č. 11/2013, kterou se mění obecně závazná vyhláška č. 12/2008 Sb. hl. m. Prahy, kterou se zakazuje požívání alkoholických nápojů na veřejných prostranstvích, ve znění obecně závazné vyhlášky č. 7/2010 Sb. hl. m. Prahy Datum vydání:

18. 06. 2010

Datum účinnosti:

01. 08. 2010

55

V ustanovení § 1 se deklaruje, že požívání alkoholických nápojů je činností, která by mohla narušit veřejný pořádek v hlavním městě Praze nebo být v rozporu s dobrými mravy. § 2 vyhlášky proto zakazuje požívat alkoholické nápoje na veřejném prostranství (§ 34 ZOZ) a v částech uvedených v příloze vyhlášky. Dále se v § 2 odst. 2 vyhlášky vymezují typově místa, kde je zakázáno požívání alkoholických nápojů: „a) v okruhu 100 metrů od stanic metra, zejména pokud jde o uzavíratelné vestibuly a vstupy do stanic, b) v okruhu 100 metrů od škol a školských zařízení, c) v okruhu 100 metrů od zdravotnických zařízení, d) na dětských hřištích a pískovištích.“ Dále je zakázáno požívání alkoholických nápojů v prostoru nástupních ostrůvků nebo samostatných nástupišť veřejné dopravy. Ustanovení § 3 vyhlášky obsahuje výčet míst a akcí, na něž se zákaz nevztahuje. Především se jedná o prostory restauračních zahrádek. Zákaz se dále nevztahuje na prostor, ve kterém se koná akce pořádaná, spolupořádaná nebo povolená hlavním městem Prahou nebo městskou částí, na jejímž území se akce koná, zejména pokud jde o vinobraní, posvícení, silvestrovské a novoroční oslavy.70

Soupis typově vymezených míst, kde je zakázáno požívání alkoholických nápojů, se v určité část shoduje se zákazem žebrání. Tyto dvě nežádoucí činnosti jsou mnohdy provozovány současně, a společně vytváří opravdu nelichotivý obrázek o dané lokalitě. Tato vyhláška však dopadá i na noční život místních i turistů, který je s požíváním alkoholických nápojů často spojen a (především mladší) osoby pod vlivem alkoholu narušují veřejný pořádek hlukem, nepořádkem a nepřístojným jednáním, kterým mohou obtěžovat ostatní občany až do té míry, že jde o přestupek proti občanskému soužití. Vyhláška se tedy tomuto jevu snaží předcházet.

70

HLAVNÍ MĚSTO PRAHA: Silvestrovské oslavy: Více zraněných pyrotechnikou. Praha.eu [online] 2014. [cit. 2014-04-30]. Dostupný na WWW: .

56

Pokud jde o události, kdy je požívání alkoholických nápojů na veřejných prostranstvích dovoleno, jedná se především o společenské akce většího významu z hlediska lokálního (vinobraní, posvícení), ale i z hlediska turistického – např. novoroční oslavy v Praze jsou pravidelně cílem mnoha zahraničních turistů. Konkrétně např. v týdnu, kdy byl Silvestr 2013, podle Pražské informační služby „zavítalo do Prahy přibližně 120 tisíc turistů, nejčastěji Češi, Rusové, Němci, Italové nebo turisté z Británie.“71

2.2.5 Taxislužba Vyhláška č. 18/2013: Obecně závazná vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 23/1998 Sb. hl. m. Prahy, o ověřování znalostí řidičů taxislužby na území hlavního města Prahy, ve znění pozdějších předpisů. Datum vydání:

17. 12. 2013

Datum účinnosti:

01. 04. 2004

Článek 1 OZV o ověřování znalostí řidičů taxislužby na území hlavního města Prahy hovoří o účelu vyhlášky. Znalosti se prověřují podle článku 2/2; konkrétně se ověřují zkouškou řidiče taxislužby, kterou, kterou provádí a organizuje příslušný odbor Magistrátu hlavního města Prahy. Činnost zkušební komise se řídí zkušebním řádem, schváleným ředitelem. Podle článku 5/2 je obsahem zkoušky řidiče taxislužby zejm. prokázání znalostí:  místopisu území hlavního města Prahy,  právních předpisů upravujících taxislužbu a ochranu spotřebitele,  obsluhy taxametru; k prokázání znalostí obsluhy taxametru si řidič taxislužby vybere typ taxametru sám. Tuto část zkoušky neskládají řidiči taxislužby, kteří budou provozovat přepravu osob pouze na základě předchozí písemné smlouvy a jejichž vozidlo není vybaveno taxametrem.

71

ČTK, TÝDEN: Silvestr v Praze přilákal rekordních 120 tisíc turistů. Tyden.cz [online] 2014. [cit. 2014-0429]. Dostupný na WWW: .

57

Zkouška se podle článku 5 skládá v českém jazyce, před zkušební komisí, formou testu. Význam taxislužby v oblasti veřejného pořádku a cestovního ruchu spočívá především ve snaze dotvořit bezpečné a slušné město, kde řidiči taxislužby nezneužívají neznalost turistů, pokud jde o místní ceny, místní vzdálenosti apod. Úpravu taxislužby lze tedy zcela plnohodnotně zařadit pod téma zajištění veřejného pořádku, kdy jde především o dobrý obraz města a místního prostředí. Slušná taxislužba je rovněž významná pro místní obyvatelstvo, kdy slouží jako více či méně častá forma dopravy. Místní zákazníci taxislužby (většinou Češi) se sice z většiny s řidičem taxislužby poměrně dobře domluví, ale jistě je řada těch, co „na to nemají“, nechají si vnutit službu jako takovou, nebo službu, kterou sice potřebují, ale je jim nabízena jako předražená.

2.3

Obecně závazné vyhlášky účinné na území hlavního města Prahy upravující místní poplatky v cestovním ruchu

Místní poplatky jsou obcemi vybírány na základě zmocnění, které vyplývá ze zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon vymezuje taxativní výčet možných místních poplatků a je na každé obci, zda je zavede či nikoli. Zrovna tak je stanovena minimální a maximální výše každého poplatku a obec může ve vymezených mantinelech stanovit výši poplatku dle svého uvážení s ohledem na místní podmínky. Správou (daní a) poplatků se zabývá zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů. Obce nemohou zavést jiný poplatek, než který je uzákoněn zmíněným zákonem o místních poplatcích, neboť z ustanovení 5. odstavce Článku 11 Listiny základních práv a svobod plyne, že daně a poplatky mohou být vybírány pouze na základě zákonného zmocnění. Kapitola se zabývá místními poplatky za ubytovací kapacity, lázeňským poplatkem, poplatkem za užívání veřejného prostranství a poplatkem ze vstupného, v řazení jak je uváděno v § 1 ZOMP. Návrh finančních zdrojů rozpočtu vlastního hlavního města Prahy na rok 2014 uvažuje o příjmech z poplatků pro rok celkem 220 000 000 Kč. (Jedná se však o předpokládaný

58

příjem rozpočtu získaný z výnosu všech poplatků, návrh nerozlišuje jednotlivé místní poplatky detailně).72

2.3.1 Místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt Vyhláška č. 27/2003: Obecně závazná vyhláška o místním poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt. Datum vydání:

27. 11. 2003

Datum účinnosti:

01. 01. 2004

§ 1 OZV o místním poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt zavádí na území hlavního města Prahy, jakožto místa soustředěného turistického ruchu (dle zákona o místních poplatcích), místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt a stanoví konkrétní sazba poplatku, ohlašovací povinnost ke vzniku a zániku poplatkové povinnosti, splatnost, osvobození od poplatku a příslušnost k řízení o poplatku. Sazba poplatku určená v § 2 činí 15 Kč za osobu a za každý i započatý den pobytu, není-li tento dnem příchodu. Ohlašovací povinnost je dána ubytovateli, který musí zejména oznámit zahájení svojí ubytovací činnosti a počet lůžek sloužících k ubytování a adresu ubytovacího zařízení. Výběr poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt je povinností ubytovatele, který je povinen vybrat od ubytované osoby poplatek ve správné výši a odvést vybrané poplatky na účet správce poplatku včas a ve správné výši. Poplatek je splatný nejpozději poslední den pobytu. Ubytovatel odvádí vybrané poplatky správci do patnáctého dne každého následujícího měsíce. Od poplatku jsou osvobozeny osoby, které prokážou jiný účel pobytu než je rekreace nebo léčebný pobyt (v lázních) – tj. například osoby cestující pracovně, osoby mladší 18 let a starší 70 let (§ 3 odst. 2 ZOMP), a dále jsou osvobozeny zejména osoby ubytované v turistických ubytovnách tělovýchovných jednot a sportovních klubů a v ubytovnách

72

HLAVNÍ MĚSTO PRAHA: Příloha č. 2 k usnesení Zastupitelstva HMP. Návrh finančních zdrojů rozpočtu vlastního hlavního města Prahy na rok 2014. Praha.eu [online] 2013. [cit. 2014-04-28]. Dostupný na WWW: .

59

sdružení dětí a mládeže pro skupiny dětí a mládeže, pokud cena za ubytování nepřesahuje trojnásobek výše poplatku za osobu a den. Řízení o poplatku vykonávají městské části příslušné podle místa ubytovacího zařízení. Výjimkou místní příslušnosti je území městských částí Praha 1 a 2 a hotelů * až ***** na území celé Prahy, kde řízení o poplatku vykonává hlavní město Praha, což je určeno Statutem hlavního města Prahy (položka č. 11 přílohy č. 3 části A Statutu). Městské části pak odvádí část z vybraných poplatků na účet hlavního města Prahy, a to nejdéle do 20. prosince běžného roku. Tato povinnost je rovněž dána Statutem hlavního města Prahy. Podle přílohy 6 Statutu hlavního města Prahy je příjmem rozpočtu městské části 50 % z poplatků za lázeňský nebo rekreační pobyt v těch případech, kde správu vykonává městská část.

Poplatek se tedy nehradí při jednodenní návštěvě. Při dvoudenní návštěvě, kdy jeden den je dnem příjezdu a druhý den je dnem odjezdu se hradí poplatek ve výši 15 Kč. Lze říci, že poplatek je spíše v symbolické výši, avšak jedná se o maximální výši, kterou zákon o místních poplatcích dovoluje (§ 5 ZOMP). Ve srovnání s náklady na lázeňský pobyt nebo rekreaci se pro poplatníka nejedná o významnou položku. Přesto se při počtu návštěvníků (i přes široce uplatnitelné osvobození) jedná o zajímavý zdroj do rozpočtů místních částí nebo i hlavního města Prahy. Celkový počet přenocování hostů v hromadných ubytovacích zařízeních v Praze dosáhl během roku 2013 počtu 13 668 892, což je oproti roku 2012 nárůst o 0,5 %. Počet přenocování činil 13 668 892, z toho zahraničních návštěvníků přenocovalo 12 269 538 (89,8 %), domácích 1 399 354 (10,2 %). S ohledem na široké možnosti osvobození od poplatku za lázeňský pobyt nebo rekreaci, za předpokladu, že poplatek hradí pouze 30 % osob, které v Praze přenocovaly (a ostatní přijely např. na služební cestu, nebo splňují podmínky pro osvobození z důvodu věku), může se jednat se o poplatkový výnos více než 60 mil. Kč.

60

2.3.2 Místní poplatek za užívání veřejného prostranství Obecně závazná vyhláška č. 17/2013, kterou se mění obecně závazná vyhláška č. 5/2011 Sb. hl. m. Prahy, o místním poplatku za užívání veřejného prostranství, ve znění obecně závazné vyhlášky č. 22/2011 Sb. hl. m. Prahy. Datum vydání:

17. 12. 2013

Datum účinnosti:

01. 01. 2014

OZV zavádí na území hlavního města Prahy místní poplatek za užívání veřejného prostranství (viz § 34 ZOZ). Vyhláška stanoví konkrétní sazby poplatku, vznik a zánik poplatkové povinnosti, lhůty pro plnění ohlašovací povinnosti, splatnost, osvobození od poplatku, příslušnost k řízení o poplatku a určují místa, která v hlavním městě Praze podléhají poplatku. Sazby poplatku jsou určeny v § 2. Základem poplatku je každý započatý m2 a každý započatý den. OZV rozlišuje okolnosti, za kterých se veřejné prostranství využívá – zda jde např. o umístění stavebního zařízení pro provádění staveb a jejich změn a pro související skládky materiálů nebo umístění reklamních zařízení, zařízení pro prodej (stánek, restaurační zahrádka), lunapark nebo cirkus, natáčení audiovizuálních děl, kulturní nebo sportovní akce apod. Jednotlivé sazby nejsou záměrně uvedeny v textu práce, jelikož se jedná o podrobnou úpravu, která se ještě liší podle uvážení jednotlivých městských částí. Poplatek se platí od prvého dne, kdy došlo k užívání veřejného prostranství až do dne, kdy toto užívání skončilo a veřejné prostranství bylo uvedeno do stavu způsobilého k obecnému užívání. Poplatník je v ohlášení povinen uvést své identifikační údaje a mimo to i údaje související s podnikatelskou činností, pokud se jedná o využívání veřejného prostranství v souvislosti s podnikáním. Samozřejmě musí být uvedeny údaje rozhodné pro stanovení výše poplatkové povinnosti, tj. rozsah (v m2) a počet dní, včetně způsobu využívání veřejného prostranství. Pokud jde o krátkodobé využívání (do 6 dní), je nutno splnit tuto povinnost nejpozději jeden den předem. V případě havárií musí být ohlašovací povinnost splněna nejpozději tři dny po prvním záboru veřejného prostranství.

61

Ohlášení se podá i v případě, kdy je užívání veřejného prostranství od poplatku osvobozeno ZOMP, touto vyhláškou nebo v důsledku přenesené působnosti z titulu Statutu hlavního města Prahy. Poplatek je splatný v den, kdy bylo započato s užíváním veřejného prostranství, leda by bylo užívání delší než 30 dní – pak je poplatek splatný ve splátkách (§ 14a ZOMP a § 127 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů). Z akcí pořádaných na veřejném prostranství, jejichž výtěžek je určen na charitativní a veřejně prospěšné účely, se poplatek neplatí (§ 4, odst. 1 ZOMP) – jsou osvobozeny, stejně jako v případě vyhrazení trvalého parkovacího místa pro osoby zdravotně postižené (§ 4, odst. 3 ZOPM), pro vozidla TAXI, vozy rychlé lékařské pomoci, Policie České republiky, Městské policie hlavního města Prahy, úřadů městských částí hlavního města Prahy a Magistrátu hlavního města Prahy, zastupitelských úřadů v České republice v případě reciprocity s příslušným státem (§ 6, odst. 1, písm. a) bod 2. Vyhlášky). Mimo celé řady osvobození jsou od poplatku osvobozeny také pořadatelé sportovních akcí, na které hlavní město Praha nebo městská část hlavního města Prahy poskytuje finanční prostředky. Podrobnosti o osvobození stanovuje Příloha 1 vyhlášky, podrobnosti o místním vymezení poplatků určuje podle ulic Příloha 2 vyhlášky. Řízení o poplatku vykonávají příslušné úřady městských částí, v jejichž území leží veřejné prostranství. Jde-li o veřejné prostranství, kde působnost silničního správního úřadu vykonává Magistrát hlavního města Prahy, vykonává řízení o poplatku Magistrát hlavního města Prahy. Podle přílohy 6 Statutu hlavního města Prahy je příjmem rozpočtu městské části 100 % z poplatků za využívání veřejného prostranství v těch případech, kde správu vykonává městská část.

Poplatek za zábor veřejného prostranství má především funkci regulační a preventivní, kdy má omezovat nadměrné využívání veřejného prostranství za účelem soukromých či individuálních zájmů – také je to patrné z výčtu osvobození, kdy jsou od poplatku osvobozeny instituce státní správy a samosprávy stejně jako činnosti „pomáhající“ – zdravotní služba, Policie České republiky nebo Městská policie hlavního města Prahy.

62

Na druhou stranu jsou poplatky stanoveny ve výši, která reflektuje potenciální výdělek plynoucí subjektu ze záboru veřejného prostranství – zatímco charitativní akce a sportovní akce financované z rozpočtu města nebo městské části jsou od poplatku osvobozeny, prodejní stánky jsou odlišeny podle zaměření – např. občerstvení má vyšší sazbu než prodej květin a knih. Vyhláška je poměrně složitá a proto by měl potenciální poplatník věnovat dostatek času jejímu prostudování, aby stanovil správnou výši poplatku.

2.3.3 Místní poplatek ze vstupného Vyhláška č. 10/2011: Obecně závazná vyhláška o místním poplatku ze vstupného Datum vydání:

24. 06. 2011

Datum účinnosti:

01. 07. 2011

Vyhláška na území hlavního města Prahy zavádí místní poplatek ze vstupného a stanoví konkrétní sazby poplatku, vznik poplatkové povinnosti, lhůty pro plnění ohlašovací povinnosti, splatnost, osvobození od poplatku, evidence a příslušnost k řízení o poplatku. § 2 vyhlášky vymezuje (pro její účely) důležité pojmy pro stanovení kulturních, sportovních atd. akcí, jejichž organizátor je poplatníkem poplatku ze vstupného. Např. za kulturní akce se pokládají: veřejnosti přístupná provádění literárních a uměleckých děl, která jsou výsledkem tvůrčí činnosti autora, zejména děl slovesných, divadelních, hudebních, tanečních, výtvarných, designerských (včetně děl módního návrhářství), audiovizuálních, fotografických a kartografických a vystoupení výkonných umělců, módní přehlídky, diskotéky, taneční party, vystoupení DJ, taneční zábavy, plesy, vystoupení artistů, erotické podívané a podniky lidové zábavy (např. lunaparky, cirkusy a poutě); Za sportovní akce se pokládají utkání či vystoupení, celostátní sportovní a tělovýchovné soutěže dospělých ve všech sportovních odvětvích, a dále všechna mezinárodní či mezistátní utkání dospělých nebo jejich benefiční a exhibiční vystoupení. Vyhláška dále charakterizuje prodejní akce, reklamní akce, včetně veletrhů apod. Sazba poplatku je uvedena v % ze vstupného (pohybuje se v rozmezí 5–20 %) a určuje se v návaznosti na typ akce a velikost (kapacitu) prostor kde se akce koná. Poplatek může být stanoven i roční paušální částkou, v případě opakovaných akcí stejného nebo podobného

63

druhu. Městské části mohou v souladu se Statutem hlavního města Prahy poplatek upravit samostatně. Poplatková povinnost vzniká vybráním vstupného, leda by se jednalo o akci osvobozenou. Poplatník (organizátor) je povinen v ohlášení uvést především svoje identifikační údaje a údaje rozhodné pro stanovení výše poplatkové povinnosti, tj. druh akce, název pořadatele, datum a hodinu konání akce, místo konání a maximální kapacitu a účel využití výtěžku. Ohlášení musí být podáno u správce poplatku nejméně týden před konáním akce. Do 15 dnů po konání akce je poplatník povinen sdělit správci poplatku celkovou částku vybraného vstupného na akci, kdy je poplatek rovněž i splatný, není-li hrazen ve splátkách (roční poplatek, vždy k 15. dni posledního měsíce kalendářního čtvrtletí). Od poplatku jsou osvobozeny například taneční kursy, kursy společenského chování, akce pořádané v rámci těchto kursů (prodloužené, závěrečné večírky, závěrečné plesy apod.) a maturitní plesy nebo akce, kde je hlavní město Praha nebo městská část hlavního města Prahy pořadatelem. Řízení o poplatku vykonávají v souladu se Statutem hlavního města Prahy městské části příslušné podle místa konání akce. Podle přílohy 6 Statutu hlavního města Prahy je příjmem rozpočtu městské části 100 % z poplatků ze vstupného.

Poplatek ze vstupného má funkci regulační a preventivní. Cílem jeho ukládání je regulace hromadných akcí na území města, jejichž účelem je dosahování zisku. Nutno uvážit, že s pořádáním akce s vysokým počtem osob mohou být pro město či městskou část spojeny určití náklady související se zabezpečením dodatečné dopravní obslužnosti, bezpečnosti, organizace dopravy v místě apod. Poplatek tedy může mít částečně funkci úhradovou, kdy se prostředky použijí na (částečnou) úhradu uvedených opatření. Mimo to je účelem limitovat množství pořádaných akcí i s ohledem na místní obyvatelstvo. Výčet osvobození jasně akcentuje akce pořádané Prahou nebo městskými částmi a akce s „vysokou přidanou společenskou hodnotou“ – taneční kursy, kursy společenského chování. Na druhou stranu jsou poplatky stanoveny ve výši, která reflektuje potenciální výdělek plynoucí subjektu ze záboru veřejného prostranství – zatímco charitativní akce a sportovní

64

akce financované z rozpočtu města nebo městské části jsou od poplatku osvobozeny, prodejní stánky jsou odlišeny podle zaměření – např. občerstvení má vyšší sazbu než prodej květin a knih. Vyhláška je poměrně složitá a proto by měl potenciální poplatník věnovat dostatek času jejímu prostudování, aby stanovil správnou výši poplatku.

2.3.4 Místní poplatek z ubytovací kapacity Obecně závazná vyhláška č. 12/2012, kterou se mění obecně závazná vyhláška č. 6/2011 Sb. hl. m. Prahy, o místním poplatku z ubytovací kapacity. Datum vydání:

25. 05. 2012

Datum účinnosti:

01. 07. 2012

Vyhláškou se na území hlavního města Prahy zavádí místní poplatek z ubytovací kapacity a stanoví konkrétní sazba poplatku, vznik a zánik poplatkové povinnosti, lhůty pro plnění ohlašovací povinnosti, splatnost a příslušnost k řízení o poplatku. Sazba poplatku činí 6 Kč za každé využité lůžko a den. Poplatková povinnost vzniká dnem zahájení provozu ubytovacího zařízení v souladu se zákonem č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Poplatková povinnost zaniká dnem zániku ubytovacího zařízení nebo změnou jeho využití. Poplatník (organizátor) je povinen v ohlášení uvést především svoje identifikační údaje a údaje rozhodné pro stanovení výše poplatkové povinnosti a to do 15 dnů ode dne, kdy nastala skutečnost, která má za následek vznik povinnosti platit poplatek. Po skončení kalendářního čtvrtletí je poplatník povinen nahlásit správci poplatku celkový počet obsazených lůžek v kalendářním čtvrtletí, a to do konce měsíce následujícího po skončení kalendářního čtvrtletí. Poplatek je splatný bez vyměření, a to do konce měsíce následujícího po skončení kalendářního čtvrtletí.

65

Řízení o poplatku vykonávají městské části příslušné podle místa ubytovacího zařízení s výjimkou hotelů * až ***** na území celé Prahy, kde v souladu se Statutem hlavního města Prahy řízení o poplatku vykonává hlavní město Praha. Podle přílohy 6 Statutu hlavního města Prahy je příjmem rozpočtu městské části 100 % z poplatků z ubytovací kapacity v těch případech, kde správu vykonává městská část.

Poplatek se tedy nehradí při jednodenní návštěvě. Při dvoudenní návštěvě, kdy jeden den je dnem příjezdu a druhý den je dnem odjezdu se hradí poplatek ve výši 6 Kč. Lze říci, že poplatek je spíše v symbolické výši, avšak jedná se o maximální výši, kterou zákon o místních poplatcích dovoluje (§ 7, odst. 4 ZOMP). Na rozdíl od lázeňského nebo rekreačního pobytu není stanoveno osvobození. Při počtu přenocování v Praze se jedná o zajímavý zdroj do rozpočtů místních částí nebo i hlavního města Prahy. Český statistický úřad eviduje v Praze v roce 2012 celkem 80 925 lůžek v hromadných ubytovacích zařízeních různé úrovně, novější data nejsou k dispozici. V roce 2011 došlo k propadu počtu lůžek z 82 559 na 77 972, tj. pokles o více než 5 %, a to především v souhrnné kategorii „ostatní hromadná ubytovací zařízení jinde neuvedená“. Počet lůžek v těchto zařízeních se v roce 2012 zase mírně zvýšil a mírně se zvýšil rovněž počet lůžek v **** ubytovacích zařízeních. 73 Podle metodiky ČSÚ jsou za hromadná ubytovací zařízení považována zařízení s více než pěti pokoji bez ohledu na to, zda poskytují ubytování pravidelně či nikoli. Poplatník hradí poplatek za využité lůžko a přenocování, tj. při více než 13 617 000 realizovaných přenocování v roce 2012 (dle údajů serveru Prague Welcome), což je mimochodem meziroční nárůst o 5,17 % oproti roku 2011,74 se jedná o poplatkový výnos do rozpočtu města či městských částí více než 81 702 000 Kč. Počet lůžek hromadných ubytovacích zařízení v hlavním městě Praze za roky 2010–2012 uvádí tabulka na následující straně. 73

Česká STATISTICKÝ ÚŘAD: Hromadná ubytovací zařízení podle kategorie a území. Počet ubytovacích zařízení 2010–2012. Czso.cz [online] 2013. [cit. 2014-04-28]. Dostupný na WWW: . 74

PRAGUEWELCOME.COM: Praha ve statistikách. Praguewelcome.cz [online] 2013. [cit. 2014-04-18]. Dostupný na WWW: .

66

Počet ubytovacích zařízení v Praze je uveden v Příloze č. 6. Tabulka č. 4: Počet lůžek hromadných ubytovacích zařízení v hlavním městě Praze 2010–2012

Hromadná ubytovací zařízení celkem Hotel ***** Hotel, motel, botel **** Hotel, motel, botel *** Hotel, motel, botel ** Hotel garni ****, ***, **, * Penzion Kemp Turistická ubytovna Ostatní hromadná ubytovací zařízení

2010

2011

2012

82 559 10 206 29 071 22 590 1 487 D 2 570 D D 12 791

77 972 10 219 29 432 22 594 1 399 D 2 064 D 675 8 784

80 925 20 060 30 656 22 141 D D 2 088 504 996 10 584

Zdroj: Český statistický úřad75, Pozn.: označení D znamená důvěrný údaj

2.4

Obecně závazné vyhlášky vydávané hlavním městem Praha

Na území hlavního města Praha v současnosti platí 363 obecně závazných vyhlášek, včetně Statutu hlavního města Praha. Pouze některé vyhlášky se týkají cestovního ruchu. Konkrétně je počet vydaných (a stále platných) obecně závazných vyhlášek za roky 2010– 2014 ve vztahu k cestovnímu ruchu v této výši:  2014 (zatím) 3 OZV

2 se týkají úpravy Statutu hlavního města.

 2013 14 OZV

6 se týká úpravy Statutu hlavního města, dále jde v souvislosti s cestovním ruchem o úpravu podmínek pro taxislužbu, stanovení podmínek pro pouliční

vystoupení,

úpravu

zákazu

požívání

alkoholických nápojů a poplatku za zábor veřejného prostranství.  2012 13 OZV

7 se týká úpravy Statutu hlavního města, dále jde v souvislosti s CR o úpravu podmínek pro taxislužbu (2), stanovení poplatku za video-loterijní terminály, a poplatku z ubytovací kapacity.

75

Česká STATISTICKÝ ÚŘAD: Hromadná ubytovací zařízení podle kategorie a území. Počet ubytovacích zařízení 2010–2012. Czso.cz [online] 2013. [cit. 2014-04-28]. Dostupný na WWW: .

67

 2011 15 OZV

6 se týká úpravy Statutu hlavního města, dále je v souvislosti s cestovním ruchem úpraven poplatek

z ubytovací

kapacity

a

poplatek

ze

vstupného.  2010 8 OZV

7 se týká úpravy Statutu hlavního města, 1 OZV se zabývá zákazem požívání alkoholických nápojů na veřejných prostranstvích.

(Údaje nezahrnují nařízení vydávaná městem v přenesené působnosti).

68

3 Návrhová část V této části jsou uvedeny návrhy autora ve vztahu ke zlepšení fungování podpory cestovního ruchu na úrovni statutárního města Prahy, resp. městských částí a to nejen při komunikaci směrem od veřejné správy ale také i opačně.

3.1

Zvýšení komfortu pro adresáty vyhlášek

Z analytické části vyplynulo, že cestovní ruch upravuje celá řada obecně závazných vyhlášek. Pokud je o OZV, které mají zajistit veřejný pořádek ve městě, týkají se tyto obecně závazné vyhlášky i místních obyvatel a měly by zvýšit kvalitu jejich života v dané lokalitě tím, že budou zlepšeny podmínky a bude systematicky bráněno negativním vlivům. S obsahem OZV zajišťující veřejný pořádek by měli být dobře obeznámeni nejen přijíždějící turisté, ale také místní obyvatelstvo. Samozřejmě platí úsloví neznalost práva neomlouvá, které se vztahuje jistě rovněž na platné obecně závazné vyhlášky, které jsou součástí právního řádu. Nicméně pokud existuje obecný zájem na tom, aby byly vyhlášky dodržovány, měla by existovat komfortní možnost pro adresáty, se seznámit s vyhláškami, které mají dodržovat. Pokud budou adresáti vyhlášky a jejich případné změny znát, je zde vyšší pravděpodobnost, že budou i dodržovat, co se jim ukládá činit nebo naopak nečinit. Samozřejmě existují zákonné postupy pro publikaci vyhlášky – podle § 12, odst. 1 ZOZ probíhá publikace jejím vyhlášením, tj. konkrétně vyvěšením na úřední desce obecního úřadu po dobu 15 dnů. Úřední deska může být elektronická (tj. vyhláška může být vyvěšena i na internetu), ale lze předpokládat, že jen málo adresátů právních norem pravidelně kontroluje úřední desku městské části, popř. hlavního města Prahy. Proto lze považovat za vhodné nalézt další způsoby, které by umožnily získat informaci o vyhlášení obecně závazné vyhlášky a jejím obsahu. V návaznosti na množství obecně závazných vyhlášek platných na území hlavního města Praha (k 30. 4. 2014 to bylo 363 OZV), a jejich (až překvapivě) četných změn je zřejmé, že orientace v nich není zcela jednoduchá, i když se už adresát snaží obsah OZV cíleně zjistit. Pokud jde o úpravy Statutu hlavního města Prahy, jedná s o nejčastěji upravovanou OZV, přičemž dřív vydané OZV zůstávají v platnosti (zabývají se např. jinou oblastí působnosti než později vydané změny). Statut hlavního města Prahy je upraven 159 aktuálně platnými

69

obecně závaznými vyhláškami, což by bylo pro adresáty při orientaci značně nepřehledné. Město publikuje plné znění Statutu, což umožňuje výrazně jednodušší orientaci. Naproti tomu změny méně významných OZV jsou publikovány často jen formou změn, v podobě: „§ xy vyhlášky 123 se mění takto …“. V tom případě je pro adresáty předpisů obtížné dohledat platní znění obecně závazné vyhlášky – musí najít poslední plné znění konkrétní vyhlášky a tam si doplnit provedené změny. Lze říci, že toto je zcela zbytečná obstrukce. Hlavní město Praha má propracovaný systém publikace a vyhledávání v jím vydaných právních předpisech, ale orientace ve výsledku vyhledávání je tímto značně a nesmyslně ztížena. Snadnou dostupnost plného znění předpisu lze považovat za významný předpoklad toho, že se jím adresáti budou řídit. Zvláštním případem jsou pochopitelně turisté – cizinci, jejichž možnost seznámit se s obecně závaznými vyhláškami je logicky ještě menší než je tomu u rezidentů. Hraje v tom roli jednak jazyková bariéra, ale také to, že zájem a pozornost turisty jsou patrně orientovány jinam, než je zjišťování lokálních právních předpisů. Nicméně pro efektivní vliv na pořádek ve městě lze za vhodnější považovat preventivní přístup než pak s pomocí Městské policie města Prahy řešit již probíhající problémy a případné následky v rovině újmy na zdraví nebo škody na životech či majetku. Dobrým příkladem účinku preventivního přístupu je např. zvládnutí doslova návalu několika tisíců dánských středoškolských studentů v době jejich jarních školních prázdnin – zatímco v roce 2013 byly ulice v centru plné opilé dánské omladiny a pod vlivem alkoholu došlo k řadě výtržností a zranění, v roce 2014 se hlavní město Praha spojilo s dánskými úřady a ve spolupráci s dánskou policií problém zvládli o poznání lépe. Již na letišti informovali přijíždějící o nastolených pravidlech a opatřeních, byl zpřísněn vstup do klubů a diskoték pro návštěvníky ve věku 16-18 let a návštěvníci byli označeni barevnými páskami pro snadné rozlišení věku jejich nositele. Pochopitelně nelze přičítat vzniklé problémy v roce 2013 pouze mládeži, která byla doslova v euforii z možnosti nakoupit levně alkohol. Nezanedbatelný podíl na chuligánství a výtržnostech opilých turistů měli bezesporu i barmani a restauratéři, kteří nezřízené pití alkoholu podporovali svým velmi benevolentním přístupem k věkové hranici 18 let76 a v podstatě sami porušovali zákon.

76

HOLAKOVSKÝ, M.: Dánský vpád do Prahy je tu. Ochrání ji pásky na rukávech. Prazsky.denik.cz [online] 2014. [cit. 2014-04-30]. Dostupný na WWW: .

70

V souvislosti s povinnostmi provozovatelů restauračních aj. zařízení, ubytovatelů a dalších podnikatelů v oblasti cestovního ruchu, včetně plnění obecně závazných vyhlášek o místních poplatcích, budou podány návrhy v další podkapitole.

Opatření pro efektivnější publicitu obecně závazných vyhlášek – rezidenti Pro efektivnější sdělování OZV místním občanům lze použít například tyto postupy:  publikace na webu hlavního města Prahy, a současně místní části,  možnost občanů přihlásit se k odběru newsletteru z webu hlavního města Prahy a současně místní části, newsletter by informoval o základních změnách v předpisech a případně o nových předpisech, týkající se místních podmínek, dále by byly uvedeny připravované akce kulturní, společenské, sportovní atp., ke kterým se obecně závazné vyhlášky vztahují  informace na významných místech dotčených konkrétní OZV (např. zákaz požívání alkoholu),  spolupráce s Městskou policí hlavního města Prahy.

Opatření pro efektivnější publicitu obecně závazných vyhlášek – cizinci Pro efektivnější sdělování OZV cizincům – turistům lze použít například tyto postupy:  možnost turistů seznámit se v obecné rovině se zněním místních předpisů v ubytovacím zařízení před vstupem do České republiky nebo co nejdříve po jejím vstupu; v rámci informací, které ubytovací zařízení poskytuje ubytovaným (kulturní a historické atraktivity apod.)  informace na významných místech dotčených konkrétní OZV (např. zákaz požívání alkoholu) přinejmenším v angličtině, němčině, ruštině a  spolupráce s Městskou policí hlavního města Prahy.

3.2

Příručka pražského podnikatele v cestovním ruchu

V souvislosti s činností samosprávy v oblasti cestovního ruchu jsou velmi efektivní a všestranně atraktivní cílovou skupinou místní podnikatelé ve všech oblastech cestovního ruchu. Je k tomu celá řada důvodů – mimo to, že podnikatelé jsou ve více či méně

71

intenzivním styku s místní samosprávou, popř. s místním úřadem vykonávajícím veřejnou správu v přenesené působnosti, je důležitým faktorem i skutečnost, že poskytování služeb v cestovním ruchu by mělo mít určitý standard. Je známo, že v České republice služby v cestovním ruchu mají značný prostor pro zlepšení kvality i rozsahu a proto je na místě, aby místním podnikatelům místní samospráva pomáhala v orientaci v zákonných předpisech apod. Problém zahlcenosti právními předpisy se ostatně vyskytuje u celé řady odvětví – na podnikatele je kladena celá řada povinností administrativního charakteru, přestože již nyní je pro ně orientace v množství právních předpisů komplikovaná a je tedy obtížné všechny předpisy znát, sledovat, aplikovat a dokonale dodržovat. Pokud jde o předpisy ve vztahu k podnikání, ať už na úrovni zákonné či podzákonné, mohla by se místní samospráva zasadit o vyšší informovanost, s cílem podpořit místní podnikatele (nejen v cestovním ruchu), usnadnit jim dodržování zákona a následně si zjednodušit práci – např. při správě místních poplatků bude většina dotčených subjektů informována předem o konkrétních povinnostech, které v konkrétní situaci mají. Hlavní město Praha a lokální úřady dotčené agendou cestovního ruchu by mohly cílové skupině místních podnikatelů, nebo zájemcům o podnikání připravit v elektronické formě projekt Příručka pražského podnikatele v cestovním ruchu. Tuto příručku by bylo možné stáhnout z webu, kdykoli od rozhodnutí jet do České republiky až po odjezd a zpětné hledání ve sklepě. Cílem této Příručky by bylo nabídnout komplexní přehled o základních souvislostech podnikání obecně, ale především v oblasti cestovního ruchu, aby se mohli podnikatelé v cestovním ruchu soustředit primárně na vlastní business, kterým je poskytování služeb. Cílem příručky by nemělo být poskytování podrobných informací a znění právních norem, ale tematické okruhy a nasměrování k dalším informacím podle přesného zaměření poskytovaných služeb. Navazujícím cílem by bylo zvýšení kvality služeb směrem k zákazníkům a zkvalitnění a zefektivnění komunikace vzhledem ke správním úřadům. Oblasti, kterými by se měla Příručka zabývat, jsou tyto:  Obecné právní předpisy platné v ČR – zletilost, ochrana mladistvých, zákaz diskriminace apod.

72

 Úprava živnostenského podnikání, speciálně pro cestovní ruch a prokazování kvalifikace, např. specifika ubytovacích kapacit, stravovacích provozů včetně koncese na prodej alkoholu, taxislužeb, průvodců v cestovním ruchu, pořádání kulturních, sportovních a společenských akcí apod.  Rozvíjet podnikatelské aktivity v souladu s územním plánem města Prahy a zde stanovenými směrnými možnostmi určení ploch využívat.  Hygienické a bezpečnostní normy pro podnikání v pohostinství, ubytování apod.  Finanční vztahy ke státu – daňové (zejm. daň z příjmů, DPH, spotřební daně), odvody za sociální a zdravotní pojištění apod.  Role místní správy při výkonu přenesené působnosti ve veřejné správě, oblasti zájmu.  Role místní správy při výkonu samosprávy, oblasti zájmu.  Specifické povinnosti podnikatele v cestovním ruchu stanovené místním správním úřadem – hrazení místních poplatků, oznamovací povinnost – organizování prodejních, kulturních atd. akcí, zábor veřejného prostranství, dodržování veřejného pořádku (alkohol, prostituce, distribuce reklamních letáků apod.) Příručka by dále obsahovala významná data z hlediska zákonných povinností a povinností kladených OZV, a v neposlední řadě by u každého tematického okruhu byl uveden kompetentní úřad nebo odbor. Samozřejmě existuje řada podnikatelských webů, ale hlavním přínosem tohoto projektu by bylo jeho úzké vymezení – jednak na podnikatele cestovního ruchu a navíc na území Prahy. Mělo by se jednat skutečně o veskrze stručný soubor základních informací, s možností orientovat se podle interaktivního rozcestníku (dle problémových okruhů), s možností fulltextového vyhledávání a s živými odkazy na konkrétní normy. Není podstatou duplikovat obsahy jiných podnikatelských webů na komerční bázi, pouze jde o to zajistit efektivnější sdělování informací. Informace o existenci příručky by byly prezentovány na veškerých správních úřadech s kompetencí v cestovním ruchu, přes úřady městské správy, správce místních poplatků, živnostenský odbor, odbor kultury, zahraničních vztahů a cestovního ruchu apod.

73

Veřejná správa naslouchá aktérům cestovního ruchu

3.3

V návaznosti na Příručku pražského podnikatele v cestovním ruchu by bylo velmi zajímavé systematicky monitorovat problémy, se kterými se níže uvedené zájmové skupiny potýkají, jedná se o:  podnikatele v cestovním ruchu,  zahraniční turisté,  domácí turisté,  rezidenti. Každá ze skupin má svoje specifické problémy, které však mohou mít svoje společné jádro v cestovním ruchu. Jako vhodný příklad lze použít již zmíněný atak dánských studentů na pražské restaurace a kluby. Problémy, které mohou být vyvolány, se dotýkají všech uvedených aktérů, avšak v každé skupině se projevují jinak – zatímco například rezidenti vnímají v takové situaci problémy s narušováním veřejného pořádku a nepořádek v ulicích, podnikatelé mohou pocítit poškození majetku, obtěžování jiných hostů opilými výtržníky apod. Pro oblast cestovního ruchu by tedy měla být ze strany veřejné správy vybudována komunikační platforma, která umožní sdělovat vnikající problémy, navrhovat možná řešení a současně by poskytovala prostor, aby se aktéři ke konkrétním návrhům vyjádřili a mohli s veřejnou správou jednoduše a neformálně komunikovat, poskytnout zpětnou vazbu k zamýšleným nebo již realizovaným opatřením a záměrům. Výsledkem tohoto procesu by např. mohlo být rozšíření zón se zákazem požívání alkoholických nápojů, nebo naopak omezení zón se zákazem veřejné produkce atp. Mohly by vzejít i zcela nové podněty a témata, která by si zasloužila mít vlastní úpravu obecní vyhláškou apod., nebo společný postup městských částí, rozšíření možností, které nabízí Pražská turistická karta apod.

74

Závěr Diplomová práce byla věnována tématu působení veřejné správy na oblast cestovního ruchu v České republice. Jak o tom hovoří Koncepce státní politiky cestovního ruchu v ČR na období 2007–2013, míra úspěšnosti využití předpokladů pro faktický růst cestovního ruchu závisí v prvé řadě na funkčním systému řízení tohoto sektoru na všech úrovních, národní počínaje a místní konče. Na základě rešerše provedené v teoretické části práce se lze domnívat, že v současnosti již pro cestovní ruch existuje poměrně jasné rozdělení kompetencí v rámci celého systému veřejné správy. Nutno poznamenat, že zmíněná Koncepce2007 také hovořila o tom, že na úrovni zákonodárné ani výkonné, nemá sektor cestovního ruchu jasně rozdělené kompetence a jeho významu odpovídající postavení. V posledních pěti či deseti letech tedy došlo k významnému posunu v chápání role cestovního ruchu v národním hospodářství. Patrně je to i z důvodu hospodářské krize, která vedla k intenzivnějšímu hledání zdrojů pro růst produktivity hospodářství a cestovní ruch je nejen v České republice ale celosvětově považován za atraktivní odvětví se značným potenciálem. Stát a veřejná správa by měly připravit pro rozvoj cestovního ruchu základní podmínky v podobě legislativy (zahrnující např. informace o danění příjmu z podnikatelské činnosti, ubytování, stravování nebo dopravy), rozvojových programů a případně i dotačních titulů (např. i ve spolupráci s EU). Stát a veřejná správa mohou do svých politik zahrnout moderní tzv. socioekonomický pohled, který řadí cestovní ruch mezi hospodářská odvětví s přesahem do sociální politiky, odvětví se schopností rozvoje regionu, „součást ekonomiky volného času a s tím související potenciál ke zvyšování kvality běžného života.“77 Nejzásadnější roli v reálném vytěžení potenciálu cestovního ruchu však mají místní aktéři, včetně místních správních úřadů, místních podnikatelů a v neposlední řadě i včetně rezidentů. Znalost specifických místních podmínek pro rozvoj cestovního ruchu a možnost dlouhodobého a systematického působení v místě je významnou podmínkou efektivity.

77

TITTLEBACHOVÁ, Š.: Turismus a veřejná správa průniky, dysfunkce, problémy, šance. Státní politika turismu České republiky. Systémový přístup k řešení problémů. Praha : Grada Publishing, 2011. s. 11.

75

Hlavním cílem diplomové práce bylo popsat, analyzovat a zhodnotit, jak přispívá k rozvoji cestovního ruchu magistrát hlavního města Prahy, resp. úřady městských částí. V rámci oblasti územního plánování sídelního útvaru hlavního města Prahy, ve vztahu k cestovnímu ruchu, byl zkoumán obsah Územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy. Tento dokument stanovuje koncepci rozvoje města jako celku a obsahuje informace o využitelnosti pozemků a zásady rozvoje konkrétních lokalit a jejich okolí. Speciálně pro oblast cestovního ruchu a poskytování služeb cestovního ruchu jsou vymezeny značné plochy jak v celoměstském centru, tak i v kompaktním městě a vnějším pásmu, včetně podrobného popisu směrných možností využití ploch ve sportu a rekreaci a ploch zvláštních komplexů s multifunkčním využitím. V analytické části byly zkoumány také vybrané obecně závazné vyhlášky účinné na území hlavního města Prahy ve vztahu k veřejnému pořádku a s dopadem na cestovní ruch, a vybrané obecně závazné vyhlášky hlavního města Prahy o místních poplatcích vztahujících se k cestovnímu ruchu, přičemž bylo zjištěno, že tyto předpisy mají věcně široký záběr a jsou upravovány v návaznosti na aktuální potřeby a vývoj problematiky cestovního ruchu, soužití rezidentům vzájemně, turistů s rezidenty a také s ohledem na vývoj podnikatelského prostředí. Pozornost byla věnována také Statutu hlavního města Prahy, což je významný dokument zejména pro praktický výkon správy, když člení kompetence a řeší otázky přenesené působnosti městských částí, pojednává o otázkách rozpočtu města i metských částí a s trochou nadsázky jej lze označit za procesní předpis fungování veřejné správy na území hlavního města Prahy. Cíl vytyčený v úvodu diplomové práce byl tedy zcela naplněn. Na základě vymezeného cíle byla stanovena hypotéza H0 „Hlavní město Praha, resp. městské části Prahy, v rámci samostatné působnosti nevyužívá dostatečně možnosti vydávat podzákonné předpisy pro úpravu místních poměrů se vztahem k rozvoji cestovního ruchu v hlavním městě Praze.“ Činnost samosprávy je poměrně intenzivní a systematická, nejen z hlediska množství podzákonných předpisů, ale i z hlediska věcného zaměření těchto norem. Současně Praha a městské části využívají potenciálu místních poplatků ve vazbě na cestovní ruch, aby zabezpečily značné výnosy do rozpočtu msta, resp. městských částí.

76

Především analýzou činnosti hlavního města Prahy a městských částí, které na základě Statutu hlavního města Prahy vykonávají některé činnosti v přenesené působnosti, a na základě podzákonných předpisů vydávaných v samostatné působnosti hlavního města Prahy a městských částí hypotéza nebyla verifikována.

77

Literatura [1]

CZECHTOURISM. O CzechTourism – základní informace. Czechtourism.cz [online] 2013. [cit. 2014-03-12]. Dostupný na WWW: .

[2]

ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, LEJSEK, Z.: Satelitní účet cestovního ruchu v České republice. Historie, současný stav, výhled. In: Statistika 2009, č. 5, s. 396422. Dostupný na WWW: . ISSN 1804-7149.

[3]

HLAVNÍ MĚSTO PRAHA: Silvestrovské oslavy: Více zraněných pyrotechnikou. Praha.eu

[online]

2014.

[cit.

2014-04-30].

Dostupný

na

WWW:

. [4]

HOLAKOVSKÝ, M.: Dánský vpád do Prahy je tu. Ochrání ji pásky na rukávech. Prazsky.denik.cz

[online]

2014.

[cit.

2014-04-30].

Dostupný

na

WWW:

. [5]

ČTK, DVOŘÁKOVÁ, Š.: Nová trasa metra D pro Prahu se připravuje tentokrát ve standardní variantě. Estav.cz [online] 201. [cit. 2014-04-19]. Dostupný na WWW: . ISSN 1214-0341.

[6]

ČTK, MARKETING A MÉDIA: Nová kampaň CzechTourism. Mam.ihned.cz [online] 2013. [cit. 2014-03-18]. Dostupný na WWW: .

[7]

ČTK, TÝDEN: Silvestr v Praze přilákal rekordních 120 tisíc turistů. Tyden.cz [online]

2014.

[cit.

2014-04-29].

Dostupný

na

WWW:

. [8]

HLAVNÍ MĚSTO PRAHA: Příloh č. 1 k Opatření obecné povahy č.6/2009. Regulativy funkčního a prostorového uspořádání území hlavního města Prahy. Praha-město.cz

[online]

2006.

[cit.

2014-04-15].

Dostupný

na

WWW:

.

78

[9]

HLAVNÍ MĚSTO PRAHA: Příloha č. 2 k usnesení Zastupitelstva HMP. Návrh finančních zdrojů rozpočtu vlastního hlavního města Prahy na rok 2014. Praha.eu [online]

2013.

[cit.

2014-04-28].

Dostupný

na

WWW:

. [10] MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ ČESKÉ REPUBLIKY. 2. Důvod a způsob založení povinného subjektu. Mpsv.cz [online] 2013. [cit. 2014-03-11]. Dostupný na WWW: . [11] MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ ČESKÉ REPUBLIKY: Koncepce státní politiky cestovního ruchu v ČR na období 2007–2013. Mmr.cz [online] 2009. [cit. 2013-11-15]. Dostupný na WWW: . [12] MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ ČESKÉ REPUBLIKY: Koncepce státní politiky cestovního ruchu v ČR na období 2014–2020. Mmr.cz [online] 2013. [cit. 2014-02-11]. Dostupný na WWW: . [13] MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ ČESKÉ REPUBLIKY: Ministerstvo. Mmr.cz

[online].

2013.

[cit.

2014-04-14].

Dostupný

na

WWW:

. [14] MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ ČESKÉ REPUBLIKY: Přímo a nepřímo řízené organizace. Mmr.cz [online] 2013. [cit. 2014-01-16]. Dostupný na WWW: [15] MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ ČESKÉ REPUBLIKY: Vedení úřadu. Mmr.cz

[online].

2014.

[cit.

2014-04-14].

Dostupný

na

WWW:

. [16] MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ: Koncepce státní politiky cestovního ruchu v České republice na období 2014-2020 = National tourism policy concept of the Czech Republic - 2014-2020. Praha : Ministerstvo pro místní rozvoj, 2013. Počet stran 135. ISBN 978-80-87147-41-2.

79

[17] MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU ČESKÉ REPUBLIKY. Působnost ministerstva. Mpo.cz [online] 2010. [cit. 2014-03-11]. Dostupný na WWW: . [18] MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY. O ministerstvu. Eagri.cz [online]

2013.

Dostupný

[cit. 2014-03-11].

na

WWW:

. [19] PRAGUEWELCOME.COM: Praha ve statistikách. Praguewelcome.cz [online] 2013. [cit.

2014-04-18].

Dostupný

na

WWW:

cs/infocentrum-b2b/info-servis/praha-ve-statistikach/>. [20] PRŮCHA, P., SCHELLE, K.: Základy místní správy. Brno: Iuridica Brunensia, 1995, 189 s. ISBN 80-85964-00-7. [21] SLINTÁKOVÁ, B.: 11. Organizační složky státu a státní příspěvkové organizace. Státní fondy. Kvf.vse.cz [online] 2011. [cit. 2013-11-18]. Dostupný na WWW: . [22] SPOLEČNOST

PRO

REGIONÁLNÍ

EKONOMICKÉ

PORADENSTVÍ,

GALVASOVÁ, I., BINEK, J., HOLEČEK, J., CHABIČOVSKÁ, K., SZCZYRBA, Z. a kol.: Průmysl cestovního ruchu. Garep.cz [online] 2008. [cit. 201312-18]. Dostupný

na

WWW:

/03/Prumysl_CR.pdf>. [23] STOP KRACHŮM CESTOVEK, KRATOCHVÍL, J.: Tisková zpráva. Stop krachům cestovek! Krachycestovek.cz [online] 2012. [cit. 2014-03-18]. Dostupný na WWW: . [24] STŘÍBRNÁ, M., MUŽÍK, J., KAJML, P.: Spolupráce orgánů veřejné správy a privátního sektoru v cestovním ruchu Odborná školení a vzdělávání pro pracovníky veřejné správy v oblasti cestovního ruchu. Praha : Ministerstvo pro místní rozvoj, 2007.

Dostupný

na

WWW:

18d504b8-c3db-4d9e-aba8-7f6acfa2ee38/GetFile3_1.pdf>. [25] TITTLEBACHOVÁ, Š.: Turismus a veřejná správa průniky, dysfunkce, problémy, šance. Státní politika turismu České republiky. Systémový přístup k řešení problémů. Praha : Grada Publishing, 2011. Počet stran 196. ISBN 978-80-247-3842-0.

80

[26] ÚSTAV ÚZEMNIHO ROZVOJE: Ekonomický význam rekreace: Principy a pravidla územního plánování. Uur.cz [online] 2011. [cit. 2014-04-30]. Dostupný na WWW: . [27] ÚSTAV ÚZEMNÍHO ROZVOJE: Principy a pravidla územního plánování. Kapitola C – Funkční složky C.6 Rekreace. Uur.cz [online] 2006. Dostupný na WWW: . [28] Ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. [29] VLÁDA ČR: Ministerstva. Vláda.cz [online] 2010. [cit. 2014-03-11]. Dostupný na WWW: . [30] Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (zákon o obecním zřízení), ve znění pozdějších předpisů. [31] Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (zákon o krajském zřízení), ve znění pozdějších předpisů. [32] Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů. [33] Zákon č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon), ve znění pozdějších předpisů. [34] Zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů. [35] Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. [36] Zákon České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

81

Příloha č. 1: Přehled základního systému Satelitního účtu cestovního ruchu Tabulka: Přehled základního systému Satelitního účtu cestovního ruchu

Zdroj: ČSÚ, Lejsek78

78

ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, LEJSEK, Z.: Satelitní účet cestovního ruchu v České republice. Historie, současný stav, výhled. In: Statistika 2009,č. 5, s. 396-422. Dostupný na WWW: . ISSN 1804-7149.

Příloha č. 2: Návrh opatření realizovaných na národní úrovni a konkrétní uvažovaný národní realizátor Tabulka: Návrh opatření realizovaných na národní úrovni

Zdroj: Koncepce2014

Příloha č. 3: Návrh opatření realizovaných na regionální úrovni a konkrétní uvažovaný realizátor v regionu Tabulka: Návrh opatření realizovaných na národní úrovni

Zdroj: Koncepce2014

Příloha č. 4: Směrné možné využití ploch v území sportu a rekreace SO1 - přírodní rekreační plochy Funkční využití: Zeleň, pobytové louky, veřejně přístupná hřiště přírodního charakteru, drobná zařízení sloužící pro obsluhu sportovní funkce vodních ploch. Stavby a zařízení pro provoz a údržbu (pro uspokojení potřeb území vymezeného danou funkcí). Doplňkové funkční využití: Drobné vodní plochy, dětská hřiště, cyklistické stezky, jezdecké stezky, pěší komunikace a prostory, nezbytná plošná zařízení a liniová vedení TV. Parkovací a odstavné plochy se zelení, komunikace vozidlové (to vše pro uspokojení potřeb území vymezeného danou funkcí). Výjimečně přípustné funkční využití: Není stanoveno.

SO2 - golfová hřiště Funkční využití: Golfová hřiště, zeleň. Stavby a zařízení pro provoz a údržbu (pro uspokojení potřeb území vymezeného danou funkcí). Klubová zařízení (související s vymezeným funkčním využitím). Doplňkové funkční využití: Vodní plochy, dětská hřiště, cyklistické stezky, pěší komunikace a prostory, nezbytná plošná zařízení a liniová vedení TV. Parkovací a odstavné plochy se zelení, komunikace vozidlové (to vše pro uspokojení potřeb území vymezeného danou funkcí). Výjimečně přípustné funkční využití:

Služební byty2, obchodní zařízení s celkovou plochou nepřevyšující 200 m2 prodejní plochy, zařízení veřejného stravování, malá ubytovací zařízení (to vše pro uspokojení potřeb území vymezeného danou funkcí). Služby (související s vymezeným funkčním využitím).

SO3 - částečně urbanizované rekreační plochy Funkční využití: Zeleň, areály volného času, přírodní koupaliště, otevřené bazény v přírodním prostředí, pobytové louky, nekrytá sportovní zařízení bez vybavenosti. Stavby a zařízení pro provoz a údržbu (pro uspokojení potřeb území vymezeného danou funkcí). Doplňkové funkční využití: Dětská hřiště, drobné vodní plochy, drobná zařízení sloužící pro obsluhu sportovní funkce vodních ploch, cyklistické stezky, jezdecké stezky, pěší komunikace a prostory, nezbytná plošná zařízení a liniová vedení TV. Parkovací a odstavné plochy se zelení, komunikace vozidlové (to vše pro uspokojení potřeb území vymezeného danou funkcí). Výjimečně přípustné funkční využití: Služební byty2, obchodní zařízení s celkovou plochou nepřevyšující 200 m2 prodejní plochy, zařízení veřejného stravování, malá ubytovací zařízení (to vše pro uspokojení potřeb území vymezeného danou funkcí). Klubová zařízení a služby (související s vymezeným funkčním využitím).

SO4 - zařízení turistického ruchu Funkční využití: Zeleň, autokempinky a tábořiště pro karavany, přírodní tábořiště. Nekrytá sportovní zařízení bez vybavenosti, pobytové louky.

2

ve smyslu znění zákona č. 102/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související s vydáním zákona č.509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje Občanský zákoník, ve znění pozdějších změn

Stavby a zařízení pro provoz a údržbu (pro uspokojení potřeb území vymezeného danou funkcí). Doplňkové funkční využití: Dětská hřiště, drobné vodní plochy, drobná zařízení sloužící pro obsluhu sportovní funkce vodních ploch, cyklistické stezky, jezdecké stezky, pěší komunikace a prostory, nezbytná plošná zařízení a liniová vedení TV. Parkovací a odstavné plochy se zelení, komunikace vozidlové (to vše pro uspokojení potřeb území vymezeného danou funkcí). Výjimečně přípustné funkční využití: Služební byty2, obchodní zařízení s celkovou plochou nepřevyšující 200 m2 prodejní plochy, zařízení veřejného stravování, malá ubytovací zařízení (související s vymezeným funkčním využitím).Klubová zařízení, služby (to vše související s vymezeným funkčním využitím).

SO5 - zvláštní rekreační aktivity Funkční využití: Zeleň, kynologická cvičiště, jezdecké areály, parkury apod. včetně kotců a stájí (vyjma závodišť) a obdobná zařízení, nekrytá sportovní zařízení bez vybavenosti. Stavby a zařízení pro provoz a údržbu (pro uspokojení potřeb území vymezeného danou funkcí). Klubová zařízení (související s vymezeným funkčním využitím). Doplňkové funkční využití: Dětská hřiště, drobné vodní plochy, cyklistické stezky, jezdecké stezky, pěší komunikace a prostory, nezbytná plošná zařízení a liniová vedení TV. Parkovací a odstavné plochy se zelení, komunikace vozidlové (to vše pro uspokojení potřeb území vymezeného danou funkcí). Výjimečně přípustné funkční využití: Služební byty2, obchodní zařízení s celkovou plochou nepřevyšující 200 m2 prodejní plochy, zařízení veřejného stravování, malá ubytovací zařízení (to vše pro uspokojení potřeb území vymezeného danou funkcí).

Veterinární zařízení (související s vymezeným funkčním využitím).

SO6 - naučné a poznávací aktivity Funkční využití: Zeleň, zoologické a botanické zahrady, ekologická centra, archeologické parky, pobytové louky. Stavby a zařízení pro provoz a údržbu (pro uspokojení potřeb území vymezeného danou funkcí). Klubová zařízení (související s vymezeným funkčním využitím). Doplňkové funkční využití: Drobné vodní plochy, dětská hřiště, cyklistické stezky, pěší komunikace a prostory, nezbytná plošná zařízení a liniová vedení TV. Parkovací a odstavné plochy se zelení, komunikace vozidlové (to vše pro uspokojení potřeb území vymezeného danou funkcí). Výjimečně přípustné funkční využití: Služební byty2, obchodní zařízení s celkovou plochou nepřevyšující 200 m2 prodejní plochy, zařízení veřejného stravování, malá ubytovací zařízení (to vše pro uspokojení potřeb území vymezeného danou funkcí). Kulturní zařízení, služby (to vše související s vymezeným funkčním využitím).

SO7 - zařízení pro organizovaný pobyt dětí v přírodě Funkční využití: Zeleň, dětské tábory, skautské základny. Mimoškolní zařízení pro děti a mládež, pobytové louky, nekrytá sportovní zařízení bez vybavenosti. Stavby a zařízení pro provoz a údržbu (pro uspokojení potřeb území vymezeného danou funkcí).

2


Klubová zařízení (související s vymezeným funkčním využitím). Doplňkové funkční využití: Dětská hřiště, drobné vodní plochy, drobná zařízení sloužící pro obsluhu sportovní funkce vodních ploch, cyklistické stezky, pěší komunikace a prostory, nezbytná plošná zařízení a liniová vedení TV. Parkovací a odstavné plochy se zelení, komunikace vozidlové (to vše pro uspokojení potřeb území vymezeného danou funkcí). Výjimečně přípustné funkční využití: Služební byty2 obchodní zařízení s celkovou plochou nepřevyšující 200 m2 prodejní plochy, zařízení veřejného stravování, malá ubytovacího zařízení (to vše pro uspokojení potřeb území vymezeného danou funkcí). Služby (související s vymezeným funkčním využitím). Zdroj: HLAVNÍ MĚSTO PRAHA: Příloh č. 1 k Opatření obecné povahy č.6/2009. Regulativy funkčního a prostorového uspořádání území hlavního města Prahy. Praha-město.cz [online] 2006. [cit. 2014-04-15]. Dostupný na WWW: .

Příloha č. 5: Směrné možné využití ploch zvláštních komplexů 5A) ZOB - obchodní Území sloužící pro maloobchodní a velkoobchodní zařízení nadmístního významu. Funkční využití: Velkokapacitní maloobchodní zařízení s doprovodnými funkcemi administrativními, obslužnými, stravovacími a kulturně společenskými, zařízení pro velkoobchodní prodej a distribuci. Školská a ostatní vzdělávací zařízení (související s vymezeným funkčním využitím). Doplňkové funkční využití: Drobné vodní plochy, zeleň, dětská hřiště, cyklistické stezky, pěší komunikace a prostory, komunikace vozidlové, nezbytná plošná zařízení a liniová vedení TV. Parkovací a odstavné plochy, garáže, (to vše pro uspokojení potřeb území vymezeného danou funkcí). Výjimečně přípustné funkční využití: Sportovní zařízení, čerpací stanice pohonných hmot, stavby, zařízení a plochy pro provoz PID, sběrny surovin a malé sběrné dvory. Služební byty2 (pro uspokojení potřeb území vymezeného danou funkcí).

5b) ZVS - vysokoškolské Území sloužící pro umístění výukových, stravovacích, ubytovacích, sportovních a správních zařízení vysokých škol, pro vědu a výzkum. Funkční využití: Vysoké školy a vysokoškolská zařízení.

2


Sportovní zařízení, obchodní zařízení s celkovou plochou nepřevyšující 1 500 m2 prodejní plochy. Služební byty2 a služby (pro uspokojení potřeb území vymezeného danou funkcí). Kulturní zařízení, církevní zařízení, ambulantní zdravotnická zařízení, zařízení veřejného stravování, zařízení pro výzkum, administrativní zařízení, stavby a zařízení pro provoz a údržbu (to vše související s vymezeným funkčním využitím). Doplňkové funkční využití: Drobné vodní plochy, zeleň, cyklistické stezky, pěší komunikace a prostory, komunikace vozidlové, nezbytná plošná zařízení a liniová vedení TV. Parkovací a odstavné plochy, garáže (to vše pro uspokojení potřeb území vymezeného danou funkcí). Výjimečně přípustné funkční využití: Stavby, zařízení a plochy pro provoz PID. Zařízení pro výstavy a kongresy. Sběrny surovin a malé sběrné dvory.

5c) ZKC - kultura a církev Území sloužící pro umístění kulturních a církevních zařízení všech typů. Funkční využití: Kulturní zařízení, muzea, galerie, divadla, koncertní síně, multifunkční kulturní a zábavní zařízení, archivy a depozitáře, církevní zařízení. Zařízení pro neorganizovaný sport. Služební byty2, školská zařízení, mimoškolní zařízení pro děti a mládež, lůžková zdravotnická zařízení, zařízení sociální péče, obchodní zařízení s celkovou plochou nepřevyšující 200 m2 prodejní plochy, zařízení veřejného stravování (to vše pro uspokojení potřeb území vymezeného danou funkcí). Ambulantní zdravotnická zařízení, administrativní zařízení (související s vymezeným funkčním využitím).

2

ve smyslu znění zákona č. 102/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související s vydáním zákona č.509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje Občanský zákoník, ve znění pozdějších změn.

Doplňkové funkční využití: Drobné vodní plochy, zeleň, cyklistické stezky, pěší komunikace a prostory, komunikace vozidlové, nezbytná plošná zařízení a liniová vedení TV. Parkovací a odstavné plochy, garáže (to vše pro uspokojení potřeb území vymezeného danou funkcí). Výjimečně přípustné funkční využití: Ubytovací zařízení do 100 lůžek, služby, drobná nerušící výroba1, stavby, zařízení a plochy pro provoz PID. Zdroj: HLAVNÍ MĚSTO PRAHA: Příloh č. 1 k Opatření obecné povahy č.6/2009. Regulativy funkčního a prostorového uspořádání území hlavního města Prahy. Praha-město.cz [online] 2006. [cit. 2014-04-15]. Dostupný na WWW: .

1

jako drobná nerušící výroba a služby nelze v tomto případě povolit autoservisy, klempírny, lakovny, truhlárny, betonárky a další provozy vyžadující vstup těžké nákladové dopravy do území a dále čerpací stanice pohonných hmot.

Příloha č. 6: Cestovní ruch v Praze – vybrané statistiky Tabulka: Počet turistů, kteří navštívili Prahu v letech 2010–2012 a meziroční změna

Národnost

Německo Rusko USA Spojené království Itálie Francie Španělsko Slovensko Polsko Japonsko Rakousko Nizozemí

Počet v roce 2010

Počet v roce 2011

Meziroční změna 2010/2011

Počet v roce 2012

Meziroční změna 2011/2012

603 353 268 193 270 974 322 886 277 487 203 713 179 028 124 629 150 335 104 688 385 783 97 661

655 306 385 783 273 279 284 052 282 306 236 714 207 779 152 307 159 724 94 339 268 193 106 968

+7,93% +30,48% +0,84% -13,67% +1,71% +13,94% +13,84% +18,17% +5,88% -10,97% -43,85% 8,70%

659 499 471 568 320 134 295 535 293 794 226 652 181 615 172 474 156 256 104 901 103 662 103 010

+0,64% +18,19% +14,64% +3,89% +3,91% -4,44% -14,41% +11,69% -2,22% +10,07% -158,72% -3,84%

x x x x

61 562 61 516 69 561 73 949

x x x x

81 109 78 867 78 334 74 470

+0,64% +0,64% +11,20% +0,64%

Ukrajina Jižní Korea Dánsko Maďarsko

Zdroj: vlastní tabulka dle PragueWelcome 79

2010 2011 2012

630 622 621

37 39 42

10 9 10

2 2 1

35 37 32

95 79 78

22 22 22

16 14 17

Ostatní hromadná ubytovací zařízení

Turistická ubytovna

Kemp

Penzion

Hotel garni ****, ***, **, *

184 186 184

Hotel, motel, botel *

168 174 178

Hotel, motel, botel **

Hotel, motel, botel ***

Hotel *****

ubytova cí zařízení celkem

Hotel, motel, botel ****

Tabulka: Počet hromadných ubytovacích zařízení v hlavním městě Praze 2010–2012 Hromad Stav k 31.12. ná

61 60 57

Zdroj: Český statistický úřad80 79

PRAGUEWELCOME.COM: Praha ve statistikách. Praguewelcome.cz [online] 2013. [cit. 2014-04-18]. Dostupný na WWW: . 80

Česká STATISTICKÝ ÚŘAD: Hromadná ubytovací zařízení podle kategorie a území. Počet ubytovacích zařízení 2010–2012. Czso.cz [online] 2013. [cit. 2014-04-28]. Dostupný na WWW: .

Vliv orgánů veřejné správy na rozvoj cestovního ruchu v České republice

Recommend Documents