Univerzita Karlova v Praze Fakulta humanitních studií Katedra řízení a supervize v sociálních a zdravotnických organizacích
Bc. Kateřina Svěcená
Vliv aktivit na život seniorů
Diplomová práce
Vedoucí práce: MUDr. Iva Holmerová, Ph.D.
Praha 2009
Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. Současně dávám svolení k tomu, aby tato práce byla zpřístupněna v příslušné knihovně UK a prostřednictvím elektronické databáze vysokoškolských kvalifikačních prací v repozitáři Univerzity Karlovy a používána ke studijním účelům v souladu s autorským právem.
V Praze dne 13. listopadu 2008
Kateřina Svěcená
2
Na tomto místě bych ráda poděkovala především vedoucí mé diplomové práce, MUDr. Ivě Holmerové, Ph.D., která mi velmi pomáhala při jejím zpracování a měla se mnou trpělivost. Dále všem kolegům z práce, spolustudentům, klientům a zaměstnancům Gerontocentra a „Burzy pro seniory“, kteří mi umožnili, abych s nimi provedla tozhovory.
3
„Stáří a smrt je jediná spravedlnost na světě“ (lidové rčení)
4
5
ABSTRAKT Název práce: Vliv aktivit na život seniorů Příjmení a jméno: Kateřina Svěcená Fakulta: Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze Obor: Řízení a supervize v sociálních a zdravotnických organizacích Vedoucí práce: MUDr. Iva Holmerová, Ph.D. Rok obhajoby: 2009 Klíčová slova: Gerontologie, geriatrie, křehkost, ústavní aktivity, terapeutické aktivity, neterapeutické aktivity, mimoústavní aktivity, zdravé aktivity Tato diplomová práce se zabývá zmapováním nabízených aktivit pro seniory v České republice a zjišťuje, co účast na některých aktivitách seniorům dává a proč se jich účastní. Tato práce je rozdělena na dvě hlavní části. Na část teoretickou a empirickou. V teoretické části nejprve podávám přehled důležitých pojmů a uvádím definice od různých autorů. Poté aktivity rozděluji na ústavní a mimoústavní. Z ústavních aktivit uvádím jednotlivé modely těchto aktivit, které jsou prezentované na konkrétních případech některých zařízeních a mými zkušenostmi z praxe. Dále rozděluji aktivity na terapeutické a neterapeutické, protože jsem se mnohdy setkala s tím, že různé aktivity v zařízeních jsou prezentovány jako terapie, přestože zde není kvalifikovaný personál, který by danou terapii mohl vést. V neposlední řadě zmiňuji též příklady mimoústavních aktivit, které jsou reprezentovány například vzděláváním seniorů, zájmovými kroužky, pohybovými aktivitami apod. V empirické části se zaměřuji na zdravé aktivity, a to především dobrovolnictví seniorů v projektu „Senior seniorům“. Provádím zde kvalitativní výzkum aktivních seniorů a pracovníků Gerontocentra, abych získala informace, které z nabízených aktivit a ze sociálních služeb jim chybí, a našla vhodný způsob, jak oslovit méně aktivní seniory s programem aktivit apod.
6
ABSTRACT
This thesis is focused on the review of senior people´s activities in the Czech Republic. It finds out and explains the reason why elderly people are interested in some special activities and why it is important for them to be involved. This thesis consists of two main parts; the theorethical part and the practical part. The theoretical part features a list of important ideas and definitions by diffrent authors. Both institutional activites and extra institutional activites were selected. I describe several model situations that are related to the institutional activities, that are presented by the certain cases in some institutions and by my practical experiences. I recognise that many institutions provide different activities that are presented like therapeutical activities but there are no professional staff to provide them. Because of that, I divided activities into the therapeutical and the nontherapeutical.
I also mention some examples of extra
institutional activities that are presented for example, by senior education, hobby groups, exercise activities etc. The practical part is focused on healthy activities, especially on
the
senior´s
voluntary work for the project „Senior to seniors“. I did qualitative research on active seniors and Gerontocentrum´s workers to get information about activities and services which are not included and to find out how to attract less active seniors to be come involved in the programmes activities.
7
OBSAH ABSTRAKT……………………………………………………………………………………. 6 ABSTRACT……………………………………………………………………………………. 7 OBSAH…………………………………………………………………………………………
8
1.
ÚVOD…………………………………………………………………………………….
9
2.
TERORETICKÁ ČÁST………………………………………………………………….. 10 2.1. ZÁKLADNÍ POJMY………………………………………………………………
10
2.2. ZMĚNY VE STÁŘÍ A JEHO DALŠÍ PROJEVY………………………………… 16 2.2.1. STÁRNUTÍ SVALŮ A KOSTÍ, JEJICH ÚBYTEK………………………..
16
2.2.2. SMYSOVÉ ZMĚNY………………………………………………………..
19
2.2.3. PSYCHOLOGICKÉ ZMĚNY, ZMĚNY PAMĚTI, UČENÍ……………….. 20 2.3. HISTORIE AKTIVIZACE………………………………………………………… 22 2.4. NABÍZENÉ ÚSTAVNÍ SKUPINOVÉ AKTIVITY………………………………
23
2.4.1.
AKTIVIZAČNÍ PROGRAMY V ÚSTAVNÍ PÉČI……………………… 23
2.4.2.
AKTIVIZAČNÍ PROGRAMY DENNÍCH CENTER, DENNÍCH STACIONÁŘŮ, TÝDENNÍCH STACIONÁŘŮ………………………… 28
2.4.3.
AKTIVIZAČNÍ PROGRAMY PRO SENIORY SE SPECIFICKÝMI POTŘEBAMI……………………………………………………………..
31
2.4.4.
NETERAPEUTICKÉ A TERAPEUTICKÉ AKTIVITY………………… 37
2.4.5.
ZÁSADY U AKTIVIT V ÚSTAVNÍ PÉČI………………………………. 47
2.5. MODELY ZDRAVÝCH AKTIVIT, MIMOÚSTAVNÍ AKTIVITY……………… 48 3.
EMPIRICKÁ ČÁST………………………………………………………………………. 56 3.1. KVALITATIVNÍ VÝZKUM……………………………………………………… 56 3.1.1.
PODROBNÝ POPIS PROJEKTU „SENIOR SENIORŮM“…………… 58
3.1.2.
TECHNIKA KVALITATIVNÍHO VÝZKUMU……………………….. 60
3.1.3.
VELIKOST VZORKU, POPIS PROSTŘEDÍ VÝZKUMU……………. 64
3.1.4.
ZPRACOVÁNÍ SESBÍRANÝCH DAT………………………………… 66
3.1.5.
VÝSLEDKY KVALITATIVNÍHO VÝZKUMU………………………. 70
4.
DISKUSE………………………………………………………………………………….. 80
5.
NÁVRHY, DOPORUČENÍ, METODIKA……………………………………………….. 83
6.
ZÁVĚR……………………………………………………………………………………. 86
7.
LITERATURA (BIBLIOGRAGIE)………………………………………………………
8
88
1. ÚVOD Již několik let pracuji jako ergoterapeut. Během své praxe jsem vystřídala několik různých typů zařízení pro seniory, od domovů pro seniory po různá denní centra. Vzhledem k mé náplni práce jsem se sama účastnila na přípravě a plánování aktivizačních programů pro seniory v rámci instituce. Každý člověk během svého života provádí různé aktivity a činnosti. Aktivity jsou tedy součástí a projevem přirozeného života člověka, a to člověka v jakémkoliv věku. Zvláště u seniorů jsou aktivity podmínkou pro zachování kvality života a jejich soběstačnosti, která bývá omezená v důsledku různých zdravotních problémů a omezení tělesných funkcí následkem věku.
Tím, že senior participuje na různých aktivitách,
pomáhá udržovat svou soběstačnost, úroveň kognitivních funkcí, ale i své sociální kontakty. Svůj život tedy nejen žije, ale i prožívá. Je proto velmi důležité, aby v naší společnosti nabídka aktivit pro seniory byla dostačující a pro tuto cílovou skupinu zajímavá. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že v mnoha institucionálních zařízeních se postupně takováto nabídka pro seniory rozrůstá a mnoho seniorů se nabízených aktivit účastní. Jak je to však s aktivitami méně schopných seniorů, kteří žijí ve svém domácím prostředí? Předpokládáme, že počet méně křehkých seniorů, kteří žijí ve svých domovech, tvoří minimálně stejně velkou skupinu, jako je skupina více křehkých seniorů, kteří žijí v institucionálních zařízeních. Je ale velmi těžké právě tuto skupinu obyvatel oslovit tak, aby projevili zájem se účastnit jakýchkoliv činností a opustit tak brány svého domova. O aktivizačních programech se v sociální oblasti (a nejen tam) hovoří stále častěji, zvlášť v posledních letech. Každý z nás, pokud zdraví dovolí, se pravděpodobně jednou dožije seniorského věku. Také se prodlužuje průměrná délka života lidí a i široká veřejnost si začíná uvědomovat, že seniorů stále přibývá a že v této části populace se skrývá velký potenciál. Toto téma se diskutuje nejen v sociální oblasti, ale například i v komerčním světě. Obchodníci začínají vidět seniory jako potencionální zákazníky. Začínají se stavět developerské projekty pro movitější starší obyvatele, které v sobě zahrnují v místě bydliště i nabídku sociálních služeb, včetně nabízených aktivit. O aktivizační činnosti se v zákonné úpravě hovoří hlavně v Zákoně č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, kde jsou mimo jiné uvedeny různé sociální služby, v rámci kterých je možné poskytovat právě aktivizační činnosti nejen pro seniory.
9
2. TEORETICKÁ ČÁST 2. 1. ZÁKLADNÍ POJMY V úvodu teoretické části mé práce vymezím několik pojmů z dané problematiky, neboť se domnívám, že mnoho lidí, a to i profesionálů, je bohužel stále ještě zaměňuje. Mezi tyto důležité termíny patří například geriatrie a gerontologie, rovněž připomenu, co přesně znamená termín senior, co stáří a co vyjadřuje pojem aktivita. STÁŘÍ Podle Z. Kalvacha a Z. Mikeše se pojmem stáří označuje pozdní fáze ontogeneze a přirozeného průběhu života. Autoři popisují stáří jako projev a důsledek involučních změn (funkčních i morfologických), které probíhají s druhově specifickou rychlostí s výraznou interindividuální variabilitou, které vedou k typickému obrazu, jež označují jako stařecký fenotyp.(9), s.47) „Ten je modifikován vlivy prostředí, zdravotním stavem, životním stylem, vlivy sociálně ekonomickými a psychickými, včetně aspirace, sebehodnocení, adaptace a přijetí určité role.“ (9, s.47)
10
Dále autoři Z. Kalvach a Z. Mikeš rozdělují stáří na kalendářní, sociální a biologické: a) Kalendářní stáří – je podle nich velmi dobře vymezitelné, autoři rozdělují stáří podle věku a ke každé skupině udávají specifickou problematiku: •
„Mladí senioři (65 – 74 let) – problematika penzionování, volného času, aktivit, seberealizace
•
Staří senioři (75 – 84 let) – problematika adaptace, tolerance zátěže, specifického stonání, osamělosti
•
Velmi staří senioři (85 a více let) – problematika soběstačnosti a zabezpečenosti“ (9) I. Holmerová k tomuto přidává ještě následující dělení:
•
„Počínající stáří – 60 – 74 let
•
Vlastní stáří – 75 – 89 let
•
Dlouhověkost – 90 a více let“ (6)
b) Sociální stáří – Z. Kalvach a Z. Mikeš uvádějí za počátek sociálního stáří vznik nároku na starobní důchod. Vznikají tak společné zájmy a rizika seniorů. c) Biologické stáří – Z. Kalvach s Z. Mikešem je označují jako konkrétní míru involučních změn daného jedince. Uvádějí však, že neexistuje jeho exaktní vymezení a ani shoda o tom, co by mělo vyjadřovat. (9) GERONTOLOGIE V literatuře je možné nalézt následující definice gerontologie: H. Haškovcová uvádí, že Gerontologie je věda o stárnutí a stáří. (3) Gerontologie je nauka, soubor vědomostí o stárnutí a stáří, o problematice starých lidí a života ve stáří. (9) Jak Z. Kalvach (2004), tak H. Haškovcová (2002) rozdělují gerontologii do tří částí: Gerontologie experimentální - „zabývá se otázkami proč a jak živé organismy stárnou“ (9, s. 49)
11
- „zabývá se mechanismem biologického procesu stárnutí buněk, tkání, orgánů a organismů a samozřejmě studuje také procesy biologického a psychologického stárnutí člověka“ (3, s.9) Gerontologie sociální - „zabývá se vzájemnými vztahy starého člověka a společnosti, tím, co staří lidé od společnosti potřebují, i tím, jak ovulační stárnutí ovlivňuje společnost a její rozvoj“ (9, s. 49) - „tematizuje sociální dopady stárnutí a stáří člověka“ (3,s.9), Gerontologie klinická - „zabývá se zdravotním a funkčním stavem zdravých lidí“ (9,s.49) - „zabývá se zvláštnostmi chorob ve stáří i specifických aspektů léčby starých lidí“ (9, s9) GERIATRIE Geriatrii je možné definovat jako gerontologii klinickou. „Geriatrie se zabývá ve své péči obvykle pacienty staršími 70 let, a to proto, že většina z nich již vykazuje změny typické pro stáří.“ (6, s 12). Výše uvedené vysvětlení pojmů považuji za velmi důležité, neboť jsem se již při své relativně krátké praxi ergoterapeuta setkala s častým zaměňováním pojmů právě geriatrie a gerontologie. A to i u odborníků, kteří již několik let pracovali se seniory. Podle Kalvacha je klíčovou charakteristikou geriatrického pacienta a seniorské populace tzv. křehkost – označení funkční kategorie seniorů, která není schopna soběstačnosti v některé z kategorií ADL, tedy aktivit všedního dne. Podle funkční zdatnosti a schopnosti zvládat ADL uvádí Kalvach dělení seniorů dle Spirdusové (9): •
„Elitní senioři – zvládají i extrémní výkony ve svém životě
•
Zdatní senioři – nezvládají extrémní výkony, ale mají velmi dobrou duševní a tělesnou kondici
•
Nezávislí senioři – nemají problémy se soběstačností a zvládají i instrumentální ADL
12
•
Křehcí senioři – balancují na hranici soběstačnosti, mají problémy s instrumentálními ADL, vyhledávají již např. domy s pečovatelskou službou
•
Závislí senioři – lidé se závažným funkčním deficitem, kteří zvládají jen pomalé procházky, potřebují trvalou podporu a péči druhé osoby
•
Zcela závislí senioři – lidé, kteří nezvládají ani základní soběstačnost, často bývají upoutáni na lůžko.
Závislí a zcela závislí senioři jsou často klienty dlouhodobé ústavní péče.“ (9, s.169 - 170) Pro mne osobně je výše zmíněné hodnocení velmi vypovídající a účelné, neboť nehovoří jen o věkové hranici (jako jiné, obecně známé klasifikace), ale udává míru nesamostatnosti a závislosti člověka. A právě schopnost soběstačnosti dle mého názoru ovlivňuje kvalitu lidského života a jeho průběh.
AKTIVITA Základem lidského života a jeho prožívání je aktivní činnost. Aktivita jako taková určuje tedy kvalitu lidského života.
(i aktivní odpočinek po námaze je důležitý) Lidé a senioři, kteří bývají omezováni v oblastech soběstačnosti z důvodu snížené schopnosti funkce, bývají omezováni i ve výběru svých životních aktivit, kterých se mohou
13
účastnit. Dle Kalvacha je aktivitou pro člověka prostor, kde se projevuje jeho osobnost“ (9). Jiná definice praví, že „..aktivity jako prostředek předčasného stárnutí je třeba rozvíjet a posilovat i v pokročilém věku. Všechny formy aktivního způsobu života zlepšují kvalitu života, oddalují vznik nesoběstačnosti, závislosti na pomoci druhé osoby, sociální izolaci. Aktivita je ve stáří ovlivněna zdravotním stavem, individualitou starého jedince, jeho vzděláním, zkušenostmi, schopnostmi, které byly získány za celý život.“(29) Každý člověk provádí různé aktivity a činnosti, které jsou tedy součástí a projevem přirozeného života každého člověka, a to člověka v jakémkoliv věku. M. Zgola tvrdí, že „Něco dělat je pro většinu lidí synonymem slov být naživu.“ (18, s.148) Domnívám se, že zvláště u seniorů jsou aktivity podmínkou pro zachování kvality života a jejich soběstačnosti. Ta bývá mnohdy omezená v důsledku různých zdravotních problémů a omezení tělesných funkcí následkem věku. Tím, že senior participuje na různých aktivitách, pomáhá udržovat svou soběstačnost, svou úroveň kognitivních funkcí, ale i sociální kontakty. Svůj život tedy nejen žije či přežívá, ale i prožívá. Často jsem se ve své praxi setkala právě s tím, že senior je důsledkem snížení svých funkčních schopností omezen i v provádění oblíbených aktivit, které byl zvyklý uskutečňovat po celý svůj život. „Nečinnost je spojena s prázdnotou a nízkou kvalitou života“ (30) Někteří lidé si ve vyšším věku pak dokážou najít další aktivity, které přizpůsobí svému zdravotnímu a funkčnímu stavu. Naopak jiní lidé, kteří přicházejí o své aktivity, je nenahrazují jinou činností a jejich život tak zůstává ochuzen, protože nemohou provádět své oblíbené činnosti. Autoři H. Janečková, Z. Kalvach a I. Holmerová uvádějí, že: „Část seniorů si do nejvyššího věku zachovává soběstačnost, aktivitu, životní program a řízení svých záležitostí včetně společenské participace a seberealizace. Jiní ke své škodě a nespokojenosti propadají do problémů, neúspěšnosti, izolace. Jsou frustrováni a deprivováni, mnozí selhávají v řešení svých záležitostí. Rozvíjí se u nich tzv. spirála neschopnosti a neúspěšnosti, nedostatek příležitostí posiluje neschopnost, ta připravuje člověka o další příležitosti, atd. Z těchto lidí se výrazněji stávají „underachievers“, tedy ti, kteří dosahují horších výsledků, než jaké mají předpoklady. To se týká jak seniorů zdravých, tak nemocných, včetně dementních – i u nich zůstává velmi často nevyužitý potenciál. Důsledkem je i negativní sebehodnocení.“(9, s.437)
14
Proto se také v posledních letech pojmy aktivity popř. aktivizace pro seniory hojně objevují, ať už v různých institucích pro seniory nebo i ve formě nabídky aktivit pro seniory žijící ve svém domácím prostředí. AKTIVIZACE „Aktivizace u seniorů je způsob, jak podpořit bio-psycho-sociální kondici a soběstačnost. Tím napomáhá jejich sociálnímu začleňování a předchází jejich sociálnímu vyloučení. Není pochyb o tom, že aktivizace je potřebná a prospěšná, především kvůli podpoře nezávislosti a soběstačnosti seniorů. Aktivizace ale nesmí být samoúčelná, protože není cílem, ale prostředkem. Pomocí aktivizace má být seniorům pomoženo, aby nebyli pasivní, čímž je chráníme před nežádoucí depresí, nudou, pocitem osamělosti a zbytečnosti. Současně je aktivizace prevencí proti zdravotním důsledkům, ke kterým by mohla nečinnost vést.“ (31) Janečková, Kalvach, Holmerová však tento pojem zaměňují za „programování aktivit“ a o aktivizaci seniorů uvádějí: „Vyvolává představu pasivního konzumenta předem připravených aktivizačních programů, ba dokonce představu manipulace s lidmi, např. v zájmu prezentace výsledků jejich činnosti a práce. Někdy šlo až o povinnou účast a šikanování.“( 9,s. 437) S tímto tvrzením mohu jen souhlasit, a to i z vlastní zkušenosti. Zažila jsem manipulaci s lidmi v rámci aktivizace, a to v institucionálním zařízení – domově pro seniory. Bohužel, zdravotnický a ošetřovatelský personál, který by měl být klientům domova co nejblíže, se mnohdy nejvíce podílel na tomto procesu. Často právě sestřičky a ošetřovatelky nerespektovaly přání klienta zůstat ve svém pokoji a klient byl pokaždé odvezen na vozíku do denního centra, kde se musel účastnit aktivit. Na první pohled se může zdát, že transport klientů do denního centra je v jejich vlastní prospěch. Bylo to však často provedeno proti jejich vůli, a to i v případě, že si stěžovali na zhoršení zdravotního stavu. Po rozhovoru s ošetřovatelkou jsem pak zjistila, že hlavním důvodem převozu bylo, že ošetřovatelka potřebovala převléknout lůžko klienta. Myslím, že je velmi důležité respektovat přání, vůli klienta a jeho pocity. Je vhodné si dokázat představit na místě klienta sám sebe a dle toho se k němu chovat. Personál, nejen zdravotnický a ošetřovatelský, ale v podstatě každý člověk, který přijde do kontaktu s klientem, by měl projít školením o komunikaci tak, aby dokázal seniora namotivovat k jeho vlastní touze po účasti na programu. 15
Je velmi důležité, aby v naší společnosti nabídka aktivit pro seniory byla dostačující a pro tuto cílovou skupinu zajímavá. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že v mnoha institucionálních zařízeních se postupně taková nabídka pro seniory rozrůstá a mnoho seniorů se nabízených aktivit účastní. Různými aktivitami, které senioři i v pokročilém věku provádějí, se mohou zlepšovat nebo udržovat jejich tělesné i duševní funkce. Co všechno se tedy u člověka postupem věku zhoršuje? 2.2. ZMĚNY VE STÁŘÍ A JEHO DALŠÍ PROJEVY „Tělesné projevy a změny, jimiž se odlišují staří lidé od mladých, bývají označovány jako genotyp stáří.“ (9, s.99) Tyto změny se projevují u každého v různé míře a v různém časovém období. Podle Kalvacha se ve stáří snižuje tělesný povrch, snižuje se tělesná výška, tělesná hmotnost stoupá do 70 až 80 let, poté se snižuje, výrazně se mění výraz obličeje a nastávají další výrazné změny, kterým se budu věnovat v následujících kapitolách. 2.2.1 STÁRNUTÍ SVALŮ A KOSTÍ, JEJICH ÚBYTEK Fyzická kondice se ve stáří výrazně snižuje. „Stárnutí svalu, posuzované klinickým a funkčním porovnáním seniorů s mladými dospělými, je charakterizováno zmenšením objemu (úbytek svalové hmoty, sarkopenie), poklesem síly, výdrže, poddajnosti a rychlosti kontrakce.“ (9, s.622). Proto celkově dochází ke zhoršení hybnosti člověka, jeho mobility. Pokud mohu soudit z vlastního pozorování, staří lidé se hůře a pomaleji pohybují,
mají rovněž
zhoršenou koordinaci pohybu. Proto se také zvyšuje riziko pádů u starých lidí. Bohužel jsou důsledky takového pádu horší než u mladého člověka. Jak je všeobecně známo, jedním z nejčastějších úrazů u seniorů je zlomenina krčku kosti stehenní. Existují různá opatření právě pro eliminaci pádů seniorů. Např. odstranění koberců a koberečků, případně upevnění protiskluzné podložky pod koberec, protiskluzná podložka do vany, madla, sedačka do vany (případně na vanu nebo do sprchy), barevné odlišení hran schodů, aby byly lépe vidět, vybavení nočním svítidlem, ovládání světla vedle postele, dobré osvětlení ve všech místnostech, odstranění prahů, používání pevných bot s nízkým podpatkem, kovová špička na hůl na náledí a podobně. 16
Pokud už však k nějakému neštěstí dojde, je třeba, aby senioři byli připraveni i na tuto variantu. Proto je vhodné, aby telefonní přístroj měli na dosažitelném místě, eventuelně vedle postele. Další, dokonce lepší možností jsou nouzová zařízení, která, pokud jsou stlačena, informují centrálu (nebo blízké osoby) o pádu seniora. Tuto službu poskytuje například Tísňová služba AREION. (8) Samozřejmě je riziko pádu možné snížit též zpomalením úbytku svalů a kostí, čímž se zlepší též zmiňované funkce (hybnost, koordinace, mobilita apod.). Tento úbytek je možné zpomalit například dostatečnou pohybovou aktivitou a správnou výživou. Mezi takové aktivity patří například pravidelné procházky, eventuelně běh (podle fyzické zdatnosti), cvičení, plavání, tancování a další. J. Buchberger a D. Pavlů na konferenci s názvem Pohybová aktivita starších a zdravotně postižených občanů, která se konala v roce 1996, rozdělili pohybové aktivity pro osoby staršího věku s dobrým zdravotním stavem do 4 kategorií podle vhodnosti: „1. kategorie – sportovní aktivity, které všeobecně představují pro osoby staršího věku pouze nepatrné zdravotní riziko a mohou naopak výrazně pozitivně ovlivňovat zdravotní stav a tělesnou zdatnost. •
Lehká gymnastická cvičení
•
Vodní gymnastika
•
Seniorský tanec
•
Některá orientální cvičení, např. Tai-chi
•
Procházky a pěší turistika
•
Bocca, golf
•
Zahrádkářské práce
2. kategorie – sportovní aktivity, které při dostatečném zácviku představují i pro osoby staršího věku jen obvyklé, samotným věkem nezvýšené, zdravotní riziko a mohou mít pozitivní vliv na zdraví a tělesnou zdatnost podobně jako aktivity 1. kategorie. Lze je doporučit až po prověření zdravotního stavu seniora. •
Náročnější pěší turistika, walking, jogging
•
Jízda na kole, cykloturistika, mírnější běh na lyžích
•
Kondiční plavání
17
•
Stolní tenis, badminton, mini-volejbal
3. kategorie – sportovní aktivity, které u osob s již získanou zkušeností (v mladším věku) představují ve starším věku jen velmi malé věkově podmíněné riziko. Mohou být připuštěny u zkušených sportovců. Aktivity této kategorie ovšem mají pozitivní vliv na zdraví seniorů zanedbatelný nebo zcela nulový. •
Tenis
•
Kopaná, házená, košíková, volejbal
•
Vysokohorská turistika
•
Sjezdové lyžování
•
Veslování, pádlování
•
Jezdectví
•
Cvičení na nářadí, šerm
•
Náročnější společenské a lidové tance
(procházka v terénu)
18
4. kategorie – sportovní aktivity, jejichž zdravotně rizikový potenciál je zejména ve vyšším věku velmi vysoký a které jsou zejména pro starší osoby velmi nevhodné. Navíc zde chybí jakýkoliv pozitivní vliv na zdraví seniorů. •
Vzpírání, silová cvičení v moderní gymnastice
•
Box, zápas, judo, karate apod.
•
Skoky všeho druhu, sprinty
•
Hokej, rychlobruslení, sáňkování, boby
•
Squash, rugby apod.
•
Surfing, padákový sport, rogalo
•
Horolezectví vysokého stupně náročnosti“ (Bucherger, Pavlů, 1996 in Problematika seniorů a zdravotně postižených, 1998, s.14) Veškeré aktivity je potřeba vybírat individuálně podle typu člověka, jeho zájmů,
motivace a fyzické kondice. (19)
2.2.2. SMYSLOVÉ ZMĚNY ZHORŠENÍ ZRAKU Podle Z. Kalvacha dochází u seniorů ke zhoršení akomodace („Akomodace je schopnost oka vidět ostře předměty na různou vzdálenost“ (32), kdy mezi 60 – 65 lety není už žádná schopnost akomodace.(9) Proto je potřeba používat různé pomůcky pro slabozraké. Pravděpodobně mezi nejčastěji požívané pomůcky patří brýle. Dále jsem se během své praxe ergoterapeuta setkala se světelnými lupami i klasickými lupami. Pro praktický život existují také různé druhy pomůcek, které ulehčují seniorům práci, např. jehly, které se nemusejí navlékat klasickým způsobem, ale jsou vhodně uzpůsobené. Pro seniory, kteří rádi čtou a nemohou, protože na to nevidí, existují audioknihy, knihy se zvětšeným písmem apod.
19
ZHORŠENÍ SLUCHU Dalším smyslem, který je ve stáří zhoršen, je sluch. Ve stáří dochází ke stařecké nedoslýchavosti (presbyakuze = stařecká nedoslýchavost (33)). U seniorů je pak jinak vnímána například hudba apod. I toto omezení je možné mnohdy řešit kompenzačními pomůckami, např. naslouchadly, zesilovači, dále různými světelnými signalizačními zařízeními. Bohužel jsem se velmi často setkala s tím, že klienti nechtěli před svým okolím přiznat, že jejich sluch je zhoršený, často odpovídali na jiné otázky, než byli dotázáni a raději se vyhýbali společnosti. Někdy je ale také v tomto problému řešením vyčištění ušních cest. ZHORŠENÍ CHUTI, HMATU A ČICHU Ve stáří dochází též k oslabení čichu, hmatu (změněné vnímání teploty), mění se i chuť. (9) Myslím, že jako každou funkci, je možné posilovat i funkce smyslové. To lze například formou různých skupinových her, kdy senioři musí rozeznat hmatem předmět, který je ukryt pod dekou (hmat), nebo rozpoznat při ochutnání druh tekutiny v neprůhledných lahvičkách (chuť) a nebo přičichnutím poznat koření ve stejných kořenkách, kdy názvy koření jsou zakryty (čich). Zrak mohou trénovat senioři například hraním pexesa, kdy se snaží rozpoznat předměty na obrázcích. Sluch je pro změnu možné trénovat tak, že se senioři snaží rozpoznat skladbu, která je jim přehrávána.
2.2.3. PSYCHOLOGICKÉ ZMĚNY, ZMĚNY PAMĚTI, UČENÍ S poruchou paměti ve stáří je mezi lidmi nejčastěji spojován pojem demence. „Demence je souborem příznaků. Jde zejména o poruchy paměti, myšlení, soustředění, potažmo i chování. Demence je vždy důsledkem choroby, není nikdy důsledkem pouhého stárnutí. I když není demence součástí normálního stárnutí, nejčastěji se objevuje ve stáří.“ (7, s.82, 83). „Přesná povaha kognitivních ztrát se liší v závislosti na druhu demence, ale liší se také od osoby k osobě.“ (18, s.22) Z vlastní zkušenosti vím, že lidé se syndromem demence mají problémy v oblasti paměti, pozornosti, orientace, výbavnosti slov, rozpoznávacích funkcí a dalších 20
kognitivních funkcí. Tito lidé přestávají ve vyšších stádiích onemocnění (např. Alzheimerovy choroby) rozpoznávat i členy své rodiny apod. V konečném důsledku mají i motorické potíže a problémy v provádění aktivit denního života (ADL). I když činnost zvládnou po motorické stránce, kognitivní problémy způsobují, že neví, jak ji provést. Proto najednou mají problém se obléknout, umýt apod. „Z řady výzkumů paměti a učení vyplývá, že senioři potřebují při srovnání s mladými zhruba čtyřnásobnou dobu k naučení úkolu, během učení dělají zhruba čtyřnásobný počet chyb a k úplnému naučení potřebují dvaapůlkrát více opakování. Proces učení je u starých lidí oslaben v důsledku snížené flexibility a adaptability.“ (9, s.108). Z. Kalvach uvádí, že paměť a učení mohou zůstat na vysoké úrovni, pokud se celý život trénují. (9) Steinová toto potvrzuje ve svých materiálech, které poskytuje účastníkům kurzů paměti: „Denní trénink myšlení a paměti v délce 10 – 15 minut představuje důležité opatření k udržení duševního zdraví, ať se jedná o aktivizaci nebo o prevenci, o terapii a rehabilitaci poruch výkonnosti mozku. Neboť trénování paměti je právě tak důležité, jako trénink tělesný.“ (25). Kognitivní funkce je tedy možné trénovat pomocí tréninku paměti, a tak se snažit zachovat jejich stávající úroveň. Trénink je možné provádět ve skupinách seniorů nebo individuálně. Různé složky paměti a kognitivních funkcí je možné trénovat pomocí různých cvičení a her. Například hraním pexesa a různých lidových verbálních her (slovní kopaná, vytváření vět, které začínají na stejné písmeno, zapamatování si nákupu apod.), dále hrami na trénink výbavnosti (např. přísloví), rovněž hádání známé osobnosti, hry na pozornost (jedna osoba vyjde z místnosti a mění si na sobě několik věcí, ostatní udávají, co se změnilo apod.). Jak však uvádí Holmerová a Suchá, kognitivní trénink se pro seniory trpící demencí příliš nehodí: „Ten je vhodný spíše u těch, kteří mají spíše lehkou poruchu paměti ve smyslu benigní stařecké zapomnětlivosti nebo věkem podmíněného kognitivního úbytku. Bylo zjištěno, že kombinace tréninku paměti a psychomotorického tréninku působí jednoznačně proti procesu stárnutí, zlepšuje paměťové výkony, posiluje soběstačnost, zlepšuje a oddaluje proces demence.“ (7, 159 s.)
21
(trénink paměti na geriatrickém oddělení v nemocnici) Je však velmi důležité, abychom aktivity a činnosti pro trénování paměti vybírali dle individuálních potřeb seniorů a jejich mentální úrovně, abychom jim zadávali úkoly, které mohou zvládnout (ne zase příliš jednoduché) a byli tak motivováni ke spolupráci. Mezi další změny, ke kterým dochází ve stáří, patří zpomalení psychomotorického tempa, zpomalení reakcí, zabíhavé myšlení apod. (9) S věkem dále klesá vitalita a energie, všechno, co starší člověk provádí, mu trvá déle. Klesá schopnost adaptovat se, senioři si hůře si zvykají na nové věci, na nové tváře, nedůvěřují novým věcem. Mají zvýšený strach, jsou více unavitelní, trpí poruchami spánku a rozmrzelostí. (2) 2.3. HISTORIE AKTIVIZACE O historii aktivizace se mi bohužel v literárních pramenech nepodařilo příliš informací získat. S pojmem aktivizace se i během své praxe setkávám teprve během několika posledních let, a to hlavně v souvislosti s institucionální péčí, zejména v souvislosti s novým zákonem č. 108/2006 Sb., který je platný od 1.1.2007. V tomto zákoně je uveden termín tzv. aktivizační činnosti (34), která je zde spojována se službami, které mohou být poskytovány v různých zařízeních. Podle tohoto zákona je možné aktivizační činnosti poskytovat jako službu pro seniory v následujících zařízeních 22
•
Centra denních služeb
•
Denní stacionáře
•
Týdenní stacionáře
•
Domovy pro seniory
•
Domovy pro osoby se zdravotním postižením
•
Domovy se zvláštním režimem
•
Odlehčovací služby
•
Sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních ústavní péče
•
Sociální rehabilitace
Vymezení pojmu aktivizační činnost jsem v tomto zákoně nenalezla. Zamysleme se nad tím, jak to bylo s aktivitami pro seniory v minulosti. Ke zjištění těchto informací jsem nakonec využila zdroje ve vlastní rodině, a to u dědečka. V minulých dobách existovaly hlavně chudobince, kde už podle názvu pobývaly osoby staršího věku, které neměly dostatek financí. O nabízených aktivitách zde nemohlo být ani řeči. Senioři, kteří měli dostatek financí, si platili pobyt v domovech pro seniory pro tuto „lepší vrstvu“ určené, kde bylo možné též si připlatit speciální programy, např. čtení z knihy a podobně. Další skupina zámožných seniorů zůstávala ve svém domácím prostředí a připlácela si za tzv. společnice, které jim vlastně vytvářely denní program. Z vlastní zkušenosti vím, že před uvedením zákona č. 108/2006 Sb. v platnost nebyla v mnoha zařízeních a hlavně domovech důchodců (nyní domovech pro seniory) mnohdy vůbec žádná nabídka aktivit. Senioři tak trávili svůj čas upoutáni na lůžko. Dokonce i v mém posledním působišti v domově pro seniory Anna v Českém Brodě i po uvedení výše zmiňovaného zákona v platnost, tedy v roce 2007, se nabídka aktivit rovnala nule.
2.4. NABÍZENÉ ÚSTAVNÍ SKUPINOVÉ AKTIVITY 2.4.1.
AKTIVIZAČNÍ PROGRAMY V ÚSTAVNÍ PÉČI M Zgola tvrdí, „…program aktivit neznamená pouze zaneprázdnit lidi poté, co byly
zajištěny prvky základní péče. Jde o celkový proces, ve kterém je každému poskytnuta příležitost žít způsobem, který mu vyhovuje nejlépe a pokračovat v tom, co je důležité pro
23
jeho pocit jistoty, výkonnosti, sociálního zabezpečení a vlastní hodnoty. Takový program musí být prováděn uvážlivě a rozumně.“ (18, s.148) V dnešní době ve většině ústavních zařízení pro seniory v ČR existuje více či méně nabídek aktivizačních programů. Zřízení k tomu jsou nucena také relativně novým platným zákonem č. 108/2006 Sb., podle kterého každé zařízení musí být zaregistrováno a poté musí projít inspekcí Ministerstva práce a sociálních věcí. Vyškolení inspektoři během inspekce kontrolují, zda dané zařízení naplňuje Standardy kvality sociálních služeb, mezi které patří i dostatečně široká nabídka aktivizačních programů. Domovy pro seniory (dříve domovy důchodců) nabízejí nyní různé aktivizační programy. Tyto programy je možné provádět s klienty v individuální či skupinové podobě. Nejčastěji to bývá nabídka kulturních zážitků, koncertů, četby z knihy na pokračování, různé zájmové kroužky, skupinová kondiční cvičení. Z vlastní zkušenosti vím, že mnohdy se těchto aktivit účastní ti nejaktivnější senioři z celého zařízení. Například v Domově pro seniory Luxor Poděbrady se kondičního cvičení každé ráno účastnila stejná skupinka 10 – 15 obyvatel, i když celkový počet klientů domova byl mezi 80 – 90 lidmi. Ostatních aktivit v tomto domově, jako je například tzv. Kavárnička, kde se každá ze seniorek mohla věnovat činnosti, která ji bavila (pletení, křížovky, atd.) se účastnilo okolo pěti seniorek. Bohužel se tedy nedostalo na méně aktivní seniory, kteří dost často proleželi celý den na lůžku, a bylo by potřeba je tedy více motivovat k činnosti. Mnohdy se mi také stávalo, že když už se mi podařilo z pozice ergoterapeuta motivovat k návštěvě nabízeného programu pasivního obyvatele, setkala jsem se s překážkou ze strany zdravotních sester, protože bylo potřeba klienta např. vykoupat. S podobnými zkušenostmi jsem se setkala během své praxe ještě v dalších dvou zařízeních. Jaké modely aktivit tedy nabízejí domovy pro seniory? V ubytovacím zařízení pro seniory Anna Český Brod bylo možné navštívit do srpna 2007 tento program skupinových aktivit •
1x měsíčně nějaké kulturní představení
•
1x týdně keramika
24
(kulturní představení pro seniory, které připravili zaměstnanci zařízení) Toto byla veškerá nabídka i přesto, že již byl v platnosti nový zákon o sociálních službách č. 108/2006 Sb. Tato nabídka byla podle mého názoru naprosto nedostačující. Od srpna 2007, s příchodem nové ředitelky, se stávající nabídka výrazně rozšířila takto: •
2x denně skupinové cvičení spolu s tanečky pro seniory (vedeno rehabilitační pracovnicí a ergoterapeutem)
•
1x týdně keramika
•
1x týdně pečení a odpoledne pak kavárnička
•
nejméně 2x měsíčně kulturní akce v podobě koncertu nebo společného posezení
Protože ale došlo v tomto zařízení k velmi nepříjemným událostem, někteří pracovníci se rozhodli odejít. Podle mých informací se proto nabídka v programu výrazně omezila na původní aktivity. V Domově důchodců Kobylisy nabízejí činnosti pro seniory v těchto formách: •
v pracovní činnosti spojené s pohybem
25
•
v pohybových zábavách a hrách, spolu se společenským tancem
•
v pohybové aktivní rekreaci
•
pohybem a tancem v přírodě
Pohybovou aktivitu zde spojují s péčí o rostliny a zvířectvo, cvičení obyvatel při hudbě (3x týdně), taneční zábavy i pro vozíčkáře (2x týdně), pěší turistické akce v okolí domova důchodců. (23) V Domově pro seniory Luxor Poděbrady jsou aktivity nabízené v rámci domova pro seniory, ale také v rámci komunitního centra Luxor Poděbrady, které zde vzniklo pod záštitou domova v rámci evropského grantu. Nabídka aktivit obou zařízení se zde prolíná. Během mého nedávného působení v tomto zařízení model nabízených aktivit vypadal takto: •
2x denně každé ráno cvičení vsedě a tanečky pro seniory
•
1x týdně dechová hudba (poslech)
•
1x týdně pečení a poté společné posezení
•
1x týdně četba na pokračování
•
1x týdně Kavárnička
•
2x týdně výroba různých předmětů
Dále jsou nabízeny různé kulturní akce (dětské koncerty a divadla), různé výlety po okolních městech a výstavách (1x za 2 měsíce). Bohužel, jak jsem již uvedla, z velké části se veškerého programu účastní pouze schopnější senioři. V Domově důchodců Severní terasa v Ústí nad Labem se seniorům nabízí možnost účastnit se na programu až dvou aktivit, po dobu až dvou hodin. Domov nabízí pro své obyvatele tento program: •
kulturní představení
•
zájezdy na kulturní akce, na houby, návštěvy jiných domovů důchodců
•
společná jarní a podzimní dovolená obyvatel
•
společenská akce pořádané v areálu, filmová představení
•
nacvičování kulturních programů
•
2x týdně společné cvičení s hudbou
•
1x týdně kuželkový turnaj
26
•
1x týdně výtvarný kroužek
•
1x týdně kroužek ručních prací
•
1x týdně turnaj v šůle (stolní společenská hra z Holandska)
•
1x týdně šachový kroužek
•
1x týdně předčítání na pokračování
•
1x týdně kroužek zpěvu
•
1x týdně sálové Bingo
•
denně klub důchodců
•
1x-2x ročně výstava ručních prací (28) V mnohých domovech pro seniory je program aktivit nabízen prostřednictvím
denních center, kterým se budu věnovat v další kapitole. Často však tato dvě zařízení nelze oddělit, protože denní centra jsou zřizovaná v rámci domovů pro seniory. Schopnější senioři žijí v domovech s pečovatelskou službou. V některých těchto domovech se také vyskytuje nabídka některých aktivit. Často se jedná o různé zájmové kroužky, kulturní akce apod. Další institucí, kde jsou senioři ubytováni, jsou léčebny dlouhodobě nemocných (LDN). Jedná se o zdravotnická zařízení, kde by pacient měl být nejdéle 3 měsíce. Z vlastní zkušenosti vím, že zde pacienti bývají delší dobu, a to nejen senioři. Často mi LDN připadají jako tzv. „skladiště“ pro pacienty, které není momentálně kam dát, kteří nejsou soběstační a v případě seniorů často čekají na umístění např. v domově pro seniory. Již zmiňovaný zákon č. 108/2006 Sb. umožňuje i těmto zdravotnickým zařízením vznik tzv. sociálních lůžek, která by měla řešit právě tyto případy. Nemocnice pak jako všechna ostatní zařízení musí nechat tuto službu zaregistrovat. Tato služba také musí naplňovat Standardy pro kvalitu sociálních služeb. To se pojí též s nabídkou aktivizačního programu. Například geriatrické oddělení v Nemocnici v Kolíně nabízí pro své pacienty program, který provozuje místní sociální pracovnice. Každý den pacienti mohou po dobu nejméně jedné hodiny ve společenské místnosti pacientů trávit čas společným zpíváním, výrobou různých předmětů a dalšími činnostmi. Tyto činnosti nejsou pevně dané, záleží na momentálním nápadu sociální pracovnice. Každé úterý sem přijíždí ergoterapeut, který v pravidelnou dobu, po celé dopoledne provádí skupinový trénink paměti spolu se skupinovým cvičením.
27
V LDN Vysočany tento program je podobný, ergoterapeut provádí s pacienty skupinové aktivity a v tomto případě vlastně už skupinové ergoterapie, které se týkají převážně kreativních technik a skupinových cvičení. Nejen v nemocničních zařízeních, ale i v domovech pro seniory další aktivity poskytují další zdravotničtí pracovníci – fyzioterapeuti. Fyzioterapeuti provádí na základě indikace lékaře skupinová nebo individuální nejen kondiční cvičení, ale i trénink postižených funkcí klientů/pacientů. K této otázce bych se však vrátila v další kapitolách své práce a v rozdělení aktivit na terapeutické a neterapeutické.
2.4.2.
AKTIVIZAČNÍ
PROGRAMY
DENNÍCH
CENTER,
DENNÍCH
STACIONÁŘŮ, TÝDENNÍCH STACIONÁŘŮ Tato zařízení bývají prioritně zaměřená právě na poskytování aktivit pro seniory. Tito lidé sem docházejí proto, aby se mohli spolu s ostatními účastnit skupinových či individuálních aktivit, trávit zde svůj volný čas nebo trénovat určitou funkci. Je všeobecně známo, že pokud trénujeme nějakou funkci, dochází ke zlepšení nebo alespoň udržení jejího stavu. Dalším typem institucí pro aktivizaci jsou denní centra a zařízení zaměřená na konkrétní specifické potřeby seniorů. Těmto zařízením se budu věnovat v následující kapitole. Jak jsem již zmínila, denní centra a stacionáře často poskytují své služby pod určitým ubytovacím zařízením a nelze je tedy od sebe oddělit. Lidé, kteří žijí v domově pro seniory, mají často možnost docházet do denního centra, které bývá ve stejné budově a spadá právě pod dané ubytovací zařízení, ne vždy tomu však tak je. Jedná se například o Denní stacionář Domova Sue Ryder, který poskytuje své služby právě pod stejnojmenným domovem pro seniory. Tento stacionář nabízí aktivity jak pro místní obyvatele, tak pro občany - seniory Prahy 4. „Denní centrum Domova Sue Ryder, o.p.s., poskytuje ambulantní sociální služby typu Denního stacionáře. Cílem centra je zmírnění negativních vlivů stárnutí v oblasti soběstačnosti a podpora psychické i fyzické kondice seniorů.“ (35) Denní stacionář tak nabízí celodenní program aktivit. Tento program je strukturován a senioři tak mají možnost si zapamatovat, jaká činnost probíhá v jaký den, neboť zde 28
existuje jak stálá nabídka programu, tak nabídka proměnlivá, do které spadají různé nárazové kulturní akce. Do stálé nabídky patří: DEN DOPOLEDNE Pondělí Výtvarné techniky Úterý Trénování paměti Středa
Pečení
Čtvrtek Keramika Pátek Trénování paměti
ODPOLEDNE Výtvarné techniky Úterní klub Kavárna sudý týden Kulturní odpoledne – lichý týden Keramika Práce s knihou (35)
Bohužel, ještě za dob, kdy jsem bývala na praxi v tomto stacionáři, mne zaráželo, že jednou z podmínek pro přijetí do stacionáře bylo, že senioři museli být soběstační. Touto cestou jsou tak motivováni opět ti více schopní senioři a ne více ohrožená skupina těchto obyvatel. Chápu však, že mnohdy organizační a provozní podmínky (např. nedostatek personálu) neumožňuje službu otevřít i pro méně soběstačné. Kromě stálé nabídky mají klienti možnost navštívit program kulturního centra přednášky, četbu na pokračování, koncerty a podobně. Veškeré tyto akce probíhají v kulturním centru několikrát týdně. Dalším denním centrem je Komunitní centrum Poděbrady, které nabízí své služby v rámci domova pro seniory Luxor Poděbrady, a to nejen pro seniory, ale i pro skupinu obyvatel v produktivním věku. Komunitní centrum tedy nabízí aktivity jak pro obyvatele domova, tak pro seniory, kteří žijí ve svých domácnostech v Poděbradech, ale také pro klienty se specifickými potřebami. Komunitní centrum se odlišuje od ostatních zařízení tím, že pro klienty není možné, aby sem přijeli a trávili zde celý den. Mohou si vybrat ze stálé nabídky aktivit, které však nenásledují kontinuálně po sobě, proto senioři musí přijít cíleně na vybranou aktivitu. I tento systém je bohužel směřován spíše na zcela soběstačné seniory.
29
(Na seniory se přijela podívat Tina Turner)
Jaká je tedy nabídka pro klienty v tomto centru? Jedná se o skupinové kondiční cvičení vsedě, trénink paměti několikrát týdně pro různou skupinu obyvatel, kreativní techniky převážně pro obyvatele domova, skupinové pečení spolu s kavárničkou, kde klienti snědí to, co si připravili. Jsou zde nabízeny i další aktivity, ale především pro obyvatele domova, a to různé kulturní akce, výlety, výstavy apod. V Domově pro seniory Mladá Boleslav mají také denní centrum, v rámci kterého nabízejí celodenní program aktivit. Mezi tyto aktivity patří kreativní techniky, skupinová cvičení, reminiscenční terapie, zájmové kroužky, kulturní programy, tréninky paměti a další. Jediné, co zde je ne zcela v pořádku je fakt, že veškerý program, hlavně tedy provádění kreativních technik, se zde označuje termínem ergoterapie a pracovníci, kteří program vedou, jsou nazýváni ergoterapeuti, přestože zde není zaměstnán ani jeden
30
ergoterapeut a žádný z pracovníků nemá vzdělání v tomto oboru. Aktivizační pracovníci jsou zde zaměňováni tedy za ergoterapeuty. S podobným problémem jsem se setkala i v Komunitním centru v Poděbradech, kde výrobu různých předmětů a kreativní techniky vede dobrovolnice - pečovatelka z domu s pečovatelskou službou, která je zde všemi také nazývána ergoterapeutem.
2.4.3.
AKTIVIZAČNÍ PROGRAMY PRO SENIORY SE SPECIFICKÝMI POTŘEBAMI Programy pro seniory se specifickými potřebami poskytují různá zařízení, která své
služby zaměřují na klienty s nějakým postižením, onemocněním nebo jsou zaměřena na určitý typ klientů. Všechna tato zařízení jsou specifická, veškerý personál by zde měl být řádně proškolen a vzdělán ohledně nároků, které daný typ klientů vyžaduje, včetně zásad správné komunikace. Určitě bych sem zařadila např. Gerontocentrum, které zaměřuje své služby na klienty, u kterých je diagnostikována demence. Práce s těmito seniory vyžaduje umět s nimi správně komunikovat, a to především jim věnovat plnou pozornost, oslovovat je jménem, přistupovat k nim otevřeně a přátelsky, pokaždé se představit, používat neverbální komunikaci, neznevažovat je a mluvit v pomalém tempu, vyhýbat se domluvám a nepokračovat ve sporu. (18) „Při péči o člověka s Alzheimerovou chorobou pravděpodobně neexistuje cennější prostředek, než je smysluplná aktivita. Je-li používána dobře, dokáže člověka pozvednout na duchu a rozptýlit depresi. Může zklidnit nervozitu a neklid.“ (18, s.148) Jak uvádí j. M. Zgola, při plánování aktivit pro seniory s diagnostikovanou demencí se musíme zamyslet nad tím, zda každá činnost má smysl, je prováděna dobrovolně a dává pocit úspěchu. Já bych však tato kritéria směřovala obecně na všechny seniory. Každá činnost by měla mít nějaký účel, aby nám i seniorům přinášela dobrý pocit a radost. Senior se na každé aktivitě musí účastnit dobrovolně, musí mu být příjemná, společensky přijatelná. To znamená, že je vhodné pokusit se vybrat takovou aktivitu, která jej nedegraduje na úroveň malého dítěte, ale naopak zachová mu lidskou důstojnost. Činnost nesmí vést k neúspěchu, pokud se tak stane, je třeba, abychom seniorům co nejvíce pocit z neúspěchu zmenšili. Pojem smysluplná činnost nabývá u každého jedince trochu jiného 31
významu. Mezi oblasti aktivit, které lze s lidmi s poruchou demence provádět, patří například oblast práce (u lidí s těžkou kognitivní poruchou je možné provádět například vyloženě automatické práce, jako např. skládání ručníků), oblast aktivit denního života – tedy péče o sebe sama, dále oblast volného času. (18, 2003) Aktivitami denního života (Activity of Daily Living) se myslí základní úkony v oblasti soběstačnosti a péči o vlastní osobu. Pro úplnost uvádím další definice aktivit denního života (ADL): „Mohou být základní (bADL), jako například jezení, oblékání, či péče o osobní hygienu, nebo náročnější činnosti instrumentální (iADL), mezi které patří příprava jídla, telefonování, zacházení s financemi apod.“ (36) „Funkční stav klientů je často hodnocen jejich schopností zvládnout
základní
aktivity - ADL. Jde o všední denní činnosti vztahující se na základní fyzické funkce, které dotvářejí každodenní život klienta (personální ADL), nebo může jít o behaviorální a sociální aktivity běžného života (instrumentální ADL). Hodnocení ADL zaznamenává aktuální výkon klienta, ne jeho potenciální schopnost.“ (1, s.11) „Aktivity denního života jsou prvními aktivitami, nad nimiž ztrácíme kontrolu, pokud se dostaneme do situace, kdy potřebujeme něčí pomoc či péči. Není to nic překvapivého, protože hlavním důvodem toho, proč se lidé dostávají do situace, kdy potřebují péči, je ztráta schopnosti provádět základní úkony nezbytné pro samostatné fungování.“ (18, s. 158) Pro seniory s postižením demence a vlastně nejen pro ně, je potřeba plánovat program aktivit velmi individuálně, podle aktuálního stavu klientů. Můžeme pro ně plánovat aktivity, které je možné s nimi provádět individuálně nebo ve skupinách. J. M. Zgola uvádí některá základní pravidla pro plánování činností se seniory s diagnózou demence: „Aktivity, které jsou u lidí postižených demencí nejúspěšnější: •
užívají známých pohybových stereotypů
•
mají výrazné rytmické prvky
•
obsahují jeden opakující se krok
•
poskytují okamžitou zpětnou vazbu
•
zapojují člověka přímo
32
•
jsou dosti rigidní, konkrétní a předvídatelné
Při zavádění aktivity: •
využívejte zachovalých schopností klienta
•
minimalizujte rozptylující podněty
•
omezte možnosti volby
•
vyhněte se dvojznačnosti
•
dávejte podrobné instrukce a buďte konzistentní
•
napomáhejte konkrétními vizuálními prostředky
•
vylučte možnost případného neúspěchu“ (18, s.165) Jak jsem se již zmínila, v Gerontocentru se plně věnují seniorům postiženým
demencí, a to v různém stadiu. Klienti se zde v denním centru po celý den mohou účastnit programu, který pro ně připravuje odborně proškolený personál. Myslím, že zásadní a velmi důležité je, aby právě personál uměl se seniory komunikovat i v rizikových a vypjatých situacích, měl dostatečnou trpělivost vše názorně vysvětlit, a to i po několikáté. Senioři se zde účastní dopoledního i odpoledního programu: hraní her, různých tvůrčích činností, společného vaření a dalších aktivit. Program je řešen velmi individuálně, není příliš strukturován. Činnosti jsou vybírány podle momentální nálady a stavu klientů. Mezi každodenní pravidelnou aktivitu, která probíhá každé ráno, patří skupinové cvičení vsedě spolu s tréninkem paměti. Další pravidelnou aktivitou bych nazvala společné stravování (svačiny, oběd) a posléze odpolední odpočinek. Velmi individuálně je zde přistupováno k jednotlivým klientům, je brán v potaz jejich aktuální zdravotní stav.
33
Dalším zařízením, které své služby zaměřuje na specifickou skupinu seniorů, je Denní centrum Charlese Jordana, které své služby nabízí seniorům židovského původu, členům židovské obce. Mnozí z nich přežili holocaust, často jako jediní z celé rodiny (nejsou ojedinělé případy, kdy klient pochází původně z 11 dětí). Je proto velmi důležité, aby klienti (jak denního centra, tak domova) měli možnost využít služeb psychologa. Toto centrum pro své klienty nabízí možnost provádění veškerých činností, které charakterizují tuto komunitu: •
Je zde podávaná speciální strava, tzv. košer.
•
Slaví se židovské svátky (např. Roš Hašana, Purim, Pesach, Jom Kipur a další) a jak aktivity, tak zvyklosti a strava se těmto svátkům přizpůsobují.
Protože jsem v tomto centru působila jako ergoterapeut, mohu říci z vlastní zkušenosti, že senioři židovského původu jsou velice specifická skupina obyvatel. Jedná se většinou o nadprůměrně inteligentní klienty, téměř 90% z nich hovoří minimálně třemi jazyky. Většina z nich viděla velký kus světa ne vždy ve zcela jednoduché společenské situaci nebo přímo v době válečné. Nejhorší zážitky mají z doby holocaustu, kdy prchali před stíháním židů stoupenci nacistické ideologie. Mnoho z nich má své potomky v jiných částech světa (USA, státy západní Evropy, Austrálie, Jižní Amerika apod.). Většina židovských obyvatel a členů Židovské obce v Praze se navzájem zná z mládí a dřívějších let, má tedy společná témata hovoru a společné (ne vždy zrovna veselé) zážitky, které je spojují. Většina těchto klientů pochází z bohatých rodin. Všechny tyto aspekty je třeba vzít v potaz při plánování aktivit pro seniory židovského původu. 34
Jak se tyto skutečnosti do programu činností mohou promítnout? Není např. výjimkou, že se 85letí senioři zajímají o používání PC a mobilního telefonu, kdy nejprve spolu s pracovníky centra komunikovali se svými členy rodiny v ostatních zemích pomocí elektronické pošty a počítače. Mnoho seniorů v tomto zařízení (jak jsem se již zmínila) pochází z bohatých poměrů, často vyrůstali v rodině, kde nebyla výjimkou ani přítomnost služebnictva. Z tohoto důvodu, pokud v jiných zařízeních chceme po klientech, aby se v rámci skupinového vaření této činnosti účastnili, zde bychom měli vyhovět klientům a respektovat skutečnost, že někteří z nich v životě nevařili a na vše měli své osobní služebnictvo. Musím říci, že někteří klienti považovali za samozřejmost pomoc pečovatelek v základních osobních úkonech a aktivitách denního života i přesto, že tyto úkony po funkční stránce zvládali. Získali však pocit, že ošetřovatelský personál zde nahrazuje funkci služebných (jak mi sdělila jedna z klientek). Toto je proto velmi citlivé téma a vyžaduje citlivou formu komunikace mezi personálem denního centra a klienty. Program tohoto centra je velmi bohatý, je strukturován tak, že na určitý den připadne pravidelně se opakující aktivita. Proto i senioři se zhoršenou pamětí mají možnost se orientovat v čase podle uskutečňovaných aktivit. Výhodou pro seniory, kteří sem dojíždějí z vlastních domovů, je možnost plánování svého volnočasového programu dostatečně dopředu. Zároveň se místní program činností přizpůsobuje momentálnímu stavu klientů. „Aktivity denního centra jsou skupinové a je v nich dbáno na: •
pestrou nabídku programů přizpůsobenou zájmům i možnostem klientů
•
respektování osobnosti a individuální přístup
•
zásadu dobrovolnosti účasti na aktivitách Některé aktivity poskytují klientům spíše zábavu, jiné sledují terapeutický efekt, další
mohou obsahovat od obojího něco a ještě něco navíc. V průběhu času se mohou samozřejmě měnit. Programy připravují a vedou pracovníci denního centra, ergoterapeutka i dobrovolníci.“ (27) Do programu je zařazeno: •
1x denně skupinové cvičení vsedě, rozebírání aktuálního data a nových událostí
•
2-3x týdně trénink paměti
•
1x týdně skupinové vaření spolu s odpolední kavárničkou
35
•
1x týdně kreativní techniky
•
1x týdně reminiscenční terapie
•
1x týdně muzikoterapie
Výše zmíněné aktivity jsou vedené personálem denního centra. Další pravidelné aktivity, které jsou vedeny dobrovolníky ať už z řad samotných seniorů nebo externích příchozích, jsou: •
1x týdně anglická konverzace
•
1x týdně francouzská konverzace
V nepravidelném programu pak můžeme nalézt promítání filmů, oslavy narozenin, přednášky, besedy, různá kulturní představení, sportovní hry, taneční aktivity, výlety a jiné. Vedoucí Denního centra Charlese Jordana každý měsíc pravidelně připravuje pro seniory program nabízených aktivit v tištěné formě. Tento program si každý z klientů může vzít. Úpravu ale nutně potřebuje text programu, který je psán velmi drobným písmem, klienti tak na něj často nevidí. Domnívám se, že tato skutečnost snižuje návštěvnost seniorů na jednotlivých aktivitách. V době, kdy píšu tuto práci, se Denní centrum Charlese Jordana stěhuje do nové budovy Hagibor. Je tedy možné, že se zcela změní systém poskytování služeb a nabídky aktivit na novém působišti. Je zde plánováno velké navýšení klientů, které s sebou může přinést i snížení kvality i kvantity poskytovaných služeb. Další aktivizační programy pro seniory se specifickými potřebami připravují již samotná sdružení, svazy a kluby, které se zaměřují např. na některé diagnózy. Je však otázkou, zda tato sdružení spadají též pod ústavní aktivity. Rozhodně bych sem zařadila opět Komunitní centrum Luxor Poděbrady, kde se scházel pravidelně Klub Parkinsoniků. V rámci tohoto klubu je možné navštívit trénink paměti, výuku na PC, plavání a skupinová cvičení. Dále různé společné dovolené, výstavy, exkurze, rekondiční pobyty, kulturní zážitky apod. Stejně tak do Komunitního centra Poděbrady dochází členové Svazu postižených civilizačními chorobami na trénink paměti. Členové tohoto svazu mají možnost navštěvovat podobné aktivity jako členové Klubu Parkinsoniků, ale opět jen v rámci svého klubu.
36
2.4.4.
NETERAPEUTICKÉ A TERAPEUTICKÉ AKTIVITY V této kapitole bych se ráda pozastavila nad významem různých aktivit, které jsou
seniorům nabízeny v různých ústavech a zařízeních. V dnešní době je již všeobecně známo, že provádění činností a aktivit má pozitivní vliv na život nejen seniora, ale jakéhokoliv člověka. Aktivity bych ráda rozdělila na terapeutické a neterapeutické aktivity, které se mohou navzájem prolínat. Velmi záleží na osobě, která danou činnost s klientem provádí a která ji vede. Je jedno, zda se jedná o činnosti skupinové či individuální. NETERAPEUTICKÉ ČINNOSTI
Neterapeutické činnosti nejsou prováděny za nějakým specifickým účelem. Snaží se aktivizovat seniora, motivovat jej k chuti do života. Tento program vedou často aktivizační pracovníci, dobrovolníci, asistenti a vlastně jej může vést jakákoliv osoba bez specifického vzdělání. Samozřejmě je nutností, aby každý člověk, který chce pracovat s klienty - seniory, prošel speciálním školením o tom, jak komunikovat s těmito lidmi. Jedná se například o různé výlety, procházky, výtvarné techniky, pečení a vaření, poslech hudby, promítání filmu, společné posezení, různé zájmové kroužky apod.
37
TERAPEUTICKÉ ČINNOSTI Terapeutické činnosti jsou prováděny za účelem cíleného zlepšení nějaké funkce, za účelem terapie. Tyto aktivity vedou odborníci řádně vzdělaní v daném oboru, nazýváme je terapeuti. Jedná se například o ergoterapeuty, fyzioterapeuty, cannisterapeuty, muzikoterapeuty, taneční terapeuty, reminiscenční terapeuty apod. POSOUZENÍ ČLOVĚKA PRO TERAPII Pro všechny odborníky i terapeuty platí, že je velmi důležité posuzovat člověka z hlediska bio-psycho-senzomotorického potenciálu. Od 1.1.2010 se bude i v České republice používat Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (International Classification of Functioning, Disability and Health), známá jako MKF (ICF). Cílem klasifikace MKF je poskytnout rámec pro popis zdraví a stavů, které se ke zdraví vztahují. MKF klasifikuje zdraví a ke zdraví se vztahující stavy. Jednotka klasifikace je tedy kategorie uvnitř každé domény zdraví a ke zdraví se vztahujících stavů. Je důležité zmínit, že v MKF nejsou jednotkou klasifikace osoby; ale popisuje situace každé osoby v dané souvislosti se zdravím nebo se ke zdraví se vztahujícími doménami. Kromě toho je popis vždy vytvořen v kontextu s prostředím a osobními faktory. Terminologie používaná v této klasifikaci MKF má dvě části, každou se dvěma komponentami: •
Část 1: Funkční schopnost a disabilita o Tělesné funkce (b) a struktury (s) o Aktivity a participace (d)
•
Část 2: Spolupůsobící faktory o Faktory prostředí o Faktory osobní (17)
38
Přehled MKF
Část 1: Funkční schopnost a disabilita Komponenty
Domény
Konstrukce
Pozitivní
Část 2: Spolupůsobící faktory
Tělesné funkce a struktury
Aktivity a participace
Faktory prostředí
Faktory osobní
Tělesné funkce Tělesné struktury
Oblasti života (úkoly,činnosti)
Vnější vlivy na funkční schopnost a disabilitu
Vnitřní vlivy na funkční schopnost a disabilitu
Změny v tělesných funkcích (fyziologické)
Kapacita Provádění úkonů ve standardním prostředí
Změny v tělesných strukturách (anatomické)
Provedení Provádění úkolů v běžném prostředí
Facilitující nebo omezující vliv fyzického, sociálního a postojového prostředí okolního světa
Funkční a strukturální integrita
Aktivity a participace
Vliv vlastností dané osoby
Facilitátory
aspekt
Nelze Aplikovat
Funkční Porucha Negativní aspekt Disabilita
Schopnost Limitovaná aktivita Restringovaná účast
Bariéry (překážky)
Nelze Aplikovat
(postižení) (17)
Faktory prostředí jsou organizované v klasifikaci, která je zaměřená na dvě různé úrovně: • jedinec - ve svém bezprostředním prostředí, včetně takového, jako je dům, pracoviště a škola. Na tomto stupni úroveň obsahuje materiální prvky prostředí,
39
s nímž člověk přichází bezprostředně do styku, ale také přímé kontakty s ostatními lidmi, jako je rodina, známí, vrstevníci i cizí lidé. • společnost - formální i neformální společenské struktury, služby a překlenovací a přibližující systémy v komunitě, které mají na lidi vliv. Tento stupeň obsahuje organizace a služby, které se vztahují k pracovnímu prostředí, aktivitám, aktivitám komunit, státním úřadům, komunikaci a transportním službám, sociální informační síti, dále zákonům, nařízením, formálním i neformálním řádům, postojům a ideologiím. Osobní faktory jsou zvláštním základem v životě člověka a skládají se z těch vlastností individua, které nejsou součástí zdravotních problémů nebo zdravotního stavu. Tyto faktory mohou být pohlaví, rasa, věk, ostatní zdravotní problémy, životní styl, zvyky, výchova, styl chování, sociální zázemí, vzdělání, povolání, zkušenosti, styl života, individuální psychické vlastnosti. To vše může hrát roli v disabilitě na jakékoliv úrovni. Osobní faktory nejsou v MKF klasifikovány. Lékařský model vidí disabilitu a problém dané osoby jako problém způsobený přímo onemocněním, traumatem nebo jinými zdravotními problémy, které vyžadují lékařskou péči zajištěnou léčením jedince prostřednictvím odborníků. Management disability je chápán jako léčení nebo přizpůsobení se člověka a změn chování. Lékařská péče je chápána jako hlavní východisko a v politické rovině je základní řešení je dáno modifikací nebo reformou politiky zdravotní péče. Sociální model disability na druhé straně vidí východisko především jako sociálně vytvořený problém a zásadně jako předmět plné integrace člověka do společnosti. Disabilita není vlastností jedince, ale spíše komplexem sdružených podmínek, z nichž mnohé jsou vytvářeny společenským prostředím. Zvládnutí tohoto problému proto vyžaduje sociální aktivitu a je kolektivní odpovědností společnosti, která v širokém měřítku vytváří modifikace prostředí nezbytné pro plnou účast osob s disabilitou ve všech oblastech společenského života. Východiskem je tedy postoj nebo ideologie vyžadující sociální změny, které se na politické úrovni stávají otázkou lidských práv. Pro tento model zdravotního postižení je východisko na úrovni politické. MKF je klasifikací lidské funkční schopnosti a disability. Systematicky seskupuje zdraví a ke zdraví se vztahující domény. (17)
40
Aktivity jsem ve své diplomové práci tedy rozdělila na terapeutické a neterapeutické. Ráda bych zde ještě uvedla důvod, proč jsem se rozhodla toto rozdělení aktivit do své práce uvést. Během své praxe jsem se často setkala s tím, že někteří pracovníci začali neoprávněně používat některý z vyjmenovaných titulů. Nejčastěji jsem se setkala s tím, že je používán termín ergoterapie, i když daná osoba nemá řádné vzdělání v tomto oboru a proto jí nenáleží. Někdy se jedná dokonce o název celého oddělení. Ergoterapeut totiž, na rozdíl např. od aktivizačního pracovníka, provádí diagnostiku, na které postaví posléze celou terapii. Specifické pro tyto terapie je, že senior mnohdy ani netuší, že se jedná o terapii. Mezi aktivity patří například následující činnosti: Skupinové vaření, kreativní techniky Tyto aktivity, pokud je považujeme za terapeutické, vede ergoterapeut, který si provede diagnostiku na základě vyšetření (např. pozorováním). Terapie pak spočívá v zadávání úkolu klientovi. A to úkolu, který je cíleně zaměřen na zhoršenou funkci člověka. Například na trénink svalové síly, držení úchopu, koordinaci horních končetin, atd. Tyto činnosti samozřejmě mohou se seniory provádět i ostatní členové pracovního týmu, potom se však už nejedná o terapeutické vedení. Taneční terapie „V taneční terapii se tanec chápe jako terapeutický pohyb. Estetická stránka zde ustupuje do pozadí a naopak se zdůrazňují faktory psychologické (schopnost nonverbálně komunikovat, zlepšit emotivitu apod.), fyzické (zlepšení koordinace pohybu, celkové síly, rovnováhy, atd.) i sociální (vytvoření skupiny lidí, kteří si mají co sdělit). V současné době se taneční terapie zaměřuje na rozvoj a podporu zdraví, na zlepšení stavu lidí trpících chronickými chorobami, atd.“ (16,s.11) MUDr. Gueye z 1. LF UK uvádí, že taneční terapie pracuje na odstranění patologických stereotypů, podpoře psychomotorického vývoje na základě analýzy pohybu a studie patologie pohybu. Může být individuální či skupinová. Struktura skupiny by měla zahrnovat zahřátí, uvolnění, práci na tématu, závěr. (20) Taneční terapii vedou taneční terapeuti.
41
Muzikoterapie Muzikoterapie by dle mého názoru, na rozdíl od pasivního poslechu hudby, měla vyžadovat aktivní účast klientů. Dle Mgr. Gerlichové z 1. LF UK muzikoterapie působí zejména na: •
získání nadhledu
•
umění relaxace
•
odreagování se od problému
•
přijetí sebe sama
•
rozvoj komunikace
•
socializaci 42
•
vyjádření emocí
•
rozvoj rytmu
•
výchovu k poslechu
•
rozvoj pohybu a řeči
•
zapojení postižených částí těla
•
posílení koncentrace, pozornosti, paměti (22) Muzikoterapie může být součástí programu při aktivizačních činnostech během dne
nebo může být dána do jednotného bloku, který nepřesáhne 60 minut. (7) Tuto terapii vede muzikoterapeut. Arteterapie Dr.Gueye uvádí rozdělení arteterapie v širším slova smyslu na 3 typy: •
Volná zájmová - směřuje k samouzdravnému procesu tvorby a zaměřuje se na motoriku a aktivaci klienta
•
Volná interpretující – nezasahuje do projevu klienta, ale používá jej k diagnostice či sledování průběhu terapie, hovoří s klientem o jeho díle
•
Vedená interpretující – střídá se tu zadání volné tvorby s vedenou, zasahuje do výtvoru klienta terapeutickou nebo metodickou radou
Dr. Gueye dále uvádí, jaké prvky se na díle klientů sledují: •
Zaplnění pracovní plochy
•
Použití barev
•
Vývojový stupeň v kresbě a malbě
•
Symbolika v artefaktu
•
Vývoj všech kategorií během terapie
(21) „Arteterapie pro seniory se snaží aktivizovat zbytky jejich vitality, flexibility, stimulovat jejich kreativitu.“ (7) Arteterapii vede arteterapeut. Jak arteterapie, tak muzikoterapie i taneční terapie spadají do nonverbálních psychoterapeutických technik, které nám pomáhají vyjádřit naše vnitřní stavy beze slov.
43
Trénink paměti Jde vlastně o trénink nebo terapii kognitivních funkcí, které provádí nejčastěji ergoterapeut nebo trenér paměti, který je řádně proškolen. Může probíhat individuálně či ve skupině. Při kognitivní terapii či tréninku se snažíme zlepšit nebo udržet stav kognitivních funkcí, tedy různých složek paměti (krátkodobá, střednědobá, dlouhodobá), pozornosti, orientace, čtení, psaní, počítání. Před každým tréninkem bychom se měli ujistit, pro jaký typ klientů terapii povedeme a pokusit se tak program připravit dle jejich kognitivní úrovně. Je velmi důležité, aby trénink paměti nebyl veden nad kognitivní možnosti klientů a klienti tak nebyli stresováni. Podle Pospíšilové by jedna lekce tréninku paměti měla trvat nanejvýš 60 minut a měla by obsahovat: •
Dostatečně dlouhý úvod (25-30 minut) - např. seznámení nebo shrnutí a připomenutí průběhu minulé lekce
•
Vlastní cvičení (20-30 minut)
•
Ověření dlouhodobějšího zapamatování (10 minut)
•
Rady pro domácí cvičení na další týden (5 minut)
•
Rozloučení (5 minut) (12) I. Holmerová a J. Suchá uvádějí: „Cvičení paměti má velký význam zejména u
zdravých seniorů. Jedná se o různé metody, které jsou již velmi dobře rozpracovány a veřejnosti známy. Tato cvičení mají soutěživý charakter, kladou důraz na rychlost, úplnost a správnost. Tím se cvičení paměti zásadně liší od kognitivní rehabilitace, kterou používáme u pacientů postižených kognitivní poruchou. Tato metoda používá na první pohled stejných technik jako cvičení paměti, je však výrazně šetrnější, nepracuje se tu na čas, nejedná se o soutěžení, které by mnohé pacienty mohlo stresovat.“ (7, s.159) Dana Steinová však na svých seminářích a kurzech pro trenéry paměti vždy zdůrazňuje, abychom se vyhnuli prvkům soutěžení i u zdravých seniorů, neptali se nikdy na správné výsledky, abychom se vyhnuli u klientů pocitu méněcennosti a neuváděli je do stresových situací. (25)
44
Já se však za určitý prvek soutěživosti přimlouvám, protože velmi záleží na typu skupiny a v některých případech je naopak pro klienty velmi přínosné, abychom do intervence prvek soutěživosti vnesli. Při vhodně zvoleném programu, který odpovídá kognitivní úrovni skupiny, můžeme naopak tímto vnést pocit uspokojení a motivaci k další spolupráci. Reminiscenční terapie „Stimulace, trénink, ,,léčba“ vzpomínek, např. poznávání starých fotografií, sledování filmů z archivů, prohlížení a četba starých novin, připomínání, opakování a záznam významných uplynulých událostí života a práce.“ (37) Reminiscenční terapie může být individuální či skupinová. Aby bylo možné vést tuto terapii se seniory, je potřeba projít odborným školením. „Jejím cílem je nejen zlepšení stavu pacienta, ale zejména posílení jeho lidské důstojnosti, zlepšení komunikace a ve svých důsledcích pomoc a podpora rodinnému pečovateli“. (7, s.181) Jak je uvedeno výše, v reminiscenční terapii je možné využívat starých fotografií, ale i starých předmětů, které mohou klientům připomínat dětství a jejich předchozí život. Každý člověk se rád vrací ve vzpomínkách do svého dětství. I k tomuto nám pomáhá reminiscenční terapie, která tak pomáhá navodit příjemnou atmosféru. Pro potřeby reminiscence je vhodná speciálně upravená místnost, vybavená právě starým nábytkem a předměty. Při individuální formě je možné s klientem vytvářet jeho rodinný příběh, opět pomocí starých fotografií. Pet-terapie Jedná se o terapii pomocí zvířat, a to hlavně pomocí domácích mazlíčků. V případě, že se jedná o terapii, kdy domácím mazlíčkem je pes, jde o canisterapii. Ať už pes nebo jiní domácí mazlíčkové (kočka, králík, morče, ptactvo, atd.) vyžadují od člověka nějakou péči, musí se o ně starat a myslet tak na jejich potřeby, což je možné využít právě k terapeutickému účinku i aktivizaci seniorů. Ze zvířat je nejnáročnější péče o psa, kdy je majitel nucen chodit s ním na pravidelné procházky. „Léčebné programy se zvířaty je možno provádět dvěma způsoby. Jednak chováním zvířat přímo v zařízeních, jednak pravidelným docházením dobrovolníků – chovatelů
45
zvířat. Je to vhodné zejména tam, kde z různých důvodů není možné chovat zvíře přímo v instituci. U nás toto provádí např. Česká canisterapeutická společnost.“ (7, s.230) Canisterapeuti, kteří chtějí získat certifikát canisterapeuta, musí projít řádnými kurzy, a to jak oni sami, tak jejich pes. U psa je pak stanoveno, zda je vhodný pro potřeby canisterapie, či nikoli.
Často jsem se setkala s tím, že lidé, kteří mají problémy s komunikací a kontaktem s ostatními lidmi, navazují bez problému kontakt se zvířaty. Na tom pak je možné stavět další terapii. Bohužel se mnohá zařízení často brání tomu, aby chovala některého z mazlíčků přímo v instituci. A to přesto, že takové zvíře může mít pozitivní vliv i na personál v zařízení: „Domácí zvířata neznamenají pro personál další pracovní zátěž, ale naopak zřetelnou terapeutickou pomoc. Tak například ukázaly studie z Německa, Austrálie a USA, že umístění zvířat v ústavech působí u ošetřujícího personálu léčebně i na tak závažný syndrom, jakým je Burn-Out-Syndrom, představující citové a pracovní vyhoření.“ (5,s.8)
46
Chování zvířat má velmi pozitivní vliv. Už jen pohled na zvíře má uklidňující účinek, posiluje vzpomínání na dětství a zážitky se zvířaty, podněcuje rozhovor o společném tématu, např. o psovi. Domácí mazlíček zvyšuje seniorovi sebevědomí, posiluje tělesnou činnost (např. při krmení a vycházkách), posiluje komunikaci. Člověk, když nemá náladu hovořit s druhým člověkem, obrací se právě na zvíře. Starání se o domácího mazlíčka vyžaduje zachovat si určitý denní rytmus, dává člověku pocit jistoty, senioři dostávají náplň života. (8) „Zvířata také příznivě ovlivňují zdraví, jak ukázala nedávno publikovaná australská studie na více než 5.000 lidech. Zjistilo se, že majitelé psů a koček mají snížené hladiny krevních tuků (ve srovnání s lidmi, kteří zvířata nevlastní).“ (8, s.6) 2.4.5. ZÁSADY U AKTIVIT V ÚSTAVNÍ PÉČI Ráda bych ještě zdůraznila některé zásady, které si myslím, že je dobré dodržovat, abychom co nejvíce podpořili návštěvnost nabízených aktivit pro seniory. Pokud již známe program, který bychom rádi klientům v zařízení nabídli, měli bychom v první řadě vyvěsit pravidelný i příležitostný týdenní program. Tento program by měl být napsán zvětšeným písmem, aby senioři nebyli limitováni (pokud mají zhoršený zrak) a mohli se o nabízených aktivitách, kterých by měli zájem se účastnit, dozvědět. Tento vytištěný program by měl být založen na kontrastu barev. Je důležité, aby tento program byl na vhodných místech a dostal se tak do podvědomí seniorů. Tedy zveřejnit jej na různé nástěnky v institucích, čekárnách lékaře, na sociálních odborech, v zájmových organizacích apod. Myslím si, že část nabízených činností by měla mít určitou pravidelnou strukturu a probíhat např. ve stejný den, aby se i senioři se zhoršenými kognitivními schopnostmi měli možnost se v aktivitách orientovat. Je důležité si předem provést depistáž, abychom zjistili, o jaké nabízené činnosti by měli klienti zájem. Při přípravě aktivit je třeba vzít v úvahu nejen kognitivní úroveň, ale i stav klientů a činnosti tomuto stavu přizpůsobit. Seniory se zhoršeným sluchem se snažíme posadit co nejblíže, snažíme se zřetelně vyslovovat a otevírat ústa při komunikaci, aby klienti měli usnadněnou formu rozumění. Pokud dáváme psané instrukce, snažíme se je psát zvětšeným písmem, barevnými kontrasty. Pokaždé se ujistíme, že klient rozumí našemu výkladu a ověřujeme si to cílenými dotazy.
47
Je velice vhodné, aby se prováděné aktivity odehrávaly ve vhodném příjemném prostředí, kde není množství různých šumů. Šumy mohou komplikovat komunikaci, zvláště u seniorů se zhoršeným sluchem, kteří nosí naslouchadla. Naslouchadlo nedokáže odlišit šum od mluveného hlasu. Veškeré aktivity musí být prováděny pod vedením kvalifikovaného personálu, kvalitní formou. Všech aktivit se senioři musí účastnit dobrovolně, se zájmem, aby tato účast splnila svůj účel. Činnosti musí být smysluplné a respektovat stáří člověka. Ke všem aktivitám by měli být klienti motivováni, ať už sami od sebe nebo od personálu zařízení. „Motivace je hybnou pákou lidského chování, která nás nutí uspokojovat své vlastní potřeby. Potřeby člověka souvisí nejenom s biologií organismu, ale také s jeho sociální a pracovní existenci ve společnosti, kde žije. Chronická onemocnění, která způsobují funkční omezení, potlačují u člověka rozvoj dosažených schopností a stálých hodnot. Podkladem motivace je úsilí organismu dosáhnout rovnováhy mezi sebou a prostředím takovými činnostmi, které vedou k vlastnímu uspokojení a soběstačnosti. Jediný skutečný druh motivace je schopnost sám sebe přesvědčit o důležitosti vlastních snah k získání odpovědi na otázku: Proč chci usilovat o návrat schopností uspokojovat své potřeby sám?“ (10, s.35) 2.5.
MODELY ZDRAVÝCH AKTIVIT, MIMOÚSTAVNÍ AKTIVITY V dnešní době se čím dál tím více rozmáhá i nabídka mimoústavních aktivit pro
seniory, tzv. zdravé aktivity. Myslím, že celá široká společnosti si začíná uvědomovat, že seniorů stále přibývá a že v této části populace se skrývá velká síla, a to i v komerčním světě. Například developeři počítají se starší populací jako s hybnou silou trhu a začínají stavět seniorské domy. Projekty vznikají jak pro seniory středních, tak i bohatších vrstev. V místě těchto staveb se počítá i s nabídkou sociálních a zdravotnických služeb.(38) Situaci vnímám tedy tak, že dříve či později zde začnou vznikat různé sociální služby, v rámci kterých budou poskytovány a nabízeny různé aktivity pro seniory, tedy mimoústavní aktivity. Ráda bych se vrátila k tzv. zdravým mimoústavním aktivitám a vysvětlila tento pojem z mého úhlu pohledu. Tyto aktivity provozují spíše schopnější senioři, kteří žijí sami ve svém domácím prostředí, jsou tak aktivní, že si sami vyhledávají program a svůj denní režim si sami plánují. Navštěvování různých aktivit pochází tedy spíše z jejich iniciativy.
48
Jaké tedy mají dnes aktivní senioři možnosti? V dnešní době existuje spousta nabídek, které podněcují a motivují seniory k aktivnímu trávení jejich volného času, v některých případech se týkají celého dne. O jaké aktivity se tedy jedná? Cestování
Mnoho cestovních kanceláří připravuje speciální cestovní programy pro seniory. „Podle Asociace českých cestovních kanceláří se v roce 2007 prodalo celkem 2,2 milionu zájezdů, za které lidé utratili 60 miliard korun. Počet seniorů mezi nimi stoupl a tvořil 10%. Nejčastěji nabízenými speciálními cestami pro seniory jsou tuzemské poznávací zájezdy a lázeňské pobyty.“(39) Důležité je, aby v rámci zájezdů připravovaných pro starší obyvatele jejich organizátoři mysleli hlavně na jejich bezpečnost, přítomnost lékařské služby, bezbariérovost, blízký a postupný přístup např. do moře. Nabídka fakultativních výletů by měla zahrnovat spíše kratší trasy s jednodušším terénem, které by nebyly příliš fyzicky a časově náročné. Různé cestovní kanceláře poskytují také pro starší obyvatele (od 60 let) slevy, které dosahují až o 50% menší hodnoty než stejný zájezd pro osoby v produktivním věku. Další výhody poskytují různé dopravní podniky.
49
Např. České dráhy nabízejí pro seniory speciální kartu, při jejímž zakoupení může její držitel cestovat vlakem druhou třídou zdarma. Je pro určena pro lidi od 70 let a stojí okolo 600 Kč. Pražská informační služba nabízí slevy pro seniory na vlastivědné procházky. (39) Další slevy poskytuje Dopravní podnik hlavního města Prahy, který pro seniory ve věku od 60-70 let poskytuje zlevněné jízdné. Lidé starší 70 let pak mají dopravu po městě zcela zdarma. (40) Jiné organizace a seniorské kluby pak nabízejí speciální rekondiční pobyty, které trvají obvykle týden. Většinou je vedou školení profesionálové, kteří v rámci těchto pobytů též připravují celodenní aktivní program pro účastníky zájezdů. Těchto pobytových výletů se často účastní i lidé se zhoršenou schopností soběstačnosti. Senioři tedy mohou volit mezi individuálním cestováním, cestováním v páru nebo cestováním pod záštitou různých klubů - organizovaným cestováním. Mezi sdružení, která nabízí různé formy cestování pro seniory, patří např. Občanské sdružení Život 90, Cestovní klub důchodců, který existuje od roku 1969 aj.
50
Vzdělávání Mezi další aktivity seniorů patří sebevzdělávání, kdy lidé sami pátrají po nových informacích. Další možností je využít nejrůznějších vzdělávacích kurzů pro seniory, které pořádají různé agentury a organizace. Např. jazyková škola Březinka (41) nabízí jazykové kurzy pro seniory, které jsou pro ně i cenově zvýhodněny. Různá sdružení pak nabízejí speciální kurzy práce na počítači a s internetem. Tyto kurzy bývají často pro uvedenou cílovou skupinu zcela zdarma nebo za minimální poplatek. Na Praze 6 se například na základní škole otevírají kurzy za podpory Městské části Prahy 6: „1. Výtvarná dílna a kurz keramiky 2. Základy práce s počítačem 3. Angličtina pro začátečníky 4. Kurz jógy“ (42) Občanské sdružení Život 90 ze vzdělávacích aktivit nabízí tyto aktivity: •
Počítačová výuka
•
Internetová výuka
•
Kurz ovládání mobilu
•
Odborné přednášky
•
42 jazykových kurzů (43) Další formou vzdělávání pro seniory jsou univerzity třetího věku nebo akademie.
Tedy výukové programy pro seniory, které otevírají v akademickém roce univerzity. Jedná se o různé vzdělávací programy cíleně připravované pro seniory. Každý z těchto kurzů a vzdělávacích programů má různé podmínky pro přijetí do programu, různou délku a průběh i různý způsob ukončení. Např.: •
Academia Rerum Civilium – Vysoká škola politických a společenských věd, s.r.o., v Kolíně nabízí různé programy, od zlomových dějinných okamžiků až po floristické aranžování. Podmínkou pro přijetí je dovršení věku 55 let a zájem o studium. Ukončení probíhá sepsáním eseje. (44)
51
•
Universita třetího věku, která spadá pod Evropský polytechnický institut s.r.o., otevírá programy jako výuku cizích jazyků, informatiky, psychologie, biologie člověka, etiky, pedagogiky, práva, životního stylu, úvodu do filosofie. Tyto kurzy trvají 4 semestry, pro přijetí není nutná maturitní zkouška. (44)
•
Vysoká škola chemicko-technologická v Praze otevírá v rámci univerzity třetího věku programy Potraviny a výživa, Ochrana životního prostředí, Chemie a živý organismus, Život s počítačem. Tato univerzita dokonce založila klub jejích absolventů, aby podpořila udržování kontaktů mezi absolventy a měla je možnost informovat o nových událostech a programech. (44)
•
Rozhlasová akademie třetího věku probíhá každé úterý na Českém rozhlase v čase 21:00-21:30 hodin. Jako přihláška slouží korespondenční lístek s povinnými údaji. Po absolvování účastníci obdrží osvědčení. Pro ukončení kurzu musí senioři vypracovat odpovědi na zadané otázky písemnou formou. (44)
•
Univerzitu třetího věku má ve svém programu i Univerzita Karlova a její fakulty. Např. 1. Lékařská fakulta UK pořádá kurzy Biologie člověka, Biologické principy. Toto studium je bezplatné, platí se pouze manipulační poplatek 200,- Kč. Jedná se o zájmové studium, kdy podmínkou přijetí je maturita. (15)
•
Univerzita třetího věku na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze se jako jedna z mála snaží o zapojení tělesné kultury po teoretické i praktické stránce do vzdělávacího programu. Všichni zájemci o studium jsou vyšetřeni lékařem, aby se předešlo zdravotním komplikacím. Všem účastníkům tohoto programu je umožněno členství v Seniorklubu, Kardioklubu a sportovních akcích, které zprostředkovává Oddíl zdravotně postižených Univerzitního sportovního klubu Praha. (24)
Po celé České republice existuje celá řada různých vzdělávacích institucí, které nabízejí Vzdělání Akademie a Univerzity třetího věku.
52
Kulturní program
Pořadatelé různých kulturních akcí se snaží motivovat seniory k návštěvě jejich programů. Například pražská divadla poskytují lidem starším šedesáti let slevu až 50% na zakoupené vstupenky. Kina nabízejí pro seniory slevy okolo 30% z úvodní ceny vstupného. Slevy je možné uplatnit i při návštěvě některých výstav a muzeí. Dopravní podnik hlavního města Prahy se snažil motivovat seniory k prožití kulturního zážitku možností zakoupení tzv. Seniorpasu. Díky tomuto dokladu senioři mohli navštívit různá pražská zařízení pouze za 1 Kč. Mezi tato zařízení patřila například botanická zahrada, zoologická zahrada, hvězdárna apod. Senioři však tyto výhody dostatečně nevyužívali. (45) Sportovní aktivity
53
Mnoho seniorů v mládí navštěvovalo Sokol. I dnes Sokol pořádá různá setkání, např. mužů - seniorů. Dále různá centra a sociální služby nabízejí různé cvičební programy, zlevněné vstupné do bazénu apod. Tyto programy nabízejí i již zmiňované kluby, (např. Klub Parkinsoniků), které připravují pohybové programy zacílené právě na toto postižení. Židovská obec v Praze nabízí pro své členy – seniory 1x týdně skupinové cvičení. Život 90 nabízí tyto pohybové aktivity: Tři běhy rehabilitačního tělocviku, Procvičování velkých kloubů, Plavání, Čtyři běhy jógy, Cvičení Tai–chi, Procházky starou Prahou, Pěší turistika, Nordic–walking, Břišní tanec. (43) Zájmové kroužky Výše zmíněná sdružení nabízejí i různé zájmové kroužky pro seniory, a to bezplatně. Život 90 nabízí Procházky starou Prahou, Kurz šití a střihová služba, Kurz keramiky, Šachy, Břišní tanec, Krajinomalba, Klub 80, Ženský klub, Klub sběratelů, Klub filatelistů, Cestovatelský klub. Tyto aktivity vedou většinou dobrovolníci.(43)
Oproti tomu např. Seniorcentrum Limuzská nabízí pro seniory různé typy dílen (výtvarná a literární dílna), tréninky paměti. (46) Další aktivity mohou senioři navštěvovat pod různými neziskovými organizacemi. Z vlastní zkušenosti vím, že např. Centrum zdravotně postižených nabízí různé kroužky právě pro zdravotně postižené, včetně možnosti využít dopravy a zvýhodněné sazby za 54
dopravu. Mezi tuto nabídku patří různé kreativní techniky, společenské akce a tréninky paměti. Nejvíce však těchto programů nevyužívají zdravotně postižení v produktivním věku, ale senioři. Dobrovolnictví Jako poslední bod bych ráda uvedla možnost dobrovolnictví z řad seniorů. Určitě to můžeme považovat za druh aktivní činnosti. Senioři na pozici dobrovolníků vedou různé aktivizační činnosti, jak v organizaci Život 90, tak pod záštitou Gerontocentra. V Gerontocentru se tato aktivnější část seniorů podílí výrazným způsobem na plánování a organizování nejen aktivit pro ostatní seniory, ale podílí se též na chodu organizace. Například pomáhají roznášet pro ubytované obyvatele v zařízení obědy. Kdybych měla shrnout informace o aktivitách, které senioři mají možnost navštěvovat v České Republice, určitě bych řekla, že rozhodně stále vzrůstá nabídka různých aktivizačních programů jak v zařízeních, tak mimo ně. Rozhodně je tato situace podpořena Zákonem o sociálních službách č. 108/2006 Sb., podle kterého registrovaná zařízení mohou poskytovat i aktivizační činnosti.
55
3. EMPIRICKÁ ČÁST 3. 1. KVALITATIVNÍ VÝZKUM Na 51. světovém zdravotnickém shromáždění v květnu 1998 se členské státy Světové zdravotnické organizace usnesly na deklaraci, která formulovala základní politické principy péče o zdraví v jeho nejširších společenských souvislostech. 30. října 2002 byl vládou České republiky projednán program na zlepšování zdraví obyvatelstva v tomto státě, který se nazývá Zdraví 21. Jako pátý cíl tohoto programu je uvedeno zdravé stárnutí: „Do roku 2020 by měli mít lidé nad 65 let možnost plně využít svůj zdravotní potenciál a aktivně se podílet na životě společnosti.“ (47, str. 25 ) Tato část programu je velmi důležitá, neboť v naší populaci počet seniorů stále narůstá. Seniorem je člověk podle kalendářního věku od 64 let. Stáří často pro člověka znamená ten fakt, že obvykle čím je starší, tím více nemocí u něj přibývá. To pak negativně působí na jeho psychiku a tím i na kvalitu jeho života. Jak uvádí R. Čornaničová: „Podpora kvality života je smyslem všech sociálních a zdravotních zásahů v séniu.“ (48) Kvalita života je v poslední době velmi často zmiňovaným pojmem. „V rámci programu MHADIE (Measuring Health and Disability in Europe) jsou vypracovávány dotazníky na kvalitu života (hlavně pro lidi se speciálními potřebami), které jsou pak uváděny během výzkumu do praxe a zatím jsou přístupny jen účastníkům projektu.“ (26), což uvedla MUDr. Olga Švestková na konferenci Aktuální vývoj rehabilitace v České republice a v Německu. Myslím, že je velmi důležité, aby se senioři aktivně podíleli nejen na životě společnosti, ale hlavně na svém životě, neboť tak ovlivňují jeho kvalitu. Podílet se aktivně na svém životě znamená mimo jiné též aktivní naplňování svých potřeb a zájmů, tedy to, jak senioři vyplňují svůj volný čas a jaký to má vliv na jejich život. Při své praxi jsem se setkala s několika názory na nabídku různých terapií s geriatrickými klienty, kteří mají sníženou soběstačnost. Někteří říkají, že v pokročilém věku by se lidé měli nechat „na pokoji“, protože se v minulém životě napracovali dost a proto nyní mohou už jen odpočívat. Další názor podporuje u seniorů jakoukoliv aktivitu, pomocí které si klienti zlepšují či alespoň udržují svou soběstačnost a další funkce. Jako ergoterapeut plně podporuji ten druhý výše zmíněný názor. Poslední dobou se též rozmáhá termín aktivizace seniorů, tedy jejich podpora k různým aktivitám. Při hledání vymezení 56
tohoto pojmu (aktivizace) jsem bohužel byla neúspěšná. Mezi nynější trendy, které podporují i Standardy kvality sociálních služeb, patří aktivizace seniorů hlavně v ústavní péči. To znamená nabídku různých služeb, tedy aktivit, pro seniory, kterých by se mohli účastnit. Jak uvádím ve své diplomové práci Role ergoterapeuta v rehabilitaci seniorů Helm a Livingston rozdělují aktivity na následující: • intelektuální aktivity (např. společné čtení, diskuse, apod.) • sociální aktivity (vycházky, oslavy, kreativní výroba a tvorba různých předmětů) • domácí aktivity (společné pečení, péče o květiny) • fyzické aktivity (tanec, muzikoterapie, společné cvičení) • osobní aktivity (péče o vlasy, manikůra) (14) V následující části své diplomové práci se zaměřím na méně křehké seniory a nabízené programy aktivit právě na tuto cílovou skupinu. Je to z těch důvodu, že právě méně křehké seniory je velmi těžké oslovit a zaujmout s nabídkou aktivit a kvalitním programem.
Gerontologické centrum na Praze 8 připravuje projekt „Senior seniorům“. V rámci tohoto projektu vznikne pro ČR nová a neobvyklá služba - Komunitní centrum, které bude
57
nabízet služby právě pro seniory. Novinkou však bude, že pracovníky a dobrovolníky tohoto centra se stanou sami senioři, kteří povedou aktivity pro více křehké seniory. Určitá forma těchto služeb na půdě Gerontologického centra již existuje pod názvem „Burza pro seniory“. Zde aktivní skupina seniorů vyhledává a organizuje aktivity pro ostatní aktivní seniory, např. návštěvu kina a divadel, výstav apod. 3.1.1. PODROBNÝ POPIS PROJEKTU „SENIOR SENIORŮM“ Projekt „Senior seniorům“ by měl napomoci tomu, jak jsem již uvedla výše, aby při Gerontologickém centru vzniklo nové Komunitní centrum. Tento projekt je v České republice ojedinělý, protože na rozdíl od ostatních sociálních služeb by tyto služby měli poskytovat sami senioři, a to pro seniory, kteří mají zhoršenou schopnost soběstačnosti. Senioři by tedy měli pomáhat téměř svým vrstevníkům. Samotná koordinace služeb bude vycházet od pracovníků Gerontocentra v Praze 8. Jak je uvedeno v písemných materiálech tohoto projektu, které mi byly poskytnuty, hlavním cílem projektu je vytvořit model svépomocné péče
mezi seniory, který by
odpovídal jejich potřebám. Mezi další cíle patří snižování nebezpečí sociální izolace u seniorů, kterým jejich zdravotní stav neumožňuje opouštět jejich obydlí. V rámci tohoto projektu bylo plánováno: •
Zmapování potřeb klientů formou dotazníku, který bude zaměřen na skupinu seniorů, bude zjišťovat, o jaké služby mají největší zájem
•
Vytvoření organizačního schématu projektu
•
Zajištění finančních zdrojů projektu
•
Ustanovení koordinátora
•
Dotazníkový průzkum zaměřený na aktivní seniory a vytipování služeb, které dosud chybí
•
Edukování skupiny aktivních seniorů, kteří mají zájem o poskytování služeb, včetně koordinátorů
Jak jsem již uvedla výše, určitá forma takového centra pod Gerontocentrem již existuje pod názvem „Burza seniorů“. V rámci burzy seniorů se v Gerontocentru scházejí různí senioři a pomáhají s koordinací a organizací programu na každý měsíc. Organizují tedy i pro ostatní různé aktivity, např. výtvarnou dílnu, návštěvy muzeí, výstav, divadel, konverzaci v angličtině, bowlingu, různé výlety a procházky. Senioři sami zajišťují lístky
58
na tyto hromadné akce. V případě vycházek se schopnější senioři nejprve vypraví sami vybranou trasu vyzkoušet, aby zjistili, zda i ti méně schopní zvládnou tento fyzický výkon.
(když svítí sluníčko, je opalování příjemné) Jaká je má úloha v tomto projektu? Do Gerontocentra jsem přišla již ve chvíli, kdy byl získán koordinátor projektu z řad personálu Gerontocentra. . Snažila jsem se mu v rámci možností pomáhat roznášet na různá místa dotazníková šetření, která byla podle původních plánů zaměřená na seniory a na to, zda by byli ochotni vypomáhat, eventuelně v jakých oblastech apod. Tyto dotazníky jsme dodali do ordinací lékařů, na Úřad městské části, po různých institucionálních zařízení Prahy 8. Bohužel návratnost těchto dotazníků nebyla vysoká. Další mou úlohou v tomto projektu bylo zjištění a oslovení aktivních seniorů, kdy jsem se snažila zjistit, co si myslí, jaké služby a aktivity jim chybí a co by bylo dobré zařadit, jak oslovit méně aktivní seniory apod. Toto jsem řešila v rámci kvalitativního výzkumu mé diplomové práce. Cílem tohoto výzkumu bylo zjistit, jaký vliv mají aktivity na život seniorů. Jedním z podcílů rovněž bylo určit, jaké aktivity a činnosti seniory oslovují, případně jak nalákat do programu „Senior seniorům“ méně aktivní seniory, kteří žijí v domácím prostředí.
59
3.1.2. TECHNIKA KVALITATIVNÍHO VÝZKUMU Pro výzkum jsem použila techniku rozhovoru pomocí návodu, pro jehož záznam jsem použila diktafon. Jsem si vědoma toho, že téma volného času seniorů a vlivu aktivit na jejich život by se hodilo též pro kvantitativní výzkum, tedy dotazník. Doufala jsem však, že kvalitativní dotazování tváří v tvář mi pomůže snáze získat důvěru informantů a pomůže odhalit a rozvést jejich skryté myšlenky, nápady, na které bychom se nikdy nedostali u dotazníku, ani kdyby byl prováděn výzkumníkem osobně. Výzkumné téma mého kvalitativního výzkumu zní „Vliv aktivit na život seniorů“. Během přednášek z kvalitativního výzkumu nám byl často kladen důraz na fakt, že tento typ výzkumu předpokládá, aby výzkumník nebyl zatížen žádnými prvotními názory na danou problematiku. Bohužel si nejsem jistá, zda se mi toto podařilo zcela dodržet, neboť si myslím, jak jsem již uvedla, že senioři by měli být aktivizováni (individuálně, nenásilně), ale vždy by měla být brána v potaz jejich vůle a zájem klienta, tedy i respekt k němu). Doufám ale, že se mi podařilo být v rozhovorech a výzkumu nepředpojatá a informanty neovlivňovat. Pro kvalitativní výzkum jsem se rozhodla použít metodu kvalitativního dotazování a pro sběr dat jsem využila techniky nativního rozhovoru s otevřenými otázkami. K. Pavlica vymezuje rozhovor jako proces, jehož cílem je prostřednictvím záměrně vyvolané interakce mezi tzv. tazatelem a dotazovaným získat data a informace, které je potřeba mít k objasnění určité problémové oblasti. V praxi pak doporučuje postupně do rozhovoru vnášet určitou strukturu a řád. (11) K. Pavlica uvádí příklad: „Výzkum může začít jako velmi volný rozhovor na určité, předem připravené téma. Z úvodního rozhovoru tazatel následně vyabstrahuje náměty, o kterých se chce dozvědět něco bližšího. Připraví si určitý scénář či seznam námětů a v dalších rozhovorech směřuje respondenta k tomu, aby se k nim vyjádřil. Nemusí přitom lpět na dodržení pořadí, ve kterém si témata či okruhy dotazů připravil. Série rozhovorů může být libovolně dlouhá a seznam námětů lze libovolně doplňovat a aktualizovat.“ (11 s.52) Rozhovor pomocí návodu mi pro mé účely připadal jako nejvhodněji zvolená metoda, která dotazovanému dá potřebné množství volnosti v rozhovoru, což je, myslím, u seniorů důležité. Ale zároveň umožňuje tazateli zůstat u zvoleného tématu a držet se určité struktury. Musím říci, že jsem posléze byla velmi ráda za zvolenou formu rozhovoru. Zapnutý diktafon a nervozita měly za následek to, že jsem někdy nevěděla jak dál a často 60
se musela dívat do zápisků, abych si připomněla, jaká mám zvolená témata k rozhovoru. Na rozdíl od zkušeností K. Pavlici, které jsem uvedla výše, jsem se opravdu snažila již od začátku držet polostrukturovaného rozhovoru a kladla všem podobné dotazy. Jen občas, v individuálních případech, jsem pokládala dotazy i z jiných tématických okruhů. Rozhovor pomocí návodu je též nazýván rozhovorem narativním. Rozhovor pomocí návodu J. Hendl vysvětluje tím, že je nutné u tohoto typu rozhovoru si připravit seznam dotazů, které je nutné probrat a dává tak výzkumníkovi možnost držet se během interview pro něj důležitých témat. Výzkumník si sám určuje, jaké otázky klást, kdy a v jakém pořadí, může je přizpůsobovat situaci. (4) „Rozhovor s návodem dává tazateli možnost co nejvýhodněji využít čas k interview. Současně umožňuje provést rozhovory s několika lidmi strukturovaněji a ulehčuje jejich srovnání. Pomáhá udržet zaměření rozhovoru, ale dovoluje dotazovanému zároveň uplatnit vlastní perspektivy a zkušenosti.“ (4, s. 174) U
strukturovaného
rozhovoru
jsem
měla
obavy
z přílišného
omezování
dotazovaného. U neformálního rozhovoru bych se obávala, že se spolu s dotazovanými příliš vzdálíme od tématu, které jsme potřebovali probrat. Rozhovor byl zaznamenáván na diktafon. Všem informantům jsem vysvětlila nutnost nahrávání rozhovoru na diktafon a požádala je o souhlas, který mi byl poskytnut a byl též nahrán. Také jsem je ujistila o důsledném zachování jejich anonymity a požádala je o souhlas se zpracováním získaných dat. Informační dopis jsem zavrhla, neboť myslím, že u klientů bylo vhodnější ústní vysvětlení. Měla jsem strach ze ztráty důvěry pokud bych se omezila na písemnou formu. Mnoho klientů - seniorů má poruchy vizu a proto nevím, jestli by dopisu porozuměli. Měla jsem předem připravené okruhy otázek, na které jsem se klientek chtěla dotázat: •
Jak trávíte svůj volný čas?
•
Jak byste ho chtěla trávit?
•
Jaké jsou činnosti, které provádíte během dne?
•
Co Vás bavilo dřív?
•
Na jaké aktivity chodíte do tohoto zařízení?
•
Je něco, co Vám zde chybí?
•
Jak dlouho sem už docházíte?
•
Změnil se něčím Váš život, když jste sem začala docházet?
61
•
Máte nějaké doporučení, jaké aktivity by mohl domov nabízet?
•
Jaké aktivity jsou zde nabízeny?
Zpočátku rozhovoru byly obě strany (já i informanti) nervózní z přítomnosti diktafonu. Někteří klienti dokonce chtěli rozhovor se mnou odmítnout, právě kvůli nahrávání na záznamové zařízení. Nejprve jsme se všichni snažili mluvit spisovně, ale později si obě strany přestaly diktafonu všímat a rozhovořily se. Naštěstí jsem si předem vybrané okruhy dotazů napsala na papír a nechala je před sebou během nahrávání. Nejsem si jistá, jestli bych si kvůli nervozitě na připravená témata vzpomněla. Postupem času jsme se však uvolnili a rozhovor se plynně rozvíjel. Nedostala jsem odpověď na všechny otázky, na které jsem se zeptala, neboť někteří často odváděli odpovědi jiným směrem. Snažila jsem se dát volný prostor informantům k odpovědím a vyprávění, v rozhovorech výrazně převládal projev právě informantů. Občas jsem se dotazované snažila podporovat v odpovědích (např. poznámkou: „A co obvykle děláte odpoledne?“) popřípadě odpovědi upřesnit zopakováním posledních slov v odpovědi. Většina rozhovorů trvala mezi deseti až dvaceti minutami. Během této doby jsme si opravdu povídali o aktivitách, volném čase dotazovaných, o tom, čím si myslí, že by bylo možné zaujmout ostatní seniory apod. Občas jsme však „odbíhali“ i k jiným tématům. K tomu, abych mohla rozhovor začít analyzovat, bylo potřeba jej přepsat, zvolila jsem tedy způsob transkripce. Tato část výzkumu byla velmi náročná na čas. J. Hendl uvádí několikero druhů transkripce podle Mayringa: Doslovná transkripce Převádí mluvený projev do literárního opisu, někdy ve spisovném jazyce, bez chyb ve větě. Jde o proces, který převádí mluvený projev z rozhovoru nebo ze skupinové diskuse do písemné podoby. Je potom možné zdůrazňovat a srovnávat důležitá místa v textu a v rozhovoru je možné je zdůrazňovat různými cestami (podtrháváním, komentářem apod.). Komentovaná transkripce Tímto způsobem se uvádějí do textu důležité informace mimo doslovný přepis. Je to možné provést buď do sloupce vedle textu nebo formou různých znaků do textu (podtrháváním, znaky pro pomlku, smích apod.)
62
Shrnující protokol Shrnující protokol nezachovává celý rozhovor, vynechává zbytečná místa. Provádí se shrnutí z rozhovoru a dochází k sjednocení podávaných informací. Selektivní protokol Používá se v případě, kdy má smysl z textu vyjmout pouze informace, které se týkají určitých vybraných věcí. (4)
Pro přepis rozhovorů jsem zvolila formu komentované transkripce, kdy jsem si zvolila svůj znak pro komentář, který jsem vkládala do textu. Nejprve jsem tedy trávila mnoho času na přepisováním sedmi rozhovorů, zbylé rozhovory jsem se pak snažila pečlivě odposlouchat a dělala jsem si poznámky. Po každém přepsaném rozhovoru jsem si stejné interview ještě jednou přehrála a poslechla, abych zároveň mohla do již přepsaného textu zaznamenat vedlejší poznámky. Používala jsem pastelek a různých znaků, od
63
pomlček, teček až po závorky. Domnívala jsem se, že komentovaná transkripce mi pomůže, abych objevila mezi různými rozhovory spojitosti, pojmy a posléze i kategorie. Myslím, že jsem zvolila tuto metodu dobře a že splnila svůj účel.
3.1.3. VELIKOST VZORKU, POPIS PROSTŘEDÍ VÝZKUMU
Celkem jsem udělala s informanty jedenáct rozhovorů. První cílovou skupinou mého kvalitativního výzkumu byli senioři, v tomto případě lidé okolo sedmdesáti let věku. Šlo o seniory, kteří pravidelně navštěvovali Burzu pro seniory a účastnili se tak pravidelně skupinových aktivit v Gerontocentru a dalším způsobem se sami aktivně podíleli na chodu programu. Motivovat tyto seniory k uskutečnění mi pomohly pracovnice Gerontocentra paní K. spolu s paní F., tedy odbornice, které pomáhají seniorům organizovat veškerý program, a to nejen v pracovní době, ale i ve volném čase. Jedno odpoledne v červnu 2008 jsem přišla na společné setkání seniorů při provádění aktivit, kde mne paní Fejfarová představila. Pověděla jsem klientům informace o sobě, o škole, kterou studuji a požádala je o uskutečnění rozhovoru. Vysvětlila jsem jim veškeré důležité informace, například o anonymitě rozhovorů, o nahrávání rozhovoru na diktafon apod. Rozhovory s těmito lidmi jsem uskutečnila v prostorách Gerontocentra, v místnosti, kterou nazývají společenskou. V době, kdy jsme zde spolu s informanty hovořili, byl v místnosti klid. Až na občasné vyrušení vše probíhalo 64
v poklidné atmosféře. Vyrušení probíhalo pouze tehdy, když někdo z procházejících klientů nebo personál nakoukl do dveří, aby zjistil, co se tu děje. Poté jsme však hned pokračovali v započatém interview. Jeden rozhovor jsem provedla se seniorkou, která bydlí nedaleko Gerontocentra, pár bloků odtud. K této paní mne odvedla jedna z klientek, se kterou jsem již v té době měla hotový rozhovor. Tato klientka mi velmi pomohla získat důvěru této paní, která žije ve svém domácím prostředí a je známá tím, že nevychází ze svého bytu, jde maximálně na zahradu. Protože se mi podařilo získat její důvěru, dovolila mi, abych s ní udělala rozhovor. Hovořily jsme spolu na zahradě, kde nás trochu rušily okolní zvuky (např. zpívající ptáci). Jinak ale rozhovor probíhal v poklidné atmosféře. Další dotazovanou seniorkou byla obyvatelka nedalekého domova pro seniory, se kterou mne seznámila místní sociální pracovnice a opět mi pomohla získat její důvěru. Tento rozhovor probíhal u klientky domova na pokoji ve zcela nerušené atmosféře, a to po celou dobu rozhovoru. Všichni senioři, které jsem oslovila v rámci svého výzkumného úkolu, byli převážně soběstační, byli schopni komunikovat a odpovídat na mé otázky, položené dotazy chápali. Tyto skutečnosti jsem měla možnost zjistit během hovoru s nimi a během svých pozorování. Měla jsem totiž seniory možnost sledovat, jak vaří například kávu, myjí nádobí, oblékají si svetr, sami se do centra a z centra dopravují, atd. Proto nemám důvod pochybovat o nějaké limitaci jejich soběstačnosti. Senioři zcela adekvátně reagovali na položené dotazy. Všichni působili dojmem, že si svůj život a svůj volný čas s aktivitami organizují sami. Jediná osoba, která ve mne v těchto ohledech vzbuzovala pochybnosti, byla seniorka, kterou jsem navštívila doma. Působila dojmem, že potřebuje pomoc a podporu druhé osoby. Druhým souborem vybraným pro rozhovor byli zaměstnanci a dobrovolníci Gerontocentra, kteří mimo jiné zajišťují organizaci „Burzy seniorů“ a projektu „Senior seniorům“. Podílejí se tedy na organizaci aktivit a podporují seniory v navštěvování aktivit. Tyto činnosti však nedělají na plný, ale pouze na částečný úvazek. Pokaždé jsou přítomni na aktivitách, které senioři připravují a organizují. Další rozhovor jsem provedla s dobrovolnicí, která vede pro seniory výtvarnou dílnu. V rámci této činnosti pak klienti vyrábějí různé dárečky a výrobky. Rozhovory s personálem a dobrovolníky probíhal také v prostorách Gerontocentra, v kanceláři pracovníků. Občas jsme byli vyrušeni zvoněním telefonátu nebo příchodem třetí osoby, všichni však byli velmi komunikativní a snažili se být mi nápomocní.
65
3.1.4.ZPRACOVÁNÍ SESBÍRANÝCH DAT Posloucháním a opisováním celého interwiev jsem mohla přistoupit k dalšímu kroku, tedy k analýze získaných dat. Aby bylo možné tato získaná data analyzovat, musela jsem nejprve provést jejich kódování. Otevřené kódování Ještě před tím, než jsem se pustila do samotné analýzy, snažila jsem se prostudovat si potřebnou literaturu a ještě jednou si připomenout veškeré informace o analýze nashromážděných dat. Zvyšovala jsem tak svou teoretickou citlivost. Tento termín používají A.Strauss a J. Corbinová ve spojitosti s osobní vlastností výzkumníka ve smyslu citlivosti pro rozlišování různých detailů a významů nasbíraných dat. Výzkumníci tedy mohou mít různou citlivost, která závisí na jejich vědomostech a zkušenostech. Je možné ji čerpat z profesních zkušeností, z literatury, osobních zkušeností a analýzy samotné. (13) Po prostudování potřebné literatury jsem zvolila jako metodu analýzy otevřené kódování. Jak uvádí A. Strauss a J.Corbinová, 1999: „Otevřené kódování je část analýzy, která se zabývá označováním a kategorizací pojmů pomocí pečlivého studia údajů. Bez tohoto prvního a základního analytického kroku by nemohl proběhnout zbytek analýzy ani následná komunikace.“ (13, s.43) A. Strauss a J. Corbinová uvádějí příklady otevřeného kódování na procesu pozorování, kde ke každému jevu přidávají pojem, který charakterizuje činnost, jež pozorovaná osoba provádí. K pojmům dále přidávají kategorie a následně u každé kategorie udávají její vlastnosti a dimenze. (13) J Hendl doplňuje, že při otevřeném kódování výzkumník určuje témata v textu a přiřazuje k nim označení. Otevřené kódování odkrývá v informacích různá témata. Je možné kódovat slovo po slovu, větu po větě, po odstavcích nebo po celých textech. (4) Snažila jsem se tedy provést to samé u mého přepisu. Celkem jsem nasbírala jedenáct rozhovorů, z toho sedm jsem přepsala a zbylé rozhovory jsem podrobně a důkladně poslouchala. V důležitých pasážích jsem si dělala poznámky do záznamového bloku. Kódovala jsem se někdy po větách, někdy po odstavcích.
66
Přiřazování pojmů k rozhovoru se mi zdálo mnohem složitější, než kdybych měla přiřazovat pojmy k pozorování. U pozorování si totiž sami prvotně vytváříme slova, která charakterizují uskutečňovaný jev, který sledovaná osoba pojmenovává, na rozdíl od rozhovoru, kde mi tento jev častokrát pojmenovala sama informantka. Já jsem poté někdy narazila na problém, že mne pro pojmenování jevu nenapadl jiný pojem než ten, který uvedla ve větě informantka. Na začátku mne spíše než pojmy, které bych přiřadila k danému řádku nebo pasáži, napadaly rovnou kategorie. Pročítala jsem tedy text opakovaně a postupně jsem vytvářela nové pojmy. Někdy jsem postupovala po jednotlivých řádcích, někdy po celém odstavci. Čím více jsem rozhovory pročítala, tím častěji jsem opravovala a měnila zvolené pojmy, které jsem vnášela přímo do textu. Finální pojmenování jsem si pak rukou přepsala na prázdný papír. Dále jsem mohla jsem přistoupit k dalšímu kroku otevřeného kódování – kategorizaci, kdy seskupujeme pojmy, které se zdají příslušet stejnému jevu. (4) V této části jsem se potýkala s problémy, že se mi občas prolínaly pojmy s kategorií a jejími vlastnostmi. Jak jsem se nakonec řešila vytváření kategorií a subkategorií určováním jejich vlastností a dimenzionální škály je možné posoudit níže.
Příklady vytvořených pojmů a k nim přiřazené kategorie : Aktivní činnost, pasivní činnost, priorita, kolektiv, povinnost, něco pro sebe, venkovní = Druh činnosti
činnost
Vnější okolnosti, limit, znalost stavu, spokojenost, ocenění, obava, odsunutí, přesvědčení, důvěra, nedůvěra, překážka, doprava, nařízení
= Podmínky aktivit
Znalost stavu, pochopení
= Nečekané události
Překážka, rozhodnost, snaha, zážitek
= Splnění přání
Rada, podpora druhého, vcítění se
= Činnost pro druhé
Ubývání sil, odsouvání, překážka, priorita, únava
= Zdravotní stav
67
Vytvořené kategorie, jejich vlastnosti a dimenze : Kategorie
Subkategorie
Druh činnosti
Podmínky aktivit
vnitřní
Vnější
Nečekané události
Vlastnosti
Dimenze
Počet účastníků
Individuální – kolektiv
Místo činnosti
Venku – vevnitř
Zapojení účastníků
Aktivní - pasivní
Důležitost pro účastníky Priorita
Vysoká – nízká
Doba trvání
Dlouho – krátce
Velká – malá
Spokojenost účastníků Velká – žádná Obava
Velká – žádná
Rozhodnutí
Pevné – žádné
Přesvědčení
Ano – ne
Důvěra
Vysoká – žádná
Časová dostupnost
Ano – ne
Zdravotní stav
Dobrý – špatný
Ocenění okolí
Velké – žádné
Bariéry
Velké – žádné
Znalost problému
Plná – žádná
68
Splnění přání
Podmínky vnitřní
Podmínky vnější
Činnost pro druhé
Funkční schopnosti
Pochopení
Velké – malé
Rozhodnost
Ano – ne
Snaha
Velká – žádná
Bariéry Zdravotní stav
Překonatelné – nepřekonatelné Dobrý – špatný
Časová frekvence
Často – nikdy
Zapojení
Aktivní – pasivní
Schopnost vcítění se
Velká – malá
Unavitelnost
Vysoká – nízká
Síla
Velká – malá
Ubývání schopností
Zůstávají – odcházejí
Překážky
Velké – malé
69
3.1.5. VÝSLEDKY KVALITATIVNÍHO VÝZKUMU
Myslím, že otevřené kódování mi dalo dostatečné podklady pro výsledky kvalitativního výzkumu, v tomto případě rozhovoru. Bohužel si nejsem jistá, jestli rozhovor přece jen nebyl ovlivněn mou osobou a dalšími fakty. Přistihla jsem se, že když některý ze seniorů během rozhovoru uvedl například, že má problémy se soběstačností, měla jsem tendence zasahovat a poskytovat mu rady, jak daný problém řešit například pomocí kompenzační pomůcky. Myslím si, že dalším faktem, který mohl ovlivnit výsledky výzkumu, je skutečnost, že všichni informanti (a hlavně zaměstnanci Gerontocentra) věděli, že vedoucí mé diplomové práce je paní doktorka Iva Holmerová, tedy jejich nadřízená. To se mohlo projevit hlavně u otázek na zaměstnance, zejména v diskusi nad jejich problémy apod. Během mého kvalitativního výzkumu a po analýze rozhovorů se seniory - klienty Burzy seniorů, seniory v domácím prostředí a s klienty domova pro seniory, dále zaměstnanci a dobrovolníky Gerontocentra jsem došla výsledkům, které jsem řadila podle získaných kategorií: Vliv Všichni klienti Burzy seniorů se shodli, na tom, že se účastní různých aktivit, má na jejich život rozhodně pozitivní vliv, a to jak na jejich psychiku, tak na fyzický stav.
70
Shodovali se zejména v tom, že navštěvování aktivit Burzy seniorů jim přináší kontakt s lidmi. S těmi lidmi, kteří mají obdobné problémy a spojuje je mnoho společných věcí. Mnohdy se při té příležitosti setkali s partou lidí na místech, kde již dlouhá léta nebyli nebo kde byli dokonce poprvé. Někteří ze seniorů se díky pravidelnému dennímu program zbavili špatných nálad a depresí, přestali se cítit osamoceni. Jedna se seniorek uvádí: „Je dobré, že sejdeme s partou na různých akcích, je sranda. Člověk se podívá na různá místa. Myslím, že dost lidí je rádo, že se sejde s partou a dostane se do míst, kde třeba vůbec nebyli. Třeba když jsme dělali výlet v Krčském lese, tak mi asi dvě účastnice říkali, že tam v životě nebyly. Mezi lidmi je to lepší než doma. Člověk není zapšklý, má lepší náladu a má se na co těšit. Každý den pak není stejný, každý den je úplně jiný, není to stereotyp, jako když byl člověk v zaměstnání. Člověk musí myslet na to, kde má být, co komu slíbil.“ Jiná informantka pak uvádí: „To, že sem chodím, pro mne znamená vyplnění času a cítím se tak dobře. Člověk tak snad úplně nezblbne a nezestárne. A myslím, že i ty ostatní dámy, co sem chodí, sem chodí rády, určitě. Jinak bych dnes byla doma, mezi čtyřmi stěnami, a co tam.“ Seniorka, která tráví veškerý svůj čas ve svém domácím prostředí, je tam spokojená. Myslí si, že aktivity mají různý vliv na různé lidi. Je ve svém prostředí spokojená a nikam chodit nechce. Zaměstnanci Gerontocentra se shodují v tom, že pokud jsou senioři ve stáří aktivní, má to rozhodně pozitivní vliv na jejich život. Domnívají se i z vlastního pozorování, že jejich klienti tak tráví efektivně svůj volný čas. Jsou často velmi vytížení a mají naplněný svůj život. Mnohdy proto nemají čas řešit své zdravotní problémy. Shodují se v názoru, že senioři díky společným aktivitám nejsou osamoceni a dostanou se mezi lidi. Uvádím názor pracovnice Gerontocentra: „Je to pro ně určitě dobré, že mají tak naplněný svůj život. Zaslouží si to po celoživotní dřině, celý život pracovali, teď se teda mohou věnovat takovým, pro ně příjemným záležitostem. Nemají pak čas řešit svůj zdravotní stav, spousta seniorů má mnoho zdravotních problémů. Je to dobré i pro jejich psychickou pohodu.“ V této kategorii se tedy všichni shodují v tom, že participace na různých aktivitách má na psychický i fyzický stav pozitivní vliv, a tím i na celý jejich život.
71
Doba návštěvnosti Všichni informanti se shodli v tom, že návštěvnost aktivit se liší podle doby a času, kdy jsou organizovány. Různé aktivity, které jsou realizovány v rámci Burzy seniorů závisí, také na době, v jaké probíhají. To se liší jak podle ročního období, tak podle denní doby. Na léto mnoho seniorů odjíždí na své chaty a chalupy, celé léto nejsou v Praze. Pracovnice která se podílí na organizaci aktivit, uvádí: „V období prázdnin běhaví a soběstační odjíždí na chaty a chalupy, proto je i plánováno méně aktivit.“ Paní, která žije ve svém domácím prostředí, zase uvádí, že se v zimě bojí vycházet i na zahradu, aby neupadla, pokud je napadaný sníh nebo dokonce náledí. Jak zaměstnanci Gerontocentra, tak sami senioři, kteří se účastní aktivit nebo je dokonce organizují, uvádějí zajímavou informaci - veškeré aktivity je důležité uskutečňovat během dne, včetně návštěv kin a divadel, protože většina seniorů se ve večerních hodinách bojí vycházet ven. Se všemi těmito skutečnostmi se tedy musí počítat při plánování programu pro seniory, a to i v rámci projektu „Senior seniorům“. Druh činnosti Dotazovaní senioři se účastní skupinových aktivit jak v prostorách Gerontocentra, tak ve venkovním prostředí. Senioři navštěvují v prostorách Gerontocentra výtvarnou dílnu, kde vyrábějí různé dárky. Dále si mohou docházet trénovat ve skupince paměť, učit se zacházet s internetem nebo se učit anglický jazyk. Mohou navštěvovat tzv. Babinec, jedná se vlastně o sešlost, kde si vyprávějí různé příběhy a sedí u kávy. Z venkovních aktivit se účastní procházek, výletů, hry v Petanque, bowlingu, plavání, výstav, divadel. Mezi další aktivity, které provozují dotazovaní senioři, je cvičení. Důležitá zde je priorita aktivit pro některé seniory. Pro někoho z dotazovaných je důležitější trénovat si paměť a tak mít pocit, že pro sebe něco dělám. To samé někteří zmiňovali u cvičení. Řada z nich se díky společným aktivitám tak sblížila, že spolu jezdí na dovolenou. Jak uvádí jedna z informantek: „Dostala jsem se do té party přátel. A teď s nimi pojedu poprvé i na dovolenou. Oni jezdí každý rok, pojedeme do Roudnice, tam se budem procházet. Oni s námi zase chodí do divadla.“
72
Na některé činnosti dotazovaní docházejí proto, že mají pocit, že tak pomáhají zachovat svůj zdravotní stav, na jiné proto, že se na nich cítí dobře mezi lidmi a daná aktivita je baví. Seniorka, která žije ve svém prostředí, nenavštěvuje žádné skupinové aktivity, během dne si tzv. vystačí sama. Během dne se umyje, oblékne se, něco poklidí, kouká na televizi, ale nejradši je doma, někdy ji dcera vezme na chalupu. I několik hodin denně se věnuje vzpomínání: „Já můžu být celý den doma a vůbec mi to nevadí a dokonce jsem i ráda. Chvilku se koukám z okna, chvilku se natáhnu. Já tady kolikrát vydržím sedět celé odpoledne sama, vůbec mi to nevadí. To se tak zamyslím a vzpomínám, jaký to bylo, když mi bylo 20 a 25 a 40. To se do toho úplně tak zamyslím, že tam prostě žiju.“ Z dotazovaných seniorů mají všichni nějakou náplň dne, ať už se jedná o aktivity s aktivní náplní nebo jen koukání z okna. Dotazovaní provádějí různé druhy činností během dne. Všichni senioři upřednostňují skupinové aktivity, pouze jedna informantka se těchto aktivit neúčastní. Tento výsledek je však ovlivněn také velikostí a typem vzorku populace, protože byla dotazována pouze jedna seniorka v domácím prostředí. Zájem Velikou roli v tom, jaké aktivity pro seniory nabízet, hraje zájem seniorů o to, zda se nabízeného programu účastní. Velké oblibě se u většiny dotázaných těší procházky, pobyt na chatě, výlety. Dále ve volném čase luští křížovky, koukají na televizi, jezdí na dovolenou. Vysokou účast má i návštěva divadel (objednávaných až 40 lístků) i výstav a dalších kulturních akcí. Informantka – seniorka, žijící ve svém domácím prostředí má největší zájem o popovídání si a vzpomínání, ráda kouká z okna. Z dalších aktivit jsou seniory navštěvovány trénink paměti, hudební odpoledne, chození do bazénu atd. „Chodím na paměť, neb má paměť začíná haprovat, a to značně. Chodila jsem sem každý týden. Teď jsem měsíc po smrti manžela a chci sem začít chodit víc, abych přišla mezi lidi a budu s tím zabíjet čas.“ Nejméně čtyři informantky se zajímají o organizaci aktivit a mají o tuto organizaci zájem, účastní se veškerých organizovaných aktivit, pomáhají s roznosem obědů a sami aktivity organizují (musí kopírovat programy, dělají docházku atd.).
73
„Já sem chodím tak rok a půl, pomáhám s obědy, popovídám si s ostatníma, zažertuji. Mám také jednu paní, se kterou tak různě chodím, naposled mne prosila, jestli bych s ní nezašla pro léky na Ládví. Tak já si s ní cestou popovídám a jdu. Já jsem tak v klidu a nestresuju se, děti mám odrostlé.“ Mimo Gerontocentrum chodí dotazovaní na různé přednášky, semináře: „Byla jsem teď na semináři o vývoji kostí, tak jsem hned poučila vnučku, jak má jíst a tak, aby se to na ní neprojevilo.“ Dotazovaní dále chodí na cvičení. Jedna seniorka dokonce stále lyžuje a provádí další sportovní aktivity: „Já nejsem typ, co by seděl doma. Máme partu, se kterou dokonce jezdíme na dovolené, na kole a na lyže. Já jsem typ, co rád cestuje.“ V rámci Burzy seniorů byla také uspořádána soutěž o koláč, kdy seniorky napekly koláče a soutěžilo se o nejlepší koláč, v porotě zasedli senioři – muži. Jednu z dotazovaných by bavilo starat se o květiny a zahrádku, kterou sama nemá: „Bavilo by mne se tu starat o zahrádku a kytičky, klidně tady, ale nevím, jestli by tady o to stáli. Pak mne moc baví tancovat, já jsem tak strašně ráda tancovala…“. Mezi další aktivity, které mají hojnou účast, patří výtvarná dílna, kde klienti vytvářejí různé dárky (např. drátkováním). Je také velký zájem o internetovou kavárnu. „Já jsem se sem dostala takovým záhadným způsobem. Potřebovala jsem se naučit na internetu. Protože jsem měla vnučku v cizině a jak jinak s ní komunikovat, přes telefon asi ne. Tak jsem přes Limuzskou získala kontakt a jsem tady.“ Oblibě se těší i tzv. Babinec, kde si všichni povídají a popíjejí kávu. Jinou seniorku zajímá cokoli o přírodě, o ptactvu…: „Kolikrát jdu a když vidím nějakého ptáčka, hned jak přijdu domů, podívám se na to, co to je za ptáčka, nedá mi to.“ Když bych měla shrnout výsledky, zájem o aktivity je individuální a liší se podle typu člověka. Mnoho dotazovaných, kteří se účastní různých aktivit, prováděli podobné aktivity i za mlada. Například seniorka, která cvičila celý život, i dnes chodí na skupinové cvičení. Každý člověk se zajímá o jiné věci, proto je návštěva nabízených činností individuální. Podmínky aktivit Dalším faktem, který ovlivňuje účast seniorů na různých aktivitách je, že dané činnosti musí splňovat určité podmínky. Senioři, kteří se účastní různých aktivit uvádí, že mají o tyto aktivity zájem, že je baví. Musí mít k osobě, která činnosti vede, důvěru. 74
Klienti, kteří navštěvují činnosti, se cítí dobře po zdravotní stránce. Situace, kdy jim není dobře, jak sami uvádí, jim zabraňue v tom, aby se programu účastnili. Někteří uvádějí, že jim dělá dobře po psychické stránce ocenění od okolí. Například, když se pravidelně účastní cvičení, slyší slova obdivu od ostatních: „Dost často, když jdu po baráku v teplákách, potkávám sousedku, která mi říká, že mne obdivuje za to, jak ve svém věku cvičím, že ona by na to už neměla, že už je stará. Říkám jí pokaždé – a nejen jí – Ať jde se mnou. Nikdy se nikdo nepřidá.“ Další podmínkou je ostatní životní a denní program seniorů. Klientky, které se podílejí na organizaci činností, žijí samotné v bytě, proto se mohou intenzivně věnovat těmto aktivitám a přípravě programu. Ostatní se starají o manžela a jiné členy rodiny: „Vždyť Vám říkám, že jsem měla těžce nemocného manžela, tak jsem sem nechodila. Byla jsem tu velmi málo, starala jsem se o něj, tak jsem nikam nemohla. Teď, po jeho smrti, budu chodit víc. Veškerý svůj volný čas trávím odhlašováním manžela. Zemřel před měsícem.“ Z rozhovorů vyplývá, že účast na aktivitách ovlivňuje také doba trvání aktivit, místo, kde se konají (zda venku nebo vevnitř), a jak dlouho trvají, aby pak nebyli senioři příliš vysíleni. Pro paní, která žije ve svém domácím prostředí a nikam nevychází, hraje určitou úlohu i strach a obava, rovněž bariérovost prostředí. Říká: „Já nechci nikam chodit, jsem radši doma. Já totiž špatně vidím, vidím mlhavě. Už mi bude 92. Já se sama bojím chodit ven. Nevidím a tak se bojím. Tady to znám, doma i na zahradě. Nepřekvapí mne žádný schod.“ Na otázku, jestli by jí v tomto směru pomohla osoba, která by jí poskytla doprovod, odpověděla: „Jsme různí lidé, člověk se učí celý život. Já nikam chodit nechci, nevadí mi, že jsem doma. Já si sice ráda popovídám, ale také ráda vzpomínám. Vydržím sedět doma nebo na zahradě a vzpomínat.“ Nečekané události Nečekané události mají vliv jak na aktivity, tak na život seniorů. Někdy jim mohou zabránit v tom, aby se účastnili programu, který si sami naplánovali. Například klientka domova pro seniory uvádí, že se někdy domov zamyká, a proto se musí vracet z procházek dříve. Paní v domácím prostředí, která nikam nedochází zase udává: „Ráda sedím na zahradě nebo doma a vzpomínám, Někdy zase koukám z okna, co se děje. Když ale začne pršet, tak nemůžu ani na zahradu a musim být doma.“ 75
Nečekanou událostí tedy může být nějaký externí faktor (zamčené dveře, počasí) nebo vlastní interní faktor (nálada). Činnost pro druhé Velkou roli v zapojení seniorů do aktivit je, zda bychom po nich chtěli aktivní či pasivní účast. Seniorka, která bydlí ve svém domácím prostředí a nevychází téměř ven, během rozhovoru odmítla se účastnit jakýchkoliv nabízených aktivit. Protože uvedla, že nevidí, ptala jsem se jí, zda by ji nelákalo předčítání nebo tzv. reminiscenční terapie, tedy vzpomínání. Veškeré mé návrhy i na pasivní účast odmítla. Minimálně čtyři klientky Burzy seniorů již provádějí nějaké činnosti pro své vrstevníky. Dalším dvěma seniorkám by nevadilo účastnit se nějakých činností, kdy by prováděli nějakou činnost pro druhé: „Prosim Vás, vzhledem k mému zdravotnímu stavu předčítat bych nemohla, mám glaukom, obě oči mám operovaný na šedý zákal, takže šetřit. No možná něco jiného, klidně bych mohla někomu třeba něco odnést na poštu, to jó. Ale nesmělo by to být moc těžký, nemůžu tahat balíky.“ Jiná seniorka už mimo prostor Gerontocentra aktivně vede cvičení pro seniory. Pouze dvě klientky z Burzy pro seniory se odmítly účastnit nějakým aktivním způsobem, tedy provádět nějakou činnost pro ostatní. Jedna z nich uvedla: „Ne, ne, neměla bych na to čas, jezdím ještě pomáhat dceři.“ Funkční schopnosti Během kvalitativního rozhovoru jsem přicházela na to, že velmi záleží na funkčních schopnostech seniorů, na jejich zdravotním stavu. Ten velmi ovlivňuje, zda jsou senioři schopni se účastnit jakýchkoli aktivit. Velmi ovlivňuje také kvalitu jejich života a vůbec životní program. Paní, která bydlí ve svém bytě a která nechce vycházet moc ven, uvádí jako důvod, proč se ničeho nechce účastnit, svůj zhoršený zrak a věk. Z rozhovoru vyplývá, že se z důvodu zhoršeného zraku bojí vycházet. Jiná paní, jak je uvedeno i výše říká, že by nemohla ostatním předčítat, právě kvůli zhoršenému zraku. Jiní senioři uvádějí, že právě proto, že cítí zhoršení nějaké funkce, chodí například na cvičení nebo trénování paměti, aby své schopnosti udrželi na stejné úrovni. Např.: 76
„Chodím sem sem tam, někdy ano. Na paměť jsem sem chodila, a to nejméně jednou týdně, neb má paměť začíná haprovat, a to značně. Každou středu jsem se sem snažila chodit na paměť.“ Mne osobně zaujalo, že organizátorky při plánování aktivit v rámci Burzy pro seniory, při plánování výletů, myslí i na klienty s menší fyzickou kondicí: „Jeli jsme na výlet do Mníšku pod Brdy. Protože by to všichni neušli, tu plánovanou trasu, první parta vystoupila dřív a udělala si menší tůru, druhá jela až na místo.“ Jak informanti říkají, nejhorší na stáří je ubývání sil. Jedna z klientek říká: „Nejhorší na stáří je ubývání sil. To, co jste dříve zvládala udělat za půl hodiny, to teď člověk dělá až tři až čtyři hodiny.“ Rodina Během rozhovorů jsem zjistila zajímavou informaci, že pravděpodobně má na přítomnosti seniorů v Gerontocentru a na nabízeném programu velký vliv i rodina. Mnoho dotazovaných klientek uvedlo, že sem začalo docházet po smrti manžela nebo poté, co se odstěhovala vnučka do ciziny apod. Seniorka, která příliš nevychází ze svého bytu, zase uvedla, že se dostane ven pouze s dcerou, která ji občas vyveze na chalupu. Jiná seniorka říká, že by neměla čas se aktivně účastnit či vést aktivity, protože: „Ne, ne, neměla bych na to čas, jezdím ještě pomáhat dceři.“ Motivace ostatních Všichni dotazovaní se shodují v tom, že je velmi těžké oslovit další seniory na účasti na aktivitách pro seniory. Od tohoto tématu jsem si asi slibovala větší inspiraci, ale vlastně se všichni informanti projevili podobným způsobem, a to tak, že je nenapadá žádný další způsob, jak oslovit další seniory. Seniorka, která žije ve svém domácím prostředí a nevychází příliš ven, sama uvedla, že sama žádné aktivity vést nemůže a o pomoc nikoho nestojí ani o účast na aktivitách, byť s doprovodem, aby se nemusela bát. Je ve svém prostředí spokojená. Pracovnice Gerontocentra si myslí, že by ostatní seniory mohla nalákat informační leták v novinách Osmičce, dále medializací projektu, dotazníky v prostorách Úřadu městské části, u lékařů apod. 77
Mezi nápady seniorů zazněl i návrh na informační plakát. Naopak jiné dvě seniorky byly ochotné se na tomto aktivně podílet a motivovat pasivnější vrstevníky ke spolupráci. Jedna z klientek by dokonce byla ochotná docházet k vytipovaným seniorům a pohovořit s nimi o nabízených aktivitách, motivovat je k přijetí podpory ostatních seniorů nebo naopak je vyzvat k aktivnímu vedení aktivit a pomoci a podpory druhým seniorům, Jiná informantka by byla ochotná aktivně vést skupinové cvičení. Dalším návrhem bylo zakoupení speciálního lůžka do prostor Gerontocentra, což by mohlo prioritně nalákat seniory na toto lůžko, které je velmi využíváno na jiné části Prahy 8. Jedná se o lůžko Cerage (bohužel dnes již nedokážu popsat přesnou funkci tohoto lůžka). Jedna informantka uvádí, že je velmi těžké získat důvěru starého člověka: „Je velmi těžké získat důvěru starých lidí. Tam stačí, aby člověk šel jednou třeba do divadla na představení, které se mu nelíbí, a pak už ztratí důvěru v celý program.“ Jiná pak čerpá z vlastní zkušenosti, kdy se musela starat o těžce nemocného manžela: „Je těžký přesvědčit někoho, kdo nechce, můj muž se třeba uzavřel před světem a nikam by nešel, nic nechtěl, nikdo by ho nepřesvědčil“ Co chybí, co by bylo přínosem V této kategorii jsem se zaměřila na to, co by mohlo zlepšit jak práci personálu, tak také, co by bylo přínosem pro seniory, co by uvítali a to především v rámci Burzy pro seniory. Dobrovolnice, která vede aktivity se seniory, je spokojena s podporou, které se jí dostává, je spokojena s prostory, co by jí však bylo přínosem, by byly levnější materiály na výtvarné techniky, případné zakoupení různých publikací, které do této doby kupovala sama, aby se sama naučila některé techniky na přání klientů. Senioři sami uvádějí, že poslední dobou cítí, že jedna z pracovnic, paní F., má poslední dobou méně času a více nočních, proto ji méně vídají oproti předešlé době. Cítí, že je plně zatěžována. Pomohlo by jim více získaného času. Jedna z pracovnic Gerontocentra říká, že velkým přínosem by pro zlepšení její práce bylo získání prostor, kterých je málo: „Nyní se sem vejde maximálně 20 seniorů a lidé nemají místo.“ S tím se shodují i někteří senioři, kteří by uvítali prostory třeba na cvičení, které tu zatím nejsou. 78
Pro obě pracovnice je jejich práce sama velkým přínosem a obě baví. Obě oceňují podporu, které se jim dostává, když něco potřebují ke své práci. Jedna z klientek uvedla zajímavý postřeh, který by pomohl zvýšit účast na programu aktivit seniorů. Jedná se o program těchto aktivit, který je každý měsíc uveřejněn v novinách Prahy 8. Problémem však je, že noviny vycházejí ve druhé polovině měsíce, okolo 20.dne v měsíci, tedy v době, kdy už velká část programu proběhla. Bylo by tedy dobré tuto situaci nějakým způsobem řešit. Na otázku, co seniorům chybí v programu Burzy pro seniory, byly podány od informantů různé návrhy: •
„Protkání generací“ – programy dětí, různá školní představení, která by se mohla konat v prostorách Gerontocentra; případně připravit program pro děti, kterého by se účastnili i jejich prarodiče
•
Obnovit soutěže o nejlepší zákusek - (na září se snad chystá soutěž o nejlepší štrúdl), kdy jsou motivováni i muži, kteří sedí v porotě
•
Cvičení
•
Hudební program
79
4. DISKUSE
Jak uvádí H. Haškovcová, všichni potřebují být platní a prospěšní. (2) A to nejen staří, ale obecně všichni lidé: „Odchodem do „stáří „nepřestávají být tyto potřeby aktuální, ale pouze jejich naplňování musí být jiné.“(2) S tímto nelze než souhlasit. Vždyť tím, že člověk zestárne, se jeho potřeby nemění. A jak říká má maminka: „Stárne pouze tělo, ale duše zůstává stejná jako ve 20 letech.“ Proto i starý člověk, stejně jako mladý, potřebuje mít pocit seberealizace, aby se necítil osamocen. I když třeba již naplnil většinu svých životních snů a cílů, je potřeba, aby si nacházel další a další, třeba jen malé a dílčí minicíle, a tak znovu získával svou denní a životní náplň. Myslím si, že i proto se v posledních letech setkávám čím dál více během své praxe s názorem, že je potřeba seniory aktivizovat. Tedy vést je k aktivnímu životu. S touto skutečností mohu jen souhlasit. Vidím to i sama na sobě, když člověk ztrácí svou životní nebo pracovní náplň, začíná se v mysli zaobírat věcmi, na které by za normálních okolností 80
nemyslel. Proto je dobré, pokud si senioři zachovávají určitý denní program a rytmus i ve vyšším věku. Tato skutečnost je neuvěřitelně vidět právě na vitálních seniorech, kteří se účastní Burzy seniorů. Tito lidé jsou mnohdy zaneprázdněni více, než byli kdy ve svém životě. Sami to také přiznávají. Mnozí z nich se do Gerontocentra dostali po smrti manžela, kdy se cítili osamoceni. Docházením na připravovaný program se začali setkávat s lidmi s podobnými zájmy, s podobnými problémy. Získali zde další přátele, s kterými se již nyní setkávají i mimo připravovaný program Burzy seniorů. Pozitivem dnešní doby je stále se rozrůstající nabídka aktivit právě pro seniory. Určitě je to ovlivněno i zákonem o sociálních službách č. 108/2006, kde se objevuje termín aktivizační činnost. Tato činnost je tímto zákonem podporována a různá zařízení i instituce, pokud se zaregistrují, ji mohou provádět. Jak jsem uvedla v minulých kapitolách, velký problém však spatřuji v ústavních zařízení při směšování terapeutických a neterapeutických aktivit. Je to asi z velké části ovlivněno skutečností, že je mým původním povoláním ergoterapie a proto se mne osobně dotýká, pokud se tak nazývají lidé, kteří k této práci nejsou vzdělaní. Velmi často to pramení z nevědomosti o daném oboru. Toto se netýká jen ergoterapie, ale i muzikoterapie a dalších. Velmi často tyto aktivity vedou aktivizační pracovníci v zařízení právě pod pojmem terapie. Nejen u terapeutických, ale i u neterapeutických a zdravých aktivit je velmi důležitá motivace pro danou činnost. Pokud nejsme motivováni a prováděná činnost pro nás ztrácí smysl, odráží se to i na kvalitě prováděné činnosti. D. Klevetová s I. Hadačovou označují motivaci jako hybnou páku lidského chování (10) a já s tímto názorem musím jedině souhlasit. O to více toto pravidlo platí u seniorů. Je potřeba, abychom s takovým člověkem jednali s úctou a respektem, motivovali ho k účasti na aktivitách, které odpovídají jeho úrovni a zároveň jej nedegradují. Sama při svých skupinových cvičení jsem bojovala sama se sebou, zda je dělám dobře. Pokaždé se totiž do programu snažím vtěsnat nějakou píseň a nejvíce se mi osvědčily písně typu Holka modrooká, Skákal pes apod. Protože senioři všechny tyto písně znají a mohou se tak zapojit úplně všichni. Setkala jsem se i s názorem, že tyto písně jsou vhodné právě pro děti a ne pro seniory. Já osobně si však tímto nejsem zcela jistá, protože právě po těchto písních se atmosféra často uvolnila. Myslím, že i senioři si občas „rádi hrají“. Toto téma je však velice citlivé a vyžaduje cit a zkušenosti osoby, která danou aktivitu vede, ať už se jedná o terapeuta či aktivizačního pracovníka. Je velmi individuální, jakou formu motivace zvolíme u jednotlivých seniorů. Jinak budeme 81
motivovat klienta s diagnózou demence, pro kterého připravujeme terapeutické aktivity a jinak soběstačného seniora, kterého se snažíme nalákat na „zdravé“ aktivity. Velmi často jsem se setkala s tím, že personál - často zdravotní sestry - v ústavním zařízení nevěnovaly dostatečný čas ke komunikaci a vysvětlování informací klientům, často je jen bez jakéhokoli slova odvezly na vozíku do společenské místnosti s tím, že to je pro jeho dobro. S tímto přístupem naprosto nesouhlasím. Každý člověk by měl být přemístěn na jiné místo až poté, co s tím sám souhlasí a je k tomu tedy motivován, proto i danou činnost bude provádět kvalitněji, protože na tom má sám zájem. Nikdo by neměl být do ničeho nucen.
82
5. NÁVRHY, DOPORUČENÍ, METODIKA V této části bych ráda uvedla některá doporučení, která pro mne pramení z provedeného kvalitativního výzkumu a z vyhodnocení rozhovorů. Součástí mých otázek, byly dotazy směřované k tomu, jak v rámci projektu „Senior seniorům“ oslovit i seniory méně aktivní, aby se připojili svou podporou a začali jako dobrovolníci poskytovat svou pomoc a podporu těm méně soběstačným nebo naopak tuto pomoc a podporu byli ochotni od svých vrstevníků přijímat. Mezi návrhy dotazovaných zaznělo vytvoření informačního plakátu. Podobná forma již existuje v ordinacích lékařů a na městském úřadě. Je také vytvořen dotazník, který zjišťuje, zda by senioři byli ochotni poskytovat nebo přijímat různou pomoc a podporu od svých vrstevníků. Probíhá již i medializace projektu „Senior seniorům“, kdy paní primářka MUDr. Iva Holmerová o něm hovořila několikrát v médiích, další informace jsou pak uvedeny v novinách pro Prahu 8. Rozhodně bych s jeho osvětou pokračovala. V dalším kroku bych se zaměřila na seniory, kteří již jsou klienty Gerontocentra a naplánovaných aktivit se již účastní nebo je dokonce pomáhají organizovat. Z rozhovorů totiž vyplývá, že někteří z nich by byli ochotni se sami účastnit na této kampani a pomoci s motivací méně aktivních seniorů, docházet eventuelně k nim do domácnosti a vše řádně vysvětlit a eventuelně povědět vlastní zážitky o tom, co jim Burza seniorů přináší. Proto doporučuji provést i jednoduchý kvantitativní výzkum, techniku dotazníku, abychom zjistili, kdo z klientů by byl opravdu ochotný se tohoto účastnit a zda oni sami neví o nějakých seniorech, kteří zůstávají ve svých domovech a nevychází. Tento dotazník by měl probíhat ústní formou, kdy respondenti by měli odpovídat někomu z pracovníků Gerontocentra, kterého znají a ke kterému mají důvěru. Tento dotazník by mohl ještě konkrétně zjišťovat, jestli místní seniorky jsou ochotny se ještě více zapojit do tohoto programu a například vést pro ostatní ještě nějaké aktivity. Z rozhovorů totiž vyplývá, že jedna z informantek, pokud by byly poskytnuty prostory, by byla ochotna vést pro ostatní seniory cvičení. Shodou okolností jiná informantka uvedla cvičení jako pravidelnou aktivitu, kterou v prostorách Gerontocentra postrádá. Bohužel nevím, jaké jsou v tomto ohledu možnosti. Proto bych se tedy zaměřila na rozšíření poskytovaných aktivit od seniorů, kteří již vyvíjejí vlastní iniciativu, evidentně by někteří z nich byli ochotni vyvíjet ještě větší.
83
Dalším způsobem, který mne napadá, je poskytovat zdarma nějaké výhody, které nejsou obvyklé a pro seniory mají přínos. Mohlo by to být například čištění brýlí, měření tlaku, aby nemuseli čekat u lékaře nebo jiné. Jedna z informantek měla nápad na zakoupení speciálního lůžka, domnívám se, že masážního, které by mohlo nalákat další seniory. Na jiném místě Prahy 8 toto lůžko je pro seniory v určitý čas nabízeno zdarma a je o ně velký zájem. Obávám se však, že tato koupě by byla nad možnosti Gerontocentra. Nevím, jaké jsou podmínky pro to, aby senioři mohli docházet do Gerontocentra na obědy a opět neznám možnosti tohoto zařízení. Z rozhovoru s jednou klientkou však vyplynulo, že není jednoduché dostat možnost k odběru obědů, člověk nejprve musí projít prohlídkou lékaře. Nejsem si jistá, jestli jsou podmínky tak striktní, ale pokud ano, možná jejich zmírnění by mohlo přilákat další seniory. Jak jsem již ale uvedla, nevím, jestli na toto má zařízení kapacitu. V další fázi bych se zaměřila nejen na seniory, ale i na jejich rodiny. Je všeobecně známo, že rodina má obrovský vliv nejen na terapii s klienty, ale i na celý život každého člověka. Proto bych doporučovala vytvořit informační leták o projektu „Senior seniorům“, který by oslovoval právě rodinné příslušníky a nabádal je k motivaci seniorů v rodině k účasti na tomto programu. Tento leták by měl vysvětlovat veškeré klady aktivizace, včetně důležitých kontaktních údajů na pracovníky Gerontocentra. Další seniory by mohlo nalákat rozšíření nabídky stávajících aktivit. Do programu by bylo možné zahrnout – na návrh jedné z informantek – činnosti, které by byly směřovány na děti a na jejich babičky a dědečky, Podobný, ale trochu jinak směřovaný program uspořádala Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, která nabízela edukační program pro seniory a jejich vnoučata v oblasti mykologie, kdy se spolu tyto různé generace procházely po lese a poznávaly různé druhy hub. Něco podobného by bylo možné uspořádat v rámci Burzy seniorů, kdy bychom to místo sumačního programu směřovali spíše herním směrem. Také by bylo možné zařadit do programu kulturní představení dětí a oslovit tak s poptávkou okolní školky a školy. Mezi další aktivity, kteří zde senioři postrádají, patří hudební program. Souhlasím s jednou z dotazovaných, že faktem, který ovlivňuje návštěvnost seniorů na naplánovaných aktivitách je, že celý měsíční program je v místních novinách dodán do místních schránek až 20.den v měsíci, tedy v době, kdy většina uskutečněných aktivit již proběhla. Proto, pokud je to možné, by bylo lepší naplánovat alespoň v náčrtu stručně 84
program aktivit již o měsíc dopředu, případně se pokusit řešit tuto situaci jiným způsobem a program aktivit nechávat vytisknout ještě na jiných místech, v jiných tištěných materiálech. Mnoho seniorů uvádělo, že když se oni sami zamyslí, co by je přilákalo na nové místo, určitě by to bylo kulturní představení, výstava, zajímavá přednáška. Snad alespoň některá z mých doporučení a výsledků z analýzy rozhovorů dopomohou pracovníkům Gerontocentra ještě více rozhýbat projekt „Senior seniorům“.
85
6. ZÁVĚR G. Šmausová uvádí: „Důchodci třetího věku, jak se zdá, již nemají, kromě prarodičovské, žádnou funkci a proto ani žádný status. Skutečně je ztráta statutu a tím i podstatné součásti vlastního sebevědomí a hodnoty těžkou újmou v poslední životní fázi. Ani tato újma není dána pouhým stářím, ale tím, že ne všechny společnosti nabízejí důstojné interpretace penzijního věku.“ (48) Naštěstí v naší společnosti se začíná o seniorech přemýšlet jako o hybné skupině obyvatel. Hovoří se o jejich uplatnění, aktivizaci, zapojení i integraci do společnosti. Já osobně toto téma považuji za velmi důležité. Myslím si, že nejen v mládí má prožívat člověk
dobrý pocit ze seberealizace a uplatnění, z toho, že ho okolí potřebuje.
Pravděpodobně jsem hodně ovlivněna svou praxí ergoterapeuta, během které jsem se po dobu téměř 5 let věnovala seniorské problematice. Proto i tato magisterská práce se věnuje seniorům a vlivu aktivit na jejich život. Teoretická část této magisterské práce se zabývá aktivitami pro seniory, tedy jejich dělením, rozdíly mezi nimi apod. Na základě studia literatury jsem definovala stáří, popsala oblasti jako geriatrie a gerontologie. Poté se již podrobně věnuji aktivitám, které jsem rozdělila na ústavní a mimoústavní, dále terapeutické a neterapeutické. Jednotlivé typy aktivit podrobně definuji a ke každé udávám konkrétní příklady i příklady z praxe. V závěru teoretické části nezapomínám na tzv. Zdravé aktivity a to například dobrovolnictví seniorů, které bohužel ještě v našich podmínkách není až tak obvyklou záležitostí. Empirickou část práce tvoří samostatný kvalitativní výzkum a analýza jeho dat a zpracování výsledků výzkumu. V této části popisuji metody výzkumu, popisuji projekt „Senior seniorům“, Burzu práce a účast seniorů na těchto projektech. Jako prostředek kvalitativního výzkumu jsem použila rozhovoru nejen s aktivními i méně aktivními seniory, ale také s pracovníky Gerontocentra. Cílem magisterské práce a jejího výzkumu bylo vypracování doporučení, metodiky, jakým způsobem oslovit i méně aktivní seniory, aby se nějakým způsobem zapojili do aktivizačního programu. A to buď pasivní účastí nebo i aktivní. Dalším ze způsobů zapojení by mohla být pomoc při činnostech ostatním seniorům. Myslím, že se mi podařilo po analýze rozhovorů vypracovat v kapitole 4 některá další doporučení, jakou úspěšnost však budou mít v praxi, to bohužel nedokáži povědět. 86
Na závěr bych ráda uvedla informaci, že lidé na všech fotografiích souhlasili s jejich uveřejněním do mé diplomové práce.
87
7. LITERATURA (BIBLIOGRAGIE) Monografie: 1) Faktorová, Mária. 2001. Uplatnění ergoterapie, vyšetřovací metody a komunitní péče pro seniory. Praha: KRL. 2) Haškovcová, Helena. 1989. Fenomén stáří. Praha: Edice Pyramida. 3) Haškovcová, Helena. 2002. České ošetřovatelství 10: Manuálek sociální gerontologie praktická příručka pro sestry. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v Brně. 4) Hendl, Jan. 2005. Kvalitativní výzkum: Základní metody a aplikace. Praha: Portál spol, s r.o. 5) Hestia. 1998. Zvířata v domovech pro seniory. Praha: Hestia. 6) Holmerová, Iva, Božena Jurásková, Květa Zikmundová a kol. 2007. Vybrané kapitoly z gerontologie. Praha: EV public relations, spol. s.r.o. 7) Holmerová, Iva, Eva Jarolímová, Jitka Suchá a kol. 2007. Péče o pacienty s kognitivní poruchou. Praha: EV public relations, spol.s.r.o. 8) Hřivna, Michal, Veronika Benešová. 2002. Bezpečný domov pro seniory: Rady jak zabránit úrazům ve druhé polovině života. Praha: Centrum úrazové prevence. 9) Kalvach, Zdeněk, Zdeněk Zadák,
Roman Jirák, Helena Zavázalová, Petr
Sucharda a kol. 2004. Geriatrie a Gerontologie. Praha: Grada Publishing, a.s. 10) Klevetová, Dana, Irena Dlabačová. 2008. Motivační prvky při práci se seniory. Praha: Grada publishing, a.s.
88
11) Pavlica, Karel a kol. 2000. Sociální výzkum podnik a management: Průvodce manažera v oblasti výzkumu hospodářských organizací. Praha: Ekopress,spol. s.r.o. 12) Pospíšilová, Anna. 1996. Cvičení paměti ve vyšším věku. Praha: MPSV. 13) Strauss, Anselm, Juliet Corbinová. 1999. Základy kvalitativního výzkumu: Postupy a techniky metody zakotvené teorie. Brno: Albert. 14) Svěcená, Kateřina. 2001. Role ergoterapeut v rehabilitaci seniorů: Rozdíly ergoterapie u seniorů v ČR a Nizozemí. Praha. Diplomová práce na 1.LF UK. Vedoucí diplomové práce MUDr. Olga Švestková. 15) Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta.2008. Seznam přednášek. Praha: Galén. 16) Veleta, Petr, Iva Holmerová. 2002. Úvod do taneční terapie pro seniory. Praha:ČALS. 17) Worlg Health Organization. 2001. Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví. Praha: Grada publishing, spol. s.r.o. 18) Zgola, M. Jitka. 2003.
Úspěšná péče o člověka s demencí. Praha: Grada
publishing, spol. s.r.o. Přednášky: 19) Buchberger, Josef, Dagmar Pavlů. 1996. „Zdravotní rizika pohybových aktivit u zdravých a nemocných seniorů.“ Příspěvek přednesený na konferenci Pohybová aktivita starších a zdravotně postižených občanů. Praha, 14.11.1996. 20) Gueye, Tereza. 2001. „Taneční a pohybová terapie u pacientů po poranění mozku“ Příspěvek v rámci výuky předmětu Psychosociální přístupy v ergoterapii pro 2. ročník oboru ergoterapie na 1. LF UK. Praha, březen 2001. 89
21) Gueye, Tereza. 2001. „Arterapie u pacientů po poranění“ Příspěvek v rámci výuky předmětu Psychosociální přístupy v ergoterapii pro 2. ročník oboru ergoterapie na 1. LF UK. Praha, březen 2001. 22) Gerlichová, Markéta.2001. „Muzikoterapie“ Příspěvek v rámci výuky předmětu Psychosociální přístupy v ergoterapii pro 2. ročník oboru ergoterapie na 1. LF UK. Praha, březen 2001 23) Jugwirt, Karel.1996. „Pracovní činnost a pohybové aktivity v DD Kobylisy.“ Příspěvek přednesený na konferenci Pohybová aktivita starších a zdravotně postižených občanů. Praha, 14.11.1996. 24) Kvapilík, Josef.1996. „Pohybové aktivity na univerzitě třetího věku FTVS UK.“ Příspěvek přednesený na konferenci Pohybová aktivita starších a zdravotně postižených občanů. Praha, 14.11.1996. 25) Steinová, Dana. 2007. „Veselé hrátky s pamětí.“ Příspěvek v rámci kurzu Trenér paměti. Praha, 14.2.2007. 26) Švestková, Olga. 2007. „Practical application of ICF of patients after traumatic brain injury, 6th framework program EU“ Příspěvek přednesený na konferenci Aktuální vývoj rehabilitace v ČR a Německu. Praha,4. 5. 2007. 27) Tlustá, Kateřina.2002. „Denní centrum – čím je a k čemu slouží.“ Příspěvek přednesený na konferenci Pražské gerontologické dny 2002. Praha,15-18.5.2002. 28) Vlčková, Romana.1996. „Aktivizační program v DD“Severní terasa“ v ÚstíN.L.“ Příspěvek přednesený na konferenci Pohybová aktivita starších a zdravotně postižených občanů. Praha, 14.11.1996. 29) Zavázalová,
Helena,
Květuše
Zikmundová,
František
Lavička,
Iva
Holmerová.2004. „Aktivitou pro zdravé stárnutí a stáří.“ Příspěvek přednesený na konferenci Zdravé stárnutí. Praha, 20.5.2004. 90
Elektronické dokumenty: 30) Zimmelová,
Petra. „Aktivizace“[online]. [cit. 20.8.2008]. dostupné z:
www.zsf.jcu.cz/.../ucebni_texty/prednasky-z-gerontologie-a-thanatologie/ rodina_senior_socializace_p6_7.pdf 31) Tlustá,
Kateřina.
„Aktivizace“[online].
[cit.
20.8.2008].
dostupné
z:
http://www.dcs-zop.wz.cz/doc/PGD06Aktiviz.doc 32) „Oční
vady“
[online].
[cit.
5.10.2008].
dostupné
z:
http://www.ocnioptika.com/36-Ocni-vady-akomodace.html 33) „Nedoslýchavost“
[online].
[cit.
5.10.2008].
dostupné
z:
http://diagnozy.doktorka.cz/ hluchota/ 34) „Zákon o sociálních službách“ [online]. [cit. 1.10.2008]. dostupné z: www.kvalitavpraxi.cz /res/data/001/000259.pdf 35) „Program Domova Sue Ryder“ [online]. [cit.
1.11.2008]. dostupné z:
http://www.sue-ryder.cz/ 36) „ADL“
[online].
[cit.
34.11.2008].
dostupné
z:
http://vks2007.lf3.cuni.cz/abstrakt.php?id= 37) „Reminiscenční terapie“ [online]. [cit. 5.11.2008]. dostupné z: http://slovnikcizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/reminiscencni-terapie 38) „Developerské
projekty“
[online].
[cit.
8.11.2008].
dostupné
z:
http://ekonomika.idnes.cz/byvaly-sef-setuzy-se-chysta-stavet-byty-pro-senioryf98-/ekonomika.asp?c=A080306_928750_ekonomika_kam 39) „Aktivní
věk“
[online].
[cit.
8.11.2008].
dostupné
http://www.aktivnivek.cz/clanky/cestovani-senior-chorvatsko-recko-lazne/ 91
z:
40) „Jízdné“ [online]. [cit. 8. 11.200]. dostupné z: http://www.dpp.cz/jizdne-nauzemi-prahy/ 41) „Jazyková škola“ [online]. [cit. 8.11.2008]. dostupné z:
http://www.e-
jazyky.cz/kurzy-pro-seniory.php 42) „Kurzy
pro
seniory“
[online].
[cit.
8.11.2008].
dostupné
z:
http://www.zsbila.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=144&Itemi d=31 43) „Život 90“ [online]. [cit. 8.11.2008]. dostupné z: http://www.zivot90.cz/ - 8.11. 2008 44) „Třetí věk“ [online]. [cit. 8.11.2008]. dostupné z: http://www.tretivek.cz/?p=1480 45) „Aktivní
život“
[online].
[cit.
8.11.2008].
dostupné
z:
http://www.aktivnizivot.cz/vas-web-zive/aktuality/senior-pasy-prazsti-duchodcizatim-moc-nevyuzivaji-a454042 46) „Seniorcentrum
Limuzská“
[online].
[cit
8.11.2008].
dostupné
z:
http://www.elpida.cz/page.php?page=20 47) „Zdraví
21“
[online].
[cit.5.5.2007].
http://www.mzd.cz/data/c564/lib/zdravi_21_cil_1_9.rtf, str. 25 48) Sborník Autonomie seniorů [CD –ROM].2004. Olomouc
92
dostupné
z:
93