UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Katedra Západoevropských studií

Hana Peregrinová

Europeizace Dánska: jak je důležité míti národní specifika? Diplomová práce

Praha 2010

1

Autor práce: Bc. Hana Peregrinová Vedoucí práce: Prof. PhDr. Lenka Rovná, CSc. Oponent práce: Datum obhajoby: 2.2. 2010 Hodnocení:

2

Bibliografický záznam PEREGRINOVÁ , Hana, Europeizace Dánska: jak je důležité míti národní specifika?, Praha: Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Katedra západoevropských studií, 2010. 8. Vedoucí diplomové práce: Prof. PhDr. Lenka Rovná, CSc.

Anotace Diplomová práce „Europeizace Dánska: jak je důležité míti národní specifika?“ na příkladu dánského království hodnotí změny v chování politických aktérů v průběhu procesu integrace. Práce se soustředí na hlavní národní politické hráče – vládu, parlament a politické strany a sleduje, jak se přizpůsobují evropskému tlaku. Europeizace je definována z pohledu evropské integrace, tedy z pohledu shora dolů. Do procesu europeizace významně zasahují národní specifika, která ovlivňují podobu změn. Dánská vláda je nejdůleţitějším dánským aktérem zapojeným do evropské politiky. Europeizaci vlády ovlivnila změna hlasování v Radě, díky níţ byla dánská vláda nucena přijmout nové strategie při vyjednávání evropské legislativy. Specifikem dánského koordinačního systému je posílená role parlamentu prostřednictvím Výboru pro evropské záleţitosti, který se podílí na schvalování mandátu pro negociaci. Politické strany jsou europeizovány prostřednictvím evropských referend. V průběhu dánského členství můţeme pozorovat změnu postoje některých politických stran vůči EU způsobenou europeizací. Vzhledem k pokračujícímu prohlubování evropské spolupráce, je europeizace neukončený proces, který je neustále formován národními specifiky.

Annotation Diploma thesis „Europeanization of Denmark: the Role of the National Specifics?“ describes on the Danish case how European integration can effect political actors in member states. The author strives how Europeanization has affected the Danish government; parliament and political parties and what were the main changes as a result. Europeanization is defined from the EU point of you as the top-down process. It is also important to focus on intervening factors, which form the previously described changes. The Danish government is one of the most important actors in creating the Danish position. During the integration process the government has to adopt different strategies for the negotiation of European proposals, which was caused by a change in the decision-making process in the Coucil. Specificity of the Danish coordination 3

system is characterized by the set up of the European Affairs Committee, which strengthens the power of the Danish parliament. The Europeanization of Danish political parties can be shown in the changes in their attitudes towards the EU. The Danish case is very particular because of European referenda that have to be announced when Danish sovereignty is transformed to the EU level. Europeanization is an unfinished process because of continual deepening and widening of the integration. The main national intervening national variables will keep influencing the behavior of the government, parliament and political parties.

Klíčová slova Europeizace, koordinační systém, Dánsko, Dánské politické strany, volby do Evropského parlamentu, evropská referenda, dánský parlament, dánská vláda.

Keywords Europeanization, coordination system, Denmark, Danish political parties, European elections, referendum, Danish parliament, Danish government.

4

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a pouţila jen uvedené prameny a literaturu. Současně dávám svolení k tomu, aby tato práce byla zpřístupněna v příslušné knihovně UK a prostřednictvím elektronické databáze vysokoškolských kvalifikačních prací v repozitáři Univerzity Karlovy a pouţívána ke studijním účelům v souladu s autorským právem.

Hana Peregrinová

V Praze dne 7.1.2010

5

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Prof. Lence Rovné, CSc. za inspirující hodiny věnované europeizaci a víceúrovňovému vládnutí. Poděkování patří rovněţ panu Janu Rovnému, M.A. za fascinující nahlédnutí do studia kvantitativních metod.

6

Diplomová práce

Europeizace Dánska: jak je důleţité míti národní specifika?

Obsah OBSAH ....................................................................................................................................................... 7 1

PŘEDMLUVA .................................................................................................................................. 9 1.1 HYPOTÉZA A CÍLE PRÁCE ........................................................................................................... 9 Obr 1. Rovnice europeizace ............................................................................................................... 9 1.2 STRUKTURA PRÁCE .................................................................................................................. 10 1.3 METODOLOGIE PRÁCE ............................................................................................................. 12 1.4 ANALÝZA RELEVANTNÍ LITERATURY ....................................................................................... 14 1.4.1 Europeizace- obecné vymezení........................................................................................... 14 1.4.2 Europeizace členských států- Dánsko jako jeden z případů............................................... 15 1.4.3 Europeizace členských států v české odborné literatuře .................................................... 17

2

EUROPEIZACE ............................................................................................................................. 19 2.1 KONCEPTUALIZACE POJMU EUROPEIZACE ............................................................................... 19 Tabulka č.1: Roviny evropeizace ...................................................................................................... 20 2.2 TEORETICKÉ UKOTVENÍ EUROPEIZACE .................................................................................... 21 2.2.1 Mezivládní přístup.............................................................................................................. 21 2.2.2 Neofunkcionalismus ........................................................................................................... 22 2.2.3 Nový institucionalismus ..................................................................................................... 22 2.2.4 Multi -level governance (víceúrovňové vládnutí) ............................................................... 23 2.3 EUROPEIZACE ČLENSKÝCH STÁTŮ ........................................................................................... 23 2.3.1 Proces shora dolů .............................................................................................................. 24 2.3.2 Teorie „nesouladů“ ........................................................................................................... 25 2.4 DOPAD EUROPEIZACE NA NÁRODNÍ INSTITUCE ........................................................................ 27 2.4.1 Národní vlády..................................................................................................................... 28 2.4.2 Národní parlamenty ........................................................................................................... 29 2.4.3 Politické strany .................................................................................................................. 31

3

DÁNSKO A EU .............................................................................................................................. 35 Tabulka č.2.: Volební účast ve volbách do evropského parlamentu 1979 – 2009. Dánsko vs. Evropský průměr .............................................................................................................................. 40 Tabulka č.3 : Transpozice, EU-27 transpoziční deficit, 11.5.2009, 1606 směrnic ........................... 40 Graf č.1: Žaloby ESD na neplnění povinností členských států v souvislosti s implementací evropské legislativy v období 2004-2008 ........................................................................................................ 41

4

DÁNSKÝ KOORDINAČNÍ SYSTÉM ......................................................................................... 42

5

DÁNSKÁ VLÁDA .......................................................................................................................... 46 5.1 5.2 5.3

6

PARLAMENT – FOLKETINGET ............................................................................................... 50 6.1 6.2 6.3

7

PŘEDSEDA VLÁDY ................................................................................................................... 46 VLIV PROHLUBOVÁNÍ INTEGRACE NA DÁNSKOU VLÁDU .......................................................... 47 EUROPEIZACE VLÁDY .............................................................................................................. 48

PARLAMENTNÍ VÝBOR PRO EVROPSKÉ ZÁLEŢITOSTI ............................................................... 50 PROHLUBOVÁNÍ INTEGRACE A JEJÍ VLIV NA DÁNSKÝ PARLAMENT........................................... 51 EUROPEIZACE VÝBORU PRO EVROPSKÉ ZÁLEŢITOSTI (EAC) ................................................... 52

DÁNSKÉ POLITICKÉ STRANY ................................................................................................ 54 Tabulka č.4: Výsledek voleb v roce 2007 ........................................................................................ 54 7.1 DÁNSKÁ REFERENDA ............................................................................................................... 55 7.1.1 1972 - vstup Dánska do EU ............................................................................................... 55 7.1.2 1986 - Jednotný evropský akt ............................................................................................. 56 Graf č. 2 : Odpověď na otázku: „Jak hodnotíte dánské členství v ES/EU?“ ................................... 57 7.1.3 1992 – Maastrichtská smlouva........................................................................................... 58 7.1.4 1993 – Maastrichtská smlouva podruhé ............................................................................ 60

7

Diplomová práce


7.1.5 1998 – Amsterodamská smlouva ........................................................................................ 61 7.1.6 2000- Euro ......................................................................................................................... 62 7.1.7 Referenda jako zprostředkující proměnná ......................................................................... 64 7.2 VOLBY DO EP .......................................................................................................................... 65 7.3 DÁNSKÝ EUROSKEPTICIMUS .................................................................................................... 67 7.4 KOALIČNÍ VLÁDNUTÍ, PARTICIPACE NA MOCI .......................................................................... 69 Tabulka č.5: Teoretické rozdělení politických stran ......................................................................... 69 Tabulka č.6: Regresní model pozice vůči evropské integraci a podílu na vládě (EU) ..................... 70 Graf č.3: Vývoj pozice dánských politických stran k EU................................................................. 71 Graf č.4: Rozložení dánských politických stran v politickém spektru v roce 2006 .......................... 72 Graf č.5: Vývoj dánského politického spektra 1988-2006 ................................................................ 73 Tabulka č. 7: Praktické rozdělení politických stran podle vztahu k evropské integraci ................... 75 7.5 EUROPEIZACE DÁNSKÝCH POLITICKÝCH STRAN ...................................................................... 75 ZÁVĚR ..................................................................................................................................................... 78 SUMMARY .............................................................................................................................................. 83 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .................................................................................................... 86 PŘÍLOHA ................................................................................................................................................. 90 Příloha. č.1: Výsledky parlamentních voleb relevantních politických stran v období 1973-2005 (tabulka) ........................................................................................................................................... 90 Příloha č.2: Přehled dánských vlád v letech 1972- 2009 (tabulka) ................................................. 90 Příloha č. 3: Výsledek voleb do EP v roce 2009 a zařazení do evropských frakcí (tabulka) ........... 91 Příloha č.4: Přehled dánských referend (tabulka) ........................................................................... 91

8

Diplomová práce


1 Předmluva Jiţ více neţ půl století trvá proces evropské integrace, který je jedním z nejambicióznějších projektů 20. století. Evropská integrace se od počátku stala předmětem zkoumání sociálních vědců, kteří se snaţili o vytvoření teorie tohoto procesu a jeho konceptualizaci. Od konce 80. let se objevují nové přístupy, které jsou vystavěny na „tradičních teoriích integrace“1, ale zároveň vnášejí do problematiky nové pohledy. Obecné zkoumání integrace, její příčiny a následky, bylo rozšířeno o detailnější analýzy celého procesu. Zájem vědců se tak mimo jiné soustředí na členské státy a jejich fungování v rámci Evropské unie. V průběhu studování chování členských států v rámci evropské integrace vznikl nový teoretický přístup - europeizace. Vymezení europeizace se ukazuje jako komplikovaný problém, který je nutný rozdělit na jednotlivé přístupy a aplikovat je na konkrétní případy. Diplomová práce sleduje proces europeizace na příkladu Dánského království.

1.1 Hypotéza a cíle práce Pro zkoumání europeizace je důleţité uvědomit si její příčiny a následky. Evropská integrace vytváří přímé a nepřímé tlaky na evropské státy, které na tyto tlaky reagují. Změny, které se v jednotlivých státech projeví v průběhu evropské integrace, jsou dány nejen těmito tlaky, ale významnou roli hrají i národní faktory (například politický systém, kultura a tradice). Europeizaci je moţné popsat jako rovnici, kde na jedné straně stojí prohlubování evropské integrace jako nezávislá proměnná a na druhé straně, změny, které europeizace způsobuje v členských státech. Do rovnice zasahují různé zprostředkující proměnné, které významně celý proces ovlivňují (obr.č.1). Obr 1. Rovnice europeizace Zprostředkující proměnné Politická kultura, národní specifika

Nezávislá proměnná

Závislá proměnná

Proces evropské integrace

Změny v národních institucích

(Zdroj: autorka) 1

Jako tradiční velké teorie evropské integrace jsou povaţovány funkcionalismus, intergovernmentalismus, institucionalismus a federalismus.

9

Diplomová práce


Vzhledem ke skutečnosti, ţe se práce věnuje především procesu shora dolů, tedy vlivem evropské integrace na národní systém, byla europeizace zvolena jako nezávislá proměnná. Velká šipka (obr.č.1) představuje tlaky, které způsobuje prohlubování evropské integrace. Šrafovaná šipka upozorňuje na skutečnost, ţe kromě vztahu shora dolů je moţné pozorovat změny, které nejsou přímo vyvolané integrací. Plné šipky znázorňují intervenující proměnné, které se významně podílí na podobě europeizace v daném státě. Hlavním cílem práce je popsat, jakým způsobem dochází ke změnám v dánských národních institucích a současně analyzovat zprostředkující proměnné, které do procesu vstupují a ovlivňují ho. Hypotéza diplomové práce zní: „Vliv evropské integrace na národní instituce členských států není přísně kauzální, jak se obecně předpokládá, protoţe existuje mnoho národních specifik zasahujících do procesu europeizace“. Analýzu jednotlivých institucí a aktérů je zapotřebí zasadit do celkového historického, politického a sociálně-kulturního rámce, jenţ nám pomůţe pochopit dopady europeizace.

1.2 Struktura práce Autorka se v diplomové práci koncentruje především na nejdůleţitější aktéry koordinačního systému: vládu, parlament a politické strany. Práce je rozdělena na dvě základní části, teoretickou a analytickou. V teoretické části autorka nastiňuje hlavní přístupy k teorii europeizace a vysvětluje pojmy, které následně aplikuje na dánský případ. V analytické části se soustředí na jednotlivé dánské aktéry a zkoumá, jak a do jaké míry jejich jednání ovlivnil postupný proces evropské integrace. Současně se pokouší najít

faktory, které případné změny v chování ovlivnily. V jednotlivých

kapitolách jsou popsány zprostředkující proměnné, které zasahují do europeizace dánských institucí. Ačkoli je nezávislá proměnná stanovena obecně jako prohlubující se evropská spolupráce, je nutné věnovat se konkrétně významným milníkům, které integraci prohloubily. V úvodní kapitole autorka stanovuje hypotézu a cíle diplomové práce a popisuje metody, které jsou pří výzkumu aplikovány. Nedílnou součástí kapitoly je i analýza odborné literatury, která byla pro diplomovou práci vyuţívána. Kromě teoretických prací, které zkoumají europeizaci obecně, autorka čerpala především z případových studií a analýz z dánského prostředí. Důleţitou část výzkumu tvořily primární prameny

10

Diplomová práce


(evropské smlouvy, Ústava Dánského království) a statistické ukazatele (průzkumy veřejného mínění, výsledky voleb do EP, výsledky konaných referend a dotazníky vytvořené na Univerzitě v Chapel Hill). Teorie a pojem europeizace jsou vysvětleny v druhé kapitole diplomové práce. Autorka upozorňuje na mnoţství moţných přístupů k europeizaci a definuje europeizaci z pohledu členských států, která je pro řešení stanovených cílů práce relevantní. Obecně jsou popsáni jednotliví národní aktéři, kteří zasahují do procesu vyváření evropské politiky a stanoveny jsou i předpokládané změny v jejich chování v průběhu prohlubování evropské integrace. Třetí kapitola otevírá případovou studii popsáním dánské evropské politiky od roku 1973 do současnosti. Dánská evropská politika můţe být rozdělena na tři odlišná období, která se vyznačovala různou mírou participace v rámci ES/EU. Autorka se snaţí ve zkoumaném období analyzovat důvody změn v přístupu Dánska k procesu integrace. Jednotliví političtí aktéři jsou popsáni v kapitolách čtyři, pět, šest a sedm. Dánský koordinační systém je první institucí, kterou se autorka zabývá, aby ukázala, jakým způsobem je v Dánsku nastaveno vytváření evropské politiky. Dánský koordinační systém byl vytvořen před vstupem Dánska do ES a měl zaručit konzistentní evropskou politiku malého národního státu. V této kapitole se snaţí autorka nalézt proměnné, které formovaly koordinační systém a popsat, zda došlo v průběhu procesu integrace k zásadním změnám celého systému. Pátá kapitola se zabývá postavením vlády během iniciace, negociace a implementace evropské legislativy. Středem zájmu autorky je adaptace vlády v procesu europeizace. Výzkum se soustředí i na otázku, do jaké míry jsou změny ve vládním systému ovlivněny prohlubováním evropské integrace a jakou roli zde hrají národní specifika. Šestá kapitola přináší pohled na europeizaci dánského parlamentu. Obecně nejsou národní parlamenty příliš zapojeny do evropských otázek a europeizace se vyznačuje jejich mocenským oslabením. Dánský parlament tvoří mezi evropskými parlamenty výjimku díky parlamentnímu Výboru pro evropské záleţitosti, který je součástí fáze schvalování národního mandátu. Autorka se podobně jako v předchozích kapitolách snaţí prozkoumat determinanty, které ovlivnily vznik parlamentního Výboru. Ačkoli je parlamentní Výbor povaţován za symbol dánské národní identity, jeho fungování je výrazně ovlivňováno pokračující politickou spoluprácí. Autorka sleduje, zda europeizace ovlivnila činnost tohoto Výboru. 11

Diplomová práce


Sedmá kapitola vychází ze závěrů autorčiny bakalářské práce (Peregrinová, 2007), ve které byly zkoumány dánské politické strany a jejich vztah k EU. Vzhledem k tomu, ţe národní parlament i vláda je tvořena zástupci politických stran, je přínosné zkoumat změny v organizaci i přístupu jednotlivých stran. Dánské politické strany musí hrát sloţitou hru na dvou úrovních (evropské a domácí) a řešit dilema, zda maximalizovat svůj vliv (chovat se proevropštěji), nebo uspokojit své voliče, kteří jsou zaměřeni více euroskepticky. Rozsáhlá analýza se opírá především o evropská referenda a volby do EP. Součástí kapitoly je i kvantitativní výzkum dánských politických stran a jejich přístupu k evropským otázkám. V závěru autorka odpovídá na stanovenou hypotézu. Závěrečná část diplomové práce zdůrazňuje nalezené zprostředkující proměnné, které do procesu europeizace zasahují a popisuje změny, které proběhly v průběhu integrace z pohledu dánských institucí.

1.3 Metodologie práce Diplomová práce „Europeizace Dánska“ byla zvolena jako jednopřípadová instrumentální studie, která na příkladu dánských institucí a politických stran popisuje a analyzuje změny a jejich příčiny, k nimţ došlo následkem prohlubování evropské integrace. Jednopřípadová instrumentální studie si klade za cíl otestovat obecné teorie na konkrétním příkladě (Kořan, 2008: 29). Součástí instrumentální studie je předpoklad příčinného mechanismu, který je povaţován za intervenující propojení mezi nezávislou a závislou proměnnou. (Kořan, 2008: 37). Příčinný mechanismus byl aplikován na reakce vybraného členského státu na proces europeizace. Jednotliví aktéři jsou sledováni od dánského vstupu do ES (1972) aţ do posledních voleb do Evropského parlamentu (2009). Dánsko bylo zvoleno jako příklad malého národního státu, který si přes tlak způsobený evropskou integrací snaţí zachovat svá určitá specifika. Zajímavý je především neustálý střet mezi euroskepticismem, který je vázán na dánskou identitu, a eurooptimismem, který je ovlivněn snahou Dánska prosadit se na mezinárodní scéně. V první části diplomové práce si autorka definuje hlavní teoretické přístupy a předpokládané změny, které europeizace můţe způsobit na domácí scéně. V analytické části jsou teoretické předpoklady ověřovány na jednotlivých politických aktérech (vládě, parlamentu a politických stranách). Vláda byla pro výzkum vybrána vzhledem k její nejdůleţitější roli při formulaci národních zájmů a následnému vyjednávání na

12

Diplomová práce


evropské úrovni. Parlamentní analýza se opírá o skutečnost, ţe dánský parlament je v Evropě povaţován za jeden z nejsilnějších národních shromáţdění. Autorka se snaţí shrnout změny, jenţ se v obou institucích odehrávaly v souvislosti s vytvářením koordinačního systému a následnému prohlubování evropské spolupráce. Na základě vypozorovaných změn je vytvořen rozbor národních specifik (proměnných), které proces europeizace dánských aktérů ovlivňují. Největší pozornost věnuje autorka politickým stranám, coţ je způsobeno snadnějším popsáním vyvolaných změn, jenţ jsou doloţeny prostřednictvím kvantitativního výzkumu. Politické strany jsou významnými hráči z pohledu evropské politiky, protoţe jsou stavebním kamenem vlády i parlamentu. Pohledem na europeizaci dánských politických stran autorka navazuje na své závěry z bakalářské práce: „Dánské politické strany a jejich vztah k EU“. Europeizace politických stran je nejprve rozebírána z pohledu dánských referend na evropská témata. Autorka se dále pokouší zjistit, zda volby do Evropského parlamentu a dánský euroskepticismus mají vliv na formování přístupu politických stran vůči EU. Poslední část vyuţívá kvantitativního výzkumu pro zjištění proměnných, které vedou politické strany k přehodnocení svého pohledu na evropskou problematiku. Ke kvantitativní analýze autorka vyuţila dlouhodobého výzkumu odborníku z Univerzity v Chapel Hill.2 Autoři výzkumu se od roku 1984 pravidelně dotazují specialistů na stranické systémy na otázky týkající se národních politických stran a jejich přístupu k EU. Data byla zpracována ve statistickém programu R, za jehoţ pomocí byly vytvořeny grafy změn pozic jednotlivých politických stran. Autorka za pomocí regrese stanovuje proměnné, které mají vliv na vytváření názorů na evropskou problematiku u dánských politických stran. Autorka se zaměřila na otázky týkající se celkové pozice strany k EU, rozloţení politických stran na pravolevé ose, význam evropské problematiky pro stranické voliče a vládní participace jako indikátoru změny postoje. Na základě kvantitativního výzkumu autorka hodnotí míru europeizace dánských politických stran.

2

Hooghe, Lisbet; Bakker Ryan; Brigevich, Anna; de Vries Catherine; Edwards, Erica; Marks, Gary; Rovny, Jan; Steenbergen, Marco (2008): Reliability and Validity of Measuring Party Positions: The Chapel Hill Expert Surveys of 2002 and 2006. Steenbergen, Marco; Marks, Gary (2007); Ray, Leonard (1999): Measuring Party Orientations Toward European Integration: Results from an expert survey. European Journal of Political Research, 36(2): 283–306. Dostupné na http://www.unc.edu/~hooghe/data_pp.php, 20.11.2009.

13

Diplomová práce


1.4 Analýza relevantní literatury 1.4.1 Europeizace- obecné vymezení Autoři zabývající se procesem europeizace se zaměřují na členské státy a národní aktéry, aby vysvětlili změny, které evropská integrace vyvolala v domácí i evropské politice. Mezi prvními odborníky, kteří se začali zabývat procesem europeizace, byli Simon Hix a Klaus Goetz v knize Europeanised politics? (Goetz; Hix, 2001). Kniha je sborníkem textů, které vznikly během workshopů na Nuffield College v Oxfordu. Jednotlivé stati se věnují převáţně vlivům evropské integrace na jednotlivé segmenty národních politických systémů. V úvodní kapitole Hix definuje důvody vedoucí k evropské integraci a hlavní aktéry, kteří se do procesu zapojují. Autoři vysvětluje síly, které mohou europeizaci v jednotlivých státech determinovat. Europeizace je do jisté míry brána jako dobrovolný proces, který mohou vyuţívat i státy, jeţ nejsou členy EU. V další kapitole se spoluautor Peter Mair zabývá evropským vlivem na stranické systémy. Nachází přímé a nepřímé vlivy, které se na jednotlivých stranických systémech projevují. Hlavní změnu vidí v přetvoření stranické soutěţe, která navíc zahrnuje evropský rozměr. Do stranické soutěţe mohou zasáhnout nově vzniklé strany, které zaloţily svůj volební program pouze na evropských otázkách. Na tomto základě vznikají v Evropě silně anti-integrační hnutí a stejně tak strany, které se profilují silně proevropsky. Dalším přímým vlivem europeizace je názorové štěpení ve straně, popřípadě mezi stranou a voliči v souvislosti s evropskou problematikou. Mair dále upozorňuje na fakt, ţe ačkoli se evropský rozměr dostal do stranických systémů, evropské volby často obsahují řešení národních problémů a evropské otázky strany řeší jen okrajově. Další kapitola se věnuje chování voličů při volbách do Evropského parlamentu. Hlavním poznatkem je, ţe čím později následují volby do EP po národních volbách, tím větší vliv mají v evropských volbách vládní strany. Voliči vyuţívají evropské volby jako „vysvědčení“ pro vládnoucí strany. Pro diplomovou práci je dále relevantní kapitola o postavení vlád v procesu evropské integrace, která shrnuje pravomoci vlád, parlamentů a evropských institucí. Autoři popisují roli národních vlád, jeţ jsou povaţovány za hlavní aktéry při vyjednávání evropské legislativy. Národní parlamenty jsou v kaţdém členském státě zapojeny různě do tvorby evropské politiky, vţdy záleţí na politickém systému jednotlivého státu.

14

Diplomová práce


Nevýhodou knihy je nedůsledné propojení jednotlivých kapitol. Kapitola zabývající se postavením Renaultu ve francouzském automobilovém průmyslu, stejně tak jako kapitola o britském soudnictví, příliš nezapadají do konceptu knihy. Zajímavá je kapitola o europeizaci evropských médií, která je popsána teoreticky a následně aplikována na Británii a Německo. Ve sborníku chybí závěrečná kapitola, která by předešlé kapitoly rekapitulovala a snaţila se analyzovat jednotlivé změny v chování aktérů, které byly způsobeny integrací. K základní literatuře pro studium europeizace patří článek Claudia Radealliho: Europeanisation: Solution or Problem? (Radealli, 2004). Radealli shrnuje dosavadní poznatky v bádání o europeizaci a navrhuje definici pojmu (viz. Kapitola 2.3), který slouţí jako hlavní východisko pro diplomovou práci. Radealli nevidí europeizaci jako novou teorii, ale jeden z moţných pohledů na členské státy v procesu integrace. K výzkumu je nutné pouţít více společenskovědních disciplín, aby byl výsledný obraz kompletní. Radealli konstatuje, ţe je nutné více se zaměřit na mechanismy jednotlivých změn a stanovovat proměnné, které do systému zasahují. Podobně jako Radealli se teoreticky zabývá procesem shora dolů Tanja Börzel v článku Europeanization and Domestic Change (Börzel; Risse, 2000). Börzel nastiňuje svoji teorii nesouladů, která vysvětluje míru vlivu europeaizace na národní politiky, instituce a aktéry. Rozděluje tak europeizaci na institucionální změny a změny v politikách. Pro vysvětlení nesouladů mezi evropským politickým rámcem a politickým systémem jednotlivých států je vysvětlována na základě sociálního institucionalismu. Na základě definice nesouladů Börzel vytváří typologii moţných změn na domácí úrovni, které jsou způsobeny europeizací. Stupně změny jsou dány především velikostí nesouladů (viz. Kapitola 2.3.2). Typologie podle Börzel je velice dobře aplikovatelná na praktické příklady, coţ její přínos do výzkumu europeizace zvyšuje. Europeizací politických stran se dále zabývá Thomas Poguntke, Robert Ladrech, či Kurt Richard Luther (Carter; Poguntke; Luther, 2007), (Ladrech, 2007).

1.4.2 Europeizace členských států- Dánsko jako jeden z případů Doposud nebyla vydána monografie, která by se zabývala pouze procesem europeizace v Dánsku. Pro výzkum této problematiky je nutné vyhledat sborníky, které obecně formulují rovinu europeizace a zároveň aplikují získané poznatky na jednotlivé členské státy. Sborník Fifteen into One editovaný Wolfgangem Wesselsem (Wessels,

15

Diplomová práce 2003)


si klade za cíl ukázat změny v jednotlivých národních administrativách po

Maastrichtské smlouvě. Po krátkém úvodu, který zaznamenává nejnovější vývoj evropské integrace a hlavní mechanismy fungování institucí, přichází na řadu analýza jednotlivých členských států. Kapitola Finna Laursena se zabývá dánským případem. Laursen popisuje dánský koordinační systém a roli jednotlivých aktérů, kteří se do něj zapojují. Poukazuje na posílenou roli parlamentu prostřednictvím Výboru pro evropské záleţitosti, ve kterém jsou zastoupeny všechny parlamentní strany. Laursen sleduje vznik a vývoj Výboru, který se především po Maastrichtské smlouvě pokouší být při svém jednání transparentnější. Maastrichtská smlouva se v Dánsku projevila pokusem celý evropský proces více legitimizovat a demokratizovat. V závěru autor nastiňuje další moţné trendy v evropské politice. Autor předpokládá další decentralizaci koordinačního systému a zapojení většího počtu speciálních výborů do přípravného a negociačního procesu. Podobný rozbor dánského prostředí provedl i David Arter v knize Philipa Nortona National parliaments and the European Union (Norton, 1996). Arter se zabývá postavením dánského parlamentu v průběhu vytváření, vyjednávání a schvalování evropské politiky. V závěru přichází s tvrzením, ţe i minoritní dánské vlády si dokáţí vytvořit politickou kontrolu nad evropskými otázkami, coţ dokazuje omezenou roli Výboru pro evropské záleţitosti. Arter provádí důkladnou studii vlivu dánského parlamentu a ukazuje, ţe jeho role je v některých oblastech přeceňovaná. Europeizace Dánska v kontrastu ostatních severských zemí je kvalitně zpracovaná v knize Europeanization and Transnational States (Jacobsson; Pedersen; Lægreid, 2004). Kniha přichází s teorií o přeměně původně národních severských států do nové podoby zahrnující evropský rozměr. Kromě transnacionalizace státy čelí zvýšené byrokratizaci tradičních administrativ. Z porovnání států vyplynulo, ţe Dánsko je jedinou severskou zemí, která do svého koordinačního systému zahrnula nové nezávislé instituce. Kniha je přínosná hlavně díky kvantitativnímu výzkumu, jímţ autoři analyzují jednotlivé administrativy a provádí jejich srovnání. Hlavní přístupy Dánska k Evropě jsou různými pohledy shrnuty v knize Hanse Brennera a Mortena Kelstrupa Denmark´s Policy Towards Europe (Branner; Kelstrup, 2003). Kniha se historicky a politologicky věnuje dánským vztahům k Evropě po roce 1945. Ačkoli europeizaci sleduje pouze kapitola zaměřená na vliv niţších správních celků na vytváření evropské politiky, kniha je klíčovým zdrojem pro pochopení národních specifik, které v procesu europeizace fungují jako proměnné.

16

Diplomová práce


1.4.3 Europeizace členských států v české odborné literatuře V českém prostředí nenalezneme příliš mnoho monografií, jenţ by se zabývaly europeizací členských států. Na Masarykově univerzitě v Brně vznikla kniha Evropeizace. Nové téma politologického výzkumu vytvořená autory Vítem Hlouškem, Petrem Fialou a Břetislavem Dančákem (Dančák; Fiala; Hloušek, 2005). Kniha je výstupem z konference, jeţ se snaţila uchopit europeizaci z politologického hlediska. V úvodní kapitole se snaţí autoři definovat pojem europeizace (v publikaci je pouţíván termín evropeizace) a vysvětlit různé roviny pojetí tohoto nového společenskovědního fenoménu. Kniha je sborníkem statí, které se pokouší seznámit českou odbornou veřejnost s hlavními přístupy zahraničních autorů, jenţ se konceptem zabývají. Autoři knihy upozorňují na moţná úskalí při studiu europeizace, především nejasné oddělení změn, které jsou způsobovány čistě evropskou integrací, od změn, které jsou způsobeny jinými faktory (globalizace, politický vývoj na národní úrovni, změna národních preferencí…). V kapitole je dále vyzdvihován fakt, ţe europeizace neznamená vţdy konvergenci a harmonizaci institucí, procedur a politik (Dančák; Fiala; Hloušek, 2005: 18). Spoluautor knihy, Vlastimil Havlík, se zabývá europeizací dánských politických stran a upozorňuje na jejich názorovou nejednotnost v oblasti evropské politiky. Nevýhodou sborníku je jeho tématická roztříštěnost, jeţ je dána skutečností, ţe se jedná o samostatné příspěvky do multidisciplinární vědecké konference. Jedinou publikací v České republice, která se zabývá pohledem na europeizaci členských států, je kniha Evropská Unie v členských státech a členské státy v Evropské Unii, europeizace vybraných zemí EU, jenţ vznikla na Západoevropské katedře FSV UK v Praze (Rovná; Kasáková; Váška, 2007). Kniha popisuje europeizaci shora dolů ve vybraných evropských státech. Jednotlivé kapitoly nás nechávají nahlédnout do koordinačních systémů členských států a nastiňují změny, které byly ve státech způsobeny evropskou integrací. Pro diplomovou práci byla stěţejní úvodní kapitola a kapitola věnovaná Dánsku. V úvodní kapitole Lenka Rovná definuje pojem europeizace a hledá její teoretická východiska. Europeizaci autorka popisuje jako obousměrný proces, ve kterém se navzájem ovlivňují členské státy a EU. Pro lepší pochopení mechanismů europeizace je třeba pouţít přístup víceúrovňového vládnutí. Pokud připustíme, ţe se na vytváření evropské politiky podílí více národních aktérů, můţeme zhodnotit, do jaké míry evropská integrace ovlivnila jejich chování.

17

Diplomová práce


Tereza Hořejšová se ve své kapitole věnuje Dánskému království. Po krátkém úvodu do dánského politického systému a hlavních rysů dánské evropské politiky, jsou zkoumány koordinační mechanismy a chování jednotlivých aktérů. Autorka upozorňuje na dánská specifika, jimiţ jsou referenda o evropských otázkách a posílená role dánského parlamentu skrze Výboru pro evropské záleţitosti. Rozsah publikace bohuţel nedovoluje autorce hlubší analýzu jednotlivých institucí a aktérů. Význam kapitoly spočívá především v dosud v českém prostředí unikátním pohledu na dánský koordinační systém a v představení hlavních autorů, kteří se europeizací Dánska zabývají.

18

Diplomová práce


2 Europeizace 2.1 Konceptualizace pojmu europeizace Evropská integrace prošla v posledních třech dekádách dynamickým vývojem. Ekonomická spolupráce členských států byla prohloubena vytvořením politické unie. Postupné rozšiřování evropského společenství a přesouvání politik do rozhodovací pravomoci Bruselu vytvořilo nový prostor pro odborníky, kteří se začali zabývat změnami v oblastech polity, politics a policy v jednotlivých členských státech (Dančák, Fiala, Hloušek, 2005:13). Pojem europeizace se v odborné literatuře objevuje od 80. let v různých rovinách chápaní (viz tabulka č.1). Problematické je samotné názvosloví. V českém jazyce se nejčastěji můţeme setkat s pojmem evropeizace a europeizace.3 Evropeizace je z pohledu autorky výstiţný název pro procesy, které ovlivnila Evropa jako celek. Pokud mluvíme o procesech, které byly způsobeny evropskou integrací, autorka se přiklání k pouţívání pojmu europeizace. Europeizaci tedy autorka chápe jako proces, který je zapříčiněn vývojem evropské spolupráce v rámci ES/EU a odráţí se v politikách a chování všech aktérů, kteří jsou v Unii zainteresováni (definice vysvětlena v kapitole 2.2). Na druhé straně, evropeizace můţe být z historického pohledu popisována jako rozšiřování evropské kultury a politiky do ostatních zemí. Příkladem evropeizace tak můţe být evropský kolonializmus 19. století, ale i misionářská činnost. Evropské hodnoty a způsob vytváření politiky byl přenášen na neevropské národy, které musely svá tradiční chování přizpůsobit. Tento způsob evropeizace nebyl pouze jednosměrným procesem. Kolonialismus se odráţel zpět v jednotlivých státech.4 Jiným pohledem na evropeizaci můţe být čistě spolupráce jednotlivých evropských států, která zapříčiní jejich vzájemné přejímání postojů, hodnot, idejí i politik. Zaměříme-li se na europeizaci v souvislosti s procesem evropské integrace, i zde se přístupy liší na základě toho jakým vědním oborem je zkoumána. Z právnického pohledu se lze problematikou zabývat v souvislosti s kompatibilitou přizpůsobováním legislativ členských států s právním rámcem EU (acquis communautaire). Europeizaci 3

V anglicky psané literatuře se objevují termíny „europeanization“,“ europeization“, podobně „europeizace“, „evropeizace“, „europeanizace“. 4 Příkladem můţe být převzetí technologických postupů, zemědělských výrobků, ale i vytváření nových národních identit zaloţených na nadřazenosti státu nad kolonií.

19

Diplomová práce


je moţné rozebírat také z pohledu ekonomického a definovat dopady jednotného evropského trhu na členské státy (Dančák; Fiala; Hloušek, 2005: 14). Pro diplomovou práci je relevantní politologický přístup soustředící se především na členské státy, které ovlivňují a jsou ovlivněny evropskou integrací. Europeizace můţe být demonstrována na změnách v politických trendech jednotlivých členských i nečlenských států. Tabulka č.1: Roviny evropeizace Rovina

Základní charakteristika

Související procesy

Historická

Pronikání Evropanů do zámoří

Koloniální expanze, christianizační pokusy, snaha o kulturní asimilaci či standardizaci, částečná proměna sociokulturních zvyků

Mezinárodní

Nová definice role Evropy

Vymezení se vůči USA, Rusku, Blízkému

v současném mezinárodním

Východu…snaha o unifikaci evropské zahraniční

prostředí

politiky, společná identifikace EU jako jediného aktéra

Osobní

Vytváření a přijímání evropské

Spíše spekulativní proces náhrady či doplnění

identity

regionální, národní a státní identity společnou evropskou identitou

Mezinárodního

Omezování role státu a nové úrovně Pokles role a významu národních států, utváření

systému

demokratického rozhodování ve

plurinacionální demokracie bez jasné vazby

vnitřní politice i mezinárodních

demokratické obce a národní identity

vztazích Tranzitologická

Demokratické instituce a procesy

Vytváření institucí podle západních vzorů, školení,

v transformujících se zemích SVE

trénink odborníků v těchto zemích

napodobují instituce a procesy v demokratických zemích ZE Evropská unie

Vytváření nového evropského

Formování a posilování kompetencí orgánů EU,

politického systému

vytváření mechanismů zastupování zájmů na evropské úrovni, rozšiřování politik EU.

Členských států

Přizpůsobování se polity, politics,

Implementace evropských politik a jejich evaluace,

policy změnám, které diktuje EU

změny strategií politických aktérů, institucionální změny plynoucí z tlaku EU na členské státy, nutnost adaptace na změny v procesu integrace

Legislativní

Přijímání právních norem EU

Nezbytné přizpůsobování národní legislativy a právního prostředí podmínkám EU, unifikace právního rámce

Ekonomická

Ekonomické dopady jednotného

Harmonizace ekonomického prostředí, adaptace

trhu v zemích EU

podniků, vznik jednotné evropské ekonomiky (Zdroj: Dančák; Fiala; Hloušek, 2005: 14).

20

Diplomová práce


2.2 Teoretické ukotvení europeizace Zkoumáme-li europeizaci na základě politologie jedná se o teoretický přístup, který je vystavěn na „velkých“ teoriích evropské integrace jako jsou mezivládní přístup (intergovernmentalismus), neofunkcionalismus, nový institucionalismus, či konceptu multi-level governance (víceúrovňové vládnutí).

2.2.1 Mezivládní přístup Podle Andrew Moravcsika, představitele liberálního mezivládního přístupu, je evropská integrace hnaná členskými státy, které formulují své zájmy na domácí úrovni. Na formulaci zájmu se podílí nejen vláda, ale i další aktéři (Hix, 2005: 15). Národní zájmy jsou poté povýšeny na evropskou úroveň v rámci negociací. Tím vzniká tzv.“hra na dvou úrovních“5, která na domácí úrovni spočívá v tlaku politických i nepolitických aktérů na vládu při formulování národních priorit a zájmů. Na evropské úrovni pak vláda vytváří tlak na evropské instituce, aby národní zájmy prosadila (Börzel, 2002: 195). Národní vlády tak podle Moravcsika hrají důleţitou roli, protoţe tvoří spojnici mezi domácí a evropskou úrovní. Europeizace pro Moravcsika oslabuje národní vlády, protoţe dává moţnost i jiným domácím aktérům, aby se podílely na hře na evropské úrovni. Mezivládní přístup ovlivnil konceptualizaci europeizace především pohledem na vliv domácích aktérů, kteří jsou důleţití při artikulaci národních zájmů. Při studiu europeizace je tak přínosné sledovat jednotlivé národní hráče a sledovat, zda jejich chování bylo ovlivněno postupnou evropskou integrací. Zároveň byl Moravcsikův přístup pouţit při popisování vztahu mezi evropskou a domácí úrovní, jenţ je v europeizaci formulován jako oboustranný. Tlak způsobující změnu tak můţe pocházet z EU, ale současně to mohou být i národní instituce a aktéři, kteří formují evropskou integraci. Europeizace je v rozporu s mezivládním přístupem především v otázce, kdo je hlavním motorem evropské integrace. Moravcsik vyzdvihuje roli národních vlád při formování evropské integrace , ale autoři zabývající se europeizací zohledňují i tlaky vycházející přímo z evropských institucí (v širším smyslu). Vliv Moravcsika nalezneme v literatuře zabývající se europeizací národních vlád. Teoretici europeizace stejně tak jako Moravcsik označují vlády za „vítěze“ ve smyslu získaných pravomocí při vytváření evropské politiky. Na rozdíl od mezivládního přístupu však 5

Two level game popisuje Robert Putnam.

21

Diplomová práce


europeizace předpokládá významné vlivy dalších národních aktérů (parlament, úředníci, lobbisté, niţší správní celky…).

2.2.2 Neofunkcionalismus Neofunkcinalsimus6 vychází z předpokladu, ţe za procesem evropské integrace nestojí jen politické elity, ale důleţité jsou i elity ekonomické. Integrace je vedená určitými soukromými zájmy obou v jednotlivých sektorech pomocí tzv. „spillover efektu“ (efekt přelévání). Integrace v jedné oblasti automaticky neznamená integraci v ostatních sektorech, ale jsou to především zájmy politických a ekonomických elit, které zapříčiní „spillover“ do dalších oblastí (Kratochvíl, 2008: 89). Ačkoli dnes je jiţ tato teorie překonaná, její prvky můţeme najít i v konceptu europeizace. Pokud se podíváme na europeizaci pouze z pohledu změn domácích politik a legislativy, je moţné aplikovat efekt přelévání. Europeizace politik v jedné oblasti můţe vyvolat další změny v navázaných politikách. Oproti neofunkcionalismu europeizace definuje kromě národních elit také evropské elity, které se na procesu podílejí.

2.2.3 Nový institucionalismus V 80.letech vznikla teorie nového institucionalismu, která přinesla nový pohled na evropskou integraci. March a Olson ve své stati Nový institucionalismus: organizační faktory v politickém životě (March; Olsen, 1984) zdůrazňují významný vliv institucí. Političtí aktéři dobrovolně předali část svých pravomocí do rukou institucí a vytvořili pro ně pravidla. Instituce tak jednají na základě stanovených pravidel, které ad hoc nemusí vyhovovat jednotlivým členským státům. Instituce na rozdíl od států tak nerozhodují na základě racionálních a egoistických potřeb (Kratochvíl, 2008: 137). V širším smyslu je moţné jako instituce povaţovat i soubory formálních a neformálních pravidel EU, ale i další prvky jako jsou symboly EU, občanství, atd. Europeizace je z pohledu nového institucionalismu chápána jako cyklický proces vzájemného ovlivňování institucí národních a evropských. Europeizace přinesla nové 6

Hlavním představitelem neofunkcionalismu je Ernst Haas.

22

Diplomová práce


příleţitosti a zdroje pro národní instituce, zájmové skupiny a niţší správní jednotky, které mohou překročit hranici svého státu a prosazovat své zájmy přímo na evropské úrovni. Na druhé straně evropské instituce (v širším pojetí) svým (ne)racionálním jednáním ovlivňují národní státy.

2.2.4 Multi -level governance (víceúrovňové vládnutí) Koncept víceúrovňového vládnutí v Evropské unii poprvé zpracovali Lisbet Hooghe a Gary Marks (Hooghe; Marks, 2001). Koncept předpokládá existenci a interakci mnoha aktérů, úrovní a politických sítí. Aktéři a politické sítě operují ve třech základních úrovních: nadnárodní, národní a subnárodní. Hlavním hybatelem integrace je ale vytváření politických sítí, které prolínají jednotlivé úrovně (Kratochvíl, 2008: 153). Z pohledu víceúrovňového vládnutí tomu nejsou vlády (jako u mezivládního přístupu) ani instituce (jako u nového institucionalismu), kdo je hlavním aktérem v procesu integrace. Autoři poukazují na významnou roli dalších aktérů z jednotlivých úrovní, kteří formují proces integrace (Rovná, 2007: 15). Následkem europeizace z je pohledu víceúrovňové vládnutí vytvoření příleţitostí pro jednotlivé aktéry (národní i subnárodní) k zapojení do vyjednávání a prosazování národních zájmů na evropské úrovni. Autorka spatřuje vliv teorie víceúrovňového vládnutí na europeizaci především ve zdůrazňování obou domácích hráčů, kteří ovlivňují a jsou ovlivňováni procesem evropské integrace ( proces shora dolu a zdola nahoru) „Velké teorie“ se staly základem pro europeizaci, proto v následujících přístupech nalezneme kombinace prvků jednotlivých teorií společně s novými pohledy a termíny.

2.3 Europeizace členských států Europeizaci z pohledu členských států je moţné studovat ve dvou základních rovinách tzv. „top down process“ (shora dolů) a „bottom up process“ (zdola nahoru). Europeizace shora dolů zkoumá a popisuje změny na národních úrovních, které jsou způsobeny procesem evropské integrace. Naopak proces zdola nahoru charakterizuje vlivy národních aktérů na budování Evropské unie. K nevýznamnějším teoretikům europeizace patří Claudio Radealli, jehoţ definice zní: „Europeizace sestává z procesů, utváření, rozšiřování, institucionalizace 23

Diplomová práce


formálních a neformálních pravidel, procedur, politických paradigmat, stylů, způsobů „dělání věci“ a sdílených hodnot a norem, které jsou nejprve definovány a konsolidovány v rámci politických procesů EU a poté inkorporovány do logiky národního diskurzu, politických struktur a veřejných politik“ (Radealli, 2004: 3). Radealli tak popisuje „top down process“ a upozorňuje na varianty způsobů, které ovlivňují národní politics, polity a policies. Europeizace podle Radealliho neprobíhá pouze na základě řetězce: „tlak EU na členské země- zasahující proměnné- reakce a změny na domácí úrovni“, ale členské státy mohou samy vyuţít evropskou integraci ke změnám na domácí úrovni (Radealli, 2004: 11). Radealli tak připouští i moţnost, ţe ne všechny změny na domácí úrovni, které souvisí s procesem evropské integrace, jsou způsobeny tlakem evropských institucí (v širším slova smyslu) na jednotlivé státy. Je tak velice těţké odlišit, jaké změny byly přímo vyvolané evropským procesem. Radealliho definice europeizace je v současné době nejkomplexnějším výkladem celého procesu. Ostatní autoři se zabývají jen jedním aspektem celého procesu. Robert Ladrech označil europeizaci jako „šířící se proces reorientace směru a podoby politiky do té míry, že se politická a ekonomická dynamika Evropských společenství stává součástí organizační logiky národního politického života a tvorby domácích politik“ (Ladrech, 1994: 70). Ladrech tak hovoří pouze o dynamice ES, ale nerozebírá jednotlivé aspekty integrace, které mohou ovlivnit politiky národních států. Stejně tak jako Radealli se ale zaměřuje na vnitřní změny vyvolané procesem integrace. Ladrech ale nepřipouští, ţe by mohlo docházet k oboustrannému procesu, tedy k europeizaci zdola (z členských států) nahoru (k EU). Risse definoval europeizaci jako „zrod a vývoj odlišného způsobu vládnutí na evropské úrovni“ (Risse a kol., 2001: 3). Definice klade větší důraz na evropské vládnutí neţ na moţné příčiny, jeţ můţe europeizace způsobovat. Pro diplomovou práci je vyuţívána definice podle Radealliho, jenţ zahrnuje proces shora dolů.

2.3.1 Proces shora dolů Autoři, kteří se zabývají procesem shora dolů se podle Tanji Börzel zaměřují na tři základní otázky: „ 1) Kde EU ovlivňuje členské státy? (dimenze změny na domácí úrovni) 2) Jak EU ovlivňuje členské státy? (mechanismy změn na domácí úrovni)

24

Diplomová práce


3) Jaký má následek působení EU na členské státy? (reakce na domácí úrovni)“ (Bulmer; Lequesne, 2005: 47). Pokud se soustředíme na mechanismy změn, které přináší evropská integrace, setkáme se s pojmem „new opportunity structure“ (struktura nové příleţitosti). Tento pojem si autoři vypůjčili ze sociologie a následně jej pouţili k vysvětlení europeizace. Evropská integrace vytváří nové příleţitosti pro domácí aktéry, kteří chtějí formulovat a prosazovat své zájmy (Börzel, 2000: 4). Aktéři získávají šanci překročit národní úroveň a stát se významnými aktéry na evropské úrovni. Příkladem můţe být vznik přímých zastoupení měst a regionů v Bruselu, která se chopila nových příleţitostí a lobbují za své zájmy přímo na evropské úrovni.

2.3.2 Teorie „nesouladů“ Dalším mechanismem europeizace je tzv.“goodness of fit“. Princip tohoto mechanismu spočívá v rozdílnosti (stejnosti) politics, polity a policies mezi evropskou a národní úrovní. Obecný předpoklad je, „ţe čím větší je rozdíl mezi evropskou a domácí úrovní, tím větší je vytvořen tlak na domácí úroveň, aby se přizpůsobila“ (Börzel, 2000: 5). Tanja Börzel dále tuto teorii rozpracovává a formuluje teorii „misfits“ (nesouladů). Teorie vychází z faktu, ţe vytváření evropské legislativy můţe často naráţet na odlišné právní, ekonomické a společenské prostředí v jednotlivých členských státech. Börzel rozlišuje dva druhy nesouladů. „Policy misfit“ (nesoulad v politikách) popisuje situaci, kdy vydaná evropská nařízení, směrnice, či doporučení nejsou v souladu s domácí legislativou a je nutné přizpůsobit právní systém členského státu. Druhým typem je „institutional misfit“ (institucionální nesoulad), který se projevuje především v decentralizovaných státech. Evropská komise při jednání preferuje národní vlády, coţ můţe v decentralizovaných státech vyvolat institucionální nesoulad (Börzel, 2000: 6). Teorie nesouladů také předpokládá, ţe čím větší je nesoulad mezi domácí a evropskou politikou, tím větší je tlak na členské státy, které jsou nuceny provést změny ve své domácí politice (institucionální, legislativní, atp.) Autoři rozdělují reakce států na europeizaci do tří stupňů: a)

Vstřebání- nejniţší stupeň změny. Státy jsou schopné přijmout evropské normy do svého systému bez nutnosti změn v legislativě a institucích. Nesoulady jsou v tomto případě minimální nebo ţádné.

25

Diplomová práce b)

Europeizace Dánska: jak je důleţité míti národní specifika? Přizpůsobení- členské státy inkorporují evropské politiky do jiţ existujících politických struktur. Adaptace můţe vyţadovat drobné úpravy v legislativě, ale instituce a legislativní procesy zůstanou beze změny.

c)

Přeměna- členské státy jsou pod tlakem evropské integrace nuceny změnit domácí legislativu, instituce, či politické procesy. Nesoulad mezi evropskou a domácí úrovní politiky je výrazný. (Börzel, 2000: 10).

Členské státy se mohou pokusit minimalizovat nesoulady a zabránit tak nutnosti přeměny svého systému. Pokud státy dokáţí prosadit své národní zájmy na evropské úrovni, vyhnou se následnému nesouladu mezi domácí a evropskou politikou. Podle Tanji Börzel existují tři druhy strategií, které státy mohou vyuţívat, aby se vyhnuly problémům při implementaci evropských norem. a)

Strategie „udávaní tempa“- členský stát prosadí plně svůj zájem na evropské úrovni. Tento zájem je přetransformován do evropské legislativy a implementován v ostatních členských státech. Stát, který návrh předloţil, tak nemá problém s implementací, protoţe norma vychází z jeho dílny. Příkladem můţe být Dánsko, které je „udavačem tempa“ v oblasti environmentální politiky. Vysoké standardy, které Dánsko aplikuje na své výrobce, byly přeneseny na evropskou úroveň. Implementace evropských norem v oblasti ţivotního prostředí je tak v Dánsku pouhou formalitou.

b)

Strategie „loudala“- označuje situaci, kdy členský stát nesouhlasí s navrhovanou normou a všemi silami se snaţí zabránit schválení. „Misfit“ s evropskou úrovní je natolik velký, ţe se stát snaţí najít spojence a předejít komplikované implementaci.

c)

Strategie „váhavce“- jedná se o strategii, kdy stát nemá vyhraněný názor na danou problematiku. Nesoulad je nízký, proto se stát chová neutrálně. Stát vytváří koalice s „udavači tempa“ a „loudaly“ podle toho, co je pro něj v danou chvíli nevýhodnější. Státy pouţívající tuto strategii jsou většinou menší státy, které nemají kapacitu navrhovat

26

Diplomová práce

Europeizace Dánska: jak je důleţité míti národní specifika? prosaditelné normy a zároveň nemají sílu evropskou legislativu blokovat. (Börzel, 2001: 18).

Teorie nesouladů má svoji logiku. Zajímavé je, ţe strategie jednotlivých států se mohou lišit vzhledem ke konkrétním tématům. Vţdy budou hrát roli národní zájmy, ale i zdroje a síla, kterou státy mohou uplatnit při vyjednávání na evropské úrovni. Je velice obtíţné měřit a srovnávat vliv europeizace na jednotlivé členské státy.7 Kaţdý stát ovlivněný evropskou integrací má odlišný politický systém, kulturu, národní zájmy atp., proto se v kaţdém státě projevuje europeizace rozdílně. Autoři, kteří chtějí srovnávat europeizace v jednotlivých státech, se nemohou vyhnout výraznému zjednodušování. Europeizace můţe mít na členské státy přímý a nepřímý vliv. Přímým vlivem se myslí viditelné změny v národní legislativě, které byly způsobeny nutností implementovat evropskou legislativu. Zajímavý je i nepřímý vliv europeizace, tedy někdy aţ neviditelné tlaky z evropské úrovně, které způsobují změny v systémech členských států. Nepřímým vlivem můţe být například rozšíření a prohloubení regionální politiky v daném státě jako reakce na moţnost čerpat finance ze strukturálních fondů. Dalším příkladem je narušení tradiční soutěţe politických stran, jenţ je výrazně ovlivněna „novou“ evropskou dimenzí (Goetz; Hix, 2001: 10).

2.4 Dopad europeizace na národní instituce Jak jiţ bylo zmíněno, tlak způsobený evropskou integrací ovlivňuje členské státy a vyvolává u nich reakce. Kromě politických a sociálních8 změn můţeme pozorovat dopady europeizace na národních institucích. Evropská unie se skládá z 27 států, které mají odlišné politické a institucionální uspořádání. Europeizace institucí se projevuje v kaţdém státě odlišně a je nutné vzít v úvahu jednotlivé vlivy (ekonomické, politické i kulturní), které formují jednotlivé instituce v členských státech. Kassim Hussein se pokusil najít společné charakteristiky změn jednotlivých institucí, které je následně nutné aplikovat na jednotlivé státy (Kassim, 2005: 286).

7

Je nutné poznamenat, ţe europeizace se můţe projevovat i ve státech, které nejsou členy EU (hovoří se o europeizaci států v rámci evropského hospodářského prostoru, či státech zapojených do evropské sousedské politiky) 8 Europeizace je často zmiňována v souvislosti vytvářením evropské identity a s prosazováním společného evropského občanství.

27

Diplomová práce


2.4.1 Národní vlády Vláda hraje důleţitou roli zprostředkovatele mezi domácí a evropskou úrovní. Hlavní úlohou vlády je vyjednání národních zájmů. Negociace na evropské úrovni vytváří“strukturu nových příležitostí“. Vlády kromě národních zájmů jednají o problematice, která není pro daný stát prioritní a tím se jí otevírají nové příleţitosti. Vláda je tak hlavním hráčem na dvou úrovních. Na jedné straně prosazuje národní priority na evropské úrovni, které vznikly interakcí domácích aktérů. Na druhé straně transformuje evropská rozhodnutí do národního systému. Podle Hixe a Goetze „80 % zákonů na evropském trhu upravující výrobu, distribuci a výměnu zboţí, sluţeb, kapitálu a pracovní síly jsou rozhodnuty v Bruselu“ (Goetz; Hix, 2001: 4). Vlády díky evropské integraci získaly moţnost vyuţívat systému kolektivního vládnutí, jenţ jim umoţňuje dosáhnout cílů, které by dříve samostatně nemohly řešit.

(Kassim, 2005:

288). Příkladem mohou být přeshraniční problémy jako je terorismus, ilegální migrace, či klimatické změny. Vlády také mohou „up-loadovat“ národní přístupy do evropských struktur. Tento způsob souvisí s teorií nesouladů, kdy se vlády snaţí předejít nesouladu v určité oblasti, proto se pokouší vnutit danou politiku ostatním členským státům. V případě evropského rozhodnutí, které není pro členský stát příliš výhodné, vláda vyuţívá argumentu kolektivního rozhodnutí, jemuţ je nutné se podřídit. Ačkoli vlády získaly procesem integrace významné pravomoci, je nutné připomenout, ţe o výkonnou moc se dělí s evropskou Komisí a o legislativní moc s Evropským parlamentem (Hix, 2005: 35). Kolektivní vládnutí má své slabiny především v nejistotě jednotlivých hráčů o výsledku jednání. Vzhledem k tomu, ţe jednotlivé vlády jsou limitovány volebním cyklem, který je v kaţdém členském státě odlišný, konsistence jednání mohou být narušeny personálními změnami. Hix upozorňuje na skutečnost, ţe akceschopnost vlády jednat na evropské úrovni je limitovaná nutností dodrţovat evropský právní rámec (Hix, Goetz, 2000: 4). Vlády tak nemohou příliš zasahovat v otázkách státní finanční pomoci pro jednotlivé podniky, monetární politiky státu, či státní intervence do ekonomiky, kde byly pravomoci přesunuty pouze na evropské instituce. Zajímavé je sledovat, jak se postavení vlád mění v průběhu evropské integrace. Nejzásadnější změnou, která poznamenala roli vlády na evropské úrovni, je přechod na hlasování kvalifikovanou většinou. Jednomyslnost zaručuje vládě právo veta, čímţ se její pozice na evropské úrovní výrazně zvyšuje. Kvalifikovaná většina naopak vyţaduje spolupráci s dalšími vládami a změnu taktiky při vyjednávání. Vlády se musí pokusit najít „vítěznou koalici“ 28

Diplomová práce


nebo získat spojence k zablokování návrhu. Vytváření strategií pro jednání na evropské úrovni lze hodnotit jako způsob europeizace vlády (viz. kapitola 2.3.2). Europeizace ovlivnila vládu i z pohledu administrativního. Evropský rozměr vytváří velkou administrativní zátěţ. Vládní zástupci se účastní jednání Rady EU, vláda je zodpovědná za fungování šestiměsíčního rotačního předsednictví, vládní experti se účastní pracovních skupin, které připravují evropskou legislativu. Vládní povinnosti vůči Evropské unii se ve většině států projevily zvětšením úřednického aparátu. Členské státy byly často nuceny vytvořit speciální odbory a oddělení, která se zabývají evropskou problematikou. Europeizace tak v členských státech zapříčinila vznik nových institucí, jenţ pomáhají při koordinaci evropské politiky. Administrativní zátěţ se projevuje i v nutnosti vytvořit stálé zastoupení v Bruselu, které monitoruje a vyjednává národní pozice. V některých se europeizace projevila vznikem ministerstva pro evropské záleţitosti, které hraje důleţitou roli v koordinačním systému. Kaţdý členský stát má odlišnou strukturu ministerstev, ale zodpovědnost za řešení evropských otázek má na starosti obvykle premiér, ministr zahraničí nebo ministr pro evropské záleţitosti. „V některých členských státech (například Dánsko, Portugalsko, Španělsko) je nejdůleţitějším hráčem ministr zahraničních věcí, dalších státech se o odpovědnost dělí s ministrem financí (Německo, Řecko), s premiérem (Itálie) nebo s úřadem vlády (Velká Británie). Ve Francii bylo vytvořen

speciální orgán (SGCI), který dává

instrukce stálému zastoupení v Bruselu“ (Kassim, 2005: 296). Vliv jednotlivých ministerstev při procesu vyjednávání je taktéţ v kaţdém státě různý, vţdy záleţí na typu koordinačního systému a míry zapojení problematiky daného ministerstva do evropského rámce. Koordinační systém můţe mít různou míru centralizace, obecně platí, ţe federální státy a státy produkující menšinové vlády mají tendenci k decentralizovanému systému vytváření evropské politiky.9

2.4.2 Národní parlamenty Autoři, kteří se zabývají vlivem EU na národní instituce, se shodují, ţe role národních parlamentů byla europeizací výrazně oslabena. Parlamenty jsou povaţovány za slabé hráče na evropské úrovni, vzhledem ke skutečnosti, ţe jsou vyloučeny z evropského rozhodovacího procesu. Národní shromáţdění ztratila svoji formální pozici (rozpad

9

Například v Belgii tvoří hlavní aktéry evropské politiky kromě federální vlády i vlády regionální a společenství.

29

Diplomová práce


suverenity) i politickou roli (rozhodovací proces mají v rukou národní vlády a evropští úředníci). Parlamenty jsou pouze více, či méně zapojeny do fáze stanovování národního zájmu daného členského státu, ale vyjednávací pravomoc má v rukou vláda. Při vyjednávaní můţe nastat situace, kdy vláda musí přistoupit na kompromis a upustit od pozice, která byla formulována spolu s národním parlamentem. V některých členských státech nová pozice vlády nemusí být zpětně parlamentem schválena. Tento mechanismus de facto národní parlament zbavuje moţnosti zasáhnout do vytváření evropské legislativy. Je nutné poznamenat, ţe v některých státech (například Dánsko, Švédsko) si parlamenty zachovaly určitý vliv při vyjednávání národní pozice na domácí i evropské úrovni. Tradiční pravomoci národních parlamentů byly tedy přesunuty na evropské instituce v oblastech monetární politiky, zemědělství, vnitřního trhu, zahraničního obchodu, částečně v politice ţivotního prostředí, či ochrany spotřebitele (Goetz; Hix, 2000: 144). Parlamenty nemohou vetovat nařízení a směrnice, které byly schváleny Radou. Ztráta moţnosti iniciovat, projednávat a vetovat legislativu v oblastech spadajících pod výlučnou pravomoc EU je navíc přiostřena faktem, ţe parlamenty mají jen slabé nástroje ke kontrole národních vlád, jenţ jsou do rozhodování zapojeny. Proces europeizace se projevil na roli národního parlamentu i ve fázi implementace evropské legislativy. Evropská nařízení musí být národními parlamenty přijata bez moţnosti legislativní úpravy. V tomto případě parlamenty ztratily nejen moţnost zákon iniciovat, ale i vyjádřit k zákonu připomínky. Parlamenty ale nejsou zcela vyřazeny z procesu integrace. Legislativní akty EU, které vyţadují transformaci do národního právního řádu, jsou postoupeny národním parlamentům. Národní parlamenty chrání dodrţování subsidiarity10 a proporcionality (Čl.12 SEU). Dopady europeizace na parlamenty se rovněţ během integrace změnily. Národní parlamenty byly povaţovány za příliš slabé hráče a státy volaly po jejich posílení. Výrazný posun přinesla Maastrichtská smlouva, na jejímţ základě některé státy více zapojily své národní parlamenty do vyjednávací fáze a zavázaly své vlády k povinnosti informovat, konzultovat nebo koordinovat společný postoj při jednání v Radě (Kassim, 2005: 300). I Lisabonská smlouva se snaţí posilovat pozici národních parlamentů. Lhůta na posouzení legislativního aktu z pohledu subsidiarity je podle Lisabonské smlouvy prodlouţena ze šesti na osm týdnů. Kaţdá norma pocházející z EU by měla

10

Subsidiarita byla zavedena Maastrichtskou smlouvou a má zaručovat, ţe v případech sdílených pravomocí bude zasahovat ES jen v případě, ţe jednání členských států není efektivní (Šlosarčík, 2005: 92).

30

Diplomová práce


obsahovat důkaz o dodrţení principu subsidiarity. Parlamenty mají k dispozici 2 hlasy. Pokud alespoň třetina národních parlamentů (18 hlasů) vyjádří názor, ţe nebyla splněna podmínka subsidiarity, Komise je nucena svůj návrh přezkoumat. Tento mechanismus je označován jako systém „ţluté karty“. Ačkoli se můţe zdát, ţe systém ţlutých karet je významným posunem k posílení národních parlamentů, je nutné dodat, ţe závěrečné rozhodnutí opět dělají evropské instituce. Komise nemusí svůj návrh pozměnit, pokud proti němu nehlasuje nadpoloviční většina parlamentů (28 hlasů), tzv. systém „oranţových karet“. I v tomto případě je legislativní návrh postoupen Radě a Evropskému parlamentu, kteří o budoucnosti předkládané normy rozhodnou.11 Systém ţlutých a oranţových karet je natolik časově náročný a komplikovaný na koordinaci, ţe je otázkou, zda se snaha o posílení národních parlamentů ve skutečnosti opravdu projeví. Ačkoli je patrný posun k posílení pozice národních parlamentů, obecně se dá říci, ţe europeizace postavila parlamenty do pozice nejslabšího domácího aktéra. Kassim se ve svých článcích věnuje i dalším domácím aktérům jako jsou niţší územně správní jednotky a občanská sdruţení, kteří jsou do značné míry také ovlivněni europeizací. Evropský rozměr přinesl těmto institucím moţnost „překročit“ hranici svého státu a prosazovat své zájmy na přímo v Bruselu. Moţnost lobbovat za svůj region na evropské úrovni a de facto obejít národní instituce významně posílila postavení těchto niţších správních institucí.

2.4.3 Politické strany Výzkum přizpůsobování politických stran evropské integraci je dosud velmi málo zpracované téma. Autoři se více zabývají europeizací vlády, parlamentu a politik. Podle názoru autorky diplomové práce je velice podstatné zkoumat i politické strany, protoţe členové politických stran jsou součástí všech národních institucí a de facto se tak podílejí na vytváření evropské politiky. Nezávislá proměnná (proces integrace) implikuje formální i neformální změny v organizaci národních politických stran (Carter; Luther; Poguntke, 2006: 2). Politické strany musí reagovat na evropskou agendu, která do domácí politiky přinesla nové výzvy. Politické strany, stejně tak jako ostatní instituce, mohou překročit národní úroveň a vyuţít „strukturu nových příležitostí“

11

Úřad vlády ČR, Kdyţ se řekne Lisabonská smlouva, 20008, str.26 http://www.euroskop.cz/gallery/13/4050-kdyz_se_rekne_lisabonska_smlova.pdf, 10.9.2009

31

Diplomová práce


k získání role aktéra v evropské aréně. Role národních politických stran byla významně ovlivněna posílením role Evropského parlamentu. Politické strany si začaly uvědomovat význam poslanců, kteří jsou zvoleni do EP, proto začaly klást větší důraz na výběr kandidátů a volební kampaň. Poslanci Evropského parlamentu byli dříve povaţováni spíše za „externí“ spolupracovníky, kteří jsou jen minimálně spojeni s domácí politikou. V posledních letech sílí ve většině evropských států snaha o navázání větší spolupráce poslanců EP s politiky pohybujícími se na domácí politické scéně. Posílení spolupráce je důleţité především z pohledu získávaní informací z EP o připravovaných legislativních změnách. Zapojení politických stran do evropských otázek je v kaţdém členském státě odlišné a je nutné vzít v úvahu podobu politického systému jednotlivých států. Velice záleţí na postavení národního parlamentu v koordinačním systému. Pokud má národní parlament slabou pozici, moţnost politických stran zasahovat do procesu artikulace národních zájmu je omezená. Politické strany jsou více ovlivněny evropskou integrací ve státech, kde je moţné konání referend na evropská témata. Politické strany jsou nuceny přijmout určitý postoj k dané problematice a zdůvodnit ho svým voličům. Přizpůsobování se evropským agendám

můţe způsobit změnu v politických

preferencích, struktuře politických stran, ale i ve strategiích, které strany pouţívají. Poguntke především upozorňuje na nové role stranických elit a na vznik stranických odborníků na evropská témata. Tyto dvě skupiny politiků získaly europeizací formální kompetence a de facto mají autonomii ve svém jednání a zároveň mají přístup ke zdrojům (informace, expertízy, finanční prostředky, podpůrný personál), coţ jejich pozici oproti ostatním politikům posiluje (Carter; Luther; Poguntke, 2006: 10). Stranické elity jsou zapojeny do evropských otázek prostřednictvím evropských institucí, pracovních skupin v rámci evropských institucí, speciálních organizací, národních parlamentů, vlád, atp. Stranické elity, které jsou součástí národní vlády, získaly procesem evropské integrace moţnost rozhodovat o národních zájmech v nových oblastech, zároveň mají

jistou míru samostatnosti a informační výhody

(získávají informace od ministerstev, pracovních skupin, europoslanců, od stálých zástupců v Bruselu, lobbistů, atp.). Stranické elity nemusí vţdy striktně jednat podle pravidel, kterými se řídí strana, ke které náleţí. Obecně se dá říci, ţe stranické elity, které jsou blízko národní vlády, jednají spíše proevropsky (Ladrech, 2006: 216). Odborníci na evropská témata tvoří uzavřenou skupinu politiků, kteří se stávají spojnicí mezi domácí a evropskou úrovní. Nejdůleţitějšími odborníky jsou poslanci 32

Diplomová práce


zvolení do EP, členové evropských

odborů a výborů v národních koordinačních

systémech a dále odborníci, kteří jsou zaměstnáváni politickými stranami, aby pomáhali při artikulaci zájmů12. Vliv politických aktérů, jenţ se specializují na evropskou problematiku, je velmi ovlivněný celkovým pohledem občanů na evropskou integraci. Ve státech, kde je veřejné mínění spíše eurooptimistické, není velký nesoulad mezi chováním politických aktérů na domácí a evropské scéně. Euroskepticimus naopak staví politické strany do situace, kdy hrají odlišnou hru na evropské a domácí úrovni. Patrným následkem europeizace je i vznik pro a protiintegračních hnutí a politických stran, které jsou aktivní především před volbami do Evropského parlamentu, před konáním referend, či jiných událostí, které jsou spojené s prohlubováním evropské spolupráce. Strany a hnutí, jenţ zaloţily své působení pouze na evropských otázkách, jsou v stranických systémech marginální. Volby do EP jsou povaţovány za volby druhé kategorie, kde mohou vyniknout i strany, které v národních volbách nejsou schopny občany oslovit13. Na druhé straně volební kampaně před národními volbami obsahují evropská témata spíše okrajově (Ladrech, 2006: 221) a prosazují se v nich politické strany, které nabízejí řešení v národní problematice. Ladrech popisuje pět oblastí, ve kterých můţeme pozorovat proces europeizace politických stran (Ladrech, 2001: 8).

1)

Změny v politických programech- politické strany rozšiřují své politické programy o evropskou problematiku. Obzvláště před volbami do evropského parlamentu a před případnými evropskými referendy je nutné, aby se strany vyhranily k evropským tématům.

2)

Změny v organizaci stran- tato změna je spojena především s postupným zvyšováním role poslanců Evropského parlamentu. Strany se snaţí své zástupce na evropské úrovni více zapojit do své národní

politické

struktury.

Zároveň

se

budují

kontakty

s nadnárodními politickými stranami.14 3)

Politická soutěž- evropská témata se dostávají do národního diskurzu a jsou politizovaná, coţ můţe způsobit změnu ve voličských

12

Pomocný personál se můţe účastnit pracovních skupin, vytvářen speciální studie a expertízy, pomáhat připravovat volební kampaně s přihlédnutím k evropské problematice. 13 Volby do EP jsou označovány za „volby srdcem“, podle odborníků se voliči neobávají volit strany, které jsou jim ideově nejbliţší. V národních volbách voliči „hlasují hlavou“, více tedy rozmýšlejí následky své volby a volí „menší zlo“. 14 Některé sociálně demokratické strany a křesťanské strany inkorporovaly do svých stanov odkazy na nadnárodní strany PES, respektive EPP (Ladrech, 2001: 9).

33

Diplomová práce

Europeizace Dánska: jak je důleţité míti národní specifika? preferencích. Voliči mají další aspekt (pohled na evropskou integraci), podle kterého politickou stranu podporují. Politické strany mohou zaloţit svůj politický program pouze na evropských záleţitostech a účastnit se pouze voleb do EP a evropských referend. Tak vznikají anti-evropské strany, které mohou změnit voličskou mapu ve státě. Soutěţ politických stran dostává evropský rozměr, přestoţe v národních volbách evropské otázky ustupují do pozadí.

4)

Chování vládních stran- stranické elity mají moţnost zasahovat do vyjednávání na evropské úrovni, při kterém nemusí vţdy jednat v souladu se stranickou politikou a můţe se tak vytvořit propast mezi politickým programem a chováním lídra strany. Strany, které jsou blízko proevropksé vládě (jsou její součástí nebo ji podporují), často přijímají vládní perspektivu k evropským záleţitostem. Voliči mohou být nespokojeni s chováním své strany, která při přiblíţení se vládě náhle změnila svůj postoj k EU. Strany často řeší problém, zda maximalizovat svůj zisk (účastnit se vládní politiky) za cenu, ţe ztratí svoji tradiční voličskou základnu (Haar, 1997: 2).

5)

Vytvoření nových vztahů s evropskými stranami- spolupráce v rámci EP můţe přerůst v nové vztahy mezi jednotlivými národními stranami, které se vzájemně mohou podporovat během národních kampaní.15 Změna chování strany můţe být způsobena i rozdělením národních politických stran do evropských nadnárodních stranických rodin (Ladrech, 2001: 12).

15

V České Republice například v národních volbách ODS podporovali britští konzervativci.

34

Diplomová práce


3 Dánsko a EU Dánsko tradičně svoji aktivní zahraniční politiku fragmentuje do více mezinárodních institucí. Malý národní stát ve fragmentaci vidí způsob jak udrţet rovnováhu mezi domácími potřebami a zahraničními poţadavky (Schou, 1992: 333). Po druhé světové válce vznikaly nové mezinárodní instituce a Dánsko tak stálo před rozhodnutím v jaké instituci se stát aktivním členem. Hlavními pilíři dánské zahraniční politiky se tak stalo OSN, NATO a Severská rada.16 OSN byla jiţ po svém zaloţení pro Dánsko instituce, ve které se aktivně podílelo na mírových operacích a rozvojových misích. V současné době se Dánsko v rámci OSN velmi prosazuje také v oblasti klimatických změn a ţivotního prostředí. V roce 1949 se Dánsko stalo jedním ze zakládajících členů NATO, které se stalo hlavním pilířem dánské obranné politiky. Mezinárodní ekonomická spolupráce měla být zajištěna především Severskou radou, která vznikla v roce 1952 a sdruţovala Dánsko, Island, Norsko, Švédsko a později Finsko. Evropské hospodářské společenství zaloţené v roce 1957 bylo dánskými politiky vnímáno problematicky vzhledem k tomu, ţe se jednalo nejen o ryze ekonomickou spolupráci, která měla být doménou Severské rady. Dánsko tak zůstalo stranou při vzniku EHS. První roky existence EHS ukázaly zhoršení ekonomické situace, a to především v oblasti zemědělství, kdy dánští farmáři měli zhoršený přístup na německý trh. Zároveň Severská rada nebyla schopna ekonomickou situaci v severských státech konsolidovat a postupně ztrácela svůj vliv. Ekonomická krize v Dánsku na konci 50. let vedla k přehodnocení situace a Dánsko se v roce 1962 spolu s Velkou Británií ucházelo o členství v EHS, čímţ dalo najevo přednost Evropě před Skandinávií (Laursen; Olsen, 2003: 246). Po francouzském vetu Velké Británii nakonec k rozšíření v roce 1962 nedošlo a Dánsko se opět orientovalo na spolupráci se severskými státy. V roce 1968 vznikl NORDEK (Nordic Economic Cooperation), který se měl stát konkurencí pro vznikající společný evropský trh. NORDEK byl ambiciózním projektem, který nikdy nebyl zcela naplněn. K prvnímu oslabení NORDEKu došlo jiţ v roce 1969, kdy Dánsko společně s Norskem potvrdily zájem o vstup do EHS. Norsko po negativním referendu svoji přihlášku stáhlo, zatímco Dánsko se v roce 1973 stalo prvním severským státem, který byl do EHS zapojen.

16

Dánsko se stalo i členem Rady Evropy, OECD, OBSE, či WTO.

35

Diplomová práce


Jak jiţ bylo řečeno, Dánsko vstoupilo do EHS především z ekonomických důvodů. Během dánského referenda17 o přistoupení k EHS tak převaţovaly hlavně ekonomické argumenty. Dánští občané si tak od členství slibovali okamţité oţivení ekonomiky, především v oblastech průmyslu a zemědělství. Dánsko se aktivně podílelo na

politikách

zemědělství

a

rybolovu,

ţivotního

prostředí,

průmyslu,

či

nezaměstnanosti. V oblastech obranné politiky Dánsko upřednostňovalo spolupráci v rámci NATO a nemělo zájem tuto politiku řešit na evropské úrovni (Petersen, 1996: 185). Velká očekávání roku 1973 vystřídaly v dánské společnosti zklamání a skepse, které se projevovaly nízkou volební účastí v prvních volbách do Evropského parlamentu. Skepticismus, jenţ má kořeny v 70. letech, objevujeme v dánské společnosti dodnes. V této době vzniklo například Lidové hnutí proti ES18, které se od roku 1979 účastní všech evropských voleb a pravidelně získává křesla v EP. Dánská orientace na ekonomickou integraci a odmítání zárodků politické integrace vedlo k „izolaci“ Dánska v rámci EHS, které jej označovalo za „evropského loudala“ (Petersen, 2003: 91). Při schvalování Jednotného evropského aktu (JEA) došlo v Dánsku ke kuriózní situaci. Dánský parlament se při schvalování obával politické dimenze JEA a smlouvu ke schválení nedoporučil. Proti se vyslovily hlavně levicové strany, které o 10 hlasů pravici přehlasovaly. V následném referendu ale voliči 56 % hlasů smlouvu odhlasovali (Buch, Hansen, 2002: 14). JEA se vrátil do parlamentu, kde byl na druhý pokus schválen. Politické elity braly dánské referendum jako potvrzení toho, ţe Dánové jsou připraveni i na politickou integraci v rámci ES. V následujících letech se Dánsko stalo zastáncem proaktivní evropské politiky. S růstem vlivu ES na mezinárodní úrovni Dánsko cítilo svoji šanci zasahovat do směřování ES, proto se aktivně podílelo na jednání i v jiných neţ ekonomických oblastech. Výjimkou stále zůstávala bezpečnostní a obranná politika, která stále zůstávala výhradně v kompetenci NATO. Aktivní období směřující k politické unii bylo ukončeno v roce 1993 při schvalování Maastrichtské smlouvy. Politické strany v roce 1990 sepsaly vládní memorandum19, ve kterém se pozitivně postavily k vznikající politické unii. Poprvé tak politické strany připustily, ţe evropská integrace můţe jít i nad rámec ekonomické spolupráce. Dánsko bylo připraveno prohloubit integraci v dalších oblastech, především v politikách ţivotního

18

Folkebevægelsen mod EU The Government Memorandu on European Union (1990), memorandum slouţilo jako základ pro vyjednávání na Evropské radě. 19

36

Diplomová práce


prostředí, nezaměstnanosti, či sociální politiky (Schou, 1992: 354). Dánsko bylo zastáncem mezinárodního přístupu k evropské integraci, protoţe se obávalo ztráty suverenity a národní identity. Maastrichtská smlouva měla potvrdit pozitivní přístup dánských politických stran a jejich voličů k prohloubení evropské integrace o politickou dimenzi. V parlamentu získala Maastrichtská smlouva podporu napříč politickým spektrem.20 Překvapením pro dánské politické strany bylo následné referendum, ve kterém 51 % voličů Maastrichtskou smlouvu odmítlo. Proaktivní politika vůči ES se tak změnila v hledání kompromisu mezi domácí a evropskou úrovní. Dánsko si na jednání Evropské rady v Edinburku vyjednalo čtyři výjimky v oblastech, které bylo označeny za nejproblematičtější z pohledu zachování dánské suverenity: 

Evropská měnová unie: Dánsko se neúčastní třetí fáze Evropské měnové unie.



Obranná politika: Dánsko není členem Západoevropské unie a neúčastní se společných obranných akcí.



Vnitřní záleţitosti a justice: Dánsko se nepodílí na politikách v oblastech cizinecké policie, občanského práva. Tato výjimka se zdá být v současnosti nejproblematičtější z důvodu významnému prohloubení spolupráce v této oblasti (Hořejšová, 1995: 36).



Společné evropské občanství: Dánské občanství bude vţdy nadřazeno evropskému.

Ačkoli byly výjimky pro Dánsko brány jako velký politický úspěch, který dokazoval, ţe i malý stát můţe ovlivnit evropskou politiku, postupem času se výjimky stávají spíše přítěţí. Diskuse o zrušení vyjednaných podmínek se na dánské politické scéně objevuje od konce 90. let, podmínkou jejich zrušení je ale konaní referenda. Prvním neúspěšným pokusem bylo v roce 2000 referendum o Euru, ve kterém se 53 % voličů postavilo na stranu zachování dánské koruny (Buch; Hansen, 2002: 15). Vládní Liberální strana stále bojuje za odstranění dánských výjimek. Další hlasování o zachování dánské výjimečnosti mělo být spojeno s hlasováním o Ústavní smlouvě. Politické strany zastávaly názor, ţe pokud se voliči jasně vysloví pro navrhovaný evropský dokument, jsou zároveň připraveni odstranit „zastaralé“ výjimky. Vládní a opoziční strany společně podepsaly memorandum, v němţ se zavázaly k podpoře smlouvy. 20

Proti Maastrichtské smlouvě hlasovaly Pokroková strana, Socialistická lidová strana a Křesťanská lidová strana (Buch; Hansen, 2002: 12).

37

Diplomová práce


Memorandum21 mělo zajistit jednotu stran během kampaně a zajistit úspěch referenda. Proevropská nálada politických stran nemohla být potvrzena dánskými voliči vzhledem ke krachu při schvalování Ústavní smlouvy pro Evropu v Nizozemsku a Francii. Referendum se tedy nakonec v Dánsku nekonalo. Následné období reflexe probíhalo na půdě parlamentu, ale prostor pro vyjádření názoru získaly nevládní organizace a široká veřejnost. Lisabonská smlouva, která nahradila neúspěšný evropský dokument, byla v Dánsku ztvrzena pouze politickým rozhodnutím. Vládní strany se shodly, ţe se nejedná o závaţné přesouvání suverenity na evropskou úroveň a proto není nutné o smlouvě rozhodovat v referendu. Toto politické rozhodnutí byl ovlivněno obavami, ţe by euroskeptičtí voliči mohli zapříčinit další celoevropský neúspěch, coţ by zhoršilo postavení Dánska v Unii. Rozhodnutí politických stran o nekonání referenda bylo potvrzeno dánským soudem. Při pohledu na zmíněné tři fáze dánské evropské politiky jsou patrná specifika, která významně ovlivnila proces zapojení Dánska do evropské integrace. Dánsko má svoji identitu zaloţenou na principu malého národního státu, v němţ dochází k propojení státu a národa. Artikulace národních zájmů je tak nedílnou součástí dánské evropské politiky. Vznik nacionalismu v Dánsku spadá do konce 18. století, ale významně se projevil po válce o Šlesvicko a Holštýnsko22. „Dánskost“23 je vystavěna na kulturní vyspělosti Dánského lidu (Folket)24 a jeho tradičním uspořádání (Hansen, 2002: 58). Síla kulturního národa tak má nahrazovat limitovanou moţnost malého, nevýznamného státu ovlivňovat zahraniční politiku (Østergaard, 2000: 140). Dánská orientace na obrannou politiku je tak logický důsledek omezené kapacity vést ofenzivní politiku. Obranná politika má zaručit ochranu národního státu a suverenity, proto by podle dánských elit neměla být roztříštěná. Maastrichtská výjimka z evropské obranné politiky reflektuje snahu zachovat obrannou politiku konsistentní, tedy pouze v rámci NATO. Jedním z hlavních atributů dánské národní identity je i fungující stát blahobytu (social welfare). Prohlubování evropské integrace je tak v Dánsku často povaţováno za 21

Memorandum bylo nazváno“Denmark in the Enlarged European Union“. V roce 1864 prusko-rakouské vojsko zvítězilo nad Dánskem ve válce o sporná území Šlesvicko, Holštýnsko a Lauenbursko. Definitivně se otázka Šlesvicka dořešila po 1. světové válce, kdy byla po plebiscitu část severního Šlesvicka připojená zpět k Dánsku (Pečenka; Luňák, 1999: 507). 23 Danishness 24 Je příznačné kolik dánských pojmů má ve svém kořenu slovo národ (folket). Folketinget je dánský parlament, Folke mají v názvu i mnohé politické strany a hnutí (Socialisstick Folke-parti, Konservative Folke-parti…) 22

38

Diplomová práce


ohroţování státu blahobytu a identity celého národa. Je zajímavé sledovat, jak se v průběhu integrace Dánsko snaţí bořit mýty malého bezvýznamného státu, coţ se projevilo při vyjednávání výjimek po neschválení Maastrichtské smlouvy nebo při řešení otázek ţivotního prostředí, kde se Dánsko stalo vůdčím vyjednávačem. Proces budování dánské evropské politiky významně ovlivnila evropská referenda, která byla zakotvena do dánské ústavy. Institut referenda je zakotven v dánské Ústavě z roku 1953 a je prakticky vyuţíván pouze na rozhodování o evropských otázkách. Referenda mohou být závazná nebo nezávazná. Nutnost konání referenda v případě přesouvání dánské suverenity předepisuje článek 20 Ústavy z roku 1953. Referendum musí být vypsáno pokud není v parlamentu 5/6 většina poslanců, kteří by přesouvání suverenity podpořili (Hořejšová, 2005: 23). V praxi se ukázalo, ţe se referenda konají i v případě, ţe existuje 5/6 většina v parlamentu (Peregrinová, 2007: 9). Referendum je pro parlament a vládu závazné v případě, ţe parlament návrh odhlasuje alespoň nadpoloviční většinou. Druhou moţností jak vypsat v Dánsku referendum je pouţití článku 42 Ústavy. Tento typ referenda je pro politiky nezávazný. Celkem se v Dánsku konalo šest referend na evropská témata. Článek 20 byl pouţit pro referendum o přistoupení k ES (1972), Maastrichtské smlouvě (1992), Amsterdamské smlouvě (1998), o Euru (2000). V nezávazných referendech Dánové hlasovali o Jednotném evropském aktu (1986) a o Maastrichtské smlouvě doplněné o edinburské výjimky (1993). Dánskou politiku vůči EU zásadně ovlivnila referenda z roku 1986 a 1992. Ačkoli bylo referendum o JEA nezávazné, voliči přehlasovali parlament a ukázali, ţe se neobávají dalšího prohlubování integrace. Následné období vedlo Dánsko aktivní politiku vůči ES. Druhým a nejzásadnějším referendem bylo referendum o Maastrichtské smlouvě. Odmítnutí smlouvy voliči znamenalo vytvoření čtyř dánských výjimek, které změnily postavení Dánska v EU. Výjimky, které ve své době vypadaly jako vítězství, jsou dnes většinou politiků brány jako přítěţ. Odstranění výjimek vyţaduje další referenda, která se zdají být politicky riskantní. Dánsko je často označováno jako euroskeptický stát, nicméně tato definice je poněkud zavádějící. Podle Eurobarometeru z roku 2009 65% dotázaných Dánů souhlasí s tím, ţe členství v EU je pro jejich zemi dobrá věc.25 Dánsko na jedné straně zastává rezervovaný postoj vůči prohlubování politické integrace, zvláště se obává vzniku evropského superstátu. Na druhé straně dánští voliči projevují zájem o evropská 25

Eurobarometer 71, 2009, str. 93, http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/eb/eb71/eb71_std_part1.pdf, 28.10.2009

39

Diplomová práce


referenda.26 Volby do evropského parlamentu se volební účastí pohybovaly do roku 2009 pod evropským průměrem (tabulka č.2). Tabulka č.2.: Volební účast ve volbách do evropského parlamentu 1979 – 2009. Dánsko vs. Evropský průměr

1979

1984

1989

1994

1999

2004

2009

Dánsko

47,8 %

52,3 %

46,2 %

52,9 %

50,5 %

47,9 %

59,5%

ES/EU

63 %

61 %

58,5 %

56,7 %

49,8 %

45,6 %

43 %

(Zdroj: Andersen; Hoff, 2001: 210, doplněno)

Ambivalentní postoj k evropským otázkám se v Dánsku projevuje především v přípravné a rozhodovací fázi legislativního cyklu. V oblasti implementace Dánsko zastává přístup, ţe pokud byl návrh schválen na evropské úrovni, je povinností dánské administrativy včas normy implementovat do domácí legislativy, i v případě, ţe návrh není zcela pro Dánsko výhodný. Dánský přístup vychází z předpokladu, ţe důkladná implementace posílí roli malého státu z pohledu evropských institucí a členských států. Následující tabulka ukazuje procento nezdařené implementace v oblasti vnitřního trhu. Dánsko

spolu

s Maltou

z 1606

směrnic

včas

neimplementovalo

pouze

3

směrnice. Česká republika v implementaci směrnic o vnitřním trhu obsadila 23. pozici. Tabulka č.3 : Transpozice, EU-27 transpoziční deficit, 11.5.2009, 1606 směrnic Hodnocení

1

2

2

2

5

6

7

12

12

12

LT

SI

SK NL HU SE LV DE

IE

ES FR AT CY UK BE EE LU IT

CZ PT PL EL EU

0.4 0.4

0.4

0.4 0.6

Členský stát

DK MT BG RO FI

Transpoziční deficit (%)

0.2 0.2

Počet nepřijatých směrnic

3

3

0.3 0.3

5

5

6

7

7

7

7

9

9

9

11

12

16

17

17

17

20

20

22

23

23

25

26

0.6 0.6

0.7 0.8

0.8

0.8 0.8

0.9 1.0

1.1 1.2

1.4

1.7 1.7

1.9 2.0

2.1 2.1

10

12

13

13

15

18

23

27

30

33

10

13

13

16

20

28

32

(Zdroj: Internal Market Scoreboard: Member States still on target but need to focus on correct application of rules, Internal market scoreboard, European Commission, 2009)27.

Preciznost v implementaci dokazuje i počet ţalob Evropského soudního dvora pro nesplnění povinností státem. V období 2004-2008 bylo proti Dánsku zahájeno 5 soudních řízení. Průměrný počet ţalob ve starých členských státech EU (15) v roce 2004 byl 12. Následující graf znázorňuje počet ţalob ESD proti členským státům v jednotlivých letech.

26 27

27

Průměrná volební účast v šesti konaných referendech byla 83 % (Andersen; Hoff, 2001: 208). http://ec.europa.eu/internal_market/score/index_en.htm, 20.10. 2009.

40

34

1.0

Diplomová práce


Graf č.1: Žaloby ESD na neplnění povinností členských států v souvislosti s implementací evropské legislativy v období 2004-2008

Legenda: Růžová: 2004, Světle modrá: 2005, Šrafovaná: 2006, Červená: 2007, Modrá: 2008 (Zdroj: Soudní statistiky soudního dvora, 2008 28)

Podle výzkumu Eurobarometru z roku 1999 patří Dánsko spolu se Švédskem ke státům, které cítí největší sounáleţitost ke svým státům, zároveň Dánové potvrzují, ţe na druhém místě se cítí jako Evropané.29 Průzkum demonstruje postoj k společnému evropskému občanství, které podle dánského pojetí nesmí nahradit národní občanství. Prvky euroskepticimu, které můţeme nalézt v dánské evropské politice, jsou dány prvotním zdůrazňováním ekonomických výhod vstupu do ES. Dánové se identifikovali s ekonomickým posláním ES, které bude přínosné pro dánskou ekonomiku. Politická integrace byla pro Dány rozdílným projektem, který mohl ohroţovat jejich národní identitu. Nejčastější obavy Dánů, které se objevují pravidelně během voleb do EP nebo referend, jsou ztráta vlivu malého státu na rozhodování v rámci EU, růst nezaměstnanosti, nárůst kriminality a nelegálního obchodu. (Andersen; Hoff, 2001: 216). Euroskepticismus v Dánsku tak stále přetrvává v oblastech společné měnové unie, imigrační politiky, obranné politiky, sociálního zákonodárství, politiky zaměstnanosti a spolupráce v oblastech vnitra a justice. Euroskepticismus prochází v Dánsku napříč politickým spektrem stejně tak jako celou společností, která je rozdělena na více méně stejné poloviny. Dánská evropská politika se tak vyznačuje neustálým balancováním mezi euroskepticismem a proevropským jednáním.

28 29

http://curia.europa.eu/jcms/upload/docs/application/pdf/2009-05/ra08_cs_cj_stat.pdf, 22.10.2009. Eurobarometer 51, Spring 1999, B10-12.

41

Diplomová práce


4 Dánský koordinační systém Dánský koordinační systém je obecně klasifikován jako centralistický s jistými prvky decentralizace. Diskuse o podobě koordinačního systému byla započata v 60. letech v době, kdy Dánsko podávalo svoji ţádost o členství v EHS. Centralizovaný systém po vzoru Francie byl zvolen z důvodu zachování koherentní evropské politiky. Odborníci předpokládali, ţe malý národní stát musí navenek působit jednotně, proto je nutné mít koordinační systém s jasně definovaným centrem a jeho pravomocemi. Centralistický systém má taktéţ zaručovat kontinuitu v rámci evropské politiky a vyvarovat se situace, kdy nově zvolený ministr změní dosud uznávanou politiku ve svůj prospěch (Pedersen, 2000: 220). Tradičně je dánská politika zaloţena na konsensu, stejný princip byl vtělen i do koordinačního systému. Dalším významným prvkem systému je významný vliv zájmových skupin na formování evropské politiky. Dánská vláda je hlavním aktérem v koordinačním systému, nicméně je velmi obtíţné oddělit roli vlády od role administrativního aparátu (Dosenrode, 1998: 96). V oblasti evropské integrace je nejdůleţitějším ministerstvem Ministerstvo zahraničních věcí, které evropskou politiku koordinuje. Ostatní ministerstva jsou do evropské integrace zapojeny podle toho, zda Dánsko na dané politice aktivně participuje. Zástupci ministerstev se účastní pracovních skupin v rámci Komise a Rady. Ministerstva také musí být v kontaktu s dánským stálým zastoupením v Bruselu a připravovat pro něj vyjednávací pozice (Pedersen, 2000: 229). Ministerstva mohou jednat do jisté míry samostatně a iniciovat zasedání pracovních skupin, nicméně v koordinačním systému jsou vytvořeny záruky, jenţ zabraňují přílišné decentralizaci. Základ

koordinačního

systému

tvoří

čtyři

typy

výborů,

které

jsou

hierarchizovány. Na nejniţší úrovni byly vytvořeny Speciální výbory sloţené z niţších státních úředníků. Na úrovni vedoucích odborů byl zaloţen Výbor pro záleţitosti EU. Ministři, jejichţ ministerstva jsou nejvíce zapojena do evropské integrace, jsou sdruţeni ve Vládním výboru pro zahraniční politiku. Čtvrtým a velice specifickým výborem je Výbor pro evropské záleţitosti v rámci dánského parlamentu. Speciální výbory vytvářejí podklady pro vyjednávání dánské pozice k dané evropské problematice, které jsou následně schváleny na úrovni Výboru pro záleţitosti EU a Vládního výboru pro zahraniční politiku. Mandát pro vyjednávání nakonec schvaluje parlamentní Výbor pro evropské záleţitosti. Centralizace koordinačního systému se projevuje v zastoupení ministerstva zahraničních věcí ve všech výborech.

42

Diplomová práce


Speciální výbory koordinují a vytvářejí pozici jednotlivých odborů k dané problematice. Výborů se kromě niţších státních úředníků účastní experti v dané oblasti a zástupci zájmových skupin. Při vzniku koordinačního systému bylo zaloţeno 19 Speciálních výborů (Dosenrode, 1998: 53). Následná integrace a prohlubování spolupráce v dalších oblastech přinesla větší administrativní zátěţ, jenţ způsobila navýšení počtu i velikosti Speciálních výborů. V roce 2009 má Dánsko k dispozici 44 Speciálních výborů, které pokrývají agendu EU. Europeizace se tedy v této oblasti projevuje neustálým zvětšováním administrativy a vytvářením nových výborů. Rozhodovací proces na dánské úrovni začíná ve chvíli, kdy Komise podá návrh evropské legislativy. Zainteresované ministerstvo následně připraví podklady pro vyjednávání a pošle je do příslušného Speciálního výboru (Pedersen, 2000: 225). Hlavním úkolem Speciálního výboru je analyzovat návrh a stanovit pozitivní a negativní vliv na Dánsko. Speciální výbory mají v Dánsku značný vliv díky tomu, ţe splňují podmínky korporativismu a konsensuální tradice. Podle Pedersena je aţ 95 % evropských norem rozhodnuto na úrovni Speciálních výborů (Pedersen, 2000: 222). Pokud nedojde ke shodě na nejniţší úrovni, je návrh posunut na úroveň Výboru pro záleţitosti EU, který je sloţen z generálních tajemníků ministerstev. K hlavním úkolům Výboru patří důsledně oddělovat administrativní a technické záleţitosti návrhu od politického rozměru, vytvářet rozhodnutí v oblastech, ve kterých jiţ byla stanovena vládní pozice a sledovat vývoj EU.30 Zástupci jednotlivých ministerstev mají povinnost informovat o proběhlých i budoucích zasedáních Rady ostatní členy Výboru (Pedersen, 2000: 222). Pozici pro vyjednávání oficiálně vytváří Vládní výbor pro evropskou politiku. Vzhledem k mnoţství evropské legislativy je většina rozhodování realizována prostřednictvím písemné procedury. Výbor se aktivně zaměřuje na akty, u kterých nebyla nalezena shoda na niţších úrovních (Speciální výbory, Výbor pro záleţitosti EU) a dále na akty, které mohou mít „významný vliv na Dánské království“. Výstupem z jednání Vládního výboru je oficiální mandát pro vyjednávání na evropské úrovni. Mandát následně schvaluje parlamentní Výbor pro evropské záleţitosti sloţený ze zástupců parlamentních politických stran. Ačkoli byly základy dánského koordinačního systému vytvořeny před více neţ čtyřiceti lety, k jejich změně v procesu integrace dosud nedošlo. Europeizace dánského

30

http://www.um.dk/en/menu/EU/DealingWithEUMattersInDenmark/, 19.4.2009.

43

Diplomová práce


koordinačního systému se projevuje především zvyšováním počtu výborů a zainteresovaných osob, které je způsobeno především rozšiřováním agendy EU. Dánský koordinační systém byl od počátku zaloţen především na formálních vztazích a jasně daných procedurách. Byrokratizace koordinačního systému a nutnost zapojení více zájmových skupin přinesla nárůst neformálních vztahů (Dosenrode, 1998: 56), které se vyznačují častými kontakty zájmových skupin, expertů a úředníků přímo s evropskými institucemi. Autorka povaţuje samotný vznik

koordinačního

systému

za projev

europeizace. Při vzniku systému totiţ dochází k přeměně institucí, formálních a neformálních pravidel, podobně jako celý proces formuloval Radealli (Radealli, 2003: 3). Koordinační systém musí splňovat nároky, jenţ na něj klade EU (zajistit proces negociace a implementace), ale podoba systému není předem stanovena. Na způsob nastavení a fungování koordinačního systému mají vliv i národní specifika. Hlavními charakteristikami dánského systému je důraz na konsensuální demokracii a zachování národních tradic. Tradice konsensu je v dánské politice silně zakořeněná. Jednání v jednotlivých odvětvích se účastní zástupci odborů, zájmových skupin i politických zmocněnců. Širší zapojení veřejnosti je bráno jako podmínka fungující demokracie. Stejné principy se Dánsko snaţí aplikovat i na evropskou politiku. Dánský koordinační systém předpokládá

zapojení více aktérů do vyjednávacího procesu. Součástí Speciálních

výborů jsou zástupci regionů, experti, zájmové skupiny i odboroví předáci. Konsensuální tradice se projevuje vytvořením parlamentního Výboru pro evropské záleţitosti, který má zajišťovat transparentní diskusi napříč politickým spektrem. Parlamentní Výbor je povaţován za typicky dánskou iniciativu, která má slouţit jako příklad pro ostatní členské státy, ukazujíce ţe je moţné parlamenty v procesu evropské integrace posilovat. Zároveň slouţí parlamentní Výbor pro evropské záleţitosti jako garance kontinuity dánské evropské politiky bez moţnosti prosazovat osobní zájmy politiků před národními zájmy. Skutečnost, ţe je Dánsko malý národní stát, se projevila i při budování koordinačního systému. Centralistický model byl zvolen z důvodů zaručování stabilní politiky vůči EU. Kontinuální přístup k EU má vytvářet důvěryhodnou image, která pomůţe Dánsku stát se sice malým, ale významným evropským aktérem. Uznávaný princip „implementace bez výjimek“ staví Dánsko do pozice spolehlivého člena ES. Z pohledu „struktury nových příležitostí“ nejvíce v procesu europeizace získaly 44

Diplomová práce


zájmové skupiny, neziskové organizace, regiony a niţší státní úředníci. Moţnost „obejít“ nejvyšší národní instituce a prosazovat osobní i národní zájmy přímo na evropské úrovni vytvořila nové aktéry, které jsou důleţití pro koordinační systém i celou dánskou politiku vůči EU. Europeizace z tohoto hlediska posílila systém víceúrovňového vládnutí. Pokud aplikujeme teorii „nesouladů“ na vznik dánského koordinačního systému, dojdeme k závěru, ţe převáţná většina systému byla vytvořena mechanismem „přizpůsobování“, tedy přeměnou jiţ existujících institucí. „Nesoulady“ nebyly v tomto případě výrazné, tlak z pozice EU tak nebyl velký. Parlamentní Výbor pro evropské záleţitosti můţe být hodnocen jako instituce vzniklá mechanismem „přeměny“. Ačkoli mechanismus přeměny předpokládá výrazný nesoulad mezi domácí a evropskou úrovní a zároveň velký tlak z EU, Výbor pro evropské záleţitosti vznikl spíše z národní iniciativy. Lze potvrdit teorii Radealliho, ţe proměny na domácí úrovni v oblasti evropských záleţitostí mohou vycházet i ze samostatné iniciativy národních států a jejich tradicí.

45

Diplomová práce


5 Dánská vláda Podle Husseina Kassima, který obecně charakterizoval vliv europeizace na národní instituce, mohou být vlády povaţovány za „vítěze“ v rámci integračního procesu. Vláda je hlavním aktérem, který

zajišťuje koordinaci mezi domácí a

evropskou úrovní. I v Dánsku je vláda nedůleţitějším hráčem v oblasti evropské politiky. Vláda určuje pozice Dánska v jednotlivých tématech, je zodpovědná za vyjednávání a kontinuitu dánské evropské politiky. Přestoţe europeizace vlády byla spojena se vznikem koordinačního systému, nelze označit tento proces za ukončený. Z důvodů neustálého prohlubování evropské integrace a rozšiřování sfér vlivu do dalších oblastí, je dánská vláda stále europeizována. Tradičně bylo od vstupu nejvíce evropskou problematikou zasaţeno Ministerstvo zahraničních věcí, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo financí a Ministerstvo zemědělství. Rozšiřování evropské agendy vedlo v Dánsku k většímu zapojení ostatních ministerstev. V roce 1973 44 odborů z 15 ministerstev31 uvedlo, ţe přijdou do styku s evropskou problematikou. V roce 1995 se počet odborů pracujících s evropskou legislativou zvýšil na 77 ze 17 ministerstev (Dosenrode, 1998: 56). Ačkoli mají ministerstva do jisté míry autonomii v přípravě podkladů pro jednaní, všechny dokumenty, které směřují do Výboru pro záleţitosti EU, prochází nejprve Ministerstvem zahraničí, které zajišťuje konsistenci a kontinuitu dánské evropské politiky. V posledních letech je čím dál více evropských záleţitostí označováno za akty, „které mají pro Dánsko významný vliv“, coţ znamená, ţe si Vládní výbor pro evropské záleţitosti vyhrazuje právo o nich rozhodovat. Postupně dochází k oslabování Výboru pro záleţitosti EU. Většina rozhodnutí je tak vytvářena na úrovni Speciálních výborů nebo na úrovni vlády.

5.1 Předseda vlády Role dánského premiéra v oblastech evropské politiky byla v navrţeném koordinačním systému oslabena. Ačkoli se premiér účastní Vládního výboru pro evropské záleţitosti, zasedání jsou vedena ministrem zahraničí. Premiér měl být prostředníkem mezi ministrem zahraničí a ministrem pro ekonomické záleţitosti. Do roku 1993 neměli dánští premiéři ambice příliš zasahovat do evropských záleţitostí a 31

V této době mělo Dánsko 19 ministerstev.

46

Diplomová práce


jejich role byla spíše reprezentativní. Změna nastala

příchodem Poula Nyrupa

Rasmussena, který se zajímal o zahraniční politiku a evropská politika se stala jeho doménou. V následujících letech došlo k přeorganizování sekretariátu premiéra, který měl mít dostatečnou kapacitu ke kontrole jednotlivých ministerstev a měl být schopen reagovat na aktuální evropské problémy. Přestoţe reorganizace posílila roli premiéra v oblasti evropských záleţitostí, hlavním aktérem při vyjednávání zůstal ministr zahraničních věcí. Dosenrode se domnívá, ţe posílení role premiéra byla způsobena především aktivní politikou Paula Rasmussena a ne europeizací jako takovou. Posílení role premiéra slouţí jako potvrzení teorie Radealliho, ţe změna na domácí úrovni v procesu integrace nemusí být způsobena pouze tlakem EU na členské státy, ale samotné státy mohou vyuţít evropskou integraci ke změnám na domácí úrovni, které by za jiných okolností nebyly moţné (Radealli, 2004: 11).

5.2 Vliv prohlubování integrace na dánskou vládu Významnější změna, kterou dánská vláda prošla, byla způsobená diskusí na evropské úrovni o demokratickém deficitu. Po Maastrichtské smlouvě se evropská agenda rozšířila o nová témata jako například ochrana spotřebitele, otázky ţivotního prostředí, sociální politika, atp. EU začala klást větší důraz na transparentnost procesu vyjednávání i rozhodování. EU měla být pro občany čitelná a rozhodovací procesy průhledné. V Dánsku byl tento trend podpořen povinností zapojit do procesu vyjednávání více zájmových skupin a odborových organizací. Speciální výbory tak zvětšily svoji velikost a staly se místem, kde se střetávají názory vládních úředníků, odborné veřejnosti a zájmových skupin. Vláda má od roku 1996 informační povinnost vůči Speciálním výborům a vůči parlamentnímu Výboru pro evropské záleţitosti o Komisí připravované legislativě. Důkladnější a rychlejší přesun informací má zajistit větší efektivitu při vyjednávání. Vliv na dánskou vládu měl i přechod z jednomyslného hlasování v Radě na rozhodování pomocí kvalifikované většiny ve vybraných oblastech. Změna typu hlasování se odrazila na strategii vyjednávání dánské vlády. Vláda v určitých oblastech musí pro zablokování návrhu získat „spojence“ v jiných členských státech a vytvořit s nimi kvalifikovanou většinu. Jak jiţ bylo zmíněno, europeizace vlády je neukončený proces. Změny odráţející se na dánské vládě jsou způsobeny prohlubováním evropské integrace. Vzhledem k

47

Diplomová práce


neustálému rozšiřování evropské agendy jsou ministerstva čím dál více zapojována do přípravného procesu, vyjednávání a implementace. Ministerstva jsou podle průzkumu z roku 1998 nejvíce v kontaktu s Komisí a komisními pracovními skupinami a s pracovními skupinami v rámci Rady (Jacobsson; Lægreid; Pedersen, 2004: 34). Politická integrace byla stvrzena Maastrichtskou smlouvou zavádějící hlasování v Radě kvalifikovanou většinou. Změna mechanismu hlasování ovlivnila významně všechny národní vlády především z pohledu vyjednávání, kdy je nutné národní zájmy konfrontovat se zájmy ostatních členských států. Europeizace vlády je podmíněna i institucionální změnou, která v rámci EU probíhá. V průběhu evropské integrace došlo ke změně pravomocí v rámci institucionálního trojúhelníku Komise, Rada, Evropský parlament. Posílení role Evropského parlamentu, které je podpořeno zavedením mechanismu

spolurozhodování

(kodecize).

Kodecize

zavedená

Maastrichtskou

smlouvou (čl.251 SES) znamená nutnost koordinovaného souhlasu Rady a Evropského parlamentu. Amsterdamská smlouva mechanismus spolurozhodování zavádí do dalších oblastí a kodecize se stává nejpouţívanějším mechanismem přijímání evropské legislativy (Fiala; Pitrová, 2003: 276). Posílení role Evropského parlamentu se v dánském koordinačním systému projevilo povinností vlády informovat dánské poslance zvolené do EP o národních zájmech v jednotlivých vyjednávaných návrzích. Zároveň se zvýšilo procento zájmových skupin, které lobbují na půdě evropského parlamentu (Sousa, 2008: 437). Po Maastrichtské smlouvě se také objevil evropský důraz na sníţení demokratického deficitu a posílení transparentnosti celého legislativního procesu. Dánská vláda na tyto snahy reagovala zavedením povinnosti informovat o evropských návrzích a dánských národních zájmech více aktérů, kteří jsou zapojeni do celého procesu. Zároveň se snaţí informovat pravidelně o evropské problematice veřejnost prostřednictvím nově zaloţeného informačního centra (1994) a skrze média.

5.3 Europeizace vlády Pouţijeme-li Kassimovu teorii o europeizaci vlád na dánský případ, je patrné, ţe dánská vláda netvoří výjimku v rámci typologie. Dánská vláda podobně jako ostatní vlády můţe být povaţována za „vítěze“ v rámci procesu integrace, především ve fázi stanovování mandátu a následného vyjednávání. „New opportunity structure“ vláda vyuţívá především v moţnosti zasahovat do přípravy legislativního návrhu skrze

48

Diplomová práce


pracovní skupiny. Oslabení dánské vlády je patrné v moţnosti iniciovat legislativní proces. Proces europeizace dánské vlády se vyznačuje nízkým “nesouladem“, adaptace vlády tak probíhá bez větších zásahů do systému. Dánská vláda pouţívá v rámci procesu integrace a vyrovnávání se s „nesoulady“ všechny tři druhy strategií. Strategii „udavače tempa“ Dánsko vyuţívá především v politice ţivotního prostředí. Dánsko se stalo iniciátorem Konvencí z Aarhusu (Aarhus Convention, 1998), které byly v roce 2005 inkorporovány do evropského práva. Konvence zaručují právo občanů na veškeré informace týkající se ţivotního prostředí a zároveň povinnost států zahrnovat do jednání o environmentálních otázkách širší veřejnost, zájmové skupiny a neziskové organizace.32 V prosinci 2009 se Dánsko také stalo hlavním mediátorem debaty o klimatických změnách během Kodaňské konference pod záštitou OSN. Dánsko finančně podporuje projekty pro zlepšení ţivotního prostředí v rámci EU. V roce 2002 například dánský parlament přijal plán na zlepšení stavu znečistěných vod v oblasti Baltického regionu.33 Strategii udavače tempa Dánsko preferuje i v oblasti sociálního zákonodárství a zaměstnanosti. Pojem „flexicurity“ (kombinace pruţného pracovního trhu při zajištění sociální ochrany), jehoţ prvky nalezneme v Dánsku jiţ v 19.století v podobě

tripartismu,

byl

poprvé

představen

premiérem

Paulem

Nyrupem

Rasmussenem. Komise přijala „flexicurity“ jako jeden z hlavních nástrojů v rámci Lisabonské strategie a stala se i součástí návrhu Komise na „European Economic Recovery Plan“, který je odpovědí na finanční krizi. V ostatních oblastech Dánsko nejvíce pouţívá strategii „váhavce“, podobně jako další malé státy, které nemají kapacitu být v dané oblasti iniciátorem. Dánsko tak ad hoc tvoří koalice s ostatními členskými státy. Tradičními spojenci jsou pro Dánsko Německo, Nizozemsko, Velká Británie, kteří společně tvoří „severo-jiţní divizi“. V roce 1995 se k této skupině přidalo Švédsko a Finsko (Dosenrode, 1998: 64). Z pozice malého státu je velice nutné být precizně připraven na jednání a mít podloţené argumenty pro vytváření koalic. Od roku 1998 došlo ke změně strategie v rámci vlády, která se začala připravovat na jednání důkladněji, coţ je následek změny hlasování v Radě. Od roku 1997 musí být do přípravy dánské pozice začleněna analýza postojů ostatních členských států spolu s vytipováním moţných spojenců.

32

Aarhus Convention, http://ec.europa.eu/environment/aarhus/index.htm#what, 30.10.2009.

33

http://www2.mst.dk/common/Udgivramme/Frame.asp?http://www2.mst.dk/udgiv/publications/2003/877972-725-5/html/kap02_eng.htm, 30.10.2009.

49

Diplomová práce


6 Parlament – Folketinget Národní parlamenty jsou označovány za „poraţené“ z pohledu přidělených pravomocí v oblasti evropských otázek (Kassim, 2005: 297). Národní parlamenty ztratily moţnost iniciovat zákony v oblastech, které spadají pod působení EU. Současně ve většině členských států dochází ke slabému nebo ţádnému zapojení parlamentů do vyjednávacího procesu. Dánský parlament tvoří mezi ostatními členskými státy výjimku. Díky existenci parlamentního Výboru pro evropské záleţitosti je dánský parlament aktivním aktérem při stanovování dánského vyjednávacího mandátu.

6.1 Parlamentní Výbor pro evropské záležitosti Jiţ v roce 1961 byl ustanoven Výbor pro záleţitosti trhu (Market Relation Committeee), který měl zkoumat implikace ekonomického vlivu EHS na ekonomiku Dánska (Arter, 1996: 111). Po vstupu Dánska do ES byla existence Výboru pro záleţitosti trhu34 ztvrzena a Výbor se stal jedním z pilířů dánského koordinačního systému. V přístupové smlouvě35 se dánská vláda zavázala informovat parlamentní Výbor pro trh o vývoji evropské integrace. V prvním roce po dánském přistoupení byly pravomoci parlamentního Výboru ještě posíleny. Dánští politici začali upozorňovat na fakt, ţe většina dánských vlád je menšinových a je nutné zaručit kontinuální politiku vůči ES. Obávali se situace, ţe menšinová vláda nemusí jednat pouze ve prospěch Dánska a hledali mechanismus, jak této situaci zabránit (Dosenrode, 1998: 53). Diskusi o kontrolním mechanismu vlády odstartovala kauza ministra zemědělství, který v roce 1973 dojednal pro Dánsko nevýhodnou cenu na vývoz slaniny (Arter, 1996: 111) bez schválení ostatních parlamentních stran. Parlamentní Výbor pro trh měl slouţit jako pojistka proti opakování podobné situace. Informační povinnost vlády vůči parlamentnímu Výboru byla rozšířena na nutnost schválení mandátu pro vyjednávání v Radě v otázkách, které mají na Dánsko zásadní vliv (především ekonomické otázky). Schválení mandátu v parlamentním Výboru mělo zároveň zaručovat hladký průběh následné implementace evropské legislativy v dánském parlamentu. Ve Výboru byly zastoupeny nejen vládní strany, ale i ostatní strany zvolené do parlamentu. Sloţení 17ti členného výboru tak odráţí rozloţení politických stran ve Folketingetu. Prohlubování evropské integrace a rozšiřování evropské agendy se odrazilo i na pravomocích Výboru. 34 35

V roce 1973 byl název výboru změněn na Market Committee. The Act of Denmark´ s Accession to the European Communities.

50

Diplomová práce


V roce 1994 byl Výbor přejmenován na Výbor pro evropské záleţitosti (EAC, European Affairs Committee), coţ reflektovalo skutečnost, ţe se Výbor začal zabývat nejen ekonomickými otázkami. Výbor se schází pravidelně jednou týdně (obvykle v pátek) před jednáním Rady. Na jednání jsou pozvání ministři, kteří prezentují pozici pro vyjednávání v Radě a informují o vývoji integrace v dané oblasti. V případech „významné implikace“ pro Dánsko ministři ţádají Výbor pro schválení mandátu. Výbor můţe mandát nepotvrdit pouze negativní většinou36. Schválení mandátu parlamentním Výborem pro evropské záleţitosti je vyţadováno vţdy před jednáním Evropské rady a před konáním Mezivládní konference.

6.2 Prohlubování integrace a její vliv na dánský parlament Ačkoli se můţe zdát pozice dánského parlamentu silná, je nutné si uvědomit, ţe celý systém se orientuje na proces vyjednávání. Maastrichtská smlouva zavedla hlasování kvalifikovanou většinou v Radě v určitých oblastech. Lisabonská smlouva rozšiřuje hlasování kvalifikovanou většinou do dalších 54 oblastí.37 Kvalifikovaná většina je stanovena jako počet hlasů určený k přijetí rozhodnutí. Systém váţení hlasů byl pozměněn smlouvou z Nice, která zavedla tzv. systém trojí většiny. Rozhodnutí o návrhu Komise musí být přijato nadpoloviční většinou členských států, které zároveň tvoří 62 % celkové populace EU (čl.205 SES). Od roku 2007 byla kvalifikovaná většina stanovena jako 255 hlasů ze 345.38 Lisabonská smlouva systém kvalifikované většiny upravuje na hlasování podle tzv. dvojí většiny, která předpokládá přijetí návrhu po souhlasu 55 % členských států, které reprezentují 65 % populace EU. Dánsko má pro hlasování v Radě přiděleno 7 hlasů a řadí se tak mezi malé státy. Zavedení a rozšiřování kvalifikované většiny pro Dánsko implikuje fakt, ţe schválený mandát v EAC před zasedáním Rady nemusí reflektovat pozici, kterou bude muset vláda díky nutnosti přijmout kompromis při jednání s ostatními evropskými vládami zastupovat. Ačkoli je pozměněný mandát zpětně schválen EAC, do jisté míry hlasování kvalifikovanou většinou oslabuje pozici EAC. Orientace dánského koordinačního systému na vyjednávání v Radě nereflektuje změnu, kterou prošly instituce během integračního procesu. Proces vyjednávání se 36

Minimálně 9 zástupců parlamentních stran se musí vyslovit proti navrhované pozici. Lisabonská smlouva: http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cmsUpload/st06655-re01.en08.pdf, 20.4. 2009. 37

38

http://www.euroskop.cz/99/sekce/rozhodovani-v-rade-eu/, 20.10. 2009.

51

Diplomová práce


přesunul především do pracovních skupin Komise. Podle Dosenrode je aţ 85 % budoucí evropské legislativy rozhodnuto na úrovni pracovních skupin (Dosenrode, 1998: 55). Institucionální změna je spojena i se zavedením procesu spolurozhodovaní (kodecize) a posilováním vlivu Evropského parlamentu na úkor Rady (Hix, 2005: 34). Procedura spolurozhodování byla zavedena Maastrichtskou smlouvou a dále pak upravena v Amsterodamské smlouvě a smlouvě z Nice. Přijímání legislativy kodecizí znamená de facto společné rozhodování Rady a Evropského parlamentu. Institucionální změna, která upravila rozloţení sil a pravomocí v institucionálním trojúhelníku EU, je další nezávislou proměnnou, která vstupuje do procesu europeizace. Změna postavení Rady zapříčinila, ţe vliv dánského parlamentu na formování evropské legislativy se paradoxně sniţuje díky skutečnosti, ţe EAC se zaměřuje pouze na schvalování mandátu pro jednání v Radě (Sousa, 2008: 434).

6.3 Europeizace Výboru pro evropské záležitosti (EAC) Evropská snaha o sníţení demokratického deficitu se odrazila i na fungování EAC. Od roku 1993 Výbor pořádá po kaţdém setkání tiskové konference, prostřednictvím nichţ informuje veřejnost o otázkách, které jsou pro Dánsko prioritní při jednání v Radě. (Laursen, 2003: 101). V posledních dvou letech jsou zasedání EAC otevřena pro širokou veřejnost39. V dánském parlamentu existují dalších 24 parlamentních výbory, které doposud neměly významnější vliv, protoţe neměly dostatek informací pro jednání. Vzhledem k rozšiřování agendy EU je EAC zahlcen informacemi o připravované legislativě pocházejícími z Komise. EAC v posledních letech vyuţívá některé parlamentní výbory ke zpracování dané problematiky pro následné jednání (Laursen, 2003: 102). Parlamentní výbory tak postupně mohou posilovat svoji pozici, čímţ dojde k většímu zapojení dánského parlamentu do evropských záleţitostí. V praxi EAC nemá kapacitu procházet všechny dokumenty přicházející z Bruselu, prostor pro vyjednávání tak kromě otázek „zásadního významu pro Dánsko“ dostávají záleţitosti, které jsou zajímavé pro dánské parlamentní strany. (Sousa, 2008: 442). Parlament, respektive EAC, během procesu europeizace prošel spíše drobnými změnami. Zásadní přestavba systému pravomocí a rozhodování parlamentu, která by 39

Od října 2007 je moţné sledovat zasedání prostřednictvím internetových stránek. 39 http://www.euoplysningen.dk/upload/application/pdf/77305369/euo_brochure_europaudvalg_gb_web.pdf, 15.4. 2009.

52

Diplomová práce


mohla být způsobena institucionální změnou v EU, se v Dánsku prozatím nekonala. EAC je stále v Dánsku povaţován jako tradiční prvek „Dánskosti“ a kritika neefektivnosti Výboru je tak opomíjena. EAC se paradoxně stává spíše „klubem výjimečných politiků“40 a ztrácí svoji pozici vlivného hráče v oblasti evropských záleţitostí.

40

Členství v EAC je bráno jako prestiţní záleţitost, která je nabízena zaslouţilým dánským politikům.

53

Diplomová práce


7 Dánské politické strany Dánský stranický systém byl tradičně tvořen dvěma stranami – Konzervativní stranou (Højre- pravice) a Liberální stranou (Venstre- levice). Na počátku 20. století se objevila nová sociální témata a s nimi i dvě nové strany, Sociální demokraté a Sociální liberálové. Dánské politické spektrum se výrazně rozšířilo aţ v 70. letech, kdy začala vznikat protestní hnutí a strany, které způsobily „volební zemětřesení“. Systém čtyř politických stran definitivně skončil v roce 1973, kdy se do dánského parlamentu dostalo po volbách deset politických uskupení. Vysoký počet politických stran způsobuje obtíţné sestavování vlád, které jsou koaliční nebo menšinové. Neexistence většinových vlád posiluje princip konsensuální demokracie, která je součástí dánské národní identity. Od roku 2001 vládu tvoří Konzervativní strana v koalici s Liberální stranou s tichou podporou Dánské lidové strany. Poslední volby do dánského parlamentu se konaly mimořádně v roce 2007 a potvrdily předešlou koalici. Druhou nejsilnější stranou je Sociální demokracie, která tvoří opozici. Výsledky voleb v roce 2007 znázorňuje následující tabulka. Tabulka č.4: Výsledek voleb v roce 2007

Volební výsledek (%) 26,2 25,2 13,9 13 10,4 5,1 2,8 2,2 0,9

Strana Liberální strana Venstre Sociální demokracie Dánská lidová strana Socialistická lidová strana Konzervativní lidová strana Sociálně liberální strana Nová aliance Rudo-zelená aliance Křesťanští demokraté

(Zdroj: euroactive.cz)

Podobně jako v ostatních členských státech volební kampaně před volbami do Folketingetu neobsahují evropská témata. Evropská politika je pro Dánské voliče aţ 14. faktorem při rozhodování, které politické straně dají v národních volbách svůj hlas (Larsen, 2002: 60). Postoj k EU jednotlivých stran je nutné sledovat především během kampaně před volbami do EP a v referendech, která reagují na proces integrace. Europeizace, jenţ se projevuje především změnou pozice dánských politických stran vůči EU, bude sledována u nevýznamnějších stran, které byly součástí vládních

54

Diplomová práce


koalic od roku 1973-2009 a na fenoménu anti-integračních hnutích, které v Dánsku vznikly v souvislosti se vstupem do ES. Následující podkapitoly hodnotí europeizaci u těchto politických stran: Sociální demokracie, Sociální liberální strana, Konzervativní strana, Liberální strana, Pokroková strana/Dánská lidová strana, Socialistická lidová strana, Červnové hnutí, Lidové hnutí proti ES. Postoj

dánských

zprostředkujícími

politických

proměnnými

stran

(systém

k evropské politických

integraci stran,

je

ovlivněn

tradiční

dánský

euroskepticimsum, podíl politických stran na moci) a nezávislou proměnnou (prohlubování evropské integrace, existence evropských referend). Vývoj evropské integrace přinesl i v Dánsku posílení role stranických elit a odborníků, kteří se účastní zasedání evropských institucí, výborů a pracovních skupin. Speciální status navíc získali poslanci, kteří zasedají v parlamentním Výboru pro evropské záleţitosti. Posty ve Výboru jsou obsazovány podle zkušeností s evropskou i domácí politikou a patří k prestiţním funkcím. Rozšiřování agendy EU vede k specializaci politických stran na jednotlivá evropská témata a zároveň přináší moţnost pro zájmové skupiny a lobbisty ovlivňovat rozhodování politických aktérů skrze pracovní skupiny. Institucionální proměna EU, která je ve znamení neustálého posilování role Evropského parlamentu, zapříčinila, ţe se dánské politické strany více zaměřily na výběr svých volebních kandidátů a snaţí se přesvědčit dánské voliče o důleţitosti voleb do EP. Následující kapitoly definují hlavní nezávislé a zprostředkující proměnné, které mohou ovlivnit postoj dánských politických stran k procesu evropské integrace.

7.1 Dánská referenda 7.1.1 1972 - vstup Dánska do EU O konání referenda bylo rozhodnuto jiţ v roce 1971 během parlamentních voleb. Sociální demokracie měla k Evropskému společenství rezervovaný postoj a obávala se, ţe by otázka vstupu do ES mohla významně ovlivnit volby do dánského parlamentu. Ve své volební kampani tak slíbila svým voličům konání historicky prvního referenda. Sociální demokracie v roce 1972 volby vyhrála a referendum bylo nevyhnutelné (Broughton: 1993: 174). Diskuse politických stran o členství v ES se v Dánsku objevovala jiţ od 50. let. Vstup do ES podporovaly především pravicové a středopravicové strany (Liberální strana, Konzervativní strana, Sociálně liberální

55

Diplomová práce


strana), negativní nebo zdrţenlivý postoj zaujaly levicové strany (Socialistická lidová strana, Sociální demokracie). Pokroková strana, která byla zaloţena v roce 1972 jako extrémně pravicová nacionalistická strana, se jiţ od svého vzniku stavěla proti dánskému členství v ES. Odpůrci dánského začlenění do evropských struktur pouţívali především nacionální argumenty, podle nichţ členství ohroţuje dánskou suverenitu. Socialistická lidová strana preferovala spoluprácí v rámci Severské rady a vstup do ES pro ni znamenal roztříštění tradiční dánské zahraniční politiky. Sociální demokracie byla ve svých názorech nejednotná, v parlamentu se vytvořila silná opozice proti vstupu do ES zaloţená především na ochraně sociálně demokratických hodnot a dánského státu blahobytu. Vládní činitelé z řad Sociální demokracie podporovali dánské členství a vyzdvihovali především ekonomické výhody, které pozvednou domácí ekonomiku (Buch, Hansen, 2004: 14). Rozkol mezi sociálními demokraty se výrazně odrazil i na preferencích dánských voličů. Mezi roky 1961-1966 by 8 % voličů Sociální demokracie hlasovalo proti vstupu do ES. V roce 1972 se počet odpůrců vstupu zvýšil na 44 % (Broughton: 1993: 177). Při schvalování členství v ES v dánském parlamentu hlasovalo z celkového počtu 70 sociálně demokratických poslanců 12 poslanců proti vstupu. Kromě některých sociálních demokratů se proti návrhu vyslovili zástupci Socialistické liberální strany a 5 poslanců ze strany Sociálně liberální. Následná kampaň před referendem byla velice intenzivní a zpolitizovaná. Odpůrci vstupu vyuţívali k přesvědčení svých voličů nejednotnost Sociální demokracie41, ochranu národních zájmů a ohroţení severské spolupráce. Do negativní kampaně se poprvé zapojilo Lidové hnutí proti ES42, které v roce 1972 vzniklo a rekrutovalo se především z levicových politiků a občanů. Ačkoli byla negativní kampaň velice silná, vládním stranám se podařilo přesvědčit občany o ekonomických výhodách členství. První referendum se v Dánsku těšilo vysokou volební účastí (90 %) a voliči potvrdili rozhodnutí parlamentu a vstup 63 % hlasy schválili (Buch, Hansen, 2004: 14).43

7.1.2 1986 - Jednotný evropský akt Ekonomické výhody vstupu do ES, které dominovaly v kampani v roce 1972 významně ovlivnily první roky dánské participace v evropské oblasti. Vládní politické strany se vyhýbaly jednání o politické integraci, coţ se projevilo ve zdrţenlivém postoji 41

Jedním z ústředních hesel kampaně bylo „Sociální demokraté proti ES“. Folkebevaegelsen Mod EF. 43 Dánsko se stalo členem ES 1. ledna 1973. 42

56

Diplomová práce


k postavení Evropského parlamentu a především k přímým evropským volbám. Rezervovaný postoj měly dánské politické strany i k diskusi o evropské obranné a bezpečnostní politice, která byla chápaná jako narušení tradiční vazby na NATO (Petersen, 1996: 185). Slibované ekonomické výhody dánští občané příliš nepociťovali, coţ vedlo k posílení dánského euroskepticismu. Následující roky byly v Dánsku ve znamení poklesu podpory členství. Vývoj podpory členství shrnuje následující graf. Graf č. 2 : Odpověď na otázku: „Jak hodnotíte dánské členství v ES/EU?“

Hodnocení členství v ES/EU 70 60 50 40 30 20 10

19 19 74 19 75 19 76 19 77 19 78 19 79 19 80 19 81 19 82 19 83 19 84 19 85 19 86 19 87 19 88 19 89 19 90 19 91 19 92 19 93 19 94 19 95 19 96 19 97 19 98 20 99 20 00 20 01 20 02 04

0

Dobrá věc

Špatná věc

Ani dobrá ani špatná (Zdroj: Eurobarometr 1-61)

Euroskepticismus byl znatelný především v chování levicových stran, ale preference rostly i euroskeptickému Lidovému hnutí proti ES, jeţ získalo 4 mandáty v prvních přímých volbách do EP. Navrţený Jednotný evropský akt (JEA) byl prvním krokem od čistě ekonomické spolupráce, coţ dánská levice povaţovala za ohroţení dánské suverenity a odklonění od původního poslání ES. K euroskeptické Socialistické lidové straně se přidali Sociální liberálové, Levicoví socialisté a pravicová Pokroková strana a společně odmítli ratifikaci JEA. Sociální demokracie zůstávala v pohledu na prohlubování integrace roztříštěná. Ačkoli leader Sociální demokracie Anker Jørgensen prosazoval přijetí JEA, stranický kongres odhlasoval negativní postoj k ratifikaci (Broughton, 1993: 207). Zajímavé bylo, ţe Sociální demokracie se postavila proti rozhodnutí odborových svazů, které překvapivě JEA podpořily. Sociální demokracie, jenţ byla v roce 1986 opoziční stranou, se tak v parlamentu postavila na stranu tradičních euroskeptických stran a

57

Diplomová práce


hlasovala proti přijetí JEA. Pro přijetí se

vyslovily pouze Konzervativní strana,

Liberální strana, Demokraté středu a Křesťanská lidová strana. Levicová opozice, která byla podpořena Pokrokovou stranou, získala 56 % hlasů a JEA nebyl dánským parlamentem ratifikován. Vládní strany, které se profilovaly výrazně proevropsky, pouţily článek 42 Ústavy a vypsaly nezávazné referendum. Vláda doufala, ţe dosud euroskeptičtí voliči se postaví na její stranu. Kampaň před referendem ovládly vládní strany, které upozorňovaly na moţnou ostrakizaci Dánska v rámci ES v případě odmítnutí JEA. Přes niţší volební účast (70 %) dánští voliči doporučili 56 % hlasy schválení evropského návrhu (Hansen, 2002: 14). Dánští občané se tak postavili proti většinovému rozhodnutí parlamentu. Přestoţe mělo referendum pouze nezávazný charakter, dánská tradice konsensu vedla k rozhodnutí politických stran znovu otevřít diskusi o JEA a zopakovat hlasování v parlamentu. Druhé hlasování o JAE na půdě dánského parlamentu bylo jiţ úspěšné. Sociální demokracie brala referendum jako svoji poráţku a byla nucena přehodnotit svoji evropskou politiku.

7.1.3 1992 – Maastrichtská smlouva Referendum o JEA a poţehnání dánských voličů k dalšímu prohlubování integrace odstartovalo nejaktivnější a nejvíce proevropské období v dánské politice vůči ES. Na konci 80. let se na evropské scéně začalo více diskutovat o projektech Měnové unie (EMU) a politické unie. Diskuse se nevyhnula ani dánským politickým stranám. Vládní koalice sloţená z Konzervativní strany, Liberální strany a Sociálně liberální strany plně podporovala budování politické unie a nebránila se ani přijetí společné měny v rámci EMU. Vláda pro přijetí eura pouţívala argument tradiční navázanosti dánské ekonomiky a měny na německou Bundesbank. Významný obrat nastal v přístupu Sociální demokracie a Socialistické lidové strany, které zmírnily své postoje k ES a byly ochotny jednat s vládními stranami o společném postoji k rodící se politické unii. Hlavním problémem zůstávala role Evropského parlamentu, který byl stále chápan jako symbol supranacionalního přístupu, protoţe omezoval roli národního parlamentu. Po Mezivládní konferenci (1991) kde byla dohodnuta podoba Maastrichtské smlouvy, nechtěly dánské vládní strany opakovat neúspěšné hlasování z roku 1986. Dánští vyjednavači na Mezivládní konferenci si uvědomovali, jak mohou být federální prvky Maastrichtské smlouvy vnímány dánskými euroskeptickými voliči citlivě. Vládní strany začaly jednat s ostatními parlamentními stranami a společně se dohodly na Vládním

58

Diplomová práce


memorandu, které vytvářelo společné pozice k navrhovanému prohlubování evropské integrace. Vládní memorandum k Maastrichtské smlouvě našlo podporu napříč politickým spektrem a stalo se podkladem pro vyjednávání. Problematickým místem byl přechod na hlasování kvalifikovanou většinou v oblasti obranné politiky, jeţ bylo akceptovatelné ze strany vládní koalice, ale jiţ nepřipustitelné pro ostatní parlamentní strany (Petersen, 1996: 197). V oblasti EMU vládní strany vyjednaly, ţe se Dánsko nemusí účastnit třetí fáze měnové unie.44 Zajímavé je, ţe dánské Vládní memorandum se stalo vzorem pro pasáţe Maastrichtské smlouvy v oblasti zřízení postu evropského ombudsmana, ochrany ţivotního prostředí, sociálního zákonodárství a ochrany spotřebitele. Kompromis muselo Dánsko udělat v oblasti posilování role EP a v přechodu na hlasování kvalifikovanou většinou v oblasti obranné politiky. Celkově bylo Vládní memorandum a následné vyjednávání povaţováno za úspěch konsensuální dánské politiky a důkaz, ţe i malý stát můţe ovlivnit směřování ES (Laursen, 1993: 129). Díky Vládnímu memorandu byla hodnocena Maastrichtská smlouva v parlamentu pozitivně. Proti přijetí hlasovali pouze zástupci Socialistické lidové strany, Pokrokové strany a Křesťanské strany lidové45, kteří tvořili v parlamentu pouze 16 % (Buch; Hansen, 2002: 14). Červnové referendum jiţ mělo jen potvrdit pozitivní přístup Dánska k budování politické unie. Parlamentní strany, jenţ byly pro přijetí smlouvy, podcenily kampaň před referendem a nedokázaly zaujmout společnou pozici. Liberální strana pouţívala ke svým voličům typicky proevropskou mluvu, ve které se nebála vyzdvihovat federalistické cíle EU. Konzervativní strana pouţívala pro přijetí smlouvy především ekonomické výhody. Sociální demokracie v době referenda proţívala stranickou krizi, ve které byl letitý předseda Svend Auken nahrazen ambiciózním Paulem Nyrupem Rasmussenem. Stranické otřesy zcela zastínily konané referendum a kampaň se omezila jen na doporučení pro voliče, aby Maastrichtskou smlouvu podpořili (Petersen, 1996: 198). Aktivně v kampani vystupovaly Pokroková strana, Socialistická lidová strana a Lidové hnutí proti ES, které vyzdvihovaly ztrátu suverenity, národní identity a kritizovaly nedemokratičnost vznikající EU. Volební účast byla vyšší neţ v roce 1986 (83 %), přesto byla těsným výsledkem voliči Maastrichtská smlouva odmítnuta (50,7 %) (Buch; Hansen, 2002: 14). 44

Přijetí společné měny je v budoucnosti podmíněno dánským referendem. Ačkoli Křesťanská strana lidová připojila svůj podpis k Vládnímu memorandu, v parlamentu hlasovala proti Maastrichtské smlouvě (Buch; Hansen, 2002: 12). 45

59

Diplomová práce


7.1.4 1993 – Maastrichtská smlouva podruhé Dánsko se stalo historicky prvním státem, který neratifikoval návrh evropské smlouvy

v lidovém

hlasování.

Parlamentní

strany,

které

podepsaly

Vládní

memorandum, byly zaskočeny výsledkem referenda. Vládní strany prosazovaly další prohlubování evropské integrace na evropské úrovni a současně musely čelit na domácí scéně jasnému vzkazu voličů. Vládní koalice okamţitě oznámila, ţe se pokusí o renegociaci problematických oblastí smlouvy, protoţe se chtěla vyhnout vytvoření zvláštního dánského statutu. Sociální demokracie byla nakloněna dalším jednáním a připouštěla vytvoření dánských výjimek (Petersen, 1996: 199). Protievropské strany a politická uskupení odmítaly opětovné otevření vyjednávání o Maastrichtské smlouvě a zdůrazňovaly demokratičnost respektování názoru dánských voličů. Politické elity si uvědomovaly, ţe je nutné rychle najít shodu napříč politickým spektrem, kterou by se následně pokusily prosadit na evropské úrovni. Zajímavý obrat nastal v politice Socialistické lidové strany, která se dosud ve všech referendech o evropských otázkách vyjadřovala negativně. Strana během kampaně před referendem zveřejnila hlavní problematické body v Maastrichtské smlouvě, o kterých by se mělo více jednat.46 Po neúspěšném referendu se překvapivě chopila iniciativy právě Socialistická lidová strana, která spolu se Sociálními liberály a Sociálními demokraty začala jednat o „národním kompromisu“. Vládní strany přijaly tuto iniciativu a sepsaly „národní kompromis“, který popisoval čtyři oblasti Maastrichtské smlouvy, jeţ jsou neslučitelné s dánským pojetím evropské politiky. Speciální výjimky se měly týkat společné evropské měny, společné obranné politiky, evropského občanství a spolupráce v oblasti vnitřních záleţitostí a justice. Kromě těchto hlavních bodů memorandum

poţadovalo jasnější definici subsidiarity47, sníţení

byrokracie v evropských institucích, či rozšíření sociální dimenze celé unie (Petersen, 1996: 201). Národní kompromis byl předloţen na zasedání Evropské rady v Edinburku v prosinci 1992. Dánsku se dostalo podpory především od Velké Británie, která tlačila 46

Nejdůleţitější pro Socialistickou lidovou stranu bylo, aby se Dánsko nezapojilo do EMU a do společné obranné a bezpečnostní politiky EU. Ve svých poţadavcích také socialisté vyzdvihovali strach ze ztráty dánské suverenity, která bude se muset podřídit suverenitě řízené z Bruselu.

60

Diplomová práce


na rychlé vyřešení vzniklé situace. Evropské špičky se dohodly na vytvoření čtyř výjimek pro Dánsko, které měly být stvrzeny dalším referendem. Potvrzení výjimek referendem podporovaly všechny parlamentní politické strany mimo Pokrokové strany. Negativní kampaň vedlo také tradičně Lidové hnutí proti ES/EU. Aktivní bylo i nově vzniklé Červnové hnutí, které bylo zaloţeno především na základě nedemokratičnosti EU, jeţ umoţňovalo „opravné hlasování“ (Buch; Hansen, 2002: 15). V kampani parlamentních stran byly vyzdvihovány vyjednané výjimky jako záruka zachování dánské suverenity. Liberální strana tak poprvé pouţila v kampani nacionální rétoriku. Socialistická lidová strana v tomto referendu poprvé otevřeně podporovala dánské členství

v rámci

EU,

coţ

popíralo

její

dosavadní

antievropskou

politiku.

Eurooptimismus parlamentních stran se v referendu příliš neodrazil. Voliči sice schválili Maastrichtskou smlouvu s edinburskými výjimkami, ale 57% většina ukazuje, ţe euroskepticismus je v dánských voličích silně zakořeněn a nezmění ho ani politické manévrování. Především voliči Socialistické lidové strany se příliš neidentifikovali s novým postojem své strany a 80 % stranických voličů bylo proti ratifikaci (Nielsen, 1992:

370). Význam

tohoto referenda spočívá v změně pohledu dánských

parlamentních stran na evropskou integraci. Dosud velmi euroskeptické strany se smířily s faktem, ţe je Dánsko součástí evropských struktur a objevily nový prostor pro ovlivňování evropské politiky. Pokroková strana zůstala jedinou parlamentní stranou, jejíţ negativní pozice vůči EU zůstala nezměněná.

7.1.5 1998 – Amsterodamská smlouva Proevropské nálady politických stran, které byly patrné během formulování Národního kompromisu a v průběhu kampaně o Maastrichtské smlouvě s výjimkami, se v následujících

letech

vytratily.

Amsterodamská

smlouva

přinášela

další

prohlubování politické unie, coţ většina dánských politických stran nepodporovala. Socialistická lidová strana, která byla de facto iniciátorem Národního kompromisu výrazně zmírnila svoji proevropskou politiku. Strana si uvědomila, ţe její základnu tvoří převáţně euroskeptičtí voliči, proto se před referendem o Amsterodamské smlouvě vrátila ke své původní politice a ratifikaci svým voličům nedoporučila (Hansen, 2002: 75). Sociální demokracie nadále zůstávala v oblasti evropské integrace rozdělená, stejně tak jako její elektorát. Napětí bylo patrné poprvé i v ryze proevropských stranách v Liberální straně a Konzervativní straně. Obě politická uskupení jen obtíţně svým

61

Diplomová práce


voličům vysvětlovala důvody k další integraci. V parlamentu proti smlouvě hlasovaly strany na krajích politického spektra: Pokroková strana, Socialistická lidová strana, Dánská lidová strana a Strana Jednoty. Hlavním negativním argumentem byla ztráta dánské suverenity a vytváření evropského opevnění, které neprodyšně uzavře hranice. Dánská lidová strana především zdůrazňovala moţný příval nelegálních imigrantů do země. Xenofobní kampaň pouţívalo i Červnové hnutí, které varovalo před levnou pracovní silou z Východu, která zaplaví Dánsko a způsobí nezaměstnanost, či pokles sociálních standardů. Ačkoli byla kampaň odpůrců Amsterodamské smlouvy hodně emocionální, voliči smlouvu v referendu 55% většinou schválili.48 Dánové se ztotoţnili s kampaní vládních stran, které viděly smlouvu jako garanci vyjednaných výjimek. Zároveň se stranám podařilo přesvědčit voliče, ţe zvětšení společného evropského trhu přinese Dánsku ekonomické výhody, které nijak nebudou narušovat dánský sociální model (Buch; Hansen, 2002: 15).

7.1.6 2000- Euro Národní kompromis, na kterém se dohodly politické strany po neúspěšném referendu v roce 1992, obsahoval prohlášení o nutnosti konání lidového hlasování v případě zrušení nebo upravení dohodnuté výjimky. Dánská neúčast na třetí fázi EMU a nepřijetí společné měny euro byla trnem v oku především Liberální straně a Sociální demokracii. Vládní koalice vedená Sociální demokracií a Sociálními liberály navrhla hlasování o zrušení výjimky z EMU a zavedení eura v roce 2000. Ačkoli byly zdůrazňované důvody přijetí především ekonomické, vláda se snaţila přesvědčit voliče, ţe Dánsko by odstraněním výjimky získalo větší vliv v rámci EU a mohlo by tak lépe prosazovat své zájmy. Vládní strany okamţitě získaly podporu Konzervativní a Liberální strany. Zajímavé je, ţe ačkoli se Liberální strana programově vţdy zaměřovala na prosazování evropské integrace, uvědomovala si, ţe musí být opatrná v prosazování federálních cílů unie vzhledem k zakořeněnému euroskepticismu dánských voličů. Předseda Liberální strany Fogh Ramussen byl v předvečer parlamentního hlasování umírněný, kdyţ prohlásil: „naše vize je EU, kde suverénní národní státy spolupracují na dobrovolné bázi“ (Hansen, 2002: 75) a poţádal voliče o podporu společné měny, jenţ neznamená ohroţení pro dánský národní stát. Hlasování

48

Volební účast byla v referendu nízká, stejně jako při hlasování o JEA se dostala pouze na 76 % (Buch; Hansen, 2002: 14).

62

Diplomová práce


v parlamentu bylo jednoznačné, 78 % středopravicových a středolevicových stran hlasovalo pro odstranění výjimky. Proti tradičně hlasovali poslanci Pokrokové strany, Socialistické lidové strany, Dánské lidové strany a Strany Jednoty. Na stranu odpůrců se přidala i Křesťanská strana lidová, která měla v parlamentu jen minimální zastoupení. V letních měsících roku 2000 se konaly průzkumy veřejného mínění, podle nichţ by dánské obyvatelstvo v referendu euro přijalo. Kampaň před referendem byla velice intenzivní a především odpůrci společné měny měli vedení kampaně propracované. Ačkoli Socialistická strana lidová nechtěla být spojována s pravicovými stranami, všechna uskupení na koncích politického spektra pouţívala stejné argumentace k zachování dánské koruny. Společná měna, jenţ byla symbolem další integrace, byla viděna jako ohroţení dánského sociálního modelu. Explicitně byla pouţívaná formulace, ţe společná měna ohrozí dánské starobní důchody a rovnováhu ve státě blahobytu (Hansen, 2002: 76). Dánská koruna se v kampani stala symbolem národní identity, která musí být zachována. Vládní strany uklidňovaly voliče, ţe ke ztrátě suverenity nedojde a ţe fiskální politika státu bude i v budoucnu zachována. Sociální demokracie byla ve sloţité pozici, kdy se snaţila přesvědčit levicové voliče o sociální dimenzi EU a zároveň „nevyděsit“ voliče pravice. Referendum se konalo za vysoké volební účasti 88 % hlasujících.49 Pro zavedení společné měny se vyslovilo 47 % voličů a vládní strany tak utrpěly poráţku. Debata o společné měně ukázala, ţe zrušení edinburských výjimek bude v Dánsku velice obtíţné a bude vyţadovat hlubší společenskou diskusi. V roce 2005 mělo v Dánsku proběhnout referendum o Ústavní smlouvě pro Evropu, jeţ mělo podle průzkumů podporu dánských voličů. Vládní a opoziční strany podepsaly memorandum, ve kterém podpořily schválení smlouvy. Jedinými parlamentními stranami, jenţ by hlasovaly proti evropskému dokumentu, byly Dánská lidová strana a Strana jednoty. V referendu by negativní hlasování podpořilo také Červnové hnutí a Lidové hnutí proti EU. Zajímavý byl posun v přístupu Socialistické lidové strany, která by jednotně podpořila rozvíjející se evropskou integraci. Ačkoli bylo podle průzkumů dánské voličstvo smlouvě nakloněno, stále se v průzkumech

49

Nejvyšší volební účast byla během referenda o vstupu do ES. Referendum o společné měně bylo druhým v pořadí vzhledem k zájmu dánských voličů (Buch; Hansen, 2002 : 15).

63

Diplomová práce


objevoval vysoký poddíl nerozhodnutých občanů, jenţ mohl celý výsledek zvrátit. 50 Po neúspěšných referendech ve Francii a Nizozemsku bylo hlasování o smlouvě zrušeno. Nově zvolená vláda sloţená z Liberální strany a Konzervativní strany rozhodla, ţe není nutné pro Lisabonskou smlouvu vypisovat referendum, protoţe se nejedná o závaţné přesouvání suverenity na evropskou úroveň. Lisabonská smlouva, která nahradila neúspěšně ratifikovanou smlouvu, byla schválena dánským parlamentem v dubnu 2008. Proti Lisabonské smlouvě se vyslovilo 25 poslanců z celkového počtu 115 přítomných poslanců.51 Dánsko se tak stalo 10. státem, který smlouvu ratifikovalo. Premiér Fogh Rasmussen slíbil voličům, ţe v co nejkratší době budou vypsána referenda, která rozhodnou o budoucnosti dánských výjimek. Liberální strana prosazuje pouze zachování výjimky v oblasti justice, kde připouští politiku tzv.“opt –in“52. Finanční krize, která zasáhla především dánský průmysl, oddálila konání dalších referend na neurčito, vzhledem k tomu, ţe vládní strany mají nyní jiné priority. Současně se objevily názory, ţe díky tomu, ţe si Dánsko zachovalo svoji národní měnu, finanční krize se neprojevila tak silně.

7.1.7 Referenda jako zprostředkující proměnná Referenda o evropských záleţitostech jsou významným prediktorem změn postojů politických stran. Strany před kaţdým referendem musí zaujmout pozici k jednotlivé problematice, kterou následně obhajují během kampaně. Političtí aktéři často musí řešit dilema, zda maximalizovat svůj politický vliv (přiklonit se k proevropksému trendu vlády), či nezklamat své voliče, kteří nemusí být vţdy dalšímu prohlubování integrace nakloněni. Předešlá analýza konaných referend ukázala, ţe některé politické strany ve sledovaném období měnily svůj postoj k EU před jednotlivými referendy, coţ často vedlo k zmatení voličů. Další zajímavou skutečností je, ţe politické strany ve dvou referendech hlasovaly opačně neţ jejich voliči. Specifickým následkem konaného referenda v Dánsku jsou vyjednané výjimky z Maastrichtské smlouvy, které výrazně formují dánskou evropskou politiku do současnosti. Význam referend můţe být spatřován v artikulaci témat, která jsou pro voliče a jejich strany nejdůleţitější. Na základě kampaní je moţné vysledovat, ţe

50

Podle eurobarometru z listopadu 2004 bylo v Dánsku 26 % nerozhodnutých. V průzkumu z května 2005 vyplývá, ţe počet nerozhodnutých se zvýšil na 39 % (Sørensen; Vestergaard, 2005: 4). 51 Dánský Folketing se skládá ze 179 poslanců. 52 Spolupráce jen v určitých oblastech po souhlasu.

64

Diplomová práce


hlavním protiintegračním argumentem je ztráta národních specifik a tradic. Naopak další integrace je podporována z důvodů ekonomické prospěšnosti a moţnosti zasahovat do celoevropského vládnutí z pozice malého státu.

Europeizace se v souvislosti

s dánskými referendy projevuje především ve změnách politických programů jednotlivých stran, které postupně začlenily nová témata do svého portfolia. Změny v programech jsou viditelné především u Sociální demokracie, která od prosazování pouze ekonomické spolupráce přešla v určitých oblastech k podpoře politické integrace. Socialistická lidová strana zmírnila své anti-evropské cítění po Maastrichtské smlouvě, kdy se stala součástí vytváření společného vládního memoranda.

7.2 Volby do EP Volby do Evropského parlamentu se v Dánsku nesetkávají s vysokou voličskou účastí. Průměrná voličská účast v národních volbách činí v Dánsku 80 %. Ve volbách do EP přijde k volebním urnám průměrně 50 % voličů, coţ je pod evropským průměrem (Andersen; Hoff, 2001: 210). Nízká volební účast v evropských volbách by mohla být chápána jako projev euroskepticky zaloţeného obyvatelstva. Předešlé tvrzení ale na druhou stranu vyvrací vysoká volební účast při evropských referendech. Tento rozdíl v zájmu voličů o jednotlivý typ voleb je pravděpodobně způsoben typy volebních kampaní. Kampaně před referendy jsou více mobilizační a poukazují na citlivá národní specifika. Referend se tak účastní více euroskeptických voličů, kteří o volby do EP neprojevují zájem. Rezervovaný přístup voličů k volbám je dán i faktem, ţe od počátku vstupu byla většina dánských politických stran pouze pro ekonomickou integraci. Evropský parlament byl symbolem nadnárodní spolupráce a politické unie. Jediná Liberální strana podporovala myšlenku přímých voleb do EP. Prvních přímých voleb do Evropského parlamentu se kromě tradičních stran zúčastnilo Lidové hnutí proti ES, které překvapivě získalo 4 ze 16ti evropských křesel. Anti-integrační hnutí spolu se Sociální demokracií mělo nejsilnější zastoupení v EP. Ačkoli se Lidové hnutí proti ES profiluje jako nadstranická organizace, většina stoupenců hnutí je výrazně levicově orientovaná. Dánští levicoví voliči, kteří nepodporovali myšlenku spojené Evropy, kromě Lidového hnutí dávali své hlasy Socialistické lidové straně a Sociální demokracii, která v té době byla vnitřně rozštěpená. Voliči na opačném konci politického spektra zvolili v prvních evropských volbách jednoho kandidáta extrémně pravicové Pokrokové strany. Ačkoli

65

Diplomová práce


Pokroková strana jiţ nikdy nezískala poslanecké zastoupení v EP, vţdy byla aktivní během volebních kampaní, ve kterých jednala velice nacionalisticky. Výrazné úspěchy proti-integračních hnutí (Lidového hnutí proti ES, od roku 1994 také Červnového hnutí a od roku 1999 Dánské lidové strany) jsou v literatuře vysvětlovány především protestním hlasováním proti pro-evropské dánské vládě. Výrazný vliv má i euroskepticimus dánských voličů způsobený zklamáním z ekonomických dopadů členství, které byly politickými stranami před vstupem do ES slibované (Vreese; Tobisasen, 2007: 103). Přestoţe obě levicově zaměřená proti-integrační hnutí oslovují stejné voliče, jejich přístup k ES/EU je rozdílný. Zatímco Lidové hnutí proti ES/EU je zastáncem vystoupení Dánska z Unie, Červnové hnutí připouští moţnou evropskou spolupráci v určitých oblastech. V posledních volbách do EP (2009) došlo k výraznému úbytku voličů Červnového hnutí a jeho zástupci se poprvé od roku 1992 nedostali do Evropského parlamentu. Evropské volby jsou v literatuře často označovány za „volbu srdcem“, ve kterých volič nemá tendenci vytvářet strategie jako při národních volbách. „Volba srdcem“ nahrává anti-integračním hnutím, jenţ mají své portfolio zaloţené pouze na konkrétních evropských otázkách a nemusí se jako klasická politická strana vyjadřovat k celému spektru domácích i zahraničních problémů. Z tohoto důvodů Červnové hnutí a Lidové hnutí proti EU nikdy do národního parlamentu nekandidovaly. Hlasování ve volbách má často podobu protestního hlasování proti aktuální politice vlády. Výsledky voleb z období 1979-2009 ukazují, ţe vítězem voleb do EP se vţdy staly opoziční strany (viz. příloha). Prohlubování evropské integrace výrazně změnilo postavení EP, který získal více rozhodovacích a kontrolních pravomocí. Dánské politické strany se od počátku stavěly k roli EP skepticky. Europeizace politických stran by v souvislosti s posilováním EP předpokládala, ţe se dánské strany zaměří více na kvalitní výběr kandidátů, zintenzivní volební kampaň a zlepší komunikaci mezi poslanci EP a domácí scénou. Dánské specifikum, tradiční postavení dánského parlamentu (Výboru pro evropské záleţitosti), převyšuje význam EP a politické strany se jen těţko přizpůsobují nově vzniklé situaci. Politické strany mají stále tendenci podceňovat význam EP a nedokáţí čerpat potencionální výhody (především moţnost získání aktuálních informací a připravované legislativě). Většina politických stran zastává názor, ţe silný EP oslabí Folketinget, proto nepodporují další změny jeho postavení (Zepernick, 2001:

16).

Poslanci EP více komunikují s celoevropskými politickými kluby neţ se svojí domácí 66

Diplomová práce


politickou stranou53. Ačkoli europeizace Výboru pro evropské otázky přinesla snahu o zavedení pravidelného kontaktu mezi poslanci EP a Výborem, vztahy evropských poslanců a jejich národních základen se výrazně neposílily. Podobně neexistuje ani spolupráce mezi speciálními výbory Folketingetu a výbory EP. Změna přístupu politických stran k evropským poslancům bude vţdy zkomplikována skutečností, ţe významnou část poslanců za Dánsko tvoří proti-integrační strany, které nemají zastoupení ve Folketingetu. Evropské volby jsou v Dánsku ovlivňovány konanými referendy. Vzhledem k tomu, ţe referenda o evropských otázkách jsou voliči důkladně sledována, politické strany v nich jasně stanoví svůj postoj k integraci. V následných volbách do EP jiţ jsou voliči s postojem obeznámeni a volí intuitivně. Výhodu mají ve volbách do EP politické strany a hnutí, které mají po celou dobu dánského členství v EU konzistentní postoj k integraci, protoţe voliči mají jasnou představu, co od strany očekávat.

Stabilní

politické strany ve smyslu pozice k EU mají větší moţnost k manévrování. Naopak strany, které jsou v otázkách evropské politiky roztříštěné (Sociální demokracie) mají situaci komplikovanější (Zepernick, 2001: 17). Nezávislá proměnná v podobě posilování role EP v procesu integrace doposud nezpůsobila europeizaci politických stran, která by se projevila během voleb do EP. Zdá se tedy, ţe větší roli v europeizaci dánských politických stran mají zprostředkující proměnné.

7.3 Dánský euroskepticimus Dánsko má v EU pověst euroskeptického státu, coţ je podle mého názoru dáno především dvěma referendy s negativním výsledkem. Pokud důkladně prostudujeme výsledky eurobarometru zjistíme, ţe dánský euroskepticismus je v celoevropském měřítku zanedbatelný. Podle eurobarometru z roku 2009 mají Dánové pozitivnější přístup k Unii neţ jsou průměrné hodnoty států EU. Dánsko je podle průzkumu na sedmém místě ve spokojenosti občanů se členstvím (první mezi severskými státy).

54

Kde tedy hledat negativní postoje Dánů k EU? Podle Cathariny Sørensen je moţné rozlišit čtyři typy euroskepticismu (Sørensen, 2008: 87) 53

Zajímavý je také fakt, ţe opoziční strany se mohou setkat v EP v jedné frakci. Například v roce 1994 kdy byli součástí vládní koalice Sociální liberálové, kteří byli členy frakce ELDR spolu s opoziční Liberální stranou. 54 Eurobarometr 71, jaro 2009.

67

Diplomová práce


-

Ekonomický

-

Demokratický

-

Sociální

-

Zaloţený na národní suverenitě

Ekonomický euroskepticismus vychází z pocitu voličů, ţe členství v EU jim nepřineslo ţádné ekonomické výhody. Voliči jsou nespokojeni se společnou měnou, obávají se evropského intervencionalismu do národní ekonomiky. Ekonomický euroskepticismus se v Dánsku projevoval především v prvních letech po vstupu do ES. Politické strany před vstupem vyzdvihovaly především ekonomické výhody členství, které v prvních letech Dánové nepocítili. V posledních letech průzkumy v této oblasti ukazují, ţe ekonomické faktory členství jsou dánskými voliči viděny pozitivně. Euroskepticismus přetrvává mezi Dány v otázce společné měny, ale zde nad ekonomickými důvody převládá spíše silná sounáleţitost s dánskou korunou. Demokratický euroskepticismus se v Dánsku vyznačoval nedůvěrou k evropským institucím a k prohlubování EU. Kořeny nedůvěry spadají opět do prvních let členství, kdy bylo artikulováno ekonomické poslání ES a o budoucnosti v podobě politické unie se nediskutovalo. Nedůvěra v oblasti demokratičnosti EU začala klesat po Maastrichtské smlouvě, která se snaţila o větší transparentnost všech procesů. Euroskepticismus v Dánsku přetrvává především v pohledu na Evropský parlament, který je povaţován za druhořadou instituci. Současný dánský euroskepticismus je zaloţený především na strachu ze ztráty sociálních standardů, narušení systému státu blahobytu a narušení suverenity. Jedná se tedy o kombinaci sociálního euroskepticismu a euroskepticismu pramenícího ze ztráty národních hodnot (Sørensen, 2008: 90). Euroskepticismus jako zprostředkující proměnná při europeizaci poltických stran hraje významnou roli. Politické strany při vytváření strategie před volbami (referendy) musí reflektovat euroskeptické obavy svých voličů. Z provedené analýzy dánských referend vyplývá, ţe politické strany v mnoha případech předem neodhadly chování svých voličů. Změna pozice strany v pohledu na EU nemusí být vţdy euroskeptickými voliči přijata. Euroskepticismus ale také můţe způsobit rozkol přímo uvnitř strany především v situaci, kdy jsou stranické elity přímo zapojeny do evropské politiky a stávají se proevropštější neţ zbytek strany. Dánský euroskepticimsus vycházející z tradic národního státu přetrvává i v 21. století a politické strany v případných referendech (o evropských smlouvách, či o zrušení výjimek) musí brát na vědomí potencionální euroskepticimsus svých voličů. 68

Diplomová práce


7.4 Koaliční vládnutí, participace na moci Podle Henrika Haara je postoj dánských politických stran k evropským otázkám ovlivněn jejich mocenskou pozicí. Haar rozděluje politické strany podle toho, zda ve vztahu k vládě představují pouze symbolickou roli, nebo zda se aktivně podílí na vládnutí Hlavní Haarova teze říká, ţe čím blíţ je politická strana vládě, tím více je její politika proevropštější (Haar, 1997: 2). Účast na politickém rozhodování tak můţe vytvářet propast mezi politickou stranou a jejími voliči. Postoj politicky vlivných stran a symbolických stran k prohlubování evropské integrace zobrazuje následující tabulka. Tabulka č.5: Teoretické rozdělení politických stran

Stranická podpora

Chování politické strany politicky vlivné strany

Pro vznik nadnárodního státu Implementace proevropské politiky

Proti vzniku nadnárodního státu

Pokus o překonání

symbolické strany

Symbolická pro-integrační pozice

Symbolická proti-integrační pozice

bezvýchodného rozdílu

(Zdroj: Haar, 1997: 10)

Proevropské strany, které jsou nakloněny vzniku nadnárodního státu a zároveň mají potenciál k vládnutí, jsou většinou ve svých názorech konsistentní. Tento typ strany přitahuje především eurooptimistické voliče, kteří se plně identifikují s evropským programem stran. Politicky vlivné strany, které nesouhlasí s nadnárodní myšlenkou EU se dostávají do sloţité pozice, vzhledem k tenzi mezi zvyšováním politického vlivu a uspokojováním svých voličů. Politika minoritních vlád je v Dánsku vţdy spíše proevropská. Mírně euroskeptické strany, jenţ jsou blízko vlády, mohou náhle změnit svá stanoviska, aby zvýšily svůj vliv v rámci vládnutí a vyjednávání. Změna pozice můţe způsobit zmatení a zklamání euroskeptických voličů, kteří se s novým přístupem neidentifikovali. Tento typ politických stran je ve svých názorech většinou nekonsistentní (záleţí na aktuálním mocenském rozloţení), coţ můţe způsobit ve straně rozkol. Symbolické strany nejsou ovlivněny vládní politikou, proto jejich

69

Diplomová práce


názor na evropskou integraci nepodléhá velkým změnám. Především anti-integrační politické strany a hnutí vyuţívají své symbolické pozice a lákají euroskeptické voliče. K aplikaci Haarovy teorie je dobré vyuţít kvantitativní výzkum. K analýze byla pouţita data nasbíraná v letech 1984-2006 na Universitě Chapel Hill.55 Soubor dat vznikl na základě dotazování odborníků v jednotlivých členských státech na jednotlivé aspekty, které vytvářejí pozici politických stran vůči EU. Regresní model nám stanovuje, ţe existuje silný vztah mezi formováním pozice vůči EU a účastí politických stran na vládě (Tabulka č. 6). Hodnota t je vyšší neţ 2, coţ indikuje významnou statistickou signifikaci.56 Tabulka č.6: Regresní model pozice vůči evropské integraci a podílu na vládě (EU)

(Intercept)

Odhad

Odchylka

t hodnota

Pr(>|t|)

4.6377

0.1482

31.285

< 2e-16 ***

Podíl na vládě 1.1691 0.2680 4.362 2.14e-05 *** (Zdroj: Hooghe, Lisbet; Bakker Ryan; Brigevich, Anna; de Vries Catherine; Edwards, Erica; Marks, Gary; Rovny, Jan; Steenbergen, Marco (2008), Reliability and Validity of Measuring Party Positions: The Chapel Hill Expert Surveys of 2002 and 2006)

Vztah politických stran je hodnocen na sedmibodové stupnici. Politické strany, jenţ jsou velmi silně proti evropské integraci, jsou na stupnici označovány číslem 1, naopak velmi pozitivní přístup k EU je hodnocen na stupnici číslem 7. Pokud jsou politické strany součástí vlády, jejich vztah vůči evropské integraci se na stupnici 1-7 v průměru zvyšuje o hodnotu 1,16. Regrese potvrzuje Haarovu teorii o vlivu vládní participace při formování pozice vůči EU. Jak jiţ vyplynulo z kapitoly o dánských referendech, některé dánské strany v průběhu procesu integrace svoji pozici vůči EU změnily. Do jaké míry účast na vládě ovlivnila jednotlivé dánské politické strany znázorňuje následující graf.

55

Hooghe, Lisbet; Bakker Ryan; Brigevich, Anna; de Vries Catherine; Edwards, Erica; Marks, Gary; Rovny, Jan; Steenbergen, Marco (2008): Reliability and Validity of Measuring Party Positions: The Chapel Hill Expert Surveys of 2002 and 2006. Steenbergen, Marco; Marks, Gary (2007); Ray, Leonard (1999): Measuring Party Orientations Toward European Integration: Results from an expert survey. European Journal of Political Research, 36(2): 283–306. 56 Analýza proběhla v roce 2006 ve všech státech EU.

70

Diplomová práce


Graf č.3: Vývoj pozice dánských politických stran k EU

Vývoj pozice vůči EU 7

6 Sociální demokraté Sociální liberálové Konzervativci

5

Demokraté středu Socialistická strana lidová Křesťanská strana lidová

4

Liberální strana Pokroková stana Strana Jednoty 3

Dánská lidová strana Červové hnutí Lidové hnutí proti ES

2

1 1984

1988

1992

1996

1999

2002

2006

(Zdroj: Hooghe, Lisbet; Bakker Ryan; Brigevich, Anna; de Vries Catherine; Edwards, Erica; Marks, Gary; Rovny, Jan; Steenbergen, Marco (2008): Reliability and Validity of Measuring Party Positions: The Chapel Hill Expert Surveys of 2002 and 2006. Steenbergen, Marco; Marks, Gary (2007); Ray, Leonard (1999): Measuring Party Orientations Toward European Integration: Results from an expert survey. European Journal of Political Research, 36(2): 283–306)

Konzervativní strana a Liberální strana se od počátku dánského vstupu do ES profilovaly jako velice proevropské strany. Tento pozitivní vztah se mírně zvyšoval v době, kdy byly strany v opozici. V době liberálně-konzervativní koalice obě strany svůj eurooptimismus mírně utlumily. Pozice Sociální demokracie se ve sledovaném období pohybovala v rozmezí 4,6-5,8 na sedmistupňové škále. Nejpozitivněji se sociální demokraté k evropské integraci stavěli v roce 1996, kdy tvořili vládní koalici spolu se sociálními liberály. Výrazná změna pozice Socialistické strany lidové nebyla způsobena podílem strany na moci. Strana spoluvytvářela Vládní memorandum po neschválené Maastrichtské smlouvě, čímţ se na určitou dobu stala stranou s určitým politickým vlivem. Podobně jako vládní participace zapojení do diskuse o podobě dánských výjimek vedlo k pozitivnějšímu přístupu Socialistické lidové strany k evropské problematice. V roce 1998 se strana opět vrátila do role symbolické strany, coţ způsobilo pokles podpory evropské integrace. Tento pokles se projevil i během schvalování Amsterodamské smlouvy, kdy Socialistická lidová strana hlasovala proti přijetí smlouvy. Vládní potenciál Dánské lidové strany, který se projevuje tichou

71

Diplomová práce


podporou liberálně konzervativní vlády (od roku 2001), způsobil posun stranické pozice na stupnici vztahu k EU postupně o jednu hodnotu směrem k proevropštější politice. Zajímavý je pohled na vztah jednotlivých stran EU v souvislosti s jejich rozloţením na pomyslné ose levice-pravice. Nejprve se zaměříme na obecné rozloţení dánských politických stran na politické ose na základě socio-ekonomického vnímání světa. Dotazovaní experti umístili dánské politické strany na desetibodové ose (extrémní levice = 0, extrémní pravice = 10) rovnoměrně. V roce 2006 nalezneme v levé části osy anti-intergrační Lidové hnutí proti EU, Červnové hnutí, Socialistickou lidovou stranu a Stranu Jednoty. Všechny tyto strany můţeme zařadit do skupiny symbolických stran. Ve středolevé části politického spektra nacházíme nejsilnější opoziční stranu- Sociální demokracii. Typicky středovou stranou jsou Sociální liberálové a Demokraté středu. Pravicové strany zastupují Konzervativci a Liberální strana. Extrémní pravice má v Dánsku pouze jednoho relevantního zástupce, jímţ je Dánská lidová strana (viz. graf č.4). Graf č.4: Rozložení dánských politických stran v politickém spektru v roce 2006

57

Lidové hnutí proti ES Dánská lidová strana Strana Jednoty Liberální strana

2006

Socialistická strana lidová Konzervativci Sociální liberálové Sociální demokraté

0

2

4

6

8

10

(Zdroj: Hooghe, Lisbet; Bakker Ryan; Brigevich, Anna; de Vries Catherine; Edwards, Erica; Marks, Gary; Rovny, Jan; Steenbergen, Marco (2008): Reliability and Validity of Measuring Party Positions: The Chapel Hill Expert Surveys of 2002 and 2006)

Pokud přistoupíme na Haarovu teorii o proevropské politice stran s koaličním potenciálem, je zajímavé sledovat, zda tyto strany při účasti na vládě zaznamenaly pohyb na levo-pravé ose (viz. příloha). V letech 1984-2006, kdy probíhal sběr dat, tvořily koaliční vlády v různých kombinacích následující strany: Konzervativní strana, Liberální strana, Demokraté středu, Křesťanská strana lidová, Sociální liberálové, 57

Hodnota 0 = extrémní levice, hodnota 10 = extrémní pravice.

72

Diplomová práce


Sociální demokracie. Dánská lidová strana nebyla oficiálně členem vládní koalice, nicméně od roku 2001 podporuje liberálně-konzervativní vládu. Dánská lidová strana se tak přesunula ze symbolického postavení do role politické strany, která jiţ má určitý koaliční potenciál. Následující graf znázorňuje vývoj politického rozloţení dánských stran. Z grafu vyplývá, ţe účast na vládě vţdy nemusí znamenat pohyb na levo-pravé ose. Konzervativní strana a Socialistická strana lidová zůstávají stále na svých pozicích v letech, kdy jsou součástí vládních koalic i v době, kdy jsou opoziční stranou. Na druhé straně Sociální demokracie a Liberální strana zaznamenaly ve sledovaném období mírný posun. Sociální demokracie se od roku 2001, kdy se stala nejsilnější opoziční stranou, na ose přiblíţila středu. Liberální strana se v době svého vstupu do opozice (19932001) více profilovala doprava. Ze symbolických stran je zajímavý mírný posun Lidového hnutí proti EU ke středu. Změna statutu Dánské lidové strany ze symbolického uskupení k vlivné straně způsobilo pohyb této strany k politickému středu a přiblíţilo ji k postavení Liberální strany. Graf č.5: Vývoj dánského politického spektra 1988-2006

Vývoj politického spektra 10

Sociální demokraté

9

Sociální liberálové

8

Konzervativci

7

Demokraté středu

6

Socialistická strana lidová

5

Křesťanská strana lidová Liberální strana

4

Pokroková stana

3

Strana Jednoty 2

Dánská lidová strana

1

Červové hnutí

0 1984

1988

1992

1996

1999

2002

2006

Lidové hnutí proti ES

(Zdroj: Hooghe, Lisbet; Bakker Ryan; Brigevich, Anna; de Vries Catherine; Edwards, Erica; Marks, Gary; Rovny, Jan; Steenbergen, Marco (2008): Reliability and Validity of Measuring Party Positions: The Chapel Hill Expert Surveys of 2002 and 2006. Steenbergen, Marco; Marks, Gary (2007); Ray, Leonard (1999): Measuring Party Orientations Toward European Integration: Results from an expert survey. European Journal of Political Research, 36(2): 283–306)

73

Diplomová práce


Regresní model závislosti rozloţení politických stran na ose levice-pravice a názorů ukazuje, ţe v dánském případě se nejedná o lineární model. Evropskou integraci podporují strany středolevé a středopravicové. Strany na krajích politického spektra se staví k evropským otázkám negativně. Analýza dat potvrdila, ţe čím více jsou politické strany zapojeny do rozhodování v oblasti evropské integrace (aktivně se podílejí na vládě, podporují vládu v parlamentu, či byly součástí vládní aktivity), tím se jejich vztah k EU stává pozitivnějším. Změnu pozice lze hodnotit jako europeizaci způsobenou zprostředkující proměnnou (vládní participace). Aplikujeme-li výsledky zkoumání na Haarův model, můţeme dánské politické strany rozdělit do 4 skupin (Haar, 1997: 15). 

Vlivné politické strany, které plně implementovaly proevropskou politiku: Konzervativní strana, Liberální strana.



Vlivné politické strany, které se neustále snaţí překonat rozdíl mezi stranickými a voličskými názory – mezi tyto strany patří Sociální demokraté, Sociální liberálové a Socialistická strana lidová (po roce 1989).



Symbolické strany, které zastávají proti-integrační politiku- Socialistická lidová strana (před rokem 1989), Pokroková strana. Dánská lidová strana se pohybuje na pomezí symbolické a vlivné strany stále se silnou protiintegrační politikou, jenţ má ale v posledních letech tendenci oslabovat (viz. graf č.2).



Symbolické strany, které podporují pokračující prohlubování evropské integrace- do této skupiny lze zařadit Křesťanskou lidovou stranu, jejíţ pozice vůči EU se od roku 1984 pohybuje na stupnici kolem hodnoty 5 (tedy do jisté míry pro další integraci), ale její koaliční potenciál je nízký.58

58

Volební výsledky Křesťanské lidové strany se pohybují kolem 2% . Ve sledovaném období byla strana součástí vládní koalice pouze jednou a to v letech 1982-1987.

74

Diplomová práce


Tabulka č. 7: Praktické rozdělení politických stran podle vztahu k evropské integraci

Stranická podpora

Chování politické strany politicky vlivné strany

Pro vznik nadnárodního státu

Proti vzniku nadnárodního státu

symbolické strany

Konzervativní strana Liberální strana Demokraté středu

Křesťanská lidová strana

Sociální demokracie Socialistická stana lidová (po roce 1989) Sociální liberálové Dánská lidová strana (od 2001)

Socialistická lidová strana (před rokem 1989) Pokroková strana Dánská lidová strana (do roku 2001) (Zdroj: Haar, 1997: 10, doplněno)

7.5 Europeizace dánských politických stran Předchozí kapitoly hodnotily jednotlivé proměnné, které mohou ovlivňovat europeizaci politických stran. Vrátíme-li se k teoretickému ukotvení této problematiky podle Ladrecha (viz. kapitola 2.4.3), můţeme na základě zasahujících determinantů vysvětlit europeizaci dánských politických stran. 1)

Změna v politických programech: Vzhledem k moţnosti konání referend na evropská témata byly všechny dánské politické strany a hnutí nuceny do svého politického programu zapracovat vztah k evropské integraci. Zároveň je moţné spatřovat europeizaci v oblastech, které byly výhradně domácí problematikou a nyní jsou součástí evropské integrace. Dánským příkladem můţe být spojování imigrační

politiky

s otázkou

dalšího

prohlubování

evropské

spolupráce, jenţ najdeme v programu Dánské lidové strany. Díky evropským referendům, euroskepticismu voličů a vládní participaci je europeizace z pohledu programových změn dynamický proces, který se neustále mění. Zásadní upravení politického programu bylo patrné u Sociální demokracie, která od prosazování čistě ekonomické spolupráce postupně přešla k podpoře politické unie (omezenou dánskými

výjimkami).

Podobný programový zvrat

nastal

u

Socialistické lidové strany v roce 1992, kdy se strana stala hlavním vyjednavačem vládního memoranda. Proevropský program, ale nebyl

75

Diplomová práce

Europeizace Dánska: jak je důleţité míti národní specifika? euroskeptickými voliči přijat s nadšením, proto byl znovu přetvořen do mírnější podoby.

2)

Změna ve struktuře politických stran- Tento typ europeizace je v Dánsku velice těţké hodnotit. Obecně ke změně struktury dochází v souvislosti s posilováním role Evropského parlamentu. Dánské politické strany i voliči tento orgán povaţují za druhořadý, proto nemají potřebu zapojovat dánské evropské poslance do národních stranických sítí. Nicméně v posledních letech je moţné sledovat mírné pokroky i v této oblasti. Příkladem můţe být pokus o spolupráci Výboru pro evropské záleţitosti s poslanci zvolenými do EP, jenţ má zajistit lepší informovanost obou stran. Změnu ve struktuře lze pozorovat i u Sociální demokracie, která do svých stanov inkorporovala zásady přijaté PES59. Propojení obou stran je dáno především skutečností, ţe prezidentem PES byl zvolen bývalý sociálnědemokratický premiér Paul Nyrup Rasmussen (od roku 2004).

3)

Změny v politické soutěţi- Evropské otázky se dostaly do dánského národního diskurzu a voliči mohou své voličské preference zaloţit na vztahu strany k EU. V dánském prostředí tak mohla vzniknout hnutí, která zaloţila svoji existenci pouze na evropských otázkách. Antiintegrační hnutí (Lidové hnutí proti EU a Červnové hnutí) se pravidelně s úspěchem účastní voleb do Evropského parlamentu. Naopak se neúčastní národních voleb, protoţe jejich portfolio je zaměřeno příliš úzce. Politická soutěţ je v Dánsku velmi ovlivněna konanými referendy. Změna k proevropštější politice Socialistické lidové

strany

například

vedla

k poklesu

voličské

podpory

v parlamentních volbách. Pozitivní přístup k evropské integraci naopak od počátku deklaruje Liberální strana, která si tím získává pozornost eurooptimistických voličů. Sociální demokracie se ve sledovaném období často nacházela ve stavu roztříštěnosti v oblasti dalšího směřování evropské integrace, coţ ovlivnilo tradiční sociálnědemokratické voliče.

59

Party of European Socialists. Evropská strana, která sdruţuje 32 stran z 25 evropských zemí.

76

Diplomová práce 4)

Europeizace Dánska: jak je důleţité míti národní specifika? Chování vládních stran- na základě kvantitativního výzkumu je moţné potvrdit, ţe čím blíţe jsou dánské strany k vládě, tím více mají potřebu

přizpůsobit

své

politické

programy

proevropskému

charakteru vlády. Symbolické strany (Lidové hnutí proti EU, Červnové hnutí, Pokroková strana) zastávají konsistentní negativní postoj k integraci. Na druhé straně Dánská lidová strana, která se pohybuje na hranici vlivné strany, postupně svůj negativní přístup k EU zmírňuje. Zajímavé je chování jednotlivých aktérů v rámci jedné politické strany. Politici, kteří se přímo účastní bruselského vyjednávání, mohou být více proevropsky naladěni, neţ jejich stranická základna. Příkladem můţe být prointegrační politika premiéra Paula Nyrupa Rasmussena (1993-2001), která byla konfrontována s názorovou nejednotností nad evropskými tématy uvnitř Sociální demokracie. 5)

Vytvoření nových vztahů s evropskými stranami- vztahy dánských politických stran s dalšími politickými uskupeními z členských států jsou vytvářeny především na úrovni Evropského parlamentu, respektive

v rámci

evropských

politických

stran.

Dánská

konzervativní strana je součástí EPP60. Sociální demokraté mají po eurovolbách z roku 2009 4 zástupce v PES. Ve skupině ALDE61 najdeme Liberální stranu a Sociálně liberální stranu. Socialistická lidová strana našla zázemí v Green-EFA62. Lidové hnutí proti EU je součástí evropské skupiny EUL-NGL63.

60

European People´s Party. Alliance of Liberals and Demokrats in Europe. 62 The Greens- European Free Alliance. 63 European United Left- Nordic Green Left. 61

77

Diplomová práce


Závěr Fenomén europeizace se od konce 80. let objevuje v odborných studiích v různých rovinách. Autorka se v předloţené práci soustředí na politologické přístupy, jeţ se zabývají dopady evropské integrace na členské státy. Koncept europeizace vyuţívá tradiční teorie integrace k popsání vzájemného ovlivňování evropské a národní úrovně v rámci prohlubování evropské spolupráce. Europeizace je chápána jako proces vytváření formálních a neformálních pravidel, hodnot, politik, vzorců chování, které jsou definovány na evropské úrovni a následně přenášeny do politického prostředí zainteresovaných států. Ačkoli je pro práci vyuţit tzv. top–down proces, tedy tlak EU vyvolávající změny na domácí úrovni autorka připouští, ţe europeizace můţe být vyvolána samotným státem. Hlavním cílem práce bylo ověření stanovené hypotézy znějící: „Vliv evropské integrace na národní instituce členských států není přísně kauzální, jak se obecně předpokládá, protoţe existuje mnoho národních specifik zasahujících do procesu europeizace“. Pro potvrzení hypotézy si autorka stanovila nezávislou proměnnou jako postupný proces evropské integrace, který vyvolává změny v národních institucích a v chování domácích aktérů (závislá proměnná). Hypotéza předpokládá existenci zprostředkujících proměnných, které narušují kauzální vztah mezi závislou a nezávislou proměnnou. Autorka testovala hypotézu na příkladu Dánského království, které bylo zvoleno jako reprezentant malého národního státu, který si stále zachovává svá tradiční specifika. Předkládaná práce se soustředila na analýzu změn, které europeizace vyvolala u dánských politických aktérů – vlády, parlamentu a politických stran. Zároveň bylo cílem vyzkoumat, které zprostředkující proměnné formují podobu dánské europeizace. Dánsko svoji zahraniční politiku tradičně rozděluje na členství v různých zahraničních organizacích. Evropské společenství, do kterého vstoupilo v roce 1973, mělo zajišťovat především ekonomickou spolupráci s ostatními evropskými státy. Politické prohlubování unie bylo v Dánském království sledováno s nedůvěrou vyvolanou především faktem, ţe politické elity i veřejnost byly spíše zastánci mezivládního přístupu k integraci. Nedůvěra a euroskeptismus, jenţ má kořeny v prvních letech dánského členství, významně ovlivňují politiku vůči EU dodnes. Tradičně jsou součástí evropské politiky dánská referenda, jeţ jsou zakotvena v Ústavě, a kladou si za cíl zapojení dánské veřejnosti do evropské problematiky v oblastech, kde

78

Diplomová práce


by mohla být narušena národní suverenita. Nacionalismus je významným faktorem, který ovlivňuje celou dánskou společnost. Jakékoli ohroţení dánských národních symbolů (stát blahobytu, dánská měna, homogenní národ) ze strany ES/EU je povaţováno za přímý útok na integritu státu. Nacionalismus tak nepřímo formuje chování vlády, parlamentu i politických stran. Autorka povaţuje za projev europeizace i samotný vznik koordinačního systému, který je v Dánsku organizovaný centralisticky z důvodu zachování konsistentní evropské politiky. Europeizace se projevila vytvořením speciálních administrativních orgánů podílejících se na formování dánské politiky v rámci ES/EU. V porovnání s koordinačními systémy ostatních členských států je Dánsko specifické vytvořením parlamentního Výboru pro evropské záleţitosti, jenţ schvaluje mandát pro vládní vyjednávání na půdě Rady. Europeizace se na koordinačním systému projevuje především neustálou byrokratizací, jeţ přináší zvyšování počtu úředníků zabývajících se evropskou problematikou. Zasahujícími proměnnými, jenţ stály v pozadí vzniku koordinačního systému, jsou: důraz na tradici konsensuální politiky projevující se snahou o zapojení většího mnoţství aktérů do evropské politiky; zainteresovaná občanská společnost, jeţ se prostřednictvím referend můţe vyjadřovat k dané problematice; malý národní stát, jenţ musí zajistit skrze centralistický systém kontinuální evropskou pozici. Součástí koordinačního systému je vymezení rolí vlády, parlamentu i politických stran. Národní vlády jsou obecně povaţovány za „vítěze“ v souvislosti s pravomocemi, jeţ díky evropské integraci získaly. Vlády jsou nejdůleţitějším domácím hráčem při formulovaní a vyjednávání národních zájmů na evropské úrovni. Dánská vláda z tohoto pohledu netvoří výjimku, ačkoli je její pozice oslabována posílenou rolí dánského parlamentu. Podobně jako ostatní národní vlády je dánská vláda součástí kolektivního vládnutí v rámci ES. Europeizace se i v Dánsku projevila ve změně vytváření strategií pro vyjednávání ve chvíli, kdy se v Radě v určitých oblastech ustoupilo od jednomyslného hlasování a přešlo se na hlasování kvalifikovanou většinou. Součástí europeizace je posílení role Ministerstva zahraničních věcí, které je ústředním prvkem v celém koordinačním systému. V průběhu evropské integrace došlo i k nárůstu role předsedy vlády, který byl vyvolán domácí politickou situací nikoli vnějšími tlaky ze strany EU. Prohlubování evropské spolupráce se odrazilo na povinnostech vlády, která je po Maastrichtské smlouvě vázána sdílet veškeré relevantní informace týkající se negociace s dánskými poslanci EP i ve Výboru pro evropské záleţitosti. Rozšiřující se 79

Diplomová práce


agenda EU klade na vládní aparát větší administrativní nároky, jeţ mohou v budoucnu přispět k decentralizaci celého systému. Europeizace dánské vlády je neukončený proces, který je vyvolán neustálým vývojem integrace. Domácími faktory, které zasahují do europeizace dánské vlády, jsou především tradice malého národního státu a princip konsensuální demokracie. Národní parlamenty jsou v odborné literatuře stavěny do pozice nejslabšího hráče při hře v evropské aréně. Jejich slabá role je dána ztrátou moţnosti iniciovat a vyjednávat legislativu spadající do pravomocí ES/EU. Europeizace parlamentů se obecně nese ve znamení okleštění moţnosti zasahovat do tvorby evropských politik. Dánský parament tvoří specifický případ, jenţ se vymyká obecnému vymezení národních shromáţdění, coţ je způsobeno vytvořením Výboru pro evropské záleţitosti (EAC) podílejícím se spolu s vládou na artikulaci národních zájmů. Sloţení výboru zrcadlí politické rozloţení sil v parlamentu, jenţ má zajišťovat dohled nad vládní politikou vůči EU a konsensus napříč politickým spektrem. Europeizace dánského parlamentu na rozdíl od ostatních zemí neznamenala upozadění jeho vlivu. Poměrně silná role je ale postupně oslabována pokračující evropskou integrací a institucionální změnou s ní spojenou. Výbor se podílí pouze na schvalování vyjednávacího mandátu pro vládu před konáním Rady, coţ nereflektuje skutečnost, ţe 85 % evropské legislativy je rozhodnuto na úrovni pracovních skupin. Přestoţe EAC zasahuje do procesu v pozdní fázi, následkem čehoţ je schvalování mandátu spíše formalitou neţ reálným politickým vlivem, Dánsko nebylo prozatím schopno reagovat a provést změnu systému. EAC je povaţován za symbol konsensuální demokracie v praxi a stal se součástí národní identity, coţ dokazuje tezi, ţe ne vţdy musí prohlubující se integrace vyvolat institucionální změny. Europeizace se na EAC projevila v jiném aspektu. Tlak vycházející z EU nabádal státy k větší transparentností při tvorbě evropské politiky a ke sníţení demokratického deficitu. Tento trend se projevil na EAC především v otevření jednání široké veřejnosti. Nárůst evropské agendy způsobil zahlcení EAC, který postupně přípravná jednání přesouvá na jiné parlamentní výbory. Dánské politické strany jsou důleţitými aktéry při vytváření dánské politiky vůči EU, protoţe jsou součástí orgánů, které se na vyjednávání a rozhodování podílejí. Dánský politický systém produkuje převáţně menšinové a koaliční vlády, coţ dává šanci více politickým stranám do evropské politiky zasahovat. Europeizace politických stran je ovlivňována posilováním role Evropského parlamentu (nezávislá proměnná) a domácími faktory (institut evropského referenda, euroskepticismus, participace na 80

Diplomová práce


vládnutí). Zavedení přímých voleb do EP je spojeno se vznikem nových hnutí, která se profilovala na evropské problematice. V Dánsku se tak postupně zrodila dvě antiintegrační hnutí, která se pravidelně a úspěšně účastní evropských voleb. Podobně jako v ostatních členských státech jsou evropské volby v Dánsku povaţovány za méně důleţité. V posledních letech dochází k zvětšení pravomocí EP, coţ má za následek snahu o důkladnější zapojení dánských poslanců EP do národních stranických struktur. Politické strany si začaly uvědomovat informační potenciál, který jednotliví evropští poslanci mají. Důleţitou zprostředkující proměnnou, jeţ významně zasahuje do procesu europeizace dánských politických stran, je moţnost konání evropského referenda. V průběhu dánského členství se uskutečnilo celkem šest referend, na nichţ je moţné pozorovat změnu pozice jednotlivých stran. K nejzajímavějším referendům patří rozhodování o Jednotném evropském aktu (JEA) a Maastrichtské smlouvě. Návrh JEA nebyl kromě tradičních euroskeptických stran (Pokrokové strany, Socialistické lidové strany) podpořen Sociální demokracií, v níţ propukl stranický rozkol vzniklý na problematice přístupu k evropské integraci. Ačkoli většina parlamentních stran hlasovala proti přijetí JEA, dánští voliči názor parlamentu nesdíleli a návrh v referendu podpořili. Přes nezávaznost referenda parlament přistoupil na doporučení občanů a svůj postoj přehodnotil. Referendum se odrazilo především na postoji Sociální demokracie, která zváţila svoji dosavadní podporu ekonomické integrace a otevřela debatu o politické unii. Při rozhodování o Maastrichtské smlouvě nastala opačná situace. Politické strany podpořily navrţenou smlouvu, ale Dánové ji v referendu odmítli. Výsledkem neúspěšného referenda byl vznik čtyř výjimek z Maastrichtské smlouvy, které komplikují postavení Dánska v EU dodnes. Pokusy o odstranění vyjednaných výjimek byly doposud neúspěšné. Europeizace se v souvislosti s evropskými referendy projevila změnami preferencí a programů politických stran, které musí brát v úvahu postoj svých někdy euroskeptických voličů. Významnější posun v pohledu na evropskou politiku byl zaznamenán u Sociální demokracie a Socialistické lidové strany. Na volby do EP, hlasování v referendech i chování politických aktérů má vliv dánský

euroskepticismus,

jenţ

byl

zprvu

zaloţen

na

zklamání

ze

slibovaných ekonomických výhod, které mělo Dánsku přinést členství v ES. Ekonomický euroskepticismus byl podpořen nedůvěrou v demokratické principy unie a strachem ze ztráty národní suverenity. Skepse k evropské integraci můţe vyvolat rozštěpení politické strany (příkladem můţe být Sociální demokracie), vznik nových

81

Diplomová práce


anti-integračních hnutí (Červnové hnutí, Lidové hnutí proti ES/EU) a názorovou propast mezi voliči a politickou stranou. Poslední zkoumanou zprostředkující proměnnou, jeţ zasahuje do procesu europeizace dánských poltických stran, je participace na moci. Na základě kvantitativní analýzy došla autorka k závěru, ţe s nárůstem politického vlivu strany roste podpora evropské integrace. Příkladem můţe být Dánská lidová strana a její posun k proevropštějšímu chování ve chvíli, kdy se stala tichým podporovatelem liberálněkonzervativní vlády. Dalším příkladem je dočasný ústup Socialistické lidové strany od silně antievropské pozice během vyjednávání dánských výjimek, jehoţ se aktivně účastnila. Ačkoli existuje vztah mezi rozloţením politického spektra na levo-pravé ose a postoji k evropské integraci (vztah není lineární, strany na okrajích jsou euroskeptické, zatímco levo-pravý střed podporuje další směřování EU), podíl na vládnutí významně neovlivňuje posun na politické ose. Změna je patrná při přechodu od symbolické strany k vlivné straně, která je ve znamení posunu k politickému středu (případ Dánské lidové strany). Hlavní hypotéza diplomové práce byla potvrzena vzhledem k nalezení zprostředkujících proměnných, které spoluvytvářejí a v některých případech i brání europeizaci dánských politických aktérů. K nejdůleţitějším faktorům vstupujících do celého procesu jsou tradiční pojetí národního státu, konsensuální demokracie, moţnost konání evropských referend, euroskepticimsus a v případě politických stran podíl na moci. Europeizace je podle autorky neukončený proces, coţ je dáno neustálými podněty, které vycházejí z prohlubování evropské integrace. Institucionální změny a posuny v chování dánských politických aktérů budou i nadále ovlivňovány specifickými národními faktory.

82

Diplomová práce


Summary The main aim of this master thesis is to describe how European integration can effect member states. The author uses the concept of Europeanization for analyzing institutional changes and changes in political behavior. The concept is built on “grand theories” of European integration and brings new attitudes towards the relationship between continuous European cooperation and member states´ adaptation. European integration puts pressures on member states, which causes reactions in national politics, policy and policies. Although the process can be reversed, this master thesis only concentrates on the top- down process (pressure from the EU). The central hypothesis states that “the effect of European integration on national institutions and political actors is not causal, there are many specific variables influencing the process of Europeanization”. The hypothesis was tested on the Danish case. The author strives how Europeanization has affected the Danish government; parliament and political parties and what were the main changes as a result. It was also important to focus on intervening factors which form the previously described changes. One of the direct results of Europeanization is the creation of the coordination system. The Danish system is very centralized which secures a consistent European attitude. The key variables which formed the origin of the system being: tradition of consensual democracy; a civil society, which can show its attitude through referenda; small nation state, which thus has to have a coherent European policy. Specificity of the Danish coordination system is characterized by the set up of the European Affairs Committee, which strengthens the power of the Danish parliament. EAC approves the governmental mandate for negotiation in the Council. We can see the Europeanization of the coordination system through bureaucratization. The widening of the European agenda brings a continually increasing number of civil servants and committees working on position preparation, the negotiation and the implementation of European policy. Governments are usually seen as “the winners” of Europeanization because of their crucial role in the coordination system. Also, the Danish government is one of the most important actors in creating the Danish position. During the integration process the government has to adopt different strategies for the negotiation of European proposals, which was caused by a change in the decision-making process in the Council from unanimity to qualified majority voting in certain areas. Another example of the

83

Diplomová práce


Europeanization of the Danish government is an attempt to make the whole decisionmaking process transparent for citizens. After the Maastricht Treaty the Danish government accepted the obligation to inform Danish voters about negotiation and the Danish attitude towards European proposals. National parliaments are usually described as “the losers” among actors who are playing in European arena. A weak role is characterized by the loss of the chance to initiate and negotiate legislation, which comes under ES/EU power. The Danish parliament is an exception because of the role of EAC, which is important at the time the government creates the national position. EAC has 17 members who represent the exact party representation as it is in parliament. Although EAC is seen as a symbol of powerful parliament control, it is important to be aware of its role after the EU institutional change. Nowadays, most of the legislature is decided on the working group level before it comes to the Council. The mandate of approval from the EAC side became more a formality than a fundamental decision. Even though EAC (parliament) is loosing power, Europeanization is not enough strong to rebuild the whole decisionmaking process in Denmark. EAC is a symbol of consensual democracy, which is part of the Danish nation state. The integration process also influenced the Danish parliament through the widening of the European agendas. EAC is overloaded with information coming from European institutions. As a result, more and more parliament committees are involved in European problems. The Danish political system usually creates minority or coalition governments and because of that more political parties can become important players in the European game. The Europeanization of Danish political parties can be shown in the changes in their attitudes towards the EU. The Danish case is very particular because of European referenda that have to be announced when Danish sovereignty is transformed to the EU level. Other key factors forming changes in parties´ position are: European elections, eurosceptical voters and governmental participation. Europeanization resulted in program changes, the formation anti-integration movements and change of party competition. The main hypothesis of this master thesis was approved because the author found national factors that form the process of the Europeanization of the Danish political actors. Europeanization is an unfinished process because of continual deepening and widening of the integration. The main national intervening variables (nation state, consensus democracy, referendums, euroscepticism or governmental 84

Diplomová práce


participation) will keep influencing the behavior of the government, parliament and political parties.

85

Diplomová práce


Seznam použité literatury Publikace: Andersen, Jørgen Goul; Hoff, Jens (2001): Democracy and Citizenship in Scandinavia, Palgrave, New York. Arter, David (1996): The Folketing and Denmark´s European Policy: The Case of an Authorising Assembly, In: Norton, Philip: National Parliaments and European Union, London. Branner, Hans; Kelstrup, Morten (2003): Denmark´s Policy Towards Europe in a Historical and Theoretical Perspective, in: Branner, Hans; Kelstrup, Morten (eds.), Denmark’s Policy Towards Europe after 1945, University Press of Southern Denmark, Odense. Broughton, David (1993): Looking to Europe, Aarhus University Press. Bulmer, Simon; Lequesne, Christian (2005): The Member States of the European Union, Oxford University Press. Dosenrode, Søren (1998): Denmark: The Testing of a Hesitant Membership, in: Hanf, Kenneth; Soeredorp, Ben, Adapting to Euroepan Integration, Longman Publishing. Fiala, Petr; Pitrová, Markéta (2003): Evropská unie, CDK, Brno. Goetz, Klaus; Hix, Simon (2001): Europeanised Politics?, London. Haar, Jens Henrik (2003): Between Scylla and Charybdis, in: Branner, Hans; Kelstrup, Morten (eds.), Denmark’s Policy Towards Europe after 1945, University Press of Southern Denmark, Odense. Hansen, Lene (2002): The Danish Approach to Europe, in: Hansen, Lene; Wæver, Ole (eds.), National Identity. The Challenge of the Nordic States, Routledge , London. Hix, Simon (2005): The Political System of the European Union, London: Palgrave Macmillan. Jacobsson, Bengt; Pedersen Ove; andTtransnational States, Routledge.

Lægreid,

Per

(2004):

Europeanization

Kassim, Hussein (2005): Member states institutions and the European Union: Impact and interaction, in: Simon, Bulmer; Christian, Lequesne (eds): The Member States and the EU, Oxford University Press. Kopeček, Lubomír (2005): Skandinávie, in: Strmiska, Maxmilián; Holeček, Vít; Kopeček, Lubomír; Chytilek, Roman, Politické strany moderní Evropy. Analýza stranicko-politických systémů, Portál.

86

Diplomová práce


Kořan, Michal (2008): Jednopřípadová studie, In: Drulák, Petr a kol., Jak zkoumat politiku, Portál. Kratochvíl, Petr (2008): Teorie evropské integrace, Portál. Ladrech, Robert (2007): Europeanization and National Party Organization: Limited but Appropriate Adaptation, in: Carter, Elisabeth; Luther, Kurt Richard; Poguntke, Thomas eds., The Europeanization of National Political Parties, Routledge. Laursen, Finn (2003): Denmark: in pursuit of influence and legitimacy, in: Wessels, Wolfgang eds., Fifteen into One? The European Union and its Member States, Manchester university press. Laursen, Johnny; Olesen, Thorsten Borring (2003): A Nordic Alternative to Europe? The independence of Demark´s Nordic and European Policies, in: Branner, Hans; Kelstrup, Morten (eds.), Denmark’s Policy Towards Europe after 1945, University Press of Southern Denmark, Odense. Moravcsik, Andrew (1994) Preferences and Power in the European Community: A Liberal Intergovernmentalist Approach, in: Bulmer, Simon; Scott, Andrew (eds.), Economic and Political Integration in Europe: International Dynamics and Global Context. Oxford: Blackwell Publishers. Nielsen, Hans Jørgen (1992): The Danish Voters and the Referendum in June 1992 on the Treaty of Maastricht, in: Kelstrup, Morten: European Integration and Denmark´s Participation, Copenhagen Political Studies Press, Copenhagen. Pečenka, Marek; Luňák, Petr (1999): Encyklopedie moderních dějin, Praha. Pedersen, Thomas (2000): Denmark, in: Kassim, Hussein; Peters, Guy; The National Co-ordination in EU Policy, Oxford University Press. Pedersen, Thomas (1996): Denmark, in: Rometsch, Dietrich; Wessels, Wolfgang: The European Union and Member states, Towards institutional fusion?, Manchester. Petersen, Nikolaj (2003): National Strategies in the Integration Dilemma: The Promises of Adaptation Theory, in: Branner, Hans; Kelstrup, Morten (eds.), Denmark’s Policy Towards Europe after 1945, University Press of Southern Denmark, Odense. Poguntke, Thomas (2007): European Integration and Internal Party Dynamics, in: Carter, Elisabeth; Luther, Kurt Richard; Poguntke, Thomas eds., The Europeanization of National Political Parties, Routledge. Risse, Thomas; Caporaso, James; Cowles, Maria (2001): Transforming Europe: Europeanization and Domestic Change, Cornell University Press. Schou, Tove Lise (1992): The Debate in Denmark 1986-91 on European Integration and Denmark´ s Participation, in: Kelstrup, Morten: European Integration and Denmark´s Participation, Copenhagen Political Studies Press, Copenhagen.

87

Diplomová práce


Šlosarčík, Ivo (2005): Politický a právní rámec evropské integrace, Europeum. Wessels Wolfgang eds. (2003): Fifteen into one?The European Union and its member states, Manchester university press. Studie a časopisy Börzel, Tanja (2002): Pace-Setting, Foot-Dragging and Fence-Sitting: Member State Response to Europeanization. Journal of Common Market Studies, vol. 40 no. 2, str. 193-214. Börzel, Tanja; Risse Thomas (2000): When Europe Hits Home: Europeanization and Domestic Change, European Integration online Papers, Vol.4, N.15. Buch Roger; Hansen Kasper (2002): The Danes and Europe: From EC 1972 to Euro 2000, Scandinavian Political Studies. Vol.25, no.1, str. 1-24. Haar, Jens Henrik (1997): Trends in Danish Party Attitudes towards European Integration, CORE working paper 6/1997, University of Copenhagen. Ladrech, Robert (1994): Europeanization of Domestic Politics and Institutions: The Case of France, Journal of Common Market Studies, vol. 32, no. 1, str. 69-89. Ladrech, Robert (2001): Europeanization and Political Parties: Towards a Framework for Analysis,Keel European Parties Research Unit, Working paper 7. Laursen, Finn (1993): The Maastricht Treaty: Implication for the Nordic States, Cooperation and Conflict. 28/2, str. 115-141. March, James; Olsen, Johan (1984). The New Institutionalism. Organizational Factors in Political Life. American Political Science Review, ročník 78, str. 734-749. Petersen, Nikolaj (1996): Denmark and the European Union 1985-96, Cooperation and Conflict 31/2, str. 185-210. Radealli, Claudio (2004): Europeanisation: Solution or problem? European integration online papers, Vol.8, N.16. Royal Danish Ministry of Foreign Affairs (1998): Danish Political Parties in their Own Words, Royal Ministry Of Foreign Affairs, Copenhagen. Sousa, Maja Møller (2008): Learning in Denmark? The Case of Danish Parliamentary Control over European Union Policy, Scandinavian Political Studies, Vol.31.,No.4., str. 428-447. Schmitt, Hermann (2005): The European parliament Elections of June 2004: Still Second-Order? West European Politics, vol. 28 no. 3, str. 650-679. Sørensen, Catharina; Vestergaard Anne Mette (2005): A Perilous Democratic Exercise: The Referendum on the Constitutional Treaty in Denmark, DIIS Brief, http://www.diis.dk/sw10098.asp, 20.11.2009. 88

Diplomová práce


Vreese de; Claes; Tobiasen, Mette (2007): Conflict and Identity: Explaining Turnout and Anti-integrationist Voting in the Danish 2004 Elections for the European Parliament, Scandinavian Politcal studies, Vol.30, No.1., str. 87-114. Zepernick, David (2001): EU: a Challange to Danish Policy and Politics- an Attempt to Pick up the Gauntlet, European Union Studies Association (EUSA) , Biennial Conference (7th), May 31-June 2, 2001, Madison, Wisconsin, http://aei.pitt.edu/2210/, 20.3.2009. Internetové zdroje EAC booklet: http://www.eu-oplysningen.dk/upload/application/pdf/77305369/ euo_brochure_europaudvalg_gb_web.pdf, 20.4.2009 Lisbon treaty: http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cmsUpload/st06655-re01.en08.pdf, 20.4.2009 Sørensen, Catharina (2008): Danish BroaderPatterns? In: Danish

Euroscepticism:Unique foreigh policy

or Part of year book http://www.diis.dk/graphics/Publications/Books2008/Yearbook08/DIIS_Yearbook_2008.pdf, 20.11.2009. Diplomové práce a bakalářské práce Hořejšová, Tereza (2005): Analýza dopadu dánských výjimek v Evropské unii na postavení země v evropském integračním procesu-diplomová práce, Fakulta sociálních věd UK, Institut mezinárodních studií, Katedra západoevropských studií, Praha. Larsen, Emil Kongshøj (2002): Skeptical Voters and Enthusiastic Parties- A Macro Analysis of the Danish Parties´ (un)Representativness in the EU Question-diplomová práce, University of Copenhagen, Fakulta politických studií, Copenhagen. Peregrinová, Hana (2007): Dánské politické strana a jejich vztah k EU aneb být či nebýt euroskeptik, to je oč tu běží-bakalářská práce, Fakulta sociálních věd UK, Institut mezinárodních studií, Praha. Data Hooghe, Lisbet; Bakker Ryan; Brigevich, Anna; de Vries Catherine; Edwards, Erica; Marks, Gary; Rovny, Jan; Steenbergen, Marco (2008): Reliability and Validity of Measuring Party Positions: The Chapel Hill Expert Surveys of 2002 and 2006. Steenbergen, Marco; Marks, Gary (2007); Ray, Leonard (1999): Measuring Party Orientations Toward European Integration: Results from an expert survey. European Journal of Political Research, 36(2): 283–306. http://www.unc.edu/~hooghe/data_pp.php, 15.12.2009.

89

Diplomová práce


Příloha Příloha. č.1: Výsledky parlamentních voleb relevantních politických stran v období 1973-2005 (tabulka)

1973 1975 1977 1979 1981 1984 1987 1988 1990 1994 1998 2001 2005 2007 SD

25,6 29,9

37

38,3 32,9 31,6 29,3 29,8 37,4 34,6

36

29,1 25,8 25,5

V

12,3 23,3

12

12,5 11,3 12,1 10,5 11,8 15,8 23,3

24

31,3

7,4

12

13,3 13,9

DF KF

29

26,2

9,2

5,5

8,5

12,5 14,5 23,4 20,8 19,3

16

15

8,9

9,1

10,3 10,4

RV 11,2

7,1

3,6

5,4

5,1

6,2

5,6

3,5

4,6

3,9

5,2

9,2

5,1

5

3,9

5,9

11,3 11,5 14,6

13

8,3

7,3

7,5

6,4

6

13

FRP 15,9 13,6 14,6

11

8,9

3,6

4,8

9

6,4

6,4

2,4

0,6

CD

3,2

8,3

4,6

4,8

4,7

5,1

2,8

4,3

1,8

SF

6

7,8

2,2

6,4

5,5

1

(Zdroj: Kopeček, 2005: 223, doplněno)

Sociální demokracie (SD), Liberální strana (V), Dánská lidová strana (DF), Konzervativní lidová strana (KF), Sociální liberální strana (RV), Socialistická lidová strana (SF), Pokroková strana (FRP), Demokraté středu (CD). Příloha č.2: Přehled dánských vlád v letech 1972- 2009 (tabulka)

Období 1972 – 1973 1973 – 1975 1975 – 1978 1978 – 1982 1982 – 1988 1988 – 1990 1990 – 1993 1993 – 1994 1994 – 2001 2001 – 2009

Vláda Sociální demokracie Liberální strana Sociální demokracie, Liberální strana Sociální demokracie Konzervativní strana, Liberální strana, Demokraté středu, Křesťanská lidová strana Konzervativní strana, Liberální strana, Sociálně liberální strana Konzervativní strana, Liberální strana Sociální demokracie, Demokraté středu, Sociálně liberální strana Sociální demokracie, Sociálně liberální strana Konzervativní strana, Liberální strana (Zdroj: wikipedia.org)

90

Diplomová práce


Příloha č. 3: Výsledek voleb do EP v roce 2009 a zařazení do evropských frakcí (tabulka)

Strana

%

SD V SF DF KF F EU RV J I ostatní

20,9 19,6 15,4 14,8 12,3 7 4,1 2,3 0,6 3

Počet křesel 4 3 2 2 1 1 0 0 0 0

EPP

S&D ALDE

GREENS/ ECR EFA

GUE/ NGL

EFD

NA

4 3 2 2 1 1

(Zdroj: europarl.europa.eu) Sociální demokracie (SD), Liberální strana (V), Dánská lidová strana (DF), Konzervativní lidová strana (KF), Sociálně liberální strana (RV), Socialistická lidová strana (SF), Pokroková strana (FRP), Demokraté středu (CD), Lidové hnutí proti EU (F EU), Červnové hnutí (J), Svobodná aliance (I). Příloha č.4: Přehled dánských referend (tabulka) Referenda

Hlavní témata ve veřejné debatě

Zastoupení v

Strany v Parlamentu pro / proti

parlamentu 1972- Členství v EHS

Sociální demokracie

PRO:

Pro: 63%



Ekonomické výhody

Volební účast: 90%



Vyhnutí se evropské izolaci

90%

Sociálně liberální strana Konzervativní strana

PROTI:

1986-Jednotný evropský akt Pro: 56% Volební účast: 75%



Ztráta dánské suverenity, národní identity a kulturních tradic



Zapletení se do evropské mocenské politiky

10% Socialistická lidová strana

Konzervativní strana

PRO: 

Ekonomické výhody



Obchod

44%

Liberální strana Demokraté středu Křesťanská strana lidová

PROTI: 


56%

Sociální liberálové Socialistická lidová strana Sociální demokracie

91

Diplomová práce

1992–Maastrichtská smlouva Pro: 49% Volební účast: 83%

Europeizace Dánska: jak je důleţité míti národní specifika? 

Právní harmonizace

Levicoví socialisté



První krok k politické unii

Pokroková strana Konzervativní strana

PRO: 

Ekonomické výhody



Princip subsidiarity

82%

Liberální strana Demokraté středu Sociální liberálové Sociální demokracie Socialistická lidová strana

PROTI:  

1993-Maastrichtská smlouva+Edinburkská smlouva Pro: 57%

Otevřenost a nedostatek demokracie

16%

Pokroková strana Křesťanská strana lidová


Liberální strana

PRO: 

Ekonomické výhody



Princip subsidiarity

93%

Demokraté středu Sociální liberálové Sociální demokracie

Volební účast: 87%

Socialistická lidová strana Křesťanská strana lidová Konzervativní strana PROTI: 

Otevřenost a nedostatek demokracie






Je nedemokratické hlasovat dvakrát o jedné smlouvě

92

7% Pokroková strana

Diplomová práce 1998-Amsterodamská smlouva

Europeizace Dánska: jak je důleţité míti národní specifika? Konzervativní strana

PRO: 

Pro: 55% Volební účast: 76%

Liberální strana

Ekonomické výhody, zaměřené především na nezaměstnanost

Demokraté středu 80%

Křesťanská strana lidová



Plynulé rozšíření na Východ



Garance dánských výjimek

Sociální liberálové



Nemožnost znovuvyjednávání

Sociální demokracie

PROTI: 



2000- Společná evropská měna Pro: 47% Volební účast: 88%

Vystavění „nedobytné Evropy“ s uzavřenými hranicemi

20%

Pokroková strana Socialistická lidová strana

Výrazný krok k politické unii

Strana Jednoty



Slabé garance pro domácí prostředí



Nutný závazek k otevřenému Schengenskému prostoru

Dánská lidová strana

Konzervativní strana

PRO: 

Ekonomické výhody



Další způsob jak ovlivnit EU

78%

Liberální strana Demokraté středu Sociální liberálové Sociální demokracie

PROTI: 

Narušení dánského sociálního modelu






Ztráta hodnoty eura vůči americkému dolaru



Nebezpečí sankcí

22%

Pokroková strana Socialistická lidová strana Strana Jednoty Dánská lidová strana Křesťanská strana lidová

(Zdroj: Buch; Hansen, 2002: 14-15)

93

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

Recommend Documents