UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Právnická fakulta Katedra pracovního práva a práva sociálního zabezpečení

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci Diplomová práce

Jakub Ševčík

Vedoucí diplomové práce: JUDr. Martin Štefko, Ph.D.

Praha, leden 2010

1

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci zpracoval samostatně a že jsem v ní vyznačil všechny prameny, z nichž jsem čerpal, způsobem ve vědecké práci obvyklým.

V Praze 25. 1. 2010

Jakub Ševčík

2

Úvod.................................................................................................................................. 4 1. Vymezení základních pojmů ....................................................................................... 5 1.1 Bezpečnost a ochrana zdraví při práci ................................................................... 5 1.2 Zdraví..................................................................................................................... 7 1.3 Závislá práce .......................................................................................................... 7 2. Historický vývoj BOZP na území České republiky...................................................... 8 3. Mezinárodní organizace v oblasti BOZP................................................................... 10 3.1 Mezinárodní organizace práce ............................................................................. 10 3.2 Světová zdravotnická organizace (WHO) ........................................................... 12 3.3 Rada Evropy ........................................................................................................ 13 3.4 Evropská unie ...................................................................................................... 14 3.4.1 Právní předpisy EU v oblasti BOZP ............................................................. 14 3.4.2 Soudcovské právo ......................................................................................... 16 4. Právní úprava BOZP v ČR......................................................................................... 17 4.1 Právní předpisy BOZP v České republice ........................................................... 17 4.1.1 Osobní působnost.......................................................................................... 19 4.1.2 Věcná působnost ........................................................................................... 20 4.2 Práva a povinnosti zaměstnavatele a zaměstnanců.............................................. 21 4.2.1 Povinnosti zaměstnavatele............................................................................. 21 4.2.2 Práva a povinnosti zaměstnanců .................................................................... 23 4.2.3 Povinnosti zaměstnavatele a zaměstnanců při pracovních úrazech a nemocech z povolání .............................................................................................. 25 4.3 Prevence rizik ...................................................................................................... 28 4.4 Odborná způsobilost k zajišťování úkolů v prevenci rizik BOZP....................... 30 4.4.1 Činnost odborně způsobilé osoby (OZO) ..................................................... 30 4.4.2 Právní předpisy upravující odbornou způsobilost v prevenci rizik BOZP ... 33 4.4.3 Rozbor a hodnocení problematiky odborné způsobilosti v prevenci rizik BOZP ...................................................................................................................... 36 4.5 Osobní ochranné pracovní prostředky, čistící prostředky a ochranné nápoje .... 45 4.5.1 Osobní ochranné pracovní prostředky .......................................................... 45 4.5.2 Čistící prostředky.......................................................................................... 48 4.5.3 Ochranné nápoje ........................................................................................... 48 5. Strategické dokumenty EU a České republiky BOZP ............................................... 50 5.1 Strategie Společenství v oblasti BOZP ................................................................ 51 5.2 Národní politika bezpečnosti a ochrany zdraví při práci ČR............................... 52 Závěr ............................................................................................................................... 55

3

Úvod

Podle oficiálních údajů Mezinárodní organizace práce ročně zemřou více než 2 milióny lidí na následky pracovních úrazů a nemocí z povolání. Ročně dochází odhadem k 270 miliónům pracovních úrazů a kolem 160 miliónů lidí onemocní nemocí z povolání. 4% HDP celého světa představují výdaje na pokrytí nákladů spojených se zraněním, úmrtím při práci či nemocí z povolání, tyto finanční ztráty jsou dvacetkrát vyšší než veškerá oficiální rozvojová pomoc poskytovaná rozvojovým zemím. Podle údajů Eurostatu zemře v Evropské unii v důsledku pracovních úrazu každoročně celkem 5 720 osob. Mezinárodní organizace práce navíc odhaduje, že dalších 159 500 pracovníku umírá každý rok v EU na nemoci z povolání. Vezmeme-li v úvahu oba tyto číselné údaje, lze konstatovat, že odhadem každé tři a půl minuty zemře v EU jeden člověk z důvodů souvisejících s prací. Každé čtyři a půl vteřiny dojde v EU k pracovnímu úrazu, který donutí pracovníka zůstat doma po dobu nejméně tří pracovních dnu. Hlavním cílem bezpečnosti a ochrany zdraví při prácí je tato vysoká čísla co nejvíce snížit, v ideálním případě pak úplně eliminovat.

Zlepšování pracovních podmínek, ochrana zdraví a dodržování zásad bezpečnosti práce jsou důležitou součástí politiky každého vyspělého státu. Bezpečné pracovní prostředí totiž nelze považovat za jakýsi nadstandard, jedná se o samozřejmé právo každého jedince, který se pracovního procesu účastní - předpokladem jeho naplnění je nejen efektivní právní úprava a její dodržování, ale i aktivní snaha zaměstnavatele (zaměstnanců) o zlepšování úrovně bezpečnosti pracovního prostředí, která často sahá za rámec nároků v těchto předpisech stanovený. Strategie BOZP tedy také usiluje o omezení všech negativních aspektů souvisejících s prací, včetně stresu, šikany, obtěžování, nerovného zacházení, diskriminaci na pracovišti, atd.

Vedle odborné literatury a právních předpisů jsem značnou část informací čerpal, vzhledem k rozsahu a aktuálnosti tohoto zdroje, z internetových stránek. Text je dokončen k datu 1. ledna 2010.

4

V první kapitole se věnuji vymezení základních pojmů, s kterými se v oblasti BOZP setkáváme, další kapitola stručně shrnuje historický vývoj bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v ČR. Třetí kapitola je, vzhledem k významu a vlivu na vnitrostátní úpravu, věnována mezinárodním organizacím působícím v této oblasti. Ve čtvrté, nejrozsáhlejší, kapitole se podrobněji věnuji vnitrostátní právní úpravě BOZP. Největší pozornost je v této kapitole věnována prevenci rizik, zejména úpravě odborné způsobilosti (odborně způsobilým osobám) k zajišťování úkolů v prevenci rizik. Tuto problematiku považuji za velice zajímavou, nedostatečně upravenou, ne – li dokonce rozpornou s úpravou EU. Dílčí pozornost je pak věnována některým dalším oblastem BOZP. V poslední, páté, kapitole se zaměřuji na strategické dokumenty EU a České republiky. Cílem mé práce je podání stručného přehledu o vývoji BOZP, rozbor právní úpravy vybraných oblastí, zaměření na nedostatky v oblasti úpravy odborné způsobilosti v prevenci rizik a snaha nalézt nejvhodnější řešení této problematiky.

1. Vymezení základních pojmů

V této kapitole se pokusím vymezit základní pojmy, s kterými se v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví často setkáváme a jejichž definice může činit problémy. Jedná se o „BOZP“ (jako celek), „zdraví“ a nakonec pojem „závislá práce“.

1.1 Bezpečnost a ochrana zdraví při práci BOZP lze objektivně vymezit jako souhrn právních, organizačních, zdravotních, hygienických, technických, technologických, výchovných a dalších opatření, jejichž cílem je dosáhnout takového stavu na pracovištích, pracovního prostředí a výkonu práce, kdy nebude docházet k pracovním úrazům, nemocem z povolání, ani k jinému

5

ohrožení zdraví. Z hlediska subjektivního pak můžeme BOZP definovat zejména jako souhrn

vzájemných

práv

a

povinností

jednotlivých

zaměstnanců

a

jejich

zaměstnavatelů, v souvislosti s výkonem konkrétní (závislé) práce na konkrétním pracovišti.1 Vedle „nejběžnějšího“ vztahu zaměstnanec – zaměstnavatel se v oblasti BOZP samozřejmě setkáváme i s úpravou vzájemných práv a povinností jiných subjektů (např. mezi zaměstnavateli a odborovými organizacemi, mezi orgány inspekce práce a zaměstnanci či zaměstnavateli, mezi více zaměstnavateli navzájem při zajišťování BOZP na jednom pracovišti atd.)2 V souvislosti s vymezením pojmu BOZP bych rád zmínil často nesprávný pohled ze strany veřejnosti, kdy je problematika BOZP chápána pouze jako „interní“ záležitost v rámci podnikového řízení. Na tento problém upozornil např. současný ministr práce a sociálních věcí JUDr. Petr Šimerka ve svém vystoupení na konferenci o pracovním prostředí, uspořádané švédskou obchodní komorou v Praze (2004):

„ … Bezpečnost a ochrana zdraví při práci bývá často chápána příliš úzce, jen jako problém mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, někdy dokonce jako jejich soukromá záležitost. Přitom pracovní úrazy a nemoci z povolání způsobují každoročně mnohamiliardové ztráty, a to nejen přímo zaměstnavatelům a zaměstnancům, ale mají dopad i do systému nemocenského, zdravotního a sociálního pojištění, ovlivňují vývoj zaměstnanosti, životní podmínky a prostředí. Bezpečnost práce proto není soukromou záležitostí kohokoliv, je věcí veřejného zájmu. Tak jí chápe vyspělá Evropa, tak jí chápeme i my…“3

Bezpečnost jako samostatný pojem můžeme stručně a výstižně definovat jako „stav, při kterém je riziko ohrožení (osob) nebo vzniku škody vyloučeno, resp. sníženo na přijatelnou úroveň.“ 1

Srov. ŠUBRT, B. a kol. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci. 2. aktualizované a rozšířené vydání. Olomouc: ANAG, 2007, s. 19 2 Srov. vymezení BOZP v : Bělina, M. a kol. Pracovní právo. 3. doplněné a přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 317 3 Petrová, H. O významu pracovního prostředí. Personál 2004, s. 17 - 18

6

1.2 Zdraví Světová zdravotnická organizace (WHO) definuje zdraví jako „stav kompletní fyzické, mentální a sociální pohody, a nesestává se jen z absence nemoci nebo vady“. Ve výzvě WHO „Zdraví pro všechny do roku 2000“ byla tato definice dále doplněna o „schopnost vést sociálně a ekonomicky produktivní život“. Přestože se jedná zřejmě o nejrozšířenější definici zdraví, naráží v poslední době na kritiku – je považována za příliš idealistickou a nereálnou (podle této definice WHO se dá považovat většina lidí za nezdravou). Někteří dokonce argumentují, že zdraví nemůže být definováno jako stav, ale musí být viděno jako proces nepřetržitého přizpůsobování měnícím se požadavkům života.4 Zdraví může být též definováno negativně jako absence nemoci, funkcionálně jako schopnost vyrovnat se s denními aktivitami.

1.3 Závislá práce Vymezení pojmu „závislá práce“ je velice důležité pro určení, zda je daný společenský vztah vztahem pracovněprávním, tedy zda na něj můžeme aplikovat normy pracovního práva (včetně norem BOZP jako institutu zejména práva pracovního)5 vymezuje tak vlastně působnost těchto norem. Pro nás zásadní definici závislé práce pak můžeme nalézt v zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb.), který ji definuje jako: „práci, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, výlučně osobně zaměstnancem pro zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele, jeho jménem, za mzdu, plat nebo odměnu za práci, v pracovní době nebo jinak stanovené

4

Více viz. například http://old.rvp.cz/clanek/2860 Předpisy BOZP se nevztahují pouze na osoby vykonávající závislou práci (viz. 4. kapitola věnovaná právní úpravě BOZP v ČR), ovšem jejich většina je právě s touto činností neodmyslitelně spojena. 5

7

nebo dohodnuté době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě, na náklady zaměstnavatele a na jeho odpovědnost.“6 Za závislou práci je nutno považovat též výkon práce v rámci tzv. agenturního zaměstnávání.7

2. Historický vývoj BOZP na území České republiky

První zmínky o problematice bezpečnosti práce v dějinách můžeme nalézt již v Chammurapiho zákoníku (1800 let před naším letopočtem), zde byly např. stanoveny přísné tresty za nebezpečné stavební práce a požadované záruky životnosti stavby. V českých zemích je za první normu, která obsahuje pravidla bezpečné práce a kontrolu jejich plnění považován „lus regale montanorum“ krále Václava II. z roku 1300 (v této normě jsou uvedeny např. povinnosti odstraňovat nebezpečí, které by pádem horniny hrozilo, opravovat dřevěné pracovní podlahy a bednění atd.). Obdobná pravidla lze najít i v jáchymovských horních řádech ze 16. století (zmínky o řešení pracovních úrazů). Zřetelný nárůst zájmu o bezpečnost práce lze však vysledovat až v 19. století, v souvislosti s celkovou industrializací, s rozvojem průmyslové výroby logicky stoupal i počet úrazů, což mělo negativní dopad v mnoha oblastech (sociální – stávky, vojenské – snížení počtu branců, ekonomické – náklady na léčení, invaliditu a snížení ve výběru daní, atd.). Z tohoto důvodu byla již ve Všeobecném občanském zákoníku č. 946 říšského zákoníku z roku 1811 uložena zaměstnavateli povinnost, aby pečoval o zdraví a život zaměstnance

(obdobnou povinnost stanovil trestní zákon č. 117 říšského

zákoníku z roku 1852). Bezpečnosti práce se také věnoval živnostenský řád vydaný císařským patentem č. 227/1859 říšského zákoníku (sankce pro živnostníky za neplnění povinností a jednání proti předpisům „o potřebných zařízeních na ochranu života a zdraví pomocníků vzhledem k pracovním prostorám, strojům a pracovnímu náčiní“ atd.). Z technických předpisů zabývajících se stavem strojů a zařízení pak např. 6 7

§ 2 odst. 4 ZPr § 2 odst. 5 ZPr

8

ministerská nařízení z r. 1854, 1860 a 1866. Vedle zmíněných předpisů byly přijaty i předpisy, které zajišťovaly inspekci a kontroly v oblasti bezpečnosti práce. Podle zákona č. 117 ř. z., z roku 1883 o zřizování živnostenských dozorců vzniká živnostenská inspekce. Živnostenští inspektoři měli postavení státních úředníků, jejich úkolem bylo kontrolovat dodržování zákonných předpisů a to ze strany zaměstnanců i zaměstnavatelů (živnostenská inspekce pokračovala ve své činnosti až do roku 1952). V meziválečném Československu byly bezpečností práce a dozorem nad dodržováním zákonných ustanovení o ochraně zaměstnanců, kromě živnostenské inspekce technického dozoru, pověřeny ve větších organizacích též závodní výbory. Významné změny nastávají po druhé světové válce, kdy dochází ve světě k výraznému urychlení rozvoje průmyslu a technologií, tento rozvoj je doprovázen velmi vysokou pracovní úrazovostí, která trvá až do 50. let. Důvodem byly nedostatečné zkušenosti a příprava pracovníků, zavádění nových technologií a zvýšený důraz na produktivitu - tlak na vyšší efektivnost vede ke koncentraci výroby, k výstavbě nových rozsáhlejších a efektivnějších podniků, tato koncentrace technologií a provozů pak výrazně zvyšuje nebezpečí pro pracovníky a okolní obyvatelstvo v případě poruchy nebo havárie. Tyto skutečnosti přispívají k výraznému posunu v chápání bezpečnosti, společnost si začíná uvědomovat nezbytnost zvýšené pozornosti a vznikají první mezinárodní organizace (MOP, WHO, Rada Evropy), které se problematice BOZP věnují. V roce 1951 je vydán zákon č. 67/1951 Sb., o bezpečnosti při práci, kterým byla zrušena dosud platná ustanovení upravující otázky bezpečnosti práce (obsah tohoto zákona je ovlivněn politickou situací v tehdejším Československu, dochází k rozšíření pravomoci odborových orgánů a závodních inspektorátů v oblasti dohledu nad bezpečností práce na úkor státních úřadů). Další zlom nastal v 90. letech v souvislosti se vznikem malých a středních podniků, které kladly (a stále kladou) nedostatečný důraz na plnění úkolů BOZP a tato úloha není často svěřována specialistům. Význam a právní regulace dané oblasti pak dále vzrostla se vstupem ČR do Evropské unie.8

8

Více viz.: NOVÁK, Otto. Bezpečnost práce a 50 let VÚBP. [online] Praha: Bozpinfo, 2004 (www.bozpinfo.cz), viz. též další kapitoly

9

3. Mezinárodní organizace v oblasti BOZP

V oblasti

BOZP

působí

dvě

organizace

s celosvětovou

působností

–

Mezinárodní organizace práce a Světová zdravotnická organizace (obě v rámci OSN), jejichž hlavním úkolem je ochrana zdraví jedince. Na evropském poli pak Rada Evropy a Evropské společenství, jehož rozsáhlá aktivita v oblasti BOZP přímo zavazuje členské státy a významně ovlivňuje vnitrostátní právní úpravu této oblasti. Přes rozdílnost přístupů k řešení otázek v oblasti BOZP mají dokumenty uvedených mezinárodních organizací společné prvky: - obsahují požadavky na prvky národní politiky jednotlivých států v oblasti BOZP a nástroje řešení - vycházejí důsledně z odpovědnosti zaměstnavatelů za úroveň zabezpečení BOZP pro zlepšování zdraví pracovníků - zdůrazňují význam prevence, zejména primární prevence, tj. zjišťování nebezpečí a postupné odstraňování rizik přijímáním konkrétních opatření - zdůrazňují význam informování a školení pracovníků pro zvyšování úrovně jejich schopností ke zjišťování a odstraňování rizik - doporučují větší a aktivní účast pracovníků, resp. jejich zástupců a zaměstnavatelů na zlepšování pracovního prostředí se zaměřením na rozvoj služeb v BOZP - prosazují odpovídající zaškolení, výcvik a vzdělávání pracovníků - vyžadují posuzování zdravotního stavu pracovníků pro výkon konkrétní práce

3.1 Mezinárodní organizace práce Mezinárodní organizace práce (MOP) byla založena v r. 1919, od r. 1946 je specializovanou agencií systému OSN. Sídlem MOP je Ženeva, úředními jazyky jsou angličtina, francouzština, španělština, ruština, němčina, arabština a čínština. Cílem MOP je zlepšování pracovních a životních podmínek přijímáním mezinárodních pracovních

10

úmluv a doporučení stanovujících minimální standardy v oblastech jako jsou mzdy, pracovní doba a podmínky zaměstnání a sociální jistoty. MOP se zabývá rovněž výzkumem a aktivitami technické kooperace včetně přípravy na povolání a rozvoje managementu s cílem podpory demokracie a lidských práv, snížení nezaměstnanosti a chudoby, jakož i ochrany pracujících. Účast na činnosti MOP zajišťuje Stálá mise ČR při mezinárodních organizacích v Ženevě ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí. MOP formuluje mezinárodní pracovní standardy (minimální úroveň základních pracovních práv) zejména v oblastech svobody odborového sdružování a výkonu odborových práv, kolektivního vyjednávání, odstraňování nucené práce, rovnosti příležitostí a zacházení atd. Dále technickou pomoc zejména v oblastech profesního vzdělávání a rehabilitace, politika zaměstnanosti, pracovní administrativa rozvoj managementu, družstva, sociální zabezpečení, pracovní statistiky a bezpečnost a ochrana zdraví při práci. Podporuje rozvoj nezávislých zaměstnavatelských a zaměstnaneckých organizací a poskytuje pro ně školící a poradenské služby. Činnost MOP je finančně zabezpečována prostřednictvím příspěvků členských států v rámci schváleného rozpočtu. V rámci systému OSN má MOP zcela unikátní tripartitní strukturu - na jejím fungování se podílí zástupci zaměstnanců a zaměstnavatelů jakožto v zásadě rovnocenní partneři vlád členských států (jedinými rozdílem je přijímání rozpočtu MOP pouze delegáty vlád a hlasování na Mezinárodní konferenci práce, při němž má vládní skupina dvojnásobný počet hlasů).

Všechny normy (úmluvy, protokoly a doporučení MOP), přijaté Mezinárodní konferencí práce (MKP)9, jsou rozeslány jednotlivým členským státům, které jsou v souladu s Ústavou MOP povinny předložit úmluvu orgánu anebo orgánům, do jejichž pravomoci tato záležitost patří (zákonodárnému sboru, parlamentu). Členské státy MOP informují generálního ředitele MÚP o přijatých opatřeních a o tom, že normy byly

9

MKP se koná se v červnu každého roku v Ženevě. Každý členský stát je reprezentován dvěma vládními delegáty, jedním delegátem zaměstnavatelů a jedním delegátem zaměstnanců. Na konferenci se stanoví a přijímají mezinárodní pracovní standardy, diskutuje o celosvětově významných sociálních a pracovních otázkách, přijímá se rozpočet MOP spolu s finančními příspěvky jednotlivých členů a volí členové Správní rady. 9 Smlouvu podepsalo 61 států z celého světa včetně Československa

11

příslušnému orgánu předloženy. Pokud členský stát úmluvu či protokol neratifikuje, má pouze povinnost na vyzvání Správní rady podat zprávu o stavu legislativy a praxe v oblasti upravené neratifikovanou úmluvou a uvést důvody bránící ratifikaci. Je-li rozhodnuto o ratifikaci úmluvy nebo protokolu, je ratifikační listina zaslána generálnímu řediteli, u kterého je zaregistrována. Přijetí či ratifikace úmluvy nemá vliv na zákonodárství, kolektivní smlouvy či praxi, které upravují podmínky zaměstnanců výhodněji, než přijatá či ratifikovaná úmluva. V oblasti BOZP se jedná zejména o Úmluvu č. 155 o bezpečnosti a zdraví pracovníků a o pracovním prostředí (1981) a Úmluvu č. 161 o závodních zdravotních službách (1985)10. Nejsou-li ratifikované úmluvy v členském státě dodržovány, mohou být za určitých podmínek podány stížnosti MÚP.

3.2 Světová zdravotnická organizace (WHO) Návrh na vytvoření nezávislé mezinárodní zdravotnické organizace v rámci OSN se objevil v

roce 1945 na Konferenci OSN o mezinárodní organizaci, její

účastníci jednohlasně schválili tento návrh Brazílie a Číny a o rok později byla v New Yorku podepsána Zakládací smlouva Světové zdravotnické organizace (nabyla platnosti v dubnu 1948).11 Od svého vzniku v roce 1948 podporuje Světová zdravotnická organizace mezinárodní spolupráci v oblasti zdravotnictví, realizuje programy na potírání a úplné odstranění některých nemocí a usiluje o celkové zlepšení kvality lidského života. Cílem činnosti organizace je dosažení co nejlepšího zdraví pro všechny. Hlavními směry činnosti WHO je vypracování zdravotní politiky a konzultační činnost dle potřeb členských států, odborná pomoc při vypracování národních zdravotnických strategií, sledování indikátorů zdravotního stavu populace a ukazatelů hodnotících zdravotnické systémy jednotlivých států, rozvoj a testování nových technologií a postupů pro kontrolu nemocí a řízení zdravotní péče. V této souvislosti je třeba zmínit program

10

Přehled všech úmluv viz. http://osha.europa.eu

12

,,Zdraví pro 21. století“ (publikován v r. 1999), který je významným koncepčním a koordinačním nástrojem v oblasti péče o zdraví všech skupin obyvatelstva.12

3.3 Rada Evropy Rada Evropy je mezivládní organizace sídlící ve Štrasburku (vznikla v roce 1949), která sehrála v oblasti BOZP důležitou úlohu při tvorbě evropské legislativy. V současné době sdružuje 47 zemí z celé Evropy13 (posledním přijatým státem je Černá hora). Zřejmě nejvýznamnějším dokumentem v oblasti BOZP přijatým Radou Evropy v Turíně (1961) je Evropská sociální charta (ESCH) a s ní související dokumenty14, které tvoří základ v oblasti sociální politiky. Amsterodamskou smlouvou byla ESCH uznána za standart sociálních práv v EU. Vedle všeobecného závazku smluvních stran respektovat základní práva a principy obsahuje ESCH také články, které zavazují státy k provádění konkrétních opatření. V článku 3 ESCH jsou ustanovení o právech na bezpečné a zdravé pracovní podmínky, které mají být zajištěny: - vydáváním právních předpisů k zajištění BOZP - stanovením opatření k vynucení těchto právních předpisů formou státního dozoru - projednáváním opatření, která jsou zaměřena na zlepšení BOZP, s organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků tam, kde tyto organizace existují. K ESCH byl později přijat Dodatkový protokol (1988), kterým byla práva v oblasti BOZP rozšířena o právo zaměstnanců na informace a konzultace, právo na účast při stanovování a zlepšování pracovních podmínek a pracovního prostředí v podniku, včetně práva každé starší osoby na sociální ochranu. Mezi další přijaté dokumenty patří Pozměňovací protokol k ESCH (1991), Protokol k Evropské sociální chartě zavádějící

12

Tento program byl také aplikován na podmínky České republiky, jedná se o národní program zdraví (usnesení z r. 2002 ,,k Dlouhodobému programu zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva České republiky Zdraví pro 21. století“), ve kterém byly stanoveny priority v oblasti zlepšení zdravotního stavu populace. 13 Dalším 5 zemím poskytla Rada Evropy status pozorovatele (Svatá stolice, Spojené státy americké, Kanada, Japonsko a Mexiko) 14 Česká republika ratifikovala ESCH v roce 1999. V souladu s ní je povinna pravidelně předkládat kontrolní zprávy o realizaci ustanovení, které ratifikovala.

13

systém kolektivních stížností (1995) a Revidovaná ESCH (1996), reagující na nové politické a ekonomické podmínky v Evropě.

3.4 Evropská unie Problematika bezpečnosti a ochrany zdraví při práci představuje jednu z nejdůležitějších a nejvíce rozvinutých oblastí sociální politiky EU (jedná se o součást prvního pilíře EU), akce Společenství na tomto poli mají svůj právní základ v článku 137 Smlouvy o založení ES.15 Politikou BOZP se v rámci Evropské komise zabývá Generální ředitelství pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti. Jako poradní orgán Komise byl zřízen Poradní výbor pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci, jehož členy jsou zástupci vlád a sociálních partnerů členských států. Problematika BOZP je také předmětem činnosti Evropské agentury pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci, která sídlí ve španělském Bilbau. Jejím posláním je zvýšit bezpečnost, ochranu zdraví a produktivitu na evropských pracovištích. Agentura je tripartitní organizací, což znamená, že spolupracuje se zástupci vlád, zaměstnavatelů a pracovníků.

3.4.1 Právní předpisy EU v oblasti BOZP Rada ministrů (nyní Rada Evropské unie)16 přijala v roce 1974 první Sociální akční program Společenství, sledující tři hlavní cíle: zlepšení pracovních a životních podmínek, účast pracovníků na řízení jejich firem a konečně dosažení vyšší a lepší zaměstnanosti. V rámci plnění tohoto programu byla v období 1974 až 1986 přijata řada

15

Opatření zvyšující bezpečnost a ochranu zdraví pracovníků se přijímají již od roku 1952, kdy vzniklo Evropské společenství uhlí a oceli. Od té doby byl přijat rozsáhlý soubor právních předpisů, jehož cílem je pokrývat co nejvíce rizik při co nejmenší regulaci. 16 Rada Evropské unie představuje orgán, v němž jsou zastoupeny členské státy a to vždy jedním zástupcem na ministerské úrovni. Příslušným ministrem je ministr, do jehož resortu spadá projednávaná agenda. Zároveň může tedy zasedat několik složení Rad současně. Dříve (do listopadu 1993) proto byla rada EU nazývána Radou ministrů.

14

směrnic týkajících se mimo jiné i oblasti BOZP zdraví (ochrana před ionizujícím zářením, před chemickými, fyzikálními a biologickými činiteli, bezpečnostní značení).17 Důležitým momentem pak bylo přijetí jednotného evropského aktu v roce 1987, v kterém je obsažen závazek, že Společenství bude podporovat sociální dimenzi jednotného trhu přijímáním směrnic obsahujících minimální požadavky, pokud jde o bezpečnost a ochranu zdraví při práci (to samozřejmě nebrání tomu, aby členské země samy zaváděly přísnější požadavky ve vnitrostátní úpravě). Základ právních předpisů EU v oblasti BOZP tedy tvoří rámcové směrnice18 s širokou oblastí působnosti, jakož i další směrnice zabývající se konkrétními záležitostmi z oblasti BOZP. Tyto směrnice stanovují minimální požadavky a hlavní zásady, stejně jako povinnosti zaměstnavatelů a zaměstnanců. Připravuje je komise EU a jsou přijímány jako společný dokument Radou ministrů a Evropským parlamentem. Jsou pro členské státy obligatorní a jejich cílem je zharmonizovat národní právní předpisy s právem Evropských společenství. Zásadním a klíčovým dokumentem stanovujícím požadavky na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na pracovišti je rámcová směrnice 89/391 EHS, o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, která vyčerpávajícím způsobem charakterizuje systém ochrany zdraví a bezpečnosti práce v EU.

Požaduje, aby zaměstnavatel vyhodnotil rizika, která při prováděných

pracovních činnostech ohrožují nebo mohou ohrožovat zdraví a zajistit snížení těchto rizik na úroveň neohrožující zdraví osob. Dále požaduje, aby všichni zaměstnanci byli o těchto rizicích informováni, dostalo se jim příslušného bezpečnostního a zdravotního výcviku a potřebného vybavení osobními ochrannými pracovními prostředky zajišťujícími dostatečnou ochranu jejich zdraví. Směrnice obsahuje také požadavky týkající se zajištění preventivní zdravotní péče a zajištění účasti zaměstnanců při rozhodování ve věcech bezpečnosti a ochrany zdraví na pracovišti, na ní pak navazuje rámcová směrnice 91/383/EHS, kterou se doplňují opatření ke zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci pracovníkům se stálým nebo přechodným pracovním poměrem 17

Tyto směrnice byly přijímány na základě jednomyslnosti všech členů, ke změně došlo až r. 1987 Jednotným evropským aktem kterým byly rozšířeny pravomoci Společenství a Rada mohla nadále o těchto otázkách rozhodovat kvalifikovanou většinou. 18 Specifickým znakem směrnice ES je závaznost ve smyslu výsledku, kterého má být dosaženo a prakticky je adresována vládám jednotlivých členských států. Volba forem a prostředků, kterými bude stanovených výsledků dosaženo je nechána na národní úrovni. Proto směrnice neplatí přímo a je nutné její požadavky zapracovat do národního, tedy i do českého právního řádu.

15

a směrnicí 2007/30/ES kterou se mění směrnice Rady 89/391/EHS za účelem zjednodušení a racionalizace zpráv o praktickém uplatňování. Oblast BOZP je dále upravena řadou dílčích směrnic EU.19

3.4.2 Soudcovské právo Vedle rozsáhlé úpravy oblasti BOZP v rámci právních předpisů EU (směrnic) hraje významnou roli též tzv. Soudcovské právo - tj. judikatura Evropského soudního dvora (ESD). Ten je pověřen Smlouvou ES vykládat a posuzovat platnost, jakož i aplikovat právo vyplývající ze zřizovacích smluv a přijatých orgány Společenství. Judikatura ESD je závazná nejen pro subjekty přímo účastnící se sporu, ale i pro národní soudy. Podle ESD jsou směrnice přímo vynutitelné, jestliže je členský stát neimplementuje řádně a ve lhůtě směrnicemi stanovené a pokud jsou opatření směrnice dostatečně jasná, přesná a bezpodmínečná. Z praxe známe celou řadu rozhodnutí Soudu v oblasti BOZP, hned několik z nich se týká směrnice 89/391/EHS, o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci: např. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. června 2008 Komise Evropských společenství v. Francouzská republika (Věc C-226/06) nebo Rozsudek Soudního dvora ze dne 15. června 2006 - Komise Evropských společenství v. Švédské království (Věc C-459/04). V obou těchto případech bylo deklarováno nesplnění povinnosti v důsledku neúplného provedení všech článků směrnice. V souvislosti se směrnicí 92/57/EHS, o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na dočasných nebo mobilních staveništích pak např. Rozsudek Soudního dvora ze dne 25. července 2008 – Komise v. Itálie (Věc C-504/06), kdy bylo opět deklarováno nesplnění povinnosti ze strany členského státu. 20

19

Např. směrnice 89/654/EHS, o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví na pracovišti (první samostatná směrnice ve smyslu článku 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS), směrnice 92/57/EHS, o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na dočasných nebo mobilních staveništích, směrnice 89/686/EHS, o sbližování právních předpisů členských států týkajících se osobních ochranných prostředků a řada dalších. Přehled nejdůležitějších viz. http://osha.europa.eu. 20 Více případů viz. judikatura ESD (např. http://curia.europa.eu)

16

4. Právní úprava BOZP v ČR

Požadavky kladené na BOZP (v ČR i ve světě) jsou ovlivněny vývojovými trendy na trhu práce (změny ve struktuře pracovní síly - zvyšuje se podíl starších zaměstnanců v důsledku prodlužování pracovní aktivity populace, dále dochází k nárůstu požadavků na flexibilitu pracovní síly - častější změny profese a mobilita zaměstnanců přináší jejich větší zranitelnost,), technickým rozvojem, objevem nových lékařských poznatků a celkově stále se zvyšujícím nárokům na ochranu zdraví člověka.

4.1 Právní předpisy BOZP v České republice Se vstupem České republiky do Evropské unie se harmonizace právního řádu s právem Evropských společenství dotkla také právní úpravy bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Původní právní úprava BOZP, která obsahovala hlavně základní práva a povinnosti zaměstnavatele a základní práva zaměstnance, také nevyhovovala současným společensko - ekonomickým podmínkám (zvláště pak podnikatelskému prostředí, včetně působení firem ze států mimo ČR) a prošla rozsáhlými změnami.21

Základní právní rámec problematiky BOZP tvoří Ústava České republiky a Listina základních práv a svobod

22

, právní předpisy EU, ratifikované mezinárodní

úmluvy, jimiž je ČR vázána23 a vnitrostátní právní předpisy. Specifické postavení mají nálezy Ústavního soudu ČR.24 Platná právní úprava je obsažena ve více než 80 právních předpisech, především v zákonech :

21

Např. přijetím nového zákoníku práce (č. 262/2006 Sb.) a zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (zákon č. 309/2006 Sb.) 22 V Listině základních práv a svobod (zákon č. 2/1993 Sb.) je v článku 28 zakotveno právo zaměstnanců na uspokojivé pracovní podmínky. 23 Viz. kapitola 4. věnovaná mezinárodním organizacím v oblasti BOZP 24 Srov. Nález Ústavního soudu ze dne 12. března 2008 ve věci návrhu na zrušení některých ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce

17

- zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce - zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci - zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví - zákon ČNR č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu - zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce - zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky - zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů - zákon č. 59/2006 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými přípravky

Oblast BOZP dále upravuje značné množství nařízení vlády a vyhlášek, přijaté k provedení těchto zákonů (jedná se převážně o podrobnější úpravu povinností a požadavků uvedených v zákoně).25

Důležitým znakem BOZP je obligatornost, její zajištění je právní povinností zaměstnavatelů i zaměstnanců, což je vedle rozsáhlé právní úpravy zajišťováno též vynucováním plnění těchto povinností. Jednak kontrolními orgány států - státní mocí, konkrétně pak inspekcí práce (od 1.července 2005 nahradila státní odborný dozor nad bezpečností práce), prostřednictvím orgánů státní báňské správy (Českým a obvodními báňskými úřady) a státním zdravotním dozorem (Ministerstvem zdravotnictví a krajskými hygienickými stanicemi), dále pak zaměstnavateli v rámci vyžadování plnění pracovních povinností (včetně zvláštních povinností vedoucích zaměstnanců).

25

Např. prováděcí předpisy k ZPr: Nařízení vlády č. 494/2001 Sb., kterým se stanoví způsob evidence, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, Nařízení vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků či Vyhláška č. 288/2003 Sb., kterou se stanoví práce a pracoviště, které jsou zakázány těhotným ženám,kojícím… a řada dalších k provedení výše zmíněných zákonů.

18

4.1.1 Osobní působnost

BOZP je zejména institutem práva pracovního – tedy odvětví, regulujícího vztahy vznikající mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci při výkonu závislé práce. Právní úprava této oblasti tak plně dopadá na pracovněprávní vztahy (pracovní poměr a práce na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr) a na obdobné pracovní vztahy (např. pracovní vztahy mezi družstvem a jeho členy). Právní úprava BOZP se také vztahuje na případy, kdy zaměstnanec vykonává sjednanou práci mimo pracoviště zaměstnavatele podle dohodnutých podmínek, v pracovní době, kterou si sám rozvrhuje (zpravidla práce doma), v tomto případě ovšem nelze použít právní úpravu těch pracovních podmínek, které zaměstnavatel nemůže ovlivnit (podmínky na pracovišti, bezpečnostní přestávky, atd.). Pro příslušníky Policie ČR, Hasičského záchranného sboru, Vězeňské služby a Celní správy (bezpečnostních sborů) se použije samostatná právní úprava. Nejedná se totiž o pracovní, ale o služební vztah (zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů). Rovněž pro příslušníky Armády České republiky platí samostatná právní úprava BOZP (zákony č. 220/1999 Sb. a č. 221/1999 Sb.). Bezpečnost a ochrana zdraví při práci však přesahuje hranice závislé práce, její požadavky se vztahují i na osoby, u nichž se o závislou práci evidentně nejedná. Proto se právní úprava obsažená v zákoně č. 309/2006 Sb. a v zákoníku práce vztahuje také na zaměstnavatele - fyzické osoby, kteří sami pracují, fyzické osoby – podnikatele, které nikoho nezaměstnávají (avšak provozují samostatnou výdělečnou činnost), na spolupracující manžele a děti výše zmíněných osob a dále na fyzické nebo právnické osoby, které jsou zadavatelem stavby nebo jejím zhotovitelem (resp. se na zhotovení stavby podílejí).26 Předpisy o BOZP se vztahují též na žáky středních škol včetně odborných učilišť (ustanovení zákona č.561/2004 Sb., školský zákon) při praktickém vyučování a na studenty vysokých škol při praktické výuce a praxi (ustanovení zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách). 26

Na tyto osoby se uvedená úprava vztahuje s přihlédnutím k podmínkám vykonávané činnosti nebo poskytování služeb a jejich vztahu, tj. přiměřeně. Jestliže zákon používá pojem zaměstnanec či zaměstnavatel, rozumí se tím příslušná uvedená osoba.

19

4.1.2 Věcná působnost

Za věcnou působnost (tedy předmět úpravy) právních předpisů BOZP můžeme považovat tři základní oblasti, a to :

- bezpečnost práce, jejíž právní úprava zahrnuje obecná pravidla chování zaměstnavatele a zaměstnanců, upravená především v zákoníku práce a v zákoně o BOZP (a v prováděcích předpisech k nim vydaných), a pravidla obsluhy strojů technických zařízení, dopravních prostředků, přístrojů a nářadí, která jsou stanovena v zákoně o BOZP (konkrétně v nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí, dále pak v některých zvláštních právních předpisech a návodech výrobce pro obsluhu) - vytváření a ochranu zdravých pracovních podmínek, včetně hygieny práce dle právní úpravy v zákoníku práce, v zákoně o BOZP a prováděcích předpisech k nim (nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, nařízení vlády č.101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí). Do této kategorie spadá i posuzování rizikovosti práce podle závazné kategorizace prací, včetně určení rizikových pracovišť, jakož i některé součásti závodní lékařské péče, a to odborná poradenská činnost pro zaměstnavatele a preventivní (zejména kontrolní) činnost lékaře s hygienickým zaměřením. - posuzování zdravotní způsobilosti zaměstnanců k práci, a to při vstupních, periodických, řadových, mimořádných a výstupních lékařských preventivních prohlídkách, stanovených zdravotnickými právními předpisy, zákoníkem práce a ve zvláštních právních předpisech (tato činnost je součástí závodní zdravotní péče. Uvedené členění má význam především kompetenční (z hlediska působnosti státních orgánů), částečně i legislativní. V praxi i v právní úpravě se tyto součásti vzájemně prolínají a jsou neoddělitelné.27

27

Strukturu BOZP můžeme také posuzovat podle působnosti příslušných státních orgánů (péče o bezpečnost práce na jedné straně, na druhé pak ochrana zdraví zaměstnanců). Avšak ani toto dělení není zcela jednoznačné, obě součásti jsou úzce propojeny a působnost příslušných orgánů se tak prolíná.

20

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci úzce souvisí s dalšími oblastmi ochrany zaměstnanců (případně jiných fyzických osob). V oblasti pracovního práva se jedná například o úpravu pracovní doby28 či právní úpravu odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání, význam má také spojitost s právním vymezením technických požadavků na stroje, technická zařízení, dopravní prostředky a další výrobky uváděné na trh.

4.2 Práva a povinnosti zaměstnavatele a zaměstnanců V této kapitole se věnuji základnímu vymezení práv a povinností zaměstnanců a zaměstnavatelů stanovených zákoníkem práce. Jedná se, jak je v oblasti BOZP samozřejmé, o úpravu obligatorní; zaměstnavatel (zaměstnanec) se od ní nemůže ani přes souhlas obou stran odchýlit.

4.2.1 Povinnosti zaměstnavatele V zákoníku práce je stanoveno, že zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu práce. Péče o bezpečnost a ochranu zdraví při práci uložená zaměstnavateli ZPr nebo zvláštními právními předpisy je nedílnou a rovnocennou součástí pracovních povinností vedoucích zaměstnanců na všech stupních řízení v rozsahu pracovních míst, která zastávají. Pokud plní na jednom pracovišti úkoly zaměstnanci dvou a více zaměstnavatelů, jsou zaměstnavatelé povinni vzájemně se písemně informovat o rizicích a přijatých opatřeních k ochraně před jejich působením, která se týkají výkonu práce a pracoviště, a spolupracovat při zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci pro všechny

28

Délka a rozvržení pracovní doby, zařazení přestávek v práci , nepřetržitých odpočinků mezi směnami a v týdnu, regulace práce přesčas, to vše prokazatelně ovlivňuje schopnost zaměstnance pracovat bezpečně.

21

zaměstnance na pracovišti. Na základě písemné dohody zúčastněných zaměstnavatelů touto dohodou pověřený zaměstnavatel koordinuje provádění opatření k ochraně bezpečnosti a zdraví zaměstnanců a postupy k jejich zajištění. Náklady spojené se zajišťováním bezpečnosti a ochrany zdraví při práci hradí zaměstnavatel. Výslovně je určeno, že tyto náklady nesmějí být přenášeny přímo ani nepřímo na zaměstnance.29

Zaměstnavatel musí vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům. Touto prevencí rizik se rozumí všechna opatření vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a z opatření zaměstnavatele, která mají za cíl předcházet rizikům, odstraňovat je nebo minimalizovat působení neodstranitelných rizik. Dále je zaměstnavatel povinen soustavně vyhledávat nebezpečné činitele a procesy pracovního prostředí a pracovních podmínek, zjišťovat jejich příčiny a zdroje. Na základě tohoto zjištění pak vyhledávat a hodnotit rizika a přijímat opatření k jejich odstranění a provádět taková opatření, aby v důsledku příznivějších pracovních podmínek a úrovně rozhodujících faktorů práce dosud zařazené podle zvláštního právního předpisu jako rizikové mohly být zařazeny do kategorie nižší. K tomu musí pravidelně kontrolovat úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zejména stav výrobních a pracovních prostředků a vybavení pracovišť a úroveň rizikových faktorů pracovních podmínek, a dodržovat metody a způsob zjištění a hodnocení rizikových faktorů podle prováděcího právního předpisu. Není-li možné rizika odstranit, je zaměstnavatel povinen je vyhodnotit a přijmout opatření k omezení jejich působení tak, aby ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců bylo minimalizováno. Přijatá opatření jsou nedílnou a rovnocennou součástí všech činností zaměstnavatele na všech stupních řízení. O vyhledávání a vyhodnocování rizik a o přijatých opatřeních vede zaměstnavatel dokumentaci. Při přijímání a provádění opatření (technických, organizačních atd.) k prevenci rizik vychází zaměstnavatel ze všeobecných preventivních zásad uvedených v ZPr, kterými se budu blíže zabývat v další části mé práce. 29

§ 101 ZPr

22

Základní povinnosti zaměstnavatelů jsou dále v zákonech specifikovány a je stanovena řada zvláštních konkrétních povinností, mezi nejvýznamnější patří : - zajišťování prevence rizik, jako souhrn opatření k předcházení rizikům, jejich vyhledávání, vyhodnocování, odstraňování nebo minimalizování. Zaměstnavatel je povinen pravidelně kontrolovat úroveň BOZP, zejména stav výrobních a pracovních prostředků a vybavení pracovišť a úroveň rizikových faktorů pracovních podmínek. - školení zaměstnanců o právních a ostatních předpisech k zajištění BOZP, poskytování zaměstnancům potřebné informace o rizicích a o opatřeních na ochranu před jejich působením a udílení pokynů k zajištění BOZP - zajištění závodní preventivní péče, a to na základě smlouvy se zdravotnickým zařízením (např. s praktickým lékařem) - zajištění podmínek pro poskytování první pomoci zaměstnancům - poskytování potřebných osobních ochranných pracovních prostředků, včetně pracovních oděvů a obuvi, mycích a dezinfekčních prostředků a ochranných nápojů pro zaměstnance - vyšetřování a evidence pracovních úrazů a evidence nemocí z povolání - zajištění prostorového a konstrukčního uspořádání a vybavení pracovišť, odpovídajícího bezpečnostním požadavkům a hygienickým limitům na pracovní prostředí a pracoviště - zajištění odborně způsobilých zaměstnanců k výkonu prací a obsluze technických zařízení, u nichž to právní předpisy stanoví - dodržování zákazu některých prací, respektive zákazu prací pro některé skupiny zaměstnanců (např. pro ženy, těhotné ženy, mladistvé). - zabezpečení práva zaměstnanců a jejich zástupců na účast při řešení otázek BOZP

4.2.2 Práva a povinnosti zaměstnanců Práva a povinnosti zaměstnanců úzce souvisejí s povinnostmi zaměstnavatelů, jejich základní úpravu nalezneme v § 106 ZPr., jedná se o:

23

- právo na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, na informace o rizicích jejich práce a na informace o opatřeních na ochranu před jejich působením (informace musí být pro zaměstnance srozumitelná). - oprávnění odmítnout výkon práce, která bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje jejich život nebo zdraví, popř. život nebo zdraví jiných osob

(takové

odmítnutí nelze posuzovat jako nesplnění povinnosti zaměstnance). - právo a povinnost podílet se na vytváření bezpečného a zdraví neohrožujícího pracovního prostředí, a to zejména uplatňováním stanovených a zaměstnavatelem přijatých opatření a svou účastí na řešení otázek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. - povinnost dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví fyzických osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání, případně opomenutí při práci. Znalost základních povinností vyplývajících z právních a ostatních předpisů a požadavků zaměstnavatele k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je nedílnou a trvalou součástí kvalifikačních předpokladů zaměstnance, z tohoto důvodu je povinen: a) účastnit se školení zajišťovaných zaměstnavatelem zaměřených na bezpečnost a ochranu zdraví při práci včetně ověření svých znalostí, b) podrobit se preventivním prohlídkám, vyšetřením nebo očkováním stanoveným zvláštními právními předpisy (zákon č. 258/2000 Sb.) c) dodržovat právní a ostatní předpisy a pokyny zaměstnavatele k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, s nimiž byl řádně seznámen, a řídit se zásadami bezpečného chování na pracovišti a informacemi zaměstnavatele, d) dodržovat při práci stanovené pracovní postupy, používat stanovené pracovní prostředky, dopravní prostředky, osobní ochranné pracovní prostředky a ochranná zařízení a svévolně je neměnit a nevyřazovat z provozu, e) nepožívat alkoholické nápoje a nezneužívat jiné návykové látky (zákon č. 167/1998 Sb.) na pracovištích zaměstnavatele a v pracovní době i mimo tato pracoviště, nevstupovat pod jejich vlivem na pracoviště zaměstnavatele a nekouřit na pracovištích a v jiných prostorách, kde jsou účinkům kouření vystaveni také nekuřáci. Zákaz požívání alkoholických nápojů se nevztahuje na zaměstnance, kteří pracují v nepříznivých mikroklimatických podmínkách, pokud požívají pivo se sníženým obsahem alkoholu, a

24

na zaměstnance, u nichž požívání těchto nápojů je součástí plnění pracovních úkolů nebo je s plněním těchto úkolů obvykle spojeno, f) oznamovat svému nadřízenému vedoucímu zaměstnanci nedostatky a závady na pracovišti, které ohrožují nebo by bezprostředně a závažným způsobem mohly ohrozit bezpečnost nebo zdraví zaměstnanců při práci, zejména hrozící vznik mimořádné události nebo nedostatky organizačních opatření, závady nebo poruchy technických zařízení a ochranných systémů určených k jejich zamezení, g) s ohledem na druh jím vykonávané práce se podle svých možností podílet na odstraňování nedostatků zjištěných při kontrolách orgánů, kterým přísluší výkon kontroly podle zvláštních právních předpisů, (např. zák. č. 251/2005 Sb., o inspekci práce) h) bezodkladně oznamovat svému nadřízenému vedoucímu zaměstnanci svůj pracovní úraz, pokud mu to jeho zdravotní stav dovolí, a pracovní úraz jiného zaměstnance, popřípadě úraz jiné fyzické osoby, jehož byl svědkem, a spolupracovat při objasňování jeho příčin, i) podrobit se na pokyn oprávněného vedoucího zaměstnance písemně určeného zaměstnavatelem zjištění, zda není pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek. (Zákon č. 379/2005 Sb., zákon č. 167/1998 Sb.)

V rámci závodní preventivní péče je u zaměstnance vyloučená svobodná volba lékaře, protože při závodní preventivní péči jde především o posouzení zdravotního stavu zaměstnance ve vztahu k práci, a to na základě znalosti konkrétních podmínek práce příslušným lékařem. Zaměstnanec je povinen podrobit se na vyzvání zaměstnavatele preventivní prohlídce podle zdravotních předpisů u lékaře, kterého si k výkonu závodní preventivní péče zvolí zaměstnavatel.

4.2.3 Povinnosti zaměstnavatele a zaměstnanců při pracovních úrazech a nemocech z povolání

Cílem právní úpravy povinností zaměstnavatele a zaměstnanců při pracovních úrazech a nemocech z povolání je snaha o minimalizaci negativních dopadů s těmito

25

jevy souvisejících a samozřejmě snaha jejich výskytu v budoucnosti zabránit. Ideální by byl samozřejmě takový stav, kdy se tyto negativní jevy v pracovním procesu (téměř) vůbec nevyskytují, avšak dle mého názoru je dosažení tohoto stavu v praxi nemožné (zejména v oblastech s vysokým procentem úrazovosti, např. lesnictví, stavebnictví atd.).

Pracovní úraz Pracovní úraz můžeme definovat jako „poškození zdraví nebo smrt, které byly způsobeny zaměstnanci nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením vnějších vlivů při plnění pracovních úkolů v souvislosti s ním. Pracovním úrazem není úraz, který se zaměstnanci přihodil cestou do zaměstnání a zpět.“

Povinnosti zaměstnavatelů a zaměstnanců při vzniku pracovního úrazu jsou definovány v zákoníku práce. Způsob evidence, hlášení a zasílání záznamů o pracovním úrazu, vzor záznamu o úrazu a okruh orgánů a institucí, kterým se ohlašuje pracovní úraz a zasílá záznam o pracovním úrazu pak stanoví nařízení vlády č. 494/2001 Sb. Zákoník práce ukládá zaměstnavateli, u kterého k pracovnímu úrazu došlo, povinnost objasnit příčiny a okolnosti vzniku tohoto úrazu za účasti zaměstnance, pokud to jeho zdravotní stav dovoluje, svědků a za účasti odborové organizace nebo zástupce v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Bez vážných důvodů nesmí měnit stav na místě úrazu do doby objasnění příčin a okolností vzniku pracovního úrazu. Zaměstnavatel vede v knize úrazů evidenci o všech úrazech, i když jimi nebyla způsobena pracovní neschopnost nepřesahující 3 kalendářní dny. Dále vyhotovuje záznamy a vede dokumentaci o všech úrazech, jejichž následkem došlo ke zranění zaměstnance s pracovní neschopností delší než tři kalendářní dny nebo pokud došlo k úmrtí zaměstnance.30 Jedno vyhotovení záznamu o úrazu musí předat zaměstnavatel postiženému zaměstnanci, v případě smrtelného úrazu jeho rodinným příslušníkům. 30

Skutečnost, že byl sepsán záznam o úrazu, ještě neznamená, že úraz bude odškodněn jako úraz pracovní. Informace uvedené v záznamu o úrazu mají však pro posouzení a rozhodování o odškodnění pracovního úrazu důležitý význam. Úraz může být odškodněn jako pracovní, pokud vznikl při plnění

26

Zaměstnavatel je povinen ohlásit pracovní úraz a zaslat příslušný záznam o úrazu orgánu státního odborného dozoru nebo orgánu vrchního dozoru státní báňské správy a příslušné zdravotní pojišťovně. Pokud se jedná o smrtelný pracovní úraz, musí zaměstnavatel zaslat záznam o úrazu také na územně příslušný útvar Policie České republiky, proto, aby mohlo být prošetřeno, jestli v souvislosti s úmrtím zaměstnance nebyl spáchán trestný čin. Záznamy o pracovních úrazech zasílá zaměstnavatel souhrnně za uplynulý měsíc nejpozději do pátého dne následujícího měsíce. Záznam o smrtelném pracovním úrazu se zasílá hned, nejpozději do pěti pracovních dnů. Zaměstnavatel je povinen vést evidenci zaměstnanců, u kterých byla uznána nemoc z povolání, jež vznikla na jeho pracovištích. Musí také uplatnit taková opatření, aby odstranil nebo minimalizoval rizikové faktory vyvolávající ohrožení nemocí z povolání nebo nemoc z povolání.

Povinností zaměstnance je pak bezodkladně oznámit svůj pracovní úraz svému nadřízenému, pokud to jeho zdravotní stav dovolí, a spolupracovat při vyšetřování příčin úrazu, resp. oznámit pracovní úraz jiné osoby, jehož byl svědkem a spolupracovat při vyšetřování jeho příčin.

Nemoc z povolání

Nemoc z povolání je vymezena v Nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, jako „nemoc vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů, pokud vznikly za podmínek uvedených v seznamu nemocí z povolání.“31 Uznávání nemocí z povolání je upraveno vyhláškou č. 342/1997 Sb., a provádějí je zdravotnická zařízení, která jsou uvedena v příloze k této vyhlášce, a to na základě posouzení zdravotnickým zařízením, jehož součástí je oddělení nebo klinika nemocí z povolání nebo pracovního lékařství. pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním; odpovědnosti se zaměstnavatel může zbavit zčásti nebo zcela v zákonem stanovených případech. 31

Nemocí z povolání se rozumí též akutní otrava vznikající nepříznivým působením chemických látek.

27

Zaměstnavatel je podle § 105 odst. 6 ZP povinen vést evidenci zaměstnanců, u nichž byla uznána nemoc z povolání, která vznikla na jeho pracovištích. Evidenci musí zaměstnavatel vést bez ohledu na to, zda v důsledku nemoci z povolání vznikla zaměstnanci škoda, či nikoliv. Účelem vedení evidence je zjištění a sumarizace vlivu pracovního prostředí na zdraví zaměstnanců a mělo by být podkladem pro následná preventivní opatření a odstraňování vlivů pracovních podmínek, které vedou ke vzniku nemocí z povolání.32 Dále uplatňuje taková opatření, aby odstranil nebo minimalizoval rizikové faktory, které vyvolávají ohrožení nemoci z povolání nebo nemoc z povolání.

4.3 Prevence rizik Základním cílem organizace při zajišťování BOZP je z pohledu požadavků právních předpisů předcházení vzniku úrazů, nemocí z povolání nebo jiného poškození zdraví v souvislosti s výkonem pracovních činností. Toho lze dosáhnout prostřednictvím systematického přístupu organizace k problematice bezpečnosti na základě zákoníkem práce stanovené povinnosti „vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům“. V terminologii české legislativy lze tohle vše shrnout pod pojem prevence rizik33. Prevencí rizik se podle zákoníku práce rozumí „všechna opatření vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a z opatření zaměstnavatele, která mají za cíl předcházet rizikům, odstraňovat je nebo minimalizovat působení neodstranitelných rizik“. Dále je zaměstnavatel povinen soustavně vyhledávat nebezpečné činitele a procesy pracovního prostředí a pracovních podmínek, zjišťovat jejich příčiny a zdroje. Na základě tohoto zjištění vyhledávat a hodnotit rizika a přijímat opatření k jejich 32

Zaměstnavatel tak musí uvést takové údaje, z nichž lze následně shora uvedené skutečnosti zjistit. V ZPr definici pojmu „riziko“ nenajdeme, teorie pracovního práva však tento pojem definuje jako „kombinaci pravděpodobnosti a rozsahu možného ohrožení nebo poškození zdraví zaměstnance, vystaveného v pracovním poměru jednomu nebo více potencionálním zdrojům pracovních úrazů nebo ohrožení zdraví zaměstnance“. V souvislosti s pojmem riziko považuji za nutné vymezit též pojem „zbytkové riziko“, které lze definovat jako „riziko, které nelze odstranit při realizaci všech opatření navržených v rámci prevence rizik“. 33

28

odstranění a provádět taková opatření, aby v důsledku příznivějších pracovních podmínek a úrovně rozhodujících faktorů práce dosud zařazené podle zvláštního právního předpisu jako rizikové mohly být zařazeny do kategorie nižší. K tomu musí pravidelně kontrolovat úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zejména stav výrobních a pracovních prostředků a vybavení pracovišť a úroveň rizikových faktorů pracovních podmínek, a dodržovat metody a způsob zjištění a hodnocení rizikových faktorů. V zákoníku práce jsou stanoveny všeobecné preventivní zásady (tj. zásady prevence rizik), kterými se rozumí : - omezování vzniku rizik - odstraňování rizik u zdroje jejich původu - přizpůsobování pracovních podmínek potřebám zaměstnanců s cílem omezení působení negativních vlivů práce na jejich zdraví - nahrazování fyzicky namáhavých prací novými technologickými a pracovními postupy - nahrazování nebezpečných technologií, výrobních a pracovních prostředků, surovin a materiálů méně nebezpečnými nebo méně rizikovými, v souladu s vývojem nejnovějších poznatků vědy a techniky - omezování počtu zaměstnanců vystavených působení rizikových faktorů pracovních podmínek překračujících nejvyšší hygienické limity a dalších rizik na nejnižší počet nutný pro zajištění provozu - plánování při provádění prevence rizik s využitím techniky, organizace práce, pracovních podmínek, sociálních vztahů a vlivu pracovního prostředí - přednostní uplatňování prostředků kolektivní ochrany před riziky oproti prostředkům individuální ochrany - provádění opatření směřujících k omezování úniku škodlivin ze strojů a zařízení - udílení vhodných pokynů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci

Podstatou prevence rizik je tedy především důsledná identifikace nebezpečí, posouzení rizik a stanovení potřebných opatření za účelem maximálního snížení negativních důsledků na bezpečnost a zdraví zaměstnanců.

29

Není-li možné rizika odstranit, je zaměstnavatel povinen je vyhodnotit a přijmout opatření k omezení jejich působení tak, aby ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců bylo minimalizováno. Přijatá opatření jsou nedílnou a rovnocennou součástí všech činností zaměstnavatele na všech stupních řízení34, dále je zaměstnavatel povinen zabezpečit opatření pro případ zdolávání mimořádných událostí, jako jsou např. havárie, požáry a povodně a opatření pro případnou evakuaci zaměstnanců včetně pokynů k zastavení práce a k okamžitému opuštění pracoviště.

4.4 Odborná způsobilost k zajišťování úkolů v prevenci rizik BOZP Právní úprava odborné způsobilosti (odborně způsobilých osob - OZO) je velmi důležitou součástí BOZP. Jedná se o oblast, která stanovuje minimální požadavky na úroveň zajištění úkolů v prevenci rizik, zásadně tak ovlivňuje četnost výskytu pracovních úrazů i nemocí z povolání jako jednoho z ukazatelů obecné vyspělosti BOZP v daném státu či podniku.

4.4.1 Činnost odborně způsobilé osoby (OZO)

Základní činnost OZO zahrnuje: - vytvoření systému řízení BOZP v podniku a jeho zavedení ve spolupráci s vedoucími zaměstnanci35 (vhodné je např. postupovat podle normy OHSAS 18001: 2008) - provádění činností, které mu z definovaného systému přísluší (tvorba řídících aktů, vyhledávání a hodnocení rizik při práci, včetně stanovení návrhů opatření, kategorizace 34

O vyhledávání a vyhodnocování rizik a o přijatých opatřeních vede zaměstnavatel dokumentaci. Norma OHSAS 18001 specifikuje požadavky na systém managementu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP), hlavním cílem je podpořit a propagovat správnou praxi v oblasti BOZP. Implementace této normy umožní organizaci systematické přípravy a zavedení politiky a cílů, které budou brát v úvahu nejen požadavky právních předpisů, ale i rizika v oblasti BOZP. Tato norma je koncipována tak, aby umožňovala integraci se systémem řízení kvality a ochrany životního prostředí, a aby mohla být uplatněna v organizacích všech typů a velikostí a v různých geografických, kulturních a sociálních podmínkách 35

30

prací, tvorba informačního systému a systému školení, provádění kontrol plnění úkolů BOZP vedoucími zaměstnanci atd.), - provádění kontroly funkčnosti systému řízení BOZP a navrhování jeho případných oprav - navrhování úpravy systému řízení podle měnících se podmínek a trvalé zlepšování zavedeného systému

Vlastní činnost OZO je pak logicky v každém podniku jiná, nejen v závislosti na zaměření firmy a její velikosti, ale především na vytvořeném systému řízení BOZP. Tento systém je vždy ovlivněn nejen vnějšími vlivy (legislativa, podnikatelské prostředí atd.), ale i vlivy vnitřními (systém řízení firmy, její struktura, interní informační systém, další systémy řízení atd.). To vše klade na OZO značné nároky, neboť se nejedná o pouhou práci v terénu, ale především o tvůrčí činnost v kanceláři, která mimo jiné požaduje dostatečnou představivost z hlediska komplexnosti a vývoje, kombinační schopnosti, tvůrčí myšlení, znalost chodu firmy a schopnost transformovat obecná pravidla na konkrétní podmínky ve firmě - interní předpis o zajištění BOZP v podniku by rozhodně neměl být sestaven z citací právních předpisů (avšak v praxi je tento jev poměrně běžný). OZO by se také měla podílet na šetření mimořádných událostí – například smrtelného úrazu, zaplavení firmy v důsledku povodně apod. OZO dále kontroluje plnění úkolů vedoucím zaměstnancem a jen jako ověření, případně doplnění kontroly, provádí kontrolu dodržování pravidel BOZP zaměstnanci (pokud zaměstnanec nepoužívá OOPP, jedná se o chybu vedoucího zaměstnance, neboť nevhodně řídí, resp. vůbec neřídí rizika při práci). Dále se zúčastňuje kontrol BOZP prováděných oprávněnými orgány (orgán inspekce práce, orgán ochrany veřejného zdraví, odbory) a hájí při nich oprávněné zájmy zaměstnavatele, rozhodně by neměl napomáhat při vyhledávání porušení právních předpisů.

Bezpečnostní technik V každodenní praxi i

odborné literatuře se stále můžeme setkat s pojmem

„bezpečnostní technik“, označujícím odborně způsobilé osoby zajišťující úkoly

31

v prevenci rizik, ačkoliv se v současné právní úpravě již nevyskytuje (toto označení se oficiálně používalo až do 1. 1. 2001). Pojem bezpečnostní technik byl plně vyhovující v době, kdy se bezpečnost a ochrana zdraví při práci zaměřovala na bezpečnost při práci se stroji, přístroji, ochranu před pády z výšky, do hloubky apod., tj. na bezpečnost a ochranu zdraví při práci spojené s technikou. V dnešní době však (jak vyplývá z výše uvedeného vymezení činnosti OZO) bezpečnost a ochrana zdraví při práci tento rámec výrazně přesahuje a zaměřuje se i na další otázky hodnocení pracovních podmínek. BOZP. Např. zkoumá, do jaké míry se jedná o práci ve vnuceném tempu (práci, při které si zaměstnanec nemůže volit pracovní tempo a jeho činnost je podřízena rytmu strojního zařízení nebo jiných osob), práci monotónní (kterou se rozumí pracovní činnost, pro niž je charakteristické opakování stále stejných úkonů pohybových či úkolových s omezenou možností zásahu zaměstnance do průběhu této činnosti), práci pod časovým tlakem spojenou s vysokým pracovním tempem atd.36. Obecně vzato se jedná o věci, které daleko přesahují hranice bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jak se chápala a vykládala v minulých letech. Pro oblast BOZP má také zásadní význam dodržování pracovní doby, zejména pak nepřetržitých odpočinků mezi směnami v týdnu z hlediska prevence pracovních úrazů (odpočatý zaměstnanec je méně náchylný k pracovním úrazům); z oblasti péče o zaměstnance např. pracovní podmínky těhotných žen, kojících žen a žen matek do konce devátého měsíce po porodu a mladistvých. Proto jsou základní znalosti pracovního práva nezbytnou součástí odborné způsobilosti v prevenci rizik.37 Z výše uvedeného vyplývá, že lze v současnosti pojem „bezpečnostní technik“ považovat za zastaralý, resp. nedostatečně vystihující oblast činnosti OZO. V praxi by pak neměl být dále používán.

36

V rámci Evropské unie se dále např. zkoumá do jaké míry ovlivňuje bezpečnost a ochranu zdraví při práci stres spojený; tyto otázky by měla zohlednit i naše legislativa bezpečnosti a ochrany zdraví při práci 37 Srov. Dandová, E. Jsem začínající bezpečnostní technik, 2007 (dostupné na www.bozpinfo.cz)

32

4.4.2 Právní předpisy upravující odbornou způsobilost v prevenci rizik BOZP

Tato oblast je pro členské státy EU (tedy i ČR) závazně upravena v rámcové směrnici 89/391/EHS, o provádění opatření ke zvýšení BOZP - konkrétně v článku 7, nazvaném „Služby pro ochranu a prevenci“. Ve vnitrostátních předpisech zejména v zákoně č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (konkrétně v hlavě III). Nyní uvedu pro srovnání konkrétní úpravu této problematiky ve vnitrostátní úpravě a ve směrnici EHS, následně se budu podrobněji zabývat jednotlivými ustanoveními, resp.rozdíly (rozpory) těchto předpisů.

Úprava EU Jedná se o problematiku upravenou, jak již bylo výše řečeno, v rámcové směrnici 89/391/EHS, o provádění opatření ke zvýšení BOZP - konkrétně v článku 7. Podle této směrnice: - jmenuje zaměstnavatel jednoho nebo více zaměstnanců k provádění činností týkajících se ochrany a prevence pracovních rizik v podniku nebo zařízení. - určeným zaměstnancům nesmí být jejich činnost týkající se ochrany a prevence pracovních rizik na újmu38 a musí mít dostatek času, aby mohli plnit své povinnosti vyplývající z této směrnice. - jestliže podnik nebo závod nemají dostatek odborně způsobilých osob na provádění ochranných opatření a opatření k prevenci rizik v podniku nebo závodě, musí zaměstnavatel využít externích odborníků (osob nebo služeb). - pokud zaměstnavatel využívá zmíněných osob nebo služeb, musí je seznámit s faktory, o kterých je mu známo nebo se předpokládá, že mají vliv na bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců a musí jim zajistit přístup k informacím o bezpečnostních a 38

Toto ustanovení v právní úpravě ČR nenajdeme. Jedná se zřejmě o obavu zákonodárce v případech, kdy se návrhy a zjištění OZO dostávají do rozporu s (finančními) zájmy zaměstnavatele, z tohoto důvodu by mohlo docházet k nátlaku či diskriminaci těchto osob.

33

zdravotních rizicích a o ochranných a preventivních opatřeních týkajících se jak celého podniku nebo závodu, tak každého druhu pracovního místa nebo povolání. - ve všech případech musí mít určení zaměstnanci i konzultované externí služby potřebné schopnosti a vyžadované prostředky a jejich počet musí být dostatečný s přihlédnutím k velikosti podniku (závodu) nebo rizikům, jimž jsou zaměstnanci vystaveni, a k jejich rozložení v rámci podniku nebo závodu. - členské státy mohou vymezit s ohledem na povahu činností a velikost podniku kategorie podniků, u kterých může zaměstnavatel, je-li odborně způsobilý, převzít úkoly v oblasti prevence rizik sám, tato odborná způsobilost musí být členskými státy vymezena.

Vnitrostátní úprava V § 9 zákona č. 309/2006 Sb. je stanovena povinnost zaměstnavatele zajišťovat a provádět úkoly v hodnocení a prevenci rizik možného ohrožení života nebo zdraví zaměstnance (dále jen "zajišťování úkolů v prevenci rizik") s ohledem na nebezpečí ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců při práci ve vztahu k předmětu činnosti zaměstnavatele, základní znalosti a dovednosti zaměstnanců, počet zaměstnanců, jejich odbornou připravenost a jimi vykonávanou práci. Zaměstnavatel může zajišťovat plnění úkolů v prevenci rizik, je-li k tomu způsobilý nebo odborně způsobilý v případech a za podmínek zákonem stanovených sám, jinak je povinen zajistit tyto úkoly odborně způsobilým zaměstnancem, kterého zaměstnává v pracovněprávním vztahu. Nemá-li takového zaměstnance, je povinen zajistit je jinou odborně způsobilou osobou. Dále pak platí, že zaměstnává-li zaměstnavatel : - nejvýše 25 zaměstnanců, může zajišťovat úkoly v prevenci rizik sám, má-li k tomu potřebné znalosti - 26 až 500 zaměstnanců, může zajišťovat úkoly v prevenci rizik sám, je-li k tomu odborně způsobilý, nebo jednou nebo více odborně způsobilými osobami - více než 500 zaměstnanců, zajišťuje úkoly v prevenci rizik vždy jednou nebo více odborně způsobilými osobami.

34

Zaměstnavatel je dále povinen: - poskytnout odborně způsobilé osobě k zajišťování úkolů v prevenci rizik zejména potřebné prostředky a dobu potřebnou k výkonu její činnosti, zvláště ve vztahu k zaměstnancům v pracovním poměru na dobu určitou, mladistvým zaměstnancům, těhotným zaměstnankyním, zaměstnankyním, které kojí, nebo zaměstnankyním-matkám dítěte do konce devátého měsíce po porodu a zaměstnancům agentury práce dočasně přiděleným k výkonu práce k jinému zaměstnavateli, - zajistit dostatečný počet odborně způsobilých osob, - poskytnout odborně způsobilé osobě dokumentaci a informace o všech skutečnostech a okolnostech, o nichž je mu známo, že mají nebo by mohly mít vliv na bezpečnost zaměstnanců nebo vést k poškození jejich zdraví,

Při zajišťování úkolů v prevenci rizik postupuje odborně způsobilá osoba v součinnosti s odborně způsobilými fyzickými osobami vykonávajícími svoji působnost podle zvláštních právních předpisů, s odborovou organizací a zástupcem pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Zaměstnavatel je povinen poskytnout odborně způsobilé osobě písemnosti týkající se pracovních úrazů a nemocí z povolání a potřebnou součinnost při předcházení ohrožení života a zdraví s ohledem na povahu rizika na jeho pracovištích, k přijetí ochranných opatření, jde-li o práce se zvýšeným ohrožením zdraví zaměstnanců a při výběru a volbě ochranných zařízení. Plní-li na jednom pracovišti úkoly v prevenci rizik více než 2 odborně způsobilé osoby, zaměstnavatel určí, kdo bude provádět koordinaci jejich činnosti

Předpokladem odborné způsobilosti fyzické osoby je: - alespoň střední vzdělání s maturitní zkouškou a dále - odborná praxe39 v délce alespoň 3 let; v délce 2 let, jestliže fyzická osoba dokončila vyšší odborné vzdělání nebo v délce 1 roku, jestliže fyzická osoba dokončila vysokoškolské vzdělání v bakalářském nebo magisterském studijním programu v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci - za odbornou praxi se považuje doba činnosti 39

Požadavek na délku odborné praxe se ve státech EU pohybuje v rozmezí 2 až 5 let (např. pětiletá praxe je požadována v Portugalsku). Některé státy odbornou praxi vůbec nepožadují (Francie, Belgie).

35

vykonávaná v oboru, ve kterém fyzická osoba bude zajišťovat úkoly v prevenci rizik nebo činnost v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci40 - doklad o úspěšně vykonané zkoušce z odborné způsobilosti

Při uznávání odborné kvalifikace nebo způsobilosti, kterou státní příslušníci členského státu Evropské unie nebo jejich rodinní příslušníci získali v jiném členském státě Evropské unie, se postupuje podle zvláštního právního předpisu.41 Zkouška z odborné způsobilosti se skládá opakovaně každých 5 let u zařízení, které má akreditaci na tuto činnost udělenou MPSV.

4.4.3

Rozbor a hodnocení problematiky odborné způsobilosti

v prevenci rizik BOZP

Právní úprava EU určuje jakýsi „minimální standard“ obecných požadavků v dané oblasti - jedná se o klasický jev, kdy směrnice zavazuje členské státy z hlediska dosaženého výsledku, vnitrostátní úprava často přesahuje nároky stanovené směrnicí a některé oblasti jsou ponechány na vnitrostátní úpravě, která se může lišit v důsledku rozdílné tradice či rozdílné úrovně právní úpravy dané oblasti. V České republice se tato směrnice promítá v zákoně č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Rád bych se nyní zaměřil na některá konkrétní ustanovení v obou právních předpisech a podrobněji se jim věnoval.

Osoby zajišťující plnění úkolů v prevenci rizik Ze znění rámcové směrnice „zaměstnavatel jmenuje jednoho nebo více zaměstnanců k provádění činností týkajících se ochrany a prevence pracovních rizik… jestliže podnik nebo závod nemají dostatek odborně způsobilých osob na provádění 40

Problémy této definice se budu zabývat dále, v části věnované rozboru a hodnocení této oblasti. Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace).

41

36

ochranných opatření a opatření k prevenci rizik v podniku nebo závodě, musí zaměstnavatel využít externích odborníků…“ jednoznačně vyplývá priorita zajištění úkolů v prevenci rizik odborně způsobilými osobami v rámci zaměstnaneckého poměru, v případě nedostatku těchto OZO pak externími odborníky. Význam tohoto ustanovení je dle mého názoru zřejmý - odborně způsobilá osoba v zaměstnaneckém poměru má mnohem lepší přehled o chodu podniku, zpravidla je mnohem lépe seznámena s riziky, které se v daném odvětví vyskytují, má přehled o technickém stavu osobních ochranných pracovních prostředků (resp. o vhodnosti konkrétních OOPP), o zdravotním stavu zaměstnanců, atd. Její motivace ke zlepšení BOZP na pracovišti (snížení výskytu pracovních úrazů, nemocí z povolání) je také obvykle vyšší, ať už z důvodu finanční motivace ze strany zaměstnavatele či jen bližšího osobního vztahu s ostatními zaměstnanci. Nezpochybnitelný je také fakt, že v případě trvalého zaměstnání OZO, tj. „paušálního výdaje – platu“ na všechny úkony spojené s prevencí rizik (kontrola stavu OOPP, školení zaměstnanců, zpracovávání dokumentace, vyhodnocování nových rizik, vedení statistik úrazovosti, atd.), je ve srovnání s platbou za každý jednotlivý úkon v této oblasti (využití externích odborníku), četnost těchto úkonů zpravidla daleko častější. OZO jako zaměstnanec v podniku je tedy nejlepší (ideální) „variantou“ zajištění prevence rizik v podniku. Je nutné zmínit, že prevence rizik BOZP nemusí být nutně jedinou pracovní náplní těchto osob, právní předpisy stanovují pouze povinnost poskytnout určeným osobám dostatek času na výkon této činnosti. Tento fakt má význam zejména u malých podniků, kdy problematika prevence rizik není natolik složitá a obsáhlá, aby se zaměstnavateli „vyplatilo“ odborně způsobilou osobu zaměstnávat. Druhou variantou je pak využití externích odborníků (česká právní úprava používá označení „jiná odborně způsobilá osoba“). Některé nevýhody této možnosti jsem již uvedl, za další (velmi významnou) pak považuji v praxi často velice rozdílnou odbornou úroveň těchto OZO,42 je zapotřebí věnovat zvýšenou pozornost při jejím výběru z hlediska praxe v oboru, teoretických znalostí, reputace atd.

42

Tímto problémem se také zabýval historicky první kulatý stůl s odborníky BOZP, který se uskutečnil 6. října 2009 na Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR, poukazovalo se zde (mimo jiné) na nutnost sjednotit standard písemné i ústní části zkoušky z odborné způsobilosti (zejména počet otázek v písemném testu nebo v ústní části zkoušky), tak aby skutečně zajistila dostatečnou úroveň znalostí a odborných předpokladů uchazečů.

37

Rámcová směrnice svým ustanovením „členské státy mohou vymezit s ohledem na povahu činností a velikost podniku kategorie podniků, u kterých může zaměstnavatel, je-li odborně způsobilý, převzít

úkoly v oblasti prevence rizik sám, tato odborná

způsobilost musí být členskými státy vymezena“, dává prostor vnitrostátní úpravě k vymezení podmínek, kdy může zaměstnavatel činnost OZO v rámci podniku vykonávat sám, toto vymezení se pak odráží v právní úpravě ČR, kde jsou tyto podmínky konkretizovány (viz. výše), v této úpravě se dle mého názoru objevují některá rozporná ustanovení, na která bych se rád blíže zaměřil. Z dikce rámcové směrnice EU můžeme vyvodit jednoznačnou preferenci zajištění úkolů v prevenci rizik jinými osobami (tj. OZO v zaměstnaneckém poměru či externími odborníky) zaměstnavatel se vedle této činnosti věnuje mnoha dalším aktivitám v souvislosti s vedením podniku, zpravidla má tendenci finanční výdaje na BOZP co nejvíce omezovat, většinou zde také neexistuje účinný kontrolní mechanismus dodržování všech právních předpisů prevence rizik v rámci podniku (zejména v podnicích bez odborové organizace). I přes všechny zmíněné nevýhody zajišťování úkolů v prevenci rizik ze strany zaměstnavatele je v české právní úpravě vymezena široká oblast, kdy může zaměstnavatel tuto činnost vykonávat sám - teoreticky se jedná podniky zaměstnávající méně než 500 zaměstnanců. Odkaz na vymezení z hlediska povahy činnosti podniku se ve vnitrostátní právní úpravě nepromítá; pravděpodobně se jedná o snahu EU omezit zajišťování prevence rizik přímo zaměstnavatelem na obory, kde je výskyt pracovních úrazů a nemocí z povolání relativně malý (pohostinství, administrativa atd.). Za daleko větší problém z hlediska provedení zmíněné směrnice však považuji ustanovení zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci: „zaměstnavatel může zajišťovat plnění úkolů v prevenci rizik, je-li k tomu způsobilý nebo odborně způsobilý v případech a za podmínek zákonem stanovených sám…“. Zákon zde tedy rozlišuje mezi pojmy „způsobilost“ a „odborná způsobilost“, zřejmě z důvodu ustanovení téhož zákona: „zaměstnává-li zaměstnavatel nejvýše 25 zaměstnanců, může zajišťovat úkoly v prevenci rizik sám, má-li k tomu potřebné znalosti“43 – avšak v právních předpisech vymezení oněch „potřebných znalostí“, nutných k vykonávání úkolů v prevenci rizik přímo zaměstnavatelem 43

Konkrétně § 9, odst. 3 zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

38

nenalezneme. To znamená, že nemusí skládat zkoušku ze svých znalostí a ani jeho znalosti nebudou nijak kontrolními orgány prověřovány, je jen na jeho zodpovědnosti, jak si potřebné znalosti získá. V rámcové směrnici EU se však objevuje pouze pojem „odborná způsobilost“ včetně povinnosti tuto odbornou způsobilost vnitrostátními předpisy vymezit. Dle mého názoru se jedná o zásadní rozpor, kdy v podniku s méně než 25 zaměstnanci může funkci OZO plnit zaměstnavatel na základě podmínek, jejichž splnění není v právních předpisech vůbec upraveno, závisí tedy pouze na vlastní úvaze zaměstnavatele, zda považuje svou způsobilost (potřebné znalosti) za dostatečné. V krajním případě by zde mohlo dojít k deklarování nesplnění povinnosti v důsledku neúplného provedení všech článků směrnice 89/391/EHS, o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jak již se v minulosti několikrát stalo.44

Předpoklady odborné způsobilosti fyzických osob Předpoklady odborné způsobilosti

stanovují podmínky, jejichž splněním se

fyzická osoba stává odborně způsobilou k prevenci rizik. Směrnice EU stanovuje povinnost tyto podmínky ve vnitrostátních předpisech vymezit. V právní úpravě ČR se tak stalo zákonem č. 309/2006 Sb., ovšem nezbytnost této odborné způsobilosti k plnění úkolů v prevenci rizik je zde stanovena pouze pro případy, kdy je počet zaměstnanců vyšší než 25.45 Předpoklady odborné způsobilosti pak v důsledku přímo ovlivňují kvalitu zajištění prevence rizik, a proto bych se této oblasti rád podrobněji věnoval. Jak již bylo výše řečeno, prvním předpokladem odborné způsobilosti je alespoň střední vzdělání s maturitní zkouškou. Jelikož zde není stanoven žádný další požadavek vztahující se k odbornému zaměření tohoto vzdělání, lze toto ustanovení, dle mého názoru, považovat za nadbytečné; stanovení věkové hranice (např. 18 let) bych považoval za dostatečné. Další závažný nedostatek tohoto ustanovení je nemožnost opětovného složení zkoušky v případě, kdy dotyčná osoba vykonala zkoušku odborné způsobilosti před nabytím účinnosti zákona č. 309/2006 Sb. (tedy před 1. 1. 2007) a nemá středoškolské vzdělání zakončené maturitní zkouškou (podle předešlé právní 44 45

Viz. předešlá kapitola věnovaná soudcovskému právu v EU. Problematičnost tohoto ustanovení viz. výše.

39

úpravy nebyla maturita podmínkou) - po přechodném pětiletém období, tj. k 31. 12. 2011 její odborná způsobilost k prevenci rizik zaniká; jedinou možností je doplnění vzdělání a složení maturitní zkoušky. Další, velice důležitou, podmínkou je odborná praxe délce alespoň 3 let; v délce 2 let, jestliže fyzická osoba dokončila vyšší odborné vzdělání nebo v délce 1 roku, jestliže fyzická osoba dokončila vysokoškolské vzdělání v bakalářském nebo magisterském studijním programu v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Problematická je však definice odborné praxe, za kterou zákon považuje „činnost vykonávanou v oboru, ve kterém fyzická osoba bude zajišťovat úkoly v prevenci rizik nebo činnost v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci“. Z uvedené definice vyplývá, že osoba vykonávající činnost v oblasti BOZP ve stanovené délce splňuje předpoklad odborné praxe ve všech případech (odvětvích). Zákon však nestanovuje žádné kritérium zohledňující dobu, kdy dotyčná osoba vykonávala tuto činnost; podmínku odborné praxe tak splňuje např. osoba, která v oblasti BOZP působila před 10 (i více) lety.46 Za problematickou však považuji tu část, která za odbornou praxi považuje též výkon jakékoliv činnosti v daném oboru (s omezením na tento obor), tj. není zde podmínka byť jen minimální praxe v oblasti BOZP – požadavek odborné praxe v oboru tedy splňuje např. servírka po třech letech obsluhy v restauraci, stavební dělník po třech letech práce na stavbě, sekretářka v administrativě atd. Přes nesporný přínos orientace v dané oblasti považuji tuto činnost z hlediska odbornosti za naprosto nedostatečnou – zejména ve větších podnicích, kde se zaměstnanec často setkává jen s nepatrnou částí problematiky prevence rizik.

Posledním předpokladem je doklad o úspěšně vykonané zkoušce z odborné způsobilosti. Tuto zkoušku může konat pouze uchazeč, který splňuje ostatní předpoklady odborné způsobilosti. Z výše uvedeného dle mého názoru vyplývá, že se jedná (vzhledem k úpravě ostatních předpokladů odborné způsobilosti) o podmínku, která má největší vliv na zajištění dostatečné úrovně OZO, a proto se na její právní úpravu a efektivitu v praxi podrobně zaměřím. Jedná se zejména o dostatečnou 46

Obdobný názor viz. Neugebauer, T. Činnost a postavení odborně způsobilého zaměstnance prevence rizik. 2006 (dostupné např. z www.bozpinfo.cz)

40

odbornou úroveň držitelů akreditace a o konkrétní úpravu zkoušky z odborné způsobilosti. Zkouška z odborné způsobilosti se skládá opakovaně každých 5 let. Podrobná úprava je obsažena v nařízení vlády č. 592/2006 Sb., o podmínkách akreditace a provádění zkoušek z odborné způsobilosti. Toto nařízení stanoví: - podmínky pro udělení, pozastavení nebo zrušení akreditace fyzické nebo právnické osoby pro provádění zkoušek odborné způsobilosti, - zkušební okruhy teoretických znalostí pro zkoušku z odborné způsobilosti, - obsah a způsob zkoušky z odborné způsobilosti, její organizaci, průběh, hodnocení a podmínky pro opravu této zkoušky, jakož i náležitosti dokladu o úspěšném vykonání uvedené zkoušky, - vedení dokumentace a evidence držitelem akreditace o vykonaných zkouškách odborné způsobilosti

Předkladatelem návrhu na udělení akreditace pro provádění zkoušek odborné způsobilosti může být fyzická nebo právnická osoba. Podmínkou pro udělení akreditace pro provádění zkoušek odborné způsobilosti je, že předkladatel prokáže zajištění nezbytných organizačních, materiálních, technických a personálních předpokladů k řádnému ověřování odborné způsobilosti fyzických osob pro provádění úkolů v hodnocení a prevenci rizik v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v rozsahu stanoveném zákonem č. 309/2006 Sb. a zákoníkem práce, a to: - předložením projektu ověřování odborné způsobilosti obsahujícím podrobný popis personálního zabezpečení, finančního zajištění, technického vybavení, postupů, metod a způsobů ověřování odborné způsobilosti, včetně souboru zkušebních otázek se zaměřením na obor činnosti, pro který se zkouška z odborné způsobilosti vykonává, a metod hodnocení zkoušek z odborné způsobilosti, zajišťujících nestrannost, objektivitu, důvěrnost a vyloučení střetu zájmů - stanovením systému řízení a vedení dokumentace projektu ověřování odborné způsobilosti a způsobu přezkoumávání procesů provádění zkoušek z odborné způsobilosti včetně určení způsobu nápravy zjištěných nedostatků

41

- zajištěním dostatečného počtu zaměstnanců nebo jiných fyzických osob ve smluvním vztahu k předkladateli podílejících se na prověřování odborné způsobilosti včetně stanovení popisu jejich povinností a odpovědnosti - určením fyzické osoby odpovědné za vypracování a dodržování projektu ověřování odborné způsobilosti a za zajištění odborné úrovně provádění zkoušek odborné způsobilosti s ukončeným alespoň středním vzděláním s maturitní zkouškou a odbornou praxí nejméně v délce 5 let v oboru činnosti, pro který se odborná způsobilost vyžaduje (odborného garanta)

Ministerstvo práce a sociálních věcí pak posoudí, zda je předkladatel schopen organizačně, materiálně a personálně zajistit nestranné a kvalifikované provádění zkoušek z odborné způsobilosti a vydá předkladateli, který splnil podmínky pro udělení akreditace pro provádění zkoušek odborné způsobilosti, rozhodnutí o akreditaci pro provádění zkoušek odborné způsobilosti. Zjistí-li MPSV při provádění kontroly podstatnou změnu podmínek, za nichž byla akreditace pro provádění zkoušek odborné způsobilosti udělena, nebo jestliže držitel akreditace přestane dočasně splňovat podmínky pro udělení této akreditace, rozhodnutím její platnost pozastaví, resp. trvale zruší.

V ideálním případě by, dle mého názoru, zkoušky odborné způsobilosti zajišťoval pouze úzce vymezený okruh institucí (např. Výzkumný ústav bezpečnosti práce či jiné státní instituce). Uvedená ustanovení sice teoreticky zajišťují dostatečnou odbornou úroveň držitelů akreditace (výhradu bych měl k požadavkům na odborného garanta v oboru, kde není opět vyžadována praxe v oblasti BOZP), avšak zajištění odpovídající náročnosti, průběhu či hodnocení této zkoušky ze strany soukromých osob považuji za velice obtížné.

Žadatelem o vykonání zkoušky z odborné způsobilosti může být fyzická osoba splňující výše uvedené předpoklady odborné způsobilosti, která podá přihlášku k provedení této zkoušky. Zkouška probíhá před odbornou zkušební komisí složenou nejméně ze 3 členů. Členy této komise musí být fyzické osoby s ukončeným alespoň středním vzděláním s maturitní zkouškou, znalostmi a praktickými zkušenostmi

42

získanými při výkonu činnosti, která je předmětem zkoušky. Zkouška je neveřejná a skládá se z písemné části a ústního pohovoru, zkušební okruhy jsou uvedeny v příloze č.1 k nařízení vlády č. 592/2006 Sb., o podmínkách akreditace a provádění zkoušek z odborné způsobilosti, jedná se o : - znalost právních předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci - znalost povinností zaměstnavatele a práv a povinnosti zaměstnanců a práv a povinností odborové organizace nebo zástupce pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci - znalost všeobecných preventivních zásad pro identifikaci nebezpečí, hodnocení, odstraňování popřípadě minimalizaci při práci včetně metod předcházení pracovním úrazům a nemocem z povolání - dovednost při prevenci rizik spočívající v posouzení otázek bezpečnosti a ochrany dovednost zdraví při práci včetně zpracování stanovené dokumentace - znalost povinností a podmínek poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, jejich používání, evidence a kontroly

Uchazeč zkoušku úspěšně vykoná, jestliže je úspěšný v obou částech zkoušky; v tomto případě se vyhodnotí výsledkem "vyhověl" a držitel akreditace mu do 5 pracovních dnů po vykonání zkoušky předá nebo zašle osvědčení o úspěšném vykonání zkoušky. Uchazeč, který zkoušku nebo některou její část úspěšně nevykoná, má možnost konat opravnou zkoušku (opakuje jen tu část, kterou úspěšně nevykonal).

V právní úpravě zkoušky odborné způsobilosti lze, vzhledem k její důležitosti, nalézt řadu nedostatků. Nařízení vlády se vůbec nezabývá detailnější specifikací této zkoušky jako je např. počet otázek a jejich forma, hodnocení, časový limit, atd. Tyto náležitosti tedy mohou být stanovené u každého držitele akreditace odlišně a přímo tak náročnost zkoušky ovlivňovat. Obecně lze konstatovat, že požadavky kladené na zkoušku odborné způsobilosti v právních předpisech nezajišťují její dostatečnou úroveň. Záleží pak na konkrétním přístupu držitelů akreditace, zda se tato zkouška stane účinným mechanismem zajištění vysoké úrovně OZO, a proto se na tento přístup v praxi blíže zaměřím.

43

Zkoušku lze, jak již bylo výše řečeno, vykonat pouze u držitele akreditace pro provádění zkoušek z odborné způsobilosti fyzických osob k zajišťování úkolů v prevenci rizik v oblasti BOZP. Těmito držiteli jsou např. Výzkumný ústav bezpečnosti práce (Praha), Institut výchovy bezpečnosti práce (Brno) a mnoho dalších fyzických a právnických osob, které se zpravidla zaměřují i na poskytování dalších služeb v oblasti BOZP (školení, odborné semináře, přípravné kurzy, atd.). V rámci přípravy na zkoušku uchazeč obvykle absolvuje kurz u držitele akreditace47, jehož zaměření je dané zkušebními okruhy uvedenými v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 592/2006 Sb., o podmínkách akreditace a provádění zkoušek z odborné způsobilosti. Absolvování tohoto kurzu je ve většině případů dostatečným zdrojem odborných znalostí pro následné vykonání zkoušky (což je někdy držiteli akreditace přímo deklarováno). Průběh samotné zkoušky se pak u konkrétních držitelů akreditace výrazně liší. Písemná část vždy obsahuje test odborných znalostí, většinou složený z 50 otázek (výjimkou však není ani 80 - 90 otázek), uchazeč volí ze dvou až tří správných odpovědí. Časový limit pro vypracování testu je v závislosti na počtu otázek 50 až 60 minut (ale i 90 či 110 minut). Součástí písemné zkoušky může být vypracování písemné práce z daného úkolu v prevenci rizik (rozsah 10 – 15 stran), její rozbor je pak součástí ústní zkoušky. Zarážející jsou značné rozdíly v hodnocení zkoušky, v praxi se můžeme setkat s podmínkou 90 % správných odpovědí (resp. zisku 90 % bodů) k úspěšnému vykonání zkoušky, někteří držitelé akreditace považují 70 % úspěšnost za dostatečnou. Cena za konání zkoušky se pohybuje v rozmezí 3 až 10 tisíc korun, úspěšnost uchazečů výrazně převyšuje 90 %. Lze konstatovat, že právní úprava ani přístup držitelů akreditace pro provádění zkoušek odborné způsobilosti nezajišťuje dostatečnou odbornou úroveň OZO. To však samozřejmě neznamená, že úroveň OZO nemůže být v praxi na vysoké úrovni (např. v důsledku prohlubování kvalifikace a dalšího vzdělávání).

47

Délka kurzu je většinou v rozmezí 100 až 150 vyučovacích hodin (část je zaměřena na praxi), cena pak 10 až 20 tisíc korun; zkouška může být přímo jeho součástí.

44

4.5 Osobní ochranné pracovní prostředky, čistící prostředky a ochranné nápoje Zákoník práce stanoví, že osobní ochranné pracovní prostředky, čistící prostředky a ochranné nápoje poskytuje zaměstnavatel bezplatně podle vlastního seznamu zpracovaného na základě vyhodnocení rizik a konkrétních podmínek práce. Bližší podmínky poskytování těchto prostředků pak stanoví nařízení vlády.

4.5.1 Osobní ochranné pracovní prostředky V případě, že rizika při práci nelze odstranit nebo jejich působení není možné snížit na únosnou míru technickými nebo organizačními opatřeními, je zaměstnavatel v souladu se zákoníkem práce48 povinen zaměstnancům a případně i dalším osobám, které na jeho pracovištích jsou ohroženi těmito riziky přidělit osobní ochranné pracovní prostředky (OOPP), nejprve je však nutné zvážit, zda není možné použít některé organizační nebo technické řešení včetně kolektivní ochrany (zábradlí, bezpečnostní mříže atd.). Za OOPP se považují ochranné prostředky, které chrání zaměstnance před riziky, neohrožují jejich zdraví, nebrání při výkonu práce a splňují požadavky stanovené nařízením vlády č. 21/2003 Sb., nejsou jimi běžné pracovní oděvy a obuv, které nejsou určeny k ochraně zdraví zaměstnanců před riziky a které nepodléhají při práci mimořádnému opotřebení nebo znečištění, výstroj a vybavení záchranných sborů a služeb, speciální ochranné prostředky používané v armádě, bezpečnostních nebo pořádkových silách, výstroj a vybavení používané při provozu na pozemních komunikacích (např. bezpečnostní vesty), sportovní výstroj a vybavení, ochranné prostředky pro sebeobranu (např. pepřový sprej) a prostředky pro zjišťování a signalizaci rizik a škodlivin na pracovišti (např. osobní dozimetry zaměstnanců v nemocnicích). Pokud pracovní oděvy nebo obuv podléhají mimořádnému opotřebení nebo znečištění či plní ochrannou funkci jsou považovány za OOPP, i u nich musí být

48

Srov. § 104 ZPr

45

postupováno jako u OOPP (povinnost bezplatného přidělení, zajišťování údržby zaměstnavatelem atd.).49 Poskytnuté OOPP musí být vzájemně slučitelné, tedy nesmí se vzájemně negativně ovlivňovat. Též musí vyhovovat individuálním požadavkům zaměstnance, který je má používat - není možné nakoupit jen jednu velikost zátek do uší pro všechny zaměstnance nebo poskytnout ochranné brýle bez dioptrických skel zaměstnanci s brýlemi. OOPP musí být po dobu používání účinné proti vyskytujícím se rizikům a jejich používání nesmí představovat pro zaměstnance další riziko - k těmto rizikům lze zařadit např. nedostatečnou ochranu způsobenou nesprávným výběrem, nesprávným používáním nebo špatným technickým stavem ochranného prostředku, u ochranných přileb nedostatečné pohodlí, špatná kompatibilita, špatná hygiena, nedostatečná stabilita přilby, u ochranných brýlí a štítů nedostatečné pohodlí, způsobenou přílišnou hmotností, zvýšenou potivostí v teplém prostředí, u prostředků na ochranu sluchu nedostatečné pohodlí (způsobené přílišnou hmotností, zvýšenou potivostí v teplém prostředí, nepřiměřeným přítlakem), u prostředků na ochranu dýchacích orgánů nedostatečné pohodlí (způsobené nevhodnou velikostí, hmotností, masivností, přívody pro přívod dýchacího plynu, dýchacími odpory atd.) Při hodnocení rizik pro výběr a použití OOPP se postupuje zejména podle nařízení vlády č. 495/2001 Sb., která dělí rizika z hlediska druhu nebezpečí na: - fyzikální (mechanická nebezpečí – pád z výšky, úder, vibrace, atd., dále pak teplená nebezpečí, elektřina, záření a hluk), - chemická (aerosoly, tuhé látky, kapaliny, plyny a páry) a - biologická (bakterie, viry, paraziti, plísně a nebakteriální biologické antigeny)

Z hlediska ohrožené části těla pak na OOPP určené k ochraně : - hlavy (ochranné přilby, klobouky, čepice či síťky) - sluchu (mušlové a zátkové chrániče sluchu, akustické přilby) - zraku a obličeje (ochranné brýle a ochranné štíty) - dýchacích orgánů (izolační a filtrační dýchací přístroje) 49

Termíny „mimořádné opotřebení nebo znečištění“ nejsou nikde blíže specifikovány. V praxi se termín „mimořádné opotřebení“ vykládá jako opotřebení, kdy po roce používání oděv nebo obuv není již použitelný a neplní svůj účel. Při mimořádném znečištění dochází k takovému znečištění, jež oděv zcela znehodnotí (znečištění je nevratný proces) nebo u oděvu dojde k mimořádnému opotřebení v důsledku nutného opakování praní (nejedná se o pouhé blednutí barev).

46

- rukou a paží (ochranné rukavice, nálepníky, rukávy, ale i ochranné masti) - nohou (především obuv – např. protiskluzná) - trupu a břicha (vyhřívané vesty atd.) - pro ochranu celého těla (prostředky pro prevenci pádů, ochranné oděvy a doplňky). Při výběru osobních ochranných prostředků je pro uživatele důležité vědět, zda byl prostředek přezkoušen (certifikován) autorizovanou osobou, jak vyžaduje zákoník práce; podle harmonizovaných českých technických norem musí být OOPP také označeny základními údaji o výrobci, typu výrobku, datu výroby, typu ochrany (symbolem pro určenou ochranu) a stupni ochrany. Zaměstnavatel je povinen udržovat osobní ochranné pracovní prostředky v použitelném stavu, kontrolovat jejich používání. Musí upozornit zaměstnance, že nesmí ochranné prostředky, které jsou majetkem podnikatele, odnášet domů a používat je pro svou vlastní potřebu. Zaměstnanec musí ochranné prostředky ukládat na vymezeném místě a ochraňovat je před poškozením, ztrátou nebo zničením. Poskytování OOPP nesmí zaměstnavatel nahrazovat finančním plněním.

OOPP považuji za velice významný a efektivní prostředek v oblasti prevence pracovních úrazů (resp. nemocí z povolání). Jedná se o prostředek, který klade dle mého názoru relativně malé požadavky na zaměstnavatele (či jiné pověřené osoby) z hlediska jeho odborné způsobilosti – právní předpisy jasně stanoví, kdy je jejich použití nutné, zaměstnavatel však stále musí zhodnotit vhodnost konkrétního OOPP na danou situaci (případně zhodnotit, zda je daný prostředek vhodný pro konkrétní osobu – např. z hlediska pracovních návyků, ergonomie atd.). Za největší nevýhodu pak považuji obvykle vysokou finanční zátěž pro zaměstnavatele – účinné OOPP jsou v důsledku nemalých nároků na jejich kvalitu v oblasti funkčnosti i technického provedení poměrně drahou záležitostí, v potaz musíme též vzít nutnost relativně časté obnovy, u OOPP „na míru“ pak logicky nutnost opětovné investice v případě přijetí nového zaměstnance). V praxi má tato finanční zátěž a s tím spojená nechuť zaměstnavatele do OOPP investovat často za následek nedostatečný stav těchto prostředků, jejich efektivita a význam pak dramaticky klesá.

47

4.5.2 Čistící prostředky ZPr ukládá zaměstnavatelům také povinnost poskytnout zaměstnancům, kteří přicházejí do styku s látkami, jež mohou způsobit podráždění nebo znečištění pokožky, mycí a čisticí prostředky sloužící k očistě.50 Nařízení vlády č. 495/2001 pak uvádí doporučené množství, které vychází z rizik, vyplývajících z profesních činností zaměstnanců s přihlédnutím k možnosti znečištění při práci.51

Práce se pro tyto účely dělí na: - práce velmi nečistou (např. asfaltéři, obsluha kotelen na pevná paliva, hutníci atd.) - práci nečistou (např. řidiči nákladních vozidel, zedníci, stavební a lesní dělníci) - práci méně čistou (např. jeřábníci, řidiči osobních vozidel, zásobování, úklid) a - práci čistou (např. administrativa, obchod, služby, školství, věda, výzkum).

S poskytováním čistících prostředků nejsou v praxi větší problémy, jedná se o položku, která (většinou) zaměstnavatele finančně významně nezatěžuje, jejich nezbytnost je však zřejmá. Rád bych upozornil na možnost poskytovat finanční kompenzaci (narozdíl od OOPP) ze strany zaměstnavatele, tuto variantu považuji za vhodnou zejména u nečistých prací (čistící pasty atd.), zaměstnanec pak může sám zvolit jemu vyhovující prostředky (z důvodu alergie atd.).

4.5.3 Ochranné nápoje Povinnost poskytovat zaměstnancům ochranné nápoje při práci spojené s nepříznivými tepelně vlhkostními podmínkami je zaměstnavateli uložena v ZPr, podmínky pro poskytování ochranných nápojů a rozsah jejich poskytování jsou pak upraveny nařízením vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci.

50

§ 104 ZPr Při přidělování mycích a čisticích prostředků stanoví nařízení vlády pouze minimální povinné množství pro daný druh práce. Nestanoví však žádné horní limity - ty tedy záleží na rozhodnutí zaměstnavatele. 51

48

Rozhodujícím činitelem, který určuje, zda má

zaměstnavatel povinnost

ochranné nápoje poskytovat,je tepelná zátěž, které jsou zaměstnanci vystaveni v průběhu výkonu práce. Ta je dána teplem, které zaměstnanec získává z prostředí prostřednictvím teplého vzduchu, který jej obklopuje a sáláním z teplých ploch okolních stěn, popřípadě technologických zařízení a materiálů a „odpadním“ teplem vznikajícím při činnosti svalů. Hodnocení tepelné zátěže proto musí brát v úvahu jak tepelné podmínky prostředí, tak i okolnost, zda jde o lehkou nebo těžkou práci a navíc ještě další faktory, které ovlivňují přestup tepla z prostředí na člověka jako je rychlost proudění okolního vzduchu a jeho relativní vlhkost. Tepelnou zátěž člověka při práci mohou významně ovlivňovat tepelně isolační vlastnosti pracovního oděvu, který musí používat například k ochraně před úrazem.52 Jedná se zejména o zaměstnance dopravy (pokud nejsou klimatizované kabiny), dále při trvalé práci na venkovních pracovištích, pokud je teplota venkovního vzduchu naměřená ve stínu v časovém rozmezí 10 až 17 hodin vyšší než hodnota maximální přípustné operativní teploty (ta je stanovena v příloze uvedeného nařízení vlády). Povinnost poskytnout ochranné nápoje vzniká i při trvalé práci na uzavřených pracovištích, kde musí být z technologických důvodů udržována teplota 4 st. C a nižší a při trvalé práci na venkovních pracovištích, pokud jsou nejnižší teploty venkovního vzduchu naměřené v průběhu pracovní doby nižší než 4 st. C. Malou ztrátu tekutin do 1 litru, ke které dochází u práce s minimální pohybovou aktivitou, například administrativní práci, práci s počítačem, laboratorní práce apod. lze uhradit pitnou vodou (každý zaměstnavatel je povinen zajistit dostatečné množství pitné vody, která postačí ke krytí potřeb zaměstnanců), avšak při těžší práci musí být doplňována jak ztráta tekutin, tak i minerálních látek. Je proto potřebný ochranný nápoj (vhodné jsou minerální vody, speciální iontové nápoje, ovocné čaje apod.). Ochranné nápoje musí být zdravotně nezávadné, musí mít vhodnou teplotu a nesmí obsahovat více než 6,5 hmotnostních procent cukru. Množství alkoholu v nich nesmí překročit 1 hmotnostní procento; nápoje pro mladistvé nesmí obsahovat alkohol (součástí ochranného nápoje mohou být i potravní doplňky). Ochranné nápoje se poskytují na pracovišti nebo v jeho bezprostřední blízkosti tak, aby byly snadno a bezpečně dostupné. 52

Podrobná úprava viz. nařízení vlády č. 178/2001 Sb.

49

Je žádoucí, aby zaměstnavatel, zejména při rozhodování, jaký druh ochranného nápoje zvolit, projednával tyto otázky s lékařem, který zajišťuje pro zaměstnavatele závodní preventivní péči Tento lékař na základě svých odborných znalostí a dostupných informací musí znát, jaké nároky vyžadují práce vykonávané na pracovištích na zaměstnance, jaké je na pracovištích zaměstnavatele pracovní prostředí, jaké je složení zaměstnanců i jakého jsou věku. Důležité jsou tyto skutečnosti zejména pro pracoviště, kde zaměstnanci pracují v extrémních tepelných podmínkách, a to s ohledem na větší zátěž jejich srdečně cévní soustavy a periferního krevního oběhu. Za stejně závažné skutečnosti lze považovat například okolnosti onemocnění zaměstnanců některými chorobami anebo výkon jejich práce za podmínek chladové zátěže. Při nevhodném nastavení pitného režimu může případně dojít až k poškození zdraví u zaměstnanců.

Smyslem platné právní úpravy ochranných nápojů obsažené v ZPr a v nařízení vlády č. 178/2001 Sb. je tedy účinná ochrana zdraví zaměstnance před nepříznivými účinky tepelné nebo chladové zátěže. Z dikce ZPr lze dovodit možnost poskytnutí náhradního finančního plnění namísto ochranných nápojů, což (na rozdíl od poskytování čistících prostředků) nepovažuji za vhodné řešení - zaměstnanec má zpravidla tendenci význam ochranných nápojů podceňovat, v důsledku jejich dlouhodobějšího vynechání pak hrozí zvýšené riziko nemocí (i nemocí z povolání), způsobené např. ztrátou tělních iontů.

5. Strategické dokumenty EU a České republiky BOZP

Strategie (resp. politika) bezpečnosti a ochrany zdraví při práci vymezuje základní představy o chování celé organizace (ať už na úrovni mezinárodní organizace, státu, či jen podniku) . Spočívá v deklaraci záměrů, v definování prostředků, pomocí kterých se budou uvedené záměry realizovat, a nakonec ve stanovení pravidel, kterými se bude organizace při realizaci politiky řídit.

50

5.1 Strategie Společenství v oblasti BOZP V únoru 2007 Evropská komise předložila novou strategii Společenství v oblasti BOZP na léta 2007 - 2012, která nahradila předchozí strategii na období 2002 – 2006. S ohledem na nové podmínky na trhu práce a předpokládaný vývoj ve společnosti má za úkol zejména zabránit vysokým celospolečenským a hospodářským ztrátám způsobeným pracovními úrazy a nemocemi z povolání, naplnit právo zaměstnanců na uspokojivé pracovní podmínky, přispět ke zvýšení pracovní schopnosti každého pracovníka

a

předcházení

předčasného

odchodu

z trhu

práce,

posílit

konkurenceschopnost, produktivitu a zvýšení ekonomické výkonnosti, zlepšováním podmínek práce a motivací zaměstnavatelů a zaměstnanců podpořit hospodářský růst a zaměstnanost. Za prvořadé cíle strategie Společenství pak určila : - snížení výskytu pracovních úrazů v rámci Evropské unie do roku 2012 o 25 % - zvýšení úrovně dodržování právních předpisů (zejména v malých a středních podnicích) - zvýšení preventivní účinnosti dohledu nad zdravím (efektivita prevence v rámci poskytování závodní preventivní péče) - zajištění účinnějšího vynucování právních předpisů (inspekční orgány) - začlenění tématiky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci do výchovných a vzdělávacích programů, - integrace otázek BOZP do podnikového systému řízení (zejména malé a střední podniky - motivace, technická pomoc, ekonomické pobídky, úloha zástupců atd.) - identifikace nových a nastupujících rizik (stanovení priorit výzkumu a vývoje), - podpora duševního zdraví na pracovišti (zejména prevence stresu a násilí na pracovišti).

51

5.2 Národní politika bezpečnosti a ochrany zdraví při práci ČR Národní politika bezpečnosti a ochrany zdraví při práci byla přijata v roce 2008 jako soubor systémových opatření ke zlepšování současného stavu v oblasti pracovní úrazovosti a pracovních podmínek. I přes pozvolné zlepšování v těchto oblastech převyšují náklady spojené s pracovními úrazy (resp. nemocemi z povolání) 30 miliard ročně. Na této položce se významně podílejí pracovní úrazy z oborů, jako je zemědělství, lesnictví, stavebnictví a zpracovatelský průmysl, u kterých je dlouhodobý trend vysoké četnosti pracovních úrazů (jeden takovýto pracovní úraz představuje průměrnou pracovní neschopnost zhruba 50 dnů). Národní politika BOZP je strategickým dokumentem, a to jak ve vztahu k resortním působnostem Ministerstva zdravotnictví, Ministerstva práce a sociálních věcí a Českého báňského úřadu, tak i k ostatním resortům, jichž se nepřímo dotýká, jako např. v oblasti bezpečnosti technických zařízení se zvýšenou mírou ohrožení života a zdraví nebo bezpečnosti a ochrany zdraví příslušníků bezpečnostních sborů a vojáků z povolání. V jeho textu se zdůrazňuje význam ochrany veřejného zájmu v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, význam prevence rizik a na základě provedeného hodnocení současného stavu a trendu vývoje v oblasti BOZP v České republice se stanovují strategické cíle národní politiky BOZP a nástroje pro její realizaci, které jsou v podstatě shodné s úkoly a cíli strategie Společenství v oblasti BOZP na léta 2007 – 2012 (viz. výše). V Národní politice BOZP je zdůrazněna nejen úloha legislativních a kontrolních nástrojů pro zajištění požadované úrovně bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ale zejména potřeba ekonomicky motivujícího nástroje, jakým je kupříkladu systém úrazového pojištění zaměstnanců. Ten je vnímán jako jeden ze základních pilířů pro realizaci úspěšné národní politiky BOZP, neboť poskytuje zdroj pro financování preventivních činností. Národní politika BOZP přijímá ambiciózní cíl strategie Společenství ve snižování pracovní úrazovosti, a to o 25 % v období pěti let. Dále předpokládá financování z více zdrojů - jedním z nich jsou prostředky státního rozpočtu při zajišťování fungování kontrolního a dozorového systému, institucionálních a účelových

52

prostředků pro výzkum a vývoj a osvětových činností. Tyto prostředky budou financovány z kapitoly Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo zdravotnictví a Český báňský úřad v rámci stanovených výdajových limitů těchto kapitol. Dále je potřebné vytvořit podmínky pro financování protiúrazové prevenci opírající se o prostředky úrazového pojištění zaměstnanců, vedle vlastních soukromých zdrojů malých a středních podniků je neméně důležitým zdrojem prostředků podporujících preventivní aktivity v oblasti BOZP evropské programové financování. Důležitým úkolem Národní politiky BOZP a zejména části týkající se úrazového pojištění, je i vytvoření účinného systému rehabilitace umožňujícího návrat nejen zaměstnanců, kteří utrpěli pracovní úraz, ale i zaměstnanců se sníženými psychofyzickými schopnostmi do pracovního života. V tomto případě se jedná nejen o úsporu finančních prostředků státního rozpočtu věnovaných na lékařskou péči, ale i sociálních dávek a v neposlední řadě i zkvalitnění celkového života těchto pracovníků. Vyjadřuje vůli nejvyšších výkonných orgánů státu zajistit odpovídající podmínky pro zachování maximální pracovní kapacity pracovní síly v rámci udržitelného ekonomického a sociálního rozvoje tak, aby byla zajištěna v daném vnitřním i vnějším prostředí co nejvyšší celková výkonnost ekonomiky a přitom bylo naplněno ústavní právo na uspokojivé pracovní podmínky. Ve svých východiscích, principech a prioritách navazuje tento dokument na dosavadní kroky, které byly při plnění hlavních cílů předcházející Národní politiky BOZP schválené usnesením vlády č. 475 ze dne 19. května 2003 uskutečněny v uplynulém období. Tímto dokumentem naplňuje Česká republika usnesení Rady EU z 25. června 2007 o nové strategii Společenství pro BOZP, kterým jsou členské státy výslovně vyzvány, aby ve spolupráci se sociálními partnery vypracovaly a uskutečňovaly jednotné vnitrostátní strategie v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v zájmu dalšího snížení počtu pracovních úrazů a nemocí z povolání, zejména v těch odvětvích, která vykazují jejich nadprůměrnou míru.53 Národní politika BOZP je otevřený dokument, který vychází z cílů a analýzy současného stavu, z minimálních standardů obsažených v právu Evropského společenství a z dokumentů dalších mezinárodních organizací (Mezinárodní organizace práce a Světové zdravotnické organizace).

53

Více viz. Ministerstvo práce a sociálních věcí, Národní politika bezpečnosti a ochrany zdraví při práci České republiky, červen 2008

53

Přestože je Národní politika BOZP rozsáhlým dokumentem, který zcela pokrývá úkoly a cíle vymezené ve strategii Společenství v oblasti BOZP na léta 2007 – 2012, je zde dle mého názoru několik oblastí vyvolávajících jisté rozpaky. Jedná se například o přílišnou obecnost a nedostatečnou propracovanost v návrzích řešení dílčích i strategických úkolů, dokument počítá s významnou

úlohou příjmů z úrazového

pojištění zaměstnanců v oblasti úrazové prevence, ačkoliv je účinnost zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců stále odkládána (nyní na 1.1. 2013), navíc lze o vhodnosti jeho využití na tyto účely pochybovat. Za nejvýznamnější pak považuji nedostatek konkrétních opatření zaměřených na malé a střední podniky, ačkoliv se právě tyto podniky podílí na celkovém počtu úrazů v ČR více než 80 % a úroveň BOZP je zde ve srovnání s velkými podniky poměrně nízká. Na Národní politiku BOZP navazuje Národní akční program BOZP na období 2009 - 2010 obsahující konkrétní, adresné a termínované úkoly.

Národní akční program BOZP na období 2009 – 2010 Národní akční program bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na období 2009 2010 je krátkodobým programovým dokumentem, který vychází z priorit a cílů Národní politiky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, schválené usnesením vlády ČR č. 920 ze dne 23. července 2008. Tímto usnesením bylo uloženo rozpracovat stanovené priority a cíle Národní politiky BOZP ve spolupráci všech zainteresovaných orgánů státní správy, samosprávy a sociálních partnerů do realizačního programového dokumentu na období 2009 až 2010 a ten projednat v Radě vlády pro BOZP54. Jako základní priorita programu je zde stanovena ekonomická podpora systému BOZP, jejímž předpokladem je využití finančních zdrojů při zavedení funkčního systému úrazového pojištění. Dále je zde zmíněna nutnost vytvoření podmínek pro motivaci a podporu všech subjektů v oblasti prevence BOZP, ke snížení sociálně ekonomických důsledků poškození zdraví z práce cestou cílené rehabilitace a zpětného

54

Rada vlády pro BOZP byla zřízena jako stálý poradní orgán vlády České republiky v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci usnesením vlády č. 858 ze dne 3. září 2003. V rámci svých úkolů rozpracovává cíle Národní politiky BOZP do konkrétních úkolů, které jsou postupně zařazovány do Národního akčního programu BOZP.

54

začleňování po úrazu a nemoci z povolání na trh práce a k vytvoření podmínek pro efektivní výkon státní kontroly v oblasti BOZP. Za pozitivní lze považovat vymezení konkrétních opatření ze všech oblastí BOZP, včetně stanovení termínů a odpovědných orgánů pro jejich realizaci. Na druhé straně zde řešení nezávažnějších problémů BOZP v ČR opět nenalezneme.

Závěr

Bezpečnost a ochrany zdraví při práci je velice důležitou, stále se rozvíjející oblastí, které je v teorii i praxi nutné věnovat maximální pozornost, ať již z důvodu morálně – etického (vždyť není větší hodnoty než život a zdraví člověka), či „pouze“ ekonomického. Vysoká úroveň BOZP je jedním z ukazatelů hospodářské a sociální vyspělosti státu, což se promítá ve značném rozsahu právní úpravy ze strany EU i České republiky, a v nemalých nárocích na tyto předpisy kladených. Právní úpravu bezpečnost a ochrany zdraví při práci ČR můžeme nalézt v celé řadě právních předpisů55 (zejména v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoníku práce a zákoně č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci). Ačkoliv se převážně jedná o moderní, s legislativou EU harmonizované právní předpisy, lze zde, dle mého názoru, nalézt určité nedostatky, na které bych se rád zaměřil. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci zahrnuje, jak již bylo výše řečeno, vedle bezpečnosti práce jako takové (obecná pravidla chování, pravidla obsluhy strojů) také vytváření a ochranu zdravých pracovních podmínek (včetně hygieny práce) a posuzování zdravotní způsobilosti zaměstnanců, s tím souvisí poměrně značný počet právních předpisů, v kterých můžeme úpravu BOZP najít (celkem více než 8O právních předpisů). Z důvodu větší přehlednosti a logičnosti této úpravy bych v zákoníku práce ponechal pouze vymezení obecných zásad BOZP a základních povinností zaměstnance

55

Viz. kapitola 4.1 věnovaná právním předpisům BOZP v ČR.

55

a zaměstnavatele, zařazení např. úpravy OOPP, mycích, čistících, dezinfekčních prostředku a ochranných nápojů do zákona č. 309/2006 Sb. bych považoval za vhodnější. Další možností by bylo např. zařazení kategorizace prací do téhož zákona (nyní upravena v zákoně č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví). Po obsahové stránce lze převážnou část právní úpravy BOZP v ČR považovat za kvalitní, srovnatelnou s ostatními členskými státy EU (také v důsledku harmonizace s právem EU). V blízké době by měla úprava této oblasti výrazněji překročit rámec problematiky pracovních úrazů a nemocí z povolání, a blíže se zaměřit na aspekty spojené s pracovním prostředím z hlediska jeho vhodnosti a komfortu.

Za nedostatečnou však považuji právní úpravu odborné způsobilosti v prevenci rizik, na kterou jsem se v práci převážně zaměřil, a to na úrovni zákona i podzákonných předpisů.56 Řešením by, dle mého názoru, byla změna zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Rozlišování „způsobilosti“ a „odborné způsobilosti“ považuji za nesprávné, nový zákon by vyžadoval (zákonem definovanou) odbornou způsobilost ve všech případech, kdy zaměstnavatel zajišťuje úkoly v prevenci rizik sám. Tyto úkoly by mohl sám zajišťovat pouze v případě, kdy zaměstnává méně než stanovený počet zaměstnanců v závislosti na „rizikovosti“ daného odvětví (např. 3O zaměstnanců u vysoce rizikových jako je stavebnictví, až 100 zaměstnanců v administrativě, pohostinství atd.), nynější právní úprava stanovuje limit 500 zaměstnanců, což považuji za nepřiměřené, zejména v odvětvích s dlouhodobě vysokou pracovní úrazovostí, omezení z hlediska oboru činnosti zákon vůbec neobsahuje. V nařízení vlády č. 592/2006 Sb., o podmínkách akreditace a provádění zkoušek z odborné způsobilosti by pak náležitosti zkoušky z odborné způsobilosti měly být mnohem podrobněji definovány, za ideální bych považoval stanovení jednotného formátu této zkoušky, provádění zkoušky úzce vymezeným okruhem držitelů akreditace, v ideálním případě pak zajištění zkoušky přímo MPSV.

Ovšem stejně důležitý (ne – li důležitější), je přístup k BOZP v praxi. Přes sebelepší právní úpravu nelze výrazného snížení počtu pracovních úrazu, nemocí 56

Podrobně viz. kapitola 4.4.

56

z povolání a dalších pokroků v této oblasti dosáhnout bez aktivní snahy zaměstnavatelů i zaměstnanců, což je největším problémem současnosti. Právní předpisy nejsou dodržovány, význam prevence rizik je podceňován, snaha minimalizovat náklady spojené se zajištěním BOZP má za následek nízkou úroveň ochrany zaměstnanců; všechny tyto problémy se vyskytují zejména v malých a středních podnicích (tj. v podnicích, kde pracuje drtivá většina ekonomicky aktivního obyvatelstva). Za pozitivní lze považovat pozvolné zlepšování tohoto stavu v důsledku aktivního přístupu ze strany mezinárodních organizací, států i odborné veřejnosti. Je jen otázkou času, kdy se vysoká úroveň BOZP stane samozřejmostí pro každého pracujícího člověka.

57

Seznam použité literatury a pramenů

Monografie:

ARMSTRONG, M. Řízení lidských zdrojů. 8. vydání. Praha: Grada, 2007 BĚLINA, M. a kol. Pracovní právo. 3. doplněné a přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2007 JANÁKOVÁ, A. Abeceda bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. 4. rozšířené vydání. Olomouc: ANAG, 2008 NEUGEBAUER, T. Poskytování osobních ochranných pracovních prostředků a ochranných nápojů. 1. vydání. Praha : ASPI, 2007 ŠENK, Z. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci. 1. vydání. Olomouc: ANAG, 2009 ŠUBRT, B. a kol. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci. 2. aktualizované a rozšířené vydání. Olomouc: ANAG, 2007 TUČEK, M., CIKRT, M., PELCLOVÁ, D. Pracovní lékařství pro praxi. 1. vydání. Praha: Grada, 2005

Internetové zdroje: http://www.vubp.cz/ http://www.mpsv.cz http://www.who.cz http://www.bozpinfo.cz http://www.techportal.cz http://www.euroskop.cz http://www.omnimedia.cz http://www.radaevropy.cz http://www.vupsv.cz http://pravniradce.ihned.cz http://zdravi.navajo.cz http://curia.europa.eu http://www.beck.cz http://osha.europa.eu http://www.dashofer.cz http://www.cmkos.cz http://old.rvp.cz http://cs.wikipedia.org/wiki 58

Přehled použitých zkratek

BOZP – bezpečnost a ochrana zdraví při práci EHS

– Evropské hospodářské společenství

ESCH – Evropská sociální charta EU

– Evropská unie

HDP

– hrubý domácí produkt

MKP

– Mezinárodní konference práce

MOP

– Mezinárodní organizace práce

MPSV – Ministerstvo práce a sociálních věcí MÚP

– Mezinárodní úřad práce

OOPP

– osobní ochranné pracovní prostředky

OZO

– odborně způsobilá osoba

WHO

– Světová zdravotnická organizace

ZPr

– zákoník práce

59

Occupational safety and health - summary

The purpose of my study is to analyse legislation of occupational safety and health in Czech republic, which represents a set of measures aimed at reducing, or totally eliminating, the risks endangering lives and health of staff. The reason for my research is

importance of that area, good working conditions are crucial for keeping high productivity and pleasant atmosphere at work.

The text is composed of five chapters: Chapter One defines basic terminology used in the thesis, the chapter is subdivided into three parts. Part One defines

„occupational safety and health“ as

complex and explains its mora; and economic importace. Part Two deals with definition of „health“, Part Three defines „dependent work“, which is very important to determine field of that legislation Chapter Two concentrates on historical development of occupational safety and health in Czech legislation. Chapter Three concentrates on international organizations in that area because of its major influence for national legislation, including the most important documents. Chapter is subdivided into four parts focused on International Labour Organisation, Council of Europe, World Health Organisation and European Union (in the European Union, member states have enforcing authorities to ensure that the basic legal requirements relating to occupational safety and health are met). Chapter Four deals with

some of the most important areas of national

legislation, such as rights and duties of employer and employee (including duties when work accident appears), risk assessment - major part is dedicated to national legislation of expertise in risk assessment, important part is about personal safety means for work (such as utility gloves etc.) Chapter Five focuses on general occupational safety and health strategies in European Union and Czech republic including its efficiency rating.

60

The main aim of my work is to find the areas of expertise in risk assessment national legislative, which dont guarantee sufficient level of its performance and suggest some partial changes to improve that.

Klíčová slova - Keywords

hodnocení rizik - risk assessment bezpečnost a ochrana zdraví při práci - occupational safety and health pracovní úraz - accidents at work odborná způsobilost – expertise nemoc z povolání - occupational disease

61