UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut komunikačních studií a žurnalistiky

Jan Švestka

Proměna vědomostních soutěží v českých televizích

Diplomová práce

Praha 2012

Autor práce: Jan Švestka Vedoucí práce: Prof. PhDr. Jan Jirák, Ph.D.

Rok obhajoby: 2012

Bibliografický záznam ŠVESTKA, Jan. Proměna vědomostních soutěží v českých televizích. Praha, 2011. 76 s. Diplomová práce (Mgr.) Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a žurnalistiky. Katedra mediálních studií. Vedoucí diplomové práce Prof. PhDr. Jan Jirák, Ph.D.

Abstrakt Cílem této práce je nalézt odpověď na otázky týkající se vývoje televizního žánru kvízových pořadů. Zabývá se stručně i vývojem v zahraničních zemích, hlavní pozornost ale věnuje České republice a českým celoplošně vysílajícím médiím všeobecného zaměření. Konkrétně televizím Česká televize, Nova, Prima a Barrandov. Klade důraz na problematiku původnosti formátů. Časově se omezuje na období mezi lednem 1993 a dubnem 2012. Připomíná i vývoj v minulých dobách, nicméně do analýzy ji nezahrnuje. Samotný rozbor odkrývá vývoj čtyř nepůvodních kvízů a na jejich příkladech ukazuje různé typy přebírání kvízových formátů. Odhaluje zákonitosti přebírání zahraničních i domácích pořadů. Ukazuje, jak se kvízy během posledních devatenácti let měnily. Snaží se nalézt odpovědi na několik otázek týkajících se českých televizních kvízů obecně i jejich dílčích problémů. Proměnilo se vystupování moderátorů? Jak je to s moderátory a soutěžícími z hlediska pohlaví? Objevuje se v kvízech více žen, anebo mužů? Je nyní více kvízů než před devatenácti lety? Jak se v jejich tvorbě odráží společenské změny? Ovlivnily západní vzory českou kvízovou tvorbu? Pokud ano, tak jak? Jaký dopad tyto změny měly na rozmanitost kvízových formátů?

Abstract Main task of this work is to find out the answers to the questions of the television quiz shows genre development. The work deals with foreign countries development, but the main attention is fixed to Czech republic and Czech full-area broadcasting media, which emphasise general matters. Concretely these television companies: Česká televize, Nova, Prima a Barrandov. The work emphasises the problem of formats originality. The time spread is since January 1993 to April 2012. A quiz shows development before 1993 is mentioned, but the analysis does not contain that. The analysis shows four copied quiz shows development. These examples uncover the variations of the quiz shows formats copying and domestication. They reveal the rules of the copying and domestication. They show the transformation of the quiz shows during recent years. The work tries to solve a few questions about the Czech quiz shows and their partial problems. Has the hosts behaviour changed? What about the hosts gender? Is there more men or women in the quiz shows? Is the number of recently broadcasted quiz shows higher than the number of the quiz shows, which were broadcasted nineteen years ago? What about the relation of the quiz shows production and social changes? Have the western models affected Czech quiz shows production? If so, how? How these changes have influenced the quiz shows formats diversity?

Klíčová slova Televizní kvíz, televizní soutěž, televizní zábava, přebírání formátů, hra.

Keywords Quiz show, game show, television entertainment, format domestication, game.

Rozsah práce: 127 252 znaků.

Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval/a samostatně a použil/a jen uvedené prameny a literaturu. 2. Prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného titulu. 3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely.

V Praze dne 27. dubna 2012

Jan Švestka

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu práce a všem, kteří mi pomáhali a podporovali mne v průběhu psaní.

Institut komunikačních studií a žurnalistiky UK FSV Teze MAGISTERSKÉ diplomové práce TUTO ČÁST VYPLŇUJE STUDENT/KA: Příjmení a jméno diplomantky/diplomanta: Razítko podatelny: Švestka Jan Imatrikulační ročník diplomantky/diplomanta: 2008 E-mail diplomantky/diplomanta: [email protected] Studijní obor/typ studia: Mediální studia/prezenční studium Předpokládaný název práce v češtině: Proměna vědomostních soutěží v českých televizích. Předpokládaný název práce v angličtině: The transformation of Czech TV quiz shows. Předpokládaný termín dokončení (semestr, školní rok – vzor: ZS 2012) (diplomovou práci je možné odevzdat nejdříve po dvou semestrech od schválení tezí, tedy teze schválené v LS 2010/2011 umožňují obhajovat práci nejdříve v LS 2011/2012): LS 2010/2011

Charakteristika tématu a jeho dosavadní zpracování (max. 1800 znaků): Podoba vědomostních soutěžních pořadů se v poslední době, stejně jako celá televizní tvorba, výrazně proměnila. Tradiční rozdělení ukládající soutěžícímu jen soutěžit a moderátorovi bavit už neplatí zábavu dnes v mnoha pořadech obstarává i soutěžící. Zábavní složka měla už od prvních televizních kvizů velký význam, nyní ovšem vytlačuje i zprvu nejdůležitější vědomostní složku. Již nejde o to, aby diváci sledovali osoby s největšími znalostmi, ale spíše ty nejfotogeničtější a nejvtipnější. Nejdříve se tento model uplatnil v pořadech typu „game show“, v poslední době se ovšem stále častěji prosazuje i do vědomostních „quiz shows“, přes konkurz do pořadu Nepodceňuj blondýny se dokonce dostali jen jedinci s dobrým vzhledem a charismatem, absolvovali totiž i pohovor s tvůrci soutěže. Autoři v České republice se tímto tématem zabývají spíše v článcích odborných periodik, většinou př tom rozebírají jen jeden konkrétní pořad. V obsáhlejších pracích zabírají soutěže místo především jako část uceleného televizního vysílání, nikoliv jako hlavní objekt zkoumání. K několika málo výjimkám patří diplomová práce Lenky Šubířové o televizních soutěžích (krom vědomostních i dovednostních v Československé a České televizi mezi lety 1989 a 2004. V zahraničí, a to především ve Spojených státech amerických, vychází větší počet publikac zabývajících se různými změnami podob soutěží a jejich publik. Za jedny z nejaktivnějších lze v této sféře považovat Su Holmesovou a Olafa Hoerschelmanna, autora knihy Rules of the Game: Quiz Show and American Culture a mnoha dalších prací. Předpokládaný cíl práce, případně formulace problému, výzkumné otázky nebo hypotézy (max 1800 znaků): Práce by měla nastínit dějinný vývoj a současné trendy v oblasti českých televizních vědomostních soutěží. Klade si za cíl ukázat, zda skutečně došlo k výrazné proměně prezentace soutěžících. Zabývat se bude také různými formami výběru aktérů od prostého vyplňování papírových testů po pohovory podobné hereckým castingům. Pokusí se nalézt změny ve vystupování moderátorů, proměnu jejich úlohy v televizních kvizech, zapojení publika do hry. Také bude sledovat kvizy s populárním osobnostmi od Šesti ran do klobouku po Autoškolu národa.

Vývoj kapitalistické a socialistické společnosti se v mnoha ohledech výrazně lišil. Lze i na pol televizních vědomostních soutěží pozorovat zásadní rozdíly? Vyrovnaly se za dvě dekády po pádu železné opony? Porovnáním počtu vysílaných pořadů v jednotlivých letech a jejich sledovanosti práce odhalí, jak se formátu vědomostních soutěží daří, zda jsou v útlumu, objeví se též srovnání situace v televizi veřejné služby a jejích soukromých konkurentů. Základní otázky by tedy měly znít takto: 1. Jak se změnil prostor věnovaný tématům netýkajících se přímo soutěže? 2. Jak se změnil vztah soutěžící – moderátor? 3. Zmenšuje se po zlatých devadesátých letech počet vědomostní soutěží? 4. Existují ještě čistě vědomostní soutěže, nebo se smísily s jinými formáty? 5. Setřela globalizace kulturní rozdíly středu Evropy a USA i zde? Předpokládaná struktura práce (rozdělení do jednotlivých kapitol a podkapitol se stručnou charakteristikou jejich obsahu): 1. Teoretická část: 1. Náležitosti a jednotlivé modely vědomostních soutěži. Rozbor modelů uplatněných v minulosti na českém území a nástin těch, které dosud české televize ze zahraničí nepřejaly. 2. Historie televizních vědomostních soutěží v Čechách a na Moravě. S důrazem na období před rokem 1989 a po roce 2004, vývojem v těchto letech se podrobně zabývá výše zmíněná práce L. Šubířové. 3. Historie vědomostních soutěží v zahraničních televizích. Souhrn rozdělený do tří částí zabývajících se dějinami televizních kvizů v západní a východn Evropě a v Americe. 4. Originály versus kopie. Máme dost původních vědomostních soutěží? Nepřeválcovaly je pořady importované ze zahraničí? 5. Současné trendy. Různé pohledy odborníků na současnost soutěžní tvorby v České republice, vliv společnosti na televizní vědomostní soutěže a naopak (dopad na školáky, politiky aj.). 2. Praktická část 1 Deset stupňů ke zlaté, 1. princip hry, 2. souhrn vlastností dobových televizních kvizů, 3. samotná analýza. 2 Nepodceňuj blondýny 4. princip hry, 5. souhrn vlastností dobových televizních kvizů, 6. samotná analýza. 3 Vývoj počtu vědomostních soutěží v Československé a České televizi v letech 1965 – 2010. 4 Závěr Vymezení podkladového materiálu (např. tituly a období, za které budou analyzovány): Analyzovány budou jeden díl pořadu zastupujícího první televizní vědomostní soutěže vysílané v českých zemích (Deset stupňů ke zlaté) a jeden díl soutěže patřící k nejmladším v tomto žánru (Nepodceňuj blondýny). Metody (techniky) zpracování materiálu: V obou pořadech soutěžící prochází několika koly otázek. Liší se ovšem délka a styl promluvy moderátora, střih, využívání grafiky, především však prezentace soutěžícího samotného. Za čtyř desetiletí se změnila délka nesoutěžních promluv, styl rozmluvy moderátora se soutěžícím, organizace studia ve vztahu k soutěžícímu, nebo počet historek ze života soutěžícího. Všechny tyto aspekty obou soutěží budou v práci podrobeny kvantitativnímu výzkumu.

Základní literatura (nejméně 5 nejdůležitějších titulů k tématu a metodě jeho zpracování; u všech titulů je nutné uvést stručnou anotaci na 2-5 řádků): Břinčil, Jaroslav, Fukerir, Vratislav. Československá televize v číslech 1954-1964. Praha: Studijn odbor ČST, 1965. Jedná se o soubor dat týkajících se televize v Československu a srovnání se situací v zahraničí. Můžeme zde nalézt počet přihlášených televizních přijímačů v jednotlivých letech, tabulky zastoupen jednotlivých skupin formátů ve vysílání (např. pořady zpravodajské, zábavní, soutěžní, dramatické atd. a mnoho dalších. Feldstein, Valter. Televize včera, dnes a zítra – studie k 10. výročí. Praha: Orbis, 1964. Tato kniha se zabývá prvním desetiletím vysílání Československé televize, shrnuje její fungování analyzuje a hodnotí konkrétní pořady. Hoerschelmann, Olaf. Rules of the Game: Quiz Shows and American Culture. New York: State University of New York Press, 2006. Autor popisuje, jak vývoj americké společnosti utvářel podoby vědomostních soutěží a naopak. Na současný stav se nedívá tak kritickým pohledem jako někteří jeho kolegové. Všímá si výrazného úbytku kvizů v programech televizních stanic USA a vysvětluje jej. Holmesová, Su. The Question Is – Is It All Worth Knowing? The cultural circulation of the early British quiz show. Media Culture Society. 2007, č. 29, s. 53 – 74. Původem americké soutěže zaplavují svět a vytlačují původní hry jednotlivých zemí. Článek Su Holmesové ukazuje, jak se to stalo ve Velké Británii, která se globalizační vlně vědomostních soutěž z USA dlouho bránila. Kolektiv autorů. Dějiny českých médií v datech. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2003. ISBN 80-246-0632-1 Soubor významných dat týkajících rozhlasového a televizního vysílání v Československu od úplných počátků (v případě televize od roku 1928). Kromě událostí důležitých z hlediska chodu médií připomíná také uvedení některých pořadů. Diplomové a disertační práce k tématu (seznam bakalářských, magisterských a doktorských prací které byly k tématu obhájeny na UK, případně dalších oborově blízkých fakultách či vysokých školách za posledních pět let) Šubířová, Lenka. Televizní soutěže v Česku v letech 1989-2004. Vedoucí diplomové práce PhDr Milan Kruml. Praha: FSV UK, 2008. Datum / Podpis studenta/ky 20. září 2010

Jan Švestka

TUTO ČÁST VYPLŇUJE PEDAGOG/PEDAGOŽKA: Doporučení k tématu, struktuře a technice zpracování materiálu: Případné doporučení dalších titulů literatury předepsané ke zpracování tématu: Potvrzuji, že výše uvedené teze jsem s jejich autorem/kou konzultoval(a) a že téma odpovídá mému oborovému zaměření a oblasti odborné práce, kterou na UK FSV vykonávám. Souhlasím s tím, že budu vedoucí(m) této práce.

Příjmení a jméno pedagožky/pedagoga

……………………… Datum / Podpis pedagožky/pedagoga

TEZE JE NUTNO ODEVZDAT VYTIŠTĚNÉ, PODEPSANÉ A VE DVOU VYHOTOVENÍCH DO TERMÍNU UVEDENÉHO V HARMONOGRAMU PŘÍSLUŠNÉHO AKADEMICKÉHO ROKU, A TO PROSTŘEDNICTVÍM PODATELNY UK FSV. PŘIJATÉ TEZE JE NUTNÉ SI VYZVEDNOUT V SEKRETARIÁTU PŘÍSLUŠNÉ KATEDRY A NECHAT VEVÁZAT DO OBOU KOPIÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE.

TEZE DOPORUČENÉ PEDAGOGEM/PEDAGOŽKOU BUDE VEDENÍ IKSŽ POUZE BRÁT NA VĚDOMÍ, TEZE PODÁVANÉ STUDENTEM/KOU SAMOSTATNĚ BUDE PROJEDNÁVAT.

1

Obsah ÚVOD---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------2 1. VYMEZENÍ TÉMATU--------------------------------------------------------------------------------------------4 1.1 HRA----------------------------------------------------------------------------------------------------------------6 1.2 SOUTĚŽ----------------------------------------------------------------------------------------------------------8 1.2.1 Televizní soutěž kvízového typu-------------------------------------------------------------------------10 1.3 TELEVIZNÍ ZÁBAVA----------------------------------------------------------------------------------------12 1.4 SOUTĚŽÍCÍ, MODERÁTOR A PUBLIKUM-------------------------------------------------------------13 2. DĚJINY TELEVIZNÍCH KVÍZŮ------------------------------------------------------------------------------18 2.1 VÝVOJ V ČESKÝCH ZEMÍCH-----------------------------------------------------------------------------19 3. PŘEBÍRÁNÍ A DOMESTIKACE POŘADŮ----------------------------------------------------------------23 3.1 VĚDOMOSTNÍ SOUTĚŽE V LETECH 2006 – 2011----------------------------------------------------26 3.1.1 POŘADY ČESKÉ TELEVIZE---------------------------------------------------------------------------26 3.1.2 POŘADY NOVY------------------------------------------------------------------------------------------27 3.1.3 POŘADY PRIMA TV (NYNÍ PRIMA FAMILY)------------------------------------------------------27 3.2 NÁSTIN DALŠÍHO VÝVOJE-------------------------------------------------------------------------------28 4. ROZBOR------------------------------------------------------------------------------------------------------------29 4.1 RISKUJ!---------------------------------------------------------------------------------------------------------31 4.2 NEPODCEŇUJ BLONDÝNKY-----------------------------------------------------------------------------37 4.3 AZ – KVÍZ------------------------------------------------------------------------------------------------------42 4.4 BARRANDOVSKÝ VIDEOSTOP--------------------------------------------------------------------------49 ZÁVĚR------------------------------------------------------------------------------------------------------------------58 SUMMARY------------------------------------------------------------------------------------------------------------64 POUŽITÁ LITERATURA------------------------------------------------------------------------------------------65 PŘÍLOHY--------------------------------------------------------------------------------------------------------------73

2

Úvod Soutěžní pořady patří k tomu nejpopulárnějšímu, co divákovi televizní redakce zábavních nebo vzdělávacích pořadů poskytují. Oblibě se vždy těšily i v mojí rodině. Každý podvečer jsme usedli k RISKu a hádali spolu se soutěžícími. Na konci pořadu si občas někdo posteskl: „Škoda, že jsem tam nebyl, dnes bych vyhrál auto.“ Léta běžela, RISK zmizel z obrazovek a spolu s ním mizely i další kvízy. Má rodina, stejně jako ostatní Češi, Moravané a Slezané, přišla o pravidelnou denní dávku napětí a uspokojení, když sympatický soutěžící uhádl otázku za pět tisíc korun, nebo ještě lépe, když nesympatický zbankrotoval. Devadesátá léta, která lze, ještě s mírným přesahem za rok 2000, z hlediska vědomostních soutěží na českých televizních kanálech označit za zlatou éru, skončila. Nejrůznější talentové soutěže a reality show začaly vytlačovat kvízy z programů. Pravda, stále ještě lze zhlédnout jednu ryze českou vědomostní soutěž. Většinou to ovšem bývají licencované pořady odkoupené od některé ze zahraničních televizních společností. Z poslední doby mohu jmenovat Taxík, Vysokou hru a Nepodceňuj blondýnky. Neobvyklý není ani formát vědomostní soutěže kombinované s dovednostní (hojně se jich vyskytuje mezi pořady pro mládež: Věříš si?, Bludiště, Hip, hap, hop). Zamyšlení nad tím, jak se proměnily čistě vědomostní kvízy, jak je známe z dob Jana Pixy a jeho Desetkrát odpověz, a zda ještě vůbec existují, mne inspirovalo k napsání této práce. Od původního záměru zaznamenat posun tohoto žánru od dob Pixových do současnosti jsem musel upustit. Kulturní, společenské a technologické změny, které se v tomto období odehrály, jsou tak rozsáhlé, že porovnávat pořady vytvořené v tak rozdílných podmínkách postrádá smysl. Omezím se na dobu ohraničenou roky 1993 a 2012. V době nedávno minulé vzniklo na toto téma několik zajímavých prací. Mám na mysli přehled českých soutěží v letech 1989 – 2004 od Lenky Šubířové1, dále práci Pavlíny Honsové o současných trendech televizní zábavy2 či „Vývoj vzdělávacích pořadů České televize v letech 1992 až 2010“ od Venduly Havlíkové3. Zapomenout nesmím ani na dvojici prací obhájených na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. První z nich jsou „Televizní kvizy – vzdělání, nebo zábava (tematická 1 2 3

Šubířová, 2008. Honsová, 2012. Havlíková, 2010.

3 analýza otázek)“ od Jany Bukovské4, tématu se částečně také dotýká, konkrétně na poli televizních trendů obecně, práce Renaty Strnadové.5 Proto se pokusím vyhnout opakování faktů, které již zaznamenal někdo jiný, a zaměřím se na přebírání formátů. Tato práce je rozdělena do pěti kapitol. První tři lze označit jako část obecně teoretickou. Jedná se o kapitoly o herní a soutěžní teorii, o dějinném vývoji vědomostních soutěží a o nejvýraznějším jevem současné doby, tedy o způsobech přebírání formátů a pořadů. Poslední kapitola, část analytická, se zabývá konkrétními přebranými pořady, ať už od domácích či zahraničních tvůrců. Jedná se o Riskuj! televize Nova, AZ – kvíz České televize, Nepodceňuj blondýnky

z Primy a

Barrandovský videostop TV Barrandov.

4

Bukovská, 2010. STRNADOVÁ, Renata. Fenomén televize – médium 21. století. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta. 2011. 81 s. Vedoucí diplomové práce Miroslav Somr.

5

4

1. Vymezení tématu Předmětem zkoumání tohoto textu je kvízová televizní soutěž, v anglicky mluvících zemích označovaná jako quiz show. Lze ji definovat jako pořad z oblasti televizní zábavy, při němž soutěžící odpovídá na náhodně vybrané otázky prověřující jeho znalosti, ovšem jen ve velmi volném významu slova. Zkoušce není podrobováno všeobecné vzdělání ani orientace v konkrétním oboru (jako třeba v případě ekologické hry pro mládež Hra na zelenou). Jde o nalézání odpovědí na konkrétní soubor otázek a efektivní využívání odpovědí vyhodnocených jako správné v rámci herního systému. Počet hráčů, pravidla, systém hry a další okolnosti jsou proměnlivé. Pořady, kde soutěžící dostávají otázky typu: „Kolik lidí podle vás odpovědělo...“ (např. 5 proti 5) zkoušejí hráčův úsudek, nikoliv znalosti, proto do sledované kategorie nepatří. Zařadili bychom je spíše mezi takzvané game shows, v jejichž průběhu soutěžící ukazuje své dovednosti, odhad, či vtip. Kromě kvízových a dovednostních se na obrazovkách stále častěji objevují také soutěže talentové. Ne vždy se však jedná čistě o tento typ, mnohdy hra testuje jak dovednosti, tak třeba vědomosti. Zmíněné spojení, časté především v dětských pořadech, je na českých obrazovkách v posledních několika letech velmi frekventované a nad čistě vědomostními kvízy v současné době převládá. Mnohdy ani nemůžeme přesně určit, do které z kategorií lze soutěž zařadit. To je případ Miljoenenjacht (známějšího v americké verzi Deal or No Deal) licencovaného pro Prima TV pod názvem Ber nebo neber. Znalosti tu mají stejnou váhu jako strategie a správně zvolená sázka. Totéž platí například pro Nepodceňuj blondýnky. Su Holmesová, autorka, která se téměř výhradně zaobírá problematikou soutěží v masových médiích, zařazuje do „šedé zóny“ mezi vědomostními a dovednostními soutěžemi také Who Wants To Be a Millionaire (v České republice jako Chcete být milionářem? na TV Nova a na Prima TV jako Milionář).6 Tato práce se zkoumá i tyto pořady, u nichž hraje určitou roli také herní strategie a splnění většího množství úkolů než soupeř ještě nemusí znamenat vítězství. Týká se to případů, kdy soutěžící vhodně zvoleným postupem, druhem otázky či výškou sázky (například O poklad Anežky české) může porazit protivníka, který prokáže lepší vědomosti. Abychom tedy měli zcela jasno: pořad spadá do sledované skupiny, jestliže v jeho průběhu nedochází k testování jiných dovedností než vědomostí a taktického 6

Holmes, 2008.

5 využívání pravidel pro dosažení lepšího výsledku. Vypadává proto třeba i pořad Fenomén, v němž hlavní roli, spíše než vědomosti, hraje logické myšlení a natrénované umění řešit matematické a logické operace. Holmesová pro pořádek sestavila tento výčet vlastností pořadu, který je možné zařadit do žánru vědomostních soutěží: 1. Umístění: televizní studio, 2. účinkující: „obyčejní“ lidé jako soutěžící a příjemný moderátor, popř. publikum ve studiu 3. příběh: soutěžící musí zodpovědět otázky a splnit úkoly, aby poté mohl obdržet cenu 4. ikonografie: moderní, obřadné „high – tech“ prvky 5. styl: jednoduchý, vzbuzující dojem živého vysílání; důraz na moderátora; reakce soutěžících a publika, segmentovaná struktura.7 Zároveň autorka upozorňuje, že i přes jasně vyhlížející vymezení je někdy obtížné určit, kam text patří, a také jak si všiml Derrida, že jeden text může náležet více žánrům.8 Obecné zkoumání televizních soutěží je téma příliš široké, dokonce i když jej zúžíme pouze na kvízové soutěže, proto jsem vybral jeden aspekt, na který se zaměřím více, a to přebírání starších formátů. O oprávněnosti volby svědčí fakt, že původní televizní vědomostní soutěž, která nefunguje na žádném již dříve použitém principu, dnes už nenajdeme. Doby, kdy obzvláště brněnské studio České televize produkovalo najednou hned několik vědomostních kvízů z vlastní dílny už jsou pryč. Z toho důvodu se také v krátkosti podívám na dějiny a způsoby přebírání vědomostních soutěží. Nahlédnu do vývoje ve Spojených státech amerických, neboť tam vlastně začala historie domestikací soutěžních pořadů. Nevynechám ani dění na českém území, jelikož právě přebíráním originálních formátů českými televizemi zanalyzuji v závěru.

7 8

Holmes, 2008, s. 3. Holmes, 2008, s. 13.

6

1.1

Hra Výše uvedená definice televizní kvízové soutěže je poněkud strohá a potřebuje

obsáhlejší vysvětlení. Než k němu však přikročím, musím se pozastavit nad hrou. Kvízy představují jednu z mnoha jejích forem. Velká část lidských aktivit patří mezi hry. Huizinga tvrdí, že každá hra má svůj význam a vlastně téměř vše, co děláme by se dalo chápat jako hra.9 Proti tomu se ohradil Eric Berne, docent kalifornské lékařské fakulty, na níž přednášel sociální psychiatrii. Podle něj kromě her naše činnost sestává ještě z obřadů a zábav. Od těch se hra liší svými vedlejšími vlastnostmi a výsledkem. Konkrétně Berne definuje hru jako „...souvislý sled druhotných doplňkových transakcí, jež směřují k jasně definovanému, předem známému výsledku. Dá se vyjádřit jako obměňující se soustava často opakovaných, zdánlivě racionálních transakcí se skrytou motivací. Anebo populárněji jako řada tahů s různými léčkami nebo fintami.“10 To je dost široká definice, která přesahuje to, co se nám obvykle pod slovem hra vybaví. Bylo by možné ji zúžit podle Johana Huizingy a Jana Sokola na přesně časově a teritoriálně ohraničený děj s jasnými pravidly. Vždyť „hra vyžaduje bezpodmínečný řád. Nejmenší odchylka od řádu hru kazí, znehodnocuje ji.“11 O ohraničenosti a izolovanosti od reálného života píše Huizinga v knize Homo ludens: o původu kultury ve hře. Všímá si jí také Sokol, který vstup do hry vnímá jako únik do jakéhosi paralelního světa znatelně odlišného od reality, s níž se musíme potýkat. Tím se vlastně dostávám k odpovědi na základní otázku. Proč vlastně hrajeme? Co nás přiměje k tomu, abychom na chvíli zapomněli na své závazky a povinnosti a vrhli se do světa, kde se zaobíráme věcmi, které v reálném světě neexistují? Proč se vrháme do hazardu, v němž o vítězství a porážce rozhodují mnohdy nejmenší detaily? Odpovědět by mohl Eugen Fink, který vidí hru „...jako doplněk, jako komplementární fenomén, jako přestávku k zotavení, jako utváření volného času, jako prázdniny nezatížené břemenem povinností, jako rozjasnění v přísné a temné krajině našeho života,“12 tedy určitou možnost svobodného nakládání s časem podle vlastní vůle. O hře můžeme tedy mluvit jako o činnosti, k níž se člověk uchyluje při snaze uniknout z běžného života. Tedy nejen člověk, ale i zvíře, herní chování se totiž 9 10 11 12

Holmes, 2008, s. 150. Berne, 1992, s. 48. Huizinga, 1971, s. 17. Fink, 1992, s. 9.

7 vyskytuje také u některých živočichů. Přesto však jde o jev kulturní, nikoliv biologicky podmíněný. Rodíme se do skutečného světa, hru a její pravidla a vše ostatní, co k ní patří, si osvojujeme během života. Zjednodušuje nám to fakt, že hra se v mnohém podobá běžným „neherním“ činnostem lidského života. Může obsahovat stejné rituály, stejné postupy jako něco, co se mi může kdykoliv a kdekoliv stát. Řekněme, že jedu ve vozidle taxislužby a řidič se mne zeptá: „Nevíte, jak hrála Plzeň s Mladou Boleslaví?“ Podle společenské konvence se ode mne očekává, že na dotaz odpovím. Napadne mne, že si šofér na zápas vsadil, nebo se že jen pokouší navázat kontakt. Já s ním začnu diskutovat o fotbale, nebo naznačím, že nemám o konverzaci zájem. Oba chápeme, co chování druhého znamená. Takovéhle situace jsme již oba zažili a

většinou se

nepozastavujeme nad tím, jakými mechanismy k nim dochází, nepřeříkáváme si v duchu společenská pravidla vztahující se k tomuto případu, máme je zautomatizované. Pokud se ovšem zúčastním soutěže Taxík, přemýšlím zcela jinak. Znovu sedím v automobilu, řidič se mne opět ptá, jak dopadlo finále českého fotbalového poháru mezi Plzní a Mladou Boleslaví. Tentokrát vím, že se musím pokusit v určitém časovém úseku správně odpovědět a nepouštět se do delších diskusí o fotbalu. Přemítám, kterého přítele na telefonu bych mohl požádat o pomoc, či zda si nemám nápovědu finančně více ohodnocené otázky, které přijdou v pozdější části jízdy. Mé jednání se neřídí náhodnými podněty z okolí, ale patnácti body pravidel a dvanácti smluvními podmínkami obsaženými v dokumentu s názvem „Smlouva o účasti v pořadu „Taxík,...jediné taxi, které vám zaplatí!“, který jsem před jízdou stvrdil podpisem. Podrobuji pravidla důkladnému rozboru, abych je využil ve svůj prospěch. Uvažuji také o tom, kde mne v případě neúspěchu moderátor (vím totiž, že se nejedná o profesionálního taxikáře, nýbrž najatého herce) vysadí a jak se odtud dostanu do cíle své cesty. Já totiž „beru na vědomí, že na mou cestu uskutečněnou v průběhu pořizování Materiálu se nevztahují podmínky přepravy vyplývající z platného práva České republiky či podzákonných předpisů a výslovně se zříkám všech práv s tímto spojených, včetně mimo jiné veškerých práv na to být dopraven/a do cíle své cesty.“13 Ano, velká část prováděných akcí je inscenovaná. Již jen údiv z blikajícího interiéru a známé tváře za volantem při nastoupení do vozu nepatří ke spontánním reakcím, to samé totiž 13

Smlouva o účasti v pořadu „Taxík,...jediné taxi, které vám zaplatí!“, příloha č. 1. Štáb neúspěšného soutěžícího skutečně zanechá na místě, kde ztratil poslední ze tří soutěžních „životů“. Hráčům přihlášeným prostřednictvím internetových stránek České televize dokonce celou cesta určí.

8 podstoupil soutěžící o chvíli dříve při nastavování kamer. Nicméně po třetí špatné odpovědi se hráči skutečně dočkají „vyhození“ z auta a jsou ponecháni osudu. O tom nicméně přemýšlím mimo čas pro hru. Jasně si uvědomuji hranici mezi hrou a opravdovým životem, její fiktivnost. Toto je praktická ukázka onoho ohraničení, oddělení od běžné reality. Caillois definuje hru těmito šesti základními vlastnostmi hry: 1) svoboda, 2) vydělenost z každodenního života, 3) nejistota, 4) neproduktivnost 5) podřízenost pravidlům, 6) fiktivnost.14

Zmíněnou svobodu, vydělenost z každodenního života, podřízenost pravidlům a fiktivnost obohacuje o nejistotu (skutečný taxík mne s největší pravděpodobností doveze do cíle, v soutěžním televizním je míra možnosti neúspěchu mnohem vyšší) a neproduktivnost (úspěch nebo selhání ve hře obvykle nemívá vážné následky v životě, avšak soutěžení o vysoké výhry tvoří výjimku). Nakonečný upozorňuje na jednu důležitou motivaci ke hře – uspokojení, slast. Píše sice hlavně o dětských pohybových hrách, nicméně právě tento fakt je platný i pro hraní dospělých: „Zdá se, že nejlepší vysvětlení psychologické podstaty hry podal K. Bühler... přijal teorii hry jako přípravy na život, což je podle něj evolucionisticky správné vysvětlení, které je třeba doplnit o hledisko subjektivní motivace hry. A tím je podle Bühlera...“funkční slast“.15

1.2

Soutěž Soutěž chápeme jako druh hry, tedy svobodné, biologicky nepodmíněné činnosti,

jenže ona svoboda, jak si všímá Jan Sokol, má své hranice. Sice si volíme strategii podle sebou samým definovaných cílů, ovšem naše postavení v soutěži a nutnost řídit se pravidly nás značně limituje: „V každé hře jeden z hráčů začíná a druhý odpovídá. 14 15

Caillois, 1998, s. 31. Nakonečný, 1997, s. 48.

9 Pravidelné střídání je nejnápadnější třeba v šachu nebo v mariáši, ale je i v tenisu a dalších hrách. Tím hra předvádí něco, co je pro každé lidské jednání typické – něco, co bychom mohli nazvat „omezenou svobodou“. Hráč, který v tenisu servíruje, má plnou volbu svého úderu, kdežto jeho soupeř už dostává míč, který si sám nevybral a musí si s ním nějak poradit. Pokud se mu to podaří, má zase on jistou volbu, kam míč umístí, jakou mu dá rotaci atd. Podobně i v šachu bílý začíná volbou zahájení, tu však v každém dalším tahu spoluurčuje i černý. Oba hráči mají svůj celkový plán a strategii, které se na šachovnici neustále střetávají tak, že aktivní plán jednoho je pro druhého překážkou, již musí překonávat, a naopak. Každý z nich tedy vidí hru jako neustálé střídání okamžiků volby – pravda, v daných možnostech stále omezované soupeřem – a okamžiků odpovědi na plán, který stojí proti němu a postupně se projevuje v tazích soupeře.“16 Podstatou soutěže je překonat oponenta, ukázat ostatním svou převahu. V průběhu hry nastávají okamžiky, kdy hráč nepřemýšlí o odměně za výhru, ale o výhře samotné. Touží zvítězit bez ohledu na to, zda za svůj úspěch obdrží propisku nebo deset milionů dolarů. Právě to je jedno z hlavních lákadel pro účast v soutěži, ať už vědomostní, talentové či jiné. Další stimuly soutěžení vychází z hierarchie potřeb Abrahama Herberta Maslowa. Rozložíme-li si motivaci k účasti v soutěži na potřebu sebeprosazení a potřebu získat výhru a zajistit si tak vlastní pohodlí. Obě položky nalezneme v první polovině motivační pyramidy. Na základně se pochopitelně nachází zajištění nezbytných biologických pochodů, ovšem hned nad tím na druhém stupni je potřeba být materiálně zajištěn, v pohodlí a v klidu. Na čtvrtou úroveň osmipoložkové škály Maslow umístil potřebu sebedůvěry, pocitu vlastní hodnoty a zdatnosti, sebeúcty a respektu druhých.17 Účinkování v televizní soutěži o hodnotné ceny proto nelze označit jen jako nějaký rozmar nebo snahu zviditelnit se, ale o potřebu, která může uspokojit přirozené touhy člověka, u některých jedinců je to touha přímo nutkavá. Jako motivace pro účast v televizní soutěži by neměla zůstat bez povšimnutí ani snaha ukrojit si svých patnáct minut slávy, vždyť „...být viděn skrze obrazovku

16 17

Sokol, 1996, s. 54. Maslow, 2000.

10 v obývacím pokoji vašich sousedů je také část výhry.“18 Lidé touží po tom být viděni, stát se z obyčejných neobyčejnými, chodit po stejných prknech jako televizní hvězdy. Podle studie Denise Mc Quaila, Jaye G. Blumlera a J.R. Browna z roku 1972 chtějí příslušníci střední vrstvy v soutěžích ukázat své vědomosti, upevnit své společenské postavení pomocí prokázání znalostí. Naproti tomu lidé z nižších vrstev častěji chtějí sami sebe přesvědčit, že nezáleží na vědomostech ze školy. S radostí ukazují výše postaveným, že i oni se jim mohou vyrovnat.19 Vzájemné soutěžení provází lidstvo od nepaměti, takže neí divu, že se soutěže přes tisk a rozhlas dostaly i do televizního vysílání.

1.2.1 Televizní soutěž kvízového typu V rozhovoru pro týdeník Československá televize uvedla v roce 1968 režisérka Dagmar Novotná o 10x odpověz, jehož tým vedla, že má „zábavnou a napínavou formou šířit znalosti a vzbuzovat v divácích aktivní zájem o řadu nejrůznějších oborů z oblasti historie, umění apod. Seznamovat diváky s pílí a houževnatostí těch neznámých lidí, jakých je kolem nás plno, kteří se přihlásili do soutěže a ukazovat, kolik je v lidech skrytých možností. Tím posilovat zdravým způsobem národní hrdost a ctižádost.“20 V tržním prostředí ovšem musí vzdělávání a šíření pozitivních hodnot stranou. Pořad musí klást důraz na onu zábavnou a napínavou formu, být zejména atraktivní pro diváky, aby se skrze vysokou sledovanost podařilo médiu prodat dostatečné množství reklamy inzerentům. Podle britského tisku to vyúsťuje ve snížení kvality televizních vědomostních soutěží. Kvízy jsou v současnosti zábavnější a jednodušší, aby je mohl sledovat každý. Daily Mail o jejich úrovni píše jako o „urážce lidské důstojnosti a inteligence“21 To podle Holmesové potvrzuje i jeden možná trochu nadsazený postřeh, který mezi sebou šíří pracovníci britských televizí: ti nejlepší z nich prý točí filmy, ti dobří pracují v dramatické tvorbě, ti špatní v sitcomech a ti opravdu neschopní tvoří soutěže. Pro tvorbu pořadů nízké kvality totiž není třeba angažovat špičkové a drahé odborníky.

18

Holmes, 2008, s. 120: „...being screened into your neighbour’s living room was part of the

prize.“ 19 20 21

Holmes, 2008, s. 151. Týdeník Československá televize. Orbis. Praha: 1968, č. 13, s. 4. Holmes, 2008, s. 3.

11 Jednodušší úkoly mohou přilákat větší, méně náročné publikum, což vede k vyššímu zájmu zadavatelů reklamy. Inzerenty láká také nepolitická povaha kvízů, absence konfliktů a kontroverzí (až na výjimky v případě prokázaných podvodů) a celkový pozitivní ráz pořadů, na jejichž konci se většinou šťastný vítěz raduje z cen od uveřejněného sponzora. Vedle reklamy popisuje Holmesová ještě jeden velký tlak vyvíjených na současné soutěže, a to útok nových hodnot shrnutých pod trojicí slov „Cheating, bluffing, strategy“22. Tradiční zásluhy skomírají, míra vzdělávání se snižuje. Soutěžící, který správně zodpoví výrazně více otázek než soupeři už nemusí zvítězit. Daleko větší váha se nyní přisuzuje taktice, šťastné volbě, dobře zvolené výši sázky nebo odhadu záměrů protivníka. Přestože se to zastáncům tradičních vědomostních soutěží nezamlouvá, pravidla vycházejí novým trendům vstříc. Pravidla jsou závazná. Vedle těch týkajících se hry samotné si můžeme všimnout ještě dalších předpisů, které omezují všechny účinkující – limity televizního studia. Kulisy uzavírají místo pro pohyb soutěžících, kamery určují jejich dráhy pohybu a pohledy. Soutěžící má možnost plnit úkol ve vyhrazeném čase a prostoru, vhodnost jeho oblečení při pohledu přes objektiv posuzuje kameraman. Někdy bývá instruován, aby se tvářil napjatě či spínal ruce pro docílení efektu dramatičnosti. Ani moderátor se nemůže chovat podle svého. Řídí se scénářem, možnost improvizace existuje, avšak nebývá příliš velká. Natáčení se přerušuje, aby maskérky přepudrovali lesknoucí se účinkující, aby experti ověřili a zhodnotili správnou odpověď na nejasnou otázku (pokud se tak nestane, vystavuje se televize nebezpečí soudní žaloby). Holmesová s trochou nadsázky píše, že soutěžící jsou instruováni i jak se mají poškrábat.23 Ještě než přejdeme k televizní zábavě, měli bychom si ujasnit jakými způsoby se dá v kvízech soutěžit. Známe přece nepřeberné množství formátů, v nichž tu soutěží jeden člověk, tu více protivníků. Rozdělení do čtyř kategorií nám ukáže, že může hrát: „1. jeden soutěžící, u něhož vítězství závisí na zvládnutí soutěžního úkolu, obvykle správném zodpovězení otázky. Příkladem může být soutěž „Chcete být milionářem?“ 2. dva soutěžící, vítězem se stává ten, který se lépe vypořádá se soutěžním úkolem. Příkladem může být soutěž „AZ-kvíz“ 3. více než dva soutěžící, každý hraje sám za sebe a vítězem je ten, kdo se nejlépe vypořádá se soutěžním úkolem, který je pro všechny společný. Například „Do toho!“. 22 23

Podvádění, blafování, strategie. Holmes, 2008, s. 151.

12 4. více soutěžících, vyhrává každý, kdo splní soutěžní úkol, soutěžící nejsou postaveni proti sobě jako soupeři. Příkladem může být soutěž „10x odpověz.“24

1.3

Televizní zábava Televize si v průběhu dvacátého století získala velkou popularitu, zejména se to

však podařilo její zábavní složce. Vážná témata jako politika, vzdělání, ba i náboženství doprovází v televizním vysílání ještě cosi, co je zatraktivní pro co možná největší skupinu publika. Divák tedy může zhlédnout ministryni pletoucí ponožky v dovednostní soutěži a rapujícího moderátora hitparády křesťanských písní. Tato netradiční spojení mají za úkol diváka zaujmout a přebrat ho konkurenci, tedy rivalům v rámci daného média (soupeření mezi televizními stanicemi), nebo mezi různými typy médií (například televize a rozhlas). Kromě toho ještě média podstupují každodenní a stále obtížnější boj o publikum s jinými lidskými činnostmi. Zatímco počet mediálních výstupů je díky moderním informačním technologiím obrovský a každou sekundou se zvyšuje, čas potřebný pro jejich konzumaci se příliš natáhnout nedá.25 Každého člověka omezují jeho biologické limity, proto musí média v informačně přesycené společnosti o pozornost tvrdě bojovat. Televize se pokouší již své nejmladší diváky přitáhnout k vážnějším otázkám pomocí zábavy. Podle Neila Postmana takto ovšem poskytuje informace méně hodnotné, mnohdy až bezcenné. A právě děti, které podle různých výzkumů tráví před televizní obrazovkou 2,5 až 3 hodiny denně26, si tímto zvykají na konzumaci spousty nepodstatných dat. Audiovizuální média poutají velkou část pozornosti mládeže a svým způsobem suplují úlohu babičky.27 Od dětství si pěstují naši důvěru. Když jim začneme věřit, povolíme jí přetlumočit nám sociální řád, tvořit každodenní rozvrh, jednoduše provádět nás společností. Podoba televizní zábavy se v posledních letech díky reality show proměnila. Její hrdiny už nepředstavuje jen úzká skupina celebrit. Čím dál častěji se na vysílání podílí i „obyčejní lidé.“ Nejen, že účinkují jako herci, ale také například vytváří zpravodajské

24

Šubířová, 2008, s. 14 – 15. Příklady soutěží byly pro potřebu práce změněny na příklady kvízů. Jinak ovšem rozdělení nebylo třeba upravovat. Stejné dělení platí pro kvízy i soutěže obecně. 25 Jirák, Köpplová, 2009. 26 Například výzkum Childwise, společnosti specializované na průzkumy týkající se dětí a mladistvích (http://www.childwise.co.uk/) [online]. 27 Havlíková, s. 8.

13 reportáže, účastní se všelijakých anket, debatují na stránkách pořadů a na sociálních sítích a média posléze z těchto diskusí citují. Tyto praktiky nemusí být vždy motivovány jen snahou o vyvolání dojmu blízkého vztahu tvůrců programu s divákem. Mohou se na nich podílet reklamní agentury. Dohodnou se s konkrétním médiem na tom, že při přihlašování do soutěže zájemce, který tomuto často ani nevěnuje pozornost, odsouhlasí zařazení svých vyplněných údajů do nějaké databáze využívané k obchodním účelům. Data potom agentury používají pro své kampaně a také je poskytují různým prodejcům. Soutěž se tak stává jen jakousi záminkou k vylákání informací vedoucím k přesnějšímu zaměření na cílového zákazníka. Historickou změnu neprodělala jen zábavní složka, ale taktéž televize samotná. Z akceptovaného média se stal zdroj autority. Mnozí lidé po příchodu ze zaměstnání domů jako jednu z prvních věcí stisknou tlačítko ovladače, stráví večer před obrazovkou a odeberou se ke spánku. Jediný zdroj informací pro ně tak představuje právě televize. Z toho vyplývá, že toto médium nese velkou odpovědnost. Nicméně pracovníci médií si tíhu této zodpovědnosti ne vždy uvědomují. Nedostatek citu a zodpovědnosti může vyústit i v to, že pořad avizovaný jako zábavní spíše obtěžuje. V rozhlasu se to přihodilo tvůrcům pořadu Pot O’ Gold, v němž stanice nabízela tisíc dolarů náhodně vybraným lidem z místního telefonního seznamu. Tento druh výběru se stal terčem kritiky mnoha lidí rozhořčených neoprávněným zásahem do jejich soukromí.

1.4

Soutěžící, moderátor a publikum Kteří jedinci touží po účasti v soutěžích? Aleš Zbořil, jeden z dvojice

moderátorů AZ – kvízu uvedl kdysi v rozhovoru pro domovskou internetovou stránku soutěže, že převážně muži.28 Jeho kolegyně Eva Machourková si zase všimla, „že se v poslední době hlásí do AZ – kvízu hodně mladých lidí, a tak se čas od času odehrají před kamerou zajímavé mezigenerační souboje.“29 Ano, mezigenerační souboje se doopravdy odehrávají, ovšem duely mezipohlavní už tak často ne. Muže skutečně vidíme soutěžit častěji. Anita Chaudhuriová pro televizní vědomostní soutěže používá

28 29

AZ – kvíz, moderátoři [ online ]. AZ – kvíz, moderátoři [ online ].

14 výraz „poslední bašta mužské nadřazenosti“30 a neváhá v tomto ohledu kvízy zařadit na stejnou úroveň jako ryze mužský motoristický Top Gear. Autorka nachází několik důvodů genderové nerovnováhy mezi soutěžícími. Za prvé je to větší problém žen rychle odpovídat na dekontextualizované otázky. Mnoho žen se také ostýchá vystupování před miliony diváků v emočně vypjatých show jako Who Wants To Be a Millionaire? Chaudhuriová uvádí příklad výherkyně zmíněné soutěže, kterou jiné dámy zastavovaly v samoobsluze s dotazy na to, kde vzala odvahu se do pořadu vůbec přihlásit. Většině žen také chybí „zabijácký instinkt“, odvaha riskovat vše a jít tvrdě za výhrou. Jako poslední, ovšem velice důležitou, příčinu zmiňuje složení štábů. Převládají v nich muži. Pánové soutěže produkují, uvádějí a také vymýšlejí otázky, proto velký prostor dostávají otázky ze sportu, techniky a vojenské historie, zatímco na literaturu, módu nebo gastronomii se dostává mnohem méně.31 S tím souvisí i menší podíl vítězících žen. Úspěšní hráči AZ – kvízu mohou postoupit maximálně do pěti po sobě jdoucích dílů. Za tento počin poté obdrží od produkčního týmu tričko s logem pořadu. V období ohraničeném dubnem 2009 a březnem 2012 toto tričko získalo 106 soutěžících, z toho 90 mužů a jen 16 žen,32 dámy a dívky mají tedy v galerii slávy AZ – kvízu patnáctiprocentní zastoupení. V britském Who Wants To Be a Millionaire? činí podíl žen mezi všemi, kdo si odnesou nějakou výhru, dvacet procent.33 Holmesová si pod pojmem „typický účastník televizního kvízu“ představuje vzdělaného bělocha. A bílý muž se často objevuje i v úloze moderátora. To má hlubší sociologický význam. V průběhu dějin o penězích v rodině v drtivé většině případů rozhodoval muž. Moderátor oznamuje hráčům podrobnosti o jejich bodovém, potažmo finančním kontu, vyhlašuje vítěze, který si odnese cenu, je zkrátka takovým strážcem kasy, proto fakt, že ženy uvádějí soutěže mnohem méně než jejich kolegové, rozhodně nepřekvapuje. Podíváme-li se na starší soutěže ze Spojených států amerických, zjistíme, že většina lidí, kteří je uvádějí, odpovídala jednomu typu. Seriózní pán středního věku, původní profesí většinou herec, s decentním smyslem pro humor Holmesová jej definuje jako „familiárního žertovného strýčka“.34 Nyní se ale prosazují i jiní 30 31 32 33 34

Chaudhuri, 1999: „...last bastion of male supremacy.“ Chaudhuri, 1999. AZ – kvíz, majitelé AZ – kvízového trička [online]. Chaudhuri, 1999. Holmes, 2008, s. 70. („The host is conceptualised as a „familiar jolly uncle“.)

15 moderátoři. Mladší, atraktivnější, o něco rozpustilejší. Soutěžemi typu The Weakest Link (v ČR Nejslabší! máte padáka! a podobný Gladiátor) provádějí jedinci, kteří mají za úkol vyhlížet a vystupovat krajně nepříjemně. Zesměšňují soutěžící, upozorňují na jejich nedostatky, občas na ně zvýší hlas. Nutno podotknout, že přes jedinečnost a neobvyklost formátu plného drzosti, uštěpačného a agresivního chování tyto hry, nedosahují výše sledovanosti slušnější konkurence (obzvláště v České republice). Přestože publikum má v oblibě viditelné emoce, zatratilo pořad jimi nabitý. Relaxovat před spaním při sledování arogantní dámy drsně urážející pána téměř dvakrát staršího než ona divákům nejde. City a emoce, klidně i lehce negativní, jsou přípustné, ba vítané, avšak v mezích slušnosti. V jiných státech také neprobíhala adaptace pořadu vždy hladce. V článku o festivalu televizní zábavy v Montreux si toho všiml Petr Gottwald: „I když je Weakest Link v mnoha zemích úspěšný, má za sebou velké nezdary – v Itálii propadl tak, že jeho vysílání bylo ukončeno, v Německu byla před dvěma měsíci ukončena produkce a americká NBC vyřadila na sezonu 2002/2003 Weakest Link z prime time vysílání. Ne v každé zemi je arogantní přístup moderátora a vzájemné „vyhazování“ pro diváky snesitelné.“35 České soutěže si mezi ostatními pořady vybudovaly ve svém zlatém období tak dobrou pozici, že se jejich moderátoři po omezenou dobu dočkali vlastní kategorie v rámci vyhlašování televizních cen TýTý. Spíkři z kvízů si zde vedli velmi dobře. Z pěti vyhlášených ročníků (2001 – 2005) opanovali čtyři, pouze jednou triumfoval průvodce pěveckou soutěží. Nejúspěšnější byli zástupci soutěží nabízejících vysoké výhry: Vladimír Čech (Chcete být milionářem?), Roman Šmucler (1 proti 100) a Jan Rosák (Riskuj!). Z moderátorů her „nižší cenové kategorie“ jim dokázal konkurovat pouze Marek Eben (O poklad Anežky české), jinak se projevil fakt známý z udělování podobných cen v zámoří, tedy že oblíbenost kvízu a v něm účinkujících osob je přímo úměrná výši nejvyšší možné výhry. Výrazem „pořady nižší cenové kategorie“ mám na mysli takové, při nichž vítěz nemá možnost odnést si alespoň jeden milion korun. Na druhé straně spektra se nachází „The Big Money Quiz Shows“36, v nichž se rozhodně nehraje jen o symbolické ceny. Mezi diváky už nalezneme různorodější zastoupení skupin obyvatelstva, výraznou početní převahou nedisponují ani muži, ani ženy. Média se snaží jeho složení 35 36

Gottwald [online]. Hoerschelmann, 2000.

16 odhalit, proto se snaží zjistit údaje od konkrétních příznivců. Využívají k tomu divácké ankety, soutěže, registrace do fanklubů. Konec dvacátého století jim poskytl nástroj, který jim popsané počínání ohromně zjednodušil. Díky internetu je v současné době publikum čitelnější. Interaktivity, zaklínadla moderních médií, se dnes snaží dosáhnout všechny soutěže v maximální možné míře. Televize podporují popularitu pořadů hrami na počítače a mobilní telefony, fanouškovskými stránkami na komunitních sítích, informačními newslettery. A publikum tyto kanály přijalo. Diskutuje, nahrává a sdílí videa. Před konkrétními ukázkami je však potřeba uvést ještě trochu teorie. Ta, říká, že diváci mají sklony cítit se nadřazeně nad soutěžícími. Z klidu svých pohovek oproštěného od rušivých vlivů studia nechápou, proč něco tak jednoduchého ten soutěžící hlupák nezodpověděl správně. Mají nadhled, z jejich pozice si lze zahrát na soutěžícího, soudce, anebo zůstat jen v roli prostého pasivního diváka.37 Povaha publika se projevuje na sociálních sítích. Na internetové stránce YouTube.com, serveru pro sdílení videosouborů, lze nalézt spoustu videí s vítězi kvízů, ovšem dosahují nižší sledovanosti než ta zesměšňující. Když mají na mušce navíc slavnou osobnost, úspěch je zaručen. Uživatelé YouTube sdílejí mnoho sestříhaných fragmentů z účinkování countryové zpěvačky Kellie Picklerové ve speciálním dílu pořadu Are You Smarter Than 5th Grader? s celebritami. Těchto videí se za čtyři roky od vysílání objevily desítky, některé z nich už zhlédl více než jeden milion lidí. Countryová diva se u otázky „Budapešť je hlavním městem které evropské země?“ podivuje, že Evropa není stát, dále si je jistá, že v celé Evropě se hovoří francouzsky, také že o něčem, co se nazývá „Maďarsko“ nikdy neslyšela. Dívce, které mezi známé osobnosti pomohla talentová soutěž, jiná soutěž přinesla zcela jiný druh popularity. Kromě ní mají uživatelé sociálních sítí rádi i muže, který v Who Wants To Be a Millionaire? odpověděl, že zkratka pro tisíc bytů je kb. Negativně zabarvené přízně se dostává též poraženým účastníkům talentových soutěží. Vyřazených falešně zpívajících soutěžících z pořadů pro nadané umělce se na YouTube nachází bezpočet. Televize tuto dehonestaci podporují, na nepovedená vystoupení diváky upozorňují, nadto pořádají hlasování o toho úplně nejhoršího. Diváky totiž těší, když vidí někoho, kdo je na tom hůře než oni sami. Soutěžící, který zná odpovědi na všechny otázky vzbuzuje závist. Lidé se ale u obrazovek chtějí především 37

Fiske, Hartley, 1989, s. 117.

17 bavit a odpočívat, nikoli zlostně zatínat zuby. Proto záběry neúspěšných oslovují široké masy. Francouzský dokumentární film „Le jeu de la morte“ (Hra smrti) zobrazil, kam až mohou diváci ve své škodolibosti zajít. Produkce pozvala osmdesát dobrovolníků na údajné natáčení nového kvízu. Jejich úkolem bylo trestat soutěžícího za každou špatnou odpověď výbojem elektrického proudu. S každým postupem do další fáze hry se zvyšovala i síla výbojů. Soutěžící, jenž na konci prozradil, že je jen najatý herec a šoky jen předstíral, jevil stále větší známky bolesti. „Hlasitě sténal, s rostoucí silou výbojů prosil spoluhráče o milost, až se nakonec zcela odmlčel. Všichni účastníci přistoupili na princip hry. Pouze devět z nich přestalo, když figurant začal jevit první známky bolesti. Sedm odstoupilo, když na něj přišly mdloby. Celkem 81 procent soutěžících dohrálo hru až do konce a bylo ochotno do protivníka vpustit 460 voltový proud. Jeden z tvůrců dokumentu, psychosociolog Christophe Nick byl výsledky zděšen. Podle něj pokus dokázal, jak moc se lidé v televizní show nechají zmanipulovat povzbuzováním moderátorky a diváků. "Faktem je, že ve hře se stírají hranice mezi realitou a fikcí, takže i když vás partner prosí, abyste přestali, stále ve vás převládá pocit, že jste součástí hry," vysvětlil Nick médiím.“38 Co se týká obecenstva přímo přítomného natáčení, nelze říci, že se jedná o jev úplně nový, přinesený domestikovanými formáty zahraničních soutěží. Diváky ve studiu spatřovali jejich souputníci v obývacích pokojích již při kvízech Československé televize. Počátkem devadesátých let to nicméně příliš obvyklé nebylo. Podíváme – li se na Tisíc nebo risk...?!, Telekviz aneb otázka dne, Pyramidu a další kvízy z let 1990 – 1995, zjistíme, že se odehrávala v menších prostorech bez přítomnosti obecenstva (až na jednu výjimku – Videostop). Diváci se účastnili spíše natáčení estrád nebo jiných typů soutěží jako Kufr. Soutěží, v nichž hlavní roli hrají děti, se publikum, složené většinou ze spolužáků, účastní natáčení skoro vždy (Hip hap hop). Hry o miliony však sleduje obecenstvo v místě natáčení vždy (1 proti 100, Ber nebo neber a jiné). Jejich reakce zvyšují napětí.

38

Straková [online].

18

2. Dějiny televizních kvízů Britská BBC natáčela první kvízy již v roce 1955, ve vedení televize však nepřevládal jednotný názor, zda je vysílat. Podle mnohých byl totiž tento formát příliš lehký, nekorespondující s významem a vážností slavné mediální společnosti. Zastánci soutěží zvítězili. BBC většinou převáděla kvízy své rozhlasové sekce do televizní podoby, jako kupříkladu u Ask Me Another.39 Od svých počátků se kvízům věnovaly i štáby soukromé stanice ITV, v roce 1957 jich vysílala hned osm týdně.40 Mnohé z nich přebrala lucemburská rádia a americké televize, stalo se tak v případech Twenty – One, Criss – cross Quiz, Lucky Spot Quiz a mnoha jiných.41 V současné době slaví úspěchy s Who Wants To Be a Millionaire? Tato show v lednu 2012 započala již devětadvacátou sérii. V USA u zrodu historie soutěží stála už od roku 1938 dovednostní Spelling Bee. Vědomosti se testovaly až v padesátých letech. Nejpopulárnějším zástupcem první vlny žánru byla $64,000 Question. Vycházela z pořadu The 64,000 Question britské ITV, čímž odstartovala trend přebírání. Na její úspěch navázaly další jako Beat the Jackpot. A také Twenty – One, jež skončila poté, co vyšlo najevo podvodné jednání producenta. Ten, po dohodě s hlavním sponzorem firmou Revlon a domovským televizním kanálem CBS, ovlivňoval výsledky ve prospěch divácky atraktivního hráče.42 Po odhalení skandálu musely kvízy tvrdě bojovat s diváckou nepřízní. Na několik let zcela zmizely z obrazovek, a to až do roku 1964, kdy vzniklo Jeopardy! Tehdy televize se NBC pokusila obnovit opuštěný formát a tah jí vyšel. Pořad se vysílá dodnes. Jinak ale stále dominovaly jiné typy soutěží jako Wheel of Fortune (kolotočový formát, který v ČR použila Tutovka a také Kolotoč) či The Price Is Right. Vlnu většího počtu natočených kvízů odstartoval až na konci devadesátých let Who Wants To Be a Millionaire?43 Po dlohé době se tak nakonec se podařilo pohnout názorem publika a dnes tyto zábavně – vzdělávací pořady patří k nejsledovanějším.

39 40 41 42 43

Holmes, 2007, s. 56. Holmes, 2007, s. 55. Holmes, 2007, s. 57. Hoerschelmann, 2000, s. 178. Hoerschelmann, 2006.

19

2.1 Vývoj v českých zemích Dějiny soutěží kvízového typu na československých obrazovkách začal psát roku 1955 kvízově – estrádní pořad Hádej, hádej, hadači s legendárním autorem a moderátorem Janem Pixou44. Po něm přišlo 10x odpověz. Vysílalo se v letech 1959 – 1962, poté ještě Československá televize natočila další díly (1966 – 1968), „neopakovatelnost však byla evidentní.“45 Směrem k roku 1970 se začaly objevovat hybridní formáty, tedy pořady kombinující kvízový model s jiným, mimo jiné Kdo loví, který prověřoval i hráčovy šikovné ruce. Pojmenujme tuto éru (1955 – 1970) jako počáteční, průkopnickou. Období 1970 – 1981 lze, co do počtu soutěží vůbec označit za zlatý věk. Na jeho konci jich diváci mohli sledovat hned šest za rok.46 Československá televize vysílala soutěže povětšinou původní české, ale také se například podílela na projektu s názvem Interkviz. Tříčlenná družstva Čechů, Poláků, Maďarů a Finů soutěžila ve znalostech ostatních zemí v oblastech hospodářský zeměpis, dějiny, kultura a sport. Vše zorganizovala naše televize ve spolupráci s finskou TV Mainos. Ale původních nabídl zlatý věk opravdu celou řadu. Prověřovaly se znalosti „...z historie, zeměpisu, hospodářství a kultury naší republiky“47 (Bílá – modrá – červená), ale i cizích států (Jak znáte Sovětský svaz?, Kolem světa za 50 minut). Testovaly se vědomosti o českém jazyce (Tvoje řeč) i o hudbě (Devět známých neznámých), točily se napodobeniny úspěšného 10x odpověz (Šťastná sedmička, Hledám soupeře, Deset stupňů ke zlaté), poprvé se vyskytly pořady vyhrazené pro účastníky z určité kategorie: pro mládež (Kdo to ví), vedle toho třeba pro sběratele (Ano – ne). Většinu kvízů z této epochy vyrobených pražskými studii spojuje jméno režisérky Dagmar Novotné (mj. Souboj s pamětí, Ano – ne, Deset stupňů ke zlaté). Směrem ke společensky průlomovému roku 1989 a ještě krátce po něm vědomostních soutěží nepatrně ubývalo, tomuto období je proto možno přiřadit přívlastek „útlumové“.48 Nepříznivý vývoj se obrátil v roce 1993. Česká televize (již bez slovenských studií) zprostředkovala divákům čtveřici pořadů. Byly to odpolední Tisíc nebo risk...?! a 44 45 46 47 48

Strasmajer, 1973. Strasmajer, 1973. Týdeník Československá televize. Týdeník Československá televize. Orbis. Praha: 1970, č. 43, s. 3. Údaje o vysílání kvízů získány z televizních programů Týdeníku Československá televize.

20 Telekviz aneb otázka dne a večerní Videostop a O poklad Anežky české.49 Vskutku různorodá sestava se širokým záběrem. Vždyť v Tisíc nebo risk...?! padaly otázky sportovní, v ostatních třech zmíněných soutěžích všeobecné, filmové a dějepisné. Tematická rozmanitost vydržela až do roku 2003, kdy skončil filmový Nový videostop a ekologická Hra na zelenou (která se ovšem nedá označit za hru čistě kvízovou) určená mladým. Průlom z hlediska počtu50 a podoby televizních kvízů přišel o čtyři roky později, kdy se ve objevila první vědomostní soutěž vysílaná soukromou televizí, a to RISK (ryze inteligenční soutěžní kvíz) na Nově. V roce 1997 s přejmenováním Premiéry TV na Primu přišla i změna programového schématu, v němž figuroval i první kvíz této stanice, znovu oživené 10x odpověz. Přes veškeré snahy zachovat co nejvíce z úspěšného formátu, včetně moderátora Přemka Podlahy, nezaznamenal žádný z dílů výraznější divácký úspěch. Nicméně přispěl, spolu s nováckým Riskuj! a pěti produkty České televize (O poklad Anežky české, AZ kvíz, Pyramida, Videostop a Bylo nebylo) k celkovému rekordnímu počtu sedmi televizních kvízů vysílaných českými stanicemi v jednom kalendářním roce51 Mimo to prodělávaly boom též oblasti dovednostních, tipovacích a sázkových soutěží a her, takže jeden muž dokázal v tomto období zvítězit celkem v jedenácti z nich.52 Od té doby dochází znovu k poklesu celkového počtu, v roce 2006 se v programech objevuje jen AZ – kvíz. Klesá též originalita, kromě právě AZ – kvízu (ačkoliv i má svůj vzor, byť jej tvoří stejný tým brněnského studia ČT jako původní Ypsilon) zcela zmizely původní soutěže (nepočítáme-li O poklad Anežky české, který se od roku 2004 vysílá již jen v reprízách), a to i na České televizi, která je vždy preferovala před domestikací zahraničních formátů. Pro dokreslení vývoje nyní uvedu, jaké kvízy se vlastně v průběhu let 1993 – 2012 na českých televizních kanálech objevily. Pro pořady Primy a její předchůdkyně Premiéry použiji souhrnné označení Prima. Zvláštní vydání soutěží (Maxirisk, AZ – kvíz speciál) nepočítám do skupiny samostatných pořadů. Údaje jsem získal prozkoumáním televizních programů z uvedeného období. Přehlednější formu vývoje lze vidět v grafu 49

Zdroj: Magazín DNES + TV, ročník 1993. Vývoj počtu soutěží v letech je zaznamenán na grafu v příloze. 51 Mimo ČT, Novy a Premiéry/Primy vysílala v devadesátých letech soutěže také stanice Cable plus, avšak pouze dovednostní soutěže z produkce zahraničních společností, např. Takešiho hrad. 52 Učitel tělesné výchovy Emanuel Hurych v letech 2002 až 2008 prošel jedenácti soutěžemi, z vědomostních například AZ – kvízem, Nejslabší! Máte padáka!, Riskuj! Nebo Chcete být milionářem? Zdroj: Laudin [online]. 50

21 v příloze č. 2. Začínám rokem 1993, nikoliv 1990, jak by se mohlo zdát logické. Důvod je ten, že do roku 1993 zde vysílala Československá televize, jejíž součástí byla i slovenská studia. Tato práce se ovšem zabývá jen děním na území Čech, Moravy a Slezska. Pokud bych bral v potaz jen pořady z českých studií, byla by tato část vytržena z kontextu celého vysílacího schématu Československé televiza a tudíž zavádějící. 1993 Tisíc nebo risk...?! (ČT), O poklad Anežky české (ČT), Videostop (ČT), Telekvíz aneb otázka dne (ČT). 1994 Ypsilon (ČT), Tisíc nebo risk (ČT), O poklad Anežky české (ČT), Videostop (ČT), Telekvíz aneb otázka dne (ČT). 1995 RISK (Nova), Pyramida (ČT), Ypsilon (ČT). 1996 Riskuj! (Nova), Pyramida (ČT), O poklad Anežky české (ČT), Videostop (ČT). 1997 Riskuj! (Nova), 10x odpověz (Prima), Pyramida (ČT), O poklad Anežky české (ČT), Videostop (ČT), Bylo nebylo (ČT), AZ kviz (ČT). 1998 Riskuj! (Nova), Pyramida (ČT), Bylo nebylo (ČT), AZ kvíz (ČT). 1999 Riskuj! (Nova), Pyramida (ČT), Do toho! (ČT), Videostop (ČT), AZ – kvíz (ČT). 2000 Riskuj! (Nova), Pyramida (ČT), Do toho! (ČT), O poklad Anežky české (ČT), AZ – kvíz (ČT). 2001 Riskuj! (Nova), Chcete být milionářem? (Nova), Cesta na stříbrné plátno (ČT), O poklad Anežky české (ČT), AZ – kvíz (ČT). 2002 Riskuj! (Nova), Chcete být milionářem? (Nova), Prima rána (Prima), Gladiátor (ČT), O poklad Anežky české (ČT), AZ – kvíz (ČT). 2003

22 Riskuj! (Nova), Chcete být milionářem? (Nova), Prima rána (Prima), Nový videostop (ČT), AZ – kvíz (ČT). 2004 Riskuj! (Nova), Chcete být milionářem? (Nova), Kvíz show (Prima), Nejslabší! Máte padáka! (Nova), O poklad Anežky české (ČT), AZ – kvíz (ČT). 2005 Riskuj! (Nova), Chcete být milionářem? (Nova), 1 proti 100 (Nova), AZ – kvíz (ČT). 2006 AZ – kvíz (ČT). 2007 Jsi chytřejší než páťák? (Nova), Ber nebo neber (Prima), AZ – kvíz (ČT), O korunu krále Karla (ČT). 2008 Milionář (Prima), Ber nebo neber (Prima), AZ – kvíz (ČT), Taxík (ČT). 2009 Nepodceňuj blondýnky (Prima), AZ – kvíz (ČT), Taxík (ČT). 2010 AZ – kvíz (ČT), Taxík (ČT). 2011 Barrandovský videostop (Barrandov), AZ – kvíz (ČT), Vysoká hra (ČT),Taxík (ČT). leden až duben 2012 Barrandovský videostop (Barrandov), AZ – kvíz (ČT), Taxík (ČT).

23

3. Přebírání a domestikace pořadů Když první britská soukromá televizní stanice ITV začala vysílat soutěže, nastartovala zajímavý trend, který se prosadil v celém světě. Nevyráběla totiž své originální pořady, nýbrž licencované soutěže z původní tvorby veřejnoprávního konkurenta BBC53. To, jak si později ukážeme, praktikují dnes i česká soukromá audiovizuální média. Kromě ITV přebíraly od BBC formáty také americké televize. Jejich verze měly u diváků větší úspěch než britské originály – výhry byly totiž vyšší. Reputace televizních kvízů byla v zámoří značně pošramocená. V roce 1956 média odhalila podvod, při němž producent soutěže Twenty - One ovlivnil výsledek ve prospěch diváky oblíbeného hráče, aby zvýšil sledovanost. Tento typ pořadů poté na dlouhá léta upadl u publika v nemilost. Tvůrci se rozhodli bojovat s nepříznivým vývojem financemi. Výhry v šedesátých a sedmdesátých letech začaly bobtnat, více peněz přineslo větší dramata, více emocí, více diváků. S postupující globalizací začali diváci, kteří měli možnost sledovat britské i americké pořady začali preferovat ty z USA. Přebírání amerických originálů se zalíbilo také programovým ředitelům v Čechách a na Moravě. V roce 1995 se na českých televizních obrazovkách objevil pouze jeden kvíz licencovaný zahraniční televizní společností, a to RISK (v originále Jeopardy!), ovšem od roku 2004 už to bývají minimálně dva. Většinou se jedná o americké předlohy, jako v případě RISKu (Jeopardy!) nebo Jsi chytřejší než páťák? (Are You Smarter Than a 5th Grader?), a také britské, například Chcete být milionářem? (Who Wants to Be a Millionaire?) nebo Nejslabší! Máte padáka! (The Weakest Link).54 Ale nekopíruje se jen z ciziny. Nezřídka dochází k inspiraci staršími osvědčenými soutěžemi ze studií České a Československé televize. Mám na mysli třeba Barrandovský videostop (původně Videostop), Desetkrát odpověz (10x odpověz), ale také AZ kvíz si vzal princip hry ze staršího pořadu určeného mládeži (Ypsilon). Nyní tedy mohu podle dvou kritérií rozdělit druhy přebírání pořadů, a to z hlediska vlastnictví práv na vysílání daného pořadu na: 4. Přijetí soutěže z cizí produkce 5. Obnovení soutěže z vlastní produkce 53 54

BBC vysílá vědomostní soutěže od roku 1955 (Holmes, 2007). Přehled všech kvízů vysílaných v ČR od roku najdeme v předchozí kapitole.

24 Druhé členění vychází z rozsahu převzetí. Ne vždy je totiž nová verze totožná s předlohou. Co se týká rozsahu změn, známe převzetí: 6. Plná (zakoupení licence; hra musí být s originálem téměř totožná, k zásahům do ní musí producenti předlohy dát svolení) 7. Částečná (stejný princip, ale pozměněná pravidla, prostředí, nebo další aspekty hry) U částečných vlastních problémy nevznikají. Zastavím se ovšem u částečných přijatých (v České republice se tento případ vyskytl u pořadu Riskuj!). Dojde-li k pozměnění některých aspektů hry s tvrzením, že tak vznikla hra zcela nová, může mít svá úskalí. Vlastník licence k originálu se může ohradit. V oblasti kontejnerových soutěží (takových, při nichž o přízeň spolubydlících a diváků soupeří skupina lidí uzavřených v ohraničeném prostoru – kontejneru) kvůli tomu proběhly i soudní spory, nejznámější v případě Big Brother. Tato soutěž nizozemské společnosti Endemol se dočkala konkurence několika desítek velmi podobných pořadů vysílaných téměř na všech kontinentech světa. V České a Slovenské republice spor držitel originální verze TV Nova a vlastník licence maďarské kopie Prima TV vyřešili mimosoudní dohodou.55 K soudním řízením dochází spíše v jiných případech, například když soutěžící žaloval Novu ohledně špatně položené otázky v pořadu Chcete být milionářem? Znění dotazu připouštělo dvě správné varianty, poškozený muž zvolil jednu z nich, jenže jako správná byla uznána jiná. Ačkoliv šlo o otázku za 1,6 milionu korun, soutěžící nakonec vysoudil celé tři miliony.56 Ale zpět k tématu. Až doposud jsem souhrnně používal pro všechna uvedení soutěží nějak inspirovaných již existující relací slovo „přebírání“. Obě dvoupoložková rozdělení ukázala složitost problému a nutnost upřesnění terminologie. Proto používejme pro uvedení pořadu ze zahraniční produkce na domácí trh označení domestikace. Význam tohoto termínu se v dnešní době zvyšuje s rostoucím procentuálním zastoupením soutěží amerických a britských tvůrců oproti těm ryze českým.

55 56

Aust [online]. Pokorný [online].

25

3.1

Vědomostní soutěže v letech 2006 - 2011 Pro dokumentaci aktuálnosti problému přebírání formátů nyní uvedu výčet a

stručný popis kvízových pořadů vysílaných českými televizními stanicemi v posledních pěti letech. Termín „problém“ používám proto, že, jak z výčtu vyplyne, zmizela originalita. Proslulá hravost a jedinečnost soutěžních relací našich tvůrců známá už od dob Československé televize nedostává možnost se projevit.

3.1.1 Pořady České televize AZ – kvíz Vystřídal na obrazovce soutěž Ypsilon, která je jeho přímou předlohou. Princip hry je zcela stejný - dva hráči se snažící se spojit tři strany trojúhelníku složeného z osmadvaceti políček. Za pořadem stojí, tak jako v případě Ypsilonu, brněnské studio České televize. Dějem provází Eva Machourková a Aleš Zbořil, další ze společných jmenovatelů obou relací.57

O korunu krále Karla U této soutěžní hry s moderátorem Janem Čenským, čtveřicí soutěžících procházejících jedním historickým objektem se jedná o původní pořad televize veřejné služby, ovšem veliká inspirace soutěží O poklad Anežky české natáčené v období 1993 – 2002 je znatelná.58 Soutěžní kola vyplňovaly scénky, hráči psali odpovědi na malé tabulky.59 Autoři patrně chtěli navázat na úspěšný formát.

Taxík První britská soukromá televize ITV slaví úspěchy nejen s talentovými soutěžemi. Cash Cab, tedy „jediný taxík, který vám zaplatí,“ jak zní podtitul české verze soutěže, se vysílá v mnoha zemích světa. V Brazílii jej řídí a cestujícím otázky pokládá extravagantní hudebník, většinou tuto činnost ale obstarávají komici, tak jako Aleš

57

AZ - kvíz [online]. Pořad nebyl natáčen po celou dobu uvedeného rozmezí, detailnější informace se nachází v přehledu v kapitole 2.1. 59 O korunu krále Karla[online]. 58

26 Háma a Tomáš Matonoha v České republice. Angažováním zpěvačky Moniky Absolonové se ovšem Taxík zařadil mezi první verze, kde za volantem sedí žena.60

Vysoká hra Licence pro zájemce o domestikaci soutěže Succes Verzekerd (v překladu „úspěch zaručen“) patří nizozemské RTL4. V České televizi hru založenou na principu „obráceného milionáře“ uváděl Petr Šiška. Soutěžícího vybavil na začátku pěti miliony korun a ten se pokoušel s co největší částí z nich přejít přes sedm různorodých otázek.61

3.1.2 Pořad Novy Jsi chytřejší než páťák? Soutěžní show stanice Fox, jejíž domestikovanou verzi znají třeba i na Filipínách nebo ve Vietnamu, uváděla dvojice komiků Michal Suchánek a Richard Genzer. Licenci zakoupila Nova od americké společnosti Mark Burnett Productions.62 Jiné hry kvízového typu nejstarší česká komerční televize v posledních pěti letech nevysílala, nakupovala spíše licence talentových soutěží.

3.1.3 Pořady Prima TV (nyní Prima family) Ber nebo neber Ačkoliv je nejslavnější americká verze Deal or No Deal s populárním moderátorem Howiem Mandelem, originál Miljoenenjacht pochází od nizozemského Endemolu. Díla holandské společnosti znají diváci celého světa. Nejvíce reality show Big Brother.63 Prima často dává příležitost k moderování tvářím známým z jiných jejích pořadů. Ve hře kombinující odhad soutěžícího se schopností správně se rozhodnout a určit okamžik, kdy se vyplatí riskovat to provedla se zpravodajcem Pavlem Zunou. 60

Taxík [online]. Vysoká hra [online]. 62 TV Nova uvede soutěž jsi chytřejší než páťák? TV Nova [online]. Vydáno 23. května 2007. Citováno 25. dubna 2011. Dostupné z: . 63 Rtl.nl [online]. Citováno 26. dubna 2012. Dostupné z: . 61

27

Milionář Zajímavý krok učinila Prima roku 2008, když začala vysílat Milionáře. Soutěž Who Wants To Be a Millionaire?, produkt firmy Celador, totiž před ní, konkrétně v letech 2001 – 2005, vysílala Nova. Pořad, který na Britských ostrovech (tam jej dodnes vysílá ITV) dokázal přilákat i osmnáctimilionové publikum, se dostal také do vysílání druhé české soukromé televize.64 Provázel jím muž v minulosti účinkující rovněž na Nově, Roman Šmucler.

Nepodceňuj blondýnky Beat the Blondes britské produkční společnosti Eyeworks vypadá všude skoro úplně stejně. Nejde jen o pravidla a vzhled studia, ale i vystupování moderátora a pochopitelně blonďaté krásky.65 Pořadem provázel herec Miroslav Šimůnek.

3.2

Nástin dalšího vývoje V době dokončování této práce (duben 2012) běží dva vědomostní kvízy na

prvním programu České televize (AZ – kvíz a Taxík) a jeden na soukromé stanici Barrandov (Barrandovský videostop). Námět na Taxík vzešel z Velké Británie, zbylé dvě soutěže se inspirovaly českými předlohami. Osobitost se vytratila, od roku 2004, kdy na obrazovky přišly poslední natočené díly O poklad Anežky české, nastala éra kopírovaných formátů. Podle zpráv, které pronikají do médií se stav v dohledné době nezmění. Třeba v Nově uvažují o návratu k legendárním Deseti stupňům ke zlaté.66 Česká televize zase hodlá výrazně modernizovat svůj AZ – kvíz, k tomu se ještě vrátím později.67 O tvorbě nových formátů česká média mlčí. Pokud se budou držet trendu domestikace, mají určitě kam sáhnout. Úspěšných kvízů, které se u nás zatím neobjevily, je stále dost. Vznikají i nové, ovšem vědomosti v nich už nepředstavují hlavní klíč k vítězství, stejně podstatné je zvolit správnou výši sázky, odhadnout 64

Gráfová [online]. Eyeworks [online]. Citováno 25. dubna 2011. Dostupné z: . 66 Šinkovský [online]. 67 Potůček [online]. 65

28 soupeře nebo nově i odhadnout spoluhráče, tak jako v jednom z posledních britských soutěžních hitů The Wating game. Jde o „...quiz show, ve které soutěží 3 dvojčlenné týmy. Čím déle čekají na odpověď, tím více bodů soutěžící získávají za správnou odpověď. Zatímco se k odpovídání hlásí první člen páru, ten druhý na otázku musí odpovídat. Do finále postupuje dvojice s nejvyšším počtem bodů. Odpovědět musí celkem na 6 otázek, k dispozici mají 60 sekund. Hodnota každé otázky stoupá v průběhu 10 sekund až na 5000 liber. Čím déle čekají, tím mohou získat vyšší finanční obnos za otázku. Každá špatná otázka je nahrazena novou. Jedná se o další úspěšný kviz na BBC, především pak díky populární a energické moderátorce.“68 Kvízy, při nichž soutěžící zároveň musel odhadovat síly své nebo někoho jiného, přišlo v posledních letech do českých médií několik (za všechny Vysoká hra či Nepodceňuj blondýnky), proto je pravděpodobné, že tyto v cizině populární formáty budou nadále pronikat do České republiky.

68

Gottwald [online].

29

4 Rozbor Jak stojí v úvodních řádcích, není hlavním úkolem této práce ukázat, jak soutěže přesně probíhají, co všechno v nich vidíme nebo jaké typy otázek soutěžící dostávají. To už zpracovali jiní. Konkrétně například typologii otázek Jana Bukovská69, vzdělávací rozměr soutěží Vendula Havlíková70 a historický vývoj po roce 1989 Lenka Šubířová.71 Zde jde o poukázání na směr, jakým se celý žánr ubírá. Co se s televizními vědomostními soutěžemi děje a kam to může vést. Odkrýt nedostatek originality, lépe řečeno absenci původních českých formátů, se podařilo již v předchozím přehledu. Nyní tento jev projde podrobnější analýzou, abychom zjistili, zda při domestikaci naše štáby vloží alespoň trochu čehosi českého, nebo převezmou soutěž úplně se vším. Poznáme ještě, pomineme–li jazykovou stránku, pořad vyrobený ve středu Evropy od pořadu z Velké Británie, Nizozemska nebo Spojených států amerických? Vytlačilo megalomanství velkolepých show malebný hravý duch známý z éry Jana Pixy? A co pořady vytvořené podle českých vzorů? Vrací se zpět ke kořenům? Pokouší se zachovat charakter předloh, nebo přebírají pouze pravidla a ve všem ostatním následují západní vlivy? V kvantitativních analýzách bychom odpovědi na tyto otázky nalezli stěží. Pro tento účel je třeba podívat se blíže na atmosféru, jakou pořad navozuje, dojmy, které vyvolává, interakci s publikem. Vždyť „rozvoj jakékoli umělecké tvorby nelze sledovat odděleně od společenského vývoje. Z dějin hudby, divadla, výtvarného umění i literatury víme, jak jejich vývojový proces hluboce souvisí s rozvojem společnosti...“72 Podrobím tedy čtyři převzaté vědomostní soutěže rozboru v těchto ohledech:

1. Nejdříve přijde stručné připomenutí pořadu, představení držitele originální licence, lépe řečeno vzoru, podle jehož vzoru česká kopie vznikla; určení postavení mezi ostatními pořady vysílané v dané televizi. 2. Několik základních vnějších podobností a rozdílů. 3. „Duch soutěže“, jaké zdání má relace vzbuzovat. Je pohodová, či má lehce provokovat?

69 70 71 72

Bukovská, 2010. Havlíková, 2010. Šubířová, 2008. Feldstein, 1964, s. 6.

30 4. Soutěž a společnost, společnost a soutěž. Jejich vzájemné vztahy a ovlivňování. Jak produkce láká diváky, jak ti ji přijímají, jak ji komentují na sociálních sítích, jak společenské podmínky působí na vývoj pořadu. 5. Rozbor úvodní promluvy moderátora. První pronesená slova mají velký vliv na vnímání celého pořadu.

Přestože se objeví citace z konkrétních dílů, záměrem je mapovat i změny ve vývoji jednotlivých soutěží, proto za předmět rozboru posloužilo více částí z průběhu vysílání čtyř sledovaných relací. Teď se dostávám k tomu, které pořady podrobím rozboru. Jsou to televizní kvízy, tedy soutěže, v nichž hráči vítězí díky svým vědomostem, nikoli dovednostem. To už víme. Jedná se o kvízy převzaté, tedy ty, jež spadají do jedné z následujících dvou skupin: 1. Pořad vysílaný na základě licence zakoupené od jiné televizní nebo produkční společnosti. 2. Pořad vykazující známky vnitřní podobnosti s jiným, již existujícím. Nezáleží na vzhledu kulis ve studiu, ale na principu hry a základních pravidlech. Jako předloha mnohdy slouží starší pořad téže televize (O poklad Anežky české a O korunu krále Karla) Další kritérium výběru představuje domovská televizní stanice. V České republice existují čtyři takové, které ve svých dějinách zařadily alespoň jeden kvíz do svého programu. Musí se však vzájemně lišit typem převzetí. Konkrétně u AZ – kvízu je to částečné převzetí vlastního formátu, u Barrandovského videostopu převzetí formátu jiné české televize, u Nepodceňuj blondýnky! formátu zahraniční společnosti a konečně u Riskuj! o částečné převzetí zahraničního formátu s provedením několika změn. Významnou pomoc při pronikání za soutěžní kulisy pro tuto práci znamenají praktické zkušenosti soutěžících s natáčením. Tyto poznatky jsem získal jednak z rozhovorů s přímými účastníky soutěží (Nepodceňuj blondýnky, Riskuj!), vedle toho čerpám i z vlastních zážitků z AZ – kvízu a Taxíku.

31

4.1

Riskuj!

Televize Nova hodně sázela již od počátku vysílání na pořady, které se osvědčily ve Spojených státech amerických. Tento model uplatnila též u výběru své první vědomostní soutěže, skupinou několika televizních společností licencovaném RISKu. Jeho předobraz Jeopardy! běží v USA již od roku 1964 a současný moderátor Alex Trebek pokládá otázky celých osmadvacet let.73 Roku 1996 nastal zlom. Vedení Novy se rozhodlo v rámci úsporných opatření udělat v soutěži několik změn, čímž podle něj vznikl zcela nový pořad, a tak zanikla povinnost platby za licenci. Nutno říci, že odchylky od Jeopardy! se nejevily tak významné, jak je Nova prezentovala. Jiný název a logo, jiný vzhled studia, proměna finálového kola a významu prémiových polí a ještě několik drobností. Nicméně inspirace americkým vzorem byla jasně patrná. Zůstal zachován základní princip, tedy tříkolový formát se třemi soutěžícími, kteří si vybírají různě bodově ohodnocené otázky rozdělené do několika tematických oblastí. Před začátkem hádání by divák nemusel žádné spojení odhalit, studio vypadá jinak, soutěžící v české verzi nepřicházejí ze zákulisí, stojí již na svých místech. Diváky nevítá „hlas shůry“, který uvede moderátora. Ten se však celkem kolegovi podobá, Alex Trebek i Jan Rosák jsou sice při čtení otázek i odpovědí vážní důvěryhodní pánové, avšak čas od času odpovědi glosují, někdy zažertují se soutěžícími, takže by se do jisté míry dali klidně označit termínem „familiární žertovný strýček“.. Oproti tomuto klasickému modelu si počínají přeci jen trochu seriózněji. Po přečtení první otázky už nemůže být o inspiraci americkým trhákem pochyb: v obou případech účinkující stojí za stolky vlastnoručně podepsanými elektronickým perem, tematické oblasti volí vždy soutěžící, který naposledy odpověděl správně. Ve finále Riskuj! si sice soutěžící volí komunikační kanál otázky, konkrétně audioukázku, videoukázku, anebo klasický textový dotaz, rovněž při znění čtení otázky její znění běží ve zmenšené podobě pod soutěžícími, takže na ně a jejich obličeje a emoce vidíme celou dobu. Co se však týká většiny ostatních okolností a celkového rázu pořadu, tak zde už zcela bez potíží nalezneme shodu. V obou verzích pořad běží (v českém případě běžel, naposledy se totiž objevil roku 2005) v odpoledních či večerních hodinách. Ranní 73

Zdroj: internetové stránky soutěže Jeopardy! [online]. Citováno 25. dubna 2012. Dostupné z: http://www.jeopardy.com/ .

32 časy patří méně divácky náročným soutěžím. Celkově se Riskuj! i Jeopardy! pokouší vzbudit zdání serióznosti, jakéhosi bezpečného pevného bodu

mezi všemi

agresivnějšími konkurenty plnými vysokých sázek, nečekaných zvratů a atraktivních účinkujících. Jak serióznosti docílí? Tento dojem navozuje obzvláště chování moderátora: nelibuje si ve v širokých gestech a prudkých pohybech, mluví téměř výhradně spisovně, vtipkuje méně než kolegové a konkurenti. Přijde-li žert, pak jde obvykle o jemný, decentní humor, jenž by neměl nikoho urazit. Hned nato pokračuje moderátor dál ve vážném duchu. Nijak dráždivě nepůsobí ani znělky a předěly, zkrátka vše ladí v poklidný, oddechový celek. Moderátoři Riskuj! , ať už šlo o Jana Krasla, Petra Svobodu nebo Jana Rosáka, vystupovali v oblecích, soutěž měla podobnou strukturu, vzhledem částečně odpovídalo také pole otázek, tedy až na horizontální řazení témat oproti americkému vertikálnímu, zkrátka téměř vše se velmi blížilo předloze. Dá se říci, že vstupem televize Nova do oblasti vědomostních soutěží začal nový trend českých televizí – domestikace zahraničních formátů. V éře Československé televize vznikaly převážně původní, českými a slovenskými tvůrci vymyšlené pořady. Leckdy se sice dala vypozorovat jistá částečná míra ovlivnění existujícími formáty, nicméně celek působil jako originál. Nova svým RISKem a jím inspirovaným Riskuj! začala éru licencování zahraničních kvízů. Nutno podotknout, že takto si počínala i v ostatních žánrech, ukázala divákům například americký model ranní show či některých publicistických pořadů. Až doposud se zdá, že Jeopardy! a Riskuj! Mají více společného než rozdílného. Výrazně se však liší ve výši výher. Zatímco úspěšní Češi po několika zvládnutých pokračováních odjížděli ve vozech z továren Škoda Auto, hlavního sponzora soutěže, a dál jít nemohli, američtí výherci mohli kumulovat své ceny v mnohem větším počtu soutěžních dnů. Ken Jennings si takto přišel během pětasedmdesáti pokračování na podzim 2004 na 2,18 milionu dolarů, Brad Rutter v součtu se speciálem pro nejúspěšnější hráče dokonce na 3,2 milionu dolarů! To je zároveň nejvyšší finanční částka, jaká kdy byla vyplacena nejen ve vědomostních, ale i jakýchkoli jiných televizních soutěžích světa. Největší výdělek v historii, jedná se o téměř 3,8 milionu dolarů, patří Jenningsovi, jenž ke zmíněnému úctyhodnému výdělku přidal ještě výhru z Are You Smarter Than a 5th Grader?

33 Nejen absolutními výhrami převyšují Spojené státy Českou republiku. V Jeopardy! si, na rozdíl od Riskuj!, několik cen odnáší i poražení. Jde například o kosmetiku, drobné šperky či potraviny, ale také drobnou hotovost. Zapomínat bychom také neměli na jednu okolnost velmi odlišnou – prostředí. Zní to triviálně, ovšem místo vysílání je hlavní odlišností. Nemám samozřejmě na mysli geografii, jde o to, jaký vztah daná kultura k relaci má, co soutěže ve svých zemích vyvolávají, jak ovlivňují diváky a jak ti naopak formují je. V tomto případě porovnávám dvě velmi rozdílná prostředí. Na jedné straně Spojené státy americké s rozvinutým kapitalismem, na straně druhé Česká republika, země, která nedávno prodělala dvě zásadní změny: pád socialistického režimu a rozdělení Československa. V mladé demokracii bylo vše nové vítané. Lidé využívali možností nakoupit si konečně v pohodlí nedalekého obchodu zboží, kvůli kterému dříve museli podstoupit složitou cestu do zahraničí (pokud ovšem dostali potřebné povolení). Na pultech se začaly běžně vyskytovat západní oblečení, potraviny, audiokazety a vůbec všechno možné, co bylo do té doby jen velmi těžko k sehnání. Nové trendy zaplavily společnost a to se, pochopitelně, odrazilo i v mediálním světě. V ČT se tato „westernizace“ neděla tak znatelně jako v první komerční televizi na českém trhu. Hlad občanů po západních mediálních artiklech vynesl pořady Novy na vrchol sledovanosti. RISK nebyl výjimkou. Ačkoliv neběžel v nejatraktivnějším vysílacím čase po osmé hodině večerní, ale o tři hodiny dříve, dosahoval vysokého podílu sledovanosti. Jakmile někdo dosáhl na výhru soutěže, druhý den ráno v tramvaji cestující nemluvili o ničem jiném. Nový formát vytvořený z úspěšného zámořského předobrazu slavil úspěch. Hlavně zpočátku. Postupem času sledovanost klesala, především po přejmenování na Riskuj! nezpůsobila to však změna názvu či podoby, vždyť ta byla opravdu jen minimální. Problémy musíme hledat někde jinde. Velká deviza prvních dílů, v dobách RISKu a ještě i počátcích Riskuj!, ona neokoukanost, už ztratila svůj punc. Po bezmála deseti letech, kdy se střídali moderátoři, typ hlavní ceny automobilu Škoda, znělky, předěly a velmi jemně též vzhled studia, ale princip a průběh hry zůstal stejný, se diváci zákonitě unavili a polevovali v přízni. Druhý důvod poklesu obliby přinesla konkurence. V dekádě ohraničené lety 1997 a 2007 běžel na českých televizních kanálech opravdu velký počet kvízů. Mimo to ještě mnoho dovednostních soutěží a od roku 2004 soutěže talentové a různé druhy reality show. Tyto typy pořadů, které nyní využívají efektu novosti, stejně,

34 jako kdysi RISK a Riskuj!, patří v žebříčcích sledovanosti na úplný vrchol. V USA v současné době toto pořadí vedou pěvecké Voice (v české licenci Hlas) a American Idol (Česko hledá SuperStar). Formát talentových soutěží je nyní diváky atraktivnější. Využívá toho, že většina lidí, podle Holmesové, přirozeně více sympatizuje se „street smarts“ než s „book smarts“74. Neposedný drzý teenager s dobrým hlasem přiláká početnější publikum než úslužný obrýlený profesor s hlavou plnou vědomostí. S tím se i Jeopardy! musel potýkat od začátku. Jeho počáteční popularitu naopak nastartoval hlad po kvízech, po skandálu v Twenty – One totiž diváci hromadně bojkotovali všechny vědomostní soutěže. Ty na několik let zmizely z programů. Autor Merv Griffin správně odhadl, že po takovém půstu by publikum zase přivítalo nový kvíz s otevřenou náručí. Nemýlil se. Příčiny prvních úspěchů známe, ale proč se drží ještě po bezmála půlstoletí stále v programových schématech? Patrně tomu pomohl marketing mnohem rozsáhlejší než u Riskuj! Jeopardy! přichází neustále s něčím novým: Alex Trebek napsal knihu o svém působení v roli moderátora, vyšla desková a rovněž počítačová hra na motivy soutěže. Občas tvůrci relace natočí speciální díl s populárními osobnostmi, tak jako Nova v případě Maxirisku. Avšak Jeopardy! si nevystačí jen s tímto, pro většinu soutěží obvyklým modelem. Snaží se o změnu, například v roce 2011 při souboji zmíněných rekordmanů Jenningse a Ruttera s počítačem IBM. Tento díl měl obrovský ohlas a velmi přispěl k udržení úspěšné značky. Trebek knihou nešlapal do prázdna, lidé o jeho osudech číst chtěli, dávali mu to najevo v nejrůznějších anketách, pozadu nezůstali ani odborní kritici. Popularitu si užíval již před začátkem své nejslavnější moderátorské role, ovšem až ta mu pomohla k pěti televizním cenám Emmy. Stejně jako NBC v jeho případě angažovala rovněž Nova zaběhnuté konferenciérské eso. Jan Rosák získával slávu moderováním pořadů pro děti a rozličných jednorázových akcí. Zkušenosti ze soutěží sbíral od roku 1985 ve Videostopu, s nímž se seznámíme později. I jemu, ač byl známý a oblíbený před Riskuj!, role pomohla. Začal sbírat ocenění TýTý, určené pro televizní osobnosti a volené diváky, v kategorii „Bavič“. Když pořádající magazín soutěž reformoval a vypsal na pět ročníků obor „Moderátor soutěžních pořadů“, přidal Rosák několik umístění na pomyslných stupních vítězů a dokonce i jeden triumf v této kategorii. Jeho styl se publiku zamlouval. Ale jak ten styl vlastně vypadal? V průběhu soutěže se o něm moc 74

Holmes, 2008, s. 150.

35 dozvědět nedá. Většinou jen padají otázky a odpovědi. Největší prostor dostávají moderátoři na úplném začátku. Tam se ke slovu dostává jejich osobitost a invence. Během přivítání, úvodního slova a rozhovorů s hráči musí předvést vše, co je zdobí. Přesvědčme se nyní na jedné typické ukázce, jak si počínal Jan Rosák.

Moderátor: „Vítám vás u televizních přijímačů, na kterých jste naladili tu správnou stanici v tu správnou chvíli. Jste opět přítomni dalšímu vysílání dalšího dílu naší soutěže Riskuj!, který vám tříbí paměť, mysl a vůbec je příjemný i tím, myslím tedy, jak nabízí takovou hezkou dramatickou podívanou a při tom se ještě spoustu věcí dozvíte. Mimochodem, samozřejmě, že se díváte zčásti ze zvědavosti, co se dozvíte. Ta zvědavost, za tu se vůbec nemusíte stydět. Naopak, zvědavost, jak vědci prokázali, prodlužuje život! A tím pádem také schopnost riskovat, která je se zvědavostí úzce spojena. To znamená, že příznivci naší soutěže budou mít, možná, delší život. No, teď jsem to trošičku možná vzal velmi zjednodušeně, ale něco na tom může být. Každopádně vítám tady nové tři zvědavé, určitě v tom dobrém slova smyslu, hráče. Vítám pana Tomáše.“ Soutěžící 1: „Dobrý den.“ Moderátor: „Tomáši, představte se nám, prosím.“ Soutěžící 1: „Tak já jsem přijel z Tábora, studuju Vysokou školu ekonomickou v Praze.“ Moderátor: „Kterým ročníkem?“ Soutěžící 1: „Posledním.“ Moderátor: „A jde vám to dobře?“ Soutěžící 1: „Jde to dobře.“ Moderátor: „Ano (s jemným smíchem). Co vás zajímá kromě studia?“ Soutěžící 1: „Zajímá mě sport, film...“ Moderátor: „Široký záběr. To je dobře, to je dobře. Pro naši soutěž jenom dobře. Antoníne, buďte vítán, dobrý den. Představte se nám, prosím.“ Soutěžící 2: „Já jsem důchodce ze Zlína, celý život jsem byl strojař. Hlavní záliby Takové důchodcovské, zahrádka, já nevím, kniha.“ Moderátor: „Ano. No, nesložil jste úplně ruce do klína. Soutěžící 2: „Ne, ne...“ Moderátor: „To se nesmí, člověk musí být pořád zvědavý, teď jsem o tom mluvil. To prodlužuje život, určitě. Pane Pavle, dobrý den, vítám vás, minule jste vyhrál. Dobrá

36 odezva byla určitě, příjemná, toho vašeho vítězství, takže nám ještě něco o sobě řekněte.“ Soutěžící 3: „Ano, co bych dodal?“ Moderátor: „Tak ty základní informace možná, protože jste tady teprve podruhé.“ Soutěžící 3: „Pracuji u ostrahy, jsem z Moravy z vesnice blízko Slovence, jak jsem řekl.“ Moderátor: „To je u Valašského Meziříčí.“ Soutěžící 3: „Kousek od Valašského Meziříčí, ano. Záliby: čtení, křížovky, padl tady sport, tak když si jdu zasportovat, tak hrajeme bowling.“ Moderátor: „Bowling, ano, to je velice moderní, ale velice dobrá hra, ale bolí potom tady ten stehenní, krejčovský sval. No, (se smíchem) které svaly by vás mohly bolet při té dnešní soutěži? Možná jenom ty, které napomáhají myšlení, ale budou bolet, když tak, jenom příjemně, protože naše soutěž by měla být především příjemnou hrou. Jdeme si zahrát.“75

Z přepisu této ukázky je moderátorův styl dobře patrný. Napětí v této fázi relace zatím vynechává. Snaží se navodit přátelskou atmosféru. Směje se, žertuje, ale jen tak, aby si mohl být jistý, že nikoho neurazí. Je rozšafný, směje se, dělá široká gesta. Ač má na sobě drahý oblek a uvádí hru o statisíce korun, pokouší se být lidový, rovnostářský, ať mluví se studentem, strojařem, inženýrem nebo popelářem. Zdvořilost je v tomto typu pořadu nezbytná, odchýlení od dobrých mravů se zde netoleruje. Jestliže soutěžící obtížně hledá slova, ochotně mu pomáhá. Užívá hodně fráze, které mu usnadňují rychlé vyjádření kýžené myšlenky. Počáteční řeč o blahodárném vlivu zvědavosti na zdravotní stav má vyvolat zdání vzdělávání. Uvedením vědeckého faktu navozuje atmosféru chvil, v nichž se národ před televizními obrazovkami něco nového dozví. Nic z toho ovšem není zásadní nebo neobvyklé. A právě v tom lze spatřit hlavní znak Rosákova stylu (jenž převzali i jeho nástupci Jan Krasl a Petr Svoboda). V ničem nepřekvapí, nešokuje, nevyděsí, nezvedá ze židlí. Spíše pobaví, pohladí, potěší, neurazí. Tuto úlohu měli již američtí moderátoři v padesátých letech. Jan Rosák při uvádění Riskuj! nijak nevybočil z celkového dojmu pořadu jako kopie Jeopardy! Muž se šedinami ve vlasech za moderátorským stolkem, princip hry, poklesy a zvyšování napětí, dramaturgie hry, vše 75

Riskuj! [online].

37 velmi podobné. Studio modernější, světlejší, ale rozmístění jeho komponentů stejné. Zkrátka Riskuj!, ani co se týká průvodce pořadem, nic nového nepřineslo. Přestože vedení televize oznámilo, že jde o hru podobnou typu Jeopardy!, nicméně osobitou a novou, nemělo pravdu. RISK, historicky první soutěž komerční televize, započal trend nákupu zahraničních licencí. Tím odstartoval vlnu kopírování ciziny. Riskuj! v této vlně zaujímá zvláštní místo, kopíruje kopii. Pokračoval v tom, co převzal RISK z USA. A ani designem studia to nedokázal zakrýt.

4.2

Nepodceňuj blondýnky

Stanice Premiéra TV dávala od začátku její existence přednost jiným typům her. V roce 1997 s přejmenováním na Primu přišla i změna programového schématu, v němž figuroval i první kvíz této stanice, znovu oživené 10x odpověz. Přes veškeré snahy zachovat co nejvíce z úspěšného formátu, včetně moderátora Přemka Podlahy, nezaznamenal žádný z dílů výraznější divácký úspěch. Další kvízovou výjimku tvořila na začátku nového století motoristická Prima rána, která se odehrávala po skončení přímých přenosů závodů Formule 1 jako součást magazínu Formule show. Soutěž, ač její herní řád obsahoval několik obměn, fungovala na principu „Milionář“76. V letech 2007, 2008 a 2009 ovšem Prima vždy přišla s novou soutěží založenou na testování vědomostí. Nejprve Ber nebo neber, poté Milionář a nakonec Nepodceňuj blondýnky. S ničím originálním tedy druhá česká soukromá televize nepřišla. Ber nebo neber je licencovaná odnož nizozemské Miljoenenjacht, taktéž Milionář vychází z britského Who Wants to Be a Millionaire? U „Blondýnek“, jak jsme si ukázali v krátkém přehledu převzatých pořadů, televize také koupila práva ze zahraničí, konkrétně z nizozemského Amsterdamu, tam totiž sídlí britská produkční firma Eyeworks. Její originál Beat the Blondes se ale poprvé vysílal na americkém kanálu CBS. Na původní kvíz Prima stále čeká. Kdy se ho dočká? Těžko říci, ale zdá se, že v nejbližší době to nebude. Vedení společnosti totiž momentálně dává přednost úplně jiným soutěžím. Od roku 2010 spoléhá na talentové soutěže. Nejdříve přišla s muzikálovou soutěží Robin Hood – cesta ke slávě, poté v koprodukci se slovenskou televizí JOJ Česko Slovensko má talent a Česko Slovensko má talent 2. Nyní se

76

Zkrácenou verzi názvu pořadu Who Wants To Be a Millionaire? jako souhrnné označení pro tento druh pořadů používá například Holmes, 2007, s. 54, 55 aj.

38 připravuje již třetí řada této show.77 V nočních hodinách ještě v posledních letech běží eroticky laděná soutěž Za kačku svlíkačku, nicméně kvíz žádný. Ten zatím poslední kvíz příliš dlouho na obrazovkách nevydržel. Česká lokální mutace Beat the Blondes se dočkala toliko jedné natáčecí sezony. Pořad s padesáti blonďatými (ať už dílem přírody nebo peroxidu) ženami, které musí soutěžící všechny do jedné během dvou sérií otázek vyřadit, aby se dostal k výhře, české diváky příliš neoslovil. Druhé série se tak nedočkal. A to se maximální nahraná částka mohla vyšplhat na jeden milion korun.78 Do českého soutěžního prostoru přineslo Nepodceňuj blondýnky přinejmenším dvě zvláštnosti. Jednak nezvyklé pohybové kreace moderátora, vedle toho se také stal jedním z prvních kvízů v českých televizích, který prosévá soutěžící v konkurzu nejen na základě výsledků vědomostních testů. Uchazeči o účinkování v pořadu totiž podstupovali cosi připomínající herecké castingy, což do té doby v České republice nepatřilo k obvyklým praktikám. Produkce testovala jejich schopnosti bavit lidi a na onen konkurz je zvala na základě přihlášky, jejíž součást byla fotografie (obrázek soutěžícího požaduje například i produkce Taxíku79). Zábavnost adeptů neprocházela zkouškou zbytečně. Soutěžící dostávali před natáčením pobídky, aby hodně mluvili a snažili se být zábavní. Proto mezi odpověďmi vyprávěli vtipy a flirtovali s protihráčkami. Jejich promluvy nesouvisející s odpovídáním na soutěžní otázky trvaly déle a docházelo k nim častěji než u ostatních analyzovaných pořadů. Občas se soutěžící do této úlohy vžili až příliš, takže ho moderátor Miroslav Šimůnek musel usměrňovat. On sám pořad v rozhovoru pro Týdeník Televize označil za „...náročný, těžší je už jenom živý přenos. Ve světě ho většinou moderují starší muži. Všichni křičí, jsou rozlítaní, dělají šou a velká gesta. Těžké rozhodnout, na čí straně být. V Čechách se soutěžící více stydí, tak s nimi budu vtipkovat na účet holek. Je třeba správně oddělit povídání si a soutěž. Učíme se navzájem. Každé kolo je jiné, tím je pořad pro diváka zajímavý. Padesát různorodých lidí je ohromný potenciál... Přijdu a udělám gesto, na jaké lidé nejsou zvyklí, třeba budou proti.“80 Různých gest a tanečků předvedl opravdu hodně. Také slovních výpadů mezi soutěžícím a oponentkami nebylo po málu. 77

Oznamují to, mimo jiné kanály, oficiální internetové stránky soutěže a také televize Prima

[online]. 78 79 80

Kučera, 2009, s. 51. Z online přihlášky do soutěže Taxík. Týdeník televize, 2009, č. 12, s. 10.

39 Moderátor, jak sám uvedl, stál většinou na straně hráče, čímž posílil maskulinní element pořadu. Jako by tím říkal: „My muži musíme držet spolu.“ Potvrdil tak teorii Anity Chaudhuriové, o níž jsem se zmínil v kapitole věnované soutěžícím, moderátorům a publiku. Kvízy tvoří, natáčí a uvádí většinou muži a Nepodceňuj blondýnky se v žádném případě nepočítá mezi výjimky. Upoutávky vábily diváky na padesátku krásných dívek a dam. To zcela logicky lákalo i k obrazovkám především pány. Tento kvíz tak nebyl jen tvořený, natáčený a uváděný muži, ale též určený spíše pro muže. Tvůrci si pravděpodobně uvědomovali tuto nevyváženost, proto se zároveň snažili pozvednout atraktivitu relace pro druhé pohlaví výběrem vhodného moderátora. Volba padla na Miroslava Šimůnka, herce proslaveného zejména televizními seriály a pohádkami. Jeho hlavní devizou je právě přitažlivost pro dámské obecenstvo, což dokazují umístění v takto zaměřených anketách.81 Šimůnkovu popularitu se Prima dále snažila znásobit. Televize své tváře propagují tak, že je obsadí do dalších jejích pořadů nebo krátkých self – promotion předělů. Větší obliba moderátora se může odrazit na oblibě jednotlivých děl, v nichž účinkuje. Nova takto sázela na Jana Rosáka, svěřila mu kromě RISKu a Riskuj! ještě soutěže Bingo a Triga. Šimůnek, který již v době vysílání „blondýnek“ hrál na Primě v seriálu Přešlapy, se dočkal ještě úloh v Cestách domů a Aférách.82 O jeho způsobu moderování se více dozvíme z přepisu úvodní promluvy z desáté části ze dne 12. 5. 2009.

Moderátor: „Hezký dobrý páteční večer, dámy a pánové, vážení televizní diváci. Tak přicházím trochu zkroušeně, protože jsem si na chvíli uvědomil a představil, jaké by to asi bylo, kdybychom my muži museli existovat bez žen (útrpně se pošklebuje). No, tak hrozná představa. Ale teď si představte, když jsem se ptal dívek, blondýnek, jaké by to bylo žít bez mužů, tak mi odpověděly, že by si musely ochočit nějaké jiné zvířátko. No dobře (směje se), chtěly boj, maj ho mít. Začíná soutěžní show (směje se) Nepodceňuj blondýnky.“ (hraje úvodní znělka pořadu, moderátor při ní tančí)

81

Kupříkladu Blesk.cz Miroslava Šimůnka zařadil do ankety o nejatraktivnějšího herce českých seriálů. Zdroj: ANKETA: Zvolte nejkrásnějšího muže českých seriálů. Blesk.cz [online]. Vydáno 20. května 2009, citováno 24. dubna 2012. Dostupné z: . 82 Více v jeho profilu v Česko – Slovenské filmové databázi [online].

40 Moderátor: „A s těmito padesáti ženskými vtipálky si zahraje Dalibor Mička. Dalibore, příjemný dobrý večer.“ Soutěžící: „Dobrý večer, vám také.“ Moderátor: „Vám taky, vám taky. Jak se máte, dobře?“ Soutěžící: „Výborně, výborně. (usmívá se)“ Moderátor: „Skvěle. Tak usmíváte se, takovej mladej...“ Soutěžící: „Tak mám snad se mračit?“ Moderátor: „Ale máte stisk jak pravej diplomat, protože vy jste diplomat, že ano?“ Soutěžící: „No, doufám, že jednoho dne budu.“ Moderátor: „Tak jakpak se cítíte?“ Soutěžící: „Cítím se naprosto skvěle...“ Moderátor: „Hm, hm.“ Soutěžící „...vyrovnaně, klidně. (stále se usmívá)“ Moderátor: „Zatím, víte?“ Soutěžící: „No, zatím, když...“ Moderátor: „A soutěžíte o milion korun.“ Soutěžící: „Samozřejmě.“ Moderátor: „Chcete už se setkat s těmi padesáti blondýnkami, kráskami? (neklidně se pohupuje)“ Soutěžící: „Nemůžu se dočkat. Už aby tady byly.“ Moderátor: „No dobře, hm, nemůže se dočkat, my taky ne. (naklání se do kamery) Padesát dívek a dam právě přichází, (šeptá do kamery) dámy a pánové. Jsou tady! (tančí ke vchodu pro dívky, klepe na dveře, ty se otevírají, naznačuje blondýnkám, aby vešly) Dámy, no tak pojďte, pojďte. Šupajdá na to. Hezký dobrý večer i vám, dámy!“83

Šimůnek se choval přesně podle modelu soutěže, který popsal ve výše citovaném rozhovoru, tedy křičel, byl rozlítaný, dělal šou a velká gesta. Nadto přidal taneček. Do rytmu doprovodných znělek se pohupovaly také plavovlásky. Snaha o co největší možnou dynamiku je patrná z každé vteřiny. Moderátor mluví spisovně, avšak při povídání s hráčem občas přeskočí do roviny obecné češtiny („...takovej mladej...,“ „...máte stisk jak pravej diplomat...“). Tím se chce vedle stojícímu muži přiblížit i jinak 83

Nepodceňuj blondýnky, 16. 5. 2009.

41 než fyzicky, chce navodit atmosféru přátelství, pohody. Ve vztahu k ostatním už tolik pohodou neplýtvá. Často přešlapuje z místa na místo, kroutí, se, zvyšuje hlas. Někdy třeba i klečí a šeptá84. Vypadá to, jako kdyby tvůrci považovali za základ úspěšné soutěže dostatečný hluk a neustávající pohyb. Tedy tvůrci české verze. Beat the Blondes se sice taktéž pokouší být dynamickým pořadem, nicméně Nepodceňuj blondýnky jde ještě o trochu dál, moderátor si v tomto smyslu počíná o něco aktivněji než padesátník Tom Arnold uvádějící originální show. Už samotný věk moderátora se liší od vzoru i většině dalších lokálních mutací. Miroslav Šimůnek oslavil v době vysílání „blondýnek“ teprve jedenatřicáté narozeniny.85 Vedle drobného rozdílu věku mužů, kteří pořady provádí, si lze všimnout ještě jedné odchylky od Beat the Blondes, a to větší smířlivosti v Nepodceňuj blondýnky. Tom Arnold také popichuje blondýnky a chová se machisticky, ale nechává rodící se slovní přestřelku zajít dál, nebrání konfliktům mezi soutěžícím a rivalkami. Samozřejmě se nejedná o žádné opravdové střety se nejedná, muž a jeho protihráčky konflikty a drobné hádky uměle vyrábí pro pobavení publika a jsou si vědomi, že protistrana tak činí stejně. Šimůnek přesto inscenované hrany obrušuje, spory urovnává, všechny uklidňuje. Autoři podlehli obavám z toho, že konzervativní čeští diváci by nemuseli přijmout příliš ostrou, konfliktní show. Zalekli se neúspěchu pořadů Nejslabší! Máte padáka! a Gladiátor založených na principu urážlivého The Weakest Link. Ve výčtu odlišností amerického originálu a českého vzoru několikrát padly zmírňující obraty jako „o trochu“ nebo „o něco“. To kvůli tomu, že rozdíly vážně nejsou zase až tak veliké. Na první pohled nelze odhalit žádné, při pečlivém pozorování jisté ano, ale přece jen malé. Loga mají identický styl, studia svítí a blikají ve stejných barvách, soutěžící s moderátorem stojí uprostřed na vyvýšeném pódiu tvořeném soustřednými kruhy, po schodech nad nimi sestupují krásky v přiléhavých šatech, po stranách jsou kruhové vchody, kterými účinkující vstupují před kamery, vše obklopuje vyvýšené hlediště. Dějiště připomínající arénu pro gladiátory je v obou verzích stejná, časté zvyšování hlasu a neklid účinkujících taktéž (ačkoliv Miroslav Šimůnek častěji klečí a tančí). Princip, pravidla, vzhled i atmosféru mají soutěže zcela identické. Podobné je i prostředí, v němž pořady vznikaly. Pravda, Američané mají rádi velká neonově blikající pódia připomínající Las Vegas a milionové výhry. Češi tomuto ještě 84 85

Nepodceňuj blondýnky, 4. 5. 2009. Česko – Slovenské filmové databáze [online].

42 plně nepřivykli, vyrostli v podmínkách menší okázalosti. Jenže v globalizovaném světě počátku třetího tisíciletí i tento rozdíl začíná zanikat. Stále více lidí disponuje schopnostmi vstřebávat sdělení anglicky komunikujících médií. Děti od raného věku sledují aktuální pořady ze Spojených států a Velké Británie, takže kulturní odlišnosti pomalu přestávají vnímat. Rázy krajin a míst, v nichž žijeme, se vyrovnávají. O potížích způsobených nesourodostí kontextů prostředí proto nemůže být řeč. Ne zcela totožně si počínaly televize CBS a Prima při propagaci soutěže. Zatímco Češi si vystačili s obvyklými sebepropagačními spoty a inzercí v tisku, Američané ještě prodávali hru na mobilní telefony. Uživatelé si během ní mohli sami změřit síly s blondýnami, ale také si prohlédnout profily s jejich fotografiemi a základními údaji. Zda by i česká produkce přišla s podobným nápadem na zvýšení povědomí diváků o soutěži, to se už nedozvíme. Prima pořad po první sérii ukončila. Ten po dobu své existence v programovém schématu ani nestihl prodělat žádnou změnu, jak to bývá obvyklé u ostatních soutěží (ačkoliv změny by, vzhledem k těsnému licenčnímu svázání s předlohou, byly pravděpodobně minimální). Televize dosud nevydala žádné zprávy v tom smyslu, že by se k němu měla v budoucnu vrátit. Recyklace starých formátů je ale v českém mediálním prostoru nyní častá, takže to nepovažujme za vyloučené.

4.3

AZ - kvíz Na tomto pořadu bych nejprve rád demonstroval, jak kvízy vidí jejich hlavní

aktéři. Tedy lépe vyjádřeno jak vidí jejich natáčení. V říjnu 2011 jsem se jednoho zúčastnil. Absolvoval jsem celkem pět dílů AZ – kvízu jako náhradník připravený zaujmout místo absolventů konkurzu, kteří by se do brněnského studia v určený čas nedostavili, tří pokračování potom přímo za soutěžním stolkem. Velmi zajímavá zkušenost mne obohatila přinejmenším o dva poznatky: 1. Vše je nesouvislé. 2. Všechno je jinak. To, co divák vidí, může být celé zinscenované. Vysvětlím nyní první bod. Všechny dílčí části, tedy uvítání, první kolo, druhé kolo, finále, představení knižních cen, boj s bankomatem, čtení divácké otázky a rozloučení se natáčí s pauzami, během nichž kameramani a zvukaři nastavují techniku,

43 případně maskérka doupravuje moderátora. Uvnitř jednotlivých celků také dochází k členění. Pokud se moderátor přeřekne nebo štáb odhalí chybu v otázce, problematická pasáž se natáčí znovu. Navíc, pokud režisér po skončení hry zjistí, že stopáž je o něco kratší, dotáčí se patřičně dlouhý rozhovor se soutěžícími. Potížemi se stopáží se dostávám ke druhému bodu. Jestliže se odehraný čas výrazně liší od potřebné stopáže, a to tak, že nezjedná nápravu ani dotočení nebo vypuštění krátkého rozhovoru (delší rozhovor by ohrožoval zábavnost a spád pořadu), přetáčí se hra samotná. Jediný pevný bod při takové eventualitě reprezentuje vítěz. Ten musí vyhrát i při opakovaném kole. Režisér obvykle dá pokyn k určitému momentu hry (kupříkladu „Začněte stejně, ale odpověď pod písmenem CH, kterou pan Miroslav věděl, tentokrát znát nebude.“). Tak vše pokračuje až do přibližného docílení kýženého času. Během střihu potom produkce a postprodukce dosáhne žádané stopáže přesně. Konečnému stavu ale předchází dlouhá cesta, jež se často komplikuje. Byl jsem svědkem dvou kuriózních situací při inscenovaných kolech. V první přestal režisér na chvíli kontrolovat vývoj hry a původně poražený soutěžící spěl k vítězství. Několik otázek se tak muselo znovu přetáčet. Druhá situace přinesla krušné chvíle jednomu muži, který, ač o něm nikdy neslyšel, měl dle plánu znát jisté německé město s velmi dlouhým a krkolomným názvem. Dvakrát si jej nezapamatoval, potřetí jej nedokázal vyslovit. Teprve po čtvrtém pokusu si všichni oddychli a soutěž, vlastně její verze určená televizním divákům, mohla pokračovat. Vraťme se teď ke kořenům soutěže. V letech 1994 – 1995 běžel na obrazovkách České televize kvíz Ypsilon. Zápolili při něm studenti středních škol a vítězové si neodnášeli finanční obnosy, ale věcné ceny. Námět na pořad vzešel z brněnského studia České televize, které se staralo též o jeho natáčení, a mezi spoluautory patřili Jiří Stejskal a Eugen Sokolovský mladší. Průvodcem se stal Aleš Zbořil.86 V roce 1996 mělo studio za úkol připravit nový zábavně – soutěžní pořad pro dospělé publikum. Tým se rozhodl pro formát postavený na základě Ypsilonu. Změnily se kulisy, několik pravidel, přibyl závěrečný souboj s bankomatem a moderátorka populární dětské soutěže Hip hap hop Eva Machourková (tehdy ještě Brettschneiderová), zrodil se AZ kviz. To se psal letopočet 1997. O rok později došlo k přidání čárky nad i, poté přišla další korekce, takže relace nese název AZ – kvíz. Nejsem si ale zcela jistý, zda bych měl 86

AZ – kvíz – Tvůrci soutěže [online].

44 o pořadech psát jako o dvou různých. Jelikož za nimi stojí velmi podobný tým, jde spíše o dva vývojové stupně jednoho pořadu. Vždyť režisér Sokolovský, spoluautor Stejskal, moderátor Zbořil a mnoho dalších lidí se podíleli již na kvízu pro středoškoláky. Spoustu rozdílů rozeznáme při srovnání prvních částí AZ kvizu z roku 1997 a dílů ze současnosti. Pořad za neobyčejně dlouhou dobu vysílání často prováděl změny pravidel. Rozlosování soutěžících do dvojic už neprobíhá před kamerami. Finalisté z předchozího dílu jsou nasazeni každý do jiného kola, takže už se nestává, že se dva čtyřnásobní finalisté potkají již v úvodu soutěže. Bankomat obohatilo políčko pohyblivé prémie, o neobsazená políčka soutěžící nelosují, dostávají místo toho náhradní otázku. Základní kolo musí soutěžící dokončit v určeném časovém limitu, po jeho vypršení, nespojí-li nikdo z hráčů tři strany hracího pole, postupuje dále soutěžící s více zodpovězenými políčky. Také studio nyní vypadá moderněji než před lety, zbavilo se stěn z hranatých geometrických tvarů. Vedle toho všeho lze vyjmenovat spoustu dalších obměn, ani jedna z nich ovšem neměla zásadní vliv na typologii nebo klidnou, místy až ospalou atmosféru soutěže. Ta žádnou velkou transformaci od momentu vzniku neprodělala. Též oblečení moderátorů zůstalo stejné. Uvádět dětský pořad v džínových kalhotech a ve svetru je obvyklé, tam by se prvotřídní oblek ani nehodil. Jenže ypsilonkovský šatník zůstal zachován i v kvízu pro dospělé. Když nepočítáme Taxík, u nějž saka a honosné róby nepřicházejí v úvahu (moderátor, který předstírá, že je řidič, musí být i jako řidič oblečen), je AZ – kvíz od Kvíz show ukončené roku 2004 jediným kvízem s moderátory v neformálním oděvu. Důvod lze spatřit v tom, že pořad nikdy neběžel ve večerních hodinách, pro něž se společenské oblečení hodí přece jen více. Ovšem i z odpoledních soutěží známe případy moderátorů v saku (RISK a Riskuj!). V předešlém odstavci jsem se dotkl nebývale dlouhého období ve vysílání. V České republice to u kvízů to není obvyklé. Československá televize úspěšných kvízů jako Deset stupňů ke zlaté, které přežily celou dekádu, vyprodukovala několik. Po roce 1989 se to povedlo dvojici O poklad Anežky české a Videostop. Jenže tyto pořady se nenatáčely souvisle, mezi jednotlivými sériemi přicházely i pauzy delší než jeden rok. Za jediný novodobý český kvíz, který bez větších výpadků (takový, který se na obrazovce objevuje ve všech po sobě jdoucích letech ohraničených vysíláním prvního a posledního dílu) přežil desetileté, letos dokonce i patnáctileté výročí vzniku, můžeme označit jedině AZ – kvíz.

45 Ještě nedávno to s budoucností jediné české kvízové stálice nevypadalo nejlépe. Koncem roku 2011 se v médiích začaly objevovat podobně znepokojivé zprávy: „S příchodem nového ředitele České televize Petra Dvořáka se zpečeťuje osud mnoha divácky oblíbených pořadů. Jedním z nich je vědomostní soutěž AZ – kvíz, která televizní diváky baví již 14 let a má stále poměrně vysokou sledovanost. Nyní zřejmě skončí.“87 Podle autorky tohoto článku sledovalo tehdy pořad „300 tisíc dospělých diváků a 25 tisíc dětí mladších patnácti let.“88 Mnozí z této masy zaslali vedení České televize nesouhlasné dopisy, média se soustavně zajímala o osud relace. Pod tímto tlakem ČT vydala prohlášení, že pořad nejen neruší, ale ještě zvýší jeho četnost v programové nabídce ze čtyř na pět pokračování týdně.89 Veřejnost se uklidnila a v roce 2012 se skutečně dočkala větší týdenní dávky AZ – kvízu. Nepatrně se sice změnil vysílací čas, ale ten se v dějinném vývoji posouval mezi šestnáctou a osmnáctou hodinou několikrát a žádné dramatické změny ohledně počtu diváků to nepřineslo. Možná se na tom podílí i způsob práce producentů s publikem. U Riskuj! a Nepodceňuj blondýnky jsme si v tomto aspektu ukázali menší aktivitu našich televizí oproti zahraničním kolegům. AZ – kvíz se v tomto ohledu vymyká českým zvyklostem. Čtení dopisů příznivců i kritiků zaujalo pravidelné místo ve vysílání soutěže, zahrát si mohou i diváci doma u obrazovek, a to prostřednictvím odpovědi na diváckou otázku. Mají též možnost si skrze počítač přímo zahrát zjednodušenou formu soutěžního kola na internetových stránkách pořadu.90 Vžít se do úlohy soutěžících se mohou i díky stolní hře AZ – Kvíz. Pokud mají připomínky k otázkám nebo pravidlům, mohou zaslat dopis či e-mail poštou, Rychlejší odpovědi se ovšem dočkají v diskusním fóru na internetových stránkách pořadu nebo na profilu soutěže na sociální síti Facebook.com. Aby publiku nabídli nadstavbu ke každodenním klasickým dílům, připravili tvůrci letos navíc AZ – kvíz speciál, v němž měří své síly nejúspěšnější hráči. Brněnské studio Česká televize tedy, oproti většině konkurenčních českých kvízů, o své diváky pečuje mnohem lépe. Ti se mu za to odvděčují stabilní sledovaností a ochotou postavit se za pořad v krizových chvílích, tak jako na podzim 2011.

87 88 89 90

Maxová [online]. Maxová [online]. Například článek Jana Potůčka [online]. A – Z kvíz. Dostupné z: .

46 Diváci diskusní prostory využívají, navíc si vzájemně poskytují některé humorné pasáže z odvysílaných dílů. Na oblíbenou stránku pro sdílení videosouborů YouTube.com uložili například sestřih přeřeknutí účinkujících, několik podomácku vyrobených parodií na soutěž, několik výseků s komickými odpověďmi a situacemi, ukázku účinkování kontroverzního politika Ladislava Bátory, klip rapové skupiny parodující AZ – kvíz a jedno velmi populární video, v němž poražená finalistka vyhrožuje vítězi, že ho zbije.91 K oblíbenosti nejdéle trvajícího českého kvízu jistě přispívají i moderátoři. Podívejme se teď na to, jakým způsobem to dělají.

Moderátorka: „Jsem ráda, že jste si pro nadcházející chvíle vybrali právě A – Z kvíz. Přeji vám krásný den a připomínám esemeskovou soutěž, kde se můžete pokusit vyhrát nějakou pěknou knížku. A teď se pojďte podívat, kdo bude soutěžit tady v prvním kole. Je to Petr, který je tady poprvé, vítám vás,“ Soutěžící 1: „Dobrý den.“ Moderátorka: „...a Luboš, který je tu už počtvrté. Také vás vítám. Petře, odkud jste, co děláte?“ Soutěžící 1: „Přijel jsem z malé obce Partutovice, je to v okrese Přerov. Pracuji jako technik přípravy staveb v Olomouci.“ Moderátorka: „A vaše záliby ve volném čase?“ Soutěžící 1: „Ve volném čase v létě jízda na kole, houbaření, v zimě běžkování.“ Moderátorka: „Roste u vás hodně hub v okolí?“ Soutěžící 1: „Ano. (usmívá se)“ Moderátorka: „Děkuju. (usmívá se). Luboši, vy jste učil celý život přírodovědné předměty, chemii, o tom jsme si povídali, také o tom, že máte moc rád přírodu. Jste také houbař?“ Soutěžící 2: „Samozřejmě chodím, i když loni to nebylo s houbami nějak u nás zvlášť...“ Moderátorka: „Slavné.“ Soutěžící 2: „Slavné, že, nebylo jich moc, když, tak byly malé.“ Moderátorka: Možná že letos to bude právě mnohem lepší, že se třeba vystřídá rok.“ 91

YouTube.com, heslo „az kviz“. Dostupné z: .

47 Soutěžící 2: „Možná, že když připadlo teď trochu sněhu, tak se to polepší, abych mohl na ně dojet na kole...“ Moderátorka: „(usmívá se) Dobře. Tak děkuju a začíná první kolo. Pojďte si pro první otázky!“92

To byla ukázka úvodního slova Evy Machourkové, jedné z mála žen mezi moderátory kvízů. Její styl by se dal definovat slovy úsporný, příjemný, milý, ale pro někoho také nudný. Ožehavým tématům se vyhýbá, vlastně ani příliš se soutěžícími nežertuje, spíše se jen usmívá. Úsměv používá jako univerzální prostředek pro uvítání, rozloučení, vyzvání hráče k nějaké reakci nebo přerušení přehnaně dlouhé řeči zpovídaného (to učinila u druhého soutěžícího z ukázky). Kromě tohoto „stylu dobré nálady“ se o jejím vystupování mnoho popsat nedá, vystupuje kultivovaně, bez velkých gest, se skvělou češtinou: Eva Machourková uvádí profesionálně, nekonfliktně s úsměvem. Takový přístup ji chrání před kritiky, v diskusi na internetové stránce pořadu padají výtky spíše k humoru jejího kolegy, on nicméně přesto dosahuje vyšších pozic v anketě divácké popularity TýTý. Jeho méně formální chování mu přináší odpůrce i mnoho příznivců. Ukažme si ale jeho práci v praxi.

Moderátor: „Hezký den vám přeji, hlásí se vám AZ – kvíz. Někdy slýchám od našich diváků takové námitky, že naše soutěž nenabízí úplně pohádkové výhry. Já zase namítám, že my nabízíme přímo pohádkové otázky. Tím mám na mysli zejména tu esemeskovou pro vás, pro soutěžící doma u televizních obrazovek. Čtyři soutěžící máme připraveny také v našem studiu, takže mi dovolte, abych představil první dvojici. Je tu paní Mira. Dobrý den.“ Soutěžící 1: „Dobrý den.“ Moderátor: „Odkud jste, prosím?“ Soutěžící 1: „Přijela jsem z Hradce Králové.“ Moderátor: „Z Hradce Králové, vaši soupeřem je vítěz minulého AZ – kvízu Jiří. Dobrý den i vám.“ Soutěžící 2: „Dobrý den.“ Moderátor: „Odkud jste vy, Jiří?“ 92

AZ – kvíz 22. 2. 2012.

48 Soutěžící 2: „Ze Suchdola u Prostějova.“ Moderátor: „Takže tak trošku Olomoucký kraj, že, a hradecký kraj. Hradec Králové a Suchdol – první kolo. Miro, buďte tak hodná, co na sebe prozradíte? Soutěžící 1: „Jsem již delší dobu v důchodu, v letních měsících ráda jezdím na kole, jezdím nebo chodím na výlety, pečuju o zahradu a v zimních měsících mám ráda běžky, chodím na výstavy, na koncerty, ráda vařím a čtu.“ Moderátor: „Bohatý kulturní život. Děkuju vám. Jiří, jaké jsou vaše záliby? Vy studujete, jste říkal v minulém kole.“ Soutěžící 2: „Takže sport, historie, mariáš.“ Moderátor: „(ironicky) To je takové jako naprosto běžně mariáš, jistě, běžná studentská zábava. Pojďme hrát, Jiří, vyberte si první pole.“93

Když soutěžící zmínil mariáš, koníček pro studenta narozeného na konci dvacátého století nepříliš tradiční, nemohl to Aleš Zbořil nechat bez odezvy. Grimasami a tónem hlasu naznačil údiv, ukázal svůj osobitý projev. Ačkoliv některým soutěžním fanouškům tento styl vádí, najde se i mnoho těch, kteří to vítají. Dokládá to například umístění v první pětici ankety TýTý 2003 v kategorii Moderátor soutěžních pořadů (kolegyně Machourková tehdy obsadila osmou pozici).94 Uvolněnou atmosféru, které druhá moderátorka dosahuje úsměvem, navozuje Zbořil humorem. Nepouští se do žádných složitých a bez určité míry vzdělání nepochopitelných vtipů á la Monty Pythonův létající cirkus, vystačí si se změnami tónu a zabarvení hlasu, jednoduchými slovními hříčkami a ironickými poznámkami typu „no jó, studenti“ a podobně. Podobně si v kvízu Taxík vysílaném též Českou televizí počíná Aleš Háma. Zdá se, že televize veřejné služby objevila určitý typ moderování, který jí vtiskává jasnou tvář a odlišuje ji od konkurence. Ještě něčeho si můžeme na ukázce všimnout. Mám na mysli vysokou míru standardizace podoby úvodních proslovů. To pochopitelně není jev vlastní pouze AZ – kvízu a už vůbec ne jen Aleši Zbořilovi. Vztahuje se ke všem soutěžím, televizním pořadům i mediálním výstupům obecně. Konkrétně u tohoto moderátora však mohou diváci s vysokou mírou pravděpodobnosti odhadovat, že nějak zdůrazní geografický 93

AZ – kvíz 21. 12. 2011. TýTý 2003. Televize.cz [online]. Citováno 25. dubna 2012. Dostupné z : . 94

49 původ soutěžících. O soupeření jednotlivých lokalit se zmiňuje téměř v každém díle, lhostejno, zda soupeře dělí hranice mezi kraji („...Olomoucký kraj, že, a hradecký kraj. Hradec Králové a Suchdol – první kolo.“) či nikoliv („...ze Slaného...z Kladna, tak to jste téměř sousedi. Středočeský souboj na úvod prvního kola.“).95 Machourková se zaměřuje spíše na druhou z nejčastěji dotazovaných oblastí, tedy na to, čemu se soutěžící věnují ve volném čase. Model úvodního slova v AZ – kvízu by mohl vypadat takto: přivítání, připomenutí soutěže, představení hráčů, otázka na obec, z níž přijeli, na koníčky, pozvánka na vlastní soutěžení. Téměř identicky vypadal model Ypsilonu. Můžeme tedy konstatovat, že ač má původní soutěž jiný název a jinou cílovou skupinu publika, jde v zásadě o stejné pořady s proměněnými detaily. Vůči vnějším vlivům zůstal AZ – kvíz imunní, rozvoj společnosti ho přííliš neformoval. Není jisté, zda se AZ – kvíz bude odklánět od Ypsilonu i nadále jen v drobnostech. Ředitel programu České televize Milan Fridrich totiž v období nejistoty podzimu 2011 uvedl: „Jsme si vědomi toho, že tento formát je už poněkud zastaralý, ale chceme mu dát šanci. Výrobní štáb má teď za úkol AZ – kvíz modernizovat a uvidíme, jak se mu to podaří.“96 Dostává šanci, to se Ypsilonu nestalo. Jejich pozice v programu se totiž značně odlišuje. Oběma pořadům sice byly vyhrazeny pozdní odpolední hodiny, nicméně proti Ypsilonu stála těžká konkurence přímo z oboru, RISK. AZ – kvíz má v tomto ohledu snadnější pozici. Kdo se například v týdnu od třiadvacátého dubna 2012 chtěl v 16:30 dívat na nějakou soutěž, musel naladit ČT1 (mimo úterý, kdy na ČT2 běželo kombinované vědomostně – dovednostní

Věříš si?). Na Barrandově, dvou

kanálech Novy a třech Primy se objevovaly převážně seriály a několik filmů.97

4.4

Barrandovský videostop Televize Barrandov vysílá teprve od ledna 2009, takže příliš soutěží zatím

vyrobit nestihla, ty kvízového typu do začátku Barrandovského videostopu vlastně 95

AZ – kvíz 22. 12. 2011. Potůček [online]. 97 Například ve čtvrtek 26. 4. 2012 konkurovala AZ – kvízu Nova sitcomem Přátelé, Nova cinema krimikomedií Krycí jméno Cleaner, Prima family krimiseriálem Julie Lescautová, Prima cool dokumentární seriál Největší bitvy II. světové války, Prima love telenovelu Hříšná láska a Barrandov seriál Lena – láska mého života, což je též telenovela. Zdroj: TV plus. Praha: Bauer Media. 17. 4. 2012, č. 16. 96

50 vůbec žádné, spíše se snažila „...vykrýt mezeru po pořadech, které před pěti až sedmi lety zmizely z obrazovek komerčních televizí...(talk-show, sitcom...).“98 Mezi její absolutně nejúspěšnější pořady patří filmy a seriály staršího data vzniku, v prvním roce existence stanice se na čelních pozicích ve statistikách sledovanosti objevovaly české filmy Tchán, Bouřlivé víno nebo seriály jako Třicet případů majora Zemana a Panoptikum města pražského.99 Nelze se proto divit, že se i při vstupu do kvízového odvětví Barrandov spolehl na osvědčenou klasiku. Původní Videostop běžel v osmdesátých a devadesátých letech po čtrnáct let na programech Československé a České televize.100 „S nápadem přišel Vladimír Bezděk, tehdy byl v televizi technikem. Hádat herce a různé situace z filmových a televizních ukázek bylo něco zcela nového a lidi to nesmírně bavilo, protože televizi a film měli vždycky rádi,“101 vzpomíná moderátor Jan Rosák. Jeden z režisérů soutěže Pavel Vantuch ho doplňuje: „Ve Videostopu jsme divákům pouštěli ukázky z filmů, které byly na indexu a nesměly se vysílat. Tam prošly a diváci to uměli ocenit.“102 Doba, kdy byli diváci vděční za každý kousek zakázaného filmu je ale pryč, také ona novost pominula. Není tak Videostop formátem již přežitým? Vždyť v letech 2001 a 2003 se Česká televize pokoušela o obnovení slávy filmových kvízů prostřednictvím Cesty na stříbrné plátno a Nového videostopu103, v obou variantách ne příliš úspěšně. Čísla ukazují, že Barrandov dosáhl lepších výsledků. „...Barrandovský videostop se u diváků setkal s velice významným ohlasem. Opakovaně bodoval v TOP 20 nejsledovanějších pořadů všech stanic a dosáhl několika rekordů – nejsledovanější byl podle tiskové zprávy druhý díl s celkovým share 14,91 % ve skupině 15+. Průměrně si Barrandovský videostop naladilo více než 400 tisíc diváků a průměrný podíl na publiku překročil 8 procent.“104 Tyto hodnoty budou muset vedení Barrandova stačit. Ještě významnějšímu zvýšení sledovanosti pořadu brání jeho úzkoprofilové zaměření, zapínají si ho převážně pamětníci originálu. Nutno podotknout, že v nostalgickém vzpomínání na původní soutěž jim toho příliš nebrání. Pravda, namodralé kulisy s neurčitými obrazci připomínajícími větráky nahradilo růžovofialové studio s naprosto určitými obdélníky a logy soutěže, tradiční znělku 98 99 100 101 102 103 104

Boubínová, 2011, s. 20. Boubínová, 2011, s. 31 – 33. Kupsová [online]. Kupsová [online]. Kupsová [online]. V Příloze č. 2 se můžeme dozvědět, že oba pořady vysílala ČT pouze jednu sezonu. Koiš, 2011 [online].

51 vystřídal motiv od současného skladatele Jana P. Muchowa. Ceny jsou přizpůsobeny době, videorekordér by dnes potěšil málokterého výherce. Také rozhodčí je jiný. Dříve tato funkce patřila filmovému historikovi Karlu Čáslavskému, v barrandovské verzi se arbitři střídají, do každého dílu přijde nová osobnost spojená s českým filmem. Jinak vše zůstává při starém. Tereza Spáčilová ve své glose označuje Barrandovský videostop za „dokonalou kopii originálu“, ze které má „pocit absolutního déjà vu.“105 Kritizuje tvůrce za zjevný nedostatek invence a nedostatečnou reflexi dobových reálií: „Přestože není od věci občas zpomalit a zavzpomínat, přece jen se píše jedenadvacáté století a Vlasta Burian byl hvězdou první poloviny dvacátého. Jinými slovy to, co bavilo naše (pra)rodiče, nemusí nutně bavit generaci X, Y, Z či kdoví jak se oblíbené cílové skupině inzerentů zrovna říká. Chtít po teenagerovi odkojeném Harrym Potterem, aby ho zaujala otázka na padesát let starou pohádku, může jen naprostý idealista.“106 Spáčilové se nezamlouvá ani osoba moderátora. Ostatně jeho klady a zápory bychom teď mohli odhalit v jeho úvodním proslovu z dílu vysílaného v prosinci 2011.

Moderátor: „Zdravím vás, dámy a pánové. Hezkou chvilku u televizorů naladěných na televizi Barrandov přeju vám všem, milí diváci, a ne jenom na vlnu naší televize, ale taky na vlnu Videostopu a, jak doufám, na vlnu dobré zábavy. Připravili jsme další, už jedenatřicátou porci filmových lahůdek. Lahůdek, které předtím připravili tvůrci české kinematografie minulé i současné. To, že se v naší velké filmové soutěži hraje o zájezd na řecký filmový ostrov Skiathos, tak to je určitě veliký stimul pro naše hráče, pro soutěžící. Ale doufám, že diváky k nám do studia přilákalo také očekávání dobré zábavy. Nezklamat se tedy pokusíme zástupce vydavatelství Burda. Vítám vás, dobrý den. (potlesk) Burda uvedla svůj první časopis na náš trh už v roce 1991, byla to přímo Burda, a od té doby vydává u nás i další časopisy, Katku, Svět Ženy, Autohit, InStyle a další. Tři z vás si to dneska také rozdají v boji nejprve o semifinálovou účast. Budou to tyto tři dámy: Pavla Totušková (potlesk), Hanka Břenková (potlesk) a Lenka Nešporová. Vítám vás, dámy, dobrý den. Rád také představím ceny, které pro vás budou takovým lehkým stimulem, abyste hrály co možná nejzodpovědněji. Jednu z těchto cen si jedna z vás určitě odnese domů. Která to bude, to se uvidí, každopádně teď vám řeknu jejich přehled. Šestou cenou je sada dývídýček s filmy Jana Svěráka, je tam Obecná škola, 105 106

Spáčilová, 2011 [online]. Spáčilová, 2011 [online].

52 Jízda, Akumulátor, Kolja, Kuky se vrací, Vratné lahve. Pátá cena je sada pro přípravu skvělého švýcarského jídla zvaného fondue, čtvrtá cena digitální fotoaparát, třetí je multifunkční tiskárna. Druhá cena je velice zajímavá, poukaz na lékařské ošetření v hodnotě pět tisíc korun. A první cena je televizor LED, LCD. No a taky máme prémii, která připadá v úvahu při úspěšné hře s kostičkami v závěru soutěže, a to je dývídýčko s českým filmem Hodinu nevíš. Náš Barrandovský videostop uvádíme také k poctě osmdesátého výročí barrandovských filmových ateliérů. Jenže těch slavných osmdesátek je letos víc. Kromě toho, že je slaví třeba Jiřiny Bohdalová a Jirásková a také Jiří Suchý, slaví se také v jedné skvělé pražské instituci. Osmdesát let je totiž také pražské zoologické zahradě. To si myslím, že stojí za oslavu i u nás, ve videostopu, takže celý ten dnešní se ponese v duchu zvířat a zvířátek, a tudíž i náš arbitr je velice stylový. Je to člověk s pražskou zoologickou zahradou velice pevně spjatý. Největší odborník, mimochodem, na koně Převalského, který má také kromě jiného v pražské zoo dokumentaci každého tady chovaného zvířete. Vítám pana Evžena Kůse. (potlesk). Arbitr: „Dobrý den.“ Moderátor: „Dobrý den, prosím. Sami uznáte, přátelé, že hosty, tedy poradci k našemu zvířecímu videostopu nemohl být nikdo jiný, nežli nositelé příjmení právě ze zvířecí říše. Syslová Dana (potlesk, poradkyně mává), dobrý den. Brabec Vladimír (potlesk).“ Poradce 2: „Dobrý den.“ Moderátor: „A konečně Vránová Gabriela, dobrý den.“ Poradkyně 3: „Hahá, zdravím vás, dobrý den.“ Moderátor: „Takže teď mě napadlo, že, vzhledem k tomu, že mě na vojně kamarádi říkali rosomák, to je takový zvíře, takový je tohleto, šelma, to nám kazíte jenom vy tady, pane Kůsi.“ Arbitr: „Já bych tak neřekl, protože jméno Kůs je ze západočeského regionu z jihozápadních Čech, tam je poměrně obvyklé, tam taky odsaď pocházím, a vzniklo údajně, ehm, je to vlastně kos. Kuos, ve staročeštině to uo, z toho vznikl ten kroužek, takže já jsem taky pták.“ Moderátor: „(žertovně) Takže vy jste pěknej kos. Tak to máme ptačí říši úplně komplet, tak to jsem rád. No, aby i naši herci také měli při té naší hře takový hezký hnací stimul, tak připomínám, že jeden z vás, přátele, ten, kdo bude součástí vítězné dvojice si odnese taky hezkou cenu, a to konkrétně kávovar od firmy Bosch. No a jak ty dvojice

53 vytvoříme? Vy doma teď můžete ten tajný proces sledovat, zatímco já si budu tady povídat se soutěžícími. Takže Lenka Nešporová. Máte nějaké zvíře doma? Soutěžící 1: „Nemám.“ Moderátor: „Nemáte. Chtěla byste mít nějaké zvíře?“ Soutěžící 1: „Nebyla bych proti tomu, mám zvířata ráda. Možná bych si pořídila psa, ale musela bych mít trochu víc času, což nemám.“ Moderátor: „To je od vás zodpovědné, protože nejhorší je, když ten pejsek strádá, samozřejmě. A když chodíte třeba do zoologický zahrady, ke které kleci nebo ke kterému výběhu vás to přímo žene, to znamená která zvířátka máte nejraději?“ Soutěžící 1: „Já do zoologické zahrady, přiznám se, nechodím, skoro, a to z toho důvodu, že je právě velice oblíbená a je tam příliš velká návštěvnost.“ Moderátor: „Aha, paradoxně.“ Soutěžící 1: „Ale když jsem tam byla posledně, tak tam plavali krasoplavci a to se mně líbilo. A je to už strašně dávno.“ Moderátor: „To jsme tam byli spolu, taky určitě. To bylo při oslavě, ne? Při oslavě osmdesátiletí, samozřejmě, ano. To bylo u lachtanů? Že by tam plavali pořád, to se mi nezdá, to bylo asi jenom při oslavě.“ Soutěžící 1: „Ano.“ Arbitr: „To vždycky u lachtanů při výročí. To zřejmě bylo před dvěma roky, když se otevírala expozice.“ Moderátor: „Tak si tam zaplavali v té studené vodě, brr. Hanko, které zvířátko vám je nejsympatičtější?“ Soutěžící 2: „No, tak já vždycky v zoo chodím k docela netradičnímu zvířátku, protože tam vždycky vyhledávám kapybary, který se mi hrozně líbí.“ Moderátor: „Kapybary? No jo, jak vypadají kapybary, teď si vás vyzkouším. No?“ Soutěžící 2: „Tak je to takový přerostlý hlodavec.“ Arbitr: „Přerostlé morče.“ Moderátor: „Je to správně, dal byste jí bodíček teď?“ Arbitr: „Ano, samozřejmě.“ Moderátor: „Dobře, tak jo, teď jste uspěla. Pavlo a co vy a zvířátka?“ Soutěžící 3: „Tak v zoo chodím ke slonům a k pelikánům.“ Moderátor: „Cože ti pelikáni, co vás na nich tak přitahuje?“

54 Soutěžící 3: „No, jsou krásný. Ladnou chůzi mají.“ Moderátor: „A víte, že jim nesmíte nic dávat, takhle, vůbec se nemůžou krmit, že vás můžou pěkně štípnout, že jo, pane Kůsi? To je nebezpečný.“ Arbitr: „Mohou se pokusit i polknout ruku, oni jsou všežraví. Dokonce svého času jsme hledali jednu kachničku, kterou jsme nemohli najít, pak jsme zjistili, že ji prostě pelikán zahnal na mělčinu a do toho vaku ji pozřel, takže pelikáni, pozor na ně, vejde se do nich hodně.“ Moderátor: „Fíha. Pozor, ne jenom kachničku, ale klidně i Pavličku by mohl, pozor, pozor. Už víme jak jsou na tom naše soutěžící s láskou ke zvířatům a my už dokonce víme také jak budou hrát dvojice soutěžící a poradce.“107

Ukázka zabírá oproti ostatním třem analyzovaným podstatně větší prostor. Stopáž má Barrandovský videostop delší než Riskuj! i AZ – kvíz, ovšem také kratší než Nepodceňuj blondýnky. Jeden z důvodů takového rozsahu naznačil před několika lety při jednom rozhovoru režisér Videostopu Ivo Paukert: „Dost práce mi občas dalo ukočírovat výřečného Honzu Rosáka, abychom se vešli do vymezených třiceti devíti minut.“108 Hlavní díl odpovědnosti za nezvyklý časový poměr úvodní promluvy ke zbytku soutěže ale jistě nesou komplikovaná pravidla hry. Moderátor musí představit nemálo cen, trojici soutěžících, stejný počet poradců, rozhodčího a obecenstvo. Z původního formátu totiž zůstal zachován zvyk zvát na každou část vždy zaměstnance jednoho podniku. Tři z nich se posadí před kamerami za hráčské stolky, ostatní jim tleskají v hledišti. Tleskají i moderátorovi a vůbec jim nevadí, že jeho styl se za sedmadvacet let od prvních dílů Videostopu nijak závratně nezměnil (kdyby jim to snad přeci jen vadilo, nemohou s tím nic dělat – potlesk přijít musí, je ve scénáři). „Zdravím vás, dámy a pánové. Hezkou chvilku u televizorů,...“ to je typický zdvořilý rosákovský začátek. Hlasový projev je klidný, žádné šimůnkovské výkyvy ve větné melodii, zvyšování hlasu nebo přehnaný důraz na určitá slova. Jan Rosák patří ke staré škole konferenciérů. Moderátoři tohoto typu provázeli diváky americkými kvízy už v padesátých letech. Na serióznost lehce prošedivělých elegánů spoléhají tvůrci soutěží dodnes. Platí to ovšem jen pro některé druhy soutěží, těžko si asi představíme klidného, pohybově strnulého Rosáka v Nepodceňuj blondýnky. 107 108

Barrandovský videostop 3.12.2011. Kupsová [online].

55 Jak se ukázalo již v rozboru Riskuj!, Jan Rosák není jen vážný suchar. Jemnému humoru se nebrání, prozrazuje na sebe, jakou přezdívkou ho častovali spolubranci na vojně, žertuje se soutěžícími. Nicméně i v tomto pořadu jako by se držel poučky „jen nic nepřehánět, jsem tady především od moderování.“ Pro sblížení se se soutěžícími Rosák někdy sklouzne k hovorovým výrazům, avšak to jen při komunikaci s hráči nebo hráčkami. Takový výlet do obecné češtiny trvá vždy velmi krátkou dobu a divák ihned zase slyší spisovný jazyk. Distingovaný projev, dobrá jazyková vybavenost a úsporné pohyby, to k průvodci Barrandovským videostopem patří. Moderátor křičící máchající divoce rukama by zde nepůsobil příliš věrohodně. Takový může působit v soutěžích, v nichž odpovědi vyhodnocuje počítač. Zde hodnotí pozvaný arbitr, někdy po konzultaci s moderátorem (věty jako „Já myslím, že tuhle odpověď můžeme uznat jako správnou, Karle,“ patřily do Rosákova základního rejstříku výrazů při moderování starého Videostopu). Mimochodem, vět podobných těm, které používal v při předchozím moderování si všimla také Spáčilová, když o pořadu píše, že „Jan Rosák ho moderuje stejně (kvalitně) jako před lety, dokonce používá téměř identické věty (fráze „Soutěžící s číslem jedna už ví, ale my si tu krásnou ukázku samozřejmě dotáhneme do konce,“ rezonuje s naší pamětnickou dušičkou).“109 Divácké ceny, které během kariéry obdržel, nicméně dokazují, že většině publika se jeho konzervativní přístup líbí. Ani s osvědčený moderátor však pro Barrandov nemusí zajistit trvalý úspěch. Konkurence je obrovská, díky digitalizaci si každý může během okamžiku naladit desítky, ba i stovky kanálů z celého světa. A to nejen na televizi, hojně se množí i počet internetových médií. V začátcích Videostopu konkurenti neexistovali. Československá televize poskytovala divákům dva programy a to bylo z televizní sféry vše. Za nejbližšího protivníka v boji o upoutání mediálního publika se dal chápat snad Československý rozhlas. Na začátku jedenadvacátého století vypadá situace jinak. Jedinci ubránění před konkurenčními televizemi jsou velmi cenní, zlepšují vyjednávací pozici média s inzerenty. Archaický formát filmového kvízu, po téměř třech desetiletí prakticky nezměněného, podle Spáčilové dnešní poptávce nevyhovuje. „Nesmíme... zapomínat na kontext. Doba, kdy se Videostop prodral mezi nejoblíbenější formáty, mnoho alternativ zábavy nenabízela, a i když se udržel na špici i pár let po revoluci, 109

Spáčilová [online].

56 nakonec z obrazovek zmizel. Proč? Třeba proto, že už prostě nefungoval. Že potřeboval víc než jenom facelift. Což si tvůrci v podobě barrandovských oživovačů evidentně neuvědomili.“110 Ano, musíme si přiznat, že pryč jsou doby, kdy celý národ druhý den ráno rozebíral v dopravních prostředcích a na pracovištích večerní televizní program. V posledních desetiletích se se zvyšujícími se možnostmi zájmy čím dál více tříští, máme na výběr nepřeberné množství aktivit, obrovský počet médií nám nabízí ohromný počet variant zábavy. Dříve ti, kdo Videostop neviděli, se o zajímavostech, které zmeškané vysílání provázely dozvídali od těch, kteří si jej ujít nenechali. Před všudypřítomnou spontánní sítí

informací o programu Československé televize,

hlavního nositele mediální zábavy v Československu, se dalo jen obtížně ukrýt. Dnes pořadům něco takového daří jen zřídka už ne v takové míře. Třeba v současné době populární talentové soutěže zasahují obecenstvo podobně masově, ovšem existuje také velká část množiny příjemců mediálních sdělení, která dává přednost jiným druhům dat zprostředkovávaným odlišnými informačními kanály, a tak o průběhu a aktérech Česko Slovensko má talent a Talentmánie nemají ponětí. S tímto společenským nastavením se Barrandov vypořádává po svém, únikem do dob dávno i nedávno minulých. Čas ukáže, zda jde o správnou cestu. Shrnu-li dosavadní zjištění, pak dojdu k závěru, že jediné, co se liší na osobě moderátora, je střídmější oblékání. Oproti elegantním oblekům z Barrandovského videostopu působí dnes vínová a károvaná saka z původního Videostopu dosti komicky. Proměnu prodělal vzhled studia, modernizací prošly věcné ceny. Chybí dříve neodmyslitelná součást a jeden z hlavních symbolů originálního pořadu, Karel Čáslavský. Ačkoliv ho zastupují uznávané osobnosti ze světa filmu, jeho hodnocení působila věrohodněji. Soudy pronášené historikem se zdají hodnotnější než soudy vyřčené umělcem. Nic na tom nemění fakt, že u většiny odpovědí žádné pochybnosti nevznikají a předem zjištěná fakta, která mají hodnotitelé k dispozici jasně vymezují správnou odpověď. Avšak zřídka se stává, že otázka nevede k naprosto jednoznačné responzi. Takové eventuality vyžadují zásah rozhodčího. Právě tehdy se naplno projevovala Čáslavského důvěryhodnost. Odlišnosti končí. Ostatní okolnosti provázející obě soutěže lze označit za téměř identické. Dokonce i grafický styl zobrazování výsledků se jmény a počty bodů 110

Spáčilová [online].

57 v obdélnících zůstal zachován. Když už televize nekoupí licenci zaběhlého zahraničního formátu, učiní tak s domácím. Krize originality se ukázala, stejně jako v předešlých třech kapitolách, též při posledním ze čtyř rozborů této práce.

58

Závěr Změna společenského řádu v roce 1989 je mezník, který odstartoval rozsáhlou proměnu české společnosti. Ta měla zásadní dopad na celou mediální krajinu země. Vznikly soukromé televize, do vysílání běžně pronikaly západní filmy a seriály, domácí tvůrci začali tvořit sitcomy, talkshow a další nové žánry, většinou z oblasti zábavy. Tyto zábavní pořady vytvářely tlak i na kvízy. Jestliže jim soutěže s vědomostními otázkami měly konkurovat, musely dostat do popředí svou zábavní složku na úkor té vzdělávací. Zodpovědět správně více otázek než soupeř už nemusí přinést vítězství. Soutěžící musí kromě pevných nervů, vědomostí a štěstí na otázky mít také odhad a vyznat se v psychologii. Jistou dávku těchto schopností museli prokazovat již dříve, nicméně na začátku jedenadvacátého století se míra zvyšuje. Větších hodnot dosahují také výhry. Zatímco na počátku devadesátých let si vítězové odnášeli ceny ne větších než desetitisícových hodnot, od roku 1995 už mohli z natáčení odjet novým automobilem Škoda počínaje rokem 2001 mohou obyvatelé České republiky sledovat ze svých křesel a pohovek i kvízy rozdávající milionové sumy. Důležité je, že všechny původní české kvízy a ty, které z nich následně vychází, udílí vítězům věcné ceny, zájezdy a nejvýše pěticiferné finanční odměny. Naproti tomu z domestikovaných zahraničních kvízů mohli soutěžící odcházet domů až o deset milionů korun bohatší (Chcete být milionářem?). Pořady RISK a Riskuj! ještě nabízely „pouze“ osobní vůz, po nich ale (mimo Taxíku a Gladiátora) nejvyšší možné výhry v domestikovaných hrách dosahují vždy přinejmenším jednoho milionu korun. Obě zmíněné nemilionové zahraniční akvizice vyráběla, a v prvním případě dosud vyrábí, Česká televize. Pokud se soukromé televize odhodlají nakoupit práva na vysílání z ciziny, chtějí mít jistotu, že půjde o trhák, že se investice vyplatí. Vyšší výherní částky mají zajistit větší napětí a více diváků. Ne pokaždé to tak skutečně je, přesto, navzdory pár neúspěšným výjimkám, Nova i Prima této teorii věří a dováží pouze milionové show odehrávající se před velkými publiky. V současnosti ale soukromé stanice nic nedovezly. Stejně tak v loňském a předloňském roce. Jen díky České televizi a nyní Barrandovu vůbec nějaké kvízy na obrazovkách v českých domácnostech běží. Nova si sice obstarala práva na vysílání Deseti stupňů ke zlaté, jenže pořad dosud nespatřil světlo světa. Křivka grafu v příloze

59 jasně ukazuje, že počet kvízů po roce 2004 začal klesat a k bývalé kvantitě se dosud nevnavrátil. Letopočet 2004 nepřál kvízům ve více směrech. Nejen, že po něm křivka jejich četnost začala padat dolů, ale také naposledy běžely premiérové díly dosud poslední vysílané původní české kvízové soutěže. K dovršení všeho ještě zemřel Jan Pixa.111 Úmrtí legendy československého televizního soutěžení jako by naznačilo, že se s tímto odvětvím začíná dít cosi neblahého, že originální české kvízy bude muset publikum na nějaký čas oželet. V letech 2005 až 2011 se v programech našich televizních stanic objevilo dvanáct kvízů, práva na devět z nich tuzemská média odkoupila ze zahraničí, ostatní vychází z domácích vzorů. Nové formáty pochází převážně od nizozemských a britských autorů, Češi v nedávných dobách nic nového nevymysleli. Možná by se jim to povedlo, kdyby dostali příležitost. Vedení televizí se ovšem v ekonomicky složité době nechtějí pouštět do riskantních podniků. Nový nevyzkoušený pořad může mít ohlas pozitivní i negativní, výsledek je nejistý. Naproti tomu show, která v zahraničí překonává rekordy sledovanosti, slibuje větší pravděpodobnost zabodování u diváků. Do roku 1989 se prostředí východního a západního bloků lišilo dost výrazně. Ačkoliv se československé kvízy také čas od času také inspirovaly v cizině (kupříkladu ten úplně první Hádej, hádej, hadači částečně vycházel z východoněmeckého pořadu),112 štáby státní televize převzatou myšlenku většinou obohatily o lokální specifika, jež relaci více přiblížila Čechům a Slovákům. U pořadů obsahujících prvky západních soutěží to platilo dvojnásob. Změny ve společnosti způsobily, že zahraniční pořady přicházejí na naše obrazovky v nezměněné podobě přesně tak, jak je Američané, Britové nebo Nizozemci zkonstruovali pro tamní diváky. V globalizovaném světě se už děti předškolního věku učí základům práce s internetem, Kdokoli od Aše po Jablunkov si může naladit aktuální vysílání zahraničních společností, disponuje-li běžně dostupnými technickými prostředky. Lokální formáty obíhají svět, kultury se prolínají. Nejvíce kolují pořady z USA. Přestože například předlohy pro Ber nebo neber a Chcete být milionářem? vznikly jinde, celosvětový úspěch jim zajistila až domestikace na kanálech

111

Zemřel televizní moderátor Jan Pixa. IDNES.cz. Vydáno 19. listopadu 2004. Citováno 25. dubna 2012. Dostupné z: . 112 Šubířová, 2008, s. 24.

60 celostátních televizí ve Spojených státech amerických. Amerikanizace zasahující mnoho oblastí našich životů tak vnikla i do sféry televizních kvízů. Zmínil jsem, že trojice kvízů, která nevychází ze zahraničních předloh, nezahrnuje žádný originál. O korunu krále Karla, AZ – kvíz i Barrandovský videostop pokračují v započaté tradici svých vzorů, poslední dva se stejným moderátorem, historicky první kvíz TV Barrandov dokonce s téměř stejným názvem (a, jak jsme si ukázali v rozboru, se skoro identickým obsahem). Nové české kvízy nevznikají. Přitom v roce 1993 měli diváci možnost sledovat hned čtveřici původních. V osamostatněné České republice provázely úvodní plodné období nejdříve jen kvízy z tuzemské produkce. Starala se o to televize veřejné služby, v tomto směru jediná produktivní. Soukromí konkurenti jen importovali, s ničím novým nepřišli. Počátek krize originality proto musíme hledat již v roce 1995, odkdy na našem mediálním trhu působí televize Nova. Zařazením kopie nekonečné americké show Jeopardy! odstartovala vlnu domestikace, která vyústila do dnešního stavu prostého původních kvízů. Dnešní české kvízy stojí na recyklovaných dříve použitých formátech. I v rámci těchto pořadů se vedení televizí chovají velmi obezřetně. Raději než by dali šanci něčemu novému se pokouší vzkřísit slávu kdysi oblíbených hitů. Vezmou princip dříve populární hry, najmou zkušeného moderátora, změní vizuální prostředí a staronová soutěž je na světě. Výsledkem takového počínání u Barrandovského videostopu je podle Terezy Spáčilové „...stejný kočkopes, jak tucající hity Semaforu z dílny Maxim Turbulenc.“113 Digitalizace pomohla vzniku nových televizních stanic. Ty stávající zase zvětšily nabídku expanzí na nové kanály. V záplavě nových i starých programů najdeme pouze pětici těch, na nichž se alespoň jeden kvíz někdy objevil. Jde o ČT1, ČT2, Novu, Primu a Barrandov. Se zvětšením celkové nabídky se nezvětšila kvízová nabídka. Ba naopak. Po prudkém snižování počtu ročně vysílaných kvízových soutěží v letech 2005 a 2006 se křivka ustálila, ovšem v nižší hladině než v plodném období ohraničeném léty 1997 2004. Hollywoodské filmové trháky, severoamerické sitcomy, jihoamerické a turecké telenovely, stále početnější gastronomické relace a mnoho jiných typů pořadů vytlačuje kvízy z dosažených pozic. Když už vznikne nějaká soutěž, jedná se především o talentovou nebo kontejnerovou reality show. Kvízy už si vzájemně nekonkurují ve stejném vysílacím čase, protože je jich málo. Navíc se většinou jedná o pořady kanálu 113

Spáčilová [online].

61 ČT1, jenž například v roce 2006 obstarával uspokojoval poptávku po kvízech jako jediný. O nějakém soupeření v oboru tedy v současnosti příliš hovořit nemůžeme, konkurenční vztahy panují spíše mezi jednotlivými druhy soutěží, ale hlavně mezi soutěžemi a ostatními pořady zábavního či vzdělávacího charakteru. Další trend, který se objevil v jedenadvacátém století ukazuje specifikum českého mediálního prostředí. Úspěšné zahraniční kvízy běží ve svých zemích mnoho let. Americké Jeopardy! může v roce 2014 oslavit padesáté narozeniny, mnoho sezon má za sebou už i britské Who Wants To Be a Millionaire? Česká republika je menší než Spojené státy nebo Velká Británie. Na menším mediálním trhu má pokles sledovanosti větší vliv, zájem inzerentů opadá. V současnosti se to naplno ukazuje. Jen málo kvízů u nás překonalo hranici deseti let ve vysílání. Mezi těmi z početně divokého období devadesátých let a první pětiletky nového milénia se to podařilo Videostopu, O poklad Anežky české a Riskuj!, slušný počet šesti sezon napočítáme i u Pyramidy a Chcete být milionářem? (oproti originálu, který se vysílá nepřetržitě od konce devadesátých let114 je to ale velmi málo). Dlouhověkých kvízů nyní ubývá. Výjimku představuje AZ – kvíz, žádný jiný v poslední době nepřekonal pátý rok, většinou ale jde jen o jednosezonní záležitosti. Vysokou hru, Nepodceňuj blondýnky nebo Jsi chytřejší než páťák? stáhly televize po prvních neúspěších. Když opadne počáteční vlna zvědavosti publika a sledovanost se sníží, vedení pořad raději ukončí, další ztráty raději neriskuje. Při pohledu na vývoj kvízů po dobu existence České republiky můžeme narazit na další znepokojivou věc, tematické sjednocení. V roce 1993 provázel začátky ČT jeden filmový, jeden dějepisný, jeden sportovní a jeden všeobecně zaměřený kvíz. O rok později se přidal kvíz pro mládež, následovalo ještě několik filmových a dějepisných, jenže mnohem více se zvětšoval podíl těch tematicky nevyhraněných všeobecných kvízů. Od roku 2005 se objevily jen dva monotematicky zaměřené z celkového počtu dvanácti odvysílaných kvízů. Důraz jen na jednu oblast láká určitou část publika. Média chtějí přilákat k obrazovkám, pokud možno, všechny diváky. Okruhy otázek mají široký tematický rozptyl, aby si mezi nimi každý našel své. Redukce na jeden obor by mohla znamenat ztrátu části obecenstva. Paradoxně tak vzniká řada kvízů s podobnými a někdy i stejnými otázkami, zatímco dílčí oblasti s celkovým menším diváckým potenciálem, ovšem s nulovou konkurencí, zejí 114

Holmes, 2007.

62 prázdnotou. Tento trend má za následek zjednodušování soutěží. V obrovské konkurenci zábavních pořadů se při honu na diváka televize snaží o co největší srozumitelnost, nenáročnost. Poslední z nejvýraznějších změn, které se u našich kvízů odehrály po pádu socialistického zřízení je změna postavení žen – moderátorek. Na počátku devadesátých let ženy neuváděly téměř žádný z tehdejších pořadů, Kláry Doležalová a Kovaříková v O poklad Anežky české vykonávaly spíše roli asistentek hlavního moderátora Marka Ebena. Jako samostatné moderátorky kvízů jsme ženy před obsazením Evy Brettschneiderové (Machourkové) do AZ kvizu neznali. Dnes kromě ní účinkuje ještě Monika Absolonová v Taxíku. Česká televize jejím angažováním učinila nečekaný krok. Ve světě je totiž žena za volantem soutěžního vozu taxislužby jevem velmi neobvyklým. Zdá se, že tradiční model seriózně vypadajícího muže středního věku jako konferenciéra kvízových pořadů ustupuje. Změny ve vývoji kvízů za více než dvě desetiletí fungování kapitalistického systému v naší republice bychom mohli shrnout do těchto osmi bodů:

1. expanze zábavní složky na úkor vzdělávací 2. zvýšení výher, a to do milionových hodnot 3. domestikace zahraničních formátů 4. přebírání formátů z české produkce 5. pokles počtu pořadů – menší konkurence 6. kratší doba ve vysílání 7. tematická unifikace 8. větší zastoupení žen – moderátorek

Vyjma genderové oblasti nevyznívají tyto body pro současný stav vývoje příliš dobře. Pokles rozmanitosti se odehrál v rovině kvalitativní i kvantitativní. Pořady se vzájemně stále více podobají, tuto unifikaci narušují jen občasná oživení osvědčených hitů z produkce Československé televize. Konkurence narostla, zvyšují ji internetové televize, podíl času, které kvízy ve vysílání zabírají, se snížil. Nezaniknou nakonec úplně? Nepohltí je soutěže testující krom vědomostí i jiné dovednosti? Pravděpodobně ne. Popularita různých druhů televizních pořadů se mění, přicházejí nové formáty a již

63 dávno zapomenuté se občas vrací do přízně diváků. Kvízy s námi asi i nadále zůstanou, jen originality v nich najdeme méně.

64

Summary We can resume the quiz shows changes during last two decades in Czech republic to these eight points:

1. more entertainment, less education 2. higher prizes, often millions of crowns 3. forign formats domestication 4. copying Czech formats 5. shows number decline – narrower competition 6. lower number of broadcasting seasons 7. theme unification 8. more female hosts

These points, except the gender point, does not look well for the current quiz shows situaton. Qualitative and quantitative diversity decline is huge. Nowadays the programmes are much more similar to each other. Just a few revived old shows break this unification. All of them were orinally producted by Československá televize. A competition between media is harder, new internet media have come into existence. The quiz shows participation on programme schemes is lower. Are they going to end? Are the game shows or talent shows going to force them out? Probably not. A popularity of different types of programmes is changeable, new formats are come in, some very old ones come back. Quiz shows will probably survive, but with a lack of originality.

65

Použitá literatura Tištěné knihy a články: BERNE, Eric. Jak si lidé hrají. 2. vydání. Liberec: Dialog, 1992. 200 s. ISBN 80-85194-52-X.

CAILLOIS, Roger. Hry a lidé. 1. vydání. Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon, 1998. 216 s. ISBN 80-902482-2-5.

CHAUDHURI, Anita. Women. Who Wants to be a Quiz Show Contestant? The Guardian, 1999, 29. listopadu, s. 6.

FELDSTEIN, Valter. Televize včera, dnes a zítra: studie k některým otázkám teorie, estetiky a historie televize se zřetelem k jejímu společenskému významu a poslání. 1. vyd. Praha: Orbis, 1964. 224 s.

FINK, Eugen. Oáza štěstí. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1992. 64 s. ISBN 80-204-0224-1.

FISKE, John. HARTLEY, John. Reading Television. London: Routledge. 1989, 223 s. ISBN 0415042917.

HOERSCHELMANN, Olaf. Beyond The Tailfin: Education and the Politics of Knowledge on Big Money Quiz Shows. Journal of Communication Inquiry. 2000, č. 24, s. 177 – 194.

HOERSCHELMANN, Olaf. Rules of the Game: Quiz Shows And American Culture. 1. vyd. New York: SUNY Press, 2006. 208 s. ISBN 0791468097.

HOLMES, Su. „The Question Is – Is It All Worth Knowing?“ The cultural circulation of the early British quiz show. In: Media Culture & Society. 2007, č. 29, s. 33 – 74.

66 HOLMES, Su. The quiz show. 1 vydání. Edinburgh: Edinburgh University Press, 2008. 181 s. ISBN 978-0-7486-2753-0.

HUIZINGA, Johan. Homo Ludens: o původu kultury ve hře. 1. vydání. Praha: Mladá fronta, 1971. 228 s.

JIRÁK, Jan, KÖPPLOVÁ, Barbara. Masová média. 1. vyd. Praha: Portál, 2009, 416 s. ISBN 978-80-7367-466-3.

Kolektiv autorů. Dějiny českých médií v datech. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2003. 461 s. ISBN 80-246-0632-1.

KUČERA, Petr. Nepodceňuj blondýnky. Týdeník televize, 2009, č. 12, s. 51.

MASLOW, Abraham Harold. Ku psychológii bytia. Modra: Persona, 2000. 223 s. ISBN 80-967980-4-9.

NAKONEČNÝ, Milan. Encyklopedie obecné psychologie. 2. vyd. Praha: Academia, 1997. 437 s. ISBN 80-200-0625-7.

POSTMAN, Neil. Ubavit se k smrti: Veřejná komunikace ve věku zábavy. 2. vyd. Praha: Mladá fronta, 2010. 208 s. ISBN 978-80-204-2206-4.

SOKOL, Jan. Malá filosofie člověka & Slovník filosofických pojmů. 2. vydání. Praha: Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 1996. 248 s. ISBN 80-86039-04-8.

STRASMAJER, Vladimír. Cesta k divákovi. Studijní odbor Československé televize v Praze. Praha: 1973. 117 s.

STRASMAJER, Vladimír. Historie televize v Československu. Díl 1. 1. vyd. Praha: SPN, 1979. 55 s.

67 Elektronické zdroje: AUST, Ondřej. Spor Big Brother vs. VyVolení vyřešila Prima mimosoudně. Lidovky.cz. [online]. Vydáno 7. září 2009. Citováno 25. dubna 2012. Dostupné z: .

Česko – Slovenská filmová databáze ČSFD.cz [online]. Citováno 24. dubna 2012. Dostupné z : . GRÁFOVÁ, Jitka. Milionář se po třech letech vrací. Tentokrát na Primu. Aktuálně.cz [online]. Vydáno 21. listopadu 2007. Citováno 26.dubna 20012. Dostupné z: .

GOTTWALD, Petr. Kam se žene televizní zábava. Marketing&Media. Vydáno 10. června 2002, citováno 25. dubna 2012. Dostupné z: .

Childwise: Specialists in research with children and young people. [online]. Citováno 20. dubna 2012. Dostupné z : .

KOIŠ, Juraj. Barrandovský videostop se ujal, pokračuje druhou řadou. RadioTV. [online]. RadioTV. Vydáno 29. srpna 2011. Citováno 25. dubna 2012. Dostupné z: .

KUPSOVÁ, Daniela. Videostop: To je naše dítě. Česká televize [online]. Citováno 24. dubna 2012. Dostupné z: .

LAUDIN, Radek. Tělocvikář má soutěže jako koníčka. Už jich

vyhrál jedenáct.

iDNES.cz [online]. Vydáno 2. února 2010, citováno 20. dubna 2012. Dostupné z: .

68

MAXOVÁ, Jana. Čistka v ČT: legendární AZ-kvíz skončí. Proč? EuroZpravy.cz. [online]. Vydáno 15. listopadu. 2011. Citováno 25. dubna 2012. Dostupné z: .

POKORNÝ, Jakub. Soudil se kvůli „Milionáři“, teď je zlodějem filmu. iDNES.cz [online]. Vydáno 20. března 2007, citováno 20. dubna 2012. Dostupné z: . POTŮČEK, Jan. Milan Fridrich: AZ-kvíz nerušíme, budeme ho dokonce vysílat častěji. DigiZone.cz. Vydáno 15. listopadu 2011, citováno 25. dubna 2012. Dostupné z: . SPÁČILOVÁ, Tereza. GLOSA: Nový Videostop neurazí, ale není nový. Usnul v minulém století. iDNES.cz. [online]. Vydáno 7. března 2011. Citováno 25. dubna 2012. Dostupné z: .

STRAKOVÁ, Vladimíra. Drsná hra smrti: televize přiměla lidi mučit soupeře elektrickým proudem. Lidovky.cz. [online]. Vydáno 17. března 2010. Citováno 25. dubna 2012. Dostupné z: . ŠINKOVSKÝ, Martin. GLOSA: Vrátí se soutěž Deset stupňů ke zlaté? RadioTV. [online]. Vydáno 30. března 2009. Citováno 25. dubna 2012. Dostupné z: .

Internetové stránky pořadů a televizních společností: ČESKO SLOVENSKO MÁ TALENT. [online]. Citováno 24. dubna 2012. Dostupné z: .

69

FTV PRIMA. [online]. Citováno 24. dubna 2012. Dostupné z: . O korunu krále Karla [online]. Citováno 24. dubna 2012. Dostupné z : . TAXÍK.[online]. Citováno 24. dubna 2012. Dostupné z : .

TAXÍK [online]. Citováno 24. dubna 2012. Dostupné z : .

Vysoká hra [online]. Citováno 13. června 2011. Dostupné z: .

AZ – kvíz: Aleš Zbořil. AZ – kvíz [online]. Citováno 8. května 2011. Dostupné z : .

Eva Machourková. AZ – kvíz. [online]. Citováno 20. dubna 2012. Dostupné z : . Majitelé AZ – kvízového trička. AZ – kvíz. [online]. Citováno 20. dubna 2012. Dostupné z : .

Tvůrci soutěže. AZ – kvíz. [online]. Citováno 25. dubna 2012. Dostupné z : .

Diplomové práce na podobné téma:

70 BOUBÍNOVÁ, Karolína. TV Barrandov: Nová televizní stanice. Praha: Univerzita Karlova, Fakulta Sociálních věd, Institut komunikačních studií a žurnalistiky. 2011. 58 s. Vedoucí diplomové práce Petr Bednařík.

BUKOVSKÁ, Jana. Televizní kvizy – vzdělání, nebo zábava (tematická analýza otázek). České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, Katedra společenských věd. 2010. 138 s. Vedoucí diplomové práce Jan Jirák.

HAVLÍKOVÁ, Vendula. Vývoj nabídky vzdělávacích pořadů České televize v letech 1992 až 2010. Praha: Univerzita Karlova, Fakulta Sociálních věd, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, Katedra mediálních studií. 2010. 113 s. Vedoucí diplomové práce Radim Wolák.

HONSOVÁ, Pavlína. Současné trendy ve vývoji televizní zábavy na příkladu pořadu Prostřeno. Praha: Univerzita Karlova, Fakulta Sociálních věd, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, Katedra mediálních studií. 2012. 37 s. Vedoucí diplomové práce Jan Jirák.

MACKEOVÁ, Alice. Svět televizních soutěží a jejich publicistický dopad na diváky. Praha: Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, 1984. Vedoucí diplomové práce Otto Brabec.

ŠUBÍŘOVÁ, Lenka. Televizní soutěže v Česku v letech 1989 – 2004. Praha: Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Ústav komunikačních studií a žurnalistiky, 2008. 70 s. Vedoucí diplomové práce Milan Kruml.

Prameny informací o televizních pořadech: Magazín MF DNES. 1993 – 2012. Praha: MaFra, 1993 – 2012. ISSN 1210 – 1168.

TV plus. Praha: Bauer Media. 17. 4. 2012, č. 16.

Týdeník Československá Televize. Praha: DELTA, 1965 – 1993. ISSN 0323 – 1127.

71

Týdeník Televize. Praha: Bauer Media. 1994 – 2012. ISSN 1211 – 7625.

Archivy pořadů dostupné online: AZ – kvíz. . Nepodceňuj blondýnky: . Barrandovský videostop: .

72

Seznam příloh Příloha č. 1 (a - c): Smlouva o účasti v soutěži „Taxík,... jediné taxi, které vám zaplatí!“ (fotografie) Příloha č. 2: Počet ročně vysílaných kvízových soutěží v období 1993 - duben 2012 (graf)

73

Přílohy Příloha č. 1: Smlouva o účasti v soutěži „Taxík,... jediné taxi, které vám zaplatí!“ (fotografie) 1a:

74

1b:

75

1c:

76

Příloha č. 2: Počet ročně vysílaných kvízových soutěží v období 1993 - duben 2012 (graf)

8 7 6 5 4 3 2 1 0 93 94 95 96 97 98 99 00 01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 11 12