Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta

Podíl v obchodní korporaci ve společném jmění

Studentská vědecká a odborná činnost

Kategorie: magisterské studium

2014

Autor: Barbara Dufková

VII. ročník SVOČ

Konzultant: JUDr. Lucie Josková Ph.D., LL.M

Čestné prohlášení a souhlas s publikací práce

Prohlašuji, že jsem práci předkládanou do VII. ročníku Studentské vědecké a odborné činnosti (SVOČ) vypracovala samostatně za použití literatury a zdrojů v ní uvedených. Dále prohlašuji, že práce nebyla ani jako celek, ani z podstatné části dříve publikována, obhájena jako součást bakalářské, diplomové, rigorózní nebo jiné studentské kvalifikační práce a nebyla přihlášena do předchozích ročníků SVOČ či jiné soutěže.

Souhlasím s užitím této práce rozšiřováním, rozmnožováním a sdělováním veřejnosti v neomezeném rozsahu pro účely publikace a prezentace PF UK, včetně užití třetími osobami.

V ………….. dne …………….

………………….………...........

Barbara Dufková

2

Obsah 1.

Úvod .................................................................................................................................. 4

2.

Společné jmění v novém občanském zákoníku ............................................................. 4

3.

Dosavadní pojetí společného jmění manželů................................................................. 6

4. Podíl v obchodní společnosti či družstvu ve společném jmění manželů dle dosavadní právní úpravy .......................................................................................................................... 6 5. Podíl v obchodní společnosti či družstvu ve společném jmění dle účinné právní úpravy....................................................................................................................................... 8 5.1. Zachování dosavadního stavu..................................................................................... 8 5.2. Odlišení obchodních společností a družstev............................................................... 9 5.3. Překonání dosavadního stavu ................................................................................... 11 5.3.1. Odlišení spoluvlastnictví a společného jmění .................................................... 11 6.

Správa podílu ve společném jmění ............................................................................... 12 6.1. Obtížnosti při rozhodování ....................................................................................... 12 6.2. Vzájemný vztah NOZ a ZOK ................................................................................... 13

7.

Důsledky obsáhnutí podílu do společného jmění ........................................................ 13

8.

Časová působnost § 709 odst. 3 NOZ........................................................................... 16

9.

Praktický výzkum .......................................................................................................... 18

10.

Závěr............................................................................................................................. 19

11. Prameny ....................................................................................................................... 21 11.1. Literatura ................................................................................................................ 21 11.2. Právní předpisy....................................................................................................... 21 11.3. Judikatura ............................................................................................................... 22 11.4. Internetové zdroje................................................................................................... 22

3

1. Úvod Očekávané nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „nový občanský zákoník“ nebo „NOZ“) s sebou přineslo na jedné straně vyjasnění a zpřehlednění vybraných právních institutů a vztahů, avšak na straně druhé i mnohá sporná ustanovení, jež rozvířila horlivé debaty týkající se jejich výkladu. Mezi ně nepochybně patří přeformulované znění ustanovení regulujícího problematiku podílu v obchodní korporaci a společného jmění. Přestože bychom kvůli nejednoznačnosti formulačních dovedností zákonodárce očekávali upřesnění daných vztahů v zákoně č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) (dále jen „zákon o obchodních korporacích“ či „ZOK“), jež navazuje na úpravu vybraných právnických osob započatou novým občanským zákoníkem, nenalezneme uspokojující vysvětlení ani tam. Nezbývá tedy, než se uchýlit k nejrůznějším výkladovým metodám a hypotézám, které by napomohly překonat právní vakuum spojené s nejistotou dopadající na právní postavení manžela, jehož protějšek je společníkem či členem některé z obchodních korporací, alespoň do doby, než se na margo dotčených ustanovení vysloví některé ze soudních instancí s autoritativním výkladem. Ke komplexnímu posouzení dobře poslouží především znění předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „ občanský zákoník“ či „ OZ“), ale i dosavadní judikatura.

2. Společné jmění v novém občanském zákoníku Nový občanský zákoník v úvodu do manželského majetkového práva ve svém § 708 stanoví, že to, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů. Shodně s předchozí právní úpravou ctí pravidlo, podle něhož se manželé podílí na společném jmění, ale zároveň každý z nich obhospodařuje své jmění vlastní. Jejich společné jmění může v zásadě podléhat trojímu právnímu režimu – zákonnému, smluvnímu či založenému rozhodnutím soudu.

Zákonný režim řadí do společného jmění vše, co si pořídí jeden z manželů nebo oba za trvání manželství, načež v návaznosti na předchozí právní úpravu jisté statky ze společného jmění vylučuje, například to, co nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, či to, co nabyl jeden z manželů darem, děděním nebo odkazem, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro 4

případ smrti projevil jiný úmysl. 1 Přes nepočetné výjimky vyňatého majetku je společné jmění dále obohacováno ziskem výlučného majetku jednoho z manželů 2 , jakož dle § 709 odst. 3 NOZ i podílem manžela v obchodní společnosti nebo družstvu získaným za dobu trvání manželství, stal-li se manžel v době trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva a byly-li k jeho nabytí použity prostředky spadající do společného jmění. 3 Ač požadavek použití společných prostředků k nabytí podílu není v tomto ustanovení výslovně uveden, z dovětku vylučujícího ze společného jmění podíl nabytý za trvání manželství sice jen jedním z manželů, avšak způsobem, který zakládá jeho výlučné vlastnictví, lze i nadále dovodit, že prostředky sloužící k získání podílu musí alespoň z části pocházet právě ze společného jmění. Do společného jmění však nepatří jen majetek ve formě aktiv, ale také dluhy,4 jež byly převzaty za trvání manželství. Podmínka převzetí dluhů pak vylučuje, aby byly do společného jmění řazeny dluhy vzniknuvší jednomu nebo oběma manželům ze zákona nebo z rozhodnutí soudu. Výjimku představují dluhy týkající se výlučného majetku jednoho z manželů, avšak pouze v rozsahu, který v daném okamžiku přesahuje zisk z tohoto majetku, a také dluhy, které převzal jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.5 Ty jsou ze společného jmění vyňaty.

Zákonný režim společného jmění usiluje o nejvěrnější odraz nejběžnějších situací, jež mohou při manželském soužití nastat. Avšak šedá je teorie, zelený strom života. Manželé tak mohou čelit nejrůznějším okolnostem, které vynutí odlišnou úpravu vzájemných majetkových vztahů. Zákonodárce tuto potřebu reflektuje v § 716 NOZ, když manželům umožňuje uspořádat si majetkový režim prostřednictvím smlouvy ve

1

§ 709 odst. 1 NOZ. § 709 odst. 2 NOZ. Výslovné začlenění zisku z výlučného majetku jednoho z manželů do společného jmění lze považovat za vítaný krok, jenž odstraní interpretační potíže, které okolo takového příjmu manžela panovaly. 3 § 709 odst. 3 NOZ: součástí společného jmění je také podíl manžela v obchodní společnosti nebo družstvu, stal-li se manžel v době trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva. To neplatí, pokud jeden z manželů nabyl podíl způsobem zakládajícím podle odstavce 1 jeho výlučné vlastnictví. 4 Zde dochází k přesnění terminologie, neboť dosavadní právní úprava řadila do společného jmění manželů namísto dluhů závazky. 5 § 710 NOZ. 2

5

formě notářského zápisu. V krajních případech může do majetkového upořádání manželů zasáhnout na návrh jednoho z manželů soud.6

Předmětem dalších úvah bude jen režim zákonný, neboť ve zbývajících případech nejsou manželé ustanovením § 709 NOZ vázáni.

3. Dosavadní pojetí společného jmění manželů Nový občanský zákoník se při úpravě manželského majetkového práva přidržel, až na systematické zařazení, 7 základních principů zavedených dosavadním občanským zákoníkem, jenž ve svém § 143 odst. 1 definoval společné jmění manželů až na drobné výjimky obdobně. Tak ze společného jmění manželů, jež bylo tvořeno majetkem nabytým některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, vyňal majetek získaný darem, majetek nabytý jedním z manželů jako majetek náležející do jeho výlučného vlastnictví či věci, které dle své povahy slouží osobní potřebě jednoho z manželů. Ze závazků, které některému nebo oběma z manželů vznikly za trvání manželství, pak subsumpci pod společné jmění manželů upíral těm, které se týkaly výlučného majetku jednoho z manželů bez omezení, jehož jsme svědky v občanském zákoníku novém, a rovněž závazky převzaté bez souhlasu druhého, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou jejím majetkovým poměrů.

4. Podíl v obchodní společnosti či družstvu ve společném jmění manželů dle dosavadní právní úpravy Pod zorným úhlem dosavadního občanského zákoníku se nicméně na obchodní podíl8 nahlíželo z jiné perspektivy. Ve svém § 143 odst. 2 se totiž

zaměřil spíše na

společenskoprávní rovinu, když stanovil, že nabytí podílu nezakládá účast druhého manžela na společnosti nebo družstvu, s výjimkou družstva bytového.9

6

§ 724 NOZ. Jakkoli dosavadní OZ řadil úpravu společného jmění manželů vedle spoluvlastnictví do Části druhé mezi věcná práva, NOZ zvolil systematiku odlišnou a na manželské majetkové právo nahlíží pod zorným úhlem práv a povinností manželů upravených v Části druhé v rámci práva rodinného. 8 Rekodifikační předpisy opouštějí dosavadní termín obchodní podíl, aby jej nahradily pojmem podíl, a ZOK dokonce mezi svá ustanovení zařadil jeho výslovnou definici, když v § 31 určuje, že podíl představuje účast společníka v obchodní korporaci a práva a povinnosti z této účasti plynoucí. 9 § 143 odst. 2 OZ: Stane-li se jeden z manželů za trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva, nezakládá nabytí podílu, včetně akcií, ani nabytí členských práv a povinností členů družstva, účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev. 7

6

Uvedené ustanovení zařazené do občanského zákoníku novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb. napříště odstranilo pochybnosti vznášející se nad otázkou, zda se manžel společníka, který nabyde podíl a splatí jej ze společného jmění, stane rovněž společníkem předmětné společnosti. Posouzení, zda podíl takto nabytý vplývá do společného jmění manželů, však ponechalo zahaleno rouškou tajemství.

Právní doktrína nicméně vyvozovala, že gramatický výklad dotčeného ustanovení implikuje jen a pouze výslovně zmíněné důsledky, tedy vyloučení účasti druhého manžela ve společnosti. Naopak není důvodu omezovat jiné majetkoprávní účinky, které investice ze společného jmění manželů nutně při dispozici s jinými majetkovými hodnotami 10 vyvolává, a proto bude podíl spravován v režimu společného jmění manželů. Opačný výklad by mohl totiž vést k nepřiměřenému poškození druhého manžela, jenž by byl ochuzen o prostředky náležející do společného jmění potřebné pro uhrazení podílu, aniž by s nimi po vložení do společnosti mohl jakýmkoli způsobem disponovat. Příslušelo by mu pouze právo na úhradu vynaložených nákladů, ale až při vypořádání společného jmění. Na druhou stranu k podobným transferům ze společného jmění nemohlo dojít bez jeho souhlasu, neboť ve smyslu § 145 odst. 2 OZ, nešlo-li o využití podílu k podnikání, a § 146 OZ, jednalo-li se o nabytí podílu za účelem podnikání, byl k platnosti právního úkonu 11 vyžadován souhlas obou manželů. 12 Bez něj se poškozený nesouhlasící manžel mohl dovolat relativní neplatnosti předmětného právního jednání.

Stále přetrvávající nejistotu nakonec rozptýlil Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 20. 7. 2004, sp. zn. 22 Cdo 700/2004. Obchodnímu podílu přisuzuje imanentní majetkovou hodnotu, která může být dle § 118 odst. 1 OZ

13

předmětem

občanskoprávních vztahů. Nabyde-li i jen jeden z manželů za trvání manželství ze společných prostředků náležejících do společného jmění manželů obchodní podíl,

10

Pojetí věci dle dosavadního OZ svým úzkým rozsahem neumožňovalo obsáhnout specifickou povahu obchodního podílu se svými majetkovými i nemajetkovými atributy. Proto bylo nutné se při jeho právní kvalifikaci uchýlit k termínu jiné majetkové hodnoty presumované v § 118 odst. 1 OZ. 11 Dřívější terminologie operovala s pojmem právní úkon, jenž byl napříště opuštěn ve prospěch právního jednání. 12 § 145 odst. 2: Obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů může vykonávat každý z manželů. V ostatních záležitostech je třeba souhlasu obou manželů, jinak je právní úkon neplatný. 13 § 118 odst. 1 OZ: Předmětem občanskoprávních vztahů jsou věci, a pokud to jejich povaha připouští, práva nebo jiné majetkové hodnoty.

7

majetek vyjádřený hodnotou podílu se stává součástí společného jmění manželů. Důsledkem oddělení majetkové a společenské podstaty podílu je pak toliko odlišení právního postavení manžela, jenž uskutečnil právní jednání vedoucí ke vzniku účasti ve společnosti, od právního postavení manžela druhého, jemuž § 143 odst. 2 OZ kvality společníka upírá. Tudíž jen manželovi, který nabyl podíl, vyplývají z jeho postavení práva a povinnosti vztahující se na společníka z občanského zákoníku či zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník a jiných případných společenských dokumentů. Se svým podílem však nemůže nakládat zcela libovolně, neboť je omezen právem druhého manžela ulpívajícím na jeho majetkové hodnotě, která tak tvoří druhou rovinu právní podstaty podílu. Nad rámec běžné správy je fakticky omezen vůlí druhého manžela, když je například k převodu podílu vyžadován jeho souhlas. Nejvyšší soud tímto rozhodnutím sice ochudil druhého manžela o možnost účasti na chodu společnosti, na druhou stranu mu otevřel cestu k uspokojení se z hodnoty podílu při vypořádání společného jmění.

5. Podíl v obchodní společnosti či družstvu ve společném jmění dle účinné právní úpravy Zákonodárce, zdá se, nepřevzal právní argumentaci Nejvyššího soudu a odborné veřejnosti, když v novém občanském zákoníku rozlišování majetkové a společenské podstaty podílu nezakotvil. Omezil se na lakonické konstatování, že podíl ve společnosti nebo družstvu je napříště za jistých podmínek třeba zahrnout do společného jmění, čímž přirozeně znovu vyvolal rozpaky. Došlo k vypuštění vcelku již ustáleně vykládaného ustanovení vylučujícího účast druhého manžela na společnosti záměrně, či představuje jen jednu z dalších nedůsledností a nepřesností jako neduhů nového občanského zákoníku?

Tvůrci zákona ani důvodová zpráva nenabízejí přesvědčivý, či spíše dostatečný závěr. Rovněž odborná veřejnost ve snaze vedené ctihodným cílem ulehčit adresátům ne vždy předvídatelných právních norem orientaci ve spletitém labyrintu právního řádu dospěla k rozličným, ba přímo protikladným názorům.

5.1. Zachování dosavadního stavu

8

P. Bezouška14 si všímá absence ustanovení o vyloučení účasti druhého z manželů na společnosti (družstvu), což by dle něj mohlo podávat, že v okamžiku nabytí podílu do společného jmění se oba manželé stávají společníky (členy) s odpovídajícími právy a povinnostmi spojenými s účastí na korporaci. Zároveň nicméně uzavírá, že: „tento závěr je mezi odbornou veřejností menšinový, praxe se spíše přiklání k tomu, že se na dosavadním stavu nic nemění.“ 15 Z uvedeného názoru jasně nevyplývá, z jakých předpokladů P. Bezouška při své úvaze vycházel a jakou množinu odborné veřejnosti podrobil zkoumání. Začlenění podílu do společného jmění z majetkového hlediska však nepopírá.

Z daného úhlu pohledu by rekodifikace do pojetí podílu ve společném jmění nic nového nepřinesla, výše zmíněný judikát Nejvyššího soudu by se tudíž prosadil po 1. 1. 2014 v celém rozsahu.

5.2. Odlišení obchodních společností a družstev Pozměněné znění § 143 odst. 2 dosavadního občanského zákoníku vtěleného do ustanovení § 709 odst. 3 nového občanského zákoníku nicméně další odborníky přinejmenším znejistilo. B. Havel16 jako jeden z autorů návrhu zákona o obchodních korporacích upozorňuje, že na rozdíl od družstev se ve vztahu k podílu v obchodních společnostech žádná speciální ustanovení neuplatní, a jeho správa bude tedy podléhat všeobecným ustanovením o společném jmění.

Tento zajímavý postřeh míří především na § 32 odst. 4 a 5 ZOK, jenž rozlišuje mezi způsobem správy podílu ve spoluvlastnictví v obchodní společnosti a družstvu. Výslovně se zde totiž uvádí, že pokud na spoluvlastnické straně stojí manželé, je oprávněn spravovat podíl vůči družstvu kterýkoli z nich.17 Pro obchodní společnosti však zákon o obchodních korporacích pouze konstatuje, že spoluvlastníci vystupují

14

BEZOUŠKA, P., PIECHOWICZOVÁ, L.: Nový občanský zákoník. Nejdůležitější změny. Olomouc: Anag, 2013. 15 Idem, str. 115. 16 ŠTENGLOVÁ, I., HAVEL, B., CILEČEK, F., KUHN, P., ŠUK, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 72 17 § 32 odst. 5 ZOK:[...] Jsou-li spoluvlastníky podílu v družstvu manželé, může podíl vůči družstvu spravovat kterýkoliv z nich.

9

jako společník jediný a jejich podíl spravuje vůči obchodní společnosti společný zástupce.18

Jakkoli dosavadní občanský zákoník vedl dělící linii mezi obchodními společnosti a družstvy na jedné straně, a bytovými družstvy na straně druhé, je nasnadě, že zákon o obchodních korporacích bytovým družstvům zvláštní postavení nepřiznává, avšak vyděluje celou kategorii družstev. Pečlivým prostudováním ustanoveních Hlavy VI, Dílu 2 ZOK však zjistíme, že i nadále si bytová družstva ponechala zvláštní postavení, když § 739 a § 740 ZOK upravuje společné členství manželů v bytovém družstvu.19

Nabízí se otázka, zda zákonodárce zařazením těchto speciálních ustanovení nezamýšlel zachovat z předchozí právní úpravy vzešlý odlišný režim pro podíl v bytovém družstvu ve společné jmění, který by a contrario nedopadal na ostatní obchodní korporace. Čistě jazykový výklad poukazující na absenci výslovné zmínky o vyloučení druhého manžela z účasti ve společnosti či družstvu v § 709 odst. 3 NOZ by nás totiž dovedl ke stejným konsekvencím, jaké stanovuje zákon o obchodních korporacích výhradně pro bytová družstva. Ve svém § 739 odst. 1 presumuje, že je-li družstevní podíl součástí společného jmění manželů (což je poukazem na 709 odst. 3 NOZ právě takový podíl, jenž byl nabyt i jen jedním z manželů v době trvání manželství a jenž zakládá jeho členství v družstvu), vzniká manželům v bytovém družstvu společné členství.20 Pokud bychom připustili, že nabytí podílu v obchodní společnosti jen jedním z manželů zakládá účast i druhého manžela na správě společnosti, došli bychom k závěru, že z manželů se stanou společní společníci, čímž by de facto došlo k rozšíření působnosti § 739 ZOK rovněž na obchodní společnosti a ostatní družstva. Lze z nepřítomnosti obdobného ustanovení pro ostatní obchodní korporace usuzovat, že nabytím podílu v obchodních společnostech a ostatních družstvech do společného jmění společná práva a povinnosti společníků, resp. společné členství nevznikají, když se zákonodárce neuchýlil k jejich výslovné úpravě? 18

§ 32 odst. 4 ZOK: Je-li podíl v obchodní společnosti ve spoluvlastnictví, jsou spoluvlastníci společným společníkem a podíl spravuje vůči obchodní společnosti jen správce společné věci. 19 Obecně lze termín členství považovat za významově shodný s pojmem práva a povinnosti společníků, čemuž odpovídá i systematické zařazení například členské (společnické) žaloby či práva na podíl člena (společníka) na zisku družstva (společnosti). 20 § 739 odst. 1 ZOK: Společné členství manželů v bytovém družstvu vzniká, jestliže je družstevní podíl součástí společného jmění manželů.

10

Potom se ale nabízí otázka, proč z nového občanského zákoníku vypadlo ustanovení, které by ušetřilo právní praxi složitého výkladu a dovozování, jež by po vzoru občanského zákoníku tuto zásadu výslovně stanovilo.

5.3. Překonání dosavadního stavu Na tuto skutečnost poukazuje i P. Čech 21 , když zdůrazňuje, že nestanoví-li nový občanský zákoník, že druhý manžel se společníkem či členem obchodní společnosti či družstva nestává a zároveň podtrhuje-li, že součástí společného jmění je také podíl manžela v obchodní společnosti nebo družstvu, lze z uvedeného vyvodit pouze jediný závěr, totiž že se druhý manžel společníkem či členem nevyhnutelně stává. Současně odkazuje na § 32 odst. 4 a 5 ZOK, které upravují správu podílu ve spoluvlastnictví.

5.3.1. Odlišení spoluvlastnictví a společného jmění Je nepochybné, že spoluvlastnictví a společné jmění v praktické rovině stojí na obdobných principech, z teoretického hlediska však mezi nimi rozdíl existuje. Již vymezení subjektů určuje, že subjektem společného jmění mohou být pouze manželé, naopak podílové spoluvlastnictví okruh svých subjektů nijak nelimituje, přičemž jím samozřejmě mohou být i manželé. Podstatnější však je, že pro spoluvlastnictví je rozhodující spoluvlastnický podíl, jež vyjadřuje míru účasti spoluvlastníka na právech a povinnostech vyplývajících ze vzájemných vztahů mezi spoluvlastníky. Pro společné jmění naopak platí, že mezi manžely žádné podíly na věci ve společném jmění nevznikají, každý z nich je vlastníkem celé věci, přičemž je omezen stejným právem druhého manžela. Proto ani nepřichází do úvahy převod ideální části věci náležející jednomu z manželů na druhého, což je na druhou stranu běžnou praxí v případě spoluvlastnictví, kdy je každý ze spoluvlastníků oprávněn disponovat se svým podílem libovolně. 22 Rozdíl mezi spoluvlastnictvím a společným jměním nepřehlíží ani nový občanský zákoník, když pod Dílem 4 nazvaným Spoluvlastnictví vyčleňuje samostatný Oddíl 7 týkající se společenství jmění, pod nějž podřazuje právě i společné jmění.23

21

ČECH, P.: Činí rekodifikace z obou manželů společníky? Právní rádce, 24. 10. 2013 § 1123 NOZ: Spoluvlastník může se svým podílem nakládat podle své vůle. [...] 23 § 1236 NOZ: Nabude-li věc do vlastnictví více osob spojených na základě smlouvy, zákona nebo jiné právní skutečnosti ve společenství, ať již se jedná o manžele, [...] platí, že má každá z těchto osob právo k celé věci. 22

11

6. Správa podílu ve společném jmění Připustili-li bychom v důsledku nabytí podílu v obchodní korporaci jen jedním z manželů vznik účastnických práv v osobě manžela druhého, nabízí se otázka, jakým způsobem by správa jejich podílu probíhala. Byl by ve vztahu ke společnosti oprávněn vystupovat kterýkoliv z nich, či by tato výsada náležela jen jednomu? Nebylo by vhodnější nejen z hlediska spravedlnosti, ale i právní jistoty uložit manželům určení společného zástupce, jenž by společnosti tlumočil jejich jednotnou vůli?

Zákon o obchodních korporacích ve svém Dílu 6 upravuje obecné otázky týkající se podílu v obchodní korporaci, mimo jiné i správu podílu ve spoluvlastnictví. Speciální úpravu vztahů vážících se k podílu ve společném jmění však najdeme v § 32 odst. 5 ZOK jen ve vztahu k podílu družstevnímu, když je stanoveno, že jsou-li spoluvlastníky podílu v družstvu manželé, může podíl vůči družstvu spravovat kterýkoliv z nich. Na obchodní společnosti dopadá § 32 odst. 4 ZOK, který správu podílu ve spoluvlastnictví svěřuje výlučně správci společné věci. Nic však nebrání tomu, aby se jím stal právě jeden z manželů.

Na druhou stranu však nelze přehlížet, že pro věci nacházející se ve společném jmění nový občanský zákoník normuje v § 713 a násl. speciální režim správy, který zohledňuje povahu jednání týkajících se předmětné věci. Tak pro záležitosti, které nelze považovat za běžné, v § 714 požaduje společné jednání obou manželů, nebo alespoň souhlas druhého manžela. Nedostatek této podmínky otevírá opomenutému manželovi možnost dovolat se žalobou neplatnosti takového jednání. Při správě společného podílu by tak rozlišování mezi záležitostí, která je běžná a která naopak nikoliv, mohlo působit nemalé komplikace.

6.1. Obtížnosti při rozhodování Z tohoto důvodu by se vhodnějším řešením jevilo podřídit správu podílu úpravě, kterou nabízí zákon o obchodních korporacích, neboť by bylo postaveno najisto, kdo je oprávněn vykonávat s podílem spojená společnická práva, aniž by se druhý z manželů mohl dodatečně dovolávat neplatnosti takových právních jednání. Případné neshody pramenící z odlišného pohledu na výkon společnických práv a směřování

12

společnosti by bylo nutné odstranit již při úkolování správce, jenž by poté ve svém postavení příkazníka24 musel výsledek vyjednávání manželů uplatnit vůči společnosti.

Pokud bychom naopak připustili správu podle úpravy společného jmění, obchodní korporace by v zájmu zachování právní jistoty ohledně platnosti přijatých usnesení či rozhodnutí musela zkoumat, zda lze to které jednání kvalifikovat pouze jako běžnou záležitost, či zda se svými důsledky běžnosti vymyká, a případně vyžadovat vyjádření i druhého z manželů, jednal-li by pouze jeden z nich. Složitost naznačeného postupu by kladla do již tak mnohdy složitého procesu tvorby kolektivní vůle společnosti další překážky, jež by mohly její fungování až paralyzovat.

6.2. Vzájemný vztah NOZ a ZOK Pro uplatnění úpravy nabídnuté v zákoně o obchodních korporacích hovoří i povaha tohoto právního předpisu. Vůči novému občanskému zákoníku má totiž postavení lex specialis, jenž by měl být dle obecných aplikačních a interpretačních pravidel použit před lex generalis, jímž právě nový občanský zákoník nepochybně je, přednostně. Zákon o obchodních korporacích očividně zamýšlel zakotvit speciální úpravu podílu v korporaci ve společném jmění pouze ve vztahu v družstvu, aniž by současně stanovil jakákoli pravidla pro takový podíl v obchodní společnosti. Lze proto dojít k závěru, že v souladu s ustanovením § 712 NOZ25 využívá možnosti použít na věc ve společném jmění úpravu spoluvlastnictví a ve svém § 32 odst. 4 mezi těmito spoluvlastnickými formami nerozlišuje. Ostatně pod obecnou definici spoluvlastníků poskytnutou novým občanským zákoníkem v § 1115 odst. 1 lze s výhradami uvedenými výše zahrnout i manžele, když osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, označuje za spoluvlastníky. Proto by se dle nastíněného výkladového postupu na výkon společných práv k podílu ve společném jmění použil výhradně § 32 odst. 4 ZOK, aniž by ponechával prostor k prosazení specifického režimu manželského práva majetkového.

7. Důsledky obsáhnutí podílu do společného jmění

24

§ 1135 NOZ. § 712 NOZ: Není-li v této části zákona stanoveno jinak, použijí se pro společné jmění obdobně ustanovení tohoto zákona o společnosti, popřípadě ustanovení o spoluvlastnictví. 25

13

Zakládalo-li by nabytí podílu jedním z manželů účast i druhého manžela na obchodní korporaci

se všemi

pozitivními

a negativními

právními

důsledky z toho

vyplývajícími, jakoby zcela nového významu získaly zásady vyjádřené v již zmíněných ustanoveních dosavadního občanského zákoníku upravujících základy správy majetku náležejícího do společného jmění, jež byly zčásti promítnuty i do pravidel vztahujících se ke správě společného jmění v zákonném režimu v občanském zákoníku novém. Jakkoli byl dle předchozí právní úpravy vyžadován souhlas druhého manžela pouze ke zcizení podílu, nově je souhlas nezbytný i k nabytí podílu. 26 Rozvolnění naopak přinese úprava regulující použití společného jmění k podnikání. Má-li totiž být použita část společného jmění k podnikání jen jednoho z manželů, vyžaduje se při prvním dotčeném jednání nově souhlas druhého manžela, jen přesahuje-li majetková hodnota toho, co má být použito, míru přiměřenou majetkových poměrů manželů. Dosavadní občanský zákoník s ohledem na riziko s podnikáním povětšinou spojené vyžadoval generální souhlas druhého z manželů při jakémkoli jednání bez ohledu na majetkovou hodnotu, jež byla ze společného jmění vynaložena. 27 Nedbal-li by manžel zákonného požadavku na ochranu druhého manžela, může se tento dovolat neplatnosti právního jednání, které k nabytí podílu vedlo. Opačná úprava by nepřípustně zasahovala do právního postavení druhého manžela.

Nabytí podílu, jež by činilo i z nejednajícího manžela společníka, s sebou totiž přináší nejen vznik práv, ale i povinností ve vztahu ke společnosti. Druhý manžel by tedy napříště byl oprávněn například ve smyslu § 155 ZOK požadovat od jednatelů informace o společnosti, ale příslušelo by mu i právo k podání společnické žaloby dle § 157 ZOK. Konkludentně by rovněž pro ilustraci v souladu s § 209 ZOK přistoupil ke společenské smlouvě společnosti,28 čímž by rozsah jeho povinností dále vzrostl, když společenská smlouva může upravovat postavení společníků i v oblastech, které svým významem přesahují pouhou účast na správě společnosti. Významně se tato okolnost projevuje např. v úpravě zákazu konkurence. Jakkoli se totiž dle § 199 odst. 1 ZOK omezení jiných podnikatelských aktivit v předmětu činnosti nebo podnikání 26

Je však nutné připustit, že nabytí obchodního podílu obvykle přesahovalo obvyklou správu majetku, souhlas druhého z manželů byl tudíž ve smyslu § 145 odst. 2 OZ i tak nezbytný. 27 § 146 OZ: Majetek ve společném jmění nebo jeho část může jeden z manželů použít k podnikání se souhlasem druhého manžela. Souhlas je třeba udělit při prvním použití majetku ve společném jmění nebo jeho části. [...] 28 § 209 odst. 1 ZOK: Nabytím podílu přistupuje nabyvatel ke společenské smlouvě společnosti. [...]

14

společnosti vztahuje předně pouze na jednatele společnosti, na základě § 199 odst. 4 ZOK společníkům nic nebrání, aby prostřednictvím společenské smlouvy rozšířili zákaz konkurence i do svých řad. Musel by se nově přistoupivší manžel, který shodou okolností vykonává činnost shodnou s předmětem podnikání dané společnosti, vzdát svých dosavadních podnikatelských aktivit? Nenaráží zde zákonná úprava na čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod,29 jež zaručuje každému právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost? Ostatně již hlavní zásady nového občanského zákoníku deklarují respekt k ústavním zásadám obsaženým mimo jiné v Listině základních práv s svobody. 30 Otázky se vznášejí také nad případným vynucením takové povinnosti ze strany společnosti, zejména zda by mohla v krajním případě přistoupit k vyloučení společníka dle § 204 ZOK či zrušení jeho účasti ve společnosti soudem na základě § 205 ZOK a zda by se takové jednání vztahovalo výhradně na osobu nově přistoupivšího manžela, či i na manžela, jenž podíl ve společnosti nabyl.

Na druhou stranu by i sama společnost byla adresátem mnohých nových povinností, když by s odkazem na § 139 ZOK a § 264 ZOK musela aktualizovat nejen seznam společníků, resp. akcionářů, ale i příslušné zápisy v obchodním rejstříku týkající se dané společnosti, když jí § 48 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících fyzických a právnických osob vypočítává povinné údaje do obchodního rejstříku zapisované, mezi než se mimo jiné řadí i informace o společnících. Sladění nové právní úpravy s dosavadní praxí by nadto musela stihnout ve lhůtě 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti zákona o obchodních korporacích, k čemuž ji zavazuje § 777 odst. 2 ZOK. Rozšíření okruhu společníků by však společnost musela zohlednit i při svém každodenním fungování.

Jak by rozšíření okruhu stávajících společníků o jejich manžele nesli ostatní společníci? Nepopírá tato právní konstrukce zejména jejich právo alespoň ovlivnit složení společnosti, které jim ostatně zaručuje i nový zákon o obchodních korporacích ve svém § 208, když se dušuje, že společník je oprávněn převést podíl na osobu, která již není společníkem, pouze a jen se souhlasem valné hromady, neurčí-li společenská 29

Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb. ze dne 16. prosince 1992, o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky 30 § 2 odst. 1 NOZ: Každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec. [...]

15

smlouva jinak?31 A není třeba faktické přistoupení druhého manžela kvalifikovat jako změnu společenské smlouvy, jež vyžaduje dle § 147 ZOK ke své platnosti dohodu všech společníků?

Uvedené myšlenkové pochody nezřídka vedou až k absurdním závěrům, jejichž zavedení do praxe se i kvůli nedostatku praktických zkušeností s touto koncepcí zdá jen těžko představitelné, zejména když důsledky nabytí účasti ve společnosti ze strany nejednajícího manžela výrazně zasahují do oblasti jeho autonomního rozhodování. Lze si totiž představit, že takový manžel má zájem, aby nebyl dočista ochuzen o společné prostředky, které byly druhým manželem na nabytí podílu vynaloženy, při vypořádání společného jmění, ale zároveň si z nejrůznějších důvodů nepřeje honosit se titulem společníka i co do nemajetkových práv. Řešení této svízelné situace by mohl nabídnout snad jen § 718 odst. 1 NOZ, jenž manžele opravňuje ujednat si odlišný manželský majetkový režim prostřednictvím smlouvy, která se může týkat zejména právě rozsahu a obsahu společného jmění.

8. Časová působnost § 709 odst. 3 NOZ Rekodifikace soukromého práva je dlouhodobým procesem, jehož účinky nenastávají lusknutím prstu. V přechodné době trvající od měsíců až po několik desítek let bude na právní vztahy dopadat vícero pravidel obsažených v nejrůznějších právních předpisech, přičemž přednost jednoho před ostatními nebude vždy zcela lehké stanovit. Došlo nabytím účinnosti nového občanského zákoníku k 1. 1. 2014 k automatickému vzniku všech společnických práv a povinností manžela ve vztahu k podílu, který nabyl druhý z manželů ze společných prostředků před 31. 12. 2013, u něhož pouze jeho majetková hodnota spadala do společného jmění manželů? Nabyl druhý z manželů kvality společníka ve společnosti, v níž se doposud účastnil řízení pouze jeho manžel, již nabytím účinnosti nového občanského zákoníku k 1. 1. 2014?

Alespoň částečné překonání této právní nejistoty nabízí nový občanský zákoník ve svých přechodných ustanoveních. S ohledem na ústavní zákaz pravé retroaktivity ve svém § 3028 odst. 1 zaručuje, že jeho ustanoveními se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti, aby však v následujícím odstavci toto pravidlo 31

§ 208 odst. 1 ZOK: Neurčí-li společenská smlouva jinak, může společník převést podíl na osobu, která není společníkem, jen se souhlasem valné hromady. [...]

16

relativizoval, když určuje, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jeho ustanoveními i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných, přičemž jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé před 1. 1. 2014 se posuzují podle dosavadních právních předpisů. Úprava majetkového práva manželů jako součást práva rodinného se bude po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku řídit zcela tímto předpisem, avšak samotný vznik rodinných právních vztahů, jakož i práva a povinnosti z těchto vztahů vyplývající vzniklá před 1. 1. 2014 se budou i nadále řídit dosavadními právními předpisy, tedy i předchozím občanským zákoníkem.

Z hlediska právní jistoty by tak nebylo přípustné zasahovat do již vzniklých právních vztahů, neboť adresáti právních norem nebyli srozuměni s následky, které by jejich jednání mohlo vyvolat, posuzovalo-li by se dle účinných právních norem, dokonce když je předchozí právní úprava výslovně vylučovala. Proto nelze vyloučit, že na nabytí obchodního podílu před 1. 1. 2014 se všemi důsledky, které přináší, se i nadále použije § 143 odst. 2 dosavadního občanského zákoníku, jenž účast druhého manžela ve společnosti nepřipouštěl. Status společníka obchodní společnosti nebo člena družstva (s výjimkou družstev bytových) tak druhému z manželů, který se neúčastnil právního jednání, jímž nabyl jeho manžel z prostředků náležejících do společného jmění, nevznikne ani po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku.

Na druhou stranu i s ohledem na formulaci § 3028 odst. 2 NOZ a systematické zařazení právních poměrů týkajících se práv rodinných na roveň práv osobních a věcných, jež se až na výjimky zmíněné ve speciálních přechodných ustanoveních podřizují nové právní úpravě, lze připustit i opačný výklad činící z druhého manžela společníka již k 1. 1. 2014. Manželské majetkové poměry jsou tradičně pojímány jako vztahy, jež lze s ohledem na délku jejich trvání srovnávat právě s trváním práv věcných, čemuž ostatně odpovídala i systematická koncepce dosavadního občanského zákoníku, když řadila úpravu společného jmění manželů vedle spoluvlastnictví mezi věcná práva. Navíc se nový občanský zákoník v Oddílu 3 ustanovení přechodných a závěrečných neodhodlal v rámci majetkového práva manželského ke speciální úpravě podílu v obchodní korporaci nabytém před 1. 1. 2014 jako to učinil např. ve vztahu

17

k nabytí vlastnického práva k jednotce, 32 vyjdeme-li z obecné přípustnosti srovnání společného jmění a spoluvlastnictví. Proto lze při posuzování časové působnosti § 709 odst. 3 NOZ rovněž vycházet z předpokladu, že se druhý z manželů stává společníkem již 1. 1. 2014, což by s ohledem na obecnou přípustnost nepravé retroaktivity znamenalo především stejný rozsah práv a povinností pro všechny právní subjekty v daném čase.

Momentálně však kvůli nedostatku dalších postřehů, které by se přikláněly ať k jedné, či druhé výše nastíněné variantě, nelze dle mého názoru postavit najisto, jakými právními předpisy se budou podíly nabyté před 1. 1. 2014 řídit.

9. Praktický výzkum S každým legislativním počinem je spojeno nepřeberné množství otázek týkajících se výkladu a použití nových pravidel a jejich konfrontace s pravidly stávajícími. Zvláště v případě nového občanského zákoníku jako pilíře soukromého práva to platí dvojnásob. Do doby, než se ke sporným ustanovením přesvědčivě vyjádří vyšší soudní instance, se však zejména praxe musí uchýlit k používání alternativních zdrojů výkladu, ať již publikovaných komentářů či jiných názorů odborné veřejnosti. Velmi zdařilý a chvályhodný přístup zaujalo k tomuto judikaturnímu vakuu Ministerstvo spravedlnosti ČR, jež prostřednictvím svého stálého poradního orgánu působícího již od září 2012, Komise pro aplikaci nové civilní legislativy, podává ve formě stanovisek výklad jednotlivých otázek nového soukromého práva. Proto jsem využila této možnosti a vznesla ke Komisi dotaz, zda bylo znění § 709 odst. 3 NOZ skutečně míněno jako základ pro přiznání druhému z manželů statusu společníka.

Dle názoru Komise bude napříště nutno přiznat k podílu oběma manželům stejná práva, a to jak z hlediska hodnoty majetkové, tak společnické. Nejasnosti však nadále panují ohledně výkonu účastnických práv na obchodní korporaci, přičemž se názory na možné řešení soustředily právě do výše dvou možností nastíněných výše. Ačkoli Komise není nadána pravomocí podávat závazný výklad právních norem, její názory na rekodifikační předpisy se díky vysoké odbornosti jejích členů obecně těší velkému 32

§3063 NOZ: Nabyl-li vlastnického práva alespoň k jedné jednotce v domě s byty a nebytovými prostory přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nabyvatel podle zákona o vlastnictví bytů, vznikne i po nabytí účinnosti tohoto zákona vlastnické právo k dalším jednotkám v tomto domě podle dosavadních právních předpisů.

18

uznání, a proto lze oprávněně předpokládat, že výše zmíněný názor část praxe podpoří. Na druhou stranu však stojí za povšimnutí, že právě v případě podílu ve společném jmění se Komise ještě neuchýlila ke zveřejnění oficiálního stanoviska, které vydává v případech, kdy se na dané problematice bez výhrad shodne. Je proto možné, že ani mezi členy Komise nepanuje o výkladu § 709 odst. 3 NOZ naprostá shoda.

V otázce časové působnosti § 709 odst. 3 NOZ jsem za vhodný nástroj pro získání více relevantních údajů považovala možnost obrátit se s žádostí o poskytnutí čistě statistické informace na rejstříkové soudy. Mé žádosti tak mířily především na změny v seznamech společníků, jež by se právě promítly i do obchodního rejstříku. Žádost jsem odeslala na všechny rejstříkové soudy v České republice. Výsledky mého skromného výzkumu napovídají jednomu z řešení, které jsem nastínila již výše, tedy že na účast v obchodních korporacích, k jejímuž vzniku došlo před nabytím účinnosti nového občanského zákoníku, nová právní úprava nedopadá.

Rejstříkový soud v Českých Budějovicích nezaznamenal po 1. 1. 2014 žádné změny, ať již v zápisech změn či seznamech společníků. Řízení, jež by vedlo ke změně zápisů v obchodním rejstříku, nebylo zahájeno ani u Městského soudu v Praze, který se tak nemohl k dané problematice podrobněji vyjádřit. Ani Krajský soud v Brně nedostal příležitost vést jakékoliv řízení, které by se předmětné otázky týkalo. JUDr. Petr Kovanič se jako místopředseda výše zmíněného soudu dokonce vyjádřil v tom smyslu, že ustanovení § 709 odst. 3 NOZ slouží pouze jako vodítko pro případné vypořádání společného jmění, neboť nikoho nelze ani zákonem nutit, aby se účastnil podnikání na společnosti svého manžela, čímž se staví do protikladu k vyjádření Komise pro aplikaci nové civilní legislativy.

Ostatní dotazy, které jsem na rejstříkové soudy vznesla, zůstaly bez odezvy.

10. Závěr Ačkoli s sebou povýšení druhého manžela na společníka nese dalekosáhlé důsledky, jejichž dopad nelze kvůli nedostatku relevantní rozhodovací praxe zcela dohlédnout, výše uvedené indicie spíše napovídají, že popsaný odklon od dřívějšího pojetí představuje úmysl zákonodárce, jenž bude nutné do budoucna respektovat. Dle mého 19

názoru však není zcela zřejmé, zda si zákonodárce byl vědom všech důsledků, jež tento posun v koncepci podílu ve společném jmění přinese. Dosavadní judikatura, jež vedla dělící linii mezi majetkovou rovinou obchodního podílu na jedné straně, a společenskou či účastnickou rovinou na straně druhé, by se tak zřejmě po 1. 1. 2014 neprosadila, neboť dle výslovné dikce zákona nebude mít takové rozdělení opodstatnění. Na druhou stranu bude nezbytné vyjasnit podrobnosti správy takového podílu, aby důsledky obsažení podílu do společného jmění nepřípustně nezasahovaly do autonomie jednotlivce chráněné ústavním pořádkem. Osvětlení by rovněž zasloužila otázka časové působnosti daných ustanovení, neboť v současné době z čistě jazykového znění připouští dvojí rovnocenný výklad.

20

11. Prameny 11.1.

Literatura

BEZOUŠKA, P., PIECHOWICZOVÁ, L.: Nový občanský zákoník. Nejdůležitější změny. Olomouc: Anag, 2013 ČECH, P.: Obchodní společnosti po roce 2013. In: Metodické aktuality Svazu účetních, č. 8/2013 ČERNÁ, S.: Obchodní právo, Akciová společnost. 3. díl. Praha: ASPI, 2006 DĚDIČ, J., KUNEŠOVÁ-SKÁLOVÁ, J.: Společnost s ručením omezeným z právního a účetního pohledu. Praha: POLYGON, 1999 HAVEL, B. a kol.: Zákon o obchodních korporacích s aktualizovanou důvodovou zprávou. Ostrava: Sagit, 2012 NOVOTNÝ, P., IVIČIČOVÁ, J., SYRŮČKOVÁ, I., VONDRÁČKOVÁ, P.: Nový občanský zákoník. Rodinné právo. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2014 PELIKÁNOVÁ, I.: Obchodní právo. 1. díl. Praha: ASPI, a.s., 2005 PELIKÁNOVÁ, I., ČERNÁ, S. a kol.: Obchodní právo. Společnosti obchodního práva a družstva. 2. díl. Praha: ASPI, a.s., 2006 RADVANOVÁ, S., ZUKLÍNOVÁ, M.: Kurs občanského práva – Instituty rodinného práva. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 1999 ŠTENGLOVÁ, I., HAVEL, B., CILEČEK, F., KUHN, P., ŠUK, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013 ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014 ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ, M., HULMÁK, M. a kol.: Občanský zákoník I. § 1 – 459. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008 SVEJKOVSKÝ, J. a kol.: Nový občanský zákoník: srovnání nové a současné úpravy občanského práva. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012

11.2.

Právní předpisy

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník Zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících fyzických a právnických osob 21

Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb. ze dne 16. prosince 1992, o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky

11.3.

Judikatura

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2004, sp. zn. 22 Cdo 700/2004

11.4. Důvodová

Internetové zdroje zpráva

k zákonu

č.

89/2012

Sb.,

dostupné

na

http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovanaverze.pdf Důvodová

zpráva

k zákonu

č.

90/2012

Sb.,

dostupné

http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-k-ZOK.pdf

22

na