Univerzita Karlova v Praze Přírodovědecká fakulta
Studijní program: Biologie Studijní obor: Biologie
Příčiny a důsledky opotřebení chrupu člověka Causes and consequences of human tooth wear
Bakalářská práce Alexandra Ibrová Školitel: RNDr. Jana Velemínská, Ph.D. Praha, 2013
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci zpracovala samostatně a že jsem uvedla všechny použité informační zdroje a literaturu. Tato práce ani její podstatná část nebyla předložena k získání jiného nebo stejného akademického titulu.
V Praze dne: 15. 5. 2013
................................................
Poděkování: Za odborné konzultace, cenné rady a připomínky bych chtěla poděkovat především mé školitelce RNDr. Janě Velemínské, Ph.D.
Abstrakt Během individuálního života člověka dochází k opotřebení jeho dentice. Opotřebení chrupu má různé příčiny a během života postihuje každého jedince. Stopy opotřebení se v různé míře vyskytují na dentici prehistorických, historických i recentních populací. Příčinou může být strava, geografické a klimatické podmínky, ve kterých populace žije, nebo specifický typ chování. U prehistorických a historických populací je typ zubního opotřebení důležitou informací, která napomáhá rekonstruovat život těchto populací. U recentních populací je zubní opotřebení asociováno hlavně se stravou a dentální hygienou, přičemž výzkum v této oblasti se zabývá především ochranou dentice před poškozením. Zvláštní roli hraje zubní opotřebení v diagnostice poruch příjmu potravy. V bakalářské práci jsou poskytnuty základní pojmy, jako je abraze, atrice a eroze, a vysvětleny příčiny a důsledky opotřebení chrupu historických i recentních populací.
During individual’s life is human dentition affected by tooth wear. There are various causes of human tooth wear and dentition of every individual is affected during lifetime. Dental wear occurs in dentition of both recent and past populations. Tooth wear can be caused by diet, geographical and climatic conditions where the population lives in, or by specific behaviour. In past populations is the type of tooth wear important information for reconstruction of lifestyle of these populations. In recent populations is tooth wear associated mainly with diet and dental hygiene, and the research in this area deals with the question, how to protect the dentition from damage. Human tooth wear plays a special role in diagnostics of eating disorders. The purpose of this bachelor thesis is to describe abrasion, attrition and erosion, and summarize causes and consequences of human tooth wear of recent and past populations.
Klíčová slova Opotřebení chrupu, abraze, atrice, eroze (tooth wear, abrasion, attrition, erosion)
Obsah: 1. ÚVOD .................................................................................................................................... 1 2. TEORETICKÁ ČÁST ......................................................................................................... 3 2. 1. Vymezení pojmů ............................................................................................................................................ 3 2. 1. 1. Abraze ..................................................................................................................................................... 3 2. 1. 2. Atrice ...................................................................................................................................................... 3 2. 1. 3. Eroze ....................................................................................................................................................... 4 2. 2. Stravovací příčiny opotřebení chrupu ......................................................................................................... 5 2. 2. 1. Obecný vliv stravy .................................................................................................................................. 5 2. 2. 1. 1. Míra abrazivity stravy historických populací ................................................................................. 5 2. 2. 1. 2. Erozivní vliv stravy na opotřebení recentních populací ................................................................. 6 2. 2. 2. Změny zubního opotřebení v důsledku přechodu lovecko-sběračských společností na společnosti agrikulturní ......................................................................................................................................................... 7 2. 3. Behaviorální a arteficiální příčiny opotřebení ............................................................................................ 9 2. 3. 1. Zuby jako nástroj a „třetí ruka“ .............................................................................................................. 9 2. 3. 2. Tělesné a dentální modifikace .............................................................................................................. 12 2. 3. 2. 1. Vliv obličejových a dentálních ozdob na stav dentice .................................................................. 12 2. 3. 2. 2. Teorie thegosis ............................................................................................................................. 14 2. 3. 3. Dentální hygiena jako příčina opotřebení chrupu ................................................................................. 15 2. 4. Dentální eroze jako důsledek poruch příjmu potravy ............................................................................. 19 2. 5. Opotřebení chrupu v závislosti na pohlaví ................................................................................................ 20 2. 6. Vliv geografických a klimatických podmínek na opotřebení chrupu ..................................................... 21
3. ZÁVĚR ................................................................................................................................ 24 POUŽITÁ LITERATURA .................................................................................................... 26
1. Úvod Studium zubního opotřebení se zabývá chrupem prehistorických, historických i recentních populací. Termín zubní opotřebení je souhrnným označením pro abrazi, atrici a erozi. Různé příčiny způsobují jeden nebo více typů opotřebení. Povaha a stupeň opotřebení chrupu u kosterních nálezů jednotlivců může výrazně přispět k rekonstrukci životních podmínek daných populací. Zuby jsou na rozdíl od kostí přímo vystaveny vnějším životním podmínkám, což díky dentální antropologii umožňuje pohled do života jednotlivců i celých populací (Molnar, 2011). Opotřebení chrupu může sloužit nejen jako pomocný faktor k indikaci věku jedinců historické populace, ale hlavně jako doklad o složení stravy, a to jak u populací minulých, tak recentních. Složení stravy stejně jako životní styl populace je možné rekonstruovat nejen pomocí analýzy dentice, ale i stavu čelistních kostí a studiem změn celého žvýkacího systému (Liu et. al., 2010). Dle stupně opotřebení jednotlivých zubů lze hlavně u minulých populací poměrně bezpečně určit, které zuby se u daného jedince prořezaly jako první. Zuby, které vykazují největší opotřebení svého okluzního povrchu, se prořezaly nejdříve, naopak zuby opotřebené nejméně vyrostly naposledy (Deter, 2009). Opotřebení chrupu nevzniká pouze jako výsledek působení stravy nebo životních podmínek, ale jeho příčiny mohou být i behaviorální. Různé obličejové a dentální ozdoby zanechávají na dentici výrazné stopy, a to jak u populací recentních, tak minulých. U populací minulých je nezanedbatelnou příčinou zubního opotřebení používání zubů jako nástrojů. Prehistorické a historické populace používaly ke zpracování různých surovin svoji dentici, což opět představuje významný nástroj k rekonstrukci životního stylu a zvyklostí těchto populací. Studium zubního opotřebení však nemusí sloužit pouze k rekonstrukci životního stylu. Velký význam má v souvislosti s některými onemocněními. Specifické stopy zubní eroze jsou jedním z důležitých ukazatelů při diagnostice poruch příjmu potravy, zejména bulimie. U osob trpících spánkovým bruxismem je obvyklým průvodním znakem zvýšený stupeň atrice, přestože vztah mezi zubním opotřebením a bruxismem je složitý a zatím ne zcela specifikovaný. Velmi významný podíl na zejména dentální abrazi mají pomůcky dentální hygieny a způsob, jakým je zubní hygiena prováděna. Obzvláště v těchto bodech má studium zubního opotřebení úzkou souvislost s lékařstvím a stomatologií.
1
Dentální opotřebení tedy není pouze objektem zájmu retrospektivní antropologie, ale výzkum v této oblasti hraje významnou roli nejen ve stomatologii, ale i v ostatních lékařských odvětvích. Otázky zabývající se vztahem mezi opotřebením chrupu a stravou nebo dentální hygienou se dokonce přímo týkají všedního života každého jedince. Hlavním záměrem práce je shrnout možné příčiny všech typů zubního opotřebení a jejich další vliv na celkový zdravotní stav dentice jedince.
2
2. Teoretická část 2. 1. Vymezení pojmů 2. 1. 1. Abraze Abraze je mechanické opotřebení povrchu zubu způsobené jinými faktory, než přirozeným okluzním kontaktem zubů (Vreven et al., 2008). Může být také definována jako třítělesová abraze, dvěma tělesy jsou míněny zuby a třetím tělesem je abrazivní částice (d’Incau et al., 2011). Vzniká tedy při drcení exogenního materiálu mezi povrchy protilehlých zubů (Kaidonis, 2008), kdy pokud jsou od sebe zuby oddáleny, částice může narušit jakýkoli povrch v ústní dutině, a když se zuby přiblíží, částice je uvězněna mezi nimi a při žvýkání vytváří typické rýhy nebo jamky (d’Incau et al., 2011). Tyto rýhy a jamky lze vidět na obr. č. 1. Další příčinou abraze může být zubní hygiena, kdy jako výsledek používání nevhodného zubního kartáčku a abrazivní zubní pasty vznikají abrazivní léze. Patologické formy této abraze typicky postihují oblast zubních krčků (Vreven et al., 2008).
Obr. č. 1: Ukázka abraze labiálního povrchu zubů (převzato podle Molnar, 2008). 2. 1. 2. Atrice Na rozdíl od abraze se u atrice jedná o opotřebení způsobené pouze dvěma tělesy, a to proti sobě stojícími zuby horního a dolního zubního oblouku (Mair and Padipatvuthikul, 2010). Atrice je tedy způsobena okluzním kontaktem dvou povrchů antagonistických zubů bez přítomnosti další abrazivní částice (Kaidonis, 2008). Je charakterizována postupným zploštěním okluzních ploch zubů (Vreven et al., 2008), a tyto plochy spolu navzájem u antagonistických zubů horního a dolního zubního oblouku korespondují (Kaidonis, 2008), jak lze vidět na obr. č. 2. Jako atrici dále označujeme také plochy způsobené stykem dvou sousedních zubů (Vreven et al., 2008). 3
Obr. č. 2: Ukázka zploštění okluzních ploch zubů (převzato podle Kieser et al., 2001).
2. 1. 3. Eroze Eroze je definována jako chemické rozpouštění zubní hmoty (Kaidonis, 2008). Mohou být rozlišovány dva typy eroze podle původu látek odpovědných za demineralizaci, a to eroze způsobená kyselinami vnitřními a vnějšími. V důsledku eroze vznikají hladké lesklé plochy na vestibulárním a palatinálním povrchu zubů, a tyto hladké plochy se časem prohlubují. Šířka erozivní léze se zvětšuje s hloubkou a rozsáhlá eroze na okluzním povrchu zaobluje zubní hrbolky a vymazává tak anatomické detaily zubu (Vreven et al., 2008). Mezi původce eroze patří látky o nízkém pH, které jsou schopné rozpustit minerální složky zubu (viz. obr. č. 3). Vnějšími původci jsou kyselé nápoje a potraviny, vnitřními jsou kyselé šťávy z žaludku dostávající se do ústní dutiny při zvracení (Vreven et al., 2008).
Obr. č. 3: SEM snímek okluzního povrchu zubu ukazující erozi zuboviny (převzato podle Kieser et al., 2001).
4
2. 2. Stravovací příčiny opotřebení chrupu 2. 2. 1. Obecný vliv stravy 2. 2. 1. 1. Míra abrazivity stravy historických populací Strava je jedním z důležitých faktorů, které ovlivňují typ a stupeň opotřebení chrupu člověka. Míra abrazivity stravy může být různá, čím více je strava abrazivní, tím širší škrábance na zubu zanechává (Schmidt, 2010). Maso obsahuje méně abrazivních částic než zelenina a rostlinná strava obecně, a podílí se tedy na zubním opotřebení výrazně méně (Hillson, 1979). Proto populace živící se převážně masem, včetně ryb, vykazují menší stupeň opotřebení než populace, jejichž jídelníček je založen především na obilninách a ostatních rostlinných produktech. Obilniny jsou pro historické populace obzvláště abrazivním materiálem, protože obsahují abrazivní částice z kamenných mlýnských kol používaných k jejich drcení (Arnold et al., 2007). Rostlinná strava produkuje na zubech opotřebené plošky z linguální strany zubů, výskyt těchto plošek ukazuje na požívání materiálů, jako jsou kořínky, pryskyřice, různá semínka a jiné, protože takto tvrdé materiály vyžadují větší transverzální pohyb mandibuly, tvořící typické stopy opotřebení. Naopak populace spoléhající na masitou stravu, což jsou tuhé fibrózní materiály, vykazují opotřebené plochy na bukální straně zubů, z důvodu nutnosti tento typ stravy čelistmi sekat. Pokud dojde u populace k redukci jednoho nebo druhého typu těchto ploch, dá se z toho usuzovat na určitý dietární posun. Stejně tak se z malé variability zubního opotřebení dá soudit na využívání úzkého spektra potravních zdrojů (Fiorenza et al., 2011). Existuje více možných vysvětlení, proč má rostlinná strava oproti živočišné tak výrazně abrazivní charakter. Abrazivita je často dávána do souvislosti spíše se zpracováním rostlinných produktů, ale dalším možným faktorem by mohl být výskyt fytolitů v rostlinách. Krystaly kalcium-oxalát fytolitů mají dostatečnou tvrdost na to, aby dokázaly vytvořit stopu na sklovině, a navíc morfologie krystalů souhlasila v dané studii s morfologií škrábanců na zubech zkoumané populace. Žvýkáním se fytolity z rostlin uvolní a zuby jsou tak vystaveny volným fytolitům (Danielson and Reinhard, 1998). Hypotéza fytolitů ovšem není jednoznačně podporována. Další stopou opotřebení zapříčiněnou tvrdou rostlinnou stravou jsou jamky. Mohou je způsobovat například olejnatá semena nebo vlašské ořechy, protože i samotný ořech skoro vždy obsahuje fragmenty skořápek (Schmidt, 2001). Opotřebení v důsledku stravy může mít kumulativní charakter, což může vést k modifikaci okluzního kontaktu a v důsledku toho ke změně mandibulární dynamiky 5
a redukci síly při zavírání čelistí. To platí hlavně pro minulé populace, protože v současných populacích se západním životním stylem a stravou toto fyziologické opotřebení téměř úplně vymizelo (Caglar et al., 2007).
2. 2. 1. 2. Erozivní vliv stravy na opotřebení recentních populací Na opotřebení chrupu recentních populací má strava hlavně vliv erozivní. Existuje pozitivní korelace mezi konzumací sycených kyselých nápojů a vznikem dentální eroze. Bylo prokázáno, že konzumace Coca-Coly výrazně zvyšuje riziko vytvoření erozivního opotřebení i zvýšení stupně eroze a to platí, pokud je Coca-Cola konzumována třikrát týdně nebo častěji, a nebo pokud během jednoho týdne dojde ke zkonzumování více než 1 litru tohoto nápoje (Jensdóttir et al., 2004). Tento vliv Coca-Coly a ostatních sycených nápojů o nízkém pH ovšem nebyl potvrzen ve všech studiích, což může být dáno rozdílným složením těchto nápojů v určitých lokalitách a faktem, že v různých zemích jsou preferovány různé typy těchto nápojů, z nichž každý má trochu jiný erozivní potenciál (Ratnayake and Ekanayake, 2010). Studie hodnotící pH hodnotu a obsah kalcia a fluoridových iontů v těchto nápojích ukazují na to, že vyšší obsah kalcia a fluoridů mohou erozivní potenciál těchto nápojů snižovat (Jensdóttir et al., 2004). Tvoření erozivních lézí je zapříčiněno také konzumací kyselého ovoce (pomerančů, jablek), stejně jako přijímáním vitaminu C v podobě žvýkacích tablet (Ratnayake and Ekanayake, 2010). Stejný vliv má zelenina kyselého charakteru a obecně všechny potraviny o nízkém pH (El Aidi et al., 2011). Vztah mezi dentální erozí a rizikovými skupinami potravin erozi zapříčiňujícími je velmi komplexní. Parametry determinující agresivitu určitého nápoje nebo potraviny jsou jejich kyselost a chelatační síla, avšak jejich obsah kalcia, fosforu a fluoridů a jejich pufrační kapacita působí proti jejich dekalcifikačnímu potenciálu. Je tedy zřejmé, že pH není jediným elementem, který určuje erozivní potenciál potravin a nápojů acidického charakteru. Důležitějším faktorem, než je samotná konzumace těchto kyselých potravin a nápojů, je frekvence jejich požívání. Pokud totiž jedinec netrpí hyposalivací, jejich mírná konzumace erozivní léze pravděpodobně nezpůsobí (Vreven et al., 2008). U kyselých nápojů je důležitým faktorem vedle frekvence i způsob požívání. Významně destruktivní účinky má zvyk převalovat kyselý nápoj v ústní dutině, cedit ho mezi zuby a oddalovat tak jeho spolknutí (van Rijkom et al., 2002). Podobný efekt má upíjení nápoje po malých krátkých locích (Vreven et al., 2008), nebo pití brčkem, pokud je umístěno před předními zuby. Pití brčkem však může 6
mít i pozitivní efekt a to v případě, kdy je brčko umístěno v ústní dutině tak daleko, že dochází rovnou k polykání nápoje, v takovém případě dochází ke snížení erozivního potenciálu konzumovaného nápoje (Mackie and Blinkhorn, 1989). Dalšími rizikovými nápoji jsou dále energetické nápoje pro sportovce, které obsahují hodně cukru a mají nízké pH, což představuje pro chrup dvojité riziko (Young, 1995). 2. 2. 2. Změny zubního opotřebení v důsledku přechodu lovecko-sběračských společností na společnosti agrikulturní Se vznikem a rozšířením zemědělství se v závislosti na novém způsobu ekonomiky začalo měnit fungování společnosti, potravní zdroje a jejich zpracování. To všechno se podepsalo na dentici, jejíž stav reflektuje přechod lovecko-sběračských společností na společnosti agrikulturní. Tyto změny ukazuje obr. č. 4. Studie však nejsou zajedno, jak přesně se změna ekonomické strategie projevila na stupni opotřebení chrupu.
Obr. č. 4: Typický gradient okluzního opotřebení zemědělské populace (vlevo) a lovecko-sběračské populace (vpravo) (převzato podle Deter, 2009). Ve většině případů vykazují lovci-sběrači vyšší procento opotřebení (e.g Smith, 1984; Eshed et al., 2006; Liu et al., 2010), avšak jsou i případy, ve kterých se vyskytuje větší opotřebení v populacích, u kterých proběhla agrikulturní intenzifikace.
Některé tyto
populace totiž vykazují zvýšené opotřebení okluzních ploch stoliček. Tento fakt může být důsledkem používání kamenných mlýnů a jejich intenzivní využití ke zpracovávání 7
zemědělských plodin, což sice snižuje tuhost stravy, ale zvyšuje v ní obsah drtě z mlýnských kamenů a to zapříčiňuje rychlejší opotřebení okluzních ploch. Navíc při drcení obilnin nebo jiných rostlin až do podoby prášku pomocí těchto kamenných mlýnků, kdy se například zpracovává kukuřice na kukuřičnou mouku, není možné zabránit tomu, aby se do směsi vedle kamínků z drtících částí mlýnku nedostaly i volně poletující nečistoty (Watson, 2008). To tedy ukazuje, že zvyšující se závislost na zpracovávání potravy nemusí nutně produkovat stravu méně abrazivní (Mahoney, 2006). Vyšší opotřebení u zemědělců však nalezneme pouze u populací žijících před rozvojem hrnčířství, jež vedlo k významné redukci tuhosti stravy (Molesson et al., 1993). V mnohých případech vykazují ale vyšší procento opotřebení příslušníci loveckosběračských společností. Tyto populace jsou charakterizovány vysokým stupněm atrice a nízkým procentem kazů, což je příčinou stravy chudé na sacharidy a bohaté na bílkoviny a tuky, navíc vysoký stupeň atrice ukazuje na abrazivní charakter stravy a používání zubů jako nástrojů (Eshed et al., 2006). Dalším důvodem vyššího stupně opotřebení chrupu lovcůsběračů je vedle stravy s tvrdší texturou také primitivní technika její přípravy (Liu et al., 2010). Abrazivita jejich stravy je tedy násobena přítomností různých kontaminantů, například z vodních zdrojů, nebo přítomností štěrku zapříčiněnou drcením rostlinných produktů kameny (Mahoney, 2007). V některých lovecko-sběračských společnostech bylo běžné používání kamenných hmoždířů na rozdrcení ořechů a jiných potravin, přičemž u neolitických zemědělských populací ustávalo drcení v hmoždířích a dominantním se stalo zpracování produktů kamennými mlýnskými koly, v nichž se daly drcené produkty lépe zpracovat (Eshed et al., 2006). U určitých lovecko-sběračských populací zase nebylo běžně praktikováno zpracování potravin pomocí ohně. Důsledkem žvýkání zmrzlého masa nebo jiných zmrzlých potravin během zimních měsíců může být těžké opotřebení a četné zubní fraktury vedoucí až k předsmrtné ztrátě některých zubů. Stejný efekt může mít na dentici ohlodávání a žvýkání jakýchkoli tvrdých objektů. Pokud toto počínání nevede až ke ztrátě některých zubů, vytváří charakteristické mesiální opotřebení stoliček, což je důsledek adaptace společnosti na lovecko-sběračský životní styl.
Pokud jsou stoličky předsmrtně ztraceny, jejich funkci
přebírají přední zuby a jsou tak místo stoliček využívány jako nástroje, což vede k jejich vyššímu opotřebení, kdy může dojít k odštípnutí povrchu řezáků a špičáků. Přední zuby obecně jsou u lovců-sběračů využívány intenzivněji a rozdílným způsobem než u zemědělců. Nejčastěji je opotřeben labiální povrch řezáků a špičáků a korunky prvních stoliček. Tomu, že větší zátěži je vystaven žvýkací aparát lovců-sběračů, napovídá také přítomnost exostóz 8
horních i dolních čelistí, jejichž výskyt nebyl u společností agrikulturních zaznamenán (Liu et al., 2010). Společnosti, které mají smíšenou ekonomiku závislou částečně na lovu, ale částečně již na zemědělství, vykazují střední hodnoty opotřebení. Tedy menší, než populace založené výhradně na lovecko-sběračském principu (Liu et al., 2010), ale větší než populace u kterých proběhl přechod na zemědělství (Caglar et al., 2007), a i u těchto populací byly atricí nejvíce zasaženy první stoličky (Meng et al., 2011). Dalším typem společností se smíšenou ekonomikou vykazující relativně vysoký stupeň atrice jsou ty společnosti, jejichž hlavní strategií je stále lov a rybolov, a jejichž jídelníček je tedy kombinovaný z mořských i terestrických zdrojů, přestože se již jedná o společnosti zemědělské (Eshed et al., 2006). U příslušníků lovecko-sběračských společností se vyskytuje charakteristická plochá atrice. Pokud je atrice v pokročilém stadiu, je lehce intenzivnější na bukální straně dentice, což mění úhel okluzního povrchu, ale stále si zachovává hladkost. Po rozšíření zemědělství, kdy se snížilo množství stravy opracovávané pouze denticí a tuto dosavadní funkci zubů přebraly z části některé mechanické nástroje, se dentální opotřebení začalo zešikmovat. To může být nepřímým efektem toho, že se díky jemnější a lépe zpracované stravě zmírnil laterální pohyb dolní čelisti, nebo přímým efektem toho, že již není nutné při žvýkání stravu silně rozdrcovat (Smith, 1984).
2. 3. Behaviorální a arteficiální příčiny opotřebení 2. 3. 1. Zuby jako nástroj a „třetí ruka“ Pokud jsou zuby používány jako nástroje nebo jako „třetí ruka“, jedná se o nestravovací příčinu opotřebení chrupu. Toto využití zubů může zahrnovat i opotřebení žvýkáním, avšak ne z důvodu bezprostřední konzumace potravy, jako je tomu u opotřebení stravovacího, nýbrž z důvodu změkčení, nebo jiné úpravy materiálů, které mohou být určeny buď ke konzumaci pozdější, nebo ke zcela jiným účelům (Molnar, 2011). Specifický způsob používání zubů ke změkčení a opracování přírodních materiálů, které jsou dále používány například k výrobě rybářských sítí či košíků, zanechává na dentici různé typy stop (Eshed et al. 2006). Stopy opotřebení mohou být přítomny i na okluzním povrchu dentice, ale toto nadměrné zatížení okluzního povrchu může být výsledkem přípravy vláken, šlach a jiných materiálů žvýkáním nebo například jejich protahováním mezi zatnutými zuby (Molnar, 2008). Pokud je vlákno protahováno mezi zuby, většinou mezi 9
třenovými zuby a prvními stoličkami, dochází k vytvoření buko-linguální rýhy na okluzním povrchu stoliček (Eshed et al., 2006). Vlákno je tedy tažené v labiálně-linguálním směru, přičemž zuby mohou být při protahování vlákna sevřeny, což bylo prováděno při manipulaci s měkkými a flexibilními materiály, jako jsou například šlachy. Protahování vláken v obou směrech bylo praktikováno s materiály rigidnější povahy, jako jsou větve, přičemž čelisti být sevřeny mohou, ale nemusí (Minozzi et al., 2003). Takovéto počínání nemusí zapříčinit pouze atrici dentálního povrchu, ale také dislokaci či rotaci používaných zubů (Eshed et al., 2006). V případě, že jsou tyto vestibulárně-linguální rýhy nalezeny na předních zubech, je jejich příčinou jiný typ aktivit. Na předních zubech se tyto stopy objevují jako důsledek výroby oblečení nebo provazů, kdy jsou rostlinné nebo živočišné materiály mezi předními zuby přidržovány a natahovány (Lozano et al., 2008). Z důkladné analýzy rozměrů, pozice a charakteru mikrolézí je možné zjistit, jaký typ vláken opotřebení způsobil. Ještě přesnější informace udává relativní pozice rýh v rámci zubního oblouku a
porovnání rýh antagonistických zubů (Minozzi et al., 2003).
Při hodnocení příčin stop opotřebení tohoto typu se vychází z předpokladu, že k určitým činnostem byly používány stejné typy nástrojů a tyto nástroje zanechávají stejné stopy například že ostré objekty způsobují tenké jasně definované rýhy, hrubé tvrdé objekty, jako jsou větve nebo kosti, zanechávají nepravidelné rýhy a odřeniny, a měkčí materiály, jako je kůže, produkují lesklé plochy (Molnar, 2011). Dalším častým typem behaviorálně zapříčiněného opotřebení jsou horizontální, vertikální, či k jedné straně zešikmené rýhy. Tyto řezné stopy se nazývají vestibulární strie a jejich příčinou je přidržování materiálů, jako je maso, kůže nebo rostlinná vlákna, mezi předními zuby a jejich ořezávání pomocí kamenného nástroje v těsné blízkosti zubů. Toto počínání produkuje řezné stopy na zubní sklovině, které se od rýh způsobených stravováním liší délkou, šířkou i absencí malých škrábanců na dně těchto rýh (Lozano et al., 2008). Příklad řezných stop tohoto typu ukazuje obr. č. 5.
Tento typ stop je také charakterizován
pravidelností, která není u stravovací abraze přítomna, protože strie a ostatní stopy se u behaviorální abraze vyskytují obvykle souběžně a pouze v limitovaných oblastech (Molnar, 2011). Frekvence takto způsobeného šikmého rýhování na zejména spodních řezácích závisí na relativním postavení zubů vůči materiálu, který je v nich držen. Pokud je materiál držen mezi předními zuby, horní řezáky jsou plně vystaveny řezacímu nástroji, zatímco spodní jsou plně kryty opracovávaným materiálem. Ve chvíli, kdy nástroj dosáhne úrovně zubů, aby byl proveden řez, přijde prvně do styku s horními zuby, dále pokračuje ruka ve své dráze směrem 10
dolů a po provedení řezu dopadne nástroj na zuby spodní. V případě, že by byl materiál ořezáván směrem zespoda nahoru, by mohlo dojít k poranění nosu či obličeje. Z tohoto důvodu je na dolních řezácích největší výskyt šikmých řezných stop, které za sebou zanechá nástroj při sklouznutí ruky směrem šikmo dolů (Lozano et al., 2008).
Obr. č. 5: Řezné stopy vznikající při držení masa nebo jiného materiálu mezi předními zuby a jeho ořezáváním ostrým nástrojem (převzato podle Molnar, 2008). Na povrchu dentice se mohou vedle různých rýh objevovat také jamky, které se zdají být výsledkem dopadu tvrdého objektu na sklovinu, pravděpodobně při práci s nástroji (Hillson et al. 2010). Jsou zaznamenány i případy odštípnutí povrchu zubů, přičemž aktivity, které mohly způsobit tento typ opotřebení, mohly být například boje, které vedly k opakovaným dentálním traumatům, protože nejvíce zasaženy byly přední zuby, které jsou ranám a úderům vystaveny nejvíce (Belcastro et al., 2006). V případě, že se lesklé plochy a rýhy vyskytují nejen na zubní korunce, ale také na kořeni, se jedná o doklad toho, že zuby přišly do kontaktu s tvrdými objekty po celé své délce. Pokud je opotřebení opravdu rozsáhlé nebo je síla vyvíjená na chrup nadměrná, může dojít k posunu zubu labiálním směrem a ke ztrátě podpůrné kosti, neboli dehiscenci. Tím dochází k obnažení kořene. Dalšími důvody této dehiscence může být opakované zranění dentice nebo dásní (Hillson et al., 2010). Vysoký stupeň abraze zapříčiněný používání zubů jako nástrojů tedy může změnit obecný zdravotní stav ústní dutiny a způsobit četné léze a infekce, potažmo deformaci zubů a čelistí (Molnar, 2008) nebo až artropatii čelistního kloubu (Lozano et al., 2008).
11
2. 3. 2. Tělesné a dentální modifikace K modifikaci chrupu může docházet z mnoha důvodů. Obličejové a dentální ozdoby mohou způsobit nezáměrnou modifikaci, či poškození, tvrdých i měkkých tkání ústní dutiny. Mezi modifikace záměrné patří thegotické chování, nebo mutilace chrupu. V dnešní době je běžné modifikovat zuby stomatologickými zásahy, jako je vrtání zubů, vkládání zubních výplní nebo nahrazování zubních korunek. Dentální mutilace ovšem provádí už po tisíce let kmeny jižní Ameriky, Afriky, a východní Asie a Oceánie. Například Romero se ve svých studiích zabýval předhispánskými populacemi jižní Ameriky, u kterých byly zdokumentovány stopy po vrtání a vyplňování zubů kameny nebo zlatem (Hillson, 1996). 2. 3. 2. 1. Vliv obličejových a dentálních ozdob na stav dentice Lidé zdobili svá těla již od nepaměti a piercing je jedna z nejstarších forem zkrášlování. Propichování tkání dutiny ústní a jejího okolí, a následná aplikace ozdob, bylo v minulosti rozšířeno hlavně v zemích třetího světa, kde má piercing dodnes význam náboženský, kmenový nebo sexuální, a tento způsob zdobení těla se postupně rozšířil do celého světa (Scully and Chen, 1994). Ani u prehistorických a historických populací našeho území není toto počínání ničím neobvyklým. Příkladem je nález zubů populace svrchního paleolitu, které vykazovaly velmi nezvyklý typ arteficiální abraze bukálních povrchů převážně zadních zubů. Možnou příčinou takovéto abraze by mohlo být zkrášlování dutiny ústní, či okolí úst. Umisťování ozdob například do rtu bylo časté v mnohých populacích Nového světa. Tyto ozdoby byly vyráběny z kamene, dřeva, skla nebo mrožích klů, a obvykle byly nošeny na horním rtu, kvůli čemuž byla jedna část šperku v kontaktu s labiálním povrchem dentice. Vzhledem k tomu, že se abraze vyskytovala spíše na zadních zubech, nemusela vzniknout za účelem zkrášlení, ale z důvodů čistě praktických. Mohlo docházet k vkládání malých kamínků do ústní dutiny, kvůli prevenci proti infekcím dutiny ústní, napomáhání při výslovnosti nebo stimulaci slinění a tím ke snížení pocitu žízně. Všechny tyto příčiny jsou diskutabilní a neověřené, avšak umisťování
kamínků
do
ústní
dutiny,
ať
už
z jakéhokoli
důvodu,
se
zdá
nejpravděpodobnějším činitelem tohoto typu abraze (Trefný, 2008). Existují i extrémní způsoby zdobení obličeje, obvykle za účely náboženskými či rituálními, které mohou mít výrazný dopad na obličejovou morfogenezi a vést až ke změnám orofaciálního systému. Příkladem takového extrémního počínání jsou rituální akty brazilských Indiánů Zoe, kdy si jedinci obou pohlaví propichují spodní ret a umisťují do něj kolík 12
z těžkého dřeva. Tento rituální zvyk mění morfologii patra, ovlivňuje růst zubů i jejich pozici v rámci zubního oblouku. U jedinců kmene byla zjištěna resorpce kosti dolní čelisti a častý posun horních řezáků směrem dozadu do palatinální části horní čelisti. Toto defektní postavení řezáků díky mechanickému zásahu dřevěného kolíku v dolním rtu má v kombinaci se stravou za následek zvýšenou abrazi v této oblasti dentice (Dietze et al., 2006). V moderní době se stal populárním typem zdobení těla piercing. V mnoha studiích bylo prokázáno, že je-li umístěn v jazyku či v okolí úst, může mít významný negativní vliv na zdravotní stav dentice. U jedinců s piercingem v jazyku či rtu dochází k abnormálnímu opotřebení chrupu a defektům skloviny (Plessas and Pepelassi, 2012; De Moor et al., 2005; Kieser et al., 2005; Brennan et al., 2006). Pozorovaná abraze může být výsledkem zvyku jedinců piercing protahovat mezi okluzními plochami zubů, což vytváří rýhy na laterálních zubech obou čelistí nebo zubní fraktury (Brennan et al., 2006; Ziebolz et al., 2012). Zvyk skousávat piercing mezi předními zuby obou čelistí vede k odštípnutí rohů centrálních řezáků (Brennan et al., 2006). Přítomnost piercingu v jazyku koreluje se zvýšeným výskytem prasklin skloviny a odštípnutí jejích částí (Brennan et al., 2006; De Moor et al., 2005; Levin et al., 2005), a to jako následek kontaktu šperku se zuby při žvýkání nebo mluvení (De Moor et al., 2005). Labiální piercingy mohou způsobit poškození ozubice a zapříčinit recesi dásní zubů, které jsou v přímém kontaktu se šperkem (Lopez-Jornet and Camacho-Alonso, 2006; Kieser et al., 2005; De Moor et al., 2005; Leichter and Monteith, 2006; O’Dwyer and Holmes, 2002; Sardella et al., 2002). Těmito zuby jsou nejčastěji centrální dolní řezáky, jejichž dásně se dotýkají piercingu umisťovaného typicky do labiomentální rýhy (Kapferer et al., 2007). Pokud nejsou tyto problémy včas řešeny, může dojít k odhalení zubních krčků a u některých případů až ke ztrátě podpůrných tkání, v nejhorším případě až k paradontálním abscesům (De Moor et al., 2005; Kapferer et al., 2007). Recesi dásní nemusí však mít na svědomí pouze piercing ve rtu, může k ní dojít i vlivem piercingu v jazyku, kdy ovšem dochází k ústupu dásně ze strany linguální (viz. obr. č. 6), nikoli labiální (Kieser et al., 2005; Plessas and Pepelassi, 2012). Důležitým klinickým parametrem určujícím míru poškození dentice je délka doby, po kterou je šperk v dutině ústní, či jejím okolí umístěn (Brennan et al., 2006). Výskyt recese dásní a stupeň opotřebení pozitivně koreluje s délkou doby nošení piercingu (Leichter and Monteith, 2006; Lopez-Jornet and Camacho-Alonso, 2006; Plessas and Pepelassi, 2012). Panovala však vědecky nepodložená představa, že vhodné umístění piercingu správné délky, u kterého by docházelo k minimálnímu kontaktu s dásní, by mohlo zamezit vzniku recese dásní, ale tato představa se ukázala být jako mylná (Leichter and Monteith, 2006). Bylo tedy 13
jasně prokázáno, že přítomnost piercingu v dutině ústní a jejím okolí znamená velké riziko přímého i nepřímého poškození tvrdých i měkkých tkání ústní dutiny (De Moor et al., 2005).
Obr. č. 6: Linguální recese dásní způsobená piercingem v jazyku (převzato podle Plessas and Pepelassi, 2012). 2. 3. 2. 2. Teorie thegosis Název teorie pochází z řeckého slova thego, což znamená brousit nebo ostřit. Teorie thegosis byla poprvé představena v publikaci Ronalda Everyho v roce 1960. Této své hypotéze se věnoval v několika publikacích. V první publikaci o své thegotické hypotéze uvádí, že většina savců si svůj chrup ostří (Every, 1960). Toto tvrzení však není pravdivé, protože až na několik speciálních případů není žádný doklad toho, že by většina savců brousila a ostřila své zuby (Murray and Sanson, 1998). Every uvažoval, že ostření zubů bylo pro savce nezbytné, pokud chtěli užívat své zuby jako zbraně či nástroje. Thegotické počínání bylo podle něj zapříčiněno silným instinktem, který byl u lidí potlačen, ovšem ve spánku stále docházelo k jeho projevům. Thegotické chování je podle něj u lidí atavismem často prováděným při stresu a dochází při něm k tření zubů obou čelistí o sebe za účelem jejich naostření (Every, 1965). Neuvažoval ovšem možnost, že někteří lidé na stres reagují mimovolním třením a cvakáním zubů, a jejich naostření je pouze náhodným efektem tohoto chování (Murray and Sanson, 1998). Thegotický efekt byl pro Everyho alternativní formou atrice. Atrici popsal jako ztrátu zubní hmoty zapříčiněnou třením dolních a horních zubů za absence stravy a vznikala podle něj tedy při nežvýkacích pohybech čelistí. Při klasických žvýkacích pohybech čelistí dle Everyho totiž ke kontaktu protilehlých zubů nedocházelo (Every, 1970). Atrice a thegotická 14
aktivita však nemohou být synonymním pojmem, protože bylo prokázáno, že při žvýkání ke kontaktu proti sobě ležících zubů dochází (Anderson, 1976). Fenomén thegosis byl definován devíti charakteristickými typy plošek, které se liší od těch, které produkuje abraze, a tyto plošky se neobjevují u všech savčích taxonů, u všech jedinců populace, ani u všech zubů jedince (Every and Kuhne, 1971). Toto pozorování se liší od Everyho dřívějších, kdy přepokládal, že ostření zubů je pro savce vlastností typickou (Every, 1970). Ostření zubů vzájemně o sebe má například specifickou funkci u ovcí, které ostřením lícních zubů zvyšují efektivitu zpracování potravy během žvýkání. Ostré hrany jejich zubů tak sekají potravu jako nůžky (Every et al., 1998). Literatura na téma thegosis předpokládá jakési ancestrální genetické naprogramování pro ostření zubů a jejich použití jako zbraní a nástrojů ke zpracování potravy, ale nikdy nebylo prokázáno, že by thegotické chování bylo analogním znakem savců. Centrálním problémem thegotické teorie je to, že není jasné, zda je naostření zubů primární příčinou thegotického chování nebo pouze jeho vedlejším efektem (Murray and Sanson, 1998).
2. 3. 3. Dentální hygiena jako příčina opotřebení chrupu Dentální hygiena může mít významný vliv na opotřebení chrupu. Ve vývoji zubního opotřebení hraje roli typ používaného zubního kartáčku a charakteristika jeho vláken, míra abrazivity a obsah fluoridu v používané zubní pastě, specifické návyky dentální hygieny, jako je doba či technika čištění zubů, a samozřejmě genetické predispozice jedince. Mezi rozšířený problém spojený s opotřebením chrupu a dentální hygienou patří vznik klínovitých defektů, což je narušení tvrdé zubní tkáně v oblasti zubních krčků, jak je vidět na obr. č. 7. Na vzniku klínovitých defektů a lézí zubních krčků se významně podílí abraze i eroze (Bartlett and Shah, 2006). Primárně jsou klínovité defekty zapříčiněny abrazivními procesy, a kyselé pH a okluzní zátěž se na jejich vzniku podílí pouze sekundárně. Proto je při jejich vývoji jedním z rozhodujících parametrů věk, neboť se zvyšujícím se věkem se zvyšuje celková doba čištění zubů i doba působení kyselých složek potravy na chrup (Lussi and Schaffner, 2000).
15
Obr. č. 7: Klínovité defekty způsobené nesprávnou technikou čištění zubů (Vreven et al., 2008). Vedle kyselých složek potravy mají na vývoj eroze významný vliv i určité návyky orální hygieny, obzvláště pokud čištění zubů probíhá těsně po jídle nebo po vypití nápoje o nízkém pH (Al-Dlaigan et al., 2002). Zvláště u narušených zubů, kdy je zubovina odhalena a zerodována v důsledku požití kyselého nápoje či potraviny, vede okamžité vyčištění zubů k morfologickým změnám, jako je zdrsnění povrchu zubu a zvětšení průměru a hloubky zubních tubulů, zatímco vyčištění zubů po uplynutí alespoň jedné hodiny sníží riziko opotřebení na minimum (Choi et al., 2012). Těsně po požití kyselé potraviny je povrch zubu změklý a je tak snadno odstraněn jakoukoli vyvíjenou mechanickou silou, protože zubní povrch nemá dostatečný čas na znovuobnovení své tvrdosti. Dochází tedy nejen k erozi v důsledku použití zubní pasty, ale také k abrazi mechanickým působením zubního kartáčku na oslabený povrch zubu. Pokud je povrch zubu poškozen, čištění zubů těsně po jejich zasažení nízkým pH může částečně odstranit vrstvu zuboviny (Hooper et al., 2003). Při vzniku zubní eroze v důsledku zubní hygieny hrají hlavní roli abrazivní mikročástice obsažené v zubních pastách (Al-Dlaigan et al., 2002), a stejně tak je míra abrazivity pasty nejvýznamnějším faktorem při vzniku abraze (Voronets et al., 2008). Negativní vliv zubní pasty s vyšším obsahem abrazivních mikročástic je větší u těch zubů, které již vykazují určitý stupeň eroze skloviny, než u zubů s nepoškozenou sklovinou (Hara et al., 2009), což platí i u již narušené zuboviny (Wiegand et al., 2009). Obecně však je sklovina k opotřebení relativně rezistentní, a zvláště abrazivní vliv zubních past je na sklovinu v porovnání se zubovinou minimální (Joiner et al., 2008; Hooper et al., 2003). S prodlužující se dobou čištění dosáhne abraze skloviny jakési fáze plató a opotřebení již dále nepostupuje. Oproti tomu míra abraze zuboviny se zvyšuje úměrně se zvyšujícím se stupněm abrazivity 16
zubní pasty (Hooper et al., 2003), protože méně abrazivní zubní pasty narušují pouze vnější aspekty demineralizované zuboviny a odhalené kolagenní matrix, a pasty s vyšší abrazivitou pronikají do zuboviny více do hloubky (Wiegand et al., 2009). Nicméně ani abraze zuboviny způsobená samotnou zubní pastou nedosahuje kritického stupně, pokud není spojena se špatnými návyky dentální hygieny (Hooper et al., 2003). S tím souvisí zjištění, že padesát procent opotřebení zuboviny vzniká v prvních dvaceti vteřinách čištění zubů, a proto lze zhoršení opotřebení předejít vyvarováním se čištění citlivých částí zubů v těchto prvních dvaceti vteřinách (Franzó et al., 2010). Opotřebení skloviny je sníženo v případě, že se pasta aplikuje na zuby pomocí kartáčku v původní konzistenci, a ne až po smíchání s vodou. Abrazivní částice jsou při zachování původní konzistence kompaktnější a jejich velké množství se uchytí mezi vlákny kartáčku. Do přímého styku se sklovinou se jich tak dostane méně, než když je pasta smíchaná s vodou a později v ústní dutině se slinami. Pasta smíchaná se slinami je méně hutná a abrazivní částice jsou uvězněny mezi zubním povrchem a vlákny kartáčku, a snadněji se tak dostanou do již ztenčené vrstvy skloviny a způsobí její další odírání (Voronets et al., 2008). Dentice má proti opotřebení určité vlastní ochranné mechanismy. Jedním z těchto protektivních mechanismů je vznik pelikuly, tenké vrstvičky přirozeně se vytvářející ze slin na zubním povrchu. Tato vrstvička je však při čištění zubů zčásti, nebo i úplně odstraněna. Pokud je cyklus čištění relativně krátký, může být pelikula částečně zachována a působit jako ochrana proti abrazi. K jejímu úplnému odstranění dojde asi po jedné minutě čištění, čímž je odstraněn přirozený antiabrazivní mechanismus chrupu. Pokud je však pelikula přítomna, redukuje abrazivní vliv zubní pasty na sklovinu i zubovinu (Joiner et al., 2008). Samotní výrobci zubních past se snaží redukovat negativní erozivní a abrazivní vliv svých produktů na zubní povrch a často do nich přidávají fluoridy, které obzvláště u skloviny významně snižují postup erozivních i abrazivních lézí u zubních past všech stupňů abrazivity. Čím abrazivnější pasta, tím výraznější je ochranný vliv fluoridu. U zuboviny, která je k opotřebení náchylnější než sklovina, přítomnost fluoridu nedokáže redukovat negativní vliv past s vyššími stupni abrazivity. Ke snížení abrazivity fluoridem dochází u zuboviny pouze u past s velmi nízkým stupněm abrazivity. U zuboviny kořene může čištění pastou s fluoridem umožnit vytvoření sprašové vrstvy zuboviny, takzvané smear-layer, která snižuje citlivost zubu k erozivním podmínkám (Hara et al., 2009). Používanými fluoridy jsou například fluorid sodný, fluorid cínatý, který má zvlášť významný preventivní vliv proti vzniku erozivního opotřebení (Huysmans et al., 2011), nebo aminfluoridy. Další látkou, jež chrání dentici před 17
opotřebením je takzvaná CPP-ACP, a jedná se o sloučeniny kasein fosfopeptid a amorfní kalcium fosfát, které mají významný inhibiční efekt na erozivní opotřebení a zároveň podporují remineralizaci skloviny (Ranjitkar et al., 2009). Velmi důležitým aspektem, který může ovlivnit vznik opotřebení chrupu v souvislosti s dentální hygienou, je volba zubního kartáčku. Zubní kartáčky samy o sobě nezpůsobují nijak závažnou abrazi tvrdých zubních tkání, ale mohou mít významný vliv na abrazi dásní. Ta probíhá po použití kartáčků jak elektrických, tak manuálních, u kterých se stupeň abraze dásní zvyšuje se zvyšující se tvrdostí vláken kartáčku, zatímco u elektrických závisí míra poškození dásní na možnosti regulace používané síly a tlaku kartáčku na zubní tkáně (Mantokoudis et al., 2001). Ovšem ani tlak vyvíjený elektrickým kartáčkem nemá jasnou souvislost se vznikem abraze, což ukazuje na to, že zohledněny musí být i další faktory, jako například způsob čištění, anatomie chrupu a tvar štětin (Danser et al., 1998). Další alternativou jsou , vedle kartáčků elektrických a manuálních, kartáčky sonické. Ve srovnání s manuálními způsobují lehce větší opotřebení skloviny, ale stupeň abrazivity sonických kartáčků závisí především na použitých frekvencích. Nízkofrekvenční sonické kartáčky způsobují menší abrazi než kartáčky využívající k čištění vysoké frekvence. Opotřebení zuboviny je závažnější kartáčky manuálními, patrně kvůli tomu, že manuální kartáček vyvíjí na zuby větší tlak než kartáček sonický. Z toho vyplývá, že pacientům se zdravou i poškozenou sklovinou nepřináší používání sonických kartáčků žádné výhody, ale naopak u pacientů, u kterých došlo k vážné erozi a odhalení zuboviny, může sonický kartáček redukovat další vývoj opotřebení (Wiegand et al., 2013). Dalším parametrem pro výběr zubního kartáčku je vedle typu kartáčku typ jeho vláken. Při zkoumání abrazivity vláken kartáčku, kdy byl k čištění použit pouze daný kartáček a voda, byly mezi kartáčky jen malé rozdíly. Čistící účinnost a celkový efekt na dentici se začal lišit až při použití zubní pasty, protože při hodnocení abrazivity záleží na jejich specifické kombinaci (Tellefsen et al., 2011). Na zubních kartáčcích se ve vztahu s abrazivitou zkoumá průměr vláken, jejich ohebnost a počet. Některé testy abrazivity ukazují, že ohebnější vlákna způsobují více abraze, protože díky své poddajnosti přichází do většího kontaktu s povrchem zubu. Nicméně i skupiny kartáčků klasifikované stejnou tvrdostí vláken se mohou lišit v ohebnosti, a tedy abrazivní kapacitě, protože existují rozdíly mezi materiály používanými na výrobu kartáčkových štětin (Teche et al., 2011). Jak již bylo zmíněno, nejdůležitějším faktorem pro míru vzniklého opotřebení je konkrétní kombinace kartáčku a pasty, protože i extra měkký kartáček může v kombinaci se zubní pastou způsobit stejnou, a dokonce i větší abrazi, než kartáčky o střední či největší tvrdosti. Toto ovšem neplatí, 18
zohledníme-li účinek kartáčku na dásně, protože tvrdý kartáček může oproti měkkým kartáčkům způsobit vážné poškození dásní, a proto jsou měkké kartáčky doporučovány hlavně osobám trpícím ústupem dásní nebo hypersenzitivitou zubů (Tellefsen et al., 2011).
2. 4. Dentální eroze jako důsledek poruch příjmu potravy Porucha příjmu potravy je psychický stav jedince, kdy primárním kriteriem sebehodnocení je vzhled postavy a vlastní tělesná hmotnost, což je následováno patologickou touhou po štíhlosti, a důsledkem těchto psychických poruch jsou mnohé zdravotní komplikace (Frydrych et al., 2005). Jedním z nejdůležitějších efektů poruch příjmu potravy na zdravotní stav chrupu je vznik dentální eroze z důvodu častého vystavení zubů kyselým tekutinám v důsledku vyvolávání zvracení (Lifante-Oliva et al., 2008). Při porovnání dvou hlavních poruch příjmu potravy, což jsou anorexia nervosa a bulimia nervosa, je mnohem vyšší výskyt vyvolávaného zvracení u žen trpících bulimií než u anorektiček (Willumsen and Graugaard, 2005). Bulimia nervosa je specifikována záchvatovitým přijímáním velkého množství jídla v důsledku ztráty sebekontroly a následnou kompenzací příjmu kalorií vyvoláním zvracení, požitím laxativ a přehnaným cvičením (Frydrych et al., 2005). Pacientky vykazují erozi na hranách řezáků horní i dolní čelisti, což ukazuje na to, že pokud zvracení probíhá pravidelně po mnoho let, jsou erozivní léze charakteristickým typem ztráty povrchu tvrdých zubních tkání (Valena and Young, 2002). Tyto erozivní stopy se mohou vyskytovat na mnoha částech dentice, a to na linguálním povrchu předních zubů horní čelisti, okluzním povrchu třenových zubů horní čelisti i na zubech čelisti dolní (De Moor, 2004). Eroze s cervikálními lézemi na palatinální části řezáků horní čelisti však může být výsledkem opakovaného zvracení, ale také přijímání kyselé stravy, a tak je za typický indikátor poruch příjmu potravy považována eroze linguálního povrchu předních zubů dolní čelisti. Lze tedy říci, že pokud jsou na chrupu nalezeny linguální cervikální léze spojené s erozí řezáků dolní čelisti, jedná se s největší pravděpodobností o pacienta trpícího bulimií (Valena and Young, 2002). Další faktorem přispívajícím k rozvoji erozivních lézí u pacientů s bulimií je změna enzymatické aktivity jejich slin. U pacientů s poruchou příjmu potravy vykazující erozivní opotřebení byla objevena prodloužená proteolytická aktivita slin oproti pacientům, kteří erozivní opotřebení nevykazovali. To znamená, že proteolytická aktivita slin je prodloužena
19
v závislosti na nízkém pH, což přispívá k degradaci zubní hmoty a oslabení ochranného efektu zubní pelikuly (Schlueter et al., 2012). Někteří pacienti trpící bulimií vykazují větší rozsah eroze než jiní (Milosevic et al., 1997). Roli může hrát správná dentální hygiena a míra informovanosti pacienta o vlivu jeho nemoci na dentální zdraví. Pacienti, kteří jsou informováni o negativním dopadu vyčištění zubů těsně po vyvolání emeze mohou respektováním této skutečnosti postup erozivního opotřebení zmírnit (Öhrn et al., 1999). Naopak přílišná dentální hygiena může u bulimických pacientů ještě zhoršit rozsah erozivního opotřebení jejich chrupu, protože tito pacienti si často v důsledku obsesivně-kompulzivního chování čistí zuby častěji a intenzivněji, a v kombinaci s opakovaným vyvolávaným zvracením tak přispívají k narušování zubního povrchu (Johansson et al., 2012). Vyčištění zubů těsně po emezi může zvýšit úbytek mineralizované zubní tkáně až o 25 %, protože potenciální ochranná funkce organické matrix zubu je při zvracení snížena působením trávicích enzymů (Schlueter et al., 2012). Přestože jsou tedy poruchy příjmu potravy psychickými poruchami, zubní lékař může být prvním zdravotním specialistou, který poruchu diagnostikuje, a to díky typickým stopám opotřebení (viz. obr. č. 8), které na dentici zanechávají příslušné stravovací návyky osob trpících anorexií či bulimií (DeBate et al., 2005).
Obr. č. 8: Erozivní opotřebení zubů pacientky trpící bulimií (převzato podle LifanteOliva et al., 2008).
2. 5. Opotřebení chrupu v závislosti na pohlaví Rozdíly v dentálním opotřebení mezi muži a ženami jsou typicky dávány do souvislosti se žvýkacími i nežvýkacími aktivitami. Jsou důkazy pro to, že ženy a muži se v rámci populací zabývali rozdílnými pohlavně-specifickými aktivitami a konzumovali odlišný typ potravy (Lieverse et.al., 2007).
20
Jsou případy, kdy se větší stupeň atrice u žen vykládá jako důsledek stravovacích rozdílů, protože pokud je pro muže dané populace typická role lovce, umožňuje jim častější přístup k méně abrazivním masovým produktům (Meng et. al., 2011), a navíc úkolem žen je provádět domácí aktivity, jako je příprava stravy, kdy se do potravin mohou dostat abrazivní částice z používaných brusných materiálů během jejich zpracování (Flensborg, 2011). Rozdílný stupeň opotřebení jako důsledek rozdílného složení stravy je ovšem vysvětlením diskutabilním, protože pro ně buď není dostatek důkazů (Hubbe et. al., 2012), nebo jsou vykládány spíše důvody geografickými než kulturními (Lieverse et. al., 2007). Existují však i populace, kde mezi rozsahem opotřebení mužů a žen nebyl nalezen žádný signifikantní rozdíl (Esclassan et. al., 2009), nebo muži i ženy vykazovali stejné stopy opotřebení a lézí, ale naopak byl nalezen signifikantní rozdíl v rozšíření určitých typů opotřebení (Molnar, 2008). Větší rozšíření určitého typu opotřebení u jednoho pohlaví ukazuje na to, že dané pohlaví se zabývalo aktivitami způsobujícími toto opotřebení intenzivněji než to druhé. Dále mohou být určité typy opotřebení distribuovány se stejnou intenzitou, avšak na rozdílných místech, což indikuje, že aktivita, která to zapříčinila, byla vykonávána oběma pohlavími, avšak u každého jiným způsobem (Molnar, 2008).
2. 6. Vliv geografických a klimatických podmínek na opotřebení chrupu Na stavu opotřebení dentice se velkou měrou podílí typ prostředí, které daná populace obývá a klimatické podmínky tohoto prostředí, které jsou závislé nejen na zeměpisné šířce, ale i na historickém období, v němž tato populace žije. Klima oblasti může během let procházet různými změnami, jež mohou významně měnit distribuci potravních zdrojů daného území a tím tak ovlivňovat charakter opotřebení chrupu populace. Na klimatické fluktuace mohou populace reagovat různými způsoby. Jedním z nich je stěhování se za nepříznivých podmínek do příznivějších a úrodnějších oblastí, kde populace využívají lokální zdroje potravy, dokud nedojde k jejich vyčerpání nebo k opětovnému zhoršení životních podmínek (Rivals and Semprebon, 2012). Dalším způsobem, jakým se mohou populace vyrovnávat s klimatickými fluktuacemi, je adaptace na nové podmínky, což můžeme pozorovat na typu opotřebení chrupu, protože existuje korelace mezi vznikem určitých dentálních mikrolézí a paleoekologickými podmínkami obývaných lokalit. Příkladem jsou populace Neandrtálců středního a pozdního pleistocénu, kteří byli schopni obývat prostředí stepní, lesnatá i se smíšenou vegetací. Stopy opotřebení dentice se 21
liší v závislosti na typu obývaného prostředí a se zvyšujícím se procentem lesních porostů se zvyšuje heterogenita opotřebení zubního povrchu. To má souvislost se zvýšeným příjmem tvrdé stravy v ekogeografických podmínkách s převahou lesních porostů (El Zaatari et. al., 2011). Dá se tedy říci, že abrazivita stravy se zvyšuje se zvyšující se zeměpisnou šířkou, protože populace z chladnějších území vykazují větší rozsah opotřebení především bukálního povrchu chrupu, než populace žijící v relativně teplejších klimatických podmínkách (Fiorenza et. al., 2011). Obvykle existuje similarita dentálního opotřebení mezi různými populacemi obývajícími území stejného ekologického a klimatického charakteru. Dentice je totiž schopna značného přizpůsobení se okolním životním podmínkám a stejné stopy opotřebení chrupu se tak mohou vyskytovat i u taxonomicky naprosto nepříbuzných skupin, pokud tyto skupiny obývají území s ekogeografickými podobnostmi (Fiorenza et. al., 2011). Nelze to ovšem tvrdit bezvýhradně, protože je stále nutné brát v úvahu možný různý stupeň vyspělosti srovnávaných populací, což zahrnuje například různé techniky zpracovávání potravy nebo jiné habituální a behaviorální odlišnosti. V těchto případech nemusí platit, že obývání stejných ekologických podmínek přináší stejné dietární nebo behaviorální adaptace (El Zaatari et. al., 2011). Toto zkreslení může například vyvolat používání stejných nebo podobných nástrojů způsobujících stejné dentální mikroléze nezávislé na klimatických podmínkách, přestože populace žili v prokazatelně jiném prostředí i klimatu (Pérez-Pérez et. al., 2003). Toto ovšem platí i naopak a tudíž je možné nacházet u geneticky i kulturně příbuzných populací značně odlišné stopy atrice, pokud sídlí v rozdílných ekologických podmínkách a využívají tak potravinovou základnu rozdílné variability (Lieverse et. al., 2007). Ekogeografické podmínky ovlivňující opotřebení chrupu různým způsobem se nemusí lišit v zeměpisné šířce, ale i pouze v typu obývaného prostředí. Má se za to, že u pobřežních populací dochází k rozsáhlejší atrici než u populací vnitrozemských, zvláště kvůli zvýšené konzumaci ryb a stravy kontaminované pískem pocházejícím z písčitého pobřeží (Eshed et. al., 2006). Vedle písku je dalším zdrojem abrazivních částic ve stravě v aridním prostředí také vzduchem přenášený prach (Bernal et. al., 2007). V některých případech je tato teorie potvrzena a u pobřežních populací s marinní stravou opravdu dochází k vyššímu stupni atrice okluzních povrchů dentice (Masotti et. al., article in press), avšak rozdíly mezi pobřežními a vnitrozemskými populacemi nejsou vždy signifikantní (Eshed et. al., 2006; Bernal et. al., 2007). I přes inkorporaci abrazivních materiálů do stravy populací závislých na marinní stravě 22
nemusí být nalezen rozdíl oproti populaci vnitrozemské (Bernal et. al., 2007), nebo je opotřebení chrupu u pobřežní populace vyšší pouze nepatrně a tak je pravděpodobné, že tyto dva ekologické typy prostředí netvoří rozdíl v rozsahu dentálního opotřebení, ale vytváří spíše charakteristické stopy díky charakteristickému průběhu atrice (Eshed et. al., 2006).
23
3. Závěr Cílem této bakalářské práce bylo shrnutí příčin a důsledků všech typů zubního opotřebení a také charakteristika těchto jednotlivých typů. V práci jsem se věnovala opotřebení chrupu populací prehistorických, historických i recentních. Stejně jako se současný životní styl liší od toho minulého, významně se liší také příčiny i důsledky zubního opotřebení. U prehistorických i historických populací jsem se zabývala vlivem stravy, která má na chrup vliv především abrazivní. Důvodem je nedokonalé zpracování potravin, a tedy výskyt mnoha abrazivních částic ve stravě. Oproti tomu u recentních populací je vliv stravy převážně erozivní v důsledku přidávání chemických látek do potravin a nápojů. Abrazivní vliv prehistorických a historických populací se však liší podle životních podmínek, ve kterých daná populace žije. Proto ve své práci srovnávám opotřebení chrupu lovecko-sběračských společností se společnostmi zemědělskými, přičemž lovecko-sběračské společnosti vykazují stupeň opotřebení vyšší.
Další rozdíly se vyskytují u populací žijících v rozdílných
zeměpisných podmínkách, kdy ale míru abrazivity neovlivňuje pouze prostředí a klima, ale také míra adaptibility a vyspělosti dané populace. U prehistorických populací se také zabývám rozdílným typem opotřebení v závislosti na pohlaví, což souvisí se stylem fungování společností minulých populací. V kapitole o behaviorálních a arteficiálních příčinách zubního opotřebení se věnuji teorii thegosis. Tuto teorii se již podařilo z větší části vyvrátit, avšak k problematice zubního opotřebení neodmyslitelně patří. Příčinou opotřebení, která se vyskytuje jak u současných, tak u minulých populací, je opotřebení chrupu jako důsledek obličejových a dentálních ozdob. V historii se jednalo hlavně o kmenový či náboženský význam, dnes je hlavním důvodem zkrášlení. Velmi aktuálním tématem je souvislost poruch příjmu potravy a zubní eroze. Především u bulimických pacientů dochází k vytvoření typických erozivních stop, které napomáhají k diagnostice tohoto onemocnění. Další částí specifickou pro recentní populace je kapitola zabývající se zubním opotřebením jako důsledkem zubní hygieny. Správným výběrem zubní pasty a zubního kartáčku, jež budou odpovídat specifickým potřebám jedince, a správnou technikou čištění zubů, může být abraze zpomalena či zastavena. Zpomalení či zamezení postupu abraze může mít významný pozitivní vliv na náchylnost zubů k zubním onemocněním, a v důsledku toho na celkový zdravotní stav chrupu jedince.
24
Zpracování tématu o příčinách a důsledcích zubního opotřebení člověka by mělo sloužit jako výchozí podklad pro moji diplomovou práci, která by měla být zaměřena na dentální abraze ve vztahu k asymetrii obličeje člověka.
25
Použitá literatura Al-Dlaigan YH, Shaw L, and Smith AJ. 2002. Dental erosion in a group of British 14-yearold, school children. Part III: Influence of oral hygiene practises. British dental journal 192:526–530. Anderson DJ. 1976. The incidence of tooth contacts in normal mastication and the part they play in guiding the final stage of mandibular closure. In: Anderson DJ, Matthews B, editors. Mastication. Bristol: Wright. p 237-241. (citováno podle Murray and Sanson, 1998) Arnold WH, Naumova EA, Koloda VV, and Gaengler P. 2007. Tooth wear in two ancient populations of the Khazar Kaganat region in the Ukraine. International Journal of Osteoarchaeology 17:52–62. Bartlett DW, and Shah P. 2006. A critical review of non-carious cervical ( wear ) lesions and the Role of abfraction, erosion, and abrasion. Journal of dental research 85:306–312. Belcastro G, and Rastelli E. 2006. Continuity or discontinuity of the life-style in central Italy during the Roman imperial age-early middle ages transition: Diet, health, and behavior. American journal of physical anthropology 394:381–394. Bernal V, Novellino P, Gonzales PN, and Perez SI. 2007. Role of wild plant foods among late Holocene hunter-gatherers from Central and North Patagonia (South America): An approach from dental evidence. American journal of physical anthropology 133:1047–1059. Brennan M, O’Connell B, and O’Sullivan M. 2006. Multiple dental fractures following tongue barbell placement: a case report. Dental traumatology : official publication of International Association for Dental Traumatology 22:41–43. Caglar E, Kuscu OO, Sandalli N, and Ari I. 2007. Prevalence of dental caries and tooth wear in a Byzantine population (13th c. A.D.) from northwest Turkey. Archives of oral biology 52:1136–1145.
26
Choi S, Park K-H, Cheong Y, Moon SW, Park Y-G, and Park H-K. 2012. Potential effects of tooth-brushing on human dentin wear following exposure to acidic soft drinks. Journal of microscopy 247:176–185. Danielson DR, and Reinhard KJ. 1998. Human dental microwear caused by calcium oxalate phytoliths in prehistoric diet of the lower Pecos region, Texas. American journal of physical anthropology 107:297–304. Danser MM, Timmerman MF, Ijzerman Y, Bulthuis H, Van der Velden U, and Van der Weijden GA. 1998. Evaluation of the incidence of gingival abrasion as a result of toothbrushing. Journal of clinical periodontology:701–706. DeBate RD, Tedesco LA, and Kerschbaum WE. 2005. Knowledge of oral and physical manifestations of anorexia and bulimia nervosa among dentists and dental hygienists. Journal of dental education 69:346–354. De Moor RJG, De Witte AMJC, Delmé KIM, De Bruyne MAA, Hommez GMG, and Goyvaerts D. 2005. Dental and oral complications of lip and tongue piercings. British dental journal 199:506–509. De Moor RJG. 2004. Eating disorder-induced dental complications: a case report. Journal of oral rehabilitation 31:725–732. Deter C. 2009. Gradients of occlusal wear in hunter-gatherers and agriculturalists. American journal of physical anthropology 138:247–254. d’Incau E, Couture C, and Maureille B. 2012. Human tooth wear in the past and the present: tribological mechanisms, scoring systems, dental and skeletal compensations. Archives of oral biology 57:214–229. Dietze S, Winkelmann D, Garve R, Blens T, Fanghänel J, Proff P, Gedrange T, and Maile S. 2007. Ritually induced growth disturbances and deformities of the orofacial system-a contribution to cranial morphogenesis. Annals of anatomy 189:304–308. 27
El Aidi H, Bronkhorst EM, Huysmans MCDNJM, and Truin GJ. 2011. Multifactorial analysis of factors associated with the incidence and progression of erosive tooth wear. Caries research 45:303–312. El Zaatari S, Grine FE, Ungar PS, and Hublin J-J. 2011. Ecogeographic variation in Neandertal dietary habits: evidence from occlusal molar microwear texture analysis. Journal of human evolution 61:411–424. Esclassan R, Grimoud AM, Ruas MP, Donat R, Sevin A, Astie F, Lucas S, and Crubezy E. 2009. Dental caries, tooth wear and diet in an adult medieval (12th-14th century) population from mediterranean France. Archives of Oral Biology 54:287–297. Eshed V, Gopher A, and Hershkovitz I. 2006. Tooth wear and dental pathology at the advent of agriculture: new evidence from the Levant. American journal of physical anthropology 159:145–159. Every D, Tunnicliffe GA, and Every RG. 1998. Tooth-sharpening behaviour ( thegosis ) and other causes of wear on sheep teeth in relation to mastication and grazing mechanisms. Journal of the Royal Society of New Zealand 28:169–184. Every RG. 1960. The significance of extreme mandibular movements. Lancet 2:37-39. (citováno podle Murray and Sanson, 1998) Every RG. 1965. The significance of extreme mandibular movements. Lancet 1:685-688. (citováno podle Murray and Sanson, 1998) Every RG. 1970. Sharpness of teeth in man and other primates. Postilla 143:1-30. (citováno podle Murray and Sanson, 1998) Every RG, and Kuhne WG. 1971. Bimodal wear of mammalian teeth. In: Kermak DM, Kermak KA, editors. Early mammals. Zoological journal of the Linnnean Society. London: Academic Press. 50:23-27 (citováno podle Murray and Sanson, 1998) 28
Fiorenza L, Benazzi S, Tausch J, Kullmer O, Bromage TG, and Schrenk F. 2011. Molar macrowear reveals Neanderthal eco-geographic dietary variation. PloS one 6:e14769. Flensborg G. 2011. Dento-alveolar lesions and palaeodietary inferences from the Paso Alsina 1 site (eastern Pampean-Patagonian transition, Argentina). HOMO - Journal of comparative human biology 62:335–350. Franzò D, Philpotts CJ, Cox TF, and Joiner A. 2010. The effect of toothpaste concentration on enamel and dentine wear in vitro. Journal of dentistry 38:974–979. Frydrych AM, Davies GR, and McDermott BM. 2005. Eating disorders and oral health: a review of the literature. Australian dental journal 50:6–15. Hara AT, González-Cabezas C, Creeth J, Parmar M, Eckert GJ, and Zero DT. 2009. Interplay between fluoride and abrasivity of dentifrices on dental erosion-abrasion. Journal of dentistry 37:781–785. Hillson SW. 1979. Diet and dental disease. World Archaeology 11:147–162. Hillson SW. 1996. Dental anthropology. Cambridge University Press. Hillson SW, Parfitt SA, Bello SM, Roberts MB, and Stringer CB. 2010. Two hominin incisor teeth from the middle Pleistocene site of Boxgrove, Sussex, England. Journal of human evolution 59:493–503. Hooper S, West NX, Pickles MJ, Joiner A, Newcombe RG, and Addy M. 2003. Investigation of erosion and abrasion on enamel and dentine: a model in situ using toothpastes of different abrasivity. Journal of clinical periodontology 30:802–808. Hubbe M, Torres-Rouff C, Neves WA, King LM, Da-Gloria P, and Costa MA. 2012. Dental health in Northern Chile’s Atacama oases: evaluating the Middle Horizon (AD 500-1000) impact on local diet. American journal of physical anthropology 148:62–72.
29
Huysmans MCDNJM, Jager DHJ, Ruben JL, Unk DEMF, Klijn CPAH, and Vieira AM. 2011. Reduction of erosive wear in situ by stannous fluoride-containing toothpaste. Caries research 45:518–523. Jensdottir T, Arnadottir IB, Thorsdottir I, Bardow A, Gudmundsson K, Theodors A, and Holbrook WP. 2004. Relationship between dental erosion, soft drink consumption, and gastroesophageal reflux among Icelanders. Clinical oral investigations 8:91–96. Johansson A-K, Norring C, Unell L, and Johansson A. 2012. Eating disorders and oral health: a matched case-control study. European journal of oral sciences 120:61–68. Joiner A, Schwarz A, Philpotts CJ, Cox TF, Huber K, and Hannig M. 2008. The protective nature of pellicle towards toothpaste abrasion on enamel and dentine. Journal of dentistry 36:360–368. Kaidonis JA. 2008. Tooth wear: the view of the anthropologist. Clinical oral investigations 12 Suppl 1:21–26. Kapferer I, Benesch T, Gregoric N, Ulm C, and Hienz SA. 2007. Lip piercing: prevalence of associated gingival recession and contributing factors. A cross-sectional study. Journal of periodontal research 42:177–183. Kieser JA, Dennison KJ, Kaidonis JA, Huang D, Herbison PGP, and Tayles NG. 2001. Patterns of dental wear in the early Maori dentition. International Journal of Osteoarchaeology 11:206–217. Kieser JA, Thomson WM, Koopu P, and Quick AN. 2005. Oral piercing and oral trauma in a New Zealand sample. Dental traumatology : official publication of International Association for Dental Traumatology 21:254–257. Leichter JW, and Monteith BD. 2006. Prevalence and risk of traumatic gingival recession following elective lip piercing. Dental traumatology 22:7–13.
30
Levin L, Zadik Y, and Becker T. 2005. Oral and dental complications of intra-oral piercing. Dental Traumatology 21:341-343. Lieverse AR, Link DW, Bazaliiskiy VI, Goriunova OI, and Weber AW. 2007. Dental health indicators of hunter–gatherer adaptation and cultural change in Siberia’s Cis-Baikal. American journal of physical anthropology 134:323–339. Lifante-Oliva C, López-Jornet P, Camacho-Alonso F, and Esteve-Salinas J. 2008. Study of oral changes in patients with eating disorders. International journal of dental hygiene 6:119– 122. Liu W, Zhang QC, Wu XJ, and Zhu H. 2010. Tooth wear and dental pathology of the BronzeIron Age people in Xinjiang, Northwest China: Implications for their diet and lifestyle. Homo : internationale Zeitschrift für die vergleichende Forschung am Menschen 61:102–116. López-Jornet P, and Camacho-Alonso F. 2006. Oral and dental complications of intra-oral piercing. The Journal of adolescent health : official publication of the Society for Adolescent Medicine 39:767–769. Lozano M, Bermúdez de Castro JM, Carbonell E, and Arsuaga JL. 2008. Non-masticatory uses of anterior teeth of Sima de los Huesos individuals (Sierra de Atapuerca, Spain). Journal of human evolution 55:713–728. Lussi A, and Schaffner M. 2000. Progression of and risk factors for dental erosion and wedgeshaped defects over a 6-year period. Caries research 34:182–187. Mackie JC, and Blinkhorn AS. 1989. Unexplained losses of enamel on upper teeth. Dent Update 16:403-404. (citováno podle Vreven et al., 2008) Mahoney P. 2006. Dental microwear from Natufian hunter-gatherers and early Neolithic farmers: comparisons within and between samples. American journal of physical anthropology 130:308–319.
31
Mahoney P. 2007. Human dental microwear from Ohalo II (22,500–23,500 cal BP), Southern Levant. American journal of physical anthropology 500:489–500. Mair L, and Padipatvuthikul P. 2010. Wear mechanisms in the mouth. Proceedings of the Institution of Mechanical Engineers 224:569–575. Mantokoudis D, Joss A, Christensen MM, Meng HX, Suvan JE, and Lang NP. 2001. Comparison of the clinical effects and gingival abrasion aspects of manual and electric toothbrushes. Journal of clinical periodontology 28:65–72. Masotti S, Onisto N, Marzi M, and Gualdi-Russo E. 2012. Dento-alveolar features and diet in an Etruscan population (6th-3rd c. B.C.) from northeast Italy. Archives of oral biology, http: //dx.doi.org/10.1016/j.arcgoralbio.2012.07.011 Meng Y, Zhang H-Q, Pan F, He Z-D, Shao J-L, and Ding Y. 2011. Prevalence of dental caries and tooth wear in a Neolithic population (6700-5600 years BP) from northern China. Archives of oral biology 56:1424–1435. Milosevic A, Brodie DA, and Slade PD. 1997. Dental erosion , oral hygiene , and nutrition in eating disorders. Internation journal of eating disorders 21:195–199. Minozzi S, Manzi G, Ricci F, Di Lernia S, and Borgognini Tarli SM. 2003. Nonalimentary tooth use in prehistory: an example from early Holocene in Central Sahara (Uan Muhuggiag, Tadrart Acacus, Libya). American journal of physical anthropology 120:225–232. Molleson T, Jones K, and Jones S. 1993. Dietary change and the effects of food preparation on microwear patterns in the late Neolithic of Abu Hureyra, northern Syria. Journal of human evolution 24:455-468. (citováno podle Bernal et al., 2007) Molnar P. 2008. Dental wear and oral pathology: possible evidence and consequences of habitual use of teeth in a Swedish Neolithic sample. American journal of physical anthropology 136:423–431.
32
Molnar P. 2011. Extramasticatory dental wear reflecting habitual behavior and health in past populations. Clinical oral investigations 15:681–689. Murray CG, and Sanson GD. 1998. Thegosis--a critical review. Australian dental journal 43:192–198. O’Dwyer JJ, and Holmes A. 2002. Gingival recession due to trauma caused by a lower lip stud. British dental journal 192:615–616. Öhrn R, Enzell K, and Angmar-Månsson B. 1999. Oral status of 81 subjects with eating disorders. European journal of oral sciences 107:157–163. Pérez-Pérez A, Espurz V, Bermúdez de Castro JM, De Lumley MA, and Turbón D. 2003. Non-occlusal dental microwear variability in a sample of Middle and Late Pleistocene human populations from Europe and the Near East. Journal of Human Evolution 44:497–513. Plessas A, and Pepelassi E. 2012. Dental and periodontal complications of lip and tongue piercing: prevalence and influencing factors. Australian dental journal 57:71–78. Ranjitkar S, Rodriguez JM, Kaidonis JA, Richards LC, Townsend GC, and Bartlett DW. 2009. The effect of casein phosphopeptide-amorphous calcium phosphate on erosive enamel and dentine wear by toothbrush abrasion. Journal of dentistry 37:250–254. Ratnayake N, and Ekanayake L. 2010. Risk indicators for tooth wear in Sri Lankan adolescents. Caries research 44:14–19. Rivals F, and Semprebon GM. 2012. Paleoindian subsistence strategies and late Pleistocene paleoenvironments in the northeastern and southwestern United States: a tooth wear analysis. Journal of Archaeological Science 39:1608–1617. Sardella A, Pedrinazzi M, Bez C, Lodi G, and Carrassi A. 2002. Labial piercing resulting in gingival recession. A case series. Journal of clinical periodontology 29:961–963.
33
Schlueter N, Ganss C, Pötschke S, Klimek J, and Hannig C. 2012. Enzyme activities in the oral fluids of patients suffering from bulimia: a controlled clinical trial. Caries research 46:130–139. Schlueter N, Glatzki J, Klimek J, and Ganss C. 2012. Erosive-abrasive tissue loss in dentine under simulated bulimic conditions. Archives of oral biology 57:1176–1182. Schmidt CW. 2001. Dental microwear evidence for a dietary shift between two nonmaizereliant prehistoric human populations from Indiana. American journal of physical anthropology 114:139–145. Schmidt CW. 2010. On the relationship of dental microwear to dental macrowear. American journal of physical anthropology 142:67–73. Scully M, Chen M. 1994. Tongue piercing (oral body art). British journal of oral & maxillofacial surgery 32:37-38 Smith BH. 1984. Patterns of molar wear in hunger-gatherers and agriculturalists. American journal of physical anthropology 63:39–56. Teche F V, Paranhos HFO, Motta MFJ, Zaniquelli O, and Tirapelli C. 2011. Differences in abrasion capacity of four soft toothbrushes. International journal of dental hygiene 9:274–278. Tellefsen G, Liljeborg A, Johannsen A, and Johannsen G. 2011. The role of the toothbrush in the abrasion process. International journal of dental hygiene 9:284–290. Trefný P. 2008. The dental remains from Předmostí: morphology, metrics and pathology. In: Velemínská, Brůžek, editors. Early modern humans from Předmostí. Praha: Academia. p 103112. Valena V, and Young WG. 2002. Dental erosion patterns from intrinsic acid regurgitation and vomiting. Australian dental journal 47:106–115.
34
van Rijkom H, Truin G, Frencken J, König K, van’t Hof M, Bronkhorst E, and Roeters F. 2002. Prevalence, distribution and background variables of smooth-bordered tooth wear in teenagers in Hague, the Netherlands. Caries research 36:147–154. Voronets J, Jaeggi T, Buergin W, and Lussi A. 2008. Controlled toothbrush abrasion of softened human enamel. Caries research 42:286–290. Vreven J, Vermeersch G, and Mainguet P. 2008. Lésions dentaires associées aux acides d ’ origine exogène et endogène. Acta Endoscopica 3:263–281. Watson J. 2008. Changes in food processing and occlusal dental wear during the early agricultural period in northwest Mexico. American journal of physical anthropology 99:92– 99. Wiegand A, Burkhard JPM, Eggmann F, and Attin T. 2013. Brushing force of manual and sonic toothbrushes affects dental hard tissue abrasion. Clinical oral investigations 17:815– 822. Wiegand A, Kuhn M, Sener B, Roos M, and Attin T. 2009. Abrasion of eroded dentin caused by toothpaste slurries of different abrasivity and toothbrushes of different filament diameter. Journal of dentistry 37:480–484. Willumsen T, and Graugaard PK. 2005. Dental fear, regularity of dental attendance and subjective evaluation of dental erosion in women with eating disorders. European journal of oral sciences 113:297–302. Young WG. 1995. Diet and nutrition for oral health - advice for patients with tooth wear. Australian dental association news bulletin 224:8-10. (citováno podle Vreven et al., 2008) Ziebolz D, Hildebrand A, Proff P, Rinke S, Hornecker E, and Mausberg RF. 2012. Long-term effects of tongue piercing--a case control study. Clinical oral investigations 16:231–237.
35
