Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta

Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta

Architektura a prostor: Historie města Chomutov se zaměřením na sakrální architekturu v tomto městě

Architecture and space: Town of Chomutov history with focus on sacral architecture

Bakalářská práce

Autor: Patrik Albrecht Ústav pro rozvoj pracovníků ve školství Vedoucí práce: Mgr. Jiří Hanuš Studijní program: Vychovatelství Kombinované studium

Praha 2012

Vysoká škola: Univerzita Karlova

Fakulta: Pedagogická

Katedra: UPRPŠ

Školní rok: 2010/2011

ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE pro Patrik Albrecht

datum narození 1. 9. 1976

(titul, jméno, příjmení, rodné příjmení)

Holešická 4748, Chomutov 43004 (adresa bydliště)

Obor: Vychovatelství, II. ročník Vedoucí katedry Vám ve smyslu nařízení vlády České republiky č. 111/1998 Sb. o státních závěrečných a státních rigorózních zkouškách, určuje tuto bakalářskou práci: Název tématu: ARCHITEKTURA A PROSTOR Historie a současnost církevních památek ve městě Chomutov Zásady pro vypracování: Zpracujte téma Architektura a prostor: Historie města Chomutov se zaměřením na sakrální architekturu v tomto městě v historických, sociokulturních, technických a uměleckých kontextech. Zaměřte se na rozdíly mezi jednotlivými církevními stavbami a pokuste se je mezi sebou komparovat. Popište konkrétní umělecké slohy, v kterých jsou vybrané kostely postaveny a porovnejte je s její zdejší a zahraniční podobou. Zmapujte výtvarnou výzdobu jednotlivých staveb a zasaďte ji do správného historického kontextu s přihlédnutím k minulé a současné společenské situaci. Ve své práci prezentujte Vaše osobní zaujetí k tématu a zaměřte se na posuny a přesahy konkrétní sakrální architektury z historie do současnosti a její vliv na člověka dneška. Ve výtvarné části bakalářské práce vytvořte soubor autorských fotografií, které by jasně definovaly rozdíly mezi jednotlivými architektonickými styly a slohy. Současně se zamyslete nad jejich vyuţitím v didaktické části bakalářské práce. V té, zauvaţujte nad moţnostmi aplikace tématu a jeho pouţitím v koncepci současné výtvarné výchovy, popř. navrhněte řadu výtvarných úkolů pro určitou věkovou skupinu dětí.

Rozsah prací: 35 stran Rozsah příloh: dle potřeby prezentace výstupu z hodiny VV Seznam odborné literatury: BENEŠOVÁ, K.: Architektura gotická, Praha, Správa Praţského hradu, 2001 JŮZL, M.: Základy estetiky, Praha, 1993 KOLEKTIV AUTORŮ: Universální lexikon umění, Grafoprint Neubert, 1996 KOTALÍK, J. T.: Architektura barokní, Praha, Správa Praţského hradu, 2001 KRATOCHVÍL, P.: O smyslu a interpretaci architektury, VŠUP, 2005 KUTHAN, J.: Počátky a rozmach gotické architektury, 1983 LAURENČÍKOVÁ, M.: Zaniklé kostely na Chomutovsku, Okresní muzeum Chomutov, 2001 LÍBAL, D.: Gotická architektura v Čechách a na Moravě, Praha, Umělecká beseda, 1948 MILES, L.: Architektura – prvky v architektonických stylech, Computer Press a.s., 2009 PIJOAN, J.: Dějiny umění 1-12, Balios, 1998 PINTA, V.: Starými stezkami tajemným Krušnohořím, MH Beroun, 2004 RAK, P.: Comotovia 2007, Statutární město Chomutov, 2008 UHER, V., PAVLÍK, M.: Dialog tvarů – architektura barokní Prahy, Odeon, 1974 ZEMÁNEK, J.: Ejhle světlo, KANT, 2003 Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Jiří Hanuš, [email protected], tel.: 724 356 205 (titul, jméno, příjmení, kontaktní spojení)

Datum zadání bakalářské práce: březen 2011 Termín odevzdání bakalářské práce: duben 2012

…………………………………. ředitelka UPRPŠ V Praze dne 16. 3. 2011

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma: „Architektura a prostor: Historie města Chomutov, se zaměřením na sakrální architekturu v tomto městě“ vypracoval pod vedením Mgr. Jiřího Hanuše samostatně na základě vlastních zjištění a za pouţití pramenů uvedených v seznamu. Dále prohlašuji, ţe tato bakalářská práce nebyla vyuţita k získání jiného nebo stejného titulu.

V Chomutově dne 3. dubna 2012

……………………………………….. Patrik Albrecht

Na tomto místě je mou milou povinností poděkovat panu Mgr. Jiřímu Hanušovi za vedení mé práce, za jeho odborné rady a ochotu naslouchat mým věčným dotazům. Chtěl bych poděkovat své milované ţeně za to, jak snášela mé rozmrzelé nálady, a ţe mě neustále podporovala při psaní této práce. Mé poděkování patří i našim čtyřem úţasným dětem za jejich trpělivost a nadšení, s jakým mi pomáhaly. V neposlední řadě musím také poděkovat panu faráři Aloisi Hegerovi za jeho neocenitelnou pomoc při shánění písemných a fotografických podkladů pro mou práci.

Název: Architektura a prostor: Historie města Chomutov se zaměřením na sakrální architekturu v tomto městě

Autor: Patrik Albrecht

Katedra: Ústav pro rozvoj pracovníků ve školství

Vedoucí práce: Mgr. Jiří Hanuš

Abstrakt: Cílem této práce bude zmapování nejvýznamnějších církevních památek ve městě Chomutov, připomenutí důleţitých milníků v jejich dlouhé historii a také malířská a sochařská výzdoba těchto sakrálních staveb. Zmíním se rovněţ o osobnostech, které výrazně ovlivnily dějiny města. V didaktické části se pokusím přiblíţit tyto památky dětem školou povinným a vytvořit pro ně přitaţlivé úkoly z oblasti výtvarné výchovy. Celou svou práci budu prokládat historickými i současnými fotografiemi.

Klíčová slova: Sakrální architektura, historie města Chomutov, architektura, umělecké slohy (gotika, renesance, baroko), soubor autorských fotografií.

Title: Architecture and space: Town of Chomutov history with focus on sacral architecture

Author Patrik Albrecht

Department: Institute for development workers in education

Supervisor: Mgr. Jiří Hanuš

Abstract: The aim of this work is to map the most significant religious monuments in the town of Chomutov, to remind of important milestones in its long history, as well as to map decorative paintings and sculptures of these sacred buildings. I also mention personalities who have substantially influenced the town’s chronicle of events.In the didactic part of the work I then attempt to bring the monuments to light for schoolchildren and to create attractive assignments for them in the field of art education. I have also enriched my work with historical as well as contemporary photographs.

Keywords: Sacral architecture, town of Chomutov history, architecture, artistic styles (gothic, renaissance, baroque), file of original photograps.

Obsah: 1. Úvod............................................................................................................................. 9 2. Cíl práce ..................................................................................................................... 10 3. Historie města Chomutov .......................................................................................... 11 4. Nejvýznamnější sakrální památky na území města ................................................... 24 4.1 Kostel svaté Kateřiny .......................................................................................... 25 4.2 Kostel Nanebevzetí Panny Marie ......................................................................... 28 4.2.1 Historie .......................................................................................................... 28 4.2.2 Interiér .......................................................................................................... 33 4.3 Kostel svaté Barbory ............................................................................................ 36 4.4 Kostel svatého Ignáce .......................................................................................... 39 4.4.1 Historie jezuitského areálu ........................................................................... 40 4.4.2 Vnitřní výzdoba kostela ................................................................................. 44 4.5. Kostel svatého Ducha .......................................................................................... 46 5. Nedochované sakrální památky ................................................................................. 47 5.1 Evangelický kostel ............................................................................................... 47 5.2 Ţidovská synagoga ............................................................................................... 49 5.3 Seznam zbořených kostelů na Chomutovsku po roce 1945 ............................... 50 6. Didaktická část ........................................................................................................... 52 7. Závěr .......................................................................................................................... 56 Seznam pouţité literatury a dalších zdrojů: .................................................................... 59 Přílohy............................................................................................................................. 60

Motto: „Architektura jest umění stavěti tak, aby stavba hověla netoliko poţadavkům praktickým, ale i estetickým.“ (Ottův slovník naučný, rok vydání 1889)

1. Úvod Sakrální architektura je unikátním spojením mnoha vlivů. Promítá se v ní tvořivá schopnost, módní proudy i umělecká úroveň. Zároveň je však svazována pevně stanoveným účelem, který je dán dlouholetou liturgickou tradicí. Na rozdíl od staveb světského charakteru se v ní spojuje technický a tvůrčí pokrok i proměny estetického vnímání s odkazem minulosti. Během let 1945 – 1989 zmizelo v Čechách na 3.278 kulturně i historicky cenných staveb. Závaţná je ta skutečnost, ţe u pouhých 55 došlo k jejich destrukci silou přírody a času. Zbytek je lidskou prací v honbě za změnou ţivotního stylu. V období po roce 1945 aţ do nedávné minulosti ve společnosti panoval na jedné straně strach z víry a náboţenství a na straně druhé popření vlastních tradic. K tomuto trendu se připojilo i ekonomické drancování severočeské pánve. Těţbě uhlí, novým elektrárnám, silnicím nebo výstavbě vodních děl musely ustoupit více neţ dvě pětiny lidských sídel. Období tzv. „mírového budování“ tak paradoxně způsobilo mnohem větší devastaci neţ všechny předchozí války dohromady. 1

1

LAURENČÍKOVÁ, Markéta, GAŢA, Jan – Zaniklé kostely na Chomutovsku po roce 1945, s. 3

9

Ničení církevních památek z ideologických důvodů není u nás ničím novým. Komunistický reţim povaţoval církevní historickou tradici za váţného nepřítele. Jeho terčem se stala především víra. Cílený útok umocněný tradičně menším počtem věřících na severu Čech se nejvíce projevil v oblastech postiţených poválečným odsunem Němců. Takto byly zpřetrhány i širší kulturní vazby obyvatelstva s jejich původním ţivotním prostorem. Situace se bohuţel výrazně nezměnila ani po roce 1989.

2. Cíl práce Kdyţ jsme se v roce 1998 přistěhovali do Chomutova z Havířova, bylo to čistě z praktických důvodů. Měl jsem práci v Praze a dojíţdět 400 km bylo velmi vyčerpávající. Proč zrovna Chomutov? Měl jsem v práci kolegu, který zde bydlel, a tak jsem dal na jeho doporučení. To byl první důvod. Těmi dalšími byly vzdálenost od Prahy (90 km) a v té době velmi příznivé ceny bytů. O městě samotném jsem toho věděl jen velmi málo – severočeské město v blízkosti hnědouhelné pánve, které je známe výrobou bezešvých trubek a také zničeným ţivotním prostředím. Jak jsem po čase zjistil, těţba hnědého uhlí se na Chomutovsku prakticky zastavila, výroba světoznámých trubek zůstala zachována, i kdyţ ze tří výrobních hal zůstala v provozu jiţ jen jedna. A co se týče ţivotního prostředí, to se zde za posledních třináct let velmi zlepšilo. O historii města samotného jsem nevěděl prakticky nic. A tak kdyţ děti trochu povyrostly a začaly se mě ptát: „Tati, co je to za dům a proč ho postavili zrovna takhle?“ Nezbylo mi nic jiného, neţ si informace o městě a jeho dávné minulosti zjistit. Něco málo z toho, co jsem se za ta léta dozvěděl, uvádím v kapitole „Historie města Chomutov“. Protoţe jsme rodina katolíků, nejvíce ze všeho nás zajímala historie křesťanství v tomto městě. Z tohoto důvodu jsem si vybral jako téma své bakalářské práce sakrální architekturu v Chomutově. Cílem této práce je zmapování nejvýznamnějších církevních památek ve městě, jejich historie, vnější i vnitřní výzdoba. Společně se svými čtyřmi dětmi jsme procházeli jednotlivé kostely a hledali různé výtvarné, historické a architektonické zajímavosti, ale

10

i rozdíly mezi jednotlivými stavebními slohy. Ve své práci se také zabývám rekonstrukcemi jednotlivých kostelů, které zde proběhly v posledních letech a zda byly podle mého názoru zdařilé či nikoliv. Pokusím se ukázat, ţe i v tomto dějinami tak těţce zkoušeném městě lze i dnes nalézt architektonicky a výtvarně zajímavé objekty, které si dochovaly svou zvláštní, osobitou krásu. O spolupráci jsem poţádal místního katolického pana faráře Mgr. Aloise Hegera, který byl tak laskav a umoţnil mi přístup do archivu místní fary. A byl mi také velmi nápomocen svým odborným výkladem. Do své bakalářské práce jsem se snaţil zahrnout i názory a postřehy svých dětí – Patrika (14 let), Simony (11 let) a Davida (3,5 roků), které společně se mnou poznávaly historii a památky našeho města. Nejmladší člen naší rodiny – dcera Beáta (6 měsíců) si snad jednou přečte moji práci se stejným zaujetím, s jakým jsem ji já vytvářel.

3. Historie města Chomutov

2

Město Chomutov (německy Komotau) leţí na severozápadě Čech v Ústeckém kraji. Zaujímá plochu 29,26 km² a v současnosti zde ţije 50 422 obyvatel (22. největší město České republiky).

Obr. 1 - Městský znak

2

s vyuţitím knih: BINTEROVÁ, Zdena - Dějiny Chomutova, RAK, Petr – Chomutov 1252 – 2002, ZÁBRANSKÝ, František – Chomutov, historický průvodce a zajímavosti města.

11

Existují dva výklady vzniku názvu města Chomutov. První domněnka vychází z pojmenování poplatku, který se zde vybíral v podobě dnešního cla. Zatímco jinde bylo zvykem vybírat poplatky podle mnoţství a druhu zboţí, zde se vybíraly poplatky podle počtu koňských spřeţení – tedy podle počtu chomoutů. V tehdejší řeči ještě nebyla tak vţitá dvojhláska „ou“ zpravidla se říkalo „ú“. Poplatek se tudíţ nazýval chomútné. Podle druhého výkladu zde ţil vlastník dvora jménem Chomút. Byl zde tedy Chomútův dvůr, z kterého pak vznikl název města přidáním koncovky „ov“ k vlastnímu jménu Chomút. (ZÁBRANSKÝ, František – Chomutov, historický průvodce a zajímavosti města, s. 8) První zmínka o Chomutově pochází z 29. března 1252, tehdy Bedřich z Chomutova, syn Načeratcův, daroval městečko řádu německých rytířů. Mnoţství německých osadníků, kteří přicházeli na jejich panství tak dalo vzniknout českému dobovému úsloví „Všude lidé, v Chomutově Němci.“ Kdy přesně vzniklo na území dnešního Chomutova trvalé osídlení, se nedá přesně určit. Vedla tudy důleţitá obchodní cesta ze Saska do vnitrozemí Čech a je pochopitelné, ţe po obtíţném překonání Krušných hor si tehdejší kupci potřebovali někde odpočinout. Řád německých rytířů začal kolem roku 1252 budovat svoji komendu 3 s kostelem svaté Kateřiny (viz kapitola 2). Městečko bylo pravděpodobně v této době jiţ velmi jednoduše opevněno.

Obr. 2 - Rekonstrukce podoby komendy ve 14. století (autor J. Pachner)

3

Komenda – klášter rytířského řádu

12

Za Jana Lucemburského je Chomutov jiţ nazýván městem a dostal výsadu, ţe kaţdý, kdo navštíví trh ve městě, je osvobozen od placení mýtného na cestě z Přísečnice aţ do Loun. Potvrzuje to listina z 1. srpna 1335, vydaná králem Janem Lucemburským přímo v Chomutově. Vláda, kterou rytíři německého řádu nad Chomutovem vykonávali, byla královským privilegiem osvobozena od všeho vlivu zemských úředníků. Bezprostředním vládcem nad městem byl pak komtur. Ve městě byl roku 1330 jmenován první soudce a roku 1376 povolil zemský komtur Albrecht z Dubé a chomutovský komtur Mikuláš městu rychtářská práva. Roku 1396 udělil komtur městu pečeť se znakem.

Obr. 3 - Předpokládaná podoba Chomutova na počátku 15. století.(autor J. Pachner)

Němečtí rytíři drţeli chomutovské panství do roku 1411, kdy jim město po bitvě u Grunwaldu král Václav IV. odebral. Řád byl králem vykázán ze země a přišel o veškerý svůj majetek. V období husitských válek byl Chomutov jednou z katolických bašt. Před příchodem husitů přišel v roce 1418 první velký poţár města. Při svém taţení do severních Čech stanul Ţiţka před Chomutovem 16. března 1421. Po dvou dnech urputného boje bylo město dobyto a vypáleno. Města Louny, Kadaň a Slaný se raději vzdala, neţ by je postihl podobný osud. Husité většinu obyvatel zabili nebo upálili a

13

neušetřili ani ţeny. Zahynulo tak asi 2 200 lidí, zbylo jen několik ţen a dětí a 30 muţů, které husité nechali na ţivu, aby měl kdo pochovat mrtvé. Dne 2. srpna 1525 město vyhořelo a plameny neušetřily ani zámek, kde se nacházela velká část knihovny českého humanisty Bohuslava Hasištejnského.4 Město však neničily jen časté poţáry, ale také morové epidemie. Roku 1571 prodal Arcivévoda Ferdinand Tyrolský chomutovské panství Bohuslavu Felixovi z Lobkovic a Hasištejna. Za svého ţivota dosáhl Bohuslav Felix vysokých státních funkcí (1555 - hejtman v Dolní Luţici, 1570 - nejvyšší sudí Království českého, 1576 - nejvyšší komorník). Bohuslav Felix zemřel v roce 1583. Panství přešlo poté na jeho syna Bohuslava Jáchyma. Manţelka Bohuslava Jáchyma, Anna z Redernu, zemřela 28. 8. 1588 a byla pochována v kostele sv. Kateřiny. Bohuslav Jáchym zřejmě nemohl na svoji milovanou ţenu zapomenout, a proto se rozhodl opustit Chomutov, který mu ji stále připomínal. Vyměnil tedy celé své panství se svým příbuzným Jiřím Popelem z Lobkovic

5

za

panství Mladá Boleslav, Kosmonosy a hotovost 80 tisíc kop míšeňských. Nový majitel přinesl městu radikální změny. Jiří Popel, nejvyšší hofmistr Království českého, byl aţ fanatickým katolíkem a nemohl se proto smířit s myšlenkou, ţe většina jeho poddaných jsou protestanti. Pozval proto do města jezuity. Roku 1591 pro ně koupil sedm domů, zřídil kolej a předal jim farní kostel. Jejich nesmlouvavý postoj k protestantům a hlavně zákaz vyzvánění zvonů na pohřbech nekatolíků vyvolal 15. července 1591 povstání, při kterém byl dobyt zámek a zpustošena kolej jezuitů. Vzpoura však byla krutě potrestána při tzv. "krvavém soudu", uspořádaném 23. srpna 1591 na Červeném Hrádku. Dva z vůdců byli odsouzeni k smrti, několik dalších uvězněno a chomutovští byli zbaveni všech svých privilegií a museli odevzdat všechny

4

Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic (asi 1461, Hasištejn u Kadaně – 14. listopadu 1510 Hasištejn). Významný český humanistický básník, prozaik a cestovatel, příslušník jednoho z čelných českých šlechtických rodů, horlivý katolík, prelát, úředník a dvořan krále Vladislava II. Jagellonského. Podporoval vědu a umění. 5

Více v kapitole 4. 4. kostel sv. Ignáce

14

zbraně. Jezuitům museli nahradit všechny způsobené škody a znovu je slavnostně uvést do města. Jezuité zde pak zaloţili školu, která se brzy stala známou nejen u nás, ale i v sousedním Sasku. Svůj záměr povýšit tuto školu na universitu však Jiří Popel jiţ nestihl uskutečnit, protoţe upadl u císaře v nemilost. Byl zatčen, jeho majetek zkonfiskován a on sám byl odsouzen za velezradu. Pro město však znamenalo Popelovo odsouzení záchranu, protoţe císař vrátil Chomutovu roku 1594 všechna jeho předchozí privilegia. 24. července 1598 byl Chomutov postiţen ničivým poţárem, který jej téměř zcela zničil. Poţár vypukl na předměstí, kdyţ mladá sluţebná převařovala máslo. Zapomněla na ně, máslo překypělo do ohně a vzňalo se. Kdyţ sluţebná uviděla, co se stalo, pokusila se oheň uhasit. Pravděpodobně vylila dţber vody do ohně, jenţe rozpálené máslo se tak rozstříklo na všechny strany. Za chvíli uţ hořel celý dům. Sluţebná s velkými popáleninami vyběhla na ulici, kde omdlela. Následkem hlubokých popálenin později zemřela. V 11 hodin dopoledne jiţ hořelo 16 domů, v poledne bylo půl města v plamenech a oheň se dále rozšiřoval. Hašení poţáru nebylo pro silný vítr a velký ţár moţné a mimo to byli prakticky všichni obyvatelé na poli, proto zpočátku nebyl téměř nikdo, kdo by oheň hasil. Ve 14 hodin se zřítila městská věţ, zvony spadly dolů a ţárem se roztavily. Po 15. hodině začal oheň dohořívat. Shořel kostel, fara, škola, radnice, zámek, 7 pivovarských, řada sladovnických a 260 měšťanských domů a městské hradby. Ušetřen zůstal jen kostel sv. Kateřiny. Uchráněny zůstaly i tři děti, které se ukryly před poţárem ve sklepě domu na náměstí a celé tři hodiny se tak nacházely v samém srdci poţáru. Ztráty na ţivotech, kromě nebohé sluţebné, nebyly. Mnoho lidí však bylo popáleno a poraněno při hašení poţáru. Uhynul také skoro všechen dobytek a shořela většina vzácných listin, které byly uschovány v knihovně na zámku. (BINTEROVÁ, Zdena – Dějiny Chomutova, s. 28 – 29) Je zajímavé, ţe všechny budovy byly ve velmi krátkém čase znovu postaveny a začal se stavět protestantský kostel sv. Ducha, nazývaný téţ špitální (více v kapitole 4.5.). Po tomto posledním velkém poţáru se město usneslo opatřit ulice vnitřního města vydláţděnými vodními rigoly s mírným spádem ke středu a zajistit tak potřebnou vodu pro hašení případných dalších poţárů.

15

Počátkem 17. století začala královská komora uvaţovat o prodeji bývalého panství Jiřího Popela z Lobkovic. Jakmile se to městská rada v Chomutově doslechla, obrátila se na ni ihned s prosbou, zda by bylo městu dovoleno vykoupit se z poddanství. Prosbě bylo vyhověno, a tak se Chomutov stal svobodným královským městem, k němuţ patřilo ještě dalších 11 vesnic. Po odchodu jezuitů se katolíkům podařilo získat pro sebe špitální kostel, všechny ostatní kostely převzali protestanti.

Obr. 4 - Předpokládaná podoba Chomutova v roce 1613 (autor J. Pachner)

Kdyţ začalo v Čechách verbování do stavovské armády, poslali Chomutovští do Prahy 4 500 kop a otevřeně se tak zapojili do stavovského povstání. Za to pak museli po prohrané bitvě na Bílé hoře nést následky. Dne 10. 11. 1620 se Chomutov vzdal císaři. Roku 1628 působila ve městě protireformační komise, která dohlíţela na přestup obyvatel ke katolické víře. Ve skutečnosti šlo u obyvatel města ale jen o povrchní obrácení, protoţe si stejně doma nechali protestantské modlitební knihy a luteránské bible, které odmítli odevzdat. Ani ty nejpřísnější tresty a zabavování majetku nepřinutily některé měšťany k dobrovolnému vydání knih. Bylo dost i těch, kteří raději odešli pro svou víru do sousedního Saska. V průběhu třicetileté války Chomutov velmi trpěl. Pro svoji výhodnou polohu se dříve hospodářsky silné město stalo vyhledávaným místem pro formování a

16

vystrojování vojenských oddílů. 10. května 1639 švédští vojáci obsadili Chomutov a začalo drancování a násilí na obyvatelstvu. Obyvatelé uprchli v panice do lesů a Švédové zůstali v Chomutově plných 11 měsíců. Kdyţ uţ se zdálo, ţe utrpení Chomutovských dosáhlo vrcholu, vypukla ve městě roku 1640 morová epidemie. Válka skončila vestfálským mírem podepsaným 24. října 1648 a do Chomutova se začal pomalu vracet ţivot. Dne 20. září 1652 ve městě opět vypukl poţár. Nebyl sice tak ničivý jako ten v roce 1598, ale i přesto shořelo 22 domů, špitální kostel, lázeň, mlýn, část koleje a tři usedlosti. V roce 1661 získali jezuité staveniště pro svůj nový kostel sv. Ignáce (viz. kapitola 4.4.). Osmnácté století přineslo opět další války, které se bohuţel dotkly i Chomutova. Přišli sem postupně Sasové, Bavoři i Francouzi.

Obr. 5 - Předpokládaná podoba Chomutova kolem roku 1750 (autor J. Pachner)

Roku 1813 se Chomutov dostal přímo do středu válečného dění. Největší bitvy tohoto roku se totiţ odehrávaly v sousedním Sasku. Táhla tudy proto všechna vojska – rakouská, pruská, ruská a pak i francouzská. Dny 21. aţ 24. srpna 1813 se staly pro Chomutov obzvláště významné. V tyto dny přijeli totiţ do Chomutova postupně se svými štáby ruský car, pruský král a rakouský císař, aby se osobně zúčastnili porady o dalším společném postupu proti Napoleonovi. Následující dny však pro většinu 17

obyvatel znamenaly jen hlad, bídu a utrpení. Pole a zahrady byly po odchodu armád úplně zpustošeny. Armády spotřebovaly všechny místní zásoby potravin i krmiva pro zvířata. Teprve na konci roku se situace v Chomutově uklidnila.

Obr. 6 – Pohled na kostel sv. Kateřiny s komendou a městskou věž

Zásadní změnu znamenalo pro Chomutov rozhodnutí o stavbě ţeleznic. Měly se zde sbíhat celkem tři tratě. Jako první zahájila provoz v roce 1870 „c. k. soukromá Ústecko – teplická železnice“ a ve velmi krátké době nato i soukromá „Buštěhradská dráha“ a „c. k. Duchcovsko – podmokelská železnice“. První trať spojila Chomutov 8. října 1870 s Ústím, druhá roku 1874 s Prahou. Tato trať pak byla prodlouţena aţ do Chebu. Roku 1872 byl Chomutov spojen ţeleznicí také s městem Vejprty. Stavba této tratě byla vzhledem k horskému terénu technicky i fyzicky velmi náročná. Konec 19. století byl charakterizován rozvojem průmyslových podniků. Chomutov jiţ měl svůj nový městský pivovar, Gelinkova papírna (pozdější Dehtochema) zvyšovala výrobu. Místní ţelezárny v roce 1887 koupila německá firma Mannesmann z Remscheidu a ihned přikročili k přestavbě závodu na výrobu bezešvých trub. Po nejrůznějších zlepšovacích úpravách zde byla roku 1891 vyrobena první ocelová bezešvá trubka na světě tzv. poutnickým způsobem válcování, který znamenal zásadní zvrat v dosavadní výrobě.

18

Obr. 7 – Chomutovské náměstí v 19. století

V roce 1918 se Rakousko – Uhersko začalo hroutit. Národní výbor v Praze vydal 28. října 1918 zákon o zřízení samostatného státu Československa. Na konci listopadu 1918 začala československá armáda postupně obsazovat pohraniční oblasti. Přes všechny protesty byl Chomutov 9. prosince podle plánu obsazen. Vojsko se nikde nesetkalo s otevřeným odporem, i kdyţ reakce převáţně německého obyvatelstva nebyly vlídné. Počáteční roky nového státu byly v Chomutově dost těţké. Docházelo k předraţování potravin, přídělový systém nefungoval a zásobování vázlo. Největším problémem však byl nedostatek bytů, a to jak pro německé, tak i pro české obyvatelstvo. Na podzim roku 1919 vzniklo německé společenství pro výstavbu malobytů a rodinných domků pro méně majetné obyvatelstvo. V téţe době vzniklo i 1. české obecně prospěšné stavební a bytové druţstvo, které ovšem nemohlo počítat s dary od města nebo podniků, jako tomu bylo v případě německé společnosti. Díky těmto druţstvům se nedostatek bytů přece jen dařilo zmírnit. Po nacistickém převratu v Německu v roce 1933 se v Chomutově národnostní problémy značně přiostřily a postupně přerůstaly v tvrdé střety. Nejostřeji vystupovali

19

členové stran DNP

6

a DNSAP.7 V říjnu 1933 byla sice u nás činnost stran DNP a

NSDAP zrušena, ale místo nich se utvořila roku 1935 nová politická strana SdP – Sudetoněmecká strana 8 v čele s Konrádem Henleinem, která se hlásila celkem otevřeně k hitlerovskému nacismu. Ve volbách v roce 1935 se v Chomutově stala Henleinova strana nejsilnější. Nesnášenlivost Henleinovy strany vzrůstala a přibývalo přepadávání českých civilistů i českých vojáků ozbrojenými henleinovci. Mnoţilo se také vypovídání českých obyvatel z bytů v domech německých majitelů i výpovědí Čechů z německých podniků. Ve dnech 1. – 4. července 1938 se v Chomutově konala slavnost Svazu Němců v Čechách. Sešli se na ní všichni představitelé henleinovců k jednání, jemuţ předsedal přímo K. Henlein. Chomutov byl doslova zaplaven nadšenými německými davy, které vítaly K. Henleina, K. H. Franka,9 faráře Wehrenfenniga (předsedu Svazu Němců) a známé chomutovské osobnosti. 14. září po Hitlerovu projevu, který byl v podstatě domluveným pučem a který byl Němci v Chomutově nadšeně přijat, vzrůstal naopak mezi českým obyvatelstvem neklid. Mnoho z nich začalo město opouštět, vojáci se přemístili na hranice a vojenské

6

Německá nacionální strana (německy Deutsche Nationalpartei, DNP) byla politická strana na území prvorepublikového Československa, která reprezentovala část sudetoněmecké národnostní menšiny. Reprezentovala konzervativnější variantu nacionalismu, zacílenou na střední a vyšší vrstvy a intelektuály. V roce 1933 byla československými úřady zakázána. V roce 1935 byla sice znovu povolena, ale v parlamentních volbách v roce 1935 jiţ nekandidovala. 7

Německá národně socialistická strana dělnická (německy Deutsche nationalsozialistiche Arbeiterpartei, DNSAP) byla sudetoněmecká národně socialistická strana v Československu, úzce spolupracující s Hitlerovou NSDAP v Německu. Strana vznikla roku 1919. Strana neuznala začlenění Sudet do Československa ani existenci československého státu. 8

Sudetoněmecká strana (německy: Sudetendeutsche Partei, SdP) byla politická strana zaloţená 1. října 1933 Konradem Henleinem. Od listopadu 1937 vedení SdP koordinovalo svoji politiku s vedením NSDAP tak, aby došlo k oddělení Sudet od Československého státu a k integraci oblastí s převáţně německým obyvatelstvem s Německým státem. 9

Karl Hermann Frank (24. ledna 1898, Karlovy Vary – 22. května 1946, Praha) byl prvorepublikový politik, člen SdP (Sudetendeutsche Partei) a aktivní nacista. Po okupaci českých zemí a vytvoření Protektorátu Čechy a Morava působil jako státní tajemník Úřadu říšského protektora. V roce 1942 byl jmenován říšským ministrem pro Protektorát Čechy a Morava. V roce 1946 byl na základě rozsudku českého soudu popraven za válečné zločiny.

20

velitelství do válečného postavení. 15. září se na náměstí srotil mohutný dav k protistátní demonstraci a situace začala být kritická. Zaúčinkovalo však vyhlášení stanného práva a prohlášení, ţe jestli se dav nerozejde, bude se střílet. Vláda vydala zatykač na K. Henleina (ten uprchl do Německa) a vydala také příkaz k rozpuštění SdP. Dne 29. září 1938 byla podepsána v Mnichově dohoda postupující československé pohraniční území Německu. Ţivot české menšiny v Chomutově se stal prakticky neúnosným a Češi, i někteří Němci, kteří se nechtěli smířit s nacisty, začali Chomutov hromadně opouštět. Jejich evakuace skončila 10. října 1938. Do Chomutova dorazily první německé jednotky z Erfurtu v neděli 9. října a přes nevlídné počasí byly obyvatelstvem nadšeně vítány.

Obr.8 - Nacistické tanky na chomutovském náměstí

Henleinovci začali ihned plnit své dřívější výhrůţky a vyřizovat si účty se všemi, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Čechům, kteří zde z různých důvodů zůstali, nebylo přiznáno ţádné právo na národní existenci. Po obsazení pohraničí začaly také platit německé protiţidovské zákony. Ţidé byli vylučováni ze škol a úřadů, jejich podniky a obchody dostávaly nucenou správu a ani v Chomutově nebyli ušetřeni hrůz tzv.

21

„Křišťálové noci“.10 Šikanování Ţidů pokračovalo i v dalších dnech a měsících, aţ vyvrcholilo roku 1941 deportacemi do koncentračních táborů. Jinak se ale válka Chomutova příliš nedotkla. Téměř aţ do samého konce války bylo město ušetřeno velkých náletů. Od července 1944 sice docházelo k jednotlivým nouzovým a odlehčovacím shozům pum i nad Chomutovem, avšak skutečným cílem bombardování se stal Chomutov aţ 16. dubna 1945, kdy ve 3 hodiny ráno bylo na město shozeno přes 300 pum. Mnohem těţší nálet zaţil Chomutov o tři dny později ve 4 hodiny ráno. Jeho cílem bylo přerušení podkrušnohorských komunikací, coţ se také podařilo. Bylo svrţeno přes 3 000 těţkých bomb, zničeno nádraţí, citelně poškozena Poldina huť a zničena nebo poškozena řada obytných domů. Nálet si vyţádal i lidské ţivoty, hlavně mezi válečnými zajatci a vězni. Doprava byla pak téměř nemoţná, protoţe nad oblastí stále létali hloubkoví letci a ostřelovali vše, co se jim zdálo jen trochu podezřelé. (BINTEROVÁ, Zdena – Dějiny Chomutova, s. 78 - 79)

Obr. 9 – Pohled na město po bombardování v dubnu 1945 (BINTEROVÁ, Zdena – Dějiny Chomutova, s. 78) 10

Křišťálová noc je označení pro protiţidovský pogrom, který se odehrál v noci z 9. na 10. listopadu 1938 v Německu, Rakousku a v Sudetech. Během této noci bylo zabito podle nejčastějšího zmiňovaného údaje 91 Ţidů, ale některé prameny uvádějí daleko vyšší čísla. Po Křišťálové noci bylo okolo 30 000 Ţidů internováno v koncentračních táborech. Svůj název získala Křišťálová noc podle rozbitých výloh ţidovských obchodů. Vypáleny byly desítky synagog, včetně asi padesáti v českém pohraničí na územích, která byla několik týdnů před tím Mnichovskou dohodou připojena k Říši.

22

To uţ se však přiblíţil konec války. Město bylo doslova přeplněno uprchlíky z Říše, kteří sem utekli před postupující frontou, válečnými zajatci a lidmi nasazenými sem na práci. Podle rozkazu německého vojenského velitelství měl být Chomutov bráněn před postupujícími sovětskými vojáky. Protoţe 4. května 1945 večer odešly z Chomutova poslední pravidelné německé vojenské hlídky, nezůstal tak zde nikdo, kdo by město bránil. První sovětské jednotky projely Chomutovem ve večerních hodinách 8. května 1945. Nezdrţely se tu a pokračovaly dále k Praze. Ráno 9. května pak město obsadila jednotka 13. armády 1. ukrajinského frontu. 10. května 1945 bylo nařízeno všem zaměstnancům průmyslových, obecních a potravinářských podniků okamţitý nástup do práce. Největší potíţe v prvních dnech po skončení války způsobovalo zásobování a nedařilo se zcela zabránit drancování, kterého se dopouštěli hlavně propuštění zajatci. Do zajateckých táborů byly postupně přemísťovány německé rodiny a jejich byty byly dávány k dispozici českým obyvatelům. Němci pracovali na odklízení trosek, zprovozňování ţeleznice, v průmyslu i zemědělství. Díky obětavosti lidí mohly být jiţ v únoru 1946 v plném provozu dílny Československých drah i celá ţelezniční stanice a o měsíc později také hutě. Pak přišel únor 1948, který znamenal výrazný zvrat v celém poválečném Československu a s ním spojený nástup komunistických idejí k moci. Chomutov prošel od té doby řadou rekonstrukcí, některé jeho části zcela zmizely a místo starých domků vyrostly domy nové, které byly schopny pojmout desítky lidí. Zachováno zůstalo prakticky jenom historické náměstí a jeho nejbliţší okolí. I kdyţ aţ do roku 1975 existovaly plány na jeho odstranění. Rozvoj metalurgie, hornictví, energetiky ve městě a v jeho blízkém okolí si vyţadoval stále nové pracovní síly. Pro nově příchozí obyvatele města bylo potřeba

23

vybudovat další byty. Začaly se bourat některé vesnice, které musely ustoupit těţbě hnědého uhlí, a lidé z těchto obcí potřebovali nové domovy. Začátkem 60. let se proto začalo uvaţovat o panelové výstavbě, která byla tehdy oproti tradičním technologiím preferována. První velké chomutovské sídliště vzniklo v roce 1970 u bývalé Horní Vsi (dnešní Bezručově ulici). Výstavba pokračovala v 70. a 80. letech dále směrem k Jirkovu a vytvořila tzv. „pásové město“ pod svahy Krušných hor (sídliště Březenecká, Kamenná, Písečná a Zahradní). Tím došlo ke spojení Chomutova a Jirkova v jeden sídelní útvar. Chomutov, který měl v roce 1939 jen 33 475 obyvatel a jejichţ počet klesl v roce 1950 na pouhých 28 849, měl v roce 1970 jiţ 39 905 obyvatel. A podle posledního sčítání ţije v tomto městě přes 50 000 lidí.

Obr. 10 - Pohled na střed města v roce 2001 (Petr Rak – Chomutov 1252-2002, s. 161)

4. Nejvýznamnější sakrální památky na území města Do své bakalářské práce jsem si vybral pět dle mého názoru nejvýznamnějších kostelů. Na těchto stavbách se dá velmi dobře zdokumentovat historický vývoj města od jeho vzniku aţ po současnost. Za zamyšlení asi stojí, jak se chováme ke stavbám, které

24

naši předkové budovali po mnoho let nejen ke slávě Boţí, ale i k té své. Kolem většiny budov projde člověk s hlavou skloněnou, ale kdyţ ji na chvíli zvedneme, spatříme například dokonalé tvary klenby, která udrţí tíhu stropu i po více jak sedmi stoletích. Nemovitých památek se v Chomutově nedochovalo tolik jako například v sousední Kadani. Ovšem historické jádro města je natolik architektonicky významné, ţe bylo roku 1992 prohlášeno ministerstvem kultury za památkovou zónu. Je paradoxem, ţe ještě v 80. letech minulého století existovala tzv. velká varianta na likvidaci celé historické části města v souvislosti s těţbou uhlí. Naštěstí k tomu nedošlo, ovšem architektonický střed města byl i tak narušen likvidací starých domů a panelovou výstavbou. Nemovité památky jsou v památkové zóně reprezentovány čtyřmi kostely, zámkem (nynější radnicí), jezuitským klášterem, měšťanskými domy, zbytky městského opevnění a mnoha kamennými plastikami. (BINTEROVÁ Zdena - Dějiny Chomutova, s. 93)

4.1 Kostel svaté Kateřiny Kostel sv. Kateřiny se řadí mezi nejstarší raně gotické církevní stavby v Evropě. Tato nejvzácnější chomutovská stavba vyrostla v místech původně panského dvorce, který roku 1252 přešel do majetku řádu německých rytířů.

Tento církevní řád začal okamţitě s výstavbou své komendy. Kostel dokončený nejpozději roku 1281 je dokladem příchodu gotiky na naše území. Má však ještě několik pozdně románských prvků. Nejstarší částí celé stavby je příčná loď, jejíţ výstavba probíhala patrně jiţ ve 30. letech 13. století.

K čistě ranému gotickému slohu kostela byly na jeho stavbu pouţity pískovcové kvádry z drnovického pískovce. Z něj jsou vysekány také postranní sloupy, konzole, ţebroví a závěrné kameny, obloţení oken a dveří. Z pískovce byly i postranní náhrobky, které však byly odstraněny.

25

Kostel se stává součástí komendy, která je povaţována za nejlépe dochovaný hrad řádu německých rytířů v Čechách. Tento řád drţí hrad aţ do roku 1411, kdy přechází ve vlastnictví krále Václava IV. Za husitských válek je dobyt a vypálen vojsky Jana Ţiţky, neboť převáţně německé obyvatelstvo patřilo k odpůrcům husitů.

Obr. 11 - Znaky posledních majitelů chomutovského panství v kostele sv. Kateřiny (A) a kostele sv. Ignáce (B):

Lobkovicové (A, B)

Z Redenu (A)

Z Plavna (A)

Z Anhaltu (A)

Kolovratové (A)

Martinicové (B)

Roku 1488 za Beneše z Vietmile začíná přestavba objektu v renesanční zámek a kostel se stává zámeckou kaplí. Během těchto úprav byla přistavěna severní zeď, čímţ zanikla hlavní loď kostela. Z té byly vytvořeny dvě samostatné zámecké místnosti. Taktéţ byla odstraněna západní věţ a naopak přistavěny dvě oratoře. Za majitele Bohuslava Felixe Hasištejnského z Lobkovic dochází k nové výmalbě a do kaple je vestavěna krypta a provedena malířská výzdoba ve formě epitafu na severní stěně presbyteria erbovní výzdobou nad vítězným obloukem a okolo oratoří. Malá přístavba na jiţní straně kostela byla provedena v roce 1560. Na straně do náměstí ještě stávaly malé krámky. Protoţe však tyto krámky byly původcem poţáru v roce 1687, byly odstraněny. Později se města ujímá Jiří Popel z Lobkovic, který pokračuje v přestavbách a do Chomutova povolává jezuitský řád. Tento majitel je však později císařem Rudolfem II.

26

zatčen. Ve městě roku 1598 vypuká poţár,11 který prakticky celý zámek zničí. Po této tragédii se zachovají pouze přízemní klenuté prostory. V roce 1605 se město vykupuje z poddanství a stává se svobodným královským městem, čímţ začíná období přestavby zámku v radnici. Většina staveb poškozených poţárem je strţena. Po necelých sto letech kostel opět odolává ohni, jehoţ pozůstatky jsou na stěnách kostela k vidění dodnes ve formě zčernalého zdiva. Jezuité kostel spravují aţ do roku 1773, kdy dochází ke zrušení jejich řádu. Patentem císaře Josefa II. z 12. června 1782 byl kostel zrušen a odsvěcen. Město jej koupilo za 302 zlaté a od té doby se pouţíval jako obilní skladiště nebo úschovna kočárů. Z vnitřního zařízení se nic nedochovalo. Hlavní perlový oltář z roku 1281 byl prodán za 1000 zlatých. O postranních oltářích není nic známo. Části soch a obrazů zakoupili Lobkovicové, něco odnesli jezuité, a tak vnitřní vybavení je rozeseto porůznu ve světě. V kostele je i hrobka příslušníků řádu německých rytířů i světských majitelů. Byly tam i náhrobní desky a kameny. I kdyţ byly z kostela odstraněny, jsou popsány v pamětní knize. Jediná z desek se zachovala na radnici na tzv. „Mnišském dvorku“. Je to náhrobní deska Anny, zvané Bonuše, z Kamenné Hory, manţelky Beneše z Veitmíle. (ZÁBRANSKÝ, František – Chomutov, historický průvodce a zajímavosti města, s. 19 – 21) Kostel sv. Kateřiny je po rozsáhle rekonstrukci zpřístupněn od roku 2000 jako výstavní a koncertní sál Oblastního muzea. Vţdy na svátek svaté Kateřiny se zde koná bohosluţba. Chomutov se můţe pyšnit jednou z nejstarších církevních staveb v Čechách.

11

viz. s. 13

27

Obr. 12 – Současná podoba kostela sv. Kateřiny

Obr 13 – Zčernalé zbytky zdiva po požáru

Obr. 14 - Klenba

4.2 Kostel Nanebevzetí Panny Marie 4.2.1 Historie V chomutovské městské památkové zóně se nachází i děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie s městskou věţí. Ta je dominantou města, dalo by se říci, ţe je to symbol Chomutova. Jedná se o jeden z nejvýznamnějších pozdně gotických, renesančními prvky obohacený kostel v severních Čechách.

28

Na tomto místě však jiţ dříve stával polodřevěný kostel datovaný k roku 1290, jenţ slouţil obyvatelům města a kolem něhoţ se nacházel hřbitov. Stál trochu blíţe ke hradu a byl s ním spojen krytou dřevěnou chodbou. V průběhu 14. století byl ale tento objekt přestavěn. Z tohoto období pochází nejstarší část kostela Nanebevzetí Panny Marie (zdivo presbytáře a sakristie). Roku 1357 se stává kostelem farním. Během dobývání města husitskými vojsky v roce 1421 však byla tato svatyně poškozena, coţ také zapříčinilo její celkovou přestavbu. S pomocí rodu Veitmílů chomutovští měšťané dali postavit v letech 1539 – 1549 trojlodní pozdně gotický chrám halového tvaru. Stavitele chrámu se doposud nepodařilo zjistit. Hlavní závěrný kámen má písmena I H a letopočet 1594. Podle tvaru klenby a sloupoví existuje domněnka, ţe se jedná o stejného stavitele, který postavil kostel v sousedních Lounech. Kamenické práce na kostele prováděl mistr Josef Schreml, který v předsíni chrámu zanechal letopočet 1542. Označeny jsou také ještě další tři závěrné kameny. Na pravém je chomutovský znak, ve středním erb Veitmílů a levý kámen má podobu hlavy. Klenbu provedl mistr Jakub Hans roku 1539. Západní kruchta byla vestavěna roku 1542, jiţní tribuna pak 1585, coţ dokazuje znak Bohuslava Jáchyma Hasištejnského z Lobkovic a Anny z Redernu na arkýři tribuny. Samostatnou etapou byla přístavba dvojice kaplí k jiţnímu průčelí a nástupu na kruchtu.

Obr. 15 – Děkanský kostel s městskou věží

Obr. 16 – Hlavní barokní oltář

29

Stavba stojí na čtyřech sloupech, po dvou na kaţdé straně. Sloupy nesou ozdobné hlavice a klenbové ţebroví. To je vkleněné do šestibokého presbyteria. Vklenění je nepravidelné, protoţe původní presbyterium bylo v třicetileté válce zbořeno. Stávající presbyterium je z mladší doby a má jiţ styl renesanční. Při opravě totiţ nepřihlíţeli k původnímu gotickému stylu stavby. Jiţní strana chrámové lodi má kruchtu,12 která stojí na jónských sloupech. Také je renesančního stylu. Na její přední straně jsou dva znaky. V průběhu třicetileté války byla tato památka celkem třikrát vyloupena (roku 1632, 1639 a 1643) a většina vybavení byla odvezena či zničena. Polozbořená stavba byla opravena teprve aţ roku 1662, kdy se zároveň stala i kostelem děkanským. Přibliţně po sto letech opět zasahuje do jejího vývoje válečný konflikt (sedmiletá válka) a i tentokrát byl objekt vyloupen a značně poškozen. Stavba byla v 17. a 18. století několikrát opravována, mimo jiné i v roce 1699, kdy byl snesen západní štít. Tyto opravy zcela potlačily renesanční podobu kostela. Roku 1810 pak dochází ke zrušení hřbitova, který tento kostel obklopoval a na kterém se jiţ od 15. století nepohřbívalo. Při rekonstrukci, která proběhla v letech 1873-1874 nechal děkan opatřit chrám barevnými okny, tzv. vitráţemi. V únoru 1899 zasáhlo zdejší kraj ničivé zemětřesení. V jeho důsledku byly klenby a zdi kostela roztrţeny, opadala omítka. Protoţe hrozilo zřícení kostela, byl 11. února tohoto roku úředně uzavřen. Oprava se dlouho protahovala, a tak byl kostel znovu otevřen aţ v roce 1911. Místo něj byl vyuţíván kostel sv. Ignáce.

12

Kruchta – kostelní kůr (Slovník cizích slov)

30

Obr. 17 – Pohled na nejstarší část kostela - sakristii

V roce 1905 se uvaţovalo i o zboření děkanství a stavbě nového závěru na západní straně lodi, spojené s demolicí středověkého presbyteria. Záměr, při němţ mělo být rozšířeno úzké propojení s dnešním Husovým náměstím, se neuskutečnil. V letech 1909 aţ 1915 provedl architekt Jan Gerstl pseudorenesanční renovaci kostela. Při ní byl nově vyzděn západní štít a vyzdviţen nový krov nad trojlodím. Opravená stavba byla vysvěcena v srpnovou neděli roku 1915, právě v den svátku Nanebevzetí Panny Marie (15. srpna).

Obr. 18 – Návrh přestavby děkanského kostela z roku 1911 (autor J. Pachner)

31

V letech 1993-1998 byly opraveny omítky lodi a štítu, provedena nová elektroinstalace. Na původní velké pískovcové desky se poloţila nová mramorová dlaţba a provedly se další úpravy interiéru včetně vymalování. V březnu a dubnu 2000 byla provedena oprava narušené střešní krytiny z rezervních kusů na půdě kostela. V letech 2002 aţ 2005 byla střešní krytina několikrát poškozena vichřicí. Opravy jsou jen částečné, protoţe střešní jirčanská keramická krytina se jiţ nevyrábí a zásoby jiţ byly také vyčerpány. Řešením tak zůstává nutnost výměny celé krytiny, nejlépe za původní bobrovky. Pokud nedojde k urychlené opravě střešní krytiny, můţe dojít k nenahraditelným škodám na významných pozdně gotických klenbách. V roce 2004 musel být otlučen sokl v interiéru, neboť nevhodně poloţená mramorová dlaţba zamezuje úniku zemní vlhkosti spárami původní pískovcové dlaţby. Vlhkost se kumuluje do obvodového zdiva.

Obr. 19 - Stavební vývoj děkanského kostela (autor J. Pachner)

32

4.2.2 Interiér 13 Kostel je půdorysně i hmotově poměrně členitá stavba. Sestává z širokého obdélného síňového trojlodí. Na něj na východě navazuje obdélné presbyterium, ukončené třemi stranami osmiúhelníku. Mimo čelní stěny jsou jednotlivá nároţí a jiţní stěna členěny cihlovými opěráky. K severní stěně presbyteria přiléhá obdélná sakristie s pokladnicí v patře. Patro je přístupno niţší půlkruhovou schodišťovou věţí s vnitřním točitým schodištěm. Do jiţní boční lodi, stejně jako k západní stěně lodi je vloţena podklenutá tribuna. Hlavní trojloď je zaklenuta síťovou ţebrovou klenbou. Presbyterium je zaklenuto valenou klenbou. Sakristie je zaklenuta kříţovou klenbou bez ţeber. V kostele je dnes k vidění hlavní barokní oltář z roku 1723 (autor – J. K. Vetter) s pozdně gotickou sochou Madony. Oltář je zdoben celkem šesticí velkých volných soch, doprovázených v nástavci drobnými figurkami svatých. Dále jsou zde například barokní lavice, novogotické varhany na kůru od Schiffnera z Prahy z roku 1915, boční barokní oltáře sv. Anny, Panny Marie, sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého. Na západní kruchtě můţeme spatřit výjevy šestnácti světců (směrem od hlavního oltáře to jsou: sv. Václav, sv. Jan Nepomucký, sv. Vít, sv. Erasmus, sv. Eustach, sv. Diviš, sv. Markéta Antiochijská, sv. Pantaleon, sv. Barbora, sv. Kryštof, sv. Kateřina Alexandrijská, sv. Blaţej, sv. Jiljí, sv. Jiří, sv. Akátius a sv. Cyriak). Mezi sloupovím jsou sochy Petra a Pavla.

13

čerpáno z knihy: ZÁBRANSKÝ, František – Historický průvodce a zajímavosti města, s. 44 – 47

33

Obr. 20 – Síťová klenba v hlavní trojlodi

Obr. 21 – Jižní tribuna

Vlevo u hlavního oltáře je ve zdi náhrobní deska manţelů Fridricha († 1613) a Esther Collinových († 1622), zhotovená po roce 1630. Ţenský náhrobek v severní stěně z měkkého jemnozrnného pískovce z druhé poloviny 16. století patří Kateřině z Weitmile, rozené von Altenstein. Byla manţelkou Jana z Weitmile a zemřela 21. října 1512. Nákladem cechu mlynářského byl postaven pravý postranní oltář a nákladem cechu pekařského byl postaven levý postranní oltář.

Obr. 22 – Náhrobní deska manželů Fridrichových

34

Obr. 23 – Boční oltář sv. Anny

V zásadě se nedá vyloučit moţnost, ţe omítka interiéru presbyteria zakryla starší výmalby (středověké, renesanční nebo barokní). Výstupky lemující čela kleneb mohou patřit ke fragmentům staršího, pravděpodobně středověkého klenutí presbyteria. Tomu by odpovídal objev osekaných klenebních přípor sestupujících aţ k podlaze všech koutů stěn presbyteria, které byly objeveny při opravách omítek v roce 2004. Při stejných opravách bylo také objeveno zazděné úzké gotické okénko v západním průčelí. 14 Negativní byly zásahy, při kterých bylo z kostela odstraněno několik barokních lavic a snesena pozoruhodná kazatelna. Její zrestaurování a opětovné umístění do interiéru kostela by bylo více neţ ţádoucí, protoţe současné uloţení v prostoru půdy se rovná jejímu zániku. Velmi rychle by také mělo dojít k opravě kamenných partií na fasádě a náhrobků v presbyteriu. Okna kostela jsou po kompletní rekonstrukci z roku 2008 osazena zrestaurovanými vitráţemi. Boční severovýchodní a jihovýchodní dvojice oken je zdobena motivem „Zvěstování“. Severovýchodní okno je s motivem anděla a nápisem „Franz u. Teresia Kraus“, jihovýchodní s klečící a modlící se Pannou Marií a nápisem „Franz und Teresia Taud“. Severní okno je zdobeno motiv sv. Anny vyučující Pannu Marií a nápisem „Anna Beranek, geb. Balzer“. Východní okno v jiţní stěně je zdobeno obrazem korunování Panny Marie a nápisem „ Vincenz Graf Hyun“ s erbem. Západní okno v jiţní stěně je se sv. Floriánem a nápisem „Standgemeinde Komotau“ a znakem města. Kostel Nanebevzetí Panny Marie má zbytky barokního mobiliáře. Stále ještě zůstaly zachovány prvky okenních ostění, tvarované soklové, patrové a korunní římsy. Významné jsou i stříšky opěrných pilířů. Pro dataci kostela jsou významné jednotlivé detaily – heraldický sloupek nad vstupem do věţe, pod kruchtou jsou svorníky s městským znakem a veitmilovským znakem a také svorník s kamenickou značkou. Umělecky významné jsou znaky Jáchyma Hasištejnského z Lobkovic a Anny z Redernu na tzv. panské oratoři.

14

BERÁNEK, Jan, MACEK, Petr, PACHNER, Jaroslav – Průzkum středověké sakrální architektury v okrese Chomutov, Ústecký sborník historický 2001.

35

4.3 Kostel svaté Barbory Pozdně gotický kostel svaté Barbory ze závěru 15. století stojí nad původní vesnicí Horní Ves při staré zemské cestě vedoucí do Lipska (dnešní ulice Lipská). Stavitelem této památky byl pravděpodobně chomutovský mistr Andreas Günther, který je zde připomínán v letech 1518 aţ 1539 se svým příbuzným Hansem Güntherem z Horní Vsi – Oberdorfu. První tragédie postihla chrám jiţ roku 1584, kdy se krajem přehnala větrná smršť a ze stavby údajně zůstaly pouze základy a hromada sutin. Jiţ devět let poté však majitel panství Jiří Popel z Lobkovic rozhodl o výstavbě nového kostela společně s navazujícím klášterem, který zde ale nakonec nikdy neexistoval, neboť tento chomutovský pán o několik let později upadl v nemilost císaře Rudolfa II., byl zatčen a z velkolepého chrámu Páně bylo vystavěno jen presbyterium. Počátkem 17. století získává Horní Ves nového drţitele – Adama Hrzána z Harasova a je aţ do roku 1848 připojena k panství Červený Hrádek. V průběhu třicetileté války Švédové vyuţívali kostel jako pevnost, coţ tuto církevní stavbu poničilo natolik, ţe po tomto válečném konfliktu nechal Jan Adam Hrzán z Harasova roku 1667 nedostavěnou kostelní loď rozebrat a presbyterium opravit pro potřeby místní farnosti. Tím jsme přišli pravděpodobně o významný doklad pozdně gotického stavitelství v severních Čechách. Další pohromou pro objekt bylo období sedmileté války mezi roky 1757 aţ 1759, kdy budova opět slouţila jako pevnost, a to chrám poškodilo do té míry, ţe bylo rozhodnuto o jeho opuštění. Později byla gotická okna zčásti zazděna a z původně zamýšleného klášterního kostela se náhle stala hřbitovní kaple, kde byli mimo jiné roku 1813 pohřbeni padlí vojáci z taţení proti Napoleonovi. Proces devastace této pamětihodnosti byl pak dovršen rokem 1829, od kdy byla stavba vyuţívána jako skladiště prachu pro dělostřelecká kasárna. Změna k lepšímu nastává roku 1835, kdy kostel začíná být přestavován, hřbitov byl k roku 1838 zrušen a střecha později pokryta šindelem.

36

Obr. 24 - Pohled na nedostavěnou část kostela

Obr. 25 – Západní předsíň

Aţ do dvacátých let 20. století byl kostel stále v ţalostném stavu; jak dosvědčuje zápis z chomutovské kroniky z roku 1920: „Ţalostný pohled skýtá jiţ dlouhý čas kostelík svaté Barbory. Strop před zřícením, střecha jak síto, kůr hrozí zřícením.“ Roku 1923 (po kompletní rekonstrukci) byl svatostánek konečně opět otevřen a zároveň vysvěcen. Poslední větší zásah pak kostel prodělal uţ jen přístavbou západní předsíně ve 30. letech 20. století. V roce 1994 byla v rámci opravy střechy otevřena makovice na vrcholu věţe, dokumenty byly okopírovány, doplněny novými a znovu uloţeny do makovice. Od roku 1995 probíhá s přestávkami oprava věţe a hodin. Obvodové stěny kostela jsou tvořeny neomítaným lomovým zdivem. Omítky se uplatňují pouze na zazděném vítězném oblouku a na předsíních. Okna jsou hrotitá do poloviny zazděná oproti pozdně gotickému záměru. Okna včetně ostění byla instalována při novodobé rekonstrukci. Výplň tvoří vitráţe uchycené do kovových pásků. Zazděný je i vítězný oblouk a kazatelna, které se původně otevíraly do prostoru kostelní lodi. Ve stěnách věţe je řada klíčových střílen různých tvarů. Ve východní stěně věţe je do sakristie proraţeno obdélné okénko, jehoţ pískovcové ostění je na vnější straně zdobeno záclonovou profilací. Jde o jediné okno se záclonovým motivem zachované ve městě. Na opěrných pilířích je celá řada kamenických značek.

37

Kostel je tvořen pouze obdélným plochostropým presbyteriem, v závěru trojboce uzavřeným a obdélnou sakristií, která je zaklenuta kříţovou ţebrovou klenbou. Do jihozápadního kouta sakristie je vloţeno zděné kruhové schodiště, zpřístupňující horní podlaţí sakristie, původně snad věţe. Nad sakristií plynule navazuje valbová střecha, vrcholící osmibokým sanktusníkem s lucernou a cibulovou stříškou. Loď zamýšlené stavby nebyla nikdy dokončena. Mladší přístavky tvoří dvojice plochostropých předsíní. Schodiště do patra, kde snad měla být zřízena pokladnice, je točité, kamenné, se středovým vřetenem. U vřetene je kaţdý schod ozdoben vykrojením. Schodiště je osvětleno dvojicí oken. Podlaţí nad sakristií je v současnosti vysoký nezastropený prostor s průhledem do novodobého krovu. Tento prostor měl být původně nejspíše dvoupodlaţní, jak dokládá dvouúrovňové rozmístění nik obdélných a střílnových oken a také výstup ze schodiště, dnes mířící do volné prostory. Ve stěnách jsou zřetelné menší otvory po lešení, nikde se však nenacházejí jakékoli otvory pro předpokládané trámy stropu. Je otázkou, zda nebylo zamýšleno vloţení klenby. Nedokončené točité schodiště ústí přímo do podkroví. Prkenná podlaha je pouze nad presbyteriem. V podkroví je umístěna dvojice zvonů - novodobý z roku 1843, odlitý J. Pitschmannem z Chomutova a renesanční z roku 1578 s reliéfy Ukřiţování s dosud neidentifikovaným světcem. Krov kostela zřejmě pochází z poslední opravy v roce 1923. Objekt je příkladem nedokončeného záměru rozměrné pozdně gotické stavby, která svou rozlehlostí a rozměry přesáhla moţnosti a význam lokality. Tato skutečnost je pravděpodobně jedním z hlavních důvodů, proč zůstala nedokončena.

Obr. 26 – Půdorys kostela sv. Barbory (autor J. Pachner)

38

V interiéru svatostánku se dnes nachází hlavní raně barokní oltář pocházející z druhé poloviny 17. století zdobený obrazem svaté Barbory, signovaný Hansem Gamlinckem (1755) a sochami apoštolů svatého Jana a Petra z období kolem roku 1520. Dále je zde k vidění boční barokní oltář svaté Anny s obrazem svaté Anny, signovaný „F. Köhler (1856)“. Na severní stěně kněţiště je nástěnná malba Poslední večeře, signovaná „Hennlich 1938“. V roce 2011 byla provedena kompletní rekonstrukce vitráţí.

Obr. 27 - Rekonstrukce vitráží

Obr. 28 a 29 – Současný stav vitráží po obnově

4.4 Kostel svatého Ignáce Bývalý jezuitský kostel svatého Ignáce je raně barokní stavbou bazilikového typu s dvou věţovým průčelím postavenou v letech 1663-1668. Základ kostelu dal Jiří Popel z Lobkovic. Chtěl vybudovat univerzitní kostel. Přilehlé budovy kláštera a bývalého jezuitského gymnázia měly být univerzitními budovami. Jiří Popel z Lobkovic, katolík a odchovanec jezuitů, měl smělé cíle při výstavbě Chomutova. K jejich realizaci si zvolil církevní cestu. Proto povolal do města jezuitský řád a zaloţil jejich klášter. Dokonce dostal svolení od císaře Rudolfa II. ke stavbě univerzity. Souhlas dal i samotný papeţ.

39

Obr. 30 – Pohled z náměstí na průčelí kostela sv. Ignáce

4.4.1 Historie jezuitského areálu 15 14. února 1589 přišli první dva rektoři řádu, které uvedl Klaudius Aquaviva a Jiří Popel z Lobkovic. Společně vyhledali místo. Dostavil se i tvůrce stavebních plánů páter Martin Bastl. 14. srpna 1590 dcery Jiřího Popela Eva a Marie poloţily základní kámen této jednolodní stavby s trojicí bočních kaplí po obou stranách. Pro tuto stavbu bylo vykoupeno 14 měšťanských domů. Nejdříve byl postaven klášter, pak gymnázium a naposled kostel. S budováním měli jezuité velké nesnáze. Protestanté nesouhlasili se stavbou a své výhruţky naplnili. Sotva se klášter dostavěl, byl zpustošen a rozbit. 14. července 1591 nekatolíci zařízení rozbili a knihy vyházeli do Chomutovky. Při poţáru 24. července 1598 jezuitům shořelo všechno vnitřní vybavení. A jakmile budovy znovu opravili, byli 1. června 1618 z Chomutova vyhnáni na příkaz direktoria.16 Budovy převzali evangelíci a dočasně 15

čerpáno z knihy: VALEŠ, Vladimír - Historie jezuitského areálu v Chomutově, s. 105 - 112

16

Direktorium - 1. orgán českých stavů vytvořený 26. 6. 1609. Sestával z 30 placených direktorů, správců a radů. Direktorium tvořilo prozatímní vládu s právem svolávat zemskou pohotovost a stavovské sjezdy. Direktorium obnoveno 24. 5. 1618 na sjezdu defenzorů (opět 30 osob), předseda Václav Vilém z Roupova. Direktorium svolalo do Prahy 8. 7. 1619 generální sněm, uzavřelo konfederaci stavů zemí

40

v nich zřídili školy. Brzy po bitvě na Bílé hoře se však jezuité do Chomutova vracejí a dostavují kostel. Po dobu třicetileté války zůstal kostel rozestavěn. Teprve v roce 1668 byla stavba dokončena. Na dostavbě se podílel známý italský stavitel Carlo Lurago.17 Na svátek zakladatele řádu svatého Ignáce z Loyoly (31. července 1668) byl tehdejším praţským arcibiskupem Matoušem Ferdinandem Sobkem z Bilenberka tento sakrální objekt vysvěcen. Takzvané druhé patrocinium (tedy vysvěcení oltářního zařízení) se konalo o tři roky později. Činnosti jezuitů v Chomutově byla nepříjemná jak evangelíkům, tak i šlechtě a měšťanům. V klášterních budovách bylo ubytováno a zdarma se učilo přes sto nadaných hochů nejen z blízkého okolí. Ti se stávali nebezpečnou konkurencí pro bohaté, ale často na duchu chudé synky místních zbohatlíků. Jezuité měli na výchovu a vzdělání nadaných ţáků příjmy ze svých patronátních kostelů a štědrých darů českých měšťanů. Vyučovalo se latinsky. Výchova probíhala v jezuitském duchu. Přes všechny nepříjemnosti, které jezuité městu v různých údobích způsobili, jejich zásluhy o rozvoj školství v Chomutově jsou nepopiratelné. Vychovali řadu budoucích odborníků v mnoha různých vědních oborech. K jejich ţákům patřil například chomutovský rodák, historik F. Pubička18, botanik J. Knaf, František Josef Gerstner, zakladatel vysokého učení technického v Praze, Franz Koruny české a Rakouska a na zemském sněmu v srpnu 1619 se vyslovilo pro sesazení Ferdinanda II. a zvolení Fridricha Falckého. Po jeho korunovací činnost direktoria ukončena. 17

Carlo Lurago také Loragho, Luraghi, Luragho (1615 Pellio Superiore, v oblasti jezera Como – 22. října 1684 Pasov) byl italský barokní architekt a sochař, který pracoval hlavně v Čechách, v Rakousku a Bavorsku. Jeden z nejvýznamnějších architektů českého a praţského baroka. Pocházel z rozvětvené umělecké rodiny, roku 1638 ve věku 23 let přišel do Prahy a pracoval zejména pro jezuitský řád. Mezi jeho nejvýznamnější stavby v Praze patří Klementinum a přestavba kostela sv. Salvátora, jezuitská kolej na Malé Straně, kostel sv. Ignáce a kolej na Karlově náměstí. Dále stavěl kostely v Náchodě, Březnici, Klatovech, Sv. Janu pod Skalou, na Svaté Hoře u Příbrami a v Klášterci nad Ohří. Přestavěl kostel v Chomutově, zámek v Náchodě, v Novém Městě nad Metují a zámek Humprecht u Sobotky. Kromě toho stavěl ve Slezsku, v Rakousku (poutní kostel Maria Taferl) a přestavěl dóm v Pasově. Zdroj: P. Toman Slovník československých výtvarných umělců. Praha 1927 18

František Pubička (19. 8. 1722, Chomutov - 5. 6. 1807, Praha) - český historik a českými stavy jmenovaný historiograf Českého království, vstoupil v roce 1738 do Tovaryšstva Jeţíšova a po studiích učil na jezuitských řádových kolejích řečtinu, rétoriku a gramatiku. V roce 1773 po zrušení jezuitského řádu Marií Terezií se Pubička stal světským knězem. 1785 získal doktorát filosofie na praţské universitě a rok poté zde byl zvolen děkanem. Roku 1767 byl českými stavy jmenován oficiálním historiografem

41

Kreibich, meteorolog a kartograf, autor podrobných map všech krajů v Čechách a velké mapy severních Čech. Moc a vliv jezuitského řádu neustále stoupal, aţ začal ohroţovat i moc panovníků. Papeţ Kliment XIV. nakonec 21. července 1773 jezuitský řád zrušil a umoţnil světským vládám rozhodnout o jeho majetku. Dne 14. října 1773 přijela do Chomutova na základě dekretu císaře Josefa II. úřední komise, která měla za úkol zrušení jezuitské koleje. V 9 hodin ráno vešla komise do jezuitského kláštera, zamkla za sebou dveře a shromáţdila členy řádu do jedné místnosti. Členům řádu byl přečten dekret o zrušení, potom byli zproštěni řádových slibů. Kněţím bylo zakázáno slouţit mše a vést kázání s okamţitou platností. Klíče od kostela převzal chomutovský děkan. Kaţdý člen řádu při jeho zrušení obdrţel sto zlatých odbytného a na oblečení dalších 48 zlatých. Ostatní majetek byl zabaven. Budovy byly rozděleny do tří skupin. Z kláštera byly zřízeny kasárna pro vojsko a 1. května 1775 se v nich ubytován prapor polních myslivců. Gymnázium se stalo samostatnou školou. Kostel převzali patronátně čeští stavové. Na ţádost městské rady byl kostel znovu otevřen roku 1788. V roce 1810 při velké peněţní reformě na rozkaz císaře Františka I. byl kostelu zabaven chrámový stříbrný poklad a rozprodán v draţbě. 10. července 1826 kostel poškodil blesk. Od roku 1899 do roku 1915 kostel svatého Ignáce nahrazoval děkanský kostel, ve kterém se prováděly opravy po zemětřesení. Od roku 1915 se kostel jiţ velmi málo pouţíval k církevním obřadům, a proto jej nechala církev po roce 1945 odsvětit.

české provincie, pověřeným napsat dějiny Českého království. Ty pojal velmi obšírně a nazval je Chronologische Geschichte Böhmens unter den Slaven (6 dílů v 10 svazcích). Přes četné formální nedostatky šlo o první vědecké syntetické zpracování českých dějin. – zdroj: Kutnar F. - Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví, I., Praha 1973

42

Obr. 31 – Západní část kostela před rekonstrukcí

Obr. 32 – Poškozený obraz na hlavním oltáři (1973)

Po únoru 1948 jiţ svatostánek neslouţil ani vojsku, ani obyvatelstvu, coţ z něj udělalo velice snadný cíl vandalů. Změna nastala aţ v polovině 60. let 20. století, kdy se objevuje několik návrhů na obnovu jezuitského areálu, a později skutečně dochází k rekonstrukci, jeţ byla dokončena v roce 2002. Značně zdevastovaný jezuitský areál slouţí po kompletní rekonstrukci kulturním účelům, sídlí zde okresní muzeum a Středisko knihovnických a kulturních sluţeb. Kostel sv. Ignáce byl opraven a nyní slouţí výstavám a koncertům. K svátku sv. Ignáce 31. července 2001 zde slouţil mši litoměřický biskup ThDr. Josef Koukl, který při této příleţitosti znovu vysvětil kostel. Bohosluţby k tomuto svátku se slouţily jiţ několikrát předtím v průběhu rekonstrukce, kdy hlavní loď „zdobilo“ ještě lešení. V září následujícího roku zde byla první církevní svatba.

43

4.4.2 Vnitřní výzdoba kostela Vchod kostela, jako předsunutý portál, nese pět soch. Nejvýše je socha Matky Boţí, po levé straně je socha Ignáce z Loyoly.19 Po pravé straně je pak František Xaverský. Sochy jsou pravděpodobně dílem černovického sochaře Ambroţe Lorence, přestoţe mají všechny znaky Brokoffova stylu.20 Dvě niţší sochy sv. Jiřího a sv. Floriána jsou dílem chomutovského mistra a byl na ně pouţit místní pískovec. Sochy byly osazeny nad vchod kostela ve dnech 19. – 21. července 1665. Interiér kostela působí majestátně, ostatně jako všechny barokní kostely. Vnitřní zařízení bylo postupem času natolik zničeno, ţe dnes můţeme vybavení kostela (aţ na několik výjimek - kazatelnu ze závěru 17. století a především velice kvalitní štukatérskou výzdobu) jen popisovat a není moţné obrazy ani ostatní sakrální předměty vystavit jako uměleckou památku. Na hlavním barokním oltáři z let 1670 - 1680 byl obraz Ignáce z Loyoly od praţského malíře Kadlera.21 Obraz Boha Otce s anděly pochází od Florenťana

19

Svatý Ignác z Loyoly, rodným jménem Íñigo López de Loyola (24. prosince 1491– 31. července 1556), byl duchovním otcem a spoluzakladatelem Tovaryšstva Jeţíšova (jezuitů) a jeden z největších křesťanských mystiků. Vyvinul téţ metodu duchovních cvičení – exercicií, které mají slouţit k očistě ducha. 15. srpna 1534 on a jeho šest společníků v Montmartre zaloţili Societas Jesu – s úmyslem vést sociální a misionářskou činnost v Jeruzalémě, nebo bez otázek jít tam, kam je papeţ pošle. Nový řád představoval zvláštní a unikátní spojení mystiky a vojenské kázně, jedním z hlavních příkazů byl příkaz poslušnosti nadřízenému, přičemţ celý řád měl být cele podřízen a plně ke sluţbám papeţi. V roce 1609 byl blahoslaven a v roce 1622 svatořečen. – zdroj: Velká kniha o svatých. 20

Jan Brokoff (také Johann Brokoff, často téţ Brokof (1652 Spišská Sobota - 1718 Praha) byl barokní sochař a řezbář německého původu narozen na Slovensku, který později pracoval a ţil v Čechách. Jeho synové Michal Jan Josef Brokoff a Ferdinand Maxmilián Brokoff byli téţ sochaři. Jan Brokoff své rané práce vytvářel samostatně, na pozdějších dílech spolupracovali i jeho synové. Mezi nejznámější díla Jana Brokoffa a také dílo, které jej v Praze záhy po vzniku proslavilo, patří bronzová socha svatého Jana Nepomuckého na Karlově mostě (1683). Tu, respektive dřevěnou sochu, podle které se bronzová socha v Norimberku odlévala, ovšem Jan Brokoff provedl podle drobného terakotového modelu od vídeňského sochaře Matthiase Rauchmillera z roku 1681. Brokoff tuto drobnou sošku pouze dosti mechanicky převedl do ţivotní velikosti. Dřevěná socha je dnes umístěna na hlavním oltáři praţského kostela svatého Jana Nepomuckého Na Skalce. 21

Vilém (Wilhelm) Kandler se narodil 28. 2. 1816 v Chrastavě a zemřel 18. 5. 1896 v Praze. První seznámení s malířstvím Vilémovi poskytl jeho otec Michal, venkovský malíř (+1837) a později učitel kreslířské školy v Ţatci. Vilém vstoupil v roce 1830 na malířskou akademii v Praze k prof. Waldherrovi. S malířem Lhotou kopírovali obrazy na hradě Karlštejně a s ním také realizoval Führichovu kříţovou cestu na Petříně (spolu s mnichovskými malíři J. B. Müllerovem a J. Holzmaierem). Dále to byly opět podle Führicha realizace fresek v kapli archanděla Rafaela v ústavu slepců na Klárově. Velkou

44

Lomfranca, představitele tehdejší italské školy. Hlavní a Mariánský oltář byly věrnou napodobeninou mramoru. Zajímavý osud měla soška Marie, která pocházela z 15. století. Byla několikrát odcizena a naposled byla vrácena roku 1669 chomutovským nájemcem cla Pachmanem ze Saska. Do Saska byla zavlečena za třicetileté války. Nyní je součástí inventáře muzea. Obraz Ecce homo (česky Ejhle člověk) byl probodnut pruským vojákem v sedmileté válce. Na pravé straně bylo stříbrem zdobené relikvium mučedníka Viktora, jehoţ pozůstatky z římských katakomb přivezl kardinál Salerno v roce 1725. Na podstavcích stojí dvojsloupy, které nesou bohatou římsovou výzdobou zdí a stropu. Nad postranními kaplemi jsou galerie a kůry. V hrobce pod kostelem bylo uloţeno 80 příslušníků jezuitského řádu a kominík, jenţ chtěl hrobku vyloupit. Spustil se do ní větrací šachtou, ale zpět uţ se nedokázal dostat. Zahynul hladem a ţízní a proud vzduch jeho ostatky vysušil tak, jako byly vysušeny ostatky všech pochovaných. V druhé postranní hrobce byly pozůstatky Jana Adama z Harasova, královského místodrţícího v Čechách, který zemřel roku 1681. Protoţe vandalové (nebo spíše zloději) poškodili část hrobky, přestal správně působit větrací systém, došlo k poškození pozůstatků pochovaných. Proto bylo nutné tyto ostatky přemístit na chomutovský městský hřbitov.

Obr. 33 – Štuková výzdoba stropu

Obr. 34 – Hlavní oltář s nedokončeným obrazem

zakázkou byla výzdoba zámku v Zákupech. Od konce 50. let 19. století se Kandler věnoval téměř výhradně malbě oltářních obrazů, kterých namaloval několik desítek.

45

4.5. Kostel svatého Ducha Kostel svatého Ducha, dříve téţ nazývaný špitální – tento název souvisí se stavbou špitálu v roce 1382. Původní nevelký kostelík totiţ slouţil nemocným v místním špitále. Při velkém poţáru v roce 1598 22 shořel do základu. Na jeho spáleništi si postavili nový kostelík evangelíci, kteří zde zůstali aţ do roku 1621. Poté slouţil kostel znovu místnímu špitálu. Kostel značně utrpěl za třicetileté války, hlavně díky své nechráněné poloze na předměstí. Dne 2. září 1638 vyhořel a následně ho nechal cech provazníků obnovit. 20. září 1642 byl kostel Švédy vyloupen a znovu vypálen. Opětovně od základu postaven roku 1677. V roce 1774 vyhořel opět, v letech 1778-81 následovala kompletní přestavba v pozdně barokním slohu a v roce 1781 byl znovu slavnostně vysvěcen.

Obr. 35 – Podoba kostela kolem roku 1970

Obr. 36 – Historická podoba hlavního oltáře

Vnitřní zařízení je vesměs barokní a rokokové. Hlavní oltář je pozdně barokní se samostatně komponovaným centrálním obrazem v bohatém rokokovém rámu.

22

viz. s. 13

46

Roku 1967 byly zbořeny zbytky špitálu při kostele. Od roku 1950 uţívá kostel pravoslavná církev, od 5. února 2003 je v jejím majetku. Opravy probíhaly v 70. letech 20. století a v roce 2000 v interiéru. V roce 2003 byla opravena střecha a omítka poloviny vnějšího pláště.

Obr. 37 – Pohled na přední opravenou část kostela

Obr. 38 – Pravoslavný oltář v současnosti

5. Nedochované sakrální památky Chomutovský okres přišel v letech 1917 – 1989 minimálně o 47 církevních objektů – 29 kostelů (viz. Tabulka), 11 kaplí a 7 far. Skutečný počet však bude asi podstatně vyšší. V bývalém okrese Chomutov stojí v současnosti 56 kostelů, z toho je 41 na vesnicích a 15 ve městech. 23

5.1 Evangelický kostel Josef II. svým tolerančním patentem z roku 1781 povolil evangelické vyznání, aby řemeslnickým mistrům a jiným odborníkům přicházejícím z protestantských zemí, bylo zaručeno, ţe nebudou pro své náboţenství pronásledováni. Trvalo ještě nějakou dobu, neţ došlo v Chomutově opět k nárůstu počtu evangelíků vymýcených protireformací. 23

LAURENČÍKOVÁ Markéta, GAŢA Jan – Zaniklé kostely na Chomutovsku po roce 1945, s. 43

47

První novodobá evangelická bohosluţba se konala aţ 4. března 1849 v pronajaté místnosti. Od 15. května 1857 probíhaly bohosluţby ve vysvěcené modlitebně a od roku 1899 se jiţ evangelíci scházeli v nově postaveném kostelíku u vchodu do městského parku. Novogotický kostel byl stavěn v letech 1896 -99. Stavba byla jednolodní s obdélnou síňovou lodí a pravoúhlým presbytářem, hranolovou věţí (v přízemí čtyřbokou a horní části osmibokou s jehlancovou střechou), která stála před hlavním průčelím. Hudební kruchtu doplňovaly novogotické varhany z doby kolem roku 1900. Vnější stěny byly členěny pilastry.24 V roce 1972 byl evangelický kostel zbořen, musel totiţ ustoupit výstavbě nového městského bazénu. Tento kostel patřil do roku 1945 Německé evangelické církvi augsburského vyznání v Československu, které byla na základě Benešových dekretů po nuceném vysídlení Němců zlikvidována. Některé kostely této církve zůstaly zachovány a slouţí dodnes bohosluţebným účelům českým evangelickým církvím (např. Jihlava, Krnov, Praha, Ostrava a další). Bohuţel, chomutovský kostel takové štěstí neměl a zařadil se tak k řadě dalších evangelických kostelů, které byly po válce srovnány se zemí (např. Český Bor, Aš, Prostřední Lánov, Holčovice, Křišťanovice, Teplice Trnovany, Vejprty a řada dalších).

Obr. 39 – Interiér kostela

Obr 40 – Evangelický kostel (1945)

24

Pilastr - je reliéfní plastický architektonický prvek klasické řádové architektury, který napodobuje sloup, má však pouze dekorativní účel. Vystupuje ze stěny a je opatřen patkou a hlavicí.

48

Obr. 41 – Odstřel kostela v roce 1972 (autor Mgr. J. Sajner)

5.2 Židovská synagoga Honosná

stavba

v novorománském

slohu

stávala

na

území

dnešních

ulicích Mostecká a Karla Buriana nedaleko historického jádra. Postavena byla roku 1876, vypálena byla v průběhu tzv. křišťálové noci v listopadu 1938 a v dubnu 1939 strţena. Dnes ji na místě, kde kdysi stávala, jiţ nic nepřipomíná.

49

Obr. 42 – Průčelí židovské synagogy

5.3 Seznam zbořených kostelů na Chomutovsku po roce 1945 Obec

Farnost

Zasvěcení

Bečov

Blatno

Boleboř

25

UPO

Likvidace

Důvod

Panny Marie Sněţné

*

1964?

?

Boleboř

sv. Mikuláše

*

1947 – 59

TS

Březenec

Jirkov

sv. Linharta

1982

1982

silnice

Bystřice

Prunéřov

Narození Panny Marie

1970

po 1980

těţba

Čachovice

Čachovice

sv. Václava

1970

po 1970

těţba

Dolany

Dolany

sv. Kateřiny

1964

1967?

zátop

Dolina

Přísečnice

sv. Františka Serafínského

1972

po 1974

zátop?

Hora Sv. Šebestiána

Hora Sv. Šebestiána

sv. Šebestiána

**

1967

TS

Hrušovany

Hrušovany

sv. Bartoloměje

1964

1966?

?

Chomutov

Chomutov

evangelický

*

1972

lázně

Jirkov

Jirkov

sv. Anny

*

1966

TS?

Jirkov

Jirkov

evangelický

*

po 1980

?

25

LAURENČÍKOVÁ Markéta, GAŢA Jan – Zaniklé kostely na Chomutovsku po roce 1945, str. 4

50

Kojetín

Radonice

sv. Bartoloměje

Kralupy u Chomutova

Kralupy u Chomutova

Krbice

**

po 1965

?

sv. Jakuba Staršího

1970

1975 – 77

těţba

Krbice

Všech svatých

1985

1987

těţba

Kundratice

Nové Sedlo n. B.

Jména Panny Marie

*

po 1974

těţba

Lomazice

Dolany

sv. Máří Magdaleny

1964

1967?

zátop

Loučná

Loučná

Obrácení sv. Pavla

1980

1981

TS

Nová Ves

Hora Sv. Šebestiána

Nanebevzetí Panny Marie

**

1967

TS

Nové Sedlo nad Bílinou

Nové Sedlo nad Bílinou

sv. Petra a Pavla

1969

1972?

těţba

Petlery

Klášterec nad Ohří

sv. Josefa

*

1970?

?

Prunéřov

Prunéřov

sv. Petra a Pavla

*

1962 – 66

těţba

Přísečnice

Přísečnice

Nanebevzetí Panny Marie

1972

1974?

zátop

Přísečnice

Přísečnice

sv. Mikuláše

*

1963

silnice

Račice

Kralupy u Chom.

sv. Vavřince a Štěpána

1987

1981?

těţba

Rašovice

Rašovice

sv. Anny

**

po 1967

?

Rusová

Rusová

sv. Martina

*

1971

zátop

Tušimice

Tušimice

sv. Archanděla Michaela

1970

1972?

těţba

Vejprty

Vejprty

evangelický

*

?

?

Legenda k tabulce: zátop – zátopová oblast

UPO – upuštěno od památkové ochrany

těţba – hnědouhelná těţba

* kostely neevidované v seznamu památek

? – nezjištěné důvody

TS – špatný technický stav

** kostely, u kterých bylo upuštěno od památkové ochrany

51

6. Didaktická část O tom, jak vyuţít svou bakalářskou práci v praxi, jsem přemýšlel velmi dlouho. Chtěl jsem vědět, jestli to, co píši, je dostatečně zajímavé a poučné nejen pro mé nejbliţší, ale i pro někoho jiného. Náhoda či štěstí, říkejme tomu jakkoliv, mě přivedly k paní učitelce výtvarné výchovy na základní škole, kterou navštěvuje můj nejstarší syn. Paní učitelka chtěla při své hodině po dětech, aby podle fotografií nakreslily obrázky z historického jádra našeho města. Můj syn se zmínil o tom, ţe já zrovna pracuji na bakalářské práci a zpracovávám podobné téma a ţe mám proto doma spoustu materiálů týkajících se dochovaných historických budov v Chomutově. Odpoledne ještě tentýţ den mě paní učitelka telefonicky kontaktovala a poţádala mě, jestli bych nemohl pro děti ze sedmých tříd udělat malou přednášku o historii města spojenou s návštěvou některých významných míst. Napadlo mě poţádat místního pana faráře o otevření kostelů v blízkosti náměstí. Ten mi ochotně zajistil vstup do kostelů Nanebevzetí Panny Marie, sv. Kateřiny a sv. Ignáce. Před samotným začátkem mého výkladu jsem si stanovil základní didaktické úkoly, tedy čeho chci při svém výkladu docílit a co očekávám od samotných dětí.

Didaktické úkoly: 1. Seznámit děti s historií našeho města a jednotlivých kostelů. 2. Zjistit, co je nejvíce zaujalo při výkladu. 3. Zadat dětem praktické úkoly (kresba, hledání zajímavých míst atd.). 4. Vyhodnocení (reflexe, sebereflexe).

Navštívili jsme tedy společně s paní učitelkou a asi třiceti ţáky tyto tři výše zmiňované kostely. V kaţdém z nich jsem jim představil krátkou historii dané stavby a

52

upozornil na několik zajímavostí z architektury a výtvarného umění. Naše společná „procházka historií“ nakonec trvala téměř čtyři hodiny. Při cestě zpátky do školy jsem se dětí ptal, jestli dnešní odpoledne pro ně bylo alespoň trochu zábavné a poučné. V podstatě se daly odpovědi rozdělit do tří skupin. Do té první skupiny bych zařadil převáţně starší chlapce, které to nezajímalo, při výkladu absolutně nedávali pozor. Podle paní učitelky se to dalo čekat, neboť se jednalo o skupinku chlapců, kteří podle ní nejeví zájem v podstatě o nic, co se týká školy a školních povinností. Druhou skupinu tvořila většina dětí (chlapci i dívky). Tuto část ţáků zajímala historická fakta i některá významnější výtvarná nebo sochařská díla v interiérech jednotlivých kostelů. Nejvíce je však fascinovaly výjimečné události v dějinách našeho města (poţáry, zemětřesení, vzpoury atd.) nebo pohnuté osudy některých uměleckých děl či celých staveb (kostel sv. Kateřiny, obraz Ecce homo, hrobka v kostele sv. Ignáce atd.). Je to zcela pochopitelné, neboť děti jsou od přírody zvídavé a mají rády dobrodruţství a záhady. Třetí a bohuţel i početně nejmenší skupina dětí byla sloţena převáţně z děvčat, našlo se zde i pár chlapců. Tato skupinka ţáků měla ráda ve škole buď dějepis, nebo hodiny kreslení. Nejenţe poslouchaly s nadšením, ale často se na mě obracely s různými zajímavými aţ odbornými dotazy. Povídat si s těmito dětmi bylo příjemné. Ostatně kresby, které ve své bakalářské práci prezentuji, pocházejí právě od těchto „zvídavých“ dětí. Nepodařilo se mi zjistit proč, ale většina z těch, jejichţ obrázky zde prezentuji, si nepřála uvést své jméno. I přesto, nebo právě proto je mou povinností jim poděkovat za jejich snahu a ochotu. Na konci prohlídky jsem po dohodě s paní učitelkou poţádal děti, zda by nemohly na příští hodině výtvarné výchovy nakreslit obrázky kostelů nebo přímo na místě vytvořit tzv. frotáţe

26

například kamenických značek. Vysvětlil jsem jim, ţe tyto značky byly

jakýmsi podpisem starých kamenických mistrů. Velmi mne zaujal názor některých dětí, které v těchto značkách spatřovaly předchůdce dnešních graffiti. Podle nich šlo tehdy i dnes autorům těchto znaků o touhu zapsat se do historie a upozornit tak na své jméno.

26

Frotáţ – přenášení otisku reliéfní struktury podloţky měkkou tuţkou na papír (Slovník cizích slov)

53

Některé kamenické značky jsem jim ukázal v interiéru já sám, jiné pak dokázaly najít děti i samy. Tato činnost, dle mého názoru jiţ zaujala většinu přítomných ţáků. Obr. 43 – Ukázka kamenických značek v kostele Nanebevzetí Panny Marie

Typ 1 27

Typ 2 28

Typ 3 29

Těchto pár hodin strávených ve společnosti dětí, vzhledem k jejich věku (13–14 let) by asi bylo vhodnější pouţívat pro ně slovo mládeţ, jsem pochopil několik věcí. Pokud chcete opravdu zaujmout svým výkladem o historii nebo architektuře větší skupinku dětí, je potřeba pečlivě sledovat jejich reakce na jednotlivá témata a pokusit se co nejvíce přizpůsobit svůj výklad jejich zájmům. Jestliţe se toto podaří, je téměř jisté, ţe si děti z výkladu něco zapamatují. A přesně to bylo mým cílem od chvíle, kdy jsem začal připravovat svou bakalářskou práci – nechtěl jsem jen mechanicky opisovat jednotlivá fakta a události, ale chtěl jsem také „čtenáře“ zaujmout a pobavit některými méně známými skutečnostmi z historie města.

27

Typ 1 – Kamenická značka se nachází společně s iniciály kameníka VP v kruhovém reliéfu. Značka je shodná se značkou uţitou na schodišti západní věţe kostela sv. Jáchyma v Jáchymově pocházející z let 1534-40. Jako zrcadlově převrácená se vyskytuje na mezilodních pilířích kostela Nanebevzetí Panny Marie v Mostě (1518-32), či na kostele Panny Marie v Pirně (1502-46). Vzhledem k tomu, ţe se na velmi mnoho stavbách vyskytují značky vzájemně zrcadlově převrácené, je nepravděpodobné, ţe by se jednalo o dva rozdílné kameníky. 28

Typ 2 - Kamenická značka se nachází na jihovýchodním mezilodním sloupu. Jedná se patrně o kameníka Jakuba Hanse. Shodná kamenická značka se nachází na mezilodních pilířích kostela Nanebevzetí Panny Marie v Mostě (1518-32) a na schodišti západní věţe kostela sv. Jáchyma v Jáchymově (1534-40). 29

Typ 3 - Kamenická značka se nachází na východním meziklenebním pasu jiţní kruchty. Obdobná značka se nachází na oknech kaplí, sakristie a oknech trojlodí kostela Nanebevzetí Panny Marie v Mostě (1518-32). Jednotlivé kamenické značky téhoţ kameníka se i v rámci jedné stavby mohou výrazněji odlišovat v provedení. - Poznámky č. 26,27 a 28 byly převzaty od Jaroslava Skopce - Dokumentace architektonických prvků a kamenických značek děkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie v Chomutově.

54

Ukázka frotáži kamenických značek a jiných symbolů (obr. 44 - 48)

Obr. 44- Kamenická značka

Obr. 45 – Písmena Ehm

Obr. 46 – Letopočet 1819

Obr. 47 a 48 – Kamenické značky

55

Obr. 49 – Kresba kostela sv. Barbory (Patrik, 14 let)

7. Závěr Po prostudování historické literatury a mnoha hodinách strávených v jednotlivých svatostáncích, jsem dospěl k názoru, ţe současný stav sakrálních památek se nedá popsat jen jedním slovem. Pokud se podíváme například na kostel sv. Ignáce, který byl kompletně zrekonstruován po roce 1996 nebo na kostel sv. Kateřiny, zjistíme, ţe aţ potud se zdá být vše v nejlepším pořádku. Město na opravu „svých“ památek finančně přispívá a udrţuje je tak v dobrém stavu. Obě tyto stavby jsou dnes chloubou města. Bývalý jezuitský areál vyuţívá městská knihovna, v atriu budovy se pravidelně pořádají hudební a divadelní představení, recitály, výstavy obrazů a soch. Jako by se do těchto prostor navrátila původní idea jejich zakladatele Jiřího Popela z Lobkovic. Všechny náboţenské, mocenské, ideologické a národnostní sváry zůstaly zapomenuty a do starobylých zdí se navrátil přetěţký a věčný úkol – pokusit se kultivovat člověka.

56

Jestliţe navštívíme jen o kousek dál stojící děkanský kostel, uvidíme opadanou vnitřní i vnější omítku do výšky téměř jednoho metru. Podzemní voda se totiţ vsakuje do zdiva a způsobuje značné škody. Střecha tohoto svatostánku je v havarijním stavu je nutné vyměnit některé prvky krovu, které jsou jiţ napadené dřevokaznou houbou. Pokud tedy nebude urychleně provedena oprava střechy, můţe dojít k nenahraditelným škodám na významných pozdně gotických klenbách kostela. Velmi ţádoucí by byl i okamţitý zásah restaurátorů na náhrobcích v presbyteriu. Z prostředků chomutovské farnosti a darů věřících byly provedeny opravy vitráţí v kostelech sv. Barbory a Nanebevzetí Panny Marie. Kostel sv. Barbory má jiţ střechu opravenou, ale i tak trpí mnohými neduhy spojenými převáţně s tím, ţe nikdy nebyl kompletně dostavěn podle původních historických plánů (viz. popraskané zdivo v místě provizorního zazdění). Kostel sv. Ducha je opravován převáţně z darů pravoslavných věřících. V nedávné době byla částečně opravena venkovní fasáda této budovy. V posledních letech se začalo na chomutovském magistrátu otevřeně hovořit o nutnosti oprav chomutovských kostelů. Do dnešních dnů však byl realizován pouze projekt drenáţního systému na odvod spodní vody u děkanského kostela. Město se proto snaţí alespoň připomínat různými akcemi památky, které se jiţ zachránit nepodařilo. Většina kostelů v okrese Chomutov je ve špatném technickém stavu. Z celkového počtu 41 kostelů se jich 22 nachází v havarijním stavu, u zbylých 19 lze konstatovat uspokojivý technický stav udrţitelný za pravidelné péče a údrţby objektů. Kostely městské jsou na tom o poznání lépe, jejich stav se dá hodnotit jako dobrý aţ velmi dobrý.

57

Obr. 50 – Článek z Chomutovských novin, ročník XV., číslo 2

Církevní památky bohuţel i nadále stojí na okraji zájmu společnosti. Stát nebyl dosud schopen zlegalizovat svůj vztah k církvi. Církev přitom není pouze věcí věřících, je součástí naši společné historie. Nemůţeme ji totiţ popřít, aniţ bychom popírali své vlastní dějiny. Za posledních pár let se situace přece jen nepatrně zlepšila, mění se postoj obyvatel, představitelů obcí a dalších institucí. Ti všichni se snaţí najít prostředky na obnovu církevních památek. Velkou měrou tomu rovněţ napomáhá zájem původních obyvatel pohraničí a jejich potomků, kteří posílají z Německa značné finanční obnosy určené na opravy památek (např. Vejprty, Nové Zvolání, Vintířov atd.). Město Chomutov prošlo během své historie řadou proměn. Některé jeho části zcela zmizely, jiné byly naopak nově postaveny. Kulturní prostředí není dáno jen pouhým počtem památek nebo institucí v místě, je utvářeno generacemi obyvatel, kteří vytvářejí vazby mezi sebou a místem. V severočeském regionu bylo kulturní prostředí v tomto smyslu prakticky zničeno. Měli bychom si přece jen více váţit památek, které nám naši předkové zanechali, a pokusit se je předat našim dětem v co moţná nejlepším stavu.

58

Seznam použité literatury a dalších zdrojů: BINTEROVÁ, Zdena - Dějiny Chomutova, 1. Vydání, Chomutov, Městský úřad, 1997. 114 s., barevné fotografie RAK, Petr - Chomutov 1252-2002. Vybraná data ze 750 let historie města, 1. vydání, Ústí nad Labem, Albis International, 2002, 195 s. ISBN 80-86067-63-7. KOTALÍK, Jiří T. - Architektura barokní, 1. vydání, Praha, Správa Praţského hradu, 2001. 255 s., ilustrace, ISBN 80-86161-38-2. LAURENČÍKOVÁ, Markéta; GAŢA, Jan - Zaniklé kostely na Chomutovsku po roce 1945, Chomutov, Okresní muzeum, 2001. 47 s., ilustrace + 1 mapa VALEŠ, Vladimír - Historie jezuitského areálu v Chomutově, 1. vydání, Chomutov, Středisko knihovnických a kulturních sluţeb, 2002, 157 s. barevné fotografie Kolektiv autorů a konzultantů – Slovník cizích slov, vydal Encyklopedický dům, spol. s r.o., 1996, 366 s., ISBN 80-90-1647-8-1 RAK Petr, PACHNER Jaroslav – Chomutovská uličnice, vydalo Město Chomutov, 2005, 175 s., ISBN 80-86971-02-3 ZÁBRANSKÝ, František, upravil a dopsal BROŢOVSKÝ, Karel – Chomutov, historický průvodce a zajímavosti města, vydal Odbor školství a kultury Městského národního výboru v Chomutově, 1978, 207 s., fotografie http://www.chomutov-mesto.cz/ http://www.zaniklekostely.cz

59

Přílohy Příloha č. 1 – Kostel svaté Kateřiny

60

Příloha č. 2 - Kostel Nanebevzetí Panny Marie

61

Příloha č. 3 - Kostel svaté Barbory

62

Příloha č. 4 - Kostel svatého Ignáce

63

Příloha č. 5 - Kostel svatého Ducha

64

65

66

67

68