UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut komunikačních studií a žurnalistiky
Karolina Otcovská
Nástup Červenobílých a Vlajka v letech 1939-1940 Diplomová práce
Praha 2014
Autor práce: Karolina Otcovská Vedoucí práce: PhDr. Jan Cebe, Ph.D.
Rok obhajoby: 2014
Bibliografický záznam
OTCOVSKÁ, Karolina. Nástup Červenobílých a Vlajka v letech 1939-1940. Praha, 2014. 77 s. Diplomová práce (Mgr.) Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a žurnalistiky. Katedra mediálních studií. Vedoucí diplomové práce PhDr. Jan Cebe, Ph.D.
Abstrakt Tato diplomová práce se zaměřuje na dvě periodika, která vycházela paralelně v letech 19391940, tedy v počátečním období tzv. protektorátu Čechy a Morava. Obě periodika vystupovala navenek jako tiskové platformy stoupenců fašistických skupin. Jedno z periodik navazovalo na fašistickou prvorepublikovou skupinu Červenobílých a druhé se odkazovalo na fašistické hnutí Vlajka. I přes navenek podobné zaměření se periodika dostala do vzájemného sporu, který vyústil v rozsáhlou tiskovou kampaň. Cílem mé práce se tak stala podrobná analýza této kampaně. Většina osob kolem Nástupu Červenobílých působila ve Výboru Národního souručenství (jediné legální česká politická organizace), nebo v jeho satelitních institucích. Nástup Červenobílých proto vystupoval vůči Národnímu souručenství loajálně a byl financován jeho čelními představiteli. Oproti tomu se Vlajka od počátku stavěla k Národnímu souručenství negativně, což se také odrazilo v obsahu útoků na Nástup Červenobílých. Tisková kampaň byla vedena v rovině osobních útoků a hlavními protagonisty se stali vydavatel Nástupu Červenobílých Zdeněk Zástěra, na druhé straně Jan Rys a Josef Burda, funkcionáři Vlajky. Obě tiskoviny využívaly k útokům různé rubriky – od standardních článků po kreslené a psané vtipy. Cílem kampaně bylo rozvrácení hnutí Vlajka a její finanční oslabení, což se do jisté míry podařilo. Ukázalo se ovšem, že většina osob kolem Nástupu
Červenobílých
(Sicherheitsdienst).
spolupracovala
i
s německou
bezpečnostní
službou
SD
Abstract This diploma thesis focuses on two periodicals that were published simultaneously during 1939-1940, i.e. in the initial period of the so-called Protectorate of Bohemia and Moravia. Both periodicals presented themselves as press platforms of the sympathizers of fascist groups. One of the periodicals related to the pre-war fascist group Červenobílí and the other referred to a fascist movement called Vlajka. Despite seemingly similar orientations, the magazines got themselves into a dispute that resulted in an extensive press campaign. The aim of my thesis is the detailed analysis of this campaign. Most of the people concentrated around Nástup Červenobílých magazine were active in the committee of Národní souručenství (the only legal Czech political organization of that time), or in its satellite institutions. Nástup Červenobílých thus acted loyally towards Národní souručenství and was financed by its leading officials. Vlajka magazine, on the contrary, was against Národní souručenství from the beginning, which was reflected in the attacks on Nástup Červenobílých. The press campaign was led on the level of personal insults and the main protagonists were Zdeněk Zástěra, publisher of Nástup Červenobílých, and Jan Rys with Josef Burda on the other side, both Vlajka officials. Both magazines used various sections for the insults - from standard articles to cartoons and verbal jokes. The aim of the campaign was the subversion of the Vlajka movement and its financial weakening, which to a certain extent happened. However, it turned out that most of the people concentrated around Nástup Červenobílých cooperated with the German security service SD (Sicherheitsdienst).
Klíčová slova časopis Nástup Červenobílých, deník Vlajka, protektorát Čechy a Morava, česká protektorátní žurnalistika, kolaborace, denunciace, aktivismus, Národní souručenství
Keywords Nástup Červenobílých, Vlajka, Protectorate of Bohemia and Moravia, czech protectorate journalism, collaboration, denunciation, activism, Národní souručenství Rozsah práce: 144.557 znaků
Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použil/a jen uvedené prameny a literaturu. 2. Prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného titulu. 3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely.
V Praze dne
Karolina Otcovská
Poděkování Děkuji především vedoucímu své práce PhDr. Janu Cebemu, Ph.D. za výraznou pomoc, cenné rady, mimořádnou ochotu a vstřícnost. Děkuji také svým blízkým za podporu a trpělivost.
Institut komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK Teze MAGISTERSKÉ diplomové práce TUTO ČÁST VYPLŇUJE STUDENT/KA: Příjmení a jméno diplomantky/diplomanta: Razítko podatelny: Otcovská Karolina Imatrikulační ročník diplomantky/diplomanta: 2011 E-mail diplomantky/diplomanta:
[email protected] Studijní obor/forma studia: Mediální a komunikační studia, navazující magisterské, kombinovaná forma studia Předpokládaný název práce v češtině: Vlajka a Nástup červenobílých v období 1939-1940 Předpokládaný název práce v angličtině: Vlajka and Nástup červenobílých in the period from 1939 to 1940 Předpokládaný termín dokončení (semestr, akademický rok – vzor: ZS 2012/2013) (diplomovou práci je možné odevzdat nejdříve po dvou semestrech od schválení tezí) LS 2014
Charakteristika tématu a jeho dosavadní zpracování (max. 1800 znaků): Tematikou fašistických tiskovin Vlajka a Nástup červenobílých se dosud nezabývala žádná bakalářská, diplomová ani doktorská práce; cílem magisterské práce bude detailní analýza deníku Vlajka v období 1939-1942 (1942 byla Vlajka zakázána) a týdeníku Nástup červenobílých v letech 1939-1940, se zaměřením na ostrý boj mezi oběma tiskovinami, který vzplál bezprostředně po vydání několika prvních čísel Nástupu červenobílých v roce 1939. Pro utvoření kontextového rámce je zapotřebí nejprve načrtnout vznik českého fašismu a českých fašistických organizací ve 20. letech, až po krizi českého fašismu na počátku 40. let 20. stol. Předpokládaný cíl práce, případně formulace problému, výzkumné otázky nebo hypotézy (max. 1800 znaků): Práce si klade za cíl představit a detailně analyzovat oba zkoumané tituly v období 1939-1940, v němž vycházely oba současně, zaměřit se na příčiny a konkrétní projevy vzájemného vztahu (resp. střetu) mezi oběma tituly a jeho redaktory. Předpokládaná struktura práce (rozdělení do jednotlivých kapitol a podkapitol se stručnou charakteristikou jejich obsahu): 1/ vznik a počátky českého fašismu – stručný nástin období po první světové válce, italský fašismus jako inspirace pro vznik fašismu českého 2/ vývoj českého fašismu v období první republiky – vznik fašistických organizací na českém území, formování ideologie, změny a zvraty do r. 1938; fašistické noviny jako názorové platformy českých
fašistů; časopis Výzva červenobílých, Vlajka 3/ cesty českého fašismu od Mnichova do začátku 2. světové války – reakce českých fašistů na měnící se politickou situaci 4/ český fašismus za protektorátu, především v letech 1939-1940 – deník Vlajka a týdeník Nástup červenobílých 5/ boje na stránkách fašistických tiskovin Vlajka a Nástup červenobílých 6/ krize českého fašismu – střety českých fašistických redaktorů tiskovin Vlajka a Nástup červenobílých s německými okupačními silami 7/ zákaz Vlajky a Nástupu červenobílých 8/ osudy redaktorů Vlajky a Nástupu červenobílých po ukončení vycházení obou tiskovin Vymezení podkladového materiálu (např. titul periodika a analyzované období): časopis Nástup červenobílých, 1939-1940 deník Vlajka, 1939-1942 Obě tiskoviny jsou dostupné v Knihovně Národního muzea, Vlajka také v digitální podobě v Národní knihovně ČR Metody (techniky) zpracování materiálu: Mediálně-historický rozbor, historiografická analýza sledovaných tiskovin. Základní literatura (nejméně 5 nejdůležitějších titulů k tématu a metodě jeho zpracování; u všech titulů je nutné uvést stručnou anotaci na 2-5 řádků): NAKONEČNÝ, Milan. Český fašismus. 1. vyd. Praha: Vodnář, 2006, 427 s. Hledání příčin zrodu fašismu jako obrany proti německému a maďarskému šovinismu, jako odraz dobové krize stranického systému a politické ofenzivy proti komunismu. Rekapitulace směřování hnutí od vzestupu NOF až po radikální zásah proti českým fašistům a následné poválečné soudy s kolaboranty. NAKONEČNÝ, Milan. Vlajka. K historii a ideologii českého nacionalismu. 1. vyd. Praha: Chvojkovo nakladatelství, 2001, 332 s. Monografická publikace popisující vznik fašistické skupiny Vlajka. Autor kriticky hodnotí a zabývá se prostředím první republiky, které vytvořilo vhodnou půdu pro vznik fašistických organizací. PASÁK, Tomáš. Pod ochranou říše: k historii a ideologii českého nacionalismu. 1. vyd. Praha: Práh, 1998, 429 s. Monografická kniha sledující vývoj politické reprezentace a jejích jednotlivých součástí, sledované období od Mnichovské dohody 1938 do přepadení Sovětského svazu 1941. PASÁK, Tomáš. Český fašismus, 1922-1945, a kolaborace, 1939-1945: k historii a ideologii českého nacionalismu. 1. vyd. Praha: Práh, 1999, 486 s. Monografie popisující obecné a zvláštní rysy mezinárodního a nacionálního fašismu, vznik a počátky fašismu českého, situaci českého fašismu v období hospodářské krize, vývoj českého fašismu v období od Mnichovské dohody do začátku druhé světové války, až po pád českého fašismu v průběhu 2. sv. v. PASÁK, Tomáš. Soupis legálních novin, časopisů a úředních věstníků v českých zemích z let 19391945. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1980, 441 s. Abecední heslovitý seznam novin, časopisů a úředních věstníků, které vycházely v protektorátu Čechy a
Morava v letech 1939-1945; obsáhlá první kapitola nahlíží na periodický tisk jako na důležitý historický pramen, popisuje způsob jeho využití a výkladu v historickém poznávacím procesu. GREGOROVIČ, Miroslav. Kapitoly o českém fašismu: fašismus jako měřítko politické dezorientace. 1. vyd. Praha: Lidové noviny, 1995, 186 s. Nepříliš obsáhlá monografie obecně k tématu fašismu jako totalitního systému, popis českého fašismu, jeho vzniku a působení na našem území, fašismus jako hrozba v dalším vývoji. BRANDES, Detlef. Češi pod německým protektorátem. Vyd. 2. Praha: Prostor, 2000, 657 s. Analýza veřejného života v českých zemích v období okupace. Na základě podrobného studia českých i německých pramenů je podána faktograficky bohatá syntéza německé okupační politiky, české kolaborace a odboje. FINGER, Antoš et al. Český tisk pod vládou Wolfganga Wolframa von Wolmara: stenografické zápisy Antonína Fingera z protektorátních tiskových porad 1939-1941. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2003. 503 s. Přepis stenografických zápisů novináře Antonína Fingera z tiskových konferencí konaných při Úřadu říšského protektora v letech 1939-1941. K jednotlivým Fingerovým zápisům jsou zároveň přiřazeny oficiální zápisy Tiskového odboru protektorátní vlády. Diplomové a disertační práce k tématu (seznam bakalářských, magisterských a doktorských prací, které byly k tématu obhájeny na UK, případně dalších oborově blízkých fakultách či vysokých školách za posledních pět let) K předkládanému tématu nebyly dosud zpracovány žádné bakalářské, diplomové a doktorské práce; tematicky související je hojné zpracování procesů s kolaborantskými novináři před Národním soudem (zejm. práce studentů Masarykovy univerzity v Brně, Fakulty sociálních studií), případně tematika zobrazování Židů v protektorátních časopisech Datum / Podpis studenta/ky ………………………
1
Obsah 1.
ÚVOD ................................................................................................................................ 3 1.1 Struktura práce ................................................................................................................. 3 1.2 Metody práce, pramenné materiály .................................................................................. 4 1.3 Zpracování tématu ............................................................................................................ 4
2.
SITUACE V ČESKOSLOVENSKU PO ROCE 1918 ...................................................... 5
3.
VZNIK A VÝVOJ FAŠISMU A NACIONÁLNÍHO SOCIALISMU .............................. 6 3.1 Itálie a Německo ............................................................................................................... 6 3.2 Vznik fašismu v Československu: Národní hnutí, Červenobílí, Českoslovenští fašisté..... 7 3.2.1 Národní hnutí ............................................................................................................ 7 3.2.2 Červenobílí ................................................................................................................ 8 3.2.3 Českoslovenští fašisté ................................................................................................ 9 3.3 Sloučení fašistů v Národní obec fašistickou...................................................................... 9 3.4 Vlajka .............................................................................................................................. 10
4.
FAŠISMUS 30. LET ........................................................................................................ 11
5.
ROKY 1938 A 1939 ......................................................................................................... 12
6.
ČASOPIS NÁSTUP ČERVENOBÍLÝCH ...................................................................... 15 6.1 O časopisu obecně ..................................................................................................... 15 6.2 Rubriky časopisu ............................................................................................................. 17 6.2.1 Úvodníky.................................................................................................................. 18 6.2.2 Jak jsme bojovali ..................................................................................................... 18 6.2.3 Pražská diplomacie bez masky ................................................................................ 20 6.2.4 Secret Service v nedbalkách .................................................................................... 20 6.2.5 Zemědělská hlídka ................................................................................................... 20 6.2.6 Studentská hlídka (Nástup mladých) ....................................................................... 21 6.2.7 Události, nad nimiž žasne svět ................................................................................ 22 6.2.8 Dělnická hlídka, Dělničtí dopisovatelé ................................................................... 22 6.2.9 Jak žijete? ................................................................................................................ 22 6.2.10 C. Z. Codreanu: Železná garda (Historie boje, utrpení a slávy rumunského národoveckého hnutí) ....................................................................................................... 23 6.2.11 Žena a její rodina .................................................................................................. 23 6.2.12 Kultura .................................................................................................................. 23 6.2.13 Humor.................................................................................................................... 24 6.2.14 Sport ...................................................................................................................... 24 6.2.15 Román na pokračování.......................................................................................... 24 6.2.16 Redakční korespondence na stránkách Nástupu Červenobílých........................... 25
7.
VLAJKA VS. NÁSTUP ČERVENOBÍLÝCH – TISKOVÁ KAMPAŇ ........................ 25 7.1 Podzim 1939 do konce roku ............................................................................................ 26 7.2 Rok 1940 – pokračování tiskové kampaně ...................................................................... 33
2
8.
VLAJKA A NÁSTUP ČERVENOBÍLÝCH PO 5. 9. 1940 ............................................ 61 8.1 Vlajka v letech 1940-1942 .............................................................................................. 62 8.2 Konec ČNST-Vlajky ........................................................................................................ 64 8.3 Poválečné soudy s vedoucími činiteli ČNST-Vlajka ....................................................... 64 8.4 Osoby kolem Nástupu Červenobílých a jejich další působení po zastavení časopisu .... 64 8.4.1 Dr. ing. Zdeněk Zástěra........................................................................................... 66 8.4.2 JUDr. Jaroslav Mrkvička ........................................................................................ 68 8.4.3 Josef Opluštil ........................................................................................................... 70 8.4.4 Jiří Antonín Stýblo ................................................................................................... 71 8.4.5 Adolf Jan Zapletal ................................................................................................... 72 8.4.6 Bohuslav Sodomka .................................................................................................. 73 8.4.7 Josef Ilja Šaroun...................................................................................................... 74 8.4.8 Jaroslav Hošek ........................................................................................................ 74
ZÁVĚR .................................................................................................................................... 76 SUMMARY............................................................................................................................. 77 PRAMENY A POUŽITÁ LITERATURA ........................................................................... 78 SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................................ 81 PŘÍLOHY ............................................................................................................................... 82
3
1. Úvod Ve své diplomové práci se budu zabývat dvěma fašistickými periodiky v letech 19391940. Týdeník Nástup Červenobílých vycházel od října 1939 do srpna 1940, periodikum Vlajka vycházelo už od roku 1928 a zaniklo v roce 1942. Obě periodika se ve sledovaném období můžou na první pohled zdát velmi podobná – vycházela v průběhu 2. světové války na území protektorátu Čechy a Morava, obě používala shodnou rétoriku. Stejně tak se obě periodika navenek tvářila loajálně vůči okupačním silám a ve své propagandě poukazovala na stejné „problémy“ – v souvislosti s norimberskými zákony působila silně antisemitsky, protikomunisticky, hanila tzv. mnohoobročnictví1, rotariány (skutečné nebo domnělé členy Rotary Clubů) a „židozednáře“ (příslušníky zednářských lóží). Cílem mé práce je prozkoumat ne zcela známou kapitolu české protektorátní žurnalistiky. Nástup Červenobílých stál na periferii dobového periodického tisku, ale za krátkou dobu své existence stihl vést rozsáhlou tiskovou kampaň proti Vlajce, listu podobného zaměření a podobných kvalit. Navazoval na tiskové platformy skupiny Červenobílých z 20. let 20. stol. (Výzva, Výzva Červenobílých, Svoboda Červenobílých), jednoho z prvních krajně pravicových hnutí meziválečného Československa.2 Ústředním motivem se tak pro mou práci stalo podrobné prozkoumání vzájemných sporů, které vedly Nástup Červenobílých a deník Vlajka v období od podzimu 1939 do jara 1940.
1.1 Struktura práce Práce je členěna do devíti částí. V úvodní kapitole stručně přibližuji období po vzniku samostatného Československa a nastiňuji situaci, v níž se začala vytvářet půda pro šíření fašistických idejí. V následující kapitole popisuji italský fašismus a německý nacionální socialismus a následné šíření fašismu do českých zemí. Zmiňuji se zde o třech důležitých fašistických skupinách, na něž se lidé kolem časopisů Nástup Červenobílých a Vlajka odkazovali, nebo v nich přímo působili. Další kapitola je věnována fašismu 30. let. V páté kapitole se zabývám roky 1938 a 1939, v nichž se český fašismus mění a „ideologie se posouvá od fašistického či fašistoidního zaměření k nacistickému.“3 1
Mnohoobročník bylo označení pro osobu, která zastávala více funkcí, a z nichž jí plynuly vyšší příjmy, než bylo „obvyklé“. 2 V této práci používám všeobecně používaného termínu „krajní pravice“, který je „pro oba popisované politické směry [fašismus i nacismus, pozn. KO] zavedený a všeobecně zažitý. Ovšem [...] cítíme, že pojem krajní pravice úplně nevystihuje skutečnou povahu některých z nich.“(Pejčoch, s. 13-14) 3 Nakonečný 2001, s. 87 (Nakonečný se takto vyjadřuje k Vlajce, ale příklon k nacistické ideologii byl patrný u většiny fašistických skupin)
4
V šesté kapitole se podrobně zabývám časopisem Nástup Červenobílých, popisuji jednotlivé rubriky a zmiňuji osoby, které rubriky vedly nebo do nich přispívaly. Následující sedmá kapitola tvoří stěžejní část této práce – je zde zpracována tisková kampaň mezi Nástupem Červenobílých a Vlajkou a její podoba na stránkách obou periodik. V poslední kapitole popisuji situaci po zániku časopisu Nástup Červenobílých, reflektuji zde osudy hlavních osob soustředěných kolem tohoto časopisu a stručně se zmiňuji o osudech lidí kolem Vlajky ve 40. letech 20. století.
1.2 Metody práce, pramenné materiály Ve své diplomové práci se opírám o prostudované pramenné materiály: primárními prameny jsou dobová periodika Nástup Červenobílých, Vlajka, Výzva, Výzva Červenobílých a další časopisy, které zmiňuji v souvislosti s dalším působením redaktorů. Hojně jsem také využila archivní prameny, především ze Státního oblastního archivu (spisy k Mimořádným lidovým soudům), Archivu bezpečnostních složek, Archivu Kanceláře prezidenta republiky (spisy členů Výboru Národního souručenství). Pro správné zasazení mé práce do historického kontextu jsem využila sekundární prameny. Mezi ty patřila literatura zabývající se fašismem, protektorátním obdobím a historií českých médií. Nezbytné se pro mě stalo i prostudovat období vzniku fašismu v Československu ve 20. letech 20. století. Většina osob soustředěných kolem obou periodik se k prvorepublikovému fašismu hlásila a už tehdy ve veřejném životě působila.
1.3 Zpracování tématu Tematika protektorátní žurnalistiky je bohatě zpracována v mnoha diplomových pracích, především v souvislosti s předními protektorátními novináři a jejich následnému odsouzení Národním soudem po skončení 2. světové války. Obsáhle je zpracována i tematika fašismu v českých zemích – monografiemi Milana Nakonečného, Tomáše Pasáka, Ivo Pejčocha. V souvislosti s protektorátní žurnalistikou bylo vypracováno i několik diplomových prací na téma antisemitské propagandy. Časopisu Nástup Červenobílých se v žádné diplomové práci nikdo nevěnoval. Proti původním tezím jsem se rozhodla pro drobnou změnu názvu své práce. Hlavní část práce tvoří podrobná analýza tiskové kampaně, kterou proti sobě Nástup Červenobílých a Vlajka vedly a více se zabývám osobami soustředěnými kolem Nástupu Červenobílých, pozměnila jsem proto název práce na „Nástup Červenobílých a Vlajka v letech 1939-1940.“
5
Ve své práci často cituji, ať už z periodik nebo z archivních materiálů. V těchto citacích jsem vždy přesně dodržovala původní text, i přes stylistické a gramatické nedostatky. Výjimkou jsou zjevné překlepy, například ve jménech – v těchto případech jsem uvedla jméno tak, jak má být.4
2. Situace v Československu po roce 1918 Samostatný Československý stát vznikl 28. 10. 1918, na konci první světové války. Národnostně byla republika nesourodá: Češi a Slováci tvořili 65 % obyvatelstva, ale celé pohraniční území bylo obydleno Němci, Poláky a Maďary. Zejména německá menšina byla velmi početná (Němců žilo na našem nově ohraničeném území na 3 miliony) a z velké většiny též velmi nespokojená s novým politickým uspořádáním. Logicky tím vznikal další problém – snaha sudetských Němců o připojení k Německu.5 Díky politickému pluralismu byly upevněny vztahy mezi širokým spektrem politických stran a médií.6 Počátkem 20. let 20. století se vedoucí politickou silou ve státě stala tzv. skupina Hradu.7 Mezi nejsilnější politická uskupení patřily strany: agrární, sociálně demokratická, národně socialistická, národně demokratická a lidová. „Stranické tiskové podniky si vybudovaly bohatou strukturu tištěných médií,“8 a tak se etablují např.: Melantrich (národně
socialistický),
Novina
(agrární),
Pražská
akciová
společnost
(národně
demokratická), Českoslovanská akciová tiskárna (lidovecká). Koncem 20. let vznikl další silný tiskový podnik – Tempo.9 Patřil bývalému místopředsedovi národně socialistické strany Jiřímu Stříbrnému, který se významně podílel na vzniku samostatného československého státu. Stříbrný se však dostal v polovině 20. let v národně socialistické straně do názorového konfliktu s Edvardem Benešem, byl ze strany vyloučen a začal se stále více angažovat v radikálně nacionalistických hnutích. Tempo vyniklo především tím, že vydávalo nový typ bulvárních periodik, které mezi určitou skupinou veřejnosti dosahovaly mimořádného ohlasu.10 4
Například Pasák, 1980 na s. 233 uvádí jako odpovědného redaktora Nástupu Červenobílých „Zd. Záděru“, nebo ve spisu J. Mrkvičky ze SOA, MLS-Ls 0104/48, l. 138, výpověď W. Jacobiho, je chybně uvedeno jméno pracovníka SD, L. Übelackera (tam uveden jako „Uberaker“). 5 Pasák 1999, s. 59 6 Hallin, Mancini, s. 158 7 V čele s prezidentem Tomášem Garrigue Masarykem a ministrem zahraničí Edvardem Benešem. (Pasák 199, s. 59) 8 Končelík, Večeřa, Orság, s. 36 9 Končelík, Večeřa, Orság, s. 36 10 Bednařík, Jirák, Köpplová, s. 172-173
6
3. Vznik a vývoj fašismu a nacionálního socialismu V této kapitole stručně načrtnu situaci po 1. světové válce a s tím související vznik fašismu v Itálii, nacionálního socialismu v Německu a následné šíření silně pravicových hnutí do Československa.
3.1 Itálie a Německo Fašistické hnutí má své kořeny v Itálii na počátku 20. let 20. století. Itálie se stala po první světové válce jednou z vítězných mocností (do konfliktu vstoupila až v roce 1915 připojením k mocnostem Dohody), ale situace v zemi působila zcela opačně: „Itálie roku 1919 nepřipomíná ničím vítěznou válečnou mocnost. Rozvrácené hospodářství, hladové bouře, politický systém je pod tlakem revoluční levice na pokraji zhroucení.“11 Fašistické hnutí si brzy získalo příznivce z venkovských oblastí, kteří se odkláněli od levice, a následně se šířilo i do měst. Antisemitismus, který byl pro pozdější fašismus velmi výrazným aspektem, se v počátcích moc neprojevoval. Oproti tomu německý nacionální socialismus (nacismus) akcentoval antisemitismus velmi zřetelně od samého počátku.12 Fašistické ideje se postupně začaly šířit i za hranice Itálie, mimo jiné také do nově vzniklého Československa. „Bezprostředním impulsem k rozmachu fašistického hnutí byl atentát provedený 5. ledna 1923 na ministra financí Aloise Rašína.“13 Fašismus v českých zemích byl v počátcích zaměřen protiněmecky, brojil také proti skupině masarykovské skupině „Hradu“, byl již ovlivněn antisemitismem a inklinoval k „vládě silné ruky“.14 NSDAP (Nacionálněsocialistická německá dělnická strana) vznikla v roce 1920 po projevu Adolfa Hitlera v Mnichově. Strana se rovnou hlásila k vyhraněnému antisemitismu a byla postavena na nacionalismu. Vzniku NSDAP, založené na výše uvedených principech, předcházela DAP (Německá dělnická strana), která vznikla již v roce 1919.15
11
Fašismus po česku, 3:22-3:35 Pejčoch, s. 16-17 13 Alois Rašín byl jedním z „mužů 28. října“ spolu s V. Šrobárem, F. Soukupem, J. Stříbrným, A. Švehlou. Byl funkcionářem Československé národní demokracie, směřoval k nacionalismu. (Čapka, s. 614-645) 14 Pasák 1999, s. 61 15 Pejčoch, s. 19 12
7
3.2 Vznik fašismu v Československu: Národní hnutí, Červenobílí, Českoslovenští fašisté První krajně pravicová hnutí se objevila v Čechách a na Moravě po roce 1922. Inklinovali k nim především radikální stoupenci Národní demokracie, kteří vystupovali proti skupině Hradu. Obraceli se k národním tradicím a negativně se stavěli k násilným projevům levice v posledních letech. V této době se objevily první pokusy o vytvoření organizovaných národně zaměřených pravicových protiněmeckých skupin.16
3.2.1 Národní hnutí V listopadu 1922 vznikla jedna z prvních organizovaných fašistických skupin – Národní hnutí. Mezi členy patřil například redaktor Moravských novin Otakar Lebloch.17, 18, 19 Lebloch později vznik Národního hnutí a jeho šíření z Čech na Moravu popsal: „Když v roce 1922 počalo se v Čechách rozšiřovati jako osvobozující požár Národní hnutí, nezůstala ani o den pozadu česká Morava. [...] Národní hnutí nevystupovalo a nemělo v úmyslu ani vystupovati jako politická strana ve smyslu starých politických stran.“20 Národní hnutí pořádalo veřejné přednášky po republice a za účelem propagace fašistických myšlenek bylo založeno i vydavatelství stejného názvu. Vydávány zde byly především brožury, které popisovaly hlavní myšlenky hnutí. Aktivita Národního hnutí se výrazně zvýšila po atentátu na A. Rašína. Tajemníkem hnutí byl JUDr. Jan Červenka.21, 22 K přednáškové činnosti, o níž jsem psala výše, ale poznamenal: „V Praze hnutí mnoho získalo přednáškami, které však byly zaraženy odhlasovaným zákonem na ochranu republiky23, jímž v praxi bylo znemožněno kritisovati činnost presidenta a neúměrný vliv židovstva.“24 V říjnu 1923 se Národní hnutí sbližuje s dalším pravicovým hnutím, Červenobílými.25
16
Pejčoch, s. 23 Pejčoch, s. 24 18 Otakar Lebloch přispěl v roce 1940 dvěma články do Nástupu Červenobílých. 19 Srovnej údaj o vzniku v roce 1922 (Pejčoch) s článkem v Nástupu Červenobílých 3 ze 4. 11. 1939, s. 4. Autor textu tam uvádí vznik „někdy v roce 1921.“ 20 Nástup Červenobílých 8, 24. 2. 1940, s. 3 21 Pejčoch, s. 28 22 JUDr. Jan Červenka, stejně jako Lebloch, přispěl několika články do Nástupu Červenobílých. 23 Zákon na ochranu republiky z roku 1923 byl vydán v důsledku atentátu na A. Rašína. Zákon zostřoval tresty za tzv. politické zločiny, za akce směřující proti jednotě, bezpečnosti a charakteru státu včetně jejich pouhé přípravy. (Pasák 1999, s. 60) Zákon se tedy bezprostředně dotýkal fašistů a jejich veřejného vystupování. 24 Nástup Červenobílých 3, 4. 11. 1923, s. 4 25 Pejčoch, s. 25-29 17
8
3.2.2 Červenobílí Klub Červenobílých vznikl v létě 1922. Mezi jeho zakladatele patřili: Dr. Ing. Otakar Čapek, Ing. J. Tyr, JUC. Václav Ševčík, JUDr. Jiří Branžovský, PhDr. Ing. Zdeněk Zástěra, MUDr. František Mareš, Josef Holeček a další.26 Brzy po té začal vycházet časopis Výzva Červenobílých s podtitulkem „List červenobílých sdružení na obranu práv národa“ (Příloha 1). První číslo vyšlo 27. března 1923,27 poslední s tímto názvem a podtitulkem 27. 10. 1923 (č. 33). Od 5. ledna 1924 vycházel časopis Výzva znovu, ale již s podtitulkem List ústředí Národního hnutí českoslovanského. Na titulní straně prvního čísla časopisu Výzva Červenobílých je otištěno provolání „Čechové! Slováci!“ a již první věta proklamuje záměr hnutí: „Se vzrůstajícím odstupem od památného a slavného dne 28. října 1918 mění se radost a nadšení prvých dnů popřevratových v trpkost a zklamání a v muka obav. Lid náš dobře tuší, že jest mnoho nezdravého v jeho státě.“28 V tiráži je uveden „Vydavatelem za Výkonný výbor Červenobílých“ JUDr. Jakub Skála, odpovědným redaktorem Sergěj Fr. Kurfürst.29 Výzva Červenobílých navazovala na časopis Výzva, který vycházel již od konce roku 1921.30 Vydavatelem a zodpovědným redaktorem byl František Kurfürst. Sergěj František Kurfürst, ruský legionář, napsal a vydal v roce 1926 knížku Radola Gajda: legenda a skutečnost. V té době však již byl podle Pasáka „v intencích Hradu pracující ‚spisovatel‘.“31 Všechny výše zmíněné časopisy vykazují mnoho shodných rysů: svými texty se vždy ostře vymezovaly proti vládnímu režimu a obecně proti situaci v Československu. Charakteristické byly i častými cenzurními zásahy do obsahu listů. „Ústavní listina Československé republiky ze dne 29. února 1920 v § 113 mj. upravovala svobodu tisku a v zásadě zakazovala předběžnou cenzuru. Odstavec 3 zmíněného paragrafu stanovil i možnost případného omezení tiskové svobody za války nebo tehdy, vypuknou-li uvnitř státu události ohrožující zvýšenou měrou republikánskou státní formu, ústavu nebo veřejný klid a pořádek.“32 Cenzurní zásahy tedy znamenaly, že obsah časopisů již byl vnímán jako nevhodný a uveřejňované názory jako takové, které by mohly narušit veřejný klid.
26
Pejčoch, s. 30 Srovnej Pejčoch, s. 31, který uvádí, že první číslo vyšlo 21. března 1923. 28 Výzva Červenobílých 1, 27. 3. 1923, s. 1 29 Výzva Červenobílých 1, 27. 3. 1923, s. 8 30 Časopis Výzva přešel pod Červenobílé s inovovaným názvem Výzva Červenobílých. 31 Pasák 1999, s. 404 32 Žáček, s. 5 27
9
Původní Červenobílí sami sebe za fašisty přímo neoznačovali, nicméně Robert Mach, moravský předák dalšího pravicového hnutí, později uvedl: „Přicházeli mnozí říkajíce: Šli bychom s vámi, ale to jméno, fašisti, to odpuzuje, víte to není pro český národ, to musí být české pojmenování a půjde to. Právě z těchto důvodů si jedni říkali v Čechách Národní hnutí a jiní Červenobílí, aby tedy českému národnímu ‚folkloru‘ vyhověli.“33 Čelní představitelé hnutí byli vysokoškolsky vzdělaní intelektuálové, ale i přesto si Červenobílí nacházeli mnoho příznivců mezi dalšími sociálními vrstvami obyvatel (dělníci, střední vrstvy, elita).34 Červenobílí se snažili navázat užší kontakt s generálem Rudolfem (Radolou) Gajdou.35 Ten se prostřednictvím Červenobílých dostal do širšího povědomí poprvé jako příznivec nacionální pravice, ačkoli návrhy Červenobílých, aby oficiálně vystupoval jako jejich přívrženec, odmítl.36 Odznak Červenobílých, stejně jako jeden z letáků, graficky zpracoval a navrhl Z. Zástěra.37
3.2.3 Českoslovenští fašisté Další hnutí ovlivněné fašistickou myšlenkou vzniklo v roce 1922 na Moravě. „Jedním z hesel byl boj za zdravý a silný národ, a to národ československý.“38 K zakladatelům a předním činitelům patřil Robert Mach, který vydával týdeníky Na stráž a Hanácká republika (později Národní republika).39 Hnutí bylo financováno Svazem průmyslníků, majitelem Hanácké republiky byl František Zavřel, národně demokratický poslanec.40, 41
3.3 Sloučení fašistů v Národní obec fašistickou Od počátku vzniku fašistických hnutí byly patrné snahy o jejich sjednocení. A tak v březnu 1926 vzniká nová organizace – Národní obec fašistická (dále jen NOF, příp.
33
Nástup Červenobílých 2, 13. 1. 1940, s. 3 Pejčoch, s. 32 35 Rudolf Gajda generál a politik, vůdce Národní obce fašistické (NOF). Poslanec za NOF ve 30. letech. (Pasák 1999, s. 463) Výrazná a kontroverzní postava českého fašismu. Českým národem oslavovaný po 1. světové válce (velitel československých legií v Rusku). 14. 3. 1939 jedna z klíčových postav fašistických hnutí, která se snažila o uchopení moci v zemi. (Pasák 1998, s. 24) 36 Pejčoch, s. 35 37 Nástup Červenobílých 4, 11. 11 1939, s. 3 a Nástup Červenobílých 6, 25. 11. 1939, s. 3 38 Pejčoch, s. 37 39 Pejčoch, s. 37 40 Pasák 1999, s. 63 41 Robert Mach přispíval pravidelně do Nástupu Červenobílých v letech 1939-1940, František Zavřel taktéž. 34
10
N.O.F.42). Její základnu tvořili příslušníci všech tří výše zmíněných hnutí.43 Nešlo již jen o hnutí, ale o politickou stranu a do jejího čela byl zvolen Alois Klášterský.44 „Již záhy po oficiálním založení začala NOF vyvíjet aktivity proti komunistické straně, kterou její představitelé označovali za hlavního nepřítele ohrožujícího samy základy československé státnosti.“45 Stejně tak se fašisté stavěli i na obranu národa proti německým silám a vlivu.46 Do čela NOF se velmi rychle dostal R. Gajda a působil zde až do dob německé okupace. V direktoriu strany působil mj. i Z. Zástěra. „Jedním z témat, která strana veřejnosti předestírala od svého vzniku až do obsazení země Němci, byla korupce a zneužívání veřejných funkcí.“47, 48 Čeští fašisté se začali orientovat na spojenectví s agrárníky, „kteří jim poskytli také prostředky na vydávání tisku (Říšské stráže, později Fašistických listů a ještě později Národního práva.)“49 Z tohoto spojenectví neplynuly jen finanční prostředky, ale vytvořilo především rozsáhlou základnu příznivců hnutí.
3.4 Vlajka Od poloviny 20. let 20. století existovaly také různé menší radikálně pravicové studentské spolky, které se na jaře 1930 sloučily v hnutí Vlajka. Ta později dosáhla „největšího významu mezi fašistickými a nacistickými skupinami protektorátu.“50 Význačnými činiteli, kolem nichž byly studentské spolky soustředěny, byli například Jan Vrzalík nebo Jindřich Streibl. Tiskovou platformou se stal časopis Vlajka a první číslo vyšlo již 20. 3. 1928 pod vedením Národního svazu mládeže a studentstva, tedy jedné ze skupin, která v roce 1930 splynula s Vlajkou.51
42
Pokud se v citaci, kterou použiji, objeví zkratka „N.O.F.“ včetně teček, přepisuji přesně dle vzoru. Jinak používám zkratku „NOF“ bez teček. 43 Pasák 1999, s. 68 44 Pejčoch, s. 42 45 Pejčoch, s. 42 46 Pejčoch, s. 47 47 Pejčoch, s. 55 48 Srovnej s propagandou Nástupu Červenobílých v letech 1939-1940. 49 Gregorovič, s. 38 50 Pejčoch, s. 126 51 Nakonečný 2001, s. 13
11
4. Fašismus 30. let Počátek 30. let 20. století byl poznamenán krachem newyorské burzy a s tím související celosvětovou krizí.52 V Československu se krize projevila až začátkem roku 1930. Mnoho lidí přišlo o zaměstnání, jiní se zadlužovali, byl jim často zabavován majetek, snižovala se výroba, sociální dávky byly kráceny, výrazně se začala projevovat chudoba obyvatel. Situace zapříčinila řadu stávek a demonstrací. Ke krizi hospodářské přibyla ještě krize vládní. „Zpřísněny byly i zákony na ochranu republiky a politická cenzura tisku.“53 Veřejné mínění se začalo polarizovat, jedním směrem ke komunismu, druhým k fašismu. Hlavním tiskovým orgánem KSČ bylo Rudé právo, které vycházelo od počátku 20. let, protipólem byly Fašistické listy, které vycházely od roku 1931.54 Fašistické hnutí v té době sílilo především na venkově, neboť ten byl hospodářskou krizí nejvíce postižen.55 V lednu 1933 se stal v sousedním Německu kancléřem Adolf Hitler a nacisté se chopili moci.56 Tím se oživil již dříve diskutovaný problém – české pohraniční území, které bylo
osídleno
převážně
Němci
a
tím
pádem
„ohrožení
republiky
nacistickým
expanzionizmem.“57 Ačkoli NOF několikrát v průběhu 30. let čelila vnitřní krizi, přesto jde v roce 1935 do parlamentních voleb a získává 6 mandátů.58 Za NOF se do poslaneckých křesel posadil kromě Radoly Gajdy i Matěj Trnka, který později působil v časopise Nástup Červenobílých jako vedoucí rubriky Zemědělská hlídka.59 Ve druhé polovině 30. let se český fašismus vyvíjel „jako neustále se diferencující proud, rozlévající se do stran řadami stolních společností, straniček.“60 Proti NOF se nadále vytvářely různé opoziční strany a skupiny. Jedna z největších opozičních fašistických složek byla Slovanská obec fašistická. Vznikla na konci března 1937, stavěla se negativně vůči R. Gajdovi a záhy se spojila, jak uvádí Pasák, s Národní stranou 52
24. 10. 1929 došlo ke krachu newyorské burzy. Toto datum je označováno za počátek velké celosvětové hospodářské krize, která způsobila podstatnou změnu sociálních a ekonomických životních podmínek většiny obyvatelstva. (Nakonečný 2006, s. 106) 53 Nakonečný 2006, s. 106 54 Nakonečný 2006, s. 107 55 Nakonečný 2006, s. 113 56 Pejčoch, s. 21 57 Nakonečný 2001, s. 38 58 Pejčoch, s. 113-125 59 Za NOF působili: Rudolf Gajda, Jiří Branžovský, Rudolf Dominik, Jan Ivák, Matěj Trnka, František Zvoníček (Společná česko-slovenská digitální parlamentní knihovna. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. [online]. 2013 [cit. 2013-12-29]. Dostupné z http://www.psp.cz/eknih/1935ns/ps/stenprot/008schuz/s008003.htm 60 Nakonečný 2006, s. 147
12
radikální. „Zatímco se klasický český fašismus orientoval převážně na fašistickou Itálii, národní radikální strana se jednoznačně orientovala nacistickým směrem.“61 Ještě v lednu 1938 pořádala NOF řadu masových schůzí po republice a „čeští fašisté se ještě vyslovovali v duchu svého pojetí proti politice Německa.“62
5. Roky 1938 a 1939 „Nebýt mnichovské dohody skončil by český fašismus s největší pravděpodobností na periferii extremistických sekt.“63 Situace v Československu se přiostřila a obrana republiky před rozpínáním Německa se stala jedním z klíčových problémů. I Gajda s NOF vyjádřil podporu prezidentu Benešovi tím, že napsal, „že NOF přestává být opoziční stranou a dává se plně prezidentu Benešovi.“64 30. 9. 1938 přijala československá vláda tzv. mnichovský diktát, tedy akceptovala německé požadavky o obsazení československého pohraničního území Německu. Na základě této dohody obsadila německá armáda pohraniční území Československa.65 Nastalo období tzv. druhé republiky. „V porážce bylo shledáváno selhání první republiky a s ní všeho, co symbolizovala – občanského státu, parlamentní demokracie, kulturního liberalismu, sociálního reformismu.“66 Zakázán byl komunistický tisk, zostřila se cenzura a mnoho periodik zaniklo.67 Stejně tak se i zloba Vlajky obracela proti prvorepublikovým činitelům, v nichž spatřovala viníky nastalé situace. Zastáncem této teorie byl nový muž Vlajky – Jan Rys.68, 69 Následovala hluboká vnitropolitická krize, obyvatelé Československa se cítili rozhořčení, zklamaní a deprimovaní. Došlo k reorganizaci vlády, počátkem října abdikoval prezident Edvard Beneš, čímž se rozpadlo tzv. hradní uskupení. „Vedoucí představitelé Hradu se stali terčem nechutných tiskových kampaní. Hledali se viníci mnichovské katastrofy.“70
61
Pasák 1999, s. 197-198 Pasák 1999, s. 196 63 Gregorovič, s. 91 64 Pasák 1999, s. 204 65 Čapka, s. 681 66 Končelík, Večeřa, Orság, s. 76 67 Končelík, Večeřa, Orság, s. 82 68 Nakonečný 2001, s. 53 69 Jan Rys – vlastním jménem Josef Rozsévač, přední činitel druhorepublikové Vlajky. 70 Pasák 1999, s. 219-220 62
13
Situace využil Jiří Stříbrný a jeho tiskařský koncern Tempo – listy jím vydávané zahájily „demagogickou kampaň, která neměla v československé žurnalistice obdoby.“71 V říjnu 1938 vznikla další fašistická organizace – Národní tábor fašistický (dále jen NTF). Členem NTF se automaticky stal každý příslušník NOF.72, 73 S ohledem na kritickou situaci v republice došlo ke zjednodušení stranického systému. Byla ustavena vládní Strana národní jednoty s předsedou Rudolfem Beranem, do níž vstoupila NOF, protipólem byla opoziční Národní strana práce s předsedou Antonínem Hamplem. 30. 11. 1938 byl zvolen novým prezidentem JUDr. Emil Hácha.74 Na podzim 1938 došlo k expanzi fašistických letáků s různým obsahem, ale psaných ve stejném duchu – antikomunistickém, antidemokratickém a antisemitském.75 Bezprostředně po mnichovské dohodě se aktivizovala Vlajka-Hnutí za Nové Československo. V listopadu 1938 je ale činnost Vlajky zastavena, a tak se její činitelé stahují do ústraní a pracují ilegálně.76 15. 3. 1939 začala obsazovat německá armáda české země. Záhy vznikaly první odbojové organizace. Jednou z nich byla i Obrana národa, v níž figuroval i generál a pozdější předseda vlády Alois Eliáš, který rovnou navázal spojení s E. Benešem v exilu.77 Byl vytvořen protektorát Čechy a Morava. Počátek okupace znamenal pro český fašismus vzpruhu. Z pohledu prezidenta Háchy a jeho spolupracovníků bylo zapotřebí tuto situaci rychle řešit. 17. března 1939 proto rozhodl vytvořit jedinou legální českou politickou organizaci – Národní souručenství (dále jen NS).78 „Politickým programem měla být národní pospolitost, sociální spravedlnost a křesťanská morálka.“79 21. března 1939 byl vytvořen padesátičlenný Výbor NS, do jehož čela byl jmenován Adolf Hrubý a jeho zástupcem se stal bývalý agrární činitel Josef Nebeský80. Výbor byl tvořen ze 4/5 zástupci již zlikvidovaných politických stran (Strany národní jednoty a
71
Pasák, s. 221 Pasák 1999, s. 221-222 73 NTF byla přidružená organizace k NOF. Po vzniku Národního souručenství většina členů NOF i NTF uposlechla apelu R. Gajdy a do NS vstoupila. Vznikla však skupina těch, kteří s tímto postupem nesouhlasili. K vytvoření NTF srovnej Pejčoch, s. 207 a Pasák 1999, s. 221. (Pejčoch uvádí vznik NTF až v květnu 1939) 74 Pasák 1999, s. 222-225 75 Pasák 1999, s. 230 76 Pasák 1999, s. 228 77 Pasák 1999, s. 252 78 Za Národní souručenství předtím jednal Jiří Havelka s tzv. Českým národním výborem, v jehož čele stál R. Gajda. Český národní výbor usiloval v jednu chvíli o uchopení moci v zemi, ale okupanti nakonec dali přednost Háchovi a Národnímu souručenství. (Pasák 1999, s. 260) 79 Pasák 1999, s. 263 80 Josef Nebeský byl napojený na ilegální organizaci Politické ústředí. (Pasák 1999, s. 265) 72
14
Národní strany práce) a z 1/5 zástupci fašisticko-vlajkařské extrémní pravice. Všechny ostatní politické organizace byly označeny za ilegální.81 17. května 1939 jmenoval prezident Hácha nový, rozšířený Výbor NS, v němž posílili fašisté. Ve Výboru NS figuroval např. Jan Vrzalík nebo Zdeněk Zástěra.82, 83 Gajda činnost NS podpořil tím, že vyhlásil v létě 1939 likvidaci NOF. Tím ale vytvořil půdu pro ty, kteří s rozpuštěním NOF nesouhlasili a začali činnost NS bojkotovat. Mezi předními odpůrci figurovala Vlajka84 nebo tzv. Zelené hákové kříže85.86 Naopak Začaly se tak znovu vzmáhat nebo nově konstituovat další fašistické skupiny: Fašistický akční komitét (FAK), v němž působil mj. Jaroslav Mrkvička, Národní tábor fašistický (NTF) s Ludvíkem Seidlmanem, Čeští fašisté s Janem Pavlíkem, Národní akční komitét (NAK) s Matějem Trnkou, Zdeňkem Zástěrou, Janem Vrzalíkem, Janem Pavlíkem, Františkem Zavřelem ad.87 První rok existence NS se nesl v duchu pasivní rezistence a prosazovala se oportunistická taktika vůči germanizační strategii. Nejen fašistické skupiny, ale i aktivističtí novináři vyčítali NS vlažnost a slabou aktivitu ve vztahu k okupantům. Postupně vliv NS slábl, i pro Němce ztrácelo smysl jakkoli tuto instituci reflektovat. Na podzim 1940 vyvrcholila vůči NS kritika a z NS se tak stala „pasivně zmrtvělá struktura.“88 „Média se stala [...]
nástrojem válečné propagandy. Běžnou se stala výroba
osvětových a propagandistických obsahů a praxe účelového zveřejňování a zatajování informací [...] k ovlivnění veřejného mínění.“89 Toho si byli vědomi i čelní představitelé NS, a tak se od počátku snažili mít pod dohledem legálně vycházející protektorátní český tisk, zejména deníky.90 Od října 1938 do ledna 1939 zaniklo 1900 titulů periodického tisku. Maximální snahou okupantů bylo dostat česká média pod stoprocentní dohled. Kontrola a řízení tisku 81
Večeřa 2005, s. 1093 Večeřa 2005, s. 1098 (počet členů Výboru NS byl navýšen na 70) 83 Srovnej se zprávou z 16. 7. 1939: „Novým vedoucím má prý býti jmenován 31 letý inženýr Vl. Grégr, arch. z Prahy II. a jeho zástupcem Ing. Dr. Zd. Zástěra, obchodník z Prahy XIX. [...] Rovněž zdůrazňujeme, že zamýšlené jmenování Ing. Dr. Zd. Zástěry náměstkem vedoucího není pro nás ústupkem, nebo splněním fašistických požadavků, ježto Dr. Zástěra přes svou politickou linii a minulost nebyl a není oficielním zástupcem NOF a NT, ani nebyl do výboru NS jmenován na přání generála R. Gajdy.“ (ABS, 301-63-4, l. 167, text letáku, kteří rozeslali členové FAK) 84 Vlajka se přechodně sloučila se Svatoplukovými gardami, Národní árijskou kulturní jednotou a olomouckou skupinou NTF a přijala nový název – Český národně-socialistický tábor-Vlajka. Pod hlavičkou „ČNST-Vlajka“ vycházelo ve sledovaném období i periodikum Vlajka. (Nakonečný 2006, s. 266) 85 K Zeleným hákovým křížům viz str. 14. 86 Pasák 1999, s. 263 87 Pejčoch, s. 201-273 88 Večeřa 2005, s. 1096 89 Bednařík, Jirák, Köpplová, s. 187 90 Večeřa 2005, s. 1097 82
15
byla prováděna prostřednictvím autonomních orgánů české státní správy, později (po dobudování protektorátních úřadů) převzal dohled nad mediální produkcí oddělení kulturně politických záležitostí Úřadu říšského protektora (ÚŘP) s Karlem von Gregorym v čele. Vedením skupiny Tisk pod ÚŘP byl pověřen důstojník SS Wolfgang Wolfram von Wolmar.91
6. Časopis Nástup Červenobílých 6.1 O časopisu obecně 21. 10. 1939 vyšlo první číslo nového periodika – týdeníku Nástup Červenobílých. Nikdy se časopis neoznačoval jako „List Národního souručenství“92, ačkoli v mnoha textech vyjadřoval loajalitu vůči tehdejšímu politickému systému. Nástup Červenobílých vycházel pouze s podtitulkem „List hrdého a poctivého češství“, vše ještě doplněno mottem původní skupiny Červenobílých, totiž „Proti idei ideu - proti pěsti pěst“. „Zase nový list? Řeknou si mnozí. [...] Ano, a právě proto zahajuje Nástup Červenobílých svůj pochod mezi Vás. [...] Český národ, má-li jíti vstříc lepší budoucnosti, musí být jednotný v nazírání na základní myšlenky, z nichž se má zrodit nový svět. Předkládat a vysvětlovat tyto nové myšlenky našemu lidu v řeči jemu srozumitelné bude jedním z hlavních úkolů našeho listu,“93 vysvětluje první úvodník. Už první číslo dává jasně najevo, jakým směrem se časopis vydá: loajalita vůči státnímu prezidentovi Háchovi, boj proti parlamentarismu, pokora vůči německým okupantům a hledání cesty ke vzájemnému soužití, ostře vyhraněný postoj k prvorepublikovému společenskému uspořádání, pozornost a péče českým dělníkům, zemědělcům a dalším pracujícím vrstvám obyvatelstva. Úvodníky byly téměř vždy psány a podepsány Zdeňkem Zástěrou, který také po celou dobu vycházení figuroval na titulní stránce jako ten, kdo časopis řídí („s kruhem spolupracovníků“, resp. „se spolupracovníky“). Kdo ovšem byli všichni spolupracovníci Zdeňka Zástěry, je těžké říci, neboť část článků nebyla podepsána vůbec, nebo byla podepsána šiframi. Jiná byla ale situace u textů podepsaných různými členy Výboru
91
Bednařík, Jirák, Köpplová, s. 195-197 Označení „List Národního souručenství“ musely mít všechny legálně vydávané tituly. (Pasák 1980, s. 51); Od léta 1940 se však toto označení vytrácelo, postupně s upadajícím postavením Národního souručenství. (Končelík Večeřa, Orság, s. 99) 93 Nástup Červenobílých 1, 21. 10. 1939, s. 1 92
16
Národního souručenství, kteří se podepisovali nejen celým jménem, ale i svou funkcí v této jediné politické instituci českého národa. Kromě základní struktury časopisu, jež se moc neměnila, postupně přibývaly další rubriky: Živnostenská hlídka a Studentská hlídka, které měly své stálé vedoucí (obě „hlídky“ vycházely od č. 3/1939), rubrika Žena a její rodina (od č. 5/1939), Hlídka mladého živnostníka, Hlídka bývalých frontových vojáků, rubrika „Chemik radí hospodyni“ apod. Časopis vycházel zcela pravidelně každou sobotu a nebylo vynecháno jediné číslo. Počet stran lehce kolísal – zpravidla jich měl 16, začínal ale s 12 (a v průběhu vycházení se občas ke 12 stranám vrátil) a poslední čísla už oscilovala mezi 8 a 12. Co se grafické podoby týká, zůstala po celou dobu existence časopisu bez výrazných změn. Grafické zpracování titulní strany, resp. názvu časopisu, se změnilo za dobu vycházení jednou (inverzní podbarvení slova „Nástup“). V prvních číslech byl v zápatí listu uveden jako majitel, vydavatel a odpovědný redaktor Josef Opluštil a časopis tiskla Holinkova tiskárna a J. Žatečka. Tato tiskárna byla často využívána fašistickými skupinami k tisku časopisů nebo letáků a tiskl se v ní i časopis Boj národa, jehož šéfredaktorem byl jednu dobu i Jaroslav Mrkvička.94 Redakce a administrace listu sídlila na Václavském náměstí 49 v Praze. Záhy ale začala časopis tisknout tiskárna Orbis, která také tiskla většinu oficiálních protektorátních tiskovin. K Opluštilovi přibyl jako odpovědný redaktor Jiří Stýblo. Redakce se přesunula do Slezské ulice, administrace do Fochovy ul. (později přejmenované na Schwerinovu třídu, dnešní název Vinohradská95), obě tyto adresy figurovaly v zápatí až do konce vycházení časopisu.96 Jiří Stýblo z role odpovědného redaktora na chvíli zmizel, přibyl tam naopak jako majitel listu JUDr. Jaroslav Mrkvička, a posledních několik čísel vyšlo se shodnou tiráží: vydavatel Jaroslav Mrkvička, vedoucí redaktor Josef Opluštil, odpovědný redaktor Jiří Stýblo. Co se týká stylistické a gramatické úrovně článků, nelze textům vytknout nic zásadního. Je patrné, že autory textů byli buď zkušení žurnalisté, nebo minimálně lidé s vyšším vzděláním, případně „odborníci“ v daných oblastech. Náklad časopisu se asi přesně nepodaří zjistit – pravděpodobně operoval s čísly podobně jako Vlajka, která si občas uvedla náklad vyšší, než byl ve skutečnosti. Například 94
SOA, MLS-Ls 0104/48, spis J. Mrkvičky (součástí je i výpověď Jindřicha Žatečky, majitele tiskárny), nebo Pasák 1999, s. 230. Holinkova tiskárna tiskla také v roce 1938 fašistický týdeník Národní právo. (Gregorovič, s. 82) 95 Padevět, s. 400 96 resp. dle tiráže čísla 26 z 29. 6. 1940 se administrace listu přesunula o několik domů dál – do Schwerinovy tř. 62, kde také sídlila tiskárna Orbis
17
předplatitelů Vlajky bylo v polovině roku 1940 asi 1.450, ale takto nízké číslo nikdy nepřiznali.97 Jediné, čeho se lze v případě nákladu Nástupu Červenobílých zachytit, je údaj uvedený v jednom z článků. Tam je vypsán přehled prodeje v několika vybraných městech, který měl činit 12.541 ks (výčet prodeje ale neobsahuje Prahu, Brno, Ostrava a další velká města)98. Časopis mířil především na pracující lid, dělníky, rolníky, zemědělce, ale také na mladé. Má to svou logiku – obě tyto skupiny lidí byly hybnou silou společnosti. V případě pracujících šlo o zjevnou „orientaci na masu zjevně lhostejných lidí, o něž všechny ostatní strany ztratily zájem, neboť je považovaly za příliš apatické či hloupé a tím nehodné jakéhokoli zájmu.“99 Venkovské obyvatelstvo měli fašisté podchyceno již z 30. let 20. stol., z doby, kdy se NOF „dostávala do do dočasné politické a finanční závislosti na straně agrární, které však později začala konkurovat tím, že posilovala svou členskou základnu na venkově a přetahovala tak agrárníkům voliče.“100 S postupem času se více cílilo právě na mladé lidi, s ohledem na „dobové demagogicko-populistické protěžování ‚mládí‘.“101 Velký důraz byl kladen na interakci autorů obsahu časopisu se čtenáři. Přenos a výměna sdělení není u týdeníku tak rychlá, jako tomu bylo například u Vlajky, která vycházela v mnou sledovaném období jako deník. Inzeráty často apelovaly na čtenáře, aby se zapojili a jakkoli přispěli – ať už udáním něčeho „nekalého“ ze svého okolí, nebo jen reakcí na časopis samotný. Tyto reakce, ať už smyšlené nebo skutečné, pak byly v časopise otištěny v rubrikách Pošta z venkovských (resp. našich) měst, Hovoříme se čtenáři, Ozvěna lidu z dědin, ale i pod jednotlivými rubrikami jen jako poděkování nebo drobné poznámky k tématu.
6.2 Rubriky časopisu Výše jsem uvedla, že měl časopis pevně danou strukturu. Pokud nějaké rubriky přibývaly, nebo byl jiným dáván naopak menší a menší prostor, vždy to bylo s určitým záměrem nebo to souviselo s tehdejším děním.102 Níže načrtnu základní a po celou dobu trvání (nebo alespoň velkou část) vycházející rubriky (některé z nich se jmenovaly „hlídky“) a ve stručnosti je budu charakterizovat. 97
Nakonečný 2001, s. 182 Nástup Červenobílých 2, 13. 1. 1940, s. 4 99 Arendtová, s. 437 100 Nakonečný 2006, s. 111 101 Večeřa 2005, s. 1096 102 Například v době konání filmového festivalu v červenci 1940 byla věnována velká část obsahu právě filmovému dění. 98
18
6.2.1 Úvodníky Jak jsem výše uvedla, autorem většiny úvodníků byl Zdeněk Zástěra. Jedině v číslech 33/1940 a 35/1940 je úvodník podepsán někým jiným. V prvním případě JUDr. Jaroslavem Mrkvičkou, ve druhém pak Josefem Kočím, dělníkem. Jaroslav Mrkvička byl jednou z klíčových postav časopisu a spolu se Z. Zástěrou tvořili jakési duchovní a ideové vůdce.103 Oba pánové měli i solidní finanční zázemí104 a především měli styky s vrcholnými představiteli Výboru Národního souručenství. V případě úvodníku podepsaného Josefem Kočím jde možná o fiktivní jméno, protože se nikdo takový kolem časopisu nevyskytoval. Skutečným autorem úvodníku tak mohl být kdokoli z redakce, případně z lidí kolem Výboru Národního souručenství, v srpnu 1940 nově jmenovaného.105 Výbor Národního souručenství nadále vedl J. Nebeský, ale „přibylo zástupců dělnictva, ale zastoupeni byli také předáci aktivistických žurnalistů.“106
6.2.2 Jak jsme bojovali V časopisu Nástup červenobílých vycházel pravidelně na pokračování seriál Jak jsme bojovali (od č. 1/1939 z 21. 10. 1939 do č. 22/1940 z 1. 6. 1940). Název sám napovídá, co se v textech mohl čtenář dočíst - postupně se vystřídalo několik autorů, kteří líčí počátky, vznik, vývoj a tendence národních pravicových hnutí, které se poprvé vyskytly ve veřejném životě ve 20. letech 20. století. V počáteční fázi se tato hnutí hlásila k fašismu italského modelu, ale ke konci 30. let začala inklinovat k německému modelu národního socialismu. Prvním pisatelem byl Dr. Jan Červenka: „Chci stručně zaznamenat na těchto místech obnoveného časopis svých bývalých spolupracovníků, jak jsme bojovali o lepší příští svého národa po převratě, téměř úplně ovládnutého realisty, kteří se zmocnili vedení státu (hradní politika).“107 Ačkoli lidé sdružení kolem časopisu nikdy neusilovali o obnovení Klubu Červenobílých, z výše citované věty je patrné, že šlo o osoby, které se ve 20. letech hlásily ke Klubu Červenobílých a nesouce si svou myšlenku znovu „nastupují“, alespoň formou sdružení se
103
SOA, MLS-Ls 1266/46, spis J. A. Stýbla, patrné i ze SOA, MLS-Ls 0104/48, spis J. Mrkvičky K majetkovým poměrům Zástěry Nakonečný 2001, případně AKPR NS 90/39, majetkové přiznání Z. Zástěry, v němž uvádí vybavení bytu v hodnotě 700.000 korun (byť je zde Zástěrou uvedeno, že jde o majetek jeho manželky). 105 Úvodník podepsaný Josefem Kočím vyšel v Nástupu Červenobílých 35 z 31. 8. 1940. Nově jmenovaným Výborem Národního souručenství se věnoval úvodník v Nástupu Červenobílých 34 z 24. 8. 1940, podepsaný Z. Zástěrou. 106 Večeřa 2005, s. 1099 107 Nástup červenobílých 1, 21. 10. 1939, s. 3 104
19
kolem periodika. V dalších číslech pak autoři apelují na čtenářskou veřejnost, aby se přihlásili další, kteří u vzniku Klubu Červenobílých ve 20. letech stáli. Záhy po Dr. Janu Červenkovi se ujal pera František Tikal, jeden z těch, kteří stáli u zrodu prvorepublikového Klubu Červenobílých ve 20. letech.108 Následoval Robert Mach, „nestor českých fašistů“109 a zkušený vydavatel fašistického periodika Hanácká (později Národní) republika.110 V 10. čísle (vyšlo 23. 12. 1939) se součástí rubriky Jak jsme bojovali stala „Galerie podobizen prvních bojovníků českého integrálního nacionalismu“ a na první uveřejněné fotografii byl Dr. Ing. Zdeněk Zástěra. Fotografie pocházela z dob, kdy zakládal Klub Červenobílých, šlo tedy o téměř 20 let starou fotografii.111 Robert Mach přispíval do Jak jsme bojovali až do února 1940, vystřídal ho Jan Cibuzar. I tento autor měl bohaté žurnalistické zkušenosti: byl vydavatelem časopisu Palcát (od 1919) a v meziválečném období vydal několik antisemitských románů, občas psal pod pseudonymem J. J. Pekelský.112 Na něj navázal krátce (2 příspěvky) Otakar Lebloch, mimo jiné autor knihy Fašistický stát, redaktor Moravských novin, Moravské orlice, Moravskoslezského deníku, Československého obrázkového týdeníku aj.113, 114 Po něm se opět se ke slovu vrátil Robert Mach, který, až na 2 další příspěvky Václava Velinského, vedl rubriku až do konce. Václav Velinský byl také zkušeným redaktorem. V roce 1938 vydal knihu Židovský problém čs. republiky, v pozdějších letech se stal šéfredaktorem časopisu Obrana národa, kam psal také pod pseudonymy Vojtěch Skalník a Brutus115. Toto periodikum mělo být vydáváno po vzoru německého časopisu Der Stürmer.116, 117 V Galerii podobizen prvních bojovníků českého integrálního nacionalismu byly například otištěny fotografie Františka Zavřela, spoluzakladatele moravských fašistů118,
108
119
,
ABS, 301-103-3, l. 206 Nakonečný 2001, s. 19 110 Pejčoch, s. 39 111 Nástup Červenobílých 10, 23. 12. 1939, s. 3 112 Mikulášek, s. 58 113 Slovník odpovědných redaktorů a šéfredaktorů legálního českého denního tisku v letech 1939-1945, s. 75. 114 Lebloch se v Nástupu Červenobílých č. 8 z 24. 2. 1940 zmiňuje o dalším činiteli bývalého Národního hnutí – Bohumilu Baxovi. Ten patřil v letech 1922-1923 mezi čelní představitele hnutí (Pejčoch, s. 24), ale v únoru 1940 se od Národního hnutí prohlášením v Lidových novinách distancoval. (Nástup Červenobílých 8, 24. 2. 1940, s. 3) 115 ABS, 301-103-3, l. 207-209 116 Pejčoch, s. 279 117 Der Stürmer byl německý silně antisemitský časopis. Vydavatelem byl Julius Streicher. 118 Nástup Červenobílých 11, 30. 12. 1939, s. 5 119 František Zavřel patřil k přispěvatelům časopisu v oblasti kultury. Byl divadelním dramatikem, spisovatelem a advokátem. (Pasák 1999, s. 292 a 481) Začátkem 30. let byl vydán jeho román Fortinbras, v němž otevřeně kritizoval politické problémy v 1. republice a Eduarda Beneše. Kvůli tomuto románu patřil mezi Hradem persekvované autory. (Nakonečný 2001, s. 27 a 195) S ohledem na jeho dřívější působení v Nástupu 109
20
Jana Červenky, Jana Cibuzara, Ludvíka Seidlmana120, Otakara Leblocha, Roberta Macha, Václava Velinského a dalších. Mimořádným lidovým soudem byla tato rubrika vyhodnocena následovně: „V těchto článcích líčili pisatelé svoje boje proti demokracii a republice již od doby jejího vniku po I. světové válce, čímž chtěli ukázat, že mají právo a kvalifikaci k vedení českého národa v době okupace.“121
6.2.3 Pražská diplomacie bez masky Pod tímto titulkem se skrývala série článků ostře útočících na Eduarda Beneše a jeho rodinné příslušníky (jedním z prvních napadnutých byl Bohuš Beneš, synovec Eduarda Beneše, jehož profesní působení bylo rozebráno v článku s nadpisem „Synovec dělá kariéru“122), bývalého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka a další představitele předválečné československé vlády. Články byly bez podpisu, ale později se ukázalo, že autorem byl Dr. Vojtěch Straka, který do časopisu přispíval i pod šifrou Dr. VES.123 Touto šifrou jinak podepisoval články, které se spíše soustředily na zahraniční politickou situaci.
6.2.4 Secret Service v nedbalkách Texty vycházející pod tímto nadpisem se věnovaly britské organizaci Secret Service, tajné zpravodajské službě. V mnohadílném seriálu je postupně odkrýváno, jak tato služba fungovala už od 1. světové války. Články vycházely bez podpisu.
6.2.5 Zemědělská hlídka Zemědělská hlídka byla součástí časopisu téměř od začátku. Vedl ji Matěj Trnka124, v Nástupu Červenobílých uveden jako člen Výboru NS (= Národního souručenství). Trnka uváděl jako své povolání rolník z Dunovic (nedaleko jihočeských Strakonic). V majetkovém přiznání, které musel každý člen Výboru Národního souručenství předložit, přiznal vlastnictví velké části zemědělské půdy, dokonce i podíly v Lihovaru Drahonice, místním Hospodářském Červenobílých je zajímavé, že v roce 1941 formuloval v časopise Vlajka základní tezi protibolševické propagandy. (Nakonečný 2001, s. 195) 120 Ludvík Seidlman byl členem Národního tábora fašistického. 121 ABS, 301-103-3, l. 206 122 Nástup Červenobílých 6, 25. 11. 39, s. 1 123 ABS, 301-103-3, l. 205-206 124 Matěj Trnka, člen Národní obce fašistické, poslanec ve sněmovně po volbách v roce 1935, aspirant na ministra zemědělství v roce 1939. (Pasák 1999, s. 154, 260) Trnka byl také jedním z těch, kteří vítali navrátivšího se E. Háchu z Berlína dne 15. 3. 1939. (Gregorovič, s. 119; ten se o Trnkovi vyjadřuje jako o „fašistickém štváči ještě z časů první republiky“)
21
družstvu a ve Svazu pěstitelů zemáků.125 Tamtéž ale také přiznává, že byl členem fašistického hnutí a při volbách 1935 byl zvolen poslancem Národního shromáždění.126,
127
Po vzoru
německé ideologie v jednom ze svých článků Trnka uvádí: „Kdežto muž jest zaměstnán v průběhu roku na poli a i v lese, jest žena duší domácnosti. Mimo starosti o rodinu a vaření, je na jejích bedrech starost o veškeré zvířectvo, chované na chalupě. Z toho nejméně se stará o koně. Zde si sedlák sám dohlédne, anebo sám obslouží. Proto koně byly vždy chloubou sedláka.“128 V Zemědělské hlídce byly řešeny především problémy související se zemědělstvím, jednou se ale Matěj Trnka dostal do sváru s časopisem Vlajka.129 Do Zemědělské hlídky přispíval i Robert Mach.
6.2.6 Studentská hlídka (Nástup mladých) „Přišla doba, kdy rudý karafiát zvadl. Byl symbolem humanity. [...] Přišla doba, která není mírem, ale také není zápasem a přece má všechnu dvojsmyslnost nejasných situací.“130 Autorem citovaných slov je RNC131 Jaroslav Hošek, náměstek předsedy Svazu českého studenstva a zároveň řídící Studentské hlídky. Mladým lidem byl v časopise věnován stále větší prostor, takže se z drobné půlstránkové rubriky brzy stala rubrika celostránková. Na jiných listech časopisu se postupně objevovaly další texty, které cílily na mládež. Jaroslav Hošek jako studentský činovník figuroval u zatýkání studentů v listopadu 1939.132 Byl znám jako radikál, který často zakládal různé nové fašistické organizace.133, 134
125
AKPR, NS 4/39, 1939, karton 1 AKPR, NS 4/39, 1939, karton 1 127 V Národním shromáždění byl Matěj Trnka za Národní obec fašistickou v letech 1935-1939. Spolu s ním za tutéž stranu působil i Jiří Branžovský a Rudolf Gajda. (Společná česko-slovenská digitální parlamentní knihovna. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. [online]. 2013 [cit. 2013-12-29]. Dostupné z http://www.psp.cz/eknih/1935ns/ps/stenprot/008schuz/s008003.htm 128 Nástup Červenobílých 6, 25. 11. 1939, s. 7 129 Viz dále str. 40-41. 130 Nástup Červenobílých 4, 11. 11. 1939, s. 5 131 Charakteristickým znakem všech vysokoškolsky vzdělaných autorů, kteří do Nástupu Červenobílých přispívali, bylo uvádění titulů. Pokud dotyčný vysokou školu teprve studoval, používal tituly typu RNC, JUC, MUC apod. 132 SOA, MLS-Ls 1753/46, spis Jaroslava Hoška, viz též str. 74-75. 133 ABS 301-103-3, l. 206 134 K Hoškovi ještě cituji: „Do svazu [Svaz českého studentstva, pozn. KO] byl nově jmenován i bývalý komunista, nyní fašista, Jaroslav Hošek.[...] Při první schůzi výboru prohlásil [předseda JUDr. Jaroslav Klíma, pozn. KO]: ‚Musíme si uvědomit, že studentské koleje jsou vlastně naše kasárna!‘ Vysloužil si tím smrt, Hošek ho udal. Jaroslav Hošek se později nejvíce podílel na výběru studentů popravených 17. listopadu.“ (Sonntag, s. 38) 126
22
6.2.7 Události, nad nimiž žasne svět Celostránkový výčet světových i domácích událostí shrnoval den po dni uplynulý týden. Zprávy byly krátké a stručné.
6.2.8 Dělnická hlídka, Dělničtí dopisovatelé Autorem většiny podepsaných článků v Dělnické hlídce byl Robert Mach, původní funkcionář NOF (Národní obce fašistické), jeden z fašistických předáků 20. let.135 Hlavním záměrem bylo především hájení zájmů dělnictva, vyjadřování loajality stávajícímu režimu, jeho podpora a snaha k nalezení vzájemné kooperace. V čísle 5 z 18. listopadu je zde uveřejněn „Dopis dělníků z Říše,“ v němž dva dělníci, kteří museli odejít za prací do Německa, zdraví redakci a těší se domů slovy: „A věříme, že i nás milovaná vlast uvidí. A to bude tehdy, až zmizí partajnictví – škůdcové, kteří si z vypočítavosti nasadili masku češství a vlastenectví a čekají na příležitost, aby mohli znovu vykořisťovat pracující lid.“136
6.2.9 Jak žijete? Seriál Jak žijete se objevil jen v několika málo číslech. Text byl koncipován jako reportáž. Budu-li vycházet z předpokladu, že šlo o skutečné reportáže, tak reportér Nástupu Červenobílých navštívil domácnost nějakého běžného člověka a v moderovaném rozhovoru ho vyzpovídal. Tázal se na příjem dotyčného, na jeho útraty, jak tráví volný čas apod. Téměř vždy z textu vyplynulo, že „poctivě a tvrdě“ pracující člověk má tak nízký příjem, že si buď musí vydělávat ještě dalším zaměstnáním, nebo mu jeho příjem sotva stačí na pokrytí výdajů, ale na volný čas mu už nezbývají žádné peníze. V návaznosti na tyto reportáže bylo v Nástupu Červenobílých ostře útočeno na osoby, které měly nadstandardní příjmy, vykonávaly více dobře placených zaměstnání nebo působily v různých dozorčích radách.137
135
Více o Machovi viz str. 18, část 6.2.2 (Jak jsme bojovali). Nástup Červenobílých 5, 18. 11. 1939, s. 9 137 Útočné články na různé osoby, včetně uvedení plného jména a adresy, se objevovaly v Nástupu Červenobílých po celou dobu vycházení. Články upozorňovaly na všechny funkce, které dotyční, na něž bylo útočeno, mají. Bylo též upozorňováno na jejich vysoké příjmy a apelováno, aby se svých funkcí a více dobře placených zaměstnání vzdali ve prospěch „běžných lidí“. Nezkoumala jsem, jestli byly útoky na zmiňované osoby pravdivé. Tisková prohlášení, v nichž se napadeným Nástup Červenobílých omlouval, se vyskytla jen zřídkakdy a většinou šlo pouze o omluvu za nesprávné poukázání na židovsky původ dotyčné osoby (do těchto tiskových prohlášení nepočítám ta, jež byla směrována Vlajce). 136
23
6.2.10 C. Z. Codreanu: Železná garda (Historie boje, utrpení a slávy rumunského národoveckého hnutí) Nadpisu dalšího textu na pokračování dominoval titulek „Dosud nikde neotištěná sensační reportáž o ‚Železné gardě‘.“ C. Z. Codreanu vedl ve 30. letech v Rumunsku tzv. Železnou gardu, která byla vzorem mnoha vlajkařů.138 Šlo o organizaci fašistického charakteru, která měla krajně nacionalistický a antisemitský program. V roce 1938 byla organizace rozpuštěna a Codreanu a jeho stoupenci zabiti.139 Část vedoucích Železné gardy uprchla do Německa.140 Nástup Červenobílých viděl boj Codreana jako paralelu se svým bojem: „Codreanovi bylo jasné, co je to národ, znal i úkoly toho, kdo by chtěl vésti svůj národ, a byla mu i jasná forma vlády, kterou má být země spravována.“141 Seriál nebyl nikdy dokončen, protože Nástup Červenobílých přestal vycházet.
6.2.11 Žena a její rodina „Dnes, milé čtenářky (nebo snad i čtenáři, jejichž zvědavé oko zabloudilo na tyto řádky), nalezly jste v našem listu, jehož čtyři čísla se Vám jistě líbila svou poctivostí, také hlídku, ze které k vám mluví pracující žena o vašich, ženských věcech.“142 Těmito slovy se v Nástupu Červenobílých uvedla Ženská rubrika, kterou vedla Blanka Svačinová. Mnoho příspěvků bylo podepsáno šiframi „bs“, „sb“ apod. Svačinová byla také zkušenou redaktorkou a působila především v periodikách pro ženy.143 Ženy – čtenářky se zde mohly dozvědět mnoho praktických rad, ať už o vaření, stolování, nebo oblékání.
6.2.12 Kultura Nástup Červenobílých se zabýval i kulturním děním. Tomu byla věnována celostránková rubrika s příznačným názvem Kultura. Mezi přispěvatele patřili od začátku A. F. Fürst z Brna, František Zavřel,144 Jan Topol a další. Později se kulturní rubrika rozšířila i na filmové dění, především v souvislosti s konáním Filmových žní, v jejichž porotě zasedl i Zdeněk Zástěra.145 138
Nakonečný 2001, s. 58 Pasák 1999, s. 39 140 Končelík, Köpplová, Kryšpínová, s. 179 141 Nástup Červenobílých 10, 9. 3. 1940, s. 4 142 Nástup Červenobílých 5, 18. 11. 1939, s. 8 143 Dle informace Mgr. Suka. 144 K Zavřelovi viz pozn. 119 na str. 19. 145 Filmové žně byly protektorátním filmovým festivalem konaným ve Zlíně. První ročník se uskutečnil ve dnech 3. - 7. července 1940. „Z letošního pokusu o tento podnik má se stát tradiční každoroční přehlídka vybraných 139
24
6.2.13 Humor V každém čísle byla věnována 1 strana humoru. Obsahem byly psané a kreslené vtipy, autorem těch kreslených byl převážně Dobroslav Haut.146 V časopise se občas objevily i ilustrace od Jana Tully,147 dalšími autory ilustrací pak byli tací, jejichž pravé jméno už tak snadné rozklíčovat není: Machatý, Neruda, Da Costa, Fersen. Psané vtipy byly vždy bez podpisů. Je celkem pravděpodobné, že autorem psaných vtipů byl sám Josef Opluštil. Sám měl už zkušenosti s psaným humorem z dřívějších dob, kdy působil v časopisu Šejdrem. Podle výpovědi redakčního kolegy J. Stýbla Opluštil sám přijímal kresby pro vtipy a chtěl za jejich výběr výhradně zodpovídat.148
6.2.14 Sport Grafické ztvárnění záhlaví sportovní rubriky bylo dílem Dobroslava Hauta, vedoucím byl Karel (Káďa) Pešek, bývalý známý český fotbalový reprezentant a hráč ledního hokeje.149
6.2.15 Román na pokračování Od čísla 7 v roce 1939 začal vycházet v časopisu román na pokračování s názvem Pašování lidí do ráje. Román se dal vystřihovat, výsledným formátem byla brožura velikosti A5. Jako autor byl na titulní stránce uveden „H. Durát“. Autorství zůstávalo nějakou dobu skryto, ale později byl již jako autor uveden Josef Opluštil.150 V čísle 24/1940 (z 15. 6. 1940) byla dokonce uveřejněna recenze: „Josef Opluštil přináší nám ve své knize ‚Pašování lidí do ráje‘ nový typ detektivního románu, jehož náplň vymyká se z rámce obvyklých stereotypních filmů.“; Zástěra v prvním ročníku ocenil film Artur a Leontýna režiséra M. J. Krňanského. (Nástup Červenobílých 22, 1. 6. 1940, s. 7) 146 Dobroslav Haut patřil ve sledovaném období mezi nejlepší české politické karikaturisty. V Nástupu Červenobílých působil po celou dobu vycházení časopisu. V roce 1943 se dostal do konfliktu s dalším českým karikaturistou Františkem Voborským, který působil ve Vlajce. Ve stejném roce si stěžoval ministru Moravcovi na přísnost cenzury. S Opluštilem se podílel na humoristickém časopisu Ejhle. Zemřel 9. 5. 1945. Byl členem Ligy proti bolševismu a byl evidován v kartotéce Vlajky – přihláška byla datována 20. prosince 1939. (ABS 31563-35, ABS – kartotéka Vlajky, ABS 39-70-1) 147 Jan Tulla byl malíř a karikaturista. Nástup Červenobílých několik jeho karikatur také otiskl. Za své karikatury, dle záznamů v účtárně Orbisu, dostával vyplaceno 500 korun. Psal také články do periodik Štít národa a Arijský boj. Zemřel 24. února 1945 na otravu alkoholem (v krvi mu bylo naměřeno 4,4 promile). (ABS 301-103-3) 148 SOA, MLS-Ls 1266/46 149 Dle informace Dr. Cebeho. 150 V Nástupu Červenobílých byly opakovaně otiskovány reklamy na I. a II. díl románu. V reklamě bylo uvedeno, že jde o „detektivku nového ražení, vyjde knižně“ a jedná se v ní o „Bezohledné odhalení prostředí korupčníků, Židů a bílých Židů!“ Jako autor tam již figuruje Josef Opluštil. (např. Nástup Červenobílých 31, 3. 8. 1940, s. 2)
25
detektivek. [...] Autor tohoto detektivního románu zavádí nás nejen do velkoměstského podsvětí, nýbrž nám líčí i mistrně románovou dovedností zákulisí, kde se odehrávají takové okamžiky, které rozhodují o státě.“151 Jednou z postav románu Pašování lidí do ráje byl muž jménem Burda.152 Druhá část románu vycházela v Nástupu Červenobílých dále, ale vzhledem k předčasnému ukončení časopisu nikdy nevyšel román do konce. Josef Opluštil připravoval ještě další román, Nebeská loď. Na ten byla v časopise uveřejněna reklama,153 měl také vycházet v časopise na pokračování, ale až od září 1940. Než se tak stalo, vycházení časopisu bylo úředně zastaveno.
6.2.16 Redakční korespondence na stránkách Nástupu Červenobílých Jak jsem výše uvedla, velká část obsahu časopisu byla věnována interakci se čtenáři. Z toho důvodu byl dán poměrně velký prostor pro dopisovatele, reakce čtenářů na dění kolem sebe, ale i na poznámky čtenářů uvedené pod jednotlivými rubrikami. Pošta z našich měst poskytovala dost rozsáhlý prostor pro zprávy od čtenářů. V posledních několika číslech Nástupu Červenobílých už přesahovala celou 1 stranu. Podobná rubrika existovala i v týdeníku Arijský boj.154 Ve formě krátkých poznámek zde byli udáváni sousedé a známí pisatelů, bylo poukazováno na nedodržování zákonů, útočeno bylo na židy, kteří nerespektovali zákony apod.
7. Vlajka vs. Nástup Červenobílých – tisková kampaň Výše jsem naznačila základní strukturu časopisu, rubriky, autory a zaměření textů. V této stěžejní kapitole své práce se budu věnovat ostré tiskové kampani, kterou proti sobě deník Vlajka a časopis Nástup Červenobílých vedly v letech 1939 a 1940. Kapitolu jsem rozdělila na 2 části – první sleduje období od podzimu 1939 do konce roku. V této době se objevila na stránkách obou periodik vzájemná reflexe, postupně se začala napadat a ke konci roku už spolu sváděla silný boj. Druhá část se zabývá obdobím od začátku roku 1940 do srpna téhož roku, v němž vyšlo poslední číslo Nástupu Červenobílých.
151
Nástup Červenobílých 24, 15. 6. 1940, s. 7 Josef Burda byl jedním z čelních funkcionářů Vlajky, který byl nejčastějším terčem útoků v tiskové kampani, kterou proti sobě obě periodika vedla. 153 Nástup Červenobílých 31, 3. 8. 1940, s. 4 154 Dle informace od Mgr. Suka. 152
26
Vzájemné útoky probíhaly především v zimě a na jaře, následující období vycházely v obou listech vzájemné omluvy a tisková prohlášení. Snažila jsem se zachytit veškeré útoky, které byly otištěny, ale s ohledem na časový odstup a skutečnost, že některé texty byly psány dvousmyslně nebo v metaforách a šlo si je vysvětlovat mnoha způsoby, připouštím, že mi mohlo mnoho uniknout. Počet útoků jsem zpracovala do grafu, který je v Příloze č. 2. Z grafu je patrné, že k největšímu počtu útoků ze strany Nástupu Červenobílých docházelo v v únoru a březnu 1940. V grafu jsou také zaznamenány články, jimiž se Nástup Červenobílých nebo Vlajka bránily. Od května 1940 útoky ustávaly a obě periodika otiskovala tiskové omluvy. Útoky mezi oběma periodiky se dají vnímat v několika rovinách. V rovině „seriózních“155 textových útoků šlo primárně o napadání jednotlivých významných osob, které stály v pozadí Vlajky nebo Nástupu Červenobílých.156 Vlajka byla v útocích poněkud opatrnější, Nástup Červenobílých naprosto nevybíravě a razantně útočil především na Josefa Burdu. Další rovinu tvoří reakce příznivců Nástupu Červenobílých a jeho přispěvatelů. Často šlo o osoby, které se původně hlásily k hnutí ČNST-Vlajka, ale se vznikem Národního souručenství přestoupily právě tam, a tudíž ji pak napadali. Tyto osoby přispívaly články nebo dopisy, jimiž dávaly najevo svůj odstup od druhé strany a vyjadřovaly oddanost Národnímu souručenství, nebo poukazovaly na chyby a mystifikace, jichž se protistrana ve svém jednání dopouští. Další rovinu tvořily vtipy – ať už psané nebo kreslené. Psané vtipy (do nich lze zařadit i sloupek ve Vlajce s názvem Žan Kudla se ptá) v náznacích nebo otevřeně kritizovaly protivníka. Vlajka hojně využívala příjmení Zdeňka Zástěry, a tak se častým motivem vtipů stal právě tento kus oděvu. Nástup Červenobílých ve vtipech útočil na Josefa Burdu, kterého ve dvou kreslených vtipech ztvárnil, v psaných vtipech využíval jeho dřívější působení v sázkové kanceláři Sposak a metonymicky se pak o Burdovi vyjadřoval právě tímto označením.
7.1 Podzim 1939 do konce roku Jedna z prvních zmínek jednoho periodika o druhém se objevila ve Vlajce. Posměšný článek „Novinářské podivnosti“ vyšel v čísle 118 z 16. 11. 1939. Autorem textu byl
155
Do „seriózních“ textových útoků zařazuji ty texty, které nebyly otiskovány v rubrice Humor (v případě Nástupu Červenobílých) nebo v rubrice Smějeme se na celé kolo (ve Vlajce). 156 Mezi čelní představitele Vlajky patřil Jan Rys a Josef Burda, u Nástupu Červenobílých šlo o Zdeňka Zástěru a Jaroslava Mrkvičku.
27
„Fabry“157. V černě orámovaném perexu Fabry konstatuje: „Jsou to tak na světě podivné věci. Ono i novinářství má své záhady, nad nimiž je možno s úžasem kroutiti hlavou. Jsou týdeníky, vycházející dopuštěním Božím, buď z nějaké smutné a tupé resignace, nebo prostě jen tak z bujarosti. Nikdo je nikdy nečte, ať už se jmenují třebas „Nástup“, nebo ještě zábavněji.“158 Ty s „ještě zábavnějším jménem“ napadá Fabry více, upozorňuje například na týdeník „U nás“, který otiskl úmrtní oznámení mužů, jejichž příjmení evokuje židovský původ. Autor na to poukázal a ještě upřesnil: „Jak už je tak život někdy žertovný i v takových případnostech, čteme mezi truchlícími pozůstalými i jméno: Jan Žid a Marta Židová, což je sympatická podobnost.“159, 160 Drobným výpadem pokračuje Nástup Červenobílých (v této kapitole budu dále používat zkráceně jen NČ) v čísle 5 z 18. 11. 1939, kde je otištěn v Dělnické hlídce (vedené R. Machem) dopis v části Dělničtí dopisovatelé: „My dělníci rádi čteme Nástup Červenobílých, nejraději naši dělnickou hlídku. [...] Jako bývalý funkcionář NOF a NT mohu říci, že „Nástup“ má mezi dělnictvem mnohem větší úspěch než „Vlajka“. Časopis ‚Vlajka‘, který je českému čtenáři nesrozumitelný, nemůže se stát listem českého pracujícího člověka. Tento list setkává se u dělnictva s odporem.“161 Uvedením výrazného červeného sdělení na titulní stránce se NČ č. 6 z 25. 11. 1939 distancuje od časopisu Vlajka. Důvodem otištění sdělení měly být četné dotazy čtenářů. V textu je dále uvedeno, že Vlajka a jiné skupinky tříští jednotu národa. Jako důkaz loajality k Národnímu souručenství a zároveň jako předzvěst tiskové kampaně vyzní věta: „Stojíme na půdě Národního souručenství, které uznáváme jako jediný politický útvar Čechů na území Protektorátu Čech a Moravy, což ovšem nevylučuje kritiku jak osob, tak případných zlořádů, které by v tomto výlučném politickém útvaru poškozovaly zájmy národa.“ Text také uvádí, že lidé kolem časopisu navazují na tradici Červenobílých z 20. let.162 Uvnitř listu se objevil ještě další text, který se do Vlajky opřel, a to údajný dopis, který došel redakci s názvem: „Když ptáčka lapají, dobře mu zpívají.“ Obsahem je reakce na článek ve Vlajce, v němž byly vyjádřeny požadavky dělníků, a dokazování tvrzení, že jedině NČ dělníkům skutečně rozumí 157
Příspěvky podepisované tímto jménem se v časopise Vlajka vyskytovaly poměrně často. Vlajka 118, 16. 11. 1939, s. 2 159 Vlajka 118, 16. 11. 1939, s. 2; 160 Vlajka na otištění úmrtních oznámení poukázala úmyslně. Otištění těchto oznámení bylo v rozporu s „německým“ směrem, dokladem budiž (o dost pozdější) poznámka na jedné z tiskových konferencí vedené Wolfgangem Wolframem von Wolmarem: „Není v zájmu českého národa a vašich listů, když uveřejňujete blahopřání některému židovskému správci závodu nebo úmrtní oznámení Židů, zejména nepřátelských státu.“ (záznam z tiskové konference z 11. 7. 1940; in Končelík, Köpplová, Kryšpínová, s. 151) 161 Nástup Červenobílých 5, 18. 11. 1939, s. 9 162 Nástup Červenobílých 6, 25. 11. 1939, s. 1 158
28
a umí jim vyjít vstříc, dokáže pochopit jejich reálné potřeby a dobře formulovat požadavky, které mají. První část článku, v němž je odkaz na text ve Vlajce, sice souhlasí s vyslovenými tezemi, neguje ale postup jí navrhovaný. Dopis pak končí doporučením „pánům z Vlajky“, aby se nesoustředili na dělníky, protože pro ně nemají dostatečné pochopení. Text je podepsán „J. V.“ a doplněn poznámkou: „Jméno pisatele dopisu neuveřejňujeme z důvodů snadno pochopitelných.“163 Ačkoli hnutí Vlajka jako takové procházelo ve sledovaném období největším rozmachem,164 organizace měla v té době velké finanční problémy.165 Dluhy tiskárně Grafia166 byly takové, že další vydání tiskárna už odmítla tisknout167 a Vlajka tak několik dnů nevyšla (začátkem listopadu 1939). 11. listopadu pak byla ve Vlajce otištěna stručná a výstižná omluva: „Proč nevyšla Vlajka. Nebyly peníze.“168 Ostatně, nebyla to poslední vynucená přestávka v denní periodicitě časopisu Vlajka. Na začátku zimy 1939 začíná tisková kampaň mezi oběma periodiky nabývat na intenzitě. Neděle byla strategickým dnem na útoky Vlajky proti NČ, který vycházel vždy v sobotu, a tudíž uplynulo mnoho dnů do doby, než mohla protistrana reagovat. A tak se v neděli 3. 12. 1939 Vlajka pouští do boje a reaguje: „Dělník v lakýrkách a ve fraku píše“. Perex článku napadá pisatele dopisu z NČ z 25. 11. 1939 s názvem „Když ptáčka lapají, dobře mu zpívají“ a označuje jej za „tak zvaného dělníka, na němž na první pohled poznáme, že k tvrdé práci dělnické jakživ nepřičichl“. Tím, že vyvrátí povolání autora dopisu, i vysvětlují, proč redakce NČ neotiskla jeho jméno. Zbytek textu sestával jen z napadání pisatele dopisu, usvědčování z polopravd či nepravd a dokazování, že pisatelem rozhodně není dělník, který by mohl mluvit za ostatní dělnictvo, ale že „on a jeho zpříbuznění se velmi dobře budou vyjímat jako štafáž družiny rotaryánského převozníka.169“ Pod textem je podepsán autor Dušan.170
163
Nástup Červenobílých 6, 25. 11. 1939, s. 4 Nakonečný 2001, s. 131 165 Nakonečný 2006, s. 242, Nakonečný 2001, s. 151 166 Vlajka byla tištěna tiskárnou Grafia. Po roce vydávání Vlajka otiskla článek „Jeden rok Vlajky,“ v němž kromě jiného líčila, jak bylo složité najít si tiskárnu, protože hodně z nich Vlajku odmítalo. V článku jsou uvedeny tiskárny, které Vlajku odmítly: Beaufort, Tempo, Tiskárna Lidových listů, Tiskárna Němec a spol. Národní práce, Tiskárna Národní politiky, Melantrich, Pokrok. (Vlajka 137, 21. 6. 1940, s. 3) 167 ABS 302-78-3, l. 179-184 168 Vlajka č. 114, 11. 11. 1939 169 „Převozník“ bylo krycí jméno Aloise Eliáše v komunikaci s československou exilovou vládou v Londýně (ofic. název Prozatímní vláda Republiky Československé, později Národní výbor československý). (Pasák 1998, s. 202; Bojující Československo, s. 39 a 43) 170 Vlajka 133, 3. 12. 1939, s. 2 164
29
Útoky na konkrétní osoby soustředěné kolem NČ a Vlajky se rozvinuly po prvotních nesmělých a sarkastických komentářích následně. Ve středu 6. 12. 1939 se Vlajka znovu hlásí s další zprávou mířenou proti NČ, resp. přímo proti Zdeňku Zástěrovi, tentokrát v souvislosti s rubrikou Kolem filmu. Článek s názvem „Není to na pana Smolu trochu mnoho?“171 začíná větou: „O bohulibé činnosti pana inž. dr. Zástěry, jakožto předsedy VIII. sekce Národní kulturní rady, jsme se již zmínili. Avšak i lidé jemu blízcí dovedou podle jeho zářného příkladu a zcela v intencích demokratického shromažďování funkcí a kapitálku pro horší časy vykazovat podobnou činnost.“ Článek pokračuje napadáním jistého pana Smoly, který je Zástěrův známý a za práci odvedenou za Zástěru pobírá velké peníze.172 „Sprostota není argument,“ hlásí se o slovo hned dalším číslem NČ. Pod tímto nadpisem je otištěn dopis Josefa Vacka, dělníka a bývalého člena NOF z Plzně,173 jímž se přihlásil k autorství prvního článku, který spustil tuto lavinovou reakci.174 Uvedením svého jména se pisatel mohl naopak opřít o anonymitu autora článku ve Vlajce a pokračoval konstatováním, že reakce Vlajky nevyvrací slova z dopisu, ale jen ho sprostě napadá a zpochybňuje jeho profesi. „Pravděpodobně došli k tomuto názoru v kavárnách a vinárnách, kde tráví většinu své pracovní doby,“ poznamená Vacek na adresu vedoucích osob Vlajky.175 Následně vzpomene autor na svou minulost ve fašistických sdruženích a v rámci dokazování své pravdy ohledně toho, kdo dělníkům rozumí, sděluje: „Jako všichni bývalí členové NOF a NT vzpomenou na surové útoky Vlajky proti bývalému vůdci NOF a oficielnímu listu Boj národa. Tím je řečeno vše o cílech Vlajky, která se výhradně vrhá na národovecké listy (z konkurenčních důvodů)...“176 Nedělní vydání Vlajky věnovalo dalšímu útoku téměř celou půlstránku. Zdobně vyhotovený nadpis „Zástěrky filmové a divadelní“177 uvozoval dlouhý výsměšný text. Autor podepisující se „Fabry“, který zaútočil na NČ již článkem o novinářských podivnostech, nyní útočí přímo na vydavatele Zástěru: „Nic není tak malicherného, aby nemohlo někdy sloužit jako podklad úvahy. Řekli byste: zástěra! Bezvýznamná drobnost, nezajímavá věc, tintítko k ničemu nebo skoro k ničemu nesloužící. A přece jsou tu výjimky. Ony jsou totiž zástěry
171
Vlajka 135, 6. 12. 1939, s 3 Vlajka 135, 6. 12. 1939, s. 3 173 V Plzni se jednu dobu vyskytoval i Zdeněk Zástěra. Je tedy pravděpodobné, že se oba muži znali. 174 Reakce byla spuštěna článkem v Nástupu Červenobílých s názvem Když ptáčka lapají, dobře mu zpívají. (Nástup Červenobílých 6, 25. 11. 1939) 175 Poznámka, že někteří funkcionáři Vlajky trávili mnoho času v kavárnách a vinárnách, nebyla nepravdivá. (Nakonečný 2001, Pasák 1999) 176 Nástup Červenobílých 8, 9. 12. 1939, s. 4 177 Vlajka 139, 10. 12. 1939, s. 2 172
30
rozličné. [...] a potom i zástěry po výtce zlověstné, zednářské či převoznické, zvané také filmové nebo divadelní.“ Následuje nadnesený popis formou „pohádky“, jak byl založen časopis Nástup Červenobílých, poukazuje se na Zástěrovy konexe na vysoká místa, z nichž měl mít údajně nejen peníze na časopis, ale i různá potřebná povolení, útočí se na Zástěrovo shromažďování funkcí a označuje ho za „mnohoobročníka a pána učeného s mnoha tituly“. NČ, posměšně nazvaný „Ústup zelenofialových“, údajně nemá žádné čtenáře a je rozesílán, přes protesty příjemců, zdarma.178 V úterý, 12. prosince, přiživuje deník Vlajka v čísle 140 svou tiskovou kampaň dalším příspěvkem – Zdeněk Zástěra se stává terčem dalšího žertu, tentokrát ve formě inzerátu:
Vlajka č. 140, 12. 12. 1939 V čísle následujícím je Zástěrovi věnováno několik slov v seriálu Žan Kudla se ptá. Autorem tohoto seriálu byl Antonín Liška.179 V témže čísle je otištěna v rubrice „Odpovídáme čtenářům“ i reakce na výše zmíněný text Josefa Vacka: „Jaksi jste se na Vlajku dopálil, milý pane, a v Nástupu Červenobílých poněkud zmateně vykládáte proč.“180 Reakce se týká především sdělení Vacka, že pobírá plat 120 K týdně181 a radí: „Obraťte se právě s tímto strašlivým faktem na pány, kteří Vás proti nám nastrkují. Dosud je v jejich moci odstranit takovou nespravedlnost.“182 Číslo 9 NČ vydané 16. prosince 1939 posunulo napadání mezi oběma periodiky o kus dál. Tučný červený nadpis na titulní straně hlásí: „Profesor dr. Mareš odpovídá Vlajce.“ Až na druhé stránce, kde text pokračuje, je uvedeno, že jde o otisk z novin Národní výzva z 8. prosince 1939. Mareš, jeden z nejvýznamnějších členů prvorepublikové Vlajky a jeden z jejích ideových vůdců,183 byl z hnutí ČNST-Vlajka vyloučen 9. září 1939 poté, co se v tisku vyjádřil pro vstup Vlajky do Národního souručenství. Text (Marešova odpověď) odkazuje na skutečnost, že Vlajka otiskla závažné prohlášení, v němž se odkazuje na veřejné projevy dr. Mareše, ten se od nich distancuje a prohlašuje, že „Český národně-sociální tábor jest nový
178
Vlajka 139, 10. 12. 1939, s. 2 Pasák 1999, s. 364 180 Vlajka 141, 13. 12. 1939, s. 3 181 Vacek uvedl, že doklad o výši svého platu zaslal do redakce Nástupu Červenobílých. 182 Vlajka 141, 13. 12. 1939, s. 3 183 Nakonečný 2001 179
31
politický útvar, třebas i převzal od oné (původní Vlajky, pozn. KO) některé body jejího programu.“184 Vlajka se tímto prohlášením nenechala odradit a v čísle 145 ze 17. 12. 1939 skládá Fr. Marešovi poklonu a obhajuje se tím, že současná Vlajka je méně akademická, ale o to více otevřená a přístupnější široké veřejnosti.185 V NČ to nebyl jediný text člena prvorepublikové Vlajky, o pár listů dál je otištěn článek Jana Vrzalíka: „Pozoruhodné o lidech nepozoruhodných. O slunečním diktátoru a jeho společníku, bývalému spolumajiteli židovské kanceláře Sposak.“ 186 Tímto textem se tisková kampaň přesouvá především do roviny osobních útoků, v nichž figurují Zdeněk Zástěra na jedné, Josef Burda a Jan Rys na druhé straně. Doplňuji, že přezdívka Sluneční diktátor vznikla kvůli oslavnému článku, v němž je Jan Rys označen přídomkem „sluneční“. Autorem článku byl redaktor Vlajky Jaroslav Divoký.187 Útoky na Burdu a jeho působení ve společnosti Sposak188 se staly už jakousi rutinou v rámci tiskové kampaně, kterou proti sobě obě periodika vedla. Vrzalík se staví k současné Vlajce do opozice a uvádí, že od zastavení Vlajky v roce 1938 respektuje tuto skutečnost a jeho vystoupení z Vlajky proběhlo „z pohnutek rázu mravního.“189, 190 Dále se pak distancuje od „nové“ Vlajky v čele s osobami Rysa, Burdy aj. Následující nedělní vydání Vlajky zahájilo další útoky na Zástěru zesměšňováním jeho osoby, jména nebo činnosti formou psaných i kreslených vtipů.191 Zástěrovi je adresováno: „Dostal se tudle pan Zástěra taky na Barrandov, zrovna k filmování. [...] Dívá se tak dívá a pak přistoupí k panu režisérovi a nesmělým hlasem upozorňuje na zjev, který mu celý dojem nepěkně pokazil: ‚Prosím vás, pane režisére, a proč se tady vlastně plete ten člověk s tou skříňkou, co se do ní furt kouká?‘“192 Odezvy ve Vlajce se dočkal i text Jana Vrzalíka. Autorem reakce je Jan Rys. Ráznými větami sděluje: „Soustředěné útoky jsem očekával. Celkem mě nepřekvapují a očekávám jen, 184
Nástup Červenobílých 9, 16. 12. 1939, s. 1 a 2 Vlajka 145, 17. 12. 1939 186 Nástup Červenobílých 9, 16. 12. 1939, s. 4 187 SOA, MLS-Ls 1119/46, spis Jaroslava Divokého; srovnej ale Nakonečný 2001, s. 137, který uvádí, že původcem tohoto přídomku byl redaktor Vlajky O. Rovný. 188 V roce 1935 založil J. Burda sázkovou kancelář Sposak, údajně sloučením s další sázkovou kanceláří p. Ruebensteina, která se jmenovala Everrymans. (ABS 302-78-3) 189 Nástup Červenobílých 9, 16. 12. 1939, s. 4 190 Vrzalík se do rozporu s ČNST-Vlajka dostal krátce po té, kdy se stal členem výboru Národního souručenství. Vlajka se od Národního souručenství brzy distancovala (léto/podzim 1939), ale někteří bývalí vlajkaři ve výboru Národního souručenství zůstali. (Nakonečný 2001, s. 112) Do jaké míry se tento rozpor promítl i do osobních vztahů, je těžké posoudit. Například Jan Vrzalík dlužil na konci listopadu 1939 vlajkaři A. Cyphellymu 1.300 K. (AKPR, NS 58/39, 1939, k. 6) 191 Psané i kreslené vtipy se už zanedlouho staly předměty tiskových žalob, které na sebe obě periodika podávala. 192 Vlajka 145, 17. 12. 1939, s. 9 185
32
až se objeví na scéně ještě Gajda.“ Rys pokračuje vyvracením toho, co Vrzalík napsal ohledně činnosti Vlajky a jejího zastavení, poukazuje na skutečnost, že i přes Vrzalíkovu snahu oprostit se od Vlajky se účastnil mnoha „podniků“ i po domnělém rozchodu, „ba dokonce přijmul jmenování do Výboru NS za Vlajku.“ 193 „Tož sem se dozvěděl, že včel vycházijó čerstvo natřeny novine. Majó takovy divny meno. Véstop červenéch a biléch zástěr,“194 pokračuje Vlajka útočením v článku Stréček z Hané piše do Vlajke. Pokud šlo o články tohoto typu, takové poukazovaly většinou na paradox vycházení nového listu, osočovaly NČ, že nemá žádné odběratele a čtenáře a poukazovaly na zvláštní okolnosti vycházení časopisu a jeho financování. Vždy bylo naznačováno, že za financováním časopisu stojí představitelé Výboru Národního souručenství a protektorátní vláda. „Sluneční diktátor mystifikuje,“195 používá NČ nechtěný přídomek Jana Rysa, od něhož se sám Rys distancoval, a následuje další útok na Vlajku, respektive přímo na Rysa. Autorem textu je Tiberius – šifra, kterou používal Josef Opluštil. Článek poukazuje na údajné nepravdy, o nichž Rys psal ve Vlajce. Nedůvěryhodnost Rysa dokladuje mimo jiné opakovaným útokem na jeho nedokončené studium.196 Opluštil jde ještě dál a útočí: „Pochybujeme, že páni z Vlajky béřou svůj protižidovský boj vážně. Mohli bychom vyjmenovat celou řadu Židů, s kterými vedoucí činitelé listu Vlajka spolupracovali a snad i dosud spolupracují.“197 NČ otevírá další rovinu útoků na stránkách humoru, což probíhalo dosud jen na stránkách Vlajky. Začíná osočováním vedení Vlajky z velmi závažných věcí: „Jak jsme se dozvěděli, podnikne známý kasař, politik a majitel židovské lotynky Žan Kudla výzkumný let na Mars v balonu. Jako přítěž vezme s sebou remitendu Vlajky. Tak velkou remitendu ani na Marsu ještě neviděli.“198 Terčem útoku se stává údajná neprodejnost deníku Vlajka. Silvestrovské vydání Vlajky zaútočilo na Z. Zástěru vtipy: „Povzdychl si tuhle pan Zástěra nad svým červenobílým týdeníkem: ‚Tak si připadám jako gramofonová deska. Taky jsem s tím mým listem nahranej.‘“199 V dalším psaném vtipu se Vlajka vyjadřuje na adresu předplatitelů NČ (Příloha č. 3).
193
Vlajka 146, 19. 12. 1939 Vlajka 149, 22. 12. 1939, s. 6 195 Nástup Červenobílých 10, 23. 12. 1939, s. 2 196 Jan Rys studoval medicínu a byl opakovaně zesměšňován kvůli délce jeho studia (stále nedokončeného). 197 Nástup Červenobílých 10, 23. 12. 1939, s. 2 198 Nástup Červenobílých 10, 23. 12. 1939, s. 13 199 Vlajka 156, 31. 12. 1939, s. 14 194
33
7.2 Rok 1940 – pokračování tiskové kampaně Tisková kampaň nabrala další obrátky i v roce 1940, ne však již na dlouho. První vydání NČ v roce 1940 vyšlo v sobotu 6. ledna. A útoky proběhly rovnou na několika stranách. První se objevuje v rubrice Pošta z našich měst, kterou řídil a vedl redaktor Píša z Čáslavi200 (nebo J. Opluštil201). A tak je z okolí města Tábor do redakce NČ mířen dopis: „V poslední době v našem kraji je zdarma rozdáván list Vlajka. Nic zlého netušícím obětem je tento list zdarma vnucován. Zvláště číslo dělající reklamu bílému Židu Novému bylo čile rozdáváno. Je to zbytečné plýtvání papírem, neboť to lidé nechtějí číst ani zadarmo. Protestujeme proti tomu, aby Vlajka projev bývalého bezvýznamného funkcionáře N.O.F., který porušil fašist. kázeň, honosně nazývala ‚Táborsko mluví‘. Bývalí členové N.O.F., okres Tábor.“ 202 I další dopis, tentokrát z Kladna, naráží na Vlajku: „Rovněž nádherně působil na uvědomělé národovce list Vlajka, dělající reklamu židofilovi p. O. Novému. Sám si Vlajku nekupuji, neboť ji dostanu jako většina občanů zdarma. Někteří ji čtou (zadarmo) v domnění, že jde o humoristický list, zvláště od té doby, co byl otištěn úvodník J. D. o Slunečním diktátorovi – Rozsévači. Kladenský dělník“203 Druhý útok proběhl v rubrice Humor – poprvé útočil na přídomek Rysa „Sluneční diktátor“, podruhé doporučoval čtenářům zatápět remitendou Vlajky, která měla být levnější, než uhlí (Příloha č. 4). V linii útoků na J. Burdu a jeho sázkovou kancelář se objevila na této stránce i noticka: „Na pumpy jsou zloději. Na zlodějiny – Sposaci.“204 Sedmé číslo Vlajky z 11. 1. 1940 kontrovalo článkem „Nástupu Červenobílých odňato právo kolportáže. Zástěrkový list zakázán na Budějovicku.“ Text je podepsán zkratkou „F.B.R.“205 Jak název sám napovídá, článek přináší zprávu o tom, jak je zmiňovaný list v okrese České Budějovice zakázán, opět nasazuje na to, že „ubohý list nemá vůbec čtenářů“ a že „kolportéři většinou, jak mají nařízeno, úpěnlivě prosí náhodné kolemjdoucí, aby si vzali několik čísel zdarma.“206 Ve sloupku Žan Kudla se ptá se objevil útok na Zástěru a režiséra Ladislava Broma: „Jak se Vám líbilo, pane Brome potažmo Kořínku, tohleto dílo ‚Otec Kondelík a ženich Vejvara‘? Jest vážený váš pan tchán vaší zdí nebo zástěrou co by bílá anoda, jako protějšek vaší milé osobnosti, známé co by červená katoda, z něhož pochází 200
SOA, MLS Ls 1266/46; i více dalších archivních materiálů směřuje k osobě redaktora Píši z Čáslavi, o níž se mi nepodařilo více zjistit 201 SOA, MLS Ls 0125/48 202 Nástup Červenobílých 1, 6. 1. 1940, s. 13 203 Nástup Červenobílých 1, 6. 1. 1940, s. 13 204 vše Nástup Červenobílých 1, 6. 1. 1940, s. 13 205 Možná další varianta již výše zmiňovaného autora podepisujícího se „Fabry“. 206 Vlajka 7, 11. 1. 1940, s. 2
34
zajímavá lázeň, která se uvádí ve známost pod značkou ‚Nástup červenobílých‘?“207, 208 Za povšimnutí stojí zmínění jména Brom, o jehož vztahu k Zástěrovi uvedu více později a ve sloupku Žan Kudla se ptá se jeho jméno ještě objeví. Tisková kampaň začínala sílit: další vydání NČ z 13. 1. 1940 uvádí na titulní stránce výrazným nadpisem: „Ze zákulisí Vlajky. Zamlčený rozklad Vlajky. Rotarián velitelem českého národně-sociálního tábora v Brně.“ Zpráva opět shazuje činnost Vlajky a upozorňuje na dobrovolný odchod jednoho z náčelníků NTF a oddělení této skupiny od ČNST-Vlajka. Vlajka tuto zprávu neotiskla, a tak NČ poznamená: „Tuto zprávu přinášíme z referentské povinnosti. [...] Aujeský o její zveřejnění žádal.“ Na konci zprávy je ještě poznamenáno, že místo Františka Aujeského209 byl jmenován „významný rotarián, exponent zednářské kliky v našem textilním oboru. Jak se zdá, bacily židovského Sposaka začínají působit.“ 210 Na třetí stránce se objevuje další text, který opět vyvyšuje nechtěný přídomek J. Rysa: „Autokarová akce Slunečního diktátora v rámci hesla Každý jednou zdarma v Praze.“211 Činnost Vlajky se neomezovala jen na vydávání časopisu, ale také na bohatou přednáškovou činnost a na práci se skutečnými a potenciálními členy či příznivci hnutí.212 „Potěmkinovu vesnici, jinak to nelze nazvat, byla úterní schůze p. Rozsévače-Rysa a jeho pobočníka p. Burdy, dříve Sposak v Lucerně,“213 naváží se článek do jedné z mnoha schůzí organizovaných Vlajkou. Autor článku rozvíjí dále teorii, že účastníky schůze svážela Vlajka z celého Protektorátu, aby tito naplnili sál Lucerna. V textu se objevuje i odkaz na předchozí útok Vlajky ohledně zastavení časopisu NČ na Budějovicku a prohlašuje: „Pan Rys je lhář! Jeho tvrzení od A až do Z je pustá demagogická lež!“214 O kus dál NČ deklaruje své tvrzení o tom, že je Rys lhář: „Proti lži pana Rysa stavíme pravdu!“215 a reaguje tím na dříve uvedený článek
207
ABS, 300-1-3, l. 154, přepis článku z Vlajky č. 8 z 12. 1. 1940. Otec Kondelík a Ženich Vejvara je humoristický román Ignáta Herrmanna (1854-1935). Klasická měšťanská rodina se nechá zlákat nápadníkem své dcery k akcím, které pro ně nejsou obvyklé. (Lehár, Stich a kol., s. 378). Román byl zfilmován pod stejným názvem režisérem Miroslavem Josefem Krňanským v roce 1937. Krňanský zfilmoval ještě další romány I. Herrmanna. Tyto filmy se setkaly s diváckým úspěchem. (Ptáček, s. 54, 274). Dle výpovědi A. J. Zapletala, inzertního akvizitéra Nástupu Červenobílých, psali Opluštil a Stýblo „satyru na Zdeňka Zástěru a Broma do jednoho fašistického časopisu, pod názvem Otec Kondelík a ženich Vejvara.“ (SOA, MLSLs 1266/46, spis J. A. Stýbla, výpověď A. J. Zapletala, l. 23) 209 František Aujeský – činitel Národní obce fašistické a Národního tábora fašistického, v roce 1928 byl zbaven v direktoriu NOF pro rozpory s R. Gajdou (Pasák 1999, s. 93), v roce 1939 představitel vnitřní opozice v NTF (Nakonečný 2001, s. 126). 210 Nástup Červenobílých 2, 13. 1. 1940, s. 1 211 Nástup Červenobílých 2, 13. 1. 1940, s. 3 212 ABS 302-78-3, obecně také Pasák 1999, Nakonečný 2001, Nakonečný 2006 213 Nástup Červenobílých 2, 13. 1. 1940, s. 3 214 Nástup Červenobílých 2, 13. 1. 1940, s. 3 215 Nástup Červenobílých 2, 13. 1. 1940, s. 4 208
35
ve Vlajce, že byl NČ na Českobudějovicku zakázán. Je zde i soupis prodejů v „namátkou vybraných“ českých městech.216 Dalším tématem v tiskové kampani Vlajky i NČ, byla tzv. „šuškanda“.217 Bylo to označení pro potajmu šířené zprávy. Šíření šuškandy bylo svrchu odsuzováno kvůli neovladatelnosti a neřiditelnosti obsahu sdělení a také proto, že „šeptaná propaganda byla (vedle ilegálního tisku) jedním z prostředků, který pomáhal udržovat národní sebevědomí.“218, 219
Rys byl obviněn: „Sluneční diktátor pěstuje nebezpečnou šuškandu.“220 V článku je
zmíněn klesající pokles odbytu Vlajky, na což měl Rys reagovat úmyslným šířením šuškandy: „Kdo si co nejrychleji předplatí ‚Vlajku‘ aspoň na jeden rok, získá v nejbližší budoucnosti takové výhody, o jakých se mu ani nesní. [...] Je to jistě charakteristické u člověka, který všemi prostředky potírá docela právem šuškandu cizí – ovšem zřejmě jen s úmyslem, aby se lépe dařila šuškanda jeho vlastní.“221 Útoky na Vlajku byly zakončeny na stránce Humor, opět v souvislosti s J. Burdou a jeho účinkováním v sázkové kanceláři Sposak.
Nástup Červenobílých 2, 13. 1. 1940, s. 14 Nedělní Vlajka pokračovala a vrátila útok trojnásobně: v podobě inzerátu bylo otištěno krátké sdělení „Zástěry mohou být rozličné, ale lumpárnu kryjí s vůlí rovnou,“ dále pak „Chudák Zástěra! -????? -Ubohý Nástup! -????? -Oni chudáci oba zajdou! -????? -Ona totiž nula od nuly pojde!“ Součástí humoristické rubriky ve Vlajce (která nesla nadpis „Smějeme se na celé kolo“) byl také snář, v němž měla být odkrývána symbolika snů. I zde se našlo
216
Z tohoto údaje jsem vyšla, když jsem uváděla náklad časopisu. Slovo „šuškanda“ vzniklo netradičním složením slovesa šuškat (šeptat) a sufixu „-anda“ (z pův. propaganda). (Strachoňová s. 31) 218 Pasák 1998, s. 155 219 Na „škodlivost“ šuškandy bylo upozorňováno i na tiskových konferencích, při nichž byly dávány pokyny šéfredaktorům periodického tisku o obsahu vydávaných periodik. „Na tiskových konferencích bylo opětovně poukazováno na škodlivý vliv šeptané propagandy a na to, že tisk [...] musí na škodlivost této propagandy poukazovati.“ (Končelík, Köpplová, Kryšpínová, s. 150) 220 Nástup Červenobílých 2, 13. 1. 1940, s. 5 221 Nástup Červenobílých 2, 13. 1. 1940, s. 5 217
36
nejednou místo pro útoky na NČ: „Adresy čtenářů sháněti = Nástup zdarma rozdávati budeš.“222 V následujícím čísle NČ se na titulní stránce objevuje: „Sluneční diktátor ve šlépějích Ed. Beneše. Před soud jej i Sposaka nikdo nedostane.“223 Text se znovu pozastavuje nad minulostí J. Burdy a poukazuje na jeho spříznění s židovskými obchodníky, s nimiž měl (sloučením) založit svou sázkovou kancelář. Vzhledem k tomu, že v té době docházelo ve Vlajce k rozkolu a některé skupiny od Vlajky odcházely, NČ uvádí: „Uznáváme, že v hnutí Č.N.S.T. jsou i poctiví lidé, kteří za p. Burdu nemohou. V prvé řadě jsou to členové i funkcionáři Svatoplukových gard, bývalí moravští fašisté.“224,225 Na scéně se objevuje další postava, útočící na Vlajku: Jan Pavlík, který patřil k pravidelným přispěvatelům NČ. V intencích předchozího napadání Vlajky a pochybování ohledně prodeje v Českých Budějovicích napsal ironický článek. V něm obrací původní útok Vlajky naruby a udává, že 100% remitendu má Vlajka, nikoli NČ. Naváží se do českobudějovického župního vedoucího Vlajky Antonína Čížka226 a svůj text končí zvoláním: „Tak, pane veliteli Čížku, kdo s koho!“ 227 Následující týden byl, co se bojů mezi Vlajkou a Nástupem Červenobílých týká, relativně klidný. Kromě Vlajky č. 16 z 21. 1. 1940, kde stojí ve výkladu snu ve Snáři: „Bláznem se stát – [...] budeš poslouchat Londýn a číst Nástupáře a jiné tiskoviny,“ se ještě objevil psaný vtip, který se o Zástěrovi vyjadřuje jako o člověku neslušném (Příloha č. 5). Časté zesměšňování příjmení čelního představitele NČ se objevilo i ve Vlajce č. 20 z 26. 1. 1940 ve sloupku „Žan Kudla se ptá“: „Či nedal Bůh Adamovi motyku a zástěru? Nevyplývá z toho, že motyka patří k zástěře a zástěra že jest výslednicí studu? Jak bychom nazvali zástěru, jež by byla produktem nestydatosti?“228 Poslední lednové vydání NČ (č. 4 z 27. 1. 1940) využilo výše zmíněného sloupku „Žan Kudla se ptá“ a parafrázovalo jej. Ve stejném znění, v jakém byly uváděny útoky nejen na Zástěru v příslušném sloupku Vlajky, byly otištěny denunciace na J. Burdu (Příloha č. 6).229 222
vše Vlajka 10, 14. 1. 1940, s. 9 Nástup Červenobílých 3, 20. 1. 1940, s. 1 224 Nástup Červenobílých 3, 20. 1. 1940, s. 1 a 2 225 Některé z osob, které od Vlajky odešly, se pak hlásily k Národnímu souručenství, proti kterému Vlajka ostře vystupovala. Slova v Nástupu Červenobílých, která jsem citovala, de facto tyto osoby hájí a tím zamezují Vlajce, aby mohla o těchto osobách mluvit tak, že je nejdříve Nástup Červenobílých hanil a pak se za ně postavil. 226 Antonín Čížek byl župním vedoucím jihočeské Vlajky. (Nakonečný 2001, s. 128) 227 Nástup Červenobílých 3, 20. 1. 1940, s. 2 228 Vlajka 20, 26. 1. 1940, s. 4 229 Nástup Červenobílých 4, 27. 1. 1940, s. 3 223
37
Už další den, 28. 1. 1940, se ozývá Vlajka. Tentokrát na stránkách „Smějeme se na celé kolo,“ kde otiskuje 3 vtipy. V jednom, kresleném, je využito motivu zástěry:
Vlajka č. 22, 28. 1. 1940, s. 9 Další vtip zesměšňuje nízký počet předplatitelů NČ (Příloha č. 7). A třetí poznámka mířená na adresu NČ se objevila ve Snáři: „Brom přelévati – vezmi si k tomu zástěru nebo věc příbuznou, ať se nepoliješ. Leptá.“230 NČ z 3. 2. 1940 uveřejňuje údajný dopis bývalého příslušníka hnutí Vlajka: „Vážená redakce! Byl už nejvyšší čas, aby se někdo našel a odpověděl křiklounské hordě okolo podfukáře Burdy podobným tónem, jako oni stále štvou proti jednotě českého národa. Děláte to skvěle a nacházíte mnoho příznivců mezi samotnými Vlajkaři. Já sám odešel z Vlajky s prof. Vrzalíkem, neboť jsem viděl, že tam zbyli jen polointeligentní kariéristé. Vlasti zdar! K. Maudr, Praha XII.“231 Zásadním však byl článek otištěný na první straně s výzvou „Co tomu říkáte, Vlajkaři.“ Následuje červený perex s odhalením údajné spolupráce J. Burdy a „polského Žida Kozlowského.“ Článek do detailu popisuje cestu Josefa Burdy do Berlína, kde měl navázat styky s židovskými obchodníky, od nichž „odkoukal jejich způsoby“ a jeho následné fungování v Německu. Pravdou je, že Burdovy obchody nebyly úplně průhledné.232 Této skutečnosti využívali autoři bojovných textů v Nástupu Červenobílých velmi často a zřejmě se trefovali do citlivého místa, soudě dle reakcí Vlajky, resp. samotného Burdy. Útoky, které se týkaly právě Burdy, nebyly nikdy odráženy sarkasmem nebo humorem. Naopak – Burda se vždy obhajoval a snažil se uvádět věci „na pravou míru“. Následoval-li protiútok, tak šlo vždy o útok na jiné slabiny protistrany, jimiž si byli i lidé kolem Vlajky jisti.
230
Vlajka 22, 28. 1. 1940, s. 9 Nástup Červenobílých 5, 3. 2. 1940, s. 3 232 ABS 302-78-3, l. 181, 182 231
38
NČ zmiňoval v článku mnohá židovská jména obchodníků, s nimiž měl Burda spolupracovat. Tím se snažil dokázat, že Burdovo „národovecké smýšlení“ a antisemitismus jsou otázkou poslední doby a dříve tomu tak nebylo. Další důkaz o Burdovi a jeho obchodováním s kýmkoli, jen když z toho má užitek, je deklarován: „Po ukončené éře Sportu a Sposaku zakoupil Burda pomocí zmíněného Žida dr. Lustiga Lepka-film a tak se dle svého úsudku stal filmovým odborníkem.“233 V rubrice Humor byl otištěn vtip:
Nástup Červenobílých 5, 3. 2. 1940, s. 14 Bleskurychlá reakce se objevila hned v nedělní Vlajce: „Co tomu říkáte, Vlajkaři? Sobotní Nástup Červenobílých (ze dne 3. února 1940), řízený panem dr. Zd. Zástěrou, přinesl pod uvedeným nadpisem hrubé a surové útoky na moji osobu, jakož i nepravdy o mně, které uvádím následně na pravou míru,“ 234 brání se Josef Burda. Útoky na svou osobu označuje jako hrubé a surové. První, co Burda zpochybnil, byla fotografie Burdova židovského spolupracovníka: „Portrét, který byl uveřejněn ve zmíněném časopise, nepředstavuje Žida Martina Kozlowského, nýbrž Žida mně vůbec neznámého, a je tudíž i tento portrét sprostou mystifikací.“235 Burda systematicky pokračuje a vyvrací tvrzení za tvrzením a ke konci své výpovědi dodává: „Je to starý židovsko-demokratický trik, naházet na politického odpůrce největší množství bláta, neboť jejich zásada jest, že i když se očistí, přece něco na něm zůstane. A tato špína je vrhána z rotaryánské stoky.“236 V závěru upozorňuje, že další řešení sporu podstupuje právní cestou. V rubrice Smějeme se na celé kolo je otištěn kreslený vtip od autora podepisovaného „Fersen“, v němž je opět využit motiv obrázku zástěry.
233
Nástup Červenobílých 5, 3. 2. 1940, s. 1 a 2 Vlajka 28, 4. 2. 1940 235 Vlajka 28, 4. 2. 40 236 Vlajka 28, 4. 2. 40 234
39
Vlajka 28, 4. 2. 1940, s. 9 Co se dopisů čtenářů týká, zůstávala Vlajka v útocích proti NČ dosud pozadu. V čísle 30 ze 7. února 1940 se ovšem objevuje v rubrice „Odpovídáme čtenářům“ ironická poznámka pisateli dopisu, který Vlajka obdržela: „Co jste nám to, člověče boží, napsal za divné psaní? Je to zajímavé: když někdo napíše dopis pod smýšleným jménem, nebo vůbec anonymní, nemůže si odpustit silná a hrubá slova. [...] Pletete Vlajku s Nástupem Červenobílých, nu krátce, zdá se, že to máte ve své krásné hlavě nějak pomícháno.“237 Sobotní NČ (z 10. 2. 1940, č. 6) se vrací k poslednímu závažnému incidentu s Burdou. V článku s nadpisem „Ještě slovo k Vlajkařům“238 se bod po bodu vyjadřuje k Burdově obhajobě, kterou shazuje dalšími tvrzeními. „Pan ředitel Burda by se měl též rozpomenout, jak podporoval národnostní třenice ve svém listě Sport... Ono to přeci asi ale natrvalo nepůjde podle toho, jak vítr fouká, měnit orientaci a zaměňovat jednou kaftan za uniformu gard, ale při tom mít ten kaftan pro všechny případy stále ještě v reservě,“239 pokračuje shazování Burdy. I na stránkách Humoru se objevuje vtip: „Vlajka na tom vydělá. Nejvýnosnější je tisknout Vlajku. Voni toho natisknou 3500 kusů a 5000 jim toho z prodejen vrátěj jako remitendu.“240 Vlajka č. 34 z 11. 2. 1940 pokračovala útokem jen ve Snáři: „Červenobílým zástěrkám se viděti: penězi zahrnut budeš, i když darem rozumu neobdařil tě Bůh. Neboť blahoslavení budiž duchem...“241 237
Vlajka 30, 7. 2. 1940, s. 5 Nástup Červenobílých 6, 10. 2. 1940, s. 1 239 Nástup Červenobílých 6, 10. 2. 1940, s. 1 a 2 240 Nástup Červenobílých 6, 10. 2. 1940, s. 14 241 Vlajka 34, 11. 2. 1940, s. 9 238
40
K dalšímu napadnutí využila Vlajka až úterní vydání (č. 35 z 13. 2. 1940): v linii útoků na konkrétní osoby se soustředila na Matěje Trnku, který vedl v NČ rubriku Zemědělská hlídka. Mnoha nařčeními je Trnka napadán za své účinkování v Jednotě malorolníků a v této souvislosti se lživým přiznáváním počtu členů, konkrétní útoky jsou doplněny povzdechem nad Trnkovým chováním: „Nyní ovšem se už pranic nedivíme různým těm šuškandám o podplatitelnosti úřednictva nového režimu.“242 Vlajka ještě dodává, že je Trnka „důležitou osobností a přispěvatelem v týdeníku, jenž si z průzračných příčin nedává podtitulek listu Národního souručenství.“ 243 Autorem textu je Emil Šourek (podepsán zkratkou E. Š.). Sobotní Vlajka otiskuje na titulní stránce zprávu o uvalení nucené správy na časopis NČ.244 V nepodepsaném článku jsou otištěna tvrzení o řadě tiskových žalob, které vyústily v exekuce, jež měly být uvaleny na časopis. Exekuce byly údajně bezvýsledné především proto, že „člověk, figurující jako majitel a vydavatel listu, který jest ve služebním poměru listu, bydlí někde v podnájmu, je chudý jako kostelní myš.“245 V dosavadním tiskovém sporu se tímto tvrzením otevírá další citlivé místo, na které mohlo být dále poukazováno. Jako majitel a vydavatel listu byl doposud uváděn Josef Opluštil, který opravdu majetný nebyl. V té době proto dochází k výměně osoby odpovědného redaktora: „Když postavení Opluštila jako odpovědného redaktora Nástupu červenobílých se v důsledku velmi mnoha projednávaných tiskových žalob podaných Vlajkou stalo neudržitelným, a já jsem hledal odpovědného redaktora, nabídl se Stýblo k této funkci,“ uvedl Jaroslav Mrkvička v jedné ze svých výpovědí u poválečného Mimořádného lidového soudu.246 Od 17. 2. 1940 je v tiráži uváděn jako majitel a vydavatel JUDr. Jaroslav Mrkvička.247 V sobotu 17. 2. vychází i NČ č. 7. V úvodníku se Zdeněk Zástěra okrajově vyjadřuje k současné Vlajce a vztahem k původní NOF, původní Vlajce a jejím členům a také ve Vlajce již propíranému Vrzalíkovi: „Přišli najednou noví lidé, kteří se brzy ukázali tím kukaččím vejcem, z něhož se vyklubalo ono řvavé ‚novodobé národovectví‘. K tomu všemu, co se tam potom dělo, se nemohl ovšem hlásit ani profesor Mareš ani Vrzalík.“248 V článku „Židovské manýry ve Vlajce“ je znovu zmínka o Burdovi, ale cílem článku je poukázat na
242
Vlajka 35, 13. 2. 1940, s. 2 Vlajka 35, 13. 2. 1940, s. 2 244 Vlajka 39, 17. 2. 1940, s. 1 245 Vlajka 39, 17. 2. 1940, s. 1 246 SOA, MLS-Ls 1266/46 (výpověď Jaroslava Mrkvičky ve spise Antonína Jiřího Stýbla) 247 SOA, MLS-Ls 0104/48, l. 220 (spis J. Mrkvičky), také Nástup Červenobílých od č. 7, 17. 2. 1940 a dále 248 Nástup Červenobílých 7, 17. 2. 1940, s. 1 243
41
neorganizovanost Vlajky, její tříštění a odchody různých členů, kteří ještě donedávna stáli v popředí hnutí.249 V rubrice Humor jsou dva kreslené vtipy o Josefu Burdovi, jako autor je podepsán „Zadák“250.
Nástup Červenobílých 7, 17. 2. 1940, s. 14 Pod sérií kreslených vtipů následuje ještě další psaný: „Tuhle novodobej národovec Sposak odjel za ňákym židovskym kšeftem pryč. Za jeho nepřítomnosti mu zloději vykradli byt. Tak mu jeden jeho šetrný známý poslal stručný telegram: Zloději – vrať se!“251 K původnímu útoku Vlajky na svou osobu se vyjádřil i Matěj Trnka. Dementuje tvrzení, jimiž se do něj opřela Vlajka a zároveň upřesňuje, že „byl jsem jmenován (do „něčeho“ dle článku Vlajky) do Českomoravského svazu pro úpravu obchodu jatečním dobytkem a masem jako zemědělec...“252 Tuto větu cituji kvůli patrnému provázání Trnky s Jaroslavem Mrkvičkou, s nímž se velmi dobře znal již z dob působení ve fašistické straně. Mrkvička, původně vyučený řezník, byl v říjnu 1939 jmenován správním radou téhož svazu, o němž hovoří Trnka.253 Zároveň se dopustí drobného výpadu směrem ke spolupracovníkovi Vlajky Bohuslavu Pohlovi-Bačetínskému: „To může pisateli článku potvrditi p. Pöhl, kterého jsem se důtklivě dotazoval po arijském původu s ohledem na jeho jméno.“254
249
Nástup Červenobílých 7, 17. 2. 1940, s. 5 K šifře nebo jménu Zadák se mi nepodařilo nic zjistit – jen ve spise J. A. Zapletala v rámci Mimořádného lidového soudu zmiňuje Jaroslav Mrkvička: „... když Strejc a Zadák, členové Vlajky mně podávali informace o poměrech ve Vlajce, za něž jsem jim platil.“ (SOA, MLS-Ls 1853/46, l. 138) 251 Nástup Červenobílých 7, 17. 2. 1940, s. 10 252 Nástup Červenobílých 7, 17. 2. 1940, s. 10 253 SOA, MLS-Ls 0104/48 (spis Jaroslava Mrkvičky) 254 Nástup Červenobílých 7, 17. 2. 1940, s. 10 250
42
Nedělní Vlajka č. 40 z 18. 2. 1940 navazuje dalším útokem. Na 3. straně je otištěn účet z Binkovy tiskárny vystavený na Z. Zástěru na různé tiskoviny (přihlášky a letáky) v celkové výši 693 korun, 20 haléřů. Nástup Červenobílých byl přitom tištěn v Orbisu. Logicky se tak naskýtá téma k polemice, za co Binkova tiskárna účet vystavila. Vlajka zaútočí na Zástěru dotazem: „Jak to, že knihtiskárna Binkova posílá účty k proplácení právě Vám?“255 Dalším dotazem se však spor přenáší ještě dál: „Jakýpak mejdan budete zas pořádat? Že by snad něco podobného jako křtiny?“256,
257
V rubrice Smějeme se na celé kolo je otištěna „Balada o
špinavé zástěře“ (Příloha č. 8) a vtip pod nadpisem „Grafolog vám radí“. Obsahem vtipu je analýza písma Zástěry a usuzování jeho povahy a vlastností: „Jste výtečný taktik, který dovede jedinečným způsobem prováděti současně politiku vládní i oposiční, národní i protinárodní.“258 Ve vtipu je ale také zmíněno: „Radíme vám do budoucnosti: nenechávejte si nikdy gratulovat dříve, dokud nemáte jmenování v kapse.“259 Úterní Vlajka otiskuje článek „Provinilý žádá svědectví,“260 pod nímž je podepsán B. Pohl Bačetínský. Reaguje na Trnkův výpad ohledně původu svého jména a vyvrací souvislost s židovskými kořeny. „Tento ubohý pokus pana Trnky svědčí jen o jeho nižší úrovni, neboť člověk vyšší úrovně by se k něčemu podobnému nesnížil.“261 Poslední únorové číslo NČ (z 24. 2. 1940) červeným titulkem avizuje: „Mystifikace Vlajky uvádíme na pravou míru“262 Autor nepodepsaného článku tím reaguje na informaci Vlajky ohledně uvalení nucené správy. V tomto případě bylo využito třetího zdroje – jiného periodika: „Velmi zřejmě pány z Vlajky mrzí, že Nedělní list ze dne 18. února t. r. otisknuvší jejich mystifikaci, tuto v Poledním listě ze dne 20. února t. r., přesvědčiv se o skutečném stavu věcí v plném rozsahu odvolal.“263 Stejně tak je i odvrácena pozornost od postavy Josefa Opluštila a jeho majetkových poměrů s argumentem, že jde o interní záležitost redakce. Vyvráceno je i tvrzení o exekuci. Autor textu dokonce vyvrací i původní informaci Vlajky ohledně počtu tiskových žalob. Vlajka uvedla, že podala na 30 žalob na NČ, v článku je ale 255
Vlajka 40, 18. 2. 1940, s. 3 Vlajka 40, 18. 2. 1940, s. 3 257 Vysvětluji k poznámce s křtinami: V jedné ze zpráv, kterou obdrželo Ministerstvo vnitra v prosinci 1945, je uvedeno: „Na křtiny své dcery pozval Dr. Brom i gestapáky Dra. Böhme a Stahleckera, kteří však pozvání ze služebních důvodů nemohli vyhověti.“ (ABS, 300-1-3, l. 199) 258 Vlajka 40, 18. 2. 1940, s. 9 259 Vlajka 40, 18. 2. 1940, s. 9; zprávu ohledně jmenování uvádím proto, že v několika archivních materiálech je uvedeno, že Zdeňku Zástěrovi bylo přislíbeno ministerské křeslo. K dodržení údajného slibu ale nikdy nedošlo. (SOA, MLS-Ls 0104/48, s. 160, výpověď J. Smíchovského, SOA, MLS-Ls 0104/48, s. 61, skutková podstata trestného činu J. Mrkvičky; ABS, 305-410-3, l. 132-136, protokol W. Pfaffa z 10. 11. 1952) 260 Vlajka 41, 20. 2. 1940, s. 2 261 Vlajka 41, 20. 2. 1940, s. 2 262 Nástup Červenobílých 8, 24. 2. 1940, s. 1 263 Nástup Červenobílých 8, 24. 2. 1940, s. 1 256
43
uvedeno, že se řeší pouze 6 žalob. Autor textu poukáže i na to, že se žaloby nevztahují na „fakta námi přinešená,“264 ale na vtipy, jimiž se obě periodika častovala. Pod článkem s názvem „Výmluvný dopis o Vlajce“265 je otištěn text Františka Tománka ze Zlína. Autor se nejdříve vrací k informaci, kterou Vlajka uvedla v jednom ze svých předchozích vydání a upřesňuje ji, posléze se ale pouští dále: „Znám vaši metodu, vím, co měl za účel váš článek, byl to vystřelený kalibr, čekali jste, až jak dopadne, zdali vás ti, kdož se cítili článkem dotčeni, budou volat.“266 V pravém dolním okraji stejné stránky je uvedena básnička: „Do šiku k Rysovi!! Vlajkaři jednotí... Ten český pronárod teď s větrem o závod – Však? – Jen kdo prachy máš, můžeš být celý náš.“267 A v levém dolním rohu jsou s poznámkou „Bývalé židovské spolupracovnice řed. Vlajky“268 otištěny 2 fotografie:
Nástup Červenobílých 8, 24. 2. 1940, s. 3269 Koncem února probíhala Matějská pouť, čehož bylo využito v rubrice Humor. Obrázek autora s podpisem „Zadák“ znázorňuje scénu z pouti a na lodičkové houpačce je zobrazen Josef Burda. Houpačka je nadepsána „Sposak“ a stejný nápis je i na balónku v pozadí.270 Další psaný vtip opět útočí na Burdu: „U sv. Matěje v jednej boudě, kterou postavil Sluneční diktátor, bude vystupovat největší varietní umělec Velkej Sposak. Umí tancovat mezi vejci, otáčet se na čtyráku a měnit barvy jako chameleon.“271 Sarkastickou poznámkou je útočeno i na Rysa: „Povídá sluneční diktátor: ‚Já jsem jako novinář velmi
264
Nástup Červenobílých 8, 24. 2. 1940, s. 2 Nástup Červenobílých 8, 24. 2. 1940, s. 3 266 Nástup Červenobílých 8, 24. 2. 1940, s. 3 267 Nástup Červenobílých 8, 24. 2. 1940, s. 3 268 Nástup Červenobílých 8, 24. 2. 1940, s. 3 269 Srovnej s fotografií otištěnou v Nástupu Červenobílých 31 z 3. 8. 1940, s. 6 (Příloha č. 19) 270 Nástup Červenobílých 8, 24. 2. 1940, s. 16 271 Nástup Červenobílých 8, 24. 2. 1940, s. 16 265
44
oblíben.‘ ‚Dyť si poslední dobou nic nenapsal,‘ povídají překvapení Vlajkaři. Na to sluneční diktátor: ‚No právě proto!‘“272 V únoru a březnu Vlajka útoky NČ příliš neodrážela a nevracela. Jedině ve Vlajce č. 46 z 25. 2. 1940 se vyjadřuje k L. Bromovi a Z. Zástěrovi: „Levé kliky se tlačí do nových sedel. V českém filmu má býti zaveden pořádek. [...] A co se neděje? Páni Zástěra, Brom, [...] se scházejí potajmu na poradách a rokují o ustavení a hlavně obsazení české Filmové akademie.“273 V dalším čísle NČ (č. 9 z 2. 3. 1940) je uveden pod tučným červeným nadpisem na titulní stránce „Vlajkařský teror“ obsáhlý a podrobný popis incidentu v kině Svět. Mělo tam dojít k udeření „pí F.“ členem Vlajky Václavem Projsou. Útočník se měl vydávat za policejního úředníka, ale prokázal se pouze legitimací ČNST274 a byl proto následně zadržen. Text poukazuje na praktiky vlajkařů a shazuje je: „Při každé přednášce mají plnou pusu loyality českého národa k Říši a na druhé straně páší podvody vydáváním se za policejní úředníky. Je to sprostá drzost, která musí být potrestána pro výstrahu.“275 Pod dalším červeným nadpisem „Vlajkař podařeným majitelem a vydavatelem listu“ je útočeno na funkcionáře Vlajky Františka Kolandu, který má dle textu krýt židovského majitele časopisu „Šicí stroj a jízdní kolo“.276 NČ denuncioval nejen vlajkaře, ale i další osoby a firmy. Na jaře 1940 začínají evidentně dopadat na časopis prohrané soudní spory a tím i povinnost otiskovat omluvy a prohlášení. První takové, které se v časopise objevilo, bylo prohlášení k článku z NČ z 9. 12. 1939 „Bílý Žid arisuje“. Prohlášení vyvrací vše, co bylo v článku uvedeno a brání se tím, že obsah článku spočíval na nesprávných informacích.277 Vlajkařům jsou v tomto vydání adresovány i 4 otištěné básně bez podpisu (Příloha č. 9). Na předposlední straně, v rubrice Humor, se objevuje psaný i kreslený vtip: „Povídá jeden Vlajkař: „,Cifix, tak zase máme vostudu s tím naším Velkým Sposakem. Je toho plnej Nástup.‘ Konejší ho sluneční diktátor: ‚Tomu se přece neříká ostuda, nýbrž levná inserce pro Sposak.‘“278
272
Nástup Červenobílých 8, 24. 2. 1940, s. 16 ABS, 300-1-3, l. 154, přepis článku z Vlajky č. 46 z 25. 2. 1940 274 ČNST = Český národně socialistický tábor 275 Nástup Červenobílých 9, 2. 3. 1940, s. 1 276 Nástup Červenobílých 9, 2. 3. 1940, s. 1 277 Nástup Červenobílých 9, 2. 3. 1940, s. 4 278 Nástup Červenobílých 9, 2. 3. 1940, s. 14 273
45
Na závěr je otištěn ještě jeden kreslený vtip:
Nástup Červenobílých 9, 2. 3. 1940, s. 14 Vlajka zatím stále mlčela, ale další číslo NČ (č. 10, 9. 3. 1940) je naopak plné útoků na Vlajku a vlajkaře. Titulní stránka obsahuje několik textů. Jeden z nich útočí na Vlajku přímo: „Rozvrat ve Vlajce pokračuje,“279 uvádí červený nadpis. V textu je popsáno, jak z původního ČNST280, který měl spojit všechny radikální pravicové frakce, postupně jednotlivé skupiny odcházely nebo byly vylučovány. Za viníka označují Josefa Burdu, jehož charakterizují jako člověka, který byl „vytvořen“ barnumskou reklamou.281 Text je zakončen dalším z často opakovaných výroků: „A tito lidé by chtěli sjednotit národ a udělat v něm pořádek?“282 O
atentátu
spáchaném
na
redakci
NČ
ve
Fochově
ulici
je
psáno
v
nepodepsaném článku „Zločinný útok na naši administraci“ a kromě popisu, co se stalo, je v textu poukázáno i na to, že nejde o první útok. Jednalo se už o třetí útok na redakci časopisu. Předchozí cíle obou útoků označili jako loupežné a útočníkům mělo jít především o kartotéku členů. V textu je však vyslovena domněnka: „Před několika týdny oznámila Vlajka, že z jejích řad odešel náhle navždy jeden z jejích nejoddanějších stoupenců. Naskýtá se otázka, zda kyselina, kterou byl spáchán na naši administraci zmíněný teroristický čin, nepochází právě z jeho pozůstalosti.“283
279
Nástup Červenobílých 10, 9. 3. 1940, s. 1 a 2 ČNST = Český národně socialistický tábor - Vlajka 281 barnumská reklama: označení vtíravé, bombastické, dryáčnické, nezřízené či nadnesené reklamy, neodpovídající skutečné hodnotě zboží či nabízených služeb; v přeneseném smyslu i nepravdivá, klamavá reklama (Osvaldová, Halada a kol. Praktická encyklopedie žurnalistiky a marketingové komunikace) 282 Nástup Červenobílých 10, 9. 3. 1940, s. 1 a 2 283 Nástup Červenobílých 10, 9. 3. 1940, s. 1 280
46
V rovině osobních útoků se terčem NČ stal redaktor Vlajky Mohammed A. Brikcius.284 „Tajemný Hadži Mohamed ben Abdullah Briksino, redaktor Vlajky,“285 zesměšňuje jeho jméno nadpis článku. Text zmiňuje, že je Brikcius muslimského vyznání a do Vlajky přispívá pod šifrou Asker. Jako důvod k zaměření se na Brikcia je uvedeno jeho dosavadní působení a Brikcius je nařčen z toho, že vybíral dlouhá léta peníze na stavbu mešity, která stále nestojí.286 Text slibuje, že další zprávy o M. A. Brikciovi přinese v některém z příštích čísel. Na další straně se v útocích pokračuje: „Vlajka opakuje svoje mystifikace.“287 Nepodepsaný článek se vrací k výměně názorů mezi oběma periodiky ohledně uvalení nucené správy na NČ. Znovu vyvrací tvrzení, která byla ve Vlajce otištěna. Že nežádají po Vlajce tiskovou opravu, argumentují již zahájeným soudním řízením.288 Bývalí členové NOF ze Zlínska Fr. Tománek, Fr. Ševčík a Bl. Hvozdenský jsou podepsáni pod apelem „České veřejnosti na Zlínsku.“289 Jde o obranu Tománka, na kterého měla útočit Vlajka pomluvami, že dotyčný „prodal fašismus“ a tudíž se Tománek spojil s dalšími členy výboru bývalé NOF a vystupuje zmíněným prohlášením. Tománek se doznává k loajalitě k Národnímu souručenství a varuje před J. Pagáčem, vedoucím ČNST na Zlínsku.290 U textu, který jsem výše popsala, je otištěno prohlášení, které reaguje na jeden z útočných textů ve Vlajce mířený proti Zástěrovi. Kromě jiného je v textu uvedeno, že Zástěra podává na Vlajku již 10. žalobu a „v tomto počtu nejsou ovšem zahrnuty další žaloby jeho spolupracovníků a listu samého.“291 Expresivní nadpis „Už i pornografie na záchranu Vlajkařů“ útočí na dalšího spolupracovníka Vlajky, dr. Otakara Nováčka. Ten byl uveden jako jeden z řečníků na srazu brněnské Vlajky. Článek nadneseně a ironicky hodnotí Nováčka a vzpomíná na jeho minulost, kdy „proslul také jako spisovatel a nakladatel, ovšem s výsledky, jimiž se musely zabývati příslušné soudy a policejní orgány.“ Jím vydané knihy byly totiž vyhodnoceny jako pornografické, na čemž se točí zbytek textu. Vyhodnocení Nováčkova působení je shrnuto 284
M. A. Brikcius – od roku 1936 člen Vlajky, v letech 1940-1942 šéfredaktor listu Vlajka (Nakonečný 2001, s. 304); Vl. jménem Alois Bohdan, cestovatel, spisovatel a novinář. Vydavatel časopisu Hlas muslimské náboženské obce, tiskového orgánu československé muslimské komunity. Znalec Blízkého východu a muslimského světa. (Končelík, Köpplová, Kryšpínová, s. 394) 285 Nástup Červenobílých 10, 9. 3. 1940, s. 1 286 Nástup Červenobílých 10, 9. 3. 1940, s. 1 287 Nástup Červenobílých 10, 9. 3. 1940, s. 2 288 Nástup Červenobílých 10, 9. 3. 1940, s. 2 289 Nástup Červenobílých 10, 9. 3. 1940, s. 2 290 Nástup Červenobílých 10, 9. 3. 1940, s. 2 291 Nástup Červenobílých 10, 9. 3. 1940, s. 2
47
větou: „Zařazení do pornografie k dalším symbolům vlajkařů je opravdu velkým revolučním činem.“292 Z hlediska počtu útoků na jedno vydání časopisu bylo toto číslo snad nejobsáhlejší. Posledním útokem jsou tři psané vtipy, které se otírají o Josefa Burdu (Příloha č. 10). Nedělní Vlajka (č. 57, 10. 3. 1940) kontruje jediným článkem „Zbožná přání rozvratu ve hnutí ČNST“. Vyvrací tím článek z NČ ohledně rozvratu ve Vlajce a vysvětlují: „Pobláznili několik senilních dědečků z Národní arijské kulturní jednoty293 a domnívali se, že se těmto podaří udělat palácovou revoluci.“ Vlajka v článku ještě zdůrazní, že budoucnost je především v mladých lidech a Nástupu Červenobílých sdělí: „Už předem vám přejeme radost ze života294 a dobrý vítr do zástěry.“295 Následující týden vychází další číslo NČ (č. 11, 16. 3. 1940). Na titulní straně se pokračuje v útoku na Vlajku, tentokrát na čáslavskou skupinu: „Vyděračství čáslavských vlajkařů.“296 V textu je uvedeno, že čáslavští vlajkaři pod záminkou pomoci některým občanům vymámili z nich podpisy na prázdné papíry, kam později doplnili přihlášku do Vlajky. Pomoc měla spočívat v tom, že za úplatek slibovali vyjednání ponechání koní jejich majitelům. Jestli koně odvedeni byli, není z textu patrné. Je zde však uveden výčet peněz, které jim občané poskytli.297 Profesor Vrzalík, který už v tiskové kampani figuroval dříve na straně NČ, se vyjadřuje k dění článkem „Co soudí spoluzakladatel N. H. Vlajka prof. Vrzalík o nynější Rysově a Burdově Vlajce.“ Obsah textu je v podstatě obdobný, jaký už uvedl dříve: distancování od současné Vlajky (tiskoviny i hnutí), poukazování na skutečnost, že osoby, které nyní ve Vlajce figurují, původní Vlajku nezakládali a ani ideově s ní nemají nic společného. Vrzalík soudí, že „deník Vlajka v dnešní své podobě představuje pokus, jenž má rozbíti české národní společenství, representované stát. presidentem dr. Háchou.“ Opře se i
292
vše Nástup Červenobílých 10, 9. 3. 1940, s. 4 Národní arijská kulturní jednota (NAKJ) – vznikla 24. 5. 1939 a byla uznávána pouze jako kulturní instituce (nikoli jako fašistická organizace, o což usiloval K. H. Frank). Byla zaměřena silně antisemitsky. Na podzim 1939 se spojila s Vlajkou, ale v době, z níž je citovaný článek, se opět oddělila. (Pasák 1999, s. 289-291) 294 slovy „radost ze života“ autor textu narážel na organizaci Radost ze života, která byla podřízena Národnímu souručenství a měla se starat o volný čas pracujících. (Padevět, s. 142) Organizace se zabývala i pořádáním rekreačních pobytů apod. a vyhlásila např. akci „Každý Čech jednou v Praze,“ kterou právě parafrázoval nadpis článku. (Pasák 1998, s. 101) 295 Vlajka 57, 10. 3. 1940, s. 11 296 Nástup Červenobílých 11, 16. 3. 1940, s. 1 297 Vše Nástup Červenobílých 11, 16. 3. 1940, s. 1 a 2 293
48
do partajnictví, problému často zmiňovanému a odsuzovanému, a označí Vlajku za „stoku, do které stéká špína z pravého i levého břehu bývalého českého politického partajnictví.“298 V rubrice Dělničtí dopisovatelé je otištěn dopis podepsaný „Alkr“, který se do Vlajky opírá a označuje její tvrzení za mystifikace. Navazuje tím na dříve uvedený a NČ pak několikrát zmíněný text Vlajky o uvalení nucené správy. Na 14. stránce jsou uvedeny další psané vtipy a jeden kreslený (Příloha č. 11). Jeden z psaných vtipů reaguje na dříve otištěný vtip Vlajky na téma grafologa a otírá se o charakter Josefa Burdy. „Lží a pomluvou proti nám,“ sděluje titulek Vlajky č. 64 z úterý 19. 3. 1940. Prudká reakce na článek z NČ ohledně vyděračství čáslavských vlajkařů naprosto popírá vše, co bylo v článku uvedeno. Autora článku označují za lháře a kategoricky popírají podvodné získávání členů formou podpisu čistého papíru, na něž je pak doplněna přihláška do hnutí ČNST. Útok, který zapříčinil tuto reakci, vysvětlují: „Všem je dobře známo, jak proti nám v celém Protektorátě pracuje židovsko-benešovská šuškanda.“ Text je zakončen: „Hanebný útok Nástupu je pro nás jen pobídkou k dalšímu neúprosnému boji proti hyenám a nepřátelům všech poctivých vlasteneckých Čechů.“299 Osobní útoky na Vlajku pokračovaly ve 12. čísle NČ (23. 3. 1940). Novou postavou tiskové kampaně se stal Jan Čermák, další z předních postav Vlajky. „Novodobý národovec Jan Čermák provádí prakticky ‚sociální a protižidovský‘ program,“ hlásá nadpis článku. Obsahem je výpověď Čermákova zaměstnance J. Hurdy, který si stěžuje, čím vším mu měl jeho zaměstnavatel uškodit. Sděluje, že nesměl prozradit o dalších spolupracovnících, že mají židovský původ. Od Čermáka dostal výpověď ve chvíli, kdy Hurdově družce dělal nemravné návrhy „Žid Hufnágl“ a ta to svému druhovi řekla. Čermák mu údajně dluží několik tisíc, za což ho bude žalován. Vzpomíná také na incident při jedné z Rysových přednášek, kdy Hurda „při výkonu pořadatelské služby před předsednickou tribunou omdlel hlady.“300 Na druhé stránce NČ je otištěna i obhajoba jistého p. Smolíka, který si stěžuje na nepravdivou denunciaci Vlajky. Smolík byl ve Vlajce napaden a osočen z dojíždění za šuškandou z Prosečnice do Prahy, což vyvrací a hájí se, že do Prahy jezdí za nemocnou manželkou.301
298
Vše Nástup Červenobílých 11, 16. 3. 1940, s. 1 Vlajka 64, 19. 3. 1940, s. 2 300 Nástup Červenobílých 12, 23. 3. 1940, s. 1 a 2 301 Nástup Červenobílých 12, 23. 3. 1940, s. 2 299
49
Čáslavská Vlajka je napadána dalším článkem: „Vyděračství čáslavských Vlajkařů. Místo výpovědi na náš pravdivý článek sdělujeme další podrobnosti a doufáme, že si veřejnost učiní sama úsudek o pravdomluvnosti čáslavských sposakovců.“302 Jak je z nadpisu a perexu patrné, je zde vyvracena obrana Vlajky a postupně napadáni a shazováni čáslavští Vlajkaři. Vlajka dále mlčela a další vydání NČ (č. 13, 30. 3. 1940) se pustilo do dalších útoků. Reaguje na obranu Vlajky: „Rozvrat ve Vlajce pokračuje. Článek pod tímto názvem v N. Č. dne 9. března 1940, jak se zdá, ťal do živého a vystihl správně poměry uvnitř hnutí.“303 Text se zaměřuje především na intenzivní reakci Vlajky a tím si dokazuje, že původní text byl pravdivý a následná reakce Vlajky byla jen pouhá zastírací obrana. Znovu je zde zmíněna rozdílnost mezi tím, co Vlajka píše, a tím, kdo za Vlajkou stojí. Reakce Vlajky vnímá jen jako pomstu a dodává: „Pomsta není ještě čin pro národ.“304 Ve stejném smyslu hovoří i článek „Čáslavští Vlajkaři pokračují.“ Ten se znovu vrací k oboustranně zmiňované a z obou stran nahlížené aféře kolem čáslavské Vlajky a vysvětluje bouřlivou reakci Vlajky jen jako potvrzení správnosti svých tvrzení „v důsledku našich odhalení.“305 Článek s názvem „Hlídač potrestán, že udal zloděje“ upřesňuje původní článek ve Vlajce s týmž nadpisem. Vyvrací pravdivost původního článku a přichází se zjištěním, že popisovaný případ se udál dříve. NČ v časových nepřesnostech sdělení vidí jen zájem Vlajky vzbudit domněnku aktuálnosti: „Tak vypadá pohotové zpravodajství Vlajky, která z nedostatku jiného materiálu vyrobila ze stařičkého případu sensační aktualitu.“306 Posledním výpadem tohoto vydání je vtip: „Jaký je rozdíl mezi anděly a některými pány z Vlajky? Zásadní rozdíl. Neboť praví Písmo: Andělé jsou pouzí duchové a těla nemají. Někteří pánové z Vlajky zase mají tělo, ale nemají ducha.“307 Vlajka se po delší odmlce ozvala už další den, v neděli 31. 3. 1940. V čísle 74 v rubrice Smějeme se na celé kolo ironicky zmiňuje: „br. Ing. Dr. Zástěra se rozhodl svůj nezávislý a nikým financovaný časopis dáti plně do služeb hnutí ČNST, při čemž prohlásil novinářům z Vlajky, že svým krokem sleduje očistnou akci v životě politickém.“308 Dubnový NČ (č. 14, 6. 4. 1940) pokračuje: „Jak si dělá vedení t. zv. ČNST ze svého členstva kašpary.“ Jde o další z mnoha osobních útoků a tentokrát se vrací do doby, kdy byli 302
Nástup Červenobílých 12, 23. 3. 1940, s. 5 Nástup Červenobílých 13, 30. 3. 1940, s. 4 304 Nástup Červenobílých 13, 30. 3. 1940, s. 4 305 Nástup Červenobílých 13, 30. 3. 1940, s. 5 306 Nástup Červenobílých 13, 30. 3. 1940, s. 12 307 Nástup Červenobílých 13, 30. 3. 1940, s. 18 308 Vlajka 74, 31. 3. 1940, s. 10 303
50
do výboru Národního souručenství přijati někteří vlajkaři. Po následném Rysově odvolání vlajkařů z výboru Národního souručenství, dle slov NČ, uposlechl mezi jinými Čestmír Vetchý. V textu je zdůrazněno, že Vetchý sice odstoupil, ale nepřestal využívat výhod, které mu členství umožňovalo (členské diety, volná jízdenka). Vlajka je vyzvána k reakci: „Jsme jen zvědaví, jak si s tímto případem budou ve vedení v t. zv. ČNST vědět rady, a co tomu řekne řadové členstvo.“309 „Úspěch v Pardubicích a jak to vlastně bylo“ se snaží uvést článek na pravou míru informace ohledně Rysovy pardubické přednášky a shodit tak Vlajkou hlásaný úspěch. Je zmíněna reklamní kampaň, které byl ve Vlajce věnovaný prostor, a text sděluje, že se přednášky účastnilo pouze 45-200 „zvědavců“.310 Na titulní stránce je otištěna první tisková omluva Vlajce. Z toho je patrné, že vzájemné výhrůžky soudy nebyly jen plané řeči. Od jara 1940 se tiskové opravy a omluvy staly nedílnou součástí obou listů, stejně jako až doposud vzájemné napadání a shazování obou znesvářených táborů. Tisková omluva, kterou zmiňuji, se týkala nedávno otištěného článku, který útočil na Jaroslava Čermáka skrze jeho zaměstnance. Vše, co bylo J. Hurdou uvedeno, je v omluvě vyvráceno – jediné, co bylo potvrzeno jako pravdivé, byly skutečnosti ohledně omdlení dotyčného a ohledně dlužných peněz, za něž Hurda Čermáka žaloval (s dodatkem, že soud prohrál a naopak on musí zaplatit Čermákovi dlužnou částku necelých 100 K).311 Provoláním „Zlínské veřejnosti!“ se ke slovu dostává znovu František Tománek, který už psal o Vlajce na Zlínsku. Brání se nařčení Vlajky z donášení, obhajuje sebe jako fašistu. Zároveň dodává: „Páni vlajkaři nyní změnili svou špinavou taktiku a napadají nevinné, obviňují sprostým způsobem ve svém tisku firmu Baťa, že prý mi dala na můj boj proti Vlajce peníze.“312 V rubrice Humor je otištěna hádanka: „Proč se staří partajníci a někteří páni z Vlajky dycky strašně těšejí na zatemnění Prahy. - ??- Voni se vodjakživa bojejí světla.“313
309
Nástup Červenobílých 14, 6. 4. 1940, s. 1 a 2 Nástup Červenobílých 14, 6. 4. 1940, s. 1 311 Nástup Červenobílých 14, 6. 4. 1940, s. 1 a 2 312 Nástup Červenobílých 14, 6. 4. 1940, s. 5; Úmyslně cituji informaci k firmě Baťa. Inzeráty na obuv Baťa se vyskytovaly často v kterémkoli periodiku, ale Mrkvička před Mimořádným lidovým soudem v souvislosti s vydáváním Nástupu Červenobílých uvedl: „Podotýkám, že vedle prostředků poskytovaných Eliášem, a Havelkou byl Nástup ještě financován fondem výboru N. S. a Hlavničkou, gen. řed. Baťových záv., který mi výslovně několikráte zdůraznil, že jedná se souhlasem mladého Tomáše Bati.“ (SOA, MLS-Ls 0104/48, spis Jaroslava Mrkvičky) 313 Nástup Červenobílých 14, 6. 4. 1940, s. 14 310
51
Pošta z měst obviní vlajkaře i z odcizení návěstní tabulky Národního souručenství (o odcizení tabulek bylo psáno). „Nyní se dozvídáme, že pachateli byli Vlajkaři,“314 a následuje uvedení plných jmen a povolání pachatelů. Na poslední stránce, hned pod inzerátem na knihu Josefa Opluštila Pašování lidí do ráje, je otištěna krátká parodie s názvem „Jak si v Čáslavi tři Vlajkaři rozdělovali ministerstva.“ Text je stylizován jako divadelní hra a zesměšňuje již dříve zmíněné členy Vlajky v Čáslavi.315 Vlajka opět více méně mlčela.316 Další vydání NČ (č. 15, 13. 4. 1940) napadá dříve otištěný (nikoli však útočící na Nástup Červenobílých) článek Vlajky ohledně jejích příjmů článkem nadepsaným „Vlajka – s křížkem po funuse atd.“ J. Burda v onom článku ve Vlajce prohlásil, že nemají žádných příjmů z německých úředních míst, od protektorátní vlády a jiných úřadů s ní spojených, od Národního souručenství apod.317 Tímto nechtěně vytvořil prostor pro další spekulace NČ: „Nejsme z těch, kteří hned každému šacují kapsy, ale tak se nám zdá, že pan ředitel nečtl poslední úvodník p. Ryse-Rozsévače, který sám v něm konstatuje, že jejich sběrná akce na tiskový fond vynesla konečně již prvních 100.000 korun.“318 Text v NČ reaguje i na občasné útoky uvedené ve sloupku Žan Kudla se ptá. Stejně tak je znovu opakováno tvrzení, že mlčením Vlajky je jen dokazována pravdivost informací, které přináší NČ o členech Vlajky a jejich chování.319 Již v předchozím čísle otevřel NČ další téma, na které mohl útočit: na veřejné přednášky a schůze Vlajky. V čísle 14 zpochybnil úspěch přednášky v Pardubicích, v čísle 15 avizuje další zprávu nadpisem: „Úspěch ve Slaném a jak to vlastně dopadlo.“ Jde částečně o reprodukování zprávy z Vlajky, která hodnotila účast jako slušnou. Ironicky pak NČ kontruje: „Doporučujeme, aby pisatel zpráv ve Vlajce dostal mimořádnou prémii pro svoji vzácnou otevřenost, z níž možno dobře posouditi, jak velkou návštěvu pokládají „novodobí národovci“ za slušnou.“ Účast na schůzi měla činit 19 osob.320 Na třetí straně se NČ vrací k parafrázi vlajkařského sloupku Žan Kudla se ptá. Pod nadpisem „Otevřený list novodobému kasaři Žánu Kudlovi“ jsou stejnou formou, jak bylo u
314
Nástup Červenobílých 14, 6. 4. 1940, s. 15 Nástup Červenobílých 14, 6. 4. 1940, s. 16 316 V sloupku Žan Kudla se ptá je několikrát uveden komentář namířený proti Zástěrovi nebo Nástupu Červenobílých, ale žádný obsáhlejší text nebo konkrétní útok uveden není. 317 Vlajka 82, 10. 4. 1940, s. 1 318 Již dříve jsem uvedla, že se Vlajka potýkala s velkými finančními problémy. Z toho důvodu vypsala sbírku na tiskový fond Vlajky. Téměř v každém vydání formou inzerátů žádala o finanční příspěvky čtenářů. 319 Nástup Červenobílých 15, 13. 4. 1940, s. 1 320 Nástup Červenobílých 15, 13. 4. 1940, s. 1 315
52
originálního sloupku ve Vlajce, uváděny po bodech útoky na činnost Vlajky, nesourodost jejich tvrzení a rozpor se skutečností, vztahu se „židovskými společníky a milenkami“ apod.321 (Příloha č. 12) „Nejryzejší národovci se představují“ je název článku, v němž je jen přepis dopisu ČNST. Účelem má být shazování jazykové úrovně autorů korespondence ČNST a znalosti českého jazyka, konkrétně Aloise Zyky, který byl pod danou korespondencí podepsán.322 Podobným způsobem špiní vlajkaře další článek „Novodobí národovci při práci,“ v němž je stručně popsán útok na redaktora Píšu z Čáslavi a otištěna lékařská zpráva z následného vyšetření zmíněného. Jako útočníci jsou označeni „2 pachatelé, kteří byli oblečeni v černé pláště.“323, 324 Na 14. stránce je otištěn vtip zesměšňující postavu Žana Kudly.325 (Příloha č. 13) Následující stránka obsahuje rubriku Pošta z našich měst. Čáslavsku je zde věnován docela velký prostor. Jeden z příspěvků, podepsaný zkratkou „-ras“, podává zprávu s názvem „Z domácnosti čáslavských sposakovců.“ Ve zprávě líčí okolnosti odjezdu čáslavských vlajkařů na schůzi Rysa do Pardubic a jmenovitě se naváží do jednotlivých osob.326 Příspěvek ze Zlína apeluje na redaktora Vlajky Železného a jeho článek z Vlajky ohledně reorganizace průmyslového a technického školství. Kromě náznaku, že Železný nerozumí situaci na Zlínsku obecně, se autor apelu staví za firmu Baťa: „Nevím však, jak si vlastně představujete reorg. našich nižších a vyšších průmyslovek, když nesouhlasíte se školstvím fy Baťa ve Zlíně, které jest dnes jedno z nejlepších u nás.“327 Nedělní Vlajka otiskla psaný vtip o červenobílých koťátkách (Příloha č. 14) a obranu Josefa Burdy ohledně útoků NČ na jeho pochybnou minulost formou výpisu z trestního rejstříku (Příloha č. 15), jinak ale více neútočila.328 V dalším týdnu Vlajka vůbec nevyšla (16. 4. – 19. 4. 1940). V čísle 87 ze soboty 20. 4. 1940 uvádí vysvětlení: „Proč Vlajka nevyšla. Říkáme to přímo a otevřeně: neměli jsme, podobně jako loni na podzim, finančních prostředků.“329, 330 321
Nástup Červenobílých 15, 13. 4. 1940, s. 3 Nástup Červenobílých 15, 13. 4. 1940, s. 3 323 Nástup Červenobílých 15, 13. 4. 1940, s. 5 324 Václav Píša byl výhradním dopisovatelem Nástupu Červenobílých z Čáslavi. Zpracovával příspěvky dalších dopisovatelů z tohoto kraje a dojížděl pravidelně do Prahy. Měl si několikrát Mrkvičkovi i Zástěrovi na vlajkaře stěžovat. (SOA, MLS-Ls 1266/46, s. 32; spis J. A. Stýbla) 325 Nástup Červenobílých 15, 13. 4. 1940, s. 14 326 Nástup Červenobílých 15, 13. 4. 1940, s. 15 327 Nástup Červenobílých 15, 13. 4. 1940, s. 16 328 Vlajka 86, 14. 4. 1940, s. 10 329 Vlajka 87, 20. 4. 1940, s. 3 322
53
V sobotu 20. 4. 1940 vyšel i NČ č. 16. Tím, že oba listy vyšly ve stejný den, je v NČ vlastně předčasně otištěno prohlášení: „Jelikož Vlajka přestala vycházet, zastavujeme proti ní svou tiskovou kampaň. Nenapadáme nikdy toho, kdo se nemůže bránit.“331 I přes prohlášení se však v tomto vydání ještě pár útoků proti Vlajce objevilo. Jedním z nich je text pod názvem „Páně Rysovo přiznání,“ v němž se autor podepsaný „Dr. Vl. T.“332 ostře naváží do jiného článku ve Vlajce, který označuje za lživý a neslušný. Smyslem se však zdá poukázání: „Je tudíž vidět, že pan Rys svůj „boj“ proti benešovcům, marxistům a konjunturálním lidem sice hlásá, ale vážně nemíní.“333 Dalším útokem je parafrázovaný sloupek z Vlajky Žan Kudla se ptá. (Příloha č. 16) Ze Zlína se po dlouhé době ozval již výše zmíněný Blahoslav Hvozdenský v Poště z našich měst. Reaguje na přednášku Rysa ve Zlíně, poukazuje na nízkou účast (182 občanů) a otevřeně útočí na Vlajku: „ve Zlíně to nevyhrajete!“334 Dalším dopisem ze Zlínska se ozývá František Tománek, který poukazuje na jiný článek ve Vlajce. V tom si měl nějaký vlajkař stěžovat na teror a násilí předválečného režimu. Tománek stížnost shazuje a vzpomíná na zmíněnou dobu: „Včera jste byli tam, na co dnes nadáváte, v řadách benešovských partají. [...] My staří národovci vás neznáme, že byste přiložili kdy v té době ruku pro práci národní fašistické myšlenky, nedělejte se mučedníky, když jste jimi nebyli.“335 Nedělní Vlajka, s ohledem na obnovené vycházení, pokračovala v dalším boji. Ve Snáři pod Smějeme se na celé kolo uvádí: „Chlupy na nás nalézati – je beznadějnou činností a důvodem k existenci nástupářských tiskovin“ a „Chrup – si na nás vyláme, kdo nastoupí se smetákem v ruce a opásán zástěrou proti našim šikům.“336
330
Ve stejném vydání se objevuje i článek „Židé v našich časopisech“ podepsaný šifrou Tiberius. Tuto šifru ale používal Josef Opluštil, který působil v Nástupu Červenobílých. Souvislost lze nalézt ve výpovědi Adolfa Jana Zapletala, inzertního akvizitéra Nástupu Červenobílých, který uvedl: „Opluštil [...] byl důvěrným přítelem, právě tak jako Stýblo redaktora Vlajky Rysa, kterému v době vycházení Nástupu červenobílých dodávali různé zprávy. Jestli psali články přímo do Vlajky nevím, ale myslím že ano.“ (SOA, MLS-Ls 1266/46, spis Jiřího Stýbla, výpověď A. J. Zapletala, s. 23 a 24) 331 Nástup Červenobílých 16, 20. 4. 1940, s. 5 332 Jde o dr. Vladimíra Teyrovského, jednoho z prvních významných činitelů prvorepublikové Vlajky v Brně. 14. 4. 1940 totiž bylo učiněno v Brně provolání proti Rysově Vlajce, kterou otiskla Národní výzva. Pod provoláním byl mj. podepsán i Teyrovský. (Nakonečný 2001, s. 138-139) 333 Nástup Červenobílých 16, 20. 4. 1940, s. 3 334 Nástup Červenobílých 16, 20. 4. 1940, s. 16 335 Nástup Červenobílých 16, 20. 4. 1940, s. 16 336 Vlajka 88, 21. 4. 1940, s. 10
54
Vedle tohoto je ještě otištěn kreslený vtip, který opět využívá motivu zástěry:
Vlajka 88, 21. 4. 1940, s. 10 Úterní Vlajka č. 89 (23. 4. 1940) útočí na Zástěru sloupkem Žan Kudla se ptá. V něm je vyvráceno „kasařství“ na straně členů Vlajky a je z něj naopak nařčen Zástěra.337 Vlajka č. 90 (24. 4. 1940) se o Zástěru znovu otře sloupkem Žan Kudla se ptá. Nedokážu vysvětlit, kam bylo poznámkami mířeno. Zmínka je zde o vyloupení pokladny na Rujáně a pod oslovením „Vážený pane Šťourale z Radotína“338 doporučení, ať se dotyčný obrátí na jiná místa, potřebuje-li nějaké informace k Z. Zástěrovi.339 Vlajka č. 92 z 26. 4. 1940 atakuje NČ znovu sloupkem Žan Kudla se ptá. Jde o jeden z dalších osobních útoků, vztahujících se na Zdeňka Zástěru. Je zde přetřásáno vzájemné osočování z „kasařství“.340,
341
Pod nadpisem článku „Veličenstva“ autor podepsaný „Kb.“
vysvětluje příčiny odchodu brněnských a čáslavských vlajkařů, resp. odchod těchto lidí je popsán jako přirozený vývoj společnosti seskupené v hnutí a neschopnost dopředu odhadnout, jestli členům jde o moc a k hnutí se hlásí z vypočítavosti, nebo jestli mají čisté úmysly.342 Sobotní NČ č. 17, který vyšel 27. 4. 1940, pokračuje ve své parafrázi sloupku „Hovoříme se Žan Kudlou“. V textu jsou vyvráceny náznaky Vlajky o nejasném původu příjmů a finančního zázemí Zástěry, útočí se zde naopak na sociální původ pisatele sloupku (resp. je mířeno na Josefa Burdu) a je zde naznačeno: „Copak je to za novodobou morálku, která připouští, aby byli lidé najímáni k zákeřným útokům a aby jim byly posílány nevyžádané
337
AKPR, NS 90/39 (využila jsem výstřižku z Vlajky přiloženého v materiálech Z. Zástěry v AKPR) V Radotíně bydlel tehdejší vedoucí Národního souručenství Josef Nebeský, ale nepředpokládám, že by si na něj dovolila Vlajka takto zaútočit. (SOA, MLS-Ls 0437/48). V Radotíně se také narodil karikaturista Dobroslav Haut, který ale později bydlel v Praze-Vršovicích (ABS, 315-63-35, s. 1). Na něj by tato poznámka skutečně mohla být mířena. Možná ale šlo jen o reakci na korespondenci se čtenáři Vlajky. 339 Vlajka 90, 24. 4. 1940, s. 6 340 Nástup Červenobílých označoval „Žana Kudlu“ za kasaře, příp. novodobého kasaře 341 Vlajka 92, 26. 4. 1940, s. 4 342 Vlajka 92, 26. 4. 1940, s. 6 338
55
dárečky.“343 Psaným vtipem je připomenut J. Burda: „Pronesl ondy jeden Sposakovec velmi záhadné rčení: „Víte, von tenhle antisemitismus je hezká věc, ale kdyby to tak Židi vzali sami do rukou, to by byly zase kšefty!“344 V Poště z našich měst je otištěn dopis I. J. Šarouna z Čáslavi, bývalého vlajkaře. Jde o reakci na článek ve Vlajce, v němž byly, dle slov pisatele, záměrně uváděny polopravdy a nepravdy. Šaroun systematicky prokazuje, v čem Vlajka podala neúplné informace a dodává: „Konstatuji dále, že jsme všichni vystoupili z Vlajky doporučeným dopisem dne 11. IV. t. r., ač o vystoupení a likvidaci Vlajky bylo rozhodnuto již na společné poradě v Praze dne 4. dubna t. r.“345 „Žan Kudla“ se v nedělní Vlajce (č. 94, 28. 4. 1940) pustí do ostrého a nevybíravého útoku na Zástěru. Ten je tam oklikou nařčen z obrovských dluhů, které zanechal v Plzni a odjel do Prahy, z úmyslného uvedení nesprávného bydliště, aby jej nemohli dostihnout exekutoři a obecně odsouzen kvůli své špatné pověsti.346 (Příloha č. 17a) Ve Snáři v rubrice Smějeme se na celé kolo je vyložen symbol snu „Chvost červenobílý vlastniti – uvrtiš si jej, bláhový zástěrkáři!“347 a vtip: „Můžeme pana Zdeňka (toho s tou zástěrou na portviši) ujistit, že když už má tak lehký život, že bude mít zaručeně strašně lehounkou smrt. On totiž má k vypouštění hrozně málo ducha.“348 Následující číslo Vlajky se do Zástěry obouvá stejně vehementně, jako předchozí, a opět „ústy“ Žana Kudly. Zástěra je znovu nařčen z podvodů a daňových úniků.349 (Příloha č. 17b). Naprosto stejně pokračuje osočování Zástěry v další Vlajce, nově je zde zmíněn i Jaroslav Mrkvička.350 (Příloha č. 17c) NČ 18 z 4. 5. 1940 oslovuje dopisem dr. Teyrovského, o kterém byla už výše řeč, stoupence ČNST. Dopis je formulován nejmenovanému spolužákovi pisatele, v němž mu
343
„Nevyžádaným dárečkem“ jsou myšleny výbušniny, které byly zaslány poštou Zástěrovi a výbušninou byl proveden i útok na redakci časopisu. Nástup Červenobílých rovnou vydedukoval, že odesilateli jsou vlajkaři a ve stejném duchu bylo i o útoku v Nástupu Červenobílých psáno. (Nástup Červenobílých 10, 9. 3. 1940, Nástup Červenobílých 12, 23. 3. 1940) Že se nejednalo o mystifikaci a přehánění, svědčí mj. i výpověď Josefa Vlacha, známého J. Mrkvičky: „Dokonce jeden čas byla redakce Nástupu hlídána a jestli se nemýlím, byl také proti redakci spáchán nějaký atentát výbušninami.“ (SOA, MLS-Ls 0104/48, spis J. Mrkvičky, výpověď Josefa Vlacha, s. 135) Dalším dokladem je výpověď Jaroslava Mrkvičky ve spisu J. Stýbla, v níž uvádí: „Vlajkaři se netajili, že i násilím odstraní každého, kdo se jim staví v cestu. [...] Vlajkaři pracují i s chemickými prostředky (použili proti mému bytu, bytu Dr. Zástěry a kanceláři redakce na př. kyseliny pykrinové.“ (SOA, MLS-Ls 1266/46, spis J. Stýbla) V jedné z mnoha výpovědí Mrkvička rovnou uvádí, že měl ve vlajce informátora, který mu potvrdil, že útoky byly skutečně provedeny Vlajkou. (ABS, S-245-4, l. 22) 344 Nástup Červenobílých 17, 27. 4. 1940, s. 14 345 Nástup Červenobílých 17, 27. 4. 1940, s. 15 346 Vlajka 94, 28. 4. 1940, s. 6 347 Vlajka 94, 28. 4. 1940, s. 9 348 Vlajka 94, 28. 4. 1940, s. 9 349 Vlajka 95, 30. 4. 1940, s. 4 350 Vlajka 96, 1. 5. 1940, s. 6
56
slibuje: „Já sám považuji za svou povinnost, poučiti o pravém stavu věcí každého, kdo dosud nepoznal, že členství v ČNST je pro každého opravdového národovce omylem.“ Tím dopis končí a je slíbeno pokračování příště.351 V návaznosti na vzájemné polemiky Žan Kudla se ptá (Vlajka) versus Hovoříme se Žan Kudlou pokračuje NČ a zesměšňuje některého z předních mužů Vlajky kvůli jeho přeřeknutí se. Text se točí na sdělení, že někdo z Vlajky se měl chlubit „stovkami tisíců členů svého tábora, o nichž s důrazem připomněl, že všichni tito členové jsou řádně kastrováni.“352 V rubrice Humor je navázáno na Žana Kudlu, který je v psaném vtipu ale označen „Žid Kudla“353. Vlajka č. 101, která vyšla v úterý 7. 5. 1940, napadá Zástěru znovu, ale už poněkud mírněji. Sloupek Žan Kudla se ptá na Zástěrovy plzeňské dluhy a zmiňuje jeho kontakty kolem filmu.354 V tomto čísle je otištěna i básnička autora s šifrou „Erjé“, za níž stál Josef Rejthar.355 Text básničky zní: „Moto: Ing. Zdeněk Zástěra habilitoval se na doktora chemie prací ‚O jedu na myši.‘ Mnohou šedou myšku, co mu na lep sedla, chytla bolest v bříšku, když z otravy jedla. Nechal myší vraždy, teď zas lidi tráví: kdo čte ‚Nástup‘, každý těžce po něm dáví.“356 Příští vydání NČ (č. 19, 11. 5. 1940) uvádí pokračování dopisu dr. Teyrovského svému spolužákovi, v němž jsou sdělovány důvody rozkolu prvorepublikové Vlajky a té protektorátní.357 Otištěna je zde i série dotazů adresovaných Žanu Kudlovi s názvem „Další otázky novodobému Židovi Kudlovi,“ v nichž je mířeno proti J. Burdovi, například: „Neračte vědět detaily o tom, jak ten novodobej pan ředitel, takto věrný kompaňon Židů, denuncoval za Benešova režimu české úředníky a sportovní funkcionáře…“ 351
358
Podobně, jako se Vlajka
Nástup Červenobílých 18, 4. 5. 1940, s. 2 Nástup Červenobílých 18, 4. 5. 1940, s. 6 353 Nástup Červenobílých 18, 4. 5. 4940, s. 14 354 Zdeněk Zástěra byl nevlastním tchánem režiséra Ladislava Broma (vl. jménem Kořínek). Jejich vztah byl, dle dostupných pramenů, dost nejasný. Zástěra figuroval mezi osobami, které v rámci arizace pražských filmových podniků jeli zabírat 16. 3. 1939 barrandovské filmové ateliéry. (Bednařík, s. 21-23; též ABS 300-1-3, s. 202) Vůz, kterým přijel Zástěra, režisér Binovec a malíř Tulla, řídil právě Ladislav Brom. Ten se však obhajoval tím, že byl k tomu Zástěrou donucen a měl s ním i velké rozpory kvůli jeho profašistickém postoji. (ABS 300-1-3) Jiné prameny ale uvádějí, že Zástěra i Brom byli oba zapálenými fašisty a jejich spory vznikly kvůli něčemu jinému, totiž že Brom byl své manželce nevěrný a Zástěra ho za to plísnil. (SOA, MLS-Ls 0104/48) Zástěra byl také předsedou poroty festivalu Filmové žně ve Zlíně (Chowaniec, s. 85) A také hned v prvním čísle Nástupu Červenobílých v krátké „Zprávě z Národního souručenství“ stojí, že zajímavý referát přednesl „dr. Zd. Zástěra, předseda 8. sekce kulturní rady o českém filmu.“ (Nástup Červenobílých 1, 21. 10. 1939, s. 2) Další souvislost Zástěry a filmu, byť asi bez přímé návaznosti, pak činí návštěva členů výboru Národního souručenství režiséra O. Vávry při natáčení filmu Dívka v modrém. Z této návštěvy je v Nástupu Červenobílých otištěna fotografie – jedna z mála dochovaných fotografií Z. Zástěry. (Nástup Červenobílých 11, 30. 12. 1939, s. 4) 355 Žitný, s. 56 356 AKPR, NS 90/39, s. 102 357 Nástup Červenobílých 19, 11. 5. 1940, s. 3 358 Nástup Červenobílých 19, 11. 5. 1940, s. 3 352
57
otírala o Zástěru a jeho návaznost na film, nebo jak zdůrazňovala progresivní „novodobé“ národovectví kontra jistou strnulost prvních fašistů (ve 40. roce již „zralých padesátníků“), zmiňuje i NČ v rubrice Humor vtip s názvem „O jednom novodobém řediteli a starodobém zloději,“ jímž reflektuje narážky Vlajky na věkovou hranici.359 (Příloha č. 18) V Poště z našich měst se ozývá z Rokytnice Ludvík Suchánek, který popírá fámu, že by se chystal působit ve Vlajce, a naopak přiznává, že vstoupil do Národního souručenství a distancuje se od jakékoli činnosti Vlajky.360 Další číslo NČ se dotkne Vlajky jen vtipem: „Povídá novodobej Žid Kudla svému synovi: ‚Poslouchej, tohle se mi už přestává líbit. Za tu vyloupenou kasu si dostal 4 měsíce, za rvačku měsíc, sotva tě pustili, udělal jsi dva podvodný insertní kanony a tuhle zas tě sebrali k vůli novodobýmu kursu s 11letýma holčičkama v Podolí. Nesmíš, hochu, bejt tak – ctižádostivej.‘“361 V tomto čísle je otištěno také pokračování dopisu V. Teyrovského svému spolužákovi. Poslední květnové číslo NČ (č. 21 z 25. 5. 1940) pokročilo dále v replikování rubrik Vlajky. Na stránce Humor se tak objevuje „Politický snář starýho čudly.“ V přímé souvislosti s Vlajkou jsou zde vyloženy dva sny: „ALTÁNEK NA NĚKOHO STAVĚTI
– velká
budoucnost v hnutí novodobýho Žida Kudly. Zvláště pro toho, kdo pracoval se Židama, marxistama a štval za židovské peníze proti německému národu. Heslo novodobých: ‚Pod svícnem je tma‘.“ A další: „BARVY STŘÍDATI – viz ‚novodobé‘ z okolí Žida Kudly.“ Další vtip je nadepsán „TISKOVÁ ŽALOBA“ a je zde uvedeno: „Jásal jeden mnohoobročník: ‚Budu žalovat Nástup, voni napsali, že mám deset příjmů, a já mám na to svědky, že jich mám patnáct.‘“ 362 Uvádím ještě další článek, který sice neútočí na Vlajku přímo, ale přeci ji zmiňuje. Je podepsaný zkratkou I. J. Š.363 Text shazuje drobné strany, které vznikly po okupaci, a mezi těmito „pochybnými“ zmiňuje i Český národně socialistický tábor, Vlajka.364 Stejně tak i dopisovatelé v Poště z našich měst zmiňují činnost Vlajky v krajích, ale nijak zásadní jejich 359
Nástup Červenobílých 19, 11. 5. 1940, s. 14 Nástup Červenobílých 19, 11. 5. 1940, s. 16 361 Nástup Červenobílých 20, 18. 5. 1940, s. 14 362 vše Nástup Červenobílých 21, 25. 5. 1940, s. 14 363 Zkratku I. J. Š. používal Ilja Josef Šaroun. Původně byl členem Vlajky v Čáslavi, ale v době jejího rozmachu přešel do Nástupu Červenobílých. (ABS 301-103-3, o Šarounově odchodu z Vlajky také SOA, MLS-Ls 0104/48, spis J. Mrkvičky, s. 115) Právě tento článek byl jedním z předmětů poválečného soudního řízení se Šarounem a měl dokazovat, jak obžalovaný „jako exponent prvního Národního souručenství útočí proti fašistickým pravicovým skupinám.“ (SOA, MLS-Ls 0688/48, spis I. J. Šarouna, s. 105), článek pak Nástup Červenobílých 21, 25. 5. 1940, s. 3. 364 Nástup Červenobílých 21, 25. 5. 1940, s. 3 360
58
sdělení nejsou. Dopisovatelé jen konstatují, kdo se stal v jakém okrese župním vedoucím Vlajky, případně jak „několik nerozvážných lidí vstoupilo do Vlajky“ v Týně nad Vltavou.365 Výrazný zlom v tiskové kampani nastává ve Vlajce č. 117 z 29. 4. 1940. Je zde otištěn první rozsudek soudního sporu mezi Vlajkou a NČ. Spory mezi zmíněnými periodiky řešeny Krajským trestním soudem v Praze. Obžalovaným je Alois Svoboda jakožto odpovědný redaktor Vlajky. V rozsudku je otištěn i předmět soudního sporu – psaný vtip z 31. 12. 1939 (viz Příloha č. 3). Soukromým žalobcem byl Zdeněk Zástěra. Kromě povinnosti bezplatně otisknout rozsudek, bez dalších komentářů a poznámek, musela zaplatit Vlajka Zástěrovi navíc 1.000 korun. Stejně tak byla Vlajka (resp. obžalovaný Svoboda a Otakar Polívka jakožto vydavatel) nucena zaplatit náklady trestního řízení.366 Téhož rozsudku však využil i NČ a na titulní stránce 22. čísla z 1. 6. 1940 otiskl, bez dalších poznámek, totéž.367 Méně výrazné je otištěné prohlášení, v němž se naopak NČ omlouvá Vlajce za mylně uvedené údaje v článku, který napadal Josefa Burdu, jeho činnost, minulost a styky s židovským obchodníkem. V prohlášení jsou veškeré údaje z článku odvolány.368 I přes obrat v tiskové kampani, způsobený otiskováním žalob a prohlášení, pokračuje NČ v útocích v Poště z našich měst. Redaktor Píša podává zprávu z Kolína a vyjadřuje se negativně k jednotlivým tamním činitelům Vlajky.369 Obě sobotní periodika (8. 6. 1940) otiskují další prohlášení: Vlajka (č. 126) se omlouvá Z. Zástěrovi za vtip s názvem „Grafolog vám radí,“370, 371 NČ (č. 23) se omlouvá vícekrát. Omluvy Vlajce jsou rozmístěny na různých stranách časopisu. Na titulní stránce je takticky otištěna nejdříve omluva Vlajky za vtip s grafologem a teprve pod tím jsou otištěna dvě omluvná prohlášení Vlajce: první za článek „Ještě slovo k Vlajkařům“372 a druhý za článek „Ze zákulisí Vlajky.“373 Oba články útočily buď na Josefa Burdu, nebo na Jana Rysa a hanily
je.
Prohlášení
vyvracejí
informace
uvedené
v článcích
a
dávají
oběma
zadostiučinění.374 Třetí stránka obsahuje další prohlášení: jedno z nich přiznává čerpání informací z nesprávných zdrojů ohledně Josefa Burdy. Ten byl poškozen v parafrázi vlajkařského sloupku „Žan Kudla se ptá“ a osočen, jako ostatně ve většině jiných útočných 365
Vše Nástup Červenobílých 21, 25. 5. 1940, s. 15 a 16 Vlajka 117, 29. 5. 1940, s. 6 367 Nástup Červenobílých 22, 1. 6. 1940, s. 1 368 Nástup Červenobílých 22, 1. 6. 1940, s. 1, srov. původní článek Nástup Červenobílých 5, 3. 2. 1940, s. 1 a 2 369 Nástup Červenobílých 22, 1. 6. 1940, s. 15 370 Viz str. 42, resp. Vlajka 40, 18. 2. 1940, s. 9. 371 Vlajka 126, 8. 6. 1940, s. 1 372 Viz str. 39, resp. Nástup Červenobílých 6, 10. 2. 1940, s. 1. 373 Viz str. 34, resp. Nástup Červenobílých 2, 13. 1. 1940, s. 1. 374 Nástup Červenobílých 23, 8. 6. 1940, s. 1 366
59
textů, z nekalých obchodů v minulosti.375 V dalším prohlášení stojí omluva za text „Výňatek z dopisu Vlajkaře,“376 který také zahanboval Burdu. Třetí prohlášení na této straně se omlouvá Burdovi za osočení jej z nečestného jednání v článku „Každý jednou zdarma v Praze.“377 Na straně 4 následuje omluva v prohlášení k článku „Proti lži pana Rysa stavíme pravdu,“378 jímž se cítil být uražen Jan Rys.379 Vlajka č. 130 otiskuje prohlášení za své 2 lednové články. Neguje tvrzení ohledně odepření práva kolportáže NČ v Českých Budějovicích,380 zadostiučinění dostává Jiří Stýblo (jakožto odpovědný redaktor) za vtip, kterým Vlajka zpochybnila množství předplatitelů časopisu.381, 382 Další NČ (č. 24 z 15. 6. 1940) otiskuje na titulní stránce prohlášení Vlajky. Na následující stránce už je ale další prohlášení, tentokrát takové, jímž se NČ omlouvá Janu Rysovi.383 Vtip, kterým se Rysa měli dotknout, se týkal grafologického posudku jeho písma a z toho plynoucího výkladu jeho charakteru.384 Tento motiv byl využit jak na straně Vlajky, tak na straně NČ. Tak, jako si tímto vtipem obě periodika vrátila útok, stejným způsobem se pak za vtipy musela oboustranně omluvit. NČ pokračoval v zesměšňování kolínských vlajkařů v Poště z našich měst. Nejdříve líčí, jací lidé stojí za kolínskou Vlajkou, po té pokračuje vylíčením letáčkové akce. Nejdříve „Vlajkaři dali vylepit na několik výkladů malé ceduličky s nápisem: „ČNST a Vlajka zvítězí“. Když si nálepek nikdo nevšímal, pomohli si pánové jinak. Doprostřed cedulky dali natisknouti slovíčko „ne“ a tím dali textu obrácený smysl.“ Autor textu spekuluje nad tím, že účelem bylo strhnutí pozornosti a následně možnost osočit z dotištění slova „ne“ nepřátele Vlajky. „Dojem však nevznikl žádný,“ konstatuje se na závěr.385 S dalším prohlášením přišla nedělní Vlajka (133, 16. 6. 1940). Ta se omlouvala Z. Zástěrovi za vtipy, kde jej nepřímo označují za neslušného člověka386 a za text ve snáři, v němž označují čtenáře Nástupu Červenobílých za blázny.387, 388 375
Viz str. 36, resp. Nástup Červenobílých 4, 27. 1. 1940, s. 3. Viz str. 37, resp.. Nástup Červenobílých 5, 3. 2. 1940, s. 3. 377 Viz str. 34, resp. Nástup Červenobílých 2, 13. 1. 1940, s. 3. 378 Viz str. 34, resp. Nástup Červenobílých 2, 13. 1. 1940, s. 4. 379 Vše Nástup Červenobílých 23, 8. 6. 1940, s. 1, 3, 4 380 Viz str. 33, resp. Vlajka 7, 11. 1. 1940, s. 2. 381 Viz str. 37, resp. Vlajka 22, 28. 1. 1940, s. 9. 382 Vše Vlajka 130, 13. 6. 1940, s. 2 383 Nástup Červenobílých 24, 15. 6. 1940, s. 2 384 Viz str. 48, resp. Nástup Červenobílých 11, 16. 3. 1940, s. 14. 385 Nástup Červenobílých 24, 15. 6. 1940, s. 11 386 Viz str. 53, resp. Vlajka 16, 21. 4. 1940, s. 11. 387 Viz str. 53, resp. Vlajka 16, 21. 4. 1940, s. 11. 376
60
Následující vydání NČ (č. 25, 22. 6. 1940) na titulní stránce pokračuje v otiskování prohlášení. Již klasicky otisknou i prohlášení, jímž se Vlajka omlouvá za své prohřešky na Z. Zástěrovi, ale jsou zde otištěna další 2 prohlášení, kterými se oni omlouvají Vlajce. Jedno z nich je směrováno M. A. Brikciovi, na něhož zaútočili kvůli nejasnostem ohledně stavby mešity v Praze a na to vybraných peněz,389 další Rysovi za článek „Sluneční diktátor ve šlépějích Ed. Beneše.“390 V rubrice Humor je skryto další prohlášení. Zadostiučiněno je Josefu Burdovi a NČ se hájí: „Jednalo se toliko o politický vtip a že byli jsme daleci toho, abychom pana Josefa Burdu vinili z něčeho nečestného, anebo dokonce z toho, že by, ač ženat, s jinými ženami udržoval milostné poměry.“391 Několik dalších vydání NČ vyšlo bez jakýchkoli útoků na Vlajku, ale nebyla zde otiskována ani žádná další prohlášení. Až v čísle 31 z 3. 8. 1940 následuje v tiskovém prohlášení omluva redaktorovi Vlajky Jaroslavu Divokému. Předmětem se stal článek „Sluneční diktátor mystifikuje,“392 v němž je Divokého text, na jehož základě vzniklo označení Sluneční diktátor, označen za slabomyslný.393 V tomto vydání vychází ještě další prohlášení – Janu Rysovi se omlouvají za článek „Pozoruhodné o lidech nepozoruhodných“394 a následuje: „Obsah odvoláváme, zejména pokud se v tomto článku tvrdí, že jeho stoupenci nemají s hnutím Vlajky ničeho společného, že kompromitují jméno Vlajky a používají mravně povážlivých metod. Nemůžeme jej také viniti z denunciantství.“395 Poslední prohlášení je otištěno v NČ č. 33 ze 17. srpna 1940. V něm se omlouvají M. A. Brikciovi za článek, který parafrázoval sloupek Žan Kudla se ptá a stálo v něm: „Obrací-li se k nám zadkem redaktor Mohamedán, který zapřel víru svých otců, to nás nerozčílí. K Vám však i k Vaší ctěné tlupě, pardon partaji, se obrací zadkem celý český národ.“396, 397 Nástupem Červenobílých č. 33 končí veškeré osočování mezi oběma periodiky. NČ vyšel po té ještě dvakrát, posledním vydáním bylo č. 35 z 31. 8. 1940.398 Ve čtvrtek 5. 9. 1940 bylo vydávání časopisu zastaveno, údajně kvůli materiálu, který donesli na Gestapo zástupci 388
Vše Vlajka 133, 16. 6. 1940, s. 6 Viz str. 46, resp. Nástup Červenobílých 10, 9. 3. 1940, s. 2. 390 Viz str. 36, resp. Nástup Červenobílých 3, 20. 1. 1940, s. 1. 391 Vše Nástup Červenobílých 25, 22. 6. 1940, s. 1 a 12 392 Viz str. 32, resp. Nástup Červenobílých 10, 23. 12. 1939, s. 2. 393 Nástup Červenobílých 31, 3. 8. 1940, s. 2 394 Viz str. 31, resp. Nástup Červenobílých 9, 16. 12. 1939, s. 4. 395 Nástup Červenobílých 31, 2. 8. 1940 396 Nástup Červenobílých 15, 13. 4. 1940, s. 3 397 Prohlášení v Nástupu Červenobílých 33, 17. 8. 1940, s. 3 398 Více archivních pramenů uvádí, že poslední číslo Nástupu Červenobílých bylo číslo 36 z 31. 8. 1940, jde však o chybu (správně má být poslední číslo Nástupu Červenobílých 35), která je opakovaně interpretována. (např. SOA, MLS-Ls 0104/48, spis J. Mrkvičky) 389
61
Vlajky. Tento materiál měl prokazovat, že Nástup Červenobílých vycházel za tím účelem, aby Vlajku poškodil a roztříštil.399 Vlajka na to, že Nástup Červenobílých přestal vycházet, vůbec nijak nezareagovala.
8. Vlajka a Nástup Červenobílých po 5. 9. 1940 V této kapitole se stručně zmíním o situaci po skončení vydávání Nástupu Červenobílých a načrtnu další osudy hlavních protagonistů již ukončené tiskové kampaně.400 V první podkapitole nastíním další vývoj periodika Vlajka a hnutí ČNST-Vlajka jako takového. S ohledem na zachování kontinuity děje zmíním i osud některých vlajkařů po válce. V další podkapitole uvedu zjištěné informace ohledně osob soustředěných kolem Nástupu Červenobílých. Vzhledem k tomu, že všechny osoby, o nichž budu níže psát, byly po válce souzeny Mimořádnými lidovými soudy nebo Národním soudem, načrtnu už nyní další vývoj po skončení 2. světové války. Druhá světová válka formálně skončila 8. května 1945 kapitulací Německa. Košickým vládním programem401
bylo
„nově
formulováno
politické
paradigma
obnoveného
Československa.“402 Jeden z bodů se týkal „provedení tzv. očisty od kolaborantů a zrádců, jak byly definovány dekrety prezidenta republiky.“403,
404
O potrestání těch, kteří kolaborovali
s okupanty, hovořili už i představitelé londýnského odboje i v rozhlasovém vysílání.405 Jan Masaryk tak například v jednom ze svých pravidelných projevů oslovil vlajkaře: „Neznamená to ovšem, že na gestapáky a vlajkaře budeme brát ohled – naopak. Dostala se mi právě do ruky organizační zpráva Vlajky, kde stojí doslova toto: ‚Dnes jsme k svému vlajkařství připoutáni řetězem společného nebezpečí. Ti na druhé straně nás mají všechny dobře poznamenány. V tom případě bychom si mohli vybrat jen kandelábr, na kterém bychom chtěli 399
SOA, MLS-Ls 0104/48, spis J. Mrkvičky Téma redaktorů Vlajky a dalších činitelů kolem hnutí ČNST-Vlajka je zpracováno v mnoha bakalářských a diplomových pracích, proto považuji za přínosnější zaměřit se více na osoby kolem Nástupu Červenobílých. 401 Košický vládní program byl schválen již 5. 4. 1945. Ten byl předtím projednán v Moskvě československou reprezentací s E. Benešem v čele a dalšími zástupci politických stran a se zástupci Slovenské národní rady. Košický vládní program obsahoval 16 kapitol, které se zabývaly všemi základními politickými, hospodářskými, sociálními a kulturními otázkami. (Čapka, s. 706, 707) 402 Státník, s. 5 403 Státník, s. 5 404 Veškeré legislativní aktivity se bezprostředně po skončení války prováděly prostřednictvím dekretů prezidenta republiky, protože v té době nebylo ještě ustaveno Prozatímní Národní shromáždění. (Dekrety presidenta republiky Edvarda Beneše (Benešovy dekrety). Parlament České republiky [online]. 2013 [cit. 201312-29]. Dostupné z: http://www.psp.cz/docs/laws/dek/ 405 Cebe, s. 17 400
62
viset. Nepomůže nikomu, kdyby z Vlajky vystoupil, protože i tak je poznamenán a odsouzen.‘ Jednou řekli vlajkaři pravdu. [...] Jste poznamenáni a budete odsouzeni – bez pardonu a slitování.“406 Souzeny tedy měly být osoby, které se provinily proti republice a národní cti. Jako výkonná složka byl zřízen Národní soud, Mimořádné lidové soudy, trestní nalézací komise při okresních národních výborech a čestné soudy při různých organizacích.407 Členové hnutí ČNST-Vlajka408 (vč. organizací, které pod něj spadaly) a ti, kteří byli shromážděni kolem Nástupu Červenobílých, byli mezi prvními, kteří byli souzeni. Nástup Červenobílých byl hodnocen jako týdeník českých fašistů a jako platforma pro propagaci nacistických teorií a osoby za ním označeny za kolaboranty.409 V Košickém vládním programu „byl kromě odsouzení zrádců po linii justice proklamován i záměr očisty kulturního života. XV. kapitola vládního programu vyhlásila nutnost morální a intelektuální očisty národa a slíbila vymýtit z kulturních organizací a institucí všechny, kteří aktivně spolupracovali s okupanty.“410 A tak se očistou začaly zabývat různé profesní organizace – advokátní komora (z ní byl vyloučen JUDr. Jaroslav Mrkvička), Národní svaz novinářů411 (z něj byla vyloučena celá řada redaktorů Vlajky, z mnou zmiňovaných např. M. A. Brikcius, Emil Šourek, Alois Kříž, vyloučen byl i Josef Opluštil kvůli působení v Ejhle a Nástupu Červenobílých)412, Svaz filmových pracovníků (vyloučen např. Zástěrův nevlastní švagr Ladislav Brom)413 a další.
8.1 Vlajka v letech 1940-1942 Ačkoli Nástup Červenobílých svými útoky výrazně otřásl ČNST-Vlajkou, ta přesto dále fungovala. Postavení Vlajky se však začínalo komplikovat: „I když vlajkaři byli nebezpečným živlem protektorátní vlády, Němci nemínili dosadit tyto extrémní živly do vedoucích míst protektorátních úřadů. Snažili se využívat jich k rozrušování veřejně
406
Masaryk J., s. 110 (rozhlasový projev z 16. 7. 1941) Státník, s. 5 408 „Trestné bylo například vcelku snadno dokazatelné členství ve Vlajce.“ (Cebe, s. 20) 409 ABS, 301-103-3, l. 206; „Specifickým proviněním byly podle vedení Svazu novinářů návštěvy Presseklubu, společenského střediska německých a aktivistických novinářů v době protektorátu.“ (Cebe, s. 31) Na základě podpisů v prezenčních knihách Presseklubu byli z Nástupu Červenobílých obviněni: Vojtěch Straka (Dr. Ves), Jaroslav Červenka, Jaroslav Hošek, František Zavřel, František Tikal, Matěj Trnka. Za návštěvy Presseklubu měl být obviněn i karikaturista Jan Tulla, ten ale zemřel v únoru 1945 (viz pozn. 147). 410 Cebe, s. 19 411 Později přejmenovaný na Svaz novinářů. V květnových revolučních dnech, kdy bylo učiněno české veřejnosti prohlášení o očistě novinářského stavu, však svaz vystupoval ještě pod starým názvem Národní svaz novinářů. (Cebe, s. 23) 412 Cebe, s. 28-29 413 Bednařík, s. 35 407
63
politického života a vmanévrovat protektorátní vládu do výrazně proněmeckého aktivismu.“414 Ještě v době, kdy vycházel Nástup Červenobílých, proběhl neúspěšný pokus o vlajkařský puč. Vlajkaři 9. srpna 1940 přepadli sekretariát Národního souručenství v Dušní ulici. Chtěli namísto Národního souručenství převzít jeho moc v Protektorátu a očekávali ze strany Němců podporu. Tento čin ale neměl u německé strany kýženou odezvu a znamenal výrazný obrat v postavení Vlajky jak vůči svým vlastním členům, tak vůči německým okupantům.415 Od té doby nastává postupný úpadek hnutí a členská základna se výrazně redukuje.416 Deník Vlajka vycházel dále už velmi nepravidelně, až zcela zanikl.417 V době, kdy Vlajka začala upadat, se zároveň dostává na výsluní skupina sedmi aktivistických novinářů.418 Tito novináři, šéfredaktoři českých periodik, pracovali „plně v intencích německých okupačních úřadů.“419 Někteří z těchto novinářů již působili v prvorepublikových fašistických hnutích, jiní se naopak dříve pohybovali na půdě socialistických, komunistických nebo dokonce demokratických listů. V létě 1940 se začínají „projevovat též jako politická skupina, jejímž cílem je skutečná aktivní spolupráce s Němci.“420 Na konci roku 1940 tito novináři útočí na Vlajku na listech svých novin. Rys na to reagoval velmi podrážděně a stejně jako v tiskové kampani, kterou vedl s lidmi kolem Nástupu Červenobílých, útočí i na ně, označuje je různými hanlivými přívlastky a poukazuje na jejich minulost a jejich „přeorientování se“ – avšak bezúspěšně.421 Ve Vlajce vznikala začátkem roku 1941 proti Rysovi a Burdovi opoziční frakce, v jejímž čele stál Alois Kříž.422 V téže době propuká otevřená krize ve Vlajce. Z Vlajky odcházejí přední činitelé. Rys vystupuje negativně vůči Národnímu souručenství a protektorátní vládě. V létě téhož roku začne Vlajka útočit na prezidenta Háchu, stejně tak se začne ohrazovat proti nově prosazovanému člověku, Emanuelu Moravcovi: „Moravec zaujal jako terč Rysovy zloby místo Havelky.“423
414
Pasák 1998, s. 233 Nakonečný 2006, s. 243 416 Pasák 1966, s. 871, 872 417 Nakonečný 2006, s. 243 418 Do této „sedmičky“ novinářů patřili: Karel Werner, šéfredaktor Poledního listu, Vladimír Ryba, šéfredaktor Národní práce, Jaroslav Křemen, odp. redaktor Telegrafu a od r. 1941 šéfredaktor A-Zet, Emanuel Vajtauer, šéfredaktor Večerního Českého slova, Karel Lažnovský, šéfredaktor Českého slova, Vladimír Krychtálek, šéfredaktor Večera, Václav Crha, šéfredaktor Národní politiky. (Bednařík, Jirák, Köpplová 2011, s. 204) 419 Cebe, Končelík 2008, s. 41, 42 420 Cebe, Končelík 2008, s. 41, 42 421 Nakonečný 2001, s. 179 422 Alois Kříž byl známý především jako redaktor Vlajky a hlavní pronacistický exponent v protektorátním rozhlase. (Bednařík, Jirák, Köpplová, s. 208) 423 Nakonečný 2001, s. 204 415
64
8.2 Konec ČNST-Vlajky V lednu 1942 převzal Moravec ministerstvo školství a Úřad lidové osvěty (na jaře se obě instituce sloučily).424 V dubnu 1942 byl Rys varován K. H. Frankem před dalšími útoky na Moravce. Varování nepomohlo, Vlajka se nadále do Moravce vehementně opírala, a tak 17. 12. 1942 byli na příkaz Franka Rys s Burdou zatčeni a přes věznici na Pankráci a koncentrační tábor Terezín byli začátkem roku 1943 transportováni do koncentračního tábora Dachau. Tam však byli umístěni jako „čestní vězni,“ z čehož jim, oproti ostatním vězňům, plynuly jisté výhody a úlevy. Do Německa bylo odesláno ještě dalších 300 funkcionářů Vlajky a byli rozmístěni tak, aby spolu nemohli vzájemně spolupracovat. Zbylí členové Vlajky v Protektorátu se ještě několikrát sešli, ale hnutí bylo brzy definitivně rozpuštěno.425
8.3 Poválečné soudy s vedoucími činiteli ČNST-Vlajka Otakar Polívka, formální nakladatel Vlajky, musel v listopadu 1942 opustit Prahu a odjel pracovat do Německa. Zpět se již nevrátil a Národní soud ho v nepřítomnosti odsoudil k trestu smrti.426 Jan Rys, Josef Burda a Jaroslav Čermák byli také odsouzeni k smrti a popraveni. Jindřich Thun-Hohenstein byl odsouzen na doživotí. Václav Cyphelly měl strávit ve vězení 20 let, Jindřich Streibl 8 let.
8.4 Osoby kolem Nástupu Červenobílých a jejich další působení po zastavení časopisu Kolem časopisu se pohybovalo mnoho veřejně exponovaných osob a většina z nich od podzimu 1940 zůstala veřejně činná. Zdeněk Zástěra, jeden z hlavních protagonistů tiskové kampaně mezi Nástupem Červenobílých a Vlajkou, z veřejného života ale záhy zmizel. V následující kapitole se zmíním o jednotlivých význačných postavách sdružených kolem Nástupu Červenobílých a jejich působení do konce války. 5. září 1940 byl Nástup Červenobílých úředně zastaven a Zástěra zatčen. Výše jsem zmínila jednu z verzí zastavení časopisu, totiž materiály donesené Vlajkou na Gestapo. Dle této verze byl Zástěra obviněn, že vydával Nástup Červenobílých za účelem likvidace Vlajky a tato akce měla být placena ministerským předsedou Aloisem Eliášem. Zástěra toto tvrzení měl popřít a tvrdit, že časopis financoval sám. Na základě svého tvrzení byl propuštěn, ale po 424
Končelík, Večeřa, Orság, s. 91 Nakonečný 2001, s. 204-222 426 Slovník odpovědných redaktorů a šéfredaktorů legálního českého denního tisku v letech 1939 až 1945, s. 100 425
65
6 týdnech byl znovu zatčen (z důvodů mnoha udání Vlajky na Zástěru) a Mrkvička byl pověřen likvidací časopisu. 427 Časopis byl ve skutečnosti financován ministrem Havelkou a byl vydáván za účelem rozbití Vlajky, která na podzim 1939 vystoupila z Národního souručenství a stavěla se k němu silně negativně. Účelem tiskových sporů bylo Vlajku ještě více finančně oslabit. To se, s ohledem na tiskové žaloby uveřejňované v obou listech, vcelku dařilo. Havelka k tomu uvedl: „Abychom tento vliv Vlajky paralysovali, umluvili jsme se na protiakci. [s A. Eliášem, pozn. KO] Ježto právě tehdy založil Dr. Zástěra, který byl členem výboru NS, časopis ‚Nástup Červenobílých‘, byly mu poskytnuty z disposičního fondu předsedy vlády pomocné prostředky za tím účelem, aby vedl časopiseckou kampaň proti Vlajce.“ Havelka dále uvádí, že pro vydávání Nástupu Červenobílých bylo poskytnuto cca 70.000 korun a že Zástěrovi nikdy neslíbil žádnou veřejnou funkci.428, 429 Když Nástup Červenobílých splnil své poslání, Vlajku oslabil a některé její části rozbil (Čáslav, Zlín), dotace časopisu byla zastavena.430 Zajímavé však je, že o způsobu financování byla informována většina členů redakce – každý z nich na tuto skutečnost později poukazoval. Nástup Červenobílých nebyl jediným periodikem, které vycházelo za účelem rozbití Vlajky a které bylo financováno stejným způsobem. Dalším takovým byl například časopis Národní Výzva.431 Většina osob soustředěných kolem Nástupu Červenobílých zároveň ale spolupracovala s německou bezpečnostní službou SD (Sicherheitsdienst) a donášela zprávy Kurtu Wilferovi (krycí jméno Ing. Otto Havlíček), jednomu z vedoucích pracovníků SD v Praze. Na konci války byl zatčen na útěku z Prahy, odsouzen byl až v roce 1948 „v podstatě pro pouhý vztah k SD než pro podíl na konkrétních zločinech.“432 Začátkem 50. let se stal agentem StB a
427
SOA, MLS-Ls 1853/46, spis J. A. Zapletala, výpověď J. Mrkvičky, l. 70; v této výpovědi Mrkvička uvedl, že byl časopis zastaven Gestapem, které pak Mrkvičku i Zástěru vyslýchalo pro podezření, že časopis vycházel z popudu Aloise Eliáše (za účelem likvidace Vlajky, která se v té době ostře stavěla do opozice proti Národnímu souručenství a jeho činitelům), který na to měl poskytovat i peníze. 428 Srovnej str. 42 a pozn. 259, kde se zmiňuji o ministerském křesle, které mělo být Zástěrovi slíbeno. 429 Z takto formulované výpovědi se zdá, že Zástěra časopis nejdříve založil a až pak byl osloven Havelkou, aby jej poskytl k dispozici pro akci proti Vlajce. Patrně jde jen o špatně interpretovanou větu, neboť v jakékoli jiné výpovědi Havelka už uvádí, že byl časopis rovnou založen za účelem rozbití Vlajky. 430 ABS, 301-1-2, l. 44, výpověď J. Havelky 431 Národní Výzvě mělo být poskytnuto celkem 100.000 korun a začala vycházet v roce 1939 na popud J. Nebeského se souhlasem A. Eliáše. Zastavena byla koncem roku 1941, protože bylo odhaleno protivlajkařské zaměření časopisu. (SOA, MLS-Ls 0437/48, spis J. Nebeského, výpověď redaktora Nár. Výzvy Stanislava Matouše) 432 Státník, s. 9
66
teprve prověřování Wilerovy minulosti v 60. letech odhalilo jeho skutečné působení za protektorátu a spolu s ním byl odhalen jako konfident SD J. A. Stýblo.433
8.4.1 Dr. ing. Zdeněk Zástěra Zdeněk Zástěra je jednou z postav, která zůstává obestřena mnoha otazníky. V kapitole 3.2.2 jsem uvedla jeho působení v klubu Červenobílých. Nepodařilo se mi však zjistit, kde se pohyboval od konce 20. let až do roku 1938, kdy se znovu objevuje ve veřejném životě. Vlajkaři v rámci svých útoků naráželi na jeho dluhy, stejně tak na něj útočili ohledně jeho napojení na automobilový závod Ford. Nikdy ale nemluvili natolik konkrétně, aby se dalo něčeho chytit. „Tituly, které užíval, nezískal na žádné fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity,“ uvedli M. Továrek a M. Sekyrová z Ústavu dějin UK a Archivu UK na můj dotaz ohledně jeho vysokoškolského vzdělání. V létě 1939 stal členem organizace s názvem Český svaz pro spolupráci s Němci, který vznikl za účelem „pracovati v mezích a intencích, stanovených ve výnosu Vůdce a kancléře říše Německé ze dne 16. března 1939 k vytvoření přátelských vztahů mezi Čechy a Němci.“434, 435 V průběhu září 1940 byl zatčen. K tomu, co se s ním dělo těsně před zatčením a po něm, existuje více možných variant. Při zatčení měl jednomu ze zaměstnanců časopisu jen letmo sdělit, že musí jít podat vysvětlení kvůli některému ze svých úvodníků.436 Jaroslav Mrkvička popisuje zatčení ještě podrobněji: Zatčeni byli Zástěra i Mrkvička, oba byli odvedeni na Gestapo, kde museli podat vysvětlení, jak a kým je časopis financován a z jakého důvodu je na Vlajku útočeno. Zástěra uváděl, že on sám je financiérem listu a list útočí na Vlajku pro odstranění rušivých elementů, které brání vzájemné českoněmecké spolupráci. Oba pánové byli propuštěni a Zástěra měl zaplatit pohledávky zaměstnancům a tiskárně Orbis. To však neučinil a údajně „peníze utratil s Überlackerem
437
kterého chtěl
získati k zákroku proti nevlastnímu zeťovi Bromovi, neboť Opluštil vyšetřil, že týž poskytl 433
Státník, s. 21 SOA, MLS-Ls 0437/48, l. 117 (přiložená brožura ČSSN ve spise J. Nebeského) 435 Český svaz pro spolupráci s Němci byl vytvořen 30. 8. 1939 jako formální součást Národního souručenství. V létě a na podzim 1940, kdy se postavení Národní souručenství dostávalo do kritické situace, se o ČSSN dokonce uvažovalo jako o náhradní organizaci za Národní souručenství v případě jeho rozpuštění. (Večeřa 2005, s. 1096) 436 SOA, MLS-Ls 1266/46, l. 33 (výpověď A. J. Stýbla) 437 Leopold Überlacker, agent SD, ve sledovaném období vedoucí Blockstelle Zb. Zástěra si ho údajně získával tím, že spolu pořádali velké pitky, na něž Übelackera zval a platil za něj. (SOA, MLS-Ls 0104/48, spis J. Mrkvičky, l. 138, výpověď W. Jacobiho, vedoucího SD-Leitabschnitt Praha) 434
67
materiál proti Zástěrovi, redaktoru Musilovi z Vlajky.“438 O rozporuplném vztahu Zástěry a Broma jsem psala výše. Ať už bylo příčinou jejich sporu cokoli, následky mohly být pro Zástěru fatální: Brom věděl o zákulisí tiskové kampaně a stejně tak věděl, že je časopis financován Havelkou. Věděl také, že vedoucí činitelé Nástupu Červenobílých korumpují členy Vlajky a kupují si je na svou stranu, jako např. I. J. Šarouna. Zástěra se bál, že Brom svých znalostí využije a zkompromituje ho.439, 440 Mrkvička v jiné své výpovědi ale uvádí, že důvodem zastavení Nástupu Červenobílých byly satiry na Vlajku, které, bez vědomí Zástěry, dal napsat Opluštilovi.441 Ve stejné výpovědi Mrkvička uvádí, že se do rozporu se Zástěrou dostal i vedoucí výboru Národního souručenství Josef Nebeský a předseda protektorátní vlády Alois Eliáš a ti se obávali, aby „dr. Zástěra případně nezneužil listu pro sebe.“442 Toto tvrzení však podpírá další výpovědí, v níž uvádí, že se Zástěra dostal do rozporu s Nebeským a Havelkou pro některé radikální články v listě uveřejněné.443 Verzi o „nebezpečném“ Zástěrovi podporuje výpověď Jiřího Smíchovského, dalšího agenta SD444: „Za nejvážnější nebezpečí jsem však považoval nastalou skutečnost, že se Uebelacker ocitl zcela ve vleku bývalého českého fašisty, zakladatele první československé fašisující organisace ‚Červenobílých‘, Dr. ing. Zdeňka Zástěry. O Zástěrovi jsem měl potřebné informace, znal jsem i jeho chorobnou ctižádostivost, kontrastovanou jeho neutěšenou finanční situací, která jej nutila k politicky nebezpečnému jednání.“445, 446 Redaktor fašistického týdeníku Arijská fronta447 Bohumír (Bohumil) Lain ale vypověděl: „O dr. Mrkvičkovi se tradovalo, že udal dr. Zástěru i jeho zetě Broma.“448 Zástěra měl být dle slov Mrkvičky po zastavení Nástupu Červenobílých odsunut do ústraní. Tento požadavek však nerespektoval a chtěl se mstít Bromovi, poněvadž se domníval, 438
ABS, S-254-4, l. 22 SOA, MLS-Ls 0104/48, l. 90, výpověď J. Opluštila 440 Srovnej ale dopis B. Rádla, právního zástupce L. Broma, z 19. 8. 1940, v němž vzkazuje: „Redakční pošta Kinorevue přinesla mi včera časopis ‚Fašistické hlasy‘, ve kterém byl obsažen velmi sprostý útok na Vás a p. Dr. Zástěru.“ Brom odpovídá, že dává příkaz k žalobě. (ABS, 300-1-3, l. 147, 148) 441 SOA, MLS-Ls 0125/48, l. 246, spis J. Opluštila, výpověď J. Mrkvičky 442 SOA, MLS-Ls 0125/48, l. 246, spis J. Opluštila, výpověď J. Mrkvičky 443 SOA, MLS-Ls 0104/48, l. 40, spis J. Mrkvičky 444 Jiří Arvéd Smíchovský vystudoval práva. Přes JUDr. Branžovského se seznámil s R. Gajdou a stal se jeho pravou rukou. Na začátku okupace byl přinucen ke spolupráci s SD (byl židovského původu) a pracoval pro L. Übleackera a W. Jacobiho. Smíchovský byl po válce využíván jako korunní svědek spolupracovníků SD. Po válce byl odsouzen na doživotí, ale v roce 1951 byl ve věznici zabit. (Nakonečný, s. 290-291) 445 SOA, MLS-Ls 0104/48, l. 160, spis J. Mrkvičky, výpověď J. Smíchovského 446 Zajímavá je poznámka o finanční situaci Zástěry. Na jeho dluhy již poukazovala Vlajka, ale žádné další prameny neuvádějí, že by byl Zástěra finančně strádal. 447 Nakonečný 2001, s. 243 448 ABS, 325-136-9, l. 9, výpověď B. Laina 439
68
že ho udal.449 Zástěra byl tedy znovu zatčen a odeslán do Terezína. Počátkem roku 1941 se Mrkvičkovi z Terezína ještě ozval prostřednictvím jiného propuštěného vězně a vzkazoval, že ho snad brzy propustí. Doufal, že za něj bude intervenovat Eliáš a Havelka – to však již nebylo možné, protože Eliáš byl v té době již ostře sledován (a v září 1941 zatčen, v červnu 1942 popraven450).451 Z Terezína byl Zástěra transportován do Dachau, odkud byl 8. dubna 1941 přeložen do Ravensbrücku452, 453, kde 2. května 1942 zemřel, údajně na zápal plic.454 V rámci výpovědí jeho kolegů z redakce Nástupu Červenobílých vyšlo v poválečném šetření najevo, že byl Zástěra spolupracovníkem SD. Hrál tedy dvojí (resp. trojí) hru – na jednu stranu vydával pod záštitou Národního souručenství Nástup Červenobílých, na druhou stranu byl činný i pro německou stranu (a hned pro dvě složky). W. Pfaff, za války člen SD, vypověděl: „Zástěra hrál dvojitou hru. Jenomže nevěděl, že obě jeho informační variace se sejdou v referátě B5, SD ústředí v Praze.“455 Pfaff tuto dvojí hru pro Němce vysvětlil tak, že „byly v té době [v roce 1939 a 1940, pozn. KO] v Praze s německé strany dva různé politické směry. Abych to řekl krátce: ‚Kurs Frankův a kurs Neurathův.‘ České politické kruhy byly o tom dobře informovány. A mnozí čeští politikové se ve své taktice také i podle toho řídili.“456 Zástěra se tak dostal pod dvojitou kontrolu německých pracovníků SD, protože byl ve spojení s více agenty SD, aniž by o tom sám věděl.
8.4.2 JUDr. Jaroslav Mrkvička Mrkvička se vyučil řezníkem a uzenářem (stejně jako jeho otec), práva vystudoval ve francouzském Dijonu.457 V roce 1939 byl šéfredaktorem listu Boj národa, takže do Nástupu Červenobílých přišel již jako zkušený redakční pracovník. Dle svých slov nikdy nenapsal do jednoho z periodik žádný článek, vyjma úvodníku v Nástupu Červenobílých č. 33 vydaného 17. 8. 1940, v němž apeluje na „mladou českou inteligenci“, která má jít svými cestami a nevracet se k dobám „omylů a svízelů, které nám připravili ti, kdož dvacet roků národ 449
Tuto verzi potvrzuje ve své výpovědi i Ladislav Brom, který si stěžoval, že ho Zástěra se svým německým přítelem navštívili v noci v bytě a šikanovali ho. (ABS, 300-1-3, l. 122) 450 Pasák 1998, s. 284, 340 451 SOA, MLS-Ls 0104/48, l. 180, 181 452 Searching Dachau Concentration Camp Records in One Step. One-Step Webpages by Stephen P. Morse [online]. 2013 [cit. 2014-01-05]. Dostupné z: http://stevemorse.org/dachau/dachau.html 453 Srovnej Nakonečný 2001, s. 293 (uvádí jako místo úmrtí koncentrační tábor Dachau), srovnej výpovědi J. Mrkvičky (také se zmiňuje o Zástěrově smrti v Dachau). 454 ABS, 2M: 12442 455 ABS, 305-410-3, l. 134 456 ABS, 305-410-3, l. 133 457 ABS, 305-567-3, l. 135, srovnej ale SOA, MLS-Ls 0125/48, spis J. Opluštila, l. 44, výpověď J. Mrkvičky (zde uvádí, že studoval na Karlově univerzitě)
69
balamutili.“458 V Nástupu Červenobílých č. 34 je otištěn článek o jmenování nových členů do Výboru Národního souručenství, kde je Mrkvička uveden.459 V následujícím čísle nechal v souvislosti se svou novou pozicí ve Výboru Národního souručenství na titulní stránce otisknout svou fotografii s popiskem „Br. JUDr. Jar. Mrkvička, Zbyslav-Praha, pracovník v oboru živočišné distribuce a mluvčí české pracující mládeže.“460 Do konce války už nepracoval v redakci žádného periodika. V červnu 1944 údajně navázal styky s americkou zpravodajskou službou, s níž měl spolupracovat až do března 1945.461 V rámci
poválečného
soudního
šetření
vyplynulo,
že
i
Mrkvička
byl 462
spolupracovníkem SD, ačkoli to vehementně popíral. Na SD donášel zprávy o J. Krejčím
a
Národním souručenství.463 Nakonec byl, především pro kolaboraci s SD, odsouzen na 20 let vězení.464,
465
Mrkvička byl v rámci poválečných soudů označován svědky jako
„bezcharakterní člověk, který se nehodí k ničemu jinému, než konfidentství,“466 že všude „hleděl si hlavně svého prospěchu“ a že je „politickým prospěchářem.“467 Stejně tak bylo často poukazováno na jeho obchodování: „Nejpřednějším a nejhlavnějším zájmem a péčí Dr. Mrkvičky, jeho radostí a pýchou a u určité kategorie lidí i slávou a proslulostí však vlastní – výnosnou – agendou kanceláře byly nepřetržité, pečlivě a bezohledně provozované, dařící se obchody, [...] t.zv. ‚černé‘.“468 Z tohoto typu obchodování byl osočen i Matěj Trnka, který v Nástupu Červenobílých vedl Zemědělskou hlídku. Mrkvičkovo postavení před Němci charakterizuje W. Pfaff, který se s Mrkvičkou poznal přes Z. Zástěru: „Dr.M.neměl u nás dobré jméno. Byl považován za velkého kšeftaře a něco jako pokoutního advokáta, který pracoval s SD jen potud, pokud si od této práce sliboval osobní prospěch.“469 Mrkvičkova obhajoba spočívala na přisvojování zásluh za rozbití Vlajky způsobené tiskovou kampaní Nástupu Červenobílých. Josef Nebeský, bývalý předseda Výboru Národního souručenství, uvedl, že Mrkvičkovi několikrát vyplácel peníze na chod časopisu, 458
Nástup Červenobílých 33, 17. 8. 1940, s. 1 a 2 Nástup Červenobílých 34, 24. 8. 1940, s. 2 460 Nástup Červenobílých 34, 24. 8. 1940, s. 1 461 ABS, 305-567-3, l. 135, srovnej Státník, pozn. č. 64 462 Jaroslav Krejčí se stal předsedou protektorátní vlády v lednu 1942. Před ním byl předsedou Alois Eliáš, který byl na podzim 1941 Němci zatčen a v létě 1942 popraven (Čapka, 1999, s. 697) 463 ABS 325-136-9, l. 123 (spis J. Stýbla, akce „Standa“, výpověď J. Opluštila) a l. 43 (výpověď J. Stýbla, v níž označoval další spolupracovníky SD) 464 ABS, 305-567-3, l. 35 465 Mrkvička vstoupil v lednu 1948 do KSČ, ale necelý čtvrt rok na to byl zatčen a souzen. (ABS, 305-567-3, l. 135) 466 SOA, MLS-Ls 0104/48, spis J. Mrkvičky, l. 127, výpověď J. Vondráčka 467 SOA, MLS-Ls 0104/48, spis J. Mrkvičky, l. 174 468 SOA, MLS-Ls 0104/48, spis J. Mrkvičky, l. 113, výpověď K. Seibota 469 SOA, MLS-Ls 0104/48, spis J. Mrkvičky, l. 158, výpověď W. Pfaffa 459
70
avšak dodal, že je „toho názoru, že lidé, kteří za plat vykonali NS určitou službu v rozbíjení Vlajky, případně i jiných složek, spolupracujících s Němci, a byli-li přitom současně placeni i od těchto nebo požívali-li jiných výhod z této spolupráce vyplývajících si nezaslouží, aby si nyní osvojovali odbojové zásluhy, ba dokonce, aby hráli dnes nějakou úlohu ve veřejném životě.470 Mrkvička se později stal spolupracovníkem StB.471
8.4.3 Josef Opluštil Josef Opluštil, jak jsem uvedla již výše, měl ještě před svým působením v Nástupu Červenobílých zkušenosti z humoristického časopisu Šejdrem. V polovině 30. let přispíval do Pražského ilustrovaného zpravodaje, jako redaktor působil v časopisu Zájmy poštovních a telegrafních zřízenců. V roce 1939 se stal odpovědným redaktorem časopisu Boj národa (v téže době zde působil i Jaroslav Mrkvička).472, 473 Jeho antisemitské a protiruské články v Nástupu Červenobílých byly po válce vyhodnoceny jako silně aktivistické a příliš ostré, Opluštil se ale vyhýbal zodpovědnosti argumentem, že takto psal na pokyn Z. Zástěry. Dokonce i přiznal, že mu příliš útočný charakter textů vyčítali kolegové v redakci již tehdy.474 V žurnalistické
činnosti
pokračoval
v letech
1944-1945,
kdy
přispíval
do
humoristického časopisu Ejhle.475 Častým autorem ilustrací zde byl Dobroslav Haut, s nímž přicházel Opluštil do styku už v redakci Nástup Červenobílých. Na svou obhajobu kvůli působení v Ejhle Opluštil uvedl: „Zmíněný časopis byl časopisem humoristickým a satiristickým, takže vlastně nepřinášel žádné politické články, v nichž mohla by býti schvalována a obhajována nepřátelská vláda území republiky.“476 Přiznal sice, že měl na starosti rubriku „Pepíček“, ale i zde se obhajuje jednak tím, že jeho rukopisy byly následně upravovány a tudíž za ně nezodpovídá v plné šíři, a jednak: „Pokud jsem to této hlídky psal, snažil jsem se psáti mezi řádky tak, aby psaní mělo dvojí smysl, upozorňoval jsem tak, co vysílá londýnský rozhlas, jak vypadá fronta, vtipy a satirami na alibisty a pod. snažil jsem se sesměšňovati aktivistické redaktory a pod.“477, 478 470
SOA, MLS-Ls 0104/48, spis. J. Mrkvičky, l. 101, 116, výpovědi J. Nebeského Státník, s. 22 472 Slovník odpovědných redaktorů a šéfredaktorů legálního českého denního tisku v letech 1939 až 1945, s. 91 473 SOA, MLS-Ls 0125/48, spis J. Opluštila, l. 16 474 SOA, LS-Ls 0125/48, spis J. Opluštila, l. 268 475 Ejhle – vycházel jednou za 2 týdny, nakladatel a odpovědný redaktor byl Jaroslav Zahradník 476 SOA, MLS-Ls 0125/48, spis J. Opluštila, l. 268-269 477 SOA, MLS-Ls 0125/48, spis J. Opluštila, l. 268-269 471
71
Více známým se ale stal kvůli rozhlasovým politickým skečům, v nichž byli zesměšňováni především prvorepublikoví státní činitelé. Opluštil se hájil zprvu tím, že skeče zaměřené proti Dr. Benešovi a Janu Masarykovi psali jiní jeho spolupracovníci z Českého rozhlasu479 a on sám nepsal nic politicky zaměřeného.480 Autorství skečů mu však bylo prokázáno.481 Opluštil byl další osobou kolem Nástupu Červenobílých, jíž byla prokázána spolupráce s SD. Tuto spolupráci, stejně jako Mrkvička, nejdříve popíral, ale později se k ní plně doznal a uvedl, že na SD donášel zprávy o fašistických skupinách.482 14. 5. 1945 byl Opluštil zatčen pro podezření z těžké kolaborace, udavačství a styky s SD.483 26. 2. 1948 byl Krajským trestním soudem odsouzen na 7 let, o 2 měsíce později znovu odsouzen Mimořádným lidovým soudem v Praze odsouzen na 16 let. V květnu 1955 byl na základě amnestie podmínečně propuštěn.484, 485 Působil dále jako agent StB a sledoval činnost Kurta Wilfera.486
8.4.4 Jiří Antonín Stýblo Stýblo nastoupil do Nástupu Červenobílých počátkem roku 1940. Přijat byl jako inzertní akvizitér, podílel se i na tvorbě časopisu pomocnými pracemi (lámání textů pro tisk). Později se stal odpovědným redaktorem.487 Do časopisu nepsal žádné články, protože dle slov Opluštila neměl potřebné redaktorské schopnosti.488 Před svým působením v redakci ani po té se na žádném dalším periodiku nepodílel. Po zastavení Nástupu Červenobílých pracoval v tiskárně (grafických závodech), ale zůstal nadále v úzkém kontaktu s Mrkvičkou, Opluštilem i Šarounem.489
478
Viz Přílohy č. 20 a 21 – titulní stránky časopisu Ejhle s kresbami D. Hauta, postavou Pepíčka a tematikou alibi, o němž Opluštil hovořil. 479 Politické skeče psal Opluštil pro Český rozhlas, kde byl v té době zaměstnán. 480 SOA, MLS-Ls 0125/48, spis J. Opluštila, l. 32-33 481 Žitný, s. 42-47. 482 ABS, 325-136-9, spis J. A. Stýbla, 483 SOA, MLS-Ls 0125/48, spis J. Opluštila 484 Slovník odpovědných redaktorů a šéfredaktorů legálního českého denního tisku v letech 1939 až 1945, s. 91 485 Ve druhém trestu již byla promítnuta Opluštilova spolupráce s SD. 486 Státník, s. 22 487 Viz výše – odpovědným redaktorem se stal v době, kdy byla dosavadní pozice odpovědného redaktora, Josefa Opluštila, otřesena útoky Vlajky na jeho finanční postavení. 488 SOA, MLS-Ls 1266/46, spis J. A. Stýbla, výpověď J. Opluštila, l. 37 489 ABS, 325-136-9, spis J. A. Stýbla, akce „Standa“
72
Šetřením Mimořádného lidového soudu bylo zjištěno, že je veden jako spolupracovník SD, ale: „Případ byl původně zpracován ZOB490, který Stýbla zatkl, ale byl pak opět na žádost jeho manželky propuštěn. Byl ve vazbě od 23. 8. 1945 do 17. 10. 1946.“491 Stýblovi sousedé uváděli, že otevřenými dveřmi na balkon slyšeli, jak Stýblo spolupracuje s Opluštilem na jeho skečích, to ale Stýblo popřel.492, 493 Stýblo se pak pohyboval na svobodě až do roku 1966. V rámci prověřování minulosti Kurta Wilfera a následného soudního řízení bylo odhaleno, že Stýblo skutečně spolupracoval s SD a byl dalším z Wilferových konfidentů. Stýblo se v novém soudním řízení doznal ke spolupráci s SD a argumentoval, že k tomu byl donucen židovským původem své manželky a bál se, že tato skutečnost bude prozrazena. Spolupráce s SD měla uchránit Stýbla i jeho manželku. Při prvním soudním procesu unikl trestu díky intervenci své manželky u vyšetřujícího dr. Plačka.494 Mnohem závažnější se však ukázala jeho činnost v grafických závodech Haase, kde se spřátelil se členem kralupské ilegální komunistické organizace, jejíž členy udal. Na základě jeho udání bylo zatčeno kolem 40 osob, několik z nich bylo popraveno. Stýblo byl odsouzen na 7 let.495
8.4.5 Adolf Jan Zapletal Adolf Jan Zapletal působil v Nástupu Červenobílých jako inzertní akvizitér. Do časopisu nepřispíval žádnými texty. Mrkvička se ho snažil z redakce vyloučit tím, že najal Stýbla, o němž jsem psala výše.496 Zapletal byl souzen za svou aktivní účast v Národně socialistické české dělnické a rolnické straně, známé také jako tzv. Zelené hákové kříže. Stranu založil v březnu 1939 na Moravě Mikuláš Mlčoch a byla silně pronacistická.497 Oficiálně strana však povolena nebyla.498 Zapletal byl: „t. zv. generální tajemník [M. Mlčocha, pozn KO], negroidní typ, človíček malé postavy, úplně propadlý udavačské vášni, úhořovitě zlomyslný, rafinovaný lhář, všechno vlastnosti, vyvěrající z jeho povolání: býval 490
ZOB = zemské odbory bezpečnosti při Zemských národních výborech v Praze a Brně. Jednalo se o bezpečnostní složky, které prováděly shromažďování podkladů pro státní žalobce (důkazní řízení – výslechy osob a svědků, shromažďování doličného materiálu apod.). (Státník, s. 5) 491 SOA, MLS-Ls 1266/46, spis J. A. Stýbla, l. 20 492 SOA, MLS-Ls 1266/46, spis J. A. Stýbla 493 Adolf Jan Zapletal, inzertní akvizitér Nástupu Červenobílých, uvedl, že si Stýblo s Opluštilem připravovali nějaké materiály pro skeče i v redakci Nástupu Červenobílých. Tato výpověď se dá ale zpochybnit, neboť časopis byl zastaven v září 1940 a Opluštil začal psát skeče pro Český rozhlas až v roce 1943. 494 Dr. Plaček byl, stejně jako Stýblová, také židovského původu. (ABS, 325-136-9, l. 52) 495 ABS, 325-136-9, spis J. A. Stýbla, akce „Standa“ 496 SOA, MLS-Ls 1266/46, spis J. A. Stýbla, výpověď J. Mrkvičky, l. 22 497 Pejčoch, Plachý, s. 124 498 SOA, MLS-Ls 1853/46, spis A. J. Zapletala, l. 9
73
insertním akvisitérem v Poledním listě, v době německé okupace přešel jako insertní akvisitér do Zástěrova Nástupu Červenobílých, odkud vynášel zprávy na Gestapo.“499 Na inzerci měl shánět peníze stejným způsobem, jakým je sháněla i Vlajka, resp. Josef Burda500: Zapletal si vybíral firmy, které obcházel a dožadoval se od nich peněz na tiskový fond časopisu, který měl vycházet. Zaštiťoval se německými úřady a známostmi na vysokých místech (aniž by to byla pravda). „Na každou firmu, od níž peníze požadoval, měl nějaké informace, kterými ji mohl kompromitovat,“501 uvedl k Zapletalovi Josef Opluštil. Zapletal byl v úzkém spojení s SD, snad od doby, kdy začal pracovat v Nástupu Červenobílých.502 Opluštil také uvedl, že Zapletal odcizil v redakci Nástupu Červenobílých účetní knihy (v době, kdy byl Zástěra zatčen) a odnesl je do služebny SD, která je předala Gestapu a tam si pro ně Opluštil a jeho kolegové z redakce museli dojít.503 Rozsudek nad Zapletalem byl vynesen 28. března 1947 a odsouzen byl na 15 let. Se Zapletalem přišla do styku i manželka Z. Zástěry, a to v době, kdy byl Zástěra v září zatčen. Zapletal se tehdy domáhal dlužných peněz ze svého působení v Nástupu Červenobílých. Zástěrová mu peníze (a dalším třem zaměstnancům), ačkoli nebyla povinna, zaplatila vzhledem k odůvodnění jejího právního zástupce, Dr. Kočího: „...ježto jsme se oba domnívali já i ona, že spory s těmito zaměstnanci vzhledem k povaze jejich politické činnosti a vzhledem k tomu, že Dr. Zástěra byl ve vazbě gestapa, by tomuto přitížily.“504, 505
8.4.6 Bohuslav Sodomka Spolu se Zapletalem ve straně Zelených hákových křížů figuroval i Bohuslav Sodomka.506 Údajně byl „posedlý divadelnickým slávomanem“507 a měl přislíbeno místo dramaturga v divadle. Sodomka publikoval v Nástupu Červenobílých například článek „Chceme divadlo mladých“, v němž apeloval na vytvoření divadla s mladými herci, kteří nejsou zatíženi „politikařením a zednářstvím neblahé minulé éry.“508,
509
Ve všech článcích
oslovuje mladé lidi. 499
SOA, MLS-Ls 1853/46, spis A. J. Zapletala, výpověď B. Laina Burda sháněl peníze na inzerci vydíráním firem, v jejich čele byly osoby režimu nepohodlné. Vyhrožoval jejich zkompromitováním, pokud nepřispějí finanční částkou na inzerci ve Vlajce. (Nakonečný 2006, s. 229) 501 SOA, MLS-Ls 1853/46, spis A. J. Zapletala, výpověď J. Opluštila 502 SOA, MLS-Ls 1853/46, spis A. J. Zapletala, výpověď J. Opluštila 503 SOA, MLS-Ls 1853/46, spis A. J. Zapletala, výpověď J. Opluštila 504 SOA, MLS-Ls 1853/46, spis A. J. Zapletala, výpověď Dr. Kočího, právního zástupce pí. Zástěrové. 505 Celkem mělo jít o 40.000 korun. (SOA, MLS-Ls 1853/46, l. 80) 506 SOA, MLS-Ls 1853/46, spis A. J. Zapletala, l. 25 507 SOA, MLS-Ls 1853/46, spis A. J. Zapletala, výpověď B. Laina 508 Nástup Červenobílých 25, 22. 6. 1940, s. 7 500
74
8.4.7 Josef Ilja Šaroun Do Nástupu Červenobílých se Šaroun dostal přes redaktora Píšu z Čáslavi510, který jej seznámil s Jaroslavem Mrkvičkou. K seznámení došlo kvůli plánované likvidaci Vlajky v Čáslavi, kde tehdy Šaroun bydlel a v místní Vlajce se angažoval.511 Mrkvička uvedl, že se Šaroun nechal pro tuto činnost koupit.512 Čáslavskou Vlajku pak úspěšně rozvrátil.513 Publikoval také v periodiku Obrana národa a na krátkou dobu se stal vydavatelem a šéfredaktorem Arijského boje.514 V roce 1941 zakoupil časopis Zájmy Povltaví a stal se jeho vydavatelem a šéfredaktorem.515 Několik zakázek tohoto časopisu tiskly grafické závody Haase, kde působil J. A. Stýblo.516 Šaroun byl dalším konfidentem SD a stejně jako ostatní pracovníci Nástupu Červenobílých pracoval pro Kurta Wilfera. Se Stýblem a dalšími několika lidmi založil koncem roku 1944 nebo v roce 1945 fiktivní odbojovou skupinu.517 V květnu 1945 byl zatčen, ve vazbě strávil rok a po té propuštěn. V roce 1948 byl však znovu odsouzen a byl mu vyměřen trest ve výši 10 let. Rok na to z vězení uprchl, přes Německo se dostal do Kanady, kde vydával Kanadské listy a měsíčník Československý zábavný zpravodaj.518 Dle výpovědi jeho bývalé manželky měl zemřít v Kanadě v roce 1964 na následky operace hlavy.519
8.4.8 Jaroslav Hošek Hošek vedl v Nástupu Červenobílých Studentskou hlídku. V letech 1937-1938 vydal 2 sbírky básní: „Žalující ústa“ a „Na křídlech života“.520 Své začátky mezi fašisty popisuje: „Tehdy mi ještě nebylo nic známo o Vlajce a fašismu, ale v jejich hovorech [v kavárně Technika, kde se scházeli pravicově orientovaní studenti, pozn. KO] jsem stále slyšel [...] 509
Srovnej Nástup Červenobílých 33, 17. 8. 1940, s. 3, článek „Boj mladých pracovníků N. S.“ Text je podepsán zkratkou „So-ka“ a je psán ve stejném duchu, v jakém Sodomka apeluje na mladé ve svém plně podepsaném článku z čísla 25 z 22. 6. 1940. 510 O red. Píšovi hovoří téměř všichni lidé kolem Nástupu Červenobílých, další informace o této osobě se mi ale nepodařilo zjistit. 511 Šaroun byl okresní vedoucí Vlajky v Čáslavi. (SOA, MLS-Ls 0688/48, spis I. J. Šarouna, výpověď J. Mrkvičky, l. 123) 512 ABS, S-245-4, l. 22 513 SOA, MLS-Ls 0104/48, spis J. Mrkvičky, výpověď Vladimíra Mrazíka, generálního tajemníka Národního souručenství, l. 92 514 Slovník odpovědných redaktorů a šéfredaktorů legálního českého denního tisku v letech 1939 až 1945, s. 118 515 Slovník odpovědných redaktorů a šéfredaktorů legálního českého denního tisku v letech 1939 až 1945, s. 118 516 SOA, MLS-Ls 1266/46, spis J. A. Stýbla, výpověď zaměstnance grafických závodů Haase sazeče Josefa Houdka, l. 28 517 ABS, 325-136-9, spis J. A. Stýbla, akce „Standa“ 518 Slovník odpovědných redaktorů a šéfredaktorů legálního českého denního tisku v letech 1939 až 1945, s. 118 519 ABS, 325-136-9, spis J. A. Stýbla, výpověď Marie Kuncové-Šarounové, l. 22 520 SOA, MLS-Ls 1753/46, spis J. Hoška, l. 53
75
osobní útoky na ing. Vladimíra Grégra, který tehdy vedl mladé národní souručenství. Tehdy jsem se rozhodl zajít za Grégrem a povědět mu vše, co jsem o něm slyšel. Ing. Grégr přijal s uspokojením tyto zprávy a žádal mne, abych zůstal ve spojení s oněmi studenty a donášel mu zprávy i nadále.“521 Na popud Grégra měl Hošek organizovat pravicově smýšlející studentstvo. Následně byl doporučen do Nástupu Červenobílých, „kde vedl hlídku mladých za týdenní plat 100 K.“522 Odtamtud měl být propuštěn, na zákrok Zástěry, na konci června 1940. Tím si ale protiřečí, neboť ještě v č. 29 z 20. 7. 1940 je otištěn Hoškův článek s názvem „Jak rozhodnou?“523 Pravdou ovšem je, že v té době již nebyl uváděn jako vedoucí hlídky. Hošek v žádném dalším periodiku nepůsobil, jen ještě v roce 1939 přispíval do časopisu Český student.524 V korespondenci Emanuela Moravce v rámci poválečného šetření Mimořádného lidového soudu byla nalezena Hoškova oslavná báseň na Reinharda Heydricha, z níž cituji první sloku: „Jako nejjasnější blesk, deroucí se prudce na zem, do krásných Čech, přišel s kovovým srdcem, plavovlasý sportovec – RAINHARD HEYDRICH – ale u synagog, Jeho jméno, již při příchodu rabínem bylo zaprodáno, pracujícím přece nesmí býti na důstojný život právo dáno!“ Podepsal ji svým pseudonymem „Jaroslav II.“525 Ačkoli Hošek tvrdil, že byl členem „podzemního národního odboje – skupiny Ing. Vladimíra Grégra“526, jeho známí poukazovali na zvláštní události kolem zatýkání českých studentů v listopadu 1939.527 Hošek byl s dalšími studenty odvezen do věznice v Praze - Ruzyni a ačkoli působil jako místopředseda Svazu českého studentstva (dále SČS), byl z Ruzyně záhy propuštěn.528 Předseda SČS, Jaroslav Klíma, byl v Ruzyni popraven, stejně tak i Bedřich Koula, jednatel SČS, František Skorkovský, předseda zahraničního odboru SČS, nebo Josef Adamec, tajemník SČS.529
521
SOA, MLS-Ls 1753/46, spis J. Hoška, l. 8 SOA, MLS-Ls 1753/46, spis J. Hoška, l. 8 523 Nástup Červenobílých 29, 20. 7. 1940, s. 7 524 SOA, MLS-Ls 1753/46, spis J. Hoška, l. 32 525 SOA, MLS-Ls 1753/46, l. 272 a 273 526 SOA, MLS-Ls 1753/46, spis J. Hoška, l. 36 527 V noci ze 16. na 17. listopad byla provedena nacisty razie ve studentských kolejích. Mnoho studentů bylo zatčeno, někteří deportováni do koncentračních táborů, někteří bez soudu popraveni. Následně byly na příkaz Adolfa Hitlera uzavřeny české vysoké školy. Této události předcházely demonstrace proti okupantům (jednak ve výroční den vzniku ČSR 28. 10., při níž byl smrtelně zraněn medik J. Opletal, a jednak v den pohřbu Opletala, které „vyznělo jako spontánní masová demonstrace“). (Čapka, s. 691) 528 SOA, MLS-Ls 1753/46, spis J. Hoška, l. 20, l. 30 529 Padevět, s. 25, 157, 613, 659 522
76
Závěr Ve své diplomové práci jsem se zaměřila na dvě fašistická periodika podobného zaměření a kvalit, Nástup Červenobílých a Vlajku, která vycházela paralelně v letech 19391940. Obě periodika se odkazovala na tradici fašistických prvorepublikových skupin – Klub Červenobílých a Vlajka. Ačkoli Nástup Červenobílých vycházel necelý rok (od října 1939 do srpna 1940), stihl vést rozsáhlou tiskovou kampaň proti Vlajce. Klíčovými osobami se stali vydavatel Nástupu Červenobílých Zdeněk Zástěra a přední činitelé Vlajky Jan Rys a Josef Burda. V tiskové kampani byl ze strany Vlajky nejvíce napadán Zdeněk Zástěra, bylo poukazováno na jeho působení před příchodem do Prahy a údajné dluhy. Prostor pro útoky v rubrice humor poskytlo Zástěrovo příjmení – častým motivem se stal obrázek zástěry. Nástup Červenobílých nejvíce útočil na Josefa Burdu a poukazoval na jeho dřívější působení v sázkové kanceláři Sposak, a na Jana Rysa, u nějž se stal terčem útoků jeho nechtěný přídomek „Sluneční diktátor“, kterým jej označil ve Vlajce jeden z redaktorů. Ukázalo se, že Nástup Červenobílých byl založen na popud vedoucích činitelů Národního souručenství, jediné legální české politické strany v Protektorátu. Odtud měl být i časopis financován. Účelem měla být likvidace Vlajky, což se do jisté míry podařilo: „Sémě nedůvěry zaseté do mysli mnoha vlajkařů se projevilo zejména kritikou autoritativního vůdce a jeho šedé eminence.“530 Tisková kampaň ji však vyčerpala také finančně kvůli nákladům na soudní řízení, které ze sporu plynuly. Vlajka byla pro Národní souručenství nebezpečná především pro svou otevřenou kolaboraci s okupanty a touhou po moci v Protektorátu vedle Němců. Po zastavení Nástupu Červenobílých byl zatčen Zdeněk Zástěra, jeho další spolupracovníci ale zůstali veřejně činní, nebo pokračovali v redaktorské a vydavatelské práci nadále. Vlajka ještě nějakou dobu vycházela, ale nepravidelně a hnutí jako takové začalo upadat. Po válce se ukázalo, že většina lidí soustředěných kolem Nástupu Červenobílých spolupracovala i s německou bezpečnostní službou Sicherheitsdienst.
530
Nakonečný 2001, s. 166
77
Summary In my diploma thesis, I focus on two fascist periodicals with similar orientation and qualities, Nástup Červenobílých and Vlajka, which were published simultaneously in 19391940. Both periodicals referred to the tradition of pre-war fascist groups - Klub Červenobílých and Vlajka. Even though Nástup Červenobílých was published for less than a year (from October 1939 till August 1940), it managed to lead an extensive press campaign against Vlajka. The key figures were Zdeněk Zástěra, publisher of Nástup Červenobílých, and leading officers of Vlajka Jan Rys and Josef Burda. The campaign led by Vlajka mostly attacked Zdeněk Zástěra referring to his activities before his arrival in Prague and alleged debts. In the humorous section, Zástěra’s family name („zástěra” = apron) became a frequent motive of funny pictures. The campaign of Nástup Červenobílých mainly attacked Josef Burda, pointing out his former employment in a Sposak betting office, and Jan Rys for his unwanted nickname “Sunny Dictator”, given to him by one editor of Vlajka. It became clear that Nástup Červenobílých was founded as an initiation of leading Národní souručenství officials, the only legal political party in the Protectorate, which was also financing the magazine. The aim was to destroy Vlajka, which it did to a certain extent: „The seed of mistrust sowed into the mind of many Vlajka sympathizers was demonstrated particularly in the criticism of the authoritative leader and his grey eminence.”531 The press campaign exhausted Vlajka financially too because of the expenses of law suits resulting from the dispute. Vlajka was for Národní souručenství dangerous because of collaboration with the occupiers and people concentrated around Vlajka would have liked to have taken power over the Protectorate alongside the Germans. After Nástup Červenobílých was stopped, Zdeněk Zástěra was arrested, but his collaborators remained publicly active or continued to work as editors and publishers. Vlajka continued to be issued for a certain period of time, but not regularly, and the movement went into decline. After the war, it was found that the majority of the people concentrated around Nástup Červenobílých also cooperated with the German security service, Sicherheitsdienst.
531
Nakonečný 2001, p. 166
78
Prameny a použitá literatura BEDNAŘÍK, Petr. Arizace české kinematografie. Praha: Karolinum, 2003. 153 s. ISBN 80246-0619-4. BEDNAŘÍK, Petr, Jan JIRÁK a Barbara KÖPPLOVÁ. Dějiny českých médií: od počátku do současnosti. Praha: Grada, 2011, 439 s. Žurnalistika a komunikace. ISBN 978-802-4730-288. BLODIGOVÁ, Alexandra a kol. Slovník odpovědných redaktorů a šéfredaktorů legálního českého denního tisku v letech 1939 až 1945. Praha: Matfyzpress, 2007, 159 s. ISBN 978808-6732-961. ČAPKA, František. Dějiny zemí Koruny české v datech. Praha: Libri, 1999. 1001 s. ISBN 807277-000-4. FIALA, Jindřich. Kuneš Sonntag. Životní příběh z dvacátého století. Praha: P3K, 2013. 189 s. ISBN 978-80-87343-15-9. FINGER, Antonín, Wolfgang Wolfram von WOLMAR, Jakub KONČELÍK, Barbara KÖPPLOVÁ a Jitka KRYŠPÍNOVÁ. Český tisk pod vládou Wolfganga Wolframa von Wolmara: stenografické zápisy Antonína Fingera z protektorátních tiskových porad 19391941. Praha: Karolinum, 2003. 503 s. ISBN 80-246-0591-0. GREGOROVIČ, Miroslav. Kapitoly o českém fašismu: fašismus jako měřítko politické dezorientace. Praha: Lidové noviny, 1995. 186 s. ISBN 80-710-6100-X. HALLIN, Daniel C, Paolo MANCINI. Systémy médií v postmoderním světě: tři modely médií a politiky. Praha: Portál, 2008, 367 s. ISBN 978-807-3673-772. KONČELÍK, Jakub, Pavel VEČEŘA a Petr ORSÁG. Dějiny českých médií 20. století. Praha: Portál, 2010. 344 s. ISBN 978-807-3676-988. KOTLÁN, Pavel. Fašismus a jeho česká podoba. Národní obec fašistická 1926-1933 a fašismus současný. Vyd. 1. Přerov: Nakladatelství Šárka, 2001. 80 s. ISBN 80-901755-8-9. KUNC, Jaroslav. Vlastním jménem... Slovníček pseudonymů novodobých českých spisovatelů. Vyd. 1. Praha: Národní knihovna, 1958. 67 s. MASARYK, Jan. Volá Londýn. Vyd. 1. Praha: Panorama. 266 s. ISBN 80-7038-201-5. MIKULÁŠEK, Alexej. Antisemitismus v české literatuře 19. a 20. století. Praha: VOTOBIA, 2000. 239 s. ISBN 80-7220-090-9. NAKONEČNÝ, Milan. Český fašismus. Vyd. 1. Praha: Vodnář, 2006. 427 s. ISBN 80-8622673-5. NAKONEČNÝ, Milan. Vlajka: k historii a ideologii českého nacionalismu. Vyd. 1. Praha: Chvojkovo nakl., 2001. 332 s. ISBN 80-861-8324-6.
79
NĚMEČEK, Jan. Zápisy ze schůzí československé vlády v Londýně (1940-1941). Praha: Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v.v.i., 2008. 876 s. ISBN 978-80-86495-52-1. OSVALDOVÁ, Barbora, Jan HALADA a Petr ORSÁG. Praktická encyklopedie žurnalistiky a marketingové komunikace. Praha: Libri, 2007, 263 s. ISBN 978-807-2772-667. PADEVĚT, Jiří. Průvodne protektorátní Prahou. Místa – události – lidé. Praha: Academia, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1. PASÁK, Tomáš a PASÁKOVÁ, Jana, ed. Český fašismus 1922-1945 a kolaborace 19391945. Praha: Práh, 1999. 486 s. ISBN 80-7252-017-2. PASÁK, Tomáš. Pod ochranou říše. Praha: Práh, 1998. 429 s. ISBN 80-85809-88-5. PASÁK, Tomáš. Soupis legálních novin, časopisů a úředních věstníků v českých zemích z let 1939-1945. Praha: Univerzita Karlova, 1980. 441 s. PEJČOCH, Ivo. Fašismus v českých zemích. Fašistické a nacionálněsocialistické strany a hnutí v Čechách a na Moravě 1922-1945. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství Academia, 2011. 507 s. ISBN 978-80-200-1919-6. PEJČOCH, Ivo, PLACHÝ, Jiří a kol. Okupace, kolaborace, retribuce. Praha: Ministerstvo obrany České republiky, 2010. 324 s. ISBN 978-80-7278-529-2. VOPRAVIL, Jaroslav. Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1973. 1540 s. ŽITNÝ, Radek. Protektorátní rozhlasový skeč: jak zlomit vaz (nejen) králi komiků. Vyd. 1. Praha: BVD, 2010. 254 s. ISBN 978-808-7090-442.
Články a studie: CEBE, Jan. Poválečná očista v rámci Svazu českých novinářů. Mediální studia [online]. 2012, I. [cit. 2013-09-17]. Dostupné z: http://medialnistudia.files.wordpress.com/2013/01/ms_2012_1_stat2.pdf CHOWANIEC, Petr. Protektorátní přehlídka Filmové žně. Vznik festivalu jako nové formy propagace domácího filmu na základech výstav, cen a filmových týdnů. Brno, 2007. 140 s. Diplomová práce (Mgr.) Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Ústav filmu a audiovizuální kultury. Vedoucí diplomové práce Mgr. Petr Szczepanik, Ph.D. KRČMÁŘ, Dalibor. Walter Jacobi. „Vysloveně intelektuální typ“ v čele protektorátního SD. Terezínské listy. 2011, č. 39, s. 28-53. PASÁK, Tomáš. Vývoj Vlajky v období okupace. In: Historie a vojenství: Časopis Historického ústavu Armády ČR. Praha: Naše vojsko, 1966 . ISSN 0018-2583.
80
STÁTNÍK, Dalibor. Agenti nacistických bezpečnostních složek Gestapa a Sicherheitsdienstu ve službách StB.: (Kurt Wilfer a ti druzí.). In: Sborník Archivu Ministerstva vnitra. Praha: Odbor archivní a spisové služby Ministerstva vnitra ČR, 2003, s. 5-35. STRACHOŇOVÁ, Hana. Hybridní substantiva v Českém národním korpusu. Brno, 2007. 63 s. Bakalářská diplomová práce. Masarykova Univerzita, Filozofická fakulta. Ústav českého jazyka. Vedoucí bakalářské diplomové práce PhDr. Klára Osolsobě, Dr. VEČEŘA, Pavel: Národní souručenství. In: Malíř, Jiří – Marek, Pavel (a kol.): Politické strany. Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861-2004. II. díl: období 1938-2004. Doplněk, Brno 2005, s. 1091-1103. VEČEŘA, Pavel: Prefabrikovaná budoucnost. Konstrukce pojmu „Nová Evropa“ na stránkách protektorátního tisku. In: Magál, Slavomír – Petranová, Dana – Solík, Martin (eds.): K problémom mediálnej komunikácie I. Aktuálne otázky mediálnej kultúry. Komunikačný diskurz. Audiovizuálna kreativita. Fakulta masmediálnej komunikácie UCM, Trnava 2010, s. 457-475. VEČEŘA, Pavel: Převrácený pohled aneb O „zbabělosti“ hrdinů a „hrdinství“ zbabělců v tištěných médiích protektorátu. In: Randák, Jan – Koura, Petr (eds.): Hrdinství a zbabělost v české politické kultuře 19. a 20. století. Výběr příspěvků ze stejnojmenné konference, která proběhla ve dnech 25.-27. října 2006. Dokořán, Praha 2008, s. 270-290. ŽÁČEK, Pavel. Tiskový pořádek před 15. březnem 1939. Paměť a dějiny. 2009, č. 02.
Film: Fašismus po česku [dokumentární film]. Scénář a režie Petr LOKAJ. Česko, 2010.
Archivní prameny: Archiv bezpečnostních složek (ABS) Archiv Kanceláře prezidenta republiky (AKPR) Knihovna Národního muzea, Oddělení časopisů Národní knihovna České republiky Státní oblastní archiv v Praze (SOA)
81
Seznam příloh Příloha č. 1: Výzva Červenobílých 1, 27. 3. 1923 (obrázek) Příloha č. 2: Interakce Nástupu Červenobílých a Vlajky v letech 1939-1940 (graf) Příloha č. 3: Vlajka 31. 12. 1939, s. 14 (obrázek) Příloha č. 4: Nástup Červenobílých 1, 6. 1. 1940, s. 14 (obrázky) Příloha č. 5: Vlajka 16, 21. 1. 1940, s. 11 (obrázek) Příloha č. 6: Nástup Červenobílých 4, 27. 1. 1940, s. 3 (obrázek) Příloha č. 7: Vlajka 22, 28. 1. 1940, s. 9 (obrázek) Příloha č. 8: Vlajka 40, 18. 2. 1940, s. 9 (obrázek) Příloha č. 9: Nástup Červenobílých 9, 2. 3. 1940, s. 5 (obrázek) Příloha č. 10: Nástup Červenobílých 10, 9. 3. 1940, s. 16 (obrázek) Příloha č. 11: Nástup Červenobílých 11, 16. 3. 1940, s. 14 (obrázek) Příloha č. 12: Nástup Červenobílých 15, 13. 4. 1940, s. 3 (obrázek) Příloha č. 13: Nástup Červenobílých 15, 13. 4. 1940, s. 14 (obrázek) Příloha č. 14: Vlajka 86, 14. 4. 1940, s. 10 (obrázek) Příloha č. 15: Vlajka 86, 14. 4. 1940, s. 3 (obrázek) Příloha č. 16: Nástup Červenobílých 16, 20. 4. 1940, s. 14 (obrázek) Příloha č. 17a, 17b, 17c: Vlajka 94, 28. 4. 1940, s. 6, Vlajka 95, 30. 4. 1940, s. 4, Vlajka 96, 1. 5. 1940, s. 6 (obrázky) Příloha č. 18: Nástup Červenobílých 19, 11. 5. 1940, s. 14 (obrázek) Příloha č. 19: Nástup Červenobílých 31, 3. 8. 1940, s. 6 (obrázek) Příloha č. 20: Ejhle 19, 1. 10. 1944, s. 1 (obrázek) Příloha č. 21: Ejhle 5, 1. 3. 1945, s. 1 (obrázek)
82
Přílohy Příloha č. 1: Výzva Červenobílých 1, 27. 3. 1923 (obrázek)
Příloha č. 2: Interakce Nástupu Červenobílých a Vlajky v letech 1939-1940 (graf)
83
Příloha č. 3: Vlajka 31. 12. 1939, s. 14 (obrázek)
Příloha č. 4: Nástup Červenobílých 1, 6. 1. 1940, s. 14 (obrázky)
Příloha č. 5: Vlajka 16, 21. 1. 1940, s. 11 (obrázek)
84
Příloha č. 6: Nástup Červenobílých 4, 27. 1. 1940, s. 3 (obrázek)
85
Příloha č. 7: Vlajka 22, 28. 1. 1940, s. 9 (obrázek)
Příloha č. 8: Vlajka 40, 18. 2. 1940, s. 9 (obrázek)
86
Příloha č. 9: Nástup Červenobílých 9, 2. 3. 1940, s. 5 (obrázek)
Příloha č. 10: Nástup Červenobílých 10, 9. 3. 1940, s. 16 (obrázek)
87
Příloha č. 11: Nástup Červenobílých 11, 16. 3. 1940, s. 14 (obrázek)
Příloha č. 12: Nástup Červenobílých 15, 13. 4. 1940, s. 3 (obrázek)
88
Příloha č. 13: Nástup Červenobílých 15, 13. 4. 1940, s. 14 (obrázek)
Příloha č. 14: Vlajka 86, 14. 4. 1940, s. 10 (obrázek)
89
Příloha č. 15: Vlajka 86, 14. 4. 1940, s. 3 (obrázek)
Příloha č. 16: Nástup Červenobílých 16, 20. 4. 1940, s. 14 (obrázek)
90
Příloha č. 17a, 17b, 17c: nalevo Vlajka 94, 28. 4. 1940, s. 6, uprostřed Vlajka 95, 30. 4. 1940, s. 4, nalevo Vlajka 96, 1. 5. 1940, s. 6 (obrázky)
Příloha č. 18: Nástup Červenobílých 19, 11. 5. 1940, s. 14 (obrázek)
91
Příloha č. 19: Nástup Červenobílých 31, 3. 8. 1940, s. 6 (obrázek)
Příloha č. 20: Ejhle 19, 1. 10. 1944, s. 1 (obrázek)
92
Příloha 21: Ejhle 5, 1. 3. 1945, s. 1 (obrázek)
