Univerzita Karlova v Praze Husitská teologická fakulta
Diplomová práce
Význam individuálního plánování a jeho vliv na aktivizaci v domovech pro seniory
Importance of individual planning and its influence on activation in homes for elderly people
Vedoucí práce:
Autor:
MUDr. Jiřina Ondrušová, Ph.D.
Bc. Karolina Tumlířová
2014
Děkuji MUDr. Jiřině Ondrušové, Ph.D za odborné vedení práce a její ochotu a trpělivost. Zároveň také děkuji všem klientům a kolegům z Centra sociálních služeb Prahy 2 za pomoc při získávání informací využitých při psaní této práce a mým rodičům za velkou podporu během
studia.
„Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci s názvem ,,Význam individuálního plánování a jeho vliv na aktivizaci v domovech pro seniory“ napsala samostatně a výhradně s použitím citovaných pramenů, literatury a dalších odborných zdrojů.“
V Praze dne
Podpis
Anotace Diplomová práce s názvem Individuální plánování a jeho vliv na aktivizaci v domovech pro seniory je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Teoretická část ve svém úvodu pojednává o stáří a změnách a problémech, které ho mohou doprovázet. Dále se věnuje potřebám seniorů a základním zásadám komunikace se starými lidmi. Druhá kapitola je zaměřena na domovy pro seniory jako sociální službu. Třetí kapitola popisuje význam a proces individuálního plánování. Poslední kapitola teoretické části obsahuje informace o aktivizaci osob v domovech pro seniory, jejích možnostech a důležitosti. Praktická část ukazuje využití individuálních plánů a biografických listů klientů domova pro seniory v praxi. Obsahuje kazuistiky seniorů a ukázky dokumentace. Cílem práce je propojit teorii s praktickými poznatky, popsat význam individuálního plánování a jeho spojení se všemi prvky péče a popsat pozitivní vliv aktivizace a individuálního přístupu v práci se seniory.
Klíčová slova:
Stáří Senior Domov pro seniory Individuální plánování Aktivizace
Summary The thesis called ‘Individual planning and its effect on activation in retirement homes’ is divided into theoretical and practical part. The theoretical part discusses the old age and the changes and problems that can accompany it. Further it deals with senior people´s needs and the basic principles of communication with elderly people. The second chapter focuses on retirement homes as a social service. The third chapter describes the importance and the process of individual planning. The last chapter of the theoretical part contains information about activating people in retirement homes, its possibilities and importance. The practical part shows the use of individual plans and biographical sheets of retirement homes’ clients in practice. It contains case histories of senior citizens and examples of documentation. The aim of the work is to link the theory with practical findings, to describe the importance of individual planning and its connection to all the elements of care, and to describe the positive effects of activation and individual approach in working with elderly people.
Key words:
Old age Senior citizen Retirement home / old people´s home Individual planning Activation
Obsah Anotace ..............................................................................................................................................4 Obsah .................................................................................................................................................6 Úvod ..................................................................................................................................................7 1. Stáří ........................................................................................................................................9 1.1. Obtíže stáří .................................................................................................................... 10 1.1.1. Fyzické obtíže ........................................................................................................ 10 1.1.2. Psychické obtíže .................................................................................................... 14 1.1.3. Změny sociálního charakteru .................................................................................. 16 1.2. Potřeby seniorů .............................................................................................................. 17 1.3. Komunikace se seniory .................................................................................................. 20 2. Domov pro seniory ................................................................................................................ 22 2.1. Odborní pracovníci v domově pro seniory ...................................................................... 23 2.2. Prostory domova ............................................................................................................ 24 2.3. Další sociální služby pro seniory v ČR ........................................................................... 26 3. Individuální plánování ........................................................................................................... 28 3.1. Legislativa ..................................................................................................................... 29 3.2. Standardy kvality ........................................................................................................... 30 3.2.1. Standard č. 5 .......................................................................................................... 32 3.3. Význam a přínos individuálního plánování..................................................................... 34 3.4. Proces plánování ............................................................................................................ 35 3.5. Klíčový pracovník ......................................................................................................... 37 4. Aktivizace v domově pro seniory........................................................................................... 39 4.1. Aktivizace a individuální plánování ............................................................................... 40 4.2. Aktivizační pracovník .................................................................................................... 40 4.3. Možnosti aktivizace ....................................................................................................... 41 4.3.1. Trénování paměti ................................................................................................... 42 4.3.2. Bazální stimulace ................................................................................................... 43 4.3.3. Hudební aktivity .................................................................................................... 44 4.3.4. Animoterapie ......................................................................................................... 44 4.3.5. Reminiscence ......................................................................................................... 46 4.3.6. Činnosti všedního dne ............................................................................................ 47 4.3.7. Společenské akce ................................................................................................... 47 4.3.8. Výtvarné aktivity ................................................................................................... 48 4.3.9. Individuální kontakt s klientem .............................................................................. 48 4.4. Aktivizace a genderové rozdíly ...................................................................................... 49 4.5. Dobrovolníci.................................................................................................................. 49 5. Využití individuálního přístupu v praxi.................................................................................. 51 5.1. Kazuistika č. 1 – paní R. ................................................................................................ 54 5.2. Kazuistika č. 2. – paní T. ............................................................................................... 58 5.3. Kazuistika č. 3 – paní K. ................................................................................................ 62 5.4. Kazuistika č.4 – paní B. ................................................................................................. 65 5.5. Využití biografie klienta ................................................................................................ 69 Závěr ................................................................................................................................................ 73 Zdroje ............................................................................................................................................... 74 Seznam příloh: .................................................................................................................................. 79 Seznam obrázků ................................................................................................................................ 80 Příloha 1: Individuální plán ............................................................ Chyba! Záložka není definována. Příloha 2: Ukázka trénování paměti................................................ Chyba! Záložka není definována. Příloha 3: Fotografie z aktivizačních činností ................................. Chyba! Záložka není definována.
Úvod Stáří je obdobím, v němž často dochází
ke snižování soběstačnosti a potřebě péče
druhých. Původní model velkorodin se vytrácí a tak vzniká síť služeb, které přebírají péči o seniory. Rodiče a jejich potomci obvykle žijí na různých místech a často je oddělují desítky kilometrů. S přibývajícím věkem je mnohdy nemožné setrvat ve svém přirozeném prostředí a zvyšující se potřeba péče druhých vyústí v řešení pomocí ústavní péče. Domovy pro seniory mají svým klientům nahrazovat domácí prostředí, jejich životy udržet v co nejpřirozenější podobě, a v co největším rozsahu uchovat a podporovat jejich soběstačnost. V praxi však občas vidíme pravý opak. Pečující je klientovi se vším rychle nápomocen a mnohdy za něj i přebírá rozhodování o něm samém. Ať už je motivací k takovému jednání dobrý úmysl či jen snaha urychlit a zjednodušit svou práci, seniorovi nemůže dlouhodobě přinést zlepšení kvality života v otázkách sebeobsluhy a celkově vlastní autonomie. Cílem péče je zajistit potřeby klienta, ale jen v záležitostech, které nezvládne vlastními silami. Nyní máme možnost sjednotit přístup pracovníků ke klientovi tak, aby byl pro něj co nejpřínosnější. V zákoně 108/2006 Sb. se objevuje pojem ,,standardy kvality“. Tyto standardy vymezují postupy a kritéria práce s klientem a tím vyjasňují mnohé otázky týkající se průběhu péče a především cílů práce s klientem. Ze standardu č.5 vychází povinnost poskytovatele sociální služby s každým uživatelem průběh služby individuálně plánovat. Individuální plán klienta je velkým nástrojem pro zkvalitnění služeb a přizpůsobení péče každé osobě dle jejích potřeb, a to především s ohledem na její nepříznivou sociální situaci, kterou má za úkol plán dle jasně definovaných cílů řešit. Zavedení individuálních plánů do praxe je však složitým úkolem, který vyžaduje mnoho času a úsilí celého pracovního kolektivu. Jednou ze základních činností, poskytovaných domovy pro seniory jsou sociálně terapeutické a aktivizační činnosti, které mají udržovat klienty v dobré fyzické a psychické pohodě, podporovat jejich soběstačnost, socializaci a zprostředkovat volnočasové aktivity typické pro běžný život mimo ústavní péči. Aktivizace uživatelů služeb je úzce spjata s individuálním plánováním a jen těžko bez něj může správně fungovat. Téma Individuální plánování a jeho vliv na aktivizaci v domovech pro seniory jsem si vybrala proto, že dva roky pracuji na pozici aktivizačního pracovníka v domově pro seniory, kde mám možnost sledovat přínos plánování pro aktivizaci i celkovou kvalitu poskytované péče. Diplomová práce je rozdělena na dvě části – teoretickou a praktickou. 7
V teoretické části se v první kapitole zabývám stářím, obtížemi, potřebami a riziky, která s sebou přináší. Právě z těchto specifik pak vychází celý koncept aktivizace v domovech pro seniory i podoba individuálních plánů klientů – seniorů. Následující kapitola je zaměřena na domovy pro seniory jako sociální službu a náležitosti, které jsou k jejímu správnému fungování nezbytné. Individuálnímu plánování a především jeho podstatě, průběhu a významu je věnována třetí kapitola. Poslední kapitola teoretické části se zabývá aktivizací seniorů, jejím možnostem, jejímu významu a organizaci. Praktická část diplomové práce o využití individuálního přístupu v praxi poukazuje na reálné možnosti a funkce individuálních plánů a psychobiografického konceptu pomocí kazuistik a konkrétních příkladů práce s dokumentací. Cílem práce je popsat přínos individuálního plánování v práci se starými lidmi a jeho propojenost se všemi složkami péče v domově pro seniory, včetně aktivizace. Práce má především poukázat na možnosti přístupu reflektujícího individuální potřeby a jedinečnost každé osoby a důležitost aktivizačních, volnočasových a sociálně-terapeutických programů. Poznatky a postřehy z mé práce mají čtenáři poskytnout reálnou představu o praktickém obsahu teorie dané problematiky. Výsledkem má být přiblížení možného kvalitního a smysluplného života v domově pro seniory, k němuž individuální plánování, společně s aktivizací mohou, při správném přístupu velmi přispívat.
8
1. Stáří Definovat stáří a stárnutí je obtížné, a to kvůli jejich rozdílným projevům a specifikům u každého člověka. Za počátek stáří se považuje 65 rok. Podle věku však nelze s přesností určit úroveň výkonnosti či zdravotní stav jedince. (Kalvach, 2006) ,,Stárnutí je specifický, nezvratný a neopakovatelný biologický proces, který je univerzální pro celou přírodu a jehož průběh nazýváme životem. Délka života je přitom geneticky determinována a pro každý druh specifická“ (Topinková in Malíková, 2011, s.15) Definice poukazuje na přirozenost procesu stárnutí a stejně jako Kalvachova definice, zdůrazňuje jedinečnost každého člověka. Tento fakt je zcela zásadní pro nastavení plánu péče a podpory u každého seniora - klienta sociálních služeb. Samotné stáří je konečnou etapou stárnutí. Je jeho výsledkem. (Topinková, Neuwirth, 1995) Stárnutí se věnuje obor gerontologie. ,,Gerontologie není samostatná vědní disciplína, nýbrž multidisciplinární souhrn poznatků o stárnutí“ (Kalvach, 1997, s. 24) Jedním z mýtů o seniorech uváděný Haškovcovou (1990) je mýtus o homogenitě, který se projevuje představou společnosti o tom, že odchodem do důchodu se všichni senioři stávají stejnými. Mají stejné potřeby, emoce a problémy. Tyto představy jsou samozřejmě mylné a na jejich nesmyslnost je nutné poukazovat, a to především kvůli dřívějšímu pojetí sociální péče, která stála právě na homogenním přístupu. Péče byla poskytována celoplošně všem stejně, rutině a bez ohledu na potřeby a přání jednotlivců. (Malíková, 2011) Poskytovaná péče se nyní stále výrazně zlepšuje, čemuž přispěla platnost zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, jehož součástí je povinnost poskytovatele sociálních služeb společně s jeho uživatelem službu plánovat. Uživatel služby má tedy možnost vyjádřit své potřeby, přání a představy o službě, kterou si zvolil a rozhodovat o ní sám. Znalost jednotlivých specifik stáří nám při práci se seniory může velmi pomoci a není v žádném případě zbytečností. Je však dobré mít na paměti, že následující kapitoly nelze ve všech jejich částech brát jako soubor poznatků a informací aplikovatelných na každého.
9
1.1. Obtíže stáří Zvyšující se věk s sebou přináší různé změny v psychické, fyzické a sociální rovině. Tyto změny následně nutně vedou ke změně způsobu života. (Dvořáčková, 2012) Důsledky stárnutí jsou obvyklým důvodem nutnosti využívání sociálních služeb seniory a je tedy nezbytné, aby na ně poskytovaná péče reagovala, zmírňovala je a popřípadě jim předcházela.
1.1.1. Fyzické obtíže Nemoci se ve stáří mohou projevovat atypicky. Senior se stává méně přizpůsobivý vnějším a vnitřním vlivům a jeho organizmus je náchylnější k různým onemocněním. Specifikům chorob ve stáří se věnuje lékařský obor – geriatrie. U seniorů se vyskytuje tzv. polymorbidita, při které dochází k výskytu několika různých onemocnění, které spolu mohou a nemusí souviset. Dalším ze specifických projevů nemocí ve stáří je mikrosymptomatologie – příznaky chorob jsou méně zřetelné. Onemocnění se také může ve stáří projevovat neobvyklými příznaky. (Topinková, Neuwirth, 1995) Projevem stárnutí na rovině fyzické jsou potíže s hrubou a jemnou motorikou, které mohou být způsobené svalovou atrofií, osteoporózou či artrózou. (Holmerová, Jurašková, Zikmundová, 2003) Pro prevenci zhoršení pohyblivosti je důležitý pravidelný pohyb. Jemnou motoriku lze zlepšovat řadou cviků a cit podporujících technik (působení chladu a tepla na ruce, navlékání korálků, cvičení…). Pro pohybový systém a především prevenci úbytku svalové hmoty je také velmi zásadní správná výživa. Prostředí, ve kterém se senior pohybuje, by mělo předcházet pádům. (Holmerová, Jurašková, Zikmundová, 2007) Obtíže se vyskytují také v oblasti kardiovaskulárního systému. Snižuje se pracovní výkon srdce a tím vzniká zhoršené prokrvení orgánů, zvýšená unavitelnost a dušnost. (Mlýnková, 2011) Dochází k zhoršení smyslových orgánů. Mění se chuť, zhoršuje sluch, zrak, čich a hmat. Je nutné vybrat vhodné kompenzační pomůcky. U zhoršení zraku jsou to dioptrické brýle. U
10
poruch sluchu výběr sluchadla, které bude seniorovi vyhovovat, protože nedoslýchavost může nepříznivě působit na psychický stav, kvůli pocitům vyloučenosti ze společnosti. (Zavázalová, 2001) Bohužel se v praxi setkávám se seniory, kteří trpí praktickou slepotou zapříčiněnou např. diabetem či šedým nebo zeleným zákalem. Tyto obtíže jsou velmi těžko kompenzovatelné a pro seniora znamenají stálou pomoc druhé osoby. V dýchacím systému klesá kapacita plic a dochází k úbytku svalové hmoty dýchacích svalů. V oblasti vylučovacího systému se často vyskytují infekce močových cest, inkontinence a u mužů zvětšení prostaty, které zpomaluje začátek močení a způsobuje hygienické problémy. (Holmerová, Drábková, 2007) V trávicím systému zpomaluje peristaltika střev, což může způsobit častější zácpy. Pomaleji se také vstřebávají minerály a vitaminy. Klesá tvorba slin, takže je nutné sledovat a hlídat konzistenci potravin, které seniorům dáváme. (Malíková, 2011) Častým endokrinologickým onemocněním je diabetes mellitus – cukrovka druhého typu. Dodržování diety může být častou příčinou konfliktů mezi pracovníky sociální služby a jejími uživateli. Pracovník musí mít vždy na paměti, že klient se rozhoduje sám, pracovník mu může jen ,,doporučit“, jak dietu dodržovat. Při práci se seniory si všímám především častých obtíží s imobilitou, inkontinencí a nutricí, které výrazně snižují kvalitu života a je tedy nutné jim při péči věnovat zvýšenou pozornost.
Imobilita
,,Mobilitu charakterizujeme jako schopnost provádět účelné pohyby. Její součástí je lokomoce (schopnost přemisťování) vlastními silami, s dopomocí anebo s využitím kompenzačních pomůcek“ (Holmerová, Drábková, 2007, s. 100) Imobilita s sebou přináší řadu závažných zdravotních potíží a je proto zásadní péči o seniora nastavit tak, aby k upoutání na lůžko vůbec nedošlo, či aby se co nejvíce oddálilo. Režim dne je dobré vyplnit rovnoměrně aktivitami a odpočinkem dle potřeb člověka a pobyt na lůžku minimalizovat. Restriktivní opatření by se měla využívat jen v nejkrajnějších případech, protože jsou výrazným zásahem do svobodného pohybu člověka. Je u nich nutný 11
souhlas samotného klienta či jeho opatrovníka. (Bardová, 2013) Při upoutání na lůžko se zpomaluje krevní oběh, což zvyšuje riziko vzniku trombóz a embolií. Zhoršuje se kvalita dýchání a dochází k úbytku svalové a kostní tkáně. Zpomaluje se peristaltika střev, jejímž důsledkem jsou zácpy. Velkým rizikem imobility je vznik dekubitů – proleženin. (Holmerová, Jurašková, Zikmundová, 2003) Prevencí dekubitů je správná hydratace, polohování a využití antidekubitních pomůcek. Při dlouhodobém pobytu na lůžku člověk také ztrácí vědomí o hranicích svého těla. V těchto případech je přínosné využití bazální stimulace (více v kapitole 4.3.2. o bazální stimulaci). Během komunikace s imobilním člověkem je dobré snižovat se na jeho zorné pole. Ať už jde o osobu na invalidním vozíku či upoutanou na lůžko, stejná úroveň zorného pole napomáhá odbourávat dojem ,,nadřazenosti“ pracovníka a umožňuje tím přirozeněji a rovnocenně komunikovat. Pokud jen je to možné, je nutné imobilní klienty vysazovat na invalidní vozíky. Pohyb na vozíku umožní lidem udržet kontakt se společenským prostředím a pomáhá zlepšovat obtíže s dýcháním.
Inkontinence
Kalvach (2006) označuje inkontinenci jako nekontrolovatelný únik moči či stolice. Inkontinence se objevuje u vysokého počtu osob staršího věku. Tento problém může mít velké množství příčin a v častých případech lze léčit a plně vyléčit. Únik moči má negativní vliv na psychiku seniora. Lidé se za tento problém velmi stydí, v některých případech se snaží i izolovat od společnosti a nechtějí ho řešit. Proto je složitá i samotná léčba. U péče o inkontinentního člověka je zásadní diskrétnost a empatie. Při volnočasových aktivitách je dobré počítat s nutností stálého přístupu na toaletu, který dodá seniorům pocit jistoty a klidu. Zásadní chybou je nátlak některých pracovníků v přímé péči na seniory, aby svou potřebu vykonávali do plenkových kalhotek. Jde o urychlení a zjednodušení jejich práce. Přebalení pro pracovníka je ,,snadnější“ než časté vysazování na toaletní křeslo, ale seniora postupně na inkontinenci přivykne, zhoršuje hygienu a především zasahuje do důstojnosti člověka. Inkontinentní pomůcky se mají vždy používat pouze v nezbytných případech či v situacích, kdy si je člověk kvůli pocitu jistoty sám vyžádá. 12
Nutrice
,,Podvýživa je ve stáří významnějším faktorem zvyšujícím úmrtnost než obezita“ (Holmerová, Jurašková, Zikmundová, 2003,s.64) Kvůli snížené pohyblivosti seniorů může vznikat mylný dojem, že ve stáří postačí menší příjem potravy. Vzhledem ke zvýšenému výdeji energie při vykonávání běžných úkonů každodenního života je potřeba stále příjem potravy přizpůsobovat výdeji energetickému. V případě podvýživy začne docházet k řadě zdravotních rizik a obtíží. (Holmerová, Jurašková, Zikmundová, 2003) Je nutné si uvědomit, že jídlo může být pro starého člověka potěšením a bodem, na který se těší. Jídelníček by měl také vycházet z toho, co senioři rádi jedí a pamatují si ze svého mládí (knedlíky, pokrmy ze zabijačky či pivo). Jídlo má být příjemnou součástí dne, ne pouhým rychlým doplněním živin. (Pichaud, Thareauová, 1998) Prací se seniory můžeme některé obtíže s výživou zlepšovat citlivým a všímavým přístupem. U stravování je důležitý klid a čas. Proto při dopomoci osobám, které se nenají vlastními silami, je důležité dodržovat tempo jim vyhovující a nevyvíjet na ně tlak za účelem urychlení si práce. Při klidné konzumaci obvykle klient nejenže sní jídla více, ale i si ho může vychutnat. Jídlo pak bude potěšením, ne nutným zlem. Velký vliv má i vzhled jídla, na což je nutné dávat pozor především u kašovitých a mixovaných jídel. Zásadní je i kultura stolování a v případě domovů pro seniory i správný ,, zasedací pořádek“ v jídelnách. Orientovaní a více soběstační lidé mívají nepříjemné pocity při stolování s klienty, kteří např. trpí Alzheimerovou demencí a kultura stolování je pro ně již obtížnější. Prostory, ve kterých společné stravování probíhá, by měly být čisté a upravené, aby byly příjemným místem pro každodenní stolování. Významným faktorem stravování je psychická pohoda. Příkladem může být seniorka odmítající jídlo při běžném chodu domova. Při společných aktivitách, kdy je rozptýlena jinou činností, pak problém s konzumací jídla již nemá, stejně jako po případné návštěvě svých blízkých. Je tedy přínosné zkoušet problémy se stravováním řešit z různých úhlů a především naslouchat přáním a postřehům seniorů.
13
1.1.2. Psychické obtíže Ve stáří se zhoršuje reakční čas, což vyžaduje pro různé činnosti více času a trpělivosti. Na rozdíl od dlouhodobé paměti, která bývá dlouho zachována, se zhoršuje paměť krátkodobá. Objevuje se snadnější psychická unavitelnost a poruchy myšlení (člověk je zacyklený v jedné myšlence či není schopen na nějakou informaci zaměřit pozornost). Zmírňování těchto obtíží lze dosáhnou kognitivním tréninkem
(více v kapitole 4.3.1. o
trénování paměti). Zvýrazňují se některé rysy osobnosti, jako je spořivost, nedůvěřivost, vstřícnost či laskavost. Může se také vytrácet motivace a vůle, které je dobré stále podporovat (např. kladením krátkodobých cílů či připomínáním nadcházejících příjemných událostí). (Holmerová, Jurašková, Zikmundová, 2007) Langmaier (1998) uvádí čtyři strategie, k nimž se staří lidé upínají: -
Strategie závislosti se vyznačuje upínáním se na druhé, vyžadováním péče a pasivitou.
-
Strategie obranná se projevuje nadměrnou aktivitou, kterou starý člověk zahání ostatní obtíže a přísným dodržováním zvyků a konvencí.
-
Strategie hostility zahrnuje agresi a svalování viny za nezdary na druhé. Tito senioři jsou podezřívaví a nepřátelští.
-
Strategie sebenenávisti vyvolává agresi obrácenou proti sobě. Senior vnímá svůj život jako selhání.
Se všemi strategiemi se v praxi setkáme a je dobré umět je identifikovat, což nám pomůže seniora lépe pochopit. Pro stáří jsou charakteristické obtíže se spánkem. Porucha spánku se nazývá insomnie, která je vnímána jako zhoršená kvalita a délka spánku. Před zahájením léčby je nutné podrobné vyšetření a k farmakologické léčbě by se mělo přistoupit pouze v nezbytných případech. (Topinková, Neuwirth, 1995) Příčiny insomnie můžeme rozdělit na somatické, psychogenní, vyplývající z prostředí a farmakogenní. Po odhalení příčiny můžeme teprve začít s léčbou, či příčiny jiným způsobem odstraňovat. (Pidrman, 2010) Poruchy spánku lze řešit i nefarmakologickými přístupy, jako je pravidelný režim dne a přiměřená denní aktivita.
14
Závažnými obtížemi jsou pak u seniorů se často se vyskytující psychiatrická onemocnění - deprese a demence, která vyžadují specifický přístup pracovníků.
Deprese
,,Deprese je závažná choroba zatěžující nejen nemocné, ale i jejich blízké. Deprese přitom není atributem běžného stáří.“ (Pidrman, 2010, s. 2) Deprese se projevuje chorobným smutkem, ztrátou motivace, poruchami příjmu potravy či spánku, psychosomatickými příznaky, špatným soustředěním či i sebevražednými myšlenkami. (Matoušek, 2008) Změny nálad a chorobný smutek je dlouhodobý a nemá žádnou vnější příčinu. U seniorů se deprese vyskytují častěji, ale je složitější jejich diagnostika. Senioři o svých pocitech mnohdy nechtějí mluvit a své psychické obtíže mnohdy převádějí na obtíže fyzické. Mohou tedy navštěvovat častěji lékaře a zaměřovat se na různé bolesti a onemocnění. Takové jednání nesmíme přehlédnout, je totiž často voláním o pomoc či lepší péči. Projevy deprese lze u seniorů také zaměnit s projevy demence. Na rozdíl od demence je však deprese léčitelná. Léčba antidepresivy může jedincům trpícím depresí velmi ulevit a zkvalitnit jejich život. Pracovník tedy musí svým klientům pozorně naslouchat a i negativistické chování umět posoudit z mnoha stran, aby rozpoznal příznaky takovýchto obtíží. (Holmerová, Jurašková, Zikmundová, 2003) Pidrman (2010) uvádí jako rizikové faktory vzniku deprese ve stáří: -
ženské pohlaví
-
věk 60 let a více
-
psychiatrická diagnóza
-
tělesné onemocnění
-
chronické onemocnění
-
zneužívání alkoholu a léků
-
imobilita a bolest
-
sociální izolace
-
neuroendokrinní změny
Dále uvádí zvyšující se riziko sebevražedného jednání u osob starších 65 let. Je tedy nezbytné, aby se na depresivní projevy pečující zaměřovali, řešili je a snažili se jim předejít. 15
Demence
,,Výraz demence označuje celkový úpadek psychických funkcí způsobený atrofií centrálního nervového systému.“ (Hemilton, 1999, s.177) Toto onemocnění nepostihuje pouze seniory, ve stáří se riziko jeho výskytu však zvyšuje. Nejčastěji se vyskytujícím typem demence je demence Alzheimerova typu, která postihuje celou třetinu seniorů nad 85 let. Onemocnění zpočátku způsobuje určité zmatení, potíže s komunikací a zapomínání. Postupně začne měnit osobnost člověka a v poslední fázi způsobí úplné odkázání na pomoc druhých. (Holmerová, Jurašková, Zikmundová, 2003) Práce s klientem trpícím Alzheimerovou chorobou je specifická a vyžaduje jiný přístup. Je dobré samozřejmě tyto osoby zapojovat do společenského života domova pro seniory, ale zároveň jim i poskytovat individuální aktivizaci či aktivizaci po menších skupinkách, kde lze nastavit obsah i tempo činností dle jejich možností. Nutná je i příprava pracovníka na neobvyklé situace (agrese, toulání klientů…), které mohou u tohoto onemocnění nastat. Od většiny agresivního chování lze klienta odpoutat pouze novým smyslovým podnětem (obrázek, oblíbené jídlo…) a vyhnout se tak zbytečným konfliktům, které stresují jak klienta, tak i pracovníka. Postup při takových situacích by také měl být uveden ve standardech kvality daného zařízení, kterými se pracovník řídí. (Venglářová, 2007) Komplexní péčí o osoby trpící demencí se zabývá strategie P-AP-IA České alzheimerovské společnosti. Vychází z potřeb nemocných v jednotlivých fázích demence a popisuje nutné propojení zdravotnické a sociální péče poskytované této cílové skupině. (Alzheimer, 2013)
1.1.3. Změny sociálního charakteru Významnou změnou ve stáří je odchod do důchodu a tím způsobená změna sociální role. Z ekonomicky aktivního občana přejde senior do role penzisty. Mění se zcela jeho denní rytmus a náplň dne, může začít být izolován či přicházejí finanční obtíže. Negativních změn spojených s příchodem penze může být mnoho, proto je nutné se na toto období připravit (finance, organizace volného času) a nenechat se změnami zaskočit. 16
(Dvořáčková, 2012) Ženy se po odchodu do důchodu obvykle zaměří na péči o domácnost a vnoučata, muži se více zapojují do zájmových organizací a naplno se věnují svým koníčkům. (Zavázalová, 2001) Kalvach
(1997)
uvádí
jako
společenská
rizika
spojená
se
stářím
mnoho
neorganizovaného volného času, ztrátu společenského postavení, osamělost, diskriminaci a špatnou adaptaci na novou sociální roli. Haškovcová (1990) poukazuje na mediální obraz stáří, který utváří pohled společnosti na seniory. Staří lidé se obvykle zmiňují ve spojitosti s důchodovou reformou a zátěží zdravotnického systému. Všechny psychické a fyzické změny zasahují sociální oblast klienta. Snižování soběstačnosti i ztráta energie a motivace mohou seniora začít výrazně omezovat v kontaktu se sociálním prostředím. Stáří je také obdobím, ve kterém senioři ztrácí své blízké a mnohdy i životního partnera. Začne se tedy projevovat potřeba nového životního cíle. Úkolem domova pro seniory tedy není pouze poskytnout bydlení a ošetřovatelskou péči, ale také reagovat na změny v sociálních vazbách, udržení kontaktu se společností a vytvoření nové sociální sítě s ostatními klienty a pracovníky.
1.2. Potřeby seniorů Uspokojování potřeb uživatelů služeb domovů pro seniory může být v mnoha bodech ohroženo. Pro pracovníky je nezbytné si proto všechny potřeby uvědomovat a snažit se je u svých klientů co nejvíce uspokojovat. Nejznámější hierarchií potřeb uvedl ve 40. letech 20. století americký psycholog A.H.Maslow. Jeho pyramida lidských potřeb rozděluje potřeby na nedostatkové (fyzické, pocit jistoty a bezpečí, úcty a sociální) a růstové (estetické, poznávací, seberealizace…). (Dvořáčková, 2012)
17
(www.dielektrika.kvalitne.cz/motivace), obr. 1. Pyramida potřeb
Pokud se zaměříme na jednotlivé body jeho pyramidy lidských potřeb, zjistíme, že při péči o seniory můžeme všechny ovlivnit. Základními potřebami jsou potřeby fyziologické a biologické. Uživatelé služby jsou často v mnoha ohledech zcela závislí při uspokojování těchto potřeb na pečujících. Je základem tyto prvky péče zajistit co nejdůkladněji. Neopomenutelnou je otázka bolesti, která může výrazně ovlivnit psychiku a kvalitu života seniora a je vždy bezodkladné ji řešit. Potřebu jistoty a bezpečí lze podpořit přívětivým a empatickým přístupem. Komunikace s klientem a prostor pro vyjádření jeho přání a pocitů je úkolem klíčového pracovníka (více v kapitole 3.5. Klíčový pracovník) i celého pracovního týmu. Pocit jistoty a bezpečí u seniorů souvisí s určitou pravidelností. Je správné dodržovat přesný čas všech poskytovaných a nasmlouvaných služeb (hygiena, stravování i aktivity), čemuž výrazně napomáhají individuální plány klientů určující pravidelný režim dne. Dalším prostředkem uspokojování této potřeby je i prostředí předcházející pádům, které je pro seniora bezpečné. K dispozici
18
jsou madla na sociálním zařízení a chodbách, nábytek nemá žádné ostré a vyčnívající části a prostory jsou zařízeny přehledně tak, aby senior neměl o co ,,zakopnout“. Uspokojování sociálních potřeb je často v rukou příbuzných a blízkých člověka. Vytvoření společenství s ostatními klienty služby a pracovníky má však také velkou váhu. Díky společenským a kulturním akcím je možné obyvatele domova i pracovníky více sblížit a navodit atmosféru domácího prostředí. V tomto ohledu jsou prospěšné jednotlivé aktivity, při kterých se senioři vzájemně poznávají a společně mohou něco dokázat. Společenská akce, na kterou sami vytvoří výzdobu a připraví občerstvení, je pak výsledkem jejich spolupráce a podporuje pocity sounáležitosti. Často neuspokojovanou potřebou je u klientů domova pro seniory potřeba úcty a uznání. Podporovat tyto potřeby se mi osvědčilo pomocí reminiscenčních rozhovorů, při kterých lidé vzpomínají na své úspěchy, vykonanou práci či výchovu dětí. Uznání lze podpořit i užíváním titulů. Samozřejmostí je mezi uživateli a pracovníky vykání. Význam v této oblasti mají skupinové aktivity zaměřené na činnosti seniory velmi dobře ovládanými, jako je pečení, pletení či aktivity zaměřené na kognitivní schopnosti (trénink paměti). Aby měly tyto aktivity pozitivní výsledek, je nutné
skupiny tvořit s ohledem na schopnosti
klientů. Účastníci dané činnosti by měli být na podobné motorické či kognitivní úrovni, aby nedocházelo k negativnímu sebehodnocení při srovnávání se s ostatními klienty. Poznávací potřeby spojené s novými podněty musejí být uspokojovány i v domově pro seniory. Novými podněty mohou být výlety, přednášky, kulturní akce i návštěvy dobrovolníků. Nové zážitky a vědomí nadcházejících událostí je pro mnoho seniorů především motivací. Pracovníci by měli uživatele podporovat i v samostatném vyhledávání nových informací a podnětů, například prostřednictvím televize a tisku. Příjemné, upravené, čisté a útulné prostředí pomáhá naplňovat potřeby estetické. Úprava interiérů a výzdoba prostorů domova má také důležitou úlohu. Vzhled pokoje klienta má vycházet z jeho vlastních představ a přání a stát se pro něj příjemným místem. Sebenaplnění, seberealizace a sebetranscendence jsou pak potřeby zcela individuální, které se u každého člověka naplňují specificky a jejich naplnění je procesem niterním. Klientům jsou dle možností poskytovány služby duchovní, o které vzrůstá zájem i u klientů dříve nevěřících. U každého je žebříček hodnot a potřeb individuální, a proto je pro správné nastavení péče velkým přínosem právě systém individuálního plánování, jenž umožňuje nastavit péči o člověka dle jeho specifik.
19
Senioři uvádějí jako důležitou součást života soběstačnost a s ní spojenou autonomii. Při snižování soběstačnosti klienta nesmí dojít k automatickému snížení autonomie. Vše musí být řízeno rozhodnutími klienta (samozřejmě s ohledem na možnosti zařízení a ostatní klienty).
1.3. Komunikace se seniory Při práci se seniory je komunikace zcela zásadní. Jedině prostřednictvím komunikace vytvoříme správný vztah pracovník- klient a zjistíme, jak můžeme pro klienta péči vhodně zorganizovat. I v případě osoby nekomunikující obvyklým způsobem, lze přijít na alternativní způsob komunikace či získat informace potřebné pro poskytování péče, která bude člověku co nejvíce vyhovovat. Prostřednictvím verbální i neverbální komunikace můžeme podporovat důstojnost, autonomii i důvěru k pracovníkovi např. očním kontaktem, vhodným dotekem a verbálním projevem odpovídajícím kognitivním schopnostem klienta. Následující položky by měly být při práci se seniorem neopominutelné: -
Již při vstupu do pokoje člověka začíná komunikace zaklepáním, dodržujeme tím respekt k jeho soukromí.
-
Pozdravením upozorníme na naši přítomnost či začátek rozhovoru. Kvůli často zhoršenému zraku seniorů tímto můžeme předejít jejich úzkosti z pohybu někoho zdánlivě neznámého v jejich blízkosti.
-
V případě komunikace se špatně slyšícím nekřičíme. Mluvíme nahlas, pomalu a výrazně artikulujeme.
-
U starých lidí se zpomaluje reakční čas, proto mluvíme dostatečně pomalu a dáváme klientovi dostatečný čas a prostor pro vyjádření.
Nutné je předem si uvědomit, jaký rozhovor chceme se seniorem vést a jaký má mít výsledek. Na začátku komunikace vymezíme časový prostor, který máme k dispozici a za jakým účelem komunikaci zahajujeme. Pro ochranu pracovníka je nezbytné i naučit se říkat ,,ne“ a neslibovat klientovi věci, které nemůžeme splnit. (Hrozenská, Dvořáčková, 2013) Klevetová, Dlabalová (2008) uvádějí jako ,,vděčná“ témata pro rozhovor se seniory: dřívější zaměstnání, studia, koníčky, filmy, knihy, rodina či jídlo. Je dobré si uvědomit, kolik témat je možné bez větších obtíží s klientem probrat a například mu tak ukrátit mnohdy nepříjemné chvíle u přebalování či hygieny. Potřeba komunikace je u starých lidí silná, ale
20
mnohdy, kvůli zhoršené paměti, pro seniory obtížná. Nastíněním některého z ,,vděčných témat“ můžeme klientovi pomoci se vzpomínkami a navozením komunikace. Mně se při rozhovorech s klienty osvědčil systém kladení otázek týkajících se např. vaření, pletení či výběru vhodné knížky. Při žádosti o radu se senioři obvykle rozpovídají a zároveň uspokojují potřebu být užitečný.
21
2. Domov pro seniory Stáří s sebou často přináší obtíže, které člověku znemožňují péči o sebe natolik, že je nutné využít služeb sociální péče. Vždy je primárním cílem setrvání v přirozeném sociálním prostředí seniora. Odchod do pobytového zařízení by měl být až nejkrajnějším řešením. Dlouhodobou službou pro seniory je domov pro seniory, který zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách charakterizuje takto: ,,V domovech pro seniory se poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost zejména z důvodu věku, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby.“ V rámci poskytování této služby zařízení zajišťuje následující činnosti: ,,a) poskytnutí ubytování, b) poskytnutí stravy, c) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, d) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, e) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, f) sociálně terapeutické činnosti, g) aktivizační činnosti, h) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.“ (Zákon č.108/2006 Sb., §49)
Malíková (2011) popisuje obvyklý rozsah těchto činností následovně: Poskytnutí ubytování zaručuje domov, který je přizpůsoben potřebám seniora, a to i v případě jeho úplné imobility. Prostředí je příjemné, útulné a bezpečné. V pokojích je základní vybavení zahrnující polohovací postel, noční stolek, stůl se dvěma židlemi, křeslo, skříň a signalizační zařízení určené k přivolání pracovníka přímé péče či sestry. Obyčejně již bývá součástí pokojů také sociální zařízení. Poskytnutí stravy probíhá ve formě vhodné pro danou věkovou skupinu a specifické potřeby jednotlivců. Zařízení je schopno zajistit potřebný rozsah pomoci či dopomoc při podávání stravy, nutnou konzistenci stravy (kašovitá, mixovaná strava…) a s ohledem na 22
onemocnění uživatelů služby (např. žlučníková či diabetická dieta). Strava je podávána pětkrát denně (u diabetické diety je navíc druhá večeře). Pomoc při hygieně a podmínky pro osobní hygienu jsou dalším důležitým bodem v péči domova pro seniory. Personál se snaží vycházet z předchozích hygienických návyků seniorů, v případě nesoběstačnosti klienta musejí poskytnout potřebnou dopomoc a u imobilních osob se zaměřovat na prevenci dekubitů. Osobní hygiena probíhá dvakrát denně a celková sprcha či koupel minimálně jednou týdně. S pohybem a sebeobsluhou spojené obtíže kompenzuje personál dle potřeb jednotlivých klientů zařízení. Jedná se o pomoc při posazování na lůžku, stravování, hygieně, pohybu po zařízení, oblékání či úklidu pokoje. Podpora zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti a aktivizační činnosti mají za úkol klienta socializovat, udržet v přirozeném sociálním prostředí (nákup, návštěva kavárny), podporovat v samostatnosti, upevňovat jeho dovednosti či aktivně trávit volný čas a umožňovat mu setkávat se s co nejvíce podněty. Tyto činnosti jsou určitou prevencí možných negativních dopadů pobytových služeb, které uvádí Matoušek (1999) jako rizika ústavní péče (ponorková nemoc, přivyknutí na umělé podmínky ústavní péče, zvýšení únavy, apatie…) a jsou především obsahem aktivizace (více v kapitole 4. Aktivizace v domově pro seniory) Především klientům s obtížemi s komunikací a orientací sociální pracovníci pomáhají při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. U klientů orientovaných by měly být tyto záležitosti řešeny s jejich co největším přičiněním, což podporuje jejich autonomii a zamezuje jejich závislosti na službě.
2.1. Odborní pracovníci v domově pro seniory Přímá obslužná práce zahrnující pomoc při osobní hygieně, stravování a nácviku všedních dovedností je zajišťována pracovníky v sociálních službách. Ti také vedou klienty k soběstačnosti, podporují hygienické a společenské návyky a mohou zprostředkovávat různé volnočasové aktivity. (Hrozenská, Dvořáčková, 2013) Pro výkon povolání je nutná bezúhonnost a zdravotní a odborná způsobilost uvedená v § 116 zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách.
23
Sociální pracovník provádí sociální šetření se zájemci o službu, poskytuje základní sociální poradenství, zajišťuje příjem klienta do zařízení a následně proces individuálního plánování či pomáhá klientům při vyřizování osobních záležitostí. (Malíková,2011) Požadavky na výkon povolání sociálního pracovníka jsou uvedeny v §110 zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách. Mezi nelékařské zdravotní pracovníky patří vrchní sestra, všeobecné sestry, fyzioterapeut a ergoterapeut, kteří musejí splňovat podmínky zákona č. 96/2004 Sb. o podmínkách získávání
a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických
povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče. (Malíková, 2011) Pracovní tým mohou doplňovat různí externí pracovníci (např. logoped či psychoterapeut). Pro skutečně odborně poskytovanou péči o seniory je pak nezbytná spolupráce mezi všemi odborníky, kteří ji poskytují. Spolupráce a dobře zorganizované předávání informací sjednotí přístup pracovníků ke klientům a je základem pro vytvoření podnětného, příjemného prostředí a důvěry seniorů k pečujícím. Prostředí plné napětí si ve stáří nepřeje žádný člověk a odborný tým by to měl mít na paměti a snažit se mu předejít.
2.2. Prostory domova Domov pro seniory by měl být dobře přístupný návštěvám, spíše s menší kapacitou klientů a komunitního charakteru. Zásadní je zajištění soukromí a důstojnosti seniorů. Prostory musí poskytovat soukromí (vlastní pokoj, klidná zákoutí) i sociální kontakty (jídelna, společenské místnosti). (Glosová, 2006) Při své práci mám možnost pozorovat prvky, které jsou pro domov seniorů nezbytné, praktické, ale také příjemné pro generaci dnešních starých lidí. Pro pečující je nutná praktičnost prostorů domova. Volný přístup k lůžkům imobilních klientů, k sociálnímu zařízení, dobře omyvatelné a udržovatelné vybavení domova a prostředky k důstojné péči (např. vhodné umístění koupelen pro imobilní klienty umožňující co nejkratší a nejdůstojnější přesun klienta na zvedacím zařízení). Samotné interiéry musí respektovat fakt, že jde o ,,domov“. Prostory by ani vzdáleně neměly připomínat nemocnici, měly by být útulné a navozující klid domova. Nepřijatelný je zápach moči či stolice, čemuž musí pracovníci předcházet především pravidelnou hygienou a 24
výměnou inkontinentních pomůcek, ale také větráním a využíváním osvěžovačů vzduchu či třeba aromalamp. Přirozené prostory pro seniory lze zařídit pomocí reminiscenčních koutků a místností. Oproti jednoduchému modernímu nábytku dobový nábytek a doplňky spíše u seniorů navodí pocit domova. Navíc toto vybavení seženeme mnohdy levněji. Senioři mívají často velké problémy s orientací v nových a velkých prostorech. Domov musí proto být zorganizován tak, aby orientaci co nejvíce usnadňoval. Patra můžeme např. barevně odlišit vymalováním, na zdi umístíme orientační tabule, každé dveře označíme (např. ,,sesterna“) a pokoje klientů můžeme rozlišit třeba oblíbenou květinou každého z klientů. Nově příchozím obyvatelům domova pomůžeme opakovaným procházením prostorů domova a upozorňováním na orientační body. Např. klientka, která neustále leží v posteli a odmítá opustit svůj pokoj, tak nemusí činit z pasivity, ale pouze kvůli strachu z neznámého prostoru, ze kterého má strach a neorientuje se v něm. Velkou výhodou jsou venkovní prostory v podobě terasy či zahrady, kde mohou klienti odpočívat či se realizovat např. pěstováním květin. Podoba pokoje seniora odpovídá jeho individualitě. Má být uzpůsobena vkusu a minulosti klienta. Výhodou je možnost využití vlastního nábytku, což však ne všechna zařízení mohou poskytnout. Senior musí při odchodu do zařízení velkou část svého majetku symbolizujícího jeho život zanechat doma, proto je každý osobní předmět navíc velmi důležitý. Na vzhled pokoje se soustředíme především u klientů imobilních či neorientovaných. Prostředí musí být podnětné a obsahovat předměty, fotky či obrázky připomínající klientovu minulost. Dlouhodobý pobyt na lůžku v poloprázdném pokoji s bílými holými zdi nebude příjemný žádnému člověku. Podnětné prostředí navíc podporuje u imobilních a neorientovaných osob vnímání hranic a orientaci v prostoru. Celkový vzhled je důležitou a neopomenutelnou součástí komplexní péče a spokojenosti obyvatel domova pro seniory.
25
2.3. Další sociální služby pro seniory v ČR Domov pro seniory je pouze jednou ze součástí sociálních služeb, které mohou senioři využívat. Pestrost ve výběru pomáhá lidem naleznout pro ně tu nejvhodnější službu, poskytující péči pouze ve skutečně nezbytném rozsahu a případně služby kombinovat. Např. pro osobu se sníženou soběstačností v oblasti chůze žijící v domácnosti, není nutný přesun do domova pro seniory, který je výrazným zásahem do dosavadního způsobu života, ale postačí zajištění nákupů, obědů či úklidu zprostředkované pečovatelskou službou. Setrvání v přirozeném sociálním prostředí seniora by mělo být vždy prioritou a přesun do pobytového zařízení krajním řešením. Jednotlivé sociální služby definuje zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách a formu jejich poskytování dělí na pobytovou, terénní (v přirozeném prostředí uživatele služby) a ambulantní (uživatel do zařízení dochází). Mnohé z následujících služeb jsou určeny i jiným cílovým skupinám, zde jsou popisovány z pohledu využívání seniory. Všechny služby mají povinnost dle standardu č. 5. se svými uživateli individuálně plánovat. Každá služba a zařízení mají formu individuálních plánů přizpůsobené svým specifikům a možnostem. Kromě domovů pro seniory jsou další pobytovou službou vhodnou pro seniory domovy se zvláštním režimem. Tato zařízení poskytují odbornou péči osobám s duševním onemocněním, Alzheimerovou demencí či ostatními typy demencí. Další možností pobytové služby jsou týdenní stacionáře, poskytující služby pět dní v týdnu. Odlehčovací služba umožňuje pečujícím nezbytný odpočinek a přebírá za ně dočasně péči o seniora a může být poskytována terénní, ambulantní i pobytovou formou. Pečovatelská služba podporuje seniory v setrvání v přirozeném sociálním prostředí. Její pracovníci pomáhají s hygienou, chodem domácnosti i zajištěním stravy, a to terénní či ambulantní formou. Podobnou formu péče poskytuje osobní asistence, která je však pouze v terénní podobě, ale oproti pečovatelské službě, bez časového omezení. Vyřizování osobních záležitostí a kontakt se společenským prostředím osobám se sníženými orientačními a komunikačními dovednostmi zajišťují průvodcovské a předčitatelské služby.
26
Sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením jsou službou sociální prevence zprostředkovávající sociálně terapeutické činnosti, kontakt se společenským prostředím a pomoc při obstarávání osobních záležitostí. Ambulantně přes den poskytují služby denní stacionáře a centra denních služeb, které zajistí kromě stravy a hygieny také sociálně terapeutické a volnočasové aktivity. Osoby žijící v přirozeném sociálním prostředí také mohou využívat tísňovou péči zprostředkovávající okamžitou pomoc při ohrožení zdraví či života pomocí elektronické komunikace. (zákon č.108/2006 Sb.) Matoušek (2011) uvádí jako chybějící služby pro seniory, k těmto stávajícím, vyhledávání seniorů ohrožených sociálním vyloučením a specializaci na péči o týrané a zanedbávané osoby.
27
3. Individuální plánování ,, Individuální plánování je kontinuální, záměrný, strukturovaný proces, při němž se stanovují kroky (prostředky), jimiž je třeba dosáhnout požadované změny. Individuální plánování je v zásadě především proces sbližování představ a ujednávání o „společném zájmu“ poskytovatele a uživatele služby.“ (MPSV, 2008) Individuální plánování je zásadním procesem v sociálních službách, který samotné službě přináší jasný směr a cíl. Jeho uvedení do praxe je nelehkým úkolem celého týmu, jenž je do procesu plánování zapojen. Při pochopení významu, postupů procesu i legislativního zakotvení dostaneme do rukou praktickou metodu, která nás i klienta bude provázet sociální službou a dá jí jasnou podobu. Mnoho pracovníků stále nahlíží na individuální plánování jako na přebytečnou administrativní zátěž, a proto je důležité další získávání informací o plánování a především snaha o zavádění individuálních plánů do praxe. Výsledkem nám bude ulehčení průběhu služby pro pracovníky a větší osobní přínos pro klienty. ,,Každý individuální plán je vyjádřením vzájemného závazku a vymezením odpovědností zúčastněných stran.“ (MPSV, 2008) V domovech pro seniory je individuální plán důležitým bodem pro sjednocení péče celého týmu (pečovatelky, zdravotní sestry, fyzioterapeut…) a to dle nabídky služeb poskytovatele. Podporu klienta pak máme možnost všichni společně provádět jen v úkonech, na které senior vlastními silami nestačí a podporovat jeho soběstačnost v úkonech ostatních, které je schopen vykonávat sám či s menší dopomocí. Zároveň dostává velký prostor pro formulaci vlastních přání a představ o průběhu péče a podpory v pobytovém zařízení a vystupuje tak z role pasivního příjemce služeb. Aktivní snaha seniora vykonávat běžné úkony spojené s vlastní sebeobsluhou je významným aktivizačním bodem, který ho zapojuje do řešení jeho nepříznivé sociální situace. Individuální plánování je jedním z nástrojů prevence přepečovávání a přebírání zodpovědnosti za uživatele služby. . Soustředíme se na hledání řešení v klientových přáních a možnostech.
28
Výsledkem plánování služby je individuální plán, jehož podoba odpovídá charakteru služby a její cílové skupině. Tento psaný dokument, zpravidla společně s uživatelem služby, vypracovává tzv. klíčový pracovník podle metodických pokynů daného zařízení.
3.1. Legislativa Povinnost poskytovatele sociální služby individuálně plánovat najdeme v zákoně 108/2006 Sb. o sociálních službách a jeho prováděcí vyhlášky 505/2006 sb.. Zákon o sociálních službách přináší zásady, které je nutné při poskytování služeb dodržovat (např. důraz na individuální přístup či samostatnost uživatele), podmínky týkající se vzdělání a vzdělávání pracovníků, povinnost registrace poskytovatelů sociálních služeb, ohraničuje podmínky pro poskytnutí příspěvku na péči, definuje charakter jednotlivých sociálních služeb a zavádí inspekce poskytovaných sociálních služeb, které kontrolují kvalitu služeb podle standardů kvality. Povinnost poskytovatele plánovat průběh sociálních služeb ukládá §88, písm. f, zákona 108/2006 Sb. o sociálních službách. Poskytovatelé jsou povinni: ,, f) plánovat průběh poskytování sociální služby podle osobních cílů, potřeb a schopností osob, kterým poskytují sociální služby, vést písemné individuální záznamy o průběhu poskytování sociální služby a hodnotit průběh poskytování sociální služby za účasti těchto osob, je-li to možné s ohledem na jejich zdravotní stav a druh poskytované sociální služby, nebo za účasti jejich zákonných zástupců ,, Poskytovatel tedy musí, pokud možno, plánovat s každým uživatelem služby společně. V případě komunikačních bariér u uživatele pak plánovat v celém pracovním týmu a nejlépe za přítomnosti a spolupráce rodiny či zákonných zástupců. Plánování služby je nutné písemně zaznamenávat. Výsledkem je individuální plán, jehož podoba je přizpůsobena charakteru sociální služby. Základní informací v individuálních plánech by měly být krátkodobé či dlouhodobé cíle služby vedoucí k řešení nepříznivé sociální situace uživatele. V průběhu služby se cíle uvedené v plánu průběžně vyhodnocují a mění dle aktuální situace, probíhají revize plánů a jejich kontroly.
29
3.2. Standardy kvality Standardy kvality jsou souhrnem požadavků na kvalitu poskytovaných služeb. Každý poskytovatel je povinen vytvořit si podle základního okruhu požadavků (uvedených v příloze č.2 vyhlášky 505/2006) vlastní písemná vnitřní pravidla a zásady, které odpovídají charakteru poskytovaných služeb.
Základní okruhy kritérií pro vypracovávání vnitřních standardů kvality zařízení:
Oblast procesní – vztahů mezi uživatelem a poskytovatelem Standard 1 - Cíle a způsoby poskytování sociálních služeb Standard 2 - Ochrana práv osob Standard 3 - Jednání se zájemcem o sociální službu Standard 4 - Smlouva o poskytování sociální služby Standard 5 - Individuální plánování průběhu sociální služby Standard 6 - Dokumentace o poskytování sociální služby Standard 7 - Stížnosti na kvalitu nebo způsob poskytování sociální služby Standard 8 - Návaznost poskytované sociální služby na další dostupné zdroje
Oblast personální Standard 9 - Personální a organizační zajištění sociální služby Standard 10 - Profesní rozvoj zaměstnanců
Oblast provozní Standard 11 - Místní a časová dostupnost poskytované sociální služby Standard 12 - Informovanost o poskytované sociální službě Standard 13 - Prostředí a podmínky Standard 14 - Nouzové a havarijní situace Standard 15 - Zvyšování kvality sociální služby
(MPSV, 2008)
30
Standardy kvality tedy poskytovateli přinášejí ohraničení okruhů, které je nutné zanést do vnitřních pravidel, podle kterých se pak řídí celé zařízení, všichni pracovníci i uživatelé. Vnitřní pravidla – standardy kvality daného zařízení musí mít poskytovatel v psané podobě a vypracované dle skutečné praxe. Pracovníci podle těchto standardů kvality musejí pracovat a jednat. Jsou zároveň vodítkem pro inspekci poskytovaných služeb při hodnocení kvality poskytovaných služeb daného zařízení.
Standardy kvality prosazují základní zásady sociálních služeb jako jsou: -
důraz na autonomii klienta
-
důraz na maximální zapojení do řešení jeho nepříznivé situace a snahu o jeho nezávislost na službě
-
dodržování práv uživatelů a respektování jejich rozhodnutí
-
snaha o prevenci sociálního vyloučení a snaha o sociální začleňování
-
podpora uživatele v co nejběžnějším způsobu života
-
individuální přístup
-
hledání vhodné podpory, která je pro daného uživatele nejvhodnější a nejvíce mu bude vyhovovat.
(Bicková, 2011)
Standardy kvality si tedy kladou tyto cíle: -
Zvýšit kvalitu poskytovaných služeb
-
Zajistit ochranu práv a svobod uživatelů sociálních služeb
-
Podporovat rovný přístup
-
Podporovat setrvání člověka nacházejícího se v nepříznivé osobní situaci v jeho přirozeném prostředí
-
Podporovat přirozené zdroje uživatelů služeb, jejich nezávislost a autonomii
(Bicková, 2011, s.56-57)
Standardy kvality mají uživateli služeb zajistit co nejlepší formu podpory a navést ho k co nejpřirozenějšímu způsobu života. Řešení obtížné situace uživatele nemá poskytovatel vyřešit za něj, ale provést ho procesem řešení, při kterém je dle svých schopností zapojen co nejvíce právě uživatel. Prvotním zájmem služeb má být právě maximální podpora klientovy soběstačnosti a zamezení jeho závislosti na službě. Důležitá je také snaha o zapojování
31
přirozené sociální sítě uživatele (rodina, přátelé, sousedi…) do řešení jeho nepříznivé sociální situace. Nutnost individuálně plánovat službu každému uživateli ,,na míru jeho potřebám“ vychází ze standardu č.5.
3.2.1. Standard č. 5 Povinnost poskytovatele plánovat průběh služby a důležité náležitosti průběhu plánování rozvádí standard č.5 v pěti bodech:
Kritérium a) Poskytovatel má písemně zpracována vnitřní pravidla podle druhu a poslání sociální služby, kterými se řídí plánování a způsob přehodnocování procesu poskytování služby; podle těchto pravidel poskytovatel postupuje; (vyhláška 505/2006) Toto kritérium požaduje po poskytovateli vytvoření vnitřní metodiky zařízení, která stanovuje pravidla pro tvorbu individuálních plánů. Metodika musí zahrnovat informace o přidělování klíčového pracovníka uživateli, o postupu při případné změně klíčového pracovníka, o jednotlivých krocích při tvorbě individuálních plánů (kdy a kde se plán tvoří, jak často se vyhodnocuje průběh služby…), o předávání informací týkajících se plánování mezi jednotlivými pracovníky, o postupech při vyhodnocování výsledků plánování či o formální podobě individuálních plánů. (Haicl, 2011) Aby individuální plánování skutečně přineslo pozitivní výsledek pro pracovníky a uživatele služeb, je kvalitně a srozumitelně vypracovaná metodika nezbytnou, stejně jako její důkladné prostudování všemi zaměstnanci, kteří podle ní mají pracovat. Metodika se pochopitelně mění podle získaných zkušeností z praxe tak, aby byla vodítkem pro kvalitní zpracování plánů. Tento popis postupu není pouhou formalitou, přesto ho tak někteří pracovníci přímé péče takto chápou a mají problémy se jím řídit.
b) Poskytovatel plánuje společně s osobou průběh poskytování sociální služby s ohledem na osobní cíle a možnosti osoby; (vyhláška 505/2006)
32
Plánování probíhá společně s uživatelem služby (pokud to umožňuje jeho zdravotní stav). Uživatel společně s klíčovým pracovníkem přizpůsobují individuální plán jeho potřebám a určují cíle sociální služby. Tyto cíle by měly odpovídat možnostem a schopnostem uživatele, být tedy reálné a zároveň měřitelné pro následné vyhodnocování. Cíle služby má určovat především uživatel a to s ohledem na možnosti daného zařízení. (Haicl, 2011) Zde je zásadní především přítomnost a přání klienta. Nesmíme ho k představám o službě navádět, ale zjistit jeho skutečná přání. Než tedy začneme osobu seznamovat s nabídkou služeb zařízení, je dobré se jednoduše zeptat, co by potřebovala. U domlouvání podoby péče jsem měla možnost i spatřit klíčové pracovníky, kteří při rozhovoru s uživatelem za něj postupně převzali zodpovědnost a plán nastavili dle svých představ o tom, co bude pro něj nejlepší. Seniorovi nedají dostatek prostoru pro vyjádření jeho představ o službě, postupují netrpělivě a co nejrychleji. Takto vytvořený individuální plán podle mého názoru zcela ztrácí význam. Pro plánování s klientem je proto nutné si vymezit dostatek času.
c) Poskytovatel společně s osobou průběžně hodnotí, zda jsou naplňovány její osobní cíle (vyhláška 505/2006) V průběhu služby se klíčový pracovník s uživatelem schází zpravidla v předem dohodnutých termínech a vyhodnocují průběh služby a dosahování stanovených cílů. Mohou definovat nové cíle či změny v podpoře uživatele. Tato společná setkání se též písemně zaznamenávají do individuálního plánu. Frekvenci setkávání si mohou pracovníci s klienty dohodnout sami či je přesně stanovená v metodice individuálního plánování. (Haicl, 2011)
d) Poskytovatel má pro postup podle písmene b) a c) pro každou osobu určeného zaměstnance; (vyhláška 505/2006) Z tohoto kritéria vychází pozice klíčového pracovníka, který je uživateli přidělován a který ho provází plánováním služby. V případě nepřítomnosti klíčového pracovníka je určen jeho zástupce. Uživatel má právo na změnu klíčového pracovníka, jejíž postup je uveden v metodice zařízení.
33
e) Poskytovatel vytváří a uplatňuje systém získávání a předávání potřebných informací mezi zaměstnanci o průběhu poskytování sociální služby jednotlivým osobám. (vyhláška 505/2006) Poskytovatel má určený způsob předávání informací o individuálním plánování mezi pracovníky. V zařízení probíhají týmové schůzky zaměřené na přípravu plánování, průběh poskytované služby či vyhodnocování plánovaní. Informace se také předávají z denních hlášení a z písemné či elektronické podoby individuálních plánů. Komunikace mezi pracovníky také udržuje motivaci, podporuje jednotný přístup k práci, předávání zkušeností i řešení konfliktů mezi pracovníky či klienty zařízení.
3.3. Význam a přínos individuálního plánování Při správném fungování individuálních plánů vznikne mnoho výhod pro zařízení i jeho klienty. Pro obě strany je individuální plánování forma kontroly. Klient díky plánu přesně ví, jak má probíhat průběh poskytované služby a tím získává větší přehled nad svými právy i povinnostmi. Zařízení má díky plánu jasně určené své povinnosti vůči klientovi, které při tvorbě plánu reagují na kapacitu zařízení. Tím je chráněno proti případným stížnostem (např. o neprovádění péče/ podpory, které nejsou uvedeny v plánu). Zařízení má také možnost efektivněji kontrolovat práci svých zaměstnanců, která je plány úzce ohraničená. Díky mapování potřeb a přání uživatelů uvedených v plánech má zařízení možnost upravovat svou nabídku služeb a tím zvyšovat kvalitu poskytované péče. Pro pracovní tým je zásadní definice kompetencí, které vycházejí z jejich rozdělování v rámci plánu. Pro každý úkon je určena osoba, která je za jeho splnění odpovědná. V individuálním plánu jsou uváděny konkrétní časy, místa jednotlivých úkonů a především osoby, které se na daném úkonu podílejí. (Bicková, Hrdinová, 2011) Díky popsaným úkonům vedoucím k řešení nepříznivé sociální situace a danému plánu péče a podpory je pracovní tým sehraný a ke každému klientovi přistupuje dle jeho plánu a zamezuje se tím celoplošnému poskytování stejné podpory a péče pro všechny. Příkladem může být člověk zvyklý později snídat a nastavení režimu domova pro seniory, kde snídaně probíhá v osm hodin na jídelně mu nevyhovuje. Do jeho individuálního plánu se tedy zaznamená jeho přání snídat např. v devět hodin na pokoji. Tento přístup podporuje klientovu individualitu a umožňuje mu zachování osobních návyků. Sjednocená péče a podpora 34
pracovníků také umožňuje důraz na zachování seniorovy soběstačnosti (např. pokud má klient uvedeno v individuálním plánu, že je schopen si sám ustlat, budou pracovníci tento úkon nechávat na něm). Často se přání klientů týkají zachování co největší samostatnosti při osobní hygieně a nácviku samostatného pohybu bez pomoci invalidního vozíku. Díky časovému rozvržení úkonů pracovníků uvedených v individuálních plánech může zařízení hodnotit svou kapacitu a nastavovat dle ní svou nabídku služeb a počet zaměstnanců. (Hauke, 2011) Uživatel se díky individuálnímu plánování aktivně zapojuje do řešení své nepříznivé sociální situace a stává se odpovědným za vlastní rozhodnutí o průběhu služby. To mu umožňuje vstoupit do role rovnocenného partnera pracovníků a zamezit pasivnímu přijímání služeb. Koncept plánování podporuje klientovu soběstačnost, aktivně ho zapojuje do rozhodování o jeho osobě a vede k co největší nezávislosti na službě. Systém stanovování cílů seniora motivuje k co největšímu přičinění na změnách zlepšujících jeho aktuální situaci. Vyhodnocování výsledků je též motivačním prvkem pro samotné zaměstnance. (MPSV, 2008) Při správném nastavení metod pro individuální plánování vznikne systém, který je s výjimkou administrativní přítěže pro zařízení zásadním vodítkem k průběhu služby a především nástrojem pro její větší efektivitu a zkvalitnění.
3.4. Proces plánování Na vrcholu procesu individuálního plánování stojí vypracovaná metodika zařízení. Ta má za úkol reálně popsat zásady a metody při vypracování individuálních plánů a veškeré náležitosti, které je nutné stanovit pro jednotný postup všech kompetentních pracovníků. Bicková a Hrdinová (2011) uvádějí body, které by metodika měla popisovat:
-
základní informace o pojetí individuálního plánování, jeho cílů a principů
-
vysvětlení nejdůležitějších pojmů, které se v metodice objevují
-
postup při plánování s komunikujícím a nekomunikujícím klientem
-
Frekvence setkání s klientem a zároveň celého týmu za účelem plánování
-
Postup při vyhodnocování plánu a kritéria měřitelnosti výsledků
35
-
Způsob vedení dokumentace a zacházení s ní (komu je umožněno do ní nahlížet, kde je uložena)
-
Jaké podpory se dostává klíčovým pracovníkům
-
Jak a kdo provádí kontrolu plánů
Při správném nastavení těchto základních pravidel je možné začít s účinným plánováním. Zároveň se metodika průběžně aktualizuje podle nových poznatků pracovníků z praxe, aby její podoba odpovídala skutečnosti a co nejlépe prováděla pracovníky při realizaci plánování. Praktické zkušenosti s individuálním plánováním mám z domova pro seniory v Praze, kam jsem dva roky docházela jako dobrovolník a další dva roky tu pracuji na pozici aktivizačního pracovníka, a proto se na plánování v pobytových službách dále zaměřuji. Služby domovů pro seniory jsou zpravidla poskytovány dlouhodobě, proto i samotný proces plánování může být složitý a průběžně se měnit. Domovy pro seniory jsou službou pobytovou, což stejně jako cílová skupina služby ovlivňuje celý charakter plánování. Samotný průběh plánování začíná již při projednávání žádosti klienta o službu (standard č.3). Při prvním kontaktu zjistíme důvod žádosti a tím i důvod nepříznivé sociální situace, na který má výsledný plán reagovat. U seniorů není nepříznivou sociální situací stáří samotné, ale nejčastěji to je snížená soběstačnost (více v kapitole Fyzické obtíže1.1.1. o fyzických obtížích), zhoršení kognitivních funkcí či osamělost (úmrtí životního partnera, pracovní vytíženost rodiny – potenciálních pečujících). Při uzavírání smlouvy o poskytování služby (standard č.4) vzniká první individuální plán. Klientovi je přidělen klíčový pracovník, který společně s ním formuluje cíl služby. Cíl služby musí být dosažitelný (reálný) jak pro seniora, tak pro zařízení a písemně zaznamenaný dle metodiky zařízení. Stanoví si také termín vyhodnocení cíle a především kritérium, podle kterého bude splnění cíle posuzováno. Cíle mohou být dlouhodobé a krátkodobé. Podle charakteru cíle je pak určen způsob jeho dosažení a pracovníci, kteří budou klientovi pomáhat cíle dosáhnout. Příklad možného cíle: Uživatel chce zlepšit svou chůzi. S dosažením tohoto cíle mu bude nápomocen fyzioterapeut, který společně s ním posoudí realizovatelnost tohoto cíle, způsob jeho dosahování (frekvenci cvičení, nácviku…) a kritérium jeho splnění (např. klient bude schopen dojít bez kompenzačních pomůcek do jídelny). Po určené době se tento cíl bude společně s klientem, fyzioterapeutem a klíčovým pracovníkem vyhodnocovat.
36
Kromě osobních cílů má však plán mapovat i celý plán péče a podpory klienta ve všech směrech jako je stravování či hygiena. Díky plánu se tyto úkony mohou přizpůsobit zvykům a přáním seniora a reagovat tak na jeho individualitu. V plánech lze také definovat možné rizikové situace (např. riziko pádů u klienta) a jejich prevence (kompenzační pomůcky, úprava prostředí…). Klíčový pracovník dochází za uživatelem na pravidelné schůzky, kde mohou domlouvat případné změny v plánu dle aktuální situace. Při plánování pohybových a aktivizačních činností je na tuto schůzku přizván fyzioterapeut a aktivizační pracovník. Nezbytnou součástí procesu jsou též týmové schůzky věnující se individuálnímu plánování služby jednotlivých klientů, čímž sjednocují svůj přístup, zefektivňují poskytovanou péči a podporu a snaží se o zapojování rodin a blízkých seniorů. Důležitý je nehodnotící a partnerský přístup klíčového pracovníka k uživateli, protože právě od něj má přicházet jeho řešení. Plánování s osobami s komunikační bariérou, s demencí či klienty neorientovanými, u kterých nelze předpokládat reálný náhled, probíhá plánování v týmu a dle možností za přítomnosti blízkých, rodiny či opatrovníka.
3.5. Klíčový pracovník ,,Klíčovým pracovníkem je nazýván zaměstnanec poskytovatel, který je na základě zákona o sociálních službách určen každému jednomu uživateli pro individuální plánování průběhu sociální služby a pro hodnocení naplňování osobních cílů“ (Vítová, 2011, s.115) Každému uživateli je přidělen klíčový pracovník, který se tím stává jeho průvodcem, poradcem i důvěrníkem. Klíčový pracovník společně se seniorem formuluje osobní cíle vycházející z potřeb klienta a domlouvá s ním průběh poskytované služby. Je prostředníkem mezi celým pracovním týmem a uživatelem, předává informace a navrhuje možná řešení a změny. Vytváří a vede individuální plány. Především v pobytových službách, jakou je právě domov pro seniory, je velmi přínosné, pokud je klíčový pracovník zároveň pracovníkem přímé péče a je tedy s klienty v častém kontaktu. (Vítová, 2011) Představy jednotlivých klíčových pracovníků o své pozici se často liší a jejich pozici je těžké definovat. Jednotlivé role se mohou propojovat a každý klade důraz na jinou z těchto složek. Pro někoho je zásadní role důvěrníka, pro jiného role koordinátora péče o uživatele. Zásadním měřítkem by měl však být především uživatel a jeho přání a požadavky. 37
(Staňková, 2011) Klíčovým pracovníkem může být pracovník v sociálních službách či sociální pracovník. Musí znát standardy kvality, nabídku služeb poskytovatele, dále se vzdělávat a umět vést individuální plán uživatele. Rovněž musí být vybaven komunikačními dovednostmi, umět aktivně naslouchat, vést rozhovor a přistupovat k uživateli jako k rovnocennému partnerovi a respektovat jeho jedinečnost (Hauke, 2011) Klíčový pracovník je zásadním člověkem provázejícím seniora celou službou. Uživatel se na něj může s čímkoliv obrátit a tráví s ním více času než s ostatními pracovníky. Je tedy důležité, aby byl mezi nimi vztah důvěrný, a proto má klient i pracovník nárok na změnu klíčového pracovníka či klienta. Postup provedení změny je uveden v metodice zařízení.
38
4. Aktivizace v domově pro seniory ,,Aktivizační terapie. Terapie, jejímž cílem je, aby se klienti bez velkého úsilí cítili dobře při nějaké činnosti a zároveň přitom byli ve styku s jinými klienty, resp. terapeuty.“ (Matoušek, 2008, s.22) Zákon o sociálních službách udává jako jedny ze základních činností domovů pro seniory aktivizační a sociálně terapeutické činnosti. Různé formy aktivizace se tedy stávají neodmyslitelnou součástí nabídky služeb domovů pro seniory. Aktivita je důležitým aspektem ovlivňujícím kvalitu života seniorů. Udržuje je v duševní a fyzické kondici a podporuje kontakt se společenským/ sociálním prostředím. (Kozáková, Miller, 2006) Aktivizace klientů domovů pro seniory má mnoho podob, ale měla by především podporovat jejich soběstačnost a vést k nezávislosti na službě. Aktivity přinášejí nové podněty a reagují na současné dovednosti a zájmy. Zcela zásadní je motivace klienta k aktivitám a výběr činností, jež jsou mu blízké, vycházejí z jeho silných stránek a respektují jeho individualitu. Každá z aktivit by měla mít jasný smysl a cíl. Aktivizace není pouhým prostředkem pro ukrácení volných chvil v domově pro seniory, ale souhrnem terapeutických, motivačních a prevenci sociálního vyloučení zajišťujících činností. Při výběru vhodných aktivit pro seniory se mi osvědčilo vycházet především z činností, s nimiž se ve svém životě setkávali a kterými se zabývali. K takovýmto činnostem se klienti nejlépe motivují a zároveň mají nejefektivnější terapeutický výsledek. Např. senior bude raději zpívat lidové písně namísto písní ,,moderních“. Pozitivní účinek dechového cvičení zůstává a k němu se navíc přidá i procvičení paměti (text písně) a vzpomínky (které v něm píseň vyvolá). Klienti si hodně činností navrhují sami, pokud pro to mají prostor, což výrazně zvyšuje jejich motivaci k aktivitám. Celkový koncept aktivizace v zařízení musí pružně reagovat na své uživatele, průběžně se upravovat a obměňovat, aby byl stále zajímavý a především přínosný. Během činností je důležité zachovat příjemnou atmosféru a nastavit nároky podle klientových schopností, aby se senior znovu rád aktivit zúčastňoval a aby působily pozitivně na jeho sebehodnocení a sebevědomí. Skupinové aktivity podporují sociální vztahy mezi klienty, umožňují jim se vzájemně poznat a navazovat mezi sebou případná přátelství.
39
Do většiny aktivit zapojuji vyprávění o aktuálním dění (jaké je datum, jaké budou další aktivity), což napomáhá orientaci v čase. Aktivizace také podporuje udržování kontaktu se společenským prostředím (např. kulturní akce, vycházky, dobrovolníci…).
4.1. Aktivizace a individuální plánování Aktivizace klienta má reagovat na jeho potřeby a přání. Pro správnou organizaci aktivizace a její efektivnost je nutné činnosti plánovat a definovat jejich cíl. Plánování aktivit uživatele může velmi dobře spolupracovat s jeho individuálním plánem. V rámci plánování služby se s klientem domluví aktivity, o které by měl zájem a které by případně řešily jeho obtíže a reagovaly na jeho individualitu. Nejjednodušeji můžeme aktivity rozdělit na skupinové a individuální. Pochopitelně u člověka společensky založeného budeme preferovat skupinové činnosti a naopak u člověka introvertního činnosti individuální. Díky zaznamenávání osobních cílů klientů do individuálních plánů ho máme možnost motivovat k aktivitám a dát jim jasný účel. Příkladem cílů mohou být přání o zlepšení paměti, zlepšení jemné motoriky (rukodělné činnosti) či chůze (vycházky). Častým přáním je také zůstat v kontaktu s lidmi. Individuální plán by měl průběh aktivizačních činností zaznamenávat a na jejich výsledky a efekt dále reagovat. Naplánování aktivit nám také umožňuje získávat přehled o zájmu o jednotlivé činnosti a tím správně nastavit jejich podobu a kapacitu. Plán zachycuje uživatelovy činnosti v čase, takže je díky tomu možné nastavit jeho aktivity tak, aby se nekryly například s pravidelnou hygienou či návštěvami klíčového pracovníka.
4.2. Aktivizační pracovník Náplň činnosti aktivizačního pracovníka v sociálních službách je vymezena dle Národní soustavy povolání takto: ,, vykonává základní výchovnou činnost, rozvíjí manuální zručnost, vyhledává, organizuje a provádí volnočasové aktivity u osob se sníženou soběstačností z důvodu věku, chronického duševního onemocnění nebo zdravotního postižení, závislosti na návykových látkách, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby v zařízeních sociálních služeb.“ Aktivizační pracovník má organizovat volnočasové aktivity, kulturní program a zajišťovat kontakt se společenským prostředím. Motivuje klienty k pracovním terapiím a pomáhá jim v získávání nových dovedností. Stávající schopnosti seniora ukotvuje a rozvíjí. 40
Vytváří aktivity rozvíjející osobnost, tvořivost, kreativitu a dovednosti a posilující společenské a hygienické návyky. Zaměřuje se na kontakt se zvířaty, cvičení jemné motoriky, nácvik sebeobslužných úkonů a navazování kladných mezilidských vztahů mezi klienty. Požadavky na vzdělání těchto pracovníků jsou různé. Obory, které Národní soustava povolání uvádí se především týkají pedagogiky a sociální práce. (NSP, 2008) V praxi je pro aktivizačního pracovníka důležitá flexibilita a kreativita při vytváření stále nových aktivit. Ve vztahu k seniorům je pochopitelně základem trpělivost, empatie a komunikační dovednosti. Klienti mají často tendenci svěřovat se se svým trápením právě aktivizačním pracovníkům. Výhodou jsou zkušenosti s administrativou (pro spolupráci na vedení individuálních plánů), všeobecný přehled (pro vytváření některých aktivit jako je například trénování paměti) a znalost práce se seniory s demencí či různými komunikačními obtížemi. Aktivizační pracovník je v některých zařízeních také pracovníkem klíčovým. Ze zkušenosti soudím, že je lépe tyto dvě pozice neprolínat a ponechat aktivizačního pracovníka jako důvěrníka ,,pro všechny“. Aktivizační pracovník svoji pozornost mezi klienty rozděluje rovnoměrně a přichází s nabídkami činností, které senioři vítají. Větší pozornost věnovaná vybraným klientů by nebyla bez povšimnutí. Pracovníci přímé péče musejí přicházet i s činnostmi nepříjemnými (hygiena, toaleta…), jež i přes snahu pomáhajících vyvolávají u seniorů jisté nabourání důstojnosti. Klíčový pracovník musí se seniorem probírat veškeré detaily péče, ve kterých se s pracovníkem přímé péče ,,setkávají“, s aktivizačním pracovníkem však ne, ten je osobou mimo tyto nepříjemné záležitosti a dostává tím prostor pro podporu důstojnosti, který by mohl v roli klíčového pracovníka ztratit...
4.3. Možnosti aktivizace Nabídku aktivit je dobré mít co nejpestřejší, aby reagovala na individualitu klientů a umožnila každému vybrat si dle svých zájmů. Většina aktivit by měla probíhat ve stejný den v týdnu a ve stejný čas. Senioři obvykle preferují řád a stabilní průběh týdne jim napomáhá v orientaci. Aktivity můžeme rozdělit na individuální, skupinové (trénování paměti, výtvarné činnosti) a společenské (oslavy narozenin či kulturní akce). U některých aktivit je dobré soustředit se na zdatnost klientů a podle té účastníky skupinky vybírat. Občas se u seniorů setkávám s tendencí srovnávat se s ostatními, což obvykle vede k negativnímu sebehodnocení a ztrátě motivace k účasti na skupinových aktivitách. 41
Důležité místo v programu aktivit má pohybové cvičení a duchovní péče, které však zpravidla nespadají do kompetencí aktivizačního pracovníka, ale jsou zajišťovány fyzioterapeuty a duchovními. V praxi se mi nejvíce osvědčily následující aktivity, činnosti a přístupy:
4.3.1. Trénování paměti Trénování paměti má mezi aktivitami využívanými v domově pro seniory velmi významné místo. Lze ho využívat jako aktivitu skupinovou i individuální. Lze ho propojovat s reminiscencí a využít k němu mnoho různých pomůcek (obrázky, předměty…) a technik. ,,Určitou informaci, kterou si ukládáme do paměti, je třeba nejprve smyslovými orgány zachytit“. (Suchá, 2010 s. 13) Pro trénování paměti můžeme tedy využít všech smyslů. Například poznávání: -
předmětů po hmatu
-
potravin dle chuti
-
písní poslechem
-
kulturních památek na obrázcích
-
druhů koření podle čichu
Trénink paměti je také dobrým prostředkem pro zlepšování orientace v místě a čase. Obtížnost cvičení je nutné pečlivě nastavovat dle schopností klienta či skupiny, aby nebylo příliš náročné ani příliš jednoduché. Cvičení paměti je u některých seniorů podnětem k sebehodnocení, takže je nutné obtížnost vážit opatrně. Jitka Suchá (2007) rozděluje cvičení na úkoly zaměřené na: -
dlouhodobou paměť
-
krátkodobou paměť
-
slovní zásobu
-
koncentraci pozornosti
-
logické myšlení
-
matematické dovednosti
42
Trénování paměti lze v praxi využívat všestranně, a to na téměř všech aktivitách. Nemusí mít jen podobu určitého ,,zkoušení“. Je možné ho zapojit do každodenních hovorů s klienty a pomáhá tím udržovat kognitivní schopnosti a vnímání času i reality. Oblíbené je například doplňování různých přísloví a pořekadel, které zvládají velmi dobře i lidé se zhoršenými kognitivními schopnostmi. Cvičení týkající se textů písní či básní, které lze spojit se vzpomínáním na život klientů a působí tím i reminiscenčně. Zeměpisné, dějepisné a přírodovědné kvízy, hry se slovní zásobou (vymýšlení slov od určitých písmen, asociace k určitým slovům…), zapamatování řady slov, vysvětlování významu určitých slov… Možností je mnoho. Stačí se zamyslet nad okruhy, které mohou senioři znát a řídit se jimi. Nové informace většina seniorů již přijímat nechce a s jejich vštípením mají obtíže. Vybavování známých věcí a dovedností naopak paměť udržuje aktivní. Při trénování paměti se snažím vždy zařadit cvičení s různými tématy a obtížností, aby každý zúčastněný v nějaké oblasti vynikal a nedocházelo tak k negativnímu sebehodnocení.
4.3.2. Bazální stimulace ,,Bazální stimulace je koncept podpory, péče a vedení těžce nemocných lidí, který vyvinul profesor Andreas Fröhlich, speciální pedagog, při práci s tělesně a mentálně postiženými dětmi v rámci výzkumu pro svou disertační práci. Do ošetřovatelské péče byl přenesen prof. Christel Biensteinem.“ (Bazální stimulace, 2011)
Bazální stimulace je cílená stimulace smyslových orgánů využívaná individuálně. V domovech pro seniory lze využívat u imobilních klientů, umírajících či u klientů s Alzheimerovou chorobou. Cílené podněty/ stimuly z okolí pomáhají seniorovi aktivovat jeho vzpomínky, zlepšovat orientaci, uvědomovat si lépe svou identitu a hranice svého těla. Základem je poznání jedinečnosti daného člověka, co má rád, na co byl zvyklý (s tím nám může velmi pomoci rodina a blízké osoby). Možnosti stimulací: -
chuť: oblíbená jídla, chutě
-
sluch: poslech hudby, mluvené slovo
-
taktilně haptické vjemy: dotek, animoterapie, oblíbené/ známé předměty, polohování
-
čich: známé či příjemné vůně 43
-
zrak: příjemné prostředí, reminiscenční předměty
U konceptu bazální stimulace je nutné především vycházet z minulosti klienta. Pomáhá člověku intenzivněji vnímat své okolí i sebe, zažívat příjemné uklidňující pocity a přináší mu řadu podnětů, které by jinak chyběly. (Kabátníková, 2013)
4.3.3. Hudební aktivity Terapeutické působení hudby na člověka se nazývá muzikoterapie. Můžeme ho rozdělit na poslech hudby, zpěv a hru na hudební nástroj. Hudba pomáhá vyjádřit svou náladu, tvořit a prožívat příjemné emoce. (Matoušek, 2008) V praxi sleduji, že hudební aktivity bývají jedny z nejoblíbenějších. Pouštím hudbu k většině rukodělným činnostem či do nich zapojuji zpěv (senioři říkají, že si k práci často zpívali). Poslech hudby a zpěv lze tedy využít i při reminiscenci. Senioři vzpomínají na známé zpěváky, písně a texty. Hudbu si spojují s trávením volného času a prožitými zážitky. Zpěv působí také jako dechové cvičení a hraní na hudební nástroje procvičuje jemnou motoriku. Oblíbený je společný poslech hudby vážné, při kterém senioři relaxují a říkají, že si ,,utřídí myšlenky“. 4.3.4. Animoterapie Velmi oblíbený je u většiny klientů kontakt se zvířaty. Zvířata žijící přímo v zařízení podporují zodpovědnost, ulehčují adaptaci nově příchozím a zlepšují komunikaci mezi klienty. Kontakt se zvířetem lze také zajistit smlouvou mezi zařízením a jinou organizací, jednotlivcem či dobrovolníkem. (Nerandžič, 2006) Kromě menších zvířat jako jsou hlodavci či papoušci jsou pro seniory velmi vhodní psi a kočky, se kterými se celý život setkávali, velmi často je vlastnili a mají k nim nejbližší vztah. Léčebné působení psa na člověka se nazývá canisterapie. Působí pozitivně na psychický stav, podněcuje komunikaci, zlepšuje jemnou a hrubou motoriku, podporuje sociální cítění a koncentraci.
44
U imobilních klientů lze využívat polohování se psy. Lidé si díky srdečnímu tepu, dýchání a tepla psa lépe uvědomují hranice svého těla. Díky úzkému kontaktu se psem se také uvolňuje svalové a psychické napětí. (Animoterapie, 2009) Při kontaktu se psem u klientů pozoruji velké uvolnění, motivaci ke komunikaci a okamžité povzbuzení a zlepšení nálady. Léčebné využití koček se nazývá felinoterapie. Také kontakt s kočkou má uklidňující účinky, zlepšuje psychické napětí a jemnou motoriku. (Nerandžič, 2006) Důležitý je výběr zvířete, které bude klidné, neagresivní a zvyklé na kontakt s lidmi. Nutné je také znát vztah klientů ke zvířatům a posouzení, zda je dané zvíře pro klienta vhodné a to především u seniorů neorientovaných či obtížně komunikujících. Skupinová aktivita se zvířetem může být i významná pro nácvik sociálních dovedností (dělení se o pozornost zvířete s ostatními, trpělivost). (Lupienská, 2012) Překvapením pro mne byly velmi pozitivní ohlasy na pořízení andulky do domova pro seniory. Senioři drobné papoušky často chovali a mají k nim kladný vztah. Andulka je nyní pro mnoho klientů motivací účastnit se skupinových aktivit, jejichž je nyní pravidelnou součástí. Dobrovolnice docházejí dvakrát do roka na návštěvu s morčaty a čtyřikrát do roka s kocourem. Senioři si je chtějí chovat, dotýkat se jich či sledují, jak si hrají. S těmito dobrovolnicemi komunikují o mnoho lépe než s ostatními, a to díky uvolnění, které se zvířetem nastane, a díky velkému společnému tématu ,,zvíře“. Pravidelnou týdenní aktivitou je setkávání s vycvičeným canisterapeutickým zlatým retrívrem. Zde se klienti nejvíce učí komunikaci ve skupině, počkat až na ně přijde řada a umět se rozdělit o pozornost zvířete s ostatními. Jedinou nevýhodou je velikost retrívra. Několik seniorů ze skupiny by preferovalo psa menšího. Strach se však u nikoho v zařízení neprojevuje a ti kdo o psy nestojí, na tuto skupinu jednoduše nechodí. Každý kontakt se zvířetem je žádanou a nejoblíbenější formou aktivit.
45
4.3.5. Reminiscence ,,Metoda práce se starými lidmi, při níž se vyvolávají vzpomínky na události, které mají pro daného člověka hodnotu.“ (Matoušek, 2008, s. 173) Práci se vzpomínkami je možné zapojit do mnoha aktivit (trénování paměti, animoterapie, pracovní činnosti). Pomáhá člověku ukotvovat vlastní identitu a pracovníkovi více poznat klienta, pochopit jeho jednání, zvyky či potřeby. Reminiscenční terapii lze provádět individuálně i skupinově. Pro tyto skupiny jsou v některých domovech pro seniory zařizovány místnosti vybavené nábytkem a předměty z doby mládí seniorů. Reminiscenční skupinky také mohou pomoci klientům vzájemně se lépe poznat. (Fričová, 2012) Pomocí rozhovorů, vyprávění a předmětů se vyvolávají vzpomínky. Díky příjemným vzpomínkám klienti prožívají pozitivní emoce a ,,spojují si“ do celku vlastní životní příběh (necítí se být ,,jen dalším z uživatelů“ zařízení, každý je osobností s vlastním příběhem). (Malíková, 2011) Využívat lze staré fotografie, pohlednice, nádobí či osobní předměty. Vzpomínky můžeme vyvolat i pomocí známých písní, vůní či chutí. Jednotlivé reminiscenční rozhovory lze zaměřit na jednotlivá témata (lidové zvyky, lázně, kavárny, taneční zábavy…). Osvědčilo se mi vytvářet reminiscenční skupinky s malým počtem zúčastněných (kvůli prostoru pro vyjádření každého z klientů a intimnější atmosféře), vytvořit příjemnou a klidnou atmosféru a např. s pomocí staršího obrázku nějaké kavárny započít rozhovor o návštěvách kaváren a vináren. Důležitá je trpělivost a prostor pro vzpomínání, které může probíhat i v několikaminutovém tichu. Právě toto ticho je obvykle ,,prolomeno“ dlouhými dialogy klientů, do kterých obvykle aktivizační pracovník nemusí zasahovat či je nějak řídit.
46
4.3.6. Činnosti všedního dne Činností všedního dne, která lze zařadit mezi aktivizační programy, může být například pečení, vaření, pletení či zahradničení. Jde o činnosti pro seniory často zautomatizované, vyvolávající mnoho vzpomínek a přinášející obvykle ,,materiální“ výsledek. Klienti si mohou vzájemně předávat své zkušenosti a dovednosti. Prostřednictvím těchto činností se seberealizují, získávají pocit potřebnosti, zodpovědnosti a zvyšují si sebevědomí. Při pletení, háčkování, šití či vyšívání procvičují jemnou motoriku, koncentraci a paměť. Činnost má jasný účel – výrobky například putují k vnoučatům či se prodávají na charitativních trzích. Oblíbenou činností je pak pečení a vaření, při kterém klienti procvičují paměť a jemnou motoriku. Jsou výborným reminiscenčním prostředkem a zapojuje i čichové a chuťové vjemy. Podporuje komunikaci ve skupině (skupina si organizuje a rozděluje práci) a navozuje též pocit důležitosti (např. připravené pokrmy se podávají na odpoledních aktivitách). Pečení a vaření využívám jako aktivitu především pro méně orientované seniory, kteří se do těchto známých činností zapojují velmi rádi, přestože ostatní aktivity mnohdy odmítají. Příprava pokrmů je pro všechny klienty překvapivě jednoduchá a velmi zručně ji zvládají. Obyčejně připravím mnoho různých receptů, ze kterých si vybírají činnost na příští skupinu. V oblibě jsou věci kynuté a tučné, které označují za ,,poctivé“.
4.3.7. Společenské akce Větší společenské akce, oslavy narozenin či tematické slavnosti jsou pro klienty důležitými mezníky pobytu v domově pro seniory. Jsou to události, na které se mohou těšit, připravovat se (výzdoba, pohoštění) a poté si o nich vyprávět. Tematické slavnosti (např. Vánoce, Velikonoce, masopust, ples) pomáhají seniorům orientovat se v čase, vyvolávají vzpomínky na dřívější zvyklosti týkajících se těchto událostí a podporují vzájemnou sounáležitost s ostatními obyvateli domova i personálem. Kulturní události (hudební představení, divadlo) pomáhají udržet kontakt se společenským prostředím a jsou příležitostí pro změnu denní rutiny (např. jiné oblečení, účes).
47
4.3.8. Výtvarné aktivity Výtvarnou činností může být mnoho rukodělných aktivit. Od ubrouskové techniky po obrázky z těstovin. Tyto aktivity procvičují jemnou motoriku a klient díky nim získává prostor pro své vyjádření. Léčebná terapie výtvarným uměním se nazývá arteterapie. (Šicková- Fabrici, 2002) Pozoruji, že klienti projevují zájem především o činnosti, ze kterých vznikne výrobek s jasným využitím. V rámci výtvarných dílen připravujeme výrobky pro trhy (různé svíčky, šperky či dekorace), výzdobu zařízení či narozeninová přání pro ostatní klienty. Oblíbené jsou především origami (skládání z papíru) a výroba ozdobných doplňků. U zadání týkajících se např. vyjadřování pocitů pomocí výtvarných technik obvykle většina seniorů ztrácí motivaci a často je ani nechtějí plnit. Pro klienty je u těchto činností zásadní pocit důležitosti. Je tedy dobré vybírat výtvarné techniky každé osobě dle jeho schopností, aby byl s výsledkem spokojený. Nutností je také vybírat z činností, které nepůsobí dětinsky a nenabourávají tak seniorovu důstojnost. 4.3.9. Individuální kontakt s klientem U klientů imobilních či introvertních upřednostňuji individuální setkávání, jež může zahrnovat téměř všechny aktivity prováděné ve skupinách. Při individuálním setkávání má aktivizační pracovník větší možnost pracovat se seniorovými pocity a věnovat mu maximální pozornost. U většiny klientů (orientovaných) upravuji podobu činností prováděných individuálně čistě dle jejich přání. Sami si určí, zda chtějí čas se mnou strávit povídáním, vycházkou, četbou, trénováním paměti či jakoukoliv jinou činností. Důležité je však činnosti dopředu plánovat a vyhradit pro ně časové ohraničení v individuálním plánu. Uživatel je tím motivován, může spatřovat výsledky (zlepšení paměti, chůze či dokončení nějakého výrobku) a očekává další setkání. U klientů neorientovaných, kteří nevyjádří svá přání, je dobré získávat co nejvíce informací z jejich minulosti. Velmi nám může pomoci rodina, jež nám sdělí oblíbená jídla, hudbu, literaturu či koníčky klienta. Podle těchto informací lze seniorovi nastavovat činnosti tak, aby odpovídaly co nejvíce jeho potřebám, zvyklostem a specifikům. Vyhrazený čas pro individuální setkání lze také využít pro nácvik všedních dovedností, zlepšení orientace v čase a prostorech zařízení, nácvik psaní či vyřízení osobních záležitostí (například společné psaní dopisů).
48
4.4. Aktivizace a genderové rozdíly Práce se seniory vyžaduje odlišný přístup k mužům a ženám. Pro dnešní generace seniorů jsou jejich genderové role velmi důležité a potřebují se s nimi stále identifikovat. V praxi jsem nejprve na tato rozdílná pojetí generových rolí zapomínala a výsledkem byla nechuť mužů využívat možností aktivizace. Při reminiscenčních rozhovorech jsem si začala zjišťovat, že ženy jsou mnohem sdílnější, mají větší potřebu komunikovat a obvykle mluví o jejich vytížení v domácnosti, starostech o finance a děti a velké vytíženosti. Vyhovuje jim tedy zabývat se ručními pracemi, přípravou oslav a slavností a sdílení radostí a starostí s ostatními. Důležitý je pro ženy stále vzhled, proto vyrábíme šperky a doplňky či umožňujeme např. prostřednictvím výhry v tombole získání různých ozdob a kosmetiky. U mužů si všímám špatného snášení snížené soběstačnosti a závislosti na pomoci druhých, což často zapříčiňuje jejich nechuť zúčastňovat se větších oslav a oblibu v spíše klidnějších činnostech probíhajících na pokoji. Na rozdíl od žen mají obvykle svou vášeň a koníček, na které se lze při aktivizaci zaměřovat (knihy o rybaření, sledování sportovních výsledků…). Je pochopitelné, že činnosti jako je pečení či pletení muže nezajímají a aktivizační pracovnice zas neporozumí jejich zájmům a potřebám tolik jako jiný muž. Řešením je vytvoření čistě pánské skupinky, kterou řídí aktivizační pracovník – muž. Na těchto setkáních muži společně sledují sport, hrají karty a diskutují o politice. Vyžadují více vlastního přičinění nad trávením svého času. V rámci těchto setkání se zabývají také časopisy či filmy pro dospělé jako prostředkem pro uspokojování základních potřeb, pro které v péči domova pro seniory není příliš prostoru. Do společných např. kulturních a společenských akcí se zapojují, u ostatních aktivit je pro ně početní převaha žen překážkou.
4.5. Dobrovolníci ,,Lidé poskytující podporu a pomoc bez nároku na odměnu – někdy po patřičném zaškolení – buď samostatně, nebo ve spolupráci s placenými profesionály“ (Matoušek, 2008, s.48) Výhodou působení dobrovolníků je (na rozdíl od pracovníků) jejich zaměření na méně klientů. Mají tedy prostor pro intenzivnější pozornost pro člověka. Jejich vztah se seniory je
49
více autentický, protože není svázán ,,profesionálními postoji“ a mají více možností aktivit, které z důvodu kapacity či nabídky služeb zařízení pracovník není schopen poskytnout. (Matoušek, 1999, s. 135) Myslím si, že dobrovolníci mají v domovech pro seniory nezastupitelné místo. Přicházejí s hudebním představením, nabídkou doprovodů při vycházkách či si s lidmi jednoduše popovídat. Dobrovolnictví se věnují osoby bez rozdílu věku či pohlaví. Motivací je touha pomáhat, využít smysluplně volný čas či třeba touha poznat něco nového. Dle představy, schopností a vlastností dobrovolníka je mu pak přiřazen senior. Mohou docházet i na skupinové aktivity (např. výtvarné či hudební činnosti), které vedou či na nich vypomáhají. Spolupráce by měla vyhovovat seniorům i dobrovolníkovi. Pro klienty je především přínosný kontakt s novými osobami, protože v zařízení se postupně objevují ve vztazích stereotypy, které je možné novými kontakty nabourávat a vytvářet ,,přirozenější“ komunikaci a sociální vztahy. Dlouhodobým sdílením stejného prostoru vznikají mezi uživateli užší vztahy, ale také dochází k častým konfliktům či ztrátě motivace komunikovat s druhými. Pracovníci zase udržují profesionální přístup a za určitou hranici vztahů se s klienty nemohou dostat. Dobrovolník je naproti tomu osoba, která seniorovi dává nové podněty a při pravidelných návštěvách s ním může vytvořit specifický vztah, jenž se liší od vztahů s příbuznými, pracovníky zařízení či ostatními klienty. Jsou tedy nezastupitelnou součástí aktivizace.
50
5. Využití individuálního přístupu v praxi
Cílem praktické části je ukázat na konkrétních příkladech, jak individuální plánování pomáhá nastavit péči podle potřeb konkrétního člověka a zorganizovat pro něj vhodnou formu aktivizace. První část tvoří kazuistiky čtyř klientek, zaměřené především na jejich pobyt v domově pro seniory a jim poskytovanou péči. Kazuistiky jsou doplněny částmi individuálních plánů klientek. Výsledkem je ukázka toho, jak individuální plán v praxi reaguje na jedinečnost a potřeby každého člověka. Individuální plán se v zařízení, kde pracuji, rozděluje do osmi částí, které jsou také první přílohou této práce. První list plánu klienta zahrnuje základní informace (jméno klienta, klíčového pracovníka a zástupce klíčového pracovníka), popis nepříznivé sociální situace osoby, její komunikační dovednosti, nutné kompenzační pomůcky a cíle služby vedoucí k řešení nepříznivé sociální situace. Druhý list popisuje plán denní podpory. Zde je zaznamenán průběh dne klienta a jednotlivé úkony péče, které mu zařízení poskytuje. Jeho ukázka se nachází u kazuistiky č. 1. Následuje list s názvem ,,jiná frekvence než denní“, sloužící především k organizaci aktivit, fyzioterapie a dalších součástí života uživatele služby. Jeho možnou podobu zahrnuje kazuistika č. 2. Krátkodobé a dlouhodobé cíle jsou uvedeny na čtvrtém a pátém listu. Příklad dlouhodobého cíle obsahuje kazuistika č. 3. Krátkodobým cílem může být např. výlet, který má proběhnout. Záznam o krátkodobém cíli uvede čas, ve kterém výlet proběhne a osoby zajišťující přípravu a průběh výletu. Šestý list definuje možná rizika v průběhu péče a možnosti jejich předcházení a je také součástí kazuistiky č. 3. Sedmým listem je list záznamový sloužící ke shromažďování veškerých informací a postřehů ze schůzek klientů a klíčových pracovníků, z aktivizace či případných zdravotních obtíží a hospitalizací, o kterých by měli být všichni pečující obeznámeni. Poslední list slouží k formulaci především konfliktních a mimořádných situací, které se v průběhu poskytování mohou přihodit. Obyčejně se využívá jen velmi málo, ale ukázkou jeho případné funkce je kazuistika č. 4., na které je jeho účel jasně patrný. Celý obsah individuálního plánu je konzultován s klientem, opatřen jeho podpisem a jeho kopie je klientovi odevzdána, aby měl o průběhu péče stálý přehled. V případě individuálního 51
plánu neorientovaného klienta je konzultován s opatrovníkem či zplnomocněnou osobou. Každý klient má právo uvést osoby (mimo oprávněných pracovníků), kterým umožňuje nahlížet do svého individuálního plánu. Pro vypracování kazuistik jsem si vybrala čtyři jedinečné dámy, na jejichž individuálních plánech dobře uvidíme, jak nám může plánování pomoci při hledání vhodných aktivit a zkvalitňování života seniorů. V druhé části této kapitoly se zabývám prácí s biografií klienta, kterou využíváme na mém pracovišti a velmi nám pomáhá zlepšovat péči o neorientované seniory, jejich aktivizaci a tvoření jejich individuálních plánů. Praktické příklady opět propojuji s ukázkou individuálních plánů v příloze. Informace jsem získala díky rozhovorům, zkušenostmi a práci s klienty Centra sociálních služeb Prahy 2. zřizovaným Městskou částí Prahy 2., konkrétně domova pro seniory. Cílovou skupinou zařízení jsou senioři, zdravotně handicapovaní a rodiče s dětmi do tří let. Zařízení provozuje jesle, homecare, jídelnu pro seniory, dopravu k lékaři, poradnu pro seniory, terénní odlehčovací službu, pečovatelskou službu, denní stacionář a klub aktivního stáři. Jednou z pobytových služeb, kterou Centrum sociálních služeb nabízí, je odlehčovací služba v ulici Jana Masaryka. Je určena osobám se zdravotním postižením a se sníženou či úplnou ztrátou soběstačnosti, které za normálních okolností žijí ve svém přirozeném sociálním prostředí. Tato služba je pouze na přechodnou dobu. Umožňuje pečujícím odpočinout si nebo při nezvládání péče doma získat čas pro shánění služby trvalé. Odlehčovací služba má kapacitu deset lůžek a zahrnuje celodenní stravování a péči pečovatelek, zdravotních sester, fyzioterapeutky, aktivizačních pracovníků a sociální pracovnice. Klienti jsou zde ubytováni na dvoulůžkových pokojích a mají k dispozici jídelnu s televizí, dvě společenské místnosti a terasu. (CSSP2, 2014) Součástí budovy, ve které se odlehčovací služba nachází, je i domov s hospicovou péčí Pod střechou. Jde o první zařízení takového typu v České republice. Je provozováno Městskou částí Praha 2. prostřednictvím Centra sociálních služeb Praha 2. a sdružením Cesta domů. ,,Základním principem projektu je to, že funkční zařízení sociálních služeb nabídne prostor a síly personálu jako náhradu rodinné péče těm, kteří se nemohou o svého těžce nemocného blízkého člověka na konci života 24 hodin denně starat doma. Paliativní zdravotnickou péči zajistí ambulantně mobilní hospic Cesta domů.“ (Zdravotnictví, medicína, 2012) 52
Péče je poskytována ve čtyřech jednolůžkových pokojích s možností celodenní přítomnosti i přespávání rodinných příslušníků. Domov Pod střechou se nachází v útulném prostředí připomínajícím velký podkrovní byt. (Pod střechou, 2013) Druhou pobytovou službou je Domov pro seniory v Máchově ulici. ,,Domov pro seniory Máchova 14 poskytuje bezpečné prostředí, kde senioři mohou prožít důstojné stáří. Při naplňování jejich potřeb je uplatňován individuální a partnerský přístup a klientům jsou poskytovány kvalitní, profesionální služby, které jim napomáhají udržet si v maximální možné míře dosavadní způsob života a být nadále v kontaktu se svými blízkými. Domov poskytuje služby ubytování, stravování, podporu při kontaktu se společenským prostředím, pomoc a podpora při úkonech péče o vlastní osobu a základní sociálně právní poradenství.“ (Průvodce Domovem pro seniory, 2013) Kapacita zařízení je čtyřiačtyřicet lůžek na dvoulůžkových pokojích. Klienti domova mají k dispozici dvě jídelny s televizí, společenskou místnost, místnost pro aktivizační činnosti, posezení u automatu na kávu a terasu. Péči zajišťují pečovatelky, zdravotní sestry, fyzioterapeut, aktivizační pracovníci a sociální pracovníci. Nově přibude též péče ergoterapeuta. (CSSP2, 2014) Oba domovy se nacházejí poblíž Havlíčkových sadů a Grébovky, kam lze docházet na příjemné vycházky. Výhodou je také blízkost Náměstí Míru a Tylovo náměstí, kde lze navštěvovat různé trhy a kulturní akce. V této lokalitě je i velký výběr restaurací, cukráren a kaváren. Zařízení také četně využívají pomoci dobrovolníků, které koordinuje jedna z pracovnic centra. Pravidelně do domovů dochází pedikérka a kadeřnice. Domovy jsou propojené, jejich klienti se pravidelně setkávají na oslavách či výletech. Samozřejmostí je v domovech tvorba a využívání individuálního plánování a biografií, které popisuji v následujících kapitolách.
53
5.1. Kazuistika č. 1 – paní R. Paní R. se narodila roku 1925 v Praze. Její otec pracoval jako úředník a matka byla tkadlenou. Na své dětství vzpomíná ráda, jen ji mrzí, že neměla žádné sourozence. Studovala na pražském gymnáziu, které však musela v průběhu války ukončit. Po válce začala pracovat jako hlasatelka na nádraží a později jako úřednice ve velkém podniku (na název si již nepamatuje), kde se seznámila se svým manželem, se kterým má dvě dcery. Manželství bylo velmi šťastné. Paní R. manžela popisuje jako hodného a chytrého muže, který dokázal svou rodinu vždy dobře zajistit. Kvůli své práci často jezdil na dlouhé cesty do zahraničí, především do Švédska, kam s sebou bral i celou rodinu. Velkou vášní paní R. byla zvířata a děti, kterými se ráda obklopovala. Měla vždy psy, menší papoušky a morčata. Ve Švédsku docházela do spolku zajišťujícího volnočasové aktivity pro děti. Její dvě dcery se do Švédska odstěhovaly nastálo a založily zde rodiny. Stáří paní R. prožívala s manželem v pražském bytě na Vinohradech. Po smrti manžela zde žila dva roky sama. Kvůli snižující se soběstačnosti zažádala o přijetí do domova pro seniory a využívala služeb pečovatelské služby. Další dva roky strávila u dcery ve Švédsku a po zjištění uvolnění místa v domově pro seniory se na svou žádost odstěhovala a v polovině roku 2013 nastoupila na tuto pobytovou službu. I přes nástup iniciovaný její žádostí a vlastním přáním nesla tuto změnu velmi těžce. Trpěla depresemi a nechutenstvím. Se svou spolubydlící si však rozuměla a zpočátku se pohybovala (bez kompenzačních pomůcek) po zařízení především s ní. Deprese začala být léčena s pomocí psychiatra, přesto však výsledky přicházely malé a pomalu. Paní R. je velmi společenská a o kontakt s ostatními klienty měla zájem, takže jsem ji brala na veškeré skupinové aktivity, kde byla uvolněná a komunikativní. Ráda se zapojovala do všech činností a brzy se seznámila s ostatními obyvateli domova. Problémem však byly její plačtivé a depresivní nálady mimo skupiny. Kvůli nechutenství začala rychle ubírat na váze a zhoršovala se i její prostorová orientace a stabilita a tím vznikalo riziko pádů. V jídelně i na pokoji však pořád jídlo odmítala a jedla pouze po velmi malých porcích. Při jedné z aktivit jsem si všimla, že paní R. si povídá s ostatními, směje se a s chutí ukusuje koláč, který předtím klienti napekli. Domluvily jsme se tedy s pracovnicemi přímé péče, že zkusí nosit jídlo paní R. přímo na aktivity. Do skupinových aktivit pečovatelky nosily svačiny či výživové doplňky a paní R. je bez problému během činností konzumovala. Jasné tedy bylo, že je nutné odpoutat pozornost od samotného jídla a stesků. Nabídli jsme tedy paní stravování na 54
pokoji u televize, které napomohlo postupnému zlepšování a následně úplnému vyřešení jejích obtíží. Klientka se tedy postupně adaptovala na život v zařízení, stravovala se v pořádku a navštěvovala všechny aktivity, přesto však bylo vidět, že ji život v domově ničím nenaplňuje. S ostatními pracovníky jsme vymýšleli, jak zlepšit její psychický stav a její klíčová pracovnice přinesla zajímavý postřeh. Paní R. měla vždy velkou snahu pomáhat ostatním klientům a pracovníkům. Postrkávala vozíky, sklízela nádobí ze stolů či přerovnávala věci na nástěnkách. Zeptali jsme se tedy paní R., zda by nemohla zalévat kytky, protože tuto činnost nikdo z pracovníků nestíhá (je dobré zdůraznit potřebnost činnosti, ne její ,,terapeutický“ efekt). Klientka s nadšením a ochotou začala pečovat o květiny v celém zařízení. Díky jejímu kladnému vztahu ke zvířatům ještě přibylo krmení andulky a sama se nabídla, že bude mýt nádobí po skončení skupinových aktivit. Posledním nápadem byl projekt určitého ,,vzájemného dobrovolnictví“, v rámci kterého paní R. dochází za imobilní klientkou s praktickou slepotou a předčítá jí její oblíbené knihy. Tato forma aktivizace klientce velmi zlepšila psychický stav. Pocit užitečnosti a potřebnosti je pro ni důležitou složkou života. Povinnosti, které získala, jsou nyní velkou motivací a nástrojem pro udržování soběstačnosti. Paní R. má zájem i o výlety mimo domov, což ji pomáhá udržet fyzickou soběstačnost, spolupracuje s fyzioterapeutem a i přes nedávný pád se rychle zotavuje a ve svých činnostech nepolevuje, což ji pomáhá udržovat soběstačnost, kognitivní schopnosti i dobrý psychický stav. Ukázka plánu denní podpory z individuálního plánu paní R. popisuje specifika jejího života v domově. Je vytvořen podle návyků a přání klientky a vyplývá z něj každodenní aktivizace, která není téměř závislá na aktivizačních pracovnících. Sama se rozhoduje, kdy některé z těchto aktivizačních činností vykoná, což podporuje její pocit zodpovědnosti. Zároveň díky uvedení těchto činností v individuálním plánu, se kterými jsou všichni pracovníci srozuměni, nedojde k náhodnému přenechání činností (např. zalévání květin) klientovi jinému, což by mohlo vyvolat konflikty či nabourat pozitivní efekt na psychiku paní R. Plán denní podpory také zaznamenává oblasti stravování, hygieny a denního režimu, které si paní R. nastaví podle svých dřívějších návyků, čímž udržuje svou identitu a nedochází k násilné adaptaci na podmínky domova (např. stravování na pokoji či doba vstávání).
55
INDIVIDUÁLNÍ PLÁN KLIENTA – PLÁN DENNÍ PODPORY
PLÁN DENNÍ PODPORY (opakující se cíle) JMÉNO KLIENTA ČAS/ DEN/ FREKVENCE
PÉČE / PODPORA
DOHODA (JAK) /
MÍSTO PODPORY/
POSTUP
KDO TO ZAJISTÍ
Provede pracovník
Pracovník přímé
přímé péče
péče/ pokoj klientky
Pokoj klientky
8,30
Vzbuzení klientky
8,30-9,00
Ranní hygiena/ převlékání
Klientka vykoná sama
Pomoc při podávání jídla a
Klientka si pustí televizi,
pití
snídaně se naservíruje na
Snídaně a nápoj
stoleček
Dopolední skupinové a
Připomenout/ dojde
individuální aktivity/ cvičení
sama
Pomoc při podávání jídla a
Klientka si pustí televizi,
pití
oběd se naservíruje na
Oběd a nápoj
stoleček
Odpolední skupinové a
Připomenout/ dojde
individuální aktivity/ cvičení
sama
Pomoc při podávání jídla a
Klientka si pustí televizi,
pití
svačina a káva se
Svačina a nápoj
naservíruje na stoleček
Pomoc při podávání jídla a
Klientka si pustí televizi,
pití
večeře se naservíruje na
Večeře a nápoj
stoleček. Odnášet až po
9,00
10,00 – 11, 00
12, 00-12.30
14,00 – 15, 00
15,00
17.30
56
Pracovník přímé péče/ pokoj klientky Aktivizační pracovník/ fyzioterapeut Pracovník přímé péče/ pokoj klientky Aktivizační pracovník/ fyzioterapeut
Pracovník přímé péče/ pokoj klientky
Pracovník přímé péče/ pokoj klientky
sedmé hodině, večeři klientka jí nadvakrát Vytření podlahy a Denní
Úklid pokoje
vysypání
Pokoj klientky
odpad.koše,popř. utírání
Úklidová firma
poliček Denní
Zalévání květin v domově
Dle uvážení paní R. Klientky se domluví na
Denní/ po dohodě
Předčítání paní O.
s klientkou
čase/ aktivizační
kterou si klientky přejí
Krmení papouška
čtvrtou odpolední dle uvážení klientky
Denní
Pokoj druhé klientky/
pracovník obstará knihu, aktivizační pracovník
Mezi sedmou ranní a Denní
Prostory domova
Volný čas
Obr. 2. plán denní podpory
PODPIS: (klient/opatrovník, zplnomocněná osoba)
57
Aktivizační místnost/ aktivizační pracovník
Zajištění časopisů, knih
Aktivizační
a křížovek
pracovník
5.2. Kazuistika č. 2. – paní T.
Paní T. se narodila v Březnici u Zlína v roce 1920. Měla o dva roky mladší sestru, která zemřela krátce po narození. Otec i matka pracovali jako učitelé.. Po válce vystudovala vysokou lesnickou školu, kde poznala svého manžela, se kterým se odstěhovala do Prahy. Společně vychovali dvě dcery. Paní T. pracovala na různých úřednických pozicích, stejně jako její manžel. Věnovala se chovu a výcviku psů, starala se o zahradu, ráda četla, luštila křížovky a pletla. S manželem žili pestrým životem. Jezdili do přírody, sportovali a cestovali. Po odchodu do důchodu se snažili volný čas využít ještě aktivněji. Smrt manžela byla pro ni velkou ránou. Zůstala v rodinném domě sama a s finanční pomocí dcer se o něj nadále starala. V pětaosmdesáti letech však po pádu utrpěla zlomeninu krčku a i přes usilovnou rehabilitaci se již nikdy nepostavila a zůstala odkázaná na invalidní vozík. Imobilita jí již nedovolila setrvávat sama v domě a na přechodnou dobu zůstala v domově s odlehčovací službou, kde zažádala o přijetí do domova pro seniory. Paní T. neměla s adaptací na zařízení větší obtíže. Pravidelně za ní docházejí obě dcery, se kterými má blízký vztah. Nyní zde žije již šest let. Aktivně se zapojuje do veškerého dění domova a uvědomuje si terapeutický význam všech nabízených činností. Ze všech sil si snaží udržet kognitivní i fyzické schopnosti. Plně využívá činností fyzioterapeuta i aktivizačních pracovníků. I mimo společné programy tráví volný čas aktivně (křížovky, pletení, četba…). Díky své cílevědomosti si udržuje své schopnosti i přes vysoký věk. Její široké vědomosti využívám při tvorbě trénování paměti a reminiscenčních programů. Na rukodělných skupinách učí ostatní klienty (i aktivizační pracovníky) plést a háčkovat. Je pro ni velmi důležitý pocit sounáležitosti s ostatními lidmi. Aktivity jí pomáhají orientovat se v čase a i na invalidním vozíku je schopna kvůli nim vynaložit úsilí a dostavit se na ně bez pomoci druhých. Motivačním prvkem jsou jednotlivé oslavy a ostatní nepravidelné aktivity. Ráda se na takové chvíle připravuje a těší se na ně. Stále výrazně pečuje o svůj zevnějšek, což ji napomáhá v zachování důstojnosti. Po společensky a aktivně stráveném dni vyžaduje ,,svůj klid“, a proto je ubytována na pokoji s klientkou s výrazně sníženou soběstačností, se kterou se vzájemně neruší. Individuální plán paní T. je ukázkou možného trávení a organizace času v domově pro seniory a toho, jak je důležitá vůle a motivace klienta, kterou samotný pracovník nahradit nedokáže.
58
INDIVIDUÁLNÍ PLÁN KLIENTA – JINÁ FREKVENCE NEŽ DENNÍ JMÉNO KLIENTA
ČAS/ DEN/ FREKVENCE
DOHODA (JAK) /
PÉČE / PODPORA
POSTUP
MÍSTO PODPORY/ KDO TO ZAJISTÍ
Nácvik a upevňování Pondělí 10-11
motorických, psychických a sociálních schopností a
Připomenout/ dostaví se sama
dovedností
Fyzioterapeut/ společenská místnost
Cvičení - skupinové Pondělí 13,30-15
Pondělí 15-16
Volnočasová a zájmové
Připomenout/ dostaví
aktivity
se sama
Dílna
aktivity Předčítání Volnočasová a zájmové
Úterý
aktivity
10-11
Pečení/ vaření
pracovník/ aktivizační místnost Aktivizační
Volnočasová a zájmové
1x za 14
Aktivizační
Připomenout/ dostaví
pracovník/
se sama
společenská místnost
Připomenout/ dostaví se sama
Aktivizační pracovník/ aktivizační místnost
Sociálně terapeutické Úterý
činnosti
Připomenout/ dostaví
Aktivizační
14-15
Felinoterapie/ společenské,
se sama
pracovník
Připomenout/ dostaví
Fyzioterapeut/
se sama
jídelna 3. patro
tématické a kulturní akce Nácvik a upevňování Středa 10-11
motorických, psychických a sociálních schopností a dovedností Cvičení - skupinové
Středa
Sociálně terapeutické
Připomenout/ dostaví
Aktivizační
14-15
činnosti
se sama
pracovník/
59
aktivizační místnost
Trénink paměti
Čtvrtek 9-9,30
Sociálně terapeutické
Připomenout/ dostaví
činnosti
se sama
Návštěva papouška
Aktivizační pracovník/ aktivizační místnost
Nácvik a upevňování Čtvrtek 10-10,30
motorických, psychických a sociálních schopností a
Připomenout
dovedností
Fyzioterapeut/ pokoj klientky
Cvičení - individuální Čtvrtek 15-16
Sociálně terapeutické
Připomenout/ dostaví
činnosti
se sama
Canisterapie Podpora a pomoc při
Aktivizační pracovník/ aktivizační místnost Aktivizační
Pátek
využívání běžně dostupných
Připomenout/ dostaví
pracovník/ farář/
9-10
služeb a informačních zdrojů
se sama
společenská místnost
Bohoslužba Pátek 10-11
Pátek 13,00
Dle dohody
Sobota 9,30
1x za tři týdny
Sociálně terapeutické
Připomenout/ dostaví
činnosti
se sama
Poslech hudby na přání Volnočasová a zájmové
Připomenout/ dostaví
aktivity
se sama
Pletení
Vycházky s dobrovolníkem
Připomenout/ doprovod
Aktivizační pracovník/ aktivizační místnost Aktivizační pracovník/ jídelna 2. patro Aktivizační pracovník/ dobrovolník
Pomoc při úkonech osobní
Na stoličce ve sprše
Pracovník přímé
hygieny
celkové mytí, pak
péče/ Sprcha na
Sprcha +péče o vlasy
foukání vlasů
pokoji
Výměna ložního prádla
Celé lůžko
60
Pracovník přímé péče/
Pokoj klientky
1x za dva měsíce
Kadeřnické služby
Pracovník přímé
doprovod
péče
Klientka upozorní
1x za 2–3 měsíce
Připomenout/
sama.
Pedikúra
Zajistit objednávku.
Obr. 3. Jiná frekvence než denní
PODPIS: (klient/opatrovník, zplnomocněná osoba)
61
Pracovník přímé péče/ pokoj klientky
5.3. Kazuistika č. 3 – paní K. Paní K. se narodila roku 1931 v Proseči. Otec pracoval na poště a matka pečovala o ni a jejího o tři roky staršího bratra. Vystudovala gymnázium a učitelský ústav s maturitou. Pracovala dlouhou dobu jako učitelka. S manželem měla syna, ke kterému má velmi blízký vztah. Po odchodu syna na studia začala pracovat jako redaktorka v rozhlase. Tato práce se stala jejím velkým koníčkem a i po odchodu do důchodu se práci v rozhlase věnovala. Ráda poslouchala vážnou hudbu, ale vždy v soukromí. Sama sebe označuje za velkého introverta. Po smrti manžela bydlela u syna. Její zhoršený zrak a pohyblivost však brzy znemožňovaly její pohyb po domácnosti bez pomoci druhé osoby a odešla do domova pro seniory, kde žije pátým rokem. Po dobu jejího pobytu v domově se zdravotní problémy stále zhoršují (zrak, sluch, vysoký krevní tlak, diabetes druhého typu, hrubá a jemná motorika). Klienta je velmi pasivní a odmítá jakékoliv činnosti. Jediným bodem týdne je návštěva mše. Sama říká, že věřící začala být až ve stáří. Odmítá fyzioterapii, vycházky, skupinové i individuální aktivity. Pracovníci se pokoušeli sehnat klientce dobrovolníka či ji motivovat k poslechu hudby nebo mluveného slova. Veškerá snaha o motivaci k nějaké činnosti je marná. Jediným motivačním bodem je syn paní K., který za ni pravidelně dochází a se kterým je ochotná jít i na krátkou vycházku. Zaměřili jsme se na její práci v rozhlase a pokusili se zapojit klientku do psaní článků do čtvrtletního časopisu. Prozatím spolupráce funguje tři měsíce. Paní K. pomáhá texty článků upravovat a stylizovat a dochází na společenské akce, aby články o těchto akcích mohla později pomoci opravit. Jde zatím o bohužel jediný zájem paní K., ale je velkou nadějí pro zlepšení její pasivity. Její individuální plán reaguje především na rizika, kterých je nutné se vyvarovat a nutnou motivaci, která by mohla zlepšit její život v zařízení. Krátkodobé cíle, se kterými klientka souhlasí, podporují vůli k jejich plnění. Ukázkou je plán rizik, která si klientka uvědomuje a je ochotná jim s pečujícími předcházet a plán krátkodobých cílů podporující motivaci i sebehodnocení paní K. (při vyhodnocování cílů má ona sama radost, že domluvené činnosti dodržuje a má z nich dobrý pocit).
62
INDIVIDUÁLNÍ PLÁN KLIENTA – PLÁN RIZIK INDIVIDUÁLNÍ PLÁN RIZIK MOŽNÉ RIZIKO
JAK PŘEDCHÁZET RIZIKU
ODPOVĚDNÉ
(POSTUP)
OSOBY Pracovníci přímé péče/
Riziko pádů
Doprovod klientky při pohybu po domově
aktivizační pracovníci/ fyzioterapeut
Zdravotní komplikace spojené s obezitou
Navštěvování cvičení s fyzioterapeutem,
Fyzioterapeut/ syn/
vycházky se synem, dodržování diety
klientka
Obr. 4. Plán rizik PODPIS: (klient/opatrovník, zplnomocněná osoba)
63
INDIVIDUÁLNÍ PLÁN KLIENTA – PLÁN DLOUHODOBÝCH CÍLŮ PLÁN DLOUHODOBÝCH ROZVOJOVÝCH CÍLŮ: (cíle zaměřené na řešení nepříznivé sociální situace) PODPIS KLIENTA/
TERMÍNY/ FREKVENCE
CÍL
DOHODA (JAK) /
KDO TO
OPATRO-
POSTUP
ZAJISTÍ
VNÍKA, ZPLNO-
(jak často)
MOCNĚNÉ OSOBY Paní K. se bude zúčastňovat společenských a
1 x za 14 dní
Zapojení paní
kulturních akcí
K. do dění
domova a psát o nich
domova
články. Vyhodnocení
Aktivizační pracovník
za čtvrt roku společně s paní K. a klíčovým pracovníkem VYHODNOCENÍ CÍLE: Paní K. se 1 x za 14 dní zúčastňuje různých aktivit domova. Má o ně zájem. Psaní článků ji baví a chce v tomto postupu pokračovat. Docházení na společenské a kulturní aktivity a následné psaní článků o nich se nyní uvádí v IP v listu zaznamenávajícím ,,jinou frekvenci než denní“. Obr. 5. Plán dlouhodobých cílů
64
5.4. Kazuistika č.4 – paní B. Paní B. se narodila roku 1933 v Ostravě. Otec byl malířem pokojů a matka pečovala o domácnost. Nemá žádné sourozence. S matkou měla dobrý vztah, ale s otcem začaly velké konflikty po jejím zaměření se na studium zpěvu, kvůli kterému postupně přerušili veškeré styky. Vystudovala na pražské Divadelní fakultě múzických umění zpěv a stala se členkou rozhlasového sboru. Krátce po studiích se provdala a s manželem měla dva syny. Manželství provázelo domácí násilí, které se začalo objevovat po stále častějším vystupování paní B. v ostravské a pražské opeře a v Německu. Časté cestování spojené s povoláním operní zpěvačky vyvolávalo konflikty s manželem i syny. Své vášně se však nevzdala a po brzkém odchodu obou synů z domácnosti se rozvedla. Jako nejšťastnější období svého života označuje druhé manželství s divadelním umělcem, se kterým si svá náročná povolání vzájemně tolerovali. Volný čas věnovala divadlu, zpěvu a četbě, především Aloise Jiráska. Po smrti manžela šla bydlet k synovi, se kterým již v té době měla napjaté vztahy. Ve společné domácnosti zde žily další tři osoby. Všichni spolubydlící včetně syna měli problémy s užíváním drog a brzy začalo docházet k ekonomickému zneužívání a celkovému zanedbávání paní B. Domov pro seniory, kde nyní paní B. žije, kontaktovala terénní pracovnice, která zanedbávání odhalila a společně se sociální pracovnicí zajistila rychlé umístění na pobytovou službu. Řešení bytové situace má nyní na starosti sociální pracovnice domova. Přáním paní B. je ,,dožít ve vlastním bytě“. Snižující se soběstačnost však tomuto přání prozatím brání. Adaptace na podmínky zařízení byla rychlá a bezproblémová. Obtížnější jsou však vztahy s ostatními obyvateli domova, kteří negativně vnímají časté vyprávění paní B. o jejím životě a úspěšné kariéře. Klientka touží po uznání a naše pokusy o její pěvecká vystoupení a zapojení do muzikoterapie se ze strany ostatních obyvatel nesetkalo s větší odezvou. Využili jsme zde proto propojení zařízení v rámci Centra sociálních služeb Prahy 2 a paní B. vystupuje v denním stacionáři, v centru denních služeb a na odlehčovací službě, kde se jí dostane pro ni potřebného uznání. Na všechny aktivity paní B. dochází ráda, přestože nešetří kritikou na většinu z nich. Paní B. má velmi ráda pivo, pro které si chodí do zdejší jídelny pro seniory. Jeho konzumace vyvolává konflikty s ostatními obyvateli i pracovníky. Paní B. slovně ostatní 65
napadala a zařízení se snažila uzpůsobit si jako levný pohodlný ,,hotel“. Začala také odnášet do svého pokoje různé aktivizační pomůcky a další vybavení domova. Konflikty také vyvolávala při návštěvách a vystoupení dobrovolníků. Po dohodě s vedoucí klíčových pracovníků se veškeré mimořádné situace začaly zapisovat do individuálního plánu klientky, situace se s ní zpětně probraly a zápisy z nich opatřily jejím podpisem či podpisem svědka situace. Formulace těchto zápisů se probírá s klientem, který s nimi v případě podepsání záznamu souhlasí. Tento formální postup je ochranou pracovníků i klientky, neboť obě strany mají o proběhlých konfliktních situacích důkaz. S přibývajícími záznamy se chování paní B. zlepšuje a postupně i roznáší po domově věci ze svého pokoje na jejich místo. V soukromém rozhovoru mi sdělila, že se obává zákazu docházení na aktivity a neoblíbenosti mezi ostatními klienty. Rozebrání konfliktních situací popisuje jako prostředek pro zorientování se v nich, neboť mnohokráte jedná impulsivně a bez rozmyslu. Na individuálním plánu paní B. ukazuji funkci evidence mimořádných situací. Tento příklad poukazuje také na důležitost formální stránky individuálního plánu a jeho možné vnímání
klientkou
66
služby.
INDIVIDUÁLNÍ PLÁN KLIENTA – EVIDENCE MIMOŘÁDNÝCH SITUACÍ
JMÉNO KLIENTA
PODPIS DATUM
SITUACE
ZÁZNAM O MIMOŘÁDNÉ SITUACI
ZAPSAL
KLIENTA/ SVĚDKA SITUACE
Paní B. odnesla z jídelny Odebrání květin
několik květin na svůj
ze společných
pokoj. Po dohodě květiny
prostorů
společně s pracovníkem
Pracovník přímé péče
přímé péče vrátila. Paní B: odnesla několik knih z aktivizace a zamkla si je do své skříňky na pokoji. Odnášení knih z
Vyčítala aktivizační
Aktivizační
aktivizace
pracovnici, že ji obviňuje
pracovník
z krádeže. Po chvíli knihy vrátila, tvrdí, že na ně zapomněla. Při návštěvě a vystoupení dobrovolnice paní B. křičela, že ,,ten kravál nejde Rušení společenské akce
poslouchat. Proč ta ženská nezpívá česky…“. Po dlouhém rozhovoru mi
Aktivizační pracovník
slíbila, že se při příští akci bude k dobrovolníkům chovat slušně. Konflikt se zdravotní sestrou
Paní B. nazývala sestru připravující léky na jídelně hrubými názvy, protože
67
Klíčový pracovník
sestra rozsvítila, zatímco klientka sledovala televizi. Paní B. při obědě křičela na jinou klientku kvůli způsobu Konflikt na jídelně
jejího stolování. S paní B. jsme si promluvily o zdravotních problémech druhé klientky způsobující obtíže při stravování.
Obr. 6. Evidence mimořádných situací
68
Pracovník přímé péče
5.5. Využití biografie klienta V zařízení, kde pracuji, je ke každému individuálnímu plánu přiložen biografický list klienta, který je průběžně tvořen a doplňován. Obsahuje informace o minulosti, zálibách a zvycích klienta, pomáhající zkvalitňovat péči a motivovat klienta k aktivizaci. Nejvíce se využívá v péči o neorientované seniory. Tyto informace získáváme od samotných uživatelů služby, jejich rodinných příslušníků a známých. Do biografického listu lze stále přidávat nové informace a obohacovat ho, aby byl funkčním prostředkem pro individuální péči. Model psychobiografické péče je ošetřovatelský model dnes využívaný především v německy mluvících zemích. Model vytvořil profesor Erwin Böhm a roku 2001 založil Evropskou síť pro psychobiografický ošetřovatelský výzkum prof. E. Böhma. Práce s životní historií seniora má především za cíl oživit a aktivovat jeho psychiku pomocí jemu známých a blízkých podnětů. Velký přínos má i pro pečující, kterým pomáhá lépe pochopit jednání klienta, odhalit jeho individuální potřeby, nahlížet na seniora jako na jedinečnou bytost a respektovat jeho důstojnost. Celý koncept vychází z holistického pojetí člověka a jeho potřeb, podporuje jeho autonomii a orientaci vlastní osobou. (Procházková, 2010) V praxi využívám biografické údaje především při práci s neorientovanými klienty, neboť klienti orientovaní si péči nastavují díky individuálnímu plánu sami. Biografický list nám napoví, jak upravit prostředí kolem klienta, jak mu nastavit správné aktivity, jak vyplnit jeho volný čas a další prvky péče týkající se např. stravování či spánku. Velkou výhodou je existence biografického listu v případě, kdy dojde k náhlému zhoršení zdravotního stavu a sníží se kognitivní či komunikační schopnosti. V takové chvíli mají pečující informace, díky kterým mohou udržet život klienta v pro něj co nejpříjemnějším prostředí a díky jeho oblíbeným činnostem podporovat motivaci k rehabilitaci a aktivnímu trávení času. Skrz prvky, které jsou klientovi blízké lze pracovat s jeho smyslem života a podporovat příznivý psychický stav. Následující ukázkou je biografický list a z něho vycházející konkrétní postup péče o seniorku v třetí fázi Alzheimerovy demence. Do zařízení se dostala před pěti lety, kdy ještě nemoc nebyla v tak pokročilém stádiu. Postupně získané informace od rodiny a klientky samotné jsou nyní zpracované v biografickém listu a pomáhají pracovníkům v poskytování kvalitní a podnětné péče.
69
BIOGRAFICKÝ LIST Jméno a příjmení
Místo a rok narození B.K.
Sedlčany, 1925
Rodiče (jméno a povolání) Jaroslav (hostinský) Marie (v domácnosti) Sourozenci Mladší sestra – již zemřela Nejbližší osoba Synové Jindřich a Josef (oba za klientkou pravidelně docházejí) Vzdělání Vyučená kadeřnice Povolání Kadeřnice Děti/vnoučata Synové Jindřich a Josef (klientka syny poznává) Vnučka Petra, pravnoučata Klára a David (klientka si vnoučata a pravnoučata nepamatuje) Náboženství Římsko-katolické Na jaké období klient vzpomíná nejraději Výpomoc v otcově hostinci, péče o rodinu, zaměstnání Oblíbené jídlo/ pití Bramborová kaše s karbanátkem nebo řízkem a pivo, bonbony Oblíbené filmy/ žánry Pohádky, filmy pro pamětníky Oblíbené písně/ hudba/ žánry Lidové písně Oblíbený obraz/ místo/ krajina Kostel sv. Martina v Sedlčanech Obrázky krajinek Oblíbená vůně/ květina Růže, vůně šeříků
70
Oblíbená činnost/ zájmy/ koníčky Vaření a pečení, zvířata, děti, procházky v přírodě, sledování televize, poslech rozhlasu
Vztah ke zvířatům/ oblíbená zvířata Kladný, pejsci Oblíbené předměty Zlatá brož po matce Jak tráví volný čas v domově Poslech hudby a rozhlasu, televize, program s aktivizačními pracovníky a fyzioterapeutem Klient je levák/ pravák Pravák V jaké poloze rád/a usíná Na zádech a na boku, méně polštářů pod hlavu Oblíbená barva Fialová Preferuje klient teplo x chlad ,,Tak akorát“ Další návyky, potřeby, přání… ,,Večer jsem si vždy sedla k televizi a dopřála si několik bonbonů“ Pivo k obědu Vztah s ostatními klienty (introvertní/ extrovertní povaha…) Chce mít svůj klid Obr. 7. Biografický list
Biografický list byl s klientkou sepsán na začátku roku 2012 a do dnešní doby postupně doplňován. O rok později paní utrpěla po pádu zlomeninu kotníku a po návratu z geriatrického oddělení se u ní začala velmi rychle rozvíjet Alzheimerova demence. Stala se plně imobilní. Díky intenzivní rehabilitaci dnes dojde s pomocí sama do jídelny. Nyní je klientka neorientovaná a zcela závislá na pomoci druhých. Práce s jejím biografickým listem však přispívá k účinné aktivizaci, stimulaci a zpomalování důsledků Alzheimerovy demence. Každý údaj z biografického listu lze při práci s klientkou využít.
71
Údaje o rodině a místě narození pomůže při tvorbě paměťové knihy připomínající klientce známá místa, osoby a různá období jejího života. Knihu vytvoříme jednoduchým shromážděním obrázků, pohledů a fotografií, které lze sehnat s pomocí internetu a fotografií od příbuzných. Při prohlížení paměťové knihy klientka vzpomíná na svůj život, jeho etapy má seřazené, lépe se orientuje v místech a osobách a uvědomuje si svou identitu. Vidí výsledky své práce, svého snažení a svého života. Imobilní klienty je nutné polohovat, v čemž pomáhá údaj o oblíbené poloze a rituálech při usínání. Špatný spánek může být způsobený pro klienta nezvyklou polohou. Oblíbené jídlo a pití a stimuluje smysly a prožitek ze stravování. Paní již potřebuje stravu mixovanou, ale není problém poskytnout ji v této podobě její oblíbená jídla. Přestože si sama neřekne, získané informace o její oblibě piva umožní pracovníkům v přímé péči zaměřit se na podání sklenice piva k obědu. Klientka je pravák, a proto se bude pracovník při snaze o udržení sebeobslužných úkonů na tuto informaci zaměřovat a např. lžíci jí dá vždy do pravé ruky. Biografický list nám také velmi napoví o možnostech volnočasových aktivit pro klientku. Má kladný vztah ke zvířatům, takže je samozřejmé její zapojení do zooterapie a především canisterapie. Obliba ve vaření a pečení nemusí znamenat jen její aktivní zapojení do takto zaměřených aktivit, které již nezvládne, ale i pasivní účast, při které může sledovat postup práce ostatních klientů a vnímat známé vůně. Paní je římskokatolického vyznání, a proto je zajištěn pravidelný kontakt s duchovním. Další volný čas klientky je vyplněn poslechem lidových písní, rozhlasu a večer sledováním televize s jejími oblíbenými bonbony. Prostory pokoje klientky jsou laděny do fialové barvy, doplněny květinami (růže) a vyzdobeny obrázky Sedlčan a krajinek, které si sama vybrala. Pro uskutečnění všech možností, která nám biografický list dává, je nezbytná spolupráce rodiny. Rodinní příslušníci pomáhají zajišťovat některé materiální prostředky a poskytovat informace o klientce pomáhající personálu pochopit její životní příběh. Biografie přináší nové možnosti do péče o seniory a společně s individuálním plánem umožňuje seniorům prožít své stáří důstojně a jako jedinečné osobnosti, kterými celý život byli.
72
Závěr Odchod do domova pro seniory je velkým zásahem do dosavadního způsobu života. Dnes jsou možnosti péče o starého člověka velkou výhodou. Kvalita poskytované péče může pomáhat v ulehčování změny v životě seniora. Je nezbytné využívat různých dnes známých přístupů a pomoci tak uživatelům pobytových sociálních služeb zvládnout co nejlépe přechod do nové životní etapy, jež může být také etapou spokojenou a důstojnou. Senioři nemusí své potřeby a zájmy tvořící jejich osobnost v této etapě ztratit, ale naopak je využít k utvoření způsobu života, který jim bude při pobytu v zařízení vyhovovat a naplňovat je. V práci využívám teoretické poznatky z odborné literatury týkající se stáří, domovů pro seniory, individuálního plánování a aktivizace, které jsem propojila se svými zkušenostmi z práce se seniory a vytvořila tím náhled na fungování těchto informací v praxi. Do popisu individuálního plánování jsou zahrnuty oblasti týkající se jeho významu, fungování, procesu i praktického využití. Kapitola o aktivizaci obsahuje mnoho praktických postřehů a zdůrazňuje programy, činnosti a aktivity, které se mi v praxi aktivizačního pracovníka nejvíce osvědčily. Upozorňuji na jejich nezbytnou funkci pro smysluplné a motivující trávení volného času klientů v domově pro seniory. Praktická část je konkrétní ukázkou života seniorů v domově a organizace času a péče, která vychází z individuálních plánů klientů služby. Zdůrazňuje využití biografického listu umožňujícího nastavit individuální péči i u neorientovaného klienta. V práci jsem se snažila dokázat, že život v domově pro seniory může být pestrý a podnětný, pokud pracovníci využívají všech možností své činnosti, rozhlížejí se kolem sebe a především se svých klientů ptají na jejich přání a potřeby. Kladné výsledky práce se seniory a spokojení klienti jsou totiž nejlepší motivací k dalšímu profesnímu růstu pracovníků. Byla bych ráda, kdyby mé postřehy v budoucnu někomu poskytly inspiraci či návod pro kvalitní práci se seniory.
73
Zdroje
Literatura:
BICKOVÁ, L., ČERNÁ, I., FROULÍKOVÁ, M. a kol. Individuální plánování a role klíčového pracovníka v sociálních službách. Tábor: Asociace poskytovatelů sociálních služeb, 2011. ISBN 978-80-904668-1-4
DVOŘÁČKOVÁ, D. Kvalita života seniorů. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-4138-3
GLOSOVÁ, D. a kol. Bydlení pro seniory. Brno: ERA, 2006. ISBN 80-7366-057-1
HAMILTON, I. S. Psychologie stárnutí. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-274-2
HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-158-2
HAUKE, M. Pečovatelská služba a individuální plánování. Praha: Grada, 2011. ISBN 97880-247-2849-9
HOLMEROVÁ, I., DRÁBKOVÁ, H. a kol. Zdravověda a ošetřovatelství pro praxi ve zdravotně sociální péči. Praha: EV public relations, 2007. ISBN 978-80-254-0175-0
HOLMEROVÁ, I., JURAŠKOVÁ, B., ZIKMUNDOVÁ, K. a kol. Vybrané kapitoly z gerontologie. Gerontologické centrum, 2007. ISBN 978-80-254-0179-8
HOLMEROVÁ, I., JURAŠKOVÁ, B., ZIKMUNDOVÁ, K. a kol. Vybrané kapitoly z gerontologie. Česká alzhaimerovská společnost, 2003. ISBN 80-86541-12-6
HROZENSKÁ, M., DVOŘÁČKOVÁ, D. Sociální péče o seniory. Praha: Grada, 2013. ISBN 978-80-247-4139-0
KALVACH, Z. a kol. Gerontologie obecná a aplikovaná.Praha: vydavatelství Karolinum, 1997. ISBN 80-7184-366-0 74
KALVACH, Z., ONDERKOVÁ, A. Stáří. Praha: Galén, 2006. ISBN 80-7262-455-5
KLEVETOVÁ, D., DLABALOVÁ, I. Motivační prvky při práci se seniory. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2169-9
KOZÁKOVÁ, Z. MÜLLER, O. Aktivizační přístupy k osobám seniorského věku. Olomouc: UPOL, 2006. ISBN 80-244-1552-6
LANGMAIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D. vývojová psychologie. Praha: Grada, 1998. ISBN 80-7169-195-X
MALÍKOVÁ, E. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3148-3
MATOUŠEK, O. a kol. Sociální služby. Praha. Portál, 2011. ISBN 978-80-262-0041-3
MATOUŠEK, O. Slovník sociální práce.Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-368-0
MATOUŠEK, O. Ústavní péče. Praha: Sociologické nakladatelství, 1999 ISBN 80-85850-76-1
MLÝNKOVÁ, J. Péče o staré občany. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3872-7
NERONDŽIČ, Z. Animoterapie aneb jak nás zvířata umí léčit. Praha: Albatros, 2006. ISBN 80-00-01809-8
PIDRMAN, V. Deprese seniorů.Praha: Maxdorf, 2010. ISBN 978-80-7345-218-6
PICHAUD, C., THAREAUOVÁ, I. Soužití se staršími lidmi.Praha: Portál, 1998. ISBN 80-7178-184-3
SUCHÁ, J. Cvičení paměti pro každý věk. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-199-0
SUCHÁ, J. Trénujte si paměť. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-791-6 75
ŠICKOVÁ-FABRICI, J. Základy arteterapie. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-616-0
TOPINKOVÁ, E., NEUWIRTH, J. Geriatrie pro praktického lékaře. Praha: Grada, 1995. ISBN 80-7169-099-6
VENGLÁŘOVÁ, M. Problematické situace v péči o seniory. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-2170-5
ZAVÁZALOVÁ, H. a kol. Vybrané kapitoly ze sociální gerontologie. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2001. ISBN 80-246-0326-8
Odborné časopisy:
FRIČOVÁ, P. Využití vzpomínek uživatelů při poskytování sociální služby v domově důchodců Bystřany. Rezidenční péče, 2012, 8, (1), s. 16-17
LUPIENSKÁ, N. Ergoterapie v geriatrii, 3. část – skupinová ergoterapie u seniorů. Sociální služby, 2012, 14, (11), s. 30-31
PROCHÁZKOVÁ, Eva. Psychobiografický model péče a jeho dokumentace. Sociální služby, 2010, 12, (10), s. 26-27
STAŇKOVÁ, M. Role klíčového pracovníka v domově pro seniory. Sociální práce, 2011, 11, (3), s. 44-55
Legislativa:
Prováděcí vyhláška k zákonu o sociálních službách. In Sbírka zákonů. Vyhláška č. 505/2006 Sb.
Zákon č.108/2006 Sb. o sociálních službách. In Sbírka zákonů
76
Konference:
BARDOVÁ, M. Alzheimerova demence – restriktivní opatření. Celostátní konference: Kompletní Vzdělávací Servis, 2013
KABATNÍKOVÁ, M. Basální stimulace. Vzdělávací konference: Kompletní Vzdělávací Servis, 2013
Internetové zdroje:
HOLMEROVÁ, I., BALÁČKOVÁ, D., BAUMANOVÁ, M. a kol.: Strategie České alzheimerovské společnosti P-PA-IA. [online] 2013 [cit 2014-4-4] Dostupné z: http://www.alzheimer.cz/res/data/000136.pdf
Animoterapie: Canisterapie. [online] 2009 [cit 2014-1-23] Dostupné z: http://www.animoterapie.cz/canisterapie.htm
Bazalní stimulace: Koncept. [online] 2011 [cit 2014-1-22] Dostupné z: http://www.bazalnistimulace.cz/
Centrum sociálních služeb Prahy 2: Průvodce Domovem pro seniory. [online] 2013 [cit 20143-15] Dostupné z: http://www.cssp2.cz/files/wis_files/ke-stazeni/pruvodce-domovem-proseniory-machova-14.pdf
Centrum sociálních služeb Prahy 2: Úvod. [online] 2014 [cit 2014-3-15] Dostupné z: www.cssp2.cz/
Ministerstvo práce a sociálních věcí: Standardy kvality sociálních služeb – Příručka pro uživatele. [online] 2008 [cit 2013-11-10] Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/5965/skss_final_web.pdf
Ministerstvo práce a sociálních věcí: Standardy kvality sociálních služeb- Výkladový sborník pro poskytovatele. [online] 2008 [cit 2013-11-5] Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/5966/4_vykladovy_sbornik.pdf 77
NSP: Národní soustava povolání – Aktivizační pracovník v sociálních službách. [online] 2008 [cit 2014-1-15] Dostupné z: http://katalog.nsp.cz/karta_p.aspx?id_jp=101420&kod_sm1=13 Pod Střechou: Vše o domově pod střechou. [online] 2012 [cit 2014-3-15] Dostupné z: http://www.pod-strechou.cz/vse-o-domove.html
Zdraví.e15: O prvním půlroce pilotního proektu Domova s hospicovou péčí Pod střechou. [online] 2012 [cit 2014-3-15] Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/denni-zpravy/profesni-aktuality/zprava-o-prvnim-pulroce-pilotnihoprojektu-domova-s-hospicovou-peci-pod-strechou-467364
78
Seznam příloh:
Příloha 1: Individuální plán Příloha 2: Ukázka trénování paměti Příloha 3: Fotky z aktivizačních činností
79
Seznam obrázků
Obr. 1. Pyramida potřeb Obr. 2. Plán denní podpory Obr. 3. Jiná frekvence než denní Obr. 4. Plán rizik Obr. 5. Plán dlouhodobých cílů Obr. 6. Evidence mimořádných situací Obr. 7. Biografický list
80