STOLETÕ MODERNÕHO»ESK HO BIBLICK HO PÿEKLADU (1909ñ2009)

STOLETÕ MODERNÕHO »ESK…HO BIBLICK…HO PÿEKLADU

53

Listy filologickÈ CXXXIII, 2010, 1ñ2, pp. 53ñ77

STOLETÕ MODERNÕHO »ESK…HO BIBLICK…HO PÿEKLADU (1909ñ2009) J O S E F B A R T O “ (Praha)

ÑOblast dÏjin ËeskÈ kultury, kter· byla dlouh· desetiletÌ opomÌjena a zanedb·v·naì1 P¯ekl·d·nÌ bible do vöeobecnÏ srozumitelnÈho jazyka pat¯Ì k impozantnÌm, avöak jistÏ nikoli zn·mÏjöÌm kapitol·m naöich kulturnÌch dÏjin. Pr˘mÏrn˝ »ech vÌ, ûe na poË·tku celÈho naöeho pÌsemnictvÌ st·l p¯eklad biblick˝ch text˘ do staroslovÏnötiny z pera soluÚsk˝ch vÏrozvÏst˘. V nepamÏti zasut˝mi skuteËnostmi je vöak uû t¯eba skvÏlÈ t¯etÌ mÌsto starÈ Ëeötiny v ûeb¯ÌËku p¯eklad˘ celÈ bible do st¯edovÏk˝ch ûiv˝ch evropsk˝ch jazyk˘ (po italötinÏ a francouzötinÏ, p¯ed nÏmËinou a angliËtinou), p·tÈ mÌsto v po¯adÌ prvotisk˘ celÈ bible (latina, nÏmËina, italötina, katal·nötina, Ëeötina) Ëi pestrost Ëesk˝ch p¯ekladov˝ch verzÌ a ˙ctyhodnÈ mnoûstvÌ r˘zn˝ch edicÌ realizovan˝ch od st¯edovÏku aû do dneönÌ doby. Na ot·zku po konkrÈtnÌch biblick˝ch p¯ekladech pak uû jen m·lokdo ve svÈ pamÏti shled· vÌc neû Kralickou bibli a snad »esk˝ ekumenick˝ p¯eklad.2 Vedle toho si moûn· jeötÏ nÏkdo vzpomene na p¯ekvapiv˝ nÏkolikat˝dennÌ z·jem Ëesk˝ch mÈdiÌ o ËerstvÏ vydanou Bibli 21 1

JAROSLAVA PE»ÕRKOV¡, Vydavatelsk· p¯edmluva, in: VLADIMÕR KYAS, »esk· bible v dÏjin·ch n·rodnÌho pÌsemnictvÌ, Praha 1997, s. 17. 2 Net˝k· se to jen ÑlidovÈhoì povÏdomÌ o bibli. Nap¯. nejnovÏjöÌ p˘vodnÌ Ëesk· religionistick· encyklopedie (HELENA PAVLINCOV¡ ñ BÿETISLAV HORYNA A KOL., Judaismus ñ k¯esùanstvÌ ñ isl·m, Olomouc 2003) v r·mci stati o Ëesk˝ch biblick˝ch p¯ekladech (s. 250) uv·dÌ k p¯eklad˘m modernÌm lakonickÈ sdÏlenÌ, ûe Ñdnes se uûÌv· kolektivnÌho ekum. p¯ekladu (1961ñ1983)ì.

04barton.PM6

53

4.5.2010, 14:02

54

JOSEF BARTO“

na ja¯e 2009 a jen nÏkte¯Ì uvÏdomÏlejöÌ ¯ÌmötÌ katolÌci takÈ vÏdÌ o tom, ûe z bohosluûebn˝ch lekcion·¯˘ se p¯i möÌch p¯edËÌt· Ñliturgick˝ p¯ekladì (tj. p¯eklad V·clava Bognera). Nep¯imÏ¯enÏ malou prob·danost a slabou odbornou reflexi fenomÈnu ËeskÈ bible m· na svÏdomÌ p¯edevöÌm ona hlubok· a dlouh˝m nez·jmem Ëi vz·jemnou ned˘vÏrou zarostl· roklina, kter· dost z¯etelnÏ oddÏlovala uû od dob pozdnÌho obrozenÌ Ñvelkou filologiiì3 a teologickÈ obory. JejÌ pr˘chodnost se st·vala jeötÏ obtÌûnÏjöÌ vlivem konkrÈtnÌch dÏjinn˝ch okolnostÌ. Mezi z·sadnÏjöÌ z nich pat¯il nesmi¯iteln˝ boj katolick˝ch öpiËek proti ÑzesvÏtöùujÌcÌmu modernismuì na poË·tku dvac·tÈho stoletÌ,4 nevraûivost velkÈ Ë·sti Ëesk˝ch intelektu·l˘ v˘Ëi katolickÈ cÌrkvi v obdobÌ poslednÌ f·ze n·rodnÌ emancipace a hlavnÏ za mladÈ republiky, masakrov·nÌ ËeskÈ vÏdy a vzdÏl·nÌ nÏmeck˝mi okupanty a Ëty¯i desetiletÌ otev¯enÈho potlaËov·nÌ k¯esùanstvÌ vöech vyzn·nÌ ze strany komunistickÈho reûimu, jeû zahrnovalo i snahu o ˙plnÈ odsunutÌ teologie pryË z akademickÈho prost¯edÌ.5 V˝sledkem byl velkou Ë·st dvac·tÈho stoletÌ trvajÌcÌ nez·jem o biblick˝ p¯eklad na stranÏ filolog˘,

3 MÌnÏna je Ñofici·lnÌì komunikace klasick˝ch filolog˘ a bohemist˘ s teology na akademickÈ ˙rovni (tj. v odborn˝ch knih·ch a Ëasopisech). Samoz¯ejmÏ existovaly kontakty osobnÌ a p¯inejmenöÌm vÏtöina p¯ekladatel˘-teolog˘ staröÌch generacÌ absolvovala klasick· gymn·zia, kde byli leckdy ovlivnÏni sv˝mi uËiteli ñ nap¯. Jan Ladislav S˝kora studoval a maturoval na gymn·ziu v JiËÌnÏ, kde tou dobou p˘sobil (a byl ¯editelem) Frantiöek Lepa¯, Frantiöek éilka v˝slovnÏ vzpomÌnal na svÈho oblÌbenÈho uËitele Tom·öe äÌlenÈho. 4 Dobov˝ boj Ñmodernismuì a Ñintegrismuì v biblick˝ch vÏd·ch (v öiröÌch souvislostech i s ohledem na ËeskÈ prost¯edÌ) rozebÌr· TOM¡ä PETR¡»EK, V˝klad Bible v dobÏ (anti-) modernistickÈ krize. (éivot a dÌlo Vincenta Zapletala OP), Praha 2006. Z tohoto ideovÈho z·pasu vyrostly takÈ ve dvac·t˝ch letech v˝pady profesora praûskÈ teologickÈ fakulty VojtÏcha äandy proti ËerstvÈmu p¯ekladu StarÈho z·kona Jana HejËla, jemuû mj. vyt˝k·, ûe se p¯Ìliö opÌr· o hebrejsk˝ text (leckdy navzdory znÏnÌ Vulg·ty), ËÌmû pr˝ Ñfalöuje tekst a smysl PÌsmaì (ke sporu viz FRANTIäEK NOV¡K, Jan Nepomuk HejËl a jeho ûivotnÌ dÌlo, Praha 1999, s. 87-88). 5 NejvÏtöÌ ranou bylo v r. 1950 vylouËenÌ praûskÈ (katolickÈ) teologickÈ fakulty ze svazku Karlovy univerzity (1953ñ1989 pak fakulta navÌc byla v Ñexiluì mimo Prahu ñ v LitomÏ¯icÌch) a zruöenÌ ostatnÌch katolick˝ch teologick˝ch vzdÏl·vacÌch institucÌ, tj. ¯·dov˝ch i diecÈznÌch teologick˝ch uËiliöù a bohosloveckÈ fakulty v Olomouci. NemÈnÏ z·vaûnou skuteËnostÌ byla likvidace prakticky vöech katolick˝ch teologick˝ch periodik brzy po ˙norovÈm p¯evratu 1948 (drakonickÈ z·sahy realizovanÈ do poË·tku r. 1949 p¯eûilo jedinÈ ñ »asopis katolickÈho duchovenstva, kter˝ byl r. 1951 nahrazen v˝raznÏ proreûimnÌm Ëasopisem DuchovnÌ past˝¯, jehoû odborn· kvalita byla navÌc snÌûena vÌcemÈnÏ na ˙roveÚ popul·rnÏ nauËnÈ revue).

04barton.PM6

54

4.5.2010, 14:02


55

kte¯Ì se spÌöe vÏnovali p¯ekladu i teoretickÈ reflexi p¯ekladu text˘ ÑsvÏtsk˝chì ñ a vleklÈ nedocenÏnÌ takovÈ reflexe ze strany teolog˘-biblist˘, kte¯Ì naopak Ëasto z˘st·vali v izolaci a rozhodnÏ nikoli dostateËnÏ sledovali trendy v soudobÈm p¯ekladatelstvÌ text˘ nebiblick˝ch. Celou situaci navÌc dlouho (platÌ to hlavnÏ pro prvnÌ dvÏ t¯etiny dvac·tÈho stoletÌ) v˝raznÏ komplikovala ÑtradiËnÌì oddÏlenost6 a mal· vz·jemn· komunikace k¯esùansk˝ch konfesÌ.7 Pokud uû zde p¯ece jen odborn˝ z·jem o Ëeskou bibli byl, aù uû u biblist˘ nebo filolog˘ (a to spÌöe jeötÏ bohemist˘ neû filolog˘ klasick˝ch),8 soust¯edil se p¯edevöÌm na dobu starou a staröÌ.9 ObdobÌ od poË·tk˘ ËeskÈho p¯ekladu po Svatov·clavskou bibli se tak v ned·vnÈ dobÏ doËkalo d˘stojnÈ syntÈzy v preciznÏ p¯ipra-

6 Svou roli sehr·ly bou¯livÈ okolnosti (˙zce souvisejÌcÌ se zmÌnÏn˝m z·pasem Ñmodernismuì a Ñintegrismuì) prov·zejÌcÌ vznik novÈ cÌrkve ËeskoslovenskÈ, kter· odËerpala katolickÈ cÌrkvi vysokÈ procento vÏ¯ÌcÌch i klerik˘ (definitivnÏ se odtrhla od cÌrkve katolickÈ r. 1920; od r. 1971 pak nese oznaËenÌ Ëeskoslovensk· cÌrkev husitsk·). Mezi nÌ a katolickou cÌrkvÌ doch·zelo k velmi ostr˝m st¯et˘m aû do okupace. TakÈ evangelick· strana st·la vÏtöinou v kritickÈ pozici (byù s jin˝mi v˝chodisky neû mlad· Ëeskoslovensk· cÌrkev) v˘Ëi cÌrkvi katolickÈ, kter· pak v celkovÏ nep¯·telskÈm prost¯edÌ prvnÌ republiky Ëasto volila politiku obrannÈ izolace. 7 Dob¯e je to vidÏt nap¯. na velmi malÈm odbornÈm ohlasu katolick˝ch p¯eklad˘ v evangelick˝ch Ëasopisech a naopak, p¯edevöÌm v obdobÌ p¯ed »esk˝m ekumenick˝m p¯ekladem, tj. aû do zaË·tku öedes·t˝ch let (srov. JOSEF BARTO“, ModernÌ Ëesk˝ novoz·konnÌ p¯eklad. NovÈ z·kony dvac·tÈho stoletÌ p¯ed »esk˝m ekumenick˝m p¯ekladem, Praha 2009, s. 204-205 a pr˘bÏûnÏ v kap. 4, s. 39-199). 8 Existovaly samoz¯ejmÏ i v˝jimky jako p¯edevöÌm Frantiöek Novotn˝, kter˝ List˘m filologick˝m zaslal ze sedmihradskÈho VelkÈho VaradÌna ñ nedlouho potÈ, co utrûil v·ûnÈ zranÏnÌ na frontÏ ñ vzornou recenzi S˝korova NovÈho z·kona (srov. FRANTIäEK NOVOTN›, Nov˝ z·kon P·na naöeho JeûÌöe Krista. Podle Vulgaty se st·l˝m ohledem na text p˘vodnÌ [¯eck˝] p¯eloûil a ˙vody i v˝klady opat¯il Dr. Jan Lad. S˝kora, in: Listy filologickÈ 42, 1915, s. 465-470). Novotn˝ i pozdÏji upozorÚuje na mal˝ z·jem klasickÈ filologie o Nov˝ z·kon (srov. FRANTIäEK NOVOTN›, Nov˝ z·kon problÈmem klassickÈ filologie, in: Listy filologickÈ 47, 1920, s. 153-161; 266-278). Jin˝ p¯ednÌ klasick˝ filolog, Ferdinand Stiebitz, s·m p¯eloûil a komentoval knihu ZjevenÌ (FERDINAND STIEBITZ, Apokalypsa Ëili ZjevenÌ apoötola Jana zvanÈho Theologos. O JanovÏ Apokalypse, Brno 1929) a spolupracoval s Frantiökem éilkou na jeho novoz·konnÌm p¯ekladu. 9 PlatÌ to jeötÏ i pro dobu ned·vnou, nap¯. dvÏ p¯ehledovÈ knÌûky zasvÏcenÈ dÏjin·m ËeskÈ bible (JAN MERELL, Bible v Ëesk˝ch zemÌch od nejstaröÌch dob do souËasnosti, Praha: »esk· katolick· charita 1956 a JINDÿICH M¡NEK, Bible v Ëesk˝ch zemÌch, Praha 1975) se p¯eklad˘m devaten·ctÈho a dvac·tÈho stoletÌ vÏnujÌ jen velice okrajovÏ (Merell jim vyhradil jen Ëty¯i a p˘l ze 71 stran ËeskÈho textu, M·nek ñ vËetnÏ rozs·hl˝ch textov˝ch uk·zek ñ t¯in·ct z celkov˝ch 79 stran).

04barton.PM6

55

4.5.2010, 14:02

56

JOSEF BARTO“

venÈ knize z ruky VladimÌra Kyase.10 Devaten·ctÈmu stoletÌ, jehoû p¯ekladatelskÈ v˝stupy jsou obecnÏ dost z·vislÈ na p¯edchozÌ tradici biblÌ Svatov·clavskÈ a KralickÈ, bylo dodnes vÏnov·no jenom velice m·lo odbornÈ pozornosti.11 CÌlen˝ z·jem o p¯eklady vzniklÈ po roce 1900 se v mÌ¯e vyööÌ neû malÈ probudil aû po p¯evratovÈm roce 1989,12 jeötÏ p¯edtÌm (1987) nicmÈnÏ vyöla vÌcemÈnÏ ˙pln· bibliografie Ëesk˝ch biblÌ (od poË·tku do poloviny osmdes·t˝ch let).13 PodrobnÈ monografie se zatÌm doËkaly jen p¯eklady NovÈho z·kona vzniklÈ mezi rokem 1900 a »esk˝m ekumenick˝m p¯ekladem.14 N·sledujÌcÌ odstavce se pokusÌ, nakolik to prostor vymezen˝ Ël·nku dovoluje, p¯ehlednÏ p¯edstavit situaci v modernÌm ËeskÈm biblickÈm p¯ekl·d·nÌ a alespoÚ obrysovÏ p¯iblÌûit jednotlivÈ poËiny. Z chronologic-

10 VLADIMÕR K YAS, »esk· bible v dÏjin·ch n·rodnÌho pÌsemnictvÌ. Na knize se v z·vÏreËnÈ f·zi (VladimÌr Kyas zem¯el r. 1990) v˝znamnÏ autorsky podÌleli takÈ Mirjam Bohatcov·, Emanuel Mich·lek, Karel Stejskal, Duöan älosar, Josef Vintr a editorka Jaroslava PeËÌrkov·. 11 PomÏrnÏ podrobn˝ p¯ehled podal JOSEF VRAäTIL, »eskÈ p¯eklady biblickÈ, in: ANTONÕN PODLAHA (vyd.), »esk˝ slovnÌk bohovÏdn˝, III, Praha 1926, s. 338-339, nejnovÏji pak JAROSLAVA PE»ÕRKOV¡, »esk· bible v 19. stoletÌ, in: »esk˝ bratr 74, 1998, Ë. 10, s. 5, a T¡û, Czech Translations of the Bible, in: JOûE KRAäOVEC (ed.), Interpretacija Svetega pisma / Interpretation of the Bible, Ljubljana ñ Sheffield 1998, s. 1189 aû 1191. 12 KromÏ obËasn˝ch spÌöe struËnÏjöÌch recenzÌ, zpr·v a p¯ehled˘ (jakÈ ostatnÏ p¯ÌleûitostnÏ najdeme i v obdobÌ p¯ed rokem 1989) t˝kajÌcÌch se vÏtöinou aktu·lnÌch edicÌ Ëesk˝ch p¯eklad˘ se objevilo nÏkolik monografick˝ch statÌ o p¯ekladech staröÌch od Josefa BartonÏ (S˝kora, Col), Heleny KurzovÈ (»EP), Ladislava TichÈho (äkrabal, Petr˘). Rozs·hl· tiskem nepublikovan· p¯edn·öka JIÿÕHO HED¡NKA (NÏkolik soudob˝ch p¯eklad˘ Bible do Ëeötiny, p¯edn·öka pro Praûsk˝ lingvistick˝ krouûek na zased·nÌch dne 16. a 30. kvÏtna 2005, 42 s.; 20. 12. 2009 na internetovÈ adrese: http:// www.nbk.cz/file.php?id=217) p¯edkl·d· ¯adu post¯eh˘ z oblasti translatologie uûiteËn˝ch pro p¯eklad biblickÈho textu a z·roveÚ seznamuje s nÏkolika Ëesk˝mi p¯ekladatelsk˝mi projekty z konce dvac·tÈho a poË·tku jedenadvac·tÈho stoletÌ. 13 FRANTIäEK VERNER, Bibliografie Ëesk˝ch p¯eklad˘ celÈ bible i jejÌch Ë·stÌ, Praha 1987. Bibliografie je v ot·zce novÏjöÌch biblÌ pomÏrnÏ spolehliv·, aË obsahuje nÏkterÈ drobnÈ chyby (up¯esnÏnÌ a korekce pro NovÈ z·kony po r. 1900 a p¯ed »EP viz JOSEF BARTO“, ModernÌ Ëesk˝ novoz·konnÌ p¯eklad, s. 19-27). 14 JOSEF BARTO“, ModernÌ Ëesk˝ novoz·konnÌ p¯eklad. Kniha se zab˝v· öesti p¯ekladov˝mi typy NovÈho z·kona (S˝kora, S˝korañHejËl, Col, éilka, äkrabal, äkrabalñ Petr˘), p¯in·öÌ podrobnÈ informace bibliografickÈ a biografickÈ, kriticky prezentuje odbornÈ ohlasy a p¯ekladatelskou pr·ci jednotliv˝ch edicÌ analyzuje a porovn·v·. Autor v souËasnÈ dobÏ p¯ipravuje dalöÌ knÌûku zab˝vajÌcÌ se Ëesk˝mi Nov˝mi z·kony od »EP do roku 2000.

04barton.PM6

56

4.5.2010, 14:02


57

kÈho hlediska se tedy budeme zab˝vat obdobÌm od poË·tku dvac·tÈho stoletÌ dodnes, obsahovÏ bude ˙ËelnÈ soust¯edit se na novÏ vytvo¯enÈ15 a publikovanÈ16 kompletnÌ ËeskÈ bible a celÈ NovÈ Ëi StarÈ z·kony.17 Od p¯elomu stoletÌ do »eskÈho ekumenickÈho p¯ekladu Pr·vÏ zaË·tek dvac·tÈho stoletÌ lze povaûovat za zlomov˝ moment ve v˝voji ËeskÈ biblickÈ p¯ekladatelskÈ pr·ce. Hned v prvnÌ dek·dÏ je totiû publikov·n nov˝ katolick˝ p¯eklad evangeli·¯e (1909)18 a za pÏt let potÈ je vyd·nÌm apoötol·¯e (1914)19 kompletov·n Nov˝ z·kon. Tento text, vytvo¯en˝ tehdy jiû renomovan˝m akademikem Janem S˝korou,20 se v˝slovnÏ vymezuje v˘Ëi SvatojanskÈ bibli,21 respektive v˘Ëi celÈ p¯ed15 Stranou ponech·me staröÌ p¯eklady znovu publikovanÈ po roce 1900 (p¯edevöÌm je to mnoûstvÌ edicÌ KralickÈ bible), a to i menöÌ revize staröÌch p¯eklad˘ (nap¯. Karafi·tovu ÑvÏtöÌì revizi kralickÈho textu z r. 1915). 16 Nezab˝v·m se zde tedy p¯eklady, kterÈ z˘staly v rukopisech, ani jsem po nich zatÌm cÌlenÏ nep·tral. Nap¯Ìklad Ël·nek o p¯ekl·d·nÌ z hebrejötiny a ¯eËtiny v meziv·leËnÈ brnÏnskÈ HlÌdce naznaËuje, ûe autor snad jiû m· v rukopise sv˘j p¯eklad celÈ bible (JOSEF V¡CLAVEK, P¯eklad PÌsma z origin·l˘, in: HlÌdka 51, 1934, s. 398), MARTIN C. PUTNA (ÑSummyì a polemiky v rukopisnÈm dÌle Bohdana Chudoby, in: Souvislosti 16, 2005, s. 216-237) zmiÚuje existenci biblickÈho p¯ekladu Bohdana Chudoby, m·me zpr·vu o nÏkolikaletÈ pr·ci Pavla V. äkrabala (autora novoz·konnÌho p¯ekladu publikovanÈho r. 1948) na p¯ekladu StarÈho z·kona (ONDÿEJ M. PETRŸ, Zem¯el P. Pavel äkrabal, in: Nov˝ ûivot 16, 1964, s. 99). 17 BÏhem sledovanÈ doby vyöla Ëasopisecky nebo kniûnÏ ¯ada dÌlËÌch p¯eklad˘ Ë·stÌ StarÈho nebo NovÈho z·kona Ëi jednotliv˝ch biblick˝ch knih (z renomovan˝ch autor˘ publikovan˝ch torz Ëi dÌlËÌch p¯eklad˘ jmenujme alespoÚ V·clava Bognera, Jana HejËla, Josefa Hegera, Jana Merella, Konstantina MiklÌka, Jaroslava Sedl·Ëka, Josefa B. SouËka, Ferdinanda Stiebitze, Frantiöka éilku, je zde i ¯ada p¯eb·snÏnÌ jednotliv˝ch knih, nap¯. z pera S. K. Neumanna, J. Seiferta Ëi V. Fischla). 18 Nov˝ z·kon P·na naöeho JeûÌöe Krista. »·st prvnÌ: Evangelia, podle Vulgaty se st·l˝m ohledem na text p˘vodnÌ (¯eck˝) p¯eloûil a ˙vody i v˝klady opat¯il Dr. JAN LAD. S›KORA, Praha 1909. 19 Nov˝ z·kon P·na naöeho JeûÌöe Krista. »·st druh·: Apoötol·¯, podle Vulgaty se st·l˝m ohledem na text p˘vodnÌ (¯eck˝) p¯eloûil a ˙vody i v˝klady opat¯il Dr. JAN LAD. S›KORA, Praha 1914. 20 Jan Ladislav S˝kora (1852ñ1928), profesor novoz·konnÌ biblistiky na praûskÈ teologickÈ fakultÏ, jejÌ trojn·sobn˝ dÏkan a v obdobÌ 1901ñ1902 rektor ËeskÈ univerzity. 21 CÌrkvÌ ofici·lnÏ podporovan˝ a nejrozöÌ¯enÏjöÌ katolick˝ p¯eklad v druhÈ polovinÏ devaten·ctÈho stoletÌ (nazvan˝ podle vydavatele, praûskÈho DÏdictvÌ sv. Jana Ne-

04barton.PM6

57

4.5.2010, 14:02

58

JOSEF BARTO“

chozÌ tradici kralicko-svatov·clavsko-svatojanskÈ, a p¯edstavuje tak zaË·tek v pravÈm smyslu modernÌho ËeskÈho biblickÈho p¯ekladu. Kritika Ñp¯ekladu starÈhoì se nese ve smyslu pot¯eby novÈ pr·ce s p¯edlohou (S˝kora sice jeötÏ vych·zÌ z p¯edlohy latinskÈ, nicmÈnÏ p¯ekl·dal Ñse st·l˝m ohledem na text ¯eck˝ì, a to dokonce tak, ûe podle vlastnÌch slov spÌöe Ñp¯ekl·dal z textu ¯eckÈho se st·l˝m ohledem na text Vulgatyì),22 oprav nÏkter˝ch p¯ekladov˝ch a interpretaËnÌch chyb, ale hlavnÏ pomÏrnÏ rozs·hlÈ modernizace jazykov˝ch prost¯edk˘ vËetnÏ znatelnÈho ˙stupu od dosud obvyklÈho vysokÈho stupnÏ doslovnosti. O m·lo mladöÌm, ale stejnÏ v˝znamn˝m poËinem byl staroz·konnÌ p¯eklad Jana HejËla,23 kter˝ byl obdobnÏ proveden Ñdle obecnÈho znÏnÌ latinskÈho se st·l˝m kritick˝m z¯etelem k p˘vodnÌm text˘mì.24 PodobnÏ jako S˝kora i on proklamuje distanci v˘Ëi p¯edchozÌ p¯ekladatelskÈ tradici (mj. se soust¯edÌ na to, aby v˝sledn˝ text n·silnÏ nekopÌroval n·padn· lexik·lnÌ, frazeologick· a syntaktick· schÈmata p¯edlohy ñ svou radik·lnÌ maximu ÑbuÔteû proto tÈû vöechny hebraismy, grecismy i latinismy z p¯ekladu peËlivÏ vym˝tÏny!ì25 nicmÈnÏ ve skuteËnosti naplnil jen zË·sti). Star˝ z·kon Jana HejËla pak vytvo¯il spolu se S˝korov˝m Nov˝m z·konem (evangelia i apoötol·¯ S˝kora mezitÌm dosti znatelnÏ p¯epracoval26 ñ smÏrem k jeötÏ vÏtöÌ jazykovÈ modernizaci) celek proslulÈ tzv. Podlahovy bible (1917-1925),27 kter· rychle a definitivnÏ vyst¯Ìdala Svatojanskou bibli v roli autoritativnÌ, Ñofici·lnÌì bible Ëesk˝ch katolÌk˘. pomuckÈho), kter˝ textovÏ ˙zce navazuje na p¯edch·zejÌcÌ tradici textu svatov·clavskÈho a (prost¯ednictvÌm ˙prav Frantiöka Faustina Proch·zky v biblÌch p¯elomu 18. a 19. stol.) kralickÈho. Celek tÈto bible vyöel naposledy 1888/1889 (p¯edchozÌ dvÏ vyd·nÌ 1851 a 1857 byla jeötÏ s·zena övabachem). 22 P¯edmluva k evangeli·¯i (1909). 23 Jan Nepomuk HejËl (1868ñ1935), dlouholet˝ profesor StarÈho z·kona a semitsk˝ch jazyk˘ na olomouckÈ teologickÈ fakultÏ, jejÌ nÏkolikan·sobn˝ dÏkan. 24 Podtitul HejËlova StarÈho z·kona. 25 JAN HEJ»L, Nov˝ p¯eklad SZ. do Ëeötiny, in: HlÌdka 30, 1913, s. 4. 26 S˝kor˘v p¯eklad evangeliÌ vyöel vÌcekr·t v r˘zn˝ch ˙prav·ch, naposledy r. 1926. 27 Bible Ëesk·, redigoval dr. ANTONÕN PODLAHA, I-II, Praha 1917ñ1925. PrvnÌ dÌl (Star˝ z·kon) obsahoval t¯i svazky, druh˝ dÌl (Nov˝ z·kon) dva. PrvnÌ staroz·konnÌ svazek m· (jako celek) vroËenÌ 1917, ale prvnÌ seöit tohoto svazku vyöel jiû r. 1913, z Ëehoû poch·zÌ jist· rozkolÌsanost vroËenÌ v bibliografiÌch. Fototypick˝ reprint tÈto bible vyöel znovu v pol. 80. let pÈËÌ americk˝ch »ech˘ v Los Angeles a byl vcelku hojnÏ paöov·n do komunistickÈho »eskoslovenska. V letech 1930ñ1940 takÈ vych·-

04barton.PM6

58

4.5.2010, 14:02


59

Mezi Ëesk˝mi evangelÌky, kte¯Ì mezitÌm st·le uûÌvajÌ ÑtradiËnÌì starobyl˝ text kralick˝, se idea novÈho p¯ekladu vtÏluje v dÌle profesora praûskÈ evangelickÈ bohosloveckÈ fakulty Frantiöka éilky.28 Jeho Nov˝ z·kon p¯eloûen˝ z ¯eckÈ p¯edlohy se objevil roku 1933.29 Na rozdÌl od p¯ekladatel˘ katolick˝ch, kte¯Ì p¯edevöÌm museli i pro samo vyd·nÌ sv˝ch poËin˘ zÌskat ˙¯ednÌ cÌrkevnÌ schv·lenÌ (to vöak na druhou stranu uû zajiöùovalo vcelku hladkÈ rozöÌ¯enÌ aspoÚ mezi Ëten·¯e vÏtöinovÈ katolickÈ cÌrkve), Frantiöek éilka, prozÌravÏ poËÌtajÌcÌ spÌöe s jistou rezervovanostÌ cÌrkevnÌho evangelickÈho prost¯edÌ konzervativnÏ p¯ivyklÈho textu kralickÈmu, vsadil na vst¯Ìcnost a otev¯enost v˘Ëi neteologick˝m akademik˘m a öiröÌ ËeskÈ ve¯ejnosti. K z·vÏreËnÈ f·zi svÈ peËlivÈ pr·ce p¯izval dva v˝znamnÈ filology, bohemistu Emila Smet·nku a grÈcistu Ferdinanda Stiebitze a brzy po vyd·nÌ vyuûil moûnosti oböÌrnÏ referovat o svÈ p¯ekladatelskÈ metodÏ mj. v Ëasopisech Naöe ¯eË (1935)30 a Slovo a slovesnost (1936).31 V tomto p¯ÌpadÏ doölo tedy k relativnÏ intenzivnÌmu, byù ËasovÏ omezenÈmu kontaktu biblistiky s Ñprof·nnÌì filologiÌ.32 éikovo dÌlo bylo odv·ûnÈ, novÈ, na dosavadnÌ ËeskÈ biblickÈ tradici prakticky nez·vislÈ. Publikov·nÌ éilkova NovÈho z·kona znamenalo v pohledu na biblick˝ p¯eklad p¯Ìmo revoluËnÌ skok. ZatÌmco S˝kora a HejËl (p¯es mnoûstvÌ systÈmov˝ch inovacÌ) jakousi celkem znatelnou nit n·vaznosti na bible devaten·ctÈho stoletÌ p¯ece jen podrûujÌ, éilka (kter˝ se koneckonc˘ musel vyrovnat s tradicÌ daleko staröÌ!) pouta s Kralickou v podstatÏ p¯etrhl a v pr·ci s jazykov˝mi prost¯edky öel mnohem vÌc kup¯edu. Jeho snahou bylo Ñvystihnouti smysl a uËiniti jej jasnÏjöÌm v ¯eËi, ve v˝razu, ve skladbÏ, vyj·d¯iti jej skuteËnÏ Ëesky, a to dneönÌ Ëeötinou, uölechtilou, ale lidovou, srozumitelnou bez balastu vzoru latiny nap¯. v slovosledu, a bez strojenosti ¯eËtiny nap¯. v bohatstvÌ

zelo tzv. lidovÈ vyd·nÌ Podlahovy bible (p¯edevöÌm s redukovanou v˝kladovou Ë·stÌ), kterÈ vöak z˘stalo torzem. 28 Frantiöek éilka (1871ñ1944), teolog spÌöe liber·lnÌ inklinace, biblista, cÌrkevnÌ historik, nÏkolikan·sobn˝ dÏkan praûskÈ evangelickÈ bohosloveckÈ fakulty. 29 Nov˝ z·kon, z ¯eËtiny p¯eloûil FRANTIäEK éILKA, Praha 1933. 30 FRANTIäEK éILKA, O nov˝ p¯eklad NovÈho z·kona. Prof. dru Emilu Smet·nkovi k jeho 60. narozenin·m, in: Naöe ¯eË 19, 1935, s. 365-371. 31 FRANTIäEK éILKA, Star˝ a nov˝ p¯eklad NovÈho z·kona, in: Slovo a slovesnost 2, 1936, s. 106-112. 32 éilkova staù Star˝ a nov˝ p¯eklad NovÈho z·kona se p¯ekvapivÏ znovu objevila o dvÏ desetiletÌ pozdÏji, kdyû ji Ji¯Ì Lev˝ pojal do svÈ proslulÈ antologie Ëesk˝ch text˘ o p¯ekl·d·nÌ (JIÿÕ LEV›, »eskÈ theorie p¯ekladu, Praha 1957).

04barton.PM6

59

4.5.2010, 14:02

60

JOSEF BARTO“

p¯echodnÌk˘, kterÈ v dneönÌ ¯eËi mluvenÈ i kniûnÌ skoro docela vymizelyì.33 P¯eklad byl zacÌlen˝ do znaËnÈ mÌry takÈ na Ëten·¯e, kte¯Ì uû na biblick˝ text v˘bec nebyli zvyklÌ, a pokud jde o tradiËnÌ uûivatele Bible kralickÈ, éilka na jejich adresu trefnÏ poznamenal, ûe p¯i ËetbÏ jeho textu Ñneobvykl˝, netradiËnÌ v˝raz p¯inutÌ mnohÈho, aby si p¯emyslil nÏkterÈ biblickÈ pojmy.ì34 éilk˘v text byl nakonec akceptov·n v evangelick˝ch ¯ad·ch spÌöe intelektu·ly, velmi vdÏËnÏ vöak byl p¯ijat poËetn˝mi vÏ¯ÌcÌmi ned·vno vzniklÈ cÌrkve ËeskoslovenskÈ (jimû jako b˝val˝m katolÌk˘m nebyla Ëetba PÌsma dennÌm chlebem) i lidmi, kte¯Ì jiû st·li mimo cÌrkve. DoËkal se sedmi vyd·nÌ, naposledy jeötÏ v r. 1970. V˝znam NovÈho z·kona Frantiöka éilky lze stÏûÌ docenit, d· se ¯Ìci, ûe vÏtöÌ Ëi menöÌ mÏrou ovlivnil (aù uû v rovinÏ systÈmov˝ch p¯ekladatelsk˝ch voleb, nebo leckdy i p¯Ìmou textovou inspiracÌ) vöechny dalöÌ d˘leûitÏjöÌ novoz·konnÌ p¯ekladatelskÈ pokusy aû do nejnovÏjöÌ doby. Jan HejËl (kter˝ mezitÌm chystal takÈ sv˘j vlastnÌ novoz·konnÌ p¯eklad)35 byl v r. 1933 praûsk˝m DÏdictvÌm svatojansk˝m vybÌdnut k provedenÌ menöÌ revize NovÈho z·kona Jana L. S˝kory, kterou takÈ velmi rychle uskuteËnil. V˝sledkem p¯epracov·nÌ (spoËÌvajÌcÌho opÏt p¯edevöÌm v jistÈm pokroku v modernizaci jazyka) byl Nov˝ z·kon S˝korañHejËl, kter˝ vyöel ve dvou svazcÌch (apoötol·¯ 1933,36 evangelia 1934).37 Je pozoruhodnÈ, ûe v evangeli·¯i se jiû dajÌ bezpeËnÏ vysledovat inspirace zcela Ëerstv˝m p¯ekladem éilkov˝m. Text S˝kor˘vñHejËl˘v v ËeskÈ katolickÈ cÌrkvi p¯evzal prestiû p˘vodnÌho p¯ekladu S˝korova a byl pak vyd·n jeötÏ nÏkolikr·t, naposled v r. 1947.38

33 FRANTIäEK éILKA, Nov˝ p¯eklad NovÈho z·kona, in: JubilejnÌ roËenka Kalicha, Praha 1930, s. 59. 34 Viz éilkovu p¯edmluvu k p¯ekladu (Nov˝ z·kon, z ¯eËtiny p¯eloûil FRANTIäEK éILKA, Praha 1933, s. VII). 35 ZaË·tkem t¯ic·t˝ch let publikoval svÈ osobitÈ p¯eklady nÏkter˝ch apoötolsk˝ch list˘, n·hl· smrt (1935) mu vöak zabr·nila v dokonËenÌ dÌla. 36 Nov˝ z·kon P·na naöeho JeûÌöe Krista. »·st druh·: Apoötol·¯, podle Vulgaty se st·l˝m ohledem na p˘vodnÌ tekst (¯eck˝) p¯eloûil a ˙vody i v˝klady opat¯il Dr. JAN LAD. S›KORA, k tisku znovu p¯ipravil Dr. JAN HEJ»L, Praha 1933. 37 Nov˝ z·kon P·na naöeho JeûÌöe Krista. »·st prv·: Evangelia, podle Vulg·ty se st·l˝m z¯etelem na text p˘vodnÌ (¯eck˝) p¯eloûil a ˙vody i v˝klady opat¯il Dr. JAN LAD. S›KORA, k tisku znovu p¯ipravil Dr. JAN HEJ»L, Praha 1934. 38 Vernerova bibliografie uv·dÌ mylnÏ poslednÌ vyd·nÌ k roku 1946, srov. JOSEF BARTO“, ModernÌ Ëesk˝ novoz·konnÌ p¯eklad, s. 24.

04barton.PM6

60

4.5.2010, 14:02


61

Olomouck˝ biblista Rudolf Col39 vydal sv˘j Nov˝ z·kon poprvÈ v r. 194740 a prezentoval jej jako Ñ˙pravuì textu S˝korañHejËl. Col vöak zvolil skromnou roli pouhÈho Ñupravovateleì textu hierarchiÌ preferovanÈho nejspÌö s diplomatick˝m z·mÏrem zÌskat sn·ze pot¯ebn· cÌrkevnÌ schv·lenÌ,41 coû se mu takÈ poda¯ilo. P¯es z¯etelnou n·vaznost na pr·ci S˝korovu a HejËlovu je vysok· mÌra samostatnosti Colova dÌla mimo pochybnost. Zpr·va v prestiûnÌm »asopise katolickÈho duchovenstva je charakterizuje takto: Ñ... je to p¯eklad nov˝, jeho vlastnÌ. HlavnÌ p¯ednostÌ jeho pr·ce je snaha vytvo¯iti text evangelia Ëeötinou novou, modernÌ, p¯izp˘sobiti znÏnÌ PÌsma sv. ¯eËi dnes obvyklÈ, bez archaism˘, bez slovesn˝ch tvar˘ dnes mÈnÏ uûÌvan˝ch, zkr·tka podati p¯eklad evangelia ËlovÏku 20. stoletÌ jeho mluvouì.42 Rudolf Col si k pomoci p¯ibral vedle svÈho fakultnÌho kolegy biblisty AntonÌna Klevety i dva renomovanÈ bohemisty, Jana Springera a Old¯icha Kr·lÌka ñ na katolickÈ stranÏ je to prvnÌ p¯Ìpad otev¯enÏjöÌ spolupr·ce s Ñvysokouì filologiÌ.43 PatrnÏ na vrub toho jde skuteËnost, ûe ve vÏci mÌry oproötÏnÌ od zastaral˝ch a zastar·vajÌcÌch jazykov˝ch prost¯edk˘ se Col˘v text jiû pomalu blÌûÌ pr·ci éilkovÏ (hlavnÏ v rozbÌjenÌ delöÌch souvÏtn˝ch celk˘, v ÑûivÏjöÌmì slovosledu Ëi v lexiku a frazeologii; hojnÏ vöak vyuûÌv· jeötÏ nap¯. p¯echodnÌk˘ p¯Ìtomn˝ch). DalöÌ v˝voj se d· zaznamenat v autorem p¯epracovanÈm vyd·nÌ z r. 1961,44 kterÈ se uû otev¯enÏ hl·sÌ k ¯eckÈmu textu jako k hlavnÌ p¯edloze. Col˘v Nov˝ z·kon pak vyöel jeötÏ jednou posmrtnÏ (1970).45 Nov˝mi z·kony Rudolfa Cola se zavröuje prvnÌ (staröÌ) n·vazn· linie modernÌch katolick˝ch p¯eklad˘ S˝kora ñ S˝korañHejËl ñ Col. 39 Rudolf Col (1902ñ1964), docent olomouckÈ teologickÈ fakulty, vyuËoval biblistiku a ¯eËtinu. 40 Nov˝ z·kon, S˝kor˘v p¯eklad v revisi HejËlovÏ k tisku upravil, rozËlenil, ˙vody a pozn·mkami opat¯il Dr RUDOLF COL, Olomouc 1947. 41 Srov. d·le k osudu p¯ekladu äkrabalova. 42 [autorsk· öifra R], Nov˝ z·kon, p¯eloûil Rudolf Col, in: »asopis katolickÈho duchovenstva 88, 1948, s. 185. 43 é·dn˝ ohlas ve filologick˝ch Ëasopisech se vöak neobjevil. Naopak filolog O. Kr·lÌk publikoval sv˘j Ñvlajkov˝ì refer·t o novÈm p¯ekladu, kter˝ mj. polemizuje s jazykovÏ konzervativnÌm filologem a teologem Josefem Vaöicou, v periodiku pro knÏze (OLDÿICH KR¡LÕK, O p¯eklad NovÈho z·kona, in: VÏstnÌk jednot duchovenstva 35, 1946, s. 329-332). 44 Nov˝ z·kon, z p˘vodnÌho ¯eckÈho znÏnÌ p¯eloûil, rozËlenil, ˙vody a pozn·mkami opat¯il Dr. RUDOLF COL, Praha 1961. 45 NepatrnÈ ˙pravy v˘Ëi edici z r. 1961 provedli hlavnÏ v koment·¯ovÈ Ë·sti JarolÌm Ad·mek a Jan Sokol, mimochodem oba ËlenovÈ novoz·konnÌ skupiny kolektivu »eskÈho ekumenickÈho p¯ekladu.

04barton.PM6

61

4.5.2010, 14:02

62

JOSEF BARTO“

Do silnÏ konkurenËnÌho prost¯edÌ brzy po druhÈ svÏtovÈ v·lce (v letech 1946ñ1948 je k dispozici nÏkolik nov˝ch novoz·konnÌch edicÌ S˝korañHejËl a zbrusu nov˝ text Col˘v a takÈ na evangelickÈ stranÏ je opÏt vyd·n text éilk˘v) p¯ich·zÌ se sv˝m p¯ekladem olomouck˝ dominik·n Pavel V. äkrabal,46 jehoû nejbliûöÌm spolupracovnÌkem byl jeho ¯·dov˝ spolubratr Ond¯ej M. Petr˘. äkrabalova pr·ce musela Ëekat na cÌrkevnÌ schv·lenÌ vÌce neû dva roky (1946ñ1948) a vyöla aû v krajnÏ nep¯ÌznivÈ dobÏ po ˙norovÈm p¯evratu.47 D˘vod tkvÏl v tom, ûe jeho dÌlu jakoûto v˝raznÏ vyboËujÌcÌmu z ofici·lnÌ Ñs˝korovskÈ tradiceì nebyla v konkurenci s textem Colov˝m (i se soudob˝mi edicemi p˘vodnÌho textu S˝korañHejËl) biskupskou konferencÌ p¯izn·na celocÌrkevnÌ d˘leûitost. V˝znamnou roli pak sehr·l vlekl˝ spor olomouckÈho svÏtÌcÌho biskupa Stanislava Zely s dominik·ny a asi i fakt, ûe ölo o prvnÌ modernÌ katolick˝ p¯eklad Ñs odkryt˝m hledÌmì vypracovan˝ z ¯eËtiny (p¯estoûe r. 1943 vyöla papeûsk· encyklika Divino afflante Spiritu k p¯eklad˘m z origin·l˘ vybÌzejÌcÌ). äkrabal˘v text byl velmi nez·visl˝ (aË i v nÏm lze shledat stopy verze S˝korañHejËl, kter· patrnÏ poslouûila jako r·mcovÈ v˝chodisko) a jeho specifick· osobitost spoËÌv· v tom, ûe chce Ñpodat co nejvÏrnÏjöÌ Ëesk˝ obraz p˘vodnÌho znÏnÌì,48 coû v praxi znamen· jistÈ p¯iblÌûenÌ form·lnÌ podobÏ origin·lu, vÏtöÌ inklinaci k doslovnosti. SouËasnÏ vöak äkrabal (a Petr˘, jehoû podÌl na pr·ci byl vydatn˝) nechce sahat k nedom·cÌm nebo archaizujÌcÌm jazykov˝m prost¯edk˘m, takûe zde nap¯. rozs·hl· souvÏtÌ nejsou v˝raznÏji segmentov·na do menöÌch celk˘ a Ëasto je vyuûÌv·n prÈzens historick˝,49 naproti tomu opÏt ubylo frazeologick˝ch napodobenin (grÈcism˘ a semitism˘) a jiû tÈmÏ¯ v˘bec tu nenalezneme p¯echodnÌky (jako u éilky).

46 Pavel VladimÌr äkrabal (1904ñ1964) vyuËoval na ¯·dovÈm uËiliöti v Olomouci, 1950ñ1955 z politick˝ch d˘vod˘ vÏznÏn, po propuötÏnÌ aû do smrti nesmÏl vykon·vat knÏûskou ani uËitelskou Ëinnost. 47 Nov˝ z·kon, z p˘vodnÌho textu p¯eloûil a vyloûil Dr. PAVEL äKRABAL O. P., Olomouc 1948. 48 ONDÿEJ MARIA PETRŸ, äkrabal˘v p¯eklad NovÈho z·kona, in: Na hlubinu 22, 1948, s. 331. 49 Ve vysokÈ mÌ¯e jej vyuûil p¯edevöÌm éilka, ale éilkovou motivacÌ byla spÌöe Ñhovorovostì, podobnÏ jako u Cola, kter˝ prÈzens historick˝ uûÌv· mÈnÏ (ale do Ñs˝korovskÈì katolickÈ p¯ekladovÈ linie jej p¯Ìmo uvedl ñ u S˝kory a S˝koryñHejËla se vyskytujÌ jen ojedinÏlÈ volby typu ÑdÌì, Ñ¯kouì p¯evzatÈ ze staröÌ p¯ekladovÈ tradice). äkrabalovou motivacÌ je v tomto p¯ÌpadÏ naopak pr·vÏ snaha o napodobenÌ struktury origin·lu.

04barton.PM6

62

4.5.2010, 14:02


63

ZajÌmav˝ äkrabal˘v poËin by byl odsouzen k zapomenutÌ (po äkrabalovÏ uvÏznÏnÌ v r·mci likvidace ¯eholÌ komunisty naprosto nebyla nadÏje na reedici), kdyby se ho v zahraniËÌ neujal jeho spolup˘vodce ñ emigrant Ond¯ej M. Petr˘.50 Prim·rnÏ pro pot¯ebu pomalu se konsolidujÌcÌ ËeskÈ katolickÈ emigrace vyd·v· v ÿÌmÏ nejprve evangeli·¯ (1951)51 a pak ve dvou dalöÌch svazcÌch apoötol·¯ (1954/1955),52 kterÈ dohromady tvo¯Ì kompletnÌ t¯Ìsvazkov˝ Nov˝ z·kon äkrabal-Petr˘. Evangelia jsou mÌrnÏ p¯epracovan˝ text äkrabal˘v, apoötol·¯ je uû v drtivÈ vÏtöinÏ objemu samostatn· pr·ce Ond¯eje M. Petr˘. Originalita a osobitost Ond¯eje Petr˘ probleskuje uû v prvnÌm svazku, ale naznaËenÈ trendy se naplno projevujÌ v myölenkovÏ i p¯ekladatelsky n·roËn˝ch textech apoötol·¯e, kde se v porovn·nÌ s dosti doslovn˝mi ¯eöenÌmi äkrabalov˝mi uû na prvnÌ pohled vyjevuje systÈmovÈ smÏ¯ov·nÌ pr·vÏ opaËnÈ (nap¯. radik·lnÌ segmentace delöÌch souvÏtÌ, ˙stup od uûitÌ prÈzentu vypravovacÌho, velmi vysok· frekvence struktur obsahujÌcÌch verbum finitum). KlÌËov˝mi slovy jsou pro p¯ekladatele Ñobecn· srozumitelnostì a Ñp¯Ìstupnostì a v jejich z·jmu nev·h· zcela se z¯Ìci specifickÈ p¯Ìchuti ÑbiblickÈ Ëeötinyì53 (uûÌv· i Ëesk˝ch idiom˘, mÌsty signalizuje stylizovanou hovorovost, k dosaûenÌ plastiËnosti v˝slednÈho textu vyuûÌv· r˘znorod˝ch modifikujÌcÌch a determinujÌcÌch v˝raz˘).54 Systematick· radikalita jeho p¯ekladatelskÈ vynalÈzavosti je pro cel˝ dalöÌ v˝voj ËeskÈho biblickÈho p¯ekl·d·nÌ sv˝m v˝znamem zcela srovnateln· se zlomovou rolÌ, jakou sehr·l v p¯edchozÌm obdobÌ p¯eklad Frantiöka éilky. BÏhem t¯Ì desetiletÌ od zaË·tku t¯ic·t˝ch do konce pades·t˝ch let se objevily takÈ nÏkterÈ d˘leûitÈ poËiny z oboru p¯ekl·d·nÌ staroz·konnÌho. AË nejde o p¯eklad celÈho StarÈho z·kona, za zmÌnku stojÌ, ûe z pro-

50 Ond¯ej Maria Petr˘ (1915ñ1970), dominik·n, cÌrkevnÌ pr·vnÌk, svÈho odjezdu do ÿÌma na studijnÌ pobyt (1948) vyuûil k emigraci. éil v ÿÌmÏ a ve VÌdni. 51 Evangelia. Z p˘vodnÌho textu p¯eloûil a vyloûil P. Dr P AVEL äKRABAL O. P., k tisku znovu p¯ipravil P. Dr ONDÿEJ M. PETRŸ O. P., Vatik·n 1951. 52 Apoötol·¯ I. Ë·st. Z p˘vodnÌho ¯eckÈho znÏnÌ p¯eloûil a vysvÏtlil P. Dr. ONDÿEJ M. PETRŸ, O. P., ÿÌm 1954. Apoötol·¯ II. Ë·st. Z p˘vodnÌho ¯eckÈho znÏnÌ p¯eloûil a vysvÏtlil P. Dr. ONDÿEJ M. PETRŸ, O. P., ÿÌm 1955. 53 Viz ONDÿEJ MARIA PETRŸ, Nov˝ p¯eklad Apoötol·¯e, in: Vinculum, ¯ada III, Ë. 3 aû 4 (Ëervenecñsrpen 1953), s. 8. 54 P¯Ìklady (prvnÌ v po¯adÌ je text äkrabal˘v, na druhÈm mÌstÏ ¯eöenÌ Ond¯eje M. Petr˘): Sk 26,24 ÑBlouznÌö, Pavle?ì ñ ÑPavle, ty mluvÌö z cesty!ì (idiom); Sk 17,29 ÑnesmÌme se domnÌvatiì ñ Ñnem˘ûem se p¯ece domnÌvatì (hovorovost, modifikujÌcÌ v˝raz).

04barton.PM6

63

4.5.2010, 14:02

64

JOSEF BARTO“

st¯edÌ Ëesk˝ch obcÌ izraelskÈho vyzn·nÌ vzeöel vlastnÌ rabÌnsk˝ p¯eklad Pentateuchu (1932ñ1950; biblick˝ text je p¯edloûen paralelnÏ hebrejsko-Ëesky)55 z rukou rabÌn˘ Isidora Hirsche a Gustava Sichera.56 ZajÌmav˝m pokusem bylo takÈ Ëty¯svazkovÈ vyd·nÌ staroz·konnÌho p¯ekladu nazvanÈho prostÏ PÌsmo (1947ñ1951) 57 od VladimÌra är·mka,58 kter˝ pracoval na z·kladÏ podstroËniku59 VladimÌra Kajdoöe.60 är·mek jako p¯ekladatel p¯istupoval k text˘m PÌsma jakoûto k starobyl˝m semitsk˝m pam·tk·m, z·mÏrnÏ co nejvÌc odhlÌûeje od role, kterou bible hr·la a hraje v ÑûivÈmì n·boûenstvÌ a teologii Ëesk˝ch k¯esùan˘ Ëi judaist˘, s cÌlem p¯edloûit p¯eklad Ñsekul·rnÌì. Pro katolickÈ prost¯edÌ je nutnÈ p¯ipomenout jeötÏ svÈbytn˝ p¯eklad StarÈho z·kona z ruky Josefa Hegera,61 na nÏmû autor pracoval tÈmÏ¯

55 PÏt knih MojûÌöov˝ch: Kniha prvnÌ, p¯ekladem Ëesk˝m opat¯ili rabÌni Dr. ISIDOR HIRSCH, Dr. GUSTAV SICHER, Praha 1932. PÏt knih MojûÌöov˝ch: Kniha druh·, p¯ekladem Ëesk˝m opat¯il rabÌn Dr. ISIDOR HIRSCH, Praha 1935. PÏt knih MojûÌöov˝ch: Kniha t¯etÌ, p¯ekladem Ëesk˝m opat¯il rabÌn Dr. GUSTAV SICHER, Praha 1938. PÏt knih MojûÌöov˝ch: Kniha Ëtvrt·, p¯ekladem Ëesk˝m opat¯il rabÌn Dr. ISIDOR HIRSCH, Praha 1939. ÿeËi MojûÌöovy: p·t· kniha tory, z hebrejskÈho origin·lu DEVARIM p¯eloûil a p¯edmluvou opat¯il Dr GUSTAV SICHER, vrchnÌ rabÌn praûsk˝, vysvÏtlivky napsal Gustav FLUSSER, lektor novohebrejötiny na Orient·lnÌm ˙stavÏ v Praze, Praha 1950. 56 Isidor Hirsch (1864ñ1949), Gustav Sicher (1880ñ1960). 57 PÌsmo. Sv. 1. Z·kon: Kdyû poËal B˘h, A to jsou jmÈna, Jahve zavolal MÛöeho, Ve stepi SÌnaj, To pak jsou slova, p¯el. VLADIMÕR äR¡MEK za jazykovÈ spolupr·ce (hebrejötina) VLADIMÕRA KAJDOäE, Praha 1951. PÌsmo. Sv. 2. NejstaröÌ vÏötci: JehÛöua, MstitelÈ, äem˙Èl IñII, Kr·lovÈ IñII, p¯el. VLADIMÕR äR¡MEK za jazykovÈ spolupr·ce (hebrejötina) VLADIMÕRA KAJDOäE, Praha 1947. PÌsmo. Sv. 3. PozdÏjöÌ vÏötci: Jeöaj·h˙, Jirmej·h˙, JechezkÈl, HÛöea, JÛÈl, AmÛs, ”badj·, JÛn·, MÌch·, Nach˙m, Chabakk˙k, Sefanj·, Chaggaj, Zecharj·, MalíachÌ, p¯el. VLADIMÕR äR¡MEK za jazykovÈ spolupr·ce (hebrejötina) VLADIMÕRA KAJDOäE, Praha 1951. PÌsmo. Sv. 4. Svitky: Chr·movÈ zpÏvy, P¯ÌslovÌ, IjjÛb, PÌseÚ pÌsnÌ, R˙th, Pusto je ve mÏstÏ, Koheleth, EsthÈr, D·nÌÈl, Ezr·, Nechemj·, DnovÈ IñII, p¯el. VLADIMÕR äR¡MEK za jazykovÈ spolupr·ce (hebrejötina) VLADIMÕRA KAJDOäE, Praha 1948. 58 VladimÌr är·mek (1893ñ1969), pr·vnÌk, divadelnÌ reûisÈr a dramaturg, p¯ekladatel (p¯edevöÌm antick˝ch text˘). 59 ÑJ· jsem dÏlal doslovn˝ a p¯esn˝ p¯eklad z hebrejötiny a do plynnÈ formy jazykovÈ p¯eklad uv·dÏl Dr. är·mek, kter˝ takÈ uveden jako hlavnÌ p¯ekladatelì (strojopis Soupis m˝ch Ñplod˘ì, 5. 11. 1955, St·tnÌ okresnÌ archiv Nov˝ JiËÌn, fond VladimÌr Kajdoö, karton 3). 60 VladimÌr Kajdoö (1893ñ1970), nedostudovan˝ filolog, rusk˝ legion·¯, gener·l ËeskoslovenskÈ arm·dy, pracovnÌk muzea ve Frenöt·tÏ, p¯ekladatel z mnoha jazyk˘. 61 Josef Heger (1885ñ1952), profesor biblistiky na brnÏnskÈm bohosloveckÈm uËiliöti a na praûskÈ teologickÈ fakultÏ.

04barton.PM6

64

4.5.2010, 14:02


65

Ëtvrt stoletÌ.62 Vyd·nÌ celku jeho dÌla obstarali aû po jeho smrti ve t¯ech dÌlech (1955/1956/1958)63 biblistÈ Jan Merell a Josef KotalÌk, jazykovou revizi ËeskÈho textu provedl autor˘v bratr, germanista a p¯ekladatel ze seversk˝ch literatur Ladislav Heger. P¯eklad, kter˝ Ñdokonale v duchu ËeskÈho jazyka zp¯ÌstupÚuje vÏ¯ÌcÌm a milovnÌk˘m bible poklady biblickÈ poesie a vÏËn˝ch pravdì,64 uû na prvnÌ pohled p¯ekvapÌ pro Ëeskou k¯esùanskou tradici naprosto nezvykl˝m uûitÌm semitizujÌcÌch podob vlastnÌch jmen (nap¯. ÑJisraelì, ÑMoöeì, ÑJeöajahì) Ëi zavedenÌm ÑrekonstruovanÈì formy BoûÌho jmÈna ÑJahveì. NÏkte¯Ì kolegovÈ biblistÈ autorovi vyt˝kali jeho nÏkdy snad aû svÈvolnÏ samostatnou pr·ci s kritikou p¯edlohovÈho textu: ÑHeger sice p¯ekl·d· z origin·lu, ale po p¯Ìkladu svÈho uËitele Nivarda Schlˆgla65 je poplatn˝ n·zor˘m liter·rnÏ kritickÈ ökoly z p¯elomu stoletÌ ... vynech·v· vöe, co se mu zd· ªvsuvkou´ ...ì66 V˝znamnou, ale dnes prakticky nezn·mou skuteËnostÌ je, ûe Heger˘v text a Col˘v Nov˝ z·kon (1961) byly dohromady ch·p·ny jako celek katolickÈ bible ñ v titulu to nenÌ v˝slovnÏ proklamov·no, ale je to vidÏt na grafickÈ a technickÈ ˙pravÏ obou Z·kon˘.67 Od »eskÈho ekumenickÈho p¯ekladu p¯es hranici tisÌciletÌ V·ûnÈ ˙vahy o radik·lnÌ revizi KralickÈ bible Ëi o moûnostech zcela novÈho p¯ekladu krystalizujÌ bÏhem pades·t˝ch let v ËeskobratrskÈ cÌrkvi 62

Uû od poË·tku t¯ic·t˝ch let publikoval ¯adu sv˝ch p¯eklad˘ jednotliv˝ch staroz·konnÌch knih. 63 PÌsmo svatÈ StarÈho z·kona v p¯ekladu Mons. Dr. JOSEFA HEGERA, I: Knihy dÏjepisnÈ, Praha 1958; II: Knihy b·snickÈ-pouËnÈ, Praha 1956; III: Proroci, Praha 1955. 64 JAN MERELL, Na okraj Hegerova p¯ekladu StarÈho z·kona, in: DuchovnÌ past˝¯ 5, 1955, s. 182. 65 Nivard Schlˆgl (1864-1939), rakousk˝ cisterci·k, biblista, profesor StarÈho z·kona na vÌdeÚskÈ teologickÈ fakultÏ, p¯ekladatel bible do nÏmËiny (jeho p¯eklad se pr·vÏ z d˘vodu p¯Ìliö liber·lnÌho zach·zenÌ s p¯edlohov˝m textem dostal na cÌrkevnÌ index). 66 V¡CLAV BOGNER, Staroz·konnÌ texty v liturgii, in: KatolickÈ noviny 21, 1969, Ë. 47, s. 1. Edito¯i Hegerova textu Jan Merell a Jan KotalÌk vöak vÏtöinu odsunut˝ch ˙sek˘ vkl·dajÌ na p˘vodnÌ mÌsta (JAN MERELL, Na okraj Hegerova p¯ekladu StarÈho z·kona, s. 182) a upravujÌ text PÌsma i koment·¯˘ tak, Ñaby odpovÌdal dneönÌmu stavu katolickÈ exegeseì (viz editorskou p¯edmluvu v I. dÌlu). 67 Rudolf Col tuto skuteËnost p¯Ìmo zmiÚuje v p¯edmluvÏ ke svÈmu NovÈmu z·konu (1961).

04barton.PM6

65

4.5.2010, 14:02

66

JOSEF BARTO“

evangelickÈ.68 Na poË·tku r. 1961 se pak seöla skupina osmi duchovnÌch tÈto cÌrkve pod vedenÌm staroz·konÌka Miloöe BiËe,69 aby zah·jila kolektivnÌ pr·ci na novÈm p¯ekladu StarÈho z·kona, na podzim pak skupina novoz·konÌka Josefa B. SouËka70 (sedm duchovnÌch ËeskobratrskÈ cÌrkve a jako Ñpozvan˝ znalecì i novoz·konÌk Jind¯ich M·nek z cÌrkve ËeskoslovenskÈ) s ˙myslem novÏ p¯eloûit Nov˝ z·kon. Cel˝ dvojkolektiv se brzy v˝znamnÏ rozrostl o dalöÌ Ëleny (mezi nimiû bylo takÈ nÏkolik bohemist˘), vËetnÏ k¯esùan˘ z dalöÌch pÏti cÌrkvÌ.71 Mezi nimi byli i odbornÌci ofici·lnÏ povÏ¯enÌ Ëeskou ¯Ìmskokatolickou cÌrkvÌ, a tak cel˝ projekt nabyl öiroce ekumenickÈho charakteru. Po smrti Josefa B. SouËka (1972) postavila novoz·konnÌ p¯ekladatelsk· komise do svÈho Ëela akademika z ¯ad ËeskoslovenskÈ cÌrkve Jind¯icha M·nka,72 po jeho ˙mrtÌ (1977) se stal protagonistou skupiny SouËk˘v n·stupce na praûskÈ evangelickÈ fakultÏ Petr Pokorn˝.73 Jednosvazkov· bible v tomto »eskÈm ekumenickÈm p¯ekladu (obvykl· zkratka: »EP) vych·zÌ poprvÈ v jubilejnÌm roce KralickÈ bible 1979,74 r. 1984 je pak dokonËena velk· öestn·ctisvazkov· edice s koment·¯i (1968ñ1984),75 r. 1985 vych·zÌ jeö-

68 Srov. M ILOä B I» , Obadj·-Abdi·ö. NÏkolik exegetick˝ch pozn·mek k diskusi o p¯ekladech a moûnostech novÈho p¯ekladu StarÈho z·kona, in: Theologia evangelica 4, 1951, s. 65-74, a JOSEF B. SOU»EK, O pot¯ebÏ a zp˘sobu revise KralickÈho p¯ekladu, in: Theologick· p¯Ìloha K¯esùanskÈ revue 1954, s. 61-69. Uû v r. 1947 vöak vyd·v· Josef Bohumil SouËek vlastnÌ p¯eklad listu Kolosk˝m. 69 Miloö BiË (1910ñ2004), profesor staroz·konnÌ biblistiky na praûskÈ evangelickÈ teologickÈ fakultÏ. 70 Josef Bohumil SouËek (1902ñ1972), profesor novoz·konnÌ biblistiky na praûskÈ evangelickÈ teologickÈ fakultÏ. 71 Na p¯ekladu postupnÏ pracovalo (vËetnÏ revize 1979ñ1984) t¯icet jedna osob ve skupinÏ staroz·konnÌ a öestn·ct osob v novoz·konnÌ (jmenovitÏ jsou uvedeni ve vÏtöinÏ vyd·nÌ celÈ bible), p¯iËemû p¯Ìleûitostn˝ch a neform·lnÌch spolupracovnÌk˘ bylo jeötÏ podstatnÏ vÌce. ZastoupenÈ cÌrkve: bratrsk·, Ëeskobratrsk· evangelick·, Ëeskoslovensk· husitsk·, evangelick· metodistick·, pravoslavn·, ¯Ìmskokatolick·. 72 Jind¯ich M·nek (1912ñ1977), profesor novoz·konnÌ biblistiky na praûskÈ ËeskoslovenskÈ teologickÈ fakultÏ. 73 Petr Pokorn˝ (*1933), profesor novoz·konnÌ biblistiky na praûskÈ evangelickÈ teologickÈ fakultÏ. 74 Bible. PÌsmo svatÈ StarÈho i novÈho z·kona. Ekumenick˝ p¯eklad, z hebrejötiny, aramejötiny a ¯eËtiny p¯eloûila ekumenick· komise pro Star˝ a Nov˝ z·kon, Praha 1979. 75 Nov˝ p¯eklad PÌsma svatÈho: Star˝ z·kon, p¯eklad s v˝kladem, Praha 1968 aû 1984. Sv. 1-14. Nov˝ p¯eklad PÌsma svatÈho: Nov˝ z·kon, p¯eklad s pozn·mkami, Praha 1968ñ1984. Sv. 15-16.

04barton.PM6

66

4.5.2010, 14:02


67

tÏ Ñdodatkov˝ì svazek staroz·konnÌch apokryf˘.76 V letech 1979ñ1984 podrobily obÏ komise p¯eklad revizi, r. 198777 se objevilo prvnÌ jednosvazkovÈ vyd·nÌ s deuterokanonick˝mi knihami StarÈho z·kona (tj. s kompletnÌm katolick˝m k·nonem), dalöÌ mal· revize probÏhla v letech 1998ñ2000. Do prosince 2009 vyölo devaten·ct edicÌ celÈ bible s kratöÌm (protestantsk˝m) k·nonem StarÈho z·kona a sedmn·ct s delöÌm (s deuterokanonick˝mi knihami).78 Vedle toho je zde ¯ada samostatn˝ch vyd·nÌ NovÈho z·kona a v r. 2008 se navÌc objevila zajÌmav· edice p¯edkl·dajÌcÌ synopticky texty »EP a KralickÈ bible, a to vËetnÏ knih deuterokanonick˝ch a nÏkter˝ch pseudepigraf˘.79 Petr Pokorn˝ klade »EP Ñpodle jeho jazykovÈ rovinyì (na ose od p¯eklad˘ do jazyka hovorovÏjöÌho po konzervativnÌ reformaËnÌ p¯eklady) Ñm·lo doleva od st¯edu souËasnÈho spektraì s tÌm, ûe ÑStar˝ z·kon je p¯eloûen s vÏtöÌm d˘razem na ekvivalenci aû konkordantnostì, zatÌmco tv˘rci NovÈho z·kona Ñp¯ekl·dali s d˘razem na komunikativnÌ funkci jazyka s vÏdomÌm, ûe nositelem v˝znamu, jehoû ekvivalence musÌ b˝t respektov·na, je p¯edevöÌm vÏta.ì80 V˘Ëi »EP byly vzneseny i jistÈ kritickÈ v˝hrady (hlavnÏ v oblasti stylu),81 coû ale nic nemÏnÌ na tom, ûe v˝sledek pr·ce p¯ekladatel˘ vyplnil nadöen˝ v˝rok jednoho z emigraËnÌch biblist˘ z poË·teËnÌho obdobÌ projektu »EP: ÑUskuteËnit p¯eklad ekumenick˝ znamen· v dÏjin·ch ËeskÈ bible ud·lost epoch·lnÌ.ì 82 Byl to p¯eklad v mnoha ohledech p¯elomov˝: ölo o pr·ci pl·novanÏ a v˝raznÏ t˝movou, mezikonfesnÌ, podloûenou pot¯ebnou kvalifikacÌ autor˘ a aspoÚ v urËitÈ mÌ¯e

76 Nov˝ p¯eklad PÌsma svatÈho: Star˝ z·kon. Dodatek: Apokryfy zvanÈ tÈû Knihy deuterokanonickÈ Ëi nekanonickÈ, p¯eklad s v˝kladem, Praha 1985. 77 Kv˘li metodÏjskÈmu v˝roËÌ (885) nese tato edice vroËenÌ 1985. 78 Podle laskavÈho sdÏlenÌ redaktora »eskÈ biblickÈ spoleËnosti Ladislava éilky (prosinec 2009). 79 Bible. »esk˝ ekumenick˝ p¯eklad. Bible kralick·. »esk· synoptick· Bible, v rozsahu celÈho vyd·nÌ Bible kralickÈ z roku 1613, Praha 2008. Z pseudepigraf˘ obsahuje Modlitbu Menaöeho, T¯etÌ a »tvrtou Ezdr·öovu, T¯etÌ Makabejskou. 80 PETR POKORN›, »esk˝ ekumenick˝ p¯eklad PÌsma, in: »esk· bible v dÏjin·ch evropskÈ kultury, (vyd.) HELENA PAVLINCOV¡ ñ DALIBOR PAPOUäEK, Brno 1994, s. 12-13. 81 Viz p¯edevöÌm HELENA KURZOV¡, Biblick˝ jazyk v ekumenickÈm p¯ekladu, in: Teorie a empirie. Bichla pro KrËmovÛ, (vyd.) TOM¡ä HOSKOVEC ñ ONDÿEJ äEF»ÕK ñ RADIM SOVA, Brno 2006, s. 91-101. 82 Z dopisu ZdeÚka ävÈdy dÏkanu litomÏ¯ickÈ katolickÈ bohosloveckÈ fakulty Janu Merellovi (Stuttgart 25. 12. 1966; Spisovna Centra dÏjin ËeskÈ teologie KTF UK, fond Jan Merell, kart. 1: personalia, sl. Publikace ñ smlouvy a z·mÏry).

04barton.PM6

67

4.5.2010, 14:02

68

JOSEF BARTO“

uû takÈ zohledÚujÌcÌ v˝sledky modernÌ teorie p¯ekladu.83 »EP se rychle stal nejrozöÌ¯enÏjöÌm z modernÌch Ëesk˝ch p¯eklad˘ bible a dÌky fundovanosti a akademickÈmu z·zemÌ sv˝ch tv˘rc˘ si zÌskal vysokou prestiû i v Ñsekul·rnÌchì odborn˝ch kruzÌch ñ dnes je to standardnÌ text, uûÌvan˝ vöeobecnÏ pro biblickÈ citace v odbornÈ literatu¯e. SoubÏûnÏ s postupujÌcÌ pracÌ ekumenick˝ch komisÌ ve vlasti (od r. 1961) neust·v· ani p¯ekladatelsk· aktivita v katolickÈ emigraci, kde Ond¯ej M. Petr˘ pracuje na dalöÌ verzi NovÈho z·kona, vych·zeje p¯irozenÏ ze svÈ t¯ÌsvazkovÈ novoz·konnÌ edice z pades·t˝ch let (äkrabalñPetr˘). V duchu z·sad, kterÈ jiû uplatnil v apoötol·¯i (tj. smÏrem k rozvolnÏnÌ a ÑbÏûnÈmu jazykuì),84 radik·lnÏ p¯epracov·v· evangelia, v apoötol·¯i pak mÌrnÏ ustupuje naopak smÏrem k vÏtöÌ doslovnosti ñ s ohledem na to, ûe jeho text, p˘vodnÏ urËen˝ spÌö k soukromÈ ËetbÏ, zaËal b˝t mezitÌm Ñofici·lnÏì uûÌv·n pro liturgickÈ lekce.85 Plodem pr·ce, na nÌû mÏl v roli nejbliûöÌho spolupracovnÌka nezanedbateln˝ podÌl takÈ biblista ZdenÏk ävÈda86 (a konzultov·n byl i brnÏnsk˝ bohemista Frantiöek Pek·rek), bylo jednosvazkovÈ ¯ÌmskÈ vyd·nÌ NovÈho z·kona (1969).87 ZajÌmav˝m detailem je, ûe tento text se v jistÈ mÌ¯e prokazatelnÏ inspiroval jiû takÈ textem vznikajÌcÌho ekumenickÈho p¯ekladu 88 (jehoû Ë·sti byly Ëasopisecky publikov·ny od zaË·tku öedes·t˝ch let a na nÏmû koneckonc˘ takÈ s·m ävÈda neform·lnÏ spolupracoval). DalöÌ edice, vydatnÏ revidovan· (p¯edevöÌm na z·kladÏ Ëetn˝ch n·mÏt˘ brnÏnskÈho bohemisty Frantiöka KopeËnÈho),89 celkovÏ vzato jeötÏ o nÏco

83 ObjevujÌ se nap¯. pr·ce bohemisty a slavisty Karla Hor·lka (hlavnÏ vysokoökolsk· uËebnice KAREL HOR¡LEK, Kapitoly z teorie p¯ekl·d·nÌ, Praha 1957) a zejmÈna dvÏ monografie Ji¯Ìho LevÈho (JIÿÕ LEV›, »eskÈ theorie p¯ekladu, Praha 1957 a JIÿÕ LEV›, UmÏnÌ p¯ekladu, Praha 1963), nemluvÏ pak o nejv˝znamnÏjöÌch pracÌch Eugena A. Nidy t˝kajÌcÌ se problematiky biblickÈho p¯ekladu, kterÈ vych·zejÌ pr·vÏ od poË·tku öedes·t˝ch let. 84 Viz v˝öe v odstavci o p¯ekladu äkrabalñPetr˘. 85 V exilov˝ch edicÌch ËeskÈho mis·lku od ZdeÚka ävÈdy. 86 ZdenÏk ävÈda (1925ñ1968), biblista v emigraci, hlavnÏ ve Stuttgartu, blÌzk˝ spolupracovnÌk Ond¯eje M. Petr˘ a poslÈze korespondenËnÌ a ÑdojÌûdÏjÌcÌì spolupracovnÌk SouËkovy novoz·konnÌ p¯ekladatelskÈ skupiny v projektu »EP. 87 Nov˝ z·kon, z p˘vodnÌho ¯eckÈho znÏnÌ p¯eloûil a vysvÏtlivkami opat¯il Dr. ONDÿEJ M. PETRŸ O.P., ÿÌm 1969. 88 Upozornil na to JINDÿICH M¡NEK, Bible v Ëesk˝ch zemÌch, Praha 1975, s. 73-75. 89 VÏtöina n·vrh˘ byla publikov·na v recenzi FRANTIäEK KOPE»N›, Nad nejnovÏjöÌm p¯ekladem NovÈho z·kona, in: Studie 4, 1969, s. 507-516.

04barton.PM6

68

4.5.2010, 14:02


69

plynulejöÌ, sdÏlnÏjöÌ, civilnÏjöÌ, vyöla vz·pÏtÌ ve VÌdni (1970).90 N·sledujÌcÌ, jiû posmrtnÈ vyd·nÌ, kterÈ p¯ekladov˝ text vracÌ k ¯ÌmskÈ verzi z r. 1969, je publikov·no opÏt v ÿÌmÏ r. 1976. VÌdeÚsk· edice pak vyöla jeötÏ v nÏkolika p¯etiscÌch v osmdes·t˝ch letech a (jiû ve vlasti) na zaË·tku let devades·t˝ch. Vöechny NovÈ z·kony Ond¯eje M. Petr˘ byly za komunistickÈho reûimu hojnÏ (vÏtöinou neleg·lnÏ) p¯ev·ûeny a posÌl·ny do vlasti a Ëteny k¯esùany vöech vyzn·nÌ. Na text Ond¯eje M. Petr˘ (a to ve vÏtöÌ mÌ¯e na verzi ¯Ìmskou) tÏsnÏ nav·zal (o m·lo konzervativnÏjöÌ) Nov˝ z·kon katolickÈho biblisty V·clava Bognera.91 Jako komplet byl publikov·n aû v r. 1989,92 tj. rok po smrti svÈho hlavnÌho autora,93 ale uû od sedmdes·t˝ch let figurovaly perikopy tohoto p¯ekladu v Ëesk˝ch katolick˝ch liturgick˝ch knih·ch. HlavnÌ v˝znam Bognerova NovÈho z·kona tkvÌ pr·vÏ v tom, ûe v katolickÈ cÌrkvi plnÌ prestiûnÌ funkci ofici·lnÌho textu liturgickÈho.94 NesmÌ se zapomÌnat ani na to, ûe se v nÏm zavröuje druh· (mladöÌ) n·vazn· ¯ada katolick˝ch novoz·konnÌch p¯eklad˘ äkrabal ñ äkrabalñPetr˘ ñ Petr˘ ñ Bogner. KompletnÌ text vyöel bez podstatn˝ch zmÏn jeötÏ t¯ikr·t, naposledy r. 2006. V·clav Bogner p¯ekl·dal i Star˝ z·kon a perikopy v jeho verzi byly do katolick˝ch liturgick˝ch knih takÈ p¯ijaty. ÿadu cel˝ch staroz·konnÌch knih postupnÏ publikoval (od r. 1973) kniûnÏ, ale celek StarÈho z·kona uû p¯ipravit nestaËil. Projektu velkÈ revize Bognerov˝ch staroz·konnÌch p¯eklad˘ vËetnÏ p¯eloûenÌ chybÏjÌcÌch Ë·stÌ se

90 Nov˝ z·kon, z p˘vodnÌho ¯eckÈho znÏnÌ p¯eloûil Dr. ONDÿEJ M. PETRŸ O.P., VÌdeÚ 1970. Tato edice mÏla dvÏ verze, s pozn·mkami a bez nich. To bylo technicky snadno ¯eöitelnÈ p¯i jedinÈ sazbÏ ñ pozn·mky byly umÌstÏny aû vzadu za textem. 91 V·clav Bogner (1911ñ1988), docent semitsk˝ch jazyk˘ na praûskÈ katolickÈ teologickÈ fakultÏ (do r. 1950), pak v duchovnÌ spr·vÏ. 92 Nov˝ z·kon, text uûÌvan˝ v Ëesk˝ch liturgick˝ch knih·ch p¯eloûen˝ z ¯eËtiny se st·l˝m z¯etelem k NovÈ Vulg·tÏ, Praha 1989. 93 Bogner se v p¯edmluvÏ k NovÈmu z·konu prezentuje jako ÑvedoucÌ p¯ekladatelskÈ skupiny biblist˘ì, jejÌû ËlenovÈ nejsou jmenov·ni. Ve vydan˝ch staroz·konnÌch knih·ch je jako p¯ekladatel a autor koment·¯˘ jmenov·n s·m Bogner, role spolupracovnÌk˘ (mezi nimiû jsou biblistÈ, filologovÈ, ale i b·snÌk Frantiöek Lazeck˝) je charakterizov·na slovem Ñrecenzovaliì. 94 Na poË·tku sedmdes·t˝ch let se zd·lo, ûe za katolick˝ liturgick˝ text bude p¯ijat »EP. Po roztrûce (1973) mezi ekumenickou p¯ekladatelskou skupinou a katolickou p¯ekladatelskou komisÌ pro lekcion·¯, kterou vedl V·clav Bogner (a kter· podle mÌnÏnÌ kolektivu »EP s Ëesk˝m ekumenick˝m textem zach·zela s nep¯Ìpustnou svÈvolÌ), se katolick· hierarchie rozhodla do lekcion·¯˘ p¯ijmout text Bogner˘v.

04barton.PM6

69

4.5.2010, 14:02

70

JOSEF BARTO“

ned·vno chopila skupina p¯ekladatel˘ pod vedenÌm biblist˘ Josefa H¯ebÌka a Jaroslava Broûe z KatolickÈ teologickÈ fakulty Univerzity Karlovy a v r. 2006 vyöel prvnÌ svazek tohoto tzv. »eskÈho katolickÈho p¯ekladu.95 Vedle pracÌ, kterÈ vzeöly z ÑtradiËnÌchì cÌrkvÌ, se v osmdes·t˝ch letech objevila takÈ zvl·ötnÌ ÑkonfesnÌì96 bible, kterou skupina p¯ekladatel˘ z tehdy z·konem nepovolenÈ n·boûenskÈ spoleËnosti svÏdk˘ Jehovov˝ch po¯Ìdila z autoritativnÌ anglickÈ p¯edlohy (vydanÈ svÏtov˝m ˙st¯edÌm spoleËnosti v americkÈm Brooklynu). Jde o ˙myslnÏ anonymnÌ97 samizdaty K¯esùansk· ¯eck· pÌsma (1982)98 a P¯eklad hebrejsk˝ch pÌsem (ve Ëty¯ech dÌlech, 1983ñ1987),99 kterÈ byly v pop¯evratovÈ dobÏ po velkÈ revizi nahrazeny dalöÌmi, uû standardnÏ tiötÏn˝mi edicemi nesoucÌmi oznaËenÌ P¯eklad novÈho svÏta (poprvÈ 1991).100 Na samÈm sklonku komunistickÈho reûimu (1989) byl vyd·n novoz·konnÌ p¯eklad Slovo na cestu,101 kter˝ s·m sebe oznaËuje jako Ñparafr·zovan˝ text NovÈho z·konaì a kter˝ se volnÏ, spÌöe jen metodologicky inspiroval v anglickÈ Living Bible.102 Vytvo¯ila ho neform·lnÌ skupina

95 Pentateuch (PÏt knih MojûÌöov˝ch). »esk˝ katolick˝ p¯eklad, p¯eklad V¡CLAVA BOGNERA zrevidovali, doplnili a v˝kladov˝mi pozn·mkami opat¯ili JAROSLAV BROû, JOSEF HÿEBÕK, PETR CHALUPA, PAVEL JARTYM, MLADA MIKULICOV¡ a LADISLAV TICH›, KostelnÌ Vyd¯Ì 2006. 96 N·padn· je rekonstrukce BoûÌho jmÈna v podobÏ ÑJehovaì a to, ûe se nÏkter· naukov· specifika (nap¯. o smrtelnosti duöe) promÌtajÌ nejen do koment·¯˘, ale i do samÈho p¯ekladu. 97 Nikoli jen z d˘vodu tehdy nutnÈ konspirace. SvÏdkovÈ Jehovovi nezve¯ejÚujÌ jmÈna autor˘ na z·kladÏ platn˝ch instrukcÌ americkÈho ˙st¯edÌ. 98 K¯esùansk· ¯eck· pÌsma [b. a., b. m., 1982]. 99 P¯eklad hebrejsk˝ch pÌsem, I-IV [b. a., b. m., 1983ñ1987]. 100 P¯eklad novÈho svÏta Svat˝ch pÌsem, p¯eloûeno z revidovanÈho anglickÈho vyd·nÌ z roku 1984, Brooklyn ñ New York 1991. 101 Slovo na cestu. Parafr·zovan˝ text NovÈho z·kona, podle p˘vodnÌho ¯eckÈho textu a s p¯ihlÈdnutÌm k bÏûn˝m Ëesk˝m p¯eklad˘m vytvo¯ila skupina p¯ekladatel˘, Praha 1989. 102 K p¯eklad˘m typu The Living Bible se dnes ¯adÌ cel· ¯ada text˘ v mnoha jazycÌch. Jde o pomÏrnÏ velmi ÑvolnÈì p¯eklady, kterÈ obracejÌ pozornost na bÏûnÈho nepouËenÈho Ëten·¯e a kladou velk˝ d˘raz na srozumitelnost a Ëtivost v˝slednÈho textu, a to i za cenu, ûe Ë·sti textu parafr·zujÌ, nÏkdy i vynech·vajÌ nebo doplÚujÌ. PrvnÌ modernÌ text tohoto typu, kter˝ vz·pÏtÌ nalezl obrovskou publicitu, vytvo¯il AmeriËan Kenneth N. Taylor (1917ñ2005). PrvnÌ vyd·nÌ NovÈho z·kona: New Testament, Paraphrased, Wheaton, Illinois 1967. Cel· bible: The Living Bible, Paraphrased, Wheaton, Illinois 1971.

04barton.PM6

70

4.5.2010, 14:02


71

p¯·tel-p¯ekladatel˘ (vÏtöinou teolog˘-duchovnÌch, ale i lidÌ s praktickou zkuöenostÌ s p¯eklady z modernÌch jazyk˘) z r˘zn˝ch denominacÌ (cÌrkev adventist˘, bratrsk·, Ëeskobratrsk· evangelick·, metodistick·, ¯Ìmskokatolick·, bratrsk· jednota baptist˘), protagonistou a moder·torem byl adventistick˝ kazatel Ji¯Ì Drejnar.103 P¯eklad se vyznaËuje mimo¯·dnou ûivostÌ a komunikativnostÌ, v nÏkter˝ch ˙secÌch (p¯edevöÌm nenarativnÌch, spekulativnÌch) je natolik Ñvoln˝ì, ûe p¯ech·zÌ do opravdovÈ parafr·ze ñ adaptovanÈho textu.104 Tento Nov˝ z·kon vyöel zatÌm Ëty¯ikr·t (naposledy r. 2000), z toho t¯etÌ vyd·nÌ bylo pouûito v seöitovÈm (dvacetiosmisvazkovÈm) vyd·nÌ kompletnÌ Ñparafr·zovanÈì bible nazvanÈm Pr˘vodce ûivotem (1994ñ2004). 105 Staroz·konnÌ knihy jsou v Pr˘vodci ûivotem p¯eloûeny z angliËtiny, stejnÏ jako bohatÈ komentujÌcÌ pozn·mky (zamÏ¯enÈ na praktick˝ duchovnÌ ûivot) k obÏma Z·kon˘m.106 OpaËn˝ p¯Ìstup, velmi v˝raznÈ Ñp¯ÌsnÈì tÌhnutÌ k doslovnosti a snaha o kopÌrov·nÌ form·lnÌch struktur origin·lu (vËetnÏ ˙silÌ o konkordantnÌ p¯ekl·d·nÌ nÏkter˝ch v˝raz˘) s ˙myslem co nejvÌc p¯iblÌûit z·jemci podobu p˘vodnÌho textu, se projevil v novoz·konnÌm p¯ekladu AntonÌna Zeliny a Pavla Jartyma,107 kter˝ vznikl pod patronacÌ evangelik·lnÏ orientovanÈ K¯esùanskÈ misijnÌ spoleËnosti a byl publikov·n pod n·zvem Nov· smlouva (1994).108 Tento ÑstudijnÌ p¯ekladì obsahuje mnoûstvÌ pomocn˝ch znaËek (upozorÚujÌcÌch nap¯. na gramatickÈ tvary Ëi na uûitÌ v˝znamn˝ch termÌn˘) p¯Ìmo v textu a ¯adu pozn·mek pod Ëarou, jeû jed-

103

Ji¯Ì Drejnar (*1931), duchovnÌ cÌrkve adventist˘ sedmÈho dne (za komunistickÈho reûimu dlouho bez st·tnÌho souhlasu), 1990ñ2002 v Ëele ËeskÈ odboËky International Bible Society. 104 Prost¯edky adaptace jsou zde p¯edevöÌm vynech·vky Ë·stÌ textu, vysvÏtlujÌcÌ vsuvky (bez opory v origin·le), interpretujÌcÌ p¯eklad v˝raznÏ v˝znamovÏ zuûujÌcÌ, vynech·nÌ Ë·sti informace shrnutÌm. P¯Ìklad parafr·zovanÈho ˙seku: J 1,1 ÑKristus existoval od vÏËnosti, byl st·le s Bohem Otcem a byl to B˘h s·m.ì 105 Deset novoz·konnÌch svazk˘ vych·zelo 1994ñ1997, osmn·ct staroz·konnÌch 1994ñ2004. 106 Z anglojazyËnÈ Life Application Bible for Students, Wheaton 1992. 107 Oba p¯ekladatelÈ, laborant Pavel Jartym (*1960) a matematik AntonÌn Zelina (*1941), se biblickÈ jazyky nauËili jako samoukovÈ. A. Zelina p¯i pr·ci hojnÏ vyuûÌval sv˝ch zkuöenostÌ z oblasti programov·nÌ a poËÌtaËovÈho softwaru. Na pomoc jim byla skupinka sedmi spolupracovnÌk˘, v tir·ûi jsou uvedeni jako Ñkorekto¯iì pro ¯eËtinu a Ëeötinu. 108 Nov· smlouva. P¯eklad KMS, z ¯eckÈho origin·lu p¯eloûili ANTONÕN ZELINA a PAVEL JARTYM, Praha 1994.

04barton.PM6

71

4.5.2010, 14:02

72

JOSEF BARTO“

nak odkazujÌ k origin·lnÌm struktur·m, jednak pom·hajÌ osvÏtlit biblickÈ re·lie. Dotisk NovÈ smlouvy vyöel r. 1995, mÌrnÏ revidovanÈ vyd·nÌ (p¯edevöÌm s rozöÌ¯en˝m vysvÏtlivkov˝m apar·tem) pak r. 2000.109 JeötÏ d·l obdobn˝m smÏrem öel velmi m·lo zn·m˝ Nov˝ z·kon Miloöe PavlÌka,110 kter˝ jeho autor vydal r. 1995 na Slovensku.111 PavlÌk˘v aû ˙pornÏ doslovn˝ text je doprov·zen mnohem hojnÏjöÌmi vysvÏtlivkami (p¯edkl·dajÌcÌmi velmi Ëasto jeötÏ doslovnÏjöÌ ¯eöenÌ) a v rejst¯Ìku uûit˝ch jazykov˝ch prost¯edk˘ nalezneme i prvky kniûnÌ a zastaralÈ (p¯echodnÌky, infinitivy na -ti). Zcela extrÈmnÌ polohu snahy o doslovnost, resp. ÑvÏrnostì p¯edstavuje novoz·konnÌ text z ruky Johna Podmolika,112 kter˝ vyöel poprvÈ jako malotir·ûnÌ tisk v Austr·lii (1995/1996),113 po p¯epracov·nÌ pak v »esku kniûnÏ pod n·zvem Nov˝ kovenant (2000).114 Autor mnohdy p¯ekraËuje meze ËeskÈho jazykovÈho systÈmu a kromÏ toho si pom·h· zvl·ötnÌmi lexik·lnÌmi novotvary (zpravidla v˝p˘jËkami z angliËtiny).115 Na konci devades·t˝ch let byl publikov·n Nov˝ z·kon, kter˝ vznikl v r·mci projektu Nov· Bible kralick· (1998)116 Evangelik·lnÌ k¯esùanÈ

109 Nov· smlouva: p¯eklad KMS, druhÈ revidovanÈ vyd·nÌ, p¯eloûili ANTONÕN ZELIa PAVEL JARTYM, Praha 2000. 110 Miloö PavlÌk (*1922), neform·lnÌ k¯esùan bez cÌrkevnÌho za¯azenÌ, biolog, ¯eËtinu se nauËil jako samouk. Od 50. let ûije na Slovensku, publikoval takÈ sv˘j p¯eklad NovÈho z·kona do slovenötiny. 111 Soubor spis˘, obecnÏ zn·m˝ pod n·zvem Nov˝ z·kon a obsahujÌcÌ evangelia, Skutky apoötol˘, apoötolskÈ listy a knihu ZjevenÌ, z revidovanÈho ¯eckÈho textu se st·l˝m z¯etelem k anglickÈmu p¯ekladu Johna Nelsona Darbyho p¯eloûil MILOä PAVLÕK, TvrdoöÌn (Slovensko) 1995. 112 John Podmolik / Jan PodmolÌk (*1949), p˘vodnÏ v˝tvarnÌk-grafik, od 1982 emigrant v Austr·lii. Absolvoval intenzivnÌ biblickÈ kurzy, r. 1996 se po ordinaci na kazatele vr·til do »eskÈ republiky s cÌlem hl·sat zde evangelium a dokonËit a öÌ¯it nov˝ p¯eklad bible. VedoucÌ kazatel nez·vislÈ denominace Cesta PanujÌcÌho v Olomouci, teologicky blÌzkÈ evangelik·lnÌmu proudu HnutÌ vÌry. 113 Dobr· zpr·va podle Matouöe, Marka, Luk·öe a Jana a Skutky Poslan˝ch, z ¯eckÈho origin·lu p¯eloûil JOHN PODMOLIK, Concord, New South Wales 1995. Dopisy Poslan˝ch ñ od dopisu ÿÌman˘m po OdhalenÌ Janovi, z ¯eckÈho origin·lu p¯eloûil JOHN PODMOLIK, Concord, New South Wales 1996. 114 Nov˝ kovenant, z ¯eckÈho origin·lu p¯eloûil JOHN PODMOLIK, Olomouc 2000. 115 Nap¯. Mt 1,18 ÑAle to zplozenÌ JeûÌöe anointujÌcÌho bylo takhle: protoûe jeho matka Marie, zasnouben· Josefovi, p¯ed jejich sch·zenÌm se byla nalezena drûÌcÌ v l˘nÏ ze svÏtÌcÌho spiritu.ì 116 Nov˝ Z·kon ñ Nov· Bible kralick·, z ¯eckÈho textu se st·l˝m ohledem na kralickÈ znÏnÌ p¯eloûili ALEXANDR FLEK a PAVEL HOFFMAN, PlzeÚ 1998.

NA

04barton.PM6

72

4.5.2010, 14:02


73

Alexandr Flek a Pavel Hoffman117 na nÏm pracovali se z·mÏrem Ñvytvo¯it p¯eklad, jenû by byl z·roveÚ Ëtiv˝, srozumiteln˝ a p¯itom co nejbliûöÌ ¯eckÈmu origin·lu i Bibli kralickÈì.118 Ve skuteËnosti nejde o revizi KralickÈ bible, n˝brû o svÈbytn˝ modernÌ p¯eklad, u nÏjû jsou n·vaznosti na Kralickou bibli vÌcemÈnÏ jen symbolickÈ (nejv˝öe mÌsty v oblasti lexika a frazeologie) a spÌöe je nÏkdy moûno nalÈzt menöÌ textovÈ inspirace v »EP.

StoletÌ modernÌho biblickÈho p¯ekladu: t¯i ÑjubilejnÌ bibleì Konec prvnÌho desetiletÌ po roce 2000 p¯in·öÌ dokonËenÌ a vyd·nÌ t¯Ì kompletnÌch biblÌ, kterÈ jako by symbolicky zavröily stoletÌ od publikov·nÌ S˝korova evangeli·¯e (1909), prvnÌho v˝raznÈho poËinu modernÌ ËeskÈ biblickÈ p¯ekladatelskÈ pr·ce. Jiû zmÌnÏn˝ Flek˘vñHoffman˘v Nov˝ z·kon vyöel od r. 1998 vÌcekr·t. Z·sadnÌ v˝znam m· v˝raznÏ revidovan· verze z r. 2004,119 kter· se spolu se Ëty¯mi svazky ËerstvÏ p¯eloûenÈho StarÈho z·kona120 v¯adila do kompletu NovÈ Bible kralickÈ (dokonËen 2008) s tÌm, ûe jako öest˝ svazek majÌ b˝t v budoucnu jeötÏ p¯eloûeny staroz·konnÌ knihy apokryfnÌ, ËÌmû by vznikl celek analogick˝ kralickÈ äestidÌlce. Star˝ z·kon spolu s Alexandrem Flekem p¯ekl·dal lingvista Ji¯Ì Hed·nek121 a na v˝slednÈm textu obou Z·kon˘ spolupracovalo nÏkolik dalöÌch osob vËetnÏ kvalifikovan˝ch bohemist˘. V r. 2009 se pak tento p¯eklad (opÏt po

117 Alexandr Flek (*1968) a Pavel Hoffman (*1972), absolventi teologick˝ch studiÌ na zahraniËnÌch vysok˝ch ökol·ch evangelik·lnÌho zamÏ¯enÌ. 118 Z p¯edmluvy p¯ekladatel˘ (Nov· Bible kralick· ñ Nov˝ Z·kon, s. 3). 119 Toto vyd·nÌ uû neproklamuje Ñst·l˝ ohled na kralickÈ znÏnÌì: Nov˝ Z·kon ñ Nov· Bible kralick·, z ¯eËtiny p¯eloûil ALEXANDR FLEK, »eskÈ BudÏjovice 2004. 120 Knihy MojûÌöovy ñ Nov· Bible kralick·, z hebrejötiny p¯eloûil ALEXANDR FLEK, »eskÈ BudÏjovice 2002. HistorickÈ knihy StarÈho z·kona ñ Nov· Bible kralick·, z hebrejötiny p¯eloûili JIÿÕ HED¡NEK a ALEXANDR FLEK, »eskÈ BudÏjovice 2005. PoetickÈ knihy StarÈho z·kona ñ Nov· Bible kralick·, z hebrejötiny p¯eloûili ALEXANDR FLEK a JIÿÕ HED¡NEK, »eskÈ BudÏjovice 2006. ProrockÈ knihy StarÈho z·kona ñ Nov· Bible kralick·, z hebrejötiny p¯eloûili ALEXANDR FLEK a JIÿÕ HED¡NEK, »eskÈ BudÏjovice 2008. 121 Ji¯Ì Hed·nek (*1956), anglista, translatolog, biblickÈ jazyky studoval v nÏkolika kurzech na jazykovÈ ökole, FF UK a na HebrejskÈ univerzitÏ v JeruzalÈmÏ.

04barton.PM6

73

4.5.2010, 14:02

74

JOSEF BARTO“

menöÌ revizi) objevil jako jednosvazkov· Bible 21.122 Bibli 21 (resp. Novou Bibli kralickou) bychom na os·ch volnostñdoslovnost a hovorovostñkniûnost nalezli v podobnÈ pozici jako novoz·konnÌ p¯eklady Ond¯eje M. Petr˘. Z jejÌch n·padn˝ch inovacÌ lze uvÈst celkem odv·ûnou vynalÈzavost v lexiku a frazeologii Ëi zda¯ilou snahu o rytmizaci v poetick˝ch partiÌch,123 ale takÈ (nÏkdy snad problematick˝) obËasn˝ experiment s uûitÌm r˝mu.124 TakÈ antipod Bible 21, doslovn˝ novoz·konnÌ p¯eklad ÑstudijnÌho typuì Nov· smlouva, byl znovu revidov·n a vyöel s podtitulem »esk˝ studijnÌ p¯eklad (2007).125 V r. 2009 (po opÏtnÈ menöÌ revizi NovÈ smlouvy) se pak objevila kompletnÌ bible v jedinÈm svazku.126 P¯ekladateli StarÈ smlouvy byli evangelik·lnÌ k¯esùanÈ Michal KrchÚ·k,127 Karel D¯Ìzal,128 Ji¯Ì Hed·nek a AntonÌn Zelina. StejnÏ jako p¯edtÌm samostatn· Nov· smlouva je takÈ cel· tato bible vybavena velmi d˘kladn˝m v˝kladov˝m apar·tem, kter˝ m· Ëten·¯i pomoci co nejhloubÏji nahlÈdnout do struktur origin·lnÌho textu a do biblickÈho myölenÌ i re·liÌ. V r. 2008 je publikov·n sedmn·ct˝ a poslednÌ seöit ÑpracovnÌho vyd·nÌì (1994ñ2008)129 tzv. JeruzalÈmskÈ bible, na podzim 2009 pak jejÌ definitivnÌ verze jednosvazkov·.130 Je to Ëesk· mutace131 kolektivnÌho dÌla,132 kterÈ p¯iölo na svÏt pÈËÌ prestiûnÌ Lí…cole biblique et archÈolo122

Bible, p¯eklad 21. stoletÌ, vedoucÌ projektu ALEXANDR FLEK, Praha 2009. BÏûnÏjöÌ je zkr·cenÈ oznaËenÌ, jehoû uûÌvajÌ sami auto¯i: Bible 21. 123 Nap¯. P¯ 6,6 ÑJdi za mravencem, peciv·le, pozoruj ho a zmoud¯Ìö hned!ì 124 Je-li r˝mov·nÌ v p¯ekladu nov˝m, nezvykl˝m prvkem, je t¯eba dvojn·sob db·t na to, aby nevyznÏlo ban·lnÏ: é 8,10 ÑHospodine, Pane n·ö, vöude na zemi slavnÈ jmÈno m·ö.ì 125 Nov· smlouva: Ëesk˝ studijnÌ p¯eklad, p¯eloûili ANTONÕN ZELINA a PAVEL JARTYM, Praha 2007. 126 Bible. »esk˝ studijnÌ p¯eklad, prvnÌ soubornÈ vyd·nÌ, Star· smlouva: p¯eloûili MICHAL KRCH“¡K, KAREL DÿÕZAL, JIÿÕ HED¡NEK, ANTONÕN ZELINA, Nov· smlouva: p¯eloûili ANTONÕN ZELINA a PAVEL JARTYM, Praha 2009. 127 Michal KrchÚ·k (*1960), vystudoval husitskou teologii, uËil biblickÈ jazyky. 128 Karel D¯Ìzal (*1961), vystudoval evangelickou teologii, uËil biblickÈ jazyky. 129 JeruzalÈmsk· bible. PÌsmo svatÈ vydanÈ JeruzalÈmskou biblickou ökolou, pracovnÌ vyd·nÌ, I-XVII, Praha 1994ñ2008. 130 JeruzalÈmsk· bible. PÌsmo svatÈ vydanÈ JeruzalÈmskou biblickou ökolou, KostelnÌ Vyd¯Ì ñ Praha 2009. 131 JeruzalÈmsk· bible dnes existuje v ¯adÏ jazykov˝ch verzÌ, v r. 2008 byla dokonËena takÈ verze slovensk·. 132 PrvnÌ vyd·nÌ (La Sainte Bible traduite en franÁais sous la direction de Lí…cole biblique de JÈrusalem) bylo realizov·no ve Ëty¯iceti t¯ech svazcÌch v letech 1948 aû

04barton.PM6

74

4.5.2010, 14:02


75

gique franÁaise v JeruzalÈmÏ.133 Protagonisty ËeskÈ verze jsou Frantiöek a Dagmar Halasovi,134 ale celkem se v letech 1980ñ2009 pracÌ na p¯ekladu bible samÈ i koment·¯ovÈ Ë·sti ˙Ëastnila zhruba dvacÌtka osob (vÏtöinou biblist˘, ale nechybÌ ani bohemistÈ). Koment·¯ov· Ë·st byla jako celek s mal˝mi ˙pravami p¯evedena z francouzskÈho vyd·nÌ. S·m p¯eklad PÌsma byl po¯Ìzen Ñmetodou nep¯ÌmÈho a srovn·vacÌho p¯ekladuì135 ñ biblick˝ text byl p¯eloûen nejprve z francouzötiny a poslÈze peËlivÏ porovn·v·n s hebrejsk˝m, aramejsk˝m a ¯eck˝m origin·lem.136 Po p˘l stoletÌ (od katolickÈ bible HegerñCol) je tu tedy opÏt text StarÈho i NovÈho z·kona opat¯en˝ rozs·hl˝m v˝kladov˝m apar·tem, tj. ˙vody a podrobnÏ komentujÌcÌmi pozn·mkami, kterÈ se net˝kajÌ jen jazyka a re·liÌ, ale nevyh˝bajÌ se ani solidnÌ teologickÈ interpretaci v katolickÈ tradici. Za urËitou slabinu ËeskÈho p¯ekladu PÌsma samÈho je moûno pokl·dat obËasnÈ n·padnÏ kontrastnÌ uûitÌ stylisticky p¯Ìznakov˝ch jazy1954, r. 1956 vych·zÌ jednosvazkov· edice se zkr·cenou koment·¯ovou Ë·stÌ, dalöÌ revize (uû pod n·zvem La Bible de JÈrusalem) vyöla r. 1973, zatÌm poslednÌ p¯epracovan· verze pak byla publikov·na v r. 1998. 133 Instituce, jeû vznikla r. 1890, m· na svÈm kontÏ mnoûstvÌ kvalitnÌch publikacÌ p¯edevöÌm z biblickÈ exegeze, archeologie a filologie star˝ch jazyk˘ (nap¯. FELIX MARIE ABEL, Grammaire du grec biblique suivie díun choix de papyrus, Paris 1927, je brilantnÌ, nepr·vem opomÌjen· monografie objevn˝m zp˘sobem podrobnÏ analyzujÌcÌ a popisujÌcÌ ¯eËtinu Septuaginty a NovÈho z·kona). Studovalo na nÌ takÈ nÏkolik v˝znamn˝ch Ëesk˝ch biblist˘ a orientalist˘, vËetnÏ nap¯. Aloise Musila, AntonÌna Klevety Ëi p¯ekladatel˘ bible Jana HejËla, Josefa Hegera a Pavla V. äkrabala (viz PAVEL JƒGER ñ LUK¡ä NOSEK ñ TOM¡ä PETR¡»EK, Ve sluûbÏ PÌsmu a cÌrkvi: ËeötÌ studenti JeruzalÈmskÈ biblickÈ ökoly, in: Salve. Revue pro teologii a duchovnÌ ûivot 19, 2009, Ë. 3, s. 55-117). Osobnosti jejÌho zakladatele je zasvÏcena p˘vodnÌ Ëesk· monografie (TOM¡ä PETR¡»EK, Marie-Joseph Lagrange. Bible a historick· metoda, Praha 2005), instituci samÈ pak jedno celÈ ËÌslo Ëasopisu Salve (Salve. Revue pro teologii a duchovnÌ ûivot 19, 2009, Ë. 3). 134 Frantiöek X. Halas (*1937), historik, v 90. letech velvyslanec u SvatÈho stolce, pak profesor cÌrkevnÌch dÏjin na olomouckÈ teologickÈ fakultÏ; Dagmar Halasov· (*1938), filoloûka (francouzötina ñ öpanÏlötina ñ rumunötina), p¯ekladatelka. 135 FRANTIäEK X. HALAS, Smysl ËeskÈ verze JeruzalÈmskÈ bible, in: JeruzalÈmsk· bible, Praha 2009, s. 2222. 136 Specifikem francouzskÈ JeruzalÈmskÈ bible je v˝raznÏ samostatn· textov· kritika, takûe text se mÌsty liöÌ od obecnÏ p¯ijÌman˝ch edicÌ (Biblia Hebraica Stuttgartensia a Nestle-Aland Ëi jinÈ standardnÌ ¯eckÈ edice NovÈho z·kona). JinojazyËnÈ mutace buÔ k p¯eloûen˝m ÑjeruzalÈmsk˝mì koment·¯˘m p¯ejÌmajÌ nÏkter˝ jiû existujÌcÌ p¯eklad PÌsma (s nezbytn˝mi ˙pravami), Ëi p¯ipravÌ vlastnÌ p¯eklad z p˘vodnÌch biblick˝ch jazyk˘, jen v˝jimeËnÏ (je to zË·sti p¯Ìpad anglickÈ JeruzalÈmskÈ bible) postupujÌ podobnÏ jako tv˘rci ËeötÌ.

04barton.PM6

75

4.5.2010, 14:02

76

JOSEF BARTO“

kov˝ch prost¯edk˘, kterÈ m· asi na svÏdomÌ snaha o symbolickÈ nav·z·nÌ na staröÌ p¯ekladovou tradici,137 jindy ˙silÌ o doslovnost (auto¯i p¯ekladu proklamujÌ snahu Ñuchovat co nejvÌc element˘ formy origin·lu biblickÈho textuì), 138 pokud ne zcela respektuje z·konitosti v˝stavby ËeskÈho textu (na prvnÌ pohled patrn· je p¯edevöÌm mimo¯·dnÏ vysok· frekvence ËeskÈho prÈzentu historickÈho v NovÈm z·konÏ).139 ObecnÏ se text ËeskÈ JeruzalÈmskÈ bible d· charakterizovat jako ÑtradiËnÌ p¯ekladì, srovnateln˝ zhruba s »EP v jeho staroz·konnÌ Ë·sti.140 Uû jen t¯i poslednÌ plody ËeskÈho biblickÈho p¯ekl·d·nÌ reprezentujÌ odliönÈ p¯Ìstupy, jinÈ d˘razy a r˘znÈ cÌle. OhlÈdneme-li se zpÏt, je z¯ejmÈ, ûe p¯es velikÈ objektivnÌ p¯ek·ûky kladenÈ sam˝mi dÏjinami byla Ëeötina dÌky n·paditosti a zaujetÌ mnoha p¯ekladatel˘ a jejich spolupracovnÌk˘ schopna vytvo¯it celou ök·lu rozmanit˝ch modernÌch p¯eklad˘ a v porovn·nÌ s jin˝mi, byù mnohem vÏtöÌmi jazyky rozhodnÏ nestojÌ na okraji.141

137 Srov. nap¯. obËasnÈ neËekanÈ uûitÌ lexik·lnÌch Ëi frazeologick˝ch archaism˘ jako ÑvÏjaËkaì v Mt 3,12 nebo v Jr 15,7. 138 FRANTIäEK X. HALAS, Smysl ËeskÈ verze JeruzalÈmskÈ bible, in: JeruzalÈmsk· bible, Praha 2009, s. 2226. 139 Tento prost¯edek je patrnÏ kopÌrov·n podle ¯eckÈ p¯edlohy naprosto d˘slednÏ (srov. FRANTIäEK X. HALAS, Smysl ËeskÈ verze JeruzalÈmskÈ bible, in: JeruzalÈmsk· bible, Praha 2009, s. 2227-2228), coû je v Ëesk˝ch biblÌch raritnÌ (tuto absolutnÌ mÌru shled·v·me jen v NovÈm z·konÏ Miloöe PavlÌka). P¯Ìklad neadekv·tnÌ pr·ce s prÈzentem historick˝m: Mk 6,30 ÑApoötolÈ se shromaûÔujÌ u JeûÌöe a vypr·vÏli mu o vöem, co vykonali a Ëemu uËiliì. 140 Viz v˝öe pod »EP (charakteristika »EP Petra PokornÈho). 141 K situaci v angliËtinÏ srov. BRUCE METZGER, StarovÏkÈ a anglickÈ p¯eklady bible, Praha 2010, s. 43-153. P¯eklady bible do nÏkolika dalöÌch jazyk˘ jsou pojedn·ny v p¯ÌspÏvcÌch sbornÌku JOûE KRAäOVEC (ed.), Interpretacija Svetega pisma / Interpretation of the Bible, Ljubljana ñ Sheffield 1998.

04barton.PM6

76

4.5.2010, 14:02


77

Summary A CENTURY OF THE MODERN CZECH BIBLICAL T R A N S L A T I O N ( 1 9 0 9 ñ2 0 0 9 ) The translation of the Bible is a very important but until quite recently a neglected phenomenon in the Czech cultural history. The Czech humanities (classical philology, studies of Czech language, Bible studies) devoted very little attention particularly to modern translations. The present article focuses on the results of the Czech biblical translation from the beginning of the 20th century till the present time. It presents a survey of all translations of the whole Bible and of the Old/New Testament, that appeared in the period under investigation, and the circumstances of its genesis, as well as the profiles of the translators; it also gives account of more important editions. Keywords: modern Czech biblical translation (1909ñ2009); Czech New Testament; Czech Old Testament J O S E F B A R T O “ , Katolick· teologick· fakulta Univerzity Karlovy, Katedra biblick˝ch vÏd, Th·kurova 3, 160 00, Praha 6, [email protected].

04barton.PM6

77

4.5.2010, 14:02

STOLETÕ MODERNÕHO»ESK HO BIBLICK HO PÿEKLADU (1909ñ2009)

Recommend Documents