SPEKTRUM PORUCH PŘÍJMU POTRAVY

��

��

��

��

��

Publikace vychází s podporou grantu Všeobecné zdravotní pojišťovny, zaměřeného na prevenci, a Egis Pharmaceuticals PLC.

Publikace vznikla na základě: – výzkumného záměru 216 20816 – Patofyziologie neuropsychiatrických onemocnění a její klinické aplikace, – grantu IGA MZ ČR NS10045-4/2008 Anorexia nervosa a bulimia nervosa, hledání nových klinických subtypů a jejich vazby na polymorfismy vybraných genů, – Research Training Network INTACT funded by the European Commission under the Marie Curie Program (MRTN-CT-2006-035988).

prof. MUDr. Hana Papežová, CSc. (ed.)

SPEKTRUM PORUCH PŘÍJMU POTRAVY

Interdisciplinární přístup

Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 4170. publikaci Recenzovali: prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc., FRCPsych. ředitel Psychiatrického centra Praha a Centra neuropsychiatrických studií v Praze profesor psychiatrie na 3. lékařské fakultě UK v Praze a na Lékařské fakultě Univerzity P. J. Šafárika v Košicích prof. Ivan Eisler, PhD, CPsychol, AcSS Professor of Family Psychology and Family Therapy Kings College, Institute of Psychiatry, London Head of Child and Adolescent Eating Disorders Service South London & Maudsley NHS Foundation Trust Odpovědná redaktorka PhDr. Alena Palčová Sazba a zlom Vladimír Vašek Ilustrace Barbora Kafková, Ladislav Hovorka Grafický návrh a zpracování obálky Jan Dvořák Počet stran 424, 8 stran přílohy Vydání 1., 2010 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s. Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod © Grada Publishing, a.s., 2010 Cover Photo © Ladislav Hovorka ISBN 978-80-247-2425-6 (tištěná verze) ISBN 978-80-247-7369-8 (elektronická verze ve formátu PDF) © Grada Publishing, a.s. 2012

Obsah

5

Obsah Autoøi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Pøedmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

n Souèasný pohled na etiopatogenezi onemocnìní Historie poruch pøíjmu potravy (František Faltus) . . . . . . . . . . . . . . . Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Literatura. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Epidemiologie poruch pøíjmu potravy (Barbara Pavlová) . . . . . . . . . . . Terminologie, typy studií; jejich pøednosti a limity . . . . . . . . . . . . . . Epidemiologie poruch pøíjmu potravy v západních zemích a USA. . . . . . . Epidemiologie poruch pøíjmu potravy v ostatních zemích . . . . . . . . . . . Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Literatura. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Psychosociální rizikové faktory u poruch pøíjmu potravy (Barbara Pavlová). Co jsou rizikové faktory?. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Psychosociální rizikové faktory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Osobnostní faktory aneb anorexie jako absolutní dokonalost . . . . . . . . . Psychopatologie a negativní emocionalita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Situaèní a rodinné faktory aneb zpùsobují nároèné a nepøíjemné události poruchy pøíjmu potravy? . . . . . . . . . . . . . . . . Kazuistika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Tìlo, váha, hladovìní aneb mùžou za to diety? . . . . . . . . . . . . . . . . . Kult štíhlosti aneb tlustá znamená k nièemu . . . . . . . . . . . . . . . . . . Prenatální a perinatální komplikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Èasná menarche . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Klinický význam dosavadních poznatkù o rizikových faktorech pro poruchy pøíjmu potravy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Literatura. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Genetické aspekty poruch pøíjmu potravy (Debora Martásková, Hana Papežová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Studie dvojèat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Studie rodin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Role serotoninu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Mozkové faktory u poruch pøíjmu potravy (Rudolf Uher, Hana Papežová) . . Lesk a bída etiologického výzkumu: kde hledat pøíèinu?. . . . . . . . . . . . Perinatální poškození mozku. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Mozkové léze: mùže nádor zpùsobit poruchu pøíjmu potravy?. . . . . . . . . Strukturální vyšetøení: atrofie mozku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

20 23 23 25 25 25 30 31 32 36 36 37 38 39

. . . . . .

40 41 45 46 47 47

. 47 . 48 . 49 . . . . . . . . . . .

56 56 57 57 58 59 62 62 62 63 65

6

Spektrum poruch pøíjmu potravy

Klidové fungování: mozek na úsporný pohon . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 Serotoninová hypotéza a mozek u poruch pøíjmu potravy: teorie a automedikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 Funkèní nervové koreláty symptomù: kde se rodí strach z kalorií?. . . . . . . . 68 Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70 Literatura. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70 Neurofyziologie stresu a bolesti u pacientek s poruchami pøíjmu potravy (Anna Yamamotová). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74 Stres . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74 Serotonin. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75 Souvislost mezi bolestí a chutí k jídlu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 Fyziologické aspekty bolesti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79 Psychologické aspekty bolesti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81 Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 Literatura. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 Kognitivní funkce u poruch pøíjmu potravy (Svetlana Žuchová, Hana Papežová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 Èeské a zahranièní studie neuropsychologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 Poškození mozku a kognitivní funkce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 Hladiny estrogenù a specifické kognitivní poškození . . . . . . . . . . . . . . 90 Vnímání bolesti a kognitivní dysfunkce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 Vnímání vlastního tìla a disociace a kognitivní dysfunkce. . . . . . . . . . . . 91 Prùbìh onemocnìní a kognitivní deficit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 Testy symptomù PPP . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 Cílenì mìøené kognitivní funkce. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 Doporuèené vyšetøení kognitivních funkcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 Rehabilitace a psychoterapie zamìøené na kognitivní deficit . . . . . . . . . . 100 Specificita kognitivního poškození . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 Invalidita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 Pøíloha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 Fyziologie nutrièní deprivace zamìøená na animální modely u mladých jedincù (Jindøich Mourek) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108 Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 Modely poruch pøíjmu potravy (Hana Papežová) . . . . . . . . . . . . . . . . 117 Význam stresu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 Neurotransmitery . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 Genetické zvíøecí modely . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120 Vývojový model . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121 Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122

Obsah

7

n Spektrum diagnóz poruch pøíjmu potravy a komorbidity Diagnostika poruchy pøíjmu potravy (Hana Papežová) . . . . . Transdiagnostický model . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Další diagnózy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Poruchy pøíjmu potravy u dìtí a dospívajících (Petra Uhlíková) Význam jídla v psychickém vývoji dìtí . . . . . . . . . . . . . Diagnostika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Léèba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Prevence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Prognóza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Poruchy pøíjmu potravy a ADHD (Petra Uhlíková) . . . . . . . Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . .

126 131 131 132 132 134 134 136 138 140 141 141 141 143 144 144

Poruchy pøíjmu potravy v primární péèi u nás (Hana Papežová) . . Práce s pacientem, posouzení motivace. . . . . . . . . . . . . . . Posouzení zdravotního stavu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Posouzení následku diet a hladovìní . . . . . . . . . . . . . . . . Vyšetøení specifické psychopatologie . . . . . . . . . . . . . . . Terapeutický plán a týmová práce . . . . . . . . . . . . . . . . . Další somatická vyšetøení a léèebné postupy . . . . . . . . . . . . Psychoedukace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Doporuèení a koordinace další léèby . . . . . . . . . . . . . . . . Behaviorální intervence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Alternativní léèebné pøístupy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pøíloha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Léèba malnutrice u anorexia nervosa na jednotce intenzivní péèe (Eva Kotrlíková) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Substráty používané v parenterální výživì . . . . . . . . . . . . . Monitorace pacienta pøi nutrièní podpoøe. . . . . . . . . . . . . . Enterální výživa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Porovnání enterální a parenterální výživy . . . . . . . . . . . . . Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Refeeding syndrom (Jaromír Køemen) . . . . . . . . . . . . . . . . Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kardiovaskulární komplikace (Sabina Pálová, Jiøí Charvát) . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

148 148 149 149 151 151 152 152 153 154 155 156 156 158

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

161 162 163 165 166 166 166 167 169 170

n Klinická praxe a standardy péèe

8


Bradykardie. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . EKG zmìny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kdy je nutné podrobnìjší zhodnocení? . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zátìžové vyšetøení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Posturální hypotenze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Echokardiografické zmìny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Variabilita tepové frekvence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . EKG mapování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kazuistika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Nutrièní poradenství (Pavel Kohout) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Malnutrice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pøíèiny malnutrice a dalších komplikací u mentální anorexie . . . . . . . Diagnostika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Diferenciální diagnostika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Léèba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Sledování pacientù v nutrièní ambulanci . . . . . . . . . . . . . . . . . Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Neuroendokrinologie poruch pøíjmu potravy a obezity (Martin Haluzík) Historie výzkumu regulace pøíjmu potravy . . . . . . . . . . . . . . . . Anatomická lokalizace centra pøíjmu potravy: význam jednotlivých hypotalamických jader . . . . . . . . . . . . . . . Souèasný koncept regulace pøíjmu potravy a energetické homeostázy . . Orexigenní a anorexigenní pùsobky ovlivòující pøíjem potravy . . . . . Gastrointestinální hormony regulující pøíjem potravy . . . . . . . . . . Hormony tukové tkánì a pøíjem potravy . . . . . . . . . . . . . . . . . Neuroendokrinologické zmìny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zmìny pùsobkù ovlivòujících pøíjem potravy u pacientù s obezitou . . . Zmìny pùsobkù ovlivòujících pøíjem potravy u pacientek s mentální anorexií a bulimií . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Poruchy pøíjmu potravy a ženský reprodukèní systém (Antonín Paøízek, Hana Papežová, Petra Uhlíková) . . . . . . . . . . . . . Porucha menstruaèního cyklu a porucha sexuality . . . . . . . . . . . . Menarche a menstruaèní cyklus. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Amenorea. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Sexualita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Fertilita a prùbìh tìhotenství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Plánované rodièovství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Mateøská obezita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Porod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ženy s anamnézou poruchy pøíjmu potravy a vysoké riziko perinatologických komplikací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Asistovaná reprodukce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

170 171 172 172 173 173 174 176 176 178 178 179 179 181 181 183 183 185 186 186 187 188

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

189 191 192 197 199 200 201

. . . 205 . . . 207 . . . 207 . . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

211 211 212 213 214 215 216 217 218

. . . 219 . . . 219

Obsah

Kazuistiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Neurologické aspekty poruch pøíjmu potravy (Ondøej Doležal) Deficit mikronutrientù a minerálù . . . . . . . . . . . . . . . Deficit makronutrientù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Sekundární neurologické komplikace . . . . . . . . . . . . . Kazuistika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Gastrointestinální komplikace pøi poruchách pøíjmu potravy (Aleš Novotný) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Gastroduodenální oblast . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Tenké a tlusté støevo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Laxativa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Játra a pankreas . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Celiakie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Potravinová hypersenzitivita, intolerance, alergie . . . . . . . Kazuistika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Mentální anorexie a kostní metabolizmus (Vít Zikán) . . . . . . Modelace a remodelace kosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . Neuroendokrinní adaptace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Diagnostika úbytku množství a kvality kostní hmoty . . . . . . Možnosti léèby kostní ztráty . . . . . . . . . . . . . . . . . . Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Mentální anorexie a respiraèní systém (Norbert Pauk) . . . . . Mentální anorexie a porucha plicní funkce . . . . . . . . . . . Plicní rozedma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Plicní infekce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kožní projevy mentální anorexie (Jiøí Štork) . . . . . . . . . . Zmìny kùže. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zmìny ochlupení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zmìny nehtù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zmìny ústní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Poruchy spánku a pøíjem potravy (Karel Šonka) . . . . . . . . Syndrom noèního ujídání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Porucha pøíjmu potravy vázaná na spánek . . . . . . . . . . . Kleinùv-Levinùv syndrom . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Narkolepsie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Obstrukèní spánková apnoe . . . . . . . . . . . . . . . . . . Syndrom obezita-hypoventilace . . . . . . . . . . . . . . . .

9

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

221 222 222 223 223 224 224 225 227 228

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

229 229 230 230 231 231 232 233 234 235 235 236 240 241 242 243 246 246 247 248 248 248 251 251 252 253 253 253 254 255 255 256 258 258 259 259

10


Mentální anorexie, bulimie a spánek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Poruchy pøíjmu potravy a orální zdraví (Jana Machová, Hana Papežová) . Eroze skloviny, zvýšená demineralizace skloviny, hypersenzitivita . . . . Abraze tvrdých zubních tkání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zubní kaz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Xerostomie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zduøení slinných žláz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Traumatizace sliznice dutiny ústní a jícnu . . . . . . . . . . . . . . . . . Gingivitida . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Diabetes a poruchy pøíjmu potravy (Ludmila Brunerová) . . . . . . . . . . Poruchy pøíjmu potravy u diabetikù 1. typu . . . . . . . . . . . . . . . . . Poruchy pøíjmu potravy u diabetikù 2. typu . . . . . . . . . . . . . . . . . Patofyziologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Diagnostika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Léèba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Prevence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Renální komplikace pøi poruchách pøíjmu potravy (Romana Ryšavá) . . . Metabolické odchylky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Postižení ledvin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Manipulace s biologickým materiálem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Psychologické koreláty jídelního chování a obezity (Erika Toman) . . . . . Spojení mezi obezitou a specifickými oblastmi distresu . . . . . . . . . . Zmìny klinického obrazu následkem váhového úbytku v dlouhodobém èasovém horizontu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Úloha stupnì obezity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Psychologické faktory v kontextu komplexního pohledu na pacienta . . . Kazuistika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

260 260 260 262 262 263 264 264 264 264 265 265 265 267 268 272 272 272 273 273 274 274 276 276 277 279 279 279 281 281

. . . . . .

. . . . . .

282 283 283 283 284 285

. . . .

. . . .

288 288 288 290

n Psychiatricko-psychologická péèe Léèebné programy pro poruchy pøíjmu potravy Klinická doporuèení, cíle, možnosti, limity a organizace léèby (Hana Papežová, Petra Novotná) . . . . . . . . . . . . . . . . . Klinická doporuèení a jejich uplatnìní v praxi . . . . . . . . . Cíle léèby a jejich limity v klinické práci . . . . . . . . . . . . Výbìr vhodného terapeutického programu a psychoterapie . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

Obsah

Práce s chronickým onemocnìním u pacientek s anorexia nervosa rezistentních na léèbu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Nedobrovolné hospitalizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Organizace léèebných programù u nás a v zahranièí (vývoj u nás a souèasný stav) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Charakteristika potøebné péèe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Modifikace léèby u komorbidních pacientù. . . . . . . . . . . . . . . . . . Kazuistika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Posouzení kvality léèby. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Prevence poruch pøíjmu potravy (Hana Papežová) . . . . . . . . . . . . . . Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Základní poradenství a komunikace v obtížných situacích (Hana Papežová) Rozlišení osobního a profesního vztahu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Terapeutický vztah . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Komunikaèní styl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Práce s emoèními reakcemi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Interpersonální styl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Používání základních poradenských technik . . . . . . . . . . . . . . . . . Nejèastìjší chyby v léèbì a jak se jim vyhnout . . . . . . . . . . . . . . . . Ztráta hranic a duální vztahy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Motivaèní rozhovory a odvozené postupy u poruch pøíjmu potravy (Hana Papežová, Rudolf Uher, Jan Soukup) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Specifika léèby poruch pøíjmu potravy a využití pøístupù odvozených od motivaèních rozhovorù v této cílové oblasti . . . . . . . . . . . . . . . . Využití principù motivaèních rozhovorù pøi prvním setkání s pacientem – „úvodní gambit mezi nastraženými pastmi“ . . . . . . . . . . Model fází vývoje motivace ke zmìnì chování . . . . . . . . . . . . . . . . Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Psychoanalytický pohled na poruchy pøíjmu potravy (Jana Kocourková) . . Teorie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Terapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kognitivnì-behaviorální terapie poruch pøíjmu potravy (František David Krch) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Teoretická východiska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Specifika PPP v KBT . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kognitivnì-behaviorální pøístup v léèbì PPP . . . . . . . . . . . . . . . . . Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pøíloha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

11

. 295 . 296 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

297 297 304 304 305 306 307 311 314 315 316 316 317 317 318 320 321 323 325 325 326

. 327 . 328 . . . . . . . . .

331 332 337 338 340 340 341 342 342

. . . . . . .

343 343 344 345 349 349 350

12


Rodinná a vícerodinná terapie a poradenství (Hana Papežová, Jana Tomanová, Lucie Pelková). . . . . . . . . . . . . Vícerodinná terapie mentální anorexie . . . . . . . . . . . . . . . . . Principy vícerodinné terapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Fáze terapeutického programu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Harmonogram cyklu vícerodinné terapie a organizaèní zázemí . . . . Indikace a kontraindikace vícerodinné terapie . . . . . . . . . . . . . Vícerodinná terapie v Èechách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kazuistiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Porucha vnímání vlastního tìla a hyperaktivita (rehabilitace, na tìlo orientovaná terapie, fyzioterapie, ergoterapie a arteterapie) (Hana Papežová). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Porucha vnímání vlastního tìla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hyperaktivita u anorexia nervosa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Aerobní cvièení a anaerobní posilování . . . . . . . . . . . . . . . . Terapie zamìøená na tìlo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Posouzení zdravotního stavu a rizika cvièení . . . . . . . . . . . . . . Fyzioterapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pøíklady. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Bioenergetika a biosyntéza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Integrální hathajóga. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Koncentrativní pohybová terapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rozvinutí dalších sociálních dovedností . . . . . . . . . . . . . . . . Pøíklad . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Arteterapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pøílohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Farmakoterapie (Hana Papežová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Anorexia nervosa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Bulimia nervosa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Psychogenní pøejídání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Noèní pøejídání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Chronický prùbìh. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

351 351 352 352 354 355 355 356 357 357

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

359 359 360 360 360 361 362 362 363 364 364 365 366 367 368 368 372 377 377 380 382 383 383 384 384

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

392 392 393 394 397

n Prùbìh a vyústìní onemocnìní Prùbìh a vyústìní onemocnìní poruch pøíjmu potravy od remise k invalidizaci (Hana Papežová) . . . . . . . . . Posouzení prùbìhu a remise . . . . . . . . . . . . . . . Možnosti predikce prùbìhu a vyústìní onemocnìní . . . Posouzení pracovní schopnosti . . . . . . . . . . . . . . Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

Obsah

Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pøílohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Poruchy pøíjmu potravy a mortalita (Libuše Stárková) Kazuistiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

13

. . . . . .

. . . . . .

398 400 405 407 408 408

Zkratky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 409 Rejstøík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 414 Barevná pøíloha

14


Autoøi MUDr. Ludmila Brunerová Diabetologické centrum, II. interní klinika FNKV a 3. LFUK, Praha [email protected] MUDr. Ondøej Doležal, Ph.D. Neurologická klinika 1.LF UK a VFN, Praha [email protected] doc. MUDr. František Faltus, DrSc. Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN, Praha [email protected] prof. MUDr. Martin Haluzík, DrSc. III. interní klinika 1. LF UK a VFN, Praha [email protected] doc. MUDr. Jiøí Charvát, CSc. Interní klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha [email protected] doc. PhD. Jana Kocourková Dìtská psychiatrická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha [email protected] doc. MUDr. Pavel Kohout, Ph.D. II. interní klinika a Centrum výživy FTN, Praha [email protected] MUDr. Eva Kotrlíková Jednotka intenzivní metabolické péèe, III. interní klinika 1. LF UK a VFN, Praha [email protected] PhDr. František David Krch, Ph.D. Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN, Praha [email protected] MUDr. Jaromír Køemen, Ph.D. Jednotka intenzivní metabolické péèe, III. interní klinika 1. LF UK a VFN, Praha [email protected] Jana Machová, DiS. Dentaktiv, soukromá stomatologická klinika, Praha [email protected]

+

Seznam autorù

Mgr. Debora Martásková Centrum podpùrné péèe FTNsP, Praha prof. MUDr. Jindøich Mourek, DrSc. Fyziologický ústav 1. LF UK, Praha a Jihoèeská univerzita Èeské Budìjovice Mgr. Petra Novotná (Chudobová) Institut pedagogicko-psychologického poradenství ÈR, Praha [email protected] MUDr. Aleš Novotný IV. interní klinika 1. LF UK a VFN, Praha [email protected] MUDr. Sabina Pálová Interní klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha [email protected] prof. MUDr. Hana Papežová, CSc. Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN, Praha [email protected] doc. MUDr. Antonín Paøízek, CSc. Gynekologicko-porodnická klinika 1. LF UK a VFN, Praha [email protected] as. MUDr. Norbert Pauk, Ph.D. Klinika pneumologie a hrudní chirurgie FN Na Bulovce, Praha [email protected] PhDr. Barbara Pavlova, PhD, DClinPsy Institute of Psychiatry, King’s College London [email protected] PhDr. Lucie Pelková, Ph.D. Denní stacionáø Centra pro poruchy pøíjmu potravy, Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN [email protected] doc. MUDr. Romana Ryšavá, CSc. Klinika nefrologie 1. LF UK a VFN, Praha [email protected] PhDr. Jan Soukup, Ph.D. Oddìlení léèby závislostí 1. LF UK a VFN, Praha [email protected]

15

16


doc. MUDr. Libuše Stárková, CSc. Soukromá psychiatrická ordinace, Olomouc [email protected] prof. MUDr. Karel Šonka, CSc. Neurologická klinika 1. LF UK a VFN, Praha [email protected] prof. MUDr. Jiøí Štork, CSc. Dermatovenerologická klinika 1. LF UK a VFN, Praha [email protected] Dr. phil. Erika Toman KompetenzZentrum für Essstörungen und Adipositas, Zurich [email protected] Mgr. Jana Tomanová Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN, Praha [email protected] MUDr. Rudolf Uher, Ph.D., MRCPsych Institute of Psychiatry, King’s College London [email protected] MUDr. Petra Uhlíková Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN [email protected] doc. RNDr. Anna Yamamotová, CSc. Ústav normální, patologické a klinické fyziologie 3. LF UK, Praha [email protected] MUDr. Vít Zikán, Ph.D. III. interní klinika 1. LF UK a VFN, Praha [email protected] MUDr. Svìtlana Žuchová, Ph.D. Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN [email protected]

Pøedmluva

17

Pøedmluva Kniha je výsledkem mé dlouhodobé, více než dvacetileté klinické a výzkumné práce v oblasti poruch pøíjmu potravy a práce týmu Centra pro poruchy pøíjmu potravy a spolupracujících odborníkù, pøedevším lékaøù a psychologù. Cílem je seznámit tyto i další odborníky (nutricionisty, specializované sestry, sociální pracovnice i informované laiky a rodinné pøíslušníky) s komplexní (bio-psycho-sociální) problematikou, s klinicky ovìøenými postupy a kontrolovanými randomizovanými studiemi, se standardy léèby a jejich uplatnìním a s dalšími úskalími a možnostmi v každodenní praxi. Snažíme se ukázat, že komplexní problematika vyžaduje v klinické praxi kvalitní týmovou interdisciplinární spolupráci a v oblasti prevence diferencované programy, které scházejí pøedevším na rizikových pracovištích. Profesor Vondráèek považoval za nedùležitìjší v životì „poznání a emoce“. S velmi rychle narùstajícím poznáním se v této oblasti nyní ukazuje jako nezbytné mìnit pøedevším postoje k onemocnìní (v interdisciplinární komunikaci a promotivaèní komunikaci s pacienty, jejich rodinami i v preventivní práci, napø. s médii). Profesionální a etické postoje hrají významnou roli v možnosti reálného uplatnìní souèasných poznatkù o onemocnìní, které je èasto spojeno s bagatelizací a popíráním problémù, odmítáním pomoci, obavami ze stigmatizace, studem. Proto onemocnìní klade vysoké nároky na profesionální postoje odborníkù, rodiny a celou spoleènost. Literatura o biologických, psychologických, sociálních i ekonomických aspektech vzniku a léèby poruch pøíjmu potravy v posledním desetiletí nesmírnì narùstá. Kniha nemùže obsáhnout veškeré literární zdroje a jejich dlouhodobý vývoj. Klíèem k výbìru informací byla snaha zaøadit odborné práce ze všech oborù medicíny, které se setkávají se somatickými následky poruch pøíjmu potravy, a klinické využití jednotlivých pøístupù (napø. u psychologických pøístupù a motivaèních a komunikaèních postupù). Zamìøili jsme se také více na vlastní výzkumu a na novì zavedené terapeutické pøístupy a jejich ovìøení v praxi (vícerodinná terapie, denní stacionáø, motivaèní rozhovory, kognitivní dysfunkce a možnosti rehabilitace, genetické faktory a psychoedukace), na kterých se významnì podíleli mladí postgraduální studenti. Kniha také popisuje nové technologie v léèbì a prevenci. Svìt internetu, chatù, SMS nahrazuje stále èastìji pøímý a individuální kontakt, „vkrádá“ se mezi pacienta a terapeuta, podobnì jako do rodinných vztahù. Snažíme se nové technologie využít ke zmírnìní dopadu spoleèenského tlaku na štíhlost a k vytvoøení podpùrných programù pro pacienty i jejich rodinné pøíslušníky. Nìkteré kapitoly odrážejí i výzkumnou a výchovnou spolupráci s kolegy z mezinárodních organizací (AED, ECED), výsledky mezinárodních konferencí a grantù, které vždy mají za cíl nejen porozumìt patogenezi onemocnìní, ale i zvýšit dostupnost kvalitní, diferencované léèby. Kniha by mìla být ohlédnutím za spoleènou prací v minulosti a inspirací a snad povzbuzením ke klinické, výzkumné a výchovné práci do budoucnosti. Hana Papežová

Souèasný pohled na etiopatogenezi onemocnìní

20


Historie poruch pøíjmu potravy František Faltus

Od starovìku jsou popisovány nejrùznìjší formy porušeného pøíjmu potravy. V 5. století pøed naším letopoètem se Hippokrates zmiòuje o poruchách pøíjmu potravy a oznaèuje je názvem asithia. Ve 2. století našeho letopoètu Galén jako první v historii vùbec použil termín anorexie. V literatuøe se cituje onemocnìní princezny Margarety Maïarské (1045–1093), která mohla trpìt anorexií. Tento poznatek ovšem není spolehlivì ovìøen. První zmínka o dívce, která zemøela dobrovolnì hladem, pochází ze 14. století. Sv. Kateøina ze Sienny se starala o ženu s nádorem prsu. Po èase ji zápach odumírající tkánì znechutil natolik, že nebyla schopna se s tím vyrovnat. Aby pøekonala tento odpor, setøela z odumírající tkánì hnis a vypila ho. Téže noci se jí zjevil Kristus a vyzval ji, aby pila krev vyvìrající z jeho ran. Mìla to být útìcha pro její žaludek. Sv. Kateøina si celou událost vysvìtlila tak, že nemùže trávit jídlo a nemusí až do konce svého života jíst. Od 16 let pøežívala pouze o chlebu, vodì a èerstvé zeleninì. Byla pøesvìdèena, že našla vlastní zdroj potravy. Snìdla-li více, spolykala koøínky, které jí vyvolaly zvracení. Ve své víøe v milost boží docílila toho, že byla pøijímána králi, královnami a dokonce i papeži, aby jim radila v dùležitých státnických problémech. První klinické obrazy, které by mohly odpovídat diagnóze mentální anorexie byly zaznamenány v 17. století (Robbes, 1668; Reynolds, 1669; Morton, 1689). Nejdokonalejší popis choroby je pøikládán anglickému lékaøi Richardu Mortonovi (1637–1698). Ve svém díle „Phthisiologia“ z roku 1689 tento významný anglický lékaø popisuje takzvané „nervové opotøebení“ (nervové úbytì, devastaci a skomírání zpùsobené fyzickými pøíèinami, ale i emocionálními vlivy). Je uvádìn ve svìtové literatuøe jako „první portrétista mentální anorexie“. Po Mortonovi popsali stejný chorobný syndrom v roce 1767 v Anglii Whytt, jenž byl známým neurologem své doby, a v roce 1780 málo známý francouzský lékaø Nadeau. Ten diagnostikoval a popsal pøípad pod názvem „maladie nerveuse accompagnée d´un dégout extraordinaire pour les aliments“. Termín nervová anorexie se objevuje hlavnì ve francouzské literatuøe. Na poèátku 19. století Fleury Imbert, prakticky neznámý francouzský fyziolog a frenolog, ve svém pojednání o ženských chorobách stanovil dva druhy anorexie: gastrickou anorexii (anorexie gastrique) a nervovou anorexii (anorexie nerveuse). První typ byl pøedevším poruchou trávení. Pøi druhém typu anorexie pacienti odmítali jíst, ponìvadž mozek nevysílal signály chuti k jídlu a pocitu hladu. První vìrohodné pøípady mentální anorexie se zaèínají objevovat v literatuøe až ve druhé polovinì 19. století. William Stout Chipley, hlavní lékaø ústavu pro duševnì nemocné v Kentucky, popsal v roce 1859 tzv. sitiomanii, která byla tehdy obvykle oznaèována jako „sitiofobie“. O rok pozdìji francouzský lékaø Louis-Victor Marcé publikoval èlánek o zvláštní formì „hypochondrického deliria“. Sledoval nìkolik pubertálních dívek, které trpìly nechutí k jídlu, z nichž nìkteré celé mìsíce témìø nic nejedly a byly vyhublé „kost a kùže“. Všechny pokusy o zmìnu jejich stravovacího režimu se „potýkaly s dùmyslnými lstmi a nezdolným odporem“. Francouzský originál èlánku doplòuje anamnézy nìkolika pøípadù, které pøesvìdèivì potvrzují, že Marcé popsal první pøípady mentální anorexie. Pøestože Marcého pozorování byla velmi

Historie poruch pøíjmu potravy

21

pøesná, nenašel èlánek, podobnì jako práce Chipleyho, témìø žádnou odezvu v odborných lékaøských kruzích. Teprve ve 2. polovinì 19. století byly Mortonovy „nervové úbytì“ znovu objeveny a bylo jim pøidìleno stabilní místo v anglo-americké a francouzské medicínì. Sir William Whitey Gull (1816–1819) ve své pøednášce pro anglickou lékaøskou spoleènost pojednal o „hysterické apepsii“ (tento termín sám zdùraznil), pøi které mladé dívky extrémnì hubnou, aniž by trpìly tuberkulózou (obr. 1). Varuje pøed omyly, aby tomuto onemocnìní byly pøikládány somatické pøíèiny. O své prvenství se Gull dìlí s francouzským klinikem Ernestem-Charlesem Lasèguem (1816–1883). Oba autoøi podali nezávisle na sobì zevrubné vylíèení této nemoci. Gullùv èlánek vyšel v Medical Times a Lasèguùv v Gazette v roce 1873. Lasègue publikoval svùj èlánek o „anorexie hystérique“ v dubnu 1873. Jeho anglický pøeklad vyšel krátce pøedtím, než Gull pøednesl v øíjnu téhož roku svou pøednášku o „anorexia hysterica“. Gullova pøednáška byla publikována v roce 1874, tentokrát již s použitím termínu „anorexia nervosa“. Podle obou lékaøù se jednalo o psychogenní chorobu, vyskytující se pøevážnì u mladých dívek a žen. Základní pøíznaky, které oba popsali, platí i dnes: velký hmotnostní úbytek, amenorea, zácpa, neklid a nepøítomnost jakýchkoliv známek organické etiologie.

Obr. 1 Kazuistika pacientky s anorexia nervosa (pøevzato z W. Gulll, The Lancet,1888)

Až do roku 1914 pøevládal takøka jednoznaènì názor, že mentální anorexie je duševní poruchou. V témže roce hamburský patolog Morris Simmonds objevil i u nìkterých vyhublých nemocných léze v hypofýze. Od této chvíle zaèaly diagnostické spory. Mentální anorexie zaèala být spojována se „Simmondsovou chorobou (kachexií)“. Po dobu dvou desetiletí dominovala tato hypotéza. Ve ètyøicátých letech 20. století zásluhou psychosomatické medicíny a psychonalýzy byla mentální anorexie zaøazena mezi duševní poruchy. U nás to byl prof. Vratislav Jonáš, který v roce 1941 tvrdil, že kromì klasické kachexie Simmondsovy se vyskytují formy hypofyzární hubenosti, které podle nìho byly prognosticky ménì závažné, schopné zlepšení a snad i úpravy. Ve svém èlánku nazvaném „Patologická hubenost mladých dívek“ napsal: „Setkáme-li se u mladých

22


dìvèat s patologickou hubeností, musíme pøedevším myslet na anorexii vyvolanou zmìnìným psychickým stavem ve smyslu klasické anorexie mentální“. V roce 1945 pøednášel prof. Otakar Janota na schùzi Spolku lékaøù èeských a v roce 1946 tuto rozšíøenou pøednášku publikoval ve 26. èísle Èasopisu lékaøù èeských s názvem „O pathogeneze tzv. mentální anorexie a o úspìšném jejím léèení elektrickými šoky“. V roce 1956 vychází v Thomayerovì sbírce Janotùv èlánek „O tak zvané mentální anorexii“, ve kterém podrobnì rozebírá problematiku tohoto onemocnìní a dokládá klinický obraz typickými kazuistikami. Oznaèení chorobného stavu termínem anorexia mentalis nebo anorexie nervosa, které jsou ve svìtové literatuøe a klinice nejrozšíøenìjší, nepovažují nìkteøí za nejšťastnìjší a rozhodnì ne za nejvýstižnìjší. Anorexie znamená podle Platóna osvobození od žádostivosti, chtivosti, podle Hippokrata nedostatek požitku z jídla a dnes je tímto termínem mínìna ztráta chuti k jídlu. Domnívají se, že použití termínu anorexie svádí k chybnému závìru, že hlavní podstatou onemocnìní je nechutenství a nikoliv vìdomé a zámìrné odmítání jídla z obavy ze ztloustnutí a z touhy po chorobné vyhublosti. Termín mentální anorexie byl všeobecnì pøijat koncem 19. století a byl jím oznaèován chorobný stav, èasto však symptomatogicky se ponìkud lišící. V nìmecké literatuøe jako první popsali chorobný syndrom charakterizovaný ztrátou chuti k jídlu Soltmann (1895) a Kissel (1894) pod názvem „hysterische Anorexie“, Comby (1912) a Chatagan (1913) uvedli, že v popøedí pøíèin ztráty chuti k jídlu a oslabení pocitu hladu stojí psychické a emocionální faktory a oznaèili onemocnìní názvem „anorexie mentale“. V anglosaské literatuøe Marshall (1895), Stephens (1895) a Berkmann (1930) se shodují na termínu „anorexia nervosa“. Déjerine a Gaucher (1911) rozlišují ve své uèebnici psychiatrie poruchy v jídle vznikající na základì depresivních a psychotických stavù od mentální anorexie. V následujících letech zájem o toto onemocnìní zaèíná narùstat. U nás se od roku 1963 zaèal na pražské 1. lékaøské fakultì Univerzity Karlovy vìnovat studiu mentální anorexie autor. V roce 1977 publikoval monografii „Øekni mi, co jíš“ a v roce 1979 v rámci Thomayerovy sbírky vydal obsáhlejší publikaci s názvem „Anorexia mentalis. Anorektické syndromy, jejich diagnostika a léèba“. V roce 1983 založil na Psychiatrické klinice l. LF UK v Praze Jednotku specializované péèe pro nemocné trpící poruchami potravy na psychogenním podkladu jako první svého druhu ve støední a východní Evropì. V zapoèatém díle zdárnì s velkým úspìchem a úsilím pokraèuje prof. Papežová, která publikovala øadu èlánkù a odborných monografií. Z dalších autorù, kteøí se zasloužili o uvedení poruchy pøíjmu potravy do povìdomí našich odborníkù i široké veøejnosti, zasluhují pozornost pøedevším práce F. D. Krcha, J. Kocourkové, ale i dalších autorù. Naproti tomu o bulimických syndromech jsou v literatuøe jen sporadické zmínky. V dobì antického Øíma bylo ve vznešených vrstvách spoleènosti jídlo konzumováo v nadmìrném množství. Pøejídání, èasto spojené se zvracením, bylo obecným jevem. Tento zpùsob obžerství byl napøíklad popsán Senekou již v roce 65 pøed naším letopoètem slovy: „Lidé jedí, aby zvraceli, a zvracejí, aby jedli“. Ve starovìku i støedovìku bylo pøejídání èasté zejména mezi spoleèenskou elitou. V kronikách nacházíme èasté zmínky o obžerství panstva. Na poutích i na dvorních pøedstaveních sloužili pro zábavu výjimeèní jedlíci, kteøí se tam pøedvádìli vedle jiných atrakcí. Jak vidno, nadmìrné pøejídání bylo støedem pozornosti již od nepamìti.

Historie poruch pøíjmu potravy

23

Podobnì jako termín anorexie, má i bulimie svou vlastní historii. Podle Plutarcha pojmem bolimos byl oznaèován zlý démon a byl symbolem nadmìrného hladu. Pozdìjší filologové však tvrdí, že výraz pochází z øeckých slov bous (vùl) a limos (hlad). Má tím být oznaèován tak velký hlad, že by èlovìk snìdl až vola. O takové formì hladu se dá uvažovat z nìkterých veršù v díle øeckého básníka a dramatika Timokla ve 4. století pøed naším letopoètem. Jako bulime byly však v minulosti oznaèovány i stavy slabosti a mdloby vyvolané hladovìním. Nejrùznìjší významy a charakteristiky pojmu bulimie pøetrvávaly z antické doby až do poèátku 20. století. Rozlišovaly se dokonce její rùzné typy a v 18. století jich bylo popsáno celkem sedm. Stále více byly spojovány s nìkterými emocionálními faktory, pøedevším se sklíèeností. Teprve v 50. letech zaèalo být záchvatovité jedlictví a zvracení uvádìno jako souèást mentální anorexie. Ještì ve 20. století považovala vìtšina internistù, zejména v Nìmecku a ve Francii, bulimii pøedevším za formu urèité gastrointestinální poruchy, za poruchu trávení. V roce 1979 britský psychiatr Gerald Russel poprvé oficiálnì použil termín bulimia nervosa. Tuto poruchu specifikoval následovnì: „silné a neovladatelné nutkání se pøejídat, jehož pøíèinou byl chorobný strach ze ztloustnutí“. Následkem je charakteristická forma chování, které má postiženým pomáhat zbavovat se nebezpeèí tohoto ztloustnutí zpùsobeného nadmìrným požíváním jídla, zvracením nebo zneužíváním „proèisťujících prostøedkù“ anebo obìma zpùsoby. Touto poruchou podle nìho trpìly ženy s normální tìlesnou hmotností. Koncem devadesátých let 20. století a poèátkem tohoto tisíciletí publikuje øada autorù vìnujících se této tematice rozsáhlé množství èlánkù a monografií pojednávajících o poruchách pøíjmu potravy. Vývoj se ubírá pøedevším smìrem k poznávání etiologie poruchy a k dalšímu èlenìní poruch pøíjmu potravy na jednotlivé subtypy. Velkým úspìchem je, že základní typy této poruchy byly vèlenìny jako samostatné nozologické jednotky do terminologie mezinárodních klasifikaèních systémù.

Závìr Historie projevù porušeného pøíjmu potravy sahá do starovìku. V posledním století se utváøela podoba této diagnostické jednotky a definice jejich psychologických a somatických a sociálních následkù. V posledních desetiletích literatura týkající se etiopatogeneze celého spektra onemocnìní poruch pøíjmu potravy i léèby výraznì narùstá a dosahuje rozsahu ostatních psychiatrických oborù s výrazným pøesahem k psychosomatické problematice.

Literatura Berkmann JM. Anorexia nervosa, inanition, and low basal metabolic rate. Amer J Sci 1930; 180: 411. Brumberg JJ. Fasting Girls. The History of Anorexia Nervosa. New York, NY: Vintage Books, 2000. Comby J. Anorexie nerveuse chez les nourissons. Arch méd enf 1912; 15: 697.

24


Faltus F. Anorexia mentalis. Anorektické syndromy, jejich diagnostika a léèba. Praha: Avicenum, 1979; 6–9. Faltus F. Nový terapeutický pøístup k psychogenním poruchám pøíjmu potravy. Doktorská dizertaèní práce. Praha: FVL UK, 1988; 4–5. Gull W. Anorexia nervosa (apepsia hysterica, anorexia hysperica). Trans Clin Soc Lond 1874; 7: 22–31. Janota O. O tak zvané mentální anorexii. Praha: 1956. Jonáš V. Patologická hubenost mladých dívek. Pøíspìvek ke studiu anorexie mentální. Èas lék èes 1941; 49: 3. Kissel M. Cas d’anorexie hystérique grave chez une fill de 11 ans. Rev Neurol 1894; 2: 575. Lasègue EC. De l’anorexie hysterique. Arch Gen Med 1873; 1: 385. Marshall CF. A fatal case of anorexia nervosa. Lancet 1895; 1: 149. Morton R. Phtisiologica – or A Treatise of Consumption. London, Smith and Walford 1689. Nadeau J. Observations sur une maladie nerveuse accompagnée d’un degoût extraordinaire pour les aliments. J Méd Chir Pharmacol 1789; 80: 197. Navrátilová M, Èešková E, Sobotka L. Historie poruch pøíjmu potravy. In: Klinická výživa v psychiatrii. Praha: Maxdorf, 2000. Reynolds J. A Discourse of Prodigious Abstinence. London: 1669. Russel GFM. The history of bulimia nervosa. In Garner DM, Garfinkel PE. Handbook of Treatment for Eating Disorders. 2nd ed. New York: Guilford Press, 1997; 11–24. Ryle JA. Anorexia nervosa. Lancet 1936; 2: 893–899. Soltman O. Anorexia cerebralis und centrale Nutritionsneurose. Jahrbuch Kinderheilkunde 1895; 38: 1. Stephens L. Case of anorexia nervosa, necropsy. Lancet 1895; 1: 31. van Deth R, Vandereycken W. Historie poruch pøíjmu potravy. In Krch FD a kol. Poruchy pøíjmu potravy. 2. vyd. Praha: Grada, 2005; 27–33. Vandereycken W, van Deth R. Who was the first to desribe Anorexia Nervosa: Gull or Lasègue? Psychol Med 1989; 19: 837–845. Vandereycken W, van Deth R. From Fasting Saints to Anorexic Girls. The History of Self-Starvation. London, New York: Athlone Press – New York University Press, 1994. Whytt R. Observation on the Nature, Causes and Cure of those Disorders which have been Commonly Called Nervous, hypochondriac, or Hysteric. London: Beket and de Hondt, 1767.

Epidemiologie poruch pøíjmu potravy

25

Epidemiologie poruch pøíjmu potravy Barbara Pavlová

Terminologie, typy studií; jejich pøednosti a limity Epidemiologie studuje distribuci a determinanty zdravotních událostí v populaci (Page et al., 1995). Populace je skupina, sdílející shodné rysy. Epidemiologie popisuje „prevalenci“ a „incidenci“ onemocnìní. Prevalence vyjadøuje poèet nebo proporce pøípadù, událostí nebo stavù v dané populaci (Page et al., 1995). Udává se v urèitém èase a je zásadní pro plánování služeb a péèe pro jednotlivá onemocnìní. Celoživotní prevalence udává poèet jedincù, kteøí nìkdy bìhem života trpìli sledovaným onemocnìním, zatímco incidence udává poèet nových pøípadù v populaci v urèitém èasovém období, nejèastìji jednom roce. Incidence je obvykle výskyt pøípadù onemocnìní udávaný na 100 tisíc obyvatel a je zásadní pro pochopení etiologie onemocnìní. Studie užívající registry obvodních lékaøù nebo hospitalizací jsou jednoduší, dostupnìjší ekonomicky, ale obsahují jen hospitalizované pøípady. To mùže vést k podcenìní reálné prevalence/incidence, protože pouze menší èást pøípadù se dostává k terapii (Keski-Rahkonen et al., 2007). Registry jsou také založeny na diagnostice praktických lékaøù, která nemusí být vždy správná (Currin et al., 2007). Populaèní studie vyžadují vysoký poèet subjektù a mohou být nákladné a èasovì nároèné. Nìkteré studie užívají dotazníky pro skríning a pak interview a jsou dotazováni i ti, kteøí mají skóre pod hranicí. Tyto dvouetapové studie mohou mít problém s nízkým procentem odpovìdí, protože ti, kteøí poruchou pøíjmu potravy (PPP) trpí, mohou si pøát se diagnóze PPP vyhnout. A protože PPP nejsou diagnózou èastou, není nezvyklé, že populaèní studie nenajde ani jeden pøípad anorexia nervosa (AN) (Pike, 2004). To platí dokonce èastìji pro muže s PPP, kde je porucha ještì ménì èastá (Hoek a van Hoeken, 2003). Obavy ze stigmatizace mohou být take spojené se zatajováním PPP (Hsu, 1996). Napøíklad AN byla popsána jako „cenìná“ diagnóza (Schmidt a Treasure, 2006) a postižení mohou chtít se diagnóze a léèbì vyhnout, aby si onemocnìní uchovali pro sebe. Otázkou je také, jaká diagnostická kritéria užíváme. ICD 10 nebo DSM-IV mohou pøinést rùzné údaje o prevalenci/incidenci. Longitudinální studie, které mají za úkol zmapovat èasové trendy, mohou být komplikované zmìnami v diagnostickém systému (DSM-IV a ICD 10), který mìní poèet detekovaných pøípadù (Nielsen, 2001). Rùzné epidemiologické studie získávají rùzné údaje o incidenci/prevalenci, proto by pomìry mezi incidení a prevalencí mìly být interpretovány opatrnì a s ohledem na zdroje dat.

Epidemiologie poruch pøíjmu potravy v západních zemích a USA Anorexia nervosa Prevalence. Jednou z posledních prací, zabývajících se prevalencí, je finská studie (Keski-Rahkonen et al., 2007). Zkoumala epidemiologii AN u žen narozených v letech

26


1975–1979. Zjištìná celoživotní prevalence AN dosáhla 2,2 %. Pøi použití „širší“ definice, která nevyžadovala splnìní všech kritérií, celoživotní prevalence stoupla na 4,2 %. To je v souladu s pøedchozími studiemi prevalence z Austrálie a USA (Klump et al., 2001; Wade et al., 2006). Také v severní Itálii (Favaro et al., 2003) byla celoživotnì AN diagnostikována u 2 % ze vzorku mladých žen. Tyto hodnoty jsou vyšší než v nìkterých jiných studiích, napøíklad Hudson et al. (2007) našli celoživotní prevalenci u 0,9 % žen, Walters a Kendler (1995) a Garfinkel et al. (1996) udávali celoživotní prevalenci AN v USA a Kanadì mezi 0,5 % a 0,6 %. Švédská studie (Bulik et al., 2006) našla celoživotní prevalenci AN u 1,2 % žen. Metaanalýza Hoeka a van Hoekena (2003) udávala AN u cca 0,3 % mladých žen. Lucas et al. (1991) popsali bodovou prevalenci AN 149,5/100 000 obyvatel v Rochestru (Minesotta, USA). Tato èísla jsou vyšší než v ostatních studiích prevalence (Hoek, 1991), což mùže odrážet rùzné použité zdroje dat a vysoké procento (61 %) zaøazených pøípadù oznaèených jako „pravdìpodobné“. Prevalence AN u mužù je podstatnì nižší. Ve studiích založených na registrech (Hoek a van Hoeken, 2003) a nìkterých populaèních studiích (Garfinkel et al., 1996) muži tvoøí 10–15 % identifikovaných pøípadù. Ale v poslední populaèní studii v USA (Hudson et al., 2007) muži reprezentovali pøibližnì ètrvtinu všech identifikovaných pøípadù AN; celoživotní prevalence AN u mužù byla 0,3 %. Podobnì ve švédské populaèní studii byl celkový odhad prevalence AN u mužù 0,29 % (Bulik et al., 2006). Celkový odhad celoživotní prevalence AN na základì populaèních studií v západní Evropì a USA se pohybuje v rozmezí 0,5–2,2 % u žen. Odhady na základì registrù bývají nižší. Muži tvoøili 10–25 % všech pøípadù s AN, pøièemž údaje kolem 10 % jsou èastìjší. Incidence. Údaje z registrù lékaøù primární péèe v západní Evropì ukazují incidenci mezi 4,7/100 000 (Currin et al., 2005) a 7,7/100 000 (van Sonn et al., 2006). Což potvrzuje døívìjší studie holandské (Hoek et al., 1995) s incidencí dosahující 8,1/100 000. Ve Švýcarsku byl použit nemocnièní registr ke zjištìní incidence vážných poruch AN (závažných natolik, že vyžadovaly hospitalizaci); data z období 1993–1995 vykazovala incidenci závažné AN 1,17/100 000 celé populace (Milos et al., 2004). Mnoho studií se zamìøilo na incidenci ve vysoce rizikových skupinách mladých žen. V nemocnièním registru Milos et al. (2004) našli incidenci 9,72 pro ženy ve vìku 12–25 let. V registru praktických lékaøù Currin et al. (2005) udávají vyšší incidenci (34,6/100 000) u žen mezi 10–19 lety. Pozdìjší studie incidence ze Švédska (Keski-Rahkonen et al., 2007) došla k výsledku 270/100 000 žen ve vìkové skupinì 15–19 let. To je dvakrát více než v jiné studii incidence (van Sonn et al., 2006). Je zajímavé, že rozdíl vymizel po zaøazení pouze detekovaných pøípadù. Pøestože se jedná o jediné sdìlení tohoto druhu, mùže svìdèit pro skuteènost, že epidemiologické studie zamìøené pouze na jedince hledající pomoc, mohou výraznì podhodnotit reálnou incidenci AN (obr. 1). Celkovì lze øíci, že studie založené na primární péèi dosahuje hodnot incidence u AN kolem 5/100 000 obyvatel. Studie založené na nemocnièních registrech docházejí k nižším èíslùm a populaèní studie ukazují, že je podstatná èást jedincù s AN, kteøí pravdìpodobnì terapii nevyhledávají. Anorexia nervosa obvykle vzniká v adolescenci. Èasové trendy. Historické prameny popisují chování podobné anorektickému již ve starém Egyptì a Babylonì, kde hladovìní (posty) podporovalo náboženské aktivity


27

10–14 let 15–19 let 20–24 let 25–29 let

20

30–39 let

10

0 1994

1996

1998

2000

2002

2004

Obr. 1 První hospitalizace pro AN na 100 000 obyvatel podle vìkových skupin žen v letech 1994–2005

(Vandereycken a van Deth, 1994). Anorexia nervosa poprvé popsali nezávisle William Gull a Charles Lasègue v roce 1870 ve studiích popisujících pøípady navozeného hladovìní (Gordon, 2000). Z dnešního pohledu je obtížné posoudit rozsah problému v 19. století, první studie incidence se objevily až ve 20. století. Vìtšina studií došla k závìru, že incidence AN v západní Evropì narùstala do sedmdesátých let a pak zùstala stabilní (Hoek a van Hoeken, 2003). Nárùst byl významnìjší u žen ve vìku 10–24 let (van Hoeken et al., 2003). Tyto závìry jsou ve shodì s údaji z rùzných západoevropských zemí. Napøíklad studie založená na nemocnièním registru ve Švýcarsku (Milos et al., 2004) ukázala, že po významném zvýšení závažných forem AN v šedesátých a sedmdesátých letech incidence zùstala stabilní. Nálezy z primární péèe ve Velké Británii (Currin et al., 2005; Turnbull et al., 1996) ukazují stabilní incidenci AN v letech 1988–2000. Toto bylo potvrzeno holandskou studií (van Sonn et al., 2006), která ukázala že celková incidence AN zùstala stabilní v letech 1985–1999. Nicménì tato studie také ukázala, že zvýšení incidence AN pokraèovalo do konce 20. století. V USA incidence AN u žen mezi 15–24 lety narùstala do roku 1989 (Hoek, 2006). Ovšem Hudson et al. (2007) signifikantní nárùst incidence AN v USA nezjistili a zdùraznili, že nemìli dostateèný vzorek k detekci takového trendu. Známky svìdèící pro narùstající výskyt AN bìhem 20. století jsou nepøímo podpoøeny nálezy (Wade et al., 2006), že prevalence AN je vyšší u Švédù narozených po roce 1945 než u žen i mužù narozených pozdìji.

28


Zdá se, že v západní Evropì incidence AN narùstala do sedmdesátých let a pak se stabilizovala, zatímco v USA mohla narùstat až do konce let osmdesátých. Existují ojedinìlé zprávy o tom, že AN stále narùstá v urèitých vìkových skupinách. Vìk vzniku AN je nejèastìjší mezi 15–19 roky (Lucas et al., 1991; Turnbull et al., 1996).

Bulimia nervosa Prevalence. Výsledky celoživotní prevalence bulimia nervosa (BN) u žen v USA a Kanadì se pohybují mezi 1,1–2,8 % (Garfinkel, 1995; Hudson et al., 2007; Kendler et al., 1991; Bushnell et al., 1990). V severní Itálii byla BN diagnostikována u 4,6 % mladých žen (Favaro et al., 2003), ale autoøi upozoròují že vyšší procento mùže být dáno vìkovými hranicemi žen souboru (18–25 let) (obr. 2). Prevalence BN u mužù je podstatnì nižší. Ve vìtšinì studií tvoøí muži 8–10 % pøípadù BN (Bushnell et al., 1990; Garfinkel, 1995); prevalence dosahuje 0,1 % a 0,2 %. Výše zmínìná studie z USA (Hudson et al., 2007), která našla pøekvapivì vysoké procento mužù s AN, došla k podobným výsledkù i pro BN – také muži s BN tvoøili ètvrtinu identifikovaných pøípadù.

8

7

6

5

4

3

2

AN BN a EDNOS

1

0 1994

1996

1998

2000

2002

2004

Obr. 2 Srovnání poètu prvních hospitalizací pro AN a ostatní poruchy pøíjmu potravy (BN a EDNOS) na 100 000 obyvatel u žen ve vìku 10–39 let (1994–2005)


29

Incidence. Studie založené na registru primární péèe v Holandsku (van Sonn et al., 2006) a ve Velké Británii (Currin et al., 2005) došly k podobným výsledkù 6,1 % (1995–1999) a 6,6 % (2000). Èasové trendy. Studie èasových trendù u BN pokrývají kratší èasovou periodu než u AN, protože BN byla poprvé popsána až v roce (Russell, 1979). Publikace diagnostických kritérií vedla k výraznému nárùstu incidence BN v USA; u žen z 7,4/100 000 v roce 1980 na 49,7/100 000 žen v roce 1983. Studie ve Velké Británii založená na primární péèi (Currin et al., 2005; Turnbull et al., 1996) ukázala trojnásobný nárùst incidence BN mezi roky 1988 a 1997 a následnou stagnaci. Výsledky studií se lišily podle jednotlivých vìkových skupin. Zatímco incidence u žen ve vìku 10–19 let byla stabilní, incidence pro vìkovou skupinu 20–39 let mezi lety 1996 a 2000 klesla. Výsledky jednotlivých studií byly potrvzeny metanalýzou (Keel a Klump, 2003). Holandská studie však ukázala stagnaci incidence BN v letech 1985–1989 až do období 1995–1999. Nevýznamný pokles BN našla britská studie na konci 20. století (Currin et al., 2005) ve shodì s daty o studentech americké college 1982 a 2002 (Keel, 2006). Hudson et al. (2007) našli vliv vìkové skupiny u BN ve vìku 18–44 let. Jedinci mìli vìtší pravdìpodobnost, že budou diagnostikováni a léèeni, než ve vìku nad 60 let. Turnbull et al. (1996) popsali prùmìrný vìk vzniku BN 20–39 let. Van Son et al. (2006) udávají snižující se vìk pøi vzniku BN.

Psychogenní pøejídání a atypické formy poruch pøíjmu potravy Pøestože psychogenní pøejídání (PP) není ještì považováno za „vlastní“ poruchu pøíjmu potravy, diagnostická kritéria pro výzkum umožnila odhady prevalence tohoto problému. V Rakousku bodová prevalence na základì telefonického zjištìní byla 3,3 % u žen a 0,8 % u mužù (Kinzl et al., 1999). Australská studie (Hay, 1998) našla bodovou prevalenci u atypických forem PPP u 1 % populace. U autorù, kteøí používali širší kritéria (Fairburn a Cooper, 1993), bodová prevalence dosahovala 2,5 %. V populaèní studii USA (Hudson et al., 2007) byl odhad prevalence atypických forem 3,5 % u žen a 2 % u mužù. Celoživotní prevalence atypických PPP a psychogenního pøejídání ve vzorku ze severmí Itálie (Favaro et al., 2003) bylo 4,7 % a 0,6 %. Prevalence subklinických forem BN byla odhadnuta na 5,4 % (Whitehouse et al., 1992). Zdá se, že podobnì jako u BN je zde efekt skupiny pro PP a jakékoliv záchvatovité pøejídání u lidí ve vìku 18–49 let, kteøí mají vyšší celoživotní prevalenci. Mnoho studií se zabývalo prevalencí poruch jídelního chování, které ještì nesplòovaly diagnostická kritéria. Napøíklad Hudson et al. (2007) našli celoživotní prevalenci u podprahového PP 1,2 % a jakéhokoliv pøejídání 4,5 % v americké populaci.

Abnormální jídelní postoje a chování Metaanalýza studií založených na self-report jídelního chování (Fairburn a Beglin, 1990) odhadla prevalenci dietního chování nad 25 %, záchvaty pøejídání (nejménì jednou týdnì) na 15,7 %, navozované zvracení (nejménì jednou týdnì) 2,4 % a užívání laxativ (nejménì jednou týdnì) 2,7 %. U žen se vrchol vzniku záchvatovitého pøejídání a zvracení a jiných „purging“ mechanizmù objevoval v 16 a 18 letech.

30


Epidemiologie poruch pøíjmu potravy v ostatních zemích Lidé žijící ve své rodné zemi Poruchy pøíjmu potravy byly dlouho považovány za typické onemocnìní západních zemí. Souèasné práce ale svìdèí o opaku. Napøíklad v Africe úroveò subklinické jídelní problematiky se zdá být srovnatelná se Západem (Le Grange et al., 1998). I v tìchto oblastech opoždìný výskyt a nárùst onemocnìní lze vysvìtlit nárùstem rizikových faktorù pro PPP, zvýšením životní úrovnì èernošské populace a westernalizací èi globalizací hodnot spoleènosti. V poslední studii z Tanzánie (Eddy et al., 2007) 1,9 % žen ve vìku 13–30 let spnilo kritéria pro AN a 4,7 % pro atypické PPP. Podobnì mezi studenty v Ghanì (Bennett et al., 2004) 10 z 668 mìlo BMI pod 17,5 (u všech v dùsledku úmyslného hladovìní). Úmyslné hladovìní bylo vnímáno pozitivnì z hlediska náboženského a jako zvýšená sebekontrola; strach z tlouštky typický pro západní formy AN se nevyskytoval. Ale žádná studentka neudávala amenoreu, a tak diagnóza není zcela jistá. V Èínì byla popsána prevalence 1 % BN u studentek medicíny (Chun et al., 1992). Existuje hypotéza, že symptomatika poruch pøíjmu potravy v jiných než západních zemích má vztah k „westernizaci“ (považované za individuální ztrátu tradièního životního stylu, pracovních, kulturních a jazykových zvykù ve prospìch postojù ovlivnìných západní kulturou) tìchto zemí. Napøíklad studie na Fidži prokázala nárùst nespokojenosti s vlastním tìlem a patologické jídelní chování následkem expozice televizi na tomto ostrovì (Becker et al., 2002). To by znamenalo, že lidé žijící v komunitách striktnì oddìlených od západního životního stylu netrpí PPP. To potvrdila studie v populaci Aimish (Platte et al., 2000), udržující starý poøádek a žijící oddìlenì od západní industrializované spoleènosti. Mladí lidé s normální váhou neudávali nespokojenost s vlastním tìlem; což je v ostrém kontrastu s výsledky západních zemí, kde témìø polovina mladých lidí s normání hmotností nespokojenost s vlastním tìlem udává (Parnell et al, 1996).

Emigranti z nezápadních zemí Šetøení vedené ve Velké Brinánii v osmdesátých letech (Mumford a Whitehouse, 1988) našlo vyšší prevalenci BN (3,4 %) u žákyò asijského pùvodu ve srovnání s dívkami typu kavkazského. Dolan et al. (1990) také ukázali, že Asiati mìli vyšší stupeò porušeného jídelního chování než jedinci kavkazského a afro-karibského pùvodu. Nìkteré studie ale tyto rozdíly nepotvrdily (Button et al., 1998). Navíc japonské ženy žijící v USA mají vìtší pradìpodobnost, že onemocní PPP, než ženy žijící v rodné zemi (Furukawa, 1994). Zdánlivì nízká incidence AN na karibském ostrovì Curacao (Hoek et al., 2005; Katzman et al., 2004) byla redefinována, když bylo zjištìno, že všechny ženy s identifikovanou PPP žily v minulosti v zahranièí. Výsledky potvrzují skuteènost, že stres z akulturace hraje v etiologii PPP roli.

Centrální a východní Evropa Vìtšinou je vznik PPP vnímán souèasnì s pádem berlínské zdi. Ale první údaje se objevily dlouho pøed široce rozšíøenými zmìnami v devadesátých letech (Janota, 1946). Dokonce na poèátku osmdesátých let 20. století byly popsány narùstající hospitalizace pro PPP (Faltus, 1985). Z doby pøed rokem 1989 ale neexistují epidemiologické studie PPP. Výjimku tvoøí práce Rathnera et al. (1995), kteøí v roce 1988 vedli dvouetapovou epidemiologickou studii ve východním Nìmecku, Maïarsku a Rakousku, která uká-


31

zala srovnatelnou prevalenci PPP ve tøech zemích. Bylo by jednoduché vyvodit z této studie závìry, že prevalence PPP se v centrální a východní Evropì nelišila od Evropy západní, ale jedná se o studii jedinou, vedenou na vybrané populaci studentù. Po roce 1989 se objevilo mnoho malých dotazníkových studiií a dvouetapové skríninové studie se týkaly vìtšinou populace studentù. Maïarská studie (Tury et al., 1994) nenašla žádný pøípad AN mezi 538 studenty medicíny, ale subklinických forem AN bylo 0,4 % u mužù a 0,3 % u žen. U mužù nebyl nalezen žádný pøípad BN, ale subklinických forem bylo zjištìno 1,2 %. U žen byla BN zjištìna v 0,3 % a v 3,8 % její subklinická forma. V Maïarsku byla ve studii smíšené populace studentù a nestudujících žen ve vìku 15–24 let zjištìna bodová prevalence AN 0,03 % a BN 0,41 %. Procento subklinických forem PPP bylo vyšší: 1,09 % u AN a 1,48 % u BN (Szumska et al., 2005). Tato studie se také zabývala odlišným jídelním chováním. Ukázala, že 6,3 % žen drželo dennì diety, 2,7 % udávalo pøejídání alespoò 2× týdnì a rùzné typy purgativního chování se stejnou frekvencí 0,2–0,7 % žen. Nejèastìjší bylo používání laxativ, nejménì èasté zvracení (Resch, 2007). Westenhoefer (2001) popsal u žen ve východním Nìmecku odlišné jídelní chování s frekvencí nejménì 2× týdnì: 13,3 % diety, 1,6 % navozené zvracení, laxativa 2,2 %, diuretika 4,7 %. Tato data jsou velmi podobná výsledkùm ze západního Nìmecka, ale bohužel data týkající se prevalence patologického jídelního chování pøed pádem berlínské zdi nejsou k dispozici. Dvouetapové šetøení u školaèek v Polsku (Wlodarczyk-Bisaga a Dolan, 1996) nenašlo žádný pøípad AN nebo BN, ale 2,34% bodovou prevalenci subklinických forem PPP a 28,6% dietního chování. Ruské ženy vykazovaly vìtší touhu po štíhlosti a nižší aktuální ideální váhu než britské mladé ženy (O’Keefe a Lovell, 1999). Dotazníkový skríning (Krch a Drábková, 1996) ukázal velmi rozšíøenou nespokojenost s vlastním tìlem a touhu po snížení váhy mezi støedoškolskými studenty v Èeské republice. V této studii 5,7 % žen splnilo kritéria pro BN. V pozdìjší studii autor (Krch, 1997) udává, že 0,5–0,8 % 16letých trpí AN a 1,2–3,4 % BN. Lze kostatovat, že pøestože pouze izolovaná studie (Rathner et al., 1995) pøinesla srovnatelné výsledky prevalence PPP v centrální a východní a západní Evropì pøed rokem 1989, rozsah problémù zùstává neobjasnìn. Dotazníkové a dvouetapové studie soustøedìné pøevážnì na studenty ukazují výsledky se západními zemìmi srovnatelné. Chybìjící studii inicidence v této oblasti pøinesla studie Pavlové et al. (2010). Ve studii vycházející z nemocnièních registrù udává narùstající incidenci prvních hospitalizací pro AN, BN a atypických forem v období 1994–2005 u rùzných vìkových kategorií žen a u mužù.

Závìr PPP nejsou výluèným syndromem západní spoleènosti a objevují se po celém svìtì. K možným vysvìtlením tohoto jevu zùstává westernizace, stres z akulturace. V Èeské republice jsme ve studii z roku 2009 prokázali zvyšování hospitalizací pro poruchy pøíjmu potravy od roku 1994, což mùže být spojeno se sociálními a politickými zmìnami u nás. Další studie jsou nutné k upøesnìní míry vlivu médií na nereálnì štíhlý ideál krásy (Becker et al., 2002), záplavy dietních doporuèení, cestování za prací do zahranièí a dalších faktorù.

32


Literatura Becker AE, Burwell RA, Gilman SE, et al. Eating behaviour and attitudes following prolonged exposure to television among ethnic Fijian adolescent girls. Brit J Psychiat 2002; 180: 509–514. Bennett D, Sharpe M, Freeman C, et al. Anorexia nervosa among female secondary school students in Ghana. Brit J Psychiat 2004; 185: 312–317. Bulik CM, Sullivan PF, Tozzi F, et al. Prevalence, heritability, and prospective risk factors for anorexia nervosa. Arch Gen Psychiat 2006; 63: 305–312. Bushnell JA, Wells JE, Hornblow AR, et al. Prevalence of three bulimia syndromes in the general population. Psychol Med 1990; 20: 671–680. Button E, Reveley C, Palmer R. An ethnic comparison of eating attitudes and associated psychological problems in young British women. Int J Eat Dis 1998; 23: 317–323. Chun ZF, Mitchell JE, Li K. The prevalence of anorexia nervosa and bulimia nervosa among freshman medical college students in China. Int J Eat Dis 1992; 12: 209–214. Currin L, Schmidt U, Treasure J, et al. Time trends in eating disorder incidence. Brit J Psychiat 2005; 186: 132–135. Currin L, Schmidt U, Waller G. Variables that influence diagnosis and treatment of the eating disorders within primary care settings: a vignette study. Int J Eat Dis 2007; 40: 257–262. Dolan B, Lacey JH, Evans C. Eating behaviour and attitudes to weight and shape in British women from three ethnic groups. Brit J Psychiat 1990; 157: 523–528. Eddy KT, Hennessey M, Thompson-Brenner H. Eating pathology in East African Women. J Ner Ment Dis 2007; 195: 196–202. Fairburn C, Beglin SJ. Studies of the epidemiology of bulimia nervosa. Amer J Psychiat 1990; 47: 401–408. Fairburn CG, Cooper Z. The eating disorders examination. In Binge Eating: Nature, Assessment & Treatment. Fairburn CG, Wilson GT, eds. 12th ed. New York: Guilford Press, 1993. Faltus F. První zkušenosti s jednotkou specializované péèe pro mentální anorexie. Èeskoslov Psychiat 1985; 81: 374–380. Favaro A, Ferrara S, Santonastaso P. The spectrum of eating disorders in young women: a prevalence study in a general population sample. Psychosom Med 2003; 65: 701–708. Furukawa T. Weight changes and eating attitudes of Japanese adolescents under acculturative stresses: a prospective study. Int J Eat Disord 1994; 15: 71–79. Garfinkel PE, Lin E, Goering C, et al. Should amenorrhea be necessary for the diagnosis of anorexia nervosa? Evidence from a Canadian community sample. Brit J Psychiat 1996;168, 500-506. Garfinkel PE, Lin E, Goering P, et al. Purging and nonpurging forms of bulimia nervosa in a community sample. Int J Eat Disord 1996; 20: 231–238. Garfinkel PE, Lin E, Goering P, et al. Bulimia nervosa in a Candadian community sample: Prevalence and comparison of subgroups. Amer J Psychiat 1995; 152: 1052–1058.


33

Gordon RA. Eating Disorders: Anatomy of a Social Epidemic. 2nd ed. Oxford: Blackwell Publishers Inc., 2000. Hay P. The epidemiology of eating disorder behaviours: an australian community based survey. Int J Eat Disord 1998; 23: 371–382. Hoek HW. The incidence and prevalence of anorexia nervosa and bulimia nervosa in primary care. Psychol Med 1991; 21: 455–460. Hoek HW. Incidence, prevalence and mortality of anorexia nervosa and other eating disorders. Cur Opin Psychiat 2006; 19, 389–394. Hoek HW, Bartelds AIM, Bosveld JJF, et al. Impact of urbanization on detection rates of eating disorders. Amer J Psychiat 1995; 152: 1272–1278. Hoek HW, van Harten PN, Hermans KM, et al. The incidence of anorexia nervosa on Curacao. Amer J Psychiat 2005; 162: 748–752. Hoek HW, van Hoeken D. Review of the prevalence and incidence of eating disorders. Int J Eat Disord 2003; 34, 383–396. Hsu LK. Epidemiology of eating disorders. Psychiat Clin North Amer 1996; 19: 681–700. Hudson JI, Hirpi E, Pope Jr. HG, et al. The prevalence and correlates of eating disorders in the national comorbidity survey replication. Biol Psychiat, 2007; 61: 348–358. Janota O. Pathogenese tzv. mentální anorexie a úspìšné její léèení elektrickými šoky. Èas lek ces 1946; 85: 893–900. Katzman MA, Hermans KME, van Hoeken D, et al. Not your „typical island woman“: anorexia nervosa is reported only in subcultures on Curaçao. Cult Med Psychiat 2004; 28: 463–492. Keel PK, Haedt A, Edler C. Purging disorder: An ominous variant of bulimia nervosa? Int J Eat Disord 2005; 38: 191–199. Keel PK, Klump KL. Are eating disorders culture-bound syndromes? Implications for conceptualizing their etiology. Psychol Bull 2003; 129: 747–769. Kendler KS, MacLean C, Neale M, et al. The genetic epidemiology of bulimia nervosa. Amer J Psychiat 1991; 148: 1627–1637. Keski-Rahkonen A, Hoek HW, Susser ES, et al. Epidemiology and course of anorexia nervosa in community. Amer J Psychiat 2007; 164: 1259–1265. Kinzl JF, Traweger C, Trefalt E, et al. Binge eating disorder in females: a population based investigation. Int J Eat Disord 1999; 25: 287–292. Klump KL, Miller KB, Keel PK, et al. Genetic and environmental influences on anorexia nervosa syndromes in a population-based twin sample. Psychol Med 2001; 31: 737–740. Krch FD. Poruchy pøíjmu potravy – vývoj syndromu: Implikace pro praktickou aplikaci. Ès Psychiat 1997; 7: 386–396. Krch FD, Drábková H. Prevalence mentální anorexie a bulimie v populaci èeské mládeže. Ès Psychiat 1996; 92: 237–247. Le Grange D, Telch CF, Tibbs J. Eating attitudes and behaviors in 1,435 South African caucasian and non-caucasian college students. Amer J Psychiat 1998; 155: 250–254. Lucas AR, Beard CM, O’Fallon WM, et al. 50-year trends in the incidence of anorexia nervosa in Rochester, Minn.: a population-based study. Amer J Psychiat 1991; 148: 917–922.

34


Milos G, Spindler A, Schnyder U, et al. Incidence of severe anorexia nervosa in Switzerland: 40 years of development. Int J Eat Disord 2004; 35: 250–258. Mumford DB, Whitehouse AM. Increased prevalence of bulimia nervosa among Asian schoolgirls. Brit Med J 1988; 297: 718. Nielsen S. Epidemiology and mortality of eating disorders. Psychiat Clin North Amer 2001; 24, 201–214. O’Keefe P, Lovell DM. Eating Disorder Inventory scores in Russia and Britain: A preliminary comparison. Eur Eat Disord Rev 1999; 7: 129–135. Page RM, Cole GE, Timmerick TC. Introduction to epidemiology. In Basic Epidemiological Methods and Biostatistics. Page RM, Cole GE, Timmerick TC, eds. London: Jones and Bartlett Publishers International, 1995; 1–47. Page RM, Cole GE, Timmerick TC. Epidemiologic rates and rate adjustment. In Basic Epidemiological Methods and Biostatistics. Page RM, Cole GE, Timmerick TC, eds. London: Jones and Bartlett Publishers International, 1995; 49–71. Parnell K, Sargent R, Thompson SH, et al. Black and white adolescent female’s perceptions of the ideal body size. J School Health 1996; 66: 112–118. Pavlova B, Uher R, Dragomirecka E, et al. Trends in hospital admissions for eating disorders in a country undergoing a sociocultural transition, the Czech Republic 1981–2005. Soc Psychiat Psychiat Epidemiol 2010; 45(5): 541–550. Pike KM. Solving the complex puzzle of the incidence of anorexia nervosa one piece at a time. Int J Eat Disord 2004; 35: 259–261. Platte P, Zelten JF, Stunkard AJ. Body image in the old order Aimish: A people separate from world. Int J Eat Disord 2000; 28: 408–414. Rathner G, Tury F, Szabo P, et al. Prevalence of eating disorders and minor psychiatric morbidity in Central Europe before the political changes in 1989: A cross-cultural study. Psychol Med 1995; 25: 1027–1035. Resch M. Eating disorders in sport – sport in eating disorders. HMJ 2007; 4: 449–454. Russell GFM. Bulimia nervosa: An ominous variant of anorexia nervosa. Psychol Med 1979; 9: 429–448. Schmidt U, Treasure J. Anorexia nervosa: valued and visible. A cognitive interpersonal maintenance model and its implications for research and practice. Brit J Clin Psychol 2006; 45: 343–366. Szumska I, Tury F, Csoboth CT, et al. The prevalence of eating disorders and weight-control methods among young women: A Hungarian representative study. Eur Eat Disord Rev 2005; 13: 278–284. Turnbull S, Ward A, Treasure J, et al. The demand for eating disorder care. An epidemiological study using the general practice research database. Brit J Psychiat 1996; 169: 705–712. Tury F, Gunther R, Szabo P, Forgacs A. Epidemiologic data on eating disorders in Hungary: recent results. Orv Hetil 1994; 135: 787–791. van Hoeken D, Seidell J, Hoek HW. Epidemiology. In Eating Disorders. Treasure J, Schmidt U, van Furth E, eds. Chichester: John Wiley & Sons, 2003; 11–34. van Son GE, van Hoeken D, Bartelds AIM, et al. Urbanisation and the incidence of eating disorders. Brit J Psychiat 2006; 189: 562–563. van Sonn G, van Hoeken D, Bartelds AIM, et al. Time trends in the incidence of eating disorders: A primary care study in Netherlands. Int J Eat Disord 2006; 39: 1–5.


35

Vandereycken W, van Deth R. From Fasting Saints to Anorexic Girls: The History of Self-starvation. London: Athlone, 1994. Vize CM, Cooper PJ. Sexual abuse in patients with eating disorders, patients with depression, and normal controls. Brit J Psychiat 1995; 167: 80–85. Wade TD, Bergin JL, Tiggemann M, et al. Prevalence and long-term course of lifetime eating disorders in an adult Australian twin cohort. Aust NZ J Psychiat 2006; 40: 121–128. Walters EE, Kendler KS. Anorexia nervosa and anorexic-like syndromes in a population based female twin sample. Amer J Psychiat 1995; 152: 64–71. Westenhoefer J. Prevalence of eating disorders and weight control practices in Germany in 1990 and 1997. Int J Eat Disord 2001; 29: 477–481. Whitehouse AM, Cooper PJ, Vize CV, et al. Prevalence of eating disorders in three cambridge general practices: hidden and conspicuous morbidity. Brit J Gen Pract 1992; 42: 57–60. Wlodarczyk-Bisaga K, Dolan B. A two-stage epidemiological study of abnormal eating attitudes and their prospective risk factors in Polish schoolgirls. Psychol Med 1996; 26: 1021–1032.

Práce vznikla za podpory VZ 21620816 a IGA NS 10045-4/2008

36


Psychosociální rizikové faktory u poruch pøíjmu potravy Barbara Pavlová

Co jsou rizikové faktory? Proè zrovna já? Proè právì moje dcera? Proè tato pacientka? Co se týèe poruch pøíjmu potravy (PPP), zatím si na tyto otázky nedokážeme odpovìdìt jedním úlevným „proto“, které by nám pomohlo zacílit prevenci a léèbu. V souèasnosti se zdá, že se jedná o souhru mnoha „rizikových faktorù“. Rizikovým faktorem mùže být charakteristika èi událost, jejíž pøítomnost zvyšuje pravdìpodobnost (riziko) výskytu onemocnìní (Kazdin et al., 1997). Rizikový faktor není pøíèina choroby: být mladou dívkou je jednoznaènì rizikovým faktorem pro vznik PPP, pøesto však vìtšina mladých dívek neonemocní. Prvním krokem v prozkoumání neznámého terénu rizikových faktorù jsou prùøezové studie. Ty zjišťují, ve kterých aspektech (napø. osobnostních vlastnostech èi rodinné historii) se skupina nemocných liší od skupiny zdravých. S výjimkou fixních faktorù (rasa, pohlaví) však prùøezové studie nezodpoví otázku, co je pøíèina a co následek. S èasovou posloupností poèítají studie longitudinální, které zkoumají charakteristiky odlišující subjekty, u kterých se onemocnìní vyvine a u kterých ne. Nìkdy sice víme, že se sledovaná charakteristika èi událost u tìch, kteøí onemocnìli, vyskytuje èastìji, ale nevíme, zda onemocnìní pøedcházela, èi jej následovala, protože nám chybí údaje z longitudinálních studií. Potom nemluvíme o rizikovém faktoru, ale o korelátu. Pokud máme dostatek dùkazù, že sledovaná okolnost se vyskytla døíve než onemocnìní, jedná se o rizikový faktor. Rizikové faktory mohou na výslednou nemoc pùsobit rùznými cestami. Jako kauzální oznaèujeme rizikový faktor, pokud v dùsledku experimentální manipulace dochází ke zvýšení/snížení sledovaného symptomu. Mediátor stojí mezi rizikovým faktorem a symptomem. Rizikový faktor pak pùsobí na mediátor, který následnì ovlivní PPP. Faktor, který posiluje negativní vliv rizikového faktoru, nazýváme zesilujícím. Pokud se nepodílí na vzniku onemocnìní, ale udržuje ho, nazýváme ho faktorem udržovacím. Rozlišování na rizikové a udržovací faktory má praktický dosah: na rizikové faktory se snažíme pùsobit v prevenci, na udržovací se zamìøujeme pøi léèbì. Rizikový faktor, který nelze zmìnit, oznaèujeme jako trvalý znak (pohlaví, rasa). Faktory, jež se bìhem èasu mohou mìnit, ať už samovolnì (vìk), nebo zásahem (psychoterapie), nazýváme promìnlivými. Jako kauzální oznaèujeme rizikový faktor tehdy, když jeho manipulací mìníme pravdìpodobnost výskytu onemocnìní (Jacobi et al., 2004; Kazdin et al., 1997; Stice, 2002). Dalšími termíny používanými v souvislosti s rizikovými faktory jsou specificita, síla a potøeba replikace. Jako specifický oznaèujeme rizikový faktor, pokud predikuje onemocnìní PPP, ale nikoli jiná psychiatrická onemocnìní. Pokud zvyšuje riziko jak PPP, tak ostatních psychiatrických onemocnìní, hovoøí se o obecném rizikovém faktoru. Síla oznaèuje velikost rozdílu mezi vysoce a nízko rizikovou skupinou. Pokud

Psychosociální rizikové faktory u poruch pøíjmu potravy

37

údaje o rizikovém faktoru pocházejí z nedostateèného množství studií nebo pokud jsou výsledky jednotlivých studí rozporuplné, je tøeba poukázat na potøebu replikace. Jako rizikový faktor oznaèujeme vesmìs vlastnosti, které zvyšují výskyt nežádoucích jevù (poruch pøíjmu potravy). Pokud nìkterá okolnost pravdìpodobnost výskytu nežádoucího jevu snižuje nebo zvyšuje pravdìpodobnost jevu žádoucího, nazýváme ji faktorem protektivním. V následujícím textu budeme rizikové faktory dìlit podle oblasti, které se týkají: na psychosociální a biologické.

Psychosociální rizikové faktory Pohlaví, vìk a etnický pùvod aneb jsou poruchy pøíjmu potravy nemocí bílých dívek? Pohlaví, vìk a etnický pùvod se ocitají spoleènì v jednom oddíle, protože se jedná o charakteristiky, které nemùžeme nikterak ovlivnit. Umožòují nám však efektivnì zamìøovat preventivní programy na rizikové skupiny. Pohlaví. Ženy onemocní PPP významnì èastìji než muži. Tato klinická zkušenost byla podpoøena i mnohými výzkumy. Ženy trpí záchvaty pøejídání 2,5× èastìji než muži (Spitzer et al., 1992) a anorexií èi bulimií onemocní dokonce 10× èastìji (Hsu, 2004; Wittchen et al., 1998). Proto oznaèujeme pohlaví jako silný rizikový faktor. Muži léèící se pro PPP jsou výjimkou a budí otázku, proè ještì èastìji. Proè pøicházejí tito muži s „ženskou nemocí“? Nìkteré výzkumy se pokusily zjistit souvislost mezi PPP u mužù a jejich sexuální preferencí a identitou. Zatím se však jedná spíše o spekulace, protože malé množství údajù, které jsou k dispozici, pochází z prùøezových studií. PPP onemocní 27 % mužù, kteøí jsou homosexuálnì nebo bisexuálnì zamìøení. Pokud bereme v úvahu pouze bulimii, jedná se dokonce o 42 % (Carlat et al., 1997). Je možné, že tito muži jsou v homosexuální subkultuøe vystaveni podobnému tlaku být štíhlí a krásní jako ženy ve vìtšinové spoleènosti. Pro zajímavost uvádíme i nedávné pøípadové studie o anorexii u mužù-transsexuálù (Surgenor a Fear, 1998; Winston et al., 2004; Winston et al., 2004), kteøí jako dùvod svého hladovìní èasto uvádìli touhu vypadat více žensky. Statistické údaje o výskytu PPP u lidí s poruchami pohlavní identity nejsou k dispozici a pro malou èetnost obou poruch nebude snadné je získat, ale autoøi poslední zmiòované studie doporuèují brát u mužských pacientù s anorexií v úvahu možnost komorbidity s poruchou pohlavní identity. Protože pohlaví je ve vìtšinì pøípadù charakteristikou nemìnnou, jedná se podle výše zmiòované typologie rizikových faktorù o stálý znak. Zároveò je to však rizikový faktor nespecifický, protože ženské pohlaví zvyšuje rovnìž riziko onemocnìní úzkostnými a depresivními poruchami (Kessler et al., 1994). Etnický pùvod. Poruchy pøíjmu potravy, a anorexie zvlášť, jsou èasto vnímány jako nemoc „bílých“ dívek. Výsledky nìkterých výzkumù provedených v USA skuteènì naznaèují, že Afroamerièanky jsou se svým tìlem spokojenìjší a drží diety ménì èasto než „bílé“ dívky, a to i pøesto, že mají prùmìrnì vyšší BMI (Franko a Striegel-Moore, 2002). Na druhou stranu podle nìkterých studií trpí Afroamerièanky záchvaty pøejídání èastìji než jejich „bílé“ vrstevnice (Striegel-Moore et al., 2000). Zdá se však, že

38


Amerièanky pùvodu hispánského èi asijského jsou se svým tìlem nespojeny do stejné míry jako Amerièanky kavkazského typu (Neumark-Sztainer et al., 2002). Jak je zøejmé, otázka, do jaké míry a zda je etnický pùvod rizikovým faktorem, zùstává nezodpovìzena. Nìkteré souèasné výzkumy naznaèují, že ženy a dívky jiné barvy pleti již v èetnosti PPP srovnaly krok s vìtšinovou spoleèností (Shaw et al., 2004). Je tedy možné, že lidé z etnických minorit trpící anorexií, bulimií, chøipkou, nebo angínou, se v ordinaci neobjeví prostì proto, že zdravotnictví vìtšinové spoleènosti nevìøí, nebo prostì proto, že èastìji nemají zdravotní pojištìní (Becker et al., 2003). Anebo pøeci jen pøijdou a ošetøující lékaø, maje na pamìti rovnici PPP = kavkazský typ + støední tøída, PPP nediagnostikuje (Becker et al., 2003). Výzkumy provádìné mimo euroamerické spoleèenství nacházejí nižší incidenci PPP. Uvažuje se tedy o tom, že více než o samotnou etnickou pøíslušnost, jedná se o vliv západního ideálu štíhlé krásy. Vliv akulturace na PPP bude podrobnìji probrán níže. Etnický pùvod je tedy stálý znak s dosud nedostateènì prozkoumanou specifièností a silou. Po vstupu do EU se spoleènost v Èeské republice více etnicky rozrùzòuje. Je nutné myslet na PPP bez ohledu na pacientovu barvu pleti. Vìk. Nejrizikovìjší vìk pro onemocnìní PPP je adolescence a èasná dospìlost (Hoek a van Hoeken, 2003; Stice, 2002; Wittchen et al., 1998). Protože pro toto období je rizikové i propuknutí jiných duševních onemocnìní, oznaèujeme vìk jako nespecifický rizikový faktor pro PPP. Na rozdíl od pøedchozích dvou faktorù vìk podléhá zmìnì a je tedy promìnlivým znakem.

Osobnostní faktory aneb anorexie jako absolutní dokonalost Zdálo by se, že PPP tvoøí kontinuum, na jehož jedné stranì nalézáme spoleènì s anorexií kompulzivní osobnostní rysy a na stranì druhé impulzivitu a bulimii. Ale není to tak jednoduché.

Impulzivita Jedním z možných vysvìtlení záchvatovitého pøejídání je nedostateèná kontrola impulzù. Pøestože výzkumy používající dotazníkové metody tuto teorii nepotvrdily (Wonderlich et al., 2004), existuje silná asociace mezi zneužíváním návykových látek a pozdìjším onemocnìním PPP. Impulzivitu, která je spojená se zneužíváním návykových látek (Sher a Trull, 1994), tak mùžeme považovat za faktor zpùsobující oba tyto problémy. V souladu s touto teorií je i rozdíl v projevech impulzivity mezi ženami a muži s hranièní poruchou osobnosti. Zatímco u mužù se jejich problémy signifikantnì èastìji demonstrovaly ve zneužívání návykových látek, ženy èastìji vyvinuly PPP (Zanarini et al., 1998). U pacientek s bulimií i anorexií byly rovnìž nalezeny signifikantnì vyšší skóry ve škále závislostí Eysenckova osobnostního dotazníku (Davis a Claridge, 1998). V témže výzkumu tato škála pozitivnì korelovala i s myšlenkami na jídlo a s excesivním cvièením. Stice (2002) uvádí možná vysvìtlení vztahu mezi PPP a zneužíváním návykových látek. V úvahu pøipadají funkèní a strukturální abnormality v kortikobazální neurální síti, které zvyšují riziko pro oba typy chování. Je však také možné, že zneužívání návykových látek vede k dezinhibici a tedy i záchvatùm pøejídání. Protože výsledky dosa-


39

vadních výzkumù jsou spíše rozporné, k urèení významu impulzivity jakožto rizikového faktoru je zapotøebí dalších longitudinálních studií.

Perfekcionizmus a obsedantnì-kompulzivní osobnost Vìtšina dívek zkoušela nìkdy v životì hubnout. Vìtšina z nich tak dlouho, dokud nedostaly hlad. Jsou však i takové, které mìly na sebe vždycky vysoké požadavky a dostály tomu, co si pøedsevzaly. Byly zvyklé být nejlepší, a tak zhubly nejvíc ze všech. Zvýšenou úroveò perfekcionizmu nacházíme nejen u dívek aktuálnì trpících anorexií (Halmi et al., 2000) a bulimií, ale i u tìch, které po vyléèení dlouhodobì normálnì fungují (Fairburn et al., 1997; 1998; 1999). Aèkoli bulimie je èasto spojená s impulzivitou, nacházíme u vìtšiny lidí trpících bulimií zároveò perfekcionistické rysy (Vitousek a Manke, 1994). Rovnìž prospektivní studie potvrzují, že ženy s vyšší úrovní perfekcionizmu mají vìtší pravdìpodobnost, že vyvinou jak anorexii, tak bulimii (Bulik et al., 2003). Rodinné studie nalezly u pøímých pøíbuzných lidí s PPP rovnìž zvýšenou míru perfekcionizmu, zdá se tedy, že obsedantnì-kompulzivní porucha nebo osobnostní rysy s ní spojené jsou dìdièné (Kaye et al., 1998). Perfekcionistické rysy se u dívek, které pozdìji vyvinou PPP (jak anorexii, tak bulimii), projevují již v dìtství: Snaží se mít všechno pøesnì tak, jak to má být, domácí úkol, úèes i uklizený pokojíèek (Anderluh et al., 2003). Riziko PPP roste tam, kde se spolu s perfekcionistickými rysy vyskytuje i nízké sebevìdomí a nespokojenost s vlastním tìlem (Joiner Jr. et al., 1997; Vohs et al., 1999). Aè klinicky se zdá být asociace mezi perfekcionizmem a PPP silná, dosavadní longitudinální studie tento vztah nepotvrdily. Dokud se to nepodaøí budoucím longitudinálním studiím, musíme perfekcionizmus považovat za korelát.

Psychopatologie a negativní emocionalita Nìkteré poznatky o vztahu mezi psychopatologií a PPP pocházejí z prùøezových studií. Vìtšina z nich se však bohužel nezabývala èasovou posloupností a na otázku, zda je jiné duševní onemocnìní rizikovým faktorem pro PPP, tak nemùže odpovìdìt. Jacobi et al. (2004) zmiòují ve své metaanalýze pouze dvì studie s kontrolní skupinou, které se èasovým faktorem zabývaly. První (Rastam, 1992) srovnávala skupinu adolescentních dívek trpících anorexií s jejich zdravými vrstevnicemi. U tìch, které mìly anorexii, byly ve srovnání se zdravými dívkami významnì èastìji nalezeny premorbidní poruchy osobnosti (66 % v. 27 %), pøedevším obsedantnì-kompulzivní porucha (35 % v. 4 %). Druhá studie (Bulik et al., 1997) se zabývala dìtskými úzkostnými poruchami jakožto možným rizikovým faktorem pro PPP. Autoøi srovnávali skupinu žen s anorexií, s bulimií, s depresí a skupinu žen zdravých. Ženy s diagnózou anorexie trpìly nejèastìji obsedantnì-kompulzivní poruchou a separaèní úzkostí. Skupiny žen s depresí i s anorexií trpìly významnì èastìji panickou poruchou a pacientky s bulimií sociální úzkostí. U pacientù, kteøí trpí záchvaty pøejídání, byl rovnìž zaznamenán vìtší výskyt hranièní poruchy osobnosti (van Hanswijck et al., 2003). Další poznatky o vztahu PPP a jiných psychiatrických onemocnìní nacházíme v longitudinálních studiích. Duševní onemocnìní jako takové se ukázalo být prediktorem propuknutí PPP, a to dokonce bez ohledu na držení diet (Patton et al., 1999). Èasto

40


zmiòovaným rizikovým faktorem je i negativní emocionalita. Podle McCarthyho (1990) se lidé záchvatovitì pøejídají, aby pøehlušili nepøíjemné pocity. Stice (2002) tvrdí, že k úlevì od negativních pocitù mùže sloužit i zvracení jakožto symbol oèištìní se od všeho špatného. Studie Leona et al. (1999) potvrzuje zvýšené riziko onemocnìní PPP pro ty, které trpí negativní emocionalitou. Podle jiných studií však ani negativní emocionalita, ani duševní onemocnìní nejsou prediktory PPP (Killen et al., 1996; Attie a Brooks-Gunn, 1989; Graber et al., 1994; Leon et al., 1995). Dvì z tìchto studií však urèily jakožto rizikový faktor pro PPP specificky internalizující psychopatologii (Attie a Brooks-Gunn, 1989; Graber et al., 1994). Vztahem mezi negativní emocionalitou a PPP se zabývá i experimentální psychologie. Klade si napø. otázku: Když navodíme u lidí nepøíjemné pocity, budou víc jíst? Odpovìï se zdá být jasná. Je doložena u zdravých lidí i jedincù s PPP. Výsledky tìchto experimentù jsou však rozporuplné. Aèkoli nìkteré studie vztah mezi navozenými špatnými pocity a vyšším kalorickým pøíjmem potvrdily (Cools et al., 1992), vìtšina žádnou souvislost nenašla (Heatherton et al., 1991; Polivy et al., 1994; Telch a Agras, 1996; Steere a Cooper, 1993; Steere a Cooper, 1993). Jako u všech experimentù je však sporné, nakolik je možné komplexní prožitky simulovat v laboratoøi. Aè velice dobøe kontrolované, ekologická validita takových výzkumù je pomìrnì nízká. Stice (2002) oznaèuje negativní emocionalitu jako rizikový faktor pro problémy s jídlem, ale také jako kauzální rizikový faktor pro záchvatovité pøejídání a pro nespokojenost s vlastním tìlem. Podle Jacobi et al. (2004) pøedstavuje negativní emocionalita rizikový faktor pro vìtší množství duševních onemocnìní a pro PPP tedy není specifickým rizikovým faktorem.

Situaèní a rodinné faktory aneb zpùsobují nároèné a nepøíjemné události poruchy pøíjmu potravy? Nepøíznivé životní události a jejich zvládání Napadne nás to asi všechny: Co se jí stalo, že pøestala jíst? Kdo jí ublížil? Co ji trápí? Napadlo to i psychology a psychiatry. V dobách, kdy byly kazuistiky dostateèným podkladem pro teorii, se zdálo, že to tak opravdu funguje. Trauma zpùsobilo nemoc. S moderními statistickými metodami a medicínou založenou na dùkazech se toto pøesvìdèení otøáslo v základech. Pøesto však vìdce otázka, zda nepøíznivé životní události mohou odstartovat psychiatrické onemocnìní, nepøestala zajímat. Prùøezové studie zabývající se tímto tématem mívají èasto podobný design. Ke každé dívce z experimentální skupiny je pøiøazena dívka, která jí odpovídá co do vìku i sociálního statutu. Pokud u probandky s PPP propuklo onemocnìní v 15 letech, ptají se výzkumníci jí i její vrstevnice na události, které se staly mezi 14. a 15. rokem (Gowers et al., 1996; Welch et al., 1997). Srovnání lidí trpících PPP s lidmi zdravými nespoèívá v zážitku jedné negativní události, ale v opakované expozici traumatickým událostem. Nìkteré studie zjistily, že rozdíl mezi lidmi trpícími PPP a lidmi zdravými není v tom, zda zažili jednu negativní událost (Schmidt et al., 1997; Troop a Treasure, 1997a), ale zda byli vystaveni opakovanì takovým událostem (Hoersh et al., 1995; Schmidt et al., 1997). Tento rozdíl však mizí, pokud jsou pacienti s PPP srovnáváni s pacienty s jinými psychiatrickými


41

diagnózami. Nìkteré studie (Gowers et al., 1996; Hoersh et al., 1996) dokonce našly u pacientù s PPP nižší frekvenci negativních zážitkù než u pacientù s jinými psychiatrickými diagnózami. Pozornost výzkumníkù se nesoustøedí jen na to, kolik toho zkoumaní prožili, ale i na to, co prožili. Podle Schmidt et al. (1997) mìly pacientky s bulimia nervosa (BN) i s anorexia nervosa (AN) podobné množství negativních zážitkù. Pacienti s AN však prošli rok pøed onemocnìním èastìji zážitky, které nìjak ohrozily jejich „cudnost“, tedy vyvolaly stud nebo znechucení ve spojení se sexualitou. Pøíkladem je vztah s ženatým mužem, který byl proti dívèiným zásadám, nebo první milování, po nìmž už o sobì chlapec nedal nikdy vìdìt. Toto zjištìní odpovídá raným teoriím vzniku AN, které zdùrazòovaly roli problémù v oblasti sexuality (King, 1963; Leon et al., 1985). Opakovanì se také ukazuje, že onemocnìní AN pøedcházejí vleklé problémy v rodinì (Gowers et al., 1996; Hoersh et al., 1995). Hoersh et al. (1996) uvádìjí, že pacientky s AN zažily významnì èastìji „neadekvátní tlak“. Tato formulka zahrnuje jak rodièovské odhodlání dovést dcery k akademickým èi sportovním výkonùm bez ohledu na jejich schopnosti, tak rozhovor o sexualitì døív, než na nìj byly pøipraveny, nebo také naléhání, aby se chovaly dost „žensky“. Dalším problémem byl chronický nesoulad mezi rodièi nebo chronické onemocnìní nìkterého z nich, které závažnì narušilo rodinné fungování. Tyto události se u subjektù s PPP vyskytovaly v míøe stejné nebo vìtší než u tìch, které trpí jiným psychiatrickým onemocnìním (Gowers et al., 1996; Hoersh et al., 1996). Pacientky s AN zažily ve své rodinì rok pøed propuknutím onemocnìní mnohem èastìji chronické problémy se sourozencem. V tomto kontextu mùže být jejich onemocnìní interpretováno jako snaha získat zpìt rodièovskou pozornost, kterou na sebe strhl „problematický“ sourozenec. Jacobi et al. (2004) oznaèují negativní události jako nespecifický retrospektivní korelát. Propuknutí psychiatrického onemocnìní, PPP nevyjímaje, však nezáleží jen na prostém prožití problémové situace. Dùležitý je i zpùsob, jak ji dotyèný zvládá. Troop a Treasure (1997) uvádìjí pøíklad dívky, která, aè vystavena mnohým traumatickým zážitkùm, nevyvinula PPP ani jiné psychiatrické onemocnìní.

Kazuistika Annu šikanovali ve škole spolužáci a aèkoli si stìžovala rodièùm i uèitelùm, šikana pokraèovala. Pøi jedné z dalších epizod šikany se Anna prostì sebrala, bìžela do školy na druhém konci mìsta, zaklepala u dveøí øeditele, øekla mu, jak se vìci mají a požádala ho, zda by nemohla navštìvovat jeho školu. Její žádosti bylo vyhovìno. Když se Annini rodièe stále hádali a kolem nebyl nikdo, komu by se mohla svìøit, strávila každou takovou hádku tajným telefonátem se svou babièkou. Když byla Anna starší, rozhodla se pøihlásit k britskému letectvu. To, že v té dobì èlenství bylo pouze privilegiem mužù, ji neodradilo. Rozeslala dopisy mnoha vlivným, vèetnì èlenù parlamentu a královny, a ejhle, ženám bylo povoleno pøipojit se k letectvu. (Není zcela jasné, nakolik toto rozhodnutí ovlivnily Anniny dopisy.) Na druhé stranì bychom našli ty, kteøí mají pocit, že je i ménì závažná nepøízeò osudu poznamenala natolik, že onemocnìli tøeba právì BN. Troop a Treasure (1997) potvrzují, že ti, kteøí v dìtství reagovali na situace bezmocí, jsou k onemocnìní PPP

42


náchylnìjší než ti, kteøí byli schopni situaci zvládnout jako tøeba Anna, a také jim trvalo déle, než v pøípadì problémù s PPP vyhledali odbornou pomoc. Propuknutí AN je asociováno s nedostateèným hledáním informací a snahou porozumìt, propuknutí bulimie s ruminacemi, pøemíláním událostí bez hledání východiska. Tomuto závìru odpovídají i závìry další studie, zabývající se strategiemi zvládání a PPP (Garcia-Grau et al., 2002). Strategie zamìøené na emoce a/nebo vyhýbání se jsou asociovány s vyššími skóry v dotaznících zjišťujících jídelní patologii.

Sexuální zneužívání Údaje o vztahu sexuálního zneužívání a PPP pocházejí pøedevším z prùøezových studií. Vìtšina potvrzuje zvýšené riziko PPP, pøedevším bulimie, u obìtí sexuálního zneužívání v dìtství (Waller et al., 1993; Wonderlich et al., 2001). Garfinkel et al. (1996) dokonce zjistili, že sexuální zneužívání je 3× èastìjší u žen s bulimií než u kontrolní skupiny zdravých žen. Toto riziko vzrùstá, pokud se jednalo o zneužití rodinným pøíslušníkem a/nebo pokud v rámci tohoto zneužívání docházelo k násilí (Wonderlich et al., 1997; Waller, 1992). Význam sexuálního zneužívání jako rizikového faktoru pro PPP potvrzuje rovnìž longitudinální studie Johnsona et al. (2002), v níž se sexuální zneužívání a zanedbání v dìtství ukázalo být silným prediktorem PPP a jiných problémù s jídlem (kolísání váhy, drastické diety) v adolescenci. Zajímavé jsou nálezy o opakování zneužívání. Ženy zneužívané v dospìlosti byly velmi èasto zneužívány už jako dìti (Leonard et al., 2003) a ty, které zažily sexuální trauma v dìtství i v dospìlosti, mají potíže s jídlem nejvìtší (Wonderlich et al., 2001). Je však tøeba upozornit na to, že nìkteré studie souvislost mezi PPP a sexuálním zneužíváním nepotvrzují (Folsom et al., 1993) nebo nacházejí pouze u BN èi purgativního typu AN (Steiger a Zanko, 1990). Je sporné, nakolik je sexuální zneužívání rizikovým faktorem specificky pro PPP a nakolik pro psychopatologii obecnì. Nìkteré studie nalezly rozdíl mezi pacientkami s PPP a zdravými ženami, ale tentýž rozdíl neprokázaly, pokud srovnávaly pacientky s PPP s ostatními psychiatrickými pacienty (Vize a Cooper, 1995). Studií, které potvrdily vyšší výskyt sexuálního zneužívání u pacientek s PPP než u pacientù s ostatními psychiatrickými diagnózami, je málo (Hoersh et al., 1995; Webster a Palmer, 2000). Proè by zrovna sexuální zneužívání mìlo vést k PPP? Vysvìtlení existuje nìkolik. Nìkterá vycházejí právì z poznatku, že sexuální zneužívání s sebou nenese jen zvýšené riziko PPP, ale také ostatních psychiatrických diagnóz. Rotry a Yager (1996) navrhli tzv. automedikaèní hypotézu. Podle ní vede sexuální zneužívání v dìtství k pocitùm studu, depresi, k AN i BN, a je stejnì jako zneužívání návykových látek pokusem tyto pocity otupit. Této teorii nahrávají i pozdìjší výzkumy, které nacházejí u pacientek s BN zneužívaných v dìtství významnì èastìji i poruchy nálady a/nebo úzkostné poruchy (Schoemaker et al., 2002). Jiná teorie považuje za mediátor mezi sexuálním zneužíváním a pozdìjší PPP jiné poruchy, napø. hranièní poruchu osobnosti. Steiger et al. (2000) našli zvýšený výskyt sexuálního zneužívání pøed 13. rokem vìku pouze u pacientek s BN, u nichž byla zároveò diagnostikována hranièní porucha osobnosti. Smolak a Murnen (2002) uvádìjí další možná vysvìtlení. Zážitek sexuálního zneužívání položí základy disociaci jako obrany pøed nepøíjemnými prožitky a ta se pozdìji projeví v záchvatovitém pøejídání. Je také možné, že dítì vystavené sexuálnímu zneužívání je pøesvìdèené, že není dost hodnotné, a podle toho také v dospìlosti zachází se svým tìlem. Tøetí vysvìtlení, které Smolak a Murnen podávají, vychází z kon-


43

ceptu kontroly. Ve svìtì, kde nemùžeme události nikterak ovlivnit, nám hladovìní umožòuje ovládat alespoò malý úsek života. Dalším èasto zkoumaným faktorem je stud. Výsledky studie Murraye a Wallera (2002) naznaèují, že právì stud zprostøedkovává sexuální zneužívání v rámci rodiny a BN. PPP pak nejenže odvádí pozornost od nepøíjemných prožitkù, ale zároveò umožòuje zmìnit tìlo a ty èásti, které se zdály být za sexuální zneužívání zodpovìdné. Ve studii 224 žen s PPP autoøi (Troop et al., 2008) popsali stud spojený se vnímanou „nechtìnou podøízeností“ u závažnìjších AN, zatímco závažnost BN byla asociována s „vnitøním“ pocitem studu. O zážitcích studu jakožto rizikovém faktoru pro PPP bude podrobnìji pojednáno v následujícím oddíle. Je tedy možné shrnout, že sexuální zneužívání je rizikovým faktorem pro PPP, ale zároveò zvyšuje i riziko mnoha dalších psychiatrických onemocnìní. K ujasnìní vlivu sexuálního zneužívání na PPP bude zapotøebí dalších longitudinálních studií.

Zážitky odlouèení a nutnost pøizpùsobit se jiné kultuøe Separace. Další, dosud nepøíliš prozkoumanou oblastí pøedstavující riziko vzniku PPP jsou zážitky separace a akulturace. Separací míníme odlouèení od pùvodní rodiny, akulturací pøizpùsobení se cizí kultuøe a životu v zahranièí. Odchod dospìlých èi skoro dospìlých dìtí je nároènou vývojovou fází v životì rodiny. Mladý èlovìk, který zaèíná samostatný život, musí vyøešit konflikt mezi touhou být opeèovávaným dítìtem a snahou po osamostatnìní. Marsden (1997) uvádí potíže se separací jako jeden z možných faktorù vyvolávajících anorexii. Nemoc jednak chrání dívku pøed nároky dalšího životního období a jednak jí umožòuje demonstrovat ambivalenci, kterou vùèi odchodu z domova prožívá: aèkoli svoji rodinu odmítá spolu s nabízeným jídlem, fakticky její nemoc závislost na pùvodní rodinì prohlubuje. Rovnìž propuknutí BN èasto pøedcházejí události související se separací (zaèátek èi konec romantického vztahu èi odchod z domova). Tato fáze je o to problematiètìjší, dojde-li k ní èasnì a pod vlivem snahy uniknout z problematické rodiny. Aè vztahu mezi separací a PPP nebyla ještì v literatuøe vìnována dostateèná pozornost, existuje pro hypotézu, že odchod z domova pøispívá k jídelní patologii, nìkolik nepøímých dùkazù. Marsden et al. (2002) zaznamenali u dívek s patologickými jídelními návyky významnì vìtší problémy se separací-individuací. Podle Heathertona et al. (1997) dochází ke zvýšení nespokojenosti s vlastním tìlem bìhem prvního roku na univerzitì. První vlna bulimie a druhá vlna anorexie pak nastává mezi 18. a 20. rokem souèasnì s bìžným vìkem odchodu z domova. Za zmínku stojí i pùvabný pokus Pattonùv (Patton, 1992). Skupinì dívek s PPP a kontrolní skupinì dívek zdravých byly subliminálnì prezentovány 3 vìty: Mama is leaving me (Máma mì opouští), Mama is loaning it (Máma to pùjèuje) a Mona is loaning it (Mona to pùjèuje). A skuteènì, u dívek s PPP zpùsobila „odcházející maminka“ zvýšenou konzumaci sušenek. Akulturace. Pøizpùsobování se cizím kulturám a jejich postupné pøijímání (Padilla et al., 1985) neboli akulturace je v Èeské republice dùležitým tématem již od poèátku devadesátých let a s naším vstupem do Evropské unie se stává ještì aktuálnìjším. Nìkdy se mùže zdát, že je již celá euroamerická spoleènost zcela totožná. Když se zastavíte na ulici velkého mìsta a rozhlédnete se, uvidíte spoustu barevných obchodù nadnárodních firem. Nemáte-li v dohledu nìkterou z charakteristických pamìtihodností, tìžko øíct, zda jste v Praze, Londýnì nebo New Yorku. A pøesto zbývá tisíc na první pohled neviditelných vìcí, podle nichž od sebe Prahu a Londýn bezpeènì poznáte. A co teprve pokud do Londýna zavítáte z nigerijské vesnice nebo naopak. Není po-

SPEKTRUM PORUCH PŘÍJMU POTRAVY

Recommend Documents