SÍDLA, OSÍDLENÍ A JEJICH STRUKTURA
TYPY SÍDEL
SÍDLO − základní jednotka osídlení − každé obydlené místo, včetně příslušných ploch, které jsou jeho obyvatelstvem bezprostředně využívány − výsledek spolupůsobení podmínek socioekonomického a přírodního charakteru (stav a struktura výroby, dopravy, služeb – ekonomické; struktury obyvatelstva – sociální; stupeň organizace společnosti, administrativní a politické uspořádání – obecné) VENKOVSKÉ SÍDLO − rozvoj na bázi zemědělské výroby; − starší, menší, pomalejší ve vývoji; − urbanizací ztrácí původní charakter VENKOVSKÉ OSÍDLENÍ − soustava venkovských sídel včetně jejich hierarchie, funkční struktury a vzájemných vazeb mezi sídly
Úvod do regionalistiky P7 – Osídlení a jeho struktura – Evropa
1
MĚSTSKÉ SÍDLO − funkce nezemědělského charakteru − mladší, větší, dynamičtější − koncentrace obyvatelstva a aktivit nezemědělského charakteru − diferencovanost – struktur obyvatelstva, využití ploch − různorodost městského života VNĚJŠÍ ZNAKY MĚSTA
− − − −
soustředěný půdorys a vytvořené uzavřené a zřetelné jádro větší počet neobývaných budov různorodá struktura zastavěné plochy (infrastruktura) funkční diferenciace zastavěné plochy (části obytné, průmyslové …) (důležitější) vysoký stupeň koncentrace obyvatelstva diferencovaná zaměstnanost dle odvětví různorodost hospodářských činností a městských funkcí plně vyvinutá středisková funkce města
VNITŘNÍ ZNAKY MĚSTA
− − − −
Úvod do regionalistiky P7 – Osídlení a jeho struktura – Evropa
TRADIČNÍ MĚSTO (centrum vědy a umění, zatímco venkov je centrem výroby) 3 500 př. n. l. v údolích řek – Nil (Egypt) Eufrat, Tigris (Irák) Indus (Pákistán) Společné rysy – hradby (obrana, ale také oddělení komunit) – centrum (veřejná prostranství s tržištěm, případně vnitřní hradby) – blízko centra obydlí bohatých – hlavní budovy: chrámy, soudy, paláce – okrajové části s menšinami – nízká komunikace (malé veřejné prostranství, málo cest) M x V – ve městech málo lidí, ale diferencovanější, hierarchizovanější a složitější sociální struktura, monumentální budovy)
2
MODERNÍ MĚSTO
TYPY MĚST
(konec 19. století – rozlišování na malá a velká města) J. KRÁL (1941) in MUSIL (MUSIL, 1967)
Uspořádání moderního města odráží (dle konceptů autorů): A. HAWLEY (1968)
diferenciace (specializace skupin a profesí) je hlavním způsobem přizpůsobování lidí prostoru a času → v centru jsou ti, které všichni potřebují (jsou proto mocní), zaujmou nejatraktivnější místo D. HARVEY (1985)
stále probíhá restrukturalizace prostoru racionálním umísťováním výrob, center vědy, soukromého kapitálu, v souvislosti s tím, jak se mění finanční klima; do toho vstupuje stát daňovou politikou M. CASTELLS (1983)
struktura města odráží celospolečenské procesy – bohatí a mocní vytvářejí město dle svých přestav, avšak na to reagují sociální hnutí předkládáním požadavků na restrukturalizaci L. WIRTH (1938)
urbanismus jako způsob života oddělení prostorů, průmyslový čas
X
M je zcela umělé prostředí, v rámci procesu globalizace se jím stává i venkov (potraviny se vyrábějí pro národní a mezinárodní trh) – propojení řadou ekonomických, politických a kulturních vazeb, stále více se řeší problém globálních a lokálních subjektů, které mají odlišné zájmy.
Úvod do regionalistiky P7 – Osídlení a jeho struktura – Evropa
1. Města obchodní 2. Města průmyslová 3. Města správní 4. Města vojenská 5. Města universitní 6. Města poutní 7. Města duchovní 8. Města lázeňská 9. Města sportovní a rekreační 10. Města zahradní N. P. GIST, S. F. FAVA (1964) in MUSIL (MUSIL, 1967)
1. 2. 3. 4. 5. 6.
Výrobní střediska Obchodní města Politická, neboli správní města Kulturní a výchovná střediska Zdravotní a rekreační střediska Vojenská města
F. CARRIÈRE, P. PINCHEMEL (1965) in MUSIL (MUSIL, 1967)
I. Města primárního sektoru 1. rybářská 2. zemědělská II. Města sekundárního sektoru 1. těžby surovin 2. průmyslová III.Města terciálního sektoru 1. dopravní 2. obchodní a bankovní a pojišťoven 3. služeb
3
Tyto problémy dobře vystihuje výrok L MUMFORDA (1963)
SOUDOBÉ MĚSTO V polovině 20. století vrcholí suburbanizace v USA, VB, tzn. − úpadek center (chátrání budov, nezaměstnanost, zločinnost) − města jsou ve finanční krizi (malé příjmy v místních rozpočtech) − nemohou iniciovat pracovní příležitosti, sociální služby. Snaha o recyklaci města s myšlenkou tzv. humánních měst (tj. neodlidštěných, př. centra tradičních evropských měst s historickým jádrem
„I ti, kdož se snažili uniknout dopravním zácpám a nadměrnému růstu tím, že se odstěhovali na vzdálená předměstí stále ještě obklopená otevřenou krajinou, z dlouhodobého pohledu jen posilovali stejná proces, který je přinutil se odstěhovat. V samé povaze života ve městě jsou zakotveny přirozené meze růstu města a za těmito mezemi jsou již jen deformace, rozvrat a rozklad.“
PROČ
Názory o neuspořádaném růstu měst (slévání původně monotypických zón v aglomeracích typu metropolitních regionů – 1 centrum, anebo konurbací – více center, příp. srůstání v megapole). Platí pro evropská velkoměsta. S tím jsou spojeny problémy: • Růst městských aglomerací nerespektuje limitní kapacitu únosnosti
environmentálního prostoru. • Globální a nadregionální zájmy se dostávají do přímých konfliktů s lokálními specifiky, tradicemi a potřebami. • Vznik nových, vzájemně oddělených zón aktivit (bydlení, obchod, služby, administrativa, průmysl) je spojen s extrémním růstem požadavků na mobilitu osob i nákladů. Zvyšuje se zábor půdy, spotřeba energií a vody i jejich ztráty v rozvodných sítích. Důsledkem je prostorová a sociální separace. • Stupeň motorizace resp. automobilizace přesahuje absorpční schopnosti městských aglomerací.
Úvod do regionalistiky P7 – Osídlení a jeho struktura – Evropa
4
SYSTÉMY MĚSTSKÉHO OSÍDLENÍ Systémy měst – seskupení městských středisek tolik na sobě závislých, že změna v jednom vyvolá změnu v ostatních. Rámec pro zkoumání systémů měst tvoří tři osy: • horizontální (prostorová) – vychází z městotvorné funkce, hledá centralitu / střediskovost měst dle velikosti • vertikální (hierarchická) – typologie městské hierarchie • historická (časová)
Příklad na úrovni států: − státy s výrazným primátem hlavního města Francie, Maďarsko, Švédsko, Finsko, Norsko, Dánsko − státy s primátem hlavního města a konkurencí dalších Holandsko, Belgie, Švýcarsko, Itálie − státy s neexistencí výrazného primátu neevropské země, částečně Německo.
Úvod do regionalistiky P7 – Osídlení a jeho struktura – Evropa
Použitá literatura: MUSIL, J.: Sociologie soudobého města. Svoboda: Praha. 1967 SÝKORA, L.: Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky. Ústav pro ekopolitiku: Praha. 2002. 5
