Radka Miltová Pavel Suchánek, Masarykova univerzita Brno

CEREMONIÁLNÍ KOČÁRY OLOMOUCKÝCH BISKUPŮ A PRAŽSKÝCH ARCIBISKUPŮ Z 18. STOLETÍ*

Radka Miltová – Pavel Suchánek, Masarykova univerzita Brno Barokní vozy biskupů v českých a moravských sbírkách Na začátku roku 1746, krátce po svém zvolenì, zakoupil olomoucký knìţe-biskup Ferdinand Julius z Troyeru (v úřadu 1745–1758) ve Vìdni tři drahocenné kočáry. Nedávné restaurovánì nejcennějšìho z těchto dodnes dochovaných vozů a jeho vystavenì v olomouckém Arcidiecéznìm muzeu přiblìţilo mnohé z estetických, řemeslných a technických kvalit, které byly v 18. stoletì oceňovány také bohatými a mocnými zákaznìky, kteřì do těchto artefaktů neváhali investovat částky, dosahujìcì mnohdy závratné výše. „Veliký knìţecì kočár“1 kardinála Troyera však nenì jediným dokladem těchto luxusnìch, většinou v pařìţských královských dìlnách vzniklých předmětů vysoké umělecko-řemeslné úrovně nacházejìcìm se v českých a moravských sbìrkách. Kromě druhého biskupova kočáru s figurálnìmi malbami, který se také zachoval vìceméně v podobě, kterou mu v letech 1746 a 1747 vtiskli vìdeňštì umělci, můţeme v zámku v Náměšti na Hané obdivovat i dnes poněkud zašlou krásu třetìho Troyerova vozu, který ovšem zìskal svou heraldickou a ornamentálnì výzdobu na zlaceném podkladě aţ během úprav v poslednì čtvrtině 18. stoletì. Do kategorie biskupských vozů však lze zařadit také chloubu expozice kočárů v zámku ve Ctěnicìch, zlatý ceremoniálnì kočár praţských arcibiskupů z prvnì třetiny 18. stoletì s heraldickou výzdobou a obrazem na zadnì straně kabiny, a dále na baroknì tradici navazujìcì elegantnì zlacený vůz s klasicistnì řezbářskou výzdobou z konce 18. stoletì.2 Takové mnoţstvì baroknìch ceremoniálnìch vozů z biskupských sbìrek je v evropském měřìtku nepochybně velmi nezvyklé. Našì ambicì proto bylo prozkoumat celý tento fenomén podrobněji, zaměřit se nejen na nutnou identifikaci zachovaných vozů a výklad ikonografie malìřské výzdoby, ale pokusit se je také zasadit do širšìch souvislostì, objasnit jejich funkci a význam v ceremoniálnì praxi a zamyslet se nad dobovým vnìmánìm významu a hodnot slavnostnìho vozu jako vizuálnìho (obrazového) dìla.

* Text vznikl s podporou Grantové agentury České republiky, projekt č. 408/07/0773. 1 Takto jej označil kronikář olomoucké jezuitské koleje, popisujìcì průběh intronizace biskupa dne 26. srpna 1747 v Olomouci, Moravský zemský archiv Brno (dále MZA), E 28 – Jezuité Olomouc, Diáře rektorů olomoucké koleje, sign. II 8, fol. 42b. 2 Základnì studiì o Troyerových vozech je přìspěvek Václava Buriana, jehoţ základnì identifikace vozů se stala závazná aţ do současnosti: Václav Burian, Olomoucké slavnostnì vozy z 18. stoletì, in: Sbornìk Vlastivědného muzea v Olomouc B/IV, 1960, s. 113–131. – Autorem připsánì dvou maleb na zadnìch stranách vozů čìslo 1 a 2 vìdeňskému Michelangelu Unterbergerovi je Johann Kronbichler, Michael Angelo Unterberger 1695–1758, Salzburg 1995, s. 194, kat. heslo G 29–30. – Dìlčì korektury ve výkladu ikonografie provedla Martina Grmolenská, Slavnostnì vozy olomouckých biskupů z poloviny 18. stoletì – jejich kulturnì význam a malìřská výzdoba (bakalářská práce), Seminář dějin uměnì FF MU, Brno 2000. – Nejnovějšìm přìspěvkem je katalog výstavy restaurovaného největšìho kočáru: Helena Zápalková (ed.), Kočár olomouckého biskupa Ferdinanda Julia Troyera. Restaurovánì 2004–2006 (kat. výst.), Olomouc 2006. Text bohuţel trpì celou řadou nepřesnostì a chyb, navzdory skutečnosti, ţe zde byla nově publikována důleţitá, leč ne zcela vyuţitá korespondence biskupa Troyera, jakoţ i výsledky podrobného restaurátorského průzkumu vozu. Autorky rovněţ nezaregistrovaly atribuci maleb na zadnìch stěnách vozů, přestoţe na ni bylo upozorněno jiţ i v české literatuře (napřìklad Lubomìr Slavìček v heslu věnovaném Unterbergerovi, in: Milan Togner (ed.), Kroměřìţská obrazárna. Katalog sbìrky obrazů arcibiskupského zámku v Kroměřìţi, Kroměřìţ 1998, s. 428). – Praţským vozům doposud samostatná studie věnována nebyla.

1

Ceremoniální kočár, jeho typy, funkce a výzdoba Původ kočáru, dopravnìho prostředku kategorie osobnìho vozu, kde je korba zavěšena na řemenech, pruţinách či listových perech, je spojován z tzv. kotčìmi vozy uherské provenience, jednoduchými vozy s otáčivou přednì osou, dvìřky a stupátky (poprvé jsou zmiňovány v uherské obci Kocs u Rábu k roku 1487, odkud se odvozuje i jejich název). Od běţných vozů k osobnì přepravě se začaly postupně oddělovat speciálnì typy reprezentativnìch kočárů, které začaly být spojovány s ceremoniálnìmi akty. Kořeny funkčnìho propojenì kočárů s ceremoniálnìmi vjezdy k rezidencìm či do měst sahajì ke středověkému zvyku přìjezdů pro nevěstu, které v renesanci přerostly ve slavnostnì vjezdy, „entrées

solennelles“. Podle konkrétnìho slavnostnìho aktu se také vozy členì do jednotlivých typologických skupin korunovačnìch (státnìch), svatebnìch, velvyslaneckých, pohřebnìch či triumfálnìch kočárů, coţ bylo v německy mluvìcìm prostředì od 16. stoletì rovněţ terminologicky odlišováno ( Staats-, Herren-,

Hochzeits-, Pracht-, Gnaden-Wagen apod.). Slavnostnì vjezdy byly v baroku spjaty zejména s korunovačnìmi akty – prvnì známý přìjezd korunovačnìho kočáru se konal pro švédskou královnu Kristinu roku 1650, avšak největšìho rozmachu dosáhly reprezentačnì vjezdy pod vlivem dvorského ceremoniálu na dvoře Ludvìka XIV. Do slavnostnì korunovace francouzského krále byl zapojen nový typ vozu, později zvaným „carosse moderne“ či „grand carosse“, za jehoţ návrhem stál dvornì architekt a dekoratér Jean Le Pautre (1618–1682). Ve Francii byl nový typ karosy i nadále precizován a dìky rytecké sérii detailnìch návrhů vozů pro Viléma III., pod nimiţ byl podepsán architekt a dekoratér Daniel Marot (kolem 1663–1752), se stal známým a oblìbeným po celé Evropě.3 Vedle staršìho typu karosy se v 17. stoletì vyvinul modernějšì typ vozu, zvaný berlina. Prvnì zmìnky o nich se datujì k roku 1671, avšak většì měrou jsme o nich informováni z doby kolem roku 1710, kdy patřily v Pařìţi k odlehčeným a komfortnìm vozům, slouţìcìm zejména pro snadnou přepravu ve městě. Berliny byly sestavovány pro čtyři osoby, ale existovaly také v dvousedadlové variantě, zvané „berlin-coupé“ či „1/2 berlin“. Technologicky se typ berliny odlišuje od karosového typu způsobem upevněnì kabiny na podvozku. Ten je u berliny tvořen dvěma postranicemi spojujìcìmi obě nápravy, na němţ je korba upevněna pomocì pruţin a koţených řemenů, zatìmco kabina karosy je zavěšena na čtyřech hlavnìch řemenech, upevněných na vysokých nástavcìch obou náprav, které jsou spojeny pouze jednìm páteřnìm trámem. Dìky této technologické inovaci byla berlina povaţována za bezpečnějšì vůz, který nelze tak lehce převrhnout jako karosu. 4 Od roku 1700 se tedy v rámci slavnostnìch aktů objevujì oba typy vozů, avšak pro ceremoniálnì a reprezentativnì účely hrál stěţejnì roli aţ do roku 1775 všeobecně pouţìvaný a konzervativnì typ kočáru ve stylu velkých francouzských karos 17. stoletì. Význam ceremoniálnìch vozů byl navìc podtrţen provedenìm, protoţe se na jejich vzniku podìleli významnì dvornì architekti, malìři a 3

K základnìmu odlišenì typů vozů dle technických parametrů je třeba zmìnit diferenciaci kočárů na otevřené, polozavřené a uzavřené, která byla podmìněna klimatickými podmìnkami zemì, kde byly vozy vyuţìvány: Rudolf H. Wackernagel, Der Französische Krönungswagen von 1696–1825. Ein Beitrag zur Geschichte des repräsentativen Zeremonienswagen, Berlin 1966, s. 26–95. – László Tarr, The History of the Carriage, Budapest 1969, s. 225–236. – Rudolf H. Wackernagel, heslo Festwagen, in: Reallexikon zur deutschen Kunst VI, Stuttgart 1978, s. 348–370. – Milan Hlavačka, Cestovánì v éře dostavnìku. Všednì den na středoevropských cestách, Praha 1996, s. 36–38. – Josef Petráň, Dějiny hmotné kultury. Kultura kaţdodennìho ţivota od 16. do 18. stoletì II, 2. vyd., Praha 1997, s. 920–924. 4 Rudolf H. Wackernagel (ed.), Staats- und Galawagen der Wittelsbacher. Kutschen, Schlitten und Sänften aus dem Marstallmuseum Schloß Nymphenburg, Stuttgart 2002, s. 27.

2

dekoratéři své doby. Podoba dekoru pochopitelně podléhala módnìm trendům a aktuálnìm novinkám, coţ dobře dokládajì od 17. stoletì mnohé přìklady. Svého druhu ojedinělý doklad směřovánì „kočárové módy“ ve druhé polovině 17. stoletì přinášejì prameny shodou okolnostì z olomouckého biskupského prostředì. Radmila Pavlìčková publikovala korespondenci biskupa Karla z Liechtensteinu-Castelkorna se svým uměleckým agentem Johannem Kunibertem z Wentzelsbergu z roku 1668, která se týká objednávky svatebnìho vozu pro biskupova synovce Kryštofa Filipa. Biskup vznesl nejprve poţadavek na zjištěnì informacì, jak má podle poslednì vìdeňské módy vypadat svatebnì vůz, a dostal odpověď, ţe se toho času nejvìce cenì francouzská móda, a proto si mnozì šlechtici nechávajì kočáry přiváţet přìmo z Francie. Ve Wentzelsbergových listech pak následovaly popisy nejmódnějšìch sametů a k zajìmavostem náleţì skutečnost, ţe se pro vnějšì výzdobu vozů jednoznačně klonì ke zlacené řezbě na úkor malovaných dekoracì, které brzy blednou a ztrácejì na kvalitě.5 Kaţdopádně však z korespondence vysvìtá, ţe jednou z hlavnìch otázek se staly aktuálnì trendy, jejichţ výrazná francouzská orientace ukazuje nejen na časné pronikánì dvorské kultury Ludvìka XIV., ale téţ dosvědčuje dominantnì postavenì Francie v „kočárové“ oblasti. Obdobné poţadavky módnosti a aktuálnosti se objevujì i v souvislosti s jinými vozy v průběhu dalšìch desetiletì. V květnu roku 1726 tlumočil v korespondenci cìsařský vyslanec v Petrohradě hrabě Amadeus von Rabutin y Bussy přánì carevny Kateřiny I. nechat vytvořit „ ein paar schöne wagen nach

der Wiennerischen neuesten façon…“.6 Všechny tyto doklady svědčì o obecném vlivu módnìch trendů v oblasti pořizovánì si nových reprezentativnìch vozů, a to zejména v rovině obecné vizuálnì podoby. V rámci konkrétnì výzdoby a jejì ikonografie jiţ rozdìly vystupujì v souvislosti s funkcì jednotlivých kočárů. Kupřìkladu pro zmìněné ruské carské prostředì byly dodány vozy jako diplomatický dar cìsařem Karlem VI. při přìleţitosti vzniku protiturecké aliance roku 1726, jejichţ výzdobě dominovala antiturecká ikonografie.7 Dekorace korunovačnìch a panovnických vozů se zase velkou měrou upìnala k panovnickým alegoriìm, trofejìm, insigniìm či osobnìm devìzám, jak ukazujì napřìklad vozy cìsaře Karla VII. z roku 1742 (dnes v mnichovském Nymphenburgu), korunnìho prince Gustava Švédského z let 1762–1768 (dnes v Livrustkammaren ve Stockholmu), kočáru vìdeňského dvora zvaného Imperialwagen z roku 1763 (ze sbìrek vìdeňského Wagenburgu) či francouzského krále Ludvìka XVI. z let 1774–1775 (dnes v Grande Ecuries, Versailles). Dalšì velkou skupinu dochovaných kočárů představujì vozy vyslanecké, jejichţ výzdoba se téţ mohla vztahovat k osobě konkrétnìho vyslance či prezentovala obecněji vyuţìvané alegorie. Většì skupiny vyslaneckých kočárů máme dokumentovány z francouzského a portugalského diplomatického prostředì, ale značné pozornosti se dostalo rovněţ honosnému zlatému kočáru cìsařského vyslance na pařìţském dvoře Josefa Václava z Liechtensteinu.8 5

Radmila Pavlìčková, Svatebnì vůz olomouckého biskupa Karla z Liechtensteinu-Castelcorna svému synovci Kryštofu Filipovi roku 1668, Střednì Morava, kulturněhistorická revue X, 2000, s. 89–92. 6 Mario Döberl, „Ein paar schöne wägen nach der Wiennerischen neuesten façon“. Zur Geschichte eines Geschenks Kaiser Karls VI. an den Zarenhof anläßlich der russisch-habsburgischen Allianzverträge des Jahres 1726, Jahrbuch des Kunsthistorischen Museums Wien XCVI –XCVII, 2002–2003, s. 297–334, cit. s. 301. 7 Ibidem, s. 298–331. 8 Wackernagel, Festwagen (pozn. 3). – Idem, Der Französische Krönungswagen (pozn. 3). – Hubert Adoph-Paburg, Die Blüte des Fahrzeugschmugs, in: Maria Theresia und Ihre Zeit. Zur 200. Wiederkehr des Todestages (kat. výst.), Wien 1980, s. 320– 328. – Radka Miltová, Profánnì témata v dìle Franze Xavera Wagenschöna (diplomnì práce), Seminář dějin uměnì, Brno 2003, s. 25–54. – Georg Kugler, Der „Goldene Wagen“ des Fürsten Joseph Wenzel von Liechtenstein, in: Joseph Wenzel von Liechtenstein. Fürst und Diplomat im Europa des 18. Jahrhunderts (kat. výst.), Vaduz 1990, s. 55–69.

3

Jednoznačná kategorizace vozů však můţe být poněkud komplikovanějšì, poněvadţ řada z nich prošla mnohými transformacemi a jejich funkce a majitelé se postupně proměňovali. Takový vývoj vykazuje přìklad vìdeňského kočáru, zvaného Trauerhuldigungswagen, který vznikl kolem roku 1735 jako zlacený slavnostnì vůz, jehoţ kabinu později pokryly mytologické malby Michelangela Unterbergera. Kočár byl vyuţit při korunovaci Josefa II. řìmským králem ve Frankfurtu 29. března 1764, avšak jeho podoba byla radikálně změněna za Leopolda II., kdy byl celý začerněn a vyuţìván k pohřebnìm smutečnìm aktům. Samé malby byly znovu odkryty aţ kolem roku 1920, ale černá barva okolnìch řezeb zůstala zachována.9 Také vozy olomouckých biskupů a praţských arcibiskupů prošly od doby svého vzniku celou řadou vìce či méně závaţných úprav a zásahů, které změnily nebo zastřely mnohé detaily vypovìdajìcì o jejich minulosti. Některé však umoţnily poodhalit modernì restaurátorské metody při nedávném restaurovánì nejcennějšìho z olomouckých vozů. Tři kočáry olomouckého biskupa Ferdinanda Julia z Troyeru Ferdinand Julius z Troyeru (1745–1758) byl olomouckým biskupem zvolen na sklonku roku 1745 (9. prosince) a hned na začátku nového roku se vypravil do Vìdně, kde bylo třeba vyjednat potvrzenì volby panovnìkem.10 Biskup zde však také navštìvil dvornìho portrétistu Martina van Meytens s poţadavkem na vytvořenì reprezentativnìho portrétu,11 a zřejmě nejvìce se zajìmal o nákup a vybavenì několika slavnostnìch kočárů pro svou olomouckou intronizaci. Prvnì z nich si zřejmě vybral osobně přìmo ve Vìdni, zatìmco koupì ostatnìch pověřil po návratu zpět na Moravu svého vìdeňského agenta Johanna Heinricha Schmidta, coţ lze usoudit ze Schmidtova listu z 26. ledna 1746, v němţ vyjadřuje radost z biskupova šťastného návratu do Brna a současně jednìm dechem oznamuje, ţe „mezitìm“ mu hraběnka Kinská nabìdla svůj kompletně vybavený vůz i s postroji, „so schön und

prächtig sein sollen“, za nějţ chtěla nejprve čtyři a půl tisìce zlatých (druhý den ještě snìţila cenu o pět set zlatých). Biskupovi však byl za dva tisìce nabìdnut také vůz zvaný „esterházyovský“, o němţ byl zřejmě stručně informován ještě před svým odjezdem z Vìdně.12 V dalšìch dnech Schmidt na Troyerův pokyn oba vozy a jejich vybavenì osobně prohlédl. Na voze hraběnky Kinské neshledal kromě mìrně opotřebovaného sametového čalouněnì kozlìku a poněkud zašlých opratì a postrojů s krásnými velkými chocholy ţádné velké škody a také koupě kočáru „Esterházy“, který byl podle jeho slov „rovněţ

vyroben v Pařìţi“, se mu jevila jako velice výhodná. Biskup, který se s jeho názorem zjevně ztotoţnil,

9

Georg Kugler, heslo Trauer-Huldigungswagen, in: Maria Theresia und Ihre Zeit (pozn. 8), s. 576, kat. č. 147,03. – Idem, heslo Einzug Kaiser Franz´I. und seines Sohnes Joseph II. in Frankfurt, ibidem, s. 579, kat. č. 150,01. – Erwin M. Auer, 10. Sammlung historischer Prunk- und Gebrauchswagen (Wagenburg) – Monturdepot, in: Führer durch die Sammlungen des kunsthistorischen Museums, Wien 1967, s. 71. – Magdalena Hawlik-Van der Water, Der schöne Tod: Zeremonialstrukturen des Wiener Hofes bei Tod und Begräbnis zwischen 1640 und 1740, Wien – Freiburg – Basel 1989, s. 124–126. 10 K jeho působenì nejobšìrněji Rudolf Zuber, Osudy moravské cìrkve v 18. stoletì, Praha 1987, s. 144–157. 11 Kromě podobizny pro kroměřìţskou rezidenci objednal biskup u Martina van Meytens rovnou také jejì přesnou kopii pro olomoucký biskupský palác; o stavu pracì na obrazech informoval Troyera jeho vìdeňský agent Johann Heinrich Schmidt v dopise z 5. února 1746. Malìř a agent objednavatele zvláště ubezpečovali zejména o kvalitě kopie: „da diese Copei das zweite Original werden, und in dem fürstl. Saal zu Ollmütz der Convenienz halber, für das Original angesehen werden.“ Zemský archiv Opava, pobočka Olomouc (dále ZAO), fond Arcibiskupstvì olomoucké (dále AO), inv. č. 3323, kart. 1457. 12 Korespondence Troyera se Schmidtem z počátku roku 1746 je uloţena ibidem. Na tento cenný pramen poprvé upozornila Helena Zápalková a Marta Perůtková v katalogu Zápalková (pozn. 2), s. 11–14.

4

tak mohl vzápětì vydat pokyny k zahájenì sedlářských, čalounických a vyšìvačských pracì na vozech a postrojìch.13 Nedávný objev vìdeňské korespondence Ferdinanda Julia Troyera znamenal nový podnět k přehodnocenì tradičnì identifikace třì zachovaných olomouckých vozů, s nìţ přišel v roce 1960 Václav Burian.14 Ten na základě studia některých inventářů z 18. a 19. stoletì spojil největšì vůz (dnes Arcidiecéznì muzeum) s biskupem Troyerem a menšì karosu (Náměšť na Hané) s jeho nástupcem Leopoldem hrabětem z Egkhu, zatìmco třetì kočár (berlinu) označil vzhledem k erbům Antonìna Theodora Colloreda-Waldsee jako akvizici právě prvnìho olomouckého arcibiskupa.15 O korekci těchto závěrů se na základě informacì ze zmìněné korespondence a inventářů Troyerova majetku pokusily autorky katalogu výstavy restaurovaného největšìho kočáru, který ztotoţnily s vozem v korespondenci nazývaným „Kinský“ (zřejmě proto, ţe byl draţšì), zatìmco menšì karosu z Náměště spojily s vozem „Esterházy“ a v přìpadě berliny zůstaly u Burianova určenì.16 Ani tato identifikace však nenì zcela přesná. Z korespondence mezi biskupem Troyerem a agentem Schmidtem totiţ jednak jasně vyplývá, ţe kromě oněch dvou vozů byl jiţ předtìm, nejspìše v průběhu biskupovy lednové návštěvy Vìdně zìskán ještě jeden vůz. Kromě úvodu Schmidtova prvnìho popisu z 5. února o tom svědčì i odstavec, kde informuje biskupa o kočáře hraběnky Kinské a ujišťuje se, ţe spolu s Esterházyho vozem by to měla být jiţ třetì akvizice. I v korespondenci věnované úpravám postrojů se hovořì o třech souborech pro šestispřeţì, a také kdyţ Schmidt informuje biskupa o návrzìch výšivek pro „třetì“ vůz, uvádì výslovně, ţe majì být udělány podle „prvnìho“ vozu.17 Dalšìm důleţitým pramenem je opis smlouvy, uzavřené po Troyerově smrti mezi novým biskupem Leopoldem Egkhem a neboţtìkovým bratrem Kryštofem Troyerem. 18 Kontrakt zpečetil dohodu o sanaci „střìbrného“ dluhu vůči biskupstvì ve výši bezmála 27 000 zlatých (který se zvěčnělý biskup zavázal uhradit) odstoupenìm třinácti vozů a k nim náleţejìcìho vybavenì a dalšìch cennostì v ceně 30 180 zlatých. Na prvnìm mìstě přiloţeného soupisu jsou uvedeny „die in Ollmütz befindende in dem

anliegenden Inventario specifirte drey Parade, oder Galla-Wagen mit denen zu drei Zügen gehörigen haubt reichen Parade Geschirren, und allen zugehörigen“, které se tìmto právnìm aktem staly součástì fideikomisnìho majetku biskupstvì. Jako „vozy patřìcì biskupstvì“ se proto objevujì v inventáři separace majetku po smrti biskupa Egkha (1761),19 kde byly seřazeny podle bohatosti výzdoby („erster“, „anderer“ a „dritter Galla-Wagen“), stejně jako v soupise z doby po smrti poslednìho biskupa

13

Zajìmavé jsou informace o aktivitách biskupovy sestry Amálie, dvornì dámy cìsařovny Marie Terezie, které Ferdinand Julius zřejmě svěřil zajištěnì a dohled nad návrhy („Riße“) na tyto práce. Po své intronizaci v srpnu 1747 po nì biskup také poslal do Vìdně zlaté intronizačnì medaile. Srov. listy z 10. března a 23. a 27. dubna 1746 a 4. řìjna 1747. Ibidem. 14 Burian (pozn. 2). 15 Tyto závěry Burian vyvodil na základě neúplného inventáře Troyerova majetku, kde se mezi jinými objevuje i „Gallawagen, der kinskische gennant“, který spojil s prvnìm (a podle jeho názoru i Troyerovým jediným) ceremoniálnìm vozem, a tak uvedl v omyl i dalšì badatele. Jde však jen o dìlčì soupis movitostì, zanechaných v kardinálově brněnském domě, nikoliv úplný inventář Troyerova majetku, v němţ se – jak uvádìme dále – naopak hovořì o třech parádnìch kočárech. ZAO, fond Metropolitnì kapitula Olomouc (dále MCO), inv. č. 3579, kart. 211, fol. 31 16 Zápalková (pozn. 2), s. 13–14. 17 Srov. list z 23. dubna (pozn. 11). 18 Opis smlouvy mezi Egkhem a Troyerem z 6. května 1758 in: ZAO, AO, inv. č. 2142, kart. 454. 19 ZAO, AO, inv. č. 3970, kart. 1816. Podrobný popis vozů je zaměřen výlučně na jejich vybavenì benátskými skly, sametovým a zlatým čalouněnìm, vyšìvánìm a stovkami pečlivě spočìtaných střapců a třásnì, zatìmco o malìřské výzdobě zde nenì jediné zmìnky; tato skutečnost je pro podobné soupisy zcela charakteristická a vypovìdá to o vnìmánì a oceněnì specifických kvalit a hodnot kočárů, kde figurálnì malba byla relativně levnou a snadno nahraditelnou částì celku.

5

Maxmiliána z Hamiltonu (1776)20 a rovněţ v hlavnìm inventáři fideikomisnìho jměnì arcibiskupstvì z let 1793–1794.21 Dalšì důleţité indicie dále nacházìme v inventářìch z 19. stoletì, z doby po smrti arcibiskupa Trauttmansdorffa (1815)22 a v soupise z doby arcibiskupa Fürstenberga (po roce 1873),23 kde je největšì a nejcennějšì prvnì vůz označen jako „Prachtwagen“, druhý jako „Troyerischer

Prachtwagen“ a třetì jako „Kinskischer Prachtwagen“. O něco mladšì inventář Fürstenbergovy pozůstalosti z roku 189324 pak dokonce hovořì o „grosser Gallaprachtwagen (sogennanter Maria

Theresia Wagen)“, „grosser Gallawagen (sogennanter Troyerischer)“ a „kleiner Gallawagen (sogennanter Kinskischer)“. Vzhledem ke kontinuitě v řazenì kočárů ve všech inventářìch z let 1761– 1893, ale také jejich fyzickému očìslovánì (provedenému nejpozději v 19. stoletì) tedy konečně můţeme konstatovat, ţe nejmenšì vůz s dosud dobře viditelným čìslem 3 na kozlìku – berlina, upravovaná na konci 18. stoletì pro arcibiskupa Colloreda – byla v 19. stoletì v mìstnì tradici stále označovaná jako vůz „Kinských“ a jde tedy s největšì pravděpodobnostì o třetì kočár z korespondence biskupa Troyera.25 Druhou karosu, spojovanou tradičně (v 19. stoletì) se jménem biskupa Troyera, bychom pak mohli ztotoţnit s náměšťským kočárem, a konečně vůz z Arcidiecéznìho muzea je bezpochyby onìm největšìm a nejcennějšìm exemplářem čìslo 1, který byl na konci 19. stoletì dokonce spojen se jménem Marie Terezie.26 Poslednìm střìpkem do našì mozaiky je nález učiněný při nedávném restaurovánì posledně jmenovaného vozu. Na ozdobných krytech odpruţenì kabiny z lité mosazi byl pod nenápadnou krytkou, upevněnou druhotně (zřejmě v polovině 18. stoletì) na oválné kartuši přidrţované dvojicì putti, objeven původnì rytý erb se třemi krokvemi.27 Domnìváme-li se správně, ţe erb s červenými krokvemi na střìbrném poli patřì francouzskému rodu vévodů du Plessis de Richelieu, pak by onen prvnì vůz, který biskup Troyer v lednu 1746 osobně zakoupil ve Vìdni, který je v inventářìch jako nejcennějšì jmenován vţdy na prvnìm mìstě a jehoţ řemeslně dokonale provedené detaily částečně poslouţily jako vzor při úpravách dalšìch vozů, mohl s největšì pravděpodobnostì být totoţný s jednìm ze čtyř skvostných kočárů, s nimiţ vjel 13. července 1725 do Vìdně nový vyslanec francouzského krále Ludvìka XV. u cìsařského dvora ve Vìdni a prasynovec slavného kardinála, pozdějšì maršál Francie a údajný předobraz Laclosova Valmonta, Louis François Armand du Plessis vévoda de Richelieu (1696– 1788). O vyslancových vozech se zmiňuje pìsemná relace o vìdeňském entrée z archivu francouzského ministerstva zahraničì.28 Mezi devětašedesáti vozy, taţenými šestispřeţìmi, se nacházely čtyři skvostné

20

Inventáře odprodaného majetku in: ZAO, fond Ústřednì ředitelstvì arcibiskupských statků (dále ÚŘAS), Knihy, inv. č. 16. – MZA, C9 (Moravské zemské právo), inv. č. 70. 21 ZAO, AO, inv. č. 32, sign. C48. 22 ZAO, ÚŘAS, Knihy, inv. č. 17. 23 Inventář je zmiňován Burianem (pozn. 2), s. 129, podle jìm uváděné staré signatury však nešlo pramen zpětně dohledat. 24 ZAO, fond Krajský soud Olomouc I, IV. 1892/40 (stará sign. 194). 25 Berlinu staršìho typu lze datovat přibliţně do prvnì třetiny 18. stoletì, v čemţ se shodujeme s názorem autorek katalogu Zápalková (pozn. 2), s. 14. 26 Označenì je novodobé; objevuje se poprvé aţ v roce 1893, a nelze prokázat ani reálnou souvislost vozu s návštěvami Marie Terezie v Olomouci v letech 1748–1754, ani s nějakou staršì tradicì. Souvisì snad obecně s uctìvánìm památky cìsařovny v Rakousko-Uhersku na sklonku 19. stoletì, patrného napřìklad ze zájmu o „korunovačnì“ či „tereziánský“ ornát olomouckého biskupa Jakuba Arnošta z Liechtensteinu, srov. Dana Veselská, Textilie a výšivky 17. a 18. stoletì ve sbìrce metropolitnìho chrámu sv. Václava v Olomouci (diplomnì práce), Seminář dějin uměnì FF MU, Brno 1995, s. 10–12. 27 Ivan Houska, Restaurovánì kovových částì, in: Zápalková (pozn. 2), s. 25. 28 Archives du Ministère des Affaires Etrangères Paris, Allemagne No. 54, fol. 95–108; cit. dle Wackernagel, Festwagen (pozn. 3). – Idem, Der Französische Krönungswagen (pozn. 3). Vévoda Richelieu je téţ autorem rozsáhlých pamětì, v nichţ vzpomìná i

6

francouzské karosy: prvnì byla vně pokryta bohatými panely se zlatými plasticky vyšìvanými erby a monogramy vévody de Richelieu na květinovém podkladu, o druhém a čtvrtém se náš pramen zmiňuje jako o zlatých („peint en or“), pouze u třetìho vozu střìbrné barvy upozornil také na malby, konkrétně alegorická zobrazenì Obezřetnosti („Prudence“) a Tajemstvì či Důvěrnosti („Secret“). Nic vìce o výzdobě kočárů ani o jejich dalšìm osudu po vévodově odjezdu z Vìdně v roce 1729 bohuţel nenì známo. Dvacet let po vjezdu vévody de Richelieu do Vìdně však byla drahocenná francouzská karosa s richelieuovskými erby (byť tehdy jiţ moţná zakrytými) zakoupena v témţe městě Ferdinandem Juliem Troyerem, který tuto cennou akvizici ještě zhodnotil nákupem menšì francouzské karosy, nazývané „esterházyovská“,29 a téţ staršì berliny od hraběnky Kinské. Zpočátku se zřejmě nepočìtalo s rozsáhlejšìmi úpravami; Schmidt ve svých dopisech pìše výhradně o doplněnì a vylepšenì čalouněnì a postrojů a biskup sám se domáhal brzkého odeslánì vozů na Moravu jiţ na konci dubna, neboť je zřejmě chtěl vyuţìt při cestě k biskupskému svěcenì 2. května 1746.30 Avšak kočáry zřejmě i poté zůstaly ve Vìdni a v dalšìch měsìcìch podstoupily podstatně rozsáhlejšì změny, neţ bylo původně zamýšleno. Biskupa totiţ čekaly dvě podstatně významnějšì události, při nichţ mohl nejlépe vyuţìt reprezentativnì potenciál svých „knìţecìch“ kočárů: nejdřìve slavnostnì vjezd do cìsařské rezidence ve Vìdni 11. řìjna 1746, kde biskup sloţil lennì slib a zìskal právo spravovat obrovské pozemkové jměnì biskupstvì, a předevšìm, deset měsìců poté (26. srpna 1747) následoval velkolepý „světský“ vjezd do Olomouce, předcházejìcì intronizaci v katedrále sv. Václava. Nejpozději k tomuto termìnu došlo k dalšìm úpravám vozů, o nichţ však jiţ nevìme nic určitého kromě toho, ţe tentokrát šlo o malìřskou výzdobu, která se dochovala na vozech č. 1 a 2. Přemalovánì původnì výzdoby dřevěných výplnì konstrukce kabiny a dveřì bylo svěřeno dvěma, zřejmě vìdeňským, dosud anonymnìm malìřům.31 V přìpadě vozu č. 1 jde o alegorické znázorněnì čtyř ţivlů v podobě antických boţstev na osmi hlavnìch polìch, stylově napodobujìcì soudobou módnì francouzskou rokokovou malbu, u vozu č. 2 jde o zpodobenì čtyř světadìlů s ripovskými alegoriemi v bočnìch polìch, provedených ve vìce tradičnìm vìdeňském pojetì. Autora dvou velice kvalitnìch maleb na plátně, nalepených na zadnìch stranách kabin, si biskup vybral mezi tvůrci v okruhu dvora a cìsařské akademie. Malìřský rukopis obrazů s alegoriì Dne

odhánějìcìho Noc na voze č. 1 a s vyobrazenìm Pana, nymfy a Chrona na voze č. 2, jakoţ i těsná formálnì blìzkost s protějškovými scénami Dne a Noci z vìdeňských sbìrek (Kunsthistorisches Museum), které původně slouţily jako supraporty v apartmánu Františka Karla v Schönbrunnu, tvořì na svůj vìdeňský pobyt, vozy však v textu nezmiňuje: Louis-François-Armand de Vignerot Du Plessis duc de Richelieu, Memoiren des Marschals Herzogs von Richelieu, Pairs von Frankreich und Ober=Kammerherrn des Königs IV, Jena 1791, s. 38–46. 29 V tomto přìpadě se nabìzì zatìm neověřitelná hypotéza, zda tento vůz nemohl pocházet z majetku ostřihomského arcibiskupa a proslulého mecenáše Imricha Esterházyho (1663–1745), který zemřel pouhý den po zvolenì Ferdinanda Julia Troyera olomouckým biskupem. 30 Viz poslednì Schmidtův dopis týkajìcì se vozů z 30. dubna 1746 (pozn. 11). – Zuber (pozn. 10), s. 145. 31 Při restaurátorském a rentgenologickém průzkumu objevili Šárka a Petr Bergerovi pod stávajìcìmi malbami na bočnìch postrannìch polìch a ve spodnìm poli dveřì fragmenty původnì výzdoby. Kromě zbytků figur jsou lépe určitelné detaily na malém poli pod dveřmi s motivy vojenských trofejì a mušlì s perlami na opačné straně vozu. Zde nelze ovšem úplně spolehlivě řìci, zda jde o původnì výzdobu vozu vévody de Richelieu, neboť můţe pocházet i z doby mezi odjezdem francouzského vyslance z Vìdně a rokem 1746, kdy jej zìskal olomoucký biskup. Dále byla během restaurovánì kočáru na zadnì straně kabiny odhalena bohatá, v době překrytì jiţ poškozená ornamentálnì výzdoba na zlaceném podkladu, s ústřednì figurou křesťanské Lásky doprovázené putti, která je nepochybně původnì francouzskou pracì z doby vzniku kočáru ve dvacátých letech 18. stoletì. Srov. Zápalková (pozn. 2). s. 27–28. – Šárka a Petr Bergerovi, „Zlatý kočár“ arcibiskupa Ferdinanda Julia Troyera. Rentgenologický průzkum malovaných částì, Olomouc – Pìsečná 2008.

7

přesvědčivou spojnici s tvorbou člena a pozdějšìho rektora vìdeňské akademie Michelangela Unterbergera. Práce na vozech olomouckého biskupa ostatně nebyla jeho prvnì zakázkou tohoto typu: nedlouho předtìm (patrně 1740) vytvořil výmalbu vozu pro vìdeňský dvůr, tradičně nazývaný

Trauerhuldigungswagen.32 Nejen z tohoto důvodu, ale téţ z pevných vazeb biskupa Troyera na vìdeňské prostředì volba umělce logicky vyplývá. Směřovánì biskupova uměleckého mecenátu k vìdeňskému dvorskému prostředì nepředstavuje pouhé ojedinělé objednávky, nýbrţ cìlenějšì strategii. O zaměstnánì Martina van Meytens v době nákupu vozů jsme jiţ slyšeli, a také jméno samého Michelangela Unterbergera se ve spojenì s biskupem Juliem Troyerem objevuje ve vìce přìpadech. Přìmá objednávka biskupa u vìdeňského malìře byla zvaţována v souvislosti s obrazem Sv. Vavřince Giustiniani, který se stal součástì biskupské obrazárny v Kroměřìţi a u něhoţ bylo jednoznačně rozpoznáno Unterbergerovo autorstvì. Lépe jsme jiţ informováni o dalšì zakázce, která byla uskutečněna za finančnì podpory biskupa Troyera v letech 1754–1757, kdy Unterberger dodal tři oltářnì plátna pro piaristický kostel v Kroměřìţi, konkrétně Kázánì sv. Jana Křtitele pro hlavnì oltář a Sv. Přìbuzenstvo a Oslava sv. Jana

Nepomuckého pro bočnì oltáře. 33 Za malbu na hlavnìm oltáři byl malìři vyplacen nemalý obnos 500 zlatých a výjimečné a nesporné umělecké kvality dìla byly vyzvedávány jiţ mimo jiných Ondřejem Schweiglem.34 Biskupova orientace na vìdeňské umělecké kruhy i jasná potřeba osobnì reprezentace v rámci připravované intronizace nás přivádějì k nejpravděpodobnějšìmu datu nejen zìskánì vozů, ale téţ jejich úprav a výzdoby. Slavnostní vozy olomouckých biskupů a pražských arcibiskupů v 17. a 18. století Tři dodnes zachované skvostné kočáry biskupa Troyera nejsou jedinými doklady tohoto typu luxusnìho dopravnìho prostředku v majetku olomouckých biskupů. O novou módu projevoval ţivý zájem – jak jsme jiţ viděli – uţ Karel z Liechtensteinu-Castelkorna (1664–1695). Jeho nástupce Karel Lotrinský (1695–1711), syn lotrinského vévody a drţitel několika výnosných cìrkevnìch úřadů na francouzskořìšském pomezì, se v Olomouci představil roku 1698 jiţ jako dvojnásobný biskup v šestispřeţì taţeném „schön- und ziehrlich vergoldten Carozzen“.35 Typologicky i výzdobou šlo o karosu staršìho typu, vyloţenou rudým suknem a vně zdobenou zlacenými výšivkami (či moţná řezbami) na podkladě tvořeném malovanými květinovými vzory, připomìnajìcì jiţ zmiňovaný prvnì vůz vévody de Richelieu. Svědectvì o bohatém inventáři biskupovy vozovny nabìzì také soupis z jara 1710, který kromě onoho „velkého zlatého vozu“ zmiňuje třicìtku dalšìch kočárů: kromě vyloţeně uţitkových kusů vévoda vlastnil

32

Kronbichler (pozn. 2), s. 154–155, 194, kat. č. G 29–30; s. 217, kat. č. G 143–144. Obraz Sv. Vavřince Giustiniani se v kroměřìţské obrazárně vyskytuje prokazatelně aţ od roku 1904, nicméně dřìvějšì akvizice se jevì jako pravděpodobná: Lubomìr Slavìček, heslo Sv. Vavřinec Giustiniani, in: Togner (pozn. 2), s. 427–428. – V arcibiskupském paláci v Olomouci se nalézajì ještě dvě Unterbergerova dìla, protějšková plátna Ukřiţovánì Krista a Snětì z křìţe (datovaná do rozmezì let 1745–1750), zakoupená před druhou světovou válkou arcibiskupem Leopoldem Prečanem. Viz Kronbichler (pozn. 2), s. 95–96, 204, kat. č. G 69–70. 34 Lubomìr Slavìček, Miszellaneen zu Michelangelo Unterberger, Sbornìk pracì Filozofické fakulty brněnské univerzity F 26–27, 1982–1983, s. 49–50. – Ivo Krsek – Zdeněk Kudělka – Miloš Stehlìk – Josef Válka, Uměnì baroka na Moravě a ve Slezsku, Praha 1996, s. 477. – Kronbichler (pozn. 2), s. 38, 215–216, kat. č. G 123, G 125, G 131. 35 Ausführliche relation des Einzugs, welchen [...] Carolus [...] Bischoff zu Ollmütz und Osnabrug, Herzog zu Lotharingen [...] den 29. Monaths-Tag Julii 1698 nachmittag um 6 Uhr in der Königl. Haupt-Stadt Ollmütz offentlich gehalten [...], Ollmütz bey Johann Joseph Kylian, 1698. 33

8

několik těţkých slavnostnìch karos, modernì lehčì vozy typu chaise, otevřené caléche či napřìklad dva lovecké vozy.36 Také Wolfgang Hannibal ze Schrattenbachu (1711–1738) měl během své kariéry cìsařského diplomata v Řìmě a později mìstokrále v Neapoli řadu moţnostì vidět zblìzka skutečná mistrovská dìla na čtyřech kolech. Mezi ty luxusnějšì a nejextravagantnějšì patřily vozy vyslance portugalského krále Jana V. Byly vytvořené v Řìmě pro slavnostnì vjezd uskutečněný v červenci 1716 a byly spìše mobilnìmi sochařskými dìly, oslavujìcìmi portugalskou námořnì moc a vyzdvihujìcìmi zásluhy portugalského krále na šìřenì katolické vìry.37 Téhoţ roku pouze tři měsìce před triumfálnìm vstupem portugalského vyslance projel ulicemi Řìma také průvod 170 vozů Schrattenbachova konkurenta, cìsařského vyslance Jana Václava Gallase, který papeţi přiváţel oficiálnì zprávu o narozenì následnìka trůnu,38 a také kardinál Schrattenbach sám platil nemalé sumy za nákupy skvostných vozů a jejich vybavenì. Aţ do Olomouce se v této době napřìklad donesla zpráva o jeho investici 4 000 zlatých do slavnostnìho kočáru, který mu však byl záhy v Řìmě odcizen.39 Jiné vozy bylo moţné obdivovat v roce 1722 po jeho návratu z Itálie; nejcennějšìm z nich zřejmě byl „řìmský velký a drahocenný parádnì

vůz“, zdobený rudým sametem s drahocennými zlatými výšivkami a dalšìmi aplikacemi nejen uvnitř, ale byly jìm potaţeny i vnějšì stěny bohatě vyřezávané a zlacené kabiny.40 Kromě luxusnì ceremoniálnì karosy pocházely zřejmě z Řìma také dvě modernì berliny (výslovně je to uvedeno jen u jedné) a jako „vlašský“ je také označován jeden ze sedmi otevřených vozů typu chaise.41 Schrattenbachův „velký krásný vůz“ zřejmě poslouţil po kardinálově smrti při intronizaci jeho nástupce Jakuba Arnošta z Liechtensteinu (1738–1745). Autor tiskem vydaného popisu jeho slavnostnì instalace si však v souvislosti s vjezdem všìmal spìše konì a jejich zlatem vyšìvaných rudých postrojů se střapci, chocholy a šňůrami k zapletenì do koňských hřìv. Zaznamenal však kromě třì čtyřmìstných biskupových karos také tři dvojmìstné karosy, zvané coupé; jedna z nich, následujìcì za velkým vozem, byla dokonce označena jako „ein recht schöner hochfürstl. Couppé Wagen“.42 36

ZAO, AO, inv. č. 2146, kart. 455. Mnohé z těchto vozů zjevně byly rodinným majetkem: je tu zmiňován „Feldwagen“ cìsařského generála a Karlova zemřelého bratra Josefa (1685–1705), „altvätterische Wägen“ či vůz označený výslovně jako památka na zemřelou královnu, tedy zřejmě biskupovu matku, ovdovělou polskou královnu a sestru cìsaře Leopolda I. Eleonoru Marii Josefu (1653–1697). S dědictvìm po nì a jejìm královském manţelovi Michaelu Wiśniowieckém by zřejmě mohl být spojen také „grosser königl. alter Wagen“. – K typologii vozů a dobové terminologii viz Wackernagel (pozn. 4). 37 Silvana Bessone, Embaixada de D. Rodrigo Anes de Sá, Almeida e Meneses, Marquês de Fontes enviada por D. João V ao Papa Clemente XI Roma, 8 de julho de 1716, Lisboa 1996. 38 Zuber (pozn. 10), s. 113. 39 Ibidem. Nějaké vozy však kardinál nepochybně vlastnil dřìve, neboť napřìklad v tisku vydaném k jeho intronizaci se hovořì o „kostbarer Leib-Wagen“. Srov. Solenner Einzug [...] Wolffgangi [...] Cardinalis von Schrattenbach [...] welcher den 11. Octobris

1712 in die Königl. Stadt Ollmütz und darauff den 12. in dero alldasige Cathedral-Kirchen zur gewöhnlichen Possessnehmung ist gehalten worden, Brünn, bey Johann Franz Swoboda, 1712. 40

Citát pocházì z inventáře separace majetku biskupa Jakuba Arnošta Liechtensteinu z roku 1745 (ZAO, ÚŘAS, Knihy, inv. č. 13, fol. 81), jemuţ jako svému nástupci v biskupském úřadu kardinál Schrattenbach svůj kočár i s drahocennými postroji odkázal s přánìm, aby pouţil jeho šperků a klenotů k vytvořenì zlaté monstrance pro olomouckou katedrálu; skvostný řìmský vůz ho měl alespoň částečně odškodnit v přìpadě, ţe by měl s monstrancì nějaké dalšì výdaje (testament in: ZAO, MCO, Listiny, inv. č. 1677). Poslednì zmìnka o kočáře je v inventáři olomouckého arcibiskupstvì z roku 1794 (pozn. 21). „Der alte Schrattenbachische Wagen“ byl umìstěn ve vozovně olomoucké rezidence, rudý samet se zlatými výšivkami vně vozu byl asi z pětiny pryč a rovněţ uvnitř přišel o většinu luxusnì výzdoby. – K otevřenému, řìmskému typu kočárů viz: Rudolf H. Wackernagel, Carozze romane, Barockberichte L, 2008, s. 301–307. 41 Také dalšì vozy jsou v pozůstalostnìm inventáři z roku 1738 označovány podle dřìvějšìho vlastnìka či mìsta nákupu, napřìklad „althanischer“ či „saurischer Wagen“, resp. „wiener“ nebo „prager Chaise“. ZAO, AO, inv. č. 2136, kart. 453. 42 Beschreibung des Solennen Einzugs, welchen [...] Jacobus Ernestus [...] Liechtenstein den 30. April 1740 in die Königl.

Haubtstadt Ollmütz in Mähren und Tags darauff in dero alldasige Cathedral-Kirchen zu der gewöhnlichen Solennen PossessNehmung offentlich gehalten haben, Ollmütz, bey Franz Anton Hirnle, 1740. Olomoucký rytec Anton Josef Schindler se sice ve svém grafickém záznamu průvodu pokusil zachytit různé typy vozů (napřìklad velice módnì coupé na podvozku typu berlina),

9

Všechny tyto reprezentativnì kočáry byly osobnìm vlastnictvìm biskupů. Ti je buď dědili, nebo si je pořizovali na vlastnì (často nemalé) náklady, po jejich smrti přecházely do drţenì dědiců, přìbuzných či byly prodány v draţbě. Napřìklad Jakub Arnošt z Liechtensteinu, který byl v roce 1745 zvolen salcburským arcibiskupem, si vozy spolu s většinou svého majetku odvezl a v Olomouci zanechal jen velký řìmský kočár svého předchůdce. Také to byl zřejmě jeden z důvodů, proč se nový biskup Ferdinand Julius Troyer (1745–1758) brzy po svém zvolenì odebral do Vìdně, aby zde obstaral zbrusu nové zařìzenì své kočárovny, které se shodou okolnostì po jeho smrti z většì části stalo vůbec poprvé součástì fideikomisnìho majetku biskupstvì.43 Investice „cìrkevnìch peněz“ do luxusnìch předmětů, podléhajìcìch častým změnám módy, nepochybně svědčì o vysoké hodnotě a kvalitách Troyerova souboru, přispěla však také rozhodujìcìm způsobem k jeho částečnému zachovánì i v dobách, kdy ceremoniálnì vozy pozbyly své původnì funkce. Neboť zatìmco tři „Galla-Wagen“ i s postroji pro šestispřeţì se stávajì stálou součástì inventářů majetku biskupstvì, jiné slavnostnì „Staatswagen“ (a samozřejmě i běţnějšì typy vozů) se průběţně obměňujì.44 V souvislosti s biskupskými ceremoniálnìmi kočáry, objevujìcìmi se v hojné mìře v dobových pramenech, se také konečně dostáváme k vozům praţských arcibiskupů, kterým jsme doposud nevěnovali přìliš pozornosti. V arcibiskupském archivu v Praze totiţ nacházìme celou řadu dokladů o existenci slavnostnìch vozů, které jsou uţitečné nejen pro identifikaci dochované arcibiskupské karosy a berliny, deponované v expozici ve Ctěnicìch. Nejstaršì zprávy o ceremoniálnìch kočárech pocházejì stejně jako v Olomouci z konce 17. stoletì. Napřìklad v rukopisných poznámkách k intronizaci arcibiskupa Jana Bedřicha z Valdštejna (1675–1694) z roku 1675 jsou zmìnky o „zlatém arcibiskupově voze“ a o jiném „zcela novém“ slavnostnìm kočáře.45 Z rozměrných grafických listů v intronizačnìch tiscìch arcibiskupů Ferdinanda Khünburga (1713– 1731)46 a jeho nástupce Daniela Josefa Mayera z Mayernu (1732–1733)47 si můţeme dokonce učinit představu, jak tyto staršì vozy vypadaly: je tu vyobrazena řada karos a jejich dvoumìstných variant zvaných coupé, zdobených malovanou dekorativnì a heraldickou výzdobou, řezbářsky provedenými nástavci zadnìch náprav a ozdobami na koţených střechách kabin.48 Strohé popisy obsahujì rovněţ inventáře majetku jednotlivých arcibiskupů a arcibiskupstvì, které existujì v nepřerušené řadě od druhé poloviny 18. aţ do začátku 20. stoletì. Napřìklad v pozůstalosti zesnulého arcibiskupa Jana jejich řazenì však neodpovìdá popisu a také celkově průměrná technická kvalita provedenì neumoţňuje z listu vyvozovat zcela spolehlivé závěry o sloţenì průvodu. 43 Troyerův nástupce Leopold Egkh je totiţ zìskal spolu dalšìmi vozy a luxusnìmi doplňky zčásti jako náhradu za dluh za biskupské stolnì střìbro, zčásti ze jměnì kostela sv. Mořice v Kroměřìţi a z dědictvì po hulìnském faráři Kořistkovi (pozn. 18). 44 Leopold Egkh (1758–1760) měl takto označených kočárů pět či šest (pozn. 19), po smrti Maxmiliána z Hamiltonu (1761– 1776) se jich pět prodalo (pozn. 20), ještě v 19. stoletì je v majetku arcibiskupstvì uváděn kromě třì „Galla-Wagen“ také čtyřmìstný „Staatswagen“ a dvojmìstný „Coupé-Wagen“ starého typu; i ty však na konci stoletì z Olomouce mizì (pozn. 21–23). 45 Národnì archiv v Praze (dále NA), Archiv praţského arcibiskupstvì (dále APA), inv. č. 3291, kart. 2004. 46

BIDVVM SOLennIs CeLebrItatIs, Quo Sabbatho ante Dominicam Boni Pastoris Ad Tripolim Ipsa vero Dominica Ad Sacram Metropolitanam Ecclesiam Pragensem. Intrat per ostium Pastor. Reverendissimus ac Celsissimus Princeps, Dominus, Dominus Ferdinandus e Comitibus de Khünburg, Dei & Apostolicae Sedis Gratia Archi- Episcopus Pragensis [...] Pragae, Typis Joannis Wenceslai Helm, 1714. 47

Leo BoëMVs In DanIeLe PraesVL e sVo eXVLtans, Dum Sabbatho ante Dominicam: Protector Noster Tri-Urbem Pragensem. Ipsa vero Dominica VII. idus Septembris Sacram ac Celeberrimam Metropolitanam Ecclesiam Reverendissimus ac Celsissimus Princeps Dominus Dominus Daniel Josephus de Mayern, Dei & Apostolicae Sedis Gratia Archi- Episcopus Pragensis [...] Pragae, Typis Caroli Joannis Hraba, 1732. 48 Identifikace konkrétnìch vozů z podobných grafických záznamů je však většinou velice obtìţná. Vydavatelům tisků nešlo o přesný, dokumentárnì záznam události, coţ se v tomto přìpadě projevilo mimo jiné i tìm, ţe tiskař v roce 1732 pouţil osmnáct let starou matrici z roku 1714, kterou pouze upravil a doplnil o jméno a erby nového arcibiskupa.

10

Mořice Gustava z Manderscheid-Blankenheimu (1733–1763) se nacházely mimo běţných dopravnìch prostředků také tři velké zlatem zdobené vozy, dva o něco méně exkluzivnì čtyřmìstné slavnostnì vozy a ještě dvě menšì dvoumìstné karosy.49 Původ honosných kočárů prozrazujì zmìnky o „Pariser

Staatswagen“ a o „francouzské“ berlině, jinak však sepisovatelé inventáře soustředili pozornost opět předevšìm na cenné zařìzenì vozů (sametové polstrovánì, zlaté vyšìvánì a ozdoby a postroje se zlacenými přezkami, střapci, chocholy či šňůrami k zapletenì do hřìv). Stejně jako v Olomouci byly také v Praze arcibiskupské kočáry zpočátku soukromým majetkem jednotlivých arcibiskupů. Byly zìskávány nejčastěji dědictvìm po předchůdcìch na arcibiskupském stolci či nákupy, po smrti byly většinou testamentárně odkazovány přìbuzným i nástupcům, nepotřebné kusy odprodávány v aukcìch. Napřìklad Manderscheidův nástupce Antonìn Petr Přìchovský z Přìchovic (1764–1793) převzal všechny tři zlaté vozy svého předchůdce a jako součást dohody o kompenzacìch mezi dědici a arcibiskupstvìm zìskal navìc namìsto pěti „obyčejných“ vozů honosně zdobený „Dráţďanský vůz“ („Dresdner Gallawagen“) v ceně 652 zlatých.50 Na konci stoletì se pak tři nejcennějšì vozy podobně jako v Olomouci staly součástì fideikomisnìho jměnì arcibiskupstvì.51 Poslednì akvizicì byla „Bruselská berlina“, dochovaný zlatý kočár s elegantnì klasicistnì ornamentálnì výzdobou dle soudobé francouzské módy,52 zìskaný arcibiskupem Vilémem Florentinem ze Salm-Salmu (1793– 1810), jenţ byl do francouzské revoluce biskupem v Tournai v Rakouském Nizozemì. Do fideikomisu byl dále včleněn „Dráţďanský vůz“ arcibiskupa Přìchovského, který měl podle popisů z let 183053 a 188554 výzdobu podobnou oběma olomouckým karosám: na červeném podvozku zdobeném zlacenými vyřezávanými ozdobami byla umìstěna zlatá kabina s polstrovánìm z rudého sametu a zlatým vyšìvánìm, z vnějšku po všech stranách „mit mehreren schönen allegorischen Figuren=Gemalden

verziert“. Jiţ v roce 1830 se typ vozu jevil jako starobylý – „Seine Form auch gehört er ebenfalls unter die Altertumlichkeiten, und hat für denjenigen einen gantzen Werth, der ihn zur Galla benutzen kann.“ Kočár však zřejmě nebyl přìliš vyuţìván, a tak jej v roce 1886 arcibiskup František Schönborn (1885– 1899) prodal za 3 500 zlatých neznámému kupci. 55 Poslednì vůz v majetku arcibiskupstvì byl podle názoru úřednìka sepisujìcìho v roce 1830 inventář arcibiskupské vozovny ještě o něco „elegantnějšì“, a proto cennějšì.56 Dodnes dochovaná karosa 49

NA, APA – Správa statků, inv. č. 1303, kart. 1182a. – Arcibiskup Manderscheid tyto kočáry (aţ na „Sachsen-Zeitzischer StaatsWagen“, o němţ ještě bude řeč) z většì části pořìdil hned po svém zvolenì v roce 1733. Informuje nás o tom rukopisné vyúčtovánì výdajů z tohoto roku, které publikoval Antonìn Podlaha, Výtah z účtů arcibiskupa praţského Mandrescheida na zařìzenì rezidence roku 1733, Památky archeologické a mìstopisné XXVIII, 1916, s. 92–93. Nově zvolený arcibiskup tehdy zakoupil od malostranského sedlářského mistra Wolfa hned deset různých vozů za 982 zlatých, mezi nimi i „Parata Waagen“, na němţ pak pracoval (kromě dalšìch řemeslnìků) sochař Philipp Kitzinger, který poţadoval za svou práci 154 zlatých. Malostranský malìř a štafìř Thomas Schmüth pak obdrţel za práci na „Parata- als auch andern zugerichteten Wägen“ celkem 1065 zlatých. 50 NA, APA – Správa statků, inv. č. 1304, kart. 1182a. 51 Vyplývá to z protokolů separace majetku po smrti Viléma Florentina ze Salm-Salmu (1793–1810), in: NA, APA, inv. č. 3297, kart. 2008b, fol. 50. 52 Ještě inventář z roku 1830 berlinu označuje jako vůz „podle nového vkusu“; in: NA, APA – Správa statků, inv. č. 1306, kart. 1190. 53 Inventář separace majetku arcibiskupstvì po smrti arcibiskupa Václava Leopolda Chlumčanského z Přestavlk a Chlumčan (1815–1830) in: NA, APA – Správa statků, inv. č. 1306, kart. 1190. 54 Inventář separace majetku arcibiskupstvì po smrti arcibiskupa Bedřicha Josefa Schwarzenberga (1849–1885) in: NA, APA – Správa statků, inv. č. 1310, kart. 1204. 55 Informace o prodeji v inventáři separace majetku arcibiskupstvì po smrti arcibiskupa Františka Schönborna (1885–1899) in: NA, APA – Správa statků, inv. č. 1311, kart. 1213. 56 O „Dresdner Wagen“ totiţ uvádì, ţe byl „wegen eine mindern Eleganz“ oproti tomuto druhému vozu oceněn na niţšì částku 330 zlatých, přestoţe jinak byly oba vozy v podstatě srovnatelné (pozn. 53).

11

francouzského typu, „nach alten Geschmack ganz vergoldet“ a s šarlatově rudým podvozkem, je typologicky blìzká oběma olomouckým vozům, byť malovaná výzdoba s arabeskovými motivy a erby na zlatém pozadì je pojetìm i dobou vzniku bliţšì spìše výzdobě olomoucké berliny. Jedinými figurálnìmi motivy v bohaté řezbářské výzdobě praţského vozu jsou postavičky géniů s vévodskými korunami na sloupcìch, nesoucìch střechu vozu, a stejný heraldický motiv se objevuje také na čtyřech litých krytech pérovánì vozu. Na zadnì straně kabiny je nalepen obraz na plátně se dvěma ţenskými personifikacemi, vznášejìcìmi se nad vedutou města. Vznik vozu lze poloţit do dvacátých let 18. stoletì, dnešnì vzhled je výsledkem úprav nejspìše z konce 18. stoletì, kdy přešel z osobnìho vlastnictvì arcibiskupů do majetku praţského arcibiskupstvì a kdy byla obnovena dekorativnì výmalba, zlacenì stěn a nově přidány erby arcibiskupstvì. Jako luxusnì „Staatswagen“ s bohatým polstrovánìm z růţového sametu a zlatými závěsy je však tato karosa poprvé zmiňována jiţ v pozůstalosti arcibiskupa Manderscheida z roku 1763, kde je také uvedeno označenì, pouţìvané pak v inventářìch aţ do roku 1899 – „Sachsenzeitsischer Wagen“ či „Gallawagen, gewöhnlich die Sachsen-Zeits genannt“. Původnìm majitelem totiţ byl – jak opakovaně konstatujì autoři inventářů – litoměřický biskup Mořic Adolf Karel vévoda Sachsen-Zeitz (v úřadu 1733–1759). Litoměřický biskup, luteránský konvertita z bočnì větve saského kurfiřstského rodu, byl znám nákladným způsobem ţivota, financovaným z nemalého mnoţstvì výnosných cìrkevnìch úřadů i přìmo dráţďanským dvorem.57 Kdy a jak se jeho skvostný „Parata Wagen“ stal majetkem praţského arcibiskupa Jana Mořice Gustava hraběte z Manderscheid-Blankenheimu, nevìme, nevěděli to však ani úřednìci, pověřenì po smrti Mořice Saského inventarizacì majetku. Ti v roce 1759 zjistili, ţe drahocenný slavnostnì vůz, ještě v roce 1742 deponovaný v biskupově litoměřickém paláci, se nynì nacházì i s cenným přìslušenstvìm a postroji v rezidenci praţského arcibiskupa, avšak nepodařilo se jim o celé věci zìskat ţádné bliţšì informace, a tak pouze doporučili záleţitost podrobněji vyšetřit.58 Ceremoniální vozy v biskupských intronizacích a vjezdech V předchozì kapitole jsme si ukázali, ţe skvostné ceremoniálnì kočáry byly poměrně obvyklou poloţkou inventářů jměnì řady českých a moravských biskupů, a tak se nabìzì i dalšì otázka, směřujìcì k jejich funkci a významu. Bylo jiţ řečeno, ţe zvláště výpravně provedené vozy s figurálnìmi malbami vznikaly předevšìm pro účely slavnostnìch vjezdů panovnìků a jejich vyslanců či diplomatů. Do takovýchto reprezentativnìch vozů proto investovali také mnozì přìslušnìci duchovnì aristokracie, působìcì v 17. a 18. stoletì v diplomatických sluţbách: Připomeňme napřìklad vozy cìsařského vyslance a pozdějšìho neapolského mìstokrále Schrattenbacha, či nákladný kočár, který si v roce 1758 ve Věčném městě pořìdil kardinál Troyer, drţitel cìsařského titulu „protector Germaniae“, kvůli očekávané účasti na řìmském konkláve.59 Pro ty nejurozenějšì z biskupů – zmiňme lotrinského vévodu Karla či saského 57

K mecenátu Mořice Saského a obrazové kolekci v litoměřické rezidenci srov. Vìt Vlnas, Vévoda Mořic Saský, enfant terrible na litoměřickém biskupském stolci, in: Čechy a Sasko v proměnách dějin, Ústì nad Labem 1993, s. 441–448. 58 Státnì oblastnì archiv (dále SOA) Litoměřice, fond Biskupstvì – Valdštejnova sbìrka, sign. B I. F 11 L, inventáře z let 1742 a 1759. Výsledky šetřenì ani ţádné dalšì informace k této věci nejsou ani v pozůstalosti Mořice Saského, uloţené v NA, Archiv řádu křiţovnìků s červenou hvězdou, inv. č. 45, kart. 80. 59 Viz zprávu opata cisterciáckého kláštera ve Ţdáře nad Sázavou opatovi ve Vyššìm Brodě, komentujìcì kardinálovu náhlou smrt, která mu jeho plány překazila. Cit. dle Zuber (pozn. 10), s. 154.

12

vévodu Mořice – byly osobnì slavnostnì kočáry („Leib-Wagen“) také nezbytným atributem jejich vysokého postavenì v aristokratické hierarchii, či dokonce přìslušnosti k vladařskému domu.60 Skutečnostì však je, ţe i oni mohli kočáry nejlépe vyuţìt zvláště během jednoho starobylého biskupského ceremoniálu – při prvnìm vjezdu do rezidenčnìho města před slavnostnìm nastolenìm na biskupský stolec v katedrále. Rituál prvnìho veřejného představenì nového biskupa před intronizacì zìskal jiţ ve středověku podobu velkolepé slavnosti, evokujìcì Kristův vjezd do Jeruzaléma, ale současně i cìsařské a papeţské triumfálnì vjezdy s vojensko-sakrálnì symbolikou vìtězstvì a univerzálnì vlády.61 Měl velký význam pro reprezentaci hierarchie a vazeb mezi biskupem, diecéznìm a řádovým kněţstvem, jakoţ i jednotlivými zemskými stavy, proto také většinou tento starobylý biskupský ceremoniál měl nejrůznějšì mìstnì varianty a specifika. V raném novověku pak byl v základnìm biskupském ceremoniálnìm kompendiu

Cæremoniale Episcoporum z roku 1564 kodifikován ideálnì model, doporučujìcì hierarchicky uspořádaný průvod, sloţený z reprezentace města, aristokracie, a zejména cìrkevnì hierarchie diecéze, který měl doprovodit nového biskupa ulicemi města do katedrály k cìrkevnìm obřadům. Nový biskup měl k branám města přijet na mule (jako Kristus), dále však měl pokračovat na koni (jako vladař), pod baldachýnem neseným významnými muţi. I tento potridentský ceremoniál se však dočkal na některých mìstech specifických variant, přičemţ nejlepšìm přìkladem budiţ právě Čechy a Morava, kde byl v druhé polovině 17. stoletì obohacen navìc o vyuţitì skvostných biskupských kočárů, které se ve středověku k tomuto účelu běţně nepouţìvaly a také Cæremoniale Episcoporum s nimi nepočìtalo. Podobu ceremoniálu a funkci vozu lze dobře demonstrovat na vjezdu Mořice Saského do Litoměřic 7. prosince 1733.62 Cìrkevnìmu nastolenì saského vévody na biskupský stolec předcházelo velkolepé procesì vozů a jezdců, které do města vstoupilo Dlouhou branou a doprovázelo biskupa ulicemi lemovanými diváky a různými obrazy63 ke katedrále sv. Štěpána. Předvoj tvořila jìzdnì jednotka granátnìků a hudebnìci s hoboji, lesnìmi rohy a bubny ve skvostných uniformách a livrejìch a za nimi exotický zástup mouřenìnů a „Türcken und Tartar in ihrer National-Kleydung“. Dále následovala kavalkáda dvaačtyřiceti vozů (taţených čtyřspřeţìmi) s klérem litoměřické diecéze, uspořádaným podle hierarchie svých úřadů a hodnostì. Potom jiţ bylo moţné zahlédnout prvnì vévodovy osobnì vozy (taţené šestispřeţìmi), přiváţejìcì na intronizaci litoměřické kanovnìky a dalšì významné preláty. Závěr průvodu pak tvořili hosté z řad světské reprezentace (hejtman litoměřického kraje, královštì mìstodrţìcì, zástupce saského kurfiřta a ostatnì aristokracie).

60

Viz napřìklad Julius Bernhard von Rohr, Einleitung zur Ceremoniel-Wissenschafft der grossen Herren, Berlin 1733 (reprint Leipzig 1990), s. 609–625. 61 Daniela Rando, Ceremonial episcopal entrances in fifteenth century north-central Italy: Images, symbols, allegories, in: José Pedro Paiva (ed.), Religious Ceremonials and Images: Power and Social Meaning, Coimbra 2002, s. 27–46. – José Pedro Paiva, A liturgy of power: solemn episcopal entrances in early modern Europe, in: Heinz Schilling – István György Tóth, Cultural Exchange in Early Modern Europe. Vol. I, Religion and Cultural Exchange in Europe, 1400–1700, Cambridge 2006, s. 138–161. 62

Die An Heiliger Advent – Zeit In der anderten Wochen, am anderten Tag Höchst beglückte erfreuliche Ankunfft, Herrlicher Einzug In Dero Bischöffliche Residentz Des Durchlauchtigsten Hertzogens Und Hochwürdigsten Bischoffens Herrn Herrn Mauritii Adolphi Caroli [...] Erz-Bischoffen in Pharsalien, und Bischoffen zu Leitmeritz, Hertzogs zu Sachsen [...] Zu Leitmeritz [...] HochFeyerlich begangen, Leitmeritz, bei Frantz Georg Schkrochowsky, 1733. 63 Na náměstì byla napřìklad postavena „porta triumphalis“ s postavami Pietas a Fides a trojicì ţenských postav s biskupovým monogramem a insigniemi biskupstvì, spolu s velkým znakem biskupstvì a saského vévody zcela nahoře. Po stranách brány stály ještě sochy Panny Marie jako Minervy se stádem a na druhé straně Panny Marie jako dobré pastýřky. Ibidem.

13

Ještě před nimi však jel nejcennějšì biskupův vůz, označovaný jako „Ehren-Wagen“. Byl prázdný a podle soudobého komentáře mělo toto výjimečné umělecké dìlo („die Seltzamkeit der Kunst“), překypujìcì zlatem, zářìcìmi křišťály, uměleckými malbami a mnoţstvìm vnitřnìch i vnějšìch ozdob vysoké ceny, vyjadřovat knìţecì velikost jeho vlastnìka („eine Hoch-Fürstliche Herrlichkeit“). Je pravděpodobné, ţe tìmto kočárem byla právě ona zlatá karosa s vyřezávanými putti s vévodskými korunami a obrazem s personifikacemi Spravedlnosti a Mìru, která byla později prodána či darována praţskému arcibiskupu Manderscheidovi. V tuto chvìli je však pro nás podstatnějšì ověřenì hypotézy, ţe všechny vyuţité prostředky demonstrace bohatstvì a vznešenosti – luxusnì kočáry a drahocenná spřeţenì bohatě zdobená skvostnými ozdobami či krása oděvů dvořanů, vojáků a dalšìho doprovodu – reprezentujì postavenì a moc biskupa nejen jako osoby, ale předevšìm jako úřadu.64 Spojenì intronizace se snahou o zpřìtomněnì cìrkevně-správnìho uspořádánì diecéze a současně významu arcibiskupstvì jako stěţejnì zemské „instituce“ je totiţ podstatou ceremoniálu v Praze, kde litoměřičtì biskupové 18. stoletì nepochybně nalezli inspiraci. Z řady zachovaných popisů praţského vjezdu jsme vybrali ukázky z intronizace arcibiskupa Jana Bedřicha z Valdštejna z roku 167665 a Antonìna Petra Přìchovského z roku 1764.66 Arcibiskup byl v obou přìpadech přivìtán před Vyšehradskou branou zde shromáţděnými představiteli zemských úřadů, třì praţských měst a všemi významnými preláty Čech. Poté metropolita přijal pozvánì do honosného vozu nejvyššìho purkrabì, neboť spolu s nìm a nejvyššìm hofmistrem absolvoval na čestném vyvýšeném mìstě celou triumfálnì cestu aţ k arcibiskupské rezidenci. Do města vstoupil za zvuku všech zvonů a výstřelů z děl nejdřìve předvoj několika desìtek jezdců třì praţských měst ve slavnostnìch uniformách. Za nimi následovalo šestnáct (1676), respektive dvacet (v roce 1764) vozů přednìch českých prelátů a na konci jely honosné kočáry samého arcibiskupa (v přìpadě arcibiskupa Valdštejna byly čtyři, mezi nimi jeden „celý zlatý“ a jiný zase „zcela nový“, v přìpadě Přìchovského byly tři), které dìlem vezly vizitátory a vyslané představitele svatovìtské kapituly, dìlem jely prázdné. Dále se však arcibiskup musel dělit o pozornost s nejvyššìm purkrabìm: Za vozy byli vedeni koně arcibiskupa a nejvyššìho purkrabì s luxusně provedenými čabrakami s erby (tzv. „Handpferde“), za nimiţ jeli na konìch spolu s členy arcibiskupova „hofštátu“ také lidé purkrabì (trumpetisté a sluţebnictvo v bohatých, zlatem a střìbrem zdobených livrejìch). Za ceremoniářem s velkým střìbrným křìţem mohli diváci konečně spatřit kočár nejvyššìho purkrabì s arcibiskupem a oběma

64

Litoměřický ceremoniál v roce 1733 se jen nepatrně lišil od uspořádánì vjezdu předchozìho biskupa Jana Adama Vratislava z Mitrovic (1722–1733): Adamus Innocens, Postius in Paradiso, (a Deo) Vt operaretVr, & CVstoDIret ILLVM. ex Gen: 2. c. v. 15.

Glorioso Ingressui reverendissimi, & Illustrissimi Domini Domini Joannis Adami, Dei, & S. Sedis Apostolicae gratia Episcopi Litomericensis, e S. R. Imp: Comitibus Wratislaw de Mitrovitz [...] Die 2. & 3. Maji, Anno 1722, Pragae, impressit Joannes

Wenceslaus Helm. – Zachoval se téţ rukopisný popis vjezdu biskupa Huga Františka z Königseggu a Rottenfelsu (1711–1720) v roce 1716 (SOA Litoměřice, fond Biskupstvì – Valdštejnova sbìrka, sign. B I. F 46 L). – Tento ceremoniál zřejmě na konci 17. nebo na začátku 18. stoletì nahradil původnì prostšì intronizaci prvnìho litoměřického biskupa Maxmiliána Rudolfa Schleinitze (1655–1675), který městem prošel pěšky pod baldachýnem, neseným čtyřmi radnìmi města (ibidem, sign. B I. F 13 L). 65 Rukopisné poznámky k vjezdu in: NA, APA, inv. č. 3291, kart. 2004. – K Valdštejnovi viz Lubomìr Slavìček, „Conte savio“. Jan Bedřich z Valdštejna – mecenáš a podporovatel uměnì, Dějiny a současnost XV, 1993, č. 1, s. 13–16. – Arkadiusz Wojtyla, „Cardinale langravio“ i „Conte savio“ – dygnitarze Rzecy w barokowym Rzymie, Quart. Kwartalnik Instytutu Historii Sztuki Universytetu Wrocławskiego Nr. 2 (4), 2007, s. 27–39. 66 Beschreibung des Feyerliches Einzuges, Und Der Einführung, Welche von den [...] Herrn, Anton Peter Des Heil. Röm. Reichs Fürsten und Grafen Przichowsky, Erzbischoffe zu Prag [...] dem 12ten Monatstag May im Jahr 1764. In die königlichen PragerStädte, und den 13ten in die Domkirche zu St. Veit gehalten worden ist, Prag, bey Johann Joseph Clausern, 1764. – Rukopisné poznámky in: NA, APA, inv. č. 3296, kart. 2007.

14

nejvyššìmi zemskými úřednìky, doprovázený slouţìcìmi a jìzdnì jednotkou sloţenou z úřednìků praţských měst, arcibiskupstvì a nejvyššìho purkrabstvì. Za nìm se pak pomalu vinul dlouhý had dalšìch honosných vozů, vezoucìch zástupce ostatnìch zemských úřadů a aristokracie (v roce 1676 bylo kočárů čtyřicet, o osmadevadesát let později dvacet). Slavnostnì průvod se za zvoněnì zvonů a výstřelů z kanonů propletl ulicemi všech třì praţských měst, arcibiskup cestou ţehnal shromáţděným představitelům zdejšìho kléru, vyslechl uvìtacì projevy představitelů městských rad, univerzity a jezuitských kolejì (které připravily i vlastnì hudebnì produkce) a cestu zakončil ve svém paláci (v přìpadě Valdštejna to byl majorátnì dům na Malé Straně, arcibiskup Přìchovský odjel do arcibiskupské rezidence na Hradčanech). Odkud se následujìcìho dne vydal v doprovodu prelátů a diecéznìho kněţstva do katedrály, kde byl slavnostně instalován. Třetìm biskupstvìm, kde je doloţeno pouţitì slavnostnìho vozu během intronizačnìho vjezdu biskupa, je Olomouc. Zdejšì ceremoniál se však od praţského lišì hned v několika ohledech.67 Třìdennì slavnost zahajovalo shromáţděnì a přìsaha biskupských lenìků v biskupově rezidenci Kroměřìţi. Druhého dne manové doprovázeli biskupa do Olomouce, kde se konal slavnostnì vstup do města a intronizace v katedrále.68 Průvod, směřujìcì za zvuku kostelnìch zvonů a salv pevnostnìch děl Kateřinskou branou přes město k olomoucké rezidenci biskupa, byl podobně jako v Praze uveden jezdci měšťanské gardy s trubači a bubenìkem, a také „Handpferde“ v barvách Olomouce a Moravy. Za nimi následovalo obvykle několik desìtek biskupských zaměstnanců na konìch (vojáci, úřednìci, slouţìcì) a významná část průvodu byla vyhrazena biskupským manům, v jejichţ slavnostnìch vozech jeli jejich dvořané, páţata a dalšì sluţebnictvo. Za kočáry několika vybraných hostů z řad významných moravských prelátů byly k viděnì biskupovy slavnostnì vozy taţené šestispřeţìmi, které obvykle vezly nejvyššì úřednìky a hodnostáře biskupova dvora. Za nimi cválali sami biskupštì lenìci z rytìřského a panského stavu na vyšňořených konìch, ve slavnostnìch oděvech a s tasenými zbraněmi, v zádech s jìzdnìmi trubači, bubenìky a „Handpferde“ v biskupských barvách, červené a střìbrné. Následujìcì spřeţenì biskupova nejvyššìho štolmistra ve slavnostnìm dvojmìstném voze pak pravidelně uvádělo na scénu nejkrásnějšì kočár s biskupem a dvěma zástupci kapituly. Doprovázeli jej pěšì husaři v rudých a střìbrných oděvech a dalšì členové biskupova dvora na konìch, za nimiţ obvykle jely dva dalšì biskupovy parádnì kočáry připravené pro sìdelnì kanovnìky olomoucké kapituly. Jejich osobnì prázdné vozy a kočáry nesìdelnìch kanovnìků byly zařazeny na závěr průvodu, který zakončovala čtyřspřeţì olomouckého a kroměřìţského magistrátu a zástupci biskupských měst. Průvod po dvou hodinách a několika zastávkách, vyplněných gratulacemi představitelů města, jezuitské univerzity a přehlìdkou

67

Tiskem byly vydány popisy následujìcìch vjezdů: Karel z Liechtensteinu-Castelkorna (Kurtze Relation des Einzuges, welchen [...] Karl [...] von Liechtenstein den 27. October 1664 Nachmittags umb 4 Uhr in der Königl. Stadt Ollmütz offentlich gehalten , Ollmütz 1664); Karel Lotrinský (pozn. 35); Wolfgang Hannibal ze Schrattenbachu (pozn. 39); Jakub Arnošt z LiechtensteinuCastelkorna (pozn. 42). – Rukopisné podklady pro intronizačnì ceremoniál kardinála Troyera a popis intronizace arcibiskupa Trauttmansdorffa se nacházì in: ZAO, AO, inv. č. 3137, kart. 1368. – Rukopisný popis vjezdu biskupa Egkha: ibidem, knihy, inv. č. 29, sign. C35. Popis intronizace kardinála Colloreda: ibidem, MCO, inv. č. 5701, kart. 1169. – Slavnostnìm vjezdům olomouckých biskupů věnoval nedávno skvělou studii Martin Elbel, Bishop´s secular entry: Power and representation in inauguration ceremonies of the eighteeth-century Bishops of Olomouc, in: José Pedro Paiva (ed.), Religious Ceremonials and Images: Power and Social Meaning, Coimbra 2002, s. 47–60. 68 K lennìmu zřìzenì olomouckých biskupů a k jejich svazku s many, v 18. stoletì stále vìce uvolňovaném vlivem státnìch zásahů, viz Zuber (pozn. 10), s. 22–25.

15

posádky pevnosti, dospěl k biskupské rezidenci, kam byl nový biskup uveden kanovnìky a many a kde se konala velkolepá hostina, zakončená aţ v pozdnìch večernìch hodinách velkým ohňostrojem.69 Prvnì vjezdy nového typu jsou doloţené v Olomouci za biskupa Karla z Liechtensteinu-Castelcorna v roce 1664,70 v Praze za Matouše Ferdinanda Sobka z Bìlenberka v roce 1669.71 Obě slavnosti se od tradičnì podoby intronizace, reprezentované ještě napřìklad vjezdy prvnìch biskupů v Litoměřicìch v roce 1656 a Hradci Králové v roce 1666, lišily právě vyuţitìm nového typu ceremoniálnìho kočáru. Naproti tomu však mezi novými ceremoniály v Olomouci a Praze nacházìme naopak nápadné rozdìly. V Olomouci šlo evidentně zejména o reprezentaci světské moci olomouckých biskupů. Ceremoniál totiţ představuje biskupa jako nejvýznamnějšìho aristokrata země, který se nemusì o pozornost diváků dělit s nejvyššìmi zemskými úřednìky jako arcibiskup v Praze. Povšimněme si, ţe olomoucký biskup také nenì obklopen zástupy kněţì a prelátů, ale jako světský lennì pán je doprovázen svými vazaly, kteřì nejen jedou s velkou parádou na konìch s tasenými meči, ale v průvodu vezou i vlastnì slavnostnì vozy s dvořany a sluţebnictvem. Knìţecì prestiţ olomouckého biskupa reprezentujì početnì členové jeho „hofštátu“ (dvorštì úřednìci, kavalìři, páţata, lokajové, gardisté) a zástupci biskupských měst, lesk úřadu zvyšujì také významnì hosté a vozy výlučně aristokratických kanovnìků zdejšì metropolitnì kapituly, pro něţ ovšem biskup při této přìleţitosti pravidelně vyhrazuje své vlastnì kočáry. A zatìmco v Praze byl ve shodě s doporučenìmi Cæremoniale Episcoporum před arcibiskupem nesen střìbrný křìţ, v Olomouci tento motiv chybì a roli „předvoje“ biskupova vozu přebìrá – stejně jako v královském a cìsařském ceremoniálu72 – nejvyššì štolmistr v biskupově honosné dvoumìstné karose.73 Reprezentaci

69

Tato základnì struktura biskupského vjezdu se vìceméně opakuje od prvnì podrobně zaznamenané intronizace Karla z Liechtensteinu-Castelkorna, u dalšìch biskupů se lišì v detailech, daných sloţenìm dvora či přìtomnosti významných hostů. Okázalý světský úvod biskupské intronizace dostal osvìcensky střìdmějšì podobu teprve v roce 1777 při vjezdu prvnìho olomouckého arcibiskupa Antonìna Theodora Colloredo-Waldsee (1777–1811). Bylo to nepochybně v souladu s představami státnìch úřadů, které se ostatně jiţ od poloviny 18. stoletì snaţily omezovat účast svých úřednìků a vojáků olomoucké posádky. Kardinál Colloredo (a po něm arcibiskup Trauttmansdorff a dalšì) proto projeli Olomoucì téměř bez zastávky v prostém cestovnìm voze, který doprovázelo jen pár jezdců, dva trubači a dva poštovnì vozy s biskupovým doprovodem. Slavnostnìmu ceremoniálu nynì dominovalo procesì kněţstva, směřujìcì následujìcìho dne od rezidence do katedrály. Arcibiskup Trauttmansdorff se v roce 1815 snaţil vyuţìt všechny tři Troyerovy vozy alespoň při obvyklém návratu z katedrály do rezidence a evokovat tak alespoň na krátkou chvìli velkolepé slavnosti z dob největšì moci a slávy olomouckých biskupů, nicméně přesto můţeme hovořit o zaloţenì nového intronizačnìho ceremoniálu, zdůrazňujìcìho předevšìm duchovnì a náboţenskou symboliku. Martin Elbel tuto změnu interpretoval jako logickou volbu, diktovanou nejen ekonomicky, ale zejména politicky: byla jì odstraněna jedna z přìčin sporů o přednostnì postavenì s představiteli státu a jeho úřadů, navìc v době osvìcenských reforem představovalo nové pojetì „duchovnìho vstupu“ přece jenom vhodnějšì formu reprezentace duchovnì instituce. Viz Elbel (pozn. 67), s. 59. 70 Martin Elbel (ibidem, s. 55–56) spojil vznik olomouckého ceremoniálu s biskupem Leopoldem Vilémem, který se mimochodem v roce 1638 na ceremoniál dotazoval kapitulnìho děkana, kterého tìm patrně poněkud zaskočil, protoţe na poslednì vjezd (kardinála Františka z Dietrichsteina) z doby před bezmála čtyřiceti lety si jiţ ţádný z kanovnìků nepamatoval. Podle Elbela mohl právě arcivévoda Leopold Vilém mìt dostatečně silnou pozici k prosazenì mimořádné role biskupa v rámci ceremoniálu. Zdá se však, a zvláště to vynikne při srovnánì s praţským modelem, kterého se účastnila kompletnì reprezentace země, ţe olomoučtì biskupové nemuseli nutně prosazovat svůj intronizačnì ceremoniál silou, neboť role dalšìch zúčastněných, nacházejìcìch se mimo biskupskou jurisdikci a alespoň hypoteticky neuznávajìcìch privilegované postavenì biskupů byla vlastně zcela marginálnì; napřìklad opati významných moravských klášterů se ho účastnili zpravidla v nevelkém počtu, jen jako biskupovi zvláštnì hosté. 71 Arcibiskup Sobek se mimochodem na detaily ceremoniálu intronizace předtìm dotazoval právě Karla z LiechtensteinuCastelcorna. Podrobněji viz Petr Maťa, „O felix Bohemia, quando sacerdotum consiliis regebaris.“ Geschichte als Argument im politischen Denken des höheren Klerus Böhmens und Mährens im 17. und zu Beginn des 18. Jahrhunderts, in: Joachim Bahlcke – Arno Strohmeyer (edd.), Die Konstruktion der Vergangenheit. Geschichtsdenken, Traditionsbildung und Selbstdarstellung im frühneuzetlichen Ostmitteleuropa (=Beiheft der Zeitschrift für Historische Forschung XXIX), Berlin 2002, s. 307–322. 72 Viz napřìklad popis praţského vjezdu Karla VI.: Aussführlich und Gründliche Vier Berschribungen, Erstens: Dess Einzugs, Welchen [...] Carolus Der Sechste, Mit [...] Gemahlin Elisabetha Crhistina, In die [...] drey Prager=Stätte gehalten [...], Prag bey Wolfgangs Wickhart, 1723. 73 Analogickou roli hrál cìsařský nejvyššì štolmistr při slavnostnìch jìzdách pro habsburské nevěsty – viz napřìklad druhotné vyuţitì původně vyslaneckých vozů Josefa Václava z Liechtensteinu při jeho pozdějšì cestě do Parmy pro nevěstu arcivévody Josefa, kterou podnikl právě z tohoto titulu (viz Kugler, pozn. 8, s. 60). – Dalšìmi nápadnými motivy z královských vjezdů, které

16

cìrkevnìho rozměru biskupova úřadu byl totiţ vyhrazen aţ třetì den intronizace, který vyplnilo procesì kněţì a prelátů do katedrály sv. Václava, nastolenì nového biskupa a odjezd z chrámu, doprovázený obvyklými projevy milosti a štědrosti.74 V Olomouci za Karla z Liechtesteinu-Castelkorna, muţe s neobyčejně vyvinutým smyslem pro vizuálně působivé vyjádřenì ideologie jeho úřadu, vznikla (či byla inovována) celá řada biskupských ceremoniálů, jejichţ společným znakem je demonstrace knìţecìho statutu olomouckých biskupů. Okázale světskou podobu tehdy zìskaly nejen intronizace, ale napřìklad také vjezdy do vìdeňské rezidence českých králů, kam olomoučtì biskupové přijìţděli – opět v doprovodu svých manů, dvořanů a úřednìků i vojenské gardy s hudbou – sloţit lennì slib a poţádat o potvrzenì privilegiì biskupstvì jakoţto přìmého léna české koruny.75 Praţský ceremoniál se naproti tomu vìce blìţil ideálnìmu modelu biskupské intronizace, kodifikované v Cæremoniale Episcoporum. Proto v něm také hrála významnějšì roli prezentace hierarchie celého duchovnìho stavu a jeho společenských a mocenských ambicì. Avšak náleţitě působivou a velkolepou podobu arcibiskupského vjezdu bylo moţné prosadit jen po dohodě s nejvyššìmi zemskými úřednìky a po výslovném schválenì panovnìkem – a právě proto byl v rámci arcibiskupského rituálu nakonec tak nápadně demonstrován také konsensus a ideál jednoty a shody mezi duchovenstvem a politickými špičkami země, jenţ jinak byl v jejich konfliktnìm partnerstvì spìše vzácným jevem.76 V Praze i v Olomouci však byl vybrán shodný nástroj vizualizace určitých souvislostì, symbolů a hodnot – modernì typ slavnostnìho ceremoniálnìho vozu. Pro svou nákladnost a vizuálnì působivost se stal pro celou řadu biskupů vìtanou přìleţitostì k – řečeno terminologiì současné historiografie – dobře zúročitelné investici do vlastnì prestiţe. Je napřìklad charakteristické, ţe nová výmalba třì „knìţecìch“ kočárů Ferdinanda Julia Troyera z let 1746/1747 je zarámována několika událostmi se závaţnými dopady pro „symbolický kapitál“ nástupců Karla z Lichtensteinu-Castelcorna. Po Troyerově lennìm slibu v řìjnu 1746 se lesk úřadu olomouckých knìţat-biskupů zvyšuje novým udělenìm titulu vévodů a biskup je v dubnu 1747 také osobně oceněn, kdyţ přijìţdì do vìdeňské katedrály převzìt z rukou cìsaře kardinálský klobouk. Oficiálnì zákaz účasti vojenské posádky cìsařské pevnosti v průvodu při biskupově velkolepém vjezdu do Olomouce v srpnu téhoţ roku nicméně symbolizuje stále většì podřìzenost biskupů státnì moci.77 Pro kardinála to jistě byla velice citlivá záleţitost, kterou nepochybně nemohl chápat jinak neţ jako určité snìţenì váţnosti intronizačnìho ceremoniálu, zvlášť kdyţ poslednì vjezd biskupa do Olomouce byl ještě v ţivé paměti. Mohla snad právě tato skutečnost ovlivnit odloţenì termìnu intronizace, konané aţ dvacet měsìců po volbě, a mìt vztah k objednánì nové výzdoby kočárů?

nacházìme v olomouckém ceremoniálu (a které chybì v praţském) je také uspořádánì bezprostřednìho biskupova doprovodu s pěšìmi gardisty kolem vozu a jìzdnìmi páţaty za nìm. 74 K významu štědrosti a roli obdarovávánì a přijìmánì v biskupských ceremoniálech srov. Rando (pozn. 61), s. 32–40. 75 Z poslednìch studiì, věnovaných biskupu Liechtensteinovi viz napřìklad Radmila Pavlìčková, Sìdla olomouckých biskupů za Karla z Liechtensteinu-Castelkorna (1664–1695) (disertačnì práce), Katedra historie FF UP, Olomouc 2001. – Eadem, Sìdla olomouckých biskupů: mecenáš a stavebnìk Karel z Liechtensteinu-Castelkorna 1664–1695, Olomouc 2001. – Petr Ingerle, Paris Gille: Infula pro pro Karla II. z Liechtensteinu-Castelkorna. Emblematická apologie cìrkevnìho aristokrata, in: Beket Bukovinská – Lubomìr Slavìček (edd.), Pictura Verba Cupit. Sbornìk přìspěvků pro Lubomìra Konečného, Praha 2006, s. 57–68. – K lennìmu slibu biskupů ve Vìdni viz Zuber (pozn. 10), s. 16. 76 Maťa (pozn. 71), s. 319. – K postavenì duchovenstva v 17. stoletì v Čechách téţ nejnověji Alessandro Catalano, Zápas o svědomì. Kardinál Arnošt Vojtěch z Harrachu (1598–1667) a protireformace v Čechách, Praha 2008. 77 Zuber (pozn. 10).

17

Ať tak či onak, Troyerův vjezd i jeho vozy nakonec skutečně sehrály stěţejnì úlohu v aktivnìm utvářenì obrazu moci a prestiţe biskupstvì v historické paměti. V roce 1783 – nedlouho po skromné intronizaci prvnìho arcibiskupa Colloreda-Waldsee – totiţ Troyerův vstup do Olomouce do nejmenšìch detailů zachytil zřejmě brněnský malìř František Vavřinec Korompay na objednávku kardinálova synovce na svém monumentálnìm, šest metrů dlouhém obraze. Právě rozměrné plátno z kroměřìţské obrazárny se pak spolu se třemi zlacenými kočáry, uloţenými v Olomouci, stalo pietně udrţovanou památkou, připomìnajìcì bývalou nádheru slavnostnìch vjezdů baroknìch olomouckých biskupů.78 Malířská výzdoba biskupských kočárů S pohledem na mnoţstvì pečlivě zaznamenaných kočárů na Korompayově obraze se nynì zaměřme vìce na roli ceremoniálnìho vozu jako obrazu a média vizuálnìho sdělenì. Bezesporu významnou roli při vnìmánì bohatě zlacených a skvostně vyzdobených kočárů hrála uţ sama okázalost, dokonalost řemeslného provedenì a nákladnost pouţitých materiálů. My se však pokusìme předevšìm důkladněji prozkoumat ikonografickou koncepci figurálnì malované dekorace vozů a analyzovat, zda se obecně odlišuje od běţně vyuţìvané ikonografie vozů a zda je tu moţné hledat ideové spojenì s osobnostmi biskupů a jejich sebeprezentacì. Dekorovánì olomouckých vozů Ferdinanda Julia Troyera nalézáme dnes v „úplnosti“ u dvou většìch vozů, opatřených figurálnì malbou. Výmalba třetìho vozu, berliny „Kinských“, dnes ukazuje „pouze“ motivy grotesek a heraldickou symboliku, tedy vrstvu spojenou s druhotnými zásahy z doby arcibiskupa Colloreda-Waldsee. Nelze však vyloučit skutečnost, ţe malby jednotné ikonografické koncepce pokrývaly původně všechny tři kočáry, zìskané pro účely Troyerovy intronizace. Pro danou skutečnost by mluvila i existence černého překrytì zadnì části kabiny berliny „Kinských“. Výzdoba největšìho z olomouckých vozů (č. 1, „Richelieu“) je tvořena z osmi většìch základnìch polì na dřevěném korpusu vozu, a z jednoho výjevu malovaného na plátně a adjustovaného na zadnì hornì část kabiny vozu. Bočnì strany kabiny jsou ještě dotvořeny pěti drobnými poli, jednìm pod kočárovými dvìřky na spodnì straně a čtyřmi v hornì partii v rozìch pod skly oken vozu na kaţdé straně. Základnì ideovou osu čtyř stran kočáru tvořì alegorická znázorněnì čtyř ţivlů, reprezentovaných čtveřicì antických boţstev. Na pravé straně vozu je to ţivel vody v podobě boha Neptuna, jedoucìho na voze s dvojspřeţìm mořských konì a doprovázeného tradičně Tritónem a Néreidkou na delfìnu. Ve vedlejšìch polìch kočárové strany dotvářejì ústřednì alegorii seskupenì postav putti, kteřì svými atributy odkazujì k centrálnìmu výjevu. K postavě Neptuna se druţì vlevo putti lovìcì do sìtì ryby a napájejìcì rybu vìnem a vpravo putti s pádlem, lasturami a koráli. Drobné rohové doplňky nahoře opět přinášejì tematiku spjatou s vodnìm ţivlem: Vlevo nahoře putto s perlorodkami, vpravo nahoře putto s mušlemi a koráli, ve cviklech nad ústřednì malbou vodnì ptáci (patrně rackové) a ve výplni pod dveřmi mořská panna či Néreidka s hlavou ověnčenou mořskými řasami.

78

Jiřì Kroupa, heslo František Vavřinec Korompay, in: Togner (pozn. 2), s. 215–216. – K restaurovánì vozů v průběhu 19. stoletì a jejich vyuţìvánì arcibiskupy viz Burian (pozn. 2).

18

Levá strana kočáru je zasvěcena alegorii vzduchu v podobě boha Eola, obklopeného čtyřmi větry. Ač ne detailně se všemi přidanými atributy, přesto se bohové větrů ukazujì v intencìch Ripovy

Iconologie odlišeni co do hierarchie a věku. Král větrů Eolus se tyčì uprostřed se ţezlem v ruce a přičleněná čtveřice, ztotoţnitelná s větry Eurem, Zeffirem, Boreem a Austrem, je rozčleněna do podoby dvou muţů a dvou dětì.79 V drobných polìch vpravo a vlevo nahoře jsou putti s mušlì a s nádobou vody a ve cviklech v blìzkosti ústřednì scény dva výjevy s hlavami foukajìcìch větrů, zatìmco ve velkých polìch po stranách dveřì se jiţ symbolika vìce přibliţuje ţivlu vzduchu, neboť obsahuje zejména hudebnì nástroje a motivy mýdlových bublin. Dva putti v levém poli jsou namìsto obvyklého dětského vzezřenì netradičně znázorněni v „muţské“ a „ţenské“ podobě: Jinoch hraje na buben a dìvka stojì na knize a vypouštì mýdlové bubliny, které jsou zpodobeny na zemi vedle leţìcì helmice s chocholem.80 V protějšìm pravém poli se nacházejì dalšì dva putti s hudebnìmi nástroji. Poslednì, nejnìţe poloţená malba v malé výplni pod dveřmi obsahuje dalšì alegorickou postavu větru, která je situována do prostoru jeskyně. Čtveřici ţivlů dotvářì na zadnì straně vozu výjev Vulkánovy dìlny odkazujìcì na oheň a na přednì straně vozu pak bohyně Země – Ceres, tradičně vyobrazená na svém voze taţeném dračìm spřeţenìm. Boţstva řecko-řìmské mytologie jako zástupnì představitelé alegoriì čtvera ţivlů náleţela k běţně vyuţìvané raně novověké ikonografii, která pouze v alegorii Vzduchu netradičněji volila bohy větrů namìsto kupřìkladu Jupitera či Júnóny.81 Malba na plátně v hornì části zadnì strany kočáru ukazuje mladìka na voze se čtyřspřeţìm, před nìmţ uniká okřìdlená ţenská postava snědé pleti, drţìcì dvě nemluvňata. Scéna představuje alegorii Dne odhánějìcìho Noc82 a ústřednì jinošská postava byla v dosavadnì literatuře tradičně spojována se slunečnìm boţstvem, Apollónem na voze.83 Skutečnost, ţe by postava Apollóna byla okřìdlená, se však vymyká z rámce standardně vyuţìvané ikonografie, přitom konkrétnějšì specifikaci přinášì ve svém textu rovněţ Ripova Iconologia. Popis personifikace Giorno naturale svou charakteristikou84 přesně odpovìdá malbě na olomouckém voze, kde vidìme okřìdleného chlapce s pochodnì a kruhem v ruce, kterak řìdì vůz taţený čtyřmi koňmi, bìlým, černým, a dvěma hnědáky. Barevné odlišenì koňského spřeţenì tedy symbolizuje čtyři části dne: svìtánì, západ, poledne a půlnoc a uzavřený kruh v ruce jinocha značì dobu, během nìţ slunce oběhne svou dráhu kolem Země. Giorno naturale je na výjevu 79

Ripa se věnuje drobnopisnějšìmu odlišenì jednotlivých větrů, coţ se však na malbě neobjevuje. Ta kopìruje pouze základnì a vţitou (a mnoha klasickými autory popsanou) představu o větrech, které vanou ze čtyř světových stran: Piero Buscaroli, Cesare Ripa. Iconologia (Edizione pratica), Milano 1992, s. 457–459. 80 V Ripově Iconologii jsou v souvislosti s alegoriemi větrů zmìněny dìvčì postavy (Aura), které se objevujì ráno, v poledne a večer a roznášejì větrem semena květin. Tato postava je popsaná jako blonďaté děvče s květy ve vlasech. Nelze vyloučit, ţe putto s výrazně dìvčìmi rysy mohlo být ovlivněno obdobnými popisy: Buscaroli (pozn. 79), s. 459–460. 81 Nejobvyklejšì kombinace symboliky čtyř ţivlů uvedeny in: Gerhard Frey – Ellen J. Beer – Karl August Wirth, heslo Elemente, in: Reallexikon zur deutschen Kunst IV, Stuttgart 1958, s. 1256–1288. 82 Výjev nejpřesněji identifikován jako Den zahánějìcì Noc Johannem Kronbichlerem bez dalšìch obecných ikonografických komparacì, ale s poukazem na obdobné výjevy z ruky Michelangela Unterbergera, protějškové scény Dne a Noci (Kunsthistorisches Museum ve Vìdni; obrazy slouţily jako supraporty v apartmánu Františka Karla v Schönbrunnu): Kronbichler (pozn. 2 a 32). 83 Burian (pozn. 2), s. 120. – Grmolenská (pozn. 2), s. 20. – Zápalková (pozn. 2), s. 17. 84 „Si dipinge giovane, alato, per la ragione detta nella figura dell´anno, con un cerchio in mano sopra un carro, sopra le nuvole

con un torchio acceso in mano, essendo tirato il detto carro da quattro cavalli, uno di color bianco, l´altro di color scuro, gl´altri due di color baio, & significano le quattro sue parti, cioè il nascere e´tramontare del Sole, il mezzo giorno, & la mezza notte, li quali tutte quattro giunti insieme fanno il giorno naturale, che è tutto quel tempo, che consuma il Sole in girare una volta sola tutto ´l cielo, il che si nota col circolo, che la detta figura tiene in mano“: Buscaroli (pozn. 79), s. 159.

19

doprovázen postavou Jitřenky, která bývala součástì mnoha alegoriì obdobného typu a zároveň odhánì postavu Noci. Noc je komponována rovněţ v souladu s mnoha dobovými popisy a vyobrazenìmi jako ţena s hvězdami na šatu a dvěma dětmi v náručì, černým a bìlým – shodně se lze s alegoriemi Noci setkat ve vlivných mytografiìch Vincenza Cartariho L´immagini degli Dei či Natale Contiho Mythologia. V průběhu 18. stoletì se popis a výklad totoţné personifikace objevuje kupřìkladu i v teoretickém spise Franze Christopha von Scheyba Orestrio von den drey Künsten, kdyţ zmiňuje výzdobu paláce v Caprarole od Taddea Zuccariho, která vyuţìvá motivů cykličnosti přìrody. Noc je tu celá v černém, s černým koněm, s bìlým dìtětem, které spì (znamenajìcì Spánek) a s černým mrtvým dìtětem, které pouze vypadá, ţe spì (znamenajìcì Smrt), neboť Noc je matkou Spánku i Smrti. Obrazy téhoţ námětu se dočkaly popularizace také skrze grafické reprodukce Jeremiase Falcka a Jonase Suyderhoefa podle děl Joachima von Sandrarta Den a Noc z roku 1643 (ze sbìrek Bayerische Staatssammlungen). 85 Čtyři základnì ţivly, jeţ tvořì celé univerzum, jsou tedy na biskupském voze spojeny se symbolikou věčně se opakujìcìho dennìho cyklu.86 Druhý ze slavnostnìch vozů biskupa Troyera zachovává obdobnou strukturu výzdoby jako předchozì, tedy obrazy na osmi hlavnìch polìch korpusu vozu a jeden na plátně, adjustovaný na zadnì hornì část kabiny. Na tomto voze však scházì drobné doplňkové scény v rozìch a dolnìch partiìch postrannìch částì kabiny. Základnì osu čtyř velkých polì čtyř stran kabiny tvořì zpodobenì čtyř světadìlů, k nimţ se pojì menšì výjevy, přinášejìcì různé alegorické postavy, vesměs ripovského původu. Pravé straně vozu vévodì postava Asie – ţeny v tureckém oděnì, pod jejìmiţ nohami se skvì zbroj a válečné trofeje a kterou doprovázì putto na velbloudu nesoucì prapor. Nalevo od Alegorie Asie je v menšìm poli vypodobena ţenská postava s korunou na hlavě, s fasces, granátovým jablkem v ruce a vránou sedìcì jì u nohou,87 zatìmco symetricky na opačné straně stojì postava vojáka, oděná v antické zbroji, která drţì věnce v rukou a balancuje na okraji pukajìcì země, z nìţ šlehajì ohnivé plameny. I tato alegorická postava se opìrá o Ripovu Iconologii, konkrétně personifikaci patriotismu, Lásky k vlasti – Amor della Patria, která je symbolicky spojena s mladým muţem, jehoţ sìla vzrůstá s přibývajìcìmi roky. Připojené věnce se také odlišujì, prvnì je uvit z býlì a zastupuje slávu za ochranu 85

Natale Conti, Mythologiae sive explicationis fabvlarvm libri decem, in qvibvs omnia propre natvralis et Moralis philosophiae dogmata in vererum fabulis contenta fuisse perspicue demonstratur: Opus cuiusuic faculattis studiosis perutile ac propre necessarium. Accessit G. Linocerii Mvsarvm Mythologia, & anonymi observationum in totam de dijs gentium narrationem Libellvs. Adiectae sunt insuper nouissimae huic, post Gemanica & Gallicam, edicioni elegantißimae Deorum imagines, & eruditissimae mythologiae. M. Antonij Tritonij Vtinensis Omnia summo studio, & exquisito labore emendata, Patavii, apud Petrum Paulum Tozzium, 1616, s. 119. – Franz Christoph von Scheyb, Orestrio von den drey Künsten der Zeichnung Mit einem Anhang von der Art und Weise, Abdrücke in Schwefel Gyps, und Glas zu verfertigen auch in Edelsteine zu graben Franz Christoph von Scheyb in Gauboeckelheim. Erster Theil, Wien 1774, s. 193–194. – Caterina Volpi, Le immagini degli dèi di Vincenzo Cartari (Quaderni di Commentari), Roma 1996, s. 378. – Christian Klemm, Joachim von Sandrart Kunst-Werke u. Lebens-Lauf, Berlin 1986, s. 122–123, kat. č. 47, 48. – Claudia Cieri Via, L´arte delle Metamorfosi. Decorazioni mitologiche nel Cinquecento, Roma 2003, s. 45. 86

Přìchod dne (často symbolizovaný bohynì Aurorou) a nastolenì jeho vlády nad Nocì (jakoţ i zobrazenì fázì Dne) náleţelo jiţ od renesance k hojně uţìvaným a oblìbeným alegoriìm, zvláště uţìvaným pro výzdobu parádnìch apartmá rezidencì: známé jsou napřìklad výjevy Baldassare Peruzziho v řìmské ville Farnesině, Guercinovy v Casino Ludovisi či z našeho prostoru mladšì znázorněnì v Hornìm Belvederu ve Vìdni od Carla Carloneho či na Moravě na zámku v Plumlově či na zámku ve Slavkově u Brna od Andrey Lanzaniho. K ikonografii Dne a Noci napřìklad: Stefano Pierguidi, „Le hore più principali del giorno“: l´iconografia della Notte, dell´Aurora e del Giorno, Schifanoia 22/23, 2002, s. 121–144. – J. Richard Judson, Allegory of Dawn and Night, Wadsworth Atheneum Bulletin 1966, Vol. 2, Number 2, s. 1–11. – Radka Miltová, „Najde se Ovidia Metamorphosis, o kunstu tělesné lásky“. Recepce Ovidiových Metamorfóz v baroknìm uměnì v Čechách a na Moravě (disertačnì práce), Seminář dějin uměnì FF MU, Brno 2008, s. 184–187. 87 Dìky kombinaci daných atributů prozatìm uniká přesné vysvětlenì dané postavy: Vzhledem k přìtomnosti fasces by se dalo uvaţovat o souvislosti s Právem, Spravedlnostì či Vìtězstvìm.

20

své země a druhý z listů dubu zase připomìná záchranu ţivota. Propast pod nohama muţe se vztahuje k myšlence neoblomnosti lásky k vlasti, neboť ji přes svou hrozivost nijak neohroţuje.88 Protějšì levou stranu kabiny vozu ovládá personifikace Evropy, obklopená tradičnìmi atributy – bìlým koněm a předměty odkazujìcìmi na oblast triumfálně válečnickou a na oblast věd a uměnì. Evropa se ţezlem v ruce je usazena na kamenném soklu s válečnými trofejemi pod nohama a rukou opřenou o architektonický plán. Poblìţ je na zemi znázorněn putto obklopený symboly malìřstvì a sochařstvì (paleta, busta a kladivo), knihou, loutnou a zemským glóbem. Kompozici doplňuje vznášejìcì se a troubìcì putto s palmovou ratolestì a v zadnìm prospektu výjevu lze ještě rozeznat centralizovanou stavbu chrámku. Po levé straně personifikace Evropy lze spatřit ţenskou postavu ve zbroji, drţìcì kopì a olivovou snìtku, spojitelnou pravděpodobně buď s tradičnì personifikacì Sìly (Fortezza), k jejìţ osobě se pojì zbroj, kopì a dubová snìtka jako odkaz na sìlu těla i ducha, anebo s personifikacì Mìru (Pax), u nějţ se vyskytuje nejčastěji olivová ratolest, meč a někdy zbroj. 89 Protějškem Fortezzy/Pax je na Troyerově voze dalšì ţenská alegorická figura, tentokrát s rohem hojnosti a klasy obilì. V tomto přìpadě se opět jedná o standardně vyuţìvanou personifikaci Hojnosti (Abudantia), jejìţ symbolika byla kodifikována nejen Cesarem Ripou. 90 Zadnì strana kabiny je svázána s africkým kontinentem, jenţ je vtělen do podoby černošské ţeny se slonì kůţì na hlavě a slunečnìkem. Afrika se opìrá o lva a roh hojnosti s klasy a k jejì levici se vine putto s papouškem, krajinné pozadì bylo v levé části kompozice obohaceno o znázorněnì slona. Zbývajìcì přednì strana vozu logicky odkazuje k poslednìmu a „nejmladšìmu“ ze čtyř kontinentů, Americe, jeţ v podobě ţeny v „indiánském“ oděnì (z ptačìch per a s lukem a šìpy) překonává pokořeného nepřìtele. Amerika pluje na loďce, vedle nìţ je zpodoben krokodýl a na nìţ se putto snaţì vhodit rybářské sìtě do vody. Znázorněnì čtyř světadìlů na biskupském voze se nijak neodchyluje od běţné ikonografické tradice, jak ji kodifikovaly četné ikonografické přìručky včetně Cesara Ripy, jehoţ znalost je při vytvářenì celého programu i jednotlivých komponent výzdoby zjevná. Ostatně Ripův „bestseller“ osvětluje i ideový vztah čtyř stran kabiny vozu k poslednì malbě, vytvořené na plátně a umìstěné v hornì části kabiny. Ústřednì bod daného výjevu představuje znázorněnì boha Pana, jedoucìho na voze a objìmajìcìho nymfu. Pan se na malbě ukazuje v tradičnì polo-kozlì podobě s pastýřskou holì a sýringou v ruce, nymfa nemá dalšì přidané atributy. Proti této dvojici se vznášì Chronos, ověnčený květinovým věncem a drţìcì přesýpacì hodiny ovinuté uroborem. Tento základnì rozvrh doplňuje vpravo dole putto na zemském glóbu a vlevo nahoře skupina putti, pouštějìcìch mýdlové bubliny. Pro zdánlivě vzdálený vztah této scény se čtyřmi světadìly přinášì Iconologia jasné spojenì. Pan se pro své jméno, znamenajìcì univerzum, stal zástupným symbolem Světa (Mondo) a jeho rohy byly od antiky spojovány se Sluncem a Měsìcem. Veškerou symboliku Pana jako univerza Ripa zmiňuje s odkazem na prvnì knihu Boccacciovy Genealogia deorum a dìlo Hierogliphica Pierra Valeriana a uvozuje jì následný

88

Buscaroli (pozn. 79), s. 20–22. Ibidem, s. 142–144. 90 Ibidem, s. 3–4. Spojenì Pax – Abudantia či Fortezza – Abudantia bylo velmi časté a bezpochyby se coby svazek pozitivnìch a oslavných personifikacì vztahuje k oslavě kontinentu Evropy. 89

21

výklad čtyř světadìlů, jakoţto čtyř hlavnìch částì světa.91 V přìpadě tohoto vozu byla uvedená symbolika ještě obohacena o motiv času, jeho pomìjivosti, ale i věčného trvánì, které ovlivňuje chod všech pozemských věcì. Ikonografický rozbor jednotlivých částì druhého z vozů, patrně mnohem vìce neţ prvnìho svědčì o jednotné ideové koncepci, coţ by ukazovalo na časovou blìzkost všech maleb. Vzhledem k některým dřìvějšìm předpokladům, ţe malby na plátně náleţì ke staršì vrstvě objednávky, 92 si lze stěţì představit, ţe by na jejich základě byl koncipován zbytek výzdoby. Lze naopak předpokládat, ţe na počátku stála jasná ideová objednavatelská koncepce, která byla realizována postupně několika umělci. Nejen formálnì blìzkost, ale rovněţ i ikonografické laděnì obou biskupských vozů tedy vybìzì k domněnce, ţe se jednalo o jednotnou koncepci a objednávku, směřujìcì k hlavnìmu slavnostnìmu aktu, intronizaci. Často byly totiţ alegorie ţivlů a světadìlů, spolu se symbolikou času či dennìch a ročnìch cyklů, vzájemně provázány, jak ukazuje napřìklad ikonografická koncepce výzdoby schodiště benediktinského kláštera v Altenburgu z roku 1742 od Johanna Jakoba Zeilera.93 Uvedený přìklad, jako i bezpochyby řada dalšìch, taktéţ dokládá časté prolnutì profánnì sféry s cìrkevnìmi institucemi, do kteréţto kategorie spadá i sekularizovaná podoba olomouckých intronizacì. O ikonografickém programu vozů s figurálnì výzdobou z majetku praţských arcibiskupů vìme málo. Kočár litoměřického biskupa Mořice Saského byl zřejmě po zařazenì do fideikomisnìho jměnì praţského arcibiskupstvì na konci 18. stoletì upravován a jeho celoplošné zlacenì bylo doplněno dekorativnì malbou s heraldickou symbolikou arcibiskupstvì, pravděpodobná původnì vrstva výzdoby však zřejmě zůstala zachována na zadnì hornì části vozu. Malbu na plátně, připevněnou k hornì části kabiny tvořì kompozice dvou objìmajìcìch se alegorických ţenských postav obklopených putti, které se vznášejì nad městem. Vlevo na oblaku je vidět ţenu ve zbroji s mečem v ruce a napravo ţenu drţìcì olivovou ratolest, přičemţ putti svými atributy (květinovým věncem, váhami a olivovou ratolestì) doplňujì ideovou rovinu malby. Symbolika jednoznačně odkazuje k poměrně hojně se vyskytujìcì kombinaci personifikacì Pax (s olivovou ratolestì) a Justitia (s mečem a váhami), jejichţ spojenì (často v objetì či polibku) bylo vyhledávanou tematikou pro závěsné obrazy i grafické listy. K rozšìřenì obdobných motivů bezpochyby napomohlo vytvořenì populárnì rytecké série Hendricka Goltzia z let 1582–1583, přinášejìcì mnohé podobné párové dvojice jako Justitia a Prudentia, Concordia a Pax, Labor a

Diligentia či Ars a Usus.94 Stylizované město (tvořené směsicì starověké architektury a baroknìho opevněnì), nad nìmţ drţì ochrannou ruku alegorie Mìru a Spravedlnosti lze stěţì identifikovat. Mohlo by dìky přìtomnosti řìčnìho boha představovat některé z měst na řece Labi a odkazovat na skutečnost, ţe danou devìzou hodlal objednavatel prezentovat ctnosti vládnoucì nad lénem pod jeho patronacì. Ikonografický repertoár českých a moravských (arci)biskupských vozů se výrazně nevymykal z řady tradičně uplatňované kočárové výzdoby. Čtyři strany vozu vybìzely k alegoriìm operujìcìm s čìslem čtyři, a tak se s malbami čtyř kontinentů setkáváme napřìklad i u vozu Marie Anny Rakouské 91

Ibidem, s. 293–302. Zápalková (pozn. 2), s. 17. 93 Erich Köllmann – Karl-August Wirth – May Denzler – Hanno-Walter Kruft – Ernst Kreuzer, heslo Erdteile, in: Reallexikon zur deutschen Kunst VI, Stuttgart 1978, s. 1140. 94 Eva Magnaguagno-Korazija, Hendrik Goltzius. Eros und Gewalt, Dortmund 1983, s. 36–43. 92

22

z roku 1708 (Museu Nacional dos Coches, Lisabon), portugalského vyslance vévody de Ribeyra z roku 1715 či na voze španělského vicekrále, vytvořeném pro neapolskou slavnost na počest narozenì prince Filipa Prospera. Čtyři ţivly a čtvero ročnìch obdobì v podobě hrajìcìch si putti zase vévodì honosnému zlatému kočáru knìţete Josefa Václava z Liechtensteinu z roku 1738 (dnes Vaduz). Stejně tak se i alegorické postavy Pax a Justitia objevujì spolu s dalšìmi alegoriemi na voze věnovaném králi Ludvìku XIV. od hraběte le Maréchala z roku 1679. 95 Oblìbená a vyuţìvaná ikonografie byla však v dalšì rovině většinou vztaţena k osobě objednavatele a dokládala jiţ specifické ideje, jeţ měl slavnostnì průvod evokovat. Napřìklad zobrazenì světadìlů na voze vévody de Ribeyra představovalo mìsta, „ dans

lequelles le Portugal a des Domaines“ („na kterých má Portugalsko své domény“), královský kočár Ludvìka XIV. oslavoval královy ctnosti a vládu formou personifikacì Fama, Victoria, Abudantia, Pax,

Justitia, Fortitudo, Prudentia a Temperantia. 96 Zaměřìme-li se na vazby k biskupské reprezentaci, v olomouckém přìpadě byl patrně kladen důraz na ideje, které v biskupském prostředì nalézáme i jinde. Univerzum, vyjádřené jednak čtyřmi ţivly a jednak čtyřmi světadìly s personifikacì Pana – Světa, pravděpodobně odkazuje ke všem částem světa, kam pronikla křesťanská vìra. Vše je doplněno o rovinu pomìjivosti tohoto světa a věčnosti světa nadpozemského a o rovinu cykličnosti dne s předpokládaným vztahem k opakované obnově biskupského úřadu. Tak jako kaţdý nový den přicházì vţdy znovu s prvnìmi paprsky rannìho světla, tak se i biskupský úřad obnovuje s přìchodem kaţdého nového biskupa; kontinuita, čest a věčná sláva olomouckého biskupstvì proto navzdory krátkosti pozemského ţivota jednotlivce nemůţe být působenìm nemilosrdného času jakkoliv dotčena. Připomeňme, ţe idea dennìho cyklu a komparace biskupů s jednotlivými fázemi dne se uplatnila i v mladšìm programu nerealizované výzdoby tzv. Velké jìdelny kroměřìţské rezidence od Franze Antona Maulbertsche, kde měl stávajìcì biskup představovat poledne, jeho předchůdci jitro a jeho následovnìci večer a noc. Přìtomnost personifikacì ctnostì typu Hojnosti či Lásky k vlasti ve spojenì se čtyřmi kontinenty by zase mohla napovìdat o podobných konotacìch jako v přìpadě litoměřického vozu Mořice Saského, tedy o oslavě nastávajìcìho obdobì vlády blahobytu a mìru nad zemì a diecézì.97 Závěr Pìsemné i ikonografické prameny raného novověku podávajì četné doklady o významu, který byl kočárům v rámci slavnostnìch vjezdů přikládán. Jejich reprezentačnì úloha byla podtrţena honosným a

95

Silvana Bessone, The National Coach Museum – Guide, Lisbon, Lisboa 2002. – Wackernagel, Der Französische Krönungswagen (pozn. 3), s. 56–60, 132. – Kugler (pozn. 8), 55–69. – Köllmann etc. (pozn. 93), s. 1142–1143 (zde uvedeny dalšì přìklady uţitì ikonografie čtyř kontinentů v souvislosti se slavnostnìmi vjezdy). 96 Wackernagel, Der Französische Krönungswagen (pozn. 3), s. 56–60, 132. 97 V Maulbertschově concettu uvedeno: „... Allegorie deren vier Tages Zeithen, nemblichen des Morgens, Mittags, Abendts, und

der Nacht eingeshaltet, und durch den Morgen die vorgegangene hochwürdigste Bischöfe, durch den Mittag jetzt regierende hochfürstliche Gnaden, durch den Abend die nächst Nachfolgere, endlichen durch die Nacht die späteste nachkömmlinge Allegorice indigiret werden.“: Antonìn Breitenbacher, Dějiny arcibiskupské obrazárny v Kroměřìţi, Kroměřìţ 1925, s. CXVIII–CXX. – Klara Garas, Franz Anton Maulbertsch 1724–1796, Budapest 1960, Dok. XXIV. – Michaela Loudová, „Hortus episcopi debet esse sacra biblia“. Knihovnì sály zámku v Kroměřìţi – přìspěvek k ikonografii maleb Josefa Sterna, Opuscula historiae artium, F 47, 2003, s. 35. – Alegorie cykličnosti dne mohly hrát téţ ideovou roli blìzkou kupřìkladu portrétnìm galeriìm, kde byla prezentována kontinuita a legitimizace biskupského úřadu a jeho tradic. Hodovnì sál olomoucké biskupské rezidence obsahoval galerii 55 portrétů biskupů, počìnajìcì podobiznami sv. Cyrila a Metoděje, kde se právě ona myšlenka trvánì instituce v čase uplatňovala. Rovněţ prezentace biskupů ve smyslu akcentace zásluh o ekonomickou prosperitu diecéze či jejìch politických práv (tedy spìše ve smyslu světského panovánì neţ duchovnì právy) byla blìzká nápisové sloţce zmìněné portrétnì galerie: viz Pavlìčková, Sìdla olomouckých biskupů: mecenáš a stavebnìk Karel z Liechtensteinu-Castelkorna (pozn. 75), s. 54–62.

23

nákladným provedenìm, zahrnujìcìm bohatou řezbářskou i malìřskou sloţku. Vzhledem k vysokým cenám takových uměleckých děl se značný důraz kladl na technické vybavenì vozů, ale téţ na preciznì uměleckořemeslnou stránku. Zájem o luxusnì detaily dokládajì inventáře majetku, které podrobně popisujì spony, sametové čalouněnì, třásně či střapce, aniţ by však většì pozornost věnovaly kupřìkladu malbám. Inventáře tedy dosvědčujì zcela jiné preference oproti dnešnìmu vnìmánì, coţ značně znesnadňuje identifikaci jednotlivých kočárů v průběhu proměny majitelů či funkcì. Dokumentovaná pozornost sledovaných objednavatelů při koupi či úpravě vozů však dokládá cìlený zájem, neponechávajìcì ţádnou ze sloţek uměleckého dìla náhodě. Olomoucký biskup Ferdinand Julius Troyer se pro výmalbu svých kočárů obracel na špičkové vìdeňské umělce s budoucìm rektorem tamnì akademie Michelangelem Unterbergerem v čele. Pro uměleckohistorický výzkum představuje právě malìřská část vozů samozřejmě jednu z podstatných sloţek, neboť svými formálnìmi kvalitami či ikonografickou koncepcì napomáhá odkrýt reprezentačnì strategie původnìch majitelů. V rámci biskupské a arcibiskupské ikonografie se uplatňovala tematika světského charakteru, která se v obecné rovině přìliš neodlišovala od výzdob vozů korunovačnìch či vyslaneckých. Světská podoba maleb nenì nijak zaráţejìcìm faktem, neboť koresponduje s funkcì vozů i decorem slavnostì, které si vesměs zachovávaly sekularizovanou podobu, ač v Olomouci ve srovnánì s Prahou v odlišné mìře. Torzovité dochovánì biskupských vozů s autentickou malìřskou výzdobou nedovoluje jednoznačně soudit, jak výrazně se odlišovala ikonografie maleb ve vztahu k reprezentaci jednotlivých biskupů. Ze stávajìcìho fondu se však jevì pravděpodobné, ţe obecně se ikonografické koncepce orientovaly na ideové roviny oslavy biskupské patronace nad svým lénem a na demonstraci ctnostì biskupů, coţ je ikonograficky blìzké oslavám světských mecenášů. Prolnutì reprezentace cìrkevnìch představitelů s profánnì sférou náleţelo ke standardnìm postupům a napřìklad olomoučtì biskupové se i jinde opakovaně prezentovali skrze profánnì tematiku (kupřìkladu od 17. stoletì v bohaté tradici univerzitnìch tezì, kde byl biskup často přirovnáván k boţstvům antického světa) 98 či ryze profánnì ikonografii situovali plně v intencìch teorie decora do specifických biskupských rezidenčnìch prostor.99 Nicméně alegorická zobrazenì a personifikace, čerpajìcì z Ripovy Iconologie, se staly běţným obrazovým aparátem, s nìmţ mistrně operovala křesťanská i profánnì ikonografie raného novověku.

98

Jako přìklad lze uvést napřìklad teze spojené se jménem biskupa Karla z Liechtensteinu-Castelkorna, kde je biskup kupřìkladu prezentován jako Orfeus či jako Slunce nad Květnou zahradou, apod.: Petra Zelenková, Univerzitnì these podle Antonìna Martina Lublinského in: Andrzej Kozieł – Beata Lejman (edd.), Willmann i inni. Malarstwo, rysunek i grafika na Śląsku i w krajach oşciennych w XVII i XVIII wieku, Wrocław 2002, s. 152–153. 99 Kupřìkladu zahrady či sala terreny patřily k mìstům, kde se antickým boţstvům dostávalo mnoho prostoru, a to nejen v rámci profánnìch rezidencì, jak to ukazuje napřìklad rezidence olomouckých biskupů v Kroměřìţi. Rovněţ výmalby reprezentačnìch sálů biskupských rezidencì operovaly se alegoriemi profánnìho charakteru: ve velkém sále olomoucké rezidence se skvěla malba Carpofora Tencally s tematikou „Apolóna korunujìcìho génia uměnì a múzy v shromáţděnì všech národů…“: Pavlìčková, Sìdla olomouckých biskupů: mecenáš a stavebnìk Karel z Liechtensteinu-Castelkorna (pozn. 75), s. 54.

24