PRODEJ PODNIKU A JEHO ČÁSTI

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta

Michaela Dvořáčková

PRODEJ PODNIKU A JEHO ČÁSTI Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: JUDr. Petr Čech, LL.M.

Katedra: Katedra obchodního práva

Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): 25. 3. 2010

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně za použití zdrojů a literatury v ní uvedených.

V Praze dne 25. 3. 2010

Podpis

2

Obsah Obsah ……………………………………………………………………………………3 Úvod ................................................................................................................................. 4 1. Pojem podniku............................................................................................................. 5 1.1 Pohled do historie...................................................................................................... 5 1.2 Podnik podle obchodního zákoníku.......................................................................... 6 1.3 Pojem podnik v rámci práva komunitárního............................................................. 9 2. Dispozice s podnikem................................................................................................. 11 3. Smlouva o prodeji podniku........................................................................................ 13 3. 1 Pojmové vymezení................................................................................................. 13 3. 2 Podstatné části smlouvy o prodeji podniku............................................................ 14 3. 2. 1 Předmět smlouvy o prodeji podniku .............................................................. 14 3. 2. 2 Závazek prodávajícího odevzdat kupujícímu podnik a převést na něj vlastnické právo k podniku ..................................................................................... 15 3. 2. 3 Závazek kupujícího převzít závazky prodávajícího související s podnikem . 16 3. 2. 4 Závazek kupujícího zaplatit kupní cenu…………………………………….17 3. 3 Přechod práv a závazků.......................................................................................... 18 3. 3. 1 Přechod veřejnoprávních práv a povinností ……………………………..... 19 3. 3. 2 Přechod soukromoprávních práv a závazků ………………………………..21 3. 3. 2. 1 Přechod vlastnického práva ……………………………………………..22 3. 3. 2. 2 Přechod pohledávek ……………………………………………………..24 3. 3. 2. 3 Přechod závazků ………………………………………………………...26 3. 3. 3 Přechod práv vyplývajících z průmyslového a jiného duš. vlastnictví ……..28 3. 3. 4 Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů …………………….31 3. 4 Převod firmy .......................................................................................................... 35 3. 5 Vady prodávaného podniku a odpovědnost za ně.................................................. 36 3. 6 Konkurenční doložka ............................................................................................. 38 3. 7 Zápis do obchodního rejstříku................................................................................ 40 3. 8 Zánik závazků ze smlouvy o prodeji podniku ....................................................... 40 4. Prodej části podniku .................................................................................................. 42 4. 1 Pojmové vymezení................................................................................................. 42 4. 2 Přechod práv a závazků.......................................................................................... 44 4. 2. 1. Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů ……………………….45 4. 3 Převod firmy .......................................................................................................... 47 4. 4 Konkurenční doložka ............................................................................................. 47 4. 5 Zápis do obchodního rejstříku................................................................................ 48 5. Ochrana akcionářů a vlastníků dluhopisů.................................................................. 49 5. 1 Souhlas podle § 67a obchodního zákoníku............................................................ 49 5. 2 Souhlas schůze vlastníků dluhopisů....................................................................... 51 6. Povolení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a souhlas České národní banky . 53 6. 1 Kontrola spojování soutěžitelů............................................................................... 53 6. 2 Souhlas České národní banky ................................................................................ 56 Závěr ............................................................................................................................... 58 Seznam zkratek............................................................................................................... 59 Použitá literatura............................................................................................................. 60 Články............................................................................................................................. 63 Internetové zdroje ........................................................................................................... 64 Název práce a klíčová slova ........................................................................................... 67 3

Úvod Jak uvádí Sdělení Evropské komise ze dne 14. 3. 2006 „Provádění lisabonského programu společenství pro růst a zaměstnanost - Převod podniků – Kontinuita prostřednictvím nového začátku“, evropská populace stárne a potenciál převodů podniků roste. Během nadcházejících deseti let přestane v EU podnikat jedna třetina podnikatelů, hlavně těch, kteří vedou rodinné podniky. Podle odhadů by se to každý rok mohlo dotknout až 690 000 malých a středních podniků a 2,8 milionu pracovních míst. Sdělení rovněž upozorňuje, že dnešní mladá generace má však rozsáhlejší přístup ke vzdělání a má mnoho jiných možností než jen pokračovat v rodinném podnikání.1 Prodeje podniků nebo jejich částí jsou tak důležitým nástrojem k zachování hospodářského kapitálu sestávajícího se z vědomostí, navázaných kontaktů a jiných nehmotných aktiv. Nedojde – li k zachování činnosti podniku, zanikají pracovní místa a oslabuje se hospodářský růst. V českém kontextu se prodeje podniků a jejich částí budou uskutečňovat na základě právní úpravy v obchodním zákoníku (§ 476 a násl.), ovšem nikoliv výlučně. Cílem této práce je tedy nejen popsat právní úpravu specifického smluvního typu pro prodej podniku ve světle aktuální judikatury, ale zasadit ji i do širšího právního rámce. Rovněž je mou snahou vymezit pojem „část podniku“, jelikož není v jednotlivých odvětvích práva upraven jednotně a též je ovlivněn právem komunitárním. Zvláštní pozornost je také přikládána přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů, neboť právě prodeje podniků by měly sloužit k zachování pracovních míst. Nelze však opomenout ani omezení při prodeji podniku, a to jak vyplývající z práva soukromého, tak omezení, která jsou důsledkem veřejnoprávní regulace.

1

Dostupné na http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2006:0117:FIN:cs:PDF.

4

1. Pojem podniku

1.1 Pohled do historie Podíváme-li se do historie, pojem podnik používá již Obecný zákoník občanský z roku 1811, aniž by ho však sám vymezil. Obchodní podnik (závod) byl ve starší literatuře pojímán buď ve smyslu subjektivním či ve smyslu objektivním. Pod pojmem podnik ve smyslu subjektivním chápala tehdejší vědecká obec především určitou činnost nebo lépe řečeno komplex činností, jež spojuje určitá aktiva ve zvláštní, od ostatního jmění fakticky oddělený celek, jádrem bylo pravidelné uzavírání obchodů (čl. 271 a čl. 272 obchodního zákoníku) a také úmysl mít z toho stálý výdělek. Kolem tohoto jádra se pak kupil celý soubor faktických činností, organizačních, technických a komerčních.2

Podnik ve smyslu objektivním byl, stejně jako dnes, předmětem

obligačních právních jednání, translačního převodu, věcných práv. Byl chápán jako součást obchodního jmění. Naopak např. Vážný jměním rozuměl souhrn věcí a práv, kdežto pojem „podniku“ neomezoval pouze na jmění v uvedeném smyslu, nýbrž zahrnoval do něj i organizaci výdělečné činnosti určité osoby, která dává výdělečné činnosti povahu podniku a tvoří takto jisté, popř. nehmotné majetkové právo, které má samostatnou hodnotu a je součástí aktiv podnikatele.3 Podnik však nebyl ani věcí, ani právem, jednalo se o statek poměrový, jenž vznikl uskutečněním podnikatelské ideje. Dle Malovského- Weniga šlo zejména o právo, právo na statku imateriální, příbuzné právům původcovským. Nemělo ale být výlučné. Pisko pak spatřoval podstatu podniku v organizaci provozu, podporující nebo zajišťující výsledek výdělečné činnosti, nebo zajištěnou možnost odbytu, které může podnikatel zpeněžiti buď vlastní prací nebo tím, že je přenechá jinému, aby jich využil k podporování své výdělečné činnosti téhož druhu.4 Pojem podniku byl nejednou zmíněn i v judikatuře, např. Boh. adm. 14 467 z roku 1938 vymezuje podnik jako hospodářsko- technický celek (soubor pracovních prostředků) organizovaný v jeden celek za účelem provozování určité hospodářské činnosti, jako jednotnou organizaci pracovních prostředků směřující k jednotnému 2

Malovský-Wenig, A.: Příručka obchodního práva. Praha: Československý kompas, 1947, s. 81. Eliáš, K., Dvořák, T. a kol.: Obchodní zákoník. Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od r. 1900. Praha: Linde, 2006, s. 56. 4 Malovský-Wenig, A.: Příručka obchodního práva. Praha: Československý kompas, 1947, s. 82. 3

5

hospodářskému cíli.5 Dá se říci, že názory blížící se myšlenkám Malovského- Weniga, Piska a dalších najdeme v literatuře i dnes, neboť například podle Karla Eliáše základ podniku tvoří podnikatelská myšlenka. Ta spojuje složky podnikání v jednotný celek. Podnik mají tvořit tři základní charakteristické prvky, a to: - organizace, z povahy podniku vyplývá, že musí jít o organizovaný soubor různých složek, jinak by nemohl sloužit podnikatelskému účelu, - obchodovatelnost, podnikatelské aktivity provozované v podniku nesmí být nezákonné (nevěstinec s nezletilci nebo nezákonně vybudovaný velkoobchod s heroinem nejsou podnikem podle § 5 ObchZ), to mimo jiné plyne z toho, že takové statky jsou extra commercium, a konečně - podnikatelský účel, z toho plyne, že podnik nutně provází příležitost k odbytu jeho produkce.6

1.2 Podnik podle obchodního zákoníku V současnosti se pojem „podnik“ se používá v českém právu ve dvojím významovém smyslu - jednak jde o státní podnik podle zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, jednak jde o podnik jako předmět právních vztahů, jak je vymezen v § 5 zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku.7 Pro účely této práce vycházím z definice uvedené v obchodním zákoníku: „Podnikem se pro účely tohoto zákona rozumí soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit.“ Podnikatelem podle § 2 odst. 2 ObchZ je: a) osoba zapsaná v obchodním rejstříku, b) osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění, c) osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů d) osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu. Vedle toho je status podnikatele přiznán ustanovením § 23 ObchZ též zahraniční osobě, která je 5

6

7

Eliáš, K., Dvořák, T. a kol.: Obchodní zákoník. Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od r. 1900. Praha: Linde, 2006, s. 52. Eliáš, K., Dvořák, T. a kol.: Obchodní zákoník. Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od r. 1900. Praha: Linde, 2006, s. 52. Eliáš, K.: Obchodní společnosti. Praha: C. H. Beck, 1994, s. 109.

6

oprávněna podnikat v zahraničí. Za podnikatele je rovněž považována Česká národní banka, jde-li o majetkové vztahy, při nichž se nakládá s vlastním majetkem, jak plyne z ustanovení § 1 odst. 4 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance. Podle důvodové zprávy k obchodnímu zákoníku se pojmem podnik rozumí určitý celek podnikatelské činnosti, provozované v rámci jednoho podnikatelského subjektu.8 Podnik zahrnuje jak hmotné složky podnikání, tedy věci, tak osobní a nehmotné složky. Z povahy věci plyne, že součástí podniku nemůže být jakákoliv věc, ale pouze věc účelově určená k tomu, aby provozování podniku sloužila. Do této kategorie mohou spadat věci movité i nemovité. Z nemovitých věcí náležejí k podniku např. tovární budovy a skladiště, pozemky. Z movitých věcí můžeme jmenovat stroje, vozový park, zboží, které je na skladě, suroviny určené ke zpracování. Určitým vodítkem pro určení hmotné složky podniku je účetní evidence podniku. Součástmi podniku však mohou být věci do této evidence nezahrnuté, naopak jimi nejsou věci do účetní evidence zapsané, ale fakticky neexistující.

9

Mezi nehmotné složky podnikání patří práva a tzv. jiné majetkové

hodnoty. Mezi práva patří především pohledávky (na zaplacení kupní ceny za dodané zboží, nebo ceny za zhotovené dílo atp.), ale i některá práva další – právo nájmu k nebytovým prostorám, v nichž je podnik umístěn, oprávnění výkonu práv k průmyslovému vlastnictví vzniklá na základě smlouvy (nebo jinak). V případě tzv. jiných majetkových hodnot se jedná o vynálezy, zlepšovací návrhy, autorská díla, dobrou pověst podniku, předměty obchodního tajemství, dovednosti označované termínem know-how, ochranné známky, různé podnikové značky, dílčí označení jednotlivých organizačních složek, obchodních středisek, prodejen nebo provozoven10, též jeho celková soutěžní pozice v konkrétních tržních vztazích (v rámci toho např. získaný okruh zákazníků)11. Francouzský fonds de commerce, obdoba českého podniku, přímo předpokládá existenci klientely a nemohl by existovat bez ní. Klientela a zákaznictvo jsou definovány jako hodnota, která představuje vztah mezi fonds a osobami, které žádají od provozovatele věci nebo služby. Někteří autoři také rozlišují mezi klientelou, která je podle nich charakteristická tím, že se vymezuje pomocí osob,

8

Dostupná na http://www.psp.cz/eknih/1990fs/tisky/t0684_15.htm. Eliáš, K., Bejček, J., Hajn, P., Ježek, J. a kol.: Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 128. 10 Eliáš, K., Bejček, J., Hajn, P., Ježek, J. a kol.: Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 129. 11 Eliáš, K.: Obchodní společnosti. Praha: C. H. Beck, 1994, s. 111. 9

7

které mají ve zvyku obracet se na fonds, a zákaznictvem, které definují jako schopnost fonds přitáhnout veřejnost zejména svým umístěním.12 Aby klientela byla součástí fonds de commerce, musí vykazovat tři vlastnosti: - být obchodní, tj. vyplývat z obchodů, o klientelu pak nejde v souvislosti s tzv. neobchody, svobodnými povoláními a řemesly; - být vlastní držiteli fonds - nemůže být odvozená od práce jiného; např. nejde o součást fonds de commerce, pokud je klientela odvozená od celku, do kterého patří, např. pult s rybami, který provozuje osoba v blízkosti supermarketu; - být současná – vyplývá z běžícího provozu nebo alespoň ze zahájeného provozu; nespokojí se klientelou virtuální.13 Hovoří-li zákon o osobní složce podnikání, má na mysli strukturu a kvalifikační úroveň zaměstnanců podniku.14 Do této kategorie však nespadají jen tyto znaky týkající se osob, které jsou vázány právy a povinnostmi z pracovněprávního vztahu. Může jít i o osoby, jejichž právní poměr k podnikateli je jiný.15 Připomeňme, že součástí podniku nejsou závazky podnikatele související s podnikem. Závazky jsou až předmětem smlouvy o prodeji podniku podle § 476 ObchZ. Novela obchodního zákoníku, tj. zák. č. 370/2000 Sb., za výše uvedenou definici doplnila odstavec druhý a prohlásila podnik za věc hromadnou. Ta v platném právu vymezena není. Věc hromadnou definuje právní teorie jako „soubor věcí, které tvoří jediný předmět právních vztahů, neboť je s nimi nakládáno jako s jedním celkem, a to podle okolností hospodářsky nedílným nebo dělitelným.“16 Co všechno ale tento soubor zahrnuje, není dle mého názoru možné ponechat na individuální vůli vlastníka podniku, neboť zákon hovoří jasně: k podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit. Jde tedy o objektivní kritérium. Pro tento názor rovněž svědčí argument, že ponecháním určení rozsahu souboru na vůli vlastníka by se 12

Mestre, J.: Francouzské obchodní právo. Praha: Orac Univerzita Karlova, Právnická fakulta, 2002, s. 142 . 13 Mestre, J.: Francouzské obchodní právo. Praha: Orac : Univerzita Karlova, Právnická fakulta, 2002, s. 143 . 14

Důvodová zpráva k obchodnímu zákoníku. Dostupná http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=3&CT =476&CT1=0.

15

Eliáš, K., Bejček, J., Hajn, P., Ježek, J. a kol.: Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 192. 16 Učebnice občanského práva hmotného. Díl I. Praha: ASPI Publishing, s. r. o., 2002, s. 227.

8

ve vazbě na soukromoprávní dispozice s podnikem vnesl do právních vztahů prvek právní nejistoty.17 Nadto podnik musí vždy tvořit funkční celek. Primárně však samozřejmě určuje podnikatel sám, jaké hodnoty budou pod podnik spadat: např. výběr strojů apod..18 Na právní poměry se také použijí podniku ustanovení o věcech v právním smyslu. Tím ale nemá být dotčena působnost zvláštních právních předpisů vztahujících se k nemovitým věcem, předmětům průmyslového a jiného duševního vlastnictví, motorovým vozidlům apod., pokud jsou součástí podniku. Výslovně tedy existuje vlastnické právo k podniku, které požívá ústavněprávní ochrany. Prohlášení podniku za věc v právním slova smyslu však změnilo i dosavadní civilistické pojetí věci v občanském zákoníku jako hmotného předmětu nebo ovladatelné přírodní síly sloužící uspokojování potřeb, neboť podnik podle § 5 odst. 1 ObchZ, jak uvádí důvodová zpráva k novele, zahrnuje i nehmotné a osobní složky podnikání. Podnik není ”mrtvou věcí” ale fungujícím ekonomickým ”organismem”.

19

Pokud mluvíme o vlastnictví podniku,

připomeňme, že podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2004, sp. zn. 22 Cdo 684/2004 mohl být i předmětem BSM, tj. majetkového společenství manželů, upraveného občanským zákoníkem ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb.. To však jen za předpokladu, že šlo o podnik náležející oběma manželům jako podnikatelům. Pokud však podnikatelem byl jen jeden z manželů a šlo o věc sloužící výkonu jen jeho povolání, náležel podnik do odděleného vlastnictví podnikajícího manžela a nemohl se stát předmětem BSM.20

1.3 Pojem podnik v rámci práva komunitárního Pro úplnost je nutné dodat, že zcela jiný význam pak může být přikládán pojmu podnik v rámci práva komunitárního. Z důvodu své primárně ekonomické povahy se komunitární právo zajímá o podnik jako o ekonomickou entitu, a ne o společnost jako o entitu právní.21 Zvlášť patrný je rozdíl v právu soutěžním. Českým soutěžním právem

17

Eliáš, K., Bejček, J., Hajn, P., Ježek, J. a kol.: Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 125. 18 Eliáš, K., Bejček, J., Hajn, P., Ježek, J. a kol.: Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 126. 19 Dostupná na http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=3&CT=476&CT1=0 . 20

Dědič, J., Lasák, J.: Přehled judikatury – Přeměny obchodních společností. Převod podniku a jeho části. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009, s. 171. 21 Poillot- Peruzzetto, S, Luby, M., Svoboda, P.: Evropské právo a podnik. Praha: Linde, 2003, s. 47.

9

upravený „podnik“ totiž ne zcela odpovídá pojmu „undertaking“ používanému komunitárním právem. Zatímco podle nařízení Rady č. 139/2004 ze dne 20. ledna 2004, o kontrole spojování podniků je „undertaking“, tedy podnik, subjektem práv, dle české úpravy v § 5 ObchZ je podnik, tj. soubor hmotných, osobních a nehmotných složek podnikání, považován za předmět práv.22 České soutěžní právo pak vychází z pojmu soutěžitel.23 Spočívá-li spojení soutěžitelů v nabytí podniku jiného soutěžitele či jeho části, je za spojující se soutěžitele nutné považovat soutěžitele nabývajícího podnik či jeho část, na straně jedné, a nabývaný podnik či jeho část včetně všech majetkových hodnot do něj náležejících, na straně druhé.24 Podle judikatury Soudu prvního stupně je podnik soubor osobních, věcných a imateriálních faktorů podřízený samostatnému právnímu subjektu, s nimiž tento subjekt sleduje určitý hospodářský účel (Shell T – 11/89). V chápání Evropského soudního dvora se rozumí podnikem jednotka vykonávající hospodářskou činnost nezávisle na právní formě a způsobu financování (např. Yob Centre C – 55/96). V obou pojetích se soudy přiklonily k tzv. funkcionálnímu pojetí.25 Podnikem mohou být fyzické i právnické osoby. O podnik ve smyslu evropského kartelového práva půjde dokonce i v případě, jestliže daná jednotka nemá podle vnitrostátního národního práva právní subjektivitu.26 Rovněž může být podnik definován jako na ucelená produkční jednotku nazíraná jednotně bez ohledu na vlastnické vztahy. Majitelem jediného podniku tak může být celá skupina společností, jestliže členské společnosti skupiny nejsou nadány volní autonomií a musí se podvolit vlivu jiné společnosti.27

22

Oznámení o konceptu spojení soutěžitelů ve smyslu zákona o ochraně hospodářské soutěže vydané Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. Dostupné na http://www.compet.cz/fileadmin/user_upload /Sekce_HS/Guidelines/Oznameni_o_konceptu_spojeni.pdf. 23 Samotný pojem soutěžitel definuje § 2 odst. 1 zák. č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů takto: Soutěžiteli podle tohoto zákona se rozumí fyzické a právnické osoby, jejich sdružení, sdružení těchto sdružení a jiné formy seskupování, a to i v případě, že tato sdružení a seskupení nejsou právnickými osobami, pokud se účastní hospodářské soutěže nebo ji mohou svou činností ovlivňovat, i když nejsou podnikateli. 24

Oznámení o pojmu spojujících se soutěžitelů ve smyslu zákona o ochraně hospodářské soutěže vydané Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. Dostupné na http://www.compet.cz/fileadmin/user_upload/ Sekce_HS/Guidelines/Oznameni_o_pojmu_spojujicich_se_soutezitelu.pdf . 25 Tichý, L., Arnold, R., Svoboda, P., Zemánek, J., Král, R.:Evropské právo. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 538. 26 Tichý, L., Arnold, R., Svoboda, P., Zemánek, J, Král, R.: Evropské právo. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 538. 27 Pelikánová, I.: Obchodní právo I. Praha: ASPI, a.s., 2005, s. 174.

10

2. Dispozice s podnikem Podnik může být předmětem dědění, zástavního práva, pronájmu podle § 488b ObchZ, lze jej vložit jako vklad do obchodní společnosti (§ 59 odst. 1 a 5 ObchZ), může být rovněž předmětem smlouvy o výpůjčce (§ 659 ObčZ), popřípadě jiných smluv, např. smlouvy nepojmenované, půjde-li o převod bezplatný. Výsadní postavení má však úprava smlouvy o prodeji podniku podle § 476 ObchZ, protože se použije i v případě jiných dispozic s podnikem, než je prodej. Např. při již zmíněném bezúplatném převodu podniku rovněž přecházejí na nabyvatele podniku - ve smyslu ustanovení § 477 odst. 1 ObchZ ve spojení s ustanovením § 1 odst. 2 ObchZ a § 491 odst. 2 ObčZ – všechna práva a závazky, na které se převod vztahuje.28 Jestliže je pak vkládán podnik jako vklad do obchodní společnosti, odkazuje na přiměřené použití ustanovení o smlouvě o prodeji podniku přímo zákon (§ 59 odst. 5 ObchZ). Pokud se podíváme do historie, ke smlouvě o prodeji podniku se blíží převzetí závodu, jak jej zmiňuje Obecný zákoník občanský z roku 1811. Ze zahraničních prodej podniku jako celku zná právo francouzské – prodej již zmíněného tzv. fonds de commerce. Naproti tomu například právo německé prodej podniku jako celku nezná – zná jen tzv. Asset Deal a tzv. Share Deal. V případě tzv. Asset Deal jde o převod jednotlivých součástí podniku, v případě tzv. Share Deal jde o koupi či prodej podílu právnické osoby, tedy ve formě převodu akcií nebo společenských podílů obchodní společnosti.29 Skutečnost, že v obchodním zákoníku existuje smluvní typ smlouvy o prodeji podniku, však podle současné právní úpravy nemůže smluvním stranám bránit – bude-li taková jejich vůle – aby daný případ řešily i jiným způsobem, např. uzavíráním většího počtu dílčích smluv nebo volbou smlouvy nepojmenované, pokud by nechtěly nebo nemohly dostát podstatným částem smlouvy. V takovém případě by smlouva či smlouvy nemusela zahrnovat celý podnik (případně organizační složku). Pak by se převádělo jen to, co bylo sjednáno předmětem plnění smlouvy či smluv. Nesmí však postupovat v rozporu s jinými právními ustanoveními a ani je obcházet či postupovat v rozporu s dobrými mravy.30 V literatuře najdeme ale i agresivnější postoje – např. Karel Eliáš vidí v označení ustanovení § 476

28

Dědič, J., Lasák, J.: Přehled judikatury – Přeměny obchodních společností. Převod podniku a jeho části. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009, s. 206. 29 Dostupné na http://www.nexxt.org/index.php. 30 Marek, K.: Smluvní obchodní právo – kontrakty. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s. 151.

11

ObchZ jako kogentního „obzvláštní tupost“, jež se vyvolává riziko, že se tento předpis bude s „touž tvořivou tupostí“ interpretovat tak, že vylučuje možnost sjednávat innominátní smlouvy.31 Od smlouvy o prodeji podniku je třeba odlišovat zpeněžení dlužníkova podniku jedinou smlouvou podle zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon. Předmětem této smlouvy jsou pouze aktiva, tedy věci, práva a jiné majetkové hodnoty, nikoliv však povinnosti. Výjimkou jsou povinnosti z pracovněprávních vztahů. Nároky (zejména finanční nároky zaměstnanců) vzniklé do účinnosti této smlouvy však nepřecházejí a zůstávají jako pohledávka řešená v rámci insolvenčního řízení.

31

Eliáš, K.: Prodej podniku a cenných papírů na řad jako jeho součást. Právní rozhledy, 2001, s. 374.

12

3. Smlouva o prodeji podniku

3. 1 Pojmové vymezení Smlouvu o prodeji podniku upravuje obchodní zákoník v § 476 ObchZ. Prodávající se jí zavazuje odevzdat kupujícímu podnik a převést na něj vlastnické právo k podniku a kupující se zavazuje převzít závazky prodávajícího související s podnikem a zaplatit kupní cenu. Jedná se absolutní obchodní závazkový vztah (§ 261 odst. 3 ObchZ), tzn. že se závazkové vztahy z této smlouvy řídí částí třetí obchodního zákoníku bez ohledu na povahu účastníků smlouvy. Řada ustanovení upravující tento smluvní typ je kogentní, strany se tedy od nich nemohou odchýlit. Smlouva musí být uzavřena písemně, což vyplývá z ustanovení § 476 odst. 2 ObchZ, které je kogentní (podle § 263 odst. 1 ObchZ se strany nemohou odchýlit od základních ustanovení v této části a od ustanovení, která předepisují povinnou písemnou formu právního úkonu). Jsou-li součástí podniku nemovitosti, písemná forma požadovaná v § 46 odst. 1 ObčZ je tu splněna, projevy účastníků musí být však na téže listině (§ 46 odst. 2 ObčZ). V takovém případě je také třeba převáděné nemovitosti v textu smlouvy konkrétně uvést, včetně údajů podle katastru nemovitostí s ohledem na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Požadavek písemné formy je tak splněn i tehdy, jestliže její ujednání, která se netýkají převodu nemovitostí, byly sjednány na více listinách.32 Pokud jde o dodatky ke smlouvě, jejich písemnou formu musí stanovit přímo smlouva (aby vzhledem k textu ustanovení § 272 odst. 2 ObchZ nevznikly žádné pochybnosti).33 Vzhledem k nákladné přípravě spojené zejména s oceněním podniku se často uzavírá smlouva o uzavření budoucí smlouvy podle § 289 ObchZ. Ve Francii je dokonce běžné, že se prodeje fonds de commerce uskutečňují výlučně pomocí zprostředkovatele, kterými jsou buď advokáti nebo notáři, nebo obchodní zprostředkovatelé.34 Při dojednávání smlouvy o prodeji podniku jistě dojde k výměně různých důvěrných informací. Zde lze odkázat na § 271 ObchZ, který zní: „ Jestliže si strany při jednání o uzavření smlouvy navzájem poskytnou informace označené jako důvěrné, nesmí strana, které byly tyto informace 32

Dědič, J., Lasák, J.: Přehled judikatury – Přeměny obchodních společností. Převod podniku a jeho části. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009, s. 198. 33 Marek, K.: Smluvní obchodní právo – kontrakty. Brno: Masarykova univerzita, 2006, s. 150. 34 Pelikánová, I.: Komentář k obchodnímu zákoníku, 4. díl. Praha: Linde, 1997, s. 292.

13

poskytnuty, je prozradit třetí osobě a ani je použít v rozporu s jejich účelem pro své potřeby, a to bez ohledu na to, zda dojde k uzavření smlouvy, či nikoli. Kdo poruší tuto povinnost, je povinen k náhradě škody, obdobně podle ustanovení § 373 a násl..“ Smlouvu o prodeji podniku nelze zaměňovat za institut převodu jmění na společníka. Prodejem podniku se společnost neruší, může v podnikání pokračovat, jejím jměním je nadále pohledávka či majetek získaný kupní cenou a eventuálně další majetek, který předmětem prodeje nebyl (např. další podnik, se kterým podniká). Není ovšem vyloučeno, aby následně společníci rozhodli o jejím zrušení s likvidací.35

3. 2 Podstatné části smlouvy o prodeji podniku Abychom mohli určitou smlouvu označit jako smlouvu o prodeji podniku podle obchodního zákoníku, musí obsahovat podstatné části, jimiž jsou: - označení smluvních stran, - přesné určení předmětu plnění, tj. podniku, - závazek prodávajícího odevzdat kupujícímu podnik a převést na něj vlastnické právo k podniku, - závazek kupujícího převzít závazky prodávajícího související s podnikem, - závazek kupujícího zaplatit kupní cenu.

3. 2. 1 Předmět smlouvy o prodeji podniku Předmětem smlouvy o prodeji podniku nejsou jednotlivé věci, ale podnik jako soubor hmotných, osobních a nehmotných složek podnikání (§ 5 ObchZ), jak o něm bylo pojednáno výše. Závazek prodávajícího směřuje u věcí k převodu vlastnického práva. Pokud jde o práva, která jsou součástí podniku, závazek prodávajícího směřuje ke změně osoby věřitele, tedy osoby oprávněné. Ke změně oprávněné osoby vede smlouva o prodeji podniku také u jiných majetkových hodnot sloužících provozování 35

Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P. a kol.: Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 4. vydání. Praha: C.H. Beck, 2007, s. 282- 283.

14

podniku. Jednotlivé věci (s výjimkou nemovitostí, jak již bylo řečeno výše), práva a jiné majetkové hodnoty nemusí být ve smlouvě vyjmenovány. Musí však být vymezen podnik, který je předmětem smlouvy. Jestliže není předmětem smlouvy podnik jako celek a některé věci, práva a jiné majetkové hodnoty tvořící jeho součást jsou z prodeje vyloučeny a nejde o prodej části podniku ve smyslu § 478 ObchZ, nemá smlouva povahu smlouvy o prodeji podniku. Proto také nenastávají účinky s touto smlouvou spojené a vztahy mezi stranami se neřídí ustanoveními upravujícími tuto smlouvu. Rozhodující je ovšem stav majetkových hodnot v době účinnosti smlouvy. O smlouvu o prodeji podniku jde proto v případě, že před její účinností prodávající některé části podniku prodal či jinak převedl (např. postoupil pohledávky) na jinou osobu.36

3. 2. 2 Závazek prodávajícího odevzdat kupujícímu podnik a převést na něj vlastnické právo k podniku Mezi základní povinnosti prodávajícího patří povinnost podnik kupujícímu odevzdat. Kupující je povinen podnik převzít. O předání a převzetí věcí zahrnutých do prodeje jsou smluvní strany povinny sepsat ke dni účinnosti smlouvy zápis podepsaný oběma stranami (§ 483 odst. 1 ObchZ). Způsob převzetí jiných složek podniku obchodní zákoník neupravuje. V tomto případě půjde o odevzdání kupujícímu příslušné dokumentace k těmto majetkovým hodnotám. Podle Stanislava Plívy lze mít za to, že závazek prodávajícího převést na kupujícího vlastnické právo k podniku je splněn uzavřením platné a účinné smlouvy o prodeji podniku. Nabytí vlastnického práva k věci hromadné není v našem právním řádu výslovně upraveno. Jak již bylo řečeno, na právní poměry podniku se použijí ustanovení o věcech v právním slova smyslu (není však řečeno zda movitých či nemovitých – lze proto mít za to, že o věcech movitých). Vzhledem k tomu lze uvažovat o aplikaci § 133 odst. 1 ObčZ, tedy že vlastnictví k věci movité se nabývá zásadně jejím převzetím. Smluvní strany však mohou ve smlouvě dohodnout jiný okamžik nabytí vlastnického práva. Problém však komplikuje skutečnost, že v obchodním zákoníku zůstalo zachováno ustanovení § 483 odst. 3 ObchZ, které kogentně upravuje přechod vlastnického práva k jednotlivým věcem

36

Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009, s. 1048 – 1049.

15

zahrnutým do prodeje.37 Proto nejspíše nezbude nic jiného, než striktně odlišovat přechod vlastnického práva k podniku jako celku a přechod vlastnického práva k jednotlivým věcem. Přechod jiných práv než práva vlastnického na kupujícího je pak upraven samostatně (§ 477 odst. 2 ObchZ, § 479 a 480 ObchZ).

3. 2. 3 Závazek kupujícího převzít závazky prodávajícího související s podnikem Pojmovým znakem smlouvy o prodeji podniku je závazek kupujícího převzít závazky související s podnikem. Podle judikatury má-li jít o tento smluvní typ, je nezbytné, aby kupující převzal všechny závazky prodávajícího související s podnikem. Neobsahuje-li smlouva uvedenou podstatnou část, tj. z přechodu byly vyjmuty některé závazky, které souvisejí s podnikem, nebyla platně uzavřena smlouva o prodeji podniku, jež je takto jako smluvní typ upravena v obchodním zákoníku. V ustanovení § 477 odst. 1 ObchZ není již řešena otázka podstatných částí smlouvy, ale otázka přechodu práv a závazků, a na kupujícího přecházejí práva a závazky, na které se prodej vztahuje. Z ustanovení § 477 odst. 1 ObchZ nelze tedy dovozovat, že je tímto připuštěna možnost dohody o jiném rozsahu převáděných práv a přebíraných závazků, a že je připuštěna možnost převzetí některých závazků.

38

Není nutné je však ve smlouvě

uvádět. Specifikace těchto závazků pak není ani podmínkou platnosti smlouvy.

39

Na

úmysl převzít všechny závazky lze usuzovat také z toho, že smluvní strany uzavřenou smlouvu označily jako smlouvu o prodeji podniku. Na druhé straně pouhé označení smlouvy jako smlouvy o prodeji podniku nebude dostačující, jestliže z jejích ustanovení bude nepochybně vyplývat, že strany chtějí některé závazky z převzetí kupujícím vyloučit.

40

Závazek kupujícího převzít závazky související s podnikem uvedený

v § 476 odst. 1 ObchZ se týká závazků vůči třetím osobám, nikoliv závazků uvnitř podniku, kterými jsou i závazky vyplývající z pracovněprávních vztahů podnikatele

37

Plíva, S.: Obchodní závazkové vztahy. Praha: ASPI, a. s., 2006, s. 190. Dědič, J., Lasák, J.: Přehled judikatury – Přeměny obchodních společností. Převod podniku a jeho části. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009, s. 189. 39 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2005, sp. zn. 35 Odo 653/2004. Dostupný na http://www.nsoud.cz/rozhod.php?action=read&id=26622&searchstr=35+Odo+653%2F2004 . 40 Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009, s. 1049. 38

16

vůči zaměstnancům podniku. Přechod těchto práv a povinností je upraven v ustanovení § 480 ObchZ.41

3. 2. 4 Závazek kupujícího zaplatit kupní cenu Dalším pojmovým znakem smlouvy o prodeji podniku je závazek kupujícího zaplatit kupní cenu. Sama cena ale podstatnou částí smlouvy není.42 Obchodní zákoník výši kupní ceny nebo způsob určení nestanoví, neodkazuje ani na cenu obvyklou. Výši ceny ani způsob nestanoví ani § 482 ObchZ (ten spíše podle svého znění předpokládá, jak je cena stanovena, než aby z textu plynulo, že ji přímo stanoví).43 Proto musí být ve smlouvě o prodeji podniku určena výše kupní ceny nebo alespoň určen způsob, jakým bude dodatečně stanovena (§ 269 odst. 3 ObchZ). Za situace, kdy kupní cena nebyla žádným z uvedených způsobů v dané věci účastníky smlouvou o prodeji podniku stanovena, je smlouva neplatná.44 Podle dispozitivního § 482 ObchZ se má za to, že kupní cena je stanovena na základě údajů o souhrnu věcí, práv a závazků uvedených v účetní evidenci prodávaného podniku ke dni uzavření smlouvy a na základě dalších hodnot uvedených ve smlouvě, pokud nejsou zahrnuty do účetní evidence. Má-li nabýt smlouva účinnosti k pozdějšímu datu, mění se výše kupní ceny s přihlédnutím ke zvýšení nebo snížení jmění, k němuž došlo v mezidobí. Stanovením ceny se zabývala již prvorepubliková judikatura (č. 1097 z r. 1923 ve sbírce Vážný) v odůvodnění rozhodnutí: „Hodnota podniku v jeho celistvosti záleží nejen v materiálním obsahu inventáře obchodu, tedy v zařízení a ve zboží, nýbrž i v oněch imateriálních momentech, které tvoří jeho hodnotu jako prostředku výdělečného a záležejí v tom, že je obchodní místnost v důsledku svého trvání, výhodné polohy a svého dobrého jména vyhledávána zákazníky. Souhrnem těchto výdělkových možností, známostí, zavedení obchodu na určitém místě, určitého kruhu zákaznictva nabývá obchod (závod, podnik) zvýšené hodnoty jako zdroj výdělku. Při smluvním sjednávání ceny je třeba vzít

41

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2008. Dostupný rozhod.php?action=read&id=44779&searchstr=32+Cdo+2013%2F2008.

42

na

http://www.nsoud.cz/

Marek, K.: Smluvní obchodní právo – kontrakty. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s. 149. Marek, K.: Smluvní obchodní právo – kontrakty. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s. 152. 44 Usnesení Nejvyššího ČR ze dne 18. 4. 2007, sp. zn. 32 Odo 224/2006. Dostupné na http://www.nsoud.cz/rozhod.php?action=read&id=35923&searchstr=32+Odo+224%2F2006 . 43

17

v úvahu i tyto otázky.“45 I když je tvorba cen věcí dohody kontrahujících subjektů, nemůže jít o tzv. divokou cenu a je třeba vycházet ze zásady poctivého obchodního styku.46 Jelikož neexistuje žádný předpis, který by byl při oceňování podniku obecně závazný, oceňovatelé podniků se v České republice opírají především o ekonomickou teorii. Existují tři okruhy oceňovacích metod: - ocenění na základě analýzy výnosů (výnosové metody): metoda diskontovaných peněžních toků, metoda kapitalizovaných čistých výnosů, kombinované (korigované) výnosové metody, metoda ekonomické přidané hodnoty, - ocenění na základě analýzy trhu (tržní metody): ocenění na základě tržní kapitalizace, ocenění na základě srovnatelných podniků, ocenění na základě údajů o podnicích uváděných na burzu, ocenění na základě na základě srovnatelných transakcí, ocenění na základě odvětvových multiplikátorů, - ocenění na základě analýzy majetku (majetkové ocenění): účetní hodnota vlastního kapitálu na principu historických cen, substanční hodnota na principu redukčních cen, substanční hodnota na principu úspory nákladů, likvidační hodnota, majetkové ocenění na principu tržních hodnot. 47 Termín a způsob zaplacení kupní ceny mají být sjednány. Nestane-li se tak, uplatní se obecná úprava podle § 340 odst. 2 ObchZ. Prodávající je tak oprávněn požadovat zaplacení kupní ceny ihned po uzavření smlouvy a kupující je povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu po té, kdy byl věřitelem o plnění požádán.

3. 3 Přechod práv a závazků Dle § 477 odst. 1 ObchZ na kupujícího přecházejí všechna práva a závazky, na které se prodej vztahuje. Přechod všech práv a závazků z prodávajícího na kupujícího nastává ze zákona, aniž by smluvní strany nebo třetí osoby musely uskutečnit nějaké další právní úkony. Smlouva o prodeji podniku je právním titulem pro převod podniku (vlastnického práva k němu) z prodávajícího na kupujícího, zatímco právním titulem pro změnu v osobě majitele majetkových hodnot patřících k podniku není tato smlouva, nýbrž převod vlastnického práva k podniku z prodávajícího na kupujícího jako jiná 45

Eliáš, K., Dvořák, T. a kol: Obchodní zákoník. Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od r. 1900. Praha: Linde, 2006, s. 771. 46 Marek, K.: Smluvní obchodní právo – kontrakty. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s. 161. 47 Mařík, M. a kol.: Metody oceňování podniku, proces ocenění, základní metody a postupy. Praha: Ekopress, s. r. o., 2007, s. 37.

18

právní skutečnost.48 Toto ustanovení má kogentní povahu, takže strany si nemohou dohodnout něco jiného, ani toto ustanovení vyloučit (§ 263 ObchZ). Patrně lze vyloučit práva z průmyslového či jiného duševního vlastnictví, jež se týkají podnikatelské činnosti prodávaného podniku. Ustanovení § 479 odst. 1 ObchZ sice také stanoví, že všechna přecházejí na kupujícího, ale toto ustanovení nemá kogentní povahu. Proto lze připustit, aby se ohledně nich smluvní strany dohodly jinak. Navíc k přechodu práva z průmyslového či jiného duševního vlastnictví nedochází, jestliže by to odporovalo smlouvě o poskytnutí výkonu práv z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví nebo povaze těchto práv. Samostatně upraven je také přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů.

3. 3. 1 Přechod veřejnoprávních práv a povinností V literatuře nedostatečně řešenou zůstává otázka, zda přecházejí také veřejnoprávní práva a povinnosti. Někteří autoři se s ní vypořádali tím způsobem, že tvrdí, že přecházejí pouze práva majetková (tedy nikoli např. živnostenské oprávnění).49 Přechod oprávnění veřejnoprávní povahy dle mého názoru souvisí i s otázkou formy správních aktů. Ty se dělí podle okruhu osob, které akt zavazuje. Některé správní akty řeší osobní poměry adresátů, jimž jsou určeny (akty in personam). Nepřechází tedy např. živnostenské oprávnění (i když jeho povaha je spíše smíšená). Zákon č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon ve svém § 10 odst. 6 jasně stanoví, že živnostenské oprávnění nemůže být přeneseno na jinou osobu. Obdobně to platí i o oprávnění provádět jinou podnikatelskou činnost na základě oprávnění podle zvláštního zákona.50 Negativní důsledky plynoucí z této úpravy lze zmírnit tím, že se účinnost smlouvy bude vázat na získání oprávnění. Jiné správní akty se týkají adresáta v podstatě kvůli jeho vztahu k určité věci – např. k nemovitosti nebo zařízení.51 Pokud jsou pro vydání správního aktu

48

Nález Ústavního soudu ČR ze dne 25. 11. 2007, sp. zn. Pl. 85/06. Dostupný na http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=56221&pos=1&cnt=6&typ=result. 49 Stuna, S. a kol.: Obchodní zákoník s podrobným komentářem pro právní a podnikatelskou praxi. Praha: Trizonia, 1992, s. 418; obdobně Kopáč, L.: Obchodní kontrakty. Díl II. Jednotlivé typy smluv a smlouvy v mezinárodním obchodu. Praha: Prospektrum, 1994, s. 454. 50 Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009, s. 1052. 51 Odlišná situace panovala u prodejů podniků podle zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby. Podle § 15a tohoto zákona mohl po dobu jednoho roku od uzavření smlouvy o prodeji majetku privatizovaného podniku nebo o vkladu majetku privatizovaného podniku

19

relevantní výlučně vlastnosti oné věci, hovoříme o aktech in rem. Akty in rem jsou závazné i pro právní nástupce jmenovitě uvedených osob, na něž práva a povinnosti z těchto aktů přecházejí. Zmínka o právních nástupcích adresátů není ve výroku správního aktu in rem uvedena a zásadně ani jeho formulace nemusí o povaze správního aktu vypovídat. Skutečnost, že správní akt zavazuje i právní nástupce, musí být však vždy výslovně vyjádřena v zákoně. Tak např. povahu aktu in rem mají územní rozhodnutí, stavební povolení, kolaudační rozhodnutí, rozhodnutí o změně užívání stavby, jakož i rozhodnutí, jímž se nařizují některé činnosti vlastníku stavby. O výjimku, kdy je nástupnictví obsaženo ve správním aktu implicitně, půjde pouze v případech, v nichž správní orgán příslušný k vydání správního aktu posuzuje při jeho vydávání výlučně vlastnosti nějakých věcí a vůbec se nezabývá vlastnostmi adresátů, resp. okolnostmi týkajícími se dotčených osob (výlučně věcný charakter mají povolení týkající se zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší – viz § 17 zák. č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů, a § 32 prováděcí vyhlášky č. 356/2002 Sb.). Judikatura považuje za správní akt in rem závazné stanovisko orgánu ochrany přírody podle § 4 odst. 2 a 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění (S 656-SJS/2000).52 Znamená to, že oprávnění získaná na základě těchto správních aktů bude možno považovat za práva související s podnikem. Pokud jde o povinnosti veřejnoprávní povahy, Ústavní soud je toho názoru, že tyto povinnosti nepřecházejí. Citujme doslova z usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 1. 1999, sp. zn. IV. ÚS 499/98 : „Smlouva o prodeji podniku, resp. části podniku, je závazkovým vztahem soukromoprávní povahy, kde subjekty mají rovné postavení, a podle tohoto hlediska je nutno posuzovat i charakter přecházejících práv a závazků. Smlouvou o prodeji podniku přechází závazky vzniklé ze závazkových vztahů, bez ohledu na to, zda mají či nemají obchodní povahu, nikoliv však veřejnoprávní povinnosti.“53 Od přechodu práv a povinností je třeba odlišovat majetkoprávní důsledky správního aktu – ty mohou být k tíži právních nástupců i tehdy, kdy povinnosti z aktu na právní nástupce přímo nepřecházejí.

do obchodní společnosti od vzniku této obchodní společnosti nabyvatel podnikat v rozsahu, ve kterém k tomu byl oprávněn tento podnik. 52 Hendrych, D. a kol.: Správní právo. Obecná část. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 196 -197. 53

Dostupný na http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=32658&pos=3&cnt=4&typ=result.

20

V judikatuře byl vysloven názor, že právní nástupce je povinen zaplatit pravomocně uloženou pokutu (S 193-SJS/1998).54

3. 3. 2 Přechod soukromoprávních práv a závazků V souvislosti s přechodem soukromoprávních práv a závazků je nutné podotknout, že obchodní zákoník hovoří o přechodu práv, nikoliv pohledávek. Uvedený režim tak platí pro všechna práva majetkové povahy, tedy nejen pro pohledávky, ale i pro věcná práva. Přecházejí i věcná práva k věci cizí, o nichž se zákon výslovně nezmiňuje.55 V minulosti často diskutovanou byla otázka právního nástupnictví u práv z nájemní smlouvy týkající se nebytových prostor. V souladu s převažujícími názory lze tvrdit, že po uzavření smlouvy o prodeji podniku nastává změna pouze v osobě nájemce, jímž se namísto prodávajícího stává kupující. 56 Obsah smlouvy se nemění. Na kupujícího přecházejí podle ustanovení § 477 odst. 1 ObchZ práva nájemce, tj. zejména právo užívat nebytový prostor a závazek platit nájemné. V praxi však většinou strany nájemní smlouvy přistoupí k uzavření dodatku k nájemní smlouvě, kde je stanoven jako nový nájemce kupující, aby nevznikly žádné pochybnosti. Ostatně podíváme-li se do ciziny, ačkoliv např. ve francouzském právu se s fonds de commerce obecně nepřevádějí smlouvy, je výslovně stanoveno, že je převáděna smlouva o nájmu nebytových prostor.57

S fonds de commerce zásadně také nejsou převáděny tzv.

smlouvy intuitu personae, tedy smlouvy uzavřené s ohledem na osobní vlastnosti smluvní strany, za něž jsou považovány smlouvy o franšíze, o koncesi, o financování, leasingové smlouvy.58 Podle názoru Úřadu pro ochranu osobních údajů přechází na nabyvatele rovněž právo ke zpracování osobních údajů podle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, písemných souhlasů udělených zaměstnanci a klienty.59

54

Hendrych, D. a kol.: Správní právo. Obecná část. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 196 -197. Dědič, J., Švarc, Z. a kol.: Učebnice práva pro ekonomy. Praha: Prospektrum, 1994, s. 351. 56 Např. Kopáč, L., Švestka, J.: Smlouva o prodeji podniku a právní nástupnictví u smlouvy o nájmu nebytových prostor. Právní rozhledy, 1994, č. 1, s. 8. 57 Mestre, J.: Francouzské obchodní právo. Praha: Orac : Univerzita Karlova, Právnická fakulta, 2002, s. 143 58 Pelikánová, I.: Komentář k obchodnímu zákoníku. 4. díl. Praha: Linde, 1997, s. 295. 59 Dostupné na http://www.uoou.cz/uoou.aspx?menu=14&loc=331#a40 . 55

21

3. 3. 2. 1 Přechod vlastnického práva

Přechází především vlastnické právo ke všem věcem, které tvoří součást prodávaného podniku. Závazek převést vlastnické právo k podniku jako celku nelze ztotožňovat s vlastním převodem vlastnického práva k věcem, které tvoří součást podniku. Okamžik přechodu vlastnického práva k věcem, jež jsou zahrnuty do prodeje, řeší § 483 odst. 3 ObchZ. Vlastnické právo k věcem, jež jsou zahrnuty do prodeje, přechází z prodávajícího na kupujícího účinností smlouvy. Za den účinnosti smlouvy o prodeji podniku je třeba považovat den jejího uzavření. Pozdější den bude dnem účinnosti pouze v případě, že bude takový den stanoven ve smlouvě.60 Za takový den lze považovat i den splnění odkládací podmínky (např. zaplacení ceny nebo předložení dokladu o tom, že kupující obdrží úvěr).61 Ke dni účinnosti smlouvy je také prodávající povinen předat a kupující převzít věci zahrnuté do prodeje. O převzetí se sepíše zápis podepsaný oběma stranami. Nebezpečí škody na věcech přechází na kupujícího převzetím, i když na něj vlastnické právo přejde v jiný okamžik, jestliže není výslovně dohodnuto něco jiného. Z pravidla, že vlastnické právo k věcem, jež jsou zahrnuty do prodeje, přechází z prodávajícího na kupujícího účinností smlouvy, obchodní zákoník a zvláštní zákony však stanoví následující výjimky: - Vlastnické právo k nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí přechází vkladem do katastru nemovitostí (§ 483 odst. 3 ObchZ, § 133 odst. 2 ObčZ, § 2 zák. č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů). Přitom návrh na vklad do katastru nemovitostí podle nálezu Ústavního soudu sv. IV č. 96 je možno podat v časově neomezené lhůtě, neboť ani uplynutí času nemůže nic změnit na vázanosti účastníků smlouvy projevy jejich vůle.62 - Vlastnické právo k námořním plavidlům zapsaným v námořním rejstříku přechází až dnem zápisu převodu vlastnického práva do námořního rejstříku (§ 23 odst. 2 zák. č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě). 60

Plíva, S.: Obchodní závazkové vztahy. Praha: ASPI, a. s., 2006, s. 194. Plíva, S.: Obchodní závazkové vztahy. Praha: ASPI, a. s., 2006, s. 194. 62 Marek, K.: Smluvní obchodní právo – kontrakty. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s. 162. 61

22

- Vlastnické právo k civilním letadlům – popř. částem – přechází dnem zápisu převodu vlastnického práva do leteckého rejstříku (§ 5b odst. 1 zák. č. 49/1997 Sb., o civilním letectví). - Vlastnické právo k zaknihovaným cenným papírům přechází dnem zápisu převodu vlastnického práva v evidenci cenných papírů. Je totiž nutné splnit

veřejnoprávní

podmínky převodu vlastnického práva

u jednotlivých věcí, i když se převádí vlastnické právo k podniku jako celku. Je to zcela nepochybné i z § 5 odst. 2 poslední věty ObchZ: „Tím není dotčena působnost zvláštních právních předpisů vztahujících se k nemovitým věcem, předmětům průmyslového a jiného duševního vlastnictví, motorovým vozidlům apod., pokud jsou součástí podniku.“63 V tomto kontextu připomeňme i známý spor Ireny Pelikánové a Karla Eliáše, ve kterém se řešila otázka, zda při prodeji podniku, jehož součástí jsou listinné cenné papíry vyžadující jinak indosaci, je indosament nezbytný. Oproti předchozím situacím jde o soukromoprávní podmínku přechodu vlastnického práva. Nejvyšší soud ČR zaujal k této věci stanovisko v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. 29 Odo 314/2001, že k převodu v takovém případě indosament (ani splnění dalších podmínek) nezbytný není. V odůvodnění zdůraznil, že obchodní zákoník stanoví, že všechna práva a závazky, na které se prodej vztahuje, přecházejí na kupujícího. Přitom pro přechod nejsou (až na výjimky) stanoveny žádné podmínky a není upraven okamžik přechodu jednotlivých složek na kupujícího. S odkazem na znění § 477 odst. 1 ObchZ, § 479 ObchZ dospěl k závěru, že jejich dikce nasvědčuje tomu, že splnění jiných podmínek k přechodu práv nezbytné není (nestanoví-li podmínku obchodní zákoník – např. § 483 odst. 3 druhá věta ObchZ). Dovodil, že právní úprava smlouvy o prodeji podniku je ve vztahu k právní úpravě zákona o cenných papírech o převodu listinných cenných papírů i odpovídající úpravě zák. č. 191/1950 Sb., v novelizovaném znění, třeba považovat za právní úpravu zvláštní a že z ní vyplývá, že k převodu listinných cenných papírů, které jsou součástí podniku, dojde, aniž by bylo třeba uplatnit další postup stanovený pro převod cenných papírů v těchto předpisech.64 63 64

Jelikož § 483 odst.

Dvořák, T.: Dispozice s podnikem, Právní rozhledy, 2003, s. 123. Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1051- 1052.

23

3 ObchZ stanoví obdobnou platnost § 444 až 446 ObchZ, lze sjednat dobu nabytí vlastnického práva k věcem movitým odchylně. Vlastnické právo tedy nepřejde účinností smlouvy, lze sjednat okamžik jak dřívější, tak pozdější. Rovněž platí, že kupující nabývá vlastnické právo i v případě, kdy prodávající není vlastníkem prodávaných věcí, ledaže v době, kdy kupující měl vlastnické právo nabýt, věděl nebo vědět měl a mohl, že prodávající není vlastníkem a že není ani oprávněn s věcmi nakládat za účelem jejich prodeje. 3. 3. 2. 2 Přechod pohledávek Podle ustanovení § 477 odst. 2 ObchZ se přechod pohledávek jinak řídí ustanoveními o postoupení pohledávek. K postoupení pohledávky je podle této obecné občanskoprávní úpravy (jde o § 524 n. občanského zákoníku) třeba jen souhlasu postupitele a postupníka, zatímco souhlasu dlužníka třeba není. K souhlasu postupitele a postupníka zde dochází uzavřením smlouvy o prodeji podniku.65 Postoupení pohledávky je však postupitel – u smlouvy o prodeji podniku prodávající – povinen bez zbytečného odkladu oznámit dlužníku. Dohoda musí mít písemnou formu, což je u smlouvy o prodeji podniku splněno. Na nabyvatele podniku nepřecházejí pohledávky, které zanikají nejpozději smrtí věřitele nebo jejichž obsah by se změnou věřitele změnil a taktéž pohledávky, jež nemohou být postiženy výkonem rozhodnutí (§ 525 odst. 1 ObčZ).

Ustanovení § 525 odst. 2 občanského zákoníku přitom určuje, že nelze

postoupit pohledávku, jestliže by postoupení odporovalo dohodě s dlužníkem. Uplatní se však toto ustanovení i v případě smlouvy o prodeji podniku? Ohledně této otázky nepanuje v akademické obci obecná shoda. Podle názoru Karla Marka i taková pohledávka přejde se vším, co slouží provozování podniku, na kupujícího, který kupuje podnik, neboť se převádí celý podnik.66 Oproti tomu Irena Pelikánová se ale domnívá, že půjde o porušení předchozí smlouvy prodávajícím, tomu vznikne vůči druhé smluvní straně odpovědnost, jež nemůže být dotčena prodejem podniku, i když to zákon výslovně nestanoví. Taková dispozice bude protiprávní a protiprávnost je obecným důvodem neplatnosti právních úkonů. Smluvní strany se ani nemohou chránit klauzulí 65 66

Marek, K.: Smluvní obchodní právo – kontrakty. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s. 153. Marek, K.: Smluvní obchodní právo – kontrakty. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s. 154; obdobně Kopáč, L.: Obchodní kontrakty. Díl II. Jednotlivé typy smluv a smlouvy v mezinárodním obchodu. Praha: Prospektrum, 1994, s. 454.

24

ve smlouvě, což snižuje dle Pelikánové právní jistotu.67 Obdobné stanovisko pak zastává i Jan Dědič.68 Platí totiž, že strany smlouvy o prodeji podniku musí respektovat právní stav, který tu již je; v rámci toho i právní stav založený případně uzavřenou dohodou dlužníka a věřitele o vyloučení možnosti postupu pohledávky. Tato dohoda se uzavírá v režimu občanského práva, takže dlužník, který si vymínil zákaz postupu, není vůbec – se zřetelem na právní vztah založený dohodou uzavřenou podle § 525 odst. 2 ObčZ – podnikatelem ve smyslu § 261 odst. 1 ObchZ, a tudíž ani „stranou“, vázanou příkazem § 263 ObchZ.69 Nepůjde ale o případ, kdy existence takové předchozí smlouvy brání uzavření smlouvy o prodeji podniku? Tedy jak již bylo řečeno výše, smluvní strana, v tomto případě prodávající, by nemohla dostát podstatným částem smlouvy o prodeji podniku, protože by nemohla převést podnik jako celek? Podnik je třeba chápat vždy jako soubor hmotných, nehmotných a osobních složek. Totéž pak platí o části podniku. Dle mého názoru by pak nemohla být uzavřena platně smlouva o prodeji podniku podle § 476 ObchZ (potažmo jeho části podle § 487 ObchZ). Mohlo by však jít o smlouvu nepojmenovanou. Rovněž lze pohledávku vyloučit ještě před účinností smlouvy.70 Podle § 527 odst. 2 ObčZ postupitel (čili prodávající) ručí do výše přijaté spolu s úroky, jen když se k tomu písemně zavázal. I toto ručení však zaniká, pokud postupník (čili kupující) nevymáhá postoupenou pohledávku na dlužníkovi bez zbytečného odkladu u soudu.

Pokud jde o rozsah ručení prodávajícího, ručí za

dobytnost pohledávek do výše celé kupní ceny podniku spolu s úroky, neboť při prodeji podniku se neurčuje výše úplaty za postoupení konkrétní pohledávky, ale cena podniku jako celku, která v sobě zahrnuje i úplatu za postoupení pohledávek. Prodávající je taktéž povinen předat kupujícímu všechny doklady a poskytnout všechny potřebné informace, jež se týkají postoupené pohledávky. Je-li některá převáděná pohledávka zajištěna, je prodávající povinen informovat osobu, která zajištění poskytla. Občanský zákoník nemá žádnou zvláštní sankci pro porušení této povinnosti, a proto přichází

67

Pelikánová, I.: Převod a přechod práv podruhé. Právní rozhledy, 2001, č. 9, s. 429. J. Dědič in Mařík, M., Dědič, J.: Akvizice a oceňování podniků. Praha: Vysoká škola ekonomická Fakulta mezinárodních vztahů, 1992, s. 71; P. Raban in .

68

69

Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P. a kol.: Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 4. vydání. Praha: C.H. Beck, 2007, s. 284. 70 Viz 3. 2. 1 Předmět smlouvy o prodeji podniku.

25

v úvahu pouze náhrada škody.71 Bude se však řídit náhrada škody občanským nebo obchodním zákoníkem? V literatuře najdeme názory, že řešení této otázky závisí na tom, jakým zákonem se řídí zajišťovací institut, a zda se jedná o smluvní nebo mimosmluvní povinnost. Pokud se jedná o povinnost mimosmluvní nebo se zajišťovací vztah řídí občanským zákoníkem, bude se i náhrada škody řídit obchodním zákoníkem a oznamovací povinnost je obsahem závazkového zajišťovacího vztahu, bude se náhrada škody řídit obchodním zákoníkem.72 Dle mého názoru se však bude řídit pouze občanským zákoníkem, neboť obchodní zákoník v úpravě smlouvy o prodeji podniku jasně odkazuje na občanskoprávní úpravu. Ohledně námitek a započtení pak platí obecná úprava obsažená v § 529 občanského zákoníku.

3. 3. 2. 3 Přechod závazků Jak již bylo řečeno, na kupujícího přecházejí podle § 477 odst. 1 ObchZ také všechny závazky, na které se prodej vztahuje. Jedná se tak o modifikaci převzetí dluhu, jak je rovněž obecně upraveno občanským zákoníkem (§ 531 a § 532 občanského zákoníku se použije, pokud v obchodním zákoníku není zvláštní úprava, jak plyne z § 1 odst. 2 ObchZ).73 Přecházejí i závazky vzniklé z odpovědnosti za škodu. Prvorepubliková judikatura řeší tuto otázku následovně: „Odpovědnost přejímatele podniku se týká i závazků k náhradě škodě (z vadného vedení podniku prodávajícím). Je lhostejné, že v době převzetí podniku nebylo ještě jisté, jaká škoda bude vymáhána, jen když tu bylo již protiprávní jednání, z něhož vyplývá nárok na náhradu škody.“74 K přechodu závazku se oproti obecné úpravě nevyžaduje souhlas věřitele. Jako ochrana věřitele před zhoršením dobytnosti pohledávky slouží zejména zákonné ručení prodávajícího za splnění závazků kupujícím, jak bude popsáno dále. Nemusí však vždy k ochraně věřitele postačovat, proto obchodní zákoník upravuje právo věřitele odporovat převodu závazků v důsledku uskutečněného prodeje. Jde o speciální úpravu odporovatelnosti, která však nevylučuje uplatnění odporovatelnosti podle § 42a 71

Mařík, M., Dědič, J.: Akvizice a oceňování podniků. Praha: Vysoká škola ekonomická - Fakulta mezinárodních vztahů, 1992, s. 72. 72 Mařík, M., Dědič, J.: Akvizice a oceňování podniků. Praha: Vysoká škola ekonomická - Fakulta mezinárodních vztahů, 1992, s. 72. 73 Dědič, J., Švarc, Z. a kol.: Učebnice práva pro ekonomy. Praha: Prospektrum, 1994, s. 353. 74

Eliáš, K., Dvořák, T. a kol: Obchodní zákoník. Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od r. 1900. Praha: Linde, 2006, s. 768.

26

občanského zákoníku, která je zaměřeno na poněkud jinak formulované skutkové podstaty.75 Je třeba dodat, že tato pravidla jsou kogentní povahy (§ 263 odst. 1 ObchZ). Ustanovení § 478 ObchZ určuje, že zhorší-li se nepochybně prodejem podniku dobytnost pohledávky věřitele, může se věřitel domáhat podáním odporu u soudu do 60 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o prodeji podniku, nejpozději však do šesti měsíců ode dne, kdy prodej byl zapsán do obchodního rejstříku (§ 488 odst. 1 ObchZ), aby soud určil, že vůči němu je převod závazku prodávajícího na kupujícího neúčinný. Na zhoršení dobytnosti pohledávky lze dle judikatury Nejvyššího soudu usuzovat z konkrétních projevů, resp. chování nového majitele v bezprostřední souvislosti s uzavřením smlouvy o prodeji podniku, zejména z nezájmu na plnění převzatých reálných závazků. Již sama skutečnost, že k prodeji podniku mezi původním majitelem a dalším majitelem a následně mezi dalším majitelem a novým majitelem došlo téhož dne, představuje prvek spekulativnosti a tím i reálné nejistoty z hlediska plnění hospodářských a finančních závazků.76 Není-li prodávající zapsán v obchodním rejstříku, může být podán odpor u soudu do 60 dnů ode dne, kdy se věřitel dozví o prodeji podniku, nejpozději však do šesti měsíců ode dne uzavření smlouvy. Pokud jde o subjektivní lhůtu, musel by v pochybnostech vědomí věřitele o prodeji podniku prokázat prodávající.77 Jestliže věřitel úspěšně uplatní právo na odpor, je prodávající povinen splnit vůči němu závazek v době splatnosti a je oprávněn požadovat od kupujícího poskytnuté plnění s příslušenstvím. Úspěšný odpor nic nemění na platnosti a závaznosti smlouvy o prodeji podniku. Nemá ani vliv na účinnost přechodu závazků z prodávajícího na kupujícího a kupující je povinen nahradit prodávajícímu plnění, které tento v důsledku úspěšného odporu věřiteli poskytl, a to včetně příslušenství.78 Marné uplynutí výše uvedených lhůt pak má za následek zánik práva věřitele převodu závazku odporovat. Pokud jde o ručení prodávajícího za splnění převedených závazků kupujícím, ohledně ručení ze zákona je v § 312 ObchZ výslovně stanoveno, že na ručení vzniklé ze zákona mají být přiměřeně aplikována ustanovení § 305 až 311 ObchZ o ručení 75

Marek, K.: Smluvní obchodní právo – kontrakty. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s. 156. Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník – komentář. 12. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1054. 77 Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1054. 78 Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1054. 76

27

převzatém dobrovolně. Tato problematika je aktuální zejména ohledně závazků z ekologických škod, neboť z právní úpravy ručení v obchodním zákoníku plyne, že ručením

lze

zajistit

i

závazek,

který

vznikne

v budoucnu.

Situace

bývá

nejkomplikovanější u případů, kdy škoda vzniká až po převodu, avšak v důsledku události či jednání, k němuž došlo před převodem, tzn. že závazek k náhradě škody v okamžiku prodeje podniku ještě neexistoval.79 Nicméně i na takový závazek se bude dle mého názoru vztahovat ručení prodávajícího. V praxi se rovněž vyskytla otázka, zda dalším prodejem podniku zaniká ručení původního prodávajícího. Judikatura dává na tuto otázku zápornou odpověď.80 Opačný názor zastává např. Karel Marek, podle nějž nelze z textu § 477 odst. 3 ObchZ („prodávající však ručí za splnění převedených závazků kupujícím“) dovodit, že ručení se vztahuje i na dalšího kupujícího. Ručení zůstává za prvního kupujícího. Z textu však podle něj nelze ani dovodit, že by toto ručení bylo dalším prodejem omezeno, netrvalo či zaniklo.81 Přikláním se spíše ke druhému názoru, neboť výklad, že ručení trvá, nemá oporu v zákoně. Další otázkou, která souvisí s přechodem závazků na kupujícího, je, zda se použije v případě prodeje podniku ustanovení § 532 ObchZ, tedy konkrétně, zda zajištění dluhu poskytnuté třetími osobami trvá jen tehdy, jestliže tyto osoby souhlasí se změnou v osobě dlužníka. Podle nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. Pl. 85/06 při prodeji podniku nelze aplikovat ustanovení § 532 ObčZ. Věřitel je úpravou podle § 477 odst. 3 ObchZ vyloučen ze standardní pozice subjektu, jenž výlučně rozhoduje, kdo je (má být) jeho dlužníkem, a proto nelze považovat výklad, kdy nejsou dotčena zajištění jeho pohledávky i třetími osobami za nevyvážený, resp. za výklad, jenž způsobuje nedostatek proporcionality mezi jeho právním postavením a postavením jeho osob.82

79

Giese, E.; Dušek, P.; Koubová, P.; Dietschová, L.: Zajištění závazků v České republice. Praha: C.H. Beck, 1999, s. 226.

80

Např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 11. 2006, sp. zn. 29 Odo 953/2004. Dostupné na http://www.nsoud.cz/rozhod.php?action=read&id=32820&searchstr=29+Odo+953%2F2004. 81 Marek, K.: Smluvní obchodní právo – kontrakty. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s. 155. 82

Dostupný na http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=56221&pos=1&cnt=6&typ=result.

28

3. 3. 3 Přechod práv vyplývajících z průmyslového a jiného duševního vlastnictví Na kupujícího přecházejí všechna práva vyplývající z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, jež se týkají podnikatelské činnosti prodávaného podniku, jak určuje ustanovení § 479 odst. 1 ObchZ. Tato práva mohou mít povahu absolutní (např. patent, ochranná známka) nebo jen relativní (např. právo z licence, z autorské smlouvy).83 Při určení předmětu ochrany průmyslového vlastnictví se vychází z čl. 1 odst. 2 Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. března 1883 revidované v Bruselu dne 14. prosince 1990, ve Washingtonu dne 2. června 1911, v Haagu dne 6. listopadu 1925, v Londýně dne 2. června 1934, v Lisabonu dne 31. října 1958 a Stockholmu 14. července 1967 (znění vyhlášky č. 64/1975 Sb.): předmětem ochrany jsou patenty na vynálezy, užitné vzory, průmyslové vzory nebo modely, tovární nebo obchodní známky, známky služeb, obchodní jméno a údaje o provenienci zboží nebo označení jeho původu, úkolem ochrany je též potlačování nekalé soutěže. Obecně lze systém práv průmyslového vlastnictví třídit do tří hlavních oblastí: - práva k výsledkům tvůrčí činnosti – vztahují se na ochranu vynálezů podle zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích; biotechnologických vynálezů podle zákona č. 206/2000 Sb., o ochraně biotechnologických vynálezů; užitných vzorů podle zákona č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech; průmyslových vzorů podle zákona č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů; topografie polovodičových výrobků podle zákona č. 529/1991 Sb., o ochraně topografií polovodičových výrobků; odrůd rostlin podle zákona č. 408/ 2000 Sb., o ochraně práv k odrůdám; - práva na označení – zahrnuje ochranu obchodní firmy podle obchodního zákoníku (§ 8 až 12); ochranných známek podle zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách; označení původu a zeměpisných označení podle zákona č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a o změně zákona o ochraně spotřebitele; olympijských symbolik podle zákona č. 60/2002 Sb., o ochraně olympijských symbolik; znaku a názvu Červený kříž podle zákona č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a o změně zákona o ochraně spotřebitele; označení původu a zeměpisných označení podle

83

Marek, K.: Smluvní obchodní právo – kontrakty. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s. 155.

29

zákona č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a o změně zákona o ochraně spotřebitele; - jiná práva průmyslového vlastnictví, do nichž patří – obchodní tajemství upravené obchodním zákoníkem (§ 17 až 20, § 51); know-how dílčím způsobem upravené obchodním zákoníkem v § 17; zlepšovací návrhy, které jsou upravené zákonem č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích; goodwill, na jehož ochranu lze použít ustanovení práva nekalosoutěžního.84 Duševní vlastnictví je pak vymezeno v čl. 2 odst. viii Úmluvy o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví, podepsané ve Stockholmu dne 14. července 1967 takto: duševním vlastnictvím se rozumí práva k literárním, uměleckým a vědeckým dílům, k výkonům výkonných umělců, zvukových záznamů a rozhlasovému vysílání, k vynálezům ze všech oblastí lidské činnosti, k vědeckým objevům, k průmyslovým vzorům a modelům, k továrním, obchodním známkám a známkám služeb, jakož i k obchodním jménům a obchodním názvům, na ochranu proti nekalé soutěži a všechna ostatní práva vztahující se k duševní činnosti v oblasti průmyslové, vědecké, literární a umělecké (vyhl. č. 69/1975 Sb.). Podle § 479 odst. 2 ObchZ však k přechodu práva podle § 479 odst. 1 ObchZ nedochází, jestliže by to odporovalo smlouvě o poskytnutí výkonu práv z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví nebo povaze těchto práv. Nepřecházejí tak práva osobní povahy, která jsou podle předpisů, která je upravují, nepřevoditelná (např. práva na autorství). Dále je přechod práv z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví vyloučen, pokud by to odporovalo licenční smlouvě podle § 508 ObchZ, které opravňuje nabyvatele licence k výkonu práv z průmyslového vlastnictví.85 Je-li pro nabytí nebo zachování těchto práv rozhodné uskutečňování určité podnikatelské činnosti, započítává se do této činnosti nabyvatele uskutečněné po prodeji podniku i činnost uskutečněná při provozu podniku před jeho prodejem (§ 479 odst. 1 věta druhá ObchZ). Některá z těchto práv totiž vyžadují pro své zachování skutečné užívání. Týká se to např. ochranné známky. Podle § 14 odst. 2 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, není-li starší ochranná známka užívána ve smyslu § 13 pro všechny výrobky a služby, pro které byla zapsána, může být její existence důvodem pro prohlášení 84

Eliáš, K., Bejček, J., Hajn, P., Ježek, J. a kol.: Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 529 – 531. 85 Outlá, A.: Smlouva o prodeji podniku, dostupné v ASPI pod ID: LIT19264CZ.

30

pozdější ochranné známky za neplatnou jen v rozsahu výrobků a služeb, pro které je užívána. Užívání je pak vymezeno v § 13 tohoto zákona: „ (1) Pokud do 5 let od zápisu nezačal vlastník ochrannou známku řádně užívat pro výrobky nebo služby, pro které je zapsána, nebo pokud toto užívání bylo přerušeno nejméně na nepřetržitou dobu 5 let, podléhá ochranná známka následkům uvedeným v tomto zákoně (§ 14 a 31), ledaže pro neužívání existují řádné důvody. (2) Za řádné užívání ochranné známky podle odstavce 1 se považuje rovněž a) užívání ochranné známky v podobě, která se od podoby, ve které byla ochranná známka zapsána, liší prvky neměnícími její rozlišovací způsobilost, b) umísťování ochranné známky na výrobcích nebo na jejich obalech pouze pro účely vývozu. (3) Užívání ochranné známky na základě licenční smlouvy (§ 18) a užívání kolektivní ochranné známky osobou, která má oprávnění ji užívat, se považuje za užívání vlastníkem.“ V praxi vznikly pochybnosti při přechodu práv označení původu o jeho případném výlučném či nevýlučném užívání. U označení původu je třeba si uvědomit, že i když práva označení původu přecházejí na kupujícího, může mít tato práva i jiná osoba. Tomu odpovídá i rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví, podle něhož je přípustné zapsat do rejstříku označení původu dalšího uživatele, jehož výrobky vyhovují podmínkám stanoveným pro již zapsané označení původu. Funkcí označení původu- na rozdíl např. od ochranné známky – není zakotvit ve vědomí spotřebitelské veřejnosti vztah výrobku k určitému podnikatelskému subjektu, ale naopak ke všem podnikatelům z téže zeměpisné oblasti, jejichž výrobky vyhovují podmínkám pro již zapsané označení původu. V současné době je v platnosti jiný zákon týkající se označení původu, nicméně to nebrání použití tohoto rozhodnutí.86

3. 3. 4 Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů upravuje obchodní zákoník

ve

svém

§

480.

Doslova

zní:

„Práva

a

povinnosti

vyplývající

z pracovněprávních vztahů k zaměstnancům podniku přecházejí z prodávajícího na 86

Marek, K.: Smlouva o prodeji podniku. Část 1. Dostupné v ASPI, ID: LIT27108CZ.

31

kupujícího.“ Nutno podotknout, že se jedná o ustanovení kogentní, jak je uvedeno ve výčtu kogentních ustanovení § 263 odst. 1 ObchZ.

Ustanovení § 480 ObchZ

představuje podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2008, sp. zn. 32 Cdo 2013/2008

speciální

ustanovení

upravující

přechod

práv

a

povinností

z pracovněprávních vztahů ve vztahu k obecnému ustanovení § 477 ObchZ. Platí tedy odlišná úprava od přechodu závazků, to znamená, že pokud smluvní strany vyloučí přechod některých závazků z pracovněprávních vztahů, není neplatná celá smlouva o prodeji podniku, ale jen ta její část, která je v rozporu s § 480 ObchZ. 87

Poněkud

kusou úpravu doplňuje zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce ve své Hlavě XV.. Tato nová právní úprava byla přijata v souladu se směrnicí č. 2001/23/ES o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo části podniků nebo závodů. Ustanovení § 338 zákoníku práce pak přímo odkazuje na obchodní zákoník, když uvádí, že „ k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů může dojít jen v případech stanovených tímto zákonem (tj. zákoníkem práce- pozn. aut.) nebo zvláštním právním předpisem (např. obchodní zákoník- pozn. aut.)“. K převodu zaměstnavatele, části zaměstnavatele nebo převodu úkolů nebo činnosti zaměstnavatele tak může dojít jen tehdy, existuje-li pro to právním předpisem předpokládaný důvod, který je vyjádřen konkrétním právním úkonem. Převod veškerých pracovních smluv anebo pracovněprávních vztahů existujících ke dni převodu podniku mezi převodcem a zaměstnanci zaměstnanými v převedeném podniku se uskutečňuje automaticky na základě samotné právní skutečnosti převodu. Převod se uskutečňuje v den převodu podniku a nemůže se z vůle převodce anebo nabyvatele přesunout na jiné datum.88 Nejvyšší soud ČR zaujal stanovisko, že ze znění § 480 ObchZ se jednoznačně podává, že na kupujícího nepřechází všechna práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů, které vůbec kdy prodávajícímu vznikly při provozování podniku, ale jen práva a povinnosti (vč. neuspokojených nároků) vůči těm pracovníkům, jejichž pracovněprávní vztah s prodávajícím trval alespoň v den, kterým se stala smlouva o prodeji podniku účinnou; skončil-li pracovněprávní vztah před tímto dnem, zůstávají práva a povinnosti prodávajícího

(spočívající

v dosud

neuspokojených

87

nárocích)

vůči

bývalým

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2008, sp. zn. 32 Cdo 2013/2008, dostupný na http://www.nsoud.cz/rozhod.php?action=read&id=44779&searchstr=32+Cdo+2013%2F2008. 88 Barancová, H.: Európské pracovné právo. Prevod podniku. Bratislava: Sprint, 2007, s. 102- 103.

32

pracovníkům smlouvou o prodeji podniku nedotčena.89 Lze však nalézt názory, že pokud byli zaměstnanci věřiteli prodávajícího, jsou jejich pohledávky po účinnosti prodeje pohledávkami za kupujícím; prodávající však za jejich uspokojení ručí (§ 477 odst. 3 ObchZ).90 Při přechodu práv a povinností přecházejí na nového zaměstnavatele nejen práva z individuálních pracovněprávních vztahů jednotlivých zaměstnanců, ale i práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů kolektivních, tj. i závazky vyplývající z platných kolektivních smluv. Musí se pokračovat v pracovních vztazích za podmínek upravených kolektivní smlouvou až do jejího vypršení.91 Za zaměstnance má být v souladu s výše uvedenou směrnicí považována každá osoba, která je chráněná jako zaměstnanec podle českých vnitrostátních předpisů, aniž by se bral ohled na to, zda pracuje na částečný úvazek, v pracovním poměru na dobu určitou nebo jde o dočasné převedení zaměstnance na výkon práce u jiného zaměstnavatele. Směrnice tak ponechala vymezení na členských státech, nicméně uvedená právní úprava se musí vztahovat

i

na

zaměstnance,

kteří

pracují

v netypických

shora

uvedených

zaměstnáních.92 V žádném případě nemůže být přistoupeno k propouštění zaměstnanců, jehož důvodem by byl převod podniku. Mezi takové propouštění lze zahrnout i propouštění bezprostředně před převodem, pokud by po něm následovalo nové přijímání zaměstnanců. Převodce také ve fázi předcházející převodu musí respektovat jistý etický kodex.93 Nabyvatel nanejvýš může přistoupit k propouštění z hospodářských důvodů podle platných podmínek, za což ale nese odpovědnost on sám.94 Stejně tak mu bude přičitatelné rozvázání smlouvy na popud zaměstnance v důsledku změny pracovních podmínek následující po převodu podniku, tedy například změny kolektivní smlouvy. S výhradou nabytých práv ovšem není nabyvatel podniku povinen zachovat výhody doplňujících režimů pro případ nenadálých událostí nebo stáří. Směrnice se také neuplatní v případě, pokud zaměstnanci sice byli zaměstnáni prodávajícím v den převodu, ale rozhodli se z vlastní vůle nepokračovat v pracovněprávním vztahu s novým zaměstnavatelem po převodu (viz rozhodnutí ESD ve věci Ny Molle Kro C-287/86).95 89

Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1055. 90 Marek, K.: Smluvní obchodní právo – kontrakty. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s. 158. 91 Poillot- Peruzzetto, S, Luby, M.; Svoboda, P.: Evropské právo a podnik. Praha: Linde, 2003, s. 615. 92 Barancová, H.: Európské pracovné právo. Prevod podniku. Bratislava: Sprint, 2007, s. 41-45. 93 Poillot- Peruzzetto, S; Luby, M.; Svoboda, P.: Evropské právo a podnik. Praha: Linde, 2003, s. 616. 94 Poillot- Peruzzetto, S; Luby, M.; Svoboda, P.: Evropské právo a podnik. Praha: Linde, 2003, s. 615. 95 Barancová, H.: Európské pracovné právo. Prevod podniku. Bratislava: Sprint, 2007, s. 101.

33

V rozhodnutí ve věci Katsikas a Skreb Evropský soudní dvůr stanovil, že zaměstnanci mohou sice odmítnout své převedení k nabyvateli, avšak je na uvážení členských států, zda přijmou úpravu, podle které by v tomto případě měl zaměstnanec nárok na pokračování svého pracovního poměru u převodce. Bývá namítáno, že případný zaměstnancův nesouhlas pokračovat v pracovním poměru u nabyvatele může zmařit celý převod a z něj vyplývající důsledky. Lze se však jedině ztotožnit s názorem Terezy Erényi, že možnost zaměstnance odmítnout být převeden je logickým závěrem a odpovídá základnímu principu, že zaměstnanci mají volbu zaměstnavatele a nemohou být nuceni pracovat proti své vůli pro někoho, koho si svobodně nevybrali. Tento princip nemůže být převážen případnými zájmy nabyvatele na udržení stálé pracovní síly. Naproti tomu možnost členských států zavést úpravu, podle které by při nesouhlasu zaměstnance s převedením měl převodce povinnost zaměstnance dále zaměstnávat, se jeví jako prakticky naprosto nemožná. Tito zaměstnanci převodem ztratí možnost vykonávat svou dosavadní práci pro převodce a lze si jen těžko představit, že by převodce byl schopen najít pro všechny tyto zaměstnance jiné odpovídající uplatnění.96 Zaměstnanec se nemůže vzdát svých práv podle Směrnice, jak vyplývá z rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věci Daddy’s Dance Hall, podle kterého se, a to ani pokud budou tato práva kompenzována určitými výhodami, v jejichž důsledku nebude výsledná zaměstnancova situace u nabyvatele horší než byla u převodce. Evropský soudní dvůr však zároveň stanovil, že účelem směrnice je zajistit zaměstnanci pokračování jeho pracovního poměru u nabyvatele za stejných podmínek, za kterých pracoval u převodce. V této souvislosti je tedy možná změna v obsahu pracovního poměru u nabyvatele ve stejném rozsahu a za stejných podmínek, jako by tomu bylo u převodce. Důležité přitom je, že převod nemůže být sám o sobě důvodem těchto změn.97 Převodce i nabyvatel jsou dle § 339 zákoníku práce povinni informovat odborovou organizaci nebo radu zaměstnanců, případně zaměstnance, kteří budou převodem přímo dotčeni, o přechodu práv a povinností a projednat s nimi za účelem dosažení shody: 96

Erényi, T.: Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů. Dostupné na http://www.epravo.cz/top/clanky/prechod-prav-a-povinnosti-z-pracovnepravnich-vztahu-55669.html . 97 Dostupné na http://eur-ex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:61986J0324:DE:HTML .

34

- stanovené nebo navrhované datum převodu - důvody převodu - právní, ekonomické a sociální důsledky převodu pro zaměstnance - připravovaná opatření ve vztahu k zaměstnancům.

3. 4 Převod firmy

Firma netvoří imanentní součást podniku, nepřechází tedy při prodeji podniku automaticky, jako součást jeho nehmotné složky. Podle převládajícího názoru nemusí provozovat podnikatel pouze jediný podnik, avšak podniká jen pod jedinou firmou. Firma je tedy spíše vázána k osobě podnikatele než k podstatě podniku. Při prodeji podniku tedy podniká jeho původní majitel pod svou původní firmou nadále, a to i tehdy, kdyby následoval zánik jeho podnikání např. likvidací. Firemní označení však může být nositelem významných podnikatelských přínosů. Může se k němu pojit tzv. goodwill, jenž by byl bez jeho přechodu asi samostatně nepřevoditelný.98 Otázka převodu firmy je řešena zejména v ustanovení § 11 odst. 1 ObchZ: „Kdo zdědí podnik nebo jej nabude smlouvou, může podnikat pod dosavadní firmou s nástupnickým dodatkem, jen má-li k tomu výslovný souhlas zůstavitele nebo dědiců nebo právního předchůdce.“ Půjde-li o smlouvu o prodeji podniku, bylo by zřejmě vhodné vyjádřit tento souhlas přímo ve smlouvě (i když by mohl být vyjádřen i jinak). Bez výslovného souhlasu však podnikání pod dosavadní firmou nebude možné. Přitom § 11 odst. 4 ObchZ stanoví, že převod firmy bez současného převodu podniku je nepřípustný. Omezení v otázkách označení stanoví i zvláštní zákony. Např. obchodní firma nesmí obsahovat slovo burza, jestliže se nejedná o burzu nebo komoditní burzu podle zákona č.

229/1992

Sb.

o

komoditních

burzách

a

zákona

č.

214/1992

Sb.,

o burze cenných papírů. Rovněž slovo banka nebo spořitelna nesmí používat libovolná osoba, ale smí je užívat pouze právnická osoba, které bylo uděleno povolení působit jako banka, pokud není zřejmé ze souvislosti, v níž slovo banka nebo spořitelna používá, že tato osoba nezabývá činností uvedenou v zákoně o bankách.

98

Bejček, J., Eliáš, K, Raban, P. a kol.: Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 285.

35

3. 5 Vady prodávaného podniku a odpovědnost za ně 3. 5. 1 Upozorňovací povinnost

Podle dispozitivního ustanovení § 484 ObchZ je prodávající povinen nejpozději v zápise sepsaném podle § 483 odst. 1 ObchZ upozornit kupujícího na všechny vady převáděných věcí, práv nebo jiných majetkových hodnot, o kterých ví nebo musí vědět, jinak odpovídá za škody, kterým bylo možno tímto upozorněním zabránit. Ustanovení neřeší odpovědnost za vady, tu řeší § 486 ObchZ. Při posuzování vadnosti věcí se zřejmě přihlédne k povaze vad, ke „schopnosti sloužit provozu podniku“ a k době jejich používání podle účetních záznamů. Pojem „musí vědět“ je třeba vykládat s přihlédnutím k okolnostem případu podle objektivního kritéria.99 Přitom se zejména přihlédne k povaze vady a provozu podniku. Vědomost o vadách, skutečnou nebo „předpokládanou“, je třeba posuzovat nejen u osob, které podepsaly smlouvu nebo prováděly předání věci a podepsaly za prodávajícího zápis. Podle okolností případu, zejména pak povahy vady, mohou přicházet v úvahu i jiné osoby, které měly o vadě vědět.100

3. 5. 2 Odpovědnost za vady Splněním upozorňovací povinnosti se však prodávající nezbavuje odpovědnosti za vady plnění. Úprava odpovědnosti za vady rozlišuje odpovědnost za:

- chybějící věci Za chybějící věci se považují věci, které prodávající nepředal kupujícímu, ačkoliv tyto věci podle účetní evidence a smlouvy mají být součástí jmění prodávaného podniku. - vadné věci 99

Marek, K.: Smluvní obchodní právo – kontrakty. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s. 163, shodně Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1058. 100 Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1058.

36

Při posuzování vadnosti věcí se přihlédne k jejich schopnosti sloužit provozu podniku a k době jejich používání podle účetních záznamů. Chybějící a vadné věci se uvedou v zápise o převzetí sepsaném podle § 483 odst. 1 ObchZ. Kupující má podle § 486 ObchZ právo na přiměřenou slevu z kupní ceny odpovídající chybějícím nebo vadným věcem. Jestliže chybějící věci nebo zjistitelné vady věci nebyly zachyceny v zápisu podle § 483 odst. 1 ObchZ, nemůže být právo na slevu přiznáno v soudním řízení, ledaže prodávající o nich věděl v době předání věci.

U vad zjistitelných až při provozu podniku nastávají tyto účinky, jestliže

tyto vady kupující neoznámí prodávajícímu bez zbytečného odkladu poté, kdy je zjistil nebo při odborné péči mohl zjistit, nejpozději však po uplynutí šesti měsíců ode dne účinnosti smlouvy (§ 482 ObchZ). Nárok na slevu z kupní ceny odpovídá rozdílu mezi hodnotou, které by měly věci bez vad, a hodnotou, kterou měly věci s vadami, přičemž pro určení hodnot je rozhodující doba, v níž se mělo uskutečnit řádné plnění. Kupující může o slevu snížit kupní cenu placenou prodávajícímu; byla-li kupní cena již zaplacena, může kupující požadovat její vrácení do výše slevy s úroky sjednanými ve smlouvě, jinak s určenými obdobně podle § 502 ObchZ, tj. v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Výše není stanovena pevnou úrokovou sazbou, půjde o obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. V pochybnostech se má za to, že sjednaná výše úroků se týká ročního období. Kupující, kterému vznikl nárok na slevu z kupní ceny, není oprávněn požadovat náhradu zisku ušlého v důsledku nedostatku vlastnosti věcí, na něž se sleva vztahuje (§ 440 odst. 1 ObchZ). - nezpůsobilost podniku pro provoz stanovený ve smlouvě Kupující je oprávněn odstoupit od smlouvy, jestliže podnik není způsobilý pro provoz stanovený ve smlouvě a vady včas oznámené jsou neodstranitelné nebo je prodávající neodstraní v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou mu kupující stanoví (§ 486 odst. 2 ObchZ). Zákon stanoví přiměřené užití § 441 ObchZ, tudíž kupující nemůže odstoupit od smlouvy, jestliže vady včas neoznámil prodávajícímu. Z pouhé přiměřené platnosti pak vyplývá, že právo odstoupit od smlouvy není vyloučeno, jestliže změny

37

stavu předaných věcí byly způsobeny běžným používáním těchto věcí v provozu podniku (§ 441 odst. 4 ObchZ).101 - právní vady prodávaného podniku Do samostatného odstavce pak zákon vyčleňuje úpravu právních vad podniku. Podnik má právní vady, jestliže je zatížen právem třetí osoby, ledaže kupující s tímto omezením projevil souhlas. Vyplývá-li právo třetí osoby, jímž je zboží zatíženo, z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, má zboží právní vady: jestliže toto právo požívá právní ochrany podle právního řádu státu, na jehož území má prodávající sídlo nebo místo podnikání, popřípadě bydliště, nebo jestliže prodávající v době uzavření smlouvy věděl nebo musel vědět, že toto právo požívá právní ochrany podle právního řádu státu, na jehož území má kupující sídlo nebo místo podnikání. Nepřejdeli vlastnické právo k nemovitosti tvořící součást podniku na kupujícího a prodávající neodstraní tuto vadu v přiměřené dodatečné lhůtě, kterou mu kupující určí, může kupující od smlouvy odstoupit (§ 486 odst. 4 ObchZ). Práva z odpovědnosti za vady se nedotýkají nároků na náhradu škody nebo smluvní pokutu, avšak platí, že uspokojení, kterého lze dosáhnout uplatněním některého z nároků z vad, nelze dosáhnout uplatněním nároku z jiného právního důvodu (§ 486 odst. 5, § 440 ObchZ). Vzhledem k obdobné platnosti § 440 odst. 1 ObchZje však nárok na náhradu škody omezen na škodu skutečnou.102

3. 6 Konkurenční doložka Jak již bylo řečeno, součástí podniku je i okruh zákaznictva a soutěžní situace na konkurenčních trzích. Obchodní zákoník tedy na ochranu kupujícího ve svém § 672a stanoví, že lze sjednat konkurenční doložku. Ve smlouvě si tak strany mohou písemně dohodnout, že prodejce nesmí po stanovenou dobu, nejdéle však dva roky po ukončení

101

Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. s. 1059. 102 Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1060.

38

smlouvy, na stanoveném území103 nebo vůči stanovenému okruhu osob na tomto území vykonávat na vlastní nebo na cizí účet činnost, která byla předmětem činnosti prodávaného podniku, nebo jinou činnost, která by měla soutěžní povahu vůči podnikání zastoupeného. Konkurenční doložka odporující výše uvedeným podmínkám je neplatná. V případě pochybností může soud konkurenční doložku, která by omezovala prodejce více, než kolik vyžaduje potřebná míra ochrany zastoupeného, omezit nebo prohlásit za neplatnou. Tato

problematika

se

rovněž

dotýká

práva

hospodářské soutěže, a to jak na národní úrovni (zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže), tak na komunitární úrovni Sdělení Komise o omezeních přímo souvisejících se spojováním a pro ně nezbytných (2005/C 56/03). Jak uvádí tento dokument, nedílnou součástí spojení jsou rovněž všechny dohody, které uskutečňují hlavní záměr spojení, tedy ty, které se týkají prodeje. Kromě těchto ujednání a dohod mohou strany spojení uzavřít další dohody, které netvoří nedílnou součást spojování, mohou však omezit svobodu jednání stran na trhu. Pokud takové dohody obsahují podpůrná omezení, automaticky se na ně vztahuje prohlášení o slučitelnosti spojení se společným trhem. Musejí to však být omezení přímo související s uskutečněním spojení a rovněž nezbytná pro uskutečnění spojení. Kritéria přímé souvislosti a nezbytnosti mají objektivní povahu. Sdělení výslovně zmiňuje v tomto kontextu konkurenční doložky, jež lze však odůvodnit pouze legitimním cílem uskutečnit spojení, pokud doba jejich trvání, zeměpisná oblast uplatnění, jejich předmět a osoby jim podléhající nepřekračují to, co je skutečně nezbytné k dosažení uvedeného cíle. Zeměpisná oblast působnosti konkurenčních doložek musí být omezena na oblast, v níž prodejce nabízel příslušné výrobky nebo služby před převodem, poněvadž není třeba chránit nabyvatele před konkurencí prodejce na územích, na která prodejce předtím nepronikl. Tuto zeměpisnou oblast působnosti lze rozšířit na území, na která plánoval prodejce vstoupit v době transakce, pokud již vložil do přípravy tohoto opatření prostředky. Obdobně musejí být konkurenční doložky omezeny na výrobky (včetně vylepšených verzí nebo aktualizací výrobků a nových vzorů) a služby, jež tvoří hospodářskou činnost převáděného podniku. Ty mohou zahrnovat výrobky a služby, které jsou v době spojení na pokročilém stupni vývoje, jakož i plně vyvinuté výrobky, které však ještě nebyly 103

Podle Sdělení Komise týkající se podpůrných omezení při spojování podniků č. 2001/C 188/03 by zeměpisná oblast působnosti konkurenčních doložek měla být obvykle omezena na oblast, v níž prodejce nabízel příslušné výrobky nebo služby před převodem.

39

neuvedeny na trh. Ochrana nabyvatele proti konkurenci ze strany prodejce na trzích výrobků nebo služeb, na nichž převáděný podnik před převodem nepůsobil, se nepovažuje za nezbytnou.104 Obdobnou úpravu pak obsahuje zákon o ochraně hospodářské soutěže v § 17 odst. 2, který rovněž hovoří o omezeních hospodářské soutěže, která se spojením přímo souvisejí a jsou nezbytná k jeho uskutečnění. Jelikož zákon ani praxe Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže nestanoví, která omezení hospodářské soutěže lze považovat na straně jedné za přímo související a na straně druhé nezbytná pro uskutečnění spojení, lze odkázat na poznatky uvedené výše (tj. vycházející ze Sdělení).

3. 7 Zápis do obchodního rejstříku Jak stanoví kogentní ustanovení § 488 ObchZ, prodá-li podnik osoba zapsaná v obchodním rejstříku, navrhne provedení zápisu o prodeji podniku v tomto rejstříku. Ten, kdo včas zápis nenavrhne, porušuje zákonnou povinnost a mohl by (při splnění zákonných předpokladů) odpovídat za škodu. Právnická osoba, jež prodala podnik tvořící její jmění, může ukončit svou likvidaci a být vymazána z obchodního rejstříku teprve po uplynutí jednoho roku po tomto prodeji, jestliže v této době nebylo zahájeno soudní řízení podle § 478 ObchZ, jak bylo popsáno výše, nebo později, když byly zajištěny nebo uspokojeny nároky, jež byly v tomto řízení úspěšně uplatněny. Pokud bylo zahájeno uvedené soudní řízení, neuplatní se roční lhůta, ale ukončení likvidace nesmí nastat dříve, než budou zajištěny nebo uspokojeny úspěšně uplatněné nároky.

3. 8 Zánik závazků ze smlouvy o prodeji podniku Zánik závazků ze smlouvy o prodeji podniku nastane: - splněním - dohodou stran o rozvázání smlouvy 104

Dostupné na http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2005:056:0024:0031:CS: PDF.

40

- odstoupením od smlouvy v případech stanovených zákonem (zejména jako důsledek porušení smlouvy) - dodatečnou nemožností plnění, pokud by byl podnik zničen (např. živelnou pohromou). Odstoupením od smlouvy zanikají všechna práva a povinnosti stran ze smlouvy. Při odstoupení od smlouvy o prodeji podniku pozbývá tento převod účinnosti. Věřitelem převedených pohledávek a dlužníkem převedených závazků se stává znovu prodávající podniku. Poněvadž však odstoupení od smlouvy podle obchodního zákoníku nemá zpětné účinky, nejsou ani dotčeny právní následky inkasa převedených pohledávek kupujícím podniku a vyplacení závazků, které bylo uskutečněno před odstoupením od smlouvy. Zpětný převod se týká pouze pohledávek a závazků, které existovaly v době prodeje podniku a existují ještě v době doručení právního úkonu odstoupení od smlouvy.105 Pokud jde o vypořádání, použije se úprava § 351 odst. 2 ObchZ. Strana, které bylo před odstoupením od smlouvy poskytnuto plnění druhou stranou, toto plnění vrátí, u peněžního závazku spolu s úroky ve výši sjednané ve smlouvě pro tento případ, jinak ve výši obvyklé stanovené pro smlouvu o úvěru podle § 502 ObchZ. Vrací-li plnění strana, která odstoupila od smlouvy, má nárok na úhradu nákladů s tím spojených. O způsobu, jakým se vracejí věci movité, nejsou v teorii vedeny žádné spory, pokud jde však o nemovitosti, nepanuje v této oblasti jednotný názor. Dne 28. 6. 2000 proto vydal na požádání Nejvyšší soud sjednocující stanovisko pod č. Cpjn 38/98. Došel v něm k závěru, že zápis odstoupení od smlouvy se má do katastru provést záznamem.106

105 106

Marek, K.: Smluvní obchodní právo – kontrakty. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s. 166. Baudyš, P.: Katastr a nemovitosti. Praha: C.H. Beck, 2003, s. 84.

41

4. Prodej části podniku

4. 1 Pojmové vymezení

Předmětem prodeje může být však nejenom podnik jako celek, ale i jeho část. Obchodní zákoník na tuto situaci výslovně pamatuje v ustanovení § 487, který je dispozitivní, odkazuje však na kogentní ustanovení (např. § 477), která je nutno respektovat.107 Ustanovení § 477 až 486 ObchZ tak platí i pro smlouvy, jimiž se prodává část podniku tvořící samostatnou organizační složku. V literatuře rovněž najdeme názory, že se na základě ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) vztahuje na prodej části podniku i § 476 ObchZ, který je kogentní, a to v rozsahu prodeje části podniku.108 Není podmínkou, aby převáděná část podniku byla organizační složkou zapsanou v obchodním rejstříku (§7 ObchZ). Lze mít za to, že bude stačit, aby převáděná organizační složka byla dostatečně určitě odlišitelná od jiných organizačních složek téhož podniku. Zpravidla se bude jednat o takovou organizační složku, která má ve vymezeném rozsahu vlastní předmět činnosti a je jako organizační složka označena ve vnitřním předpise podniku. Bude pro ni také většinou vedeno oddělené vnitropodnikové účetnictví. Je ale opravdu samostatně vedené účetnictví podmínkou „sine qua non“ pro kvalifikování organizační složky jako samostatné? Takový požadavek bývá často odůvodňován s ohledem na znění § 482 ObchZ. Tedy jestliže má být cena stanovena na základě údajů o souhrnu věcí, práv a závazků uvedených v účetní evidenci prodávaného podniku ke dni uzavření smlouvy a na základě dalších hodnot uvedených ve smlouvě, pokud nejsou zahrnuty do účetní evidence, musí být pro část podniku vedeno oddělené vnitropodnikové účetnictví. Omezení samostatné organizační složky jen na takovou, ohledně které se vede oddělené účetnictví, nepochybně sleduje požadavek jednoznačnosti a právní jistoty. Z tohoto stanoviska také vychází také Nejvyšší soud ve své judikatuře. 109 Proti tomu bývá namítáno, že ustanovení § 482 ObchZ je dispozitivní

107

Marek, K.: Smlouva o prodeji podniku. Část II. Dostupné v ASPI pod ID: LIT27113CZ.

108

Marek, K.: Smlouva o prodeji podniku. Část II. Dostupné v ASPI pod ID: LIT27113CZ. Např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2006, sp. zn. 29 Odo 870/2005. Dostupné na http://www.nsoud.cz /rozhod.php?action=read&id=29899&searchstr=29+Odo+870%2F2005.

109

42

a navíc odkaz na účetní evidenci má povahu vyvratitelné právní domněnky.110 Přikláním se k názoru, že vedení odděleného účetnictví nebude podstatným znakem vymezujícím samostatnou organizační složku podniku, neboť z mého pohledu se jedná o výklad nemající oporu v zákonném textu.

Obchodní právo zná tři skupiny organizačních složek podniku: - provozovny podle § 7 odst. 3 ObchZ, na něž se člení každý podnik, má-li však podnik jen jedinou provozovnu, pak je tato provozovna sama podnikem. Provozovnu rovněž vymezuje § 17 odst. 1 zákona č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon – „ Provozovnou se pro účely tohoto zákona rozumí prostor, v němž je živnost provozována. Za provozovnu se považuje i automat nebo obdobné zařízení sloužící k prodeji zboží nebo poskytování služeb (dále jen „automat“) a mobilní provozovna.“ Přičemž mobilní provozovnou se má na mysli provozovna, která je přemístitelná a není umístěna na jednom místě po dobu delší než tři měsíce (§ 17 odst. 2 ObchZ). Je třeba upozornit na to, že z hlediska živnostenského práva však provozovnou není např.: rozložitelný stánek sloužící k prodeji zboží nebo poskytování služeb jen příležitostně, pojízdná prodejna, zařízení k poskytování služeb na veřejných prostranstvích, podle obchodního práva se však o provozovnu jedná.111 - závody a odštěpné závody – odštěpný závod je obchodním zákoníkem charakterizován jako organizační složka podniku, která je jako odštěpný závod zapsána v obchodním rejstříku. Ostatní závody pak (vedle hlavního) můžeme označit jako vedlejší.112 - jiné organizační složky podniku – především půjde o tzv. jiné organizační složky, ohledně nichž § 7 odst. 2 ObchZ připouští jejich právně relevantní existenci na téže úrovni, jaká je přiznána právě odštěpným závodům. I tyto organizační složky

110

Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009, s. 1060. 111 Eliáš, K., Bejček, J., Hajn, P., Ježek, J. a kol.: Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 131. 112 Eliáš, K., Bejček, J., Hajn, P., Ježek, J. a kol.: Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 132.

43

musejí být do obchodního rejstříku zapsány.113 Předmětem smlouvy o prodeji části podniku podle § 487 ObchZ mohou být i jiné organizační složky podniku, které se nezapisují do obchodního rejstříku a které mohou být různě nazvány, např. závod, dílna, provoz, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 1999, sp. zn. 33 Cdo 1198/98. Nemusí jít také o složku oprávněnou svým vedoucím jednat navenek ve věcech jí se týkajících, jako je tomu v případě odštěpného závodu.114 Obecně lze smlouvou převést jakoukoliv část podniku, tedy nejen část podniku, která tvoří samostatnou organizační složku. Lze ji prodat en bloc s analogickým využitím typu smlouvy o prodeji podniku, a to smlouvou v krajním případě innominátní, nebo po jednotlivých součástkách.115 Lze tedy prodat jen aktiva, aniž by docházelo k převzetí závazků. Nicméně se takovou smlouvou nebo skupinou smluv nesmí obcházet zákon, jak již bylo řečeno výše. Je třeba také myslet na to, že předmět smlouvy musí být vždy dostatečně určitě určen, jak plyne z dikce občanského zákoníku (§ 37 odst. 1).

4. 2 Přechod práv a závazků

Pravidla pro přechod práv a závazků uvedená pro smlouvu o prodeji podniku budou platit i pro smlouvu, kterou se bude prodávat část podniku tvořící samostatnou organizační složku. I v tomto případě na kupujícího všechna práva a závazky, na které se prodej vztahuje (§ 487 ve spojení s § 477 odst. 1 ObchZ). Pokud by ale předmětem smlouvy nebyla samostatná organizační složka nebo nebyla prodávána jako celek, např. z prodeje by byla vyloučena některá práva týkající se této samostatné složky, nepřicházela by dle stávající judikatury v úvahu aplikace zejména ustanovení § 477 odst. 3 ObchZ.116 Samostatnou kapitolou je pak otázka přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů, neboť zde je třeba při výkladu pojmu části podniku přihlédnout též k právu komunitárnímu. 113

Eliáš, K., Bejček, J., Hajn, P., Ježek, J. a kol.: Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 136. 114 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 5. 2006, sp. zn. 29 Odo 870/2005. Dostupné na http://www.nsoud.cz/rozhod.php?action=read&id=29899&searchstr=29+Odo+870%2F2005. 115 Eliáš, K.: Obchodní společnosti. Praha: C. H. Beck, 1994, s. 114. 116 Štenglová, I.: Přehled judikatury ve věcech obchodních závazkových vztahů. Praha: ASPI Publishing, 2005, s. 148.

44

4. 2. 1 Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů Podle ustanovení § 487 ObchZ se úprava v § 480 ObchZ použije i pro smlouvy, jimiž se prodává část podniku tvořící samostatnou organizační složku. To znamená, že práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávních vztahů k zaměstnancům podniku přecházejí z prodávajícího na kupujícího. Dojde-li k prodeji části podniku smlouvou podle § 487 ObchZ, použije se i v tomto případě úprava § 338 zákoníku práce: „ k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů může dojít jen v případech stanovených tímto zákonem (tj. zákoníkem práce- pozn. aut.) nebo zvláštním právním předpisem (např. obchodní zákoník- pozn. aut.)“. Platí tak pravidla uvedená pro smlouvu o prodeji podniku podle § 476 ObchZ.117 Pochybnosti mohou nastat v okamžiku, dojde-li k prodeji části podniku, který není samostatnou organizační složkou. Použije se i pak úprava zákoníku práce? Problém by mohl nastat v případech, kdy dojde k prodeji kusů majetku. Mohla by pak přejít pouze pracovní místa, ale bez dosavadních zaměstnanců. Jak podotýká ve své stati Lorenz Fastrich: „Die Folge wäre, dass der Erwerber sozusagen die Rosinen aus der Belegschaft herauspicken könnte und diesen neue Verträge, oft auch noch zu schlechteren Bedingungen, geben könnte, während die übrigen Arbeitnehmer arbeitslos würden.“118 Zákoník práce vymezuje situace, za kterých dojde k přechodu pracovněprávních vztahů, dosti široce, neboť převodem se rozumí změna právnické nebo fyzické osoby odpovědné v právním slova smyslu za činnost dosavadního zaměstnavatele, a to bez ohledu na to, jaký je právní důvod převodu, a na to, zda byla na nabyvatele převedena vlastnická práva.119 Za úkoly nebo činnost zaměstnavatele se pro tyto účely považují zejména úkoly související se zajištěním výroby nebo poskytováním služeb a obdobná činnost podle zvláštních právních předpisů, které právnická nebo fyzická osoba provádí v zařízeních určených pro tyto činnosti nebo na místech obvyklých pro jejich výkon pod vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. Okolnosti 117 118

119

Viz 3. 3. 4 Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů. Následkem by bylo, že nabyvatel by mohl tak říkajíc vyzobat rozinky z kolektivu pracovníků, kterým by dal nové smlouvy, zajisté často za horších podmínek, zatímco zbytek zaměstnanců by zůstal bez práce. Fastrich, L.: Arbeitnehmerschutz beim Betriebs- und Unternehmensübergang in Tichý, L.: Fúze a akvizice v českém, evropském a německém právu: sborník ze sympozia PF UK a LMU Mnichov. 2. vydání. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta v nakl. IFEC, 2007, s. 48.. Vysokajová, M., Kahle, B., Doležílek, J.: Zákoník práce s komentářem. Praha: ASPI, a.s., 2007, s. 422.

45

rozhodné pro zachování totožnosti činnosti přitom mohou být různé: stupeň obdobnosti vykonávaných činností, hmotné či nehmotné prvky této činnosti. Např. převzetí staveniště rozestavěného jiným podnikem po dohodě s objednatelem a s cílem stavbu dokončit se za převod nepovažuje.120 Podstatná je také způsobilost nabyvatele být zaměstnavatelem. Pokud by nabyvatel převzal od dřívějšího zaměstnavatele část úkolů (předmětu činnosti), ale neměla by způsobilost k zaměstnávání osob, nemohlo by dojít k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů.121 K danému problému existuje i velmi četná judikatura Evropského soudního dvora. Snad nejrozsáhlejší diskuzi vyvolalo rozhodnutí ve věci Schmidt C 392/92, které v podstatě označilo za převod části podniku případ čistého přenosu funkcí.122 Naprosto zásadním je však rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věci Spijkers C 24-85, které zavedlo zásadní pojmy „hospodářská jednotka“ a „zachování hospodářské identity“. Pojem hospodářská jednotka byl následně převzat do znění směrnice č. 2001/23/ES: převodem podle směrnice se tak rozumí převod hospodářské jednotky, která si zachovává svou identitu, považované za organizované seskupení prostředků, jehož cílem je vykonávat hospodářskou činnost jako činnost hlavní nebo doplňkovou. Kritéria pojmu „hospodářská identita“ jsou:

- druh podnikání - skutečnost, jestli na jiný subjekt přecházejí, nebo nepřecházejí hmotná aktiva – např. budovy, movité věci atd. - převzetí nebo nepřevzetí pracovníků ze strany nového vlastníka - převzetí nebo nepřevzetí zákazníků - stupeň podobnosti mezi činností dosavadního „podniku“ a činností uskutečňovanou u nabyvatele po převodu

120

Poillot- Peruzzetto, S., Luby, M., Svoboda, P.: Evropské právo a podnik. Praha: Linde, 2003, s. 615.

121

Jouza, L.: Zákoník práce s komentářem. 3. vydání. Praha: BOVA POLYGON, 2008, s. 871.

122

Barancová, H.: Európské pracovné právo. Prevod podniku. Bratislava: Sprint, 2007, str. 78.

46

- trvání

přerušení

činnosti

podniku, který je předmětem

převodu.

Uvedená hlediska je nutno posuzovat globálně, posuzovat situaci je oprávněn soud členského státu, který má ale dbát právě výše uvedených kritérií.123 Směrnice pak výslovně uvádí, že její se nevztahuje na námořní lodě.

4. 3 Převod firmy Jak stanoví § 11 odst. 4 ObchZ, převod firmy je možný i při převodu části podniku, bude-li podnikatel zbývající část provozovat pod jinou firmou nebo tato část zanikne likvidací.

4. 4 Konkurenční doložka

Je však sporné, zda lze sjednat konkurenční doložku u smluv, jimiž se převádí část podniku tvořící samostatnou organizační složku. Z věcného hlediska není důvodu, proč takovou možnost vylučovat.124 Pro tento argument hovoří rovněž znění textu již výše zmíněného Sdělení Komise o omezeních přímo souvisejících se spojováním a pro ně nezbytných (2005/C 56/03), které hovoří přímo o závazcích zákazu konkurence uložené prodejci v souvislosti s převodem podniku nebo jeho části. Jak již bylo řečeno, konkurenční doložky lze však odůvodnit pouze legitimním cílem provedení spojení, pokud doba jejich trvání, zeměpisná oblast uplatnění, jejich předmět a osoby jim podléhající nepřekračují to, co je skutečně nezbytné k dosažení uvedeného cíle. Taková ochrana však nemůže být obecně považována za nezbytnou, jestliže se převod ve skutečnosti omezuje pouze na hmotná aktiva (např. pozemky, budovy nebo strojní zařízení) nebo na výlučná práva průmyslového a obchodního vlastnictví (jejichž nositelé by mohli okamžitě podat žalobu pro porušení těchto práv převodcem).

123 124

Barancová, H.: Európské pracovné právo. Prevod podniku. Bratislava: Sprint, 2007, s. 54 – 55. Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1061.

47

4. 5 Zápis do obchodního rejstříku Rovněž při prodeji části podniku tvořící samostatnou organizační složku platí, že prodá-li tuto část osoba zapsaná v obchodním rejstříku, navrhne provedení zápisu o prodeji části podniku v tomto rejstříku (§ 488 odst. 1 ObchZ). Neužije se však ustanovení § 488 odst. 2 ObchZ. Vyplývá to z formulace daného ustanovení a nasvědčuje tomu i to, že podle § 487 platí při prodeji části podniku jen ustanovení § 477 – 486 ObchZ.125

125

Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1062.

48

5. Ochrana akcionářů a vlastníků dluhopisů Dispozice s podnikem nebo jeho částí jeho prodejem je závažným zásahem do podnikatelské činnosti, neboť zbavuje společnost všech nebo části prostředků, se kterými podnikala. Proto jsou tyto transakce podmíněny souhlasem společníků či valné hromady společnosti zakotveném v § 67a ObchZ. Rovněž zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, vyžaduje svolání schůze vlastníků dluhopisů v případě návrhu na uzavření smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části.

5. 1 Souhlas podle § 67a obchodního zákoníku Jak již dovodil Nejvyšší soud ve své judikatuře, ustanovení § 67a ObchZ je důležitým nástrojem ochrany akcionářů před restrukturalizacemi majetkové či organizační podstaty obzvláště akciové společnosti. Jeho účelem je ve vztahu k akciové společnosti chránit akcionáře před zásahy statutárního orgánu do majetkové struktury společnosti, jimiž může dojít k takovým dispozicím s majetkem společnosti, které podstatným způsobem ovlivní další působení společnosti.126 Pro uzavření smlouvy, na jejímž základě dochází k převodu podniku a jeho části, se tak vyžaduje souhlas společníků nebo valné hromady. Vyžaduje se souhlas všech společníků veřejné obchodní společnosti, nestanoví-li společenská smlouva, že postačí souhlas většiny společníků (§ 79 odst. 2 ObchZ). V případě komanditní společnosti pak souhlas většiny komplementářů spolu se souhlasem většiny komanditistů (§ 97 odst. 5 ObchZ). U společnosti s ručením omezeným je zapotřebí souhlasu alespoň dvoutřetinové většiny všech hlasů společníků, nevyžaduje -li společenská smlouva vyšší počet hlasů, o tomto rozhodnutí musí být pořízen notářský zápis (§ 127 odst. 4 ObchZ). Valná hromada akciové společnosti rozhoduje v tomto případě alespoň dvěma třetinami hlasů přítomných akcionářů (§ 186 odst. 2 ObchZ). Má -li být stranou smlouvy družstvo, rozhoduje o uzavření smlouvy podle § 67a ObchZ (a o jiných významných majetkových dispozicích) členská schůze (§ 239 odst. 4 písm. h) ObchZ). (Dále jen souhlas „valné hromady“.) Souhlas valné hromady s prodejem podniku (jeho části) podle § 67a ObchZ 126

Např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. ledna 2009, sp. zn. 29 Odo 1060/2006. Dostupné na http://www.nsoud.cz/rozhod.php?action=read&id=47110&searchstr=29+Odo+1060%2F2006+.

49

může být udělen před i po uzavření smlouvy, jak plyne z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 29 Odo 1278/2005. Toto rozhodnutí je aplikovatelné na smlouvy o prodeji podniku od 7. 3. 2006. Od 1. 1. 2001 do 7. 3. 2006 byl souhlas valné hromady předpokladem platnosti smlouvy o prodeji podniku.127 S ohledem na právní jistotu by byl ideální předchozí souhlas valné hromady, nelze-li jej však dosáhnout, lze ve smlouvě zakotvit právo odstoupit od smlouvy v případě, že souhlas nebude udělen. Absence souhlasu pak nezakládá neplatnost smlouvy, nýbrž její neúčinnost.128 Podmínka souhlasu se také týká konkrétní smlouvy o prodeji části podniku.129 Otázkou po dlouhou dobu zůstávalo, zda předmětem ustanovení § 67a ObchZ jsou smlouvy, jimiž se převádí ta část podniku, která není organizační složkou. Tu vyjasnilo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. ledna 2009, sp. zn. 29 Odo 1060/2006. Podle něj je částí podniku nutné také pro účely § 67a ObchZ rozumět jen tu, která tvoří samostatnou organizační složku. Ustanovení § 67a ObchZ neposkytuje ochranu akcionářům ve vztahu k jakýmkoli dispozicím s majetkem společnosti (byť splňujícím podmínku spočívající v podstatném ovlivnění další činnosti), nýbrž právě jen v případech v tomto ustanovení taxativně vypočtených. Přitom - s ohledem na požadavek právní jistoty osob ustanovením § 67a ObchZ dotčených - není důvod, aby pojem podnik nebo jeho část byl pro účely zmíněného ustanovení vykládán jinak než v ustanoveních § 476 a § 487 ObchZ. Jak již bylo řečeno, a jak ve své stati připomíná Petr Čech, obchodní zákoník neukládá povinnost, aby se podnik či jeho část v materiálním smyslu převáděl právě na základě smlouvy dle § 476 ObchZ. Pokud by se tak nestalo, neplatil by ani požadavek, aby smlouvu schválila valná hromada na základě § 67a ObchZ, když by nebyla dána vazba na smlouvu o prodeji (části) podniku výslovně upravenou ve třetí části obchodního zákoníku.130

127

Dědič J., Lasák J.: Přehled judikatury – Přeměny obchodních společností. Převod podniku a jeho části. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009, s. 220. 128 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 1137/2003, dostupné na http://www.nsoud.cz/rozhod.php?action=read&id =20788&searchstr=29+Odo+1137%2F 2003. 129 Dědič J., Lasák J.: Přehled judikatury – Přeměny obchodních společností. Převod podniku a jeho části. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009, s. 222. 130

Čech, P.: Epilog k výkladu pojmu "část podniku" v § 67a obchodního zákoníku. Dostupné na http://pravniradce.ihned.cz/index.php?p=F00000_d&&article[id]=36435430&article[area_id]=100774 50.

50

V tomto případě přichází v úvahu v některých případech použití § 196a odst. 3 ObchZ.

131

Jestliže společnost nebo jí ovládaná osoba nabývá majetek od zakladatele,

akcionáře nebo od osoby jednající s ním ve shodě nebo jiné osoby uvedené v odstavci 1 nebo od osoby jí ovládané anebo od osoby, se kterou tvoří koncern, za protihodnotu ve výši alespoň jedné desetiny upsaného základního kapitálu ke dni nabytí nebo na ně úplatně převádí majetek této hodnoty, musí být hodnota tohoto majetku stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem. Pro jmenování a odměňování znalce platí § 59 odst. 3 ObchZ. To znamená, že hodnota podniku se stanoví podle posudku zpracovaného znalcem nezávislým na společnosti, jmenovaným za tím účelem soudem. Návrh na jeho jmenování podává statutární orgán. Účastníky řízení jsou navrhovatel a znalec, věcně a místně příslušným je krajský soud, v jehož obvodu má společnost sídlo. Soud není vázán návrhem osoby znalce. O návrhu na určení nebo odvolání znalce musí soud rozhodnout do 15 dnů od doručení návrhu. Odměnu za zpracování posudku znalce hradí společnost a stanoví se dohodou. Jestliže se strany na výši odměny nedohodnou, určí ji na návrh kteréhokoliv účastníka soud, který znalce jmenoval. Nebude-li cena převáděného podniku stanovena na základě posudku znalce, bude podle § 39 ObčZ neplatná pro rozpor se zákonem. Jestliže k nabytí dochází do 3 let od vzniku společnosti, musí je schválit valná hromada. Jeho nedostatek způsobuje neúčinnost uzavřené smlouvy, neboť valná hromada může udělit souhlas i dodatečně.132 Valná hromada rozhoduje o schválení převodu prostou většinou hlasů, nepředepisují-li stanovy vyšší počet hlasů.

5. 2 Souhlas schůze vlastníků dluhopisů Pokud jde o již zmíněnou schůzi vlastníků dluhopisů, zákon o dluhopisech ve svém § 21 odst. 1 písm. d) stanoví, že emitent je povinen neprodleně svolat schůzi vlastníků v případě návrhu na uzavření smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části bez ohledu na to, kterou smluvní stranou emitent je, za předpokladu, že může být ohroženo řádné a včasné splacení pohledávek z dluhopisů. Z dikce zákona tak vyplývá, že půjde 131

Dědič J., Lasák J.: Přehled judikatury – Přeměny obchodních společností. Převod podniku a jeho části. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009, s. 224. 132 Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 681.

51

o souhlas předběžný. Schůze vlastníků dluhopisů rozhoduje v tomto případě prostou většinou hlasů přítomných. Pokud schůze vlastníků dluhopisů neodsouhlasí návrh na uzavření smlouvy o prodeji podniku (jeho části), která byla důvodem jejího svolání, neznamená to, že by ji přesto emitent nemohl uskutečnit. Schůze však může přijmout rozhodnutí, že jí emitent přesto uskuteční, je povinen předčasně splatit těm vlastníkům dluhopisů, kteří o to požádají, jmenovitou hodnotu včetně poměrného výnosu, v případě zero-coupon dluhopisů poměrnou část jmenovité hodnoty.133

133

Kotásek, J., Pihera, V., pokorná, J., Raban, P., Vítek, J.: Kur obchodního práva. Právo cenných papírů. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 151.

52

6. Povolení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a souhlas České národní banky Kromě výše uvedených omezení však dochází k omezení smluvní svobody v oblasti prodeje podniku i veřejnoprávní regulací. K určitým typům transakcí je tak zapotřebí povolení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže nebo souhlasu České národní banky.

6. 1 Kontrola spojování soutěžitelů Prodej podniku nebo jeho části se významným způsobem dotýká práva hospodářské soutěže. Transakcí se ve smyslu § 12 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže se totiž rozumí i nabytí podniku – jakožto věci hromadné dle § 5 ObchZ nebo jeho části – smlouvou. Novelou zákona o ochraně hospodářské soutěže, přesně zákonem č. 340/2000 Sb., došlo k vypuštění dovětku, který odkazoval na smluvní typ smlouvy o prodeji podniku (§ 476 a násl. ObchZ), čímž byly odstraněny pochybnosti, zda za spojení soutěžitelů považovat transakce, kterými se sice disponovalo podnikem nebo jeho částí, ale nikoliv na základě příslušného smluvního typu. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže posuzoval tyto transakce jako spojení podle odst. 3 písm. b), tj. jako nabytí kontroly nad podnikem jiného soutěžitele „smlouvou nebo jiným způsobem“.134 Nyní tedy § 12 odst. 2 ZOHS zní: „Za spojení soutěžitelů podle tohoto zákona se považuje i nabytí podniku jiného soutěžitele nebo jeho části smlouvou, na základě dražby nebo jiným způsobem. Částí podniku se pro účely tohoto zákona rozumí rovněž ta část podniku soutěžitele, které lze jednoznačně přiřadit obrat dosažený prodejem podniku na relevantním trhu, i když netvoří samostatnou organizační složku podniku.“

Za spojení soutěžitelů se tak považuje

nabytí jakéhokoli souboru aktiv soutěžitele, ke kterému lze jednoznačně přiřadit část obratu generovaného příslušným soutěžitelem.135 Není tedy rozhodné, na základě

134

Raus, D., Neruda, R.: Zákon o ochraně hospodářské soutěže. Komentář a souvisící české a komunitární předpisy. 2. aktualizované a přepracované vydání. Praha: Linde, 2006, s. 217. 135 Oznámení o konceptu spojení soutěžitelů ve smyslu zákona o ochraně hospodářské soutěže vydané Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. Dostupné na http://www.compet.cz/fileadmin/user_upload /Sekce_HS/Guidelines/Oznameni_o_konceptu_spojeni.pdf.

53

jakého smluvního ujednání je příslušný soubor aktiv nabýván. Za část podniku Úřad hospodářské soutěže považuje především soubor aktiv, hmotných, nehmotných a osobních složek podnikání, který lze považovat za organizační složku podniku ve smyslu § 7 ObchZ, aniž by ovšem nutně muselo jít o odštěpný závod či jinou organizační složku podniku, která se ze zákona zapisuje do obchodního rejstříku. Vychází tak ze závěrů, jak jsou uvedeny výše pro určení, zda půjde o smlouvu o prodeji části podniku podle § 487 ObchZ.136 Za část podniku však zákon o ochraně hospodářské soutěže doslova prohlašuje i tu část podniku soutěžitele, které lze jednoznačně přiřadit obrat dosažený prodejem podniku na relevantním trhu, i když netvoří samostatnou organizační složku podniku. Tato podmínka však neznamená, že by tento obrat musel být přesně vyčíslitelný nebo že by pro takový soubor aktiv muselo být vedeno zvláštní účetnictví či jiná evidence. Částí podniku tak dle rozhodovací praxe Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže může být např. lékárna, resp. vybraná aktiva, potřebná k provozování lékárny, především zásoby a vybavení lékárny, jak vyplývá z rozhodnutí ve věci Lékárny Lloyds/CSS KASTOR.137 Spojením soutěžitelů formou nabytí části podniku může být i převod zákaznické základny (například ve formě pojistného kmene), pokud lze k takovému aktivu zcela prokazatelně přiřadit určitý obrat. Spojením soutěžitelů podle zákona však může být i převod obchodní značky nebo patentu za předpokladu prokázání toho, že je takový předmět převodu schopný vygenerovat nabyvateli určitý obrat a získat mu tržní postavení, to vše v důsledku přechodu zákazníků následujících takovou obchodní značku nebo patent.138 V praxi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže se objevily případy, kdy v rámci dané transakce nedocházelo k převodu podniku či jeho části, ale jednalo se o převody části majetku (tzv. assets) vyjmutých z několika podniků, včetně například i majetkových podílů, v rámci ekonomické struktury jediného soutěžitele, které byly zpravidla označovány

136

Raus, D., Neruda, R.: Zákon o ochraně hospodářské soutěže. Komentář a souvisící české a komunitární předpisy. 2. aktualizované a přepracované vydání. Praha: Linde, 2006, s. 218. 137 Naproti tomu za část podniku nebyla považována např. vybraná aktiva používaná v souvislosti s poskytováním interních telekomunikačních služeb (tzv. routery), společně s případným přechodem některých zaměstnanců, jak vyplývá z rozhodnutí ve věci Unilever/BT. in Raus, D., Neruda, R.: Zákon o ochraně hospodářské soutěže. Komentář a souvisící české a komunitární předpisy. 2. aktualizované a přepracované vydání. Praha: Linde, 2006, s. 220. 138 Oznámení o konceptu spojení soutěžitelů ve smyslu zákona o ochraně hospodářské soutěže vydané Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. Dostupné na http://www.compet.cz/fileadmin/ user_upload/Sekce_HS/Guidelines/Oznameni_o_konceptu_spojeni.pdf.

54

jako tzv. divize. S ohledem na skutečnost, že zákon nepracuje s pojmem „část soutěžitele“, jakožto ekvivalentem části podniku, že platné znění § 12 odst. 2 ZOHS již neobsahuje podmínku smlouvy o prodeji podniku, a konečně s přihlédnutím k tomu, že nabytí majetku (tj. aktiv generujících obrat) patrně nelze podřadit pod ustanovení § 12 odst. 3 ZOHS, je Úřad pro ochranu hospodářské soutěže toho názoru, že ve většině případů by mělo případné nabytí takového majetku spadat právě pod definici spojení dle § 12 odst. 2 ZOHS. Koncentrace v důsledku nabytí podniku, nebo jeho části, se musí týkat alespoň dvou na trhu samostatně působících soutěžitelů (jednoho jako prodávajícího a druhého jako kupujícího). Nelze proto považovat za spojení soutěžitelů prodeje podniku (či jiných souborů aktiv) v rámci téže korporátní skupiny. V takovém případě se jedná pouze o vnitřní reorganizaci. Pod ustanovení § 12 odst. 3 písm. b) ZOHS pak budou spadat mimo jiné např. situace, kdy strany uzavřou smlouvu o nájmu podniku na velmi dlouhou dobu (tj. zpravidla více než pět let), tudíž se faktickými důsledky rovná smlouvě o prodeji podniku.139 Dvě a více spojení, která jsou vzájemně podmíněna a která spolu věcně, časově i personálně souvisejí, se posuzují jako spojení jediné (§ 12 odst. 7 ZOHS). Notifikační povinnost v případech spojení spočívajících v nabytí podniku či jeho části vzniká v souladu s § 15 odst. 2 ZOHS tomu soutěžiteli, který má v důsledku spojení nabýt podnik jiného soutěžitele či jeho část (nebo v případech spojení dle 12 odst. 3 ZOHS soutěžitel, který má získat možnost přímo nebo nepřímo kontrolovat jiné soutěžitele). Spojení soutěžitelů podléhá povolení Úřadu pouze tehdy, jestliže jsou splněna notifikační obratová kritéria upravená v § 13 ZOHS. Jedná se o prahové hodnoty obratů dosahovaných spojujícími se soutěžiteli, jež jsou stanoveny tak, aby jimi byla zachycena spojení soutěžitelů, která jsou způsobilá významnějším způsobem ovlivnit hospodářskou soutěž na území České republiky. Spojení soutěžitelů podléhá povolení Úřadu, jestliže: a) celkový čistý obrat všech spojujících se soutěžitelů dosažený za poslední účetní období na trhu České republiky je vyšší než 1,5 miliardy Kč a alespoň dva ze spojujících se soutěžitelů dosáhli každý za poslední účetní období na trhu České republiky čistého obratu vyššího než 250 milionů Kč, nebo b) čistý obrat dosažený za poslední účetní období na trhu České republiky nabývaným podnikem nebo jeho podstatnou částí (v případě spojení podle § 12 odst. 3 ZOHS 139

Munková, J., Kindl, J.: Zákon o ochraně hospodářské soutěže. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 155.

55

soutěžitelem, nad nímž je získávána kontrola) je vyšší než 1, 5 mld. Kč a zároveň celosvětový čistý obrat dosažený za poslední účetní období dalším spojujícím se soutěžitelem je vyšší než 1, 5 mld. Kč. Metoda výpočtu obratu je pak stanovena v § 14 ZOHS. Došlo-li v průběhu dvou let mezi týmiž soutěžiteli ke dvěma či více spojením, která spočívají v převodu části podniku na jiného soutěžitele, jsou tyto transakce považovány za jedno spojení soutěžitelů (§ 14 odst. 5 ZOHS). V rámci tohoto jednoho spojení soutěžitelů je pak nezbytné notifikovat všechny dílčí transakce, jež toto spojení soutěžitelů ve svém souhrnu tvoří. Notifikační povinnost v těchto případech vzniká v okamžiku, kdy dojde k té transakci ve sledu po sobě následujících transakcí, při níž jsou dosaženy, buď jednotlivě, nebo v součtu s hodnotami obratů spojujících se soutěžitelů v rámci předchozích transakcí mezi týmiž soutěžiteli, prahové hodnoty obratů stanovené v § 13 ZOHS. V tomto případě jsou spojujícími se soutěžiteli soutěžitel nabývající podnik či jeho část, na straně jedné, a všechny jednotlivé převáděné podniky či jejich části, na straně druhé. Nicméně, pokud spojení soutěžitelů ve smyslu § 12 ZOHS splňující podmínky uvedené v § 13 ZOHS naplňuje zároveň znaky spojení podniků podle čl. 3 Nařízení Rady č. 139/2004 i prahové hodnoty notifikačních kritérií podle čl. 1 odst. 2 a 3 podle tohoto Nařízení, jsou soutěžitelé povinni podat návrh na povolení spojení pouze Evropské komisi, neboť spojení soutěžitelů s komunitární dimenzí nespadají v souladu s principem one-stop shop do působnosti Úřadu.140

6. 2 Souhlas České národní banky Podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 21/1992 Sb., o bankách je banka povinna vyžádat si předchozí souhlas České národní banky k uzavření smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části. Jinak je takový právní úkon neplatný. Odkazuje tedy přímo na smluvní typy smluv o prodeji podniku a části podniku podle obchodního zákoníku. Někteří autoři však hovoří o smlouvách o prodeji podniku nebo jeho části, uzavírané především za použití části třetí hlavy I obchodního zákoníku.141 Z formulace ustanovení 140

141

Oznámení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o výpočtu obratu pro účely kontroly spojování soutěžitelů. Dostupné na http://www.compet.cz/fileadmin/user_upload/Sekce_HS/Guidelines/ Oznameni _o_vypoctu_obratu.pdf .

Barák, J. a kol.: Zákon o bankách. Komentář a předpisy souvisící. Praha: Linde, 2003, s. 85.

56

lze též usuzovat, že souhlas je třeba jak v případě, kdy je banka při uzavírání smlouvy na straně prodávajícího, tak i v případě, kdy je na straně kupujícího.142

142

Liška, P.: Zákon o bankách a předpisy související. Zákony s poznámkami. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 1999, s. 45.

57

Závěr Závěrem lze říci, že na rozdíl od jiných národních úprav je v českém právu prodej podniku komplexně upraven díky smluvnímu typu smlouvy o prodeji podniku. Do budoucna by však bylo vhodné přesně vymezit, která práva a které závazky přecházejí z prodávajícího na kupujícího, zejména stanovit pravidla pro přechod veřejnoprávních povinností přímo v zákoně. Tuto problematiku zajímavě řeší návrh nového občanského zákoníku, jenž obsahuje Zvláštní ustanovení o koupi závodu § 2018 - 2026 (obsažená v pododdílu 6). Koupí závodu se kupující stává věřitelem pohledávek a dlužníkem dluhů, které k závodu náleží; z dluhů však kupující přejímá jen ty, o jejichž existenci věděl nebo ji alespoň musel rozumně předpokládat. Neudělil-li věřitel souhlas k převzetí dluhu kupujícím, ručí prodávající za splnění dluhu. Nabytí pohledávek kupujícím se jinak řídí ustanoveními o postoupení pohledávek.143Do budoucna tak bude ručit prodávající jen za dluhy, k jejichž přechodu nebyl udělen souhlas věřitele. Lze také vítat, že o koupi závodu se jedná i v případě, že strany z koupě jednotlivou položku vyloučí, aniž tím celek ztratí vlastnost závodu. Konkrétní ustanovení, která práva a které závazky přecházejí, zde však nenajdeme. Rovněž dle mého názoru v současné zákonné úpravě chybí vymezení části podniku, která je samostatnou organizační složkou. Postačilo by alespoň rámcové určení vlastností, které jsou podstatné pro závěr, že půjde o část podniku, která je samostatnou organizační složkou. Nejasné je rovněž řešení otázky, zda lze právě v případě prodeje části podniku, která tvoří samostatnou organizační složku sjednat konkurenční doložku. Co se týká samotné formy smlouvy o prodeji podniku, zákonem je stanoveno, že musí být uzavřena písemně. Dle § 272 odst. 2 ObchZ obsahuje-li písemně uzavřená smlouva ustanovení, že může být měněna nebo zrušena pouze dohodou stran v písemné formě, může být smlouva měněna nebo zrušena pouze písemně. Dle mého názoru je tu uplatňováno toto ustanovení dosti nešťastně, neboť u tak nákladných transakcí jako je prodej podniku by měla být stanovena povinnost zrušení či změny smlouvy pouze písemně přímo zákonem. Obecně pak lze říci, že závěry judikatury uvedené v této práci by měly najít uplatnění v zákonném textu budoucího občanského zákoníku. 143

Návrh nového občanského zákoníku, dostupný na:http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymcestorage/files/Vladni_navrh_obcanskeho_zakoniku_LRV_090430_final_s%20obsahem.pdf.

58

Seznam zkratek Zkratky právních předpisů ObčZ zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ObchZ zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů ZOHS

zákon č. 143/2001 Sb., zákon o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů

Ostatní zkratky sp. zn. spisová značka

59

Použitá literatura

Barák, J. a kol.: Zákon o bankách. Komentář a předpisy souvisící. Praha: Linde, 2003, s. 85 Barancová, H.: Európske pracovné právo 1. Prevod podniku. Bratislava: Sprint, 2007 Barešová, E.; Baudyš, P.: Zákon o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem: právní předpisy, komentář, judikatura. Praha: C. H.Beck, 2007 Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P. a kol.: Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 281 - 288 Dědič, J. a kol.: Právo obchodních společností 2. Praha: Prospektrum, 1998 Dědič, J., Lasák, J.: Přehled judikatury: Přeměny obchodních společností. Převod podniku a jeho části. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009, s. 171 - 315 Dědič, J., Švarc, Z. a kol.: Učebnice práva pro ekonomy. Praha: Prospektrum, 1994 Eliáš, K., Bartošíková, M. a kol.: Kurs obchodního práva – právnické osoby jako podnikatelé, 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005 Eliáš, K., Bejček, J., Hajn, P., Ježek, J. a kol.: Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007 Eliáš, K., Dvořák, T a kol.: Obchodní zákoník: praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od r. 1900, 5. vydání. Praha: Linde, 2006 Eliáš, K.: Obchodní společnosti. Praha: C. H. Beck, 1994, s. 109 - 114 Giese, E.; Dušek, P.; Koubová, P.; Dietschová, L.: Zajištění závazků v České republice. Praha: C.H. Beck, 1999, s. 226 - 235 Jouza, L.: Zákoník práce s komentářem, 3. vydání. Praha: BOVA POLYGON, 2008 Knappová, M., Švestka, J. a kol.: Občanské právo hmotné, Svazek I., 3. vydání, Praha: ASPI, a. s., 2002 Kopáč, L.: Obchodní kontrakty. II. díl, Jednotlivé typy smluv a smlouvy v mezinárodním obchodu. Praha: Prospektrum, 1994, s. 452 - 458 Kotásek, J., Pihera, V., Pokorná, J., Raban, P., Vítek, J.: Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 149 - 151

60

Liška, P.: Zákon o bankách a předpisy související. Zákony s poznámkami. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 1999, s. 45 Malovský-Wenig, A.: Příručka obchodního práva. Praha: Československý kompas, 1947 Marek, K.: Smluvní obchodní právo – kontrakty, 4. vydání. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2008 Mařík, M., Dědič, J.: Akvizice a oceňování podniků. Praha: Vysoká škola ekonomická Fakulta mezinárodních vztahů, 1992, str. 67 - 77 Mařík, M.: Metody oceňování podniku – proces ocenění – základní metody a postupy, 2. vydání. Praha: Ekopress, 2007 Mestre, J.: Francouzské obchodní právo. Praha: Orac : Univerzita Karlova, Právnická fakulta, 2002, Munková, J. Kindl, M.: Zákon o ochraně hospodářské soutěže. Praha: C. H. Beck, 2007 Pelikánová, I., Černá, S.: Obchodní právo I. Praha: ASPI Publishing, 2006 Pelikánová, I.: Komentář k obchodnímu zákoníku. Část 4.. § 409 – 565. Praha: Linde, 1997 Pelikánová, I.: Komentář k obchodnímu zákoníku: (s přihlédnutím k evropskému právu). Díl 1. § 1-55, 4. vydání. Praha: ASPI Publishing, 2004 Pelikánová, I.: Komentář k obchodnímu zákoníku. Část 1.. § 1 – 55, 3. vydání. Praha: Linde, 2003 Plíva, S.: Obchodní závazkové vztahy. Praha: ASPI Publishing, 2006 Poillot- Peruzzetto, S., Luby, M., Svoboda, P.: Evropské právo a podnik, Praha: Linde, 2003 Raban, P. a kol.: Obchodní zákoník – komentář, judikatura. Praha: Eurounion, 2007 Rouček, F.; Sedláček, J. a kol.: Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, díl VI.. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart, 1937 Stuna, S. a kol.: Obchodní zákoník s podrobným komentářem pro právní a podnikatelskou praxi. Praha: Trizonia, 1992 Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa,M. a kol.: Obchodní zákoník- komentář, 12. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009

61

Štenglová, I.: Přehled judikatury ve věcech obchodních závazkových vztahů. Praha: ASPI Publishing, 2005, s. 136 - 165 Telec, I.: Přehled práva duševního vlastnictví – díl. 1.- Lidskoprávní základy, licenční smlouva. Brno: Doplněk, 2002 Tichý, L., Arnold, R., Svoboda, P., Zemánek, J., Král, R.:Evropské právo. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 534 - 615 Tichý, L.: Fúze a akvizice v českém, evropském a německém právu: sborník ze sympozia PF UK a LMU Mnichov. 2. vydání. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta v nakl. IFEC, 2007 Vysokajová, M., Kahle, B., Doležílek, J.: Zákoník práce s komentářem. Praha: ASPI, a. s., 2007

62

Články:

Dvořák, T.: Dispozice s podnikem, Právní rozhledy, 2003, č. 3 Eliáš, K.: Prodej podniku a cenných papírů na řad jako jeho součást, Právní rozhledy, 2001, s. 373 – 375 Fiala, T.: Prodej podniku a nekonkurenční klauzule, Právní rádce, 1996, č. 9, s. 3 - 4 Kopáč, L. Švestka, J.: Smlouva o prodeji podniku a právní nástupnictví u smlouvy o nájmu nebytových prostor, Právní rozhledy, 1994, č. 1 Kopáč, L., Švestka, J.: K některým následkům odstoupení od smlouvy o prodeji podniku, Právní rozhledy, 1997, s. 66 - 67 Marek, K.: Smlouva o prodeji podniku. Část 1. ASPI, ID: LIT27108CZ Marek, K.: Smlouva o prodeji podniku. Část 2. ASPI, ID: LIT27113CZ Outlá, A.: Smlouva o prodeji podniku. ASPI, ID: LIT19264CZ Pelikánová, I.: Převod a přechod práv podruhé, Právní rozhledy, 2001, s. 426 - 430 Pelikánová, I.: Převod a přechod práv, Právní rozhledy, 2001, 141-151

63

Internetové zdroje

Čech, P.: Epilog k výkladu pojmu "část podniku" v § 67a obchodního zákoníku http://pravniradce.ihned.cz/c4-10077450-36435430-F00000_d-epilog-k-vykladupojmu-cast-podniku-v-67a-obchodniho-zakoniku

Databáze rozhodnutí Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz/rozhod.php

Databáze rozhodnutí Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz/Search/Search.aspx

Důvodové zprávy: Důvodová zpráva k obchodnímu zákoníku http://www.psp.cz/eknih/1990fs/tisky/t0684_15.htm http://www.psp.cz/eknih/1990fs/tisky/t0684_19.htm

Důvodová zpráva k zák. č. 370/2000 Sb. http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=3&CT=476&CT1=0

Erényi,T.:

Přechod

práv

a

povinností

z pracovněprávních

vztahů.

http://www.epravo.cz/top/clanky/prechod-prav-a-povinnosti-z-pracovnepravnichvztahu-55669.html .

Návrh nového občanského zákoníku http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymcestorage/files/Vladni_navrh_obcanskeho_zako niku_LRV_090430_final_s%20obsahem.pdf

64

Oznámení o konceptu spojení soutěžitelů ve smyslu zákona o ochraně hospodářské soutěže http://www.compet.cz/hospodarska-soutez/spojeni-soutezitelu/oznameni-o-konceptuspojeni-soutezitelu

Oznámení o pojmu spojujících se soutěžitelů ve smyslu zákona o ochraně hospodářské soutěže

vydané

Úřadem

pro

ochranu

hospodářské

soutěže

http://www.compet.cz/fileadmin/user_upload/Sekce_HS/Guidelines/Oznameni_o_pojm u_spojujicich_se_soutezitelu.pdf Webové stránky Evropské komise – Podniky http://ec.europa.eu/youreurope/business/index_cs.htm

Oznámení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o výpočtu obratu pro účely kontroly spojování soutěžitelů http://www.compet.cz/hospodarska-soutez/spojeni-soutezitelu/oznameni-o-vypoctuobratu/

Právní předpisy Evropských společenství a jiné dokumenty http://eur-lex.europa.eu

Webové stránky Iniciativy „nexxt“- iniciativa Spolkového ministerstva hospodářství a technologií http://www.nexxt.org/index.php

Webové stránky Úřadu pro ochranu osobních údajů zejm. http://www.uoou.cz/index.php?l=cz&m=bottom&mid=01:14&u1=&u2=&t=#a40

.

65

Zusammenfassung Es wird angegeben, dass im ganzen Europa Rund ein Drittel von Unternehmensgründern - dies entspricht rund 690 000 Unternehmen und 2,8 Millionen Arbeitsplätzen - in den nächsten Jahren in den Ruhestand treten wird (Mitteilung der Kommission vom 14. März 2006 "Umsetzung des Lissabon-Programms der Gemeinschaft für Wachstum und Beschäftigung - Unternehmensübertragung Kontinuität durch Neuanfang"). Viele Unternehmer sind daher auf der Suche nach Nachfolgern. Eine der Möglichkeiten, wie die Situation zu lösen, ist auch der Unternehmensverkauf (oder seine Teile), welche in der Tschechischen Republik völlig einzigartige Form - kann durch den Unternehmensverkaufvertrag übertragen werden. In dieser Diplomarbeit wird zuerst das Unternehmenskonzept erklärt und wird ins historischen und europäischen Kontext gesetzt. In der Tschechischen Republik meint man von dem „Unternehmen“ die Gesamtheit von materiellen, personalen und immateriellen Bestandteilen. Die Beleuchtung vom Unternehmensteilkonzept wird in den mehreren Kapiteln verteilt, weil

Unternehmensteilkonzept in verschiedenen

Rechtbereichen und Sektoren eine andere Bedeutung hat. Die zweite Kapitel behandelt Unternehmensdispositionen und setzt in der breiteren rechtlichen Rahmen den Vertag über den Unternehmensverkauf. Die Beschreibung der alleine Sondervertragsform findet man in der dritten Kapitel. Es wird hier erklärt, welche wesentlichen Bestandteile diese Sondervetragsform hat, welche von der Rechten und Pflichten mit dem Unternehmen übergehen und wie werden die Gläubiger geschützt. Besonderer Wert wird auf den Übergang von der Rechten und Pflichten aus den arbeitsrechtlichen Verhältnissen gelegt. Das Sachgebiet der zwei letzten Kapitel sind danach die privatrechtlichen und öffentlich-rechtlichen Beschränkungen bei Unternehmensverkauf (oder seine Teile). In der Tschechische Republik braucht man zur Abschließung den Vertrag die Zustimmung von der Generalversammlung (oder von den Gesellschaftern) der Gesellschaft. Das Unternehmensverkauf betrifft auch der Schutz des Wettbewerbs. Es zeigt sich, dass die rechtliche Regelung von dem Übergang von den Rechten und Pflichten unzureichend ist, weil es nicht eindeutig festgestellt wird, welche von den Rechten und Pflichten übergehen.

66

Název práce: Sale of a business and its parts

Klíčová slova: obchodní smlouvy – commercial contracts podnik – business smlouva o prodeji podniku – contract for the sale of a business

67