SBORNÍK PRACÍ FILOSOFICKÉ FAKULTY BRNĚNSKÉ UNIVERSITY 1964, F 8
ZDENKA
VOLAVKOVÁ-SKOREPOVÁ
POZŮSTALOST
FRANTIŠKA
T K A D L l K A
První generace historiků umění, která se začala odborně zabývat naším malíř stvím a sochařstvím 19. století, shromažďovala jména umělců a shledávala k nim práce. Další pokolení pak dílo jednotlivých umělců doplňovala, celou produkci třídila a hodnotila. Pro ty, kdo nastupovali po druhé světové válce, byla tak celá oblast zmapována, vytyčeny hlavní, nosné pilíře domácí tradice a naznačeny hlavní umělecké proudy. Důraz, s nímž se naše dějiny umění hlásily na počátku padesátých let k odkazu 19. věku, probouzel naději, že se na tomto poli otevírá období velké pracovní aktivity. Dnes se však bilance skutečných pozitivních vý sledků tohoto posledního pracovního období jeví až na malé výjimky poměrně chudá. V současné době se pak dokonce naopak prosazují názory uměleckohistorické práci v oblasti 19. století vlastně nepříznivé. Naší generaci snad chybí dosta tek skutečné piety, s níž přistupovali k práci na tomto úseku naši předchůdci, i opravdové zaujetí pro nepříliš skvělé, ale přece subtilní a důležité hodnoty, s nimiž se setkává pracovník v našem umění minulého věku. Tyto okolnosti ovšem nezmenšují naléhavost úkolů, které je třeba řešit rovno měrně s programem naší uměleckohistorické práce v jiných epochách a v jiných oblastech. Je třeba pokračovat shrnováním dosavadních výsledků a jednotlivé úseky uzavírat. Nedávné monografické práce B . Mráze, L . Nováka a E . Petrové o Postlovi, Machkovi a Tkadlíkovi jsou prvními kroky na této cestě. Také několik posledních výstav Národní galerie poukázalo opět z jiné strany na trvalost někte rých hodnot. Dosud se však našemu bádání v umění 19. století nedostává soustav ného hloubkového průzkumu historického. Nová historická fakta je možné i po třebné objevovat i u Mánesů, u Levého nebo Prachnera, nemluvě ani o umělcích, kterým až dosud nebyla taková pozornost věnována. Drobná historická práce ne bývá ovšem příliš efektní. 0 to je však efektivnější. Je například nemalým pře kvapením, když historický výzkum objeví u Josefa Navrátila, kterému bylo věno váno už mnoho studia, skutečnosti, jež osvětlí celou osobnost téměř opačně. K těm historickým dokladům, které taková překvapení mohou způsobit, patří mnohdy umělecké pozůstalosti. Umožní lidsky nahlédnout do doby i do umělcova
218
ZDENKA
VOLAVKOVA-SKOftEPOVA
života a zprostředkují tak poznání, kterého lze sice v odborné práci využít spíš nepřímo, ale které má nicméně svoji historickou důležitost. Často však přinese takový výzkum i množství nových poznatků, které mají pro práci uměleckého historika přímou důležitost. O F . X . Procházkovi se tak lze například dozvědět, že b y l vlastně malířem pokojů, u F . X . Lederera je možno teprve pochopit nuznost jeho existence při nedostatku zakázek, pozůstalostní řízení Antonína Mánesa, rov něž nepublikované a na doklady velmi bohaté, zase prozradí ten druh krajino malby, který umělce zajímal nebo m u b y l blízký. Měl například doma obrázek Piepenhagenův, Rebellův, ale i dahlovskou norskou krajinu. Zcela nevyužita zů stala také dosud velká písemná pozůstalost rittersbergovská, podobně jako důležité a cenné písemnosti, které se zachovaly po J . E . Hellichovi nebo E . Heroldovi, významné pro poznání jejich práce i aktivity jejich uměleckého okolí. Jeden z nejzajímavějších celků představují pozůstalostní spisy po Amálii Mánesové, dosud rovněž nezpracované. Kromě jiného lze tu například najít i podrobný sou pis rodinné knihovny, doklad pro mánesovské romantiky a jejich uměleckou po lohu nad jiné důležitý. 1
2
3
Překvapující fakta odhaluje rovněž pozůstalostní řízení Františka Tkadlíka. Spisy, uložené ve fondu pozůstalostí Archivu h l . města P r a h y , nově ukazují pře devším umělcovy majetkové poměry a poskytují nový pohled na některé etapy jeho práce. Pozůstalostní řízení bylo zahájeno čtyři dny po Tkadlíkově smrti, dne 20. ledna 1840, obvyklým hlášením o úmrtí, které podali staroměstští komisaři. Z hlášení především vyplývá, že František Tkadlík pobíral jako ředitel Stavovské kreslířské akademie roční plat 800 zlatých konv. m. ze stavovské hlavní pokladny; to je příjem vlastně nevelký ve srovnání s cenami, jichž se dosahovalo v těchto letech za některé obrazy. N a pražské výstavě b y l stejného roku například za více než polovinu této sumy prodáván obraz mnichovského malíře Gaila, který tehdy v Cechách pracoval pro liběchovského Antonína Veitha. V hlášení je v rubrice „Nejbližší příbuzní, jejich jména a místo pobytu" uvedeno kromě matky Tkadlíkovy, která bydlela se synem v Klementinu, pět jeho dosud žijících sourozenců: Karel v Unhošti u Rakovníka, Kajetán, kuchař u hraběte Lůtzova v Praze, Josef, klempíř v Unhošti, Terezie, provdaná Lablerová, manželka mydláře v Unhošti, a Marie, provdaná Hofbauerová, manželka truhláře v Unhošti. Nejzajímavější z hlediska uměleckohistorického je údaj vyplňující rubriku „Z čeho pozůstalost pozůstává". Zde se uvádí: „Podle údaje matky zemřelého z nevýznamného poko jového zařízení, něco oblečení, prádla, z postelí, kreseb a dvou olejových obrazů." 4
5
V hlášení komisařů o Tkadlíkově smrti je poznamenáno, že zemřelý zanechal závěť. Nebyla však, jak se zdá, k hlášení přiložena, protože ze zápisu magistrát ního úředníka z 28. února vyplývá, že až toho dne se dostavila Terezie Tkadlíková a předložila závěť svého syna. Originál závěti jsem nenašla, konvolut spisů obsa huje jen ověřený opis:
POZŮSTALOST FRANT. TKADLlKA
COPIA
AD
219
ACTA
Zuř Universalerbin meines sámmtlichen Vermógens ernenne ich meine Muttcr Therezia Kadlik. Prag am 15. Janer 1840 9 Uhr Abends Franz Kadlik Josef Quaisser Testamentzeuge Franz Plachta Kundgemacht am 28. Februar 1840. Testamentzeuge Anton Franz Sal. Rost Josef Záruba Prases des f. . . . Alumnates Rathprotokollist ala Zeuge Ex orígiqali
Dne 11. března byla pak závěť zanesena do knihy závětí a Terezii Tkadlíkové bylo o l o m podáno sdělení. Testament napsal František Tkadlík tedy v před večer své smrti. Z obou prvních svědků na závěti podepsaných — b y l i pak svědky rovněž při uvedeném hlášení komisařů — je zajímavá přítomnost malíře Josefa Quaissera. Jeho svědectví při závěti dokládá, že b y l nejen horlivým pří vržencem Tkadlíkovým, jak uvádí R . M u l l e r , ale že pravděpodobně patřil ale spoň v posledních letech Tkadlíkova života k okruhu jeho nejbližších přátel, kteří byli u něho i v době jeho nemoci. Okolnost, proč byla závěť předložena až za několik dní po hlášení, je vysvětlena nepřímo dalším spisem ze dne 2. března, v němž se Terezie Tkadlíkova prohlašuje za nepominutelného univerzálního dě dice pozůstalosti po svém synovi a žádá o ukončení pozůstalostního řízení. Uka zuje se totiž, že dědictví je podstatně větší, než bylo uvedeno v hlášení. Jeho skutečná výše byla patrně zjišťována až po podáni hlášení, což asi oddálilo před ložení závěti. Umělcova matka zřejmé sama nevěděla o tom, že její syn je majitelem značného jmění. Proto asi zprvu považovala své dědictví za nevý znamné, pozůstávající jen z předmětů, které označila městským komisařům. Předložení závěti pak už vzápětí následovalo po zmíněném prohlášení Terezie Tkadlíkové. Vzhledem k závažnosti spisu podávám prohlášení v plném přepisu: 6
Loblicher Magistrát! Theresia Kadlik unbedingt erklárte Erbin nach Franz Kadlik bittet um erbliche Einantwortung des Franz Kadlikschen Verlassvermógens. Loblicher Magistrát! Nachdem von dem Franz Kadlikschen Nachlassvermogen keine Erbsteuergebuhr zu berichtigen kommt, indem ich als unbedingte erbserklárte Notherbe in dieses Verlassvermógen allein eintrete, die Gebúhr zum Normalschulfonde laut Beilage sig Vi und zum weltlichen Stiftungs-
220
ZDENKA VOLAVKOVA-SKOŘEPOVA
fonde laut % bezahlt ist, úberdies kein weiteres Hihderniss der Beendigung der Franz Kadlikschen Verlassabhandlung im Wege steht; so bitte ich: Der lSbl. Magistrát geruhe mir das Franz Kadliksche Nachlassvermdgen bestehend: a) in dem bei dem JUDr. Herm Franz Kux in Wien erliegenden Baarbetrage per 1451 fl. 33x C. M. b) in den ob den Hausem. NC 7. und 10. in Kreibitz leitmeritzer Kreises versicherten Wechselforderungen per 1000 fl. C. M. und per 1000 fl. C. M. c) in der auf dem chirurgischen Gewerbe des Joseph Tanzinger haftenden Darlehnsforderung per 800 fl. C. M. d) in der auf dem verkauflichen Gewerbe der Eheleute Joseph und Eleonora Sandner ver sicherten Darlehnsforderung per 500 fl. C. M. e) endlich in den bereits in meiner Gewahrsame befindlichen weiteren beweglichen Verlassvennogen, welches als Baarschaft Preziosen, Gemalde, Wasche, Kleidung, Betten und Einrichtung unter den Rubriken des eidesstattigen Vermdgensbekenntnisse aufgefuhrt ist, im Gesammtwerthe per 1008 fl. 8x C. M. mit allen Nutzungen und Lasten gegen Berichtigung der Gemeinforderungen per 107 fl. C. M . noch bereits erfolgter Bezahlung der Krankheits- und Beerdigungskosten gerichtlich im erbswege einzuantworten, und die Franz Kadliksche Verlassabhandlung als beeendet zu erkláren. Prag am 2ten Marz 840. Terezija Tkadlik
Obě přílohy zmíněné v prohlášení se zachovaly. Je to potvrzení z 2. 3. 1840 o zaplacení 2 zl, konv. m . do fondu normálky a z téhož dne potvrzení o zaplacení 28 z l . 31 kr. konv. m. do všeobecného světského nadačního fondu. Cenné údaje, uvedené v prohlášení Terezie Tkadlíkové o jednotlivých položkách pozůstalosti, jsou ještě blíže doplněny daty, která obsahuje koncept dekretu dědického zmocnění pro Terezii Tkadlíkovou ze dne 1. dubna, jímž se zároveň ukončuje pozůstalostní řízení. Obsah movitého dědictví b y l tu proti hlášení komi sařů rozhojněn o cenné předměty, kterých bylo pravděpodobně větší množství, jak o tom svědčí výše odhadu za movitosti, v prohlášení uváděná sumou 1008 z l . 8 kr., v dekretu dokonce 1208 zl. 8 kr. konv. m . Nejpozoruhodnější položky jsou v prohlášení uvedeny pod b), c), d). Jde o peněžní půjčky živnostníkům a obchod níkům, které František Tkadlik dal vtělit jako hypotéku na majetek dlužníků. Půjčku 500 z l . konv. m. vložil Tkadlik do živnosti manželů Sandnerových. A n i z prohlášení, ani z konceptu dekretu nevyplývá datum půjčky, z konceptu de kretu je jen zřejmé, že jde o vídeňskou živnost. Půjčka i zaknihování hypotéky bylo uskutečněno ve Vídni. Podle dat známých z Tkadlíkova života lze tedy půjčku 500 z l . konv. m . manželům Sandnerovým vročit buď do doby prvního Tkadlíkova pobytu ve Vídni od r. 1817, nebo do období po návratu z Říma 7
8
221
POZŮSTALOST FHANT. TKADLlKA
1832—1836. Do doby tohoto druhého, čtyřletého období pobytu ve Vídni spadá i půjčka Josefu Tanzingerovi, majiteli vídeňské chirurgické živnosti, jak dokládá poznámka v konceptu dekretu o vtělení hypotéky, provedeném dne 1. srpna 1835. 0 nejvyšším obnosu, půjčce 2000 zl. konv. m., lze vyrozumět z prohlášení a z konceptu dekretu Terezii Tkadlíkové, že b y l vtělen jako hypotéka na dva domy Josefa Zahna v Chřibské v litoměřickém okrese. Bližší okolnosti půjčky i její datum pak vyplývají ze zevrubného záznamu v knize obligací města Chřib s k é . Dne 7. září 1826 chřibský měšťan František Josef Zahn, „veřejný společník společnosti F . Vogl, J . Zahn et Comp.", který podle směnky č. 45 a 46 z 26. čercence 1826 dluží „panu Františku Kadlíkovi, c. k. stipendistovi a historickému malíři v Římě" 2000 zl. konv. m. žádá, aby tento kapitál včetně úroků b y l převe den na jeho domy č. 7 a 10 v Chřibské. Převedení a zaknihování bylo povoleno městským rychtářstvím v Chřibské dne 12. září 1826. 9
10
11
Konečně zbývá se ještě zmínit o poslední položce Tkadlíkovy pozůstalosti, uvedené v prohlášení Terezie Tkadlíkové pod a). Vídenský advokát František K u x , u něhož měl Tkadlík uložen poměrně vysoký obnos v hotovosti, je pravděpodobně totožný s Františkem Xaverem K n y x e m (Kuxem), který v pověření podepsal jménem Františka Tkadlíka roku 1826 dlužní úpis Josefa Z a h n a . Zdá se tedy, že b y l právním zástupcem Tkadlíkovým již alespoň na konci prvního jeho pobytu ve Vídni. Peníze, u K u x e uložené, si Tkadlík, jak svědčí nezaokrouhlená suma, asi postupně našetřil v letech 1817—1836, v době, kdy b y l mimo Prahu a po nechal si je ve Vídni i pak, když b y l povolán jako ředitel na pražskou akademii. 12
Jméno Kuxovo stejně jako i jména Tkadlíkových dlužníků nenapovídají nic bližšího o eventuálním příbuzenském či přátelském vztahu k umělci. Není v y loučeno, že šlo pouze o styk obchodního rázu, při němž advokát náhodně svedl budoucího dlužníka s věřitelem. V tom případě b y tedy šlo o jakousi investici, která Tkadlíkovi poskytovala určitý stálý příjem v podobě úroků, jejichž výši nelze sice přesně doložit, ale jejichž vyplácení bývalo v takových případech ob vyklé. Jediným zábleskem jakési souvislosti s životem Tkadlíkovým by mohla být osoba Josefa Zahna, chřibského měšťana. Tkadlíkovy vztahy k Litoměřicku se datují, jak dovodila Petrová, od roku 1811. Tehdy tam doprovázel Berglera, později se tam vrátil a v této krajině kreslil, rovněž rodina jeho stálých objed navatelů, Srdínkových, měla tam příbuzné a konečně b y l doložen i Tkadlíkův vztah k litoměřickému rodáku J . A . Jůstelovi. 13
14
Nejzávažnějšími fakty, vyplývajícími z pozůstalostního řízení po Františku Tkadlíkovi, je výše jeho jmění a datování jeho poměrně vysokých úspor. Vzhle dem k výši půjček i ušetřené hotovosti jeví se Tkadlík jako jeden z nejzámožnějších, ne-li jediný velmi zámožný z našich umělců, kteří pracovali a zemřeli v době předbřeznové. Lze uvést příklady k srovnání alespoň s některými z našich nejvýznamnějších umělců té doby, Po Antonínu Mánesovi zůstalo na hotovosti 800 z l . konv. m., po Josefu Malínském a F . X . Ledererovi zcela nic kromě malých
222
ZDENKA VOLAVKOVÁ-SKOftEPOVÁ
dluhů a Václav Praehner, který b y l svobodný podobně jako Tkadlík, zanechal své sestře 32 zl. konv. m. na hotovosti; naproti tomu odkázal Tkadlík své matce včetně hypoték 4751 z l . konv. m . na hotovosti, což představuje v té době v Praze sumu skutečně vysokou. Všechny tyto okolnosti také zajímavě osvětlují Tkadlíka a jeho smysl pro praktické životní věci. Tkadlík nepochází z chudé rodiny. Jeho rodiče, jak doložila Petrová, měli majetek v Unhošti. Tkadlík mohl tedy také něco zdědit. Jednak však jeho otec zemřel až roku 1829, zatímco František Tkadlík největši částky půjčoval už v roce 1826, jednak jeho eventuální dědictví nemohlo být velké. Rodiče Tkadlíkovi měli šest dětí, mezi něž by se dědictví, které by mohlo být získáno prodejem unhoštského hospodářství, dělilo. Dalším důvodem pro domněnku, že dědictví, bylo-li jaké, nemohlo být velké, jsou historické skutečnosti, na něž upozornila Petrová. Již při studiu na pražské akademii František Tkadlík žádal a potom od roku 1807 dostával podporu. Roku 1817, když Bergler doporučoval Tkadlíka Černínovi, uváděl, že je velmi chudý, a že si vydělává vyučováním kreslení. I když Bergler poněkud nadsazoval, je zřejmé, že Tkadlíkovi rodiče nebyli zámožní natolik, aby svého syna při studiích podporovali. Lze tedy uzavřít tím, že Tkadlík si své jmění ušetřil. František Tkadlík dostával od Černínů ve Vídni roční stipendium 300 z l . a od r. 1824 b y l i komorním Černínským malířem. Výše Tkadlíkova jmění však v y l u čuje možnost, že si je umělec mohl ušetřit z těchto prostředků. I když úspory souvisí s umělcovou skromností a šetrností, o níž sám roku 1825 psal svému příteli Gruss o v i , přece podávají hlavně nepřímý doklad o počtu a rozsahu prací, které v cizině realizoval a prodal. Nejvyšší datované položky dokládá zápis o směn kách, podle nichž Tkadlík, pracující tehdy v Římě, půjčil J . Zahnovi prostřed nictvím svého právního zástupce 2000 z l . konv. m . Nezdá se pravděpodobné, že by nabyl tak velkých úspor z prací prvního vídeňského období. Tehdy si stě žoval na nedostatek velkých úkolů, na něž se v té době teprve připravoval. Jde tedy nepochybně až o práce uskutečněné v Římě. Nikoli však běžné „malé po kojové obrazy", jak o nich mluví v jednom ze svých pozdějších dopisů. Úspory uložené u dr. K u x e a půjčky Tanzingerovi a snad i Sandnerovým představují dru hou polovinu Tkadlíkova jmění. Rok 1835 — v případě Tanzingera — ukazuje k druhému vídeňskému období. Vzhledem k tomu však, že o nějakých mimořád ných větších pracích ve Vídni by se zachovaly jistě zprávy alespoň z ohlasu v pražském soudobém tisku, lze soudit, že úspory pocházejí rovněž ještě z prací uskutečněných v Římě. Rittersberg p s a l o Tkadlikově činnosti v Římě velmi pochvalně v souvislosti s výzdobou V i l l y Massimi. Umělcova účast na tomto největším nazarénském podniku, která se dá datovat podle Rittersberga na samý počátek Tkadlíkova římského pobytu, osvětluje především nově jeho vztah k německé kolonii. Nemínil se sice připojit t žádné umělecké skupině, jak o tom psal Grossovi,. ale .touha15
16
17
18
19
223
POZOSTALOST FRANT. TKADLlKA
po velkých úkolech musela ho v Římě v letech od 1817—1827, v době po skon-; cení Corneliových prací v Casa Bartholdy, přivést do blízkosti sanisidorských do V i l l y Massimi. Nejzávažnějším problémem, na který upozorňuje nepřímo umělcova pozůstalost, je otázka, zda Tkadlik přišel ke svým velkým výdělkům prací na freskách. V Čechách, v zemi barokní fresky, byla technická zkušenost malby na mokrou omítku zapomenuta od konce 18. století. Už Tuvorovy pokojové malby například na K o z l u nebo Machkovy v zámku Chrasť u Chrudimě jsou malovány na suchou omítku, al secco. Největší náš dekorativní malíř své doby Josef Navrátil se fresku nikdy nenaučil. Romantické předbřeznové Cechy jsou v tomto ohledu ve střední Evropě výjimkou. Zhruba od roku 1830 je čilá stavební činnost v Mnichově prová zena freskovými pracemi suity Corneliovy. Ve Vídni pracoval jako freskant nejen Fiihrich a ti, které kolem sebe soustředil, ale z domácích například i Kupelwieser. Dokonce i převážně krajinářská škola drážďanská měla své fresky, jak ukazují například Vogelovy práce v Pillnitz. Romantická freska střední Evropy se ovšem zrodila v Římě. Tam od roku 1815 realizovala německá umělecká kolonie své velké nástěnné cykly nejprve v Casa Bartholdy, potom ve Ville Massimi. Zbývá tedy rozhodnout, zda podobně jako do Mnichova byla i do Cech freska induko vána z Říma. Tkadlik by tu b y l mohl sehrát právě úlohu nejpovolanějšího pro středníka. Když ve třicátých letech Fiihrich dodal kartóny pro jednotlivá zastavení kří žové cesty na Petříně, b y l i povoláni z Mnichova specialisté Muller a Holzmeier, aby fresky provedli. V té souvislosti napsal F . J . Proschko od Klárovy Libuše, že od té doby, co zemřeli „žáci geniálního Reinera", a co Maulpertsch vymaloval sál knihovny strahovského kláštera, se freska u nás nedělala. Proto prý před ložil Tkadlik, tehdy už ředitel akademie, Společnosti vlasteneckých přátel umění návrh, aby několika mladým umělcům bylo umožněno naučit se jí od Mullera a Holzmeiera. Jeho návrh b y l přijat a b y l i vybráni Vilém Kandler a Antonín Lhota. Mnichovští specialisté je prý „po mnoho měsíců zaučovali do techniky a ovládání freska". Během té doby Společnost Kandlera a Lhotu podporovala. První příležitostí k uplatnění nových znalostí b y l y podle Proschka malby, které nechal'Klár provést podle Fůhrichových kartonů v kapli sv. Rafaela v ústavě slepců, ve skutečnosti však oba mladí umělci zkusili své síly na tomto poli poprvé pod dohledem Navrátilovým. 20
21
Tkadlik se tedy v Římě fresku nenaučil. Vlivem této skutečnosti a proto, že Fuhrich, který si, jak se. zdá, jediný z Říma tuto znalost přinesl, se usadil ve Vídni, zdrželo se větší uplatnění romantické fresky v Cechách až do doby pobřeznové, do doby, kdy už vlastně ztratila svou uměleckou akutálnost. Zbývá tedy uzavřít, že Tkadlíkovy vysoké příjmy z doby jeho římského po bytu představovaly zřejmě honoráře za velké závěsné obrazy. Dosavadní bádání je dosud neodkrylo a není vyloučeno, že se zatím skrývají mezi dílem jeho ital22
224
ZDENKA
VOLAVKOVA-SKOftEPOVA
ských současníků, jimž b y l Tkadlík v tomto období umělecky daleko bližší než současným porímštěným Němcům. POZNÁMKY 1
Uložené v Archívu hl. m. Prahy, sig. IX./7113, 1848. Obě uloženy v Literárním archívu Národního musea. Uložena v Ústředním archívu v Praze. Spisy byly předány v prosinci 1953 z Ústředního archívu ministerstva vnitra do Archívu hl. m. Prahy. Jsou tu uloženy pod sig. IX. 102 54, 1840. Upozornila jsem na Tkadlíkovu pozůstalost v článku z roku 1959, určeném pro časopis Umění, který nebyl otištěn. E. P et r o v á (František Tkadlík, Nakl. ČSAV, 1960, str. 149, pozn. 321) uvádí zmínku o hlášení komisařů. K tomuto Tkadlíkovu bratru se vekni pravděpodobně vztahuje zápis v Knize městských práv (Arch. hl. m. Prahy, sig. 548) z 11. května 1850 o propůjčení měšťanského práva v Praze hostinskému Kajetánu Tkadlíkovi, synu měšťana, bydlícímu na Starém městě v č. 353. Další záznam o propůjčení měšťanského práva jinému Tkadlíkovi či Kadlíkovi v městských knihách let 1820—1850 není. R. M ů 11 e r, Kunstler der Neuzeit Bohmens, Mitteilungen des Vereins der Geschichte der Deutschen in Bohmen, 1876, str. 43. Umělecká část pozůstalosti — obrazy, kresby, sochy — bývala při soudních odhadech ce něna velmi nízko, takže neměla velký vliv na výslednou odhadní sumu za movitosti. Svědčí o tom např. pozůstalostní řízení po Václavu Prachnerovi (zpracování viz rukopis Sochařství 19. století v Cechách) nebo pozůstalostní spisy po Antonínu Mánesovi z roku 1843, kde například obrázek Piepenhagenův byl oceněn na 5 zl. a malby Mánesovy na 10 zl. až 40 zl. V konceptu dekretu je uvedeno, že záznam je v knihách vídeňského magistrátu — Magistratsgrundbuch A fol. 11 a Belastungsbuch N 1, foL 8. Hypotéka na chirurgickou živnost Jos. Tanzingera je podle konceptu zaknihována v kni hách vídeňského magistrátu — Magistrats-Gewerbebůcher fol. 72 a Satzbuch fol. 168. V konceptu dekretu jsou uvedeny knihy: lib. oblig. 4, fol. 127, 128, 129 lib. cont. 2, fol. 176 a lib. 3, fol. 60. Obligations-Buch IV, fol. 127, 128, 129, 130, město Chřibská, sv. IV. sig. Varnsdorf 127. Státní archív Litoměřice, pracoviště Jablonec. V ostatních dvou v konceptu uváděných grun tovních knihách se jméno Fr. Tkadlíka (Kadlíka) na citovaných foliích nevyskytuje, jak mi laskavě sdělil vedoucí archivář dr. V. Lukáš. Dlužni úpis podepsali, jak vyplývá ze zápisu v citované knize obligací, František Xaver* Knyx (Kux) v pověření za Františka „Kadlíka" a F. Vogl, J. Zahn et Comp. ve Vídni č. 334, . Landstrasse. E. P e t r o v á , 1. c. P e t r o v á - V o t o č e k , Tkadlíkovy práce pro Josefa Aloise Jůstela, Umění V, 2, str. 161 ad. E. P e t r o v á, František Tkadlík, str. 145, pozn. 247. R. M ú l l e r , 1. c, str. 200. Tamtéž. Článek znám z rukopisného opisu, nalezeného v pozůstalosti Rittersberg—H. Rittersbergová— J. Slavínská (literární arch. Nár. musea, krabice 31K49). Byl podle přípisu uveřejněn ve 108. čísle časopisu Wiener Theater-Zeitung. Upozornila jsem na něj již v recenzi práce E. P e t r o v é (Umění 1961, č. 5). R. M ú l l e r , 1. c, str. 214 ad. 2
3
i
5
6
7
8
9
1 0
1 1
1 2
1 3
1 4
1 5
1 6
1 7
1 8
1 9
225
POZOSTALOST FRANT. TKADLlKA
2 0
2 1
2 2
F. J. P r o s c h k o : Wilhelm Kandler. Libussa, Jg. 18, 1859, str. 301. Z. V o l a v k o v á - S k o ř e p o v á , Josef Navrátil. Rukopis monografie. E. P e t r o v á (Fr. Tkadlík, str. 29) předpokládá, že Tkadlik ještě před římským pobytem realizoval na schodišti Srdínkova pražského domu nástěnnou malbu. Sv. Jan Křtitel z let 1816—1817 byl však spíše olejem na plátně.
HACJIEflCTBO Ha
ocHOBe
HacjieaCTBa
XyflOJKHHKA BbiaaiomerocH
* P A H T H III E K A T K A R JI H K A
leuicKoro
xyjioacHHKa
nepsoH
IIOJIOBHHM
19
Bena
O p . TKajuiuKa aBTop mjTaeTCH no HOBOMy oTMeTHTb, rjiaBHbíM o6paaoM, n e p n o a npeóbiBamiH nojKHHKa B PuMe. B PiiMe CTOfímero
OH
npKxoAKT K 3aKJiKmeHHK>,
SojibiiiHe nOBBecHbie nccjienoBaHHH.
Kap-rHHii,
no
Bcež
BepoHTHOcra
xy-
nacaji
KOTopue OAHaKO He yaajiocb O T K P L I T L B npouecce Ha-
