Obsah rezistentního škrobu a N látek v pšeničné mouce. Bc. Lenka Kupcová

Obsah rezistentního škrobu a N – látek v pšeničné mouce

Bc. Lenka Kupcová

Diplomová práce 2011

Příjmení a jméno: Kupcová Lenka

Obor: THEVP

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe •

•

•

• •

•

•

beru na vědomí, ţe odevzdáním diplomové/bakalářské práce souhlasím se zveřejněním své práce podle zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších právních předpisů, bez ohledu na výsledek obhajoby 1); beru na vědomí, ţe diplomová/bakalářská práce bude uloţena v elektronické podobě v univerzitním informačním systému dostupná k nahlédnutí, ţe jeden výtisk diplomové/bakalářské práce bude uloţen na příslušném ústavu Fakulty technologické UTB ve Zlíně a jeden výtisk bude uloţen u vedoucího práce; byl/a jsem seznámen/a s tím, ţe na moji diplomovou/bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) ve znění pozdějších právních předpisů, zejm. § 35 odst. 3 2); beru na vědomí, ţe podle § 60 3) odst. 1 autorského zákona má UTB ve Zlíně právo na uzavření licenční smlouvy o uţití školního díla v rozsahu § 12 odst. 4 autorského zákona; beru na vědomí, ţe podle § 60 3) odst. 2 a 3 mohu uţít své dílo – diplomovou/bakalářskou práci nebo poskytnout licenci k jejímu vyuţití jen s předchozím písemným souhlasem Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, která je oprávněna v takovém případě ode mne poţadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, které byly Univerzitou Tomáše Bati ve Zlíně na vytvoření díla vynaloţeny (aţ do jejich skutečné výše); beru na vědomí, ţe pokud bylo k vypracování diplomové/bakalářské práce vyuţito softwaru poskytnutého Univerzitou Tomáše Bati ve Zlíně nebo jinými subjekty pouze ke studijním a výzkumným účelům (tedy pouze k nekomerčnímu vyuţití), nelze výsledky diplomové/bakalářské práce vyuţít ke komerčním účelům; beru na vědomí, ţe pokud je výstupem diplomové/bakalářské práce jakýkoliv softwarový produkt, povaţují se za součást práce rovněţ i zdrojové kódy, popř. soubory, ze kterých se projekt skládá. Neodevzdání této součásti můţe být důvodem k neobhájení práce.

Ve Zlíně ................... .......................................................

1)

zákon č. 111/1998 Sb. o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších právních předpisů, § 47 Zveřejňování závěrečných prací: (1) Vysoká škola nevýdělečně zveřejňuje disertační, diplomové, bakalářské a rigorózní práce, u kterých proběhla obhajoba, včetně posudků oponentů a výsledku obhajoby prostřednictvím databáze kvalifikačních prací, kterou spravuje. Způsob zveřejnění stanoví vnitřní předpis vysoké školy. (2) Disertační, diplomové, bakalářské a rigorózní práce odevzdané uchazečem k obhajobě musí být též nejméně pět pracovních dnů před konáním obhajoby zveřejněny k nahlížení veřejnosti v místě určeném vnitřním předpisem vysoké školy nebo není-li tak určeno, v místě pracoviště vysoké školy, kde se má konat obhajoba práce. Každý si může ze zveřejněné práce pořizovat na své náklady výpisy, opisy nebo rozmnoženiny. (3) Platí, že odevzdáním práce autor souhlasí se zveřejněním své práce podle tohoto zákona, bez ohledu na výsledek obhajoby. 2) zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) ve znění pozdějších právních předpisů, § 35 odst. 3: (3) Do práva autorského také nezasahuje škola nebo školské či vzdělávací zařízení, užije-li nikoli za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu k výuce nebo k vlastní potřebě dílo vytvořené žákem nebo studentem ke splnění školních nebo studijních povinností vyplývajících z jeho právního vztahu ke škole nebo školskému či vzdělávacího zařízení (školní dílo). 3) zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) ve znění pozdějších právních předpisů, § 60 Školní dílo: (1) Škola nebo školské či vzdělávací zařízení mají za obvyklých podmínek právo na uzavření licenční smlouvy o užití školního díla (§ 35 odst. 3). Odpírá-li autor takového díla udělit svolení bez vážného důvodu, mohou se tyto osoby domáhat nahrazení chybějícího projevu jeho vůle u soudu. Ustanovení § 35 odst. 3 zůstává nedotčeno. (2) Není-li sjednáno jinak, může autor školního díla své dílo užít či poskytnout jinému licenci, není-li to v rozporu s oprávněnými zájmy školy nebo školského či vzdělávacího zařízení. (3) Škola nebo školské či vzdělávací zařízení jsou oprávněny požadovat, aby jim autor školního díla z výdělku jím dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence podle odstavce 2 přiměřeně přispěl na úhradu nákladů, které na vytvoření díla vynaložily, a to podle okolností až do jejich skutečné výše; přitom se přihlédne k výši výdělku dosaženého školou nebo školským či vzdělávacím zařízením z užití školního díla podle odstavce 1.

ABSTRAKT Předloţená diplomová práce se zabývá obsahem celkového škrobu, rezistentního škrobu a dusíkatých látek v pšeničné mouce a statistickém vyhodnocení moţné závislosti mezi známými parametry. Teoretická část se podrobně zabývá charakterizací škrobu, vlastnostmi pšeničné mouky a poţadavky na její kvalitu. Praktická část je zaměřena na stanovení obsahu celkového škrobu, rezistentního škrobu a následném statistickém vyhodnocení získaných výsledků. Stanovená průměrná hodnota 71,0 % obsahu škrobu ve vzorcích mouky splňovala poţadavek normy. Stanovená průměrná hodnota obsahu dusíkatých látek 11,0 % poţadavek normy nesplňovala. Naměřené hodnoty a vyhodnocená statistická analýza potvrdila, ţe škrob, rezistentní škrob a dusíkaté látky spolu vzájemně korelují a jejich obsah je závislý na druhu mouky. Jsou hlavními sloţkami pšeničné mouky a společně s obsahem a kvalitou lepku mají rozhodující význam při hodnocení jakosti pšeničných mouk.

Klíčová slova: škrob, rezistentní škrob, pšeničná mouka, kvalita

ABSTRACT The presented thesis deals with the content of total starch, resistant starch and crude protein in wheat flour and statistical evaluation of possible dependencies between the known parameters. The theoretical part deals with the detailed characterization of the starch properties of wheat flour and its quality requirements. The practical part is focused on the determination of total starch, resistant starch and subsequent statistical evaluation of the results. Determined average 71,0 % starch contents in flour samples meet the requirement standards. Determined average content of crude protein requirement of 11,0 % did not meet standards. Measured values and evaluated statistical analysis confirmed that the starch, resistant starch and crude protein are correlated with each other and their content depends on the type of flour. They are major components of wheat flour, and together with the content and gluten quality are crucial in evaluating the quality of wheat flour.

Keywords: starch, resistant starch, wheat flour, quality

Touto cestou bych ráda poděkovala svému vedoucímu diplomové práce, Mgr. Monice Černé, Ph.D. za odborné vedení, poskytnuté rady, které mi věnovala při jejím zpracování a za zapůjčení odborného studijního materiálu. Dále bych chtěla poděkovat společnosti Penam a.s za poskytnutí vzorků a dat.

Prohlašuji, ţe odevzdaná verze bakalářské/diplomové práce a verze elektronická nahraná do IS/STAG jsou totoţné. Prohlašuji, ţe jsem na diplomové práci pracovala samostatně a pouţitou literaturu jsem citovala. V případě publikace výsledků, je-li to uvedeno na základě licenční smlouvy, budu uvedena jako spoluautorka.

Ve Zlíně ....................................................... podpis diplomanta

OBSAH ÚVOD .................................................................................................................................. 11 I TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................................. 12 1 CHARAKTERISTIKA ŠKROBU .......................................................................... 13 1.1 CHEMICKÉ VLASTNOSTI ŠKROBU .......................................................................... 13  Amylóza ..................................................................................................... 13  Amylopektin .............................................................................................. 14 1.2 FYZIKÁLNÍ VLASTNOSTI ŠKROBU .......................................................................... 14 1.3 VÝSKYT ŠKROBU .................................................................................................. 16 1.4 DRUHY ŠKROBU .................................................................................................... 17 1.4.1 Bramborový škrob ........................................................................................ 17 1.4.2 Kukuřičný škrob ........................................................................................... 18 1.4.3 Pšeničný škrob ............................................................................................. 19 1.4.4 Rýţový škrob ............................................................................................... 20 1.4.5 Maniokový škrob ......................................................................................... 20 1.5 VÝROBKY ZE ŠKROBU ........................................................................................... 21 1.5.1 Hydrolyzáty škrobu ...................................................................................... 21 1.5.2 Dextriny........................................................................................................ 21 1.5.3 Modifikované škroby ................................................................................... 22 1.5.4 Stabilizované (substituované) škroby .......................................................... 22 1.6 REZISTENTNÍ ŠKROB ............................................................................................. 23 2 VLASTNOSTI PŠENIČNÉ MOUKY .................................................................... 25 2.1 VLASTNOSTI A CHEMICKÉ SLOŢENÍ PŠENIČNÝCH ZRN ........................................... 25 2.2 MLETÍ OBILNÉHO ZRNA ......................................................................................... 27 2.3 MÍCHÁNÍ MOUK..................................................................................................... 30 2.4 SKLADOVÁNÍ A DOZRÁVÁNÍ MOUK ....................................................................... 30 2.5 SROVNÁNÍ VLASTNOSTÍ PŠENIČNÉ MOUKY S ŢITNOU ............................................ 31 3 HODNOCENÍ TECHNOLOGICKÉ JAKOSTI PŠENIČNÉ MOUKY ............. 34 3.1 SCHOPNOST TVORBY PLYNU ................................................................................. 34 3.2 PEKAŘSKÁ SÍLA MOUKY ........................................................................................ 35  Hodnocení obsahu mokrého lepku............................................................. 35  Hodnocení kvality mokrého lepku ............................................................. 35 3.3 SEDIMENTAČNÍ TEST PODLE ZELENYHO ................................................................ 37 3.4 METODA POKUSNÉHO PEČENÍ (PEKAŘSKÝ POKUS) ................................................ 37 3.5 BARVA MOUKY ..................................................................................................... 38 3.6 GRANULACE MOUKY ............................................................................................. 38 3.7 OBSAH POPELE ...................................................................................................... 39 3.8 HODNOCENÍ REOLOGICKÝCH VLASTNOSTÍ ............................................................ 39

POŢADAVKY NA KVALITU PŠENIČNÉ MOUKY .......................................... 41 4.1 POŢADAVKY NA PŠENIČNOU MOUKU PRO PEČIVÁRENSKÉ ÚČELY .......................... 41 4.2 POŢADAVKY NA PŠENIČNOU MOUKU PRO PEKÁRENSKÉ ÚČELY ............................. 42 4.3 POŢADAVKY NA PŠENIČNOU MOUKU PRO TĚSTÁRENSKÉ ÚČELY ........................... 43 5 CHARAKTERISTIKA VÍCEROZMĚRNÝCH DAT .......................................... 44 5.1 PŘEDÚPRAVA VÍCEROZMĚRNÝCH DAT .................................................................. 44 5.1.1 Standardizace dat ......................................................................................... 44 5.1.2 Uţití statistických vah .................................................................................. 44 5.2 PRŮZKUMOVÁ ANALÝZA VÍCEROZMĚRNÝCH DAT ................................................. 44 5.2.1 Zobrazení vícerozměrných dat ..................................................................... 44  Zobecněné rozptylové grafy ...................................................................... 45  Symbolové grafy ........................................................................................ 45 5.3 METODY K ODHALENÍ STRUKTURY VE ZNACÍCH A OBJEKTECH ............................. 45 5.4 ANALÝZA HLAVNÍCH KOMPONENET (PCA) .......................................................... 46 5.5 ANALÝZA SHLUKŮ (CLU) .................................................................................... 46 II PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................ 47 6 METODIKA PRÁCE............................................................................................... 48 6.1 CHARAKTERISTIKA ANALYZOVANÝCH VZORKŮ.................................................... 48 6.2 CHEMICKÁ ANALÝZA ............................................................................................ 48 6.2.1 Stanovení celkového obsahu dusíkatých látek ............................................. 48  Pouţité roztoky a chemikálie ..................................................................... 49  Pouţité přístroje ......................................................................................... 49  Pracovní postup.......................................................................................... 49 6.2.2 Stanovení obsahu škrobu.............................................................................. 50  Pouţité roztoky a chemikálie ..................................................................... 50  Pouţité přístroje ......................................................................................... 51  Pracovní postup.......................................................................................... 51 6.3 STATISTICKÉ VYHODNOCENÍ DAT ......................................................................... 53 7 VÝSLEDKY A DISKUZE ....................................................................................... 54 7.1 STANOVENÍ CELKOVÉHO OBSAHU DUSÍKATÝCH LÁTEK ........................................ 54 7.2 STANOVENÍ OBSAHU ŠKROBU ............................................................................... 54 7.3 EXPLORATORNÍ ANALÝZA DAT ............................................................................. 56 7.3.1 Extrémy a odlehlé objekty ........................................................................... 56 7.3.2 Základní popisné statistiky ........................................................................... 61 7.3.3 Grafické zobrazení vícerozměrných dat ....................................................... 63 7.4 ANALÝZA HLAVNÍCH KOMPONENT........................................................................ 65 7.4.1 Redukce znaků ............................................................................................. 65 7.4.2 Hledání vazeb a struktury ve znacích a objektech ....................................... 68 7.5 ANALÝZA SHLUKŮ ................................................................................................ 72 ZÁVĚR ............................................................................................................................... 74 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY.............................................................................. 76 SEZNAM POUŢITÝCH SYMBOLŮ A ZKRATEK ..................................................... 82 SEZNAM OBRÁZKŮ ....................................................................................................... 84 SEZNAM TABULEK ........................................................................................................ 86 4

PŘÍLOHA PI ...................................................................................................................... 87

UTB ve Zlíně, Fakulta technologická

11

ÚVOD V Evropě se vyrábí okolo 9 mil. tun škrobu, z čehoţ 44,0 % se podílí škrob kukuřičný, 18,0 % bramborový a 38,0 % škrob pšeničný. Současné vyuţití škrobu se odhaduje na 50,0 % v potravinářství, 30,0 % v papírenství, 10,0 % v chemickém průmyslu a 10,0 % činí ostatní spotřeba. Nativní škroby slouţí jako zahušťovadla a plnidla, poutače vody, ţelírující látky, stabilizátory pěn nebo emulzí, nosiče vonných látek a náhrady tuků. Pouţívají se přímo nativní škrobová zrna, zrna v dispergované formě, filmy získané sušením škrobových disperzí nebo extrudovaný škrob. Škroby jsou také důleţitou surovinou pro výrobu modifikovaných škrobů, některých cukrů a cukerných derivátů. U řady výrobků se modifikované a nativní škroby vyuţívají jako aditivní látky. Hlavními zdroji škrobu v České republice jsou brambory (Solanum tuberosum) a obiloviny, především pšenice (Triticum aestivum). Obsah škrobu v pšeničném zrnu se pohybuje v rozmezí 60,0–80,0 % v závislosti na odrůdě a podmínkách pěstování. Niţším obsahem škrobu se vyznačují mouky výše vymleté. Část škrobů, kterou nelze enzymy v tenkém střevě rozštěpit, je označována jako rezistentní. Obsah rezistentního škrobu v potravinách je závislý především na poměru amylózy/amylopektinu, na způsobu zpracování, podmínkách skladování atd. Nejvyšší obsah rezistentního škrobu obsahují kukuřičné lupínky a to okolo 3,6 %. Výrobky s obsahem rezistentního škrobu jsou charakteristické větším objemem a lepší křupavostí. Potraviny s vysokým obsahem rezistentního škrobu dodávají organizmu méně energie a sniţují glykemickou zátěţ. Z tohoto důvodu jsou vhodné zejména pro diabetiky a osoby, které chtějí sníţit svoji hmotnost. Vlastnosti pšeničné mouky jsou ovlivňovány bílkovinami, sacharidy, lipidy a dalšími sloţkami pšeničného zrna, a to jejich obsahem vzájemným poměrem a interakcemi. Pšeničná mouka obsahuje méně zkvasitelných cukrů (glukóza, fruktóza a maltóza) neţ mouka ţitná. Pšeničné mouky mají většinou nedostatek enzymů, a proto se do nich přidávají ve formě různých zlepšovacích prostředků. Kvalitu pšeničné mouky významně ovlivňuje obsah a vlastnosti bílkovin. Pšeničná bílkovina je základem stavební struktury pšeničného těsta, protoţe vytváří při nabobtnání spojitou souvislou strukturní síť (tzv. lepek). Obsah a kvalita mokrého lepku má vliv na objem a tvar pšeničného pečiva.


I.

TEORETICKÁ ČÁST

12


13

1 CHARAKTERISTIKA ŠKROBU Škrob se řadí mezi fyziologicky a technologicky nejvýznamnější polysacharidy [1]. Jedná se o směs glukanů, syntetizovaných rostlinami jako jejich hlavní zdroj glukózy [2]. Ukládá se v kořenech, listech, semenech a orgánech cytoplazmy nazývaných plastidy. Především je hlavní sloţkou obilného zrna, kde je obsaţen v endospermu [3]. V obilovinách a rostlinách se vyskytuje škrob ve formě škrobových zrn, která jsou nerozpustná ve studené vodě a liší se tvarem a velikostí podle svého původu. V suchém stavu mohou pohlcovat vzdušnou vlhkost [2]. Tvar škrobových zrn je pro určitý druh obiloviny charakteristický [3]. Jejich velikost se pohybuje v rozmezí 1–110 µm [4]. Jednotlivá škrobová zrna se jeví jako sférokrystaly, které vznikají apozicí nových vrstev, jeţ se ukládají kolem jádra umístěného ve středu nebo excentricky. Dle počtu jader se dělí zrna na jednoduchá a sloţená [5].

1.1 Chemické vlastnosti škrobu Z chemického hlediska je škrob makromolekulární sacharid, jehoţ základní stavební sloţkou je glukóza. Je relativně heterogenní a skládá se ze dvou chemicky a fyzikálně odlišných sloţek, tzn. amylózy a amylopektinu [5]. Obvykle se vyskytují v hmotnostním poměru 1:3. U některých obilovin (kukuřice, rýţe, ječmen) a rostlin (brambory) byly vyšlechtěny odrůdy, u nichţ převládá buď amylóza (tzv. amyloškroby a vysoce amylózové škroby) nebo amylopektin (tyto odrůdy se nazývají voskové) [6].  Amylóza Amylóza (Obr. 1) je lineární (α-D-(1→4)-glukan), je částečně esterifikována kyselinou fosforečnou (pšeničný škrob obsahuje 0,055 % fosforu, bramborový škrob 0,07–0,09 % fosforu) a u obilných škrobů tvoří komplexy s lipidy. Díky převládajícím vazbám, 1 (axiální) → 4 (ekvatoriální), je molekula amylózy ve vodě a v neutrálních roztocích náhodně svinutá a místy vytváří s helikální strukturou levotočivou šroubovici. U škrobů obilovin obsahuje zpravidla 1000–2000 glukózových jednotek a u bramborového škrobu okolo 4500 glukózových jednotek. Molekulová hmotnost se pohybuje v rozmezí 180–1000 kDa [6]. Enzymem α-amylázou, která štěpí pouze vazbu α(1→4), se amylóza hydrolyzuje [7]. V horké vodě se rozpouští, její roztoky jsou nestálé a rychle podléhají retrogradaci [5]. Jódem se barví modře [8].


14

Obr. 1 Znázornění struktury amylózy [2]  Amylopektin Amylopektin (Obr. 2) je silně rozvětvený, s polymeračním stupněm 2 miliony [9] a s molekulovou hmotností 10–200 MDa [6]. Amylopektin je nerozpustný ve vodě, v teplé vodě pouze bobtná a vytváří gel. Tento jev ovlivňuje vznik střídy pekárenského výrobku při pečení [10]. Roztokem jodu se barví fialově [2].

Obr. 2. Znázornění struktury amylopektinu [2]

1.2 Fyzikální vlastnosti škrobu Škrob je jemný, sypký, bílý aţ slabě naţloutlý nerozpustný prášek, bez mechanických nečistot, neutrální vůně a chuti [5]. Suchý škrob je látka hygroskopická, přičemţ jeho rovnováţná vlhkost je závislá na relativní vlhkosti okolního prostředí. Za běţných podmínek dosahuje u obilných škrobů 14,0 % a u bramborového škrobu 21,0 %. Z toho část tvoří pevně vázaná fyzikálně adsorbovaná voda a voda kapilární (meziprostorová). Škrob ve studené vodě nabobtnává – dochází k omezené adsorpci vody a malému zvětšení


15

objemu zrn, přičemţ tento děj je reverzibilní a celistvost škrobových zrn je přitom neporušena. Při zahřívání škrobu po dosaţení tzv. teploty mazovatění (okolo 60 °C) se intenzivně rozrušují mezimolekulární vodíkové můstky (Obr. 3), zrna začínají prudce zvětšovat svůj objem a uvolněná amylóza difunduje do roztoku. Při dalším zvyšování teploty hydratace pokračuje a nabobtnalá zrna ztrácejí svoji integritu [1].

Obr. 3 Pronikání vody mezi molekuly škrobu [11] Důsledkem hydratace a uvolněním amylózy z granulí roste viskozita a při dostatečné koncentraci škrobu vzniká viskózní škrobový maz. Škrobový maz obsahuje mnohonásobně zvětšená škrobová zrna, která obsahují většinu molekul amylopektinu a zbývající molekuly amylózy. Např. pšeničný škrob, po záhřevu 90 °C, obsahuje 8,0 % původního mnoţství amylózy. Pokračuje-li záhřev, viskozita klesá s další ztrátou integrity granulí [6]. Ochlazením škrobového mazu dochází ke zpětné tvorbě vodíkových vazeb mezi molekulami amylózy a amylopektinu. V případě dostatečné koncentrace škrobu vzniká spojitá, pevná trojrozměrná síť, která obsahuje velké mnoţství vody, tzv. škrobový gel. Jeli koncentrace škrobu niţší, vznikají viskózní koloidní roztoky nebo viskózní pasty [1]. Reologické vlastnosti škrobových gelů jsou závislé na původu škrobu, vzájemném poměru amylózy a amylopektinu, teplotě, mnoţství přítomné vody a stupni degradace granulí. Například cereální škroby tvoří kalné gely. Z amylózových škrobů vznikají gely při vyšších teplotách a rychleji, neţ gely ze škrobů voskových odrůd. Také jsou pevnější a jejich pevnost roste s koncentrací škrobu [6].


16

Struktura gelu se postupně mění tvorbou dalších vodíkových můstků. Řetězce polysacharidu houstnou a dochází k vytlačení vody obsaţené v gelu. Tento jev je závislý na teplotě a nazývá se retrogradace. Při teplotě blízké 0 °C je rychlost retrogradace nejvyšší [11]. Narušená škrobová zrna jsou charakteristická sníţenou odolností vůči vlivu amylolytických enzymů, které škrob hydrolyzují [12]. Jedná se o α-amylázu, která štěpí škrob na dextriny a β-amylázu, která následně štěpí dextriny na maltózu. Štěpení nastává hlavně u škrobu ţitné mouky, neboť pšeničná mouka obsahuje obvykle pouze β-amylázu [1]. Mouky s vysokou amylolytickou aktivitou vytváří silně lepivá těsta. Naopak u mouk, které postrádají amylázy, je mazovatění škrobu a fermentace těsta zpomalena, čímţ je doba zrání těsta prodlouţena [13].

1.3 Výskyt škrobu Hlavními zdroji škrobu v České republice jsou brambory (Solanum tuberosum) a obiloviny, především pšenice (Triticum aestivum), ţito (Secale cereale), ječmen (Hordeum vulgare), oves (Avena sativa), kukuřice (Zea mays) a rýţe (Oryza sativa). Nově také pseudocereálie laskavec (Amaranthus hypochondriacus). Významným zdrojem škrobu jsou zralá semena luštěnin, např. hrachu (Pasum sativum), různých druhů fazolí (Phaseolus spp.) a čočky (Lens culinaris). Obilná zrna obsahují 40,0–90,0 % škrobu v sušině, luštěniny 30,0–70,0 % a hlízy rostlin 65,0–85,0 %. V mnoha zemích se získává škrob z hlíz sladkých brambor (tzv. topinambur, Heliantus tuberosus) a rostliny Manihot esculenta zvané v Asii a Africe kassava, v jiţní Americe maniok, juka a téţ tapioka. Dalšími zdroji škrobu je ságo (tzn. dřeň některých palem a cykasů) [6]. V tropických a subtropických oblastech k výrobě škrobu slouţí maniok, batáty a čirok [14]. Z ovoce jsou vyuţívány banány (Musa cavendishi), které obsahují malé mnoţství škrobu, jedlé kaštany (Castanea sativa) a různé ořechy. Vyšší obsah škrobu mají zejména oříšky ledvinovníku západního (Anacardium occidentale), zvané kešu [6]. Technologie výroby škrobu je poměrně jednoduchá. Granule se vyskytují volně v amyloplastech a nejsou fyzikálně ani chemicky vázány. Jelikoţ je jejich měrná hmotnost vysoká (okolo 1600 kg.m-3), lze je po rozdrcení suroviny vypíráním a dekantací na sítech nebo v odstředivkách oddělit a získat škrob v čisté formě [6].


17

Nativní škrob vzhledem ke své schopnosti vázat vodu nachází uplatnění především v potravinářském průmyslu při výrobě maltodextrinů, krystalického cukru, glukózových a fruktózových sirupů. Dále v lihovarnickém, v textilním a kosmetickém průmyslu [14]. V České republice se škrob získává pouze z brambor a pšeničné mouky [1].

1.4 Druhy škrobu 1.4.1 Bramborový škrob Škrob je nejdůleţitější sloţkou bramborové hlízy. Bramborová hlíza obsahuje okolo 75,0 % vody, zbytek hlízy tvoří sušina. V sušině převládá škrob (65,0–80,0 %), kterého je méně pod slupkou a ve středu hlízy, naopak více v cévních svazcích [15]. Nejvíce škrobu obsahují středně velké hlízy [2]. Hlízy pro získávání škrobu by měly být bohaté na obsah škrobu, měly by být dobře skladovatelné, s vyšším podílem koagulovatelných bílkovin a s nízkým obsahem solaninu a glykoalkaloidů, aby bílkoviny byly dále vyuţitelné. Škrob je izolován především z polopozdních a pozdních odrůd brambor. Pro získávání škrobu se ve významné míře šlechtí odrůdy, které by měly obsahovat škrob skládající se jen z amylopektinu [15].  Vlastnosti bramborového škrobu Bramborová škrobová zrna jsou oválná, vejčitá aţ lasturnatá s dobře zřetelným rýhováním, s jádrem umístěným excentricky a měrnou hmotností 1,648 [5]. Škrobová zrna bramborového škrobu dosahují velikosti 15–100μm [2].  Vyuţití bramborového škrobu Bramborový škrob je vyuţíván především v potravinářském průmyslu [16]. Největší uplatnění nachází v potravinářském průmyslu pod názvem solamyl [18]. Dále je vyuţíván na výrobu bioetanolu a butanolu, keramiky a pastelek [17]. Bramborový škrob je upřednostňován v potravinářství kvůli čirosti škrobových mazů (tzn. díky niţšímu obsahu lipidů a proteinů), neobsahuje lepek a má neutrální chuť. V papírenském průmyslu je preferován z důvodu vyšší molární hmotnosti amylózy a její dobré rozpustnosti. Je upřednostňován i při výrobě dextrinů [1].  Fyzikální a chemické poţadavky na jakost bramborového škrobu − obsah sušiny min. 80,0 %


18

− obsah popela sušiny max. 0,5 % − obsah dusíkatých látek (N-l) v sušině 0,15 % − mnoţství stipů viditelných pouhým okem na 1 dm2 max. 200 − reakcí s jodem tvoří tmavomodré zabarvení − ve vodě a organických rozpouštědlech musí být rozpustný [19]. 1.4.2 Kukuřičný škrob Kukuřičné zrno slouţící k výrobě škrobu se musí vyskytovat ve velkých a homogenních partiích. Musí být rovnoměrně a zcela vyzrálé, s vysokým obsahem škrobu. Přípustný je pouze malý obsah příměsí, prachu a úlomků zrn [15]. Kukuřičný škrob se získává z kukuřice škrobnaté, která se vyznačuje moučnatým zrnem s matným povrchem. Největším producentem kukuřičného škrobu jsou Spojené státy americké [20]. Zvláštní druh škrobu poskytuje vosková a amylózní kukuřice. U voskové kukuřice se celá škrobová zrna sestávají jen z amylopektinu, zatímco u amylózních hybridů mají vysoký podíl amylózy. K produkci škrobu jsou vyuţívány kukuřičné hybridy typu koňský zub (tzv. dent corn) a tvrdé kukuřice (tzv. flint corn). Obsahují okolo 70,0 % škrobu, který se u hybridů tvrdé kukuřice těţce získává a ztrácí se s jemnými vlákny pocházejícími z endospermu. Proto se průmyslově vyuţívají hlavně hybridy typu koňský zub [15].  Vlastnosti kukuřičného škrobu Kukuřičný škrob obvykle tvoří zrna sloţená o velikosti 50 μm. Jednoduchá zrna dosahují velikosti 7–30 μm. Tvar škrobových zrn je hranatý, bez zřetelného vrstvení [5]. Ze 160 kg obilek kukuřice lze získat technologickým zpracováním aţ 100 kg škrobu [15].  Vyuţití kukuřičného škrobu Kukuřičný škrob se vyuţívá především jako zahušťovadlo v potravinách, ve kterých váţe vodu a prodluţuje trvanlivost. Jedná se např. o majonézy, krémy a těsta. Z vedlejších produktů nachází uplatnění rafinovaný kukuřičný gluten, který se pouţívá na přípravu potravinářských ochucovadel [21]. Dále jsou to klíčky, které se pouţívají k výrobě kukuřičného oleje, vláknina, která se vyuţívá při výrobě suchých kukuřičných krmiv a kukuřičný extrakt (tzv. cornsteep) slouţící k přípravě ţivných půd nebo jako sloţka krmiva [22].


19

 Fyzikální a chemické poţadavky na jakost kukuřičného škrobu − obsah sušiny min. 86,0 % − obsah popela sušiny max. 0,5 % − obsah dusíkatých látek (N-l) v sušině 1,0 % − reakcí s jodem tvoří tmavomodré zabarvení − ve vodě a organických rozpouštědlech musí být rozpustný [19]. 1.4.3 Pšeničný škrob Pro výrobu pšeničného škrobu se pouţívá jednomletá mouka, která by měla obsahovat co nejvíce zachytitelného lepku, předepsané mnoţství popela a co nejméně jemných otrub [5]. Pěstují se odrůdy jak měkké, tak i tvrdé pšenice. Z tvrdé pšenice je škrob obtíţněji izolován. Obilky by měly obsahovat vyšší podíl zkvasitelných cukrů vznikajících ze škrobu, kterého by mělo být min. 65,0 % v sušině [15]. Technologické zpracování pšenice je nejvýhodnější, protoţe vedle škrobu je získáván i pšeničný lepek [2]. Z 220 kg obilek pšenice lze získat aţ 100 kg škrobu [15].  Vlastnosti pšeničného škrobu Škrobová zrna mají obvykle čočkovitý aţ kulatý tvar s centrálním, méně patrným vrstvením [5]. Dle velikosti se dělí na škrob malozrnný (tzv. škrob B), jehoţ velikost se pohybuje v rozmezí 5–10 μm a škrob velkozrnný (škrob A) o velikosti přibliţně 25 μm. Malá zrna jsou pevně fixována na bílkovinnou matrici, jsou velmi špatně oddělitelná, a tím sniţují výtěţnost škrobu i kvalitu lepku. Navíc byl ve škrobu B prokázán podstatně vyšší obsah dusíku, neţ ve škrobu A. Tento dusík není jen bílkovinného původu, ale pochází také z fosfolipidů, které jsou pevně spojeny se škrobovými zrny. Velká škrobová zrna obsahují vyšší podíl amylózy, jsou snadněji degradovatelná α-amylázou a jejich mazovatění nastává při niţších teplotách neţ u malých škrobových zrn [23].  Vyuţití pšeničného škrobu Nativní pšeničný škrob se vyuţívá především pro pekárenské účely, jako zahušťovadlo v potravinářském průmyslu nebo při výrobě papíru [15]. Jelikoţ obsahuje větší mnoţství dusíkatých látek (bílkovin a lipoproteinů), nesmí být pouţit při některých dietách (např. bezlepkových). Při výrobě glukózových sirupů mohou tyto látky vést ke vzniku barevných


20

sloučenin Mailardovou reakcí. Vzhledem ke kompaktní struktuře zrna je méně vhodný pro výrobu některých modifikovaných a substituovaných škrobů [1].  Fyzikální a chemické poţadavky na jakost pšeničného škrobu − obsah sušiny min. 86 % − obsah popela sušiny max. 0,4 % − obsah dusíkatých látek (N-l) v sušině 0,55 % − reakcí s jodem tvoří modrofialové zabarvení − ve vodě a organických rozpouštědlech musí být rozpustný [19] 1.4.4 Rýţový škrob Mezi méně významné zdroje škrobu náleţí rýţe. Řadí se mezi teplomilné obiloviny z čeledi lipnicovitých. Rýţe je nejbohatší surovinou na obsah škrobu, ale je řazena mezi obiloviny nejchudší na obsah bílkovin [24]. Pro potravinářské účely je významná rýţe setá (Oryza sativa), která se člení na rýţi setou krátkozrnnou (Oryza sativa subsp. brevis) a rýţi setou obecnou (Oryza sativa subsp. communis). Dále se dělí dle jakosti na rýţi moučnatou a sklovitou. Rýţe sklovitá není vhodná na výrobu škrobu [25]. Na jeho výrobu se vyuţívají zejména drobná a k sobě shluklá rýţová zrna ze zlomové nebo odpadní rýţe.  Vlastnosti rýţového škrobu Rýţový škrob je ostrohranný bez patrného vrstvení. Vyskytuje se především ve formě zrn sloţených o velikosti 20 μm. Jednotlivá zrna dosahují velikosti okolo 5 μm [5].  Vyuţití rýţového škrobu Rýţový škrob je nenahraditelný v textilním průmyslu. Pouţívá se na ztuţování textílií nebo jako pudr v kosmetickém průmyslu [5]. 1.4.5 Maniokový škrob Maniok pochází z Jiţní Ameriky, pěstuje se v tropických oblastech a řadí se mezi okopaniny [26]. Škrob se získává z kořenů manioku obecného (Manihot utilissima), které mají ze všech rostlin největší koncentraci škrobových zrn o velikosti 5–35μm. Hmotnost kořene činí 2–4 kg (max. 15 kg). Jejich průměrné látkové sloţení je: 65,0 % vody, 1,4 %


21

dusíkatých látek, 0,1 % tuku, 1,0 % vlákniny, 0,9 % popelovin, 31,0 % bezdusíkatých extraktivních látek (z toho 90,0 % škrobu) a 0,6 % ostatních látek [21]. Dále obsahuje vysoce toxický kyanid, který se odbourává vařením [26]. Nečistý maniokový škrob se nazývá kassave a upravený maniokový škrob se nazývá tapioka [21].  Vyuţití maniokového škrobu Maniokový kořen se odvodňuje, suší, mele, prosévá a získává se kassavová mouka, která se přidává v malém mnoţství (10,0–18,0 %) k pšeničné mouce při výrobě chleba [21]. Dále se v potravinářství vyuţívá maniokový ocet [26]. Nejjemnější maniokový škrob, tzv. brazilský škrob (arrow-root), nachází uplatnění při výrobě tzv. umělého sága [21]. 1.5 Výrobky ze škrobu Nativní škroby jsou jednoduché deriváty škrobu nebo škroby, které jsou vyrobené bez úprav fyzikálně-chemických vlastností. Takovým způsobem získaný škrob nemá vhodné vlastnosti, a proto není vhodný k pouţívání. Má silnou tendenci vytvářet gel, jeho viskozita je příliš vysoká, naopak dispergovatelnost a rozpustnost velmi nízká [2]. Škrob se obvykle přímo ve škrobárně zpracovává na další výrobky. 1.5.1 Hydrolyzáty škrobu Společnou vlastností těchto výrobků je hluboká aţ téměř úplná hydrolýza škrobové molekuly. Hluboké rozštěpení škrobu je vyjadřováno jako tzv. ,,stupeň zcukření“. Škrob je hydrolyzován kyselinami nebo enzymy. Základní rozdíl mezi kyselou a enzymovou hydrolýzou spočívá v rozdílném způsobu štěpení škrobu. Na počátku kyselé hydrolýzy převládají dextriny, následně se zvyšujícím se dextrózovým ekvivalentem jejich mnoţství velmi klesá a přibývá glukózy. Při enzymové hydrolýze lze získat pestrou škálu hydrolyzátu s libovolným stupněm zcukření. Hydrolýzou lze získat sirupy v kapalném stavu, produkty získané usušením zahuštěných sirupů a krystalickou glukózu [21].

1.5.2 Dextriny Technické dextriny se získávají praţením suchého škrobu za přítomnosti katalyzátorů, a to kyselin nebo solí. Obvykle se v praxi vyrábějí bílé a ţluté dextriny [1].


22

Dextriny se vyuţívají zejména při výrobě lepidel [21]. Dále nacházejí uplatnění při konečné úpravě textílií (tzv. apretaci), k zahušťování barviv na vodní bázi, při výrobě zápalek a tuţek. Ve slévárenství se uplatňují při výrobě ţáruvzdorné keramiky nebo brusných kotoučů. V potravinářství se aplikují na výrobky nebo polotovary, kde přispívají jako prostředek k udrţení tuku ve výrobku, jako přísada do pekařských a zmrazených výrobků, do polev a náplní [1]. 1.5.3 Modifikované škroby Modifikované škroby jsou výrobky ze škrobu (tzv. deriváty škrobu), jejichţ vlastnosti jsou fyzikálně-chemickou cestou upraveny, ale musí mít minimálně jednu původní charakteristickou

vlastnost

zachovanou.

Modifikační

proces

některou

původní

charakteristickou vlastnost zvýrazní, potlačí nebo vytvoří vlastnost novou [22]. Chemickou cestou lze získat degradované nebo oxidované škroby, pomocí enzymů za vzniku tzv. maltodextrinů. Fyzikální cestou lze připravit termicky upravené a extrudované škroby [1]. Extrudované škroby se vyuţívají v papírenství, v textilním průmyslu, jako komponenty dřevotřískových desek a ve slévárenství jako pojiva pro formy. Oxidované škroby lze pouţít při výrobě lepidel, na škrobení prádla a jako zlepšovadlo mechanických vlastností kůţe. V potravinářství především jako zahušťovadlo, stabilizátor, dílčí náhrada ţelatiny a jako zlepšovací přísada do pekařsky slabých mouk. Maltodextriny nahrazují tuky při výrobě nízkoenergetických potravin [1]. 1.5.4 Stabilizované (substituované) škroby Stabilizované škroby se obvykle vyrábějí ze škrobů nativních, ale také ze škrobů modifikovaných kyselou hydrolýzou, dextrinací, zesítěním apod. [6]. Do skupiny substituovaných derivátů škrobu náleţí produkty, které jsou získané syntetickým vnesením substitučních skupin do molekul škrobu [21]. Modifikace spočívá v substituci některých hydroxylových skupin polysacharidů za vzniku škrobových esterů (acetáty, fosfáty, sukcináty aj.) a škrobových eterů (hydroxyalkyletery) [6].


23

1.6 Rezistentní škrob Škrob je řazen mezi vyuţitelné polysacharidy, které jsou v tenkém střevě snadno štěpeny. Při trávení se uplatňuje -amyláza slin, pankreatická -amyláza a izoamyláza štěpící vazby α (1→6) amylopektinu a také glykogenu [6]. Většina škrobů náleţí do kategorie rychle nebo pomalu stravitelných. Některé škroby jsou řazeny mezi nevyuţitelné polysacharidy, které tvoří vlákninu (např. obilná zrna konzumovaná v syrovém stavu, chráněná buněčnými stěnami zabraňujícími přístupu amyláz), protoţe jsou částečně rezistentní nebo neakceptovatelné pro hostitelské amylolytické enzymy [6]. Rezistentní formy škrobu činí asi 1,0 % z celkového konzumovaného mnoţství. Procházejí do tlustého střeva, kde jsou částečně metabolizovány a vyuţity přítomnou mikroflórou [6]. V tlustém střevě podporují tvorbu máselnanů, které podněcují látkovou výměnu střevních buněk a způsobují pozvolné odumírání nádorových buněk 31 Jako rezistentní škrob je označována část škrobů, kterou nelze enzymy v tenkém střevě rozštěpit. Rezistentní škrob je pomalu stravitelný, protoţe vstupuje nerozštěpený do tlustého střeva, kde částečně nebo zcela kvasí [20]. Má fyziologické vlastnosti stejné jako dietní vláknina [27]. Mezi faktory ovlivňující vstřebávání škrobu figuruje fyzická nedostupnost škrobu pro trávící enzymy. Jedná se například o škrob (tzv. RS1), který je obsaţený v neporušených rostlinných strukturách, kam enzymy neproniknou [28].  RS1: Je označován škrob, který je fyzikálně nepřístupný štěpení. Jedná se o neporušená celá zrna nebo zrna částečně drcená.  RS2: Jsou označovány škrobové granule s nativní rezistencí. Tyto granule se nacházejí zejména ve vysoko-amylózovém kukuřičném škrobu a banánech.  RS3: Je označován retrográdní škrob. Nachází se např. ve vařených a chlazených bramborách, chlebu a některých typech cornflakes.  RS4: Je označován chemicky modifikovaný škrob [29]. Výrobky s obsahem rezistentního škrobu jsou pro spotřebitele přijatelnější, neţ výrobky obohacené o některé tradiční druhy vlákniny, jelikoţ dodávají výrobkům větší objem a lepší křupavost. Proto se záměrně můţe přidávat do snacků, těstovin, nudlí, smaţených


24

pokrmů a pekařských výrobků. Lze ho přidávat do výrobků se sníţeným obsahem tuku a cukru, protoţe potraviny s vysokým obsahem rezistentního škrobu dodávají organizmu méně energie a sniţují glykemickou zátěţ. Z tohoto důvodu jsou vhodné zejména pro diabetiky a osoby, které chtějí sníţit svoji hmotnost. Zvýšení obsahu rezistentního škrobu v potravinách lze provést modifikací výrobních podmínek (např. pH, teplota) [30]. Obsah rezistentního škrobu v potravinách je závislý především na poměru amylózy/amylopektinu, na způsobu zpracování, podmínkách skladování a jeho vlastnostech [27]. Retrogradací škrobu se zvyšuje jeho rezistence vůči amylolytickým enzymům asi o 1,0 % [6]. Např. potravinářské zpracování, které zahrnuje horko a vlhko, můţe zničit RS1 a RS2, ale můţe formovat RS3 [29]. Nejvyšší obsah rezistentního škrobu obsahují kukuřičné lupínky a to okolo 3,6 %. Tyto obsahy rezistentního škrobu se nejeví jako výţivně podstatné. Cílem je vytvoření snídaňových cereálií s vyšším obsahem rezistentního škrobu (10,0–20,0 %), který vytvoří podstatný rozdíl ve fyziologických vlastnostech těchto potravin [30]. První komerční výrobek rezistentního škrobu uvedla na trh v roce 1993 firma Starch Australasia pod názvem Hi-maize. Vyrábí se z hybridu kukuřice obsahující více neţ 80,0 % amylózy. Tento výrobek obsahuje 42,0 % rezistentního škrobu a našel široké uplatnění v Austrálii při výrobě chleba a jiného pečiva [32]. V současné době se pouţívá jako přidatná látka modifikovaný škrob monofosforečnan škrobového difosforečnanu. Označuje se jako aditivum E 1413 a pouţívá se ke stabilizaci textury výrobků, např. polévek, omáček, masových šťáv a náplní do koláčů [33]. Rezistentní škroby se velmi snadno směšují s ostatními ingrediencemi a vedou k přípravě chutných výrobků, coţ je velmi přínosné pro řadu výrobků, u kterých není vhodné zvyšovat obsah vlákniny, aniţ by došlo k neţádoucím změnám v jejich chuti, textuře a vzhledu [34].


25

2 VLASTNOSTI PŠENIČNÉ MOUKY Roční spotřeba mouky činí v ČR 98 kg na osobu. Z toho 87 kg mouky pšeničné a 11 kg mouky ţitné. Průměrně se 60,0–70,0 % mouky spotřebuje pro výrobu chleba a pečiva a 10,0–12,0 % na drobnou spotřebu v domácnostech. Zbytek mouky se pouţívá k těstárenským a pečivárenským účelům [3]. Zpracovatelské vlastnosti mouky jsou ovlivňovány chemickým sloţením obilného zrna, strukturním uspořádáním hlavních chemických sloţek a změnami v průběhu zrání, vymílání mouky, skladování obilí a mouky [35].

2.1 Vlastnosti a chemické sloţení pšeničných zrn Pšenice je v ČR nejvýznamnější obilninou. Zaujímá přibliţně 51,0–52,0 % plochy obilnin a vzhledem k vysoké úrovni i stabilitě výnosů poskytuje v ČR kaţdoročně okolo 55,0 % produkce obilovin. Roční produkce pšenice v ČR činí 4 mil. tun. Z toho přibliţně 190 tis. tun (4,7 % průměrné produkce) připadá na osivo, 1 200 tis. tun (30,0 % průměrné produkce) připadá na výrobu mouky a potravinářských výrobků a 2 600 tis. tun (65,0 % průměrné produkce) připadá na ostatní účely (např. průmyslové vyuţití, výroba krmiv a export) [36]. Z výţivového hlediska kryjí obiloviny asi 33,0 % energetické hodnoty, zajišťují 30,0 % bílkovin, 56,0 % sacharidů a 10,0 % tuku. Pšenice je celosvětově nejrozšířenější obilovinou pro pekařské vyuţití [20]. Vlastnosti potravinářské pšenice jsou určeny genetickým základem, vloţeným při šlechtění a na technologické kvalitě zrna se významně podílejí interakce s ročníkem a agrotechnikou pěstování. Z hlediska mlýnsko-pekárenského zpracování je důleţité, aby hodnoty parametrů jakosti potravinářské pšenice byly v průběhu ročníku i lokalit pěstování co nejvyrovnanější [37]. Pšeničná obilná zrna obsahují 60,0–76,0 % škrobu, 9,0–14,0 % bílkovin a 2,0–7,0 % tuků. Téměř polovinu přítomného tuku tvoří esenciální mastná kyselina linolová [38]. Dále jsou obilná zrna významným zdrojem vitaminů, minerálních látek, esenciálních mastných kyselin, rostlinných enzymů a vlákniny. Obilné zrno se z anatomického hlediska skládá z několika vrstev (Obr. 4): – Moučné jádro zrna (82,0 %) je tvořeno zejména škroby a rostlinnými bílkovinami.


26

– Klíček zrna (3,0 %) je tvořen esenciálními mastnými kyselinami, vitaminy a minerálními látkami. – Povrchová vrstva (5,0 %) obsahuje zejména hrubou vlákninu, vitaminy, minerální látky a stopové prvky. – Plucha a pluška je tvořena převáţně hrubou vlákninou.

Obr. 4 Anatomická stavba obilného zrna [39] Z botanického hlediska se pšenice řadí mezi trávy (Gramineae) z čeledi lipnicovité (Poaceae) [3]. Z taxonomického hlediska je řazena k rodu Triticum. Pěstuje se v mnoha odrůdách, přičemţ nejdůleţitější je Triticum aestivum (pšenice obecná, měkká), Triticum durum (pšenice tvrdá) a Triticum spelta (pšenice špalda) [40]. Triticum aestivum (pšenice obecná) je charakteristická malými zrny, měkčím endospermem a niţším obsahem bílkovin (10,0–14,0 %). Je významným zdrojem dobře stravitelného škrobu, ale je chudá na obsah hrubé vlákniny. Její lepek je charakteristický tmavší barvou, menší pevností, pruţností a taţností. Nachází uplatnění především v pekařství a cukrářství [12]. Triticum durum (pšenice tvrdá) se vyznačuje většími zrny, více vyvinutým klíčkem a tvrdým endospermem [24]. Čím více bílkovin je v zrnu obsaţeno, tím je zrno tvrdší [38]. Pšeničné obilné zrno je významným zdrojem cukrů, minerálních látek a lepku. Lepek se vyznačuje světlou barvou, malou taţností a velkou pevností. Pro výrobu chleba a pečiva nelze pouţít mouku semletou z tvrdé pšenice, protoţe by pečivo vytvářelo malý objem [41].


27

Triticum spelta (pšenice špalda) má vysoký obsah pomalu se vstřebávajících sacharidů, z nichţ převáţnou část tvoří škrobové látky a vláknina. Vyznačuje se především vysokým obsahem bílkovin (13,0–19,0 %), vitaminů B1 a minerálních látek (P, Mg, Se). Významný je i obsah β-karotenu a tiokyanátu s protiinfekčními účinky [42]. Jelikoţ je lepek této pšenice horší kvality, vyuţívá se pšenice špalda především pro přípravu těstovin a müsli. Dále nachází uplatnění v bioproduktech, jelikoţ se vyznačuje ořechovou vůní a chutí [43]. Jakostně horší obiloviny se mohou zpracovávat na výrobu etanolu. Ale nelze na jeho výrobu pouţít obilí podřadné, poškozené či napadené chorobami. Lihovary vyţadují kvalitní suroviny, aby produkce lihu byla konkurenceschopná [15]. Obiloviny vhodné pro produkci etanolu musí mít vysoký obsah škrobu (okolo 58,0 %) a max. 11,0 % bílkovin [44]. Obsah škrobu je důleţitým faktorem, který přímo ovlivňuje výtěţnost etanolu [45]. Pšenice chudé na obsah zásobních lepkových bílkovin jsou vhodné ke krmným účelům. Naopak mouka semletá z pšenice tvrdé, která je bohatá na obsah lepku, nachází uplatnění při výrobě těstovin [15].

2.2 Mletí obilného zrna Mletí pšenice se označuje jako mletí na vysoko a je ţádoucí získat na počátku mlecího procesu maximální mnoţství jakostních krupic, zejména krupic hrubých [49]. Mlýnská technologie se při mletí pšenice dělí na tři základní etapy: −

Šrotování, které má za úkol otevření a postupné drcení zrna na hrubé části endospermu, za účelem získání max. podílu krupic a málo šrotové mouky s nízkým obsahem popela.

−

Luštění krupic, během kterého nastává drcení vytříděných a vyčištěných krupic, které obsahují část neporušené slupky a následně se čistí na rovinných vysévačích a reformách s výstupem kvalitní pekařské mouky.

−

Vymíláné na vymílacích chodech, kde dochází k drcení částic čistého endospermu na poţadovanou granulaci a získávají se pasáţní hladké mouky [46]. Technologický postup je obvykle sloţen z 5 šrotových, 4–5 luštících a min. 6

vymílacích pasáţí [3]. Na efektivnost mlýnské technologie, výtěţnost krupic a přední mouky má vliv především tvrdost zrna, protoţe tvrdší pšenice poskytují pekařsky kvalitnější mouky,


28

zejména vlivem vyšší vaznosti vody. Pro optimální reţim drcení zrna ve mlýně je povaţována pšenice s vyrovnanou tvrdostí ve střední kategorii. Vlivem různé tvrdosti zrna jsou také časově a technicky odlišně náročné procesy kondiciování, mletí a vysévání. Pro měkké pšenice je doba odleţení po nakrápění kratší, neboť voda prostupuje do prostorů mezi škrobovými granulemi rychle. V případě tvrdé pšenice jsou tyto prostory omezené, a proto voda proniká prostřednictvím pomalejšího procesu, tzv. difuze. Dezintegrace endospermu tvrdé pšenice vyţaduje značnou přítlačnou sílu na rozdíl od měkké pšenice. Pro měkké pšenice je proces vysévání meliva naopak obtíţnější, protoţe částice mouky mají adhezní tendence. Relativní tvrdost pšenice je nejčastěji zjišťována prostřednictvím stanovení indexu velikosti částic, (tzv. PSI). Dle indexu velikosti částic je pšenice řazena do osmi kategorií (Tab. 1). Tab. 1 Stupnice relativní tvrdosti pšenice [46] Kategorie

PSI (%)

Extra tvrdá

Pod 7,0

Velmi tvrdá

8,0–12,0

Tvrdá

13,0–16,0

Středně tvrdá

17,0–20,0

Středně měkká

21,0–25,0

Měkká

26,0–30,0

Velmi měkká

31,0–35,0

Extra měkká

Nad 35,0

Vlastnosti mouky jsou určovány stupněm vymletí. Nízkým vymletím se vyznačují velmi jemné mouky, naopak hrubý celozrnný šrot vysokým vymletím. Mouky méně vymleté obsahují zejména částice endospermu, mouky více vymleté obsahují i části aleuronové vrstvy, klíčku a obalů [57]. Výše vymleté mouky se vyznačují niţším obsahem škrobu, vyšším obsahem minerálních látek, vitaminů, enzymů a cenné hrubé vlákniny. Vyšší obsah minerálních látek má vliv na zvýšenou kyselost mouky. Také jakost bílkovin je z technologického hlediska méně kvalitní. Při výrobě světlých typů mouk se vymílá pšenice na 70,0–77,0 %.


29

U chlebových mouk je procento vymletí zvyšováno na 83 % a u celozrnných mouk aţ na 97,0 % [12]. Dle stupně vymletí rozlišuje vyhláška Ministerstva zemědělství č. 333/1997 Sb. z 12. 12. 1997 skupinu mlýnských výrobků na jednotlivé podskupiny a to na mouku hladkou, polohrubou, hrubou a celozrnnou [59]. Jednotlivé podskupiny jsou rozlišovány podle granulace a obsahu popela. Mouky hladké Pšeničná světlá – obsah popela max. 0,6 % v sušině Pšeničná polosvětlá – obsah popela max. 0,75 % v sušině Pšeničná chlebová – obsah popela max. 1,15 % v sušině Mouka polohrubá pšeničná – obsah popela max. 0,5 % v sušině Mouka hrubá pšeničná – obsah popela max. 0,5 % v sušině Mouka celozrnná pšeničná – obsah popela max. 1,9 % v sušině [3]. Mouky hladké pšeničné se získávají ze směsi tvrdé a měkké pšenice, ale obsahují podstatně méně bílkovin a lepku neţ tzv. chlebová mouka určená k výrobě chleba [48]. Mouky hladké, polohrubé a celozrnné jsou vhodné převáţně pro přípravu kynutého těsta [49]. Bílá mouka je pomleta z obilného zrna, které je nejprve zbaveno slupky a klíčku. Z tohoto důvodu je bílá mouka chudá na obsah vlákniny, nenasycené tuky, rostlinné enzymy, vitaminy a minerální látky. Čím je zrno před opracováním na mouku více opracováno a mouka světlejší a jemnější, tím je mouka chudší na obsah cenných látek [48]. Z výţivového hlediska je nejlepší mouka celozrnná (tzv. tmavá), anebo alespoň výše vymletá, která má odstraněnou menší část povrchové slupky [49]. Získává se z celého pšeničného zrna i se slupkou. Přítomná slupka brání nakynutí [48]. Tmavé mouky se vyznačují sníţeným obsahem škrobu ve prospěch ostatních sloţek. Mají zejména vyšší obsah minerálních látek, vitaminů, enzymů a cenné hrubé vlákniny [49]. Z této mouky se získá chuťově výraznější, výţivnější i chutnější chleba neţ z mouky bílé hladké. Chlebová mouka se mele z tvrdé pšenice, která má vyšší podíl lepku neţ mouka hladká a díky němu je těsto pruţnější a bochník nadýchanější [48].


30

2.3 Míchaní mouk Na technologický proces mletí navazuje míchání mouk. Mícháním mouk je dosaţena standardní jakost mouky, která musí odpovídat příslušným normám [49]. Během mletí obilí se na kaţdé mlecí pasáţi získá určité mnoţství mouky, tzv. pasáţní mouky. Z nich se mícháním získávají typové (tzv. obchodní) mouky. Získaná obchodní mouka musí mít vyrovnaný obsah lepku a popelovin, tj. nejjakostnější mouky s vysokým obsahem lepku musí být smíchány s moukami s nízkým obsahem lepku apod. [2]. Takto získané mouky musí mít ve všech místech stejný vzhled, barvu, vlhkost, zrnitost, stejné pekařské vlastnosti a stejný obsah popela [49].

2.4 Skladování a dozrávání mouk Čerstvě semletá mouka nemá vhodné pekařské vlastnosti. Získává je během skladování, protoţe dochází k tzv. dozrávání mouky. Během dozrávání nastává oxidace bílkovin a enzymové odbourávání moučných tuků. Tyto biochemické změny se projevují zvýšením vaznosti mouky a zlepšením jakosti lepku, protoţe lepek ztrácí svoji taţnost, zvyšuje pevnost, pruţnost a bobtnavost. K těmto změnám dochází u ţitné mouky během 7–10 dnů a u pšeničné během 14–21 dnů [3]. Na průběh biochemických procesů během skladování mouky má vliv vlhkost, teplota a přístup vzduchu. Proto by se měla mouka skladovat v suchých skladech s optimální vlhkostí vzduchu 55,0–70,0 % a při teplotě 15–18 ˚C. Dále je nezbytný přístup vzduchu, proto při delším skladování musí být mouka provzdušňována [50]. Během zrání dochází k ustálení rovnováţné vlhkosti mouky na předepsaných 14,0–15,0 %. Má-li mouka niţší vlhkost, zrání se zpomaluje, naopak při vyšší vlhkosti můţe nastat její plesnivění [45]. Při dlouhodobém skladování se rovnováţná vlhkost mouky sniţuje. Tento jev je způsoben stárnutím koloidních látek, protoţe ztrácejí schopnost vázat vodu. Např. čerstvě semletá mouka má rovnováţnou vlhkost 13,3 % při relativní vlhkosti vzduchu 60,0 %. Po 12 měsících skladování za stejných podmínek se sníţí rovnováţná vlhkost na 12,0 % [49]. Skladováním mouky při vysoké teplotě a vlhkosti dochází působením lipolytických enzymů a oxidačních procesů k rozkladu tuku za vzniku glycerolu a mastných kyselin, čímţ se zvýší kyselost mouky. Následnou oxidací nenasycených mastných kyselin vzdušným kyslíkem nebo působením enzymu lipoxygenáza nastává hořknutí mouky,


31

protoţe vznikající aldehydy a ketony udělují mouce hořkou chuť. Skladování mouky ovlivňuje ve významné míře i vlastnosti škrobu. Škrob se stává odolnějším vůči rozkladným účinkům amylolytických enzymů a mazovatí při vyšší teplotě (tzv. stárne). Také mouka mění svoji barvu (dochází k vybělení mouky), protoţe vlivem vzdušného kyslíku dochází k oxidaci karotenových barviv. Před vlastním zpracováním se mouka předehřívá, a to minimálně na teplotu 20 ˚C po dobu 24 h a následně se prosévá [2].

2.5 Srovnání vlastností pšeničné mouky s ţitnou Pšeničná mouka má zcela jiné smyslové i pekařské vlastnosti neţ mouka ţitná. Barevný odstín mouky je ovlivněn její granulací, při jemnějším rozemletí je mouka relativně světlejší. Mouka pšeničná méně vymletá je charakteristická krémovou barvou, která se stoupajícím stupněm vymletí přechází ve ţlutou aţ ţlutooranţovou. Zatímco ţitná mouka je bělošedá s mírným zbarvením do zelena a se stoupajícím stupněm vymletí můţe mít barvu světle šedou se zeleným nádechem [12]. Rozdílné pekařské vlastnosti jsou způsobeny rozdílným chemickým sloţením mouky (Tab. 2). Těsto připravené z mouky pšeničné je soudrţné, plastické, pruţné a taţné. Zatímco těsto z ţitné mouky je méně soudrţné, roztékavé a obtíţněji tvarovatelné [51]. Tab. 2 Procentuální obsah jednotlivých sloţek v sušině [12] Sloţka

Mouka pšeničná

Mouka žitná

Škrob

75,0–79,0

69,0–81,0

Bílkoviny

10,0–12,0

8,0–10,0

Tuk

1,1–1,9

0,7–1,4

Zkvasitelné cukry

2,0–5,0

5,0–8,0

Vláknina

0,1–1,0

0,1–0,9

Slizy

2,5–3,4

3,5–5,2

Popeloviny

0,4–1,7

0,5–1,7

Hlavní rozdíly mezi moukami z pekařského hlediska jsou v bílkovinách. Pšeničná mouka je charakteristická vysokým obsahem ve vodě nerozpustných a silně bobtnajících bílkovin (gliadin a glutenin) [10].


32

Gliadin (prolamin) pšenice je tvořen jedním polypeptidovým řetězcem, který je tvořen úseky helixů a náhodnými ohyby. Helixy jsou udrţovány vodíkovými vazbami. Ohyby řetězce jsou drţeny pevnými disulfidickými vazbami, které můţe vytvářet aminokyselina cystein [52]. Schéma struktury gliadinu uvádí Obr. 5.

Obr. 5. Struktura gliadinu [3] Glutenin

(glutelin)

pšenice

je

sloţitý komplex,

který je

tvořen

mnoha

nízkomolekulárními řetězci různé velikosti, které jsou uvnitř gluteninu udrţovány disulfidickými a vodíkovými vazbami, ale navenek jsou spojeny vodíkovými vazbami s ostatními řetězci a udrţovány hydrofóbními silami. Vysokomolekulární sloţky mají dva druhy disulfidických vazeb, a to imtrařetězcové podobně jako gliadin a interřetězcové, které udrţují pevnou a pruţnou strukturu [3]. Schéma struktury gluteninu znázorňuje Obr. 6.

Obr. 6. Struktura gluteninu [3] Pšeničné gliadiny a gluteniny (tzv. prolamin a glutelin) jsou zásobní proteiny obsaţené v endospermu. Tyto dvě jednoduché bílkoviny jsou nerozpustné ve vodě, bobtnají pouze omezeně a během hnětení za přítomnosti vzdušného kyslíku tvoří taţnou hmotu, tzv. lepek.


33

Lepek tvoří 43,0–57,0 % gliadinu, 33,0–39,0 % gluteninu, 4,0–5,0 % tuku a 8,0–10,0 % ostatních látek [12]. Lepek lze z těsta izolovat vypíráním proudem vody, přičemţ se vyplavuje škrob a látky rozpustné ve vodě. Obsah mokrého lepku kolísá mezi 15,0–40,0 % [52]. Lepek během bobtnání v těstě poutá přibliţně 200 % vody a v průběhu zrání je odbouráván hydrolytickými enzymy – proteinázami [10]. Lepek je příčinou jedinečných vlastností pšeničného těsta, jeho taţnosti a pruţnosti [1]. Tyto jeho vlastnosti a především mnoţství lepku má vliv na jakost výrobků, které jsou vyrobeny z pšeničné mouky. Pšeničné pečivo má větší objem, pórovitost a lépe drţí tvar, protoţe v těstě vytváří souvislou síťovinu zbobtnalých vláken, která jsou schopna se napínat kypřícími plyny [10]. Mletí ţitné mouky probíhá za jiných podmínek neţ u pšeničné mouky, a proto se pravděpodobně v ţitné mouce vyskytuje vyšší podíl poškozeného škrobu, který dříve mazovatí. Ţitný škrob má ve srovnání s pšeničným více amylopektinu a méně amylózy, která zpětně retrograduje a je hlavní příčinou tvrdnutí pšeničného pečiva, čímţ lze vysvětlit pomalejší tvrdnutí ţitného chleba [3]. Dále se v ţitné mouce vyskytuje menší mnoţství lepkových bílkovin, neţ v mouce pšeničné. Ţitné bílkoviny nemohou v těstě vytvořit souvislou zbobtnalou síťovinu jako pšeničný lepek, protoţe ihned po zadělání těsta vzniká komplex bílkovin se slizy [10]. Dále se pšeničná a ţitná mouka liší obsahem cukrů. Ţitná mouka obsahuje více zkvasitelných cukrů neţ mouka pšeničná. Také obsahuje více slizovitých polysacharidů (pentosanů), které váţou velké mnoţství vody v těstě, a proto ţitné pečivo pomaleji vysychá [50].


34

3 HODNOCENÍ TECHNOLOGICKÉ JAKOSTI PŠENIČNÉ MOUKY Pekařsko-technologickou jakost pšeničné mouky ovlivňuje schopnost tvorby plynu, mnoţství a kvalita lepku, mnoţství a kvalita bílkovin, barva mouky, granulace mouky a její vaznost.

3.1 Schopnost tvorby plynu Cukrotvornou schopnost mouky a schopnost vytvořit dostatečné mnoţství kypřícího plynu (CO2) ovlivňují amylolytické enzymy [53]. Působením dostatečně aktivních amylolytických enzymů vznikají v těstě zkvasitelné cukry, které jsou důleţité pro správný průběh fermentace. Správný průběh fermentace se projevuje stabilní produkcí dostatečného objemu oxidu uhličitého od vyhnětení aţ po dosaţení určité teploty během pečení. Během pečení se uplatňuje schopnost zmazovatělého škrobu vázat velké mnoţství vody a zajišťovat vláčnou střídku pečiva. Uvedené skutečnosti ovlivňují objem, tvar a senzorické vlastnosti cereálních výrobků. Aktivitu přítomných amyláz a stupeň poškození škrobu popisuje stav sacharido-amylázového komplexu [54]. Enzymatická aktivita zrna je charakterizována číslem poklesu (Falling Number), které slouţí

jako kritérium pro odhalování poškození endospermu pšeničného zrna

hydrolytickými enzymy. Závisí na činnosti α-amylázy, která svojí činností způsobuje sníţení viskozity suspenze šrotu [45]. Hodnotu čísla poklesu významně ovlivňuje teplota a sráţky v červenci. V tomhle ročním období se dotváří výnosotvorné prvky porostu a determinují se parametry potravinářské kvality. Vydatné sráţky ve sklizňové zralosti vedou k porůstání zrna a následnému sníţení čísla poklesu [55]. Nízké ČP sniţuje pekařskou kvalitu zeslabením pruţnosti střídy pečiva a sniţuje schopnost těsta vázat vodu. Takové těsto je obvykle lepivé, těţko zpracovatelné a můţe mít poškozenou i strukturu lepku [45]. Podle ČSN 461100-2:2001 je pro potravinářskou pšenici určena minimální hodnota čísla poklesu 220s. V praxi jsou optimální hodnoty čísla poklesu v rozmezí 220 – 250 s. Zrno s číslem poklesu niţším neţ 220 s se vyznačuje vysokou aktivitou amylolytických enzymů a je často porostlé. Zrno s číslem poklesu vyšším neţ 250 s se vyznačuje nízkou aktivitou amylolytických enzymů a před zpracováním se zvyšuje přídavkem sladu nebo jiné α-amylázy [55]. Druhou moţností úpravy čísla poklesu spočívá v míchání obilí s různým ukazatelem čísla poklesu, pomocí speciálních nomogramů. Třetí moţností pro


35

zvýšení hodnoty, je intenzivní míchání a odírání zrna. Enzymatická aktivita zrna se v počátečním stádiu porůstání soustřeďuje v oblasti klíčku a v povrchových vrstvách. Pokud se tyto vrstvy odstraní před mletím, je většina mouky jakostně vyhovující. K ovlivnění důsledků porůstání je potřeba velmi intenzivního odstranění oplodí, osemení a části aleuronové vrstvy. Intenzivní oloupání a obroušení zrna lze dosáhnout technologií debranningu [54].

3.2 Pekařská síla mouky Pekařská síla mouky, tzn. schopnost těsta zadrţovat kypřící plyn, který vzniká v těstě při kynutí, souvisí s mnoţstvím a kvalitou lepku. Pekařská síla je ovlivňována genetickými vlastnostmi odrůdy pšenice a podmínkami jejího pěstování [53].  Hodnocení obsahu mokrého lepku Obsah mokrého lepku má vliv především na objem hotového pšeničného pečiva [56]. Mokrý lepek je podíl pšeničných bílkovin nerozpustných ve vodě a je získáván vypíráním těsta [12]. Obsah mokrého lepku kolísá mezi 15,0–40,0 % [52]. Jeho stanovením lze odhalit zhoršenou kvalitu lepku [54]. Tradičním ukazatelem kvality lepku je jeho pruţnost, taţnost a bobtnavost.  Hodnocení kvality mokrého lepku Pruţnost lepku byla tradičně posuzována dle schopnosti lepku vrátit se po nataţení do původní polohy. Obsahuje-li mouka lepek s dostatečnou pruţností, chléb nebo pečivo s pórovitou střídou o velkém objemu se vypéká. Současně by měl být lepek taţný, aby se pečivo pod tlakem kvasných plynů zdvihalo a tvořila se jemná pravidelná pórovitost, která je důleţitá pro charakter střídy. Lepek nedostatečně pruţný dává těsto roztékavé, poskytující pečivo s nízkou střídou [5]. Taţnost lepku byla tradičně charakterizována jako schopnost lepku odolávat jeho natahování. Její číselná hodnota udává délku lepku, při které došlo k jeho přetrţení (Tab. 3) [12]. Z mokrého lepku se vytvoří váleček o výšce 3 cm a vytahuje se na navlhčeném pravítku, dokud nezačnou praskat povrchová vlákna [57].


36

Tab. 3 Hodnocení taţnosti lepku [12] Tažnost lepku (cm)

Vlastnosti lepku

pod 5

Velmi krátký, velmi málo taţný

5–8

Krátký, málo taţný

9–11

Středně taţný

12–15

Taţný

Nad 15

Velmi taţný

Bobtnavost lepku je podmíněna fyzikálními vlastnostmi bílkovin zvětšovat svůj objem v slabé kyselině mléčné [5]. Stanovovala se tradičně ve speciálních bobtnacích (Berlinerových) baňkách s kalibrovaným hrdlem. Optimální teplota pro stanovení je 27 °C. Bobtnání probíhá po dobu 150 min. Po uplynutí předepsané doby se baňka uzavře zátkou tak, aby zátka dosahovala k nule na stupnici hrdla baňky. Baňka se otočí dnem vzhůru a po usazení zbobtnalého lepku v hrdle se odečte objem lepku (Obr. 7), a ten udává přímo jeho bobtnavost (Tab. 4).

Obr. 7 Stanovení bobtnavosti lepku [57] Tab. 4 Hodnocení bobtnavosti lepku [57] Bobtnací číslo cm3

Hodnocení lepku

0–5

Podřadný lepek

6–15

Středně kvalitní lepek

Nad 15

Dobrý lepek


37

Lepek by neměl být příliš pruţný ani taţný. Lepek příliš pruţný vytváří klenuté pečivo malého objemu. Je-li lepek naopak příliš taţný, vzniká pečivo nevykynuté a nízké. Lepek, který velmi brzy peptizuje v slabém roztoku kyseliny mléčné, je lepek slabý a výrobky z takové mouky jsou nízké a roztékavé. Pšeničné mouky namleté z pšenic brzy po sklizni jsou charakteristické velmi taţným, ale málo pruţným lepkem. Z toho důvodu se v prvních dvou měsících po ţních semílá nové obilí s přídavkem obilí z loňské sklizně [5]. V současné době slouţí ke zjišťování kvality mokrého lepku na základě průchodu jemným sítkem v odstředivce metoda GI, čímţ se zjistí tzv. lepkový index (Gluten Index). Ten udává procento zbylého lepku na sítku k celkovému mnoţství lepku [52]. Tento ukazatel je spolehlivým ukazatelem pekařské kvality. Nejlepší pekařské vlastnosti vykazují mouky s lepkovým indexem v rozmezí 82,0–92,0 %. Mouky s lepkovým indexem okolo 100 % a mírně pod 82,0 % vykazují z pekařského hlediska horší objemy. Hodnoty GI okolo 60,0 a 40,0 % svědčí o velmi špatné kvalitě [58].

3.3 Sedimentační test podle Zelenyho Pro hodnocení jakosti potravinářské pšenice a pšeničné mouky na základě mnoţství a kvality bílkovin se od 1. 7. 2002 pouţívá Zelenyho test [52]. Pozitivně koreluje s obsahem bílkoviny a objemem pečiva [45]. Tento test je zaloţen na sedimentaci částic mouky. Principem těchto testů je větší rychlost sedimentace částic mouky s vyšším podílem kvalitnějších bílkovin, neţ u mouk pekařsky slabších. Jako ukazatel kvality lepkové bílkoviny slouţí objem sedimentu o přesné hustotě, získaný za standardní čas [35]. Zelenyho test hodnotí objem sedimentu získaný ze suspenze mouky, kyseliny mléčné a izopropanolu. Dříve pouţívaný SDS-test hodnotil objem sedimentu získaný ze suspenze šrotu a kyseliny octové [15].

3.4 Metody pokusného pečení (Pekařský pokus) Metody pokusného pečení umoţňují nejlépe posoudit pekařské vlastnosti mouky, přičemţ se zjistí struktura a barva střídy, její pórovitost, poměr výšky k průměru a jakost kůrky pečiva [5]. K nejrozšířenějším metodám pokusného pečení v ČR patří metoda VÚMPP Praha, jelikoţ je odvozena z technických postupů v pekárnách. Byla vypracována v osmdesátých létech na VÚ MPP Praha a nyní se pouţívá pro hodnocení jakosti hladké světlé mouky pro


38

pekárny. Výrobky jsou obvykle hodnoceny podle měrného objemu, tvaru, charakteru kůrky a střídy [52]. Při vyjadřování výsledků pokusného pečení se pouţívají především ukazatele objemu výrobku (Tab. 5). Měrný objem se nejčastěji vyjadřuje v cm3 na 100 g výrobku [15]. Dále lze vyjádřit objem pečiva na 100 g mouky–tzv. objemová vydatnost [52]. Tab. 5 Stupnice jakosti pšeničné hladké mouky [57] Objem výrobku

Vlastnosti mouky

do 400 cm3

mouka velmi špatné jakosti

401 aţ 480 cm3

mouka uspokojivé jakosti

481 aţ 600 cm3

mouka normální a dobré jakosti

nad 601 cm3

mouka velmi dobré jakosti

3.5 Barva mouky Barva mouky je závislá na stupni vymletí, pouţitých přísadách a také na původní barvě pšenice. Obecně platí, ţe výše vymletá mouka, s větším podílem obvodových partií zrna je tmavší. Barvu nebo barevný odstín střídy pečiva výrazně ovlivňují přísady celozrnných mouk nebo šrotů, případně i šrotové produkty z jiných obilovin, luštěnin a zrnin [3]. Mouka svým našedlým odstínem můţe poukazovat na mouku s vyšším podílem poškozeného škrobu a s horší pekařskou zpracovatelností (tzv. zadní mouka). Barvu mouky ovlivňuje také původní barva pšenice, která můţe být od světle ţluté aţ po načervenalou. V zahraničí se v minulosti, a někde i v současné době, mouky bělily chemicky. V ČR bylo bělení po 1. světové válce zakázáno [23]. Mouky pšeničné jsou charakteristické barvou bílou s naţloutlým odstínem. Chlebová pšeničná mouka se vyznačuje barvou bílou se ţlutošedým nebo našedlým odstínem a celozrnná pšeničná mouka s hnědavým, načervenalým nebo tmavočerveným odstínem [59].

3.6 Granulace mouky Granulace mouky (tzv. velikost moučných granulí) závisí na způsobu mletí zrna a vyjadřuje velikost podílu částic, které propadají sítem o stanovené velikosti ok [59]. Hrubší mouky jsou zpracovány mlecími válci šetrněji, obsahují méně narušených škrobových zrn, a proto se vyznačují menší enzymovou aktivitou. Tyto mouky pomaleji bobtnají, ale dávají


39

pevnější těsta s větší stabilitou. Jsou vhodné na výrobu těstovin. Jemněji granulované (hladké) mouky procházejí větším počtem mlecích válců [57]. Hladké mouky se zpracovávají převáţně v pekárnách [3]. Semílání na jemné granule ovlivňuje stupeň poškození škrobu. Čím intenzivnější je vymílání mouky, tím více škrobu je poškozeno. Poškozený škrob snadněji podléhá působení amylolytických enzymů, je rychleji hydrolyzován na zkvasitelné cukry a rychleji mazovatí. Při velkém rozsahu poškození škrobu vzniklé nízkomolekulární sacharidy a dextriny způsobí lepivost a obtíţnou zpracovatelnost těsta [23]. Poţadavky na velikost podílu částic, které propadají sítem o stanovené velikosti ok, u jednotlivých typů mouk uvádí vyhláška Ministerstva zemědělství č. 333/1997 (Tab. 6) [59]. Tab. 6 Dělení mouk podle granulace [59] Podskupina Mouky hladké Pšeničná světlá É Pšeničná polosvětlá

Granulace (µm/%) (velikost ok/propad) 257/nejméně 96–162/nejméně 75 257/nejméně 96–162/nejméně 75

Pšeničná chlebová

257/nejméně 96–162/nejméně 75

Mouky polohrubé

366/nejméně 96–162/nejvýše 75

Mouky hrubé

485/nejméně 96–162/nejvýše 15

Mouky celozrnné pšeničné

2800/nejméně 96

3.7 Obsah popele Obsah popele souvisí s technologií výroby mouky [45]. Čím vyšší je stupeň vymletí, tím větší je podíl obalových částí, které se do mouky dostanou, coţ má za následek vyšší obsah popela v mouce. Je v korelaci s tvrdostí zrna a vyjadřuje se v procentech vůči původní hmotnosti zrna [3].

3.8 Hodnocení reologických vlastností Jakost pšeničné mouky se projevuje ve fyzikálních vlastnostech těsta, které se hodnotí na přístroji farinografu [5]. Farinograf je nejznámější a nejrozšířenější přístroj k testování kvality mouky [52]. Farinografickou zkouškou se stanovuje vaznost pšeničné mouky a


40

vlastnosti těsta. Farinografickou vaznost ovlivňuje především obsah bílkovin. Čím je mouka jemnější, tím má větší povrch a také větší schopnost vázat více vody [60]. Dále je pravděpodobné, ţe pšeničná mouka s kvalitnější bílkovinou má vyšší vaznost, delší dobu vývinu a větší stabilitu konzistence při hnětení [52]. Vazností se rozumí mnoţství vody (v ml nebo v %), které je mouka schopna přijmout při zadělávání na těsto. S vazností mouky souvisí výtěţnost těsta a pečiva, konzistence, stabilita, pruţnost a taţnost těsta [57].


41

4 POŢADAVKY NA KVALITU PŠENIČNÉ MOUKY Pro spotřebu obyvatel ČR je zapotřebí jen 1,2 mil. tun kvalitní potravinářské pšenice (pekárenské, pečivárenské a těstárenské), z níţ se 70,0 % spotřebovává v pekárnách na výrobu chleba a pečiva, 12,0 % se spotřebovává v domácnostech a zbytek se pouţívá na výrobu ostatních cereálních výrobků [61].

4.1 Poţadavky na pšeničnou mouku pro pečivárenské účely Poţadavky na technologickou jakost odrůdy pšenice pro pečivárenské vyuţití jsou zcela odlišné od poţadavků na pšenici pro pekárenské vyuţití. Zásadní rozdíl v surovině pro pekařské účely (tzn. kynuté výrobky) a v surovině pro pečivárenské účely je v tom, ţe se zde neţádá velký objem výroby. A proto lze k pečivárenským účelům pouţít pekařsky slabé mouky s niţším obsahem bílkovin a mokrého lepku, bez mechanického či enzymatického poškození škrobu a bílkovin. Jakostní parametry pšeničného zrna pro pečivárenské vyuţití − obsah bílkovin max. 11,5 % − hodnota Zelenyho testu max. 25 ml − číslo poklesu 220 s [58]. K dominantním druhům trvanlivého pečiva patří sušenky a oplatky. Dalšími významnými skupinami trvanlivého pečiva jsou perníky, pečivo ze šlehaných hmot (dětské piškoty, kokosky), suchary a preclíky [2]. Pro výrobu sušenek, oplatek a výrobků ze šlehaných hmot je poţadovaná pšeničná mouka hladká slabá, s taţným a méně pruţným lepkem. Pečivárenská mouka musí obsahovat 22,0–28,0 % lepku a 7,0–8,0 % bílkovin [3]. Hlavní rozdíl oproti běţnému pšeničnému pečivu spočívá v tom, ţe při menším mnoţství vody proběhne v sušenkovém těstě denaturace lepkových bílkovin i mazovatění škrobu v omezené míře, coţ má za následek méně pevnou stavební strukturu výrobku. Je-li při výrobě oplatek pouţita mouka s vyšším obsahem silného a pevného lepku, oplatky jsou příliš tvrdé a při kousání ostré. Při pouţití mouky s narušeným lepkem (termicky nebo enzymově), budou sice oplatky křehké, ale budou drobivé a neudrţí tvar. Pro výrobu oplatek lze pouţít i mouku s vysokou amylolytickou aktivitou, těsto však musí být rychle zpracováno.


42

Poţadavky na mouku v případě výroby perníků, sucharů, preclíků a tyčinek jsou podobné jako u běţného pečiva, tj. pekařsky silné mouky [35]. Pekařsky silné mouky se vyznačují silným a pruţným lepkem (30,0–36,0 %) [3].

4.2 Poţadavky na pšeničnou mouku pro pekárenské účely Pekárenská výroba (tj. výroba kynutého pečiva), zpracovává mouku vymletou ze zralého zrna pšenice obecné (Triticum aestivum). Pekárenská kvalita pšeničné mouky je ovlivňována fyzikálními a chemickými vlastnostmi zrna. Sledované parametry a jejich hodnoty, které jsou poţadovány u suroviny určené k pekárenskému zpracování upravuje ČSN 46 1100-2:2001. Jakostní parametry pšeničného zrna pro pekárenské vyuţití: − vlhkost max. 14,0 %; − objemová hmotnost min. 760 g.l-1; − číslo poklesu min. 220 s; − obsah dusíkatých látek min. 11,5 %; − sedimentační index dle Zelenyho min. 30 ml; − obsah příměsí a nečistot max. 6,0 %; − z toho obsah nečistot max. 0,5 %; Pro pekárenskou výrobu je poţadována pekařsky silná pšenice s pevným a pruţným lepkem v těstě [62]. Základním typem pšeničné mouky pro pekárenskou výrobu v ČR je hladká mouka T 530 s obsahem popela v sušině max. 0,6 %. Dále se rozsáhle pouţívají mouky pšeničné chlebové T 700 (tzv. chlebová světlá) a T 1050 nebo T 1000 (tzv. chlebová tmavá) [58]. Mouka musí být jakostně vyrovnaná, s vysokou vazností vody a dobrými vlastnostmi pro přípravu těsta. Těsto nesmí být lepivé a musí být strojově dobře zpracovatelné. Těsto by mělo dobře vykynout a při pečení zvětšovat svůj objem. Hotový výrobek by měl vykazovat standardní tvar, velký objem s dobrou parcelací kůrky, pruţnou a rovnoměrně pórovitou střídku [63]. Dále musí mít mouka schopnost tmavnout. Tato schopnost je dána činností enzymu tyrozinázy, který oxiduje volný tyroxin na tmavě zbarvené produkty [35].


43

4.3 Poţadavky na pšeničnou mouku pro těstárenské účely Na výrobu kvalitních těstovin, čili těstovin s hladkým povrchem, průsvitných, dostatečně pevných, bez tmavých oček anebo světlých skvrn, syté ţluté barvy s dobrými varnými vlastnostmi, s charakteristickou chutí a vůní je nejvhodnější hrubá pšeničná mouka (tzv. semolina) semletá ze sklovité tvrdé pšenice (Triticum durum). Vyznačuje se vysokým obsahem kvalitního lepku (min. 34,0 %) [21]. Optimální obsah mokrého lepku zajišťuje těsto pevné a vláčné, které se pomalu lisuje [35]. Zrno pšenice musí mít vysokou sklovitost, vysokou objemovou hmotnost a světle jantarovou barvu s tvrdým endospermem [21]. Poněvadţ Triticum durum převáţně dováţíme, pouţívá se v ČR k výrobě těstovin polohrubá mouka těstárenská z pšenice obecné (Triticum aestivum) podobná semolině, nebo se pouţívá směs mouk z pšenice tvrdé a obecné. Ale mouky semleté z pšenice obecné nejsou ideální surovinou pro výrobu těstovin, protoţe absorbují více vody neţ semolina, která má po hydrataci vyšší schopnost tento stav udrţet. Tato schopnost semoliny je hlavním důvodem, proč se těstoviny vyrábí především z tvrdých pšenic. Důleţitým faktorem sorpce vody je vyrovnaná granulace mouky, která ovlivňuje proces lisování a sušení. Jemné moučné částice absorbují při mísení převáţné mnoţství vody a podstatně zvlhnou více neţ hrubší částice. Důsledkem toho vzniká nekompaktní povrch těstovin a mramorová vnitřní struktura. Optimální vlhkost v semolině by měla činit 16,0 % [21].


44

5 CHARAKTERISTIKA VÍCEROZMĚRNÝCH DAT 5.1 Předúprava vícerozměrných dat Předúprava dat je důleţitým krokem ve vícerozměrné analýze. V některých případech se provádí před vlastním pouţitím dané metody, v jiných případech tvoří součást metody, takţe na vstupu mohou být i původní data. 5.1.1 Standardizace dat Standardizace dat tvoří obvykle první krok v předúpravě vícerozměrných dat a slouţí k odstranění závislosti na jednotkách a na parametru polohy. Po provedené standardizaci je pomocí vah přiřazována znakům různá důleţitost. 5.1.2 Uţití statistických vah Statistické váhy lze pouţít ke zvýšení důleţitosti některých znaků v následujících případech: 

Existují-li v měřených znacích rozličné nejistoty.



Jsou-li známy zkušenosti o důleţitosti znaků.



Existují-li rozličné důleţitosti znaků dle účelu analýzy dat.

5.2 Průzkumová analýza vícerozměrných dat 5.2.1 Zobrazení vícerozměrných dat Zdrojová matice dat X má rozměr n x m. Před vlastní aplikací vhodné metody vícerozměrné analýzy je třeba vţdy provést průzkumovou (exploratorní) analýzu dat, která umoţňuje pomocí rozptylových a symbolových grafů posoudit podobnost objektů, nalézt vybočující objekty, stanovit, zda lze pouţít předpoklad lineárních vazeb a ověřit předpoklady o datech (normalitu, nekorelovanost, homogenitu). Pro účely průzkumové analýzy vícerozměrných dat lze pouţít zobecněné rozptylové diagramy a symbolové grafy, které umoţňují jejich grafické zobrazení ve dvourozměrném i třírozměrném souřadnicovém systému. Toto zobrazení umoţňuje: 

Identifikovat vektory xi nebo jejich sloţky, které se jeví jako vybočující.

UTB ve Zlíně, Fakulta technologická 

45

Identifikovat různé struktury v datech, jako jsou shluky, které zobrazují heterogenitu pouţitého výběru nebo přítomnost různých dílčích výběrů s odlišným chováním.

Zobecněné rozptylové grafy Rozptylový diagram (graf) představuje pro dvě sloţky x i1 a xi2 závislost mezi znakem xi1 zakresleným na osu x a znakem xi2 umisťovaným na osu y. Z takto sestaveného grafu lze indikovat vybočující body, shluky bodů a míru párové závislosti mezi těmito sloţkami. Symbolové grafy Jednotlivé znaky jsou „kódovány“ do určitých geometrických tvarů či symbolů s ohledem na jejich konkrétní hodnoty. Kaţdému objektu xi odpovídá jistý obrazec sloţený z těchto symbolů. Vlastnosti dat se posuzují s ohledem na vizuální rozdíly mezi obrazci nebo symboly. Mezi základní typy symbolů patří profily, polygony, tváře, křivky a stromy.

5.3 Metody k odhalení struktury ve znacích a objektech Jednotlivé techniky k určení vzájemných vazeb se dělí podle toho, zda hledají strukturu a vazby ve znacích nebo strukturu a vazby v objektech. 

Hledání struktury ve znacích v metrické škále – faktorová analýza (FA), analýza hlavních komponent (PCA) a shluková analýza



Hledání struktury v objektech v metrické škále – shluková analýza



Hledání struktury v objektech v metrické i v nemetrické škále – vícerozměrné škálování



Hledání struktury v objektech v nemetrické škále – korespondenční analýza

Většina metod vícerozměrné statistické analýzy umoţňuje zpracování lineárních vícerozměrných modelů, kde se závisle proměnné uvaţují jako lineární kombinace nezávisle proměnných, resp. vazby mezi proměnnými jsou lineární. Určením struktury a vzájemných vazeb mezi znaky, ale i mezi objekty se zabývají techniky redukce znaků na latentní proměnné, metoda analýzy hlavních komponent (PCA) a metoda faktorové analýzy (FA). Významnou metodou určení vzájemných vazeb mezi znaky je i kanonická korelační analýza (CA), která se vyuţívá ke zkoumání závislosti mezi


46

dvěma skupinami znaků, přičemţ jedna ze skupin je povaţována za proměnné nezávislé a druhá za skupinu proměnných závislých.

5.4 Analýza hlavních komponent (PCA) Metoda hlavních komponent (PCA) je jedna z nejpouţívanějších a nejstarších metod vícerozměrné analýzy. Cílem této metody je transformace původních znaků x i, j=1, …, m, do menšího počtu latentních proměnných yj. Tyto latentní proměnné mají vhodnější vlastnosti. Je jich výrazně méně, znázorňují celou proměnlivost původních znaků a jsou vzájemně nekorelované. Základní charakteristikou kaţdé hlavní komponenty je její míra variability (tzv. rozptyl). Hlavní komponenty jsou seřazeny podle důleţitosti, tj. dle klesajícího rozptylu (od největšího k nejmenšímu). Nejvíce informací o variabilitě původních dat je soustředěno do první hlavní komponenty, nejméně do poslední komponenty.

5.5 Analýza shluků (CLU) Metoda analýzy shluků (Cluster analysis, CLU) se zabývá vyšetřováním podobnosti vícerozměrných objektů (tj. objektů, u kterých je změřeno větší mnoţství proměnných) a jejich klasifikací do tříd, čili shluků. Shluk (tzv. cluster) je skupina objektů, jejichţ vzdálenost (nepodobnost) je menší neţ vzdálenost, kterou mají objekty do shluku nepatřící [64].


II. PRAKTICKÁ ČÁST

47


48

6 METODIKA PRÁCE Cílem diplomové práce bylo stanovit obsah dusíkatých látek a rezistentního škrobu v jednotlivých vzorcích mouky a statisticky vyhodnotit mezi naměřenými daty a daty získanými z Penamu, a. s. moţnou závislost.

6.1 Charakteristika analyzovaných vzorků Pro stanovení bylo pouţito 50 vzorků mouky získaných od firmy Penam, a. s., jejichţ charakteristika nebyla poskytnuta. S těmito vzorky byla dodána data s parametry (Tab. 7 ), která nejsou součástí práce. Tab. 7 Parametry získané od firmy Penam, a. s. Název parametru

Značka

Škrob

-

Rezistentní škrob

-

Vlhkost

-

Dusíkaté látky

N-l

Pevnost lepku

P

Taţnost lepku

L

Index nafouknutí

G

Pekařská síla

W

Konfigurační poměr křivky

P/L

Index elasticity

Ie

6.2 Chemická analýza 6.2.1 Stanovení celkového obsahu dusíkatých látek Celkový obsah dusíkatých látek byl analyzován u 50 vzorků mouky. Stanovení bylo provedeno metodou podle Kjeldahla s úpravou podle Winklera. Z mineralizátu bílkovinného materiálu, připraveného podle Kjeldahla, byl amoniak, uvolněný ze síranu amonného koncentrovaným roztokem hydroxidu sodného předestilován vodní parou do roztoku kyseliny trihydrogenborité v destilačním přístroji. Vzniklý boritan


49

amonný byl stanoven titračně odměrným roztokem kyseliny sírové (HCl) na indikátor Tashiro. 6 NH3 + 2 H3BO3 → 2 (NH4)3BO3 2 (NH4)3BO3 + 3 H2SO4 → 3 (NH4)2SO4 + 2 H3BO3 Z mnoţství spotřebované kyseliny byl vypočítán obsah dusíku. Výsledek byl přepočítán na naváţku a vynásobením faktoru 5,7 byl určen v analyzovaném materiálu obsah dusíkatých látek v % [65].  Pouţité roztoky a chemikálie Kyselina sírová, peroxid vodíku, směsný katalyzátor (Na2SO4 + CuSO4 v poměru 10:1), hydroxid sodný 30,0 %, kyselina boritá, směsný indikátor (bromkresolova zeleň + metylova červeň), kyselina chlorovodíková 0,1 mol.l-1 a destilovaná voda.  Pouţité přístroje Analytické váhy (Explorer, OHAUS), předváţky (Kern, KB), mineralizátor (Bloc Digest 12), automatická destilační jednotka pro stanovení organického dusíku podle Kjeldahla (Pro-Nitro 1430, BioProPraha, ČR).  Pracovní postup Do mineralizační zkumavky bylo na analytických vahách naváţeno 0,25 g vzorku mouky s přesností na čtyři desetinná místa. V digestoři bylo ke vzorku mouky aplikováno 10 ml koncentrované kyseliny sírové, čtyři kapky peroxidu vodíku a 1 malá lţička směsného katalyzátoru (Na2SO4 + CuSO4 v poměru 10:1). Baňka se vloţila na topnou desku mineralizátoru. Teplota ohřevu byla nastavena na 400 °C. Po vyhřátí topného zařízení, které trvalo přibliţně půl hodiny, probíhala mineralizace 1 hodinu. Po skončení mineralizace se zkumavky nechaly zchladnout. Po zchladnutí se zkumavky přesunuly do stojanu a doplnily destilovanou vodou na výsledný objem 25 ml. Po mineralizaci v mineralizačním zařízení byl obsah dusíkatých látek stanoven metodou Kjeldahla s úpravou dle Winklera pomocí automatické destilační jednotky Pro-Nitro 1430. Stanovený obsah dusíku byl přepočítán na bílkovinu. Výsledkem byl průměr ze dvou provedených stanovení. Výpočet % hrubé bílkoviny = (P2/n). 100. F


50

Kde P2 – obsah dusíku [mg] n – naváţka [mg] F – přepočítávací faktor [5,7] 6.2.2 Stanovení obsahu škrobu Rezistentní škrob byl stanoven na komerční soupravě Megazyme Resistant Starch Method (AOAC Method 2002.02) [66]. Metoda umoţňuje měření rezistentního škrobu (RŠ), rozpustitelného škrobu a celkového škrobu ve vzorcích. Metoda je aplikovatelná na vzorky obsahující více neţ 2,0 % RŠ. S takovými vzorky se rutinně dosahuje standardní chyby  5,0 %.  Pouţité roztoky a chemikálie – Pufr s maleátem sodným 0,1 M (pH 6) – Pufr s acetátem sodným 1,2 M (pH 3,8) – Pufr s acetátem sodným 100 mM (pH 4,5) – Hydroxid draselný 2M – Vodný IMS 50,0 % v/v – Zásobní roztok amyloglukozidázy (AMG) – Zředěný roztok amyloglukozidázy 300 – Pankreatická α-amyláza (10 mg.ml-1) plus AMG (3 U.ml-1) – Reagencie s glukózooxidázou-peroxidázou-aminoantipyrinem (GOPOD) – Souprava kontrolních vzorků obsahujících RŠ – kukuřičný škrob (0,7 % RŠ; 13,6 % vlhkost), bramborový škrob (63,4 % RŠ; 12,3 % vlhkost)


51

 Pouţité přístroje Třepající vodní lázeň, vortex mixér, pH metr (GRYF 209), analytická váha (EXPLORER, OHAUS), spektrofotometr (SPEKOL 11), odstředivka (EBA 20, SCHOELLER).  Pracovní postup Měření rezistentního škrobu Do šroubovací zkumavky bylo naváţeno na analytických vahách 0,1 g vzorku mouky a do kaţdé zkumavky byly přidány 4,0 ml pankreatické amylázy (10 mg.ml -1) obsahující AMG (3 U.ml-1). Pevně uzavřené zkumavky byly promíchány na vortex mixéru a inkubovány v třepající se vodní lázni po dobu 16 h při 37 C v horizontální poloze za kontinuálního třepání 200 úderů.min-1. Po inkubaci byly zkumavky ošetřeny 4,0 ml etanolu (99 %) za intenzivního míchání na vortex mixéru a následně odstředěny při 1500 g (přibl. 3000 rpm) po dobu 10 min. Po odlití supernatantů byly tablety obsahující rezistentní škrob resuspendovány ve 2 ml IMS za intenzivního míchání na vortex mixéru a po přidavku dalších 6 ml 50,0 % IMS byly zkumavky odstředěny při 1500 g po dobu 10 min. Supernatanty byly opět slity a tento suspendační a centrifugační krok byl opakován. Následně byly tablety resuspendovány pomocí 2 ml 2 M KOH po dobu 20 min za intenzivního míchání v ledové vodní lázni. Po vyjmutí zkumavek z vodní lázně bylo za intenzivního míchání do kaţdé zkumavky přidáno 8 ml 1,2 M pufru s acetátem sodným (pH 3,8) a 0,1 ml AMG (3300 U.ml-1). Zkumavky s promíchaným obsahem byly inkubovány po dobu 30 min za občasného míchání na vortex mixéru ve vodní lázni (50 C). Zkumavky vyjmuté z vodní lázně byly odstředěny při 1500 g po dobu 10 min. Z odstředěných zkumavek bylo odpipetováno 0,1 ml alikvótních podílů do skleněných testovacích zkumavek, které byly ošetřeny 3,0 ml GOPOD reagencie a inkubovány ve vodní lázni při 50 C po dobu 20 min. U kaţdého roztoku byla měřena absorbance při 510 nm proti reagenčnímu slepému vzorku. Slepé vzorky byly připraveny smícháním 0,1 ml 0,1 M pufru s acetátem sodným (pH 4,5) a 3,0 ml GOPOD reagencie. Standardy glukózy byly připraveny ve čtyřnásobných kopiích smícháním 0,1 ml glukózy (1 mg.ml-1) a 3,0 ml GOPOD reagencie.


52

Měření nerezistentního (rozpustitelného) škrobu Roztoky supernatantů, získané odstředěním počáteční inkubace se supernatanty získanými z následných dvou promytí 50,0 % etanolem, byly přeneseny do 100ml odměrné baňky, která byla doplněna destilovanou vodou. 0,1 ml alikvótních podílů tohoto roztoku bylo inkubováno se 3,0 ml GOPOD reagencie po dobu 20 min při 50 C. U kaţdého roztoku byla měřena absorbance při 510 nm proti reagenčnímu slepému vzorku. Výpočet: Obsah rezistentního škrobu, nerezistentního (rozpustitelného) škrobu a celkový obsah škrobu (% v sušině) v testovaných vzorcích mouky byl vypočítán následovně: Rezistentní škrob (g/100 g vzorku pro vzorky obsahující  10 % RŠ): =

E

x

F

=

E

x

F/W x

x

10,3/0,1

x

1/1000

x

100/W

x 162/180

x

100/W

x 162/180

9,27

Nerezistentní (rozpustitelný) škrob (g/100 g vzorku) =

E

x

F

=

E

x

F/W x

x

100/0,1

x

1/1000

90

Kde: E = absorbance (reakce) odečtená proti slepému reagenčnímu vzorku F = konverze z absorbance na mikrogramy (absorbance získaná pro 100 g glukózy v GOPOD reakci je stanovena a F = 100 (g glukózy) děleno absorbancí GOPODu pro těchto 100 g glukózy). 100/0,1 = úprava objemu (0,1 ml odebráno ze 100 ml) 1/1000 = konverze z mikrogramů na miligramy W = hmotnost sušiny analyzovaného vzorku = hmotnost x [(100-obsah vlhkosti)/100] 100/W = faktor vyjadřující RŠ jako procento hmotnosti vzorku 162/180 = faktor konverze z volné glukózy na bezvodou glukózu (jak se vyskytuje ve škrobu) 10,3/0,1 = úprava objemu (0,1 ml odebráno z 10,3 ml) pro vzorky obsahující 0–10,0 % RŠ, kde inkubační roztok není zředěn a konečný objem je  10,3 ml [66].


53

Celkový obsah škrobu je součtem rezistentního a nerezistentního (rozpustitelného) škrobu.

6.3 Statistické vyhodnocení dat Pro analýzu dat byl aplikován program QC Expert, verze 3.0 [67], STATISTICA CZ, verze 9 [68]. Byl pouţit parametrický test srovnávající střední hodnoty dvou nezávislých výběrů a korelace. Pro zjištění struktur ve znacích byla pouţita analýza hlavních komponent a analýza shluková (Wardova metoda). Statistické vyhodnocení bylo provedeno na hladině významnosti 5,0 %.


54

7 VÝSLEDKY A DISKUZE 7.1 Stanovení obsahu dusíkatých látek Celkový obsah dusíku byl stanoven Kjeldahlovou metodou s úpravou dle Winklera, pomocí automatické destilační jednotky Pro-Nitro. Průměrný obsah dusíkatých látek, u 50 vzorků mouky, činil 11,0 % (viz. Příloha 1). Nejniţší obsah dusíkatých látek byl zaznamenán u vzorku č. 16 (9,3 %) a nejvyšší u vzorku č. 3 (13,3 %). Podle literárního zdroje [69] by měla pšenice pro pekárenské vyuţití obsahovat min. 11,5 % dusíkatých látek. Průměrná hodnota (11,0 %) získaná od padesáti vzorků tento poţadavek nesplňuje. Poţadavek na minimální obsah dusíkatých látek v mouce splňují vzorky č. 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 12, 15 a 46. Obsah dusíkatých látek v pšenici ovlivňují především klimatické podmínky [45]. Nízký obsah dusíkatých látek by mohl mít negativní vliv na kvalitní ukazatele pšeničné mouky, a to na pekařskou sílu mouky a hodnotu Zelenyho testu. Pekařská síla mouky (tj. schopnost mouky zadrţovat kypřící plyn) souvisí s obsahem a kvalitou lepku [53]. Zelenyho test je zaloţen na principu rychlejší sedimentace částic mouky s vyšším podílem kvalitnějších bílkovin [15] a pozitivně koreluje s objemem pečiva [45]. Pšeničná mouka pro pekárenské účely by měla mít dle ČSN 461100-2:2001 hodnotu Zelenyho testu min. 30 ml [62] a mouka pro pečivárenské účely hodnotu Zelenyho testu max. 25 ml [58]. Nízký obsah dusíkatých látek, by mohl proto negativně ovlivnit tyto ukazatele jakosti pšeničné mouky a ovlivnit i kvalitu výsledného výrobku. Těsto získané z mouky s nízkým obsahem dusíkatých látek by mohlo být lepivé, strojově špatně zpracovatelné, nemohlo by vykynout a při pečení zvětšovat svůj objem. Proto je nevhodná pro pekárenské účely, ale lze ji pouţít k pečivárenským účelům. Nízký obsah dusíkatých látek v mouce můţe být také ovlivněn vyšším obsahem škrobu, protoţe čím více je přítomného škrobu, tím méně prostoru zbývá pro dusíkaté látky.

7.2 Stanovení obsahu škrobu Škrobnatost mouky byla stanovena enzymaticky vyuţitím soupravy Megazyme [66]. Tato metoda umoţňuje měření rezistentního škrobu, rozpustitelného škrobu a celkového škrobu ve vzorcích mouky. Touto metodou byl stanoven průměrný obsah rezistentního škrobu 4,9 % a průměrný obsah nerezistentního škrobu 66,0 % (viz. Příloha 1). Ze získaných údajů byl vypočítán průměrný celkový obsah škrobu (71,0 %). Poţadavek na obsah škrobu splňují všechny stanovované vzorky mouky, protoţe dle literárního zdroje


55

[52] by se měl obsah škrobu v pšeničném zrnu pohybovat v rozmezí 60,0–75,0 %. Jeho obsah v mouce, která je tvořena převáţně endospermem je vyšší (75,0–80,0 %). Vyšší hodnoty celkového obsahu škrobu vykazují vzorky č. 9, 18, 22, 28, 32 a 45. Obsah škrobu v mouce úzce souvisí s granulací mouky. Lze usoudit, ţe se můţe jednat o mouky, které jsou tvořeny převáţně endospermem (níţe vymleté mouky), protoţe se stoupajícím stupněm vymletí klesá obsah škrobu. Takové mouky jsou vhodné pro pekařské zpracování, jelikoţ by měly vykazovat dle literárního zdroje [23] niţší stupeň poškození škrobu a nízkou aktivitu amylolytických enzymů, které by mohly mít za následek lepivost a špatnou zpracovatelnost těsta.


56

Statisticky bylo vyhodnocováno 10 parametrů u 50 vzorků mouky. A to obsah škrobu, rezistentního škrobu, vlhkost, dusíkaté látky (N-l), pevnost lepku (P), taţnost lepku (L), index nafouknutí (G), pekařská síla mouky (W), konfigurační poměr křivky (P/L) a index elasticity (le). Hodnoty obsahu škrobu, rezistentního škrobu a dusíkatých látek (N-l) byly získány chemickou analýzou v rámci diplomové práce. Ostatní hodnoty byly poskytnuty firmou Penam, a.s. (vţdy se třemi opakováními, které splňovaly limity opakovatelnosti).

7.3 Exploratorní analýza dat Průzkumová analýza vícerozměrných dat umoţňuje identifikovat vektory nebo jejich sloţky, které se jeví jako vybočující. Dále indikovat vybočující hodnoty, struktury v datech jako shluky ukazující na heterogenitu výběru nebo přítomnost dílčích výběrů s odlišným chováním [64]. Bylo nutno nalézt vybočující objekty, resp. znaky, posoudit podobnost objektů pomocí rozptylových a symbolových grafů, stanovit, zda lze pouţít předpoklad lineárních

vazeb

a

ověřit

předpoklady

o

datech

(normalitu,

homogenitu

a

nekorelovatelnost). Vybočující body byly identifikovány pomocí krabicového grafu, který poskytuje výhodné zobrazení odlehlých a extrémních hodnot. Extrémní hodnoty byly z výběru odstraněny, jelikoţ zkreslují výsledky analýzy a podle uváţení byly odstraněny i odlehlé body. 7.3.1 Extrémy a odlehlé objekty

Obr. 8 Krabicový graf parametru škrob


57

Z Obr. 8 vyplývá, ţe vzorek č. 7 byl vyhodnocen jako odlehlý objekt. Vzorek č. 7 vykazuje nízké hodnoty škrobu. V souvislosti s parametrem taţnost lepku a index nafouknutí byl z výběru odstraněn.

Obr. 9 Krabicový graf parametru rezistentní škrob Z uvedeného krabicového grafu (Obr. 9) vyplývá, ţe parametr vyjadřující obsah rezistentního škrobu u 50 vzorků mouky neobsahuje ţádné odlehlé nebo extrémní objekty, které by mohly zkreslovat výsledky analýzy.

Obr. 10 Krabicový graf parametru vlhkost


58

Krabicový graf parametru vlhkost (Obr. 10) vykazuje pouze jeden odlehlý objekt (vzorek č. 14) s vybočujícími hodnotami obsahu vlhkosti. V souvislosti s parametrem pevnost a taţnost lepku byl vzorek č. 14 z výběru odstraněn.

Obr. 11 Krabicový graf parametru dusíkaté látky Vzorek mouky č. 3 byl vyhodnocen jako odlehlý. Tento odlehlý objekt vykazuje vysoké hodnoty dusíkatých látek (N-l), ale zůstává ve výběru ponechán, jelikoţ u ostatních parametrů vzorek výkyvy nevykazoval (Obr. 11) a zde se nejeví jako extrémní.

Obr. 12 Krabicový graf parametru pevnost lepku (P)


59

Odlehlé objekty (vzorek č. 14, 9) vykazují vybočující hodnoty pevnosti lepku. V souvislosti s parametrem taţnost lepku a pekařská síla byly z výběru odstraněny (Obr. 12).

Obr. 13 Krabicový graf parametru taţnost lepku Obr. 13 Krabicový graf parametru taţnost lepku (L) Z Obr. 13 vyplývá, ţe odlehlé objekty (vzorek č. 14, 8) vykazují vysoké hodnoty parametru taţnost lepku. Vzorek č. 14 byl z výběru odstraněn v souvislosti s parametry vlhkost a pevnost lepku. Vzorek č. 8 byl z výběru odstraněn v souvislosti s parametrem index nafouknutí. Extrémní objekt (vzorek č. 7) překročil hranici mezního stavu, a proto byl z výběru odstraněn.

Obr. 14 Krabicový graf parametru indexu nafouknutí


60

Vzorek č. 8 vykazoval vysokou hodnotu parametru index nafouknutí (G), byl označen jako odlehlý objekt a v souvislosti s parametrem taţnost lepku byl z výběru odstraněn. Extrémní objekt (vzorek č. 7) překročil hranici mezního stavu, a proto byl z výběru odstraněn (Obr. 14).

Obr. 15 Krabicový graf parametru pekařská síla (W) Obr. 15 ukazuje na jeden odlehlý objekt (vzorek č. 9) s nízkou hodnotou W a v souvislosti s parametrem pevnost lepku byl z výběru odstraněn.

Obr. 16 Krabicový graf parametru konf. poměr křivky


61

Z uvedeného krabicového grafu (Obr. 16) vyplývá, ţe parametr konfigurační poměr křivky u 50 vzorků mouky neobsahuje ţádné odlehlé nebo extrémní objekty, které by mohly zkreslovat výsledky analýzy.

Obr. 17 Krabicový graf parametru index elasticity (le) Z Obr. 17 vyplývá, ţe vzorek č. 34 se ukazuje jako odlehlý objekt s vysokou hodnotou le, ale zůstává ve výběru ponechán, jelikoţ se jeho hodnota nacházela v blízkosti mezní hranice a u ostatních parametrů vzorek výkyvy nevykazoval. 7.3.2 Základní popisné statistiky Tab. 8 popisuje mnoţství platných objektů příslušného znaku, které jsou zahrnuty do modelu. Dále tabulka uvádí pro kaţdý znak jeho průměrnou, minimální a maximální hodnotu, rozptyl, koeficient proměnlivosti a směrodatnou odchylku.


62

Tab. 8 Popisné statistiky

Tab. 9 Matice korelačních koeficientů znaků

Tab. 9 znázorňuje korelační matice všech znaků. Červeně jsou znázorněny statisticky významné korelace na hladině významnosti α = 0,05. Z tabulky lze s 95,0 % průkazností usoudit, ţe rezistentní škrob významně negativně koreluje se škrobem. Dále je škrob ve vzájemné pozitivní korelaci s parametrem pevnost lepku (P). Dále lze z tabulky usuzovat, ţe vlhkost je ve vzájemné pozitivní korelaci s parametrem pevnost lepku (P) a negativní korelaci s parametrem index elasticity (le). Statisticky významnou pozitivní korelaci vykazuje parametr dusíkaté látky (N-l) s taţností lepku (L) a parametrem index nafouknutí (G). S parametrem konfigurační poměr křivky (P/L) je ve vzájemné negativní korelaci. Parametr pevnost lepku (P) je ve vzájemné pozitivní korelaci s parametrem pekařská síla a konfigurační poměr křivky.


63

Nejvýznamnější pozitivní korelace byla prokázána mezi parametry taţnost lepku (L) a index nafouknutí (G), parametry taţnost lepku (L) a pekařská síla. Dále bylo prokázáno, ţe parametr taţnost lepku (L) negativně koreluje s parametrem konfigurační poměr křivky (P/L). 7.3.3 Grafické zobrazení vícerozměrných dat Pro zobrazení průzkumové analýzy vícerozměrných dat bylo pouţito grafické znázornění pomocí zobecněného rozptylového diagramu (tzv. maticový graf) a symbolového (tzv. ikonového) grafu, které odhalují podobnost mezi objekty. Přehlednější podobu korelační matice znázorňuje maticový graf (Obr. 18).

Obr. 18 Maticový graf korelace znaků


64

Z Obr. 18 je moţné identifikovat vybočující body, které ovlivňují párový korelační koeficient a strukturu objektů. Objekty seskupeny kolem přímky proloţení jsou charakteristické vysokým korelačním koeficientem (cca 0,9999). Objekty soustředěny dál od přímky proloţení vykazují malý korelační koeficient (cca 0,111).

Obr. 19 Ikonový graf Na základě sestaveného ikonového grafu – Černoffovy tváře (Obr. 19) lze podle stejného tvaru tváře zhodnotit podobnost objektů. Kaţdá část tváře charakterizuje jednotlivý parametr. Vzorky č. 4 (#4), č. 5 (#5) a č. 26 (#22) jsou charakteristické přibliţně stejnou šíří tváře, a proto by měly mít přibliţně stejný obsah škrobu. Celkovou podobnost tváře vykazuje dvojice vzorků, a to vzorek č. 40 (#36) a vzorek č. 41 (#37), proto by měly mít podobné hodnoty příslušných parametrů.


65

7.4 Analýza hlavních komponent Cílem uţití metody PCA je nalézt znaky, které nejvíce ovlivňují kvalitu mouky a objekty, které jsou si podobné nebo nepodobné ostatním objektům. 7.4.1 Redukce znaků Vyšetření Cattelova indexového grafu úpatí vlastních čísel Tab. 10 znázorňuje tabelární podobu Cattelova indexového grafu úpatí vlastních čísel (Obr. 20). Proměnlivost v původních znacích vyjadřuje procento celkového rozptylu a kumulativní procento, které vystihuje příslušná hlavní komponenta. Tab. 10 Vlastní čísla


66

Obr. 20 Cattelův indexový graf úpatí vlastních čísel Tento sloupcový diagram (Obr. 20) zobrazuje velikost jednotlivých vlastních čísel. Zobrazený Cattelův indexový graf úpatí vlastních čísel neindikuje zlom. Z grafu (Obr. 20) byly dle Kaiserova kritéria vybrány jen hlavní komponenty, které mají vlastní čísla větší nebo rovné 1, a proto byly pro analýzu vybrány první tři hlavní komponenty s celkovým rozptylem 75,1 %. Vyšetření grafu komponentních zátěţí Graf komponentních zátěţí znázorňuje, jakou měrou přispívají jednotlivé původní znaky do hlavních komponent (tzn. informuje o korelaci mezi původními znaky a hlavními komponentami). Kaţdý bod v grafu odpovídá jednomu znaku. V grafu komponentních zátěţí se porovnávají vzdálenosti mezi znaky a úhel mezi průvodiči. Krátká vzdálenost nebo malý úhel mezi průvodiči značí mezi dvěma znaky vysokou pozitivní korelaci. Velká vzdálenost nebo velký úhel mezi průvodiči značí mezi dvěma znaky vysokou negativní korelaci. Znaky s úhlem 0 ° mezi průvodiči jsou silně pozitivně korelované, znaky s úhlem 90 ° jsou zcela nekorelované, zatímco znaky s úhlem 180 ° jsou negativně korelované. Znaky s malou důleţitostí a malou variabilitou leţí blízko počátku. Takové znaky je moţné z modelu odstranit [64].


Obr. 21 Graf komponentních zátěţí PC1 a PC2

67



Při vyšetření redukce počtu znaků se vychází z grafu komponentních zátěţí PC1 a PC2 (Obr. 21), jelikoţ vystihuje největší část proměnlivosti. Vysokou pozitivní korelaci vykazují parametry taţnost lepku (L), index nafouknutí (G), dusíkaté látky (N-l) a index elasticity (le), jelikoţ se vyznačují krátkou vzdáleností mezi průvodiči. Dále se vysokou pozitivní korelací vyznačují parametry škrob, pevnost lepku (P), vlhkost a index elasticity (le). Vysoká negativní korelace je patrná u parametrů škrob a rezistentní škrob, jelikoţ se vyznačují velkou vzdáleností mezi průvodiči. Z grafu komponentních zátěţí PC1 a PC2 (Obr. 21) je zřejmé, ţe parametry rezistentní škrob a pekařská síla (W) spolu nekorelují, protoţe mezi průvodiči těchto dvou parametrů


68

je úhel 90 °. Podobné je to i mezi parametry vlhkost a index elasticity (le), škrob a taţnost lepku (L), škrob a index nafouknutí (G). Parametr vlhkost leţí blízko počátku a proto je řazen mezi parametr s malou důleţitostí. Na základě uvedených údajů je parametr vlhkost z modelu hlavních komponent odstraněn. Ostatní parametry jsou charakteristické dostatečně dlouhým průvodičem a nebyla u nich nalezena významná podobnost. Z tohoto důvodu jsou důleţité pro sestavení modelu a zůstávají v modelu ponechány. 7.4.2 Hledání vazeb a struktury ve znacích a objektech Výpočet hlavních komponent byl opakován, neboť odstraněním parametru vlhkost se sníţil počet proměnných z 10 na 9 a bylo třeba analyzovat bez rozptylu tohoto parametru. Odstraněním tohoto znaku došlo k vyčíslení odlišných vlastních čísel a komponentních vah. Vyšetření Cattelova indexového grafu úpatí vlastních čísel Tabelární podoba vlastních čísel je znázorněna v tabulce 11. Grafické vyjádření vlastních čísel je znázorněno v Cattelově indexovém grafu úpatí vlastních čísel (Obr. 24). Tab. 11 Vlastní čísla

Vyšetření vlastních čísel bylo opět provedeno na Cattelově indexovém grafu úpatí vlastních čísel (Obr. 24). Dle Kaiserova kritéria byly vybrány jen hlavní komponenty, které mají vlastní čísla větší nebo rovné 1. Z tohoto důvodu byly vybrány první tři komponenty, které značí 81,1 % proměnlivosti.


69

Obr. 24 Cattelův indexový graf úpatí vlastních čísel Výpočet vlastních vektorů pro hlavní komponenty Vlastní vektory (tzv. komponentní váhy) informují o vztahu mezi původními znaky a hlavními komponentami (Tab. 12). Komponentní váhy popisují relativní důleţitost kaţdého znaku vzhledem k hlavní komponentě.


70

Tab. 12 Vlastní vektory

Důleţitost znaků vzhledem k hlavní komponentě: 

První hlavní komponenta − nejdůleţitější je znak taţnosti lepku (L) s kladnou komponentní váhou



Druhá hlavní komponenta − nejdůleţitější je znak pekařské síly (W) se zápornou komponentní váhou



Třetí hlavní komponenta − nejdůleţitější je znak pevnosti lepku (P) se zápornou komponentní váhou

Vyšetření grafu komponentních zátěţí Tab. 13 Komponentní zátěţe



71



Graf komponentních zátěţí PC1 a PC2 (Obr. 25) objasňuje největší proměnlivost znaků (parametrů), a proto je nejvhodnější k vysvětlení vztahů mezi znaky. Znaky, které jsou v grafu umístěné ve stejném směru vůči počátku, vykazují pozitivní korelaci. Negativně korelované znaky jsou umístěné v opačném směru. Z grafu (Obr. 25) vyplývá, ţe parametry rezistentní škrob, dusíkaté látky (N-l), taţnost lepku (L), index nafouknutí (G), index elasticity (le) a pekařská síla (W), vykazují vzájemnou pozitivní korelaci. Parametry škrob, pevnost lepku (P) a konfigurační poměr křivky (P/L) jsou vzájemně pozitivně korelované, ale současně negativně korelované s předešlými parametry.


72

7.5 Analýza shluků Vyšetřování podobnosti vícerozměrných objektů a jejich klasifikace do tříd (tzv. shluků) byla provedena Wardovou metodou. Principem této metody není optimalizace vzdáleností mezi shluky, ale minimalizace heterogenity shluků podle kritéria minima přírustku vnitroskupinového součtu čtverců odchylek objektů od těţiště shluků [64]. Dendrogram podobnosti znázorňuje rozlišení znaků ve shlucích. Znaky či proměnné, které jsou propojené hodně nízko spojovací úsečkou, mají značnou vzájemnou podobnost. Znaky propojené hodně vysoko mají malou podobnost. Analýzou shluků byla hodnocena podobnost znaků pomocí dendogramu znaků (Obr. 28) a podobnost objektů pomocí dendogramu objektů (Obr. 29). Dendogram znaků a objektů (tzv. vývojový strom) byl konstruován z matice původních znaků. Analýza podobnosti znaků pro 10 parametrů

Obr. 28 Dendogram znaků


73

Z uvedeného grafu (Obr. 28) vyplývá, ţe analýzou shluků bylo dosaţeno dvou výsledných shluků. První shluk tvoří znaky index nafouknutí těsta (G), obsah dusíkatých látek (N-l), vlhkost, konfigurační poměr křivky (P/L) a rezistentní škrob. Druhý shluk je tvořen znaky taţnost lepku (L), pevnost lepku (P), indexem elasticity (le) a obsahem škrobu. Znaky, které jsou ve společném shluku si jsou značně podobné a spolu korelují. Analýza podobnosti objektů pro 50 vzorků mouky

Obr. 29 Dendogram objektů Z uvedeného grafu (Obr. 29) lze usoudit, ţe vzorky mouky č. (47, 43, 32, 33, 23, 21, 22, 17, 28, 36, 20, 48, 38, 11, 29, 27, 14, 9) vytvářejí shluk a vyznačují se značnou podobností. Značná podobnost je patrná u vzorků č. (45, 44, 42, 16, 13, 12, 5, 39, 25, 49, 41, 35, 15, 4, 31, 40, 30, 18, 26, 10, 24, 19, 56, 2, 50, 8, 7, 34, 3, 37, 6, 1).


74

ZÁVĚR Diplomová práce byla zaměřena na stanovení obsahu škrobu, rezistentního škrobu a dusíkatých látek ve vzorcích pšeničné mouky, které byly poskytnuty firmou Penam, a. s a následném statistickém vyhodnocení moţné závislosti mezi parametry. Pšeničná obilná zrna by měla obsahovat 60,0–76,0 % škrobu. V mouce, která je tvořena převáţně endospermem, je vyšší (75,0–80,0 %). Chemickou analýzou byl stanoven průměrný obsah rezistentního škrobu 4,9 % a průměrný obsah nerezistentního škrobu 66,0 %. Ze získaných údajů byl vypočítán průměrný celkový obsah škrobu 71,0 %. Z naměřených výsledků bylo patrné, ţe se tyto dva parametry vzájemně mohou ovlivňovat. Statistickou analýzou byla prokázána mezi parametry škrob a rezistentní škrob negativní korelace. Jelikoţ obsah škrobu v pšeničné mouce je závislý na podmínkách zpracování, stupni vymletí, podmínkách pěstování a odrůdových vlastnostech, lze potvrdit, ţe druh mouky ovlivňuje obsah škrobu v pšeničné mouce a ţe se vzrůstajícím obsahem rezistentního škrobu klesá obsah škrobu v pšeničné mouce. Celkový obsah dusíku byl stanoven Kjeldahlovou metodou s úpravou dle Winklera pomocí automatické destilační jednotky Pro-Nitro. Průměrný obsah dusíkatých látek, u 50 vzorků mouky, činil 11,0 %. Pšenice pro pekárenské vyuţití by měla obsahovat min. 11,5 % dusíkatých látek. Průměrná hodnota 11,0 % získaná od padesáti vzorků tento poţadavek nesplňovala. Dále bylo prokázáno statistickou analýzou na hladině významnosti α = 0,05, ţe parametr dusíkaté látky je v negativní korelaci s parametrem škrob a v pozitivní korelaci s parametrem rezistentní škrob. Dále parametr dusíkaté látky vykazoval významnou pozitivní korelaci s parametrem taţnost lepku (L) a parametrem index nafouknutí (G). S parametrem konfigurační poměr křivky (P/L) je ve vzájemné negativní korelaci. Velmi významná pozitivní korelace na hladině významnosti α = 0,05 byla prokázána mezi parametry taţnost lepku a index nafouknutí. Tyto dva parametry spolu úzce souvisí a ve významné míře ovlivňují kvalitu pekařského výrobku, protoţe taţný lepek umoţňuje, aby se pečivo pod tlakem kvasných plynů zdvihalo a tvořila se jemná pravidelná pórovitost, která je důleţitá pro charakter střídy. Je-li lepek naopak příliš taţný vzniká pečivo nevykynuté a nízké. Kvalita lepku by mohla být ovlivněna stupněm vymletí, protoţe se vzrůstajícím vymletím mouky obsah bílkovin stoupá, ovšem zhoršují se jeho vlastnosti. Analýzou hlavních komponent byla opět potvrzena pozitivní korelace mezi parametry rezistentní škrob, dusíkaté látky (N-l), taţnost lepku (L), index nafouknutí (G), index


75

elasticity (le) a pekařská síla (W), ale současně negativní korelace těchto parametrů s parametry škrob, pevnost lepku (P) a konfigurační poměr křivky (P/L), které jsou ve vzájemné pozitivní korelaci. Naměřené hodnoty a vyhodnocená statistická analýza potvrzuje, ţe škrob, rezistentní škrob a dusíkaté látky spolu vzájemně korelují a jejich obsah je závislý na druhu mouky (škrob a rezistentní škrob jsou ve vzájemné negativní korelaci, dusíkaté látky jsou v negativní korelaci se škrobem a pozitivní korelaci s rezistentním škrobem). Jsou hlavními sloţkami pšeničné mouky a společně s obsahem a kvalitou lepku mají rozhodující význam při hodnocení jakosti pšeničných mouk.


76

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY [1] KADLEC, P., MELZOCH, K., VOLDŘICH, M. a kol. Technologie potravin: Co byste měli vědět o výrobě potravin. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., 2009, 536 s. ISBN 978-807418-051-4 [2] HRABĚ, J., ROP, O., HOZA, I. Technologie výroby potravin rostlinného původu. Zlín: UTB ve Zlíně, 2006, 178 s. ISBN 80-7318-372-2 [3] KUČEROVÁ, J. Technologie cereálií. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2004, 141 s. ISBN 80-7157-811-8 [4]

KOLBE,

H.

Einflussfaktoren

auf

die

Inhaltsstoffe

der

Kartoffel:

Zellwandverbindungen. Der Kartoffelbau, 1998, 49, s. 190-195. ISSN 0022-9156 [5] DUDÁŠ, F. a kol. Skladování a zpracování rostlinných výrobků. Praha: SZN, 1981, 384 s. ISBN 07-083-81 [6] VELÍŠEK, J., HAJŠLOVÁ, J. Chemie potravin I. Tábor: OSSIS, 2009, 602 s. ISBN 978-80-86659-12-5 [7] JAMES, M., DENYER, K., MYERS, A. Starch synthesis in the cereal endosperm. Current Opinion in Plant Biology, 2003, 6, s. 215-222. [8] CHANDRA, R., RUSTGI, R. Biodegradable polymers. Progress in polymer science, 1998, 23, s. 1273-1335, ISSN: 0079-6700 [9] VAN DER MAAREL, M. J. E. C., VAN DER VEEN, B., UITDEHAAG, J.C.M., LEEMHUIS, H., DIJKHUIZEN, L. Properties and applications of starch-converting enzymes of the α-amylase family. Journal of Biotechnology, 2002, 94, s. 137-155. ISSN 0168-1656 [10] MŰLLEROVÁ, M., SKOUPIL, J. Výroba chleba a jemného cukrářského pečiva. Technologie pro 3. ročník SPŠPT. Praha: SNTL, 1986, 185 s. [11] DAVÍDEK, J., JANÍČEK, G., POKORNÝ, J. Chemie potravin. Praha: SNTL, 1983, 632 s. 04-815-83 [12] SKOUPIL, J. Suroviny a polotovary pro cukrářskou výrobu. Praha: Společnost cukrářů ČR, 2005, 367 s. ISBN 802396061X


77

[13] HOSENEY, R.C. Principles of cereal science and technology. St. Paul: AACC, 1994, 378 s. [14] NIGAM, P., SINGH, D. Enzyme and microbial systeme involved in starch processing. Enzyme and Microbial Technology, 1995, 17, s. 770-778. ISSN 0141-0229 [15] CHLOUPEK, O., PROCHÁZKOVÁ, B., HRUDOVÁ, E. Pěstování a kvalita rostlin. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2005, 181 s. ISBN 80-7157-897-5 [16] WIKIPEDIE. Zdroje a využití škrobu. [online]. [cit. 2011-04-27]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0krob [17] LAWTON, J. W. Non-food use of cereal. Cereal chemistry, 2002, 79, s. 1-18. [18] PROCHÁZKA, S., MACHÁČKOVÁ, I., KREKULE, J., ŠEBÁNEK, J. a kol. Fyziologie rostlin. Praha: Academia, 1998, 484 s. ISBN 80-200-0586-2 [19] Vyhláška Ministerstva zemědělství ČR 329/1997 Sb., v platném znění [20] KOPÁČOVÁ, O. Trendy ve zpracování cereálií s přihlédnutím zejména k celozrnným výrobkům. Praha: UZPI, 2007, 55 s. ISBN 978-80-7271-184-0 [21] DRDÁK, M.; STUDNICKÝ, J.; MÓROVÁ, E.; KAROVIČOVÁ, J. Základy potravinárskych technológií. Bratislava: MALÉ CENTRUM, 1996, 512 s. ISBN 80967064-1-1 [22] PELIKÁN, M., SÁKOVÁ, L. Jakost a zpracování rostlinných produktů. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2001, 233 s. ISBN 80-7040502-3 [23] PŘÍHODA, J., HUMPOLÍKOVÁ, P., NOVOTNÁ, D. Základy pekárenské technologie. 1. vyd. Praha: Pekař a cukrář s.r.o., 2003, 183s. ISBN 80-902922-1-6. [24] PLISKOVÁ, V., PLISKA, V. Suroviny pro 1. a 2. ročník SOU. Praha: SNTL, 1984, 211 s. [25] JAROLÍMKOVÁ, S. Jak připravovat obiloviny, luštěniny, semena a ořechy. Praha: MOTTO, 2007, 170 s. ISBN 978-80-7246-355-8 [26] BIGGS, M., McVICAR, J., FLOWERDEW, B. Complete Book Of Vegetables, Herbs and Fruits. 2004, 640 s. ISBN 1-85626-571-4


78

[27] GONZALEZ, R., CARRARA, C., TOSI, E., AŃÓN, M. C., PILOSOF, A. Amaranth starch rich fraction properties modified by extrusion and fluidised bed heating. Food Science and Technology. 2007, 40, s. 136-143. [28] GROFOVÁ, Z. Vláknina. Medicína pro praxi. 2009, roč. 6, č. 4, 206-208 s. ISSN 1214-8687 [29] THOMPSON, D. B. Strategies for the manufacture of resistant starch. Trends in Food Science & Technology. 2000, 11, s. 245-253. [30] Effect of food processing on the resistant starch kontent of cereals and cereal products-a review. International Journal of Food Science and Technology, 2011, 46, s. 455-462. [31] MRÁZOVÁ, B. Charakteristika a vlastnosti pohanky. Bakalářská práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. 2010, Zlín, 50 s. [32] KVASNIČKOVÁ, A. Rezistentní škrob: přehled. 2006, č. 43202 [online]. [cit. 201104-27]. Dostupné z: http://www.agronavigator.cz/default.asp?ids=3810&ch=1&typ=1&val=43202 [33] KVASNIČKOVÁ, A. Potravina nového typu: modifikovaný rezistentní škrob. 2009, č. 96618 [online]. [cit. 2011-04-27]. Dostupné z: http://www.agronavigator.cz/default.asp?ids=162&ch=13&typ=1&val=96618 [34] KOPÁČOVÁ, O. Rezistentní bramborový škrob. 2004, č. 29127 [online]. [cit. 201104-27]. Dostupné z: http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=13&typ=1&val=29127&ids=169 [35] SLUKOVÁ, M. Cereální chemie a technologie. Ústav chemie a technologie sacharidů. [online]. [cit. 2011-04-27]. Dostupné z: http://www.vscht.cz/main/soucasti/fakulty/fpbt/grant_TRP/dokumenty/06.pdf [36] PALÍK, S., BUREŠOVÁ, I., EDLER, S., SEDLÁČKOVÁ, I., TICHÝ, F., VÁŇOVÁ, M. Metodika pěstování ozimé pekárenské pšenice. Kroměříţ: Agrotest fyto, s. r. o., 2009, 68 s. ISBN 978-80-86888-07-1


79

[37] HRUŠKOVÁ, M., JIRSA, O., ŠVEC, I. Jakost komerční pšenice mouky hladké světlé. Praha: Mlynářské noviny, roč. 17, č.1/2, nakladatelství 5Pdr. L. Peškové, 2006, 16 s. ISSN 1214-6374 [38] FOŘT, P. Tak co mám jíst. Praha: Grada Publishing, a.s., 2007, 424 s. ISBN 978-80247-1459-2 [39] MOMČILOVÁ, P. Špalda & Ječmen ve zdravé kuchyni. Praha: Medica publishing, 2003, 116 s. ISBN 80-85936-44-5 [40] PEŠEK, M. a kol. Potravinářské zbožíznalství. České Budějovice: 2000, 175 s. ISBN 80-7040-399-3 [41] ŠTĚPÁN, L., KŘIVANOVÁ, M. Dílo a život mlynářů a sekerníků v Čechách. Praha : ARGO, 2000, 307 s. ISBN 80-7203-254-2 [42] HRUŠKOVÁ, M., VÍTOVÁ, M., ŠVEC, I. Těstoviny s přídavkem netradičních plodin. Praha: Mlynářské noviny, roč. 18, č. 4, nakladatelství 5Pdr. L. Peškové, 2007, 15 s. ISSN 1214-6374 [43] HRUŠKOVÁ, M., ŠVEC, I. Užití celozrnné bio mouky ve směsi s pšeničnou světlou. Praha: Mlynářské noviny, roč. 20, č. 1, nakladatelství 5Pdr. L. Peškové, 2009, 15 s. ISSN 1214-6374 [44] FILIP, P. Obilní trhy v EU nabourány. Praha: Mlynářské noviny, roč. 18, č. 1, nakladatelství 5Pdr. L. Peškové, 2007, 15 s. ISSN 1214-6374 [45] ZIMOLKA, J. Pšenice-pěstování, hodnocení a užití zrna. Praha: Profi Press, s.r.o., 2005, 180 s. ISBN 80-86726-09-6 [46] HRUŠKOVÁ, M., ŠVEC, I., BIOLKOVÁ, M. Komplexní hodnocení vybraných mlýnských meziproduktů a výrobků průmyslového mlýna. Obilnářské listy 1/2010. [online]. [cit. 2011-04-13]. Dostupné z: http://www.vukrom.cz/obilnarske-listy/pdf-ol/obil-listy-1-2010.pdf [47] HRUŠKOVÁ, M., VAGENKNECHT, O., ŠVEC, I. Tvrdost komerční potravinářské pšenice. Praha: Mlynářské noviny, roč. 19, č. 4, nakladatelství 5Pdr. L. Peškové, 2007, 15 s. ISSN 1214-6374 [48] TREUILLE, E., FERRIGNOVÁ, U. Chléb připravený ručně nebo v domácí pekárně. Praha: IKAR, 2010, 168 s. ISBN 80-249-0598-1


80

[49] PLISKOVÁ, V., PAVLIŠ, M. Technologie pro 4. ročník SPŠ studijního oboru průmyslová výroba krmiv a mlynářství. Praha: SNTL, 1988, 290 s. [50] PELIKÁN, M. Zpracování obilovin a olejnin. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2001, 148 s. ISBN 80-7157-525-9 [51] HAMPL, J., a kol. Jakost pekárenských a cukrárenských výrobků. Praha: Nakladatelství technické literatury, 1981, 232 s. ISBN 04-818-81 [52] HRUŠKOVÁ, M., PŘÍHODA, J. Hodnocení kvality. Praha: Svaz průmyslových mlýnů ČR, 2007, 187 s. ISBN 978-80-239-9475-9 [53] PŘÍHODA, J.; SKŘIVAN, P.; HRUŠKOVÁ, M. Cereální chemie a technologie – Cereální chemie, mlýnská technologie, technologie výroby těstovin. Praha: VŠCHT, 2003, 202 s. ISBN 80-7080-530-7 [54] HRUŠKOVÁ, M., JIRSA, O., ŠVEC, I. Sacharido-amylasový komplex pšeničné mouky světlé. Praha: Mlynářské noviny, roč. 17, č. 4, nakladatelství 5Pdr. L. Peškové, 2006, 15 s. ISSN 1214-6374 [55] BUREŠOVÁ, I., PALÍK, S. Počasí jako faktor pekárenské kvality pšeničného zrna. Obilnářské listy 1/2009. [online]. [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: http://www.vukrom.cz/obilnarske-listy/pdf-ol/obil-listy-1-09.pdf [56] PELIKÁN, M., HŘIVNA L., HUMPOLA,J. Technologie sacharidů. Brno: MZLU, 1999, 152 s. [57] NOVOTNÁ, A., NOVOTNÝ, R. Chemické kontrolní metody pro 4. ročník SPŠPT. Praha: SNTL, 1987, 248 s. [58] HRUŠKOVÁ, M., BUREŠOVÁ, I., CAPOUCHOVÁ, I., FAMĚRA, O., HANIŠOVÁ, A., HORÁKOVÁ, V., HORČIČKA, J., HŘIVNA, L., NOVOTNÝ, F., PETR, J. a PRUGAR, J. Kvalita jako odrůdový znak in PRUGAR, J., BARANYK, P., BÁRTA, J., BJELKOVÁ, M., BRADOVÁ, J. a kol. Kvalita rostlinných produktů na prahu 3. tisíciletí. 1. vyd. Praha: Výzkumný ústav pivovarský a sladařský, a.s. Praha 2008, 327 s. ISBN 978-80-86576-28-2 [59] Vyhláška Ministerstva zemědělství ČR 333/1997 Sb., v platném znění [60] POPOVSKÁ, E. Charakteristiky pasážních mouk. Praha: Mlynářské noviny, roč. XX, č. 2 (130), nakladatelství 5Pdr. L. Peškové, 2009, 15 s. ISSN 1214-6374


81

[61] HORÁKOVÁ, V. Technologická jakost nově registrovaných odrůd obilovin- pšenice, tritikale, žito. Mlynářská ročenka 2009, 110-129 s. ISBN 978-80-239-8627-3 [62] BUREŠOVÁ, I., PALÍK, S. Kvalita zrna potravinářské pšenice ze sklizně 2008. Mlynářská ročenka 2009, 81-89 s. ISBN 978-80-239-8627-3 [63] HRUŠKOVÁ, M., ŠVEC. Vztahy jakostních znaků potravinářské pšenice, pšeničné mouky, těsta a pečiva. Mlynářská ročenka 2009, 152-182 s. ISBN 978-80-239-8627-3 [64] MELOUN, M., MILITKÝ, J., HILL, M. Počítačová analýza vícerozměrných dat v příkladech. Praha: Academia, 2005, 436 s. ISBN 80-200-1335-0 [65] ČNS 46 1011-18 Zkoušení obilovin, luštěnin a olejnin – Část 18: Zkoušení obilovin – Stanovení obsahu dusíkatých látek. Praha: Český normalizaţní institut, 2003. 8s. [66] MEGAZYME. Resistant starch assay procedure. [online]. [cit. 2011-01-08]. Dostupné z: http://www.megazyme.com/booklets/KRSTAR.pdf [67] QC-Expert [statistický program CD-ROM]. Ver. 3.0. Trial verze. Pardubice ČR: Trilobyte Statistical Software, 2007, Datum aktualizace 30. 7. 2008 [cit. 2011-03-08]. Dostupné z: http://www.trilobyte.cz. [68] STATISTICA CZ [statistický program, CD-ROM]. Ver. 9.1. Tulsa (USA): Statsoft, Inc.


SEZNAM POUŢITÝCH SYMBOLŮ A ZKRATEK RŠ

rezistentní škrob

RS1

škrob fyzikálně nepřístupný štěpení

RS2

škrobové granule s nativní rezistencí

RS3

retrográdní škrob

RS4

chemicky modifikovaný škrob

ČR

Česká republika

PSI

index velikosti částic

ČP

číslo poklesu

ČSN

Česká státní norma

GI

gluten index

SDS-test

sedimentační test

FA

faktorová analýza

PCA

analýza hlavních komponent

CA

kanonická korelační analýza

CLU

analýza shluků

a.s.

akciová společnost

N-l

dusíkaté látky

P

pevnost lepku

L

taţnost lepku

G

index nafouknutí

W

pekařská síla

P/L

konfigurační poměr křivky

Ie

index elasticity

NH3

amoniak

H3BO3

kyselina trihydrogenboritá

82

UTB ve Zlíně, Fakulta technologická (NH4)3BO3 boritan amonný H2SO4

kyselina sírová

VÚMPP

výzkumný ústav mlýnského a pekárenského průmyslu

IMS

roztok tvořený 99 % etanolem a vodou

83


84

SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1 Znázornění struktury amylózy

14

Obr. 2 Znázornění struktury amylopektinu

14

Obr. 3 Pronikání vody mezi molekuly škrobu

15

Obr. 4 Anatomická stavba obilného zrna

26

Obr. 5 Struktura gliadinu

32

Obr. 6 Struktura gluteninu

32

Obr. 7 Stanovení bobtnavosti lepku

36

Obr. 8 Krabicový graf parametru škrob

56

Obr. 9 Krabicový graf parametru rezistentní škrob

57

Obr. 10 Krabicový graf parametru vlhkost

57

Obr. 11 Krabicový graf parametru dusíkaté látky

58

Obr. 12 Krabicový graf parametru pevnost lepku (P)

58

Obr. 13 Krabicový graf parametru taţnost lepku (L)

59

Obr. 14 Krabicový graf parametru indexu nafouknutí

59

Obr. 15 Krabicový graf parametru pekařská síla (W)

60

Obr. 16 Krabicový graf parametru konf. poměr křivky

60

Obr. 17 Krabicový graf parametru index elasticity (le)

61

Obr. 18 Maticový graf korelace znaků

63

Obr. 19 Ikonový graf

64

Obr. 20 Cattelův indexový graf úpatí vlastních čísel

66


67


67


67

Obr. 24 Cattelův indexový graf úpatí vlastních čísel

69


71


85


71


71

Obr. 28 Dendogram znaků

72

Obr. 29 Dendogram objektů

73


86

SEZNAM TABULEK Tab. 1 Stupnice relativní tvrdosti pšenice

28

Tab. 2 Procentuální obsah jednotlivých sloţek v sušině

31

Tab. 3 Hodnocení taţnosti lepku

36

Tab. 4 Hodnocení bobtnavosti lepku

36

Tab. 5 Stupnice jakosti pšeničné hladké mouky

38

Tab. 6 Dělení mouk podle granulace

39

Tab. 7 Parametry získané od firmy Penam, a. s.

48

Tab. 8 Popisné statistiky

62

Tab. 9 Matice korelačních koeficientů znaků

62

Tab. 10 Vlastní čísla

65

Tab. 11 Vlastní čísla

68

Tab. 12 Vlatní vektory

70

Tab. 13 Komponentní zátěţe

70

Tab. 14 Výsledky chemické analýzy (v %)

87


87

PŘÍLOHA P I: VÝSLEDKY CHEMICKÉ ANALÝZY Tab. 14 Výsledky chemické analýzy (v %) Vzorek

N-látky

Rez. Škrob

Nerez. škrob

Celkový škrob

1

12,7 ± 0,04

5,13 ± 0,05

66,57 ± 0,55

71,7 ±(%) 0,51

2

12,11 ± 0,03

4,73 ± 0,34

68,64 ± 0,31

73,37 ± 0,64

3

13,31 ± 0,14

4,69 ± 0,02

64,66 ± 0,27

69,35 ± 0,29

4

12,08 ± 0,03

6,08 ± 0,05

61,12 ± 0,19

67,2 ± 0,14

5

11,47 ± 0,02

5,03 ± 0,03

62,18 ± 0,09

67,21 ± 0,07

6

11,88 ± 0,01

4,71 ± 0,01

68,25 ± 0,34

72,96 ± 0,34

7

11,76 ± 0,08

6,45 ± 0,04

55,86 ± 0,09

62,31 ± 0,12

8

11,39 ± 0,05

5,27 ± 0,23

62,72 ± 0,15

67,99 ± 0,15

9

11,28 ± 0,2

5,2 ± 0,16

73,09 ± 0,19

78,29 ± 0,15

10

10,68 ± 0,32

4,23 ± 0,1

65,5 ± 0,48

69,73 ± 0,52

11

10,21 ± 0,11

4,89 ± 0,01

67,36 ± 0,23

72,25 ± 0,23

12

11,75 ± 0,86

5,17 ± 0,12

62,76 ± 0,43

67,93 ± 0,54

13

10,87 ± 0,25

6,16 ± 0,11

57,51 ± 0,36

63,66 ± 0,36

14

11,28 ± 0,02

4,82 ± 0,05

65,92 ± 0,31

70,74 ± 0,25

15

11,63 ± 0,21

4,77 ± 0,25

65,96 ± 0,73

70,72 ± 0,58

16

9,26 ± 0,08

5,85 ± 0,09

62,47 ± 0,48

68,32 ± 0,48

17

11 ± 0,08

5,97 ± 0,07

59,7 ± 0,46

65,68 ± 0,44

18

11,33 ± 0,06

3,68 ± 0,03

73,47 ± 0,38

77,15 ± 0,4

19

10,84 ± 0,15

5,82 ± 0,05

63,56 ± 0,35

69,38 ± 0,32

20

11,05 ± 0,02

5,96 ± 0,08

59,13 ± 0,24

65,09 ± 0,19

21

11,14 ± 0

5,63 ± 0,03

61,39 ± 0,27

67,02 ± 0,24

22

10,18 ± 0,21

3,53 ± 0,12

73,41 ± 0,37

76,94 ± 0,25

23

10,63 ± 6,14

3,81 ± 0,06

67,24 ± 0,25

71,05 ± 0,31

24

10,45 ± 0,11

4,11 ± 0,03

70,48 ± 0,43

74,59 ± 0,45

25

11,3 ± 0,04

4,19 ± 0,06

68,83 ± 0,25

73,02 ± 0,22

26

10,5 ± 0,01

5,62 ± 0,09

61,62 ± 0,25

67,24 ± 0,27

27

10,12 ± 0,03

5,22 ± 0,05

62,91 ± 0,21

68,13 ± 0,16


88

28

10,66 ± 0,13

4,42 ± 0,09

70,49 ± 0,19

74,91 ± 0,14

29

11,27 ± 0,05

5,31 ± 0,06

62,06 ± 0,35

67,37 ± 0,41

30

10,99 ± 0,04

5,34 ± 0,05

62,71 ± 0,29

68,05 ± 0,24

31

10,45 ± 0,04

4,47 ± 0,07

69,4 ± 0,32

73,86 ± 0,28

32

11,3 ± 0,04

4,32 ± 0,1

70,58 ± 0,32

74,91 ± 0,23

33

10,5 ± 0,08

4,63 ± 0,04

66,5 ± 0,28

71,13 ± 0,28

34

10,12 ± 0,06

4,87 ± 0,1

68,39 ± 0,45

73,26 ± 0,5

35

10,66 ± 6,15

4,14 ± 0,1

66,7 ± 0,32

70,84 ± 0,24

36

11,27 ± 0,03

4,1 ± 0,05

66,51 ± 0,24

70,62 ± 0,19

37

10,99 ± 0,02

4,07 ± 0,04

69,58 ± 0,36

73,64 ± 0,33

38

10,07 ± 0,09

4,26 ± 0,05

69,67 ± 0,36

73,93 ± 0,33

39

10,64 ± 0,29

4,72 ± 0,04

68,72 ± 0,27

73,44 ± 0,24

40

10,47 ± 0,09

5,06 ± 0,05

60,38 ± 0,28

65,44 ± 0,23

41

10,69 ± 0,15

6,05 ± 0,13

63,6 ± 0,42

69,65 ± 0,3

42

10,77 ± 0,13

3,59 ± 0,11

68,14 ± 0,25

71,73 ± 0,22

43

10,46 ± 0,07

4,62 ± 0,03

68,59 ± 0,36

73,21 ± 0,33

44

10,89 ± 0,02

4,21 ± 0,07

66,54 ± 0,31

70,75 ± 0,25

45

10,48 ± 0,01

4,56 ± 0,08

71,59 ± 0,31

76,15 ± 0,37

46

11,49 ± 0,01

4,81 ± 0,07

68,5 ± 0,39

73,3 ± 0,33

47

11,02 ± 0,58

4,93 ± 0,11

68,74 ± 0,19

73,68 ± 0,1

48

10,34 ± 0,04

5,77 ± 0,1

66,3 ± 0,39

72,07 ± 0,37

49

9,49 ± 0,01

5,49 ± 0,18

63,42 ± 0,29

68,91 ± 0,29

50

10,49 ± 0,01

5,73 ± 0,08

68,63 ± 0,32

74,36 ± 0,32

Průměr:

11,0

4,9

66,0

71,0

Obsah rezistentního škrobu a N látek v pšeničné mouce. Bc. Lenka Kupcová

Recommend Documents