S LA N Ý 2 0 0 1
ROČNÍK8 R O ČEN KA S P O L E Č N O S T IP A T R IA , V L A S T IV Ě D N É H O M U Z E A V E S LA N É M ASTÁTN ÍH O O K R E S N ÍH O A R C H IV U V K L A D N Ě
ŘÍD ÍR EDAKČN ÍRADA PO D VED EN ÍM ZO R Y D VO ŘÁKO VÉ
OBZOR SLÁNSKÝ S LÁ N S K Ý O B Z O R
3
NA PRA H U 8 .R O Č N Í KU O B N O VE N É H O SLÁ NSK É H O O BZ O R U
Máme-li vyprovodit na cestu ke čtenáři 8. ročník obnoveného Slánského obzoru, je vhodné i v jeho případě (jako tomu bylo v mnoha případech jiných) podotknout, že se tak děje na prahu jedenadvacátého století a třetího tisíciletí. Navíc tohoto roku společnost Patria, která stojí u kolébky obnoveného Slánského obzoru, si připomíná desáté výročí svého vzniku – tomu je však věnována pozornost v jiné části Slánského obzoru – v jeho Kronice. V návaznosti na uvedená kalendářní data jsme z pohnutek zvídavých i citových vzali do rukou Slánský obzor sto let starý, abychom se podívali, jak naši předchůdci uzavírali v kronikářském záznamu poslední roky končícího devatenáctého století a jak vzhlíželi ke století nadcházejícímu – dvacátému. Množství údajů, které dokázali shromáždit o královském městě Slaném a o slánském venkovu za léta 1899 a 1900, je ohromující. Podrobně zaznamenali, jak v roce 1900 vypadal v královském městě Slaném pohyb obyvatelstva, jak pracovalo obecní zastupitelstvo, městská rada, jak vypadal účet městské obce, jak se činilo okresní zastupitelstvo, okresní hejtmanství, jak pracoval okresní soud, peněžní ústavy a všechny úřady zde sídlící, jak se snažila bezpečnost a jak prosperoval průmysl. Obzvlášť důkladně zmapovali veškeré školství, zdravotnictví a „lidumilná opatření“. S amostatnou kapitolu tvoří pasáž popisující, jak město a jeho okolí žilo po stránce osvětové, kulturní a společenské, pro což zvolili příznačný název „Pokrokový ruch“. Je to přehlídka obrovské aktivity, v níž nechybí dlouhá řada přednášek pořádaných ve Slaném i na slánském venkově, divadelní představení, koncerty, slavnosti při různých jubileích a na paměť významných událostí. Kulturní a osvětový profil města formovalo muzeum, knihovna, množství vzdělávacích
kursů a několik desítek spolků v čele se Sokolem, Občanskou besedou, zpěváckým spolkem Dalibor, muzejním a literárním spolkem Palacký, Spolkem divadelních ochotníků, Budčí slánskou, vzdělávací besedou Omladina, Občanským klubem, politickým spolkem Osvěta, Dělnickou jednotou, Hospodářsko-průmyslovým spolkem, Řemeslnickou besedou a dalšími. Zábavu a rozptýlení poskytovaly plesy, bály, sokolské šibřinky, letní slavnosti i různá sportovní klání většinou pod záštitou Tělocvičné jednoty Sokol. Za zmínku ještě stojí, že ve Slaném na přelomu století vycházely některé časopisy a různé publikace. Byly to: Svobodný občan (ročník 30.), Světlo (ročník 23.), Slánský obzor (ročník 9.), Úřední list (ročník 8.). Nechyběly výroční zprávy slánských škol a publikace s regionální tematikou. Ačkoliv výčet činnosti potvrzuje velkou aktivitu, neznamená to, že každý počin byl úspěšný. Trpkou zkušeností se stal nezájem o čítárnu v místnostech veřejné knihovny, která vznikla z popudu spolku Palacký. Ve výroční zprávě se pravilo: „Ač dvéře čítárny otevřeny každému, přece nebylo této příležitosti ke vzdělání až na nepatrné výjimky – použito.“ Čítárna byla zakrátko zrušena.
4 S LÁ N
SKÝO BZO R
Takových zklamání bylo více, ale pravdou je, že se iniciátoři těchto záměrů nevzdali, přicházeli s novými nápady u vědomí, že některé z těchto zasívaných semínek přece jen vzklíčí – což se také stalo. Tím jako by i nám posílali povzbuzující vzkaz: I když narazíte na potíže, nevzdejte to! I když se hned napoprvé něco nepodaří, zkuste to znova! Buďte aktivní! Naši předchůdci, kteří založili Slánský obzor a po dlouhá léta o jeho existenci pečovali, se řídili myšlenkou J. J. Rousseaua: „Žít, to není dýchat, nýbrž jednat...“ A dnes na prahu jednadvacátého století nám i přes vzdálenost sto roků vzkazují, abychom se tou myšlenkou nadále řídili – má totiž trvalou platnost. Zora Dvořáková
5
JAN AN DERLE, M A RTIN JEŽEK
V ýzkum s tředověkého domu v Sakách u Slaného
Usedlost čp. 2 v Sakách (okr.Kladno), která uzavr í á od jihozápadu náves, sestává z několika hospodářských budov a obytného stavení (obr.1a, b). V roce 1987 byla pro hodnotu své klasicistní zástavby prohlášena za kulturní pam átku. Tehdy však ještě nikdo netušil,jaká vzácnost se pod fasádou obytného stavení ve skutečnostiskrývá. V roce 1999 byly při stavebních úpravách sejmuty om ítky a v interiéru obytné budovy, v hlavní m ístnosti,se objevildoposud nejstarší zná m ý stojc í í pozůstatek vesnického domu v Čechách – část roubené jizby z přelomu 15. a 16. stolet. í D íky pochopení nového majitele objektu byl zahájen stavebně historický průzkum, na který navázal výzkum archeologický. Nečekaná zjištění přispěla podstatně nejen k dějiná m okolí Slaného, ale ik poznání doposud nedokumentovaného způsobu získávání nerostných surovin ve středověkých Čechách1).
S TA TĚ A P O JE D N Á N Í Obr. 1a: Saky, jádro vsi podle katastrální mapy z roku 1870. Uvedena do movní popisná čísla. Obr. 1b: Saky, čp. 2, vyznačena poloha usedlosti.
ab
6 S LÁ N
SKÝO BZO R
V podlaze obytné m ístnostise po začištění rýsoval objekt oválného půdorysu o prů m ěru přibližně 3,05 m až 3,65 m (obr.4, 6). Dvě ma protilehlý mi sondami byla výplň objektu zkoum ána až na úroveň jeho dna, tvořeného podložní pískovcovou skálou. Z výplně objektu, sestávajc í í z početných zásypových vrstev (obr.5), byly vyzdviženy zlomky keramiky ze 13.,14. a 15. stolet. í P ři okrajch í jámy v její úrovni při povrchu terénu ležely střepy z 16.–18. stolet, í mezi nimi ifragmenty kamnového kachle (obr.7 vpravo nahoře). Stěny jámy se m írně svažovaly, v nejnižší části,kopané do skály,však jihozápadní stěna vybíhala až pod
nenarušené podloží. V tomto m ístě, nezaplněné m zásypem, docházelo k proklesávání výplně objektu. Při zaplňování prohlubně v rané m novověku se zde ocitly izlomky raně novověké keramiky. Na dně objektu ležela železná motyka (obr.8, 9a) se zbytky dubové násady (obr.9b). Podobné nástroje byly ve středověku používány k hornický m pracem. Stopy sekání ostrý m nástrojem byly patrné ina skalnatých stěnách objektu. Jeho dno leželo přibližně 4,4 m pod dochovanou úrovní terénu v obytné m ístnosti. Výplň jámy obsahovala značné množství přírodních konkrecí nepravidelného tvaru a rozličné velikosti.Jejich rozbor umožnilodhalitněkdejší účel odkryté situace. Che mická a rentgenometrická analýza vybraných konkrecí prokázala zvýšený obsah železa. N ěkteré ze vzorků obsahovaly až 29 % užitkové složky. Nositeli železa byly minerály goethita limonit.Zvýšený výskyt železa v okolí Sak zjistiljiž dřívější geologický průzkum zam ěřený na jiné potenciální suroviny Obr. 2: Saky, čp. 2, pohled na obytné stavení od východu v průběhu archeologického výzkumu v roce 1999 S TA T ĚA P O JE D N Á N Í 7
vhodné pro těžbu. P ři terénních úpravách prostranství severozápadně od obytného stavení byla registrována podobná situace. K její mu časové mu zařazení přispěly opět zlomky keramiky z 13., 14. a 15. stolet. í Není vyloučeno, že v okolí obytné budovy nebo icelé usedlostijsou pod povrchem terénu skryty další objekty téhož charakteru. Význam těchto poznatků vystupuje při konfrontaci s raně středověký mi písemný mi prameny k okolí Sak. V 11. století žiliv nedaleké m Knovízi "rudnici"2). K první te ř tině 13. století je doložen název sousední vsi Jemníky3),odvozovaný od lidí pracujc í ích v jamách. Šachtice odkryté v Sakách jsou svědectví m způsobu těžby, jaký z českých zem í doposud nebyl doložen. Přípovrchová ruční těžba nebo pokusy o získání rentabilní rudy zřejmě probíhaly v m ístech zvýšeného výskytu železitých konkrec. í Takové anom álie bylo mo žno v terénu snadno rozpoznat. Jednoduchá horní dla í byla po exploataci lehce dostupných poloh opouštěna. Uvedené písemné prameny naznačuj, í že jejich využívání mohlo být důležitou součástí ekonomiky zázem í již raně středověkého Libušína4).K jeho služebné mu zázem í se ostatně kromě označení Jemníky vztahují inázvy vsí v okolí Sak: Pchery (výroba pohárů), Vinaice ř (pěstování vína) ad.5).Význam rudonosných poloh však nezaniklani později,jak ukazuje přítomnost keramických zlomků z vrcholného středověku ve výplni objektů odkrytých v Sakách. Archeologický výzkum přinesl nejstarší doposud zná m é doklady středověkého osídlení ze Sak, reprezentované keramický mi zlomky z 13. stolet. í V dochovaných Obr. 3: Saky, čp. 2, severovýchodní stěna bývalé jizby s dymný m okénkem, stav před restaurování m (označeno šipkou) 8 S LÁ N S K Ý O B Z O R
písemných pramenech přitom Saky vystupují teprve k závěru 14. století6).Z m íněné střepy leží v druhotné poloze, v zásypu mladších objektů. K jejich zaplnění došlo podle nejmladší složky keramického inventáře z vlastní výplně někdy v průběhu 15. stolet. í Dospívá me tak k otázce pří m é souvislostizániku těžební šachty se zřízení m staveniště zčástidochovaného srubu, budovaného kolem přelomu 15. a 16. stolet. í Jedna z jeho stěn výplň již zasypaného objektu překryla. Zachované částijizby, jejíž půdorys činí 5,5 m x 6 m, byly roubeny z kmenů jedle o prů měru kolem 30 cm (obr.3). Dendrochronologický rozbor určiljako datum jejich sm ýcení sezonu na přelomu let1494–14957).Ke stavbě pak s ohledem na prosychávání dřeva došlo někdy v letech 1495–1498. Spáry mezi kuláči byly utěsněny mechem, přes ně byla přemazána hlna í s pří m ěsí plev. Severozápadní a severovýchodní stěny původní srubové stavby se dochovaly té měř kompletně, včetně stop po bidlech, lavicia další m vybavení interiéru. Sestávají z 11 kuláčů sahajc í ích do výše bezm ála 4 m. Z původní jihozápadní a jihovýchodní stěny zbyly jen fragmenty,jejichž rozsah však dovoluje rekonstruovat někdejší podobu jizby. Částikulatin obrácené do interiéru jsou na povrchu začerněné. V m ístech mezi obě ma průčelní mi okny, v úrovni nad jejich horní špaletou, je dochované malé okénko, dočerna začazené (obr.3 – označeno šipkou).Tyto poznatky vedou Obr. 4: Severovýchodní kout srubu v průběhu výzkumu těžební šachty S TA T ĚA P O JE D N Á N Í 9 Obr. 6: P ůdorys interiéru srubu s vyznačení m archeologických sond
a obrysem těžební šachty Obr. 5: Profiljihozápadní části šachty s označení m jednotlivých vrstev, pohled od severozápadu
k závěru o dymné m či polodymné m provozu v původní jizbě, ze které se kouř, hromadící se při stropu a ohřívajc í í vzduch v nižších partich í interiéru, odváděl malý m okénkem v průčel. í V ývoj om ítek inález zlomků renesančního kachle v dodatečné m zásypu deprese uprostřed m ístnostinaznačuj, í že v pokročilé fázi 16. století proběhla prom ěna jizby ve světnici.V konstrukcích se to projevuje odstranění m bidel.Dy mný provoz byl tehdy přenesen do černé kuchyně, ustavené v zadní partiiněkdejší síně. Součástí interiéru světnice se stala kachlová kamna, z nichž byl dý m odváděn kom ínovou šachtou. M ístnost byla vyblena í a stala se světlou (odtud světnice). Patrně teprve dodatečně byl srub obezděn. V ýsledky stavebně historického výzkumu pak umožňují rekonstruovat imladší fáze vývoje stavení (viz
10 S L Á N
SKÝO BZO R
Anderle – Ježek – Zavřel 2000). Ve zkoumané usedlostinebyly zjit š ěny stopy pozdně gotického zděného stavitelstv. í V nejbližší m okolí přitom jsou dochovány fragmenty vyspělé stavební kultury pozdního 15.–16. století 8). V současné době probíhá restaurování vzácné budovy, na níž m á podstatný podl í majitelusedlosti.K objevu nečekaných skutečností přispěla pozornost pam átkářů, sm ěrovaná původně jiný m zájme m. Stěží lze odhadnout, kolik obdobných pam átek zásadního významu se dnes skrývá pod více či m é ně nápadnou fasádou řady dom ů na Slánsku a kolik jich v současné době zaniká. Bez šťastné souhry okolnost, í zejména vstřícného přístupu majitele objektu a projektanta rekonstrukce by bez povšimnutí mohl zaniknout jak pozůstatek nejstarší stojc í í venkovské zástavby zná m ý z našich zem í, tak dosud jediný, velmi významný doklad specifického způsobu získávání železné rudy ve středověkých Čechách.
Obr. 7: Vybrané zlomky keramiky s označení m vrstev, z nichž byly vyzdviženy S T A T Ě A P O J E D N Á N Í 11 Obr. 8: Železná motyka po konzervaci Obr. 9: Nejnižší část těžební šachty. Na dně patrná železná motyka (a) se zbytky dubové násady (b). 12 S L Á N S K Ý O B Z O R Poznámky: 1) Podrobnějiviz Anderle – Ježek – Zavřel 2000. 2) C DB I,č. 387, s. 379. 3) C DB II,č. 378, s. 422. 4) Viz Anderle – Ježek – Zavřel 2000, 61–63. 5) Krzemieńska – Třeštík 1965, 653. 6) A Č 31, č. 35, s. 365. 7) Kyncl 2000. 8) Saky čp. 12, Pchery, Hu mny ad., viz Škabrada – Dostál 1984, 119, 143–145. Prameny a literatura: A Č: Archiv český 31. První kniha provolací desk dvorských z let1380–1394, ed. G. Friedrich, Praha 1921. Anderle, J.,Ježek, M., Zavřel,J. 2000: Průzkum selské usedlostičp. 2 v Sakách na Slánsku, Průzkumy pam átek VII/1, 43–67. C DB: Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae I:ed. G. Friedrich, Praha 1904–1907; II:ed. G. Friedrich, Praha 1912. Krzemieńska, B., Třeštík, D. 1965: P ře myslovská hradiště a služebná organizace přemyslovského státu, Archeologické rozhledy XVII,624–655. Kyncl,J. 2000: Dendrochronologie roubeného domu čp. 2 v Sakách, Průzkumy pam átek VII/1, 68–70. Škabrada, J.,Dostál,P. 1984: Pozdní gotika ve vesnických usedlostech na okrese Kladno, in:Urbes mediiaevi investigationes
archaeologicae, Praha, 113–148. S T A T Ě A P O J E D N Á N Í 13
STANISLAV KRAJN Í K VLADIMÍ R P ŘIBYL
P říspěvek k renesanční m dějiná m kostela N e js v ě tě jš í Tr o jic e v e Slané m
Dnes znovuožívající klášterní kostel Nejsvětější Trojice ve Slaném představuje nejen pozoruhodnou architekturu renesance a baroku, ale je i němým svědkem pohnutých dějin města a celého okolí. Jeho renesanční jádro nám připomíná velký rozkvět města před rokem 1620, kdy Slánští stáli na straně stavů, a to v příkré opozici s nedalekým katolickým martinickým Smečnem. V době katolické reformace přechází Slaný do držení právě Martiniců, kteří sem uvedli františkány. Ti kostel zahrnuli do nově vystaveného konventu, pozdějšího důležitého duchovního centra kraje. Františkáni zde sloužili mše svaté až do osud14 S LÁ N S K Ý O B Z O R
né noci ze 13. na 14. dubna 1950, kdy byli násilně vystěhováni a internováni.1) V dalším období, kdy byla snaha zlikvidovat duchovní vědomí národa, se několika obětavým lidem přece jen podařilo klášter zachovat a závěrem osmdesátých let je dokončena i záchrana ohroženého kostela. Přítomnost zase vypovídá o osudech české společnosti po roce 1989, kdy se duchovní aktivity nových majitelů – bosých karmelitánů – postupně stávají běžnou součástí života Slaného a okolí. H řbitovní kostel Nejsvětější Trojice 2) vzniklpo založení nového hřbitova ve Slané m, neboť starý hřbitov okolo kostela sv. Gotharda nestačilpotřebá m m ěsta už ani ve středověku.3) Proto také obec zakoupila v roce 1571 pozemek, jenž byl teprve roku 1579 o svátcích svatodušních slavnostně vysvěcen. Kdy byla stavba zahájena, zatí m neví me, nicméně se uvád, í že 18. 10. 1581 začal mistr Wolf pro chrá m tesat ká men.4) V roce 1585 musela být hrubá stavba dokončena, neboť tehdy uzavřelislánští radní dohodu s roudnický m mistrem Janem Hoffmanem5)o zhotovení krovu a následné m pokrytí střechy šindelem. P ředpokládá me, že již v té době m ěl kostelpodobu, kterou zachytilna kresbě kolem roku 1600 Willenberg,6) byť zatí m nebyl zaklenut,chyběla řada architektonických prvků a nebyl upraven interiér.Z m íněná smlouva vypovídá o krovu nad lodí a kněžištěm,vížce se zvonkem,věžích kostela, v nichž byly upraveny hranice pro nové zvony.Střecha byla pokryta šindelem natřený m červenou (!)barvou. P ísemné prameny navíc naznačuj, í že po roce 1585 došlo v budování chrá mu k dlouhé odmlce a teprve rok l598 zahajuje krátké, v podstatě dvouleté obdob, í kdy byl hřbitovní kostel v podstatě dokončen. V této době se totiž ují má stavby Vlach Jacopo Mazzetti,7) jeden z mnoha putujc í ích vlašských stavitelů v tehdejších Čechách. Z roku 1598 se dochovala ismlouva – řezaná cedule8) – mezi radní mi a mistrem Jakubem Macetou, který je ve smlouvě uváděn jako Vlach z Buštěhradu. P řídomek z Buštěhradu patrně souvisí s jeho předcházejc í í činností při úpravách buštěhradského hradu.9) Slánský m radní m předložilmistr Jakub Maceta v únoru roku 1598 kresbu s návrhem způsobu zaklenutí kostela,což bylo odsouhlaseno, a navíc s ní m bylo dohodnuto provedení vnitřních vápenných omítek interiéru. Z původního chrá mu se zachoval presbytář s upravený mi lomený mi okny, který svrchu klenou dvě žebrové klenby s osový m přetínání m v závěrečné m poli.Způsob zaklenutí chóru ná m umožňuje udělat si představu io celkové m zaklenutí hlavního prostoru. Tato etapa proběhla pom ěrně rychle, a tak již koncem července (24. 7. 1598) sjednalislánští radní s mistrem Jakubem další práce – zaklenutí prostor pod věží,zhotovení omítek (dynchování),položení dlažby v celém kostele.
Tehdy bylo také ujednáno postavení kruchty,kazatelny a oltáře (patrně kamenné menzy).A protože průčelí kostela již nepříznivě poznamenala povětrnost, bylo mistru Jakubovi uloženo opravit pilíře,a to iv souvislostise stavbou lešení pro sklenáře. Právě se sklenářem Lorencem ze Starého M ěsta pražského a pražský m malířem Janem Svíčníkem bylo jednáno již počátkem m ěsíce, přičem ž s první m o zasklení chrá mových oken do olova a druhé mu byl odsouhlasen návrh na vý malbu interiéru („prutování barvami“).Zatí mco sklenářské práce pražského mistra dávno zanikly,zachovala se alespoň část malby na klenbě pod hlavní věží kostela, kde hřebínky renesanční klenby, vrcholc í í hodnotnou kamennou růžicí a dosedajc í í na čabrakové konzolky, zhodnocuje dekorativní malba.10) Znak krejčovského cechu s uvedení m r.1594 nad vnitřní m portálem naznačuje spíše zásluhy korporace na stavbě m ěstského kostela než S T A T Ě A P O J E D N Á N Í 15 S mlouva mezi m ěstem Slaný a Janem Hoffmanem z roku 1585
dataci malířské výzdoby, která mohla vzniknout až po zaklenutí předsíně v roce 1598. N ásledujc í ího roku v srpnu 1599 sjednaliradní s mistrem Jakubem stržení staré a vystavění nové ohradní zdi hřbitova s trojí mi dveř mi se štty í . Na Wil16 S LÁ N S K Ý O B Z O R S mlouva mezi m ěstem Slaný a Jakube m Macetou z roku 1598 S T A T Ě A P O J E D N Á N Í 17
lenbergově kresbě (na str.13) je patrná hřbitovní brána k m ěstu s naznačený m obloučkový m šttem. í Dodnes se zachoval úsek zdi,a to včetně dvou renesančních epitafů.11) V roce 1600 se práce na stavbě renesančního hřbitovního kostela chýlila ke konci.V lednu tohoto roku bylo ujednáno s truhlářem zhotovení lavic pro mu že a ženy, sedes pro duchovního a architektury oltáře, o několik dní pozdějipak s malířem Janem (patrně Svíčníkem)12),který m ěl na oltáři v duchu luteránského „sola scriptura“ m ísto postav svatých (maňasů) namalovat Modlitbu P áně, Vyznání vry í a Desatero. V červenci (31. 7.) dohodliSlánští s vlašský m kameníkem Janem Falkounem zhotovení hlavního kamenného portálu, který se dochoval do dnešních dnů.13) Teprve v únoru 1602 pak byly pořízeny nové varhany,které obstaral kněz Ondřej Franc,a to zároveň jako věno své ženě Alžbětě. B ývalý hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice ve Slané m. Na průčelí patrná renesanční (kamenné zdivo – před r.1587) a barokní etapa (po r.1665). Foto Jaroslav Vyšín 18 S L Á N S K Ý O B Z O R
Architektonický význam slánského hřbitovního kostela v jeho renesanční podobě, a to ipřes pozdější barokní přestavbu, naznačuje porovnání s obdobnou stavbou v martinické m S mečně. Tamní kostel Nejsvětější Trojice představuje přes některé společné goticko-renesanční prvky (způsob klenut, í kružby oken) přece jen stavbu um ělecky náročnější a slohově pokročilejší, inspirujc í í se více románský m katolický m jihem, což odpovídalo ispolečenský m ambicí m stavebníka – Jiřího Bořity z Martinic. Oprotitradiční mu a v podstatě jednoduché mu řešení v Slané m vyniká smečenský kostelzejména progresivní m uplatnění m vysokého řádu hlavního průčelí s hodnotný m portálem. Slánský hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice sloužilslánský m m ěšťanů m až do roku 1622, poté se stalchrá me m katolický m a po roce 1655 součástí nového františkánského kláštera14). B ývalý hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice ve Slané m, klenutí kněžiště – Jakub Maceta (1598) Foto Jaroslav Vyšín
Prameny k renesanční stavbě kostela Nejsvětější Trojice ve Slaném Řezané cedule (smlouvy) mezi městem Slaným a Janem Hoffmanem z Roudnice (1585)
a Jakubem Macetou (1598) Státní okresní archiv Kladno, pracoviště Slaný; tzv. Miltnerova sbrka í , karton č. 4 1585, červenec Léta P áně 1585, v pátek po svaté m Kyliánu S mlouva (= 9. /12. července 1585), za purgmistrství pana s mistrem Janem Jiříka Balasa, projednáno na radě dlo í spravení Hoffmanem a udělání krovův na nový kostelsvaté Trojice z Roudnice mistru Janovi Hoffmanovi z m ěsta Roudnice, – střecha a krov a to tak a na ten způsob: že on, mistr Jan, na kostela takový krovy na té mž kostele stále, pevně, dobře a na schválení jiných dobrých lidí a mistrův dobrých a přísežných, tak aby ipod šindel ipod cihlu, kdyby potřeba byla, býtimohly, udělati. Nejprv krov nad kostelem a nad kůrem a v ně m vížku pro zvonce, krovy na věži a na šneku k n, í a ty špičaté, a do též věže hranicike tem ř zvonů m, též ty zvony vtáhnoutia pověsiti,šrouby, kterýchž v věži nebo kde jinde bude potřeba, sá m zvrtati a sobě dátispraviti,ty krovy oupravně zlaťovati, šindelem pobt í i,jejčervenou barvou zbarviti,a to všecko, což k té muž dlu í týchž krovův a hranice náleží, nádobí svého iprovazů ke všemu užívaje, s dostatkem udělatia spraviti,aby na ničem ž žádného nedostatku se vyhledatia nadjt í i(sic!) nemohlo.A pakliby se co toho jakého nedostatku našlo, kdyžby tíž krovové již postavení byli,aby na to misti ř přísežní odkudkolipovoláni byli,a cožby za nedostatek uznali,to on Jan na svůj náklad vopravitia spravitise podvolil,a že při té mž dle í sá m ustavičně přítomen býtichce, a žádné mu jiné mu ho nesvěřiti,připověděl.Za kteréžto jeho dlo í pan purgmistr páni,starší obecní ina m ístě téhož záduší svaté Trojice mají dátijemu, Janovi Hoffmanovi,na hotové sum m ě, bez všech přídavků a pří m ěnků 280 kop m. Na kterouž sum mu při acm (= actum) smlouvy zavdáno 10 kop m. A co se kdy dále na touž sum mu dávatibude, to se na těchto cedulch í řezaných mezi stranami pro lepší jistotu toho všeho zdělaných, poznamenávatim á. Stalo se léta a dne uts (= ut supra). 1598, únor Léta P áně 1598, v pátek den s. panny Doroty S mlouva s Vlachem (6. února 1598), za purgmistrství pana Jana Jakubem Macetou Hlineckýho projednáno v m ístě radní m dlo í , klenutí z Buštěhradu kostela nového svaté Trojice, mistru Jakubovi Maczeto, Vlachu z Buštěhradu, a to tak a na ten způsob: že on, mistr Jakub Maczeto, na týž kostel S T A T Ě A P O J E D N Á N Í 19
tak na tu formu, jakž jest panu purgmistru pánů m na papíře vyrejsovaného způsob klenutí přednesl a ukázal,stále, pevně, dobře, na schválení jiných dobrých, poctivých lid, í cihlami sklenouti,m ísto prutování vápnem od vrchu až právě dolů do zem ě obvrcia vydynchovatiivybl í iti.Což on, mistr Jakub Maczeto, k sobě přijavše, připověděl,že chce při takový m dle í a klenutí při čeledi sá m osobně přítomen býtia to všecko dobře, bytedlně, jak na dobrého a poctivého člověka a řemeslníka náleží, spraviti,tak aby nebylo potřebí oč k ně mu se domlouvati.Za kteroužto práci jeho a dlo í pan purgmistr páni,páni starší obecní mají jemu, mistru Jakubovi,beze všech jiných přídavků dvě stě kop m íšeňských dáti,a to tí m způsobem, když bude dělatikaždého týhodne, jak mnoho čeládky bude m íti,m á jemu vydáváno býti.A co se kdy na touž sumu dávatibude, to se na těchto cedulch í
řezaných mezi stranami pro lepší toho všeho jistotu sdělaných, m á poznamenávati.Stalo se léta a dne svrchu psaného. Léta 98, v pátek po s. Školastice zavdáno mistru Jakubovi na předepsané dlo í 10 kop m íšeňských Item v pátek, den s. Stanislava, dáno 6 kop m íšeňských Item v neděli,den s. Trojice 6 kop m íšeňských Item v sobotu po s. Trojici10 kop m íšeňských Item v sobotu po s. Urbanu 15 kop m íšeňských Item v sobotu po s. Marcellu 7 kop m íšeňských Item v sobotu po s. Medardu 20 kop m íšeňských Item v sobotu po s. Vítu 30 kop m íšeňských Item v sobotu po s. Janu K řtiteli18 kop m íšeňských Item v sobotu, den s. Prokopa 15 kop m íšeňských Item v sobotu po s. Prokopu 10 kop m íšeňských Item v sobotu po s. Markétě 8 kop m íšeňských Item v sobotu, den s. Jakuba 10 kop m íšeňských Item v sobotu po s. Jakubu 12 kop m íšeňských Item v sobotu po Pa m átce proměnění K. P. 12 kop m íšeňských Léta 98, v pátek po s. M áří Magdaléně (24. 7.),pan purgmistr páni,páni starší obecní zjednaliostatní dlo í v kostele nové m s. Trojice mistru Jakubovi Vlachu, zejména toto: jeden sklpek í nad kaplou a dva v věži že m á sklenouti,potom kruchtu a kazatelnicipostaviti,to vše vydynchovati a vybl í iti,kůr z nový ivšecek kostel vydlažiti,oltář
20 S L Á N
SKÝO BZO R S T A T Ě A P O J E D N Á N Í 21
postaviti,pilíře při kostele deště m vyprané zase vymazatia lešení sklenáři připravitia jiné všecko, cokoliv k dostavení téhož kostela zapotřebí bude, na m ísto postaviti,kameníka k té potřebě sobě zjednatia jemu platiti.Za to všecko pan purgmistr páni a páni starší obecní mají jemu 118 kop m íšeňských, 4 strychy žita dáti.Avšak při tom to jest vym íníno, když kameník bude tesati,aby se na to pozor m ěl, kdy kterého času dělatibude, aby se poznamenávalo, a co se jemu vydá od dla í , to aby v poznamenání šlo, jestliže by pan purgmistr páni uznali,že by jemu, mistru Jakubovi,nějaké ublížení se m ělo státi,aby jemu to vynahraženo bylo, že protitomu nechtějí býti. Item v sobotu, den Nanebevzetí Panny Marie 6 kop m íšeňských Item v sobotu, den Stětí s. Jana 6 kop m íšeňských Item v sobotu po s. Jiljí 8 kop m íšeňských Item v sobotu po Narození Panny Marie 5 kop m íšeňských B ývalý hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice ve Slané m, hlavní portál od Jana Falkouna (1600) Foto Jaroslav Vyšín 22 S L Á N S K Ý O B Z O R
Item v sobotu v vigl í ii s. Matouše 10 kop m íšeňských Item v sobotu, po s. Matouši 3 kopy m íšeňských Item v sobotu po s. V áclavě 10 kop m íšeňských Item v sobotu po s. Diviši 10 kop m íšeňských Item v sobotu po s. Havlu 10 kop m íšeňských
Item v sobotu po s. Lukáši 10 kop m íšeňských Item v sobotu po s. Šimonu Judovi 10 kop m íšeňských Item v sobotu po s. Martinu 10 kop m íšeňských Item v sobotu, den Ob ětování P. Marie 8 kop m íšeňských Item v sobotu po s. Barboře 5 kop m íšeňských Item v sobotu po s. Lucii3 kopy m íšeňských Item v sobotu po Nové m létě 3 kopy m íšeňských Item v sobotu po s. Šťastný m 4 kopy m íšeňských Item v sobotu po s. Pavlu na V. O. 4 kopy m íšeňských Item v sobotu po s. Zuzaně 4 kopy m íšeňských Facitvšeho 318 kop m íšeňských Solutum. Manuál radní (acta forensia) 1595–1604 Státní okresní archiv Kladno,Archiv m ěsta Slaného, sign. 54/29 1598, únor Páni starší obecní a volenci bylido raddy povoláni, Jednání a tu jednalidlo í klenutí v kostele S. TrojiciJakubovi s Jakubem Macetovi Vlachu, kterýž aby od kůru až do konce Macetou.sklenul,od toho mají mu dáti200 kop m. On aby Zápis z jednání zjednal rukojmě, že též klenutí na schválení dobrých m ěstské rady mistrův, jakž mustr ukázal,udělatichce a udělá, „ff6. ipsa die a vápnem obmete a vobl í í od vrchu až do zem ě. S. Dorotheae Platitise mu m á podle řezaných cedulí každého anno 1598“ týhodne po 15 kopách m. Klenoutim á do polovice (= 6. února 1598) nejprv,a když to dokoná, tehdy druhou polovicikostela. /Nečitelná marginální pozná mka/. K tomu ozná miltýž mistr Jakub, že 9 kop prken dlouhých na pokštele, 8 trá mův vpětmectma í loket,it.10 trá mův v 23 loket.It.5 trá mův v 22 lok. It.5 trá mův v 16 loket.It.dvě kopě krokví vrchních /nečitelný text/toliko po 2 stranách tesaných mocných. It. 15 kop hřebíků. It.100 tisc í cihel,a 100 džberův vápna, potřeba bude, a co nejdřív páni s potřebami nahotově budou, že on se hned do dla í dátichce. 1598, únor P áni starší obecní a volenci do raddy jsou povoláni, Jednání a na tom se s panem purgkmistrem a pány snesli, s Jakubem že Jakuba Maceto, mistra Vlacha, který klenutí Macetou. Zápis kostela S. Trojice zjednal,bez rukojmí připustiti z jednání m ěstské k té muž dlu í chtějí a jemu se důvěřuj. í Jakož pak S T A T Ě A P O J E D N Á N Í 23
rady „ff.6. post imistr Jakub Maceto jest připověděl,toho jest tak Invocavitanno s pány smluvilna schválení dobrých mistrův 1598“ udělati.Na potvrzení toho ruku jest podal panu (= 13. února 1598) purgkmistru, na m ístě vší obce. 1598, červenec Janovi Svíčníkovi a Lorencovi malíři z Prahy Jednání s malířem projednáno dlo í malování v klenutí kostela Janem Svíčníkem S. Trojice, prutování s barvami, jakž mustr ukázali, a Lorencem.se čtyř mi figurami, které se jim o Zjevení S. Trojice Zápis z jednání vykáží, a to pokud stolice klenutí jdou. Za kteréžto m ěstské rady „ff.4. dlo í dáno jim býtim á sto kop a 10 kop m íš. ipsa die S. Kiliani anno 1598“ (= 8. července 1598) 1598, červenec Lorencovi sklenáři z Starého M ěsta Pražského Jednání se projednáno dlo í skelních voken v kostele S. Trojice, sklenářem za kteréžto dlo í 45 kop m. dáno jemu, a jestliže to Lorencem.mistrovsky ve všech voknech udělá, tehdy že mu Zápis z jednání 5 kop m. přidáno býtim á, však on Lorenc z obecního B ývalý hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice ve Slané m. Hlavní portál od Jana Falkouna (1600) – detail.
Foto Jaroslav Vyšín 24 S L Á N S K Ý O B Z O R
m ěstské rady volova a cejnu sá m sobě volovo táhnouti,a toliko „ff.6. post drát mosazný k heftů m dátipovinen bude. S. Kyliani 1598“ (= 10. července 1598) 1598, červenec Jakub Vlach zjednal od pana purgkmistra pánův Jednání v přítomnostip. starších obecních, sklenouti s Jakubem kruchtu na pilíře a kavince ř v tesaný m kameni,též Macetou.udělání kazatedlnice dvojit, ý it.dva sklepy v věži, Zápis z jednání s obm ítkou, vydlažení m, též kostela všeho od oltáře m ěstské rady v kůru kamenem, a od stupně do kostela ostatek „ff.6. post vše vydláždění cihlou. It.zhotovení oltáře druhého S. Mariae na m ísto vykázáno. Su m mou co by již pi ř té mž Magdalenae kostele vypraviti,též ilešení sklenářů m a malířů m Anno 1598“ dělán, í zapotřebí bude, od toho m á se mu dáti (= 24. července 100 kop a 4 strychy žita. K tomu jest přípověď 1598) mu učiněna, jestliže by na tom jakou škodu nésti m ěl, že páni jeho škody žádatineráčí. 1599, květen Mistr Jakub Maceto Vlach ohlášení své učinil, Jednání poněvadž to dlo í u S. Trojice v kostele podle jedné s Jakubem idruhé smlouvy dodělala dokonal,jejpánů m Macetou.vykázal,aby jemu vysvědčení fedrunk bylo dáno Zápis z jednání hodnověrné. Nicm éně že jest mimo to, co jest jemu m ěstské rady přes smlouvu obilí ze dvoru obecního svěřeno, „feria 2. post nemohl podle té smlouvy na sum m ě práv býti, Ascensionem žádaje pp., aby jemu to obilí passerovali,a to Do mini anno k tomu, co z lásky chtěj, í přidali,a tovaryšů m 1599“ (= 24. května jeho na pivo (nečit.slovo) dali.– Po vystoupení 1599) a zase vstoupení jeho z uvážení pana purgkmistra a pánův ozná meno: že to dlo í dobře od mistra Jakuba Maceta v kostele S. Trojice podle smlouvy jedné idruhé dokonané se přijí má, a poněvadž prav, í že jest na tom dle í podle listí (?) smluv práv býtinemohl,tehdy to obil, í které jest z dvoru obecního vzal,jemu se passeruje, a k tomu tice ř ti kop m íš. přidává, aby z těch, co se mu lb í itibude, tovaryšů m svý m dal.– Jakub Maceto z takové povolnostipp. uctivě poděkoval a připověděl, s ochotností tto ý obci řemeslem svý m v m írnosti posluhovati. 1599, srpen Jakubovi Macetovi mistru Vlachu zjednána zeď při Jednání kostele S. Trojice tak, jakž mu jest vykázáno od s Jakubem pana purgkmistra a pánův, aby jizboi ř la zase Macetou.vystavěl s obm ítkou a trojí mi dveř mi, od látra m á Zápis z jednání se mu po 30 d. m. platiti,nadto 4 strychy žita, m ěstské rady 1 strych ječ mena a 1 věrtelhrachu přidati.Kdež „ff.6. post mistr Jakub uvolilse nad dveř mi aneb vraty štty í S. Bartholomei podle mistrovství svého udělati.– Grunty vybra í ti Anno 1599“ nádeníci maj, í který m úředník platitim á, však S T A T Ě A P O J E D N Á N Í 25
(= 27. srpna 1599) mistr Jakub též nádeníky zjednatia jim, kterak dělatimaj, í ukázatia k nim často, aby se dobře dělalo, dohldat í i,povinnost na sebe přejal a připověděl. 1600, leden U činěn účet s truhlářem, který u S. Trojice dělal, Jednání od 32 stolic mu žských a ženských 32 kopy, od s truhlářem.archy 15 kop, od stolice pana děkana 4 kopy m., to Zápis z jednání vše z obecních prken. A tak za práci jeho dostane m ěstské rady se 51 kop. Na to vzal od pana Jiříka Vojny, „ff.4. post úředníka, pomalu 49 kop, jest dodatimu S. AntoniiAnno 2 kopy m., ty u pana Jiříka najde (?). 1600“ (= 19. ledna 1600)
1600, leden Janovi malíři zjednána archa k oltáři velké mu Jednání s malířem v kostela S. Trojice, aby jibarvami okrášlil,a m ísto Janem ma ňasů Modlitbu P áně, Vyznání vry í křesťanské (Svíčníkem?). a Desatero Boží (sic !)přikázání na ni vymaloval Zápis z jednání a zlatem položil.Zato m á se mu dáti90 kop m. m ěstské rady a 2 strychy žita. „ff.2. post S. Vincentiianno 1600“ (= 24. ledna 1600) 1600, červenec Janovi Falkounovi,mistru kameníku a Vlachu, Jednání s mistrem zjednáno tesání kamene – s poduškami slove – na kameníkem jedny velký vrata u krchova kostela S. Trojice, Janem .kteréž na dýl 4 lokty,a na vejš 6 loket,it.na Falkounem jedny dveře ti ř lokty zšíři a půl pátá lokte zvejši, Zápis z jednání od toho obého dla í 30 kop m., 1 strych žita m ěstské rady a 1 kopa čeládce na spropitný m á se dát. „ff.2. post S. Marthae anno 1600“ (= 31. července 1600) 1602, únor Knězi Ondřejovi Francovi k žádostijeho povoleno, Jednání aby varhany svý, kteréž Alžbětě, manželce své, s knězem jako u věně dátim í ní, v kostele S. Trojice složiti Ondřejem a postavitimohl. Francem ohledně varhan. Zápis z jednání m ěstské rady „ff.2. post Do minicam Invocavitanno 1602“ (= 25. února 1602)
26 S L Á N
SKÝO BZO R Poznámky: 1) Srv. Moucha V., Vzpomínka na slánské františkány, Posel z Budče 17, 2000, s. 64–65. 2) P říspěvek vzniklv době, kdy druhý z autorů připravoval diplomovou práci o barokní architektuře Slánska (1984) na katedře dějin um ění Filosofické fakulty University Karlovy.Tehdy také nalezl dvě řezané cedule (smlouvy) m ezi slánský mi radní mi a Janem Hoffmane m (1585) a Jacopem Mazzettim (1598).Tato skutečnost se stala podnětem pro archiváře Stanislava Krajníka, který zaznamenal v radní m m anuálu (acta forensia) z let1595–1604 další údaje. V ýsledkem společného snažení je itato drobná studie, která byla v podstatě dokončena v roce 1989, nicméně následně společně zapomenuta.Autoi ř pak rádi přijalivýzvu Dr. Vladimíra Dvořáka († 1998), aby byla tato stať publikována ve Slánské m obzoru. Jeho světlé pam átce jitaké připisuj. í 3) Wirth Z., Slaný – hřbitov u sv. Trojice, Slánský obzor XXII,1914, s. 3–14, s. 3. 4) Velc F, S oupis památek uměleckých a historických v Království českém X X, Politický okres slánský,Praha 1904, s. 244. 5) Státní okresní archiv Kladno, tzv. Miltnerova sbrka í , karton č. 4.
6) Podlaha A., Zahradník
I.,Jana Willenberga pohledy na města, hrady a památné stavby Království českého z počátku 17. století,Praha 1901, tab. 18. 7) Rodina Mazzetti pocházela z Rovia při Luganské m jezeře. Andrea Spezza m ěl za manželku Alžbětu, dceru mistra Jacopa Mazzettiho z Rovia, který však r.1626 již nežil.Viz Brentani L.,Antichi maestri d’arte e di scuola dalle terre ticinesi, sv. VI, Lugano 1957, s. 65, 68. Za toto B ývalý hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice ve Slané m. Klenutí pod hlavní věží kostela – Jakub Maceta (1598), dekorativní kresba patrně od Jana Svíčníka (1598) Foto Jaroslav Vyšín S T A T Ě A P O J E D N Á N Í 27 upozornění vděčí autoi ř dr.V ěře Naňkové. Jistý Jacopo Mazzettije připomenut v letech 1631 – 34 ina valdštejnské m panství jičínské m; srv.např. M orávek J. – Wirth Z., Valdštejnův Jičín,U m ění VII (Štenc) 1934, s. 273–282, s. 278, pozn. 21, 23; Zu man F.,Stavby Albrechta z Valdštejna na Bezdězi a v okolí, Bezděz IV, s. 37–42; Morávek J. – Wirth Z, Valdštejnův Jičín,nakl.J. Štenc, Praha 1946, s. 17, 19, 26, 34, 39. Tento Jacopo Mazzettise v Jičíně oženil,postavildů m a v roce 1644 izem řel.V této souvislosti soudí me, že m ůže běžet o stejnou osobu. P ředpokládá me, že slánský Jakub Maceta, původem Vlach a zřejmě katolk í, se jen těžko mohl usadittrvale v přísně utrakvistické m – de facto luteránské m – Slané m, kde navíc těžko m ohl získat více zakázek, a proto se mohl odstěhovat do Jičína. Jak se ostatně konfesní otázky prom ítaly do každodenního života v Slané m před rokem 1620 charakterizuje verdikt m ěstské rady, která zam ítla žádost Jana Veselského z Vidova z 15. listopadu 1619, jenž chtěl zakoupit ve Slané m dů m, s tí m, že není žádosti jeho povoleno podle usnesení vší rady za příčinami těmito: předně, že se s obcí v náboženství nesrovnává...viz Fiala V., Slaný v letech 1618 –1632, české město za 30leté války,Rozpravy král.české spol. nauk, t. ř fil.hist.,jazykozpyt.,nová řada (VIII),č. 1, Praha 1925, s. 57. 8) Státní okresní archiv Kladno, tzv. Miltnerova sbrka í , karton č. 4. 9) V Buštěhradě pracovaliidalší jeho krajané, kolem roku 1570 A mbrož Vlach a císařský stavitelUlrico Aostalli,srv. Wirth Z., S oupis památek uměleckých a historických v Království českém X XVI. (Politický okres kladenský), Praha 1907, s. 2. O renesanční stavební etapě buštěhradského hradu, který v podstatě zanikl,napovídají inově nalezená renesanční sgrafita v do m ě čp. 13. 10) Odkryty v roce 1983 a následně restaurovány T. Moravcem. 11) Oba vznikly v roce 1584, přičem ž jeden z nich dala zhotovitrodina Bartoloměje Ma ňase, druhý pak rodina purkmistra Bartoloměje Balase, který rovněž zastupoval m ěsto při jednání s mistrem Janem Hoffmanem v roce 1585. Oba epitafy,které byly do renesanční zdi
zasazeny druhotně, představují jakási biblická „eschatologická“ napo menutí a zapadají do celkového luteránského prostřed, í jež v té době v Slané m vládlo. Obdobných epitafů se nacházelo okolo hřbitovního kostela nepochybně větší množstv, í jak o tom svědčí některé další fragmenty nalezené při poslední opravě kostela. 12) Tento písemný pramen zaznamenal Josef Lacina, Paměti královského města Slaného,dl í I.,Za svobody iv porobě, Slaný 1885, s. 61. 13) Rovněž jeho jméno připom íná Josef Lacina, 14) Barokní etapa a u m ělecká výzdoba kostela Nejsvětější Trojice si zasluhují podrobnější studii.Pro úplnost alespoň stručný nástin dějin kostela v baroku. V roce 1623 byl chrá m údajně zpustošen, a tak teprve v době renovace celého panství po roce 1649 byly vytvořeny předpoklady pro opravu chrá mu, nyní však již v režiikatolické vrchnosti. Stavební úpravy v kostele pak probíhaly v souvislostise založení m františkánského konventu, neboť Bernard Ignác z M artinic uvedl r.1655 do Slaného řád observantů sv. Františka z Assisia založilpro ně u kostela Nejsvětější Trojice klášter.První barokní stavební etapa představuje výstavbu konventu, loretánské kaple v interiéru kostela (1657) a nutné úpravy v kostele, které souvisely se spojení m kláštera a kostela v jeden celek. V této souvislostije teba ř rovněž posuzovat dvojiciportálů v kněžištikostela, přičem ž se dá předpokládat,že v renesanční fázi existovala pouze sakristie na straně k m ěstu (srv.Willenbergovu kresbu a zaklenutí prostoru).V době dokončení konventní budovy (kolem r.1658) byl upraven druhý protilehlý renesanční portál,v jejich nadpraží jsou u m ístěny znaky zakladatelů kláštera (martinické lekno – sakristie, šternberská hvězda – depozitář)).V roce 1658 stavba pokročila do té m íry, že zde m ohlipobývat řeholníci. Vysvěcení proběhlo 12. srpna 1662 za účastizakladatele Bernarda Ignáce z Martinic a arcibiskupa pražského Arnošta Vojtěcha z Harrachu. Rozsáhlou barokní úpravu však zapříčinilteprve požár ze dne 28. června 1665, který značně poškodilhlavně klášterní kostel. N ásledná podstatná přestavba konventního chrá mu představuje 28 S L Á N S K Ý O B Z O R významný příklad důvtipu architekta, který uplatnilv interiéru jasnou tektoniku, kdy prostor zaklenutý kopulí vertikálně určují svázané pilastry flankujc í í průnik původní renesanční lodi a přistavěných bočních kapl. í V še doplňuje bohatá štukatura s heraldickou výzdobou. Nové dispoziční a půdorysné řešení vychází navíc ze vzoru italského kostela v Loretu. Ostatně tato historizujc í í koncepce zapadala do širšího programu Bernarda Ignáce z M artinic,který nejen v Slané m (kaple Božího hrobu, 1665) uplatnilzálibu ve stavbách kopií
katolických svatyň. Otázkou autorství barokní přestavby konventního kostela se prvně zabývala Libuše Urešová (1957), která uvažovala o Carlu Luragovi.Vycházela z jeho dopisu, jenž byl nalezen v archivu Thun-Hohensteinů a v ně m ž se Lurago vrchnostiomlouvá za zdržen, í neboť byl zaneprázdněn u nejvyššího purkrabího Bernarda Ignáce z M artinic.Dopis je datován 17. 10. 1665, tedy necelé čtyi ř m ěsíce po požáru. Pozdějibadatelé přiznaliautorství Giovanni Do menicu Orsimu (O. M ácha, M. Vilí mková, M. Heroutová, 1980, 1982), který, podle sdělení Dr. V ěry Naňkové, se spolu s hejtmanem slánského kraje uvádí jako svědek v matrice oddaných (29. 1. 1668). Z m íněná studie uvažuje io původci kamenických prac; í ty mohl údajně provést Giovanni Battista Allio,který je zapsán jako kmotr v tehdejší m atrice pokřtěných (12. 6. 1667). Úvahu, že slánská architektura je spojena se jmény Do menica Orsiho a snad iCarla Luraga, kteří zpočátku spolupracovaliina stavbě františkánského konventu v H ájku, podporuje heraldická výzdoba kostela ve Slané m. Na hlavicích svázaných pilastrů vynikají čtyi ř rodové znaky – dva M artiniců, Dietrichštejnů a Bukůvků. Erby reprezentují stavebníky – Bernarda Ignáce a Max miliána Valentina z M artinic, zbylé dva náležejí druhé ženě Bernarda Ignáce Polyxeně z Dietrichštejna a m anželce Max miliána Valentina Anně Katein ř ě Bukovské z Bukůvky. Patroni barokní přestavby slánského kostela vystupují jako stavebníci františkánského konventu v H ájku, kde plnilizávěť Ada ma Eusebia Žďárského ze Žďáru. Do jaké m íry v období obnovy spolupracoval po r.1665 Carlo Lurago s G. D. Orsim, je otázkou. Faktem zůstává, že od r.1668 byl Carlo Lurago zam ěstnán stavbou pasovského dó mu. Pravdou také je,že Martinicové m ělijiž v r.1667 svého architekta. O tom vypovídají neúspěšná jednání zmocněnce Hu mprechta Černína z Chudenic s nejmenovaný m martinický m architektem ohledně výstavby paláce na Hradčanech. Jí m nebyl Carlo Lurago, neboť právě neúspěšné rokování Černínova sekretáře s ní m zapříčinilo jednání s m artinický m architektem. Svědčí o tom zprávy sekretáře V áclava Michala Hrušky z ledna a června 1667. Otázkou je,zda oní m nejmenovaný m nebyl právě Giovanni Do menico Orsi.Zváží me-lizná m é historické souvislostia architektonické řešení slánského kostela, dospějeme k závěru, že Giovanni Do menico Orsi m ěl při konečné m návrhu rozhodujc í í tvůrčí podl í. Avšak účast Carla Luraga při zahájení obnovy kostela v r.1665 nelze vyloučit. V ýběr z literatury k barokní etapě: Bukovský J.,Le type de construction de la Chapelle de Loreto dans ľarchitecture du baroque de Bohčme,Historica XV, 1968, s. 65–116. Bukovský J.,Loretánské kaple v Čechách a na Moravě,Praha 2000.
Herman F.,Z historie slánského kláštera, Slánský obzor III,1895, s. 22–32. M ácha O., Vilí mková M., M. Heroutová, Bývalý františkánský klášter ve Slaném, rukopis, S Ú RP M O Praha, září 1980. M ácha O., Vilí mková M., Heroutová M., Klášterní kostel Nejsvětější Trojice ve Slaném,rukopis, S Ú RP M O Praha, červen 1982. Podlaha A., Posvátná místa Království českého,arcidiecéze pražská, VII.dl í, vikariát slánský, Praha 1913, s. 156. P řibyl V., Baroko ve Slaném – Bývalý františkánský klášter s kostelem Nejsvětější Trojice,Slaný 1988. Urešová L., Nové poznatky k činnosti stavitele Carla Luraga, in:U m ění věků, sborník k sedmdesátý m narozeniná m profesora dr. Josefa Cibulky, Praha 1957, s. 209–213, s. 212. Pavel Vlček in:Vlček P. ,So m mer P., Foltýn D., Encyklopedie českých klášterů, Praha, 1997, s. 638–641. Vlček P., Giovanni Domenico Orsi a bývalý kostel sv. Norberta v Praze,U m ění XXXIV, s. 416–434, s. 427. S T A T Ě A P O J E D N Á N Í 29
JAN ŠŤ OV ÍČ EK
H ájek, Žďá rš tí a Martinicové
Loreta v H ájku u Unhoště je nejstarší stojc í í loretou v Čechách, ikdyž není nejstarší loretánskou kaplí v této zemi.Tou patrně byla loretánská kaple v Horšovské m Týně, kterou nechal postavitv roce 1584 na pam átku svého putování do italského Loreta Kryštof ml. z Lobkovic.1) Po ně m vykonal pouť do italského Loreta v roce 1599 Jan Jiří Žďárský ze Žďáru, syn Ctibora Žďárského ze Žďáru, pána na Kladně.2) Nejslavnější z předbělohorských cestovatelů do Loreta byl však Bedřich z Donína, držiteldrobného statku Bílý Újezdec u S mečna a autor proslulého rukopisného cestopisu, který vydal až v roce 1940 Antonín Grund a doprovodiljejúvodní studií o cestopisu a jeho autoru a pozná mka mi.3) Bedřich z Donína pocházel z české větve starobylého panského rodu, jehož kořeny sahají na hrad Dohna v Sasku. Narodilse asi v roce 1574 V áclavovi z Donína jako te ř tí dt í ě. Dostalo se mu slušného vzdělání na pražské a ingolstadtské jesuitské universitě. Po smrtiotcově se vyrovnal v roce 1601 s bratry tak, že mu odstoupiliza peníze tvrz B ílý Újezdec s poplužní m dvorem a vsi P řelc í , Hvězda, Plchov a jednoho poddaného v Kutrovicch. í Zakrátko v roce 1602 se Bedřich z Donína oženils Isoldou z Martinic,sestrou svého souseda a pána na S mečně, Jaroslava Bořity z Martinic, přesvědčeného katolka í a opory Habsburků za stavovského povstání v letech 1618–1620. Svou ženu si Bedřich z Donína bral z veliké lásky, leč po tech ř letech jeho manželství postihla tragédie. Bedřichovi a Isoldě se narodilsynek Zdeněk, který zem řel již v první m roce svého života, a nato v červnu 1605 zem řela ijeho matka Isolda. Bedřich z Donína, aby přehlušilbolest a osam ělost,se po dvou letech vydal na cestu do Loreta a Ří ma. Strávilna ní půl roku – od listopadu 1607 do května 1608. Loreta ho velmi zaujala a přivezl si odtud řadu upom ínek a také překreslené výjevy z loretské Santa Casy, které si tam nechal zhotovit.V ýsledkem jeho italské cesty byl zm íněný cestopis. Tato cesta byla ovšem nákladná a finančně jejvyčerpala, takže v roce 1611 byl nucen svůj statek prodat své mu švagrovi Jaroslavu Bořitovi z Martinic,který jej spojilse smečenský m panství m. K Donínově finanční mu krachu přispěly ičetné půjčky císai ř Rudolfu II.a Matyáši II.Po prodejirodinného statku Bedřich z Donína vstoupildo dvorských služeb a v nich zůstaliv době pobělohorské. Nevyužilvšak svého příbuzenství
s Jaroslavem Bořitou z Martinic a neobohatilse na konfiskovaných statcích protestantů. Ze m řel koncem ledna 1633 v naprosté chudobě a opuštěnosti.4) Bedřich z Donína byl jední m z prvních, kteří vnášelipovědom í o Loretu a jeho loretě do českého prostřed. í Ve své m cestopisu barvitě popsal Loreto a jeho Santa Casu a zachytiltéž loretánskou legendu a loretánský kult.5) Tí m přispěl k hlubší mu poznání loretánského kultu v Čechách, přestože šlo o rukopis. P řispěl ik loretánské úctě v rodu Martiniců, neboť své zážitky z Loreta nepochybně
30 S L Á N
SKÝO BZO R
vypravoval své mu švagru Jaroslavu Bořitovi z Martinic a jeho dětem. V rodě Martiniců se později,jak bude dále ukázáno, loretánský kultještě dále rozšířil. K přední m ctitelů m kultu P. Marie Loretánské pati ř liiŽďárští ze Žďáru, spříznění s Martinici.O Janu Jiří m Žďárské m, který též vykonal pouť do Loreta, bylo již zm íněno výše, ale není o ní nic bližšího zná mo. Tento Jan Jiří Žďárský ze Žďáru byl strýcem Floriana Jeticha ř Žďárského ze Žďáru na Červené m Újezdě, který po ně m zdědilKladno a spojiltak červenoújezdskou a kladenskou větev rodu. Florian Jetich ř Žďárský ze Žďáru byl synem Jana ml. ze Žďáru, pána na Tachlovicch í a po smrtidědově (Gotharda Floriana Žďárského ze Žďáru) ipána na Červené m Újezdě. Florian Jetich ř Žďárský ze Žďáru se narodilv roce 1598 a byl vychován ve víře podoboj. í P řestoupilvšak pozdějike katolictví a oženilse v roce 1617 s Alžbětou Koronou z Martinic,dcerou Jaroslava Bořity z Martinic.Po otcizdědilTachlovice a po dědovi vedle zm íněného Červeného Újezda iJeneč a Hostivice. Za stavovského povstání 1618–1620 se z přinucení přidal ke stavů m, ale utekl do Pasova za tchánem a požádal císaře Ferdinanda II.o pardon, a ten na pří mluvu svého tchána také obdržel.V roce 1628 byl posléze povýšen do hraběcího stavu. Florian Jetich ř Žďárský ze Žďáru se svou ženou Alžbětou Koronou roz. z Martinic toužilipo synovi a dědici.Protože jejich touha zůstávala zatí m nenaplněna, rozhodlise vykonat pouť do Loreta a tam u P. Marie Loretánské si vyprositsyna. Zato slb í iliP. Mariina své m panství postavitkaplipole vzoru Santa Casy v Loretu. Tuto pouť vykonalioba manželé buď v roce 1621 či 1622 a nedlouho poté přikročilik realizaci slibu.6) Jí m se stala loreta v H ájku. Základní ká men k loretě v H ájku položil12. června 1623 Florian Jetich ř Žďárský ze Žďáru s P.Albertem Chanovský m z Dlouhé Vsi z Tovaryšstva Ježíšova, který náležel k přední m postavá m řádu a byl vynikajc í í m kazatelem iliterárně činný m. Loreta byla nepochybně dokončena v první polovině roku 1624. Krátce poté se Florianu Jetichu ř Žďárské mu a jeho chotinarodilsyn, jemuž při ktu ř dalijméno František Adam Eusebius. V hájecké loretě byla um ístěna soška P. Marie Loretánské přinesená manželi Žďárský mi z Loreta a s původní soškou dotýkaná. V ěřilo se toti, ž že dotýkání m se přenáší zázračná moc originálu na kopii.A tuto moc ihájecká soška P. Marie Loretánské dle m í nění současníků m ěla. Interiér lorety byl upraven podle vzoru legendárního domku P. Marie v Loretu – Santa Casy; exteriér byl prostý, pouze pod ří msou byl opatřen nápisem udávajc í í m, že jde o první loretu v ně meckých zem ích. Tento nápis byl při pozdější přestavbě odstraněn. H ájecká loreta byla zprvu jen konsekrována. K slavnostní mu posvěcení došlo až v roce 1625. Loretu fundátor svěřildo péče poustevníka, pro něhož nechal poblíže lorety postavitpoustevnu krytou doškem.7) H ájek dostaljméno podle hájku poblíž Červeného Újezda. P ůvodně zde bylo jen pole, na ně m ž dal zříditpodle podání svědků – 3 poddaných z blzk í ých vsí – Gothard Florian Žďárský ze Žďáru koncem 16. století lesík – hájek, podle něhož potom m ísto dostalo své pojmenován. í Tuto tradicizachytilkoncem 17. století františkán Jindich ř Labe ve své poutnické knížce o H ájku: „Dvě m íle od Prahy za B ílou horou leží na rovině vysázený rozkošný a přeutěšený hájek zeleností a větvema jak čalouny zastřešený, o které m tuto zprávu jako do rukou ná m odvedlilidé hodnověrní starého věku: Ondřej Bartoš z Hořejšího Ptiče, mu ž sto a šestnáctiletý, Jakub Kubíček z Červeného Oujezdce (devadesáti letý) a Šebestián Šebek, sedmdesátiletý, a někteří jin, í že totito ž kde nyní hájek vysazen jest,před sto lety žádný les nebyl než rovné a k vorání pohodlné pole, na které m žto stála jedna stará borovice a jedna te ř šně k straně půlS T A T Ě A P O J E D N Á N Í 31
noční ratolestmi a větvema svý mi široce se roztahujc. í í Pařezy těch dvou stromů ještě se spatřovaly na rohu pravé strany svaté kaple lauretánské, když léta 1663 kunnfešty pro kláštera stavení kopané byly.Ty dva stromové velmi pohodlný jsou byly času letního, jak ženců m, tak pocestný m lidem, k uvarování horka
a deště nebo když slunce pálilo aneb příval se strhl(poněvadž žádnýho křoví nablzko í nebylo),ženci a pocestní ouprkem pod ty stromy se krylia schovávali, a ačkoliv onde a onde žádné vody, potoka anebo strouhy nebylo, nicméně slavíčkové (což podivno jest) na těch stromích hojně se drželia přelbezn í ě štěbetali a již snad tenkráte zpěvem svý m a štěbetání m předzvěstovali,že na tom m ístě někdy lidé duchovní přebývatia Rodičku Boží Panenku Mariive dne iv noci zpěvem nábožný m ctt í i,chválitia velebitibudou.“ Jindich ř Labe dále pokračuje, že kolem roku 1589 byl pánem tohoto m ísta Gothard Florián Žďárský ze Žďáru na Červené m Újezdě a Jenči.Ten si toto m ísto oblb í ila rozkázal svý m poddaný m pole zorat a osázet žaludy a borovicový m semene m a kolem udělat příkopy, aby dobytek semenů m nemohl škodit.Labe dále vypravuje, že po několika letech zde vyrostllesík a nazván háječkem. Ten však opanovalo škodlivé ptactvo (jestřábi,krahujci,luňáci,sokolové, krkavci a vrány),které dělalo velké škody na okolních polch. í Udává dále, že B ůh vyslyšel modlitby pana Gotharda Floriána Žďárského a seslal sem jednoho letního dne bouřku s krupobití m, které tyto ptáky vyhubilo. Nyní je zde zpěvné ptactvo, které svý m zpěvem vzdává chválu Bohu. Labe posléze doporučuje, aby toto m ísto bylo nazýváno Svatý m H ájkem, protože je zde loretánská kaple. Františkánský klášter v H ájku u Unhoště. Dobová rytina se signaturou F. B. W ernher (kolem roku 1740). 32 S L Á N S K Ý O B Z O R
Loreta v H ájku byla na žádost fundátora posvěcena arcibiskupem pražský m Arnoštem kardinálem Harrachem o slavnostiNavštven í í Panny Marie dne 2. července 1625 za přítomnostimnoha předních pánů, jak duchovních, tak světských, a velkého množství věřících z pražských m ěst a okol. í Mezi nimi nechyběli fundátor Florián Jetich ř Žďárský ze Žďáru s chotí a jeho tchán Jaroslav Bořita z Martinic. Kardinál Harrach také na žádost fundátora vyprosilna papeži Urbanu VIII.pro hájecké poutníky na Narozen, í Zvěstování a Nanebevzetí P. Marie odpustky po dobu 10 let.9) Když se po vykonané m svěcení k večeru kardinál Harrach vracel s Jaroslavem Bořitou z Martinic do Prahy, doprovázel Florián Jetich ř Žďárský tyto hosty a přisedl do vozu. Ještě nedaleko H ájku se však koně splašilia Florian Jetich ř Žďárský vypadl z vozu.A čkoliv vůz obě jeho nohy přejel,hrabě Žďárský nepoct í ilžádné bolesti,nýbrž na m ístě vstalbez pohromy. Zato se hned vrátildo hájecké lorety a poděkoval P. Mariiza své zachráněn. í Na pam átku této příhody potom obětoval voskové nohy a dal v loretě zavěsitvotivní tabuli.Ta přibyla k votivní m darů m, které tam věnoval již předtí m za uzdravení svého syna a dcerky.10) Votivních darů v hájecké loretě přibývalo. V roce 1625 přišel mor a jím se nakazil itachlovický farář Jan Klodomastes. Ten slb í il,jestliže se uzdrav, í že vykoná pouť do H ájku a bude tam sloužitm ši svatou a obětuje voskové svíce. Skutečně se také uzdravila putoval bosý ma nohama do H ájku, kde 28. srpna 1625 svůj slib splnil.Ze strachu před morem tehdy vykonala pouť do H ájku iřada dalších lid. í 11) V roce 1626 – rok po vysvěcení kaple – vyšla první knížka o H ájku, kterou napsal V áclav Burina Jesenický, kantor z blzk í ého Svárova, a vydal v Praze u tiskaře Pavla Sessia. Její autor v ní zachytilpopis a vznik zdejší lorety a také zprávy o dobrodiních v H ájku dosažených.12) Loretě v H ájku se dostávalo množství darů liturgických a votivních předm ětů. Mezi donátory byl předevší m fundátor Florian Jetich ř Žďárský ze Žďáru a jeho manželka Alžběta Korona. Svý mi dary přispěliidalší význační donátoi ř ,jako byl např. kardinál Harrach, který při své návštěvě H ájku v roce 1628 daroval zdejší loretě stříbrný kříž, v ně m ž byly ostatky rozličných svatých a také částečka svatého kříže. Ve votivních darech převažovaly donace pražských m ěšťanů.13) Avšak v roce 1630 byla té měř celá hájecká loreta na pokyn Floriana Jeticha ř Žďárského ze Žďáru zbořena, protože se ukázalo, že neodpovídá parametrů m italského originálu. Ještě téhož roku byla vystavěna loreta nová, odpovídajc í í přesně předloze. Ta byla opět posvěcena kardinálem Harrachem, a to 8. září 1630. P ři slavnostibylipřítomni:Ada m hrabě z Valdštejna, nejvyšší purkrabí Království českého, Jaroslav Bořita hrabě z Martinic, nejvyšší hofmistr Království českého, jeho manželka Marie Eusebie roz. ze Šternberka se svý mi dvě ma dcerami Lucií a Barborou, Paris hrabě z Ladronu se svou manželkou Annou Mari, í roz. hraběnkou Žďárskou, Jaroslav hrabě ze Šternberka, pán na Lnářích a mnoho jiných hostů. P řevažovalivšak poutníci z Prahy a okol. í 14) Účast Jaroslava Bořity z Martinic, jeho ženy a dvou dcer na této slavnostisvědčila o zájmu
tohoto šlechtice o loretu, kterou pozdějijeho synové realizovaliina svých panstvích ve Slané m a v Hořovicích.15) Téhož roku 1630 vyšlo v Praze u Pavla Sessia české zpracování spisu Horatia Tursellina, člena Tovaryšstva Ježíšova, Lauretanae historiae libriV., a to pod názvem Lauretánská historie. V dodatku tohoto českého vydání podal zpracovatel knihy Jiří Ferus z Tovaryšstva Ježíšova zprávy o začátcích a prospívání hájecké lorety.České vydání přitom bylo dedikováno Floriánu Jetichu ř Žďárské mu ze Žďáru a jeho chotiAlžbětě Koroně roz. z Martinic.16) S T A T Ě A P O J E D N Á N Í 33
Po roce 1630 poutníků do H ájku přibývalo. P řispívaly k tomu izvěstio zázračných uzdraveních. Ukazovala se potřeba, aby bylipo ruce duchovn, í kteří by poutníků m sloužilim ši svatou a přisluhovalisvátostmi.Hrabě Florian Jetich ř Žďárský ze Žďáru se proto začal starat o to, aby bylik loretě v H ájku uvedeni duchovn. í Než však stačilsvůj ú mysl uvést v skutek, v roce 1653 zem řel. D ědicem Floriana Jeticha ř Žďárského ze Žďáru se staljeho syn František Adam Eusebius, hrabě Žďárský ze Žďáru. Ten se stalijeho pokračovatelem v péči o H ájek. V roce 1659 požádal kapitulu františkánské provincie, tehdy shrom ážděnou v Jindichov ř ě Hradci,aby františkánský řád převzal vykonávání duchovní služby v H ájku. Jeho žádostikapitula vyhověla a zvolila ti ř kněze, Pohled na H ájek asi z roku 1770. (Dle rytiny Řehoře Baltzera.) 34 S L Á N S K Ý O B Z O R
kteří sem byliustanoveni.Za představeného jim byl dán P. Donulus Palea, který se již dlouho znal s hrabětem Žďárský m. Františkáni,když přišlido H ájku, bydlelizatí m v poustevně. Tam potom přebývalo ještě po řadu letpět či šest františkánů. Popularita H ájku den ze dne rostla, a tak František Ada m Eusebius Žďárský ze Žďáru pojalplán vystavět při hájecké loretě klášter,v ně m ž by mohlo pohodlně bydlet nejméně dvanáct osob. Ustanoviltaké, kdyby za svého života stavbu nedokončil,aby jeho dědic učiniltak co nejdříve. V klášteře v H ájku m ělo podle přání hraběte Františka Adama Eusebia Žďárského ze Žďáru žít nejméně dvanáct duchovních osob, totiž 8 kněží a 4 brati ř laici. Mohlo jich však být ivíce, kdyby bylo dostatečné množství prostředků na jejich výživu. K tomu určil20 000 rýn. zl.pojištěných na panství kladenské m a červenoújezdské m, aby úroky z nich ve výši 1 200 rýn. zl.každého roku ve formě almužny byly dávány na výživu řeholníků. Krom ě toho určilúroky z 10 000 rýn. zl.na udržování loretánské kaple a kláštera v dobré m stavu a na opatřování světeldo kaple.17) Dne 28. března 1663 učinilhrabě František Ada m Eusebius Žďárský ze Žďáru smlouvu s přední mi italský mi staviteliusedlý mi v Praze, Karlem Luragem a Janem Do minikem Orsinim, o vystavění kláštera. Hrabě se zavázal dodat potřebné stavivo a zaplatitarchitektů m 4 500 zl.a dát jim pivo v ceně 200 zl.Klášter byl koncipován v duchu františkánské prostoty jako jednoduchá Pohled na východní křídlo kláštera v H ájku S T A T Ě A P O J E D N Á N Í 35
čtyřkřídlá budova, v její mž středu byla starší loreta. Západní křídlo hodlal fundátor upravitpro sebe, aby se tu mohl podle potřeby věnovat duchovní mu rozjí mání. Základní ká men kláštera byl položen ještě v roce 1663 a začalo se hned stavět. Stavební práce však probíhaly pomalu v důsledku častých výdajů na vedení války s Turky. Nejdříve bylo vystavěno východní křídlo, na ně m ž byla v roce 1668 vyzdvižena věž a na té 8. ledna 1669 vztyčen kříž. Hrabě František Ada m Eusebius Žďárský ze Žďáru zem řel 7. dubna 1670 na zá mku v Kladně bez potomků, neboť zůstal svobodný. Podle poslední vůle byl pohřben ve františkánské m hábitu v rodové hrobce v katedrále sv. V íta v Praze, ale jeho srdce bylo uloženo v hájecké loretě. Jí m vymřel rod Žďárských (respektive jeho katolická větev) po me či.Z rodu Žďárských zůstalo však ještě pět sester a Jan Šebestián Žďárský z větve saské, který však m ěl být vychován v katolické víře a teprve poté se m ěl ujmout dědictví – v negativní m případě m ěl být z dědictví vyloučen. Poručníky tohoto dědice učinilFrantišek Ada m Eusebius Žďárský ze Žďáru bratry Bernarda Ignáce a Max miliána Valentina z Martinic, syny Jaroslava Bořity z Martinic.Ti se staliipokračovateliv dokončení stavby františkánského kláštera v H ájku. Dne 13. května 1670 byla uzavřena mezi hrabětem Max miliánem Valentinem
z Martinic a výše uvedený mi staviteliLuragem a Orsinim nová smlouva o dokončení stavby. V její m rá mci byl 7. července 1671 také položen základní ká men k přístavbě zbudované na východní straně lorety,v níž byla sakristie a kůr a jíž byla loreta spojena s východní m křídlem. Stavba kláštera však potom na několik letuvázla. Začalo se stavět až v roce 1681 na naléhání tehdejšího guardiana P. Theodula Machalina. Ten se zasadilo to, aby iostatní ti ř křídla byla dokončena. Dosáhl toho na Jaroslavu Bernardovi hrabětiz Martinic,který tehdy spravoval kladenské a červenoújezdské panstv, í a to tak, že stavba byla provedena ještě téhož roku 1681 z důchodu uvedených panstv. í Ještě před dokončení m kláštera nechal hrabě Max milián Valentin z Martinic přenést do H ájku obraz P. Marie Pasovské z farního kostela v B řezně u Cho mutova, což bylo na jeho ahníkovské m panstv. í Tento obraz přivezl jeho otec z Pasova a dle tradice byl malován týmž malířem jako pasovský originál.Pro tento obraz nechal hrabě Max milián Valentin z Martinic postavitnový oltář v kapli uprostřed severního ambitu. Obraz však byl v roce 1690 vrácen do B řezna a nahrazen jinou kopi. í 18) V roce 1689 vyšel v Praze latinský spis zm íněného již P. Jindicha ř Labe, františkána z konventu u P. Marie Sněžné v Praze na Nové m M ěstě, „Maius inter ligna sylvarum seu Historia Divae Virginis Lauretanae, quae in Sylva sacra...celebratur“. Rok nato vyšlo jeho české zpracování s názvem „Hájek Svatý, milostí Boží a všeliký mi dobrodiní mi Panny Marie krásně se zelenajc í í anebo Historie Lauretánská Panny Marie v Svaté m lese, dvě m íle od Prahy za Bílou horou ležící m, sebraná a ve dvojí dl í uvedená...“.Vytisklho na Staré m M ěstě pražské m Jiří Laboun. Tato česká verze byla dedikována pětidcerá m Floriana Jeticha ř Žďárského ze Žďáru, a sice paní Polyxeně Ludmile ze Šternberka, paní na Skočicích a Dobré, paní MariiMax miliáně Evě ovdovělé Hieserlové, paní na Koš mberce a Kladně, paní Johanně EusebiiBarboře z Millesimo, paní na Pacově, Červené m Újezdu, Čechticch, í K řivsoudově, Tachlovicch í a Hostivicch, í paní TereziiEleonoře Ugartové, paní na Borovnicia paní Anně Katein ř ě hraběnce Magnové, paní na Strážnici,Litovicch í a Jenči. Labův H ájek svatý byl určen poutníků m. Vedle historie zdejší lorety a kláštera tu byly popsány četné zázraky, které vykonala P. Maria H ájecká, zvláště záz36 S LÁ N S K Ý O B Z O R
račná uzdraven, í zapsány četné dary ke zdejší kapli,ale uvedeny irůzné modlitby, loretánské litanie, verše k chvále P. Marie aj. Ze zázračných uzdravení uvádí Labe četná uzdravení pražských m ěšťanů, ale m á tu iuzdravení z Unhoště a okol, í a to zvláště z doby morů, zejména z roku 1680, ale iz jiných let.Jedné morové příhody využilautor ik zdůraznění úspěchů rekatolizace. K roku 1635 o tom J. Labe píše: „Blzko í od S° H ájku jest vesnice Ptič nazvaná; itam se morová rána dostala a mnohé zhubila a do hrobu vložila; to znamenajce í a patrně vidíce Michal Koukal, té vesnice obyvatel,tehdáž ještě studený a nedávno přiznaný katolk í , obávaje se, aby do počtu většího nepřišel,nebo již na těle palčivé neštovice pociťoval s nemalou bolest. í V tom strachu věda, že zbytí není ani kam jinam se utéci, pozdvihloči myslisvé do nebe a vzýval Panenku Marii,Rodičku Boží, slb í íce, že chce býtivěrný m katolkem, í jestlimu dalšího živobytí popřeje. Uzdraven jest z milostiBoží a v svaté víře katolické dokonale utvrzen, přišel do S° H ájku lauretánského Léta 1635 dne 25. července; a pobožně děkoval Panně Mariia vykonaje svatou zpověď a přijí mání nejvelebnější svátostioltářn. í“ O něco dále pokračuje Labe příběhem z Unhoště: „Městečko Aunošť půl m íle od S° H áječku podobně nakaženo bylo; kdežto Jan Svačina hlzu í nejednu na těle své m majíce, pod ochranu Panny Marie Lauretánské se poroučel a jestlizachráněn bude, slibem se zavázal do S° H áječku a Panenku Mariisvětlem své chudoby uctt í i.Modlitba jeho vyslyšená byla a on zdráv jsouce, slib svůj vyplnil.Léta 1635, dne 30. m ěsíce července.“19) Ještě hrozivější a mnohem větší byl mor roku 1680. Labe tu uvádí mj. Prahu, jejíž m ěšťané hledalizáchranu právě v H ájku: „Rozhlášená jest v celé Evropě morová rána, která léta 1680 v ně meckých krajinách se rozmohla, obzvláště pak Království české a v ně m královské m ěsto Pražské náramně zhubila. V sam é Praze 25 tisc í , v celé pak české zemi osmdesáte tisc í hlzami í a nakažení m zem řelých se počítá a nacház. í V ten čas SvatoH ájecká Lauretánská Panna Marie blzk í á sobě milé a nábožné m ěsto Pražské obzvláště ochránila a tě m, kteří se pod plášť mateřské ochrany utka í li,nedopustila zahynouti,ale jako z výborné apatyky lékařství protinakažlivé a jil živé nemoci zde jsou nabývali.Pa m ětihodná věc jest,že dokud trvalo nakažen, í předce každý
den vysoce urození vzácní páni duchovní isvětšt, í kněží iřeholníci z Prahy hojně přicházeliPanence Mariisloužitia docházelimilostia dobrodin. í“ Poté následují příklady uzdravených urozených osob im ěšťanů z Prahy a také příběh z Unhoště. „Téhož léta dne 11. m ěsíce listopadu urozená paní Eva Škodská připutovala z Aunoště a na poděkování (nebo nakažení o ni se pokoušelo) obětovala do kaple lauretánské pěknou sukni zelenou, z které jest potom udělané antipendium, suknička a šlojíř pro obraz Panny Marie.“ 20) Zprávy o zázračných uzdraveních v H ájku rostly a poutníků přibývalo. Největší množství poutníků přicházelo o poutch í v procesích vedených duchovní mi z příslušné farnosti.Tato procesí chodila nejen z blzk í ého okol, í ale také z Berouna, Dobříše, Kladna, Slaného a Unhoště. Nejslavnější ovšem bylo procesí pražské, které vycházelo od P. Marie před Týnem. Toto procesí J. Labe ve své knížce o H ájku líčí následovně: „Než všecky jiné přem áhá procesí pražské, které přichází v sobotu před nedělí pod oktávem Narození Panny Marie okolo hodiny páté aneb šesté večerní z chrá mu P áně Teynského. Naprotině mu vychází ctihodný P áter guardian s celý m klášterem pod praporem svatého K říže v albě a pluviálu, jiní v kom že oblečen, í pozdravujce í pana faráře a všechen lid a tu hned plný m houfem se hrnou S T A T Ě A P O J E D N Á N Í 37 P ůvodní návrh na stavbu kapliček při cestě z Prahy do H ájku 38 S L Á N S K Ý O B Z O R
do Svatého H áječku, kdežto kázání se koná, nato zpívají se litanie lauretánské a požehnání se dává s velebnou svátostí oltářn. í Tu jest slyšetiz lidského srdce vzdychán, í vroucí modlitby,pobožné zpěvy, vidětijest,kterak jiní z hříchův svých zkroušeně se vyznávaj. í Jiní okolo Svaté kaple nahý ma kolenama po čtvermo lezou s pokání m a poníženost, í stěny S. kaple lza í j, í Rodičce Boží Panně Marii dárky pin ř ášejí a obětuj. í Zatí m přichází soumrak a noc, však pobožnost nepřestává, od zpěvů nábožných celou noc v lese se rozléhá, světla se rozsvěcuj, í od ohňův celý S. H áječek jest jako v plamenu inepochybně že nad tou noční slavností obzvláštní zalben í í m á v nebi Rodička Boží P. Marie, celou noc kněží zpovídají a hojnou žeň duchovní maj. í Když jest na úsvitě, tu ilidiiptáci Královně nebeské prozpěvují iod rána až do poledne m š e svaté trvaj, í některý důstojně velebný pan prelát drží svatou m ši zpívanou, zase následuje české ině mecké kázán. í Odpoledne zase kázání se koná, litanie lauretánské se zpívají a poutníků m, chtějc í í m odejt í i,dává se požehnání s velebnou svátost. í Když se k večeru schyluje, Pražané z Svatého H ájku jako z nějakého duchovního trhu a jarmarku dom ů se navracejí obohacení Božskou milostí a mnohý mi zásluhami obdarováni.“21] Poutě bývaly velkou barokní slavnost. í Taková byla ipouť, jíž se zúčastnilo pražské proces, í jak dokládá popis J. Labeho. Účastníky procesí bylipředevší m m ěšťané a poddan, í kteří sem přicházeliijednotlivě. Mezi poutníky, kteří přicházeli individuálně, bylipředevší m šlechticia vysocí duchovní hodnostáři, zvláště Valdštejnové a Martinici,kteří s sebou přinášeliihojné dary jako zlaté a pozlacené liturgické předm ěty, ornáty apod.22) Na konci 17. století byl františkánský klášter,jak bylo konstatováno výše, dokončen. V následujc í í m 18. století probíhaly práce v interiéru a jeho další zaizov ř án. í Například v roce 1686 bylo namalováno 34 obrazů v lunetách dolních ambitů, představujc í ích význačné evropské mariánské sochy a obrazy podle Gu mpenbergovy knihy Atlas Marianus. V roce 1737 postaven nový oltář P. Marie Pasovské nákladem Anny Marie Františky velkovévodkyně toskánské a uloženo v ně m tělo svatého Justina mu čedníka, darované touže velkovévodkyn. í Součástí úprav kláštera bylo izřízení 20 poutních výklenkových kapliček, které spojily H ájek přes B ílou horu s Prahou.23) V 18. století pokračovala itvorba literární zabývajc í í se H ájkem. Ve spojitosti se stý m výročí m založení lorety v H ájku byla dvě kázání vydána tiskem.24) Klášter posléze přečkal údobí rušení klášterů za josefinských reforem a kvetlaž do své likvidace v roce 1950. V současné době byl obnoven.25) V H ájku se od konce 17. století rozvje í la dále tradice žďársko-martinické fundace, kterou dodnes symbolizuje pískovcový sdružený znak žďárský a martinický na supraportě východního křídla kláštera. H ájecká loreta, která je nejstarší dochovanou loretou v Čechách, bude žít dál.Lze si jen přát, aby byla uvedena do původního stavu, neboť po roce 1950 byla poškozena stavební mi úpravami, které nesloužily duchovní mu poslán, í pro něž byla zbudována.
Poznámky: 1) Bukovský, J.:Loretánské kaple v Čechách a na Moravě, Praha 2000, str.24. Horšovotýnská loretánská kaple stávala na konci zá meckého parku a byla zbořena v roce 1787 v souvislosti s josefinský mi reforma mi – ib.,str.145. 2) Ib.,str.24. 3) Cestopis Bedřicha z Donína. (Ed. A. Grund.) Praha 1940. 4) Grund, A.: Úvod. In: Cestopis Bedřicha z Donína, cit.ed., str.8–15. 5) Popis lorety v i talské m Loretu v cit.ed. na str.122–132. 6) Podlaha, A.: Posvátná m ísta Království S T A T Ě A P O J E D N Á N Í 39 českého. Řada I.:Arcidiecese pražská. D íl 7.:Vikariát slánský. Praha 1913, str.232. 7) Podlaha, A.: op. cit.,str.232–233. 8) Labe, J.:H ájek svatý, milostí Boží a všeliký mi dobrodiní mi P. M arie krásně se zelenajc í í anebo Historie lauretánské Panny Marie ve Svaté m lese dvě m íle od Prahy za B ílou horou ležící m sebraná a ve dvojí dl í uvedená...Staré M ěsto pražské 1690, dl í I.,kap. II.Tuto pasáž převzal, rozšířilo další pasáže z tohoto dla í a upravilki ř žovník František Beckovský ve své m dle í Poselkyně starých příběhů českých, a to v II.dle í vzniklé m někdy po roce 1700. Beckovský však tuto zprávu zpracoval podle latinského originálu Labova spisu, vydaného v roce 1689 – srv. dále; též Podlaha, A.: op. cit., str.230–232. 9) Podlaha A.: op. cit.,str.233–234. Tamtéž český překlad příslušného odpustkového listu. 10) Podlaha A.: op. cit.,str.234. 11) Podlaha A.: op. cit.,str.234. 12) Podlaha A.: op. cit.,str.234. A. Podlaha však žádný výtisk této knížky nenalezl.Negativní zjištění m á iKnihopis. 13) Dary popisuje Podlaha A.: op. cit., str.235. 14) Podlaha A.: op. cit.,str.236. 15) Šťovíček, J.:Loretánská idea a barokní historismus u Martiniců v době pobělohorské. In:Rozprava o baroku. Sborník příspěvků z kolokvia Barokní um ění na územ í severozápadně od Prahy. Slaný 1993, str.14–21. 16) Podlaha A.: op. cit.,str.236. 17) Podlaha A.: op. cit.,str.236–238. 18) Podlaha A.: op. cit.,str.238–240. 19) Labe, J.:op. cit.,dl í I.,kap. VIII. 20) Labe, J.:op. cit.,dl í I.,kap. XXVI. 21) Labe, J.:op. cit.,dl í I.,kap. XI. 22) V roce 1671 např. Jaroslav Bernard hr.z Martinic věnoval klášteru v H ájku celý ornát, zvláště kasulia dalmatiky a v roce 1673 Max milián Valentin hr. z Martinic obětoval P. M ariiv H ájku rovněž celý ornát, zvláště kasuli, dalmatiky a pluviál a dále antipendium a další liturgické před m ěty – Labe, J.: op. cit.,dl í I.,kap. XXX. 23) Podlaha A.: op. cit.,str.242–254. 24) Tiskem při příležitostijubilejní slavnostiv roce 1723 a 1724 vyšlo kázání
Jana Nep. V áclava Steydla z Greifenwehru a Jiřího Procházky de Lauro, jejichž edici pořídilM. Sládek ve sborníku Františkánský klášter v H ájku v literatuře 17. a počátku 18. stolet. í Unhošť 2000, str.1–64. K této edicije připojen přehled dějin tohoto kláštera dovedený až do roku 1953 – Beránek, K.: Z minulosti františkánského kláštera v H ájku. In: Františkánský klášter v H ájku, cit.vyd., str.XV–XXVI. 25) K vývojikláštera srv. novějitéž Vlček, P. – So m mer, P. – Foltýn, D.: Encyklopedie českých klášterů. Praha 1998, str.193–195; stručně Bukovský, J.: op. cit.,str.24, 144. 40 S L Á N S K Ý O B Z O R
ZO RA DV O ŘÁ K OV Á
Josef Pekař v e Slané m
V roce l900, ve výroční dny M. Jana Husa, byly na české m venkově pořádány všelidové slavnosti,jejichž organizátory byly zpravidla radikálně pokroková strana, státoprávn, í národně sociální a lidová strana (realistická), což byla strana Masarykových stoupenců založená toho roku ve dnech 31. března a 1. dubna.1) Husovské slavnostise uskutečnily ive Slané m a jeho okol. í Slánský obzor (IX. ročník) zaznamenal v Kronice za rok 1900 přednášky a slavnosti,které se konaly nejen ve Slané m, ale také v Knovízi,Kolči a Zvoleněvsi a podotkl,že „mimo to plály dne 5. července 1900 na Slánské hoře a na návrších celého politického okresu mohutné ohně“.2) Slánská slavnost byla tu popsána takto: „Manifestační lidová slavnost Husova byla na podnět Odboru Husova fondu pořádána 22 slánský mi spolky dne 8. července 1900 o 10. hod. dopoledne ve velké dvoraně tělocvičny za účastenství asi 500 posluchačův, mezi nimiž bylo hojně venkovanů. Z Knovíze pi ř šliSokolové v stejnokroji.Sotva dozněly velebné zvuky chorálu Kdož jste Boží bojovníci, zpívaného Daliborem, přednesl pěkně, ale slabý m hlasem Fr. Procházka Nerudovu báseň Ve stopě lv, í načež K. Manšingr uchvátilshromážděné mistrnou recitací Macharových „Dvou matek“. Na to proslovildůstojnou přednášku „O době husitské“ universitní docent dr. Jos. Pekař z Prahy. Škoda, že obsažná přednáška pro slabý hlas pana přednášejc í ího nedošla náležitého účinku.“3) V čele pořadatelů Pekařovy přednášky ve Slané m stál slánský rodák RudolfUrbánek, 4) budoucí zná m ý historik, žák profesora Jaroslava Golla, zakladatele novodobé historiografické vědy. Urbánek pozval do svého rodiště Josefa Pekaře, kterého znal z univerzity jako posluchač jeho přednášek. Pekař byl už tenkrát považován za vynikajc í ího historika a za nejskvělejší výhonek, pří mo za pýchu Gollovy školy.5) Třiadvacetiletý Urbánek byl přesvědčen, že pro Slaný nemohl získat lepšího přednášejc í ího. Jeho uspokojení bylo o to silnější, že před výroční Husovou slavností v Praze studentižádaliPekaře, aby jim o Husovi přednášel,bylijím však odm ítnuti.Pekař na exaltovanost tehdejších husovských slavností pohlížel kriticky. Z tohoto důvodu mladý Urbánek považoval za velký úspěch, jestliže ho pim ř ěl, aby přijelpřednášet do Slaného. Avšak tato událost,která mohla být vzpom ínána jen jako významná slánská kulturní akce, byla další mi okolnostmi posunuta jinam a ukázalo se, že stojí na počátku veřejného Pekařova rozchodu s Masarykový m realisme m a realisty.U ž v polovině devadesátých let,krátce po tom, co vyšly Masarykovy spisy Česká otázka, Jan Hus, Naše nynější krize, Otázka sociální a některé další, se objevily kritiky jeho výkladu smyslu českých dějin. K tomu se pojily ná mitky další, týkajc í í se zejména státoprávní otázky. Masaryk na rozdl í od stoupenců historického státního práva dal přednost právu přirozené mu, které umožňovalo vyrovnání Čechů s český mi N ě mci a které vní mal jako etnické a národně spravedlivější. S T A T Ě A P O J E D N Á N Í 41
Profesor Gollse naopak postavilza ideu historického státního práva a toto stanovisko od něho přejal imladý Pekař. Golla Pekař m ěli kritické výhrady proti realismu ipo stránce metodologické. Nicméně jejich první kritiky Masarykových
náhledů se vyznačovaly akademickou úrovní a byly prosty osobních invektiv, jako se dělo z jiných stran. Byl to sá m prof.Goll,Masarykův spolubojovník v rukopisných bojch, í který odm ítal pipus ř tit,aby se na stránkách Českého časopisu historického na Masaryka útočilo. Masarykovi bylo pod dojme m jeho spisů vytýkáno, že příliš žije přítomnost, í kterou však hledá v minulosti,že hlásá jevy,které nedokazuje a které se ani v tom smyslu, jak je vykládá, dokázat nedaj. í Masaryk usilujc í í o obrodu české společnosti,o její zkvalitněn, í skutečně hledal v české minulostito, oč by bylo mo žné se v současnostiopřít.Hledal pro český národ vizi,prom ýšlel politický program, v ně m ž dominantní postavení m ěla humanita a demokracie – a právě to chtěl nalézt v české minulostijako oporu pro novodobé směřování českého národa. Jeho posuzování současnostibylo věcné a kritické. České společnostivytýkal, že je polovičatá, nedůsledná, povrchn, í lhostejná. Žádal na n, í aby učinila zadost svobodné mu bádán, í svobodné vědě, aby naslouchala zdůvodněné mu argumentu, aby se nezesm ěšňovala a neponižovala před ostatní m světem vrou í v rituální pověru. Vytýkal jí netolerantnost,nedostatečnou soudnost,ale také bojácnost.Vytýkal jí neodůvodněné a nesmyslné radikálničení a nedostatek zodpovědnosti. Nečiniltak proto, aby českou společnost traumatizoval či jiurážel,ale proto, aby se prostřednictví m těchto kritik nad sebou zamyslela a usilovala o své zkvalitněn. í Byly to právě jeho kritiky zaclen í é na českou tehdejší politickou scénu a na veškeré dění v české společnosti,které vůči ně mu zvedaly vlnu odporu a nenávisti. Útočilina něho jak staročeši,tak mladočeši,radikálové iklerikální kruhy. P řál si,abychom porozum ěliHusovu duchovní mu rozměru, nicméně ve své m spise Jan Hus napsal:„Jsme národ Husův a rádi se tak zoveme – avšak jsme tí m národem Husový m doopravdy a ve skutečnosti? Nejsme. Ještě nejsme. V našem národní m usilování je veliký nedostatek vnitřního života, života duchovního, vědom í toho, že náš národní program m á být pokračování m tradicí reformačních, je slabé.“6) Masaryk v duchu Palackého pojetí českých dějin viděl v husitství jejich vrcholný okam žik, kdežto pro Pekaře byla touto dobou karolinská epocha a ve Václavově vládě nacházel příznaky krize. Polemizoval s Masarykový m stanoviskem, že smyslem českých dějin je nábožensky pojatá humanitní idea. Formuloval vlastní koncepci,podle níž osou českých dějin je idea národn. í Pekař, který ještě v druhé polovině devadesátých letstál na realistické m stanovisku, začal koncem těchto letnahlížet na Masarykovy názory kriticky. Držel se však zatí m zpátky. Pati ř lke generaci těch univerzitních studentů, kteří stanuli pod silný m vlivem profesora Masaryka a jeho realismu. Pekařův postupný odklon od realismu nebyl jednoduchý proces, nicméně sl í il;bylo však teba ř vnějšího popudu, aby došlo k Pekařově otevřené mu vystoupení protirealismu. Tí mto popudem byla reakce na Pekařovu slánskou přednášku, jež zazněla ze stránek Času, který byl mluvčí m realistického sm ěru. Řídilho vystudovaný dějepisec, pozdějizná m ý spisovatela žurnalista Jan Herben. Co se tehdy ve Slané m 8. července 1900 (a ve dnech následujc í ích) stalo? M ěsto Slaný bylo na konci 19. století živý m kulturní m a politický m střediskem. Byli tu stoupenci staročechů, mladočechů, sociálních demokratů, klerikálů istrany
42 S L Á N
SKÝO BZO R
realistické. Takto názorově orientovaní posluchači naplnilisál slánské sokolovny, aby si poslechlipřednášku Josefa Pekaře nazvanou O době husitské. Pekař hned na úvod řekl:„Neví m, pokud m á přednáška bude se hoditido rá mce vaší slavnosti.Není tak vypočtena na oslavu, veleben, í jako na poučen. í M á m však za to, že prostý výklad snažící se vystihnoutizáklady, cle í husitstv, í bude nejvhodnější oslavou doby, jejíž velký m heslem je pravda!“7) Na to se ve své m výkladu soustředilna vylíčení jedné z největších chvilhusitského hnut, í scény z 10. července 1412, která umožňuje nahlédnout „v mravní hloubku a my šlenkovou opravdovost veliké doby“. Pekař m ěl na mysliboj proti odpustků m, který se projevilv řadách studentů a pražského obyvatelstva a který přinesl smrt tem ř mladý m lidem. Král totiž nevystoupilprotiHusově agitaci pří mo, „nýbrž zakázal pouze odmlouvativ kostele kazatelů m a bullá m papežský m pod trestem smrti“.To způsobilo, že ti ř mládenci,kteří se tomu nepodvolili a v kostele vyjadřovalisvůj protest,byliz rozkazu staroměstské rady zajati a na ná m ěstí sťati. Pekař další vývoj této událostivylíčiltakto: „Lidé sbíhají se na ná m ěstí k m ístu popravy, volají rozhořčeně, že stala se kivda, ř že sami stejně smýšlejí jako popravení
mladíci a že chtějí stejně trpěti.“Sugestivně popsal další okolnosti,které dovedl do okam žiku, kdy „několik dní po 10. červenci přichází mnoho set lidí na rynk, volajc í ích konšelů m do oken: Chceme také um řítipro pravdu!...“ Takto vylíčené událostipřivádějí Pekaře k úvaze, že „v tom musí me dnes viděti hlubokou, nadšenou až zoufalou opravdovost celého hnutí reformního a musí me konstatovativ nelíčené m podivu, že tí mto svatý m zápalem proniknuti byline pouze dva ti ř jednotlivci,vůdcové hnut, í ale předevší m masy, předevší m lid.“Pekař si klade otázku, odkud vzešel tento zápal,a odpovídá si na ni takto: „Lid potřeboval náboženství a byl nakloněn povahou svou k tomu, chápati je vroucně a hluboce, a tato tendence rostla v ně m bezděky rozhořčení m a ošklivostí nad tí m, pozoroval-li,jak hierarchiitehdejší, mocné a bohaté, je náboženství zpravidla jen předm ětem obchodu, stav kněžský jen prostředkem k panování neb nenamahavé mu životu a zahálce.“Tato svá konstatování Pekař doplnil další mi faktografický mi údaji,které dovedl k my šlence: „Ani předchůdci reformy v Čechách, jako např. Matěj z Janova, ani Viklef a s ní m Hus nechtěli založitinové náboženstv, í chtělipouze, aby svět vrátilse ku staré mu náboženství katolické mu, jak bylo v prvých dobách po Kristu, v dobách své ryzosti.Oni chtělibýtipouze lepšími katolky í , než bylikatolc í i jejich let,a věřili,že jsou lepší mi, pravý mi katolky í – proto tolik rozčilovala Husa a následovníky jeho výtka kacířstv! í“ Po výkladu o náboženské m charakteru husitského hnutí Pekař učinilodbočku, která byla reakcí na současné manifestační pih ř lašování se k Husově odkazu, což Pekař vní mal jako povrchní gesto a díval se na ně kriticky. Proto nyní ve své přednášce řekl:„Tolik o náboženské m rázu a zápalu hnutí – bude vá m, velectěn, í zná mo asi tak patrně jako mn ě, že my, děti19. stolet, í jimž více neb m é ně je cizí tento svatý zápal,m á me velmi m álo práva oslavovatipo této stránce Husa a dobu jeho. Hus, kdyby dnes z hrobu vstal,nechtěl by znátinás, národ odvrátivší se od jeho nejhlubších, nejvroucnějict í ěných ideálů. V tom smyslu tedy národem Husový m nejsme a nebudeme. Co bylo, nevrátí se více.“ Bylo to zejména toto konstatován, í které vyvolalo následujc í í aféru. Pekař již v první částipřednášky zaznamenal,že se někteří posluchači zvedli a odešlize sálu, ale jak se dodatečně ukázalo, příčina byla jiného původu než nesouhlas s jeho přednáškou. Mezi posluchači však bylinepochybně tac, í kteří se s Pekařovou pozná mkou obracejc í í se do současnostineztotožňovali,ale to je S T A T Ě A P O J E D N Á N Í 43
k odchodu nevyprovokovalo. Naopak se zájme m vyslechli,co Pekař přednesl o husitství po stránce národn. í Pravil:„V popředí hnutí husitského za života Husova je náboženská stránka, ale již tenkrát dere se na povrch mocně druhá stránka jeho, stránka národní – husitství je zároveň boj za emancipaci českého živlu z nadvlády nebo spoluvlády ně mecké, hrozný zápas, jenž je,jak slyší me, zároveň zápasem hospodářský m.“ Nyní se uplatnila Pekařova odborná fundovanost,když líčiltehdejší vztahy českoně mecké, privilegia ně meckého obyvatelstva v Čechách, okolnostivydání dekretu Kutnohorského, počeštění českých m ěst (byť násilí m) imo menty hospodářské a sociáln. í Pekař zdůraznil,že m ěsta to byla, která se stala přední m nositelem národní myšlenky. Podle jeho m í nění to byl „druhý, a z dnešního stanoviska pozorováno nejcennější výsledek hnutí husitského“.Toto národní nadšení upevnilo české sebevědom í vůči ně mecké mu nepříteli,posl í ilo sbratřování s Poláky a my šlenku všeslovanskou, upevnilo postavení českého jazyka v celé m životě. Pekař však opět zabrousildo současnosti.Pravil:„Ale vzpom ínka toho všeho m ěla přece mohutnou slu í akční a byla to předevší m tato vzpom ínka, jíž burcován byl např. v tomto století náš národ k nové mu životu. Také k této stránce hnutí vrací se naše doba – proč, je cele pochopitelno: stojí me dnes, ač půl tisc í iletí nás dělí od doby líčené, na téže pozici,týž rozčilený zápas národní chví touto zem í jako tenkráte, ale ani k jeho způsobu boje nesm í me se dnes vraceti,ani k jeho logice.“ Pekař v poslední te ř tině své přednášky poukázal na přesuny majetkové, které se za husitských válek odehrály,kdy crkevn í í statky byly rozchváceny. Upozornil však, že si m ěsta pomohla jen zčásti,kdežto nejvíc se obohatila velká šlechta, zatí mco sedlák dál trpěl,ačkoliv v táborské m vojsku zaují mal důležité m ísto. V Pekařově přednášce následovala pasáž, která (ač to výslovně nebylo řečeno) reagovala na Masarykovy náhledy a která byla rovněž zdrojem polemik. Pekař řekl:„V ohledu sociálně-politické m neznamenala doba ta tolik,kolik se v ni vkládá. Ideje socialistické nebo demokratické ozvaly se sice mezi Tábory, ale zanikly, nemajce í sly í ,hnutí husitské nedovedlo se tak emancipovatiod středověkého
myšlen, í aby neznalo rozdlu í stavů: ijemu je sedlák nesvobodný m člověkem a jen objektem výdělku. U Lipan nebyla poražena česká demokracie. Velká my šlénka občanské rovnostivšech lid, í konec středověkého rozdělování národů v svobodné a nesvobodné – vše to náleží teprve době nedávné, století 18. a francouzské revoluci.“Nicm éně vyzdvihl,že to,oč jsme v husitství usilovali,čeho jsme chtělidosáhnout a za čí m stál celý národ, je jev ve středoevropské minulosti ojedinělý a lze ho postavitpo bok revoluci francouzské. Svůj obsažný a fundovaný výklad uzavřel slovy: „U nás před pětisty lety,tak lze to říci krátce, ozvaly se poprvé tí m způsobem ve středověku myšlénky náboženské a politické rovnosti,k nimž Evropa ostatní dospěla mnohem později, částečně reformací století 16., částečně však teprve v 18. stolet. í N á m v tomto ohledu náleží prvenstv, í malý národ náš vydobyl si svou prací my šlénkovou doby husitské velké m ísto v dějinách lidského pokroku.“ Pekař ještě podotkl,že jsme se zakrvácelivlastní m vt í ězství m a že po dvou stech letech ná m katolický svět hrozný m způsobem splatilsvou porážku. V samotné m závěru považoval za nutné zamyslet se nad výrokem ně meckého historika Friedricha Bezolda, jenž se zabýval studiem reformace a také doby husitské a který konstatoval,že husité dobývalivt í ězství ne pro konečné osvobození a velikost svého národa, ale pro osvobození a probuzení svých nepřátel,předevší m N ě mců. Pekař, zam ýšleje se nad tí mto výrokem, uzavřel svou přednášku takto: „Můžeme přijmout tento soud s tí m však omezení m, že ipro osvobození
44 S L Á N
SKÝO BZO R
a velikost vlastního národa neslo úsilí husitské ovoce. Z něho čerpal a čerpá národ náš slu í v snažení své m a nadějch í svých v těžké m své m postaven. í A zde lze naléztito veliké stanovisko, na ně m ž všichni Čechové mohou se spojitiv oslavě a vděčnostik době husitské!“8) Byl to zasvěcený a promyšlený výklad, ikdyž v ně m byla m ísta, která nemusela být některý mi posluchači souhlasně přijata. Nicméně Pekař mohl oprávněně očekávat,že tato jeho přednáška vzbudí respekt a vyslouží si uznán. í Avšak 10. července 1900 Čas přinesl v rubrice S m ěs o přednášce zprávu, která se Pekaře nesm írně dotkla. Informátor se nepodepsal jménem, ale označilse jako „posluchač z Prahy“.Hned v úvodu vnášel světlo do podivného faktu, že někteří účastníci z přednášky odešli.Posluchač, který s nádechem ironie přiznával, že byl zvědav na to,jak Pekař bude ve Slané m „pěstovat kultHusův“, a proto si ho přijelposlechnout až z Prahy, uvedl:„Seděl jsem v páté řadě, a ježto jsem slyšel sotva každé te ř tí slovo, přesedl jsem si dopředu. P řednes byl tak tichý a nesrozumitelný, že by se asi sotva hodildo užší společnosti,neřku-lido prostorné m ístnostisokola slánského. – A nic se proto nemusí p. docent divit,že již po několika minutách jeho řeči posluchači v dalších řadách nerozum íce ani slovo odcházeli.“ Nato se začíná zabývat obsahem přednášky, avšak vytrhává ze souvislost, í nebo zkratkovitě a nepřesně cituje některé Pekařovy formulace, takže v souhrnu to působí až primitivně. Proložený m písme m pak zdůrazňuje ty pasáže přednášky, s nimiž nesouhlas. í Týká se to Pekařova konstatován, í že my lidé vyrostlí v 19. století nerozum í me zápalu doby husitské, a proto nem á me právo Husa oslavovat.Informátor zjednodušeně parafrázuje Pekařův výklad o národní stránce husitství a proloženě zdůrazňuje, že počeštění našich m ěst je trvalý a nejcennější výsledek hnutí husitského. Pekařovo odm ítnutí my šlenky, že u Lipan byla poražena česká demokracie, vypadá v podání nezná m ého informátora takto: „U Lipan nebyla poražena česká demokracie, jak my říká me. A bylo by bláhové domnívat se o našich předcích, že už bojovaliza idee, který m průchod zjednán teprva před sto lety revolucí francouzskou.“ Závěr referátu o Husově slavnostive Slané m dopadl pro Pekaře obzvlášť urážlivě. Stálo v ně m: „Dojem, který řečník učinilna obecenstvo, byl velice trapný. Slavnost nebyla ani důstojně zakončena. Poslední číslo odpadlo. – Lidé rozcházeli se neuspokojeni,neboť m álokdo slyšel několik souvislých vět.“ Pro Pekařovo sebevědom í to bylo příliš impertinentn. í Byl tí m pobouřen. Faktem však je,že ijiné zprávy o slánské slavnostipoznamenávaj, í že Pekařovi nebylo dobře rozum ět.Ale v tom nebyla podstata snahy snížitvýznam jeho přednášky. Nepodařilo se zjistit,kdo se skrylza označení m „posluchač z Prahy“, a domněnka, že by to mohl být sá m šéfredaktor Času Jan Herben se nikdy nepotvrdila. Zjednodušené a nepřesné parafrázování Pekařových slov, která referát obsahoval,a ani jeho stylistická a jazyková stránka na Herbena neukazuj. í 9)
Dotčený a rozhněvaný Pekař nemohl tuto „zprávu“ nechat bez odezvy. Reagoval
na ni zaslánem do ně mecké Politik,které vyšlo 13. července 1900 pod názvem „Na adresu Času“. Dokládá v ně m, že jeho přednáška byla projevem jeho přesvědčení založené m na studiu, a to je s to obhájitprotikomukoliv.Obhájí to iprotitě m, kteří své právo ke kritice shledávají v tom, že jsou dopisovateliČasu. Další pasáž Pekařova zaslána byla jednoznačně zaclena í na okruh těch, kteří se jako stoupenci realismu shromažďovalikolem Času. Pekař prohlásil,že právo svobody studia a svobody přesvědčení vždy obhájí „protiterorismu pokleslého tisku, jenž se ohání neustále heslem svoboda přesvědčení a kaceřuje ve své m obS T A T Ě A P O J E D N Á N Í 45
mezené m autoritářství každého, kdo nechce být ve vleku jeho, protiterorismu, jenž m á plná ústa ‚vědy‘ a ‚vědeckosti‘,a ve všem zatí m pěstuje čirý diletantismus, protiterorismu, jenž žádá prohlubování studia a program ů, a z povrchností a odporů nevycház, í protiterorismu, jenž se osm ěluje oslavovat mravní odpovědnost Husovu a hlásat – humanitu!“10) Pekař předpokládal,že Čas bude na to reagovat, a navíc se snažilzjistit,kdo to byl,jenž referoval v Čase o slánské slavnosti.To potvrzuje zm ínka v Pekařově dopise z 20. července 1900 zaslané m prof.Jaroslavu Gollovi. Vztah mezi někdejší m učitelem a žákem dávno přerostlv hluboké přátelstv, í o če m ž vypovídá jejich rozsáhlá celoživotní korespondence. Avšak povahové rozdly í ivěkový rozdl í ,který mezi nimi byl (v roce 1900 byl Gollčtyiapades ř átiletý), se prom ítly nejen do charakteru dopisů, ale ido jejich vzájemného osloven. í Pekař zpravidla oslovuje Golla „můj milý (nebo m ůj milovaný) pane profesore“, kdežto Gollse k ně mu obrací s oslovení m „můj milý hochu“ – a tyká mu. Však se také Pekař v těchto letech k ně mu obracel se svý mi záležitostmi nejen jako k uctvan í é mu učiteli,ale leckdy jakoby ke své mu otci. Josef Pekař, fotografie kolem r.1905 46 S L Á N S K Ý O B Z O R
Pekař v druhé polovině července odjel na dovolenou do Ferleitenu, jižně od Salzburku.Ale itam mu přicházely české noviny, proto itam s napětí m čekal na reakci Času. Gollovi v dopise poznamenal:„Nár. Listy dostává m již druhý den dopoledne: včera jsem dostaltaké Čas, kde nebylo zase nic. Dr. Hofman mi povídal, že nebudou odpovídatinic (protože nemohou), že zprávu přijaldo listu nějaký Tů ma za nepřítomnostiHerbenovy (dodal,že již bylo teba, ř aby někdo jim řekl ‚pravdu‘).“11) Pekař se dočkal 25. července 1900, kdy v Čase na Pekařovo zasláno v Politik odpověděl sá m Jan Herben. Ten zřejmě poznal,že některé formulace v referátu „posluchače z Prahy“ byly zjednodušené a nepřesné, a proto si počkal na vydání Pekařovy přednášky ve slánské m Svobodné m občanu, což mu umožnilo, aby na ni mohl reagovat obšírně a věcně. V úvodu se však pozastavilnad skutečnost, í že v Praze Pekař odm ítlpřednášet o Husovi studentů m, a to z toho důvodu, že jsou mu nynější husovské oslavy nesympatické. V zaslánu pro Politik však Pekař upřesnil,že jsou mu nesympatické ty oslavy, „jež pořádají politické žurnály en masse (hromadně, vcelku – pozn. Z. D.),jež pořádají k účelů m až uboze světský m“. V další částitextu se Herben zam ěřilna Pekařův výrok, který se ho nejvíc dotkl a který zněl,že jako děti19. století nejsme a nebudeme národem Husový m. Herben konstatoval,že Pekař náboženský rozm ěr zatlačildo pozad, í aby se věnoval národní mu a sociální mu významu husitstv. í Své stanovisko vyjádi ř lHerben tě mito slovy: „Ano, rozčiluje nás tento názor dra Pekaře. Současníků m byl Hus náboženský m reformátorem, náboženskou reformou svou stalse velikánem dějin, my na jeho význam jinak hledětinem ůže me ani dnes. Obroditspolečnost v duchu křesťanské m, zlepšitmravnost v národě své m (a v lidstvu vůbec) usiloval Hus, a když po této stránce nebudeme ho oslavovat,nebudeme ho vůbec oslavovat. Neboť, položí-lise důraz na národnostní hnutí husitismu, pak Hus ustoupí do pozadí a sláva patří Žižkovi a Prokopů m. Stěžejná my šlenka Husova je náboženství a mravnost.Hus stál na bibli. Kdo stojí na tomto základě, u toho se rozum í samo sebou, že bude ipravý m vlastencem, pracujc í í m o blaho svého národa, ne však nespravedlivý m k národů m jiný m.“12) To, co Herben dál píše, je v podtextu obhajoba Masarykova výkladu, na jehož spis (bez uvedení názvu) upozorňuje, aniž by Masaryka jmenoval.Poznamenává: „Jak to tedy myslí me my, když chceme býtictiteliHusový mi? A když touží me, aby celý národ po této stránce byl národem Husový m? Není předně pravda, že se odvrátilcelý národ od jeho nejhlubších ideálů. Jsou posud v české m národě
zbytky, které stojí na biblijako Hus. Ale jsou ipřečetní lidé, kteří nestojí na tom základě crkevn í í m – a právě mnozí z realistů – a přece se hlásí k ideálů m Husový m.“ Jak to při takové polemice bývá, výchozí věcné té ma, kvůlině muž se spor rozhořel, ustupuje v zápalu boje do pozadí a naopak se začínají ventilovat současné záležitostiiosobní mo menty a vztahy. Herben píše: „Kdyby pan dr. Pekař byl vytkl ve své m zaslánu jen Času,že nejsme důsledn, í že v praxi chybujeme protitheorii, sklopilibychom oči a mlčeli.Dojista m á me své slabosti.Ale jakmile dr. Pekař mluví s potupný mi vtipy o celé straně naší, jíž vyčítá nepří mo švindl s Husový m jménem, jakmile hesla: humanita, nenásil, í rozumná politika nazývá dekorací,pak se dopustilskutku, jehož by se svědomitý člověk a povolaný řečník z Husova týdne nemohl odvážiti.Tento skutek nebude mu nikdy odpuštěn.“ Herben, který jako žurnalista byl pověstný svou bojovnost, í se tí mto odsudkem nespokojil.Potom, co připomněl a ocenilPekařovu reakci na urážlivý proS T A T Ě A P O J E D N Á N Í 47
jev ně meckého historika Mo m msena o české m národě, zakončilsvou polemiku s Pekařem konstatování m: „Tato odpověď Mo m msenovi vynesla tehdy dru Pekaři nejen slávu v národě, nýbrž ipověst, že jest realistou. Tak přiléhala k názorů m, jež dnes dru Pekařovi jsou – dekorac. í Tehdy nebyly dru Pekařovi nesrovnatelny pojmy: ‚Husova opravdovost‘a ‚humanita‘.Tehdy by dr. Pekař nebyl mohl napsat větu: ‚Čas snad nyní porozum í, proč jsou mi Husovy slavnostijím tolik protežované, nesympaticky!‘Ale ovšem přišla doba, kdy realisté jsou zas jednou v národní klatbě, a proto opatrní lidé posla í jí ná m odříkací listy (Listy Filologické) a snaživí lidé dokonce zdvihají na nás ká men...“13) Herben tí m narazilna obrovské útoky, který m bylirealisté vystaveni v souvislosti s hilsneriádou.14) Tí m ovšem přililoleje do ohně, protože se dotklnejen Pekařova postupného my šlenkového odklonu od realismu, ale také Pekařovy cti. V té chvl í ipadly Pekařovy dosavadní zábrany a nastal okam žik jeho veřejného rozchodu s realisme m. Stalo se tak 5. srpna 1900 v druhé m Pekařově zaslánu opět uveřejněné m v Politik. Pekař v ně m nejdřív vysvětluje, proč odm ítlpražský m studentů m přednášet o Husovi.O přednášku byl požádán funkcionáři stranického evangelického spolku, kteří však slavnost označovaliza univerzitn. í Objasnil,proč nesouhlas, í aby husovských oslav bylo zneužíváno ke stranický m cl í ů m. V případě slánské přednášky se to však m ělo jinak. Požádaliho o ni jeho posluchači,kteří jipořádali ve prospěch Husova fondu. O své m vztahu k realismu napsal:„Byl jsem horlivý m, náruživý m časistou, brániljsem váš orgán a vaše stanoviska až do ochraptěn. í Nelitujitoho dnes nikterak – tenkrát Čas vskutku něco rozumného chtěl,tenkrát boj jeho za my šlenky rozumné politiky a rozumného pokroku protibezmyšlenkové mu radikalismu, protistarovlastenecké romantice, protistrnulostia zpátečnictví v oboru kulturní m vůbec budilv tisc í i srdcích radostný ohlas, tenkrát to byl listdobrý, snad velmi dobrý, a my mladí bylivšichni zuiv ř ý mi časisty.Však ten Čas minul. A my přestalibýt časisty,protože jsme chtělizůstat realisty,pane dr. Herbene, činte í dnes pravý opak toho, co jste zastával dříve, dopouštte í se všeho toho, proti čemu jste se kdysi v listě své m slavně bil,všeho, od té jednostranné, nenávistné a často nepoctivé kritiky,kterou sledujete politiku strany vedouc. í ..(míněna je mladočeská strana – pozn Z. D.)až do těch policejních a udavačských návrhů, jimiž pomalu předstihujete pronásledovanou V á mi kdysi ‚vlastenčící policii‘ a až do těch nízkých osobních noticek, jež někdy hrozí snížitúroveň listu Vašeho k zná m é výši revolverových plátků.“15) Na Herbenovu pozná mku o snaživých lidech, kteří nyní na realisty zdvíhají ká men, reagoval slovy: „Jsem mladý, chci se něčí m stát.V tom smyslu jsem snaživý, a bylo by hanba, abych nebyl.Ale ví m, co chcete říci.Chcete ukázatina mne jako na štrébra, jenž z osobní spekulace m ě ní frontu.Ale co naznačujete, je hloupé. Nepotřebujito.“ Byl to rozchod tvrdý a definitivn. í Šlo v ně m o zdůvodněné přesvědčen, í jež obě strany m ěly a obě je vehementně hájily.Ale byly v tom iněkteré mo menty osobn. í Pekaře nepochybně pálilo snížení významu obsahové stránky jeho přednášky ijeho řečnický neúspěch. Mohlo se však do toho prom ítnout ito, že Čas, který tak polemicky reagoval na Pekaře, současně vysoko vyzvedl přednášku V áclava Novotného „Hus na koncilu kostnické m“.16) Pekař viděl v Novotné m, který byl další m významný m představitelem Gollovy školy a stoupencem Masarykova realismu, svého konkurenta.Ale to byly zřejmě mo menty okrajové. Podstatné bylo, že rozchod s realisme m Pekař vní mal jako rozchod ve věcech přesvědčení a zásad.
48 S L Á N
SKÝO BZO R
Jak moc Pekařovi záleželo na tom, aby prof.Gollbyl do celé záležitostivyprovokované slánskou přednáškou zasvěcen, ukazuje skutečnost,že mu vytištěnou přednášku okam žitě zaslaldo Třeboně, kde Golls rodinou trávilprázdniny.17) P řednáška nebyla psána pro tisk, ale reakce Času na ni způsobila, že Pekař souhlasil s její m vydání m. Prof.Gollvšak ve své m dopise z 28. července 1900 Pekařovi radil,aby Času neodpovídal,leda že by ho k tomu pohnulo to, co napsala Alétheie, kterou mu dokonce sá m poslal.P řesto poznamenal:„Ostatek, pročs do toho lezl!“18) Katolicky orientovaná Alétheia sledovala s živý m zájme m, co se odehrálo mezi Časem a Pekařem. Citovala z Pekařovy slánské přednášky, že lidé 19. stol.jako nábožensky lhostejní nemají právo po náboženské stránce oslavovat Husa. Sa ma k tomu dodala, že Pekař chtěl zřejmě říci,že je vůbec protihusovský m oslavá m, které jsou farizejsky pořádány pro světské účely a jsou buď anachronisme m nebo liv ž é. Ještě tu bylo poznamenáno, že se těší na vydání Pekařovy přednášky tiskem.19) Pekařovi se však takovéto psaní nelb í ilo, pochopil,že jeho názorové postoje mohou být posouvány jinam, než kde skutečně byly,a že mohou být zneužity pro skupinové zájmy. To se projevilo v pozdější době, kdy odm ítal, aby se ho klerikální kruhy dovolávaly jako autority. Na Gollovu radu, aby se dál nezaplétal do konfliktu s Časem, nemohl reagovat, protože nové zasláno již do Politik odevzdal.Gollovi napsal:„Co Herbena se týče, odpověděl jsem a to dostiobšírně. V pátek poslaljsem to express (11. čtvrtek!) Brettrovi(redaktor Politik – pozn. Z. D.).Vyšlo-lito v neděli,či vyjde-lito zt í ra, neví m: také o obsahu nic psátinebudu, protože dostanete Politik dříve asi do ruky než tento list.Ale nesmlčel jsem mu nic a pověděl,co si myslí m, velmi otevřeně a tu a tam snad isilně. Těch lidí se nebojí m a mlčet nebudu, tebas ř by sá m obrprorok vystoupilna bojiště. Za Alétheiu děkuji– myslí m, že budou m íti velmi m álo radostiz m é přednášky. Je to stejná banda na obou stranách – jesuité tam izde.“ 20) Konečně tu bylo pří mo poukázáno na Masaryka, což Pekař učinil termínem „obrprorok“. Rozchod mezi Pekařem a realisty z Času byl jeho zaslánem z 5. srpna uveden ve zná most,ale dovršen až na podzim l900. Bylo to potom, co staročeská revue Osvěta otiskla kritiku R á mcového programu strany lidové (realistické) z pera Bohuše Riegra, který nepří mo obžaloval realisty z nevlastenectv. í Masaryk na to odpověděl obsažnou a ráznou replikou Právo historické a pi ř rozené, která Golla a Pekaře pobouřila a zpečetila jejich rozchod s Masarykem.21) Ozvukem přestalého sporu, jejž vyprovokovala slánská přednáška a který stál na počátku mnohých dalších sporů a polemik,22) byla ještě ironická pozná mka v Čase, který 29. srpna 1900 otisklnoticku: „Český listsoud, í že p. dr. Pekař nikdy nebyl realista: realismus páně Pekařův byla autosugesce. Pan Pekař byl prý od počátku mladočech“.Na to Pekař reagoval v dopise prof.Golloviz 30. srpna 1900 slovy: „Čas mne ve své m záchodku (excusez) opětně poctilnesrozumitelnou narážkou: Český listprý o mn ě prav, í že nejsem realista, nýbrž mladočech.“23) Pekařův text z 5. srpna v Politik je považován za významný pramen pro objasnění jeho my šlenkového vývoje po stránce politické. Z toho důvodu na něj poukázal Ka milKrofta24),ve své m projevu roku 1930 na slavnostní schůzi v Historické m klubu u příležitostiPekařových šedesátin. Krofta jako další významný reprezentant Gollovy školy,avšak stoupenec Masarykovy filozofie českých dějin, těšící se respektu pro své charakterové kvality a hluboké přesvědčení demokrata, hovoi ř lzasvěceně o Pekařově historické m dle í io Pekařově my šlenkové m vývoji. A právě v této částisvého projevu poukazoval rovněž na Pekařovu slánskou přednášku z roku 1900 a mnohé její pasáže citoval.Kroftův projev o Pekařovi je S T A T Ě A P O J E D N Á N Í 49
současně noblesní ukázkou, jak vypadá tolerance k jiné mu názoru, než je názor vlastn. í V závěru slavnostní přednášky k poctě Pekaře Krofta pravil:„Pekař, jemuž vždy bylo z duše protivno zneužívání vědy historické k účelů m stranické agitace, je vůbec příliš historikem, příliš zanícený m zastáncem pravdy, práva, duchovní svobody a rozumného pokroku, aby se jeho dla í a jeho názorů mohlo užívatik um ělé mu a tendenční mu zkreslování naší minulostiv tom či onom smyslu. Mu žná odvaha a důstojná rozhodnost,s nimiž vždy otevřeně hájiltoho, co pokládal za pravdu, pohnuly také mne k tomu, abych jasně pověděl,v če m s ní m nemohu souhlasiti.Nepochybuji,že se nepohorší mou kritikou.Ale přece bych nakonec rád řekl,že nesouhlas s Pekařem v četných a závažných věcech nijak nem ůže býti
na újmu opravdové a hluboké úctě, s níž se sklání m před jeho životní m dlem, í tí m m é ně pak upří mné mu a oddané mu přátelstv, í jež chová m k jeho milé a vzácně šlechetné osobě. Přejimu, aby své životní dlo í mohl rozmnožitiještě mnohý m plodem svého jedinečného nadání a neú morné ple í a aby ještě dlouho byl zachován naší vědě, našemu národu a zvláště ná m všem, kdo jejm á me rádi.“25) Kroftův projev, v ně m ž je tolik pozornostivěnováno Pekařově slánské přednášce, současně dokládá její významné postavení v Pekařových výkladech doby husitské. Její význam se pak zvětšiltí m, že stojí na počátku závažných polemik a názorových střetů mezi realisty a tehdejší mi odpůrci realismu (isamotný m Pekařem). Protože jiPekař přednesl v létě 1900 ve Slané m a protože od té doby uplynulo sto roků, považovalijsme za vhodné jipřipomenout v obnovené m Slánské m obzoru, který m á vročení 2000.
Poznámky: 1) O tom viz Dvořáková, Zora: Ne ž se stal prezidentem (T. G. Masaryk a realisté – 1882–1918), Praha 1997 2) Slánský obzor, roč. IX.,1901, str.118 3) Tamtéž, str.112 4) Rudolf Urbánek (* 7. 9. 1877 Slaný – † 26. 7. l962 Praha), specializoval se na husitstv, í vládu Jiřího z Poděbrad, na dějiny Jednoty bratrské a český humanismus. Byl profesorem M asarykovy univerzity v Brně. 5) Jaroslav Goll(1846–1929), byl průkopníkem moderních kritickopozitivistických metod v české m dějepisectv. í Hlavní úkol viděl ve studiu českého historického vývoje v kontextu evropských dějin. Na základě svých metodologických přístupů vytvoi ř lna univerzitě významnou historiografickou školu (tzv. Gollovu školu),z níž vyšla řada předních českých historiků. 6) T. G. Masaryk: Jan Hus, vyd. III.,str.7 7) Pekařova přednáška byla otištěna dne 13. července 1900 v slánské m Svobodné m občanu (Neodvislé m orgánu severozápadních Čech). 8) O Pekařově přednášce ve Slané m se zm ínilČeněk Chyský v článku „Profesor Pekař a Slaný“, otištěné m 19. 4. 1940 v časopise Světlo vydávané m ve Slané m. Chyský však uvádí chybnou dataci konání přednášky – rok 1901. 9) O tom rovněž Kalista, Zdeněk: Josef Pekař, TO RST 1994, str.156–158. 10) Polit ik XXXIX., 13. července 1900. O sporu mezi Pekaře m a Časem rovněž in:Kučera, Martin: Pekař proti Masarykovi,Praha 1995, str.19–20. 11) Listy úcty a přátelstv, í Vzájemná korespondence Jaroslava Golla a Josefa Pekaře, v Praze l94l,str.225. Z m íněný Hofman byl mladý velmi talentovaný historik z Gollovy školy,který však záhy zem řel. Tů ma byl bratrancem manželky Jana Herbena, spolupracoval s redakcí Času. 12) Čas, roč. XIV., 25. července 1900. 13) Narážka na Listy f ilologické, roč. XXVII.,str.136–149 se týká filologa Josefa Krále, který po léta stál po boku Masarykově, ale nyní se s Časem a realisty rozešel. 14) Viz Kovtun, Jiří: Tajuplná vražda, P řípad Leopolda Hilsnera, Praha 1994, rovněž Dvořáková, Zora: Než se stal 50 S L Á N S K Ý O B Z O R
prezidentem, Praha 1997, zde také odkaz na ostatní literaturu. 15) Polit ik,roč. XXXIX, 5. srpna 1900 16) Kalista, Zdeněk: Josef Pekař, str.158 17) Gollův dopis Pekařovi z 23. července 1900 in:Listy úcty a přátelstv, í str.226–228 18) Listy úcty a přátelstv, í str.23l 19) Tamtéž 20) Tamtéž, str.223 21) Kučera, Martin: Pekař proti Masarykovi,Praha 1995, str.21 22) Viz Spor o smysl českých dějin 1895–1938, TO RST 1995 23) Listy úcty a přátelstv, í str.247 24) Ka mil Krofta (l876 –1945), autor řady vědeckých studií a rozsáhlých syntetických děl ipopulárně historických publikací z historie české reformace, agrárních dějin, národnostních dějin ve střední Evropě aj.Od roku 1920 v diplomatických službách, 1936–38 ministrzahraničních věc. í Za nacistické okupace v odboji,1944 zatčen a vězněn v terezínské Malé pevnosti.Na následky věznění krátce po osvobození zem řel. 25) Český časopis historický, XXXVI, 1930, příloha, str.3–34 S T A T Ě A P O J E D N Á N Í 51
J IŘ Í K OVA ŘÍ K
Stro jí renská výroba Poldiny hutě do roku 1945
Historie strojrensk í é výroby je v Kladně té měř tak stará jako historie kladenských hutních závodů. Zkušenost strojařů se pravděpodobně nejdříve zúročila v mostárně, založené spolu s kladenskou pudlovnou a válcovnou v 60. letech 19. stolet. í Tyto provozy splynuly o deset letpozdějis Vojtěšskou hutí a celou Pražskou železářskou společnost. í Kladenská mostárna vyrobila destky í mostních konstrukcí pro železniční tratě ik překlenutí vodních toků. Dodávala pro Buštěhradskou dráhu, dráhu Františka Josefa, přemostila Berounku u Karlštejna a na mnoha m ístech dalších. Nejimpozantnější výrobek představovala konstrukce střešní kopule a stropu, které dodnes kryjí N árodní divadlo v Praze1). Mostárna byla zrušena v roce 1886 a většinu jejch í pracovníků ivýrobního programu přejala pražská firma Ruston. V té mže roce však strojní dlny í Kladnonučické dráhy, patřící do konglomerátu Vojtěšské huti,postavily úzkorozchodnou parní lokomotivu číslo 5 o výkonu 20 koňských sil.Kopírovala sice stroje lokomotivky Krauss & Co mp. z Mnichova, nicméně byla neoddiskutovatelně první parní lokomotivou vyrobenou v českých zem ích2).Bohužel se nezachovala, její vzor,lokomotivu Krauss č. 4, však lze vidět jako jeden z nejcennějších exponátů parní trakce N árodního technického muzea v Praze. Koncem 80. let19. století se české zem ě stávaly nejprů myslovější částí RakouskoUherska. Nová technická odvětví potřebovala zcela nové materiály a výrobky. Nenaplněná mezera v trhu neunikla tehdejší mu centrální mu řediteli Pražské železářské společnostia současně nekorunované mu králirakouského ocelářství Karlu Wittgensteinovi 3).V květnu roku 1889 začal budovat s několika obchodní mi přáteliv Kladně speciální ocelárnu pro výrobu vysoce kvalitnch, í zpočátku zejména nástrojových a konstrukčních ocel. í Závod dostal na počest zakladatelovy manželky jméno Poldina huť.
K l a d e n s k á p é rovna
Wittgenstein si uvědomilvýhody zhodnocení specializované ocelářské produkce až do finální fáze strojrensk í ého zpracován. í Znamenalo to nejen vyšší zisk, ale izpětné ověřování materiálové kvality.Na počátku roku 1891 se Poldina
huť rozrostla o pérovnu. Byl to první strojrensk í ý či dobově řečeno mechanický provoz4).Iniciátorem vzniku pérovny byl Quido Hellvon Heldenwerth, stroja, ř původem z italské částihabsburské monarchie. Vystudoval v Drážďanech, pracoval v italských loděnicích, pak se propracoval na funkci ředitele Heř manovy hutive Vlkýši a od roku 1890 zastával funkci technického vedoucího Poldiny hutě.
52 S L Á N
SKÝO BZO R
P érovna představovala nevelkou dlnu í v přístavku budovy nejstarší válcovny (pozdější W 1), samostatnou budovu dostala až v letech 1893–1895. P ůvodní výkresová dokumentace dokládá bohaté vybavení provozu kalicí pec, í kovářskou výhn, í lisy,bruskami, rovnačkami, pérový mi válci,nůžkami a zkušební mi stroji. Zpočátku se zde vyráběly železniční pružiny, kolem roku 1897 už ipružiny listové a spirálové, tlačné itažné a volutní pružiny pro nárazníky. V roce 1908 provoz pérovny vyhořel,byl však vybudován dík mimořádný m opatření m do pětitýdnů znovu. N árůst produkce během 1. světové války vedl k rozhodnutí o stavbě pérovny nové. Železobetonová hala vznikla v letech 1917–1918 na severovýchodní m okrajiPoldiny hutě. Kapacita provozu činila při plné m výkonu 700 t/měs.5) V českých zem ích představovala Poldina huť prvního (a v letech 1. republiky iprakticky jediného) výrobce pružin z ušlechtilých ocel. í S rozvojem sortimentu souvisel vývoj nových pérových ocel: í Cr-Si a Cr-Mn značek pro kalení v olejiči Cr-Mn-Si ocelipro použití v přírodní m stavu.Ani přínosy vlastních technologických postupů při výrobě per a pružin nebyly zanedbatelné. Z nejvýznamnějších lze jmenovat pom ěďování šroubových pružin před kalení m, které zamezovalo oduhličen, í či zavedení kuličkování listových pružin, které přineslo až trojnásobné zvýšení životnosti.V roce 1935 si Poldina huť dala v Č SR a N ě mecku patentovat výrobu svinuté pružinové ploché oceliv kruzích. Produkce pérovny byla spojena předevší m s automobilový m prů myslem. Obchodní korespondence a atesty z letpřed 1. světovou válkou dokládají dodávky per značky Poldi pro švýcarského výrobce nákladních automobilů Saurer,pro ně mecké firmy Benz & Cie, Daimler Motoren-Gesellschaftči proslulou vídeňskou automobilku Gräf & Stift. Jeden z nejstarších dokladů o těchto pozoruhodných dodávkách představuje dopis, který Poldině hutiodeslala z V ídeňského Nového M ěsta dne 21. července 1904 automobilka Oesterreichische Daimler-Motoren-Gesellschaft.Firma v ně m potvrzuje, že „jsme velmi spokojeni s vá mi dodaný mi ocelový mi materiály pro ti ř vozy 90 HP Mercedes-W agen, postavené pro Gordon-Bennettův pohár. Osy, pera jakož ihřídele odpovídaly nejvyšší m požadavků m.“ Dopis osobně podepsal tehdejší technický řediteltovárny Paul Daimler. V dopise, datované m v Mannheimu dne 28. dubna 1909, ozná mila firma Benz & Cie. berlnsk í é mu obchodní mu zástupci Poldiny hutě, že „… závodní vozy Benz, které na Velké ceně Francie 1908 obsadily 2., 3. a 7. m ísto, byly vybaveny zalomený mi hřídelemi a pery Vaší výroby“. Jedna z nejslavnějších Grand Prix se tehdy jela 7. července 1908 v Dieppe. Z m íněné vozy 150HP Benz-Rennwagen řídili slavní závodníci Victor H é mery a René Hanriot.H é mery získal 2. m ísto s prů měrnou rychlostí 108,9 km/hod, Hanriot skončiljen těsně za ní m s prů m ěrem 108,7 km/hod.6) B ěhe m 1. světové války dodávala Poldina huť pera pro vojenskou techniku a spolu s pérovnou Alpine-Montangesellschaftpokrývala kompletně potřebu Rakouských státních drah. Po vzniku Československé republiky však zakázky pérovny prudce poklesly.Potřeba ČSD byla malá a železnicí m uvnitř republiky kromě Poldiny hutě dodávaly ifirmy Škoda či W eber & Reichmann. Poldina huť se přeorientovala rychle na šroubové pružiny a pera osobních inákladních automobilů. Itady však musela čelitkonkurenci zejména rakouských výrobců z Judenburgu. Se zbrojní konjunkturou 2. poloviny 30. letprodukce pérovny opět prudce rostla.Roku 1938 bylo vyrobeno 1816 tun a o rok později2 444 tun per.Od roku 1936 se Poldina huť zabývala ivýrobou ventilových pružin pro letecké mo S T A T Ě A P O J E D N Á N Í 53
tory.Ve válečných letech kryla v tomto sortimentu potřebu Junkers-W erke, pro které v roce 1941 vyrobila 300 000 ventilových pružin m ěsíčně.7)
Obro b n a s t ř e l
V roce 1893 vystřídal Hella ve funkci ředitele Poldiny hutiAnton Kerpely von Krassai,absolvent Královské ma ďarské akademie v Schemnitz, předtí m ředitel pudlovny a slévárny ve Vítkovicích. Pod jeho vedení m vznikldruhý z tzv. mechanických
provozů, velmi úzce navazujc í í na ocelárnu a kovárnu. N ázev obrobna střel vystihoval podstatu výrobního programu. Je pravděpodobné, že von Krassai m ěl kontakty na c. a k. vojenské orgány, zejména na vojenský arzenál ve Vídni.Torzovité doklady říkaj, í že roku 1893 byly v Poldině hutivyrobeny první dělové hlavně a současně iprvní vzorky dělostřelecké munice. Granáty, tvořící základní výrobní program, se zpočátku vyráběly z plného materiálu, brzy se však začaly předděrovávat na parní m bucharu. Roku 1894 dostala lisovna iobrobna nové vlastní budovy. Ležely východně, hned za starou pérovnou a tzv.hrubou kovárnou. Za pouhé čtyi ř roky se ukázalo, že zakázky prudce stoupaj. í Vojenský erár přicházel s nový mi požadavky a dosavadní prostory nestačily.Provoz obrobny střel se rozšířilido původní haly udržovací dlny í (a ta současně dostala halu novou). K lisovně byla přistavěna ikalrna í střel a ihned po její m dokončení započala roku 1898 výroba kalených protipancéřových střel. Expozice Poldiny hutě na letecké výstavě – V ídeň 1913 54 S L Á N S K Ý O B Z O R
Roku 1903 se haly rozšířily znovu. Lisovna střel dostala dva ležaté a jeden stojatý lis.V ýroba však dále rostla a zdaleka už se neomezovala jen na dodávky pro rakousko-uherské ozbrojené sly í . Obrovské zakázky, týkajc í í se střeliva a puškových hlavn, í obdržela Poldina huť od Italů, tehdy rakouských spojenců. A v roce 1911 uzavřená kombinovaná dohoda o půjčce a dodávkách pro tehdy vzniklou Čínskou republiku znamenala také mohutný vzestup dodávek vojenského materiálu. Koneckonců, ikonfliktna Balkáně, ono v písničkách zlidověle podané obsazení Bosny a Hercegoviny, se do muniční výroby Poldiny hutě výrazně prom ítlo. O významu, jaký m ěla pro Poldinu huť výroba granátů a střel,svědčí zají mavá okolnost.V roce 1912 navrhoval pro centrální ředitelství Poldiny hutě ve V ídni interiéry vnitřních prostor včetně impozantní přijí mací haly na Invalidenstrasse 7 přední rakouský architekt Josef Hoffmann. Tento proslulý autor mnoha vynikajc í ích staveb a vysoce ceněných um ěleckých děl um ístildo stroze moderního prostoru z leštěného kamene a dřeva jediný zdobný prvek: dvě mohutné protipancéřové leštěné střely ráže 305 m m. Takřka souběžně s vypuknutí m 1. světové války se výroba munice stala jední m z hlavních bodů produkce Poldiny hutě. Lisovna střel se opět rozšířila a roku 1915 se začaly stavět skelety nové velkokapacitní obrobny, dobově označené jako Geschosswerkstätte. Pro výrobu granátů, šrapnelů a tříštivé munice se v Kladně používala v letech 1914–1918 vesm ěs uhlkov í á ocel o pevnosti55– 85 kg/m m 2.Pevnost byla odObrobna střel S T A T Ě A P O J E D N Á N Í 55
stupňována v závislostina tom, o jakou součást munice šlo. Protipancéřové střely a další speciální druhy vyžadovaly samozřejmě ocelijiné. Sortimentně sahala produkce od střel pro náboje pušek a kulometů přes tříštivé a šrapnelové granáty, šrapnely,minometné střelivo, granáty a bomby až po protipancéřové střely.Nejvyšší doloženou ráži tvoi ř ly střely pro lodní a pozemní děla 305 m m. Od podzimu 1918 výroba střel pochopitelně prudce stagnovala. Dodávky pro mladou československou armádu v době konfliktu s Ma ďarskou republikou rad či poslední větší zakázky pro Pilsudského polskou armádu v době tažení na sovětské Rusko a při obraně Varšavy nemohly kapacitu naplnit.V roce 1924 byla výroba munice v Poldině hutiv Kladně zastavena a další dodávky pro toto použití se omezily jen na ocel.Do budovy nové obrobny střel byla přem ístěna nejprve nástrojovna a v roce 1930 ještě navíc elektroúdržba.8)
Appre t u r a a v ý ro b a p r o l o d ě
Jestliže pérovna a obrobna střel vznikly s konkrétní m zam ěření m na určitý sortiment,pak vývoj obrobny či v dobové terminologii„appretury“,která vznikla z udržovací dlny í hutě, tak pří močarý nebyl. Její m původní m poslání m bylo zabezpečitrychlou opravu zařízení hutě včetně výroby náhradních dl í ů. S rozvojem sortimentu ocelí P OLDI se provoz začal zabývat ověřování m obrobitelnostia tepelného zpracován. í Z původní dln í ičky Appretura – opracování válců 56 S L Á N S K Ý O B Z O R
mezi kotelnou a generátory se obrobna přem ístila v letech 1898–99 do nové prostornější
haly východně od původního jádra hutě. Jednoduchá hrázděná budova s dřevěný mi krovy se vyznačovala na tehdejší dobu vysoce moderní m vybavení m, každý obráběcí strojm ěl vlastní elektrický pohon. Ve 2. polovině 90. letse Poldina huť začala systematicky orientovat na rostoucí podl í finálního zpracování svých válcovaných ikovaných materiálů. Huť hledala nové výrobní programy. Jeden z nich našel tehdejší vrchní inženýr Otto Mulaček, předtí m lodní inženýr c. a k. válečného loďstva a loděnic SchöninchenHartmannschen Schiffswerfte v Budapešti.Nenechal ladem zkušenostiizná mosti z loděnic a ná mořních arzenálů. Kovárny pod jeho vedení m začínaly vyrábět první rozměrné výkovky hřídelí a kormidlových pňů, „appretura“ bezprostředně na kovárny navazovala finální m opracování m. V lednu 1902 zachytilobjektiv těžkou, jedenkrát zalomenou hotově opracovanou hřídel o váze 14 187 kg a délce 6,42 m. V tomtéž m ěsíci byla vyrobena dvakrát zalomená hřídel pro 1 500 koňských sil(1 100 k W) výkonu. V červnu následovala tik ř rát zalomená hřídel 19 500 kg hmotnostipro 8 000 koňských sil (5 860 k W) pracovního výkonu. Z listopadu 1907 je doložena „tik ř rát zalomená lodní hřídel s propelerovou hřídel, í hotově opracovaná“.A výčet by mohl pokračovat dál. O bližší m určení těchto dodávek se doklady nedochovaly .Na základě analogií by se mohlo z velkých plavidel jednat o hřídele pro rakousko-uherské bitevní lodě třídy Habsburg, jmenovitě o loď Babenberg, dokončenou roku 1904. V úvahu by přicházel iobrněný ki ř žník Sankt-Georg, dokončený roku 1905. Kusová produkce lodních hřídelí však typově nejvíce odpovídala dodávká m pro mohutné monitory rakousko-uherské dunajské říční flotily. V ýroba zalomených lodních hřídelí byla složitá po stránce ocelárenské ikovárenské a huť přenechala tento sortiment postupně závodů m ve V ítkovicch í či Plzni.Sa ma se orientovala na hřídele malé a středn. í Poslední doklad, šestkrát zalomená hřídel o hmotnosti16 000 kg, je datován z roku 1914.9)
A u to m o b ilo v éh říd ele
A ž do roku 1904 tvoi ř ly zalomené hřídele mizivé procento celkového objemu výroby. Impuls k rozvojiposkytlaž rodící se automobilový prů mysl.První m dokladem je již zmíněný dopis Oesterreichische Daimler-Motoren Gesellschaft z roku 1904, který podává atest nejen na pera, ale ina automobilové hřídele Poldi. Tři vozy Mercedes 90HP s hřídelemi z Kladna tehdy startovaly na GordonBennetově poháru. První automobilové hřídele se vyráběly nepříliš úsporně. Polotovarem byl jednoduchý volný výkovek, z nějž se ve finální m opracování soustružilo až 80 % materiálu. Opracování začínalo soustružení m ložiskových čepů, pak se odvrtalmateriál až k budoucí mu klikové mu čepu a teprve následně se opracovávaly klikové čepy a ramena. Existovala iponěkud pozdější varianta. Pro zdvihy se vykovávala jen plochá část,pak bylo po vysoustružení ložiskových čepů nutno jednotlivé zdvihy nakroutit do poloh, což vzhledem ke konstrukčně velmi krátký m motorů m, a tedy ikrátký m ložiskový m čepů m nebylo jednoduché. P ři nedodržení teploty snadno došlo k narušení materiálu či ukroucení čepu. P řerušený průběh vláken ve vnitřní struktuře byl samozřejmý, a tak kvality hřídele do značné m íry spočívaly v kvalitě konstrukční oceli,většinou Cr-Ni značky P OLDI C NS. Nicm éně už tehdy m ěly za sebou automobilové hřídele poS T A T Ě A P O J E D N Á N Í 57
zoruhodné úspěchy a použit. í V zásadě takto se zalomené hřídele vyráběly do let první světové války,kdy huť přešla na technologiizápustkového kován. í Zají mavé doklady o užití automobilových hřídelí P OLDI poskytuje svazek firemní obchodní korespondence z letpřed 1. světovou válkou. Mluví se v ně m o závodech Prinz Heinrich Fahrt,prestižní m závodu, který se jezdilv letech 1908–1910. „Potvrzujeme Vá m, že hřídele a přední nápravy k Prinz Heinrichfahrt užitého vozu Mercedes byly zkonstruovány a vyrobeny z Vašeho materiálu...“,psala berlnsk í é fililce á Poldiny hutě 24. června 1908 firma Daimler Motoren Gesellschaft. „V odpověď na V áš ctěný dopis ...Vá m m ůže me sdělit,že iv tomto roce vestavujeme Vaše pera do našeho vozu Prinz Heinrich, a že všechna V á mi dodaná pera se velmi dobře osvědčila...“,začínal dopis z 13. října 1910, zaslaný téže fililce á firmou Benz & Cie. Oba vozy lze dodnes spati ř tv Daimler-Benz Museum ve Stuttgartu. Prvního prosincového dne roku 1911 zaslala firma Austro-Daimler centrální mu
ředitelství Poldiny hutě ve Vídni dopis, v ně m ž se mimo jiné říká: „Na konstrukční dly í ,které jsou podrobeny vysoké mu nam áhán, í používá me rádi V áš materiál,protože ten ná m zaručuje absolutní bezpečnost...“. Pod dopisem jsou dva podpisy.Levý patří tehdejší mu ředitelia současně vt í ězi Prinz Heinrich Fahrt z roku 1910, Ferdinandu Porschemu … „Můj vůz, který se účastnilsoutěže ně meckých nákladních automobilů, m ěl vysoce nam áhané částimotoru a podvozku vybaveny Vašimi konstrukční mi dly í . Jako na všech ostatních konkurenčních závodech (Švýcarsko, Belgie, Francie, Itálie,Anglie, Rakousko, Rusko a Švédsko), v nichž m é vozy zvt í ězily,se Vaše ocelové materiály výborně osvědčily...Z Vašich běžných dodávek jmenovitě konstrukční dly í jako zalomené hřídele, převodové hřídele, ozubená kola, pera, atd. (...)odpovídaly nejvyšší m požadavků m a byly vždy prvotřídn, í “ psal Poldině huti 14. června 1909 majitelšvýcarské automobilky pan Adolph Saurer. Firma Saurer patří dodnes mezi světově renomované výrobce automobilové a vojenské techniky.Jiný m zají mavý m dokladem je dopis firmy Benz & Cie, Rheinische Blitzen & Benz s hřídelí Poldi 58 S L Á N S K Ý O B Z O R Atest Oesterreichische Daimler s podpisem Ferdinanda Porsche S T A T Ě A P O J E D N Á N Í 59
Gas motoren-Fabrik A.G., Mannheim, adresovaný berlnsk í é mu zastoupení Poldiny hutě 28. dubna 1909: „V odpověď na Vaší m panem ředitelem Stahlem projevené přání potvrzujeme, že Benz-Rennwagen, který na Velké ceně Francie 1908 získal 2., 3.,a 7. m ísto, byl vybaven hřídelemi a vagónový mi pery Vaší výroby...“psala berlnsk í é mu zastoupení Poldiny hutě 28. dubna 1909 firma Benz & Cie, Rheinische Gas motoren-Fabrik A. G., Mannheim. Dne 8. prosince 1910 odeslala táž firma Poldině hutidalší zprávu: „V odpověď na Váš dopis z 25. předchozího m ěsíce Vá m sdělujeme, že náš vůz, který se účastnilVelké ceny A meriky a obsadilprvní a druhé m ísto, byl vybaven Vašimi pery a hřídelemi.“ Vůz, o ně m ž byla řeč, lze najt í ve všech publikacích zabývajc í ích se dějinami automobilových závodů. Závodní model Benz m ěl čtyřválcový motor s rozvodem ventilů O HV. P ři vrtání 155 m m a zdvihu 200 m m dosahoval objem 15 100 cm 3. Motor dosahoval výkonu 110,3 k W (150k) při otáčkách 1 500 min. „Vrací me se dnes k Vaše mu ctěné mu dopisu z 29. minulého m ěsíce a s potěšení m Vá m sdělujeme, že závodní vůz, který ustavilv Daytoně nový světový rekord, byl vybaven Vaší zalomenou hřídelí R E 18...“říká jiný dopis firmy Benz & Cie Poldině hutize dne 14. června 1911. Týká se vozu, který konstruktér Benzů Hans Nibel pojmenoval Blitzen Benz, Bleskový Benz. Na podzim 1909 s ní m Victor H é mery překonal v anglické m Brookland prů m ěrnou rychlostí 205,7 km/h dosavadní světový rekord na letmý kilometr. V americké Daytoně ustavilvzápětí Barney Oldfield na tomtéž voze dva americké rekordy: 211,98 km/h na letmou m ília 211,26 km/h na letmý kilometr. Vytvoi ř ltak nový světový rychlostní rekord, o ně m ž firma Benz Poldině hutireferovala … 10)
N á s t ro j o v n a
První zm ínku o provozu „Werkzeugmacherei“ nalezneme k roku 1903. N ástroje se v mechanických provozech samozřejmě vyráběly už od počátku, převážnou část však tvoi ř ly výrobky pro vlastní potřebu. Po roce 1900 však do Evropy přišla z americké ocelárny Bethlehem Steel Co mp. převratná novinka třískového obráběn, í rychlořezná ocel.Byla opředena tajemství m a Poldina huť zahájila na toto té ma vlastní výzkum, což bylo logicky spojeno s ověřování m účinnostinástrojů z těchto materiálů. Na založení nástrojovny působilještě další mo ment. Sortiment nástrojových ocelí včetně rychlořezných se rychle rozrůstal.Dosud praktikované kalení do vody se rozšiřovalo o kalení olejem a vzduchem. V ýkony nástrojů pro práce za tepla iza studena prudce vzrostly,bylo však teba ř pečlivě dbát na jejich výrobu itepelné zpracován. í A kdo to mohl dokázat lépe než ten, který takové ocelipří mo vyvje í l? N ástrojovna stála v komplexu předchozích mechanických provozů, vznikla vlastně rychlou a úspornou přístavbou za halu obrobny střel (v níž se ostatně kvalita nástrojů dala nejlépe prověřit).Teprve v roce 1924, když byla zrušena za 1. světové války postavená nová obrobna střel,se nástrojovna přestěhovala do její železobetonové, tehdy nevyužité haly.Na stejné m m ístě zůstala do současnosti. Kvalitu nástrojů z ocelí P OLDI proklamovaly před 1. světovou válkou atesty
mnoha firem a mezi nejzají mavější pati ř lo dobrozdání zaslané jménem vicekrále Indie společností Geological Survey of India. Počáteční nosný výrobní program nástrojovny tvoi ř ly držákové a výkresové nože z rychlořezných ocel. í Od počátku se tu uplatňovala v jednotlivostech těžko
60 S L Á N
SKÝO BZO R
postii ž telná výroba kusová: nože k nůžká m na plech, okružní nože pro papírny a koželužny, potravinářské nože, nástroje kamenické, sklářské, pro železnice, hornictv, í geologii,naftařský a dřevařský prů mysl,zem ědělství a další.11)
H říd elep ro leta d la
Jední m z nejcennějších leteckých exponátů mnichovského Deutsches Museum je lehký bambusový jednoplošník s plátěnou sedačkou, jedinou pákou na všechno a s jménem Grade Eindecker.Jednoplošník Grade představuje letoun prvního skutečně létajc í ího N ě mce. V jeho motoru je konstrukčně velmi jednoduchá dvakrát zalomená hřídel,první letecká hřídel vyrobená v mechanických provozech Poldiny hutě. Tato hřídel byla vyrobena jako reakce na dochovaný Gradeho dopis z července 1909, v ně m ž zastoupení Poldiny hutě v Berln í ě psal: „Ve smyslu našeho rozhovoru během Vaší ctěné návštěvy v zimě 1908 V á m zasl í ám výkres motorové hřídele pro m ůj nejnovější letecký čtyřválcový motor.Obrací m se na V ás, protože potřebujiobzvláště dobrou hřídel a Vaše výrobky zná m jako mimořádné, s prosbou o následujc: í í lkus z nejlepší automobilové oceli C NS hotově dle výkresu opracovaný. Velmi pospíchá m, protože m ůj nový letoun musí být dokončen za ti ř týdny, a je-lito mo žné, potřeboval bych hřídel nejpozději do 14 dnů. Vyřízení objednávky je ive Vaše m zájmu, neboť pojedu do Frankfurtu a svý m letounem, který je dosud jediný m úspěšný m v N ě mecku (letdo 1 min.),budu moci dělat reklamu iV á m...“12) Rakousko-uherský stihací HansaBrandenburg D–1 (hřídel Poldi) S T A T Ě A P O J E D N Á N Í 61
V září 1909 se stal Grade Eindecker typ A bezkonkurenční m vt í ězem leteckého závodu Lanz Preis.Appretura Poldiny hutě pak dodávala pro Gradeho letouny 1x až 8x zalomené hřídele zhruba až do roku 1914. Hans Grade byl ovšem pom ěrně malý výrobce a huť hledala zákazníky větší. Našla je v automobilové m prů myslu, který rovněž hledal uplatnění v rodící m se letectv, í zejména v licenční továrně ně meckého Daimlera, firmě Austro Daimler z V ídeňského Nového M ěsta, která v té době začala vyrábět letoun Igo Etricha. Do letounů nazvaných Taube (Holubice) montovala motory Mercedes 75 HP, pozdějipak Austro-Daimler 64 k W či 90 kW, všechny s hřídelemi z Kladna. Oba typy, jak hřídele pro Gradeho, tak pro Austro-Daimlera, předvedla huť na Flugzeugausstellung, letecké výstavě ve V ídni v roce 1913. O ostatních typech zalomených hřídelí ví me až do roku 1917 dost m álo. Reprezentativní přehled, uveřejněný v roce 1925 v obchodně technické m časopise Poldi Nachrichten, uvádí vlastně jen dva válečné letecké typy: pevnou hřídel pro rotační motory Ego z roku 1916 a čtyik ř rát zalomenou hřídel pro osmiválcový motor Oberursel z roku 1917. Zbytek se dozvídá me nepří mo z torz obchodní korespondence či dobového tisku. Ve válečných obrazových Illustrierte Zeitung, v jubilejních vojenských publikacích a dalších periodikách Poldina huť opakovaně inzerovala „zalomené hřídele pro automobily, letadla a vzducholodě“.13) Jediný m spolehlivý m dokladem o dodávkách pro motorové vzducholodě je objednávka pro italské Stabilimento d’esperienze e costruzioni aeronautiche z února 1914. Zakázka s příslušný mi technický mi podm ínkami zněla na čtyi ř kusy motorových hřídelí jakož ivrtulové hřídele, osy a čepy z oceliP OLDI A Q UILLA. Dodací lhůta činila deset týdnů, italské vojenské dlny í požadovaly roční záruku. Není obtížné zjistit,že součástky putovaly do první ze dvou vzducholodí italského ná mořnictva, označených jako Typ „V“, což znamenalo „veloce“, tedy „rychlý“. Konstruktér Ing. Veroluzio vytvoi ř lvzdušný koráb o něco větší než první typy ně meckých Zeppelinových vzducholod. í Typ „V“ m ěl objem 14 650 m 3 a čtyi ř motory Maybach Itala D 1.14) Válečná léta omezila produkci zalomených hřídelí Poldiny hutě pouze na mocnosti Osy, v jádru tedy pouze na Rakousko-Uhersko a N ě mecko. Poldina huť se opírala předevší m o předválečné zákazníky, tedy firmy Austro-Daimler,Daimler a Benz a Gräf & Stift.Z dalších kusých dokladů ví me, že se v letech 1914–1918 k odběratelů m pida ř lAustro-Fiat,Maybach, Siemens-Halske, B M W či v českých
zem ích působící Breitfeld a Daněk.
Obro b n a h ř í d e l í
V průběhu války vzrostla potřeba zalomených hřídelí pro osobní a nákladní automobily,tahače ipro letadla natolik,že se Poldině hutivyplatilo začít budovat v roce 1915 zcela nový provoz, který co do rozsahu předčilvšechny předchozí tzv.mechanické provozy. Dostal název „Kurbelwellenwerkstätte“,obrobna hřídelí či hantýrkou „kurblovka“. Železobetonová skeletová trojlodní budova se střední lodí převýšenou pro jeřábovou dráhu m ěla pozoruhodně moderní a současně estetickou vzdušnou a neobvykle prosvětlenou konstrukci.Strojový park, který sem byl koncem roku 1916 instalován, umožňoval už členění na výrobní operace. Postupně přicházely zdokonalené brusky pro broušení hlavních a ojničních čepů i„hub-aparáty“, speciální soustruhy na ojniční čepy. Každý strojm ěl vlastní transmisní pohon, vše poháněly ti ř kroužkové elektromotory.Plný provoz byl zahájen počátkem roku 1917.15) V té době se do výzbroje rakousko-uherských sthac í ích jednotek
62 S L Á N
SKÝO BZO R
dostávala první série dvouplošníků Aviatik Berg s vodou chlazený mi šestiválci Austro-Daimler o různé m výkonu od 118 k W (160 k) do 165 k W (225 k). Dodávky pro Austro-Daimlery Bergů tvoi ř ly první pracovní náplň kladenské obrobny hřídel. í Další série putovaly do licenčních sthac í ích Albatrosů, označených v Rakousko-Uhersku jako Albatros Oeffag.16) V letech po 1. světové válce nebylo jednoduché naplnitkapacity obrobny hřídel, í budované pro armádní zakázky.Automobilový a zejména letecký prů mysl stagnoval,armády po sobě zanechaly až příliš velká množství nevyužité techniky. Po m ěrně kompletní záznamy o zakázkách zalomených hřídelí a dalších v „kurblovce“ vyráběných součástek dokládaj, í že po té měř celou první polovinu 20. letm ěla Poldina huť s odbytem tohoto sortimentu potíže. Mechanický m provozů m naštěstí zůstalivěrni mnozí váleční ipředváleční odběratelé Benz, Daimler,Saurer či Gräf & Stift.V letech 1918–1920 objednaly dva typy hřídelí Bayerische Motoren W erke. V ětší zakázky do B M W však začaly do Poldiny hutě prouditaž od roku 1925. Z ně meckého územ í se podařilo od roku 1922 získat firmu M.A.N. Augsburg-N ürnberg. Ina italské m územ í m ěla od předválečných letPoldina huť jisté kontakty. V roce 1922 dostala obrobna hřídelí první zakázku od renomované milánské firmy Isotta Fraschini.Spolu s tí m se objevily nové trhy v tuzemsku. Huť navázala spolupráci s konstruktéry a obchodníky nových podniků W alter,Avia, Praga, Tatra,Aero či Letov. Zakrátko byla spolehlivý m a monopolní m dodavatelem konstrukčních materiálů, výkovků ihotově opracovaných motorických součástek nejrůznějšího druhu. U ž na počátku 20. letvyráběla obrobna hřídele pro letecké motory československé konstrukce ilicence firem Gnô me-Rhône, Hispano Suiza či Lorraine de Dietrich. V průběhu roku 1924 začalikonstruktéři Beneš a Hajn stavět nový sthac í í dvouplošník Avia B.21, který m ěl nahraditrůznorodé dosluhujc í í typy válečné a nepříliš vyhovujc í í první československé stha í čky poválečné. Dodávky hřídelí pro řadový osmiválec Hispano-Suiza HS 8Fb o výkonu 300 k (220 k W), vyráběný v Aviia Škodových závodech, představovaly ipro Poldinu huť vtan í ý podl í na obsáhlé armádní zakázce. Kolem roku 1925 se výroba zalomených hřídelí rozrůstala. Ve firemní m časopise PoldiNachrichten nalezneme skicy šestkrát zalomených leteckých hřídelí Isotta Fraschiniz roku 1924, B M W, Junkers a W alter z roku 1925, ičtyik ř rát zalomené letecké hřídele pro osmiválec Lorraine de Dietrich či osmkrát zalomené hřídele pro automobilku Horch. Co do množství vyrobených kusů všechny tyto pozoruhodné typy předčila malá a nenápadná dvakrát zalomená hřídel Tatra pro vozy Tatra 11, proslulé „žehličky“,které proslavilVeř miřovský, a Tatra 12. Druhá polovina 20. letznamenala pro Poldinu huť ve sféře dodávek zalomených hřídelí nový rozmach. Od roku 1927 odebíraly hřídele Audiwerke Zwickau, výrazně vzrostly zakázky od B M W, od roku 1928 začal ve velké m objednávat Fiat Torino, od roku 1928 Hispano Suiza Barcelona. Počínaje rokem 1925 se snad největší m zahraniční m odběratelem staly Junkers Motoren W erke Dessau. Z ně meckých firem nelze pominout zakázky Maybach Motoren GesellschaftFriedrichshafen, začínajc í í rokem 1926, či Siemens-Halske A.G. Berlin od roku 1929. Na britských ostrovech se hřídele Poldi uplatnily v letech 1923–1929 zejména u Scottish Motor Co mpany Edinburgh. V šechny tyto zakázky znamenaly nesm írnou škálu použit. í H řídele Austro-Daimler byly určeny v roce 1925 zejména pro typ Austro Daimler AD M, čtyřsedadlový
vůz s řadový m šestiválcem o výkonu 73,5 k W (100 k) a z něj odvozený typ „Bergmeister“,s ní m ž „král vrchů“ Hans Stuck vyhrával tehdy většinu závodů. H řídele Isotta-Fraschini putovaly do luxusních limuzín Tipo 8 A. H řídele HisS T A T Ě A P O J E D N Á N Í 63
pano-Suiza se uplatnily od roku 1931 ve dvanáctiválciTyp 68 a 68 bis, který m ěl konkurovat modelů m Rolls-Royce. Motor,pro nějž byly poldovské hřídele určeny, je dodnes považován za nejpropracovanější a nejsložitější ze všech sériově vyrobených automobilových motorů. Spolupráce s firmou Horch-W erke A.G. ze Zwickau sahala od osmiválce typ 303, poprvé vystaveného na berlnsk í é m autosalonu 1926, až po typ Horch 951 A z roku 1938, luxusní vládní a generálskou limuzínu s osmiválcem o objemu 4 944 cm 3 a výkonu 88,17 k W (120 k). Pro firmu Audi začala Poldina huť dodávat hřídele ve 2. polovině 20. let.Byly určeny mimo jiné ipro vysoce úspěšné modely Audi K 14/50 PS z roku 1923, přezdívané dík vt í ězství m v alpských závodech „Alpensieger“. Maybach Motoren Gesellschaftz Friedrichshafenu montovala kladenské zalomené hřídele v letech 1926–1941 do šestiválců Maybach W 3 a Maybach W 6, modelů, které jiuvedly mezi výrobce nejelegantnějších vozů světa.17)
Vá l c e
O počátcích výroby válců k válcování za studena je zná mo velmi m álo. Fotografie interiéru provozu appretura z května roku 1910 zachycuje hotově opracovaný válec a v hloubi haly válce další. Další sní mky z letpřed 1. světovou válkou potvrzuj, í že se nejednalo o pouhou náhodu a tato výroba pati ř la k základní mu sortimentu mechanických provozů. Obrobna hřídelí kolem 1926 64 S L Á N S K Ý O B Z O R
Z dobové technické firemní literatury dále ví me, že kolem 1. světové války a brzy po ní se válce vyráběly z chromové oceliP OLDI C R a jejch í podvariant, vždy v pří m é ú m ěře stupně legování k prů m ěru válce. Sortiment zahrnoval válce od 50 m m do 350 m m. Po technologické stránce se válečky do 120 m m soustružily pří mo z válcované či kované oceli,válce 120–250 m m se kovaly nejprve na bucharech a válce 250–350 m m na lisech. Až do konce 2. světové války se používalo kalení klasický m způsobem do vody. Pokud zákazník požadoval čepy nekalené, musely se chránitbandáží. Ve 20. letech se prů měry válců k válcování za studena zvětšovaly a současně se hledaly cesty efektivnějšího tepelného zpracován. í Nutno říci,že výroba pracovních válců k válcování za studena netvoi ř la ani v meziválečné m období stěžejní sortiment mechanických provozů a zm ínky o ní nalezneme ve výrobních programech či propagačních a obchodně technických tiscích jen ojediněle. Systematičtější záznamy existují až od roku 1925. Zachycují dodávku do USA a Austrálie, bohužel bez uvedení jména zákazníka. Z téhož roku jsou doklady na dodávky pro londýnské firmy Invicta Foila Nobel Industries, bostonskou Thompson Wire a blíže nespecifikovanou firmu z Barcelony. Další statistiky uvádějí už jen kusy a rozměry, nezmiňují se ani o zemi určen. í P řesto není v takřka m ěsíčních statistikách významnějších dodávek do roku 1931 prakticky obdob, í kdy by se válce nevyráběly. Další kusé přehledy se dochovaly z let1933–1936. Mluví o válcích do 350 m m. Seznam clov í ých zem í dodávek prozrazuje alespoň sféry odbytu. Na první m m ístě figuruje Praha, pak Paříž. Vícekrát se opakuje Berln, í Vídeň a Sheffield, nalezneme tu však iBo mbaj, Barcelonu a bez bližší specifikace idodávku válců do Číny. Podle určení se nejednalo pouze o válcovny ocelových plechů a páskové oceli,ale io válcovny m ě di, hlinku í či válcování zlata.16)
D a l š í p rodukce
V roce 1917 zkonstruoval vrchní mistr mechanických provozů Alois Repper, jemuž podléhaly ikalrny í , kuličkový přístrojpro rychlé a snadné zjišťování tvrdosti oceli.V roce 1921 byl patentován. Patentní spis Č SR 6158 z 6. 7. 1921 nese název „Kladívkový kuličkový přístroj P OLDI ke zkoušení tvrdostipodle Brinella“ a Repperovo jméno. Tehdy šlo o značně významný přínos ve zkoum ání tvrdosti hutního materiálu, zejména v provozních podm ínkách. Ruční tvrdom ěr byl kapesn, í lehce ovladatelný, praktický, nepotřeboval speciálně školené laboranty, dal se okam žitě vyhodnotita uplatnitive stsn í ěných prostorech. O významu vynálezu svědčilo, že patentově jejPoldina huť přihlásila a nechala chránitv USA, N ě mecku, Rakousku,Anglii,Austrálii,Francii,Holandsku, Itálii, Japonsku, Ru munsku, Španělsku, Jugosláviia Polsku. Dodnes vyráběný tvrdom ěr Poldibyl nejvíce chráněný m patentem v celé historiiPoldiny hutě.
Mezi výrobky, o něž byl ve 20. letech značný zájem, pati ř ly ihlavičkáře, tedy nástroje k pneumatický m kladivů m, s nimiž se nýtovalo. V roce 1929 se začal přes záliv v Sydney stavět ocelový jednoobloukový mohutný most Harbour Bridge. Představoval největší most této konstrukce na světě. Na stavbu se spotřebovalo 5 milionů kusů nýtů o celkové váze 3200 tun. Firma Dorman & Co., Ltd.,Sydney se obrátila na subdodavatele s požadavkem na dodání hlavičkářů, z nichž by každý spojil300 nýtů. Hlavičkáře m ěly speciální tvar a netypické rozm ěry. Zpočátku se uvažovalo o cenově přijatelné m materiálu firmy Firth ze Sheffieldu, první vzorek však vydržel deset nýtů, druhý se deformoval po pětadvacáté m. Nadějně vypadaly nástroje z renomované firmy Armstrong-W hithworth. Vickers naS T A T Ě A P O J E D N Á N Í 65
bízel čtyi ř materiály,z nichž ti ř byly nepoužitelné. V ýrobky australských firem nedopadly o mnoho lépe. Tehdy nabídl zástupce Poldi Steel Co mpany v Sydney zkušební vzorek z oceliP OLDI TENAX N. Hlavičkář 7/8 na první pokus snýtoval 3 200 kusů. Celý sydneyský most se snýtoval materiálem z Kladna, další ocelia nástroje se používaly k zabrušování svárů. P ři stavbě padaly další rekordy. Hlavičkář P OLDI o prů m ěru 1 1/4 vydržel 8000 nýtů, hlavičkář 1 1/8 dokonce 32 000 nýtů. V roce 1932 informoval vedoucí obchodní fililky á Poldi v Bukureštisvůj mateřský závod, že rumunská petrolejářská společnost „CreditulMinier“ v HarsaBoldešť na těžebních polch í Prahova vyhloubila vrty o hloubce 2 540 a 2 760 metrů. Tí m překonala dosavadní evropský rekord šachty ve V ýchodní m Prusku o hloubce 2 240 metrů. D ále referoval generální mu ředitelstv, í že na obou vrtech byly použity tool-joints a drill-collars z Kladna. Za anglický m názvem se skrývala atraktivní výroba, kterou se mechanické provozy Poldiny hutě zabývaly od poloviny 20. let.Souvisela s dodávkami nástrojovny a appretury pro hlubinné vrty.Tyto dodávky se uplatnily jak v geologických vrtech všeho druhu, tak zejména v naftařské m a petrolejářské m prů myslu. Katalog z roku 1927 uváděl vrtací dláta nejrůznějších velikostí a druhů, rázová dláta pensylvánského ikanadského typu, dláta rotačn, í frézové vrtací hlavy k rozšiřování sond a rotační dláta k odběru půdních ihorninových vzorků, vrtací korunky, smykače, záchytné zvony a širokou paletu všech pomocných nástrojů, jakož výše zm íněné tool-joints, tedy spojky, a drill-collars, zátěžní tyče. Všechny dodávky souvisely buď s rázový m způsobem vrtán, í spočívajc í í m ve stálé m zdvihu a spouštění nárazového vrtacího dláta spojeného pomocí pohyblivého smykače s vrtací m soutyčí m, nebo se systé me m vrtání rotačního. Pokud se jednalo o naftařstv, í první technologie byla starší, podobala se systé mu vrtání dolů či kamenolomů a přetrvávala v Polsku, Jižní A merice, Francouzské m Maroku iJaponsku. Z USA se od 20. letzvolna do Ru munska a Holandské Indie šířilpro naftové a petrolejové vrty Rotary System a právě pro něj byly ony tool-joints idrill-collars neodmyslitelnou součást. í Tool-joints se uplatňovaly k spojování více než šestimetrových do vrtu spouštěných tyčí. Skládaly se z čepu a zděře, jejichž závity musely být mimořádně přesné, aby se spojky daly snadno montovat idemontovat.P řesnost strojrensk í ého opracování obou výrobků pro petrolejářství a naftařství musela být veliká a podrobovala se velmi důsledné kontrole, proveditelné pouze u výrobce disponujc í ího originální mi kalibry A merican Petroleum Institute. Získání předcházela přísná roční certifikace výrobce a nákup stálPoldinu huť tehdy 200 000 Kč. U ž roku 1927 však představovala Poldina huť v cenových objemech největšího výrobce tool-joints na světě. Je těžké popsat široký sortiment výroby nástrojovny v meziválečné m obdob. í Krom ě nosných výrobních program ů nožů na obrábění kovů se tu vyráběly strojní nože pro dřevařský a papírenský prů mysl,okružní nože, strojní nože pro stříhání hutních materiálů za tepla iza studena, loupací a lámací nože a další. Exoticky znějí dodávky nožů na quebracho, tedy na jihoamerické, zvláště argentinské dřevo stromů rodu Scinopsis, pro vysoký obsah tříslovin (až 16 % taninu) používané k výrobě tříselných extraktů a barviv.19)
L e t e c k é re k o rdy
V sortimentu zalomených hřídelí pokrývaly mechanické provozy v meziválečné m období potřeby hlavních leteckých výrobců Československa a exportovaly imnoha světový m firmá m. Kapacita obrobny hřídelí činila až 1 000 kusů m ěsíčně
66 S L Á N
SKÝO BZO R
a dodací lhůty maximálně osm týdnů. Letecká výroba se však neomezovala jen na tento sortiment,dodávala se pro ni řada dalších součástek. Jední m z leteckých motorů, které byly konstruovány s maximální m využití m materiálů
Poldiny hutě, se stal licenční třířadý dvanáctiválec francouzského původu Lorraine de Dietrich 12 Cc s maximální m výkonem 360 k W (490 k). V roce 1926 jej konstruktér Alois Š molk í použildo bombardovacího a dálkozvědného dvoum ístného jednomotorového dvouplošníku Letov Š–16. „Šestnáctka“ ustavila řadu národních rekordů, s licenční mi motory Gn ô me-Rhône (Walter Jupiter),opět s hřídelí Poldi, zvt í ězila v závodě Malé dohody, s licenční mi motory Hispano-Suiza (samozřejmě opět s hřídelemi Poldi) se dodávala do Lotyšska, další verze do Turecka a Jugoslávie. V roce 1932 vzbudila při předvádění pozornost náčelníka hlavního štábu armády USA, pozdějiproslulého generála Douglase McArthura. Největší m úspěchem tohoto stroje se však stal v roce 1927 etapový přelet pplk. Skály z Prahy do Tokia. V polovině 20. letbyla část dodávek zalomených hřídelí určena pro firmu Bayerische Motoren W erke. H řídele se montovaly do leteckých motorů B M W VI o výkonu 441 kW, které zas používala letecká továrna Dornier do komerčně úspěšných celokovových dopravních hornoplošníků Dornier Merkur.Ten ustavilod února 1925 řadu rekordů. Pati ř lmezi ně vytrvalostní rekord se zátěží 500 kg, týž rekord se zátěží 1 000 kg, a s nimi byly spojeny irekordy výškové a rychlostn. í V roce 1926 si Dornier Merkur zvolila pro výzkumnou expedicinad Afrikou švýcarskofrancouzská výprava. Stroj pilotoval Švýcar W alter Mittelholzer,výpravy se dál účastnilfrancouzský geolog Gouzy a švýcarský geograf Heim. Expedice zkoumala mo žnostipravidelných poštovních a leteckých linek, fotografovala a mapovala řadu dosud bl í ých m íst, shromažďovala geologické vzorky. Trasa vedla nejprve povodí m Nilu přes Chartú m k Viktoriinu jezeru, pak pokračovala k jezerů m Tanganjika a Njasa. Mittelholzer jako první na světě přelétlKilimandžáro a 20. února 1927 dorazildo Kapského M ěsta. Na počátku 20. letse mezi stálé odběratele zalomených hřídelí z mechanických provozů zařadila milánská motorářská a automobilová továrna Isotta Fraschini. V září 1925 od ní obržela Poldina huť atest,v ně m ž se pravilo, že motor Isotta Fraschinis hřídelí a ojnicemi z oceliP OLDI VICTRIX dosáhl rekordních 16 milionů otáček při střední m zatížení po dobu 150 hodin.A pak přišla další zpráva, potvrzujc í í kvality hřídelí v motorech Asso, dodaných pro létajc í í člun SavoiaMarchettiS–55 „Santa Maria“ markýze Franceska De Pineda. Jednalo se o etapový přelet jižního Atlantiku s přistání m v Buenos Aires, letna sever jihoamerický m kontinentem a Karibský m mo ře m přes USA, odkud se chtěl markýz vrátitpřes severní Atlantik do Evropy. Impozantní cestu však „Santa Maria“ nedokončila, nešťastnou náhodou shořela ve Phoenixu … Pod číslem 361 se dochoval ve výkresové m archivu divize hřídele Strojren í Poldi výkres šestkrát zalomené hřídele L5 pro Junkers Motoren Bau Dessau. Z obrobny hřídelí se tento typ dodával prvně roku 1927 a do roku 1928 dosáhl počet vyrobených kusů dvou stovek. H řídel,vestavovaná do šestiválců Junkers L–5 o výkonu 228 k W je snad nejpozoruhodnější hřídel, í jakou mechanické provozy Poldiny hutě vyrobily.Jak dokládají další prameny, byla použita v letounu, který první na světě překonal bez mezipis ř tání Atlantický oceán v opačné m směru, než letělLindbergh, tedy z Evropy do A meriky. Jednalo se o letoun Junkers W –33 „Bremen“ s posádkou von H ünefeld, Köhl a Fitzmaurice, který startoval z Dublinu a přistál po 3500 kilometrech na ostrůvku Greenly Island v průlivu mezi Newfoundlandem a Labradorem. S hřídelemi P OLDI jsou spojeny ikdysi legendární přelety eskader létajc í ích člunů italského generála Balba. Jednalo se o modernizované Savoie-Marchetti S T A T Ě A P O J E D N Á N Í 67
S–55, tentokrát s motory Fiat. První se uskutečnilna přelomu let1930 a 1931 na trase Ří m-Rio de Janeiro, druhý na trase Ří m-Chicago. V roce 1934 obdržela Poldina huť od firmy W alter zprávu, že hřídele z Kladna byly zastavěny do tří vzduchem chlazených hvězdicových motorů W alter Bora 147 k W (200k),použitých na tech ř akrobatických strojch í Aero A–200, s nimiž československý tým zvt í ězilna Challenge Cup. O rok pozdějizveřejnila Poldina huť dopis, který v čísle 7/1935 reprodukoval „Walter Bulletin“: „Létá m W alter Pollux IIuž dva roky a chtěl bych obzvlášť zdůraznit,že navzdory vysoké mu zatížení motoru při akrobatických letech se nikdy neobjevila jakákoliv porucha. Jistota v naprostou spolehlivost motoru m á obrovský význam. Pocitbezpečnosti přispěl k tomu, že jsem dokázal zvt í ězitv těžké konkurenci na pařížské m mistrovství světa v letecké akrobacii.“ Dopis odeslalz Kasselu ně mecký letec a konstruktér Gerhard Fieseler,čerstvý mistr světa v letecké akrobacii,vt í ěz soutěže konané ve Vincennes u Paříže v létě 1934. Firma W alter zároveň potvrdila, že hřídel a další součástimotoru byly dodány
Poldinou hut. í Výše uvedený motor W alter Pollux II340/450 k byl zamontován do Fieselerova speciálního akrobatického stroje F–2 Tiger. Jak Poldina huť při příležitostizveřejnění Fieselerova dopisu neopomněla zdůraznit, na už zm íněné m mistrovství ve Vincennes se jako čtvrtý um ístilštábní rotmistrFrantišek Novák a na osm é m štábní kapitán A mbruž. Oba na této soutěži létalina Avich í B 122 s motory W alter Castor II191 k W (260 k). H řídele pro motory pocházely opět z obrobny hřídelí Poldiny hutě.20)
T ru b k y a p ří s tro je
V roce 1931 vzniklv částielektromechanické dlny í v těsné m jihovýchodní m sousedství pozdější mechaniky 1 provoz označený jako Rohrwerk, trubkárna, která začala vyrábět svařované korozivzdorné trubky různých tvarů a chladicí hady pro chemiiipotravinářstv. í Kolem roku 1933 si nechaly australské fililky á Poldiny hutě v Melbourne a v Sydney vyrobitna m ístní veletrh vzorové mlékárenské odparky a také první mlékárenskou automobilovou cisternu. V ýrobky m ěly úspěch a kladenské provozy rozšířily produkci z nerezavějc í ích plechů o provoz Apparatenbau, výrobnu přístrojů Sortiment výrobny přístrojů byl členitý a řídilse spíše zakázkou či poptávkou než pevně ohraničený m výrobní m programe m. Rodily se tu kotle pro velkokapacitní kuchyně, destilační aparáty pro farmaceutiku a chemii,vakuové přístroje pro konzervárny a od roku 1934 ihašple, barvicí aparáty pro textilní prů mysl. Apparatenbau se stala ivyhledávanou a velmi m ó dní dlnou í pro řadu architektů. Prvky zde vyrobené ozdobily řadu veřejných budov, instituc, í kulturních center isoukrom ých staveb z 30. let.Zábradl, í m říže, částisvt í idel,rá my výkladních skřín, í bankovních přepážek, portálů, dekorativní prvky, firemní nápisy a mnoho dalších doplňků, to vše vznikalo dle zá m ěrů architektů zde. Zvnějšku izevnitř byly antikorem z Apparatenbau vybaveny pražské obchodní domy Ara a Teta itěsně před válkou dokončená B ílá labuť, luxusní obchody na N árodní třídě, Příkopech iv dalších centrálních částech hlavního m ěsta, Pensijní ústav na Žižkově, nové budovy bank a spoi ř telen v celé ČSR.21) V roce 1937 dostala Apparatenbau zakázku zcela ojedinělou a nadm íru čestnou. Vláda ČSR vykoupila od Nizozemského království nenápadnou valonskou kapliv Naardenu, m ísto posledního odpočinku Jana A mose Ko menského. Reprezentativní a pietní renovací interiéru byl pověřen architekt Ladislav Machoň,
68 S L Á N
SKÝO BZO R
žák Fantův a Kotěrův. Ministerstvo veřejných prací zadalo podle Machoňova požadavku výrobu m říže icelé závěsné konstrukce vitráží a malovaných oken Poldině huti.Šttek í s nápisem „Poldina huť, Praha“ dodnes připom íná v Ko menského kaplijejí podl í na tomto dle í .22)
Pancéřka
Tento provoz vzniklv Poldině hutiv roce 1926 v souvislostise zavádění m nových typů obrněných automobilů do čsl.armády. O ti ř roky pozdějidostala pancéřka od Škodových závodů objednávku s názvem „Materiálpro turbinovou loď“. V československých pom ěrech to byla dodávka skutečně výjimečná. Obsahovala kompletní pancéřování pro jedinou československou obrněnou válečnou loď, dunajský monitor President Masaryk. Plavidlo m ělo m ít výtlak 180 t,délku 47,5 m, rychlost 35 km/h a hlavní výzbroj čtyř děl 66 m m ve dvou pancéřových věžích. Zakázka obsahovala „vnější obal,palubu, pancéře k oknů m, pancéře pro kuchyň, velitelskou věž a další“. Na počátku 30. letvýroba pancéřky rostla. Dodávalo se pro obrněné automobily OA vz. 30, tančíky vz. 33 a lehké tanky LT vz. 34. V sle í pancířů do 30 m m Dunajký monitor „President Masaryk“ (pancéřování Poldi) S T A T Ě A P O J E D N Á N Í 69
si Poldina huť vybudovala v Č SR bezkonkurenční postaven, í teba ř že se o další velké dodávky pro lehký tank LT vz. 35 dělila na polovinu s Vítkovický m horní m a hutní m těžířstvem. V pancéřce se rodily v dalších letech korby a věže pro další prototypy československých tanků, předevší m pro prototyp lehkého tanku LT 38. V archivních dokladech najdeme objednávky na nejrůznější prototypy. Vyrábělo se tu pancéřování pro P Ú V P1 a P2, pro útočný vůz V8H, pro útočný vůz Š–II–b, pro tančíky TNH a ŠIP. Pod zkratkami se skrývají prototypy lehkých, obojživelných a středních tanků Škody iČ KD, z nichž vznikllehký tank vz. 38 istřední tank vz. 39, který se už do výzbroje nedostal.23)
N a o b r a n u re p u b l i k y
Výroba pro armádu však byla mnohe m širší a její velká část procházela mechanický mi provozy. U ž v roce 1934 vypracovala Poldina huť na žádost Ministerstva národní obrany me morandum, shrnujc í í její dodávky pro vojenské účely. Z něj vyplývá, že Zbrojovce Brno, Zbrojovce Strakonice a Janečkově továrně na zbraně v Praze dodávala výkovky hlavní všech ráží do 20 m m a ocelina součástky pěchotních zbran. í Muniční m továrná m Škoda, Sellier,Se mtín, Falknov, Ústí a jiný m dodávala ocelina jádra a pláště střel,ocelipro dělostřelecké a ruční granáty a lisovací nářadí k nim, pro továrny W alter,Letov,Avia, ČKD, Škoda, Tatra a další vyráběla součástky letadlových motorů (hřídele, ojnice, válce, kroužky, sedla, hřídele vačkové, převáděc, í čerpac, í propelerové, vrtulové náboje, pístní čepy, ventily,pružiny, výfukové roury, dráty,napínací lana, přední nápravy, půlky zadních náprav, plechy na podvozky, rá my, články housenkových pasů, řetězy a kola) v hotové m, předpracované m či kované m stavu, nástroje pro zbrojní výrobu všech druhů, dráty a mnoho dalších. Patentově m ěla huť například chráněnu výrobu polotovarů na československé armádní přilby, charakteristické svý m hřibovitý m tvarem. Hlavně pro pěchotní zbraně se z Poldiny hutě dodávaly ať již v kované m či strojrensky í předpracované m stavu ke všem standardní m zbraní m menších ráží, k pistolivz. 24, pušce vz. 24, lehké mu kulometu vz. 26 itěžké mu kulometu vz. 24 a vz. 36. Obrobna hřídelí pracovala na plné obrátky a kryla potřebu jak pro motory nákladních vozidel a tahačů, tak pro čs. tanky a obrněné automobily.Značnou část produkce tvoi ř ly dodávky hřídelí všech typů pro licenční motory HispanoSuiza 12 Ydrs, zastavované do sthac í ích dvojplošníků Avia B– 534. Pro Aviise dodávaly hřídele k motorů m licenčních bombardérů Avia B–17 (původně sovětský SB– 2) a Aero M B– 200 (francouzský Marcel-Bloch M B 200). P érovna vyráběla krom ě listových per pro výše uvedenou automobilovou a obrněnou techniku pružiny pro ruční idělostřelecké zbraně a krom ě toho se stala specializovaný m výrobcem pružin k ventilů m leteckých motorů.24)
We h r m a c h t - L u f t w a f f e
Od jara 1939 byla Poldina huť zcela podřízena válečné ekonomice. Hlavní m odběratelem se stala ně mecká armáda, hlavní výrobní náplní tzv.W-L program. N ázev v sobě obsahoval výstižnou zkratku: W ehrmacht-Luftwaffe. Běhe m války byly dokončeny moderní mohutné haly pancéřky a zahájila se stavba další obrobny hřídel. í Nosný výrobní program pancéřky zahrnoval po 15. březnu 1939 nejprve kompletně slcovan í é pancéřování pro pod označení m Pzkpfw–38(t) dál vyráběného čes70 S LÁ N S K Ý O B Z O R
kého lehkého tanku LT 38. Pak přišly velké série obrněných vozů Sdkfz–251 D. Po dokončení výstavby pancéřky se počítalo až s 400 kusy pancéřování m ěsíčně. V álku končila pancéřka velký mi sériemi pro stha í č tanků na podvozku LT–38, PzJ 38(t)„Hetzer“.Boční pancéřové plechy pro posledn, í v roce 1945 už nedokončenou sérii„Hetzerů“ ostatně sloužily jako podkladnice ve skladu ingotů za válcovnami 6 a 7 ještě v roce 1995. Archivní materiály dále dokládají výrobu pancéřování pro stha í č tanků Starr 38, obrněný SdKfz 250 B a exportní varianty na bázi lehkých tanků LT–35 a LT–38: typ R–1 pro Ru munsko, typ LTH pro Švýcarsko a Peru,AH–IV pro Irán či TNH–P–S1 pro Slovenský štát.Ne nepodstatná byla iprodukce pancéřování nádrží, motorů a kokpitů pro letadla. Konkrétně se jednalo o Heinkely He 177 a He 219, různé varianty Messerschmittů Bf–109, Bf–110, Me 210 a Me 410 a pro Dorniery Do 217 a Do 335. V nově vybudované hale pro provoz appretury se produkce zam ěřila zejména na nástroje a formy pro výrobu munice. Izde zbrojní výroba rostla, zejména o lapače zplodin a výfuková potrubí letadel,zvláště cvičných sthac í ích letounů Arado. Hotově se tu opracovávaly hlavně pro protiletadlové soupravy ráže 3,7 cm k flaků m LIG 18. Obrobna hřídelí vyráběla prakticky pouze pro potřeby Luftwaffe. Jestliže její produkce činila roku 1938 kolem 130 hotově opracovaných hřídelí m ěsíčně, stoupla do poloviny roku 1943 na 400 kusů. Uvažovalo se, že do konce roku se výroba zvýší m ěsíčně na 700 kusů. Odbytově se jednalo předevší m o dodávky hřídelí pro Junkerse (v roce 1943 odebráno cca 12 000, v roce 1944 cca 10 000 hřídel) í, pro Mitteldeutsche Motorwerke (v roce 1942 cca 6 000 kusů) a o dodávky motorových válců pro B M W (v roce 1941 cca 40 000 kusů). Existovaly odběratelé menší, výše uvedené firmy však tvoi ř ly hlavní objednávkovou náplň. Pokud by chtěl někdo stanovittypy letounů, v nichž se tyto strojrensk í é výrobky objevily,
musel by ocitovat většinu sériových sthac í ích a bombardovacích typů Luftwaffe. Výrobna přístrojů se soustřeďovala na částipodvozků pro letouny Arado 96, duplikátorové kotle na výrobu výbušnin, nádrže letadel a částivýfukových potrub. í Pokud m á být výčet zbrojní výroby úplný, nelze zapomenout na 10 000 kusů sodíkem plněných leteckých ventilů z Poldi Cho mutov v roce 1942. Tato výroba po dostavbě stoupla v roce 1943 na 80 000 kusů. D ále zde bylo vyráběno na 100 telektrod k sváření pancířů.25) P ři takové šíři válečné produkce m ěla Poldina huť štěst, í že se jí spojenecké nálety (s výjimkou pobočného závodu Cho mutov) vyhnuly. Poválečné zm ěny pak přinesly zastavení výroby pancéřky. V ětšina ostatních provozů se přeorientovala na m írové podm ínky a zčástiina předválečné zakázky. Vývoj po roce 1948 přinesl však delimitace některých výrob mimo Kladno (pérovna, spojky tool-joints, atp.).V ýroba nástrojů, válců k válcování za studena a zalomených hřídelí však tvoří dodnes výrobní program Strojren í P OLDI, spol.s r.o.,firmy privatizované na počátku 90. let20. století z bývalých tzv. mechanických provozů. Poznámky: 1) Sto letkladenských železáren. Praha, Práce 1957 2) Zeitham mer, K.: 125 let Kladensko nučické dráhy. Železničář 21–22/1983 3) Kovařík, J.:Karl Wittgenstein. Slánský obzor,ročník 7, rok 1999 4) Týž: Založení a počátky Poldiny hutě v Kladně. Z dějin hutnictví sv. 14. NT M Praha 1986 S T A T Ě A P O J E D N Á N Í 71 5) Entwickelung der Poldihütte seitder Gründung bis Ende 1920, P H Kladno, bez data. (dále jen „Entwickelung“). 6) Státní oblastní archiv Praha (dále jen StOA), podnikový archiv Poldi Ocel, obchodní korespondence do roku 1914. K zm íněný m automobilů m viz např. Hrubec, K.: Rychlost,hřích stolet. í Olympia, Praha 1978. Podrobnější dokumentaci obsahuje korespondence s Daimler Benz Museu m, Stuttgart, archiv muzea Poldi. 7) Allgemeines über die Poldihütte (Zpráva z r.1943 pro H G W), archiv muzea Strojren í Poldi.Veselý, K.: Historie kovárenské výroby a mechanického opracování v Poldině huti1889 až 1970, rkp. Pracovního výboru pro D ějiny hutnictví železa při TEVU H, kopie archiv muzea Poldi. 8) Entwickelung …, c. d., K. Veselý, c. d. Sortiment ukazují Poldi Nachrichten 5/1927. 9) Entwickelung …, c. d., dále fotoarchiv muzea Poldi.Srv. K. Veselý, c. d. K typů m lodí viz Almanach für K. u. K. Kriegsmarine, Wien 1906–1907. D ále např. Sieche, E.F.:Die Schlachtschieffe der K. u. K. M arine. Marine-Arsenal,Band 14, Podzun-PallasVerlag, Friedberg 1991, či Lenton, H.T.: W arships. London 1970. 10) Viz materiály v pozn. 6. Typově viz: Casucci,P.:Le guide des voitures anciennes (1905–1939). F. Nathan, Paris 1980, dále Porázik, J. – Oravec, J.: Veterány (Automobily z rokov 1885–1940) Alfa, Bratislava 1987, nebo týž: Pretekové automobily.Alfa, Bratislava 1988. 11) StOA, podnikový archiv Poldi Ocel, obchodní korespondence do roku 1914 12) Tamtéž. D ále Poldi Nachrichten
6/1934 a Poldi Nachrichten 5/1925. 13) Balej,J.:Etrich Taube, Letectví a kosmonautika 13–14/1984, Týc, P.: Hans Grade a jeho letadla, Letectví a kosmonautika 5–6/1983. Originál Grade Eindecker A s motorem ihřídelí je vystaven v Deutsches Museu m M ü nchen. 14) StOA, podnikový archiv Poldi Ocel, obchodní korespondence do roku 1914. Určitý m paradoxem se stalo, že vzducholoď se součástkami z Kladna nasadiliItalové do bojů ihned po vyhlášení války Rakousko-Uhersku v roce 1915. Typ „V“ vykonával hlídkovou službu nad Jaderský m mo ře m a nálety narušoval činnost rakousko-uherského ná mořnictva ijeho základen. Právě vzducholoď, pro níž byly dodány hřídele poldovských mechanických provozů, byla sestřelena během náletu na hlavní ná mořní rakouskou základnu Pula dne 5. srpna 1915. 15) Entwickelung, c.d. D ále Kastenm üller, A.: Das W erk Kladno 1911–1936, Poldi Nachrichten 8/1936. 16) Kartotéka zákazníků a dodávek k archivu výkresů divize hřídele, Strojrny í Poldi,spol.s r.o.,Kladno 17) Poldi Nachrichten 5/1925. Seznam zákazníků viz ls í tkovnice k archivu výkresů divize hřídele, Strojrny í Poldi, spol.s r.o.,Kladno. Typově k letounů m např.: Kroszowski,T.:Sa moloty mysliwske piervszej wojny swiantovej. W arszawa 1986. 18) Poldi Nachrichten 1925–1939 19) Veselý, K.: c.d.,Poldi Nachrichten 1925–1939, Ex-Poldi Nachrichten 1951–74 (archiv m uzea Strojren í P OLDI). K mostu v Sydney viz zvl.zprávu v Poldi Nachrichten 7/1932, kde je otištěn referenční článek z časopisu „The Australasian Engineer“.K m ostu a podlu í Poldiny hutě viz nejnovějirovněž čas. Architekt 12/2000. 20) Tamtéž. K vlastní m rekordní m letů m viz seriálF. Kuníka „Po stopách dálkových přeletů“ (Letectví a kosmonautika 1984–1985), dále např. Dollfus, Ch-Bouché, H.: Histoire de l’aéronautique. Paris 1932. K letu „Bremen“ nejpodrobnějiHotson,F. W.: Bremen. CA NAV Books, Canada 1988. Srv. korespondenci s Henry Ford Museum, Dearborn-Michigan (v ně m ž je tzv.„Bremen II“),archiv m uzea Strojren í P OLDI. V ýkres hřídele a soupis dodávek se nalézá v archivu výkresů divize hřídele Strojren í P OLDI. 21) Poldi Nachrichten 1925–1939 22) Rasch, A.:Anticorrostahl im Co menius-Mausoleum in Naarden. Poldi Nachrichten 5/1937. 23) Allgemeines über die Poldihütte, c.d. D ále StOA Praha, archiv P OLDI O C EL, fond PH, pancéřka. K tanku LT vz. 35 viz např. Francev, V. – Kliment,Ch. K.: Škoda LT vz. 35. Nakladatelství M BI, 1995. K monitoru President M asaryk viz Grégr,R.: V álečná loď President Masaryk. 72 S L Á N S K Ý O B Z O R HP M 6/1992, a týž: Bechelaren, osud lodi
President Masaryk po roce 1938. H P M 9/1992. 24) Praha, archiv P OLDI O C EL, fond PH, G Ř, korespondence s M N O. Ve starší literatuře existují zají mavé zm ínky o dodávkách Poldiny hutě např. v publikacích Šáda, V.: Československé ruční palné zbraně a kulomety, Naše vojsko 1971, či Holub, O.: Československé tanky a tankisté, Naše vojsko 1977, nebo N ě me ček, V.: Československá letadla 1, Naše vojsko 1983. Pokud jde o typy leteckých hřídel, í byly poslední dodávky mechanických provozů Poldiny hutě před okupací určeny na prototypy m oderních československých jednoplošných stíhaček Avia B–35 .Dodávky pro prototyp a dvanáct sériových Avií Av 135, už přišly pozdě. Spadaly do období po okupaci a všechny stroje dostalo bulharské carské letectvo, které je pojmenovalo Ljastovica, Vlaštovka, a zařadilo do protivzdušné obrany Sofie. 25) Tamtéž, korespondence G Ř s H G W, dále spisy Pancéřka. Celkově k válečné produkci viz:Allgemeines über die Poldihütte, c.d. K typu IAR 80/81 viz Velek, M.: IAR 80/81, Letectví a kosmonautika 1–2/1984. S T A T Ě A P O J E D N Á N Í 73
IRENA VEVERK OVÁ
Gy mnázium v Kladně – s to le tý jubilant
Kladno, v druhé polovině 19. stol.již moderní prů myslové m ěsto, potřebovalo vybudovat chybějc í í intelektuální zázem í, představujc í í mimo jiné ipůsobení střední školy.Zájem o zřízení české reálky projevovalipředstavitelé m ěsta již v polovině stolet. í V ídeňské ministerstvo školství si dalo na čas a povolilo založení školy až výnosem z 25. října 1899. Zřizovatelibyly stanoveny povinnosti vůči nově vzniklé mu ústavu. P ředevší m se jednalo o zajištění příslušných prostor pro výuku. N ásledně pak vystavěti budovu tu i s pozemkem stavebním nejpozději do tří let od doby otevření první třídy počínajíc, eraru k neobmezenému a bezplatnému využívání břemen pustou přenechati a budovu uvedenou na útraty obce stále v dobrém stavu udržovati. Tato budova, kterou obec král. hor. města Kladna pro umístění reálky by postavila, bude vedle nutných učeben obsahovati síň duchovní s výklenkem pro oltář, nejméně dvě kreslírny s potřebnými kabinety, modelovnou, učební síň pro fysiku s fysikálním kabinetem a pracovnu, síň k vyučování lučbě s chemickým kabinetem a laboratoř pro učitele a žáky, přírodopisný kabinet s pracovnou, zeměpisný kabinet, knihovnu učitelskou, knihovnu žákovskou, ředitelnu s předsíní, sborovnu, náležitě rozsáhlou tělocvičnu s místností pro učitele a šatnou pro žáky, byt pro řiditele a byt pro školníka, konečně potřebné místnosti sklepní a půdy a musela by dále s hříštěm pro žáky školy reálné a pak, byl-li by jen poněkud možným s botanickou zahradou spojena býti.1) P ředstavitelé obce pokládalizřízení školy za velký úspěch. V budově s čp. 1438, původně mateřské škole, byly nalezeny prozatí mní prostory pro výuku. Kladenská sokolovna díky své blzkost í iposloužila pro potřeby výuky tělesné výchovy. Tí m byly splněny podm ínky pro přijetí prvních posluchačů. Starosta M U Dr. Jaroslav Hruška2) obdržel 8. srpna 19003) povolení otevřít v první m ročníku dvě třídy. Do funkce ředitele byl jmenován František Bělohlávek4) a jako první učitelAntonín Turek5). P řijí mací zkoušky, vypsané na dny 15. až 17. září 1900, úspěšně vykonalo sedmdesát osm žáků. V ěk chlapců se pohyboval od jedenáctido patnáctilet.P ří mo
v Kladně m ělibydliště pouze čtyice ř t ti ř žáci.Jeden pocházel až z Ru munska6). Mezi zapsaný mi studenty prvního ročníku najdeme vedle žáků hlásících se k náboženství katolické mu ievangelky í a chlapce vyznání izraelského 7). Dva pedagogové nemohlizajistitvýuku ve všech předm ětech v profesionální kvalitě, a proto již 8. prosince 1900 bylijmenováni další vyučujc í í 8). Pedagogové budovaliprvní školní sbrky í . Postupně vznikaly školní knihovny, a to učitelská, žákovská, knihovna chudých, sbrka í školních učebnic, sbrky í zem ěpisné, dějepisné, přírodopisné, sbrky í pro kreslení a m ěřičstv. í Za povšimnutí jistě stojí iten fakt,že v okolí školy byla zřízena botanická zahrada9).
74 S L Á N
SKÝO BZO R
Již v první m roce se ukázala potřeba systematicky podporovat při studiu nadané chudé žáky. Ředitelškoly František B ělohlávek připravilstanovy podpůrného spolku, ale nemoc mu nedovolila ukončitzapočatou práci.Profesoi ř dokončili přípravu stanov, které se staly podkladem pro povolení spolku s názvem Spolek ku podporování chudých studujc í ích c. k. státní reálky v Kladně.10) 1. února 1903, bezprostředně po schválení stanov, se konala valná hromada spolku, na níž byl zvolen za prvního předsedu M U Dr. Jaroslav Hruška11). Škola byla koncipována od svého založení jako ústav postupně se rozvje í jc. í í Podle ministerského výnosu došlo k její mu naplnění až ve školní m roce 1906–1907. Chybějc í í školní budova mohla být tedy v klidu vyprojektována a vystavěna pří mo pro potřeby školy. Ve školní m roce 1906–1907 postoupiližáci do maturitního ročníku. První maturanti skládalizkoušku z dospělostijiž v nově dostavěné budově. Jistě ipo letech bude zají mavé uvést, jak maturovaliprvní studentikladenské reálky. Do prvního ročníku v roce 1900 bylo přijato celkem sedmdesát osm posluchačů. B ěhe m dlouhých sedmi letodešlo padesát šest studentů12).V roce 1907 bylo k maturitní m zkoušká m přihlášeno tice ř t čtyi ř posluchačů. Z původně přijatých v roce 1900 jich bylo dvacet dva a v řádné m termínu odmaturovalo dvacet. Z těchto dvacetiposluchačů odmaturovalidva s vyznamenání m -Zdeněk Dlabač13) a František Pešek14).Mezi první mi absolventy najdeme několik pozdějších ředitelů podniků, továrníků, ředitelů škol ivysokých státních úředníků. P řestože byla kladenská reálka nově vzniklý m ústavem a bez tolik oceňované tradice, našli všichni její absolventiuplatněn, í odpovídajc í í dosažené mu stupni vzdělán. í 15) První maturity ve školní m roce 1906–1907 znamenaly definitivní zakotvení ústavu v kulturní m životě m ěsta. O stavbě nové budovy bylo rozhodnuto, když žáci kladenské reálky již navštěvovali kvartu. Prvotní m úkolem bylo nalézt vhodné m ísto pro stavbu16). Na projekt školní budovy byla vypsána veřejná soutěž, v níž komise rozhodla udělitprvní cenu autorů m A menovi a Dryákovi,jejichž návrh byl podán pod heslem V áňa. Definitivní plány na projekt budovy české c. k. reálky v Kladně byly schváleny 18. března 190417). Stavba byla na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva v Kladně18) zadána kladenské stavební firmě L. a E. Hrabě, kteří prakticky okam žitě, tedy 9. května 190419),započalise stavbou. P ři vydání stavebního povolení nebylo zcela jasné, jakou plochu bude zaují mat parcela. Bylo teba ř ještě dořešitokolí školy,které m ělo poskytovat v bezprostřední blzkos í tibudovy dostatek prostoru pro hi ř ště a botanickou zahradu. Kolaudace novostavby proběhla 12. září 1905 za přítomnostiobou projektantů a vzhledem ke krátkostitermínu se nelze divit,že komise našla na stavbě ještě řadu nedostatků, respektive nebyla dostavěna školní kaple a v celé budově chybělo dokončitosvětlen. í 20) Do nových prostor se začala škola stěhovat 11. září 1905, ale ani to neprobíhalo bez problé m ů: Stěhování bylo ztíženo ještě tou nepříznivou okolností, že sbírky neměly dosud potřebného nábytku v budově zatímní a pro novou budovu začal býti počátkem měsíce září zadáván městskou radou, která se o nábytek dosud nestarala, až na přímý dotaz ředitele učiněný u starosty města v lednu 1905. Nové lavice nutně potřebné pro přibyvší VI. třídu také dosud hotovy nebyly … 21) Kronikář si také posteskl nad kvalitou spěšně vyhotovovaného nábytku a nad nedokončený m rozvodem elektrické st í ě v budově. P řes všechny tyto problé my se začalo pravidelně vyučovat 20. září 1905 v osm hodin ráno. V ýroba nářadí pro tělocvičnu byla zadána až na podzim v roce 1905 sm íchovské firmě J. Vyndyše. Firma pravděpodobně příliš nespěchala, protože až S T A T Ě A P O J E D N Á N Í 75
20. července 1906 žádá ředitelo odborné ohledání nového nářadí v tělocvičně.22) Reálka byla definitivně dokončena na podzim roku 1906, kdy byla 18. listopadu
vysvěcena kaple. Po slavnostní m kázání a m ši starosta města MUDr. Jaroslav Hruška za přítomnosti hostí, žactva i profesorstva oslovil ředitele poukázav na oběť, kterou město žactvu přineslo vystavěním budovy, a vyslovil přání zdaru řediteli i sboru k blahodárnému působení, načež ředitel Fr. Netuka, zminiv se o budově vynikající sličnou i moderní stavbou a účelným i moderním zařízením pronesl přání, aby mládež z ústavu odcházející svým vzděláním i odchováním byla městu ke cti a chloubě 23). Do poslední fáze zařízení mohlizasáhnout ipedagogové a příznivě ho ovlivnit. V krátké době se podařilo zaříditučebnu kreslrny í , jejíž stylovou jednotu m ůže me ocenitpouze na několika m álo fotografich í . P ůvodní zařízení učebny bylo dotaženo do takových detailů, jako polička na křídu a houbu. Za zm ínku stojí dvě originální židle, které, stejně jako ostatní zařízen, í pocházely z dlny í Vojtěcha Suchardy. 24)
Vzhled kaple sv. K říže byl vylepšen až v roce 1909, kdy byla doplněna malbou podle návrhu tehdejšího profesora Aloise R ůžičky.25) Součástí celé stavby byl park, respektive botanická zahrada, jež m ěla svého správce. První m byl jmenován profesor Josef Kratochvl í .26) Správce botanické Zahájení stavby budovy kladenské reálky – červen 1904 76 S L Á N S K Ý O B Z O R
zahrady podával,stejně jako správce kteréhokoliv jiného kabinetu, každoročně zprávu o stavu arboreta a školních pozemků. Kladenská reálka pati ř la do soustavy státních škol s poslání m připravovat budoucí posluchače pro vysoké školy technické. Pedagogové se snažilivychovat nejen dobré odborníky, ale ižáky tělesně zdatné. Proto byly pravidelně pořádány vedle předepsaných hodin tělesné výchovy ilehkoatletické hry, které probíhaly dvakrát týdně za dozoru profesora. V ýuka byla doplňována vlastivědný mi vycházkami do nedalekého okol. í Častý m clem í byla Kožova hora27),lázně Šternberk, Peruc, Vinaick ř á hora, Budeč, Říp, Mrákavy, často obce Družec a Doksy. Nechyběly ani výpravy za poznání m jako exkurse do pivovaru v tehdejší m Stelčovsi 28),návštěva Šnajdrovy tiskárny v Kladně, Musea království českého29),N árodopisného muzea či zhlédnutí výstav v Rudolfinu. V přehledu školní činnostinechybí ani pravidelné návštěvy pražských divadel a několikadenní zájezdy po pam átkách na územ í Čech. Ve své činnostipokračoval ifond pro nemajetné studenty. Pravidelné finanční částky pramenily z abiturientských plesů a darů jak od jednotlivců, tak od organizac. í Zanedbatelnou položkou nebyly ani finanční přínosy z odborných přednášek profesorů školy ve prospěch fondu, pravidelně pořádaných pro zájemce z řad kladenské veřejnosti.Ne majetný m studentů m bylo stále poskytováno zdarma jd í lo a v knihovně chudých mohlizískat důležité knihy pro svá studia. Ještě před první světovou válkou bylo povoleno studovat na reálce idívká m. První byla zapsána Marie Volfová z Kladna, a to podle výnosu ze dne 20. dubna 1910. Kolem roku 1911 se poprvé objevilpožadavek přem ěnitreálku v reálné gymnázium. Tato žádost vzešla z řad rodičů, kteří chtělirozšířita zlepšitvzdělání svých synů. P ře m ěna nebyla schválena, ale žáci získalimo žnost navštěvovat nepovinné hodiny latiny a řečtiny, a tí m si rozšířitsvé znalostina úroveň reálného gymnázia. Nepovinná latina se začala vyučovat ve školní m roce 1912–191330). Sarajevský atentát 26. června 1914 a následné vyhlášení první světové války zasáhly do života každé rodiny v habsburské monarchii.Nejinak tomu bylo iv řadách profesorů a žáků. První zásah se projevilprakticky okam žitě. 19. září 1914 začal nový školní rok a během několika dní se musela škola vystěhovat a ve školní budově byl zřízen lazaret.Studentise učiliv tehdejší 3. obecné škole. 31) V krátké době začalichybět pedagogové a s pib ř ývajc í í mi m ěsíci istarší žáci.Nelze se divit,že výroční zpráva za školní rok 1915–1916 začíná smutně. Černě orá movaná stránka je věnována pam átce bývalých učitelů a žáků c. k. státní reálky v Kladně. Ani výčet vyznamenaných a toho času činných ve vojenské službě nepůsobí povzbudivě. Potvrzuje to fakt,že se setřel rozdl í mezi posluchači a pedagogy. Ve školní m roce 1915–1916 bylo odvedeno tin ř áct žáků. V álečná výroční zpráva ná m m ísto poučné odborné statě od některého z pedagogů přináší pouze dva medailónky jako vzpom ínku na zem řelé pedagogy Antonína R ůžičku32) a Josefa Michla33).Na dalších stránkách se dovídá me o dobrovolných akcích profesorů a žáků, jako bylo uspořádání výstavy výtvarných prací studentů, jejíž výtěžek šel na dobročinné účely.
První m írový poválečný školní rok 1918–1919 byl ve znamení nadějí ze vzniku samostatného Československa. Ve sboru stále nebyla všechna m ísta obsazena, protože učiteltělocviku Antonín Fleischmann34) se ještě nevrátilz O mska a dr.Alois Čermák35) spolu s Janem K řivkou36) odešlina Slovensko, které se stalo součástí mladé republiky. Škola m ěla neustále problé my se svojí budovou. …již pátý školní rok vyučovalo se opět v 3. obecné škole chlapecké. Vlastní budova po zrušení lazaretu přeS T A T Ě A P O J E D N Á N Í 77
nechána byla Národním výborem kladenskému pluku a od ledna 1919 postupně plukům legionářů č. 21, 23, 22. Kroky k navrácení budovy byly podniknuty několikráte, svolána i schůze rodičů, zasláno memorandum oběma ministrům, intervenováno osobně, ale všechny snahy o navrácení reálky škole tříští se o obtíž přemístiti vojsko do jiné vhodné budovy v centru města. Doufáme však, že celý šestý rok nezůstane reálka v cizí budově, neboť jen slabou útěchou nám může býti, že jiným ústavům vede se ještě hůře.37) Ani v následujc í í m školní m roce nezískala reálka svojibudovu zpět.P řesto zástupci školy zasadiliv botanické zahradě 28. října 1919, tedy ve výroční den vzniku Československa, Lípu svobody. Vzhledem k počtu žáků docházelo ik problé m ů m v harmonogramu výuky. Škola musela zavést odpolední vyučování.38) V poválečné m období došlo ke zm ěně ve výuce dívek, které mohly od školního roku 1918–1919 řádně navštěvovat vyučování39). V následujc í í m školní m roce, tedy v září 1919, se poprvé v pedagogické m sboru objevuje žena, Karla Celerinová40), učitelka češtiny a ně m činy. Dvacátá léta znamenala pro kladenskou reálku nový příliv žactva. Škola se vrátila do vlastní budovy, ale prostory nestačily,a tak se ještě vyučovalo ve dvou propůjčených třídách ně mecké obecné školy. V roce 1920 se poprvé oficiálně projednával návrh o přem ěně reálky na reálné gymnázium. Během desetidnů se zabývala m ěstská rada touto problematikou Počátek výstavby školní kaple – 18. listopadu 1904 78 S L Á N S K Ý O B Z O R
dvakrát.V obou případech byl návrh zam ítnut.41) Pedagogové se stále přidržovali varianty reálky s mo žností výuky nepovinné latiny. Ke konci školního roku 1924–1925 oslavila škola dvacáté páté výročí své existence. Dobová výroční zpráva uchovala tehdejší obraz školy,a to jak interiérů, tak exteriéru. B ěhem uplynulých dvacetipětiletse budova, dříve stojc í í tak trochu o samotě, stala dominantou nově vzniklé čtvrti42) m ěsta. D íky fotografií m si ipo letech m ůže me prohlédnout školní zahradu obehnanou secesní m plotem. Z interiérů nás zaujmou dokumentární fotografie z retrospektivní výstavy prací žáků školy,jež byla připravena profesory kreslení Stanislavem Kulhánkem 43) a Svatoplukem Klrem í 44).V ýstavu navštv í ilitehdejší zemský školní inspektor František Holeček45). Výtvarné výchově a kreslení se věnovala v tehdejších osnovách větší pozornost než dnes. Svědčí o tom úvodní stať ve výroční zprávě. Na tomto m ístě připom íná Stanislav Kulhánek své předchůdce isoučasníky na m ístě profesorů kreslen, í zvláště pak zásluhy prvního z nich Aloise Boudy46),k jehož osobě se vztahují následujc í í fakta: Reálka kladenská byla prvním ústavem, který měl své programy upravené typograficky a obohacené reprodukcemi prací žákovských. První program tohoto rázu byl v r. 1903 a přinesl práce žáků prof. A. Boudy 47). Na jiné m m ístě připom íná Boudovu metodiku vyučován: í … za jeho působení byla reálka kladenská známa již i za hranicemi. Prof. Bouda zařídil kreslírny i modelovnu ideálně a vším potřebným je dokonale vybavil. V roce 1904 vystaveny byly práce jeho žáků na výstavě v Bernu, r. 1908 na výstavě v Londýně, zaslány byly též do Berlína, Hannoveru a jiných měst německých, žádány ministerstvem bulharským pro sofijské školní museum a nyní jsou majetkem pedagogického musea Komenského v Praze … 48). Hlavní oslavy se odehrávaly v kladenské m divadle 31. května 1925. P ři této slavnostní příležitostipoprvé zazněla Kličkova sborová skladba49) komponována k výročí školy. B ěhe m studia žáci podnikaliřadu výletů doplňujc í ích teoretické učivo. P ři výběru cle í byl brán zřetelna vzdálenost cle í podle metodických zásad od m íst bližších, jako je Poteply,Okoř či Praha, až po vzdálenější m ísta, jako je Tábor, Karlovy Vary nebo Tatry.Do rá mce kulturních vycházek byla zařazena inávštěva pražských hřbitovů na Olšanech a na Vyšehradě. Tato vycházka m ěla doplnit kulturní povědom í žáků stejně jako procházka po pražských pam átkách. Pozornost byla věnována iprocházká m s přírodovědný m zam ěření m, kdy profesoi ř
vedližáky nejen do klasické botanické zahrady, ale ido vybraných lokalit v okolních lesích, aby pří mo na m ístě poznávalifloru v jednotlivých vegetačních fázích. Historické vycházky byly doplňkem k učivu jednotlivých ročníků. Prima navštěvovala dnes opom íjenou lokalitu na Horce. Septima podnikla časově náročnější výlet,a to až do Bratislavy a na D ěvín. Dnes archaicky znějc í í kreslířské vycházky podporovaly estetické ct í ění u posluchačů školy,ale zároveň doplňovaly znalostižáků o formy práce v tiskárně, smaltovně či hrnčírně. V šechny tyto malé podniky byly provozovány v okolí Kladna. Z doložených zpráv, které psaliposluchači školy do speciální knihy, se většina těchto akcí lb í ila a sami studentipřiznávaj: í … Díky našim pánům profesorům, kteří mají smysl pro naše veselí a sami se ho účastní, exkurse se nám tolik líbila, že jenom litujeme, že už takhle nikam nepojedeme. Studentská léta jsou přece jenom tak krásná! 50) Škola se neuzavra í la do sebe. P řijí mala nové technické objevy, jichž mohla využít ve výuce. Dokladem toho je film, který v meziválečné m období změnilsvoji tvář. Svět začal dobývat dokumentární film, přibližujc í í práci a zvyky z různých S T A T Ě A P O J E D N Á N Í 79
m íst planety.Žáci školy navštěvovališkolní představení v kinech dokonce v rá mci výuky. Celý ústav v biografu Elektra: filmy … Výroba hedvábí. Francouzští námořníci při cvičení. Cizokrajná zvířata… 51) Ve tic ř átých letech se objevilv činnostiškoly nový prvek. 13. března 1931 bylo ustaveno při kladenské reálce Rodičovské sdružení52).Na ustavujc í í schůzi byl zvolen patnáctilenn č ý výbor,ve které m zasedalo deset rodičů, čtyi ř pedagogové a ředitelústavu. První m předsedou se stal úředník Okresní nemocenské pojišťovny v Kladně E manuel Sklenář53).Rodičovské sdružení jednak zprostředkovávalo informace o podm ínkách přijí macího řízení na školu, jednak pom áhalo řediteli školy při jeho jednáních s m ěstskou radou, a to zvláště v otázkách údržby a vnitřního vybavení školy. Žáci školy díky tomuto sdružení navštěvovalipravidelně kladenské divadlo. Rodičovské sdružení zároveň zaštiťovalo kurzy latinského jazyka a pom áhalo Spolku pro podporu chudých studentů. Na jaře roku 1935 podal výbor Rodičovského sdružení na základě hlasování ministerstvu školství a národní osvěty žádost,… aby od školního roku 1935 –36 byly zřízeny při zdejší reálce od páté třídy postupně pobočky reformního reálného gymnasia.54) Tato te ř tí žádost o přem ěnu reálky na reálné gymnázium byla úspěšná. Od školního roku 1935–1936 započala druhá forma studia. Žáci dříve zapsaní na reálku však dostudovalipodle původního studijního plánu. Úplná přem ěna ústavu byla ukončena ve školní m roce 1940–1941. V meziválečné m období byl kladen větší důraz na brannou připravenost posluchačů. Studentise pravidelně zúčastňovalistředoškolských her. V roce 1932 Školní kaple – aula po své m dokončení – listopad 1906 80 S L Á N S K Ý O B Z O R
byly tyto hry pořádány v rá mci IX. všesokolského sletu v Praze, a to ve dnech 18. a 19. června za účastitakřka dvou stovek žáků kladenské reálky. Obdobně byly pořádány Dny brannostipro středoškolskou mládež v rá mci m ěsta. Na reálce pracoval idorost Masarykovy letecké ligy. Tradice kvalitní výuky kreslení nebyla narušena ani v tomto obdob. í Svědčí o tom dobové výroční zprávy, jejichž grafické úpravy se účastnilipří mo studenti. Na zadní straně je každoročně uvedeno jméno studenta, jehož práce byla vybrána na obálku. Mezi autory najdeme V áclava Herala55),Pravoslava Šnajdra56) iJosefa Kobra57).Je teba ř ocenitpedagogické schopnostiprofesora, který dokázal z mnoha návrhů vybrat ten nejkvalitnější a motivovat ostatní v příští m roce pro obdobnou práci.Zároveň bylo teba, ř aby profesor (v té době Stanislav Kulhánek) dovedl prvotní návrh do podoby vhodné pro tiskárnu. V některých výročních zprávách se znovu objevily odborné statě. Za všechny připomeň me Kvapilovu stať o Františku Balejovi58),jehož dlo í posmrtně vyšlo za redakce Svatopluka Machara u kladenského nakladatele Jaroslava Šnajdra. V ýuka žáků byla, stejně jako v předchozí m obdob, í doplňována řadou přednášek připravených odborníky z oboru medicíny, knihovnictví iliteratury. 21. října roku 1934 se konala v zahradě školy slavnost,při které byl odhalen pomník profesoru PhDr.AloisiČermákovi59),který zem řel v Mukačevě. O existenci pomníku dnes ví me pouze z dobových článků a fotografií 60). V ýroční zpráva z roku 1937–1938 začíná vzpom ínkou na zem řelého prezidenta Masaryka61).Vedle Masarykovy fotografie nalezneme itext projevu tehdejšího
ministra školství a osvěty ze 17. září 1937, kde je připomenut prezidentův odkaz mladé generaci:Nikdy nezapomeňme na jeho přání, … aby celý československý národ při správě státu pamatoval na to, že státy se udržují těmi myšlenkami, z nichž se zrodily … Tato jeho prosba je nám všem drahá a posvátná, její plnění je a zůstane nám všem povinným životním úkolem… 62) Na pozadí zářijových událostí 63) roku 1938 stává se Masarykův odkaz trvalou výzvou obracejc í í se k české mu národu. Odtržení m českého pohraničí došlo k nucené mu vystěhování českých obyvatel z těchto oblastí do vnitrozem í. Řada rodin přišla do Kladna a jeho blzk í ého okol. í Školní kronika zaznamenává příliv nových studentů z pohraničních škol.N ásledný soupis nově přijatých žáků tvoří prakticky nepřetržitý čtyřstránkový seznam. Idalší lakonický zápis nelze přejt í bez povšimnut. í Jeho obsah vypovídá o ideové m zam ěření druhé republiky: Podle nařízení zemské školní rady byly dne 1. prosince sňaty ze stěn obrazy presidenta Dr. T.G. Masaryka a Dr. Eduarda Beneše.64) Tehdejší kronikář ústavu se v této složité době omezuje na lakonické zápisy, které svědčí o ovzduší strachu panujc í í m v celé společnosti.V ýuka byla okam žitě po 15. březnu 1939 narušena. Budova školy byla opět vyhlédnuta pro potřeby vojska. Zhruba m ěsíc se vyučovalo v dívčí m ěšťanské škole. O týden později vojsko opustilo budovu a 21. dubna se výuka vrátila do historických prostor. 8. června byla školní budova opět obsazena, tentokrát říšskou vojenskou policií v souvislostis vraždou Wilhelma Kniesta. V krátké době byla škola opět otevřena, protože studentireálného gymnázia nem ělis vraždou nic společného65). Výuka byla po celou dobu války narušována řadou různých příkazů. Za všechny vzpomeň me alespoň nařízení zemské školní rady z 5. ledna 1940, podle kterého byly vyřazeny z knihovny tzv. závadné spisy a závadní autoi ř .Podle dochovaného protokolu byla knihovna ochuzena o 122 titulů66) včetně dla í Jana Slavíka67).Provoz školy byl ochromen a profesoi ř byliv zimě roku 1940 nuceni zvolitformu dom ácího samostudia žáků.68) S T A T Ě A P O J E D N Á N Í 81
Také školní zahrada postupně změnila svojitvář. 14. října 1940 byl odvezen ká men z pomníku dr. Čermáka69).Koncepce botanické zahrady byla zrušena, protože v duchu válečné politiky bylo za kaplí ústavu založeno „políčko N árodní pomoci“ kde se pěstovaly brambory. V ýtěžek z políčka byl odveden úřadů m. Protektorátní úřady začaly postupně zasahovat nejen do organizace školy, ale ido obsahu učiva. Život pro žáky iprofesory za války byl obtížný. Za všechno vzpomeň me nařízení policie, aby všichni studentistředních škol se podrobili zvláštní mu diktátu, podle něhož bude identifikováno jejich písmo, protože byli mezi podezřelý mi z autorství urážlivých dopisů hanobících „vůdce a říši“.70) Zvláště v hodinách dějepisu se obsah učiva postupně m ě nil.Vyučujc í í se museli podrobitpřeškolovací mu kursu pro učitele dějepisu českých středních škol71).N árodnostní útlak pokročilipo formální stránce. D ůkazem bylo zavedení dvojjazyčných třídních knih.72) To ovšem byly pouhé epizody protisituaci,která nastala v protektorátu po 27. květnu 1942, po atentátu na zastupujc í ího říšského protektora v Čechách a na Moravě Reinharda Heydricha.73) 9. června večer bylo vydáno nařízení vyklidit okam žitě budovu gymnázia. Na ti ř dny byly přerušeny právě probíhajc í í maturitní zkoušky. 11. června vydal Okresní úřad v Kladně další nařízen, í jímž se zastavilo na dobu neurčitou vyučování na všech školách74).Kladno prožívalo spolu s nedalekou obcí Lidice jednu z nejsmutnějších kapitolčeské historie. Situaci ve m ěstě a v okolí popsal v jedné ze vzpom ínek ing. Otokar Havln: í O ohni v obci jsme se dozvěděli už ráno od mlíkařky, která dovážela z nedalekých Třebusic na vozíku mléko. Do školy jsme se už nedostali, budova byla uzavřena a přichystána navožením slámy do tělocvičny pro ubytování žen a dětí, přivážených z Lidic. 12. června odpoledne jsem byl u gymnasia v poboční ulici na hodině němčiny … Když jsme měli po hodině vyjít z úzké uličky ke gymnasiu, bylo zatím celé okolí strážníky uzavřeno a nesmělo se vyjít na ulici. Němci právě odváželi z gymnasia pryč vytříděné ženy a děti … O osudu lidických žen a dětí se tehdy nic nevědělo… 75). V tělocvičně školy,kam byly matky a dětideportovány, se většina žen se svý mi dětmi rozloučila navždy76).Mezi zastřelený mi mu ži byl isedmnáctiletý student gymnázia Karel Stříbrný77). P řerušené maturitní zkoušky pokračovaly 12. června, ovšem v hotelu Bílý beránek, kde v tento den odmaturovaliposlední posluchači. B ěhe m válečných letbyla výuka narušována další mi nařízení mi. Žáci museli pom áhat v lesnictví izem ědělstv. í Vrcholem bylo pracovní nasazení žáků do
Říše: Dne 20. ledna byli Úřadem práce v Kladně zařazeni do práce žáci a žákyně narozené r. 1924. Nasazení žáci tř. VIII.a a VIII.b odjeli na práce do Říše a to většinou do Junkersových závodů v bývalých přádelnách v Sa sku ve čtvrtek 27. ledna 1944.78) Mladší spolužáci pokračovaliv pracovní pomoci v rá mci m ěsta, jako byl soupis ovocných stromů ve Velké m Kladně či vydávání poukázek na cukr. K úplné mu narušení výuky došlo na jaře posledního válečného roku. 9. března 1945 byla škola vyklizena a úkoly žáků m pedagogové zadávalivždy v pátek v tehdejší m kině Korso79). Forma dom ácího studia pokračovala až do poloviny dubna. Tehdy se začaly učitpouze nižší ročníky, ale iv těchto případech byla výuka narušována pravidelný mi letecký mi poplachy. V polovině dubna přešla škola již poněkolikáté na formu samostudia a pouhé ukládání dom ácích úkolů. V revolučních dnech budova gymnázia opět posloužila vojsku. 6. května se stala sídlem velitelství praporu československého vojska. Druhý den revoluce za zpěvu hymen, průvodů na Růžovém náměstí 80) k improvizovanému pomníku T. G.
82 S L Á N
SKÝO BZO R
Masaryka 81), pokračovalo odstraňování německých nápisů. Kol projížděla auta Vlasovců ku Praze, odkud se rozhlasem ozývalo volání o pomoc. Vedení města začalo zdlouhavé jednání s rakouským velitelem plk. Braunem o odzbrojení německé posádky. V Sokolovně se jednotka studentů rozšířila na silniční prapor. Ještě v noci jsme byli vyzbrojeni puškami dovezenými z rakovnické Stadionky, pancerfausty z obsazeného obrněného vlaku. Po úplné kapitulaci německých vojsk odzbrojení dokončila Rudá armáda.82) Rudá armáda přijela do Kladna 10. května. Situace ve m ěstě se postupně stabilizovala. Pravidelné vyučování začalo 29. května 1945, a to v nejvyšších ročnících. Ve všech třídách se začalo vyučovat takřka o m ěsíc později,tedy 25. června. Provoz školy byl zajištěn ve dvojsměnné m vyučován. í Pedagogové se snažili dohnat promarněné m ěsíce. Hlavně se jednalo o osud osm ých tříd, které ukončily docházku 19. července a do školních lavic se vrátily 20. srpna. Porada o třídách osmých byla dne 13. září 1945. Vysvědčení žákům třídy osmé bylo vydáno, výsledek porady oznámen dne 15. září a žáci byli ze školy propuštěni … 83). Nový školní rok chtělizahájitpedagogové již v poklidu m írových dn. í M írové přijí mací zkoušky podstoupiliuchazeči o studium ve dnech 10.–11. září 1945. Zahajovací porada profesorského sboru, kam opět nastoupilo iněkolik penzionovaných profesorů84),aby byla zajištěna odborná výuka, proběhla 25. září. Prakticky okam žitě po zahájení školní výuky, dne 25. října, byla vrácena na původní m ísto a znovuodhalena pam ětní deska dr.AloisiČermákovi.85) První poválečný 17. listopad byl Ministerstvem školství a osvěty vyhlášen jako prázdniny, aby se studentimohlizúčastnitmanifestace na Václavské m ná m ěst. í Jinak se škola zcela soustředila na výuku a výchovu svých studentů. Dochované zápisy informují o běžných pedagogických problé mech. V předvečer prvního výročí osvobození byla připravena Studentská akademie86). V aule školy předvedlistudentislavnostní program, sestavený z veršů a hudby českých autorů87).Daleko smutnější byla následná červnová vzpom ínka na lidickou tragédii.Mučedníků z Lidic bylo vzpomenuto smuteční vzpomínkou 7. června 1946. V 7 hod. byly zpívané zádušní bohoslužby za dobrovolné účasti žactva ve školní kapli. Vlastní tryzna za zastřelené hrdiny z Lidic byla v tělocvičně, ve které byly ženy z Lidic ve dnech 9. – 12. června 1942 internovány… 88). V první m poválečné m roce byly přijí mací zkoušky vypsány již na červen. Prázdninový čas využilisprávci sbrek í k jejich uspořádán. í Obnovené Československo muselo řešitřadu hospodářských problé mů, které se negativně odrážely iv organizaci výuky. Běhe m školního roku se několikrát projednávaly organizační zm ěny výuky. Škola byla nucena přistoupitke střídavé mu vyučován. í Dlouhodobě se projevoval nedostatek uhl. í V podzimních m ěsících studentipom áhalipři polních pracích, hlavně při sklizni cukrové řepy. V těchto letech školní kronika m ě ní svojitvář a dříve podrobné zápisy se z větší částiomezují na konstatování absence jednotlivých profesorů. Kronikář přesto podrobně popsal tryznu a následnou vzpom ínkovou slavnost v červnu roku 1947, během níž byla osazena na budovu pam ětní deska.89) Dne 14. června bylo slavnostní odhalení desky lidickým ženám. Zádušní zpívaná mše sv. za lidické muže v ústavní kapli zúčastnily se ženy z Lidic, předseda MNV v Kladně p. Adolf Pošta, zástupci z. š. r. p., školní rada zem. šk. insp. Josef Rejfíř a za presidium p. Z. Plicka a žáci ústavu s některými členy sboru. … Slavnost byla zahájena vítáním lidických žen a hostí … Po proslovu poručil desku do ochrany majitele budovy MNV v Kladně. Předsedkyně MNV Lidic sl. Helena Leflerová poděkovala za desku a připomněla přítomnému žactvu povinnost vzděláním se připravit na budoucí
povolání … 90). S T A T Ě A P O J E D N Á N Í 83
Po prázdninách už škola žila vlastní m životem. Vedle obvyklé výuky byla pravidelně pořádána branná cvičen, í studentinavštěvovalivýchovná divadelní ifilmová představen. í 6. října se účastnilivzpom ínky te ř tho í výročí vstupu československého armádního sboru na Duklu.91) Zlom v zaběhnuté m systé mu československého školství znamenalo pi ř jetí Zákona o jednotné škole92).S tí mto zákonem bylistudentisezná meni prostřednictví m pořadu školního rozhlasu, kam byl zařazen zvukový záznam ze závěrečného jednání v parlamentě. Tí mto aktem prakticky končí první padesátiletí kladenské reálky a reálného gymnázia a začíná se odvje í t historie střední školy zařazené do systé mu jednotné školské soustavy v Československu. V životě školy se odráží změna politického systé mu, kdy veškerou moc ve státě m ěla komunistická strana. Podle toho byla zam ěřena ivýuka. Gy mnázium se stalo jednou ze středních škol,která m ěla čtyi ř postupné ročníky a zařadila se do škol tzv.te ř tho í stupně. Škola si inadále uchovala specifické postavení mezi ostatní mi školami te ř tho í cyklu. V § 55 zmiňovaného zákona se mimo jiné uvád: í …tím všestranně rozvíjejí jejich osobnost a připravují je ke studiu na vysokých školách.93) D ůraz se kladl na výuku ruského jazyka a řada studentů se během letúčastnila soutěží v ruské m jazyce, kde se um ísťovalina předních m ístech. Pedagogové museli pravidelně zajišťovat nácvik spartakiád, které byly organizovány m ísto dřívějších sokolských sletů.94) P říprava a organizace tohoto celospolečenského podniku přešla z dřívější tělovýchovné organizace95) na všechny vyučujc í í tělesné výchovy. Kreslrna í reálky s původní m zařízení m 84 S L Á N S K Ý O B Z O R
K pravidelný m školní m vzpom ínkový m slavnostem patří od roku 1945 10. červen. Lidická tragédie se neodmyslitelně stala součástí smutné historie školy a byla vždy důstojně vzpomenuta jak pedagogy, tak žáky za přítomnostilidických žen. Padesátá léta lze bez nadsázky nazvat dobou plánován, í kdy vše bylo řízeno podle zájmů a potřeb KS Č. Toto konstatování dokládá následujc í í Závěr z aktivu ředitelů škol III.stupně z roku 1950: Úspěch plánované školské práce závisí od řádného plánu vyučovací jednotky.96) Další nově upravený školský systé m byl uzákoněn v roce 195397),kde se jako důvod pro školskou reformu uvád: í Pro socialistickou společnost, kterou budujeme, musí naše škola vychovávat všestranně rozvité a dokonale připravené nové socialistické občany – dělníky, rolníky a inteligenci.98) Ve světle tohoto nového zákona se bývalá gymnázia a reálná gymnázia přem ěnila na jedenáctileté střední školy s následujc í í m postavení m: Jedenáctiletá střední škola dává žákům v prvních osmi postupných ročnících základní všeobecné vzdělání a v posledních třech postupných ročnících vyšší všeobecné vzdělání a připravuje především pro studium na vysoké škole. Tyto poslední tři postupné ročníky jsou výběrové. Mohou být do nich přijímáni žáci, kteří úspěšně ukončili osmiletou střední školu nebo prvních osm postupných ročníků jedenáctileté střední školy.99) Citovaný zákon pines ř l do vzdělávacího systé mu v přechodné m školní m roce 1952–1953 řadu organizačních problé mů. Vyučování na gymnasiích ve školním roce 1952/53 skončí dne 13. června 1953. Žáci, kteří s úspěchem dokončí III. třídu gymnasia, budou navštěvovati šestitýdenní prázdninový kurs, který se bude konat v době od 6. července do 15. srpna 1953. Kursy zřídí KNV při všech gymnasiích. … Od 17. do 23. srpna 1953 budou mít žáci studijní volno a v týdnu od 24. do 29. srpna vykonají závěrečné ústní zkoušky.100) Jak vyplývá z výše uvedených faktů, školská reforma byla zavedena ve všech ročnících, čí m ž se okam žitě zm ěnily dosud platné školní zákony. Do školy se dostaly iprvky, které práci školy politizovaly.Byly zavedeny kádrové dotazníky pro všechny zam ěstnance školy nevyjí maje obslužný personál. Maturantimuseliodcházet na vysoké školy plánovitě a s nezbytný mi kádrový mi materiály.Požadavek tvrdého plánování výuky po jednotlivých hodinách jako by zapom ínal na fakt,že pedagogové jsou plně aprobovaní se schopnostmi pracovat podle rá mcových plánů, poskytujc í ích prostor pro opakování iindividuální práci s žáky. Ve zprávě se dozví me o problé mech se zavádění m nových forem výuky. Návštěva rodičů ve vyučování se nepodařila uskutečnit. … Patronát S O N P nad naším ústavem se začíná teprve letošního roku projevovat činy. Dva soudruzi mají závazek, že budou navštěvovat hodiny On a Ph a budou se radit s profesory o cestách k zlepšení výuky … 101)
V tomto složité m obdob, í kdy KS Č viděla nepřítele lidovědemokratického režimu prakticky ve všech skupinách obyvatelstva, objevilo se na bývalé m kladenské m gymnáziu imezi studenty několik pokusů o ilegální překročení státních hranic. Posluchači byliza tento čin vyloučeni z dalšího studia.102) Nejtragičtější událost,která byla doprovázena ú mrtí m jednoho ze studentů, vyvrcholila následnou žalobou z údajného plánování státního převratu.103) Na přelomu padesátých a šedesátých letse opět poněkud pozm ěnilobsah učiva. Od počátku školního roku 1959–1960 byly osnovy školy rozšířeny o nový předm ět Základy výroby, spojený s výrobní prax, í který zdaleka nezapadal do koncepce školy pipravu ř jc í í žáky na vysokoškolská studia. P ředm ět byl zařazen do výukového plánu školy z příkazu Ministerstva školstv, í jenž byl vydán na základě dubnového usnesení Ú V KS Č v roce 1959. Škola musela pro žáky zajistit S T A T Ě A P O J E D N Á N Í 85
výrobní praxi v některých kladenských podnicích. V ětšinou se jednalo o Kablo Kladno, S O NP 104) a Prů mstav. Ani oslava šedesátého výročí školy,při níž byl vydán almanach a sezváno na devět stovek absolventů, nepati ř la k nejzdai ř lejší m. Klidný průběh byl narušen tragédií na nedaleké m Dolu Nosek105). N ásledujc í í školní rok 1961–1962 je opět spojen se školskou reformou. N árodní shrom áždění ČSSR pi ř jalo 15. 12. 1960 zákon o soustavě výchovy a vzdělán. í Podle § 12 vzniká dvanáctiletá střední škola, označovaná jako SVV Š 106).Tí m byl odloučen I.vyučovací cyklus od II.Zároveň se sloučily dvě střední školy stejného typu, které v Kladně působily.107) Tento přesun znamenal ireorganizaci v profesorské m sboru. Z pohledu učiva byl pro nový typ střední školy stanoven následujc í í obsah: Střední všeobecně vzdělávací školy poskytuje mládeži úplné střední všeobecné a polytechnické vzdělání a základy odborného vzdělání pro práci v některém odvětví národního hospodářství a kultury. Jedním z hlavních úkolů této školy je příprava mládeže pro studium na vysoké škole.108) K posunu v obsahu výuky došlo ve školní m roce 1963–1964. Za tichého souhlasu nadřízených orgánů byla škola rozšířena o další paralelní třídu, která m ěla, prakticky poprvé v historiikladenského ústavu, humanitní zam ěřen. í Od tohoto roku po řadu letbyla tradičně humanitní třída označována jako D. Po těchto změnách se kladenská SVV Š stala největší školou ve Středočeské m kraji, pod pří m ý m vedení m tehdejšího Krajského národního výboru. Dnešní stav bývalé kreslrny í – m ístnost zařízena jako posluchárna 86 S L Á N S K Ý O B Z O R
Je trochu nepochopitelné, že přes tento markantní rozvoj ztratilústav, byť jen na čas, svojihistorickou budovu, která byla přiřknuta jako majetek hutnické škole.109) Budova se vrátila do majetku SVV Š až na počátku školního roku 1967–1968. V době, kdy správcem budovy byla hutnická škola, probíhaly ve škole opravy, které jsou v kronice hodnoceny následujc í í mi slovy: … N alakovány dveře na krémovou barvu. Ze školy zmizela stará šeď ještě z doby Rakouska.110) Vedle pravidelného vyučování žáci pokračovaliv různých mimoškolních aktivitách. Bez povšimnutí nelze přejt í úspěch školního orchestru, který pod vedení m profesora Zdeňka Nedvěda111) zvt í ězilv ústřední m kole Soutěže tvoivos ř ti mládeže. Profesoi ř školy pokračovalive vedení jednotlivých kroužků. Úspěchy slavilpěvecký sbor Mládí opět dirigovaný profesorem Nedvědem. Soubor byl složen z posluchačů SVV Š a žákyň kladenské Střední zdravotní školy. Nezapomenutelný m způsobem bylo oslaveno čtyřsté výročí narození Williama Shakespeara. Více než dvouhodinový program připravený profesory českého jazyka byl sestaven z úryvků Shakespearových dramat, jež byly spojovány průvodní m slovem. Shakespearovské pásmo jsme provozovali v sále Dělnického domu celkem třikrát, pro ZD Š z Kladna, pro vlastní školu a pro střední zdravotnickou školu. Později v květnu jsme hráli též v Kulturním domě v Lidicích.112) Úspěch škola slavila iv oblastisportu. Mezi posluchače školy v šedesátých letech pati ř lšachista VlastimilHort113),který se účastnilšachového turnaje v Lipsku a do soutěže v československé m družstvu byl zařazen jako nejmladší mistr sportu. Obnovená školní aula sloužící ijako tělocvična S T A T Ě A P O J E D N Á N Í 87
S přibývajc í í mi roky se nenápadně, ale trvale m ě nilobsah učiva. Postupně se rozšiřovala výuka teoretických předm ětů a byla omezována výrobní praxe, která
se ukazovala jako neorganická pro školu tohoto typu. Úspěch byl zaznamenán při výuce francouzštiny. Student V áclav Jamek114) byl vybrán na studia do Francie, čí m ž jako by symbolicky navazoval na dřívější zam ěření ústavu. B ěhe m šedesátých letse také dá hovoi ř to postupné modernizaci školy ivýuky. Objevuje se první jazyková laborato, ř chemická laborato, ř do školních kabinetů si našly cestu ipřístroje na promítání diapozitivů. V Kladně se začaly pravidelně pořádat chemické olympiády. Ve školní m roce 1966–1967 byla otevřena večerní forma studia pro pracujc, í í kde si zájemci mohlidoplnitúplné střední vzdělán. í Pravidelně, tik ř rát týdně odpoledne po zam ěstnán, í probíhala výuka. Z m ěnu opět prodělala forma denního studia. Od školního roku 1968–1969 bylo studium rozšířeno na čtyle ř té. Tí m byla naplněna litera nového zákona: Ke zvýšení úrovně středoškolského vzdělání se zřizují gymnasia. Gymnasium poskytuje úplné střední vzdělání a připravuje pro studium na vysokých školách; absolventi gymnasia jsou též způsobilí pro zastávání funkcí v oblasti správy a hospodářství, odpovídajících jejich vzdělání. Studium na gymnasiu trvá čtyři roky a končí maturitní zkouškou.115) S povděkem musí me konstatovat,že byla vypuštěna zm ínka o polytechnické výuce. Uvolnění politických pom ěrů kolem roku 1968 přineslo do života školy některé pozitivní změny. Poslední posluchači SVVŠ, tedy ve tříleté formě studia, odmaturovaliv roce 1970. P ře m ěna studia na čtyle ř té znamenala izm ěnu názvu ústavu. Ze SVV Š se stalo Gy mnasium. Této zm ěny využilitehdejší posluchači školy při pokusu o obnovení tradice studentských majálesů, kdy oplakávalirakev s nápisem SVV Š. Vzhledem k zavedené mu systé mu, poznamenané mu řadou nedomyšlených zm ěn, hledaly se nové formy studia pro ty absolventy, kteří nemohlinebo nechtěli pokračovat ve studiu na vysokých školách. Ve školní m roce 1969–1970 byl zřízen jednoroční abiturientský kurs se specializací na výpočetní techniku, který probíhal ve spolupráci s S O NP. Odbornou výuku převzalispecialisté z kladenských závodů. V době, kdy odmaturovaly poslední ročníky SVV Š, vstoupila do života školy normalizace jako důsledek obnovení a upevnění dosavadního tvrdého kurzu KS Č. To se projevilo nejen odvolání m stávajc í ího vedení školy,ale izm ěnami v pedagogické m sboru. Celostátně vznikla ve školách funkce výchovného poradce. Vliv na život ve škole m ěl prostřednictví m základní organizace KS Č itehdejší O V KSČ. … organizace řešila politické postoje členů sboru, jejich ideové vzdělávání a působení na žáky. Projednávala doporučení studentů na vysoké školy. Zvlášť významný byl podíl okresního výboru K S Č při přijímání žáků ke studii na škole.116) Od školního roku 1971–1972 se postupně formoval patronát nově založených Brigád socialistické práce nad jednotlivý mi třídami školy.Jejich zástupci se účastniliněkterých akcí školy včetně slavnostního veřejného vyřazování maturantů, jež bylo poprvé zorganizováno v červnu roku 1974. Zvláštní význam byl stále přikládán výuce ruského jazyka. Celostátně se pořádaly jazykové olympiády, aby si studentimohliporovnat v celorepublikové m m ěřítku své schopnosti.Za podpory ministerstva školství byla uzavřena družba mezi tehdejší m kladenský m gymnáziem a I.speciální školou v Leningradě. Formou pravidelných návštěv byly navázány idružební styky s brandenburskou školou v tehdejší N D R. Mimoškolní činnost žáků v sedmdesátých letech byla v řadě případů spojována se sportovní mi aktivitami.Ve školní m roce 1971–1972 vznikla tradice předvánočních turnajů v košíkové. V ýuka se z obsahového hlediska rozdělila na
88 S L Á N
SKÝO BZO R
třídy s přírodovědný m zam ěření m, humanitní třídu a třídu přírodovědnou s rozšířený m vyučování m anglického jazyka. Nelze opomenout novou formu studia na tzv.Internátní škole pro pracujc, í í která však m ěla jiný charakter než tradiční studium při zam ěstnán. í Jednoleté denní studium zakončené maturitou umožňovalo tě mto politicky spolehlivý m a pečlivě vybraný m posluchačů m získat rovnocennou maturitu jako studentů m denního studia. Školní kronika ještě k této problematice uvád: í Studenti mají přednost při přijímání na vysoké školy.117) Na konci školního roku 1974–1975 začaly přípravy na oslavu pětasedmdesátiletého výročí založení školy. Ještě před prázdninami byl sestaven a schválen almanach, který dostávaliabsolventispolu s pam ětní m listem Cyrila Boudy118) při slavnostní m srazu abiturientů připadajc í í m na 11. a 12. října 1975. Tehdejší regionální noviny Svoboda přinesly několik vzpom ínek bývalých absolventů. Vzpomeň me alespoň na um ělce, jako byliJosef Kobr, Josef Vobruba119) či Zdeněk Vašata120).V sobotu a v neděli se sešli v Kladně při příležitosti 75 let trvání
gymnázia jeho bývalí absolventi. Pro 1 200 účastníků tohoto setkání připravilo ředitelství gymnázia a svazácká organizace bohatý program. Od 9 hodin ráno vítala po oba dny před školou dechová hudba MK S 121) všechny, kteří se přišli podívat na zajímavou výstavu umístěnou v učebnách a na chodbách školy. Ozývaly se tu hlasité pozdravy a volání těch, kteří prožili ve škamnách sedm či osm hezkých let. Velice hodnotná byla sobotní odpolední akademie … 122) V roce, kdy škola slavila 75. výročí, bylipoprvé pokusně přijí máni studentido školy již z osm ých tříd. Tato změna nastala v souvislostis připravovanou školní reformou, která se m ěla plně rozvinout ve školní m roce 1980–1981. Gy mnázium si iv této reformě uchovalo svojispecifiku přípravy na vysokou školu: Gymnasium poskytuje úplné střední vzdělání; připravuje pro studium na vysokých školách; poskytuje odbornou přípravu pro výkon povolání a činností v národním hospodářství … 123) V druhé polovině sedmdesátých letdošlo ik několika formální m změná m ve výuce. V roce 1977 se konaly přijí mací zkoušky poprvé pod čísly,tedy zcela anonymně. V roce 1979 se m ě nilo izadávání té mat písemných maturitnch í zkoušek. Bylo využito Československého rozhlasu. Jeho prostřednictví m všechny školy naráz získaly maturitní té mata, čí m ž byla zaručena větší objektivita při písemných zkouškách. Počátek osmdesátých letzačal pro školu příznivě. Po mnoha letech se odstěhovala Střední prů myslová škola pro pracujc í í a budova konečně sloužila pouze pro potřeby Gy mnázia. Stavba však nutně potřebovala generální opravu. Škole byl zároveň s odchodem prů myslové školy, zcela nesmyslně, snížen příděl uhl, í což znamenalo inarušení výuky, protože se musely spojovat třídy a z úsporných důvodů krátitvyučován. í V roce osmdesátého výročí trvání školy,které bylo připomenuto nejen vydání m almanachu, ale iškolní akademi, í jež nesla název Škola za školou, byla otevřena další forma studia, tentokrát pro vybrané pracovníky kádrových a personálních rezerv.V následujc í í m roce bylo studium převedeno do tehdejšího Do mu politické výchovy, tedy do nově zřízených poslucháren v D ělnické m dom ě. V ýuka byla poznamenána špatný m technický m stavem budovy. Došlo k havárii ústředního topen, í v několika učebnách k promáčení stropů, a tí m se severní křídlo budovy stalo pro další výuku zcela nepoužitelné.124) Školní kronika zaznamenala fakt,že v roce 1983, poprvé v historiiškoly,byl při přijí macích pohovorech menší počet uchazečů o studium než plánovaná kapacita prvních ročníků. Svědčilo to o jaké msi odklonu od tohoto typu školy.Žáci se ucházelio studium na prů myslových školách a školách ekonomického sm ě S T A T Ě A P O J E D N Á N Í 89
ru. O rok pozdějibyly přijí mací pohovory natolik jednoduché, že všichni uchazeči při nich uspěli.Itento fakt stál kronikáři za zaznamenán. í Byl to ve více než osmdesátileté historiiškoly nezná m ý jev. Z hlediska obsahu učiva byl učiněn krok zpět. Obdobně, jako na počátku šedesátých let,byla zavedena pravidelná výrobní praxe, čí m ž byl naplněn zákon z roku 1984. Gy mnázium bylo dáno naroveň ostatní m střední m školá m, aniž by se připom ínalo jeho prvotní poslán, í příprava studentů pro vysoké školy: Střední školy se člení na tyto druhy: střední odborné učiliště, gymnázium a střední odbornou školu.125) Úplné střední vzdělání zahrnuje střední vzdělání, obsahově širší a hlubší všeobecné polytechnické vzdělání a odbornou přípravu, diferencovanou podle studijních oborů; získává se úspěšným vykonáním maturitní zkoušky ve střední škole.126) Odborná příprava reálně znamenala pro studenty ipedagogy každoroční krácení výuky o čtrnáct dn. í Sport,fenom én doby, přetrvával iv osmdesátých letech. Řada studentů navštěvovala mimoškolní sportovní oddly í ,s nimiž vyjíždělina závody po celé republice. Pati ř lk nim iposluchač školy Jiří Doubner, který si vybojoval v roce 1982 účast na celorepublikových plaveckých přeborech v Českých Budějovicch. í P řestože se um ístilna závodech jako sedm ý, získal spolu s oddlov í ý m kolegou Petrem Steinerem ocenění pří mo na plavecké m stadionu a pozdějiive škole. Došlo totiž k tomu, že s nasazení m vlastního života zachránilimladí plavci topící se dětiz polozamrzlé řeky Malše.127) CyrilBouda, Gy mnázium v Kladně, 1975 90 S L Á N S K Ý O B Z O R
Začal být také kladen důraz na společenské chování studentů. Posluchači školy se pravidelně zúčastňovalikurzů společenské výchovy, což byly komponované pořady pod názvem Hloupé zvyky chytrých tvorů. Sa mi studentisi pro sebe připravovalidálkové pěší turistické pochody, jejichž organizace nepostrádala studentskou recesi.Na jedné z pozvánek najdeme následujc í í
sdělen: í Hejtmanové polních rot kladenského gymnázia tě na pochod daleký Spanilá jízda slující zváti se chystá. … By bratr se v množství lidu nezapletl a bratra poznal, musí být i každý bojovník vybaven náležitým symbolem husitským – buď kalichem, zbrojí či oděvem kusým.128) Vedle zajišťování různých pravidelných brigád, jako byl chmel,sběr jablek či brambor, přibyla pedagogů m školy další povinnost.Běhe m jarních prázdnin vyučovali neaprobované učitele základních škol,kteří se připravovalina přijí mací pohovory na vysokou školu.129) K politováníhodný m jevů m pati ř la snaha snížitpostavení středoškolského pedagoga ve společnosti.Dokladem toho je přípis KVN z ledna roku 1988, kde se uvád: í … že označení profesor nepřísluší středoškolským pedagogům, napříště se má užívat pouze označení učitel.130) Tento přípis byl bezpochyby důsledkem školské reformy z roku 1984. Z m ěnila se iforma přijí macích pohovorů. V přijí mací m řízení se u zájemců přihlíželo vedle dosažených výsledků ik účastia um ístění na různých olympiádách. Vzhledem k této praxi jsou pak někteří zájemci přijatipří mo, bez zkoušek. Imaturitní zkoušky prošly změnou. Oprotidřívější praxi byl pří mo na škole vypracován soubor osmi maturitnch í té mat,z nichž vedení školy vybralo čtyi ř .V ýjimku tvoi ř la nově ustanovená písemná zkouška z matematiky131),při které byly příklady zadávány jednotně Krajský m národní m výborem v Praze. Tradiční kvalita výuky ve škole byla potvrzena vt í ězství m tehdejší žákyně Martiny Vodešilové v národní m kole olympiády v ruské m jazyce.132) Jako předzvěst m ě nící se atmosféry ve společnostibyl v roce 1988 vyhlášen dvacátý osm ý říjen státní m svátkem. Po mnoha letech se staldnem pracovního klidu. Maturantiroku 1989 obnovilistudentskou recesi posledního zvoněn. í V ulicch í m ěsta se objevily roztodivné figurky budoucích absolventů. Listopadové událostiroku 1989, s návratem svobody a demokracie, zasáhly ido dění ve školách. Tehdejší studentise aktivně zapojilido manifestací iveřejných diskuz. í Společenská přem ěna natrvalo zasáhla život školy.Ta pod vedení m nového ředitele, jenž nebyl jmenován, ale zvolen, získala právní subjektivitu. Ke zm ěná m došlo iz hlediska obsahu učiva. V první řadě byl zrušen dlouho kritizovaný předm ět Základy odborné přípravy133).Ruský jazyk se z povinného cizího jazyka zm ěnilna výběrový jazyk, občanská nauka na základy společenských věd. Žáci tak nadále mohou studovat dva cizí jazyky, ale je na jejich vlastní m uvážení a na kapacitních mo žnostech školy, který m z nich se budou věnovat. Současná realita přináší škole nové problé my. Rozvolnění osnov a učiva sice na jedné straně posl í ilo studium humanitních předm ětů a uvolnilo imo žnosti pro výuku, na straně druhé se pedagogové potýkají s celou záplavou nových učebnic, jejichž kvalita je mnohdy diskutabiln. í Nastávají odborné metodické diskuse mezi pedagogy s jediný m clem, í zlepšit kvalitu výuky. Otázka kvality vyučování a úrovně studentů se stává otázkou dne. Škola zahájila jakýsi „boj o posluchače“, neboť další finanční zajištění ústavu je úzce svázáno s počtem posluchačů. Za klad lze považovat snahu každého z ústavů profilovat se a rychlejizavádět do školních lavic technické novinky, které nás obklopuj. í Jední m z velkých přínosů kladenského gymnázia je instalace počítačové st í ě ve škole a její pipo ř jení na Internet.Podobně jako v období prvorepubliS T A T Ě A P O J E D N Á N Í 91
kové m si škola hledá vlastní specifickou tvář. Obnovují se, popřípadě zaváděj, í nové tradice. Kaple, která byla původně současně slavnostní aulou, se přibližně v 50. letech změnila v tělocvičnu. Nyní však byl tento interiér,dále sloužící jako tělocvična, nově upraven pro slavnostní shromážděn. í Právě zde poprvé zazněl o V ánocích v roce 1993 slavnostní koncert,jenž založilnovou tradici. Po mnoha letech byla v roce 1995 ukončena generální rekonstrukce budovy a prostory pizp ř ůsobeny nový m požadavků m výuky, aniž by byla zničena historická cena secesní budovy. To platí io nutné přístavbě dlouhá léta chybějc í ích šaten. Problé my nastaly tam, kde je škola neočekávala, v pedagogické m sboru. V krátké době odešlo několik profesorů, kteří si,většinou vzhledem ke svý m jazykový m znalostem, našlijinou, lépe placenou práci. Takřka po padesátiletech usedlido školních škamen malí studenti.Od září 1996 se otevřela šestiletá forma studia a od roku 1998–1999 začalo studium osmileté. Právě na pomoc tě mto mladší m studentů m přišlipedagogové s nápadem poznávacího týdenního pobytu na počátku nového školního roku. Posluchači poznají nejen nové spolužáky, ale ipedagogy školy,s nimiž v příštích několika letech spojí svůj život.
Tradice dobrých studentů, s hluboký m zájme m o vybraný obor, trvá dodnes. Na m átkově připomeň me druhé m ísto Jana Chalupy v celostátní m kole zem ěpisné Titulní listČeské rapsodie Pavla Proška 92 S L Á N S K Ý O B Z O R
soutěže PAN GEA v roce 1996, postup Petra Zimy do mezinárodního kola matematické olympiády v roce 1997. N ásledné úspěchy v roce 1998 znamenaly čtyik ř rát postup do celorepublikového kola, a to v chemické olympiádě (Michal Šála),biologické olympiádě (Jiří Mareš), ekologické olympiádě (družstvo ve složení Jiří Mareš, Lukáš Krinke a Jaroslav Zikán) a v soutěži v anglické m jazyce (Zuzana Fellerová). O rok pozdějiškola znovu obhájila své dobré postaven. í Lukáš Krinke v kategorii ochrana životního prostředí zvt í ězilv celostátní m kole a postoupildo mezinárodní soutěže. Do celostátního kola se probojovaliisoutěžící v oborech biologie (Lukáš Krinke a Jaroslav Zikán), ekologie (Lukáš Krinke, Jaroslav Zikán a Adéla Še melkov í á) a anglický jazyk (Miroslava Kindlová). Ve školní m roce stého výročí najdeme mezi úspěšný mi reprezentanty v celostátní m kole Tom áše Hanzáka (matematika) a družstvo ve složení V. Nosková, L. Tučková a E. Kadlecová (ekologická olympiáda). Devadesátá léta lze bez nadsázky nazvat léty hledán. í M ě ní se forma maturitnch í zkoušek. Od jednotných celostátních požadavků se přechází na individuální maturity,které se však v praxi neosvědčuj, í a tak se v druhé polovině devadesátých letopět hledá. Žáci několikrát píší zkušební testy,které mají být v budoucnu závazné pro tzv.státní maturitu.Pedagogové se následně vyjadřují k této formě, která m á být však zavedena až v první m desetiletí dvacátého prvního stolet. í P ři oslavách stého trvání kladenské reálky respektive gymnázia m ůže me bez nadsázky přiznat,že ipo stu letech škola plní svojifunkci kulturního a intelektuálního zázem í m ěsta Kladna. Svědčí o tom dlouhé seznamy absolventů, na nichž najdeme zná m á jména řady odborníků, vědců, um ělců ipedagogů, kteří první odborné znalostizískávalive zdech této kladenské školy. Velkolepá oslava k sté mu výročí školy byla zahájena 18. května 2000134) uvedení m České rapsodie od Pavla Proška135).Premiéra skladby, speciálně složené k tomuto výročí, důstojně zahájila oslavy. N ásledná akademie, připravená pro bývalé studenty školy, byla pojata jako průřez stoletou histori. í Postupně před diváky ožívala rakouská reálka, prvorepublikové reálné gymnázium, poválečná jedenáctiletka iSVV Š, sedmdesátá léta, kdy vzniklo gymnázium, až po události roku 1989 a přem ěnu školy v dnešní moderní ústav. Takřka dvouhodinové pásmo lze nazvat historickou mozaikou života nejen školy, ale ičeské společnosti. Škola na přelomu tisc í iletí a na konci dvacátého století je moderní m ústavem schopný m připravovat studenty pro život ve století jednadvacáté m.
Ř ed iteléš k o ly :
František B ělohlávek 1900–1903 František Netuka 1903–1908 Josef Braniš 1908–1911 Jaroslav Šťastný 1912–1928 Radoslav Farský 1928–1930 Bohdan Kaufman 1930–1941 Vojtěch Burda 1941–1948 František Hanuš 1948–1959 Stanislav Linhart 1959–1960 CyrilJežek 1960–1962 Ladislav Drozen 1962–1970 Miroslav Veselý 1970–1985 Zdeněk Železný 1985–1990 Zdeněk Sklenář 1990–dosud S T A T Ě A P O J E D N Á N Í 93 Poznámky: 1) In: Schůze obecního zastupitelstva, zápis ze dne 16. 11. 1899. S OkA Kladno, fond M ěsto Kladno 2) M U Dr. Jaroslav Hruška (1847–1930), starosta m ěsta Kladna 3) In: Zápis ze schůze obecního výboru ze dne 17. 9. 1900 4) František B ělohlávek (1851–1903), aprobace přírodopis, fyzika a m atematika, působilv Praze, Pardubicích, v letech
1893–98 školní inspektor okres Nový Bydžov, od 1. 9. 1900 ředitelc. k. reálky v Kladně až do své smrti.V roce 1898 vyznamenán zlatý m záslužný m kříže m s korunou. Autor řady článků v odborných časopisech o školních programech. 5) Antonín Turek (1868–?), aprobace čeština, ně m čina a zem ěpis, působil v Kostelcinad Orlic. í 6) Adolf Panenka m ěl trvalé bydliště v Bukurešti,kde byl jeho otec hudebníkem. In:Třídní výkaz kladenské reálky za rok 1900–1901. S OkA Kladno, fond Státní reálka Kladno. 7) Katolk í ů 72, evangelk í 1 a 5 izraelského náb. In: První výroční zpráva c. k. reálky v Kladně za rok 1900–1901, Kladno 1901, s. 39. S OkA Kladno, Kladnensia D–II. 8) E mil Bundil,Albert Pokorný, Bedřich Javůrek, Josef Dostál a Ignác Kubát. Podrobněji:První výroční zpráva c.k. státní reálky v Kladně za rok 1900–1901, Kladno 1901, s. 26–27. S OkA Kladno, Kladnensia D–II. 9) In: První výroční zpráva c. k. státní reálky v Kladně za rok 1900–1901, Kladno 1901, s. 37. S OkA Kladno, Kladnensia D–II 10) In:Třetí výroční zpráva c. k. státní reálky v Kladně za rok 1902–1903, Kladno 1903, s. 53. S OkA Kladno, Kladnensia D–II 11) Tamtéž, s. 54 12) Studentiodcházeliz důvodu neprospěchu, řada z nich se odstěhovala z Kladna, a proto maturovalina jiných školách v monarchii. 13) Ing. Dr. Zdeněk Dlabač, pozdějiinženýr Škodových závodů v Praze. In:Sjezd prvních abiturientů kladenské reálky, Kladno 1932, s. 20. 14) František Pešek, pozdějiprofesor státní prů myslové školy v Kladně. In:Sjezd prvních abiturientů kladenské reálky, Kladno 1932, s. 20. 15) Tamtéž 16) Ze mské školní radě navržena 4 m ísta pro stavbu c. k. reálky, totiž na I.m ístě rejdiště, II.m ísto: Prodloužení nynějšího školního provisoria, III.m ísto; pozemek pana Pellyho, IV. m ísto; část m ěstského sadu. In: Zápisy ze schůzí m ěstské rady ze dne 14. 2. 1902. S OkA Kladno, fond M ěsto Kladno. 17) In: Školní kronika č. 1, s. 27. S OkA Kladno, sbrka í školních kronik, č. 96 18) In: Zápisy ze zasedání obecního zastupitelstva ze dne 6.5.1904. S OkA Kladno, fond M ěsto Kladno 19) In: Školní kronika č. 1, s. 28. S OkA Kladno, sbrka í školních kronik, č. 96 20) Tamtéž, s. 47 21) Tamtéž, s. 51 22) Tamtéž, s. 66 23) Tamtéž, s. 74–75 24) Vojtěch Sucharda (1884–1968) sochař a řezbář, absolvent prů myslové školy v Praze. Švagr profesora reálky Aloise Boudy. 25) In: Školní kronika č. 1, s. 114. S OkA Kladno, sbrka í školních kronik, č. 96
26) Josef Kratochvl í ,c.k. profesor,
vyučoval přírodopis. 27) Tehdy ještě nebyla vystavena turistická chata s rozhlednou. Stavba pochází až z roku 1930. 28) Dnes obec Stehelčeves 29) Dnešní N árodní m uzeu m 30) Latinu vyučoval 3 hodiny týdně v jednom oddělení suplujc í í učitelJosef Fišer. 31) In: Kronika reálky v Kladně za rok 1914, s. 150. Sbírka kronik č. 97 32) Antonín R ůžička (1875–1916) aprobace kreslen, í původně asistentAloise Boudy, pozdějijmenován profesorem. Podle jeho návrhu byla v roce 1909 vyzdobena kaple respektive aula reálky. 33) Josef Michl (1887–1915), člen sboru od školního roku 1913–1914, učilčeštinu, latinu a těsnopis. Padl na jihozápadní m bojištiu Gorice. 34) Členem pedagogického sboru od roku 1912. 35) Členem pedagogického sboru od roku 1911. Profesor matematiky a fyziky, svobodný. 27. 10. 1919 zem řel v M ukačevě. 94 S L Á N S K Ý O B Z O R 36) Členem pedagogického sboru od roku 1916. 37) In: V ýroční zpráva státní reálky na Kladně 1918–1919, s. 15. S OkA Kladno, Kladnensia D–II 38) In: V ýroční zpráva státní reálky v Kladně za školní rok 1919–1920, s. 9. S OkA Kladno, Kladnensia D–II 39) In:Tamtéž, s. 18 40) Karla Celerinová působila na kladenské reálce v letech 1919–1923, posléze odešla vyučovat na dívčí reformní reálné gymnázium v Košicích. 41) In: Školní kronika kladenské reálky, dl í II.S OkA Kladno, sbrka í školních kronik, kronika č. 97, s. 45 42) Nové rodinné do mky byly většinou vystavěny v první polovině po roce 1920, kdy vešel v platnost zákon č. 302 sb. ze dne 14. 4. 1920 O přechodných daňových výhodách pro stavebníky rodinných dom ů a bytů. 43) Stanislav Kulhánek (1885–1970) profesor kreslení a deskriptivní geo metrie, propagoval nové formy vyučován, í tedy ifotografii.Vedle pedagogické činnostise věnoval ivlastní tvorbě. Vysoce jsou hodnoceny jeho drobné grafiky,speciálně ex libris. 44) Svatopluk Klr í (1896–1959) profesor kreslen, í absolvent kladenské reálky. Vedle pedagogické činnostise specializoval na knižní grafiku. S á m založilbibliofilskou ediciZodiak. 45) František Holeček (1880–?), původně profesor m atematiky a deskriptivní geometrie na kladenské reálce. 46) Alois Bouda (1867–1934) profesor kreslení a modelován. í 1901–1907 působil v Kladně. Odborné pedagogické statě, organizátor letních a nedělních kurzů pro učitele. 47) In: XXV. Jubilejní zpráva státní reálky v Kladně 1900–1925, nákladem řed. stát.
reálky v Kladně, s. 4 48) Tamtéž, s. 3 49) Rukopis skladby patří do fondu Spolek S metana, S OkA Kladno. 50) In: Kniha vycházek a výletů, nestránkováno, výlet 18.–19. března 1927. Fond Státní reálka Kladno, S OkA Kladno. 51) In: Školní kronika kladenské reálky, dl í II.S OkA Kladno, sbrka í školních kronik, č. 97, s. 85 52) In: V ýroční zpráva státní reálky na Kladně z roku 1930–31, Kladno 1931. S OkA Kladno, Kladnensia D–II 53) E manuel Sklenář byl dědečkem dnešního ředitele školy M gr. Zdeňka Sklenáře. 54) In: V ýroční zpráva státní reálky na Kladně z roku 1934–35, s. 7. S OkA Kladno, Kladnensia D–II 55) 33. výroční zpráva, spoluautoi ř Čejka a V áclav Heral (1919–1982), m alíř, pedagog, absolvent pražské Akade mie výtvarných um ění. 56) 34. výroční zpráva, Pravoslav Šnajdr (1917–1992), syn Jaroslava Šnajdra, pozdějimajiteltiskárny. 57) 36. výroční zpráva, Josef Kobr (1920–1999), herec nar.v Kladně, od roku 1947 trvale přesídlildo Ostravy. 58) In: V ýroční zpráva státní reálky na Kladně z roku 1933, Kladno 1933, s. 3–15. S OkA Kladno, Kladnensia D–II. František Balej (1873–1918), právník, prozaik, nositelstátní ceny za literaturu, bratr tehdejšího kladenského lékárníka. 59) Alois Čerm ák, PhDr. (1883–1919), aprobace matematika a fyzika, na kladenské reálce od roku 1911, odešel na Slovensko jako dobrovolec praporčík I.Kladenské setniny. Podrobnější článek o ně m Stráž Svobody, r.16, Kladno dne 13. 10. 1934. 60) Nepodařilo se ná m zjistit,kdy a ký m byl tento pomníček odstraněn. 61) T.G. Masaryk (1850–1937), první prezident Československa od jeho vzniku. 62) In: 38. výroční zpráva kladenské reálky, nestránkováno. S OkA Kladno, Kladnensia D–II 63) V noci z 29. 9. na 30. 9. 1938 podepsána Mnichovská dohoda. 30.9. byla československá vláda nucena diktát přijmout. 64) In:Školní kronika č. 3, s. 39. S OkA Kladno, sbrka í školních kronik, č. 98 65) Podrobněji,Stanislav Krajník, Kladensko, Středočeské nakladatelství Praha 1983, s. 144. 66) In: Protokol ze dne 29. 1. 1940 podepsaný správcem knihovny dr.Františkem Bredlerem a zástupcem ředitele Stanislavem Kulhánkem. S OkA Kladno, fond Kladenská reálka, sig. 18/1940. S T A T Ě A P O J E D N Á N Í 95 67) Jan Slavík, Kapitoly o Leninovi 68) In: Školní kronika č. 3., s 42–43. S OkA Kladno, Sbírka školních kronik, č. 98 69) Odhalení tohoto pomníku popsáno na
s. 80. 70) In: Školní kronika č. 98, s. 77. S OkA Kladno, Sbírka školních kronik. 71) Tamtéž, podrobnějis. 81 72) In: Kronika školy z let1940–1950, Gy mnasium Kladno, nestránkováno 73) Téhož dne spáchán atentát na R. Heydricha, na jehož následky zem řel 4. 6. 1942. 74) č. 16/245 – Nařízení Ok Ú v Kladně zastavitvýuku na všech školách Velkého Kladna. 75) In: Ob časník Kladenská bouda, r.1999, s. 12 76) 10.6. 1942 byla vypálena obec Lidice, všichni mu ži bylizastřeleni,ženy v krátké době odvezeny do koncentračního tábora a dětido centra převýchovy v Puszcikowu, kde byly podrobeny rasové mu výběru. Rasově nevhodné byly usmrceny. 77) In:Almanach 75 letgymnasia, Gy mnasium v Kladně, s. 27 78) Tamtéž, s. 104 79) In: Kronika školy z let1940–1950, Gy mnasium Kladno, nestránkováno 80) Dnes ná m ěstí Svobody. 81) Jedná se o Po mník vojáků a legionářů od J. V. Duška, jehož dominantu tvoi ř la Masarykova socha. Poprvé byl odstraněn během války, 28. 10. 1945 znovu odhalen. Definitivně odstraněn v noci z 19. na 20. února 1953. Obecně býval nazýván Masarykův pomník. 82) In: Ob časník Kladenská bouda, 1999, s. 17 83) In: Kronika školy č. 98, s. 117. S OkA Kladno, Sbírka školních kronik 84) Dne 16. 5. 1945 přihlásilse k nastoupení služby penzionovaný profesor Stanislav Kulhánek a dne 17. 5. 1945 prof.František M a šek a Josef Gabriel.19. 5. 1945 se přihlásiliCyril Procházka, Bedřich Pižl a Marie Pižlová. Podrobněji,kronika školy z let 1940–1950, Gy mnasium Kladno, nestránkováno. 85) Podrobnějis. 80 86) 29. 4. 1946 87) Podrobnějikronika školy č. 98, s. 116. S OkA Kladno, Sbírka školních kronik. 88) In: Kronika školy z let1940–1950, Gy mnasium Kladno, nestránkováno 89) Autorkou pam ětní desky je Taťana Konstantinová. 90) In: Kronika školy z let1940–1950, Gy mnasium Kladno, nestránkováno 91) Tamtéž 92) Vláda zákon projednala 25. 3. 1948, schválen byl 21. 4. 1948 a v platnost vešel 10. 5. 1948. 93) In: Zákon o základní úpravě jednotného školstv. í Zák. č. 95/1948 sbrky í 94) Poslední XI. všesokolský slet se uskutečnilv Praze ve dnech 19.– 27. 6. 1948. 95) Spartakiáda vznikla jako náhrada za sokolské slety po tom, co byl Sokol zlikvidován. 96) In: Závěry z aktivu ředitelů škol III.stupně ze dne 28. 11. 1950. S OkA Kladno, fond Gy mn ázium Kladno, spisy
z roku 1950. 97) Zákon č. 32/53 Sb O školské soustavě a vzdělání učitelů 98) Tamtéž, § 1 99) Tamtéž, § 4 100) In: Ob ěžníky Ministerstva školství a osvěty pro KNV, č. 137/P–1953 101) In: Zkušenostise škol.plánem ze dne 11. 9. 1950. Fond Gy mnázium Kladno, spisy z roku 1950. S OkA Kladno. 102) Archivně jsou doloženy případy z roku 1950 a 1952. Oba posluchači byli vyloučeni ze studia. In:Fond Gy mnázium Kladno, spisy z roku 1950 a 1952. S OkA Kladno. 103) 26. září 1950 byl nešťastnou náhodou zastřelen Karel Slánský. Jední m z obžalovaných byl iposluchač školy BL. O dva roky pozdějibyl tento čin hodnocen jako součást protistátní plánované akce. BL byl v této době již ze studia vyloučen. In:Okresní prokuratura Kladno, spisová značka P 1427/50, S OkA Kladno. D ále Státní soud v Praze, spis 5 Ts I70/52, rozsudek ze dne 14.–16. října 1952. S OA Praha. 104) S O NP – Spojené ocelárny národní podnik, bývalý podnik Poldi a Vojtěšská huť 105) V době oslav došlo k výbuchu a následné mu závalu několika horníků na Dole Nosek. N ěkolik horníků nepřežilo. 106) SVV Š – Střední všeobecně vzdělávací škola 96 S L Á N S K Ý O B Z O R 107) Jedenáctiletá škola na S ítné a Jedenáctiletka na tehdejší m Švermově ná m ěst. í 108) Zákon 186/60 Sb., s. 648 109) Střední prů myslová škola hutnická po řadu letužívala budovu společně s gymnáziem. 110) In: Školní kronika od roku 1959–1960, s. 53 111) Zdeněk Nedvěd (1920), později profesor Střední zdravotní školy v Kladně, kde dlouhá léta také vedl pěvecký sbor. 112) In: Školní kronika od roku 1959–1960, s. 53. 113) VlastimilHort (1944) šachista, šachový trenér, odborný publicista. Od r.1965 mezinárodní šachový velmistr. V ítěz více než 60 mezinárodních turnajů. Spoluautor publikace Zahrajte si s velmistry. 114) V áclav Jamek (1949 v Kladně), prozaik, literární kritik,um ělecký překladatel.Od roku 1995 kulturní rada České republiky v Paříži. 115) Zákon o gymnasich í č. 168/68 Sb. ze dne 19. 12. 1968 116) In: Gy mn ázium Kladno, almanach ke 100. výročí školy,Druhá padesátka z pohledu pedagoga, s. 53 117) In: Školní kronika od roku 1959–1960, s. 84 118) CyrilBouda (1901–1984) malíř, grafik, ilustrátor,vysokoškolský pedagog, syn Aloise Boudy, čestný občan m ěsta Kladna.
(1932–1982) hudebník, dirigent a skladatel.Hudební režisér Čs. rozhlasu Praha, um ělecký šéf Tanečního orchestru Čs. rozhlasu. 120) Zdeněk Vašata (1921–1993) dirigent, hudební redaktor,hudební skladatel. I.dirigent Čs. rozhlasu v Košicích, hudební redaktor Čs. televize Praha. 121) M ěstské kulturní středisko 122) Tři čtvrtě století kladenského Gy mnázia. In: Svoboda, r.85, č. 241, ze 13. 10. 1975, s. 2. 123) In: Zákon o opatřeních v soustavě základních a středních škol č. 63/1978 Sb 124) Kritická se stala situace v září 1989, kdy škola nem ěla ani funkční W C. Tento stav řešiltehdejší ředitelzvláštní m přípisem tak, aby se mohlo alespoň v omezené m íře vyučovat. 125) In: Zákon o soustavě základních a středních škol č. 29/1984 Sb., část 3., §7 126) Tamtéž, § 8 127) In: Školní kronika od roku 1959–1960, s. 118 128) Tamtéž, s. 138–139 129) V této době započal trvalý nedostatek aprobovaných pedagogů na základních školách. Školy nebyly připraveny na vstup silných ročníků, tedy dětí narozených po roce 1975. 130) Tamtéž, s. 152 131) Poprvé maturantiv roce 1988 všichni skládalipovinnou písemnou zkoušku z matematiky. 132) In: Školní kronika od roku 1959–1960, s. 139 133) Povinně předm ět zaveden od školního roku 1984–1985, který byl ipřed m ětem maturitní m. 134) Oslava stoletého trvání školy se konala ve dnech 19. a 20. května 2000. Součástí oslav byla slavnostní akademie, prohldka í školní budovy a sraz jednotlivých maturantů podle ročníků, který se konal prakticky po celé m m ěstě Kladně. 135) Pavel Prošek (1954), ředitel 1. Základní um ělecké školy v Kladně, externí profesor gymnázia. S T A T Ě A P O J E D N Á N Í 97 119) Josef Vobruba
V Á CLAV KR ŮTA
H is to rie pro tifa š is tic k é ile g á ln í vojenské organizace Obrana národa k ra jLouny
Vojenský odboj protině mecký m okupantů m, kteří v roce 1939 obsadiliMnichovem okleštěný zbytek Československé republiky, je v Lounech a přilehlé oblasti do velké m íry spjat s osobností Jaroslava Evalda. Major Jaroslav Evald se narodil6. 1. 1894 v Praze-Nuslch. í V době, kterou zkoum á me, bydlel v Lounech,
Legionářů 621. Pozdějiv Praze-Bubenči,Bendlova 2. M ěl nezapomenutelné zkušenosti z první světové války. Krátce po odvodu k armádě 6. října 1914 byl nasazen na srbské frontě, v únoru 1915 jejpřesunulina ruské bojiště.Ale už za dva týdny se octnul v ruské m zajet. í V červenci 1917 se stalčlenem československých legií v Rusku. Od února 1918 potom byl u 21. čsl.střeleckého pluku ve Francii.Bohaté válečné zkušenostizavršilúčastí v ma ďarské válce v roce 1919. Zcela v duchu logiky stal se v nově vzniklé Československé republice, za jejíž vznik bojoval,vojákem z povolán. í Druhé důležité období jeho profesionální a lidské dráhy nastalo v roce 1938. Od 26. ledna 1938 jejnalézá me v Mostu, pak v D ěčíně u 1. hraničářského praporu, tedy ve vojensky exponované m pohraničí s N ě meckem. Od 1. dubna se stává důstojníkem pro zvláštní úkoly,jiný m slovem zpravodajcem. Od července nosilna náramenících majorskou hvězdu a od listopadu se stal první m pobočníkem velitele praporu.1) Vzhledem k tomuto profesionální mu růstu musel pociťovat po mnichovské m debaklu 1938 a po okupaci v březnu 1939 hořkost a zklamání. V květnu 1939 se zúčastniljako ostatní důstojníci armády poraženého státu přeškolovacího kurzu pro důstojníky, pi ř čem ž jejplk. František S mejkal, čerstvě ustanovený velitelilegální vojenské organizace v okrese Louny, informoval o vzniku tajné vojenské organizace, o její výstavbě a politických clech, í které organizace sleduje. Elitní důstojníci,kteří bylizakladateliorganizace, jikoncipovali jako tajnou armádu, která podle přesně daných pokynů vytvoří vojenské jednotky, jež budou potom plnitvedení m organizace předem stanovené úkoly. Hlavní m úkolem bylo vojenské vystoupení protiN ě mecku při první m příhodné m okam žiku a znovuobnovení předmnichovské Československé republiky. František S mejkal,narozený 22. 9. 1890 v Pozořicích, okres Vyškov, byl ruský legionář. 31. 8. 1914 byl zraněn u Za mošče, ale zranění nezanechalo žádných trvalých následků. U ž 5. září 1914 upadl do zajetí a v roce 1917 se stal příslušníkem československých legi. í Od roku 1919 m ůže me sledovat jeho strmý vzestup: 6. 1. 1919 se stal poručíkem, 6. 10. kapitánem, 2. 12. 1921 štábní m kapitánem,
98 S L Á N
SKÝO BZO R
28. 6. 1923 majorem, 4. 12. 1927 podplukovníkem a od 1. 7. 1935 byl plukovníkem. Jediný škraloupek na jeho jinak bezvadných služebních charakteristikách čteme v souvislostis účastí v zářijové mobilizaci 1938. V mobilizaci od 25. 9. do 20. 10. 1938 velitel pěšího pluku a velitel úseku na čáře lehkých opevnění. Mobilizace a organizace politických útvarů měly zdlouhavý průběh. Rozkazy k přípravě obrany na čáře lehkých opevnění pronikaly k pluku poněkud pomalu, kontrola provádění rozkazů byla málo účinná. Spoléháno na mírové plány bez ohledu na nové skutečnosti. S chopnosti i vůle velmi dobré, ale paralyzované menší zkušeností a přizpůsobivostí. Zachoval si dobré nervy. Pro vyšší funkce se zatím nehodí. Praha, 22. listopadu 1938. Velitel okrsku Praha: brig. gen. Cyril Langer. Toto jediné hodnocení neznamenalo ale snížení autority jinak skvělého vojáka.2) Plk. S mejkal vyzval mjr.Evalda ke spolupráci.Ten souhlasil,načež stvrdilpodání m pravice závazek mlčenlivosti.Snad okam žitě, mo žná že o něco později, jmenoval plk. S mejkal mjr.Evalda svý m zástupcem a uložilmu, aby v rá mci výstavby tajné organizace zahájilnábor vhodných a spolehlivých spolupracovníků. Mjr.Evald získal jako prvního člena skupiny tajné organizace svého švagra, nadporučíka v záloze Josefa Švestku, který bydlel v Roudnicinad Labem, Kratochvlova í 1443. Navštv í iljejv Roudnicinad Labem a zpravilho o tvořící se tajné organizaci,která bude připravovat povstán. í Řekl mu, zřejmě postupně, také hesla určená pro styk mezi členy organizace. Jednak hesla, která zná me iodjinud, totiž Vltavo – M á m tě tak rád a Karlštejn – Ka meny padaj, í ale také heslo, které bylo zřejmě pouze m ístní a odjinud ho nezná me: Říp – Slunce vyjde.3) Také své mu švagrovi vysvětlil,že v organizaci budou pracovat systé me m trojek, což znamená, že základní buňku tvoří jenom ti ř lidé, kteří se neznají mezi sebou navzájem a každý z nich zná pouze svého nadřízeného, který je pro všechny ti ř společný, s ní m ž se mohou pouze stýkat a od něhož budou pouze dostávat rozkazy. Josef Švestka, narozený 22. 2. 1903 v Pardubicích, byl prů myslovák, absolvoval v m ístě svého rodiště vyšší prů myslovou školu strojní s maturitou a v letech 1924–1925 školu pro důstojníky železničního pluku v záloze v Pardubicích. Pracoval jako technický úředník u firmy B ächer,strojrensk í á továrna a slévárna v Roudnicinad Labem. Tato firma produkovala různé metalurgické polotovary z ocelia litiny a strojrna í mechanické výstředníkové a tec ř í lisy,jež odebíraly továrny, které pracovaly pro válečně důležitou výrobu. Josef Švestka dodal své mu švagrovi,mjr.Evaldovi,údaje o výrobě, z nichž z vojenského hlediska m ěla význam předevší m čísla o produkci odlitků granátů ráže 105 m m anebo o výrobě
součástek k tanků m. Sehnal ale také podklady k budování skladů pohonných hmot, jejichž výstavba se tehdy začínala připravovat v Hněvicích. Podařilo se mu je získat od zam ěstnanců stavební firmy, která sklady m ěla stavět.J. Švestkou získané údaje odvážel pplk. Janota, který jezdildenně z Roudnice nad Labem do Prahy do zam ěstnání na Invalidovnu a tam je předával kolegů m zpravodajců m.4) Hned po své m švagrovi nalezl J. Evald v Libochovicích druhého zapáleného spolupracovníka v lékárníkovi Stanislavu R öschovi,bratru pplk. gšt. Jana Reše, který působiljako vysoký důstojník na ministerstvu národní obrany v Praze.ř) Magistrpharmacie St. R ösch byl štábní m kapitánem v záloze. M ěl představovat spojku organizace Obrana národa k legionářů m. Státotvornost až český nacionalismus byly přirozeně blzk í é ideologiiodboje a legionáři se stalikádrovou oporou Obrany národa. St. R ösch byl velitelem m ístní organizace Obrany národa v Libochovicích. V tomto severočeské m m ěstečku vybudoval pom ěrně velkou skupinu, jež odpovídá sle í roty.Jeho zástupcem byl Ing. Zdeněk N ě mec, nejbližší mi spolupracovníky por. v z.Antonín Nebeský a npor. v z. Miloš Korejs. Se záložní mi důstojníky Pokorný m, Plecháčkem, Rubličem, M U Dr. Pilousem, MaliS T A T Ě A P O J E D N Á N Í 99
nou, Chotěborem a další mi se scházeliv přízemní m ístnostihotelu Černý orel na libochovické m ná m ěst. í V létě 1939 byl pověřen poručík v záloze Antonín Nebeský rozšířitskupinu Obrany národa v Libochovicích též o poddůstojníky a některé vojny í a připravovat je k případné mu účinné mu odporu se zbraní v ruce. Historiograf libochovické resistence Lubom ír Mrázek zjistilpodle vzpom ínek odbojářů, kteří přežilinacistický teror,že rozšíření počtu členů skupiny však provedl Antonín Nebeský nevhodným způsobem, bez zajištění patřičné konspirace. Pozval asi 50 –60 poddůstojníků a vojínů z Libochovic a blízkého okolí do místní školy. Tam po příchodu do sklepní místnosti museli všichni přítomní složit přísahu, že budou věrně a čestně plnit příkazy, že zachovají o všem úplné mlčení. Po složení přísahy byla utvořena družstva a jmenováni jejich velitelé a spojky pro styk s nadřízenými orgány. Potom Nebeský vyložil program skupiny pro nastávající dobu. Ač voják tělem i duší, dopustil se další závažné chyby v tom, že nechal na této schůzi podepisovat prezenční listinu, kterou u každého jména pak doplnil určením funkce a činnosti. Tím fakticky pořídil neutajený seznam členů ilegální organizace Obrany Mjr.Jaroslav Evald, s ní m ž se pojí historie lounské Obrany národa. Archiv autora. 100 S L Á N S K Ý O B Z O R
národa v Libochovicích, který pak ukryl ve svém bytě. 6) Idea blzk í ého zahájení války mezi Hitlerový m N ě meckem a západní mi velmocemi, předevší m Francií a Angli, í a následné zhroucení N ě mecka, k ně muž podle všeobecného m í nění brzy po zahájení konfliktu dojde, ovládala jednání vlastenců obdobně jako jinde také v Libochovicích. V Peruci byl velitelem m ístní organizace pplk. Josef Šebesta. Narodilse 17. 4. 1891 v Těchonicích, okres Klatovy. Na podzim 1939, než našel od 8. 11. 1939 m ísto aktuárského ředitele u Ze mského úřadu v Praze, oddělení pro péči o válečné poškozence, bydlelse svou manželkou u její matky v Peruci.Pplk. Šebestu ustanovilim ístní m velitelem v m ístě bydliště pplk. Janda a mjr.Evald. Protože pplk. Janda byl gestapem zatčen 25. srpna, nemohlo to být v září, jak se píše v ně mecké soudní žalobě. Protože pobyt pplk. Šebesty v Peruci byl pouze přechodný a skončils odchodem do nového zam ěstnání v Praze, byla ijeho odbojová činnost v Peruci minimáln. í Po válce tvrdil,že spolupracoval s pplk. gšt. Jandou a podřízený m Blažkem v Peruci.7) Pplk. S mejkal odešel v červenci 1939 z Loun. Ještě předtí m předal svou pravomoc velitele okresu Louny mjr.Evaldovi,když jejjmenoval svý m nástupcem. Krom ě jiného mjr.Evaldovi také řekl,že o další pokyny se m á přihlásitu gen. Františka Kraváka na ministerstvu národní obrany v Praze.8) Mjr.Evald krátce poté skutečně navštv í ilv Praze gen. F. Kraváka. Rukou podání m se mu zavázal ke spolupráci a byl pověřen prozatí mní m vedení m okresu Louny. Gen. Kravák mjr.Evaldovi uložil,aby podával nadále zprávy o všech politických a vojenských novinkách, aby si zajistilpodm ínky a připravilse k postavení tří vojenských jednotek o sle í 300 až 400 mu žů, aby shromažďoval zbraně, střelivo, v případě potřeby zajistilk použití nákladní auta, osobní vozy a sanitární materiál.Mjr. Evald pak jezdilpravidelně do Prahy. Svá první hlášení podal gen. Kravákovi osobně, další už od něho přijí mal škpt. Kubík, zpravodajský důstojník Kravákova
štábu, na něhož jejgen. Kravák odkázal.9) Evaldova hlášení obsahovala krom ě jiného také informace o špatné m vybavení ně meckých vojáků, zprávy o přesunech ně meckých jednotek, o zřícení ně meckého bombardovacího letounu v Peruci,o vystupování a chování příslušníků SA a SS, o zatčení a uvěznění českých lid, í o činnostivlajkařů. U ž zakrátko po rozhovoru s gen. Kravákem a poté, kdy mjr.Evald tlumočil jeho rozkaz podřízený m, hlásillékárník Reš, m ístní velitelv Libochovicích, že m ůže postavitjednotku o osmdesátimu žích. V Libochovicích tato jednotka, tj. rota, mohla použít, jak nahlásilmjr.Evald zbrojní mu důstojníkovi Kravákova štábu pplk. Petráčkovi10),30 střelných zbran. í M ělo jt í konkrétně o 12 pistol, í 10 pušek mauserovek, 5 pušek loveckých, tedy zřejmě brokovnic, 1 bedničku granátů a 1 lehký kulomet.Zbraně byly schovány mezi sklem v provizorní m skladištim ístní sklárny ve stodolách libochovického velkostatku.11) V Lounech předpokládal mjr.Evald podle stejného hlášen, í že jím vedená organizace bude m ít mo žnost použít 60 loveckých pušek a dva až ti ř kulomety. V kamenolomu u Chlumu bylo ukryto příslušníky organizace menší množství trhaviny. Základem lounského arzenálu byly zbraně, které se podařilo získat v prvních chvlch í í po zahájení ně meckého záboru lounských kasáren škpt.Augustinovi Hlaváčkovi.N ě mecký m vetřelců m zatajilněkolik pušek, dva lehké kulomety a několik beden ostrých nábojů a ručních granátů. Mjr.Evaldovi nedalo určitě žádnou práci získat škpt.Augustina Hlaváčka pro spolupráci v protině mecké m odboji.Škpt. Hlaváčka, narozeného 2. 8. 1896 ve Slané m a absolventa slánské obchodní školy, jinak schopného důstojníka z povolán, í jemuž se po demobilizaci podařilo od 19. prosince 1939 sehnat m ísto vrchního taS T A T Ě A P O J E D N Á N Í 101
jemníka na Okresní m úřadu ve Slané m a posléze od února 1940 v Lounech, kde v Chelčického ulicičíslo 1273 bydlel,jmenoval zpravodajský m a spojovací m důstojníkem svého štábu. Muselo to být podle našeho odhadu někdy v červenci 1939. Toto oficiální Hlaváčkovo zapojení do podzemní organizace m ělo obligátní podobu: rukoudání m se zavázal k mlčenlivostia spolupráci.Jeho úkolem bylo zajistit spojení s polici, í četnictvem, poštou a další mi veřejný mi institucemi a úřady. V krátké době se mu podařilo zapojitdo své st í ě destku í úředníků, kteří bylipředtí m většinou důstojníky. Žádal je,aby mu sdělovalizprávy o náladě obyvatelstva a o všem, co N ě mci podnikaj. í Hodnotnější zpravodajské informace postupoval mjr.Evaldovi,který je odevzdával oblastní mu velitelství Obrany národa. Aug. Hlaváček se m ěl postarat o bezproblé movou spolupráci se všemi tě mito institucemi. Škpt.Hlaváček sice sloužilv roce 1939 až do svého propuštění z armády u cyklistického praporu v Lounech, ale ještě předtí m také v Mostě. Protože byl znalý pom ěrů na územ í, které po Mnichovu připadlo k nacistické Třetí říši, a také proto, že na Mostecku znal řadu lid, í z nichž někteří bylijeho přátelé, pověřil jejmjr.Evald získávání m zpráv a navázání m spojení do Sudet. Určitě ne poslední m důvodem Hlaváčkova jmenování spojovací m důstojníkem byla skutečnost, že štábní kapitán vlastnilosobní vůz. V í me, že ve své m autě vezl v záležitostipodzemní organizace mjr.Evalda s pplk. Jandou ipplk. Janotou. Škpt.Hlaváček se těšilEvaldově důvěře a byl jím pověřen, aby vypracoval mobilizační plán. Plánování mobilizace bylo v Obraně národa aktuální m té matem už Pplk. pěch. Augustin Hlaváček z Loun, jeden z nejaktivnějších členů Obrany národa okres Louny.Autorem kresby je spoluvězeň v Terezíně Josef Klouček z Rakovníka, kresba tužkou, 16. 6. 1940, Terezín. Archiv autora. 102 S L Á N S K Ý O B Z O R
od srpna v závislostina mezinárodní situaci,tj.na přípravě N ě mecka na válku s Polskem. Velitelské špičky v organizaci počítaly s vyhrocení m protině meckých nálad a v souvislostis předpokládaný m vypuknutí m opravdové války západoevropských velmocí s N ě meckem očekávalicelonárodní povstán. í Obrana národa se m ěla díky plánovité přípravě stát v tomto povstání nejdůležitější silou. První pokyny se datují na konec srpna 1939, konkrétní podrobné pokyny k mobilizační m přípravá m však vydalo ústředí organizace až v říjnu 1939. V rozkazu D–26 z 20. října 1939 ústředí přikazovalo sm ěrem „dolů“ (= D): 1) Provádění mobilizačních příprav, které by umožňovaly postavit větší jednotky,
musí být svěřeno bývalým aktivním důstojníkům, kteří jsou naprosto spolehliví a mlčenliví a kteří v době své aktivní služby pracovali jako mobilizační důstojníci, nebo takoví, kteří k tomu mají předpoklady. V nejkrajnějším případě, kdy v okrese nejsou žádní aktivní důstojníci, kterým by bylo možno tuto funkci svěřit, nebo kteří by pro to měli schopnosti, svěří velitelství funkci velitele okresu schopnému záložnímu důstojníku. Velitelé jsou osobně zodpovědni za provádění mobilizačních příprav, mobilizační důstojníci provádějí dozor nad prováděním. Další dozor je prováděn velitelem okruhu nebo jeho mob. důstojníkem. Všechny mob. přípravy nesou krycí označení „pondělí“ a tento výraz používejte v písemném i ústním styku. 2) Mobilizace bude oznámena: a) Rozhlasem, pokud zůstanou vysílačky neporušeny anebo nebudou do té doby odebrány rozhlasové přístroje. b) Tiskem s předpokladem, že se to dá rychle provést a organizace kolportáže nebude porušena pro dopravní potíže. c) Vypsání mobilizace: Připraveny jsou všechny tři druhy oznámení. Oznámení v rozhlase a tisku obstará ústředí. Vypsání mobilizace obstará velitel okruhu. Vypsání mobilizace bude vydáno velitelem okruhu okresním velitelům podle počtu obcí, které jim podléhají. Velitelé okresu pečují o to, aby bylo vypsání mobilizace rychle rozesláno do obcí. K mobilizaci bude vydáváno zvláštní motto. Mobilizace bude vydána po vyjití druhého motta, které udává dobu akce, to znamená, že proběhne nejprve první útok a zmocnění se celé státní moci, při čemž se musí počítat s mobilizací nejpozději 6 hodin po začátku akce. 3) Povolávání: a) Povoláno bude 5 nejmladších ročníků zálohy a náhradní zálohy. To jsou osoby narozené 1913 a mladší ročníky. Když by v některém okrese nastoupilo z různých důvodů nedostatek lidí, budou mnou povolány další 3 ročníky zálohy a náhradní zálohy podle okolností. Občané budou povinni vydat na potvrzení velitelství i bez placení proviant a poskytnout potřebné ubytování spolu se stravováním. Jeli to zapotřebí, vyžádají si jednotky zakročení u okresních úřadů a bezpečnostních orgánů. 10) Hlášení po vyhlášení mobilizace: a) Hlášení podle bodu d/ b)Počet nastoupených osob (důstojníci, ostatní). Jaké jednotky byly postaveny (Prapory, roty), ostatní osoby (důstojníci a ostatní), jak jsou postavené jednotky vyzbrojeny (pušky, kulomety), vybaveny motorovými vozidly, jestli chybějící může být ještě v okrese obstaráno, je zajištěno ubytování a různé. Hlášení zašlete 24 –48 hod po vyhlášení mobilizace buď prostřednictvím kurýra nebo telefonicky veliteli okruhu – mobil. oddělení. c) Vzor hlášení: 69 důstojníků, 1 653 ostatních osob, 2 prapory, zbytek 2 důstojníci, 56 ostatních, 67 voj. pušek, 460 loveckých pušek, 15 000 vojenského střeS T A T Ě A P O J E D N Á N Í 103
liva, 8 000 loveckého střeliva, 6 lehkých kulometů, přebytečná motorová vozidla, menší přebytečná, vše zajištěno. Prapory připraveny k odchodu. Okres Jičín. 11) Postup příprav: Všechny přípravy musí být prováděny s největší opatrností, písemné přípisy musí být omezeny na nejnutnější a pečlivě uschovány. Zemský, okruhový a okresní velitel provedou mobilizační přípravy a pečují o jejich utajení. Základní směrnice budou vydány až na okres. Mobilizační důstojník musí mít všechny přípravy promyšleny a jen v některých případech zasvětí několik málo osob (2–3), které si vybral, se souhlasem okresního velitele. b) Hlavní přípravy okresního velitelství (mobilizační důstojník): Organizace kurýrní služby a zajištění dopravních prostředků (motorových vozidel) pro zaslání mobilizačních příkazů (vyhlášení mobilizace). Kurýrní služba a motorová vozidla musí být stále vedena v evidenci, musí jim být popsána cesta a obce. Zjistěte si pravděpodobný počet předpokládaných osob k povolání. K tomu účelu počítejte, aby z celkového počtu obyvatelstva (muži, ženy, děti) činily povolané ročníky maximálně 2,5 %. Obstarejte si také seznamy všech aktivních důstojníků, stejně jako záložních, pokud se na ně vztahuje mobilizace a rozdělte tyto na dvě skupiny: Spolehliví – nespolehliví. Toto vám bude cenná pomoc při určování důstojníků v mobilizační době. Kpt. v. z. Otakar Hlaváček z Loun, člen Obrany národa okres Louny.Autorem
kresby je spoluvězeň v Terezíně Josef Klouček z Rakovníka, kresba tužkou, 12. 5. 1940, Terezín. Archiv autora. 104 S L Á N S K Ý O B Z O R
Podle odhadu povolaných osob určete, kolik praporů můžete postavit podle určeného měřítka, udejte chybějící počty mobilizačním důstojníkům okruhu, aby vám tito mohli zajistit náhradu. Vybudování velitelství praporu se děje jen s mým souhlasem. Vyhlédnutí velitelé praporu a rot nesmí být o tom informováni, aby okruh zasvěcených osob nebyl příliš velký. Pro pěší a technickou rotu počítejte nejméně se 160 muži, jinak lze dosáhnout válečného stavu až 200 mužů. Způsob postavení musí být promyšlený. Určete druh a místo (bývalá kasárna, školy, tělocvičny) ve více obydlených místech, aby nedošlo k hromadění zástupů, obstarejte si seznam osob a rozdělovník pro jednotlivé jednotky, promyslete postavení stráží, jaké osoby mají být poslány na která místa. Zjistěte příhodná místa pro uskladnění technického materiálu a jednotek. Promyslete stravování v hostincích apod. Přehled o množícím se materiálu pocházejícího od občanů (zbraní, munice, ženijního materiálu, spojovacího materiálu). Vyhledejte místa a osoby k jejich dopravě (motorová vozidla, koně a vozy). Převzetí se děje protokolárně (stav a vady), avšak nesmí to být na úkor rychlému převzetí. Zajistěte dílny pro opravy (autodílny, kovárny apod.). Veďte seznamy motorových vozidel, které se v okrese nacházejí, stejně jako místa, kde se nacházejí sklady pohonných hmot. Veďte seznamy výrobců a prodejen zbraní a zbrojního materiálu, zjistěte nenápadně zásoby. Mobilizační důstojníci musí postupovat samostatně a rychle bez otálení, aniž by vyčkávali rozkazů a směrnic. Na jejich rozhodnosti záleží průběh mobilizace. S mobilizačními přípravami nechť je započato ihned, soustavně ať je na nich pracováno a ať jsou doplňovány. K tomu účelu je nutno, aby okresní mobilizační důstojníci byli ve stálém styku s mobilizačními důstojníky okruhu. Upozorňuji na tajné přípravy. Zajištění písemného materiálu (mimo bydliště osob, které jsou s tímto obeznámeny) věnujte velkou ostražitost při jeho zajišťování pro mobilizaci.12) V případě zahájení „akce“,tj.protině meckého povstán, í se počítalo, že ti ř prapory lounské Obrany národa obsadí hranice s N ě meckem; škpt.Hlaváček sá m m ěl v takové m případě velet praporu, jenž m ěl m ít na starost střední pohraniční úsek, který by sahal na sever od Rané do Libčevse. Mjr.Schönfelder m ěl m ít na starost úsek od Loun k Postoloprtů m. Třetí úsek, do Třebenic, připadl na starost mjr.Evaldovi.P ísemný mobilizační plán ukrýval škpt.Hlaváček až do zatčení mjr.Evalda, k ně muž došlo 12. března 1940. Tehdy jejopatrný škpt. Hlaváček prozrav í ě spálil,takže se N ě mců m do rukou nedostal.13) Mjr.Evald byl z armády propuštěn a po nějaké době získal zam ěstnání jako vrchní sekretář na ministerstvu sociální a zdravotní péče v Praze. Třebaže mjr. Evald pracoval zřejmě pro organizaci obětavě, byl po dvou m ěsících, to je na konci srpna 1939, tj.v době, kdy už nebyl v armádě, vystřídán ve funkci velitele okresu Louny pplk. Janotou. D ůvodem pro tuto zm ěnu byla zřejmě nejen vyšší hodnost pplk. Janoty,ale spíše asi snaha gen. Kraváka stavět do vedoucích funkcí v ilegální organizaci aktivní důstojníky a pplk. Janota jím v té době ještě byl. P ředání funkce okresního velitele mezi mjr.Evaldem a pplk. Janotou proběhlo zřejmě velmi korektně. V rá mci tohoto předávání velitelské funkce v organizaci, jejíž zakládání teprve začínalo, se pplk. Janota setkal s některý mi angažovaný mi lidmi.V í me, že škpt.Hlaváček dopravilsvý m autem pplk. Janotu v doprovodu mjr.Evalda do Libochovic za lékárníkem Reše m, stejně jako do Peruce k setkání s pplk. Šebestou. Janotovo velitelské období však trvalo velmi krátce, totiž pouze do září 1939. N ě mecké soudní spisy, jež se zachovaly a které používá me při našem pokusu o rekonstrukcivzniku a působení Obrany národa na Lounsku, nejsou bez rozS T A T Ě A P O J E D N Á N Í 105
porů. Ob žaloba protiK. Janotovi a R. Rajnyšovi,jež nese datum 5. březen 1943, vykládá sezná mení pplk. Janoty s mjr.Evaldem tak, že Evaldův švagr Josef Švestka na Evaldovo přání pozval v červenci 1939 pplk. Janotu do svého bytu v Roudnicinad Labem, Kratochvlova í 1443, kde už čekal mjr.Evald. Po vzájemné m představení pplk. Janoty a mjr.Evalda lounský mjr.Evald pplk. Janotovi sdělil,že buduje z bývalých aktivních důstojníků tajnou vojenskou organizaci, její mž úkolem je obnovitv okam žiku, až „to praskne“, Československou
republiku. Janota souhlasilse spoluprací v této organizaci a obřadný m gestem, jež spočívalo ve stisku pravé ruky, se zavázal ke spolupráci a mlčenlivosti.Mjr. Evald prý určilpplk. Janotu do funkce velitele okresu Roudnice nad Labem, pi ř čem ž do tohoto okresu pati ř ly soudní okresy Kralupy, M ělník, Velvary a Terezínm ěsto. Podle ně mecké soudní žaloby m ěl K. Janota postavitvojenskou jednotku v sle í praporu, jenž bude sestávat ze čtyř rot.Mjr.Evald K. Janotu instruoval,aby si sehnal svého zástupce, zpravodajského, materiálního (zbrojního) a proviantního důstojníka a velitele rot.M ěl také pátrat po zbraních, trhavinách a zdravotnické m materiálu a zjistitpočet nemocničních lůžek. Pro udržování spojení mezi Louny a Roudnicí nad Labem m ěl získat nějakého motocyklistu. Pplk. Jarom ír Halbhuber, velitelObrany národa kraj Louny a velitelObrany národa okres Roudnice nad Labem. Archiv autora. 106 S L Á N S K Ý O B Z O R
Krátce nato se pplk. Janota vydal do Terezína, kde vyhledal svého zná m ého, mjr.Josefa Staňka. Pplk. Janota vyprávěl příteliStaňkovi,co se dozvěděl od mjr.Evalda o tajné vojenské organizaci a o své m zařazení v n. í Sdělilmjr.Staňkovi, že v Roudnicinad Labem by m ěly být postaveny dva prapory, které by byly nasazeny v jižní oblastimezi Oh ří a Labem. V Terezíně by m ěl být utvořen jeden prapor.Mjr.Staněk po své m zatčení tvrdil,že poté, co dal pplk. Janotovi najevo, že je nemocný a že je sledován ně meckou polici, í jeho účast v aktivní m odboji už nepřicházela v úvahu. Jestlije pravda, co tvrdí ně mecká obžaloba, tak mjr.Staněk navrhl nam ísto sebe pplk. Janotovi do funkce velitele Terezína Rudolfa Rajnyše, bývalého nadporučíka, ročník narození 1910. V červenci 1939 byl R. Rajnyš ještě v Lounech, krátce nato, totiž na konci září 1939, dostal m ísto jako učiteltělocviku v zem ědělské škole v Táboře. Staněk a Janota se s ní m setkali v holičské m obchodě. Pplk. Janota informoval npor.Rajnyše o vznikajc í í tajné vojenské organizaci a o jejch í úkolech a vyzval jej,aby postavilze spolehlivých lidí v Terezíně rotu, skládajc í í se ze čtyř čet. Pplk. Janota také sdělil R. Rajnyšovi heslo Karlštejn – Ka meny padaj, í které se sá m dozvěděl od mjr. Evalda. Npor. Rajnyš pplk. Janotu vyslechl a zřejmě se vší m souhlasil.N ě mecký prokurátor v soudní žalobě napsal,že npor. Rajnyš řekl „dobře“, ale žádné skutečné odbojové jednání – ač se o to nepochybně snažil– nezjistil.Soudí me, že pro příliš krátkou dobu, po kterou působilv Roudnicinad Labem a zřejmě ipod tlakem existenčních starostí – v září 1939 už učilv Táboře – toho R. Rajnyš mnoho neuskutečnil.14) Karel Janota, v té době bytem v Rašínově ulicič. 1471 v Roudnici,se narodil 25. května 1893 v Kartouzích-Valdicch í (Valdice), okres Jičín. Vystudoval gymnázium a vyšší školu lesnickou. Na podzim 1914 narukoval na vojnu, bojoval na ruské frontě a už v červnu 1915 upadl do ruského zajet. í Za rok nato už byl v československé legii.Když se v roce 1920 vrátildo vlasti,byl poručíkem. Zůstal v armádě a postupně povýšilna podplukovníka.15) Po demobilizaci našel od 6. září 1939 zam ěstnání jako aktuárský ředitelu Ze mského úřadu v Praze, oddělení péče o válečné poškozence. Tento úřad sídlilv Praze-Karln í ě v několika m ístnostech tzv.Invalidovny. Dnes v této budově sídlí vojenský historický archiv. 16)
Velký pohyb vojáků, kteří bylidonuceni hledat si civilní m ísta po své m nedobrovolné m propuštění z likvidované Československé armády, se projeviltaké při formování Obrany národa. Tak v září 1939 přišel za pplk. Janotou plk. Halbhuber a sdělilmu, že byl služebně pid ř ělen do Roudnice nad Labem a že přebírá velení Obrany národa. O několik dní pozdějimu ještě ozná mil,že okres Roudnici svěřilStaňkovi.Aby zmírnilsvojistrohost vůči hodnostně jen o jeden stupínek níže postavené mu pplk. Janotovi,jmenoval jejformálně svý m zástupcem. Plk. Jarom ír Halbhuber m ěl zřejmě silné ambice a zjevně toužilbýt více než jen okresní m velitelem. Narodilse 21. 9. 1894 v Dublovicch, í okres P říbram. Od 1. září 1939 získal civilní m ísto vrchního ředitele ve V ýzkumné m ústavu zem ědělské m v Roudnicinad Labem. Gen. Kravák, který zřejmě m ěl podl í na tom, že J. Halbhuber získal ředitelské m ísto v Roudnicinad Labem, v něj skládal naděje, že pozdvihne činnost O N v severní částiseverozápadočeské oblasti.V červenci 1939 plk. Halbhuberovi osobně vysvětlil,že se zakládá tajná vojenská organizace, která vystoupí aktivně v okam žiku srážky s ně mecký m vojskem a nabídl mu spolupráci.Plk. Halbhuber se zavázal stiskem pravé ruky ke spolupráci a mlčenlivosti.Nato jejgen. Kravák jmenoval spojovací m důstojníkem s úkolem
zajistitspolupráci a součinnost se členy bývalé agrární strany, k níž se J. Halbhuber dříve hlásil. S T A T Ě A P O J E D N Á N Í 107
Krátce nato se plk. Halbhuber zúčastnilv Praze aktivu, na ně m ž bylipřítomni členové štábů, krajští a okresní velitelé. Halbhuber podal mjr.Jedličkovi,členu zemského štábu, který referoval na shromáždění o zpravodajských úkolech, podnět,aby byliv jednotlivých krajch í a okresech ustanoveni propagační důstojníci. Mjr.Jedlička slb í ilpřezkoumat jeho návrh, ale zřejmě se nic nestalo, a tak Halbhuber za nějaký čas upom ínal samotného gen. Kraváka, přičem ž gen. Kravák plk. Halbhubera chlácholil,že nejde o nic důležitého a aby to nechal být. Po převzetí ředitelského m ísta ve Výzkumné m ústavu zem ědělské m v Roudnici, kam J. Halbhuber nastoupilk 1. 9. 1939, nabízela se F. Kravákovi17) mo žnost svěřitJ. Halbhuberovi velení lounského kraje, neboť po zdai ř lé m odchodu plk. Kratochvla í do zahraničí v červenci 1939 nebyla funkce velitele kraje dosud obsazena. Celá vojenská odbojová organizace Obrana národa byla obrovský útvar.Vyvje í la se od dubna 1939, kdy jiarmádní špičky založily,a jestliže si klademe za cl í poznat její historiia strukturu, musí me si být vědomi složitostijejho í vývoje a skutečnosti,že šlo o vývoj velmi dynamický. Pramenů m á me m álo a mnohdy nejenže nejsou jednoznačné, ale dokonce si odporuj. í Pplk. Jarom ír Halbhuber, jak jejviděl spoluvězeň v Terezíně Josef Klouček z Rakovníka. Kresba tužkou, 12. 5. 1940, Terezín. Archiv autora. 108 S L Á N S K Ý O B Z O R
Vrchol hierarchického uspořádání představovalo ústřední veden. í Jemu byla podřízena zemská veden, í jedno pro Čechy a druhé pro Moravu. Pod nimi byly kraje. Praha m ěla od počátku zvláštní postaven, í obvod Velké Prahy představoval vlastně svý m význame m te ř tí zemské velitelstv. í Počáteční snahy se soustředily v Čechách na vybudování čtyř krajů: 1. Plzeň, 2. České Budějovice, 3. Pardubice, 4. Mladá Boleslav a samostatná Velká Praha. O něco m álo pozdějipřibyl pátý kraj,Louny, který nás právě zají má. Na podzim 1939 bylo v Čechách podle téhož plk. gšt. J. Reše, který v té době vykonával funkci náčelníka štábu zemského vedení pro Čechy, šest krajů: 1. Plzeň, 2. České Budějovice, 3. Louny, 4. Mladá Boleslav, 5. Kolín, 6. Pardubice – Hradec Králové a samostatná Velká Praha.18) Podle jiné autority „Čechy byly rozděleny na sedm krajů, Morava na pět. Pro usnadnění velení byly kraje na Moravě seskupeny ve dvě oblasti(gen. Slunečko a gen. Ždí mal).V Čechách k zřízení oblastí nedošlo.“19) Bylo to ovšem trochu jinak a bylo to složitější. Od dubna 1939 došlo ve středních Čechách k zahájení výstavby organizačního útvaru, který m ěl charakter oblasti.„V dubnu 1939 byl gen. Kravák pověřen ústřední m vedení m v Praze k organizaci odboje ve středních a severozápadních Čechách mimo obvod Velké Prahy,“ napsal plk. gšt. Straka po válce.20) Kravákova středočeská anebo středočeskozápadočeská anebo severozápadočeská oblast, jak m ůže me různě číst jméno jednoho a téhož útvaru, se týká velké centrální oblasti Čech. P ři pohledu na mapu připom íná tvar neuzavřeného prstence kolem Velké Prahy, která je v jeho středu. Tento prstenec vytvářely okresy Benešov, Vlašim, Sedlčany, Votice, Sedlec, P říbram, Hořovice, Beroun, Rakovník, Louny, Slaný, Kladno, Terezín, Roudnice nad Labem, Libochovice, Kralupy nad Vltavou a Velvary.Generál Kravák rozdělilna počátku celou oblast na čtyi ř kraje, a sice Benešov, Beroun, P říbram a Terezín. Pravděpodobně to záviselo ve značné, ne-li největší m íře na otázce existence vhodných a použitelných velitelů krajů. Toto rozdělení nebylo vůbec nezvratné a konečné. Naopak, v průběhu vývoje docházelo ke zm ěná m.21) Vojenské m ěsto Terezín dalo název krajiproto, že v ně m sídlilvelitelkraje, který územně zaují mal politické okresy Louny (tj.stejnojmenný soudní okres Louny), Kladno (tj.soudní okresy Kladno a Unhošť), Rakovník (tj.soudní okresy K řivoklát a Rakovník),Roudnice nad Labem (tj.soudní okresy Libochovice a Roudnice nad Labem) a Slaný (tj.soudní okresy Nové Strašecí a Slaný).Tí mto první m velitelem kraje Terezín byl plk. Jan Kratochvl í. Jan Kratochvl í se narodil11. 1. 1889 v Horní Radochové, okres N áchod a m ěl pohnuté životní osudy. Vystudoval vyšší reálku v N áchodě a m ěl deset semestrů na České m vysoké m učení v Praze. Odveden byl v roce 1914, válečnou vřavu zažil od začátku, protože se do ní dostal hned při červencové mobilizaci.U ž v říjnu
1914 byl však u Ostrova na východní frontě zajat a od roku 1916 se s ní m setkává me jako s příslušníkem československé legie v Rusku. Když v dubnu 1920 přijeldo vlasti,nosilkapitánské hvězdičky. Jako mnoho jiných legionářů, tak ion zůstalv armádě, která mu poskytla prostor k uplatnění a k vyniknut. í V roce 1939 velel9. p. pl.v Kremnici,a když Slovensko odpadlo od Československé republiky, vrátilse do Čech a byl ustanoven posádkový m velitelem v Terezíně. Plk. (pozdějigenerál) Kratochvl í m ěl vysoký odborný a morální kredit,a tak jejgen. F. Kravák, veliteloblasti,jmenoval nejen velitelem kraje, ale také svý m první m zástupcem. Tuto funkci však nezastával dlouho. Z rozhodnutí vedení Obrany národa uprchl 23. 7. 1939 do zahraničí, kde m ěl pestré a barvité osudy.22) Zdá se, že po odchodu plk. Kratochvla í do zahraničí krajTerezín (Louny) v obranné struktuře de facto neexistoval.Lounský plk. S mejkal,který snad mohl S T A T Ě A P O J E D N Á N Í 109
připadat na funkci velitele kraje, rovněž odešel,pplk. Janda, S mejkalův mo žná formální nástupce, byl zatčen už 25. srpna 1939. Jisté naděje snad mohl gen. Kravák vkládat do pplk. Janoty, který pibra ř l k Roudnicinad Labem, kde bydlel, iokres Louny, ale praktické realizace tato mo žnost nenabyla. Jednotlivé okresy se ubíraly v létě 1939 vlastní cestou a jejich velitelé podávaliúčty z činnosti pří mo gen. Kravákovi a členů m jeho štábu. Situace se zm ěnila až na konci srpna, resp. září 1939. Kravák tehdy funkci velitele kraje svěřilJ. Halbhuberovi a uložilmu, aby okresy Roudnice nad Labem, Louny, Rakovník, Slaný a m ěsto Terezín, jež se dosud těšily relativní samostatnosti,spojilpod pevné velen. í Gen. Kravák dokonce učinil z plk. Halbhubera svého druhého zástupce. Proč tomu tak bylo, neví me. Jestli proto, že přikládal velký význam propagační politické práci,což oficiálně m ěl plk. Halbhuber vykonávat,či jestlipro nějaké teba ř zvláštní osobní vlastnosti jmenovaného, neum í me zjistit. Plk. Halbhuber se sešel nejen s lounský m okresní m velitelem mjr.Evaldem, ale také s rakovnický m okresní m velitelem mjr.Josefem Šulcem.23) Prošeti ř lčinnost roudnického pplk. Janoty a navrhlgen. Kravákovi jeho odvolání z funkce. Gen. Kravák to opravdu učinil.Na m ísto Janoty jmenoval okresní m velitelem Roudnice nad Labem mjr.Josefa Staňka z Terezína. Aby zmírnilpostup vůči Janotovi, jmenoval jejStaňkový m zástupcem. Plk. pěch. Karel Janota, velitelObrany národa okres Louny a okres Roudnice nad Labem. Autorem kresby je spoluvězeň v Terezíně Josef Klouček z Rakovníka, kresba tužkou, 12. 6. 1940, Terezín. Archiv autora. 110 S L Á N S K Ý O B Z O R
N ě mecký prokurátor do písemné soudní obžaloby zaznamenal,že v červenci 1939 se major Josef Staněk dozvěděl od jemu prý nezná m ého nadporučíka, že existuje tajná vojenská organizace, která m ěla při odchodu ně meckých vojsk z tzv.protektorátu převzt í moc. V srpnu mu totéž m ěl sdělitpplk. Janota. Mjr.Staněk ně mecký m vyšetřovatelů m nesděliljméno onoho údajného českého nadporučíka, ač jejjistě znal – byl to npor.Švestka, švagr mjr.Evalda – a tvrdil dokonce, že obě ma jejich žádost o spolupráci s tajnou vojenskou organizací odm ítnul. Josef Staněk se narodil27. 7. 1897 v Moravské Ostravě-P řívozu. V roce 1915 byl odveden do rakouskouherské armády a nasazen jako voják na ruské frontě. V červenci 1916 padl do ruského zajetí a za necelý rok jejnalézá me v československé zahraniční armádě. M ěl navýsost zají mavé osudy. Od 2. ledna do 28. října 1918, tedy do chvle í vyhlášení samostatného československého státu, byl nasazen jako agent na územ í Rakouska a později,v roce 1919, na územ í Ma ďarska. Ještě v mobilizaci 1921 sloužiljako zpravodajský důstojník zpravodajského oddělení hlavního štábu ministerstva národní obrany. Poté jejnalézá me coby aktivního důstojníka u vojenské policie.V období 1. 10. 1937 až 30. 9. 1938 byl v hodnostimajora zástupcem velitele druhého praporu 42. pěšího pluku v Terezíně.24) Po propuštění z armády v roce 1939 učiltělocvik na Ze mské vyšší hospodářské škole v Roudnicinad Labem. Podle jedné poválečné zprávy, jež m ůže být ovšem nadnesená, rozšiřoval mezi svý mi studenty ilegální časopis V boj,který přivážel prý z Prahy a předával mu ho pplk. Janota.25) V září 1939 se mjr.Staněk setkal na ministerstvu národní obrany v Praze-
Dejvicch í s generálem Františkem Kravákem, který pod rouškou rozhovorů o propuštění z armády a opatření civilního zam ěstnání sháněl velitelské kádry pro ilegální vojenskou odbojovou organizaci.B ěhe m krátkého rozhovoru mjr.Staněk zřejmě slb í ilgen. Kravákovi spolupráci v odbojia dostal příkaz, aby se v m ístě bydliště spojils plk. Halbhuberem a spolupracoval s ní m. Když plk. Halbhubera vyhledal,dozvěděl se potom více o tajné odbojové organizaci,totiž její jméno Obrana národa a to,že jde zatí m o rá mcovou organizaci.Pravděpodobně se mu dostalo vysvětlen, í co rá mcovost organizace znamená. Ta spočívala ve jmenování velitelských kádrů od pluků přes prapory k rotá m, přičem ž mu žstvo nebylo konkrétně stavěno. Jednotky m ěly být v uvažovaných počtech postaveny až teprve po předpokládaných odvodech celých ročníků po vyhlášení mobilizace. Plk. Halbhuber pověřilmjr.Staňka velení m m ěstu Terezínu. Jeho úkolem bylo připravitna územ í m ěsta podm ínky pro postavení jednoho praporu o čtyřech rotách. Pozdějipo své m zatčení mjr.Staněk ně mecký m vyšetřovatelů m tvrdil,že nic nedělala že mu jeho pasivitu plk. Halbhuber, s ní m ž se setkával v m ístě svého nového zam ěstnání v Roudnicinad Labem prakticky denně, vytýkal.Podle ně mecké obžaloby se údajně hájilplk. Halbhuberovi tí m, že poukazoval na své denní dojíždění za prací a že v Terezíně nezná té měř žádné důstojníky. Také se prý pokoušel Halbhubera přesvědčit,že pro utajení celé organizace by bylo lepší vést vedoucí kádry pouze evidenčně a teprve krátce před zam ýšlený m nasazení m je sezná mit s jejich úkoly. Staňkovo počínání nebylo tak nicotné, jak tvrdilgestapu. Určitě zapíral,a přesto čteme v ně mecké soudní žalobě, že převzal velení okresu Roudnice nad Labem po pplk. Karlu Janotovi,který odešel z Roudnice nad Labem v září 1939, vešel v kontakt se Šebestou, m ístní m velitelem v Peruci,a ustavilnějakého mladého ženijního poručíka za svého pobočníka. Jestliopravdu nezískal pro spolupráci v tajné vojenské organizaci odborného učitele Šobra, jak se praví v obžaloS T A T Ě A P O J E D N Á N Í 111
bě, neví me. Podle jedné věty žaloby, totiž „o jeho další práci v okrese Roudnice se nepodařilo nic bližšího zjistit“,si spíše myslí me, že byl statečný při výslechu a podařilo se mu úspěšně vzdorovat a zapra í t.Ovše m itak ně mecký prokurátor v žalobě zmiňuje jeho „těsné styky“ s mjr.Evaldem, okresní m velitelem z Loun, přičem ž jejprý Evald podporoval v názoru vést pro lepší utajení organizace důstojníky pouze v evidenci a prakticky je prozatí m nezapojovat.Žaloba dále hovoří nejméně o dvou setkáních s gen. F. Kravákem v Praze, přičem ž poslední se konalo v listopadu 1939. Mjr.Staněk při ně m informoval o své činnostia dostal prý pokyn vypracovat hlášení o počtu použitelných zbran. í Žaloba také zmiňuje dvě setkání s mjr.Kubíkem. K jednomu prý došlo v Praze a k druhé mu v Roudnici. Mjr.Kubík byl zpravodajský m důstojníkem Kravákova štábu. P ři setkání v Roudnicinad Labem prý Kubík požadoval od Staňka nahlášení „cukrářů“, což prý Staněk odm ítnul. K formování skupin tzv. „cukrářů“ vyzvalo zemské velitelství Obrany národa velitelství krajů a okresů v srpnu 1939. Skupiny m ěly sestávat ze tří nebo čtyř osob a m ěly vykonávat kontrarozvědnou roli.Jejich úkolem např. bylo vypracovat seznam N ě mců a Čechů, kteří spolupracují s N ě mci.26) Pplk. Josef Staněk, velitel Obrany národa okres Terezín a Roudnice nad Labem. Archiv autora. 112 S L Á N S K Ý O B Z O R
V říjnu dostalmjr.Staněk od plk. Halbhubera rozkaz vypracovat podrobný mobilizační plán podle písemné předlohy.Ta stanovovala, jak už jsme napsali v souvislostis okresem Louny, že po zveřejnění určitých hesel v tisku a rozhlase dojde k obsazení důležitých úřadů a k zajištění okresních hejtmanů a poté ke všeobecné mobilizaci.M ělo dojt í k zabavení automobilů a všeobecné mu vyzbrojen, í přičem ž nejvíce se počítalo se zbraně mi z policejních skladů. Plk. Halbhuber chtěl obsaditRoudnicinad Labem, zatí mco mjr.Staněk m ěl s postavený mi jednotkami překročitprotektorátní hranice. J. Švestku informoval mjr.Staněk o přípravách akcí k oslavě bývalého státního svátku Československé republiky 28. října. P ředstavoval si,že na budovách budou vyvěšeny státní vlajky a že dělníci z B ächerovy strojrny í by m ěli vyjt í manifestačně do m ěsta. Jední m z prvních postižených, koho nacisté zatklia perzekvovaliz okruhu, o ně m ž pojednává me, byl pplk. František Janda. F. Janda se narodil28. 11.
1898 v Nezamyslicch, í okres Prostějov. Jako syn učitele vystudoval gymnázium v Praze a nastoupiljako farmaceutický praktikant.V roce 1917 byl odveden k 13. zem ěbranecké mu pluku v Olomouci.Dostal se do vojenského učilit šě v Hranicích na Moravě a v roce 1919 byl vyřazen jako důstojník armády vzniklé Československé republiky.V letech 1928–1931 absolvoval válečnou školu v Praze. Jenom vážná nemoc způsobila zpomalení kariéry. P řesto když opouštěl 30. 6. 1939 armádu, byl vyřazen jako podplukovník a náčelník štábu 8. divize v Hranicích na Moravě. V týdnu od 7. do 15. 7. 1939 se zúčastnilspolečně se čtyř mi destkami í dalších, povětšinou důstojníků, zná m ého kurzu v Praze ve Štefánikově dom ě. Na základě absolvování tohoto kurzu se stal tiskový m důvěrníkem (referentem) Okresního úřadu v Lounech. Protektorátní vláda na své schůzi 29. března 1939 se usnesla zříditsíť tiskových důvěrníků, kteří m ěliformálně sjednotittiskový dohled v jednotlivých politických okresech. V pozadí však byla snaha politických a vojenských odbojových představitelů zajistittrvalý a pravidelný přísun politických a vojenských zpráv z územ í celého státu pro předsedu protektorátní vlády Ing.Aloise Eliáše a jeho prostřednictví m pro dom ácí izahraniční odboj. N ě mecké bezpečnostní orgány se o celé akci dozvěděly od jednoho z účastníků školního kurzu, náhradníka tiskového důvěrníka v Poličce nad Metuj, í V. Mehnerta, který gestapu prozradilvše, co věděl.Gestapo se na celou akci dobře připravilo a 25. 8. 1939 zatklo ve Zlíně hlavní osoby, přednostu tiskového odboru ministerské rady protektorátní vlády dr. Z. Schmoranze a jeho nejbližší spolupracovníky S. Veise, O. Svobodu a F. Vítkovce a v jednotlivých m ístech všechny zúčastněné osoby.27) Pplk. Jandu v jeho lounské m bytě v uliciLegionářů 1281 zatklo rovněž 25. 8. 1939. Pplk. F. Janda obdržel jako tiskový referent pro okresy Louny, Velvary a Roudnice nad Labem krycí označení B – 11. Byl jední m z m ála, kdo poslalnadřízený m zprávy, které gestapo našlo a použilo jako prostředek dokazujc í í jeho vinu. B – 11 podle soudní obžaloby hlásil12. 8. 1939, že z Mostu obdržel zprávu, že 15. 8. 1939 bude vyhlášeno na ti ř dny nad tzv.protektorátem stanné právo, neboť ně mecká armáda se bude přem ísťovat přes toto územ í. V soudní obžalobě je rovněž citována zpráva, kterou podal F. Janda 21. 8. 1939. Upozorňoval v ní na to,že v Letovu se vyrábějí papírové makety letadel,které mají být um ístěny např. v okolí Plzně jako klamné cle í pro případ bombardován. í 28) Jm éno pplk. Jandy se objevuje v procesu protiškpt.Aug. Hlaváčkovi a pplk. J. Šebestovi.Hlaváček údajně vezl svý m osobní m automobilem pplk. Jandu coby velitele okresu Louny a jeho zástupce mjr.Evalda v září 1939 do Peruce, aby S T A T Ě A P O J E D N Á N Í 113
navštv í ilipplk. Šebestu, a do Libochovic k setkání s lékárníkem S. Reše m.29) Evidentně jde o omyl časový, protože od 25. srpna nebyl pplk. Janda na svobodě. Mo žná také o zá m ěnu jména; oní m mu že m mo žná nebyl pplk. Janda, ale pplk. Janota. Obranu národa netvoi ř lipouze vojáci,jedno zda do poslední chvle í aktivní anebo záložníci,ale také civilisté. Jednou z významných osob lounské organizace byl RudolfSzoboszlay. Ztělesňoval spojení vojáků s některý mi civilní mi skupinami, jež představovaly v myslivojáků důležitou roli. Pocházel z Loun, kde se narodil25. 4. 1896. Vychodillounskou reálku a od 15. 4. 1915 narukoval do armády a do války. V šestnácté m roce byl zajat Rusy a v létě 1917 už jejnalézá me v československé legii.Když se v srpnu 1920 vrátil, zůstaljako důstojník v armádě mladé republiky, ale ne nadlouho. V únoru 1921 nastoupilúřednické m ísto u Československých drah. Toto zam ěstnání pak vykonával po celý život a dotáhl to do hodnostiželezničního inspektora. Byl vážený m občanem, členem m ěstského zastupitelstva a m ěstské rady, politicky se hlásilk národně socialistické straně. Bydlel s rodinou v Lounech na Masarykově ná m ěstí 37. Npor. pěch. v z. Rudolf Szoboszlay z Loun, který spojoval vojáky s civilní mi představiteliodboje v Lounech. Autorem kresby je spoluvězeň v Terezíně Josef Klouček z Rakovníka, kresba tužkou, 6. 5. 1940, Terezín. Archiv autora. 114 S L Á N S K Ý O B Z O R
Když se na něho mjr.Evald obrátila zasvětiljejdo tajemství Obrany národa, nebylo to náhodou. Oba mu ži se poznaliv roce 1938, kdy cyklistický prapor, který byl do Loun dislokován, dostával zástavu. R. Szoboszlay byl v organizační m výboru slavnostijak za m ěsto, tak také za Svaz československých legionářů. Krom ě mjr.Evalda znal také plk. S mejkala, plk. Procházku a další důstojníky včetně mjr.Schönfeldera, který vypracoval oběžník, v ně m ž vyzval všechny rezervní důstojníky, aby se dostavilido Štefánikových kasáren v Praze k zaevidován, í a který se podle í l v dubnu 1939 na hnutí k znovusjednocení legionářů.30) Škpt.Hlaváčka poznal až s Evaldem. Mjr.Evald přikládal npor.v z. Szoboszlayovi význam předevší m proto, že jako železniční inspektor dodával zprávy o činnostina železnici,o počtu vlaků a o vlakových nákladech. Npor.Szoboszlay také zajistilukrytí zbran, í které získal škpt. Hlaváček v lounských kasárnách v březnových dnech roku 1939.31) Další m civilistou v organizaci byl Otokar Hlaváček. Byl synem továrníka Josefa Hlaváčka, který m ěl v Lounech podnik zavedený na výrobu harmonik.Také O. Hlaváček byl ruský m legionářem, dokonce kapitánem ve výslužbě. Narodilse 17. 10. 1887 v Klemensdorfu (Klimentov),okres Cheb. V letech 1907–1910 byl na zkušené v A merice, ale vrátilse opět do rodinného podniku. P ři červencové m vyhlášení první světové války v roce 1914 narukoval do rakousko-uherské armády a prodělalté měř typickou cestu, jak jiv této studiiu většiny aktérů zaznamenává me. U ž 1. prosince 1914 byl zajat v Karpatech a v roce 1916 jejběh událostí přivedl do československé legie. Postupně byl velitelem čety, pak roty a nakonec repatriačního vlaku. Když se v roce 1920 navrátildo Loun, nezvolil jako mnozí z jeho kamarádů za životní povolání vojenskou službu, protože hmotné zajištění mu poskytlo rodinné zázem í. V roce 1922 se stal společně s bratry Josefem a Jaroslavem spolupodln í íkem rodinné firmy Josef Hlaváček, závod pro výrobu harmonik v Lounech. Žilzřejmě poklidný m životem. Ale v létě 1939 jejoslovilmjr.Evald a vyzval jej k odbojové spolupráci.O. Hlaváček určitě znal železničního inspektora Szoboszlaye. M ůže me sm ěle pochybovat, že by se sezná mils mjr.Schönfelderem až teprve poté, co mu ho představilmjr.Evald. Mjr.Schönfelder byl totiž předsedou Československého svazu bývalých důstojníků, odbočka Louny a těžko by jejkapitán ve výslužbě neznal.32) Se jménem Otokara Hlaváčka se setkává me v souvislostis rozšiřování m ilegálního odbojového časopisu V boj v Lounech a na Lounsku. „Do Loun kolportoval V boj hned od počátku úředník nemocenské pojišťovny Josef Ka menský. Otakar Hlaváček časopis přetiskoval od května 1939 až do svého zatčení v březnu 1940 a spolu s V áclavem Hau maurem rozšiřoval po okolí m ěsta. Pozdějibyl V boj vedle dalších letáků rozmnožován v Okresní nemocenské pojišťovně v Lounech Karlem Rybáře m a Janem Douchou. Těchto akcí se ještě zúčastniliknihovník Janík, ředitelLadislav Musil,Josef N ácovský, dr. Boháček, dr. Vrátil a majitelstrojrny í Vejražka,“ napsal Jiří Beran v článku Josef Čáslavský a Obrana národa.33) Ikdyby pouze rozšiřoval ilegální časopis, nebyla by to činnost bezvýznamná, neboť iza ni nacistické soudy vyměřovaly vysoké tresty.Myslí me však, že u rozšiřování časopisu nezůstalo, teba ř že konkrétní údaje o Hlaváčkově odbojové činnostinezná me. V í me odjinud, že do Loun Josefu Ka menské mu, úředníku lounské pojišťovny, posla í lčasopis V boj úředník pražské pojišťovny Otakar Hofta z Říčan u Prahy, stejně jako jejJosefu Ka menské mu dopravovala Vlasta Raisová-Kostelecká. Josef Ka menský s rodinou jejkolportoval po Lounech a okol, í Otakar Hlaváček S T A T Ě A P O J E D N Á N Í 115
s V áclavem Ha mouzem rozšiřovaličasopis z Loun do Libochovic. Do Libochovic ke Stanislavu R öschovi se dostával z Prahy také pří mou cestou od pplk. Jana Reše z Prahy.34) Za významnou společenskou složku, již předpokládalizapojitdo odboje, považovali vojáci také Sokol.Byla jim blzk í á jak tělovýchovná činnost,tak polovojenské vystupován, í a předevší m ideová spřízněnost.Také případ V áclava Hally, u něhož byl na půdě uložen sanitní materiál,s ní m ž představitelé organizace počítali, m ěl návaznost na Sokol.V áclav Halla se narodil5. 2. 1884 v Klatovech, v Lounech bydlelse svou rodinou v Ko menského ulici1134. Byl povolání m fotograf. Když jejkladenské gestapo 10. 2. 1940 zatklo, nalezlo u něho na půdě čtyi ř velké padesátikilogramové balky í sanitního materiálu, jedenáct menších balk í ů obvazů a dvě krabice dalšího sanitního materiálu. Materiálobdržel v létě 1939 z Prahy. P ři první m výslechu tvrdilV. Halla kladenské mu gestapu, že dopis,
který oznamoval na příští den zásilku sanitárního materiálu, obdržel od nějakého Vojáčka z Prahy. Tohoto Vojáčka gestapu popsal tak, že byl 183 cm vysoký, silnější postavy, plného kulatého obličeje, m ěl světlý letní oblek, byl asi 40 letstarý. Sa mozřejmě lhal,což vysvt í á z toho, že za dva dny nato, zřejmě pod nátlakem, přiznal,že to nebylo od Vojáčka, ale od K öppla, funkcionáře pražského Sokola.35) Šlo určitě o velkou akci,kterou zná me iodjinud. P řinejmenší m se tak Mjr.pěch. RudolfRajnyš z Terezína, velitelObrany národa okres Terezín. Autorem kresby je spoluvězeň v Terezíně Josef Klouček z Rakovníka, kresba tužkou, bez data, Terezín. Archiv autora. 116 S L Á N S K Ý O B Z O R
stalo v Rakovníku, kde lékárník Bohumil Ha mpl ukrylna půdě obdobný sanitní materiál,který v létě 1939 dostal zásilkou z Prahy, podobně jako V. Halla v Lounech. 36)
N ě mecká tajná státní policie (gestapo) likvidovala Obranu národa od podzimu 1939. Když pochopila systé m organizace a nasbra í la dost informac, í přikročila v únoru 1940 k hromadné mu zatýkání odbojářů. V lounské organizaci,když nepočítá me pplk. Jandu, který byl zatčen jako tiskový referent 25. 8. 1939, zatknulo gestapo 10. února 1940 mjr.J. Evalda a V áclava Hallu mladšího, 12. 2. 1940 V. Hallu staršího a pak postupně další: 13. 2. 1940 J. Schönfeldera, 15. 2. 1940 Aug. Hlaváčka, 4. 3. 1940 J. Szoboszlaye, 6. 3. 1940 J. Halbhubera, 16. 3. 1940 K. Janotu, J. Staňka, J. Švestku, 20. 3. 1940 Ot. Hlaváčka, 3. 4. 1940 R. Rajnyše. A 19. 11. 1940 Stanislava R ösche a 29. 11. 1940 J. Šebestu.A teprve 27. 2. 1942 Ing. Z. N ě mce a 11. 4. 1942 por. v z.Ant. Nebeského v Libochovicích. 37)
Ačkoliv zatčení neušel té měř nikdo, kdo o Obraně národa teba ř jen věděl, a teba ř že všichni zatčení zůstalive vězení a předpokládali,že je nečeká nic dobrého, dál existovalilidé, kteří m ěli stále odvahu k odporu. Hovoří me o druhé garnituře Obrany národa, která existovala ina Lounsku. 3. srpna 1940 ve 21 hodin zatklo kladenské gestapo v Lounech v jeho bytě v Jeroný mově ulicičíslo 699 železničního zam ěstnance Vladimíra Horáčka, narozeného 18. 12. 1897 ve Velké m Týnci,okres Olomouc. Kladenští gestapáci Hans Quido Skalak38) a Friedhelm Schüttler,39) kteří m ělina starostinárodní nekomunistický odboj,jejpodrobilivýslechu, který nás zají má. Vl. Horáček protokolárně vypověděl,že 1. srpna 1940 asi ve ti ř čtvrtě na dvanáct mu prý ozná milvrátný v železničních dln í ách v Lounech, že m á jt í k bráně, neboť tam na něho čeká nějaký pán, který s ní m chce mluvit.Mu ž se představil železničáři jako bývalý kapitán Vincík. Vyslovilpřán, í aby s ní m Vl. Horáček šel stranou, že by s ní m chtěl mluvit. Kpt. Vincík se Vl. Horáčka otázal,zda je legionář. Když přitakal,ptal se jej kpt.Vincík, zda zná důstojníky Evalda a Schönfeldera. Horáček ito potvrdil, vždyť se Schönfelderem dokonce sloužilv legii.D ále se podle tvrzení Horáčka rozhovor vyvje í ltak, že Vincík se jejptal,zda je mu zná mo, kdo ty dva zde zastupuje. Vincík m ěl podle Horáčka říci:„Pi ř jí má m, že jste to vy.“ Horáček – zřejmě na otázku vyslýchajc í ího – se nedovedl přesně rozpomenout, zda Vincík řekl „pi ř jí má m“ anebo „pi ř jí má me“. Horáček se gestapu hájiltí m, že prý Vincíkovi řekl,že neví o žádné m zastupován, í že s tí m nechce m ít nic společného, vždyť oba důstojníci jsou pro politické delikty ve vězen. í Když nechtěl V. Horáček s Vincíkem m ít nic společného, kpt.Vincík mu posléze prý nakázal,aby se druhý den večer v 19.30 hod. dostavilna most mezi Louny a Černčicemi, kde se sejdou. Vl. Horáček potom gestapu vylíčil,jak byl po zbytek pracovní doby v kanceláři nervózní a jak se obával,zda není sledován. „V patnáct hodin jsem zamkl kancelář a šel jsem do lesa ke Konotopů m, kde na mne čekala moje rodina. Tam jsem zůstaldo 21.30 a pak jsem se vrátildom ů. Druhého dne jsem šel zase do kanceláře a na cestě dom ů ve 14 hod. jsem se rozhodl,že půjdu na četnickou stanicia tam sdělí m vše o jednání mezi Vincíkem a mnou. Také jsem řekl,že se m á me sejt í ,a npor. Efler řekl,že se schůzky zúčastn, í “ takto zapsalo jeho výpověď gestapo. Vl. Horáček čekal po 19. hodině na mostě a pod mostem bylischováni čtyi ř četníci.Ale kpt.Vincík v 19.30 nepřišel a nedostavilse ani později. A tak se četníci s Horáčkem domluvili,že počkají do 20 hod., a když nepřijde ani do té doby, že jejvyhledají v Černčicích, kde kpt.Vincík bydlel. S T A T Ě A P O J E D N Á N Í 117
Asi pět minut před dvacátou hodinou uviděl Horáček přicházet kpt.Vincíka po polní cestě. Mu ži se pozdravilia Vincík se ptal:„Co je nového?“ Dejme dál slovo Horáčkovi,jak čteme jeho výpověď v protokolu kladenského gestapa: „Odpověděl jsem: Já nic neví m. V té chvl í ividěl přicházet četníky a zeptal se: Co tu chtějí četníci? To řekl,ale to už jsme k ně mu četnický nadporučík a my přišli a obklopilijej,takže k ná m už nic dalšího nepronesl.“Je teba ř ještě pokračovat? Vincíka odvedlina obecní úřad do Černčic a nemuseliani shánět klíče, protože bývalý kpt.Vincík tam byl zam ěstnán jako obecní tajemník. Četníci vyslechli Vincíka iHoráčka a poté Horáčka pustili;ten šel pěšky dom ů, zatí mco Vincíka odvezlido Loun.40) Škpt.Ladislav Vincík se narodil13. 5. 1905 v Rudě, okres Rakovník. Po nedobrovolné m propuštění z armády vykonával zam ěstnání obecního tajemníka v Černčicích, kde v čp. 318 se svou rodinou bydlel.41) L. Vincík údajně vybudoval společně s Jaroslavem Suchopárem z Obory u Loun skrýš, v níž ukrývališest pistol, í pušku, potraviny a střelivo.42) Neví me, zda po své m zatčení 2. 8. 1940 škpt. Vincík vypověděl,že toho dne jejnavštv í ilv Černčicích na obecní m úřadu mu ž, který se mu představiljako profesor Vacek. Tí mto údajný m profesorem Vackem byl major bývalé Československé armády Jan Petera. Mjr.Petera pocházel z B ílé Tře mešné, okres Trutnov, kde se narodil18. 8. 1881. Bydlel v Pardubicích, Chrudimská 606. V létě 1939 se stalnáčelníkem štábu a zpravodajský m důstojníkem krajského štábu
Npor. žel.v z. Josef Švestka z Roudnice nad Labem, švagr lounského Jaroslava Evalda.Autorem kresby je spoluvězeň v Terezíně Josef Klouček z Rakovníka, kresba tužkou, 6. 6. 1940, Terezín. Archiv autora. 118 S L Á N S K Ý O B Z O R
Obrany národa v Hradci Králové. Když si pro něho nacisté 6. února 1940 ráno v 6 hodin šli,aby jejzatkli,podařilo se mu uprchnout a v osm hodin odejelvlakem přes Jarom ěř do Prahy.43) V Praze žililegálně u svého bratra E manuela Petery ve V ídeňské ulici34, pozdějiu šstrž m. Dolejše, dále u Veselého v Nuslch í a posléze od září u Distla na Spořilově. Vykonával funkci spojovacího důstojníka a zpravodajce v zemské m štábu Obrany národa Čechy. Gestapu se ho podařilo dopadnout 1. 12. 1940 v Praze na Spořilově u jeho ubytovatele. P ři výsleších 15. 1. 1941 a 4. 4. 1941 musel vypovídat o své návštěvě Černčic a Loun 2. srpna 1940. Citujme: Asi v červenci/srpnu jsem dostal od Fanty úkol zajet do Loun a v Černčicích ležících blízko u Loun nalézt bývalého škpt. Vincíka, který tam působí jako obecní tajemník. Jednu neděli jsem jel do Loun. V Lounech jsem vystoupil z vlaku a pěšky jsem šel přímo do Černčic. Na obecním úřadu jsem jej nenašel, šel jsem tedy do hostince a ptal se na jeho bydliště. Ukázali mně je a hledal jsem v jeho bydlišti. Představil jsem se jako profesor Vacek z Prahy. Ptal jsem se ho, zda ví něco o Obraně národa. Vincík mně nato řekl, že v Lounech byli všichni členové Obrany národa gestapem pozatýkáni. Vyprávěl mně ale dále, že z Prahy obdržel právě příkaz, neřekl od koho z Prahy, že právě dnes večer se má setkat s železničním úředníkem z Loun, bývalým legionářem, se kterým chce hovořit o Obraně národa. Muž, vyprávěl Vincík, se jmenuje Horáček. Vincík mne vyzval, abych jej na schůzku doprovodil, a já souhlasil. Mu ži potom kráčelipodél Ohře a rozprávěli.Mjr.Petera potom na škpt. Vincíka čekal u železničního viaduktu. Čekal asi do 20 hod., a když škpt. Vincík nepřišel ani do 23 hod., šel mjr.Petera do vesnice do hostince, rozhodnut, že na něho počká tam. Když už jsem byl v hostinci, přišla tam jeho žena a vyprávěla mně, že čeští četníci konají u nich prohlídku a že její muž byl zatčen a nevrátil se domů. Mjr.Petera šel poté pěšky do Loun na nádraží. Neodvážilse vejt í do nádražní budovy, ale chodilti ř hodiny do rána venku, než přijelprvní ranní vlak na Prahu. V Praze šel potom do svého bytu a teprve za dva nebo ti ř dny se sešel s Fantou, které mu referoval o své cestě do Loun a Černčic. Kdo byl Fanta, neum í me rozluštit,ale myslí me, že mjr.Petera nelhal,když prohlásil,že byl nad tí m, co si řekli,udiven. Vyprávěl jsem mu také, že Vincík byl opravdu zatčen ve chvíli, kdy jsem se sešel ve věci organizace s Horáčkem. Fanta ale již o zatčení Vincíka věděl. Nedozvěděl jsem se, na čí příkaz se to stalo. Řekl mně pouze, že mám Louny příště vynechat a více tam nechodit. V další částivýslechu pak mjr.Petera uvedl,že Fanta mu poskytljméno jistého
legionáře Sekery, ale že se na něho nikdy neobrátil.Zapřel,že by se kdy v Praze s dr.Veltrubský m poznal,ačkoliv ten byl zorientován v lounských pom ěrech. Avšak na výtku ze strany vyšetřovatelů, že neříká pravdu, připustil,že dr.Veltrubského nejen zná, ale že se s ní m vícekrát sešel.Dozvěděl jsem se, že každý týden v pátek nebo ve čtvrtek je v Praze a je možno jej potkat v kavárně Paříž. Šel jsem do kavárny Paříž a zeptal jsem se číšníka na něho. Potom jsem se mu představil pod jménem ‚profesor Vacek‘ a pokusil jsem se jej získat jako zpravodajce pro Obranu národa. Dr. Veltrubský mně vyprávěl, že zná v Lounech všechny lidi a že by mohl pracovat v zájmu Obrany národa a mohl by učinit vše, co bude potřeba. Vlastně měl dělat, co dříve učinil pro Mafii. Došel jsem postupně k závěru, že je již dětinský a na toto místo že je starý. Asi třikrát nebo čtyřikrát jsem jej vyhledal v kavárně Paříž a chtěl jsem vědět, co pro nás již učinil a co nového se stalo v Lounech. Nedal jsem mu žádné příkazy a nato jsem mu také sdělil, že ho nebudu dále vyhledávat.44) Tato slova mjr.Petery by vlastně bylo mo žné považovat za poslední tečku za lounskou Obranou národa. Jenže je tu ono pověstné „kdyby“. S T A T Ě A P O J E D N Á N Í 119
Kdybychom tak vědělivíce o které mkoliz aktérů. Kdybychom znalijakékoli jiné prameny než jen strohá soudní akta plná stylizac, í založených na výpovědích, jež mají samozřejmě daleko k pravdě. Mo žná že bychom se přiblížilik psychologii postav, kdybychom znaliaspoň vzhled těch, jež chceme poznat. U ž kresby jejich spoluvězně z Kladna, Terezína a Gollnova, středoškolského profesora kreslení Josefa Kloučka z Rakovníka dávají tušitosobité a rozdln í é povahy a charaktery.A jaké plány asi spřádaliplk. S mejkal,pplk. Janota, pplk. Šebesta, mjr.Evald a škpt. Hlaváček, jestlise scházelidenně na jednom pracoviština Invalidovně v Praze, jak tvrdilJosef Švestka.A jak sny o svobodě svého národa, kterou chtělivybojovat,konfrontovalijeden jako druhý s dennodenní praxí nacistických věznic a někteří dokonce s poslední m zážitkem popraviště? Zůstává řada nezodpovězených otázek. Jedno však je jisté. Lidé, o kterých píšeme, bylivýrazní jedinci,kteří boj za obnovení svobody našeho národa a státu vní malijako svůj vojenský úkol,jako svou životní povinnost.Proto jsme se pokusili v našem příspěvku je připomenout, aby neupadliv zapomenut. í
Škpt.Ladislav Vincík z Černčic u Loun, člen druhé garnitury Obrany národa okres Louny. Autorem kresby je spoluvězeň v Terezíně Josef Klouček z Rakovníka, kresba tužkou, 6. 7. 1941, Terezín. Archiv autora. Poznámky: 1) Údaje o profesionální dráze Jaroslava Evalda v Kvalifikační listině ve Vojenské m historické m archivu Praha (dále jen V HA Praha). Rozsudek nacistického Vrchního zemského soudu v Drážďanech nad Jarom írem Halbhuberem a Jaroslavem Evaldem v Archivu ministerstva vnitra Praha (dále jen A M V Praha), sign. 141–210–2. 120 S L Á N S K Ý O B Z O R 2) Charakteristiku od 28. 10. 1942 brig. gen. in me moriam Františka S mejkala poskytuje Kvalifikační listina ve V HA Praha. F. S mejkal byl popraven 6. 11. 1942 v Berln í ě. 3) Otázku hesel jsme se pokusilirozluštit v pozn. 21 ke studiiPrvní garnitura podzemní vojenské organizace Obrana národa na Berounsku, Minulostí Berounska 2. Sborník Státního okresního archivu v Berouně, Beroun 1999, s. 187–239. Konstatovalijsme, že na úrovni zemské velitelstv, í oblastní velitelstv, í krajské velitelství a okresní velitelství se zřejmě m ěla používat hesla Karlštejn – Ka meny padají anebo Vltavo – M á m tě tak rád. Naprotitomu heslo Říp – Bezděz, jež uváděl ve svých vzpom ínkách činitelberounské Obrany národa V áclav
Pelc, se používalo mo žná na vyšší úrovni velení ústředí – oblast – zem ě – kraj.Jiný berounský odbojář, škpt.V. Macháček, vypověděl do výslechového protokolu kladenského gestapa: Jako heslo jsem znal: Karlštejn – Kameny padají, heslo Vltava platilo, pokud vím, pro vyšší místa. Potíž při našem zjišťován, í jak to skutečně bylo, pramení jako u m noha jiných otázek z toho, že celá věc se vyvje í la a my nem á me dost časově ohraničených a přesně určitelných příkladů. 4) N ěkteré údaje o npor. v z. Josefu Švestkovi v Kvalifikační listině ve VHA Praha. V A M V Praha, sign. 141–263–5 se nalézá výslechový protokol kladenského gestapa z 18. 3. 1940. 5) Brig. gen. in me moriam Jan Reš, nar. 4. 12. 1896 v Plzni,posledně bytem v Praze XIX, Úřednická 372. Ruský a francouzský legionář. Po první světové válce zůstal v armádě, absolvoval vysokou válečnou školu v Paříži a od roku 1930 působilv generální m štábu Československé armády, kde se stal v roce 1931 přednostou organizační skupiny II/1 odd. V Obraně národa byl ve štábu zemského velitele pro Čechy. Byl zatčen gestapem 13. 12. 1939. Byl nacisty popraven 19. 8. 1942 v Berln í ě.Obžalovací spis protiJosefu Kohoutkovi,Josefu Kazdovi,Janu Rešovi,Hynku N ě mcovi, Josefu Pokorné mu, Vladimíru Taláškovi, Františku Papouškovi a J. V. Švíglerovi ně meckého Lidového soudu v Berln í ě v Archivu ministerstva vnitra Praha (dále jen A MV Praha), sign. 141–209–15. Kvalifikační listina brig. gen. J. Reše ve VHA Praha. 6) Škpt. v z. Stanislav R ösch se narodil 26. 2. 1900 v Plzni.Jeho bratr gen. i.m. Jan Reš byl náčelníkem štábu v zemské m vedení Obrany národa v Praze, bratr Vladimír Reš byl činný v Obraně národa v Plzni.Stanislav R ösch bydlelna ná m ěstí v Libochovicích čp. 52. Otrávilse požití m kyanidu draselného v libochovické lékárně 19. 11. 1940 v průběhu zatýkání gestapem. Srovnej Lubom ír Mrázek, M ěsto Libochovice v bojiprotiokupantů m 1939–1945. O V Č SPB Litoměřice 1988. Citát na s. 29. Osobní údaje viz Státní okresní archiv Litoměřice v Lovosicích, fond M N V Libochovice, dokumentace 1. část,karta č. 47. 7) Od 28. 10. 1940 plk. Josef Šebesta bydlel v Praze-Vokovicích č. 372. Kvalifikační listina se základní mi údajive VHA Praha. Ob žaloba a rozsudek ně meckého Vrchního zemského soudu v Drážďanech nad Augustinem Hlaváčkem a Josefem Šebestou v A M V Praha, sign. 141–210–2. Údaj o pobytu v Peruci ve výslechové m protokolu kladenského gestapa s Janem Tů mou z 9. 12. 1940 v A M V Praha, sign. 141–263–11. Pokud jde o Šebestou jmenovaného Blažka, neví me, zda se jedná o Jaroslava Blažka, nar.2. 5. 1882 (7.5.1882?) v Pod moklech, okres D ěčín. Ten bydlel v Lounech, Jeroný mova 674. Byl oficiálem Č SD v Lounech. Byl zatčen
gestapem a vězněn v Kladně, Terezíně a Dachau, kde pravděpodobně 22. 3. 1945 na pochodu smrtizahynul. 8) Rozsudek ně meckého Lidového soudu v Berln í ě nad Františkem Kravákem, Františkem Josefem Hourou, Karlem Petráčkem, Robertem Kubíke m a Josefem S mazalem v A M V Praha, sign. 141–205–4. 9) Škpt. RobertArnošt Kubík se narodil 3. 8. 1896 v Mnichově Hradišti,okres Mladá Boleslav. Bydlelv Praze, B ělohorská 1394. P říslušník italských legi, í poté škpt. na ministerstvu národní obrany v Praze. Po demobilizaci byl zam ěstnán jako vrchní správní tajemník u elektrárenské společnostiv Praze. 18. 1. 1943 byl odsouzen ně mecký m Lidový m soudem v Berln í ě k trestu smrti a popraven 24. 5. 1943 v Berln í ěPlötzensee. Srovnej s Rozsudkem ně meckého Lidového soudu v Berln í ě ze S T A T Ě A P O J E D N Á N Í 121 dne 18. 1. 1943 nad Františkem Kravákem, Františkem Josefem Hourou, Robertem Kubíkem, Karlem Petráčkem a Josefem S mazalem v A M V Praha, sign. 141–205–4. 10) Pplk. Karel Petráček se narodil15. 2. 1893 v Praze. Ruský legionář. Po demobilizaci byl zam ěstnán jako správní ředitelna ministerstvu vnitra v Praze, kde bydlel.18. 1. 1943 odsouzen ně mecký m Lidový m soudem v Berln í ě k trestu smrti a popraven 24. 5. 1943 v Berln í ěPlötzensee. Srovnej s Rozsudkem ně meckého Lidového soudu v Berln í ě ze dne 18. 1. 1943 nad Františkem Kravákem, Františkem Josefem Hourou, Robertem Kubíkem, Karlem Petráčkem a Josefem S mazalem v A M V Praha, sign. 141–205–4. 11) Lubom ír Mrázek, M ěsto Libochovice v bojiprotiokupantů m 1939–1945. O V Č SPB Litoměřice 1988, s. 29. 12) Ob žalovací spis vrchního státního návladního pro ně mecký Lidový soud v Berln í ě protiJosefu Taclovi,Františku P řibylovi,Zdeňku Tvrzovi,Karlu Zadinovi a Josefu Totuškovi ve V HA Praha, sign. 308–56–2, s. 15–16. 13) Od 1. 5. 1942 pplk. pěchoty Augustin Hlaváček m á Kvalifikační listinu ve V HA Praha. Ob žalovací spis státního návladního pro nacistický Vrchní zemský soud v Drážďanech ze 4. 3. 1942 v A M V Praha, sign. 141–210–2. Po propuštění z armády v padesátých letech vykonával civilní zam ěstnání vážného na dole Julius a bydlel v Mostě, Cho mutovská 660. 14) Osobní údaje Rudolfa Rajnyše poskytuje Kvalifikační listina ve V HA Praha. 15) Od 1. 8. 1945 byl Karel Janota plukovníkem, jak je patrné z jeho Kvalifikační listiny ve VHA Praha. Chce me využít příležitostia upozornit,že jsme se snažilipoužívat hodnosti,které m ěli vojáci v době, o níž pojednává me, anebo vyšší, kterých dosáhliteba ř později. Rozhodně jsme nem ěliv ú myslu uvést někomu hodnost nižší, než skutečně m ěl. Jestliže jsme se toho přesto dopustili,
prosí me o shovívavost. 16) Údaje o osobě plk. Karla Janoty v Kvalifikační listině ve VHA Praha. Ob žalovací spis hlavního státního návladního pro Vrchní zemský soud v Drážďanech protiKarlu Janotovi a Rudolfu Rajnyšovi z 5. 3. 1943 v A M V Praha, sign. 141–210–24. 17) Brig. generál František Kravák se narodil10. 9. 1889 v M ostkovicích, okres Prostějov. Byl ruský legionář. V letech 1937–1939 byl přednostou 1. oddělení 1. odboru (personálního) ministerstva národní obrany v Praze. Od května 1939 aktivně působilv Obraně národa, byl velitelem středočeské oblasti.Gestapo jej dopadlo při nezdařené m pokusu o útěk do zahraničí 24. 2. 1940 ve Strážnici.18. 1. 1943 byl odsouzen nacistický m Lidový m soudem v Berln í ě k trestu smrtia 24. 5. 1943 v Berln í ě -Plötzensee popraven. Srovnej s Kvalifikační listinou ve V HA Praha, rozsudkem nacistického Lidového soudu v Berln í ě protiFrantišku Kravákovi,Františku Hourovi,Karlu Petráčkovi,Robertu Kubíkovi a Josefu S mazalovi v A M V Praha, sign. 141–204–4. Jeho portrét napsal Zdeněk Vališ, Divizní generál in me moriam František Kravák. Vojenské rozhledy 1994/7, s. 151–153. 18) V ýslechový protokol na gestapu plk. gšt. Jana Reše ve VHA Praha, fond 74/3 Sbírka nacistických procesních spisů československých občanů, sign. 158/1. 19) Vojenská i legální organizace Obrana národa. Zpráva div.gen. Kudláčka ve V HA Praha, 308–28–1. Gen. J. Kudláček byl náčelníkem štábu ústředního vedení Obrany národa. 20) Plk. gšt. Straka, Stručné vylíčení podzemního hnutí v Čechách a na Moravě v roce 1939–1945 ve V HA Praha, sign. 308–28–1, s. 15. 21) Srovnej V áclav Krůta, Podzemní vojenská organizace Obrana národa na Kladensku a Slánsku v letech 1939–1940 ve Slánské m obzoru 5(105), 1997, s. 59–76. 22) Profesní údaje o div. gen. Janu Kratochvlov í i v Kvalifikační listině ve V HA Praha. Portrét gen. Jana Kratochvla í , který se pokouší vysvětlitiněkteré nepravdy o tomto člověku a vojákovi, napsal Zdeněk Vališ, Jan Kratochvl í, první velitel1. československého armádního sboru v SSS R. Historie a vojenství 2/1990, s. 90–104. 23) Mjr. Josef Šulc, velitelObrany národa okres Rakovník, se narodil26. 10. 1895 v Ny mburce. Byl ruský m legionáře m. Po demobilizaci se stal tajemníke m obchodní akademie v Rakovníku. Byl zatčen 24. 2. 122 S L Á N S K Ý O B Z O R 1940 a nacistický m Lidový m soude m v Berln í ě odsouzen 27. 1. 1943 k trestu smrtia 8. 9. 1943 v Berln í ě-Plötzensee popraven. O rakovnické Obraně národa psal Miroslav G örtler,Rakovnicko v boji protifašismu. Studie z dějin let1939–41. Středočeské nakladatelství a knihkupectví v Praze 1984. 24) Srovnej s Kvalif ikační listinou Josefa
Staňka ve VHA Praha. Rozsudek nacistického Lidového soudu v Berln í ě z 27. 1. 1943 nad Josefem Šulcem, Františkem Helvínem, Karlem Rostislavem Nový m, Josefem Staňkem, M U Dr. Josefem Jelnkem, í Antonínem Šťovíčkem a Bohu milem Kubou v A MV Praha, sign. 141–211–5. 25) Tvrdilto Josef Švestka v „Manifestační m prohlášení“, které podle data na ověřovací doložce m uselo vzniknout před 29. 5. 1969. Ovše m tvrdil také, že J. Staněk učildějepis, což jsme nikde jinde nenašli.Kopie v archivu autora. 26) Srovnej s textem v Ob žalovací m spisu protiJosefu Taclovi,Františku P řibylovi, Zdeňku Tvrzovi,Karlu Zadinovi a Josefu Totuškovi ve VHA Praha, sign. 308–56–2, s. 8. 27) O tzv. Schmoranzově st í itiskových důvěrníků (referentů) se ve svých pracích (Tichá fronta, Praha 1985, s. 48; A národ se bránil.K historiičeského nekomunistického odboje v letech 1939–1945, Praha 1987, s. 47–49) zmiňoval předevší m Jaroslav Koutek. Prameny ke Schmoranzově st í itiskových důvěrníků např. v A M V Praha, sign. 141–66–1, kde je iobšírná ně mecká souhrnná zpráva Schlussbericht zum Vorgang Schmoranz und andere z 20. 4. 1940. 28) A MV Praha, sign. 141–66–2. Tam iobžalovací spis a rozsudek nad Josefem Matějo, Miloslavem Stehlkem, í Miloslavem Chlajnem, Vojtěchem Černý m, Eduardem Šindlerem, Františkem Topkou, Janem Veselý m, Františkem Šantorou, Jaroslavem Koubou, Františkem Jandou, Janem Reindlem, Josefem Ne mastou, Vojtěchem Hellriegelem, Adolfem Černý m, V áclavem Mauerem, Janem B ártou, Františkem Částkou, V áclavem Stojánkem a Josefem Hanuše m, kteří byli souzeni nacistický m Lidový m soude m v Berln í ě 10.–12. 12. 1941. 29) Srovnej s nacistický m obžalovací m spisem hlavního návladního pro Vrchní zemský soud v Drážďanech ze 4. 3. 1943 protiAugustinu Hlaváčkovi a Josefu Šebestovi v A M V Praha, sign. 141–210–2. 30) Mjr. pěch. Jaroslav Schönfelder se narodil25. 2. 1898. Bydlelv Lounech, Legionářská 621. Zahynul 17. 12. 1941 v koncentrační m táboře M authausen. Je uveden pod č. 3 v Sezna mu prvých zatčených osob „Obrany národa“ skupiny střední a severozápadní Čechy v aktech MLs Praha, Ls 7408 (Harald Wiesmann a spol.)ve Státní m oblastní m archivu Praha. Kvalifikační listina Jaroslava Szoboszlaye ve VHA Praha a výslechový protokol z kladenského gestapa v A M V Praha, sign. 141–263–6. Szoboszlayovo m ísto v rá mci lounského odboje se pokusilurčitJiří Felenda, Odboj lounských železničářů v letech 1938–1945. Státní okresní archiv Louny, Sbírka nepublikovaných rukopisů číslo 58. Felenda píše ve své práci o celoměstském shromáždění odbojářů,
svolaném pod hlavičkou Národního souručenství na konci prosince 1939 s tí m, že se tam sešly špičky lounských politiků, jako byl Jaroslav Blažek, poslanec K S Č, Gregor, bývalý předseda sociálních demokratů, JUDr. Lamka, advokát a bývalý národní demokrat, Dr. Drozdek, komunista z O stravy, S zoboszlay, národní socialista, Jindřich Moravec, Jiří Randa a Josef Mencl z dílen Č S D a další. Nejde ná m o to, že Felendův náhled na onu schůzi se ná m zdá přehnaný, ale o upozornění na další Felendův a tentokrát už zcela nesprávný vývod, když napsal:Ovšem ani tato odbojová skupina nezůstala dlouho ukryta zrakům gestapa a jeho slídilům a v Lounech a dílnách Č S D začalo zatýkání znova. Tentokrát byli zatčeni: JUDr. Lamka, S zoboszlay, Blažek a Dr. Drozdek. To je v souvislostis R. Szoboszlayem nepřesné, ten byl jmenován v procesech se skupinou Obrana národa a m ěl v ní důležité m ísto představitele civilnch í složek, spojky k železničářů m a m ístní m politiků m. 32) Srovnej s V ýslechem Otakara Hlaváčka na gestapu v Kladně 20./21. 3. 1940 v A MV Praha, sign. 141–263–4. 33) Sborník okresního archivu v Lounech IV/1991, s. 51. J. Beran použilm ateriály S T A T Ě A P O J E D N Á N Í 123 složky Sbírka nepublikovaných rukopisů číslo 47 ve Státní m okresní m archivu v Lounech, konkrétně potvrzení o odbojové činnostize 24. srpna 1945, které podepsaliúředníci Okresní nemocenské pojišťovny v Lounech Jan Doucha a Karel Rybář. 34) Lubom ír Mrázek, M ěsto Libochovice v bojiprotiokupantů m 1939–1945. O V Č SPB Litoměřice 1988, s. 27–28. 35) Spis kladenského gestapa na V áclava Hallu staršího v A M V Praha, sign. 141–263–17. V áclav Halla mladší, syn předchozího, narozený 8. 11. 1912 v Lounech a povolání m fotograf jako otec, byl zatčen 11. 2. 1942 jako jeden ze tice ř tidalších lounských občanů, které zatklo kladenské gestapo jako rukojmí v záležitostipřípadu, kdy na lounské ulici 9. 2. 1942 upadl ně mecký voják a nebyla mu údajně poskytnuta po moc. Byl propuštěn z terezínské M alé pevnosti kladenský m gestapem jako poslední z oněch tice ř tizatčených 9.12.1942 s tí m, že ještě celý další m ěsíc musel pracovat při výstavbě hněvických skladů. Podrobnějio tom Prof.B ěhounek, Perzekuce lounského obyvatelstva. P řípad ně meckého vojáka, který upadl na jedné z lounských ulic dne 9. 2. 1942. Státní okresní archiv v Lounech. Sbírka nepublikovaných rukopisů číslo 56. 36) Zpráva kladenského gestapa o zatčení Bohumila Ha mpla 11. 2. 1940 v A M V Praha, sign. 141–263–18. 37) Por. v z.Antonín Nebeský se narodil 10. 6. 1907 v Budyni nad Oh ří. Byl zam ěstnán jako účetní v občanské záložně a bydlel v Libochovicích, Vrchlického 287. Zatčen byl 11. 4. 1942
a popraven v Praze-Kobylisch í 1. 7. 1942. Viz Státní okresní archiv Litoměřice v Lovosicích, fond M N V Libochovice, dokumentace 1. část,karta č. 37 38) Kriminální rada II.oddělení referátu IIB M (české pravicové hnutí odporu) venkovské služebny gestapa v Kladně Hans Quido Skalak, nar.31. 3. 1903 v Praze vyšetřoval případ Kravákovy středočeské oblastiObrany národa. Své poznatky krom ě dl í čích podkladů pro obžaloby – vystupoval v některých soudních přelíčeních nacistických soudů jako svědek – zpracoval v závěrečné m shrnutí svého vyšetřován, í které nazval Schlussbericht:Vorgang IIB M – 180/40 gegen die „Widerstandsgruppe der tschechischen Geheimorganisation (NO) wegen Vorbereitung zur Hochverrat“ (v A MV Praha, sign. 141–205–5). O tomto gestapákovi,které mu se po válce podařilo uniknout spravedlnosti,viz též Jaroslav Čvančara, N ěkomu život,někomu smrt. Československý odboj a nacistická okupační moc 1941–1943, Praha 1997, s. 125. 39) Kriminální komisař kladenské venkovské služebny gestapa a zástupce šéfa úřadovny Friedhelm Schüttler,nar. 24. 5. 1910 ve W upperthalu, vyšetřoval společně s H.Q.Skalakem záležitost Kravákovy středočeské skupiny Obrany národa. 40 V ýslechový protokol kladenského gestapa s Vladimírem Horáčkem z 3. 8. 1940 v A M V Praha, sign. 141–263–19. 41) Srovnej s A MV Praha, sign. 141–61–1. 42) Jaroslav Suchopár se narodil19. 2. 1900 v Oboře u Loun, kde také v čp. 88 se svou rodinou bydlel.V soupisech zatčených, pořizovaných za války v Londýně, Státní ústřední archiv Praha, sign. 114–262–2, s. 159 čteme: Dne 3. února 1942 byl (v Lounech – pozn. V. K.) zatčen Karel Suchopár, nar. 16. 12. 1901 v Oboře, okres Louny, tamtéž příslušný, ženatý, 1 dítě, bytem v Oboře 88. Zápis obsahuje řadu chyb, ale jedná se evidentně o tutéž osobu. 43) Základní údaje o mjr. Janu Peterovi uvádí V ítězslav Hanák, Roky 1939 až 1945 v Jarom ěři(II),Kapitoly z protinacistického odboje. Ročenka knihovny a muzea v Jarom ěři,1998, s. 9–16. 44) V ýslechové protokoly pražského gestapa s mjr.Janem Peterou z 15. 1. 1941, resp. kladenského gestapa ze 4. 4. 1941 v A M V Praha, sign. 141–293–9. 124 S L Á N S K Ý O B Z O R
MIR OSLAV OLIVERIUS
90 le tkopané v e Švermově
V měsíci červnu roku 2000 si funkcionáři, hráči, ale i příznivci oddílu kopané Tělovýchovné jednoty BANÍK Švermov připomněli 90. výročí oficiálního vzniku kopané v dnešním švermovském „ďolíčku“. Vzhledem ke skutečnosti, že průkopnické
začátky jmenovaného sportu se původně váží k obcím Motyčín a Hnidousy, které bývaly součástí politického i soudního okresu Slaný, a že zdejší jedenáctky často nastupovaly ať v přátelských nebo i v mistrovských zápasech proti slánským mužstvům, připomeňme si toto „kulaté“ výročí švermovské kopané také na stránkách Slánského obzoru:
C o p ře d c h á z e l o ? ( o b d o b í l e t 1907–1909)
P ředchůdcem dnešní kladenské částiŠvermov byly dvě sousedící samostatné obce, pozdějidva m ěstyse MOTYČÍN a HNIDOU SY.P řestože obě ležely v těsné blzkos í tiokresního m ěsta Kladna, ještě po přelomu století (ale iv době ně mecké okupace) spadaly do politického a soudního okresu Slaný. Za svůj růst předevší m vděčí, stejně jako řada dalších obcí v okolí Kladna, nálezu a dolování černého uhlí a následně založení (v polovině 19. stolet) í kladenských železáren. V té době se na Kladensko za nadějí lepší obživy začínají stěhovat stovky a tisce í bezzemků z celých Čech. Koncem devatenáctého století zdejší obyvatelé zakládají řadu spolků, nevyjí maje spolky a sdružení se sportovní m zam ěření m. Dne 6. 12. 1896 je v Motyčíně v hostinci„U Kouteckých“ založen m ístní Sokol. V Hnidousích je tělocvičná jednota Sokol založena skoro o devět letpozději– dne 23. 7. 1905 v hostinci „U Švarců“. V letech 1905–1908 se dělnická mládež v obou obcích organizuje v nově ustavených jednotách – v DTJ (Dělnická tělocvičná jednota). A ještě jeden sportsem proniká: v roce 1907 je v Motyčíně založen První dělnický klub cyklistů pro Motyčín a okolí. Rok 1907 je také rokem, kdy se objevují první zm ínky o zdejší kopané. V Hnidousích opětovně m ístní mládež, starší šestnáctilet,utvoi ř la několik kroužků, jejichž členové hrálikopanou. Tyto kroužky soupeřící pod jmény Meteor, Vlajka a Venuše však nem ěly dlouhého trván, í neboť jejich hráči se převážně začalivěnovat cvičení v nově založené DTJ. V letech 1906–1907 v Hnidousích působiltaké Sportovní kroužek Hnidousy, o jehož hráčích se v, í že o Velikonocích roku 1906 sehráliprvní přátelský zápas na kübecké m hřišti„Na zavážce“ s kvalitní m mu žstvem S. K. K übeck a „dostalipořádnou velikonoční nakládačku“ – prohráliv pom ěru 0:15. V uváděných letech se kopaná začala hrát také na motyčínské straně. Z dochovaného seznamu spolků vedeného Okresní m hejtmanství m ve Slané m se dozvídá me, že 11. 3. 1908 byl pod pořadový m číslem 320 zaregistrován Sportovní kroužek v Motyčíně. Z té doby jsou již zná my první výsledky zápasů, které se hrály v Kladně. Dne 24. 5. 1908 Motyčín prohrál s Kladenský m Teame m vysoko 0:10, s OLD B OYS S. K. Kladno 1:4 s tí m, že odveta již vyzněla pro motyčínské hráče S T A T Ě A P O J E D N Á N Í 125
1:0. Poslední zápas s výsledkem 5:0 pro juniory Sparty Kladno spadá do roku 1913, kdy pravděpodobně došlo, jak bude ještě připomenuto, k ukončení činnosti tohoto kroužku. Snad vypuknutí světové války v roce 1914 udělalo konečnou tečku za jeho činnost. í
Hrd i n o v é m í č e kopaného ( o b d o b í l e t 1910–1929)
Zájem o kopanou v rozmezí let1909–1910 oživiližáci zdejších m ěšťanských škol,kteří chodilihrát do cihelny „U mlýna“. V ětšina z nich se v květnu roku 1910 sešla v lese „Za Horovic“ na ustavujc í í schůzi.P ři této byl založen sportovní kroužek s pojmenování m Sportovní klub Hnidousy.Z těchto základů tedy vyrostl klub, který přetrval,ikdyž dnes pod jiný m jménem, až do současných dnů. Po devadesátiletech si pro věčnou pam ěť uveď me jména těch, kteří položilioficiální základy hnidouské, a tí m išvermovské, kopané: Josef a Václav Hejkalové,Josef Havelka, Karel Daič, Jaroslav Tlustý, Oldřich Hlavsa, Josef Urban, Jaroslav Škorna, Jan Urban, Josef Mareš, Josef Tupý, Václav Čaloun a Jan Junek.Do výboru bylizvoleni:předsedou (v nepřítomnosti)Josef Nachtman, jednatelem a sekretářem Jan Junek, pokladníkem Josef Urban, zapisovatelem Karel Daič, revizory Josef Mareš a Václav Hejkal,kapitánem I.a mu žstva Antonín Škorna. Na barrecké m hřištiv té době došlo k sehrání zápasu s dom ácí m Motyčínem. P řestože jeho mu žstvo bylo mnohem silnější, podařilo se mu žstvu S. K. Hnidousy zvt í ězit1:0. V roce 1913 členové výboru S. K. požádalio zapsání klubu do seznamu spolků Okresního hejtmanství ve Slané m, což se stalo na základě výnosu Ze mské správy politické ze dne 27. 9. t.r.Zároveň byla zodpovězena otázka vlastního hřiště. V ýboru S. K. se podařilo pronajmout pozemek za nájem 100 korun ročně od správy kralupského pivovaru. Zástupce pivovaru si však dal podm ínku, že členové klubu budou schůzovat v hotelu „U Modré hvězdy“ v Hnidousích, který se nacházel v těsné m sousedství s hrací plochou. P řestože všichni neradi opouštěli
svojidosavadní klubovou m ístnost v hostincipana Aloise Šídy ve starých Hnidousích „Pod lesem“, neboť „hostinský jim vycházel všemožně vstříc a takřka otcovsky střežil jejich zájmy“,nakonec se „Modrá hvězda“ stala jejich klubový m stánkem až do skončení vlastní existence S. K. Hnidousy v roce 1949. Zde na II.výborové schůzi dne 5. 4. 1914 bylo rozhodnuto, že pro I.a mu žstvo budou zakoupeny nové dresy: barvy černé s bílým vyložením, golmanovi dres červený. Dne 24. 5. 1914 bylo nové hřiště slavnostně otevřeno utkání m S. K. Hnidousy vers. S. K. K übeck. Zápas za řízení E mila Bryndáče, pozdějšího předsedy Sboru čsl.soudců footballových, skončilsm írnou remízou 0:0. V letních m ěsících roku 1914 však vypukla světová válka. Klub sice nezanikl,ale jeho činnost byla silně oslabena odchodem mnoha hráčů na frontu. Činnost klubu byla také narušována nařízení mi úřadů, na základě nichž veškeré pozemky ležící ladem musely být osety,proto ihnidouské hřiště muselo být zoráno a v roce 1915 oseto ovsem; stejně tak iv roce 1917, kdy bylo osázeno bramborami. Pro motyčínskou kopanou je pam átný rok 1916. V srpnu tr.ve Svobodově restauraci „Na Vyšehradě“ m ělo dojt í k oficiální mu založení Sportovního klubu Motyčín. Dosvědčují to jednak zprávy z pozdějšího denního tisku, kdy klub oslavoval svá jubilea, na rok 1916 se odvolávaliijeho zakládajc í í členové a tento rok je také uváděn na motyčínských klubových odznacích nebo na jubilejních fotografich. í První zápas nově vzniklý klub sehrál se zkušený m soupeřem – s jedenáctkou Sportovního klubu Hnidousy – a zákonitě prohrál 1:4.
126 S L Á N
SKÝO BZO R
Zastavme se ještě v letech 1918–1919, v době vzniku samostatné Československé republiky.Na Kladensku se za účastiislánských klubů hrálo mistrovství Kladenské župy, která v té době zaznamenala příliv nových klubů. Tenkrát se hrálo ve dvou třídách a v roce 1919 naposledy bez klubů pražských. K zařazení klubů z Kladenské župy do soutěže Středočeské župy fotbalové (SŽF) došlo na základě jejich výslovného přání z důvodu blzkos í tiPrahy. Kvalitní pražští soupeři bylivelký m přínosem pro oboustranný rozvoj a vzestup výkonnosti. K roku 1919 je nutné uvést,že S. K. Hnidousy s převahou (skóre 62:12) vyhrál II.Kladenskou třídu, a to před S. K. Rozdělov, S. K. Motyčín a S. K. Slaný. V soutěži m ěly dále hrát:S. K. Libušín, S. K. Slavoj Slaný, S. K. Pchery a S. K. Meteor Újezd (pod Kladnem). V roce 1920 byly kladenské kluby s konečnou platností zařazeny do vzpom ínané SŽF. S. K. Motyčín hrál ve III.třídě SŽF, jeho soused S. K. Hnidousy ve třídě druhé. Z dvacátých letsi jen v krátkostipřipomeň me některé úspěchy I.a mu žstev obou klubů. V dubnu roku 1924 se motyčínská jedenáctka stala finalistou II.odd. fotbalového turnaje, který na Sokolské m stadionu v Kladně při příležitosti oslav 10. výročí svého trvání pořádal Sbor čsl.soudců footballových – odd. Kladno, ve které m pravděpodobně podlehla ve finále, a skončila tak v turnaji jako druhá. S. K. Hnidousy v pohárové soutěži „O stříbrný pohár“,věnovaný redakcí Sportovního věstníku v Praze, během m ěsíců březen a duben tr.postupně porazilvšechny své soupeře (včetně jedenáctky S. K. Motyčín) a skončil první s desetibody a se skóre 24:2. Velmi příznivý m rokem pro hnidouské barvy byl rok 1927 – I.a mu žstvo si vybojovalo, poprvé v historiiklubu, postup do I.A třídy S ŽF. Tento postup nebyl náhodný, neboť např. v turnaji„O pohár Ko menského“, kterého se mj. zúčastnila idvě kladenská mu žstva hrajc í í průběžně v I.A třídě (S. K. Sparta Kladno a S. K. Kročehlavy) hnidouští borciporazili všechny své soupeře a tento pohár pro rok 1927 zdobiljejich klubovní m ístnost. O rok pozdějiI.a mu žstvo S. K. Hnidousy sehrálo utkán, í které – ač prohrané – se zapsalo zlatý m písme m do dějin hnidouské kopané: Mu žstvo bylo přihlášeno do soutěže „O pohár župy Středočeské“.A takto se o průběhu vzpom ínané soutěže zmiňuje hnidouský kronikář v klubové kronice: První zápas sehrán byl dne 16. 9. 1928 proti S. K. Slavoj VIII v Praze, v němž utrpěl Slavoj překvapující porážku 2:4. Druhý zápas proti S. K. Rozdělov byl sehrán dne 30. 9. 1928 na našem hřišti, v němž naše mužstvo nad obávaným soupeřem zvítězilo 4:1. Třetí kolo hráno bylo dne 14. 10. 1928 na našem hřišti proti mužstvu I. ligy (profi) S. K. Libeň, v němž naše mužstvo připravilo Libni katastrofální porážku v poměru 2:7. Tímto vítězstvím postoupilo do semifinále poháru, v němž se utkalo se slavnou A. C. Spartou Praha. Dne 14. 11. 1928 hnidouské I.a mu žstvo ve složen: í Mareček, Suk K., Kubín, Junek, Štěrba A., Hejkal,Junek II.,Pech, Š mejkal,Vohradský, Dragoun odolávalo v cizí m prostředí na Letné fotbalové mu profesionální mu velikánu A. C. Sparta Praha a po vyrovnané m bojinešťastně odešlo poraženo 1:3. Ipřes tuto skutečnost
byla dobrá hra „malého“ S. K. Hnidousy ve sdělovacích prostředcích vychvalována. Galerie osobností hnidousko-motyčínské kopané z období let 1910–1929: PLETICHA Josef (1902–1951), odchovanec S. K. Motyčín, následně hráč S. K. Kladno a S. K. Viktorie Žižkov. V době svého působení v S. K. Slavia Praha 1924–1933 odehrál 9 zápasů za národní mu žstvo. V roce 1933 se vrátilzpět do Kladna, kde také působiljako hrajc í í trenér.Závěr své fotbalové kariéry S T A T Ě A P O J E D N Á N Í 127
(1935–1945) odehrál ve své m mateřské m klubu – v S. K. Motyčín. Ze m řel při utkání ve stolní m tenise v roce 1951. K ÁMEN František (1893–1979), s kopanou začínal v S. K. Hnidousy, v době své vojenské služby hrál za Union Plzeň, pi ř odvelení do Ljublaně krátkodobě nastupoval za m ístní Ilirii,po skončení I.světové války opětovně hájilbarvy S. K. Hnidousy, v letech 1919–do poloviny tic ř átých letzastával různé funkce v klubu. VOHRAD S KÝ František (1902–1971), ač rodák z Motyčína, byl odchovancem S. K. Hnidousy. Černobl í ý dres I.a mu žstva oblékal 19 let(1920–1939), odehrál na 500 zápasů a vstřelil270 branek. Koncem 50. lettrénoval fotbalisty Sokola Pchery. ŠTĚ R B A Emil,dlouholetý hráč, útočník S. K. Hnidousy, který v první polovině 30. letodešel do A meriky.V USA hrál za český krajanský klub Sparta Chicago. (Bližší údaje nejsou zná my.)
S l a v n á é r a r i v a l s k ý c h S . K . Hnidousy a Mo t y č í n ( o b d o b í l e t 1930–1948)
Třicátá léta byla v Hnidousích ve znamení střídání účastiI.a mu žstva v I.A a v I.B třídě S ŽF. S. K. Motyčín hrál převážně ve II.třídě, koncem uváděného období se objevuje v I.B třídě S ŽF. Pro názornost si uveď me konečnou tabulku S. K. Hnidousy, I.a m u žstvo před zápasem (2:3) s Novo m ěstský m Kladno dne 3. 6. 1921. Horní řada: Rada, Beneš, Hejkal K., Mareš, Bláha – kapelník, Merhaut Puberle V. – správce nářad, í Hráči: Fencl František, Vohradský František, Hejkal Josef,Hejkal Bedřich, Dragoun V áclav, Prostřední řada: jednatel Kazda Rud.,Tlustý Jar.,Škorna Ant.,Hejkal Oldř., předseda Junek Jan, Dolní řada: Zdrubecký Josef,Roneš Josef, K á men František – t.. č kapitán a sekretář S. K. 128 S L Á N S K Ý O B Z O R
Mistrovství II. třídy S ŽF, oddělení H, rok 1932,kdy motyčínská jedenáctka m ěla za soupeře mj. imu žstvo slánského Slavoje: 1. S. K. Čechie Dobrá 14 10 0 4 43:22 20 2. S. K. Slavoj Slaný 14 8 3 3 45:20 19 3. S. K. Motyčín 14 8 1 5 30:30 17 4. S. K. Slovan Dubí 14 7 2 5 31:30 16 5. S. K. Cvrčovice 14 7 1 6 32:27 15 6. S. K. Čechie Hostouň 14 5 2 7 35:47 12 7. S. K. Kačice 14 4 0 10 28:50 8 8. S. K. Úžice 14 2 1 11 29:47 5 V ýbor S. K. Hnidousy přihlásilv roce 1933 své I.a mu žstvo do I.ročníku turnaje „O Kinského zlatý pohár“ v ceně 10 000,– Kč, který organizoval S. K. Zlonice. Za účastišestisilných mu žstev z Kladenska a Slánska se vt í ězem stalo právě hnidouské mu žstvo. Třicátá léta také přinesla zakládání dorosteneckých a následně ižákovských družstev. Členové obou výborů si uvědomovali,že jejich kluby jsou finančně slabé, proto jim nezbývá než si vychovat vlastní hráče. Kvalita hnidouského dorostu se plně ukázala v soutěži „O Župní pohár“ ve zmiňované m roce 1933. V základní soutěži hnidouští dorostenci porazilivšechny své soupeře – např. idorost S. K. Slávie Praha na jeho hřišti1:0. Ve finále je čekalidorostenciA. C. Sparta Praha. Oba zápasy – jak v Praze na Letné, tak idoma v Hnidousích vždy skončily shodně 1:1, proto se musel v Praze hrát te ř tí zápas, ve které m Sparťané vyhráli 4:1. Idruhé m ísto v turnaji,s přihlédnutí m k jeho obsazení kvalitní mi soupeři, bylo velký m úspěchem dorostu „malého“ S. K. Hnidousy. V letech 1932–1935 „Slavnostní výbor pro oslavy stoletých narozenin Dr. Miroslava Tyrše“, složený ze všech korporací z m ěstysů Hnidousy a Motyčín, věnoval pro turnaj kopané pohár, pojmenovaný po zakladateliSokola. Podle stanovených pravidel tento pohár mohl definitivně získat klub, jehož mu žstvo ho vyhrálo dvakrát hned za sebou, nebo celkově tik ř rát.Konečný m vt í ězem se nakonec stalo zase mu žstvo S. K. Hnidousy, které se v jednotlivých ročnících um ístilo takto: Rok Ročník 1. místo 2. místo 3. místo 4. místo
1932 I. S. K. Hnidousy S. K. Motyčín S. K. Meteor Kl. S. K. Vinaice ř 1933 II. S. K. Motyčín S. K. Hnidousy S. K. Meteor Kl. S. K. Vinaice ř 1934 III. S. K. Hnidousy S. K. Motyčín S. K. Vinaice ř (?) S. K. Meteor Kl.(?) 1935 IV. S. K. Hnidousy S. K. Motyčín S. K. Vinaice ř S. K. Meteor Kl. K poslední mu IV. ročníku „Tyršova poháru“ si ještě uveď me, že finálový m zápasem obou rivalů doslova „žila“ většina motyčínských a hnidouských obyvatel. P řed finálem obě mu žstva m ěla čtyi ř body, ale ve prospěch S. K. Hnidousy hrálo skóre (o jednu branku lepší), proto mu stačila remíza ke konečné mu vt í ězstv. í Finále se hrálo v Hnidousích, kde motyčínské mu žstvo ještě pět minut před koncem zápasu vedlo 3:1. Hnidouští hráči vsadilivše na útok a snížilina 2:3. Necelou minutu před závěrečný m hvizdem – po chybě motyčínského brankáře – byl výsledek srovnán na konečných 3:3. Pohár tedy s konečnou platností našel domov v Hnidousích. S T A T Ě A P O J E D N Á N Í 129
V následujc í ích letech se v Motyčíně iv Hnidousích pořádaly různé turnaje – např. „O pohár starosty obce Motyčína Jaroslava Beneše“, „O pohár starosty obce Hnidousy Františka Holečka“, ale tyto nikdy nedosáhly takového zájmu u diváků a takové popularity u sportovní veřejnostijako vzpom ínaný „Tyršův pohár“. Koncem tic ř átých letse v Motyčíně rapidně začala zlepšovat úroveň kopané, takže se Motyčínští netajilití m, že by chtělihrát také populární I.A třídu SŽF. Předzvěstí dobré kopané v Motyčíně se stalo družstvo I.dorostu. V silně obsazené m turnaji „Neumannova poháru“ dokázalo vyhrát B-skupinu a ve finále s vt í ězem skupiny A – dorostenci S. K. Rozdělov – nejdříve doma zvt í ězilo 5:0 a v odvetě v Rozdělově hrálo nerozhodně 1:1. Tehdejší Večerní České Slovo ve své sportovní rubrice konstatovalo: Vítěz Neumannova poháru I. dorost S. K. Motyčín sehrál v roce 1938 35 zápasů a to 22 vítězných, 10 prohraných a 3 nerozhodné. Stal se mistrem Kladenska v oddělení A s 12 body a výsledkem 27:11. V župním mistrovství byl na 3. místě. Nejvíce zápasů sehrál Lhotka 34, Andl a Mrázek 32 atd. Střelcem mužstva je Andl s 28 brankami, Mácha s 24 a Procházka s 18 brankami … V roce 1940 většina z úspěšných motyčínských dorostenců začala hájitbarvy I.a mu žstva, a tak se sešlipři zápasech I.B třídy. V sezóně 1940/1941 podzimní kolo vyhrálo mu žstvo S. K. D říň před motyčínský m mu žstvem. Po skončení soutěže se pořadí obrátilo,vt í ězem I.B třídy se stal S. K. Motyčín. Do I.A třídy S ŽF jeho mu žstvo postoupilo v roce, kdy klub oslavoval 25. výročí svého vzniku. V této soutěži se motyčínští hráči udrželiaž do svého sloučení v roce 1949, jak bude uvedeno dále. V roce 1944 se na Kladensku uskutečnily dva zají mavé turnaje. Jednak to byl bleskový Velký turnaj NOÚZ v kopané – ve dnech 13. a 14. května tr.,a na podzim tr.následovala pohárová soutěž „O cenu vydavatelství Melantrich“, při které kladenské kluby byly zařazeny do skupiny A. Pro bleskový turnaj,v ně m ž došlo ke zkrácení hrací doby zápasu, byla do čtyř skupin zařazena následujc í í mu žstva: 1. skupina: S. K. Družec, Kablo Kladno, STAK Letná Kladno, S. K. Sparta Kladno, S. K. Viktoria Žilina, S. K. Kladno, Novom ěstský S. K. Kladno, AFK Svinařov, (hráno na hřišti S. K. Kladno). 2. skupina: S. K. Libušín, S. K. Sparta Rozdělov, S. K. Ka menné Žehrovice, A.F.K. Tuchlovice, S. K. Lhota, S. K. Rozdělov, S. K. Kačice, S. K. Srby, (hráno na hřišti S. K. Rozdělov). 3. skupina: S. K. Hostivice, S. K. Slavoj Kročehlavy, S. K. Kročehlavy, S. K. Viktoria Nové Strašec, í S. K. D říň, S. K. Ruda, S. K. Buštěhrad, S. K. P řítočno, (hráno na hřišti S. K. Kročehlavy). 4. skupina: S. K. Hnidousy, S. K. Vinaice ř , S. K. Meteor Kladno, S. K. Olšany, S. K. Motyčín, S. K. Sparta D řetovice, S. K. Pchery, S. K. Slovan Dubí, (hráno na hřišti S. K. Hnidousy). Hrálo se vyřazovací m způsobem. Hnidouskou skupinu (po vt í ězstvích 4:3 nad S. K. Vinaice ř , 2:1 nad S. K. Olšany a 1:0 nad S. K. Motyčín) vyhrálidom ácí – hráči S. K. Hnidousy. V semifinále je čekal vt í ěz „kladenské“ skupiny – ligové mu žstvo S. K. Kladno. A zrodilo se překvapen: í Hnidousáci rozprášiliS. K. Kladno na jeho hřišti2:0! Ve finále však prohrálise zkušený m mu žstvem S. K. Kročehlavy 0:2, a skončilitak celkově druz. í Blížilse konec druhé světové války, a tak na podzim už pom ěry nedovolily pokračovat v řádných mistrovských soutěžích, proto se konaly různé soutěže „náhražkové“. Na Kladensku to byla pohárová soutěž O cenu vydavatelství Melantrich, kdy přihlášená mu žstva hrála systé me m každý s každý m. Konečné pořadí této soutěže ve skupině A uvádí me v tabulce:
130 S L Á N
SKÝO BZO R
1. S. K. Kladno 9 7 0 2 55:18 14 2. S. K. Motyčín 9 6 1 2 37:28 13 3. S. K. Kročehlavy 9 6 0 3 22:15 12 4. S. K. Sparta Kladno 9 5 1 3 33:34 11 5. S. K. Slaný 9 5 0 4 28:19 10 6. S. K. Hnidousy 9 4 2 3 29:32 10 7. S. K. Přítočno 9 3 1 5 18:34 7 8. S. K. Libušín 9 3 0 6 16:29 6 9. S. K. Rozdělov 9 2 0 7 26:38 4 10. S. K. Kablo Kladno 9 1 1 7 26:43 3 Galerie osobností hnidousko-motyčínské kopané z období let 1930–1948: A B RAHAM Václav (1920–1988), hrál v mládežnických družstvech S. K. Sparta Kladno a S. K. Motyčín, následovala I.a mu žstva S. K. Motyčín, S. K. Slaný, SKEP Praha a opětovně S. K. Motyčín. N ásledně hájilšvermovské barvy (Sokol, Baník), s kopanou skončilv I.b mu žstvu Baníka Švermov. LIŠK A Jaroslav (1921–1985), odchovanec S. K. Hnidousy, r.1939 přestoupil do ligového S. K. Kladno, krátce ve S. K. Motyčín, přestup do AFK Bohemia Praha, od roku 1949 opětovně hráč ligového Kladna, trénoval mu žstva Kročehlav, S O NP Kladno „C“ a Baníka Švermov. Dobře hrál lední hokej za H O SK Motyčín. M RÁZE K Václav (1922–1984), odchovanec S. K. Motyčín, hráč S. K. Kralupy a od roku 1945 S. K. Kladno, v jehož barvách odehrál 259 zápasů a vstřelil131 branek. S kopanou skončilv Rakovníku v roce 1955. Krátce trénoval mu žstvo Baníka Švermov, za které ihrál. MÁCHA Vladimír (* 1921), kopanou začal hrát v žácích S. K. Motyčín, prošel jeho dorostem, kvalitní útočník I.a mu žstva. Nikdy nepřestoupilz mateřského klubu, s kopanou skončilv barvách jeho pokračovatele – Baníka Švermov, za jehož I.a mu žstvo v letech 1949–1959 odehrál 290 utkání a vstřelil108 branek. NOVÁK Josef (*1921), brankář, odchovanec S. K. Hnidousy, krátce hrál za S. K. Motyčín, v roce 1951 chytal ve Slané m a v roce 1952 za divizní Agro Pelhimov ř , v letech 1953–1960 brankář švermovského Baníka. P ůsobiltaké jako trenér ve Spartě Kladno, v Buštěhradě, v Brandýsku, v Rozdělově a doma – ve Švermově. PUB E RLE Václav (18??–1948) obětavý správce nářadí S. K. Hnidousy v letech 1917–1947, velký příznivec hnidouské kopané, otec V áclava Puberleho (jun.), odchovance S. K. Hnidousy, který hájilbarvy jeho I.a mu žstva od roku 1934 do sloučení s Motyčínem.
S l o u č e n í m o d d í l ů s e z e s o u p e řů s tá v a jí s p o j e n c i ( o b d o b í l e t 1949–1952)
V roce 1948 bylo přikročeno za silné podpory orgánů Ko munistické strany ke sjednocení československé tělovýchovy pod jednu sportovní organizaci,která byla nazvána „Sokol“,přestože s předválečný m Sokolem nem ěla nic společného. Tí m Sportovní klub Hnidousy a Sportovní klub Motyčín stejně jako všechny ostatní sportovní kluby pozbyly své původní právní formy. Kluby vstoupily,resp. byly zařazeny, do tohoto Sokola jako samostatné oddly í kopané a dočasně se nazývaly např. Sokol Motyčín, Sokol Hnidousy atd. Nová porevoluční doba přinesla řadu zm ěn v životě občanů obnovené Č SR. Mezi tyto změny lze zařaditisloučení dvou původních samostatných obcí (městysů) Hnidousy a Motyčín. Stalo se tak 5. 5. 1949, kdy – takto spojení m vzniklé S T A T Ě A P O J E D N Á N Í 131
– obci bylo dáno jméno Š VER M OV. N ásledně došlo v Pletichově restauraci Sport dne 15. 6. 1949 ve Švermově-Motyčíně k jednání zástupců výborů obou oddl íů a jejich sloučení m byl vytvořen jediný oddl í kopané: Sokol Švermov. Tak došlo definitivně ke spojení dvou bývalých klubů, které spolu té měř 33 letsoupei ř ly, předháněly se, klubů, jejichž hráči proslavovalinejen jejich jména, ale idobré jméno „kladenské“ kopané. První m předsedou nově vytvořeného švermovského oddlu í byl zvolen motyčínský Josef K ře men, sekretářem hnidouský Jindich ř Chocholatý. Mu žstvo I.a Sokola Švermov sezónu 1949 hrálo společně s I.b mu žstvem ve II.třídě, kdy „áčku“ byly započítány výsledky jarní sezóny Sokola Hnidousy, „béčku“ výsledky z první částisoutěže Sokola Motyčín. Za zm ínku stoj, í že dne 16. 10. 1949 protisobě nastoupila k sehrání mistrovského zápasu obě švermovská mu žstva. P řestože A-mu žstvo „mělo“ z důvodu plánovaného postupu vyhrát, odešlo poraženo 2:3 (0:2). V roce 1950 švermovská mu žstva začala v zápasech nastupovat pod nový m –
rozšířený m názvem: Sokol Gottwald Švermov. Z úspěchů švermovské kopané té doby si uveď me dosažení I.m ísta ve skupině A okresního přeboru kopané v roce 1951, kdy se I.a mu žstvo utkalo o postup do krajské soutěže s vt í ězem skupiny B Sokolem Masna Kročehlavy, se který m však prohrálo a bylo vyřazeno z dalších bojů o vyšší soutěž. Dobrých výsledků v tomto roce I.a mu žstvo dosáhlo v zápasech se Sokolem Č KD Slaný 3:2, Č SD Turnov 5:3, Čapajevem Praha 6:1 atd. V roce 1952 se švermovské mu žstvo um ístilo na 1. m ístě v kvalifikační m přeboru o postup do Krajského přeboru, když dokázalo porazitvšech šest uchazečů. V roce 1951 zem řel internacionál Josef Pleticha, proto výbor oddlu í kopané pořádal I.ročník Pletichova me moriálu, v ně m ž mu žstvo skončilo na 2. m ístě. Galerie osobností švermovské kopané z období let 1949–1952: NĚME ČE K Karel (1933–1993), odchovanec S. K. Hnidousy, ve švermovské m mu žstvu působilv letech 1949–1953 a následně v letech 1962–1967. V letech 1956–1962 hráč ligového mu žstva S O NP (DSO Baník) Kladno, za které odehrál 290 utkání a vstřelil108 branek. V barvách Švermova celkem odehrál 340 utkání a vstřelil294 branek. Třikrát byl nejlepší m švermovský m střelcem. Ve Švermově drží oddlov í ý rekord: 75 vstřelených branek v jednom roce (1953)! HORKÝ Rudolf (* 1929), odchovanec S. K. Hnidousy, za jehož první mu žstvo hrál v letech 1944–1949, za I.a mu žstvo Baníka (Sokola) Švermov celkem odehrál 272 utkání a vstřelil181 branek. V době vojenské základní služby (1950–1952) kopanou hrál ve VTA Brno. V letech 1960–1962 hráč Baníka Libušín. S kopanou skončilv roce 1963 ve Švermově. Dvakrát byl nejlepší m střelcem švermovského mu žstva. CHOCHOLATÝ Jindřich (1920–1989), přestože svojičinnost zahájilv hnidouských žácích a následně hrál za dorost S. K. Hnidousy, na Kladensku byl zná m nejen jako obětavý funkcionář S. K. Hnidousy a Baníka Švermov, ale zastával také řadu funkcí ve vyšších fotbalových orgánech – tajemník KV DS O Baník, dlouholetý předseda okresního fotbalového svazu, člen předsednictva O V Č STV, předseda sportovně technické komise a ústřední sekce kopané a Českého fotbalového svazu ad. Na jeho počest výbor oddlu í kopané B. Švermov pořádal již osm ročníků jeho me moriálu.
132 S L Á N S K Ý O B Z O R P o d jménem Ba n í k Š v e r mov ( o b d o b í l e t 1953–1976)
V roce 1953 zm ěnilšvermovský oddl í kopané opětovně – a prozatí m naposledy – své jméno. Na základě stranického a vládního nařízení z roku 1952 byly všechny tělovýchovné jednoty pojmenovány podle příslušného prů myslového nebo veřejného sektoru, a tak se to v republice začalo hem žit Spartaky (pro sektor těžkého a všeobecného strojrens í tv) í ,Tatrany (pro lesnictv) í , Dynamy (pro dopravu, energetiku a spoje),Lokomotivami (pro železnici),Rudý mi hvězdami (pro bezpečnost),Sokoly (pro vesnickou tělovýchovu) ad. Švermovská tělovýchovná jednota se nacházela v sektoru hornictv, í rudných dolů a hut, í proto byla pojmenována „celostátně“ jednotný m názvem BAN Í K. Ve sledované m roce došlo k zahájení výstavby moderního tělovýchovného stadionu ve Švermově-Hnidousích, na kterou R O H jmenovaného sektoru vyčlenilo částku 300 000 K čs. V Krajské soutěži se první mu žstvo Baníka Švermov um ístilo na 8. m ístě s 11 body, těsně před 9. v pořadí – mu žstvem Spartaku Slaný (9 bodů). V Krajské m přeboru DS O Baník se um ístilo na 1. m ístě a postoupilo do celostátního přeboru DS O Baník, v ně m ž zvt í ězilo po náročných finálových zápasech s mu žstvem Baníku Opava – dne 26. 8. 1953 v Opavě 1:3, dne 2. 9. 1953 ve Švermově 3:1 a dne 9. 9. tr.švermovské mu žstvo ve složen: í Novák Jos. – Bartoš, Vosyka – Kadeřábek, Litera, Mácha – Rybka, Kočí, Moulis, Horký, Němeček zvt í ězilo na neutrální půdě v Hodoníně, kam odletělo letadlem, v pom ěru 3:2 (po poločase 3:0).Tí mto vt í ězství m se hráči Baníka Švermov stalifinalistou soutěže „O Zlatý kahanec“,kdy ve finále prohrális ligový m mu žstvem Baník Kladno 1:9 (doma) a 1:10 (venku). Ale ipřes vysoké porážky finálová účast v této celostátní resortní soutěži jednoznačně patří mezi jeden z největších úspěchů v historiišvermovské kopané. Ve II.ročníku „Pletichova me moriálu“ se mu žstvo Baníka Švermov um ístilo na 1. m ístě.
Z dalších úspěchů si uveď me jen ty nejvýznamnější: Rok 1954 – konečné 7. m ísto v krajské skupině Praha-západ. Rok 1955 – konečné 5. m ísto v krajské skupině Praha-západ a 2. m ísto ve III.ročníku Pletichova me moriálu. Rok 1956 – konečné 6. m ísto v I.A třídě kraje Praha, oddělení západ. Rok 1958 – poprvé se na švermovské m hřištihrál mezinárodní zápas s mu žstvem II.ligy N D R B.S.G. Aktivist Karl Marx Zwickau, v ně m ž dom ácí vyhráli v pom ěru 4:2 (2:1).Dne 2. 11. tr.byla uhrána remíza s I.b mu žstvem Spartaku Praha Sokolovo 3:3 (2:0). Rok 1959 – Historický úspěch v I.A třídě kraje Praha – 1. m ísto a postup do oblastní soutěže! Na přelomu m ěsíců červen-červenec 1959 se uskutečnilprvní mezinárodní zájezd švermovských fotbalistů do N D R, kde sehrálizápasy s prvoligový m mu žstvem N D R B.S.G. Motor Zwickau 0:4, s druholigový m mu žstvem B.S.G. Motor W erdan 2:4 a odvetný zápas s mu žstvem B.S.G. AktivistKarl Marx Zwickau 2:3. Rok 1960 – V oblastní soutěži se první mu žstvo um ístilo na 5. m ístě. B ěhem zájezdu v N D R bylo sehráno šest přátelských mezinárodních zápasů. Dne 16. 6. tr.byl ve Švermově sehrán přátelský zápas s ligový m mu žstvem S O NP Kladno s výsledkem 2:2 (1:1). Rok 1961 – V Klozově me moriálu se švermovské mu žstvo um ístilo na 3. pozici. Me moriálAntonína Zápotockého, pořádaný Spartou Kladno vyhrálo. Druhé S T A T Ě A P O J E D N Á N Í 133
skončilo v turnaji„O Pohár deníku Svobody“, když porazilo ně meckého soupeře S. C. Potsdam 4:1 (2:0) a s ma ďarský m mu žstvem S. K. Banyász Ko mlói prohrálo 3:4 (1:2). Rok 1964 – Sestup prvního mu žstva z te ř tí nejvyšší soutěže – z Krajského přeboru (v soutěži skončilo 14. – posledn! í ) Ze zají mavých utkání je nutné připomenout přátelský zápas s nováčkem II.ligy Duklou P ísek 2:2 (0:0) a prohru s polský m ligový m mu žstvem Gorniczy Klub Sportowy Katowice 0:2 (0:1). Rok 1965 – V ýhra v pohárové m turnajiv Kročehlavech – nad Spartou Kladno 5:0, Kablem Kročehlavy 3:1 a Slovanem Kladno 5:0. Rok 1966 – U m ístění na 2. příčce v I.A třídě s 34 body a skóre 63:33 za Spartakem Modřany. Rok 1969 – V m ěsíci srpnu tr.se uskutečnilzájezd na Slovensko, kde se zúčastnilo turnaje „O pohár SNP“. Zde také porazilo mu žstvo družební obce Švermovo Sokol 4:1 (4:0). Rok 1970 – První m ísto v Zimní m poháru. Rok 1971 – U m ístění v soutěži v I.A třídě na 5. m ístě. V přátelské m zápase s populární Čechií Karln í hráno dne 12. 8. tr.v Praze s výsledkem 2:1 (2:1). Rok 1972 – 3. m ísto v turnaji„O pohár deníku Svobody“. Rok 1973 – U m ístění v I.A třídě na 4. m ístě. Na přelomu m ěsíců červenec-srpen tr.se uskutečnilzájezd na Moravu, kde švermovští hráči uhrálipříznivý výsledek s mu žstvem TJ Železárny Prostějov 2:2 (0:1) a v P řerově prohrálise Spartakem P řerovské strojrny í 1:6 (0:2).Na závěr zájezdu se hrálo s mu žstvem Sokola Holice s výsledkem 3:4 (1:1). Baník Švermov – Č KD Slaný 3:1 (2:0), mistrovský zápas ve Švermově dne 25. 4. 1959 134 S L Á N S K Ý O B Z O R
Rok 1975 – V červnu tr.švermovská výprava poprvé navštv í ila „východoně mecké“ m ěsto Brandenburk, kde dne 7. 6. sehrála první přátelské utkání s m ístní m fotbalový m mu žstvem B.S.G. Aufbau 4:2 (2:0).Tuto návštěvu ně mečtí sportovní přátelé oplatilisehrání m fotbalového utkání ve Švermově dne 2. 8., kdy hráči Baníka opětovně zvt í ězili2:1 (1:0). Rok 1976 – Posledn, í sestupové m ísto v I.A třídě. Dne 18. 2. tr.švermovské první mu žstvo sehrálo svůj první zápas při um ělé m osvětlen, í a to s mu žstvem Tatry S m íchov na její m hřišti,když prohrálo 1:3 (0:1). Galerie osobností švermovské kopané z období let 1953–1976: K AI SE R Zdeněk (*1930), s kopanou začínal v S. K. Rozdělov, ale záhy přestoupil do žákovského družstva S. K. Hnidousy. V I.a mu žstvu Baníka Švermov hrál v letech 1949–1951, 1953–1974, 1979, střelec 85 branek s tí m, že nejlepší m střelcem mu žstva byl v letech 1954 a 1955. Po skončení aktivní sportovní činnostipůsobiljako trenér ve Švermově, dlouholetý člen výboru oddlu í kopané TJ Baník Švermov. Drží oddlov í ý rekord: za A-mu žstvo sehrál nejvíce utkání – 675!
KOK ŠTEIN Václav (1923–1998), s kopanou začínal ve Slovanu Dubí, přes Brandýsek a S. K. Cvrčovice se na krátkou dobu dostal do ligového S. K. Kladno, po osvobození republiky v r.1945 ligový hráč Sparty (Spartak Sokolovo) Praha a následně Baníka Kladno, 13× reprezentoval v A-mu žstvu ČSR (střelec jedné branky) a 5× v B-mu žstvu Č SR (2 branky). Za Baník Švermov v letech 1956–1961 sehrál 200 utkání a vstřelil109 branek. V letech 1956 a 1957 byl nejlepší m střelcem mu žstva. S aktivní kopanou skončilv r.1961. ŠTÍBAL Vladimír (*1938), kopanou začal hrát ve Cvrčovicích, přes Brandýsek a Rudou hvězdu Praha se dostaldo Baníka Švermov, za jehož první mu žstvo odehrál v letech 1959–1965 256 utkání a vstřelil172 branek. Aktivně se s kopanou rozloučilve svých padesátiletech – v roce 1988 ve S. K. Vinaice ř . V letech 1961, 1962 (s N ě mečkem), 1963 a 1965 byl nejlepší m střelcem mu žstva.
S t ř í d a v é ú s p ě c h y ( o b d o b í l e t 1977–1989)
Období let1977–1989 lze charakterizovat jako střídání dní na výsluní se dny oblačna. Švermovská kopaná si v rá mci okresu, ale ikraje uchovávala dobré jméno, zdejší fotbalisté příkladně reprezentovalisvé m ěsto, které se od 1. 1. 1980 stalo jednou ze šestičástí okresního m ěsta Kladna. Pro úplnost se vrať me k nejzají mavější m švermovský m fotbalový m úspěchů m, popř. rozhodujc í í m mo mentů m ve sledované m období 1977–1989: Rok 1977 – První mu žstvo skončilo 5. v I.B třídě. Rok 1978 – Op ětovně 5. m ísto v I.B třídě. V mistrovské m zápase dne 30. 9. dom ácí mu žstvo Baníka Švermov porazilo mu žstvo Sokola Svinařov 11:1, když útočník Pavel R ůžička vstřelil8 branek, což je oddlov í ý rekord – největší počet branek vstřelených jední m hráčem v jednom utkán. í První m ísto v pohárové m turnajiJednoty SD Kladno v Brandýsku v červnu tr. Rok 1979 – 1. m ísto v I.B třídě s 39 body a se skóre 59:22 – návrat do I.A třídy. Rok 1980 – I.b mu žstvo zvt í ězilo v tradiční m Hanušově me moriálu, pořádané m Slovanem DZ Dubí. Rok 1981 – Švermovskou kopanou vzorně reprezentovalidorostenci,kteří zvt í ězili jednak v dorostenecké m turnaji,který pořádal oddl í kopané TJ Baník Švermov, a také v Brandenburku (NDR), kde mladší dorost zvt í ězilnad dorostem S T A T Ě A P O J E D N Á N Í 135
Aufbau 3:1 a starší dorost 1:0. V přátelské m mezistátní m zápase se stejný m soupeřem doma dokázalistarší dorostenci zvt í ězitdokonce 3:0. Rok 1983 – I.a mu žstvo skončilo v I.B třídě na poslední m m ístě, a jelikož došlo ke zrušení I.B tříd, sestoupilo do okresního přeboru. Rok 1984 – I.a mu žstvo skončilo na 2. m ístě v okresní m přeboru. V Zimní m turnaji,který organizoval švermovský oddl í kopané, I.a mu žstvo skončilo na 1. m ístě. I.b mu žstvo postoupilo ze III.třídy do okresního přeboru. Rok 1985 – rok ve znamení oslav 75 lettrvání kopané ve Švermově. I.a mu žstvo zvt í ězilo v okresní m přeboru, kdy v jarní částipřišlo jen o jediný bod, a to v poslední m utkán, í když remizovalo s I.a mu žstvem B. Libušín 1:1. Také dorost se v okresní m přeboru um ístilna 1. m ístě. Žáci vyhráli„Lidický pohár“.Dne 30. 6. bylo sehráno ve Švermově přátelské mezinárodní utkání s francouzský m mu žstvem Entente Sportove de Vitry sur Seine 3:3 (2:0). Rok 1986 – 8. m ísto I.a mu žstva v krajské soutěži.Rozvje í ly se sportovní styky s družební m oddlem í BS G Aufbau Brandenburk – přátelská mezinárodní utkání byla hrána jak doma ve Švermově, tak iv N D R. Rok 1987 – um ístění I.a mu žstva v krajské soutěži na 2. m ístě, kdy ho od vt í ězného mu žstva Sokola Nové Strašecí dělily dva body. Rok 1988 – 3. m ísto I.a mu žstva v krajské soutěži a 3. m ísto v silně obsazené m turnaji,pořádané m dne 26. 6. 1988 VTJ Duklou Slaný, jehož se zúčastnila divizní mu žstva pořádajc í í Dukly (1:2) a Spartaku Roudnice (1:1, na pokutové I.a mu žstvo TJ Baník Švermov, červenec 1987. Horní řada: Chocholatý J. (st.), Katreňák, R ůžička, Macháček, M a řík, Halwiger R., Jelnek í (trenér).Dolní řada: Sokol, Opatrný, Halwiger J.,Litera, Šindler,Korych, Vojk í . Chybějí: Fischer,Prokop V., Michalovský. 136 S L Á N S K Ý O B Z O R
kopy 5:4 pro B. Švermov) a Č KD Slaný (0:0, na pokutové kopy 4:3 pro ČKD). 2. m ísto v Me moriálu Antonína Zápotockého, který již tradičně pořádala Sparta Doly Kladno. Rok 1989 – Dne 7. ledna zem řel dlouholetý předseda oddlu í kopané B. Švermov, předseda švermovské TJ a významný fotbalový funkcionář Jindich ř Chocholatý (st.).I.a mu žstvo v krajské soutěži skončilo na 13., předposlední m m ístě
a sestoupilo do I.A třídy. Galerie osobností švermovské kopané z období let 1977–1989: KOČÁRE K Ivan (* 1951), odchovanec Baníka Švermov, za jeho I.a mu žstvo hrál v letech 1970–1983, 1986–1987, 1989–1996, odehrál 557 zápasů a vstřelil 116 branek. Třikrát byl nejlepší m střelcem mu žstva. S kopanou skončilv I.b mu žstvu Baníka Švermov, několik sezón trénoval I.a mu žstvo a také se věnoval mládeži. RŮŽIČK A Pavel (* 1954), odchovanec Baníka Švermov, za jeho I.a mu žstvo hrál v letech 1975–1980, 1981–1982 hráč druholigových Králodvorských železáren (Litavan), od roku 1983 do roku 1994 opětovně hájilbarvy švermovského „prvního“ mu žstva. Drží dva oddlov í é rekordy: 8× byl nejlepší m střelcem mu žstva a v jednom utkání dokázal soupeři nastřílet nejvíce branek – 8. Kopanou přestal aktivně hrát ve Švermově – v roce 1994. K ATREŇÁK František (* 1954), odchovanec Baníka Vinaice ř , do Švermova přestoupilv roce 1978 a za I.a mu žstvo hrál v letech 1978–1990, 1993–1995, 1997–2000. V letech 1990–1993 hájilbarvy mateřského vinaick ř ého oddlu í , v roce 1996 hrál v I.B třídě za Kablo Kladno-Kročehlavy.
Ve znamení s e s t u p ů ( o b d o b í l e t 1990–1998)
Po roce 1990 kopaná začínala jt í jinou cestou. Po „sametové“ revoluci došlo k jisté mu uvolnění ive sportu, ale zákonitě se začaly prosazovat ty tělovýchovné jednoty,které si dokázaly najt í ,nebo které si vyhlédl nějaký solventní sponzor. Bohužel mu žstva TJ Baník Švermov m ěla jen podporu u několika m ístních švermovských, ale ikladenských podnikatelů, kteří sice bylipatrioti,ale přispívali jen na příležitostné sportovní akce. Stálý sponzor se neobjevil.Navíc řada dorostenců postupně přestala m ít o kopanou zájem, a někteří z nich se věnovali jiný m sportů m. Jednalo se předevší m o hokejbal,takže postupem času došlo k rozpuštění švermovského dorostu (viz dále). Rok 1990 – Švermovské „áčko“ sestoupilo do okresního přeboru, když se v I.A třídě um ístilo 12. Byl pořádán I.ročník Me moriálu Jindicha ř Chocholatého, v ně m ž mu žstvo pořádajc í ího oddlu í skončilo na 3. m ístě (ze čtyř zúčastněných mu žstev). Rok 1991 – Začalo se s rekonstrukcí švermovského stadionu. Jarní kolo se hrálo na hřištiS. K. Vinaice ř . V okresní m přeboru se I.a mu žstvo um ístilo na poslední m m ístě a poprvé ve své historiisestoupilo do III.třídy. Rok 1992 – U m ístění I.a mu žstva na 7. m ístě ve III.třídě. Rok 1993 – 1. m ísto v Zimní m turnaji,který pořádal oddl í kopané Slovanu Velvary.2. m ísto ve II.ročníku Me moriálu Jindicha ř Chocholatého. I.b mu žstvo vyhrálo IV.třídu Rok 1994 – I.a mu žstvo skončilo na 3. m ístě ve III.třídě, nedařilo se mu ani v Zimní m turnajive Velvarech (7. m ísto), ani ve III.ročníku Me moriálu Jindicha ř Chocholatého (poslední 4. m ísto).V důsledku špatné ekonomické situace oddlu í a kádrového zabezpečení I.b mu žstva výbor oddlu í kopané rozhodl,aby S T A T Ě A P O J E D N Á N Í 137
„béčko“ bylo přehlášeno ze III.třídy do třídy IV. s tí m, že ho ve III.třídě nahradilo mu žstvo Catherine Slaný. Dorost se stal vt í ězem I.ročníku Me moriálu Jaroslava Pavlíčka, významného švermovského tělovýchovného pracovníka s mládeží, který zem řel 12. 7. 1992. Rok 1995 – 12. m ísto I.a mu žstva ve III.třídě. 2. m ísto ve IV. ročníku Me moriálu Jindicha ř Chocholatého. I.b mu žstvo muselo být z jarní soutěže IV. třídy kladenského okresu odhlášeno pro nedostatečný počet jak hráčů, tak ifunkcionářů pro organizační zajištění chodu mu žstva. Tak skončila čtyice ř tišestiletá tradice I.b mu žstva ve Švermově. Švermovský dorost ve II.ročníku Me moriálu Jaroslava Pavlíčka skončilna 2. m ístě, když ve finále prohrál s dorostenecký m družstvem S. K. Pchery 2:3. Rok 1996 – 4. m ísto ve III.třídě. V V. ročníku Me moriálu Jindicha ř Chocholatého I.a mu žstvo obsadilo poslední 4. m ísto. Rok 1997 – I.a mu žstvo skončilo na 6. m ístě ve III.třídě. Žáci postoupilido finálové skupiny „Lidického poháru“, kterou po vt í ězstvích nad družstvy Kablo Kročehlavy (5:2) a Slavoje 4K Kladno (2:1) vyhráli. Rok 1998 – U m ístění I.a mu žstva na poslední m 14. m ístě ve III.třídě s 24 body a se skóre 31:62 znamenalo sestup do IV. třídy. V VI. ročníku Me moriálu Jindicha ř Chocholatého mu žstvo skončilo na 3. m ístě. Dorost byl pro nedostatek hráčů odhlášen ze soutěže s tí m, že zbylý m dorostenců m bylo povoleno hostování v okolních oddlech í kopané.
Galerie osobností švermovské kopané z období let 1990–1998: HALWIGE R Jiří (* 1959), odchovanec Baníka Švermov, za jehož první mu žstvo hrál v letech 1977–1978, 1980–1999. Celkem odehrál 627 utkání a vstřelil 13 branek, byl ihrajc í í m trenérem prvního mu žstva. V ěnoval se také výchově švermovské fotbalové mládeže. VOJÍK Ladislav (* 1961), odchovanec Lokomotivy Kladno, ve Švermově hrál s přestávkami v letech 1985, 1987–1990, 1998–2000, neboť se nejdříve vrátildo mateřského oddlu í , následně byl hráčem Sparty Doly Kladno. Ve Švermově byl 3× nejlepší m střelcem. LOUVAR Jan (* 1970), odchovanec P OLDI Kladno, do Švermova přestoupil z kladenského „béčka“ v roce 1995. Ve švermovské m „první m“ mu žstvu odehrál 105 utkání a vstřelil107 branek. Je jediný m švermovský m hráčem, který odehrál více jak sto utkání a v prů m ěru v každé m z nich vstřelilbranku. PAVLÍČE K Jaroslav (1910–1992), pocházel z pětice sourozenců, kteří všichni začínalia hrálikopanou v barvách S. K. Motyčín. Od roku 1931 byl vedoucí m činovníkem motyčínského dorostu. V polovině čtyic ř átých letpro nesrovnalosti s výborem klubu „odešel“ do sousedního S. K. Hnidousy, kde rovněž vychovával dorost,které mu se po sloučení oddl í ů kopané Sokola Hnidousy a Sokola Motyčín věnoval po mnoho letiv TJ Baník Švermov. Zde také vedl žákovská družstva. Tento obětavý mládežnický pracovník zem řel 12. 7. 1992. Na jeho počest oddl í kopané TJ Baník Švermov pořádá „MemoriálJaroslava Pavlíčka“ v kopané pro mládežnická družstva.
N a p ra h u d v a c á téh o p rv n íh o s to letí(o b d o b í l e t 1999–2000)
Blýská se ve Švermově na lepší časy? Snad! V roce 1999 I.a mu žstvo po roční m působení vybojovalo postup zpět do III.třídy, když neztratilo v soutěži ani bod a dosáhlo skóre 109:25. O návrat do vyšší soutěže se předevší m přičinili:
138 S L Á N
SKÝO BZO R
Mencl Marek, Stach Jan, Louvar Jan, Bělohradský Ivan, Josífek Karel, Hromádka Václav, Smolík Bohumil, Kočka Stanislav, Nedvěd Roman, Bouška Michal, Řepa Martin, Vojík Ladislav, Mizer Jaroslav, Pulo Michal, Fiala Waldemar, Němec Petr, hrajc í í trenér Halwiger Jiří, vedoucí mu žstva Hřebejk Josef a výbor oddlu í kopané, v jehož čele stáli:předseda Josef Jelínek a sekretář Jindřich Chocholatý (ml.). V VII.ročníku Me moriálu Jindicha ř Chocholatého švermovské mu žstvo zvt í ězilo. Rok 2000 byl ve Švermově rokem oslav 90. výročí oficiálního založení kopané v bývalé obci Hnidousy. Zároveň bylo vzpomenuto, že v roce 1999 uplynulo 50 letod sloučení bývalých fotbalových oddl í ů Sokola Motyčín a Sokola Hnidousy, které navázaly na slavnou tradicibývalých S. K. Motyčín a S. K. Hnidousy. Za období let1949–1999 byla zpracována následujc í í statistika:
S t a t i s t i k a I . a m u ž s t v a T J B a n í k Š v e r mov ( z a o b d o b í 1949–1999)
I.a mu žstvo TJ Baník Švermov ve sledované m období od 24. 6. 1949 do 14. 11. 1999 celkem sehrálo 2 211 zápasů, z nichž bylo 983 zápasů vt í ězných, 413 skončilo nerozhodně a 815 zápasů bylo prohraných. Celkové skóre je aktivn: í 4.960:4.361 (+599 branek). Nejčastějším soupeřem za dobu padesátiletbylo I.a mu žstvo S. K. Libušín (dříve Sokol nebo Baník), které protišvermovské mu „áčku“ nastoupilo 62× (32 zápasů Švermov vyhrál,14 skončilo nerozhodně, 16 prohrál).N ásleduj: í ČKD Slaný s 55 utkání mi (21–15–19), Kablo Kročehlavy s 55 utkání mi (19–11–25), Sparta Doly Kladno s 52 utkání mi (25–8–19), S O NP Kladno „B“,S. K. Vinaice ř atd. Častý m soupeřem bývalo také švermovské I.b mu žstvo. Celkem bylo sehráno 27 převážně přátelských zápasů (24× zvt í ězilo I.a mu žstvo a 3× I.b mu žstvo) s dosažený m skóre 111:50. Nejvyšší výhry ve své historiišvermovské „áčko“ dosáhlo dne 18. 7. 1953, když v pohárové m zápase doma porazilo ve složení (včetně nastoupivších náhradníků): Hanžl – Bartoš, Vosyka – Kostka, Litera, Kadeřábek – Rybka, Horký R., Mrázek V., Kratina, Němeček, Hušák mu žstvo Baníku Kutná Hora 14:2 (7:1). Naopak nejvíce ho dokázali „rozestřílet“ hráči Sokola Holubice, a to vždy v Holubicch: í dne 8. 11. 1980 v mistrovské m zápase I.A třídy v pom ěru 11:0 (4:0) a dne 10. 8. 1996 v přátelské m zápase, kdy zvt í ězili11:3 (6:1). Nejvíce zápasů za první mu žstvo sehrál v letech 1949–1974 (jedno utkání ještě v roce 1979) Zdeněk Kaiser – 675, v nichž vstřelil85 branek. Nejlepším střelcem je Pavel R ůžička, který v 553 odehraných zápasech vstřelilcelkem 325 branek. „Králem švermovských střelců“ se stal osmkrát – v letech 1976, 1977,
1978, 1979, 1980, 1983, 1984, 1986. Drží také rekord v počtu vstřelených branek v jednom utkání:dne 30. 9. 1978 v mistrovské m zápase I.B třídy ve Švermově prohrálo mu žstvo Sokola Svinařov 11:1 (6:0),když Pavel R ůžička rozvlnil jeho síť 8×. Nejvíce branek v jednom roce nastřílel Karel N ě me ček – v roce 1953 vstřelilve 44 zápasech 75 branek a v roce 1952 ve 33 zápasech 61 branek. Útočník Jan Louvar v letech 1995–1999 odehrál za první mu žstvo 105 utkání a vstřelil107 branek. Je jediný m švermovský m hráčem, který odehrál více než sto utkání a v prů m ěru „co utkán, í to vstřelená branka“! Švermovskou branku nejčastěji chránil brankář Josef Novák, který v letech 1951–1960, 1965–1966 a 1968 odehrál 370 zápasů, ve kterých (z destek) í také vstřelil22 branek. Nejvíce branek do švermovské st í ě „pustil“ brankář Pavel Š m íd – a to 11 ve vzpom ínané m přátelské m zápase se Sokolem Holubice dne 10. 8. 1996. S T A T Ě A P O J E D N Á N Í 139
Celkem bylo sehráno 36 mezinárodních zápasů (13 vt í ězných, 6 nerozhodných, 17 prohraných). K první mu mezinárodní mu zápasu mu žstvo nastoupilo 6. 9. 1958 v přátelské m zápase doma s mu žstvem B.S.G. AktivistKarl-Marx Zwickau (býv. N D R) a zvt í ězilo 4:2 (1:2).Poslední mezinárodní zápas byl sehrán 14. 6. 1986 v Brandenburku (býv. N D R), kde v přátelské m zápase Švermováci prohráli1:4 (0:3) s m ístní m mu žstvem B.S.G. Aufbau. S tí mto mu žstvem se hrálo nejčastěji:celkem bylo sehráno 12 zápasů (9 vt í ězných, 0 nerozhodných, 3 prohrané) s aktivní m skóre 29:20.
Prameny: Kronika S. K. Hnidousy 1926–1935, archiv TJ Baník Švermov Zprávy kapitánů S. K. Hnidousy, knihy 1913–1931, 1932–1943, archiv TJ Baník Švermov Zprávy kapitánů S. K. Hnidousy a Sokola Švermov, kniha 1944–1953, archiv TJ Baník Švermov Knihy zápisů I.A mu žstva Baníka Švermov 1954–1972, 1973–1987, 1988–1996, 1997–dosud, archiv TJ Baník Švermov Literatura: Oliverius Miroslav,Almanach Sportovního klubu Motyčín, Švermov, 1998 Oliverius Miroslav a kol.,Almanach švermovské kopané, část první (1910–1949), Švermov, květen 2000 Oliverius Miroslav a kol.,Almanach švermovské kopané, část druhá (1949–2000), Švermov, červen 2000 Oliverius Miroslav, Statistika I.a m u žstva TJ Baník Švermov (1949–1999), Švermov, červen 2000 140 S L Á N S K Ý O B Z O R
B O Ž ENA FRANK OV Á
Ohlédnutí z a Ladislavem Čepelákem ZPRÁVY
Česká kulturní veřejnost se loňského podzimu dozvěděla, že akademický malíř, Ladislav Čepelák, čestný občan královského m ěsta Slaného, profesor Akademie výtvarných um ění v Praze, zem řel 9. října 2000. Ladislav Čepelák se narodilve Veltrusích 25. 6. 1924. Akademiivýtvarných um ění v Praze vystudoval v letech 1945–1950. Jeho profesory byliV. V. Štech, V. Nechleba, J. Želibský, V. Rada a Vl. Silovský. Po absolutoriu zůstal na Akademii jako aspirant v oboru grafiky, posléze odborný asistent,docent a profesor téhož oboru. Svůj první ateliér v našem krajinašel ve mlýně v Ješíně u Velvar.Pak zakotvil na několik letve mlýně v Královicch, í kde m ístní název „v Lužci“ dal ijméno ZPR ÁVY
141
zná m é mu hudební mu tělesu Lužecké mu kvartetu. Zde se Lužecké kvarteto ke své mu muzicrov í ání scházívalo a profesor Ladislav Čepelák byl nejen u jeho zrodu, ale také jeho členem. Další ateliér našel Ladislav Čepelák v Lidicch í u Slaného, poslední pak ve Svrkyni u Okoře. Slánské období tvoří nejvýraznější část Čepelákova života a dla í . To ocenilo královské m ěsto Slaný v roce 1995, kdy si připom ínalo 700. výročí svého založen. í Tehdy udělilo prof.L. Čepelákovi své čestné občanstv. í Na smuteční m ozná mení, které m ěstský úřad k jeho ú mrtí vytiskl,mimo jiné uvád. í .. Přátelské a pracovní vztahy spojovaly profesora Ladislava Čepeláka půl století s naším městem a jeho krajem. Poznával slánskou krajinu a její proměny v odvěkém střídání denního a nočního času i v střídání práce s půdou od orby ke sklizni. V soužití s touto krajinou hledal a nacházel i řád a smysl lidského života. Do svých kreseb a grafických listů uložil nejen obraz slánské krajiny, ale i pochopení pro vzájemné citové vazby, které z ní vytvářejí krajinu našeho domova. Slánská krajina v Čepelákově grafické výpovědi se stala pojmem ve světové grafice. Pro naše m ěsto zůstává milou vzpom ínkou, že se poslední Čepelákova výstava v březnu a dubnu roku 2000 uskutečnila ve slánské m Vlastivědné m muzeu. Ikdyž už mezi ná m nen, í svý m um ění m bude k ná m dál promlouvat.
142 S L Á N
SKÝO BZO R
JANA KR OTILOVÁ
Zpráva o konfere n c ivěnované M. Janu Husovi a M. Štěpánovi z P álče
Dne 25. května 2000 se konala v klášteře bosých karmelitánů ve Slané m (bývalé m františkánské m klášteře) zají mavá a podnětná konference. Pořadateli byly Husovská komise při České biskupské konferenci,Řád bosých karmelitánů z kláštera ve Slané m, Okresní úřad Kladno a Vlastivědné muzeum ve Slané m. Úvodní slovo pronesl předseda OkÚ Kladno ing. Václav Mikulecký, který zdůraznil, že Slánsko, odkud vyšel Štěpán z Pálče, hrálo v husitské m hnutí významnou roli.Podotkl,že se konference chce zam ěřit na to,jak užívat a hledat pravdu, eliminovat intoleranci a nacházet společnou řeč. Konferenci vynikajc í í m způsobem moderoval PhDr. Th. Lic. František J. Holeček O. M., předseda Husovské komise při České biskupské konferenci.Na hodnotných příspěvcích se podle í liteologové různých konfes, í historikové zastupujc í í fakulty a odborné ústavy: katedru crkevn í ích dějin Cyrilometodějské teologické fakulty v Olomouci,teologickou fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicch, í katedru filozofie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, N árodní knihovnu České republiky, Společnost pro crkevn í í právo, Společnost Vlastimila Kybala a Okresní muzeum v Kladně. Té mata, která tu zazněla, se zabývala životem a dlem í Štěpána z P álče, peripetiemi my šlenkového vývoje a mravních postojů Štěpána z Pálče a Jana Husa, Slánskem a husitskou revoluc, í myšlení m o crkv í i na úsvitu české reformace a další mi dl í čí mi té maty. Na konci prvního bloku jednání bylo vysloveno přesvědčen, í že osobnost M. Jana Husa by m ěla národ spojovat a nikoliv rozdělovat,avšak Štěpánovi z P álče jsme v poznání jeho života a dla í mnohé dlužni. Konference byla zakončena ekumenickou pobožností věřících a představitelů crkv í í okresu Kladno v bývalé piaristické kolejní kaplive Slané m za účastigenerálního vikáře arcidiecése pražské, biskupa Mons. ThDr. Jaroslava Škarvady. V lednu 2001 vyšel sborník M. Jan Hus a M. Štěpán z Pálče obsahujc í í příspěvky autorů z této konference (doplněno o příspěvek univ.prof.Miloslava Pojsla, který se ze zdravotních důvodů konference nemohl účastnit,ale dodatečně zaslalsvůj text nazvaný Rozm ěr a význam očištění a sm íření historické pam ěti v perspektivě Velkého Jubilea roku 2000). Vše m vážnější m zájemců m sborník
vřele doporučujeme pro jeho my šlenkovou a faktografickou kvalitu. ZPR ÁVY
143
MIR OSLAV OLIVERIUS
Ke krádeži sokolského pomníku v Hnidousích
V roce 1905 (23. 7.) byla v bývalé obci tehdejšího slánského okresu – v Hnidousích – v hostinci„U Švarců“ založena sokolská tělocvičná jednota, kdy její m první m starostou byl František Štrejl.Hnidouští sokolové cvičiliv sále hostince „U Jágrů“. V listopadu roku 1912 při cvičení na nářadí došlo k nešťastné události, neboť zranění podlehl člen zdejšího Sokola František Podešva.Jeho kolegové, členové Sokola, se složilia na nově otevřené m hnidouské m hřbitově nechali na jeho hrobě vystavět pomník. Na kamenné m kvádrové m podstavci byl posazen z tvrdého pískovce vytesaný sokol – pták, symbol sokolského hnut, í vedle kvádru byla postavena kamenná váza. P éčí sokolů a následně išvermovských občanů byl hrob udržován, průběžně zde pokládalikvětiny a vysadili okrasné keře. V takovéto podobě návštěvníci hnidouského (dnes švermovského) hřbitova vídali a znalipam átník té měř 88 let.„Přežil“rakouskouherskou monarchii,Masarykovu Československou republiku, období protektorátu Čechy a Morava, jakož ičtyice ř tileté budování socialismu. Bohužel,v naší demokratické době, v předvečer svátku Pa m átky zesnulých v roce 2000 (pravděpodobně z 28. na 29. října) došlo ke krádeži vzpom ínané sochy a kamenné vázy.A tak od roku 1990 ke stovká m našich vykradených kostelů, kapliček, k řadě vykradených muzeí či galeri, í odkud byly nenávratně ukradeny tisce í um ěleckých pam átek, kulturních odkazů našich předků, se řadí ipískovcová socha sokola z Hnidous. Sokolskou organizací byla krádež ihned nahlášena m ístní součástiPolicie Č R, ale do konce roku 2000 nebyl zloděj zjištěn, takže lze předpokládat, že policie ozná mení odloží ad akta.A tak nezbývá než doufat,že „někdo“ ještě neukradne izbylý kvádrový podstavec s textem (přesný opis): ZDE ODPOČÍVÁ † B R. FRANTIŠE K PODE ŠVA ČLEN S O KOLA V HNIDOU SÍCH. ZEM Ř. 26. LISTOPADU 1912 VE 20. RO CE, POLOŽIL MLADÝ ŽIVOT SVŮJ ZA OBĚŤ TRAGICK É NEHODĚ P ŘI ČINO STI V TĚLOCVIČNĚ. P ŘI ŠEL Z B EZRUČOVA K RAJE, Z MARIÁN SKÝCH HOR, A BY DOPĚL PÍ SEŇ SVÉHO MLÁDÍ NA KLADEN S KU. Zároveň si přejme, aby ti,kteří sochu s vázou ukradli,bylipřece jen odhaleni a po zásluze potrestáni.
144 S L Á N
SKÝO BZO R
OL GA JUDLOVÁ
Kare lEysselt
PO R TR É TNÍG ALE R IE * 22. D UB NA 1900 † 27. LEDNA 1979 PhDr. Karel Eysseltbyl rodilý Pražák. Na svět přišel 22. dubna 1900 v rodině doktora práv, ministerského rady a generálního ředitele státních tiskáren, nejprve rakouských, potom československých. D ětství a středoškolská léta prožil na Malé Straně, bydlel s rodiči ve služební m bytě v budově tiskárny v Karmelitské ulici.Jako gymnazista navštěvoval malostranské gymnázium U sv. Tom áše. Po maturitě se rozhodl pro Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy – obory český a ně mecký jazyk. Studia zakončildisertační prací „Ně mecké drama 90. letna české m jevišti“.Na univerzitě byl nadějný m žákem zná m ých profesorů Jana M áchala (srovnávací studia české a slovanských literatur a folkloristika),Josefa
Janka (germanistika),Otakara K ádnera (pedagogika) a Josefa Skrbinšeka (srovnávací jazykověda). P řestože mu byla nabízena odborná univerzitní kariéra, rozhodl se pro učitelství na střední škole, tedy práci v „terénu“, neboť si od dětství přál pracovat mezi mládeží. Svoje první m ísto nastoupilv Táboře. Zde získával první pedagogické návyky a také poznal celoživotního přítele dr.S mrčku, s ní m ž se pozdějiznovu sešel ive P O R T R É T N Í G A L E R IE
145
slánské m působišti.Tábor musel zanedlouho opustit,neboť byl v rá mci výpomoci českých učitelů na Slovensku přeložen do Žiliny. O své m působení v Žilině si v deníku poznamenává: ...na žilinské reálce začal jsem teprve doopravdy nový rok. A začal jsem jej s jediným horoucím přáním, aby to byl můj poslední rok „tuná“! Škola, která mi byla v Táboře radostí, stala se mi tu břemenem, cítím stále silněji „ťarchu“ 24 týdenních hodin i tíhu nepříznivých poměrů zdejších, osamělost ve škole i mimo ni. Žiju už jen nadějí, že přijde vysvobození v podobě definitivy v Čechách, ať už na místě sebenevýhodnějším, vždy přece vítaném. A skoro se bojím oddati příliš snu o nějakém novém Táboře... Po roce jeho stýskání skončilo.Dostal,jak si přál,definitivní um ístění na gymnáziu ve Slané m. Naše m ěsto nebylo zvoleno náhodně. Otec, který se v Praze snažiluspíšitsynův návrat do Čech, si zrovna v té době začal stavět dů m v Liboci. Chtěl v ně m prožít klidné stáří. A z tohoto kraje Prahy bylo blzko í do Slaného, m ěsta se starobylý m a proslulý m gymnáziem: 26. května 1929... na stole expres dopis od taťky, vyvracející mé pochybnosti: jmenování opravdu už podepsáno ministrem 23. t.m.… Shoda šťastných náhod přivedla profesora K. Eysselta v roce 1929 k ná m. Prožilzde potom více než 40 letživota. V deníku pana profesora je u data 1. září 1929 červeně a krasopisně připsáno Slaný. 2. září je psáno následujc: í í ...ve sborovně postupné seznámení se všemi dosud neznámými kolegy: tlustý přírodopisec Šlemr, méně sympatický Matějka, mladičký Mezera, tělocvikář, od 1. října voják, do té doby jen písař direktorův, franštinář Malec, nový Štěpánek (MF) z Třeboně, už usedlý muž, také nevalně sympatický, konečně páter Čulík, dost mladičký ještě a fešný (vrátil se z Bulharska). Ředitel přivádí novou chemičku Smolařovou-Koutníkovou z Poličky. Vdaná dáma, velmi příjemného zevnějšku i způsobů... 3. září... Můj úvazek – už včera dotazem u ředitele zjištěný – přímo nádherný: Č V3, VI4, VIII3, N V3, VII2, ord. VII. Celkem 15 hodin (přepočteno 20). Kvintánská němčina místo terciánské češtiny rozhodně vítána. Jen mi snad bude trochu scházet droboť nižších tříd... Deník pana profesora líčí první dojmy z vyučován, í popisuje průběh dne kantora slánského gymnázia: ...6. září 12 –1 V Č, nejsilnější třída ústavu. 35 žáků, z toho 8 děvčat. Místnost hluboká, poslední lavice se mi už od katedry tratí. Úvodní řeč za hlaholu zvonů, na sklonku hodiny čteme Romanci helgolandskou. Berta Weberová má v sobě cosi „hančovského“, ještě dobře nevím co všechno (podoba, účes, pohyby)... To je první zmínka o budoucí ženě pana profesora. Hanča je hrdinka jedné z povídek, kterou publikoval Karel Eysseltv táborské m období pod pseudonyme m Kelt.1) Zápis z 1. října 1929: ...v VII první moje slánská komposice. Líčení buď „Září“ nebo „Praha v rouše slavnostním“2) skoro samé září a v něm samé modré švestky (které jsem neopatrně „napověděl“). Doma hned oprava, hodinu dopol., dvě odpol., ve čtyři už nesu opravené sešity do „boudy“. Po svačině jednou městem, do 1/2 7 příprava a psaní, pak v tanečních3) do 9. Učí se besedě a dalším krokům tanga, pak čtverylce. Macela, Láb, Stein. Při valčíku beru z kola Macelovou. Potlesk, ostatní tvoří kruh, ale protestuji proti sólu a tak se zase ostatní páry připojují. Po chvíli žádá mě deputace sexty (Stránská a Matějka), abych prodloužil lhůtu na domácí práci. Vyhověno. Stein se vrtí s Koubkovou, starý Koubek (řídící učitel v Knovízi) mě oslovuje v garderóbě. Macela4) mi sděluje, že sexta má pro mě lichotivou přezdívku „švarný hoch“ z Tomana a lesní panny, kterou jsme četli v prvních hodinách. Jemu prý říká studentstvo „strejda“, starému „Bohoušek“ (Bohumil!)...
146 S L Á N
SKÝO BZO R
Začátek slánské kariéry byl zkalen vážný m Eysseltový m onemocnění m (akutní revmatismus), takže té měř celé jaro roku 1930 nemohl do své milované školy. Zápis z 2. května 1930 zn: í ...konečně znova do školy!... Od 1/2 11 ve sborovně netrpělivé čekání... konečně 10.00 zahajuji septimánskou němčinou. Štrejl (nový předseda) vítá, trochu opakujeme
klasiky a navazuji na začátek Goetha. 12 –1 V Č, vítá Šlégr, čiperné odpovědi při opakování celé látky. Srdečná teplá nálada ve třídě. Změněný „výzor“ Věchtové. Vyčerpán, zpocen, sotva obědvám... A ještě uveď me záznam z 8. dubna 1931: ...asi ve 1/4 7 na křižovatce u budoucího Grandu někdo na mě volá. Úžas: od nádraží vleče Fery Smrčka dva těžké kufry a nabitou aktovku. Na svátky dostal do Třeboně „pozvání“, aby nastoupil na gymnasium ve Slaném!! Vedu ho na nocleh ke Zvonu, i kufr mu táhnu, pořád nevěřím zraku ani sluchu, že tu budeme spolu... radostné rozechvění nedá mi usnout, až asi v 1/2 1... Tak se ve Slané m sešlistaří přátelé, PhDr. Karel Eysselta PhDr. Ferdinand S mrčka. Tvořilipak ve škole zná m ý tandem. Dr. S mrčka potom odešel do československého rozhlasu, stalse jeho ředitelem. Kvintánka Berta W eberová nepřestala profesora Eysselta zají mat. Sy mpatie byly obapolné, tomu se asi říká osudové předurčen. í Narodila se 12. července 1913 v Pelhimov ř ě. Otec byl železničář – oficiálČSD – a sloužilna Slovensku. Proto začala dcera navštěvovat ma ďarskou školu, absolvovala ti ř třídy. V roce 1922 se rodina přestěhovala do Slaného, kde Berta pokračovala na obecné škole a na podzim 1925 vstoupila do gymnázia. Když byla v kvintě, setkala se s nový m češtinářem, který se na konci septimy, to bylo v létě 1932, staljejí m manželem. Z toho důvodu také už nedochodila oktávu. V roce 1945 se rodina rozrostla o dceru Jitku, jediné dt í ě.5) B ěhe m slánského působení vystřídal profesor Eysseltve m ěstě několik bytů. Zpočátku jako svobodný bydlel v podnájmu na Hlaváčkově ná m ěst. í Potom, již s manželkou, v Šultysově uliciu Nejtků (dů m dnes již nestoj) í ,ještě později v Hruškově dom ě v dnešní Wilsonově ulici(také tento dů m byl zbořen, stával zhruba v m ístě, kde je dnes přízemní budova někdejší restaurace Sport,dnes prodejna nábytku). Poslední slánské bydliště rodiny bylo v Čechově ulici V R áji. 30.–50. léta působení profesora Eysselta ve Slané m byla naplněna nadšenou prací pedagogickou a kulturn. í Své rozsáhlé vědomostipředával několika generací m žáků. V štěpoval jim nejen vní mavost ke kulturní m hodnotá m, lásku k rodné mu jazyku, literatuře a um ění, ale vytvářel svý m příkladem a působení m ijejich lidské kvality.Nesm í me opomenout ani jeho celoživotní lásku – školní knihovnu. Pečlivě a systematicky jidoplňoval,kompletoval a hlavně neúnavně zpřístupňoval všem zájemců m. Také slánská veřejnost mohla čerpat z jeho hlubokých znalostí pi ř návštěvách literárních kroužků nebo školou připravovaných kulturních pořadů. Žáky milovaný a všemi ctěný a uznávaný odborník a člověk musel ke konci svého pedagogického působení zažít hořké chvle í . V roce 1960 mu bylo tehdejší mi soudruhy ve vedení m ěsta sděleno, že se s ní m už ve škole dále nepočítá. M ísto slov uznání za kvalitně odvedenou práci vlastně přišel vyhazov. D íky tehdejší mu ředitelimohl ještě ti ř roky přesluhovat,alespoň do doby, než odmaturovala dcera. Koncem 60. letho sužovaly zdravotní potíže. Podstoupilriskantní operaci,která mu zachránila život.V roce 1972 se odstěhovala celá rodina do domu v Praze-Liboci.Tato pražská léta byla snad spokojená a krásná. V lednu 1979 profesor Eysseltprodělal chipku, ř po níž ho náhle a rychle začaly opouštět sly í .Ze m řel v sobotu, 27. ledna 1979, v náručí svých nejbližších. P O R T R É T N Í G A L E R IE
147
5. února ráno se s ní m přišlo rozloučitdo motolského krematoria mnoho žáků a přátel. Dodnes studentislánského gymnázia na něho vzpom ínaj. í Není zapomenut, jako nikdy nebyl a nebude zapomenut žádný dobrý kantor a člověk. (Text původně vydán slánským gymnáziem k 100. výročí narození Karla Eysselta, které bylo vzpomenuto na slavnostním setkání ve Vlastivědném muzeu ve Slaném 20. dubna 2000.) Poznámky: 1) Podle sdělení dcery J. Eysseltové. 2) Týkalo se to výletu k oslavá m milénia sv. V áclava – podle sdělení J. Eysseltové. 3) M í něn dozor. 4) Starší Eysseltův kolega. 5) Ta se vydala na vědeckou dráhu, ale ne ve stopách otcových, věnuje se přírodní vědě. 148 S L Á N S K Ý O B Z O R
M OJSLAVA SEH NALOVÁ
Josef Strouhal * 16. LEDNA 1863 † 23. Č ERVNA 1940
První ř e d ite l kladenského divadla
Jubileu kladenské profesionální scény, která si v září roku 2000 připomenula 85 letsvé existence, předcházelo výročí jiné, které sice nebylo veřejně vzpomenuto, ale s jubileem kladenského divadla přesto úzce souvis. í Dne 23. června roku 2000 totiž uplynulo šedesát letod ú mrtí herce a režiséra Josefa Strouhala, prvního ředitele kladenského divadla, které datem svého vzniku se stalo nejstarší českou profesionální oblastní scénou. Josef Strouhal byl natolik výraznou um ěleckou osobnost, í že připomínka jeho významu nejen pro Kladno, ale ipro české divadelnictví je zcela nam ístě. Tí m spíše, že během času ubývá pam ětníků, kteří m ělimo žnost jeho impozantní postavu potkávat v ulicch í Kladna ipoté, co jeviště kladenského divadla opustil. Josef Strouhal přišel do Kladna jako dvaapadesátiletý a svý mi předchozí mi zkušenostmi byl k založení nového profesionálního divadla bytostně předurčen. Právě m ěstu, které na počátku 20. století poznamenala svérázná sociální skladba obyvatelstva, prokázal službu ve výchově k um ění, jejíž význam jsme schopni plně docenitaž s odstupem času. P O R T R É T N Í G A L E R IE
149
Strouhalův um ělecký životopis byl stručně zpracován pro různé slovníky, podrobněji byl zmíněn v publikaci Postavy brněnského jeviště, kde je ovšem uzavřen Strouhalový m příchodem do Kladna. Zají mavý portrét Josefa Strouhala vykreslil herec RudolfDeyl st.ve své vzpom ínkové knize na herecké osobnosti, která vyšla s názvem Vavříny s trny v roce 1973. Portrét R. Deyla je cenný v tom, že autor zaznamenal osobní vzpom ínky ze setkání s Josefem Strouhalem v době, kterou tento herec, režisér a divadelní ředitel trávilv Kladně již na um ělecké m odpočinku. Z těchto podkladů připom íná me nejdůležitější událostize života Josefa Strouhala, které formovaly jeho um ělecké názory a nepochybně ovlivnily jeho kladenské působen. í Josef Strouhal se narodil16. ledna roku 1863 v N á m ěštinad Oslavou jako jedno ze tří dětí dom ácího tkalce. Když mu bylo šest let,přestěhovala se rodina do Brna za obživou. Za práci,kterou získal otec u ně meckého majitele textilní továrny, musel syn jako projev vděčnostichoditdo ně mecké obecní školy.Finanční podpora mecenášů z řad českých vlastenců mu však umožnila studium na slovanské m gymnáziu. Četba Tylových spisů a představení divadelní společnosti v české řeči v ně m probudily zájem o české divadlo. Začal hrát s brněnský mi ochotníky, ale když se pro veřejné vystupování dostal do konfliktu s ředitelství m školy,před maturitou ze školy odešel a vydal se pěšky do Prahy. Jak se říkalo, „zběhl k divadlu“. Vystřídal řadu kočujc í ích divadelních společnost, í s ředitelem Pokorný m se v roce 1885 dostal do nedávno založeného N árodního divadla v Brně. Tehdy byli jeho partnery Eduard Vojan a Hana Kubešová (pozdějiprovdaná Kvapilová), budoucí herecké legendy českého divadla. Po Vojanově odchodu z Brna se Strouhal stal přední m hercem brněnské činohry a našel uplatnění v titulních rolch í světového idom ácího repertoáru. Z vlastenectví odm ítl nabídku angaž m á v brněnské m ně mecké m divadle. Po odchodu z Brna působilv Plzni,také v divadelní společnostiPavla Švandy st.O ženilse s herečkou, dcerou zná m ého herce Jindicha ř Vilhelma. V roce 1893 se vydal s manželkou a malou dcerkou do A meriky za společností divadelního ředitele Ludvíka, který přijalpozvání krajanů v Chicagu, aby tam založilčeské krajanské divadlo. Společnost procestovala s divadlem A meriku, hercizažilichvle í krušné, ale později,po návratu do Chicaga, byliúspěšn. í Strouhal se naučilanglicky, spřátelilse s politický mi emigranty – dělnický m básníkem Boleslavem Peckou a Gustavem Habermanem. Stal se duší všech společenských a kulturních podniků, um ěl se pohybovat jak v kruzích bohatých Čechoameričanů, tak imezi obyvatelidělnických koloni. í Po pětileté m pobytu přijela Ludvíkova společnost v roce 1898 do Prahy, aby pražské mu obecenstvu předvedla svůj repertoár. P ředstavení se stala senzací Prahy. Hra Sever protiJihu dosáhla osmadvaceti vyprodaných reprz í v Pištěkově aréně na Vinohradech a Strouhal v roliplukovníka
Prescota se stal miláčkem Prahy. Do A meriky se Strouhal s Ludvíkovou společností již nevrátil.Jeho manželka v A merice zem řela a malé dcery se ujalipříbuzn. í Dvakrát byl vyzván k hostování na N árodní m divadle – v roce 1898 a v roce 1900. K jeho angažování nedošlo pro souhru nepříznivých okolnost. í Stal se členem souboru Pištěkova divadla na Vinohradech, pozdějišéfem činohry. Z Pištěkovy arény, která z jeho podnětu byla zastřešena a uzpůsobena pro celoroční provoz, vybudoval divadlo, které před otevření m M ěstského divadla na Vinohradech konkurovalo činohře N árodního divadla um ěleckou úrovní představení iuvádění m novinek ze světového repertoáru.
150 S L Á N
SKÝO BZO R
Byl režisérem, ale předevší m herecký m protagonistou, představitelem titulnch í rolí – mj. Fausta, Ha mleta, Othella, Ro mea, Caesara. V Pištěkově divadle organizoval dělnická představení pro nejširší lidové vrstvy diváků. P ři této organizátorské činnostise sezná mil se štukatérem Františkem Pavlem. Ten se v roce 1907 přestěhoval do Kladna a pozdějijako člen m ěstské rady a rovněž jako starosta m ěsta v mnohé m ovlivnilosudy kladenského divadla. Strouhal v Praze působilstřídavě v Pištěkově divadle a ve Švandově divadle na S m íchově. Tam zejména v době, kdy v tomto divadle spolky českých spisovatelů Kruh a M áj pořádaly cykly her moderních autorů. Ve Švandově divadle se Strouhal sezná mil se svou druhou manželkou, s herečkou Marií Seifertovou, jejíž matka iotec pocházeliz hereckých rodin. Strouhal v roce 1913 načas vym ěnilsvé působení na pražských předm ěstských scénách, kde získal ohromnou popularitu zejména mezi obecenstvem z lidových vrstev, za angaž m á v nově vzniklé společnostiJana Blažka. Ta si záhy získala mezi kočujc í í mi soubory dobrou pověst.A právě s touto společností pobýval Josef Strouhal v závěru roku 1913 a také od října roku 1914 do konce ledna roku 1915 v Kladně. Bylo to v době, kdy se divadelní správa nedávno postaveného divadla rozhodovala o ustavení vlastního divadelního souboru. Z výčtu životních a um ěleckých osudů je zřejmé, že v osobě Josefa Strouhala získala správa divadla v Kladně osobnost talentovanou, um ělecky vzdělanou a organizačně zdatnou. Podle knihy zápisů z jednání správy divadla byl Josef Strouhal přizván na schůzi správy dne 11. srpna roku 1915 a po „vzájemné vý m ěně náhledů“ byla s ní m uzavřena roční smlouva. Podle ní m ěl ředitelStrouhal obstaratipotřebný personál v počtu asi šestnáctičlenů s roční m nákladem 2 tisce í korun a s tí mto souborem hrát v divadle v Kladně každou sobotu, neděli a svátek a jeden všední den v týdnu. U m ělecká pověst a autorita, kterou Strouhal získal svý m působení m v pražských předm ěstských scénách, mu umožnila v krátké době sestavitz bývalých členů těchto divadel pro Kladno kvalitní profesionální soubor.Ten se kladenské veřejnostipředstavil12. září roku 1915 uvedení m hry Gabriely Preissové Gazdina roba ve Strouhalově režii. První léta kladenského působení Josefa Strouhala ve vedení kladenského divadla byla pro něho roky um ělecké svobody. Podle svědectví zápisů z jednání správy divadla m ěl v té době naprostou volnost ve volbě repertoáru. P řes bídu válečných let,která postupně doléhala na civilní obyvatelstvo, se mu podařilo získat zájem kladenských občanů o návštěvu divadla tak, že rozšířilhrací dny o další všední den v týdnu. V álečnou nouzi členů hereckého souboru řešilbeneficemi, které v době před válkou byly odm ítány jako nedůstojné hereckého stavu. Jako demokraticky sm ýšlejc í í člověk poskytlmo žnost benefičních představení nejen členů m souboru, ale také kapelníkovi divadelního orchestru a vedoucí mu techniky.Na benefice si zvaličlenové souboru do představení své pražské kolegy, častý m hostem na kladenské m jevištibyl v té době Eduard Vojan, který v Kladně vystoupilv řadě svých zná m ých rol. í Hostování Vojana s kladenský m souborem jistě přispělo ke zvýšení um ělecké pověstisouboru v očích kladenské kulturní veřejnosti. Strouhal vedl kladenské divadlo jako um ělecký ústav; podle dochované repertoárové knihy z tohoto období usiloval o žánrovou pestrost.Nabídl kladenské mu obecenstvu tituly světové dramatiky,zejména hry W. Shakespeara, Rostanda, Sardouovy tragédie, v repertoáru se objevily dramatizace románu Tolstého iZoly, také Ibsen, Hauptmann, s převahou byla zastoupena dramatika česká. Své vlaP O R T R É T N Í G A L E R IE
151
stenecké sm ýšlení projevilStrouhal předevší m v roce 1918, kdy v kladenské m divadle uskutečnilcyklus her českých dramatiků, který byl motivován oslavou
50. výročí položení základního kamene N árodního divadla. Cyklus tice ř tipředstavení byl zahájen 2. května a zakončen byl 11. července hostování m činohry N árodního divadla. Období let1915 až 1918 znamenalo pro kladenské divadlo jediné obdob, í kdy příjem ze vstupného převyšoval provozní náklady. Do služeb nového československého státu dal Josef Strouhal isvé um ění recitátorské. Slavnostní představení „na radost ze vzkříšení národní svobody naší, která v bitvě na B ílé hoře 8. listopadu 1620 ztracena byla“ se v kladenské m divadle konala 3.,5.,7. a 12. listopadu. Součástí těchto představení byl nejen živý obraz, ale zahajoval je Josef Strouhal recitac. í Zvolilsi tehdy velice populární báseň České legie a dále básně V ítězů m a Svobodni,které nové republice věnoval kladenský autor,knihkupec Karel Husa. V roce 1919 se Strouhalovo postavení v kladenské m divadle zm ěnilo. Z m ěna politických pom ěrů pronikla také do řízení divadla. Podle stanov Družstva, které bylo majitelem divadelní budovy, řídila činnost divadla devt í ičlenná správa, v níž zasedaliv rovné m počtu zástupci Družstva, m ěstské rady a M ěstské spoi ř telny. Složení této devt í ičlenné správy podle stanov m ělo být každoročně obm ěňováno volbou. V průběhu válečného období ke zm ěně ve složení správy zřejmě v důsledku válečných pom ěrů nedošlo. Po vzniku republiky v revoluční m vření se hledaliviníci a horlivě se spěchalo s nápravou. Správa divadla se stala kolbiště m pro střet zájmů politických stran. Ještě před rokem 1918 se ve správě divadla objevovaly nereálné plány ustavit v Kladně kromě činohry také soubor opern. í Plány vybudovat v Kladně operní dů m byly živeny vědom í m nemalé hudební tradice na Kladensku. Zkušený praktik Strouhal pokládal tyto plány za nereálné a upozorňoval na nákladnost projektu ina nedostatek um ěleckých sila obecenstva. Podle zápisů ze schůzí správy „Strouhal opeře nepřeje a tí m škodí celku“. Na svých schůzích členové správy kritizovaliStrouhalův konzervatismus ve volbě repertoáru, objevovaly se připom ínky, že by m ěl své role přenechávat mladší m silá m. Tyto výtky mohly být oprávněné. Strouhal totiž pati ř lk herecké generaci,která pro výkon na jevištineuznávala věkovou hranici,protože kladla důraz na um ění prožitku a schopnost strhnout diváka přesvědčivostí výrazu. Politická situace v Kladně v roce 1919 a 1920 byla vlivem sociálních nepokojů značně výbušná. Odrazila se také v častých zm ěnách v personální m složení správy divadla, kdy během roku politické strany své zástupce ve správě odvolávaly, zatí mco jiní na protest protiněkterý m rozhodnutí m sami odstupovali z funkc. í Nespokojenost se sociální situací se projevila iv herecké m souboru divadla. K požadavků m herců na zvýšení gáže se pida ř ly požadavky na uzavření kolektivní smlouvy a na právo účastive správě divadla. Objevily se výzvy k herecké stávce. Členové správy divadla hrozící konfliktřešilise zástupci hereckého souboru za přítomnostifunkcionářů Organizace českého herectva. Strouhal se těchto jednání nezúčastnil.Když ale následně při představení v zákulisí divadla dal průchod svý m názorů m, dostalo se mu od přítomného člena správy okam žité výpovědi pro urážku správy divadla. Ikdyž byla výpověď jako unáhlená vzata zpět, nastalo pro Strouhala období nemilosti.Byl zbaven ředitelského m ísta, nedostával herecké příležitostia ani režiemi nebyl pověřován. Jeho žena Marie Seifertová-Strouhalová v srpnu roku 1919 dostala výpověď ze svazku divadla. Pokud se pozdějina jeviště vracela
152 S L Á N
SKÝO BZO R
v hereckých příležitostech, vystupovala již pouze jako host.V té době, kdy nebyl Strouhal v kladenské m divadle zaměstnáván, často hostoval v Praze zejména v roliOthella v Uraniinebo v divadle Akropolis na Žižkově. Tehdejší správa divadla se rozhodla pro sezonu 1919/1920 angažovat do vedení divadla Vilé ma Táborského, které mu udělila titulředitelčinohry. P éčí o um ělecký profildivadla byl pověřen člen správy František Bredler,profesor reálného gymnázia v Kladně. N ástup Táborského se stalpro m ístní tisk první příležitostí k hodnocení Strouhalova působen. í Referent ve Středočeské m živnostníku k nastávajc í í sezoně poznamenal:„Litovatisluší hlavně odchodu ředitele Strouhala, jako herec vynikajc í ích kvalita jemně vybraného um ěleckého vkusu bude ná m opravdu těžce nahraditelný m.“ František N áprstek ve Svobodě napsal:„Pan Táborský nebude m ít u nás pohodlné postaven. í Jako nástupce ředitele Strouhala bude vždy srovnáván se svý m předchůdcem, jehož se divadelní správa zbavila tak m álo slavný m způsobem...M ělť ředitelStrouhal jistou neomylnost postoje, hbitost
výrazu, nenapodobitelnost hlasové dynamiky, sympatický tembr vokální hudebnostia co nejvíce váží: vytříbený psychologický smysl,jímž proniklsvé postavy, jako by byly rentgenovány do jádra svých citů a snah – zkušenost a dovednost tak vzácnou, že jen velké divadlo m ívá to štěst, í aby um ělce tak dokonalého, jímž nesporně ředitelStrouhal byl,mohlo jen tak beze všeho postrádat.“ Táborský své vedoucí postavení nezvládnul,navíc se stále více potvrzovala Strouhalova předvídavost.Snaha ustavitv Kladně také operní soubor skončila po dvou letech um ělecky žalostně a s finanční m fiaskem. Částečně personálně obm ěněná správa v únoru roku 1920 znovu vrátila Strouhalovijeho m ísto v souboru divadla a pověřila ho vedení m činohry. Strouhalův návrat na jeviště byl impozantn. í Ve Svobodě m ůže me číst tyto řádky: „Ředitel Strouhal vystoupilnově v kladenské m divadle 12. 2. v titulní úloze Rozkošného Adriána. P ři vstupu na scénu byl uvt í án dlouhotrvajc í í m nadšený m potleskem četně shrom ážděného obecenstva, které po dlouhé době zase jednou naplnilo prostory divadla do posledního m ísta. Hra p. ředitele zanechala v mysli všech přítomných nejlepší dojem: byl to týž sebevědom ý a spolehlivý virtuos, mistrně hrajc í í na strunách citů, jak si ho oblb í ilo obecenstvo našeho divadla, jemuž se stalnepostradatelný m, um ělec s plnou odpovědností ovládajc í í divadelní prostředky reprodukčn. í Též ostatní souhra nabyla pevného sečlenění a určitější vazby. Celek byl zase jeden ze zdai ř lých večerů, za ní m ž by m ěla následovat řada reprodukc, í hodných divadelních prostor,které v poslední době vlivem neblahých okolností musely býtisvědky kasovních pokusů, jež nem ěly nic společného s um ění m.“ V březnu roku 1920 byl ze Strouhalovy iniciativy zahájen cyklus dělnických představen, í organizovaný odbory kovodělníků, horníků, D ělnickou tělovýchovnou jednotou a dělnický mi dramatický mi sdružení mi. Cyklus obsahoval 8 představen, í nejen veseloher,ale také Čapkova Loupežníka, Shakespearova Ha mleta se Strouhalem v titulní rolia Schillerovu MariiStuartovnu. Tato představení otevřela hlediště kladenského divadla zcela nové mu okruhu diváků. V červnu roku 1920 správa divadla vyhlásila konkurz na m ísto ředitele divadla. Strouhal se konkurzu nezúčastnil.Z uchazečů byl vybrán Otokar Novák, který vlastně ani nezačal svou funkci vykonávat,protože již v listopadu dal přednost nově ustavené mu divadlu v Košicích, kde se stalředitelem. Vedení m kladenského divadla pověřila správa čtyřčlennou komisi složenou z režisérů a Josef Strouhal byl jmenován vrchní m režisérem. Idea uvádět operní představení byla opuštěna – pozdějise inscenování oper ujala Středočeská filharmonie – P O R T R É T N Í G A L E R IE 153 Faximile rukopisu Strouhalova poděkování Družstvu lidového dvadla v Kladně za blahopřání a dar
a vedle činohry byla uváděna představení operetn, í v níž m ěliza povinnost účinkovat iherci činoherního souboru; s výjimkou Strouhala, který vůči operetě nadále zaují mal odm ítavé stanovisko.
154 S L Á N
SKÝO BZO R
U m ělecké vedení čtyřčlennou komisí se neosvědčilo, proto inová správa divadla vyhlásila pro sezonu 1921/1922 konkurz na m ísto ředitele. Tentokrát se Strouhal do konkurzu přihlásil.Byla mu dána přednost před další m uchazečem Stanislavem Langrem. Tento zná m ý divadelník když v Kladně neuspěl,dal postavit vlastní m nákladem divadlo v Praze v Nuslch, í Tylovo lidové divadlo, dnešní divadlo Fidlovačka, které bylo nedávno rekonstruováno. V této, dalo by se říci druhé etapě svého ředitelován, í se podařilo Strouhalovi vrátitdo divadla obecenstvo, stabilizovat herecký soubor, který prošel řadou zm ěn. A také přesvědčildivadelní správu, aby za 83.000 K čs odkoupila garderobu a rekvizity divadelního ředitele Blažka, který pro nemoc musel svou divadelní společnost rozpustit.Strouhal zaručilsprávě divadla návratnost investice do dvou let.Ve své m odhadu se nezm ýlil. Tento čin také vypovídá o Strouhalově charakteru. Nezištně pomohl své mu bývalé mu herecké mu kolegovi nejen vyrovnat závazky vůči herců m, které Blažek zam ěstnával,ale ijemu osobně pomohl uniknout před ponižujc í í m živoření m v nemoci a v bídě, k níž by byl Blažek jistě odsouzen, jako mnoho jiných ředitelů venkovských divadelních společností již od dob Tylových. O bohatou garderobu, kterou kladenské divadlo získalo, pečovala ve své m herecké m důchodu paní Strouhalová, která ze svého působení v Blažkově společnosti a jako bývalá herečka byla se stavem nově nabytého majetku dobře obezná mena. V lednu roku 1923 odm ítlJosef Strouhal návrhy, aby oslavilsvé životní jubileum,
které u herce neuznával.Ostatně bouřlivák Francek z Maryši stále pati řl k jeho parádní m rolí m. Hrál tuto postavu iv roce svých šedesátin. Na naléhání souhlasils oslavami svého hereckého jubilea – 40 letum ělecké činnosti.P ředstavení se konalo 21. prosince roku 1923 a jubilant si zvolilhru francouzského dramatika Sardoua Fedora, v níž hrál roliIpanova. V titulní roli vystoupila jako host Františka Bechyňová, manželka tehdejšího ministra školství a národní osvěty,která se herectví věnovala příležitostně. N ěkolikrát byla hostujc í í herečkou ina N árodní m divadle, v roliIbsenovy Nory. Gratulace připustil Strouhal o přestávce za oponou. K uznání zásluh obdržel od ministerstva školství a národní osvěty jubilejní dar ve výši svého m ěsíčního platu, Družstvo věnovalo peněžitý dar v poloviční výši. Iv osobní m životě byl tento rok pro manžele Strouhalovy rokem významný m. Ve Fibichově uliciv Kladně zakoupilistavební parcelu a záhy si tu postavilirodinnou vilku. V roce 1924 jako režisér inscenoval Strouhal mj. Ibsenovu Noru, Hauptmannovu Haničku, tragédiiF. Molnára Liliom, Sardouovu Cyprienu, Příběhy Pavla Ča mrdy podle I.Hermanna. Hrál Jana Husa, Žižku v slavnostní m představen, í které bylo uvedeno k uctění pětistého výročí Žižkovy smrtiv roce 1925. Režisérských a hereckých příležitostí pro Strouhala ubývalo. Operetní představení začala v repertoáru převažovat nad činohrou. S odůvodnění m, že se nadále hodlá věnovat pouze um ělecké práci,požádal Strouhal správu divadla o uvolnění z funkce ředitele. Od sezony 1925/1926 zvolila správa divadla za ředitele Josefa Burdu. Josefa Strouhala v uznání zásluh jmenovala čestný m ředitelem. Byl to skutečně pouze čestný titul,který Strouhalovineposkytoval žádné úlevy a ani v nejmenší m nějaký nárok na případné finanční ohodnocen. í Nový ředitelBurda stávajc í í soubor kladenského divadla doplnilčleny své bývalé společnosti.Představilse uvedení m výpravné historické hry E. Rostanda Orlk í , v níž byl zam ěstnán celý soubor.Pouze pro Josefa Strouhala se v této hře P O R T R É T N Í G A L E R IE
155
role nenašla. P řitom premiéra byla uvedena jako slavnostní představení k l0.výročí založení stálého divadla v Kladně. Bývalý a nyní čestný ředitelJosef Strouhal jistě musel poct í itzklamání z čirého nevděku. V dalších premiérách za Burdova vedení již dostával herecké příležitosti.Každé jeho vystoupení bylo v m ístní m tisku vřele komentováno. Za mnohé m ůže me citovat kritiku představení hry podle Dickense Cvrček u krbu. „John p. ředitele Strouhala byl hluboce založenou rol, í jejíž každé slovo a každý posunek m ěly psychologické zdůvodněn. í Pan Strouhal získal nový úspěch své mu um ění, jímž si dobyl již tolik zásluh o naše um ění a obecenstvo ukázalo, jak ho m á rádo.“ Ve své vzpom ínkové knize Aby se nezapomnělo věnoval Burda Josefu Strouhalovi vřelá slova, předevší m oceniljeho korektnost a čestnost,s níž plnilsvé herecké úkoly jako řadový člen souboru, bez ohledu na své bývalé ředitelské postaven. í Po čtyřech letech Burda z Kladna odešel pro neshody se správou divadla, která sice oceňovala Burdovu um ěleckou snahu, ale nebyla spokojena s ekonomický m přínosem. Nový m ředitelem se stal Stanislav Langer, který se o kladenské divadlo ucházel již dříve. Referent v D ělnických listech při této příležitostipoložilotázku, zda bylo vhodné angažovat nového ředitele, „když divadlo m á k dispoziciodborníka a um ělce, který po řadu letdivadlo s úspěchem vedl“.Tato pozná mka ze strany správy divadla sice zůstala bez veřejné odezvy, ale Stanislav Langer se projevil jako ředitels podnikatelský m duchem. Protože pochopil,jaký význam m á pro Kladno osobnost Josefa Strouhala, důsledně na divadelních plakátech u Strouhalova jména uváděl titul„čestný ředitel“. Za Langrova vedení byl Strouhal obsazován do rolí přiměřených jeho věku. Výjimkou byla postava Mlynáře v Jiráskově Lucerně. P ředstavení bylo uvedeno k 10. výročí vzniku Československa v říjnu roku 1928. Pro herce Strouhala jistě nebylo snadné rozloučitse s postavami mladistvých hrdinů, ale um ělecky a na popularitě u diváků získal.Hrál mj. Faráře v Šrá mkově Létu, Napoleona v Bozděchově veselohře Světa pán v županu, Martyšku v legionářské m dramatu R. Medka Plukovník Švec. Kritiky vyzvedávaly skromné, ale přiléhavé gesto, hluboký cit,opravdovost,majestátní klid, rozvážný rozum a životní mi zkušenostmi nabytou moudrost,které z jeho postav vyzařovaly. Každé představen, í v ně m ž Strouhal vystupoval,bylo provázeno bouří děkovného potlesku, který pati ř lvýkonů m „našeho stále mladého starého pána“.
Strouhalovibylo pětašedesát a jeho život stále pati ř ldivadlu. Ve skromné m zbytku pozůstalostiMarie Strouhalové, uložené m v divadelní m oddělení N árodního muzea v Praze, je uložen kalendářík z roku 1928, v ně m ž si Josef Strouhal k jednotlivý m dnů m zaznamenal svá představen. í Čísla vzbuzují údiv a obdiv: leden 21, únor 16, březen 20, dále 13, 16, 12, v září 11, v říjnu 14, listopad 9 a v prosincineuvěřitelných 31 představen. í Toto nepochybně šťastné období Strouhalova života skončilo v únoru roku 1931. Stanislav Langer z Kladna odešel za lepší nabídkou do divadla v Olomouci. Začalo období celosvětové hospodářské krize, kladenské divadlo stálo před otázkou další existence. Správa divadla se rozhodla od sezony 1931/1932 pronajmout divadlo soukrom é mu podnikateli.Josef Strouhal byl příliš zkušený m divadelníkem a dobře věděl,že divadlo přítomné se neptá po bývalých zásluhách. Dal výpověď ze zdravotních důvodů a ohlásilsprávě divadla svůj odchod do penze. V sam é m závěru sezony, v květnu roku 193l,propůjčila správa divadla divadelní budovu herecké mu souboru pro svépomocnou akci.Strouhal se vrátilna
156 S L Á N
SKÝO BZO R
jeviště, aby podpořilsvé kolegy. Ve Vrchlického veselohře Noc na Karlštejně si zahrál svou milovanou postavu Karla IV. Strouhalův odchod do penze zaznamenaly D ělnické listy:„Pro nestranného pozorovatele byla jistě éra ředitele Strouhala érou nejslavnější a neplodnější nejen um ělecky, ale ivýchovně. Za ředitele Strouhala naučilo se široké obecenstvo do divadla chodit.“Pocitů m hereckého penzisty a jeho procházká m v Austových sadech nedaleko jeho bydliště a také po hlavní třídě, kde budilpozornost svou vzpří menou postavou, buřinkou a nezbytný m viržinkem, věnoval RudolfDeyl st.ve své knížce jímavé řádky. Podle zpráv z m ístního tisku se m ůže me domnívat,že svůj volný čas věnoval Strouhal spolupráci s D ělnickou akademi. í V lednu roku 1933 připomenuly všechny tehdejší kladenské noviny Strouhalovy sedmdesátiny.D ělnické listy navíc přinesly doslovné znění srdečného dopisu, který jubilantovi poslalpředseda senátu Dr. František Soukup, v ně m ž pipomenul ř Strouhalovo působení v Chicagu. D ělnická akademie zorganizovala Josef Strouhal v roli Francka v Maryše bratří Mrštk í ů P O R T R É T N Í G A L E R IE
157
divadelní představení hry A. Fraccaroliho Poslední vévoda. Odehrálo se 24. března roku 1934. List národních demokratů Stráž svobody k představení napsal:„Příchuť senzace m ělo dlouho očekávané vystoupení páně Strouhalovo na našem divadle. Pati ř lo sice jen kruhů m kol D ělnické akademie, přišlo však ijiných dost a dost. Lze vyslovitpochybnost o štěstí při volbě hry,která připom íná tvorbu dávno prchlých manýr oblben í ých dnes u lepších operet,ale zůstává v ní velká sólová role, ve které mohl dost um ělecky uplatnitsvou osobnost zasloužilý ředitelpočátků našeho divadla. Bude jistě spravedlivý m vyrovnání m, poskytne-lip. Strouhal isvé mu široké mu a stálé mu obecenstvu v divadle příležitost své sympatie projevit.“ Další příležitost se na kladenské m jevištipro Josefa Strouhala již nenašla. Bylito bývalí členové Pištěkova divadla, kteří vzpomenuli55 letum ělecké činnosti svého režiséra. Stalo se tak l0.září roku 1935 v pražské m divadle Akropolis na Žižkově představení m hry O. Ernesta Flachsman vychovatel.Vládní školní rada byl poslední postavou, kterou si Josef Strouhal zahrál.A zcela poslední vystoupení Josefa Strouhala na kladenské m jevištise uskutečnilo 28. listopadu roku 1935 při oslavách dvacetipětiletstálého divadla v Kladně. Podle zprávy v m ístní m tisku slavnostní představení hry bratří Mrštk í ů Maryša zahájilJosef Strouhal recitac. í N ázev básně v novinové zprávě nebyl uveden ani nebyly uvedeny bližší podrobnosti. Když Josef Strouhal 23. června roku 1940 zem řel,přinesly nekrolog České slovo iStráž národní jednoty.Ta navíc otiskla podrobnou zprávu o průběhu posledního rozloučení v pražských Strašnicích a znění smutečního projevu tehdejšího předsedy Družstva ing. Duchače. Jeden herecký život se uzavřel.Dnes už není mo žné poříditúplný soupis rolí a reži, í které Josef Strouhal na scéně kladenského divadla vytvoi ř l.Z šestnáctiletého um ěleckého působení zbylo žalostně m álo: kritiky roztroušené v m ístní m tisku, pár plakátů, několik program ů, jedna fotografie herce v roli,pouze jeden rukopisný dokument,dvě portrétní fotografie, několik vzpom ínek kolegů publikovaných
knižně či v tiskovině vydané divadlem. Marie Strouhalová přežila svého hereckého druha a manžela ve vilce ve Fibichově uliciv Kladně o tiadvacet ř letve skromné m ústran. í Odešla za svý m mu že m 6. listopadu roku 1963 nenápadně a bez povšimnut. í A také bez připomenutí ze strany divadla. Ikdyž o její pozůstalost,zřejmě s ohledem na rodovou hereckou tradici,projevilo zájem divadelní oddělení N árodního muzea a zařadilo jido svých sbrek í , obsahuje pouze soukromou korespondenci z posledních roků života Marie Strouhalové. V této pozůstalostijako by Josef Strouhal,herec, režisér,divadelní ředitel,neexistoval. Chceme věřit,že se časem někde vynoří deník Josefa Strouhala z amerického pobytu, o jehož existenci se zmiňuje RudolfDeyl ve své knize. Chceme věřit,že se objeví knihovna divadelních textů...Ale co když žádná hmatatelná pam átka na Josefa Strouhala nepřečkala běh času? Herecký talent Josefa Strouhala ijeho ženy Marie, jejich pom íjivá um ělecká práce, jejich touhy, sny, trápení nad rolemi, uspokojení z potlesku a radost z divácké náklonnostise přece jen neztratily.Vše bylo uloženo v základech profesionálního divadla v Kladně. Bez tohoto poctivého základu a bez poctivé um ělecké práce by kladenské stálé divadlo nemohlo přežít do dnešních dnů.
158 S L Á N
SKÝO BZO R Prameny a literatura: Kniha zápisů Správy divadla v královské m horní m m ěstě Kladno, r.1915 –1924, archiv Středočeského divadla v Kladně Kniha zápisů Družstva divadla v Kladně, 1918–1924 a 1928–1933, archiv Středočeského divadla v Kladně Repertoárová kniha kladenského divadla, 1912–1929 červen, archiv Středočeského divadla v Kladně Svoboda, Státní okresní archiv Kladno Středočeský živnostník, Státní okresní archiv v Kladně D ělnické listy,r.1933, Státní okresní archiv v Kladně Stráž národní jednoty,r.1940, Státní okresní archiv v Kladně České slovo večern, í r.1940, Státní okresní archiv v Kladně Postavy brněnského jeviště, Státní divadlo Brno, Brno 1984 Burda, Josef,Aby se nezapo mnělo, Praha, Orbis, Knihovna divadelní tvorby č. 1576. Deyl,Rudolf,Vavříny a trny, Praha, Orbis 1973 Průcha, Jaroslav, M á cesta k divadlu. Divadelní ústav 1977 P O R T R É T N Í G A L E R IE 159
LIBOR D O B NE R
Josef Lacina a lia s Kolda Malínský * 2. SRPNA 1850 † 21. Č ERVNA 1908
(k 150.výro č í narozen) í
Dne 17. září 1875 byl na slánské piaristické gymnázium jmenován provinciálem řádu P.A mbrožem Malý m jako suplujc í í učitelJosef Lacina. Jeden z tehdejších žáků slánského gymnázia Jindich ř Michálek vzpomněl na jeho příchod v Jubilejní m pam átníku slánského gymnasia následně: Ve školním roce 1875/76 nastaly pronikavé změny ve sboru profesorském, neboť celý sbor byl novým;
přibylť P. Heřman Hink, dále pak světští profesoři Josef Lacina, Josef Kučerka
160 S L Á N
SKÝO BZO R
a Josef Pírko a s nimi také nový, čilejší život mezi nás gymnasisty. Do té doby jsme ani nevěděli, jsme-li Čechy, či co vlastně jsme; nikdo se o nás nestaral, z dějin nám ničeho nepověděli a my drmolili latinu, němčinu a zeměpis, ale o nějakém popudu k přemýšlení nebylo ani slechu. Byl to teprve slovutný Kolda Malínský, jenž svým nadšeným dějinným výkladem v našich mladých dřímajících duších probudil jiskru národního vědomí a vzpomínám dodnes s blahým potěšením, jak profesor Lacina tehdy hájil nadšeně rukopis Královédvorský … Kdo byl profesor – historický spisovatel a první historiograf Slaného Josef Lacina, jinak také dramatik,básník a ve své době populární lidový beletrista Kolda Malínský? Podívejme se v historické zkratce na jeho život,na jeho práci ina jeho vzácný, podnětný vztah k našemu m ěstu, které mu, byť rodák odjinud, věnoval víc než m álokdo z m ístních.
O živ o tě
Na své dětstv, í školní léta a studia vzpom íná Josef Lacina ve vlastní m životopisu s rozmarný m nadhledem: „Josef Lacina (Kolda Malínský) narodilse dne 2. srpna 1850 v Malíně (dnes součást Kutné Hory),křenem svý m pověstné m, a to v čísle 56, z rodičů Františka a Marie Lacinových, kteří hospodařilina rolnické usedlosti.Obecnou školu navštěvoval v Malíně, kde byl jeho učitelem Jan Beneš, v celé m Čáslavské m kraji pověstný štěpař, výborný hudebník a ve společnostinepřekonatelný humorista. Za 15 zlatých m ěsíční mzdy vychovával nabitou školu a to,čeho bylo teba, ř dovedl žáků m svý m sdělitijasně a důrazně. Na jeho pobídnutí byl poslán Josef na hlavní školu v sousedních Nových Dvořích. Již tam překvapilLacina učitele své zná mostí dějepisnou, bylť již v těchto letech přečetlPelzlovu Kroniku českou a pod dozorem svého děda Josefa Zimy, písm áka, biblitit š ěnou u Jiříka Melantrycha, kterou děd jako klenot choval. Roku 1862, dvanáct letstár,m ěl se Lacina postavitiza otcovský pluh, ač byl postavy drobounké a slabounké. ‚Kleč tiho, Františku, zabije,‘pravilmalínský kněz otci.‚Dej ho na školy!‘A otec povolila na podzim odvezl syna do Hradce Králové, kde bylo téhož roku otevřeno první české gymnasium. Jeho spolužáky na této škole bylivedle jiných například Jan Urban Jarník, pozdější doktor a univerzitní profesor,a spisovatelé Alois Jirásek a záhy zesnulý, milý a důvěrný přítelBohdan Jelnek. í “ V roce 1867 byl Lacina na bytě u školníka hradeckého gymnázia a tam, jako posluchač páté třídy, poznal neteř paní bytné, rodačku z Rožďalovic Josefu Kopřivovou, která se později(10. 9. 1874 v Rožďalovicch) í stala jeho manželkou. V roce 1868 odešel Lacina na akademické gymnázium do Prahy. Po maturitě nastoupilvojenskou službu a jen náhodou nebyl mobilizován pro tehdejší válečné tažení do Bosny. V letech 1871 – 75 absolvoval Filozofickou fakultu Karlovy univerzity,kde byl náruživý m posluchačem zejména profesorů Tomka a E mlera. K jeho univerzitní m kolegů m pati ř lipozdější zná m é osobnostijako Zikmund Winter,Antonín Rezek a E milFrída – Jaroslav Vrchlický. 17. září 1875 byl jmenován, jak výše uvedeno, suplujc í í m učitelem na gymnáziu ve Slané m. 4. července následujc í ího roku složilstátní zkoušky z dějepisu a zem ěpisu a byl s prospěchem výtečný m aprobován pro vyšší gymnázia. Od 15. září 1877 přešel jako suplujc í í hlavní učitelna c. k. pedagogium v Kutné Hoře. 24. června 1878 složilstátní zkoušku z řeči a literatury české a následně P O R T R É T N Í G A L E R IE
161
byl 19. července 1878 jmenován skutečný m profesorem na obecné m gymnáziu v Slané m, které pak roku 1891 přešlo do státní správy. Roku 1884 a 1890 byl oceněn pochvalný m uznání m zemské školní rady a roku 1888 jmenován dopisujc í ím členem Matice české. Od 9. července 1895 nastoupilna m ísto profesora na státní reálce v Praze III.a 5. prosince téhož roku byl jmenován konzervátorem c. k. ústřední komise pro okresy Louny, Rakovník, Podbořany a Slaný. V roce 1903 onemocněl Lacina cukrovkou. Léčilse v lázních Toušeň, nemoc se však zhoršovala, a tak byl nucen požádat o zdravotní dovolenou. Po více než tice ř tileté m působení za katedrou byl počátkem října 1906 uvolněn z důvodu nemoci do vyžádané výslužby. Jeho zdravotní stav se však stále zhoršoval,cukrovka podrývala jeho sly í a inzuln í tehdy ještě nebyl zná m. Nakonec zůstaltrvale upoután na lůžko a 21. června 1908 ve věku 58 letv Rožďalovicch í
zem řel.V úterý 23. června 1908 byl za účasticelého m ěsta pohřben do hrobky syna V áclava na zdejší m nové m hřbitově.
Jo s efLac inaaS laný
Již v prvních letech působení ve Slané m se m ěsto Lacinovi zalb í ilo. Bydlel na bytě v dom ě čp. 117 v Kynského uliciu m ěšťana Stiebra, otce pozdějšího profesora práv JUDr. Miroslava Stiebra. Po oba školní roky 1875/76 a 1876/77 učil zem ěpis a dějepis ve všech čtyřech třídách na tehdy ještě nižší m gymnáziu a navíc m ěl ve čtvrté třídě češtinu a v první třídě přírodopis. V profesorské m sboru byl oblben í a spokojen. Po vyučování chodils manželkou po okol, í kde nejraději posedávaliu Božího hrobu nebo na Slánské hoře. Lacina se tu učilke zkoušká m a manželka ho zkoušela. 2. února 1875 se přihlásilke zkoušce z dějepisu a zem ěpisu pro vyšší gymnázia a poté, co zpracoval dom ácí té mata, byl 4. července 1876 po ústní zkoušce uznán za způsobilého, „aby vyučoval dějepisu a zem ěpisu na vyšších gymnasich í s jazykem český m“.Avšak situace slánského piaristického gymnázia se zhoršila a Lacina, jemuž se 4. ledna 1877 narodilsyn V áclav, se m ěl co ohánět. Piaristé nemohlislánské gymnázium udržet,a tak se Lacina rozhodl hledat jistější m ísto na jiné m m ěstské m nebo státní m ústavu a Slaný opustit.Po nevyřízené žádostio m ísto v Mladé Boleslavi se Josef Lacina stalod 15. září 1877 suplujc í í m hlavní m učitelem na c. k. učitelské m ústavu v Kutné Hoře. Na jaře 1878 dostává Lacina od slánských přátel zprávu, že piaristické gymnázium přešlo do správy m ěsta a že slánské obecní zastupitelstvo počítá s doplnění m učitelského sboru. V listu se psalo, že měšťané slanští vzpomínají na vynikající působení oblíbeného profesora a rádi by ho opět uvítali ve svém středu. Může počítat s místem skutečného učitele. Město by rádo vidělo v novém profesorském sboru člena, který dobře zná poměry v době piaristů a pomůže novému řediteli v začátcích odpovědného úřadu. Lacina, potěšen projevem takové důvěry, vyhověl přání pisatelů a podal si do Slaného žádost,která byla obratem vyřízena a potvrzena následujc í í m dopisem: Obecní zastupitelstvo jmenovalo Vás ve schůzi své dne 19. července 1878 skutečným učitelem dějepisu, zeměpisu, literatury a řeči české při městském nižším gymnasiu v Slaném, s vyhražením potvrzení c. k. zemské školní rady. S místem tímto spojen jest roční plat 800 zl. s nároky na kvinkvenálky ( platový postup po pěti letech) po 200 zl. Činí se Vám vyzvání, abyste se do 3 dnů vyjádřil, zda-li místo Vám propůjčené přijímáte, a v pádu tomto místo své počátkem měsíce září 1878 nastoupil. – Rada městská v Slaném, dne 20. července – Purkmistr A. Prügl.
162 S L Á N
SKÝO BZO R
Koncem srpna 1878 se tedy vrátilJosef Lacina s rodinou a s vyžádaný m potvrzení m c. k. zemské školní rady do Slaného. Lacinovi bydlelinejprve v dom ě „U Sedláčků“1),v ulicik chudobinci sv. Vavince, ř odkud se po krátké době odstěhovalido pěkného domu statkáře V áclava Baňky U brodu pod kostelem sv. Gotharda (čp. 348) 2).Byt byl krásný, m ěl kuchyni a ti ř pokoje v první m poschodí s pavlačí do dvora. S další mi obyvateli domu – Baňkový mi a Preidlový mi, žila rodina ve velmi dobrých vztazích. Z m ěna nastala, když se Preidlovi odstěhovalido Blahotic a na jejich m ísto se přistěhoval m ěstský tajemník Tů ma s rodinou. Paní Tů mová byla drbna, všude strkala nos, vtra í la se, a tak se paní Lacinové zprotivila,že se rozhodla ke zm ěně bytu. Lacinovi se pak odstěhovalik Šulcovů m, do ulice za radnicí protistaré mu pivovaru, vedle domu „U Ma ňasů“, zdobeného reliéfní mi figurami (ul. V. Štecha čp. 35).Rodina Josefa Laciny se ve Slané m bohatě rozrostla. K Václavovi narozené mu za prvního pobytu ve Slané m přibylještě v Kutné Hoře Stanislav a při druhé m pobytu ve Slané m se narodily Anna (1880), Božena (1881), Marie (1883) a trojicidcer uzavřel roku 1885 syn, pojmenovaný k poctě nejmocnějšího slovanského kmene Jaroslav. Protože by tolik dětí matka sama nezvládla, vypom áhala s jejich výchovou a s pracemi hospodyně sestra paní Lacinové Anna Kopřivová, která zůstala členem rodiny až do své smrti.Devt í ičlenná rodina obývala v dom ě „u Šulců“ třípokojový byt s kuchyní v první m poschod, í k ně muž pati řl také malý podkrovní pokojk í zvaný alkovna. 1. září 1891 bylo slánské gymnázium zestátněno a profesoi ř bylipřevzatistátní správou. Josef Lacina byl výnosem c. k. ministra kultu ze dne 21. srpna 1891 jmenován skutečný m učitelem při státní m gymnáziu ve Slané m, rovněž byl v „úřadě učitelské m definitivně potvrzen a byl mu pi ř řknut titulprofesorský“. Podm ínkou bylo složení úřední přísahy u c. k. okresního hejtmana ve Slané m,
kterou Lacina složil18. září téhož roku. Zestátnění m gymnázia se profesorů m otevřela mo žnost přestoupitna jiné státní ústavy. Využilitoho, s výjimkou Antonína Krecara a Jana Koce, všichni. S ohledem na dospívajc í í děti,který m nabízelo bydlení v Praze podstatně větší a snazší mo žnost dalšího vzdělání (Václav a Stanislav vysoké školy,Anna učitelský ústav),odešel ze Slaného roku 1895 také Josef Lacina, který byl dnem 1. září téhož roku přeložen na státní reálku malostranskou v Praze III. Josef Lacina se se Slaný m loučiltěžce, prožilzde nejkrásnější léta svého života, spřátelilse s řadou lidí ze Slaného iokolí a čerpal z prostředí Slaného a Slánska řadu ná m ětů pro své literární práce. O osobě Josefa Laciny jako člověka – profesora píše František Fořtk í ve stati Naši vynikajc í í rodáci,krajané a pracovníci následně: Jako profesor byl typickou osobností. Byl menší, zavalité postavy, širokých prsou, k nimž zapadala veliká hlava s výraznou tváří, ozdobenou tmavým plnovousem. Do třídy vpadl vždy jako Mars, rázným vojenským krokem, provázeným mohutnými údery své kyjovité hole. Vzbuzoval hrůzu, ublížit však nedovedl; mělť zlaté srdce. Při výkladu českých dějin nedržel se nikdy studeného textu předepsaných učebnic, diktoval látku vždy po svém, v duchu opravdu vlasteneckém. Na Josefa Lacinu vzpom ínalikrásný mi slovy idalší slánští rodáci a krajané, například V áclav Štech ve sbrce í povídek P řes ostnaté dráty – Pa m ěti českého tvrdohlavce, ve statiProfesoi ř a učitelé. Hezkou kapitolku věnoval Lacinovi profesor Alois Tvrdek v knize Vzpom ínky slanského rodáka, kde mimo jiné uvád: í Byli jsme svěřeni jeho otcovské péči, protože jsme potřebovali po slabším režimu předchozích let jako třída neblaze proslulá svou nevázaností tužší kázně a pan profesor Lacina uměl si zjednat pořádek jako žádný druhý. Vždyť byl námi zbožP O R T R É T N Í G A L E R IE
163
ňován, nejen jako spisovatel, což již samo sebou mu zjednávalo úctu, nýbrž i jako výtečný řečník a vzorný vychovatel, rozumějící duši mládeže a moudře chápající a přehlížející všelijaké naše výstřelky, ale rozumnou domluvou dodělávající se povždy žádoucího výsledku. Ba nepřekážel ani naším spádům do známé hospůdky, ležící nedaleko jeho bydliště, z níž k němu každé soboty doléhala vřava a bujarý zpěv rozjařené mládeže … Jako vzorný manžel a otec vodíval se svou roztomilou, stále se usmívající manželkou každou neděli na procházku za město své četné dětičky, batolící se za rodiči jako kuřátka. Bylo přímo dojemné zadívat se na příkladné to štěstí rodinné a každému slanskému občanu bylo skutečnou radostí, mohl-li uctivě pozdravit pana profesora těšícího se úctě všeobecné … Také Karel Scheinpflug v článku U čitelvyzdvihuje Lacinu jako světlý příklad z jinak svých převážně nepříjemných vzpom ínek na slánská studia.August šlechtic He merka ze Stanm íru připom íná Lacinu jako režiséra tří divadelních her: Da moklův me č, Montek a Kapulet a Mrtvý strýc, sehraných studenty v sále Ob čanské záložny 11. března 1883 a tří aktovek: Otec Palacký, D ědův kalmuk a Blázinec v první m poschod, í hraných 13. března 1884. Velký m přínosem pro m ěsto Slaný a také podstatnou změnou v Lacinově literární činnostibylo jím náhodné objevení slánského archivu určeného ke zničen. í D ík vstřícné mu přístupu purkmistra He merky byly archiválie zachráněny a Lacina je směl uspořádat.Třídil,rovnal,pořádal,dělal si výpisky. Postupně své poznatky publikoval jak v povídkách, tak iv historických pojednáních, které uveřejňoval v předních soudobých časopisech a které nakonec uspořádal do souboru Pa m ětikrálovského m ěsta Slaného, dl í I.– Za svobody iv porobě, vyEx libris Josefa Laciny – dar paní Zdeňky Kovářové z Volyně 164 S L Á N S K Ý O B Z O R
daného ve Slané m u Rudolfa Vokouna roku 1885. Pa m ětipřipsal purkmistru Augustu He merkovi jako uznání za zachránění cenných historických pramenů. Tí m se ale znelb í iljeho odpůrců m, k nimž pati ř lzejména He merkův předchůdce a radní Antonín Prügl.Ten vytrhldedikační list,napsal na něj,že takové patolza í lství nečekal,a poslal jejautorovi.Lacina se rozzlobil,listsi schoval a druhý dl í Pa m ět, í ke škodě našeho m ěsta, již nenapsal.Podklady k ně mu zdědilsyn JUDr. Stanislav Lacina. Po různých intervencích ze strany slánských osobností (J.J. Pála, J. Rus a jin) í sice k jejich předání došlo, ale zpracovány již nebyly. Realizovány nebyly nakonec ani sliby o zřízení „koutku Koldy Malínského“ ve slánské m muzeu, a tak se slánský m muzejníků m předaný rukopis povídky Sokové, svatební věnečky Josefa Laciny a jeho manželky a výpisky z archivu, staly pouze nevyužitou součástí muzejního depozitáře. Sa mostatnou expoziciv muzeu
dluží m ěsto Slaný Josefu Lacinovi dodnes.
S tru č n ěk b ib lio g ra fii
Se psaní m drobné poezie, věnované budoucí manželce, začal Lacina ještě v dobách svého studia na královéhradecké m gymnáziu. Tyto prvotiny se nedochovaly. Sbírku veršů určených Josefce Kopřivové zřejmě pro pam átníky, nazvanou Po mněnky, „psanou v Chlumci Dobroslava, tam kde OrliciLabe pije 21. 6. 1868 B řetislavem Koldou Blanický m“, podepisuje Lacina poprvé pseudonyme m s použití m jména Kolda. Toto jméno, které údajně získal od spolužáka Aloise Jiráska jako přezdívku v dobách studií na gymnáziu, se později,doplněné o příjmení Malínský, podle rodiště, stalo trvalý m pseudonyme m Josefa Laciny – beletristy.Zatí mco odborné články, stati,pojednání a velká historická dla í podepisoval svý m pravý m jménem, dla í nevědecká – beletristická, psal pod jménem Kolda Malínský. D ílo tak m ěl rozdělené do dvou souborů: 1) básně, divadlo a povídky 2) pojednání historická 1) V první m roce studií na univerzitě vyšly ve Světozoru básně R ůže srdce a Znělka (1872). Roku 1873 upravilpro divadlo povídku P. Václava Čeňka Bendla Tatínkovy juchty (vyd. Ochotnické divadlo).Další divadelní hrou byla Sultánova smrt (Ochotnické divadlo 1873), následovaná parodií na slavný hom érský epos Lidiada, poprvé uveřejněna roku 1874 (druhé vydání Slaný 1878 a te ř tí přepracované a ilustrované vydání Praha 1905). Poté, co se ve Slané m spřátelil s Václavem Benešem Třebízský m, začal,veden jeho příkladem, vedle básní a dramat také se psaní m historických povídek. Matějové z Matějova (vyd.Svobodný občan 1876 a Kalendář Svobodného občana 1877), Lesní růže (Světozor 1876), O posvícení (Koleda 1877), Žižkova dcera (Světozor 1879), báseň O zajc í ích a žábách (Svity 1880), Český papež (Světozor 1880),A mazonka (Světozor 1880), Beatrix (Koleda 1880), Viola (Světozor 1881), U Slaného pramene (Koleda 1881), Záboj (Koleda 1881), Kajcn í ík (Ruch 1881), Meluzina (Světozor 1882), U Zlatého hada (Ruch 1882), V zemi faraónů (Paleček 1882), Maria z Magdaly (Ruch 1883), Na štědrý den (Vesna 1884), První návštěva na Žofíně (Švanda dudák 1887). V téže době začíná také publikovat povídky, jejichž ná m ěty čerpá z dějin Slánska. Dcera emigrantova (Ruch 1883), V poslední den (Ruch 1884), Pan hejtman (Na pomezí 1884), Syn direktorův (Zlatá Praha 1885), Paní Žofie (Ruch 1885), U vladyků a ve mlýně (Zlatá Praha 1886), Za návratu (Ruch 1886), Pod svícnem (Ruch 1887), Na počincích (Švanda dudák 1887), Konšel Pardus (Paleček 1887), P O R T R É T N Í G A L E R IE
165
Fedrfechtýř (Za praporem sokolský m 1887), Puer Slanensis (Vpřed – slavnostní listvydaný při sjezdu Krakovce ve dnech 20.–22. 8. 1887), Na lešení (Ruch 1888), Pan Šimon a sv. Gothard nebo také Proč se pan Šimon osopilna sv. Gotharda (Švanda dudák 1888), Jak se bakalář Vopálka tužil(Po perutí Sokola 1888), Graduale a Masopust (Zlatá Praha 1889), Za pět set kop (Květy 1889), Po vydání majestátu (Zlatá Praha 1890), Chyba (Světozor (1889). Poté, co spolu se slánský mi akademiky zachrániltrosky archivu slánské piaristické koleje, vytěžil z nich látku k povídká m Pater A mos (Květy 1887), Premiant (1888), Pater Adam (Ruch 1888) a Sokové (Květy 1891). V další tvorbě Lacina použilná m ěty z rodného kraje. Z kutnohorských dějin to byly povídky Pan Abrham (Švanda dudák 1891) a Jozka (Přítel domoviny (1891). Z rodného Malína použilná m ěty k povídká m Ze mani (Přítel domoviny 1890),Tvrdá hlava (Přítel domoviny 1890) a Na vsi (Zlatá Praha 1891). V ýše uvedené povídky byly posléze vydány ive sbrk í ách: Kronika I.a II.(Laciná knihovna), Ze starých pam ětí (Laciná knihovna), Slanské obrázky (Laciná knihovna), Starý dluh (Salonní knihovna), Světlo a stn í (Ilustrovaná knihovna) a Před páHrob Josefa Laciny na hřbitově v Rožďalovicích. Reprofoto Karel Vidimský 166 S L Á N S K Ý O B Z O R
dem (Modrá knihovna). Sa mostatně byla vydána povídka Na vsi (Matice lidu) a Lacinova nejmilejší povídka Maria z Magdaly, vydaná u Beauforta. Po desetileté m odmlčení v beletristické tvorbě se ve vzpom ínkách vrátilna rodné Malínsko v povídce N átura (Zlatá Praha 1907) a v posmrtně vydané povídce Špála (u Beauforta bez datace zřejmě 1908, s nekrologem In me moriam Kolda Malínský od PhDr. Bořivoje Prusíka v úvodu). V rukopise zůstala sbrka í drobných básní Pláňata ukončená 18. 12. 1906. 2) Velkou cenu m ěly Lacinovy práce historické. Zejména kulturně historická
pojednání z dějin m ěsta Slaného vynikala hlubokou znalostí odbornou a svědčila o autorově neúnavné badatelské činnosti.Z vědeckých článků a prací bylo zveřejněno: O vývojičeského školství (Škola a obec 1878), O Karlu IV. (Svornosť 1878), O záhubě Slovanů polabských (Komenský 1879),O Kosmovi (Komenský 1879), O Vršovcích (Program gymnasia slanského 1881), O prvních P ře myslovcích (Historický sborník 1882), Škola ve Slané m (Program 1882), Požár ve Slané m (Svobodný občan 1882), Slaný v porobě (Svobodný občan 1882), O válečnictví starověké m (Studentské listy 1882), Kdo zaplatilB ílou horu nejdráž? (Osvěta 1883), Mnoho-liprospěla pří mluva emigrantů m (Lum ír 1883), T m áňský reformátor (Květy 1883), Rekrutiza války tict ř í ileté (Ruch 1883), Šultysové z Felsdorfu (Sborník historický 1883), Jak vypadal Slaný před válkou tict ř í iletou (Svornosť 1883), Polské kněžny na trůně české m (Slovanský sborník 1883), Sousedé ze Zlatého věku (Zlatá Praha 1884), O životě a působení V. Beneše Třebízského (Ruch 1884), O vývojiře mesel (Listy krajinské jednoty 1884), O obchodu a prů myslu českých m ěst v XVI.století (Lučan 1884), Kdy byl založen Slaný (Historický sborník 1884), O zaniklých osadách v okolí Slaného (Historický sborník 1884), O DanieliVepřkovi ((Historický sborník 1884), O předcích rodin slanských (Svornosť 1884), Na děkanství (Lumír 1885), Slanští kronikáři (Svornosť 1887), Za fortnou kollejní (Zlatá Praha 1888), Založení kolleje piaristů ve Slané m (Sborník historický Klubu historického k 70.výročí narození prof.V. V. Tomka 1888), Po pětadvacetiletech (pam ětní listSokola Slanského 1891). M ěstu, v ně m ž dlouhá léta žila působil,se odvděčilknihou Pa m ětikrálovského m ěsta Slaného I.– Za svobody iv porobě (R. Vokoun, Slaný 1885). Od roku 1891 přestal publikovat jako beletrista a věnoval se plně práci na České kronice, která v letech 1892–96 vyšla u Beauforta v osmi ilustrovaných svazcích. Tato kronika byla ale z nařízení nejvyšších m íst zakázána, musela být vyřazena ze školních knihoven a pozdějibyla zkrácena zhruba na polovinu.3) Druhý m a poslední m velký m historický m dlem í Josefa Laciny byla Obecná kronika čiliVypravování o národech vzdělaných od dob nejstarších až po naše časy, vydaná opět u Beauforta v letech 1898–1903. Josef Lacina byl také pisp ř ěvatelem Ottova Slovníku naučného – zpracoval heslo Bedřich, kníže (král)český (1890). Osvětě slánského obyvatelstva přispěl řadou přednášek pořádaných předevší m Řemeslnickou besedou, ale ijiný mi m ístní mi spolky a korporacemi. Vzhledem k jeho badatelské a publicistické činnosti byl pozdějiprávem označen za prvního historiografa m ěsta Slaného.4) Poznámky: 1) D ů m U Sedláčků v ulicik chudobinci sv. Vavince ř (čp.19) jsem nedohledal.V té době pati ř la majitelů m jménem Sedláček celá řada dom ů ve Slané m. Podle starých adresářů z let1870 a 1904 to byly domy U slané vody čp. 302 (1904), Lázeňská 278 (1904), Lípová 435 (1904), V šehlušická 421 (1870), Školská 31 (1870) a 29 (1904), P O R T R É T N Í G A L E R IE 167 Klášterní – zbořeno čp. 223 (1870), Kostelní ná m ěstí 158 (1870) a Šultysova 530 (1870). Mezi nejpravděpodobnější m ísta prvního pobytu J. L. ve Slané m by asi pati ř ly domy na Kostelní m ná m ěstí nebo v Šultysově ulici. 2) Krásný dů m statkáře V. Baňky čp. 348 stojí v poloze U brodu, naprotibrodu přes silnicidodnes a sídlí v ně m mimo jiné zná m á prodejna Večerka U brodu. 3) V l istopadu 1899 přinesl Svobodný občan následujc í í zprávu Česká kronika na indexu.„C. k. m ístodržitelství udělujc í povolení kolportérů m pro obvod království českého ke sbr í ání předplatitelů, činí tak s doslovem ‚na spisy v připojené m seznamu uvedené a nevyškrtnuté‘.Milost před očima slavné zemské české vlády našly všechny spisy všelijakých politických barev – jedině, věz lide český – jedině tvé evangelium o kivd ř ách na tvých předcích páchaných „Česká kronika“ nákladem Edvarda Beauforta byla
vyškrtnuta!A přece kniha tato m á býti každé mu Čechu přístupnou. V šechny obecní úřady a všechny veřejné knihovny postarejte se o to, ať zaopatřena jest pro náš lid kniha tato, která jest na indexu slavné zemské vlády království českého. ‚Česká kronika‘,dějiny království českého, drahé Moravěnky a ubohého Slezska nem á býtipřístupnou naše mu lidu a přece ani c. k. nadvládnictví ne mohlo z dějin těchto ničeho konfiskovati.Každý Čech protestně starej se tak o rozšíření knihy, kterou c. k. m ístodržitelství ze seznamu kolportérů škrtá.“ V ýzva mladočeského redaktora Hozdeckého m ěla mo žná dopad u české čtenářské veřejnosti,ale hůř tomu už bylo v případě instituc, í navíc když také ministerstvo kultu následně doporučilo vyřazení České kroniky ze školních a veřejných knihoven. D ůvody, proč se tak stalo, nebyly nikde uvedeny. Tehdejší úřady se zřejmě nějaký m zdůvodňování m svých příkazů a zákazů nezabývaly. A ž při připravované m, seškrtané m druhé m vydání bylo v připom ínkách mimo jiné uvedeno, že se kniha zabývá předevší m problematikou náboženství protestantského, na úkor ostatních náboženstv. í Mohl to tedy být příliš jednostranný náhled náboženský, který byl hlavní příčinou, proč byla distirbuce knihy omezena. Druhé, do jednoho svazku zkrácené vydání České kroniky, m ělo u Beauforta vyjt í v roce 1933, ale vzhledem k narůstajc í í hospodářské krizi k vydání již nedošlo. 4) Osobností a dlem í Josefa Laciny – Koldy Malínského jsem se začal podrobněji zabývat zhruba před šestilety.Do té doby jsem znal pouze knihu Pa m ěti královského m ěsta Slaný, kterou jsem dostal od svého dědy Jana Netušila a která pro m ě byla první m velký m zdrojem uceleného poznání historie rodného m ěsta. Z pozůstalostipo ně m mi také zbyla knížka Koldy Malínského Slanské obrázky. P ři dohledávání informací o tomto slánské m profesoru a historikovi jsem se prostřednictví m slánského Vlastivědného m uzea dostal k adrese Dr. Josefa Pojezdného, autora knih Kolda Malínský a Lacinové. Korespondenční m dotazem jsem se sezná mils jeho stejnojmenný m synem, advokátem ve Dvoře Králové nad Labe m, který mi poskytlřadu podkladů a zapůjčil větší část Lacinových, respektive Malínského literárních prac. í On m ne také sezná mils paní Zdeňkou Kovářovou z Volyně, vnučkou spisovatele a poslední m žijc í í m potomke m jeho rodu. Také ona mi poskytla některé z dědečkových knih a drobné pa m átky na něj ina svého druhého děda, ředitele zvoleněveského cukrovaru a archeologa Slánska Jana Felcmana. Vlastivědné mu muzeu ve Slané m také předala řadu Lacinových Muzejníků. Jiná z m ých vzácných čtenářek, dnes již zesnulá paní Zdeňka Englichová z Prahy, pravnučka
zlonického varhaníka Antonína Liehmanna, prvního učitele Antonína Dvořáka, mne zase obdarovala tříčtvrtinový m torzem Lacinovy České kroniky. Od paní učitelky Františky Formánkové z Kutrovic jsem dostal sbrku í povídek Světlo a stn í a také z archivu slánského Sokola jsem získal v sokolských tiskovinách publikované příspěvky. Tak se m á „Lacinologická sbrka“ í pomalu ale jistě završovala. Velký m zdrojem jejho í doplnění byl knižní fundus M ěstského muzea ve Velvarech, odkud jsem získal řadu povídek zveřejněných ve Světozorech, Zlaté Praze, Ruchu, Květech a jinde, ale také kopie sešitového vydání chybějc í ích částí České 168 S L Á N S K Ý O B Z O R kroniky. V ícem éně šťastnou náhodou jsem v novostrašecké m antikvariátu pana Josefa Červenky objevilkompletní Obecné dějiny a krásně vypravenou sbrku í povídek Starý dluh ze Salónní bibliotéky nakladatelství J. Otto v Praze. Paní ředitelka Eva Rubešová ze slánské Knihovny V. Štecha mi v Praze zprostředkovala studium starých slánských Svornost, í uložených v pražské m Klementinu a konečně im nou vybrané kopie z nich. Tak jsem se, díky všem výše jmenovaný m osobá m a institucí m, postupně dopracoval k prakticky uzavřené mu souboru děl Josefa Laciny a Koldy M alínského a ke všem dostupný m informací m o jeho osobnosti.Jejich podstatnou část jsem uvedl v této vzpom ínkové kapitole, ikdyž prostor medailónku vymezený ne mohl samozřejmě zdaleka postihnout všechny informace, které dnes o Josefu Lacinovi k dispozicim á me. V ěří m, že se mi ve spolupráci se slánský m Vlastivědný m muzeem nakonec podaří realizovat sen našich předchůdců – m uzejníků a zřídí me společně Josefu Lacinovi – Koldovi Malínské mu onen důstojný „koutek“, který v našem muzeu doposud chyb. í Literatura: Dobner Libor,Jak Josef Lacina zachránil m ěstský archiv a začal psát o historii, Slánské listy č.14/1996, str.25 Dobner Libor,Josef Lacina a Kolda Malínský, profesor a spisovatel,Slánské listy č. 1 z 9. 1. 1996, str.10 Dobner Libor,Slaný a Slánsko v dle í Josefa Laciny – Koldy M alínského, Slánské listy č. 15 z 25. 7. 2000, str.15 Fořtk í František, Naši vynikajc í í rodáci, krajané a pracovníci,Slanský obzor,roč. XLII/1934, str.64 Josef Lacina – medailónek, Zlatá Praha 1886, sešit6, čís. 12, str.187 Krecar Antonín PhDr.,Jubilejní pa m átník na oslavu dvěstěpadesátiletého trvání c. k. gymnasia ve Slané m, N ákladem rady Královského m ěsta Slaného, Knihtiskárna Jan Z.Laš, Slaný 1908 Pojezdný Josef Dr.,Kolda M alínský, Jičín 1980 Tvrdek Alois, Vzpo m ínky slanského rodáka, Slaný 1938, str.52
Urban F. ing.,Vzpo m ínka na profesora dějepisu Josefa Lacinu, Pa m átník k 60. ročnicizaložení m ěstské střední školy na Malé Straně v Praze a z ní vzešlých ústavů 1866–1926, str.57 – N ákladem sjezdového výboru vytisklV. Kotrba, Praha 1926 Vojáček Richard, Profesor Josef Lacina – nekrolog, V ýroční zpráva c. k. státní české reálky na Malé Straně v Praze 1907/1908, N ákladem ústavu, Knihtiskárna B.Stýbla, Praha 1908 P O R T R É T N Í G A L E R IE 169
OTAKAR Š PECINGER
Slánský rodák Josef Holub
(k 130.výro č í narozen) í
Jen m álokterá krajina se vyznačuje tak bohatý mi výtvarný mi tradicemi jako Kralupy nad Vltavou s okolí m. Vzešla odtud řada význačných um ělců – a za svý mi ná m ěty sem pich ř ázeliidalší malíři.Z tvůrců, pro které se Kralupsko stalo trvalý m působiště m, dosáhl největšího významu akademický malíř Josef Holub, v jehož vzácné m dle í zůstává nejlépe uchována osobitá tvářnost dolního Povltaví prvé poloviny 20. stolet. í Josef Holub se narodil25. listopadu 1870 ve Slané m. Byl te ř tí m dt í ětem Františka Holuba, vyučeného kotláře, který však provozoval hostinskou živnost.Proto po několika letech odešla rodina za živobytí m přes Louny do Zákolan a později do Kralup nad Vltavou. Školu navštěvoval Josef Holub nejprve v Kovárech, od roku 1881 studoval na gymnáziu ve Slané m. Bydlel zde u strýce, který byl důlní m štajgrem, a učilse ihouslové hře. Nejvíce však budilpozornost svý mi zdařilý mi kresbami a akvarely. * 15. LISTOPADU 1870 † 22. SRPNA 1957 Avšak pro otcovy finanční nesnáze byl Holub nucen po čtyřech letech gymnázium opustit.Odešel do M ělníka, aby se u Fr. Havlna í vyučilmalířství pokojů. Tam také vychodilpokračovací školu a na zá mku v Liběchově se nejednou dostal k nástěnný m malbá m Josefa Navrátila (1798–1865), narozeného rovněž ve Slané m. Po vyučení nastoupilJosef Holub roku 1887 jako dělník u malířské a natěračské firmy B. Duchoslava v Praze. Jeho touha stát se malířem-um ělcem, kterou v sobě nosiluž od slánských studijnch í let,mezití m stále sl í ila,až konečně k její mu naplnění nečekaně přispěla šťastná náhoda. Holubův otec tehdy vedl kralupskou hospodu, kam občas přicházela herecká společnost z Prahy.A jednou sem zavta í l izná m ý komik Jindich ř Mo šna (1837–1911), jehož přítelem byl profesor Akademie výtvarných um ění Julius Ma řák (1832–1899).Tomu pak oblben í ý činoherec písemně doporučilpřezkoušení mladíkova talentu, načež byl Josef Holub hned v listopadu 1889 přijatdo už probíhajc í ího ročníku krajinářské školy pražské akademie. Holubový mi spolužáky se tehdy staliBohuslav Dvořák (1867–1951),Alois Kalvoda (1875–1934), František Kaván (1866–1941), Otakar Lebeda (1877–1901), Antonín Slavíček (1870–1910) a další, pozdějivesm ěs významní čeští malíři. S nimi se Holub účastniliprázdninových tvůrčích pobytů Ma řákovy krajinářské školy na Okoři – a dalších akc. í Svého velkého učitele nesm írně ctil– a skutečně od něj mnoho získal.Také už roku 1891 prodal ti ř své obrazy na pam átné Jubilejní výstavě v Praze. Když v roce 1893 obdržel absolutorium, zůstal idál na Akademii– a to až do roku 1896, kdy od ministerstva školství ve V ídni získal stipendium k návštěvě největších evropských galeri. í To už ale m ěl za sebou předcházejc í í pobyt v Dalmáciia Černé Hoře, kam za podpory architekta Josefa Hlávky (1831–1908) odjel po stopách našeho proslulého malíře Jaroslava Čermáka (1830–1878), aby se podle í lna malířské výzdobě knížecího paláce v Cetynji. Po celou dobu studií se Josef Holub vracel nazpět k rodičů m do Kralup nad Vltavou, kde se roku 1897 samostatně a natrvalo usadil.Ve m ěstě si zařídilfotografickou živnost a dne 12. října 1899 se oženils Boženou Jirasovou z Libčic nad Vltavou.Aby však uživilmanželku a posléze také čtyi ř dcery, vyučoval zároveň
hře na housle, pracoval jako písař okresního soudu či berního úřadu, hrával při pohřbech a na bálech, nebo během cukrovarských kampaní vážilřepu a řízky. Malování byl nucen na dobu dvacetilet,až do konce první světové války, omezita té měř úplně zanechat. Je však teba ř zdůraznit,že iv dobách svých největších existenčních starostí se Holub zaníceně podle í l na veškeré m kralupské m kulturní m, veřejné m a společenské m životě. Cvičilv Sokole a angažoval se při ochotnické m divadle Ře meslnickočtenářské besedy, vedené Antonínem Borutou (1846–1926), dědečkem básníka Jaroslava Seiferta (1901–1986). Když byl roku 1908 uveden do života kralupský pěvecko-hudební spolek Fibich, stalse Holub jako vynikajc í í houslista oporou jeho symfonického orchestru, řízeného Jaroslav Ždí malem (1874–1954) – a konečně velmi obětavě přispíval k rozkvětu Krajinského muzea v Kralupech nad Vltavou, založeného v roce 1926 a vedeného Prokopem F. Masnerem (1871–1956) a Františkem Schusterem (1855–1964). Holub nikdy nešeti ř lčasem věnovaný m takovéto kulturní a osvětové činnosti, teba ř že tí m často omezoval isvé povětšině skromné výdělky. Vážnost, jíž takto dosahoval u veřejnosti,nakonec přivodila v jeho osudu obrat,neboť po roce 1918, po vzniku první Československé republiky,se Josef Holub už mohl oprostit od fotografování a ostatních prací – a začít se věnovat malbě. Jeho obrazy si velmi rychle získávaly všeobecnou oblibu, takže rodina mohla žít výhradně z otcovy um ělecké tvorby; a v roce 1927 se dokonce přestěhovala do vlastní vilky
170 S L Á N
SKÝO BZO R P O R T R É T N Í G A L E R IE 171 Josef Holub: Za humny (olejna plátně)
v Arbesově ulici,pořízené za pomoci M ěstské spoi ř telny v kralupské čtvrtiPodháj. Akademický malíř Josef Holub ovládal veškeré výtvarné způsoby a techniky, avšak nakonec dával přednost malování olejem. P ůvodně se také věnoval všem žánrů m, ale díky své mu učiteliMa řákovi – proslulé mu krajináři,se záhy soustředil na krajinomalbu. Za svý mi ná m ěty zajížděl občas imimo domov, takže maloval (kromě Balkánu) například v povodí Doubravky, kolem N áchoda a Poličky, v Pošumaví a v Podyj. í Avšak předevší m se stal dominantní m krajinářem Kralupska. Není snad m ísta, které by byl odtud až po Slánsko, Podřipsko a M ělnicko svý mi štětcinezvěčnil. A tak na stovkách jeho menších či naopak velmi rozm ěrných pláten jsou zachycena nespočetná zákoutí kolem Vltavy či kladenských a slánských potoků, m ěstské partie nebo vesnické uličky, ale inejrozmanitější historické pam átníky či naopak výhledy do dalekého okol. í Řadu letpředstavoval Josef Holub zřejmě nejtypičtější postavu Kralup nad Vltavou, když ve své m širáku, s bradkou, s ma šlí m ísto vázanky a v plátěné m kabátku té měř denně sedával někde venku na stoličce pod slunečníkem a před stojanem, obklopen uctivý mi pozorovateli.Neboť nikoliv v ateliéru, nýbrž v plenéru, po vzoru barbizonských mistrů, vytvářel od jara do podzimu svá krajinářská dla í , jejichž estetické pojetí se od pražských studií až do posledních mistrových lettakřka nezm ěnilo. Byly to té měř vždycky tiché, často jakoby zasněné,
172 S L Á N
SKÝO BZO R
realistické, jen pozdějiponěkud impresionisme m dotčené a lyrikou dýchajc í í obrazy z povltavské, podřipské a slánské krajiny,převážně bez živých bytost, í avšak přesto malované s hluboký m lidský m citem, který z nich nikdy nevyprchá. Koncem druhé světové války se Josef Holub dočasně ubytoval v Poděbradech u své dcery Evy Ší mové, jíž se tam podařilo zcela náhodně získat originál od Ca milla Corota (1796–1875), otcova největšího francouzského vzoru. Po zkázonosné m náletu na Kralupy nad Vltavou z března 1945 se Holub vrátil do rozvráceného Podháje (kde jeho dů m utrpěl pouze menší škody), aby nadále zobrazoval předevší m trosky poničeného m ěsta. V roce 1952 mu však zem řela manželka – a to jejochromilo. Do mek v Arbesově ulici,plný obrazů a vzpom ínek na rodinnou pohodu, přestalstárnoucího malíře těšit.Odešel opět k dcei ř Evě, tentokrát do Kvasin u Rychnova nad Kněžnou, aby dál v přírodě maloval,vpravdě až do posledních dnů svého dlouhého života. Ze m řel dne 22. srpna 1957 v rychnovské nemocnicia pohřben byl na hřbitově v Kralupech nad Vltavou, kde o hrob tohoto svého čestného občana, ozdobený jeho bystou z roku 1965 (po krádeži v listopadu 2000 obnovenou), se trvale stará m ěsto. Obrazy Josefa Holuba byly v různých letech vystavovány v Londýně, Praze, Pardubicích, Lounech, N áchodě, Brně, Plzni,Poličce, Chrudimi a dalších m ěstech,
ovšem povětšině při kolektivních expozicích, spolu s další mi účastníky. Proto větší význam náleží m é ně početný m, avšak samostatný m Holubový m výstavá m, organizovaný m nikoliv malířem, vyznačujc í í m se nevšední skromnost, í ale naopak některou veřejnou instituc. í Tak tomu bylo hned při první individuální výstavě tehdy šestadvacetiletého akademického malíře Josefa Holuba, která se konala ve dnech 28. února až 7. března 1897 ve Slané m. Její m pořadatelem byl Muzejní spolek, který ve foyer divadelní budovy rozvěsil74 autorových prac, í z nichž bylo 69 olejomaleb. Výstava vzbudila značný zájem obecenstva, navštv í ilo ji700 lidí a prodáno bylo 26 obrazů za 615 zl.,což představovalo z dobového hlediska skvělý výsledek a mladé mu um ělcito velmi prospělo. Josef Holub byl tehdy Slané mu za takovouto podporu vděčný – a na své rodiště ani pozdějinezapom ínal,navštěvoval je a vážilsi svých tamních přátel. Rovněž Muzejní spolek ve Slané m a jeho výtvarný odbor si Josefa Holuba považoval a uspořádal mu výstavu ještě ik jeho 75. narozeniná m – ve dnech 28. října až 4. listopadu 1945 ve slánské sokolovně, kam bylo shromážděno 46 oslavencových děl,zapůjčených jejich m ístní mi držiteli. V Kralupech nad Vltavou se konala velká regionální výstava částiceloživotního dla í Josefa Holuba ve dnech 2. května až 16. května 1948 v m ěšťanské škole, kde jizahajoval proslulý slánský rodák, univerzitní profesor a jedinečný znalec výtvarného um ění V. V. Štech (1885–1974). Josef Holub se pak ještě dočkal výstavy uspořádané k jeho 85. narozeniná m v Do m ě požárníků v Kralupech nad Vltavou od 13. do 27. listopadu 1955, přičem ž obě tyto expozice zahrnovaly po 60 plátnech. Další výstavy na Kralupsku z rozsáhlého Holubova dla í byly již posmrtné. Roku 1963 se v Kralupech nad Vltavou vystavila kolekce sice jen patnácti,avšak nejrozm ěrnějších malířových olejů (např. Chvatěruby z roku 1927 o rozměrech 160×250 cm, zá mek Nelahozeves z roku 1924 o rozměrech 115×200 cm, Chržín z roku 1926 o rozměrech 180×240 cm atd.)– načež roku 1970 uspořádala pražská Středočeská galerie ke 100. výročí malířova narození velkolepou výstavu 65 uvážlivě vybraných a shrom ážděných olejů Josefa Holuba v několika sálech zá mku Nelahozeves. P O R T R É T N Í G A L E R IE
173
Konečně ke čtyřem výstavá m, připom ínajc í í m život a dlo í Josefa Holuba, došlo péčí obnoveného M ěstského muzea v Kralupech nad Vltavou v poslední dekádě 20. stolet. í Jednalo se o kralupské expozice z listopadu 1990 a května 1992, kdy mezití m byly zhruba tytéž obrazy v květnu 1991 zpřístupněny veřejnosti také v M ěstské m muzeu ve Velvarech. Dosavadní m vyvrcholení m se pak v tomto sm ěru stala výstava kreseb, akvarelů a olejů Josefa Holuba ke 130. výročí jeho narozen, í uspořádaná v kralupské m M ěstské m muzeu od listopadu roku 2000 do ledna roku 2001 (49 hlavních položek a rozsáhlá dokumentace), k níž zapůjčilo exponáty také Vlastivědné muzeum ve Slané m. Když se po druhé světové válce na Kralupsku rozhlásilo, že tiskař Jaroslav Kolsko í (1898–1976), přítel Josefa Holuba, se zabývá restaurování m válkou poškozených malířových obrazů, nanosilimu jich lidé z m ěsta iokolí postupně celé hromady. Ovše m to byl jenom zlomek um ělcova dla í .A opravdu – stovky Holubových obrazů jsou roztroušeny po dom ácnostech na Kralupsku, Slánsku, Podřipsku ijinde – a nem álo se jich nalézá v různých veřejných galerich. í Patrně největší mi soubory olejových pláten Josefa Holuba pak disponují M ěstské muzeum a Česká spořitelna v Kralupech nad Vltavou, 6 mistrových obrazů je v držení Vlastivědného muzea ve Slané m a podobně je tomu iv jiných institucích. Tyto kolekce dnes představují nejenom pozoruhodný um ělecký zá m ěr, avšak povětšině jsou také dokumentem podoby zdejšího regionu z dob pom ěrně nedávných, avšak vývojově už navždy překonaných a teba ř izmizelých. Tí m se um ělecká hodnota a dokumentární význam dla í Josefa Holuba ještě rozšiřuje a znásobuje. Literatura Houser F.,U m ění výtvarné ve Slané m; in Slánský obzor,roč. V., 1897 Kovárna Fr.,Malíř Josef Holub; Kralupy nad Vltavou, 1940 Racek J.,Josef Holub – obrazy a kresby; Kralupy n. Vlt.,2000 Racek M., Obrazy Josefa Holuba; Kralupy nad Vltavou, 1955 Týž, Josef Holub; in Kralupské noviny, č. 37, 1955 Týž, Josef Holub – obrazy z let1896–1954;
Praha, 1970 Špecinger Ot.,Galerie dolního Povltav; í in Vlastivědný sborník Kralupska, č. 2, 1994
Z KR O NIKY KR ÁLOVSK É H O M Ě STA SLAN É H O ZA R O K 1999
Skončilrok s jedničkou a temi ř devtkami í . 15 611 obyvatel m ěsta Slaného očekává, co nového přinese rok 2000. V roce 1999 oslavilo devadesát ivíce let tice ř t pět slánských občanů, dokonce dvě seniorky dosáhly 101 let. Na m ěstské m úřadě uzavřelo sňatek 118 párů, narodilo se 114 dětí a 130 spoluobčanů zem řelo. M ěstský rozpočet pro rok 1999 činil170 milionů. Byl rozdělen takto: tělovýchova a sport obdržely částku 56 milionů, z toho na dokončení sportovní haly – aquaparku 48,5 milionů. Sociální dávky si vyžádaly částku 22,5 milionů, samospráva obdržela 19 milionů, životní prostředí 16,5 milionů, bytový fond 12,7 milionů a komunální služby 15 milionů. Stavební ruch pokračoval výstavbou rodinných domků ve Štefánikově ulici v Slané m, u Hvězdárny a v Blahoticch. í Podnikatelský objekt s nově vytvořenou bytovou jednotkou byl zprovozněn ve Kvíci a na Pražské m předm ěstí vyrostlnový prů myslový obchod. Rada m ěstského úřadu zasedala pravidelně 2× do m ěsíce a zastupitelstvo po šestitýdnech. Na pořadu jednání se řešily vzniklé úkoly.Byla to dostavba aquaparku ve sportovní hale, projednával se strategický plán rozvoje m ěsta, zhodnotil se výsledek hospodaření roku 1998, zvýšení jzdn í ého m ěstské dopravy. Projednal se a schválilrozpočet roku 1999, řešila se privatizace bytového fondu a bylo vybráno do prodeje 2 260 bytů. M ěsto prodalo akcie Středočeské plynárenské a Středočeské energetické společnosti. B ěhe m roku byly v Slané m uspořádány ti ř poslanecké dny, a to poslanců ing. K. Burdy (ODS), ing. J. Klase (ODS) a ing. Vl.Tlustého (ODS). Leden Novoroční výstup na Slánskou horu pro dětia dospělé uspořádal Ostrov splněných přán. í M ěsto se zúčastnilo veletrhu Regiotour v Brně, kde se úspěšně prezentovalo svý m stánkem. Od 1. 1. se zvýšilo jzdn í é v m ěstské dopravě ze 4,– K č na 5,– K č. M ěstská doprava je inadále dotována částkou 392 000,– Kč ročně. Soukromá firma koupila m ěšťanský dů m čp. 1 na ná m ěst, í s který m se před časem počítalo, že bude využitke kulturní m účelů m jako m ěstská galerie. V lednu byly uspořádány dva koncerty.Vystoupilzde komorní soubor z Kladna a Duo kytara a flétna. Únor Knihovna V áclava Štecha zavedla sobotní dopoledne internetu pro dětia mládež. D ětská scéna v dramatizaciLibora Dobnera uvedla pohádku „Kašpárek v pekle“.Nová sezóna muzea byla zahájena dvě ma výstavami Chvála hlny í a Autogramy Jiřího Hanibala a Martina Dušáka. Pietní vzpom ínku na 150. výročí narození Václava Beneše Třebízského uspořádala na Vyšehradě Společnost V. V. Štecha ve spolupráci s Vlastivědný m muzeem.
174 S L Á N S K Ý O K R ONIKA K R O N IK A 175
BZO R
Březen Galerie Ikaros otevřela výstavu herečky a amatérské výtvarnice Ivy H üttnerové. V bývalé m hotelu „Pošta“ byl zpřístupněn sál pro schůzovní činnost m ěstského úřadu a souboru Dividýlko. Česká republika vstoupila do NATO. V muzeu se uskutečnila přednáška „Husitství v severních Čechách“ přednesená dr.B. Štaubrem, ředitelem okresního muzea v Lounech. M Š „U labut“ í oživila lidový zvyk vynášení S mrtky do potoka. Týden internetu v knihovně Václava Štecha byl od 22. 3. do 28. 3. přístupný zdarma všem. Veselé povídání se spisovatelkou Markétou Zinnerovou uspořádala knihovna pro dětské čtenáře. P ěvecký recitáljaponské sopranistky Michiyo Keiko za doprovodu klavr í isty Jaroslava Šarouna uspořádal Kruh přátel hudby. Duben 4. dubna oslavilsvé 75. narozeniny slánský sportovní a kulturní činitelprofesor V áclav Šarboch, ředitelObchodní akademie Ed. Beneše v Slané m. Jeho
zásluhou žije veškeré hudební dění v Slané m, předevší m Kruh přátel hudby. Odborné učňovské školství oslavilo 120. výročí svého založení výstavou v prostorách muzea. Obrazy a sklo vystavilv galeriiIkaros úspěšný designér,akademický malíř Vladimír Jelnek. í Hasičský sbor si připomněl 120. výročí svého založení valnou hromadou. Kruh přátel hudby uspořádal koncert Českého tria. Květen V den kola „Na hájch“ í se konaly závody na všem, co se pohybuje pomocí kol bez motoru; akci připravilOstrov splněných přán. í „Příroda – mocná čarodějka“ byl ná m ět výtvarné výstavy uspořádané 8. M Š pro dětia studenty od 3 do 18 let. V kaplimuzea zazněla Kouzelná píšťalka prof.Žilky a dva koncerty vážné hudby. VystoupilNostitz Quartet a Trubka a varhany v obsazení Jiřího Kejmara a Jiiny ř Pokorné. Letos se poprvé uskutečnily Husitské slavnosti.Každoročně by m ěly navázat na symboliku husitstv, í s který m bylo naše m ěsto spjato. Studentský majáles zahájilmaturity na středních školách. Červen Začátkem m ěsíce proběhla olympiáda žáků základních škol.V Ikarosu vystavovalo 6 výtvarných skupin Týn 99 obrazy, sochy a keramiku. Došlo k prezentaci Historického atlasu m ěsta Slaného, na které m se svou prací podle í lo Vlastivědné muzeum a Státní okresní archiv – pracoviště Slaný pod odborný m vedení m Historického ústavu AV Č R. Svou pětatice ř tiletou činnost ukončilo Lužecké kvarteto, které se prezentovalo na mnoha amatérských soutěžích. Vznikl však (předevší m z mladých hudebníků) soubor nový, nazvaný „Slánské kulturní sdružení“. Čestný občan Slaného, akad. malíř, profesor Ladislav Čepelák oslavil 75. narozeniny a při té příležitostibyl pozván starostou m ěsta k přátelské mu setkán. í Na mnoha m ístech byly po m ěstě rozm ístěny betonové ping-pongové stoly,basketbalové koše a dětské prolézačky a kolotoče, které byly k dispozici mládeži k využití volného času. Finance poskytla dotace programu prevence kriminality mládeže. Červenec Na rybníku Novas uhynula všechna mláďata labutí a kachen. P říčinou byl botulismus. V ulicch í m ěsta se filmovalo. Natáčel se film Otesánek (režiséra Jana Švankmajera).Koncem m ěsíce byl slavnostně otevřen aquapark. P ři cestě z Otrub do Lidic byl obnoven sm írčí kříž k uctění pam átky manželů Hořejších.
176 S L Á N
SKÝO BZO R
Srpen V muzeu probíhala výstava pam átných stromů regionu. 11. srpna všichni občané očekávalizatmění slunce. V naší oblastise pouze sešeřilo jako před bouřkou. Září Uskutečnilse půlnoční koncert v kostelku í v Lidicch í opět při svíčkách. Den otevřených dveří pam átek se konal 9. září. Krom ě muzea, Velvarské brány, Černé bašty byl zpřístupněn klášterní kostel a konvent.Uskutečnila se též procházka po 1. hřbitově. Hvězdárna obdržela nový výkonný dalekohled, ale hustá rodinná zástavba v okolí podstatně znehodnocuje jeho výkon. V poliklinice byla otevřena prodejna oční optiky. Gy mnázium si připomnělo štafetový m během 10. výročí spolupráce s bavorský m m ěstem Pegnitz.100. výročí narození sochaře V áclava Nejtka bylo připomenuto výstavou v muzeu a setkání m u hrobu um ělce na hřbitově. V m ěstské m divadle byla zahájena rekonstrukce jevištní techniky.Koncertní sezónu KPH zahájilmladý soubor Bona fide quartet.Galerie Ikaros zahájila výstavu Jiřího Ščerbakova. Říjen Hvězdárna zahájila astronomický kurz pro širokou veřejnost.V kaplimuzea vystoupilo Panochovo kvarteto a ve výstavní síni muzea vystavoval obrazy Ivan Alscher.Jazz-club uspořádal koncert „Pražské swingové skupiny“ vedené trombonistou a zpěvákem Janem Jiruchou. V děkanské m kostele probíhaly restaurátorské práce v pravé postranní lodi.N áklady si letos vyžádaly 555 000 Kč. Listopad M ěstský úřad prodal budovu býv. hejtmanství (ZK R O H) na ná m ěstí společnosti, která zde vybuduje restauračn, í ubytovac, í kongresový a kulturní komplex. Jazz-club uspořádal již 33. ročník Slánských jazzových dnů. M ěstská rada obsadila na m ísto vedoucí odboru školstv, í kultury,zdravotnictví a sociálních věcí ing.Alenu Zahrádkovou. Na Slánské hoře byla obnovena Naučná stezka a vysázeno 450 stromků v bývalé m lomu. Dlouholetý kronikář m ěsta Jaroslav Šrajer se dožil86 let.Nyní žije u dcery v Neratovicch. í Prosinec Advent zahájilo m ěsto pěkný m vánoční m osvětlení m na ná m ěstí a v pi ř lehlých
ulicch. í V prostorách muzea se konal týden s předvádění m zdobení pečiva, perníčků a různých ozdobných technik s drobný m prodejem. V kaplimuzea se střídaly vánoční koncerty Hudební školy,mateřské školy,KPH a dalších instituc. í Na m ěstské m úřadě se rozdávalo betlé mské světlo, které přivezlijunáci.Skončil se rok 1999, dvojkou začínajc í í letopočet začneme na Nový rok velký m ohňostrojem. Podle pozná mek kronikářky O. Judlové zpracovala Božena Franková K R O N IK A 177
PATRIA, SP OLEČ N OST PR O O C H RA N U KULTUR N Í H O D Ě DICTVÍ (k desáté mu výro č í založení)
Z podnětu JUDr. Vladimíra Dvořáka (30. 3. 1921–16. 10. 1998) byla v roce 1990 založena Společnost pro ochranu kulturního dědictv, í jejíž název se v roce 1991 upravilna PATRIA – Společnost pro ochranu kulturního dědictví (Ministerstvo vnitra, reg. dne 4. 1. 1991 pod čj.VSC/ 1-7116/ 91-R). Za svůj cl í si Společnost,pozdějiPATRIA, předsevzala ochraňovat a popularizovat kulturní dědictví našeho národa v regionu Kladenska, Slánska, Unhošťska, Velvarska a v sousedních spádových oblastech, a to ve všech jeho složkách. Členové společnosti věnují svoji pozornost nejen nemovitým památkám (stavby jak církevního charakteru, tak ryze světské včetně technických památek a lidové architektury), ale i památkám movitým, literárním a hudebním, vytvořeným duchovním a kulturním úsilím mnoha generací našich předků. Společnost chce touto svojí činností přispět k popularizaci regionální historie, jež úzce souvisí s problémy dneška. Pouze poznáním vlastní minulosti dojdeme k poznání a pochopení hodnot, které je třeba chránit pro budoucí generace. – Společnost pro ochranu kulturního dědictví je otevřena všem, kteří se podle svých možností chtějí podílet na zmiňovaných úkolech (převzato z textu přihlášky do společnosti). Hlavní m úkolem společnostibylo obnovení Slánského obzoru, věstníku Musejního a literárního spolku Palacký v Slané m. První ročník vyšel v roce 1893 pod redakcí V áclava Štecha, posledn, í pětapadesátý ročník za rok 1947 byl vytištěn až v roce 1950, tedy až po únorových událostech, jak o tom svědčí marxisticky pojatý článek V áclava Formánka „O nový obsah regionálního dějepisectv“ í (Slánský obzor LV-1947, Slaný 1950, 3–5.).Avšak ani tato úlitba, vynucená dobový mi pom ěry, Slánský obzor nezachránila. V dlouhé m, více než čtyice ř tileté m období plné m převratných zm ěn, došlo k zániku nejen Slánského obzoru, ale icelé řady spolků různého zam ěřen. í Snaha Deska um ístěna v Kladně, v uliciT. G. Masaryka čp. 708 178 S L Á N S K Ý O B Z O R
soustředitkulturní činnost pod střechu tehdejších Osvětových besed nebo Závodních klubů byla korunována zpravidla jen krátkodobý m úspěchem. Není proto divu, že snaha Dr. Vladimíra Dvořáka byla přijí mána ipo listopadu 1989 s určitou nedůvěrou a mo žná is rozpaky. P řesto se mu však podařilo ve společnostiPatria soustředitté měř padesát zájemců o historii,přírodu a kulturní dění v regionu. To ovšem ke vzkříšení Slánského obzoru nestačilo – bylo zapotřebí získat finanční prostředky, dostatek kvalitnch í příspěvků, provést redakční úpravy, zajistittisk ročenky a její distribuci.V tomto sm ěru bylo pro redakční radu pod vedení m Dr. Vladimíra Dvořáka štěstí m, že se práce na obnově ročenky nezištně a obětavě ujala jeho choť Dr. Zora Dvořáková, která m ěla jako spisovatelka s publikování m dlouholeté zkušenosti. V souladu se snahou prvního redaktora Václava Štecha vytvoi ř tz ročenky obecně potřebnou a vyhledávanou publikaci byly v nové ročence již od prvního dvojčíslí zavedeny ti ř základní rubriky: 1. Statě a pojednán, í 2. Portrétní galerie a 3. Kronika. N ávaznost na původní ročenku naznačuje ivýtvarné pojetí obálky se znakem m ěsta Slaného v podání Mikoláše Alše z roku 1897. Z technických důvodů ovšem nemohl být zachován původní formát časopisu. Odpovědnou redaktorkou se stala R ůžena Skálová, grafickou úpravou si vzal na starost V áclav Kučera, technické práce byly od počátku svěřeny firmě PhDr. Josefa Ženky z Prahy, která se až dosud osvědčila nejenom kvalitou provedené práce, ale oprotijiný m firmá m ipřijatelný mi finanční mi náklady.
Na tomto m ístě je teba ř zvlášť poděkovat tehdejší mu starostovi m ěsta Slaného Pravoslavu Vebrovi,který byl my šlence obnovitSlánský obzor nakloněn a které mu se potřebné finanční prostředky podařilo získat. Radostné je také zjit š ěn, í že ijeho nástupci,starostové m ěsta Slaného Ladislav Čepelák a posléze R N Dr. Ivo Rubík vydávání Slánského obzoru podporovalia podporuj. í N áklady na vydávání ročenky v počtu 500 kusů však v rá mci zvyšování cen vzrůstaly a další vydávání ročenky bylo ohroženo. Po mocnou ruku tehdy podal Státní okresní archiv v Kladně, který se od pátého ročníku na vydávání ročenky finančně podl. íí P řehled dosud vydaných ročenek: Ročník 1-2 (101–102), 1993–1994, Slaný 1995, red. Vl. Dvořák, 80 s. Ročník 3 (103),1995, Slaný 1996, red. Vladimír Dvořák, 119 s. Ročník 4 (104),1996, Slaný 1997, red. Vladimír Dvořák, 103 s. Ročník 5 (105),1997, Slaný 1998, red. Vladimír Dvořák, 155 s. Ročník 6 (106),1998, Slaný 1999, red. Zora Dvořáková, 155 s. Ročník 7 (107),1999, Slaný 2000, red. Zora Dvořáková, 143 s. Ročník 8 (108),2000, Slaný 2001, red. Zora Dvořáková, v tisku. Podle ohlasů veřejnostisi obnovený Slánský obzor našel cestu ke čtenářů m nejen u nás, ale ike krajanů m zavátý m osudem v daleké cizině. K jeho publicitě přispěla iokolnost,že od šestého ročníku je ročenka přístupná na internetové adrese w ww.slany.cz/radnice/index.html. (Nyní od osm ého ročníku je internetová adresa www.slanskyobzor.cz). Krom ě svého prvořadého úkolu vydávat ročenku Slánský obzor vyvje í la PATRIA podle svých mo žností idalší činnost ve smyslu formulování její m zakladatelem a první m předsedou Dr. Vladimírem Dvořákem. Na společná setkání pod jeho vedení m na slánské m pracovištikladenského archivu nebo ve slánské m muzeu všichni rádi vzpom íná me. Dr. Dvořák přinášel na pravidelné m ěsíční schůzky nové publikace regionálního zam ěřen, í které se stávaly předm ětem debat.Hlavní m té matem rozhovorů a diskusí ovšem bylo, jak obnovitvydávání Slánského obzoru. Uskutečnění tohoto zá m ěru bylo pro nás povzbuzení m k dalK R O N IK A 179
ší práci.N áhlý odchod Dr. Dvořáka, který do schůzek společnostiPATRIA vnášel vldnou í laskavost,s ltos í tí pociťujeme dodnes. Po odchodu Dr. Vladimíra Dvořáka byl 12. listopadu 1998 za předsedu společnosti PATRIA zvolen PhDr. V áclav Moucha, ve funkci jednatelky byla potvrzena PaedDr. Irena Veverková, ve funkci pokladníka potvrzen JUDr. Miroslav H ýka, členy předsednictva se staliPhDr. Zora Dvořáková, Božena Franková – ředitelka Vlastivědného muzea ve Slané m, JUDr. Miloslav Jaroch, PhDr. Jana Krotilová, Ing. Jiří Schmied, † Ing. Zdislav Tietze, Pravoslav Vebr a Jaroslav Vykouk. Řady předsednictva pozdějirozšířila Květa Bartoníčková. Zároveň byla zvolena užší redakční rada Slánského obzoru pod vedení m Dr. Zory Dvořákové (členové: Božena Franková, Dr. Jana Krotilová, Dr. V áclav Moucha a Dr. Irena Veverková). V současné době, stejně jako v letech minulých, se předsednictvo společnosti PATRIA schází každý m ěsíc (kromě prázdnin),tedy desetkrát ročně ve studovně slánského pracoviště Státního okresního archivu v Kladně. Ve stejný den dopoledne před schůzí předsednictva jedná redakční rada Slánského obzoru, která však rokuje ijedenkrát během prázdnin. Na schůzkách předsednictva referuje redakční rada o přípravách dalšího čísla ročenky Slánský obzor a projednávají se některé aktuální otázky týkajc í í se Deska um ístěna v Kladně, ul.Oty Peška čp. 550 180 S L Á N S K Ý O B Z O R
historie,přírody nebo kulturního dění ve m ěstě a v našem regionu. Vzhledem k tomu, že v předsednictvu jsou zastoupeni „pam ětníci“,jsou jejich vědomosti využívány k identifikaci starých fotografií nebo k doplnění a upřesnění některých zpráv o dřívějších událostech ve Slané m a okol. í Ve výčtu činnostimusí me vzpomenout přednášky Dr. Zory Dvořákové v březnu roku 1998 věnované životu Olgy Scheinpflugové, úspěšného vlastivědného zájezdu na Sedlčansko v květnu roku 1998 pod vedení m Dr. Vladimíra Dvořáka nebo zasvěceného výkladu Dr. Miloslava Jarocha na první m slánské m hřbitově v květnu roku 1999. Člen předsednictva Pravoslav Vebr pečlivě připravilvysvětlujc í í texty na informační tabulky pro dvě destky í slánských historických dom ů – tento zá m ěr dosud nebyl uskutečněn, neboť je teba ř projednat ho s majitelidom ů. PATRIA se prezentovala ipřed širší kladenskou veřejnost. í Iniciovala obnovení pam ětní desky na bývalé m kladenské m hostinciU Jágrů, kde v pohnuté m
roce 1900 hovoi ř lke stávkujc í í m horníků m T. G. Masaryk. Jednatelka naší společnosti Dr. Irena Veverková v archivních pramenech obětavě vyhledala podklady nezbytné k pořízení nové desky a spolu s Dr. Zorou Dvořákovou vedla potřebná jednání s různý mi institucemi, předevší m však s M ěstský m úřadem v Kladně, který znovuzřízení této pam ětní desky financoval.K její mu odhalení došlo za nevldn í ého počasí 8. března roku 2000 za pom ěrně hojné účastiobčanstva a některých korporac, í např. Sokola. V té mž roce se PATRIA podle í la na zřízení pam ětní desky věnované kladenské mu rodáku Jiří mu Hubičkovi,klavrn í í mu virtuózovi a pedagogovi;uvažujeme také o zřízení pam ětní desky smečenské mu rodáku hudební mu skladateli Zdeňku Liškovi. V současné době PATRIA chystá setkání všech kronikářů našeho regionu – této příležitostibude využito též k tomu, aby bylipozváni ivšichni členové společnosti PATRIA. Na tomto m ístě také rádi vyslovujeme dík našim příznivců m za finanční dary. Byla to paní Vlasta Scheybalová (roz. Provazníková ze Slaného) z Toronta a advokát JUDr. Josef Čermák (rodák ze Skůr),předseda Českého a slovenského sdružení v Kanadě, rovněž z Toronta, který na nás každoročně pamatuje. D ík také patří Miloslavu Čapkovi ze Slaného za jeho finanční příspěvek. Tyto peněžní dary jsou využívány předevší m pro vydávání Slánského obzoru a pro krytí běžných nákladů spojených s činností společnostiPATRIA. Václav Moucha K R O N IK A 181
KR O NIKÁŘ SKÝ V ÝČ ET PRA C Í Z RE GION ÁLN Í LITERATURY ZA R O K 2000
VLA STIVĚDNÝ S B O RNÍK K RALUP S K A, M ěstské muzeum v Kralupech nad Vltavou, r. 1999, č. 2. Jan Racek, Místo úvodu (s. 1). Stručný přehled činnostimuzea. Jan Royt, Socha Madony ze sbírek kralupského muzea (s. 2–3). Cenný přírůstek dvou gotických soch do sbrek í kralupského muzea. Jan Racek, Židé ve spisech královského věnného města Mělníka v letech 1717–1727 (s.4–10). Sledování života v židovské komunitě v době tzv.úředního antisemitismu v m ěstě M ělníku a přilehlé m okol. í Oldřich Doskočil, Litografie hradů – Kokořín, Houska, Okoř a Chvatěruby z encyklopedie „České hrady, tvrze a zámky“ Františka Alexandra Hebera (1815–1849) (s. 11–30). P řipomenuta osobnost a práce regionálního badatele F.A. Hebera. Doplněno dobový mi litografiemi. František Slapnička, Črty z hudební minulosti Kralupska VI. léta 1913 – –1915 (s.31–46). Další volné pokračování črt z hudební minulosti.Doplněno přetisky čtyř dobových plakátů. Otakar Špecinger, Váleční letci St. Zeinert a M. Švic (s. 47–55). Životopisy obou letců, kteří za II.světové války odešlibojovat do Anglie, kde však tragicky zem řeli.Doplněno podobenkami obou letců. Josef Stupka, Etymologie pomístních a místních jmen v Kralupech a okolí (s.56–61). Zem ěpisná poloha a etymologický výklad šestnáctitamních lokalit. Jiří Šetlík, Malíř Ota Janeček a básník Jaroslav Seifert (s. 62–64). Úvodní řeč na vernisáži obrazů Oty Janečka v rá mci IV. ročníku festivalu Seifertovy Kralupy. Alexandr Stich, Jaroslav Seifert a Jaroslav Vrchlický na základě rozboru Seifertovy sbírky Světlem oděná (s. 65–72). Úplný text přednášky z 19. 7. 1999 proslovené na IV. ročníku festivalu poezie a přednesu Seifertovy Kralupy. Věra Vlčková, Dvousté výročí úmrtí Antonína Strnada (s. 73–75). Vzpom ínka na královského astronoma A. Strnada, která byla přednesena u jeho hrobu v Chržíně dne 14. 10. 1999. VLA STIVĚDNÝ S B O RNÍK K RALUP S K A, M ěstské muzeum v Kralupech nad Vltavou, r. 2000, č. 1. Jan Racek, Místo úvodu (s.1–2).Stručný přehled činnostimuzea. Otakar Špecinger, Rok 993 a Kralupy nad Vltavou (s. 3–6). Úvaha nad nejstarší zm ínkou o Kralupech, zda se vztahuje ke Kralupů m nad Vltavou nebo k dnes zaniklý m Kralupů m severočeský m.
Jiří Rác, K otázce historických začátků a první písemné zmínky o Kralupech nad Vltavou (s. 7–12). Přetištěný příspěvek z roztockého sborníku Muzeum a současnost,11, 1990.
182 S L Á N
SKÝO BZO R
Jiří Rác, Vznik a začátky mělnického špitálu (s. 13–18). Tato událost je stavěna do dalších historických souvislost. í Jan Racek, Florian Gryspek z Gryspachu (s. 19–41). Životní osud a kariéra mu že původně patřícího mezi nižší šlechtu, který se stal vysoký m úředníkem Ferdinanda I. Jiří Svoboda, Kaple sv. Jeronýma Na Čihadlech – v duchu barokní doby (s.42–46). Připomenuta historie jedné z takřka zapomenutých šporkovských pam átek. Oldřich Doskočil, Vilém Kandler (1816–1896) a jeho vyobrazení hradů a zámků v Mikovcově a Zapově díle na Kralupsku a v jeho okolí (s. 47–74). Jedna z podpůrných autorových studií pro připravovanou knihu o systematické m zobrazování českých hradů. Doplněno bohatou obrazovou přílohou. Josef Stupka, Pamětní desky v Kralupech nad Vltavou (s. 75–100). Podrobný soupis pam ětních desek včetně popisu um ístěn. í Doplněno několika fotografiemi. František Slapnička, Črty z hudební minulosti Kralupska VII. (s. 101–115). Další volné pokračování črt z hudební minulostiz let1918–1939. Doplněno přetisky čtyř dobových plakátů. VLA STIVĚDNÝ S B O RNÍK K RALUP S K A, M ěstské muzeum v Kralupech nad Vltavou, r. 2000, č. 2. Jan Racek, Místo úvodu (s.3–4).Stručný přehled činnostimuzea. Marek Škorvaga, Boryňové ze Lhoty (s. 5–19). Připomenutičlenové 4 generací rodu Boryňů ze Lhoty od 15. do 18. stolet. í Doplněno bohatý m pozná mkový m aparátem. Jan Racek, Hospodářská instrukce Floriána Gryspeka (s. 20–39). Sezná mení s m é ně častý m pramenem, instrukcí pro úředníky jak se mají chovat ve své funkci,kterou, krátce před svojí smrt, í dal v roce 1588 sepsat Florián Gryspach. Otakar Špecinger, Chotkové z Chotkova a Vojnína (s. 40–48). Osudy jednoho z českých šlechtických rodů od počátku 14. století až do počátku 20. stolet. í P řetištěn rodový znak. Uveden soupis pramenů a literatury. Jiří Svoboda, Svatý Simeon Stylita – symbol spravedlnosti? (s. 49–53). Popsány opakované soudní spory Františka Ada ma Šporka, které ho přivedly až do zdí Daliborky. Jan Randák, Náboženské reformy Josefa II. v Kronice Martina a Františka Nováka z Dřínova u Zlonic (s. 54–58). Josefovy reformy a nařízení z pohledu prostých lid, í u nichž některé vyvolaly ivlnu odporu (p. ř zákaz pohřbívat v dřevěných rakvích). Josef Stupka, Historie kralupského průmyslu (s. 59 –72). P řehledně uspořádán soupis jednotlivých prů myslových podniků v Kralupech nad Vltavou od roku 1854 do roku 1930. V krátkostipopsána historie každého z podniků. Doplněno fotografiemi. František Slapnička, Črty z hudební minulosti Kralupska VIII. Léta 1939– –1945 (s.73–83). Další volné pokračování črt z hudební minulosti.Doplněno přetisky čtyř dobových plakátů a dvou fotografi. í Ladislav Ro sík, Z historie amatérské fotografie na Kralupsku I. (s. 84–93). K 70. výročí vzniku Klubu fotografů amatérů v Kralupech nad Vltavou. Od objevu fotografie až do roku 1965. Jiří Rác, Jméno Horní Počaply (s. 94–96). Etymologický rozbor názvu Počaply. K R O N IK A 183
Jan Racek, Za Prof. Ladislavem Čepelákem (s. 97–99). Vzpom ínka na zem řelého († 13. 10. 2000) výtvarníka L. Čepeláka. PO S E L Z BUDČE, almanach poutníků na staroslavnou Budeč, č. 17, 30. září 2000. Jindřich Šimon Baar, Na sklonku století (s. 1). P řetisk kázání ze Silvestra roku 1900. Jaroslav Ptáček, Velké jubileum (s. 2–3). Za myšlení nad končící m tisc í iletí m a morální mi hodnotami. Zdeněk Kuchyňka, Budeč a svatá Ludmila (s. 4–7). Připomenuty legendy o svaté Ludmile ve světle novodobých výzkum ů Dušana Třeštíka. Vavřinec Surius, Život Svaté Lidmily Kněžny a Mučedlnice České (s.8–14). P řipraveno z výtisku uloženého v O M Kladno. Zdeněk, Kuchyňka, Denár knížete sv. Václava (s. 14–15). Srovnání rozdln í ých
názorů na původ denáru. Josef Hřebík, Bůh otec Abrahám – Bůh, otec Ježíše Krista (s. 16–22). Za myšlení nad textem, který inspiroval Jana Karla Kováře k namalování fresky v kladenské m zá mku. Jan Nepomuk Jiřiště, Imago Pietatis, Několik poznámek ke vzniku a vývoji zobrazení Panny Marie bolestné (s. 22–27). P řipomenuta historie ztvárnění tzv.piety,tedy sedící Marie s Kristem na kln í ě. Doplněno šestiobrázky piet z 18. a 19. stolet. í Pavel Preiss, Palkové, Na okraj monografie o dvou malířských bratřích (s.27–38). Pozdně barokní tvorba bratří Palků, kteří přišlido Čech ze slezské Vratislavi. Vladimír Přibyl, Na okraj restaurovaného sousoší Nejsvětější Trojice ve Smečně (s.38–43). P říspěvek se zabývá datací vzniku sousoší a jeho popisem ve vztahu k jednotlivý m autorů m podle í jc í ích se na jeho ztvárněn. í Doplněno podkapitolou o Platzerových pracích ve S mečně. Bohatá fotodokumentace. Vladimír Přibyl, Portrétní galerie duchovních na Slánsku (s. 44–54). Článek obsahuje nejen inventární soupis duchovních, ale iosudy nejvýznamnějších z nich. Stanislav Krajník, Zapomenutá kapitola z historie působení školských sester – učitelek na kladenských školách (s. 55–60). P ůsobení učitelského řádu sester de Notre Da me v Kladně a vztahu kladenských obyvatel k crkevn í í výchově dívek. Antonín Bradna, Za Václavem Páchou (s. 61–62). Životní osudy P. Václava Páchy, který zem řel 19. 3. 2000 v Peruci. Jaroslav Ptáček, Byl jedním z těch, kteří uchovávají duchovní hodnoty od pokolení do pokolení … (s. 62–63). Osobní vzpom ínka na náhle zesnulého přítele Mons. Josefa Helikara. Václav Moucha, Vzpomínka na slánské františkány (s. 64–65). Osobní vzpom ínka na posledního představeného kláštera P. Hyacinta Holického a na poslední dny františkánů ve Slané m. Zdeněk Kuchyňka, Sto let od narození Zdeňka Kalisty – Historik nepohodlný všem režimům – Život naplněný prací (s. 66–67). Tři medailónky českých historiků – Zdeňka Kalisty (1900–1982), Jana Slavíka (1885–1978) a Rudolfa Turka (1910–1991). Pravidelné rubriky Budečské aktuality (s. 68–70) Z nové literatury (s. 71–72)
184 S L Á N
SKÝO BZO R
RA KOVNICKÝ HISTORICKÝ S B O RNÍK, S OkA a OkÚ Rakovník, r. I/ 2000. Renata Mayerová, Pět let v nové budově (s. 5–6). Krátké ohlédnutí za činností archivu v posledních pětiletech. Alena Nachtmannová, Stavební činnost v Rakovníku v letech 1515–1530 ve světle rakovnické knihy počtů (s. 7–25). Na základě dochovaných materiálů rekonstruována stavební činnost v Rakovníku na počátku 16. stolet. í Jan Černý, Profesor Miroslav Görtler a Rakovník (s. 26–48). Na pozadí životních osudů zmapován my šlenkový vývoj profesora M. G örtlera. Doplněno fotografi, í bohatý m pozná mkový m aparátem a výběrovou bibliografií prací M. G öltlera. Jan Krško, Rousínov v obraze náboženských konfliktů po rozpadu habsburské monarchie (s.49–66). Popsány kontroverzní vztahy mezi rousínovskou veřejností a m ístní m duchovní m, které urychlily sekularizaci společnostia duchovní klima v obci na počátku 20. stolet. í Doplněno bohatý m pozná mkový m aparátem. Luboš Smitka, Historie pomníku Karla Havlíčka Borovského v Rakovníku (s.67–71). Popsána historie vzniku pomníku, jeho odstranění v době II.světové války a následná reinstalace v roce 1959. Jan Černý, Historik František Vacek (s. 72–76).Autor pipom ř íná osobnost katolického kněze a historika F. Vacka, jehož dlo í překročilo význam regionální práce. Bohatý pozná mkový aparát. Soupis fondů Státního okresního archivu Rakovník, sestavily Marie Brožová a Simona Burešová (s. 77–80). V přehledu publikován soupis jednotlivých archivních fondů s pozná mkou o stupni zpracován. í FRANTIŠK ÁN S KÝ KLÁ ŠTER V HÁJKU V LITERATUŘE 17. A POČÁTKU 18. STOLETÍ. Monotematická publikace, jejíž první část je věnována vzniku františkánského řádu a jejich příchodu do Čech (Petr Alkantara – František Houška,Františkáni v Čechách a na Moravě). Druhá stať věnovaná vzniku a historiikláštera (Karel Beránek,Z minulostifrantiškánského kláštera v H ájku)
je doplněna kresbami osmi znaků z pera Zdirada Čecha. Třetí příspěvek se skládá ze dvou část. í Jednak je to popis dobové atmosféry při Mariánských poutí v H ájku (Miloš Sládek,Bezpečnost m ísta svatého před starého hada jedovatost) í v kontrastu s dnešní m stavem objektu a zvláště přilehlé zahrady, jednak přetisk textů dobových kázán. í Jako příloha byl otištěn text nejzná m ější hájecké mariánské písně. Vydavatel Ří mskokatolická farnost Unhošť ve spolupráci s referátem kultury Okresního úřadu Kladno, Unhošť 2000, 92 stran. Luděk Štěpán – Magda Křivanová, DÍLO A ŽIVOT MLYNÁŘŮ A S E K E RNÍKŮ V ČE CHÁCH. Autorů m se podařilo ve značné m rozsahu přiblížitčtenářů m historiia vývoj českého mlýna, což je doplněno úplný m popisem technického vybavení a doprovázeno bohatou obrazovou přílohou. Kladenský okres je zastoupen připom ínkou mlýna v Sazené a Markový m mlýnem v Unhošti.Opo menut nebyl ani za II.světové války zničený mlýn v Lidicch. í Doplněno cizojazyčný m resum é, m ístní m rejstříkem a řadou fotografií a technických nákresů. Vydalo nakladatelství AR G O, Praha 2000, 310 stran. K R O N IK A 185
STÁLÝ S OU BOR DIVADLA V K RÁLOV SK É M HORNÍM MĚ STĚ KLADNĚ STŘEDOČE S K É DIVADLO 1915–2000. Reprezentativní publikace, která je věnována 85. výročí založení profesionálního divadla v Kladně. Text je doplněn řadou fotografií jak ze života divadla, tak z jednotlivých inscenac. í Autorky textu Mojslava Sehnalová a Irena Lexová. Pro Středočeské divadlo Kladno vydalo vydavatelství K O R Š AC H, srpen 2000, 75 stran. GYMNÁZIUM KLADNO, ALMANACH K E 100. VÝROČÍ Š K OLY. Pa m ětní tisk k výročí školy.Vedle základních statí z historie školy najdeme zde příspěvky a vzpom ínky absolventů, seznam ředitelů, seznam všech profesorů působících ve škole a kompletní seznam absolventů. Doplněno několika fotografiemi.Autoi ř textů Irena Veverková a Zdeněk Železný, vydalo Gy mnázium Kladno pod záštitou OkÚ v Kladně, Kladno 2000, 135 stran. Jaroslav Pergl, MIKOLÁ Š ALE Š A KLADNO. Rekonstruovaný rukopis, který byl již pokládán za zcela ztracený. Knihu tvoří ti ř samostatné celky: Sgrafita na lékárně, P řátelství s rodinou Boudovou a te ř tí nejrozsáhlejší část Alšovo přátelství se sládkem Otakarem Zacharem. Kniha je cenná přetiskem dobových dopisů. Text je doplněn řadou Alšových reprodukc. í K vydání připravilJaroslav Pergl junior,Kladno 2000, 125 stran. OK RE S KLADNO NA PRAHU NOVÉHO MILÉNIA ANE B KLADEN S K O A S LÁN S K O V ROCE 2000. Rozsáhlá publikace, která vznikla na základě příspěvků jednotlivých m ěst a obc, í přičem ž některá m ísta chyb. í Z toho důvodu význam jednotlivých lokalitnení vyvážený. Pro historiije jistě zají mavý přehled podnikatelů a soudobých firem. Autoi ř textu Zdeněk Kuchyňka, Libor Dobner, Libor Pošta, vydal Gelton Nové Strašec, í 123 stran text a bohatá reklamní příloha. Blanka Rozkošná, ŽIDOV SK É OB CE NA KLADEN S KU A S LÁN S KU. Kniha je pokusem o zmapování židovského obyvatelstva zhruba ve tice ř tiobcích okresu Kladno. Největší pozornost je věnována osídlení v Kladně a Slané m. Vedle jednotlivých soupisů osob, označení hřbitova a synagogy, najdeme imedailónky několika významných osobností židovského původu. Publikace je doplněna řadou fotografi. í Vydalo Okresní muzeum v Kladně 2000, 135 stran. Zdeněk Kuchyňka, NA STAL NÁM DEN VE S ELÝ – ADVENTNÍ A VÁNOČNÍ ZVYKY NA KLADEN S KU A S LÁN S KU. Souhrnně pipomenuty ř vánoční zvyky, které se dodržovaly v našem kraji.Doplněno vzpom ínkami, fotografiemi irecepty na pečení cukrov. í Vydalo Okresní muzeum Kladno 2000, 88 stran. Luděk Švorc, KLADNO VZPOMÍNEK. P řevážně fotografická publikace, která seznamuje čtenáře s mnohdy dnes již neexistujc í í zástavbou (Nové Kladno, ulice v okolí gymnázia aj).Sa mostatnou část tvoří autorovy povídka z mlád. í Vydalo Klubko 55, Kladno 2000, 90 stran.
186 S L Á N
SKÝO BZO R
Marie Školová, ZLONICK É DĚTSTVÍ ZVĚDAVÉ HOLKY. Osobní vzpom ínky zlonické rodačky (pozdějiprofesorky Střední zdravotní školy v Liberci),která vzpom íná nejen na svojirodinu, ale ina jednotlivé obyvatele Zlonic a na život za první republiky.Text vybral,uspořádal a pro vydání připravilIvo Markvart,vydala M ěstská knihovna v Lounech a Pa m átník A. Dvořáka ve Zlonicích 2000, 70 stran. Josef Čermák, FRAGMENTY ZE ŽIVOTA Č E CHŮ A S LOVÁKŮ V K ANADĚ.
Osobní vzpom ínky JUDr. Josefa Čermáka, který v roce 1949 emigroval do Kanady. Krátké statiz historie a současnostiživota českých emigrantů, jejich uplatnění ve společenské, kulturní m, um ělecké m ipolitické m životě. Vydal ATELIER IM Zlín 2000, 110 stran. Miloslav Čapek, O MUŽÍCH, NA KTERÉ S E ZAPOMNĚLO. Autorovo autentické svědectví o nelidskostiv komunistických věznicích a lágrech na Jáchymovsku v 50. letech.Vydalo Pragma 2000, 310 stran. ALMANACH ZÁKLADNÍ Š K OLY KLADNO-K ROČEHLAVY. Pa m ětní tisk ke sté mu výročí školy. V základních datech je připomenuta historie a současnost školy.Doplněno fotografiemi. Vydala škola v roce 2000, 20 stran. ENCYKLOPEDIE ČE S KÝCH TVRZÍ, II. díl K – R. Druhý dl í encyklopedie zahrnuje ideset lokalitz okresu Kladno. Doplněno bohatý m obrazový m materiálem a řadou fotografi. í Vydalo AR G O, Praha 2000, 390 stran. Irena Veverková
Regionální tisky
Oliverius Miroslav,ALMANACH ŠVE RMOV SK É KOPANÉ, 1910–1949, část první S OUPE ŘI,v květnu 2000 vydal výbor oddlu í kopané TJ Baník Švermov, rozsah 40 stran, černobl í é fotografie, náklad 300 výtisků. Oliverius Miroslav,ALMANACH ŠVE RMOV SK É KOPANÉ, 1949–2000, část druhá S P OJENCI, v červnu 2000 vydal výbor oddlu í kopané TJ Baník Švermov, rozsah 48 stran, černobl í é fotografie, náklad 300 výtisků. Oliverius Miroslav, STATISTIKA I.A MUŽSTVA TJ B ANÍK ŠVE RMOV – ODDÍL KOPANÉ ZA OBDO BÍ 50 LET (1949–1999), v červnu 2000 vydal výbor oddlu í kopané TJ Baník Švermov, rozsah 16 stran, tabulky, náklad 80 výtisků. V ýbor oddlu í kopané TJ Baník Švermov pi ř příležitostioslav 90. výročí od založení kopané v dnešní m Švermově vydal během roku 2000 výše uvedené práce. Autor Miroslav Oliverius za metodické pomoci členů výboru oddlu í kopané TJ, Jindicha ř Chocholatého a Jaroslava K ůty, rozdělilhistoriišvermovské kopané K R O N IK A 187
do dvou základních část: í V období letod roku 1910 (1916 oficiální začátek kopané v Motyčíně) do 15. 6. 1949 mezi sebou soupeřila mu žstva sousedních rivalů S. K. Hnidousy a S. K. Motyčín. První dl í výše uváděné práce pojednává o začátcích kopané jak na hnidouské straně, tak ina straně motyčínské. Popisuje vzájemná utkán, í vší m á si um ístění mu žstev v mistrovských soutěžích, ale iv soutěžích pohárových. Zároveň jsou formou medailónků vzpomenuty nejvýznamnější osobnostiobou sportovních klubů: např. Josef Pleticha, František K á men, František Vohradský, Karel Suk, Bedřich Pech, Jaroslav Liška, Václav Puberle (st.)ad. Dne 15. 6. 1949 došlo po sloučení bývalých obcí Hnidousy a Motyčín v obec Švermov také ke sloučení obou fotbalových oddl í ů v jeden s názvem Sokol (od roku 1953 Baník Švermov). Padesátiletou fotbalovou historiizmapovává pod názvem „Spojenci“druhá část uváděné práce. V její m závěru jsou rovněž uvedeni nejvýznamnější hráči (Zdeněk Kaiser,Karel N ě me ček, V áclav Kokštein, Pavel R ůžička ad.) a také funkcionáři (Jindich ř Chocholatý st.,Jindich ř Chocholatý ml. ad.) švermovské kopané. V samostatné práci,označené STATISTIKA, autor z dochovaných záznam ů vypsal a seřadilčetné statistické údaje, týkajc í í se sportovní činnostiI.a mu žstva švermovského Baníku – počty zápasů vyhraných, nerozhodných, prohraných, abecední seznam hráčů s uvedení m počtu odehraných utkán, í vstřelených gólů, seznam mezinárodních zápasů, seznam nejlepších střelců mu žstva, či osobnost, í které nejčetnějihájily jeho oddlov í é barvy atd. Dle sdělení sekretáře jmenovaného oddlu í Jindicha ř Chocholatého I.a II.dl í Almanachu švermovské kopané lze kompletně zakoupitve Švermově, ve sběrně SAZKA TJ Baník Švermov, ul.28. října 1219 za cenu 50 K č. Statistika I.a mu žstva oddlu í kopané TJ Baník Švermov je neprodejná, byla předána jen bývalý m švermovský m hráčů m při konání slavnostní členské schůze oddlu í kopaní v červnu t.r. Poznámka: O historiišvermovské kopané se podrobně pojednává na jiné m m ístě tohoto čísla Slánského obzoru.
Bečvář Václav, 815 LET OB CE HOB ŠOVICE, na vlastní náklady vydal autor při příležitostisrazu rodáků obce Hobšovice dne 27. 10. 2000. P říležitostný xeroxový tisk o 16 stranách, který pojednává o hobšovické tvrzi,osadě a obci.Další
oddl í se zmiňuje o zdejší hospodě, kultuře a spolcích. N ásledují oddly í : Obec a politika, Obec a zem ědělstv, í Obec a ře mesla, Obec a historické zají mavosti. Text doplněn 20 xeroxovaný mi fotografiemi. Vydáno v Hobšovicích, v říjnu 2000, náklad neuveden, neprodejné, určeno pro výše zmiňovanou akci. Poznámka: Autor příležitostného tisku a jeho vydavatel V áclav Bečvář je vlastníkem zná m ého Veteran vehicle muzea v Hobšovicích u Slaného. 188 S L Á N S K Ý O B Z O R
Dobner Libor,Markéta Lorencová, VINAŘICKÁ HORA A OKOLÍ (Průvodce přírodní památkou Vinařická hora),v říjnu 2000 vydal referát životního prostředí Okresního úřadu Kladno. Práce čtenáře seznamuje s geologi, í s flórou a faunou, jakož is ochranou této přírodní pam átky, vypínajc í í se do výšky 413 metrů nad mo ře m severně od okresního m ěsta Kladna. Vytisknuto na křídové m papíře, rozsah 20 stran s řadou kvalitnch í barevných fotografi. í N áklad ani mo žnosti získání neuvedeny. Společenská komise O Ú Ledce, LEDCE 1400–2000,k 600. výročí existence obce Ledce koncem roku 2000 vydal v nákladu 500 výtisků Obecní úřad Ledce, kvalitní tisk ČTK Repro, a. s.,provoz Brandýs nad Labem. Dvacetistránková publikace s černobl í ý mi kresbami a fotografiemi a s barevný m přebalem stručně, ale výstižně zachycuje minulost,současnost a další zají mavosti, které se týkaly života obce. Jednotlivé kapitoly: Charakteristika obce pod názvem Ledce, P řírodní park D žbán, Minulost,V álečná léta, Ze m ědělstv, í Pojednání o zařízeních, sdruženích a jiných složkách v obci (Základní škola, Mateřská škola, D ětský domov, Ústav sociální péče, Sbor dobrovolných hasičů, TJ Sokol,DTJ – D ělnická tělovýchovná jednota). V závěrečné kapitole s názvem Ob čané jsou vzpomenutivýznamní občané, kteří se narodilinebo působilive jmenované obci:vlastenec a přítel K. H. Borovského, mlynář ve Šternberku František Beránek, rolník a hostinský, zakladatel zdejšího SD H V áclav Čížek, malíř samouk, malujc í í domy v Ledcích a okolní krajinu Karel Novák, vedoucí vědecký pracovník Astronomického ústavu Akademie věd Č R, účastník badatelské expedice v Antarktidě Ing. Stanislav Fischer,CSc. Tisk je neprodejný.
Recenze
Zastavení u publikace „Vodní mlýny v Čechách“
Klempera Josef,VODNÍ MLÝNY V ČE CHÁCH,série I.,vydalo nakladatelství Libri,Praha 5 v roce 2000, doporučená cena 189 Kč. Autor si předsevzal zmapování všech vodních mlýnů v Čechách, jak napovídají připravované série II.až V. Uváděná brožovaná knížka pojednává o vodních mlýnech na Berounsku, Hořovicku, Rakovnicku, Kladensku, Slánsku, M ělnicku, Brandýsku a Mladoboleslavsku. Záslužná práce, ikdyž se v ní objevuje řada nepřesnost. í Podívá me-lise konkrétně na pojednání o mlýnech na Kladensku a Slánsku (tedy v okrese Kladno), čtenář neznalý našeho regionu bude tápat,neboť mlýny nejsou řazeny podle vodních toků, jak si autor asi m ěl dát za úkol. Úvod knihy pojednává o historické m vývojia způsobu (technologii)mletí obilného zrna, zmiňuje se o mlynářské m znaku, mlynářské m stavu, mlynářské m názvoslov, í práci ve mlýně, mlynářské dom ácnosti.Zvláštní pojednání je věnováno veršování o mlynářích a potom následuje soupis vodních mlýnů v Čechách – stranou 33, na které začíná Berounsko. Na straně 146 je charakterizováno KLADEN SK O a na následujc í í straně uveden nadpis Na potoku Kačáku a okolních vodách,kam jsou zařazeny mlýny*): K R O N IK A 189
Kalousův u Nenačovic (Kačák), Bezděkovský (Kačák), Konvalinkův v Nenačovicích (Kačák),Rejnovský u Unhoště (Kačák), Hořejší a Dolejší Podkozské mlýny (Kačák), Bočkův u Podkozí (Kačák), Suchý u Unhoště (Černý potok),Kalvodův v Unhošti (Černý potok),Nový u Malé Kyšice (Černý potok),Červený u Malé Kyšice (Kačák),D ědkův u Malé Kyšice (Kačák), Š m ídův (Kačák), Proškův v Poteplí (Kačák), Mlýn Rouč m ída u Bratronic (Kačák), Mostecký u Bratronic (Kačák), Mlýn v Sazené (Bakovský potok na Slánsku),Hořejší a Dolní v Sakách (Svatojirský/ Knovízský potok na Slánsku),Paninský mlýn v Třebichovicích (Svatojirský/ Knovízský potok na Slánsku),Horní a Dolní ve Vinaic ř ích (Vinaick ř ý potok?), Hradišťský u Červeného Újezda (na nejmenované m přítoku Kačáku), Nový u Družce (Kačák), Votrhánkův v Družci (Kačák), Štillerův v Družci (Kačák),Tů m ův
v Žilině (Výskyta?), Pod Hatí (Čeperka),Čertův v Ounšti(neexistujc í í na dnešní m Braškovské m potoce), Vydrův u P řelce í (Štemberský potok na Slánsku), Bořilův v P řelc í i (Štemberský potok na Slánsku), Hořejší a Dolejší v Libušíně (Libušínský potok),B ělocký (Dolanský potok),Kalingrovský (Zákolanský potok),Žákův a Korynstovský v Dobrovízi (nejmenovaný potok v okrese Praha-západ). Charakteristika S LÁN S K A je v krátkostizm íněna na straně 187, kde v následujc í ím pořadí jsou řazeny mlýny*):W alynerův (Bakovský potok), Šebkův v Mozolíně (Týnecký potok), Panský v Budenicích (Vranský potok?), Podhorní (Bakovský potok),Velvarské mlýny (Bakovský nebo Červený potok?), v Oudešicích (Vranský potok),Červený ve Šlapanicích (Vranský potok), Zlonický mlýn (Zlonický potok). Na straně 196 jsou uvedeny Mlýny na Zákolanském potoce*):Ryšánkův v Otvovicch í (Zákolanský potok),Francův u Otvovic (Zákolanský potok), Salomonův (Zákolanský potok),Zákolanské mlýny (Zákolanský potok),Dufkův u Zákolan (Zákolanský potok),Š m ídův u Kovárů (Zákolanský potok), V áchův u Okoře (Zákolanský potok),Rybovy mlýny u Okoře (Zákolanský potok),Baurův u Okoře (Zákolanský potok),Trojanův u Okoře (Zákolanský potok),Dolský u Okoře (Zákolanský potok). Na straně 201 soupis pokračuje Mlýny na Svatojirském potoce*):Mlýn v Olovnici(Knovízský potok),Neu m ěřický (Knovízský potok),Hanzlk í ův v Ka menné m Mostě (Knovízský potok),Mlýn ve Zvoleněvsi (Knovízský potok),Dolejší a Hořejší v Knovízi (Knovízský potok),Mlýn v Jemníkách (Knovízský potok),Sýkorův mlýn v Kralupech (Zákolanský potok), Brejchův u Kralup (Zákolanský potok). Z výše uvedeného seznamu vyplývá, že autor nedodržuje sled položení jednotlivých mlýnů. Na přeskáčku, bez jakéhokoliv systé mu, popisuje mlýny, ležící jednou v jižní částiokresu a podruhé hned zase v částisevern. í (Například Mostecký mlýn v k. ú. obce Bratronice dělí od mlýna v Sazené vzdálenost cca 40–50 km a každý leží na úplně jiné m potoce. Bakovský potok nem á s Kačákem nic společného.) Územ í obc, í historicky spadajc í í např. do politického a soudního okresu Slaný dost násilně přiřazuje pod Kladensko (viz Přelc í , Saky, Třebichovice ad.).Dopouští se dalších nepřesnost: í Mlýn Kalvodův neleží v Unhošti, ale mimo ni – ve vzdálenosticca 1 km, ale m á přiděleno její popisné číslo, stejně jako mlýny Suchý, Nový, Markův, Červený a D ědkův, proto tyto názvy nelze označovat polohou – např. u Podkoz, í u Malé Kyšice (jedná se o jméno pomnožné – tedy správně u Malých Kyšic) aj. Dle m é ho názoru by autor v takovéto práci m ěl dodržovat jistý systé m: vycházet z územ í stávajc í ího okresu (iza předpokladu, že okresy budou s účinností od 1. 1. 2003 zrušeny),nepoužívat úředně nestanovené, a tí m nepřesné názvy regionů (viz Kladensko, Slánsko ad.).Logičtější je zmapovávat mlýny po proudu
190 S L Á N
SKÝO BZO R
konkrétního potoka, a teprve když jsou mlýny na sledované m potoku popsány, popsat imlýny na jeho přítocích, a teprve potom by m ělo dojt í ke zmapování (stejný m způsobem) potoka dalšího. Abecední řazení mlýnů podle polohy v okresech by asi nebylo na m ístě s přihlédnutí m, že většina mlýnů, jak je iv práci správně podchyceno, je zná ma pod více názvy (např. Bočkův mlýn, též Markův, Podhorský aj.) V závěru práce jsou uvedeny prameny a literatura, ze kterých bylo čerpáno. Je překvapujc, í í že před přípravou a napsání m takovéto náročné práce se autor nesezná miltaké s fondy státních okresních archivů v Berouně, Kladně či Rakovníku, popř. s muzejní mi fondy a sbrkami í muzeí v Berouně, Rakovníku, Slané m ad. Závěrem musí m konstatovat,že ve srovnání např. s prací Jaroslava Sklenáře „Voda – mlýny a mlynáři na Kralovicku a Manětínsku“, vydáno nákladem vlastní m v roce 1997, v případě Klemperových „Vodních mlýnů v Čechách“ by m é ně bylo více. Zároveň věří m, že ve většině obcí okresu Kladno, a nejen zde, pracují dobrovolní vlastivědní pracovníci,např. kronikáři obc, í kteří by se rádi vyjádi ř li ke konečné mu textu, čí m ž by se předešlo a zamezilo zveřejnění výše uváděných věcných chyb. Tyto se bohužel nyní budou, považovány za věrohodné údaje, opisovat do dalších prac. í Miroslav Oliverius Poznámka: *) Pořadí jednotlivých mlýnů je ponecháno podle recenzované knihy. Uváděn jen jeden název příslušného mlýna, a to iv případě, že autor ve své práci použilvíce názvů.
Pro upřesnění je v závorce uveden název potoka podle mapy okresu Kladno 1:50 000. (V případě potoka Loděnice ponechán zná m ější – lidový – název Kačák.) K R O N IK A 191
V OLBY D O SEN ÁTU PARLA M E NTU Č ESKÉ REPUBLIKY
se konaly dne 12. listopadu 2000 (I.kolo) a 19. listopadu 2000 (II.kolo),vždy od 08.00 do 22.00 hodin, a to podle zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky v platné m zněn. í Okresu Kladno se tyto volby dotkly v jeho severní části(Slánsko), neboť 35 zdejších obcí (tj.66 volebních okrsků) je zařazeno do „senátního“ volebního obvodu č. 29, který m á sídlo v Litoměřicích. Volební obvod se skládá celkem ze 140 obc, í tj.ze 283 volebních okrsků. V tabulkách je uvedeno, jak byliu voličů úspěšní zaregistrovaní kandidáti. Provádí me porovnání výsledků v kompletní m volební m obvodě č. 29 (tj.283 volebních okrsků) a výsledků v samotné m m ěstě Slaný (tj.22 volebních okrsků).
I I . KOLO v o l e b d o S e n á t u PČR v e volebním o b v o d u č .2 9 ( L i to m ě ř i c e ) : I . KOLO v o l e b d o S e n á t u PČ R v e volebním o b v o d u č .2 9 ( L i to m ě ř i c e ) : Vol. str. Navrhla Pol. př. Vol. ob. Vol. ob. Slaný Slaný Č. Kandidát Poč. hl. % hlasů Poč.hl. % hlasů 1. B árta Zdeněk 4K KD Ú-ČSL Bezp. 12 702 35.60 1 090 30.54 2. Kopecký Robert Č SSD ČSSD ČSSD 7 062 19.79 606 16.98 3. Pospíšek Pavel KS Č M KS Č M KSČ M 8 606 24.12 825 23.12 4. Burda Karel O D S O D S O D S 7 306 20.47 1 047 29.34 Vol. str. Navrhla Pol. př. Vol. ob. Vol. ob. Slaný Slaný Č. Kandidát Poč. hl. % hlasů Poč.hl. % hlasů 1. B árta Zdeněk 4K KD Ú-ČSL Bezp. 19 104 66.91 1 776 68.43 3. Pospíšek Pavel KS Č M KS Č M KSČ M 9 447 33.08 819 31.56
Vysvětlivka: Č. značí číslo, které bylo kandidátovi vylosováno. 192 S L Á N S K Ý O B Z O R
V OLBY D O ZASTUPITELSTEV KRAJŮ
se poprvé v České republice konaly v nedělidne 12. listopadu 2000 od 08,00 do 22,00 hodin, a to podle zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů. Ve Středočeském kraji bylo do seznamu voličů zapsáno 894 615 voličů, voleb se zúčastnilo 293 178 voličů (tj.32,77%) a celkem bylo odevzdáno 284 275 platných hlasů (tj.97,68% platných hlasů). V okrese Kladno bylo do seznam ů voličů zapsáno 120 325 voličů, voleb se zúčastnilo 38 584 voličů (tj.32,07 %) a celkem bylo odevzdáno 37 796 platných hlasů (tj.98,29 % platných hlasů). V následujc í í tabulce přináší me údaje, jak skončily volby ve Středočeské m krajiv porovnání m s okresem Kladno. Vysvětlivky: Kurzívou je zvýrazněn procentuální údaj platných hlasů, kde (kraj/okres) m ěla volební strana větší úspěch. Číslo v první kolonce určuje volební stranu podle vylosovaného čísla.
Středočeský kraj Okres Kladno Platné hlasy Platné hlasy Čís. Kandidující strana absol. v % absol. v %
3 O DS 81 777 28,76 11 441 30,27 8 Strana venkova 2 959 1,04 224 0,59 12 Čtyřkoalice 60 571 21,30 5 665 14,98 19 HA 317 0,11 54 0,14 22 N DS 235 0,08 17 0,04 24 R M S 3 675 1,29 700 1,85 27 CA O 412 0,14 122 0,32 32 Strana zelených 5 427 1,90 550 1,45 33 KSČ M 62 358 21,93 10 437 27,61 34 Č SNS + N 10 618 3,73 933 2,46 35 VRS 607 0,21 70 0,18 38 PB + KAN 3 188 1,12 363 0,96 39 Č SSD 45 050 15,84 6 380 16,88 41 SŽJ 7 081 2,49 840 2,22 K R O N IK A 193
Vý s l e d k y v o l e b ( v % ) d o z a s t u p i t e l s t e v k r a j ů , konaných d n e 1 2 . 1 1 . 2000 v j e d n o t l i v ý c h m ě s t e c h a o b c í c h o k re s u Kladno
Město/Obec OD S SV 4K HA ND S RM S CAO Platné hlasy celkem SZ K S ČM Č SN S+ VR S P B+ Č S S D SŽJ KLADNO 32,39 0,13 15,25 0,11 0,04 1,36 0,32 16.079 1,27 25,66 2,28 0,20 1,05 17,83 2,06 Běleč 30,76 1,53 10,76 0,00 0,00 3,07 1,53 65 4,61 30,76 1,53 0,00 0,00 15,38 0,00 Běloky 46,29 0,00 16,66 0,00 0,00 0,00 0,00 54 0,00 24,07 3,70 0,00 0,00 9,25 0,00 Beřovice 23,43 3,12 15,62 0,00 0,00 4,68 0,00 64 1,56 25,00 4,68 0,00 1,56 15,62 4,68 Bílichov 3,33 3,33 16,66 0,00 0,00 0,00 0,00 30 0,00 40,00 6,66 0,00 0,00 30,00 0,00 Blevice 5,15 0,00 4,12 1,03 0,00 1,03 0,00 97 2,06 47,42 13,40 0,00 2,06 22,68 1,03 Brandýsek 24,82 0,92 11,83 0,23 0,00 3,71 0,69 431 2,55 32,25 2,08 0,23 0,23 18,56 1,85 Braškov 34,60 1,14 14,44 0,00 0,00 3,42 0,38 263 3,04 20,15 2,66 0,00 1,14 17,49 1,52 Bratronice 29,46 0,96 17,87 0,00 0,48 1,93 0,96 207 2,41 26,08 2,89 0,00 0,00 13,52 3,38 BU ŠTĚHRAD 32,42 0,96 13,32 0,32 0,00 1,44 0,48 623 0,80 27,28 1,92 0,16 1,44 18,45 0,96 Cvrčovice 22,59 0,56 10,73 0,00 0,00 0,56 0,00 177 1,69 46,32 0,56 0,56 0,00 14,68 1,69 Černuc 26,06 1,81 15,15 0,60 0,00 7,27 0,00 165 0,60 21,21 1,21 0,00 1,21 21,81 3,03 Doksy 31,46 0,28 14,04 0,00 0,00 1,12 0,00 356 1,40 28,08 4,77 0,00 0,28 16,29 2,24 Dolany 41,09 0,00 13,69 0,00 0,00 2,73 1,36 73 1,36 31,50 2,73 0,00 0,00 1,36 4,10 Drnek 22,80 7,01 15,78 0,00 0,00 0,00 0,00 57 0,00 38,59 3,50 0,00 0,00 8,77 3,50 Družec 33,12 0,95 15,28 0,00 0,00 0,95 0,00 314 1,91 25,15 1,91 0,00 1,59 16,87 2,22 D řetovice 10,30 2,06 10,30 2,06 0,00 3,09 1,03 97 2,06 39,17 2,06 0,00 0,00 23,71 4,12 D řínov 17,39 2,89 4,34 0,00 0,00 15,94 0,00 69 0,00 33,33 1,44 0,00 0,00 20,28 4,34
194 S L Á N
SKÝO BZO R
Město/Obec OD S SV 4K HA ND S RM S CAO Platné hlasy celkem SZ K S ČM Č SN S+ VR S P B+ Č S S D SŽJ Hobšovice 18,03 1,63 18,03 0,00 0,00 3,27 0,00 61 4,91 34,42 1,63 0,00 3,27 13,11 1,63 Horní Bezděkov 39,41 0,00 14,11 0,00 0,00 0,58 0,58 170 2,94 26,47 2,94 0,00 2,35 10,00 0,58 Hořešovice 45,67 1,23 4,93 0,00 0,00 1,23 0,00
81 0,00 20,98 3,70 2,46 1,23 18,51 0,00 Hořešovičky 26,19 0,00 16,66 0,00 2,38 2,38 0,00 42 0,00 16,66 7,14 0,00 0,00 21,42 7,14 Hospozín 27,83 0,00 9,27 0,00 0,00 2,06 0,00 97 4,12 30,92 5,15 0,00 1,03 17,52 2,06 Hostouň 29,64 1,76 27,87 0,00 0,00 0,44 2,21 226 0,88 20,79 4,86 0,44 0,44 10,61 0,00 Hradečno 30,92 3,28 15,78 0,65 0,00 1,31 0,00 152 1,31 27,63 2,63 0,00 0,00 15,13 1,31 Hrdlv í 23,17 1,82 8,53 0,00 0,00 3,04 0,00 164 1,21 45,73 1,82 0,00 0,00 10,97 3,65 H řebeč 30,00 0,33 16,66 0,00 0,00 1,00 0,00 300 2,33 25,66 2,66 0,00 0,66 17,00 3,66 Chržín 16,98 0,00 15,09 0,00 0,00 0,00 0,00 53 5,66 39,62 1,88 1,88 0,00 18,86 0,00 Jarpice 28,81 3,38 23,72 0,00 0,00 5,08 0,00 59 3,38 13,55 3,38 3,38 0,00 10,16 5,08 Jedom ělice 33,68 2,10 11,57 0,00 0,00 1,05 0,00 95 3,15 24,21 4,21 0,00 1,05 16,84 2,10 Jemníky 29,03 3,22 23,65 0,00 0,00 0,00 0,00 93 3,22 24,73 4,30 0,00 1,07 9,67 1,07 Kačice 18,69 2,19 13,55 0,73 0,00 1,09 0,00 273 0,36 39,19 4,02 0,00 1,46 17,58 1,09 Ka menné Žehrovice 34,68 0,42 11,56 0,21 0,00 1,49 0,21 467 1,28 31,69 0,85 0,00 2,35 14,34 0,85 Ka menný Most 13,48 1,12 15,73 0,00 0,00 1,12 0,00 (89 3,37 41,57 4,49 0,00 1,12 16,85 1,12 Klobuky 19,78 2,19 12,08 0,00 0,54 4,39 0,00 182 0,54 23,62 3,29 0,00 1,09 28,57 3,87 K metiněves 14,58 2,08 37,50 2,08 0,00 6,25 4,16 48 0,00 14,58 12,50 0,00 0,00 6,25 0,00 Knovíz 34,18 0,85 10,25 0,00 0,00 4,27 0,00 117 0,85 26,49 2,56 0,85 0,00 17,09 2,56 Koleč 22,40 2,40 12,00 0,00 0,00 8,00 0,00 125 0,00 36,80 2,40 0,00 0,00 16,80 6,40 K R O N IK A 195
Město/Obec OD S SV 4K HA ND S RM S CAO Platné hlasy celkem SZ K S ČM Č SN S+ VR S P B+ Č S S D SŽJ Královice 16,98 0,00 22,64 0,00 0,00 7,54 0,00 53 1,88 28,30 5,66 0,00 0,00 15,09 1,88 Kutrovice 30,00 7,50 20,00 0,00 0,00 12,50 0,00 40 0,00 15,00 10,00 0,00 0,00 2,50 2,50 Kvl í ice 13,04 0,00 17,39 4,34 0,00 4,34 0,00 23 0,00 17,39 0,00 0,00 0,00 30,43 13,04 Kyšice 36,84 0,00 19,61 0,47 0,00 1,43 0,00 209 2,87 18,18 3,34 0,00 2,39 13,87 0,95 Ledce 16,42 1,42 15,71 0,00 0,00 2,85 0,00 140 1,42 40,71 2,85 0,00 0,00 15,71 2,85 Lhota 37,86 0,73 3,67 0,36 0,00 1,83 0,36 272 1,10 34,92 0,36 0,36 0,36 17,27 0,73 Libochovičky 68,42 5,26 5,26 0,00 0,00 0,00 5,26 19 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 5,26 10,52 Libovice 18,75 6,25 35,41 0,00 0,00 0,00 0,00 48 2,08 20,83 4,16 0,00 4,16 8,33 0,00 Libušín 28,54 0,00 11,98 0,15 0,00 0,78 0,00 634 0,47 37,22 0,31 0,15 1,26 16,08 2,99 Lidice 32,74 0,58 21,63 0,00 0,00 1,16 4,09 171 0,58 20,46 2,33 0,00 1,16 14,61 0,58 Líský 46,87 0,00 0,00 0,00 0,00 3,12 0,00 32 0,00 31,25 0,00 0,00 3,12 12,50 3,12 Loucká 34,14 2,43 4,87 0,00 0,00 19,51 0,00 41 7,31 12,19 0,00 0,00 0,00 17,07 2,43 Makotřasy 29,29 1,01 12,12 0,00 0,00 0,00 0,00 99 2,02 19,19 2,02 0,00 3,03 24,24 7,07 Malé Kyšice 39,02 2,43 18,29 0,00 0,00 3,65 0,00
82 1,21 9,75 4,87 0,00 3,65 12,19 4,87 Malé Přítočno 30,76 1,09 15,38 0,00 0,00 2,19 0,00 91 3,29 31,86 1,09 0,00 0,00 14,28 0,00 Malíkovice 13,33 1,90 17,14 0,00 0,00 5,71 0,00 105 4,76 37,14 0,00 0,00 0,95 15,23 3,08 Neprobylice 24,00 4,00 8,00 0,00 0,00 16,00 0,00 25 0,00 28,00 4,00 0,00 0,00 12,00 4,00 Neu m ěřice 14,63 0,00 4,87 1,21 0,00 3,65 0,00 82 1,21 48,78 7,31 0,00 1,21 15,85 1,21 Olovnice 25,85 1,36 12,92 0,00 0,00 4,76 0,00 147 1,36 24,48 7,48 0,68 2,04 14,28 4,76 Otvovice 36,08 0,43 8,26 0,00 0,00 2,60 0,00 230 3,04 34,34 0,43 0,43 2,17 10,86 1,30
196 S L Á N
SKÝO BZO R
Město/Obec OD S SV 4K HA ND S RM S CAO Platné hlasy celkem SZ K S ČM Č SN S+ VR S P B+ Č S S D SŽJ Páleč 15,38 2,56 23,07 0,00 0,00 2,56 0,00 39 0,00 25,64 7,69 0,00 0,00 12,82 10,25 Pavlov 42,42 9,09 3,03 0,00 0,00 3,03 3,03 33 0,00 6,06 12,12 0,00 0,00 21,21 0,00 Pchery 19,46 0,22 8,62 0,00 0,00 2,87 0,00 452 2,56 45,13 0,22 0,00 0,66 15,70 4,42 Pletený Újezd 42,62 0,00 9,83 0,00 0,00 0,81 1,63 122 3,27 23,77 0,00 0,00 0,81 15,57 1,63 Plchov 32,07 3,77 22,64 0,00 0,00 7,54 1,88 53 0,00 18,86 0,00 0,00 0,00 13,20 0,00 Podlešín 15,53 0,97 6,79 0,00 0,00 4,85 0,00 103 0,00 49,51 2,91 0,00 0,00 12,62 6,79 Poštovice 29,31 3,44 13,79 0,00 0,00 0,00 0,00 58 0,00 31,03 0,00 0,00 0,00 17,24 5,17 Pozdeň 20,51 2,56 17,94 0,00 0,00 2,56 0,00 117 0,00 25,64 5,12 0,00 0,00 23,93 1,70 P řelc í 31,52 0,00 16,30 0,00 0,00 3,26 0,00 92 0,00 23,91 2,17 0,00 1,08 19,56 2,17 Řisuty 32,71 1,86 7,47 0,00 0,00 0,93 0,00 107 0,00 33,64 4,67 0,00 0,00 11,21 7,47 Sazená 29,09 3,63 10,90 0,00 0,00 7,27 0,00 55 0,00 32,72 1,81 0,00 0,00 14,54 0,00 S LANÝ 30,48 0,16 18,98 0,08 0,05 2,10 0,11 3.618 1,13 24,26 2,34 0,13 0,66 17,91 1,54 Slatina 7,79 0,00 6,49 0,00 0,00 1,29 0,00 154 0,64 38,96 31,81 0,00 0,00 12,98 0,00 S M E ČNO 25,75 0,69 12,52 0,23 0,00 2,78 0,46 431 0,69 33,87 2,08 0,00 0,92 16,47 3,48 Stehelčeves 24,32 1,35 9,45 0,00 0,00 3,37 0,00 148 1,35 41,21 0,67 0,00 0,67 11,48 6,08 STOCHOV 29,15 0,39 11,83 0,07 0,00 1,17 0,47 1.276 1,48 30,72 1,88 0,31 1,17 18,26 3,05 Stradonice 4,76 0,00 14,28 0,00 0,00 14,28 0,00 21 0,00 28,57 0,00 0,00 19,04 19,04 0,00 Studeněves 32,25 0,00 16,12 0,00 0,00 2,15 2,15 93 5,37 29,03 0,00 0,00 0,00 12,90 0,00 Svárov 28,30 0,00 24,52 0,00 0,00 0,00 1,88 53 3,77 32,07 3,77 0,00 0,00 1,88 3,77 Svinařov 36,71 1,44 8,69 0,00 0,00 0,00 0,00 207 3,86 31,40 2,89 0,48 0,48 13,04 0,96 K R O N IK A 197
Město/Obec OD S SV 4K HA ND S RM S CAO Platné hlasy celkem SZ K S ČM Č SN S+ VR S P B+ Č S S D SŽJ Šlapanice 12,82 0,00 35,89 0,00 0,00 5,12 0,00 39 0,00 43,58 0,00 0,00 0,00 2,56 0,00 Třebichovice 23,74 0,00 11,51 0,00 0,00 3,59 0,00 139 2,15 43,88 1,43 0,00 0,71 12,94 0,00 Třebíz 30,43 2,89 10,14 0,00 0,00 1,44 0,00
69 2,89 31,88 5,79 0,00 0,00 13,04 1,44 Třebusice 21,91 3,37 4,49 0,00 0,00 4,49 0,00 178 2,24 48,31 3,37 0,56 2,24 6,74 2,24 Tuchlovice 38,09 0,24 13,18 0,61 0,00 0,36 0,48 819 0,85 26,49 2,56 0,24 1,34 13,06 2,44 Tuřany 19,46 2,65 14,15 0,00 0,00 0,88 0,00 113 1,76 34,51 0,88 0,00 1,76 23,89 0,00 Uhy 17,30 3,84 10,57 0,00 0,00 2,88 0,00 104 2,88 28,84 0,96 1,92 2,88 22,11 5,76 UNHO ŠŤ 33,82 1,19 20,93 0,59 0,09 1,38 0,09 1.008 2,97 17,85 2,18 0,00 0,49 15,97 2,38 Velká Dobrá 40,81 0,34 10,20 0,00 0,00 1,36 0,34 294 0,68 26,53 2,04 0,00 0,00 17,34 0,34 Velké Přítočno 29,79 0,81 13,46 0,00 0,00 2,04 0,40 245 2,44 32,24 0,81 0,40 0,81 15,51 1,22 VELVA RY 27,26 1,39 18,67 0,23 0,23 4,40 0,81 862 1,39 21,92 1,27 0,00 0,69 18,21 3,48 Vinaice ř 24,30 1,06 11,51 0,21 0,00 1,70 0,21 469 2,13 38,59 1,70 0,00 0,42 13,64 4,47 Vraný 16,85 1,68 24,71 0,00 0,56 2,80 0,56 178 2,24 25,28 3,37 0,56 0,00 14,60 6,74 Vrbičany 23,52 0,00 1,96 0,00 0,00 0,00 0,00 51 0,00 60,78 0,00 0,00 0,00 11,76 1,96 Zájezd 27,77 0,00 30,55 0,00 0,00 0,00 0,00 36 0,00 8,33 2,77 0,00 0,00 27,77 2,77 Zákolany 20,89 3,73 11,94 0,00 0,00 3,73 0,00 134 2,23 27,61 2,98 1,49 0,74 21,64 2,98 Zichovec 28,07 1,75 28,07 0,00 0,00 3,50 0,00 57 1,75 14,03 5,26 0,00 0,00 17,54 0,00 Zlonice 26,30 0,86 17,82 0,00 0,00 4,13 0,00 460 0,86 33,47 1,73 0,21 1,08 10,86 2,60 Zvoleněves 20,09 0,47 11,00 0,00 0,00 0,47 2,39 209 2,87 32,53 8,13 0,00 0,95 19,13 1,91 Želenice 14,89 2,12 17,02 0,00 2,12 0,00 0,00 47 0,00 29,78 2,12 2,12 0,00 27,65 2,12
198 S L Á N
SKÝO BZO R
Žilina 18,01 1,10 14,70 0,00 0,00 2,20 0,00 272 2,20 42,27 2,94 0,73 1,10 12,50 2,20 Žižice 41,46 1,62 12,19 0,00 0,00 0,00 0,00 123 0,81 21,95 0,81 0,00 1,62 19,51 0,00
Vysvětlivky: Jm éna napsaná velký mi písmeny (např. S L ANÝ)označují m ěsta. Č SNS+ = Č SNS+N PB+ = PB+KAN Použité zkratky jednotlivých volebních stran: O DS Ob čanská demokratická strana SV Strana venkova 4K Čtyřkoalice HA Hu manistická aliance N DS N árodně demokratická strana R M S Republikáni Miroslava Sládka CA O Celostátní aktiv občanů SZ Strana zelených KS Č M Ko munistická strana Čech a M oravy Č SNS+N Koalice České strany národně sociální a pol.hnutí Nezávislí VRS Vlastenecká republikánská strana PB+KAN Koalice Pravý blok a Klub angažovaných nestraníků Č SSD Česká strana sociálně de mokratická S ŽJ Strana za životní jistoty
Podle podkladů Českého statistického úřadu zpracoval Miroslav Oliverius S LÁ N S K Ý O B Z O R
BLAH O P ŘÁ N Í
199
Slánský obzor pokračuje v nastoupené tradicipřicházet s gratulací u příležitosti jubileí výkonných členů představenstva společnostiPATRIA. Tentokrát se obrací me s blahopřání m k JUDr. Miroslavu H ýkovi,který se v době přípravy
8. ročníku Slánského obzoru dožívá významného životního jubilea. Dr. H ýka je aktivní m členem předsednictva společnostiPATRIA. Po léta zastává funkci pokladníka a střeží finanční záležitostiPATRIE. Narodilse v Litniu Berouna v učitelské rodině 4. března 1921. Když se jeho rodiče přestěhovalido Slaného, vystudoval zdejší reálné gymnázium a po maturitě v roce 1940, kdy byly vysoké školy uzavřeny, pokračoval studiem abiturientského kurzu obchodní akademie. Za války neušel totální mu nasazení v Rakousku (1942–1943). Právnickou fakultu absolvoval v prvních poválečných letech. Vystřídal několik pracovišť, byl zam ěstnán ve Výstavbě kamenouhelných dolů Kladno a aktivní pracovní činnost ukončilna Ministerstvu paliv a energetiky. Nezahálel ani jako důchodce, protože pom áhal při stavbě Dolu Slaný. Krom ě členství v předsednictvu společnostiPATRIA je také dlouholetý m členem Klubu přátel hudby ve Slané m. Láska k hudbě ho přivedla do spolku Dalibor. V ždycky žila posud žije současný m dění m Slaného a podporuje vše, co v životě m ěsta rozšiřuje kulturní obzor. Fandí sportu, předevší m fotbalu, také divadlu a podporuje muzejní akce. Ke krásné mu životní mu jubileu přejeme Dr. H ýkovi dobré zdrav, í pohodu a slu í do dalších let. Redakční rada Slánského obzoru
O BSA H
Na prahu 8. ročníku obnoveného Slánského obzoru (3) STATĚ A P OJEDN Á N Í Jan Anderle, Martin Ježek: V ýzkum středověkého domu v Sakách u Slaného (5) Stanislav Krajník, Vladimír P řibyl:P říspěvek k renesanční m dějiná m kostela Nejsvětější Trojice ve Slané m (13) Jan Šťovíček: H ájek, Žďárští a M artinicové (29) Zora Dvořáková: Josef Pekař ve Slané m (40) Jiří Kovařík: Strojrensk í á výroba Poldiny hutě do roku 1945 (51) Irena Veverková: Gy mn ázium v Kladně – stoletý jubilant (73) V áclav Krůta: Historie protifašistické ilegální vojenské organizace Obrana národa kraj Louny (97) Miroslav Oliverius: 90 letkopané ve Švermově (124) ZPR Á VY Božena Franková: Ohlédnutí za Ladislavem Čepelákem (140) Jana Krotilová: Zpráva o konferenci věnované M. Janu Husovi a M. Štěpánovi z P álče (142) Miroslav Oliverius: Ke krádeži sokolského po mníku v Hnidousích (143) P O RTR É TN Í G ALERIE Olga Judlová: Karel Eysselt(144) Mojslava Sehnalová: Josef Strouhal,první ředitel kladenského divadla (148) Libor Dobner: Josef Lacina alias Kolda Malínský (159) Otakar Špecinger: Slánský rodák Josef Holub (169) KR O NIKA Z kroniky královského m ěsta Slaného za rok 1999 (174) PATRIA, Společnost pro ochranu kulturního dědictví – k desáté mu výročí založení (177) Kronikářský výčet prací z regionální literatury za rok 2000 (181) V ýsledky voleb do Senátu Parlamentu Č R a do zastupitelstev krajů, konaných dne 12. a 19. listopadu 2000 (191) Blahopřání (199) 200 S L Á N S K Ý O B Z O R
S LÁ N S K Ý O BZO R R O Č ENKA SP OLEČ N OSTI PATRIA, VLASTIVĚ DN É H O M UZEA VE SLAN É M A STÁTN Í H O O K RESN Í H O AR C HIVU V KLADNĚ
Uspořádala Zora Dvořáková Ob álku navrhl V áclav Kučera Odpovědná redaktorka R ůžena Skálová
Sazba Josef Ženka, Praha 8 Tisk ETIS s. r.o.,Jihlava N áklad 500 výtisků Tato ročenka mohla vyjt í díky finanční mu přispění M ěstského úřadu ve Slané m a finanční spoluúčasti Státního okresního archivu v Kladně. Kontaktní adresa: Vlastivědné muzeu m, Masarykovo ná m ěstí 159, 274 01 Slaný Státní okresní archiv v Kladně, plk. Stříbrného 1443, 272 00 Kladno Internetová adresa: w ww.slanskyobzor.cz
