Masarykova univerzita

Masarykova univerzita Filosofická fakulta Ústav jazykovědy a baltistiky Obor: Obecná jazykověda

Tereza Hujberová

Umělé jazyky se zaměřením na esperanto Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: prof. RNDr. Václav Blaţek, CSc.

2013

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury. Tereza Hujberová ……………………………………………..

2

Poděkování

Zde bych chtěla poděkovat prof. RNDr. Václavu Blaţkovi, CSc. za poskytování rad ohledně dalšího postupu, dobré tipy na literaturu a za rychlou odezvu. Děkuji také Ing. Josefu Vojáčkovi, Ph.D. za konzultaci části věnované esperantu.

3

Obsah Úvod .............................................................................................................................................. 5 1

2

3

Umělé jazyky ......................................................................................................................... 6 1.1

Vymezení umělého jazyka ............................................................................................. 6

1.2

Dělení umělých jazyků................................................................................................... 7

1.3

Historie umělých jazyků ................................................................................................ 8

Příklady konkrétních umělých jazyků .................................................................................. 12 2.1

Volapük ....................................................................................................................... 12

2.2

Novial .......................................................................................................................... 18

2.3

Interlingua ................................................................................................................... 24

2.4

Quenijština .................................................................................................................. 29

Esperanto ............................................................................................................................ 38 3.1

Autor ........................................................................................................................... 38

3.2

Historie esperanta ....................................................................................................... 39

3.3

Mluvčí .......................................................................................................................... 40

3.4

Gramatika a slovní zásoba........................................................................................... 41

3.5

Slovní druhy................................................................................................................. 46

3.6

Kritika .......................................................................................................................... 55

3.7

Využití .......................................................................................................................... 56

3.8

Ukázka textu................................................................................................................ 61

Závěr............................................................................................................................................ 62 Bibliografie .................................................................................................................................. 63 Příloha ......................................................................................................................................... 67

4

Úvod Tato bakalářská práce se zabývá umělými jazykovými systémy, tedy takovými, jeţ nevznikly přirozeným vývojem, ale byly vytvořeny jedním člověkem či úzkou skupinou. Zvláště se pak zaměřuje na esperanto, které je patrně nejúspěšnějším uměle zkonstruovaným jazykem. Práce je rozdělena na několik částí. V první části jsem se pokusila vymezit pojem „umělý jazyk“, a to jak přímým popisem, tak komparací s jazyky přirozenými. Dále zde uvádím nejobvyklejší typy těchto jazyků. Dělím je podle stupně jejich naturalismu (podobnosti s přirozenými jazyky) a podle účelu, za jakým byly vytvořeny. Na konci první části jsem nastínila historii vývoje umělých jazyků od 12. do 21. století. Přestoţe jistě k vývoji podobných systémů docházelo jiţ dříve, nepodařilo se mi najít uspokojivé informace. Druhá část obsahuje několik konkrétních příkladů umělých jazyků, a to volapük, novial , interlingvu a quenijštinu. Volapük jsem zvolila, protoţe byl prvním skutečně úspěšným mezinárodním jazykem, novial zde zastupuje naturalistickou skupinu. Navíc byl jeho autor, Otto Jespersen, významný lingvista a byl zastáncem ida – reformované podoby esperanta. Intelingua byla na rozdíl od drtivé většiny umělých jazyků sestavena skupinou lingvistů, přestoţe konečnou podobu jí dal jeden člověk – Alexander Gode. Quenijština slouţí jako příklad umělého jazyka sestaveného pro estetické účely. 1

Třetí, nejrozsáhlejší část se zaměřuje na esperanto Ludwiga Lazara Zamenhofa. Zaměřila jsem se na něj proto, ţe má z fungujících mezinárodních jazyků nejvíce mluvčích, mezi nimiţ jsou i ti, kteří povaţují esperanto za jeden ze svých mateřských jazyků. Je navíc neutrální a poměrně snadno naučitelné, coţ jsou zřejmě podstatné důvody jeho oblíbenosti. Část o esperantu obsahuje informace o autorovi, historii esperanta, informace o počtu a rozšíření jeho mluvčích, přehled gramatiky a slovní zásoby, předměty kritiky esperanta, moţnosti jeho vyuţití a informace o esperantském hnutí a médiích. Tuto část zakončuje ukázka esperantského textu s mým vlastním překladem. Závěrečná část, zařazená do příloh, je mým pokusem o určení pravděpodobného etymologického původu esperantských slov. Jako vzorek mi slouţil seznam stovky slov, pouţívaný v glottochronologii. V této části jsem vyuţívala Česko-esperantský slovník a Slovník Esperantsko-český, jejichţ autory jsou Karel Kraft a Miroslav Malovec, a také internetový etymologický slovník esperanta .1 2

1

Dostupný online na www.scribd.com.

5

1 Umělé jazyky

1.1

Vymezení umělého jazyka

Umělé jazyky bývají často nazývány také jazyky plánovými či konstruovanými. Na rozdíl od přirozených jazyků jsou vytvořeny jedním či více autory, a vznikly buď zjednodušením či přepracováním jiţ existujícího jazyka, nebo zcela od základů. Přirozené jazyky procházejí obvykle dlouhým vývojem a mnoha změnami, a často bývají kodifikovány, pokud vůbec, aţ po velmi dlouhé době. U umělých jazyků je tomu naopak. Nejprve je vytvořena gramatika, syntax a slovní zásoba, a teprve poté začne být jazyk uţíván2. A přestoţe i v umělých jazycích dochází ke změnám, nebývají tak časté jako u přirozených, jelikoţ existuje pouze nevelké mnoţství lidí, kteří tyto jazyky ovládají na dostatečné úrovni, aby se dokázali intuitivně odchýlit od předem dané gramatiky a spisovné verze. Kromě počtu rodilých či fluentních uţivatelů se umělé jazyky liší také jejich geografickou distribucí a svou neutralitou. Přirozené jazyky bývají spojovány s jedním či několika národy, sídlícími na určitém mnoţství ohraničených území, zatímco umělé jsou obvykle národnostně, politicky a náboţensky neutrální (Uhrín, 2008) a jejich uţivatele je moţno nalézt v mnoha různých částech světa. Málokterý z umělých jazyků slouţí k běţné mezilidské komunikaci. Například u pasigrafií či programovacích jazyků je to v podstatě nemoţné. Tyto typy umělých jazyků slouţí ke komunikaci výhradně písemné (pasigrafie) či komunikaci se strojem (programovací). Pouze malé mnoţství veřejně známých projektů umělých jazyků bylo vypracováno natolik důkladně a kvalitně, aby umoţnilo lidem kaţdodenní komunikaci, a z tohoto mála se jen zlomek dokázal prosadit (v době svého rozkvětu například volapük, dnes spíše esperanto).

2

Uhrín Tibor, Přirozený jazyk a umělý jazyk, 2008, dostupné na www.inflow.cz, cit. 16. 7. 2013. Dále jen ̐ „Uhrín, 2008“ 6

1.2

Dělení umělých jazyků

Jedním ze způsobů, jak můţeme dělit umělé jazyky, je podle míry, do jaké se autor (či jejich kolektiv) inspiroval přirozenými jazyky. Jazyky autorů, kteří se od těch přirozených snaţí co nejvíce odlišovat a vytvářet nové principy, se nazývají apriorní. Naopak jazyky, jejichţ konstrukce je zaloţena na existujících jazycích, jsou aposteriorní 3. Takzvané naturalistické jazyky jsou opakem jazyků apriorních, neboť se snaţí být přirozeným jazykům co nejpodobnější. Umělé jazyky můţeme dělit také podle účelu jejich stvoření. Existují jazyky programovací, slouţící ke komunikaci se strojem, filosofické a logické, které mají za cíl oprostit se od nejednoznačností a chyb přirozených jazyků (Pokorný, 2010, s. 156) či „nesprávného“ pojmenování věcí. Patrně nejznámější a v současné době rozšířené jsou mezinárodní pomocné jazyky. K těm se řadí například esperanto, volapük, interlingua a další. Jejich účelem je spojovat lidi s různými mateřskými jazyky, politickými názory či náboţenským vyznáním. Mají být jednoduché, ale zároveň svou bohatostí podobné přirozeným jazykům. Nemělo by v nich existovat příliš mnoho výjimek, synonym či těţko vyslovitelných hlásek. Některé jazyky se snaţí o jejich úplné odstranění, jiné, naturalističtější, je naopak zachovávají. Existují také přirozené mezinárodní pomocné jazyky, a těmi jsou pidţiny a kreoly. Tyto jazyky vznikly nejčastěji přirozeným smíšením jazyků kolonistů, misionářů či obchodníků (zejména angličtiny, francouzštiny či portugalštiny) a jazyků domorodých obyvatel. Výsledkem jsou dorozumívací prostředky, jeţ jsou značně zjednodušené. Postupem času však některé pidţiny kreolizují, tedy stanou se mateřským jazykem, a začnou se vyvíjet. Mezi kreolské jazyky patří například tok pisin, jímţ se mluví na Papui Nové Guineji nebo krio, uţívaný v Sierra Leone. Dále jsou velmi rozšířené takzvané umělecké jazyky, slouţící obvykle k estetickým účelům, například pro oţivení literárního díla, filmu či seriálu nebo pro tvorbu písňových textů. Uměle vytvořené jazyky se objevily například v knihách 1984 (Nineteen Eighty-Four) George Orwella (Newspeak) nebo v trilogii Pán prstenů (The Lord of the Rings) J.R.R. Tolkiena (především tzv. elfské jazyky - quenijština a sindarština).

3

Jan Pokorný, Lingvistická antropologie: jazyk, mysl a kultura, s. 156, Grada Publishing, a.s., 2010. Dále jen „Pokorný, 2010, s.“

7

Jedním z nejznámnějších a nejúspěšnějších uměle vytvořených jazyků je klingonština, vytvořená Marcem Okrandem pro seriály a filmy, jeţ spojuje název Star Trek (Pokorný, 2010, s. 156.) Dalším filmovým jazykem je na'vijština, kterou vytvořil Paul Frommer4 pro film Avatar. Jako příklad jazyka vytvořeného pro psaní písňových textů můţe slouţit Loxian, který vytvořila textařka Roma Ryanová pro tři písně (Water Shows the Hidden Heart, Less than a Pearl, The River Sings) zpěvačky a skladatelky Enyi, jeţ se objevily na albu Amarantine (2005). Podnětem k jeho vytvoření mělo být to, ţe ţádný z existujících jazyků nebyl dostatečně vyhovující, kompatibilní s hudbou5. Přestoţe dnes jiţ, zejména díky internetu a jiným médiím, došlo ke zveřejnění velkého mnoţství umělých jazyků, existují a v minulosti existovaly také jazyky tajné, jeţ byly záměrně vytvořeny proto, aby jim porozuměl pouze jeden člověk, případně úzká skupina lidí. Mohou slouţit například k psaní osobních deníků či tajných zpráv. Mezi tyto jazyky můţeme zařadit i projekt známý jako Lingua ignota, vytvořený Hildegardou z Bingenu, abatyší ţijící v 11. a 12. století. Ten měl zřejmě slouţit jako kryptojazyk pro církevní potřeby6.

1.3

Historie umělých jazyků

Legenda o stavbě babylonské věţe a následném zmatení jazyků, jímţ měl Bůh lidstvo potrestat za jeho troufalost, je dobře známá. V minulosti bylo na tzv. confusio linguarum nahlíţeno jako na nemoc. Mnoho osobností se pokoušelo najít na tuto nemoc lék. Mezi nejstarší zdokumentované projekty patří jiţ zmíněný projekt Hildegardy z Bingenu, tedy Lingua ignota z 12. století (Barandovská-Frank, 1995, s.67). Přestoţe jistě existovaly dřívější pokusy a teorie, je těţké nalézt o nich nějaké doklady. V roce 1274 pak ve svém díle Ars Magna nastínil Ramón Lull (1325 - 1375) (Barandovská-Frank, 1995, s. 67-68) svou teorii dokonalého filosofického jazyka, zahrnující kombinatorické metody. Jeho vrcholným dílem bylo zařízení (tzv. figura 4

www.learnnavi.org, článek Welcome to learn Na'vi, cit. 18. 7. 2013

5

www.en.wikipedia.org, Loxian, cit. 18. 7. 2013. Není-li uvedeno jinak, pocházejí informace z anglické wikipedie. 6

Věra Barandovská-Frank, Úvod do interlingvistiky, 1995, s. 67. Dále jen „Barandovská-Frank, 1995, s.“.

8

universalis) sestávající ze čtrnácti soustředných kruhů, obsahující symboly a slova. Z nich mohl být otáčením jednotlivých kruhů vytvořen nespočet moţných kombinací7. Velký zájem o objevování dokonalého jazyka přineslo období humanismu. V této době vznikaly především pasigrafie, filosofické a logické jazyky. Věra BarandovskáFrank píše: „Humanisté si uvědomovali důleţitou roli jazyka pro vzdělání a lidský pokrok, uznávali jazyk jako nástroj myšlení a formulace abstraktních věcí. Nešlo přitom o konkrétní jazyk, ale spíše o jeho filozofický obraz, tzn. vyjádření pojmů.” (Barandovská-Frank, 1995, s. 68). Na důleţitost jazyka pro vědecké zkoumání poukazoval například Francis Bacon (Barandovská-Frank, 1995, s. 68), významný anglický filosof 16. a 17. století. Další významnou osobností této doby je anglický biskup John Wilkins, jenţ v polovině 17. století vydal pasigrafii s názvem Mercury. Rozdělil pojmy do čtyřiceti tříd, které se dále dělily na několik podtříd. Kaţdá třída měla svůj grafém a zvuk, podtřídy pak jejich kombinace. Například: De – prvek; Deb – oheň; Debα – plamen (Barandovská-Frank, 1995, s. 69). O universální jazyk, jenţ by přesně vyjadřoval pravou podstatu věcí, usilovali francouzští filosofové 17. století, například René Descartes. Podle jeho dopisu Marinu Mersennovi by měl zahrnovat také matematické operace a analogii pojmů s čísly. Společně s několika dalšími poţadavky by pak mohl vzniknout logický a universální jazyk, jenţ by nepřipouštěl chyby (Barandovská-Frank, 1995, s. 69 – 70). Podobným směrem se ubíral také Gottfried Wilhelm Leibniz, jenţ v roce 1666 vydal dílo Ars combinatoria. Podle něj měly myšlenkové operace odpovídat matematickým a sloţité pojmy by měly být rozloţitelné na jednodušší (BarandovskáFrank, 1995, s. 70). Myšlence mezinárodního jazyka se věnoval i biskup Jednoty bratrské Jan Amos Komenský. Přibliţně v polovině 17. století v díle Všeobecná porada o nápravě věcí lidských, či přesněji v části Panglottia (Všemluva) vyjádřil názor, ţe lidstvo by mělo být vzdělané v mnoha oblastech, kromě jiného také jazykově. Podle díla Via lucis (Cesta světla) je k šíření moudrosti potřeba, aby si všichni lidé rozuměli. Prostředkem k takovému porozumění by měl být universální jazyk. Latinu, jeţ tehdy k takovému účelu víceméně slouţila, však nedoporučoval, a to z toho důvodu, ţe byla příliš nesnadná k naučení, a tedy přístupná jen okruhu vzdělanců a jazykově nadaných lidí, kteří museli jejímu studiu věnovat nemalé úsilí. Navíc také latina, stejně jako ostatní přirozené jazyky, obsahovala mnoho synonym, idiomů a dalších nejednoznačností, které by 7

Výtažky z knihy Bebop Bytes Back: An Unconventional Guide to Computers, 1997, C. Maxfield, A. Brown. Článek dostupný na www.cs.ttu.ee, Ramon Lull's Ars Magna, cit. 20. 7. 2013.

9

universální jazyk mít neměl. Ve svých dílech se Komenský zabýval výhodami různých jazyků (libozvučnost, moţnost skládání slov), které by bylo ideální spojit do jednoho společného (Barandovská-Frank, 1995, s. 70). Na přelomu 17. a 18. století inspirovalo čínské písmo vznik mnoha pasigrafií. První, kdo termín pasigrafie pouţil, byl Joseph de Maimieux. Jím zaloţená paříţská kancelář pořádala kurzy pasigrafií. Maimieuxova práce byla publikována v roce 1797. Pod jeho vedením vznikl také slovník Grand Nomenclateur, jenţ ale nikdy nevyšel (Barandovská-Frank, 1995, s. 71 - 72). V tomto období také proběhlo několik pokusů o sestavení mezislovanského jazyka. Chorvat Jurij Kriţanič vytvořil v roce 1666 na základě ruštiny a srbochorvatštiny mezislovanskou gramatiku. Autory dalších podobných projektů jsou například S. Stratimirovič (1796, základ: ruština), S. B. Linde (1807, základ: polština), B. Kumerdey (1793, základ: slovinština) a G. Sapel (1790) (Barandovská-Frank, 1995, s. 73). V 18. a 19. století probíhaly pokusy upravit a zjednodušit pro mezinárodní komunikaci také jiné evropské jazyky. V roce 1711 vznikl Projekt opravy, zdokonalení a zpřesnění angličtiny (Swift) a další podobný projekt v roce 1787 (Lawth). Roku 1847 vytvořil James Bredshaw tzv. World English (Světovou angličtinu). O 8 let dříve zjednodušil pro tyto účely francouzštinu J. Schipfer, v roce 1853 němčinu anonymní autor, jenţ svůj projekt nazval Weltdeutsch (Barandovská-Frank, 1995, s. 73 - 74). Na počátku 19. století začal François Sudre tvořit apriorní „hudební” jazyk – Solresol. Tento jazyk tvořil slova pomocí sedmi slabik hudební stupnice: do re mi fa sol la si. Z těchto slabik vzniklo 2 660 slov (např. solresol – jazyk; fasifa – chtít; reresi prosinec). Jazyk byl vytvořen jako jednoduchý, aby mohl slouţit svému účelu – být neutrálním prostředkem mezinárodní komunikace8. Solresol má i posunkovou verzi pro neslyšící, vytvořenou Vincentem Gajevskim (Barandovská-Frank, 1995, s. 73). Přelomovým se pro umělé jazyky, zejména mezinárodní pomocné, stal rok 1879, kdy spatřil světlo světa volapük. Jeho autorem byl německý kněz Johann Martin Schleyer. Volapük rychle získal na oblibě a stal se prvním umělým jazykem, který fungoval podobně jako jazyky přirozené (Barandovská-Frank, 1995, s. 74). Přestoţe se volapükistické hnutí rozšířilo poměrně rychle, rychlý byl i jeho úpadek. Přibliţně deset let po vzniku volapüku došlo k rozporu mezi autorem a Akademií volapüku, která prosazovala změny, jeţ se Schleyerovi nelíbily. Ten povaţoval jazyk za své vlastnictví a právo na změny si vyhrazoval pro sebe (Barandovská-Frank, 1995, s. 95).

8

Simon Ager, Solresol. Dostupné na www.omniglot.com, cit. 21. 7. 2013.

10

Na rozdíl od volapüku si esperanto, další velmi úspěšný umělý jazyk, jenţ vznikl v roce 1878, své příznivce uchoval, a jeho autor L. L. Zamenhof byl mnohem otevřenější změnám9. Dnes je esperanto uţíváno v ústní a písemné komunikaci, v literatuře, radiovém vysílání a dokonce ve filmu (Incubus, Angoroj)10. Má také své rodilé mluvčí, pocházející nejčastěji z jazykově smíšených rodin11. V roce 1901 byla zaloţena Delegace pro přijetí universálního jazyka (Délégation pour l'adoption d'une langue universelle), jeţ podporovala a zkoumala mezinárodní pomocné jazyky. Leopold Leau a Louis Couturat, tajemníci Delegace, stáli za vydáním Histoire da la langue universelle (1903) a Les nouvelles langues internationales (1907), v nichţ byly rozebírány všechny tehdy známé projekty umělých universálních jazyků (Barandovská-Frank, 1995, s. 77). Právě Couturat, společně s Louisem Beaufrontem v roce 1907 stvořili reformovanou verzi esperanta – ido (Barandovská-Frank, 1995, s. 100). Tato reformovaná verze byla Delegací přijata jako nejvhodnější mezinárodní pomocný jazyk (Barandovská-Frank, 1995, s. .101). Počátek 20. století byl obdobím rozkvětu naturalistických umělých jazyků. Důleţitou osobností této doby je Julius Lott, autor projektu Mundolingue (1900) (Barandovská-Frank, 1995, s. 80). Dalšími naturalistickými jazyky jsou například occidental (E. de Wahl) a novial ( Otto Jespersen) (Barandovská-Frank, 1995, s. 81). V roce 1924 vznikla v USA Asociace mezinárodního pomocného jazyka (International auxiliary language asociation). V ní sdruţení lingvisté sestavili čtyři verze mezinárodního jazyka, z nichţ pak Alexander Gode sestavil jednu finální. Takto vznikla roku 1952 interlingua (Barandovská-Frank, 1995, s. .113, 115). V roce 1956 proběhl další kolektivní pokus o vytvoření universálního jazyka, a to vznikem Société internationale de philologie. Apriorní, jednoduchý, libozvučný a logický jazyk měla vytvořit komise 23 osob. Po prozkoumání různých projektů zvítězil návrh člena komise Sotose Ochanda z roku 1845 (Barandovská-Frank, 1995, s. 72). Umělé jazyky nepochybně vznikají i v 21. století. Jak ale píše Jan Pokorný, většina jejich tvůrců „na jejich praktické vyuţití neaspiruje. Umělé jazyky se uplatňují například v počítačových hrách, fantastické literatuře a ve filmu a také jako zvláštní druh koníčku.” (Pokorný, 2010, s. 156) 9

Simon Ager, Esperanto. Dostupné na www.omniglot.com, cit. 23. 7. 2013.

10

www.en.wikipedia.org, List of Esperanto-language films, cit. 23. 7. 2013

11

Pavla Dvořáková, Rodilí mluvčí esperanta (u příležitosti 21. 2. – Dne mateřského jazyka. Dostupné na www.esperanto.cz, cit. 23. 7. 2013. Dále jen „Dvořáková, RME“.

11

2 Příklady konkrétních umělých jazyků 2.1

Volapük

Autor: Johann Martin Schleyer (18. 7. 1831 – 16. 8. 1912) se narodil ve vesnici Oberlauda v německém Badenu. V roce 1856 byl vysvěcen na katolického kněze. V letech 1867 – 1875 působil jako pastor v Krumbachu. Během této doby byl čtyři měsíce vězněn za kázání proti socialismu12. Dalších deset let byl pastorem v Litzelstettenu, kde se věnoval studiu jazyků, kterých se měl údajně naučit více neţ padesát 13. V té době byl editorem magazínu Sionsharfe, který se věnoval převáţně katolické poezii (wikipedia, JMS, 18. 11. 2012). V roce 1878 Schleyer publikoval Weltalfabet (světovou abecedu), která byla prvním krokem k jazyku, jenţ nazýval Völkerdolmetsch (tlumočník národů). Obsahoval prvky z němčiny, angličtiny, francouzštiny, italštiny, španělštiny a ruštiny (Adams, 2011, s. 26 - 27).

Jazyk:

Přesto, ţe Volkerdolmetsch nebyl nikdy dokončen, Schleyer stále cítil potřebu vytvoření universálního jazyka, jenţ by pomohl sjednotit lidstvo (heslo volapükistického hnutí znělo: „Jednomu lidstvu jeden jazyk”). Tuto myšlenku mu měl ve snu vštípit Bůh14. V březnu roku 1879 publikoval v magazínu Sionsharfe gramatiku Weltsprache (světové řeči). Název Volapük (světový jazyk) se poprvé objevil v únorovém čísle v roce 1880 a později toho roku byla jeho gramatika publikována kniţně spolu se slovníkem, jenţ obsahoval 2780 slov (Adams, 2011, s. 26 - 27).

12

www.en.wikipedia.org, Johann Martin Schleyer, cit. 18. 11. 2012. Dále jen „wikipedia, JMS,datum“.

13

Michael Adams, From Elvish to Klingon: exploring invented languages, str. 26. Dále jen „ Adams, 2011, s.“

14

www.en.wikipedia.org, Volapük; www.omniglot.com, Volapük, cit. 18. 11. 2012.

12

Abeceda volapüku Tabulka 1

A

D

H

L

Ö

T

X

Ä

E

I

M

P

U

Y

B

F

J

N

R

Ü

Z

C

G

K

O

S

V

-

Původní digrafy ch a th byly později vypuštěny (Barandovská-Frank, 1995, s. 92). Přízvuk Leţí vţdy na poslední slabice, která je dlouhá. Částice li a la jsou nepřízvučné (Barandovská-Frank, 1995, s. 93).

Stručný přehled gramatiky: Člen Člen má volapük pouze určitý - el. Substantiva Skloňují se ve čtyřech pádech - nominativu (nulová koncovka), genitivu (koncovka -a), dativu (koncovka -e) a akuzativu (koncovka -i). Plurál se tvoří přidáním -s za koncovky pádů, tedy například domes = domům. Ţenský rod se tvoří prefixem ji- (blod – bratr, jiblod – sestra) nebo of-. Muţský rod lze zdůraznit prefixem hi-. Věci jsou rodu středního (Barandovská-Frank, 1995, s. 92). Sloţeniny jsou obvykle spojovány koncovkou genitivu -a: vol-a-pük (svět-a řeč). Mohou se ovšem objevit i koncovky dativu či akuzativu nebo lze kořeny připojovat v nominativu.

13

Adjektiva Ajektiva končí na -ik. Většinou stojí za substantivem. V tom případě se s ním neshodují v čísle a pádě. Shoda však nastává, stojí-li před substantivem, je od něj odděleno dalšími slovy nebo stojí samostně15. Komparativ se tvoří přidáním sufixu -um, superlativ -ün (Barandovská-Frank, 1995, s. 92). Zájmena 

Osobní: mas. – ob, ol, on; fem. – of; neut. os, plurál se tvoří přidáním -s



Přivlastňovací: koncovka -ik



Ukazovací: at, hiat, jiat pro blízkost, et, hiet, jiet pro vzdálenost



Tázací: kin, kim, kif, kis



Vztažná: hikel, jikel, kelos



Neurčitá: ek (nikdo), bos (něco), al (všechno) a další



Zvratné: ok.

Zájmena se skloňují stejně jako substantiva Číslovky Číslovky do deseti jsou jednoslabičné (např. bal - jedna, tel – dva, kil - tři, fol – čtyři atd.). Číslovky od jedenácti výše jsou sloţené, kladou se prosté tvary za sebe. U číslovek jedenáct aţ devatenáct stojí na prvním místě desítka a za ní jednotka (degbal jedenáct). Číslovky dvacet, třicet apod. se tvoří obráceně (teldeg – dvacet, kildeg – třicet). Sto – tum, tisíc – mil, milion - balion. Řadové číslovky končí na -id (kilid – třetí). Zlomky se tvoří přidáním sufixu -dil (foldil bal – čtvrtina), násobky -na (balna – jedenkrát, folna – čtyřikrát (BarandovskáFrank, 1995, s. 92).

15

www.en.wikipedia.org, Volapük, cit. 18. 11. 2012. Dále jen „wikipedia, Volapük, datum“.

14

Adverbia Adverbia se tvoří přidáním koncovky -o buď ke kořeni nebo za adjektivní sufix -ik (gudik – dobrý, gudiko – dobře) (wikipedia, Volapük, 18.11. 2012). Existují i adverbia bez koncovky (ai – vţdy, ba – snad) (Barandovská-Frank, 1995, s. 93). Slovesa Všechna slovesa jsou pravidelná. Infinitiv končí na -ön. Rozlišují osobu (určenou pomocí zájmena) (Barandovská-Frank, 1995, s. 92), číslo, čas (vyjádřený prefixem), způsob, rod a vid. Sloveso ve volapüku můţe být časováno aţ na 1584 způsobů (wikipedia.org, volapük) a můţe mít aţ 500 000 tvarů16. Co se týče časů a způsobů, rozlišuje volapük imperfectum, perfectum, plusquamperfectum, prezens, futurum I. a II., aktivum, pasivum, imperativ, přechodník přítomný a příčestí trpné (Barandovská-Frank, 1995, s. 92).

Předložky, spojky a citoslovce jsou odvozeny od substantivních kořenů pomocí vhodných sufixů (wikipedia, Volapük, 18. 11. 2012).

Slovní zásoba:

Kořeny slov ve volapüku pocházejí převáţně z angličtiny, francouzštiny, němčiny a latiny. Často jsou však pozměněny téměř k nepoznání (vol – angl. world, pük – angl. speak). Většina z nich je jednoslabičná a nemohou končit na s, sh, z, c a r. Hláska r se v původním Schleyerově volapüku vůbec nevyskytovala, protoţe by zejména pro asijské mluvčí nastal problém s výslovností. Byla nejčastěji nahrazována hláskou l (angl. rose – lol). Arie de Jong přidal r do volapüku v roce 1929 a dnes existují slova jako rel (angl. religion – náboţenství) (wikipedia, Volapük, 25. 11. 2012). Volapük hojně vyuţívá prefixů a sufixů, mezi nejuţívanější patří -il (deminutivum), -en (zaměstnání), -af (ţivočich), -ge (opakování), -ne (zápor), -lu (zmenšení), -än (země), -em (kolektiv) a další. Pomocí těchto afixů lze odvodit velkou část slovní zásoby, například od slovesa pük (mluvit) lze se zde uvedenými prefixy 16

Simon Ager, Volapük. Dostupné na www.omniglot.com, cit. 18. 11. 2012.

15

vytvořit tyto tvary: gepük (odpověď), lupük (povídání), nepük (mlčení) (BarandovskáFrank, 1995, s. 93).

Organizace a hnutí

„Volapük byl prvním zcela realizovaným projektem plánového jazyka s jistým počtem mluvčích, vlastní literaturou a mezinárodním hnutím (Barandovská-Frank, 1995, s. 94).” V roce 1882 byly zaloţeny organizace v Německu a Švédsku a o dva roky později se konal první mezinárodní kongres ve Friedrichshafenu. Další sjezdy se konaly v Mnichově (1887) a v Paříţi (1889) (Barandovská-Frank, 1995, s. 94; wikipedia, Volapük, 25. 11. 2012). Ve svém vrcholném období měl volapük přes 100 000 mluvčích (omniglot, Volapük, 25. 11. 2012). V roce 1887 byla zaloţena Akademie volapüku - Kadem Bevünetik Volapüka. Schleyer se stal jejím předsedou. Ředitelem pak byl August Kerckhoffs. V tomto období začalo volapükistické hnutí upadat. Kerckhoffs chtěl prosazovat (především zjednodušující) reformy, Schleyer si ovšem nárokoval autorská práva a většinu z nich odmítal. To způsobilo, ţe se hnutí v roce 1888 rozdělilo na dva tábory. Jeden následoval Schleyera (především katolíci) a druhý prosazoval právo akademie na změny v jazyce (Barandovská-Frank, 1995, s. 94 - 95). Další moţnou příčinou úpadku byl vznik esperanta v roce 1887. Mnoho volapükistů přešlo na esperanto a v roce 1900 uţ zůstalo jen 159 členů volapükistických klubů, které Schleyer uznával (wikipedia, Volapük, 25. 11. 2012). Pastor Sleumer, jemuţ odkázal vedení hnutí, vydal v roce 1913 oběţník Volapükanes valik, ovšem zájem o volapük oţivit nedokázal. V letech 1921 – 1935 proběhlo několik dalších pokusů (vydávání časopisu Nüniel (Jakob Sprenger), přijetí reforem Arie de Jonga). Po krátkém opětovném vzestupu zájmu se však hnutí rozpadlo, a dnes se jiţ mluví jen o izolovaných volapükistech (Barandovská-Frank, 1995, s. 95).

16

Publikace V roce 1889 Kerckhoffs publikoval ročenku „diplomovaných volapükistů” (Yelabuk pedipedelas, Paříţ, Le Soudier), obsahující nejen rozsáhlý seznam publikací, věnujících se volapüku a problémům mezinárodních jazyků, ale i jména a místa bydliště oněch „diplomovaných volapükistů”. Do roku 1889 vzniklo (v ročence uvedených) 283 společností, 384 knih, 25 časopisů a 316 učebnic volapüku. Historik Drezen uvádí, ţe existovalo 58 časopisů o nebo ve volapüku. Po Schleyerově smrti (1912) z nich však zůstaly pouze Nuns blefik se Volapükavol (Nizozemsko) a Der Weltsprachefreund (Německo) (Barandovská-Frank, 1995, s. 95).

Ukázka textu: O Fat obas O Fat obas, kel binol in süls, paisaludomöz nem ola! Kömomöd monargän ola! Jenomöz vil olik, äs in sül, i su tal! Bodi obsik vädeliki givolös obes adelo! E pardolös obes debis obsik, es id obs aipardobs debeles obas. E no obis nindukolös in tentadi, sod aidalivolös obis de bad. Jenosöd!17 Otče náš Otče náš, jenţ jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen!18

17

Simon Ager, Volapük. Dostupné na www.omniglot.com, cit. 27. 11. 2012.

18

Otče náš – text Motlitby páně. Dostupné na www.pastorace.cz, cit. 27. 11. 2012. Dále jen „pastorace, Otče náš, datum“.

17

2.2

Novial

Autor: Jens Otto Harry Jespersen (16. 7. 1860 – 30.4.1943) byl dánský jazykovědec, narozený ve městě Randers v Jutsku. Jiţ od dětství se, inspirován prací Rasmuse Raska, věnoval jazykům. Učil se islandsky, italsky a španělsky. V sedmnácti letech nastoupil na Kodaňskou univerzitu, kde studoval nejprve právo, později se začal zcela věnovat studiu jazyků. V roce 1887 získal magisterský titul z francouzštiny. Během studií pracoval jako učitel a stenograf v dánském parlamentu. V roce 1891 úspěšně obhájil svou doktorskou disertaci.19 Ještě před získáním magisterského titulu (v roce 1886) publikoval dokument o zákonech fonetiky a napomohl vzniku Skandinávské asociace, zabývající se reformami ve způsobu vyučování jazyků. V letech 1893-1925 působil jako profesor angličtiny na Kodaňské univerzitě.20 Od roku 1990 do roku 1991 byl také tamním rektorem. Mezi Jespersenovy nejvýznamnější práce patří Growth and Structure of the English Language (1905), Modern English Grammar on Historical Principals (1909 – 1949), Language: Its Nature, Development and Origin (1922), The Philosophy of Grammar (1924) a Mankind, Nation and Individual: from a linguistic point of view (1925) (wikipedia, O. Jespersen, 7. 12. 2012). Kromě angličtiny a metod výuky jazyků se Jespersen hojně věnoval také fonetice. Jeho dílo Fonetik (1897-1899) bylo důleţitou prací v oblasti obecné fonetiky (britannica, O. Jespersen, 7. 12. 2012). V roce 1930 svolal International Meeting on Linguistic Research (mezinárodní setkání, týkající se lingvistického výzkumu) v Ţenevě, kterému předsedal. V roce 1936 vystupoval jako prezident na Čtvrtém mezinárodním lingvistickém kongresu v Kodani.

19

www.en.wikipedia.org, Otto Jespersen, cit. 30. 11. 2012. Dále jen „wikipedia, O. Jespersen, datum“.

20

www.britannica.com, Otto Jespersen, 7. 12. 2012. Dála jen „britannica, O. Jespersen, datum“.

18

Jazyk Otto Jespersen se zajímal také o mezinárodní pomocné jazyky. Účastnil se vytváření ida a v roce 1928 publikoval International Language (Mezinárodní jazyk), kde představil svůj vlastní plánový jazyk – novial (britannica, O. Jespersen, 7. 12. 2012). V roce 1930 pak následoval slovník Novial Lexike.21 Název novial je zkratkou pro Nov International Auxiliari Lingue (nový mezinárodní pomocný jazyk) (Barandovská-Frank, 1995, s. 111). Jespersen usiloval o co největší mezinárodnost a také podobnost přirozeným jazykům (převzal například pouţívání pomocných sloves z angličtiny) (Adams, 2011, s. 39-40). Abeceda novialu22: Tabulka 2

A

D

H

L

P

SH

X

B

E

I

M

Q

T

Y

C

F

J

N

R

U

-

CH

G

K

O

S

V

-

Hlásky c a z se kvůli problematické výslovnosti v novialu neuţívají. Vyskytovaly se „jen ve vlastních jménech a v chemické terminologii (Barandovská-Frank, 1995, s. 109).” Roku 1934 došlo ke změnám, z nichţ jednou bylo přidání c do abecedy (cosmopoliti) (Barandovská-Frank, 1995, s. 112). Přízvuk

Důraz se klade na předposlední slabiku (Barandovská-Frank, 1995, s. 110). Graficky se neznačí (omniglot.com, Novial, 7. 12. 2012).

21

www.en.wikipedia.org, Novial, cit. 7. 12. 2012. Dále jen „wikipedia, Novial, datum“.

22

Viz wikipedia, Novial, 7. 12. 2012.

19

Stručný přehled gramatiky: Člen Členy má novial dva – neurčitý un a určitý le. Jsou stejné pro všechny tři rody. Neurčitý člen se pouţívá pouze v singuláru, určitý v obou číslech. Substantiva Substantiva mají tři rody: neurčitý (koncovka -e), muţský (-o) a ţenský (-a), např. umělec – artiste, artisto, artista (Barandovská-Frank, 1995, s. 109). Plurál se tvoří přidáním -s (po vokálu) nebo -es (po konsonantu) (wikipedia, Novial, 7. 12. 2012). Pády jsou v novialu určovány předloţkou, s výjimkou nominativu, genitivu (koncovka -n) a akuzativu (od nominativu se liší jen postavením za slovesem, je moţné přidat koncovku -m/-em). Adjektiva Adjektiva mají neměnný tvar a mohou stát před i za substantivem, se kterým se neshodují. Vyskytují-li se samostatně, mají koncovku -i (singulár) nebo -is (plurál) (Barandovská-Frank, 1995, s. 110; wikipedia, Novial, 7. 12. 2012). Komparativ se tvoří pomocí plu a min – plu boni (lepší), min boni (horší). Superlativ vznikne přidáním li maxim/li minim- li maxim boni (nejlepší), li minim boni (nejhorší). Zájmena 

Osobní: me, vu, le, lo, la, lu (singulár) a nus, vus, les, los, las, lus (plurál)



Přivlastňovací se tvoří přidáním -n (singulár) a -en (plurál)



Ukazovací: ti, disi, tali, tanti, sami, self.



Tvary tázacích a vztažných zájmen jsou zřejmě inspirovány latinou: qui, que, quand, quali, quanti, quantum.

20

Číslovky Číslovky jedna aţ deset jsou jednoslabičné (uni, du, tri, quar, sink, six, sep, ok, nin, dek). Desítky se tvoří přidáním -anti (trianti – třicet). Sto – sent, Tisíc – mil. Číslovky se substantivizují koncovkou -o (unio – jednička). Řadové číslovky se tvoří přidáním -esmi (sepesmi – sedmý), dělivé -opim a zlomky -me (trime – třetina) (Barandovská-Frank, 1995, s. 110). Slovesa V infinitivu nemají slovesa na rozdíl od češtiny (-t/-ti) jenotný tvar koncovky. Před infinitiv se klade podobně jako v angličtině částice tu (tu ama - milovat). V přítomném čase má sloveso tvar kořene, který se v osobě a čísle nemění. V oznamovacím způsobu se před sloveso kladou osobní zájmena (me ama). Bez nich slouţí tyto tvary k vyjádření imperativu (ama!). Částice konjunktivu – hortativu je let (let nus starta), optativu mey. Imperfektum se tvoří přidáním koncovky -d (me amad) nebo pomocí did (me did ama). Perfektum se tvoří pomocí ha a infinitivu, plusquamperfektum had a infinitivu. Novial má dvě futura - I a II. Futurum I se skládá z ve/sal a infinitivu, futurum II z sal + ha a infinitivu. Participium přítomné má koncovku -nt (amant), minulé -t (amat). Pasivum tvoří bli a infinitiv (me bli protekte). Zápor se tvoří pomocí záporky no.

Příslovce, spojky a předložky pocházejí převáţně z latiny a západoevropských jazyků. Adverbia Tvoří se od adjektiv přidáním -m (wikipedia, Novial, 7. 12. 2012) (boni – dobrý, bonim – dobře).

21

Slovosled Je pevný: podmět – přísudek – předmět (Barandovská-Frank, 1995, s. 110).

Slovní zásoba: Novial uţívá mnoho afixů, mezi nejdůleţitější patří pre-, anti-, non-, dis-, mal-, ri-, -o, -eso, -ione, -ilo, -iste, -al, -osi, -lok, -kas a -man (Barandovská-Frank, 1995, s. 110 – 111). Většina slovní zásoby má základ v latině a románských a germánských jazycích. Gramatika se podobá anglické (omniglot, Novial,7. 12. 2012).

Ukázka textu: Nusen Patre Nusen Patre, kel es in siele, mey vun nome bli sanktifika, mey vun regno veni; mey on fa vun volio kom in siele anke sur tere. Dona a nus dissidi li omnidiali pane, e pardona a nus nusen ofensos, kom anke nus pardona a nusen ofensantes, e non dukte nus en tentatione, ma liberisa nus fro malu. Amen (omniglot.com, Novial, 7. 12. 2012). Otče náš Otče náš, jenţ jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen (pastorace, Otče náš, 20. 2. 2013).

22

Organizace a hnutí V roce 1937 byla zaloţen výbor Lingual Jurie de Novialistes, který navrhoval úpravy a vylepšení novialu. Jeho návrhy však byly pouze doporučením, nikoliv závazným rozhodnutím.23

Publikace

Mezi lety 1934 a 1939 vycházel ve Švédsku časopis Novialiste, jehoţ šéfredaktorem byl P. Ahlberg (nov.wikipedia.org, Novialiste, 18. 4. 2013).

23

Esperantská wikipedie, www.eo.wikipedia.org, Novialo-Akademio, cit. 18. 4. 2013.

23

2.3 Interlingua Autorství:

Na rozdíl od většiny uměle vytvořených jazyků nevznikla interlingua jako projekt jednoho autora, nýbrţ jako výsledek práce skupiny lingvistů, sdruţených v organizaci IALA – International Auxiliary Language Association (Mezinárodní asociace pro pomocné jazyky) (Barandovská-Frank, 1995, s. 115), která fungovala v letech 1924 – 1953. Projekt Interlingua byl finančně podporován například Rockfellerovou nadací (Rockefeller Foundation) či rodinou Alice Vanderbilt Morrisové. Na vzniku interlingvy se podílel například William E. Collinson, pod jehoţ vedením začaly práce na vytváření mezinárodní slovní zásoby v letech 1936 – 1939. Nahradil jej E. Clark Stillman, který shromáţdil skupinu lingvistů, jeţ pracovala na objektivní metodě získávání a standardizování slovní zásoby. V jeho pozici ho v roce 1942 vystřídal Alexander Gode. V roce 1946 byl přizván André Martinet, aby řídil kompletaci slovní zásoby, ale o dva roky později z projektu odešel. Po něm se opět ujal vedení Alexander Gode, a v roce 1951 dokončil Interlingua-English Dictionary, který obsahoval více neţ 27 000 slov24. Za konečného autora je povaţován právě Gode, jenţ sestavil konečnou podobu interlingvy ze čtyř verzí, jeţ vznikly pod záštitou organizace IALA (Barandovská-Frank, 1995, s. 115).

Jazyk:

Název interlingua je sloţen ze dvou částí – inter (mezi, uvnitř) a lingua (jazyk)25, znanemá tedy přibliţně „prostředník mezi jazyky“. Při jejím vytváření byla projevena snaha o co největší přirozenost; řadí se tedy do skupiny naturalistických umělých jazyků. Je srozumitelná především mluvčím románských jazyků. Dále čerpá slovní zásobu například z jazyků germánských (Barandovská-Frank, 1995, s. 115). Alexander Gode

24

Simon Ager, Interlingua. Dostupné na www.omniglot.com, cit. 13. 3. 2013. Dále jen „omniglot, Interlingua, datum“. 25

www.en.wikipedia.org, Interlingua, cit. 13. 3. 2012. Dále jen „wikipedia, Interlingua, datum“.

24

interlingvu často nazýval „standardní průměrnou evropštinou“ (omniglot, Interlingua, 13. 3. 2013). V roce 1967 byla uznána mezinárodní organizací International Standardizing Organization jako vhodná pro mezinárodní terminologii. Koncem 50. let 20. století se interlingua často pouţívala jako jazyk resumé vědeckých prací, především lékařských (Barandovská-Frank, 1995, s. 115).

Abeceda26 Tabulka 3

A

D

H

L

P

T

W

B

E

I

M

Q

U

X

C

F

J

N

R

Ü

Y

CH

G

K

O

S

V

Z

Přízvuk Je přirozený, nejčastěji leţí na předposlední slabice (Barandovská-Frank, 1995, s. 113).

Stručný přehled gramatiky: Člen V interlingvě existuje člen určitý a neurčitý. Neurčitý člen un se uţívá pro jednotné číslo a všechny tři rody, určitý le pro obě čísla a všechny rody.

26

Barandovská-Frank, 1995, s. 112

25

Substantiva Substantiva nemají pevné koncovky (homine, frukto, uxor). Pomocí -a lze od některých maskulin tvořit feminina (např. asino – asina). Plurál se tvoří pomocí -s po vokálu a -es po konsonantu, pokud slovo nekončí na s jiţ v singuláru. Existuje i nepravidelný plurál (le lied – le lieder). Adjektiva Jako substantiva nemají pevné koncovky. Stupňování můţe být pravidelné (plus/minus, le plus/le minus) či nepravidelné (magne, major, maxime). Adjektiva mohou stát před i za substantivy, s nimiţ se shodují. Zájmena 

Osobní: io, tu, ille, illa, illo, il, nos, vos, illes, illas, illos.



Tvary předložkového pádu: me, te, le, la, lo, nos, vos, les, las, los.



Přivlastňovací zájmena mají dva moţné tvary – plný a redukovaný. Plný se uţívá, stojí-li samostatně (mie, tue, sue, nostre, vostre, lore), redukovaný před substantivy a adjektivy (mi, tu, su, lor).

Číslovky Číslovky mají zřetelný latinidní/románský původ – un, duo, tres, quatro, cinque, ses, septe, octo, nove, dece. Řadové číslovky se tvoří přidáním -ple: duople, quatrople, octople.

Adverbia Mají původ také převáţně latinský, například hic, ibi, plus, semper. Některá mohou mít příponu -mente/-amente: naturalmente, physicamente.

26

Slovesa

Slovesa se dělí do tří konjugací, a to podle zakončení infinitivu, jeţ můţe být -ar, -er či -ir. Infinitiv můţe plnit funkci substantiva. Existují koncovky časové, nikoliv však osobní. Participium přítomné končí na -nte, minulé na -ate/-ite. Prézens nemá zvláštní koncovku, jeho tvary končí na poslední vokál infinitivu, kromě několika nepravidelných sloves (např. haber, esser). Imperativ se rovná tvarům prézentu bez zájmena (kromě slovesa esser). Imperfektum má koncovku -va. Perfektum a plusquamperfektum se tvoří pomocí slovesa haber a participia minulého. Budoucí čas má koncovku -á (io viderá). Kondicionál končí na -ea. Pasivum se tvoří pomocí slovesa esser a trpného participia.

Předložky, spojky a částice rovněţ často pocházejí z latiny, například ante, apud, ergo, tamen, causa (Barandovská-Frank, 1995, s. 112 - 113)27.

Slovní zásoba:

Slova si často uchovávají svou původní podobu i výslovnost. Z nelatinských abeced jsou transliterována (například japonské kimono). Pocházejí nejčastěji z latiny, řečtiny, románských a germánských jazyků, ale i dalších, neevropských. Slovní zásoba interlingvy uţívá mnoha afixů, jeţ přejímá ze zdrojových jazyků. Jsou to například: -al, -ile, -ion, -in, -ose, - dis, con-, -mento a další (Barandovská-Frank, 1995, s. 113).

27

Celý přehled gramatiky interlingvy byl čerpán z uvedených stran knihy Úvod do interlingvistiky V. Barandovské-Frank.

27

Ukázka textu: Článek 1 Listiny základních práv a svobod Tote le esseres human nasce libere e equal in dignitate e in derectos. Illes es dotate de ration e de conscientia e debe ager le unes verso le alteres in un spirito de fraternitate (omniglot.com, heslo Interlingua, 13. 3. 2013). Překlad Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.28

Organizace a hnutí

V roce 1954 zaloţili Ric Berger a André Schild organizaci Union Mundial pro Intelingua (Světovou unii pro interlingvu). Dnes sídlí v Dánsku. Tato organizace publikuje bibliografie děl v interlingvě, jak odborných, tak beletristických.

Publikace

Union Mundial pro Intelingua vydává ročenku UMI, která obsahuje mimojiné adresy asi dvou set členů (rok 1995). Oficiálním časopisem je Panorama in Intelingua. V roce 1995 vycházela periodika Actualites de Intelingua, Lingua e vita, Internovas, Voce de Intelingua, Unir a Biblia.

Ric Berger, jeden ze zakladatelů UMI, byl jedním z nejaktivnějších autorů píšících v Intelingvě. Mezi jeho díla patří encyklopedie, historie Intelingvy – Vade mecum de Interlingua (1967), Le problema de una lingua international (1972) a časopis Revista de Interlingua (do roku 1983) (Barandovská-Frank, 1995, s. 115 - 116).

28

České znění Základní listiny práv a svobod. Dostupné na www.psp.cz, cit. 13. 3. 2013.

28

2.4 Quenijština Autor: John Ronald Reul Tolkien (3.1.1892 – 2.9.1973) se narodil v Bloemfonteinu v dnešní Jihoafrické republice, kde ţil do svých tří let. Poté s matkou a bratrem přesídlil do Anglie, kde se často stěhovali. Matka ho i s bratrem učila nejprve doma. Ve čtyřech letech uměl číst a psát. Jiţ v dětství se učil základům latiny. V roce 1900 konvertovala jeho matka ke katolictví, i přes protesty své babtistické rodiny. Tolkiena proto od roku 1904, kdy zemřela, vychovával otec Francis Xavier Morgan v Edgsbastonu. Navštěvoval Školu krále Edwarda v Birminghamu a Exeterskou fakultu v Oxfordu. Na počátku I. světové války byl Tolkien povolán do Britské armády, kde slouţil u Lancashirských střelců. V roce 1917 byl z armády propuštěn ze zdravotních důvodů29. V roce 1919 získal diplom ze staroanglického jazyka a literatury v Oxfordu. V roce 1920 začal učit anglický jazyk na univerzitě v Leedsu 30, kde se o čtyři roky později stal profesorem anglosaského jazyka. V roce 1925 se vrátil do Oxfordu. Společně s Clivem Staplesem Lewisem a dalšími spisovateli zaloţil seskupení Inklings. V roce 1945 se v Oxfordu stal profesorem anglického jazyka a literatury a setrval zde aţ do roku 1959, kdy odešel do penze (spisovatele.cz, J.R.R.T., 20.3.2013). Mezi Tokienovy vědecké práce patří Slovník střední angličtiny (Middle English Vocabulary) z roku 1922, kritické vydání artušovského příběhu Sir Gawain a Zelený rytíř (Sir Gawain and the Green Knight), jenţ přeloţil do moderní angličtiny (1925) (databazeknih.cz, J.R.R.T. 20.3.2013), Netvoři a kritikové (The monsters and the critics, 1939 – 1959), kde se zabýval kritikou básně Beowulf, vydání středověké básně Sir Orfeo z roku 1944 či Angličtina a velština (English and Welsh) z roku 1963. Přeloţil i další díla ze staroanglického a středoanglického jazyka (spisovatele.cz, J.R.R.T., 20.3.2013). Mezi neakademickým čtenářstvem se však Tolkien nejvíce proslavil svými fantastickými a pohádkovými díly. Bývá povaţován za otce literárního ţánru fantasy, který zviditelnil a přispěl k jeho rozšíření a uznání (databazeknih.cz, J.R.R.T., 20.3.2013). Mezi tato díla patří například Kniha ztracených příběhů (The Book of Lost Tales), několik kratkých příběhů a povídek (např. List od Nimrala (A leaf by Niggle, 29

Životopis Johna Ronalda Reuela Tolkiena. Dostupné na www.spisovatele.cz, cit. 20. 3. 2013. Dále jen „spisovatele.cz, J.R.R.T., datum“. 30

Také životopis J.R.R. Tolkiena. Dostupné na www.databazeknih.cz, cit. 20. 3. 2013. Dále jen „databazeknih.cz, J:R:R:T., datum“.

29

1945), Kovář z Velké Lesné (Smith of Wootton Major, 1969), a především díla z jeho fiktivní Středozemě: Hobit, aneb, Cesta tam a zase zpátky (The Hobbit, 1937), trilogie Pán prstenů (The Lord of The Rings, 1954 – 1955), sbírka mytologických příběhů Středozemě Silmarillion (The Silmarillion, 1977), Húrinovy děti (The Children of Húrin), které v roce 2007 vydal z pozůstalosti jeho syn Christopher Tolkien, a několik dalších. Tato jeho díla čerpají především ze skandinávské či velšské mytologie (spisovatele.cz, J.R.R.T., 20.3.2013) a jsou protkána Tolkienovou vlastní básnickou tvorbou. Tolkien nalezl zalíbení ve finštině a velštině, jeţ inspirovaly gramatické jevy a podobu některých jeho fiktivních jazyků. Během svého ţivota jich Tolkien rozpracoval celou řadu, některé podrobně, jiné však byly pouze zlomkovité a obsahovaly jen několik slov či vět. Mezi méně významné jazyky patří adunajština (Adûnaic, jazyk Númenoru), entština (Entish, jazyk entů z lesa Fangornu), jazyk skřetů a černá řeč Mordoru (Orcish a the Black Speech), khuzdulština (Khuzdul, jazyk trpaslíků), telerijština (Telerin, jazyk mořských elfů) a další. Nejznámnější a nejucelenější z Tolkienových jazyků jsou quenijština (Qenya/Quenya) a sindarština (Sindarin). Jedná se o archaický (quenijština) a vznešený (sindarština) jazyk elfů31.

Jazyk:

Quenijština (původně qenijština) začala vznikat přibliţně v roce 1910 a Tolkien na ní nepřestal pracovat aţ do své smrti v roce 1973 (wikipedia, Quenya, 17. 4. 2013). Mezi elfskými jazyky je povaţována za nejvznešenější a nejarchaičtější. Je nejpodobnější původní elfštině, která vznikla s „probuzením“ elfů. Primitivní elfština a quenijština si byly velmi podobné, snad i vzájemně srozumitelné, ne však identické. Primitivní elfština na cestě ke quenijštině prodělala několik změn. Například hlásky b a d se změnily ve v a l, nepřízvučné vokály uvnitř slov zanikaly, a některé hláskové shluky prodělaly metatezi. Cílem těchto změn bylo zjemnění jazyka a zjednodušení výslovnosti (Ardalambion, Quenya, 11. 4. 2013).

31

Helge Kåre Fauskanger, Ardalambion, Quenya. Dostupné na www.uib.no/People/hnohf, cit. 20. 3. 2013. Dále jen „Ardalambion, jazyk, datum”.

30

Quenijština byla první z elfských jazyků, jenţ byl písemně zaznamenán, a to písmem tengwar. Ve Středozemi jiţ nebyla rodným jazykem. Byla uţívána podobně jako latina v současnosti, především jako jazyk obřadů, moudrosloví a písňových textů32 V oblibě byla také vlastní jména pocházející z quenijštiny. Gramatika i znění quenijštiny byly značně inspirovány finštinou. V roce 1998 byl publikován seznam quenijských slov (Qenya Wordlist)33.

Fonologie quenijštiny Quenijština má pět krátkých a pět dlouhých vokálů (a, e, i, o, u). Kvalitou jsou podobné španělštině či italštině. Ë na konci slov znamená, ţe není němé. Diftongy jsou ai, au, eu, oi, ui a iu. Ostatní za sebou psané vokály se čtou odděleně. To bývá často zdůrazněno dieresí (Fëanor) (Ardalambion, Quenya, 11. 4. 2013). C se čte vţdy jako k. B, d a g se objevují pouze společně s další hláskou: mb, nd, ld, rd, ng. Hy se vyslovuje jako měkké ch a j (hyarmen). Neznělé th během vývoje splynulo se s. Slova obvykle nekončí ani nezačínají souhláskovými shluky (aţ na několik výjimek, například qu (kw)). Obvykle končí vokálem nebo hláskou t, s, n, l či r. Tyto shluky se však uţívaly mezi vokály uvnitř slova. Mezi nejobvyklejší patří mp, mb, ld, nc, ng, nd, ngw, nqu, qu, nt, nw, ps a ts. Y se povaţuje za souhlásku a uţívá se jako j (Ardalambion, Quenya, 11. 4. 2013; Návrat krále, s. 341 – 342). Zdvojené souhlásky se čtou dlouze jako ve finštině (např. ll, tt, ss, nn) (Návrat krále, str. 342). Přízvuk: V eldarských jazycích byl přízvuk dán tvarem slova. Je-li slovo dvojslabičné, leţí většinou na první slabice. Ve slovech víceslabičných je na předposlední slabice (Elentári), pokud neobsahuje krátký vokál následovaný jedním nebo ţádným konsonantem. V takovém případě se přesouvá na třetí slabiku od konce (ancalima) (Návrat krále, str. 344).

32

J.R.R: Tolkien, Pán prstenů: Návrat krále, dodatek F, s. 356, Mladá fronta, Praha 2002, 3. vydání. Dále jen „Návrat krále, s.“. Všechny další informace z dané knihy pocházejí ze stejného vydání. 33

Helge Kåre Fauskanger, Ardalambion, Tolkien’s Not-So-Secret Vice. Dostupné na www.folk.uib.no/hnohf/vice, cit. 11. 4. 2013. Dále jen „Kåre-Fauskanger, NSSV, datum”.

31

Stručný přehled gramatiky: Člen Člen má quenijština pouze určitý, a to i (i eleni – (ty) hvězdy). Pokud chybí, odpovídá to přibliţně pouţití neurčitého členu v angličtině (elen – (nějaká) hvězda). Můţe mít i podobu in, pokud následující slovo začíná e nebo i (neexistuje pro to pevné pravidlo), či dokonce 'n, pokud slovo jiţ obsahuje mnoho vokálů (utúlie'n aurë – nadšel onen (konkrétní) den) (Ardalambion, Quenya, 11. 4. 2013). Substantiva Substantiva se skloňují v devíti či deseti pádech. Skloňování probíhá podobně jako ve finštině a pádové koncovky tedy často nahrazují předloţky. Pády uţívané v quenijštině jsou nominativ (bez koncovky (sg.)/-r, -i (místo koncového ë)), akuzativ, který však vymizel a byl nahrazen nominativem, genitiv (koncovka -o (sg.)/-on (pl.)), possesiv (-va (po vokálu), -wa (po konsonantu)), dativ (-n), lokativ (-ssë/-ssen), ablativ (-llo), allativ (-nna), instrumentál (-nen) a respektiv, o němţ ovšem nejsou spolehlivé informace a není znám jeho význam. Quenijština má čtyři čísla – singulár, duál (-t), plurál a partitivní plurál (-li). Rozdíl mezi plurálem a partitivním plurálem je ten, ţe běţný plurál označuje celek (např. celý národ, rasu, druh), zatímco partitivní plurál jen část celku (Ardalambion, Quenya, 11. 4. 2013). Adjektiva Adjektiva končí ve většině případů na -a (laica - zelený). Druhá nejčastější koncovka je -ë (carnë – červený). Několik málo adjektiv končí na konsonant, nejčastěji -n (firin – mrtvý). Shodují se se substantivy v čísle. Koncovky plurálu jsou následující: sg. -a – pl. -ë; sg. -ë/konsonant – pl. -i; sg. – ëa - pl. -ië. Superlativ se tvoří pomocí an- (calima – zářivý – ancalima – nejzářivější). Tvoření komparativu je sporné (Ardalambion, Quenya, 11. 4. 2013).

32

Zájmena Zájmena jsou v quenijštině problematická. Existuje několik různých verzí, Tolkien totiţ tvary zájmen často měnil. Podle nejposlednější verze jde spíše o koncovky připojované za vlastní jméno či substantivum neţ o samostatná slova (má-rya-t – její ruce). Rozlišují singulár, duál a plurál. První osoba duálu a plurálu se dělí na inkluzivní a exkluzivní. Zájmeno já má koncovku -nyë/-n, ty se dělí na formálnější -lyë/-l a familiárnější -tyë, třetí osoba končí na -s bez rozlišení rodu. Inkluzivní duál první osoby končí na -ngwë, exkluzivní na -mmë, druhá osoba duálu na -stë. První osoba plurálu inkluzivní končí na -lvë/-lwë, exkluzivní na -lmë, druhá osoba na -ldë a třetí na -ltë/-ntë. Přivlastňovací zájmena mají téměř stejné koncovky jako osobní, pouze koncové ë nahrazují -a (-nya – můj, -tya – tvůj, -lda – váš) (Ardalambion, Quenya, 11. 4. 2013). Číslovky

Základní 1 – 19, 100: Tabulka 4

34

34

1 - minnë

5 - lempe

9 – nertë

13 – quainel

17 – otope

2 – atta

6 – enquë

10 - cainen

14 – quaican

18 – toloque

3 – neldë

7 – otso

11 – minquë

15 – lepenque

19 - neterque

4 - canta

8 – tolto

12 - yunquë

16 – enenque

100 - haran

Další varianty: 13 - nelquea, yuquenta; 15 – quailepen; 16 – quainque.

33

Řadové číslovky 1 – 10: Tabulka 5

1. - minya

2. – tatya/attea

3. – nelya/neldëa

4. - cantea

5. - lemenya/lempea

6. - enquea

7. – otsea

8. - toldea

9. – nertea

10. – quainea

Zlomky35: Tabulka 6

polovina

čtvrtina

šestina

osmina

desetina

peresta

canasta

enquesta

tolita

caista

třetina

pětina

sedmina

devítina

jedenáctina

nelesta

lepesta

otosta

nerest

minquesta

Adverbia Quenijština má dva druhy adverbií – základní a odvozená od adjektiv. Pro tvorbu základních adverbií nejsou ţádná pravidla. Jsou to samostatně stojící slova (sí – teď, aqua – zcela). Druhý typ adverbií se odvozuje přidáním koncovky -vë (anda – dlouhý, andavë-dlouze; saila – moudrý, sailavë – moudře) od adjektiv končících na -a, -ivë (morë – černý, morivë – černě; mussë – měkký, mussivë – měkce) od adjektiv končících na -ë a -mbë (firin – mrvtý, firimbë - smrtelně). Adverbium od adjektiva mára – dobrý je nepravidelné – vandë – dobře36.

35

Tvary číslovek dostupné na www.tolkiengateway.net, Quenya numbers, cit. 11. 4. 2013.

36

Dostupné na www. obelix.cs.umass.edu:8088/wiki/Quenya/Adverbs, cit. cit. 11. 4. 2013.

34

Slovesa

Slovesa se v quenijštině dělí na dvě skupiny. Do první patří ta, jeţ mají podobu prostého kmene bez afixů (mat – jíst). Do druhé skupiny se řadí slovesa derivovaná, neboli a-kmeny. Ke kmeni se před a přidávají afixy (tul- - (při)jít, tulta – povolat, tulya – přinést/přinést). Quenijština má pět časů. Nejjednodušší z nich je aorist. Slouţí k vyjádření obecné pravdy, někdy také prosté probíhající činnosti (Auta i lómë! - Noc pomíjí!). Slovesa prostá mají obvykle koncovku -ë, při připojování dalších koncovek se vkládá -i- (car-ë – dělá, car-i-r – dělají). A-kmeny končí vţdy na a (lanta – padá, lantar – padají). Přítomný čas vyjadřuje zásadně děj právě probíhající. Koncovka prostých sloves je -a, kmenový vokál se dlouţí (sil- svítit, síla – svítí). A-kmeny mají podle některých výkladů stejnou podobu jako v aoristu, protoţe koncovka -a splynula s jiţ přítomným a. Podle čísla 41 časopisu Vinyar Tengwar končí v přítomném čase na -ëa (sg.)/-ear (pl.). Pokud za kmenovým vokálem nenásleduje shluk konsonantů, vokál se dlouţí (ora – naléhat, órëa – naléhá (je naléhající)). Prostý minulý čas má u a-kmenů koncovku -ë,-në/-er, -ner (píseň Namárië – Pán prstenů: orta- zvednout se, povstat, ortanë – zvedl se, povstal). Prostá slovesa mohou také končit na -në, ovšem ta, jeţ končí na -p, -t nebo -c tuto koncovku přibírat nemohou, dochází proto k nazální infixaci (Etymologie – hat – zlomit, hantë – zlomil; top – pokrýt, tompë – pokryl). U sloves končících na -l dochází k asimilaci – vil - letět, villë – letěl). Perfektum vyjadřuje děj, jenţ byl ukončen v minulosti, ale jeho následky jsou stále patrné v přítomnosti. Koncovka perfekta je -ië/-ier. Pokud je to moţné, kmenový vokál se dlouţí (tul – (při)jít, utúlië – přišel). Před sloveso se navíc přidává stejný vokál, jako je v kmeni - augment (mat - amátië – snědl; tec - etécië – napsal; menta – ementië poslal). Lez najít i příklady sloves bez augmentu (lendië – odešel). Budoucí čas má koncovku -uva/-uvar. Koncové -a u a-kmenů před koncovkou odpadá (linda, linduva – bud zpívat). Infinitiv prostých sloves má koncovku -ë (quetë – mluvit). A-kmeny mají stejnou podobu jako kmen. Infinitiv můţem mít i rozšířenou verzi, kdy se přidává -ta. Koncové -ë se pak mění na -i- (carë/carita - udělat). Tato delší forma můţe přibírat koncovky zájmen k vyjádření objektu (-s – to, caritas – udělat to). Rozšířený infinitiv můţe plnit také funkci gerundia, jehoţ další koncovkou můţe být také -ië. Imperativ můţe být tvořen dvěma způsoby. Častější je pouţití samostatně stojícího á/a před jednoduchým infinitivem (á carë! – udělej!; A laita te! - Chvalme je! 35

– Návrat krále, s. 192). Zápor se tvoří pomocí áva (áva carë! – nedělej!). Imperativ některých slov neuţívá samostatně stojící částice, ale koncovku -a (ela! - pohleď!). Participia se dělí na přítomné (činné) a minulé (trpné). Přítomné participium se tvoří pomocí -la (falasta-la – pěnícící, it-i-la – třpytící se), minulé pomocí -na (car-na – udělaný, rácina – rozbitý). Končí-li kmen na -l, mění se koncovka na -da (mel-da – milovaný). Minulé participium se pravděpodobně shoduje v čísle se substantivy (mění koncové -a na -ë). Přítomné participium se zdá být nesklonné (Ardalambion, Quenya, 11. 4. 2013).

Slovní zásoba: Podle Tolkienova syna Christophera jeho otec „nevytvářel slova a jména nahodile: v zásadě čerpal z historické struktury, začínal s primitivními kmeny, připojoval sufixy či prefixy nebo vytvářel sloţeniny, rozhodoval, kdy slovo do jazyka vstoupilo, sledoval proměny, které by tím pádem prodělalo, a bral v potaz moţnosti formálního či sémantického vlivu ostatních slov v průběhu jeho historie.37“ Příkladem mohou být kmeny číslovek pět, šest a devět: LEPEN, ÉNEK a NÉTER. Zatímco v sindarštině se díky pravidlu o nabývání znělosti u konsonantů p, t a k, následuje-li po nich vokál, vyvinuly podoby leben, eneg a neder, v quenijštině tyto hlásky zůstávaly nezměněny. Docházelo však k metatezi, quenijská podoba těchto slov je tedy lempë, enquë a nertë. Některá elfská slova mají původ v existujících jazycích, například pé – ústa v hebrejštině, lá – záporka ne v arabštině, varya – chránit v norštině (verge, verje) a mat – jíst v norštině/švédštině (kde má toto slovo význam jídlo) (Ardalambion, Tolkien's NotSo-Secret Vice, 17.4.2013).

Publikace o jazyce a díla v quenijštině Mezi publikace věnující se (nejen) quenijštině patří výše zmíněné časopisy Vinyar Tengwar a Parma Eldalamberon. V quenijštině byla publikována také řada básní, písní a jiných textů, často ale krátkých. Mezi Tolkienovy vlastní patří báseň Oilima markirya (Poslední archa), Namárië (Sbohem, také Galadrielin ţalozpěv), publikovaná v prvním díle trilogie Pán prstenů (Společenstvo Prstenu), a Fírielina píseň (Fíriel's song, neoficiální název) (Ardalambion, Corpus Text Analyzed, 17.4.2013). 37

Vlastní překlad části článku Tolkien’s Not-So-Secret Vice, Ardalambion, cit. 17. 4. 2013.

36

Organizace a hnutí Významnou skupinou zabývající se Tolkienovými jazyky je Elfské lingvistické společenství (The Elvish Linguistic Fellowship). „Elfské lingvistické společenství (E.L.F.) je mezinárodní organizace, zabývající se odborným zkoumáním jazyků vytvořených J.R.R. Tolkienem. Hlavní aktivitou E.L.F.u je vydávání dvou tištěných časopisů, Vinyar Tengwar (moţno předplatit) a Parma Eldalamberon a online časopisu Tengwestië.“38. V časopisech Vinyar Tenwar (editor: Carl F. Hostetter) a Parma Eldalamberon (editoři: Paula Marmor, Christopher Gilson; vychází nepravidelně a s přerušením od roku 1971) jsou mimojiné vydávány zatím nepublikované Tolkienovy texty (tolkiengateway.net, Parda Eldalamberon, 17. 4. 2013).

Publikace o jazyce a díla v quenijštině Mezi publikace věnující se (nejen) quenijštině patří výše zmíněné časopisy Vinyar Tengwar a Parma Eldalamberon. V quenijštině byla publikována také řada básní, písní a jiných textů, často ale krátkých. Mezi Tolkienovy vlastní patří báseň Oilima markirya (Poslední archa), Namárië (Sbohem, také Galadrielin ţalozpěv), publikovaná v prvním díle trilogie Pán prstenů (Společenstvo Prstenu), a Fírielina píseň (Fíriel's song, neoficiální název) (Ardalambion, Corpus Text Analyzed, 17. 4. 2013).

Ukázka textu39,40,41: Oilima Markirya

Pozdější verze quenijštiny:

Man kiluva kirya ninqe

Men cenuva fánë cirya

oilima ailinello lúte,

métima hrestallo círa,

nive qímari ringa ambar

i fairi nécë

ve maiwin qaine?

ringa súmaryassë ve maiwi yaimië?

38

Poslední archa Kdo uvidí bílou loď jak poslední břeh opouští, bledé přízraky v jejích chladných útrobách jak racky kvílící?

Web Elfského lingvistického společenství: www.elvish.org, E.L.F. home, cit. 17. 4.2013.

39

První sloka, původní verze: J.R.R. Tolkien, The monsters and the critics, A Secret Vice, p. 213. PDF dostupné na www. /T-ASecretVice. 40

Překlad do pozdější verze quenijštiny: www.folk.uib.no, Ardalambion, Markirya, cit. 11. 4. 2013.

41

Český překlad viz www.cs.wikipedie.cz/Quenijština, cit. 11. 4. 2013.

37

3 Esperanto 3.1

Autor

Ludwig Lazarus Zamenhof (15. 12. 1859 – 14. 4. 1917) se narodil v polském Białystoku, který byl tehdy součástí Ruského impéria42. Obyvatelé tohoto města byli kromě Poláků také Ţidé (jako sám Zamenhof), Litevci, Němci a Rusové (omniglot, Esperanto, 24.4.2013). Zamenhofovým mateřským jazykem byla ruština. Dále do různé míry ovládal jidiš, polštinu, němčinu, angličtinu, hebrejštinu, latinu a řečtinu. Zajímal se také o litevštinu a některé románské jazyky (wikipedia, L.L.Zamenhof, 24.4.2013). Jeho otec a dědeček byli učiteli němčiny a francouzštiny43. Z toho vyplývá, ţe Zamenhof měl pro vytvoření esperanta dobré předpoklady, přestoţe povoláním nebyl lingvista, nýbrţ oční lékař (omniglot, Esperanto, 24.4.2013). Vzhledem k jeho dětství, proţitému mezi různými etnickými skupinami, mezi niniţ panovaly značné rozkoly, cítil Zamenhof potřebu vytvoření neutrálního pomocného jazyka. Byl toho názoru, ţe za rozpory mezi těmito skupinami můţe kromě jiného jazyková bariéra (omniglot, Esperanto, 24.4.2013). Jiţ na střední škole začal pracovat na jazyku Lingwe uniwersala (téměř dokončen roku 1878). Byl však tehdy příliš mladý, aby tento projekt publikoval. Následně začal studovat medicínu, nejprve v Moskvě, potom ve Varšavě. Během této doby se také věnoval gramatice jidiš. V roce 1884 studium dokončil. Působil na různých místech, především však ve Varšavě (listal.com, L.L.Z., 24.4.2013). V roce 1910 byl Zamenhof nominován na Nobelovu cenu míru, kterou však nezískal (wikipedia, L.L. Zamenhof, 24.4.2013).

42

Viz www.en.wikipedia.org, L.L.Zamenhof, 24. 4. 2013. Dále jen „wikipedia, L.L. Zamenhof, datum”.

43

Viz www.listal.com, Ludwig Lazarus Zamenhof, cit. 24. 4. 2013. Dále jen „listal.com, L.L.Z., datum“.

38

3.2

Historie esperanta

Poté, co se Zamenhof jiţ několik let zabýval myšlenkou na mezinárodní pomocný jazyk, došel k závěru, ţe se jím nemůţe stát ţádný jazyk, který je spojen s určitým národem. Bylo podle něj třeba, aby takový jazyk byl neutrální. V roce 1878 tedy vytvořil La Internacia Lingvo (Mezinárodní jazyk). Po neúspěšných pokusech najít nakladatele vydal v roce 1887 Unua Libro (První knihu), a to pod pseudonymem Doktoro Esperanto „Doktor Doufající“ (listal.com, 24.4.2013). Proto je tento jazyk dnes znám pod názvem esperanto. Unua libro obsahovala 920 kořenů, z nichţ lze vytvořit desítky tisíc slov. Zároveň vyšla Fundamenta Gramatiko (Základní gramatika), v níţ bylo uvedeno šestnáct základních gramatických pravidel (omniglot, Esperanto, 24 4. 2013). Esperanto zaţilo rychlý vzestup. Zájem o něj se rychle šířil. Vznikaly esperantské kluby, pořádaly se kongresy (první z nich, La Unua Universala Esperanto Kongreso, se konal v Boulogne-sur-Mer v roce 1905 (omniglot, Esperanto, 24.4.2013) a vydávala se literární díla v esperantu, a to jak přeloţená, tak původní. Esperanto začalo postupně vytlačovat volapük Johanna Martina Schleyera. Po zániku Volapükistického sdruţení v Nurembergu mnoho volapükistů přeslo na esperanto a byl zaloţen první esperantský klub (listal.com, L. L. Z., 24. 4. 2013). Za úspěchem a rozšířením esperanta můţe být mimojiné to, ţe se Zamenhof na rozdíl od Schleyera vzdal autorských nároků a ponechal vývoji esperanta víceméně volný průběh. Byl otevřený návrhům a reformám (omniglot.com, Esperanto, 24. 4. 2013). Na druhou stranu tato otevřenost moţná zapříčinila, ţe kdyţ Delegace pro výběr mezinárodního jazyka hledala nejvhodnější jazyk, který by slouţil jako universální, bylo zvoleno nikoliv esperanto, přestoţe se zdálo ideálním kandidátem, nýbrţ Ido, jeho výrazně reformovaná podoba44, jiţ vytvořili Louis Couturat a Louis Beaufront v roce 1907 (Barandovská-Frank, 1995, s. 100). Jak jiţ bylo zmíněno, k myšlence na neutrální mezinárodní jazyk Zamenhofa vedly rozkoly mezi národnostmi v jeho rodném městě. Jako Ţid pocítil také neschopnost svého národa asimilovat se ve společnosti. Kdyţ byl v roce 1881 zavraţděn ruský car Alexander II., zvedla se nová vlna antisemitismu a situace Ţidů se výrazně zhoršila. V Rusku se hovořilo o ţidovském spiknutí. To Zamenhofa ještě více

44

Umberto Eco, Hledání dokonalého jazyka, Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 2001, s. 289. Dále jen „Eco, HDJ, s.“

39

přesvědčilo o potřebě neutrálního jazyka, který by pomohl urovnat etnické rozpory a podpořil přátelství mezi národy45. Pronásledováni ovšem nebyli pouze Ţidé, ale také esperantisté jiných národností. Začalo se formovat hnutí, coţ ruskou vládu znepokojovalo. Domnívala se, ţe by se díky esperantu mohli spojit zastánci reformace. V Rusku bylo roku 1895 díky cenzuře znemoţněno vydávání časopisu Esperantisto (Lins, NJ, s. 11). V té době museli esperantisté úřadům prokazovat svou důvěryhodnost a to, ţe esperanto nemá slouţit jako nástroj konspirace (Lins, NJ, s.12). Esperantisté byli pronásledováni také v nacistickém Německu. Adolf Hitler označil ve svém díle Mein Kampf esperanto za jazyk ţidovských spiklenců, kteří se snaţí sjednotit lidskou řeč, aby mohli snáze převzít kontrolu nad světem. Kromě Ţidů byli tedy během holocaustu (při kterém zemřely všechny tři Zamenhofovy děti (wikipedia.org, L.L. Zamenhof, 25.4.2013) vraţděni i esperantisté46.

3.3

Mluvčí

Jelikoţ mluvčí esperanta ţijí ve více neţ stovce zemí světa47, jejich počet se odhaduje jen obtíţně. Počet těch, kteří vnímají esperanto jako jeden ze svých mateřských jazyků, se pohybuje mezi 200 a 200048. Jouko Lindstedt z Ústavu pro slovanské a baltské jazyky a literaturu Helsinské univerzity v abstraktu své práce Native Esperanto as a Test Case for Natural Language z roku 200649 uvádí, ţe existuje okolo 1000 mluvčích, kteří uţívají esperanto jako svůj první jazyk. Rodilí mluvčí pocházejí nejčastěji z etnicky a/nebo jazykově smíšených rodin, kde se esperanto pouţívá jako mezijazyk, či z rodin nadšených esperantistů (Dvořáková, RME, 25.4.2013). Tito mluvčí obvykle ovládají dva a více jazyků, vedle esperanta také jazyk jednoho nebo obou rodičů, případně přátel, spoluţáků atd.

45

Ulrich Lins, studie Nebezpečný jazyk, s. 5 – 6. Dále jen „Lins, NJ, s.“.

46

Viz www.bbc.co.uk, Esperanto, cit. 25. 4. 2013.

47

Viz Ethnologue: languages of the world, Esperanto. Dostupné na www.ethnologue.com, cit. 25 4. 2013. Dále jen Ethnologue, jazyk, datum“. 48

Esperanto langure, Community, www.101languages.net, cit. 25. 4. 2013. Dále jen „101languages, EL, datum“. 49

Dostupné jako PDF soubor na www.ling.helsinki.fi,cit. 25. 4. 2013

40

Od roku 1967 se kaţdoročně koná REF – Setkání esperantských rodin, kde se scházejí rodilí mluvčí. Pořadatelské země se střídají. V roce 2006 se toto setkání uskutečnilo v České republice, v Pilském Mlýně u Blatné (Dvořáková, RME, 25.4.2013 Odhady celkového počtu mluvčích, tedy těch, kteří jsou schopni komunikace v esperantu, se velmi liší. Uváděná čísla se pohybují od několika desítek tisíc do dvou milionů. Sidney S. Culbert učinil v druhé polovině 20. století odhad rodilých mluvčích. Dvacet let prováděl výzkum v mnoha zemích světa a podle něj existuje přibliţně 1 600 000 mluvčích, kteří ovládají jazyk plynně. Toto číslo však bývá zaokrouhlováno na 2 000 000. Culbertův odhad ovšem není všeobecně přijímán. Marcus Sikosek jej povaţuje za značně přehnaný. Jouko Lindstredt uvádí, ţe přibliţně 100 000 lidí ovládá esperanto aktivně a 1 000 000 má schopnost pasivního porozumění (101languages, EL, 25.4.2013). Co se týče geografické distribuce mluvčích, nejvíce jsou zastoupeni ve střední a východní Evropě, východní a jihozápadní Asii (Japonsko, Čína, Korea, Írán) a v některých částech jiţní Ameriky (Brazílie, Argentina, Mexico) (Ethnologue; 101languaget, 25.4.2013).

3.4

Gramatika a slovní zásoba

Abeceda a výslovnost

Tabulka 7

A [a]

Ĥ [cho]

R [ro]

B [bo]

I [i]

S [so]

C [co]

J [jo]

Ŝ [šo]

Ĉ [čo]

Ĵ [ţo]

T [to]

D [do]

K [ko]

U [u]

E [e]

L [lo]

Ŭ [u]

F [fo]

M [mo]

V [vo]

G [go]

N [no]

Z [zo]

Ĝ [dţo]

O [o]

-

H [ho]

P [po]

-

41

Ŭ se vyskytuje pouze v dvojhláskách (aŭto). Slabiky di, ti a ni se čtou vţdy tvrdě, tedy dy, ty, ny. X se zapisuje jako ks (proksime) nebo kz (ekzemplo)50. Esperanto se zapisuje foneticky, platí tedy, ţe jednomu zvuku odpovídá jeden znak. Vyslovujeme vţdy tak, jak se dané slovo píše (tedy dorso jako [dorso], nikoliv [dorzo]; facila jako [facila], nikoliv [fasila]). Dvě stejné hlásky za sebou čteme odděleně: malliberejo jako mal-liberejo. Kvůli speciálním znakům je zápis esperanta na počítači poněkud nesnadný. Obvykle se tyto znaky nahrazují kombinací s písmenem h či x, například ĉ můţeme zapsat jako ch (Barandovská-Frank, 1995, s. 97) nebo cx51. To ale odporuje plánu zapisovat jeden zvuk jedním znakem. Pro esperanto však existují i speciální fonty a programy (Barandovská-Frank, 1995, s. 97).

Koncovky a afixy Slova se v esperantu tvoří přidáváním koncovek a afixů ke kmeni. Z jediného kmene tak můţe vzniknout velké mnoţství odvozenin. Afixy i koncovky mají vţdy pouze jednu konkrétní funkci. To umoţňuje i studentu-začátečníkovi tvořit nová slova, aniţ by musel nahlédnout do slovníku. Stejně tak můţe bez znalosti významu slova určit, ţe se jedná například o ţenské substantivní deminutivum (katineto – kočička). Také lze poměrně snadno porozumět některým neologismům (Eco, HDJ, s. 291). Koncovky Esperanto je jazyk velice pravidelný. Všechna slova patřící do jedné kategorie končí stejně. Koncovky plurálu a akuzativu jsou neměnné (viz tab. 8, s. 43).

50

Theodor Kilian, Lernolibro de Esperanto, Unua leciono. Dostupné na www.esperanto.czechian.net, 27.4.2013. Dále jen „Kilian, část učebnice, datum”. 51

Viz www.cs.lernu.net, Nápověda, O esperantské diakritice, cit. 27. 4. 2013. Dále jen „lernu, esperantská diakritika, datum“.

42

Tabulka 8

Slovní druh

Koncovka singuláru

Substantivum

Koncovka plurálu

Koncovka akuzativu

-O -J

-N

Příklad patro – otec, patroj – otcové, patron - otce bela – krásný/á/é, belaj – krásní/é/á

Adjektivum

-A

Infinitiv sloves

-I

-

-

dormi - spát

Odvozené adverbium

-E

-

-

rapide - rychle

Afixy Esperanto uţívá velké mnoţství afixů. Nejběţnější jsou: Prefixy

Tabulka 9

Co vyjadřuje

Prefix

Příklad

ANTI-

proti, anti-

antibiotiko - antibiotikum

BO-

příbuzenství

frato – bratr; bofrato - švagr

ĈI-

tento

ĉijare – tento rok, letos

DIS-

roz-

doni – dát; disdoni - rozdat

EKS-

bývalý

eksministro – bývalý ministr

EK-

začátek

ridi – smát se; ekridi – rozesmát se

FI-

negativní zabarvení

homo – člověk; fihomo - hnusák

GE-

příslušníci obou pohlaví patroj – otcové; gepatroj - rodiče

ĴUS-

právě, před chvílí

naskita - narozen; ĵusnaskita - novorozený

MAL-

opak

granda – velký; malgranda - malý

MIS-

chyba, nedokonalost

fari – dělat; misfari - zkazit

NOV-

novo-

edzo – manţel; novedzo - novomanţel

PRA-

pra-

onklo – strýc; praonklo - prastrýc

PSEŬDO-

nepravý

nomo – jméno; pseŭdonomo - pseudonym

RE-

opakování, navracení se legi – číst; relegi – znovu přečíst

43

Sufixy Sufixy se kladou před koncovku.

Tabulka 10

Živé bytosti a věci Co vyjadřuje

Sufix

Příklad

-AĴ

věc

manĝi – jíst; manĝaĵo - jídlo

-AN

člen

urbo – město; urbano - měšťan

-AR

vyšší celek

arbo – strom; arbaro - les

-EJ

místo dění

ludi – hrát si; ludejo - hřiště

-ER

část

neĝo – sníh; neĝero - vločka

-ESTR

vedoucí

urbo – město; urbestro - starosta

-ID

potomek, mládě

hundo – pes; hundido - štěně

-IL

nástroj

haki – sekat; hakilo - sekera

-IN

ţena, samice

frato – bratr; fratino - sestra

-ING

drţák, násadka

kandelo – svíce; kandelingo - svícen

-NJ

ţenské deminutivum

avinjo – babička, panjo - maminka

-UJ

nádoba

lavi – mýt; lavujo - umyvadlo

-UL

osoba s určitým rysem

dika – tlustý; dikulo - tlusťoch

Tabulka 11

Abstrakta, činnosti, vlastnosti, ostatní Sufix

Co vyjadřuje

Příklad

-AĈ

negativní zabarvení

domo – dům; domaĉo - barabizna

-EBL

moţnost

vidi – vidět; nevidebla - neviditelný

-EC

vlastnost

bela – krásný; beleco - krása

-EG

zvětšení

granda - velký; grandega - obrovský

-EM

tendence

paroli – mluvit; parolema - upovídaný

-END

nutnost

pagi – platit; pagenda - zpoplatněný

-ET

zmenšení

nazo – nos; nazeto - nosík

44

-HAV

mající něco

flugilo – křídlo; flugilhava - okřídlený

-IG

udělat něco nějakým

sidi – sedět; sidigi - posadit

-IĜ

udělat sebe nějakým

bela – krásný; beleĝi – zkrášlit se

-IND

hodný něčeho

admiro – obdiv; admirinda obdivuhodný

-ISM

hnutí, směr

nacio – národ; nacionalismo nacionalismus

-IV

schopnost

krei – tvořit; kreiva - tvořivý

-OZ

bohatý na něco

herbo/herbaro – tráva; herboza travnatý

Koncovky, některé příklady: Kilian, Gramatika, 28.4.2013.

Původ kořenů

Zamenhof při výběru kořenů procházel slovníky různých jazyků a v nich se snaţil najít podobná slova, kterým by porozumělo co nejvíce potenciálních mluvčích. Mezi taková slova patří například lingua, langue, language či rosa, roza, rose (Eco, HDJ, s. 290). Z nich se pak v esperantu stala slova lingvo – jazyk a rozo – růţe. Pokud se Zamenhofovi nepodařilo najít společný kořen, dával při výběru přednost románským jazykům. Za nimi byly v těsném závěsu jazyky germánské a slovanské. Velkému mnoţství slov tedy mluvčí evropského jazyka porozumí, protoţe se vyskytují v obdobné formě v jeho vlastním jazyce či v jazyce cizím, který si osvojil (například domo, cigaredo, birdo) (Eco, HDJ, s. 290).

Tvorba složenin

V esperantu se sloţeniny vyskytují skutečně hojně. Jejich tvorba umoţňuje efektivní vyuţití nevelkého počtu kořenů. Slova se kladou za sebe tak, ţe hlavní pojem stojí aţ za vedlejším (Eco, HDJ, s. 290). Například lerni – učit se + libro – kniha = lernolibro – učebnice. V některých sloţeninách koncovka prvního slova odpadá: papero – papír + korbo – koš = paperkorbo – koš na papír.

45

3.5

Slovní druhy

Podstatná jména Substantiva nerozlišují rod pomocí koncovek. Všechna končí shodně na -o. Tato koncovka se dá nahradit apostrofem (koro – kor' – srdce). Jak je vidět v tabulkách výše, ţenský rod se tvoří pomocí sufixu -in, přidaného před koncovku (viro – muţ, virino – ţena). Ke střednímu rodu patří věci, zvířata, abstrakta, rostliny atd. Plurál všech substantiv se tvoří koncovkou -j (floroj - květiny). Člen Esperanto má pouze člen určitý, který má vţdy podobu la. Především v poezii či písních se někdy zkracuje na l'. Uţíváme ho, mluvíme-li o něčem konkrétním, známém či v konverzaci jiţ zmíněném (Kilian, Tria leciono, 27.4.2013). Před vlastními jmény se nepouţívá (Eco, HDJ, s. 289). Pády Přestoţe esperanto není flektivní jazyk, má vedle nominativu i akuzativ. Všechny základní tvary jsou v nominativu a mají pouze koncovky slovního druhu, k němuţ náleţí, případně koncovku plurálu. Akuzativ má zvláštní koncovku -n. Akuzativ umoţňuje volný slovosled, jelikoţ je vţdy rozeznatelný agens a patiens. Kromě označení přímého předmětu se akuzativ pouţívá také k udávání směru (Eco, HDJ, str.292), například en arbaro – v lese, en arbaron – do lesa. Ostatní pády se nahrazují předloţkovými vazbami, např. kun frato – s bratrem, sur tablo – na stole.

Přídavná jména Adjektiva mají všechna koncovku -a. Mohou stejně jako substantiva přibírat koncovky plurálu a akuzativu. Adjektiva se se substantivy shodují v čísle, a je-li substantivum v akuzativu, také v pádu: bela knabino – hezká dívka; belaj knabinoj – hezké dívky; li vidas belajn knabinojn – on vidí hezké dívky.

46

Stupňování Komparativ a superlativ se tvoří pomocí příslovcí pli – více a plej - nejvíce. Před superlativ se klade člen určitý. Při srovnávání klademe mezi srovnávané objekty ol – neţ (Kilian, Gramatika, 27.4.2013): granda – velký; pli granda – větší; pli granda ol domo – větší neţ dům; la plej granda – největší.

Zájmena Osobní zájmena Osobní zájmena rozlišují rod pouze ve třetí osobě singuláru (v tabulce v pořadí masculinum, femininum, neutrum). Kromě zájmen v tabulce se uţívá také neurčitého zájmena oni. Jeho význam je podobný českému zvratnému zájmenu se či všeobecnému oni: oni diras – říkají, říká se (Kilian, Gramatika, 27.4.2013). Druhá osoba má v obou číslech stejnou podobu, uţívá se tedy pro tykání i vykání. Osobní zájmena také přibírají koncovku akuzativu (vin – tebe). Tabulka 12

Osoba

Singulár

Plurál

1.

mi

ni

2.

vi

vi

3.

li, ŝi, ĝi

ili

Přivlastňovací zájmena Přivlastňovací zájmena mají podobu zájmen osobních s adjektivní koncovkou -a. Zájmeno sia znamená svůj: Li dormis en sia ĉambro. - Spal ve svém pokoji.

Tabulka 13

Osoba

Singulár

Plurál

1.

mia

nia

2.

via

via

3.

lia, ŝia, ĝia

ilia

47

Číslovky Tvary některých základních číslovek se podobají latinským/románským. Číslovky nad deset se tvoří skládáním. U desítek stojí nejprve jednotka udávající počet, za ní číslovka deset. Píší se dohromady: sesdek – šedesát. Číslovky jako jedenáct, dvacet tři a padesát šest se tvoří opačně, tedy na začátku je udán počet desítek a za ním jednotky. Jednotky se od desítek oddělují mezerou: dek unu, dudek tri, kvindek ses. Tabulka 14

unu

jedna

dudek

dvacet

du

dva

tridek

třicet

tri

tři

kvardek

čtyřicet

kvar

čtyři

kvindek

padesát

kvin

pět

sesdek

šedesát

ses

šest

sepdek

sedmdesát

sep

sedm

okdek

osmdesát

ok

osm

naŭdek

devadesát

naŭ

devět

naŭdek unu

devadesát jedna

dek

deset

naŭdek du

devadesát dva

dek unu

jedenáct

naŭdek tri

devadesát tři

dek du

dvanáct

cent

sto

dek tri

třináct

mil

tisíc

dek kvar

čtrnáct

miliono

milion

dek kvin

patnáct

miliardo

miliarda

Přehled koncovek číselných tvarů Tabulka 15

Řadové číslovky

-a

tria - třetí

Zlomky

-on-

triono - třetina

Násobky

-obl-

duobla - dvojitý

Adverbium

-e

unue - zaprvé

Substantivum

-o

dekduo - desítka

Skupina

-op-

sesopo - šestice

48

Zdroj: příručka Esperanto máš v kapse!, Česká esperantská mládeţ, Gramatika, esperanto.czechian.net, 27. 4. 2013.

Slovesa Časování sloves Esperantská slovesa mají stejnou koncovku pro obě čísla a všechny osoby, mění se jen v čase a způsobu. Osobu a číslo poznáme z osobního zájmene před slovesem. Všechna slovesa v esperantu jsou pravidelná, na rozdíl od mnoha přirozených jazyků je pravidelné i sloveso být (esti). Jelikoţ bylo esperanto zamýšleno jako jednoduché k naučení, má pouze tři prosté časy – prézens, préteritum a futurum. Způsoby jsou indikativ, imperativ a kondicionál (Eco, HDJ, s. 291). Tabulka 16

Čas/Způsob

Příklad

Koncovka

Prézens

-as

mi ludas – hraji si vi ludas – hraješ/hrajete si

Préteritum

-is

li diris – on řekl ili iris – oni šli

Futurum

-os

ŝi kantos – ona zazpíváni pagos zaplatíme

Infinitiv

-i

okazi – stát se, přihodit seridi – smát se

Imperativ

-u

trinku! - pij! pijte!

Kondicionál

-us

ni trovus – našli bychom

Participia Tabulka 17

Participium přítomné aktivní

-ant-a

kantanta – zpívající; ten, kdo právě zpívá

Participium přítomné pasivní

-at-a

kantata - právě zpívaný

Participium minulé aktivní

-int-a

kantinta – ten, který zpíval

Participium minulé pasivní

-it-a

kantita – zazpívaný

Participium budoucí aktivní

-ont-a

kantonta – ten, kdo bude zpívat

Participium budoucí pasivní

-ot-a

kantota – to, co bude zpíváno 49

Přechodníky mají místo -a koncovku -e: kantante – zpívaje, zpívajíc, zpívajíce. Koncovky: Kilian, Gramatika, 28. 4. 2013. Příklady vět: Mi estas kantanta. - Já zpívám./Jsem (právě) zpívající. Li estis kantanta. - Byl ten, který zpíval./Byl (právě) zpívající. Kantoj estos kantitaj. - Písně budou zazpívány.

Příslovce Odvozená adverbia mají koncovku -e. Odvozují se od substantiv, adjektiv a číslovek. Příklady:

Tabulka 18

vero

pravda

vere

opravdu

blua

modrý

blue

modře

tri

tři

trie

zatřetí

Adverbia se stupňují stejně jako adjektiva, tedy pomocí slov pli a plej. V superlativu se ovšem neklade člen určitý. Mi iras pli rapide ol li. - Jdu rychleji neţ on. Ema kantas plej bele en la tuta familio. - Ema zpívá nejkrásněji v celé rodině.

V esperantu existuje také řada neodvozených adverbií, většinou souvisejících s určením času či míry (příručka Esperanto máš v kapse!):

50

Tabulka 19

almenaŭ

alespoň

jam

uţ

ankaŭ

také

ĵus

zrovna (v minulosti)

ankoraŭ

ještě

morgaŭ

zítra

apenaŭ

sotva, stěţí

nun

teď, nyní

baldaŭ

brzy

nur

jen, pouze

eĉ

dokonce

preskaŭ

skoro, téměř

for

pryč

tre

velmi

hieraŭ

včera

tro

příliš

hodiaŭ

dnes

tuj

hned

Předložky U některých předloţek (např. vpředu, vzadu) se opak tvoří pomocí prefixu mal-. S výjimkou předloţky je, která se uţívá v nejasných případech, má kaţdá předloţka určitý a pevně daný význam (Kilian, Dek-unua Leciono,28. 4. 2013). Kromě předloţky en, která se můţe pojit také s akuzativem, se všechny předloţky pojí s nominativem. Přehled nejčastějších předloţek (Kilian, Dek-unua Leciono, 28. 4. 2013): Tabulka 20

al

k

malantaŭ

za

antaŭ

před

per

funkce instrumentálu

apud

vedle

por

pro, za

ĉe

u, při

post

za, po

ĉirkaŭ

kolem

preter

mimo

de

od

pri

o

ekster

mimo, vně

pro

pro, z příčiny

el

z

sen

bez

en

v, do (+ Ak.)

sub

pod

inter

mezi

super

nad

je

neurčitý význam

sur

na

kontraŭ

proti

tra

skrz

kun

s

trans

přes

51

Další zájmena a příslovce V následující tabulce je přehled zájmen a příslovcí tvořených podle pevných pravidel. To umoţňuje snazší zapamatování. Kaţdý rys je charakterizován určitým afixem, například tázací slova začínají vţdy na ki-, ukazovací na ti-, slova související s vlastnictvím končí na -es apod. (Kilian, Sepa Leciono, 28. 4. 2013).

Tabulka 21

neurčité

-

tázací, vztažné

ukazovací

všeobecné

io - něco

kio – co; to, co

tio - to

iu - někdo

kiu – kdo, jenţ

tiu – ten, ta, ĉiu - kaţdý to

vlastnost ia - nějaký

kia – jaký

tia - takový

ĉia - všelijaký nenia - nijaký

vlastnictví ies - něčí

kies - čí

ties - těch

ĉies - kaţdého

nenies nikoho

ie - někde

kie – kde; tam, kde

tie - tam

ĉie - všude

nenie - nikde

iam někdy

kiam – kdy, kdyţ

tiam - tehdy ĉiam - vţdy

způsob

iel - nějak

kiel – jak

tiel - tak

ĉiel - všelijak

příčina

ial – z nějaké příčiny

kial - proč

tial - proto

ĉial – ze nenial všech důvodů bezdůvodně

množství

iom trochu

kiom - kolik

tiom - tolik

ĉiom – úplně všechno

věc osoba

místo čas

ĉio - vše

záporné nenio - nic neniu - nikdo

neniam nikdy neniel - nijak

neniom – vůbec nic

Spojky Spojky se stejně jako v češtině dělí na souřadící a podřadící. Nejdůleţitější spojky jsou (příručka Esperanto máš v kapse!):

Tabulka 22

Spojky podřadící ĉar - protoţe

kvankam - ačkoliv

ke - ţe

kvazaŭ - jakoby

52

se – pokud, jestli -

Tabulka 23

Spojky souřadící aŭ - nebo

kaj – a, i

nu – nuţe, no

do – tedy, takţe

nek - ani

sed - ale

Větná skladba Oznamovací věta

Slovosled oznamovací věty je v esperantu volný, ovšem nejčastější vzorec je pravděpodobně SVO52: Anna (subjekt) amas (verbum) Petron (objekt). - Anna miluje Petra.

Pořadí slov lze však změnit na OVS, zvláště chceme-li něco zdůraznit: Karlon (objekt) vidas (verbum) li (subjekt). - On vidí Karla (ne Jiřího, Tomáše...).

Moţné je také pořadí OSV: Teon (objekt) mi (subjekt) ŝatas (verbum). - Čaj mám rád/a (ne kávu, víno...). Otázka Otázka doplňovací začíná vţdy tázacím zájmenem či příslovcem (lernu.net, Učení/Gramatika/Otázka, 28. 4. 2013), následující větné členy nemají pevně dané pořadí. Chci-li se zeptat: „Kdo to je?”, a myslím-li osobu muţského pohlaví, mohu říci „Kiu estas li?” nebo „Kiu li estas?” Otázka zjišťovací začíná vţdy tázací částicí ĉu (lernu.net, Učení/Gramatika/Otázka, 28. 4. 2013). U tohoto typu otázek další členy obvykle následují v pořadí subjekt, verbum a objekt: Ĉu ŝi estas bela? - Je krásná? Ĉu vi legas bonan libron? - Čteš/čtete dobrou knihu?

52

Vlastní zkušenosti z lekcí esperanta.

53

Rozkaz Rozkaz se tvoří slovesem v imperativu, které můţe být doplněno přímými či nepřímými předměty. Jelikoţ má sloveso v imperativu vţdy koncovku -u, chceme-li zdůraznit, komu rozkazujeme, je třeba uvést osobní zájmeno. U druhé osoby však nerozeznáme, jedná-li se o singulár či plurál.

Sidiĝu kaj rakontu! - Posaď/te se a vyprávěj/te! Helpu min! - Pomoz/te mi! Iru ni! - Pojďme! Zápor V esperantské větě můţe být na rozdíl od češtiny pouze jeden zápor. Ten se tvoří buďto přidáním záporky ne před kladné slovo (ne nutně sloveso), přičemţ se píše odděleně, nebo pouţitím záporného zájmene či adverbia (Kilian, Naŭa Leciono, 28. 4. 2013). Slovosled je opět volný.

Mi ne scias. - Já nevím. Ne scias mi. - Já nevím. Li ne timis. - On se nebál. Ne li timis. - Nebyl to on, kdo se bál. Ili vidis nenion. - Oni nic neviděli. Ili ne vidis ion. - Oni nic neviděli. Nenie estis io. - Nikde nic nebylo. Li iam al iu ion ne diris. - Nikdy nikomu nic neřekl.

Dvojitý zápor by převrátil větu v kladnou (lernu.net, Gramatika, Zápor, 28. 4. 2013)! Mi ne povas ne kanti. - Nemohu nezpívat. = Nemohu si dovolit nevyhovět jeho přání, abych zazpíval.

54

Podmínka Podmínková věta se tvoří pomocí spojky se (Kilian, Dudeka Leciono, 29.4.2013):

Se ne pluvos, ni iros en la parkon. - Jestli nebude pršet, půjdeme do parku. Se vi scipovus naĝi, vi ne timus akvon. - Kdybys uměl plavat, nebál by ses vody. 3.6

Kritika

Jedním z častých důvodů kritiky esperanta je abeceda, tedy především písmena s diakritikou, která komplikují psaní na počítači či na stroji. Lze však psát ve speciálním programu (Barandovská-Frank, 1995, s. 97). Nelibosti čelí také člen určitý – la. Mluvčí některých jazyků, například češtiny, nejsou na pouţívání členu zvyklí, můţe jim tedy činit problémy naučit se ho správně pouţívat, a mohou mít pocit, ţe jej vlastně vůbec nepotřebují. Naopak mluvčí jazyků jako je například angličtina, jsou zvyklí na členy dva, tedy určitý a neurčitý, z nichţ ten druhý jim chybí (Barandovská-Frank, 1995, s. 98). Kritizovány bývají také koncovky, především koncovka plurálu či její kombinace s akuzativem (mi vidas altajn domojn – vidím vysoké domy), pravděpodobně inspirované starou řečtinou (Barandovská-Frank, 1995, s. 98). To vadilo především idistům. Ido proto koncovku -oj nahradilo -i (libroj – libri – knihy). Kromě toho došlo také ke změně koncovek participií (-anti – -ar, -inti - -ir, onti – or) a koncovky imperativu (u – ez) (wikipedia, Ido, Grammar, 29. 4. 2013). Dalším kamenem úrazu je podle některých původ slovních kořenů. Přestoţe má být esperanto jazyk mezinárodní, čerpá nepopiratelně především z evropských jazyků, coţ znevýhodňuje například obyvatele Asie či Afriky (101languages, Esperanto, Criticism, 29. 4. 2013). I přesto je ale v Číně, Japonsku a Koreji poměrně vysoká koncentrace mluvčích esperanta. Co se týče slovní zásoby, problémem můţe být také víceznačnost. V některých případech byla kvůli jejímu odstranění změněna základní podoba slov, například planeta se nepřeloţí jako planeto, nýbrţ planedo, jelikoţ sufix -et značí zmenšení (plan-et-o – malý plán) (Barandovská-Frank, 1995, s. 98). Přesto tyto zásahy nezměnily podobu slov tak, jako například ve volapüku. Ne vţdy se ale podařilo víceznačnost odstranit. Z kontextu je sice obvykle snadné vyčíst správný význam slova, problém však můţe nastat při počítačovém překladu (Barandovská-Frank, 1995, s. 99). Příkladem můţe být

55

slovo turisto, jehoţ význam je samozřejmě turista, nikoliv „věţník” (turo – věţ, -ist – povolání) (Barandovská-Frank, 1995, s. 98). Od svého vzniku čelilo esperanto několika desítkám reforem (Barandovská-Frank, 1995, s. 97), z nichţ nejznámější je ido. Část esperantistů se v roce vytvoření ida (1907) odtrhla a začala pouţívat tuto reformovanou verzi. Mezi další reformy patří například Hipersigno (1992) a Transermo (1994) (Barandovská-Frank, 1995, s. 97). 3.7

Využití

Výuka Esperanto je díky své jednoduché gramatice bez výjimek mnohem snáze naučitelné neţ přirozené jazyky. Studenti tak mohou své znalosti jiţ po několika týdnech vyuţít ke korespondenci a během několika měsíců jsou jiţ schopni nenáročné konverzace s esperantisty v zahraničí53. Experimenty prokázaly, ţe esperanto můţe slouţit k propedeutickým účelům (Barandovská-Frank, 1995, s. 100). Díky znalosti esperanta je pak pro studenty snazší naučit se některý z jazyků, z nichţ pocházejí kořeny esperantských slov. Esperanto obvykle získává nové mluvčí z řad samouků. Existují učebnice pro samouky (např. Esperanto pro samouky, Věra Barandovská, Státní pedagogické nakladatelství, 1989), videokurzy (např. animovaný kurz Mazi en Gondolando) a internetové stránky poskytující informace a cvičení (např. lernu.net v několika různých jazycích). Esperanto lze však studovat také jako předmět ve škole. V České republice lze navštěvovat kurz esperanta například na Masarykově univerzitě v Brně. V Maďarsku lze na filosofické fakultě Budapešťské univerzity esperanto studovat jako obor. Je moţné z něj získat i doktorát. Esperanto si lze zvolit za jeden z cizích jazyků na všech maďarských školách (Barandovská-Frank, 1995, s. 100). Polská univerzita v Poznani nabízí moţnost studia interlingvistiky.

53

Viz www.uea.org, An Update on Esperanto, Teaching of Esperanto, cit. 29. 4. 2013. Dále jen „uea.org, název části, datum“.

56

Organizace, hnutí Největší esperatskou organizací je Universala Esperanto-Asocio (UEA) (Světové esperantské sdruţení). Byla zaloţena roku 1908 a sdruţovala jednotlivé esperantisty a zemské esperantské organizace. Dnes má členy ve více neţ stovce zemí. Zabývá se šířením povědomí o esperantu a problematikou mezinárodní komunikace (lernu.net, Hnutí, 1. 5. 2013). V roce 1905 byla zaloţena Akademio de Esperanto (Akademie esperanta). Tento název však nese teprve od roku 1948. Vznikla na popud Zamenhofa pod názvem Lingva komitato (Jazykový výbor). Je to nezávislá instituce, jejíţ činnost spočívá především v ochraně základních principů esperanta a kontrolování jeho změn (lernu.net, Hnutí, 1.5.2013). V roce 1968 (esperantic.org, About us, 1. 5. 2013) vznikla Esperantic Studies Foundation (ESF) (Nadace pro studium esperanta). Tato nadace podporuje studium esperanta a podobně jako UEA se zabývá vztahy mezi jazyky a mezinárodní komunikací (cs.lernu.net, Hnutí, 1. 5. 2013). Tutmonda Esperantista Junulara Organizo (TEJO) (Celosvětová organizace esperantské mládeţe) vznikla roku 1938. Snaţí se prosazovat mír a porozumění mezi mladými lidmi, pocházejícími z jiných zemí a odlišných kultur. Hlavní kancelář sídlí v Nizozemsku. TEJO má členy ve více neţ 80 zemích světa (lernu.net, Hnutí, 1. 5. 2013). Esperanto-Universala-Rok-Organizo, Kolektiva Komunik-Asocio (EUROKKA) byla zaloţena roku 1988. O tři roky později se stala součástí TEJO. Jde o odborné sdruţení, usilující o šírení esperantské hudební kultury a podporující hudební skupiny a zpěváky s esperantskými texty (lernu.net, Hnutí, 1. 5. 2013). Bona Espero (Dobrá naděje) je statek se školou v Brazílii, v němţ se esperantisté starají o velmi chudé děti, často bez rodin, a vzdělávají je. Byl zaloţen roku 1957 a komunikačním jazykem je zde právě esperanto (lernu.net, Hnutí, 1. 5. 2013).

Kongresy, festivaly Největší esperantský kongres je Universala Kongreso de Esperanto (UK) (Světový kongres esperanta) (lernu.net, Hnutí, 1. 5. 2013). Poprvé byl zorganizován v roce 1905. Od té doby se koná kaţdoročně, s výjimkou obou světových válek (wikipedia, Esperanto, 1. 5. 2013), a to pokaţdé v jiné zemi. V roce 1996 se 81. kongres konal v České republice (v Praze) a v roce 2009 v Zamenhofově rodném Białystoku v Polsku. Naposledy proběhl v Hanoji ve Vietnamu, a to v srpnu 2012. V roce 2013 se 57

bude 98. kongres konat v červenci v Reykjavíku na Islandu (uea.org, Kongresoj, 1. 5. 2013). Program se skládá z přednášek, koncertů, kurzů či divadelních představení. Schází se na něm mezi dvěma a třemi tisíci návštěvníků (lernu.net, Hnutí, 1. 5. 2013). Pro mladé se pořádají například Internacia Junulara Kongreso (IJK) (Mezinárodní kongres mládeţe), Internacia Junulara Festivalo (IJF) (Mezinárodní festival mládeţe) (Itálie), Junulara E-Semajno (JES) (Esperantský týden mládeţe) (Německo či Polsko) a Internacia Junulara Semajno (IJS) (Mezinárodní týden mládeţe) (Maďarsko). Tyto akce bývají méně formální a jsou zaměřeny spíše na poznávání nových přátel a navazování kontaktů (lernu.net, Hnutí, 1. 5. 2013). Přibliţně kaţdý třetí rok se v severní Evropě koná Kultura Esperanto-Festivalo (KEF) (Kulturní esperantský festival). Probíhá po dobu několika dnů a má esperantskokulturně zaměřený program (lernu.net, Hnutí, 1. 5. 2013).

Tištěná média Překlady Mezi knihy přeloţené do esperanta patří například Shakespearova Zimní pohádka (The Winter's Tale) (uea.org, An Update on Esperanto, 1.5.2013), Tragédie o Hamletovi (The Tragedy of Hamlet, Prince of Denmark), přeloţená L.L.Zamenhofem (který přeloţil také Bibli (Biblio)(members.chello.cz, 1.5.2013)) a Bouře (The Tempest) (listal.com, L.L. Zamenhof, 1. 5. 2013). Dále také Tolkienova trilogie Pán prstenů (The Lord of the Rings), Sto roků samoty (One Hundred Years of Solitude) Gabriela Garcíi Márqueze či Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války od Jaroslava Haška. Překladu se dočkaly také některé známé dětské příběhy, například o Medvídkovi Pú, Asterixovi, Tintinovi a Pipi Dlouhé punčoše (uea.org, An Update on Esperanto; 1. 5. 2013). Z českých autorů byli dále překládání bratři Karel a Josef Čapkovi. Od Josefa Čapka vyšlo v časopise Ligilo Blízko a daleko (Proksime kaj malproksime, 1929) a Jaro (La printempo, 1935). Děl Karla Čapka bylo přeloţeno více, například R.U.R. (1926), Bílá nemoc (Blanka malsano, 1938), Obrázky z Holandska (Skizoj pri Nederlando, 1948), Válka s mloky (Milito kontraŭ Salamandroj, 1994) či Košile (Ĉemizo, 1935)54 (members.chello.cz, Čapkové v esperantu, 1. 5. 2013).

54

Čapkové v esperantu. Dostupné na www.members.chello.cz, cit. 1. 5. 2013. Dále jen „members.chello.cz, název části, datum“.

58

Kromě Haška a bratří Čapků byla přeloţena také díla Petra Bezruče (Slezské písně – Sileziaj kantoj), Viktora Dyka (Ondřej a drak – Ondro kaj drako), Jaromíra Erbena (Kytice – Bukedo), Jaroslava Foglara (Hoši od Bobří řeky – La knaboj de la Kastora Rivero) a řady dalších (members.chello.cz, Esperantská literatura, Nejvýznamnější autoři přeloţení do esperanta, 1.5.2013). Původní esperantské texty To, ţe je esperanto plnohodnotný jazyk, dokazují mnohá díla v něm napsaná. Mezi současné romanopisce patří například Australan Trevor Steele (Sed nur fragmento - Ale pouze fragment, 1987; Memori kaj forgesi – Pamatovat a zapomínat, 1992) Maďar István Nemere (La fermita urbo – Uzavřené město, 1982; La blinda birdo – Slepý pták, 1983; Krias la silento – To ticho křičí, 2002), Chorvatka Spomenka Štimec (La Aŭstralia pupo – Australská panenka, 1988; Tena – 1996) a Portugalec Manuel de Seabra (Promeso en obskuro – Slib v temnotě, 1997; La armeoj de Paluzie – Armády Paluzie, 1996) (uea.org, An Update on Esperanto; members.chello.cz, Esperantská literatura, Esperantští spisovatelé, 1. 5. 2013). Mezi významnější básníky se řadí Skot William Auld (La infana raso – Dětská rasa, 1956; Humoroj – Nálady, 1969; El unu verda vivo – Z jednoho zeleného ţivota, 1978; En barko senpilota – V bárce bez lodivoda, 1987; Unu el ni – Jeden z nás, 1992), Ital Mauro Nervi (La turoj de l' ĉefurbo – Věţe hlavního města, 1978; Havenoj – Přístavy, 2001), Číňan Mao Zifu (Ŝanĝado – Měnění), Izraelec Mikhail Gishpling (El sisma zono – Ze seismické zóny, 1994; Eola harpo – Eolská harfa, 1996) a Katalánec Abel Montagut (Poemo de Utnoa – Utnoova báseň, 1993; Karnavale – Karnevalovým stylem, 1997) (uea.org, An Update on Esperanto; members.chello.cz, Esperantská literatura, Esperantská poezie, 1. 5. 2013). Další publikace Pasporta servo je kaţdoročně vydávaný seznam adres esperantistů, kteří jsou ochotni poskytnout bezplatné přenocování jiným esperantistům. V roce 2005 obsahoval přes 1 000 adres lidí z 80 zemí světa. Pro mladé vychází časopis Juna amiko (Mladý kamarád), vydávaný ILEI (Mezinárodní ligou esperantských učitelů), a revue Kontakto, jeţ má čtenáře v 90 zemích světa. Vydává ji šestkrát ročně TEJO a UEA. TEJO také vydává svůj oficiální časopis TEJO-Tutmonde. Oficiálním časopisem UEA je Revuo Esperanto, který podává informace o prostředí esperantského hnutí. 59

Další významnější revue je Monato (Měsíc), do které přispívají lidé z různých zemí. Velmi zajímavým dokumentem je Manifesto de Prago (Praţský manifest), jenţ byl představen na Světovém kongresu esperanta v Praze roku 1996. Jeho hlavním autorem byl Mark Fettes (eo.wikipedia, Manifesto de Prago, 3.5.2013). Členové hnutí se zde obracejí na vlády, organizace i jednotlivce, prezentujíce své odhodlání podporovat esperanto, a zvou je k připojení k jejich úsilí. Jádrem Praţského manifestu je sedm principů, které toto hnutí povaţuje za „zcela zásadní pro spravedlivé a účinné uspořádání lidské společnosti” (members.chello.cz, Malovec, Manifest, 3. 5. 2013). Těmito principy jsou: demokracie (esperanto není vázáno na ţádný národ a kromě nevelkého mnoţství rodilých mluvčích nikoho neznevýhodňuje), nadnárodní výchova (student esperanta se učí o světě jako celku, nezaměřuje se převáţně na oblasti, kde se mluví jeho národním jazykem), pedagogická efektivita (propedeutická hodnota esperanta, i samostudiem lze rychle dosáhnout dobrých výsledků), vícejazyčnost (mnohdy vede k přání naučit se další jazyky a rozšířit si obzory), jazyková práva (mluvčí velmi rozšířených i minoritních jazyků se setkávají na „neutrální půdě”, zaniká „moc” spjatá s majoritními jazyky), jazyková různost (není hnutím chápána jako překáţka, naopak je podporována) a lidská emancipace (uţívání pouze národního jazyka vede ke sníţené schopnosti sebevyjádření a začlenění do světové společnosti) (members.chello.cz, Malovec, Manifest, 3. 5. 2013).

Radiové vysílání v esperantu V roce 1922 začala Velká Británie, těsně následovaná USA, Moskvou, Montrealem, Ţenevou, Helsinkami a Paříţí, poprvé vysílat v esperantu. Roku 1924 byla zaloţena Mezinárodní E-radioasociace, která vydávala odborný časopis. V roce 1933 mělo být ve 14 zemích světa odvysíláno na 83 radiových stanicích 1 774 relací v esperantu. V České republice se začalo vysílat v roce 1924 v Praze a v roce 1932 v Brně, kde následujícího roku vznikla skupina TRAKT. Profesionální umělci vysílali pořady pod názvem Verda stacio „Zelená stanice”. Odvysílána byla například esperantská verze Smetanovy Prodané nevěsty a Dvořákovy Rusalky. V současnosti vysílá, ať v klasické či internetové podobě, přibliţně 29 stanic na různých místech světa (např. Pola Radio (Varšava), Ĉina Radio Intenacia, Radio Verda (Vancouver), Parolu Mondo! (Brazílie) (esperanto.cz, Kultura, Rozhlas, 1. 5. 2013).

60

3.8 Ukázka textu En multaj lokoj de Ĉinio estis temploj de drako-reĝo. Dum trosekeco oni preĝis en la temploj, ke la drako-reĝo donu pluvon al la homa mondo. Tiam drako estis simbolo de la supernatura estaĵo. Kaj pli poste, ĝi fariĝis prapatro de la plej altaj regantoj kaj simbolis la absolutan aŭtoritaton de feŭda imperiestro. La imperiestro pretendis, ke li estas filo de la drako. Ĉiuj liaj vivbezonaĵoj portis la nomon drako kaj estis ornamitaj per diversaj drakofiguroj. Nun ĉie en Ĉinio videblas drako-ornamentaĵoj kaj cirkulas legendoj pri drakoj (101languages, Esperanto language, Sample Text, 28. 4. 2013).

Překlad: Na mnoha místech Číny se nacházely chrámy dračího krále. Během období sucha se lidé v těchto chrámech modlili, aby dračí král na lidský svět seslal déšť. Tehdy byl drak symbolem nadpřirozena. A později se stal praotcem nejvyšších vládců a symbolem absolutní autority feudálního císaře. Císař o sobě prohlašoval, ţe je synem draka. Veškeré jeho ţivotní potřeby nesly jméno drak a byly vyzdobeny různorodými zpodobněními draka. Nyní jsou po celé Číně k vidění ornamenty s dračí tématikou a šíří se pověsti o dracích55.

55

Vlastní překlad z esperanta.

61

Závěr Cílem této bakalářské práce bylo představit uměle vytvořené jazyky, které, přestoţe většina z nich neslouţí ke komunikaci, ale například k estetickým účelům či pro zábavu, si jistě zaslouţí pozornost lingvistů. Ostatně, lingvisté sami byli mezi autory některých z nejznámějších umělých jazyků, například Otto Jespersen, J.R.R. Tolkien nebo autoři interlingvy. Byli mezi nimi také kněţí, kteří v jistých dobách měli jako jedni z mála přístup ke vzdělání, lékaři či filosofové. Je zajímavé, ţe dva zřejmě nejúspěšnější mezinárodní pomocné jazyky, volapük a esperanto, sestavili právě kněz a oční lékař. Tato práce neměla být úplným soupisem umělých jazyků, jejich typů a historie. Vybírala jsem ty nejznámější, nejúspěšnější či jinak zajímavé projekty. Podrobný popis těchto poloţek by pravděpodobně vydal na několik knih. Kromě teorie jsem chtěla poskytnout také konkrétní ukázku umělých jazyků. Výběr kaţdého z nich měl svůj důvod, uvedený v úvodní části práce. Nejprve byl vţdy představen autor, následovaly informace o samotném jazyce, stručný přehled gramatiky a publikací, vydaných v daném jazyce či o něm pojednávajících. Zmíněna byla také hnutí, jeţ tyto jazyky uţívala a rozšiřovala povědomí o nich. Jako poslední následovala krátká ukázka textu a překlad. Podobným způsobem, ale podrobněji, jsem pojala i část zaměřenou na esperanto. Jiţ před započetím vysokoškolského studia vzbudilo můj zájem. Ten časem vzrostl natolik, ţe jsem absolvovala seminář výuky esperanta. Díky tomu jsem byla schopná některé příklady vytvořit sama. V závěrečné části jsem se snaţila určit, z jakého jazyka pocházejí vybraná esperantská slova. Zjistila jsem, ţe jsou většinou původu latinského/románského a germánského. Objevila se však i slova s moţným původem v jazycích slovanských, řečtině či litevštině. Přestoţe tato práce není vyčerpávající, doufám, ţe by snad mohla poslouţit jako stručný úvod zájemcům o studium interlingvistiky a poskytnout jim základní informace o předmětu studia této disciplíny.

62

Bibliografie Tištěné zdroje  ADAMS, M. From Elvish to Klingon: exploring invented languages. 1.st ed. Oxford: Oxford University Press, 2011. 294 p.  BARANDOVSKÁ-FRANK, V. Úvod do interlingvistiky. 1.st ed. Praha: SAIS Spoločnosť na podporu Medzinárodnej akadémie vied San Marino v Nitre., 1995. 126 p. 

ČESKÁ ESPERANTSKÁ MLÁDEŢ Esperanto máš v kapse!

 ECO, U. Hledání dokonalého jazyka v Evropské kultuře; Utváření Evropy, 3; Lidové noviny: Praha, 2001. 355 p.  KRAFT, K., MALOVEC, M. SLOVNÍK Esperantsko-český. 1.st ed. Kava-Pech Dobřichovice, 1995  KRAFT, K., et al. Česko-esperantský slovník. 1.st ed. Kava-Pech Dobřichovice, 1995. 495 p.  POKORNÝ, J. Lingvistická antropologie: jazyk, mysl a kultura. 1.st ed. Praha: Grada Publishing, a.s., 2010. 352 p.  TOLKIEN, J. R. R. Pán prstenů: Návrat krále, 3.rd ed.; Mladá fronta: Praha, 2002. 406 p.

PDF soubory

 KILIAN, T. Učebnice esperanta (lernolibro de Esperanto. [online]. [cited 201304-27]. Dostupné na http://esperanto.czechian.net/ucebnice/ 56.  LINDSTED, J. Native Esperanto as a Test Case for Natural Language. [online]. [cited 2013-04-25]. Dostupné na http://www.linguistics.fi/julkaisut/SKY2006_1/1FK60.1.5.LINDSTEDT.pdf .  LINS, U. Nebezpečný jazyk. [online]. 1990 [cited 2013-04-24]. Dostupné na http://www.esperanto.wz.cz/Nebezpecnyjazyk.pdf .  TOLKIEN, J. R. R. A secret vice. The monsters and the critics [online]. [cited 2013-04-11]. Dostupné na http://smu.edu/tolkien/online_reader/T-ASecretVice.PDF

56

Dostupné jako PDF na stejné webové adrese.

63

Webové stránky57  AGER, S. Esperanto. [online]. [cited 2013-07-23]. Dostupné na http://www.omniglot.com/writing/esperanto.htm .  AGER, S. Interlingua. [online]. [cited 2013-03-13]. Dostupné na http://www.omniglot.com/writing/interlingua.htm .  AGER, S. Solresol. [online]. [cited 2013-07-21]. Dostupné na http://www.omniglot.com/writing/solresol.htm .  AGER, S. Volapük. [online]. [cited 2012-11-27]. Dostupné na http://www.omniglot.com/writing/volapuk.htm .  An Update on Esperanto. [online]. [cited 2013-04-29]. Dostupné na http://www.uea.org/info/angle/an_ghisdatigo.html .  DVOŘÁKOVÁ, P. Rodilí mluvčí esperanta (u příleţitosti 21. 2. – Dne mateřského jazyka.. [online]. [cited 2013-07-23]. Dostupné na http://www.esperanto.cz/cs/aktuality/rodili-mluvci-esperanta-u-prilezitosti-21-2-dnematerskeho-jazyka.html .  ESF: A Brief History. [online]. [cited 2013-05-01]. Dostupné na http://esperantic.org/en/about/history .  Esperanto. [online]. [cited 2013-04-25]. Dostupné na http://www.bbc.co.uk/dna/place-london/plain/A264872 .  Esperanto. Ethnologue - Languages of the world [online]. [cited 2013-04-25]. Dostupné na http://www.ethnologue.com/language/epo .  Esperanto - Criticism. [online]. [cited 2013-04-29]. Dostupné na http://www.101languages.net/esperanto/criticism.html .  Esperanto - Kultura - Rozhlas. [online]. [cited 2013-05-01]. Dostupné na http://www.esperanto.cz/cs/co-to-je-esperanto/kultura/rozhlas  Esperantská poezie. [online]. [cited 2013-05-01]. Dostupné na http://members.chello.cz/malovec/POEMOJ.HTM .  Esperanto - Sample text. [online]. [cited 2013-04-28]. Dostupné na http://www.101languages.net/esperanto/sample_text.html  Esperantští spisovatelé. [online]. [cited 2013-05-01]. Dostupné na http://members.chello.cz/malovec/Abeceda.htm .  FETTES, M., et al. Manifesto de Prago. [online]. [cited 2013-05-03]. Dostupné na Prague Manifesto. [online]. [cited 2013-05-03]. Dostupné na http://www.uea.org/info/angle/an_manifesto_prago.html .  FETTES, M., et al. Pražský manifest. [online]. [cited 2013-05-03]. Dostupné na http://members.chello.cz/malovec/manifest.htm 57

U webových stránek je uváděno poslední datum citace. Předchozí data jsou zaznamenána v hlavním dokumentu.

64

 Ido (language). [online]. [cited 2013-04-29]. Dostupné na http://en.wikipedia.org/wiki/Ido_(language)#Grammar .  Interlingua. [online]. [cited 2013-03-13]. Dostupné na http://en.wikipedia.org/wiki/Interlingua .  Johann Martin Schleyer. [online]. [cited 2012-11-18]. Dostupné na http://en.wikipedia.org/wiki/Johann_Martin_Schleyer .  John Ronald Reuel Tolkien. [online]. [cited 2013-03-20]. Dostupné na http://www.databazeknih.cz/zivotopis/john-ronald-reuel-tolkien-7 .  John Ronald Reuel Tolkien. [online]. [cited 2013-03-20]. Dostupné na http://www.spisovatele.cz/john-ronald-reuel-tolkien#cv .  Kaltxí! Welcome to learn Na'vi. [online]. [cited 2013-07-18]. Dostupné na http://learnnavi.org/.  KÅRE FAUSKANGER, H. Quenya. Ardalambion [online]. [cited 2013-03-20]. Dostupné na http://folk.uib.no/hnohf/quenya.htm .  KÅRE FAUSKANGER, H. Tolkien's Not-So-Secret Vice. Ardalambion [online]. [cited 2013-04-11]. Dostupné na http://folk.uib.no/hnohf/vice.htm .  Kongresoj. [online]. [cited 2013-05-01]. Dostupné na http://www.uea.org/kongresoj/index.html .  Learn Esperanto - Community. [online]. [cited 2013-04-25]. Dostupné na http://www.101languages.net/esperanto/community.html .  Listina základních práv a svobod. [online]. [cited 2013-03-13]. Dostupné na http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html .  List of Esperanto-language films. [online]. [cited 2013-07-23]. Dostupné na http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_Esperanto-language_films .  L. L. Zamenhof. [online]. [cited 2013-04-24]. Dostupné na http://en.wikipedia.org/wiki/L._L._Zamenhof .  Loxian. [online]. 2006 [cited 2013-07-18]. Dostupné na http://en.wikipedia.org/wiki/Loxian.  Ludwig Lazarus Zamenhof. [online]. [cited 2013-04-24]. Dostupné na http://www.listal.com/ludwig-lazarus-zamenhof .  MALOVEC, M., Čapkové v esperantu. [online]. [cited 2013-05-01]. Dostupné na http://members.chello.cz/malovec/Capek.htm .  Nejvýznamnější autoři přeložení do esperanta. [online]. [cited 2013-05-01]. Dostupné na http://members.chello.cz/malovec/tradukoj.htm  Novial. [online]. [cited 2012-12-07]. Dostupné na http://en.wikipedia.org/wiki/Novial .  Novialiste. [online]. [cited 2013-04-18]. Dostupné na http://nov.wikipedia.org/wiki/Novialiste .  Novialo-Akademio. [online]. [cited 2013-04-18]. Dostupné na http://eo.wikipedia.org/wiki/Novialo-Akademio . 65

 O esperantské diakritice. [online]. [cited 2013-04-27]. Dostupné na http://cs.lernu.net/helpo/supersignoj.php .  O esperantu - Hnutí. [online]. [cited 2013-04-29]. Dostupné na http://cs.lernu.net/enkonduko/pri_esperanto/movado.php .  Otče náš - text modlitby Páně. [online]. [cited 2013-02-20]. Dostupné na http://www.pastorace.cz/Tematicke-texty/Otce-nas-modlitba-Pane.html .  Otto Jespersen. [online]. [cited 2012-12-07]. Dostupné na http://www.britannica.com/EBchecked/topic/302975/Otto-Jespersen .  Otto Jespersen. [online]. [cited 2012-11-30]. Dostupné na http://en.wikipedia.org/wiki/Otto_Jespersen .  Prague Manifesto. [online]. [cited 2013-05-03]. Dostupné na http://www.uea.org/info/angle/an_manifesto_prago.html .  Quenya adverbs. [online]. [cited 2013-04-11]. Dostupné na http://obelix.cs.umass.edu:8088/wiki/Quenya/Adverbs .  Quenya numbers. [online]. [cited 2013-04-11]. Dostupné na http://tolkiengateway.net/wiki/Quenya_numbers .  Quenijština. [online]. [cited 2013-04-11]. Dostupné na http://cs.wikipedia.org/wiki/Quenij%C5%A1tina .  RAJKI, A. Etymological Dictionary of the Esperanto Language. [online]. 2006 [cited 2012-11-26]. Dostupné na http://www.scribd.com/doc/23362312/EtymologicalDictionary-of-the-Esperanto-Language.  Ramon Lull's Ars Magna. [online]. [cited 2013-07-20]. Dostupné na http://cs.ttu.ee/kursused/itv0010/maxmon/1274ad.htm .  The Elvish Linguistic Fellowship. [online]. [cited 2013-04-17]. Dostupné na http://www.elvish.org/  TOLKIEN, J. R. R. A secret vice. The monsters and the critics [online]. [cited 2013-04-11]. Dostupné na http://smu.edu/tolkien/online_reader/T-ASecretVice.PDF .  TOLKIEN, J. R. R., The Markirya Poem. [online]. [cited 2013-04-11]. Dostupné na http://folk.uib.no/hnohf/markirya.htm .  Volapük. [online]. [cited 2012-11-18]. Dostupné na http://en.wikipedia.org/wiki/Volap%C3%BCk .

66

Příloha

-

anglicky

česky

esperantsky

původ

1.

all

vše, všichni

ĉiu

fr. chaque, it. ciascuno

2.

ashes

popel

cindro

fr. cendre

3.

bark

kůra

ŝelo

angl. shell, něm. Schale

4.

belly

břicho

ventro

fr. ventre, it. ventre, lat. venter

big

velký

granda

fr. grand, it., port. grande, lat. grandis

bird

pták

birdo

angl. bird

bite

kousat

mordi

fr. mordre, it. mordere, lat. mordeo, mordere

8.

black

černý

nigra

lat. niger, šp. negro

9.

blood

krev

sango

fr. sang, it. sangue, lat. sanguis

kost

osto

fr. os, lat. os, řec. ostó

breast

hruď, prsa

brusto

angl. breast, něm. Brust, švéd. bröst

burn

hořet, pálit, planout

bruli, bruligi ardi

fr. boler lat. ardeo, ardere

claw

pařát, dráp

ungego

lat. unguis

krifo

fr. griffe

mrak

nubo

galic. nube, lat. nubis, šp. nube

chladný

malvarma

mal – opak + varma - angl. warm, lat. frigus

5. 6. 7.

10. bone 11. 12.

13. 14. cloud cold 15. frida 16. 17. 18.

come

přijít

veni

fr. venir, it. venire, lat. venio, venire

die

zemřít

morti

fr. mourir, it. morire, lat. morior, mori

dog

pes

hundo

angl. hound, něm. Hund, nor. hund

pít

trinki

angl. drink, něm. trinken

dry

suchý

seka

fr. sec, it. secco, lat. siccus, šp. seco

ear

ucho

orelo

fr. oreille, it. orecchio

19. drink 20. 21

67

earth

země

tero

fr. terre, it. terra, lat. terra, šp. tierra

eat

jíst

manĝi

fr. manger, it. mangiare, lat. manduco, manducare

24. egg

vejce

ovo

it. uovo, lat. ovum, port. ovo

25. eye

oko

okulo

lat. oculus

fat

tuk tlustý

graso grasa

angl. grease, fr. graisse, it. grasso, šp. grasa

27. feather

pírko

plumo

fr. plume, šp. pluma

28. fire

oheň

fajro

angl. fire, něm. Feuer

29. fish

ryba

fiŝo

angl. fish, něm. Fisch

30. fly v.

létat

flugi

něm. fliegen

chodidlo

piedo

fr. pied, it. piede, lit. pėda, lot. pēda

32. full

plný

plena

fr. plein, lat. plenus, lit. pilnas

33. give

dát

doni

fr. donner

34. good

dobrý

bona

fr. bon, it. buono, lat. bonus

35. green

zelený

verda

it. verde, lat. viridis, šp. verde

36. hair

vlasy, srst

haro, hararo

angl. hair, něm. Haar, nor. hår

37

dlaň

mano

it. mano, lat. manus, šp. mano

38. head

hlava

kapo

lat. caput

39. hear

slyšet

aŭdi

lat. audio, audire - slyšet

40. heart

srdce

koro

fr. coeur, it. cuore, lat. cor

41. horn

roh

korno

fr. corne, it. corno, lat. cornu

I

já

mi

angl. me, něm. mir (dat.), lat. me (ak., lok.)

kill

zabít

mortigi

lat. morior, mori, mortuus sum – zemřít; mors, mortis - smrt

44. knee

koleno

genuo

fr. genou, genu

45. know

vědět, znát

scii

lat. scio, scire

46. leaf

list

folio

it. foglia, lat. folium

leţet lhát

kuŝi mensogi

fr. coucher lat. mentior, mentiri

48. liver

játra

hepato

lat. hepar

49. long

dlouhý

longa

angl. long, fr. long, lat. longus

22. 23.

26.

31.

42. 43.

47.

foot

hand

lie

68

veš

pediko

lat. pediculus

člověk muţ

homo viro

lat. homo lat. vir, lit. vyras

mnoho

multe

it. molto, lat. multus

meat

maso

karno

it. carne, lat. caro, carnis, šp. carne

moon

Měsíc

luno

it. luna, lat. luna, šp. luna, rus. luna

55. mountain

hora

monto

fr. mont, lat. mons, montis

56. mouth

ústa

buŝo

fr. bouche

jméno

nomo

angl. name, fin. nimi, lat. nomen

58. neck

krk

kolo

it. collo, lat. collum

59. new

nový

nova

it. nuovo, lat. novus, pol. nowy

60. night

noc

nokto

lat. nox, noctis; lit. naktis

nose

nos

nazo

angl. nose, fr. nez, jid. noz, lat. nasus, lit. nosis, něm. Nase, rus. nos

not

ne

ne

angl. no, not; čes. ne; fr. ne, non; lat. ne, non; lit. ne, pol. nie

one

jeden

unu

angl. one, fr. un, it. uno, lat. unus

person

osoba

persono

angl. person, fr. personne, it. persona, lat. persona, něm. Persone

65. rain

déšť

pluvo

lat. pluvia

66. red

červený

ruĝa

fr. rouge

67. road

cesta

vojo

lat. via

68. root

kořen

radiko

it. radice, lat. radix

69. round

kulatý

ronda

angl. round, fr. rond, něm. rund

70. sand

písek

sablo

fr. sable

71. say

říct

diri

fr. dire, it. dire

72. see

vidět

vidi

lat. video, videre

73. seed

semeno

semo

it. seme, lat. semen, pol. siemię

sedět

sidi

angl. sit, it. sedere, lat. sedo, sedere

50. louse 51.

man

52. many 53. 54.

57.

name

61.

62. 63.

64.

74.

sit

69

75. skin

kůţe

haŭto

něm. Haut

76. sleep

spát

dormi

lat. dormio, dormire

malý

malgranda

mal – opak + fr. grand, it. grande, lat. grandis

78. smoke

kouř

fumo

fr. fume, lat. fumo, lat. fumus

79. stand

stát

stari

it. stare, lat. sto, stare

80. star

hvězda

stelo

it. stella, lat. stella

81. stone

kámen

ŝtono

angl. stone, něm. Stein

82. sun

slunce

suno

angl. sun, něm. Sonne

83. swim

plavat

naĝi

fr. nager

84. tail

ocas

vosto

čes. chvost, rus. khvost

85. that

tamto

tio

čes. to, pol. to

toto

tio či/či tio

tio + či – předpona bliţšího určení

87. thou

ty

vi

fr. vous, it. voi, lat. vos, pol. wy

88. tongue

jazyk

lango

fr. langue

zub

dento

fr. dent, lat. dens, dentis, lit. dantis

90. tree

strom

arbo

fr. arbre, lat. arbor

91. two

dva

du

it. due, lat. duo, lit. du

92. walk

chodit

iri

lat. eo, ire; šp. ir

93. warm

teplý

varma

angl. warm

94. water

voda

akvo

it. acqua, lat. aqua

95. we

my

ni

fr. nous, it. noi, lat. nos

96. what

co

kio

lat. quid, lit. kas, hind. kya

97. white

bílý

blanka

fr. blanc, šp. blanco

98. who

kdo

kiu

fr, qui, lat. quis, lit. kas

99. woman

ţena

virino

vir – muţ + ţenská přípona -ino

100. yellow

ţlutá

flava

lat. flavus

77.

86.

89.

small

this

tooth

70