MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA Pedagogická fakulta Katedra historie

Obnova spolků v Kroměříži po 1. světové válce a jejich činnost ve 20. letech

Závěrečná práce

Vedoucí závěrečné práce:

Vypracovala:

Doc. PhDr. František Čapka, CSc.

Mgr. Martina Jurčíková

Brno 2015

Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny a literaturu uvedenou v seznamu pramenů a literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Kroměříži dne ……………….

……………………………. podpis

Poděkování Děkuji touto cestou Doc. PhDr. Františku Čapkovi, CSc. za odborné vedení při zpracování mé závěrečné práce. Také děkuji pracovníkŧm Státního okresního archivu Kroměříţ a paní Heleně Holické z odborné knihovny Muzea Kroměříţska za jejich vstřícnost a ochotu.

OBSAH ÚVOD .................................................................................................................................... 5 1. MĚSTO A DOBA .............................................................................................................. 7 2. PĚVECKO - HUDEBNÍ SPOLEK MORAVAN ............................................................ 10 2.1. Činnost Moravanu během války a jeho poválečná obnova ....................................... 10 2.2. Úspěchy Moravanu v první polovině dvacátých let .................................................. 11 2.3. Krize a úpadek ve druhé polovině dvacátých let ...................................................... 13 3. SPOLEK OCHOTNICKÉHO DIVADLA ...................................................................... 16 3.1. Činnost ochotníkŧ během první světové války ......................................................... 16 3.2. Spolková krize ........................................................................................................... 17 3.3. Období operety .......................................................................................................... 19 4. KLUB ČESKÝCH TURISTŦ ......................................................................................... 21 4.1. Turistika za války ...................................................................................................... 21 4.2. Rozvoj turistiky ve 20. letech 20. století ................................................................... 22 4.3. Lyţařský krouţek ...................................................................................................... 24 4.4. Turistická chata na Bunči .......................................................................................... 25 5. LIBUŠE – VZDĚLÁVACÍ SPOLEK PANÍ A DÍVEK .................................................. 27 5.1. Odborná škola pro ţenská povolání .......................................................................... 27 5.2. První světová válka a činnost ve dvacátých letech ................................................... 29 6. SPOLEK OSTROSTŘELCŦ .......................................................................................... 31 6.1. Organizační změny ve spolku ................................................................................... 31 6.2. Činnost ve 20. letech ................................................................................................. 32 ZÁVĚR ................................................................................................................................ 35 RESUMÉ ............................................................................................................................. 36 SEZNAM PRAMENŦ A LITERATURY .......................................................................... 37 PŘÍLOHY ............................................................................................................................ 40 4

ÚVOD

Ve své závěrečné práci se věnuji krátkému období, konkrétně 20. letŧm 20. století, v historii města Kroměříţe, do kterého jsem se před deseti lety přistěhovala. Od nepaměti je město nazýváno Hanáckými Aténami a vnímáno jako centrum kultury a vzdělanosti. Většina z nás si spojuje Kroměříţ s památkami UNESCO, tedy Arcibiskupským zámkem a jeho zahradami. Během kaţdodenního ţivota jsem si uvědomila, ţe Kroměříţ je nejen místem s mnoha historickými památkami, ale i místem, kde se po celý rok odehrává velké mnoţství kulturních a vzdělávacích akcí, jejichţ tradice sahá hluboko do minulosti. Za všechny uvedu jen několik příkladŧ jako festival Hudba v zahradách a zámku, Mezinárodní festival vojenských hudeb či Divadelní festival Ludmily Cápkové. Při pátrání po kořenech jednotlivých festivalŧ a dalších významných kulturních akcí, se kterými jako vyučující občanské výchovy seznamuji své ţáky v rámci tematického celku Naše obec, jsem se dostala aţ k jednotlivým městským spolkŧm, které právě stojí za zaloţením některých kulturních tradic a aktivit, které se konají aţ do dnešní doby. Téma mě zaujalo natolik, ţe jsem si ho vybrala pro svoji závěrečnou práci. Většina spolkŧ, kterým věnuji následující stránky, ve městě existovala a pŧsobila jiţ na konci 19. století. Mě ale zaujala první léta samostatné republiky, pro která byla typická spolková euforie. Kroměříţané s velkým nadšením vstupovali do znovu obnovujících se spolkŧ a proţívali významné události v dějinách města jako 28. říjen 1918, návštěvu prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka, Smetanovy oslavy atd. V porovnání se současností se nám mohou jevit jako maličkosti, ale obyvatelé tehdejší Kroměříţe je dokázali opravdově proţít a radovat se z nich. Hlavním cílem mé závěrečné práce bylo zmapovat činnost několika vybraných spolkŧ v Kroměříţi ve 20. letech 20. století, proniknout do jejich struktury a získat informace o jejich činnosti. Dále jsem sledovala jejich aktivitu během 1. světové války, jejich obnovu či přizpŧsobení se novým podmínkám po vzniku Československa, jejich vzájemné vztahy a snahu o spolupráci. Práce vychází z archivních pramenŧ a literatury. Prvním zdrojem informací pro mě byly almanachy a památníky, které byly vydané u příleţitosti rŧzných jubileí jednotlivých spolkŧ. Velmi mi pomohla bibliografie literatury a novinových článkŧ, která je uloţena 5

v kroměříţském muzeu. Toto studium mě dovedlo k další literatuře a pramenŧm. Archivní záznamy tvoří fondy věnované jednotlivým spolkŧm a jsou uloţeny ve Státním okresním archivu v Kroměříţi. Prostudovala jsem především knihy protokolŧ, výroční zprávy a korespondenci. Pramenŧ a literatury bylo dostatek. Archivní záznamy byly podrobné a pečlivě vedené. Jen u některých spolkŧ jsem se musela spokojit se sekundární literaturou. Prameny se nachází v soukromých sbírkách, ke kterým jsem nezískala přístup. Práci jsem rozdělila do šesti hlavních kapitol. V první kapitole se snaţím zachytit atmosféru a ţivot v Kroměříţi během první světové války. Dále se zde zaměřuji na úlohu umění a kultury v tak náročné době. Dalších pět kapitol věnuji vybraným spolkŧm, které se podílely na vývoji města jak v oblasti kulturní a společenské, tak v oblasti sportovní a sociální. Vybrala jsem pěveckohudební spolek Moravan, Spolek ochotnického divadla, Klub českých turistŧ, ţenský vzdělávací spolek Libuše a Spolek ostrostřelcŧ. U jednotlivých spolkŧ sleduji činnost během první světové války, jejich přizpŧsobení se nové situaci a podmínkám v Československu, činnost ve 20. letech 20. století, vzájemné vztahy a snahu spolupracovat.

6

1. MĚSTO A DOBA

Zmatek z počátku války zasáhl všechny oblasti společenského ţivota v Kroměříţi. Události na bojištích a nouze o ţivobytí přerušily veškeré kulturní snaţení. Lidé zaţívali pocity nedŧvěry, strachu a smutku, a proto odsunuli zájem o umění stranou. Situace se začala měnit během roku 1916. Obyvatelé Kroměříţe cítili potřebu odpočinout si a alespoň na chvíli zapomenout na válečné starosti. Začali se opět zajímat o konání nejrŧznějších kulturních akcí. Tuto změnu dokládá zápis v Památníku Moravanu: „Když první překotné nárazy válečné ustoupily dlouhé, hluché době na frontách i doma, byla opět pociťována potřeba nežíti jen v prázdnu.“1 V Kroměříţi se snaţili v této těţké době povznést a upevnit národní vědomí a víru v brzký konec války právě pomocí umění. Hlavní duší tohoto nápadu se stal lékárník Josef Zelený, který zaloţil v roce 1916 Společnost přátel pro podporu uměleckých snah v Kroměříţi. Tato organizace uspořádala v době války několik kulturních akcí. V červnu téhoţ roku pozvala do Kroměříţe operu Národního divadla v Brně. Ta uvedla celkem devět pohostinských her, mezi nimi např. Smetanovu Libuši, Prodanou nevěstu, Dalibora a jiné. O měsíc později přijela opera Národního divadla v Praze. Pro Kroměříţ si připravila tři opery-Prodanou nevěstu, Werthera a Hubičku.2

V zimě se ještě uskutečnil koncert

Českého kvarteta, na němţ zazněla díla L. van Beethovena, F. Schuberta a B. Smetany. Dobový tisk spatřoval v hudební produkci jako hlavní téma tři protesty velkého lidství proti zotročování duší.3 Všechna představení zaznamenala velký morální i finanční úspěch. Přebytky poukázala Společnost národním a pomocným institucím. I v roce 1917 se uskutečnilo velké mnoţství uměleckých produkcí. Uskutečnily se koncerty virtuosŧ J. Kociána, C. Rypla, F. Ondříčka a R. Veselého. Opět přijelo České kvarteto s jubilejním koncertem a brněnská činohra se čtyřmi představeními. Konec světové války a vznik samostatné republiky uvítali Kroměříţané stejně jako ostatní občané nového státu s pocitem úlevy, radosti a pevnou vírou v lepší budoucnost. Na náměstích a návsích vyrostly symbolické pomníčky se jmény padlých spoluobčanŧ. Na 1

Památník Pěvecko-hudebního spolku Moravan Kroměříž. Kroměříţ 1932, s. 57.

2

FRIC, O.: Dějiny Kroměřížského Moravana 1862-1932. Kroměříţ 1933, s. 57.

3

Koncert Českého kvarteta v Kroměříži. In: Pozorovatel, 13, 9. 11. 1916, č. 46, s. 3-4.

7

počest tak významné události bylo uspořádáno několik slavností a shromáţdění. V Kroměříţi proběhla oslava vyhlášení české samostatnosti dŧstojně a v poklidu. Dne 29. října roku 1918 se ve tři hodiny odpoledne uskutečnil na náměstí tábor lidu. Zúčastnění stále dokola provolávali slávu T. G. Masarykovi a americkému prezidentovi W. Wilsonovi. Potom zazněly písně Kde domov mŧj a Hej Slované. Prŧvod se vydal na pochod přes město a vţdy se na chviličku zastavil u pamětních desek takových velikánŧ, jakými byli F. Palacký, F. L. Rieger nebo K. H. Borovský.4 Nové skutečnosti přinesly nové podněty, které ovlivnily veřejný ţivot města, jeho styl a rytmus. Nesmírné oblibě se ve 20. letech těšil film. V budově Nadsklepí začala provozovat filmová představení společnost Kinéma. Zpočátku byl film němý. Takováto představení doprovázela hudba, kterou obstarávala skupinka hudebníkŧ na pódiu sálu v Nadsklepí v čele s Antonínem Procházkou.5 Hudba pouze navozovala nebo podtrhovala odpovídající atmosféru filmu. První zvukový film se v Kroměříţi objevil v listopadu 1929. Filmová zábava byla ovšem ještě velmi dlouho povaţována za lacinou, převáţně lidovou. Městské kino Nadsklepí existovalo od roku 1919. Krátce poté vzniklo sokolské kino Světozor (později zvané Slavia) a v roce 1929 zahájilo svou činnost Bio Radio na Sladovnách. Ve městě byla tedy dohromady tři kina, která si vzájemně konkurovala. Tuto situaci okomentovali v tisku následovně: „Kroměřížská kina jsou kohouty, kteří si navzájem škubou peří.“6 Další skutečností, která ovlivnila kulturní ţivot města, byla generační výměna. Hlavními nositeli aktivity a iniciátory společenského a kulturního dění ve městě se stali příslušníci mladé generace. Roku 1919 odešli na odpočinek významné osobnosti předválečné éry, jakými byli např. vrchní soudní rada Jan Horák, dlouholetý předseda Okrašlovacího a zalesňovacího spolku, starosta Sokola Jan Štros, učitelka a významná dramatička Vojtěška Baldessari-Plumlovská a jiní.7 Tito lidé se velmi významně zaslouţili v předchozí epoše o společenské a kulturní povznesení města. Nová doba přinesla i negativní jevy. Od roku 1919 se starostou města stal Josef Jedlička, profesor zdejšího učitelského ústavu. Musel řešit stíţnosti občanŧ, kteří 4

Zprávy z Kroměříže. In: Haná, 10, 31. 10. 1918, č. 188, s. 3-4.

5

LAJKEP, Z.: Dějiny ochotnického divadla v Kroměříži 1865-1945. Kroměříţ 1995, s. 59.

6

Zprávy z Kroměříže. In: Haná, 21, 25. 10. 1929, č. 185, s. 2.

7

LAJKEP, Z.: c. d., s. 60.

8

s nelibostí pozorovali nárŧst kriminality, hráčství a prostituce. Po městě a okolí se potulovaly houfy ţebrákŧ a tulákŧ. V tisku se píše, ţe v této nové době převáţily osobní zájmy nad společnými, rozmohla se vypočítavost a chamtivost. Ne kaţdý občan si dokázal váţit vydobyté svobody, objevili se rŧzní spekulanti a podvodníci. Kritici poukazovali na dŧsledky těchto změn, které se začaly odráţet na správě a chodu města. Jako příklady uvedli situaci na dětském hřišti u Rejdiště. Toto místo uţ dávno nepatřilo dětem, ale pouze fotbalu. Koupaliště Bajda se nacházelo v ţalostném technickém stavu, budova kina Nadsklepí chátrala, městské muzeum a veřejná knihovna se tísnily v nevyhovujících prostorách staré školy na Riegrově náměstí atd.8

8

Tamtéţ, s. 61.

9

2. PĚVECKO–HUDEBNÍ SPOLEK MORAVAN

Pěvecko-hudební spolek Moravan vznikl z malého krouţku zpěvákŧ v roce 1863. Tito nadšenci zpěvu se sdruţili kolem prvního předsedy Josefa Sperlinga. Jejich spolkovým heslem bylo: „Pěstovati zpěv a hudbu vůbec, případně zábavu společenskou.“9

2.1. Činnost Moravanu během války a jeho poválečná obnova V prvních letech války nevykazoval spolek téměř ţádnou činnost. V organizování hudební produkce ho nahradila Společnost přátel pro podporu uměleckých snah, jiţ zmíněná v předchozí kapitole. Obnova pěveckého spolku Moravan se datuje do roku 1917. Souvisela s potřebou Sokola mít pěvecký krouţek. Zájemci se scházeli na zkoušky v sokolovně, při nichţ mohli vyuţívat tamní harmonium. Sbormistrem pěveckého krouţku se stal sokolský pracovník František Koţík.10 Pěvecký krouţek vystupoval se Sokolem na všech jeho akcích a spolupracoval také se sborem učitelského ústavu a semináře. Společně vystoupily oba sbory při národní slavnosti 29. 10. 1918 pod řízením profesora Stanislava Šuly. Dne 13. 1. 1919 se konala porada, na které se F. Koţík vzdal své funkce. Novým sbormistrem byl zvolen hudební pedagog Eugen Třasoň. V únoru se zformoval muţský sbor, jehoţ heslem bylo: „Povznésti sborový zpěv na výši ostatního hudebního umění“.11 O měsíc později, tedy v březnu, se utvořil i ţenský sbor. V roce 1919 stál po boku Společnosti přátel jiţ zcela obnovený a samostatný Moravan. Obě sdruţení měla stejný cíl a společné členy, proto došlo v roce 1926 ke sloučení obou spolkŧ. Společnost jiţ nějakou dobu nevykazovala ţádnou činnost, a proto věnovala svou finanční hotovost i majetek Moravanu. Od tohoto okamţiku oba celky fungovaly pod značkou Moravan.

9

FRIC, O.: c. d., s. 9.

10

Tamtéţ, s. 59.

11

Tamtéţ, s. 59.

10

2.2. Úspěchy Moravanu v první polovině dvacátých let Mnohé hudební spolky v republice se potýkaly s následky světové války a stěţovaly si na nedostatek sbormistrŧ a členŧ. Takový problém kroměříţský Moravan řešit nemusel. Dvacátá léta jsou v historii spolku označována jako třetí perioda. Ţivot a činnost spolku byl spojen s jedinou osobou, se sbormistrem Eugenem Třasoněm.12 Eugen Třasoň se narodil v Kroměříţi 20. 7. 1896. Ve svém rodném městě vystudoval gymnázium a učitelský ústav. Jiţ od dětství se věnoval zpěvu pod vedením profesora Ferdinanda Vacha. Kromě zpívání ovládal hru na klavír, varhany, housle, cello, violu, flétnu a klarinet. Po ukončení studií odešel v roce 1905 jako učitel na obecnou školu do Starého Města u Uherského Hradiště. Po dvou letech se ale vrátil do Kroměříţe, kde začal budovat hudební odbor Sokola s malým orchestrem a sborem. Současně pŧsobil i ve Spolku divadelních ochotníkŧ a v roce 1910 se stal členem PSMU (Pěvecké sdruţení moravských učitelŧ). Po celý svŧj ţivot se neustále hudebně vzdělával. Jezdil na zahraniční stáţe a po zvolení za dirigenta Moravanu studoval tuto disciplínu tři roky u Jaroslava Kvapila (dirigent Filharmonické besedy) v Brně. V hudbě našel smysl ţivota. E. Třasoň se stal osobností, která udrţovala spolkový ţivot v chodu. Neustále oţivoval chuť zpěvákŧ k náročné práci a díky němu se Moravan pyšnil nastudováním velmi obtíţných skladeb, za které získával pozitivní hodnocení z řad odborníkŧ.13 V prvních letech samostatného státu se projevovalo obrovské nadšení pro spolkovou činnost a snaha vykonat velké činy. Toto lze vypozorovat i v chodu hudebního spolku. V programu Moravanu se objevila díla, která zahrnovala vývoj české sborové tvorby od jejího počátku aţ do doby nejmodernější. Podle dobových kritikŧ nastudoval spolek díla miniaturní, rozlehlé sborové kantáty i obtíţné instrumentální skladby.14 Všechna vystoupení oba sbory pečlivě vypilovaly k nejvyššímu stupni reprodukční techniky. Zpívaly vţdy při příleţitosti státního, národního či místního svátku nebo slavnosti. Vystupovaly na dobročinných koncertech, jubilejních oslavách ve vojsku, spolcích, jednotách a na večírcích, které byly pořádány na počest hostŧ z ciziny. I po finanční stránce byl spolek velmi silný. E. Třasoň byl nejenom vynikajícím hudebníkem, ale i zdatným hospodářem. Mezi jeho nejbliţší pomocníky patřili Ferdinand 12

FRIC, O.: c. d., s. 59.

13

Památník Pěvecko-hudebního spolku Moravan Kroměříž. Kroměříţ 1932, s. 70.

14

FRIC, O.: c. d., s. 63.

11

Götz a jednatel spolku Dr. Roman Hauk. V roce 1923 převzal tuto funkci po Haukově smrti cvičný učitel František Plachý. Stal se nejen novým jednatelem, ale i organizátorem jubilejních koncertŧ v letech 1928 a 1932. Nově také převzal od E. Třasoně celou administrativu. K dispozici měl spolek vlastní hudební archiv i studijní knihovnu. Archiv vznikl díky učiteli Rudolfovi Papeţíkovi, který ho utvořil z nakupeného listinného a notového materiálu. Zemský účetní rada Hynek Kaštyl dal zase do pořádku movitý majetek spolku. Ve výčtu významných osobností nelze opomenout jména tří poválečných předsedŧ. V obnoveném spolku pokračoval ve své funkci z předválečných let Dr. Emil Kozánek, ale kvŧli těţké nemoci ho často zastupoval Josef Šamánek. V roce 1929 ho ve funkci vystřídal syn prvního předsedy Dr. Jan Kozánek.15 Od počátku existovaly dva konsolidované sbory, které měly zkušeného sbormistra a kvalitní program. Postupem času se vytvořil i smíšený sbor, který čítal trvale kolem 100 členŧ. Heslem sbormistra E. Třasoně bylo nejprve cvičit, cvičit a prohlubovat, potom vystupovat. Poprvé vystoupil Moravan 15. 2. 1919. Jednalo se pouze o příleţitostné vystoupení, na večírku sportovního klubu Haná. Zazněla zde Pomluva od Antonína Dvořáka a Zastaveníčko od Otakara Nebuška. K prvnímu “opravdovému“ koncertu po usilovném nacvičování došlo aţ v březnu 1920. Tehdy spolek předvedl skladby A. Tovačovského, P. Kříţkovského, B. Smetany, J. Suka, A. Dvořáka a dalších.16 Od roku 1920 se stal Moravan stálým účastníkem všech národních a městských slavností. Za nový úkol si spolek stanovil probuzení zájmu o sborový zpěv i na venkově. Proto začali podnikat mnohé zájezdy do Hulína,

Kvasic,

Napajedel,

Roštína,

Postoupek

a

dalších

okolních

vesnic.

Zlomovým rokem v činnosti spolku se stal rok 1924. Na toto období připadly oslavy stých narozenin Bedřicha Smetany. Oslavy na Moravě probíhaly jednotně. V Brně vznikl „Sbor pro oslavy Smetanovy“, kterému podléhal i podvýbor vzniklý v Kroměříţi. Celou organizaci a program oslav zajišťoval samotný Moravan s vojenskou hudbou pěšího pluku č. 3. Připravil sérii přednášek, koncertŧ a zájezdŧ se smetanovskou tematikou. Jen v Kroměříţi předvedl sedm produkcí a na venkově devět. Celé období oslav trvalo pŧl roku a Moravan na svých koncertech vyzpíval částku 16 000 Kč. Součástí akcí byl také 15

Tamtéţ, s. 68.

16

Tamtéţ, s. 68.

12

koncert Českého kvarteta, zájezd Kroměříţanŧ na Smetanovu Libuši a zájezd dětí na Prodanou nevěstu do Brna.17 Po této euforii nadšení opadává. Jednotliví členové docházeli na zkoušky nepravidelně. V Almanachu se píše: „Bylo nutno apelovati na čestný závazek pravidelné docházky do zkoušek.“18 Morálku členské základny pozvedl nový úkol. Moravan zorganizoval oslavu padesátých narozenin svého čestného člena Josefa Suka. Spolek uspořádal koncert, na kterém jubilant zahrál svŧj cyklus O matince. Josefa Suka tato aktivita velmi potěšila a pochválil celý Moravan. Zvláštní vděk pak vyjádřil E. Třasoňovi. Prohlásil: „Tenhle sbor může jíti do světa.“19 Činnost hudebního spolku Moravan vrcholí v roce 1925. Při příleţitosti sedmdesátých narozenin Leoše Janáčka uspořádal velkolepý koncert, na kterém obstaral hlavní program ţenský sbor. Znalci vyhodnotili produkci Moravanu velmi kladně a označili ji za srovnatelnou s největšími spolky v Brně a Praze.

2.3. Krize a úpadek ve druhé polovině dvacátých let Od roku 1926 začala činnost spolku opět upadat. Jednotlivci docházeli na zkoušky nepravidelně a tentokrát před sebou neměl spolek ţádný speciální úkol, který by u členŧ obnovil potřebnou motivaci. Nejprve zasáhl tento problém ţenský sbor. Jejich program po nějakou dobu obstarávali muţi, ale zanedlouho vypukla podobná krize i v muţském sboru. Pro poválečný ţivot v Kroměříţi byly typické dvě skutečnosti. Prvním problémem byla přemíra spolkového ruchu ve městě, která vedla k roztříštěnosti publika i členŧ. Mnozí pŧsobili hned v několika spolcích najednou. Jako zásadnější se ukázal problém nedostatku aktivní mládeţe. Bylo velmi obtíţné získat nové členy z řad mladých lidí, aby nahradili „starou gardu“ a pokračovali v činnosti. Spolek totiţ vedli členové, kteří byli v produktivním věku jiţ před válkou. Tyto problémy neřešil jen Moravan, ale i ostatní spolky ve městě.20 Kvŧli špatným poměrŧm v muţském sboru neprobíhala od roku 1927 příprava na 17

Smetanovy oslavy. In: Pozorovatel, 22, 8. 1. 1925, č. 2, s. 3-4.

18

FRIC, O.: c. d., s. 71.

19

Tamtéţ, s. 72.

20

Tamtéţ, s. 74.

13

koncerty a sbor vystupoval jen příleţitostně. Sbormistr E. Třasoň sice obměnil čtyři pětiny členŧ, ale stále přetrvávala lhostejnost. S novými členy musel probrat a nacvičit techniku zpěvu od samých začátkŧ. Přesto se snaţil udrţet oba sbory. V roce 1928 při příleţitosti 10. oslav samostatnosti připravil krásný program. Vydal provolání ke zpěvákŧm, ve kterém zdŧraznil podíl zpěvu v národním ţivotě. Po tomto provolání stouply počty obou sborŧ aţ na 140 členŧ.21 Uţ v červnu se v Květné zahradě konala generální zkouška. Byla velkolepou a dŧstojnou oslavou trvání našeho státu. Oslava byla vyhodnocena jako počin mimořádné umělecké hodnoty. Moravan se předvedl vynikajícím nastudováním Janáčkova Amara, Axmanovy kantáty Moje matka a Křičkova Pokušení na poušti. Koncert zhlédlo v odpoledních hodinách kolem 1200 ţákŧ a večer 1000 posluchačŧ. Po prázdninách ale potíţe propukly nanovo. Jevily se ještě závaţnějšími neţ dříve. V zápise z valné hromady jsou charakterizovány takto: „...ochablost členstva, netečnost obecenstva, nemoc sbormistra, nepřítomnost jednatele…“ 22 Zkoušky vŧbec neprobíhaly a koncerty byly odříkány. Novou vzpruhu pro spolek znamenala vojenská cvičení, která se v Kroměříţi konala v roce 1929. Zúčastnili se jich vzácní hosté jako prezident republiky, cizí generalita, např. francouzský maršál P. Pétain, z domácích politikŧ předseda vlády F. Udrţal či senátoři V. Klofáč a M. Hruban.23 Na přelomu let 1929-30 se Moravan zapsal do povědomí kroměříţské veřejnosti třemi velkými koncerty. Konaly se u příleţitosti jubilea J. B. Foerstera a V. Nováka. Zlatým hřebem byla Svatováclavská mše Adama Michny z Otradovic, která se uskutečnila v kostele svatého Mořice v Kroměříţi.24 Poté se začal Moravan potýkat s negativními vnějšími vlivy, které na jeho činnost pŧsobily rozkladně. Kroměříţ se topila v záplavě podnikŧ velmi rŧzné kvality. Ve městě propukl boj o kulturu, termíny a pořadí. Kaţdý si mohl vybrat z pestré nabídky podle toho, zda se chtěl smát, plakat, nudit se, vzdělávat se, řešit výchovné problémy nebo si 21

FRIC, O.: c. d., s. 74.

22

Tamtéţ, s. 75.

23

KRAŤOCH, J.: Prezident T. G. Masaryk v Kroměříži. In: Kroměříţ. Město a okolí. Brno 1931, s. 56.

24

FRIC, O.: c. d., s. 77.

14

poslechnout opravdový sborový zpěv. Pak mezi pestrými plakáty našel i program Moravanu. Spolek nebyl v boji o diváka příliš dŧrazný. Především nechtěl slevit ze svého pŧvodního záměru podávat umění v čisté podobě. Nakonec jeho vlastní členové na práci ve spolku postupně zapomínali a vystupovali jako účinkující v jiných zábavních produkcích.25

25

Tamtéţ, s. 78-79.

15

3. SPOLEK OCHOTNICKÉHO DIVADLA

Na počátku roku 1865 zaloţila v Kroměříţi hrstka nadšencŧ Spolek ochotnického divadla. Jiţ v dubnu téhoţ roku se uskutečnilo první veřejné vystoupení. Znamenalo počátek bohaté, neobyčejně pestré a dodnes stále ţivé historie divadelního ochotničení. Kroměříţané si divadlo oblíbili velmi rychle, stalo se pevnou součástí společenského a kulturního ţivota. Tento spolek je povaţován za zakladatele a uchovatele ochotnické tradice.26 Byl prvním a nadlouho jediným ryze divadelním spolkem ve městě. Divadelní aktivitu vykazovaly i jiné spolky, ale pouze jako okrajovou a příleţitostnou záleţitost.

3.1. Činnost ochotníků během první světové války První světová válka, které se postupně aktivně zúčastnilo 13 členŧ spolku, činnost ochotníkŧ úplně nepřerušila.27 I v tak obtíţném období se našlo dost divákŧ, kteří v divadle hledali chvilkové zapomenutí a únik od problémŧ spojených s válkou. Spolek pokládal tyto dva momenty za jediný účel divadla. Proto se v jeho repertoáru objevovaly převáţně veselohry. Mezi ochotníky vynikaly především osobnosti jako R. Vybíral, O. Porázek, Z. Černošek, O. Kubín, P. Horáčková, sestry Janečkovy, M. Mikulíčková a další. V roce 1914 spolek odehrál pod vedením sbormistra Lukáše Otakara jedenáct představení. Kromě jiţ zmíněných veseloher odehrál spolek i dvě váţnější díla, Hauptmanovu Haničku a Morálku paní Dulské.28 Výtěţek z divadelních představení věnovali ochotníci ve prospěch Pomocného sboru města Kroměříţe, Červeného kříţe a na vánoční nadílku pro české raněné vojáky v místních lazaretech. Například z představení Pod krovem otcovým věnovali ochotníci 1000 K Fondu vdov a sirotkŧ po padlých legionářích.29 Jinak byla aktivita a spolkový ţivot minimální. V jednatelské zprávě za rok 1915 se píše: „Zdárně se rozvíjející činnost spolková letošním válečným rokem ochabla úplně, 26

LAJKEP, Z.: c. d., s. 5.

27

PÁLENÍČEK, L.: Kroměřížské ochotnické divadlo 1865-1965. Brno 1965, s. 30.

28

Tamtéţ, s. 29.

29

Zprávy z Kroměříže. In: Haná, 11, 3. 1. 1919, č. 2, s. 1.

16

příčina dnešní pohnutá doba a nedostatek mužských sil.“30 Odehrály se pouze dvě divadelní hry, Paní mincmistrová a Noc na Karlštejně. Zvýšenou aktivitu mŧţeme ve spolku vysledovat od počátku roku 1918. Spolek v tomto období čítal 32 členŧ. Vznikla reţisérská rada, která připravovala program a přišla s nápadem připravit dvě aţ tři představení pro malé diváky. Pokusila se téţ zorganizovat představení ve volné přírodě. Ostatní členové dávali do pořádku inventář.31

3.2. Spolková krize Tento spolek v celém meziválečném období procházel obrovskou krizí. Jeho místo na výsluní postupně zaujaly jiné spolky jako Dramatický odbor spolku pokrokového studentstva Milíč a Nezávislá scéna.32 Přemíra ochotničení vedla k nezdravé rivalitě a do vlastní ochotnické tvořivosti nic nového nebo podstatného nepřinesla. Ochotníkŧm se nedařilo krizi překonat. Ta se spíše ještě více prohlubovala. Spolek byl sice nejstarším ochotnickým spolkem ve městě, a je vnímán jako zakladatel divadelnické tradice, ale pokud mu byla nyní věnována pozornost, tak ve většině případŧ pouze negativní. V roce 1921 byl po J. Kašpaříkovi zvolen novým předsedou spolku František Nesvadba.33 Spolek zakoupil nové dekorace, obnovil jeviště a doplnil garderóbu. Od tohoto roku hrával opět pravidelně. Obzvlášť často se v repertoáru objevovala dušičková tragédie Mlynář a jeho dítě a fraška se zpěvy Lišák a Smola. Tyto dvě hry se táhly repertoárem aţ do 30. let. Na valné hromadě, která se konala v dubnu 1919, si spolek vytyčil nové cíle, postupy a jiný styl práce jak v oblasti spolkové a organizační, tak v oblasti divadelní a tvŧrčí. Tyto plány se jim ale bohuţel nedařilo realizovat. Neustále opakovali „staré chyby“, nedokázali se oprostit od tradic druhé poloviny 19. století. Nedokázali z této cesty vybočit,

30

LAJKEP, Z.: c. d., s. 30.

31

Tamtéţ, s. 30.

32

PÁLENÍČEK, L.: Vývoj kroměřížského ochotnického divadla. In: Kroměříţský divadelní almanach. Kroměříţ 1941, s. 67. 33

KUBÍN, O.: O založení a vývoji českého divadelního spolku v Kroměříži. In: Kroměříţský rok 1948. Kroměříţ 1948, s. 32.

17

nehledali nic nového a odmítali jakékoliv experimenty. V nových a náročnějších podmínkách vedlo jejich snaţení pouze k tomu, ţe zapadli do šedi a prŧměru.34 První poválečné představení spolku v roce 1919 se setkalo se zdrcující kritikou. V Hané se přímo píše: „Obecenstvo bylo v pravém slova smyslu otráveno. A kde hledat chybu? Ve lhostejnosti ochotníků, kteří se spoléhali na nápovědu, kterého bylo slyšet až do restaurace a ničemu se nenaučili…“35 Situaci jim komplikovaly i problémy se sálem v Nadsklepí. Obec v roce 1921 budovu odkoupila a spolku vypověděla nájemní smlouvu. Zkoušky se musely odehrávat v šatně. Spolek se dohadoval s provozovatelem o dekorace a vybavení jeviště. Značné poplatky platil i za pronájem sálu. Za nedělní představení poţadovala obec 100 Kč a za ostatní dny 60 Kč.36 Nastaly potíţe s obsazováním termínŧ, neboť ve velkém sále město zřídilo kino a v neděli se místo divadelních představení promítaly filmy. Diváci byli zmatení, neboť byli zvyklí, ţe tento čas je vyhrazený pro divadlo. Situaci ochotníkŧm ztěţovalo i velké mnoţství divadelních představení jiných spolkŧ. Především si ale svou situaci komplikovali sami. Byli ochotní hrát pro Sokol, léčebný ústav, hasiče, čtenářský spolek v Bílanech a další organizace. Tahle aktivita jim nic nevynášela a pŧsobila akorát jisté organizační těţkosti. Spolek od ní upustil aţ v roce 1931.37 Hlavní, opravdovou, příčinu krize mŧţeme spatřovat ve vnitřním ţivotě spolku. Poklesla produktivita kvŧli nízké úrovni repertoáru a hereckého provedení, organizátorské bezradnosti a chaosu. Mezi členy nepanovaly dobré vztahy a panovala i špatná kázeň při docházkách na zkoušky. Vedení spolku neustále měnilo a přesouvalo termíny i tituly plánovaných her. S nácvikem nové hry běţně začínali i pět dnŧ před premiérou. Typické byly konflikty a hádky. Někteří ze spolku mnohokrát vystoupili, aby se vzápětí opět vrátili. Nerespektovali zákaz výboru hrát s jinými spolky. Ba naopak rostla chuť zahrát si s Milíčem či Nezávislou scénou.38 Ochotníci stejně jako hudebně pěvecký spolek Moravan museli řešit generační 34

LAJKEP, Z.: c. d., s. 74.

35

Zprávy z Kroměříže. In: Haná, 11, 6. 4. 1919, č. 65, s. 2.

36

LAJKEP, Z.: c. d., s. 74.

37

Tamtéţ, s. 75.

38

Tamtéţ, s. 76.

18

problém, který se ukazoval stále aktuálnějším. Spolek si ho nejprve nechtěl vŧbec připustit a odsouval ho do pozadí. Názory a podněty mladších členŧ jako byli O. Kubín, L. Švagera, M. Chleborád či F. Nepoţitek, kteří přišli s novými nápady, naráţely na averzi starších. Byly vesměs odbývány a omlouvány mladickou nezkušeností a nerozváţností. I přes averzi zkusit něco nového byla nastudována i „modernější“ díla jako Scheinpflugŧv Geysir či Šofér Bernarda-Vrbského.39 Přestoţe spolek stíhala neustálá kritika kvŧli špatnému repertoáru a provedení, mŧţeme najít díla, která byla v dobovém tisku hodnocena i pozitivně. Za hry na dobré úrovni ve 20. letech označila kritika Strakonického dudáka s Rŧţenou Daňkovou (1920), Praţského Ţida (1921), Revizora, Lakomce a Hamleta, ve kterém hostoval Miloš Nový z Národního divadla v Praze (1922).40

3.3. Období operety Jistý obrat v ţivotě spolku znamenal příchod Jana Kani v roce 1925. S ním nastala éra operet, které zatlačily ostatní sloţky repertoáru do pozadí. Toto potvrzuje fakt, ţe v roce 1926 odehrál spolek 19 představení, z nichţ bylo 12 operet.41 Velkým propagátorem této formy byl právě Jan Kaňa. Kritika ochotníkŧm vyčítala, ţe se provinili proti svému tradičnímu poslání. Sice uznala, ţe operety sklízí divácký úspěch, ale pro kulturní ţivot města podle ní neměly ţádný přínos. Odborníci vnímali operety jako hry podřadné úrovně, které nepatří na ochotnickou scénu. Roku 1927 napsal Miloš Ţivný v Hané: „Je věru s podivem, že ochotnický spolek, který až do nedávné doby vždy čestně hájil primát umění na naší domácí scéně, v poslední době sahá k představením, která po stránce umělecké jsou naprostým, politováníhodným úpadkem.“42 Bohumír Traube, herec a reţisér, se ke kritice ochotníkŧ vyjádřil ve svém příspěvku, který byl později otištěn i v Pamětním spise. Tehdejší reţisér vnímal, ţe divadlo procházelo velkou krizí. Podle něj bylo obtíţné najít dobré a divadelně pŧsobivé práce, 39

PÁLENÍČEK, L.: Vývoj kroměřížského ochotnického divadla. In: Kroměříţský divadelní almanach. Kroměříţ 1941, s. 67. 40

Tamtéţ, s. 66.

41

Jubilejní ročenka k 60. výročí založení Spolku ochotnického divadla v Kroměříži. Kroměříţ 1925, s. 17.

42

ŢIVNÝ, M.: Úpadek divadla v Kroměříži. In: Haná, 12. 6. 1927, č. 115, s. 2.

19

které by byli přístupné všem lidovým vrstvám. Byla to velká starost ředitelŧ, reţisérŧ, dramaturgŧ i samotných hercŧ. Za jedním divadelním vystoupením se skrývalo mnoho námahy a osobních obětí, protoţe se všichni zúčastnění scházeli aţ po práci a často v zakouřeném prostředí. Přes veškerou námahu a úsilí, které divadlu věnovali, jim ale kritika především vytkla, ţe ne vţdy ideálně splnili své poslání. B. Traube viděl v těchto tvrzeních bezohlednost a zaujatost. Další zásadní problém spatřoval ve vypuknutí filmové horečky.43 Měl pravdu v tom, ţe Kroměříţané měli rádi především kino, kopanou, operetu a tanec. Jana Kaňu stíhala negativní kritika kvŧli operetám nejen z venku. Spolek pod jeho vedením procházel i vnitřní krizí. Byl velmi komplikovanou osobností, sice výtečný muzikant ale také ambiciózní a konfliktní člověk. Téměř od samotného začátku byl ve sporu se všemi členy. Postupně se kvŧli němu a jeho volbě repertoáru odhlašovali zkušení členové. Vyjadřovali tak odpor proti „operetnímu braku“.44 Vzácnou výjimkou byla opereta Polská krev s hostujícím Oldřichem Novým v roce 1926. Výrazného oţivení dosáhli ochotníci aţ v prvních letech okupace díky nové generaci, která se vytvořila hlavně z řad studentŧ, a i proto, ţe Milíč a Nezávislá scéna zastavili zcela svou činnost.

43

TRAUBE, B.: Úkol a poslání ochotnické scény. In: Pamětní spis 70 let trvání spolku Ochotnického divadla v Kroměříţi. Kroměříţ 1935, s. 25. 44

LAJKEP, Z.: c. d., s. 77.

20

4. KLUB ČESKÝCH TURISTŮ

Klub českých turistŧ vznikl ve druhé polovině 19. století. Jeho cílem bylo probudit a posílit pocit vlastenectví poznáváním krás naší vlasti. Do té doby se turistika pěstovala pouze v některých spolcích jako okrajová záleţitost, např. v Klubu českých velocipedistŧ, Českém bruslařském klubu, Sportovním klubu Haná, Těţkoatletickém klubu Bivoj, Sokole a dalších.45 Dne 15. května 1909 se sešli příznivci turistiky v hotelu Simon v Kroměříţi a zaloţili odbor Klubu českých turistŧ, který měl velký vliv na rozvoj turistiky ve střední, na severní a jiţní Moravě. Prvním předsedou byl zvolen pokladník městské spořitelny Václav Klička. Hlavním úkolem spolku bylo co nejvíce zpřístupnit milovníkŧm přírody málo známé pohoří Chřibŧ. Programy vycházek visely na vývěsce v knihkupectví u Povondrŧ. První turistická trasa byla vyznačena ze Zdounek přes Bunč a Buchlov do Uherského Hradiště.46

4.1. Turistika za války První světová válka těţce ochromila činnost turistŧ. Někteří z nich byli na frontě nebo v zajetí, jiní se báli pracovat v českém spolku. Nemohli se věnovat svému koníčku i kvŧli materiálním problémŧm. Na značení turistických cest neměl spolek dostatek barev a doprava vlakem byla nepravidelná. Válečný ţivot nepřispíval k náladě vnímat krásy přírody. V roce 1915 čítal spolek díky prŧběhu války pouhých 45 členŧ.47 Jeho hlavním úkolem bylo opravit orientační tabule, které se musely sundat a přinést z hor do Kroměříţe. Protoţe byli oba značkaři na vojně, byl touto činností pověřen ing. V. Lorenz. V tomto roce se stal novým předsedou na praţském ústředí Dr. Jiří Guth-Jarkovský, který ještě téhoţ roku přijel i do Kroměříţe.

45

PAVLÍČEK, O.: Historie turistiky na Kroměřížsku. Kroměříţ 1989, s. 4.

46

POKORNÝ, J.: Turistický ruch na Kroměřížsku. In: Kroměříţ. Město a okolí. Brno 1931, s. 148.

47

Tamtéţ, str. 5.

21

V roce 1916 počet členŧ ještě poklesl, na 39.48 Bylo velmi nebezpečné být členem českého spolku, proto bojácnější členové raději vystoupili. Nejtěţším rokem v ţivotě turistŧ byl ovšem rok 1917. Nekonaly se ţádné schŧze. Z výboru zbyl pouze předseda Jan Doleţal. Ostatní byli na vojně. Vlaky jezdily nepravidelně a kaţdý se musel prokázat legitimací. Nebyla nálada ani porozumění pro přírodní krásy. Ţivot občanŧm otravovalo udavačství, špehování a nedŧvěra. Členŧm byly otvírány dopisy a mnozí byli postaveni pod policejní dozor. Proto se nekonala ani valná hromada. I následující rok 1918 nebyl pro odbor nijak příznivý. Počet členŧ opět poklesl. Nyní jich bylo jen 36. Přesto práce ve spolku úplně neustala. Zbylí členové rádi chodili do hor, aby zapomněli na válečné hrŧzy. Usnesli se, ţe budou i nadále pořádat vycházky, které oznámí vývěskami s udáním vŧdce, doby odjezdu a příjezdu. V červnu podnikli dvě vycházky do Chřibŧ a v srpnu přes Divoky na Brdo.49 Kvŧli nedostatku barev nemohly být označeny nové trasy.

4.2. Rozvoj turistiky ve 20. letech 20. století Vznik samostatné republiky vyvolal mezi turisty obrovské nadšení. Lidé neměli dostatek prostředkŧ na základní ţivotní potřeby, přesto přispívali na zakoupení barev, aby mohl Josef Beck obnovit značkovací činnost. Mezi prvními vyznačil trať Zdounky-Divoky -Roštínská kaple-Brdo. Vystoupil na rozhlednu a i přes nedostatek barev napsal: „Kamkoliv oko pohlédne, tam všude-všude vlast je má!“50 V květnu 1919 svolal předseda Jan Doleţal všechny odbory KČT z celé Moravy a Slezska do Kroměříţe na turistický sjezd. Hlavním bodem programu bylo sloučit turisty z Moravy a Slezska do jednoho celku. Dalším úkolem jednotlivých odborŧ byla práce na odstraňování němčiny z našich hor a maďarštiny ze slovenských hor. Odbory měly zajistit vydávání prŧvodcŧ a map. Členství v tomto spolku přinášelo i drobné výhody jako slevy na vstupy do turistických objektŧ a výhody na dráze. Na nové poměry v republice musel organizačně reagovat i Klub českých turistŧ (KČT), který se přejmenoval na Klub československých turistŧ (dále jen KČST). Od roku 48

KRČÁL, M.: 100 let klubu českých turistů v Kroměříži. Kroměříţ 2009, s. 19.

49

Tamtéţ, s. 20.

50

Tamtéţ, s. 21.

22

1921 kroměříţský odbor KČST vyvíjel tlak na obec, aby ve městě zřídila turistickou noclehárnu. Výbor objednal fermeţové barvy a pověření členové vyznačili cesty SalašBuchlov a Bunč-Budačina a opravili staré značky. V témţe roce se musel spolek zabývat i problematikou vandalismu. Docházelo k ničení turistických značek a lesních porostŧ. Počet členŧ v roce 1923 vzrostl na 285.51 V budově místní reálky byla zřízena studentská noclehárna. V lednu 1924 zemřel předseda Jan Doleţal a jeho nástupcem ve funkci se stal Alois Pospíšilík a jeho zástupcem Ladislav Mesenský. V červenci 1925 nastala ve spolku velmi kritická chvíle kvŧli finanční situaci. Výbor neměl prostředky na zaplacení mnohých drobných účtŧ. Ţaloba stíhala ţalobu a přišel exekuční příkaz na inventář chaty na Bunči. Tuto sloţitou situaci pomohla turistŧm vyřešit kroměříţská spořitelna, která spolku poskytla hypoteční pŧjčku ve výši 20 000 Kč.52 Výbor se snaţil o organizování takových aktivit, které vedly k posílení finanční situace. Ustavil zábavní výbor s ing. Madlmayerem, jehoţ úkolem bylo organizování přednášek a zábavy, např. tanečních kurzŧ. Členové klubu obětavě pracovali při propagaci turistiky, všichni dostávali kaţdý měsíc tištěný program turistických vycházek se zprávami o činnosti klubu. V této době měl turistický klub aţ 670 členŧ. Turistika byla propagována i pomocí příspěvkŧ v časopisech, vydáváním letákŧ a broţur. Od roku 1928 začal profesor František Mrtvý pořádat kurz čtení map.53 V roce 1927 se stal novým předsedou František Huráb. Činnost odboru směřovala k tomu, aby se co nejvíce zmenšily značné dluhy. Praţské ústředí převzalo hypoteční dluh ve výši 96 000 Kč.54 Josef Beck vyznačil téměř sám cesty v délce 100 km a rozvěsil značný počet orientačních tabulek, které sám doma po večerech vyráběl. Odborný učitel Václav Beck kreslil po celý rok značkovou mapu Chřibŧ. Klub ji toho roku vydal a byla jedinou mapou svého druhu. Pro stále stoupající zájem o turistiku v Kroměříţi byla zřízena v roce 1929 studentská noclehárna v budově bývalého učitelského ústavu. Zde byly poskytovány slevy

51

Moravský zemský archiv Brno-Státní okresní archiv Kroměříţ (dále jen MZA Brno-SOkA Kroměříţ), fond Bk 56, inv. č. 1. Kniha zápisŧ ze schŧzí výborŧ valných hromad 1920-1932, zápis z řádné valné hromady 13. 5. 1924. 52

Tamtéţ, zápis z 27. 7. 1925.

53

KRČÁL, M.: c. d., s. 32.

54

Tamtéţ, s. 30.

23

na nocleh a stravu. Přesto kapacity stále nedostačovaly. Proto odbor KČST zaţádal o další dvě místnosti v Komenského škole. Přes veškerou snahu se od roku 1928 objevuje v hodnotících zprávách nespokojenost s aktivitou členstva. Z naplánovaných vycházek se uskutečnily pouze čtyři.55

4.3. Lyžařský kroužek Po první světové válce nastal v Kroměříţi rozmach i zimní turistiky. V roce 1923 vznikl lyţařský krouţek, který čítal osmnáct členŧ. Jeho předsedou se stal Josef Smítal. V krátké době se stal velmi oblíbeným a o rok později čítala členská základna jiţ 74 registrovaných lyţařŧ. Snaţili se být finančně nezávislí na KČST. Aby získali dostatek peněz, organizovali nejen kurzy lyţování pro dospělé i mládeţ, ale i rŧzné večírky, karnevaly, taneční kurzy a jiné.56 Hlavní náplní krouţku bylo organizování lyţařských zájezdŧ do Bystřice pod Hostýnem, Frenštátu a Roţnova pod Radhoštěm, Vsetína a Jeseníkŧ (Ramzová, Malá Morávka, Petrovice). Těmto výletŧm se říkalo „partie“. Odbor účastníkŧm vyřídil pojištění a velké slevy na dráze, které se pohybovaly mezi 33-50%. Při dobrých sněhových podmínkách vyuţívali lyţaři kroměříţský kopec Barbořinu. Z mnoha zpráv z jednání výboru vyplývá, ţe k lyţování na Barbořině docházelo kvŧli nepříznivým sněhovým podmínkám zřídka.57 Prvním známým kroměříţským lyţařem jiţ před první světovou válkou byl v roce 1909 ing. Madelmayer. Jezdil na lyţích, které byly dlouhé 230 cm, a měl jednu dva metry dlouhou bambusovou tyč. Jednalo se o výrobek firmy Jadrníček z Fryštáku. Aţ v roce

55

MZA Brno-SOkA Kroměříţ, fond Bk 56, inv. č. 1. Kniha zápisŧ ze schŧzí výborŧ valných hromad 19201932, zápis z valné hromady 26. 2. 1929. 56

PAVLÍČEK, O.: c. d., s. 9.

57

MZA Brno-SOkA Kroměříţ, Bk 56, inv. č. 1. Kniha zápisŧ ze schŧzí výborŧ valných hromad 1920-1932, zpráva o činnosti lyţařského krouţku při odboru KČST v Kroměříţi.

24

1915 se začalo jezdit na kratších lyţích a se dvěma holemi.58 Před první světovou válkou bylo lyţování ryze muţskou záleţitostí. Od roku 1922 začaly do krouţku vstupovat i ţeny.

4.4. Turistická chata na Bunči Postavením chaty na Bunči se zvýšil turistický ruch v Chřibech. Turistická chata měla příjemnou restauraci a ubytovací kapacitu pro 40 osob. Prostředky na výstavbu získával odbor KČST prostřednictvím členských úpisŧ, darŧ a pŧjček. Uţ v roce 1920 přišel spolek s prvním návrhem na vybudování chaty v Chřibech, v níţ by měli turisté moţnost osvěţit se i přenocovat. Odbor KČST pověřil Dr. Františka Dedka ze Zdounek, aby vyjednal koupi vhodného pozemku.59 V roce 1921 nadále probíhala jednání o stavbě chaty. Finanční hotovost spolku činila 6 000 Kč. V době poválečné drahoty to byla nedostačující částka. Z těchto peněz uhradil výbor v roce 1922 částky za pozemek ve výši 3 802 Kč a porost ve výši 1 800 Kč.60 Účetní V. Klička byl ustaven nájemcem a správcem chaty. Klub se stal stavitelem a vlastníkem. Členové získali slevu 50% na ubytování. Celý rok 1923 byl ve znamení stavby, která započala 12. června poloţením základního kamene. Chata se budovala podle projektu architekta Felixe Skibinského. Pan architekt pocházel z Polska a studoval školy v Černovicích, Bukovině a Lvově. V Bukovině ho při stavbě ţeleznice objevil kroměříţský rodák a majitel stavební firmy Ladislav Mesenský, který ho v roce 1906 přivedl do Kroměříţe. Oba dva se v krátké době vypracovali mezi městskou elitu. Oba dva byli nadšenými turisty. Kromě toho se pyšnili i členstvím ve Spolku ostrostřelcŧ. F. Skibinski získal hodnost nadporučíka a projektoval i novou střelnici Na Hrázi.61 Stavební dozor při budování chaty na Bunči vykonával zednický mistr ze Zdounek J. Křiţan. Ředitel litovelského pivovaru, pan Svozil, dodal mahagonový nábytek do pokojŧ

58

http://trojak.cz/wp-content/uploads/2012/01/100-let-lyzovani-niz.pdf, s. 3.

59

MZA Brno-SOkA Kroměříţ, fond Bk 56, inv. č. 1. Kniha zápisŧ ze schŧzí výborŧ valných hromad 19201932, zápis z 20. 10. 1920. 60

Tamtéţ, zpráva jednatele o činnosti kroměříţského odboru KČST za správní rok 1923.

61

KLAPIL, P.: Historie Sboru uniformovaných ostrostřelců v Kroměříži. Kroměříţ 2014, s. 34.

25

a bílý do hostinských pokojŧ.62 O rok později, 29. června 1924, byla chata slavnostně otevřena. Slavnostní řeč pronesl ministerský tajemník z Prahy Jaroslav Mühlmann.63 O hudební doprovod se postaral Moravan a Hudba vojenského ţenijního pluku. Prvním nájemcem se stal Václav Klička, který se ale z funkce dlouho neradoval, neboť v červnu 1925 zemřel. Z několika nabídek byl jako jeho nástupce vybrán E. Kocourek. Od roku 1927 se chata na Bunči potýkala s velkými dluhy. Objevil se nečekaný konkurent, hájenka naproti chaty, která měla hostinskou koncesi. Výbor diskutoval o moţnostech, jak ji hájence legálně odebrat. Mezi oběma subjekty dále nastal spor o vodu. Odbor KČST nechal vybudovat vodovod k chatě, ale podstatnou část vody spotřebovali revírní a hajný.64 Aţ v roce 1928 se chata dočkala změny situace a začala se těšit z velké obliby mezi turisty. O rok později se stala hlavním střediskem turistického ruchu v Chřibech. V budově se pořádaly vojenské koncerty, vystupoval zde i Moravan. Tyto kulturní aktivity přispěly ke zřízení pravidelné autobusové linky do výchozích míst pro pěší turistiku. 65

62

KRČÁL, M.: c. d., s. 25.

63

MZA Brno-SOkA Kroměříţ, fond Bk 56, inv. č. 1. Kniha zápisŧ ze schŧzí výborŧ valných hromad 19201932, zpráva jednatele za rok 1924. 64

KRČÁL, M.: c. d., s. 31.

65

Tamtéţ, s. 33.

26

5. LIBUŠE – VZDĚLÁVACÍ SPOLEK PANÍ A DÍVEK

Před zaloţením spolku Libuše se vzdělané a vlastenecky orientované ţeny scházely v bytě učitelky Vojtěšky Baldessariové. Přednášely si o významných českých osobnostech a diskutovaly o nejnovějších událostech národního ţivota. Zde se také zrodila myšlenka zaloţit v Kroměříţi ţenský vzdělávací spolek. Na realizaci tohoto nápadu měly velký podíl Luisa Kulpová, Marie Kozánková, Františka Višňáková, Kateřina Mezníková, Vojtěška Baldessariová a další. V roce 1892 tedy vznikl vzdělávací spolek Libuše, jehoţ cílem bylo: „… zvýšit kulturní úroveň žen, snažit se vychovati národu ženy ušlechtilé, vědomé si svých povinností…“ 66 Dámy ve městě zajišťovaly především přednáškovou činnost, zřídily knihovnu s čítárnou, organizovaly poučné vycházky a pořádaly společenské večery se vzdělávacím programem. Tento spolek byl prvním projevem kulturních snah českých ţen v Kroměříţi. Jméno i stanovy přijaly a upravily podle spolku Libuše v Litomyšli, jehoţ předsedkyní tehdy byla Tereza Nováková.67 Tento spolek sehrál dŧleţitou roli v národně-uvědomovacím procesu. Ve městě jiţ sice pŧsobil český starosta, ale německý prvek si stále drţel silné pozice v politickém, hospodářském i společenském ţivotě Kroměříţe.

5.1. Odborná škola pro ženská povolání Ve 20. letech 20. století byla existence spolku zcela spjata se školstvím. Dvouletá prŧmyslová škola, na šití bílého prádla a oděvnictví, byla zaloţena jiţ v roce 1911 právě z podnětu vzdělávacího spolku Libuše. Od svého počátku se potýkala s mnoha překáţkami, především s nedostatkem vhodných místností. Problémŧ přibývalo i díky válečné době. Chyběly finance na učební materiál a ředitel František Malina odešel na frontu. Po dobu jeho nepřítomnosti školu vedla paní Blaţena Strţínková.68 66

FRINTOVÁ, M.: Ženy české, matky české…Ze života ženského vzdělávacího spolku Libuše v Kroměříži 1892-1948. Kroměříţ 1948, s. 8. 67

Tamtéţ, s. 6.

68

MZA Brno-SOkA Kroměříţ, fond Bl 30, inv. č. 2, karton 1. Kniha zápisŧ ze schŧzí 1909-1932, zápis z 16. 3. 1915.

27

Aţ převrat přinesl lepší časy. Ţeny byly politicky zrovnoprávněny s muţi a kvŧli tomu hledaly příleţitost ke vzdělání a uplatnění. V roce 1920 byla škola přejmenována na rodinnou školu a později získala oficiální název-odborná škola pro ţenská povolání. Získala vyhovující prostory v Laţnovského domě na Riegrově náměstí. Poskytovala prŧpravu pro učitelky domácích nauk, učitelky rodinných škol, mateřských školek, vychovatelek, ošetřovatelek nemocných a sociálních pracovnic. Studium trvalo dva roky a mělo ráz teoretický i praktický. Na toto studium navazovala jednoletá obchodní škola. Ve třetím ročníku získaly dívky výuční list a po roční praxi v odborné dílně se mohly věnovat vlastní ţivnosti. Zákon z 15. 2. 1922 upravil odborné školství tak, ţe jednoletou obchodní školu prodlouţil na dva roky.69 Počet ţaček neustále rostl a pŧvodní prostory brzy nedostačovaly. Především chyběla kuchyně a kabinety pro vyučující. Teprve 15. prosince 1929 byla odevzdána rodinné škole nová moderní budova na Švabinského nábřeţí s moderně zařízenou kuchyní a jídelnou, sprchami, čítárnou a prostornou aulou, která slouţila rŧzným společenským setkáváním. Vzdělávací spolek Libuše se podílel na řízení školy, dohlíţel na její činnost, získával kvalitní pedagogy a finance na její provoz. Jednotlivé členky se snaţily začlenit mladé dívky do společenského a kulturního ţivota pořádáním rŧzných večírkŧ a tanečních věnečkŧ. Od roku 1929 organizovaly pro studentky rodinné školy taneční kurzy pod vedením tanečního mistra Kocha.70 Spolek zajišťoval bohatou přednáškovou činnost a v prostorách školy pořádal pro zaměstnané ţeny večerní kurzy v šití prádla a šatŧ, vaření a stolničení. Spravoval také několik fondŧ, např. Fond Luisy Kulpové, ze kterého byla vyplácena nejchudším ţákyním finanční podpora při studiu.

69

ZEZULOVÁ, J.: Další osudy kroměřížského ženského spolku Libuše. In: Archivní ročenka 1996. Holešov 1996, s. 73. 70

MZA Brno-SOkA Kroměříţ, Bl 30, inv. č. 2, karton 1. Kniha zápisŧ ze schŧzí 1909-1932, zápis z 21. 11. 1929.

28

5.2. První světová válka a činnost ve dvacátých letech V době války byla činnost spolku v útlumu. Svědčí o tom sporadické zápisy výboru spolku, které byly jindy velmi pečlivě vedené. Po tuto dobu spolek uskutečnil jen několik schŧzí. Ve funkcích zŧstaly osoby zvolené v roce 1913 a to aţ do roku 1918. Během války v roce 1915 přišel spolek s nápadem zřídit lidovou kuchyni. Jednotlivé členky se střídaly v přípravě polévkových obědŧ pro nemajetné spoluobčany a hlavně pro děti.71 Soustředily se také na organizování dětských jazykových kurzŧ. V roce 1916 učitelka J. Svobodová připravila odpolední německé představení, které mělo poslouţit jako reklama a přilákat do jazykových kurzŧ co nejvíce dětských posluchačŧ. Výnos z tohoto představení připadl Červenému kříţi a Pomocnému sboru města Kroměříţe. Na tuto válečnou tradici navázala Libuše i po roce 1918. Zamýšlela organizovat dětské kurzy francouzštiny, angličtiny, němčiny, slovenštiny a esperanta. Na základě podmínky alespoň deseti dětí v kurzu byly otevřeny kurzy francouzštiny, angličtiny a němčiny. Zájem o první dva jazyky postupně opadal, a tak od roku 1924 spolek organizoval jen kurzy němčiny. Tyto kurzy měly velkou zásluhu na zvyšování vzdělanosti mládeţe a spolku přinášely i nepřehlédnutelný finanční efekt.72 V období první republiky byla činnost spolku spojena s jeho předsedkyní Annou Čermákovou. Po slavném 28. 10. 1918 spolupŧsobila Libuše při všech dŧleţitých oslavách a akcích ve městě. Převzala patronát nad uspořádáním sbírky pro akci Zlatý poklad pro Československou republiku. Jednotlivé členky Libuše vyzývaly své spoluobčany, aby přinášely dary v podobě zlatých a stříbrných šperkŧ či jejich úlomkŧ a mincí do prostor prŧmyslové a agrární banky. Finanční prostředky z této sbírky se staly velmi dŧleţitými pro zajištění existence naší mladé vlasti.73 Členky daly do pořádku spolkovou knihovnu a v roce 1919 opět zahájily pravidelné pŧjčování knih. Neustále musely řešit problémy s umístěním knihovny. Stěhovala se celkem sedmkrát. Knihovna byla rŧzně umístěna ve sborovnách škol, v místnostech dětského útulku či místnostech Spolku pokrokového studenstva Milíč. Z tohoto dŧvodu si 71

MZA Brno-SOkA Kroměříţ, fond Bl 30, inv. č. 2, karton 1. Kniha zápisŧ ze schŧzí 1909-1932, zápis z 16. 3. 1915. 72

Tamtéţ, protokol o valné hromadě z 12. 11. 1919.

73

Tamtéţ, zápis z 9. 12. 1918.

29

Libuše velmi přála existenci spolkového domu. V kulturním ţivotě města Kroměříţ sehrál vzdělávací spolek Libuše výraznou roli především tím, ţe poloţil základ střednímu ekonomickému školství. Členství v tomto spolku bylo prestiţní záleţitostí. Členky pocházely většinou z vyšší a střední vrstvy kroměříţské společnosti. Jednalo se o ţeny a dcery okresních hejtmanŧ, kroměříţských starostŧ, lékařŧ, advokátŧ, ředitelŧ, profesorŧ atd.74 Spolek zanikl v roce 1948.

74

ZEZULOVÁ, J.: c. d., s. 72.

30

6. SPOLEK OSTROSTŘELCŮ

Spolek ostrostřelcŧ patří mezi vŧbec nejstarší spolky v Kroměříţi. Přesné datum jeho zaloţení neznáme, ale některé prameny uvádí, ţe vznikl jiţ v roce 1643. Jeho vznik byl spojen s pŧsobením biskupa Lichtenštejna, který po vzoru ostatních moravských královských měst zřídil sbor ozbrojených a ve střelbě vycvičených obyvatel. Jeho úkolem bylo udrţovat pořádek v době ohroţení města a slouţit jako osobní garda při církevních oslavách, např. stráţ u Boţího hrobu. O existenci ostrostřelecké společnosti nám podává svědectví písemný dokument v kroměříţské gruntovní knize z roku 1779, kde je zapsáno, ţe grunt na Oskole byl v roce 1664 připsán jako střelnice kroměříţské ostrostřelecké společnosti.75

6.1. Organizační změny ve spolku Během první světové války spolek obstarával bezpečnostní sluţbu ve městě a aţ do roku 1918 se pravidelně účastnil církevních slavností a vykonával stráţ u Boţího hrobu. Z celkového počtu 79 členŧ narukovalo 38 do války, z níţ se šest muţŧ nevrátilo. Ve válce padli sborový kaplan páter Antonín Urban a střelci Josef Vymlátil, Bernard Krčmář, Antonín Havelka, František Odstrčil a Jindřich Schloz.76 S koncem války musel spolek řešit problém další existence. Na základě rozkazu Moravského místodrţitelství v Brně mu byly v dubnu 1919 odebrány všechny zbraně. Branný zákon z roku 1920 zrušil předpisy o domobraně, podle kterých se řídila i činnost ostrostřeleckých sborŧ. Členové sboru zŧstali neozbrojení a nesměli nosit stávající uniformy. Sbor s tak bohatou historií se ocitl v době nové republiky v situaci plné nejistoty.77 Spolek se musel přizpŧsobit nové době a vypořádat se s mnoha organizačními změnami. V březnu 1921 se zbylí členové spolku sešli na schŧzi s kroměříţským starostou Josefem Jedličkou. Zde společně schválili datum 23. ledna 1921 jako den zaloţení nové 75

KLAPIL, P.: c. d, s. 8.

76

Tamtéţ, s. 22.

77

Tamtéţ, s. 23.

31

české střelecké jednoty. V tomto termínu neprošel prodej střelnice, i díky starostovi J. Jedličkovi. Záchrana střelnice se stala klíčovou pro další existenci spolku. Dalším dŧleţitým momentem bylo navýšení členské základny o 38 nových členŧ. Střelnice zŧstala zachována díky nařízení ministerstva škol a výchovy, podle kterého se měli povinně studenti nejvyšších tříd všech středních škol cvičit ve střelbě. Tato činnost byla dŧleţitá pro obranu vlasti.78 Na ustavující schŧzi byl zvolen novým předsedou knihkupec Vilém Povondra. Významnými osobnostmi spolku byl také jednatel Anton Karásek a stavitelé Felix Skibinsky a Ladislav Mesenský. Nově ustavená střelecká společnost musela vypracovat stanovy. V nich přísahali, ţe budou věrní Československé republice, budou pěstovat a posilovat lásku k vlasti, pečovat o mravní a vojenskou jednotu a v době míru udrţovat pořádek a klid v Kroměříţi. Projednávali taktéţ nový název spolku, který prošel během dvacátých let několika změnami. Prvním názvem byla Ozbrojená jednota, pak se přejmenovali na Městskou gardu, Národní milici v Kroměříţi a od roku 1926 Ozbrojenou jednotu města Kroměříţe.79

6.2. Činnost ve 20. letech Prvním úkolem nového výboru bylo uvést do pořádku střelnici. Během války fungovala jako nouzová ubytovna. Spolek ji nechal opravit, aby slouţila nejen k nácviku střelby, ale aby se stala i místem pro společenská setkávání. Členové zde měli moţnost občerstvit se a občas byl program doprovázen hudebními vystoupeními. Počet členŧ v roce 1921 stoupl na 118.80 V témţe roce byla oprava klubových místností i střelnice dokončena. Po ukončení všech prací proběhla praktická zkouška, která byla vyhodnocena jako uspokojivá. Oficiální slavnostní otevření bylo odloţeno na neurčito kvŧli nedostatku munice a pušek. Tak se alespoň ve dnech 15. a 16. května 1921 konala zkušební střelba pro

78

MZA Brno-SOkA Kroměříţ, fond Bl 33, inv. č. 4. Kniha zápisŧ ze schŧzí 1901-1933, zápis z valné hromady 21. 3. 1921. 79

KLAPIL, P.: c. d., s. 22.

80

MZA Brno-SOkA Kroměříţ, fond Bl 33, inv. č. 4. Kniha zápisŧ ze schŧzí 1901-1933, zápis z valné hromady za období 1921-1923.

32

členy a pozvané hosty.81 Spolek se snaţil vyvolat co největší zájem u veřejnosti, proto pořádal rŧzné soutěţe ve střelbě o věcné ceny. Těmi byla nejčastěji drŧbeţ či kuřivo. Jednou ročně pořádali téţ královskou střelbu. Spolek pořídil nové zbraně a členové měli moţnost zastřílet si i ve všední den. Střelby se ve velkém počtu účastnily i dámy. Jako velký nedostatek vnímal výbor nedostatek mládeţe. Od roku 1923 se novým předsedou spolku stal starosta Josef Jedlička. Od roku 1925 se spolek přestal účastnit větších podnikŧ. Věnoval se pouze střelecké činnosti. Začal se potýkat s poklesem zájmu jednotlivých členŧ i veřejnosti. Proto se výbor střeleckého spolku podílel na pořádání tematické výstavy, která měla podpořit a rozproudit upadající spolkový ţivot. Bohuţel ani tento pokus nepřinesl zásadní změnu k lepšímu. V zápisu z valné hromady se píše, ţe nikdo nechodil střílet.82 Činnost spolku byla pozastavena aţ do 16. srpna 1926. V tento den byla zahájena královská střelba. Ani pěkné věcné ceny velký zájem v řadách veřejnosti neprobudily. Proto spolek přišel s novou aktivitou, která vyvolala příjemnou změnu v zájmu, zvláště mezi vášnivými nimrody. Jednalo se o střelbu holubŧ, která spočívala v trefování hliněných holubŧ vrhaných do výše. Pověření členové našli pro tuto aktivitu vhodné místo na ţenijním cvičišti. Nová disciplína přilákala na krátký čas i mnohé nečleny. I přes velkou snahu nenastal pronikavější obrat k lepšímu. V hodnotící zprávě za rok 1926 se přímo píše o rapidním úpadku.83 Krize pokračovala i v následujícím roce, coţ se projevilo ve velmi slabé účasti na královské střelbě. Běţná střelba byla často pro neúčast členŧ přerušována. V roce 1928 začal výbor přemýšlet o tom, ţe místo střelby začne pořádat taneční zábavy, neboť při takových aktivitách se sejde alespoň většina členstva. Od tohoto roku spolek nevyvíjel ţádnou činnost a v roce 1933 zanikl.84 Spolek byl obnoven k 1. 1. 2014, kdy byl znovu zaloţen jako Sbor uniformovaných ostrostřelcŧ v Kroměříţi. Jeho snahou je navázat na dlouholetou bohatou historii ostrostřelcŧ. Funguje i jako reprezentační jednotka města Kroměříţe. Dne 21. 6. 2014 81

MZA Brno-SOkA Kroměříţ, fond Bl 33, inv. č. 4. Kniha zápisŧ ze schŧzí 1901-1933, zápis z 10. 5. 1921.

82

Tamtéţ, zápis z valné hromady 17. 3. 1926.

83

Tamtéţ, zápis z valné hromady 11. 5. 1927.

84

KLAPIL, P.: c. d., s. 23.

33

proběhlo slavnostní svěcení nového praporu, jehoţ dárcem je senátor Mgr. Miloš Malý (čestný velitel sboru) a kmotrou se stala poslankyně Evropského parlamentu MUDr. Olga Sehnalová, MBA.

34

ZÁVĚR

Fungování a činnost všech spolkŧ, kterými se ve své závěrečné práci zabývám, bylo spjato s vŧdčími osobnostmi města – starostou Josefem Jedličkou, hudebním pedagogem Eugenem Třasoněm, hudebníkem Janem Kaňou, profesorem Janem Doleţalem, úředníkem Aloisem Pospíšilíkem, knihkupcem Vilémem Povondrou či Annou Čermákovou. Všechny spolky se podílely na rozvoji celkového charakteru města, informovaly o významných událostech a aktivizovaly své spoluobčany. Ne kaţdá jejich činnost se setkala s pozitivní odezvou. Ve své závěrečné práci jsem se zaměřila na činnost vybraných spolkŧ ve 20. letech 20. století v Kroměříţi. Vybrala jsem spolky s dlouholetou tradicí, které se nejvíce angaţovaly v kulturním dění města. Dalším kritériem ve výběru bylo mnoţství a dostupnost materiálu. Jako hlavní cíle jsem si ve své práci vytyčila sledovat u vybraných spolkŧ činnost během 1. světové války, jejich obnovu či reorganizaci po jejím skončení a činnost ve 20. letech. Dále jsem sledovala jejich vzájemné vztahy a snahu o spolupráci. U vybraných spolkŧ jsem na základě studia našla několik společných znakŧ. Jejich fungování a činnost závisela na jedné vŧdčí osobnosti. Většina spolkŧ zaţila ve 20. letech opakující se období úspěchŧ a krizí. Jedinou výjimkou byli divadelní ochotníci, kterým se nepodařilo navázat na předválečné úspěchy. Všechny spolky musely řešit generační výměnu členŧ a potýkaly se s nedostatkem mládeţe. V zápisech ze schŧzí se objevovaly stíţnosti na malou aktivitu členŧ, psalo se o lhostejnosti. V oblasti vzájemných vztahŧ a spolupráce se mi spolky jevily jako rivalové, zvláště spolky se stejným zaměřením. O diváka bojovaly rŧznými prostředky. Snaţily se prosadit a upoutat pozornost za kaţdou cenu, i na úkor kvality. Ve městě existovala celá řada spolkŧ, a tak docházelo k tříštění zájmŧ publika i samotných členŧ, kteří chtěli být aktivní i v několika spolcích najednou. Při oslavách významných událostí v ţivotě města účinkovaly spolky vedle sebe. Jejich snaţení bych nenazvala spoluprací, protoţe vţdy jeden ze spolkŧ si akci „přivlastnil“ a dovolil ostatním účinkovat. V současnosti nadále ve městě pŧsobí divadelní ochotníci, turisté a v roce 2014 se obnovil Spolek ostrostřelcŧ, který se snaţí navázat na pŧvodní tradici.

35

RESUMÉ Závěrečná práce se zabývá činností spolkŧ ve 20. letech 20. století v Kroměříţi. Je věnována spolkŧm s dlouholetou tradicí, které se nejvíce podílely na kulturním dění ve městě. Celá práce je rozdělena do šesti hlavních kapitol. První kapitola seznamuje čtenáře s atmosférou a ţivotem v Kroměříţi během první světové války. Dále je zaměřena na úlohu umění a kultury v tak náročné době. Dalších pět kapitol se věnuje vybraným spolkŧm, které se podílely na vývoji města jak v oblasti kulturní a společenské, tak v oblasti sportovní a sociální. Jedná se o pěvecko-hudební spolek Moravan, Spolek ochotnického divadla, Klub českých turistŧ, ţenský vzdělávací spolek Libuše a Spolek ostrostřelcŧ. Kaţdá kapitola se věnuje činnosti daného spolku za první světové války, jeho obnovou a přizpŧsobení se poměrŧm v nově vzniklém Československu a vlastní aktivitou ve 20. letech. Součástí práce je obrazová dokumentace.

SUMMARY The final work deals with the activities of Kroměříţ clubs in the 1920´s. It is focused on the clubs with long-term traditions, especially those which participated in the cultural activities of the town most. The whole work is devided into six main chapters. The first chapter is concerned with the atmosphere and life in Kroměříţ during WWI. It also deals with the role of art and culture in such a difficult time. The following five chapters concern selected clubs that took part in shaping the town´s profile in the area of cultural, social and sport life. Namely it is the musical group called Moravan, followed by the Club of Amateur Theatre Players (Spolek ochotnického divadla), the Club of Czech Tourists (Klub českých turistŧ), the Women´s educational club called Libuše (ţenský vzdělávací spolek Libuše) and the Club of Sharpshooters. Each chapter deals with the activities of each club during the times of WWI, their resumption after the war, their adaptation to the new after-war conditions in Czechoslovakia as well as their new activities in the 1920´s. Additional pictures are a part of the work.

36

SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY

A. Seznam pramenů a) Archivní prameny Moravský zemský archiv v Brně-Státní okresní archiv v Kroměříţi - Fond Bl 30 Spolek paní a dívek Libuše Kroměříţ, karton 2 Inventární číslo 2 Kniha zápisŧ ze schŧzí 1909-1932 Inventární číslo 8 Činnost Libuše 1892-1947 - Fond Bl 33 Městská garda národní milice Kroměříţ 1778-1936 Inventární číslo 4 Kniha zápisŧ ze schŧzí 1888-1936 - Fond Bk 56 Odbor klubu českých turistŧ Kroměříţ 1920-1932 Inventární číslo 1 Kniha zápisŧ ze schŧzí výboru valných hromad 1920-1932 b) Noviny Koncert Českého kvarteta v Kroměříži. Pozorovatel, 13, 9. 11. 1916, č. 46, s. 3-4. Smetanovy oslavy. Pozorovatel, 22, 8. 1. 1925, č. 2, s. 3-4. Zprávy z Kroměříže. Haná, 10, 31. 10. 1918, č. 188, s. 3-4. Zprávy z Kroměříže. Haná, 21, 25. 10. 1929, č. 185, s. 2. Zprávy z Kroměříže. Haná, 11, 3. 1. 1919, č. 2, s. 1. Zprávy z Kroměříže. Haná, 11, 6. 4. 1919, č. 65, s. 2. ŢIVNÝ, M.: Úpadek divadla v Kroměříži. Haná, 12. 6. 1927, č. 115, s. 2.

37

B. Seznam literatury FRIC, O.: Dějiny Kroměřížského Moravana 1862-1932. Kroměříţ 1933. FRINTOVÁ, M.: Ženy české, matky české… Ze života ženského vzdělávacího spolku Libuše v Kroměříži 1892-1948. Kroměříţ 1948. Jubilejní ročenka k 60. výročí založení Spolku ochotnického divadla v Kroměříži. Kroměříţ 1925. KLAPIL, P.: Historie Sboru uniformovaných ostrostřelců v Kroměříži. Kroměříţ 2014. KRAŤOCH, J.: Prezident T. G. Masaryk v Kroměříži. In: Kroměříţ. Město a okolí. Brno 1931, s. 56. KRČÁL, M.: 100 let klubu českých turistů v Kroměříži. Kroměříţ 2009. KUBÍN, O.: O založení a vývoji českého divadelního spolku v Kroměříži. In: Kroměříţský rok 1948. Kroměříţ 1948, s. 32. LAJKEP, Z.: Dějiny ochotnického divadla v Kroměříži 1865-1945. Kroměříţ 1995. PÁLENÍČEK, L.: Kroměřížské ochotnické divadlo 1865-1965. Brno 1965. PÁLENÍČEK, L.: Vývoj kroměřížského ochotnického divadla. In: Kroměříţský divadelní almanach. Kroměříţ 1941, s. 51-92. Památník Pěvecko-hudebního spolku Moravan Kroměříž. Kroměříţ 1932. PAVLÍČEK, O.: Historie turistiky na Kroměřížsku. Kroměříţ 1989. POKORNÝ, J.: Turistický ruch na Kroměřížsku. In: Kroměříţ. Město a okolí. Brno 1931, s. 148-151. Spolky kroměřížské. In: Velký adresář a almanach města Kroměříţe a okresu kroměříţského. Kroměříţ 1911, s. 73-79. TRAUBE, B.: Úkol a poslání ochotnické scény. In: Pamětní spis 70 let trvání spolku Ochotnického divadla v Kroměříţi. Kroměříţ 1935, s. 25.

38

ZEZULOVÁ, J.: Další osudy kroměřížského ženského spolku Libuše. In: Archivní ročenka 1996. Holešov 1996, s. 69-81. Elektronické zdroje: www. trojak.cz

39

PŘÍLOHY Obrazové přílohy: Obr. 1: Kroměříţ v roce 1925, celkový pohled z Barbořiny Obr. 2: Pohled na Velké náměstí s radnicí Obr. 3: Budova Nadsklepí z roku 1918 Obr. 4: JUDr. Emil Kozánek Obr. 5: Eugen Třasoň Obr. 6: Koncert Moravanu v Květné zahradě v roce 1928 Obr. 7: TGM na vojenských manévrech v Kroměříţi v roce 1929 Obr. 8: Uvítání maršála P. Pétaina v Kroměříţi Obr. 9: Galerie dramatických umělcŧ Ochotnického divadla v Kroměříţi Obr. 10: Chata na Bunči Obr. 11: Václav Klička Obr. 12: Felix Skibinski Obr. 13: František Malina Obr. 14: Budova Odborné školy pro ţenská povolání do roku 1929 Obr. 15: Budova Odborné školy pro ţenská povolání od roku 1929 Obr. 16: Budova střelnice Na Hrázi

40

Obr. 1: Kroměříţ v roce 1925, celkový pohled z Barbořiny (Archiv Muzea Kroměříţska)

Obr. 2: Pohled na Velké náměstí s radnicí (Archiv Muzea Kroměříţska) 41

Obr. 3: Budova Nadsklepí z roku 1918 (Archiv Muzea Kroměříţska)

Obr. 4: JUDr. Emil Kozánek, předseda Moravanu v letech 1903-1927 (Archiv Muzea Kroměříţska) 42

Obr. 5: Eugen Třasoň, dirigent Moravanu v letech 1919-1932 (Archiv Muzea Kroměříţska)

Obr. 6: Koncert Moravanu, generální zkouška ve skleníku Květné zahrady v roce 1928 (Archiv Muzea Kroměříţska) 43

Obr. 7: TGM na vojenských manévrech v Kroměříţi v roce 1929, zprava předseda vlády F. Udrţal, arcibiskup Dr. Prečan, TGM, maršál P. Pétain (Archiv Muzea Kroměříţska)

Obr. 8: Uvítání maršála P. Pétaina v Kroměříţi, vlevo starosta města J. Jedlička (Archiv Muzea Kroměříţska) 44

Obr. 9: Galerie dramatických umělcŧ Ochotnického divadla v Kroměříţi (Časopis Meziaktí, 31. 12. 1927) 45

Obr. 10: Chata na Bunči (Archiv Muzea Kroměříţska)

Obr. 11: Václav Klička, první předseda KČT (Archiv Muzea Kroměříţska)

46

Obr. 12: Architekt Felix Skibinski, autor projektu chaty na Bunči (Archiv Muzea Kroměříţska)

Obr. 13: Ředitel Prŧmyslové školy František Malina (Archiv Muzea Kroměříţska)

47

Obr. 14: Budova Odborné školy pro ţenská povolání do roku 1929, Riegrovo náměstí (Archiv Muzea Kroměříţska)

Obr. 15: Budova Odborné školy pro ţenská povolání od roku 1929, Švabinského nábřeţí (Archiv Muzea Kroměříţska) 48

Obr. 16: Budova nové střelnice Na Hrázi, podle projektu Felixe Skibinskeho (Archiv Muzea Kroměříţska)

49