Josef Duben. Je ptačí chřipka stále nepřítel číslo 1?

Josef Duben

Je ptačí chřipka stále nepřítel číslo 1?

Josef Duben

Je ptačí chřipka stále nepřítel číslo 1?

PRAHA 2006 

Josef Duben Je ptačí chřipka stále nepřítel číslo 1? Shrnutí aktuálních informací o celosvětovém „strašáku“ – aviární influenze. Je to sice nemoc ptáků, ale za určitých okolností může ohrozit i člověka. Přímé riziko se však poněkud přeceňuje.

© Josef Duben, 2006 

ÚVOD Pro účely druhého vydání je třeba některé skutečnosti o ptačí chřipce upravit. Ano, ptačí chřipka, neboli aviární influenza, se nevyhnula ani naší republice a zřejmě je nutné počítat s tím, že se může opět objevit. Doufejme, že tomu tak bude jen u volně žijících ptáků, jako tomu bylo dosud. Vzpomeňme, jak ještě před krátkým časem se ve všech pádech skloňovalo nebezpečí plynoucí z nemoci šílených krav, odborně bovinní spongiformní encefalopatie, zkráceně BSE. Hovořilo se o tom, že počet těch, kteří v  budoucnu onemocní novou variantou Creutfeldt-Jakobovy nemoci půjde do tisíců. Ukazuje se však, že přestože dosud není o tomto onemocnění všechno známo, katastrofické vize se nenaplní. V současné době zažíváme podobnou situaci s ptačí chřipkou, především obavy z jejího zmutování na chřipku, která bude přenosná z člověka na člověka, a tak vznikne předpoklad pro vznik pandemie, která by mohla ohrozit celou lidskou populaci. Hned na počátku těchto úvah je třeba uvést, že dosud k tomu nedošlo, ale do budoucna tuto eventualitu opravdu nelze vyloučit. Proto se také tomuto tématu zodpovědně věnuje celá řada světových organizací a odborníků veterinární i humánní medicíny.

Fakta a historie Obecně lze říci, že influenza, neboli chřipka, je virové onemocnění, které postihuje všechny savce i ptáky, přičemž u každého živočišného druhu se vyskytuje specifický typ viru. Každý živočišný druh tedy může onemocnět zpravidla jen tím „svým“ virem. Pokud jde o ptačí chřipku (aviární influenzu), může jít o nízce patogenní formu, která postihuje pouze ptáky, a pak o formu vysoce patogenní, ze které jsou obavy zejména a kterou za určitých okolností mohou onemocnět i savci. Tato vysoce patogenní aviární influenza se vyznačuje vysokou morbiditou a mortalitou ptáků. Onemocnění vyvolává virus influenzy, který patří do čeledi Orthomyxovirů. Virus chřipky má několik subtypů, které jsou klasifikovány na základě antigenů hemaglutininu (H) a neuraminidázy (N). V současné době je známo 16 H antigenů a 9 N antigenů. Vysoce virulentní viry, které způsobují obrovské ztráty, jsou spojovány se subtypy H5 a H7. Známou vlast

ností tohoto viru je jeho schopnost genetických změn spojených s antigenovými přesuny a potenciální schopností vytvořit nový virulentní subtyp. A zde je prostor pro úvahu, že by možnou mutací mohl vzniknout subtyp, který by se už mohl přenášet z člověka na člověka. Nejčastější vznik nových subtypů je zaznamenáván v oblasti jihovýchodní Asie, a to zejména v oblasti Číny, Hongkongu, Vietnamu, Kambodže, Thajska či Indonésie. A proč právě v těchto oblastech? Je tomu tak především proto, že zde způsob chovu drůbeže a časté kontakty vnímavých zvířat vytvářejí ideální podmínky pro kultivaci nových typů. Poprvé tak bylo možné se setkat s  aviární influenzou už v  roce 1878, kdy ji ještě nazývali ptačím morem. O příbuznosti původce tohoto moru drůbeže s viry influenzy savců se poprvé hovořilo v roce 1955, přičemž se vycházelo z první izolace viru influenzy u prasat v roce 1930. Největší pozornost se však do jihovýchodní Asie upřela v roce 1997, kdy byl v Hongkongu diagnostikován virus aviární influenzy typu A/H5N1. Tehdy onemocnělo 18 lidí, 6 jich zemřelo a bylo utraceno prakticky půldruhého milionu kusů drůbeže. V roce 2002 opět v Hongkongu se objevil stejný virus. Na konci devadesátých let a v prvních letech po roce 2000 celkem onemocnělo přes stovku lidí, přes padesát jich zemřelo a  bylo zlikvidováno zhruba kolem 150 milionů ptáků. Na jaře roku 2003 byl v Holandsku zaznamenán virus ptačí chřipky typu A/H7N7, který postihl 96 drůbežích farem, všechna drůbež byla zlikvidována. Celkem 247 lidí z farem mělo zdravotní problémy a jeden člověk zemřel. Byl to veterinární lékař, který se přímo podílel na likvidaci nemocných ptáků. Je však třeba dodat, že jako přímá příčina úmrtí aviární influenza nebyla potvrzena. V Dánsku byl virus zachycen u divokých kachen, zřejmě šlo o náhodný záchyt. Lze potvrdit, že přísným uplatněním mimořádných veterinárních opatření v  Holandsku, Belgii a přilehlých spolkových zemích Německa bylo zabráněno rozšíření aviární influenzy dále do Evropy. Obdobnými opatřeními se podařilo zdolat ohniska influenzy i v  Japonsku, Malajsii, Thajsku a Korejské republice.

Současná situace V souvislosti s výskytem ptačí chřipky v Rusku, na Krymu a v Turecku na sklonku roku 2005 a na počátku roku 2006 přijala Evropská komise další opatření proti zavlečení tohoto onemocnění ptáků na území EU. K zemím jihovýchodní Asie, kde se i nadále ptačí chřipka vyskytuje, přibyla i tato nová území s  tím, že odsud bylo zakázáno dovážet veškeré 

drůbeží produkty, veškerou drůbež, ptáky, včetně exotických, násadová vejce a tepelně neošetřené peří. Na počátku roku v souvislosti s Tureckem Komise zakázala dovoz peří též z Arménie, Ázerbajdžánu, Gruzie, Íránu, Iráku a Sýrie. Z těchto kroků lze usuzovat, že Evropská komise nebere nic na lehkou váhu. V  průběhu jara 2006 se ptačí chřipka vyskytla u volně žijících ptáků i  v  řadě členských zemí EU, např.  na Slovensku, Rakousku, Německu, Francii i v naší republice. Právě díky přísným a zodpovědným veterinárním opatřením se u nás podařilo zabránit jejímu zavlečení do chovů, na rozdíl od Německa nebo Francie. Během léta se pak dostala ptačí chřipka do chovů v  Rumunsku a v  Maďarsku, přestože se často uvádí, že letní počasí není zrovna pro šíření viru příznivé. Zároveň též byla pro rok 2006 prodloužena v  jednotlivých členských zemích povinnost monitorovat chovy drůbeže a vyšetřovat všechny podezřelé hromadné úhyny ptáků. Toto bude platit i v roce 2007. Státní veterinární správa ČR jedná v  souladu se všemi nařízeními Evropské komise i s jejími doporučeními. Do konce roku 2005 bylo v ČR vyšetřeno téměř 260 volně žijících ptáků a v chovech drůbeže bylo provedeno přes 2000 vyšetření vzorků z celého území ČR. Tento postup je praktikován i v roce 2006 a počet vyšetření přesáhne 3000. Vzorky se vyšetřují v Národní referenční laboratoři pro aviární influenzu ve Státním veterinárním ústavu Praha, Jihlava a Olomouc. Dalším krokem proti zavlečení ptačí chřipky je přísnější dohled na vstupových místech na území Evropské unie, v našem případě na mezinárodních letištích. Již od 1. 5. 2004, dne přijetí ČR do EU, začal pro cestující ze třetích (nečlenských) zemí platit zákaz dovozu potravin živočišného původu pro vlastní potřebu – jmenovitě masa a masných a mléčných výrobků. To platí samozřejmě i pro občany EU cestujících z těchto zemí. Na počátku roku 2006 Státní veterinární správa ČR upozornila Generální ředitelství cel, aby celní orgány věnovaly zvýšenou pozornost cestujícím z  Turecka, které bylo také postiženo výskytem ptačí chřipky. Zabavené potraviny se ukládají do speciálních kontejnerů a jsou poté likvidovány v asanačních podnicích. Tyto kroky by se samozřejmě týkaly cestujících z každé země, kde by se ptačí chřipka vyskytla. Při této příležitosti je třeba říci, že v České republice dosud nebyla ptačí chřipka v  chovech nikdy diagnostikována, tudíž nemáme žádnou zkušenost. Neznamená to však, že bychom nebyli na její výskyt připraveni. Státní veterinární správa ČR má připravený tzv. pohotovostní plán, který počítá se všemi eventualitami. Podle něj se také postupovalo v  případě nálezu labutí uhynulých na ptačí chřipku v  jižních Čechách a  posléze 

i na jižní Moravě. To znamená, že v případě nálezu bylo vyznačeno místo nálezu, vymezena ochranná pásma, kde platil speciální režim pro chovatele, který spočíval především v zákazu volného chovu i zájmově chované drůbeže. A jelikož byli jak velkochovatelé, tak drobnochovatelé zodpovědní, nedošlo k  zavlečení do chovů. Samozřejmě, že Státní veterinární správa ČR ale počítá i s  touto možností. Pak by byly postižené chovy likvidovány v souladu s veterinární legislativou. Pro tento případ máme k  dispozici tzv. kontejnery, ve kterých by byla drůbež humánně (plynem) usmrcována s  tím, že by poté byla těla likvidována v  asanačních podnicích. Dále by se okolo tohoto ohniska vymezilo několikakilometrové ochranné pásmo. Bylo by možné hovořit též o nouzové vakcinaci. Na základě zkušeností z Holandska, Belgie a Německa v roce 2003 lze oprávněně předpokládat, že veterinárními prostředky by bylo možné šíření nákazy zabránit. Je tomu tak proto, že u nás jsou chovy drůbeže i malochovy na srovnatelné úrovni.

A jaké nebezpečí hrozí člověku? Je jasné, že ptačí chřipka, zejména pokud jde o vysoce patogenní typ H5N1, může za určitých okolností ohrozit i člověka. Podle zkušeností z  jihovýchodní Asie a nejnověji i z Turecka je však zřejmé, že případy nákazy lidí jsou ojedinělé a že přenos viru z drůbeže na člověka je vzácný. Většina případů má souvislost s přímým kontaktem lidí s uhynulou nebo nemocnou drůbeží, zejména v  průběhu porážení, škubání a  kuchyňské přípravy. Žádný případ nemá vztah ke konzumaci důkladně provařeného či propečeného drůbežího masa nebo tepelně opracovaných vajec, neboť virus je inaktivován při teplotě 70 °C v jádře. Riziko vyplývá především ze specifického chovu drůbeže v zemích jihovýchodní Asie, Turecka a zemí předního východu. Zde je drůbež chovaná zcela odlišným způsobem než v Evropě. Lidé zde žijí v přímém kontaktu s drůbeží zdravou, a pak samozřejmě i s nemocnou. I stravovací návyky jsou zde jiné. Lidé zde i při přípravě pokrmů používají například čerstvou drůbeží krev. V  Evropě nelze hovořit o požívání čehokoli tepelně neopracovaného, pokud se týká drůbeže. Je známo, že virus ptačí chřipky je destruován, to znamená likvidován, minimálně při 70 °C již za jednu vteřinu. Nakazit se tedy je možné při masivní infekci přímým kontaktem s nemocnými ptáky, jejich peřím, podestýlkou či exkrementy. Uvádí se, že v trusu ptáků může virus přežívat i déle než dva týdny. Ovšem je třeba si 

uvědomit, že ani po kontaktu s nemocnou drůbeží, jejím trusem, či podestýlkou nemusí každý onemocnět, natož zemřít. Je zajímavé porovnat počet několika desítek úmrtí na onemocnění ptačí chřipkou za posledních asi pět let v celé jihovýchodní Asii a počet úmrtí na „normální“ lidskou chřipku, na kterou každý rok jen v naší republice zemře něco mezi jedním až dvěma tisíci lidí, bez pozornosti médií. Ale to je riziko, se kterým už umíme žít a počítáme s ním. Případné zmutování je velká neznámá. A dojde k němu vůbec? Ve 20. století svět postihly tři velké pandemie lidské chřipky. První, známá jako španělská chřipka po konci první světové války v roce 1918 zkosila několik desítek mil. lidí. Některé zdroje uvádějí 20, některé dokonce až 40 mil. obětí. Šlo o typ A/H1N1. Tohoto příkladu se používá jako argumentu, proč by po zmutování ptačí chřipky mohlo jít o oběti v řádů milionů až desítek milionů. Nebere se však v potaz skutečnost, že po konci světové války byla na tom lidská populace (zejména v Evropě) zdravotně velmi špatně. Podvýživa, špatné zásobování, velká migrace a hlavně tehdy ještě nebyla známa antibiotika. A navíc se vyskytoval tyfus a cholera, proto odhady obětí nemusí být zdaleka přesné. Za druhou pandemii v roce 1957 lze považovat tzv. asijskou chřipku, kterou měl na svědomí virus typu A/H2N2. Oběti se daly počítat v množství minimálně o řád menší. Třetí pandemie propukla v roce 1968, tzv. hongkongská chřipka, kterou způsobil virus typu A/H3N2, a obětí bylo opět téměř o řád méně, šlo statisíce. Hovoří-li se ale o možném zmutování, předpokládá se, že by k  takovémuto zmutování mohlo dojít právě v  tělech prasat, která jsou samozřejmě vnímavá na svůj „prasečí“ typ, ale za určitých okolností i na typ ptačí či lidský. Zatím se uvažuje o tom, že by k takovémuto shiftu či driftu mohlo v těle prasete dojít, kdyby prase onemocnělo influenzou a zároveň se setkalo s ptačí chřipkou. Tento nový „obohacený“ typ by mohl být přenosný na člověka a poté by se mohl přenášet i z člověka na člověka. To je to riziko, o kterém se stále spekuluje a zvažují se všechny možné i nemožné aspekty. Nelze v žádném případě hovořit o tom, že k tomu dojde letos, do pěti týdnů, či napřesrok. Také k  tomu nemusí dojít vůbec. Proto je zde tolik prostoru pro vyslovování hypotéz. První výskyt influenzy u prasat v takové míře, že došlo k velkým ztrátám, byl zaznamenán v padesátých a šedesátých letech 20. století. Šlo o klasické respirační onemocnění, kdy byly zaznamenány velké ztráty u selat. Velké ztráty pak influenza prasat způsobila na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, a to opět v Hongkongu, kdy šlo o virus 68/H3N2. V naší republice jsme prakticky žádné problémy ani s influenzou prasat nezaznamenali již od sedmdesátých let 20. století. 

Pro úplnost informace o influenze je třeba uvést, že se na našem území vyskytla v roce 1956 influenza koní, šlo o subtyp 1A/Eq1/Praha(H7N7). V  roce 1963 šlo o subtyp 2 – A/Eq2/Miami(H8N3) a naposledy v  roce 1989 opět subtyp 2 – A/Eq2/Brno. Z  těchto údajů lze vyvodit, že systém našeho státního veterinárního dozoru pozorně sleduje veškerá onemocnění hospodářských zvířat a situace je pečlivě a zodpovědně monitorována. Že by bylo možné hovořit o případném zmutování jakéhokoli typu chřipky na území Evropy, to je velmi málo pravděpodobné, prakticky lze říci, že zdejší způsoby chovu hospodářských zvířat tuto možnost prakticky vylučují. Nemluvě o velmi vysoké úrovni státního veterinárního dozoru, jak v naší republice, tak v zemích EU. Přesto panuje obava, že případné problémy by mohly přijít ze zemí, kde způsob chovu hospodářských zvířat i systém veterinárního dozoru prakticky nesnese srovnání s evropskou realitou. Proto kromě WHO (Světové zdravotnické organizace) a ostatních světových organizací se snaží něco podnikat i Evropská unie. Tak například v lednu 2006 Evropská komise spolupořádala v  čínském  Pekingu mezinárodní konferenci s  cílem najít možnosti i prostředky, jak pomoci zemím jihovýchodní Asie, aby se vypořádaly s rizikem jak aviární influenzy, tak jejího případného zmutování. I naše republika například poskytla finanční pomoc Vietnamu. Zdá se, že jedině takový přístup k eliminování celosvětových rizik může mít naději na úspěch.

Pokusme se odhadnout rizika Rozvléci, v našem případě zavléci ptačí chřipku do chovů drůbeže na území ČR, by bylo možné kromě kontaktu s  uhynulými volně žijícími ptáky především obchodováním s rizikovými komoditami z  rizikových zemí, a to je ale v našem případě (samozřejmě i v celé EU) zakázáno. Zbývá tedy prakticky jediná možnost, a to nelegální dovoz produktů z drůbeže a nelegální dovozu ptáků. Žádní ptáci nesmí být v současné době importováni z rizikových zemí do ČR (ani jiné země EU). Před tímto zákazem museli všichni tito ptáci projít povinnou karanténou, schválenou v souladu s Rozhodnutím Komise 2000/666/EC, kde byli povinně podrobeni virologickému vyšetření. Všechna tato vyšetření byla dosud negativní. ČR stejně jako ostatní země EU je napojena na elektronický systém hlášení veškerých pohybů živých zvířat a jejich produktů ze zemí EU, tak i ze třetích zemí – TRACES. Existuje tedy možnost okamžitého dohledání veš

kerých rizikových zásilek, které vstoupily na území ČR. Vaječné produkty mohou být importovány z rizikových zemí do zemí EU jen po tepelném ošetření, které zajišťuje destrukci vysoce patogenního viru ptačí chřipky (nejméně při teplotě 70 °C). Import neošetřeného peří z rizikových zemí do ČR (EU) je v současné době zakázán. U ilegálních importů z rizikových zemí však nelze riziko odhadnout. Proto také na vstupních místech do EU, v našem případě na mezinárodních letištích, orgány celní správy věnují zvýšenou pozornost cestujícím z těchto oblastí. Zavlečení původce nákazy aviární influenzy migrujícím ptactvem je možné, jak se ukázalo na jaře 2006. Druhou otázkou je následné možné zavlečení do chovů. Zde dosud byla a mohou být účinná mimořádná veterinární opatření. Určité riziko by mohl znamenat i turistický ruch, neboť virus ptačí chřipky přežívá poměrně dlouhou dobu v trusu drůbeže. Samozřejmě nelze opominout i kontaminaci obuvi, popřípadě šatstva turistů, nicméně toto riziko lze považovat spíše za hypotetické. V poslední době se nic takového nepotvrdilo. Určitě je ale na místě turisty na toto upozornit a samozřejmě též na to, aby se vyhýbali oblastem, kde se ptačí chřipka vyskytla. Monitoring, tj. vyšetřování na aviární influenzu, probíhá letos již druhým rokem v souladu s příslušným Rozhodnutím Komise u nosnic, krůt, vodní drůbeže a také u volně žijícího ptactva. To znamená, že se vyšetřují náhlé hromadné úhyny volně žijících ptáků. Pro případ vzplanutí nákazy vysoce patogenní ptačí chřipky má Státní veterinární správa ČR zpracován pohotovostní plán ke zdolání této nákazy, který počítá se všemi možnostmi řešení vzniklé situace, i s případnými dalšími silami a prostředky, které lze získat a využít od ostatních složek integrovaného záchranného systému.

Závěrem Určitě je možné říci, že do budoucna je nutné z celosvětového hlediska vnímat aviární influenzu, zejména pak její vysoce patogenní typ, za stále velký problém. Nejde ale o přímé riziko, které by globálně ohrožovalo zdraví lidí, ale pouze o riziko potenciální, neboť jde o onemocnění ptáků. Zatím opravdu nelze vyloučit zmutování na typ přenosný z  člověka na člověka. A ani poté by nemuselo dojít ke vzniku nějaké pandemie, o které se hovoří, neboť bude možné vyvinout účinnou vakcínu, nemluvě o lécích na bázi antibiotik. 

Každopádně v  současné době bezprostřední nebezpečí lidem v ČR nehrozí. Všechny kroky, které dosud orgány státního veterinárního dozoru podnikly a podnikají, vycházely a vycházejí z platné legislativy, aktuálních vědeckých poznatků a ze zodpovědné analýzy rizik. To znamená, že zejména laická veřejnost by v žádném případě neměla podléhat panice.

Mýty o ptačí chřipce Právě proto, že o aviární influenze se lidé mohou dočíst řadu někdy dost protichůdných informací, lze uvést některé nejčastější falešné představy na pravou míru.

Našli jsme mrtvého holuba, to jistě uhynul na tu ptačí chřipku V případě holubů je možné říci, že právě holubi jsou vůči aviární in- fluenze velmi odolní. S největší pravděpodobností lze hovořit o přirozeném úhynu. Za podezřelý lze považovat hromadný úhyn drůbeže a vodních ptáků v počtu alespoň pěti na jednom místě ve stejnou dobu.

Je možné se nakazit po požití drůbežího masa? Lze předpokládat, že syrovou drůbež u nás nikdo nepožívá a tepelným zpracováním se virus destruuje – likviduje – při 70 °C za jednu vteřinu. U nás tedy není vůbec možné se setkat s rizikovou potravou. Avšak při cestování do zemí, kde se ptačí chřipka vyskytla nebo se vyskytuje, by se cestovatelé měli vyhnout pojídání pokrmů připravených nějakým nám neznámým tradičním způsobem.

Nehrozí nebezpečí z péřových pokrývek či péřových bund? Do pokrývek ani do péřových bund či kabátů se nepoužívá peří neošetřené. Jednak se zpracovává za tepla a jednak se používá chemických, zejména odmašťujících prostředků. Navíc se tepelně neošetřené peří ze zemí s výskytem k nám nesmí dovážet. Je třeba ale dodat, že při pode10

zření na nelegální prodej má zákazník informovat orgány celní, popřípadě orgány státního veterinárního dozoru, tj. místně příslušnou krajskou veterinární správu.

Máme doma andulky, nemáme se čeho bát? Pokud je má chovatel již delší dobu a nabyl je legálně, to znamená, že má potvrzený jejich původ, tak obavy nejsou na místě. Kromě toho aviární influenza je onemocnění, které se projeví po nakažení velmi rychle, v případě vysoce patogenního viru pták uhyne do dvou dnů bez klinických příznaků.

Jak se pozná nemocný pták, abychom si dali pozor? Zajisté nelze vyloučit tuto eventualitu, ale mnohem pravděpodobnější je, jak jsme se mohli o tom přesvědčit z  jara 2006, že při procházkách přírodou lze narazit nejčastěji na uhynulou labuť, u které je pravděpodobnost, že uhynula na ptačí chřipku, poměrně velká. Všichni uhynulí ptáci, u kterých u nás byla prokázána ptačí chřipka, byly labutě. Nicméně projevy aviární influenzy jsou obdobné jako u všech chřipkových onemocnění. Lze pozorovat zanícené sliznice a spojivku, výtok z nozder a zjistit vysokou teplotu. Pták je načepýřený, obtížně dýchá a už od pohledu prostě „není ve své kůži.“ Při oprávněném podezření je na místě kontaktovat veterinárního lékaře.

Není riskantní krmit divoké ptáky? A nemáme pro jistotu zničit hnízda v okolí bydliště? Naopak, je prospěšné volně žijící ptáky přikrmovat zejména v zimě a ve městech. Ovšem potravou, kterou jsou schopni ptáci přijímat. Podporuje se tak jejich dobrá kondice. Pro drobné pěvce to jsou například slunečnicová semena anebo různé směsi nabízené ve speciálních obchodech. Holubi by se neměli přikrmovat ne kvůli ptačí chřipce, ale protože jejich přemnožení ve městech způsobuje určité zdravotní problémy, například mohou problémy působit roztoči, chlamydióza a jiné nemoci. Krom toho 11

holubi zalétají za potravou dále než drobní pěvci a  dovedou si potravu najít. Zejména pak ve vegetačním období. Určitě lze říci, že kvůli ptačí chřipce není důvod nechat v zimě například drobné pěvce strádat. A srážet hnízda nemá žádný význam. Drobní ptáci si zpravidla budují stejně hnízda nová. A hnízda čápů? To už vůbec ne. Za prvé u těchto ptáků zatím ptačí chřipka zjištěna nebyla a za druhé je třeba vzít v potaz, že nemocný pták vůbec není schopen tak dlouhý přelet absolvovat a uhyne.

Existuje reálné nebezpečí, že by ptačí chřipku šířili tažní ptáci? O této možnosti šíření nákazy lze na základě dosavadních zkušeností říci, že za určitých okolností je to možné, a to především v tom smyslu, že volně migrující ptáci mohou chřipku zavlékat postupně, po určitých krocích vždy o kus dál. Spíše jde vždy o kratší vzdálenost. Těžko je možné si představit, že by nemocný pták ulétl vzdálenost už jen několika set kilometrů. Při nakažení vysoce patogenním typem viru aviární influenzy, tj. toho typu, ze kterého mají všichni obavy, postižený pták uhyne do dvou dnů, a to v podstatě dříve, než se u něj stačí projevit příznaky onemocnění. Hovoří se též o tom, že by virus mohli migrující ptáci přenést na svém těle, na peří, či končetinách. V této souvislosti je třeba říci, že nákaza je možná z přímého kontaktu s nemocným, popřípadě uhynulým ptákem.

Jsou v naší republice nějaká riziková území, kde je na místě ostražitost? Již v roce 2005 vytipovala Státní veterinární správa ČR u nás dvě oblasti. Učinila tak na základě doporučení Evropské komise a na základě analýzy případných rizik. Za eventuálně rizikové oblasti by bylo možné považovat jihomoravské Novomlýnské nádrže a jejich okolí, kde se vyskytuje velké množství vodních a migrujících ptáků. V Čechách by pak šlo o některá území západních a jižních Čech s  větší koncentrací rybníků. Právě zde se věnuje větší pozornost náhlým hromadným úhynům ptáků. Všechny případy jsou vyšetřeny na aviární influenzu. Po zkušenostech z jara 2006 lze potvrdit, že tyto tipy se ukázaly být jako správné a reálné, neboť právě v oblasti jižních Čech a jižní Moravy došlo k nálezu volně žijících ptáků, kteří uhynuli na ptačí chřipku. 12

Je možné a vhodné se nechat proti ptačí chřipce vakcinovat? Vakcinace proti ptačí chřipce pro lidi není k  dispozici, jde přece o nemoc ptáků. Pro občany taková vakcinace ani nemá smysl. Pokud by se už o očkování proti ptačí chřipce mělo hovořit, tak jedině u lidí, kteří se s drůbeží dostávají do styku, a to až tehdy, kdyby se toto onemocnění u  nás vyskytlo. Protože „šanci“ onemocnět mají u  nás prakticky jen ti, kdo se dostanou do kontaktu s nemocnou drůbeží, s jejich podestýlkou či výkaly anebo peřím. A i kdyby se u nás ptačí chřipka vyskytla, tak těch, kdo jsou v kontaktu s drůbeží, je s ohledem na celkový počet obyvatelstva jen malé procento. Na druhou stranu je třeba dodat, že někdy podporované očkování proti „lidské“ chřipce může mít v případě výskytu té ptačí význam pouze okrajový. Jde o jiný typ viru. Tudíž očkování proti lidské chřipce může ochránit před lidskou chřipkou. Ovšem člověk může onemocnět jiným typem, než proti kterému byl očkován. Humánní lékaři dobře vědí, že než se lidská chřipka objeví, lze jen na základě zkušeností z uplynulých let usuzovat na typ, který se vyskytne. S jistotou to také říci nelze. Proti ptačí chřipce má tedy smysl vakcinovat jen ty, kteří by se mohli s nemocnou drůbeží dostat do kontaktu.

Mají si chovatelé a lidé dát na něco obzvlášť pozor? Přestože byla v současné době zrušena většina mimořádných veterinárních opatření, některá v platnosti zůstala. Chovatelé jsou povinni i nadále pečlivě sledovat zdravotní stav své drůbeže a každou podezřelou změnu zdravotního stavu musí hlásit místně příslušné krajské veterinární správě. Mezi sledované příznaky patří pokles snášky a  snížený příjem potravy. I nadále pak pokračuje pečlivé sledování nákazové situace a vyšetřování hromadných úhynů volně žijících ptáků a drůbeže.

Bát se ptačí chřipky, nebo nebát? Virus ptačí chřipky je přenosný mezi ptáky a na savce se přenáší jen výjimečně. Virus ptačí chřipky H5N1 do současné doby nezmutoval a  není přenosný z  člověka na člověka. Riziko onemocnění lidí v  našich 13

podmínkách je opravdu spíše teoretické, protože lidé, kteří dosud ptačí chřipkou onemocněli, žili v zemích se zcela jinou chovatelskou i hygienickou úrovní (zejména v jihovýchodní Asii) a byli vždy v úzkém kontaktu s nakaženou drůbeží. Objeví-li se ptačí chřipka opět v ČR, o tom lze zatím jen spekulovat. Lze ale potvrdit, že Státní veterinární správa ČR stále bedlivě sleduje nákazovou situaci nejen u nás, ale i v zahraničí, a je připravena v případě opětovného výskytu ptačí chřipky přijmout odpovídající účinná opatření. O tom se již veřejnost mohla přesvědčit na jaře 2006.

Je možné se spolehnout, že se na trhu neobjeví něco, co by mohlo ohrozit zdraví lidí? Všechny potraviny živočišného původu, tedy i drůbeží maso a drůbeží výrobky, které jsou oficiálně uváděny do běhu, musí splnit podmínky, které stanoví veterinární legislativa, a musí mít označení zdravotní nezávadnosti, což dotvrzuje, že prošly veterinárním dohledem. Pokud jde o  výrobky z  území EU, odpovídá za zdravotní nezávadnost certifikující veterinární autorita země původu a samozřejmě výrobce. Takové označení a doklady kontrolují naše orgány státního veterinárního dozoru a namátkově podrobují i fyzické kontrole. Pokud jde o výrobky ze třetích (nečlenských) zemí, kontrolují se nejen doklady, ale probíhá i fyzická kontrola, a to na všech vstupních místech do EU. Česká republika má jediné vstupní místo a tím je letiště v Praze-Ruzyni, kde je naše jediná pohraniční veterinární stanice. Nelegální dovozy, které kontrolují orgány celní správy, jsou zabavovány a likvidovány v asanačních podnicích. V souvislosti s aviární influenzou celní orgány kontrolují všechny cestující ze zemí, kde se tato nemoc vyskytla, aby nedovezli žádné maso a masné výrobky ani pro vlastní potřebu. Tento zákaz pro cestující z nečlenských zemí platí již od 1. května 2004, kdy naše republika byla přijata do EU.

14

…a na konec Zajisté by se našla ještě řada podobných dotazů. Toto jsou asi ty nejčastější, se kterými je možné se setkat. Přes všechny správné údaje a fakta, která jsou zveřejňována, se občas objevují  různé dezinterpretace. Co k tomu dodat? Snad jen, že každá doba má své strašáky. Jen v současné době se tito „strašáci“ objevují stále častěji, a to normálního člověka přece jen poněkud znejisťuje. S nejistotou je možné se setkat i u lidí vzdělaných, proto tato fakta. Na závěr je třeba opět uvést, že je nutné umět rozlišovat důležité od nedůležitého a reálné od hypotetického. A pokud chce čtenář získávat čerstvé, správné, zodpovědné a aktuální informace, a to nejen o aviární influenze, ale o zdraví zvířat, nákazové situaci i o systému státního veterinárního dozoru nad zdravotní nezávadností potravin živočišného původu, může čerpat z webových stránek Státní veterinární správy ČR: www.svsccr.cz.

Vysvětlivky vysoce patogenní – s velkou schopností vyvolat onemocnění morbidita – nemocnost mortalita – úmrtnost ortomyxoviry – skupina virů vyvolávající onemocnění dý- chacího traktu (myxos = ř ecky hlen) antigen hemaglutininu – bílkovinná struktura odpovědná za přichy- cení viru na povrch buňky neuraminidáza – bílkovinná struktura, která umožňuje uvol- nění viru z buňky vysoce virulentní – vysoce patogenní (nakažlivý) antigenní přesun – mírné změny ve struktuře hemaglutininu a neuraminidázy drift – posun shift – zlom (dochází ke změně hemaglutininu a neuraminidázy) = vznik nového subtypu TRACES – způsob oznamování (a sledování) přepravy zvířat v rámci EU chlamydióza – infekční onemocnění ptáků vyvolané bak- teriemi Chlamydophylla psitaci 15

Obsah Úvod......................................................................................................................3 Fakta a historie....................................................................................................3 Současná situace..................................................................................................4 A jaké nebezpečí hrozí člověku?.......................................................................6 Pokusme se odhadnout rizika...........................................................................8 Závěrem................................................................................................................9 Mýty o ptačí chřipce.........................................................................................10 …a na konec......................................................................................................15 Vysvětlivky.........................................................................................................15

16

Autor:

Ing. Josef Duben Státní veterinární správa ČR, Slezská 7, Praha 2 e-mail: [email protected]

Název:

Je ptačí chřipka stále nepřítel číslo 1?

Vydal:

Ústav zemědělských a potravinářských informací, Praha

Redakce a sazba: Ústav zemědělských a potravinářských informací Slezská 7, 120 56 Praha 2, tel. 227 010 240 Tisk:

Ústav zemědělských a potravinářských informací, Praha

Náklad:

2 000 ks

Vyšlo v roce 2006 Druhé upravené vydání ISBN 80-7271-178-4 © Ústav zemědělských a potravinářských informací, 2006 17