IV. S T R A V A A Václav Frolec
POHOSTINNOST
Stravování obyvatel a jejich pohostinnost byly v tradiční lidové kultuře jedním z cha rakteristických regionálních znaků. Po příchodu do Horních Věstonic si noví osad níci přinášeli s sebou návyky svých původních domovů. Zeny vařily jídla, která v prvních poválečných letech měla ve většině obcí, očtkud pocházely, své zvláštnosti. Charakter stravy byl také podmíněn surovinovými možnostmi, které skýtalo pro středí nově osídlené jihomoravské pohraniční vesnice. Při našem výzkumu stravy a pohostinnosti obyvatel Horních Věstonic jsme se zaměřili na současný stav (tedy na situaci v roce 1975), abychom postihli celkový ráz stravování a zjistili, zda tu existují zvláštnosti, podmíněné původem rodin, které přišly do Horních Věstonic před třiceti lety, anebo zda se během této doby v y tvořily nějaké charakteristické znaky, vlastní specifickým podmínkám jihomoravského pohraničí. Z a tímto účelem jsme sledovali týdenní jídelníček rodin všech sociálních sku pin (šetření bylo provedeno u 100 rodin, což představuje 8 1 , 3 % všech rodin žijících v té době v obci; z toho bylo 30 rodin rolnických, 40 rodin dělnických, 14 rodin zaměstnanců a 16 důchodců). Týdenní skladba pokrmů konzumovaných ke snídani má u obyvatel Horních Věstonic obdobný charakter jako v jiných současných ven kovských i městských domácnostech. Z tradičních pokrmů se tu častěji objevuje pře devším mléko, sýr, slanina, vejce a polévka. N e b y l y zjištěny nápadnější rozdíly v jídelníčku rolnických, dělnických a zaměstnaneckých rodin. Většina pokrmů se kupuje v obchodech a pouze část (slanina, vejce, med) pochází z vlastní produkce. Sledování skladby jídel k obědu podává následující obraz (tab. 1): V e výběru jídel podávaných dnes v Horních Věstonicích k obědu je zřejmá obměna dosti ustálených pokrmů, obecně známých v české a moravské kuchyni. N a rozdíl od kdysi běžného střídání masitých a bezmasých jídel v jednotlivých dnech, volba oběda je dnes závislá na individuálních přáních členů rodiny („jí se všechno, co je možné, jeden den lepší, druhý horší"). Stírá se také rozdíl mezi obědem podá vaným ve všední dny a v neděli, která byla kdysi v chudobnějších rodinách jediným 1
2
[147]
Tab.
1.
Pondělí
T ý d e n n í jídelníček -
oběd (letní období)
zbytky od neděle (uvedla v ě t š i n a i n f o r m á t o r ů ) p o l é v k a (hovězí, slepičí, fazolová, b r a m b o r o v á , rajská, g u l á š o v á ) , boršč; maso -
brambory,
maso -
knedle - o m á č k a , v e p ř o v é
maso - zelí - knedle,
sekaná, kuře,
hovězí - kolínka, o v o c n é knedle, n u d l e , j ý ž o v ý nákyp Úterý
p o l é v k a (hovězí, b r a m b o r o v á , zeleninová, f a z o l o v á , h r a c h o v á , č o č k o v á , „ z e l n i c a " ) ; maso - brambory, hovězí maso - rýže, maso - knedle - o m á č k a , rizoto, guláš, č o č k a - klobás, kuře,
prejt - zelí,
buchty, o v o c n é
vepřové
maso - knedle - zelí,
knedle, sladká
rýže, sypané
ryba,
nudle,
hrách,
zelenina - chléb,
b r a m b o r o v é placky,
brambory,
vdolky,
pirohy,
žemlovka Středa
polévka
( č o č k o v á , f a z o l o v á , hovězí, zeleninová,
dršťková), kuře,
„zelnica", b r a m b o r o v á , k r o u p o v á , slepičí,
b o r š č ; maso - knedle - o m á č k a , s v í č k o v á ,
maso - knedlík - zelí,
maso - brambory,
řízek, špenát, sekaná, jitrnice,
„šumajstr" (kroupy nebo rýže s fazolí),
„beleše",
maso - rýže, guláš,
lečo, králík na smetaně, ryba,
lívance, buchty, nudle s m á k e m , o v o c n é
knedle, sladká rýže, b r a m b o r o v é tašky, krupičná kaše Čtvrtek
p o l é v k a (hovězí, č e s n e k o v á , k r o u p o v á , knedlíčková, zeleninová, „zelnica", b r a m b o r o v á , zelenina s chlebem, hovězí maso - knedle - o m á č k a , svíčková, králík na paprice, maso -brambory, m a s o - r ý ž e , guláš, řízek, v e p ř o v é maso - knedlík - zelí, špenát, rizoto, špa nělský ptáček, sekaná, rybí filé, kynuté o v o c n é knedlíky, b r a m b o r o v é placky, sladká rýže, vdolky, omelety
Pátek
polévka
(fazolová,
zeleninová,
bramborová,
hrachová,
slepičí,
gulášová,
„kyselica") ;
„šumajstr", brambory s m l é k e m , maso - knedle - o m á č k a , ryba - brambory, maso - brambory, guláš,
vepřové
maso - knedlík - zelí,
jelita,
řízek,
čočka
s
klobásou,
španělský
ptáček,
k o p r o v á o m á č k a - vejce, buchty, palačinky, o v o c n é knedle, nudle s m á k e m , sladká rýže, „bélešky", b r a m b o r o v é tašky, pirohy Sobola
p o l é v k a ( m a s o v á s nudlemi, b r a m b o r o v á , f a z o l o v á , z e l e n i n o v á ) , b o r š č ; guláš, maso - brambory,
kuře, řízek, roštěná, v e p ř o v é maso - knedlík - zelí, králík na sme
taně,
p t á č e k , těstoviny
biftek,
španělský
maso - špenát,
„šumajstr", buchty,
s uzeným
vdolky,
šátečky
masem, s
uzené
tvarohem,
m a s o - h r á c h , sekaná, palačinky, b r a m b o r o v é
placky, nudle s perníkem, o v o c n é knedle, r ý ž o v á kaše Neděle
polévka kuře,
(hovězí
svíčková,
s nudlemi), králík,
vepřové
uzené - k ř e n o v á
maso - knedlík - zelí, o m á č k a - knedlík,
řízek, kachna, maso - rýže,
hus
se
španělský
zelím, ptáček,
biftek
dnem, kdy se jedlo maso. Masité pokrmy dnes naprosto převažují ve všech sociál ních vrstvách obyvatel. Už také poměrně málo rodin přísně dodržuje páteční půst od masa. Z krajových jídel se v rodinách pocházejících z Dolních Bojanovic vaří šumajstr (kroupy nebo rýže s fazolí, pomaštěné sádlem s oškvarky), pečou beleše (těstové placky), připravuje česneková omáčka se smetanou, šulánky s mákem a hustá zeleninová polévka s brambory, zvaná zelnica nebo kyselica, která je oblíbeným jíd lem také v rodinách pocházejících z jiných částí Slovácka a z Valašska. V rodinách původem z Komně považují vedle kyselice za typické jídlo bélešky s povidlím, Kopaničáři zase smažené placky z bramborového těsta, zvané šusterka. Původem valašské rodiny vaří zelňačku se smetanou, smaží emutidu (placky ze syrových brambor, vajec a mouky) a s oblibou jí „chlupaté" knedlíky z bramborového těsta. V jedné rodině, kde matka pochází z Ukrajiny, vaří dosti často boršč, v další, původem z Čech, kerkonošskou houbačku. V jídelníčku obyvatel Horních Věstonic se tedy dochovala řada regionálních jídel, jejichž přípravu si osvojily ženy prvních novoosídlenců v obcích, odkud přišly do jihomoravského pohraničí. Tyto zvláštnosti pociťují i sami obyvatelé. Jedna z informátorek to vyjádřila slovy: „Ti z Bojanovic 3
[148]
mají nejradši omáčky, paplaji je i k řízkům, z Kopanic nejradši zeli a knedlíky a Z Vysočiny nejradši brambory, jedí je i třikrát denně." Jídla podávaná v týdenním jídelníčku k večeři mají individuální charakter a v jejich pořadí není patrno žádné p r a v i d l o ; převažuje studená strava. Jen v ne děli bývá zvykem konzumovat zbytky od oběda. Analýza skladby jídel připravovaných během týdne k obědu ukázala, že v pondělí jí masitá jídla 95,7 % rodin, v úterý 85,5 % , ve středu 73,5 % , ve čtvr tek 8 9 , 0 % , v pátek 4 2 % , v sobotu 8 7 % a v neděli 1 0 0 % hornověstonických r o din. I když tedy pozorujeme zřetelný posun ve srovnání s dřívějším jídelníčkem venkovských rodin, v němž maso bylo poměrně vzácné, působení tradice můžeme vidět v menším konzumování masitých pokrmů ve středu a zejména v pátek, které byly kdysi považovány za bezmasé dny (pátek za den církevně stanoveného postu od masa). Relativně vysoký počet hornověstonických rodin (35 % ) dodržuje také církevní zákaz jídla masa na Popeleční středu (26,7 % rolnických rodin, 35 % děl nických rodin, 2 8 , 6 % zaměstnaneckých rodin a 5 6 , 2 % důchodců). Podle původu obyvatel se půst od masa v pátek a na Popeleční středu nejdůsledněji zachovává v rodinách pocházejících z Dolních Bojanovic (70 % rodin), z ostatních rovinných obcí Slovácka (65 % rodin), moravských Kopanic (23,5 % rodin), méně často z V a lašska ( 2 0 % rodin), Komně ( 1 4 , 3 % rodin) a jiných oblastí ( 1 4 , 7 % rodin). D o s t i značný je počet mladších rodin, jejichž příslušníci se už narodili v Horních Věstoni cích (57,1 % ) , které tento zákaz dodržují. 4
V e většině hornověstonických rodin se hlavní jídlo podává v poledne (71,1 % ) , jen u menšího počtu bylo zaznamenáno jako doba hlavního jídla odpoledne (20,3 % ) a večer (7,2 % ) , což je dáno pracovní dobou příslušníků rodin. Striktně se polední oběd dodržuje o nedělích a svátcích, kdy je celá rodina zpravidla po hromadě. V nábožensky založených rodinách se doposud udržuje zahajování spo lečného jídla modlitbou (17 % z celkového počtu sledovaných rodin) nebo alespoň pokřižováním (bylo zaznamenáno u 3 % rodin). Většinou tak činí starší lidé. V ně kterých rodinách zahajují oběd přáním dobré chuti (19 % rodin). Značné procento sledovaných rodin ( 6 0 % ) pak uvedlo, že nezahajují oběd nijak; prostě usednou ke stolu a obědvají. Přes různorodost zaměstnání, která je dnes pro obyvatele Horních Věstonic příznačná, více jak polovina (56 % ) příslušníků rodin se stravuje doma, a to jak v rodinách zemědělských (50 % ) , tak dělnických (55 % ) ; v rodinách zaměstnaneckých je tento počet nižší (21,4%). D o m a se ve sledovaném roce pravidelně stravovala naprostá většina důchodců. Stravování v závodních jídelnách využívalo v roce 1975 32 % obyvatel Horních Věstonic. D o tohoto počtu nebyly zařazeny děti, které chodí na oběd do školní jídelny. V e srovnání se situací na dřívější vesnici, kdy bylo zcela běžné, že hospodyně každodenně připravovala jídlo pro příslušníky rodiny i najaté dělníky (mnohdy i pro jejich děti), zaznamenáváme v jihomoravské pohraniční obci tentýž trend jako ve vnitrozemských vesnicích v období socialistické kolektivizace: společné stravování v závodních jídelnách. Obyvatelé odcházející za prací do J Z D , závodů a jinde, nosí si pravidelně s sebou svačinu (nejčastěji chléb pomazaný sádlem nebo máslem, slaninu, vejce, salám, sýr); část z nich si kupuje studenou svačinu až v místě pracoviště. V duchu tradice venkovského života věnují obyvatelé Horních Věstonic v e l kou pozornost přípravě pokrmů při svátečních a slavnostních příležitostech, jako jsou hody, svatba, narození dítěte a jiné tradiční i novodobé svátky a oslavy. O hodech, kdy se sjíždějí do domu všichni příslušníci rodiny a také příbuzní a přátelé, připravují hospodyně kuřata, kachny, husy, smaží řízky a podávají i jinak upravené maso. Jako příloha bývají knedle se zelím a bramborový salát. N a hodové tabuli nesmí chybět pivo, víno a jiné nápoje, koláče a zákusky (zvláště tradiční boží milosti). Hojností jídel překypují hornověstonické domy o svatbách. Svatební hostiny
[149]
se konají stále převážně doma (část svateb se odbývá v místním hostinci nebo v městské restauraci). Večer před svatbou, kdy se koná svíca, podávají hostům guláš, uzeniny, tlačenku, jitrnice, různě upravené maso, chlebíčky, koláče, zákusky, víno, pivo, limonády, slivovici a jiné nápoje. V den svatby dostávají svatebčané po pří chodu do svatebního domu ke snídani uzeniny, guláš, tlačenku, jitrnice, jelita, se kanou, uzené a jiné maso s chlebem, čaj, svařené víno, kávu s koláči, bábovkou a cukrovím a jsou také uctěni alkoholickými nápoji (vínem, slivovicí aj.). Svatební oběd se skládá ze dvou chodů, při nichž kuchařky roznášejí na stoly drůbeží nebo hovězí polévku s nudlemi, různě upravené drůbeží maso, pečenou hus nebo kachnu, svíčkovou, vepřové maso se zelím a knedlíkem, smažené řízky s bramborovým salátem. N a stole jsou stále koláče, zákusky, víno, pivo, limonády a jiné nápoje. Podobnou skladbu jídel a nápojů má také svatební večeře. U většiny svateb bývají hosté zváni k obědu i na druhý den. Z p r a v i d l a se dojídají pokrmy připravené v den vlastní svatby. Stejný chod jídel bývá také při svatbách konaných v závodních jídel nách nebo místním hostinci. D o městských restaurací si svatební rodiny přinášejí zpravidla pouze vlastní pečivo, zákusky a víno. V Horních Věstonicích se udržuje zvyklost přinášet do svatebního domu několik dní před svatbou potraviny (máslo, vejce, mouku, cukr, drůbež, víno), dorty a jiné cukrářské výrobky. Po skončení svatby dostávají svatební hosté, ale také sousedé a známí, ze svatebního domu dorty, cuk roví, koláče. Nevěsta dává dortu ženichově matce, s nápisem Děkuju Vám za Vašeho syna. Okázalý ráz má rovněž hostina při narození dítěte. Jsou na ni zváni kmotři a příbuzní, někdy i sousedé, spolupracovníci a známí. Skladba jídel a nápojů má obdobný charakter jako o svatbě a o hodech. Pravidelně bývá slepičí polévka, drůbež, vepřové maso se zelím, smažený řízek a bramborový salát. V hornověstonických rodinách všech sociálních skupin je zvyklostí připravo vat hostinu při úmrtí v rodině.-' Koná se většinou (z 63 % ) v domě smutku, méně často v místním hostinci. N a tuto hostinu jsou zváni příbuzní, někdy i sousedé, spolupracovníci a známí. Pohoštění dostávají i muzikanti, pohřební nosiči a při po hřbu svobodného také mládenci a družičky, kteří doprovázeli rakev. N a hostinu se zvou rovněž přespolní účastníci pohřbu, mezi nimiž bývají zastoupeni občané z vesnic, odkud pochází rodina zesnulého. Informátoři vzpomínají na tyto pohřby a uvádějí, jak byly „krásné", když přišlo tolik l i d i z jejich rodné obce. Zvláštností Horních Věstonic je zvyk zvát na pohřební hostinu všechny občany, jejichž rodiny pocházejí ze stejného místa jako rodina zemřelého. Je zde patrná stále existující solidarita obyvatel pocházejících z jedné vesnice a jejich soudržnost s původním domovem, vystupující zvláště nápadně právě v takových okamžicích, jako je smrt někoho v obci. Odumírajícím obyčejem je v Horních Věstonicích velikonoční svěcení po krmů (vejce, sůl, pečivo) v kostele. Udržuje se jen v některých rodinách (u 1 3 % z celkového počtu). Nositeli obyčeje jsou hlavně starší ženy pocházející z Dolních Bojanovic a z moravských Kopanic. K tradičním normám společenského života na vesnici patří pohostinnost. V době, kdy noví osídlenci z Hodonínská a Uherskobrodská, ale i z Valašska a j i ných krajů odcházeli do jihomoravského pohraničí, udržovala se tato instituce obecně vc většině rodin. Pohoštěn byl každý, kdo přišel v kteroukoli dobu do domu. Pro jevem pohostinnosti bylo také obdarování a častování koledníků, kteří o Štědrém večeru, ve svátek Tří králů, o fašanku, hodech a při jiných příležitostech obcházeli vesnici. Dodnes se ve většině rodin, které chovají vepře, udržuje zvaní příbuzných, sousedů a známých na zabíjačkovou hostinu a roznášení zabíjačky po vesnici. Pohos tinnost je důležitým prvkem slavnostních hostin u příležitosti životních jubileí, jmenin, výročí svatby apod. Abychom postihli míru pohostinnosti obyvatel Horních Věstonic k cizím oso bám, zaznamenávali účastníci výzkumu do zvláštního dotazníku v kterých rodinách
[150]
byli pohoštěni při každé návštěvě, kde pouze někdy a v kterých domácnostech ne byli vůbec pohoštěni.** Vyhodnocení těchto údajů ukázalo značnou míru pohostinnosti současných obyvatel Horních Věstonic. Přes 70 °/o rodin pohostilo výzkumníky vždy (nejvíce v rodinách zemědělských); někdy projevilo tuto pozornost přes 1 5 % rodin (převážně dělnických), nikdy neposkytlo pohoštění pouze necelých 1 4 % rodin (z toho rolnické rodiny 9 , 1 % , dělnické rodiny 2 2 , 7 % a zaměstnanecké rodiny 2 5 % ) . ' Pří chozímu nabídli ve sledovaném roce nejčastěji víno, kávu, čaj, slaninu a chléb, pečivo, celý oběd nebo večeři; někdy též tvrdý alkohol, ovoce, salám, klobásu, jitrnici aj. Z postřehů o pohostinnosti, které jsme zaznamenali, uveďme pro charakteristiku pro středí alespoň několik: „Velice pohostinní, ochotni vše řici a ukázat" (rolnická rodi na) ; „informátor byl velice pohostinný, stejně tak jeho manželka" (rolnická rodina); „stále nás volali na oběd a večeři" (rolnická rodina) ; „rodina Z . byla vždy velice ochotná a velmi pohostinná, snažila se mně vyjit všemožně vstříc" (dělnická rodina); „když jsem přišla na výzkum, hospodyně poslala pro sousedky a všichni jsme vyklá dali a bavili se, informátor se ke mně znal i v místním pohostinství a pozval mne na skleničku" (dělnická rodina); „mladí manželé byli pohostinní, ačkoli jsem k nim přišla v méně vhodnou dobu" (dělnická rodina) ; „byli velice pohostinní, nabízeli i možnost přespání, na cestu do Mikulova nám dávali večeři" (zaměstnanecká rodi na) ; „byla jsem pozvaná na večeři, na druhý den pak na oběd, vážili si mne jako hosta" (důchodci); „v domě bydlela sama stará paní, která ze začátku byla nedůvě řivá a nepřístupná, pak velmi srdečná a milá, pohostinná. Chodila jsem tak téměř každý den a vždy jsem něco dostala. . ." (důchodkyně); „majitelka domu mne přijala Zpočátku nedůvěřivě, ale jen co se mně podařilo tuto nedůvěru odstranit, stala se velmi výmluvnou a pohostinnou.. . Udivila mne hlavně její přirozená moudrost a láska, s jakou vyprávěla o svém domě, o své práci a o lidech" (důchodkyně). V po slední výpovědi spočívá i podstata pohostinnosti obyvatel Horních Věstonic jako jednoho z projevů dobré tradice, přenesené do nového prostředí a napomáhající k for mování pěkných mezilidských vztahů v současnosti. s
9
[151]
POZNÁMKY
1
V ý z k u m byl založen na dotazníku z p r a c o v a n é m autorem této kapitoly; pod jeho vedením jej plňovali slava
studenti etnografie filozofické
Česneková,
Michal
Gregor,
Tibor
Véra
Daňková,
fakulty U J E P
Ludmila
Drncová,
Dagmar H a r t i n g e r o v á , Jiří
I č o , Zuzana
Jakubíčková, Alena
Hyliš,
vy
Jitka A n d r e s o v á , Helena B o č k o v á , M i r o Drahomíra
Kaliopi
Kalinová, Anna
Floriánová,
Chamonikola,
Jitka
Božena
Kocourková, Katarína
Fraňková,
Chmelíčková, Kosová,
Anna
K r a m o l i š o v á , J i ř í L a p č í k , A l e n a M a c h o n i n o v á , Zenon Matuszek, Ilona Mojžíšová, Petr Nedoma, M i l a d a S m o l o v á , T o m á š Stevuliak, Blanka Z e m a n o v á . 2
T ý d e n n í jídelníček -
káva,
Pondělí
snídaně (letní období)
č a j , mléko,
kakao; chléb,
rohlíky,
buchty, v á n o č k a , b á b o v k a , máslo,
džem,
med,
m a r m e l á d a , med, vejce, s a l á m , slanina, paštika, maso, párky škvarky čaj,
Úterý
káva,
kakao,
víno;
chléb,
rohlíky,
buchty, v á n o č k a ,
makový
závin,
máslo,
sádlo,
m a r m e l á d a , med, vejce, salám, slanina, paštika, maso, párky, škvarky čaj,
Středa
káva, mléko,
kakao; chléb,
rohlíky,
máslo,
džem,
sádlo, vejce, párky, slanina, sýr,
kakao; chléb, rohlíky,
máslo,
džem,
sádlo, vejce, párky, slanina, sýr,
škvarky, paštika, sardinky čaj,
čtvrtek
k á v a , mléko,
škvarky, paštika, sardinky č a j , k á v a , kakao, v í n o ; chléb, rohlíky, buchty, v á n o č k a , sušenky, m á s l o , džem, med, sádlo,
Pátek
vejce, sýr, salám, zeleninová polévka, škvarky, sardinky, párky k á v a , č a j , mléko, kakao; chléb, rohlíky, buchty, v á n o č k a , b á b o v k a , máslo, džem, med, sýr,
Sobota
vejce, salám, paštika Neděle
káva,
č a j , kakao,
mléko;
chléb,
rohlíky,
buchty,
vánočka,
máslo,
džem,
med,
vejce,
klobása, párky, slanina, paštika, t l a č e n k a
3
V e vztahu k chlebu sleduje tuto otázku v novoosídleneckých va
L u d v í k o v a
musea, 65, 1980, 4
K
{Chléb
v
životě
obyvatel
obcích na Znojemsku
jihomoravského
pohraničí.
Časopis
Mirosla Moravského
s. 213-232).
v e č e ř i se nejčastěji p o d á v a j í tyto pokrmy:
slanina, uzeniny,
sýr,
knedlc
s
vejci,
chléb, brambory
krupičná kaše,
s mlékem, vejce, máslo, paštika,
buchty,
čaj, bramborová polévka,
guláš,
ryby. 5
K jídlu
se
při t é t o
příležitosti
nejčastěji podávají
uzeniny, guláš a k o l á č e ; pije se víno,
pivo,
slivovice nebo jiné lihoviny, v některých rodinách i k á v a . fi
Tato p o z o r o v á n í byla provedena u 65 rodin, což je 52,8 % z c e l k o v é h o počtu. Podobný postup zvolila
při
výzkumu
Miroslava
pohostinnosti
L u d v í k o v a
dopisné aktuality, 14, 1977, 7
tím, že neměli
jihomoravských
obcích
jako normující
Břežany, základ
Hrušovany
sociálního
a
Drnholec
kontaktu.
Náro
s. 1-10).
Vyšší procento rodin dělnických způsobeno
v
{Pohostinnost
a zaměstnaneckých, k t e r é neposkytly ž á d n é pohoštění, může být
vlastní
hospodářství anebo výzkumník
přišel v d o b ě
před
nákupem,
jsem se setkala s velkou pohostinností
u obou
kdy v rodině neměli nic, co by mohli nabídnout. 8
D a l š í postřehy z rolnických rodin: „V manželů. nicích, Vzala
Abych právě
že právě
neodmítli."
cestu, chléb
[152]
u S. Paní
Š. se
si nade mnou téměř
mohu říci, mne
nemusila denně
— „Všude
s uzeným,
starala
mateřský
diky jejímu
této
dojíždět
o to,
oběd,
Mikulova,
nocovala
abych vždy,
dozor. Dcera
doprovodu
jsem dostala
okurky,
rodině do
Bedřiška
jsem se téměř pohoštění.
kořalku."
-
když
jsem se
mě do všude
Kávu „Pani
jsem rovnou v Horních
P.
-
mnohých
jedla.
rodin zavedla sama,
setkala s milým
a víno
Věsto
u nich zastavila,
— obvyklé,
velmi pohostinná.
přijetím,
nikde
jinde jablka Ráda
si
na
povy-
Hádala,
mnohdy se svěřila
domu sedět 9
po
s osobními
vino dala i v láhvi
svatbu..
pohoštěni
. Pozvali
objednané
dobu výzkumu Pohoštěni
Její
pohostinnost
jsem u ni několikrát,
přesahovala
ale nikdy
mne
i
práh
nenechala
prázdnu."
D a l š í postřehy z dělnických právě
starostmi a problémy.
„na cestu". Byla rodin: „V době,
kdy jsem byla v Horních
mě nejen do domu nevěsty
v hotelu";
(tři návštěvy)
mně bylo nabídnuto
„rodina
byla zpočátku
mi nebyl dovolen při poslední
přístup
v H. V., velmi
uzavřená
do jiných
Věstonicích,
ale i do Mikulova, a nedůvěřivá.
prostor domu kromě
měli
u G.
kde
měli
Po celou kuchyně.
návštěvě".
[153]