HINDUISTICKÉ MÝTY A PANTEON: prazáklad indoevropského náboženského chápání hinduistický panteon (rodina bohů) je tvořen mnoha „aspekty a funkcemi“ nejvyššího boha (jednotliví bohové jsou tedy jeho specifickými projevy, podobami) hinduismus údajně uznává na 330.000.000 bohů, z nichž je nejuctívanější Višnu a Šiva, z ženských božstev Velká bohyně v Mahábháratě jsou popsány božské projevy v příběhu o králi Nalovi a princezně Damajantí, kteří se do sebe zamilovali – a když si budoucí nevěsta měla vybrat ženicha z účastníků obřadu svajamvarí (z řad příslušníků nejvyšší kasty), zúčastnili se ho i 4 bohové: Indra (vládce bohů), Agni (bůh ohně), Jama (bůh smrti), Varuna (bůh vod); každý z nich však na sebe vzal Nalovu podobu, takže mezi účastníky bylo 5 Nalů, navíc se bohové zbavili i svých božských znaků, takže princezna nemohla poznat vyvoleného…
teprve na její naléhání na sebe své božské znaky vzali – ty jsou v eposu popsány následovně: „Nemrkali očima, nevrhali žádný stín, nepotili se a nestáli přímo na zemi, nýbrž se malinko vznášeli nad ní.“
PANTEON HINDUISTICKÝCH BOŽSTEV: na vrcholku panteonu stojí TRIMÚRTI („mající trojí podobu“), což je označení pro trojici hlavních hinduistických bohů jde o trojí podobu pána vesmíru, nejvyššího projeveného boha, jenž má trojí povahu: Brahma-stvořitel, Višnuudržovatel, Šiva-ničitel toto pojetí vychází především z původního védského náboženství, které Árjové přinesli s sebou na indický subkontinent:
Nárájana (bůh, jenž je milován) je patrně védský předchůdce Višnua Rudra (bůh, jenž budí strach) je patrně védský předchůdce Šivy přitom jsou to pouze aspekty duchovní substance „brahma“
v hinduismu jsou dnes 2 hlavní proudy: višnuismus a šivaismus: jejich vyznavači povyšují Višnua nebo Šivu na hlavního boha, k němuž se mj. obracejí projevy oddanosti zvané bhakti (dobrovolné utrpení k poctě božstva), aby dosáhli po smrti spásy přitom ani jeden ze směrů nepopírá existenci ostatních z ústřední trojice bohů (ani dalších božstev), jde jen o jejich výsostnější postavení
Trimúrti
Trimúrti s manželkami – zleva: Brahma a Sarasvatí, Višnu a Lakšmí, Šiva a Parvatí
Brahma: stvořitel zosobňující vesmírný princip duchovní energie brahma měl vždy nejméně uctívačů, jakožto stvořitel už svůj úkol udělal a do světského dění nezasahuje, takže věřící necítí potřebu ucházet se o jeho náklonnost jen na 2 místech Indie se zachoval chrám, který mu byl zasvěcen oproti němu Višnu (udržovatel) a Šiva (ničitel) se těší mimořádné oblibě pravověrný hinduista však mezi jednotlivými 3 „hlavními bohy“ příliš nerozlišuje (jsou to jen 3 hlavní aspekty a funkce nejvyššího božství)
ač nemá formu ani tvar (tudíž ho ani nelze spatřit) bývá zobrazován jako červený vousatý muž se 4 hlavami (původně jich měl 5, ale 1 mu Šiva srazil, důvodů se uvádí více, např. že B. spáchal se svou dcerou incest), má 4 ruce (někdy i 8), v nich drží 4 védy, žezlo, džbán s vodou Gangy, obětní naběračku a někdy i šňůru perel, luk, kalamář a rákosové pero a lotosový květ sedává na lotosovém trůnu (viz egyptský mýtus o stvoření) přemisťuje se na létající labuti, která je jeho jízdním zvířetem (někdy i sám na sebe bere podobu labutě)
jako tvůrce vesmíru povstal sám od sebe v prapůvodní záplavě vod, vložil do nich zlatý zárodek, z něhož vzniklo vejce jasnější než sluneční svit po roce rozdělil silou svého soustředění vaječnou skořápku na 2 půlky – z horní se stala nebeská klenba s planetami a vesmírnými sférami, z dolní zemská pevnina omývaná oceány a osídlená bytostmi aby to vše mohl stvořit, přijal androgyní podobu muže (Puruša) i ženy (Virádž), z jejichž spojení vznikl veškerý zdejší život když přemýšlel, jak udržet v chodu vše, co stvořil, začal vzývat bohyni Sarasvatí (zvaná též Sávitrí či Gájatrí), která vyzářila z poloviny jeho těla v podobě krásné dívky – když Brahmu pozdravila, začala ho uctivě obcházet stvořitel se zahleděl na její půvabné tvary, vzplál k ní láskou a nemohl od ní odtrhnout oči, styděl se však obracet stále hlavu směrem za bohyní, a tak si stvořil další 3 hlavy, čímž měl celkem 4 (do všech směrů)
když pak Sarasvatí stoupala vzhůru (doufala v úkryt ve výši), stvořil si Brahma nahoře ještě 5. hlavu (tu mu později srazil Šiva)
Stvoření světa: výklad o něm podávají téměř stejně všechny purány: na počátku existoval vesmír jako nevnímatelná temnota, v níž se zjevilo svébytné božství a silou své vůle rozehnalo temnoty, takže vše mohlo nabýt svébytné podoby – k tomu použila posvátnou praslabiku AUM (óm, amen) nejprve vznikly vody, oplodněné semenem božství, z nich vzešlo zlaté vejce, zářící jako slunce v něm se zrodil Brahma (stvořitel celého vesmíru), který silou své myšlenky rozdělil vejce na 2 poloviny – z 1 povstalo nebe, ze 2. země, mezi nimi vznikla atmosféra pak vznikl organizující duch, mysl a živly nato stvořil Brahma bohy a věčnou oběť, pak lidi, 3 védy a všechno, co se na světě vyskytuje
neexistuje však jen náš svět – celý nekonečný vesmír se skládá z množství světů vytvořených z hrubé nebo jemné hmoty (každý z nich má vlastní vznik, trvání i zánik), vesmír je nekonečným řetězem vznikání a opětovného zanikání světů, jež po sobě následují vždy znovu a znovu – je jako had požírající vlastní ocas (kde zaniká, tam zase vzniká, tudíž je nekonečný a „požírá“ sám sebe, jde o neustálý cyklus) současně se stvořením světa se však vynořily různé potíže, které Brahma řešil stvořením nových bytostí, nadaných určitými vlastnostmi, které měly pomoci odstranit nesnáze z pozemského světa i ze světa božstev: např. přelidnění – když země začala pod tíhou nových tvorů klesat do vod, prosila Brahmu, aby ji zachránil; a tak stvořil Smrt: Velkooká něžná bohyně se však bránila zabíjet živá stvoření, nakonec souhlasila s podmínkou, že bude ničit životní dech tvorů jen tehdy, když nadejde jejich konec způsobený nemocí a zachvátí je strach z dalšího žití
nebezpečím, které ohrožovalo samotné bohy, nebyli jen démoni, ale i lidé, kteří konáním askeze (odříkání a přísné duchovní cvičení) získali sílu a schopnost vystoupit do nebe a znepokojovat tam jeho božské obyvatele – bohové se tomu bránili snahou přivést smrtelníky na cestu zkázy, čehož mohlo být dosaženo prostřednictvím ženy (ať už svůdné nebeské víly nebo krásné pozemšťanky) a tak Brahma stvořil magickým obřadem ženu, jejímž úkolem bylo svádět muže (tak vznikly hříšné, smyslné kouzelnice, které začaly muže vzrušovat), moc asketů byla oslabena a bohové měli v nebesích zase klid…
Podle jiných mytologických zdrojů se mýtus o stvoření světa odehrál jinak (varianta blízká i jiným kulturám): Prvotní Muž měl tisíc hlav, tisíc očí a tisíc nohou, byl vesmírem a vším, co bylo, je a bude (minulost, přítomnost i budoucnost existují současně), tři čtvrtiny Muže dlely nesmrtelné v nebi, jedna čtvrtina zůstala na zemi sešli se bohové a obětovali pozemské tělo Muže: z rozsekaných kousků se stala zvířata, ptáci, tvorové lesa i vesnic, jeho mysl se stala měsícem, oko sluncem, ústa ohněm a dech větrem popis Muže a jeho tisíce hlav, očí i nohou znamená v tomto podobenství totéž, jako říct, že Bůh (prvotní Muž) je vševědoucí, vševidoucí a všudypřítomný znamená to tedy, že i my všichni jsme součástí Stvořitele (myšlenka objevující se v dochovaných mýtech snad všech archaických národů)
Sarasvatí (Plynoucí): choť stvořitele Brahmy podle mytologie povstala z poloviny Brahmova těla – a jen co přišla na svět, její otec k ní vzplál milostným citem (snaha o únik – nakonec shledala, že osudu neunikne a stala se jeho ženou) božský pár pak setrval v milostném opojení uvnitř lotosu 100 let, až zplodil syna Manu (předchůdce všech živých bytostí) hinduistická bohyně moudrosti, věd a umění, tvůrkyně sanskrtu i sanskrtského písma – tvůrčích schopností své vyznavače obdařuje básnickým nadáním, smyslem pro krásno, schopností logicky uvažovat zobrazována jako sličná žena v bílém oděvu, sedící na lotosu – v rukou drží knihu, šňůru korálků a strunný hudební nástroj, jejím jízdním zvířetem je labuť, papoušek či páv
Sarasvatí
Brahma se potom se Sarasvatí oženil, za 100 let se jim narodil 1. člověk (Manu) tak vznikl na zemi život a trval po dobu 1 Brahmova dne, který je srovnatelný s 1 Brahmovým výdechem (je to doba nepředstavitelně dlouhá, dělící se na 1.000 velkých věků zvaných mahájug a každá mahájuga má 4 věky, tzv. jugy) Brahma musí často zasáhnout, aby od sebe rozdělil vzájemně se svářící další 2 aspekty nejvyššího božstva – Višnua a Šivu:
Višnu: védy ho označují jako Nepřemožitelný Udržovatel (udržovatel a ochránce vesmíru) u původních předárijských obyvatel snad bůh úrody nebo druhořadé sluneční božstvo v pozdějším bráhmanském kultu v něm zřejmě splynul solární védský Višnu s hrdinskou tradicí obklopující pastorální božstvo Kršnu (uctívaného původním obyv. Indického subkontinentu) nešlo však o antropomorfizaci slunečního kotouče, ale o samu sluneční energii (viz slovanský Svarog či Svantovit vs. Dažbog) Višnu navíc sídlí v nebesích mimo dosah ptačích křídel i lidského chápání, kde sídlí spolu s Indrou (hl. bohem ostatních hinduistických božstev), obklopen stády rohatých krav u studny přetékající medem, který zaplňuje všechny jeho šlépěje (mléko, máslo a med představují ve védách životní sílu vesmíru)
jeho sídlem protéká nebeská Ganga a je tam 5 jezírek s barevnými květy lotosů – jeho říše je plná překrásných staveb ze zářícího zlata a drahokamů (viz nebeská říše v Eposu o Gilgamešovi), sám sedává na trůnu z bílého lotosu a září jako nepřerušovaný plamen světla po jeho pravici sedí jeho žena Lakšmí – bohyně štěstí a bohatství – vzor všech ženských ctností a prototyp ženské krásy, svého muže doprovází, i když se v lidských vtěleních objevuje v hmotném světě (aby napravil zlo a chaos světa) manželky však měl 3 – Lakšmí, Sarasavtí, Ganga (více např in: Bohové s lotosovýma očima, s. 146-149, Astorka) na konci každého velevěku (Brahmův den) hyne veškerenstvo v plamenech apokalyptického požáru, po němž vše zaplaví potopa světa – na hladině nekončícího oceánu pak Višnu jako jediný z bohů přečká Brahmovu noc – uložen ke spánku na Šéšově těle (tisícihlavý had)
spící Višnu a Lakšmí na Šéšově těle (na lotosu Brahma před stvořením vesmíru)
Višnu a Lakšmí po probuzením Brahmou
Višnu je ten, jenž se začal první hýbat ve vodách, které před stvořením světa vyplňovaly celý vesmírný prostor – proto si ho višnuisté představují též jako dítě spící na lotosovém květu (viz Egypt a vynoření prvního pahorku z vod, na němž byl při stvoření lotosový květ s bohem Atum-Re coby dítětem), nebo jako půvabného 4rukého mladíka tmavomodré pleti, ozdobeného četnými klenoty, který dřímá na záhybech tisícihlavého hada Šéši, plujícího vesmírnými vodami v mezidobí klidu (tj. když jeden vesmír zanikne a další ještě není stvořen), v této fázi spí na Šéšově těle pohroužen do úvah o podobě příštího vesmíru – nechává si z pupku vypučet lotosové poupě a v osobě Brahmy zrozeného z květu plní stvořitelská poslání proto je udržovatelem – udržuje latentní existenci světa a vesmíru po zániku předchozího a před vznikem následujícího
bývá zobrazován jako tmavomodrý 4ruký mládenec: v horních rukou drží zlatou palici (přinášející periodický zánik vesmíru a zároveň falický symbol, byl původně bohem plodnosti a během období dešťů každoročně na 4měsíce usínal a s příchodem jara se probouzel), pravou dlaň má pozdviženou a její dlaň v uklidňujícím gestu (udržuje tím svět), nebo v ní svírá lotosové poupě (symbol slunce, povstala z něj i jeho manželka Lakšmí, takže se jedná i o lůno všeho tvoření), ve spodních má ulitu (pravotočivou, symbol potopy předcházející zánik každého velevěku a zároveň symbol ženské dělohy) a točící se ohnivý disk (čakra – metací zbraň, které nic neodolá a jež se po zasažení svého cíle vrací k majiteli) býval malován i na stěnách přenosného chrámku (tzv. kávad), s nímž indičtí minesengři putovali po kraji a opěvovali Višnua a další božstva s ním související (obdoba Dionýsa či Usira) symbol rozvitého lotosu (čakra) je součástí indické vlajky
Višnu s božskými atributy
Višnu letící na orlu
Višnu na oltáři coby původní přírodní božstvo Nárajáma
bohové na sebe při svých sestupech na zemi brávali různá vtělení, v nichž jsou často zobrazováni a uctíváni – těmto podobám se říká avatáry Višnu jako udržovatel chrání před zkázou nejen bohy, ale i celý vesmír se všemi jeho světy před katastrofami a hrozícím zánikem, k čemuž využívá svá vtělení, kterých je dosud známo 10 (podle některých pramenů až 22), měla různé podoby, např.: ryba (potopa světa na konci minulého Brahmova dne), želva (umožnil bohům, aby stloukáním oceánu mléka získali nápoj nesmrtelnosti), kanec (podsvětní boj proti démonovi Hiranjákšovi, který hodlal zničit zemi), trpaslík (pomohl vrátit bohům jejich svět, který jim uchvátil démon Bali) nebo v lidských podobách se objevil jako Parašuráma, Ráma, Kršna a Buddha více k jeho vtělování se např. in: A. L. Dallapiccolo: Hindské mýty (str. 26–42)
Višnuovy avatáry
princ Ráma (vlevo), pastýř a král Kršna (vpravo)
jeho 10. avatár v podobě Kalkího (jezdec na bílém okřídleném koni, má soudit nespravedlivé a odměnit dobré) má vbrzku sestoupit – ohněm a mečem má zničit starý svět a znovu ho obnovit a s ním přivést nový zlatý věk božského řádu a mravní čistoty
Lakšmí: Višnuova choť ztělesňující půvab, spanilost a šarm zatímco Višnu pečuje o transcendentální dobro a řád, Lakšmí pečuje o světské dobro – je dárkyní k životu nezbytných dešťů (proto jsou jejími průvodci sloni), z jejích rukou prší i zlaté mince (tudíž v Indii uctívána i jako bohyně štěstí, bohatství, hojnosti) spodobňována na lotosu, ve 2 rukou drží často leknín, někdy vytváří 1 rukou gesto naznačující splnění všech přání. jako choť provází Višnua v nejrůznějších převtěleních – Rámova Síta, Kršnova Rádha atd. její sestra Alakšmí je naopak ztělesněním smůly a nezdaru
Lakšmí
Lakšmí na oltáři
Šiva: tj. „dobrotivý, milostivý“ tímto přízviskem se prosebníci ve védách obraceli na děsivého boha bouří Rudru, aby je nestíhal svým hněvem – v původní podobě snad Šiva ztělesňoval jeho vlídný aspekt, laskavou stránku jeho povahy mnozí badatelé ho proto považují za předárijské božstvo Ničitel – není to však negativní aspekt tvůrčího procesu, neboť Šivovo očistné ničení je předpokladem k tomu, aby koloběh mohl dál pokračovat (co začne, musí i skončit, aby mohlo zase začít) uctívají ho tzv. šivaisté
zobrazován s 1–5 obličeji a 2 páry paží skloněná dlaň jeho pravé ruky ochraňuje jeho uctívače a levá ukazuje k jeho nohám jako k jedinému bezpečnému útočišti věřících, pravá hořejší ruka drží bubínek (připomínající 1. tvůrčí zvuk, jímž byl vesmír počat: óm), zatímco levá drží plamen (představuje zánik všeho stvoření), k dalším atributům patří smyčka (tou chytá a spoutává provinilce) a trojzubec (znázorňuje trojí povahu stvořitele, udržovatele a ničitele) uprostřed čela má 3. oko, obdařené ničivou silou (symbol ohně), jeho hrdlo bývá temně modré (spolkl strašlivý ohnivý jed, který se objevil jako vedlejší produkt, když bozi stloukali z oceánu mléka nápoj nesmrtelnosti, a hrozil sežehnout všechny 3 světy – Šiva zvítězil nad smrtí, protože jed zneškodnil) kobra, kterou kolem sebe mívá omotánu, představuje smrt (Šiva ji překonal), také však může představovat hadí sílu Kundaliní půlměsíc je symbolem času a ukazuje Šivu jako vládce času
Šiva
pod jeho pravou nohou bývá zobrazen přemožený démon (znázornění vítězství dobra nad zlem) většinou stojí na lotosovém podstavci a obklopuje ho kruhová záře lemovaná vně plameny (symbol přírody) jako asketa bývá zpodobňován nahý, jen s bederní rouškou z kůže slona (démona Ganji, kterého porazil) modrou barvu krku si přivodil tím, že vypil zhoubný jed, který vznikl, když bohové a démoni stloukali oceán mléka, z nějž se začal vylívat na zem jed, který by ji zničil, kdyby jej Šiva ústy nezachytil (spálil si sice hrdlo, ale zachránil zemi před zkázou) Šivův kreativní, tvůrčí kosmický tanec: všechno při něm podléhá neustálým změnám a nabývá stále nových podob – jen bůh a jeho tanec zůstávají konstantní
Šiva je nejsvéráznější postavou božské trojice trimúrti a patří k nejsložitějším postavám světové mytologie je postavou protikladů a rozporů, které mnohdy splývají: - je hněvivým božstvem, jež se však nechává unášet milostí, smířením a odpuštěním - je nositelem smrti a vítězí nad ní (je ničitelem i dárcem života) - setkávají se v něm protikladné aspekty askety i hospodáře - je pánem pohřebišť a zároveň symbolem regenerace jakožto asketa se zřekl světa a pohroužil do meditací – vábí lidi, aby se uvolnili od běžných pout světa a došli k osvobození se z karmického cyklu zároveň však také (podoba hospodáře) přináší život všemu na světě a je mistrem v hudbě i tanci, svádění žen asketů a manželem Párvatí (dcery Himalájí)
bývá nazýván také jako Pán času a každá noc, kdy nastane úplněk, je hinduisty označována jako Šivova noc při únorovém či březnovém úplňku slaví narozeniny, v tuto noc – Šivova velká noc – tančí tanec stvoření (šlape po nevědomosti a ohnivé kolo okolo něj symbolizuje cyklus času) jeho povaha ničitele je spojena s jeho kosmickým tancem – na konci každého světového období způsobí tancem konec všech světů, aby je po uplynutí Brahmovy noci zase probudil k životu a uvedl do pohybu zatímco Višnu sestupuje na zem ve svých vtěleních, Šiva zůstává povznesen v ústraní, kde se oddává meditacím (v tichu vrcholků Himalájí), lze ho vyvolat dlouhou a namáhavou askezi (často pak nabízí splnění nějakého přání) spolutvoří hinduistickou rodinu: jeho manželky jsou dobrotivé Párvatí a Satí, a bohyně zkázy Kálí a Durga – jež jsou však všechny různými aspekty bohyně Déví (Velké bohyně, tj. Země)
s Párvatí má 2 potomky: slonohlavého Ganéšu (Vjása mu nadiktoval Mahábháratu) a válečníka Skandu s divokým milováním Šivy a Párvatí souvisí i nejznámější nepálská slavnost Šivova velká noc (Šiva ratrí), což je vzpomínka na bouřlivou svatební noc Šivy a Párvatí: Šiva (ač se rád oddával dlouhým askezím a meditacím) zahořel často v její blízkosti nezvládnutelnou touhou – když nastala jejich svatební noc, trvala 100 božských roků a byla pro všechny světy velmi špatným obdobím: země se otřásala, meteority srážely z nebes létající vozidla bohů, z těžkých zlověstných mračen pršela krev a zlomky kostí, hory se hroutily a silné vichřice pustošily zemi, jejich milování bylo tak intenzivní, že se oba na čas blahem a rozkoší úplně rozplynuli v prostoru a na zemi po nich zůstaly jen pohlavní orgány – lingam (falický symbol Šivovy plodivé a tvůrčí energie, který v různých podobách bývá uctíván v Indii, Nepálu atd. – zvláště v blízkosti chrámů) a jóni (plodivá energie Párvatí)
Šiva a Párvatí
Šiva často bývá usazen na podstavci, který má napodobit jóni (Šiva přináší život všemu na světě) během Šivovy velké noci každoročně probíhají za doprovodu hudby a mámivého dunění zvonů prastaré a tajemné obřady (viz např. antické Dionýsie), kdy se polonahé ženy a děti pečlivě omývají v kalných leč posvátných vodách Bágmatí jednou se Párvatí k Šivovi v hravé náladě tajně zezadu přikradla a dlaněmi mu zakryla oči, výsledek tohoto nevinného žertíku byl katastrofální: všechny 3 světy (bohů, lidí i démonů) se ponořily do tmy a život bez světla a tepla začal hynout – hned se však na Šivově čele objevilo 3. oko, jež zachránilo vesmír svým světlem, od té doby má Šiva 3 oči a žár vycházející z toho 3. je tak silný, že může spálit každého, na koho se upře uctívání lingamu a jóni (symbolů plodnosti) se dodnes dochovalo patrně z dob před příchodem Árjů na indický subkontinent (nálezy obou symbolů: Harappa, Mohendžodáro)
lingam – symbol tvůrčích schopností Šivy a symbol života – je předmětem kultu po celé Indii (zejména u hinduistických chrámů)
jóni
lingam a jóni
obětní lingam
Šiva a Párvatí – oltář
Ardhanáríšvara (Pán napůl žena): bůh Šiva v androgynní podobě – nejvyšší spojení mužského a ženského tvořivého principu pravá polovina jeho těla je mužského pohlaví (v rukou svírá trojzubec, sekeru, meč a almužní misku z lidské lebky), levá polovina je ženského pohlaví (k jejím atributům patří náušnice, na čele tilak, v rukou zrcadlo, červený lotos a růženec), má obvykle 2–4 paže (často 2 napravo a 1 nalevo) tato pohlavní kombinace je vyvrcholením milostné touhy (tzv. káma), kdy ženské části náleží mnohem vášnivější, vznětlivější a plodnotvornější úloha než té mužské podle tradičních představ by se při pohledu na toto spojení protikladných sil měla lidská mysl povznést od objektivní reality do nadsmyslového světa, kde mizí dvojnost protikladů, omezenost jednotlivce i rozdíly pohlaví a kde člověku kyne vysvobození v jednotě s absolutnem (se substancí brahma)
Ardhanáríšvara
Ardhanáríšvara
Párvatí (Horská): dcera Himaláje – Šivova manželka, ve svých obměnách ztělesňuje různé podoby bohyně Déví, jež má (podobně jako Bohyně matka) dobrotivá i hrozivá vtělení: na jedné straně je mírumilovnou Satí, Umou či Párvatí, na druhé straně její hrůzný aspekt představují Kálí, Durgá a Čámundá rozhodla se, že se stane manželkou Šivy, ale ten seděl pohroužen v hloubkovou meditaci a její krásy si nevšímal – a tak se ho rozhodla získat krutým pokáním: v nepřístupných horách oděna jen do kůry stromů se 100 let živila čerstvým listím, 100 let listím spadaným a 100 let se postila, avšak marně – nakonec za Šivou přišel bůh lásky Kámu s prosbou, aby přemohl démona Táraku. Šiva (vytržen z meditace) otevřel své 3. oko a gejzír sršících jisker spálil boha lásky na popel… nakonec se však oddali a následovala jejich svatební noc (démona zničil nakonec až Šivův syn Skanda)
na rozdíl od bohyň děsivého aspektu Bohyně matky, které se v Šivově blízkosti objevují jen krátkodobě, aby přinesly zkázu jeho nepřátelům, Párvatí je mu stále po boku, je jeho nebeskou manželkou život božské rodiny v sídle na himalájské hoře Kailás (západní Tibet, dnešní Čína) je námětem četných mýtů
Párvatí
