GEOGRAFICK ORGANIZACE SPOLE!NOSTI V!ESK REPUBLICE: TRANSFORMA!NÕ PROCESY A JEJICH OBECN KONTEXT

MARTIN HAMPL

GEOGRAFICKÁ ORGANIZACE SPOLE!NOSTI V !ESKÉ REPUBLICE: TRANSFORMA!NÍ PROCESY A JEJICH OBECNÝ KONTEXT

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE, P"ÍRODOV#DECKÁ FAKULTA KATEDRA SOCIÁLNÍ GEOGRAFIE A REGIONÁLNÍHO ROZVOJE

PRAHA, 2005

Recenzenti: Prof. PhDr. Ji!í Musil, CSc., Fakulta sociálních v"d, Univerzita Karlova v Praze Doc. RNDr. Milan Viturka, CSc., Ekonomicko-správní fakulta, Masarykova univerzita v Brn"

Martin Hampl Geografická organizace spole!nosti v "eské republice: transforma!ní procesy a jejich obecný kontext Copyright © 2005 Martin Hampl Univerzita Karlova v Praze, P!írodov"decká fakulta Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje Albertov 6, 128 43 Praha 2 Cover, Design & Layout: Boris Burcin, Tomáš Ku#era, Lud"k Šídlo Vydalo nakladatelství DemoArt, Praha pro Univerzitu Karlovu v Praze, P!írodov"deckou fakultu Tisk: Nakladatelství $eské geografické spole#nosti, s. r. o., Praha

ISBN 80–86746–02–X

M. Hampl: Geografická organizace spole!nosti v "eské republice...

27

OBSAH

P!EDMLUVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 SEZNAM TABULEK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 SEZNAM OBRÁZK" . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 1

ÚVOD: TÉMATICKÁ STRUKTURA A OBECNÝ KONTEXT HODNOCENÍ . . . . . 11

2 2.1 2.2 2.3

DLOUHODOBÝ VÝVOJ GEOGRAFICKÉ ORGANIZACE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Teorie stádií: geografická interpretace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vývoj sociogeografické organizace: p#íklad $eské republiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Specifika a deformace povále%ného vývoje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

19 20 25 35

SOU$ASNÉ TENDENCE VÝVOJE REGIONÁLNÍ A SÍDELNÍ DIFERENCIACE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.1 Metodika hodnocení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2 Tendence a podmi&ující faktory sou%asného vývoje regionální diferenciace . . . . . . . . . 3.3 Kvalitativní prom'ny koncentra%ního procesu a hierarchické organizace . . . . . . . . . . .

41 42 46 63

3

4 4.1 4.2 4.3 4.4 5

SOCIOGEOGRAFICKÁ REGIONALIZACE, METROPOLIZACE A ZM(NY VZTAHOVÉ ORGANIZACE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Výchozí problémy a metodika sociogeografické regionalizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Sociogeografická regionalizace: stav a sou%asné tendence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Metropolitní areály . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Sociogeografická regionalizace a územn' administrativní %len'ní státu . . . . . . . . . . . . .

77 78 83 88 97

GEOGRAFICKÁ ORGANIZACE SPOLE$NOSTI: $ESKÁ SPECIFIKA A/NEBO OBECNÝ MODEL? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103

LITERATURA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 TABULKOVÉ P!ÍLOHY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121 VOLNÁ MAPOVÁ P!ÍLOHA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147


5

KAPITOLA 2

PEDMLUVA

P!edložená monografie byla vypracována s finan"ní podporou dvou výzkumných projekt#: „Nová fáze regionální transformace $eské republiky v období její integrace do evropských struktur“, Grantová agentura $eské republiky, projekt ". 205/03/0337 a „Geografické systémy a rizikové procesy v kontextu globálních zm%n a evropské integrace“, Výzkumný zám%r MSM0021620831 Ministerstva školství, mládeže a t%lovýchovy $R. Hlavním cílem studie je systematické postižení zm%n geografické organizace spole"nosti v $R v transforma"ním období, a speciáln% v letech 1991–2001, tj. v období mezi ob%ma posledními cenzy. P!estože je hlavní pozornost v%nována p!íslušným empirickým analýzám jsou cíle práce v !ad% ohled# širšího a obecn%jšího typu. Vedle generalizujícího vyhodnocení zm%n v transforma"ním období se jedná i o za!azení sou"asných tendencí do dlouhodobého vývojového procesu, a to v"etn% mezinárodních srovnání. Za závažné obecné úkoly studia jsou rovn%ž považovány problémy hlubšího rozlišení úrovní a prom%nlivosti nerovnom%rností územních (sociogeografických) a sociálních, resp. geosociálních a jejich podmín%ností. Toto rozlišení navozuje mimo jiné i posouzení vhodnosti aplikace model# rozvojových cykl#, specifikaci post-totalitní transformace jako díl"í divergen"ní fáze v rámci širší post-industriální p!em%ny aj. Uvedené zám%ry sledování se promítají i do tématické struktury a postupu hodnocení. Prvá kapitola je v%nována obecnému úvodu a vymezení vybrané problematiky a je tedy v prvé !ad% teoretickou a metodologickou p!ípravou celého studia. Kapitola druhá je zam%!ena na zhodnocení dlouhodobých vývojových tendencí regionálního a sídelního systému. Zárove& je ur"itým pokusem o geografickou interpretaci teorie stádií. Nejrozsáhlejší jsou kapitoly 3. a 4., které jsou zam%!eny na analýzy zm%n a dosaženého stavu v pr#b%hu transformace. Nejprve jsou postiženy tendence socioekonomické regionální diferenciace a stanoveny geografické podmi&ující faktory této diferenciace. Toto sledování je pracovn% ozna"eno jako „geografie spole"enské transformace“. Teprve následn% je studována „transformace geografické organizace samotné“, tj. funk"ní strukturace koncentra"ních proces#, kvalitativní prom%na sídelní a regionální hierarchie a aktuální zm%ny sociogeografické regionalizace.

6

P#edmluva

Kone"n% poslední pátá kapitola má p!edevším zobec&ující funkci. Je ur"itým pokusem o systematizaci geografických pravidelností (hierarchizace, koncentrace) a zárove& o primární rozlišení pravidelností sociogeografických (velikosti jednotek, územní intenzity ve výskytu jev#) na jedné stran% a pravidelností geosociálních (vysp%lostní diferenciace jednotek, jejich ekonomická úrove&) na stran% druhé. Zd#razn%ny jsou i rozdíly v úrovni a ve vývoji variability soubor# územních jednotek z hlediska velikostn%-významových znak# a z hlediska znak# strukturálních, resp. druhovostních. Tématické zam%!ení studie je v souladu s dlouhodobou orientací výzkumu systému osídlení a regionální organizace na kated!e sociální geografie a regionálního rozvoje P!írodov%decké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Metodicky obdobn% byly vypracovány sociogeografické regionalizace a zhodnoceny hierarchické soustavy st!edisek osídlení již podle výsledk# cenz# k roku 1970, 1980 a 1991, což umož&uje hloub%ji posoudit vývojové tendence nejen u územní distribuce spole"enských jev#, ale i tendence v geografickém uspo!ádání podstatných vztah# v systému osídlení. Vývoj v transforma"ním období byl ovšem spojen s !adou závažných zm%n v d#sledku principiálního spole"enského obratu po roce 1989. Došlo k podstatné vývojové dynamizaci, k rozhodujícímu nástupu selektivních tendencí a p!edevším k nástupu kvalitativn% vyšších forem rozvoje, forem post-industriálního typu. Díky možnosti srovnání sou"asného a p!edchozího vývoje lze pak zmín%né kvalitativní prom%ny hloub%ji specifikovat a zárove& blíže posoudit míru diskontinuit, resp. kontinuit ve vývoji sociogeografické organizace $eské republiky. Je milou povinností autora vyjád!it pod%kování všem, kte!í p!isp%li k vydání této studie. Zvláštní dík pat!í p!edevším recenzent#m práce prof. PhDr. Ji!ímu Musilovi a doc. RNDr. Milanu Viturkovi za jejich nesnadnou práci a podn%tné p!ipomínky. Za rozsáhlou spolupráci p!i úpravách i zpracování výchozích statistických materiál# d%kuji RNDr. Janu Müllerovi, za finalizaci práce a typografické zpracování jsem vd%"en RNDr. Borisi Burcinovi, RNDr. Tomáši Ku"erovi a Bc. Lu'kovi Šídlovi, za technickou pomoc pak Marii Lochmanové a Vilm% Secové.

Praha, "ervenec 2005

Martin Hampl


7

KAPITOLA 5

SEZNAM TABULEK

01: Dlouhodobý vývoj územní koncentrace obyvatelstva na území !eské republiky (1790–1970) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 02: Vývoj územní koncentrace obyvatelstva (H) v letech 1869–1970 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 03: Vývoj podíl" velikostních kategorií m#st na populaci žijící na území !eské republiky (1869–1970) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 04: Vývoj velikostní diferenciace st$edo%eských obcí v letech 1869–1970 . . . . . . . . . . . . . . . . 05: Vývoj územní koncentrace obyvatelstva (H) v letech 1869–2001 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 06: Vývoj koncentrace obyvatelstva do m#st a metropolitních areál" v letech 1869–2001 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 07: Vývoj velikostní hierarchie center osídlení 1869–2001 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 08: Vývoj územní koncentrace obyvatelstva ve vybraných zemích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 09: R"st obyvatelstva metropolitních areál" nejv#tších m#st a pánevních oblastí . . . . . . . . . . . 10: Vývoj obyvatelstva v obcích podle administrativních kategorií v letech 1970–1991 . . . . . 11: Rozdíly v r"stu malých okresních m#st a jejich konkurent" . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12: Vývoj územní koncentrace (H) obyvatelstva a pracovních p$íležitostí v !R (1961–2001) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13: Prohlubování ekonomických rozdíl" mezi kraji a okresy (1991–2001) . . . . . . . . . . . . . . . . 14: Prom#ny souboru v"d%ích jednotek (!R = 100) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15: Základní charakteristiky kraj" . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16: Po$adí kraj" podle vybraných charakteristik . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17: Párové korelace po$adí kraj" podle vybraných charakteristik . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18: Základní charakteristiky typ" okres" . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19: Vývoj st$edisek podle velikostních kategorií (1991–2001) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20: Vývojová dynamika a sídelní hierarchie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

26 26 27 27 28 28 31 35 37 38 39 39 48 49 54 55 56 57 58 58

8

Seznam tabulek

21: Zm#ny úrovn# územních a sociálních nerovnom#rností (koncentrací) vybraných jev" . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64 22: Rozdíly v podílech vybraných jev" z hlediska regionální hierarchie . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 23: Regionální hierarchie a selektivní ekonomický vývoj podle okres" . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 24: Vývoj sektorové struktury ekonomiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 25: Variabilita okres" z hlediska vybraných znak" . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70 26: Vývoj a funk%ní strukturace velikostní hierarchie st$edisek (1991–2001) . . . . . . . . . . . . . . 71 27: Vývoj a funk%ní strukturace velikostní hierarchie metropolitních areál" (1991–2001) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 28: Kvalitativní vyvinutost hierarchie st$edisek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 29: Kvalitativní vyvinutost hierarchie metropolitních areál" . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74 30: Základní velikostní charakteristiky metropolitních areál" . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74 31: Hlavní st$ediska podle KKV (kvalitativn# zohledn#né komplexní velikosti) . . . . . . . . . . . 75 32: Hlavní st$ediska kvartérních aktivit (2000) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75 33: Velikostní struktura regionálních st$edisek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84 34: Základní charakteristiky mezoregionálních st$edisek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 35: Hierarchie regionálních st$edisek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 36: Hierarchické kategorie regionálních st$edisek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86 37: Hierarchizace vyjíž&ky z obcí III. stupn# . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 38: Diferenciace souboru sociogeografických mikroregion" z hlediska velikostních a strukturálních znak" . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 39: Seznam st$edisek s komplexní velikostí 2,5 a více v roce 2001 integrovaných do metropolitních soustav . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 40: Základní charakteristiky integrovaných systém" st$edisek (ISS) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 41: Hierarchie integrovaných systém" st$edisek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 42: Základní charakteristiky metropolitních areál" (2. varianta) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 43: Velikostní hierarchie metropolitních areál" (2. varianta) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 44: Vývoj objem" pracovní a školní vyjíž&ky mezi vybranými st$edisky integrovaných metropolitních systém" . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 45: Hierarchie sociogeografických a administrativních region" . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 46: Velikostní charakteristiky sociogeografických mezoregion" a sou%asných kraj" . . . . . . . . 99 47: Velikostní variabilita p$irozených a normativních územních jednotek . . . . . . . . . . . . . . . 101 48: Vývoj koncentrace (H) vybraných jev" v !R . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104 49: Vývoj velikostní hierarchie st$edisek v !R . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104 50: Vývoj velikostní hierarchie metropolitních areál" v !R . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104 51: Podobnost velikostní a funk%ní hierarchie metropolitních areál" v !R a v USA . . . . . . . 106 52: Základní charakteristiky územních a sociálních nerovnom#rností podle vybraných národních a nadnárodních systém" . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 53: Územní a sociální nerovnom#rnosti (H) ve vztahu k ekonomické vysp#losti systém" . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110 54: Územní a sociální nerovnom#rnost (H) ve vztahu k m#$ítkové diferenciaci systém" . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110


9

KAPITOLA 5

SEZNAM OBRÁZK

01. Vývoj prostorové organizace spole!nosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 02. Geografická organizace ekonomických sektor" a orientace koncentra!ních proces" . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 03. T#i formy zm$n hierarchie st#edisek v industriálním období . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 04. Územní intenzita ekonomiky (2001) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 05. Ekonomická úrove% (2001) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 06. Dynamika ekonomického vývoje (1991–2001) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 07. Míra nezam$stnanosti k 1.3.2001 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 08. Relativní intenzita p#ímých zahrani!ních investic do roku 2000 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 09. Transforma!ní „úsp$šnost“ podle okres" (1991–2001) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10. Úrove% a zm$na koncentrace ekonomického agregátu (EA) ve vztahu k území a k obyvatelstvu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

23 24 33 50 50 51 51 52 52 65


11

KAPITOLA 1

ÚVOD: TÉMATICKÁ STRUKTURA A OBECNÝ KONTEXT HODNOCENÍ

Prvotním cílem p!edložené monografie je postižení sou"asné geografické organizace spole"nosti v #eské republice a jejích aktuálních vývojových zm$n. V t$žišti zájmu bude tedy stav a krátkodobé zm$ny hierarchického systému st!edisek, sociogeografické regionalizace, sociální a ekonomické úrovn$ územních jednotek na r%zných m$!ítkových !ádech apod. Významným podn$tem celého sledování je dosažitelnost výjime"n$ bohaté datové základny z posledního cenzu (1.3.2001), která ve spojení s obdobnými informacemi z p!edchozího cenzu (3.3.1991) umož&uje uskute"nit nejen územn$ podrobné, ale i kvalitativn$ dostate"n$ strukturované empirické analýzy. V tomto ohledu je nutné zd%raznit význam zejména údaj% o po"tech pracovních p!íležitostí, o dojíž'ce do zam$stnání a do škol a zprost!edkovan$, resp. v kombinaci s dalšími statistickými šet!eními i možnost konstrukce charakteristik ekonomické výkonnosti územních celk%. Navzdory n$kterým problém%m p!i využívání zmín$né datové základny (neúplné zachycení cizinc% nebo sm$rové specifikace dojíž'ky, pon$kud rozdílné definice ekonomicky aktivních v obou s"ítáních aj.) jsou údaje ze s"ítání nejen výrazn$ podrobn$jší, ale i spolehliv$jší než dosud dostupné informace naší regionální statistiky. Systematické zpracování t$chto dat m%že proto být cenným výsledkem této studie již v úrovni pouhé faktografie. Zejména to platí pro p!ípad p!evedení primárních dat do podoby vývojov$ srovnatelných charakteristik, a to speciáln$ charakteristik agregátního (syntetického) typu. Závažn$jším úkolem celého sledování je stanovení empiricky podložených obecn$jších charakteristik stavu a aktuálních zm$n regionální organizace, sídelní hierarchie a územní diferenciace v socioekonomické úrovni. Zde se jedná p!edevším o významové rozlišení podmín$ností geografické diferenciace transforma"ního procesu, o ur"ení hlavních vývojových tendencí ve formování hierarchie a regionální p%sobnosti st!edisek i o postižení probíhající kvalitativní strukturace koncentra"ního procesu (diferencovaná dynamika koncentrace z hlediska jednotlivých funk"ních složek). V p!ípad$ relativn$ izolovaného studia v jeho výše uvedeném vymezení by bylo pochopiteln$ nereálné blíže ur"it rozsah platnosti

12

Kapitola 1: Úvod: Tématická struktura a obecný kontext hodnocení

(reprezentativnosti) p!íslušných generalizací. Ty budou nutn$ poznamenány specifi"ností jak "eského prostoru, tak i studované vývojové fáze národního systému osídlení, a to navíc fáze transforma"ní, a tedy v !ad$ ohled% výjime"né. Z t$chto d%vod% je studium sou"asných zm$n alespo& rámcovým zp%sobem za!azeno do širších souvislostí v dimenzích "asových i prostorových. Dlouhodobé tendence vývoje osídlení a jejich mezinárodní srovnávání je založeno jak na vybraných empirických p!íkladech (v 2. a 5. kapitole), tak na využití domácí i zahrani"ní literatury. Tyto komparace zárove& sm$!ují k rozlišení obecných a specifických charakteristik sou"asné sociogeografické organizace #eské republiky a p!inejmenším navozují i p!edpoklady vývoje perspektivního. Jestliže empirické analýzy specifického sociogeografického systému mají p!isp$t i k obecné diskusi „velkých“ témat geografie a zprost!edkovan$ i sociálních v$d pak je nutné p!ipravit jejich zam$!ení podle otázek koncep"ního typu. Zodpov$zení t$chto otázek m%že sloužit nejen k rozlišení specifického a obecného u analyzovaných struktur a proces%, nýbrž i k prvotnímu !ešení dosud p!etrvávajících – nebo do"asn$ odložených – klí"ových problém% geografického studia. K t$m pat!í nap!. vyjasn$ní vztahu idiografického a nomotetického v geografickém poznání, sociální nebo environmentální povahy geografie a návazn$ pak oprávn$nosti monistických nebo dualistických koncepcí geografie. Zam$!ení této studie sice vylu"uje širší diskuse na nejobecn$jší úrovni – zde lze však odkazovat na jiné práce (Hampl, 1998, 2000, 2002) – ale umož&uje propojení empirických analýz s !adou dostate"n$ závažných témat poznání geografické reality, která jsou do jisté míry již sou"ástí výše zmín$ných klí"ových problém%. Hlavní typy t$chto témat jsou blíže charakterizovány v následujícím textu. Na prvém míst$ je nutno zd%raz&ovat pot!ebu za!azení sou"asných proces% do kontextu dlouhodobého vývoje sociogeografické organizace. Vhodným obecným východiskem v tomto p!ípad$ m%že být teorie stádií, resp. její r%zné modifikace. Primární podn$ty této teorie jsou ovšem ekonomické a sociální povahy (Rostow, 1960, Bell, 1973, Toffler, 1989 aj.), p!i"emž pot!ebná geografická interpretace této teorie nebyla až dosud dostate"n$ rozpracována. Za p!íklady parciálních p!ísp$vk% k teorii stádií lze však považovat hodnocení vývoje mobility obyvatelstva (Zelinsky, 1971) nebo etapizaci urbaniza"ního procesu (Berg van den et al., 1982). Velká "ást p!edevším neo-marxisticky orientovaných autor% však teorii stádií spíše odsuzuje – viz kritika tzv. developmentalizmu z pozice analýzy sv$tového systému, resp. koncepce jádro–periférie na globální úrovni (nap!. Taylor, 1989). Nicmén$ základní rozlišení p!edevším stádia industriálního a post-industriálního je všeobecn$ p!ijímáno jak v geografii, tak v sociálních v$dách. Rovn$ž je zd%raz&ována integrální povaha odpovídajících kvalitativních zm$n, a tudíž i relativní "asová souhlasnost proces% industrializace, urbanizace a demografického p!echodu. Proto se v literatu!e setkáme se ší!eji vymezeným „pojmenováním“ industriálního stadia – p!edevším jakožto modernizace (nap!. J. Musil – viz Horská et al., 2002 nebo Gellner, 2003, který navíc pojetí modernity dále rozši!uje o aspekty kulturní a politické vyús(ující do procesu formování národních stát%), nebo jako komplexní, resp. globální revoluci (Purš, 1973, Pavlík, 1982). Z geografických hledisek je dále oprávn$né rozší!it obsahové chápání teorie stádií i o prom$ny v interakcích p!írody a spole"nosti a zm$ny forem prostorové organizace spole"nosti (viz nap!. Hampl et al., 1987, Hampl, 1998).


13

Navzdory všeobecnému p!ijímání velmi obecných charakteristik diskutované vývojové diferenciace spole"ností p!etrvávají v literatu!e nejednotné názory na !adu „sekundárn$“ významných otázek. Ty se týkají na prvém míst$ míry v uplatn$ní obecných a specifických rys% jednotlivých vývojových stádií u individuálních spole"enských, resp. geografických systém%. To je také prvá speciální otázka pro následující hodnocení vývoje sociogeografické organizace #eska: do jakého stupn$ a v jakém rozsahu lze zjišt$né pravidelnosti považovat za obecné? Odpov$' je pochopiteln$ nutno hledat v mezinárodních srovnáních. Tato srovnání je zárove& vhodné kombinovat s diferenciací podle vývojové/vysp$lostní úrovn$ vybraných (srovnávaných) zemí, nebo( "asový nástup a rychlost pr%b$hu moderniza"ních zm$n byly podmín$né stupn$m kvalitativního rozvoje zemí. To kone"n$ odráží i klasické "len$ní na rozvinuté a rozvojové zem$ nebo nap!. typologie populací z hlediska pr%b$hu demografické revoluce (Pavlík, 1964). V p!ípad$ urbanizace a geografické koncentrace obyvatelstva je rovn$ž charakteristický rychlejší, a proto "asov$ omezen$jší, pr%b$h tohoto procesu u rozvojových zemí. Navíc je u nich formování hierarchie center více rozvíjeno „shora“ v d%sledku vn$jších impulz% (difúzní efekt) – p!ednostní r%st metropole, vybraných p!ístav% a center t$žebního pr%myslu (Hampl, 1977). Popisovaná vývojová diferenciace zemí a odpovídající "asové posuny v nástupu jednotlivých stádií ovšem nepopírá obecné pravidelnosti, nýbrž celou koncepci teorie stádií dále rozvádí. Jestliže vývojové posuny v pr%b$hu proces% charakteristických pro jednotlivá stádia – a speciáln$ pro období industrializa"ní, které je dostate"n$ empiricky zhodnotitelné, lze považovat za zákonité, pak v mnoha díl"ích p!ípadech je oprávn$né hovo!it o „unikátních“ tendencích, resp. deformacích. K t$m pat!í p!edevším vále"né události a jejich d%sledky. Ve vývoji "eského prostoru je k nim nezbytné p!i!azovat zejména zásadní zm$ny v osídlení a v národnostní struktu!e obyvatelstva našeho pohrani"í po 2. sv$tové válce. D%sledky t$chto zm$n mohou ovšem být i v souladu s dlouhodobými tendencemi vývoje osídlení – tak tomu v !ad$ ohled% bylo i v #esku, nebo( selektivní pr%b$h dosidlování v podstat$ urychlil koncentra"ní proces. V jiných zemích (nap!. Japonsko) byl ovšem vliv 2. sv$tové války opa"ný (dekoncentra"ní), následn$ však podmínil zrychlenou reprodukci koncentra"ního procesu v souvislosti s obnovou ekonomiky i osídlení zem$. Za zvláštní p!ípad poruchy vývoje spole"nosti a její geografické organizace je "asto ozna"ováno i období socializmu. Došlo v této etap$ k zásadní zm$n$ vývojové orientace nebo pouze k parciálním modifikacím? V p!ípad$ urbanizace byla v tomto ohledu rozdílná hodnocení prezentovaná v prvém p!ípad$ zejména Szelényim (1983, 1996) a v p!ípad$ druhém nap!. Enyedim (1995) nebo Musilem (1977, 2003). P!ijetí jednozna"né odpov$di na tyto spory není z!ejm$ na obecné úrovni možné, protože d%sledky totalitního !ízení spole"nosti se projevovaly velmi diferencovan$ jak z d%vodu rozdílností ve vývojové vysp$losti zemí, tak – a to p!edevším – z d%vodu rozdílné inercie parciálních struktur spole"nosti. Odlišná prom$nlivost jednotlivých spole"enských organizací, zd%raz&ovaná p!edevším francouzskou historiografickou školou Annales, se ovšem více než v rámci vnit!ní struktury spole"nosti projevuje mezi její strukturou vnit!ní (sociální v užším slova smyslu) a vn$jší (geografickou). U obou typ% „m$nlivosti“ existuje navíc další geograficky podmín$ná rozlišovací dimenze, tj. dimenze !ádovostn$ m$!ítková: viz i r%zná dynamika zm$n u vnitrom$stských struktur a u celých hierarchických soustav m$st. Lze proto o"ekávat, že výsledky následujících sledování vývoje sociogeografického systému potvrdí p!evahu vývojové kontinuity u regionální a sídelní

14


organizace v "eském prostoru. V každém p!ípad$ je to ale další otázka obecn$jšího smyslu na kterou je nutno hledat odpov$'. Metodologicky a "áste"n$ i v$cn$ je obdobou p!edchozí problematiky hodnocení sou"asné spole"enské transformace a jejích územních dopad%. Také v tomto p!ípad$ byl "asto chápán u nás i v celém souboru post-totalitních zemí transforma"ní proces jako historicky unikátní vývojová fáze. I zde lze hovo!it jak o principiálním vývojovém obratu, tak o parciálních nápravných zm$nách spojených s návratem do „p!irozené“ (zákonité?) vývojové trajektorie p!íslušných spole"ností. P!itom se op$t projevují rozdíly ve vysp$losti – transforma"ní p!ipravenosti – mezi jednotlivými zem$mi stejn$ jako rozdíly v intenzit$ a hloubce zm$n v r%zných spole"enských subsystémech. Vzhledem k integrální povaze spole"enského vývoje je ovšem vzájemná souvislost zm$n v díl"ích subsystémech spole"nosti velmi silná. Odlišné jsou však op$t míry a díl"í formy zm$n. Ve sfé!e studia geografické organizace "eské spole"nosti se v tomto smyslu nabízí formulace p!inejmenším t!í závažných otázek: (i) Je sou"asná transformace p!evážn$ specifickým procesem nebo parciální sou"ástí procesu obecného? Jinými slovy to znamená zda se primárn$ jedná o post-totalitní nebo post-industrální transformaci. Z!eteln$ je p!itom nutno rozlišovat charakter zm$n v rámci vnit!ní – sociální, ekonomické a politické – organizace a v rámci samotné geografické/vn$jší organizace spole"nosti. (ii) Dualistické vid$ní zkoumané problematiky je relativn$ oprávn$né i p!i hodnocení samotné geografické (vn$jší) organizace spole"nosti. Tu je totiž možné pojímat jako autonomní strukturu environmentálního uspo!ádání spole"nosti na jedné stran$ i jako vn$jší prost!edí spole"nosti, které diferencovan$ ovliv&uje „vnit!ní“ sociální a ekonomický vývoj na stran$ druhé. Druhé pojetí v sou"asném geografickém studiu transformujících se zemí zcela dominuje (Carter et al., 1996, Gorzelak, 1996, Carter a Maik, 1999, Turnock, 2000). Jsou tudíž opomíjeny podstatné zm$ny v charakteru koncentra"ního procesu, v st!ediskové p%sobnosti m$st, v m$!ítkových posunech integra"ních proces% apod. Zájem o tyto otázky se p!itom i v geografii z!eteln$ prosazuje na vyšších m$!ítkových úrovních, na úrovni nadnárodní až globální – viz p!edevším práce o formování globální hierarchie velkom$st (Cohen, 1981, Hall, 1984, Taylor, 2000, 2004, Scott, 2001, Denudder et al., 2003), nebo v ekonomickogeografických aspektech globalizace (nap!. Dicken, 1992). Oba zmín$né aspekty studia sociogeografické organizace je nutné pochopiteln$ spojovat a vzájemn$ kombinovat. Bez bližšího rozlišení obou stránek/forem sociogeografické organizace je však obtížné pochopit jejich vzájemné podmi&ování a následné integrální spolup%sobení. (iii) Kone"n$ speciální otázkou je bližší vyhodnocení dynamiky selektivních proces% na jedné stran$ a jejich výsledných efekt% ve zm$nách územní koncentrace r%zných jev% a ve stupni rozvoje hierarchizace územních jednotek na stran$ druhé. S nástupem transforma"ních proces% je b$žn$ ztotož&ováno prohlubování územních diferenciací, resp. nerovnom$rností, což je však oprávn$né jen "áste"n$. Probíhající procesy je proto žádoucí podrobn$ji strukturovat, a to ve dvojím smyslu. Za prvé se jedná o rozlišení diferencia"ních tendencí na r%zných m$!ítkových úrovních a u r%zn$ vymezených soubor%. Nap!íklad v #esku (a více mén$ ve všech post-totalitních zemích) budou p!i vylou"ení hlavního m$sta z hodnocení údaje o mí!e diferencia"ních tendencí !ádov$ nižší: výjime"ný ekonomický r%st Prahy se z m$!ítkového


15

pohledu pochopiteln$ projevuje nejvíce v r%stu makroregionální nerovnom$rnosti. Za druhé se jedná o nejednozna"né p%sobení selektivních proces% z hlediska sídelní a regionální hierarchie. Proto "asto nedochází, nebo jen omezen$, k r%stu územní koncentrace obyvatelstva a ekonomiky. Selekce totiž probíhá i mezi hlavními koncentracemi (aglomeracemi), takže r%st jedn$ch v%d"ích jednotek je kompenzován poklesem jiných – p%vodn$ rovn$ž v%d"ích – jednotek. Speciáln$ se jedná o útlum koncentrací t$žkého pr%myslu. Op$tovn$ je tedy zd%razn$na pot!eba postižení nejen celkových zm$n v územní koncentraci, ale i rozsahu „vým$ny“ jednotek v rámci jejich významové, resp. velikostní hierarchie. Z p!edchozí diskuse do zna"né míry vyplývá, že navzdory integrální povaze spole"enského vývoje a odpovídající vzájemné provázanosti parciálních struktur a proces%, jsou zjišt$né úrovn$ nerovnom$rností, intenzity zm$n a do jisté míry i orientace zm$n v rozdílných subsystémech odlišné. Dochází „vždy“ k posloupnosti divergence–konvergence jak to p!edpokládá cyklus regionálního rozvoje u Friedmanna (1966)? Je proces urbanizace rehomogeniza"ním procesem v n$mž rurální spole"nost je prom$n$na na spole"nost urbánní jak to uvádí nap!. Labowitz a Purdy (1970) a obdobn$ pro industrializace Feldman a Moore (1962) nebo naopak dochází k nevratnému r%stu nerovnom$rností a k prohlubování hierarchické diferenciace sídel i region% jak to dokládají geografická zjišt$ní? Je celkový vývoj založen na prosté nebo vzestupné cykli"nosti více mén$ jednosm$rn$ (progresivn$?) orientované nebo sm$!uje k rozv$tvení a diverzifikaci spole"nosti jak to charakterizuje ve své typologii sm$r% zm$n Moore (1963)? Podobn$ sou"asné hlavní p!ístupy ke globální organizaci spole"nosti a k jejím perspektivám akcentují bu' spíše ekonomicko-mocenskou asymetrii a s ní spojenou nespravedlivou/vynucenou integritu typu jádro–(semiperiférie)–periférie (Wallerstein, 1979, 1984) nebo spíše sociokulturní makrofragmentaci a dezintegritu ve smyslu „st!etu civilizací“ Huntingtona (1993, 1996). Pro soubor nastín$ných a vzájemn$ až protikladných generalizací p!itom existují jen velmi omezené možnosti empirického doložení, resp. ov$!ení. Práv$ absence systematického empirického zhodnocení vytvá!í prostor pro problematické explanace stavu a vývoje spole"ností a pro jejich neúm$rnou spekulativnost a ideologickou zatíženost. P!i rámcové souhlasnosti v p!ípad$ posloupnosti stádií, a snad i základní kvalitativní orientace zm$n, existují tedy mnohé nejasnosti i rozpory p!i podrobn$jší charakterizaci t$chto zm$n a jejich pr%b$hu. Sou"asný stav poznání spole"nosti a jejího prost!edí je tedy z!ejm$ nedostate"ný, což ovšem odpovídá objektivní složitosti sociálních a environmentálních systém%. Pro prvotní orientaci v této složitosti je proto nezbytné nalezení hlavních dimenzí diferenciace a zárove& strukturace zmín$ných typ% systém%, které by mohlo být i výchozím krokem k hledání jejich hlubších podmín$ností. Z hlediska obecných p!edstav o strukturaci reality (Hampl, 1998) je možné zd%raz&ovat "ty!i hlavní diferencující hlediska: 1) Na prvém míst$ je to zásadní rozdíl v úrovni a zm$nách diferenciace hodnocených jednotek podle velikostn$ – významových a podle strukturálních/druhovostních charakteristik. U relativn$ komplexních (nadelementárních) typ% reálných systém% jsou totiž jejich soubory z hlediska strukturálních znak% relativn$ homogenní (tyto znaky vyjad!ují p!ímo nebo zprost!edkovan$ práv$ druhovostní sounáležitost jednotek – nap!. znak nodality u sociogeografických region% nižších m$!ítkových úrovní), kdežto z hlediska znak% velikostních jsou naopak výrazn$ asymetricky, resp. hierarchicky rozr%zn$ny (viz územní, popula"ní nebo ekonomická velikost

16

2)

3)


nodálních region%). Z toho dále m%žeme vyvozovat, že v procesu vývoje sociálních a zejména sociogeografických systém% musí soub$žn$ docházet jak k jejich rehomogenizaci podle strukturálních/druhovostních znak% p!íslušných prvk%, tak i k rehierarchizaci podle znak% velikostních a významových, a tedy k reprodukci významové nerovnocennosti obsažených prvk%. Nelze tudíž hodnotit nap!. urbanizaci pouze jako rehomogeniza"ní proces – ve smyslu zm$ny chování obyvatelstva apod. – nýbrž i jako proces rehierarchiza"ní – ve smyslu reprodukce, resp. rozvoje velikostní diferenciace m$st i celých region%, významové diverzifikace ekonomických "inností atd. Tato reálná dualita v orientaci zm$n nabízí, mimo jiné i p!ekonání chybného vzájemného vylu"ování r%zných obecných p!edstav jako je teorie stádií na jedné stran$ a koncepce „polarity“ jádra a periférie na stran$ druhé. Druhé základní rozlišení vychází z diferenciace reálných systém% podle principu komplexity (Hampl, 1998): sociální systémy (vnit!ní organizace spole"nosti) jsou klasifikovány jako semikomplexy, kdežto sociogeografické systémy (vn$jší – environmentální – organizace spole"nosti) jako speciální komplexy, resp. jako subsystémy finálních komplex%. Je zd%razn$na kvalitativn$ r%znorod$jší podmín$nost sociogeografické organizace (tj. v"etn$ fyzickogeografických faktor%) a s tím související všeobecn$ vyšší míra geografických nerovnom$rností (hierarchizací) než nerovnom$rností sociálních. Rozdíly se zde projevují i z hlediska pr%b$hu a výsledk% vývojových proces%: relativní rovnováha v efektech divergen"ních a konvergen"ních v p!ípad$ sociální diferenciace (a to i v dimenzi regionální) a relativní stabilizace dosažené (zvýšené) úrovn$ územní koncentrace u !ady jev% geografických (viz Hampl et al., 2001, Dostál a Hampl, 2004a). Rozlišení obou druh% systém% zahrnujících spole"enské jevy má p!itom zásadní význam pro specifikaci sociální geografie a jejího možného p!ínosu k poznání široce chápané spole"nosti. Platí to zvlášt$ v sou"asnosti, kdy dominuje p!i!azování sociální geografie k sociálním v$dám v"etn$ (jednostranného) p!ebírání alternativních paradigmat a filosofického pluralismu ze sociální sféry (Johnston et al., eds., 1994) a odpovídajícího nar%stání duálních, resp. protikladných p!ístup% (Dixon a Jones, 2004). Další dv$ rozlišovací dimenze je oprávn$né ozna"ovat za sekundárn$ významné, nebo( slouží v prvé !ad$ k vysv$tlení posloupností v nástupu a pr%b$hu jednotlivých proces% zm$n, a tedy vlastn$ k ur"ení orientace sociální i geografické difúze zm$n. Jedná se jednak o hledisko vývojové vysp$losti a jednak o hledisko !ádovostn$ m$!ítkové: posloupnost ší!ení zm$n ve sm$ru od vysp$lých systém% (vzor%) k systém%m pr%m$rným až zaostalým a ve sm$ru od mikrostruktur k makrostrukturám, U !ady proces% dochází p!itom ke kombinovanému p%sobení obou diferencia"ních dimenzí, nebo( v závislosti na zv$tšování systém% se zvyšuje i jejich vnit!ní heterogenita z hlediska vysp$lostního rozr%zn$ní obsažených "ástí – vysp$lostní „r%znorodost“ p%sobí v !ad$ ohled% obdobn$ jako samotná „zaostalost“.

Jak již bylo v úvodu konstatováno jsou p!edchozí obecn$ diskutované aspekty studia prvotním vodítkem pro systematický empirický výzkum geografické organizace spole"nosti v "eském prostoru a sou"asných transforma"ních proces% v této organizaci. Jejich aplikací by m$lo být dosaženo jak relativn$ komplexního, resp. systémového zhodnocení stavu a sou"asného vývoje národního systému osídlení, tak i za!azení získaných výsledk% do širších souvislostí. V obou ohledech je p!itom d%ležité zd%raz&ovat návaznost tohoto sledování na dlouhodobý výzkum pracovišt$ autora – Katedry sociální geografie a regionálního rozvoje P!írodov$decké fakulty Univerzity Karlovy


17

v Praze. P!edložená studie je jen díl"ím pokra"ováním zmín$ného výzkumu, jehož dosavadní výsledky široce využívá. V t$chto souvislostech je pak možno specifikovat n$kolik základních tématických okruh% p!edchozích výzkum%. Bezprost!ední v$cná návaznost empirického i teoretického studia transforma"ních proces% je p!edevším na t!i rozsáhlé kolektivní práce (Hampl et al., 1996, 1999, 2001). V p!ípad$ m$!ítkov$ širšího zam$!ení studia jsou v následujících hodnoceních využity práce o diferenciaci souboru post-totalitních zemí (Dostál, 1998), o evropských integra"ních procesech ve vazb$ na #eskou republiku (Blažek, Boeckhout, 2000, Dostál, 2000) i o systému globálním (Dostál, Hampl, 2000, Novotný, 2003). Z dlouhodob$jšího pohledu na vývoj osídlení a regionální struktury #eska byly d%ležité dv$ d!ív$jší kolektivní studie (Hampl et al., 1978, 1987). Kone"n$ obecným rámcem celé tématiky jsou teoretické studie o postavení geografických systém% v hierarchii reality (Hampl, 1998, 2000, 2002). S obecným uspo!ádáním aspekt% hodnocení je v souladu i postup následujícího sledování. V druhé kapitole je charakterizován dlouhodobý vývoj systému našeho osídlení, dopln$ný srovnáním s vybranými dalšími zem$mi, Cílem je zde v prvé !ad$ empirické doložení rozdílností pre-industriálního, industriálního a "áste"n$ i nastupujícího post-industriálního vývoje geografické organizace p!evážn$ na p!íklad$ územní distribuce obyvatelstva a vývoje hierarchie m$st. Dále jsou stanovena hlavní specifika socialistického a sou"asného transforma"ního období, které je tímto zp%sobem za!azeno do dlouhodob$jšího vývojového rámce. Nejrozsáhlejší jsou kapitoly 3. a 4., které obsahují soubor empirických analýz sou"asných zm$n a dosaženého stavu. Postup je zde orientován od hodnocení geografické organizace spole"enské transformaci k hodnocení transformace geografické organizace samotné. Klí"ové je postižení v prvé !ad$ kvalitativních posun% v hierarchii center a zm$n ve vztahové organizaci – porovnání sociogeografické regionalizace k roku 1991 a k roku 2001, formování metropolitních areál% jakožto nadnodálních jader region% vyšších !ád% apod. Poslední "ást je v$nována generalizacím souboru empirických zjišt$ní a jejich za!azení do širších a obecn$jších souvislostí.


19

KAPITOLA 2

DLOUHODOBÝ VÝVOJ GEOGRAFICKÉ ORGANIZACE

Hodnocení dlouhodobých vývojových tendencí geografické organizace spole!nosti je vhodné posuzovat na dvou základních úrovních. Prvou p"edstavuje obecné rozlišení hlavních vývojových fází této organizace a odpovídajících „typ# vývoje“ a hlavních podmi$ujících faktor# tohoto vývoje. Zde se bezprost"edn% nabízí aplikace koncepce teorií stádií s tím ovšem, že p#jde v prvé "ad% o napln%ní této koncepce geografickým obsahem, a tedy o geografickou interpretaci teorie stádií. Budou ovšem postiženy i obecné souhlasnosti v posloupnosti a orientaci zm%n sociálních a geografických systém# Druhou úrovní hodnocení je hlubší analýza vývojových zm%n v rámci industriálního, resp. moderniza!ního stádia, nebo& k vyvrcholení t%chto zm%n došlo v p"ípad% 'eské republiky teprve v nedávném období, v období kdy došlo i k principiálnímu zvratu v orientaci vývoje naší spole!nosti. Ukon!ení formování geografické organizace industriálního typu lze tudíž považovat za výchozí stav jak pro úzce chápanou post-totalitní transformaci, tak pro nástup široce chápané post-industriální vývojové trajektorie. P"ednostní zájem o geografické pravidelnosti v industriálním období je zd#vodn%n i dalšími skute!nostmi. Na prvém míst% je to dominantní úloha moderniza!ních proces# p"i formování geografické organizace spole!nosti na m%"ítkov% nižších – vnitronárodních – úrovních. Význam podmínek a proces# zm%n v pre-industriálním období je proto v tomto p"ípad% jen omezený a zprost"edkovaný, takže posta!uje pouze jeho rámcové zhodnocení. Takto zjednodušený p"ístup k pre-industriálnímu, historicky "ádov% delšímu období, by byl ovšem chybný v p"ípad% studia na m%"ítkov% vyšších úrovních. Samotné vytvá"ení národních, a natož civiliza!ních, celk# bylo pochopiteln% podmín%no výrazn% dlouhodob%jšími sociokulturními procesy, jejichž pr#b%h a orientace vyžadují i citliv%jší vnit"ní periodizaci tohoto stádia. Zásadn% významn%jší byla v tomto p"ípad% i podmín%nost formování geografické makrodiferenciace spole!nosti/spole!ností p"írodními podmínkami. V tomto ohledu je vhodné p"ipomenout klasickou studii Kor!áka (1938), která je názorným p"íkladem geografického p"ísp%vku k poznání a pochopení historických proces# vytvá"ení

20

Kapitola 2: Dlouhodobý vývoj geografické organizace

spole!enských makrocelk#. Typ tohoto studia sou!asná geografie postrádá a spíše p"ebírá výsledky dalších sociálních v%d, které ovšem vliv geografických faktor# posuzují zjednodušen% nebo jej opomíjejí (viz dnes nejznám%jší práce o st"etu civilizací – Huntington, 1993, 1997). Zjednodušen% a p"evážn% obecn% je dále charakterizováno i období post-industriální. D#vodem je nejen to, že post-industriální vývoj je v !eském prostoru teprve ve startovací fázi, ale p"edevším zam%"ení a uspo"ádání celého sledování. Post-industriální procesy jsou analyzovány navzdory své zárode!ní povaze velmi podrobn%, avšak až v dalších !ástech této knihy. Zárove$ podrobn%jší specifikace koncentra!ních a hierarchiza!ních tendencí v industriálním období je nezbytná pro posouzení zm%n i kvalitativních prom%n t%chto tendencí v sou!asném transforma!ním období. V n%m totiž dochází jak k realizaci „nápravných“ proces# v rámci socializmem deformované industriální sociogeografické organizace, tak i k prosazování kvalitativn% nových post-industriálních forem vývoje. Zvláštní význam má z t%chto d#vod# i ur!ení hlavních typ# deformací vývojových proces# a dosaženého stavu na konci socialistického období. Na základ% jejich porovnání s transforma!ním vývojem je totiž možno blíže ur!it, resp. vzájemn% odlišit zm%ny primárn% nápravného typu (post-totalitní transformace) a primárn% nového typu (post-industriální transformace), a také charakterizovat jejich kombinované spolup#sobení. 2.1 TEORIE STÁDIÍ: GEOGRAFICKÁ INTERPRETACE Ve smyslu p"edchozího metodologického vymezení tématiky a postupu hodnocení dlouhodobého vývoje sociogeografické organizace je nutné formulovat nejprve obecné charakteristiky této organizace a p"íslušných tendencí podle t"í základních stádií. Za nejobecn%jší rozdíly u t%chto stádií je oprávn%né ozna!ovat rozdíly v úrovni a kvalitativní form% vývojové dynamiky spole!nosti i její geografické organizace. Jestliže obvyklé ozna!ení stádií „pre-industriální, industriální a post-industriální“ je odvozeno více mén% jen z významových posun# podle ekonomických sektor#, pak pro integrální vývojové rozlišení je vhodn%jší ozna!ení „statická–dynamická–organická“ spole!nost (systém) p"i!emž v p"ípad% dynamického (industriálního) stádia je nutné zd#raz$ovat extenzívní charakter této dynamiky (zjednodušen% pak spojitost kvalitativního a kvantitativního r#stu), kdežto v p"ípad% organického (post-industriálního) stádia intenzivní charakter dynamiky, tj. dominanci kvalitativních forem r#stu. Z hlediska vývojové typologie hierarchických organizací (Hampl, 1998) je pak k jednotlivým stádiím možno p"i"azovat i odlišné podmi$ující principy a mechanizmy: (i) Determina!ní v p"ípad% statické fáze, a to v podob% totalitních spole!enských systém# (ovládání v%tšiny menšinou p"i velmi omezené m%nlivosti struktur, p"i relativní absenci zp%tných vazeb, možností volby apod.) a v podob% p"írodní determinovanosti sociogeografických uspo"ádání. (ii) Konkuren!ní v p"ípad% dynamické fáze, a to prost"ednictvím a& již tržních mechanizm#, mechanizm# politické volby !i r#zných forem sociokulturního sout%žení. V geografické realit% docházelo pak k integrálnímu uplatn%ní t%chto mechanizm# a k následné diferenciaci (nerovnom%rnému vývoji) ve významu a vysp%losti m%st, region# a celých národních celk#. Nezbytnou podmínkou rozvoje konkuren!ních proces# bylo pochopiteln% „otev"ení“ spole!nosti, možnost utvá"ení hierarchií i zdola, rozvoj zp%tných vazeb v p"íslušných systémech.


21

(iii) Konkuren!n%–koopera!ní v p"ípad% organické fáze (fáze do zna!né míry perspektivní, a proto snad i idealizované), kdy vedle konkuren!ních princip# se zesílen% prosazují i principy koopera!ní práv% v d#sledku zvyšování organi!nosti systém#, a tedy i r#stu vzájemné závislosti !ástí i zvyšování zájm# v%tšiny !ástí na prosperit% celku. R#st organi!nosti systém# nelze ovšem chápat jako niveliza!n% orientovaný vývoj, nýbrž jako reprodukování hierarchických organizací p"i sou!asném zvyšování jejich vnit"ní flexibility (možnost hierarchických posun# „nahoru i dol#“) i provázanosti progrese celku a jeho !ástí, a tedy progrese i v p"ípad% !ástí periferních. Povaha hierarchické polarizace jak sociálních, tak sociogeografických systém# se v tomto smyslu prom%$uje z typu bohatý–chudý na typ "ídící–"ízený. Z geografických hledisek je ješt% nezbytné k p"edchozím charakteristikám p"ipojit poznámku o analogických prom%nách ve vztahu spole!nosti a p"írody. Také v tomto p"ípad% lze hovo"it o posunech od adaptace (p"izp#sobování p"írodním determinacím) p"es jednostrannou exploataci p"írodních zdroj# (konkuren!ní vztah) k strategii tzv. udržitelného rozvoje spojeného nejen s využíváním, nýbrž i s ochranou a tvorbou životního prost"edí (koopera!ní vztah). Všechna výše uvedená hodnocení jednotlivých stádií je ovšem nutno ozna!it za zám%rn% zjednodušující, nebo& jejich smyslem byla zvýrazn%ná charakterizace rozdíl# vývojových stádií. Je samoz"ejmé, že se jedná vždy jen o relativní platnost použitých ozna!ení (nap". statický systém) i o kombinované spolup#sobení podmi$ujících princip#, by& p"i r#zné váze v jejich uplatn%ní. Stejn% tak platí, že plné p"ekonání primárních p"írodních podmín%ností aktivitou spole!nosti není možné a že tedy hlubší determinace tohoto typu budou vždy zachovány. Nicmén% pro rámcové rozlišení spole!enských struktur a proces# v jednotlivých stádiích vývoje je zjednodušování v zájmu vyšší názornosti nezbytné. Hlubší diskuse této problematiky je navíc obsažena v jiné práci (Hampl, 1998). Rozdíly v geografické organizaci spole!nosti z hlediska jednotlivých vývojových stádií je možné dále rozvád%t, což navozuje i strukturované hodnocení sou!asných proces# zm%n. Týká se to p"edevším vývoje funkce jádrových jednotek, jakožto klí!ových prvk# územní polarizace, forem a intenzity interakcí – prostorových pohyb# – a následn% i charakteru integrace regionálních celk#. V prvém p"ípad% se jedná p"edevším o povahu urbanizace, jakožto procesu formování st"ediskové hierarchie, která je páte"í nové – moderniza!ní – formy územní d%lby práce. D#ležitá byla ovšem úloha m%st i v období pre-industriálním, avšak podíl m%stského obyvatelstva i m%stské ekonomiky byl velmi nízký. Nepodstatná a kolísavá byla i vývojová dynamika m%st. Teprve s nástupem industriální fáze dochází k výjime!né r#stové dynamice a k masovému rozvoji m%st, k formování hierarchických soustav st"edisek. S nástupem post-industriální éry je sice klasická forma r#stu m%st utlumena, dochází však ke kvalitativní prom%n% rozvoje zvlášt% nejv%tších center, tj. k r#stu významu a st"ediskové p#sobnosti velkých m%st díky koncentraci "ídících funkcí. V období !asového „pr#niku“ industriální a post-industriální fáze je navíc charakteristický m%"ítkový posun koncentra!ního procesu – vytvá"ení a rozši"ování metropolitních areál#, a tedy nadnodální formy st"edisek, resp. jader. Soub%žn% s rozvojem m%st docházelo k zvyšování prostorové mobility obyvatelstva, materiál# a informací. Tento r#st stále pokra!uje, ale zatímco v industriální etap% dominoval koncentra!ní proces, a tudíž relativn% jednostranná orientace pohyb#, je v dob% post-industriální charakteristický rozvoj oboustranných pohyb# (nap". mezi jádrem a zázemím), zásadn% se zvyšuje význam informa!ních kontakt# atd. Koncentrace jev# se tudíž prom%$uje na koncentraci vztah#, migrace obyvatelstva ztrácejí funkci koncentra!ního mechanizmu a nabývají

22


funkci procesu propojovacího, resp. integra!ního. S rozvojem všech t%chto proces# docházelo a dochází i k zm%nám úrovn% a podmín%ností integrace sociogeografických region#. Jestliže v pre-industriálním období m%ly hlavní vliv vn%jší p"írodní podmínky pak v období industriálním se zásadním zp#sobem zvýšil význam vnit"ních vazeb spojených s územní d%lbou práce. Vytvo"ila se tak i nová – nodální – forma region#, resp. jejich celá hierarchická soustava. Tato organizace je zachována i v post-industriálním období. Stejn% tak dále pokra!uje proces zv%tšování rozsahu region# ur!itého kvalitativního "ádu a posun „silné“ integrity z mikroregion# na "ádov% vyšší celky (práv% v souvislosti s metropoliza!ním procesem). Popisované zm%ny celkov% ilustruje p"ipojené schéma (obr. 1). Další obrázek charakterizuje geografickou formu vývoje ekonomických sektor# v!etn% kvalitativní rozdílnosti koncentra!ních proces# v industriální a v post-industriální etap% (obr. 2). P"estože je jist% oprávn%né považovat teorii (teorie) stádií za obecný model vývoje spole!ností i sociogeografických systém# je nezbytné upozornit na n%která omezení jeho poznávací hodnoty a na jeho obsahovou neúplnost. Za prvé je nutno konstatovat, že se nejedná o teorii, nýbrž o empirickou generalizaci. V tomto smyslu výrazn% p"evažuje popisnost (by& zobec$ující) nad explana!ní funkcí. Za druhé jsou zcela nedostate!n% hodnoceny klí!ové otázky sociální (a samoz"ejm% i geografické) organizace, tj. p"edevším otázky mocenské, resp. významové hierarchie. To mimo jiné vyvolalo kritiky zvlášt% z pozic neo-marxistických autor# o „naivním optimizmu“ developmentalizmu jakožto cest% od chudoby k bohatství. P"itom i vývoj hierarchických organizací, jak bylo popsáno v p"edchozím textu, lze uspo"ádat podle hlavních rozlišovaných stádií. Je nepochybné, že ve spole!enském i geografickém vývoji dochází jak k rehomogeniza!ním proces# podle „strukturálních“ znak# (m%stský zp#sob života, zvyšování vzd%lanosti atd.), tak i k proces#m rehierarchiza!ním podle znak# „velikostních a významových“, tj. k reprodukci asymetrie v rozd%lení moci a bohatství nebo k reprodukci (eventuáln% i k zesílení) nerovnom%rné geografické distribuce bohatství i obyvatelstva samotného. Oba tyto procesy se vzájemn% nevylu!ují, nýbrž dopl$ují a vzájemn% ovliv$ují. S t%mito problémy dále souvisí t"etí neúplnost obvyklého chápání teorie stádií, a to absence dalších dimenzí diferenciace, které mohou vysv%tlit !asový nesoulad v realizaci vývojových zm%n v r#zných systémech. B%žn% je sice vnímána rozdílná vysp%lost (a bohatost) spole!ností, kterou je ale nutno spojovat práv% se stavem a vývojem hierarchické organizace. Za opomenutou dimenzi diferenciace je pak možno ozna!it geografickou/m%"ítkovou "ádovost, která má rovn%ž podstatný vliv a navíc i hlubší spojitost s diferenciací podle vysp%losti. Obecné sm%"ování rozvoje kvalitativn% nových (vyšších) forem je p"evážn% orientováno od "ádov% nižších k "ádov% vyšším systém#m (podrobn%ji viz Hampl, 1998). Zárove$ platí, že v závislosti na zvyšování velikosti systém# se zvyšuje i jejich vnit"ní heterogenita z hlediska vysp%losti (bohatosti) obsažených !ástí. Proto je také obtížná aplikace teorie stádií na subglobální systémy natož na systém globální. Všechny tyto navrhované aspekty lze pochopiteln% do koncepce (teorie) stádií dopl$ovat a tak tuto koncepci dále rozvád%t a rozpracovávat: je to „snadné“ mimo jiné práv% proto, že se nejedná o teorii v pravém slova smyslu, nýbrž o soustavu generalizací.


23

Obr. 1: Vývoj prostorové organizace spole!nosti Statický (pre-industriální) systém

Dynamický (industriální) systém

Organický (post-industriální) systém

Hranice region! s integrací silnou

Intenzita osídlení maximální

slabou St"ediska nodálního typu Jednostranná orientace vztah! Oboustranná orientace vztah!

Pramen: p"evzato z Hampl et al., 1987 (s. 200)

minimální

24


Obr. 2: Geografická organizace ekonomických sektor" a orientace koncentra!ních proces"

IV

c Kon

III

oci ím a#n niz rga

II

eo rac ent

III

II

I

I

ÚZEMNÍ ROZSAH AKTIVIT

Poznámka: I–IV – ozna#ení ekonomických sektor!. Pramen: p"evzato z Hampl, 1998 (s. 80), upravené schéma podle Kor#ák, 1973 a Dostál a Hampl, 1994


25

2.2 VÝVOJ SOCIOGEOGRAFICKÉ ORGANIZACE: P!ÍKLAD "ESKÉ REPUBLIKY Dlouhodobý vývoj sociogeografických systém# je podrobn%ji sledován na p"íklad% !eského prostoru. Cíle tohoto sledování jsou dvojího druhu. Za prvé je tento prostor chápán jako modelové území pro hlubší empirické ov%"ení, resp. doložení obecných p"edstav formulovaných v p"edchozí !ásti. Za druhé je toto území hodnoceno jako specifický p"ípad sociogeografické organizace, jejíž p"edchozí dlouhodobý vývoj vytvo"il výchozí stav i pro aktuální transforma!ní procesy. Je z"ejmé, že klí!ovým problémem celého sledování je tedy rozlišení relativn% obecných a relativn% specifických, resp. jedine!ných strukturálních znak# a zejména vývojových tendencí. Prvotní otázkou je proto již samotné zhodnocení vhodnosti !i reprezentativnosti 'eska pro ov%"ování obecných zm%n sociogeografických struktur. P"edpoklad této reprezentativnosti je do zna!né míry již zd#vodn%n skute!ností dlouhodobé sounáležitosti 'eska s vysp%lou st"ední a západní Evropou, a to i v hlavních fázích industriálního období. Další empirické doložení této reprezentativnosti poskytuje mezinárodní srovnání, které navazuje na charakteristiky dlouhodobého vývoje v !eském prostoru. P"ed v%cným hodnocením dlouhodobých tendencí je nutné uvést n%kolik metodických poznámek. P"edevším se jedná o zd#razn%ní omezené datové základny pro sledování vývoje (podrobné) geografické distribuce spole!enských jev#. Tu lze v pot"ebném !asovém rozsahu a územním detailu postihnout pouze v p"ípad% obyvatelstva od roku prvého moderního s!ítání (1869). P"edchozí vývoj lze i v p"ípad% obyvatelstva charakterizovat jen velmi zjednodušen%. Vzhledem k integrální povaze koncentra!ního procesu v industriálním období jako celku i vzhledem k široké podmín%nosti rozmíst%ní obyvatelstva (vazby na bydlení a životní prost"edí, na výrobu i spot"ebu, na sít% služeb apod.) je však p"edpoklad komplexní vypovídací schopnosti zm%n v distribuci obyvatelstva oprávn%ný. Navíc byla již d"íve prokázána v 'esku relativní !asová souhlasnost pr#b%hu geografické koncentrace obyvatelstva a zm%n ekonomické struktury obyvatelstva (nap". Hampl et al., 1996, str. 36) nebo zm%n v demografickém chování (Hampl et al., 1990), což rovn%ž potvrzuje reprezentativnost tohoto procesu a jeho sounáležitost s integrálním vývojovým pohybem alespo$ na konci pre-industriálního a v p"evážné !ásti industriálního stádia. S využíváním existující datové základny souvisí bezprost"edn% i otázka m%nlivosti a organi!nosti územních jednotek, tj. otázka vhodnosti územních statistických jednotek. Všeobecn% platí, že se jedná o administrativní celky r#zných m%"ítkových "ád#, které jsou vymezeny !asto odlišn% než organické sociogeografické regiony. P"itom p"i retrospektivních hodnoceních je nemožné specifikovat organické celky v d#sledku absence informací o vztazích ve starších obdobích. Obdobn% nelze zachytit reálný vývoj t%chto celk# – zv%tšování region# rostoucích center a zmenšování region# upadajících st"edisek. Ze všech t%chto d#vod# je nejvhodn%jší vycházet z charakteru sociogeografické regionalizace na konci analyzovaného období a upravovat administrativní celky alespo$ p"ibližn% v souladu s výslednými p"irozenými regiony – p"evážn% se jedná o spojování m%stských jednotek s jejich „venkovskými“ okresy. Dalším problémem, a to speciáln% v p"ípad% 'eské republiky je m%nlivost územní administrativy v období posledních cca 150 let. To vyžaduje pracné p"epo!ty nebo hodnocení r#zných soustav. Z t%chto d#vod# jsou dále využívány, resp. p"ebírány výsledky d"ív%jších hodnocení a p"íslušné !asové "ady jsou pouze dopln%ny novými údaji. V p"edchozích studiích byl navíc pom%rn% podrobn% analyzován vývoj našeho systému osídlení, takže v následujícím textu

26


je možné pozornost koncentrovat jen na hlavní tendence a na generalizující hodnocení (v tomto smyslu lze odkazovat v prvé "ad% na studie Hampl et al., 1987 a 1996). Základní charakteristiky vývoje geografické distribuce obyvatelstva v industriálním období podávají tab. 1–7, Zárove$ je zde zjednodušeným zp#sobem zachycena i poslední !ást pre-industriální (tab. l) a startovací !ást post-industriální (tab. 5–7) vývojové fáze, což umož$uje orienta!n% charakterizovat širší historický kontext práv% ve smyslu teorie stádií. Hodnoceny jsou t"i základní – vzájemn% ovšem propojené – procesy, které je oprávn%né ozna!ovat za reprezentativní pro industriální období: vývoj územní koncentrace obyvatelstva, vývoj velikostní diferenciace obcí (p"edevším m%st) a navazující rozvoj hierarchií center osídlení, v jejich nodálním i nadnodálním vymezení. Rozdílná dynamika a forma t%chto proces# v jednotlivých vývojových stádiích je i základním kritériem pro rozlišování stádií z geografických hledisek. Tab. 1: Dlouhodobý vývoj územní koncentrace obyvatelstva na území #eské republiky (1790–1970) Rok

Územní koncentrace (H)

1790 1831 1846 1869 1890 1910 1930 1950 1970

60,48 59,01 59,13 59,80 62,04 65,48 68,19 70,65 72,33

Zm%na (p"epo!teno na období 20 let) –0,73 0,16 0,57 2,13 3,44 2,71 2,47 1,68

Poznámky: Ukazatel územní koncentrace H udává podíl území v % na n%mž žila „rozptýlená“ polovina obyvatelstva. Území 'eské republiky bylo !len%no podle 24 starých kraj# (do r. 1848), které ovšem nebyly organickými sociogeografickými celky. Také srovnatelnost údaj# je !áste!n% problematická, nebo& prvé moderní s!ítání bylo uskute!n%no až v roce 1869. Pro generalizované postižení pr#b%hu koncentra!ního procesu jsou však tyto agregátní charakteristiky dostate!n% reprezentativní. Pramen: p"evzato z Hampl et al. (1987)

Tab. 2: Vývoj územní koncentrace obyvatelstva (H) v letech 1869–1970 Rok 1869 1890 1910 1930 1950 1970

Úrove$ H p"i !len%ní podle

Zm%na H za 20 let podle

kraj#

okres#

kraj#

okres#

58,9 60,5 63,1 64,5 67,0 68,1

63,7 66,9 72,0 75,1 78,9 81,3

1,5 2,6 1,4 2,5 1,1

3,0 5,1 3,1 3,8 2,4

Poznámky: Byly sledovány administrativní kraje a okresy z let 1949–1960. M%stské okresy byly spojeny s venkovskými a Praha s Pražským krajem. Celkem bylo tedy hodnoceno 13 krajských a 172 okresních jednotek. Ukazatel H – viz poznámky k tab. 1. Pramen: p"evzato z Hampl et al. (1987)


27

Tab. 3: Vývoj podíl" velikostních kategorií m$st na populaci žijící na území #eské republiky (1869–1970) Kategorie (po!et obyvatel)

Podíl na celkové populaci (%) v roce 1869

1890

1910

1930

1950

1970

A – Konstantní soubory 500 000+ 200 000–499 999 050 000–199 999 020 000–49 999 010 000–19 999 Celkem

3,3 1,7 3,0 3,4 4,9 16,4

4,8 2,5 4,3 4,4 5,5 21,5

6,4 3,8 6,0 5,5 6,1 27,8

8,4 4,5 6,8 6,0 6,4 32,1

11,2 5,5 7,8 6,4 7,0 38,0

11,0 6,2 10,5 7,7 8,4 43,7

B – Prom%nlivé soubory 500 000+ 200 000–499 999 050 000–199 999 020 000–49 999 010 000–19 999 Celkem Po!et m%st

– 3,3 1,3 2,2 4,1 11,0 32

– 4,8 3,8 3,8 5,8 18,2 54

6,4 2,1 5,1 6,5 7,2 27,2 83

8,4 4,5 5,2 6,1 8,4 32,7 98

11,2 3,3 6,8 7,2 7,6 36,1 80

11,0 6,2 10,5 7,7 8,4 43,7 102

Poznámky: Byla hodnocena m%sta v administrativním vymezení k 1.1.1972. Jejich za"azení do kategorií bylo v p"ípad% konstantních soubor# podle velikosti v roce 1970, v p"ípad% prom%nlivých soubor# podle velikosti v p"íslušném roce. Pramen: p"evzato z Hampl et al. (1987)

Tab. 4: Vývoj velikostní diferenciace st%edo!eských obcí v letech 1869–1970 Po!et obcí v roce

Zm%na po!tu obcí k roku 1970

Velikostní kategorie (po!et obyvatel)

1869

1970

v kategorii

kumulativn%

1 000 000+ 0 500 000–999 999 0 100 000–499 999 00 50 000–99 999 00 20 000–49 999 00 10 000–19 999 000 5 000–9 999 000 2 000–4 999 000 1 000–1 999 000 0 500–999 000 0 400–499 000 0 300–399 000 0 200–299 000 0 100–199 000000 0 –99

0 0 1 0 0 4 5 62 169 428 148 219 207 83 5

1 0 0 1 3 12 15 54 141 306 134 169 223 224 48

1 0 –1 1 3 8 10 –8 –28 –122 –14 –50 16 141 43

1 1 0 1 4 12 22 14 –14 –136 –150 –200 –184 –43 0

Poznámky: Celkem bylo hodnoceno 1 330 obcí St"edo!eského kraje + Praha. Vymezení obcí je k 1.1.1972. St"edo!eská oblast byla vybrána pro tento druh hodnocení vzhledem k minimálnímu vlivu zm%n po 2. sv%tové válce na vývoj osídlení v tomto prostoru. Pramen: Retrospektivní lexikon obcí 'SSR 1850–1970, FSÚ, Praha, 1978

28


Tab. 5: Vývoj územní koncentrace obyvatelstva (H) v letech 1869–2001 Rok 1869 1890 1910 1930 1950 1970 1991 2001

Úrove$ H p"i !len%ní podle

Zm%na H za 20 let podle

kraj#

okres#

kraj#

okres#

58,0 59,8 61,9 63,5 65,1 66,1 66,0 65,9

62,2 64,7 68,8 71,7 74,7 76,6 77,3 77,0

1,7 2,1 1,6 1,6 1,0 –0,1 –0,2

2,4 4,1 2,9 3,0 1,9 0,7 –0,6

Poznámky: Byly hodnoceny sou!asné kraje (13 jednotek, nebo& Praha byla spojena se St"edo!eským krajem) a okresy ve vymezení k roku 1991 – velkom%sta byla slou!ena s venkovskými okresy (s výjimkou okresu Plze$-jih) a Ostrava s okresy Frýdek-Místek a Karviná – celkem 70 jednotek. Prameny: Hampl et al. (1999) a výsledky cenzu v roce 2001, 'SÚ, Praha

Tab. 6: Vývoj koncentrace obyvatelstva do m$st a metropolitních areál" v letech 1869–2001 Rok 1869 1890 1910 1930 1950 1970 1991 2001

Podíl na obyvatelstvu 'R (%)

Zm%ny podíl# za 20 let

M%sta

Metropolitní areály

M%sta

Metropolitní areály

15,9 20,9 27,1 31,6 37,5 42,0 46,3 45,4

29,0 32,7 37,9 41,8 44,9 47,2 48,1 47,6

4,8 6,2 4,5 5,9 4,5 4,1 –1,8

3,5 5,2 3,9 3,1 2,3 0,9 –1,0

Poznámky: Byl hodnocen soubor 65 m%st s po!tem obyvatel 20 tisíc a více v roce 1991. M%sta jsou sledována v administrativním vymezení 1992. Ke stejnému datu se vztahuje i vymezení okres#, které byly použity pro alespo$ p"ibližné vymezení metropolitních areál#: Praha, Brno a Plze$ spolu s p"íslušnými venkovskými okresy, dále Ostrava s Frýdkem-Místkem a Karvinou, Ústí nad Labem s Chomutovem, Mostem a Teplicemi, Liberec s Jabloncem nad Nisou, Karlovy Vary se Sokolovem. Samostatn% byly hodnoceny okresy 5 m%st – 'eské Bud%jovice, Hradec Králové, Pardubice, Olomouc a Zlín. Prameny: Statistický lexikon obcí 'eské republiky 1992, SEVT, Praha, 1994; Retrospektivní lexikon obcí 'SSR 1850–1970, FSÚ, Praha, 1978; Publikace 'SÚ, Praha z cenzu 2001

Z porovnání údaj# úrovn% územní koncentrace obyvatelstva a z orientace a dynamiky zm%n této úrovn% v zachyceném období 1790–2001 (tab. l a 5) jednozna!n% vyplývá spojitost procesu územní koncentrace s industriálním stádiem vývoje spole!nosti. Generalizované vyjád"ení celého procesu je možné S-k"ivkou s tím, že na konci p"edchozího pre-industriálního (zhruba do poloviny 19. století) i na po!átku post-industriálního (zhruba od 80. let minulého století, by& ješt% poznamenaného socialistickými deformacemi) stádia byly zm%ny nevýrazné a prom%nliv% orientované. To vše odpovídá d"íve charakterizované posloupnosti: relativn% statická–extenzivn% dynamická– intenzivn% dynamická vývojová povaha geografické organizace spole!nosti. Pro nastupující post-industriální období je ovšem nutno dodat, že relativní stabilizace úrovn% územní koncentrace „bydlení“ neznamená zpomalení dynamiky rozvoje, nýbrž pouze kvalitativní prom%nu forem tohoto rozvoje


29

– transformace koncentrace jev# na koncentraci vztah#, funk!ní diferenciace koncentra!ního procesu atd. Zárove$ tato stabilizace dokazuje v zásad% nevratný charakter koncentra!ního procesu, a nikoliv tedy významn%jší snížení dosažené vysoké úrovn% územní nerovnom%rnosti v rozmíst%ní obyvatelstva jak p"edpokládají zastánci tzv. kontraurbanizace. Jestliže neoby!ejná dynamika koncentra!ního procesu je základním geografickým rysem industriální fáze a zárove$ jevovým rozlišením oproti stádiu pre-industriálnímu i post-industriálnímu, pak podrobn%jší strukturaci koncentra!ního procesu je možné stanovit jen v rámci industriálního stádia samotného. Z hlediska pr#b%hu koncentrace lze i v tomto p"ípad% aplikovat idealizující model S-k"ivky – analogicky je idealizován S-pr#b%h nap". i u samotné industrializace – Feldman a Moor (1962). Obecn% charakterizovaný vývoj územní koncentrace obyvatelstva byl v podstat% potvrzen i v p"ípad% !eského prostoru, by& se sekundárn% významnou modifikací (deformací) spojenou s totalitním obdobím. Tou bylo zpomalené ukon!ování koncentrace, a to zvlášt% na nejnižší m%"ítkové úrovni – tém%" plynulé zvyšování podílu m%stského obyvatelstva až do roku 1980 díky preferování r#stu menších, zejména okresních, m%st. Nejvyšší dynamiky koncentrace bylo p"itom dosaženo již v 90. letech 19. století. K relativn% krátkodobým zvláštnostem u hodnoceného procesu na území 'eska, které nejsou p"i dvacetileté etapizaci dosti z"ejmé (viz tab. 2 a 5), pat"í kone!n% pom%rn% nevýznamné „tlumící“ vlivy obou sv%tových válek na jedné stran% a naopak „zesilující“ koncentra!ní efekt povále!ného odsunu obyvatelstva n%mecké národnosti a následného dosidlování pohrani!í na stran% druhé. P"í!iny tohoto efektu byly dvojího druhu: jednak skokovité zvýšení podílu vnitrozemských koncentrací obyvatelstva (p"edevším Prahy) v d#sledku výrazného absolutního poklesu obyvatelstva 'eska (rozdíl mezi cenzy 1930 a 1950 byl skoro dva milióny) a jednak selektivní orientace procesu dosídlování pohrani!í (preference m%st a pánevních oblastí). Charakteristiky vývoje koncentrace obyvatelstva v tab. 1–6 se vztahují k r#zným typ#m, a proto i k r#zným m%"ítkovým úrovním !len%ní 'eska. Z porovnání zm%n na t%chto úrovních lze pak vyvozovat další d#ležité pravidelnosti. Na jedné stran% je možno zd#raz$ovat obecnou souhlasnost orientace a do zna!né míry i pr#b%hu celého koncentra!ního procesu – s výjimkou omezen% významného a d"íve zmín%ného prodloužení dynamické koncentrace v úrovni obcí, resp. m%st. Na stran% druhé je však i z"etelná závislost diferenciace v úrovních nerovnom%rností a v dynamice jejich zm%n na m%"ítkovém "ádu: platí, že v souvislosti se snižováním m%"ítkového "ádu se v rámci národních systém# zvyšuje jak úrove$ dosažené nerovnom%rnosti, tak i dynamika koncentra!ního procesu (podrobn%ji viz nap". Hampl et al., 1987, Hampl, 1998). K charakteristikám koncentra!ního procesu je kone!n% vhodné p"ipojit ješt% poznámku o !asových rozdílech, resp. posunech v jeho pr#b%hu z hlediska regionálních soustav i jednotlivých region#. V tomto p"ípad% se ovšem jedná o pravidelnosti odpovídající difúzním proces#m, a tedy o ší"ení „nového“ z vysp%lých jednotek do jednotek mén% až více opožd%ných. Z"etelné je to v prvé "ad% v rámci soustav region# téhož m%"ítkového "ádu – viz nap". diferencovaný pr#b%h územní koncentrace obyvatelstva v rámci jednotlivých kraj# 'eskoslovenska (kraje a okresy z let 1949–1960) vyhodnocený za období 1869–1970 (Hampl, 1994). Ur!ité !asové posuny tohoto typu byly však zjišt%ny i z pohledu "ádovostn% m%"ítkového (Hampl et al., 1987 – viz tab. 6 a navazující text): ur!itý !asový p"edstih koncentra!ního procesu na mikroregionální úrovni proti úrovni kraj# a zejména proti celému 'esku. Hodnocení se týkalo op%t vývoje v letech 1869–1970 na území

30


'eska a !len%ní podle kraj# a okres# z let 1949–1960, p"i!emž zm%ny na r#zných m%"ítkových úrovních byly relativizovány, tj. zm%ny v rámci 'eska byly hodnoceny podle kraj#, zm%ny v rámci kraj# podle okres# atd. Rovn%ž byla konstatována m%"ítková omezenost platnosti popisovaných pravidelností, a to do úrovn% elementárního – vztahov% (dojíž(kov%) relativn% uzav"eného – sociogeografického regionu. Jak již bylo konstatováno p"i hodnocení m%"ítkové diferenciace v dynamice koncentra!ních proces# nejvýrazn%jší prohlubování nerovnom%rností bylo na lokální úrovni v rámci elementárních mikroregion#. Byl to samoz"ejm% v prvé "ad% r#st m%st, který vedl k prohlubování i regionálních rozdíl#, nebo& i v rámci souboru m%st byla r#stová dynamika odlišná a všeobecn% docházelo k výraznému prohlubování jejich velikostní diferenciace. Dokládají to údaje v tab. 3: jestliže v letech 1869–1970 vzrostl podíl m%st s 10 tisíci a více obyvateli na populaci 'eska 2,7krát, pak u m%st s 50 tisíci a více obyvateli to bylo 3,5krát, zatímco u ostatních zachycených m%st pouze 1,9krát. Soub%žn% docházelo k rozši"ování souboru t%chto m%st – viz druhá !ást tab. 3, kde jsou sledovány prom%nlivé soubory – po!et obcí, které dosáhly p"i srovnávaném vymezení (k 1.1.1972) 10 tisíc obyvatel v roce 1869 byl pouze 32, kdežto v roce 1970 již 102 (v letech 1930–1950 po!et t%chto m%st ovšem poklesl v souvislosti s výrazným úbytkem celé populace). Celý proces prohlubování velikostní diferenciace byl však orientován nejen ve sm%ru „nahoru“ (zvyšování maxim), ale i ve sm%ru „dol#“ – vylid$ování malých sídel jak to dokládá na p"íklad% st"edních 'ech tab. 4. V letech 1869–1970 se zde zvýšil po!et obcí s 5 tisíci a více obyvateli z 10 na 32 a obcí s mén% 300 obyvateli z 295 na 495. Naopak v%tších venkovských i malých m%stských obcí ubylo (z 1 026 na 804). Zvyšovaly se tedy extrémy jak v p"ípad% maxim, tak v p"ípad% minim. V porovnání s r#stem m%st byl r#st sou!asných – by& jen p"ibližn% vymezených – metropolitních areál# pomalejší – viz tab. 6. To odpovídá nejen d"íve zd#razn%né odlišnosti intenzity koncentrace na r#zných m%"ítkových "ádech, ale i !asovému opožd%ní metropolizace za klasickou urbanizací. V pozdních fázích industrializace a v po!áte!ních fázích post-industriálního vývoje dochází tudíž k m%"ítkovému posunu koncentra!ních proces# na „metropolitní úrove$“ a k územnímu rozši"ování hlavních center (nadnodální jádra). Tento posun však v p"ípad% 'eska nastal jen omezen% (p"edevším v mezivále!ném období) v d#sledku socialistické politiky podporující rozvoj menších m%st a regionální nivelizaci. Teprve v letech 1991–2001 dochází alespo$ k ur!itému rozvoji suburbanizace a k nastartování „p"irozených“ metropoliza!ních tendencí. I tak byl ovšem pokles populace v nejv%tších m%stech absolutn% vyšší než r#st populace v jejích metropolitních zázemích, takže došlo k nepatrnému snížení podílu metropolitních areál# na populaci státu (snížení podílu samotných m%st, a to i m%st lokalizovaných mimo metropolitní areály, bylo však výrazn%jší). Pro celé industriální období je tedy charakteristická nejen všeobecná koncentra!ní orientace vývoje geografické distribuce obyvatelstva a ekonomiky, ale i hierarchicky uspo"ádaná diferenciace koncentra!ních proces#. Dostate!n% to ilustrují údaje v tab. 7 pro hlavní centra osídlení v jejich nodálním i nadnodálním vymezení. K t%mto charakteristikám je nutné p"ipojit n%kolik dalších poznámek. Za prvé se jedná o zprost"edkovanou formu hierarchie, tj. pouze o velikostní diferenciaci center osídlení. Té ovšem odpovídá i úžeji chápaná hierarchie ve smyslu uspo"ádání pod"ízeností typu mikroregionální–mezoregionální–makroregionální st"edisko. Za druhé je t"eba zd#raznit, že v p"ípad% nodálních st"edisek bylo sledováno pouze 34 jednotek, a tedy pouze vrchní a st"ední patra


31

hierarchie. Výrazné zvyšování podílu t%chto 34 jednotek na celém systému však charakterizuje prohlubování/rozvíjení hierarchizace celého sídelního systému. V p"ípad% metropolitních areál# je pak nár#st jejich podílu na národním systému hlavním indikátorem hierarchiza!ního procesu i v regionální úrovni. Jejich omezená !etnost – práv% jen 12 jednotek skute!n% metropolitního typu – v rámci „malého“ 'eska vylu!uje ovšem formování mnohaúrov$ové hierarchie. Kone!n% za t"etí je nutné poznamenat, že centra jsou sledována ve vymezení ke konci období, resp. k roku 1991, takže nemohl být zachycen vliv prostorového rozši"ování m%st a zejména metropolitních areál# (celkový koncentra!ní efekt byl tudíž !áste!n% potla!en). Tab. 7: Vývoj velikostní hierarchie center osídlení v letech 1869–2001 Kategorie (po"adí ve velikostní "ad%) A – m%sta 1. 2.–4. 5.–12. 13.–34. Podíl na 'R (%) 1.–34. B – metropolitní areály 1. 2.–4. 5.–12. Podíl na 'R (%) 1.–12.

Relativizované popula!ní velikosti kategorií (1. jednotka = 100) 1869

1890

1910

1930

1950

1970

1991

2001

100 73 72 120

100 69 72 107

100 77 73 99

100 67 59 80

100 61 47 64

100 70 58 81

100 73 63 91

100 73 65 92

13,0

17,6

23,1

27,3

32,3

35,9

38,6

37,7

100 189 294

100 169 242

100 171 206

100 142 158

100 114 113

100 132 120

100 135 122

100 135 125

29,0

32,7

37,9

41,8

44,9

47,2

48,1

47,6

Poznámky: Velikostní kategorie jsou vymezeny tak, aby byly podle p"edpoklad# „pravidla velikostního po"adí“ zhruba rovnocenné. U metropolitních areál# jsou vzhledem k jejich omezené !etnosti hodnoceny pouze t"i kategorie. Ostatní vysv%tlení viz poznámky u tab. 6. Prameny: viz tab. 6

P"i respektování výše uvedených skute!ností je oprávn%né konstatovat neoby!ejnou dynamiku hierarchiza!ního procesu a p"ednostní r#st/rozvoj nejv%tších center. P"itom nemohl být zachycen ješt% pronikav%jší proces prohlubování úžeji chápané hierarchizace regionálních st"edisek, který by zohled$oval kritérium autonomní st"ediskové p#sobnosti m%st. P"estože nebyla – a v "ad% ohled# ani nemohla být – zpracována sociogeografická regionalizace 'eska pro dobu kolem poloviny 19. století je možné z "ady parciálních hodnocení (viz nap". Hampl, 1972, Hampl et al., 1987, 1996) usuzovat na výrazn% selektivní orientaci ve vývoji soustavy autonomních regionálních st"edisek. V d#sledku propojování systému osídlení (rozvoj dopravních soustav) a r#stu prostorové mobility obyvatelstva, zpráv a informací docházelo k postupnému výb%ru rozvojových/st"ediskových míst a k ztrátám st"ediskové p#sobnosti mnoha m%st v d#sledku jejich nep"íznivé polohy a ekonomické stagnace. Zjednodušen% to znamená, že na konci industriálního období byla k dosažení autonomní regionální p#sobnosti m%st nezbytná v%tší popula!ní i ekonomická „velikost“ než v období po!áte!ním. Soubor autonomních regionálních st"edisek se tedy v pr#b%hu moderniza!ního stádia zužoval. Vedle prohlubování velikostní diferenciace m%st a formování "ádov% vyšší hierarchie

32


metropolitních areál# docházelo i k umoc$ování hierarchizace regionálních st"edisek. Celkov% je proto možno rozlišovat t"i základní tendence v rozvíjení hierarchie st"edisek (viz obr. 3) a dále i tendenci !tvrtou týkající se nár#stu po!tu nejmenších jednotek (viz tab. 4): (i) Rozši"ování souboru m%st, p"i sou!asném, a to "ádov% významn%jším, zvyšování jejich velikostní diferenciace (obr. 3a). (ii) Zužování souboru „pravých“ regionálních st"edisek p"i jejich pronikavém významovém rozr#z$ování (obr. 3b). (iii) Formování hierarchie omezeného po!tu nadnodálních center (metropolitních areál#), které vede k vytvá"ení dvojí – "ádov% odlišné – hierarchie center (obr. 3c). (iv) Prohlubování hierarchické diferenciace na nejnižších úrovních prost"ednictvím vylid$ování malých sídel vedoucím k zvyšování !etnosti nejslabších jednotek. Obecné pravidelnosti vývoje hierarchických organizací formulované v p"edchozích bodech je vhodné doplnit n%kterými charakteristikami specifikujícími vývoj hierarchie sídelního a regionálního systému na území 'eska. Z vývojového pohledu se jedná v prvé "ad% o prom%ny v dominanci prvé jednotky, tj. hlavního m%sta. D#sledky povále!né národnostní vým%ny obyvatelstva v pohrani!í m%ly zásadní vliv na skokovité zvýšení dominance Prahy (i jejího metropolitního areálu), kdežto socialistickým plánováním podmín%ný útlum rozvoje Prahy a jejího zázemí m%l efekty opa!né. Z hlediska vývoje dominance prvého centra – v nodálním i v nadnodálním vymezení – bylo tudíž dosaženo nejpronikav%jší „kvantitativní“ hierarchizace v roce 1950. Druhým specifikem vývoje v 'esku byla a nadále je relativn% slabší dominance pražského metropolitního areálu v porovnání s dominancí Prahy jako nódu. To odpovídá v prvé "ad% významu koncentrace obyvatelstva a ekonomiky v pánevních prostorách, které v industriálním i v „socialistickém“ období vykazovaly neoby!ejnou rozvojovou dynamiku. K vývojovému hodnocení je vhodné p"ipojit ješt% jednu zajímavou poznámku, která se týká prom%nlivosti souboru nejv%tších m%st, resp. st"edisek nodálního typu. Údaje v tab. 7 o zm%nách velikostní hierarchizace v rámci souboru 34 nejv%tších m%st se pochopiteln% vztahovaly k prom%nlivým soubor#m m%st: byla hodnocena nejv%tší m%sta v p"íslušném roce. Prom%ny ve složení souboru 34 nejv%tších m%st proto charakterizují i prom%nlivost nebo naopak inercii v selektivní orientaci hierarchiza!ního procesu. Všeobecn% platí, že stupe$ této inercie byl relativn% vysoký: 20 m%st bylo zastoupeno ve všech vybraných souborech v období 1869–2001. To do jisté míry dokládá plynulou návaznost na po!áte!ní situaci p"i nástupu industriální vývojové fáze – je ovšem nezbytné konstatovat deformující vliv jednak vymezení m%st ke konci r#stového období, jednak posunutí po!átku sledování až k roku 1869, kdy prvotní prom%ny ve významu m%st byly již !áste!n% realizovány. Zajímav%jší je však rozdílný !asový pr#b%h t%chto prom%n: v prvé polovin% podchyceného období (1869–1930) byla prom%na souboru nejv%tších m%st výrazn%jší (vým%na 9 m%st) než v polovin% druhé (1930–1991, a rovn%ž 1930–2001), kdy došlo pouze k vým%n% 5 m%st. P"itom v období 1869–1930 nedošlo k žádným zásadním národnostním nebo ekonomickým zm%nám – vliv 1. sv%tové války a vzniku samostatného 'eskoslovenska m%l z pohledu vývoje systému osídlení jen vedlejší význam. Naproti tomu v období 1930–1991, resp. 2001 došlo k principiálním sociálním, ekonomickým, politickým a národnostním zm%nám – 2. sv%tová válka, povále!ná národnostní vým%na obyvatelstva, nástup totalitního spole!enského systému, vým%na tržní ekonomiky za centráln% plánované hospodá"ství atd.


33

Obr. 3: T%i formy zm$n hierarchie st%edisek v industriálním období a) Velikostní diferenciace m!st velikost, významnost

kone#ný stav

M$sta jsou ur#ena nap". ur#itou minimální popula#ní velikostí

výchozí stav

#etnost

b) Významová diferenciace regionálních st"edisek (podle popula#ní velikosti p"íslušných region$)

velikost, významnost

kone#ný stav

St"ediska jsou ur#ena existencí autonomního regionu, resp. dostate#n$ velkého zázemí

výchozí stav

#etnost

c) Velikostn!-významová diferenciace nodálních a nadnodálních (metropolitní areály) center

velikost, významnost

metropolitní areály

nodální st"ediska integrovaná do metropolitních areál!

#etnost

nodální st"ediska lokalizovaná mimo metropolitní areály

34


To vše dokazuje relativní autonomii hierarchiza!ního a koncentra!ního procesu (vývoje vn%jší organizace spole!nosti) ve vztahu k vývoji vnit"ní – politické, ekonomické a sociální – organizaci spole!nosti. Vysv%tlení t%chto skute!ností musí ovšem vycházet z diferencovaných možností prom%nlivosti hierarchických uspo"ádání: vysoká prom%nlivost v po!áte!ních fázích formování hierarchie odpovídá pom%rn% malé velikostní diferenciaci jednotek zatímco po vytvo"ení výrazn% velikostn% rozr#zn%né soustavy jsou p"esuny v po"adí jednotek velmi obtížné a mohou být realizovány pouze p"i velkých rozdílech v jejich v r#stové dynamice. Dosavadní hodnocení vývoje koncentrace a hierarchizace v rámci !eského prostoru a navazující rozlišení obecných a specifických tendencí je nezbytné ov%"it prost"ednictvím mezinárodních srovnání. Hlavní pozornost je oprávn%né v%novat celkovému vývoji územní koncentrace obyvatelstva: potvrzení všeobecné orientace procesu a jeho „pr#b%hu“ generalizovan% vyjád"enému S-k"ivkou. V p"ípad% souhlasnosti t%chto charakteristik u r#zných zemí i u 'eské republiky, lze pak soubor p"edchozích hodnocení pokládat za dostate!n% obecný a zárove$ ozna!ovat !eský prostor za vhodné, resp. reprezentativní modelové území pro studium dlouhodobých sociogeografických proces# v industriálním období. Pro zmín%né mezinárodní srovnání byly vybrány !ty"i státy (další státy byly hodnoceny v jiných pracech, by& nikoliv v tak dlouhých obdobích – Hampl, 1977, Hampl et al., 1987), které mají dlouhodob% relativn% stabilní administrativní !len%ní (s výjimkou Korejské republiky, kde ovšem celý sledovaný proces prob%hl až po vále!ných událostech). Dále bylo p"i výb%ru zemí zohledn%no hledisko odlišné vývojové zralosti a odpovídající !asové diferenciace v nástupu a pr#b%hu koncentra!ního procesu. D#vodem je jednak možnost ov%"ení platnosti obecných pravidelností u rozdíln% vysp%lých systém# a jednak postižení !asových posun# v realizaci koncentrace, což do jisté míry m#že navozovat p"edstavy o pravidelnosti v ší"ení industrializace, urbanizace atd., a tedy o spojitosti koncentra!ních a difúzních proces#. Základní charakteristiky !ty" vybraných zemí jsou uvedeny v tab. 8. Délky sledovaných období jsou ovšem nestejné, nebo& !asové ur!ení bylo odvozováno od reálného pr#b%hu koncentra!ních proces#. Podstatný je proto pr#b%h celého procesu, který v podstat% u všech t%chto zemí byl v souladu s vývojem v 'R, a který tedy zhruba opisoval S-k"ivku. U všech zemí bylo z"etelné i ukon!ování procesu – zpomalení zm%n a ztráta jejich jednosm%rné orientace odpovídající nástupu post-industriálních vývojových tendencí, kdy p"em%ny v rozmíst%ní samotného obyvatelstva ztrácejí na významu. Nedostate!n% byl ovšem podchycen konec pre-industriálního období (s výjimkou Špan%lska a d"íve hodnoceného 'eska), nicmén% z charakteru pr#b%hu celého procesu lze p"edpokládat souhlasnost vývoje u všech zemí i v po!áte!ních, resp. p"edstartovacích fázích. Pokud jde o !asové posuny v koncentra!ních procesech je oprávn%né op%tovn% hovo"it o difúzi moderniza!ních (a tedy i koncentra!ních) proces#, by& v tomto p"ípad% na m%"ítkov% vyšší – nadnárodní – úrovni. Z vývojového pohledu je tak možno rozlišovat t"i typy hodnocených zemí: staré rozvinuté industriální zem% (Francie a obdobn% i 'esko: základní zm%ny byly realizovány v letech 1850–1960) – relativn% mladé rozvinuté industriální zem% (Japonsko a Špan%lsko – k realizaci hlavních zm%n došlo zhruba od 1. sv%tové války do 70. let minulého století) – „nové“ industriální zem%, které zde reprezentuje Korejská republika (hlavní proces prob%hl v nejkratší dob% – 1960 až 1990, ale dosáhl nejvyšší intenzity). V p"ípad% Francie a zejména Japonska je nutné zd#raznit i výrazné deformace procesu v d#sledku 2. sv%tové války na jedné stran% a následné povále!né zesílení procesu na stran% druhé.


35

Tab. 8: Vývoj územní koncentrace obyvatelstva ve vybraných zemích Rok

Územní koncentrace obyvatelstva (H) úrove$

Francie 1851 1876 1906 1921 1936 1946 1954 1962 1968 1975 1990 2001

65,3 68,1 73,0 75,6 79,3 78,2 80,3 81,3 81,8 82,5 82,2 82,5

Japonsko 1920 1930 1940 1950 1960 1970 1975 1985 1993 2002

77,6 79,4 82,4 78,9 82,9 87,3 88,5 88,6 89,5 90,0

zm%na za 10 let

1,1 1,6 1,7 2,5 –1,1 2,6 1,2 0,8 1,0 –0,2 0,3

1,8 3,0 –3,5 4,0 4,4 2,4 0,1 1,1 0,6

Rok

Územní koncentrace obyvatelstva (H) úrove$

zm%na za 10 let

Špan%lsko 1877 1925 1950 1960 1970 1981 1991

73,2 75,0 78,7 81,3 85,7 87,5 88,5

0,4 1,5 2,6 4,4 1,6 1,0

Korejská republika 1952 1960 1966 1970 1975 1984 1990 1995 2000

64,3 64,1 65,9 70,1 73,5 79,7 84,0 84,8 85,4

–0,2 3,0 10,5 6,8 6,9 7,2 1,6 1,2

Poznámky: Ukazatel H – viz poznámky k tab. 1. Výb%r hodnocených zemí je blíže zd#vodn%n v textu. Jednotky vnit"ního !len%ní: departementy u Francie (89 jednotek), provincie u Špan%lska (50), prefektury u Japonska (47) a provincie u Koreje (9). R#zná !etnost vnit"ních jednotek má pochopiteln% vliv na úrove$ H, ale v podstat% nikoliv na vývojovou posloupnost zm%n v úrovni H, jejichž zachycení bylo cílem srovnávání. V n%kolika p"ípadech byly výše uvedené administrativní jednotky upraveny – spojení velkých m%st a jejich zázemí. Prameny: Soubor statistických ro!enek The Statesman’s Year-Book a Calendario Atlante de Agostini, a dále Hampl et al. (1987); Hampl (1977); Levasseur (1889); Witthauer (1958); Population Census of Japan, Vol. I, Bureau of Statistics Office of the Prime Minister, Tokio, 1961; Korea, the Land and People, Kyohaksa, Ltd., Seoul, 2000; Andreé’s Handatlas, Verlag von Velhagen & Klasing, Bielefeld und Leipzig, 1881

2.3 SPECIFIKA A DEFORMACE POVÁLE"NÉHO VÝVOJE P"estože z pohledu dlouhodobého vývoje koncentra!ního procesu a rozvíjení hierarchie st"edisek osídlení odpovídaly pom%ry v !eském prostoru obecným pravidelnostem je nezbytné upozornit na sekundárn% významné modifikace t%chto proces# v pozdních industrializa!ních fázích. N%které z t%chto modifikací je p"itom oprávn%né ozna!ovat za deformace a zárove$ za p"ímé d#sledky tzv. socialistického plánování (viz nap". schválená st"edisková soustava sídel) na jedné stran% nebo za zprost"edkované d#sledky celkové povahy strategie prosazované totalitním režimem (utlumení

36


regionálních a lokálních aktivit, substituce ekonomických hodnocení politickým rozhodováním apod.) na stran% druhé. S postupnými zm%nami v reálných pom%rech se ovšem výše zmín%né vlivy a jejich d#sledky rovn%ž m%nily. Z t%chto d#vod# je vhodné !lenit celé povále!né období do t"í, resp. p"i zahrnutí zm%n po roce 1989 do !ty" dalších etap a v této posloupnosti pak charakterizovat zm%ny vývojových tendencí regionálního a sídelního uspo"ádání. N%které rozdíly vyplynuly již z p"edchozího textu a z tab. 5–7, jejich rámcový vypovídací smysl je ovšem nutné dále rozvád%t a& již prost"ednictvím odkazu na d"ív%jší studie (zejména Hampl et al., 1987, 1999) nebo na následující tabulky 9–12. Prvou fázi je nutno spojovat s krátkým, ale výjime!ným obdobím t%sn% po 2. sv%tové válce – orienta!n% do roku 1950, tj. do prvého povále!ného s!ítání. V d#sledku odsunu obyvatelstva n%mecké národnosti došlo k zna!nému úbytku populace žijící na území 'eska p"i!emž dosidlování pohrani!í nemohlo být vzhledem k potenciálu !eské populace dostate!né. Charakteristická byla však výrazn% selektivní orientace tohoto dosidlování, která zp#sobila další prohloubení jak geografické nerovnom%rnosti osídlení, tak i st"ediskové hierarchie. Výsledný efekt zm%n v období 1930–1950 byl proto dokonce mírn% vyšší než v období 1910–1930, a to jak v úrovni regionální (viz tab. 7), tak v úrovni sídelní (zvýšení podílu m%st – tab. 6, i dominance Prahy – tab. 7). Na proces dosidlování bezprost"edn% navazovaly p"esuny obyvatelstva do socializmem preferovaných oblastí t%žkého pr#myslu. Byly to v prvé "ad% ob% nejv%tší uhelné pánve, které již v rámci prvotního dosidlování m%ly zvýšenou atraktivitu. Jejich podpora pokra!ovala i v 50. a 60. letech minulého století – zejména v p"ípad% Ostravska jak dokládají údaje v tab. 9. Navzdory omezování rozvoje nejv%tších a nejvysp%lejších center (p"edevším samotné Prahy) se úrove$ územní koncentrace díky oblastem t%žkého pr#myslu dále, by& již zpomalen%, zvyšovala i v regionální úrovni. V úrovni sídelní byla vysoká dynamika koncentra!ních proces# v podstat% zachována v d#sledku r#stu siln% podporovaných menších a st"edních m%st v periferních územích („plánovité“ snižování rozdíl# mezi oblastmi). V 60. letech byla zavád%na i tzv. st"edisková soustava, která se postupn% stala hlavním strategickým nástrojem územního a regionálního plánování. Její d#sledky se projevily zejména v preferenci menších a st"edních m%st, a pozd%ji zejména m%st okresních, a dále ve všeobecn% niveliza!ních p"ístupech k územnímu rozvoji. Zcela byl proto potla!en i metropoliza!ní a suburbaniza!ní proces (viz tab. 9). Soub%žn% se zvyšoval i d#raz na r#st obyvatelstva, resp. pracovních zdroj# v rámci p"etrvávajících extenzivních koncepcí ekonomického rozvoje. Filosofii plánování územního rozvoje zjednodušen% vyjad"uje tato posloupnost: p"ír#stek obyvatelstva ur!uje objem bytové výstavby a následn% i r#st pracovních p"íležitostí. Neefektivní ovliv$ování územní distribuce obyvatelstva a ekonomiky p"isp%lo k celkové ekonomické depresi a k pozd%jšímu politickému zlomu v roce 1968. Poslední socialistická – možno "íci normaliza!ní – fáze 1969–1989, vymezená „statisticky“ cenzy 1970 a 1991 byla charakteristická všeobecnou stagnací koncentra!ních proces# s jedinou významnou výjimkou, kterou zvlášt% v 70. letech p"edstavoval p"ednostní rozvoj okresních m%st. Na jedné stran% tedy docházelo k relativn% intenzivní mikrokoncentraci v rámci okres# a na stran% druhé k nivelizaci v regionální (nadokresní) úrovni. Klí!ový význam administrativní funkce pro r#st m%st – a to nejen popula!ní, ale i pracovní a obslužný – dokládají údaje v tab. 10 a 11. Zvýšen% to platilo pro okresní m%sta a zejména pro malá (a !asto nevhodn% vybraná) okresní m%sta, která v d#sledku nivelizace v rozmis&ování


37

investic do úrovn% okres# mohla zna!n% ovliv$ovat vlastní r#st na úkor konkurent# (viz tab. 11). V souvislosti s preferencí menších m%st na jedné stran% a s celkovým zhoršováním demografické situace na stran% druhé byl popula!ní vývoj v zázemí velkých m%st nep"íznivý a !asto zde docházelo i k úbytku obyvatelstva – viz „venkovské“ okresy Prahy a Brna (tab. 9). Jestliže v období 1950–1970 byly metropoliza!ní a suburbaniza!ní procesy výrazn% utlumeny pak v období 1970–1991, resp. 1970–1989 je oprávn%né hovo"it již o kontrametropolizaci. Pouze v díl!ích p"ípadech a u parciálních proces# se po!aly alespo$ omezen% prosazovat „p"irozené“ vývojové tendence: nap". vyšší r#st pracovních p"íležitostí než obyvatelstva ve velkých centrech, r#st pohybu za prací aj. Nicmén% celková míra regionální koncentrace pracovních p"íležitostí p"evyšovala obdobnou míru pro obyvatelstvo pom%rn% málo, p"i!emž toto p"evýšení se za celé období 1961–1991 tém%" nezm%nilo. Naopak s nástupem nové vývojové trajektorie geografické organizace po r. 1989 dochází k r#stu zmín%ného p"evýšení (viz tab. 12). Tab. 9: R"st obyvatelstva metropolitních areál" nejv$tších m$st a pánevních oblastí Jednotky

Index r#stu obyvatelstva v období 1921–1930

1950–1970

1970–1991

'eská republika

106,6

110,2

105,0

1991–2001 99,3

a) Nejvýznamn%jší centra a jejich metropolitní zázemí Praha Praha–východ + Praha–západ Celkem Brno Brno–venkov Celkem

130,1 123,0 129,0 119,5 109,5 115,9

107,9 105,3 107,5 115,1 109,4 113,2

106,4 97,7 105,3 112,8 98,6 108,4

96,3 106,9 97,6 96,9 101,4 98,3

b) Pánevní areály Ostravský Ústecký

111,2 108,5

144,0 112,9

108,8 106,1

98,0 99,1

Poznámky: Vymezení metropolitních areál# Prahy, Brna, Ostravy a Ústí nad Labem – viz tab. 6 (podle okres# ve vymezení k roku 1992). Prameny: Statistický lexikon obcí 'eské republiky 1992, SEVT, Praha, 1994 a publikace ze s!ítání v roce 2001, 'SÚ, Praha

P"i celkovém hodnocení povále!ného vývoje geografické organizace spole!nosti je možné konstatovat na úrovni agregátního a p"evážn% „kvantitativního“ sledování zásadní soulad s obecnými dlouhodobými tendencemi. To je ovšem nezbytné vysv%tlovat silnou inercií geografických struktur a p"edchozím formováním základní geografické organizace, tj. vytvo"ením rozvinuté hierarchie st"edisek a do zna!né míry i region# již p"ed 1. sv%tovou válkou. Tato hierarchie byla v podstat% reprodukována i p"i výjime!ných národnostních vým%nách populace v prvých letech po 2. sv%tové válce a do zna!né míry i v celém socialistickém období. Za hlavní deformující vliv tohoto období lze proto ozna!ovat relativní vývojovou stagnaci geografické organizace a nikoliv její p"em%nu. Všeobecn% tedy docházelo k neefektivnímu protažení (p"etažení) extenzívních forem vývoje a k prohlubování navazujících problém# ekologických a vnitrospole!enských (faktická likvidace územní samosprávy). Naopak progresívní formy vývoje byly utlumeny (metropolizace a suburbanizace)

38


nebo nebyly nastartovány – prohlubování, resp. rozvíjení funk!ní/kvalitativní hierarchizace center a s tím související vztahové organizace. Charakteristické bylo vztahové (dojíž(kové a !áste!n% i migra!ní) uzavírání okres#, tj. pom%rn% malých a !asto neorganických územních celk# a omezení selektivních koncentra!ních proces# jen do rámc# t%chto jednotek p"i sou!asném preferování nivelizace v nadokresní úrovni. Prodlužování extenzivních forem vývoje bylo pochopiteln% spojeno s nevhodným ovliv$ováním distribuce obyvatelstva i ekonomiky, s preferencí oblastí t%žkého pr#myslu, s industrializací „za každou cenu“ periferních prostor# atd. Na druhé stran% kvalitativn% nejvysp%lejší centra a regiony byly do ur!ité míry nejen r#stov% tlumeny, ale byly i postiženy nedostate!nou údržbou bytového i nebytového fondu, technické i sociální infrastruktury apod. To vše vyžaduje a bude vyžadovat zásadní obrat ve vývoji po zm%n% spole!enských podmínek v roce 1989. T%mto otázkám jsou ovšem v%novány následující !ásti studie, takže na tomto míst% posta!uje zd#raznit pouze dva typy proces# s novou vývojovou orientací. Na prvém míst% p#jde o nástup a posilování rozvojových forem post-industriálního typu, které musí být reakcí nejen na socialistické p"etažení extenzivní (industriální) fáze, ale p"edevším na zpožd%ní geografické organizace !eského prostoru za vysp%lou Evropou. Na druhém míst% p#jde o prosazování „nápravných“ vývojových tendencí, které by m%ly odstranit disproporce mezi (v socializmu) dosaženým a žádoucím rozmíst%ním kapitálu a pracovních zdroj#. P"esn%jší odlišení obou typ# tendencí je ovšem obtížné, jisté je však jejich kombinované uplatn%ní. V tomto smyslu je oprávn%né hovo"it i o propojenosti „obecné“ post-industriální a „specifické“ post-totalitní transformace regionálního a sídelního systému a samoz"ejm% i celé spole!nosti v 'eské republice. Tab. 10: Vývoj obyvatelstva v obcích podle administrativních kategorií v letech 1970–1991 Kategorie obcí Hlavní m%sto Krajská m%sta Okresní m%sta z toho: velká st"ední malá Ostatní m%sta s po!tem obyvatel 10 tisíc a více v roce 1991 Ostatní obce 'eská republika

Po!et obcí

Index popula!ního vývoje v letech 1970–1980

1980–1991

1970–1991

1 6 64

103,6 110,3 115,8

102,5 103,8 106,0

106,4 114,5 122,7

18 24 22

111,8 118,9 124,2

103,2 109,0 109,5

115,4 129,6 136,0

66 4 169 4 306

113,7 98,3 104,9

104,5 94,9 100,1

118,9 93,2 105,0

Poznámky: Okresní m%sta byla !len%na podle po!tu obyvatelstva v roce 1961 na velká (30 000 a více), st"ední (15 000–29 999) a malá (14 999 a mén%). Rok 1961 byl zvolen s ohledem na zavedení nového územního !len%ní v roce 1960. Pramen: p"evzato z Dostál a Hampl (1993)


39

Tab. 11: Rozdíly v r"stu malých okresních m$st a jejich konkurent" M%sto Okresní (A) Konkurující (B) Pom%r A : B

Index r#stu obyvatelstva

Index r#stu pracovních p"íležitostí

1880–1961

1961–1991

1970–1980

141 132 1,07

153 124 1,23

118 110 1,07

Poznámky: Bylo hodnoceno 19 okresních m%st (od roku 1960) s po!tem obyvatel pod 20 tisíc v roce 1961 a zárove$ 19 vnitrookresních konkurujících st"edisek, která ztratila v roce 1960 funkci okresního m%sta a zárove$ m%la v roce 1961 alespo$ 10 tisíc obyvatel. Pramen: p"evzato s úpravami z Dostál a Hampl (1993)

Tab. 12: Vývoj územní koncentrace (H) obyvatelstva a pracovních p%íležitostí v #R (1961–2001) Rok 1961 1970 1980 1991 1991* 2001*

Obyvatelstvo

Pracovní p"íležitosti

Rozdíl

75,15 76,09 76,46 76,89 76,94 76,67

77,18 78,29 79,01 78,96 78,94 79,34

2,03 2,20 2,55 2,07 2,00 2,67

Poznámky: 'R byla !len%na do 66 jednotek – upravených okres#. M%stské okresy byly spojeny s venkovskými, Ostrava s Frýdkem-Místkem a Karvinou, Ústí nad Labem s Teplicemi, Most s Chomutovem a Liberec s Jabloncem nad Nisou. Do roku 1991 byly sledovány okresy ve vymezení k roku 1992. * Zm%ny v letech 1991–2001 byly hodnoceny podle okres# k roku 2001 a po!ty pracovních p"íležitostí zde byly up"esn%ny vylou!ením nezam%stnaných z po!tu ekonomicky aktivních. Pokles hodnoty H u pracovních p"íležitostí v letech 1980–1991 byl pravd%podobn% d#sledkem zp"esn%ní lokalizace pracovních p"íležitostí. Prameny: Hampl et al. (1996) a publikace ze s!ítání v roce 2001, 'SÚ, Praha


41

KAPITOLA 3

SOU!ASNÉ TENDENCE VÝVOJE REGIONÁLNÍ A SÍDELNÍ DIFERENCIACE

Tato kapitola je v!nována hodnocení hlavních zm!n v geografické diferenciaci spole"enských jev# a proces# v sou"asné transforma"ní fázi vývoje "eského prostoru. T!žišt! analýz se vztahuje k období 1991– 2001, tj. k období mezi dv!ma posledními s"ítáními obyvatelstva, jejichž výsledky poskytují nejpodrobn!jší a v $ad! ohled# i nejzávažn!jší informace o realizovaných zm!nách a dosaženém stavu nejen v p$ípad! distribuce obyvatelstva, ale i pracovních p$íležitostí, dojíž%ky za prací a do škol, ekonomické aktivit! a struktu$e obyvatelstva atd. V kombinaci s dalšími zdroji dat zejména regionální statistiky &eského statistického ú$adu umož'ují výsledky cenz# konstrukci agregátních charakteristik ekonomiky, resp. ekonomické úrovn! územních jednotek, a tedy i syntetické postižení výsledk#/d#sledk# transforma"ního vývoje v pot$ebné územní strukturaci. Vypovídací schopnost dostupných dat jak z cenz#, tak z pr#b!žných statistik je ovšem v n!kterých ohledech omezená, takže je nutné tyto otázky blíže diskutovat a pot$ebné údaje eventuáln! dále upravovat. Totéž platí i pro výb!r a srovnatelná vymezení sledovaných územních jednotek a jejich m!$ítkové hierarchie. Kone"n! samotný výb!r hodnotících ukazatel# a konstrukce ukazatel# syntetického typu vyžadují hlubší objasn!ní a zd#vodn!ní. Z t!chto d#vod# je první "ást kapitoly (3.1) zam!$ena na metodické otázky hodnocení. Vlastní analýzy vývoje sociogeografické diferenciace se zam!$ují nejprve na charakterizaci zm!n v letech 1991–2001 a na stanovení základních podmi'ujících faktor# tendencí a dosažených stav# této diferenciace ("ást 3.2). Ve smyslu obecného vymezení studovaných otázek, které bylo podáno a diskutováno v prvé kapitole se tedy v tomto p$ípad! jedná o „geografii spole"enské transformace“, o hodnocení vlivu geografických podmínek na pr#b!h a výsledné efekty této transformace. Následující tématika se týká charakteru sou"asných koncentra"ních proces# a vývoje hierarchie center osídlení s d#razem na jejich kvalitativní prom!ny ("ást 3.3). V rámci t!chto analýz jsou nejprve specifikovány rozdílné úrovn! a rozdílná dynamika zm!n územních nerovnom!rností na

42

Kapitola 3: Sou!asné tendence vývoje regionální a sídelní diferenciace

jedné stran! a nerovnom!rností socioekonomických v užším slova smyslu na stran! druhé, by( v obou p$ípadech z pohledu jejich regionální strukturace. Zásadn! vyšší nerovnom!rnost distribuce socioekonomických jev# z hlediska územní intenzity jejich výskytu (ekonomický produkt na km2 apod.) než z hlediska sociálního (ekonomický produkt na obyvatele apod.) dokládá primární odlišnost sociogeografických a vlastních sociálních organizací. Rozdíly v dynamice (prom!nlivosti) a v orientaci zm!n t!chto nerovnom!rností pak charakterizují i vývojové odlišnosti obou organizací. Ty jsou zde ovšem zachyceny jen v "asov! omezené, a proto pouze parciální, fázi. V souvislosti s hodnocením koncentra"ních proces# je dále sledována dvojí orientace selektivních tendencí – koncentra"ní (pozitivní) a dekoncentra"ní (negativní) – která se výrazn! uplat'uje práv! v sou"asném transforma"ním vývoji. Dále jsou hodnoceny zm!ny hierarchické organizace v úrovni nodálních i nadnodálních (metropolitní areály) center osídlení, a tedy klí"ové problémy „transformace geografické organizace“ v užším slova smyslu. Hlavní pozornost je zde – obdobn! jako p$i studiu odpovídajících proces# geografické koncentrace – v!nována kvalitativní diferenciaci forem hierarchie. Vývojová reprodukce nebo další umoc'ování hierarchizace st$edisek i region# podle velikostních/významových znak# je sou"asn! zd#razn!n! odlišena od rehomogeniza"ní orientace zm!n podle jejich znak# strukturálních. Další podstatné vývojové tendence geografické organizace spole"nosti – zm!ny v uspo$ádání vztah# – jsou vzhledem k jejich specifickému významu p$edm!tem až další samostatné kapitoly v!nované sociogeografické regionalizaci a formování metropolitních areál#. 3.1 METODIKA HODNOCENÍ Hlavní metodické problémy následujících hodnocení jsou dvojího druhu. Za prvé se jedná o konstrukci agregátních/syntetických ukazatel# ekonomické, resp. komplexní úrovn! a významu územních jednotek a za druhé o volbu vhodné soustavy a vhodného vymezení t!chto jednotek samotných. V prvém p$ípad! je nutné vycházet p$edevším z možností p$ímého nebo zprost$edkovaného využití výsledk# cenz#, které poskytují nejbohatší soubor informací. Tím je mimo jiné ur"eno i sledované období 3.3.1991–1.3.2001, které je možné zárove' ozna"it za dostate"n! reprezentativní pro postižení hlavních transforma"ních zm!n. Z výsledk# s"ítání lze bezprost$edn! p$evzít mnoho d#ležitých charakteristik o vzd!lanosti obyvatelstva, mí$e nezam!stnanosti, struktu$e zam!stnanosti atd. a samoz$ejm! i tradi"ní charakteristiku „velikosti“ územních jednotek, tj. po"et bydlícího obyvatelstva. Všechny tyto charakteristiky mají ovšem pouze parciální vypovídací schopnost pro hodnocení významu územních celk#. V sou"asnosti je nap$. z tohoto hlediska d#ležit!jší ukazatel „po"et obsazených pracovních p$íležitostí“, jehož hodnoty lze stanovit z výsledk# cenz# teprve po $ad! pracných úprav, p$i"emž n!které nep$esnosti (neúplnosti) primárních informací nelze v#bec odstranit. Vzhledem k d#ležitosti tohoto ukazatele samotného a zejména vzhledem k jeho nezastupitelné úloze v p$ípad! konstrukce agregátních/syntetických významových ukazatel# st$edisek i region#, je nezbytné popsat jeho stanovení p$ednostn!. Metodicky je výpo"et po"tu pracovních p$íležitostí velmi jednoduchý: po"et ekonomicky aktivních obyvatel + saldo pohybu za prací. Vzhledem k zahrnutí nezam!stnaných do po"tu ekonomicky aktivních je ovšem nutné v obou cenzech provést p$íslušnou redukci a ur"it po"et ekonomicky aktivních „reáln!“ pracujících. V!tším problémem je však výpo"et salda pohybu za prací, a to k roku


43

2001. Výsledky tohoto cenzu totiž uvád!jí dvojí po"ty vyjížd!jících za prací z obce: skoro 1,9 miliónu bez sm!rového ur"ení (viz nap$. Statistická ro"enka &eské republiky 2002, &SÚ, Scientia, Praha 2002), cca 1,7 miliónu sm!rov! ur"ené vyjíž%ky vykazované v tabulkových sestavách o dojíž%ce za prací a do škol (tab. 708–717). Tento rozdíl není v p$íslušných metodických úvodech nejen vysv!tlen, ale není ani uveden (výjimkou je poznámka o nezahrnutí pracovní dojíž%ky student#, která však p$edstavuje jen malou "ást „ztracených“ dojížd!jících). Celkový po"et dojížd!jících a salda pohybu za prací musí pochopiteln! vycházet pouze ze sm!rov! ur"ené vyjíž%ky, takže zhruba jedna desetina pohybu za prací nemohla být do t!chto bilancí zahrnuta. Další statisticky nezachycené po"ty dojížd!jících a zejména pracovních p$íležitostí se týkají cizinc#: s"ítání v roce 2001 podchytilo necelých 125 tisíc cizinc# s trvalým nebo dlouhodobým pobytem, p$i"emž reálné po"ty jsou nepochybn! zna"n! vyšší – nap$. Drbohlav (2001) uvádí ke konci roku 2001 po"et p$es 200 tisíc v p$ípad! legálních trvalých a dlouhodobých pobyt# a až cca 200 tisíc v p$ípad! ilegáln! pobývajících cizinc#. Všeobecn! platí, že reálné po"ty pracovních p$íležitostí i dojížd!jících k roku 2001 jsou vyšší než uvád!jí údaje z cenzu v roce 2001. Z t!chto d#vod# jsou srovnávány zm!ny v letech 1991–2001 i „pracovní velikosti“ st$edisek a region# zásadn! prost$ednictvím podíl# na &R (v desetinách promile) a nikoliv v absolutních hodnotách. Dále je oprávn!né p$edpokládat ur"itý, by( relativn! malý, „snižující“ vliv zmín!ných neúplností statistických dat na výsledné hodnocení dynamiky procesu koncentrace pracovních míst a pracovní i dojíž%kové významnosti zejména velkých a ekonomicky rostoucích center osídlení. Pouhý po"et pracovních p$íležitostí vyjad$uje „ekonomickou velikost“ územních jednotek jen "áste"n!, nebo( významové efekty r#zných pracovních "inností jsou r#zné. Jedinou možností zohledn!ní t!chto rozdíl# je vzhledem k dosažitelné datové základn! pouze kombinace po"tu pracovních p$íležitostí a pr#m!rných mezd zam!stnanc# (v roce p$íslušného cenzu). Ukazatel tohoto typu je ozna"en jako „ekonomický agregát“ (dále EA) a lze mu p$isuzovat podobnou vypovídací schopnost jako tradi"nímu makroekonomickému agregátu HDP. Vyplývá to kone"n! z porovnání podíl# jednotlivých kraj# podle EA a podle HDP na celé &R k roku 2001: rozdíly jsou nejen pom!rn! nevýznamné (v pr#m!ru 5 %), ale i „pravideln!“ uspo$ádané ve smyslu p$evýšení podílu HDP pouze u samotné Prahy. To lze vysv!tlovat jako d#sledek "asté lokalizace pouze $editelství $ady firem do hlavního m!sta, a tudíž i jako nadhodnocení velikosti jeho reálné ekonomiky. Navíc používaná metodika výpo"tu HDP je nep$esná i z dalších d#vod# – nezohledn!ní individuálních rozdíl# ve výkonnosti firem v rámci téhož odv!tví (tzv. výpo"et HDP „shora“ – blíže viz nap$. Chlad, 1998). P$evzetí údaj# Statistického ú$adu o HDP je však pro pot$eby tohoto sledování nutné odmítnout v prvé $ad! z d#vodu nedostate"né územní podrobnosti (a také krátkosti "asových $ad): HDP je sledováno pouze do úrovn! kraj#, kdežto EA je možné konstruovat až do úrovn! okres#, a to srovnateln! k roku 2001 i k roku 1991, by( p$i nezbytných p$epo"tech v d#sledku územních zm!n okres#. Stanovení EA pro okresy a kraje k roku 1991 a k roku 2001 je ovšem možné jen prost$ednictvím kombinace dvou odlišných informa"ních zdroj#: výsledky cenz# v p$ípad! pracovních p$íležitostí a data z každoro"ní regionální statistiky &SÚ (zam!stnanci a mzdové prost$edky), která ovšem podchycuje k roku 2001 jen o n!co více než 60 % pracujících. Navzdory ur"itým nep$esnostem a neúplnostem obou typ# dat je však oprávn!né hovo$it o jejich dostate"né reprezentativnosti. Zárove' s ohledem na sociální a kulturní homogenitu &eské republiky je možné p$isuzovat

44


charakteristice EA nejen ekonomickou, nýbrž i komplexn! spole"enskou povahu, a tedy vhodnost pro syntetické hodnocení velikosti a vysp!losti územních jednotek. Výše bylo již zd#razn!no, že ukazatel EA je možné stanovit pouze pro jednotlivé okresy a kraje, a nikoliv tedy pro obce, resp. st$ediska. Na lokální úrovni je proto nutné konstruovat jiné agregátní/syntetické významové ukazatele sledovaných jednotek. V d#sledku omezené datové základny se zde nabízejí pouze dv! možnosti. Za prvé je to agregace dvou d#ležitých, by( parciálních velikostních ukazatel#, tj. po"tu obyvatelstva a po"tu pracovních p$íležitostí. P$íslušný ukazatel je ozna"en jako „komplexní velikost“ (dále KV) a je definován jako t$etina sou"tu podílu obce (st$ediska, eventuáln! okresu apod.) na obyvatelstvu &R a dvojnásobku podílu na pracovních p$íležitostech &R k roku 1991 nebo k roku 2001. Jedná se tedy o ur"itou obdobu d$íve používaného ukazatele komplexní funk"ní velikosti (viz nap$. Hampl et al., 1987, 1996) s tím ovšem, že místo specifikace samotné obslužné (nevýrobní) složky pracovních p$íležitostí, je její význam zohledn!n pouze p$isouzením dvojnásobné váhy celkové pracovní funkci. D#vodem je rychle rostoucí podíl nevýrobního sektoru na všech pracovních p$íležitostech (54,5 % v roce 2001), a proto i snížení citlivosti tohoto ukazatele pro významové rozlišování jednotek a zárove' jeho nevhodnost pro vývojová hodnocení (to bylo konstatováno již pro p$edchozí období 1970–1980 a 1980–1991 v d#sledku difúze „terciarizace“ – viz výše citované práce). Nevýhodou této složky komplexn! funk"ní velikosti byla a je i vnit$ní heterogenita nevýrobních aktivit z hlediska jejich významu, resp. kvalifika"ní náro"nosti, mzdového ohodnocení apod. Použité dvojnásobné ocen!ní pracovní funkce proti funkci obytné v p$ípad! KV pak odpovídá nejen výrazné pozitivní korelaci v rozvoji pracovních a obslužných funkcí st$edisek, ale i nepochybn! vyššímu ekonomickému i celkovému spole"enskému významu pracovní funkce (pravé „st$ediskové“ funkce) než funkce reziden"ní. Zvýšen! to platí pro sou"asné období kdy se prosazují v p$ípad! bydlení obyvatelstva dekoncentra"ní tendence podmín!né nejen „p$irozeným“ rozvojem suburbanizace, ale i „nep$irozenými“ pom!ry na bytovém trhu. Nicmén! použité dvojnásobné ocen!ní pracovní velikosti jednotek proti jejich velikosti obytné, je nutn! subjektivní a m#že pouze orienta"n! oce'ovat reáln! vyšší význam pracovní funkce st$edisek. Ukazatel KV ovšem nezohled'uje rozdílný význam jednotlivých pracovních funkcí a je proto jen zjednodušenou charakteristikou významu st$edisek. Z hlediska hierarchie st$edisek je mu proto oprávn!né p$isuzovat p$edevším „mikroregionální význam“ (typu diferenciace v rámci elementárních nodálních region# na st$edisko a zázemí, resp. „nest$ediska“). Komplexn!jší ukazatel významu st$edisek nebo metropolitních areál# musí tedy zahrnovat v prvé $ad! kvalitativní rozlišení pracovních funkcí, jejich významovou hierarchii. Dosažitelná datová základna v tomto p$ípad! ovšem výrazn! omezuje možnosti hodnocení. Z t!chto d#vod# bylo p$ijato patrn! jediné vhodné $ešení spo"ívající ve zvýrazn!ném ocen!ní kvartérních ($ídících, inova"ních) funkcí, které jsou nejd#ležit!jší z hlediska fungování ekonomiky i z hlediska (vyšší) regionální p#sobnosti center osídlení, a které sou"asn! vykazují nejpronikav!jší významovou hierarchizaci územních jednotek i nejvyšší úrove' územní koncentrace. Specifikace kvartérního sektoru mohla být založena jen na využití dat z r#zných dalších zdroj# (tj. nikoliv ze s"ítání) a nemohla být pln! reprezentativní: omezení této specifikace vyplývá již z obtížnosti samotného vymezení sféry kvartérního sektoru, p$i"emž za problematické – alespo' z pohledu hierarchie osídlení – je oprávn!né ozna"ovat p$inejmenším zahrnování vrcholné státní, eventuáln! i regionální administrativy (ta byla v p$íslušných hodnoceních


45

vylou"ena vzhledem k „normativní“ ur"enosti její lokalizace). Pro výsledné hodnocení bylo z výše uvedených d#vod# použito vymezení užšího kvartérního sektoru (podle po"tu pracovních p$íležitostí) agregací souboru tzv. výrobních služeb (p$evzato i s údaji ze studie Viturka a kol., 2003) a ve$ejných vysokých škol (MŠMT, výkazy škol – P 1a – 04). V obou p$ípadech se jedná o údaje o po"tu pracovník# za rok 2000, celkov! pak o více než 120 tisíc pracovních p$íležitostí, a tedy o dostate"n! reprezentativní "ást aktivit kvartérního typu. Geografická distribuce t!chto aktivit je pochopiteln! hodnocena i samostatn!, v prvé $ad! je však využita pro konstrukci „kvalitativn! hodnocené komplexní velikosti“ (dále KKV) st$edisek a metropolitních areál#. Tento ukazatel vyjad$uje kvalitativn! váženou komplexní velikost st$edisek a metropolitních území, a tedy syntetickou charakteristiku vyššího a více integrálního typu. Je definován jako sou"et 75% hodnot KV a 25% podílu vybraných kvartérních aktivit na celé &R. Pouze "tvrtinová váha p$isouzená významu zachycených kvartérních "inností byla zvolena s ohledem na jejich mimo$ádnou koncentraci do hlavních center (podíl samotné Prahy zde dosahuje skoro 60 %). Navzdory nutné subjektivit! p$i volb! zmín!né váhy je oprávn!né zd#raz'ovat její relativní opodstatn!nost z hlediska $ádové souhlasnosti jednak s charakteristikou EA a jednak s charakteristikou komplexního regionálního významu st$edisek odvozenou z výsledk# sociogeografické regionalizace (viz 4. kapitola). Druhým typem klí"ových metodických otázek je stanovení a vymezení vhodných územních jednotek jak pro analytická, tak i pro syntetizující hodnocení. V tomto p$ípad! je ovšem ur"ující vliv územního "len!ní statistických dat zcela dominantní. Základní m!$ítková hierarchizace jednotek tudíž odpovídá administrativní soustav!: obce–okresy–kraje. Možné a pot$ebné úpravy této soustavy i p$íslušných individuálních administrativních celk# se pak omezují pouze na vhodné slu"ování administrativních jednotek do podoby více organických p$irozených útvar# z hlediska požadavk# na sociogeografickou integritu region#. Prvotním principem v tomto ohledu bylo proto spojení center a jejich zázemí: Prahy a St$edo"eského kraje v úrovni makroregionální a velkom!st a jejich venkovských okres# v úrovni regionální, resp. okresní (v p$ípad! Ostravy ovšem spojení s okresy Frýdek-Místek a Karviná). Na lokální úrovni bylo – alespo' v n!kterých p$ípadech – nutné slu"ovat dv! i více obcí do jediné aglomerace. Zárove' zm!ny administrativního vymezení obcí i okres# v letech 1991–2001 vyžadovaly nejen p$epo"ty p$íslušných dat (vesm!s na vymezení k l.3.2001), ale i $adu odhad# v p$ípad! po"tu pracovních p$íležitostí (v letech 1991–2001 došlo p$evážn! k vy"le'ování nových obcí, p$i"emž údaje o pracovních p$íležitostech jsou ur"eny práv! jen do úrovn! celých obcí – zmín!né odhady byly proto založeny na zachování relativních proporcí mezi "ástmi/obcemi v roce 2001 i pro stav k roku 1991). Aplikace obecných zásad úprav ve vymezení okres# a zejména obcí, resp. st$edisek je ovšem v $ad! individuálních p$ípad# problematická. Zvlášt! p$i vymezování sídelních aglomerací by bylo nutné provést analytická hodnocení p$ekra"ující možnosti této „celostátn!“ orientované studie. Z t!chto d#vod# bylo slu"ování obcí do formy p$irozených center osídlení provedeno jen v minimálním rozsahu, a to p$evážn! jen v t!ch p$ípadech kdy docházelo k významn!jšímu rozporu administrativního a organického vymezení z hlediska zhodnocení velikosti p$íslušného centra (nap$. spojení Zlína a Otrokovic nebo Tábora a Sezimova Ústí). Zvláštním aspektem bylo kone"n! i zohledn!ní integrovaného spolup#sobení aglomerovaných obcí z hlediska regionální st$ediskové p#sobnosti – aglomerace byly vymezeny i pro pot$eby sociogeografické regionalizace. Navzdory ur"ité subjektivit! p$i ur"ování aglomerací je nepochybné, že byly odstran!ny hlavní rozdíly mezi administrativním

46


a organickým vymezením st$edisek. Pouze v p$ípad! ostravské aglomerace je možné konstatovat zvýšenou problemati"nost jejího vymezení, což ovšem odpovídá rozsahu ostravsko-karvinské konurbace a mimo$ádné funk"ní i stavební sounáležitosti sídel v jejím rámci. Vzhledem k velikostnímu $ádu ostravské aglomerace bylo zvažováno v prvé $ad! spojení s v!tšími m!sty: do aglomerace byl zahrnut Haví$ov (a obce mezi Ostravou a Haví$ovem), který je popula"n! po Ostrav! nejv!tším m!stem konurbace a který má dominantní vazby (viz dojíž%ka za prací a do škol) na Ostravu a zárove' postrádá autonomní regionální st$ediskovou funkci (do jeho zázemí lze jednozna"n! za$azovat jedinou obec – T!rlicko). Naopak nebyla k Ostrav! p$ipojena m!sta s autonomní by( relativn! omezenou st$ediskovou p#sobností (Karviná a Bohumín), dále Hlu"ín vzhledem k jeho obslužné funkci (viz p$íslušný obvod III. stupn!) a Orlová vzhledem k vztahov! zhruba rovnocenné orientaci na Ostravu a na Karvinou. Výsledné vymezení ostravské aglomerace je ovšem nutno ozna"ovat za minimální variantu z možných $ešení, která však dostate"n! „posiluje“ velikostní $ád Ostravy – zhruba na úrove' Brna – a která zárove' zjednodušuje (vyjas'uje) stanovení hranic sociogeografických region# v p$íslušném konurba"ním prostoru. Seznam všech aglomerovaných obcí je uveden v poznámkách k tabulkové p$íloze 2. Samostatným problémem je kone"né vymezování nadnodálních center osídlení, tj. metropolitních areál#. Jejich hodnocení má p$itom klí"ový význam pro postižení i objasn!ní hlavních tendencí ve vývoji regionální diferenciace, a to ze dvou d#vod#. Prvým je jejich velikostní i kvalitativní významnost, druhým pak mimo$ádná variabilita dynamiky jejich sou"asného rozvoje. Protože nejvýznamn!jší charakteristiky úrovn! a dynamiky region# jsou EA, resp. EA na obyvatele, bylo nezbytné vymezovat metropolitní areály podle celých okres#. D#sledkem je ovšem pouze velmi p$ibližné vymezení t!chto areál#, p$i"emž všeobecn! platí, že p$evažuje spíše širší varianta jejich vymezení s výjimkou areál# nejv!tších: pražského (alternativn! by mohl být pražský areál rozší$en o okresy Kladno a M!lník), ústeckého, ale i olomouckého. Vzhledem k dominanci hlavního, resp. hlavních jader v t!chto areálech lze však považovat základní stanovení velikostního $ádu i vývojové dynamiky metropolitních areál# za dostate"n! reprezentativní (seznam a vymezení t!chto areál# je v poznámce k tab. 6). Za jediný významn!jší deformující vliv p$ijatého vymezení metropolitních areál# na navazující hodnocení lze pak ozna"it zmín!né užší vymezení areálu pražského a odpovídající snížení dominance prvé jednotky p$i charakterizaci hierarchie t!chto areál# ve smyslu pravidla velikostního po$adí. Podrobn!jší diskuse vymezování a hodnocení metropolitních areál#, resp. integrovaných soustav st$edisek, je navíc samostatnou "ástí až následující 4. kapitoly orientované ovšem na pon!kud jiné problémy, tj. na analýzu metropoliza"ního procesu v sou"asném období. 3.2 TENDENCE A PODMI"UJÍCÍ FAKTORY SOU!ASNÉHO VÝVOJE 3.2 REGIONÁLNÍ DIFERENCIACE Principiální spole"enské zm!ny po roce 1989 se významn! promítly i do charakteru a orientace vývoje územní diferenciace. Nejpodstatn!jším rysem tohoto vývoje bylo nepochybn! zásadní zvýšení jeho selektivnosti a dynamiky. Jednoduchým dokladem t!chto skute"ností jsou údaje o zm!nách varia"ního rozp!tí hlavních socioekonomických ukazatel# jak na úrovni kraj#, tak na úrovni okres# uvedené v tab. 13. Ve všech hodnocených p$ípadech došlo v letech 1991–2001


47

k výraznému prohloubení rozdíl# maxim a minim. Obdobn! výrazné byly pochopiteln! i zm!ny z hlediska vývojových index#. Již pouhé porovnání velikosti a zm!n varia"ních rozp!tí umož'uje formulovat podstatné hodnotící záv!ry. Na prvém míst! je to obecn! o"ekávané potvrzení vyšší úrovn! geografického (EA/km2) než socioekonomického (EA/obyv.) rozr#zn!ní a zárove' podstatn! výrazn!jší závislost „geografické variability“ na m!$ítkovém $ádu hodnocení. Jestliže k roku 2001 byla velikost varia"ního rozp!tí u charakteristiky EA/km2 proti varia"nímu rozp!tí u charakteristiky EA/obyv. na úrovni kraj# skoro trojnásobná, pak na úrovni okres# byla tém!$ desetinásobná. Naopak relativní zm!ny varia"ního rozp!tí byly v!tší v p$ípad! socioekonomické úrovn! kraj# (3,2krát) i okres# (2,3krát) než v p$ípad! územní intenzity ekonomiky (1,5krát u okres# a pouze 1,2krát u kraj#). D#ležité je kone"n! i zjišt!ní vyšší relativní dynamiky socioekonomického rozr#zn!ní na úrovni kraj#, což dokládá všeobecné zesílení proces# makroregionální diferenciace a selekce v transforma"ním období. Zm!na pom!r# po roce 1989 neznamenala pouze „otev$ení spole"nosti“ a odpovídající vývojovou dynamizaci, nýbrž i kvalitativní prom!nu faktor# podmi'ujících rozvoj. Nástup post-industriálních forem vývoje v kombinaci s uplat'ováním tržní konkurence nejen prohloubil, ale v $ad! ohled# i „obrátil“ hodnotu rozvojového potenciálu zejména u hlavních center a koncentra"ních prostor#. Byly tak nastartovány tendence jak pozitivní, tak i negativní selekce, a tedy procesy vým!ny v#d"ích jednotek. V podmínkách &eské republiky to znamenalo na jedné stran! mimo$ádný r#st Prahy a p$íznivý vývoj i dalších velkých st$edisek s diverzifikovanou ekonomikou a rozvinutou sférou služeb a kvartérních aktivit a na stran! druhé velmi silný útlum rozvoje koncentrací t!žkého pr#myslu zvlášt! pak pánevních oblastí. Názorn! to ilustrují údaje v tab. 14. Jestliže v roce 1991 bylo mezi 10 okresy s nejvyšší ekonomickou úrovní 5 okres# v nichž byla t!žba uhlí, pak v roce 2001 z nich „z#stala“ v prvé desítce jen samotná Ostrava (a to díky pozitivnímu saldu v dojíž%ce za prací). Ješt! z$eteln!jší byla prom!na prvé desítky v p$ípad! mzdové úrovn!: 8 pánevních okres# v roce 1991 a pouze 2 v roce 2001. Naopak st$edo"eské okresy a okresy krajských m!st své zastoupení zvýšily: z 5 na 9 podle EA/obyv. a ze 2 na 8 podle pr#m!rné mzdy. Zd#razn!né prohlubování diferenciace a zárove' dvoustranné orientace selektivních proces# pat$í nesporn! k obecným znak#m územního vývoje v transforma"ním období. Rozvedené a systematické vyhodnocení tohoto vývoje a stanovení významové hierarchie podmi'ujících faktor# je však obtížné v d#sledku vysoké individuální variability územních jednotek a kombinovanému – "asto i protich#dnému – p#sobení díl"ích podmínek. Všeobecn! p$itom platí, že v závislosti na podrobnosti hodnocení – a( již z hlediska územního, tak i z hlediska postižených znak# – se možnosti nalezení pravidelností snižují. Sociogeografické systémy jsou velmi složité, kvalitativn! heterogenní a jejich organizace je ur"ena obecnými principy jen rámcovým zp#sobem. S ohledem na tyto skute"nosti je uspo$ádáno i následující sledování ve sm!ru od specifického k obecnému a zárove' od parciálního k celkovému. Nezbytným výchozím krokem je proto systematické zpracování hlavních informací podle individuálních jednotek. Tento úkol spl'ují p$edevším tabulkové p$ílohy 1 (kraje, okresy) a 2 (429 st$edisek), v nichž jsou shrnuty údaje o rozloze, obyvatelstvu, pracovních p$íležitostech, mzdách a p$edevším o ekonomickém agregátu (EA) k roku 1991 a 2001 i p$íslušné vývojové indexy. Vesm!s se jedná o „o"išt!ná“ (nap$. vylou"ení nezam!stnaných z bilancí pracovních míst) a p$epo"ítaná (odstran!ní vlivu územních administrativních zm!n) data. Pro úrove' st$edisek byly ovšem k dispozici jen n!které z výše uvedených údaj# – navíc je zde však uvád!na i tzv. komplexní

48


velikost (KV). Oba tabulkové p$ehledy podávají dostate"né informace pro individuální hodnocení územních jednotek a zárove' p$edstavují hlavní základnu pro pot$ebné generalizace. Ty jsou provedeny ve t$ech krocích ve smyslu d$íve charakterizovaného obecného postupu. Hlavní pozornost je p$itom v!nována vyšším m!$ítkovým úrovním – okresní a nadokresní – z d#vodu bohatší datové základny i z d#vodu vyšší vztahové uzav$enosti v!tších celk#. Tab. 13: Prohlubování ekonomických rozdíl! mezi kraji a okresy (1991–2001) Relativizované úrovn! extrémních jednotek (&R = 100) Ukazatel

Ekonomický agregát/obyv. Ekonomický agregát/km2 Pr#m!rná mzda zam!stnanc# Ekonomický agregát/obyv. Ekonomický agregát/km2 Pr#m!rná mzda zam!stnanc# Ukazatel

Ekonomický agregát Po"et pracovních p$íležitostí Pr#m!rné mzdy zam!stnanc# Obyvatelstvo

1991

1991

2001

2001

Varia"ní rozp!tí

maximum

minimum

maximum

minimum

2001/1991

St$ední &echy 108,0 Moravskoslezský kraj 189,4 Moravskoslezský kraj 107,9 Ostrava 119,9 Praha 757,9 Most 115,8

a) Krajská úrove' Vyso"ina St$ední &echy 89,1 142,0 Jiho"eský kraj St$ední &echy 45,7 218,3 Vyso"ina St$ední &echy 92,0 124,8 b) Okresní úrove' Vyškov 70,0 Prachatice 25,0 Vyškov 86,8

Krajská úrove' Maximum

Minimum

Praha 180,1 Praha 1123,8 Praha 138,7

Olomoucký kraj 82,2 Jiho"eský kraj 44,7 Olomoucký kraj 87,5

3,2 1,2 2,3

Bruntál 66,4 Prachatice 22,7 Jeseník 77,1

2,3 1,5 2,1

Okresní úrove' Maximum

Minimum

c) Vývojová dynamika – extrémní jednotky: indexy zm!n v letech 1991–2001 (&R = 100) St$ední &echy Moravskoslezský kraj Mladá Boleslav Bruntál 130,6 78,0 152,6 72,5 St$ední &echy Moravskoslezský kraj Mladá Boleslav Most 109,2 89,0 127,7 83,3 St$ední &echy Moravskoslezský kraj Praha Sokolov 120,9 88,9 129,5 83,0 Karlovarský kraj St$ední &echy &eský Krumlov Strakonice 101,5 99,2 103,8 97,8

Poznámky: Velkom!sta byla spojena s venkovskými okresy a Ostrava = Ostrava-m!sto + Frýdek-Místek + Karviná. St$ední &echy = Praha + St$edo"eský kraj. Ekonomický agregát = sou"in po"tu pracovních p$íležitostí a pr#m!rné mzdy zam!stnanc#. Další poznámky viz text a tabulková p$íloha 1. Prameny: viz tabulková p$íloha 1

V prvém kroku se jedná o jednoduché kartografické vyhodnocení diferenciace okres# podle základních ekonomickogeografických charakteristik (EA/km2 a EA/obyv. v roce 2001 a index vývoje EA v letech 1991–2001), parciálních, ale „citlivých“ ukazatel# transforma"ní úsp!šnosti (míra nezam!stnanosti, výše p$ímých zahrani"ních investic) a kone"n! syntetické kategorizace z hlediska transforma"ní úsp!šnosti. V posledním p$ípad! se ovšem jedná o velmi jednoduchou


49

charakteristiku, a to o prostý sou"et dvou nejpodstatn!jších ukazatel# (index#) transforma"ního vývoje: EA/obyv. v roce 2001 a vývoj EA v letech 1991–2001. Proto budou p$íslušné výsledky v následujícím textu blíže diskutovány. Tab. 14: Prom"ny soubor! v!d#ích jednotek ($R = 100) Po$adí okres# 01. 02. 03. 04. 05. 06. 07. 08. 09. 10.

Ekonomický agregát/obyv. 1991 Ostrava* Most* Plze' Praha Brno Sokolov* Ústí nad Labem* &eské Bud!jovice Zlín Karviná*

Pr#m!rná mzda zam!stnanc#

2001 145,6 130,1 129,8 126,0 122,9 119,7 114,3 109,8 109,5 106,6

Praha Mladá Boleslav Plze' Brno &eské Bud!jovice Ostrava* Praha-východ Hradec Králové Zlín Jihlava

1991 192,6 138,7 136,7 135,4 118,2 116,3 108,2 104,9 104,9 104,5

Karviná* Most* Ostrava* Sokolov* Frýdek-Místek* Praha Chomutov* Ústí nad Labem* Kladno* M!lník

2001 120,3 115,8 111,9 110,5 110,3 107,9 106,3 104,9 103,6 103,5

Praha Mladá Boleslav Praha-východ Praha-západ Plze' &eské Bud!jovice Ostrava* Brno M!lník Most*

142,1 114,8 114,0 106,8 106,1 103,7 103,5 103,4 102,1 101,5

Poznámky: Bylo sledováno 77 okres# – venkovské okresy velkom!st byly hodnoceny samostatn!, aby byly doloženy i metropoliza"ní efekty. Okresy s t!žbou uhlí jsou ozna"eny hv!zdi"kou. Prameny: viz tabulková p$íloha 1

Šest výše uvedených charakteristik okres# je zachyceno v kartogramech (obr. 4–9). Je t$eba zd#raznit, že v t!chto hodnoceních nebyly zám!rn! okresy velkom!st spojeny s jejich zázemím, a to z n!kolika d#vod#. Prvým je snaha o zachycení územní polarizace i na nižší m!$ítkové úrovni a zárove' postižení vlivu neorgani"nosti (vztahové otev$enosti) územních jednotek na jejich hodnocení. Druhým d#vodem je rozlišení vývojových tendencí i dosažené ekonomické úrovn! v metropolitních zázemích "ty$ nejv!tších st$edisek. Kone"n! t$etím d#vodem je uskute"n!ní pot$ebných analýz podle organických – metropolitních – areál# až v dalších fázích hodnocení. Z porovnání jednotlivých kartogram# vyplývá n!kolik, více "i mén! z$etelných, obecn!jších znak# územní diferenciace ekonomiky a jejích sou"asných zm!n. Za nejvýznamn!jší z nich je možno ozna"ovat polarizaci mezi hlavními centry nebo celými regionálními koncentracemi na jedné stran! a relativn! venkovskými prostory na stran! druhé. Platí to pochopiteln! jednozna"n! pro regionální diferenciaci z hlediska územní intenzity ekonomiky (EA/km2), ale pom!rn! z$eteln! i z hlediska dosažené ekonomické úrovn! (EA/obyv.) a relativní koncentrace p$ímých zahrani"ních investic (do jisté míry je v tomto p$ípad! p$ekvapující p$íznivá pozice n!kterých okres# Ústeckého kraje). Podle charakteristik vývojových zm!n v letech 1991–2001 (dynamika ekonomického vývoje i celková transforma"ní úsp!šnost) a jejich parciálního d#sledku (míra nezam!stnanosti) je však obraz územní diferenciace odlišný. P$íznivá situace velkých center a "áste"n! i jejich zázemí je sice zachována (by( již v mírn!jší podob!), ovšem pouze p$i vylou"ení pánevních koncentra"ních prostor#. Ty naopak p$edstavují nejvýrazn!jší negativní extrémy(spolu s prostorem Bruntálska, Jesenicka a Šumperska). Z t!chto charakteristik se dále z$eteln!ji ukazuje i diferenciace mezi úsp!šným „západem“ a více problémovým „východem“ státu.

50


Obr. 4: Územní intenzita ekonomiky (2001) Kategorie okres! podle úrovn" ekonomického agregátu (EA) na km2 (#R = 100) 50

75

100

150

Poznámky a prameny: viz tabulková p!íloha 1

Obr. 5: Ekonomická úrove% (2001) Ekonomický agregát (EA)/obyv. (#R = 100) 75


85

95

105


51

Obr. 6: Dynamika ekonomického vývoje (1991–2001) Index vývoje EA (#R = 100) 75


Obr. 7: Míra nezam"stnanosti k 1.3.2001

85

95

105

52


Obr. 8: Relativní intenzita p&ímých zahrani#ních investic do roku 2000 Objem p$ímých zahrani%ních investic na obyvatele (#R = 100) 25

50

100

200

Pramen: "eská národní banka, Praha

Obr. 9: Transforma#ní „úsp"šnost“ podle okres! (1991–2001) Sou%et index! EA/obyv. v roce 2001 a vývoj EA v letech 1991–2001 (#R = 200) 160


175

200

240


53

Kartografické zachycení regionální (okresní) diferenciace v úrovni a v dynamice ekonomiky navozuje prvotní p$edstavy o p#sobení podmi'ujících geografických faktor#: (i) regionální/sídelní hierarchie (celkové a pom!rn! výrazné uplatn!ní), (ii) zd!d!ná „nevýhodná“ ekonomická specializace (relativn! výrazné, ale pouze regionáln! omezené uplatn!ní) a (iii) makropolohové postavení (všeobecné, ale málo z$etelné uplatn!ní). Nicmén! prost$ednictvím t!chto kartogram# nelze dostate"n! p$esn! postihnout integrální výsledek p#sobení t!chto faktor#. V podstat! ve všech kartogramech je zachycena spíše individuální variabilita okres# než z$etelné pravidelnosti prostorového uspo$ádání. Výjimkou je pouze diferenciace z hlediska územní intenzity ekonomiky, kde se jasn! prosazuje nodální, resp. nadnodální forma uspo$ádání region# ve velikostním $ádu kraj#. Tato výsostn! geografická forma organizace je také vývojov! jen velmi omezen! prom!nlivá (p$i obdobném hodnocení k roku 1991 by byla situace podobná). Relativn! „mozaikovitá“ forma zachycené regionální diferenciace je v prvé $ad! d#sledkem kombinovaného spolup#sobení n!kolika faktor# – viz nap$. kompenzace nevýhod slabé intenzity osídlení polohovou atraktivitou u v!tšiny okres# v jižní polovin! &ech. Zna"ný vliv má i neorganické vymezení $ady okres#, a to zejména na charakteristiku ekonomické úrovn!: znevýhodn!ní okres# s p$evahou vyjíž%ky za prací (v zázemí velkých m!st) a naopak zvýhodn!ní okres# s kladnou bilancí pohybu za prací (viz nap$. Ostrava). To se promítá i do hodnocení transforma"ní úsp!šnosti okres#. Celkov! zde sice existuje výrazná pozitivní korelace mezi charakteristikou ekonomické úrovn! a charakteristikou dynamiky ekonomického vývoje, ale z$etelné jsou i dva typy „poruch“ této závislosti. Jednu p$edstavují pánevní okresy, které navzdory podpr#m!rnému vývoji si dosud udržují relativn! p$íznivou ekonomickou úrove'. Druhou anomálií jsou zejména vyjíž%kové okresy v metropolitních zázemích, které mají nízkou ekonomickou úrove', ale relativn! dobrý vývoj. Výjimkou v tomto p$ípad! je zázemí Prahy, které již dosáhlo výrazné atraktivity nejen pro bydlení, ale i pro ekonomické aktivity. R#st ekonomiky okres# Praha-východ a Praha-západ dosáhl ve sledovaném období srovnatelné úrovn! jako samotná Praha a jejich ekonomická úrove' proto v sou"asnosti dosahuje zhruba celostátního pr#m!ru (a to i p$i nadále výrazn! záporné bilanci pohybu za prací). V tomto ohledu se „venkovské“ okresy Prahy významn! odlišují od okres# v zázemí Brna nebo Plzn!. Všeobecnou poznámku je kone"n! nutné v!novat omezené vypovídací schopnosti zvoleného kartografického zachycení sledovaných jev#. Toto znázorn!ní nezbytn! navozuje jednoduché „optické“ generalizace v nichž se zvýrazn!n! prosazuje vnímání velikosti ploch namísto územní intenzity ve výskytu hodnocených jev#. Význam zejména pozitivních extrém# je tudíž siln! potla"en. V p$ípad! výše diskutovaného hodnocení tak nemohl být postižen výjime"ný význam Prahy a( již z hlediska velikosti i úrovn! ekonomiky, tak i z hlediska r#stové dynamiky. V druhé "ásti sledování regionální diferenciace bude hodnocení m!$ítkov! posunuto na úrove' kraj#. P#jde tedy o analýzu vývoje makrodiferenciace "eského prostoru a o hledání jeho podmín!ností. P$edností t!chto hodnocení mohou být „snadn!jší generalizace“ díky územní agregaci okres# do vztahov! podstatn! uzav$en!jších kraj# (z t!chto d#vod# budou Praha a St$edo"eský kraj uvažovány jako jediný celek). Díky omezené "etnosti t!chto jednotek lze pak lépe postihnout i individuální zvláštnosti kraj#, resp. odpovídající odchylky od obecn!jších pravidelností. Na druhé stran! velikost a malá "etnost kraj# vylu"uje možnost zachycení vlivu regionální/sídelní hierarchie, která se v p$ípad! hodnocení okres# jevila jako nejvýznamn!jší podmi'ující faktor územní diferenciace – na krajské úrovni se bude projevovat pouze dominance Prahy, a to i v p$ípad! jejího spojení se

54


St$edo"eským krajem. Velikostní váha a výrazn! nadpr#m!rné postavení st$edo"eského prostoru z hlediska ekonomické úrovn! i dynamiky vyplývá kone"n! již ze základních údaj# o krajích – viz tab. 15. T!žišt! hodnocení vývoje diferenciace kraj# spo"ívá v hledání statistických závislostí mezi t$emi charakteristikami transforma"ní úsp!šnosti a p!ti charakteristikami potenciálních podmi'ujících faktor#. Výb!r indikátor# transforma"ní úsp!šnosti je pom!rn! snadný, nebo( ekonomická úrove' a ekonomická dynamika jsou nepochybn! nejd#ležit!jšími a zárove' integrálními charakteristikami sou"asného vývoje kraj#. Úrove' nezam!stnanosti je pak citlivým a patrn! nejpoužívan!jším ukazatelem problémovosti region#. Podstatn! obtížn!jší je výb!r hlavních podmi'ujících faktor# regionálního rozvoje. Za klasické geografické faktory agregátního typu je jist! oprávn!né považovat jednak intenzitu osídlení a odpovídající stupe' urbanizace, což v podstat! vyjad$uje EA/km2 a jednak polohovou výhodnost/atraktivitu. V druhém p$ípad! je nutno vycházet v prvé $ad! ze vzdálenosti v#"i nejvysp!lejším "ástem zahrani"ních soused# (p$edevším Bavorsku) na jedné stran! a v#"i Praze na stran! druhé. Kvantifikovatelné vyjád$ení polohové atraktivity m#že být ovšem jen orienta"ní (nap$. stanovení po$adí kraj#) a do zna"né míry subjektivní. Za další klí"ové podmi'ující faktory transforma"ního vývoje je dále nutno považovat výchozí ekonomickou úrove' územních celk# (EA/obyv. v roce 1991) a jejich ekonomickou a sociální „kvalitu“. Relativn! synteticky reprezentuje kvalitativní potenciál nepochybn! vzd!lanostní úrove' obyvatelstva (použitý ukazatel: podíl obyvatel s úplným st$edoškolským vzd!láním + trojnásobek podílu se vzd!láním vysokoškolským na obyvatelstvu starším 15 let). V p$ípad! ekonomické struktury byl dále uvažován i podíl nevýrobního sektoru, který alespo' zjednodušen! charakterizuje postavení územních jednotek v procesu sektorových zm!n a omezen! i diverzifikaci ekonomických aktivit. Tab. 15: Základní charakteristiky kraj! Kraj Praha St$edo"eský Praha + St$edo"eský Jiho"eský Plze'ský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vyso"ina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský

Podíl na území &R

Podíl na EA &R (%)

EA/obyv. (&R=100)

Index vývoje EA 1991–2001

(%)

1991

2001

1991

2001

(&R = 100)

0,63 13,97 14,60 12,75 9,59 4,20 6,76 4,01 6,03 5,73 8,78 8,96 6,52 5,03 7,04

14,85 9,56 24,41 5,83 5,26 3,04 8,39 4,05 5,09 4,56 4,50 10,37 5,75 5,40 13,34

22,01 9,85 31,86 5,71 5,20 2,63 6,70 3,93 4,93 4,24 4,18 10,05 5,14 5,04 10,40

126,0 88,5 108,0 96,4 97,0 103,7 104,9 98,2 94,9 92,4 89,1 94,0 92,2 93,1 107,1

192,6 89,8 142,2 93,3 96,5 88,6 83,6 93,8 91,5 85,3 82,4 91,2 82,2 86,6 83,8

148,2 103,1 130,6 97,9 98,8 86,6 79,9 96,9 96,8 92,9 92,8 96,9 89,3 93,3 78,0

Poznámky a prameny: viz tabulková p$íloha 1, EA = ekonomický agregát.


55

Tab. 16: Po&adí kraj! podle vybraných charakteristik Charakteristiky transforma"ní „úsp!šnosti“ Kraj

Praha + St$edo"eský Jiho"eský Plze'ský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vyso"ina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský

EA/ Podíl Vývoj EA obyv. nezam!stnaných 2001

2001

1 4 2 7 11 3 5 9 12 6 13 8 10

12 11 8 4 1 9 13 7 10 5 3 6 2

Potenciální podmi'ující faktory vývoje kraj# EA/ EA/ km2 obyv.

1991–2001 1991 1991 1 3 2 11 12 5 6 8 9 4 10 7 13

2 13 11 10 3 6 8 9 12 4 7 5 1

1 7 6 4 3 5 8 11 13 9 12 10 2

Vzd!lanostní úrove' obyvatelstva

Podíl nevýrobního sektoru

1991

1991

1 4 3 12 13 9 6 10 11 2 5 8 7

1 7 4 2 3 11 9 10 12 5 8 13 6

Polohová atraktivita 1 4 2 3 6 7 8 9 10 5 11 12 13

Poznámky: Spojení Prahy a St$edo"eského kraje bylo nezbytné v zájmu srovnatelnosti kraj#. Vzd!lanostní úrove' je definována jako sou"et % st$edoškolák# (s maturitou) a trojnásobku vysokoškolsky vzd!laných na obyvatelstvu starším 15 let. Podíl nevýrobního sektoru (terciéru v širokém vymezení) se vztahuje k souboru ekonomicko aktivních bydlících obyvatel. Atraktivita kraj# z polohového hlediska zohled'uje vzdálenosti od Prahy na jedné stran! a od Bavorska (a dále Rakouska a Saska) na stran! druhé. Po$adí bylo ovšem stanoveno do ur"ité míry subjektivn!. Prameny: viz tabulková p$íloha 1 a výsledky cenz# 1991 a 2001 (&SÚ, Praha)

Celkem bylo tedy sledováno u 13 krajských jednotek 8 ukazatel# (5 podmi'ujících a 3 podmín!né charakteristiky) podle nichž bylo ur"eno po$adí kraj# a spo"ítány p$íslušné koeficienty párových korelací po$adí – viz tab. 16 a 17. Toto jednoduché statistické hodnocení bylo zvolené s ohledem na p$evážn! asymetrický charakter geografických rozr#zn!ní (obvykle nelineární charakter závislostí) i výše zmín!nou omezenou možnost p$esn!jšího rozlišení polohové atraktivity jednotlivých kraj#. Hlavní výsledky hodnocení lze shrnout do následujících bod#: 1) Za zcela jasn! prokázanou je oprávn!né ozna"ovat integrální povahu transforma"ního vývoje, což dokazují vysoké hodnoty koeficient# korelace po$adí mezi t$emi sledovanými indikátory transforma"ní úsp!šnosti (EA/obyv. v roce 2001 a vývoj EA v letech 1991–2001), resp. neúsp!šnosti (míra nezam!stnanosti). Pom!rn! nízká závislost mezi výchozí a kone"nou ekonomickou úrovní kraj# a zárove' „nezávislost“ dynamiky vývoje na výchozí úrovni pak dokládají zásadní odlišnost socialistického a post-socialistického vývoje regionální diferenciace jak z hlediska jeho orientace, tak z hlediska jeho dynamiky. Navzdory krátkodobosti hodnocených zm!n byl dosažený stav p$evážn! podmín!n transforma"ními procesy. 2) Charakteristiky transforma"ní úsp!šnosti byly z$eteln! podmín!ny pouze dv!ma ze sledovaných podmi'ujících faktor#, tj. polohovou atraktivitou a úrovní vzd!lanosti obyvatelstva (v p$ípad! míry nezam!stnanosti však slab!). V druhém p$ípad! to samoz$ejm! odpovídá zvýšenému významu kvality lidského kapitálu v tržní ekonomice obecn! a v dob! p$echodu k post-industriální

56

3)


spole"nosti zvláš(. V p$ípad! polohové diferenciace byla klí"ová rozdílnost mezi zahrani"ními sousedy jak z hlediska ekonomické vysp!losti, tak z hlediska možného napojování &eské republiky na západoevropskou infrastrukturu apod. Všeobecn! tak docházelo k revitalizaci dlouhodob! vytvá$eného západo-východního gradientu v ekonomické i sociální vyvinutosti, a tedy i k zd#razn!ní významu p$edevším makropolohových a historických podmín!ností rozvoje. Nezbytným p$edpokladem pro uplatn!ní makropolohových efekt# bylo ovšem ekonomické i celkové spole"enské „otevírání“ vnitrostátních územních jednotek a odpovídajících regionálních komunit, které bylo umožn!no teprve zm!nou spole"enského systému. )ádové zvýšení významu polohové makrodiferenciace sou"asn! vysv!tluje z$etelné uplatn!ní faktoru polohy p$i hodnocení vývoje kraj# a jeho pom!rn! nez$etelné uplatn!ní p$i hodnocení vývoje okres#. Nevýznamný vliv t$í zbývajících potenciálních podmi'ujících faktor# regionálního vývoje je nutné spojovat s „rušivým“ vlivem problémových kraj# s dominancí pánevních koncentrací (p$edevším u ukazatele EA/km2, ale "áste"n! i u ukazatele EA/obyv. v roce 1991). Do jisté míry je snad p$ekvapující nevýznamný vliv „úrovn! terciarizace ekonomiky“, který však do zna"né míry odpovídá malým výchozím rozdíl#m mezi kraji (s výjimkou st$edních &ech).

Tab. 17: Párové korelace po&adí kraj! podle vybraných charakteristik Ukazatel 1 2 3 4 5 6 7 8

1

2

3

4

EA/obyv. 2001 x –0,626 0,846 –0,063 % nezam!stnaných 2001 –0,626 x –0,731 0,412 Vývoj EA 1991–2001 0,846 –0,731 x –0,198 EA/km2 1991 –0,063 0,412 –0,198 x EA/obyv. 1991 0,467 0,110 0,038 0,505 Vzd!lanostní úrove' obyvatelstva 1991 0,566 –0,385 0,742 0,126 Podíl nevýrobního sektoru 1991 0,324 0,220 0,093 0,264 Polohová atraktivita 0,725 –0,335 0,621 –0,198

5

6

7

8

0,467 0,110 0,038 0,505 x 0,082 0,714 0,467

0,566 –0,385 0,742 0,126 0,082 x 0,264 0,346

0,324 0,220 0,093 0,264 0,714 0,264 x 0,714

0,725 –0,335 0,621 –0,198 0,467 0,346 0,714 x

Poznámky: Tu"n! vytišt!né hodnoty Spearmanova koeficientu po$adí p$evyšují hodnotu testovací charakteristiky pro zamítnutí nulové hypotézy s 95 % mírou spolehlivosti. Ukazatelé a po$adí kraj# viz tab. 16.

P$estože analýzy vývoje regionální diferenciace na okresní a krajské úrovni p$inesly $adu díl"ích poznatk# o podmín!nostech tohoto vývoje neposta"ují k ucelenému vyhodnocení, tj. p$edevším ke stanovení významové hierarchie podmi'ujících faktor#. P$í"inu je nutno spat$ovat v složitosti podmín!ností regionálního vývoje, v kombinovaném uplatn!ní r#znorodých faktor# a v územní prom!nlivosti t!chto kombinací (synergické efekty nebo naopak kompenza"ní efekty). I když nelze vliv zmín!ných kombinací pln! vylou"it je jist! možné tento vliv výrazn! omezit, a to prost$ednictvím typového rozlišení územních jednotek, v tomto p$ípad! okres#. Toto rozlišení musí vycházet z polarizace okres# podle hlavních podmi'ujících faktor#, které byly v podstat! již identifikovány v p$edchozích analýzách: regionální/sídelní hierarchie, (makro) polohová atraktivita a „zd!d!ná“ ekonomická specializace. Vypracování kategorizace okres#, resp. typologické regionalizace je tedy t$etím a záv!re"ným krokem v hodnocení podmín!ností sou"asného regionálního vývoje. Na prvém míst! je nutné specifikovat extrémní jednotky – extrémní velikostí i dynamikou – nebo( jejich váha m#že znemožnit nalezení relativn! pravidelných rozr#zn!ní v!tšiny zbývajících jednotek. Za takové extrémy je jednozna"n! oprávn!né považovat metropolitní areál Prahy na jedné stran! a metropolitní


57

areály v obou hlavních pánevních prostorech na stran! druhé (variantn! by mohl být vy"len!n i areál karlovarsko-sokolovský, který však velikostí a sníženou dynamikou nep$edstavuje tak významnou jednotku). Specifikace t!chto areál# jako samostatných (extrémních) typ# umož'uje zárove' „izolované“ postižení vlivu faktoru zd!d!né specializace, i když v p$ípad! pražského areálu je tato charakterizace p$inejmenším diskusní. Dlouhodobou p$edchozí funkci Prahy jako hlavního m!sta, a s tím související i výjime"nou koncentraci zejména kvartérních aktivit v Praze je ovšem možno za zd!d!nou specializaci považovat. Zárove' je ovšem nutno považovat velikostní – a v období transformace i rozvojovou – dominanci Prahy a jejího zázemí za charakteristiku hierarchicky nejvyšší jednotky. V tomto smyslu je pozitivní extrém pražského areálu jednozna"ným dokladem prioritního významu faktoru regionální a sídelní hierarchie. Je však otázkou zda se tento faktor uplat'uje pouze jednoúrov'ov! – Praha a její zázemí oproti „zbytku“ státu – nebo víceúrov'ov!. Práv! proto je žádoucí vylou"ení pražského metropolitního areálu, ale i „opa"n! p#sobících“ areál# pánevních, z citliv!jších hodnocení rozdíl# metropolitních a nemetropolitních území. Tab. 18: Základní charakteristiky typ! okres! Typ okres# Metropolitní celkem z toho v areálu: Prahy pánví ostatní Nemetropolitní celkem Polohové zóny západ st$ed východ Polohové zóny: metropolitní okresy (bez areálu Prahy a pánví) západ západ bez Karlových Var# a Sokolova st$ed východ Polohové zóny: nemetropolitní okresy západ st$ed východ

Podíl na obyv. &R (%)

Podíl na EA &R (%)

Zm!na podílu na EA

EA/obyv. (&R=100)

1991

2001

1991

2001

rozdíl

index

1991

2001

48,06

47,72

53,74

57,86

4,12

107,7

111,8

121,3

13,41 12,91 21,74 51,94

13,18 12,80 21,75 52,28

16,01 15,11 22,62 46,26

23,74 11,48 22,65 42,14

7,73 –3,63 0,03 –4,12

148,3 75,9 100,1 91,1

119,5 117,1 104,0 89,1

180,1 89,7 104,1 80,6

36,98 38,53 24,49

36,87 38,65 24,48

38,53 36,98 24,49

45,40 34,03 20,57

6,87 –2,95 –3,92

117,8 92,0 84,0

104,2 96,0 100,0

123,1 88,0 84,1

6,82 4,73 10,85 4,08

6,85 4,74 10,79 4,11

7,16 4,94 11,22 4,24

7,04 5,19 11,53 4,08

–0,12 0,25 0,31 –0,16

98,3 105,1 102,8 96,2

105,1 104,5 103,4 104,0

102,8 109,6 106,8 99,4

16,76 22,92 12,26

16,84 23,11 12,32

15,36 20,42 10,47

14,63 18,32 9,19

–0,73 –2,10 –1,28

95,2 89,7 87,7

91,7 89,1 85,4

86,8 79,3 74,6

Poznámky: Vymezení polohových zón: západ (kraje Praha, St$edo"eský, Jiho"eský, Plze'ský a Karlovarský), st$ed (kraje Ústecký, Liberecký, Královéhradecký, Pardubický, Vyso"ina a Jihomoravský), východ (kraje Olomoucký, Zlínský a Moravskoslezský) – bližší vysv!tlení viz textová "ást. Vymezení metropolitních areál# viz tab. 6. EA – ekonomický agregát. Prameny: viz tabulková p$íloha 1

58


Tab. 19: Vývoj st&edisek podle velikostních kategorií (1991–2001) Podíl na &R v procentech

Kategorie podle komplexní velikosti (KV) v r. 2001

Po"et

1 000,0+ 0 300,0–999,9 0 100,0–199,9 00 50,0–99,9 00 20,0–49,9 00 10,0–19,9 000 5,0–9,9 000 2,5–4,9 St$ediska celkem Ostatní obce

1 2 8 13 47 64 105 189 429 5 785

1991

2001

1991

2001

1991

2001

Vývojový index komplexní velikosti

11,79 7,97 8,54 7,65 12,49 8,17 7,03 6,81 70,45 29,55

11,43 7,80 8,38 7,50 12,48 8,18 7,08 6,99 69,83 30,17

13,61 9,28 10,36 8,76 15,45 9,56 7,99 6,49 81,51 18,49

15,50 8,83 10,86 8,58 15,34 9,63 7,49 6,29 82,51 17,49

13,00 8,85 9,75 8,39 14,47 9,09 7,67 6,60 77,82 22,18

14,15 8,49 10,03 8,22 14,38 9,15 7,37 6,53 78,30 21,70

108,8 95,9 102,9 97,9 99,4 100,7 96,1 98,8 100,6 97,8

Obyvatelstvo

Pracovní p$íležitosti

Komplexní velikost

Poznámky: N!která st$ediska byla vymezena jako aglomerace (celkem bylo p$ipojeno 44 obcí) – viz tabulková p$íloha 2, v níž jsou uvedena i výchozí data.

Tab. 20: Vývojová dynamika a sídelní hierarchie Pom!r (index) relativní pracovní a obytné velikosti

Vývojové indexy 1991–2001 Velikostní kategorie st$edisek (KV 2001)

1 000,0+ 0 300,0–999,9 0 100,0–199,9 00 50,0–99,9 00 20,0–49,9 00 10,0–19,9 000 5,0–9,9 000 2,5–4,9 St$ediska celkem Ostatní obce

&R bez kraje Ústeckého a Moravskoslezského

Za celou &R

Za celou &R

&R bez kraje Ústeckého a Moravskoslezského

Obyvatelstvo


Obyvatelstvo


1991

2001

1991

2001

97,0 97,8 98,1 98,1 99,9 100,1 100,7 102,6 99,1 102,1

113,9 95,1 104,8 97,9 99,2 100,8 93,7 96,8 101,2 94,6

97,0 97,6 98,1 98,1 100,4 100,3 100,5 102,7 99,2 101,8

113,9 104,3 106,1 106,8 101,3 102,0 95,8 98,0 104,5 95,5

115,5 116,5 121,3 114,5 123,7 116,9 113,7 95,3 115,7 62,6

135,7 113,3 129,6 114,3 122,9 117,7 105,8 90,0 118,2 58,0

115,5 122,7 122,2 120,7 127,2 118,9 116,0 98,1 118,1 62,6

135,7 131,1 132,2 131,4 128,3 121,0 110,6 93,6 124,3 58,7

Poznámky a prameny: viz tab. 19 a tabulková p$íloha 2

P$edchozí zd#vodn!ní je možno empiricky doložit jednoduchými charakteristikami. V letech 1991–2001 se zvýšil podíl všech metropolitních areál# na EA &R z 53,7 % na 57,9 %, tedy vzhledem ke krátkosti období zna"n!. P$i vylou"ení „pozitivního extrému“ pražského areálu však došlo k poklesu tohoto podílu: ze 37,7 % na 34,1 %. P$i dalším vylou"ení „negativních extrém#“ ústeckého a ostravského areálu z#stal pak podíl (ostatních) metropolitních areál# stabilní, a v p$ípad! vylou"ení i areálu karlovarsko-sokolovského by byl jen nepatrn! r#stový: 20,4 % v roce 1991 a 20,8 % v roce 2001. Vliv typového vymezení, resp. rozlišení souboru metropolitních areál# je tedy mimo$ádný, nebo( m#že vyústit v konstatování všech hodnotících záv!r# – r#st, úbytek i stagnace.


59

Je tedy z$ejmé, že podrobn!jší a specifické zhodnocení vlivu regionální/sídelní hierarchie na jedné stran! a polohové makrodiferenciace na stran! druhé je možné až po vylou"ení výše charakterizovaných extrém#. Vhodná je p$itom kombinace obou hledisek a odpovídajících polarizací pro typové rozlišení „zbývající v!tšiny“ okres#. Základ této polarizace dostate"n! zachycuje odlišení (ostatních) metropolitních okres# a okres# nemetropolitních v p$ípad! hierarchického faktoru a odlišení t$í polohových zón – zjednodušen! a ne zcela p$esn! ozna"ených jako západ, st$ed a východ. Vymezení t!chto zón bylo provedeno podle d$íve stanoveného (a diskutovaného) po$adí celých kraj# z hlediska jejich polohové atraktivity (viz tab. 16 a p$íslušný text): 1.–4. jednotka (Praha + St$edo"eský kraj, Plze'ský, Karlovarský a Jiho"eský kraj) tvo$í atraktivní západní zónu, 5.–10. jednotka neutrální st$ední zónu a 11.–13. jednotka (Olomoucký, Zlínský a Moravskoslezský kraj) periférní zónu východní. Z hlediska mechanického uplatn!ní západo-východní zonalizace se pochopiteln! jeví za$azení Ústecka do st$ední zóny jako chybné. V tomto p$ípad! byla však zohledn!na výhodn!jší poloha Jihomoravského kraje (sousedství Rakouska kontra sousedství problémového Saska) a dále skute"nost, že v!tšina Ústecka – "ty$i pánevní okresy – byla z hodnocení vylou"ena. Stanovení dvou extrémních typ# a šesti „ostatních“ typ# okres# ur"ených podle polohových zón a zárove' podle regionální hierarchie tvo$í základnu pro generalizované postižení regionální diferenciace. Dopl'ující význam mají pak r#zné agregace t!chto typ# jak to uvádí tab. 18. Územn! podrobn!jší rozvedení celého hodnocení, které je podstatné pro posouzení významu sídelní hierarchie, poskytují dále údaje v tab. 19 a 20. Pro úrove' obcí, resp. st$edisek nejsou ovšem k dispozici data o EA, takže je nutné hodnotit pouze velikost a zm!ny podle pracovních p$íležitostí (pro srovnání jsou sledovány i zm!ny obyvatelstva a agregátního ukazatele KV). Všeobecn! lze p$edpokládat, že vývoj pracovních p$íležitostí koresponduje s vývojem EA, by( p$i zna"n! zmírn!né úrovni diferenciace. Také v p$ípad! hodnocení diferenciace podle velikostních kategorií st$edisek byl alternativn! vylou"en „rušivý“ vliv pánevních prostor# (vylou"ením st$edisek Ústeckého a Moravskoslezského kraje). Z charakteristik prezentovaných v tab. 18–20 lze vyvozovat následující záv!ry: 1) Za nesporn! nejvýznamn!jší podmi'ující faktor územního vývoje a zvlášt! pak dosažené (ovšem i výchozí) ekonomické i celkové spole"enské úrovn! je oprávn!né ozna"ovat faktor regionální/sídelní hierarchie. Tento záv!r není p$ekvapující, nebo( pouze op!tovn! dokládá principiální význam hierarchie pro organizaci sociogeografických systém#. Jeho specifické uplatn!ní m#že ovšem nabývat rozmanitých forem a diferencovaných ú"ink#. Tak tomu je i v transforma"ním procesu, kdy m!$ítkov! odlišné hierarchické polarizace (tedy vlastn! hierarchie hierarchií) typu jádro – periférie m!ly rozdíln! silné diferencia"ní d#sledky. Páte$í hierarchie regionální i sídelní je samoz$ejm! významová diferenciace st$edisek, resp. aglomerací. Navzdory relativní plynulosti této diferenciace lze však rozlišovat r#zná „patra“ této hierarchie, jejichž p$esn!jší rozlišení zárove' odpovídá specifi"nosti p$íslušného sociogeografického systému. V p$ípad! &eska jsou nejvýrazn!jší t$i taková patra, která sou"asn! odpovídají r#zným m!$ítkovým $ád#m p#sobnosti st$edisek (viz podrobn!ji 4. kapitola): makroregionální (Praha), mezoregionální (krajská m!sta bez Jihlavy) a mikroregionální, resp. „ostatní“. V závislosti na zvyšování hierarchické úrovn! center se sou"asn! vývojov! prom!'uje a relativizuje ší$e jejich vymezení: zjednodušen! v posloupnosti nodální st$edisko – (nadnodální) metropolitní areál – event. regionální koncentrace. R#zná ší$e vymezení m#že být spojována s r#zným m!$ítkovým $ádem diferenciace, resp. polarizace. Tak nap$. nejvyšší jednotku Prahu je možné

60


„ponechat“ v administrativním vymezení pro hodnocení na mikroregionální úrovni, ve vymezení úžeji chápaného metropolitního areálu (spolu s okresy Praha-východ a Praha-západ) pro hodnocení na mezoregionální úrovni a kone"n! ve vymezení široce chápaného celostátního jádra (nap$. spojení s celým St$edo"eským krajem) na úrovni nejvyšší. Práv! z t!chto d#vod# je možné hovo$it nejen o sídelní, ale i o regionální hierarchii. Sou"asn! podmi'ující vliv této hierarchie na n!kolika m!$ítkových úrovních územní diferenciace dokazuje prioritní vliv tohoto faktoru na diferenciaci územního vývoje. Navíc je tento vliv v podstat! nejsiln!jší i z hlediska jednotliv! posuzovaných úrovní – zcela z$etelné to je p$i vylou"ení pánevních prostor# z p$íslušných hodnocení. P$estože míra územní diferenciace, resp. polarizace v rámci národních systém# se obecn! zvyšuje v závislosti na snižování m!$ítkového $ádu region# (musí být ovšem relativizovan! hodnocena – viz nap$. Hampl, 1998), byly vývojové efekty hierarchické polarizace v transforma"ním období uspo$ádány spíše opa"n!: (i) Na makroregionální (krajské) úrovni se zvýšil podíl „jádra“ (st$edo"eské oblasti) na EA státu z 24,4 % na 31,9 %, tj. o 7,5 %. Je vhodné poznamenat, že i samotný St$edo"eský kraj sv#j podíl zvýšil (by( nepatrn!), zatímco všechny zbývající kraje sv#j podíl snížily. (ii) Na mezoregionální úrovni je z hlediska hierarchicky podmín!né diferenciace agregátní charakteristikou zm!na proporcí mezi metropolitními a ostatními okresy: v p$ípad! EA došlo k zvýšení podílu metropolitních areál# z 53,74 % na 57,86 %, tj. o cca 4,1 % (tedy pouze 55 % zm!ny na mikroregionální úrovni). (iii) Kone"n! na mikroregionální, resp. lokální úrovni je možné konstatovat i p$i zúžení souboru st$edisek na 135 nejv!tších (s KV 10,0 a více) zisk pouze 1,7 % pracovních p$íležitostí od velikostn! nižších kategorií. I když byl tento zisk v p$ípad! EA nepochybn! vyšší (op!t ovšem díky samotné Praze) jeho velikost patrn! nedosáhla hodnoty uvedené pro mezoregionální úrove'. P$itom nár#st podílu Prahy na pracovních p$íležitostech &R byl o 1,9 %, takže zbývajících 134 st$edisek sv#j podíl nepatrn! snížilo! Nicmén! platí, že vývojový index u pracovních p$íležitostí se v podstat! zvyšuje v závislosti na zv!tšování st$edisek, by( s n!kolika odchylkami. Ty lze však „odstranit“ prost$ednictvím redukce po"tu kategorií a p$edevším pak vylou"ením kraj# obou velkých pánví. V posloupnosti „Praha – st$ediska s KV 100,0 až 999,9 – 20,0 až 99,9 – 5,0 až 19,9 – 2,5 až 4,9 – ostatní obce“ po zmín!ných úpravách dochází k plynulému snižování hodnoty vývojového indexu u pracovních p$íležitostí: 113,9–105,5–102,6–99,1–98,0–95,5. Na tomto míst! je nutné ješt! poznamenat, že ostatní charakteristiky velikostní diferenciace st$edisek uvedené v tab. 19 a 20 budou diskutovány až v další "ásti (3.3) v rámci sledování vývoje a stavu hierarchie osídlení. Charakteristiky hierarchické podmín!nosti vývoje i dosaženého stavu diferenciace ekonomiky na r#zných m!$ítkových $ádech odpovídají pochopiteln! v prvé $ad! r#stové a velikostní dominanci Prahy a omezen! i jejího zázemí. Práv! proto, že se jedná o hierarchicky nejvyšší jednotku projevují se d#sledky její dominance na všech $ádových/m!$ítkových úrovních a zvýšen! pak na úrovni makroregionální. Také z hlediska d$íve stanovených typ# okres# je vysoká úrove' této dominance jednozna"ná, a to podle obou nejd#ležit!jších indikátor# transforma"ní úsp!šnosti (EA/obyv. a index EA). Charakteristická je i kvalitativní hierarchizace v posloupnosti typ# okres# (zde bez polohového rozlišení) podle zmín!ných indikátor#. V p$ípad!


2)

3)

61

dosažené ekonomické úrovn! (EA/obyv.) je po$adí: metropolitní areál Prahy (180,1) – „ostatní“ metropolitní areály (104,1) – pánevní metropolitní areály (89,7) – nemetropolitní okresy (80,6). V p$ípad! dynamiky ekonomického vývoje se ovšem pánevní areály dostávají na poslední místo: pražský metropolitní areál (148,3) – „ostatní“ metropolitní areály (100,1) – nemetropolitní okresy (91,1) – pánevní metropolitní areály (75,9). Rozdíly v úrovni a v dynamice ekonomiky jsou tedy podle typ# metropolitních areál# extrémní (89,7–180,1 u EA/obyv. a 75,9–148,3 u vývojového indexu). Mezi nemetropolitními, polohov! rozlišenými typy jsou pak $ádov! nižší (74,6–86,8 u EA/obyv. a 87,7–95,2 u vývojového indexu). V tomto smyslu je možno konstatovat všeobecn! vyšší variabilitu zm!n na hierarchicky vyšších úrovních (pochopiteln! s vylou"ením úrovn! nejvyšší reprezentované jedinou jednotkou). Za významov! druhý podmi'ující faktor regionálního vývoje je možné ozna"ovat polohu, a to speciáln! makropolohu. Zjišt!né diference jsou v tomto p$ípad! ovšem nižší než u hierarchicky ur"ených typ# a z hlediska m!$ítkového mohly být zhodnoceny jen v úrovni celostátní makrodiferenciace, resp. i mezodiferenciace. P$i nezbytné agregaci okres# do t$í polohových zón byly p$edpokládané pravidelnosti potvrzeny jednozna"n!. Celkem se nabízí šest možností ov!$ení p$edpokladu zvyšování transforma"ní úsp!šnosti od východní zóny p$es st$ední zónu k zón! západní: a) Odpovídající posloupnost EA/obyv. v roce 2001 byla: – podle všech okres#: 84,1–88,0–123,1; – podle metropolitních okres# (bez obou extrémních typ#): 99,4–106,8–102,8, resp. 109,6 (p$i vylou"ení karlovarsko–sokolovského areálu); – podle nemetropolitních okres#: 74,6–79,3–86,8. b) Posloupnost hodnot indexu vývoje EA v letech 1991–2001 byla: – podle všech okres#: 84,0–92,0–117,8; – podle metropolitních okres# (bez obou extrémních typ#): 96,2–102,8–98,3, resp. 105,1 (p$i vylou"ení areálu karlovarsko-sokolovského); – podle nemetropolitních okres#: 87,7–89,7–95,2. Ve všech hodnoceních byl tedy potvrzen základní p$edpoklad o diferencia"ním vlivu polohy a o orientaci jeho p#sobení. Jedinou výjimkou je p$ípad „ostatních“ metropolitních okres# západní zóny p$i nevy"len!ní karlovarsko-sokolovského metropolitního areálu, jakožto areálu pánevního typu, z t!chto hodnocení. Navíc je nezbytné zd#raznit, že p$i hodnocení všech metropolitních okres# (v"etn! obou typu extrém#) by byly rozdíly mezi zónami ješt! výrazn!jší než v p$edchozích p$ípadech: 93,7–101,0–153,7 u EA/obyv. a 81,2–94,9–132,8 u vývojového indexu EA. Posledním uvažovaným podmi'ujícím faktorem je „zd!d!ná ekonomická specializace“, kterou lze považovat za rozhodující pro vývoj pánevních areál# (a "áste"n! i jejich zázemí). Celkové uplatn!ní tohoto faktoru je však obtížné blíže ur"it, a to i v p$ípad! druhého – pozitivního – extrému areálu pražského, u n!hož je nezbytné v prvé $ad! podtrhovat hierarchicky nejvyšší postavení. Všeobecn! totiž existuje vysoká souhlasnost hierarchie a funk"ní specializace, takže vyhran!ných p$ípad# z$etelné svázanosti vývojové dynamiky a úzké ekonomické specializace je pom!rn! málo. Proto také p$ípad našich pánví je nutno považovat za více mén! unikátní anomálii, která ovšem vybo"uje z pravidelností vázaných na integrální druhy faktor#

62


jako je regionální/sídelní hierarchie nebo polohová atraktivita. K v!cným charakteristikám v tab. 18 je navíc vhodné dodat, že extrém pánevních prostor# je z$ejmý jen p$i sledování vývojové dynamiky nebo míry nezam!stnanosti. Avšak ani v t!chto p$ípadech není negativním extrémem jediným – obdobné hodnoty vykazují i nemetropolitní periférn! lokalizované okresy jako jsou Bruntál, Jeseník a Šumperk, ale nap$. i Hodonín. V záv!ru sledování podmín!ností sou"asného vývoje územní diferenciace ekonomiky a v podstat! i celkové spole"enské úrovn! je možné v souladu s p$edchozími charakteristikami hlavních faktor#, zd#raznit t$i hlavní skute"nosti: a) Vývoj diferenciace je podmín!n složitým spolup#sobením mnoha faktor#, jejichž izolované posouzení není v podstat! možné. P$esto lze hlavní faktory, tj. v prvé $ad! faktory integrálního typu, základním zp#sobem významov! rozlišit prost$ednictvím vhodné agregace, resp. typologie územních jednotek. Za nejpodstatn!jší je opakovan! možné ozna"it faktor regionální/sídelní hierarchie u n!hož je navíc nutno zd#raz'ovat mnohostup'ovité uplatn!ní z m!$ítkového hlediska. Mén! významný je vliv polohového faktoru, ale i ten má všeobecné uplatn!ní, a to speciáln! v úrovni makrodiferenciace. Kone"n! faktor zd!d!né ekonomické (nevýhodné) specializace má výrazné, ale pouze regionáln! specifické uplatn!ní. b)

c)

Podle 8 základních typ# okres# jsou patrn! nejlépe patrné podstatné charakteristiky regionální diferenciace (ekonomického) vývoje, a to již podle pouhého po$adí t!chto typ#: pražský metropolitní areál (dále MA) s indexem vývoje v letech 1991–2001 148,3 – „ostatní“ MA v západní (98,3, eventuáln! 105,1 p$i vylou"ení karlovarsko-sokolovského MA) a st$ední zón! (102,8) – „ostatní“ MA ve východní zón! (96,2) – nemetropolitní (dále N) území v západní zón! (95,2) – N území ve st$ední zón! (89,7) – N území ve východní zón! (87,7) – pánevní MA (75,9). Vcelku tedy dominuje hierarchické rozr#zn!ní (MA > N), které je sekundárn! rozvedeno podle rozr#zn!ní polohového. Specifický extrém p$edstavuje negativní zd!d!ná specializace u pánevních MA. Rozdíly v dynamice jsou pom!rn! z$etelné, ale významná (skokovitá) rozdílnost je pouze mezi prvým a druhým (resp. ostatními) typem okres#. Rozlišení 8 typových soubor# zárove' vystihuje i nepodstatn!jší znaky dosažené regionální diferenciace v ekonomické (spole"enské) úrovni. Po$adí typ# je tém!$ totožné s po$adím podle dynamiky vývoje. Jedinou výjimkou je p$esun pánevních MA na 5. místo, tj. p$ed všechny typy nemetropolitních okres#. Hierarchická forma polarizace (MA : N) je tedy v tomto p$ípad! zesílena, což celkov! vyjad$uje i v!tší varia"ní rozp!tí p$íslušných hodnot EA/obyv. v roce 2001: 74,6–180,1 (u vývojových index# pouze 75,9–148,3). Rozdíly v ekonomické úrovni jsou podle po$adí typ# uspo$ádány pravideln! a jsou dostate"n! z$etelné (výjimkou je op!t alternativní po$adí MA v západní a st$ední zón!), výrazný je op!t odstup nejvyšší jednotky od ostatních typ#.


63

3.3 KVALITATIVNÍ PROM#NY KONCENTRA!NÍHO PROCESU A HIERARCHICKÉ 3.3 ORGANIZACE Dosažený stav územní koncentrace spole"enských jev# a hierarchické uspo$ádání a odpovídající velikostní rozr#zn!ní sociogeografických jednotek (sídel nebo region# r#zných m!$ítkových $ád#) je oprávn!né ozna"ovat za nejpodstatn!jší charakteristiky „stavu“ geografické organizace spole"nosti a koncentra"ní i hierarchiza"ní procesy pak za nejpodstatn!jší vývojové tendence této organizace. V tomto smyslu spo"ívá t!žišt! následujícího sledování v analýze transformace geografické organizace samotné, resp. geografické organizace spole"nosti v užším slova smyslu. Tato organizace je primárn! podmín!na interakcí spole"nosti a p$írodního prost$edí, sekundárn! pak – a to postupn! zesílen! až dominantn! – principy efektivní územní d!lby práce a aktivizace územních komunit (viz nap$. rozlišení úrovní a vývoje regionální organizace spole"nosti – Hampl, 2003, str. 183). Její podmín!nosti jsou tedy "áste"n! odlišné od podmín!ností vnit$ního uspo$ádání spole"nosti i úzce chápané spole"enské d!lby práce p$edevším v d#sledku vyššího významu p$írodních a polohových faktor# na jedné stran! a integrovaného spolup#sobení faktor# i zájm# ekonomických, sociálních, kulturních, politických a ekologických u územních celk#, resp. komunit (subjekt# územního vývoje) na stran! druhé. V tomto pojetí má geografická/environmentální organizace spole"nosti relativní autonomii oproti vnit$ní spole"enské organizaci a kvalitativn! r#znorod!jší, a tedy komplexn!jší podmín!nosti. Podstatné znaky a pravidelnosti geografického uspo$ádání se proto týkají diferenciace v územní intenzit! osídlení a ekonomiky, a zejména pak hierarchizace komplexních územn!-spole"enských celk# jako jsou m!sta, sociogeografické regiony apod. Návaznost charakterizované primární geografické/vn!jší organizace spole"nosti na organizaci vnit$ní je pak vyjád$ena specifikací „sekundárního obsahu“ geografické organizace, jakožto územní strukturace, vnit$n! podmín!ných spole"enských pom!r#. Hlavní znaky/pravidelnosti se v tomto p$ípad! vztahují k diferenciaci sociální a ekonomické úrovn! z hlediska územních komunit r#zného velikostního $ádu, jak to kone"n! ilustrovalo sledování v p$edchozí podkapitole. Rozlišení obou typ# geografické organizace je ovšem abstraktní konstrukcí, která nem#že sm!$ovat k ur"ení r#zných forem této organizace, nýbrž pouze k r#znému obsahovému vymezení téže organizace. Ta je pochopiteln! integrální, takže v obou typech hodnocení jsou sledovány totožné jednotky sídelní i regionální. V d#sledku obsahové r#znorodosti a zejména pak r#znorodosti podmi'ujících faktor# sociogeografických celk# je ovšem v jejich rámci možné a pot$ebné ur"ovat odlišné a odlišn! podmín!né struktury a procesy. V obecné úrovni se jedná o rozlišení semikomplexních a komplexních systém# (Hampl, 1998): komplexn! podmín!ná geografická organizace spole"nosti v prost$edí na jedné stran! a semikomplexn!, tj. „pouze“ spole"ensky podmín!né uspo$ádání sociálních, ekonomických, politických a kulturních struktur v rámci územních celk# na stran! druhé. V druhém p$ípad! se p$itom jedná jen o jednu z parciálních forem vnit$ní strukturace spole"nosti, která je nejen „nezbytná“ (vše má svoji územní, resp. prostorovou strukturaci), ale která p$edstavuje i specifický výsledek interakcí vn!jší a vnit$ní organizace spole"nosti. U t!chto interakcí je oprávn!né zd#raz'ovat jednak souhlasnou vývojovou orientaci (viz nap$. soub!žnost proces# industrializace a územní koncentrace) a jednak vzájemn! aktivizující podn!cování: rozdílný rozvojový potenciál územních celk# podmi'uje diferencovaný vývoj spole"nosti a vnit$ní posuny v pot$ebách a cílech spole"nosti vyvolávají zm!ny ve funk"ní diferenciaci sídel a region# (viz

64


rozdílný sou"asný vývoj velkých m!st podmín!ný kvalitativní strukturou jejich funkcí nebo dynamický rozvoj $ady rekrea"ních, d$íve zaostávajících, periferních oblastí). Nazna"ené vzájemné spolup#sobení a ovliv'ování proces# vázaných dominantn! bu% na vnit$ní anebo na vn!jší organizaci spole"nosti potvrzuje jejich integrální sounáležitost a zt!žuje rozlišení obou organizací. Proto se v literatu$e b!žn! setkáváme s jejich zam!'ováním, resp. i ztotož'ováním. Chybí i jejich terminologické rozlišení – alespo' pracovn! bude proto v dalším textu používán pojem „sociogeografické“ pro ozna"ování struktur a proces# primárn! spojených s vn!jší organizací spole"nosti (geografickou v užším slova smyslu) a pojem „geosociální“ pro ozna"ení struktur a proces# primárn! spojených s vnit$ní organizací spole"nosti, by( v její územn!, a tedy geograficky uspo$ádané form!. Pot$ebnost tohoto rozlišení má nepochybné poznávací opodstatn!ní, nebo( znaky a zm!ny obou diskutovaných typ# geografických/územních struktur jsou v $ad! ohled# rozdílné. Názorn! to dokládají charakteristiky koncentra"ního procesu v transforma"ním období uvedené v tab. 21. Srovnání p$íslušných údaj# navozuje hodnocení trojího druhu. Za prvé je to rozlišení úrovn! a dynamiky zm!n práv! u územních (sociogeografických) a u sociálních (geosociálních) nerovnom!rností v distribuci ekonomického agregátu: v prvém p$ípad! je nerovnom!rnost/koncentrace posuzována ve vztahu k území, v druhém p$ípad! ve vztahu k obyvatelstvu. Pro v!tší názornost uve%me, že k roku 2001 p$i okresním "len!ní byla „koncentrovaná“ polovina EA vázána na pouhých 14,87 % území státu, ale na 37,87 % jeho obyvatelstva. Z hlediska míry nerovnom!rnosti/koncentrace ekonomiky existuje tedy významný rozdíl mezi její územní a sociální distribucí, viz i obr. 10. Tab. 21: Zm"ny úrovn" územních a sociálních nerovnom"rností (koncentrací) vybraných jev! Úrove' nerovnom!rnosti (H) p$i "len!ní Hodnocený jev a) Územní nerovnom!rnost u: Obyvatelstva Pracovních p$íležitostí Ekonomického agregátu (EA) b) Nerovnom!rnost distribuce EA ve vztahu k obyvatelstvu

Podle kraj#

Podle okres#

1991

2001

1991

2001

66,09 66,39 68,25

65,72 66,95 71,46

77,05 79,03 81,36

76,76 79,48 85,13

53,18

58,02

55,89

62,13

Poznámky: Ukazatel H odpovídá bodu na Lorenzov! oblouku a vyjad$uje podíl území nebo obyvatelstva v % na &R k n!muž se vztahuje „nekoncentrovaná“ polovina hodnoceného jevu. Vymezení kraj# a okres# je k 1.3.2001, byly však spojeny velkom!stské jednotky s jejich zázemím: Praha + St$edo"eský kraj v úrovni kraj# (celkem bylo sledováno 13 celk#); Praha, Plze' a Brno byly spojeny s p$íslušnými venkovskými okresy a Ostrava s Frýdkem-Místkem a Karvinou, takže na okresní úrovni bylo hodnoceno 70 jednotek. Prameny: viz tabulková p$íloha 1

Zm!ny obou typ# nerovnom!rností byly však v transforma"ním období odlišné. Spole"ná byla sice orientace zm!n (r#st koncentrace), ale zvýšení geosociální nerovnom!rnosti bylo významn!jší než zvýšení nerovnom!rnosti sociogeografické (územní), a to na obou zachycených m!$ítkových úrovních. Výjime"né zvýšení geosociální nerovnom!rnosti je ovšem nutno považovat za relativn! krátkodobý a do"asný trend, za reakci na p$edchozí „socialistickou nivelizaci“ na jedné stran! a na zásadní zm!nu spole"enského systému vedoucí k pronikavé redistribuci ekonomiky na stran! druhé. V kontextu dlouhodobých tendencí vyjád$ených v generalizované podob! v modelech vývojových


65

Obr. 10: Úrove% a zm"na koncentrace ekonomického agregátu (EA) ve vztahu k území a k obyvatelstvu

#R celkem

a

b

c

d

a – podíl území okres# koncentrujících polovinu EA v r. 2001 b – podíl území okres# koncentrujících polovinu EA v r. 1991 c – podíl obyvatelstva okres# koncentrujících polovinu EA v r. 2001 d – podíl obyvatelstva okres# koncentrujících polovinu EA v r. 1991

Poznámky: Vymezení okres# bylo upraveno (viz tab. 21); výb$r okres# s výraznou koncentrací byl ur%en jejich po!adím podle EA/km2 (územní koncentrace), resp. EA/obyv. (sociální koncentrace) a p!íslušnou kumulací jejich podíl# až do dosažení 50 % EA. Ostatní vysv$tlení + prameny viz tab. 21 a tabulková p!íloha 1.

66


cykl# (viz nap$. Kuznets, 1955 a p$edevším Friedmann, 1966) je proto oprávn!né hodnotit transforma"ní období jako divergen"ní fázi rozvojového (resp. nápravného) cyklu a zárove' p$edpokládat pozd!jší nástup fáze konvergen"ní. V tomto smyslu nelze obecn! kvalifikovat zm!ny geosociálních nerovnom!rností v porovnání se zm!nami sociogeograrfickými jako „vyšší“. Podstatný vývojový rozdíl není však ve velikosti zm!n, nýbrž v jejich prom!nlivosti. V p$ípad! vývoje sociogeografických nerovnom!rností se navíc st$ídání fází divergen"ních a konvergen"ních uplat'uje jen omezen!: viz p$edevším dlouhodobý proces geografické koncentrace obyvatelstva a ekonomiky v industriálním období, který nebyl následován vývojovým obratem v orientaci zm!n, nýbrž byl zakon"en relativní stabilizací dosažené (zvýšené) nerovnom!rnosti (viz i nepatrné zm!ny v úrovni územní koncentrace obyvatelstva jak uvádí tab. 21). To vše umož'uje p$ijmout obecný záv!r o zásadn! vyšší úrovni nerovnom!rností/koncentrací spole"enských jev# v p$ípad! jejich územní distribuce než v p$ípad! distribuce sociální/popula"ní a zárove' záv!r o podstatn! vyšší prom!nlivosti (geo)sociálních distribucí než distribucí (socio)geografických. Druhý typ hodnocení se vztahuje k problematice kvalitativní diferenciace procesu samotné územní koncentrace. V tab. 21 byly zachyceny zm!ny této koncentrace u t$í základních složek sociogeografické organizace: obyvatelstva, pracovních p$íležitostí a ekonomického agregátu. V uvedené posloupnosti, kterou je v zásad! možno ozna"ovat za posloupnost v progresivit! a kvalitativní významnosti složek sociogeografických systém#, se zvyšují úrovn! územní koncentrace i dynamika zm!n této úrovn! v transforma"ním období. Zatímco distribuce obyvatelstva se tém!$ nezm!nila (zjišt!ný nepatrný pokles koncentrace je navíc p$inejmenším vyrovnán rozmíst!ním nepodchyceného zna"ného po"tu cizinc#) a r#st koncentrace pracovních p$íležitostí byl jen nevýznamný (p$i plném zahrnutí aktivit cizinc# a kompletaci informací o dojíž%ce za prací by byl ovšem tento r#st o n!co vyšší) došlo k výraznému zvýšení koncentrace ekonomiky. Rozdíly v mí$e koncentrace díl"ích složek se tedy vzhledem k délce období zna"n! zvýšily: v „citliv!jší“ okresní úrovni se rozdíl hodnot pro pracovní p$íležitosti a pro obyvatelstvo zv!tšil z 1,98 na 2,72, pro EA a pro obyvatelstvo pak ze 4,31 na 8,37. Tyto skute"nosti nelze vysv!tlovat pouze specifi"ností transforma"ního období. Transforma"ní zm!ny nepochybn! p$isp!ly k intenzit! zm!n, obecný sm!r vývoje koncentra"ních proces# byl však primárn! podmín!n p$echodem od industriální k post-industriální spole"nosti, a tedy od extenzivních forem vývoje k formám intenzivním. V p$ípad! vývoje geografické koncentrace lze tuto prom!nu charakterizovat na jedné stran! jako diferencované ukon"ování územní koncentrace jev# a na stran! druhé jako rozvíjení koncentrace vztah#, resp. vztahového p#sobení spojeného zejména s kvalitativním významovým p$ehodnocováním funkcí "i ekonomických aktivit. Proto je distribuce práv! obytných funkcí více mén! stabilizována (s výjimkou parciálních proces# typu suburbanizace), koncentrace pracovních míst je významn! zpomalována, ale koncentrace ekonomiky ješt! dynamicky pokra"uje (v p$ípad! EA se uplatnil p$ehodnocovací efekt v r#stu a p$em!n! mzdové diferenciace). Podstatným znakem p$echodu z industriální do post-industriální vývojové fáze je tedy ztráta integrální povahy koncentra"ního procesu, jeho kvalitativní strukturace a substituce zm!n v rozmíst!ní jev# na zm!ny v uspo$ádání vztah# a ve vztahovém ovliv'ování (p$edevším r#st $ídící p#sobnosti kvalitativn! rozvinutých velkých center na rozsáhlé regionální systémy). Všechny tyto tendence jsou p$itom podmín!ny regionální hierarchií a jejím dalším, p$evážn! kvalitativním, umoc'ováním jak to dokládají i údaje v tab. 22.


67

Tab. 22: Rozdíly v podílech vybraných jev! z hlediska regionální hierarchie Hierarchická kategorie Metropolitní okresy z toho: pražské pánevní ostatní Nemetropolitní okresy

Pracovní p$íležitosti: obyvatelstva (index)

Ekonomický agregát: obyvatelstva (index)

1991

2001

1991

2001

106 110 104 105 94

109 129 91 107 92

112 119 117 104 89

121 180 90 104 81

Poznámky a prameny: viz tab. 18 a tabulková p$íloha 1

Kone"n! t$etí typ hodnocení je možné spojovat s postižením m!$ítkové diferenciace sledovaných znak# a zm!n. Vzhledem k dosažitelné datové základn! i omezené velikosti státu byly ovšem zachyceny pouze dv! m!$ítkové úrovn!. P$esto je d#ležité, že charakter diferenciace sledovaných složek i orientace vývoje jejich koncentrace byly na obou m!$ítkových úrovních shodné. To dokládá obecn!jší platnost výše hodnocených tendencí i strukturálních rozdíl#. Zvláštní význam je p$itom možné p$isuzovat zjišt!ní obdobné velikosti zm!n na obou m!$ítkových úrovních, nebo( míry nerovnom!rností jsou v d#sledku r#zné územní podrobnosti (citlivosti) hodnocení zna"n! rozdílné. Vysv!tlení této skute"nosti, tj. i výrazného prohlubování makroregionální diferenciace v &esku je možno hledat v prvé $ad! ve výjime"ném posilování dominance Prahy, a proto i st$edo"eské oblasti. Sekundární význam m!l dále „obrat“ geopolitických a geoekonomických pom!r#, a s tím spojená revitalizace dlouhodobého historického utvá$ení západo-východní zonality evropského prostoru. Hodnocení dynamiky koncentra"ních proces# je nezbytné doplnit základními charakteristikami individuální variability zm!n (v úrovni okres#) a s tím související dvojí orientací selektivních proces#. Tyto otázky byly sice sledovány již d$íve a byly i empiricky doloženy p$edevším na p$íklad! prom!n souboru deseti nejvyšších jednotek z hlediska mzdové a ekonomické úrovn! (tab. 14). Ucelen!jší pohled poskytují však údaje v tab. 23, kde jsou zachyceny jednak "etnosti r#stových a ztrátových okres# (v tomto p$ípad! nejsou zám!rn! m!stské okresy spojovány s jejich zázemím) a jednak velikostní p$esuny podíl# na EA mezi ob!ma typy okres#. Tato hodnocení jsou sou"asn! rozlišena podle základních kategorií okres# ve smyslu regionální hierarchie (v zájmu zvýrazn!ní zm!n byly k pánevním okres#m p$i$azeny i okresy karlovarského areálu). Z údaj# lze vyvozovat t$i hlavní záv!ry: (i) Výrazná asymetrie v zastoupení r#stových a ztrátových jednotek (13:64) op!tovn! potvrzuje divergen"ní orientaci transforma"ního vývoje. Celkový objem zm!n/p$esun# (p$es 9 %) pak dokládá vysokou dynamiku selektivních proces#. (ii) Jednozna"n! je doložena i hierarchická podmín!nost selektivních proces# a výjime"ná polarita extrémních kategorií metropolitních areál# pražského a pánevních, a to u všech okres# (všechny byly r#stové v prvém p$ípad! a všechny byly ztrátové v p$ípad! druhém). Charakteristický je i vzácný výskyt r#stových jednotek v nejpo"etn!jší kategorii nemetropolitních okres# – z 53 okres# vykázalo výrazný r#st pouze Mladoboleslavsko, mírný r#st pak Jihlavsko a Domažlicko. (iii) Jestliže celkový rozsah zm!n podíl# na ekonomickém agregátu vyjad$uje významný rozsah selektivních proces# pak „p$esuny“ podíl# mezi metropolitními a ostatními okresy v podstat! vyjad$ují významový rozsah koncentra"ních proces#. Ten odpovídá rozdílu v objemu pozitivní,

68


koncentra"n! orientované, selekce a sekce negativní orientované dekoncentra"n!. Zvýšení podílu r#stových jednotek bylo o 9,1 % , z toho o 8,4 % u jednotek metropolitních. Celkové zvýšení podílu metropolitních areál# bylo však jen o 4,1 %. Nep$íznivý vývoj pánevních areál# (negativní selekce) tedy významn! utlumil celkový koncentra"ní efekt selektivních tendencí na cca polovi"ní úrove' objemu pozitivní selekce. Tab. 23: Regionální hierarchie a selektivní ekonomický vývoj podle okres! Hierarchická kategorie Metropolitní: Pražské Pánevní Ostatní Nemetropolitní: Celkem

Po"et okres#

3 9 12 53 77

Zm!na podílu (%) na ekonomickém agregátu &R v letech 1991–2001 Po"et okres# R#stových

Ztrátových

3 0 7 3 13

0 9 5 50 64

R#stové okresy 7,73 0 0,67 0,69 9,09

Ztrátové okresy

Celkem

0 –4,01 –0,26 –4,82 –9,09

7,73 –4,01 0,41 –4,13 0

Poznámky a prameny: Jako pánevní areály byly uvažovány ústecký, ostravský i karlovarsko-sokolovský areál. Ostatní vysv!tlení a prameny viz tabulková p$íloha 1.

Všechna dosavadní hodnocení se týkala úrovn! a zm!n ve velikostní diferenciace územních jednotek, resp. rozdíl# v územní intenzit! výskytu socioekonomických jev# nebo diferenciace v ekonomické výkonnosti/vysp!losti t!chto jednotek. Všeobecn! se tedy jednalo pouze o sledování velikostn!-významových charakteristik, které jsou pro postižení geografické organizace nepochybn! nejd#ležit!jší. Nicmén! v procesu vývoje této organizace dochází i k d#ležitým strukturálním zm!nám, které se navíc prosazují p$evážn! všeobecným zp#sobem (tj. soub!žn! ve všech jednotkách) a které také vyjad$ují ur"itou – práv! jen strukturální – podobnost geografických jednotek, jejich kvalitativní druhovost v užším slova smyslu. Z hlediska podchyceného transforma"ního období v letech 1991–2001 byla jednozna"n! nejvýznamn!jší a nejcelkov!jší tendencí terciarizace ekonomiky. Podíl nevýrobní sféry na zam!stnanosti se celkov! v &R zvýšil ze 43,5 % na 54,5 %, p$i"emž obdobný nár#st byl ve všech krajích: varia"ní rozp!tí p$ír#stk# podíl# terciérního sektoru bylo velmi úzké, tj. od 7,8 % do 12,6 % (p$i spojení Prahy a St$edo"eského kraje). Spole"ným znakem všech kraj# byl i pokles podílu priméru a s výjimkou t$í kraj# i pokles podílu sekundéru – v p$ípad! kraj# Jiho"eského, Plze'ského a Vyso"iny je však možné spojovat mírné zvýšení podílu sekundéru s výchozím i p$etrvávajícím nejvyšším zastoupením priméru – viz tab. 24. Omezená variabilita územních jednotek z hlediska jejich strukturálních znak# (podíl terciéru, nodální forma organizace apod.), resp. jejich relativní homogenita podle t!chto znak# je tedy v protikladu v#"i hierarchicky uspo$ádané heterogenit! soubor# geografických celk# podle velikostních a významových znak#. Protikladná je i vývojová orientace zm!n obou typ# znak#. Zatímco v p$ípad! velikostních nebo územn! intenzitních znak# region# (EA/km2) a v podstat! i u jejich znak# vysp!lostních (EA/obyv.) dochází k vývojové reprodukci hierarchizace/heterogenity p$íslušných soubor#, "i dokonce k umoc'ování této hierarchizace (speciáln! v divergen"ní vývojové fázi) pak z hlediska strukturálních znak# je vývoj soubor# územních jednotek p$evážn! procesem rehomogeniza"ního typu. Tyto skute"nosti byly v obecné úrovni hodnoceny v jiných pracech (nap$.


69

Hampl, 1998), ale jejich parciálním doložením mohou být i zm!ny znak# zachycené v p$edchozím sledování. V tab. 25 je proto porovnávána distribuce "etností okres# podle jednotn! vymezených varia"ních t$íd, a to k roku 1991 i k roku 2001 z hlediska t$í „reprezentativních“ ukazatel#: a) Podíl nevýrobního sektoru na zam!stnanosti, jakožto p$íklad strukturální charakteristiky, by( dosud "áste"n! vypovídající i o vysp!losti regionální ekonomiky. b) Ekonomická úrove' (EA/obyv.) jako p$íklad charakteristiky „vysp!losti“ a zárove' jako indikátor semikomplexního typu (primární podmín!nost vnit$ní organizací spole"nosti – geosociální charakteristika). c) Územní intenzita ekonomiky (EA/km2), jakožto p$íklad velikostn!-významové a komplexn! podmín!né (vázanost na vn!jší organizaci spole"nosti) charakteristiky, tj. charakteristiky sociogeografické. Tab. 24: Vývoj sektorové struktury ekonomiky Kraj Praha St$edo"eský Praha+St$edo"eský Jiho"eský Plze'ský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vyso"ina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský Celkem

Podíl sektor# v roce 1991 (%)

Podíl sektor# v roce 2001 (%)

I.

II.

III.

I.

II.

III.

Zvýšení podílu III. sektoru

1,8 14,6 7,9 19,0 15,5 8,8 8,4 9,5 13,6 14,6 21,0 12,5 13,5 14,3 7,5 11,6

30,3 45,1 37,3 40,5 41,8 45,2 47,9 52,9 46,2 46,7 44,9 45,6 46,2 51,6 51,8 44,9

67,8 40,3 54,8 40,5 42,7 46,1 43,7 37,6 40,2 38,7 34,1 41,9 40,2 34,0 40,8 43,5

0,6 5,3 2,9 8,1 6,8 3,2 3,5 3,0 5,6 6,6 10,2 5,3 6,2 4,2 3,1 4,7

22,2 40,1 30,8 41,9 42,8 42,1 41,8 50,0 44,3 44,8 46,8 40,2 43,3 49,2 43,8 40,8

77,1 54,6 66,3 50,0 50,5 54,7 54,7 47,0 50,1 48,6 42,9 54,5 50,5 46,6 53,1 54,5

9,7 14,3 11,5 9,5 7,8 8,6 11,0 9,4 9,9 9,9 8,8 12,6 10,3 12,6 12,3 11,0

Poznámky: I – primér (zem!d!lství a lesnictví), II – sekundér (pr#mysl a stavebnictví), III – terciér ( tzv. nevýrobní odv!tví). K roku 2001 byly podíly po"ítány po vylou"ení ekonomicky aktivních s nezjišt!ným odv!tvím, jejichž podíl byl pom!rn! zna"ný (7,6 %). Prameny: výsledky s"ítání 1991 a 2001 (p$epo"tené na územní vymezení k 1.3.2001), &SÚ, Praha

Obecným p$edpoklad#m odpovídá míra a forma variability souboru okres# v roce 2001: relativní homogenita podle strukturálního znaku, p$echodný typ (omezená asymetrie) u znaku vysp!losti a extrémn! asymetrické – hierarchické – rozr#zn!ní podle územn! intenzitní charakteristiky. V prvém p$ípad! je také oprávn!né konstatovat relativní reprodukci p$íslušné homogenity v letech 1991–2001, kdežto v obou dalších p$ípadech r#st heterogenity odpovídající divergen"ní povaze dosavadního transforma"ního vývoje. Ur"itý náznak asymetrie u sledovaného stupn! terciarizace ekonomiky odpovídá, zejména v roce 1991, výše zmín!né "áste"né spojitosti míry terciarizace s ekonomickou vysp!lostí. Vážn!jším vybo"ením z obecných p$edstav je ovšem "áste"ná homogenita souboru okres#

70


z hlediska ekonomické vysp!losti v roce 1991. Tu lze sice považovat za reálný d#sledek pom!rn! dlouhodobého p#sobení niveliza"ních tendencí v socialistickém období, ale také za „optický“ d#sledek použité metodiky. Bylo totiž stanoveno varia"ní rozp!tí spole"né pro oba sledované roky, což v tomto p$ípad! ovšem odpovídalo pouze stavu v roce 2001. Maximální hodnota v roce 2001 byla podstatn! vyšší než v roce 1991, takže distribuce k roku 1991 byla „stla"ena“ pouze do 6 t$íd – 4 nejvyšší varia"ní t$ídy z#staly prázdné. Tab. 25: Variabilita okres! z hlediska vybraných znak! Hodnocený jev Podíl nevýrobního sektoru na zam!stnanosti: 1991 2001 EA/obyv. 1991 2001 EA/km2 1991 2001

Rozd!lení "etností podle varia"ních t$íd 1.

2.

3.

4.

5.

6.

7.

8.

9.

10.

6 0

25 0

25 3

7 27

4 16

2 16

0 3

0 4

1 0

0 1

3 24

24 26

29 12

9 4

4 2

1 0

0 1

0 0

0 0

0 1

59 60

6 7

3 2

1 0

0 0

0 0

1 0

0 0

0 0

0 1

Poznámky: 10 varia"ních t$íd bylo vymezeno po desetinách varia"ního rozp!tí hodnoceného jevu ur"eného spole"n! pro oba sledované roky (nap$. u podílu nevýrobního sektoru byla uvažována minimální hodnota k roku 1991 a maximální k roku 2001). D#vodem bylo zajišt!ní pot$ebné vývojové srovnatelnosti – viz nap$. celkový posun distribuce okres# podle terciarizace ekonomiky na vyšší úrove' v letech 1991–2001. Sledováno bylo 70 upravených okres# (viz tab. 21). Prameny: výsledky cenz# 1991 a 2001, &SÚ, Praha, tabulková p$íloha 1

Podstatným znakem koncentra"ního procesu je nejen jeho kvalitativní strukturace podle progresivity jednotlivých funk"ních složek, nýbrž i jeho obdobné vnit$ní hierarchické uspo$ádání podle územních jednotek. V tomto smyslu je možno hovo$it o integrální sounáležitosti koncentra"ního a hierarchiza"ního procesu. Obdobn! to platí o vztahu úrovn! koncentrace a úrovn! hierarchizace. V p$edchozím sledování byl ovšem tento vztah již rámcov! postižen (viz tab. 22 a 23), ale klí"ová úloha hierarchie center osídlení v celkové sociogeografické organizaci vyžaduje její systematické a rozvedené vyhodnocení. Sledování hierarchie center osídlení navíc p$ináší pon!kud jiný pohled na územní diferenciaci: p$i hodnocení procesu koncentrace byly sledovány p$edevším rozdíly v územní intenzit! výskytu jev# (EA/km2), kdežto p$i hodnocení hierarchizace jde o sledování velikostních a vysp!lostních rozdíl# územních jednotek, tj. relativn! organických sociogeografických celk#, resp. v#d"ích prvk# sociogeografické organizace. Zd#raznit je dále nutno i posun analýz na m!$ítkov! nižší (podrobn!jší, citliv!jší) úrove'. Zatímco u p$edchozího sledování koncentrace byly p$evážn! zachyceny dv! regionální úrovn! – krajská a okresní – u sledování hierarchizace bude t!žišt! analýz spojeno s úrovní lokální (nodální st$ediska) i regionální (nadnodální centra – metropolitní areály). Kone"n! je nutno zd#raznit, že studium hierarchických soustav je v rámci této podkapitoly omezeno jen na vyhodnocení velikostní a významové diferenciace center osídlení, a tedy na výsledné formy hierarchické organizace. Hierarchie v užším slova smyslu, jakožto soustava vazeb


71

pod$ízenosti a nad$ízenosti mezi sídly, jakožto diferencované rozlišení regionální p#sobnosti st$edisek apod., bude hodnocena až v kapitole "tvrté. V této kapitole budou analyzovány i vybrané metropoliza"ní procesy a p$esn!ji vymezeny metropolitní areály, by( pouze ve form! integrovaných metropolitních soustav st$edisek. V rámci této "ásti budou ovšem nadále sledovány metropolitní areály ve vymezení podle okres# vzhledem k "len!ní dostupné datové základny – viz metodické poznámky v "ásti 3.1. Navzdory nep$esnostem v jejich vymezení lze však p$edpokládat dostate"n! reprezentativní vypovídací schopnost p$íslušných charakteristik jak z hlediska velikostn!-významového rozlišování, tak z hlediska postižení aktuálních tendencí jejich vývoje. Tab. 26: Vývoj a funk#ní strukturace velikostní hierarchie st&edisek (1991–2001) Relativizované velikosti (1. st$edisko = 100) Kategorie st$edisek (po$adí)

Obyvatelstvo


Komplexní velikost (KV)

Kvalitativn! upravená KV (KKV)

Vybraná odv!tví kvartéru

1991

2001

1991

2001

1991

2001

2001

2001

100 82 64 91

100 82 65 93

100 84 67 92

100 70 62 79

100 83 66 92

100 74 63 83

100 51 40 37

100 35 24 8

39,7

38,9

46,7

48,4

44,3

45,2

58,0

99,2

01. 02.–4. 05.–12. 13.–34. Podíl na &R (%) 01.–34.

Poznámky: Kategorie byly stanoveny podle velikostního po$adí st$edisek tak, aby byly zhruba rovnocenné z hlediska p$edpoklad# pravidla velikostního po$adí. Po$adí st$edisek bylo individuáln! stanoveno jak "asov!, tak funk"n!, takže se jedná o prom!nlivé soubory. Vysv!tlení ukazatel# KV a KKV je v metodické podkapitole 3.1. Vybrané (pracovní p$íležitosti) kvartérní aktivity byly p$evzaty z práce Viturka a kol. (2003) pro hlavní subjekty výrobních služeb a z materiál# MŠMT &R pro vysoké školy. Prameny: viz tabulková p$íloha 2 a výše citované zdroje

Tab. 27: Vývoj a funk#ní strukturace velikostní hierarchie metropolitních areál! (1991–2001) Relativizované velikosti (1. areál = 100) Kategorie areál# (po$adí)

1. 2.–4. 5.–12. Podíl na &R % 1.–12.

Obyvatelstvo


Komplexní velikost

Ekonomický agregát

Kvalitativn! upravená Vybraný komplexní velikost kvartér (KKV)

1991

2001

1991

2001

1991

2001

1991

2001

2001

2001

100 136 123

100 137 125

100 129 116

100 103 102

100 131 118

100 112 108

100 130 106

100 74 70

100 68 63

100 36 23

48,1

47,7

51,0

52,0

50,0

50,6

53,8

57,9

62,0

96,2

Poznámky a prameny: viz tab. 6 a 26 a tabulková p$íloha 1

Nejpodstatn!jší charakteristiky hierarchie nodálních a nadnodálních center podávají tab. 26 a 27. V obou tabulkách je použito vymezení hierarchických kategorií podle velikostního po$adí tak, aby velikosti t!chto kategorií byly teoreticky rovnocenné ve smyslu p$edpoklad# pravidla velikostního po$adí (Auerbach, 1913). Toto pravidlo nelze ovšem považovat za jakýsi optimální nebo cílový stav

72


(viz nap$. Berry a Garison, 1958), nýbrž pouze za vhodný nástroj standardizace pro srovnávací ú"ely. V p$ípad! po"etného souboru nodálních st$edisek jsou ovšem zachyceny jen horní a st$ední hierarchické úrovn!, takže pro nižší kategorie je nutno odkazovat na tab. 19 a 20. Ty sice neuvád!jí charakteristiky pro nejvyšší funk"ní složky (KKV a kvartérní sektor), ty však jsou u menších st$edisek zastoupeny jen výjime"n! a v zanedbatelném rozsahu. Z porovnání údaj# ve všech zmín!ných tabulkách lze vyvozovat n!kolik závažných charakteristik sídelní a regionální hierarchie v &esku: 1) Nejvýznamn!jším znakem sou"asné hierarchie center je rozhodující podíl omezeného po"tu hierarchicky nejvyšších jednotek na všech hlavních funk"ních složkách osídlení a postupné zesilování jejich významu v závislosti na progresivit! (kvalitativní významnosti) t!chto složek: v po$adí obytné funkce – (KV) – pracovní funkce – agregátní ekonomická funkce – (KKV) – kvartérní funkce. Z t!chto hledisek je rovn!ž oprávn!né zd#raz'ovat vysokou souhlasnost hierarchie nodálních a nadnodálních center. 2) P$edchozí charakteristiky, které je možno ozna"ovat za obecné pravidelnosti hierarchie center platí ve zvýrazn!ném stupni pro nejvyšší jednotku. V tomto smyslu lze konstatovat, že kvalitativní dominance Prahy i jejího metropolitního areálu je podstatn! vyšší než její dominance velikostní. 3) Pouze sekundární d#ležitost je možno p$isuzovat rozdíl#m ve velikostní proporcionalit! sledovaných kategorií center. Nejv!tší rozdíl je pochopiteln! v dominanci prvé jednotky: v p$ípad! nodálních st$edisek je i z hlediska obytných funkcí nadpr#m!rná, kdežto v p$ípad! metropolitních areál# je u mén! progresivních funkcí snížená. Tyto rozdíly jsou sice "áste"n! d#sledkem užšího vymezení pražského metropolitního areálu, ale v zásad! odpovídají reálnému stavu, nebo( v pom!ru k velikosti hlavního (nodálního) jádra je vyvinutost metropolitních zázemí u v!tšiny sledovaných areál# výrazn!jší než u Prahy (zejména u pánevních areál#). Naopak zvýšená dominance Prahy v hierarchii nodálních st$edisek se nejz$eteln!ji projevuje u kategorie 5.–12. st$ediska, což odpovídá p$evážnému zastoupení mezoregionálních st$edisek z &ech v této skupin! (&eské Bud!jovice, Liberec, Pardubice atd.). Tato st$ediska byla a jsou hlavními konkurenty Prahy v rámci relativn! autonomních &ech, a proto se u nich d#sledky výjime"né síly Prahy projevily v omezení jejich velikosti siln!ji než u st$edisek moravskoslezských. 4) Z pohledu sou"asného transforma"ního vývoje je podobn! jako u koncentra"ního procesu i u procesu hierarchiza"ního výrazná kvalitativní strukturace: s výjimkou nepatrného snižování podílu na obyvatelstvu dochází k dalšímu rozvíjení/prohlubování hierarchie sídelní i regionální, a to tím více, "ím progresivn!jší jsou hodnocené funkce. Tuto pravidelnost lze p$edpokládat i v t!ch p$ípadech, kdy nemáme dostatek informací (KKV, kvartér) vzhledem k p$edchozímu celkovému zhodnocení koncentra"ních proces# i k n!kterým d$ív!jším analýzám vývoje finan"ního sektoru (Hampl et al., 1999) nebo výrobních služeb (Blažek, 2001). Všechny tyto tendence se op!tovn! prosazují ve zvýšené úrovni u pražské jednotky a posilují tudíž její dominanci. 5) Podrobn!jší informace o vývojové diferenciaci alespo' u obyvatelstva a pracovních funkcí z hlediska velikostní diferenciace st$edisek poskytuje p$edevším tab. 20. Z$etelné je zde pravidelné „zhoršování“ popula"ního vývoje v letech 1991–2001 v závislosti na zvyšování velikosti st$edisek, i když dynamika zm!n je velmi malá. Tento obrat ve vývoji obyvatelstva „proti sídelní hierarchii“ je na jedné stran! d#sledkem rozvoje (by( dosud pom!rn! mírného) suburbaniza"ních proces#, na stran! druhé však i d#sledkem deformací pom!r# na bytovém trhu (regulované nájemné aj.) a odpovídající diferencovanou dosažitelností bydlení op!t v inverzním


73

vztahu k sídelní hierarchii. Naopak pronikav!jší diferenciace dynamiky u pracovních funkcí nevykazuje z$etelnou závislost na velikosti st$edisek, i když se celkov! jedná o závislost pozitivní. Poruchy o"ekávané pravidelnosti jsou v tomto p$ípad! zp#sobeny st$edisky v pánevních oblastech, která jsou významn! zastoupena v 2. a 4. velikostní kategorii. P$i jejich vylou"ení, resp. p$i vylou"ení st$edisek ústeckého a moravskoslezského kraje z hodnocení je ovšem zmín!ná hierarchická podmín!nost dynamiky vývoje pracovní funkcí jasn! potvrzena. Pravidelné zvyšování koncentrace (územní i jednotkové) a hierarchizace v závislosti na progresivit! funkcí vyjad$uje vývojové prohlubování kvalitativních forem diferenciace sociogeografických jednotek. Pom!ry podíl# z hlediska jednotlivých funkcí, resp. p$evýšení podíl# progresivních funkcí nad podílem zejména obytné funkce charakterizuje základním zp#sobem kvalitativní vyvinutost st$edisek. Ta se pochopiteln! op!t zvyšuje v závislosti na velikosti/významnosti st$edisek i metropolitních areál# jak to dokládají údaje v tab. 28 a 29. Nicmén! souhlasnost velikostních a kvalitativních zm!n není plynulá. Zd#raznit lze dv! poruchy u tohoto vztahu. Pozitivním extrémem je samoz$ejm! výrazný – skokovitý – rozdíl mezi Prahou a jejím metropolitním areálem na jedné stran! a ostatními jednotkami na stran! druhé. Negativní extrém (poruchu) pak op!t p$edstavují pánevní m!sta a areály vykazující výrazn! sníženou kvalitativní vyvinutost. Charakteristická je zde i shoda kvalitativních deformací a nep$íznivé vývojové dynamiky. To zvyšuje závažnost problému pánevních center, nebo( kvalitativní disproporce jsou zde sou"asným vývojem dále prohlubovány. Nep$íznivá situace pánví z$eteln! deformuje i celostátn! hodnocenou hierarchii zvlášt! metropolitních areál#. Do kategorie 2.–4. jednotky se v tomto p$ípad! dostávají oba hlavní pánevní metropolitní areály, které p$eváží vliv metropolitního areálu Brna. V návaznosti na tato i p$edchozí hodnocení je vhodné uvést, že hlavní výchozí informace o centrech osídlení jsou jen z "ásti obsaženy v tabulkových p$ílohách 1. a 2. Další pot$ebné údaje jsou proto uvedeny v p$ipojených tab. 30–32. Tab. 28: Kvalitativní vyvinutost hierarchie st&edisek Pom!r vybraných funk"ních velikostí (index)

Kategorie st$edisek (po$adí podle KKV v roce 2001)

1991

2001

2001

01. 02.–4. 05.–12. 13.–34. 01.–34. Ostatní obce

115,5 117,9 120,4 117,3 117,5 88,5

135,7 116,0 129,8 116,5 124,5 84,4

222,1 138,6 139,0 87,9 149,4 68,6

Pracovní : popula"ní

KKV : popula"ní

Poznámky a prameny: viz tab. 26; v tomto hodnocení byly však sledovány konstantní soubory (konstantní po$adí) st$edisek podle KKV (kvalitativn! upravené komplexní velikosti).

74


Tab. 29: Kvalitativní vyvinutost hierarchie metropolitních areál! Pom!r vybraných funk"ních velikostí (index)

Kategorie areál# (po$adí podle KKV v roce 2001)

1991

2001

1991

2001

2001

1. 2.–4. 5.–12. 1.–12.

110,3 104,9 104,2 106,2

129,5 97,6 105,1 109,0

119,4 114,1 103,1 111,8

180,1 97,0 100,8 121,3

204,1 101,2 101,9 129,9

Pracovní : popula"ní

Ekonomická (EA) : popula"ní

KKV : popula"ní

Poznámky a prameny: viz tab. 26 a 28 a tabulková p$íloha 1; 2.–4. byl areál brn!nský, ostravský a ústecký.

Tab. 30: Základní velikostní charakteristiky metropolitních areál! Podíl na &eské republice v procentech Metropolitní areál (po$adí podle EA v roce 2001)

Obyvatelstvo 1991

2001

1991

2001

1991

2001

1991

2001

2001

2001

Prahy Ostravy Brna Ústí nad Labem Plzn! Liberce Olomouce &eských Bud!jovic Zlína Karlových Var# Hradce Králové Pardubic Celkem

13,41 8,15 5,29 4,76 3,04 2,40 2,17 1,68 1,91 2,09 1,57 1,58 48,06

13,18 8,04 5,23 4,75 3,00 2,42 2,20 1,74 1,91 2,11 1,57 1,57 47,72

14,79 8,49 5,70 4,91 3,10 2,46 2,21 1,82 2,07 2,16 1,67 1,64 51,03

17,06 7,28 5,93 4,38 3,13 2,49 2,26 1,99 2,06 2,05 1,72 1,65 52,01

14,33 8,37 5,56 4,86 3,08 2,44 2,19 1,78 2,01 2,14 1,64 1,62 50,04

15,77 7,53 5,70 4,50 3,09 2,47 2,24 1,91 2,01 2,07 1,67 1,63 50,58

16,01 9,77 5,65 5,34 3,09 2,32 2,15 1,85 2,09 2,22 1,64 1,61 53,74

23,74 7,30 6,00 4,17 3,14 2,32 2,08 2,06 2,00 1,84 1,65 1,56 57,86

26,90 7,04 7,39 3,82 3,29 2,22 2,31 1,99 1,78 1,63 1,66 1,95 61,98

60,31 5,55 12,47 1,77 3,89 1,47 2,51 2,25 1,09 0,33 1,64 2,91 96,19


Komplexní velikost (KV)

Poznámky a prameny: viz tabulková p$íloha 1 a tab. 6 a 26

Ekonomický agregát (EA)

Kvalitativn! upravená KV (KKV)

Vybrané kvartérní aktivity


75

Tab. 31: Hlavní st&ediska podle KKV (kvalitativn" zohledn"né komplexní velikosti) Po$adí

St$edisko

01. 02. 03. 04. 05. 06. 07. 08. 09. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30.

Praha Brno Ostrava Plze' Olomouc Pardubice &eské Bud!jovice Hradec Králové Liberec Zlín Ústí nad Labem Opava Kladno Mladá Boleslav Jihlava Karviná Most Karlovy Vary Frýdek-Místek Teplice Chomutov Prost!jov Uherské Hradišt! P$erov D!"ín Jablonec nad Nisou T$inec Tábor P$íbram &eská Lípa

Podíl na &R (%) 25,38 6,45 4,24 2,36 1,58 1,53 1,50 1,29 1,20 1,18 1,13 0,82 0,57 0,57 0,55 0,54 0,53 0,53 0,53 0,47 0,46 0,42 0,41 0,41 0,40 0,37 0,36 0,36 0,35 0,33

Po$adí

St$edisko

31. 32. 33. 34. 35. 36. 37. 38. 39. 40. 41. 42. 43. 44. 45. 46. 47. 48. 49. 50. 51. 52. 53. 54.

Znojmo Kolín T$ebí" Nový Ji"ín B$eclav Krom!$íž Trutnov Šumperk Hodonín Cheb Vyškov Sokolov Vsetín Valašské Mezi$í"í Písek Louny Litvínov Chrudim Havlí"k#v Brod Ž%ár nad Sázavou Klatovy Benešov Strakonice Litom!$ice Velikostní kategorie 10,00 + 1,00–9,99 0,50–0,99 0,20–0,49 Celkem

Podíl na &R (%) 0,32 0,31 0,30 0,28 0,28 0,27 0,27 0,26 0,26 0,25 0,25 0,25 0,25 0,25 0,24 0,24 0,24 0,23 0,23 0,22 0,22 0,21 0,21 0,21 25,38 22,46 4,64 10,45 62,93

Poznámky a prameny: viz tab. 26

Tab. 32: Hlavní st&ediska kvartérních aktivit (2000) Po$adí

St$edisko

01. 02. 03. 04. 05. 06. 07. 08. 09. 10.

Praha Brno Ostrava Plze' Pardubice Olomouc &eské Bud!jovice Hradec Králové Liberec Ústí nad Labem


Podíl na &R (%) 59,07 12,46 4,83 3,66 2,91 2,51 2,25 1,64 1,47 1,47

Po$adí

St$edisko

11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20.

Opava Zlín Husinec Frýdek-Místek Karlovy Vary Louny Pr#honice Kladno Jihlava P$íbram

Podíl na &R (%) 1,10 1,09 0,65 0,34 0,33 0,31 0,30 0,26 0,26 0,24


77

KAPITOLA 4

SOCIOGEOGRAFICKÁ REGIONALIZACE, METROPOLIZACE A ZM!NY VZTAHOVÉ ORGANIZACE

Cílem hodnocení v této kapitole jsou sou!asné zm"ny a dosažený stav v geografické organizaci vztah#/proces# v systému osídlení. Za nejpodstatn"jší je oprávn"né považovat dv" kategorie vztah#, které podmi$ují integritu dvou hlavních typ# sociografických jednotek, tj. region# a metropolitních areál#. V prvém p%ípad" se jedná o komplexní celky v jejichž rámci je rozvíjena nejpodstatn"jší forma územní d"lby práce, resp. funkcí spojená primárn" s polaritou jádra a zázemí i s hierarchickým uspo%ádáním soustav polarit tohoto druhu. Hierarchický aspekt p%i hodnocení vztah# – regionálních (region integrujících) proces# – je zde rozhodující, nebo& integrita region# je podmín"na práv" nerovnocenností jejich !ástí a odpovídajícím formováním vztah# pod%ízenosti/nad%ízenosti. V druhém p%ípad" se jedná o specifikaci nejvýznamn"jších/v#d!ích jednotek v sociogeografickém systému, center vyššího – nadnodálního – %ádu. Metropolitní areály tedy nejsou „komplexními regiony“, nýbrž jádry region# vyšších %ád#, a tedy jejich nejd#ležit"jšími !ástmi s klí!ovou integrující funkcí. V rámci metropolitních areál# se pochopiteln" rovn"ž uplat$ují hierarchické vazby – p%edevším vztahy k hlavnímu st%edisku – pro utvá%ení t"chto areál# jsou však nejd#ležit"jší oboustranné vztahy mezi sídly. Intenzita vnit%ní propojenosti je ur!ena v prvé %ad" vztahy mezi m"sty, jejichž systém vytvá%í kostru celého metropolitního areálu. V tomto smyslu je vhodné hovo%it o integrovaném systému st%edisek (ISS) – viz i d%ív"jší hodnocení (Hampl et al., 1987). Celé sledování je rozd"leno do !ty% !ástí s ohledem na rozdílné zam"%ení i rozdílný rozsah pot%ebné metodické p%ípravy. V prvé podkapitole (4.1) budou popsány a diskutovány metodické problémy sociogeografické regionalizace. V"cnému hodnocení výsledk# této regionalizace je pak v"nována samostatná !ást 4.2. Další podkapitola (4.3) je zam"%ena na analýzu metropolitních proces#, na vymezení ISS a následn" i metropolitních areál# celých. V této !ásti bude rovn"ž zp"tn" posuzována vypovídací schopnost p%edchozích hodnocení podle pouze orienta!n" stanovených metropolitních areál# (v úrovni okres#). Kone!n" v návaznosti na vymezení metropolitních areál#

78

Kapitola 4: Sociogeografická regionalizace, metropolizace a zm#ny vztahové organizace

a p%edevším soustavy sociogeografických region# bude zhodnocena vhodnost sou!asného územn" administrativního !len"ní státu. Pozornost bude ovšem v tomto p%ípad" v"nována spíše otázkám teoretickým než aplika!ním, a to zvlášt" diskusi vztahu p%irozených a normativních územních celk#. 4.1 VÝCHOZÍ PROBLÉMY A METODIKA SOCIOGEOGRAFICKÉ REGIONALIZACE Vypracování sociogeografické regionalizace 'eska je metodicky a !áste!n" i v"cn" usnadn"no bezprost%ední návazností na d%ív"jší práce tohoto druhu (Hampl et al., 1978, 1987, 1996). Jedná se již o !tvrté zpracování regionalizace založené v prvé %ad" na výsledcích cenz# – 1970, 1980, 1991 a nyní 2001 – které v uvedených letech poskytovaly územn" podrobn" !len"né informace o dojíž(ce za prací a do škol, tj. o nejfrekventovan"jších regionálních procesech. Z t"chto d#vod# je mimo jiné možné p%evzít výsledky k roku 1991 pro pot%ebné srovnávání zm"n v transforma!ním období s tím ovšem, že je nutné zp"tn" upravovat n"které údaje v d#sledku administrativních zm"n obcí a zejména v d#sledku užšího vymezení st%edisek/aglomerací k roku 2001 (nap%. samostatné hodnocení Karviné, která bylo v p%edchozí regionalizaci zahrnuta do ostravské aglomerace). Vzhledem k rozsahu metodické problematiky je ovšem nezbytné použití zásad regionalizace zopakovat, a také specifikovat pro situaci k roku 2001, nebo& v letech 1991–2001 došlo proti p%edchozím obdobím k %ad" závažných zm"n v charakteru regionální organizace. Na prvém míst" je nutno diskutovat ur!ité významové prom"ny obou hlavních regionálních proces# – dojíž(ky za prací na jedné stran" a dojíž(ky do škol na stran" druhé – na jejichž základ" je regionalizace k roku 2001 p%evážn" zpracována. Pokud jde o pracovní dojíž(ku je možno všeobecn" konstatovat zvýšení jejího významu pro integraci sociogeografických region#, a to v dvojím smyslu. Za prvé se jedná o zvýšení její intenzity (tém"% 40 % všech zam"stnaných obyvatel) i ekonomického významu vzhledem k r#stu mzdové diferenciace i úrovn" nezam"stnanosti. Za druhé se jedná o posílení integra!ní funkce pohybu za prací i na vyšších m"%ítkových %ádech regionalizace, nebo& zna!ný rozsah nedenní dojíž(ky odpovídá !áste!nému nahrazování migra!ních proces# (jejich intenzita se snížila a geografické uspo%ádání bylo deformováno v d#sledku regulace nájemného, dvojího bytového trhu atd.) procesem nedenní dojíž(ky, resp. odpovídající p%echodné migrace. P%estože je tedy dojíž(ka za prací primárn" mikroregionálním procesem, jsou pohyby za prací zejména mezi st%edisky relevantní i pro stanovení hierarchizace na vyšších úrovních. Tato skute!nost byla kone!n" zohledn"na již v regionalizaci k roku 1991, v transforma!ním období byla však úloha dojíž(ky mezi st%edisky dále posílena, a to zejména v p%ípad" vazeb k nejv"tším centr#m. Druhým d#ležitým procesem o n"mž je dostatek informací je školská dojíž(ka. Její objem p%esahuje 600 tisíc, což odpovídá zhruba jedné t%etin" rozsahu pracovní dojíž(ky. Její význam pro pot%eby regionalizace je však nejednozna!ný. Na jedné stran" je atraktivita st%edisek podle školské dojíž(ky do zna!né míry reprezentativní pro vyjád%ení jejich komplexního obslužného významu. Na stran" druhé není tato dojíž(ka vnit%n" strukturována podle hierarchicky rozlišených typ# škol. Z t"chto d#vod# je využitelnost dostupných charakteristik pro pot%eby regionalizace m"%ítkov" omezena jen na vyšší hierarchické úrovn", tj. na hodnocení vztah# mezi st%edisky, resp. mezi mikroregiony 1. stupn" a jednotkami vyššími. Dojíž(kové vztahy na t"chto úrovních odpovídají v podstat" pouze


79

dojíž(ce do st%edních a p%edevším do vysokých škol, a tedy proces#m spolup#sobícím p%i integrování mikroregion# 2. stupn", mezoregion# i makroregionu. Pro rozlišení hierarchických vztah# st%edisek a jejich region# na t"chto vyšších úrovních má p%itom dojíž(ka student# zna!ný, a proti roku 1991 i zvýšený význam z n"kolika d#vod#. Prvým je zvýšení po!tu zejména vysokoškolských student#, druhým pak relativní zvýšení podílu školské dojíž(ky na celkové dojíž(ce do velkých center (nap%. u Brna je to 37 %, u šesti nejv"tších center pak více než 30 %, takže v t"chto p%ípadech je objem pracovní dojíž(ky pouze 2,3krát vyšší). Za další d#vody je možno ozna!it rozší%ení sít" a velikosti tzv. regionálních univerzit i snížení vlivu územní administrativy na organizaci zvlášt" st%edního školství. V prvém p%ípad" se jedná o ur!ité posílení autonomie center mezoregionálního %ádu (dnešní krajská m"sta bez Jihlavy), v druhém p%ípad" se jedná o zeslabení „um"lé“ integrity okres#, která d%íve zna!n" ovliv$ovala formování hierarchických vazeb p%edevším na mikroregionální úrovni 2. stupn". To vše p%isp"lo k rozvinutí hierarchizace dojíž(ky student# jak ve smyslu její stup$ovitosti, tak ve smyslu její „p%irozenosti“. Nicmén" díl!í deformující vlivy u této dojíž(ky p%etrvávají – zejména nedostatek ubytovacích kapacit pro studenty v nejv"tších centrech vysokých škol. Z hodnocení obou typ# dojíž(kových proces# vyplývá jejich dostate!ná reprezentativnost pro vymezování sociogeografických region# i pro jejich hierarchické rozlišování. Zd#raznit lze v tomto ohledu jak vysokou intenzitu t"chto regionálních proces#, tak i výraznou souhlasnost souboru vztah# typu st%edisko – zázemí a nižší st%edisko – vyšší st%edisko jak to prokázaly d%íve zpracované regionalizace k roku 1970, 1980 a 1991. V souladu s výše uvedenými skute!nostmi je tedy možné stanovit výchozí zásady sociogeografické regionalizace k roku 2001: a) Prvotním úkolem je vymezení elementárních funk!ních region# – mikroregion# 1. stupn" – jakožto stavebních jednotek celého regionálního systému. Kritériem jejich vymezení je p%evládající sm"r pracovní vyjíž(ky z jednotlivých obcí (nest%edisek) do vybraných st%edisek (stanovení st%edisek bude diskutováno samostatn"). V tomto p%ípad" není tedy sledována školská vyjíž(ka z d#vod# uvedených výše (hierarchická smíšenost vztah# k r#zným stup$#m škol). Intenzita pracovní dojíž(ky výrazn" p%evyšuje intenzitu (frekvenci) ostatních forem prostorové mobility obyvatelstva, a proto je její relativní uzav%enost v rámci (pracovních) mikroregion# základním kritériem pro stanovení m"%ítkov" nejnižších funk!ních, tj. vztahov" uzav%ených sociogeografických jednotek pln" oprávn"ná. Ze stejných d#vod# je oprávn"né i p%ijetí principu skladebnosti mikroregion# 1. stupn" do vyšších celk#, nebo& obecnou zásadou regionalizace je zachování nejsiln"jších vazeb (viz i princip p%evládajícího spádu p%i p%i%azování nižších jednotek k vyšším centr#m). P%esto m#že docházet v individuálních p%ípadech k výrazné odlišnosti pracovní a obslužné pod%ízenosti nebo k nevýrazné dominanci hlavního sm"ru pracovní vyjíž(ky. V t"chto sporných (oscila!ních) územích je proto nezbytné zohled$ovat i další dostupné informace a výsledky pracovní regionalizace odpovídajícím zp#sobem modifikovat. b) Na vyšších hierarchických úrovních jsou nejvýznamn"jší vztahy mezi samotnými st%edisky, a to vztahy podle pracovní i podle školské dojíž(ky. Prvotním kritériem pro seskupování mikroregion# l. stupn" do vyšších celk# je proto nejsiln"jší sm"r celkové vyjíž(ky z nižších/pod%ízených st%edisek do center siln"jších (nikoliv tedy k centr#m relativn" rovnocenným, nebo& zohledn"ní t"chto vazeb sm"%uje pouze k specifikaci dvojjaderných region#). Hodnocení podle celkové vyjíž(ky zvyšuje komplexní reprezentativnost hierarchiza!ního kritéria a zárove$ zachovává vyšší významové ocen"ní pracovní dojíž(ky vzhledem k jejímu obvykle dvojnásobnému až

80

c)


trojnásobnému p%evýšení rozsahu dojíž(ky student#. Výsledkem aplikace popsaného kritéria je ovšem stanovení vícestup$ovité hierarchie st%edisek a jejich region#, takže je dále nutné – p%edevším podle velikostních hledisek – rozlišit díl!í hierarchické úrovn". V sou!asných podmínkách se jedná o úrove$ mikroregion# 2. stupn", mezoregion# a makroregionu (celá republika). K výchozím p%ístup#m regionalizace pat%í kone!n" i dv" obecn"jší zásady, které byly uplatn"ny již v d%ív"jších sociogeografických !len"ních 'eska. Za prvé je to požadavek územní celistvosti vymezovaných region#, a tedy vylou!ení enkláv. V t"chto p%ípadech je rozhodující další hlavní sm"r spádu nižší jednotky v#!i jednotce vyšší. Za druhé je to požadavek dostate!né (minimální, kritické) velikosti jednak celého regionu, jednak samotného zázemí st%ediska. Tím je zohledn"na alespo$ základním zp#sobem relativní autonomie regionu a zárove$ je tak definován výb"r st%edisek: st%ediskem m#že být pouze m"sto, které si vytvá%í zázemí, resp. celý region. Z kombinace obou uvedených zásad vyplývá i dopln"ní jednoúrov$ového kritéria p%evládajícího spádu (sm"ru vyjíž(ky apod.) pro vymezování region#: p%íslušná pod%ízenost m#že být zprost%edkovaná ve smyslu hierarchizace vztah#.

V p%edchozích bodech byly shrnuty hlavní v"cné i metodické principy sociogeografické regionalizace v!etn" jejich specifikace podle sou!asných pom"r# v 'eské republice i k dosažitelné datové základn". N"která díl!í dopln"ní k postupu i zp#sobu zpracování jsou uvedena v dalším textu podle jednotlivých m"%ítkových úrovní regionalizace. P%ed tímto p%ehledem je však vhodné uvést n"kolik všeobecných – by& pouze sekundárn" významných – zásad pro %ešení sporných p%ípad#. Ty jsou p%evážn" d#sledkem neúplných informací o regionálních procesech nebo nejednozna!ností charakteristik u proces# statisticky dostate!n" podchycených (vícesm"rný spád apod.). V zásad" se tedy jedná o popis dopl$ujících, resp. pomocných hodnocení jejichž aplikace sice nem#že pln" vylou!it, nýbrž pouze omezit subjektivitu p%i rozhodování o p%esném vymezení a hierarchickém pod%ízení individuálních jednotek: (i) U v"tšiny sporných p%ípad# byly alespo$ zprost%edkovan" odhadovány statisticky nepodložené vazby, tj. v prvé %ad" vazby obslužného typu, a to podle síly (KV, KKV aj.) a polohy potenciáln" nad%azených st%edisek. Dále byly v t"chto p%ípadech zohledn"ny i výsledky regionalizace k roku 1991 a k roku 1980. Podle pravd"podobného obslužného spádu byly nap%. p%i%azeny obce (subregiony) Lede! nad Sázavou (hlavní sm"r pracovní vyjíž(ky do Prahy) k Havlí!kovu Brodu nebo Stráž pod Ralskem (hlavní sm"r pracovní vyjíž(ky do Mladé Boleslavi) k 'eské Líp". (ii) V n"kolika p%ípadech byl hierarchicky nižší oscila!ní vztah „rozhodnut“ v souladu se z%etelnou pod%ízeností na hierarchicky vyšší úrovni (p%íkladem je Vimpersko s nejsiln"jší vyjíž(kou do Prahy). (iii) V d#sledku p%edchozího dlouhodobého vlivu územní administrativy na formování vztah# v systému osídlení je oprávn"né posuzovat vazby na okresní i krajská m"sta v n"kterých p%ípadech p%ísn"ji (nap%. vztahy u Da!ic, Jeseníka, Vrchlabí nebo výše zmín"ného Vimperka). (iv) Dopl$ující význam p%i nejednozna!nosti vazeb m"ly kone!n" i další (vedlejší) sm"ry dojíž(ky, které mohly p%ispívat k integrit" celého regionu. P%íkladem je p%i%azení Zbirožska k Ho%ovicím v d#sledku významné dojíž(ky do Žebráku a Cerhovic (navíc nejsiln"jší sm"r je p%ímo na Prahu).


81

Podrobn"jší rozvedení zásad regionalizace je již nezbytné spojovat s %ešením problematiky na jednotlivých m"%ítkových úrovních. Prvá se týká samotného vymezení st%edisek, nebo& jejich organické vymezení podmi$uje i objektivní stanovení jejich regionální p#sobnosti. V úrovni nodálních st%edisek byly ovšem tyto otázky %ešeny již v p%edchozí kapitole, nebo& se týkají jak hodnocení samotných st%edisek, tak i hodnocení jejich regionálního významu. P%íslušný seznam aglomerací je uveden v poznámkách k tabulkové p%íloze 2. Pro ú!ely regionalizace bylo však nutné doplnit ješt" úpravy vymezení nodálních st%edisek ve t%ech individuálních p%ípadech, kdy dochází k funk!ní kooperaci a integrované regionální p#sobnosti dvojice m"st: Rumburk + Varnsdorf, Ústí nad Orlicí + 'eská T%ebová a Žamberk + Letohrad. Tato dvojjaderná centra nejsou chápána jako aglomerace v sídelním pojetí, ale pouze jako spolup#sobící st%ediska integrující spole!ný region. Závažn"jším problémem je vymezení regionálních jader na m"%ítkov" nejvyšších úrovních, speciáln" na úrovni mezoregionální. V n"kterých p%ípadech zde totiž síla hlavního nodálního st%ediska neposta!uje k integraci celého mezoregionu. Jeho sjednocenost je však zajišt"na spolup#sobením n"kolika nodálních – vzájemn" siln" propojených – st%edisek, a tedy centrem nadnodálním, odpovídajícím metropolitnímu areálu. V mezoregionální úrovni byly tedy v n"kolika p%ípadech významov" nejvíce zohledn"ny práv" metropolitní vazby (viz !ást 4.3 nebo vymezení ISS k roku 1980 – Hampl et al., 1987): mezoregion Ústí nad Labem a !áste!n" i mezoregion Karlových Var#, Liberce a Zlína. Mikroregiony 1. stupn" byly vymezeny primárn" jako regiony pracovní dojíž(ky a v n"kterých p%ípadech sekundárn" upraveny p%edevším podle pravd"podobného obslužného spádu obcí a dojíž(ky do škol. P%i jejich finálním výb"ru byla použita velikostní kritéria obdobn" jako v roce 1970, 1980 a 1991 (na základ" generalizované distribuce !etností – podrobn"ji viz Hampl et al., 1978): požadovaná minimální velikost celého regionu 15 tisíc obyvatel a samotného zázemí 5 tisíc obyvatel. Tyto hodnoty odpovídají p%ibližn" modální velikosti pracovních obvod# a lze je proto ozna!it za kritické pro formování elementárn" vyvinutého funk!ního mikroregionu s odpovídající polaritou st%ediska a zázemí. P%estože !etnosti pracovních obvod# v závislosti na snižování jejich popula!ní velikosti od zmín"né kritické úrovn" již klesají je nutné zd#raz$ovat i v tomto p%ípad" relativní kontinuitu jejich velikostní diferenciace. Existuje tudíž %ada jednotek p%echodného typu, které je vhodné blíže specifikovat. Stejn" jako v p%edchozích regionalizacích byly proto rozlišeny dv" skupiny st%edisek s !áste!nou mikroregionální funkcí: subregionální typu A jejichž pracovní obvod m"l „pot%ebných“ 15 tisíc obyvatel, avšak v zázemí žilo pouze 2 500–4 999 obyvatel; subregionální typu B jejichž pracovní obvod m"l pouze 10 000–14 999 obyvatel, ale v zázemí žilo p%es 5 tisíc obyvatel. Jedná se tedy o dva polohové typy – v"tší m"sta v relativn" exponované poloze nebo malá m"sta v relativn" periferní poloze. Samostatný seznam t"chto st%edisek p%echodného typu je p%ipojen k tabulkové p%íloze 3. Také výb"r st%edisek mikroregion# 2. stupn" byl založen p%edevším na kritériu popula!ní velikosti: orienta!n" zde byl stanoven po!et obyvatelstva maximálního regionu (nejširší p#sobnosti st%ediska) na alespo$ 40 tisíc, tj. p%ibližn" jako k roku 1980 a k roku 1991. Jednozna!n" byla pak vybrána ta st%ediska, která si pod%izovala jiný mikroregion 1. stupn" – nap%. Kutná Hora s mikroregionem 1. stupn" 35,3 tisíc obyvatel si pod%izuje mikroregion 1. stupn" 'áslavi (32,6 tisíc obyvatel), takže její maximální region a zárove$ mikroregion 2. stupn" dosahuje velikosti 67,9 tisíc obyvatel. S ohledem na významný diferencující vliv polohy na úrove$ regionální autonomie st%edisek bylo

82


p%i kone!ném výb"ru mikroregionálních st%edisek 2. stupn" u!in"no n"kolik výjimek: byla vylou!ena st%ediska s dostate!n" velkými regiony, ale se silnými dojíž(kovými vztahy k významn"jším centr#m – Beroun, Blansko, Krnov (v tomto p%ípad" byl zohledn"n i deformující vliv okresního p%i%azení Krnova k Bruntálu), Uherský Brod, a také dv" velká m"sta v metropolitních areálech Karviná a Kladno; naopak jako mikroregionální st%edisko 2. stupn" byl vzhledem k izolované poloze a slabým vn"jším vztah#m hodnocen Tachov jehož region má pouze 33 tisíc obyvatel. Výb"r mezoregionálních center je pom"rn" jednoduchým problémem nejen díky jejich omezenému po!tu. Specifikem velikostní diferenciace st%edisek v 'esku je totiž z%etelná diskontinuita mezi 11. a 12. st%ediskem, takže za problematické centrum mezoregionální úrovn" lze ozna!ovat pouze Karlovy Vary. V kombinaci s ur!ením metropolitních areál#, jakožto nadnodálních center, je však i v tomto p%ípad" výb"r jednozna!ný. Zárove$ metropolitní vztahy st%edisek dostate!n" zd#vod$ují i vymezení mezoregion# jak již bylo uvedeno (Ústecko, Karlovarsko, Liberecko a Zlínsko). Naprosto jednozna!ná je i makroregionální pozice Prahy, jak to doložila i hodnocení v 3. kapitole. Na nejvyšších hierarchických úrovních m#že proto být diskusní jen otázka zvýšeného mezoregionálního významu Brna a eventuáln" i Ostravy. V regionalizaci k roku 1991 byla ob" m"sta hodnocena jako mezoregionální st%ediska 2. stupn", p%i!emž Brnu bylo pod%ízeno Olomoucko a Zlínsko. K roku 2001 je však p%ímá vazba (pod%ízenost) Olomouce i Zlína na Prahu již z%eteln" vyšší než na Brno, takže je oprávn"né vylou!it úrove$ mezoregion# 2. stupn" jako samostatný hierarchický stupe$. Zvýšený význam Brna i Ostravy vyjad%ují však dostate!n" velikostní charakteristiky jejich mezoregion# a celkové regionální p#sobnosti. Popsaným zp#sobem byly vymezeny regiony na !ty%ech hierarchických úrovních, což navozuje i n"kolikastup$ovité významové hodnocení st%edisek. Všechna tato hodnocení jsou ovšem jen parciálního druhu a postihují integrální regionální význam st%edisek jen omezen". Záv"re!nou metodickou otázkou je proto konstrukce syntetického/agregátního ukazatele regionálního významu st%edisek, který je ozna!en jako „komplexní regionální význam“ (dále KRV). Jeho konstrukce zohled$uje p#sobnost st%edisek na r#zných hierarchických úrovních a zárove$ diferencovanou sounáležitost, resp. intenzitu vazeb st%ediska a jeho hierarchicky rozlišených zázemí. P%estože rozdíly v mí%e t"chto sounáležitostí není možné zcela objektivn" a dostate!n" p%esn" stanovit lze základním zp#sobem diskutovanou diferenciaci zohlednit. Všeobecn" platí, že intenzita vazeb st%edisek a zázemí se snižuje v závislosti na zvyšování velikosti (hierarchické úrovn") region#, resp. p%íslušných zázemí. V podstat" také platí, že k výraznému poklesu této intenzity dochází od úrovn" mikroregion# 2. stupn", nebo& práv" v rámci mikroregion# 1. stupn" jsou relativn" (p%evážn") uzav%eny nejfrekventovan"jší regionální procesy. Tyto skute!nosti zjednodušen" vyjad%ují i následující „váhy“ pro p%i%azování obyvatelstva k jednotlivým st%edisk#m, resp. i „nest%edisk#m“: 40 % je p%i%azeno podle místa trvalého bydlišt"; 30 % je p%i%azeno k p%íslušným st%edisk#m mikroregion# 1. stupn"; 15 % k p%íslušným st%edisk#m mikroregion# 2. stupn"; 10 % k p%íslušným st%edisk#m mezoregion#; 5 % k makroregionálnímu centru, tj. k Praze. Sou!tem uvedených po!t# je pak vyjád%en komplexní význam st%ediska, tj. vlastn" po!et komplexn" vázaného obyvatelstva k tomuto st%edisku. Hodnocení k roku 1991 respektuje tehdejší vymezení


83

region#, avšak soubor sledovaných st%edisek je ur!en stavem v roce 2001. Obdobn" nejsou k roku 1991 zohledn"ny trojstup$ovité úrovn" mikroregionálních pod%ízeností a dv" úrovn" pod%ízeností mezoregionálních, které v pr#b"hu 90. let minulého století ztratily sv#j význam (bližší vysv"tlení je v následující podkapitole). 4.2 SOCIOGEOGRAFICKÁ REGIONALIZACE: STAV A SOU"ASNÉ TENDENCE Podrobný p%ehled výsledk# sociogeografické regionalizace a zm"n v období 1991–2001 podává jednak tabulková p%íloha 3 a jednak p%íloha mapová. Charakteristiky individuálních st%edisek se týkají jejich mikroregion# 1. stupn" (celkem 144 jednotek), maximálního rozsahu regionální p#sobnosti a komplexního regionálního významu (KRV). Zárove$ jsou vždy specifikovány i hierarchické pod%ízenosti jednotlivých st%edisek, což umož$uje odvození velikosti mikroregion# 2. stupn" a mezoregion# (ty jsou blíže charakterizovány v tab. 34). Je nutno zd#raznit, že zm"ny popula!ních velikostí region# v!etn" KRV zachycují sou!asn" jak rozdíly ve vývoji obyvatelstva v letech 1991–2001, tak rozdíly v rozsahu regionální p#sobnosti st%edisek. Všeobecn" p%itom platí, že zm"ny druhého typu byly významn"jší. Zhodnocení stavu a krátkodobého vývoje regionální organizace bude ovšem zam"%eno dominantn" na generalizující charakteristiky celého systému a jen sekundárn" na díl!í a individualizující rysy, a to p%evážn" v p%ípad" nejvýznamn"jších st%edisek. Prvotní p%edstavu o celkovém charakteru regionální struktury poskytuje tab. 33, v níž jsou specifikovány velikostní kategorie st%edisek (a zprost%edkovan" jejich region#). Vcelku je rozlišeno 6 velikostních kategorií (podle KRV), p%i!emž t%i nejvyšší kategorie odpovídají i z%etelným diskontinuitám ve velikostním/významovém rozr#zn"ní regionálních center: Praha (KRV v roce 2001 2 038,3) – Brno a Ostrava (624,7 a 590,6) – ostatních 9 mezoregionálních st%edisek (KRV v rozmezí 107,7 až 269,0). Od Opavy na 13. míst" (90,1) a p%edevším od 14. Teplic (75,7) je již velikostní diferenciace st%edisek plynulá (viz i p%edpoklady pravidla velikostního po%adí): 15. Mladá Boleslav (75,4), 16. Jihlava (75,0), 17. Chomutov 73,3 atd. Zvýšená dominance Prahy a výrazná velikostní diskontinuita mezi 3. a 4. centrem a mezi 12. a 13. centrem p%edstavují nejpodstatn"jší specifikující znaky hierarchizace regionální organizace v 'esku. Ješt" výrazn"jší rozdíly jsou v p%ípad" velikostního uspo%ádání podle ukazatele maximální regionální p#sobnosti (maximálního regionu): 11. Karlovy Vary 307,1, 12. Liberec 303,0, ale 13. Uherské Hradišt" pouze 178,6 a 14. Opava 177,5 tisíc obyvatel. S ohledem na zd#razn"nou diskontinuitu a pochopiteln" i s ohledem na klí!ový význam 12 mezoregionálních center jsou v tab. 34 uvedeny jejich individuální hodnotící charakteristiky. Z porovnání údaj# v tab. 33 vyplývá v prvé %ad" záv"r o mimo%ádn" silné inercii regionální organizace. Navzdory vysoké dynamice a selektivní orientaci transforma!ních proces# byly popula!ní zm"ny z hlediska velikostních kategorií velmi malé. Je ovšem nutno upozornit na omezenou vypovídací schopnost použitých charakteristik. Ur!itý „tlumící“ vliv zde má již celkový pokles obyvatelstva 'R (o 0,7 %, resp. o 72 tisíc), což se promítá v prvé %ad" do zm"n hodnot KRV: nap%. zvýšení o 3,3 % v p%ípad" Prahy, znamenalo zvýšení jejího podílu na 'R o 4,0 %. Podstatn" závažn"jší je ovšem skute!nost, že zm"ny v regionální p#sobnosti st%edisek jsou z d#vod# datové základny posuzovány pouze podle po!tu obyvatelstva, resp. bydlišt" obyvatelstva. Jak bylo konstatováno již v p%edchozí

84


kapitole byly zm"ny v územní distribuci obyvatelstva minimální a byly navíc p%evážn" orientovány „proti“ sídelní hierarchii. S v"domím t"chto skute!ností je proto nutné i malé velikostní p%esuny mezi kategoriemi považovat alespo$ !áste!n" za významné, a to speciáln" z hlediska jejich sm"rování. Z%ejmá je zde orientace k posilování pozice nejv"tších center, a tedy k umoc$ování hierarchizace regionální organizace. Podíl 12 mezoregionálních center se v letech 1991–2001 zvýšil v úrovni mikroregion# 1. stupn" ze 41,6 % na 42,9 % celé 'R a podle KRV ze 46,3 % na 47,0 %. Tyto hodnoty sou!asn" dokládají výraznou koncentraci st%ediskové regionální p#sobnosti. Tab. 33: Velikostní struktura regionálních st!edisek Komplexní regionální význam (KRV) 2001 1 000,0 + 0 300,0–999,9 0 100,0–299,9 00 50,0–99,9 00 20,0–49,9 00 000 –19,9

Po!et st%edisek 1 2 9 21 44 67

Po!et obyvatel mikroregion# 1. stupn" v tisících

Komplexní regionální význam

Pom"r (index) KRV a velikosti mikroregionu 1. stupn"

1991

2001

1991

2001

1991

2001

1 458,8 1 243,8 1 579,9 2 038,7 2 303,0 1 678,4

1 492,5 1 291,8 1 604,0 1 942,6 2 300,0 1 600,1

1 973,6 1 222,9 1 575,8 1 405,9 1 499,4 822,7

2 038,3 1 215,3 1 556,8 1 341,9 1 466,0 786,2

135 98 100 69 65 49

137 94 97 69 64 49

Poznámky a prameny: viz tabulková p%íloha 3

V tab. 33 je dále uvád"n i pom"r hodnot KRV a popula!ní velikosti mikroregion# 1. stupn", který alespo$ p%ibližným zp#sobem charakterizuje kvalitativní vyvinutost hierarchie regionálních st%edisek. V obou sledovaných letech se z%eteln" projevuje zvyšování tohoto pom"ru v závislosti na zv"tšování center, a tedy existence základního souladu velikostní a kvalitativní hierarchizace. Výrazné p%evýšení KRV nad velikostí mikroregion# je pouze u samotné Prahy, což ovšem odpovídá i rozdílnému p%i%azení obyvatelstva celé 'R k regionálním st%edisk#m: 100 % v úrovni mikroregion# 1. stupn" a pouze 82 % podle KRV (zbývající !ást národní populace je vázána na „nest%ediska“ jak to vyplývá z konstrukce ukazatele KRV). Zmín"ný pozitivní vztah velikostních a kvalitativních charakteristik je však ve dvou p%ípadech !áste!n" narušen: u 2. nejvyšší kategorie v d#sledku omezené kvalitativní vyvinutosti ostravské aglomerace (následující kategorie má index vyšší) a u 4. kategorie v níž je výrazné zastoupení dalších pánevních m"st (hodnoty pro 4. a 5. kategorii se tém"% neliší). Relativn" p%íznivou úrove$ kvalitativní vyvinutosti u st%edisek 5. kategorie lze pak vysv"tlovat zna!ným zastoupením okresních m"st, tj. st%edisek, která byla v p%edchozích desetiletích rozvojov" – a to i v kvalitativním smyslu – podporována. Obdobné rozdíly 4. a 5. kategorie se kone!n" projevily i v jejich vývoji v letech 1991–2001: úbytky u 4. kategorie a relativní stabilita podíl# u kategorie 5. P%edchozí hodnocení dopl$ují údaje o mezoregionálních centrech v tab. 34. Z%ejmé je p%edevším posílení dominance Prahy na mezoregionální úrovni (podíl mezoregionu na 'R se zvýšil v letech 1991–2001 z 29,3 % na 32,4 %) na jedné stran" a omezená velikost mezoregion# center v 'echách, která jsou ve své p#sobnosti vlivem Prahy nejvíce potla!ena, na stran" druhé. Významnou skute!ností je i zna!né rozší%ení mikroregion# 2. stupn" mezoregionálních center. Jestliže v letech 1991–2001 se podíl na obyvatelstvu 'R u 12 mikroregion# 1. stupn" t"chto center zvýšil pouze ze 41,6 % na


85

42,9 % pak obdobný podíl jejich mikroregion# 2. stupn" vzrostl ze 48,8 % na 52,7 %. To mimo jiné dokládá ur!itý m"%ítkový posun v integra!ních tendencích a vyšší dynamiku vztahových zm"n v úrovních „nad“ mikroregionální diferenciací 1. stupn". Tab. 34: Základní charakteristiky mezoregionálních st!edisek Po!et obyvatel v tisících St%edisko Praha Brno Ostrava Plze$ Olomouc 'eské Bud"jovice Zlín Hradec Králové Ústí nad Labem Pardubice Liberec Karlovy Vary

Mikroregion 1. stupn" Mikroregion 2. stupn"

Komplexní regionální význam

Mezoregion

1991

2001

1991

2001

1991

2001

1991

2001

1 458,8 660,3 583,5 323,8 184,9 212,9 188,7 162,6 119,3 139,6 130,2 117,9

1 492,5 687,6 604,2 314,9 196,4 231,5 189,9 162,9 120,4 137,8 134,3 115,9

1 553,3 822,1 736,3 382,3 225,1 299,4 206,1 232,0 119,3 160,5 153,8 139,3

1 868,0 851,6 711,9 370,7 260,2 315,9 205,5 231,3 120,4 157,7 158,6 138,8

3 023,4 1 516,9 1 359,5 554,5 644,1 367,9 563,9 516,6 730,1 423,4 299,3 302,6

3 312,1 1 402,2 1 340,1 528,3 636,2 315,9 562,2 464,8 639,1 419,3 303,0 307,1

1 973,6 628,4 594,5 279,2 194,8 185,4 185,3 175,2 166,7 147,0 133,2 109,0

2 038,3 624,7 590,6 269,0 202,6 188,3 184,1 168,9 157,3 144,2 134,7 107,7

Poznámky a prameny: viz tabulková p%íloha 3

Tab. 35: Hierarchie regionálních st!edisek Kategorie (po%adí) jednotek 01. 02.–4. 05.–12. 13.–34. Podíl na 'R (%) 01.–34.

Relativizované popula!ní velikosti (1. jednotka = 100) St%edisek

Mikroregion# 1. stupn"

KRV st%edisek

1991

2001

1991

2001

1991

2001

100 82 64 91

100 82 65 93

100 107 89 143

100 108 88 133

100 76 66 74

100 73 63 68

39,7

38,9

62,2

62,5

60,6

60,6

Poznámky: Jedná se o prom"nlivé soubory jednotek podle jejich velikostního po%adí v daném roce a podle p%íslušného ukazatele. Kategorie byly vymezeny jako zhruba velikostn" rovnocenné z hlediska p%edpoklad# „pravidla velikostního po%adí“. Prameny: viz tabulkové p%ílohy 2 a 3

Na nejobecn"jší úrovni je možné zhodnotit sou!asný vývoj a dosažený stav hierarchie regionálních st%edisek prost%ednictvím aplikace pravidla velikostního po%adí, jakožto nástroje ur!ité standardizace pro vývojové i strukturální srovnávání. V tab. 35 jsou charakterizovány velikostní proporce souboru 34 nejv"tších st%edisek rozd"lených do !ty% kategorií podle jejich velikostního po%adí. Hodnoceny jsou popula!ní velikosti samotných st%edisek i mikroregion# 1. stupn" a komplexní regionální význam st%edisek. P%edpoklad#m zmín"ného pravidla velikostního po%adí nejvíce odpovídá velikostní diferenciace mikroregion# 1. stupn", která ovšem výrazn" snižuje celkový význam nejv"tších center v d#sledku nezohledn"ní jejich hierarchicky vyšší regionální p#sobnosti. Naopak zna!n" zvýšenou

86


dominanci prvé jednotky zachycuje stav k roku 2001 podle KRV, a tedy podle integrálního hodnocení regionálního významu st%edisek. Charakteristické je i zvýšení této dominance v transforma!ním období. Z hlediska rozr#zn"ní podle KRV dále vyplývá, že nejvíce je velikostn" potla!ena kategorie st%edisek na 5.–12. míst". Jedná se tedy o soubor s p%evažujícím zastoupením mezoregionálních st%edisek v 'echách. Regionální p#sobnost t"chto center – jak již bylo d%íve zd#razn"no – nejvíce omezuje výjime!ná atraktivita hlavního m"sta. Tab. 36: Hierarchické kategorie regionálních st!edisek Kategorie Makroregionální Mezoregionální 2. stupn" Mezoregionální 1. stupn" Mikroregionální 2. stupn" Mikroregionální 1. stupn" Subregionální A Subregionální B

Po!et st%edisek

Po!et st%edisek (kumulativn")

1991

2001

1991

2001

1 2 9 62 74 8 14

1 0 11 58 74 6 15

1 3 12 74 148 156 170

1 1 12 70 144 150 165

Poznámky a prameny: Hampl, Müller, 1996, tabulková p%íloha 3 a dále viz text podkapitoly 4.1

Regionální význam st%edisek je vhodné – alespo$ ve významov" strukturálním smyslu – posuzovat i jiným zp#sobem, a to z hlediska m"%ítkové/hierarchické úrovn" jejich autonomie. Toto hodnocení je zvlášt" pot%ebné pro zachycení transforma!ních zm"n v regionální organizaci, protože podchycuje posuny ve vztahovém uspo%ádání na všech m"%ítkových úrovních. Z d%ív"jšího porovnání velikostních zm"n mikroregion# 1. a 2. stupn" nejv"tších center již do jisté míry vyplynul záv"r o vyšší dynamice t"chto zm"n na vyšších hierarchických úrovních vztahové organizace. Tuto skute!nost rovn"ž potvrzují údaje v tab. 36 o po!tech st%edisek na r#zných hierarchických úrovních. K zúžení souboru st%edisek došlo v letech 1991–2001 práv" na úrovni mikroregion# 2. stupn" (ze 74 na 70) p%i!emž zárove$ byly mezoregionální stupn" organizace zredukovány na jediný: v d#sledku p%evládnutí Prahy nad Brnem u vazeb Olomouce a Zlína (obdobn" i Jihlavy) a celkového oslabení významu Ostravy. K ur!ité redukci došlo i v soustav" mikroregion# 2. stupn" a vztah# jejich st%edisek, a to v dvojím slova smyslu: ztráta mikroregionální autonomie 2. stupn" u n"kolika m"st v blízkosti velkých center (nap%. Kladno, Beroun a Nymburk v zázemí Prahy) na jedné stran" a p%edevším pak zm"na v orientaci pod%ízeností mikroregion# 1. stupn" ve prosp"ch mezoregionálních st%edisek a v neprosp"ch okresních m"st nižší hierarchické úrovn" na stran" druhé. Celkov" je oprávn"né zd#raz$ovat následující hlavní typy zm"n: (i) Další posílení pozice Prahy, a to na všech hierarchických úrovních. (ii) Zvýšení významu ostatních 11 mezoregionálních center na úrovni mikroregionální 1. a zejména 2. stupn" a sou!asné oslabení jejich významu na úrovni mezoregionální. (iii) Mírná redukce po!tu mikroregionálních (a relativní stagnace po!tu subregionálních) st%edisek spojená s všeobecným oslabením jejich významu. Navzdory snížení integrity mikroregion# 1. stupn" jsou však tyto jednotky nadále ucelen"jší než regiony vyšších úrovní (krom" celé 'R), a proto mohou být oprávn"n" kvalifikovány jako stavební kameny celé regionální hierarchie.


87

(iv) Specifickou reakcí na p%edchozí dlouhodobé preferování okresních m"st a posilování autonomie okres# bylo v transforma!ním období vztahové „otevírání“ t"chto administrativních jednotek a posun integra!ních proces# na m"%ítkov" vyšší úrove$. (v) Podstatné rozdíly mezi %ády (kvalitativn" i kvantitativn" ur!enými) a stupni (p%evážn" kvantitativn" ur!enými) regionální diferenciace byly ovšem zachovány. Vyjad%ují to rozdílné hodnoty k-funkce (viz Christaller, 1933) pro p%ípad pom"ru mezi po!tem mikroregion# 1. a 2. stupn" (k-funkce 2) a mezi po!tem mikroregion# 2. stupn" a mezoregion# (k-funkce 6). Všechna dosavadní hodnocení sou!asného vývoje regionální organizace a odpovídajícího vztahového uspo%ádání vycházela z výsledk# sociogeografické regionalizace. Protože druhým základním kritériem p%i vymezování region# je požadavek jejich územní celistvosti, nemohly být zohledn"ny další typy vztah# mezi st%edisky, resp. územními enklávami. A práv" u t"chto vztah# se projevilo zesilování hierarchizace, a tedy významový r#st nejv"tších center, nejpronikav"ji. Názorn" to dokládají charakteristiky dojíž(kových vztah# (pracovních a školských, a vždy denních i nedenních) mezi obcemi III. stupn" (tzv. obce s rozší%enou p#sobností) k roku 1991 a k roku 2001 prezentované v tab. 37. Soubor t"chto obcí (205 bez Prahy) zahrnuje všech 144 mikroregionálních (a vyšších) st%edisek, v"tšinu st%edisek subregionálních a n"kolik desítek dalších významn"jších m"st. Vzájemné vztahy pod%ízenosti (pouze k siln"jším centr#m) jsou rozlišeny podle t%í základních %ád# regionálních st%edisek a jsou posuzovány zm"ny pod%ízeností v letech 1991–2001 pouze ve vztahu k této hierarchii: pozitivní ve sm"ru k hierarchicky vyšší kategorii a negativní ve sm"ru opa!ném. Výsledky pochopiteln" potvrzují p%edchozí záv"ry o umoc$ování/prohlubování hierarchie regionálního systému, dokládají však %ádov" vyšší dynamiku tohoto umoc$ování: z celkového po!tu 205 vztah# se zm"nila základní hierarchická orientace u 28 vztah# v p%ípad" pracovní vyjíž(ky, u 29 vztah# v p%ípad" školní vyjíž(ky a u 33 vztah# v p%ípad" celkové vyjíž(ky, tj. v pr#m"ru u tém"% 15 % vazeb. Zárove$ pom"r pozitivních a negativních zm"n z pohledu hierarchizace byl u pracovních vazeb 27 : 1, u školských 25 : 4 a u celkových 32 : 1, takže zm"ny ve sm"ru posilování hierarchie 14krát p%evyšovaly zm"ny opa!né. Vzhledem ke krátkodobosti t"chto zm"n a velmi silné inercii geografických struktur to byly tedy zm"ny nepochybn" dramatické (podrobn"jší analýzy viz Hampl, 2004). Tab. 37: Hierarchizace vyjíž"ky z obcí III. stupn# Hierarchický %ád st%ediska Makroregionální

Mezoregionální

Mikroregionální

Druh vyjíž(ky pracovní školní celková pracovní školní celková pracovní školní celková

Pramen: podle Hampl, 2004

Po!et pod%ízených jednotek

Zm"na pod%ízenosti

1991

2001

zisk

ztráta

54 46 47 71 92 77 80 67 81

75 66 74 70 83 73 60 56 58

22 20 27 6 5 5 0 4 1

1 0 0 7 14 9 20 15 24

88


Na záv"r vlastního hodnocení výsledk# sociogeografické regionalizace je možné p%ipojit n"kolik poznámek o úrovni a zm"nách variability souboru 144 mikroregion# 1. stupn" z hlediska jejich velikostních a strukturálních charakteristik. Toto srovnání je sice pouhým dopl$kem sledování regionální organizace, má však obecn"jší smysl v jiných kontextech. Zárove$ je analogií obdobného hodnocení v kapitole t%etí (viz tab. 25), jehož záv"ry potvrzuje z pon"kud odlišného pohledu, resp. z pohledu vyhodnocení empirických podklad# specificky geografického typu. Vybrané reprezentativní velikostní charakteristiky 144 st%edisek a jejich region# jsou jednak popula!ní velikosti mikroregion# 1. stupn" a jednak hodnoty KRV. Ze strukturálních charakteristik je sledován relativní regionální význam st%edisek v úrovni mikroregion# 1. stupn" vyjád%ený jako pom"r popula!ní velikosti zázemí a vlastního st%ediska. Sledovány jsou p%íslušné distribuce !etností k roku 1991 a k roku 2001 – viz tab. 38. Základním výsledkem t"chto srovnání je op"tovné potvrzení krajní asymetrie (hierarchizace) velikostního rozr#zn"ní st%edisek a region# (celk# komplexního typu) na jedné stran" a omezené variability (variability více mén" odpovídající „Gaussovskému typu“) jejich rozr#zn"ní podle znaku strukturálního. I u celk# vysoké úrovn" komplexity (viz Hampl, 1998) je proto možno konstatovat relativní homogenitu (druhovost) jejich soubor# podle strukturálních znak#. Tab. 38: Diferenciace souboru sociogeografických mikroregion$ z hlediska velikostních a strukturálních znak$ Hodnocený znak Popula!ní velikost – 1991 Popula!ní velikost – 2001 Komplexní regionální význam st%ediska – 1991 Komplexní regionální význam st%ediska – 2001 Relativní regionální význam – 1991 Relativní regionální význam – 2001

'etnosti podle varia!ních t%íd 1.

2.

3.

4.

5.

6.

7.

8.

9.

10.

135 136 139 140 15 12

5 4 2 1 24 31

1 1 0 1 41 41

0 2 2 1 24 26

2 0 0 0 15 15

0 0 0 0 11 9

0 0 0 0 8 5

0 0 0 0 5 1

0 0 0 0 1 1

1 1 1 1 0 3

Poznámky: Bylo hodnoceno 144 mikroregion# 1. stupn". Konstrukce komplexního regionálního významu (KRV) je popsána v textu této kapitoly. Relativní regionální význam (st%ediska) je strukturální charakteristikou definovanou jako pom"r popula!ní velikosti zázemí a st%ediska. U tohoto ukazatele bylo užito stejné !len"ní varia!ních t%íd k roku 1991 i k roku 2001 vzhledem k nevýznamnosti rozdíl# varia!ních rozp"tí. Varia!ní t%ídy byly stanoveny jako desetiny varia!ního rozp"tí. Prameny: viz tabulková p%íloha 3

4.3 METROPOLITNÍ AREÁLY Metropolitní areály je možno obecn" ozna!ovat za nejvýznamn"jší – m"%ítkov" vyšší – prvky systému osídlení a sou!asn" i za jádra %ádov" vyšších region#, v podmínkách 'eska zhruba od úrovn" mezoregion#. Jejich formování je v prvé %ad" projevem pozd"jšího typu r#stu nejv"tších st%edisek, tj. r#stu prostorového. Ten zahrnuje i suburbaniza!ní proces, avšak má i %adu dalších, p%evážn" kvalitativních d#sledk#: prohlubování územní d"lby práce (tzv. metropolitní ekonomika) p%inášející i zvýšené ekonomické a sociální efekty, a to bezprost%edn" pro samotné metropolitní areály (posilování jejich významu) a zprost%edkovan" pro celý národní systém (%ídící a inova!ní p#sobení na rozsáhlé regionální systémy). V tomto smyslu p%edstavují metropolitní areály nejen


89

nejv"tší územní koncentrace ekonomiky a obyvatelstva, ale zejména kvalitativn" nejvýznamn"jší koncentrace, koncentrace nejprogresivn"jších aktivit (zvlášt" tzv. kvartérního sektoru). Metropolizace je tedy vývojov" vyšší fází urbanizace, která je charakteristická práv" pro sou!asné období nástupu a rozvoje post-industriálních proces#. I v rámci samotné metropolizace p%itom dochází k hlubokým prom"nám a k postupné transformaci extenzivních forem r#stu charakteristickým již pro poslední etapu industriálního období (prostorové rozši%ování areál# a pokra!ující r#st obyvatelstva v metropolitních zázemích) na intenzitní formy v období post-industriálním jejichž d#sledkem je primárn" r#st kvalitativního významu metropolitních areál# (zvyšování jejich %ídící p#sobnosti apod.). Pro hodnocení metropolitních areál# a jejich hierarchie je z výše uvedených d#vod# klí!ové kombinované postižení velikostních a kvalitativních kritérií, tj. stanovení jak míry koncentrace hlavních funkcí do t"chto areál#, tak rozlišení této míry z hlediska kvality/progresivity p%íslušných funkcí. Podobn" jako v p%ípad" regionalizace je však nezbytným prvotním úkolem v celém hodnocení vymezení a následný výb"r metropolitních areál#. V literatu%e se setkáváme s r#znými p%ístupy k t"mto otázkám, což se nutn" promítá i do pojetí metropolitních areál#. Zjednodušen" je možno rozlišovat t%i hlavní typy kritérií a odvozená chápání metropolitních areál#: a) Velikost a územní intenzita jsou v podstat" vždy považovány za hlavní kritéria a je jim obvykle – a to do zna!né míry oprávn"n" – p%isuzována integrální vypovídací schopnost. P%íkladem mohou být používaná hlediska americké statistiky (Standard metropolitan areas), specifický p%ínos ve sm"ru k p%esnosti a objektivizaci v tomto ohledu znamenala koncepce areál# maximálního zalidn"ní (Kor!ák, 1966). V d#sledku omezené datové základny je ovšem tém"% vždy sledováno pouze obyvatelstvo (celková popula!ní velikost v kombinaci s ukazatelem po!et obyvatel na km2). Tím je ovšem chápání zejména vývojových tendencí nep%im"%en" redukováno na zm"ny v distribuci reziden!ních funkcí (viz nap%. Zelinski, 1971, Berg van den et al., 1982), které postupn" ztrácejí na významu. b) Zásadním dopln"ním velikostních a koncentra!ních hledisek je zd#razn"ní kritérií m"stského, resp. velkom"stského charakteru sídel (sociální a ekonomická struktura obyvatelstva apod.) a eventuáln" i úrove$ prostorové mobility obyvatelstva (nap%. vyjíž(kovost za prací). P%íkladem m#že být dnes již klasická práce o m"stských regionech v n"kdejší NSR (Boustedt, 1960). c) Nejmén" !asté jsou pak práce, které nejen všeobecn" zd#raz$ují, ale i kvantitativn" zachycují vztahovou sounáležitost sídel i v rámci metropolitních areál#. D#vodem absence analýz vztahové organizace je p%edevším nedostatek pot%ebných informací, n"kdy však i jejich nevhodné využití: nap%. vymezení tzv. metropolitních pracovních areál# v USA (Berry et al., 1969) vycházelo z jednosm"rné vyjíždkovosti obyvatelstva za prací, a tedy z kritéria vhodného více pro regionalizaci než pro vymezování metropolitních areál# v jejichž rámci by m"la být hodnocena p%edevším oboustranná propojenost sídel. Uvedené p%ístupy se pochopiteln" vzájemn" nevylu!ují, nýbrž pouze dopl$ují, p%i!emž jejich posloupnost vyjad%uje p%evážn" postupnou kumulaci používaných kritérií. Z celkových charakteristik metropolitních areál# však v podstat" vyplývá, že jejich nejpodstatn"jšími znaky jsou výjime!ná koncentrace (celková velikost i územní intenzita) na jedné stran" a výjime!ná vnit%ní/vzájemná propojenost na stran" druhé. Zcela p%evažující preference prvého znaku, resp. kritéria je pak d#sledkem nedostatku dat. V podmínkách 'eska je však díky cenz#m dostatek informací i o vztahových

90


souvislostech obcí, takže lze akceptovat i druhé základní kritérium pro ur!ování metropolitních areál#. Navíc byla již na údajích k roku 1980 i k roku 1970 ov"%ena možnost agregace obou základních typ# kritérií do jediného ukazatele „územní intenzity/hustoty vzájemných kontakt# obcí“ (Hampl et al., 1987). Objem vzájemné dojíž(ky mezi obcemi vztažený k jejich vzdálenosti v podstat" zohled$uje jak aspekt koncentrace, tak i aspekt sounáležitosti. Bližší popis a zd#vodn"ní ukazatele tohoto typu, který byl použit pro vymezení metropolitních areál# k roku 2001 je podán v následujících bodech: 1) Hodnocení územní intenzity kontakt# bylo omezeno na vztahy mezi dvojicemi st%edisek s KV 2,5 a více, nebo& základní kostru metropolitních areál# vytvá%í soustava m"stských sídel, a to p%edevším v"tších st%edisek. Výsledkem prvotních analýz je proto vymezení integrovaných st%ediskových systém#. 2) Vzhledem k dostupné datové základn" mohly být hodnoceny pouze vzájemné dojíž(kové vazby pracovní a školské. Ty však p%edstavují hlavní formy prostorové mobility obyvatelstva a zárove$ odrážejí ekonomickou a !áste!n" i sociální propojenost, by& jen na úrovni individuálních obyvatel. Je však oprávn"né p%edpokládat jejich dostate!nou reprezentativnost i pro širší komplex metropolitních vazeb, nebo& procesy výrobní a institucionální kooperace jsou p%evážn" spojeny s m"%ítkov" vyššími úrovn"mi územní diferenciace, resp. se ší%eji chápanými metropolitními areály. 3) Objemy vzájemné pracovní a školní dojíž(ky mezi dvojicemi st%edisek byly vztaženy k jejich vzdálenosti: ukazatel „po!et vzájemn" dojížd"jících na km“. Byla uvažována pouze vzdušná vzdálenost vzhledem k dobré dopravní propojenosti metropolitních areál#. Použití vzdálenosti namísto plochy zóny v níž se hodnocené interakce realizují (území kolem hlavních silni!ních a železni!ních tras) je pochopiteln" ur!itým zjednodušením, které vychází z p%edpokladu relativn" obdobné ší%e t"chto zón. Popsaným zp#sobem byly vyhodnoceny interakce mezi dvojicemi st%edisek s potenciáln" významn"jší úrovní vzájemné propojenosti (posuzováno bylo n"kolik stovek p%ípad#). Na základ" vyhodnocení empirického rozd"lení !etností na jedné stran" a na základ" porovnání s vymezením integrovaných systém# st%edisek (ISS) k roku 1980 na stran" druhé byla zvolena kritická úrove$ interakce pro vymezení ISS k roku 2001 75 dojížd"jících na km. Toto kritérium nebylo dodrženo p%i finálním stanovení ISS ve t%ech p%ípadech, kdy byly interakce pon"kud nižší, ale nastávaly ve dvou sm"rech: a) Propojení ústecko-teplické a mostecko-chomutovské !ásti severo!eské pánevní konurbace vzhledem k relativn" silné interakci Most–Bílina i Litvínov–Osek. b) Obdobné propojení Ústí nad Labem a Litom"%ic i Lovosic. c) Spojení zlínské a krom"%ížské soustavy st%edisek vzhledem k pom"rn" intenzivním vazbám jak Zlín–Krom"%íž, tak Zlín–Holešov, a dále i Krom"%íž–Holešov a Hulín–Holešov. V další fázi hodnocení byla aplikována na vymezené ISS velikostní kritéria: p%i dosažení sou!tu hodnot komplexních velikostí (KV) integrovaných st%edisek 100 a více byly ISS považovány za metropolitního %ádu. Celkem se jedná o 11 systém#, jejichž jádry jsou mezoregionální centra – Hradec Králové byl ovšem spojen s Pardubicemi. Jako sekundární (nemetropolitní) systémy bylo klasifikováno 11 dalších soustav s celkovým sou!tem KV 50,0–99,9 (v p%ípad" Jihlavy se jednalo o jediné st%edisko). Seznam všech st%edisek za%azených do obou výše definovaných kategorií ISS


91

je uveden v tab. 39. V tab. 40 jsou prezentovány hlavní charakteristiky individuálních ISS a jejich zm"ny v letech 1991–2001 (vždy ovšem ve vymezení k roku 2001). Tab. 39: Seznam st!edisek s komplexní velikostí 2,5 a více v roce 2001 integrovaných do metropolitních soustav Hlavní centrum integrovaného systému st%edisek Praha 'eské Bud"jovice Plze$ Karlovy Vary Ústí nad Labem Liberec Hradec Králové–Pardubice Brno Olomouc Zlín Ostrava

St%ediska p%i%azená Beroun, Zdice, Kladno, Libušín, Slaný, Stochov, Unhoš&, M"lník, Horní Po!áply, Kralupy nad Vltavou., Neratovice, Brandýs nad Labem-Stará, Boleslav, 'elákovice, Odolena Voda, )í!any, Úvaly, 'ernošice, Hostivice, Jesenice, Pr#honice, Roztoky a Rudná Hluboká nad Vltavou a Lišov Dob%any, Chlum!any, Starý Plzenec, Horní B%íza, Ný%any, T%emošná, Rokycany a Hrádek Jáchymov, Nová Role, Ostrov, Sokolov, Habartov, Chodov, Kynšperk nad Oh%í a Nové Sedlo D"!ín, Benešov nad Plou!nicí, Jílové, Chomutov, Kada$, Klášterec nad Oh%í, Litom"%ice, Lovosice, Terezín, Most, Litvínov, Mezibo%í, Teplice, Bílina, Duchcov, Krupka, Osek a Chlumec Jablonec nad Nisou, Smržovka, Tanvald a Chrastava T%ebechovice pod Orebem, Chrudim, Slati$any, Lázn" Bohdane! a P%elou! Blansko, Adamov, Rájec-Jest%ebí, Ku%im, Mod%ice, Rosice, Šlapanice a Tišnov Hlubo!ky, Lutín, Šternberk, Velká Byst%ice, Prost"jov, P%erov a Lipník nad Be!vou Krom"%íž, Holešov, Hulín, Chropyn", Fryšták, Napajedla a Vizovice Frýdek-Místek, Byst%ice, Dobrá, Frýdlant nad Ostravicí, Jablunkov, Paskov, Sta%í!, T%inec, Karviná, Bohumín, 'eský T"šín, D"tmarovice, Doubrava, Horní Suchá, Orlová, Petrovice u Karviné, Rychvald, Klimkovice, Hlu!ín a Ludgé%ovice

Poznámky: Kritéria vymezení jsou vysv"tlena v textové !ásti. Seznamy jsou uspo%ádány abecedn" nejprve podle okres# a pak v rámci okres#. N"která st%ediska jsou vymezena jako aglomerace (viz tabulková p%íloha 2). Integrace mezi ostatními st%edisky vytvá%ejícími soustavy s KV 50,0–99,9 jsou následující: Kolín + Kutná Hora + 'áslav; Mladá Boleslav + Bakov nad Jizerou + Benátky nad Jizerou + B"lá pod Bezd"zem + Mnichovo Hradišt"; Tábor + Planá nad Lužnicí; 'eská Lípa + Cvikov + Kamenický Šenov + Nový Bor; Náchod + 'ervený Kostelec + Hronov + Nové M"sto nad Metují; Šumperk + Post%elmov + Rapotín + Záb%eh; Uherské Hradišt" + Hluk + Uherský Brod; Vsetín + Valašské Mezi%í!í + Rožnov pod Radhošt"m + Zub%í; Nový Ji!ín + Frenštát pod Radhošt"m + Kop%ivnice + P%íbor; Opava + Hradec nad Moravicí + Krava%e.

Na základ" stanovení ISS byly kone!n" alespo$ orienta!ním zp#sobem vymezeny celé metropolitní areály podle nov" zavedených obvod# obcí III. stupn". Tyto obvody lze hodnotit jako relativn" organické jednotky (s výjimkou bezprost%edního zázemí nejv"tších m"st), které odpovídají ve v"tšin" p%ípad# mikroregion#m 1. stupn" nebo subregion#m s !áste!nou mikroregionální autonomií. P%estože rozsah n"kterých obvod# je z hlediska pot%eb ur!ování metropolitních areál# neúm"rn" velký (zejména Chrudimsko nebo Karlovarsko) je použité vymezení podstatn" objektivn"jší a p%esn"jší než vymezení prost%ednictvím celých okres#: vymezení podle okres# je proto možno ozna!ovat za 1. variantu a vymezení podle zmín"ných obvod# za 2. variantu stanovení metropolitních areál#. Kritériem výb"ru „metropolitních obvod#“ byla lokalizace alespo$ jednoho st%ediska p%íslušného ISS na jeho území. V šesti p%ípadech byly však za sou!ást metropolitního areálu považovány i menší navazující obvody v zájmu ucelenosti celého areálu: obvod 'eského Brodu a Lysé nad Labem

92


u pražského areálu, Blovicko u plze$ského areálu, obvod Ivan!ic a Židlochovic u brn"nského areálu a obvod Bílovce u areálu ostravského. Tab. 40: Základní charakteristiky integrovaných systém$ st!edisek (ISS) Po%adí podle KV Hlavní st%edisko ISS 2001 Metropolitní areály: 01. 02. 03. 04. 05. 06. 07. 08. 09. 10. 11. Ostatní areály s KV 50 a více: 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22.

Praha Ostrava Brno Ústí nad Labem Hradec Králové–Pardubice Olomouc Plze$ Zlín Liberec Karlovy Vary 'eské Bud"jovice

Mladá Boleslav Vsetín–Valašské Mezi%í!í Opava Nový Ji!ín Uherské Hradišt" Kolín Jihlava 'eská Lípa Šumperk Tábor Náchod

Podíl na 'R v desetinách promile Obyvatelstvo 1991

2001

1 419,0 1 385,8 749,5 735,7 439,8 431,3 509,5 502,2 234,5 230,6 231,4 227,2 212,1 205,9 168,4 166,4 164,6 162,3 136,1 134,7 104,5 105,7

69,4 78,4 72,2 75,3 59,1 61,4 50,3 58,3 49,9 45,4 47,0

70,9 78,0 71,4 76,3 59,4 60,3 49,6 58,8 49,0 46,1 47,6

Pracovní p%íležitosti Komplexní velikost

KKV

1991

2001

1991

2001

2001

1 613,9 817,7 542,4 536,7 283,9 290,1 254,9 208,6 176,6 145,8 127,0

1 803,8 701,4 557,5 492,7 294,5 293,2 257,4 212,4 186,1 142,8 145,3

1 549,1 794,8 508,3 525,9 267,3 270,5 240,7 195,2 172,6 142,6 119,4

1 664,8 712,9 515,5 495,7 273,2 271,3 240,4 197,1 178,3 140,0 132,1

2 739,4 673,4 698,2 415,9 321,3 266,4 285,0 181,3 170,6 113,2 155,4

81,2 103,4 79,8 89,3 86,0 87,8 62,3 59,6 64,9 52,7 53,0

110,3 98,8 87,4 83,7 81,7 79,8 72,7 67,5 59,3 57,4 55,0

77,4 95,1 77,3 84,7 77,1 79,1 58,3 59,2 59,8 50,3 51,0

97,2 91,8 82,0 81,2 74,2 73,3 65,0 64,6 55,9 53,6 52,5

72,9 71,7 89,1 61,1 59,7 57,5 55,2 48,5 41,9 40,2 39,4

Poznámky a podklady: viz tabulková p%íloha 2 a tab. 31. Pouze v p%ípad" Jihlavy se jedná o jediné st%edisko. Hodnoceny byly ISS s KV 50 a více v roce 2001. KKV – kvalitativn" upravená komplexní velikost.

Hlavní charakteristiky individuálních ISS i hierarchické proporcionality jejich systém# uvád"jí tab. 40 a 41. Obdobné hodnocení celých metropolitních areál# vymezených v 2. variant" uvád"jí pak tab. 42 a 43. Podstatné znaky obou hierarchií i pozice klí!ových nadnodálních center v národním systému osídlení jsou pochopiteln" ve vysoké shod" s p%edchozími hodnoceními, a& již nodálních st%edisek samotných, tak i jejich regionální p#sobnosti, tj. soustavy regionálních st%edisek. Tyto znaky i eventuální – významov" sekundární – rozdílnosti mezi zmín"nými hierarchiemi jsou charakterizovány v následujících bodech: (i) Dominantní postavení metropolitních areál#, resp. metropolitních ISS v osídlení a ekonomice státu dokládají jejich vysoké celostátní podíly – vždy p%es polovinu pracovních p%íležitostí a p%es 60 % KKV. Op"tovn" platí, že v závislosti na progresivit" funkcí podíl t"chto v#d!ích


93

jednotek roste, by& v tomto ohledu jsou dosažitelné empirické doklady omezené (pro st%ediska a obvody nejsou k dispozici nap%. údaje o ekonomickém agregátu). (ii) Nejpodstatn"jší rozdíl mezi hierarchií metropolitních areál# a ISS na jedné stran" a hierarchií m"st i regionálních st%edisek na stran" druhé je ve výrazném vy!len"ní nejv"tších center od center ostatních v prvém p%ípad". V zásad" dochází k formování dvou hierarchií: %ádov" vyšší hierarchie velkých nadnodálních center metropolitního typu jejichž po!et je velmi omezený a %ádov" nižší hierarchie po!etného souboru ostatních st%edisek jejichž soustava se liší jen velmi málo od soustavy nodálních st%edisek – formování ISS je zde omezené a obvykle se jedná o relativn" izolovaná jednotlivá st%ediska. Celkov" dochází tedy k velikostnímu a významovému odd"lení vyšší hierarchie nadnodálních center od nižší hierarchie „zbývajících“ nodálních st%edisek jak to názorn" vyjad%uje i obr. 3 (c) a empiricky dokládají údaje o významném snížení velikosti kategorie (nemetropolitních) ISS již na 13.–34. míst" v tab. 41 (viz srovnání s obdobným hodnocením st%edisek v tab. 26). (iii) Ur!ité rozdíly v hierarchizaci nadnodálních center proti hierarchizaci nodálních (i regionálních) st%edisek jsou v úrovni 11–12 nejv"tších jednotek ve dvou p%ípadech. Za prvé to je pon"kud nižší dominance pražského areálu (p%edevším podle popula!ní velikosti), za druhé pak posun diskontinuity ve velikostní diferenciaci areál# z 3.–4. po%adí na 4.–5. po%adí v d#sledku velikosti/rozsahu severo!eské pánevní konurbace. Vzhledem k spojení Hradce Králové a Pardubic do jediného areálu/ISS se dále projevuje u nadnodálních center výrazná diskontinuita již mezi 11. a 12. jednotkou. (iv) V transforma!ním období se i v úrovni metropolitních areál# projevily d#sledky pozitivn" i negativn" orientovaných selektivních proces#, by& v omezen"jším rozsahu. Zna!ný nár#st podíl# zaznamenal tedy pražský ISS, resp. areál (s výjimkou obyvatelstva, které však již mírn" vzrostlo v letech 2001–2004) a naopak k snížení podíl# došlo u obou hlavních pánevních koncentrací. Relativn" výrazný r#st podílu na pracovních p%íležitostech vykázal ješt" areál !eskobud"jovický a „nemetropolitní“ areál mladoboleslavský. Tab. 41: Hierarchie integrovaných systém$ st!edisek ISS velikostní po%adí 01. 02.–4. 05.–12. 13.–34. Podíl na 'R 01.–34.

Relativizované velikosti kategorií (1. jednotka = 100) Obyvatelstvo

Pracovní p%íležitosti

Komplexní velikost

KKV

1991

2001

1991

2001

1991

2001

2001

100 120 93 70

100 120 94 72

100 118 97 75

100 97 91 68

100 118 96 74

100 104 92 69

100 65 57 34

54,4

53,6

62,9

64,2

60,1

60,7

70,1

Poznámky a prameny: Metodika – viz tab. 26 a 35, datové zdroje viz tabulková p%íloha 2 a tab. 31; v tomto p%ípad" byly ovšem hodnoceny konstantní soubory ur!ené po%adím podle KV v roce 2001, p%i!emž jednotky od 12. místa nespl$ovaly kritéria pro výb"r metropolitních areál# a v n"kolika p%ípadech se jednalo o samostatná nodální st%ediska (Jihlava, Znojmo, T%ebí!, P%íbram a Písek).

94


Tab. 42: Základní charakteristiky metropolitních areál$ (2. varianta) Metropolitní areál (po%adí podle KKV) 1. Pražský 2. Brn"nský 3. Ostravský 4. Ústecký 5. Hradecko-pardubický 6. Plze$ský 7. Olomoucký 8. Zlínský 9. Liberecký 10. 'eskobud"jovický 11. Karlovarský Celkem

Obyvatelstvo k 1.1.2004

Území km2

v tis.

3 974 1 694,7 1 755 589,6 2 204 891,8 3 562 649,9 2 095 368,7 2 217 325,7 2 170 375,6 1 240 242,6 921 208,5 924 148,0 2 004 197,6 23 066 5 692,8

na km2

Index vývoje obyvatelstva 1.1.2004/ 1.3.2001

Obyvatelstvo


426 336 405 182 176 147 173 196 226 160 99 247

100,6 99,6 99,2 100,0 99,2 100,1 99,5 99,4 99,6 100,2 99,6 99,9

1 646,8 578,9 878,4 635,0 363,3 318,0 369,0 238,6 204,6 144,5 193,9 5 571,0

1 983,6 643,6 766,4 584,1 382,6 332,7 366,0 254,9 220,0 167,4 192,4 5 893,7

Podíl na 'R v desetinách promile k r. 2001 KV

KKV

1 871,3 2 918,2 622,0 778,2 803,7 741,5 601,0 495,0 376,1 398,6 327,8 343,0 367,0 338,1 249,5 217,8 214,9 198,0 159,7 176,1 192,9 152,8 5 785,9 6 757,3

Poznámky: KV – komplexní velikost, KKV – kvalitativn" upravená KV. Vymezení metropolitních areál# v druhé variant" je podle obvod# obcí III. stupn". Metodika vymezení je popsána v textu !ásti 4.3. Seznam obvod# zahrnutých do metropolitních areál#: Pražský: Praha, Beroun, Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, 'ernošice, 'eský Brod, Kladno, Kralupy nad Vltavou, Lysá nad Labem, M"lník, Neratovice, )í!any, Slaný Brn"nský: Blansko, Brno, Ivan!ice, Ku%im, Rosice, Šlapanice, Tišnov, Židlochovice Ostravský: Bílovec, Bohumín, 'eský T"šín, Frýdek-Místek, Frýdlant nad Ostravicí, Haví%ov, Hlu!ín, Jablunkov, Karviná, Orlová, Ostrava, T%inec Ústecký: Bílina, D"!ín, Chomutov, Kada$, Litom"%ice, Litvínov, Lovosice, Most, Teplice, Ústí nad Labem Hradecko-pardubický: Hradec Králové, Chrudim, Pardubice, P%elou! Plze$ský: Blovice, Ný%any, Plze$, P%eštice, Rokycany, Stod Olomoucký: Lipník nad Be!vou, Olomouc, Prost"jov, P%erov, Šternberk Zlínský: Holešov, Krom"%íž, Otrokovice, Vizovice, Zlín Liberecký: Jablonec nad Nisou, Liberec, Tanvald 'eskobud"jovický: 'eské Bud"jovice Karlovarský: Karlovy Vary, Ostrov, Sokolov Prameny: Výsledky s!ítání 2001, Statistická ro!enka 'eské republiky 2004, 'SÚ, Praha, dále viz tabulková p%íloha 2 a tab. 31

Tab. 43: Velikostní hierarchie metropolitních areál$ (2. varianta) Velikostní kategorie (po%adí) 1. 2.–4. 5.–11.

Relativizované velikostní charakteristiky k roku 2001 Obyvatelstvo


KV

KKV

100 127 115

100 101 97

100 108 101

100 69 63

Poznámky: Metodicky jde o obdobné hodnocení jako v tab. 26 a 27 s tím ovšem, že v tomto p%ípad" byly areály Hradce Králové a Pardubic spojeny (srovnatelnost souboru areál# s údaji v tab. 27 je tedy zachována). Prameny: viz tab. 42


95

Uvedené generalizující charakteristiky potvrzují výsledky hodnocení ve všech sledovaných vymezeních nadnodálních center: ISS, 1. (okresní) i 2. (obvodní) varianta vymezení metropolitních areál#. Rozdíly mezi t"mito alternativami stanovení hlavních nadnodálních center jsou p%itom p%i celkovém hodnocení (podíly na 'R apod.) pom"rn" malé – z%etelné je pouze relativn" široké vymezení areál# ve 2. variant". Za významn"jší je proto možno ozna!ovat jen rozdíly z hlediska individuálních jednotek, p%i!emž za závažné lze považovat tyto diference pouze v p%ípad" olomoucké jednotky. Ztotožn"ní metropolitního areálu s olomouckým okresem je v tomto smyslu jeho významným omezením. Na druhé stran" je ovšem nutno zd#raznit, že obvody Prost"jova i P%erova jsou velmi rozsáhlé a p%evážn" venkovského typu. Navíc intenzita kontakt# Olomouc – P%erov je blízko kritické úrovn" (79 dojížd"jících na km). V ostatních p%ípadech nejsou rozdíly zásadního typu: okresní varianta pon"kud snižuje velikost pražského a ústeckého areálu (jeho rozsah ve 2. variant" je však skoro totožný s vymezením celého mezoregionu) a naopak zvyšuje velikost areálu !eskobud"jovického, karlovarského a libereckého. Z porovnání t%í diskutovaných typ# vymezení nadnodálních center i zp#sob# jejich stanovení je pak možno považovat za nejvíce reprezentativní vymezení ISS, jakožto základní kostry metropolitních areál#. Zd#vodn"ní tohoto záv"ru vyplývá jak z vyšší územní citlivosti vymezování ISS (úrove$ obcí, resp. st%edisek), tak z p%ímého a kvantifikovaného postižení sounáležitosti prvk#/st%edisek t"chto systém#. Nicmén" i v tomto p%ípad" jsou výsledky vymezení diskusní u t"ch spojení st%edisek, jejichž intenzita je v blízkosti zvolené kritické úrovn" pro ur!ování ISS. Dokladem jsou i d%íve uvedené výjimky: problemati!nost propojení mostecko-chomutovského a ústecko-teplického systému, které by bylo možno alternativn" považovat za dva samostatné ISS; integrace Krom"%íže a navazujících m"st k Zlínu a zárove$ nep%ipojení jen pon"kud slab"ji napojeného Uherského Hradišt" (a dvou dalších m"st); variantn" by bylo možné i rozší%ení ostravského ISS o Opavu (71 dojížd"jících na km). Relativn" omezená vyvinutost „hranic“ sociogeografických jednotek, stup$ovitost p%echodu urbanizovaných – rurálních území apod. pat%í ovšem k obecným problém#m jejichž jednozna!né a p%esné %ešení není možné nikoliv v d#sledku nedostate!ných informací !i úrovn" poznání, nýbrž v d#sledku jejich objektivní existence. V tomto smyslu jsou i uvedené hlavní alternativy vymezení ISS v prvé %ad" charakteristikou reálného stavu. Základní hodnocení metropolitních areál# a ISS je vhodné dále doplnit díl!ími analýzami zm"n v transforma!ním období. Srovnávání situace k roku 1991 a k roku 2001 je ovšem v %ad" ohled# problematické, nebo& v tomto období došlo k %ad" administrativních zm"n obcí (údaje o dojíž(ce jsou pouze pro úrove$ celých obcí) a zárove$ informace z cenzu 2001 nezachycují cca 10 % pohybu za prací (v p%ípad" sm"rového ur!ení) a pravd"podobn" i zna!nou !ást pracujících (a dojížd"jících) cizinc#. P%i t"chto srovnáních je dále nutno zohled$ovat u podchycených pracovních p%íležitostí a po!tu ekonomicky aktivních jejich pom"rn" významný pokles (cca o 11 %). Z uvedených d#vod# nebyly vymezeny ISS k roku 1991 a byly pouze výb"rovým zp#sobem sledovány n"které zm"ny v dojíž(kových pohybech v rámci ISS, by& s v"domím jejich neúplné srovnatelnosti. V podstat" se jedná o dva typy hodnocení. Za prvé je to srovnání objem# pracovní a školní vyjíž(ky mezi dvojicemi st%edisek, jejichž propojení bylo rozhodující pro stanovení metropolitních ISS k roku 2001 – viz tab. 44. Za druhé jsou blíže charakterizovány zm"ny v organizaci dojíž(ky mezi st%edisky pražského metropolitního areálu i celého st%edo!eského prostoru, který p%edstavuje z hlediska dynamiky i progresivity v#d!í jednotku, a v tomto smyslu i perspektivní vzor pro areály ostatní.

96


Tab. 44: Vývoj objem$ pracovní a školní dojíž"ky mezi vybranými st!edisky integrovaných metropolitních systém$ Integrovaný systém st%edisek Pražský 'eskobud"jovický Plze$ský Karlovarský Ústecký Liberecký Hradecko-pardubický Brn"nský Olomoucký Zlínský Ostravský Celkem Celkem bez ústeckého a ostravského systému

Objem vzájemné dojíž(ky v tisících

Index

1991

2001

2001/1991

38,4 2,6 10,0 11,0 44,8 7,2 10,1 14,7 9,7 8,8 66,1 223,4 112,5

47,5 2,9 10,3 10,2 33,3 7,1 10,8 14,3 9,7 8,9 48,8 203,6 121,6

123,7 112,8 102,4 92,2 74,2 98,6 106,7 97,2 100,3 100,9 73,8 91,2 108,1

Poznámky: Byly hodnoceny pouze nejsiln"jší vazby z hlediska územní intenzity kontakt#, které ur!ovaly vzájemné propojení p%íslušných soustav st%edisek. Je nutno zd#raznit, že k roku 2001 nebylo sm"rov" podchyceno v celé 'eské republice cca 10 % pohybu za prací a celkový po!et evidovaných pracovních p%íležitostí poklesl proti roku 1991 o cca 11 %. Relativn" posuzovaná intenzita vazeb k roku 2001 by tedy „m"la odpovídat“ zhruba 80% objem#m vztah# k roku 1991. Prameny: publikované výsledky cenz# k roku 1991 a k roku 2001, 'SÚ, Praha

Pokud jde o celkové objemy pohybu za prací a do škol u vybraných interakcí v 11 hlavních ISS je nutno konstatovat pon"kud p%ekvapivou skute!nost o jejich skoro 9 % snížení. To ovšem zhruba odpovídá rozsahu nepodchycené pracovní dojíž(ky. Zárove$ více než 10 % snížení po!tu statisticky podchycených zam"stnaných obyvatel, resp. pracovních p%íležitostí znamenalo, že relativní vyjíž(kovost zam"stnaných ekonomicky aktivních obyvatel se zvýšila. Hlavní p%í!inou absolutního poklesu podchyceného pohybu byl ekonomický útlum v pánevních areálech (objem dojížd"jících se zde snížil skoro o 30 tisíc), k jehož kompenzaci neposta!il nár#st dojíž(ky v pražském ISS (zvýšení o skoro 10 tisíc). U ostatních ISS byly pak zm"ny objem# nepodstatné. Zajímavý byl vývoj dojíž(ky ve st%edo!eské oblasti, a tedy v ší%eji vymezeném metropolitním regionu hlavního m"sta. Sledovány byly významn"jší interakce mezi st%edisky (s KV 5,0 a více a v rámci okres# Praha-východ a Praha-západ i s KV 2,5–4,9) podle !ty% kategorií: 1) Dojíž(ka mezi Prahou a 15 st%edisky ve vnit%ní metropolitní zón" ztotožn"né s venkovskými okresy Prahy. Zvýšení tohoto pohybu nebylo sice p%íliš významné (o 22,4 %), ale bylo strukturováno „novým“ zp#sobem: zatímco dojíž(ka do Prahy vzrostla jen o 9 %, vyjíž(ka z Prahy vrostla o 106 %! To dokazuje, že ve vývoji pražského metropolitního areálu nastupují již suburbaniza!ní tendence vyššího typu: ší%ení nejen reziden!ní, ale i pracovní atraktivity z jádrového m"sta do jeho – zatím p%edevším blízkého – zázemí. 2) Dojíž(ka mezi Prahou a 6 st%edisky vn"jší metropolitní zóny. Zde byla zaznamenána nejvyšší dynamika r#stu dojíž(ky (o 66 %), což ovšem souviselo i s útlumem ekonomiky n"kterých m"st (p%edevším Kladna).


3)

4)

97

Dojíž(ka mezi Prahou a 17 ostatními v"tšími st%edisky St%edo!eského kraje, které nejsou sou!ástí pražského ISS. I v tomto p%ípad" byl dosažen zna!ný nár#st dojíž(ky (o 43,5 %), p%evážn" ovšem dojíž(ky do Prahy. Vzájemná dojíž(ka mezi v"tšími st%edisky v zázemí Prahy – byly hodnoceny pouze významn"jší vazby (typu Kladno–Slaný nebo Kolín–Kutná Hora). V tomto p%ípad" z#stal objem pohyb# v podstat" zachován (pokles o 2,4 %). Jedná se pochopiteln" o d#sledek dramatické koncentrace ekonomických aktivit do výjime!n" atraktivní Prahy. Zárove$ došlo k výrazn" diferencovanému ekonomickému vývoji st%edo!eských m"st, a proto i k relativnímu vyrovnávání r#stových a ztrátových efekt# v celkové bilanci (nap%. výjime!ný r#st Mladé Boleslavi a velký pokles pracovních p%íležitostí na Kladn" nebo v Kolín").

4.4 SOCIOGEOGRAFICKÁ REGIONALIZACE A ÚZEMN! ADMINISTRATIVNÍ "LEN!NÍ STÁTU Studium geografické organizace spole!nosti není pouze úzce vymezeným tématem v"deckého zkoumání, ale má p%ímé i zprost%edkované vazby na praktické !innosti, zvlášt" pak na koordina!ní a %ídící funkce institucí na n"kolika m"%ítkových úrovních. V p%ípad" sociogeografické regionalizace je z%ejmá její potenciální spojitost s problematikou územn" správního !len"ní a %ízení, a& již ve sfé%e státní správy nebo ve sfé%e samosprávy. Užite!nost sociogeografických poznatk# se kone!n" projevila práv" v transforma!ním období, kdy byla realizována %ada zásadních zm"n v územní administrativ" a kdy v podstat" došlo k principiální prom"n" této soustavy, a to v %ad" ohled# i na základ" geografických analýz a doporu!ení. Cílem následujícího sledování není však vlastní %ešení aktuálních praktických problém#. T"m byla až dosud v"nována dostate!ná pozornost v %ad" publikací (viz nap%. Dostál, Hampl, 1993, 2002a, Hampl, 1996). Hlavním zám"rem této podkapitoly je jednak srovnání výsledk# sociogeografické regionalizace k roku 2001 se sou!asnou soustavou správních jednotek a jednak analýza velikostní diferenciace, resp. variability p%irozených (sociogeografických) a normativních (administrativních) územních celk#. Zvláštní význam je p%itom oprávn"né p%isuzovat porovnání zmín"né variability u normativních jednotek zavedených v totalitním období a v období demokratickém. Uvedená srovnávání mohou p%isp"t nejen k specifikaci aplika!ního smyslu regionalizace, ale i k teoretickému poznání souvislostí mezi reálnými/p%irozenými územními soustavami a soustavami normativními/um"lými vytvo%enými spole!enskými institucemi pro pot%eby %ízení, a to vždy pod silným tlakem aktuálního spole!enského z%ízení. Prvotní p%edstavy o charakteru t%í zmín"ných soustav !len"ní 'eska poskytují údaje o !etnosti jednotek na m"%ítkov" odlišných úrovních – viz tab. 45. Již z tohoto srovnání je z%ejmá podstatn" vyšší souhlasnost sou!asného (demokratického) územn" administrativního systému se sociogeografickou regionalizací než bývalého systému zavedeného k roku 1960. Na úrovni mezoregion#, resp. kraj# je sou!asný administrativní stav z hlediska výb"ru center i celých jednotek tém"% totožný s výsledky regionalizace. Výjimkou je zde pouze samostatné vy!len"ní hlavního m"sta na jedné stran" a vytvo%ení kraje Vyso!ina s centrem v regionální mén" významné Jihlav" na stran" druhé. Ob" tyto výjimky jsou však dostate!n" zd#vodn"né. V prvém p%ípad" je tím d#vodem velikost a význam Prahy i snaha o zvýhodn"ní St%edo!eského kraje p%i využívání zdroj# Evropské unie (Praha i St%edo!eský kraj jsou

98


rovn"ž samostatnými jednotkami NUTS II u nichž je podle úrovn" HDP na obyvatele stanovena možnost !erpání ze strukturálních fond# – samotný St%edo!eský kraj má pochopiteln" tuto úrove$ velmi nízkou). V druhém p%ípad" byla hlavním d#vodem pot%eba rovnom"rn"jšího pokrytí území státu sítí krajských m"st, p%i!emž práv" Jihlava leží v centru rozsáhlého prostoru bez dostate!n" velkého p%irozeného st%ediska – p%í!inou je nepochybn" poloha mezi dv"ma nejvýznamn"jšími centry státu jejichž vliv potla!oval vznik výrazného regionálního st%ediska. V tomto smyslu lze hodnotit vznik kraje Vyso!ina i jako d#ležitý akt regionální politiky, který aktivizuje rozvoj v prostoru vnitrostátní periférie. Proti tomu kraje z roku 1960 byly neorganickými celky, které nejsou vhodné zvlášt" pro zavedení regionální samosprávy. Výb"r krajských m"st a vymezení t"chto kraj# mimo jiné navozoval oprávn"ný regionální patriotismus. P%íkladem extrémních %ešení odporujících p%irozené spádovosti obyvatelstva bylo pod%ízení Liberce Ústí nad Labem nebo Olomouce Ostrav". Za extrémní „nep%irozenost“ je možno ozna!ovat i vedení hranic mezi ob"ma moravskými kraji (nap%. p%erušení vazby Olomouc–Prost"jov). Také na nižší regionální úrovni je sou!asná územní administrativa v zásadn" vyšším souladu se sociogeografickou regionalizací než tomu bylo v totalitním období. Soustava obvod# obcí III. stupn" do zna!né míry odpovídá systému mikroregion# 1. stupn", tj. siln" integrovaným elementárním nodálním region#m, by& dopln"ným o n"kolik desítek významn"jších subregionálních st%edisek. Za „um"lé“ je možno ovšem ozna!ovat !len"ní v zázemí velkom"st. Soustava okres# z roku 1960 naopak koresponduje s mikroregiony 2. stupn" jejichž integrita je pom"rn" slabá. P%edevším však vymezení okres# a mikoregion# 2. stupn" je ve v"tšin" p%ípad# zna!n" rozdílné. 'asté p%ípady neorganického vymezení t"chto okres# založily silný lokální/regionální patriotismus, nebo& dlouhodobá preference okresních m"st v socialistickém období znamenala útlum zvlášt" kvalitativního rozvoje (p%edevším v oblasti služeb) jejich vnitrookresních konkurent#. Z%ejmé to bylo v p%ípadech administrativního pod%ízení relativn" rovnocenných m"st (Blansko–Boskovice, Semily–Turnov atd.) – podrobn"ji viz Dostál, Hampl (1993). Tab. 45: Hierarchie sociogeografických a administrativních region$ Sociogeografické (p%irozené) regiony k roku 2001

Administrativní (normativní) regiony Po!et

Mezoregiony Mikroregiony 2. stupn" Mikroregiony 1. stupn"

12 70 144

Mikroregiony + významné subregiony

165

Druh Kraje Okresy Obvody obcí III. stupn"

Po!et jednotek v systému totalitním

demokratickém

7 + Praha 76

13 + Praha –

–

205 + Praha

Poznámky: Je charakterizována administrativní soustava z let 1960–1990 (totalitní) a v sou!asnosti (demokratická) pro výkon státní správy. Sou!asné kraje jsou však samosprávnými celky na které je výkon státní správy delegován.

Z celkového porovnání systému sociogeografických region# a normativních/správních jednotek d%ív"jších a sou!asných jednozna!n" vyplývají p%ednosti aktuální formy územn" administrativního !len"ní státu a zárove$ relativn" vysoká souhlasnost tohoto !len"ní s reáln" existující regionální diferenciací. Míra této souhlasnosti je ovšem v %ad" ohled# omezena, což je nutno vysv"tlovat p%edevším zájmovými a hlavn" organiza!ními principy na nichž „musí být“ územní administrativa


99

založena. Na prvém míst" je to pot%eba výrazné hierarchické rozdílnosti mezi jednotkami odlišných m"%ítkových úrovní územní správy a zárove$ pot%eba relativní velikostní podobnosti (p%edevším popula!ní) jednotek téhož hierarchického stupn" v d#sledku jejich stejných kompetencí i zp#sobu financování. Tento požadavek, resp. tato pot%eba je pochopiteln" v rozporu s formováním p%irozených region#. V t"chto souvislostech je možno hovo%it o analogii s protikladností p%edstav pravidla velikostního po%adí (Auerbach, 1913, Zipf, 1949) a teorie centrálních míst (Christaller, 1933) práv" v p%ípad" relativní kontinuity velikostní diferenciace jednotek nebo jejich (pravidelného) skokovitého rozr#zn"ní. P%i formování územn" administrativní soustavy je ovšem rovn"ž akcentován požadavek organi!nosti administrativních celk#. Proto každé administrativní !len"ní je v"tším !i menším kompromisem mezi ob"ma – relativn" protich#dnými – požadavky, resp. pot%ebami „rovnocennosti“ a „organi!nosti“ vytvá%ených jednotek. Obvyklé %ešení pak spo!ívá ve zmenšení p%irozených region# silných center a v rozší%ení region# center slabších. Dokládají to i údaje v tab. 46, kde jsou porovnány velikosti sociogeografických mezoregion# a sou!asných kraj#. Zárove$ je uvedeno i po%adí krajských m"st podle komplexního regionálního významu, které dokazuje oprávn"nost jejich výb"ru – 12 krajských m"st p%edstavuje i 12 nejvýznamn"jších regionálních center a pouze „p%idaná“ Jihlava je až na míst" 16. (p%edstihuje ji Opava, Teplice a Mladá Boleslav). Tab. 46: Velikostní charakteristiky sociogeografických mezoregion$ a sou%asných kraj$ St%edisko Praha 'eské Bud"jovice Plze$ Karlovy Vary Ústí nad Labem Liberec Hradec Králové Pardubice Jihlava Brno Olomouc Zlín Ostrava

Po!et obyvatel v tisících v r. 2001 Mezoregion

Kraj

3 173,4 315,9 528,3 307,1 639,1 303,0 464,8 419,3 138,7 1 402,2 636,2 562,2 1 340,1

2 291,6 625,3 550,7 304,3 820,2 428,2 550,7 508,3 519,2 1 127,7 639,4 595,0 1 269,5

Pom"r velikosti Komplexní regionální význam st%ediska mezoregion : kraj Po%adí Podíl na 'R v % 1,38 0,51 0,96 1,01 0,78 0,71 0,84 0,82 0,27 1,24 0,99 0,94 1,06

1 6 4 12 9 11 8 10 16 2 5 7 3

20,38 1,88 2,69 1,08 1,57 1,35 1,69 1,44 0,75 6,25 2,03 1,84 5,91

Poznámky: Sou!asné kraje Praha a St%edo!eský kraj byly posuzovány jako jediný celek. V p%ípad" Jihlavy byl hodnocen mikroregion 2. stupn", nebo& si nevytvá%í autonomní mezoregion. Podle KRV p%edstihuje Jihlavu Opava a velmi t"sn" ješt" Teplice a Mladá Boleslav. Centra hodnocených územních celk# byla v n"kterých p%ípadech vymezena jako aglomerace – viz tabulková p%íloha 2.

P%i podrobn"jším hodnocení administrativních jednotek lze ovšem nalézt %adu dalších rozdíl# mezi spádovostí obyvatelstva a jeho administrativním „za%azením“. Tyto deformace, by& jsou jen sekundárn" významné, je nutno ozna!ovat za d#sledky chybného postupu p%i transformaci ve%ejné správy. Obecným nedostatkem této reformy byla její nedostate!ná systémovost. Namísto uceleného a provázaného %ešení byly realizovány !asov" odd"lené díl!í zm"ny, které se stávaly p%edm"tem soupe%ení politických stran. Samospráva obcí byla zavedena již v roce 1990, kdežto samosprávné

100


kraje byly zakotveny v ústav" od roku 1993, schváleny v roce 1997 a reáln" zavád"ny až od roku 2000. P%i jejich vymezování bylo navíc z politických a organiza!ních d#vod# nutno zachovat nevhodné okresní !len"ní, které však nebylo již p%i zavád"ní obvod# obcí s rozší%enou p#sobností (od 1.1.2003) v rámci jednotlivých kraj# respektováno. V %ad" hrani!ních území nových kraj# tak nebylo možné zohlednit zájmy obcí, resp. ob!an#, což se následn" projevilo v realizaci dalších územních zm"n (v okresech Ž(ár nad Sázavou nebo Bruntál). Jestliže výše zmín"né problémy byly ozna!eny za významov" sekundární pak za primární a p%etrvávající problém územní administrativy je jednozna!n" nutno ozna!it neúm"rnou !etnost a velikostní rozdrobenost obcí. K datu posledního cenzu bylo v 'R 6 258 obcí, takže pr#m"rná velikost obce nedosahovala ani 1 700 obyvatel a velikost mediánová byla pod 400 obyvatel! Sou!asný stav je výsledkem p#sobení n"kolika faktor# z nichž t%i mají klí!ový význam: dlouhodob" vytvá%ená rozdrobená sídelní struktura, necitlivé administrativní slu!ování obcí zejména na konci totalitního období, p%irozená reakce lokálních komunit na p%edchozí násilnou integraci spojená s všeobecným ztotožn"ním demokratizace spole!nosti s procesem decentralizace. Sou!asný stav je obtížn" a pouze dlouhodob" m"nitelný a vyvolává vážné problémy fungování lokální samosprávy: od ekonomické slabosti v"tšiny obcí až po obtíže p%i sestavování politické reprezentace v %ad" menších jednotek. Tím ovšem problémy územní správy nekon!í, nebo& nedostate!ná organiza!ní výkonnost obcí si vynucuje vytvá%ení %ady dalších administrativních struktur v lokální až mikroregionální úrovni: matri!ní, stavební a finan!ní ú%ady, soustava obcí s pov"%eným Obecním ú%adem (tzv. obce II. stupn") a užší soustava obcí s rozší%enou p#sobností (obce III. stupn") atd. Závažným problémem je i absence územní samosprávy na nižší regionální úrovni, která je p%i existující !etnosti obcí žádoucí: m"%ítková hierarchie samosprávných jednotek je v sou!asnosti neproporcionální „6 258 obcí a 14 kraj# (k 1.3.2001)“. Problémem je i !áste!ný pr#nik v p#sobnosti samosprávy a státní správy. P%íkladem je delegování výkonu státní správy (pro celé obvody) na vybrané samosprávné obce III. stupn" (samosprávná p#sobnost se týká pouze této obce samotné). Nazna!ené problémy dokládají jak složitost, tak i neukon!enost procesu transformace ve%ejné správy. T"žišt" této problematiky však spo!ívá v prvé %ad" v kvalitativních aspektech fungování této správy a v pot%eb" zjednodušení a sjednocení sou!asné plurality administrativní organizace. Tyto otázky jsou ovšem jen omezen" spojeny s geografickými aspekty územní organizace, p%i!emž zavedené základní soustavy územních jednotek (kraje–obvody obcí III. stupn"–obce) lze považovat z hlediska sociogeografické regionalizace za relativn" vyhovující (s tím ovšem, že chybí úrove$ mikroregionální samosprávy). V t"chto souvislostech je také nutno zd#raznit zásadní rozdílnost mezi totalitní a demokratickou formou p%em"ny územn" správního !len"ní. Zatímco okresy zavedené v roce 1960 byly nevhodn" vymezovány a rovnostá%sky velikostn" ur!ovány „shora“, tak p%i vytvá%ení sou!asných kraj# i správních obvod# obcí III. stupn" byly významn" zohled$ovány zájmy „zdola“ (od r#zných regionálních iniciativ v p%ípad" kraj# po zmapování postoj# p%edstavitel# lokálních komunit a ve sporných situacích i všech ob!an# v p%ípad" obvod# III. stupn"). Podstatným výsledkem bylo proto %ádov" vyšší p%iblížení administrativního !len"ní reálné regionální diferenciaci v demokratickém procesu jeho formování. Jinými slovy to znamená, že d%íve zd#razn"ný nutný kompromis mezi organiza!ní uniformitou na jedné stran" a p%irozenou integritou územních administrativních celk# na stran" druhé, byl v demokratické spole!nost rozhodnut p%evážn" ve prosp"ch druhého požadavku. Názorn" to dokládají údaje v tab. 47, kde jsou porovnávána r#zná


101

!len"ní (p%irozené a normativní demokratické i totalitní) a hodnocena míra jejich celkové velikostní diferenciace, resp. asymetrie – prost%ednictvím pom"ru mediánové a pr#m"rné velikosti jednotek. Zatímco velikostní diferenciace nov" zavedených obvod# obcí III. stupn" se výrazn" p%ibližuje „p%irozené“ asymetrii v diferenciaci sociogeografických region#, bylo rozr#zn"ní okres# zavedených v 'eskoslovensku v roce 1960 z%eteln" rovnostá%ského typu. U t"chto hodnocení je ovšem nutno respektovat vliv !etnosti jednotek. Proto jsou v tab. 47 uvád"na i data pro obce, jejichž velikostní diferenciace je pochopiteln" extrémní: pr#m"rná velikost zde více než 4krát p%evyšuje velikost mediánovou – varia!ní rozp"tí popula!ní velikosti obcí by se pak blížilo hodnot" maxima. Tab. 47: Velikostní variabilita p!irozených a normativních územních jednotek Druh jednotek a) P%irozené: Mikroregiony 2. stupn" Mikroregiony l. stupn" Mikroregiony 1. stupn" + subregiony A, B b) Normativní z období totality Okresy v 'eskoslovensku (k 1.3.1961) c) Normativní z demokratického období Obvody obcí III. stupn" Obce

Po!et

Popula!ní velikost v tis. obyv. Pr#m"rná

Mediánová

Pom"r mediánové a pr#m"rné velikosti (%)

70 144 165

146 71 62

90 39 35

62 55 56

109

126

109

87

206 6 258

50 1,635

30 0,386

60 24

Poznámky: S výjimkou okres# v bývalém 'eskoslovensku (vymezení i populace k roku 1961) se všechny údaje týkají stavu k 1.3.2001. Specifikace „p%irozených“ jednotek viz tabulková p%íloha 3 a text !ásti 4.1. Prameny: výsledky cenz# 1961 a 2001, 'SÚ, Praha a dále viz tabulková p%íloha 3


103

KAPITOLA 5

GEOGRAFICKÁ ORGANIZACE SPOLENOSTI: ESKÁ SPECIFIKA A/NEBO OBECNÝ MODEL?

Záv!re"ná kapitola je v!nována diskusi a prvotnímu stanovení podstatných pravidelností geografické organizace spole"nosti. V tomto smyslu je jejím hlavním cílem za#azení p#evážn! empiricky orientovaného p#edchozího sledování do širších a obecn!jších souvislostí. Pozornost je v!nována t#em závažným témat$m. Prvým je generalizované zhodnocení koncentra"ního a hierarchiza"ního procesu, jakožto integrálního výrazu uspo#ádání i vývoje vlastní geografické organizace spole"nosti. Zd$razn!na je v tomto p#ípad! zejména souhlasnost vývojové a strukturální (funk"ní) diferenciace. Druhým tématem je specifikace jak podobností, tak i rozdílností ve vývoji a v mí#e nerovnom!rností sociogeografických a geosociálních. Kone"n! t#etí tématika se týká "asové soub!žnosti, ale rozdílné vývojové orientace zm!n sociálních a geografických jednotek z hlediska jejich velikostn!-významových znak$ na jedné stran!, a znak$ strukturálních na stran! druhé. Diskutována je zde nejen zdánlivá protich$dnost (strukturálních) rehomogeniza"ních a (velikostn!-významových) rehierarchiza"ních proces$, ale i jejich podmín!nost vyplývající nejen z „vnit#ních“ podn!t$ díl"ích organizací spole"ností, ale významn! i ze vzájemných „vn!jších“ interakcí t!chto organizací. Pokud jde o hodnocení podstatných znak$ organizace sociogeografických systém$ a vývojových tendencí této organizace je možné bezprost#edn! vycházet ze souboru charakteristik stanovených v kapitole 2. až 4. Výsledky hlavních typ$ hodnocení prezentují tab. 48–50 z jejichž srovnání vyplývá n!kolik obecných záv!r$: (i) Nejpodstatn!jším znakem uspo#ádání sociogeografických systém$ je vysoká míra územních nerovnom!rností v intenzit! výskytu hlavních typ$ jev$/funkcí (tab. 48) a stejn! tak výrazn! asymetrické/hierarchické velikostn!-významov! rozr$zn!ní díl"ích jednotek, tj. "ástí t!chto systém$ (st#edisek a metropolitních areál$, což je doloženo v tab. 49 a 50, ale což obdobn! platí i pro soubory všech sídel nebo region$ r$zných #ád$). Koncentrace, nerovnom!rnost

104

Kapitola 5: Geografická organizace spole!nosti: !eská specifika a/nebo obecný model?

a hierarchizace jsou tedy jen mírn! odlišné výrazy téhož typu a jejich integrální sounáležitost se projevuje i vývojov! v jednot! koncentra"ních a hierarchiza"ních tendencí. Tab. 48: Vývoj koncentrace (H) vybraných jev! v "R Jednotky diferenciace Kraje Okresy Rozdíl


Územní koncentrace obyvatelstva

územní koncentrace

sociální koncentrace

1869

1910

1950

1991

2001

1991

2001

1991

2001

58,0 62,2 4,2

61,9 68,8 6,9

65,1 74,7 9,6

66,0 77,3 11,3

65,9 77,0 11,1

68,3 81,4 13,1

71,5 85,1 13,6

53,2 55,9 2,7

58,0 62,1 4,1

Poznámky a prameny: viz tab. 5 a 21 (sociální koncentrace: ekonomický agregát je vztažen k populaci územních jednotek).

Tab. 49: Vývoj velikostní hierarchie st#edisek v "R Velikostní kategorie (po#adí) 01. 02.–4. 05.–12. 13.–34. Podíl na %R (%) 01.–12. 01.–34.

Relativizované velikosti (1. st#edisko = 100) Obyvatelstvo

Obyvatelstvo

Pracovní p#íležitosti

KKV

1869

1910

1950

1991

2001

1991

2001

1991

2001

2001

100 73 72 120

100 77 73 99

100 61 47 64

100 73 63 91

100 73 65 92

100 82 64 91

100 82 65 93

100 84 67 92

100 70 62 79

100 51 40 37

8,7 13,0

16,5 23,1

24,7 32,3

27,9 38,6

27,2 37,7

29,0 39,7

28,3 38,9

34,2 46,7

36,1 48,4

48,6 58,0

Poznámky a prameny: viz tab. 7 a 26 – vývoj v letech 1869–2001 se vztahuje k administrativn! vymezeným m!st$m, vývoj v letech 1991–2001 se vztahuje k st#edisk$m vymezeným v n!kterých p#ípadech jako aglomerace (viz tabulková p#íloha 3).

Tab. 50: Vývoj velikostní hierarchie metropolitních areál! v "R Velikostní kategorie (po#adí) 1. 2.–4. 5.–12. Podíl na %R (%) 1.–12.

Relativizované velikosti (1. jednotka = 100) Obyvatelstvo

Obyvatelstvo

Pracovní p#íležitosti

KKV

1869

1910

1950

1991

2001

1991

2001

1991

2001

2001

100 189 294

100 171 206

100 114 113

100 135 122

100 135 125

100 136 123

100 137 125

100 129 116

100 103 102

100 68 63

29,0

37,9

44,9

48,1

47,6

48,1

47,7

51,0

52,0

62,0

Poznámky a prameny: viz tab. 7 a 27 – v d$sledku menších administrativních zm!n okres$ jsou metropolitní areály pon!kud odlišné v letech 1869–2001 a v letech 1991–2001.

(ii) Hierarchicky uspo#ádané nerovnom!rnosti v distribuci r$zných funkcí a na r$zných m!#ítkových úrovních dokazují integrální povahu hierarchické organizace. Ta ovšem nevylu"uje rozdíly v mí#e nerovnom!rností, resp. hierarchizací. Podstatné však je, že základní rozdíly tohoto druhu jsou pravideln! uspo#ádány, a to v dimenzi vývojové, m!#ítkové i strukturáln!-funk"ní. V prvém p#ípad! se jedná o zvyšování míry nerovnom!rností a úrovní hierarchizace v dlouhodobém


105

vývoji, by& p#i kvalitativním prom!'ování forem této hierarchizace a jejích podmi'ujících faktor$: zeslabování p#írodních determinací a zesilování úlohy spole"enských faktor$ (nap#. ekonomické výhody koncentrace), postupná substituce extenzívních forem vývoje formami intenzivními apod. V druhém p#ípad! jde o zvyšování dynamiky zm!n v závislosti na snižování m!#ítkové úrovn! diferenciace (ší#eji je ovšem charakter #ádovostn! m!#ítkové diferenciace a jejího vývoje podán v jiné práci – Hampl, 1998, obr. 12 a navazující text). Kone"n! je nutno zd$raz'ovat i pravidelné zvyšování míry územní koncentrace a míry velikostní hierarchizaci sociogeografických jednotek v závislosti na r$stu progresivity, významnosti a rozvojové dynamiky funkcí, a to nap#. ve smyslu posloupnosti ekonomických sektor$ (s d$razem na klí"ovou úlohu kvartérních aktivit v sou"asnosti). (iii) Konstatované pravidelnosti dokládají jak integrální charakter hierarchické organizace sociogeografických systém$, tak i složitost a vícedimenznost její vnit#ní strukturace. Je proto oprávn!né hovo#it o (celkové) hierarchii (parciálních) hierarchií. Jejich primární sounáležitost i sekundární odlišnosti lze systematicky zachytit p#edevším ve vývojovém pohledu. Tak nap#. uvedené podobnosti v r$stu nerovnom!rností/hierarchizací v industriální etap! a v r$stu sou"asné úrovn! hierarchizace v závislosti na progresivit! sledovaných funkcí lze interpretovat i jako substituci industriálních forem vývoje hierarchizace formami postindustriálními: dominantní význam v post-industriální fázi nemá již „r$st koncentrace“ jev$, nýbrž r$st významu v$d"ích #ídících a inova"ních aktivit, tj. funkcí s nejvyšší úrovní koncentrace a hierarchizace. Charakteristická je zárove' spojitost t!chto vývojových tendencí a kvalitativních prom!n s m!#ítkovou diferenciací. Zde se pochopiteln! primárn! projevuje výše uvedená závislost dynamiky vývoje na snižování m!#ítkového #ádu, která je ur"ena i odpovídající diferencovanou schopností spole"nosti p#ekonávat p#írodní determinace. V souvislosti s rozvojem t!chto schopností a s korespondujícím zvyšováním prostorové mobility lidí, materiál$ a zejména informací i celkovým zvyšováním propojenosti systému osídlení docházelo však zákonit! i k posunování vývojové dynamiky a progresivních tendencí na m!#ítkov! vyšší úrovn!. Parciálním dokladem t!chto posun$ je i p#edchozí empiricky doložené posilování významu hierarchie nadnodálních center (metropolitních areál$) nebo vztahové otevírání okres$ v transforma"ní etap!. Všechny výše uvedené charakteristiky je oprávn!né ozna"ovat za obecné pravidelnosti uspo#ádání a vývoje sociogeografických systém$, nebo& je potvrzují i empirické analýzy z r$zných zemí. Pokud se jedná o dlouhodobý vývoj v industriálním stádiu lze odkazovat na tab. 8 nebo na mnohé práce o vývoji m!st a procesu urbanizace (nap#. Davis, 1969, 1972, Musil 1967, Kor"ák, 1973, Horská et al., 2002). Také diferencovaná koncentrace funkcí a vzr$stající význam kvartérních aktivit v post-industriálním období jsou šice podloženy empirickými i teoretickými studiemi – v sou"asnosti p#edevším v rámci hodnocení hierarchie globálních velkom!st (Cohen, 1981, Hall, 1984, Scott, 2001, Taylor, 2004). Jejich parciálním dopln!ním m$že být i srovnání velikostní a významové hierarchie metropolitních areál$ v %esku a v USA – viz tab. 51. Navzdory m!#ítkové i historické rozdílnosti obou stát$ jsou ob! hierarchie velmi podobné, takže op!tovn! potvrzují obecnou platnost tohoto typu organizace.

106


Tab. 51: Podobnost velikostní a funk$ní hierarchie metropolitních areál! v "R a v USA Kategorie (po#adí) areál$ 1. 2.–4. 5.–12. Celostátní podíl (%)

Relativizované velikosti (1. jednotka = 100) %eská republika (2001)

USA (1996)

Obyvatelstvo


Obyvatelstvo


100 137 125 47,7

100 74 70 57,9

100 121 142 35,4

100 102 126 42,1

Poznámky a prameny: Hampl, 2000, tab. 27 (v p#ípad! USA je ekonomický agregát ztotožn!n s objemem tzv. osobních p#íjm$).

Obecné pravidelnosti uspo#ádání a vývoje komplexních systém$, tj. p#edevším systém$ spole"enských a environmentálních mají ovšem rámcový („p#ibližný“) charakter, takže je nelze vyjad#ovat formou funk"ního vztahu – má-li být zachována jejich reálná vypovídací schopnost a eventuáln! explana"ní smysl (viz nap#. problemati"nost pravidla velikostního po#adí m!st). Každé zp#es'ování formy zachycující ur"itý vztah nebo strukturu sm!#uje proto k ur"ování již relativn! specifických znak$. I ty mohou být ovšem d$ležité, nebo& napl'ují p#íslušný poznávací systém, který je nutn! budován jako propojení individuálních, zvláštních a obecných ur"ení. Pro hodnocení regionální a sídelní organizace v %esku jsou p#íkladem stanovení d$ležitého specifického znaku opakovan! zd$raz'ované diskontinuity ve velikostn!-významové diferenciace m!st a regionálních st#edisek mezi 1. a 2., 3. a 4., 12. a 13. jednotkou. To pochopiteln! platí pro jejich hodnocení podle všech základních funkcí. Velmi podobné je i rozr$zn!ní metropolitních areál$ (ur"ité zm!ny jsou zde zp$sobeny pouze významným rozsahem severo"eské pánevní konurbace a spojením Hradce Králové a Pardubic do jediného metropolitního areálu). Obecné shrnutí výsledk$ hodnocení vlastní sociogeografické organizace nem$že pot#ebný postup generalizace ukon"it, protože se týká jen díl"í složky celkového uspo#ádání (spole"enské) reality. Postižení ostatních složek nem$že být ovšem p#edm!tem tohoto sledování, avšak ur"ité v!cné rozší#ení hodnocení je nutné a bezprost#edn! vyplývá z p#edchozích analýz. V podstat! se jedná o pot#ebu obecné diskuse duálního chápání geografické organizace spole"nosti jakožto vlastní „sociogeografické“ struktury, nerovnom!rnosti, hierarchizace apod. na jedné stran! a geografické formy „vnit#ní“ sociální, ekonomické a politické diferenciace, tj. „geosociální“ struktury na stran! druhé. S tím dále souvisí rozlišení jak spole"ných, tak i odlišných znak$, p#í"in a vývojových tendencí u územních a u sociálních nerovnom!rností, resp. hierarchizací. Takto vymezený druhý tématický okruh záv!re"né kapitoly je možné na obecn!jší úrovni ozna"ovat i za sou"ást diskuse specifik komplexních (geografických) a semikomplexních (sociálních) systém$ (podrobn!ji viz Hampl, 1998). V rámci sledování stavu a vývoje územních a sociálních nerovnom!rností v %eské republice byly sice stanoveny podstatné odlišnosti obou diskutovaných stránek geografické organizace, jejich empirické podchycení bylo však z pohledu vývojového velmi omezené a pot#ebná mezinárodní srovnání zcela chyb!la. Z t!chto d$vod$ je nezbytné p#ipojit další empirické charakteristiky umož'ující alespo' základní srovnání v mezinárodní úrovni, a to i s ohledem na pot#ebu postižení diferenciace jednotek z hlediska ekonomické vysp!losti a územní, resp. popula"ní velikosti. Pot#ebné informace


107

je v tomto p#ípad! možné p#evzít z n!kolika sou"asných studií s obdobným tématickým zam!#ením i metodikou – Hampl a kol. (2001), Dostál a Hampl (2004a), Novotný (2003, 2004). Závažným nedostatkem celého hodnocení z$stává ovšem omezená datová základna v p#ípad! dlouhodob!jšího vývoje ekonomiky. Existující studie jsou všeobecn! založeny na problematických odhadech, postihují p#evážn! jen vybrané zem! a zcela opomíjejí zm!ny v územní intenzit! ekonomické produkce (Bairoch, 1993, Madison, 1995, Bourguignon a Morrison, 2002). Zd$raz'ovány jsou v prvé #ad! m!#ítkové posuny sociálních a ekonomických nerovnom!rností z vnitronárodní na nadnárodní úrove' (viz hodnocení a diskuse literatury u Novotného, 2004) a s tím související dlouhodobé prohlubování sociálních rozdíl$ zejména v globální úrovni (viz nap#. Emmanuel, 1972 citovaný v práci Taylora, 1989) na jedné stran!, ale i postupné snižování t!chto nerovnom!rností v rámci vysp!lých zemí (Kuznets, 1955, Williamson, 1965) na stran! druhé. Práv! poslední p#ípad navozuje „optimistické“ p#edstavy o cyklickém vývoji sociální a ekonomické diferenciace, v n!mž po divergen"ní fázi nastupuje fáze konvergen"ní – viz p#edevším studie Friedmanna (1966). Tab. 52: Základní charakteristiky územních a sociálních nerovnom%rností podle vybraných národních a nadnárodních systém! Úrove' nerovnom!rnosti/koncentrace (H) Územní jednotka

Územní/geografická Obyvatelstvo

Ekonomika

Sociáln! ekonomická

O/G

E/G

E/O

1. Sv!t a) b) Pr$m!r

86,6 83,6 85,1

90,2 86,6 88,4

87,5 86,4 87,0

2. Subglobální systémy (podle b) Americký Kanadský Evropský Oceánický Brazilský Ruský Latinskoamerický Islámský Východoasijský Jihoasijský Jihoafrický St#edoafrický Pr$m!r

80,2 85,5 73,0 88,0 85,0 90,2 78,6 75,7 85,3 74,0 74,3 83,3 81,1

82,6 87,8 82,2 88,5 90,9 88,8 78,5 75,8 95,1 73,2 91,2 83,4 84,8

62,4 55,9 63,4 63,1 63,1 61,4 67,6 67,3 83,2 65,0 87,1 63,7 66,9

Úrove' ekonomické vysp!losti

A A A A B B B (B) (C) C C D

108


Tab. 52: pokra$ování Úrove' nerovnom!rnosti/koncentrace (H) Územní jednotka

Územní/geografická Obyvatelstvo

Ekonomika

Sociáln! ekonomická

O/G

E/G

E/O

Úrove' ekonomické vysp!losti

3. Státy (podle a) Velké: Brazílie Indonésie Mexiko USA St#ední a malé: %eská republika Filipíny Francie Itálie Korejská republika Nepál (ecko Srí Lanka Špan!lsko Thajsko Turecko Velká Británie Pr$m!r 16 stát$

85,3 93,8 86,1 81,9

90,9 94,4 89,7 82,9

65,3 59,6 61,6 53,7

B C B A

65,9 69,8 76,5 65,3 85,4 78,3 84,0 79,1 76,3 71,1 76,8 80,2 78,5

73,4 84,0 86,8 67,8 86,1 84,4 88,2 90,2 80,4 94,3 85,8 82,1 85,1

60,4 66,1 57,9 61,0 52,1 63,6 55,2 67,6 59,0 78,3 64,9 55,6 61,4

A B A A A C A C A B B A

Pr$m!r 30 hodnocení

80,0

85,2

65,3

Poznámky: Metodika hodnocení viz tab. 21. Charakteristiky jsou p#evzaty z prací a) Dostál, Hampl 2004 a b) Novotný 2004 a vztahují se k lét$m 1994–2001; ekonomika je hodnocena podle HDP, HNP nebo HDRP. Rozlišení systém$ z hlediska ekonomické vysp!losti bylo orienta"n! stanoveno podle HDP na obyvatele s tím ovšem, že u nadnárodních systém$ je nutno zohlednit i heterogenitu zemí. Ta všeobecn! snižuje charakter ekonomické vysp!losti – proto je za#azení islámského a východoasijského systému nutno ozna"it za problematické. Zjednodušen! lze charakterizovat systémy kategorie A jako post-industriální, B jako industriální pokro"ilé, C jako industriální a D jako „nastupující“ industriální – jedná se pouze o extrémní p#ípad st#edoafrického systému. Prameny: Hampl a kol. (2001), Dostál, Hampl (2004a), Novotný (2004)

Z d$vodu omezených datových zdroj$ se následující hodnocení soust#e)uje pouze na stanovení základních rozdíl$ sociogeografické a geosociální diferenciace, p#i"emž postižení vývojových tendencí je zachyceno pouze zprost#edkovan! – podle sou"asné diferenciace jednotek z hlediska ekonomické úrovn!. Výchozí charakteristiky obou sledovaných nerovnom!rností jsou prezentovány v tab. 52, a to pro dva typy soubor$ jednotek: 16 stát$ u nichž je hodnocena vnit#ní regionální diferenciace (p#i "len!ní podle územn! zhruba rovnocenných jednotek v po"tu 10–15) – p#íslušné údaje jsou p#evzaty z práce Dostála a Hampla (2004a); 12 subglobálních systém$ (vymezených a diferencovaných obdobn! jako státy, tj. podle 10–15 vnit#ních jednotek) – údaje jsou p#evzaty z práce Novotného (2004). Navíc jsou p#ipojeny údaje pro celý sv!t vnit#n! "len!ný do 12 subsystém$, a to v pon!kud odlišných variantách – op!tovn! podle obou citovaných studií. Sledovány jsou


109

vždy t#i ukazatelé nerovnom!rnosti (H – viz tab. 1), a to ekonomický produkt (obvykle HDP) vztažený k obyvatelstvu územních jednotek (E/O), jakožto charakteristika úrovn! geosociální (semikomplexn! podmín!né) nerovnom!rnosti, ekonomický produkt vztažený k území (E/G) a dále obyvatelstvo vztažené rovn!ž k území (O/G), jakožto charakteristiky úrovn! sociogeografické (komplexn! podmín!né) nerovnom!rnosti. Vedle samotné úrovn! hodnot ukazatele H jsou d$ležitými charakteristikami rozdíly hodnot sledovaných ukazatel$: p#edevším p#evýšení E/G nad E/O, a sekundárn! i E/G nad O/G. Posloupnost údaj$ u jednotlivých ukazatel$ a posloupnost zmín!ných rozdíl$ je posuzována podle jednotek rozlišených jednak z hlediska ekonomické úrovn! (tab. 53) a jednak z hlediska úrovn! velikostní, resp. m!#ítkové (tab. 54). Ob! tyto tabulky p#edstavují výchozí základnu pro zodpov!zení obecných otázek o mí#e a o vývojové orientaci zm!n sociogeografických a geosociálních nerovnom!rností (hierarchizací, diferenciací): 1) Na prvém míst! je možné uvést, že p#edpokládaná vyšší úrove' sociogeografických než geosociálních nerovnom!rností byla jednozna"n! potvrzena. Ve všech 30 hodnoceních p#evyšovala hodnota E/G hodnotu E/O, a to v p#ípad! celkových pr$m!r$ velmi výrazn! (85,2 proti 65,3). Nerovnom!rnost územní distribuce u ekonomiky (jakožto progresivn!jšího jevu) byla také obvykle vyšší než u obyvatelstva (ve 27 p#ípadech, tj. u 90 %), ale rozdíly nebyly velké (v pr$m!ru 85,2 proti 80,0) což odpovídá komplexní podmín!nosti obou distribucí. 2) Variabilita úrovní nerovnom!rnosti v rámci souboru 30 hodnocených p#ípad$ byla podle t#í sledovaných ukazatel$ pom!rn! velká, nejvyšší však u charakteristiky geosociální (varia"ní rozp!tí hodnot E/O bylo 52,1–87,5). Podstatná je však skute"nost, že u sociogeografických nerovnom!rností neklesá jejich hodnota v žádném individuálním p#ípad! pod pr$m!rnou úrove' geosociální. Ješt! závažn!jší jsou pak rozdíly mezi sociogeografickou a geosociální diferenciací z hlediska jejich vztahu k ekonomické vysp!losti sledovaných jednotek. U sociogeografických charakteristik byly pr$m!rné hodnoty v jednotlivých sledovaných kategoriích málo rozdílné a jejich posloupnosti nevykazovaly pravidelné zm!ny, a to jak v p#ípad! souboru 12 malých a st#edních zemí, tak v p#ípad! souboru 12 subglobálních systém$. Naopak u geosociální charakteristiky byly rozdíly mezi kategoriemi zna"né a posloupnost p#íslušných hodnot odpovídala tvaru obráceného U (viz Kuznets, 1955). Po"et kategorií jednotek rozlišených podle ekonomické vysp!losti je ovšem nízký (3 u stát$ a 4 u subglobálních systém$) a také "etnosti hodnocených systém$ jsou pom!rn! malé, takže výše uvedená konstatování nelze považovat za dostate"n! podložená. Nicmén! jsou tato zjišt!ní dalším dokladem o pravd!podobn! cyklickém pr$b!hu zm!n sociálních nerovnom!rností a o následnosti konvergen"ní fáze po fázi divergen"ní. Jsou tedy v souladu s p#edpoklady Kuznetse (1955) i Friedmanna (1966). V porovnání se stavem a vývojem sociogeografických nerovnom!rností je pak oprávn!né zd$raz'ovat u nerovnom!rností geosociálních (resp. i sociálních obecn!) vyšší vývojovou i regionální prom!nlivost, a to i ve smyslu základní orientace zm!n (tj. zvyšování i snižování úrovní). Naproti tomu u základních typ$ sociografických nerovnom!rností – r$st koncentrace obyvatelstva a ekonomiky v industriálním období a navazující diferencovaný stupe' koncentrace funkcí v závislosti na jejich progresivit!, který se uplat'uje p#edevším ve fázi post-industriální – je možno p#edpokládat jejich p#evážn! nevratný charakter. Zjednodušen! tyto rozdíly vyjad#uje posloupnost „vln“ u geosociálních zm!n a vzestupná posloupnost S-k#ivek u zm!n sociogeografických. Nelze ovšem vylou"it parciální dekoncentra"ní tendence ve vývoji geografických distribucí jev$. Ty však mají obvykle

110


jen sekundární význam (viz d#íve popsaná negativní selekce) nebo specifické podmín!nosti (suburbaniza"ní procesy odpovídající prostorovému rozši#ování center nebo procesy geografické difúze zajiš&ující kvalitativní rozvoj „všech“ prvk$ systému, který je pot#ebný pro nástup vývojov! vyšších typ$ selektivních tendencí). Tab. 53: Územní a sociální nerovnom%rnosti (H) ve vztahu k ekonomické vysp%losti systém! Ukazatel

Úrove' ekonomické vysp!losti D

A – Malé a st#ední státy Po"et O/G E/G E/O E/G–E/O E/G–O/G

Celkem

C

B

A

2 78,7 87,3 65,6 21,7 8,6

3 72,6 88,0 69,8 18,2 15,4

7 76,2 80,7 57,3 23,4 4,5

12 75,7 83,6 61,8 21,8 7,9

B – Subglobální systémy Po"et O/G E/G E/O E/G–E/O E/G–O/G

1 83,3 83,4 63,7 19,7 0,1

3 77,9 86,5 78,4 8,1 8,6

4 82,4 83,5 64,8 18,7 1,1

4 81,7 85,3 61,2 24,1 3,6

12 81,1 84,8 66,9 17,9 3,7

Celkem 24 systém$ Po"et E/G–E/O E/G–O/G

1 19,7 0,1

5 13,5 8,6

7 18,5 7,2

11 23,7 4,2

24 19,8 5,8


Tab. 54: Územní a sociální nerovnom%rnosti (H) ve vztahu k m%#ítkové diferenciaci systém! Ukazatel O/G E/G E/O E/G–E/O E/G–O/G Varia"ní rozp!tí hodnot H O/G E/G E/O Poznámky a prameny: viz tab. 52

(ádovostní / m!#ítková úrove' systém$ Pr$m!r 12 malých a st#edních stát$

Subglobální (pr$m!r 12 jednotek)

Globální (pr$m!r dvou hodnocení)

75,7 83,6 61,8 21,8 7,9

81,1 84,8 66,9 17,9 3,7

85,1 88,4 87,0 1,4 3,3

20,1 26,5 26,2

17,2 21,9 31,2

– – –


3)

111

Z#etelná je kone"n! závislost úrovní nerovnom!rností u obou typ$ charakteristik na m!#ítkové diferenciaci. U všech ukazatel$ dochází k zvyšování hodnot v posloupnosti národní – subglobální – globální systém. V p#ípad! sociogeografických charakteristik odpovídají tyto skute"nosti obecné charakteristice #ádovostní diferenciace relativizovan! posuzovaných nerovnom!rností (viz Hampl, 1998, str. 86). Také u geosociální diferenciace jde o všeobecn! známou i uznávanou skute"nost pro industriální a post-industriální období. Podmín!nosti obou typ$ diferenciací – navzdory podobnosti pr$b!hu zm!n – jsou však pon!kud odlišné. Zatímco u sociogeografické diferenciace je v národní a p#edevším v nadnárodní úrovni rozhodující podmín!nost fyzickogeografickými pom!ry (viz výše citovaná práce) pak u geosociální diferenciace je oprávn!né zd$raz'ovat – alespo' z hlediska bezprost#edního vlivu – dominanci faktoru (vývojov! podmín!né) heterogenity "ástí p#íslušných systém$ z hlediska jejich sociální a ekonomické vysp!losti. Zprost#edkovan! se ovšem podmín!nosti fyzickogeografickou diferenciací, stejn! jako faktorem vzdálenosti, resp. velikosti systém$ do vysp!lostní heterogenity spole"ností promítají. Všeobecn! platí, že v závislosti na velikosti systém$ se snižují možnosti propojování "ástí a zvyšuje se tudíž pravd!podobnost jejich izolovaného vývoje. Jestliže izolovaný vývoj "ástí vytvá#í jejich potenciální nerovnocennost, pak jejich pozd!jší propojování tuto nerovnocennost aktivizuje. Propojování proto probíhá asymetricky (viz koloniální panství evropských zemí) a navozuje zesílené divergen"ní tendence. P#ekonání této asymetrie a zvýšení všestranné propojenosti (organi"nosti) systém$ je op!t závislé na jejich velikosti. Samotná velikost je tedy bariérou p#edevším pro nástup konvergen"ních tendencí a prodlužuje, resp. relativn! fixuje divergen"ní fázi a výsledky divergen"ního vývoje. To je charakteristické zejména pro vývoj globálního systému od nástupu modernizace až po sou"asný stav.

Ve smyslu uvedených hodnocení je oprávn!né zd$raz'ovat vyšší míry nerovnom!rností/hierarchizací u sociogeografických (komplexních) distribucí proti distribucím geosociálním, resp. sociálním obecn! (semikomplexním), ale i vyšší vývojovou prom!nlivost a p#evážn! cyklickou formu zm!n u distribucí druhého typu. Tyto rozdílnosti jsou p#itom významn! strukturovány z m!#ítkového hlediska. U sociogeografické organizace je výrazné snižování dynamiky zm!n nerovnom!rností v závislosti na zvyšování m!#ítka struktur: d#íve charakterizovaná posloupnost S-k#ivek se tedy postupn! „vytrácí“ a na globální úrovni lze hovo#it o dlouhodob! nem!nné a neoby"ejn! vysoké nerovnom!rnosti geografických distribucí. U geosociálních struktur je významná jejich prom!nlivost i z m!#ítkového hlediska, což se projevuje #ádovostními posuny polariza"ních proces$ – viz obecn! konstatovaný p#esun významných nerovnom!rností z vnitronárodní na nadnárodní, resp. globální úrove'. Protože velikostní diferenciace struktur podmi'uje "asový rozsah vývojových cykl$ a oddaluje nástup konvergen"ních proces$ je v souvislosti s m!#ítkovou diferenciací vhodné rozlišovat cykly a megacykly i r$zné míry v narušení jejich pr$b!hu. Obecná hodnocení vývoje sociogeografických a geosociálních nerovnom!rností mohou být aplikována i na aktuální zm!ny v %eské republice a navozovat i p#edstavy o jejich budoucí orientaci. Je totiž možné konstatovat, že hlavní výsledky empirických analýz stavu a vývoje v %esku, prezentované zejména v tab. 13 a 21, jsou s obecnými záv!ry v souladu. Zd$raznit je ovšem nutno krátkodobost sledování vývoje v %esku a specifi"nost transforma"ních proces$. Práv! z výše formulovaných obecných, ale i empiricky ší#eji podložených hledisek je z#ejmé, že „specificky“ chápaná transformace je v podstat! sou"ástí „obecn!ji“ chápané divergen"ní fáze rozvojového cyklu. V tomto smyslu lze

112


také p#edpokládat – a to snad již v blízké budoucnosti – postupné ukon"ování divergen"ních tendencí a nástup tendencí konvergen"ních. Ty by m!ly p#isp!t k relativní stabilizaci sociogeografických nerovnom!rností (viz pr$b!h S-k#ivky) na jedné stran! a k ur"itému snížení nerovnom!rností geosociálních na stran! druhé. Tím by sou"asn! byla dovršena transformace vyššího typu, tj. plná prom!na na spole"nost post-industriální. Vývoj geografických a sociálních nerovnom!rností je nepochybn! d$ležitým p#edm!tem studia spole"nosti, nebo& je vlastn! jevovou stránkou její hierarchické organizace, úrovn! a zm!n v asymetrické distribuci bohatství i moci, rozvojového potenciálu díl"ích územních celk$ apod. Nerovnom!rnosti jsou proto zdrojem sociálního i regionálního nap!tí, mohou ohrožovat stabilitu spole"nosti "i ohrožovat ekologickou rovnováhu. Nerovnom!rnosti jsou však i podn!tem vývoje a nerovnom!rnost "ástí je na jedné stran! d$sledkem diferencovaných vn!jších podmínek a na stran! druhé i výsledkem jejich odlišné výkonnosti. Zárove' tyto nerovnosti jsou primární podmínkou formování hierarchické organizace, která je nejen výrazem ovládání „slabých silnými“, nýbrž i nezbytným integrujícím principem sociogeografických a sociálních systém$ podmi'ujícím rozvoj územní a spole"enské d!lby práce. V tomto smyslu je jednostranné odsuzování nerovnom!rností a hierarchizace p#inejmenším ošidnou ideologií, která nerespektuje reáln! existující podmínky a možnosti. Vývojový progres je proto oprávn!né spat#ovat p#edevším v kvalitativních prom!nách hierarchické organizace, ve zvyšování jejich kooperativních funkcí a ve zvyšování s tím související propojenosti/organi"nosti p#íslušných systém$. D$ležitou podmínkou pro realizaci takto orientovaného vývoje je i zachování, resp. kvalitativní reprodukce druhovostní homogenity spole"nosti a její regionální organizace. Jejím primárním výrazem je podobnost lidí a jejich seskupení (v"etn! územních komunit) podle strukturálních znak$, která ovšem m$že být hierarchickou organizací narušována, která však m$že i zp!tn! tuto organizaci ovliv'ovat a v #ad! ohled$ její p$sobnost tlumit. Práv! tyto interakce homogenity a hierarchicky uspo#ádané heterogenity geografických a sociálních struktur a odpovídající soub!žnost i spolup$sobení rehomogeniza"ních a rehierarchiza"ních proces$ jsou t#etím tématem záv!re"né "ásti této studie. Na prvém míst! je nutné zd$raznit, že druhovostní podobnost je obecným znakem i komplexních a semikomplexních celk$, resp. že vybrané strukturální znaky jsou bezprost#edními nástroji klasifikace. Tak nap#. „nodální struktura“ je spole"ných/opakovaným znakem menších regionálních celk$ od pozd!jších fází industrializace. Takovým znakem je ovšem i hierarchické uspo#ádání st#edisek nebo region$ v p#ípad! specifikace celých sociogeografických systém$ jako druhu. Podobnosti v rámci druhu nodálních region$ se ovšem týkají i dalších „strukturálních“ znak$, které nebyly pro druhové vymezení použity – p#íkladem je relativní regionální význam st#edisek prezentovaný v tab. 38. Naproti tomu velikostní a významové rozr$zn!ní celých region$ nebo jejích st#edisek je krajn! asymetrické/hierarchické jak to dokládají další údaje v tab. 38. Regiony jsou tedy podobn! strukturovány, ale velikostn! výrazn! diferencovány. Obdobné srovnání pro geosociální i sociogeografické charakteristiky uvádí tab. 25 – u geosociální významové charakteristiky (ekonomický produkt na obyvatele podle okres$) je ovšem míra rozr$zn!ní omezen!jší, což odpovídá semikomplexnímu typu této distribuce (p#echodné rozložení). V obou tabulkách je zachycen i vývoj zmín!ných distribucí "etností, by& pouze pro krátké období. I tak ale dostate"n! ilustruje vývojovou reprodukci t!chto distribucí, a tedy soub!žnost proces$ strukturální rehomogenizace a velikostní rehierarchizace sledovaných soubor$.


113

Oba druhy proces$, navzdory své relativní autonomii, se mohou vzájemn! významn! ovliv'ovat. Zvlášt! to platí pro kvalitativní posuny u strukturálních znak$, pro diferencované nabývání nových – kvalitativn! vyšších – vlastností. V tomto p#ípad! m$že strukturální znak vyjad#ovat alespo' do"asn! vysp!lost, a tedy i významnost jednotlivých systém$. Soubor jednotek je proto do zna"né míry hierarchicky rozr$zn!n i z hlediska p#íslušného strukturálního znaku, a to v d$sledku podmín!nosti velikostn!-významovou diferenciací. Zárove' je tato diferenciace ur"ující pro ší#ení „nové vlastnosti“, a tudíž pro formu pr$b!hu geografické nebo sociální difuse. Jejím dovršením je pak op!tovná homogenizace souboru na kvalitativn! nové/vyšší úrovni. Tato homogenizace je ovšem spojena se ztrátou vysp!lostní/významové povahy p#íslušného strukturálního znaku. P#íkladem popsaného typu proces$ m$že být urbanizace jakožto zm!na chování obyvatelstva, demografická revoluce jakožto zm!na reproduk"ního chování obyvatelstva nebo industrializace "i tercierizace z hlediska podíl$ t!chto sektor$ na pracovních p#íležitostech (širší diskuse viz Hampl, 1998). Díl"ím empirickým dokladem uvedeného je kone"n! i zvýšení homogenity souboru okres$ podle podílu nevýrobního sektoru v letech 1991–2001 – viz tab. 25. Zatímco v roce 1980 a zejména v roce 1970 byl tento podíl ur"itou charakteristikou vysp!losti (proto byl zohledn!n i v agregátním hodnocení st#edisek, tj. v komplexní funk"ní velikosti – viz nap#. Hampl et al., 1987) je v sou"asnosti jeho smysl z významového pohledu již pom!rn! ned$ležitý práv! v d$sledku masového p#echodu pracovník$ do nevýrobní sféry v posledních desetiletích, p#echodu relativn! pravideln! realizovaného ve form! kombinované sousedské a hierarchické difuse. Významová hierarchizace geografických jednotek je tedy nejen klí"ovým podn!tem (progresivních) strukturálních zm!n, ale v podstat! i „organizátorem“ jejich ší#ení do celého systému. V kone"ném výsledku tak p#ispívá i k pokroku u periferních jednotek. Protože je ovšem základní významová hierarchizace reprodukována, z$stávají slabé jednotky nadále na periferii systému. Podstatné je ovšem to, že nep#estávají být jeho sou"ástí, že jsou nadále „ve h#e“ a neztrácejí p#íležitosti k dalšímu vzestupu. Sou"asn! povyšování kvality "ástí a zesilování propojenosti systému (nap#. rychlosti difuzí) je nezbytnou podmínkou pro nástup nových zm!n, pro pokra"ování progrese systému. P#edevším však takto orientované zm!ny prohlubují organi"nost systému, zvyšují vzájemnou pot#ebnost "ástí, rozvíjejí d!lbu práce atd. To vše p#ispívá ke kvalitativní prom!n! celkové významové hierarchizace, k posilování jejích koopera"ních funkcí a k zvyšování distribuce efekt$ do celého systému v"etn! periférie. Tyto p#íliš optimistické záv!ry nepochybn! neodpovídají sou"asné realit! zejména v úrovni globálního systému. Nicmén! mají alespo' zd$raznit pot#ebné zam!#ení sociální, ekonomické i regionální politiky p#ednostn! na podporu proces$ propojování "ástí a r$stu organi"nosti systém$ bez jejíž dostate"né úrovn! nem$že docházet k relativn! plynulé návaznosti fází divergence a konvergence, resp. k zrychlování rozvojových cykl$.


115

KAPITOLA 5

LITERATURA

AUERBACH, F. (1913): Das Gesetz der Bevölkerungskonzentration. Pettermann’s Mitteilungen 59, str. 74–76. BAIROCH, P. (1993): Economics and World History: Myths and Paradoxes. Chicago, The University of Chicago Press. BELL, D. (1973): The Coming of Post-Industrial Society: A Venture in Social Forecasting. New York, Basic Books. BERG, L. van den, DREWETT, R., KLAASSEN, L.H., ROSSI, A., VIJVERBERG, C.H.T. (1982): A Study of Growth and Decline. Urban Europe, 1., Oxford, Pergamon Press. BERRY, B.J.L. (1961): City size distribution and economic development. Economic Development and Cultural Change 6, str. 573–576. BERRY, B.J.L., GARRISON, W.L. (1958): Functional bases of the central place hierarchy. Economic Geography, 34, str. 145–154. BERRY, B.J.L., GOHEEN, P.G., GOLDSTEIN, H. (1969): Metropolitan Area Definition: A Reevaluation of Concept and Statistical Practise. Washington, D.C., US Bureau of the Census. BLAŽEK, J. (2001): Velké firmy a subjekty progresivního terciéru jako akté!i regionálního rozvoje v "eské republice. In: M. Hampl a kol.: Regionální vývoj: specifika #eské transformace, evropská integrace a obecná teorie. Praha, Univerzita Karlova v Praze, P!írodov$decká fakulta, str. 227–249. BLAŽEK, J., BOECKHOUT, S. (2000): Regional policy in the Czech Republic and EU-accession. In: J. Bachtler et al. (ed): Transition, Cohesion and Regional Policy. London, Ashgate, str. 301–317. BLAŽEK, J., UHLÍ%, D. (2002): Teorie regionálního rozvoje (nástin, kritika, klasifikace), Praha, Karolinum.

116

Literatura

BOBEK, H. (1967): The hierarchy of central places and their hinterland in Austria and their role in economic regionalization. In: Economic Regionalization, Praha, Academia, str. 139–144. BOURGUIGNON, F., MORISSON, C. (2002): Inequality among world citizens 1820–1992. American Economic Review, 92, #. 4, str. 727–744. BOUSTEDT, O. (1960): Die Stadtregionen in der Bundesrepublik Deutschland. Bremen. Forschung und Sitzungsberichte der Akademie für Raumforschung und Landsplanung, sv. 14. CARTER, F.W., JORDAN, P., REY, V. eds. (1996): Central Europe after the Fall of the Iron Curtain, Geopolitical Perspectives, Spatial Patterns and Trends. Wiener Osteuropa Studien. Franfurkt am Main, Peter Lang. CARTER, F.W., MAIK, W. eds. (1999): Shock-Shift in a Enlarged Europe. The Geography of Socio-Economic Change in East-Central Europe after 1989. Aldershot, Ashgate. COHEN, R.B. (1981): The new international division of labour, multinational corporations and urban hierarchy. In: M. Dear and A. J. Scott, eds.: Urbanization and Urban Planning in Capitalist Society. London, Methuen, str. 287–315. DAVIS, K. (1969, 1972): World Urbanization 1950–1970. Berkeley, IIS. University of California, vol. 1., vol. 2. DERUDDER, B., TAYLOR, P.J., WITLOX, F., CATALANO, G. (2003): Hierarchical tendencies and regional patterns in the world city network: a global urban analysis of 234 cities. Regional Studies, Vol. 37.9, str. 875–886. DICKEN, P. (1992): Global Shift: The Internationalization of Economic Activity. 2 vyd., London, Paul Chapman Publishing Ltd. DIXON, D.P., JONES, J.P. (2004): Guest editorial. Environment and Planning A, vol. 36, str. 381–390. DOSTÁL, P. (1998): Democratization, economic liberalization and transformational slump: a cross-sectional analysis of twenty-one postcommunist countries. Environment and Planning C: Government and Policy, 16, str. 281–306. DOSTÁL, P. (2000): Reitegrating Central European region: challenges of trans-border spatial development. Acta Universitatis Carolinae - Geographica 35, str. 21–38. DOSTÁL, P., HAMPL, M. (1993): Territorial organization of society: Czechoslovak developments. In: R.J. Bennet, ed.: Local Government in the New Europe. London, Belhaven Press, str. 259–277. DOSTÁL, P., HAMPL, M. (2002a): Metropolitan areas in transformation of regional organization in the Czech Republic. Acta Universitatis Carolinae - Geographica 37, str. 133–155. DOSTÁL, P., HAMPL, M. (2002b): Regional development in the Czech Republic: specific and general tendencies. In: R. Doma&ski, ed.: Cities and Regions in an Enlarged European Union. Studia Regionalia 10, str. 129–149. DOSTÁL, P., HAMPL, M. (2004a): Geography of post-communist transformation and general cycle of regional development: experiences of the Czech Republic in a global context. European Spatial Research and Policy, Vol. 11, str. 7–29.


117

DOSTÁL, P., HAMPL, M. (2004b): Formation of regional government in the Czech Republic. In: D. Drbohlav, J. Kalvoda, V. Voženílek, eds.: Czech Geography at the Dawn of the Millenium. Olomouc, Czech Geographic Society, Palacky University in Olomouc, str. 243–254. DOSTÁL, P., HAMPL, M. (2005): Current development of socio-geographical organization in the Czech Republic: concentration and/or selection? Studia Regionalia (v tisku). DRBOHLAV, D. (2001): Mezinárodní migrace v "eské republice v kontextu evropských integra#ních proces'. In: M. Hampl a kol.: Regionální vývoj: specifika #eské transformace, evropská integrace a obecná teorie. Praha, Univerzita Karlova, P!írodov$decká fakulta, str. 99–126. EMMANUEL, A. (1972): Unequal Excange: A Study of the Imperialism of Trade. New York and London, Monthly Review Press. ENYEDI, G. (1995): The transition of post-socialist cities. European Review 3, str. 171–182. FELDMAN, A.S., MOORE, W.E. (1962): Industrialization and industrialism. Convergence and differentiation. Washington, Transaction of the Firth Congress of Sociology, str. 151–169. FRIEDMANN, J. (1966): Regional Development Policy: A Case Study of Venezuela. Cambridge, MA, M.I.T. Press. GELLNER, E. (2003): Nacionalismus. Praha, Centrum pro studium demokracie a kultury. GORZELAK, G. (1996): The Regional Dimension of Transformation in Central Europe. Regional Policy and Development Series 10. London, Regional Studies Association and Jessica Kingsley Publishers. HALL, P. (1984): The World Cities. 3. vydání, London, Weidenfeld and Nicolson. HAMPL, M. (1972): K problematice vývoje sociáln$-geografické diferenciace. Výzkumná zpráva. Praha, P!írodov$decká fakulta UK. HAMPL, M. (1977): Obecné souvislosti vývoje demografických a geodemografických systém'. Výzkumná zpráva. Praha, P!írodov$decká fakulta UK. HAMPL, M. (1994): Long-term trends in the settlement system. In: M. Barlow, P. Dostál, M. Hampl, eds.: Territory, Society and Administration. The Czech Republic and the Industrial Region of Liberec. Amsterdam, University of Amsterdam, str. 21–29. HAMPL, M. (1998): Realita, spole#nost a geografická organizace: hledání integrálního !ádu. Praha, P!írodov$decká fakulta Univerzity Karlovy. HAMPL, M. (2000): Reality, Society and Geographical/Environmental Organization: Searching for an Integrated Order. Prague, Faculty of Sciences, Charles University. HAMPL, M. (2002): Regionální organizace spole#nosti: principy a problémy studia. Geografie Sborník "eské geografické spole#nosti, 107, str. 333–348. HAMPL, M. (2003): Diferenciace a zvraty regionálního vývoje Karlovarska: unikátní p!ípad nebo obecný vzor? Geografie-Sborník "eské geografické spole#nosti, 108, str. 173–190. HAMPL, M. (2004): Sou#asný vývoj geografické organizace a zm$ny v dojíž(ce za prací a do škol. Geografie - Sborník "eské geografické spole#nosti, 109, str. 205–222. HAMPL, M., GARDAVSKÝ, V., KÜHNL, K. (1987): Regionální struktura a vývoj systému osídlení "SR. Praha, Univerzita Karlova.

118

Literatura

HAMPL, M., CHARVÁT, F., PAVLÍK, Z. (1990): Spole#nost a uspo!ádání reality (I. II. #ást). Sociologický #aasopis, 26, #. 5 a #. 6, str. 345–357, 469–481. HAMPL, M., JEŽEK, J., KÜHNL, K. (1978): Sociáln$ geografická regionalizace "SR. Praha, VÚSEI. HAMPL, M., MÜLLER, J. (1996): Komplexní organizace systému osídlení. In: M. Hampl a kol.: Geografická organizace spole#nosti a transforma#ní procesy v "eské republice. Praha, P!írodov$decká fakulta Univerzity Karlovy, str. 53–89. HAMPL, M., MÜLLER, J. (1998): Jsou obce v "eské republice p!íliš malé? Geografie - Sborník "eské geografické spole#nosti, 103, str. 1–12. HAMPL, M. a kol. (1996):Geografická organizace spole#nosti a transforma#ní procesy v "eské republice. Praha, P!írodov$decká fakulta Univerzity Karlovy, HAMPL, M. et al. (1999): Geography of Societal Transformation in the Czech Republic. Prague, Faculty of Sciences, Charles University. HAMPL, M. a kol. (2001): Regionální vývoj: specifika #eské transformace, evropská integrace a obecná teorie. Praha, P!írodov$decká fakulta Univerzity Karlovy. HORSKÁ P., MAUR, E., MUSIL, J. (2002): Zrod velkom$sta. Urbanizace #eských zemí a Evropa. Praha – Litomyšl, Paseka. HUNTINGTON, S. (1993): The clash of civilizations? Foreign Affairs, #. 3, str. 22–49. HUNTINGTON, S. (1996): The Clash of Civilizations and the Remarking of World Order. New York, Simin and Schuster. CHLAD, M. (1998): Regionalizace hrubého domácího produktu v "eské republice. Statistika 35, #. 6, str. 257–269. CHRISTALLER, W. (1933): Die zentralen Orte in Süddeutschland. Eine ökonomischgeographische Untersuchung über die Gesetzmässigkeit der Verbreitung und Entwicklung der Siedlungen mit städtischen Funktionen. Jena, Fischer. JOHNSTON, R.J., GREGORY, D., SMITH, D.M., eds. (1994). The Dictionary of Human Geography. 3. vydání, Oxford, Blackwell. JOHNSTON, R.J., GREGORY, D., PRATT, G., WATTS., M., eds. (2000): The Dictionary of Human Geography. 4. vydání, Oxford, Blackwell. KOR"ÁK, J. (1934): Regionální #len$ní "eskoslovenska. Statistický obzor 15, str. 416–434. KOR"ÁK, J. (1938): Geopolitické základy "eskoslovenska, jeho kmenové oblasti. Praha, Orbis. KOR"ÁK, J. (1966): Vymezení oblastí maximálního zalidn$ní. Acta Universitatis Carolinae Geographica 1, str. 65–72. KOR"ÁK, J. (1973): Geografie obyvatelstva ve statistické syntéze. Praha, Univerzita Karlova. KUZNETS, S. (1955): Economic growth and income inequality. The American Economic Review, Vol. 45, str. 1–28. LABOVITZ, S., PURDY, R. (1970): Territorial Differentiation and Social Change. American Journal of Economy and Sociology, sv. 29. LEVASSEUR, E. (1889): La Population Française. Paris. Rousseau. MADDISON, A. (1995): Monitoring the World Economy, 1820–1992. Paris, OECD. MILANOVIC, B. (1999): True world income distribution, 1988 and 1993. First calculation based on household surveys alone. World Bank, Development Research Group.


119

MOORE, W.E. (1963): Social Change. Englewood Cliffs, Prentice-Hall, INC. MUSIL, J. (1967): Sociologie soudobého m$sta. Praha, Svoboda. MUSIL, J. (1977): Urbanizace v socialistických zemích. Praha, Svoboda. MUSIL, J. (2003): Prom$ny urbánní sociologie ve Spojených státech a Evrop$ 1950–2000. Sociologický #asopis, Vol. 39, #. 2, str. 137–167. NOVOTNÝ, J. (2003): Sociogeografická diferenciace sou#asného sv$ta. Geografie - Sborník "eské geografické spole#nosti, 108, str. 14–35. NOVOTNÝ, J. (2004): Spole#ensko-ekonomická diferenciace sv$ta se zvláštním d'razem k rozdíl'm regionálním. Doktorská diserta#ní práce, Praha, P!írodov$decká fakulta Univerzity Karlovy. PAVLÍK, Z. (1964): Nástin popula#ního vývoje sv$ta. Praha, N"SAV. PAVLÍK, Z. (1982): Rewoljucja demograficzna jako ogólna pravid)owo*+ rozwoju ludno*ci. Warszawa, Szkola g)owna plan. i statist. PURŠ, J. (1973): Pr'myslová revoluce. Praha, Academia. ROSTOW, W.W. (1960): The Stages of Economic Growth. Cambridge, MA, Cambridge University Press. SCOTT, A.J. (2001): Globalization and the rise of city-regions. European Planning Studies, 9, #. 7, str. 813–826. SZELÉNYI, I. (1983): Urban Inequalities under State Socialism. Oxford, Oxford University Press. SZELÉNYI, I. (1996): Cities under Socialism – and After. In: A. Gregory, M. Harloe, I. Szelényi, eds.: Cities after Socialism. Urban and Regional Change and Conflicts in Post-socialist Societies. Oxford, Blackwell. TAYLOR, P.J. (1989): Political Geography. 2. vydání, Harlow, Longman Scientific and Technical. TAYLOR, P.J. (2000): World cities and territorial states under conditions of contemporary globalization. Political Geography, 19, str. 5–32. TAYLOR, P. (2004): World City Network. A Global Urban Analysis. London, Routledge. TOFFLER, A. (1989): The Third Wave. New York, Bantan Books. TURNOCK, D., ed. (2000): Human Resources in Eastern Europe. Geo-Journal, vol. 50, no. 2–3, Dordrecht - Boston - London, Kluwer Academic Publishers. VITURKA, M. a kol. (2003): Regionální vyhodnocení kvality podnikatelského prost!edí v "eské republice. Brno, Ekonomicko-správní fakulta MU. WALLERSTEIN, I. (1979): The Capitalist World-Economy. Cambridge, MA, Cambridge University Press. WALLERSTEIN, I. (1984): Long waves as capitalist process. Review, str. 559–575. WILLIAMSON, J.G. (1965): Regional inequality and the process of national development: a description of the patterns. Economic Development and Cultural Change, 13, str. 3–45. WITTHAUER, K. (1958): Die Bevölkerung der Erde. Gotha, Hermann Haack. ZELINSKY, W. (1971): The hypothesis of the mobility transition. Ekistics, vol. 32, no. 192, str. 337–347. ZIPF, G., K. (1949): Human Behaviour and the Principle of Least Effort. Cambridge, MA, Addison - Wesley Press.


KAPITOLA 5

TABULKOVÉ PÍLOHY

1. Základní charakteristiky okres! a kraj! k roku 1991 a 2001 2. Velikostní charakteristiky st"edisek 3. Sociogeografická regionalizace – základní charakteristiky st"edisek

121

122

Tabulkové p#ílohy

Tabulková p!íloha 1: Základní charakteristiky okres" a kraj" k roku 1991 a 2001 Kraj/okres

Území v km²

Obyvatelstvo


Pr!m#rná mzda (K$)

1991

2001

1991

2001

1991

2001

496

1 214 174

1 169 106

723 349

734 724

4 089

20 800

Benešov Beroun Kladno Kolín Kutná Hora M#lník Mladá Boleslav Nymburk Praha-východ Praha-západ P"íbram Rakovník St"edo$eský kraj

1 524 662 692 846 917 712 1 058 876 584 586 1 628 930 11 015

94 419 75 859 149 407 97 782 75 250 94 402 111 671 82 714 92 510 74 911 108 805 55 152 1 112 882

93 156 75 684 150 198 95 700 73 628 94 677 114 325 84 132 96 061 83 089 107 739 54 084 1 122 473

45 430 37 111 70 750 48 881 36 093 46 184 56 204 37 918 38 064 24 778 52 510 26 357 520 280

40 780 32 519 56 358 38 461 29 695 40 203 64 040 32 884 42 316 31 559 45 600 22 326 476 741

3 383 3 674 3 927 3 527 3 609 3 922 3 598 3 514 3 745 3 668 3 574 3 607 3 658

13 080 14 082 14 102 13 476 12 454 14 946 16 799 12 962 16 677 15 622 12 640 12 836 14 407

%eské Bud#jovice %eský Krumlov Jind"ich!v Hradec Písek Prachatice Strakonice Tábor Jiho$eský kraj

1 625 1 615 1 944 1 138 1 375 1 032 1 327 10 056

173 386 57 388 93 048 72 074 50 985 71 978 104 030 622 889

178 201 59 569 92 887 70 550 51 369 69 863 102 828 625 267

96 913 29 863 42 206 35 134 25 051 35 810 51 767 320 744

94 145 26 608 41 164 30 266 22 648 31 306 46 952 293 089

3 800 3 689 3 560 3 578 3 472 3 434 3 529 3 621

15 178 13 035 12 124 12 526 12 136 13 201 13 188 13 528

Domažlice Klatovy Plze&-m#sto Plze&-jih Plze&-sever Rokycany Tachov Plze&ský kraj

1 140 1 939 125 1 080 1 323 575 1 379 7 561

58 729 89 767 173 008 68 149 72 500 46 118 50 036 558 307

58 844 88 043 165 259 68 100 73 215 45 788 51 439 550 688

29 236 44 168 111 034 25 054 28 865 21 359 25 809 285 525

27 533 39 110 98 783 23 939 25 651 18 744 25 674 259 434

3 440 3 484 3 910 3 292 3 512 3 716 3 695 3 668

13 018 12 548 15 521 13 181 12 812 13 596 12 699 13 977

Cheb Karlovy Vary Sokolov Karlovarský kraj

933 1 628 753 3 314

86 932 122 430 92 623 301 985

88 738 121 998 93 607 304 343

45 097 63 535 51 205 159 837

43 257 57 266 39 841 140 364

3 633 3 582 4 186 3 790

12 740 12 986 13 411 13 042

D#$ín Chomutov Litom#"ice Louny Most Teplice Ústí nad Labem Ústecký kraj

909 935 1 032 1 118 467 469 405 5 335

133 448 124 081 113 883 86 640 120 212 127 872 118 325 824 461

133 887 124 979 114 259 86 020 117 196 126 098 117 780 820 219

69 182 60 677 55 958 42 218 68 914 65 338 65 757 428 044

56 076 49 884 47 138 33 554 51 174 51 128 55 462 344 416

3 593 4 028 3 661 3 675 4 388 3 903 3 976 3 906

12 667 13 409 13 103 12 761 14 852 13 675 13 887 13 553

Praha


123

Tabulková p!íloha 1: pokra#ování Kraj/okres

Území v km²

Obyvatelstvo


Pr!m#rná mzda (K$)

1991

2001

1991

2001

1991

2001

%eská Lípa Jablonec nad Nisou Liberec Semily Liberecký kraj

1 137 402 925 699 3 163

102 259 88 118 159 196 75 547 425 117

105 669 88 154 159 006 75 355 428 184

54 297 48 189 82 758 39 592 224 836

49 073 41 843 76 273 35 395 202 584

3 883 3 406 3 605 3 388 3 591

13 681 13 120 13 938 12 506 13 463

Hradec Králové Ji$ín Náchod Rychnov nad Kn#žnou Trutnov Královéhradecký kraj

875 887 851 998 1 147 4 758

162 050 78 650 111 939 78 756 121 414 552 809

160 558 77 761 112 714 78 914 120 777 550 724

88 921 38 877 56 607 39 275 65 305 288 975

81 581 33 858 51 077 34 569 58 430 259 515

3 673 3 361 3 418 3 455 3 489 3 510

14 015 13 004 12 115 12 847 13 252 13 183

Chrudim Pardubice Svitavy Ústí nad Orlicí Pardubický kraj

1 030 889 1 335 1 265 4 519

106 040 163 121 102 455 137 102 508 718

105 240 160 987 102 667 139 387 508 281

51 062 87 424 49 724 70 736 258 946

42 266 78 321 42 432 65 629 228 648

3 469 3 657 3 337 3 476 3 509

12 169 13 800 12 264 12 611 12 868

Havlí$k!v Brod Jihlava Pelh"imov T"ebí$ Ždár nad Sázavou Vyso$ina

1 265 1 180 1 290 1 518 1 672 6 925

96 113 108 449 74 614 117 105 124 787 521 068

95 040 108 413 72 984 117 367 125 407 519 211

48 697 56 335 37 530 55 688 59 152 257 402

41 523 54 292 32 881 47 134 50 564 226 394

3 473 3 418 3 424 3 562 3 528 3 486

12 413 14 164 11 894 12 718 12 426 12 848

Blansko Brno-m#sto Brno-venkov B"eclav Hodonín Vyškov Znojmo Jihomoravský kraj

943 230 1 108 1 173 1 086 889 1 637 7 066

107 809 388 296 156 189 123 337 161 118 86 575 113 508 1 136 832

107 702 376 172 159 169 124 274 159 886 86 467 114 048 1 127 718

51 442 245 755 57 265 55 391 77 289 35 601 51 058 573 801

43 282 228 494 52 687 49 133 62 488 32 624 43 562 512 270

3 421 3 755 3 537 3 448 3 705 3 290 3 329 3 600

11 719 15 130 13 501 12 370 12 225 12 181 12 191 13 619

Jeseník Olomouc Prost#jov P"erov Šumperk Olomoucký kraj

719 1 451 770 884 1 316 5 140

42 583 223 436 112 208 138 379 126 190 642 796

42 413 224 613 109 890 135 886 126 567 639 369

20 895 117 339 50 261 69 149 63 760 321 404

17 571 107 029 44 001 57 594 52 645 278 840

3 400 3 652 3 448 3 513 3 610 3 565

11 276 13 483 12 238 12 972 12 147 128 00

Krom#"íž Uherské Hradišt# Vsetín Zlín Zlínský kraj

800 991 1 143 1 030 3 964

107 988 145 188 146 898 196 829 596 903

108 053 144 517 147 064 195 376 595 010

51 849 67 224 72 962 109 791 301 826

45 101 59 423 63 943 97 799 266 266

3 370 3 516 3 390 3 794 3 562

12 324 12 022 13 056 14 221 13 148

124

Tabulkové p#ílohy

Tabulková p!íloha 1: pokra#ování Kraj/okres Bruntál Frýdek-Místek Karviná Nový Jí$ín Opava Ostrava-m#sto Moravskoslezský kraj %eská republika Upravené jednotky: Praha+St"edo$eský kraj Praha+Praha-východ+ Praha-západ Plze&+Plze&-jih+Plze&-sever Brno-m#sto+Brno-venkov Ostrava-m#sto+ Frýdek-Místek+ Karviná

Území v km² 1 658 1 273 347 918 1 144 214 5 554 78 866

Obyvatelstvo


Pr!m#rná mzda (K$)

1991

2001

1991

2001

1991

2001

104 415 227 522 284 558 158 767 180 638 327 371 1 283 271

105 139 226 818 279 436 159 925 181 405 316 744 1 269 467

52 766 104 919 128 649 75 756 69 993 217 503 649 586

41 321 83 165 96 781 61 756 67 797 165 016 515 836

3 552 4 178 4 558 3 647 3 525 4 238 4 090

11 469 13 893 14 605 13 383 12 549 15 150 14 049

10 302 215 10 230 060

5 314 565

4 739 121

3 789

14 633

11 511

2 327 056

2 291 579

1 243 629

1 211 465

3 909

18 260

1 666

1 381 595

1 348 256

786 191

808 599

4 059

20 300

2 528 1 338

313 657 544 485

306 574 535 341

164 953 303 020

148 373 281 181

3 746 3 714

14 675 14 825

1 834

839 451

822 998

451 071

344 962

4 315

14 694


125

Tabulková p!íloha 1: pokra#ování Kraj/okres Praha

Ekonomický agregát Ekonomický agregát (%R=10 000) na obyv. (%R=100) 1991

2001

1991

2001

Index vývoje 1991–2001 Obyvatelstvo

Pracovní Mzdy p"íležitosti

Ekonomický agregát (%R=100)

1 484,95

2 201,27

126,0

192,6

96,3

101,6

508,7

148,2

Benešov Beroun Kladno Kolín Kutná Hora M#lník Mladá Boleslav Nymburk Praha-východ Praha-západ P"íbram Rakovník St"edo$eský kraj

77,16 68,45 139,49 86,55 65,40 90,94 101,53 66,89 71,57 45,63 94,22 47,73 955,55

76,83 65,96 114,45 74,66 53,27 86,55 154,96 61,40 101,65 71,01 83,02 41,28 985,07

84,2 92,9 96,2 91,2 89,5 99,2 93,6 83,3 79,7 62,8 89,2 89,1 88,5

84,3 89,1 78,0 79,8 74,0 93,5 138,7 74,7 108,2 87,4 78,9 78,1 89,8

98,7 99,8 100,5 97,9 97,8 100,3 102,4 101,7 103,8 110,9 99,0 98,1 100,9

89,8 87,6 79,7 78,7 82,3 87,0 113,9 86,7 111,2 127,4 86,8 84,7 91,6

386,6 383,3 359,1 382,1 345,1 381,1 466,9 368,9 445,3 425,9 353,7 355,9 393,8

99,6 96,4 82,0 86,3 81,5 95,2 152,6 91,8 142,0 155,6 88,1 86,5 103,1

%eské Bud#jovice %eský Krumlov Jind"ich!v Hradec Písek Prachatice Strakonice Tábor Jiho$eský kraj

184,89 55,31 82,58 63,11 43,67 61,74 91,72 583,01

205,82 49,96 71,89 54,61 39,59 59,53 89,19 570,59

109,8 99,3 91,5 90,2 88,2 88,3 90,9 96,4

118,2 85,8 79,2 79,2 78,8 87,1 88,8 93,3

102,8 103,8 99,8 97,9 100,8 97,1 98,8 100,4

97,1 89,1 97,5 86,1 90,4 87,4 90,7 91,4

399,4 353,3 340,6 350,1 349,5 384,4 373,7 373,6

111,3 90,3 87,1 86,5 90,7 96,4 97,2 97,9

Domažlice Klatovy Plze&-m#sto Plze&-jih Plze&-sever Rokycany Tachov Plze&ský kraj

50,49 77,26 217,96 41,41 50,89 39,85 47,88 525,74

51,63 70,69 220,85 45,45 47,34 36,71 46,96 519,62

88,6 88,6 129,8 62,6 72,3 89,0 98,6 97,0

89,8 82,2 136,7 68,3 66,2 82,0 93,5 96,5

100,2 98,1 95,5 99,9 101,0 99,3 102,8 98,6

94,2 88,5 89,0 95,5 88,9 87,8 99,5 90,9

378,4 360,2 397,0 400,4 364,8 365,9 343,7 381,1

102,3 91,5 101,3 109,8 93,0 92,1 98,1 98,8

Cheb Karlovy Vary Sokolov Karlovarský kraj

82,25 114,26 107,61 304,12

79,38 107,12 76,96 263,46

97,5 96,2 119,7 103,7

91,6 89,8 84,1 88,6

102,1 99,6 101,1 100,8

95,9 90,1 77,8 87,8

350,7 362,5 320,4 344,1

96,5 93,8 71,5 86,6

126

Tabulkové p#ílohy


Ekonomický agregát Ekonomický agregát (%R=10 000) na obyv. (%R=100)




1991

2001

1991

2001

D#$ín Chomutov Litom#"ice Louny Most Teplice Ústí nad Labem Ústecký kraj

124,97 122,70 102,85 77,89 151,82 128,03 131,26 839,35

102,31 96,35 88,97 61,68 109,48 100,71 110,94 670,43

96,4 101,9 93,0 92,7 130,1 103,1 114,3 104,9

78,2 78,9 79,6 73,4 95,6 81,7 96,3 83,6

100,3 100,7 100,3 99,3 97,5 98,6 99,5 99,5

81,1 82,2 84,2 79,5 74,3 78,3 84,3 80,5

352,5 332,9 357,9 347,2 338,5 350,4 349,3 347,0

81,9 78,5 86,5 79,2 72,1 78,7 84,5 79,9

%eská Lípa Jablonec nad Nisou Liberec Semily Liberecký kraj

105,85 82,40 149,78 67,34 405,38

96,70 79,08 153,13 63,76 392,67

106,6 96,4 96,9 91,9 98,2

93,6 91,7 98,5 86,5 93,8

103,3 100,0 99,9 99,7 100,7

90,4 86,8 92,2 89,4 90,1

352,3 385,2 386,6 369,1 374,9

91,4 96,0 102,2 94,7 96,9

Hradec Králové Ji$ín Náchod Rychnov nad Kn#žnou Trutnov Královéhradecký kraj

163,97 65,60 97,14 68,13 114,39 509,23

164,69 63,42 89,13 63,97 111,53 492,74

104,2 85,9 89,4 89,1 97,1 94,9

104,9 83,4 80,9 82,9 94,5 91,5

99,1 98,9 100,7 100,2 99,5 99,6

91,7 87,1 90,2 88,0 89,5 89,8

381,6 386,9 354,4 371,8 379,8 375,6

100,4 96,7 91,8 93,9 97,5 96,8

Chrudim Pardubice Svitavy Ústí nad Orlicí Pardubický kraj

88,93 160,51 83,30 123,44 456,19

74,09 155,68 74,96 119,21 423,94

86,4 101,4 83,7 92,8 92,4

72,0 98,9 74,7 87,5 85,3

99,2 98,7 100,2 101,7 99,9

82,8 89,6 85,3 92,8 88,3

350,8 377,4 367,5 362,8 366,7

83,3 97,0 90,0 96,6 92,9

Havlí$k!v Brod Jihlava Pelh"imov T"ebí$ Ždár nad Sázavou Vyso$ina

84,91 96,67 64,51 99,59 104,77 450,45

74,24 110,77 56,33 86,35 90,50 418,19

91,0 91,9 89,1 87,6 86,5 89,1

79,9 104,5 78,9 75,2 73,8 82,4

98,9 100,0 97,8 100,2 100,5 99,6

85,3 96,4 87,6 84,6 85,5 88,0

357,4 414,4 347,4 357,0 352,2 368,6

87,4 114,6 87,3 86,7 86,4 92,8

88,35 73,06 463,30 497,97 101,69 102,46 95,89 87,54 143,76 110,04 58,80 57,24 85,33 76,49 1 037,12 1 004,80

84,4 122,9 67,1 80,1 91,9 70,0 77,5 94,0

69,4 135,4 65,9 72,1 70,4 67,7 68,6 91,2

99,9 96,9 101,9 100,8 99,2 99,9 100,5 99,2

84,1 93,0 92,0 88,7 80,8 91,6 85,3 89,3

342,6 402,9 381,7 358,8 330,0 370,2 366,2 378,3

82,7 107,5 100,8 91,3 76,5 97,3 89,6 96,9

Blansko Brno-m#sto Brno-venkov B"eclav Hodonín Vyškov Znojmo Jihomoravský kraj


127


Ekonomický agregát Ekonomický agregát (%R=10 000) na obyv. (%R=100) 1991

2001

Jeseník Olomouc Prost#jov P"erov Šumperk Olomoucký kraj

35,67 215,14 87,00 121,96 115,56 575,33

Krom#"íž Uherské Hradišt# Vsetín Zlín Zlínský kraj

87,72 118,66 124,18 209,13 539,69

Bruntál Frýdek-Místek Karviná Nový Jí$ín Opava Ostrava-m#sto Moravskoslezský kraj %eská republika Upravené jednotky: Praha+St"edo$eský kraj Praha+Praha-východ +Praha-západ Plze&+Plze&-jih+ Plze&-sever Brno-m#sto+ Brno-venkov Ostrava-m#sto+ Frýdek-Místek + Karviná




1991

2001

28,54 207,86 77,56 107,61 92,11 513,69

86,3 99,2 79,9 90,8 94,3 92,2

68,9 94,7 72,2 81,0 74,4 82,2

99,6 100,5 97,9 98,2 100,3 99,5

84,1 91,2 87,5 83,3 82,6 86,8

331,6 369,2 354,9 369,3 336,5 359,0

80,0 96,6 89,1 88,2 79,7 89,3

80,06 102,90 120,25 200,33 503,54

83,7 84,2 87,1 109,5 93,1

75,8 72,8 83,6 104,9 86,6

100,1 99,5 100,1 99,3 99,7

87,0 88,4 87,6 89,1 88,2

365,7 341,9 385,1 374,8 369,1

91,3 86,7 96,8 95,8 93,3

94,10 68,26 220,07 166,43 294,39 203,60 138,71 119,05 123,87 122,55 462,78 360,10 1 333,91 1 039,98

92,9 99,7 106,6 90,0 70,7 145,6 107,1

66,4 75,1 74,5 76,2 69,1 116,3 83,8

100,7 99,7 98,2 100,7 100,4 96,8 98,9

78,3 79,3 75,2 81,5 96,7 75,9 79,4

322,9 332,5 320,4 367,0 356,0 357,5 343,5

72,5 75,6 69,2 85,8 98,9 77,8 78,0

10 000,00 10 000,00

100,0

100,0

99,3

89,2

386,2

100,0

2 440,50 3 186,34

108,0

142,2

98,5

97,4

467,1

130,6

1 601,15 2 373,93

119,5

180,1

97,6

102,9

500,1

148,3

309,26

313,64

101,9

104,7

97,7

89,9

391,8

101,4

564,99

600,43

106,9

114,7

98,3

92,8

399,2

106,3

977,24

730,13

119,9

90,8

98,0

76,5

340,5

74,7

Poznámky: Údaje se vztahují k okres!m ve vymezení k 1.3.2001 s výjimkou pr!m#rných mezd zam#stnanc! v roce 1991 (rozlišení t#chto mezd pro sou$asný okres Šumperk a Jeseník bylo odhadnuto podle pom#ru t#chto mezd v roce 2001). Po$et pracovních p"íležitostí byl ur$en jako po$et ekonomicky aktivních bez nezam#stnaných + saldo sm#rov# podchyceného pohybu za prací. Ekonomický agragát je definován jako sou$in po$tu pracovních p"íležitostí a pr!m#rných mezd zam#stnanc!. Prameny: Soubor publikací z cenz! 1991 a 2001 (%SÚ, Praha), Statistická ro$enka %eské republiky 2002 (%SÚ, Praha), Zam#stnanci a mzdové prost"edky (2002), resp. Pracovníci a mzdy... (1992), %SÚ, Praha – pr!m#rné m#sí$ní mzdy na fyzické osoby k roku 2001, resp. 1991

128

Tabulkové p#ílohy

Tabulková p!íloha 2: Velikostní charakteristiky st!edisek Relativizované velikosti (%R = 10 000) St"edisko Praha Benešov Byst"ice Sázava Týnec nad Sázavou Vlašim Votice Beroun* Ho"ovice Komárov Zdice Žebrák Kladno Libušín Slaný Stochov Unhoš' Velvary Kolín %eský Brod Kostelec nad %ernými Lesy Pe$ky Kutná Hora %áslav Uhlí"ské Janovice Zru$ nad Sázavou M#lník Horní Po$áply Kostelec nad Labem Kralupy nad Vltavou Neratovice* Mladá Boleslav* Bakov nad Jizerou B#lá pod Bezd#zem Benátky nad Jizerou Mnichovo Hradišt# Nymburk Lysá nad Labem M#stec Králové Milovice Pod#brady Sadská

Popula$ní

Pracovní

Komplexní

1991

2001

1991

2001

1991

2001

1 178,6 15,4 3,7 3,6 5,1 12,4 4,4 22,7 6,2 2,4 3,6 1,8 69,6 2,3 14,8 5,3 3,4 2,8 30,7 6,8 3,1 4,3 20,9 9,8 2,9 5,1 19,0 1,2 2,8 17,4 16,9 46,0 4,2 4,6 6,4 8,2 14,7 8,2 2,9 1,3 12,8 3,0

1 142,8 16,0 3,8 3,6 5,1 12,0 4,4 22,3 6,2 2,4 3,7 1,8 69,5 2,4 14,9 5,3 3,5 2,9 29,6 6,5 3,2 4,2 21,0 9,7 3,0 4,9 18,8 1,2 2,9 17,1 17,7 47,1 4,4 4,7 6,5 8,2 14,1 8,0 2,8 4,1 13,1 3,0

1 361,1 24,4 2,8 4,3 5,6 12,8 4,8 29,5 10,9 4,3 3,4 1,9 79,3 3,7 19,3 1,9 1,9 2,5 48,5 7,0 2,9 5,9 27,3 12,0 2,8 5,8 21,9 4,4 1,9 18,5 17,1 59,5 2,0 4,4 6,0 9,3 25,2 5,5 3,4 1,1 12,5 1,6

1 550,3 27,2 2,7 4,6 4,0 12,2 3,9 27,3 10,5 3,2 3,1 3,7 66,9 3,0 17,5 2,3 2,3 2,7 42,2 6,9 3,3 4,0 25,4 12,2 2,7 3,7 22,3 3,1 2,4 19,8 15,7 90,5 3,2 4,7 4,8 7,1 20,0 6,1 3,3 2,0 14,4 2,3

1 300,2 21,4 3,1 4,1 5,4 12,7 4,7 27,2 9,3 3,7 3,5 1,8 76,1 3,2 17,8 3,0 2,4 2,6 42,6 7,0 2,9 5,3 25,2 11,3 2,8 5,5 21,0 3,3 2,2 18,2 17,0 55,1 2,7 4,5 6,1 9,0 21,7 6,4 3,3 1,2 12,6 2,1

1 414,5 23,4 3,1 4,3 4,4 12,1 4,1 25,6 9,1 2,9 3,3 3,1 67,7 2,8 16,7 3,3 2,7 2,7 38,0 6,8 3,2 4,1 23,9 11,4 2,8 4,1 21,2 2,5 2,6 18,9 16,4 76,0 3,6 4,7 5,4 7,5 18,0 6,7 3,2 2,7 14,0 2,6


129

Tabulková p!íloha 2: pokra#ování Relativizované velikosti (%R = 10 000) St"edisko

Popula$ní 1991

Brandýs nad Labem-Stará Boleslav %elákovice Kamenice Odolena Voda* (í$any Úvaly %ernošice Hostivice Jesenice Jílové u Prahy Lib$ice nad Vltavou Mníšek pod Brdy Pr!honice Roztoky Rudná P"íbram B"eznice Dob"íš Rožmitál pod T"emšínem Sedl$any Rakovník Nové Strašecí %eské Bud#jovice* Borovany Hluboká nad Vltavou Lišov Temelín Trhové Sviny Týn nad Vltavou %eský Krumlov Kaplice Velešín V#t"ní Vyšší Brod Jind"ich!v Hradec %eská Velenice Da$ice Nová Byst"ice Studená Suchdol nad Lužncí T"ebo&

15,2 10,0 2,2 4,5 10,3 4,5 4,2 3,9 1,7 3,2 2,9 3,8 1,5 5,6 2,8 35,8 3,5 7,6 4,3 7,7 16,9 4,9 96,6 3,2 4,2 3,7 0,7 4,5 6,6 13,7 6,9 3,4 3,5 2,5 21,2 3,5 7,7 3,2 2,6 3,5 8,8

Pracovní

2001 15,0 9,8 2,8 4,7 10,6 4,6 4,5 4,5 2,4 3,3 3,2 4,0 1,9 5,6 3,0 35,1 3,6 7,6 4,3 7,7 16,3 4,9 97,5 3,5 4,4 3,8 0,7 4,5 8,0 14,1 7,0 3,9 3,7 2,5 22,2 3,4 7,8 3,3 2,4 3,6 8,8

Komplexní

1991

2001

1991

2001

14,7 7,9 1,9 6,7 9,4 2,1 1,5 2,3 1,0 3,6 2,3 4,2 1,8 3,0 1,5 42,2 3,5 8,3 4,1 9,7 22,4 4,8 121,1 2,8 3,4 2,5 11,3 4,3 7,5 16,1 8,0 4,4 4,5 2,5 24,6 3,4 9,8 3,2 2,4 2,5 9,6

17,8 8,2 2,4 6,0 12,8 2,9 2,5 3,2 2,6 3,1 2,5 3,2 4,6 3,9 5,7 40,4 3,4 8,0 4,0 8,8 24,9 3,9 139,0 2,3 3,7 2,6 9,2 4,5 7,6 18,9 10,0 3,2 3,1 2,6 28,5 3,5 9,9 2,9 2,6 3,3 9,8

14,9 8,6 2,0 6,0 9,7 2,9 2,4 2,9 1,3 3,5 2,5 4,1 1,7 3,9 1,9 40,1 3,5 8,1 4,2 9,0 20,6 4,8 112,9 2,9 3,6 2,9 7,8 4,4 6,9 15,3 7,6 4,1 4,2 2,5 23,5 3,5 9,1 3,2 2,4 2,8 9,3

16,9 8,8 2,5 5,6 12,1 3,5 3,1 3,6 2,6 3,2 2,7 3,5 3,7 4,5 4,8 38,6 3,4 7,9 4,1 8,4 22,0 4,2 125,2 2,7 3,9 3,0 6,3 4,5 7,7 17,3 9,0 3,5 3,3 2,5 26,4 3,5 9,2 3,1 2,6 3,4 9,4

130

Tabulkové p#ílohy

Tabulková p!íloha 2: pokra#ování Relativizované velikosti (%R = 10 000) St"edisko Písek Milevsko Protivín Prachatice Vimperk Volary Strakonice Blatná Vod&any Volyn# Tábor* Bechyn# Mladá Vožice Planá nad Lužnicí Sob#slav Veselí nad Lužnicí Domažlice Holýšov Horšovský Týn Kdyn# Sta&kov Klatovy Horaž)ovice Nýrsko Sušice Železná Ruda Plze& Blovice Dob"any Chlum$any Chot#šov Nepomuk P"eštice Starý Plzenec Stod Horní B"íza Kazn#jov Kralovice Ný"any T"emošná

Popula$ní

Pracovní

Komplexní

1991

2001

1991

2001

1991

2001

28,7 9,5 4,7 11,5 7,9 3,8 24,0 6,7 6,1 3,2 42,6 6,0 2,7 2,8 7,1 6,3 11,2 4,4 4,9 4,2 3,1 22,4 5,6 4,8 11,0 1,6 167,9 3,5 5,5 2,2 2,5 3,1 6,2 3,9 3,6 3,9 3,1 3,2 6,9 4,5

29,1 9,3 4,8 11,6 8,1 4,0 23,3 6,5 6,4 3,1 43,1 5,8 2,7 3,0 7,1 6,5 10,8 4,5 4,8 4,8 3,0 22,5 5,6 5,0 11,2 2,0 161,5 3,8 5,5 2,3 2,5 3,5 6,3 4,1 3,4 4,4 2,9 3,4 6,8 4,5

32,3 12,1 4,3 13,2 9,5 3,4 32,3 8,7 6,2 2,7 44,1 5,4 2,7 8,6 8,7 6,4 17,2 4,2 6,0 6,0 1,9 29,5 6,4 4,3 12,2 2,3 208,9 4,0 4,1 3,4 1,0 3,5 6,5 3,0 4,2 4,7 4,0 4,4 6,6 2,7

34,0 10,7 3,9 15,5 8,7 3,1 30,9 9,4 6,7 2,7 50,0 5,6 2,6 7,4 7,9 6,2 18,7 4,5 5,4 5,4 2,3 32,0 6,8 4,3 10,5 3,5 208,4 4,1 4,6 2,9 2,6 3,9 7,3 3,4 4,3 3,7 3,2 4,3 8,3 4,0

31,1 11,3 4,4 12,6 8,9 3,5 29,6 8,0 6,2 2,9 43,6 5,6 2,7 6,7 8,2 6,4 15,2 4,3 5,6 5,4 2,3 27,1 6,2 4,5 11,8 2,1 195,3 3,8 4,6 3,0 1,5 3,4 6,4 3,3 4,0 4,4 3,7 4,0 6,7 3,3

32,4 10,2 4,2 14,2 8,5 3,4 28,3 8,4 6,6 2,9 47,7 5,7 2,6 5,9 7,7 6,3 16,0 4,5 5,2 5,2 2,5 28,8 6,4 4,5 10,8 3,0 192,8 4,0 4,9 2,7 2,6 3,8 7,0 3,6 4,0 4,0 3,1 4,0 7,8 4,2


131


Popula$ní 1991

Rokycany Hrádek Zbiroh Tachov Bor Chodová Planá Planá St"íbro Cheb Aš Františkovy Lázn# Mariánské Lázn#* Karlovy Vary Jáchymov Nejdek Nová Role Ostrov Toužim Sokolov* Habartov Horní Slavkov Chodov* Kraslice Kynšperk nad Oh"í Nové Sedlo D#$ín Benešov nad Plou$nicí %eská Kamenice Jílové Ji"íkov Krásná Lípa Šluknov Rumburk Varnsdorf Chomutov* Kada& Klášterec nad Oh"í Vejprty

14,3 3,0 2,4 12,5 3,7 1,6 4,9 7,5 30,9 11,9 5,0 17,0 54,4 2,6 7,9 3,8 17,3 3,8 29,7 5,3 5,9 15,6 7,4 5,0 2,4 52,3 4,1 5,5 5,0 3,5 3,3 5,4 10,5 15,8 69,2 17,3 15,7 3,2

Pracovní

2001 14,0 2,8 2,5 12,4 3,9 1,7 5,3 7,6 32,1 12,3 5,1 16,5 52,2 2,8 8,4 4,0 17,1 3,7 30,0 5,3 5,8 15,7 7,1 5,0 2,6 51,3 4,0 5,4 5,1 3,8 3,6 5,5 10,8 15,7 70,1 17,2 15,4 3,3

1991 16,0 5,5 3,0 14,8 3,3 2,0 5,6 8,9 32,4 11,0 5,5 17,7 58,2 2,9 7,2 2,8 15,7 4,5 37,3 2,7 5,8 19,8 8,1 2,6 3,8 59,8 3,8 5,6 2,7 3,3 2,8 4,5 11,3 17,0 59,9 25,9 10,0 3,0

Komplexní

2001 17,9 4,2 2,7 15,1 4,6 2,9 5,4 12,5 34,5 12,0 6,5 19,8 62,8 3,4 8,2 2,5 14,6 4,2 34,7 2,5 4,9 15,8 7,1 3,1 3,4 53,3 3,7 3,8 2,4 3,0 2,5 3,9 10,5 16,2 56,4 20,9 11,9 2,6

1991 15,4 4,7 2,8 14,0 3,5 1,9 5,4 8,4 31,9 11,3 5,4 17,5 57,0 2,8 7,4 3,1 16,3 4,2 34,7 3,6 5,9 18,4 7,8 3,4 3,3 57,3 3,9 5,6 3,5 3,4 3,0 4,8 10,8 16,6 63,0 22,3 11,9 3,1

2001 16,6 3,8 2,7 14,2 4,4 2,5 5,4 10,9 33,7 12,1 6,0 18,7 59,2 3,2 8,3 3,0 15,4 4,0 33,1 3,4 5,2 15,8 7,1 3,8 3,1 52,7 3,8 4,3 3,3 3,3 2,9 4,4 10,6 16,0 60,9 19,7 13,1 2,9

132

Tabulkové p#ílohy


Popula$ní 1991

Litom#"ice Libochovice Lovosice Roudnice nad Labem Št#tí Terezín Louny Podbo"any Postoloprty Žatec Most Litvínov Mezibo"í Teplice* Bílina* Duchcov Krupka Osek Ústí nad Labem* Chlumec %eská Lípa Cvikov Doksy Jablonné v Podješt#dí Kamenický Šenov Mimo& Nový Bor Stráž pod Ralskem Jablonec nad Nisou Smržovka Tanvald* Železný Brod Liberec* %eský Dub Frýdlant Hrádek Chrastava Nové M#sto pod Smrkem

25,0 3,5 9,4 13,2 8,3 2,8 20,2 5,7 4,4 19,7 68,6 28,2 5,0 63,0 17,0 8,7 12,2 5,0 97,1 3,9 38,3 4,2 4,9 3,7 4,0 6,3 11,8 3,8 44,6 3,3 10,5 6,6 100,8 2,8 7,4 6,9 5,4 3,8

Pracovní

2001 24,3 3,6 9,1 12,8 9,0 2,9 19,2 6,0 4,7 19,5 66,7 26,8 4,9 61,7 16,1 8,6 13,0 4,9 95,9 4,0 38,4 4,3 5,0 3,6 4,0 6,6 12,1 3,9 44,3 3,3 10,3 6,4 98,6 2,8 7,3 7,1 5,8 3,9

Komplexní

1991

2001

1991

2001

25,4 3,1 14,8 15,3 11,2 4,0 22,6 7,1 2,7 20,0 73,8 37,3 1,7 69,5 20,8 7,5 4,8 3,2 110,9 0,9 36,7 4,0 3,8 3,1 3,7 6,1 15,2 10,1 50,8 3,8 10,2 7,2 106,2 3,1 8,7 6,1 5,6 3,3

29,5 3,1 11,2 15,7 10,1 2,6 22,8 5,8 2,2 18,4 67,0 29,3 1,6 64,0 19,3 5,2 5,6 1,8 104,7 2,3 45,7 3,0 3,7 3,2 4,1 5,7 14,7 7,7 52,2 3,5 8,4 7,6 117,2 2,5 7,4 5,6 4,8 2,9

25,2 3,2 13,0 14,6 10,2 2,6 21,8 6,6 3,3 19,9 72,1 34,3 2,8 67,3 19,5 7,9 7,3 3,8 106,3 1,9 37,2 4,1 4,2 3,3 3,8 6,2 14,1 8,0 48,7 3,6 10,3 7,0 104,4 3,0 8,3 6,4 5,6 3,5

27,8 3,3 10,5 14,7 9,7 2,7 21,6 5,9 3,0 18,7 66,9 28,4 2,7 63,2 18,2 6,3 8,1 2,8 101,8 2,8 43,3 3,4 4,1 3,3 4,1 6,0 13,8 6,4 49,6 3,4 9,1 7,2 111,0 2,6 7,4 6,1 5,2 3,2


133


Popula$ní 1991

Semily Harrachov Jilemnice Lomnice nad Popelkou Rokytnice nad Jizerou Turnov Hradec Králové Chlumec nad Cidlinou Nový Bydžov T"ebechovice pod Orebem Ji$ín Ho"ice Lázn# B#lohrad Nová Paka Náchod Broumov %ervený Kostelec %eská Skalice Hronov* Jarom#" Mezim#stí Nové M#sto nad Metují Police nad Metují Rychnov nad Kn#žnou Dobruška Kostelec nad Orlicí Kvasiny* Opo$no Týništ# nad Orlicí Vamberk Trutnov Dv!r Králové nad Labem Hostinné Rudník Špindler!v Mlýn Úpice Vrchlabí Žaclé"

9,1 1,6 5,7 6,1 3,4 14,0 97,0 5,2 7,0 5,1 16,3 9,0 3,7 9,1 20,1 7,8 8,3 5,4 8,7 12,2 2,9 9,9 4,3 11,2 6,7 6,3 3,1 3,2 6,3 4,8 31,1 16,5 5,0 2,1 1,2 6,0 13,0 3,6

Pracovní

2001 9,1 1,7 5,6 6,0 3,3 14,2 95,0 5,1 7,0 5,3 16,1 8,9 3,7 9,1 20,9 8,2 8,3 5,3 8,6 12,6 2,8 9,8 4,3 11,5 7,0 6,0 3,3 3,1 6,1 4,7 31,3 16,0 4,8 2,1 1,3 5,8 12,9 3,6

Komplexní

1991

2001

1991

2001

12,3 2,4 7,3 7,4 3,5 19,4 121,9 6,2 8,7 3,7 21,1 9,7 3,5 10,5 25,9 8,8 7,2 5,4 8,1 12,6 3,2 11,8 5,0 14,5 7,7 6,1 4,2 3,8 8,0 5,3 34,2 18,1 5,6 2,2 2,8 5,9 15,8 3,5

11,6 3,3 7,6 6,0 3,3 22,2 129,2 5,7 8,2 3,8 25,0 9,8 3,5 9,2 27,7 8,4 8,2 6,0 8,7 13,2 2,3 10,4 4,7 16,1 7,5 5,9 6,1 3,5 6,2 5,9 37,5 17,9 4,6 2,7 4,2 4,6 18,2 2,2

11,2 2,2 6,8 7,0 3,4 17,6 113,6 5,8 8,2 4,2 19,5 9,5 3,6 10,1 24,0 8,5 7,6 5,4 8,3 12,5 3,1 11,1 4,8 13,4 7,3 6,1 3,9 3,6 7,5 5,2 33,2 17,5 5,4 2,1 2,3 5,9 14,9 3,6

10,7 2,8 7,0 6,0 3,3 19,5 117,8 5,5 7,8 4,3 22,0 9,5 3,6 9,1 25,4 8,3 8,2 5,8 8,7 13,0 2,5 10,2 4,6 14,6 7,3 6,0 5,1 3,4 6,2 5,5 35,4 17,3 4,7 2,5 3,2 5,0 16,4 2,6

134

Tabulkové p#ílohy


Popula$ní 1991

Chrudim He"man!v M#stec Hlinsko Chrást Luže Skute$ Slati&any T"emošnice Pardubice* Holice Chvaletice Lázn# Bohdane$ P"elou$ Svitavy Jeví$ko Litomyšl Moravská T"ebová Poli$ka Ústí nad Orlicí %ervená Voda %eská T"ebová Choce& Jablonné nad Orlicí Králíky Lanškroun Letohrad Vysoké Mýto Žamberk Havlí$k!v Brod Chot#bo" Lede$ nad Sázavou P"ibyslav Sv#tlá nad Sázavou Ždírec nad Doubravou Jihlava Brtnice Polná Tel$ T"eš'

22,9 4,9 10,6 3,1 2,6 5,0 3,9 3,3 94,1 6,2 3,0 2,2 9,3 16,9 2,6 9,9 11,3 8,7 14,8 3,0 16,6 9,0 3,0 4,7 9,6 6,0 10,5 5,7 23,8 9,1 6,3 3,9 6,9 2,7 50,3 3,5 4,6 5,9 5,8

Pracovní

2001 23,4 4,8 10,3 3,1 2,6 5,2 3,9 3,3 91,1 6,1 3,2 3,0 8,9 17,2 2,8 10,1 11,3 9,0 14,9 3,2 16,7 8,8 3,0 4,7 9,8 6,1 11,8 6,0 23,8 9,6 6,0 3,9 7,0 2,7 49,6 3,6 4,8 5,9 5,8

Komplexní

1991

2001

1991

2001

31,1 3,4 15,0 3,5 2,4 5,9 2,7 3,5 112,4 7,6 5,4 1,2 10,9 21,2 3,6 12,1 12,7 11,5 19,4 2,6 21,0 10,1 4,0 5,0 13,3 7,2 13,0 7,6 33,8 10,9 7,5 3,2 7,7 2,6 62,3 2,8 4,4 6,4 6,6

29,9 3,5 13,4 2,7 2,6 4,6 3,8 3,1 115,4 6,6 3,8 2,8 9,6 21,2 5,3 14,6 11,2 10,8 19,9 2,4 18,0 9,1 4,5 4,1 21,1 7,6 15,7 7,8 33,6 10,4 6,9 3,7 8,6 3,3 72,7 2,7 4,6 6,2 5,1

28,3 3,9 13,5 3,4 2,5 5,6 3,1 3,4 106,3 7,2 4,6 1,5 10,3 19,8 3,3 11,3 12,3 10,6 17,9 2,7 19,5 9,7 3,7 4,9 12,1 6,8 12,2 7,0 30,4 10,3 7,1 3,4 7,5 2,7 58,3 3,0 4,4 6,2 6,3

27,7 3,9 12,4 2,8 2,6 4,9 3,8 3,2 107,3 6,4 3,6 2,9 9,4 19,9 4,4 13,1 11,2 10,2 18,2 2,6 17,5 9,0 4,0 4,3 17,3 7,1 14,4 7,2 30,4 10,1 6,6 3,8 8,1 3,1 65,0 3,0 4,7 6,1 5,3


135

Tabulková p!íloha 2: pokra#ování Relativizované velikosti (%R = 10 000) St"edisko Pelh"imov Humpolec Kamenice nad Lipou Pacov Po$átky Žirovnice T"ebí$ Dukovany Jarom#"ice nad Rokytnou Jemnice Moravské Bud#jovice Nám#š' nad Oslavou Ž)ár nad Sázavou Byst"ice nad Perštejnem Nové M#sto na Morav# Velká Bíteš Velké Mezi"í$í Blansko Adamov Boskovice Letovice Rájec-Jest"ebí Velké Opatovice Brno Hrušovany Ivan$ice Ku"ím Mod"ice Oslavany Rosice* Šlapanice Tišnov* Veverská Bitýška Židlochovice B"eclav Hustope$e Mikulov Poho"elice Valtice Velké Bílovice Velké Pavlovice

Popula$ní

Pracovní

Komplexní

1991

2001

1991

2001

1991

2001

16,0 10,8 4,1 5,0 2,8 3,0 37,2 0,6 3,9 4,2 7,7 5,0 22,5 9,0 10,1 4,5 11,2 20,2 4,9 11,0 6,4 3,4 3,9 376,9 2,7 9,2 8,4 3,4 4,3 7,0 6,0 9,6 2,7 3,2 25,4 5,7 7,3 4,2 3,4 3,7 3,0

16,2 10,7 4,1 5,1 2,7 3,0 38,1 0,7 4,0 4,2 7,8 5,1 23,7 8,9 10,2 4,8 11,6 20,1 4,9 11,1 6,5 3,5 4,1 367,7 2,8 9,1 8,7 3,4 4,4 7,5 6,1 9,4 2,7 3,0 26,1 5,7 7,5 4,3 3,5 3,7 3,0

21,4 11,9 4,1 5,8 2,7 3,0 42,6 6,8 3,3 4,3 10,0 5,5 30,4 7,0 10,1 5,9 14,6 31,4 8,9 15,0 7,7 3,1 3,5 462,4 4,4 9,5 11,2 6,2 2,6 7,6 2,5 9,1 2,1 2,6 35,7 9,8 9,6 4,2 3,1 2,2 3,1

24,3 11,7 3,9 5,1 3,1 2,4 40,8 6,8 2,9 4,3 9,2 5,4 32,2 6,9 10,2 6,8 15,1 26,9 5,5 17,4 6,1 2,9 2,9 482,1 2,4 9,0 12,6 6,9 2,5 7,8 3,3 9,5 3,3 2,8 36,8 10,1 8,7 4,3 3,0 2,6 2,7

19,6 11,6 4,1 5,5 2,8 3,0 40,8 4,7 3,5 4,3 9,2 5,3 27,8 7,6 10,1 5,4 13,5 27,7 7,6 13,6 7,3 3,2 3,6 433,9 3,8 9,4 10,3 5,2 3,2 7,4 3,7 9,3 2,3 2,8 32,3 8,5 8,8 4,2 3,2 2,7 3,1

21,6 11,4 4,0 5,1 3,0 2,6 39,9 4,8 3,3 4,3 8,7 5,3 29,4 7,5 10,2 6,1 13,9 24,6 5,3 15,3 6,2 3,1 3,3 444,0 2,5 9,0 11,3 5,8 3,1 7,7 4,2 9,5 3,1 2,9 33,3 8,7 8,3 4,3 3,2 3,0 2,8

136

Tabulkové p#ílohy


Popula$ní 1991

Hodonín Bzenec Dub&any Kyjov Ratíškovice Rohatec St"ážnice Velká nad Veli$kou Veselí nad Moravou* Vracov Ždánice Vyškov Bu$ovice Ivanovice na Hané Rousínov Slavkov u Brna Znojmo* Hrušovany nad Jevišovkou Moravský Krumlov Jeseník Zlaté Hory Olomouc Hlubo$ky Litovel Lutín Šternberk Uni$ov Velká Byst"ice Prost#jov Konice P"erov Hranice Kojetín Lipník nad Be$vou Šumperk Hanušovice Libina Loštice Mohelnice Post"elmov Rapotín Záb"eh

27,4 4,0 6,3 12,5 3,9 3,1 5,9 3,1 15,2 4,3 2,7 22,0 6,0 2,9 4,8 5,7 37,8 3,2 5,9 12,7 4,4 99,8 4,5 9,9 3,2 14,2 12,5 2,8 48,6 3,0 49,8 18,9 6,3 8,5 29,5 3,6 3,3 2,9 9,4 3,1 2,7 14,6

Pracovní

Komplexní

2001

1991

2001

1991

2001

26,7 4,1 6,5 12,1 4,0 3,3 5,8 3,2 15,0 4,4 2,7 22,0 6,2 2,8 4,8 5,7 38,1 3,2 6,0 12,4 4,4 100,3 4,5 9,8 3,1 13,8 12,2 2,8 47,1 3,0 47,2 19,2 6,3 8,4 28,8 3,5 3,4 3,0 9,6 3,2 2,8 14,2

39,0 6,4 4,7 17,4 2,3 3,6 8,2 3,6 17,5 2,1 3,9 28,0 6,8 2,8 5,7 5,8 43,5 3,7 7,6 15,8 4,3 124,4 6,8 11,2 8,6 14,8 14,0 1,8 60,7 3,5 64,8 21,9 5,4 8,2 41,7 4,0 2,3 2,9 11,5 3,9 2,6 16,7

37,9 6,8 3,2 18,0 2,2 2,7 6,1 3,8 13,5 2,6 2,8 29,6 6,7 2,6 4,6 7,0 44,2 3,5 7,6 16,5 3,2 139,1 6,6 9,5 4,8 13,3 12,4 2,9 60,3 3,0 57,8 22,6 4,4 8,4 38,1 3,4 2,0 3,0 12,6 2,6 2,9 15,7

35,2 5,6 5,2 15,8 2,8 3,4 7,5 3,5 16,7 2,8 3,5 26,0 6,5 2,8 5,4 5,7 41,6 3,5 7,0 14,7 4,3 116,2 6,0 10,8 6,8 14,5 13,5 2,2 56,7 3,3 59,8 20,9 5,7 8,3 37,6 3,9 2,7 2,9 10,8 3,6 2,6 16,0

34,2 5,9 4,3 16,0 2,8 2,9 6,0 3,6 14,0 3,2 2,7 27,1 6,5 2,7 4,6 6,6 42,2 3,4 7,1 15,1 3,6 126,1 5,9 9,6 4,3 13,5 12,3 2,9 55,9 3,0 54,3 21,4 5,0 8,4 35,0 3,4 2,5 3,0 11,6 2,8 2,9 15,2


137


Popula$ní 1991

Krom#"íž Byst"ice pod Hostýnem* Holešov Hulín Chropyn# Kory$any Uherské Hradišt#* Bojkovice Hluk Strání Uherský Brod Uherský Ostroh Vsetín Karolinka Rožnov pod Radhošt#m Valašské Mezi"í$í Zub"í Zlín* Brumov-Bylnice Fryšták Luha$ovice Napajedla Slavi$ín Slušovice Valašské Klobouky Vizovice Bruntál B"idlická Krnov M#sto Albrechtice Moravský Beroun Rýma"ov Vrbno pod Prad#dem Frýdek-Místek* Byst"ice Dobrá Frýdlant nad Ostravicí Jablunkov* Paskov Sta"í$ T"inec

27,8 9,9 12,3 7,7 5,2 2,9 37,7 4,7 4,2 3,7 17,2 4,3 28,8 2,9 17,2 27,3 5,1 100,4 5,8 3,2 5,7 7,6 7,0 2,7 4,9 4,2 16,3 3,9 24,7 3,5 3,4 9,1 6,5 64,3 4,7 2,8 9,4 9,1 3,3 1,8 39,1

Pracovní

2001 28,6 10,2 12,2 7,4 5,1 2,8 37,9 4,7 4,3 3,8 17,2 4,4 28,5 2,8 17,4 26,9 5,2 97,9 6,0 3,4 5,5 7,4 7,0 2,9 5,1 4,4 17,2 3,7 25,2 3,5 3,4 9,0 6,1 62,4 4,9 2,9 9,6 9,5 3,6 1,8 38,1

Komplexní

1991

2001

1991

2001

35,1 10,8 14,7 8,1 6,1 2,7 58,7 5,9 3,6 2,5 23,7 4,6 39,8 2,4 24,1 36,2 3,3 129,8 5,8 2,0 6,6 9,3 9,7 6,5 4,5 3,5 20,9 4,5 26,2 3,2 3,1 9,2 6,5 65,3 1,0 2,1 10,3 6,9 12,4 6,3 56,1

39,1 11,0 13,0 7,7 4,6 2,8 56,0 4,4 3,7 2,5 22,0 4,8 34,8 2,5 25,1 35,5 3,4 132,4 3,7 2,5 7,0 6,9 6,6 5,2 5,4 6,2 18,6 3,8 24,5 3,5 2,6 7,9 5,7 57,0 1,9 2,4 8,1 6,8 6,0 6,1 48,3

32,7 10,5 13,9 8,0 5,8 2,8 51,7 5,5 3,8 2,9 21,6 4,5 36,1 2,6 21,8 33,3 3,9 120,0 5,8 2,4 6,3 8,7 8,8 5,2 4,6 3,7 19,4 4,3 25,7 3,3 3,2 9,2 6,5 64,9 2,3 2,3 10,0 7,6 9,4 4,8 50,4

35,6 10,8 12,7 7,6 4,8 2,8 49,9 4,5 3,9 2,9 20,4 4,7 32,7 2,6 22,5 32,6 4,0 120,9 4,5 2,8 6,5 7,1 6,7 4,4 5,3 5,6 18,1 3,8 24,7 3,5 2,8 8,3 5,9 58,8 2,9 2,6 8,6 7,7 5,2 4,7 44,9

138

Tabulkové p#ílohy

Tabulková p!íloha 2: pokra#ování Relativizované velikosti (%R = 10 000) St"edisko Karviná* Bohumín %eský T#šín D#tmarovice Doubrava Horní Suchá Orlová Petrovice u Karviné Rychvald Nový Ji$ín* Bílovec Frenštát pod Radhošt#m Fulnek Klimkovice Kop"ivnice* Odry P"íbor Studénka Suchdol nad Odrou Opava Bolatice Budišov nad Budišovkou Dolní Benešov Hlu$ín Hradec nad Moravicí Krava"e Ludge"ovice Vítkov Ostrava*

Popula$ní

Pracovní

Komplexní

1991

2001

1991

2001

1991

2001

68,1 23,0 26,9 3,4 1,8 4,2 35,3 4,0 6,5 29,3 7,3 10,8 6,0 3,5 26,6 7,2 8,6 10,4 2,4 61,0 4,1 3,2 4,2 14,0 4,8 6,4 4,4 6,2 419,9

65,4 22,8 25,8 3,7 1,8 4,3 34,1 4,4 6,6 30,1 7,3 11,1 5,9 3,7 26,5 7,3 8,6 10,3 2,4 60,0 4,0 3,2 4,3 14,0 4,9 6,5 4,5 6,2 411,8

90,6 29,6 17,8 3,7 6,8 7,6 23,5 1,9 2,6 37,1 6,7 12,1 6,5 1,2 34,2 7,2 5,9 11,4 2,4 72,3 1,8 2,2 6,0 5,5 5,0 2,5 0,5 6,9 466,0

70,6 24,2 18,9 3,7 3,8 4,0 21,1 2,7 3,0 39,9 5,7 14,4 4,3 2,3 23,5 6,7 5,9 7,1 2,8 78,6 2,4 2,2 4,7 8,1 4,8 4,0 1,5 5,9 400,9

83,1 27,3 20,8 3,6 5,1 6,5 27,5 2,6 3,9 34,5 6,9 11,7 6,4 2,0 31,7 7,2 6,8 11,1 2,4 68,6 2,5 2,5 5,4 8,3 4,9 3,8 1,8 6,7 450,6

68,9 23,7 21,2 3,7 3,1 4,1 25,4 3,3 4,2 36,6 6,3 13,3 4,8 2,8 24,5 6,9 6,8 8,2 2,7 72,4 2,9 2,5 4,6 10,1 4,8 4,8 2,5 6,0 404,5

Poznámky: Byla hodnocena st"ediska s komplexní velikostí 2,5 a více v roce 2001. Komplexní velikost odpovídá t"etin# sou$tu relativní popula$ní velikosti a dvojnásobku relativní velikosti pracovní. Zvýšená váha byla p"isouzena pracovní velikosti v d!sledku jejího vyššího ekonomického významu (st"edisková funkce v užším slova smyslu). U popula$ní velikosti se jedná o trvale bydlící obyvatelstvo, u pracovní velikosti o po$et ekonomicky aktivního obyvatelstva bez nezam#stnaných + saldo sm#rov# podchycené dojíž)ky / vyjíž)ky za prací. Vzhledem k $astým územním zm#nám administrativních obcí bylo nezbytné provést drobné odhady (p"edevším k roku 1991) – p"evážn# prost"ednictvím aplikace relací mezi obcemi v tom cenzu, kdy bylo $len#ní podrobn#jší. V n#kolika desítkách p"ípad! byla hodnocená st"ediska rozší"ena o aglomerované obce – tato st"ediska jsou v tab. p"íloze ozna$ena*. Vzhledem k omezeným možnostem objektivizace vymezování aglomerací byly p"íslušné úpravy minimalizovány: p"edevším bylo zohledn#no neorganické administrativní vymezení tam, kde by došlo k významnému podhodnocení velikosti st"ediska (nap". Beroun + Král!v Dv!r nebo Zlín + Otrokovice). Aglomerovány byly rovn#ž obce, které se v posledních letech z r!zných d!vod! administrativn# odlou$ily navzdory své organické sounáležitosti s hlavním st"ediskem (nap". Liberec + Stráž nad Nisou nebo Ústí nad Labem + Trmice).

M. Hampl: Geografická organizace spole!nosti v "eské republice... P"ehled vymezených aglomerací: Beroun + Král!v Dv!r Neratovice + Libiš Mladá Boleslav + Kosmonosy Odolena Voda + Vodochody %eské Bud#jovice + Dobrá Voda u %eských Bud#jovic Tábor + Sezimovo Ústí Mariánské Lázn# + Velká Hle)sebe Sokolov + B"ezová + Dolní Rychnov + Svatava Chodov + Vintí"ov + V"esová Chomutov + Jirkov Teplice + Dubí + Novosedlice + Proboštov Bílina + Ledvice Ústí nad Labem + Trmice Tanvald + Desná Liberec + Stráž nad Nisou Hronov + Velké Po"í$í Kvasiny + Solnice Pardubice + Rybitví + Staré Hradišt# Rosice + Zastávka Tišnov + P"edklášte"í Veselí nad Moravou + Vnorovy Znojmo + Dobšice + Nový Šaldorf - Sedlešovice Byst"ice pod Hostýnem + Chval$ov Uherské Hradišt# + Kunovice + Staré M#sto u Uherského Hradišt# Zlín + Otrokovice Frýdek-Místek + Staré M#sto + Sviadnov Jablunkov + Návsí Karviná + Stonava Nový Ji$ín + Kunín + Šenov u Nového Ji$ína Kop"ivnice + Štramberk Ostrava + Haví"ov + Pet"vald + Šenov + Vratimov Prameny: výsledky cenz! 1991 a 2001, %SÚ, Praha a z nich odvozené charakteristiky

139

140

Tabulkové p#ílohy

Tabulková p!íloha 3: Sociogeografická regionalizace – základní charakteristiky st!edisek Po"adí podle St"edisko KRV 2001 001 055 102 076 110 025 089 047 058 096 080 084 015 093 094 101 037 125 063 006 087 057 118 120 049 129 098 134 045 136 024 004 062 050 106 085 078 139

Praha Benešov Vlašim Beroun* Ho"ovice Kladno Slaný Kolín Kutná Hora %áslav M#lník Kralupy nad Vltavou Mladá Boleslav* Nymburk Pod#brady Brandýs nad LabemStará Boleslav P"íbram Sedl$any Rakovník %eské Bud#jovice* %eský Krumlov Jind"ich!v Hradec Da$ice T"ebo& Písek Milevsko Prachatice Vimperk Strakonice Blatná Tábor* Plze& Domažlice Klatovy Sušice Rokycany Tachov St"íbro

Po$et obyvatelstva v tísících Mikroregionu 1. stupn# 1991 1 458,8 56,4 24,1 46,3 25,5 121,5 30,9 84,9 46,2 35,0 38,5 32,9 107,2 38,7 27,7

2001

Maximálního regionu 1991

2001

Komplexní, regionální význam (KRV) 1991

1 492,5 10 302,2 10 230,1 1 973,6 51,1 80,5 75,1 35,4 24,0 24,1 24,0 12,3 41,7 71,8 41,7 34,1 28,1 25,5 28,1 10,2 106,5 152,4 106,5 88,0 30,5 30,9 30,5 15,4 60,4 166,1 60,4 50,8 35,3 81,2 67,9 34,7 32,6 35,0 32,6 14,5 35,9 38,5 35,9 19,4 34,4 32,9 34,4 17,0 124,8 107,2 124,8 67,2 27,3 66,4 27,3 27,6 28,8 27,7 28,8 13,6

23,1

21,4

23,1

21,4

13,2

72,4 22,6 44,4 212,9 37,6 46,8 21,7 21,2 51,7 20,9 27,8 18,5 47,5 17,4 102,1 323,8 49,3 53,1 36,3 41,9 33,4 16,6

71,9 20,9 42,8 231,5 35,0 50,1 25,7 21,5 50,5 17,2 27,9 17,8 57,3 18,9 95,3 314,9 48,4 54,0 22,3 38,4 32,9 17,4

95,0 22,6 44,4 367,9 37,6 68,5 21,7 21,2 72,5 20,9 27,8 18,5 83,4 17,4 102,1 554,5 49,3 89,4 36,3 41,9 33,4 16,6

71,9 20,9 42,8 315,9 35,0 50,1 25,7 21,5 67,7 17,2 27,9 17,8 94,0 18,9 95,3 528,3 48,4 76,3 22,3 38,4 32,9 17,4

50,7 10,0 26,9 185,4 16,9 33,0 8,9 10,0 38,2 10,2 13,1 8,8 36,6 8,0 63,5 279,2 26,8 38,6 15,4 18,4 20,2 8,1

2001 2 038,3 33,1 12,1 21,6 11,0 60,4 15,2 39,3 29,4 13,7 18,5 17,2 75,4 14,0 14,0

Nad"azené st"edisko 2001 – Praha Benešov Praha Praha Praha Praha Praha Praha Kutná Hora Praha Praha Praha Praha Praha

12,5 Praha 46,7 9,4 25,9 188,3 16,3 31,6 10,1 10,1 37,2 9,0 13,1 8,7 40,8 8,3 60,5 269,0 26,2 36,8 11,3 16,6 19,9 8,3

Praha Praha Praha Praha %eské Bud#jovice Praha Jihlava %eské Bud#jovice Praha Písek %eské Bud#jovice Strakonice Praha Strakonice Praha Praha Plze& Plze& Klatovy Plze& Plze& Plze&


141

Tabulková p!íloha 3: Sociogeografická regionalizace – základní charakteristiky st!edisek Po"adí podle St"edisko KRV 2001 012 095 036 088 039 009 027 052 017 079 054 104 067 061 143 074 020 072 014 097 011 115 028 099 031 122 108 141 069

Karlovy Vary Ostrov Cheb Mariánské Lázn#* Sokolov* Ústí nad Labem* D#$ín Rumburk + Varnsdorf Chomutov* Kada& Litom#"ice Lovosice Roudnice nad Labem Louny Podbo"any Žatec Most Litvínov Teplice* Bílina* Liberec* Frýdlant %eská Lípa Nový Bor Jablonec nad Nisou Tanvald* Semily Jilemnice Turnov

Po$et obyvatelstva v tísících Mikroregionu 1. stupn# 1991

2001

117,9 21,4 64,3 22,6 76,4 119,3 79,7 53,7 84,0 39,1 45,8 26,4 40,8 43,2 16,0 27,5 80,4 39,7 107,2 21,8 130,2 23,6 78,4 24,8 70,9 15,7 27,8 21,6 31,2

115,9 22,9 65,5 28,4 74,4 120,4 78,9 53,1 86,1 38,9 44,6 26,4 42,2 43,0 15,8 26,6 76,4 40,2 104,6 22,6 134,3 24,3 74,6 25,9 70,0 17,7 24,9 19,6 31,8

Maximálního regionu 1991 302,6 21,4 86,9 22,6 76,4 730,1 79,7 53,7 123,1 39,1 72,2 26,4 40,8 43,2 16,0 43,5 120,2 39,7 129,0 21,8 299,3 23,6 103,1 24,8 86,5 15,7 27,8 21,6 59,0

2001 307,1 22,9 93,9 28,4 74,4 639,1 78,9 53,1 125,0 38,9 71,0 26,4 42,2 43,0 15,8 42,4 116,6 40,2 127,2 22,6 303,0 24,3 100,5 25,9 87,7 17,7 24,9 19,6 56,7

Komplexní, regionální význam (KRV)

Nad"azené st"edisko

1991

2001

2001

109,0 13,6 45,0 13,8 46,6 166,7 57,4 35,0 72,2 18,9 34,9 11,8 23,8 27,8 7,2 22,9 70,4 23,6 77,5 13,5 133,2 10,1 54,7 12,3 52,6 9,1 12,1 8,8 24,0

107,7 13,9 46,9 15,2 45,8 157,3 56,5 34,7 73,3 18,7 34,0 11,6 24,2 27,2 7,2 22,3 67,7 23,0 75,7 13,3 134,7 10,3 53,2 12,7 52,3 9,6 11,2 8,2 23,8

Praha Karlovy Vary Karlovy Vary Cheb Karlovy Vary Praha Ústí nad Labem Praha Ústí nad Labem Chomutov Ústí nad Labem Litom#"ice Praha Praha Žatec Praha Ústí nad Labem Most Ústí nad Labem Teplice Praha Liberec Praha %eská Lípa Liberec Jablonec nad Nisou Turnov Vrchlabí Liberec

142

Tabulkové p#ílohy

Tabulková p!íloha 3: Sociogeografická regionalizace – základní charakteristiky st!edisek Po"adí podle St"edisko KRV 2001

Po$et obyvatelstva v tísících Mikroregionu 1. stupn#

Maximálního regionu

2001

1991

2001

162,6 16,3 41,7 17,3 19,1 65,3 17,8 17,9 15,8 44,6 17,9 59,6 28,0 31,8 139,6 20,9 60,3 38,8 32,7

162,9 15,6 36,2 17,2 19,2 65,9 18,3 18,0 15,3 47,1 17,6 60,2 26,7 33,4 137,8 19,9 74,0 20,3 32,6

516,6 16,3 60,8 17,3 19,1 98,9 17,8 17,9 15,8 44,6 17,9 141,0 28,0 53,4 423,4 20,9 99,2 38,8 84,3

464,8 15,6 55,4 17,2 19,2 99,5 18,3 18,0 15,3 47,1 17,6 86,9 26,7 53,0 419,3 19,9 94,3 20,3 72,8

175,2 7,8 28,4 8,9 9,5 42,7 8,6 10,4 8,8 24,7 8,1 43,8 15,2 22,9 147,0 10,1 42,3 16,0 29,4

168,9 7,6 25,8 8,8 9,5 43,3 8,9 10,6 8,6 25,9 8,2 43,9 14,6 23,3 144,2 9,6 45,9 10,3 27,7

Litomyšl

21,8

23,3

21,8

23,3

10,6

Moravská T"ebová Poli$ka Ústí nad Orlicí+ %eská T"ebová

33,0 18,6

18,3 21,9

33,0 18,6

18,3 21,9

14,6 9,2

Praha Hradec Králové Praha Hradec Králové Ji$ín Hradec Králové Náchod Hradec Králové Náchod Hradec Králové Hradec Králové Hradec Králové Trutnov Praha Praha Pardubice Pardubice Chrudim Brno Ústí nad Orlicí + 11,2 %eská T"ebová 10,1 Svitavy 10,3 Svitavy

48,9

48,8

163,8

167,3

52,2

52,6 Pardubice

109

Lanškroun

21,7

23,5

21,7

23,5

10,5

11,1

090

Vysoké Mýto

33,5

33,0

33,5

33,0

14,4

14,7

086

Žamberk + Letohrad

37,8

38,7

37,8

38,7

16,2

16,5

016 041 112 053 127 030 138 048 126 100

Jihlava Havlí$k!v Brod Chot#bo" Pelh"imov Humpolec T"ebí$ Moravské Bud#jovice Ž)ár nad Sázavou Byst"ice nad Pernštejnem Velké Mezi"í$í

110,4 73,6 20,5 59,2 16,8 89,7 24,3 57,3 26,7 25,5

113,0 70,6 22,3 56,5 16,4 76,4 17,0 63,6 18,9 26,4

110,4 94,1 20,5 76,0 16,8 114,0 24,3 57,3 26,7 25,5

138,7 92,9 22,3 72,9 16,4 93,4 17,0 63,6 18,9 26,4

70,5 46,0 9,9 35,8 9,5 59,4 10,5 35,1 11,7 12,3

75,0 44,9 10,7 34,5 9,3 52,5 8,3 38,3 9,3 12,6

Hradec Králové Nový Bydžov Ji$ín Ho"ice Nová Paka Náchod Broumov Jarom#" Nové M#sto nad Metují Rychnov nad Kn#žnou Dobruška Trutnov Dv!r Králové nad Labem Vrchlabí Pardubice* P"elou$ Chrudim Hlinsko Svitavy

107 119 117 029

2001


1991

008 142 065 132 123 043 130 113 135 064 140 042 091 070 010 121 038 116 060

1991


2001

Ústí nad Orlicí + %eská T"ebová Ústí nad Orlicí + %eská T"ebová Ústí nad Orlicí + %eská T"ebová Praha Praha Havlí$k!v Brod Praha Pelh"ímov Brno T"ebí$ Brno Brno Brno


143

Tabulková p!íloha 3: Sociogeografická regionalizace – základní charakteristiky st!edisek Po"adí podle St"edisko KRV 2001 002 077 059 131 046 137 040 066 083 075 033 005 133 103 068 021 022 081 035 105 092 007 144 034 124 111 019 073 044 082 051 003 056 071 018 128 032 026 023 114 013

Brno Blansko Boskovice Tišnov* B"eclav Mikulov Hodonín Kyjov Veselí nad Moravou* Vyškov Znojmo* Olomouc Litovel Uni$ov Jeseník Prost#jov P"erov Hranice Šumperk Mohelnice Záb"eh Zlín* Valašské Klobouky Krom#"íž Byst"ice pod Hostýnem* Holešov Uherské Hradišt#* Uherský Brod Vsetín Rožnov pod Radhošt#m Valašské Mezi"í$í Ostrava* Bruntál Krnov Frýdek-Místek* Frýdlant nad Ostravicí T"inec Karviná* Nový Ji$ín* Frenštát pod Radhošt#m Opava

Po$et obyvatelstva v tísících Mikroregionu 1. stupn#

Maximálního regionu



1991

2001

1991

2001

1991

2001

2001

660,3 46,4 44,2 19,3 58,0 19,3 67,8 44,7 49,4 43,9 94,8 184,9 17,1 23,1 43,5 111,2 104,1 34,1 78,0 18,9 29,2 188,7 17,4 62,4 16,6 21,2 86,6 54,6 67,0 35,9 42,4 583,5 60,7 41,7 96,1 16,8 80,1 152,8 111,3 17,0 121,3

687,6 41,1 54,2 16,7 66,0 17,3 76,3 45,7 38,4 43,6 78,6 196,4 15,6 23,1 42,3 106,8 88,5 35,0 74,4 25,1 20,0 189,9 15,6 72,8 17,3 19,3 89,0 51,2 68,6 36,4 41,2 604,2 54,7 42,9 95,9 16,9 78,9 107,7 107,2 19,4 134,6

1516,9 46,4 44,2 19,3 77,3 19,3 112,5 44,7 49,4 43,9 94,8 644,1 17,1 23,1 43,5 11,2 138,3 34,1 169,5 18,9 48,0 563,9 17,4 100,2 16,6 37,8 190,6 54,6 67,0 35,9 78,3 1359,5 60,7 41,7 112,9 16,8 80,1 152,8 128,3 17,0 163,0

1402,2 41,1 54,2 16,7 66,0 17,3 76,3 45,7 38,4 43,6 78,6 636,2 15,6 23,1 42,3 106,8 123,5 35,0 103,4 25,1 29,0 562,2 15,6 109,5 17,3 19,3 178,6 51,2 68,6 36,4 77,6 1340,1 54,7 42,9 112,8 16,9 78,9 107,7 126,7 19,4 177,5

628,4 2,2 24,4 9,7 39,5 8,8 48,5 18,6 21,1 22,3 58,6 194,8 9,2 12,1 18,3 70,1 72,5 18,0 61,0 9,6 14,8 185,3 7,2 45,2 9,2 11,4 70,1 23,5 42,0 17,9 35,7 594,5 64,0 22,7 72,2 8,9 52,2 73,9 64,7 9,6 86,0

624,7 20,6 29,0 8,9 40,4 8,3 45,3 25,5 17,6 22,1 51,0 202,6 8,7 11,9 24,1 67,3 64,4 18,4 49,6 11,5 14,5 184,1 6,8 49,9 9,4 10,8 69,0 22,4 42,6 18,0 35,0 590,6 31,7 23,2 71,3 9,0 51,1 59,1 63,5 10,4 90,1

Praha Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Uherské Hradišt# Brno Brno Praha Olomouc Olomouc Olomouc Olomouc Olomouc P"erov Olomouc Olomouc Šumperk Praha Zlín Zlín Krom#"íž Krom#"íž Zlín Uherské Hradišt# Zlín Valašské Mezi"í$í Ostrava Praha Ostrava Opava Ostrava Frýdek-Místek Ostrava Ostrava Ostrava Nový Ji$ín Ostrava

144

Tabulkové p#ílohy

Poznámky: Metodika sociogeografické regionalizace je podrobn# vysv#tlena v podkapitole 4.1, a to v$etn# konstrukce syntetického ukazatele KRV (komplexní regionální význam). Údaje k roku 1991 vycházejí z výsledk! p"íslušné regionalizace (viz Hampl, Müller, 1996) s tím ovšem, že bylo hodnoceno pouze 144 st"edisek spl&ujících kritéria mikroregionální autonomie 1. stupn# k roku 2001: byla tudíž sledována i st"ediska Bílina a Ostrov u nichž v roce 1991 velikost zázemí nedosáhla požadovanou popula$ní velikost 5 tisíc (4,3 tisíce u Bíliny a 3,5 tisíc u Ostrova); naopak bylo vylou$eno z hodnocení šest st"edisek, která stanovená kritéria splnila pouze v roce 1991: Dob"íš, Sob#slav, Choce&, Ivan$ice, Hustope$e a Kop"ivnice. Tyto zm#ny v zájmu zachování srovnatelnosti celé soustavy nebyly promítnuty do popula$ní velikosti a KRV jednotek. Ostatní zm#ny jak v rozsahu region!, tak i ve zm#nách jejich pod"ízenosti na úrovni mikroregion! 2. stupn# však zohledn#ny byly. Proto u n#kolika st"edisek došlo k výrazným zm#nám ve velikosti maximálního regionu (nejširší rozsah autonomní st"ediskové p!sobnosti) a KRV: nap". Kolín, který ztratil velkou $ást mikroregionálního zázemí 1. stupn# v!$i Praze, ale i nad"ízené postavení v!$i Kutnohorsku na vyšší mikroregionální úrovni. V rámci regionalizace byly vcelku rozlišeny $ty"i hierarchické úrovn#: mikroregiony 1. a 2. stupn#, mezoregiony a makroregion (celý stát, resp. maximální region Prahy). Základní charakteristiky mezoregion! jsou podány v tab. 34, informace o velikosti mikroregion! 2. stupn# lze odvozovat jednak z údaj! v této tabulkové p"íloze (nad"azená centra, rozdíl velikosti mikroregionu 1. stupn# a maximálního regionu) a jednak z mapové p"ílohy. V "ad# p"ípad! byla však respektována vyšší mikroregionální autonomie (2. stupn#) i u st"edisek, která si žádný další mikroregion 1. stupn# nepod"izovala. Specifikace všech st"edisek mikroregionální úrovn# je vysv#tlena v textu podkapitoly 4.1, pro rok 2001 se jedná o všechna st"ediska s maximálním regionem 40 tisíc a více obyvatel (a navíc i menší, ale izolovan# položený Tachov) s výjimkou n#kolika m#st s výraznými vazbami na blízké siln#jší centrum: Beroun, Kladno, Blansko, Vyškov, Karviná, Uherský Brod a dále i Krnov (vzhledem k omezené velikosti zázemí a jasné pod"ízenosti v!$i Opav#). Vzhledem k diskusnosti stanovených kritérií pro ur$ení jednotlivých úrovní, a speciáln# úrovn# mikroregion! 1. stupn# je k této tabulkové p"íloze p"ipojen jako samostatný dopln#k seznam st"edisek „p"echodného“ typu, tj. st"edisek spl&ujících pouze jedno ze dvou velikostních kritérií: bu) celková velikost alespo& 15 tisíc obyvatel a snížený požadavek na velikost zázemí (2 500–4 999 obyvatel) nebo dostate$ná velikost zázemí, ale nižší celková velikost regionu (10 000–14 999). Jednotky prvého typu jsou ozna$eny jako subregiony A, jednotky druhého typu jako subregiony B. Je podáno i jejich srovnání k roku 1991 a k roku 2001 a v p"ípad# zm#ny úrovn# regionální autonomie i p"íslušná poznámka (v seznamu nejsou uvedeny Bílina a Ostrov, které k roku 1991 spl&ovaly pouze kritéria pro úrove& subregionu A, ale v roce 2001 již pro úrove& mikroregionu 1. stupn#). Kone$n# uve)me, že st"ediska ozna$ená hv#zdi$kou byla hodnocena v širším než administrativním vymezení – seznam t#chto aglomerací je uveden u tabulkové p"ílohy 2. Ve t"ech p"ípadech bylo navíc respektováno integrální spolup!sobení dvou m#st p"i formování spole$ného regionu: Rumburk + Varnsdorf, Ústí nad Orlicí + %eská T"ebová a Žamberk + Letohrad (viz i regionalizace k roku 1991 – Hampl, Müller, 1996). (azení st"edisek je podle kraj! a okres! k roku 2001. Velikostní po"adí st"edisek se stejným KRV je ur$eno abecedn#. Prameny: výsledky cenz! 1991 a 2001, %SÚ, Praha, Hampl, Müller, 1996


145

Tabulková p!íloha 3 – dopln$k: Vybrané charakteristiky st!edisek s #áste#nou mikroregionální p"sobností (subregiony A, B) St"edisko Neratovice* Dob"íš Kaplice Sob#slav Horaž)ovice Aš Chodov* Týništ# nad Orlicí Holice Skute$ Jeví$ko Choce& Lede$ nad Sázavou Tel$ Pacov Nové M#sto na Morav# Velká Bíteš Ivan$ice Hustope$e Bu$ovice Moravský Krumlov Šternberk Slavi$ín Bohumín Kop"ivnice* Vítkov

Po$et obyvatel v tisících

Úrove& autonomie

Nad"azené centrum

1991

2001

1991

2001

1991

2001

20,4 16,4 14,3 22,1 12,7 15,1 18,9 12,9 13,4 14,0 11,8 15,4 13,1 11,8 12,0

– 13,8 14,9 12,8 10,9 17,0 19,3 11,9 – – 12,3 – 12,8 12,8 10,6

Subregion A Mikroregion 1. stupn# Subregion B Mikroregion 1. stupn# Subregion B Subregion A Subregion A Subregion B Subregion B Subregion B Subregion B Mikroregion 1. stupn# Subregion B Subregion B Subregion B

kritéria nespln#na Subregion B Subregion B Subregion B Subregion B Subregion A Subregion A Subregion B kritéria nespln#na kritéria nespln#na Subregion B kritéria nespln#na Subregion B Subregion B Subregion B

Praha Praha %eské Bud#jovice Tábor Sušice Cheb Karlovy Vary Hradec Králové Pardubice Hlinsko Moravská T"ebová Vysoké Mýto Havlí$k!v Brod Jihlava Pelh"imov

Praha Praha %eské Bud#jovice Tábor Strakonice Cheb Karlovy Vary Hradec Králové Pardubice Chrudim Boskovice Vysoké Mýto Havlí$k!v Brod Jihlava Pelh"imov

15,1

15,1

Subregion A

Subregion A

Ž)ár nad Sázavou Ž)ár nad Sázavou

11,7 15,3 24,4 14,3 12,6 19,0 14,3 28,2 47,6 13,6

11,1 14,6 14,7 12,9 14,3 18,0 – 28,1 30,1 12,1

Subregion B Mikroregion 1. stupn# Mikroregion 1. stupn# Subregion B Subregion B Subregion A Subregion B Subregion A Mikroregion 2. stupn# Subregion B

Subregion B Subregion B Subregion B Subregion B Subregion B Subregion A kritéria nespln#na Subregion A Subregion A Subregion B

Brno Brno Brno Brno Brno Olomouc Zlín Ostrava Nový Ji$ín Opava

Brno Brno Brno Brno Brno Olomouc Zlín Ostrava Nový Ji$ín Opava

GEOGRAFICK ORGANIZACE SPOLE!NOSTI V!ESK REPUBLICE: TRANSFORMA!NÕ PROCESY A JEJICH OBECN KONTEXT

Recommend Documents