4 Tz 48/2013-56
ýESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal ve veĜejném zasedání konaném dne 19. listopadu 2013 v senátČ složeném z pĜedsedy JUDr. JiĜího Pácala a soudcĤ JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministrynČ spravedlnosti ýeské republiky ve prospČch obvinČného Jaroslava Schindlera, nar. 6. 7. 1985 v BrnČ, bytem Pražská 3203/63E, Znojmo, proti usnesení Krajského soudu v BrnČ ze dne 28. 12. 2012, sp. zn. 5 To 318/2012, ve vČci vedené u Okresního soudu ve ZnojmČ pod sp. zn. 1 T 570/2004, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. Ĝ. rozhodl t a k t o : Usnesením Krajského soudu v BrnČ ze dne 28. 12. 2012, sp. zn. 5 To 318/2012 a v Ĝízení pĜedcházejícím b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 147 odst. 1, § 148 odst. 1 písm. c) a § 2 odst. 5, 6, 12 tr. Ĝ. v neprospČch obvinČného Jaroslava Schindlera.
Napadené usnesení s e z r u š u j e a zrušuje se i usnesení Okresního soudu ve ZnojmČ ze dne 24. 5. 2012, sp. zn. 1 T 570/2004.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahovČ navazující, pokud vzhledem ke zmČnČ, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Okresnímu soudu ve ZnojmČ s e p Ĝ i k a z u j e, aby vČc v potĜebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
2
OdĤvodnČní: Rozsudkem Okresního soudu ve ZnojmČ ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 1 T 570/2004, byli obvinČní Jaroslav Schindler a Tomáš ýepura uznáni vinnými ze spáchání trestného þinu loupeže podle § 234 odst. 1 trestního zákona ve znČní úþinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.) a to jako spolupachatelé podle § 9 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustili tak, že dne 5. 3. 2004 kolem 08.15 hodin ve ZnojmČ na ulici MUDr. Jana Janského na chodníku v proluce mezi domy þ. 5 - 7 obžalovaný Jaroslav Schindler napadl pĜi doruþování pošty poštovní doruþovatelku Ludmilu Konvalinovou (nar. 17. 3. 1953) tak, že ji povalil na zem, bil ji pČstmi do obliþeje a poté se pĜes její aktivní odpor zmocnil tašky s doruþovanými penČzi a dalšími doruþovanými listinami, když obžalovaný Tomáš ýepura jistil a hlídal prostor, poté oba z místa þinu utekli, o získané peníze se pozdČji rozdČlili a tyto použili pro vlastní potĜebu, když ýeské poštČ, s.p., se sídlem v Praze 3, odštČpný závod Jižní Morava, odcizením penČz zpĤsobili škodu 96.085,- Kþ. ObvinČný Jaroslav Schindler byl odsouzen podle § 234 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnČtí svobody v trvání 3 let. Podle § 58 odst. 1 a § 60 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu podmínČnČ odložen na zkušební dobu v trvání 5 let s dohledem. SouþasnČ byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve ZnojmČ ze dne 5. 10. 2004, sp. zn. 3 T 184/2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahovČ navazující, pokud vzhledem ke zmČnČ, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. Ĝádu byla obČma obvinČným uložena povinnost nahradit poškozené organizaci ýeská pošta s.p. se sídlem Praha 3, Olšanská 38/9, odštČpný závod Jižní Morava, se sídlem Brno, 663 00, Orlí 655, škodu ve výši 96.085,- Kþ, když se zbytkem svého nároku na náhradu škody byla poškozená organizace podle § 229 odst. 2 tr. Ĝ. odkázána na Ĝízení ve vČcech obþanskoprávních. Proti rozsudku Okresního soudu ve ZnojmČ ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 1 T 570/2004, podali obvinČní Jaroslav Schindler a Tomáš ýepura odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v BrnČ rozsudkem ze dne 1. 9. 2005, sp. zn. 7 To 294/2005, tak, že napadený rozsudek z podnČtu odvolání obvinČného Tomáše ýepury podle § 258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. Ĝ. þásteþnČ zrušil ve výrocích o trestu a zpĤsobu jeho výkonu týkajících se tohoto obvinČného a podle § 259 odst. 3 tr. Ĝ. znovu rozhodl tak, že byl obvinČný Tomáš ýepura odsouzen podle § 234 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnČtí svobody v trvání 5 let. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zaĜazen do vČznice s ostrahou. SouþasnČ byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve ZnojmČ ze dne 5. 10. 2004, sp. zn. 3 T 184/2004, ve spojení s usnesením Krajského soudu v BrnČ ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 3 To 602/2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahovČ navazující, pokud vzhledem ke zmČnČ, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Odvolání obvinČného Jaroslava Schindlera bylo podle § 256 tr. Ĝ. zamítnuto. Proti rozsudku Krajského soudu v BrnČ ze dne 1. 9. 2005, sp. zn. 7 To 294/2005, podal následnČ obvinČný Jaroslav Schindler prostĜednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dĤvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. Ĝ. O dovolání obvinČného rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 8. 2. 2006, sp. zn. 3 Tdo 124/2006, tak, že dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. Ĝ.
Pokraþování
3
4 Tz 48/2013
ObvinČný Jaroslav Schindler dále podal ústavní stížnost, o které rozhodl Ústavní soud usnesením ze dne 18. 10. 2006, sp. zn. II. ÚS 350/06, tak, že ústavní stížnost odmítl. Rozsudkem Okresního soudu ve ZnojmČ ze dne 9. 5. 2011, sp. zn. 18 T 97/2011, byl Antonín Škrdla pravomocnČ uznán vinným trestným þinem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., který spáchal mimo jiné tím, že s Lubomírem ýuþkou, jehož trestní stíhání bylo zastaveno, a spoleþnČ s dĜíve odsouzenými Tomášem ýepurou a Jaroslavem Schindlerem spoleþným jednáním dne 5. 3. 2004 kolem 08:15 hodin ve ZnojmČ na ulici MUDr. Jana Janského na volném prostranství na chodníku pĜed domem þísla 5 - 7 užil Antonín Škrdla násilí proti poštovní doruþovatelce ýeské pošty, s.p., Ludmile Konvalinové, narozené 17. 3. 1953, a to tím zpĤsobem, že jí povalil na zem, nejménČ jednou jí udeĜil do obliþeje a poté se pĜes její aktivní odpor zmocnil tašky s doruþovanými penČzi ve výši 96.085,- Kþ a dalšími doruþovanými listinami, uvedeným jednáním zpĤsobil poškozené Ludmile Konvalinové drobná zranČní v obliþeji, dutinČ ústní a na levé ruce bez pracovní neschopnosti, když Lubomír ýuþka hlídal a jistil prostor pĜepadení, následnČ spoleþnČ utekli, získané peníze si rozdČlili a použili pro vlastní potĜebu, tímto jednáním zpĤsobili ýeské poštČ, s.p., se sídlem Praha 3, Olšanská 38/9, Iý: 47114983, odštČpný závod Jižní Morava, Orlí 655/30 Brno, škodu ve výši 96.085,- Kþ. Byl mu uložen souhrnný trest odnČtí svobody v trvání tĜi a pĤl roku, pro jehož výkon byl zaĜazen do vČznice s ostrahou. ObvinČný Jaroslav Schindler podal ve vČci vedené u Okresního soudu ve ZnojmČ pod sp. zn. 1 T 570/2004 návrh na povolení obnovy Ĝízení, který byl usnesením Okresního soudu ve ZnojmČ ze dne 24. 5. 2012, sp. zn. 1 T 570/2004, zamítnut. Proti zamítavému usnesení podal obvinČný Jaroslav Schindler stížnost, o které rozhodl Krajský soud v BrnČ usnesením ze dne 28. 12. 2012, sp. zn. 5 To 318/2012, tak, že ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. Ĝ. zamítl. Proti usnesení Krajského soudu v BrnČ ze dne 28. 12. 2012, sp. zn. 5 To 318/2012, podala ministrynČ spravedlnosti ýeské republiky stížnost pro porušení zákona ve prospČch obvinČného Jaroslava Schindlera. Vytkla v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních § 147 odst. 1, § 148 odst. 1 písm. c) tr. Ĝ. a v Ĝízení pĜedcházejícím v ustanovení § 283 písm. d) tr. Ĝ. v neprospČch obvinČného Jaroslava Schindlera. V odĤvodnČní stížnosti pro porušení zákona ministrynČ spravedlnosti shrnula dosavadní prĤbČh trestního Ĝízení a dále uvedla, že v pĜedmČtné vČci došlo po nabytí právní moci odsuzujícího rozsudku k tomu, že ke skutku, pro který byl uznán vinným obvinČný Jaroslav Schindler spoleþnČ s Tomášem ýepurou, se doznal jiný pachatel – Antonín Škrdla a bylo tedy tĜeba zkoumat, zda se jedná o skuteþnost nebo dĤkaz soudu dĜíve neznámé, které by mohly samy o sobČ nebo ve spojení se skuteþnostmi a dĤkazy známými už dĜíve odĤvodnit jiné rozhodnutí o vinČ. Rozsudek, jímž byl obvinČný Jaroslav Schindler uznán vinným ze spáchání trestného þinu loupeže byl vyhlášen dne 24. 3. 2005 a právní moci nabyl dne 1. 9. 2005. Rozsudek, jímž byl ze stejného skutku uznán vinným Antonín Škrdla byl vyhlášen dne 9. 5. 2011 a právní moci nabyl ve vztahu k tomuto obvinČnému dne 3. 8. 2011, jedná se tedy o skuteþnost soudu v dobČ rozhodování neznámou. Dále bylo tĜeba zkoumat i druhou podmínku pro povolení obnovy Ĝízení a to, zda se jedná o skuteþnost, která by mohla sama o sobČ nebo ve spojení se skuteþnostmi a dĤkazy známými už dĜíve odĤvodnit jiné rozhodnutí o vinČ. Dle ministrynČ spravedlnosti je zĜejmé, že pravomocné odsouzení Antonína Škrdly ve vČci vedené u téhož soudu pod sp. zn.
4
18 To 97/2010 je takovou skuteþností, která by mohla odĤvodnit jiné rozhodnutí o vinČ obvinČného Jaroslava Schindlera. ZdĤraznila, že obvinČný Jaroslav Schindler svoji úþast na loupežném pĜepadení od poþátku popíral, v poþátcích trestního Ĝízení sice byl usvČdþován výpovČdí Tomáše ýepury, ten však následnČ svoji výpovČć odvolal, rovnČž pachové stopy byly nalezeny na veĜejnČ pĜístupném místČ, pĜípadnČ na tašce poštovní doruþovatelky, avšak s odstupem nČkolika dní. StČžovatelka vytkla, že je tĜeba pĜihlédnout k výpovČdi Antonína Škrdly, kdy z jeho výpovČdi vyplývá, že obvinČný Jaroslav Schindler se na trestné þinnosti nepodílel. V pĜedmČtné vČci se jedná o situaci, kdy pachatel, který se k trestnému þinu dodateþnČ doznal, vylouþil, že by se na trestném þinu podílel i obvinČný Jaroslav Schindler a nejsou zde žádné takové pĜímé dĤkazy, které by toto jeho tvrzení vyvracely. V rámci Ĝízení o obnovČ pak musí být provádČno porovnání dosud provedených dĤkazĤ a dosavadního skutkového zjištČní s dĤkazním významem novČ tvrzených skuteþností v intencích ustanovení § 2 odst. 6 tr. Ĝ., kdy výsledkem tohoto zkoumání zpravidla nebude ještČ nové úplnČ zmČnČné skutkové zjištČní, ale urþitý stupeĖ pravdČpodobnosti þi dĤvodný pĜedpoklad pro možnou zmČnu rozhodnutí. Pokud je možno dospČt k vysokému stupni pravdČpodobnosti, resp. plnČ odĤvodnČnému pĜedpokladu o tom, že na základČ tČchto nových skuteþností mĤže nastat zmČna pĤvodního rozhodnutí, pĜichází povolení obnovy v úvahu, tak jak je tomu v pĜedmČtné trestní vČci. V závČru stížnosti pro porušení zákona ministrynČ spravedlnosti ýeské republiky navrhla, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr.Ĝ., že usnesením Krajského soudu v BrnČ ze dne 28. 12. 2012, sp. zn. 5 To 318/2012 a usnesením Okresního soudu ve ZnojmČ ze dne 24. 5. 2012, sp. zn. 1 T 570/2004, byl porušen zákon ve vytýkaném smČru, aby podle § 269 odst. 2 tr. Ĝ. napadená usnesení zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. Ĝ. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se s argumentací ministrynČ spravedlnosti ztotožnil a ve svém vyjádĜení uvedl, že okolnost, že poté, kdy urþitá osoba byla pravomocnČ odsouzena za spáchání skutku vykazujícího znaky trestného þinu, se následnČ ke spáchání téhož skutku doznala jiná osoba, nemusí být vždy dĤvodem obnovy Ĝízení ve smyslu ustanovení § 278 odst. 1 tr. Ĝ. Povolení obnovy nebude na místČ v pĜípadČ, kdy doznání „nového“ pachatele bude možno ve svČtle dĜíve a popĜ. i novČ provedených dĤkazĤ hodnotit jako zjevnČ nevČrohodné nebo v pĜípadČ, kdy bude dĤkazní situace opravĖovat k závČru, že skutek spáchali „nový“ a dĜíve odsouzený pachatel spoleþným jednáním. V této trestní vČci však doznání obvinČného Antonína Škrdly bylo soudem v jeho trestní vČci v podstatČ akceptováno a vedlo ke Škrdlovu vlastnímu pravomocnému odsouzení ve vČci Okresního soudu ve ZnojmČ, sp. zn. 18 T 97/2010. Skutková zjištČní uþinČná ve vČcech Okresního soudu ve ZnojmČ sp. zn. 1 T 570/2004 a sp. zn. 18 T 97/2010 se pĜitom podle jeho názoru fakticky navzájem vyluþují, a to bez ohledu na to, že v odsuzujícím rozhodnutí ve vČci Okresního soudu ve ZnojmČ sp. zn. 18 T 97/2010 byla formálnČ zmínČna úþast všech þtyĜ pachatelĤ. Pod bodem 2) výroku o vinČ z pravomocného rozsudku Okresního soudu ve ZnojmČ ze dne 9. 5. 2011, sp. zn. 18 T 97/2010, kterým byl obvinČný Antonín Škrdla uznán vinným trestným þinem loupeže podle § 234 odst. 1 trestního zákona, byl skutek vymezen tak, že (zkrácenČ) obvinČný Antonín Škrdla a Lubomír ýuþka, jehož trestní stíhání bylo zastaveno, spoleþnČ s dĜíve odsouzenými Tomášem ýepurou a Jaroslavem Schindlerem spoleþným jednáním dne 5. 3. 2004 kolem 8.15 hod. ve ZnojmČ na ulici MUDr. Jana Janského na volném
Pokraþování
5
4 Tz 48/2013
prostranství na chodníku pĜed domem þ. 5-7, užil Antonín Škrdla násilí proti poštovní doruþovatelce Ludmile Konvalinové, povalil ji na zem, nejménČ jednou ji udeĜil do obliþeje a poté se pĜes její aktivní odpor zmocnil tašky s doruþovanými penČzi ve výši 96.085 Kþ a dalšími doruþovanými listinami, pĜiþemž zpĤsobil Ludmile Konvalinové drobná zranČní bez pracovní neschopnosti, kdy Lubomír ýuþka hlídal a jistil prostor pĜepadení, následnČ spoleþnČ utekli a peníze si rozdČlili. Konkrétní úþast Schindlera a ýepury ovšem nejen že není ani náznakem zmínČna v tzv. skutkové vČtČ, ale nelze ji logicky vyvodit ani z žádného z dĤkazĤ v této vČci provedených. StejnČ tak z žádného dĤkazu provedeného ve vČci Okresního soudu ve ZnojmČ sp. zn. 1 T 570/2004 nevyplývá úþast Škrdly a ýuþky. Na tuto skuteþnost pĜiléhavČ poukazuje též stížnost pro porušení zákona. ZávČr o spáchání pĜedmČtného loupežného pĜepadení spoleþným jednáním všech osob oznaþených za pachatele v obou trestních vČcech (Schindler, ýepura, Škrdla, ýuþka), kterým je argumentováno i v rozhodnutích v Ĝízení o obnovČ, je tedy ryze spekulativní a bohužel nezbývá než takovýto závČr hodnotit jako úpornou snahu „pĜeklenout“ nesluþitelnost skutkových zjištČní vymezených v obou odsuzujících rozsudcích. StČží napĜ. mohli poškozenou Konvalinovou fyzicky napadnout a zmocnit se její tašky souþasnČ Schindler i Škrdla, jestliže obvinČná v obou trestních vČcech nemČnnČ uvádČla, že byla napadena pouze jednou osobou. LapidárnČ Ĝeþeno - buć loupežné pĜepadení spáchali Schindler s ýepurou nebo Škrdla s ýuþkou. Za této situace má ve shodČ se stížností pro porušení zákona za to, že výpovČć, resp. doznání obvinČného Škrdly, ve které vylouþil úþast obvinČného Schindlera na trestné þinnosti, byla v kontextu se Škrdlovým vlastním pravomocným odsouzením novým dĤkazem, který by mohl sám o sobČ nebo ve spojení se skuteþnostmi a dĤkazy známými už dĜíve odĤvodnit jiné rozhodnutí o vinČ obvinČného Schindlera; pokud se obvinČný Škrdla skuteþnČ dopustil pĜedmČtného loupežného pĜepadení, pro které byl pravomocnČ odsouzen, pak se obvinČný Schindler této trestné þinnosti dost dobĜe dopustit nemohl. Podmínky obnovy ve smyslu ustanovení § 278 odst. 1 trestního Ĝádu byly tudíž splnČny. ObvinČný Jaroslav Schindler prostĜednictvím svého obhájce navrhl stížnosti pro porušení zákona vyhovČt. Ve svém vyjádĜení mimo jiné uvedl, že k posouzení dĤkazĤ provedených v druhém trestním Ĝízení ve vztahu k prvnímu, a to dĤslednČ a komplexnČ, má dojít právČ v rámci obnoveného Ĝízení. Místo toho však v rámci Ĝízení o povolení obnovy dochází pouze k dílþímu a úþelovému porovnání jednotlivostí, kdy závČry soudĤ obou stupĖĤ jsou v rovinČ domnČnek, pocitĤ a spekulací. Postupem soudĤ obou stupĖĤ je tak bránČno v právu obvinČného, aby byla stávající situace dĤslednČ a komplexnČ posouzena ve všech souvislostech. Lze uzavĜít, že obecné soudy nectily zásadu in dubio pro reo, nepostupovaly ve vČci nepĜedpojatČ, svá rozhodnutí ĜádnČ nezdĤvodnily a tato rozhodnutí jsou tak nepĜezkoumatelná. Obecné soudy v Ĝízení o obnovČ fakticky obhajovaly správnost pĤvodního rozhodnutí, místo aby posuzovaly, zda dojde k pĜedložení nových skuteþností þi dĤkazĤ, které by mohly zmČnit pĤvodní výroky napadeného rozhodnutí. Dále odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu (Nález Ústavního soudu III.ÚS 2959/10-1, Nález Ústavního soudu 2517/081, usnesení Ústavního soudu IV.ÚS 178/03, Nález Ústavního soudu IV.ÚS 564/02, Nález Ústavního soudu II.ÚS 2445/08-1) i Nejvyššího soudu (rozsudek NS, sp. zn. 3 Tz 82/2001, usnesení NS, sp. zn. 4 Tz 101/2006).
6
Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. Ĝ. pĜezkoumal zákonnost a odĤvodnČnost tČch výrokĤ rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z dĤvodĤ v ní uvedených, jakož i Ĝízení napadené þásti rozhodnutí pĜedcházející, a dospČl k závČru, že zákon porušen byl. Podle ustanovení § 278 odst. 1 tr. Ĝ. se obnova Ĝízení, které skonþilo pravomocným rozsudkem nebo trestním pĜíkazem, povolí, vyjdou-li najevo skuteþnosti nebo dĤkazy soudu dĜíve neznámé, které by mohly samy o sobČ nebo ve spojení se skuteþnostmi a dĤkazy známými už dĜíve odĤvodnit jiné rozhodnutí o vinČ nebo o pĜiznaném nároku poškozeného na náhradu škody, anebo vzhledem k nimž by pĤvodnČ uložený trest byl ve zĜejmém nepomČru k povaze a závažnosti trestného þinu nebo k pomČrĤm pachatele nebo uložený druh trestu by byl ve zĜejmém rozporu s úþelem trestu. Obnova Ĝízení, které skonþilo pravomocným rozsudkem, jímž bylo rozhodnuto o podmínČném upuštČní od potrestání s dohledem, se povolí, a to i dĜíve, než nastaly skuteþnosti uvedené v § 48 odst. 6 a 7 trestního zákoníku, také tehdy, vyjdou-li najevo skuteþnosti nebo dĤkazy soudu dĜíve neznámé, které by mohly samy o sobČ nebo ve spojení se skuteþnostmi a dĤkazy známými už dĜíve odĤvodnit rozhodnutí o trestu. Za nové skuteþnosti se považují takové, které nebyly pĜedmČtem dokazování nebo zjišĢování pĜed rozhodnutím, jehož se návrh na obnovu týká. ObnovČ nebrání, že obvinČný o existenci tČchto skuteþností vČdČl, ale z jakýchkoli dĤvodĤ je neuvedl, rozhodující je, zda tyto skuteþnosti byly známy orgánĤm þinným v trestním Ĝízení, které ve vČci rozhodovaly. Novou skuteþnost je tĜeba zpravidla prokázat novými dĤkazy, novým dĤkazem je dĤkaz, který nebyl v pĤvodním Ĝízení obsažen ve spise, uplatnČn nČkterou procesní stranou nebo proveden. PĜi rozhodování, zda má být povolena obnova Ĝízení, je povinností soudu pĜezkoumat, zda navrhovaný dĤkaz je dĤkazem novým, soudu dĜíve neznámým, a zda by na základČ nČho mohlo dojít k jinému rozhodnutí ve vČci. Hodnocení dĤkazĤ v rámci obnovovacího Ĝízení tedy nemĤže pĜesahovat zjištČní, zda by navrhovaný dĤkaz sám nebo ve spojení s již provedeným dokazováním mohl vést k jinému rozhodnutí ve vČci. Povolení obnovy Ĝízení je pĜitom rozhodnutím obligatorním pĜi splnČní podmínek § 278 odst. 1 tr. Ĝ. Podle ustanovení § 283 písm. d) tr. Ĝ. soud návrh na povolení obnovy zamítne, neshledá-li dĤvody obnovy podle § 278 tr. Ĝ. Nejvyšší soud po prostudování pĜedmČtného spisového materiálu zjistil, že dne 17. 2. 2010 podal obvinČný Jaroslav Schindler u Okresního soudu ve ZnojmČ návrh na povolení obnovy Ĝízení. ěízení bylo vedeno u Okresního soudu ve ZnojmČ pod sp. zn. 1 T 570/2004. Rozhodujícímu soudu byly navrženy jako nové dĤkazy ve smyslu § 278 odst. 1 tr. Ĝ. trestní spis a rozsudek v trestní vČci 18 T 97/2010 Okresního soudu ve ZnojmČ a dále výslech Antonína Škrdly a Lubomíra ýuþky, z nichž vyplývá, že se Antonín Škrdla doznal k þinu, za který byl odsouzen i obvinČný Jaroslav Schindler. Jednalo se tedy dle obvinČného o skuteþnosti soudu dĜíve neznámé, které naplĖují podmínky pro obnovu Ĝízení v souladu s ustanovením § 278 a násl. tr. Ĝ. Okresní soud ve ZnojmČ v Ĝízení o návrhu na povolení obnovy naĜídil na den 24. 5. 2012 veĜejné zasedání, kde byl konstatován dosavadní prĤbČh veĜejného zasedání (zejména protokol o veĜejném zasedání ze dne 29. 3. 2012, þ.l. 697-698) a uþinČn dotaz na obvinČného Jaroslava Schindlera dle § 214 tr. Ĝ. Poté byl vyslechnut svČdek Antonín Škrdla a bylo
Pokraþování
7
4 Tz 48/2013
zjištČno, že svČdek Lubomír ýuþka se nedostavil. V protokolu o veĜejném zasedání ze dne 24. 5. 2012 je uvedeno, že byl konstatován podstatný obsah pĜipojeného spisu sp. zn. 18 T 97/2010, zejména obžaloba z þ.l. 749-754, podaná mimo jiné pro skutek ze dne 5. 3. 2004, protokol o zadržení þ.l. 35, þten protokol o výslechu obvinČného Antonína Škrdly þ.l. 61, pokraþování protokolu o výslechu z þ.l. 64, pokraþování protokolu o výslechu z þ.l. 65, þtena výpovČć Antonína Škrdly þ.l. 69-70, protokol z hlavního líþení ze dne 23. 9. 2010, þ.l. 820, þtena zejména výpovČć Antonína Škrdly, þ.l. 841 - protokol z hlavního líþení ze dne 2. 11. 2010, þtena výpovČć z þ.l. 843-845 svČdkynČ Ludmila Konvalinová, ze spisu sp. zn. 1 T 570/2004 protokol o hlavním líþení ze dne 6. 1. 2005 þ.l. 337-340, dále z vČci Okresního soudu ve ZnojmČ sp. zn. 18 T 97/2010 záznam o provedení rekonstrukce na þ.l. 877-882, z tohoto þtena výpovČć Antonína Škrdly a Ludmily Konvalinové, þten výslech Lubomíra ýuþky z þ.l. 75-78 a poté byl vyhlášen rozsudek Okresního soudu ve ZnojmČ ze dne 9. 5. 2011, sp. zn. 18 T 97/2010, þ.l. 955. V odĤvodnČní usnesení ze dne 24. 5. 2012, sp. zn. 1 T 570/2004, Okresní soud ve ZnojmČ uvedl, že pokud se týká hlavního argumentu obvinČného Jaroslava Schindlera, že ke spáchání trestného þinu, pro který byl odsouzen, se doznal jiný pachatel - Antonín Škrdla, dospČl k závČru, že jde o skuteþnost, která v pĤvodním Ĝízení byla neznámá, nicménČ výpovČdí Antonína Škrdly nebyl vyvrácen žádný z dĤkazĤ pĤvodního Ĝízení. VýpovČć Antonína Škrdly je totiž v mnoha ohledech nepĜesná a nekoresponduje s výpovČdí poškozené ani svČdkĤ, kteĜí o skuteþnostech okolo pĜepadení dne 5. 3. 2004 na ulici MUDr. Jánského ve ZnojmČ vypovídali shodnČ, a to jak v pĤvodním Ĝízení vedeném pod sp. zn. 1 T 570/2004, tak i v Ĝízení vedeném pod sp. zn. 18 T 97/2010. Dále soud konstatoval, že není zcela logické, že poté, co se Antonín Škrdla témČĜ po 6 letech doznal, nebyl schopen vysvČtlit, co jej k tomu pohnulo, následnČ pak odmítl ve vČci vypovídat, což je v rozporu s jeho zámČrem se doznat. Antonín Škrdla vypovídal až poté, co se seznámil se spisem, jeho výpovČć vykazuje závažné rozpory s tím, jak událost popsala poškozená a svČdci, napĜ. ohlednČ místa, kde na doruþovatelku þekal, masky pĜes obliþej, výhrĤžek doruþovatelce pĜi pĜepadení a zranČní doruþovatelky. Z rozsudku ve vČci vedené pod sp. zn. 18 T 97/2010 pak vyplynulo, že ani rekonstrukce jednoznaþnČ neprokázala, jak se pĜepadení odehrálo, naopak vzbudila pochybnosti, zda vĤbec a jakým zpĤsobem se pĜepadení úþastnil L. ýuþka, kterého Antonín Škrdla oznaþil za komplice. RovnČž svČdkynČ Šubrtová v Ĝízení ve vČci vedené pod sp. zn. 18 T 97/2010 uvedla, že vidČla na místČ þinu dva mladíky, kteĜí byli jinde, než uvádČli Antonín Škrdla a L. ýuþka. I tato výpovČć podle okresního soudu odĤvodĖuje závČr, že se pĜepadení zúþastnily dvČ dvojice pachatelĤ. O tom svČdþí i pachové stopy obvinČného Jaroslava Schindlera, které byly zajištČny na místČ þinu a na vČcech doruþovatelky. Co se týká odvolané výpovČdi Tomáše ýepury, soud došel opakovanČ k závČru, že vzhledem ke skuteþnosti, že doznání (vþetnČ oznaþení spolupachatele – obvinČného Jaroslava Schindlera) uþinil spontánnČ a opakovanČ a za pĜítomnosti obhájcĤ, bylo pozdČjší popĜení trestné þinnosti vyhodnoceno jako zcela úþelová obhajoba. Krajský soud v BrnČ pak v odĤvodnČní stížností napadeného usnesení uvedl, že vnímá skuteþnost, že za popsaný skutek byli odsouzeni nejprve dva pachatelé, mimo jiné stČžovatel, a dále pak další osoba, avšak pĜi porovnání spisových materiálĤ a rozsudkĤ vyznívá první rozhodnutí (které je napadené návrhem na obnovu) logiþtČji a pĜesvČdþivČji, když i pĜedseda senátu v druhém rozsudku vyjadĜuje pochybnosti o vČrohodnosti odsouzeného Antonína Škrdly a následnČ dospívá k závČru, že se na trestné þinnosti podíleli všichni þtyĜi pachatelé.
8
Krajský soud poukázal na soulad obsahu pĤvodního doznání tehdy obvinČného Tomáše ýepury s výpovČdí poškozené doruþovatelky, a to i ve zjevných detailech. Podle ustanovení § 2 odst. 12 tr. Ĝ. pĜi rozhodování v hlavním líþení, jakož i ve veĜejném i neveĜejném zasedání smí soud pĜihlédnout jen k tČm dĤkazĤm, které byly pĜi tomto jednání provedeny. Tímto ustanovením je vyjádĜena zásada bezprostĜednosti. BezprostĜední dojem z provedeného Ĝízení umožĖuje, aby se soud osobnČ seznámil s dĤkazy, aby za pomoci ostatních úþastníkĤ byla pĜímo pĜed soudci vysvČtlena stanoviska stran, odstranČny pĜípadné rozpory þi nejasnosti a aby si tak každý soudce mohl utvoĜit bezprostĜední a správný názor na každou významnou skuteþnost v projednávané vČci a tím i celkový bezprostĜední obraz o celém projednávaném pĜípadu. Z níže uvedeného je zĜejmé, že Okresní soud ve ZnojmČ postupoval v rozporu s § 2 odst. 12 tr. Ĝ., který zakotvuje jednu ze základních zásad trestního Ĝízení, tj. zásadu bezprostĜednosti, neboĢ v odĤvodnČní svého rozhodnutí odkazuje na dĤkazy provedené v Ĝízení o obnovČ, aþkoli, jak zjistil Nejvyšší soud, nebyly tyto dĤkazy (protokol o rekonstrukci þinu se svČdkem L. ýuþkou, výslech svČdkynČ Milady Šubrtové, rozsudek Okresního soudu ve ZnojmČ ze dne 9. 5. 2011, sp. zn. 18 T 97/2010) v daném Ĝízení ĜádnČ provedeny. V obnovovacím Ĝízení byly pĜedloženy nové dĤkazy, a to trestní spis Okresního soudu ve ZnojmČ vedený pod sp. zn. 18 T 97/2010 a pĜedevším rozsudek Okresního soudu ve ZnojmČ ze dne 9. 5. 2011, sp. zn. 18 T 97/2010, a dále navržen výslech Antonína Škrdly a Lubomíra ýuþky. Jak zjistil Nejvyšší soud ze zvukového záznamu o prĤbČhu veĜejného zasedání ze dne 24. 5. 2012 uloženého na CD nosiþi, byla þtena pouze výpovČć svČdka Lubomíra ýuþky z pĜípravného Ĝízení ze dne 5. 1. 2010, která je však velmi obecná a nekonkrétní, nebyla þtena jeho výpovČć pĜi rekonstrukci þinu a v rámci Ĝízení o obnovČ pak tento svČdek vyslechnut nebyl, rovnČž nebyla þtena výpovČć svČdkynČ Milady Šubrtové. Ze zvukového záznamu rovnČž vyplývá, že v rámci obnovovacího Ĝízení nebyl ani pĜeþten rozsudek Okresního soudu ve ZnojmČ ze dne 9. 5. 2011, sp. zn. 18 T 97/2010. V protokolu o veĜejném zasedání stejnČ jako ve zvukovém záznamu je uvedeno, že „poté byl vyhlášen rozsudek Okresního soudu Znojmo, sp. zn. 18 T 97/2010, ze dne 9. 5. 2011“. Okresní soud ve ZnojmČ pĜesto v odĤvodnČní svého usnesení ze dne 24. 5. 2012, sp. zn. 1 T 570/2004, uvedl, že z rozsudku ve vČci vedené pod sp. zn. 18 T 97/2010 vyplynulo, že ani rekonstrukce jednoznaþnČ neprokázala, jak se pĜepadení odehrálo, naopak vzbudila pochybnosti, zda vĤbec a jakým zpĤsobem se pĜepadení úþastnil L. ýuþka, kterého Antonín Škrdla oznaþil za komplice, a dále, že rovnČž svČdkynČ Šubrtová popsala, že vidČla na místČ þinu dva mladíky, kteĜí byli jinde, než uvádČli Antonín Škrdla a L. ýuþka, tato výpovČć podle okresního soudu podporuje závČr, že se pĜepadení zúþastnily dvČ dvojice pachatelĤ. Pokud tedy soud v odĤvodnČní svého rozhodnutí zmiĖuje protokol o rekonstrukci þinu se svČdkem Lubomírem ýuþkou a výpovČć svČdkynČ Milady Šubrtové a odkazuje na rozsudek Okresního soudu ve ZnojmČ ze dne 9. 5. 2011, sp. zn. 18 T 97/2010, který k dĤkazu nepĜeþetl, tedy dĤkazy neprovedené v posuzovaném Ĝízení, porušil tím zásadu bezprostĜednosti trestního Ĝízení zakotvenou v § 2 odst. 12 tr. Ĝ. SouþasnČ je tĜeba zdĤraznit, že nové dĤkazy v obnovovacím Ĝízení musí být hodnoceny ve vztahu jak s dĤkazy z primárního Ĝízení svČdþícími ve prospČch obvinČného, tak i s dĤkazy svČdþícími v neprospČch obvinČného. Okresní soud proto porušil zákon (§ 2 odst. 6 tr. Ĝ.) i v tom smyslu, že v odĤvodnČní svého rozhodnutí hodnotí nové dĤkazy pouze ve vztahu k dĤkazĤm z primárního Ĝízení svČdþícím v neprospČch obvinČného. Jako pĜíklad je
Pokraþování
9
4 Tz 48/2013
možno uvést, že nové dĤkazy nebyly hodnoceny ve vztahu ke svČdecké výpovČdi svČdkynČ Ludmily Konvalinové, která v obou trestních vČcech nemČnnČ uvádČla, že byla napadena pouze jednou osobou. Ze žádného z dosud provedených dĤkazĤ také nevyplývá, že by se útoku na poškozenou úþastnili aĢ již jakýmkoliv zpĤsobem 4 pachatelé. Nejvyšší soud pro úplnost poznamenává, že úkolem soudĤ v Ĝízení o povolení návrhu na obnovu není posuzovat vinu obvinČného, takový postup by bylo nutno považovat za postup zjevnČ pĜekraþující rámec úkolĤ obnovovacího Ĝízení. Úkolem soudu bylo posoudit, zda se jedná o dĤkazy nové, v pĤvodním Ĝízení neznámé, a zda jsou tyto dĤkazy zpĤsobilé vést k odlišným skutkovým zjištČním, resp. zda by na základČ nich mohlo dojít k jinému rozhodnutí ve vČci. PĜíslušný soud je povinen hodnotit nové dĤkazy (výpovČć, resp. doznání obvinČného Škrdly, výpovČdi svČdka Lubomíra ýuþky (pĜi rekonstrukci þinu) a svČdkynČ Milady Šubrtové, rozsudek Okresního soudu ve ZnojmČ ze dne 9. 5. 2011, sp. zn. 18 T 97/2010, ve vztahu k souhrnu ostatních dĤkazĤ, avšak nejprve musí být provedeny ve veĜejném zasedání všechny dĤkazy, které mají být hodnoceny. Primární pochybení však Nejvyšší soud spatĜuje ve výše rozvedeném porušení ustanovení § 2 odst. 12 tr. Ĝ. Vzhledem k uvedeným skuteþnostem dospČl Nejvyšší soudu k závČru, že usnesením Okresního soudu ve ZnojmČ ze dne 24. 5. 2012, sp. zn. 1 T 570/2004, byl porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 12 tr. Ĝ. v neprospČch obvinČného Jaroslava Schindlera. ZmínČné pochybení nenapravil ani Krajský soud v BrnČ jako soud druhého stupnČ rozhodující v pĜedmČtné vČci, neboĢ stížnost obvinČného proti usnesení Okresního soudu ve ZnojmČ ze dne 24. 5. 2012, sp. zn. 1 T 570/2004, zamítl stížností pro porušení zákona napadeným usnesením ze dne 28. 12. 2012, sp. zn. 5 To 318/2012. Porušil tedy zákon v ustanoveních § 147 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. Ĝ. Podle § 2 odst. 5, vČty první, tr. Ĝ. orgány þinné v trestním Ĝízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákonČ a za souþinnosti stran tak, aby byl zjištČn skutkový stav vČci, o nČmž nejsou dĤvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Podle § 2 odst. 6 tr. Ĝ. orgány þinné v trestním Ĝízení hodnotí dĤkazy podle svého vnitĜního pĜesvČdþení založeného na peþlivém uvážení všech okolností pĜípadu jednotlivČ i v jejich souhrnu. Z obsahu trestního spisu vedeného u Okresního soudu ve ZnojmČ pod sp. zn. 1 T 570/2004 jednoznaþnČ vyplývá, že Okresní soud ve ZnojmČ v této trestní vČci nezjistil skutkový stav vČci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, dĤkazy nedostateþnČ zhodnotil, v dĤsledku þehož byl napadeným rozsudkem porušen zákon i v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. Ĝ. v neprospČch obvinČného Jaroslava Schindlera. Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. Ĝ. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v BrnČ ze dne 28. 12. 2012, sp. zn. 5 To 318/2012 a v Ĝízení pĜedcházejícím byl porušen zákon v ustanoveních § 147 odst. 1, § 148 odst. 1 písm. c), § 2 odst. 5, 6, 12 tr. Ĝ. v neprospČch obvinČného Jaroslava Schindlera a podle § 269 odst. 2 tr. Ĝ. napadené rozhodnutí zrušil vþetnČ všech dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahovČ navazujících, pokud vzhledem ke zmČnČ, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
10
Podle § 270 odst. 1 tr. Ĝ. bylo pĜikázáno Okresnímu soudu ve ZnojmČ, aby vČc v potĜebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, pĜiþemž aby pĜi svém rozhodování respektoval všechna zákonná ustanovení vþetnČ ustanovení § 2 odst. 12 tr. Ĝ., tedy provedl dĤkaz protokolem o rekonstrukci þinu se svČdkem Lubomírem ýuþkou, rozsudkem Okresního soudu ve ZnojmČ ze dne 9. 5. 2011, sp. zn. 18 T 97/2010, protokolem o výpovČdi svČdkynČ Milady Šubrtové, nezbytný bude zĜejmČ i osobní výslech svČdka Lubomíra ýuþky. Nejvyšší soud v této souvislosti zdĤrazĖuje, že v novém Ĝízení nemĤže dojít ke zmČnČ rozhodnutí v neprospČch obvinČného Jaroslava Schindlera, neboĢ Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospČch obvinČného (§ 273 tr. Ĝ.).
Pouþení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostĜedek pĜípustný. V BrnČ dne 19. listopadu 2013
PĜedseda senátu: JUDr. JiĜí Pácal v. r.
Za správnost vyhotovení: Hana Kohoutková
