NEJVYŠŠÍ SOUD ýESKÉ REPUBLIKY
KSOS 36 INS 16039/2011 36 ICm 3248/2011 29 ICdo 62/2014-109
ýESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud ýeské republiky rozhodl v senátČ složeném z pĜedsedy JUDr. ZdeĖka KrþmáĜe a soudcĤ JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní vČci žalobce GE Money Bank, a. s., se sídlem v Praze 4 - Michli, Vyskoþilova 1422/1a, PSý 140 28, identifikaþní þíslo osoby 25672720, zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, se sídlem v Praze 2 - Novém MČstČ, Sokolská 1788/60, PSý 120 00 proti žalovaným 1/ JUDr. KateĜinČ Martínkové, advokátce, se sídlem v OstravČ - Moravské OstravČ, Sokolská tĜída 966/22, PSý 702 00, jako insolvenþní správkyni dlužníka Petra Špoka, zastoupené Mgr. Ladislavem Popkem, advokátem, se sídlem v OstravČ - Moravské OstravČ, Sokolská tĜída 966/22, PSý 702 00 a 2/ Petru Špokovi, narozenému 8. dubna 1976, bytem v OstravČ - Moravské OstravČ, Mánesova 3007/9, PSý 702 00, o urþení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v OstravČ pod sp. zn. 36 ICm 3248/2011, jako incidenþní spor v insolvenþní vČci dlužníka Petra Špoka, narozeného 8. dubna 1976, vedené u Krajského soudu v OstravČ pod sp. zn. KSOS 36 INS 16039/2011, o dovolání první žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. prosince 2013, þ. j. 36 ICm 3248/2011, 11 VSOL 52/2013-87 (KSOS 36 INS 16039/2011), takto: I.
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. prosince 2013,
þ. j. 36 ICm 3248/2011, 11 VSOL 52/2013-87 (KSOS 36 INS 16039/2011), se mČní takto: 1/
Rozsudek
Krajského
soudu
v
OstravČ
ze
dne
29.
ledna
2013,
þ. j. 36 ICm 3248/2011-38, se potvrzuje v zamítavém výroku o vČci samé a ve výroku o nákladech Ĝízení mezi žalobcem a druhým žalovaným. Ve výroku o nákladech Ĝízení mezi žalobcem a první žalovanou se tento rozsudek mČní tak, že žalobce je povinen zaplatit první žalované na náhradČ nákladĤ Ĝízení þástku 8.712 Kþ, do 3 dnĤ od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce první žalované.
2
2/
Žalobce je povinen zaplatit první žalované na náhradČ nákladĤ odvolacího Ĝízení
þástku 5.934,23 Kþ, do 3 dnĤ od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce první žalované. 3/
Žalobce a druhý žalovaný vĤþi sobČ nemají právo na náhradu nákladĤ odvolacího
II.
Žalobce je povinen zaplatit první žalované na náhradČ nákladĤ dovolacího
Ĝízení. Ĝízení þástku 4.114 Kþ, do 3 dnĤ od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce první žalované. III.
Žalobce a druhý žalovaný vĤþi sobČ nemají právo na náhradu nákladĤ
dovolacího Ĝízení.
OdĤvodnČní: Rozsudkem ze dne 29. ledna 2013, þ. j. 36 ICm 3248/2011-38, Krajský soud v OstravČ (dále jen „insolvenþní soud“): 1/ Zamítl žalobu, kterou se žalobce (GE Money Bank, a. s.) domáhal vĤþi žalovaným (1/ insolvenþní správkyni dlužníka Petra Špoka a 2/ dlužníku) urþení pravosti þásti pohledávky þíslo 1 ve výši 20.668 Kþ z titulu náhrady nákladĤ Ĝízení pĜihlášené do insolvenþního Ĝízení vedeného na majetek dlužníka u insolvenþního soudu jako podmínČná pohledávka vázaná na podmínku úspČšného pravomocného skonþení nalézacího Ĝízení vedeného pĜed Obvodním soudem pro Prahu 1 (dále jen „obvodní soud“) pod sp. zn. 151 EC 904/2011 (bod I. výroku). 2/ Rozhodl o nákladech Ĝízení (body II. a III. výroku). Insolvenþní soud dospČl po provedeném dokazování k následujícím závČrĤm: 1/ Podle závČrĤ právní teorie [napĜ. Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Obþanský soudní Ĝád I. § 1 až 200za. KomentáĜ. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 1009] a podle judikatury Nejvyššího soudu má nárok na náhradu nákladĤ Ĝízení základ v procesním právu a vzniká na základČ pravomocného rozhodnutí, které má v tomto smČru konstitutivní povahu. V pĜípadČ nalézacího Ĝízení jde o pravomocné soudní rozhodnutí (platební rozkaz, rozsudek, usnesení), jímž je pĜiznáno právo na náhradu nákladĤ Ĝízení. 2/ Nárok na náhradu nákladĤ Ĝízení je nárokem procesním a teprve rozhodnutím soudu o pĜiznání náhrady nákladĤ Ĝízení dle § 151 zákona þ. 99/1963 Sb., obþanského soudního Ĝádu (dále též jen „o. s. Ĝ.“), vzniká jednomu z úþastníkĤ proti druhému pohledávka. 3/ V daném pĜípadČ pĜihlásil žalobce popĜené náklady nalézacího Ĝízení jako pohledávku podmínČnou v souladu s ustanovením § 173 odst. 3 zákona þ. 182/2006 Sb., o úpadku a zpĤsobech jeho Ĝešení (insolvenþní zákon), vázanou na právní moc elektronického platebního rozkazu obvodního soudu ze dne 27. kvČtna 2011, þ. j. 151 EC 904/2011-9 (dále jen „platební rozkaz“), neboĢ platební rozkaz v dobČ podání pĜihlášky ještČ nebyl v právní moci, což platilo i v dobČ konání pĜezkumného jednání (24. listopadu 2011).
Pokraþování
3
KSOS 36 INS 16039/2011 36 ICm 3248/2011 29 ICdo 62/2014
4/ Platební rozkaz nenabyl právní moci ani pozdČji (byl zrušen). PopĜení þásti podmínČnČ pĜihlášené nevykonatelné pohledávky z titulu nákladĤ Ĝízení ve výši 20.668 Kþ podle platebního rozkazu tak bylo dĤvodné, když žalobcĤv nárok nebyl opodstatnČný ani v dobČ pĜezkumného jednání ani v dobČ rozhodování soudu o incidenþní žalobČ. Tato argumentace je plnČ v souladu se smyslem zákonné úpravy obsažené v § 173 odst. 3 insolvenþního zákona. 5/ KromČ toho, uplatnil-li žalobce jako dĤvod vzniku popĜené pohledávky až v incidenþním sporu náklady Ĝízení podle rozsudku, který nabyl právní moci 9. prosince 2011, jde z pohledu ustanovení § 198 odst. 2 insolvenþního zákona o skuteþnost novou a tedy nepĜípustnou. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 17. prosince 2013, þ. j. 36 ICm 3248/2011, 11 VSOL 52/2013-87 (KSOS 36 INS 16039/2011): 1/ ZmČnil rozsudek insolvenþního soudu v zamítavém výroku o vČci samé tak, že urþil, že þást pohledávky þíslo 1 ve výši 20.668 Kþ z titulu náhrady nákladĤ Ĝízení pĜihlášené do insolvenþního Ĝízení vedeného na majetek dlužníka u insolvenþního soudu jako podmínČná pohledávka vázaná na podmínku úspČšného pravomocného skonþení nalézacího Ĝízení vedeného pĜed obvodním soudem pod sp. zn. 151 EC 904/2011 je po právu (první výrok). 2/ Rozhodl o nákladech Ĝízení pĜed soudy obou stupĖĤ (druhý až pátý výrok). Odvolací soud po doplnČní dokazování vyšel z ustanovení § 51 odst. 2, § 173 odst. 3 a § 198 odst. 2 insolvenþního zákona a z ustanovení § 173 odst. 2 a § 174a o. s. Ĝ., pĜiþemž dospČl k následujícím závČrĤm: 1/ Rozhodnutí o úpadku (§ 140 insolvenþního zákona), rozhodnutí o zpĤsobu jeho Ĝešení oddlužením (§ 397 insolvenþního zákona) ani rozhodnutí o schválení oddlužení (§ 407 insolvenþního zákona) nemá stejné úþinky jako rozhodnutí o prohlášení konkursu dle ustanovení § 263 odst. 1 insolvenþního zákona, takže na jejich základČ nedochází k pĜerušení Ĝízení. Žalobci lze proto pĜisvČdþit v tom, že v insolvenþním Ĝízení dlužníka, jehož úpadek je Ĝešen oddlužením, nejsou aplikovatelné závČry, které Nejvyšší soud formuloval pro Ĝešení úpadku dlužníka konkursem. 2/ V dĤvodech usnesení velkého senátu obþanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. þervna 2011, sp. zn. 31 Cdo 488/2009, uveĜejnČného pod þíslem 146/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 146/2011“) [rozhodnutí je stejnČ jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmínČná níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu], Nejvyšší soud uvedl, že nárok na náhradu nákladĤ Ĝízení má základ v procesním právu a vzniká teprve na základČ pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto smČru konstitutivní povahu [k tomu srov. bod XXXVII. stanoviska obþanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. þervna 1998, Cpjn 19/98, uveĜejnČného pod þíslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 52/1998“) a dále dílo Bureš, J. - Drápal, L. - KrþmáĜ, Z. a kol.: Obþanský soudní Ĝád. KomentáĜ. I. díl., 7. vydání, Praha, C. H. Beck 2006, str. 676]. Rozhodnutí o nákladech Ĝízení (nárok na náhradu nákladĤ Ĝízení) je totiž jako procesní nárok zpravidla závislé na rozhodnutí ve vČci samé; v takovém pĜípadČ pak platí, že nenabude-li rozhodnutí ve vČci samé právní moci, nelze hovoĜit ani o vzniku práva na náhradu nákladĤ Ĝízení. Proto pohledávka z titulu práva na náhradu nákladĤ Ĝízení pĜed soudem zpravidla vzniká (na rozdíl od hlavního závazku, jenž byl pĜedmČtem soudního Ĝízení) po právní moci
4 rozhodnutí ve vČci samé. Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. þervence 2004, sp. zn. 32 Odo 529/2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. záĜí 2007, sp. zn. 29 Cdo 238/2007, uveĜejnČný v þasopise Soudní judikatura þíslo 7, roþník 2008, pod þíslem 92, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. bĜezna 2009, sp. zn. 20 Cdo 1932/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. þervence 2009, sp. zn. 29 Cdo 4857/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2010, sp. zn. 20 Cdo 275/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. þervence 2010, sp. zn. 21 Cdo 1520/2009 (jde o usnesení uveĜejnČné pod þíslem 67/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. záĜí 2012, sp. zn. 20 Cdo 2506/2012. 3/ První žalovaná i insolvenþní soud pominuli, že je-li úpadek dlužníka Ĝešen oddlužením, lze pokraþovat v zahájeném soudním Ĝízení vedeném u obvodního soudu a též dĤvodnČ oþekávat, že rozhodnutí v této vČci nabude právní moci, a tím vznikne právo na náhradu nákladĤ Ĝízení, takže v posuzované vČci jde ve smyslu ustanovení § 173 odst. 3 insolvenþního zákona o podmínku možnou. 4/ Vzhledem k ustanovení § 173 odst. 2 o. s. Ĝ., z nČhož vyplývá, že soud musí pokraþovat v Ĝízení i po zrušení elektronického platebního rozkazu a rozhodnout o uplatnČném nároku na podkladČ návrhu na zahájení Ĝízení, který je nutnČ obsažen v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, nelze formalisticky uzavĜít, že byla-li pohledávka v pĜihlášce vázána na právní moc platebního rozkazu, stala se podmínka nemožnou po zrušení platebního rozkazu. 5/ Naopak je nutno pĜisvČdþit žalobci, který se dovolal pĜirozenoprávního výkladu, podle nČhož, aþkoliv byla odkládací podmínka vymezena tak, že bude splnČna (právo na podmínČnČ pĜihlášenou pohledávku vznikne), až nabude právní moci platební rozkaz, fakticky tím bylo myšleno, že bude splnČna, až bude pravomocnČ skonþeno nalézací Ĝízení (pĤvodnČ zahájené návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), ve kterém bude žalobce úspČšný, a proto mu bude pĜiznáno právo na náhradu nákladĤ Ĝízení. 6/ Pro úplnost odvolací soud dodává, že incidenþní žaloba byla podána ve lhĤtČ dle ustanovení § 198 odst. 1 insolvenþního zákona, byĢ u oznaþení insolvenþní správkynČ scházel údaj o osobČ dlužníka; druhý žalovaný byl v žalobČ ĜádnČ oznaþen, takže nebyl dĤvod pochybovat, že žaloba smČĜuje proti insolvenþnímu správci dlužníka. Proti rozsudku odvolacího soudu podala první žalovaná dovolání, jehož pĜípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. Ĝ. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyĜešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyĜešena, konkrétnČ otázky: 1/ Zda je možné vázat pĜihlášku pohledávky do insolvenþního Ĝízení, spoþívající v nároku na náhradu nákladĤ nalézacího Ĝízení, na odkládací podmínku úspČšného pravomocného skonþení nalézacího Ĝízení? 2/ Zda lze v souladu s ustanovením § 198 odst. 2 insolvenþního zákona posuzovat jako nepĜípustnou zmČnu dĤvodĤ vzniku pohledávky pĜihlášené do insolvenþního Ĝízení, je-li pohledávka pĜihlášená do insolvenþního Ĝízení jako vázaná na podmínku právní moci konkrétního (již vydaného) soudního rozhodnutí v incidenþním Ĝízení uplatnČna jako pohledávka vázaná na podmínku úspČšného pravomocného skonþení nalézacího Ĝízení? Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spoþívá na nesprávném právním posouzení vČci (tedy, že je dán dovolací dĤvod dle § 241a odst. 1 o. s. Ĝ.) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zmČnil tak, že rozsudek insolvenþního soudu se potvrzuje.
Pokraþování
5
KSOS 36 INS 16039/2011 36 ICm 3248/2011 29 ICdo 62/2014
KonkrétnČ dovolatelka vytýká odvolacímu soudu chybný úsudek o možnosti podmínit pĜihlášení pohledávky z titulu náhrady nákladĤ Ĝízení výsledkem nalézacího Ĝízení o nároku, z nČhož má vzejít pohledávka na náhradu nákladĤ Ĝízení, jakož i chybný úsudek o pĜípustnosti zmČny dĤvodu vzniku pohledávky dle ustanovení § 198 odst. 2 insolvenþního zákona. Tyto své výhrady dále konkretizuje následovnČ: I/ K podmínce. V insolvenþním Ĝízení lze uznat jen takovou pĜihlášenou pohledávku, která existuje. Existující pohledávka pak mĤže být i pohledávkou nesplatnou nebo pohledávkou vázanou na splnČní podmínky. V rozsudku (správnČ usnesení) Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. 29 NSýR 16/2011 (jde o rozhodnutí uveĜejnČné pod þíslem 54/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), byly tyto závČry shrnuty tak, že: „Pro pohledávky, které vČĜitelé uplatĖují vĤþi dlužníku podáním pĜihlášky, platí, že musí existovat (byĢ dosud nejsou splatné nebo jsou vázány na podmínku, k jejímuž splnČní mĤže dojít pozdČji) zpravidla ke dni rozhodnutí o úpadku (srov. i § 136 odst. 2 písm. d/, § 170 a § 173 odst. 2 insolvenþního zákona), nejpozdČji však [není-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o prohlášení konkursu (srov. i § 246 odst. 2 insolvenþního zákona)] ke dni pĜihlášení provedeného v propadné lhĤtČ vymezené rozhodnutím o úpadku.“ V souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, zejména pak s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 238/2007 a s R 146/2011, je nárok na náhradu nákladĤ Ĝízení nárokem, jenž má základ v procesním právu a jehož vznik je vázán až na okamžik nabytí právní moci rozhodnutí, kterým je pĜiznáváno právo na náhradu nákladĤ Ĝízení. Uvedená rozhodnutí a právní závČry v nich obsažené mají obecnou platnost a neváží se na zpĤsob Ĝešení dlužníkova úpadku. Charakter pohledávky z titulu náhrady nákladĤ Ĝízení a okamžik jejího vzniku je vždy stejný, bez ohledu na to, zda dlužníkĤv úpadek je Ĝešen konkursem nebo oddlužením. Pohledávku spoþívající v nároku na náhradu nákladĤ nalézacího Ĝízení tak lze pĜihlásit do insolvenþního Ĝízení, jen byla-li vČĜiteli náhrada nákladĤ Ĝízení pravomocnČ pĜiznána ke dni rozhodnutí o úpadku, nejpozdČji však ke dni pĜihlášení provedeného v propadné lhĤtČ vymezené rozhodnutím o úpadku. Není-li tomu tak, nelze takovou pohledávku pĜihlásit do insolvenþního Ĝízení ani jako podmínČnou (jelikož na podmínku lze vázat pouze existující pohledávku). Potud dovolatelka odkazuje na rozhodnutí (jde o rozsudek) Vrchního soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2012, þ. j. 139 ICm 57/2012, 102 VSPH 227/2012-45 (KSPL 20 INS 17347/2011), z nČjž cituje pasáž, podle které pohledávka z titulu náhrady nákladĤ Ĝízení nemá povahu pohledávky vázané na (odkládací) podmínku ve smyslu ustanovení § 173 odst. 3 insolvenþního zákona (jíž by mČlo být rozhodnutí nalézacího soudu o nákladech Ĝízení). II/ Ke zmČnČ dĤvodu vzniku pohledávky. Dovolatelka se neztotožĖuje se závČrem odvolacího soudu, že formulací podmínky v pĜihlášce bylo fakticky myšleno úspČšné pravomocné skonþení nalézacího Ĝízení. K tomu dále podotýká, že i nová formulace podmínky vázaná na „úspČšné skonþení Ĝízení“ je neurþitá. Žalobce ve vyjádĜení navrhuje dovolání odmítnout jako nedĤvodné. Míní, že co do vzniku nároku na náhradu nákladĤ „civilního“ Ĝízení nelze bez dalšího aplikovat právní názor vyjádĜený v R 52/1998, dle kterého právo na náhradu nákladĤ Ĝízení vzniká až pravomocným rozhodnutím soudu.
6
ZmínČné stanovisko totiž nijak nereflektuje situaci, kdy na jedné stranČ probíhá civilní Ĝízení o nároku žalobce a na té druhé insolvenþní Ĝízení, ve kterém má být tento nárok uspokojen. Smyslem oddlužení je, aby dlužník mohl zaþít s „þistým stolem“ a nebyl zatížen závazky z minulosti. Insolvenþní Ĝízení pak vyboþuje z bČžného civilního Ĝízení (zakládá se na odchylných institutech). K tomu žalobce akcentuje základní zásady insolvenþního Ĝízení vyjádĜené v § 5 písm. a/ až c/ insolvenþního zákona. Žalobce dále cituje ustanovení § 7 insolvenþního zákona, s tím, že s pĜihlédnutím k jen pĜimČĜené aplikaci obþanského soudního Ĝádu a k základním zásadám insolvenþního Ĝízení nemohl jinak než dospČt k závČru, že podmínka byla dostateþnČ urþitá a pĜedmČtná þást pohledávky pĜedstavující náklady Ĝízení byla pĜihlášena po právu. Insolvenþní správce a insolvenþní soud svým formalistickým pĜístupem a výkladem de facto dostávají dlužníka do situace, kdy mu po povolení oddlužení vzniká další dluh, který nemĤže být ani náhodou souþástí rozhodnutí insolvenþního soudu podle § 414 odst. 1 insolvenþního zákona. Proto je možné, že se dlužník opČtovnČ dostane do dluhové spirály, neboĢ si lze tČžko pĜedstavit, že po skonþení oddlužení bude schopen zaplatit þástku 20.668 Kþ. S pĜihlédnutím k dobČ vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací Ĝízení rozhodný obþanský soudní Ĝád ve znČní úþinném do 31. prosince 2013 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. kvČtna 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uveĜejnČné pod þíslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud má dovolání v dané vČci za pĜípustné dle § 237 o. s. Ĝ., jelikož napadené rozhodnutí závisí na vyĜešení otázek procesního práva (dovoláním otevĜených), které v rozhodování dovolacího soudu v insolvenþních souvislostech dosud nebyly vyĜešeny. Vady Ĝízení, k nimž Nejvyšší soud u pĜípustného dovolání pĜihlíží z úĜední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. Ĝ.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací dĤvod uplatnČný dovolatelem, tedy správností právního posouzení vČci odvolacím soudem. Právní posouzení vČci je obecnČ nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil vČc podle právní normy, jež na zjištČný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správnČ urþenou, nesprávnČ vyložil, pĜípadnČ ji na daný skutkový stav nesprávnČ aplikoval. Pro právní posouzení vČci jsou rozhodné pĜedevším skutkové závČry, podle kterých: 1/ Usnesením ze dne 21. záĜí 2011 (zveĜejnČným v insolvenþním rejstĜíku téhož dne), zjistil insolvenþní soud úpadek dlužníka (na základČ insolvenþního návrhu dlužníka ze 7. záĜí 2011), insolvenþní správkyní dlužníka ustanovil JUDr. KateĜinu Martínkovou, povolil Ĝešení úpadku oddlužením a vyzval vČĜitele, kteĜí tak dosud neuþinili, aby pohledávky pĜihlásili do insolvenþního Ĝízení do 30 dnĤ od zveĜejnČní usnesení v insolvenþním rejstĜíku, s pouþením o následcích zmeškání lhĤty. 2/ Usnesením ze dne 13. prosince 2011 schválil insolvenþní soud oddlužení dlužníka plnČním splátkového kalendáĜe. 3/ Podáním ze 14. Ĝíjna 2011, doruþeným insolvenþnímu soudu 19. Ĝíjna 2011 pĜihlásil žalobce do insolvenþního Ĝízení vedeného na majetek dlužníka pohledávku v celkové výši 70.573,85 Kþ, sestávající z jistiny ve výši 36.735,42 Kþ, poplatkĤ, pojištČní a pokut ve výši 13.170,43 Kþ a nákladĤ Ĝízení ve výši 20.668 Kþ. K þástce 20.668 Kþ uvedl, že potud je pohledávka pĜihlášena jako podmínČná, když platební rozkaz dosud nenabyl právní moci.
Pokraþování
7
KSOS 36 INS 16039/2011 36 ICm 3248/2011 29 ICdo 62/2014
4/ PĜi pĜezkumném jednání konaném 24. listopadu 2011 popĜeli pohledávku žalobce z titulu nákladĤ Ĝízení ve výši 20.668 Kþ insolvenþní správkynČ i dlužník (co do pravosti i výše), s tím, že nárok na zaplacení nákladĤ nalézacího Ĝízení vČĜiteli nevznikl, jelikož platební rozkaz byl zrušen. 5/ Insolvenþní správkynČ vyrozumČla žalobce o popĜení pohledávky 20.668 Kþ podáním z 24. listopadu 2011, doruþeným žalobci 28. listopadu 2011, z dĤvodu, že nárok na zaplacení nákladĤ nalézacího Ĝízení nevznikl (platební rozkaz byl zrušen). 6/ Podáním doruþeným obvodnímu soudu 6. kvČtna 2011 se žalobce domáhal vydání elektronického platebního rozkazu na þástku 49.905,84 Kþ a zaplacení nákladĤ Ĝízení, s tím, že jde o dluh ze smlouvy o úvČru ze dne 23. záĜí 2008 (dále jen „úvČrová smlouva“). 7/ Obvodní soud uložil dlužníku platebním rozkazem, aby do 15 dnĤ od doruþení platebního rozkazu zaplatil žalobci þástku 49.905,84 Kþ a na náhradČ nákladĤ Ĝízení þástku 20.668 Kþ, nebo aby v téže lhĤtČ podal proti platebnímu rozkazu odpor. Jelikož se platební rozkaz nepodaĜilo doruþit žalovanému, obvodní soud naĜídil na 11. Ĝíjna 2011 jednání, u kterého platební rozkaz zrušil a rozhodl o vČci rozsudkem pro zmeškání žalovaného, þ. j. 151 EC 904/2011-22 (jenž nabyl právní moci 9. prosince 2011), jímž dlužníku uložil zaplatit žalobci þástku 49.905,84 Kþ a na náhradČ nákladĤ Ĝízení þástku 21.028 Kþ. Podle ustanovení § 173 insolvenþního zákona (ve znČní úþinném do 29. prosince 2011, pro vČc rozhodném se zĜetelem k dobČ zjištČní úpadku dlužníka i k dobČ, kdy uplynula lhĤta k pĜihlášení pohledávek do insolvenþního Ĝízení), vČĜitelé podávají pĜihlášky pohledávek u insolvenþního soudu od zahájení insolvenþního Ĝízení až do uplynutí lhĤty stanovené rozhodnutím o úpadku. K pĜihláškám, které jsou podány pozdČji, insolvenþní soud nepĜihlíží a takto uplatnČné pohledávky se v insolvenþním Ĝízení neuspokojují (odstavec 1). PĜihlašují se i pohledávky, které již byly uplatnČny u soudu, jakož i pohledávky vykonatelné vþetnČ tČch, které jsou vymáhány výkonem rozhodnutí nebo exekucí (odstavec 2). PĜihlásit lze i pohledávku nesplatnou nebo pohledávku vázanou na podmínku (odstavec 3). Dle ustanovení § 151 o. s. Ĝ. o povinnosti k náhradČ nákladĤ Ĝízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se Ĝízení u nČho konþí; u náhrady nákladĤ Ĝízení podle § 147 a § 148 odst. 2 tak mĤže uþinit již v prĤbČhu Ĝízení, a to zpravidla tehdy, jakmile tyto náklady vzniknou (odstavec 1). I když bylo o náhradČ nákladĤ Ĝízení rozhodnuto samostatným usnesením, bČží lhĤta k plnČní vždy až od právní moci rozhodnutí, jímž byla náhrada nákladĤ Ĝízení pĜiznána (odstavec 5). Povahou nároku na náhradu nákladĤ Ĝízení se Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovanČ zabýval. V dĤvodech R 146/2011 (jež má jako rozhodnutí velkého senátu obþanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu urþující význam pro rozhodovací praxi tĜíþlenných senátĤ Nejvyššího soudu) tyto judikatorní závČry shrnul (pĜihlásil se k nim) následovnČ: 1/ Nárok na náhradu nákladĤ Ĝízení má základ v procesním právu a vzniká teprve na základČ pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto smČru konstitutivní povahu. 2/ Rozhodnutí o nákladech Ĝízení (nárok na náhradu nákladĤ Ĝízení) je totiž jako procesní nárok zpravidla závislé na rozhodnutí ve vČci samé; v takovém pĜípadČ pak platí, že nenabude-li rozhodnutí ve vČci samé právní moci, nelze hovoĜit ani o vzniku práva na náhradu nákladĤ Ĝízení. Proto pohledávka z titulu práva na náhradu nákladĤ Ĝízení pĜed soudem zpravidla vzniká (na rozdíl od hlavního závazku, jenž byl pĜedmČtem soudního Ĝízení) po právní moci rozhodnutí ve vČci samé.
8
Z tČchto závČrĤ vyšel i odvolací soud, pĜiþemž kromČ judikatury odvolacím soudem citované lze dále zmínit i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. kvČtna 2010, sp. zn. 29 Cdo 2114/2008, uveĜejnČné v þasopise Soudní judikatura þíslo 2, roþník 2012, pod þíslem 24 [které dále ozĜejmuje, že v rozsahu, v nČmž bylo vČĜiteli pohledávky v soudním Ĝízení, ve kterém uplatnil pohledávku vĤþi dlužníku, pravomocnČ pĜiznáno právo na náhradu nákladĤ tohoto Ĝízení, jde (v rozhodné dobČ šlo) o pĜíslušenství pohledávky ve smyslu § 121 odst. 3 zákona þ. 40/1964 Sb., obþanského zákoníku (dále též jen „obþ. zák.“)] nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2014, sp. zn. 29 Cdo 3403/2012. Na tomto základČ pak zbývá urþit, zda pohledávku z titulu práva na náhradu nákladĤ nalézacího Ĝízení lze pĜihlásit do insolvenþního Ĝízení vedeného na majetek dlužníka jako pĜíslušenství pohledávky uplatnČné v nalézacím Ĝízení pĜed právní mocí rozhodnutí, jímž soud vČĜiteli pĜiznal náhradu nákladĤ Ĝízení nebo dokonce pĜed vydáním takového rozhodnutí. Úprava obsažená v ustanovení § 173 odst. 3 insolvenþního zákona, jež dovoluje pĜihlásit do insolvenþního Ĝízení i pohledávku vázanou na podmínku, pĜedjímá typové uplatnČní tČch pohledávek, jejichž vznik podmínili úþastníci závazkového právního vztahu (zpravidla úþastníci smlouvy) tím, že nastane skuteþnost, která je jim v dobČ, kdy þiní právní úkon (od 1. ledna 2014 právní jednání) neznámá a je pro nČ nejistá, tedy pohledávek zpravidla vázaných na splnČní odkládací podmínky (srov. § 36 obþ. zák. a pro dobu od 1. ledna 2014 § 548 a § 549 zákona þ. 89/2012 Sb., obþanského zákoníku). K povaze podmínek v právních úkonech (právních jednáních) srov. napĜ. dĤvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2004, sp. zn. 29 Odo 31/2004, uveĜejnČného pod þíslem 63/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 63/2005“), v nČmž Nejvyšší soud (i s odkazem na literaturu) vysvČtlil, že podmínka je vedlejším ustanovením v právním úkonu, kterým se úþinnost právního úkonu, tj. skuteþný vznik, zmČna þi zánik subjektivních obþanských práv a povinností, þiní závislým na skuteþnosti, která je subjektĤm právního úkonu v dobČ jeho uþinČní neznámá (je pro nČ nejistá). Význam odkládací podmínky spoþívá v tom, že úþinky právního úkonu nastanou až jejím splnČním. Do splnČní, nesplnČní þi zmaĜení podmínky existuje stav nejistoty, kdy se neví, zda uþinČný právní úkon, který je jinak platný a závazný, avšak není ještČ úþinný, nabude vĤbec právní úþinky. SplnČním odkládací podmínky nabude právní úkon právní úþinky, a to od doby splnČní podmínky (nebylo-li stranami dohodnuto nČco jiného). Tehdy je teprve naplnČna vĤle zamýšlená úþastníky právního úkonu. Naproti tomu nesplnČní odkládací podmínky znamená, že dosud neúþinný právní úkon úþinnosti nenabude. V rozsudku ze dne 26. listopadu 2003, sp. zn. 32 Odo 894/2002 uveĜejnČném v þasopise Soudní judikatura þíslo 12, roþník 2003, pod þíslem 215 (z nČjž dále vychází napĜ. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. bĜezna 2012, sp. zn. 23 Cdo 4357/2011) Nejvyšší soud dále vysvČtlil, že podmínku podle § 36 obþ. zák., na jejímž splnČní závisí úþinnost jinak perfektního právního úkonu, je tĜeba odlišovat od podmínky, kterou si úþastníci právního úkonu sjednají jako pĜedpoklad (náležitost) pro vznik smluvního nároku (subjektivního práva a jemu odpovídající povinnosti). V pomČrech dané vČci není pochyb o tom, že žalobcem uplatnČná pohledávka není pohledávkou vázanou na splnČní odkládací podmínky sjednané (coby vedlejší ujednání právního úkonu) mezi vČĜitelem (žalobcem) a (insolvenþním) dlužníkem v úvČrové smlouvČ, (z níž vzešla pohledávka, jejímž pĜíslušenstvím je zkoumaný nárok na náhradu nákladĤ Ĝízení) nebo jinde.
Pokraþování
9
KSOS 36 INS 16039/2011 36 ICm 3248/2011 29 ICdo 62/2014
Zbývá tudíž dopovČdČt, zda nárok na náhradu nákladĤ obþanského soudního Ĝízení je konstruován jako pohledávka vázaná na splnČní odkládací podmínky (a jaké) zákonem (obþanským soudním Ĝádem). Již v R 52/1998 [srov. bod XXXVII., str. 207 (383)], na nČž potud odkazuje i R 146/2011, Nejvyšší soud zdĤraznil, že v obþanském soudním Ĝízení platí zásada, že náklady Ĝízení, které vznikají úþastníku osobnČ i jeho zástupci, si každý úþastník platí ze svého (§ 140 odst. 1 o. s. Ĝ.). Ani úspČch úþastníka obþanského soudního Ĝízení ve sporu o splnČní povinnosti (§ 80 písm. b/ o. s. Ĝ.) nevede bez dalšího ke vzniku pohledávky z titulu náhrady nákladĤ Ĝízení (bez zĜetele k tomu, jak soud rozhodne o vČci samé, nárok na náhradu nákladĤ Ĝízení vznikne až pravomocným rozhodnutím, jímž jej soud pĜizná (srov. opČt R 146/2011). To ostatnČ podtrhuje též úprava obsažená v § 151 odst. 5 o. s. Ĝ., jež pro pĜípad, že soud rozhodne o náhradČ nákladĤ Ĝízení samostatným usnesením, prolamuje pravidlo, že lhĤta k plnČní poþíná bČžet od doruþení usnesení a jejím uplynutím je usnesení vykonatelné (§ 171 odst. 1 o. s. Ĝ.) tak, že u náhrady nákladĤ Ĝízení bČží lhĤta k plnČní vždy až od právní moci rozhodnutí, jímž byla náhrada nákladĤ Ĝízení pĜiznána. OstatnČ, jakkoli je pro pĜiznání náhrady nákladĤ potĜebných k úþelnému uplatĖování nebo bránČní práva proti úþastníku, který ve vČci úspČch nemČl, ve sporném Ĝízení urþující zpravidla úspČch ve sporu, obþanský soudní Ĝád obsahuje i ustanovení, z nichž plyne, že ani úspČch ve sporu nemusí být dĤvodem pro pĜiznání práva na náhradu nákladĤ Ĝízení; srov. § 143 o. s. Ĝ. nebo (v aktuálním znČní) § 142a o. s. Ĝ. „ÚspČšným pravomocným skonþením nalézacího Ĝízení vedeného pĜed obvodním soudem pod sp. zn. 151 EC 904/2011“ nevznikla žalobci žádná pohledávka z titulu náhrady nákladĤ Ĝízení a pohledávka vázaná na takto formulovanou „podmínku“ neexistuje (není po právu). To, co žalobce (a po nČm chybnČ odvolací soud) formuluje jako odkládací „podmínku“, na jejíž splnČní je vázán „skuteþný vznik“ (úþinnost) pohledávky z titulu náhrady nákladĤ Ĝízení (úspČch ve sporu), je ve skuteþnosti jedním z pĜedpokladĤ vzniku (pĜedpokladem existence) nároku na náhradu nákladĤ Ĝízení. Žaloba již proto nemĤže obstát. Vzniká-li nárok na náhradu nákladĤ Ĝízení teprve na základČ pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto smČru konstitutivní povahu (R 146/2011), pak pĜed okamžikem vzniku (pĜed právní mocí soudního rozhodnutí, které nárok pĜiznává) neexistuje ani v podobČ pohledávky vázané na splnČní odkládací podmínky. Jinak Ĝeþeno, pĜed právní mocí rozhodnutí, kterým soud pĜizná úþastníku obþanského soudního Ĝízení nárok na náhradu nákladĤ Ĝízení (pĜed okamžikem vzniku nároku na náhradu nákladĤ Ĝízení), nelze takový nárok pĜihlásit do insolvenþního Ĝízení ani jako pohledávku vázanou na splnČní odkládací podmínky. Žalobcem uplatnČná pohledávka z titulu náhrady nákladĤ Ĝízení pak neexistovala ani v dobČ rozhodnutí o úpadku (21. záĜí 2011), ani v dobČ, kdy ji žalobce pĜihlásil do insolvenþního Ĝízení (19. Ĝíjna 2011), ba ani v dobČ, kdy uplynula propadná tĜicetidenní lhĤta urþená k pĜihlášení pohledávky rozhodnutím o úpadku (21. Ĝíjna 2011). Dovolání je tudíž opodstatnČné. Vzhledem k tomu, že nárok na náhradu nákladĤ Ĝízení nemá v žádné fázi své existence povahu nároku vázaného na splnČní odkládací podmínky (pohledávky vázané na splnČní odkládací podmínky), lhostejno, jak formulované, shledává Nejvyšší soud zbyteþným zabývat se dále argumentací ke zmČnČ dĤvodu vzniku pohledávky.
10 Pro úplnost budiž Ĝeþeno (k námitce žalobce, že pĜi jiném než odvolacím soudem užitém výkladu, by se na pohledávku z titulu náhrady nákladĤ Ĝízení pĜisouzenou žalobci v prĤbČhu insolvenþního Ĝízení nevztahovaly úþinky rozhodnutí insolvenþního soudu podle § 414 odst. 1 insolvenþního zákona), že na pĜíslušenství pohledávky, která je nebo mČla být pĜihlášena do insolvenþního Ĝízení, se vztahuje osvobození podle § 414 odst. 1 insolvenþního zákona bez zĜetele k tomu, že jde o pĜíslušenství tvoĜené nárokem na náhradu nákladĤ Ĝízení vedeného o pohledávce za trvání oddlužení u nalézacího soudu, pĜiznaným vČĜiteli v dobČ, kdy jej již nelze pĜihlásit do insolvenþního Ĝízení. Jelikož odvolací soud rozhodl nesprávnČ a dosavadní výsledky Ĝízení ukazují, že o vČci mĤže rozhodnout pĜímo dovolací soud, Nejvyšší soud ve shodČ s ustanovením § 243d písm. b/ o. s. Ĝ. dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu zmČnil tak, že rozsudek insolvenþního soudu potvrdil v zamítavém výroku o vČci samé a ve výroku o nákladech Ĝízení mezi žalobcem a druhým žalovaným jako vČcnČ správný. Nálezem pléna ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, uveĜejnČným pod þíslem 116/2013 Sb., zrušil Ústavní soud (s úþinností od 7. kvČtna 2013, kdy byl nález vyhlášen ve Sbírce zákonĤ) vyhlášku þ. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odmČny za zastupování úþastníka advokátem nebo notáĜem pĜi rozhodování o náhradČ nákladĤ v obþanském soudním Ĝízení a kterou se mČní vyhláška Ministerstva spravedlnosti þ. 177/1996 Sb., o odmČnách advokátĤ a náhradách advokátĤ za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ, jako neústavní. S pĜihlédnutím ke sdČlení Ústavního soudu ze dne 30. dubna 2013, þ. Org. 23/13, k onomu nálezu, uveĜejnČnému pod þíslem 117/2013 Sb., již nelze urþit odmČnu advokáta první žalované za Ĝízení v prvním stupni podle vyhlášky þ. 484/2000 Sb. a je na místČ aplikovat vyhlášku Ministerstva spravedlnosti þ. 177/1996 Sb., o odmČnách advokátĤ a náhradách advokátĤ za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v rozhodném znČní (srov. shodnČ napĜ. rozsudek velkého senátu obþanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. kvČtna 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveĜejnČný pod þíslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Proto Nejvyšší soud pĜikroþil též ke zmČnČ výroku o nákladech Ĝízení mezi žalobcem a první žalovanou. Náklady první žalované v Ĝízení pĜed soudem prvního stupnČ pak sestávají z odmČny advokáta za 3 úkony právní služby urþené podle advokátního tarifu ve znČní úþinném do 31. prosince 2012. KonkrétnČ jde o: 1/ pĜevzetí a pĜípravu zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ advokátního tarifu, v rozhodném znČní), 2/ vyjádĜení k žalobČ z 21. þervna 2012, 3/ další vyjádĜení k žalobČ a k výzvČ soudu z 6. prosince 2012 (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu, v rozhodném znČní). Incidenþní spor o urþení pravosti pohledávky je ve smyslu ustanovení § 9 odst. 3 písm. a/ advokátního tarifu, v rozhodném znČní, sporem o urþení, zda tu je právní vztah nebo právo, u kterého se považuje za tarifní hodnotu þástka 25.000 Kþ (shodnČ srov. dĤvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. kvČtna 2013, sen. zn. 29 ICdo 19/2012, uveĜejnČného pod þíslem 81/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tomu odpovídá (dle § 7 bodu 5 advokátního tarifu) mimosmluvní odmČna ve výši 2.100 Kþ za 1 úkon právní služby; pĜi 3 úkonech právní služby tak jde o þástku 6.300 Kþ. S náhradou hotových výdajĤ podle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 3 x 300,- Kþ jde celkem o þástku 7.200 Kþ. Spolu s náhradou za 21% daĖ z pĜidané hodnoty ve výši 1.512 Kþ jde celkem o þástku 8.712 Kþ, kterou dovolací soud pĜiznal první žalované k tíži žalobce v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. Ĝ.
Pokraþování
11
KSOS 36 INS 16039/2011 36 ICm 3248/2011 29 ICdo 62/2014
Výrok o nákladech odvolacího Ĝízení se opírá o ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. Ĝ., když žalobce s odvoláním neuspČl. Náklady první žalované v odvolacím Ĝízení pak sestávají z odmČny advokáta za 1 úkon právní služby urþené podle advokátního tarifu ve znČní úþinném do 31. prosince 2013. KonkrétnČ jde o úþast pĜi jednání pĜed odvolacím soudem dne 11. prosince 2013 (§ 11 odst. 1 písm. g/ advokátního tarifu, v rozhodném znČní). Incidenþní spor o urþení pravosti pohledávky je ve smyslu ustanovení § 9 odst. 4 písm. c/ advokátního tarifu, v rozhodném znČní, sporem ve vČci rozhodované v insolvenþním Ĝízení (z ustanovení § 2 písm. d/ a § 160 insolvenþního zákona se podává, že spory vyvolané insolvenþním Ĝízením se projednávají v rámci insolvenþního Ĝízení), u kterého se považuje za tarifní hodnotu þástka 50.000 Kþ. Tomu odpovídá (dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu, v rozhodném znČní) mimosmluvní odmČna ve výši 3.100 Kþ. S náhradou hotových výdajĤ dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu (v rozhodném znČní) ve výši 300 Kþ tak jde o þástku 3.400 Kþ. S náhradou za promeškaný þas ve výši 400 Kþ (§ 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 advokátního tarifu, v rozhodném znČní) a cestovné ve výši 1.104,39 Kþ (§ 13 odst. 1 advokátního tarifu, v rozhodném znČní), jde celkem o þástku 4.904,39 Kþ. Spolu s náhradou za 21% daĖ z pĜidané hodnoty ve výši 1.029,84 Kþ jde celkem o þástku 5.934,23 Kþ, kterou dovolací soud pĜiznal první žalované k tíži žalobce na náhradČ nákladĤ odvolacího Ĝízení. Ve vztahu ke druhému žalovanému je výrok o nákladech odvolacího Ĝízení dále odĤvodnČn tím, že u nČj podle obsahu spisu nebyly zjištČny žádné prokazatelné náklady odvolacího Ĝízení. Výrok o nákladech dovolacího Ĝízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. Ĝ., když dovolání první žalované bylo úspČšné. Náklady žalované v dovolacím Ĝízení sestávají z odmČny advokáta za 1 úkon právní služby urþené podle advokátního tarifu ve znČní úþinném do 30. þervna 2014. KonkrétnČ jde o dovolání ze dne 3. února 2014 (§ 11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu, v rozhodném znČní). Incidenþní spor o urþení pravosti pohledávky je ve smyslu ustanovení § 9 odst. 4 písm. c/ advokátního tarifu, v rozhodném znČní, opČt sporem ve vČci rozhodované v insolvenþním Ĝízení (srov. argumentace k nákladĤm odvolacího Ĝízení), u kterého se považuje za tarifní hodnotu þástka 50.000 Kþ. Tomu odpovídá (dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu, v rozhodném znČní) mimosmluvní odmČna ve výši 3.100 Kþ. S náhradou hotových výdajĤ dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu (v rozhodném znČní) ve výši 300 Kþ tak jde o þástku 3.400 Kþ. Spolu s náhradou za 21% daĖ z pĜidané hodnoty ve výši 714 Kþ jde celkem o þástku 4.114 Kþ, kterou dovolací soud pĜiznal první žalované k tíži žalobce na náhradČ nákladĤ dovolacího Ĝízení. Ve vztahu ke druhému žalovanému je výrok o nákladech dovolacího Ĝízení dále odĤvodnČn tím, že u nČj podle obsahu spisu nebyly zjištČny žádné prokazatelné náklady dovolacího Ĝízení. Toto rozhodnutí se považuje za doruþené okamžikem zveĜejnČní v insolvenþním rejstĜíku; úþastníkĤm incidenþního sporu se však doruþuje i zvláštním zpĤsobem.
12
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mĤže se oprávnČná domáhat výkonu rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí není pĜípustný opravný prostĜedek. V BrnČ dne 31. bĜezna 2015 JUDr. ZdenČk K r þ m á Ĝ , v. r. pĜedseda senátu Za správnost vyhotovení: Marie Pezlarová
