NEJVYŠŠÍ SOUD ýESKÉ REPUBLIKY
KSLB 57 INS 3290/2010 57 ICm 1391/2010 29 ICdo 30/2012-94
ýESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud ýeské republiky rozhodl v senátČ složeném z pĜedsedy Mgr. Milana Poláška a soudcĤ JUDr. Petra Gemmela a JUDr. ZdeĖka KrþmáĜe v právní vČci žalobce Ing. Jana Klášterského, se sídlem v ýeské LípČ, Boženy NČmcové 2971, PSý 470 01, jako insolvenþního správce dlužnice OldĜišky Chladíkové, proti žalovanému ACEMA Credit Czech, a. s., se sídlem v BrnČ, Kobližná 71/2, PSý 602 00, identifikaþní þíslo osoby 26158761, zastoupenému JUDr. Petrem Koþím, Ph. D., advokátem, se sídlem v Praze 1 – Novém MČstČ, Opletalova 1535/4, PSý 110 00, o popĜení pravosti vykonatelné pohledávky a urþení pravosti nevykonatelné pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – poboþky v Liberci pod sp. zn. 57 ICm 1391/2010, jako incidenþní spor v insolvenþní vČci dlužnice OldĜišky Chladíkové, narozené 13. února 1976, bytem v Zahrádkách 152, PSý 471 01, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – poboþky v Liberci pod sp. zn. KSLB 57 INS 3290/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. dubna 2012, þ. j. 57 ICm 1391/2010, 102 VSPH 101/2011-76 (KSLB 57 INS 3290/2010), takto:
Rozsudek
Vrchního
soudu
v Praze
ze
dne
5.
dubna
2012,
þ. j. 57 ICm 1391/2010, 102 VSPH 101/2011-76 (KSLB 57 INS 3290/2010), a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – poboþky v Liberci ze dne 19. dubna 2011, þ. j. 57 ICm 1391/2010-54, se zrušují a vČc se vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem – poboþce v Liberci k dalšímu Ĝízení.
2 OdĤvodnČní: Žalobou podanou u Krajského soudu v Ústí nad Labem – poboþky v Liberci (dále jen „insolvenþní soud“) dne 12. Ĝíjna 2010 se žalobce (Ing. Jan Klášterský jako insolvenþní správce dlužnice OldĜišky Chladíkové) domáhal vĤþi žalovanému (tehdy pod obchodní firmou ACM Money ýeská republika, a. s.) „rozhodnutí, že popĜení pohledávky žalovaného co do výše 238 222 Kþ bylo uþinČno po právu“ a souþasnČ urþení, že „se nejedná o pohledávku vykonatelnou“. Žalobu (mimo jiné) odĤvodnil tím, že žalovaný pĜihlásil do insolvenþního Ĝízení dlužnice OldĜišky Chladíkové vykonatelné pohledávky v celkové výši 474 697 Kþ, pĜiþemž na pĜezkumném jednání konaném dne 20. záĜí 2010 žalobce popĜel pohledávku žalovaného do výše 238 222 Kþ a ve výši 236 475 Kþ ji uznal. Jako dĤvod popĜení uvedl neplatnost rozhodþí doložky, nedoložení nárokĤ na úhradu nákladĤ dražby a nepĜimČĜenou výši úrokĤ z prodlení. VýslovnČ uvedl, že „zároveĖ popĜel vykonatelnost pohledávky“. PĜestože žalovaný uplatnil pĜihlášenou pohledávku jako vykonatelnou, žalobce ji za vykonatelnou nepovažuje. Pohledávka žalovaného, kterou žalobce podanou žalobou zpochybĖuje, sestává z nákladĤ rozhodþího Ĝízení ve výši 35 235 Kþ, z úrokĤ z prodlení ve výši 0,25 % dennČ z þástky 143 766 Kþ za dobu od 24. kvČtna 2009 do 29. bĜezna 2010 v celkové výši 111 059 Kþ a z náhrady nákladĤ za upuštČní od dražby ve výši 91 928 Kþ. Dne 20. Ĝíjna 2010 podal u insolvenþního soudu žalobu o urþení popĜené pohledávky i vČĜitel (ACM Money ýeská republika, a. s.). Podanou žalobou se vĤþi Ing. Janu Klášterskému, jako insolvenþnímu správci dlužnice OldĜišky Chladíkové, s poukazem na výsledek pĜezkumného jednání konaného dne 20. záĜí 2010, domáhal urþení pravosti pohledávky ve výši 91 928 Kþ (pĜedstavující náklady upuštČní od dražby nemovitostí dlužnice). V žalobČ uvedl, že pohledávka ve výši 91 928 Kþ byla pĜihlášena jako nevykonatelná. Insolvenþní soud – poté, co Ĝízení o obou žalobách spojil ke spoleþnému Ĝízení – rozsudkem ze dne 19. dubna 2011, þ. j. 57 ICm 1391/2010-54, urþil, že „popĜení vykonatelné pohledávky, co do výše 146 294 Kþ, nevykonatelné pohledávky co do þástky 91 928 Kþ a vykonatelnosti v þástce 382 768 Kþ, kterou žalovaný uplatnil pĜihláškou þ. P1 dne 30. bĜezna 2010 v insolvenþním Ĝízením vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem – poboþka Liberec pod sp. zn. KSLB 57 INS 3290/2010, je po právu“ (bod I. výroku) a dále rozhodl o nákladech Ĝízení (bod II. výroku). K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 5. dubna 2012, þ. j. 57 ICm 1391/2010, 102 VSPH 101/2011-76 (KSLB 57 INS 3290/2010), potvrdil rozsudek insolvenþního soudu „ve znČní, že žalovaný nemá za dlužnicí vykonatelnou pohledávku v celkové výši 146 294 Kþ podle rozhodþího nálezu þ. j. 19935/2009 vydaného rozhodcem JUDr. Bc. Martinem Kulhánkem, Ph. D. a nevykonatelná pohledávka žalovaného ve výši 91 924 Kþ z titulu náhrady nákladĤ upuštČní od dražby není po právu“ (první výrok). Dále rozhodl o nákladech odvolacího Ĝízení (druhý výrok). Soudy vyšly z toho, že: 1/ Žalovaný jako vČĜitel uzavĜel s dlužnicí dne 29. srpna 2008 smlouvu o úvČru þ. 2202, na jejímž základČ jí poskytl „úvČr“ ve výši 120 000 Kþ. V þl. VI. smlouvy o úvČru se úþastníci smlouvy dohodli, že spory budou Ĝešeny pĜed rozhodcem, který bude jmenován jednatelem spoleþnosti HONESTA, s. r. o. ze seznamu rozhodcĤ vedených touto obchodní spoleþností. ÚvČr byl zajištČn zástavním právem k nemovitosti ve vlastnictví dlužnice.
Pokraþování
3
KSLB 57 INS 3290/2010 57 ICm 1391/2010 29 ICdo 30/2012
2/ Rozhodce JUDr. Bc. Martin Kulhánek, Ph. D. rozhodþím nálezem ze dne 3. þervna 2009, þ. j. 19935/2009, uložil dlužnici zaplatit žalovanému celkem 382 770 Kþ. 3/ K vymožení této pohledávky uzavĜel žalovaný dne 4. záĜí 2009 se spoleþností EURODRAŽBY.CZ a. s. (dále jen „dražebník“) smlouvu þ. 270/2009-N, o provedení dražby nedobrovolné. Pro pĜípad, že bude od dražby upuštČno, se žalovaný zavázal zaplatit dražebníkovi jeho úþelnČ vynaložené náklady. 4/ Dne 13. listopadu 2009 požádal žalovaný dražebníka o upuštČní od dražby. Dražebník od dražby upustil a vyúþtoval žalovanému na úþelnČ vynaložených nákladech þástku 91 928 Kþ. 5/ Dne 30. bĜezna 2010 podal žalovaný jako vČĜitel insolvenþní návrh, jímž se domáhal zjištČní úpadku dlužnice. PĜílohou insolvenþního návrhu byla pĜihláška vykonatelné pohledávky ve výši 382 770 Kþ (souþástí této þástky byl také smluvní úrok z prodlení v celkové výši 111 059 Kþ a náklady rozhodþího Ĝízení ve výši 35 235 Kþ) a nevykonatelné pohledávky ve výši 91 928 Kþ (náklady dražby). 6/ U pĜezkumného jednání konaného dne 20. záĜí 2010 žalobce popĜel pohledávku žalovaného co do þástky 238 222 Kþ, sestávající z vykonatelné pohledávky – smluvního úroku z prodlení ve výši 111 059 Kþ a z nákladĤ rozhodþího Ĝízení ve výši 35 235 Kþ, a z nevykonatelné pohledávky 91 928 Kþ – nákladĤ dražby. Jako dĤvod popĜení úroku z prodlení uvedl jeho nepĜimČĜenou výši, u nákladĤ rozhodþího Ĝízení neplatnost rozhodþí doložky a u nákladĤ Ĝízení jejich neprokazatelnost. Na tomto základČ odvolací soud – odkazuje na usnesení velkého senátu obþanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. kvČtna 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, uveĜejnČné pod þíslem 121/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je (stejnČ jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmínČná níže) dostupné též na webových stránkách Nejvyššího soudu – pĜisvČdþil insolvenþnímu soudu v závČru, že rozhodþí smlouva je neplatná podle § 39 zákona þ. 40/1964 Sb., obþanského zákoníku (dále jen „obþ. zák.“), neboĢ neobsahuje pĜímé urþení rozhodce, ale pouze odkazuje na seznam vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodþím soudem zĜízeným na základČ zákona. Rozhodþím nálezem tak nebylo pravomocnČ rozhodnuto a žalobce proto dĤvodnČ popĜel pohledávku ve výši 35 235 Kþ z titulu náhrady nákladĤ rozhodþího Ĝízení. RovnČž popĜení pohledávky ve výši 91 928 Kþ, pĜedstavující náklady na provedení dražby, shledal odvolací soud dĤvodným, neboĢ v pĜípadČ, kdy rozhodþím nálezem nebylo pravomocnČ rozhodnuto o povinnosti dlužnice zaplatit žalovanému þástku 382 770 Kþ, nemohl žalovaný tuto þástku následnČ prostĜednictvím dražby vymáhat a náklady na dražbu tak jdou k jeho tíži. Odvolací soud mČl koneþnČ za dĤvodné i popĜení pohledávky ve výši 111 059 Kþ, pĜedstavující úrok z prodlení se splacením úvČru ve výši 0,25 % dennČ, neboĢ na smlouvu o úvČru se „podle ustanovení § 262 odst. 1 obchodního zákoníku vztahují ustanovení obþanského zákoníku, a to jak ustanovení o spotĜebitelských smlouvách (viz § 52 – 57), tak ustanovení o platnosti právních úkonĤ vþetnČ ustanovení § 39“. Z uvedeného odvolací soud dovodil, že obþanský zákoník vyluþuje dohodu o úroku v jiné než naĜízením vlády þ. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úrokĤ z prodlení a poplatku z prodlení podle obþanského zákoníku stanovené výši, proto mČl dohodu o smluvním úroku z prodlení za neplatnou. Návrhu žalovaného, aby mu namísto pĜihlášeného úroku pĜiznal právo na
4
zákonný úrok z prodlení ve výši 10 281 Kþ, odvolací soud nevyhovČl s odĤvodnČním, že nárok na zákonný úrok z prodlení žalovaný v insolvenþním Ĝízení neuplatnil. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za pĜípustné podle § 237 odst. 1 písm. c/ zákona þ. 99/1963 Sb., obþanského soudního Ĝádu (dále jen „o. s. Ĝ.“), namítaje, že napadené rozhodnutí spoþívá na nesprávném právním posouzení vČci, tedy uplatĖuje dovolací dĤvod dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. Ĝ. a požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudky obou soudĤ zrušil a vČc vrátil insolvenþnímu soudu k dalšímu Ĝízení. Dovolatel konkrétnČ namítá, že rozhodþí nález je veĜejnou listinnou a insolvenþní soud i insolvenþní správce jsou jím vázáni. Jediným zpĤsobem k odstranČní úþinku rozhodþího nálezu je postup podle ustanovení § 31 zákona þ. 216/1994 Sb., o rozhodþím Ĝízení a o výkonu rozhodþích nálezĤ. V rámci insolvenþního Ĝízení je možné popírat pouze existenci pohledávky pĜiznané rozhodþím nálezem, nikoliv pĜezkoumávat rozhodþí nález samotný. Soudy tedy mČly posuzovat pouze to, zda rozhodþí doložka byla uzavĜena, nikoliv její platnost. Podle dovolatele mČly soudy v rámci pĜezkumu pohledávky pĜiznané rozhodþím nálezem pohlížet na pohledávku jako na vykonatelnou a insolvenþní správce byl povinen prokazovat dĤvod popĜení. Uplatnit mohl pouze skuteþnosti, které nebyly uplatnČny dlužníkem v pĜedchozím Ĝízení, které pĜedcházelo vydání rozhodþího nálezu; dĤvodem popĜení však nemohlo být jiné posouzení vČci. K tomu dovolatel odkazoval na ustanovení § 199 odst. 2 zákona þ. 182/2006 Sb., o úpadku a zpĤsobech jeho Ĝešení (insolvenþního zákona). Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatĜuje dovolatel také v tom, že mu soudy nižších stupĖĤ „nepĜiznaly“ zákonný úrok z prodlení. V tom dovolatel shledává rozpor se stávající judikaturou Nejvyššího soudu (konkrétnČ pak poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. kvČtna 2012, sp. zn. 31 Cdo 717/2010, uveĜejnČný pod þíslem 104/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. þervna 2008, sp. zn. 32 Cdo 3010/2007, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. srpna 2005, sp. zn. 33 Odo 875/2005), z níž podle dovolatele vyplývá, že dospČje-li soud k závČru o neplatnosti dohody o výši úroku z prodlení, musí se zabývat nárokem na zákonný úrok z prodlení. Nejvyšší soud pĜedesílá, že rozhodné znČní obþanského soudního Ĝádu pro dovolací Ĝízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., þlánku II., zákona þ. 404/2012 Sb., kterým se mČní zákon þ. 99/1963 Sb., obþanský soudní Ĝád, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ, a nČkteré další zákony. Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve vČci samé mĤže být pĜípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. Ĝ. (o situaci pĜedvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. Ĝ. nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa pĜitom vázán uplatnČnými dovolacími dĤvody vþetnČ jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. Ĝ.) – dospČje k závČru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. S ohledem na datum vydání rozhodnutí o úpadku jsou pro další úvahy Nejvyššího soudu podstatná níže uvedená ustanovení insolvenþního zákona v jeho znČní úþinném do 30. bĜezna 2011 (k tomu srov. þl. II bod 1. pĜechodných ustanovení k zákonu þ. 69/2011 Sb., jímž byl s úþinností od 31. bĜezna 2011 novelizován insolvenþní zákon). Nejvyšší soud shledává dovolání pĜípustným pro posouzení otázky, zda v pĜípadČ, kdy je pohledávka vČĜitele doložena rozhodþím nálezem, je možné v insolvenþním Ĝízení
Pokraþování
5
KSLB 57 INS 3290/2010 57 ICm 1391/2010 29 ICdo 30/2012
– pro závČr o povaze pohledávky – zkoumat i platnost uzavĜené rozhodþí doložky nebo pouze to, zda rozhodþí doložka vĤbec byla uzavĜena, a za jakých podmínek. V tomto smČru není napadené rozhodnutí zcela v souladu s níže oznaþenou judikaturou Nejvyššího soudu. K otázce platnosti rozhodþích doložek obsažených v adhézních smlouvách a k posuzování pohledávek pĜiznaných rozhodþími nálezy vydanými na základČ tČchto rozhodþích doložek pro nároky vzešlé ze spotĜebitelských smluv (jež podléhají ochranČ unijního práva na základČ smČrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepĜimČĜených podmínkách ve spotĜebitelských smlouvách) se Nejvyšší soud vyjádĜil v ĜadČ svých rozhodnutí, pĜiþemž dospČl k následujícím závČrĤm: 1/ Není-li uzavĜena rozhodþí smlouva, není vydaný rozhodþí nález zpĤsobilým exekuþním titulem bez zĜetele k tomu, že povinný v rozhodþím Ĝízení neexistenci rozhodþí smlouvy nenamítl (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2010, sp. zn. 20 Cdo 3284/2008, uveĜejnČné pod þíslem 83/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále jen „R 83/2011“). 2/ Od právního názoru vyjádĜeného v (dĤvodech) R 83/2011 a dalších rozhodnutích Nejvyššího soudu, že „jiná situace (než v pĜípadČ neexistence rozhodþí doložky) by nastala v pĜípadČ, že by rozhodþí smlouva uzavĜena byla, byĢ neplatnČ, a že v takovém pĜípadČ by obrana žalovaného spoþívala v podání žaloby na zrušení rozhodþího nálezu“ (z nČhož vychází i napadené rozhodnutí odvolacího soudu), se Nejvyšší soud odklonil v usnesení velkého senátu obþanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 10. þervence 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, uveĜejnČném pod þíslem 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 92/2013“ – pro pĜípad, kdy rozhodþí nález vydal rozhodce, jenž k tomu nemČl pravomoc podle zákona o rozhodþím Ĝízení (byl urþen odkazem na „rozhodþí Ĝád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodþím soudem zĜízeným na základČ zákona). Nejde pak o titul zpĤsobilý k naĜízení soudního výkonu rozhodnutí (exekuce); kdyby již byl soudní výkon rozhodnutí nebo exekuce naĜízen, musí být soudní výkon rozhodnutí (exekuce) v každém jeho stádiu pro nepĜípustnost zastaven podle § 268 odst. 1 písm. h/ o. s. Ĝ., jakmile soud zjistí (dodateþnČ) nedostatek pravomoci rozhodce, který nález vydal. 3/ K závČrĤm formulovaným v R 92/2013 se Nejvyšší soud následnČ pĜihlásil i pro insolvenþní pomČry v rozsudku ze dne 31. bĜezna 2014, sen. zn. 29 ICdo 2//2011 a v usnesení ze dne 29. dubna 2014, sen. zn. 29 ICdo 18/2014. Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud nepochybil, když vyšel z toho, že v insolvenþním Ĝízení lze i v pĜípadČ, kdy vČĜitel pĜihlásí pohledávku jako vykonatelnou, což dokládá rozhodþím nálezem opatĜeným doložkou vykonatelnosti, posoudit, zda „je rozhodþí nález pro dlužnici závazný“, tedy zda byl vydán rozhodcem, který k tomu mČl pravomoc. Odvolací soud nicménČ plnČ nerespektoval judikatorní závČry, v nichž se Nejvyšší soud vyslovil ke zpĤsobu Ĝešení tohoto „sporu o vykonatelnost“ pohledávky insolvenþního vČĜitele. V usnesení ze dne 18. þervence 2013, sen. zn. 29 NSýR 25/2011, uveĜejnČném pod þíslem 105/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 105/2013“), Nejvyšší soud zformuloval a odĤvodnil závČr, podle nČhož zjištČní, že pĜihlášená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, nemá vliv na pravost, výši ani na poĜadí pohledávky a s pĜihlédnutím k úpravČ obsažené v ustanovení § 199 odst. 1 a 2 insolvenþního zákona
6
na stranČ jedné a k ustanovení § 198 odst. 1 insolvenþního zákona na stranČ druhé má vliv jen na posouzení, kdo je povinen podat žalobu a z jakých dĤvodĤ mĤže pohledávku popĜít co do pravosti nebo výše (§ 199 odst. 2 insolvenþního zákona). Tamtéž dodal, že popĜel-li insolvenþní správce (bez zásahu insolvenþního soudu v prĤbČhu pĜezkumného jednání) pĜihlášenou pohledávku jako „nevykonatelnou“, aþkoli vČĜitel pohledávku pĜihlašoval jako „vykonatelnou“, lze spor o povahu popĜení (jež se mĤže projevit v omezení popČrných dĤvodĤ ve smyslu § 199 odst. 2 þásti vČty za stĜedníkem insolvenþního zákona) vést jen v rámci vþas a ĜádnČ zahájeného incidenþního sporu. Jestliže pohledávka pĜihlášená vČĜitelem jako „vykonatelná“ byla pĜi pĜezkumném jednání pĜezkoumána coby pohledávka „nevykonatelná“ a popĜena co do pravosti, pak vČĜitel, jehož insolvenþní správce vyzval postupem podle § 197 odst. 2 insolvenþního zákona k podání incidenþní žaloby o urþení pravosti takové pohledávky, byl povinen postupovat podle § 198 insolvenþního zákona (podat ve stanovené lhĤtČ žalobu o urþení pravosti pohledávky u insolvenþního soudu). Z uvedeného plyne, že právní posouzení vČci odvolacím soudem, který neposuzoval, v jakém režimu byla pohledávka pĜezkoumána (zda pohledávka byla pĜezkoumána jako vykonatelná), je pĜinejmenším neúplné a proto i nesprávné. Bez vyjasnČní této otázky pĜitom není možno posoudit aktivní vČcnou legitimaci žalobce (insolvenþního správce) podat incidenþní žalobu. ZávČr, zda žalobu podala k tomu oprávnČná osoba, je pĜitom dĤvodem pro odmítnutí žaloby dle § 160 odst. 4 vČty první insolvenþního zákona (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2013, sen. zn. 29 ICdo 11/2012, uveĜejnČné pod þíslem 66/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). RovnČž v Ĝešení další dovoláním otevĜené otázky, a to zda v pĜípadČ, kdy je v incidenþním sporu shledána výše smluvního úroku z prodlení nezákonnou, je možné pĜiznat vČĜiteli zákonný úrok z prodlení, je rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. V rozsudku ze dne 31. kvČtna 2011, sp. zn. 29 Cdo 4704/2010, uveĜejnČném pod þíslem 81/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud vysvČtlil, že popĜení pohledávky konkursního vČĜitele správcem konkursní podstaty co do požadované sazby úroku z prodlení umožĖuje soudu, aby – shledá-li výhradu neplatnosti ujednání o sazbČ úroku z prodlení dĤvodnou – žalobu o urþení pravosti pohledávky zamítl (jen) v rozsahu, v nČmž požadovaná sazba úroku z prodlení pĜevyšovala zákonnou sazbu. Tento názor, byĢ byl zformulován pĜi výkladu zákona þ. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, se plnČ uplatní i pĜi posuzování pravosti a výše popĜených pohledávek v režimu insolvenþního zákona. ZávČr odvolacího soudu, podle nČhož požadavku žalovaného, aby mu soud v incidenþním sporu pĜiznal (alespoĖ) zákonný úrok z prodlení, nelze vyhovČt, neboĢ uvedený nárok žalovaný v insolvenþním Ĝízení neuplatnil, tak není správný. Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu, aniž naĜizoval jednání (§ 243a odst. 1 vČta první o. s. Ĝ.), podle ustanovení § 243b odst. 2 vČta za stĜedníkem o. s. Ĝ. zrušil. Vzhledem k tomu, že dĤvody pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupnČ, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a vČc vrátil soudu prvního stupnČ k dalšímu Ĝízení (§ 243b odst. 3 vČta druhá o. s. Ĝ.). Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupĖĤ závazný (§ 243d odst. 1 þásti vČty první za stĜedníkem a § 226 odst. 1 o. s. Ĝ.).
Pokraþování
7
KSLB 57 INS 3290/2010 57 ICm 1391/2010 29 ICdo 30/2012
V novém Ĝízení bude znovu rozhodnuto o nákladech Ĝízení, vþetnČ Ĝízení dovolacího. Jen „pro úplnost“ (bez vlivu na výsledek dovolacího Ĝízení v této vČci a pouze v zájmu pĜedejití dalších sporĤ) Nejvyšší soud dodává, že je-li až v prĤbČhu incidenþního sporu, zahájeného žalobou popírajícího insolvenþního správce, zjištČno (vyjasnČno), že popĜená pohledávka vČĜitele byla pĜi pĜezkumném jednání pĜezkoumána jako nevykonatelná (aþ byla pĜihlášena jako vykonatelná), nelze vĤþi pĜihlašujícímu vČĜiteli, který se úþastnil pĜezkumného jednání, vyvozovat pro nČj nepĜíznivé dĤsledky vyplývající z toho, že nepodal incidenþní žalobu. Jinými slovy Ĝeþeno, není-li pĜi pĜezkumném jednání nepochybné, že pohledávka vČĜitele, pĜihlášená jako vykonatelná, byla pĜezkoumána jako pohledávka nevykonatelná, nelze než uzavĜít, že vČĜitel takto pĜezkoumané a popĜené pohledávky nebyl ĜádnČ pouþen, jak má v insolvenþním Ĝízení dále postupovat. PĜestože tedy vČĜitel byl pĜítomen pĜi pĜezkumném jednání, musí mu v takovém pĜípadČ insolvenþní správce zaslat vyrozumČní ve smyslu ustanovení § 197 odst. 2 insolvenþního zákona (k tomu srov. obdobnČ usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo 3582/2010, uveĜejnČné pod þíslem 97/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). LhĤta k podání incidenþní žaloby vČĜiteli neuplyne dĜíve než 15 dnĤ od doruþení písemného vyrozumČní (§ 198 odst. 1 vČta první insolvenþního zákona). Toto usnesení se považuje za doruþené okamžikem zveĜejnČní v insolvenþním rejstĜíku; úþastníkĤm incidenþního sporu se však doruþuje i zvláštním zpĤsobem. Proti tomuto rozhodnutí není pĜípustný opravný prostĜedek.
V BrnČ dne 30. Ĝíjna 2014 Mgr. Milan P o l á š e k, v. r. pĜedseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ingrid Rafajová, DiS.
