DLUHOPISY A JEJICH DRUHY

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta

David Kučera

DLUHOPISY A JEJICH DRUHY Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce:

Katedra:

JUDr. Marie Zahradníčková, CSc.

Obchodního práva

Datum vypracování práce (uzavření rukopisu):

červen 2010

Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracoval samostatně za použití zdrojů a literatury v ní uvedených.

V Praze dne

Podpis

Poděkování

Na tomto místě bych rád poděkoval JUDr. Marii Zahradníčkové, CSc. za cenné připomínky a odborné rady, které mi poskytla v průběhu psaní této diplomové práce.

Obsah 1. Úvod.......................................................................................................................................2 2. Pojem a funkce dluhopisu ...................................................................................................4 2.1. Pojem dluhopisu ............................................................................................................4 2.2. Funkce dluhopisů...........................................................................................................9 3. České a evropské právní předpisy upravující dluhopisy ...............................................11 3.1. České právní předpisy upravující dluhopisy ...............................................................11 3.2. Evropské právní předpisy upravující dluhopisy ..........................................................14 4. Náležitosti dluhopisů dle ZoD ...........................................................................................17 5. Postup při vydávání dluhopisů .........................................................................................20 5.1. Obecné poznámky k vydávání dluhopisů....................................................................20 5.2. Osoby zúčastněné na vydávání dluhopisů...................................................................21 5.3. Stručné představení fází emise dluhopisů ...................................................................26 5.4. Emisní podmínky a dluhopisové programy.................................................................32 6. Jednotlivé druhy dluhopisů...............................................................................................38 6.1. Dluhopisy dle podoby..................................................................................................38 6.2. Dluhopisy dle formy....................................................................................................39 6.3. Dluhopisy dle výnosu ..................................................................................................40 6.4. Dluhopisy dle doby splatnosti .....................................................................................46 6.5. Dluhopisy dle způsobu splácení jmenovité hodnoty ...................................................47 6.6. Dluhopisy dle osoby emitenta .....................................................................................48 6.7. Dluhopisy dle kreditního ohodnocení emitenta...........................................................50 6.8. Dluhopisy dle trhu .......................................................................................................52 6.9. Dluhopisy dle způsobu zajištění..................................................................................53 6.10. Zvláštní druhy dluhopisů dle ZoD...............................................................................54 7. Závěr....................................................................................................................................66 8. Seznam použitých zkratek.................................................................................................68 9. Seznam použité literatury a pramenů ..............................................................................69 9.1. Literatura .....................................................................................................................69 9.2. Právní předpisy............................................................................................................72 9.3. Další právní texty ........................................................................................................73 10. Přílohy..........................................................................................................................74 10.1. Státní dluhopisy České republiky s budoucí splatností ...............................................74 10.2. Seznam dluhopisů a kupónů ke státním dluhopisů kótovaných na BCPP, a.s. ke dni 26.4.2010........................................................................................................................76 11. Bonds and their types .................................................................................................83 11.1. Resumé ........................................................................................................................83 11.2. Klíčová slova ...............................................................................................................84

1

1.

Úvod V současné době svět prochází jednou z největších hospodářských krizí za poslední století. Významnou roli při nastartování této krize sehráli a stále ještě hrají dluhové cenné papíry, do kterých investoři vkládali své peníze často bez hlubší analýzy, s vidinou krátkodobého zisku a neustálého hospodářského růstu. Dluhopisy jsou jedním z nejčastěji vydávaných cenných papírů na světě a jedním z nejvíce používaných úvěrových instrumentů. Přes zmíněnou ekonomickou krizi totiž v minulém roce zažily dluhopisy celosvětově rekordní rok jak do počtu emisí tak co se týče návratnosti1. Jako nástroj k získání kapitálu peněz jej používají jak subjekty veřejného práva jako státy, mezinárodní a státní organizace či místní samosprávy, tak i soukromoprávní subjekty např. banky nebo soukromé společnosti. V českých zemích má emise dluhopisů dlouhou tradici, a to již z dob RakouskaUherska. První zmínky o institutu podobném dluhopisu pocházejí z dob Marie Terezie, a to v podobě státních půjček s příslušným úrokem. Roku 1871 pak vznikla Pražská burza pro zboží a cenné papíry a dluhopisy se staly běžnou součástí ekonomického života a to i přes jistou stagnaci vyvolanou pádem Vídeňské burzy v roce 1873. Znovuvzkříšení trhu s dluhopisy se pak odehrálo po druhé světové válce a je spojeno zejména se založením Českého reeskontního a lombardního ústavu a zavedení lombardu státních obligací. Český trh s dluhovými cennými papíry pak byl opět narušen další světovou válkou a neoživil se až do 90. let dvacátého století. Tato diplomová práce nejprve přiblíží právní pojem dluhopisu, upozorní na základní odlišnosti dluhopisů od ostatních cenných papírů a v neposlední řadě vyzdvihne hospodářské a jiné funkce dluhopisů. V další části následuje přehled základních právních norem upravujících problematiku dluhopisů v České republice. Jedná se jak o národní právní normy, tak o normy Evropských společenství. Obsahem této práce je též stručné shrnutí základních náležitostí dluhopisů tak, jak je vymezují české právní předpisy. Obsahové náležitosti dluhopisů stanovené právními

1

SAKOUI, A. Bumpy ride ahead for all bonds, Financial Times Special Report, Financial Times: March 1, 2010. pp. 1-3

2

předpisy lze rozdělit na náležitosti obligatorní pro veškeré druhy dluhopisů a na náležitosti obligatorní pouze pro některé druhy dluhopisů. Práce se také zaměří na stručné vysvětlení samotného procesu vydávání dluhopisů. Představí osoby a instituce, které hrají v procesu emise dluhopisů podstatnou roli, jako například emitenta či investora. V dalším kroku zmíní jednotlivé fáze emise dluhopisů, a to především z praktického hlediska. Pro lepší přehlednost a orientaci byla zvolena jako vzorový příklad emise emise veřejně obchodovatelného dluhopisu, tedy v podstatě nejkomplexnější varianta procesu vydávání dluhopisů. V neposlední řadě se práce hlouběji zabývá rozborem emisních podmínek a dluhopisových programů, jakožto právních dokumentů, stanovujících podmínky emise dluhopisu a práva a povinnosti stran právního vztahu vzniklého emisí dluhopisů, tj. práva a povinnosti emitenta a investora. Poslední částí je pak provedeno samotné třídění dluhopisů na základě různých hledisek a kritérií. Považuji za nutné podotknout, že výčet kategorií, ani samotné třídění dluhopisů v těchto kategoriích, není vyčerpávající, neboť během několika desetiletí či dokonce staletí existence dluhových cenných papírů si finanční trhy vytvořily velké množství různých variací dluhopisů. Tato diplomová práce byla vypracována s ohledem na stav právního řádu České republiky k 1. březnu 2010, není-li v textu uvedeno jinak.

3

2.

Pojem a funkce dluhopisu 2.1.

Pojem dluhopisu Pro správné a úplné pochopení funkce, účelu a užívání institutu dluhopisu, stejně

tak jako pro řádné roztřídění dluhopisů do jednotlivých druhů dle určitých typových znaků, je třeba nejprve pochopit jeho pojem a umět jej správně vysvětlit. S pádem železné opony a přechodem ekonomiky z centrálně plánované na tržní byla zavedena spousta institutů, které, byť většina z nich byla známa již v době první republiky, centrálně plánovaná ekonomika nepoužívala. Proto bylo do značné míry třeba upřesnit tyto „nové“ výrazy a to i z důvodu, že většina institutů se za posledních několik let značně inovovala, což s sebou přineslo nejen změnu významu původně zažitých pojmů, ale i pojmy zcela nové, v českém jazyce prakticky neznámé. Přestože má termín dluhopis v našem právním prostředí historické kořeny, za první republiky existovali také jiné dluhové instrumenty, které by splňovali současnou zákonnou charakteristiku dluhopisu. Takovým instrumentem byl např. dlužní úpis. Po sametové revoluci se začal v souvislosti s dluhovými cennými papíry hojně objevovat termín „obligace“, a to nejen ve finančních kruzích, ale i v původním zákoně o dluhopisech č. 530/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Původní ZoD“), kde zákonodárce pracoval kromě pojmu dluhopis také s pojmem obligace (jako konkrétním druhem dluhopisu v podobě komunálních a zaměstnaneckých obligací). V současné právní úpravě bylo od termínu obligace upuštěno úplně a české zákony používají pouze pojem dluhopis. Nicméně u odborné veřejnosti v oblasti financí se lze stále ještě občas setkat s termínem obligace, který je však chápán jako synonymum pro slovo dluhopis. V této práci bude používán pouze pojem dluhopis. Pravděpodobně k jednomu z nejstarších vymezení pojmu dluhopis na našem území patří definice publikovaná v Ottově slovníku naučném (z let 1888-1908), která vychází z římského práva: „Dluhopis vůbec jest právní listina, obsahující závazek k zaplacení jistého dluhu. Jako taková může býti d. listinou pouze důkazní, pokud totiž byl zřízen o dluhu, jenž neodvisle od listiny vznikl, anebo také zároveň listinou dispositivní, pokud se zřízením jeho právo samo založilo. D. obsahovati má právní důvod dluhu (ze zápůjčky, z kupní ceny atd.); podle řím. práva jest aspoň pochybno, postačí-li listina právního důvodu neobsahující (t. zv. cautio indiscreta) k důkazu….“.

4

V současné době rozumíme obecně pod pojmem dluhopis cenný papír, s nímž je spojeno právo na splacení dlužné částky, vyplacení stanovených výnosů a tomu odpovídající povinnost emitenta splnit veškeré závazky.

Právní vymezení slova

dluhopis nabízí zákon č. 190/2004 Sb. o dluhopisech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „ZoD“) a to konkrétně v § 2 odst. 1 ZoD, který říká, že „Dluhopis je zastupitelný cenný papír, s nímž je spojeno právo na splacení dlužné částky a povinnost emitenta toto právo uspokojit“. Jedná se tedy o dluhový cenný papír, který je zastupitelný a jehož hospodářskou podstatou je úvěrový vztah mezi nabyvatelem dluhopisu a jeho emitentem. Z výše uvedené právní definice lze dovodit základní znaky dluhopisu: (i) jedná se o cenný papír, (ii) tento cenný papír je dluhový, tzn. je s ním spojeno právo na splacení dlužné částky a povinnost emitenta toto právo v určitou dobu uspokojit, a (iii) jde o zastupitelný cenný papír. Ad (i) Prvním znakem dluhopisu tedy je, že se musí jednat o cenný papír. Zde pak vyvstává otázka, co to vlastně je cenný papír? Odpověď na tuto otázku není jednoduchá a při detailním zkoumání a filosoficko-právním rozboru by mohla vydat za celou samostatnou publikaci. Je to dáno i tím, že pojem cenného papíru není ve většině právních řádů, včetně toho českého2, definován a pravděpodobně dodnes jedinou právní úpravou, která pojem cenného papíru definuje v zákoně, je právní úprava švýcarská. Ta v čl. 945 obligačního zákona z 31.3.1911 stanoví, že „cenným papírem ve smyslu zákona je každá listina, se kterou je právo tak spjato, že nemůže být bez listiny ani uplatněno ani převedeno na jiného.“3 Jiné definice institutu cenného papíru, které se v právní profesi, včetně té české, objevují, vycházejí z právní teorie a v zásadě se točí okolo závislosti práva a listiny, jako základní podstaty cenných papírů. Takzvané širší pojetí vychází zejména ze skutečnosti, že nějaké subjektivní majetkové právo může být uplatněno, převedeno a trvá jen a pouze společně s příslušnou listinou a vše ostatní má z tohoto hlediska pouze podružný význam.4 Na druhou stranu tzv. užší pojetí zastává názor, že právo sleduje osud listiny. Proto zastánci užší teorie považují za cenný papír 2

Pozn. Pojem cenný papír je definován v zákoně č. 219/1995 Sb., (devizový zákon) ve znění pozdějších předpisů, avšak tato definice není obecná a slouží pouze pro účely výše uvedeného zákona 3 KOTÁSEK, J., PIHERA, V., POKORNÁ, J., et al. Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů. 5. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, s. 12 4 Tamtéž, s. 13

5

pouze takovou listinu, kdy se práva spjaté s listinou převádějí zvláštními způsoby a to zejména tradicí neboli prostým předáním nebo předáním spojeným s indosací listiny5. Vzhledem k tomu, že tato užší teorie vylučuje z pojetí cenného papíru významnou skupinu cenných papírů na jméno, většina odborníků se přiklání spíše k širší teorii. Z výše uvedených teorií lze vyvodit základní znaky cenného papíru. Těmito znaky 6

jsou : a)

cenný papír je listina,

b)

cenný papír je listina o právu,

c)

právo z listiny musí patřit do oboru soukromého práva majetkového

d)

právo musí být s listinou těsně spjato7 Přesto výše uvedené tradiční teorie čelí v dnešní době určité kritice, která souvisí

se stále častější a běžnější dematerializací cenných papírů, kdy jsou cenné papíry zaznamenávány na určitých datových nosičích a v podstatě tedy de facto fyzicky neexistují. Listina je tak nahrazována pouhým zápisem do evidence a tím se vytrácí první základní znak cenného papíru, a totiž jeho listinnost a hmotnost. Nicméně například Dědič tvrdí, že písemný projev zůstal zachován a listina je pouze nahrazována nosičem8. Nutno říci, že v českém právu se s tímto problémem zákonodárci vypořádali celkem elegantně, když v § 91 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPKT“) ustanovili, že zastupitelné listinné cenné papíry (tedy i dluhopisy), mohou být nahrazeny zápisem do příslušné evidence stanovené zákonem, čímž v podstatě vytvořili tzv. zaknihované cenné papíry, na které, byť de facto fyzicky neexistují, se vztahují ustanovení právních předpisů upravující cenné papíry.

5

Tamtéž, s. 13 Viz. KOTÁSEK, J., PIHERA, V., POKORNÁ, J., et al. Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů. 5. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009 s.19 7 Viz. KOTÁSEK, J., PIHERA, V., POKORNÁ, J., et al. Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů. 5. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009 s.19 8 DĚDIČ, J. A KOL., Právo cenných papírů a kapitálového trhu. 1. vyd. Praha: Prospektrum 1999, s.29 6

6

Závěrem k problematice definice cenného papíru je však třeba říci, že většina odborníků se shodne v tom, že není možné cenný papír zcela přesně definovat a je třeba sledovat praxi a čekat, zda se tento pojem neustálí.9 To, co v podstatě odlišuje dluhopisy od ostatních cenných papírů jsou jeho dva zbývající znaky. Druhým základním znakem dluhopisu je skutečnost, že se jedná o tzv. dluhový cenný papír. To je cenný papír, se kterým je spojeno právo majitele dluhopisu na splacení dlužné částky a povinnost (obligace) emitenta toto právo v určitou dobu uspokojit. Ačkoliv to zákon výslovně neuvádí, předpokládá splacení dlužné částky v penězích. Jedná se tedy o obligační cenný papír, který v sobě obsahuje určité subjektivní závazkové právo. Touto svou obligační povahou se dluhopisy odlišují od některých jiných cenných papírů, například od akcií nebo skladištních, podílových či zatímních listů. Akcie, podílové listy a zatímní listy jsou tzv. podílnické cenné papíry, které v sobě mají inkorporované právo účasti na majetku (to v případě podílových listů) nebo na podnikání (akcie a zatímní listy)10. Kromě výše uvedených hlavních znaků odlišují dluhopisy od jiných forem cenných papírů i některá jiná hlediska než jen základní charakteristické znaky dluhopisů. Tak například jedním ze základních rozlišovacích znaků oproti akciím je skutečnost, že dluhopisy neopravňují jejich vlastníka k účasti na řízení společnosti, respektive k účasti na její valné hromadě11. Navíc u akcií a podílových listů je výnos vyplácen na základě ekonomických výsledků společnosti a rozhodnutí valné hromady, kdežto u dluhopisu je výnos nebo způsob jeho výpočtu předem pevně stanoven. Skladištní list se pak řadí mezi tzv. věcněprávní cenné papíry, které v sobě zahrnují věcná práva. Jak již bylo uvedeno výše, řadí se dluhopisy mezi obligační cenné papíry. Dle JUDr. Jindřicha Vítka12 lze obligační cenné papíry dále dělit na obligační cenné papíry na peněžité plnění, obligační cenné papíry na zboží a obligační cenné papíry proměnlivé. Cenné papíry na peněžité plnění v sobě zahrnují právo, a tomu odpovídající 9

KOTÁSEK, J., PIHERA, V., POKORNÁ, J., et al. Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů. 5. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009 s.17 10 KOTÁSEK, J., PIHERA, V., POKORNÁ, J., et al. Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů. 5. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009 s. 61 11 Nicméně v praxi však v případě porušení emisních podmínek často dochází k tomu, že věřitel získá významný vliv na fungování společnosti, čímž může dojít k dočasné faktické, nikoliv právní, kontrole nad emitentem. 12 KOTÁSEK, J., PIHERA, V., POKORNÁ, J., et al. Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů. 5. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009 s. 61

7

povinnost, na zaplacení peněžité dlužné částky. Klasickým příkladem tohoto druhu obligačního cenného papíru jsou směnky a drtivá většina dluhopisů. S obligačními cennými papíry na zboží je spojeno právo na vydání určitých věcí emitentem nebo případně jinou povinnou osobou. Cenné papíry proměnlivé v sobě zase zahrnují právo na výměnu za jiný cenný papír. Z výše uvedené definice dluhopisu, která obsahuje právo na splacení „dlužné částky“, vyplývá, že dluhopisy by ve své čisté podobě neměly spadat do posledních dvou výše uvedených kategorií obligačních cenných papírů. Ve skutečnosti však existují některé druhy dluhopisů, které obsahují prvky cenného papíru na zboží a proměnlivého cenného papíru. Například vyměnitelné dluhopisy je možné považovat jak za cenné papíry na peněžité plnění, tak za cenné papíry proměnlivé. S vyměnitelným dluhopisem je totiž spojeno právo majitele dluhopisu na výběr mezi proplacením jmenovité hodnoty dluhopisu a výměnou dluhopisu za akcie nebo jiné dluhopisy emitenta, tedy právo na výběr mezi peněžitým plněním a výměnou za jiný cenný papír. Záleží jen a pouze na něm, který ze způsobů splnění závazků ze strany emitenta oprávněný zvolí. Dalším dluhopisem, který by bylo možné zařadit do dvou z výše uvedených kategorií jsou tzv. naturální dluhopisy. Jedná se o dluhopisy, kdy majitel má právo na splacení jistiny v penězích, nicméně splacení úroků může probíhat formou dodávky zboží či služeb. Třetím hlavním znakem dluhopisu je jeho zastupitelnost. Pokud tedy chceme cenný papír označit jako dluhopis, musí mít formu zastupitelného cenného papíru. Definici zastupitelného cenného papíru nám nabízí § 2 zákona č. 591/1992 Sb. o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoCP“), dle kterého jsou zastupitelnými cennými papíry takové cenné papíry, které jsou vydány stejnou osobou ve stejné formě, stejné podobě a vznikají z nich stejná práva. V podstatě jedinou odlišností mezi takovými papíry je tak pořadové číslo a fakt, že dluhopis musí být vždy vydán v rámci určité emise. Tento znak odlišuje dluhopisy například od směnek, které nejsou zastupitelnými cennými papíry. Pokud by tedy došlo k vydání listiny nazvané „dluhopis“ jako samostatné listiny, nejednalo by se dle českých právních předpisů o dluhopis.

8

2.2.

Funkce dluhopisů Dluhopisy, stejně jako ostatní cenné papíry, mají určité základní funkce. Dle

JUDr. Vlastimila Pihery13 lze základní a obecné funkce cenných papírů dělit na ekonomické a právní. Mezi ekonomické funkce, vztahující se také k dluhopisům, patří zejména funkce distribuční, mobilizační a úvěrová. Distribuční funkce značí rychlý a bezpečný převod peněžních prostředků mezi subjekty k tomu subjektu, kde jsou v danou chvíli nejvíce potřebné. Další funkcí je funkce mobilizační. Pod tímto pojmem rozumíme přesun peněžních prostředků od subjektů, které disponují těmito volnými peněžními prostředky, k subjektům, které sice nedisponují volnými peněžními prostředky, mají však jiné znalosti a dovednosti, které jsou potřebné pro provozování podnikání či jiné činnosti. Cenné papíry jim tak umožňují získat potřebné finanční prostředky. To je případ právě dluhopisů u kterých subjekt, jež je přesvědčen, že má určité schopnosti a vlastnosti k tomu, aby úspěšně prováděl určitou ekonomickou činnost, avšak chybí mu peněžní prostředky, osloví, ať již přímo a/nebo prostřednictvím regulovaného trhu, vydáním dluhopisů jiné subjekty a v podstatě je požádá o poskytnutí volných peněžních prostředků pro své účely s tím, že je po určité době splatí. S funkcí mobilizační do značné míry souvisí funkce úvěrová. Úvěrová funkce je hlavní funkcí dluhopisů, neboť účelem a cílem vydání dluhopisů emitenty je získání peněžních prostředků od investorů. Emise dluhopisů je klasický, prověřený a efektivní nástroj úvěrového financování, který však není příliš oblíbeným nástrojem obstarávání cizího kapitálu u malých a středních podniků, neboť pro získání menšího objemu vnějších peněžních prostředků je ekonomicky výhodnější bankovní úvěr (odpadají emisní náklady, průtahy se schvalováním emisních podmínek, atd.). Na druhou stranu nutno říci, že dluhopisy jsou, zejména u velkých společností a subjektů veřejné správy, velmi oblíbeným prostředkem ke získávání kapitálu. Je to dáno faktem, že emise dluhopisů je ve srovnání například s bankovními úvěry výhodnější pro osoby poptávající velké množství cizího kapitálu, neboť dlužník může téměř okamžitě disponovat získaným kapitálem v plné výši, většinou bez omezení účelem a s delší dobou splatnosti. Určitou nevýhodou pak je standardizovanost produktu a menší flexibilita. V porovnání s dalším způsobem vnějšího financování, a to emisí nových 13

KOTÁSEK, J., PIHERA, V., POKORNÁ, J., et al. Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů. 5. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009 s. 21

9

akcií, spočívá výhoda pro emitenty ve skutečnosti, že neztrácejí kontrolu nad společností a také v obvykle nižší ceně, kterou za úvěr zaplatí. Na druhou stranu je dluhopis nutno považovat za smlouvu mezi emitentem a investorem, ve které se majitel zavazuje hradit oprávněnému z dluhopisu jistinu a případné úroky v souladu s emisními podmínkami. Tyto platby jsou tak smluvně vynutitelné, na rozdíl od dividend, u kterých je jejich výplata závislá na hospodářské situaci emitenta. Kromě výše uvedených ekonomických funkcí dluhopisu, mají dluhopisy také funkce právní. Pihera14 uvádí základní následující čtyři obecné právní funkce cenných papírů: funkce průkazní, legitimační, liberační a funkce zvýšení mobilnosti. Dlužno poznamenat, že výše uvedené funkce lze v určitých situacích vztáhnout na jednotlivé druhy dluhopisů. Pod pojmem průkazní funkce se skrývá skutečnost, že právě cenný papír sám o sobě je důkazem existence subjektivního práva, které se v něm skrývá. Stejně tak je „důkazem o nároku osoby, která předložila cenný papír vůči jeho výstavci“15. Legitimační funkce cenného papíru pak znamená, že osoba oprávněná z dluhopisu prokazuje emitentovi oprávnění vykonávat práva v dluhopisu obsažená. Liberační funkce usnadňuje emitentovi plnění závazku z cenného papíru a to tím, že pokud je emitentovi dluhopisu předložen cenný papír, nemusí zkoumat, zda plní osobě oprávněné či nikoliv. Tato funkce se v dnešní době vztahuje pravděpodobně pouze na dluhopisy vydané ve formě na doručitele. Poslední funkcí je pak funkce zvýšené mobility, což znamená, že s řádným přechodem cenného papíru přechází také subjektivní práva s ním spojená a to bez nutnosti účasti emitenta.

14

KOTÁSEK, J., PIHERA, V., POKORNÁ, J., et al. Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů. 5. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009 s. 21 15 KOTÁSEK, J., PIHERA, V., POKORNÁ, J., et al. Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů. 5. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009 s. 22

10

3. České a evropské právní předpisy upravující dluhopisy 3.1.

České právní předpisy upravující dluhopisy Mezi prameny práva České republiky upravující institut dluhopisů lze zařadit jak

předpisy, které upravují výhradně problematiku dluhopisů, tak předpisy dotýkající se tohoto tématu pouze okrajově. Klíčovým právním předpisem zaměřujícím se na právní problematiku dluhopisů přímo, je bezesporu zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon nahradil původní zákon o dluhopisech z roku 1990 (zákon č. 530/1990 Sb.) a je účinný od 1. května 2004. Důvodem přijetí ZoD namísto pouhé novelizace Původního ZoD, byla jeho úzká provázanost se ZPKT, jehož přijetí, stejně jako přijetí zákona č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování, bylo nutné vzhledem k potřebě harmonizace českého právního řádu s právem Evropského společenství související se vstupem České republiky do Evropské unie. Zákonodárce původně dokonce zvažoval koncepční otázku, zda nezahrnout problematiku dluhopisů do ZPKT. S ohledem na specifičnost dluhopisů jako cenných papírů a vzhledem k velkému počtu novelizací původního zákona bylo nakonec rozhodnuto upravit problematiku dluhopisů samostatným novým zákonem.16 ZoD je systematicky rozdělen do čtyř částí. První část nazvaná základní ustanovení se zabývá základními pojmy, náležitostmi dluhopisů, obecnými principy a dále upravuje např. podmínky emise dluhopisů či schůzi vlastníků dluhopisů a splácení dluhopisů. Ve druhé části jsou upraveny zvláštní druhy dluhopisů, jimiž ZoD rozumí státní dluhopisy a dluhopisy České národní banky, komunální dluhopisy, hypoteční zástavní listy, vyměnitelné a prioritní dluhopisy, podřízené dluhopisy a sběrný dluhopis. Třetí část pak obsahuje ustanovení o dohledu ČNB, včetně opatření k nápravě a sankcí za správní delikty. Poslední čtvrtá část nakonec zahrnuje ustanovení společná, přechodná a závěrečná. Druhým

nejpodstatnějším

právním

předpisem

upravujícím

problematiku

dluhopisů a všech cenných papírů obecně je zákon č. 591/1992 Sb. o cenných 16

Sněmovní tisk č. 524/0 ze dne 14. listopadu 2003 – vládní návrh zákona o dluhopisech, důvodová zpráva

11

papírech, ve znění pozdějších předpisů. Je třeba považovat ZoCP ve vztahu k jednotlivým druhům cenných papírů za normu obecnou – postavení zvláštních zákonů pak mají zákony upravující jednotlivé druhy cenných papírů, včetně ZoD. Pokud tedy ZoD nebo jiný zvláštní právní předpis nestanoví něco jiného, je nutné úpravu v ZoCP obsaženou aplikovat na veškeré cenné papíry, včetně dluhopisů. ZoCP je v současné době rozdělen do šesti částí, přičemž třetí, čtvrtá a pátá část byly v roce 2004 zrušeny zákonem č. 257/2004 Sb., a to v souvislosti s přijetím ZPKT, který nově upravuje materii v těchto částech původně obsaženou (tj. právní úpravu finančního trhu, právní úpravu registrovaných a veřejně nabízených cenných papírů a právní úpravu ochrany finančního trhu). První část ZoCP obsahuje obecná ustanovení a jejím předmětem je soustava cenných papírů obecně, kde zákonodárce vymezuje základní pojmy, formy cenných papírů, jejich náležitosti a v neposlední řadě upravuje základní principy vydávání cenných papírů. V části druhé jsou pak právně upraveny smlouvy o cenných papírech, a to smlouvy o převodech cenných papírů (hlava první ZoCP), obstaravatelské smlouvy (hlava druhá ZoCP), smlouvy o úschově, správě, uložení a obhospodařování cenných papírů (hlava třetí ZoCP) a smlouvy o zastavení cenných papírů (hlava čtvrtá ZoCP). Část šestá pak konečně obsahuje společná, přechodná a závěrečná ustanovení, přičemž v současné době se v této části nalézá pouze ustanovení o účinnosti ZoCP. Dalším právním předpisem, který lze zařadit mezi právní normy tvořící obecné prameny české právní úpravy dluhopisů a cenných papírů, je zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „ObčZ“). Důvodem je jeho pozice obecného soukromoprávního kodexu, kdy veškeré zvláštními zákony neupravené materie se řídí právě ObčZ. Ze soukromoprávních procesních právních předpisů je možné zařadit do kategorie obecných právních předpisů upravujících problematiku dluhopisů zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OSŘ“). Z hlediska práva cenných papírů obsahuje tento zákon především úpravu postupu při umořování listin (včetně dluhopisů) a dále pak problematiku vymáhání práv z dluhopisů a ostatních cenných papírů.

12

Dalším právním předpisem, který je nutno zmínit je zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ObchZ“). Zařadit však ObchZ pouze pod definici obecného či zvláštního právního předpisu není možné. Souhlasím s názorem JUDr. Jindřicha Vítka, který tvrdí, že ObchZ je nutno v některých aspektech považovat za obecnou právní úpravu „a to zejména u smluv týkajících se cenných papírů; úplatné smlouvy o cenných papírech se řídí ustanoveními obchodního zákoníku, pokud ZoCP neobsahuje odlišnou úpravu. Naopak u některých jiných institutů, např. akcií, či právní úpravy podniku, platí přesně obrácený vztah, tj. obchodní zákoník je v poměru speciality k ZoCP.“17 Tato jeho úvaha vychází z rozsudku Nejvyššího soudu České republiky, č.j. 29 Odo 314/2001, který se ve výše zmíněném rozsudku přiklonil k teorií i praxí zastávanému názoru, že obchodní zákoník nemusí být ve vztahu k jiným právním předpisům vždy shodně výlučně ve vztahu obecného či zvláštního předpisu, ale že za různých situací je tento vztah různý. „Rozhodnutí o tom, jaký je vztah jednotlivých ustanovení obou předpisů, závisí tedy vždy na posouzení konkrétní situace, která z těchto ustanovení vyplývá“18. Dle mého názoru lze výše uvedené vztáhnout i na právní úpravu dluhopisů jakožto cenných papírů, a proto je tedy třeba dívat se na právní úpravu dluhopisů obsaženou v ObchZ, zejména pak na úpravu prioritních a vyměnitelných dluhopisů, jako na úpravu zvláštní ve vztahu k ZoCP a ZoD. Tento názor podporuje ustanovení § 33 odst. 4 ZoD, dle kterého „vyměnitelné dluhopisy, s nimiž je spojeno právo na výměnu za akcie, a prioritní dluhopisy upravuje zvláštní právní předpis“. Tímto zvláštním právním předpisem je myšlen právě ObchZ, konkrétně § 160 a § 207 ObchZ. Dalšími právními předpisy, které obsahují právní úpravu související s dluhopisy jsou pak například: -

Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů (tento zákon upravuje především podmínky pro přijetí dluhopisů k obchodování na veřejných trzích a pravidla pro jejich obchodování);

17

KOTÁSEK, J., PIHERA, V., POKORNÁ, J., et al. Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů. 5. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009 s. 43 18 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR, č.j. 29 Odo 314/2001

13

-

zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoBank“) (např. § 2 ZoBank nebo úprava obsahující postih bank v souvislosti s hypotečními zástavními listy);

-

zákon č. 6/1993 Sb. o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů;

-

zákon č. 151/1950 Sb., směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů;

-

zákon č. 586/1992 Sb., o dani z příjmu, ve znění pozdějších předpisů;

-

Vyhláška Ministerstva financí č. 408/2004 Sb., kterou se stanoví náležitosti žádosti o souhlas Ministerstva financí s vydáním komunálních dluhopisů a příloh k žádost;

-

Opatření České národní banky č. 5/2004 (CBN), kterým se stanoví obsah, způsob vedení a náležitosti evidence krytí hypotečních zástavních listů v oběhu;

-

Úřední sdělení České národní banky č. 16/2006 (CBO), o vydání Společných emisních podmínek poukázek ČNB;

-

Vyhláška České národní banky č. 34/2003 Sb., kterou se stanoví rozsah, období, lhůty a způsob plnění oznamovací povinnosti podle devizového zákona;

-

Sdělení Ministerstva financí jimiž se určují emisní podmínky Dluhopisu České republiky – zatím posledním sdělením je sdělení č. 55/2010 Sb., jímž se určují emisní podmínky Dluhopisu České republiky, 2010 – 2015, 3,40 %.

3.2.

Evropské právní předpisy upravující dluhopisy Legislativa Evropských společenství (dále jen „ES“) je vybudována na principu

subordinace práva členských států ES a aplikační přednosti práva ES. Nejdůležitějšími právními normami ES ve vztahu k dluhopisům jsou nařízení a směrnice vydávané Radou, Komisí nebo Evropským parlamentem a Radou. Nařízení je pro členské státy přímo závazné, směrnice jsou členské státy povinny ve stanovené lhůtě implementovat do svých právních řádů prostřednictvím svých zákonných předpisů. Pro Českou republiku jsou právní předpisy ES závazné ode dne vstupu České republiky do Evropské unie, tedy od 1. května 2004. Před tímto vstupem však bylo třeba

14

harmonizovat český právní řád s právem ES a proto již v průběhu příprav na vstup byla řada směrnic implementována do právního řádu České republiky. V současné době neexistuje komplexní právní úprava ES regulující oblast dluhopisů, ale jednotlivá ustanovení vztahující se k dluhopisům jsou roztříštěna mezi právní normy upravující fungování finančních trhů. Mezi nejdůležitější právní předpisy ES upravující problematiku dluhopisů lze zařadit níže uvedené: Nařízení

•

Nařízení Komise (ES) č. 2273/2003, kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/6/ES, pokud jde o výjimky pro programy zpětného odkupu a stabilizace finančních nástrojů;

•

Nařízení Komise (ES) č. 809/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/71/ES, pokud jde o údaje obsažené v prospektech, úpravu prospektů, uvádění údajů ve formě odkazu, zveřejňování prospektů a šíření inzerátů;

•

Nařízení Komise (ES) č. 1287/2006 kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES pokud jde o evidenční povinnosti investičních podniků, hlášení obchodů, transparentnost trhu, přijímání finančních nástrojů k obchodování a o vymezení pojmů pro účely zmíněné směrnice.

Směrnice •

Směrnice Rady 85/611/EHS o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP), ve znění pozdějších předpisů - zde je nutné podotknout, že tato směrnice zůstane v platnosti nejpozději do 30.6.2011, do kdy mají státy povinnost implementovat novou SKIPCP směrnici Rady 2009/65/ES;

•

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/26/ES o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a v systémech vypořádání obchodů s cennými papíry;

15

•

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/34/ES o přijetí cenných papírů ke kotování na burze cenných papírů a o informacích, které k nim mají být zveřejněny;

•

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/47/ES o dohodách o finančním zajištění (směrnice o finančních kolaterálách);

•

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/87/ES o doplňkovém dozoru nad úvěrovými institucemi, pojišťovnami a investičními podniky ve finančním konglomerátu a o změně směrnice Rady 73/239/EHS, 79/267/EHS, 92/49/EHS, 92/96/EHS, 93/6/EHS a 93/22/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/78/ES a 2000/12/ES (směrnice o finančních konglomerátech);

•

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/71/ES o prospektu, který má být zveřejněn při veřejné nabídce nebo přijetí cenných papírů k obchodování, a o změně směrnice 2001/34/ES;

•

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES o trzích finančních nástrojů (MiFID);

•

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/109/ES o harmonizaci požadavků na průhlednost týkajících se informací o emitentech, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu, a o změně směrnice 2001/34/ES;

•

Směrnice Evropského parlamentu a rady 2006/48/ES o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu;

•

Směrnice Evropského parlamentu a rady 2006/49/ES o kapitálové přiměřenosti investičních podniků a úvěrových institucí.

16

4. Náležitosti dluhopisů dle ZoD K tomu, aby byl cenný papír považován za dluhopis, musí obsahovat určité obligatorní náležitosti. V České republice nalezneme právní úpravu náležitostí dluhopisů především v části první ZoD, konkrétně v § 6 ZoD, který jako náležitosti dluhopisu uvádí následující údaje: •

údaje o emitentovi (ZoD přesně vymezuje jaké údaje je potřeba uvést);

•

název dluhopisu, který obsahuje slovo "dluhopis" nebo označení zvláštního druhu dluhopisu (například „komunální dluhopis“);

•

identifikační označení podle mezinárodního systému číslování pro identifikaci cenných papírů (tzv. International Securities Identification Number – ISIN), je-li přidělováno, nebo jiný údaj identifikující dluhopis;

•

jmenovitou hodnotu;

•

údaj o schválení emisních podmínek;

•

výnos dluhopisu nebo způsob stanovení výše výnosu;

•

datum emise;

•

způsob a místo výplaty jmenovité hodnoty dluhopisu a výnosu z něho;

•

formu dluhopisu;

•

prohlášení emitenta, že se zavazuje splatit dlužnou částku způsobem a v místě uvedeném v emisních podmínkách;

•

data splatnosti dluhopisu a výnosu z něho, není-li výnos určen rozdílem mezi jmenovitou hodnotou dluhopisu a jeho nižším emisním kurzem;

•

číselné označení dluhopisu;

•

u dluhopisu znějícího na jméno i jméno a příjmení, obchodní firmu nebo název jeho prvního vlastníka;

17

•

podpis nebo otisk podpisu osob oprávněných k datu emise jednat jménem emitenta, anebo podpis nebo otisk podpisu emitenta. Protože dluhopisy mohou být vydávány jak v listinné, tak zaknihované podobě,

stanoví ZoD v § 6 odst. 2, že zaknihované dluhopisy neobsahují poslední tři z výše uvedených náležitosti. V případě, že je dluhopis obchodován na veřejném trhu a vydáván s kupónem, předepisuje zákon povinnost vybavit každý kupón vlastním ISIN a zároveň obstarat společné ISIN pro dluhopis s kupónem. Bez splnění výše uvedených náležitostí nelze vydaný „dluhopis“ považovat za dluhopis dle ZoD, byť by mohl být případně posouzen jako jiný cenný papír. Vzhledem k tomu, že náležitosti dluhopisů jsou jedním ze základních rozlišovacích znaků různých druhů dluhopisů, mohou se po obsahové stránce náležitosti jednotlivých typů dluhopisů v některých bodech lišit. Za předpokladu, že to nevylučují emisní podmínky dluhopisu, umožňují právní předpisy (konkrétně § 12 ZoCP a § 18 ZoD), aby bylo právo na výnos od dluhopisu odděleno a vtěleno do tzv. kupónu. Kupón je zvláštní druh cenného papíru, který je vydáván za účelem uplatnění práva na výnos z dluhového cenného papíru, a který je samostatně převoditelný. Zákon stanoví akcesorickou povahu kupónu a tudíž nedovoluje, aby byly vydávány samostatně, ale musí být vydávány současně s hlavním cenným papírem, tedy dluhopisem. Obligatorně má kupón formu cenného papíru na doručitele a stejnou podobu jako hlavní cenný papír se kterým je vydáván (tj. může mít podobu listinného i zaknihovaného cenného papíru). Každý kupón musí obsahovat informaci, jaké právo je s ním spojeno, povinné náležitosti dle § 12 odst. 3 ZoCP a v případě, že má zaknihovanou podobu též rozhodný den. Je-li výnos splatný v několika splátkách, musí být kupón vydán pro každé jednotlivé plnění. Má-li dluhopis více kupónů v listinné podobě, vydávají se tyto v tzv. listinném archu. Součástí tohoto kupónového archu může být tzv. talón, který v případě, že kupóny dojdou před splatností dluhopisu slouží jako poukázka na vydání nového kupónového archu19. Výše uvedený postup není v zahraničí neobvyklý. Naopak zahraniční právní úpravy umožňují, aby byl dluhopis od počátku emitován ve formě dvou samostatných cenných papírů, kdy jeden představuje nárok na splacení jistiny a druhý nárok na

18

splacení úroku s tím, že obchodování s těmito cennými papíry probíhá samostatně. Tento druh cenných papírů bývá nazýván STRIPS (Separately Registered Interest and Principal of Securities)20. Protože však česká právní úprava neumožňuje vydat dluhopis bez výnosu, nelze STRIPS považovat za dluhopisy dle českého práva. Dle mého názoru je požadavek našeho právního řádu na obligatorní výnosnost dluhopisu zbytečný, protože do určité míry brání v rozvoji nabídky zvláštních typů dluhopisů na českém trhu.

19

KOTÁSEK, J., PIHERA, V., POKORNÁ, J., et al. Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů. 5. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009 s. 140 20 KOTÁSEK, J., PIHERA, V., POKORNÁ, J., et al. Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů. 5. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009 s. 141

19

5. Postup při vydávání dluhopisů 5.1.

Obecné poznámky k vydávání dluhopisů Vzhledem k důležitosti problematiky vydávání dluhových cenných papírů pro

vznik subjektivních práv k dluhopisům, je třeba tuto oblast alespoň v základních bodech shrnout. Den vydání cenného papíru totiž z právního hlediska určuje, kdy vznikají práva a povinnosti z cenného papíru. Český právní řád stanoví, že cenný papír je vydán dnem, kdy splňuje všechny náležitosti stanovené pro něj zákonem nebo jiným právním předpisem a kdy se v souladu se zákonem stane majetkem prvního nabyvatele.21 Tedy k tomu, aby byl dluhopis řádně vydán, je nutné splnit dvě základní podmínky: (i) dluhopis musí splňovat veškeré náležitosti stanovené právními předpisy (tedy obsah, formu a podobu, je však nutné brát v potaz i osobu emitenta, která musí být osobou oprávněnou dluhopis emitovat – tak například listina splňující veškeré náležitosti dluhopisu, ale vystavená fyzickou osobou bez jednotné bankovní licence nebude považována za řádně vydaný dluhopis) a (ii) stane se majetkem prvního nabyvatele v souladu se zákonem (první nabyvatel tedy nesmí nabýt dluhopis nepoctivým jednáním, na druhou stranu je však chráněn proti případným vadám nabytí dluhopisu do svého majetku22). Pro správnou orientaci v postupu vydávání dluhopisů je zapotřebí rozlišit výše popsaný „den vydání dluhopisu“ od právního pojmu „datum emise dluhopisu“. Datem emise dluhopisu se totiž v souladu s § 5 odst. 1 ZoCP rozumí datum, označující den, kdy může dojít k vydání dluhopisu prvému nabyvateli. Toto datum určuje emitent dluhopisu. Nejedná se tedy o příslušný den, kdy byl dluhopis fakticky předán prvému nabyvateli, ale o den kdy se tak mohlo stát. Datum emise dluhopisu proto bude na všech dluhopisech emitovaných v rámci jedné emise totožné, přičemž den vydání dluhopisu vztahující se k dluhopisům vydaným v rámci jedné emise totožný být nemusí. Vydávání dluhopisů v rámci jedné emise lze dále rozdělit do jednotlivých tranší, což je pojem

21

§ 5 odst. 1 ZoCP Viz § 5 odst. 4 ZoCP, který stanoví, že „Cenný papír, obsahuje-li všechny náležitosti stanovené pro něj právním předpisem, je řádně vydán i přesto, že nebyly dodrženy náležitosti postupu při jeho vydání nebo že se nestal zákonem stanoveným způsobem majetkem svého prvního nabyvatele, byl-li první nebo kterýkoliv další nabyvatel v dobré víře, že nabývá řádně vydaný cenný papír.“ 22

20

označující samostatně uvolněnou část emise cenných papírů23 (například společnost Jaro, a.s., emituje 200 ks dluhopisů v nominální hodnotě 100 Kč, avšak na trh je umístí po částech, třeba ve čtyřech tranších po 50 kusech).

5.2.

Osoby zúčastněné na vydávání dluhopisů Předtím, než bude možné přejít k popisu samotného postupu vydávání dluhopisů,

je vhodné zmínit něco o účastnících tohoto procesu, zejména kdo je vlastně k vydávání dluhopisů oprávněn a jaké další osoby se na vydávání dluhopisů obligatorně podílejí nebo se ho mohou v určitých případech účastnit. Emitent Emitentem se obecně rozumí osoba, která dluhopis vydává. Emitent, jakožto osoba zavázaná ke splacení dlužné částky a případných výnosů investorovi, hraje proto v procesu vydávání dluhopisů zásadní roli. Právě jeho současná i očekávaná finanční situace jsou totiž základními určujícími informacemi pro investory při rozhodování, zda je vhodné příslušné dluhopisy nakoupit a pokud ano, jaké případně hrozí tzv. „default riziko“ (tedy riziko, že dojde k porušení závazku ze strany emitenta a dluhopis nebude vůbec či jen zčásti splacen). Emitent vydává dluhopisy v takzvaných emisích, jimiž „se rozumí soubor dluhopisů vydávaných na základě týchž emisních podmínek a majících stejné datum emise a stejné datum splatnosti“24 V českém právním řádu upravuje podmínky osob stát se emitentem ZoD. Nutno zdůraznit, že ZoD upravuje vydávání dluhopisů na území České republiky bez ohledu na osobu emitenta (§ 1 ZoD). Dluhopisem vydávaným v České republice pak ZoD rozumí „dluhopis, který byl v listinné podobě předán nebo v zaknihované podobě zapsán v evidenci podle zvláštního právního předpisu upravujícího podnikání na kapitálovém trhu (tj. ZPKT) na účet prvnímu nabyvateli“.25 Emitenty dluhopisů podléhajících úpravě ZoD tak mohou být za splnění výše uvedených podmínek i zahraniční osoby.

23

Tranše. [online] Havit, s.r.o. [cit. 2010-04-19]. Dostupné z http://business.center.cz/business/pojmy/p1394-transe.aspx 24 § 2 odst 3 ZoD 25 § 2 odst 3 ZoD

21

Vydávání dluhopisů je ve srovnání s jinými druhy financování proces relativně administrativně náročný, zdlouhavý (nutnost nechat schválit emisní podmínky ČNB) a finančně nákladný (emitent nese emisní náklady). Možná proto zákonodárce původně stanovil v § 3 odst. 1 ZoD okruh možných emitentů takovým způsobem, že emitentem mohla být pouze: a)

„právnická osoba od jejíhož vzniku uplynuly nejméně 2 roky a která má schválené a auditované alespoň 2 poslední po sobě jdoucí účetní závěrky, nestanoví-li tento zákon jinak.“26 a

b)

„fyzická osoba, která je bankou s místem podnikání na území státu Evropské unie nebo jiného státu tvořícího Evropský hospodářský prostor, a která na území České republiky podniká na základě jednotné bankovní licence podle zvláštního právního předpisu, upravujícího činnost bank.“27 K bodu a) výše je třeba uvést, že výše uvedené podmínky měly také zaručovat

určitou ochranu investorů tím, že omezí okruh emitentů z řad právnických osob pouze na ty právnické osoby, které budou do určité míry schopny poskytnout záruku, že splní své závazky z vydaných dluhopisů. Jako kritéria zvolili zákonodárci podmínku, aby emitent existoval minimálně dva roky a měl dvě poslední účetní závěrky schváleny auditorem. Nutno však dodat, že výše uvedené podmínky v praxi neobstály, neboť jimi nebyla zaručena kvalita dluhopisů. Navíc je třeba poukázat na fakt, že představovaly určitý konkurenční handicap českého právního prostředí, spočívající v limitaci možnosti sekuritizace pohledávek zakládáním zvláštních právnických osob (takzvaných SPV neboli Special Purpose Vehicles) pouze za účelem vydání dluhopisů, neboť tyto zvláštní právnické osoby často nesplňovaly požadované podmínky doby vzniku a schválení a auditu účetních závěrek. Proto došlo zákonem č. 56/2006 Sb., účinným od 8. března 2006, k úpravě tohoto ustanovení, výše uvedené podmínky byly odstraněny a v současné době § 3 odst. 1 věta první ZoD stanoví, že emitentem dluhopisu může být jakákoliv právnická osoba. Původní ZoD navíc povoloval vydávat dluhopisy pouze právnickým osobám. Vzhledem ke vstupu České republiky do Evropské unie, s tím související povinnosti

26 27

§ 3 odst. 1 ZoD ve znění účinnému do 7.3.2006 § 3 odst. 1 ZoD ve znění účinnému do 7.3.2006

22

umožnit působení zahraničních bank ze zemí Evropské unie nebo jiných států tvořících Evropský hospodářský prostor na území České republiky na základě jednotné bankovní licence (jejíž nedílnou součástí je možnost vydávat dluhopisy) a s ohledem na skutečnost, že právní řády některých zemí Evropské unie nevyžadují, aby banky měly statut právnické osoby, bylo ZoD umožněno, aby se emitentem staly i fyzické osoby splňující podmínku ustanovenou v § 3 odst. 1 ZoD. Považuji za nutné ještě zmínit, že ZoD lze omezeně aplikovat také na emitenty se sídlem nebo bydlištěm v České republice, kteří vydali dluhopisy v zahraničí. Ti mají dle §3 odst. 3 ZoD povinnost nejpozději k datu emise dluhopisů informovat ČNB o určitých aspektech emise (objem emise) a vlastnostech dluhopisů (jejich forma, podoba, výnos a splatnost). Důvodem této právní úpravy je poslání ČNB vést statistiku platební bilance a informační povinnost subjektů stanovená zákonem č. 219/1995 Sb., devizový zákon. Investoři Investoři jsou osoby, které dluhové cenné papíry nakupují a tím v podstatě za podmínek stanovených v emisních podmínkách půjčují peněžní prostředky emitentovi, který se zavázal je za předem stanovených podmínek splatit. Pravděpodobně nejčastějšími investory do dluhopisů bývají banky, ať již komerční nebo investiční, a penzijní fondy. Nutno podotknout, že banky se účastní obchodování s dluhopisy hned v několika dalších rolích než jen v pozici investora. Jsou také například prostředníky, aranžéry či se účastní primární emise státních dluhopisů. Dalšími investory do dluhopisů bývají investiční fondy, private equity fondy, pojišťovny, vlády nebo domácnosti. Z hlediska právní ochrany investorů a postupu při schvalování a uveřejňování emisních podmínek dluhopisů je nutné rozlišit profesionální investory od drobných, tzv. retailových, investorů, kterým právní předpisy obvykle poskytují větší míru ochrany, a to větší regulací emise. Kdo je profesionálním investorem stanoví § 34 odst. 2 písm. d) ZPKT, který pro označení profesionálních investorů používá pojem „kvalifikovaný investor“.

23

Regulátor Regulátorem bývá obyčejně osoba veřejného práva, která provádí dohled nad kapitálovým a finančním trhem, a které je emitent povinen předložit ke schválení emisní podmínky (případně prospekt) svých dluhových cenných papírů. Osoba vykonávající funkci regulátora je také v případě porušení zákona a/nebo nedodržení emisních podmínek/prospektu oprávněna uložit emitentovi sankci. V České republice tuto úlohu zastává ČNB28 (např. ve Velké Británii je to pak Financial Services Authority), která je oprávněna uložit emitentovi mimo jiné opatření k nápravě zjištěného nedostatku, pozastavit na dobu maximálně jednoho roku právo vydat emisi dluhopisů nebo uložit pokud až do výše 20 milionů Kč. 29 Další zúčastněné osoby Další osobou, která se nezřídka podílí na emisi dluhových cenných papírů je tzv. aranžér. Jedná se o vedoucího manažera emise pověřeného emitentem k zaranžování emise a bývá jím nejčastěji obchodník s cennými papíry (většinou renomovaná banka). Aranžér jedná na základě mandátní smlouvy uzavřené mezi emitentem a aranžérem a jeho úlohou může být buď pouhé rozprodání emise dluhopisů mezi investory nebo může vystupovat i v roli upisovatele, tzv. underwritera, který vezme emisi nebo její část na vlastní knihy a následně ji rozprodá.30 Administrátorem emise (Fiscal Agent) je „finanční instituce zodpovědná za vypořádání plateb souvisejících s emisí. Při vydání dluhopisu přijímá platby kupní ceny dluhopisů od investorů, kterou v den emise převede na emitentův účet. Později má na starost především výplatu úrokových výnosů a jistiny majitelům dluhopisů“.31 Dále také zajišťuje administrativní povinnost jako úschovu dokumentů, zveřejňování oznámení

28

Srov. § 37 ZoD Srov. § 38 a §39 ZoD 30 Srov. PŘECECHTĚL P. Dluhové cenné papíry – bondy, [online] Praha. 2008. Dostupný z www.prf.cuni.cz/documents/docFile.php?id=5825 s. 3 31 CUPAL, L., ČECH, P., JAKUB, F., et al. Jak emitovat dluhopisy a akcie na veřejném trhu. [online] Praha: Komise pro cenné papíry, 2004. Dostupný z http://www.cnb.cz/export/CZ/Kapitalovy_trh_podle_temat/get_dms_file.do?FileId=2612. ISBN 80-2392193-2, s. 19 29

24

v souvislosti s emisí32 a vyřizování daňových záležitostí ve vztahu k emisi dluhopisů33. Administrátor emise je jmenován emitentem na základě smluvního vztahu. V zemích, jejichž právní řád umožňuje instituci trustu (tj. např. ve Velké Británii nebo Spojených státech amerických), lze administrátora emise nahradit osobou nazývanou Bond Trustee, který je jmenován emitentem na základě dokumentu zvaného Trust Deed.34 Touto osobou bývá finanční instituce, jež má tzv. fiduciární oprávnění vynutit emisní podmínky dluhopisů. Bond Trustee dohlíží také na řádné splácení úroků z dluhopisů a výplatu jejich jistiny a v případě prodlení emitenta s výplatou nebo porušením emisních podmínek chrání zájmy držitelů dluhových cenných papírů. Je dále zodpovědný za registraci a převod dluhopisů a má povinnost vést oddělené účty, monitorovat emisní podmínky dluhopisů a podávat měsíční zprávy.35 Základní rozdíl mezi administrátorem a Bond Trusteem spočívá v tom, že Bond Trustee má povinnost výkonu „řádné péče“ vůči vlastníkům dluhopisů (chrání tak jejich zájmy), kdežto administrátor nikoliv. V některých případech se emise dluhopisů účastní také osoba, která poskytuje emitentovi zajištění, tzv. structural enhancer.36 Jedná se například o ručitele či nadnárodní instituce poskytující zajištění. Centrální depozitář je další osobou, která může být zahrnuta do procesu vydání dluhopisů. Listinné dluhopisy totiž mohou být nahrazeny zápisem do centrální evidence cenných papírů. Pak se jedná o tzv. zaknihované dluhopisy, které jsou vydány okamžikem zápisu na příslušný účet vedený v centrální evidenci cenných papírů. Dle § 111 odst. 1 ZPKT vede centrální evidenci zaknihovaných cenných papírů právě centrální depozitář, a to na základě smlouvy s emitentem. Vzhledem k tomu, že v současné době ještě centrální depozitář v České republice nefunguje37, zaevidování

32

Srov. PŘECECHTĚL P. Dluhové cenné papíry – bondy, [online] Praha. 2008. Dostupný z www.prf.cuni.cz/documents/docFile.php?id=5825, s. 3 33 Srov. Fiscal Agent. [online] WebFinance Inc. [cit. 2010-04-20]. Dostupné z http://www.investorwords.com/1982/fiscal_agent.html 34 Srov. PŘECECHTĚL P. Dluhové cenné papíry – bondy, [online] Praha. 2008. Dostupný z www.prf.cuni.cz/documents/docFile.php?id=5825 s. 4 35 Srov. Bond Trustee. [online] Investopedia ULC. [cit. 2010-04-20]. Dostupné z http://www.investopedia.com/terms/b/bond-trustee.asp 36 Srov. PŘECECHTĚL P. Dluhové cenné papíry – bondy, [online] Praha. 2008. Dostupný z www.prf.cuni.cz/documents/docFile.php?id=5825 37 Pozn. ČNB však dne 14.9.2009 vydala rozhodnutí, kterým bylo společnosti UNIVYC, a.s. (nyní Centrální depozitář cenných papírů, a.s.) uděleno povolení k činnosti centrálního depozitáře ve smyslu ZPKT. Zahájení činnosti centrálního se očekává v létě 2010, po vyřízení potřebných formalit a uzavření příslušných smluv.

25

emise provádí Středisko cenných papírů (dále jen „SCP“), které je k tomu dle § 202 ZPKT zmocněné a to až do doby než centrální depozitář převezme evidenci zaknihovaných a imobilizovaných cenných papírů. Registrace dluhopisů v SCP probíhá na základě žádosti emitenta a uzavření smlouvy o vedení registru emitenta mezi SCP a emitentem. V případě, že dluhopisy budou obchodovány na regulovaném trhu, je další osobou zúčastněnou na procesu vydávání cenných papírů organizátor regulovaného trhu. Regulovaný trh je v České republice oprávněna provozovat pouze právnická osoba na základě povolení ČNB. V současné době existují v České republice dva organizátoři regulovaného trhu s cennými papíry: Burza cenných papírů Praha, a.s. (dále jen „BCPP“) a RM-SYSTÉM, česká burza cenných papírů, a.s. (dále jen „RM-Systém“).

5.3.

Stručné představení fází emise dluhopisů Emise dluhových cenných papírů, stejně jako emise většiny ostatních cenných

papírů, má určitý zavedený postup. Smyslem tohoto bodu je stručně představit v praxi zažité jednotlivé fáze vydávání dluhopisů. Pro lepší přehlednost byl zvolen způsob vydávání dluhových cenných papírů na českém trhu, a to konkrétně emise dluhopisů registrovaných na regulovaném oficiálním trhu a umístěných formou veřejného upsání nabídky38 investorům39 na BCPP. U jiných emisí dluhových cenných papírů, které nepožadují registraci na regulovaném trhu nebo jsou určeny pouze limitovanému počtu investorů (tzv. private placement), je možné uvedený postup zjednodušit, ba dokonce některé kroky vynechat. Základními fázemi emise dluhových papírů z pohledu emitenta jsou následující fáze40: -

Pre-launch

-

Launch

-

Signing

38

Pozn. Kromě veřejného upsání je možné veřejně umístit akcie také formou prodeje z tzv. „volné ruky“ a pomocí výběrového řízení (ať již cenového nebo množstevního). 39 Pozn. v rámci tohoto modelového příkladu nebude popisován proces emise státních dluhopisů, který je zásadně odlišný od postupu zde uvedeného. Emisi státních dluhopisů bude věnovát prostor níže. 40 Srov. PŘECECHTĚL P. Dluhové cenné papíry – bondy, [online] Praha. 2008. Dostupný z www.prf.cuni.cz/documents/docFile.php?id=5825 s. 3

26

-

Closing

-

Post-Closing

Pre-launch Jedná se o fázi, kdy emitent rozhoduje o způsobu a potřebách financování, nebo-li zvažuje možnosti jakým způsobem financovat rozvoj svého podnikání a pokud se rozhodne pro vydání dluhopisů, zajišťuje v této fázi základní organizační záležitosti a zkoumá trh. O vydání dluhopisů by měla uvažovat společnost, která má41: -

dlouhodobá aktiva, která je třeba financovat dlouhodobými pasivy (od objemu 1-2 mld. Kč.);

-

relativně stabilní a předpověditelné cash-flow;

-

relativně stabilní potřebu dlouhodobých pasiv pro plánované operace;

-

rating od renomované ratingové společnosti, případně je schopna získat garanci od nějaké společnosti s takovýmto ratingem;

-

snahu diverzifikovat zdroje svého financování;

-

potřebu získat velké množství finančních prostředků v krátkém čase;

-

cíl zajistit si velmi dlouhou dobu splatnosti svého dluhu;

-

potřebu vybudovat si pro sebe tzv. benchmark

-

potřebu větší prestiže a publicity Pokud tedy společnost dospěje k závěru, že nejlepším zdrojem financování je

emise dluhových cenných papírů v podobě dluhopisů, dalším krokem je ujasnění základní struktury emise, tj. například objem emise, doba splatnosti dluhopisů či umístění dluhopisů a jejich měna.42 O vydání dluhopisů rozhoduje zpravidla statutární orgán společnosti (s výjimkou prioritních a vyměnitelných dluhopisů kde rozhoduje 41

Srov. CUPAL, L., ČECH, P., JAKUB, F., et al. Jak emitovat dluhopisy a akcie na veřejném trhu. [online] Praha: Komise pro cenné papíry, 2004. Dostupný z http://www.cnb.cz/export/CZ/Kapitalovy_trh_podle_temat/get_dms_file.do?FileId=2612. ISBN 80-2392193-2 s. 21 42 Srov. CUPAL, L., ČECH, P., JAKUB, F., et al. Jak emitovat dluhopisy a akcie na veřejném trhu. [online] Praha: Komise pro cenné papíry, 2004. Dostupný z

27

valná hromada (§ 160 odst. 1 ObchZ)), stanovy však mohou rozhodnutí o emisi dluhopisů vyhradit do působnosti valné hromady. Následujícím krokem by pak měl být výběr aranžéra emise, tedy oslovení obchodníků s cennými papíry (bank) k podání nabídek a představení svých záměrů43. Bývá vhodné požádat oslovené osoby o vypracování několika různých návrhů, snažících se najít optimální řešení pro danou společnost. Na základě hodnocení nabídek pak společnost vybere aranžéra emise, se kterým následně uzavře mandátní smlouvu. Ta pověřuje aranžéra vydáním dluhopisů, obsahuje jeho závazek k určitým činnostem a stanoví podmínky odstoupení od daného závazku. Na druhou stranu mandátní smlouva běžně rovněž obsahuje jisté závazky emitenta (například poskytnout aranžérovi součinnost)44. Ve spolupráci s vybraným aranžérem pak emitent upřesňuje strukturu emise a aranžér obvykle provádí tzv. due diligence emitenta, tj. jeho hloubkovou prověrku, a to za účelem zjištění emitentovi finanční situace, obchodní činnosti a právního kontextu podnikání. V některých případech se v této fázi také provádí hodnocení emitenta nezávislou ratingovou agenturou s cílem zjistit pravděpodobný budoucí rating dluhopisu. Dalším bodem fáze pre-launch je pak marketing a prozkoumávání trhu, kdy aranžér emise na základě svých zkušeností a kontaktů zjišťuje možnosti uplatnění dluhového cenného papíru na trhu a hranice jeho ceny. Následuje příprava potřebné dokumentace ve spolupráci s právními poradci aranžéra a právníky emitenta. Dokumentace se skládá především z mandátní smlouvy, emisních podmínek a prospektu dluhového cenného papíru (které podléhají schválení ČNB), smlouvy o úpisu emise, smlouvy o administraci, smluv o zaknihování cenných papírů a různých žádostí45. Kvalita připravené dokumentace ovlivňuje úspěch emise, neboť investoři se do značné míry rozhodují právě na jejím základě. Pro emitenta je v této fázi většinou dobré vypracovat a nechat si ČNB schválit takzvaný „Offering circular“ neboli http://www.cnb.cz/export/CZ/Kapitalovy_trh_podle_temat/get_dms_file.do?FileId=2612. ISBN 80-2392193-2, s.21 43 Pozn. - V případě, že daná společnost má povinnost na výběr aranžéra vyhlásit veřejnou soutěž, je třeba se při výběru aranžéra řídit zákonem č. 137/2006 Sb. o veřejných zakázkách. 44 Srov. CUPAL, L., ČECH, P., JAKUB, F., et al. Jak emitovat dluhopisy a akcie na veřejném trhu. [online] Praha: Komise pro cenné papíry, 2004. Dostupný z http://www.cnb.cz/export/CZ/Kapitalovy_trh_podle_temat/get_dms_file.do?FileId=2612. ISBN 80-2392193-2 s. 24 45 Srov. CUPAL, L., ČECH, P., JAKUB, F., et al. Jak emitovat dluhopisy a akcie na veřejném trhu. [online] Praha: Komise pro cenné papíry, 2004. Dostupný z

28

„předběžný prospekt“. Jde o textově a obsahově finální verzi prospektu, ve které chybí pouze několik údajů, které se doplní až po shromáždění všech objednávek od investorů (viz následující fáze „Launch“). Jedná se zejména o cenu a celkový počet vydaných cenných papíru, u kterých může být stanoveno určité rozpětí hodnot nebo tyto informace nemusí být v předběžném prospektu zahrnuty vůbec za předpokladu, že bude možné odvolat přijetí koupě nebo upisování příslušných cenných papírů nejméně dva pracovní dny po uveřejnění konečné ceny a počtu cenných papírů.46 Launch Prvním krokem této fáze je nastavení nabídkové ceny, tedy nastavení úrokové přirážky nad zvoleným referenčním instrumentem, a to v takové výši, která je pro emitenta přijatelná. Toto nastavení by však také mělo odpovídat vnímání kreditního rizika emitenta investory, aby vůbec byli ochotni dluhový cenný papír nakoupit. Dalším krokem může být oslovení investorů prostřednictvím tzv. „invitation telexu“, faxu či emailu možným budoucím členům syndikátu, kdy po odsouhlasení finančních parametrů emitentem aranžér poprvé těmto investorům zveřejní nejdůležitější údaje o emisi a jejích základních podmínkách a vyzve investory k účasti na upsání emise. Uveřejnění musí proběhnout v souladu se podmínkami stanovenými v § 35 ZPKT. Poté, co obdrží aranžér nabídky od jednotlivých investorů, sestaví knihu potenciálních zájemců o dluhový cenný papír a získá tak informace důležité pro stanovení ceny a objemu dluhopisů, které je možné upsat. Obchodníci s cennými papíry, kteří si nakupují dluhopisy pak mohou vytvořit syndikát pro upsání emise. Smyslem syndikátu je rozptýlit riziko spojené s případným neúspěchem úpisu emise. Vedoucí člen syndikátu, kterým bývá aranžér, obvykle vyplácí ostatním členům syndikátu odměnu za umístění příslušných dluhopisů, a to zpravidla ve výši okolo 1 – 2 % z emise umístěné příslušným členem syndikátu. Co nejdříve po uskutečnění veřejné nabídky emise by měl pak aranžér zažádat o přijetí dluhopisu k obchodování na regulovaném trhu, a to z důvodu zatraktivnění emise, neboť dluhopisy, které je možné prodat kdykoliv na kapitálovém trhu, jsou pro http://www.cnb.cz/export/CZ/Kapitalovy_trh_podle_temat/get_dms_file.do?FileId=2612. ISBN 80-2392193-2, s. 26 46 Srov. § 36d ZPKT

29

investory zajímavější právě z důvodu likvidity. Požadavky na přijetí dluhopisu k obchodování na regulovaném oficiálním trhu upravuje ZPKT (zejména § 56, § 57 a § 65 a násl.) a dále pravidla pro přijímání investičních nástrojů na regulovaný trh příslušného organizátora regulovaného trhu (v našem případě pravidla BCPP)47. Nutno podotknout, že pravidla organizátorů oficiálního regulovaného trhu bývají až na drobné odchylky totožná s požadavky stanovenými ZPKT. Mezi podmínky pro přijetí investičního cenného papíru k obchodování na regulovaném oficiálním trhu patří například48: -

požadavek přidělení ISIN všem potenciálním tranším dané emise dluhopisů;

-

požadavek na volnou obchodovatelnost dluhopisu;

-

celková jmenovitá hodnota emise dluhopisu dosahuje v korunách českých alespoň ekvivalentní hodnoty 200 000 EUR, což neplatí pokud bude zajištěno bezproblémové obchodování s dluhopisy;

-

emitent zveřejnil účetní závěrku za poslední tři po sobě jdoucí účetní období předcházející účetnímu období ve kterém je podána žádost (ZPKT stanoví výjimky z této podmínky). O přijetí dluhového cenného papíru k obchodování nerozhoduje ČNB, ale

příslušný organizátor regulovaného trhu. Uvedením emise na regulovaný trh bývá emitentem pověřen kotační agent, kterým je zpravidla aranžér emise. Signing V této fázi podepisují emitent, aranžér, upisovatelé a administrátor emise připravenou a dojednanou smluvní dokumentaci. Jedná se například o smlouvu s osobou oprávněnou vést evidenci zaknihovaných cenných papírů o vydání a registraci dluhopisu. Dle § 92 odst. 2 ZPKT vede centrální evidenci cenných papírů centrální depozitář na základě smlouvy s emitentem. Vzhledem k tomu, že v současné době ještě centrální depozitář v České republice nevede evidenci cenných papírů, provádí se zaevidování emise ve SCP. 47

V české republice mohou organizovat regulovaný trh pouze právnické osoby a to na základě povolení ČNB 48 Srov. § 65 ZPKT

30

V případě, že je utvořen syndikát, podepisují jeho členové mezi sebou obvykle smlouvu mezi aranžéry, která stanoví, že po určitou dobu od uskutečnění emise nebudou prodávat dluhopisy na trhu pod určitou stanovenou cenu.49 Aranžér pak zastupuje syndikát při sjednávání smlouvy o úpisu s emitentem. Nejběžnější typy smluv o úpisu mezi emitentem a syndikátem jsou: -

Smlouva o odkupu emise – jde o smlouvu, ve které se členové syndikátu zavazují odkoupit od emitenta celou emisi dluhopisů a to za předem sjednanou cenu. Rozdělení emise mezi členy syndikátu provádí manažer emise. Následně si členové syndikátu nakoupené dluhopisy buď ponechají ve svém vlastnictví nebo je vyjmou ze svého portfolia a nabídnou k prodeji na sekundárním trhu.

-

Standby smlouva – na základě této smlouvy se členové syndikátu snaží rozprodat celou emisi a zavazují se odkoupit od emitenta pouze tu část emise, kterou se mu nepodaří ve stanovené době prodat. Smlouva o úpisu pak také upravuje rizika upisovatelů a dle Petra Přecechtěla50 by

měla ošetřovat zejména: -

přítomnost případných negativních informací o emitentovi nebo emitovaných dluhopisech, které prospekt neuvádí;

-

případné negativní změny jakýchkoliv podmínek na straně emitenta;

-

jakékoliv další případné změny mající negativní vliv na rizika spojená s emisí dluhových cenných papírů (nemusí se nutně týkat emitenta). Pokud vše proběhne hladce, smlouvy jsou platné a jsou splněny veškeré další

podmínky, lze přistoupit k další fázi nazvané Closing. Closing V této fázi dochází k zaevidování emise a k primárnímu vypořádání, tedy k samotnému vydání dluhopisů. Administrátor (případně emitent) vypracuje oznámení, 49

CUPAL, L., ČECH, P., JAKUB, F., et al. Jak emitovat dluhopisy a akcie na veřejném trhu. [online] Praha: Komise pro cenné papíry, 2004. Dostupný z http://www.cnb.cz/export/CZ/Kapitalovy_trh_podle_temat/get_dms_file.do?FileId=2612. ISBN 80-2392193-2, s. 28

31

na základě kterého požádá o registraci vydaného dluhopisu a poskytne SCP a Univerzálnímu Vypořádacímu Centru (dále jen „UNIVYC“) podklady pro připsání cenných papírů na účty prvonabyvatelů. Post – Closing Po samotném vydání dluhopisu na primárním trhu bude zapotřebí stabilizovat tržní cenu nově emitovaného instrumentu a dále pak zajistit jeho likviditu na trhu sekundárním. Emisní prostředníci proto provádějí post - emisní intervenční operace na sekundárních trzích. Pokud navíc emitent umístil dluhopisy na regulovaném trhu, musí pravidelně a průběžně plnit informační povinnosti stanovené ZPKT. Emitent tak musí pravidelně uveřejňovat výroční a pololetní zprávy (§ 118 ZPKT) a předkládat organizátorovi regulovaného trhu veškeré informace potřebné k ochraně investorů nebo k zajištění hladkého fungování trhu. Emitent je dále povinen bez zbytečného odkladu uveřejňovat vnitřní informace, jež by mohly mít vliv na hodnotu dluhopisů, a to způsobem stanoveným ZPKT.

5.4.

Emisní podmínky a dluhopisové programy Emitent vydává dluhopisy v takzvaných emisích, jimiž „se rozumí soubor

dluhopisů vydávaných na základě týchž emisních podmínek a majících stejné datum emise a stejné datum splatnosti“51. K tomu, aby osoba dle ZoD oprávněná vydat v České republice dluhopisy mohla tyto skutečně v emisích vydat, má povinnost vypracovat emisní podmínky dluhopisů, které musí schválit ČNB. Emitent totiž „může vydat dluhopisy, pokud Česká národní banka schválí emisní podmínky dluhopisů, nestanoví-li ZoD jinak “5253. Emisní podmínky jsou dokumentem, který zejména vymezuje práva a povinnosti emitenta a vlastníka dluhopisu. Zákonodárce jim v důvodové zprávě při navrhování

50

PŘECECHTĚL P. Dluhové cenné papíry – bondy, [online] Praha. 2008. Dostupný z www.prf.cuni.cz/documents/docFile.php?id=5825 s.5 51 § 2 odst 3 ZoD 52 § 3 odst 2 ZoD 53 Nutno podotknout, že dle § 25 odst. 8 ZoD se tato podmínka se nevztahuje na státní dluhopisy vydávané v souladu s § 25 ZoD.

32

ZoD přiřkl charakter smluvního dokumentu mezi emitentem a vlastníkem54. Naopak Pihera zmiňuje jejich normativní význam a to v souvislosti s tím, že emisní podmínky podléhají předchozímu schválení ČNB a po tomto schválení je nelze libovolně emitentem ani investorem měnit. Emisní podmínky musí obsahovat určité obligatorní údaje stanovené § 7 odst. 1 ZoD. Takovými údaji jsou například: -

údaj o podobě dluhopisu;

-

emisní lhůta;

-

emisní kurz, případně způsob jeho stanovení;

-

předpokládaná celková jmenovitá hodnota emise dluhopisu;

-

způsob případného výpočtu výnosu; a

-

údaje o zdaňování výnosu dluhopisu. V § 7 odst. 2 ZoD jsou pak dále stanoveny náležitosti, které musí emisní

podmínky obsahovat v případě, že se emitent z obchodního hlediska rozhodne pro určitou „nestandardní“ emisi dluhopisů. Tak například pokud se emitent rozhodne, že emise dluhopisu bude vydávána v rámci emisní lhůty postupně (nebo-li v tranších), je povinen uvést toto v emisních podmínkách (§ 7 odst. 2 písm. a) ZoD). Stejně tak musí emitent dle § 7 odst. 2 ZoD uvést v emisních podmínkách například: -

údaj o tom, že je splacení dluhopisu nebo vyplacení výnosu z něho zajištěno třetí osobou;

-

údaj o případných dalších právech vlastníků dluhopisů, jsou-li s dluhopisem spojena;

-

nepřípustnost oddělení práva na výnos dluhopisu, pokud emitent oddělení tohoto právy vylučuje; či

-

oprávnění vlastníka dluhopisu žádat splacení dluhopisu před dobou splatnosti včetně vymezení podmínek, za kterých je oprávněn tak učinit.

54

Sněmovní tisk č. 524/0 ze dne 14. listopadu 2003 – vládní návrh zákona o dluhopisech, důvodová zpráva, s. 2.

33

Emisní podmínky jsou zároveň významným zdrojem informací pro potenciální investory, neboť jsou souhrnem základních informací o dané emisi dluhopisů. Investoři se pak na základě informací obsažených v emisních podmínkách rozhodují, zda dluhopisy nakoupit či nikoliv. Pravděpodobně nejzajímavější informaci pro investory představují údaje týkající se ratingu emitenta, informace o promlčení práv z dluhopisu nebo již zmiňovaná informace o zdaňování výnosu dluhopisu. Důležité je upozornit na skutečnost, že v případě nesouladu obsahu emisních podmínek a dluhopisu mají přednost emisní podmínky. Důvodem je fakt, že jejich obsah lze dodatečně (po schválení ČNB a za splnění dalších podmínek) měnit55 a mohou tedy být aktualizovány na základě nově známých skutečností. Co se týče právního vztahu mezi emitentem a osobou oprávněnou vykonávat práva spojená s dluhopisem, tak ten se ve věcech neupravených ZoD řídí ObchZ a ZoCP. Před zveřejněním emisních podmínek je emitent povinen požádat ČNB o jejich schválení. Žádost musí obsahovat přílohy stanovené v § 8 odst. 2 ZoD a ČNB při schvalování posuzuje, zda žádost opravdu obsahuje veškeré požadované přílohy, zda emisní podmínky splňují náležitosti stanovené ZoD a zda lze cenný papír, který má být vydán, považovat za dluhopis. Schválení probíhá formou správního řízení a ČNB je povinna rozhodnout o žádosti do 60 dnů ode dne jejího doručení nebo doplnění. V případě, že ČNB ve výše uvedené lhůtě neodešle žadateli rozhodnutí o žádosti, platí fikce pozitivního rozhodnutí, tedy, že emisní podmínky byly schváleny. Proti rozhodnutí ČNB je možno podat rozklad a ČNB je povinna rozhodnout o rozkladu ve lhůtě 60-ti dnů ode dne doručení rozkladu či jeho doplnění. Pokud ČNB v této lhůtě neodešle žadateli rozhodnutí o rozkladu, opět nastupuje fikce pozitivního rozhodnutí a platí, že emisní podmínky byly schváleny ve znění, které emitent požadoval schválit v řízení naposledy. Informace o schválení emisních podmínek dluhopisu pak ČNB zveřejňuje ve Věstníku ČNB.56 Schválené emisní podmínky musí emitent uveřejnit v souladu se zákonem. Dle § 10 odst. 1 ZoD musí být emisní podmínky uveřejněny nejpozději k datu emise, avšak ne dříve než před nabytím právní moci rozhodnutí o jejich schválení ČNB. V případě,

55

Viz. KOTÁSEK, J., PIHERA, V., POKORNÁ, J., et al. Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů. 5. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009 s. 146 56 Viz § 9 ZoD

34

že je dluhopis nabízen veřejně, je emitent povinen uveřejnit emisní podmínky v plném znění ve formě inzerátu alespoň v jednom celostátně šířeném deníku nebo ve formě brožury, bezplatně poskytované v sídle emitenta a navíc musí být emisní podmínky zpřístupněny způsobem umožňujícím dálkový přístup57. O tom, který z výše uvedených způsobů emitent zvolil, musí informovat v Obchodním věstníku. V případě, že vydání dluhopisů, případně jejich splacení a vyplácení výnosů z dluhopisů zajišťuje jiná osoba než emitent, vzniká povinnost uveřejnit emisní podmínky ve formě brožury také v sídle této osoby. Pokud budou dluhopisy přijaty k obchodování na regulovaném trhu, musí být jejich emisní podmínky k dispozici také v sídle organizátora příslušného trhu. V případě, že se emitent rozhodne obchodovat s dluhopisem na regulovaném trhu nebo jej veřejně nabízet, je v souladu se ZPKT povinen vyhotovit spolu s emisními podmínkami také prospekt takového dluhopisu. Nutno poznamenat, že nároky na obsah obou dokumentů jsou velmi podobné a oba dokumenty obsahují téměř totožné informace. Ačkoliv § 7 odst. 3 ZoD stanoví, že prospekt i emisní podmínky mohou tvořit jeden dokument a mohou být schvalovány společně, je stejně nakonec v podstatě třeba vyhotovit oba dokumenty. Souhlasím proto s Piherou58, že pokud existuje právní úprava prospektu vztahující se i na dluhopisy, není důvod pro samostatnou, a v podstatě duplicitní, úpravu emisních podmínek ve vztahu k dluhopisům, ke kterým se musí vyhotovovat prospekt. K poněkud nejasné situaci v případě nutnosti vyhotovování prospektu přispívá navíc § 10 odst. 4 ZoD, který stanoví, že pokud jsou emisní podmínky schváleny společně s prospektem, nepoužije se právní úprava v § 10 odst. 1 až 3 ZoD obsahující postup zveřejňování emisních podmínek dluhopisů, ale emisní podmínky se uveřejní společně s prospektem způsobem stanoveným v ZPKT pro uveřejnění prospektu, tedy způsobem stanoveným v § 36h ZPKT. Protože prospekt je v případě dluhových cenných papírů nutné vyhotovovat vždy, když budou tyto nabízeny formou veřejné nabídky, není dle Pihery59 jasné, v jakém rozsahu zůstává aplikovatelná úprava uveřejnění veřejně nabízených dluhopisů podle ZoD. Pihera je toho názoru, že úprava v ZoD „by mohla být použitelná pouze v případech, kdy bude sice prospekt nabízen veřejně (v nejširším slova smyslu), avšak kdy budou zároveň splněny 57

Nevztahuje se na státní dluhopisy a dluhopisy vydávané ČNB (viz. § 26 ZoD) Viz KOTÁSEK, J., PIHERA, V., POKORNÁ, J., et al. Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů. 5. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009 s. 146

58

35

podmínky některé z výjimek z povinnosti uveřejnit prospekt v ZPKT“60. Tedy pokud například bude nabídka cenných papírů určena výhradně kvalifikovaným investorům. Pihera tak dospívá k závěru, se kterým se ztotožňuji, a to, že „v případě veřejného nabízení dluhopisů by povinnost vyhotovovat a uveřejňovat emisní podmínky měla být zcela nahrazena odkazem na obecnou úpravu veřejného nabízení cenných papírů v ZPTK“61. Po schválení emisních podmínek ČNB je již emitent nemůže jednostranně měnit, s výjimkou změn údajů v souladu s § 12 odst. 6 ZoD (tj. např. změna údajů o emitentovi). Ostatní údaje může emitent změnit pouze pokud se podstatně změnily podmínky, za kterých byly stanoveny, po předchozím souhlasu schůze vlastníků a po schválení ČNB. Změnu podmínek tedy zase schvaluje na žádost emitenta ČNB, která je povinna rozhodnout do 30 dnů ode dne doručení žádosti nebo doplnění. V případě, že ve výše stanovené lhůtě ČNB neodešle rozhodnutí žadateli, uplatní se opět fikce pozitivního rozhodnutí a platí, že změna emisních podmínek byla schválena v takovém znění, v jakém ji navrhl emitent. V případě, že byly emisní podmínky uveřejněny společně s prospektem, vztahují se na jejich změnu ustanovení ZPKT vztahující se na změnu prospektu (§ 36j ZPKT). V neposlední řadě je emitent povinen neprodleně zveřejnit změnu emisních podmínek stejným způsobem, jakým byly uveřejněny emisní podmínky62. V případě, že emitent zamýšlí vydat více emisí dluhových cenných papírů, umožňuje mu ZoD (§ 13 a násl. ZoD), aby vyhotovil jediné společné emisní podmínky pro blíže nespecifikovaný počet emisí dluhopisů – tzv. dluhopisový program. Zákon stanoví emitentovi určitou limitaci volně emitovat dluhopisy v rámci dluhopisového programu, a to požadavkem uvést v dluhopisovém programu vždy dobu trvání dluhopisového programu a dále maximální objem nesplacených dluhopisů, který emitent nesmí překročit v žádném okamžiku po dobu trvání dluhopisového programu. Dluhopisový program schvaluje ČNB stejným postupem jako emisní podmínky. V případě, že emitent uvažuje o obchodování s dluhopisy na regulovaném trhu v rámci 59

Viz KOTÁSEK, J., PIHERA, V., POKORNÁ, J., et al. Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů. 5. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009 s.147 60 tamtéž s. 147 61 tamtéž s. 147 62 Viz § 12 ZoD

36

tzv. emisních programů, je možné vydat spolu s dluhopisovým programem tzv. základní prospekt podle § 36a ZPKT. Základní prospekt umožňuje, stejně jako dluhopisový program, vydávat různé tranše dluhopisů na základě jednoho základního dokumentu. Pokud byl emitentovi schválen ČNB dluhopisový program, musí emitent před vydáním každé jednotlivé emise (tranše) dluhopisů v rámci dluhopisového programu vypracovat pro každou takovou jednotlivou emisi již pouze doplněk dluhopisového programu. Doplněk musí obsahovat doplnění obligatorních náležitostí emisních podmínek, které nejsou v dluhopisovém programu obsaženy a odkaz na dluhopisový program. Doplněk je také schvalován ČNB při zachování téměř stejného postupu jako při schvalování emisních podmínek s tím rozdílem, že ČNB je povinna zaslat emitentovi rozhodnutí do 14 dnů místo do 60 dnů jako v případě emisních podmínek. Výše uvedené se však nevztahuje na státní dluhopisy a dluhopisy vydávané ČNB. Dle § 25 odst. 2 ZoD jsou státní dluhopisy vydávány na základě: -

zvláštního zákona o státním dluhopisovém programu, nebo

-

zvláštního zákona, který pověřuje ministerstvo vydat státní dluhopisy nebo mu vydání státních dluhopisů umožňuje. Na základě zvláštního zákona pak Ministerstvo financí vydá jednotlivé emise

dluhopisů a stanoví jejich emisní podmínky. Emisní podmínky státních dluhopisů vyhlašuje Ministerstvo financí ve Sbírce zákonů, nejde-li o emisní podmínky dluhopisu vydávaného v zahraničí. ČNB vydává dluhopisy podle zákona č. 6/1993 Sb. o České národní bance, v pozdějším znění, označované jako poukázky ČNB. Emisní podmínky poukázek ČNB zveřejňuje emitent ve Věstníku České národní banky a způsobem umožňujícím dálkový přístup. Dlužno podotknout, že dle § 26 odst. 3 ZoD nesmí Ministerstvo financí ani ČNB měnit emisní podmínky jimi vydávaných dluhopisů.

37

6.

Jednotlivé druhy dluhopisů Na základě různých kritérií, jako je například charakter dluhopisů či povaha jejich emise, lze dluhopisy dělit do určitých skupin. Níže je uveden přehled základních dělení dluhopisů, tak jak vyplývá z právních předpisů nebo jak je jejich dělení obecně chápáno na finančních trzích.

6.1.

Dluhopisy dle podoby Dluhové cenné papíry lze z pohledu jejich podoby členit na dluhopisy listinné a

zaknihované. Listinné

dluhopisy

představují

klasické

cenné

papíry,

kde

nositelem

subjektivních práv je právě listina, ve které jsou vyjádřeny. V podstatě každý druh dluhopisu může být vydán v listinné podobě. Obsahové náležitosti stanoví právní předpisy (zejména ZoD a v určitých případech i ZPKT). Pokud emitent hodlá obchodovat s listinnými dluhopisy na oficiálním regulovaném trhu, musí dle § 65 odst. 1 písm. k) ZPKT být tyto listinné dluhopisy vytištěny v souladu s požadavky kladenými na tisk listinných cenných papírů podle práva státu, ve kterém má emitent sídlo. V takovém případě by musel český emitent vytisknout dluhopisy v tiskárně s příslušným státním povolením a splnit technické požadavky ministerstva financí. Vzhledem ke stále častějším obchodům s cennými papíry a zvyšujícímu se objemu emisí dluhopisů, začala být postupně listinná podoba dluhopisů na překážku (a to i při možnost vydávat hromadné dluhopisy). Proto se postupně přes úschovu dluhopisů přešlo k formě tzv. zaknihovaných cenných papírů. Zaknihovaný cenný papír je cenný papír, jehož listinná podoba je nahrazena zápisem do zákonem stanovené evidence. Tuto evidenci cenných papírů, v našem případě dluhopisů, vede zákonem oprávněná osoba, která také plní veškeré povinnosti spojené s vedením takové evidence (například převody, přechody nebo změny dluhopisu). Dluhopis v listinné podobě tak vůbec nemusí existovat. S rozvojem výpočetní techniky převažuje u velkých emisí trend zaknihovaných cenných papírů, a to z několika důvodů. Jedním z nich je lepší obchodovatelnost. Není například praktické a jednoduché převést 100 000 ks listinných dluhopisů. Další důvod je ekonomický, neboť emitent ušetří náklady za tisk listinných dluhopisů.

38

Zvláštním institutem v českém právním řádu je imobilizace dluhopisů. § 38 ZoCP umožňuje emitentovi předat na základě smlouvy o úschově do hromadné úschovy listinné cenné papíry, tedy i dluhopisy. Takto uschovaný dluhopis je pak vydán dnem, kdy proběhlo předání listiny schovateli ve prospěch vlastníka. V případě imobilizace listinných dluhopisů na řad a na jméno je základní odlišností fakt, že na těchto listinných papírech není uvedeno jméno vlastníka. Emitent doplní jména vlastníka až ve chvíli, kdy požádá o vydání listinného dluhopisu. ZoCP stanoví, že na imobilizované cenné papíry se použije ustanovení ZPKT upravující zaknihované cenné papíry. Jejich evidenci tedy vede centrální depozitář. Obchodování s imobilizovanými dluhopisu pak probíhá podobně jako obchodování se zaknihovanými cennými papíry s tím rozdílem, že majitel imobilizovaných dluhopisů může požádat emitenta o vydání listinného cenného papíru. V některé odborné literatuře je imobilizovaný cenný papír považován za další podobu cenného papíru. Dle mého názoru však jde o pouhou úschovu listinného cenného papíru s tím, že se na tento listinný cenný papír dočasně vztahuje právní úprava upravující zaknihované cenné papíry.

6.2.

Dluhopisy dle formy Dle § 3 odst. 1 ZoCP mohou mít cenné papíry, včetně dluhopisů, formu:

-

cenného papíru na doručitele (tzv. au porteur papíry);

-

cenného papíru na řad (ordre papíry);

-

cenného papíru na jméno (au nom papíry). Dluhové cenné papíry mohou být vydány v jakékoliv formě. Forma dluhopisu

vypovídá o osobě jež svědčí práva z cenného papíru a současně zákon stanoví pro každou jednotlivou formu dluhopisů odlišné podmínky převodu. Toto rozlišení se vztahuje nejen na dluhopisy v listinné podobě, ale lze jej uplatnit i u zaknihovaných cenných papírů, byť po technické stránce je převod u zaknihovaných dluhopisů vždy stejný. Zaknihované dluhopisy se tak liší pouze tím, zda je v nich obsaženo uvedeno jméno oprávněného či nikoliv a měly by se tedy u zaknihovaných cenných papírů rozlišovat pouze cenné papíry na doručitele a na jméno.63

63

KOTÁSEK, J., PIHERA, V., POKORNÁ, J., et al. Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů. 5. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009 s. 55

39

Dluhopisy na doručitele jsou takové dluhopisy, z nichž oprávnění svědčí držiteli listiny, který ji předloží emitentovi. Není tedy na nich uvedeno jméno oprávněného a tyto dluhopisy se převádějí pouhou tradicí, tj. předáním. Cenným papírem, který musí mít vždy formu cenného papíru na doručitele, jsou listinné kupóny, jimiž se uplatňují příslušná práva na výnos z dluhopisu (§ 12 ZoCP). U dluhopisů na řad je osobou oprávněnou z dluhopisu osoba, která je označena přímo v textu dluhopisu a které svědčí nepřetržitá řada rubopisů. K převodu listinného cenného papíru na řad se totiž kromě předání vyžaduje také rubopis (§ 18 odst. 1 ZoCP). Dle § 5 ZoD jsou pak listinné dluhopisy na jméno převoditelné rubopisem a předáním. Pro účely ZoCP je proto nutné považovat listinné dluhopisy na jméno za cenný papír na řad64. Rubopisem se rozumí podpis na určené straně cenného papíru, většinou zadní, kterým se stvrzuje převod práva s cenným papírem spojeným na jinou osobu. Pokud je rub zaplněn, vystavuje se prohlášení na přívěšek k dluhopisu. ZoD stanoví základní náležitosti rubopisu a zároveň ohledně ostatních podmínek rubopisu odkazuje na příslušné ustanovení zákona č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů, zejména na část tohoto zákona upravující směnky a jejich převoditelnost. ZoD stanoví, že převoditelnost dluhopisu na jméno nesmí být emisními podmínkami omezena (§ 5 ZoD) (Původní ZoD umožňoval toto právo emisními podmínkami omezit). Poslední formou cenných papírů jsou dluhopisy na jméno. Na těchto dluhopisech je uvedeno jméno oprávněného přímo, avšak tento dluhopis nelze převést rubopisem. Dluhopis na jméno lze převést předáním a smlouvou o postoupení pohledávky, která musí mít písemnou formu. Dle Vítka lze jako au nom papíry vydat všechny druhy cenných papírů s výjimkou kupónů, poukázek na akcie a opčních listů65.

6.3.

Dluhopisy dle výnosu Informace o výnosu dluhopisu nebo způsobu jeho výpočtu patří mezi jeho

obligatorní náležitosti (§ 6 ZoD) a každý dluhopis tedy musí informaci o výnosu 64

Dle důvodové zprávy k ZoD zákonodárce úmyslně zachoval disproporcionalitu v označení formy cenného papíru (na řad / na jméno) mezi ZoD a ZoCP, neboť považoval za dostatečnou novelu ZoCP zíkonem č. 152/1996 Sb., který stanovil, že pokud právní předpis mluví o cenném papíru na jméno a zároveň požaduje pro jeho převod rubopis, vztahují se na něj ustanovení ZoCP upravující cenné papíry na řad.

40

obsahovat. „Český právní řád neumožňuje emitovat „dluhopis“, který by nenesl žádný výnos (tedy ani formou emisního disážia, ani by s ním nebyl emitován kupón). Takový cenný papír by tak dle tuzemské právní úpravy nebylo možné považovat za dluhopis“66. ZoD uvádí demonstrativní výčet stanovení výnosu dluhopisu v § 16. Výnos dluhopisu tedy může být dle ZoD stanoven zejména: -

pevnou úrokovou sazbou;

-

rozdílem mezi jmenovitou hodnotou dluhopisu a jeho nižším emisním kurzem;

-

slosovatelnou prémií nebo prémií v závislosti na lhůtě splatnosti dluhopisu; nebo

-

pohyblivou úrokovou sazbou odvozenou například z jiných úrokových sazeb či výnosů, pohybu devizových kurzů, indexů či cen komodit. Zákon v podstatě nepředepisuje emitentovi žádná omezení ve způsobu stanovení

výnosu a emitent jej tedy může stanovit jakýmkoliv způsobem. Emitent také může, jak uvedeno výše, právo na výnos z dluhopisu oddělit a vložit jej do kupónu jako samostatného cenného papíru na doručitele, který je emitován spolu s dluhopisem za účelem uplatnění práva na výnos z příslušného dluhopisu (§ 12 ZoCP a § 18 ZoD). Dluhopisy s pevnou úrokovou sazbou z jmenovité hodnoty (tzv. fixed rate bonds, straight bonds) jsou nejčastěji vydávanými dluhopisy. Výnos těchto dluhopisů bývá stanoven fixní úrokovou sazbou (např. 10% p.a.), odvozenou například z tržní úrokové sazby v době emise či z trendu inflace. Jmenovitá hodnota včetně úroku pak musí být splacena do předem stanovené doby. Fixed rate bonds skýtají pro emitenta výhodu v tom, že zná výši svých závazků, které bude muset v budoucnu splatit. Dluhopisy, jejichž výnos je stanoven rozdílem mezi jmenovitou hodnotou dluhopisu a jeho nižším emisním kurzem (tzv. emisní disážio) jsou v odborných kruzích nazývány zero-coupon bonds (případně discount-bond, zero-coupon bills). Jedná se o dluhové cenné papíry, které investor nakoupí od emitenta za nižší hodnotu

65

KOTÁSEK, J., PIHERA, V., POKORNÁ, J., et al. Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů. 5. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009 s. 57 66 KOTÁSEK, J., PIHERA, V., POKORNÁ, J., et al. Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů. 5. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009 s. 141

41

než je jejich jmenovitá hodnota s tím, že jmenovitá hodnota takového dluhopisu bude oprávněnému vyplacena v den splatnosti dluhopisu67. Zero-coupon bonds jsou vydávány jako krátkodobé i dlouhodobé dluhopisy, byť počet dlouhodobých dluhopisů převažuje. U dlouhodobých dluhopisů tohoto typu bývá splatnost obvykle 10-15 let, u krátkodobých pod jeden rok. Příklady zero-coupon dluhopisů jsou například U.S. Treasury bills (nejčastější a nejlikvidnější zero-coupon bills na světě), U.S. saving bonds či řada korporátních dluhopisů 68. Výhodou tohoto typu dluhopisů pro emitenta je okamžitý příjem finančních prostředků bez nutnosti výdajů a to až do data splatnosti dluhopisu. Na zahraničních finančních trzích je možné se setkat s několika variacemi zerocoupon dluhopisů. Mezi ně patří například: Deep-Discount Bond – je dlouhodobý dluhopis prodaný za cenu hluboce pod jmenovitou hodnotou Liquid Yield Option Note (LYON) – tento dluhopis je kombinací vlastností zerocoupon dluhopisů a vyměnitelných dluhopisů, neboť kromě výnosu z rozdílné ceny při emisi a při splatnosti dluhopisu se majitel navíc může v průběhu předem stanovené lhůty rozhodnout, že také využije svého práva na výměnu dluhopisu za akcie emitenta a to za cenu určenou v emisních podmínkách69. Dalším způsobem jak upravit výnos z dluhopisu uvedeným v ZoD je stanovení výnosu slosovatelnou prémií nebo prémií v závislosti na lhůtě splatnosti dluhopisu. Jedná se o tzv. prémiové dluhopisy, s jejichž vydáním je spojena povinnost emitenta vytvářet fond z části úroků. Emitent také stanoví pravidelné termíny, kdy vylosuje část dluhopisů, které získají prémii. Majitelé zbylých dluhopisů získají při splatnosti nižší úrok než majitelé vylosovaných dluhopisů. Emitent však může výplatu prémií nastavit i na jiné podmínky než jen losování.70

67

Pozn. Emitenti vydávají i zero-coupon bonds, kde spolu s emisním disažiem jsou k datu splatnosti splatné také předem stanovené úroky z takového dluhového cenného papíru, jež jsou vypočítané na základě různých hledisek (např. z jmenovité hodnoty dluhopisu, z inflace,atd.). Tento jev je stále častější. 68 Zero-Coupon Bond. [online] WikiMedia Foundation Inc. [cit. 2010-04-22]. Dostupné z http://en.wikipedia.org/wiki/Zero-coupon_bond 69 Srov. Coordinated Portfolio Investment Survey Guide. 2nd ed. Washington D.C.: International Monetary Fund, 2002. ISBN 1-58906-093-8. s. 146 70 STOUTIL, J. Dluhopisy na kapitálovém trhu. Euroekonom. [online]. 2004-03-19. [cit. 2010-04-23]. Dostupný z: http://www.euroekonom.cz/akcie-analyzy-tisk.php?type=js-dluhopisy

42

U dluhopisů s pohyblivým úrokem (tzv. floating rate notes) (dále jen „FRN“) se emitent zavazuje vyplácet variabilní úrok, nečastěji podle aktuální úrokové sazby na peněžním a kapitálovém trhu (například tzv. benchmarky LIBOR (London Interbank Offered Rate71), LIBID (London Interbank Bid Rate), v českých podmínkách pak nejčastěji PRIBOR (Prague Interbank Offered Rate)) plus tzv. spread, který zůstává konstantní. Některé FRN také používají ke stanovení úrokové sazby krátkodobé vládní dluhopisy Spojených států amerických (např. Treasury bills). Většina FRN obsahuje variabilní úrok se čtvrtletní splatností, což znamená, že úroky jsou vypláceny každé tři měsíce. FRN byly poprvé emitovány v 70. letech a to na trhu euroobligací, později se rozšířili i na národní kapitálové trhy. Také dluhopisy typu FRN se dají dále třídit podle specifických vlastností. Jako příklady lze uvést následující typy FRN72: FRN s automatickou přeměnou na pevně zúročitelné dluhopisy (Drop-Lock Bond) – jde o dluhopis, který kombinuje vlastnosti dluhopisu s pevným úrokem a dluhopisu s pohyblivým úrokem. Dluhopis je vydán jako dluhopis s pohyblivou úrokovou sazbou, která je nastavována v půlročních intervalech na předem určenou hranici nad základní sazbu, například nad šesti měsíční LIBOR. Tento postup je pak opakován až do doby, kdy se základní sazba dostane na nebo pod určitou hranici specifikovanou v emisních podmínkách. V ten okamžik se úroková sazba stává pevnou, a to až do doby splatnosti dluhopisu. Mismatch FRN – FRN s kupónovou strukturou, jež je upevňována častěji a s rozdílnou splatností než jsou stanoveny úrokové intervaly (např. úroková sazba je založena na šesti měsíčním LIBORu, ale je upravována každý měsíc). FRN s minimální a maximální úrokovou sazbou (FRN with collar) – úroková sazba se pohybuje mezi maximální a minimální stanovenou hranicí. FRN s minimální úrokovou sazbou (FRN with floor) - v tomto případě je nastavena minimální úroková sazba, pod kterou nesmí proměnlivé zúročení klesnout

71

Pozn. LIBOR je sazba určená pro obchody mezi velkými mezinárodními bankami na londýnském trhu a je dominantní referenční sazbou na finančních trzích. 72 Srov. Coordinated Portfolio Investment Survey Guide. 2nd ed. Washington D.C.: International Monetary Fund, 2002. ISBN 1-58906-093-8. s. 146

43

FRN s maximální úrokovou sazbou (Capped FRN) – emisní podmínky nastavují maximální úrokovou sazbu, kterou nesmí proměnlivé zúročení přesáhnout. FRN s možností přeměny na dluhopis s kratší dobou splatnosti (Flip-Flop FRN) – jedná se dluhový cenný papír, který kombinuje FRN s velmi dlouhou lhůtou splatnosti s možností investora po určité předem stanovené době konvertovat splatnost dluhopisu na FRN s krátkou lhůtou splatnosti s tím, že výnos dluhopisu se tím v porovnání s původním výnosem sníží o určitou předem stanovenou hodnotu. Často pak ještě bývá investorovi dávána možnost těsně před lhůtou splatnosti konvertovat tento dluhopis zpět na dluhopis s dlouhodobou lhůtou splatnosti s další možností úpravy výše výnosu. FRN s konvertibilní sazbou (Convertible Rate FRN) – emise těchto FRN dluhopisů obsahuje možnost konvertovat dluhopisy s proměnlivým zúročením na pevné zúročení a naopak. To dává emitentům a investorům možnost spekulovat nebo se zahedgovat proti budoucímu růstu úrokové sazby. FRN s variabilní sazbou (Variable-Rate Note) – FRN u kterých je rozpětí úrokové sazby pevně stanoveno emitentem a jeho agentem pouze několik dní před následujícím úrokovým obdobím. Držitelé dluhopisů pak mají, během předem stanovené doby, možnost přijmout tuto novou úrokovou sazbu nebo za splnění určitých podmínek předložit v den splatnosti úroků dluhopisy aranžérovi emise. Dluhopisy s proměnlivým úrokem dle aukce (Auction Rate Securities) – jedná se o dlouhodobé variabilní dluhopisy, které jsou vázané na krátkodobé úrokové sazby. Úrokové sazby jsou nastavovány pomocí upravené tzv. holandské aukce a to v předem určených krátkodobých intervalech (obvykle v intervalech 7, 28 nebo 35 dnů). Celkový počet dluhopisů, které jsou na aukci k dispozici bývá stanoven počtem majitelů dluhopisů, kteří chtějí prodat nebo držet své dluhopisy za minimální výnos. Na aukci potenciální investoři specifikují počet akcií, které jsou ochotni koupit s uvedením nejnižší míry akceptovatelných úroků. Nabídky a poptávky jsou poté seřazeny od nejmenší po největší minimální nabídkovou cenu. Úroková sazba pro celou emisi je pak stanovena na základě nejnižší nabídkové ceny, za kterou by se prodali veškeré cenné

44

papíry73. Dlužno podotknout, že od roku 2008 trh s těmito dluhopisy zamrzl a v současné době nejsou běžnými investičními produkty. Dalšími FRN pak mohou být třeba například Structured FRN, Reverse FRN, Step up recovery FRN (SURF), Range/corridor/accrual notes nebo Leveraged/Deleveraged FRN. Obecně jsou FRN považovány investory za konzervativní investiční nástroj. Hlavními emitenty FRN v Evropě jsou bankovní instituce, v USA pak společnosti podporované vládou, jako donedávna Fannie Mae a Freddie Mac74. Indexované dluhopisy (Indexed Bonds) jsou takové dluhopisy, u kterých jsou jistina a úrokové platby vázány na určitý index nebo cenu, čímž se zabezpečuje jejich stabilita. Pravděpodobně nejpoužívanějším indexovým dluhopisem je dluhopis indexovaný na inflaci (Inflation-indexed bond), který má nejčastěji podobu státních dluhopisů. Nejlikvidnějšími dluhopisy tohoto typu jsou americké státní dluhopisy Treasury Inflation-Protected Securities (TIPS) a britské státní dluhopisy Index-linked Gilts75. Na začátku roku 2008 se na mezinárodních trzích obchodovalo se státními dluhopisy indexovanými na inflaci v hodnotě přes USD 1,5 bilionu. Dluhopisy s indexovanými splatnými částkami (Bull and Bear Bonds) jsou zvláštním druhem dluhopisů, jejichž umořovací kurs je závislý na vývoji akciových indexů. Emise dluhových cenných papírů je rozdělena do dvou částí (tranší) na tzv. býčí dluhopisy (neboli bull bonds) a tzv. medvědí dluhopisy (bear bonds). Býčí dluhopisy jsou určeny pro investory, kteří očekávají vzestup akciových indexů, neboť pokud tyto stoupají, roste výnos z býčích dluhopisů a naopak, pokud akciové indexy klesají, klesá výnosnost býčích dluhopisů. Medvědí dluhopisy jsou pak pravým opakem býčích dluhopisů a jsou určeny investorům předpokládajícím pokles akciových kursů. Proto se jejich výnosnost pohybuje přesně opačně než výnosnost býčích dluhopisů. Výkupní cena medvědích dluhopisů tak stoupá v případě poklesu akciových kursů a klesá v případě jejich růstu. 76

73

Auction Rate Securities. [online]. California Debt and Investment Advisory Commission. August 2004 [cit. 2010-04-18]. Dostupný z http://www.treasurer.ca.gov/cdiac/issuebriefs/aug04.pdf 74 Floating Rate Note. [online] WikiMedia Foundation Inc. [cit. 2010-04-22]. Dostupné z http://en.wikipedia.org/wiki/Floating_rate_note 75 Inflation Index Bond. [online] WikiMedia Foundation Inc. [cit. 2010-04-22]. Dostupné z http://en.wikipedia.org/wiki/Inflation-indexed_bond 76 Coordinated Portfolio Investment Survey Guide. 2nd ed. Washington D.C.: International Monetary Fund, 2002. ISBN 1-58906-093-8 s. 146

45

Dluhopisem jež zná zahraniční právní úprava, především právní systémy Common Law, který však nesplňuje požadavky ZoD na dluhopisy, je tzv. Perpetual Bond. Jedná se o dluhový cenný papír bez data splatnosti. Je tedy v zásadě nesplatitelný (s výjimkou situace, kdy je emitent v likvidaci), avšak je z něj navždy vyplácen pravidelný úrok. Jediným významnějším dluhopisem tohoto typu jsou dluhopisy vydané britským ministerstvem financí k úhradě menších dluhopisů použitých k financování Napoleonských válek v roce 181477. V dnešní době se moc často nepoužívá a pokud ano, tak především jako hluboce podřízené dluhopisy vydávané bankami.

6.4.

Dluhopisy dle doby splatnosti Z časového hlediska v souvislosti s dobou splatnosti dluhopisů, lze provést

základní dělení dluhopisů na: a)

dluhopisy krátkodobé;

b)

dluhopisy střednědobé;

c)

dluhopisy dlouhodobé;

d)

věčné dluhopisy. U srovnatelných typů emitentů a dluhopisů je možné považovat dluhopisy s kratší

dobou splatnosti dluhopisu za bezpečnější a tedy méně rizikové. S menší mírou rizika však také většinou souvisí jejich nižší výnosnost než u dluhopisů dlouhodobých. Krátkodobými dluhopisy (v angličtině nazývanými „bills“) se rozumí dluhopisy s dobou splatnosti do jednoho roku. Není bez zajímavosti, že vzhledem k velké likviditě dluhopisů bývají tyto pokládány investory i centrálními bankami (např. ČNB nebo Evropskou centrální bankou) za určitou formu peněz a zařazovány do nejširšího peněžního agregátu M3. Mezi tyto dluhopisy patří například státní pokladniční poukázky, poukázky ČNB, depozitní certifikáty ale běžné i komerční dluhopisy. S krátkodobými dluhopisy většinou nebývají spojeny kupóny a nebývají obchodovány na veřejných trzích.

77

Perpetual Bond. [online] Investopedia ULC. [cit. 2010-04-22]. Dostupné z http://www.investopedia.com/terms/p/perpetualbond.asp

46

Střednědobými dluhopisy (anglicky „notes“) jsou pak dluhopisy se splatností v rozmezí jednoho roku do deseti let. Mezi střednědobé dluhopisy je možné zařadit některé státní dluhopisy (i státní dluhopisy vydávané Českou republikou), ale také komunální dluhopisy a komerční dluhopisy. Dlouhodobými dluhopisy (anglicky „bonds“) se rozumí dluhopisy se splatností více než deset let. Mývají podobu státních a komunálních dluhopisů, stejně tak jako komerčních dluhopisů. Věčné dluhopisy (v angličtině perpetual bonds) jsou dluhopisy, které nemají stanovenu dobu splatnosti. Vydávají se především ve Velké Británii či Spojených státech amerických. V praxi však existují i dluhopisy, které nelze jednoduše zařadit mezi výše uvedené kategorie, případně dluhopisy, jejichž emisní podmínky umožňují investorovi nebo emitentovi využít možnosti prodloužit či zkrátit dobu jejich splatnosti. Mezi takové dluhopisy lze řadit například78: Dluhopisy s tzv. Call Opcí – dluhopisy umožňující emitentovi splatit své závazky z dluhopisu v určitá, předem stanovená data před původně stanovenou dobou splatnosti. Dluhopisy s tzv. Put Opcí – u těchto dluhopisů má investor právo požadovat splacení jistiny v určitý, předem stanovený den, který předchází původnímu dni splatnosti. Retractable bond – emise dluhopisu obsahující možnost emitenta předčasně splatit a možnost investora požadovat předčasné splacení, a to v určitá předem stanovená data. Prodloužitelný dluhopis (Extendable Bond) – emisní podmínky tohoto dluhopisu povolují investorovi prodloužit splatnost dluhopisu.

6.5.

Dluhopisy dle způsobu splácení jmenovité hodnoty Z hlediska způsobu splácení jmenovité hodnoty lze dluhopisy dělit do dvou

základních kategorií, a to na dluhopisy, jež dle emisních podmínek budou splaceny jednorázově k datu splatnosti dluhopisu a na dluhopisy, které budou dle emisních podmínek spláceny v několika splátkách. Protože český právní řád vyžaduje stanovení 78

Srov. Coordinated Portfolio Investment Survey Guide. 2nd ed. Washington D.C.: International Monetary Fund, 2002. ISBN 1-58906-093-8. s. 147

47

způsobu splatnosti a doby splatnosti, v případě splácení hodnoty dluhopisu formou splátek je emitent povinen stanovit přesné datum těchto splátek79.

6.6.

Dluhopisy dle osoby emitenta Dalším z možných hledisek třídění dluhopisů je jejich třídění podle typu emitentů.

Informace o tom, jaká osoba daný dluhopis vydala a bude tedy povinna jej v den splatnosti splatit, je pro investory při rozhodování o nákupu dluhopisů klíčová a určuje míru rizikovosti celé investice. Pokud navíc není emitent dostatečně důvěryhodný, zvyšují se tím náklady investorů na sledování jeho finančních výsledků a finanční stability. Z pohledu typu emitenta dluhopisu lze tedy provést základní třídění dluhopisů následovně: -

dluhopisy emitované státem;

-

dluhopisy emitované samosprávním uzemním celkem;

-

dluhopisy emitované korporacemi;

-

dluhopisy emitované bankami. Dluhopisy emitované státy se nazývají státní dluhopisy a obecně platí, že

dluhopisy emitované bohatými státy přinášejí pro investory nízkou míru rizika. Není tedy překvapující, že dluhopisy těchto států jsou nejrozšířenějšími dluhopisy světa. Ne všechny státy jsou však vnímány jako bezproblémové. Státy, které jsou vnímány jako rizikovější (tedy státy zařazené ratingovými agenturami do spekulativního pásma80), musí přilákat investory tím, že poskytnou investorům vyšší úrok v rámci kompenzace za větší riziko. Mezi státy řazené do spekulativního pásma patří zejména rozvojové státy81. Peněžní prostředky, které státy získají za emisi dluhopisů, vkládají nejčastěji do rozvoje infrastruktury nebo jsou použity ke snížení státního deficitu. ZoD řadí státní dluhopisy mezi zvláštní druhy dluhopisů a proto bude o státních dluhopisech vydávaných dle ZoD detailněji pojednáno níže. Ve zkratce lze pro přehled

79

Srov. § 19 odst. 1 ZoD Pozn. Pro detailnější informace o stupnici hodnocení viz dále. 81 Pozn. Vzhledem k vývoji na finančních trzích a výši řeckého státního dluhu, zařadila dne 27.4.2010 ratingová agentura Standard & Poor’s Řecko do spekulativního pásma (snížíla rating na BB plus), čímž se poprvé v historii dostala do spekulativního pásma země tzv. eurozóny. 80

48

uvést, že státní dluhopisy České republiky jsou vydávány na základě zvláštního zákona, emitentem je Ministerstvo financí ČR a emisi zajišťuje ČNB tzv. holandskou aukcí.82 Také státní dluhopisy mohou sami o sobě být děleny na základě různých hledisek do jednotlivých typů. Mezi nejvýznamnější patří: Sovereign bonds– jsou státní dluhopisy vydávané vládami v rámci dané země, avšak znějící na zahraniční měnu, kterou obvykle bývá některá z pevných měn (např. americký dolar nebo britská libra). Důvodem pro volbu zahraniční měny často bývá velká míra inflace nebo nestabilní postavení domácí měny na světových trzích. Dluhopisy typu sovereign bonds jsou tak nejčastěji vydávány státy s méně stabilní ekonomikou. Určitým typem těchto druhů dluhopisu jsou tzv. Brady Bonds, neboli dluhopisy typu eurobonds vydávané rozvojovými státy na základě zvláštní smlouvy (tzv. Brady-type agreement), přičemž obsahem této smlouvy bývá plán Mezinárodního měnového fondu (dále jen „MMF“) na rozvoj ekonomiky dané země a závazek příslušného státu zavést určitá opatření podle plánu MMF.83 Government bonds – pod tímto pojmem jsou nejčastěji chápány státní dluhopisy denominované v domácí měně emitenta, kterými vlády získávají peníze na státní výdaje84. Prvním takovým dluhopisem byl dluhopis vydaný anglickou vládou v roce 1963 za účelem financování války proti Francii. Tyto dluhopisy bývají označovány za málo rizikové, nicméně existují i vzácné případy (např. Rusko v r. 1998 v období tzv. krize rublu), kdy státy procházejí měnovou krizí, což může vést až ke státnímu bankrotu a nesplacením dluhopisů. Komunálními dluhopisy se nazývají dluhopisy, které jsou emitované územním samosprávným celkem slouží zejména k financování dopravní infrastruktury. „Obce většinou emitují dluhopisy prostřednictvím peněžního ústavu, neboť zpravidla nemají odborníky…. V některých zemích jsou pro tyto transakce zřizovány speciální banky, většinou typu investiční banky.85“ V České republice je podmínkou možnosti emitovat 82

Dluhopis. [online] WikiMedia Foundation Inc. [cit. 2010-04-14]. Dostupné z http://cs.wikipedia.org/wiki/Dluhopis 83 Coordinated Portfolio Investment Survey Guide. 2nd ed. Washington D.C.: International Monetary Fund, 2002. ISBN 1-58906-093-8 s. 148 84 Government Bond. [online] Investopedia ULC. [cit. 2010-04-20]. Dostupné z http://www1.investopedia.com/terms/g/government-bond.asp 85 PEKOVÁ, J. Hospodaření a finance územní samosprávy. 1. vyd. Praha: Management Press, 2004 s. 311

49

komunální dluhopis souhlas Ministerstva financí ČR. Takovéto dluhopisy jsou zajištěny buď daněmi, což znamená, že úrok je splácen z vybraných daní, anebo konkrétním projektem, tedy kupón se vyplácí z určitých projektů jako je mýtné na dálnici či poplatky ze sportovních akcí. O komunálních dluhopisech dle ZoD bude detailněji pojednáno níže v kapitole o Zvláštních dluhopisech. Korporátní

dluhopisy

jsou

takové

dluhopisy,

jejichž

emitenty

jsou

„podnikatelské subjekty, tj. subjekty, provádějící podnikatelskou činnost za účelem dosažení zisku.86“ Cílem takové emise je získání kapitálu pro rozvoj obchodních aktivit, modernizace, rozšíření nebo i na druhou stranu odvrácení bankrotu. Korporátní dluhopisy existují v různých druzích s různou míru rizikovosti, od čehož se pak může odvíjet velikost úroků. Bankovními dluhopisy se pak rozumí takové úvěrové cenné papíry, které jsou emitovány bankami. V praxi se často nerozlišuje mezi dluhopisy korporátními a bankovními.

6.7.

Dluhopisy dle kreditního ohodnocení emitenta V souvislosti s tříděním dluhopisů dle emitentů je třeba se také podívat nejen na

typ emitenta, ale je zejména třeba zkoumat jejich finanční situaci. Jednou z obligatorních náležitostí emisních podmínek dle ZoD je proto informace, zda bylo provedeno ohodnocení finanční způsobilosti emitenta či nikoliv, a pokud ano, tak s jakým výsledkem. Proto jsou všechny dluhopisy charakterizovány určitou kreditní kvalitou emitenta. A právě na základě výše zmiňovaného tzv. ratingu emitentů, lze dluhopisy třídit na dluhopisy s investičním stupněm rizika (Investment Grade Bonds) a na dluhopisy se spekulativním stupněm rizika neboli tzv. prašivé dluhopisy (Junk Bonds, High-yield Debt či Non-Investment Grade Bonds)87. Dluhopisy s investičním stupněm rizika (Investment Grade Bonds) jsou dluhopisy, které jsou emitovány emitentem s nízkým nebo středním kreditním rizikem. V závislosti na stupnicích jednotlivých agentur se hodnocení kreditního rizika dluhopisů vydaných emitenty s nízkým nebo středním rizikem pohybuje v rozmezí „AAA“ až „BBB“ (viz Tabulka 1 níže). Charakteristickým znakem těchto dluhopisů je obvykle 86

TETŘEVOVÁ, L. Financování projektů, 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2006, s. 112

50

nižší výnosnost než výnosnost prašivých dluhopisů, kompenzovaná však nižším rizikem nesplnění závazku ze strany emitenta. Pod pojmem prašivé dluhopisy (Junk Bonds) se skrývají dluhopisy s nízkou hodnotou ratingu ( „BB“ / „Ba“ nebo nižší), které tak nedosahují investiční úrovně. Z technického hlediska se jedná o v podstatě normální dluhopisy, splňující určitá kritéria pro daný typ a druh dluhopisu. Zásadním rozdílem oproti běžným dluhopisům je kreditní riziko emitenta a s ním spojená rizika pro případné investory. Protože emitenti těchto dluhopisových cenných papírů bývají v takové finanční situaci, že by za běžných výnosových podmínek tyto jen těžko prodávali, nabízejí obvykle za prašivé dluhopisy investorům vysoký výnos. Hlavními důvody pro ohodnocení určitých dluhopisů ratingovými agenturami hodnotami nedosahujícími investiční úrovně jsou: -

dluhopis je vydáván nově založenou společností bez finanční historie;

-

emitent se dostal do příliš vysoké míry zadluženosti a proto hrozí riziko nesplácení závazků z dluhopisů;

-

finanční situace emitenta, který v minulosti vydal dluhopis dosahující investiční úrovně, se zhoršila natolik, že ratingová agentura uznala za vhodné přeřadit dluhopis do jiné kategorie. Obecně se investice do prašivých dluhopisů doporučuje pouze dobře

informovaným kvalifikovaným investorům. Není bez zajímavosti, že v roce 2009 zažily tyto dluhopisy nevídaný nápor investorů, kteří do nich investovali více než 30 miliard USD88. Níže uvedená tabulka znázorňuje stupnice hodnocení dvou nejvýznamnějších a nejuznávanějších světových ratingových agentur:

Tabulka 1:

87

Pozn. Rating emitentů provádějí specializované agentury, z nichž pro většinu investorů jsou v současné době uznávanými agenturami Moody‘s, Standard & Poors’s nebo Fitch 88 Viz. SAKOUI, A. Bumpy ride ahead for all bonds, Financial Times Special Report, Financial Times: March 1, 2010. pp. 1-3

51

Rating Dluhopisu

Úroveň

Riziko

AAA

Investiční

Nejnižší riziko

AA

Investiční

Nízké riziko

Moody's

Standard & Poor's

Aaa Aa A

A

Investiční

Nízké riziko

Baa

BBB

Investiční

Střední riziko

Ba, B

BB, B

Spekulativní

Vysoké riziko

Caa/Ca/C

CCC/CC/C

Spekulativní

Nejvyšší riziko

C

D

Spekulativní

V porušení

Zdroj: http://www.investopedia.com

6.8.

Dluhopisy dle trhu Dluhopisy bývají emitovány emitenty na různých trzích. Základním dělením trhů

je dělení na primární a sekundární trh. Primárním trhem se rozumí trh sloužící k prodeji nově emitovaných dluhopisů emitenty, případně aranžéry. Dluhopisy prodané na primárním trhu mohou být pak dále obchodovány na trhu sekundárním. Obchodování na sekundárním trhu zahrnuje jak obchodování na organizovaných trzích (tedy např. na BCPP), tak prosté obchodování OTC neboli over the counter. Téměř všechny dluhopisy, s výjimkou některých privátních dluhopisů, jsou obchodované i na sekundárních trzích. Dalším možným dělením trhů dluhopisů je jejich dělení na domácí a zahraniční dluhopisy. Domácím trhem se rozumí trh státu ve kterém má emitent sídlo, zahraničním pak jakýkoliv jiný trh. Z pohledu tohoto dělení trhu je možné dále dělit dluhopisy na následující druhy89: Mezinárodní dluhopisy (International Bonds) – jedná se o dluhopisy vydané zahraničním emitentem v jiné zemi, než je země jeho sídla. Mezinárodní dluhopisy mohou mít podobu Eurobondů či zahraničních dluhopisů. Globální dluhopisy (Global Bonds) – jde o mezinárodní emisi dluhopisů umístěnou zároveň na evropském a jednom nebo více národních trzích s cennými papíry, s tím, že dluhopisy této emise jsou mezi trhy navzájem vyměnitelné90. 89

Coordinated Portfolio Investment Survey Guide. 2nd ed. Washington D.C.: International Monetary Fund, 2002. ISBN 1-58906-093-8 s. 145 90 Coordinated Portfolio Investment Survey Guide. 2nd ed. Washington D.C.: International Monetary Fund, 2002. ISBN 1-58906-093-8 s. 145

52

Eurobondy – Eurobondem se rozumí dluhopis, který zní na jinou měnu než je měna státu ve kterém byl vydán. Může jím tedy být například dluhopis denominovaný v kanadských dolarech a vydaný v Austrálii korejskou společností. Eurobondy bývají upsané a prodávané mezinárodním syndikátem finančních institucí. Vzhledem k tomu, že poskytují emitentům značnou flexibilitu zvolit si zemi pro umístění emise svých dluhopisů, stejně jako měnu, ve které jsou denominovány, jsou eurobondy atraktivním finančním nástrojem. Eurobondy také mývají relativně malou jmenovitou hodnotu a vysokou likviditu. Zahraniční dluhopis (Foreign Bond) – je cenný papír vydaný emitentem na jiném národním kapitálovém trhu než je trh státu, ve kterém má emitent sídlo. Dluhopis bývá denominován na měnu státu ve kterém je umístěn kapitálový trh.

6.9.

Dluhopisy dle způsobu zajištění Dle způsobu zajištění lze dluhopisy rozdělit na dluhopisy zajištěné a nezajištěné.

Při vydávání dluhopisů některými rizikovějšími emitenty hraje pro investory významnou roli skutečnost, zda-li je emise dluhopisů zajištěna či nikoliv. Investor totiž nese kreditní riziko toho, že emitent nesplatí úplně a včas úroky a jistinu vydaných dluhopisů. Zajištěním v tomto případě tedy rozumíme zajištění proti riziku nemožnosti splácet závazky z dluhopisů. Možností jak poskytnout garance a uspokojit tak věřitele existuje hned několik. Tak například garancí od lépe hodnocené společnosti (například mateřské společnosti), případně garancí od státu nebo specializované pojišťovny. Další možností je zajištění aktivy (tedy například majetkem, hypotékou či pohledávekami) či budoucími specifickými příjmy91. Většina emisí dluhopisů však bývá nezajištěná, neboť zajištění s sebou přináší velkou administrativní náročnost a nemalé náklady. Pokud mluvíme o zajišťování a krytí dluhopisů, je vhodné se na tomto místě zmínit o tzv. sekuritizaci, neboli procesu strukturovaného financování, kterým emitent pomocí shromáždění jednotlivých aktiv (zejména v podobě pohledávek) do poolu a jejich následnou transformací na sekuritizovaný cenný papír (také nazývaný cenný papír 91

CUPAL, L., ČECH, P., JAKUB, F., et al. Jak emitovat dluhopisy a akcie na veřejném trhu. [online] Praha: Komise pro cenné papíry, 2004. Dostupný z http://www.cnb.cz/export/CZ/Kapitalovy_trh_podle_temat/get_dms_file.do?FileId=2612. ISBN 80-2392193-2, s. 16

53

s podkladovým aktivem, v angličtině „Asset-backed security“), přenáší rizika z nich vyplývající. Takto transformované sekuritizované cenné papíry poté emitent nabízí k obchodování na finančních trzích. Aktiva, které emitent vkládá do poolu, mají nejčastěji povahu pohledávek bank za kreditními kartami, spotřebitelskými či hypotečními úvěry. Protože je portfolio zajištěno podkladovými aktivy s pohyblivým cash flow a pohyblivou volatilitou, odvíjí se od hodnoty podkladových aktiv (např. od toho, zda jsou řádně spláceny hypoteční úvěry). Důležité je, že výnos sekuritizovaného cenného papíru není zajištěn emitentem, ale právě a jen podkladovým aktivem a je na zvážení investora, zda-li převezme na sebe kreditní riziko těchto aktiv.92 Pravděpodobně nejčastěji vydávaným sekuritizovaným cenným papírem bývají právě dluhopisy. Bohužel, v České republice proběhlo pouze několik sekuritizací (jednu z nich provedla například společnosti Home Credit). Je to dáno nedůvěrou zahraničních investorů v České právní prostředí, zejména v oblasti vymahatelnosti práva a rychlosti soudních řízení.

6.10. Zvláštní druhy dluhopisů dle ZoD93 Státní dluhopisy a dluhopisy ČNB Jak již bylo zmíněno dříve, jsou dluhopisy vydávané státy ve světě velmi rozšířeny a patří k nejoblíbenějším investičním nástrojům vůbec. V českém právním prostředí se za dluhopisy vydané státem považují takové dluhopisy, které jsou vydané v souladu s ZoD, který stanoví základní právní úpravu státních dluhopisů v § 25 a násl. Dle ZoD jsou tak státními dluhopisy dluhopisy vydávané Českou republikou a to na základě zvláštního zákona. Patřičný zvláštní zákon, na základě kterého je dluhopis vydáván, musí také stanovit účel, maximální rozsah a maximální dobu splatnosti státních dluhopisů. Příklady zvláštních zákonů na základě kterých byly vydány státní dluhopisy jsou například: 92

Pozn. Právě špatné odhadnutí rizik investory a neprůhledná složení poolů jednotlivých sekuritizovaných dluhových cenných papírů odstartovalo ve Spojených státech amerických nynější světovou finanční krizi. S vidinou zisku poskytovaly banky a jiné finanční instituce hypoteční a jiné úvěry i těm osobám, které by při obezřetném posouzení stavu věci neměli na tyto úvěry vůbec dosáhnout. Takto poskytnuté úvěry poté finanční instituce sekuritizovaly a prodávaly investorům.

54

-

zákon č. 382/2009 Sb. o státním dluhopisovém programu na částečnou úhradu nákladů spojených s odstraněním následků škod způsobených záplavami a povodněmi v červnu a červenci 2009; nebo

-

zákon č. 413/2008 Sb., o státním dluhopisovém programu na úhradu jistin státních dluhopisů odkupovaných z trhu v roce 2008. Státní dluhopisy musí obsahovat stejné náležitosti jako běžné dluhopisy a mohou

být vydány také jen na základě emisních podmínek, případně dluhopisového programu. Od běžných dluhopisů se naopak liší v postupu vydávání emisních podmínek (viz kapitola o procesu vydávání dluhopisů) a dluhopisového programu (funkci státního dluhopisového programu plní zvláštní zákon94). Státní dluhopisy jsou vydávány Ministerstvem financí, které také určuje jejich emisní podmínky. Jak již bylo uvedeno výše, emisní podmínky státních dluhopisů nepodléhají schválení ČNB, ale Ministerstvo financí je povinno je vyhlásit ve Sbírce zákonů. Výjimku z povinnosti vyhlásit emisní podmínky státního dluhopisu ve Sbírce zákonů tvoří emisní podmínky státních dluhopisů vydávaných v zahraničí. Osoby oprávněné prodávat státní dluhopisy určuje § 26 odst. 4 ZoD, dle kterého jsou v České republice státní dluhopisy prodávány prostřednictvím ČNB. V zahraničí jsou pak státní dluhopisy prodávány prostřednictvím obchodníka s cennými papíry oprávněného k této činnosti v daném státě, se kterým Ministerstvo financí uzavře smlouvu o obstarání umístění státních dluhopisů. Státní dluhopisy se splatností kratší než jeden rok se nazývají státní pokladniční poukázky. Ministerstvo může vydat společné emisní podmínky, které jsou stejné pro blíže neurčený počet emisí státních pokladničních poukázek. Tyto společné emisní podmínky jsou vyhlašovány Ministerstvem financí ve Sbírce zákonů. Ministerstvo financí doplňuje emisní podmínky státních pokladničních poukázek v rámci jednotlivých emisí o některé chybějící údaje (např. o ISIN, jmenovitou hodnotu atd.) a tato doplnění uveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup. Stejně jako u ostatních 93

Pozn. původní zákon o dluhopisech č 530/1990 Sb. znal kromě zvláštních dluhopisů uvedených v této kapitole také tzv. zaměstnanecké dluhopisy, jejichž právní úprava však byla v roce 2000 vypuštěna. 94 Pozn. takovým zákonem je například zákon č. 83/2010 Sb. o státním dluhopisovém programu na úhradu části rozpočtovaného schodku státního rozpočtu České republiky na rok 2010 nebo zákon č. 107/2009 Sb. o státním dluhopisovém programu na poskytnutí finanční pomoci vládě Lotyšské republiky na řešení stabilizace ekonomiky v letech 2009 a 2010

55

státních dluhopisů i zde platí, že Ministerstvo financí nesmí změnit emisní podmínky státních pokladničních poukázek. Obchodování se státními pokladničními poukázkami organizuje ČNB prostřednictvím Systému krátkodobých dluhopisů. Dluhopisy vydávané ČNB podléhají podobnému režimu jako státní dluhopisy. Na základě ZoČNB je ČNB oprávněna emitovat krátkodobé dluhopisy se splatností 6 měsíců. Tyto dluhopisy se označují jako poukázky České národní banky a ČNB uveřejňuje jejich emisní podmínky ve Věstníku ČNB a dále způsobem umožňujícím dálkový přístup95. ČNB není oprávněna změnit emisní podmínky jí vydávaných dluhopisů. Obchodování s poukázkami ČNB probíhá stejně jako obchodování se státními pokladničními poukázkami, tedy prostřednictvím Systému krátkodobých dluhopisů organizovaném ČNB. Komunální dluhopisy Dluhopisy vydávané územními samosprávnými celky96 se nazývají komunálními dluhopisy a jejich zvláštní úpravu lze najít především v § 27 ZoD. Od ostatních dluhopisů jej lze rozlišit zejména tím, že emitentem je územně samosprávný celek, a že dle ZoD musí obligatorně obsahovat také označení „komunální“. Jiné dluhopisy nesmí toto označení obsahovat. Jinak jsou obsahové náležitosti komunálních dluhopisů totožné s obsahovými náležitostmi běžných dluhopisů. Obligatorní

podmínkou

pro

vydání

komunálních

dluhopisů

územně

samosprávným celkem je předchozí souhlas Ministerstva financí. Důvodem nutnosti souhlasu Ministerstva financí je určitá kontrola nad zadlužováním obcí a s tím spojenými riziky pro rozpočty emitentů komunálních dluhopisů. Ministerstvo financí vydává souhlas na základě žádosti územního samosprávného celku o souhlas s vydáním komunálních dluhopisů. Žádost obsahuje zdůvodnění záměru vydat komunální dluhopisy, základní údaje budoucích emisních podmínek, ekonomický rozbor důvodů vydání komunálních dluhopisů a jeho dopadů na hospodářskou a finanční situaci územního samosprávného celku, včetně skutečností podstatných z hlediska jeho 95

KOTÁSEK, J., PIHERA, V., POKORNÁ, J., et al. Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů. 5. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009 s. 152 96 Pozn. Původní ZoD umožňoval, aby emitentem komunálních dluhopisů byla banka, jež by pak z výtěžku prodeje těchto dluhopisů poskytla obci úvěr s tím, že obec by ručila svým majetkem. Tento způsob se však v praxi neujal a proto od něj bylo v ZoD upuštěno.

56

schopnosti dostát závazkům z komunálních dluhopisů97. Ministerstvo financí posuzuje žádost na základě ekonomické situace územního samosprávného celku. Pokud tato neumožňuje splnění

závazků spojených s

vydáním

komunálních dluhopisů,

Ministerstvo financí souhlas neudělí. Bez tohoto souhlasu není možné komunální dluhopis vydat. Pokud Ministerstvo souhlas udělí, je nutné předložit emisní podmínky ke schválení ČNB. Komunální dluhopisy nemohou být, oproti běžným dluhopisům, emitované nad objem emise schválený v emisních podmínkách. V České republice vydala v minulosti komunální dluhopisy například města Praha, Brno a Ostrava a v současné době byl Ministerstvem financí udělen souhlas k vydání dluhopisů městu Liberci. O emisi dluhopisů přemýšlí také Středočeský kraj. Hypoteční zástavní listy

Hypoteční zástavní listy jsou jedním z nejstarších druhů dluhových cenných papírů vůbec a jejich původ je připisován Holandsku v polovině 18. století. Většina států Evropy má v dnešní době právní úpravu hypotečních zástavních listů obsaženu ve zvláštních zákonech (např. Německo v Hypothekenbankgesetz z r. 1998, Maďarsko v a jelzálog-hitelintézetrol és a jelzáloglevélrol z roku 1997)98. Český právní řád obsahuje právní úpravu hypotečních zástavních listů v ZoD. Ten definuje hypoteční zástavní listy jako „dluhopisy, jejichž jmenovitá hodnota a poměrný výnos jsou plně kryty pohledávkami z hypotečních úvěrů nebo částí těchto pohledávek (řádné krytí) a popřípadě též náhradním způsobem podle tohoto zákona (náhradní krytí)99“. Ze samotné definice hypotečních listů vyplývá, že emitent musí plně krýt jmenovitou hodnotu dluhopisů případně jejich poměrný výnos po celou dobu jejich splatnosti. Emitent je navíc povinen zajistit dostatečné krytí tak, aby součet pohledávek z hypotečních úvěrů či jejich částí sloužících k řádnému krytí a celkového náhradního krytí nikdy nepoklesl pod celkovou výši závazků ze všech jím vydaných hypotečních zástavních listů v oběhu (§ 28 odst. 5 ZoD). To, které pohledávky z hypotečních úvěrů emitenta kryjí hypoteční zástavní listy, je čistě na rozhodnutí a zvážení emitenta, který je však v souladu s § 32 97

§ 27 odst. 2 ZoD Srov. KOTÁSEK, J., PIHERA, V., POKORNÁ, J., et al. Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů. 5. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009 s. 154 99 § 28 odst. 1 ZoD 98

57

ZoD povinen vést evidenci hypotečních úvěrů nebo jejich částí sloužících ke krytí hypotečního zástavního listu, a to v souladu s opatřením ČNB č. 5 ze dne 11. června 2004, kterým se stanoví obsah, způsob a náležitosti evidence krytí hypotečních zástavních listů v oběhu. Protože ZoD umožňuje emitentovi nabývat vlastní dluhopisy, mohou emitenti hypotečních zástavních listů tyto dočasně stahovat z oběhu a tím i regulovat celkovou výši závazků v oběhu. Nejméně 90 % krytí jmenovité hodnoty hypotečních zástavních listů musí představovat řádné krytí, tj. krytí z hypotečních úvěrů nebo částí těchto pohledávek. Hypotečním úvěrem ZoD rozumí úvěr, jehož splacení, včetně příslušenství, je zajištěno zástavním právem k nemovitosti, i rozestavěné, jež se nachází na území členského státu Evropské unie nebo Evropského hospodářského prostoru, když pohledávka z úvěru nepřevyšuje dvojnásobek zástavní hodnoty zastavené nemovitosti a vzniká dnem právních účinků zástavního práva k předmětným nemovitostem (§ 28 odst. 3 ZoD). Zákon nepřipouští, aby ke krytí hypotečních zástavních listů byly použity pohledávky, které převyšují 70 % zástavní hodnoty nemovitostí zastavených za účelem jejich krytí. Pokud však pohledávka převyšuje uvedenou hranici 70% zástavní hodnoty, může emitent použít ke krytí hypotečních zástavních listů i pouhou část takové pohledávky a to až do zmiňované výše 70 % zástavní hodnoty zastavených nemovitostí. Pro oceňování zastavených nemovitostí stanoví ZoD základní principy s tím, že zástavní hodnota zastavených nemovitostí nesmí převyšovat jejich obvyklou cenu (§ 29 ZoD). ZoD také vylučuje možnost použít ke krytí hypotečního zástavního listu nemovitosti, na kterých váznou jiná zástavní práva třetích osob, které by byly ve stejném nebo přednostním pořadí před zástavním právem zajišťujícím pohledávku z hypotečního úvěru nebo jeho části, sloužící ke krytí závazků z hypotečních zástavních listů v oběhu. Výjimkou jsou, za předpokladu splnění podmínek ZoD, zástavní práva, kterými je zajištěn úvěr poskytnutý stavební spořitelnou, Státním fondem rozvoje bydlení a úvěr poskytnutý na výstavbu bytů postavených s finanční, úvěrovou a jinou pomocí dle zvláštních právních předpisů s tím, že o výši těchto úvěrů je nutné snížit maximální 70% hranici zástavní hodnoty nemovitostí (viz § 30 odst. 2 ZoD). ZoD umožňuje, aby zbývajících 10% krytí jmenovité hodnoty zástavních hypotečních listů bylo kryto náhradním způsobem v souladu se ZoD. Z důvodu maximálního omezení rizika investorů při investici do zástavních hypotečních listů, pak

58

§ 31 ZoD taxativně stanoví možné způsoby náhradního krytí a zakazuje zastavení majetkových hodnot sloužících ke krytí hypotečních zástavních listů v oběhu. Způsoby náhradního krytí dle ZoD mohou být: a)

hotovost;

b)

vklady u ČNB;

c)

vklady u centrální banky členského státu Evropské unie nebo jiného státu tvořícího Evropský hospodářský prostor nebo Evropské centrální banky;

d)

státní dluhopisy nebo cenné papíry vydané ČNB;

e)

státní dluhopisy nebo cenné papíry vydané členskými státy Evropské unie nebo jinými státy tvořícími Evropský hospodářský prostor, jejich centrálními bankami a Evropskou centrální bankou;

f)

dluhopisy vydané finančními institucemi založenými mezinárodní smlouvou, jejíž smluvní stranou je Česká republika, nebo finančními institucemi, s nimiž Česká republika uzavřela mezinárodní smlouvu. Hypoteční zástavní listy je oprávněna vydávat pouze banka se sídlem v České

republice, která k této činnosti získá v licenci udělované ČNB zvláštní povolení, čímž ZoD de facto vylučuje možnost vydávání hypotečních zástavních listů pobočkami zahraničních bank. Po formální stránce musí dluhopis kromě standardních náležitostí obligatorně obsahovat i označení hypoteční zástavní list, který jiné cenné papíry nesmí ze zákona obsahovat. Pro investory do hypotečních zástavních listů může být důležitý fakt, že věřitelé z hypotečních zástavních listů mají zvláštní postavení při úpadku emitenta. § 375 InsZ totiž stanoví, že v případě, kdy je bance odňata bankovní licence, vytvoří majetek sloužící ke krytí hypotečních zástavních listů tzv. hypoteční podstatu. Věřitelé z hypotečních zástavních listů jsou pak přednostně uspokojováni z výtěžků z této hypoteční podstaty ihned po uspokojení nákladů spojených se správou a zpeněžováním hypoteční podstaty. Pokud nejsou věřitelé uspokojeni v plné výši, uspokojí se poměrně. Přesto, že riziko nesplacení hypotečních zástavních listů je tím značně omezeno, není

59

vyloučeno úplně. Právě díky zmiňovanému nízkému riziku patří hypoteční zástavní listy k nejbezpečnějším dluhopisům na trhu. Vyměnitelné dluhopisy Dalším druhem zvláštního dluhopisu je tzv. vyměnitelný dluhopis. Pro účely ZoD se vyměnitelným dluhopisem rozumí dluhopis, se kterým je spojeno právo na jeho výměnu za jiný dluhopis nebo jiné dluhopisy anebo právo na jeho výměnu za akcii nebo akcie téhož emitenta100. Pokud majitel uplatní toto právo, ztrácí tím obvykle právo na splacení jmenovité hodnoty dluhopisu. Informace o tom, že vydávaný dluhopis má formu vyměnitelného dluhopisu je emitent povinen zřetelně označit na dluhopisu (případně v jeho evidenci, jedná-li se o zaknihovaný dluhopis) a dále ve všech jeho propagačních materiálech. Z povahy věci vyplývá, že emitentem dluhopisu, který je vyměnitelný za akcie emitenta může být pouze akciová společnost. Dle mého názoru však nic nebrání tomu, aby emitentem dluhopisu vyměnitelného za jiné dluhopisy byly i ostatní osoby, které jsou oprávněny emitovat dluhový cenný papír. Na tento typ vyměnitelných dluhopisů se pak, dle mého názoru, nevztahují ustanovení ObchZ upravující vyměnitelné dluhopisy, jak jsou definovány v ObchZ, a jejich vydání tedy není vázáno na obligatorní stanovení takové možnosti ve stanovách, nutnému schválení valnou hromadou (za předpokladu, že tak nestanoví stanovy) či nutnosti podmíněně zvýšit základní kapitál. Pro účely ObchZ se totiž vyměnitelným dluhopisem rozumí pouze takový dluhopis, s nímž je spojeno právo na výměnu za akcie emitenta (§ 160 ObchZ). Jak již bylo naznačeno výše, v případě dluhopisů vyměnitelných za akcie emitenta lze najít zvláštní úpravu těchto dluhopisů v ObchZ, konkrétně v § 160 a § 207. Dle ObchZ je vydání těchto dluhopisů podmíněno splněním tří základních podmínek: (i)

možnost jejich vydání musí být umožněno stanovami;

(ii)

vydání musí proběhnou na základě usnesení valné hromady (takové usnesení musí být přijato alespoň 2/3 hlasů přítomných akcionářů, nestanoví-li stanovy jinak); a

100

§ 33 odst. 1 ZoD

60

(iii)

současně musí být rozhodnuto o podmíněném zvýšení základního kapitálu (a to v rozsahu, v jakém mohou být uplatněna výměnná práva ve vztahu k akciím společnosti).

Výše uvedené usnesení valné hromady pak musí obsahovat základní podmínky pro vydání dluhopisů, taxativně vymezené v § 160 odst. 2 ObchZ, kterými jsou: -

jmenovitá hodnota dluhopisů a určení jejich výnosu;

-

počet dluhopisů;

-

místo a lhůtu (ne kratší než 2 týdny) pro uplatnění práv z vyměnitelného dluhopisu s uvedením, jak bude oznámen počátek běhu této lhůty; a

-

druh, formu, podobu, jmenovitou hodnotu a počet akcií, které lze za jeden dluhopis vyměnit s tím, že jmenovitá hodnota takto vyměnitelných akcií nesmí být vyšší, než je součet jmenovitých hodnot dluhopisů, za než mohou být vyměněny. U dluhopisů vyměnitelných za akcie emitenta platí, že přednostní právo k jejich

úpisu mají akcionáři společnosti. Toto právo může být přiznáno ve vztahu ke kmenovým i prioritním akciím. Právo na výměnu dluhopisů za akcie lze u emitenta uplatnit ve lhůtě stanovené v emisních podmínkách, případně ve lhůtě vypočítané způsobem stanoveným v emisních podmínkách. ObchZ dále v otázkách dluhopisů vyměnitelných za akcie emitenta a neupravených v ObchZ odkazuje na ZoD. Na tyto dluhopisy se tudíž také vztahují základní ustanovení ZoD a je tedy například nutné nechat schválit emisní podmínky těchto dluhopisů ČNB. Právní předpisy dále stanoví, že výměnné právo z vyměnitelných dluhopisů není samostatně převoditelným právem. Prioritní dluhopisy Pod pojmem prioritní dluhopisy rozumí ZoD takové dluhopisy, s nimiž je spojeno právo na jeho splacení a vyplacení výnosu z dluhopisu, jakož i právo na přednostní upisování akcií emitenta (§ 33 odst. 2 ZoD). Jak již samotná definice napovídá, jedná se o typ dluhopisu, který mohou vydávat pouze akciové společnosti, neboť jedním z jeho základních znaků je možnost uplatnit právo na přednostní upsání akcií emitenta. Využitím tohoto práva na přednostní upsání však nezaniká právo oprávněného

61

z dluhopisu na splacení jeho jmenovité hodnoty a výnosu. Na druhou stranu je vlastník prioritního dluhopisu povinen při upsání splatit emisní kurz akcie. Obecná úprava prioritních dluhopisů je obsažena v ZoD s tím, že ObchZ obsahuje jejich zvláštní úpravu. Právní úprava prioritních dluhopisů se do značné míry shoduje s právní úpravou vyměnitelných dluhopisů. Pro vydání prioritních dluhopisů je třeba splnit stejné podmínky jako pro vydání dluhopisů vyměnitelných za akcie emitenta s tím rozdílem, že usnesení valné hromady musí místo náležitosti dle § 160 odst. 2 písm. d) ObchZ obsahovat „emisní kurs akcií upisovaných s uplatněním přednostního práva z prioritních dluhopisů nebo způsob, jak bude stanoven, anebo zmocnění představenstva emitenta, aby stanovilo jeho výši“101. Emisní podmínky musí obsahovat místo a lhůtu pro uplatnění práv s uvedením, jak bude oznámen počátek běhu této lhůty a určení dne, od kterého přestává výplata výnosu dluhopisu. Stejně jako u vyměnitelných dluhopisů podléhají emisní podmínky schválení ČNB. Přednostní právo na upsání prioritních dluhopisů mají akcionáři emitenta a při uplatňování tohoto práva platí přiměřeně ustanovení § 204a ObchZ o uplatnění přednostního práva k úpisu nově emitovaných akcií akcionáři. Pokud mají dluhopisy zaknihovanou podobu, je osobou oprávněnou k výkonu práv s dluhopisy spojených osoba, jež je zapsaná v evidenci zaknihovaných cenných papírů v den, kdy toto právo mohlo být vykonáno poprvé. Zásadním rozdílem oproti úpravě vyměnitelných dluhopisů je skutečnost, že právní předpisy povolují oddělení práva na přednostní vydání akcií emitenta od dluhopisu, avšak vyžadují jeho vtělení do tzv. opčního listu, jehož právní úpravu nalezneme především v § 217a ObchZ. Jedná se o cenné papíry, které lze, stejně jako kupóny, vydat pouze jako cenné papíry na doručitele. Po vydání opčního listu se právo na přednostní úpis akcií v něm vtělené stává nezávislé na dluhopisu a může být tedy samostatně převoditelné. Po formální stránce musí opční list splňovat určité náležitosti stanovené ObchZ. Pro uplatnění práva ze zaknihovaného opčního listu platí obdobná pravidla jako pro uplatnění práva ze zaknihovaného prioritního dluhopisu. Podřízené dluhopisy

101

Viz. § 160 odst. 2 písm. e) ObchZ

62

Podřízené dluhopisy jsou dalším typem dluhopisů, jejichž úpravu zařadil zákonodárce do části druhé ZoD. Obecně se pojmem podřízený dluhopis rozumí takový dluhopis, jehož splatnost se řadí až za ostatní dluhopisy vystavené emitentem v případě, že se emitent dostane do likvidace nebo konkurzu102. Česká právní úprava definuje v § 34 odst. 1 ZoD podřízený dluhopis jako dluhopis, „kde v případě vstupu emitenta do likvidace, vydání rozhodnutí o úpadku emitenta, nebo, je-li emitentem zahraniční osoba, též jiného obdobného opatření, budou pohledávky s nimi spojené uspokojené až po uspokojení všech ostatních pohledávek, s výjimkou pohledávek, které jsou vázány stejnou nebo obdobnou podmínkou podřízenosti“. Výše zmiňovanou výjimku tedy tvoří pohledávky, které mají též charakter pohledávek podřízených bez ohledu na to, zda-li jde o jiné podřízené dluhopisy či třeba pohledávky ze smluv, u nichž je dojednána jejich podřízenost. Protože splatnost podřízených dluhopisů je až na samém konci řetězce, jsou z pohledu investorů považovány za riskantní investici. Tomu odpovídá i nastavení jejich výnosnosti, která je vyšší než u seniorních dluhopisů, které mají lepší postavení. Vzhledem k relativně vysoké rizikovosti podřízených dluhopisů, bývají jejich nejčastějšími kupci mateřské společnosti nebo hlavní akcionáři emitenta, neboť nezávislý investoři obvykle požadují velmi vysokou kompenzaci rizika, které by nabytím podřízených dluhopisů převzali. Mezi hlavní emitenty podřízených dluhopisů patří banky, jež je vydávají ve formě podřízených střednědobých dluhopisů, případně v rámci procesu sekuritizace jako asset-backed securities. V praxi mají podřízené dluhopisy význam zejména pro emitenty, kteří jsou povinni dodržovat kapitálovou přiměřenost. Důvodem je posuzování podřízených dluhopisů jako součásti vlastních fondů, kterými je možné krýt rizika. Při procesu vydávání podřízených dluhopisů stanoví český právní řád povinnost emitenta vyznačit na dluhopisu skutečnost, že se jedná o podřízený dluhopis a omezuje jeho listinnou podobu pouze na formu dluhopisu znějícího na jméno. Důvodem je, aby vlastník podřízeného dluhopisu byl vždy dohledatelný, neboť pro účely započítávání do kapitálu banky je nutné prokázat původ peněžních prostředků poskytnutých věřitelem.

102

Subordinated Debt. [online] WikiMedia Foundation Inc. [cit. 2010-04-28]. Dostupné z http://en.wikipedia.org/wiki/Subordinated_debt

63

Sběrný dluhopis ZoD umožňuje, aby emitent vydal celou jednu emisi na jednom listinném dluhopisu. Takový listinný dluhopis je nazýván sběrným dluhopisem. Právní úpravu sběrného dluhopisu lze v českém právním řádu najít zejména v § 35 ZoD. Dle tohoto paragrafu je sběrným dluhopisem „listinný dluhopis, který představuje souhrn jednotlivých dluhopisů dané emise, které jsou v rámci emisní lhůty upsány v upisovací listině“. Počet upsaných dluhopisů každého vlastníka pak představuje jeho podíl na sběrném dluhopisu. Proto je třeba odlišovat sběrný dluhopis od prosté hromadné listiny, která pouze nahrazuje jednotlivé cenné papíry vydané emitentem a držené jedním majitelem. Sběrný dluhopis naopak představuje celou emisi a nachází se v podílovém spoluvlastnictví upisovatelů jednotlivých dluhopisů, jejichž podíly jsou určeny poměrem celkového objemu emise a jednotlivých dluhopisů, které jejich majitelé upsali. Zvláštní charakter dává sběrnému dluhopisu ustanovení ZoD, které vylučuje ve vztazích mezi vlastníky sběrného dluhopisu použití obecných ustanovení v občanském zákoníku týkající se spoluvlastnictví (§ 35 ZoD odst. 3). Naopak nabytím spoluvlastnického podílu ke sběrném dluhopisu nezískává investor vlastnické právo k jednotlivým dluhopisům. Předmětem případného převodu a nakládání tedy může být pouze podíl investora na sběrném dluhopisu a nikoliv jednotlivé dluhopisy, které nemají povahu samostatných předmětů práv. 103 Ze ZoD dále vyplývá, že na investora je nutné pohlížet jako na vlastníka jednotlivých dluhopisů, jejichž součet vyjadřuje celkový podíl investora na sběrném dluhopisu. Práva z podílů jsou pak vlastníci oprávněni vykonávat samostatně vůči všem osobám a jejich obsah je určen stejně, jako kdyby byli vlastníky jednotlivých dluhopisů. Jednotlivé podíly tak jsou volně převoditelné. Nejmenší možnou jednotkou na sběrném dluhopisu, se kterou lze volně disponovat, pak představují jednotlivé dluhopisy. České právní předpisy však umožňují, aby jeden podíl na sběrném dluhopisu (tj. třeba i jeden dluhopis), byl ve spoluvlastnictví několika osob104. Sběrný dluhopis se od ostatních listinných dluhopisů liší také tím, že musí být uložen a evidován u osoby oprávněné k vedení samostatné evidence podle ZPKT (tedy 103

KOTÁSEK, J., PIHERA, V., POKORNÁ, J., et al. Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů. 5. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009 s. 144

64

v současnosti ve SCP, nikoliv však v RM systému), která vede evidenci vlastníků jednotlivých dluhopisů.

104

KOTÁSEK, J., PIHERA, V., POKORNÁ, J., et al. Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů. 5. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009 s. 144, 145

65

7.

Závěr Cílem této práce bylo definovat z právního hlediska dluhopisy, vymezit je oproti jiným druhům cenných papírů, přiblížit problematiku procesu jejich vydávání a především seznámit čtenáře s různými druhy dluhopisů existujícími jak na českém trhu, tak na trzích zahraničních a mezinárodních. Při detailním rozebírání pojmu dluhopis a jeho právním rozboru vycházela práce z české právní úpravy a odborné literatury. Pozornost byla zaměřena především na detailní rozbor tohoto pojmu, zejména z hlediska tří základních znaků dluhopisů. V rámci tohoto rozboru pak byla v rychlosti zmíněna historie používání a významu pojmu dluhopis na území České republiky. Práce také v základních bodech shrnula rozdíly mezi dluhopisy a jinými formami cenných papírů, zejména pak zdůraznila základní odlišnosti proti akciím a podílovým listům. Dalším podstatným bodem této práce bylo shrnutí základních fází postupu při vydávání dluhopisů. Byl použit exemplární příklad vydání dluhopisu obchodovaného na veřejném regulovaném trhu. Výběr tohoto příkladu nebyl náhodný, neboť jde o v podstatě nejsložitější proces emise dluhopisu, a právě na tomto příkladu bylo možné rozebrat téměř všechny aspekty vydávání dluhopisů. Pravděpodobně nejpodstatnější a nejdůležitější pasáží je však část obsahující dělení dluhopisů do jednotlivých kategorií v závislosti na jejich vlastnostech a různých jiných kriteriích. Při vědomí složitosti problematiky a množství kritérií a hledisek pro třídění dluhopisů poukazuji na skutečnost, že tato práce zcela jistě nezahrnuje vyčerpávající výčet dluhopisů a ani se o to nesnaží. Cílem v této oblasti bylo uvést základní typy dluhopisů a provést třídění dle jejich nejběžnějších hledisek a charakteristik. Na závěr bych rád uvedl, že i když co do počtu emitovaných dluhopisů v porovnání k emisi jiných cenných papírů je Česká republika téměř na stejné úrovni jako ostatní státy Evropy, praxe ukazuje, že v České republice není emitována taková diverzita dluhopisů jako na vyspělých trzích. Důvodem nebudou technické aspekty českého právního prostředí, neboť české právo, přes určité limity, jakými jsou například nemožnost vydávat Perpetual bonds nebo dluhopisy typu STRIPS, umožňuje emisi téměř všech ostatních druhů dluhopisů v této práci zmíněných a zcela jistě i některých

66

dalších v této práci nezmíněných. Dle mého názoru by pro případné emitenty ani investory také nebyl nepřekonatelnou překážkou způsob vedení zaknihovaných cenných papírů ve SCP (mám na mysli především problematiku nepřímého držení cenných papírů) a téměř 6 let trvající problém se zřízením centrálního depozitáře. Důvody, proč jsou zejména zahraniční investoři, případně emitenti, opatrní při vstupu na český trh dluhopisů, dle mého názoru paradoxně nesouvisí s právní úpravou dluhopisů, ale s obecnými problémy vymožitelnosti práva a rychlosti soudů. Neboť v dnešní globální, neustále se zrychlující době, platí čím dál více, a zejména pro osoby obchodující na kapitálovém trhu a uvědomující si časovou hodnotu peněz, pořekadlo, že „čas jsou peníze“.

67

8.

Seznam použitých zkratek

BCPP – Burza cenných papírů Praha, a.s. ČNB – Česká národní banka ObčZ – zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů ObchZ – zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ve znění pozdějších předpisů OSŘ – zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů Původní ZoD – zákon č. 530/1990 Sb. o dluhopisech, ve znění pozdějších předpisů ZoBank- zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů ZoCP – zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů ZoD – zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, ve znění pozdějších předpisů ZPKT – zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu

68

9.

Seznam použité literatury a pramenů

9.1.

Literatura

KOTÁSEK, J., PIHERA, V., POKORNÁ, J., et al. Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů. 5. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, 447 s. ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M. A KOL. Obchodní zákoník. Komentář. 11. vydání. Praha: C.H. Beck, 2006, 1528 s. DĚDIČ, J., ČECH, P. Obchodní právo po vstupu ČR do EU, aneb Co všechno se po 1. květnu 2004 v obchodním právu změnilo? 2., dopl. a aktualiz. vydání. Praha: Bova Polygon 2005 DĚDIČ, J. A KOL., Právo cenných papírů a kapitálového trhu. 1. vyd. Praha: Prospektrum 1999, 552 s. KOHN, M. Financial Institutions and Markets. 2nd ed. Oxford University Press: 2004. 674 s. PEKOVÁ, J. Hospodaření a finance územní samosprávy. 1. vyd. Praha: Management Press, 2004. 375 s. TETŘEVOVÁ, L. Financování projektů, 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2006, 182 s. VENCOVSKÝ, F., JINDRA, Z., NOVOTNÝ, J. et al. Dějiny bankovnictví v českých zemích. Praha: Bankovní institut , a. s., 1999 BLAKE, D. Analýza finančních trhů, 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1995. 634 s. Stalla Review for the CFA Exams, Study Guide, Fixed Income, Derivatives, Alternative Investment, 2007 Edition, DeVry/Becker Education Development Corp.. 2007. GIFIS, S. H., Law Dictionary, 4th ed. New York: Barron´s Educational Series Inc., 1996. 561 s. Coordinated Portfolio Investment Survey Guide. 2nd ed. Washington D.C.: International Monetary Fund, 2002. 163 s. ISBN 1-58906-093-8

69

CUPAL, L., ČECH, P., JAKUB, F., et al. Jak emitovat dluhopisy a akcie na veřejném trhu. [online] Praha: Komise pro cenné papíry, 2004. Dostupný z http://www.cnb.cz/export/CZ/Kapitalovy_trh_podle_temat/get_dms_file.do?FileId=261 2 ISBN 80-239-2193-2 PŘECECHTĚL P. Dluhové cenné papíry – bondy, [online] Praha. 2008. Dostupný z www.prf.cuni.cz/documents/docFile.php?id=5825 The Euro Bonds and Derivative Markets. Frankfurt am Main: ECB. June 2007. 75 s. ISSN 1830-7698 ALTUNBAŞ, Y., KARA, A., MARQUÉS-IBÁÑEZ, D. Large Debt Financing: Syndicated Loans versus Corporate Bonds, [online] Frankfurt am Main: ECB. March 2009. Dostupný z http://www.ecb.europa.eu/pub/pdf/scpwps/ecbwp1028.pdf. ISSN 1725-2806 Auction Rate Securities. [online]. California Debt and Investment Advisory Commission. August 2004 [cit. 2010-04-18]. Dostupný z http://www.treasurer.ca.gov/cdiac/issuebriefs/aug04.pdf ZUKALOVÁ, M. Proces emise podnikových a komunálních dluhopisů. (Bakalářská práce). Pardubice: 2006. 70 s. - Universita Pardubice – Fakulta Ekonomicko-správní. NEDBALOVÁ, M. Investiční bankovnictví (Diplomová práce). Brno: duben 2008. 86 s. Masarykova univerzita – Ekonomicko-správní fakulta. SOCHOR, J. Trhy zachvátila řecká a portugalská panika, která bude pokračovat. iHNed. [online] [cit. 2010-04-28]. Dostupný z http://ihned.cz/1--42991960000000_print-76 DORAN, M., HOWE, D., POGREL, R., Debt capital markets. [online] Legal and Commercial Publishing Limited. 2005. [cit. 2010-04-19]. 21-29 s. Dostupný z: http://www.gide.com/front/files/PLC%20Article%20%20European%20Debt%20Capital%20Markets.pdf POSPÍŠILÍK, K., Přestavujeme pražskou burzu (BCPP), [online]. Finance.cz, 2008-1110 [cit. 2010-04-23]. Dostupný z: http://www.sfinance.cz

70

Zahájení jednání o uzavření smlouvy o vedení evidence emise. Centrální depozitář cenných papírů. [online]. [cit. 2010-04-18]. Dostupný z http://www.centraldepositary.cz/dokument.aspx?k=Emitenti-zakladni-informace STOUTIL, J. Dluhopisy na kapitálovém trhu. Euroekonom. [online]. 2004-03-19. [cit. 2010-04-23]. Dostupný z: http://www.euroekonom.cz/akcie-analyzy-tisk.php?type=jsdluhopisy SAKOUI, A. Bumpy ride ahead for all bonds, Financial Times Special Report, Financial Times: March 1, 2010. pp. 1-3. OAKLEY, D., PEEL, Q., HOPE, K. Greek bond market plunge. Financial Times. April 27 2010. p. 1 Zero Coupon Bonds. [online]. b.m. U.S. Securities and Exchange Commission. 201003-29. [cit. 2010-04-25]. Dostupný z http://www.sec.gov/answers/zero.htm Fiscal Agent. [online] WebFinance Inc. [cit. 2010-04-20]. Dostupné z http://www.investorwords.com/1982/fiscal_agent.html Bond Trustee. [online] Investopedia ULC. [cit. 2010-04-20]. Dostupné z http://www.investopedia.com/terms/b/bond-trustee.asp Tranše. [online] Havit, s.r.o. [cit. 2010-04-19]. Dostupné z http://business.center.cz/business/pojmy/p1394-transe.aspx Fixed Rate Bond. [online] WikiMedia Foundation Inc. [cit. 2010-04-22]. Dostupné z http://en.wikipedia.org/wiki/Fixed_rate_bond Zero-Copon Bond. [online] WikiMedia Foundation Inc. [cit. 2010-04-22]. Dostupné z http://en.wikipedia.org/wiki/Zero-coupon_bond Floating Rate Note. [online] WikiMedia Foundation Inc. [cit. 2010-04-22]. Dostupné z http://en.wikipedia.org/wiki/Floating_rate_note Perpetual Bond. [online] Investopedia ULC. [cit. 2010-04-22]. Dostupné z http://www.investopedia.com/terms/p/perpetualbond.asp Perpetual Bond. [online] WikiMedia Foundation Inc. [cit. 2010-04-23]. Dostupné z http://en.wikipedia.org/wiki/Perpetual_bond

71

Dluhopis. [online] WikiMedia Foundation Inc. [cit. 2010-04-14]. Dostupné z http://cs.wikipedia.org/wiki/Dluhopis Sovereign bond. [online] Investopedia ULC. [cit. 2010-04-20]. Dostupné z http://www.investopedia.com/terms/s/sovereignbond.asp Government Bond. [online] WikiMedia Foundation Inc. [cit. 2010-04-22]. Dostupné z http://en.wikipedia.org/wiki/Government_bond Government Bond. [online] Investopedia ULC. [cit. 2010-04-20]. Dostupné z http://www1.investopedia.com/terms/g/government-bond.asp Subordinated Debt. [online] WikiMedia Foundation Inc. [cit. 2010-04-28]. Dostupné z http://en.wikipedia.org/wiki/Subordinated_debt

9.2.

Právní předpisy

Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů; Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění úst. z. č. 162/1998 Sb.; Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu; Zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů; Zákon č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů; Zákon č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů; Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů; Nařízení Komise (ES) č. 809/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/71/ES, pokud jde o údaje obsažené v prospektech, úpravu prospektů, uvádění údajů ve formě odkazu, zveřejňování prospektů a šíření inzerátů; Nařízení Komise (ES) č. 1287/2006 kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES pokud jde o evidenční povinnosti investičních podniků,

72

hlášení obchodů, transparentnost trhu, přijímání finančních nástrojů k obchodování a o vymezení pojmů pro účely zmíněné směrnice; Směrnice Rady 85/611/EHS o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP), ve znění pozdějších předpisů; Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/34/ES o přijetí cenných papírů ke kotování na burze cenných papírů a o informacích, které k nim mají být zveřejněny; Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/71/ES o prospektu, který má být zveřejněn při veřejné nabídce nebo přijetí cenných papírů k obchodování, a o změně směrnice 2001/34/ES; Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES o trzích finančních nástrojů (MiFID); Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/109/ES o harmonizaci požadavků na průhlednost týkajících se informací o emitentech, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu, a o změně směrnice 2001/34/ES; Směrnice Evropského parlamentu a rady 2006/48/ES o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu; Směrnice Evropského parlamentu a rady 2006/49/ES o kapitálové přiměřenosti investičních podniků a úvěrových institucí;

9.3.

Další právní texty

1. Sněmovní tisk č. 524/0 ze dne 14. listopadu 2003 – vládní návrh zákona o dluhopisech, důvodová zpráva

73

10.

Přílohy

10.1. Státní dluhopisy České republiky s budoucí splatností stav k 31.3.2010 Datum splatnosti 9.04.2010 14.04.2010 23.04.2010 14.05.2010 21.05.2010 28.05.2010 4.06.2010 11.06.2010 25.06.2010 25.06.2010 16.07.2010 6.08.2010 27.08.2010 17.09.2010 1.10.2010 18.10.2010 5.11.2010 26.11.2010 2010 14.01.2011 4.03.2011 11.04.2011 5.10.2011 2011 11.04.2012 18.10.2012 2012 16.06.2013 16.09.2013 2013 23.06.2014 5.1.2014 2014

Datum emise SPP 10.04.2009 Státní dluhopis 33. emise 14.04.2000 SPP 23.10.2009 SPP 15.05.2009 SPP 19.02.2010 SPP 29.05.2009 SPP 4.09.2009 SPP 12.06.2009 SPP 26.06.2009 SPP 26.03.2010 SPP 17.07.2009 SPP 5.02.2010 SPP 28.08.2009 SPP 18.09.2009 SPP 2.10.2009 Státní dluhopis 45. emise 18.07.2005 Dluhopis ČKA 5.11.2003 SPP 27.11.2009 celkem SPP 15.01.2010 SPP 5.03.2010 Státní dluhopis 54. emise 28.01.2008 Státní dluhopis 36. emise 5.10.2001 celkem Státní dluhopis 57. emise 20.04.2009 Státní dluhopis 50. emise 16.04.2007 celkem Státní dluhopis 40. emise 16.06.2003 Státní dluhopis 59. emise 1.02.2010 celkem Eurobond 1. emise 23.06.2004 Eurobond 4. emise 5.05.2009 celkem Druh dluhopisu

74

kupon %

objem v Kč

4 919 000 000 6,40 21 000 000 000 6 000 000 000 6 112 000 000 6 000 000 000 6 736 000 000 4 204 000 000 5 226 000 000 3 055 000 000 5 835 000 000 3 643 000 000 5 689 000 000 6 000 000 000 5 327 000 000 4 100 000 000 2,55 56 976 140 000 4,00 5 000 000 000 2 883 000 000 158 705 140 000 5 959 000 000 5 857 000 000 4,10 51 798 500 000 6,55 50 272 370 000 113 886 870 000 VAR 3,16 42 287 650 000 3,55 65 986 180 000 108 273 830 000 3,70 64 963 690 000 2,80 8 308 650 000 73 272 340 000 4,625 48 824 400 000 4,50 38 572 300 000 87 396 700 000

Datum splatnosti 11.04.2015 1.09.2015 5.10.2015 2015 26.01.2016 27.10.2016 23.11.2016 2016 11.04.2017 2017 11.06.2018 18.08.2018 2018 11.04.2019 2019 18.03.2020 12.09.2020 2020 12.09.2022 2022 25.05.2024 2024 16.01.2036 4.12.2036 2036 26.11.2057 2057

Datum kupon % emise Státní dluhopis 44. emise 11.04.2005 3,80 Státní dluhopis 60. emise 1.03.2010 3,40 1. emise eurodluhopisů 5.10.2009 VAR 2,017 celkem Státní dluhopis 34. emise 26.01.2001 6,95 Státní dluhopis 55. emise 27.10.2008 VAR 2,12 1. emise švýcarských 23.11.2009 2,875 bondů celkem Státní dluhopis 51. emise 30.04.2007 4,00 celkem Eurobond 3. emise 11.06.2008 5,00 Státní dluhopis 41. emise 18.08.2003 4,60 celkem Státní dluhopis 56. emise 23.03.2009 5,00 celkem Eurobond 2. emise 18.03.2005 4,125 Státní dluhopis 46. emise 12.09.2005 3,75 celkem Státní dluhopis 52. emise 18.06.2007 4,70 celkem Státní dluhopis 58. emise 25.05.2009 5,70 celkem Jenové bondy 1. emise 16.01.2006 2,75 4,20 Státní dluhopis 49. emise 4.12.2006 celkem Státní dluhopis 53. emise 26.11.2007 4,85 celkem Druh dluhopisu

Pramen: Ministerstvo financí ČR

75

objem v Kč 61 689 000 000 14 281 130 000 6 679 058 050 82 649 188 050 35 000 000 000 50 106 590 000 8 913 500 000 94 020 090 000 59 240 780 000 59 240 780 000 50 735 000 000 47 035 440 000 97 770 440 000 67 687 690 000 67 687 690 000 30 006 612 250 68 048 300 000 98 054 912 250 51 881 580 000 51 881 580 000 32 381 730 000 32 381 730 000 6 077 100 000 20 074 690 000 26 151 790 000 4 760 000 000 4 760 000 000

10.2. Seznam dluhopisů a kupónů ke státním dluhopisů kótovaných na BCPP, a.s. ke dni 26.4.2010

Název emise CREST 7,79/22

ISIN

Druh IN

XS0098909475 dluhopis

Trh

Emitent

Volný trh

Czech Repackaged Euro Securities Trans.

ČEB 6,95/10

CZ0003700551 dluhopis Hlavní trh

Česká exportní banka, a.s.

ČEZ 4,30/10

CZ0003501520 dluhopis Hlavní trh

ČEZ, a.s.

ČEZ VAR/14

CZ0003501058 dluhopis

ČEZ, a.s.

ČKA 4,00/10

CZ0003700692 dluhopis Hlavní trh

Volný trh

MF ČR

ČM ST.SP. 0,00/20

CZ0003702250 dluhopis

Volný trh

Českomoravská stavební spořitelna, a.s.

ČP 5,10/12

CZ0003701401 dluhopis

Volný trh

Česká pojišťovna a.s.

ČS 3,00/13

CZ0003702359 dluhopis

Volný trh

Česká spořitelna, a.s.

ČS 3,49/12

CZ0003701286 dluhopis

Volný trh

Česká spořitelna, a.s.

ČS 3,50/12

CZ0003702268 dluhopis

Volný trh

Česká spořitelna, a.s.

ČS KOMB/13

CZ0003701062 dluhopis

Volný trh

Česká spořitelna, a.s.

ČS KOMB/17

CZ0003701054 dluhopis

Volný trh

Česká spořitelna, a.s.

ČS VAR/12

CZ0003701047 dluhopis

Volný trh

Česká spořitelna, a.s.

ČS VAR/13

CZ0003702367 dluhopis

Volný trh

Česká spořitelna, a.s.

ČS VAR/14

CZ0003700767 dluhopis

Volný trh

Česká spořitelna, a.s.

ČS VAR/16

CZ0003701187 dluhopis

Volný trh

Česká spořitelna, a.s.

ČSOB VAR/18

CZ0003701799 dluhopis

Volný trh

Československá obchodní banka, a. s.

DALKIA ČR 4,24/15 CZ0003501603 dluhopis

Volný trh

Dalkia Česká republika, a.s.

ECM 5,00/11

XS0319645981 dluhopis Hlavní trh

ECM REAL ESTATE INVESTMENTS A.G.

ECM VAR/12

CZ0000000211 dluhopis Hlavní trh

ECM REAL ESTATE INVESTMENTS A.G.

76

Název emise

ISIN

Druh IN

Trh

Emitent

EIB 0,00/23

CZ0000000104 dluhopis Hlavní trh

European Investment Bank

EIB 4,15/18

CZ0000000120 dluhopis Hlavní trh

European Investment Bank

EIB 6,50/15

CZ0000000054 dluhopis Hlavní trh

European Investment Bank

EIB VAR/13

CZ0000000153 dluhopis Hlavní trh

European Investment Bank

EIB VAR/18

CZ0000000179 dluhopis Hlavní trh

European Investment Bank

EIB VAR/18

CZ0000000187 dluhopis Hlavní trh

European Investment Bank

GREENVALE VAR/14 CZ0003501637 dluhopis

Volný trh

GREENVALE, a.s.

HL.M.PRAHA 6,85/11 CZ0001500086 dluhopis Hlavní trh

Hlavní město Praha

HL.M.PRAHA VAR/11

CZ0001500094 dluhopis Hlavní trh

Hlavní město Praha

HOME CR. BV VAR/12

CZ0000000237 dluhopis

Volný trh

Home Credit B.V.

HZL ČMHB 4,40/10 CZ0002000300 dluhopis

Volný trh

Hypoteční banka, a.s.

HZL ČMHB VAR/15 CZ0002000656 dluhopis

Volný trh

Hypoteční banka, a.s.

HZL ČS 3,65/14

CZ0002000904 dluhopis

Volný trh

Česká spořitelna, a.s.

HZL ČS 4,00/10

CZ0002001290 dluhopis

Volný trh

Česká spořitelna, a.s.

HZL ČS 4,05/10

CZ0002000573 dluhopis

Volný trh

Česká spořitelna, a.s.

HZL ČS 4,50/15

CZ0002001068 dluhopis

Volný trh

Česká spořitelna, a.s.

HZL ČS 4,75/15

CZ0002000623 dluhopis

Volný trh

Česká spořitelna, a.s.

HZL ČS 4,80/16

CZ0002000755 dluhopis

Volný trh

Česká spořitelna, a.s.

HZL ČS 5,85/17

CZ0002001423 dluhopis

Volný trh

Česká spořitelna, a.s.

HZL ČS 5,90/12

CZ0002000995 dluhopis

Volný trh

Česká spořitelna, a.s.

HZL ČS 5,90/17

CZ0002001282 dluhopis

Volný trh

Česká spořitelna, a.s.

HZL ČS 6,15/23

CZ0002001415 dluhopis

Volný trh

Česká spořitelna, a.s.

HZL ČS VAR/11

CZ0002000896 dluhopis

Volný trh

Česká spořitelna, a.s.

77

Název emise

ISIN

Druh IN

Trh

Emitent

HZL ČS VAR/14

CZ0002001084 dluhopis

Volný trh

Česká spořitelna, a.s.

HZL ČS VAR/14

CZ0002001274 dluhopis

Volný trh

Česká spořitelna, a.s.

HZL ČS VAR/17

CZ0002001134 dluhopis

Volný trh

Česká spořitelna, a.s.

HZL ČS VAR/22

CZ0002001191 dluhopis

Volný trh

Česká spořitelna, a.s.

HZL ČS VAR/22

CZ0002001407 dluhopis

Volný trh

Česká spořitelna, a.s.

HZL EBANKA 4,50/10 CZ0002000557 dluhopis

Volný trh

Raiffeisenbank a.s.

HZL EBANKA 5,30/14 CZ0002001316 dluhopis

Volný trh

Raiffeisenbank a.s.

HZL EBANKA 6,00/17 CZ0002001696 dluhopis

Volný trh

Raiffeisenbank a.s.

HZL HB 4,60/11

CZ0002000797 dluhopis

Volný trh

Hypoteční banka, a.s.

HZL HB 4,65/12

CZ0002000979 dluhopis

Volný trh

Hypoteční banka, a.s.

HZL HB 4,70/11

CZ0002000862 dluhopis

Volný trh

Hypoteční banka, a.s.

HZL HB 4,90/12

CZ0002001019 dluhopis

Volný trh

Hypoteční banka, a.s.

HZL HB VAR/37

CZ0002001183 dluhopis

Volný trh

Hypoteční banka, a.s.

HZL HB VAR/37

CZ0002001266 dluhopis

Volný trh

Hypoteční banka, a.s.

HZL HB VAR/37

CZ0002001308 dluhopis

Volný trh

Hypoteční banka, a.s.

HZL HB VAR/37

CZ0002001712 dluhopis

Volný trh

Hypoteční banka, a.s.

HZL HB VAR/37

CZ0002001720 dluhopis

Volný trh

Hypoteční banka, a.s.

HZL HVB 3,50/10

CZ0002000672 dluhopis

Volný trh

UniCredit Bank Czech Republic a.s.

HZL HVB 4,50/15

CZ0002000649 dluhopis

Volný trh

UniCredit Bank Czech Republic a.s.

HZL HVB 5,00/25

CZ0002000680 dluhopis

Volný trh

UniCredit Bank Czech Republic a.s.

HZL KB 4,40/15

CZ0002000664 dluhopis

Volný trh

Komerční banka, a.s.

HZL KB VAR/15

CZ0002000565 dluhopis

Volný trh

Komerční banka, a.s.

HZL RBCZ 4,10/14 CZ0002002124 dluhopis

Volný trh

Raiffeisenbank a.s.

HZL RBCZ 4,30/13 CZ0002002058 dluhopis

Volný trh

Raiffeisenbank a.s.

78

Název emise

ISIN

Druh IN

Trh

Emitent

HZL RBCZ 4,40/11 CZ0002000888 dluhopis

Volný trh

Raiffeisenbank a.s.

HZL RBCZ 4,45/11 CZ0002002066 dluhopis

Volný trh

Raiffeisenbank a.s.

HZL RBCZ 4,50/10 CZ0002000698 dluhopis

Volný trh

Raiffeisenbank a.s.

HZL RBCZ 4,70/11 CZ0002000805 dluhopis

Volný trh

Raiffeisenbank a.s.

HZL RBCZ 4,80/12 CZ0002000946 dluhopis

Volný trh

Raiffeisenbank a.s.

HZL RBCZ 4,90/12 CZ0002001662 dluhopis

Volný trh

Raiffeisenbank a.s.

HZL RBCZ 5,00/12 CZ0002001175 dluhopis

Volný trh

Raiffeisenbank a.s.

HZL RBCZ 5,10/17 CZ0002001670 dluhopis

Volný trh

Raiffeisenbank a.s.

HZL RBCZ 5,50/17 CZ0002001928 dluhopis

Volný trh

Raiffeisenbank a.s.

HZL UCB VAR/37

CZ0002001910 dluhopis

Volný trh

UniCredit Bank Czech Republic a.s.

HZL VB CZ 5,40/12 CZ0002001159 dluhopis

Volný trh

Volksbank CZ, a.s.

HZL WHB 3,774/14 CZ0002002090 dluhopis

Volný trh

Wüstenrot hypoteční banka a.s.

HZL WHB 5,00/11

CZ0002000912 dluhopis

Volný trh

Wüstenrot hypoteční banka a.s.

HZL WHB 5,60/12

CZ0002001209 dluhopis

Volný trh

Wüstenrot hypoteční banka a.s.

HZL WHB 5,80/12

CZ0002001985 dluhopis

Volný trh

Wüstenrot hypoteční banka a.s.

HZL WHB VAR/12 CZ0002002082 dluhopis

Volný trh

Wüstenrot hypoteční banka a.s.

ING BANK 4,50/19 CZ0000000039 dluhopis

Volný trh

ING Bank N.V.

ISTROKAP.CZ10,0/16 CZ0003501694 dluhopis Hlavní trh MERO ČR 10,30/11 CZ0003500605 dluhopis

ISTROKAPITAL CZ a.s.

Volný trh

MERO ČR, a.s.

Volný trh

OHL ŽS, a.s.

OHL ŽS 4,80/10

CZ0003501421 dluhopis

ORCO VAR/11

CZ0000000195 dluhopis Hlavní trh

Orco Property Group S.A.

PHA FIN.BV 6,95/10 CZ0000000062 dluhopis Hlavní trh

Praha Finance B.V.

SM VAK OVA 5,00/15 CZ0003501462 dluhopis Hlavní trh

Sm. vodovody a kanalizace, a.s.

ST.DLUHOP. 2,55/10 CZ0001001242 dluhopis Hlavní trh

MF ČR

79

Název emise

ISIN

Druh IN

Trh

Emitent

ST.DLUHOP. 2,80/13 CZ0001002729 dluhopis Hlavní trh

MF ČR

ST.DLUHOP. 3,40/15 CZ0001002737 dluhopis Hlavní trh

MF ČR

ST.DLUHOP. 3,55/12 CZ0001001887 dluhopis Hlavní trh

MF ČR

ST.DLUHOP. 3,70/13 CZ0001000814 dluhopis Hlavní trh

MF ČR

ST.DLUHOP. 3,75/20 CZ0001001317 dluhopis Hlavní trh

MF ČR

ST.DLUHOP. 3,80/15 CZ0001001143 dluhopis Hlavní trh

MF ČR

ST.DLUHOP. 4,00/17 CZ0001001903 dluhopis Hlavní trh

MF ČR

ST.DLUHOP. 4,10/11 CZ0001002158 dluhopis Hlavní trh

MF ČR

ST.DLUHOP. 4,20/36 CZ0001001796 dluhopis Hlavní trh

MF ČR

ST.DLUHOP. 4,60/18 CZ0001000822 dluhopis Hlavní trh

MF ČR

ST.DLUHOP. 4,70/22 CZ0001001945 dluhopis Hlavní trh

MF ČR

ST.DLUHOP. 4,85/57 CZ0001002059 dluhopis Hlavní trh

MF ČR

ST.DLUHOP. 5,00/19 CZ0001002471 dluhopis Hlavní trh

MF ČR

ST.DLUHOP. 5,70/24 CZ0001002547 dluhopis Hlavní trh

MF ČR

ST.DLUHOP. 6,55/11 CZ0001000764 dluhopis Hlavní trh

MF ČR

ST.DLUHOP. 6,95/16 CZ0001000749 dluhopis Hlavní trh

MF ČR

ST.DLUHOP. VAR/12 CZ0001002505 dluhopis Hlavní trh

MF ČR

ST.DLUHOP. VAR/16 CZ0001002331 dluhopis Hlavní trh

MF ČR

SŽDC 4,60/11

CZ0003501397 dluhopis Hlavní trh

Správa železniční dopravní cesty, státní organizace

ŠKODA AUTO VAR/10

CZ0003501199 dluhopis Hlavní trh

ŠKODA AUTO a.s.

UNIPETROL VAR/13 CZ0003501041 dluhopis

Volný trh

UNIPETROL, a.s.

VIG RE ZAJ.0,00/14 CZ0003501678 dluhopis

Volný trh

VIG RE zajišťovna, a.s.

WÜST.ST.SP.VAR/20 CZ0003702276 dluhopis

Volný trh

Wüstenrot - stavební spořitelna a.s.

80

Název emise

ISIN

Druh IN

ZONER SOF.10,00/14 CZ0003501660 dluhopis

Trh

Emitent

Volný trh

ZONER software, a.s.

SD K11 4,60/14

CZ0000700489 kupon

Volný trh

MF ČR

SD K11 4,70/18

CZ0000701412 kupon

Volný trh

MF ČR

SD K11 4,85/18

CZ0000701578 kupon

Volný trh

MF ČR

SD K12 4,20/18

CZ0000700943 kupon

Volný trh

MF ČR

SD K12 4,70/19

CZ0000701420 kupon

Volný trh

MF ČR

SD K12 4,85/19

CZ0000701586 kupon

Volný trh

MF ČR

SD K13 3,75/18

CZ0000700794 kupon

Volný trh

MF ČR

SD K13 4,20/19

CZ0000700950 kupon

Volný trh

MF ČR

SD K14 3,75/19

CZ0000700802 kupon

Volný trh

MF ČR

SD K15 4,20/21

CZ0000700976 kupon

Volný trh

MF ČR

SD K15 4,70/22

CZ0000701453 kupon

Volný trh

MF ČR

SD K15 4,85/22

CZ0000701610 kupon

Volný trh

MF ČR

SD K16 4,20/22

CZ0000700984 kupon

Volný trh

MF ČR

SD K16 4,85/23

CZ0000701628 kupon

Volný trh

MF ČR

SD K17 4,20/23

CZ0000700992 kupon

Volný trh

MF ČR

SD K17 4,85/24

CZ0000701636 kupon

Volný trh

MF ČR

SD K18 4,20/24

CZ0000701008 kupon

Volný trh

MF ČR

SD K7 4,00/14

CZ0000701255 kupon

Volný trh

MF ČR

SD K7 4,70/14

CZ0000701370 kupon

Volný trh

MF ČR

SD K7 4,85/14

CZ0000701537 kupon

Volný trh

MF ČR

SD K8 4,20/14

CZ0000700901 kupon

Volný trh

MF ČR

SD K9 3,75/14

CZ0000700752 kupon

Volný trh

MF ČR

SD34 KUP13 6,95/14 CZ0000700133 kupon

Volný trh

MF ČR

81

Název emise

ISIN

Druh IN

SD34 KUP14 6,95/15 CZ0000700141 kupon

Trh

Emitent

Volný trh

MF ČR

Zdroj: www.pse.cz

82

11.

Bonds and their types

11.1. Resumé The aim of this thesis is to introduce the reader with bonds and their issue. At its first part, this thesis introduce the legal definition of the bond, identifying the main differences between bonds and other types of securities and last but not least describe the economic and legal functions of bonds. The definition is being discussed merely from the Czech law point of view and it generally does not compare the Czech definition with legal definitions from different countries and legal systems. In the following part the thesis is pointing out the basic laws and other statutory provisions regulating the bonds within the Czech Republic. It is the national laws and European Community statutory provisions (especially Regulations and Directives) that are being mentioned and discussed. Subject matter of this work is also a brief summary of the bond’s requirements as they are defined by the Czech law. It is possible to divide those requirements into two separate parts: (i) requirements that are obligatory for all bonds; and (ii) requirements that are obligatory for specific types of bonds only. The thesis describes these requirements only from the general point of view and does not discuss them in more detail. Another part of the thesis concerns the brief explanation of the bond issue process itself. In this part, the persons and institutions taking part in the process of bond’s issuance, such as the issuer and the investor, are being introduced. This introduction is followed by the description of individual phases of the bond’s issuance with focus especially on the practical problems and issues of the process. For a better orientation, an issuance of the publicly traded bond has been selected as an example of the issue process, as it is probably the most complex type of bond’s issuance procedure. At the end of this chapter the issuance conditions and issuance program, as legal documents stipulating conditions under which the bonds may be issued and rights and obligations of the issuer and the investor as parties participating in a relationship established by bond’s issuance, are being discussed in more detail.

83

In the last part of the work the division of a different types of bonds into cathegories is being discussed. This division was made on basis of number of view points and criterias. It is important to note that neither the number of cathegories in which the bonds are divided into nor the division of bonds within those cathegories is exhaustive, as throughout the decades or even centuries of existence bonds on the financial markers, those markets have created a number of different bond’s variations. The thesis has introduced the main types and groups of bonds.

11.2. Klíčová slova Klíčová slova: dluhopisy, cenné papíry, emise Keywords: bonds, securities, issue process

84