CRITICAL INFRASTRUCTURE AND PRINCIPLES FOR THEIR SAFETY

RUSKO, M. – BALOG, K. [Eds.] 2008: Manažérstvo životného prostredia 2008 ▼▲▼ Management of Environment ´2008 Zborník z VIII. konferencie so zahraničnou účasťou konanej 5.-6.12. 2008 v Bojniciach Proceedings of the International Conference, Bojnice, December 5 - 6, 2008. Žilina: Strix et VeV. Prvé vydanie. ISBN 978-80-89281-34-3.

KRITICKÁ INFRASTRUKTURA A ZÁSADY PRO JEJÍ BEZPEČNOST DANA PROCHÁZKOVÁ CRITICAL INFRASTRUCTURE AND PRINCIPLES FOR THEIR SAFETY

ABSTRAKT: Článek shrnuje poznatky důležité pro bezpečnost kritické infrastruktury. Vymezuje integrální bezpečnost a uvádí zásady systému řízení bezpečnosti v tomto pojetí. Kvůli častým chybám řídících pracovníků při řešení úkolů v praxi uvádí seznam všemožných známých pohrom, které narušují nebo mohou narušit bezpečnost kritické infrastruktury a ukazuje cíle řízení odezvy na nouzové situace, které pohromy vyvolávají. Na 4 příkladech ukazuje důsledky selhání sektorové infrastruktury pro chráněné zájmy lidského systému včetně ostatních sektorových infrastruktur zařazených do kritické infrastruktury. Vlastnosti kritické infrastruktury zkoumá na modelu systém systémů a na základě výsledků zkoumání stanovuje zásady pro řízení bezpečnosti kritické infrastruktury. Kľúčové slová: Kritická infrastruktura, Vnitřní závislosti v kritické infrastruktuře, Bezepčnost, Systém systémů, Řízení bezpečnosti kritické infrastruktury,Principy pro ochranu kritické infrastruktury. ABSTRACT: The paper summarizes findings being important for the critical infrastructure safety. It specifies the integral safety and it gives principles of safety management system for this safety concept. Owing to frequent errors of managers at task solving in the practice there is given a list of all manner of known disasters that disrupt or can disrupt the critical infrastructure safety and it shows the aims of response management to emergencies caused by disasters. On four examples there are presented consequences of failure of sector infrastructure for the human system protected interests including the other sector infrastructures that are included in the critical infrastructure. The critical infrastructure properties are investigated by help of “systems system” model and on the basis of investigation results there. Key words: Critical Infrastructure, Critical Infrastructure Interdependences, Safety, Systems System, Critical Infrastructure Safety Management, Principals for Critical Infrastructure Safety. 1. ÚVOD DO PROBLEMATIKY Cílem lidí bez rozdílu je bezpečí a udržitelný rozvoj lidského systému. Lidský systém je minimální prostor pro život člověka a lidskou společnost. Zahrnuje prvky, které tvoří lidé, části životního prostředí nezbytné pro život lidí, části planety Země nezbytné pro život lidí, majetek, technologie, infrastruktury a vazby a toky mezi těmito prvky. Dominantními prvky jsou nejen člověk a životní prostředí, ale i další položky. Cílem infrastruktur a technologií v lidském systému je zajistit vybrané služby pro lidí v území, tj. především určitou kvalitu a hierarchii veřejných služeb. Míra obslužnosti území spočívá v posouzení různých druhů služeb, které mají různý význam z hlediska života a bezpečí

301


lidí v integrálním pojetí. Zvláštní postavení má kritická infrastruktura, tj. životně důležitá infrastruktura, která je v předloženém sdělení sledovaná. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že zajištění bezpečnosti kritické infrastruktury je důležité proto, že znamená zajištění přežití lidí a zajištění zachování kontinuity hospodářského a sociálního života státu / území a umožňuje odezvu v případě ohrožení či narušení základních podmínek života, služeb a systémů, jejichž provoz je pro fungování státu / území důležitý. Pro zajištění bezpečnosti je důležité znát závažné rysy kritické infrastruktury, které předurčují její funkčnost. Bezpečnost kritické infrastruktury v pojetí předloženého článku znamená zajištění funkční a spolehlivé kritické infrastruktury v čase a území, která neohrožuje ani člověka, ani životní prostředí. Zahrnuje její ochranu i její udržitelný rozvoj. Její zajištění může zaručit pouze kvalifikované řízení věcí veřejných v území, které je zaměřeno na bezpečí a udržitelný rozvoj území včetně jeho obyvatel. Základní chráněné zájmy jsou vyznačeny v procesním modelu, který byl vytvořen pro řízení bezpečnosti lidského systému (obrázek 1) [1,2]. Lidský systém (zahrnující lidi, lidskou společnost, majetek, životní prostředí, kritickou infrastrukturu a technologie) je funkční a spolehlivý jen tehdy, když jsou spolehlivé a funkční jeho subsystémy a když vazby a toky mezi nimi a dokonce i ty napříč mezi jednotlivými zařízeními a sítěmi subsystémů jsou žádoucí, tj. nevedou k jevům, které mohou mít nepřijatelné dopady na chráněné zájmy nebo způsobit úplné nebo částečné narušení systému. Zajištění funkčnosti systémů a subsystémů v lidském systému je více či méně vytvořeno historickým vývojem lidské společnosti (právní předpisy, normy a standardy různého druhu). Předpisy, zásady a pravidla se obvykle vztahují na jednotlivé prvky či položky subsystémů a jen málo na vztahy a toky, které jdou napříč systémem a jeho subsystémy. Kvůli komplexnosti infrastruktur má problém kritické infrastruktury a její ochrany řadu aspektů technických, organizačních, právních, finančních, manažerských, znalostních, vzdělávacích, mezinárodních apod. 1.1. Proč je kritická infrastruktura chráněný zájem V souvislosti s ochranou lidí byla od dob, kdy se války staly cíleným nástrojem států, vždy prováděna také ochrana a obrana specifických zařízení, technologií a infrastruktur, které byly důležité pro podporu armád a byla prováděna opatření pro přežití lidí ve státě / území, např. zásoby vody a jídla, úkryty. Boj civilistů proti armádám cizích států na jejich území se proto soustřeďoval právě na tyto objekty s cílem potenciál cizích armád oslabit. Zkušenosti získané během druhé světové války vedly k tomu, že během studené války se v rámci obrany států prováděla opatření, která zajišťovala funkčnost specifických zařízení, technologií a infrastruktur a vytvářela sklady důležitých komodit, které byly považovány za důležité z hlediska obrany, funkceschopnosti armády a jejich podpůrných výkonných složek a pro přežití lidí. Euforie na konci studené války vedla ke snížení důrazu na otázky ochrany a obrany lidí. Přišly však velké živelní pohromy, velké technologické havárie a teroristické útoky, které ukázaly, že bez dostatečného množství funkčních zařízení, technologií a infrastruktur, zásob a technicko-materiálních rezerv všeho druhu nelze zvládnout vzniklé dopady, tj. zajistit podmínky obyvatel pro přežití, stabilizovat situaci v území, zajistit obnovu a nastartovat další rozvoj. Pro odstranění výše uvedené slabiny byly do praxe z důvodu ochrany a obrany lidské společnosti v 90. letech zavedeny funkce pro podporu zvládnutí nouzové situace (Emergency Support Functions). Jejich zajištění bylo prováděno jak v rámci normální činnosti správních úřadů v území, tak v rámci nouzového plánování i krizového plánování. Následně byly uvedené funkce, tvořící zázemí pro základní činnosti, které jsou nutné pro přežití lidí, zahrnuty do pojmu „kritická infrastruktura“ (direktiva presidenta USA z r. 1998). Později do této kategorie byly přiřazeny i technologie (viz Koncepce ochrany kritické infrastruktury USA z r. 2001) [3], čímž se rozšířil soubor státem chráněných základních zájmů.

302


BEZPEČÍ A UDRŽITELNÝ ROZVOJ INFRASTRUKTURY A TECHNOLOGIE

ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

MAJETEK A VEŘEJNÉ BLAHO

ŽIVOTY A ZDRAVÍ LIDÍ

BEZPEČNOST

Obr. 1. Procesní model řízení lidského systému. Kritická infrastruktura v území je takový soubor infrastruktur, který je velmi důležitý pro chod území a zároveň je velmi zranitelný od očekávaných živelních pohrom, havárií a dalších škodlivých jevů v daném území. V principu se jedná o složitý systém systémů, který vznikl provázáním historicky se vyvinutých infrastruktur, které byly propojeny do velkých celků. V současné době má zvláštní postavení zajištění bezpečnosti (zahrnující spolehlivost) kybernetických infrastruktur a technologií, protože doposud nejsou kvalifikované koncepty, standardy a normy pro snížení zranitelnosti kybernetických systémů. Zkušenosti z posledních let ukazují, že výskyt extrémních (např. živelních) pohrom, nelze při správném řízení věcí veřejných v území nevidět, tj. soustavně zanedbávat. Z pohledu zachování a rozvoje chráněných zájmů je třeba alespoň vědět, co při extrémních pohromách nastane. Z hlediska lidského bezpečí si je třeba uvědomit, že všechny existující standardy a normy (tvořící nástroje pro řízení bezpečnosti) zajišťují bezpečí v lidském systému pouze do určité velikosti pohromy. Např. ve střední Evropě je to v případě zemětřesení místní intenzita 6° MSK-64, v případě povodní jsou to u běžných objektů podmínky odpovídající stoleté povodni. Jestliže velikost pohromy nebo jejich dopadů v daném místě je větší než tento limit, například oblast postihne zemětřesení s místní intenzitou 7° MSK-64 nebo 150letá povodeň, tak jde o extrémní pohromu, při které se vyskytnou nejen extrémní přímé dopady, ale i řada dopadů sekundárních, které eskalují a prodlužují nouzovou situaci a jsou zprostředkované právě vazbami a toky jdoucími napříč lidským systémem, tj. jejich zdroji jsou z velké části právě infrastruktury a technologie. Obrázek 2 ukazuje, že jen jaderná zařízení jsou chráněna před extrémními / nadprojektovými živelními pohromami, haváriemi, teroristickými útoky apod. díky úsilí IAEA a NEA / OECD. Křivky vyznačují položky, u kterých vznikají ztráty, škody a újmy v důsledku sekundárních, terciárních a dalších kaskádovitých dopadů živelních či jiných pohrom zprostředkované vnitřními vazbami. Speciální plány nouzové odezvy a v jejich rámci i zmírňující opatření jsou připraveny jen pro zmírnění dopadů na lidi a majetek. Pro závažné dopady na technologie a infrastruktury (kromě jaderných) nejsou připravena zmírňující opatření předem, a proto působí kaskády dopadů, které dosud nejsou systémově řešeny.

303


životy, zdraví a bezpečí lidí majetek veřejné blaho

Nadprojektová / Extrémní pohroma

životní prostředí energetika vodní hospodářství kanalizace doprava

Dopady

telekomunikace a IT

přímé druhotné

infrastruktura

finance a banky nouzové služby

připravená zmírňující opatření

základní služby veřejná správa jaderné

technologie

chemické biotechnologie

Obr. 2. Dopady extrémních pohrom (živelních či jiných).

1.2. Bezpečí a bezpečnost V současné době ještě řada lidí i odborníků v České republice neodlišuje pojem bezpečí a pojem bezpečnost. V odborné literatuře a ve významných mezinárodních organizacích platí, že „Bezpečí (Security) je stav, při kterém pravděpodobnost vzniku újmy na chráněných zájmech je malá“ a „Bezpečnost (Safety) je soubor opatření a činností, kterými se zajišťuje zachování / ochrana a rozvoj chráněných zájmů“. Záměna obou pojmů je z odborného pohledu tristní, protože vnáší zmatek do komunikace a je to zdrojem řady nepochopení. Proto je třeba ve výzkumu i praxi odlišit dvě entity, a to stav lidského systému a soubor opatření a činností, kterými člověk přispívá ke změně stavu lidského systému. Člověk nemůže lidský systém ovládat, protože je jeho inherentní součástí, a proto neovládá jeho bezpečí. Řídí však bezpečnost, tj. svůj soubor opatření a činností zaměřený na ochranu chráněných zájmů tak, aby bezpečí v lidském systému mělo přijatelnou úroveň a potenciál rozvoje. Cílem řízení je pak bezpečná obec, bezpečné území, bezpečná Evropa a bezpečný svět, tj. bezpečný prostor, ve kterém žijí lidé. Bezpečný lidský systém, pro který politici EU často používají označení „Safe Space“ [2]. Lidský systém je bezpečný, pokud se jeho vlastnosti mění natolik pomalu, že je možno tento systém v každém okamžiku považovat za stabilní. Vycházíme přitom z počátečního stavu, ve kterém se parametry určující stabilitu systému nemění, tedy ze stavu stability. Člověk nemá schopnost ovládat lidský systém, má pouze schopnost ovládat své činnosti, když je dostatečně moudrý a chová se proaktivně. To je, když si uvědomí, že mu jde o to, aby lidský systém neměnil své vlastnosti a nebo je

304


měnil velmi pomalu, aby se změnám člověk mohl přizpůsobit. To znamená, aby člověk žil v bezpečném lidském systému, musí člověk korigovat své činnosti, tj. provádět opatření, aby svými činnostmi nepřispěl k destabilizaci nebo dokonce až k desintegraci lidského systému. Člověk pro zajištění bezpečného lidského systému používá soubor opatření a činností dle současného poznání označovaných jako integrální / celistvá / komplexní bezpečnost. Úroveň souboru opatření pochopitelně závisí na stupni poznání lidského systému a na možnostech člověka opatření vytvořit a implementovat do praxe. Mírou bezpečnosti je účinnost souboru opatření a činností, která se měří indikátory. Účinnost zvyšuje kvalifikované řízení aplikace opatření a činností, které je efektivně zaměřené na dosažení bezpečí. Protože v každém řízení je důležité mít cíl, na který se řízení zaměří, tak cíl pro řízení bezpečnosti můžeme lapidárně popsat jako řízení pohrom (Disaster Management) tak, aby jejich dopady byly pro člověka přijatelné za přijatelných zdrojů, sil a prostředků. Je však třeba vnímat, že cíl není snadný, protože člověk nemá ani dostatečné znalosti, ani dostatečné zdroje, síly a prostředky. Sledované pojetí bezpečnosti lidského systému dovoluje: - uvědomit si aspekty lidského systému, které jsou důležité pro jeho bezpečí a udržitelný rozvoj, - pochopit příčiny poruch bezpečí a udržitelného rozvoje lidského systému a kontext jejich působení, - soustředit pozornost na podobnosti i rozdíly pohrom samotných, - pochopit roli území ve spojitosti s bezpečím a udržitelným rozvojem, tj. především vlastnosti území, které eskalují nebo potlačují dopady pohrom vždy nebo jen za určitých okolností, - používat uvědoměle metodiky hodnocení pohrom, jejich dopadů i identifikace nápravných opatření, - stanovit cíle, harmonogramy, monitoringy, organizační struktury, normy, standardy a právní předpisy pro uvědomělé řízení bezpečnosti a udržitelného rozvoje lidského systému, - odstranit multiplicity při přípravě opatření na zvládnutí dopadů pohrom, - při územním plánování, projektování, výstavbě, provozování, odezvě na pohromu v území a při obnově území neaplikovat opatření, která zvyšují rizika pro další možné pohromy. Odedávna je známo, že když chceme nějaký jev řídit nebo se vůči němu bránit, tak musíme znát jeho příčinu, velikost, opakovatelnost a podstatu působení dopadů na chráněné zájmy. Proto je na místě otázka měření velikosti pohrom. Velikost pohrom, a to především těch extrémních má zásadní důležitost pro bezpečnost lidského systému. Od ní se odvíjí budovaný systém ochrany, tj. soubor opatření na odvrácení a zmírnění pohrom a jejich dopadů. Obecně můžeme měřit velikost či sílu pohromy samotné na základě měření objektivních veličin (nejvhodnější je uvolněná energie nebo nějaká její míra) nebo můžeme určovat její velikost měřením či klasifikací jejich dopadů. Jsou pohromy, u kterých se historicky vyvinuly oba přístupy, např. zemětřesení, vítr, průmyslové havárie [1,2,4]. Bezpečnost jako nástroj k dosažení bezpečí a udržitelného rozvoje, nelze jednoduše kvantifikovat, a proto se hledají její míry i míry jejího trendu v čase. Z pohledu udržitelného rozvoje je podstatné, zda: - úroveň bezpečnosti (účinnost a efektivita opatření a činností) v čase roste či klesá, - ve stanovených časových úsecích je dosahováno plánované úrovně bezpečnosti (účinnosti a efektivity opatření a činností), - aplikovaná opatření vedou skutečně ke zvýšení úrovně bezpečnosti (účinnosti a efektivity opatření a činností). 1.2.1. Bezpečí Bezpečí lidského systému i jeho součástí, tj. lidí a ostatních chráněných zájmů, závisí na procesech, dějích a jevech, které probíhají v lidské společnosti, životním prostředí, planetárním systému, galaxii a dalších vyšších systémech. Nejvíce však závisí na chování otevřeného systému (nazývaného lidský systém), který je subsystémem planety Země a zahrnuje jen část životního prostředí v pojetí prosazovaném ortodoxními ekology, kteří sní o návratu životního prostředí do původního stavu, tj. do 305


stavu, ve kterém nebylo životní prostředí ovlivněno činností člověka, tj. neuznávají technologie a infrastruktury, které vytvořil člověk k zajištění svých životních potřeb a ke zlepšení kvality svého života v procesu svého vývoje. Z nauky o systémech (údaje a odkazy v práci [1]) i z praktických zkušeností známe že bezpečí a udržitelný rozvoj sledovaného subjektu (území či organizace či objekt) závisí na tom, jak se vypořádáváme s riziky, tj. v prvé řadě na tom, zda rizika v území či jiném sledovaném subjektu existující v době současné i předvídatelná rizika v době budoucí správně vyhledáme, pochopíme a vyhodnotíme a zda s nimi optimálně naložíme. Vyjednávání s riziky spočívá v tom, že správně musíme ocenit velikost možných pohrom všeho druhu, které jsou zdrojem rizik pro sledovaný subjekt. Pohromy mají zdroje jak uvnitř, tak vně subjektu [5]. V řízení zaměřeném na rizika odlišujeme dva základní pojmy, a to ohrožení a riziko. Ohrožení (Hazard) je velikost konkrétní pohromy určená podle stanovených pravidel, která působí na daný subjekt. Riziko (Risk), je pravděpodobná velikost nežádoucích dopadů (ztrát, škod a újmy), způsobených pohromou o velikosti ohrožení na chráněné zájmy daného subjektu určená podle stanovených pravidel. Závisí jednak na velikosti ohrožení pro daný subjekt a jednak na zranitelnosti subjektu vůči konkrétní pohromě, a to územní (náchylnost ke ztekucení, propadnutí, sesuvu), technické (náchylnost ke vzniku domino efektu), určené počtem lidí a jejich rysy [5,6] nebo finanční (nedostatek použitelných finančních prostředků), znalostní (nedostatek kvalifikovaného personálu) atd. Rizika stále přibývají a lidská společnost nemá zdroje, síly a prostředky, aby tomu zabránila, tak musí cíleně řídit rizika. Aby řízení bylo úspěšné, tak se musí zaměřit na prioritní rizika a jejich aspekty. Vyjednávání s riziky [6] vychází ze současných možností lidské společnosti a spočívá v rozdělení vypořádání rizik do kategorií, ve kterých se příslušná část rizika zajistí tak, že se: - sníží , tj. preventivními opatřeními se odvrátí realizace rizika, - zmírní, tj. účelovými preventivními opatřeními odezvy a připraveností (varovné systémy a jiná opatření nouzového a krizového řízení) se sníží nebo odvrátí nepřijatelné dopady při realizaci rizika, - pojistí, - připraví rezervy na odezvu a obnovu a zálohy pro zajištění přežití lidí a kontinuitu provozu organizace, - připraví plán pro odezvu na nepředvídané situace (Contingency Plan) v případě rizik neřiditelných nebo příliš nákladných na eliminaci a nebo málo častých. K tomu se rovněž připojuje rozdělení zvládání rizik mezi všechny zúčastněné. Rozdělení ve správném řízení se provádí tak, že se vychází z toho, že za zvládání rizik odpovídají všichni zúčastnění a že zvládání konkrétního rizika je nejlépe přidělit tomu subjektu, který je na to nejlépe připraven [7]. Toto je však možné jen v organizaci, ve které je kvalifikované projektové a procesní řízení, tj. činnosti a opatření se aplikují na základě znalostí, a to věcných i z oblasti řízení (tj. činnosti jsou vzájemně provázané, nejsou chyby v komunikaci, každý zúčastněný ví, co má dělat a jak to má dělat). Protože bezpečnost subjektu (území, organizace, objekt, stát) závisí jednak na riziku v daném místě (tj. závisí jak na dané pohromě, tak na místních zranitelnostech vůči této pohromě [6]) a jednak na metodách zvládání a řízení rizik, tak pro nakládání s riziky, která jsou zdrojem ztrát, škod a ujmy v lidském systému i v jeho každém sledovaném subjektu je z pohledu řízení třeba provést: - identifikaci rizik, - hodnocení rizik, - alokaci rizik, která zahrnuje vypořádání rizik a přidělení vyjednávání s riziky jednotlivým zúčastněným, - ošetření rizik, - instalaci monitoringu a v případě potřeby i aplikaci nápravných opatření.

306


Výstupy z procesu řízení rizik pro potřeby řízení věcí veřejných a analogicky i věcí jiného subjektu jsou dle závěrů práce [7]: 1. Seznam vyhodnocených rizik (Risk Assessment Document), který obsahuje veškeré informace o každém příslušném riziku. 2. Seznam rizik vyžadujících nejvyšší pozornost (Top Risks List), který obsahuje seznam vybraných rizik, jejichž řešení má nejvyšší nároky ,a zdroje a čas. 3. Seznam neaktuálních nebo vyřešených rizik (Retired Risk List), který slouží jako historický odkaz pro budoucí rozhodování. 1.2.2. Bezpečnost V praxi používáme a v encyklopediích nalezneme pojmy: mezinárodní bezpečnost, kolektivní bezpečnost, technická bezpečnost, bezpečnost při práci, požární bezpečnost, jaderná bezpečnost, chemická bezpečnost, kybernetická bezpečnost, bezpečnost při těžbě surovin, veterinární bezpečnost, veřejná bezpečnost apod. Např. mezinárodní bezpečnost je chápána jako soubor norem, opatření a institucí v oblasti mezinárodních vztahů, které mají umožnit pokojný život a rozvoj států, zajišťovat jejich územní celistvost, politickou nezávislost a mírové soužití. V některých odborných pracích je bezpečnost chápaná jako vlastnost, která vystupuje na úrovni systému. Jindy zase je chápaná jako charakteristika daného systému, pro kterou platí že bezpečné zařízení nebo bezpečný systém je spolehlivý, ale spolehlivý systém ještě nemusí být bezpečný. Spolehlivost je definovaná jako charakteristika daného objektu vyjádřená pomocí pravděpodobnosti, že tento bude vykonávat specifikovaným způsobem funkce, které jsou na něm požadovány během stanoveného časového intervalu a za stanovených resp. předpokládaných podmínek. Většina lidí vnímá bezpečnost také zcela jinak, tj. velmi subjektivně, protože na ně spíše doléhají obtíže každodenního života než obavy spojené s výskytem extrémních pohrom. Člověk je a byl vždy nějak ohrožován živelními pohromami, morem, apod., a proto otázky spojené s bezpečností člověka, tj. lidskou bezpečností nejsou jen nějakou dnešní specifikou. Během historického vývoje se měnilo poznání i požadavky na bezpečnost i institucionální možnosti zmírňující vše, co může bezpečnost ohrozit. Když se zaměříme jen na určitou oblast, tak sledujeme dílčí bezpečnost. Když bezpečnost určitého celku chápeme jako součet dílčích bezpečností, tak dostaneme integrovanou bezpečnost. Jestliže bezpečnost celku chápeme jako celistvou bezpečnost systému, tak dostaneme integrální bezpečnost. Je zřejmé, že opatření uvedených bezpečností nejsou nutně totožná, protože se opírají o rozdílné přístupy při vyjednávání s riziky. Na základě současného poznání je cílem správného řízení věcí veřejných zajištění integrální bezpečnosti. Koncept na zajištění integrální bezpečnosti lidského systému (tj. lidské bezpečnosti) se opírá o základní paradigma, že vývoj lidského systému v čase a prostoru je z hlediska člověka a jeho přání narušován jevy, které jsou systému vrozené / inherentní a mají od určité velikosti nežádoucí, tj. pro člověka nepřijatelné dopady, tj. působí újmu, škody a ztráty na chráněných zájmech, které se projevují jako oběti, rozmanité škody a ztráty na chráněných zájmech. Tyto jevy nazýváme pohromy a k nim dnes přibývají různé interakce vnitřní a vnější. Všechny takto vymezené jevy nazýváme v této práci souhrnným pojmem „pohromy“. Z teoretického hlediska je lidský systém souborem systémů, které se vzájemně prolínají. Předmětem sdělení je bezpečnost kritické infrastruktury, tj. jisté části lidského systému, která jak bude dále ukázáno tvoří systém systému.

307


2. ZÁKLADNÍ POJMY, KTERÉ JSOU DŮLEŽITÉ PRO BEZPEČNOST KRITICKÉ INFRASTRUKTURY V dalším textu se předpokládá všeobecná znalost definic generalizovaných pojmů spojených s řízením bezpečnosti v integrálním pojetí, které jsou používány v odborném pojetí, které je ve světě běžné v oblasti strategického, prostorového a územního plánování, navrhování a projektování, výstavbě a provozování objektů, infrastruktur a zařízení [1,2], tj.: Lidský systém je minimální prostor pro život člověka a lidskou společnost, tj. zahrnuje prvky, které tvoří lidé, části životního prostředí nezbytné pro život lidí, části planety Země nezbytné pro život lidí, majetek, technologie, infrastruktury a vazby a toky mezi těmito prvky. Chráněné zájmy lidského systému jsou komponenty, vazby a toky v lidském systému, které jsou nutné pro jeho bezpečí a udržitelný rozvoj. Jsou prioritně ochraňovány a zahrnují životy, zdraví a bezpečí lidí, majetek, životní prostředí, veřejné blaho, technologie a infrastrukturu. Bezpečí je stav lidského systému, při kterém vznik újmy na chráněných zájmech má přijatelnou pravděpodobnost (tj. je téměř jisté, že ujma nevznikne). Nebezpečí je stav lidského systému, při kterém vznik újmy na chráněných zájmech má vysokou pravděpodobnost (tj. je téměř jisté, že ujma vznikne). Bezpečnost je soubor opatření k ochraně a rozvoji lidského systému, tj. k ochraně a rozvoji chráněných zájmů. Nebezpečnost je soubor vlastností a charakteristik prvků, látek, pohrom, procesů a činností, které na chráněných zájmech působí nebo za jistých podmínek mohou působit újmu (zdroj zranění, škod, ztrát). Pohroma je jev, který vede nebo může vést k újmě a značné škodě na chráněných zájmech. Zranitelnost chráněného zájmu je náchylnost chráněného zájmu k vzniku škody při výskytu pohromy. Dopad je nepříznivý účinek (působení) pohromy v daném místě a čase na chráněné zájmy. Nepřijatelný dopad je dopad, který může způsobit nebo působí nezanedbatelnou škodu na jednom či více chráněných zájmech. Nouzová situace je situace, která je vyvolána v území / objektu apod. při výskytu pohromy. Bezpečnostní plánování je plánování pro potřeby zajištění bezpečného systému / území / objektu a jeho udržitelného rozvoje. Zahrnuje územní plánování, plánování na úseku hygienické služby, plánování rozvoje sektorů sledovaných v kompetenčním zákoně (zákon č. 2/1969 Sb. v platném znění) a zajišťuje jejich soulad a prosazení priorit, které určuje výzkum a zkušenosti. Nouzové plánování je plánování souboru opatření pro zmírnění dopadů pohrom, kterým nelze zabránit předem a pro implementaci opatření nutných pro zvládnutí nouzových situací. Krizové plánování je plánování souboru opatření pro zmírnění dopadů kritických situací (tj. nouzových situací kategorie 5) na chráněné zájmy státu, kterým nelze zabránit předem a pro implementaci opatření nutných pro zvládnutí kritických situací za přijatelných zdrojů, sil a prostředků. Monitoring je specifický způsob sledování a vyhodnocování údajů v čase a území či objektu, sloužící pro získání poznatků potřebných pro rozhodnutí o určitém záměru anebo k vydání výstrahy či předpovědi. Řízení obecně tvoří soubor postupů a procedur pro hledání a řešení problémů. Skládá se z plánování, vedení a organizace pracovní činnosti lidí, rozdělování prostředků, hodnocení účinnosti postupů, kontroly stavu a v případě potřeby i aplikace nápravných opatření. Řízení rizika je plánování, organizování, přidělování pracovních úkolů a kontrola zdrojů organizace tak, aby byly minimalizovány ztráty, škody, zranění nebo úmrtí vyvolané různými pohromami, jejichž výskyt je pravděpodobný. Podle většiny technických a jiných norem a standardů se při plánování, projektování, výstavbě a provozu chráněných zájmů snížení zranitelnosti provádí pro všechna rizika, jejichž pravděpodobnost výskytu je větší nebo rovná 0.05. Řízením rizika se vytváří inherentní bezpečnost lidského systému, tj. tzv. projektové pohromy by měly být zvládnuty projektem, předpisy pro územní plánování a výstavbu, provozními předpisy, předpisy pro zvládnutí nouzové situace a instrukcemi pro zvládnutí kritických situací a jejich výskyt by tudíž neměl ohrozit udržitelný rozvoj. 308


Řízení bezpečnosti spočívá v plánování, organizování, přidělování pracovních úkolů a v kontrole využívání zdrojů organizace s cílem dosáhnout požadované úrovně bezpečnosti. Je to vlastně řízení rizik ve prospěch bezpečí a udržitelného rozvoje. Zvýšení bezpečnosti se dosáhne využíváním (aplikací, realizací, implementací) technických, právních, organizačních, vzdělávacích aj. ochranných opatření. V úvahu se berou i rizika, jejichž pravděpodobnost výskytu je menší než 0.05, ale dopady s nimi spojené jsou velmi závažné (kruté). V technickém slangu mluvíme o tom, že v rámci tohoto managementu se zohledňují tzv. nadprojektové havárie. Řízením bezpečnosti se vytváří inherentní bezpečnost lidského systému vůči projektovým pohromám a implementací principu předběžné opatrnosti se zajišťuje zvýšení odolnosti vůči nepřijatelným dopadům pohrom, jejichž výskyt je málo pravděpodobný. Krizové řízení je řízení, jehož cílem je zajistit zvládnutí možných kritických situací v rámci působnosti orgánu krizového řízení a plnění opatření a úkolů uložených vyššími orgány krizového řízení (ke zvládnutí se zpravidla používá právní opatření „vyhlášení krizové situace“, které umožňuje dočasně omezit práva a svobody lidí, použít nadstandardní zdroje apod.), a to včetně zajištění přípravy na zvládnutí možných kritických situací. Proaktivní řízení je typ řízení, ve kterém předem provádíme opatření na odvrácení či alespoň zmírnění některých nežádoucích jevů a zajišťujeme připravenost na zvládnutí očekávaných nežádoucích jevů. Reaktivní řízení je typ řízení, ve kterém řešíme problémy až když nastanou. Princip předběžné opatrnosti je princip, který ukládá v případě nejistých nebo neurčitých dopadů připravovaného rozhodnutí na budoucí vývoj lidského systému toto rozhodnutí neprovést z důvodu bezpečnosti nebo ho rozložit na soubor dílčích rozhodnutí, jejichž rizika se hodnotí a důkladně monitorují (tj. proces se i koriguje, když je to třeba s ohledem na riziko). 3. SOUHRN POZNATKŮ, KTERÉ JSOU DŮLEŽITÉ PRO ŘÍZENÍ BEZPEČNOSTI KRITICKÉ INFRASTRUKTURY Z pohledu řízení, jehož cílem je bezpečný prostor s udržitelným rozvojem je nejprve nutné znát procesy, děje i jevy, které narušují stanovený cíl. Potom si je nutné uvědomit logické vazby, tj. příčiny, následky a okolnosti, které hrají roli při realizaci následků příčin. Je to proto, že zásadní prevenci zajišťující účinnou ochranu základních chráněných zájmů je třeba dělat proti příčinám. U následků ze stejného důvodu je pak možné provádět jen opatření a činnosti, které vedou ke zmírnění ztrát, škod a újmy na chráněných zájmech a které umožní obnovu a opětovné nastartování rozvoje žádoucím směrem. Na základě současného poznání, dle kterého na rozdíl od padesátých let minulého století lidstvo ví, že člověk nevládne ani vesmíru, ani Sluneční soustavě, ani planetě Zemi, ani životnímu prostředí a že se mu to nikdy nepodaří, a to přes veškeré úspěchy, které v kosmu a jinde dosáhne. Odborníci běžně přijímají, že ve všech systémech, a to i v lidském systému probíhají v procesu vývoje různé jevy, které jsou projevem vývoje těchto systémů. Nejedná se o žádné mimořádné jevy, ale o běžné projevy vývoje zvažovaných systémů, a to předurčuje strategii řízení a chování uvědomělých lidských tvorů. V uvedených souvislostech pojem „pohroma“ odpovídající anglickému pojmu „disaster“ označuje jevy v lidském systému, které člověku přináší ztráty, škody a ujmy. Některým pohromám může člověk zabránit, ale většině, do které patří živelní pohromy zabránit nelze. Pohromy působí nebo od jisté velikosti působí škody, ztráty a újmu na chráněných zájmech, tj. jsou příčinami situací, které na člověka doléhají, a proto je musí řešit. Z důvodů velké rozmanitosti pohrom se pro vzniklé situace používá označení „nouzová situace“. Vztah mezi pohromou a nouzovou situací je vztah „příčina – následek“, obrázek 3. Uvedený vztah není jednoduchý, protože intenzita (ničivost, krutost) nouzové situace je předurčena nejen velikostí pohromy, ale i místní zranitelností, selháním již implementovaných ochranných systémů (např. systému varování v území), chybami lidí při odezvě apod.

309


3.1. Pohromy a cíle řízení bezpečnosti Pohromy jsou inherentní vlastností lidského systému, což znamená, že se s nimi musí počítat při řízení bezpečnosti lidského systému [1,2,4-6]. Nebezpečné jsou extrémní pohromy, které se vyskytují zřídka a nahodile v prostoru a čase [1,2,5]. Extrémní pohromy jsou nebezpečné proto, že standardy, normy a právní předpisy, jimiž lidstvo zajišťuje bezpečnost lidského systému zajišťují ochranu proti pohromám všeho druhu jen do jejich určité velikosti. Překročením tohoto limitu dochází k řetězcům dopadů, které eskalují situaci (obrázek 2) a značně prodlužují nouzovou situaci [2,4]. Je třeba mít na paměti, že pohromy budou stále vznikat v lidském systému, protože jsou inherentním jevem tohoto systému. Jsou to jevy, které od jisté velikosti narušují bezpečnost a podstatně ovlivňují rozvoj lidského systému. Cílem řízení bezpečnosti v území je zavést taková opatření, která zabrání vzniku pohrom, kterým lze zabránit nebo zabrání jejich dopadům na chráněné zájmy, kterým lze zabránit a ostatní dopady zmírní tak, aby bylo možno při výskytu pohromy stabilizovat situaci a nastartovat další rozvoj území.

NOUZOVÁ SITUACE

POHROMA

NÁSLEDEK

PŘÍČINA

Roli hraje místní zranitelnost, selhání ochranných systémů, chyby lidí při odezvě, aj.

Obr. 3. Vztah mezi pohromou a nouzovou situací. Pohromy se člení na několik skupin např. podle typů procesů probíhajících uvnitř a vně Země jako planety, které je vyvolávají. Mají různá místa výskytu a různé charakteristiky. Na základě současných poznatků jejich možné velikosti závisí na regionálních procesech a velikosti jejich dopadů závisí jak na regionálních procesech, tak na místních podmínkách. Příčiny a charakteristiky pohrom různých typů jsou nesouměřitelné. Z hlediska chráněných zájmů, mají jedno společné, a tím je jejich schopnost ničit, tj. působit ztráty, újmu i škody. Na základě současného poznání, jehož výsledky jsou shrnuté v pracích [1-7], mezi tyto jevy, označované v odborné literatuře všeobjímajícím (obecným) pojmem pohromy (anglicky „disaster“) patří: - výsledky procesů probíhajících vně i uvnitř planety Země (živelní pohromy, nemoci rostlin, zvířat, eroze krajiny, rozšiřování pouští (desertifikace), ztekucení podloží, rozšiřování oceánů atd.), - výsledky procesů v lidském těle, v chování lidí a procesů v lidské společnosti:

310


neúmyslné: • nemoci, • lidské chyby, úmyslné jevy vyvolané lidmi, např.: • neoprávněné přivlastňování majetku, • usmrcení lidského jedince, • šikana, • náboženská a jiná nesnášenlivost, • kriminální činy, • teroristické útoky, • lokální a další ozbrojené konflikty, - výsledky procesů a činností instalovaných lidmi (nehody, havárie, selhání infrastruktur, selhání technologií, ztráty obslužnosti apod.), - interakce planety Země a životního prostředí na činnosti lidí, např.: indukovaná zemětřesení, která člověk vyvolává jistými činnosti, např. stavbou velkých přehrad, těžbou nerostů, přemísťováním hmot po zemském povrchu a v jeho blízkosti apod., narušení ozónové vrstvy, ke kterému člověk přispívá emisemi freonů, skleníkový efekt, ke kterému člověk přispívá vysokými exhalacemi oxidu uhličitého (CO2), možná i rychlé variace klimatu pozorované v současné době, kontaminace ovzduší, vody, půdy i horninového prostředí, rozšiřování pouští v důsledku nepromyšlené regulace vodních toků, pokles diverzity živočišných a rostlinných druhů, neřízená populační exploze lidí; migrace velkých skupin lidí, postupné vyčerpávání neobnovitelných zdrojů, eroze půdy a horninových masívů, uniformita krajiny, - vnitřní závislosti v lidském systému přirozené nebo lidmi vytvořené, tj.: přirozené, např.: ● napjatost a pohyb desek, ● koloběhy vody v životním prostředí, ● koloběhy látek v životním prostředí, ● koloběhy látek v potravním řetězci člověka, ● planetární procesy, ● interakce solárních a galaktických procesů, lidmi vytvořené, např.: ● řízení lidské společnosti, ● toky surovin a výrobků, ● toky energií, ● toky peněz, ● toky informací. Výčet ukazuje, že pohromy dle procesu, jehož jsou produktem mají velmi různou fyzikální, chemickou, ekonomickou aj. povahu / podstatu. Právě tento fakt je rozhodující z hlediska bezpečnosti, protože preventivní opatření musí být zaměřena na povahu pohromy, aby byla účinná. Obrázek 4 ukazuje základní rozdělení pohrom. Mezi živelní pohromy patří laviny, horké vlhké letní dny, sucho, protržení hrází, zátopy, tsunami, zemětřesení, sopečné erupce, sesuvy svahů, řícení skal, lesní požáry, vichřice, tornáda, nadměrné dešťové nebo sněhové srážky a výrony plynů ze zemského nitra.

311


Výsledky procesů probíhajících vně i uvnitř planety Země

Výsledky procesů v lidském těle, v chování lidí a procesů v lidské společnosti

Výsledky procesů a činností instalovaných lidmi

POHROMY

Interakce planety Země a životního prostředí na činnosti lidí

Vnitřní závislosti v lidském systému přirozené nebo lidmi vytvořené

Obr. 4. Zdroje pohrom. Pohromy mají jisté charakteristické vlastnosti, které jsou zdrojem dopadů, které působí škody, ztráty a ujmy na důležitých prvcích, vazbách či tocích lidského systému, a to z pohledu člověka, protože jen to de facto člověka zajímá (jde mu o to, aby přežil on). Mezi dopady patří např. vibrace; usměrněný rychlý proud ovzduší, vody či zeminy; porušení stability a soudržnosti hornin či zeminy; přesuny hmot; výrony tekutin; teplotní anomálie atd., které na člověka působí přímo nebo zprostředkovaně přes vazby a toky v lidském systému, obrázek 2. Základním problémem z pohledu kvality řízení je v těchto souvislostech skutečnost, že technici nechápou a neřeší pohromy ekonomické, organizační a sociální; ekonomové zase nechápou a neřeší pohromy technické a sociální; atd., což v důsledku příčných vazeb v lidském systému, který je systémem systémů, není správné. 3.2. Nouzové situace a cíle řízení bezpečnosti Výskyt pohromy v určitém místě a čase vyvolá v závislosti na fyzikálním naturelu a velikosti pohromy v postižené oblasti ztráty, škody a újmy na chráněných zájmech. Vzniká nouzová situace (Emergency), jejíž dopady člověk odvrací účinnou odezvou, při které provádí záchranné a likvidační práce, tj. aplikuje opatření zmírňující dopady na chráněné zájmy. Označení a kategorizace nouzové situace závisí na velikosti ztrát, škod a újmy na chráněných zájmech nebo na způsobu zvládání této situace. Při výskytu pohromy dochází ke vzniku řetězců nežádoucích jevů (dopadů) externího a interního charakteru, primárních a sekundárních, které působí v různé intenzitě a v různých časových okamžicích. Podstatnou roli hraje místní zranitelnost a případné chyby v chování či řízení na všech úrovních. Pro některé pohromy, např. zemětřesení a vítr, existují stupnice, které klasifikují velikosti pohrom podle velikosti dopadů. V těchto případech lze ke každé velikosti pohromy stanovit soubor dopadů, který lze očekávat v daném místě. Příprava příslušných nouzových a krizových plánů je tím usnadněna. Musí však být přihlédnuto k místní zranitelnosti, která musí být zjištěna specifickým

312


výzkumem [2,6]. Tj. je třeba ještě přidat příspěvek od místní zranitelnosti vůči dané pohromě, je-li zřejmá a popř. možný příspěvek od možné náhodné kombinace jevů všeho druhu. V důsledku místní zranitelnosti (větší či menší než průměrná hodnota [1,2]) a nenadálých kombinací (snižujícím nebo zvyšujícím odolnost chráněných zájmů v území či objektu) vyvolávají dopady pohrom vyšší nebo nižší škody či ztráty v daném místě. Proto je oprávněný požadavek, že výpočty a hodnocení musí provádět odborná instituce s příslušnou kvalifikací, protože jen ona má potřebné odborníky, kteří znají všechny potřebné zákonitosti a charakteristiky, např. u zemětřesení se musí vědět, že intenzity zemětřesení se zmenšují se vzdáleností od ohniska zemětřesení, že však mohou v důsledku místní stavby existovat území, ve kterých je intenzita zemětřesení vyšší než v okolí (tj. existují anomálie) a že až od určitého intervalu intenzit lze vždy očekávat ničivé dopady zemětřesení. 3.2.1. Kategorie nouzových situací V závislosti na době trvání, intenzitě působení, velikosti zasažené oblasti a dle množství zasažených lidí se obvykle nouzové situace třídí do šesti kategorií takto: 0: zanedbatelné z hlediska života občana; 1: nedůležité z hlediska občana; 2: důležité z hlediska občana; 3: závažné z hlediska společnosti; 4: velmi závažné z hlediska společnosti; 5: ohrožující existenci či podstatu společnosti. Vybrané příklady kategorií nouzových situací jsou uvedeny např. v práci [5]. Uvedené třídění je důležité proto, že umožňuje státu na základě hodnocení efektivně využít různé nástroje, které má k dispozici a kterými může zajistit odvrácení nebo zvládnutí nouzových situací. Jedná se o: - vytváření odborného zázemí pro rozhodování podporou výzkumu a vědy, - aplikaci vhodné struktury řízení, která zajistí racionální a kvalifikované plánování opatření, - budování a výcvik výkonných složek, - výchovu odborníků a systematické vzdělávání populace, - právní předpisy a normy, - inspekce a jiné kontrolní mechanismy včetně systému QA (zajištění jakosti), - vytváření rezervních financí, složek prostředků a pomůcek. V řadě zemí se uvedené kategorie označují barvami, nejvyšší posloupností barev žlutá, oranžová a červená a toto označení je základem systému varování a vyrozumění obyvatelstva v případě potřeby. Kategorizace nouzových situací dovoluje sjednotit opatření prevence, připravenosti, odezvy a obnovy podle dopadů pohrom a neprovádět pro každou pohromu zvláštní plány opatření a neopakovat stejné činnosti pro každou pohromu zvlášť. Tato filosofie, na jejímž základě jsou sestaveny nouzové plány veřejné správy se vyspělých zemích, dosud v ČR v praxi chybí. Řízení vyspělých států zajišťuje, že: - každý občan je schopen zvládnout nouzové situace kategorie 1 - 2, díky své výchově a přípravě, - stát má systém „nouzové řízení“ k tomu, aby zajistil zvládnutí nouzových situací kategorie 2 – 4, - stát má systém „krizové řízení“ pro zvládnutí nouzových situací kategorie 5 (tj. krizí) s cílem je zvládnout. V rámci zmíněných systémů řízení stát a jeho správní úseky: - budují výkonné složky (hasiče, policii, vojsko, technické služby, kybernetickou ochranu apod.), které jsou připravovány ke zvládnutí nouzových situací, - vytváří finanční, technické a materiálové rezervy, aby se zajistilo zvládnutí všech možných nouzových situací, - vytváří dočasné systémy, které zajistí podporu veřejné správy a výkonných složek při kritických situacích. 313


3.2.2. Nouzové situace dle české legislativy Česká legislativa základní pojem řízení bezpečnosti „nouzová situace“ nemá zaveden. Používá však stav nouze či nouzový stav a pro některé nouzové situace používá označení mimořádná událost. V české legislativě se používají dále uvedená označení nouzové situace: 1. Mimořádná událost, tj. škodlivé působení sil a jevů vyvolaných činností člověka, přírodními vlivy, a také havárie, které ohrožují život, zdraví, majetek nebo životní prostředí a vyžadují provedení záchranných a likvidačních prací (viz zákon č. 239/2000 Sb.). 2. Povodeň, tj. záplava či také zátopa, při níž je vyhlášen stupeň povodňové aktivity (viz zákon č. 254/2001 Sb.). 3. Epidemie a pandemie, tj. počet lidí s danou nemocí převýší v území o určité rozloze určitý limit, což pak vyžaduje speciální činnosti zdravotníků (viz zákony č. 20/1966 Sb., č. 258/2000 Sb.). 4. Neštěstí, tj. událost, při které jsou lidské oběti - dle kritérií OSN, Světové banky aj. - je-li počet obětí 5 a více a méně než 25 (např. zákon č. 245/2006 Sb., č. 133/2000 Sb.). 5. Katastrofa, je-li mnoho ztrát na životech - dle kritérií OSN, Světové banky aj. - je-li počet obětí 25 a více, a / nebo když jsou velké majetkové škody a / nebo když je velká újma na životním prostředí (např. zákon č. 266/1994 Sb., č. 283/1991 Sb., č. 586/1992 Sb., č. 13/1993 Sb., č. 26/ 1993 Sb.). 6. Kalamita, jsou-li postiženy některé složky životního prostředí, např. lesy, a / nebo některé infrastruktury jako dopravní tepny (např. zákon č. 289/1995 Sb., č. 151/1997 Sb., č. 491/2000 Sb.). 7. Stav nouze v elektroenergetice, teplárenství, plynárenství, dodávkách vody, dodávkách potravin, léků apod., tj. stav vyvolaný výpadkem / přerušením provozu sítí či technologií či služeb, které vyžadují činnost specializovaných technických služeb (viz např. zákon č. 458/2000 Sb., č. 189/1999 Sb.). 8. Zadluženost a podobné stavy podniků, organizací či států, při kterých řídící tým ztratí schopnost mít prostředky na existenci a splácet dluhy, které vyžadují činnost speciálních finančních institucí (např. zákon č. 190/2004 Sb., č. 139/2006 Sb.). 9. Narušení vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku, která vyžadují činnosti policie a dalších bezpečnostních sborů (viz např. zákon č. 283/1991 Sb.). 10. Narušení vnější bezpečnosti státu, která vyžadují činnost armády (viz zákon č. 222/1999 Sb. aj.). 3.2.3. Cíle řízení odezvy na nouzové situace Je skutečností, že řada opatření a činností odezvy, při které jde o snížení újmy a škody na chráněných zájmech, a to především na lidských životech a zdraví, majetku a životním prostředí za přijatelných nákladů, zdrojů, sil a prostředků, vyžaduje rychlé provedení a je podobná až stejná pro řadu nouzových situací. Např. záchranné a likvidační práce po povodni či požáru či vichru či technologické havárii apod. jsou stejné – jde o záchranu životů a zdraví lidí, majetku a životního prostředí a o stabilizaci situace v postižené oblasti. V dnešní společnosti, která je závislá na dobré funkci řady technologií a infrastruktur, je však často u nouzových situací většího rozsahu nutno provést nejprve činnosti podporující provoz infrastruktur a technologií (např. dodávka elektrického proudu, vody, zajištění dopravní dostupnosti, zvládnutí paniky a chaosu apod.), aby bylo možno provádět klasické záchranné a likvidační práce v potřebném rozsahu. To znamená, že odezva má daleko širší rozsah než je jen zásah určitých bezpečnostních složek nebo jejich systémového propojení. Uvědomění této skutečnosti je zvláště nutné u nouzových situací většího rozsahu. Proto obecně platí, že odezva je záležitostí všech zúčastněných a je řízena správcem či vlastníkem území / objektu / organizace. Proto je také skutečností, že každý správce či vlastník území / objektu / organizace má pro podporu bezpečnosti a udržitelného rozvoje připraveny vlastní zdroje, síly a prostředky a specifikovány činnosti, které provede když se vyskytne nouzová situace.

314


Pro jakoukoliv odezvu platí, že každá časová prodleva zvyšuje ztráty a škody. Kvůli zvýšení účinnosti a efektivity odezvy je nutné, aby systémy odezvy nižších a širších celků byly provázané, tj. aby systémovým řízením byly odstraněny zdroje možných konfliktů ve všech důležitých sférách, tj. minimálně ve sféře řízení, technické, finanční, právní, personální, znalostní apod. Proto v praxi vznikají systémy spolupráce. Příkladem takového systému v České republice je Integrovaný záchranný systém (IZS). Tento systém má určitou oblast působnosti a je účinný jen v této oblasti. V jiných oblastech, např. informační technologie, bankovnictví, finančnictví aj. působí systémy další, které jsou orientované na dílčí zájmové oblasti. V mnoha vyspělých zemích jsou systémy odezvy proti jednotlivým druhům nouzových situací sjednoceny do jednoho systému, který má různé postavení, v některých zemích jsou to ministerstva (např. ministerstvo pro nouzové situace v Ruské Federaci, ministerstvo pro vnitřní bezpečí v USA), v jiných organizace s působností vyšší než vláda apod. V odborných kruzích je vžitý název Organizace pro podporu odezvy na pohromy (Disaster Response Relief Organisation) [4]. Obnovu děláme proti příčinám nouzových situací, tj. proti pohromám, a to z toho důvodu, že na základě dnešních znalostí se kvůli podpoře rozvoje není možno soustředit jen na prostou obnovu, ale je třeba provést zodolnění území / organizace / infrastruktury / objektu, aby příští škody při stejně velké pohromě byly nižší. Jelikož pohromy jsou rozmanité [5] a zranitelnost území je také proměnná, musí zodolnění být místně specifické vůči konkrétní pohromě, tj. musí se respektovat naturel pohrom a podstata jejich působení na chráněné zájmy v daném místě. Proto je zřejmé, že v konkrétním území / konkrétní organizaci / konkrétním objektu, které v důsledku svého umístění v prostoru musí počítat s určitým souborem pohrom, není možno vždy použít soubor optimálních opatření pro každou možnou pohromu, ale je třeba použít optimální soubor opatření pro všechny možné pohromy [5]. Z odborného pohledu je obnova provázaná s prevencí, obě mají stejné cíle. Vzhledem k tomu, že pohromy jsou inherentní vlastností lidského systému, je nutno s nimi počítat, tj. zajistit přežití a nastartování dalšího rozvoje lidského systému. Pro případ takového narušení normálního režimu státu / organizace / podniku, ve kterých jde o existenci státu / organizace / podniku, jehož zvládnutí je nad síly výkonných složek, se vytvářejí specifické typy řízení pro zvládnutí kritických situací. Při nich je možno použít specifické rezervní zdroje, síly a prostředky a zavést zvláštní režim správy v postiženém území / objektu, který spočívá v omezení práv a svobod občanů a ve stanovení konkrétních povinností právnickým a fyzickým osobám a občanům. V ČR se pro tento typ managementu často používá označení krizové řízení; ve světě se mluví častěji o systémech řízení odezvy nebo o systémech řízení pohrom. Systém uplatňovaný v ČR při vyhlášení krizové situace je zmíněn např. v pracích [1,2]. Model legislativy pro podporu odezvy na nouzové a kritické situace (obrázek 5) zobrazuje působnost zvláštních zákonů a podporu ze strany zákonů: - č. 273/2008, o Policii České republiky v případě vážných porušení ustanovení zvláštního zákona, - č. 133/1985 Sb., č. 238/2000 Sb. v případě potřeby záchranných a likvidačních prací malého rozsahu, - č. 239/2000 Sb. v případě potřeby záchranných a likvidačních prací většího rozsahu, - č. 240/2000 Sb. je-li třeba použít restrikce ke zdolání kritické situace a speciální materiální a finanční zdroje. Zvláštní zákony jsou stručně uvedeny v práci [8]. V důsledku specializace je všude ve světě řízení jednotlivých oblastí důležitých pro chod lidské společnosti svěřeno legislativou do gesce resortům způsobem obdobným českému kompetenčnímu zákonu (tj. zákonu č. 2/1969 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Od sedmdesátých let však dochází k vytváření organizací (FEMA v USA, EMO v Kanadě, ministerstvo pro nouzové situace v Ruské Federaci, Výbor pro koordinaci nouzových situací v Holandsku, Švýcarsku atd.), které od kategorie nouzové situace 3 řídí stanoveným způsobem odezvu na nouzové situace. Zmíněné organizace mají pravomoc přerozdělit zdroje, síly a prostředky státu při výskytu závažné nouzové situace tak, aby odezva byla provedena v přijatelném čase za přijatelných nákladů, tj. mají nadresortní působnost.

315


Tímto způsobem je v kritických chvílích odstraněn resortismus a disponibilní zdroje, síly a prostředky se soustřeďují na priority.

obsahuje odborná a organizační opatření pro

ŘÍZENÍ BEZPEČNOSTI

ZVLÁŠTNÍ ZÁKON:

.

Na odezvě v případě potřeby se dle svých zákonů podílejí IZS nebo speciální složky – HZS, PČR, Hygienická služby apod.

NOUZOVÉ ŘÍZENÍ Odezva se řídí krizovým zákonem KRIZOVÉ ŘÍZENÍ

Obr. 5. Legislativa pro odezvu v oblastech sledovaných kompetenčním zákonem (zákon č. 2/1969 Sb.). Další významnou skutečností z hlediska řízení věcí veřejných je fakt, že legislativa upravuje, že čím vyšší kategorie nouzové situace se vyskytne, tím vyšší úroveň řízení státu řídí odezvu. Je to proto, že pro úspěšné zvládnutí závažných nouzových situacích je nutná odbornost, vysoká úroveň koordinace akcí zaměřená na klíčové problémy a značné zdroje, síly a prostředky, které nejsou dostupné pro veřejnou správu na nižších úrovních správy státu. Na základě uvedené zásady jsou v České republice: - vybrané problémy (finanční stabilita, měnová stabilita, ekonomická prosperita apod.) řešeny na úrovni vlády a ministerstev s tím, že v případě potřeby jsou určená opatření provedena v přenesené působnosti příslušnými správními úřady, - další část problémů je řešena na úrovni krajů (zdravotnická záchranná služba, zvládnutí stavu nebezpečí apod.) s tím, že v případě potřeby jsou určená opatření provedena v přenesené působnosti příslušnými správními úřady, - zbytek problémů z hlediska státu méně závažných (rozsah, intenzita poškození chráněných zájmů apod.) je řešen na úrovni obcí s rozšířenou působností a obcí (ochrana proti požárům, zdolávání požárů, ochrana proti povodním apod.). 3.3. Zranitelnost V souvislosti s ochranou před pohromami hraje roli jednak velikost pohromy chápaná jako ničivá síla pohromy (Severity), tj. velikost ohrožení, a jednak jisté specifické vlastnosti systému nebo jeho částí, které jsou schopny vyvolávat synergenci a kumulaci, které nazýváme zranitelnost (Vulnerability). V obecné mluvě a v jednotlivých oborech se pojem zranitelnost vyskytuje v mnoha spojeních, např. technická zranitelnost budovy závisí na stáří budovy, jejím umístění a podloží, její konstrukci a stavu;

316


zranitelnost člověka závisí na věku, zdravotním stavu a psychickém stavu; ekonomická zranitelnost je daná nedostatkem zdrojů pro podnikání apod. Zranitelnost je odborně chápána jako náchylnost systému / objektu / území / organizace / společnosti / státu ke vzniku škody. Srozumitelně pro širší okruh lidí je to vlastně souhrn vlastností, které vyplývají z fyzikálních, chemických, biologických, sociálních, ekonomických, environmentálních a technologických faktorů či jejich kombinace, které určují vnímavost předmětu sledování (systém / stát / území / organizace / společnost / člověk / životní prostředí / objekt aj.) vůči dopadům pohromy [1,2]. Z pohledu aplikace pro oblast kritické infrastruktury je zranitelnost integrální vlastnost systému, která je příčinou toho, že systém se za určitých podmínek nechová žádoucím způsobem, protože je pozměněna, ve smyslu lidského vnímání narušena, jedna nebo více složek z následného seznamu: - struktura a forma složení prvků systému, - forma, směr a intenzita vazeb systému, - forma, směr a intenzita toků systému, - vytvoření nových či ztráta nebo závažná změna starých interdependences, tj. vazeb napříč systému a jeho okolí. Jedná se o dynamickou vlastnost, která se mění v prostoru a čase a jistým způsobem také územně specificky, protože závisí na systému samotném a na podmínkách, do kterých je systém zasazen. Jelikož prvky, vazby a toky v lidském systému nejsou složením, fyzikální a jinou (chemickou, biologickou, logickou, fyzickou) povahou, strukturou, tvarem apod. stejné a dokonce nejsou v prostoru ani homogenní, ani izotropní a v čase jsou proměnné, tak při výskytu pohromy pozorujeme, že když stejná příčina působí na objekt / území / zařízení apod., tak má různé dopady v jednotlivých částech objektu / území / zařízení. Např. při požáru dřevěné kusy objektů a zařízení shoří, kovové kusy objektů a zařízení mohou za určitých podmínek zůstat použitelné, když je žár neroztaví, u zatopení dřevo nabotná až ztrouchniví v závislosti na jeho kvalitě a opracování (dřevěné piloty v přístavech ze speciálního dřeva vydrží staletí) atd. Důvodem je různá zranitelnost entity vůči příčině. To znamená, že výsledné poškození závisí jednak na fyzikální podstatě a velikosti pohromy a jednak na fyzikálním naturelu chráněných zájmů. Zranitelnost člověka / objektu / území / zařízení závisí na tom, jaká je schopnost člověka / objektu / území / infrastruktury / zařízení či jiného systému odolávat či adaptovat se na změny vyvolané danou pohromou v obecném slova smyslu. Jakmile je vyčerpána kapacita odolnosti i kapacita adaptace, dochází k závažným škodám. To platí v celém rozsahu velikostí dané pohromy a nebo až od určité velikosti pohromy (to je případ nadprojektových pohrom, vůči kterým člověk opatřeními již nevytváří nebo není schopen zajistit odolnost) systematicky. Znovu zdůrazňujeme, že člověk na základě poznání buduje bezpečnost, viz technické a jiné normy a standardy, tj. vytváří situaci, ve které on sám / objekty / území / infrastruktury aj. jsou odolné vůči tzv. projektovým pohromám. Pro chování systému při pohromě jsou rozhodující podmínky, které jsou výsledkem zvážení odolnosti, zranitelnosti a adaptability systému . Představa je znázorněna v práci [6]. 3.4. Obecné zásady pro řízení bezpečnosti Řízení nebo dnes častěji management je druh lidské činnosti, který vyvolává a zajišťuje fungování jistých systémů. Je to uvědomělý způsob aplikace teoretických a praktických znalostí člověka (řídícího pracovníka) zaměřený na identifikaci a rozpoznání problémů a cílů ve sledovaném systému, na způsoby zvládnutí problémů, stanovení postupů k dosažení žádoucích cílů a na implementaci postupů spojenou s kontrolními mechanismy zaměřenými tak, aby žádoucí cíle byly dosaženy optimálně. Jeho prvním úkolem je správně diagnostikovat či specifikovat každý problém, racionálně rozhodnout, rozhodnutí akceptovat a realizovat v daných konkrétních podmínkách. Z pohledu kybernetiky je to proces, jehož cílem je udržet chování systému v určitých mezích, ve kterých se realizují žádoucí cíle a potlačují nežádoucí projevy. Řízení lze dělit z mnoha pohledů [1,2].

317


V řadě případů je třeba řídit proces, který není jednoduchý, tj. skládá se z několika procesů, které probíhají současně a jsou na sobě závislé. V tomto případě se používá vyšší typ řízení (koordinace), který předpokládá, že každý jeho účastník má snahu každý problém pochopit v existujících souvislostech a najít jeho efektivní řešení v daných podmínkách, přitom postupovat racionálně a s ohledem na náklady a dostupné zdroje v příslušných oblastech. Koordinací se rozumí řízení ve smyslu zajištění zvládnutí úkolů jejich usměrněním k jednomu cíli. Koordinace vyžaduje vzájemný respekt účastníků, neprosazování lokálních zájmů, shromažďování a verifikované hodnocení věrohodných faktů a věcnou diskusi. Toto je možné jen při spolupráci účastníků. Dosažení spolupráce není jednoduchý úkol, musí pro něho být vytvořeno klima, což je úkol politiků a do vedení řešitelských kolektivů musí být ustanovováni lidé s příslušnými odbornými i řídícími schopnosti, kteří pro zvládnutí věci obětují čas a nezaleknou se rozmanitých překážek v řešení problémů. Koordinace je právě základním nástrojem procesního a projektového řízení, pomocí nichž se dnes řízení bezpečnosti aplikuje. Zkušenosti z vyspělých zemí [1,2] ukazují, že účinným nástrojem každého řízení je spolupráce jednotlivých aktérů, založená na vzájemném respektování a dodržování dohodnutých pravidel. K zajištění koordinace se vytváří tzv. matice odpovědnosti, které stanoví koordinující resort (P) a resorty participující (S). Matice odpovědnosti pro vybraný úsek je tak tabulka, ve které v sloupcích jsou uvedeny orgány a v řádcích jsou uvedeny úkoly. Příklady jsou uvedené v citovaných pracích. Řízení různých typů a hlavně nejvyšší typ „koordinace“ jsou tudíž nástroje pro zajištění bezpečnosti objektu, území, státu, kritické infrastruktury atd. Pro dosažení cíle se musí brát v úvahu všechny dále uvedené zásadní poznatky, a to: - výsledky kvalifikovaného hodnocení dopadů všech možných pohrom představujících ohrožení pro daný objekt řízení, tzv. přístup „All Hazard Approach“ [1-7,9], - výsledky kvalifikovaného hodnocení vzájemného působení vlastností konkrétních pohrom v konkrétním území, tj. územně typické scénáře pohrom (ze kterých je zřejmé jak vlastností a zranitelnosti konkrétního území modifikují scénáře pohrom v daném objektu [1-7]; vliv vlastností území je vidět na příkladu uvedeném na obrázku 6, - výsledky hodnocení, jak ovlivní krutost nouzové situace, kterou v daném objektu vyvolá příslušná pohroma, selhání bezpečnostních systémů v daném objektu, tj. např. selhání varovných systémů, chyby při odezvě (tj. i chyby záchranářů) apod.; a jak se to projeví na lidech, na zajištění kontinuity aktivit v území (tj. i kontinuity kritické infrastruktury) a na rychlosti obnovy a nastartování dalšího rozvoje. Jen kvalifikované shromáždění správných dat pro sledovaný objekt a jejich kvalifikované posouzení umožní připravit kvalifikované scénáře řízení bezpečnosti za různých podmínek, tj. při normálních podmínkách, abnormálních podmínkách (tj. nouzových situacích vyvolaných běžnými poruchami a nehodami) a při kritických podmínkách, které jsou vyvolané neočekávanými dopady pohrom nebo chybami při provádění činností, aplikaci opatření a při řízení. 3.4.1. Úrovně řízení bezpečnosti Lidský systém je otevřený a mění se v čase a prostoru, protože v něm probíhají ve spojitosti s vývojem systému v rámci vesmíru, planety Země, životního prostředí, lidské společnosti neustále procesy, děje, jevy i události, jejichž příčiny leží vně nebo uvnitř. Vývoj lidského systému v čase a prostoru je z hlediska člověka a jeho přání narušován jevy, které jsou systému vrozené / inherentní a mají od určité velikosti nežádoucí, tj. pro člověka nepřijatelné dopady, tj. působí újmy na chráněných zájmech, které se projevují jako oběti, rozmanité škody a ztráty na chráněných zájmech. Stejnou charakteristiku má i systém kritické infrastruktury.

318


Obr. 6. Scénáře zemětřesení ve střední Evropě – typické izoseisty [5, 10]. Člověk rozumný se díky svému intelektu snaží procesy, děje, jevy i události v lidském systému pochopit a usměrnit je tak, aby pro sebe zajistil bezpečný prostor s udržitelným rozvojem. K tomu používá nástroj SYSTÉM ŘÍZENÍ VĚCÍ VEŘEJNÝCH založený v ČR ústavou (zákon č. 1, 1993 Sb.) a dalšími zákony. Např. v oblastech důležitých pro správu území (viz kompetenční zákon – zákon č. 2/1969 Sb.) ZAJIŠŤUJE s ohledem na chráněné zájmy ČR a s ohledem na vytipované pohromy takové řízení věcí veřejných (viz legislativa, technické, ekologické, zdravotní, kybernetické aj. standardy a normy), které zahrnuje: prevenci pohrom; připravenost zvládnout pohrom; odezvu na pohromy s cílem stabilizovat postižené území; a obnovu území po pohromě s cílem nastartovat další rozvoj. SYSTÉM ŘÍZENÍ VĚCÍ VEŘEJNÝCH v České republice a ve všech vyspělých zemích vychází z toho, že v souvislosti s výskytem pohrom musíme rozlišovat tři možné situace, a to: a) normální situace, u kterých se nevyskytuje žádná pohroma nebo jen taková pohroma, jejíž dopady systém řízení běžně úspěšně řeší (např. běžné nemoci, malé výpadky v zásobování, déšť, sníh, různá počasí apod.), b) nouzové situace, u kterých jsou dopady občas nepřijatelné, a proto jsou na jejich zvládnutí připraveny speciální plány a speciální výkonné složky – např. IZS, Hygienická služba, Veterinární péče apod. c) kritické situace, u kterých jsou dopady nepřijatelné a ohrožují podstatným způsobem existenci člověka, a proto jsou na jejich zvládnutí připraveny speciální plány a speciální způsob řízení. Proto systém řízení věcí veřejných (i systém řízení organizace) má tři úrovně (obrázek 7), a to základní / normální úroveň řízení, při které jde o bezpečí a udržitelný rozvoj základních chráněných zájmů i ostatních zájmů státu (rekreace, kultura, památky aj.); nouzové řízení, tj. řízení nouzových situací, při kterém jde o záchranu základních chráněných zájmů, stabilizaci situace a nastartování dalšího rozvoje za pomoci standardních zdrojů, sil a prostředků; a krizové řízení, tj. systém řízení

319


kritických situací při kterém jde o záchranu životů a zdraví lidí, stabilizaci situace a nastartování dalšího rozvoje za pomoci standardních i nadstandardních zdrojů, sil a prostředků. Koordinující roli v systému řízení věcí veřejných má vláda a jí řízená státní správa a v přenesené působnosti i územní samospráva. Role ostatních zúčastněných jsou dané legislativou. SYSTÉM ŘÍZENÍ VĚCÍ VEŘEJNÝCH v tomto pojetí je systém řízení bezpečnosti aplikovaný na stát i území. Jeho cíl je bezpečí a udržitelný rozvoj území (státu). 3.4.2. Rizika a jejich řízení Správné řízení (Good Governance) věcí veřejných v objektu / území / státě není možné bez znalostí rizik, která jsou spojená s: - pohromami, - dopady pohrom, - zranitelnostmi území a chráněných zájmů, - domino efekty, které se v určitém místě mohou vyskytnout, - vnitřními vazbami v lidském systému, - možnými náhodnými kombinacemi možných jevů v místě.

KRIZOVÉ ŘÍZENÍ

NOUZOVÉ ŘÍZENÍ

NORMÁLNÍ ŘÍZENÍ

Obr. 7. Provázané systémy řízení. Protože rizik je velmi mnoho a stále přibývají nová, tak pro určení rizika je důležité: - jaké jsou chráněné zájmy, - které jevy v daném místě / území / objektu působí dopady na chráněné zájmy (tj. představují pohromy nebo škodlivé interakce), - které dopady jsou nepřijatelné. Z metodického hlediska [2,4,6,11] známe riziko integrální, integrované a dílčí. Dílčí riziko je riziko vztažené k jednomu chráněnému zájmu. Postupy pro jeho stanovení jsou dané směrnicemi, právními předpisy, normami, standardy a tzv. dobrou praxí. Integrální a integrované riziko uvažuje soubor chráněných zájmů. Integrální riziko se zjišťuje se systémovým přístupem, postupy jsou dané směrnicemi, právními předpisy, normami a standardy. Integrované riziko je součet (aritmetický, vážený aj.) dílčích rizik pro všechny zvažované chráněné zájmy. Postupy pro jeho stanovení jsou dané směrnicemi, právními předpisy, normami a standardy. Tento typ rizika používají velmi často pojišťovny. Na základě analýz [6] v praxi nejčastěji určujeme následující rizika:

320


-

rizika spojená s bezpečností a rozvojem lidského systému, stavebně-technologická a projekční rizika, kreditní rizika, tržní rizika, vnější rizika, provozní rizika, rizika spojená s řízením a rozhodováním. V praxi se všechny výše uvedené typy rizik dále dělí. Rizika spojená s bezpečností a rozvojem lidského systému jsou rizika chápaná z hlediska cílů – bezpečná lidská společnost, bezpečný stát, bezpečné území, bezpečná obec a udržitelný rozvoj území. Bezpečnostní riziko představuje míru narušení bezpečí sledovaného systému, tj. obecně lidského systému, krajiny, lidských sídel, občanských či technologických objektů, infrastruktur, lidské společnosti, které jsou předmětem daného sledování. Je místně specifické a určuje se z velikostí ohrožení, která představují možné pohromy v daném místě s ohledem na míry zranitelnosti místa vůči konkrétním možným pohromám. Je vyjádřeno souhrnem ztrát, škod a újmy na sledovaných chráněných zájmech, který se přepočítá na určitou časovou jednotku (obvykle 1 rok) a který se obvykle pro větší názornost vyjadřuje penězi. Cílem analýzy a hodnocení rizika je připravit správné podklady pro správné řízení věcí veřejných. K tomu je nutné: - znát pohromy v území (které působí újmy a škody na chráněných zájmech), - vyhodnotit ohrožení od pohrom (ve sledovaném místě), - vyhodnotit riziko (s ohledem na místní zranitelnost chráněných zájmů), - vypořádat se s rizikem. Analýza a hodnocení rizik jsou základem pro každé řízení a rozhodování, tj. i pro řízení bezpečnosti a krizové řízení. Vyžadují kvalifikovaná data, jejich kvalifikované zpracování a vyhodnocení [5,6,11]. Skládají se z dále uvedených kroků: 1. Sběr a validace dat. Výsledkem je vytvoření časové řady pro výskyt sledovaných pohrom. 2. Instalace monitoringu, jestliže je třeba provést zpřesnění dat. 3. Sledování výskytu pohrom v území a čase a stanovení četnostního grafu. 4. Stanovení ohrožení od pohromy s tím, že výpočet ohrožení se provede dle vhodných algoritmů pro daný případ. 5. Analýza a hodnocení rizik. Provádí se určení možných dopadů s ohledem na velikost ohrožení od pohromy v daném místě, četnost výskytu pohromy a na místní zranitelnost. Je prvním a zcela zásadním krokem v komplexním zabezpečení prevence pohrom a přípravy schopnosti dopady možných pohrom zvládnout a nebo alespoň zmírnit, tj. je neopominutelnou součástí řízení bezpečnosti i všech druhů plánování, tj. územního, nouzového, krizového atd. Nejznámější metodiky používané při hodnocení jsou: Check List (kontrolní seznam); Safety Audit (bezpečnostní kontrola); What – If analysis (analýza toho, co se stane, když); Preliminary Hazard Analysis – PHA (předběžná analýza ohrožení); Quantitative Risk Analysis – QRA (analýza kvantitativních rizik procesu); Hazard Operation Process - HAZOP (analýza ohrožení a provozuschopnosti); Event Tree Analysis – ETA (analýza stromu událostí); Failure Mode and Effect Analysis – FMEA (analýza selhání a jejich dopadů); Fault Tree Analysis – FTA (analýza stromu poruch); Human Reliability Analysis – HRA (analýza lidské spolehlivosti); Fuzzy Set and Verbal Verdict Method – FL-VV (metoda mlhavé logiky verbálních výroků); Relative Ranking – RR (relativní klasifikace); Causes and Consequences Analysis - CCA (analýza příčin a dopadů); a Probabilistic Safety Assessment – PSA (metoda pravděpodobnostního hodnocení) [4]. Z pohledu shromážděných znalostí a zkušeností je třeba konstatovat, že každá z existujících metodik byla generována pro určitý specifický problém a proto jednotlivá paradigma nejsou vzájemně porovnatelná. Nejjednodušší metodiky obvykle předpokládají i absolutní bezchybnost projektu / 321


zařízení / činnosti a omezují se jen (nebo téměř výhradně) na kontrolu jeho dodržení včetně procesu a činnosti obsluhy. To znamená, že každá existující metodika pro analýzu a hodnocení rizik je pouze pomocný nástroj a inteligence člověka zůstává nezastupitelná. Pro kvalifikované řízení a rozhodování si je třeba uvědomit to, co je nutné pro analýzu a hodnocení rizik [11]. To znamená, že je třeba: - rozumět procesu vzniku pohrom a podmínkám, ve kterých proces probíhá, - znát, ve kterých místech pohroma může vzniknout a jaké má fyzikální a jiné charakteristiky, - identifikovat ohrožení od pohromy dle stanovených standardů, - stanovit dopady pohrom o velikosti ohrožení na chráněné zájmy ve sledovaném místě s ohledem na jeho zranitelnost, - eliminovat nepřijatelné dopady pohrom v těch případech, ve kterých to jde za přijatelných nákladů a u zbylých dopadů vypočítat pomocí prognostických modelů pravděpodobnost jejich realizace s tím, že se vezmou v úvahu i možná selhání preventivních opatření, - vypočítat možné škody na chráněných zájmech v konkrétním území podle chráněných zájmů, které jsou skutečně v území a na základě pravděpodobností určit výši rizika, - identifikovat a realizovat zmírňující opatření s ohledem na lidi, majetek a životní prostředí tak, aby byla ALARP (tj. tak malá, jak je rozumně možné dosáhnout), - prokázat, že byla provedena všechna opatření k zabránění a zmírnění dopadů pohrom. Přitom rozumně dosažitelné znamená vše, co splňuje předpoklad, že náklady na potřebná opatření jsou přiměřené hodnotě užitku, který se získá těmito opatřeními. Přijatelné riziko je takové riziko, když ti, kteří jsou jím ovlivněni si ho neuvědomují nebo jej vědomě podstupují. Lze ho dosáhnout snížením ohrožení od konkrétních pohrom (to však jde jen u pohrom, které souvisí s činností člověka) a především snížením zranitelnosti území, objektu nebo zařízení, které je předmětem hodnocení rizika. K tomuto cíli se musí najít příčiny nepřijatelných rizik a zvážit, zda existují finančně dostupná technická opatření na jejich snížení. Jestliže ano, tak je provést v přijatelném časovém úseku. Jestliže ne, tak provést opatření organizační, výchovná, právní, finanční, která zajistí zmírnění předmětných dopadů na životy, zdraví a bezpečí lidí, majetek a životní prostředí a nově i kritickou infrastrukturu) a umožní provést obnovu [6,11]. Tolerovatelné riziko je takové riziko, jehož podstoupení přináší větší užitky než škody, ztráty a újmy spojené s jeho dopady. Potřebné vyjednávání s rizikem se provádí metodou zvážení nákladů a užitků CBA (cost-benefit analysis) [6]. Jestliže v praxi potřebujeme srovnávat nesouměřitelné položky / jevy / činnosti apod. (např. dopady různých typů pohrom, ohrožení od různých typů pohrom, rizika různých pohrom, selhání různých objektů, selhání různých infrastruktur apod.), tak používáme obvykle metodu skórování. Skórování je uspořádání vybrané položky podle preferencí, které jsou výsledkem násobení váhy (označující důležitost kriteria) a ocenění toho, jak kriterium naplňuje očekávání, přičemž skóre obvykle vede k rozhodovací matici. Skórování je buď založeno na zkušenosti nebo na statistických metodách. Pro ocenění se používá škála, která by však měla být pro všechna kriteria stejná. Existují další tzv. inženýrské metody založené na multikriteriálním přístupu – v odborné literatuře jsou nejčastěji uvedeny v oblasti tzv. operační analýzy. Snižování jakéhokoliv rizika je spojeno se zvyšováním nákladů, s nedostatkem znalostí, technických prostředků, apod. Proto se v praxi hledá hranice, na kterou je únosné snížit riziko tak, aby vynaložené náklady byly ještě rozumné. Tato míra snížení rizika (určitá optimalizace) je většinou předmětem vrcholového řízení a politického rozhodování, při kterém se využívají současné vědecké a technické poznatky a zohledňují se ekonomické, sociální a další podmínky. Každodenní fakta i analýzy chování lidského systému ukazují, že rizika jsou existující realitou a že v čase se objevují stále nová rizika. Proto je třeba žít podle koncepce život s riziky [1,2, 5,6]. Tato koncepce upravuje postup lidí následovně:

322


-

definice cílů ochrany chráněných zájmů, tj. životů, zdraví a bezpečí lidí, majetku, životního prostředí, infrastruktury, veřejného blaha, - zajištění cílů pomocí: * vhodného využívání území, správného umísťování objektů, infrastruktur a technologií, * projektování, výstavby, provozu, údržby a oprav technologií, objektů a infrastruktur, * zvážení potřeb všech zúčastněných, * údržby a pravidelné kontroly existujících ochranných opatření, * systematického hodnocení ochranných opatření po živelních či jiných pohromách včetně možných interakcí, * uvědomění populace, které se riziko týká, * pojištění proti živelním či jiným pohromám, * připraveností na nouzové situace a jejich zvládnutí, * připraveností provést obnovu spojenou se zodolněním území po pohromách. Vyjednávání s riziky je proces řízení rizik. Cílem vyjednávání je zajistit přijatelné bezpečí a udržitelný rozvoj. S ohledem na vlastnosti pohrom se vyjednávání (tj. výběr možných opatření v procesu řízení) dělá pro každou pohromu zvlášť [6]. Jedná se o proces, při kterém se zvažují lidské možnosti o ohledem na zvládnutí nepřijatelných rizik. V praxi se používají dva typy řízení s ohledem na rizika, a to řízení rizik a řízení bezpečnosti. Jejich rozdíly jsou podrobně analyzovány v pracích [2,4,6]. Řízení bezpečnosti se někdy také nazývá řízení rizik ve prospěch bezpečí. Spočívá v tom, že se hledá optimální způsob vyjednávání s riziky v území či jiném objektu, který zohledňuje celý soubor pohrom jako celek, což se liší od postupného vyjednávání s riziky pro jednotlivé pohromy, které je typické pro kalsické řízení rizik. Zahrnuje princip předběžné opatrnosti. V souladu s praxí Evropské unie [11] se tento princip používá v případech ve kterých: - jsou vědecké údaje nedostatečné, neprůkazné nebo nejisté, - z předběžného vědeckého hodnocení vyplývá, že se lze důvodně obávat potenciálně nepřijatelných dopadů na zdraví lidí, zvířat a rostlin. Jsou aplikována tři pravidla, která jsou potřebná při uplatnění principu předběžné opatrnosti. Jejich aplikace znamená, že princip předběžné opatrnosti lze použít jen tehdy, když budou u sledovaného problému provedeny dále uvedené kroky: - komplexní vědecké vyhodnocení provedené nezávislým odborným akreditovaným subjektem s cílem stanovit stupeň vědecké nejistoty, - hodnocení potenciálních rizik a dopadů, které se mohou realizovat v případě, že se problém nebude řešit, - účast všech zainteresovaných stran (za podmínek maximální průhlednosti) na studiu možných opatření. Princip předběžné opatrnosti pochopitelně úzce souvisí s principem prevence, neboť s činností člověka je někdy spojeno i určité nejisté riziko, které souvisí s nejistotou týkající se vzniku nepříznivého až nepřijatelného dopadu na lidi, životní prostředí či na jiné chráněné zájmy. Díky této nejistotě je nutno zavést do praxe opatření, která by vzniku dokázala zabránit a není možné spoléhat na náhodu, že se nepřijatelný dopad nevyskytne. Na základě výše uvedených skutečností se nástroj řízení bezpečnosti tudíž zabývá všemi dílčími propojenými systémovými nástroji, pomocí kterých se zpracovávají správné a kvalifikované podklady pro rozhodování v oblasti řízení lidského systému, a to především v území, které pokrývá objekty, obce, regiony, státy i celé kontinenty. Soustřeďuje se na oblast prevence a na zajištění připravenosti na zvládnutí dopadů při výskytu pohrom. tj. zabývá se také tou částí připravenosti, která určuje: - co se může vyskytnout? - jak to bude veliké?

323


-

čím se zmírňuje to, co je nepřijatelné? co je důležité pro varování a zásah výkonných složek, pro akce veřejné správy a pro chování občanů?

3.4.3. Systém řízení bezpečnosti Systém řízení bezpečnosti (SMS – Safety Management System) vytváří všeobecný systém řízení, který zahrnuje organizační strukturu, odpovědnosti, praktiky, předpisy, postupy a zdroje pro určování a uplatňování prevence pohrom či alespoň zmírnění jejich nepřijatelných dopadů v území apod. [7,11]. Opírá se o koncepci prevence pohrom či alespoň jejich závažných dopadů, která zahrnuje povinnost zavést a udržovat systém řízení, ve kterém jsou zohledněny problémy shrnuté např. v práci [4,7,11]. Každá koncepce bezpečnosti území / objektu se musí opírat o obecné principy pro plánování bezpečnosti v území / objektu. Základní principy pro zajištění bezpečnosti jsou určené pro všechny zúčastněné, tj. jak pro ty, kteří území / objekt řídí, tak pro ty, kteří mohou být postiženi dopady pohrom. Prvořadou odpovědnost za zajištění bezpečí a udržitelného rozvoje území má veřejná správa a u objektů či území, která jsou privátní, vlastník / provozovatel / držitel licence [6,11]. Ovšem veřejná správa určuje úroveň bezpečnosti i v případě privátních subjektů, protože odpovídá za návrhy právních a správních předpisů, podklady pro koncepce, které schvalují zákonodárné orgány, praktická opatření a za jejich vynucení od občanů, vlastníků apod. Úroveň bezpečnosti, kterou stát může garantovat, závisí na mnoha faktorech, a zejména pak na: - pochopení problému v souvislostech v daných konkrétních podmínkách a stanovení správných cílů řízení činností, - technických a kybernetických prostředcích, - finančních prostředcích, - organizační struktuře schopné provést implementaci žádoucích opatření v přijatelném čase, - specifické výchově a vzdělání řídících pracovníků i občanů. 3.4.3.1. Řízení bezpečnosti v organizaci V právním státě každá organizace musí kromě cílů, ke kterým byla zřízena, respektovat cíle státu, morální a etická pravidla lidské společnosti v místě, ve kterém působí. Z hlediska základní funkce státu to znamená, že chráněné zájmy státu reprezentují veřejný zájem a jsou předřazené vlastním chráněným zájmům organizace. Správné řízení věcí ve prospěch veřejného zájmu i zájmu organizace má na základě současného poznání formu projektového a procesního řízení organizace, které je upravené provázaným souborem opatření a činností a ve kterém hlavní roli hraje vyjednávání s riziky. K dosažení žádoucího cíle, tj. bezpečné organizace, která má potenciál udržitelně se dále rozvíjet, je nutné: - znát a při řízení organizace zvažovat všechna možná vnitřní i vnější rizika pro předmětnou organizaci, a to v jednotlivostech i v souvislostech, - správně se všemi riziky vyjednávat, - mít správně nastavené řízení rizik. Z odborného pohledu je na základě současného poznání nutné chápat každou organizaci jako otevřený systém, jehož chování a stav jsou ovlivněny procesy a jevy, které probíhají uvnitř i vně organizace. Jejich dopady se modifikují spletitou sítí vazeb a toků, které jsou uvnitř dílčích systémů, napříč dílčích systémů, z nichž některé jsou vzájemně závislé, napříč celého systému i v okolí organizace. Řízení rizik proto musí být komplexní a jeho priority musí být zaměřeny na bezpečí a udržitelný rozvoj organizace v bezpečném území a v bezpečné lidské společnosti. Řízení či správa věcí organizace je založena na kvalifikovaném plánování a systémově propojuje všechny životně důležité sektory pro zajištění bezpečí a rozvoje organizace [7]. Toto poznání platí jak pro veřejný, tak pro privátní sektor, ve kterém do věcí spojených s bezpečím a udržitelným rozvojem přibývá ještě zajištění zisku, který je zdrojem obživy i dalších investic, a proto do souboru rizik přibývají také specifická rizika jako: riziko ztráty zisku; a riziko ztráty souladu s požadavky veřejné 324


správy v daném území. To znamená, že zásady řízení i zásady řízení rizik jsou pro privátní i soukromý sektor totožné a je třeba respektovat, že soubory rizik a jejich priority jsou dané samotnou podstatou příslušného sektoru. Z důvodu řízení specifických rizik se v řízení privátních organizací prosadilo v druhé polovině minulého století řízení založené na znalostech (Knowledge Management), které je vlastní procesnímu řízení. Z pohledu sledované problematiky všechna výše uvedená fakta platí pro vlastníky kritické infrastruktury. Jen aplikací uvedených zásad, které jsou provázané s ostatními zúčastněnými [11], lze totiž zajistit bezpečnost kritické infrastruktury, a tím i bezpečnost lidí v území. 3.4.3.2. Řízení bezpečnosti v území Základním předpokladem pro dosažení udržitelného rozvoje je podle odborných prací i zásad Evropské unie tzv. správné řízení věcí veřejných (anglicky „Good Governance“) [12]. Právo na správné řízení věcí veřejných prosazuje Evropská Charta základních práv Evropské Unie přijatá 7.12.2000 v Nice Evropským parlamentem, Evropskou Radou a Evropskou Komisí. Podle významných odborníků je pro udržitelný rozvoj území nutný přechod od klasického řízení rizik na řízení rizik znamenající vypořádání rizik ve prospěch bezpečnosti (Risk Governance) [6], což se projevuje v nezbytnosti: - stanovit synergické vztahy mezi riziky, zranitelností a bezpečností, - modelovat proces rozhodování veřejné správy s ohledem na rizika a nejistoty (viz podpůrné systémy rozhodování, o kterých bude přehledně pojednáno dále v publikaci), - specifikovat rámcové právní podmínky a ochranná opatření, - zlepšovat činnosti institucí (institucionální změny). Správné řízení je založeno na otevřenosti, odpovědnosti a efektivnosti institucí a účasti veřejnosti na rozhodovacích a dalších procesech. Správné řízení znamená transparentnost, odpovědnost, bezúhonnost, vhodný typ řízení, efektivní a dostupné služby, závazek k partnerství a neustálý rozvoj institucí veřejné správy. Přijímané strategie řízení území musí mít jasnou spojitost s konkrétními aktivitami úřadů. Správné řízení má pět základních rysů: otevřenost; zapojení veřejnosti do rozhodování; odpovědnost;efektivnost; a spojitost strategií a konkrétních aktivit. To znamená, že státy, regiony či města, jejichž politická a institucionální správa nevykazuje pět základních rysů správného řízení, nemohou dosáhnout udržitelného rozvoje. Při diskusích o opatřeních ve prospěch udržitelného rozvoje si je třeba uvědomit, že je nutno dbát i o okolí lidského systému, protože lidský systém je otevřený. To znamená, že je správné nepoškozovat ozónovou vrstvu, nepřispívat ke globální změně klimatu, dělat opatření proti srážkám planety Země s většími kosmickými tělesy apod. Z hlediska současného poznání správné řízení musí respektovat následující základní principy udržitelného rozvoje: - propojení základních oblastí života, tj. minimálně ekonomické, sociální a životního prostředí. Řešení zohledňující pouze jednu nebo dvě z nich není dlouhodobě efektivní, - dlouhodobá perspektiva, tj. každé rozhodnutí je třeba zvažovat z hlediska dlouhodobých dopadů a pro jejich eliminaci je třeba strategicky plánovat, - kapacita životního prostředí je omezená, a to nejenom jako zdroj surovin, látek a funkcí potřebných k životu, ale také jako prostor pro odpady a znečištění všeho druhu, - předběžná opatrnost, tj. naše poznání zákonitostí fungujících v životním prostředí je stále ještě na nízkém stupni, a proto je na místě být opatrní, - prevence je mnohem efektivnější než následné řešení dopadů, protože na řešení problémů, které již vzniknou, musí být vynakládáno mnohem větší množství zdrojů (časových, finančních i lidských), - kvalita života má rozměr nejen materiální, ale také společenský, etický, estetický, duchovní, kulturní a další, tj. lidé mají přirozené právo na kvalitní život,

325


sociální spravedlnost, tj. příležitosti i odpovědnosti je třeba dělit mezi země, regiony i mezi rozdílné sociální skupiny. Chudoba je ohrožující faktor udržitelného rozvoje, a proto je až do jejího odstranění naše odpovědnost společná, ale diferencovaná. Sociálnímu pilíři udržitelného rozvoje se přikládá stále větší význam a udržitelný rozvoj je čím dál častěji chápán jako „Trvalé zlepšování sociálních podmínek v rámci ekologické únosnosti Země.“ Ekonomika v tomto výkladu hraje roli nástroje k dosažení zlepšení sociálních podmínek, - zohlednění vztahu „lokální – globální“, tj. činnosti na místní úrovni ovlivňují problémy na globální úrovni a vytvářejí je nebo je mohou pomoci řešit (a naopak), - vnitrogenerační a mezigenerační odpovědnost (či rovnost práv), tj. zabezpečení národnostní, rasové i jiné rovnosti, respektování práv všech současných i budoucích generací na zdravé životní prostředí a sociální spravedlnost, tj. mluvíme o morální povinnosti k budoucím generacím. Proto se ptáme zda jim zajišťujeme možnost života ve zdravém prostředí? Nebo zda nebudou muset spíše řešit problémy, které dnes my vytváříme a nad kterými přivíráme oči? - demokratické procesy, tj. zapojení veřejnosti již do plánování a vytváření nejen objektivnějších plánů, ale také obecné podpory pro jejich realizaci. Správné řízení věcí veřejných znamená aplikaci optimálního systému řízení, které se opírá o diagnostiku problémů a o soubory opatření, které problémy řeší (tzv. Problem Solving). Podstata správného řízení věcí veřejných leží ve spojení různých úrovní rozhodovacího procesu jako protikladu k téměř výlučné úloze státu. Důsledkem toho se rozhodování přesouvá na víceúrovňové struktura, tj. i na regionální struktury. Dalším vývojovým stupněm správného řízení věcí veřejných je aplikace projektového a procesního řízení, která je založená na strategickém plánu rozvoje [13]. Dnešní skutečností je, že územní a regionální rozvoj se projevuje budováním průmyslových oblastí, které se blíží obytným zónám. Zvyšuje se tak možnost vzniku škod a dnešní společnost (komunita), která již pocítila dopady na zdraví lidí a na stavu životního prostředí, již není ochotna všechna rizika akceptovat. Proto vznikla disciplína řízení rizik a následně rizikové inženýrství zahrnující hodnocení rizik, snižování rizik a vysvětlení škod. V užším významu rizikové inženýrství souvisí s technickými systémy (vliv lidského činitele na bezpečnost složitých procesů) a v širším významu se dá zobecnit na obnovu krajiny s využitím inženýrských přístupů. Proto rizikové inženýrství zastává tak důležité postavení v řízení věcí veřejných. Jeho cílem je jednak optimální ochrana životů a zdraví lidí, majetku a životního prostředí a jednak optimální obnova poškozené lokality s využitím inženýrských postupů a znalostí. Oba koncepty vyžadují strukturovaný systémový přístup a kvalifikované použití plánování scénářů na podporu rozhodování [1-3,6]. Předpokládá se, že při správě území je nutná jak průkazná dokumentace, tak přesné postupy pro strategické řízení území a že administrativně byrokratický vývojový trend bude postupovat tak, že systém předávání požadavků v listinné podobě bude pouze postupně nahrazen elektronickým předáváním údajů. To znamená, že nároky na kvalitu podkladů pro rozhodování stále porostou, tj. informační technologie (IT) je nenahradí. Proto je třeba neustále rozvíjet intelektuální kapacitu lidí. Nástroje pro řízení lidského systému jsou nástroje státu, jeho orgánů i organizací, které zajišťují bezpečnost a rozvoj systému, tj. jinými slovy ochranu a rozvoj chráněných zájmů. Základní nástroje jsou následující: - řízení / management (strategické, taktické i operativní) založené na kvalifikovaných datech, odborných hodnoceních a správných metodách rozhodování, - výchova a vzdělání občanů, - specifická výchova technických a řídících pracovníků, - technické, zdravotnické, ekologické, kybernetické a jiné standardy, normy a předpisy, tj. nástroje pro regulaci procesů, které mohou nebo by mohly vést k výskytu (vzniku) pohromy nebo k zesílení jejich dopadů, - inspekce, - výkonné složky ke zvládnutí nouzových a kritických situací,

-

326


-

systémy ke zvládnutí kritických situací, bezpečnostní, nouzové a krizové plánování, specifický systém řízení pro zvládnutí kritických situací (v ČR se pro tento typ managementu často používá označení krizové řízení; ve světě se mluví o řízení odezvy nebo o řízení pohrom).

3.5. Systém systémů Pojem systém systémů označuje systém, který se skládá z několika systémů, které jsou vzájemně provázané, tj. závislé. Typickými vlastnostmi systému systémů jsou např. operační nezávislost a emergentní chování jednotlivých dílčích systémů. Operační nezávislost dílčích systémů spočívá v tom, že při rozložení systému na dílčí systémy, jsou tyto dílčí systémy schopny fungovat nezávisle. Emergentní chování systému znamená, že systém vykonává funkce a uskutečňuje záměry, které nejsou uloženy žádnému z dílčích systémů. K tomu dochází například při nadprojektových pohromách u infrastruktur, obrázek 2. Základy konceptu řízení bezpečnosti jsou uvedeny v práci [11], podrobnosti jsou pak v dalších pracích, např. [7 ]. V této publikaci jsou uveden jen základní zásady. Model „systém systémů“ jako každý model popisuje relevantní aspekty reálného objektu v dříve definovaném formátu. Každý model je zasazen do určitého prostředí, které předurčuje jeho chování. Proto, aby se mohlo něco modelovat, je nutné znát variace prostředí, ve kterém se nachází daný model, jehož chování představuje proces. Varianty procesu závisí jak na vlastnostech modelu, tak na vlastnostech prostředí. Realitou je, že každý podsystém i celý soubor takovýchto podsystémů je složitý dynamický systém s určitou úrovní přizpůsobivosti. Pro zajištění jeho stability a funkčnosti se musí znát prahová hodnota – kritičnost, která určuje stav, při kterém systém nezajišťuje očekávané funkce v požadovaném čase, místě a v požadované kvalitě. Při aplikaci poznatků z řízení bezpečnosti systému systémů [14] je soubor podsystémů v území kritický, když je pouze schopný zajistit činnosti, při kterých je ještě zajištěno přežití lidí v území. K tomuto účelu je třeba udělat analýzy podsystémů, sledovat vzájemné závislosti mezi podsystémy a řízení bezpečnosti systému systémů zaměřit tak, že respektuje jak podmínky funkčnosti pro jednotlivé podsystémy, tak podmínky nutné pro funkčnost systému, který je souborem podsystémů. Pro odhalení slabin systému systémů se používají metody multikriteriální analýzy, nejčastěji se používá matice kritičnosti, tj. matice, která porovnává zranitelnost a důležitost v území. Podrobně byla sledována kritičnost kritické infrastruktury v území [15]. V úvahu byly vzaty zranitelnosti infrastruktury vůči očekávaným pohromám v území a důležitost infrastruktury pro dané území, obrázek 8. Zranitelnost infrastruktury je míra selhání infrastruktury (tj. infrastruktura přestane fungovat nebo bude fungovat nesprávně) v území a čase. Tuto míru lze měřit např. normovaným souhrnným rizikem od všech očekávaných pohrom v daném území nebo pravděpodobností výpadků infrastruktury, ke kterým dojde v důsledku těchto pohrom, do nichž se zahrnují i vnitřní problémy infrastruktury samotné. Důležitost infrastruktury v území lze např. ocenit souhrnným oceněním dopadů selhání infrastruktury, tj. ztrát, škod a újmy na chráněných zájmech při zohlednění doby trvání vzniklé nouzové situace, která zahrnuje jak dobu nutnou pro obnovu funkčnosti infrastruktury, kdy vznikají přímé škody i dobu, kdy se vyrovnávají nepřímé škody způsobené kauzálním řetězcem dopadů, vyvolaných selháním infrastruktury v území [15]. Jestliže použijeme na obou osách matice kategorie 0 – 5 (1 – 4 či podobně), slovně vyjádřené zanedbatelný, velmi malý až velmi vysoký, kde vyšší číslo označuje vyšší zranitelnost / důležitost, tak vysoká kritičnost je u objektů v pravém horním rohu takto vytvořené matice (tj. zranitelnost 4 – 5 a důležitost pro území 4 – 5), tj. jinými slovy tyto objekty / prvky / sítě aj. jsou objekty kritické infrastruktury v daném území [15].

327


Obrázek 8 ukazuje příklad matice kritičnosti pro objekty, technologie či infrastruktury. Jinými slovy matice kritičnosti je rozhodovací matice, ve které na vodorovné ose je důležitost sledované položky pro území z hlediska jeho funkčnosti a na svislé ose je zranitelnost sledované položky vůči pohromám, které jsou v daném území možné. Slovo „kritičnost“ převzaté z jaderných technologií se používá k vyjádření míry, v jaké daná položka v průběhu reálného času ohrozí nebo může ohrozit život v území. Z hlediska řízení bezpečnosti (a také krizového řízení, které je integrální a podstatnou součástí řízení bezpečnosti) území interpretace matice znamená: - u položek (objekty / technologie / infrastruktury), které jsou v oblasti červené lze očekávat iniciaci kritických situací, které mohou vést až k nutnosti vyhlásit krizovou situaci. Zpravidla se v odborné literatuře (viz seznam v [15]) doporučuje pro tyto položky zpracovávat plány kontinuity (tj. plány na přežití kritické situace) i plány krizové, - u položek, které se nacházejí mezi vyznačenými přímkami, je třeba připravit odezvu na zvládnutí nouzové situace, a to jak na úrovni správce položky, tak na úrovni příslušných vnějších výkonných složek státu, - u položek, které leží mimo obě popsané oblasti, je situace v současné době na základě požadované úrovně bezpečnosti v pořádku. Je však třeba čas od času provést hodnocení, zda nedošlo ke změně míry kritičnosti (nebo jen krátce kritičnosti u dané položky).

Obr. 8. Matice kritičnosti infrastruktury a technologií v území, tj. zranitelnost vs. důležitost infrastruktury v území. Z analytických dat v odborných materiálech prezentovaných na specializované světové konferenci v Nice 2006 [16] také vyplývá, že kritičnost infrastruktury v území se musí posuzovat v území o určité rozloze, která odpovídá obslužnosti od dané infrastruktury (tato rozloha je jiná v hustě osídleném území a jiná v řídce osídleném území). Zatímco zranitelnost konkrétního objektu kritické infrastruktury od možných pohrom nezávisí na rozměrech či tvaru referenčního území, není tomu tak u důležitosti konkrétního objektu kritické infrastruktury. Důležitost objektu závisí na rozměru území, např. to, co má vysokou důležitost u malého území, nemusí mít vysokou důležitost v regionálním měřítku nebo dokonce státním měřítku a obráceně. Zde se totiž projevuje schopnost

328


objektu kritické infrastruktury obsloužit určité území alespoň přiměřeně s určitými nouzovými opatřeními a také odlišná schopnost přežití v územích různě velkých a s různými podmínkami, což však je místně specifické. Cílem každého území je pak stabilita a rozvoj na základě vlastních zdrojů. Proto při řešení nápravných opatření pro případ selhání kritické infrastruktury je třeba zvažovat i místně specifické vnitřní vazby jdoucí napříč kritickou infrastrukturou. Zásadními fakty pro bezpečnost systému systémů jsou skutečnosti, že: - bezpečný systém je spolehlivý, ale obráceně to neplatí [14], - systém bezpečných systémů není vždy bezpečný systém, a proto je vždy nutno řešit zvlášť otázky jak bezpečnosti jednotlivých systémů, tak jejich souboru. Souhrnně lze říci, že lidstvo jako celek i jednotlivá jeho společenství při snaze problémy objektu řešit musí objekt rozdělit na dílčí struktury a postupně podle svých možností na různých úrovních řešit. Ačkoliv na jedince lidského rodu nejvíce zpravidla doléhají problémy lokální, nesmí se omezit pouze na ně, protože problémy globální se sice projeví později, ale zato dopadnou s mnohem větší silou. 4. KRITICKÁ INFRASTRUKTURA Všeobecně přijímaná definice kritické infrastruktury zatím nebyla předložena. V souladu s odbornou literaturou shromážděnou a analyzovanou v práci [15] lze použít např. definici „kritická infrastruktura jsou fyzické (technické a materiálové), kybernetické a organizační podsystémy lidského systému, které jsou nutné pro zajištění ochrany životů, zdraví a bezpečí lidí a majetku, minimálního chodu ekonomiky a správy státu“. Jsou to systémy, které jsou součástí (subsystémy) lidského systému. Subsystémy kritické infrastruktury a jejich počet nejsou dosud ustálené, v jedné zemi (např. USA, Austrálie, Holandsko) lze identifikovat změny ve složení i počtu v čase. Nejčastěji zahrnují energetické systémy, systémy zásobování vodou, kanalizační a jim podobné systémy, systémy výroby a zásobování jídlem a základními potřebami, finanční a bankovní systémy, transportní systémy, komunikační a informační systémy, systémy nouzových služeb a systémy veřejné správy. Na základě usnesení Bezpečnostní rady ČR č. 4 z r. 2002 jsou v rámci kritické infrastruktury v ČR sledovány: - systém dodávky energií, - systém dodávky vody, - kanalizační systém, - přepravní síť, - komunikační a informační systémy, - bankovní a finanční sektor, - nouzové služby (policie, hasičská záchranná služba, zdravotnictví), - základní služby (zásobování potravinami, likvidace odpadu, sociální služby, pohřební služby), průmysl a zemědělství, - státní správa a samospráva. 4.1. Charakteristika kritické infrastruktury Pro vytvoření modelu pro řízení bezpečnosti kritické infrastruktury si je třeba uvědomit struktury a vlastnosti jednotlivých infrastruktur i jejich celku, specifické problémy infrastruktur i jejich celku. 4.1.1. Struktura kritické infrastruktury Každá infrastruktura se skládá z několika odlišných položek, které jsou podstatné pro její funkčnost; důležité jsou objekty a sítě, které tvoří liniové struktury v území. Kritická infrastruktura v území je takový systém páteřních infrastruktur, které jsou velmi důležité pro chod území a zároveň jsou velmi zranitelné od očekávaných pohrom v daném území. Výběr se provádí na základě speciálních 329


matematických metod, např. metod multikriteriální analýzy či metod operační analýzy založených na hledání kritické cesty [15]. 4.1.2. Příklady dopadů selhání vybraných infrastruktur Analýza odborné literatury i vyhodnocení ztráty funkčnosti některých infrastruktur (zajišťujících např. dodávky elektřiny, tepla a plynu) např. pro energetické koncepce krajů [15] ukazují, že současným problémem bezpečnosti kritické infrastruktury jsou vnitřní závislosti napříč subsystémy kritické infrastruktury, které se vyskytují na několika úrovních, a to fyzické, kybernetické a organizační. Jinými slovy vznikají v důsledku finančních toků, energetických toků, informačních toků a toků vyvolaných usměrněnou činností managementu. Nesprávné zásahy managementu, a to především vrcholového vedou k nenapravitelným ztrátám. Příkladů pohrom vyvolaných selháním kritické infrastruktury s dopady na lidi, vyvolaných například „nesprávně“ usměrněnými finančními toky je mnoho. Z teorie systémů vyplývá, že dopady každého selhání v systému jsou přímé a nepřímé (zprostředkované složitou sítí vazeb a toků) a že působí okamžitě (bezprostředně) a zpožděné v čase. Na základě této filosofie jsou metodou pro zjišťování rizik „What, If“ stanoveny na základě zkušeností: 1. Dopady dlouhodobého výpadku elektrické energie 1. Možné dopady na životy a zdraví lidí: ztráta osvětlení, vytápění a klimatizace, možnosti přípravy jídla, přístupu k pitné vodě, spojení a zdrojů informací, přístupu k peněžním prostředkům (bankomaty) a tím i k nákupu potravin apod.; ztráta dopravního spojení založeného na elektrické energii (i čerpání benzínu a nafty je závislé na elektřině) apod. 2. Možné dopady na bezpečí lidí: ztráta naplňování základních lidských potřeb (jídlo, hygiena, teplo, spojení s lidmi, isolace, nedostatek informací apod.); ztráta lékařské péče založené na dodávkách elektrické energie (provoz moderních vyšetřovacích přístrojů a aparatur); ztráta sociální péče o děti, staré, nemocné a handicapované lidi; psychická újma při uvíznutí v uzavřeném prostoru (výtah, tubus metra aj.); vznik paniky a chaosu; zvýšení četnosti výskytu kriminálních činů a útoků apod. 3. Možné dopady na majetek: znehodnocení jídla ve skladech potravin a v lednicích; škody způsobené požáry, které jsou vyvolány ztrátou funkčnosti regulačních mechanismů na zařízeních s otevřeným ohněm nebo zařízeních, kde může dojít k požáru z jiného důvodu při selhání regulace; škody vyvolané dopravními a technologickými haváriemi; škody na technologiích a jiném majetku vyvolané náhlou ztrátou energie doprovázené únikem nebezpečných tekutin a plynů; škody na domácích zvířatech způsobené selháním obslužných procesů založených na elektrické energii; ztráty v důsledku výpadků výroby apod. 4. Možné dopady na veřejné blaho: zastavení obchodování a služeb občanům; zastavení společenských a kulturních akcí; zastavení rehabilitačních a pečovatelských služeb; snížení úrovně zdravotnické péče; znehodnocení léků a materiálů nutných pro operace; znehodnocení potravin a poživatin; snížení úrovně hygieny apod. 5. Možné dopady na životní prostředí: zvýšení plynných, kapalných a tepelných emisí do životního prostředí v důsledku ztráty funkčnosti odlučovačů, separátorů odpadů, čističek, chladících zařízení apod.; dopady technologických havárií, které vzniknou v důsledku ztráty elektrického napájení apod. 6. Možné dopady na infrastruktury a technologie, které se dále člení na: - možné dopady na dodávky energií (elektřina, teplo, plyn): selhání dodávek tepla z centrálních zdrojů (čerpadla a ovládací mechanismy); selhání centrálních dodávek plynu v důsledku nefunkčnosti čerpadel a ovládacích mechanismů založených na elektrické energii; selhání činnosti skladů (lednice, klimatizace, aj.); výpadek výroby, skladů, sítí fyzických i kybernetických a různých služeb podmíněných dodávkou elektrické energie apod. 330


-

-

-

-

-

-

-

-

možné dopady na systém dodávky vody: selhání dodávek vody do domácností, veřejných zařízení i provozů (čerpadla, regulační mechanismy, řídící systémy) a tím nastartování některých havarijních stavů; problémy s regulací a údržbou pitné a užitkové vody v nádržích apod. možné dopady na kanalizační systém: ztráta řízení kanalizačního systému; odstavení čističek odpadních vod, tj. selhání čistění odpadních vod; poškození potrubí v důsledku přeplnění odpadními vodami a následné znečištění životního prostředí, ztekucení podloží apod. možné dopady na přepravní síť: selhání dopravní obslužnosti založené na elektrické energii (metro, vlaky, tramvaje aj.); výpadek čerpacích stanic pohonných hmot a velkoskladů pohonných hmot; dopravní zácpy, dopravní havárie a postupem času nedostatek potravin v důsledku uvíznutí přepravních prostředků ve frontách aj.; selhání regulačních mechanismů (světla na křižovatkách, tunelech aj.); nedostatek přepravních prostředků, které nejsou založené na elektrické energii (např. autobusů nahrazujících metro) apod. možné dopady kybernetickou infrastrukturu (komunikační a informační sítě): ztráta řízení sítí v čase (po vybití záloh tvořených bateriemi); ztráta vzájemného spojení (po vybití záloh tvořených bateriemi); selhání bezpečnostní ochrany bankomatů; selhání provozů řízených kybernetickými řídícími systémy; ztráta dat uložených v informačních systémech a databázích; ztráta přístupu k informacím uloženým na médiích podmíněných provozem zařízení napájených elektrickou energií (po vybití záloh tvořených bateriemi) apod. možné dopady na bankovní a finanční sektor: ztráta provozu sektoru (banky, bankomaty, pojišťovny aj.) v důsledku ztráty přístupu k datům v informačních systémech a v síti a ztráta funkčnosti ovládacích mechanismů; ztráty na finančním trhu v důsledku sankcí za neprovedené transakce a za promarněné příležitosti; selhání bankomatů a e-bank; selhání obslužnosti klientů; ztráta přehledu o situaci na finančním trhu v důsledku nefunkčnosti informačních prostředků apod. možné dopady na nouzové služby (policie, hasiči, zdravotníci): ztráta informovanosti pocházející z informačních zdrojů závislých na provozu zařízení napájených elektrickým proudem z centrálních zdrojů; ztráta spojení založeného na systémech závislých na provozu zařízení napájených elektrickým proudem z centrálních zdrojů, tj. problémy s varováním obyvatelstva; ve zdravotnictví ztráta schopnosti provádět operace a poskytovat péči založenou na provozech přístrojů napájených elektrickým proudem z centrálních zdrojů; zastavení údržbářských a opravárenských prací závislých na provozu zařízení napájených elektrickým proudem z centrálních zdrojů apod. možné dopady na základní služby v území (zásobování potravinami, likvidace odpadů, sociální služby, pohřební služby), průmysl a zemědělství: zastavení výroby a prodeje potravin (mlékárny, pekárny, zpracování masa, restaurace a přípravny jídla); zastavení provozů na zpracování a likvidaci odpadů; v sociální péči ztráta schopnosti poskytovat péči založenou na provozuschopnosti zařízení závislých na dodávce síťové elektřiny; zastavení provozů skladů a v nich uskladněných potravin; zastavení provozu škol, školek a dalších sociálních zařízení; zastavení výroby průmyslových podniků; zastavení zemědělských provozů závislých na provozu zařízení napájených elektrickým proudem z centrálních zdrojů, tj. např. provozů na výrobu krmiv apod. možné dopady na státní správu a samosprávu: ztráta informovanosti pocházející z informačních zdrojů závislých na provozu zařízení napájených elektrickým proudem z centrálních zdrojů; ztráta řízení věcí veřejných; přerušení spojení a ztráta vzájemné komunikace a komunikace s občany; snížení schopnosti řídit odezvu na situaci a udržet situaci v území pod kontrolou; nemožnost dostát všem úkolům vyplývajícím z odpovědností stanovených zákony o státní správě i samosprávě, a to i zákonem č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení. a o změně některých zákonů (krizový zákon) apod.

331


Celkově: ztráta funkčnosti dodávek, provozů a služeb, které jsou závislé na elektrické energii, a tím značné omezení schopnosti zvládnout situaci a zajistit návrat do stabilního stavu a obnovu; kaskádové efekty a dominové dopady v systémech a sítích; vznik neočekávaných velice nepříznivých situací jako důsledek kombinace nepředvídaných jevů apod. 2. Dopady dlouhodobého výpadku státní správy 1. Možné dopady na životy a zdraví lidí: důsledky selhání služeb, které vykonávají veřejné sbory, např. Policie ČR, HZS a ZZS; oběti na životech a zdraví obyvatel v důsledku ztráty řízení území; selhání sociální péče o děti, staré a nemocné lidi a v důsledku zastavení činnosti krajských hygienických stanic apod. 2. Možné dopady na bezpečí lidí: selhání armády a dalších bezpečnostních složek (Policie ČR, HZS, ZZS, vězeňské služby aj.); ztráta pocitu bezpečí lidí; rabování, násilí; zvýšení kriminality; desorientace lidí aj. 3. Možné dopady na majetek: devastace obydlí nebo jiných materiálních statků od kriminálních živlů či v důsledku neřešení věcí veřejné správy a občanských záležitostí; výpadek finanční správy → snížení daňových výnosů → dlouhodobé ztráty pro území; materiální škody způsobené sníženou reakcí na mráz, sníh, povodně, pohromy velkého rozsahu, požáry; škody na objektech způsobené požáry v důsledku snížené akceschopnosti hasičů apod. 4. Možné dopady na veřejné blaho: zastavení mezinárodního obchodování a služeb občanům; zastavení společenských a kulturních akcí; snížení úrovně zdravotnické péče; zastavení činnosti krajských hygienických stanic; nestabilita, panika, chaos ve společnosti apod. 5. Možné dopady na životní prostředí: znečištění vod a ovzduší v důsledku výpadku řízení území; narušení ekosystémů v důsledku výpadku řízení území; onemocnění či úhyn zvířat v důsledku výpadku řízení území; zastavení ochrany přírody, chráněných území, chráněných rostlin a živočichů v důsledku výpadku řízení území; zastavení přílivu peněz do sféry ochrany životního prostředí apod. 6. Možné dopady na infrastruktury a technologie, které se dále člení na: - možné dopady na dodávky energií (elektřina, teplo, plyn): v důsledku selhání řízení věcí veřejných špatná regulace dodávek elektřiny, vody a plynu; výpadky v dodávkách; pomalé nápravy v opravách rozvodů a dodávek energií apod. - možné dopady na systém dodávky vody: v důsledku selhání řízení věcí veřejných špatné dodávky vody; zhoršení kvality pitné vody (nefunguje inspekce) apod. - možné dopady na kanalizační systém: v důsledku selhání řízení věcí veřejných nefunkčnost systému; nedostatečný chod čističek a odkalovacích zařízení; kanalizace se dostane do podzemích a povrchových vod apod. - možné dopady na přepravní síť: v důsledku selhání řízení věcí veřejných nefunkčnost veřejné dopravy a systému organizace dopravy apod. - možné dopady kybernetickou infrastrukturu (komunikační a informační sítě): v důsledku selhání řízení věcí veřejných: nefunkčnost komunikačních sítí, pošty, přenosu dat apod. - možné dopady na bankovní a finanční sektor: v důsledku selhání řízení věcí veřejných porušení finančního trhu; finanční machinace s veřejnými prostředky apod. - možné dopady na nouzové služby (policie, hasiči, zdravotníci): v důsledku selhání řízení věcí veřejných nefunkčnost dopravní policie, tzn. možnost dopravních kolapsů a velké množství nevyřešených nehod, rozpad systémů nouzových služeb apod. - možné dopady na základní služby v území (zásobování potravinami, likvidace odpadů, sociální služby, pohřební služby), průmysl a zemědělství: v důsledku selhání řízení věcí veřejných: nefunkčnost obchodů, …všech základních služeb; zastavení provozu škol, školek, a dalších sociálních zařízení; zastavení výroby průmyslových podniků (podniky ve vlastnictví státu); - možné dopady na státní správu a samosprávu: v důsledku selhání řízení věcí veřejných: ztráta provozu úřadů práce; neplnění úkolů vyplývajících z odpovědností stanovených 332


zákony o státní správě i samosprávě (např. nevydání občanských průkazů nebo cestovních pasů apod.) v důsledku selhání řízení věcí veřejných; ztráta správy území; ztráta činnosti profesních komor (např.: Notářská komora ČR, Česká lékařská komora, Česká advokátní komora, Česká stomatologická komora apod.); nečinnost pozemkových úřadů, inspektorátů Státní energetické inspekce atd.; lidé nedostanou např. podporu v nezaměstnanosti, přídavky na dítě apod.; selhání ČNB → nejsou k dispozici kurzy měn, není regulován oběh peněz, není přehled o finančním trhu domácím i zahraničním; státní podniky nemají přístup k účtu v ČNB; ztráty ve finančním sektoru ve vlastnictví státu apod. 3. Dopady dlouhodobého výpadku kybernetické infrastruktury 1. Možné dopady na životy a zdraví lidí: ztráty na životech a poškození zdraví kvůli selhání zdravotní péče (nemožnost provádět operace), výpadek obslužných zařízení (roboti); ztráta zdravotnických výkonů založených na provozech přístrojů řízených počítačem; znemožnění akutních zákroků vedených pomocí počítačů; selhání počítačů hlídajících životně důležité funkce pacientů; zpomalení nemožnost transfuzí kvůli kolapsu registrů dárců krve a kostní dřeně; zpomalení operací - např. kolaps registrů pacientů čekajících na transplantaci orgánů; zhoršení zdravotní péče o nemocné kvůli laboratořím a oddělením závislým na počítačích; výpadky v péči kvůli nefunkčnosti záložních systémů nemocnic, centrální kartotéky (např. alergičtí lidé mohou být vystavení riziku léčby látkou, na kterou jsou alergičtí); poškození zdraví osob v souvislosti s nemožností předání lékařských zpráv; ztížená situace v podávání léků; nekvalitní zdravotní péče v důsledku ztráty cenných a citlivých informací; otravy lidí v důsledku znečištěné pitné vody, protože nefunguje kontrolní systém; škody na zdraví způsobené snížením úrovně hygieny kvůli výpadku čistících systémů; nemožnosti uspokojení základních lidských potřeb; při krachu firem možnost sebevraždy jejich majitelů apod. 2. Možné dopady na bezpečí lidí: psychická újma při uvíznutí v uzavřeném prostoru, např. v soupravě metra; vojenská technika je řízena elektronicky – při selhání řídícího systému je možné, že se samočinně aktivuje; kolaps naváděcích systémů, obranyschopnosti státu; ohrožena celková bezpečnost státu např. selhání spojení s vesmírnými družicemi a jinými navigačními systémy; komplikovanější práce policie a záchranných sborů; policie nemůže využívat počítačové databáze – registr vozidel, zjišťování a ověřování totožnosti, porovnávání stop (otisky prstů, balistika); špatná komunikace s nouzovou službou; růst kriminality; selhání bezpečnostních zařízení – zvýšení kriminality; kolaps komunikace mezi státní a mezinárodní policií; problémy s udržením veřejného pořádku a s tím spojený pokles důvěry v práci bezpečnostních složek; ztráta důvěry v koordinaci složek; nemožnost zajištění bezpečnosti letecké dopravy; kolaps kontroly a bezpečí v městské hromadné dopravě; nedostatek informací a z toho vyplývající dezorientace, pocit bezmoci, informační kolaps; kolaps zpravodajství; vznik paniky, chaosu z nedostatku informací; občanské nepokoje; selhání přístupu k bankomatům, a tím k vlastním financím; nefunkčnost dodávek tepla, elektrické energií a jiných médií; požární hlásiče mimo provoz; problém v zabezpečení budov a následných kontrol lidí; nefunguje noční pouliční osvětlení; zhoršená komunikace mezi lidmi a jednotlivými institucemi a také mezi lidmi samotnými (zejména nemožnost komunikace přes internet, posílání emailů); lidé nebudou chodit do práce – nebudou výplaty; ztráta spojení s okolním světem; nemožnost vyplácet sociální dávky a důchody; ztráta dat uložených v počítači; zastavení vesmírných misí a programů apod. 3. Možné dopady na majetek: škody na objektech, zařízení, infrastrukturách a technologiích vyvolané dopravními a technologickými haváriemi vzniklými v důsledku selhání počítačových systémů; škody způsobené požárem (z důvodu ztráty funkčnosti regulačních mechanismů); škody způsobené vodou v souvislosti s nemožností převodu dat ohledně automatických systémů hašení; škody na domácích zvířatech způsobené selháním obslužných krmných procesů, případně regulací množství potravy; při dlouhodobějším výpadku sítě možnosti ohrožení ekonomiky státu; zatížení pojišťoven díky povinnosti úhrady škod; nemožnost plnit pohledávky a uspokojovat potřeby při nemožnosti přístupu k finančním prostředkům; selhání bezpečnostních systémů – krádeže 333


majetku; škody na technologiích a jiném majetku vyvolané náhlým selháním informačních systémů doprovázené únikem nebezpečných tekutin a plynů + ztráty v důsledku výpadků výroby v provozech; škody na majetku vzniklé v důsledku nefunkčností techniky řízené počítačem apod. 4. Možné dopady na veřejné blaho: nefunkčnost správy věcí veřejných, protože státní správa nebude fungovat (ztráta uložených dat v informačních systémech); neplnění nároků občanů – nejsou data → nemožnost dostát všem úkolům vyplývajícím z odpovědností stanovených zákony o státní správě a samosprávě (nemožnost vydávat např.cestovní doklady, řidičské průkazy); snížení schopnosti řídit odezvu na nouzovou situaci; výpadek městské hromadné dopravy; oslabený pohyb lidí - při výpadku řídících systémů dojde k mnoha haváriím v dopravě a nastane problém s přepravou lidí; kolaps letecké dopravy – letadla jsou řízena přes počítač; na letištích zůstane plno lidí, jelikož nemohou projít kontrolou a odbavovacím prostorem, a tudíž ani odletět, jelikož celá navigace se řídí pomocí počítače; čerpací stanice přestanou fungovat → omezena doprava i osobními automobily; nemožnost kontroly výdeje pohonných hmot u benzinových stanic; ztížený lodní a železniční provoz; kolaps podzemní dráhy; nedostatek tepla – energie; selhání dodávek vody do domácností, veřejných zařízení i provozů (regulační mechanismy, řídící mechanismy); selhání veřejného osvětlení; omezení sektoru služeb; znatelný odraz v projevech zasahujících do celého hospodářství a ekonomiky; ztráta informovanosti pocházející z informačních zdrojů; snížená možnost komunikace; zastavení obchodování plynoucí přes internet apod. 5. Možné dopady na životní prostředí: škody na technologiích vyvolané výpadkem počítačové infrastruktury → únik nebezpečných látek; k přenosu informací se použijí alternativní zdroje, které jsou méně šetrné k životnímu prostředí; selhání předávání a přijímání informací zabrání rychlému a efektivnímu odstranění ekologických havárií; havárie v průmyslových podnicích; ztráta funkčnosti chladících zařízení a čističek – únik nebezpečných látek – kontaminace vody – úhyn vodních živočichů a rostlin; o život přijdou někteří živočichové v důsledku znečištění životního prostředí; kontaminace v důsledku nefunkčnosti čističek odpadních vod; snížená kontrola úniku nebezpečných látek do vod; ztráta řízení kanalizačního systému vede ke kontaminaci složek životního prostředí; ztráta kontroly emisí → kontaminace ovzduší; selhání chemických reakcí v chemických závodech vedoucí k úniku nebezpečných látek do životního prostředí; zastavení provozů na zpracování a likvidaci odpadů → hromadění odpadů a všech problémů s tím spojených; ztráta monitoringů a funkčnosti varovacích systémů (např. na vodních tocích před povodněmi); zvýšení plynných, kapalných a tepelných emisí do životního prostředí v důsledku chaotického předávání informací do programů řídících čističky, odlučovače, chladící zařízení aj.; ztráty řízení nad ropovody, plynovody a jinými produktovody a tím dojde k omezení dodávek a k haváriím apod. 6. Možné dopady na infrastruktury a technologie, které se dále člení na: - možné dopady na dodávky energií (elektřina, teplo, plyn): ztráta osvětlení; nefunkčnost dodávek tepla, elektrické energie a jiných médií; výpadky ovládacích systémů v elektrárnách, teplárnách apod. - možné dopady na systém dodávky vody: selhání dodávek do průmyslu → odstavení elektráren (nemají vodu na chlazení); selhání dodávek vody do domácností, veřejných zařízení i provozů (regulační mechanismy, řídící systémy); kvalita pitné vody se zhorší kvůli nedostatečnému vyčištění – není kontrola apod. - možné dopady na kanalizační systém: ztráta řízení kanalizačního systému; to znamená špatná funkčnost kanalizace, odstavení čističek odpadních vod apod. - možné dopady na přepravní síť: ztráta dopravního spojení; kolaps celé dopravní sítě; selhání řídících jednotek (nemožnost pilota letadla navázat kontakt s řídící věží,navigace); selhání regulačních mechanismů (světla na křižovatkách, tunelech atd.); selhání dopravní obslužnosti založené na kybernetice; zvýšený počet nehod v důsledku nefunkčnosti světelných semaforů; nefungují celnice, lidé uvíznou v kolonách na hranicích; čerpací

334


stanice přestanou fungovat; kolaps kontroly a bezpečnosti městské hromadné dopravy; dopravní zácpy, dopravní nehody a postupem času nedostatek potravin v důsledku uvíznutí přepravních prostředků ve frontách apod. - možné dopady kybernetickou infrastrukturu (komunikační a informační sítě): kaskádový efekt v systémech a sítích – poničení nebo zničení databází informací, nemožnost kontroly a řízení přes kybernetickou síť; ztráta spojení a zdrojů informací; cenná nezálohovaná data budou zničena; zhroucení komunikačních sítí domácích i zahraničních; selhání satelitové komunikace; selhání bezpečnostních zařízení; v případě ohrožení života nemožnost informovat záchranné sbory apod. - možné dopady na bankovní a finanční sektor: nebude přístup k peněžním prostředkům – bankomaty; selhání e-bank; dojde k vymazání centrálního serveru banky a tím i k zániku účtu klientů a k selhání obslužnosti klientů; nemožnost plnit pohledávky a uspokojovat potřeby při nemožnosti přístupu k peněžním prostředkům; nelze moci manipulovat s finančními prostředky v bankách; nemožnost nákupu a prodeje akcií; nedostupnost informací o vývoji světových cen (ropa, měnový kurz, ceny surovin); ztráty na finančním trhu v důsledku sankcí za neprovedené transakce a za promarněné příležitosti; omezení peněžního obchodování; zatížení pojišťoven díky povinnosti úhrady škod; nestabilita domácí měny; kolaps bank; burzovní ztráty apod. - možné dopady na nouzové služby (policie, hasiči, zdravotníci): ztráta spojení založeného na informačních systémech (problémy s varováním obyvatelstva); ve zdravotnictví ztráta schopnosti provádět operace a poskytovat péči založenou na provozech přístrojů řízených počítačem; nemožnost navázání spojení s nouzovými službami; oslabení akceschopnosti služeb; ohrožení záložních systémů nemocnic; nemožnost přístupu k databázovým údajům; kolaps komunikace mezi státní a mezinárodní policií apod. - možné dopady na základní služby v území (zásobování potravinami, likvidace odpadů, sociální služby, pohřební služby), průmysl a zemědělství: ztížení řízení výroby; selhání všeho, co je závislé na výpočetní technice; nefunkčnost dodávek a služeb závislých na elektrické energii; dlouhodobý výpadek informačních sítí a následně i elektrických sítí citelně ovlivní průmysl, zastaví provozy závislých na provozu zařízení počítačem, zastaví provozy na zpracování a likvidaci odpadů, zastaví zemědělské provozy závislé na provozu počítače, zastaví přístroje v továrnách závislé na provozu počítačů; zastaví obchodování přes internet; zastaví poštovní služby; způsobí kolaps v zásobování; zhroucení obchodního systému (zastavení prodeje, znehodnocení potravin a z toho plynoucí finanční ztráty; krach internetových firem apod. - možné dopady na státní správu a samosprávu: ztráta dat potřebných pro zprávu pocházejících z informačních zdrojů; přerušení spojení a ztráta vzájemné komunikace a komunikace s občany; znemožnění spolupráce mezi úřady; kvůli ztrátě zdrojů dat nemožnost plnit úkoly vyplývající z odpovědnosti státní správy a samosprávy (nemožnost např. vydávat cestovní doklady a řidičské průkazy); kolaps sociálního systému (lidé nedostávají státní dávky) apod. 4. Dopady dlouhodobého výpadku bankovního a finančního sektoru 1. Možné dopady na životy a zdraví lidí: ztráta přístupu k peněžním prostředkům a tím i k nákupu potravin a všeobecně k uspokojování základních lidských potřeb; kvůli neplacení ztráta osvětlení, vytápění, možnosti přípravy jídla, nájmů; kvůli nedostatku financí na ošetření lidí, selže lázeňská péče, péče o zdravotně postižené, duševně nemocné, dojde ke snížení úrovně veřejně dostupné péče; kvůli nedostatku financí zdravotnická zařízení budou provádět pouze neodkladné případy, sníží se hygienické standardy, nebudou peníze na benzín do vozidel záchranářů; lidé z nedostatku hygieny a dalších závažných nedostatků postupně onemocní a dojde k epidemiím; zastaví se rehabilitační a pečovatelské služby; na duševní zdraví obyvatel bude působit pocit beznaděje (uložené peníze v bance ztrácí hodnotu a všechny úspory, spoření přichází vniveč); dojde ke

335


2.

3.

4.

5.

6.

skupování potravin a šmelině; lidé nedostanou půjčky na základní potraviny kvůli nemožnosti splácení dluhů a nemožnosti vyplacení mzdy apod. Možné dopady na bezpečí lidí: vznik paniky, chaosu, ztráta pocitu bezpečí obyvatelstva; strach z celkového vývoje situace mohou vést k agresi a panice lidí; sociální nepokoje; v případě ztráty peněžních prostředků pocit strachu, nebezpečí, nejistoty, deprese; růst kriminality – ke zločinům se uchýlí i normální lidé mající hlad; nerespektování zákazů, příkazů a samotných zákonů; vznik baretu (směna zboží za zboží) s tím souvisí vznik černého trhu apod.; závislost na případné pomoci ze zahraničí; nedůvěra občanů ve stát – možnost případu „převzetí problému / správy do vlastních rukou“; úplatkářství (ne peněžní, to nemá hodnotu); rabování; kriminální činy; vznik mafií; při dlouhodobějším výpadku pracovní demotivace lidí; nedostatek peněz na léky apod. Možné dopady na majetek: nemožnost dohledu a kontroly majetku v elektronické podobě a hospodaření s ním; ztráta přístupu k informacím týkajících se peněz, měny a kapitálu; nemožnost zvyšování majetku; ztráta majetku související s nutností získání peněz (rozprodávání např. vnitřního vybavení bytu, dědictví, šperků); exekuce majetku v důsledku nezaplacení v daném termínu; ztráta domácích a chovných zvířat (lidé budou muset především uspokojovat vlastní potřeby a nebudou mít finanční prostředky na krmiva pro zvířata); ohrožování majetku vzrůstajícím rabováním, krádežemi atd.; firmy nebudou mít finanční prostředky na ochranu a ostrahu majetku; postupné znehodnocení majetku - lidé si nebudou moci vzít hypotéku na přestavbu či postavení nového bydlení apod. Možné dopady na veřejné blaho: zastavení společenských a kulturních akcí; masivní propouštění státních zaměstnanců (např. platy úředníků zatěžují finanční prostředky, jejich služby při déletrvajícím výpadku finančního sektoru ztratí na důležitosti, nebudou potřeba a nebudou využívány); problémy udržet pracovníky nouzových služeb (zdravotnických zařízení, hasiči, policie, armáda); nezaměstnanost pracovníků bankovního sektoru; zastavení obchodování a služeb občanům; nedostání všech svých závazků z důvodu finančních problémů; pokles ekonomické úrovně obyvatelstva; zpomalení společenského rozvoje; nefunkčnost hromadné dopravy; uzavírání těch částí infrastruktury, které nebudou mít takovou prioritu (např. školek), jejichž provoz odčerpává finanční prostředky státu; znehodnocení potravin, které nebude moci nikdo koupit; kavárny, restaurace, hospody, bary – existenční problémy; veškeré služby volného času (plavecký bazén, sauny solária, fitcentra, kadeřnictví, kosmetiky, masáže, pedikúry) přijdou nazmar; omezení turistického ruchu, nedostatek finančních prostředků na nákup letenek, jízdenek; nemožnost splácení dluhů mezi občany → msty, násilí, krádeže apod. Možné dopady na životní prostředí: pozastavení ekologických aktivit dlouhodoběji závislých na finančních zdrojích; finanční problémy při řešení akutních rozsáhlých ekologických havárií; lidé budou uspokojovat základní potřeby a nezbudou jim peníze na např. odvoz odpadků (s tím souvisí zvyšování počtu černých skládek); firmy se budou snažit udržet alespoň základní výrobu, tudíž budou šetřit např. na čističkách, odlučovačích, tzn. dojde ke zvýšení tepelných a kapalných emisí; firmy nebudou mít dostatek peněz na výzkum nových systémů chránicích životní prostředí; zastavení výstavby i provozu čističek a jiných různých ochranných zařízení životního prostředí; nebudou peníze na uhlí, zemní plyn → lidé budou topit odpadky, což znečistí ovzduší; nebudou peníze na vysazování nových stromků; nebudou jezdit popeláři, uklízet metaři (všude nepořádek); nemožnost financování různých čističek, separátorů odpadů, chladících zařízení apod. ; ekologické havárie v důsledku ,,lidské nečinnosti; znečištění vod v důsledku nečinnosti čističek; škody na životním prostředí v důsledku snazšího přístupu k přírodním zdrojům; ztráta sponzorských finančních aktiv na zlepšení životního prostředí apod. Možné dopady na infrastruktury a technologie, které se dále člení na: - možné dopady na dodávky energií (elektřina, teplo, plyn): ztráta funkčnosti dodávek v související s finančními prostředky; selhání činnosti kybernetické infrastruktury a ostatních systémů, které jsou závislé na elektrické energii; selhání centrálních dodávek

336


zemního plynu a ropy do státu (neschopnost státu za dodávky platit); šetření dodávek energie do domácností, firem apod. - možné dopady na systém dodávky vody: ztráta funkčnosti dodávek vody související s finančními prostředky; ztráta řízení sítí v čase apod. - možné dopady na kanalizační systém: v důsledku platební neschopnosti malá funkčnost a snížené uspokojování potřeb obyvatel apod. - možné dopady na přepravní síť: zvýšení počtu nehod v důsledku selhání řízení signalizace špatně placené; v zimě kvalita cest velmi omezená – silničáři nemají peníze na posypový materiál a provoz strojů; postupný rozpad dopravní sítě; značné omezení a totální kolaps v městské hromadné dopravě, u Českých drah, na autobusových linkách, v osobní a nákladní dopravě (nejsou peníze na nákup nafty, benzínu a opravu vozidel → zvyšování cen přepravy apod. - možné dopady kybernetickou infrastrukturu (komunikační a informační sítě): kvůli neplacení služeb kaskádové efekty a dominové efekty v systémech a sítích, zhroucení telekomunikační sítě, selhání internetu; snížení rozsahu rozhlasového a televizního zpravodajství, časopisů, provozu informačních systémů apod. - možné dopady na bankovní a finanční sektor: selhání bankomatů a e-bank; zhroucení internetového bankovnictví; ztráta přehledu o situaci na finančním trhu; ztráty na finančním trhu v důsledku sankcí za neprovedené transakce a za promarněné příležitosti; banky přestanou vydávat peníze a poskytovat úvěry; ČNB v případě České republiky nebude moci kontrolovat peníze v oběhu, výši kurzů peněz a jiné platební transakce se zahraničím; dojde k znehodnocení peněz v bankách, ztrátě kupní síly peněz; zvýšení inflace, hyperinflace; pokles měnového kurz; nedostatek peněz v oběhu; zastavení dovozu a vývozu; ztráty dopravců, sektorů služeb (zejména těch co nabízejí nadstandardní služby); zhroucení burzy; neschopnost zaměstnavatelů vyplácet mzdy; omezení sociálních dávek; nevyplácení důchodů, mezd a platů a tím zastavení prací závisejících na platbách, a to jak v tuzemsku, tak v zahraničí; dominový efekt z nedostatků informací v bankovnictví; ztráty na finančním trhu v důsledku sankcí za neprovedené transakce a za promarněné příležitosti; pokuty z prodlení v důsledku nemožnosti zaplatit včas; finanční ztráty věřitelů bank; zvyšování cen zboží; vzestup šedé ekonomiky; chudnutí; nemožnost splácení závazků (druhotná platební neschopnost, nemožnost splácet hypotéky, leasing apod.); nemožnost disponovat s penězi v bance; nemožnost placení faktur; zhroucení obchodu apod. - možné dopady na nouzové služby (policie, hasiči, zdravotníci: kvůli problémům ve finančních trzích omezena činnost policie, hasičského záchranného sboru, armády a nemocnic vynucena zákonem (chybí pohonné hmoty do vozidel nouzových služeb aj.; ztížená činnost zdravotnických zařízení apod. - možné dopady na základní služby v území (zásobování potravinami, likvidace odpadů, sociální služby, pohřební služby), průmysl a zemědělství: dojde k útlumu zásobování; omezení poštovních služeb; snížení úrovně pečovatelské služby; celkové narušení dodávek zboží; zavřou se restaurace, jídelny, které nebudou mít na zaplacení zásobování apod. - možné dopady na státní správu a samosprávu: nemožnost dostát všem úkolům vyplývajícím z odpovědností stanovených zákony o státní správě i samosprávě; neschopnost udržet situaci v území pod kontrolou; lidé nebudou moci odvádět sociální a zdravotní pojištění a tedy ani stát nebude mít prostředky na garanci těchto služeb; výpadek škol; zpomalení vědy a výzkumu apod. Protože vytvoření kompletního seznamu dopadů a všech možných řetězců dopadů primárních, sekundárních, terciárních apod., tj. scénářů pohromy v každém konkrétním místě je základem hodnocení rizik a pochopitelně i základem řízení bezpečnosti, je třeba provést důkladné expertní šetření v této záležitosti v obecné poloze a potom pro každé území expertní došetření, které vezme v úvahu místní podmínky. Na základě těchto analýz bude možno dále přikročit k navrhování 337


místních preventivní a zmírňujících opatření, zajistit připravenost provozovatelů, správních úřadů i občanů a vyhotovit scénáře odezvy, které budou procvičeny za účasti všech složek podílejících se na odezvě. 4.1.3. Důvody pro zvláštní pozornost kybernetické infrastruktuře Zatímco ostatní infrastruktury již mají za sebou určitý historický vývoj a pro zajištění jejich bezpečnosti existují postupy, standardy a normy, kybernetická infrastruktura je vcelku nová, a proto v současné době má její problematika zvláštní postavení, a to z několika důvodů. Prvním důvodem je, že doposud nejsou kvalifikované standardy pro snížení zranitelnosti kybernetických systémů (tj. IT). Tyto problémy se systematicky řeší v USA od počátku devadesátých let minulého století, v EU od r. 2002, v rámci G8 atd. [3]. Ochrana kritické informační infrastruktury se zkoumá např. v rámci projektů EU (CI2RCO, MERCI atd.), kde se zaměřuje na zabezpečení ochrany proti pohromám všeho druhu [FEMA, [15]. Informační technologie (IT) změnily prostředí kritické infrastruktury, dochází k propojování různých sektorů mezi sebou, a tím i různých států navzájem. Produktovody a komunikace překračují hranice, elektrické soustavy jsou propojeny, finanční a telekomunikační systémy jsou vzájemně provázané. Dálková řízení technologických celků, přenos dat a internetová spojení mají pro lidskou společnost bezesporu velký přínos na jedné straně, ale na druhé straně jejich nesprávná funkce spojená s provozním selháním či lidským úmyslem může iniciovat či odstartovat pohromy i nouzové situace s rozsáhlými dopady. Je prokázané, že vážná porucha některého sektoru v jednom státě může mít vážné dopady na jiný stát a na celá společenství států. Proto právě na jejich výzkum se zaměřuje odborná sféra. Elektrorozvodné soustavy a elektrická energie se jeví jako jedna z nejdůležitějších oblastí kritické infrastruktury. Při jejím výpadku jsou vážně ohroženy další systémy u kterých je vysoká pravděpodobnost, že při brzkém neobnovení dodávky elektrické energie, se zhroutí také. Ke specifickému postavení kybernetické infrastruktury přispěla také analýza teroristických útoků spočívající v ocenění schopnosti teroristů, zranitelnosti kritické infrastruktury a úmyslu teroristů (upozornit na sebe, zastrašit, vyvolat paniku, zničit vše, zničit vše i sebe), která odhalila postupné nástroje teroristických útoků takto: - osmdesátá léta a počátek devadesátých let – vyvolat technologickou havárií (škody), - střed a druhá polovina devadesátých let – vyvolat selhání řídících systémů zasláním falešného signálu, a tím vyvolání zmatku, paniky, technologické havárie neznámé příčiny, - přelom tisíciletí – teroristický útok je kombinací útoku na fyzickou infrastrukturu a útoku na kybernetickou infrastrukturu, tj. řídící systémy; dopady - velký rozsah škod, panika, zmatek a strach zasáhne velké množství lidí (tj. využívá se technická zranitelnost kritické infrastruktury, kybernetická zranitelnost i zranitelnost spojená s počtem lidí). Analýzy současné situace ukazují, že teroristé jsou připraveni se zaměřit na kombinované útoky, a to zároveň na řídící systémy a na fyzickou infrastrukturu, přičemž se snaží desinformovat zásahové složky, aby zmatek a panika trvaly dlouho. Analýzy provedené ve výzkumných ústavech ukázaly, že nejhorší je kombinace kybernetického útoku na řídící systém kritické infrastruktury, fyzického útoku na vybranou kritickou infrastrukturu a zmatení zásahových složek. Proto při ochraně kritické infrastruktury a technologií se musí uvedená kombinace zvažovat. Z uvedených důvodů v plánech odezvy na teroristické útoky je třeba mít jak scénáře jednotlivých teroristických útoků na kritickou infrastrukturu v jednotlivých místech, tak i scénáře kombinovaných útoků a scénáře odezvy jak na jednotlivé teroristické útoky, tak na jejich kombinace. Při specifikaci ochranných opatření si je třeba uvědomit, že útok na řídící systém kritické infrastruktury nemusí vyvolat ihned fyzické zničení, ale vyvolá, že řídící systém neplní funkce, ke kterým je určen (používá se pojem „odepření služby“), což mnohdy má v bližší nebo vzdálenější budoucnosti mnohem větší dopady než okamžité fyzické zničení, protože vyvolá nebo může vyvolat kaskádu nežádoucích jevů. Odezva v tomto případě není snadná, protože není snadno zjistitelná příčina. Abychom zařídili, že systém bude plnit jen žádoucí funkce, tak se musí data zálohovat, 338


činnost systému monitorovat a neustále porovnávat, zda řídící systém má žádoucí data. Příkladem je výpadek dodávek elektrické energie v srpnu 2003 v USA a Kanadě a poučení, které z toho vyplynulo, tj. zálohování kybernetických systémů. Jsou nasimulovány scénáře složených teroristických útoků na několik položek kritické infrastruktury s tím, že se naruší řídící systémy zásahových složek, které dostanou signály, které nemohou interpretovat. Pravděpodobnosti výskytu těchto scénářů nejsou zanedbatelné. Proto jsou již pro krizové řízení vytvořeny výcvikové programy, ve kterých se řídící pracovníci učí reagovat na kombinované teroristické útoky [3]. Poučení pro ČR je takové, že pracoviště krizového řízení i zásahové složky musí mít zálohované spojení, a to nejlépe dvakrát. Kybernetický útok tak jako každý jiný útok je neúčinnější, když využije zranitelné místo, tj. v případě IT citlivé informace. Ochranu citlivých informací lze zajistit buď tak, že citlivé informace nejsou veřejně přístupné (kybernetická bariéra nestačí, musí být i fyzická) a nebo tak, že se zašifrují moderními metodami kryptologie. V USA hodnotí teroristické útoky na řídící systémy jako útoky s největší nebezpečností. Proto zabezpečení ochrany řídících systémů považují za nejvýše důležité. Výzkumné ústavy v Německu a v USA se specializují na poznání a implementaci opatření proti dopadům teroristických útoků na kybernetické (řídící) systémy, např. ISTS (Institute for Security Technology Studies) v Hannoveru a v Darthmouthu [15]. Pro zajištění lidské bezpečnosti je nutné zvažovat nejenom přímé dopady, ale i dopady zprostředkované složitou sítí vazeb v lidském systému. V tomto konceptu musí být také zvažována kritická informační infrastruktura. Problémy spojené s informační infrastrukturou jsou komplexní, protože každý informační systém se skládá z prvků a sítí a ochrana sítí je vždy komplikovaná, viz ochrana rozvodů elektřiny, vody apod. Informační infrastruktury jsou součástí mnoha systémů a tvoří podsystémy ostatních infrastruktur, které patří do lidského systému. Z hlediska jejich ochrany musíme zabezpečit, aby spolehlivě pracovaly nejen za normálních a abnormálních podmínek, které jsou pokryty jejich projektem, ale i za nouzových a speciálně kritických podmínek. Pozornost se musí soustředit, jak na kritické informační infrastruktury, které mají přímé dopady na životy, zdraví a bezpečí lidí, ale i na ty, které mají nepřímé dopady nebo které mohou eskalovat dopady pohrom na životy, zdraví a bezpečí lidí. S ohledem na velkou rozmanitost typů informačních infrastruktur je nutné pro lidskou bezpečnost a pro bezpečnost lidského systému zmapovat situaci a rozpoznat problémy, tj. určit: - za jakých podmínek informační infrastruktury selžou a proč? - které dopady mohou způsobit selhání informačních infrastruktur na životy, zdraví a bezpečí lidí? - která opatření mohou zabránit selhání informačních infrastruktur nebo která opatření mohou zmírnit dopady selhání informačních infrastruktur na životy, zdraví a bezpečí lidí? Problémy spojené s ochranou kritické informační infrastruktury se zmapovaly v rámci projektu EU nazvaného CI2RCO [15] . 4.2. Jak určit kritickou infrastrukturu v území Slovo „kritický“ se v odborném jazyce používá ve smyslu „mezní“, které označuje, že při překročení určené hranice dochází k nežádoucím jevům. Je proto zřejmé, že do kritické infrastruktury v daném území nepatří všechny infrastruktury každého typu, ale jen ty důležité pro přežití lidí za kritických situací. Proto vzniká otázka vymezení kritické infrastruktury. Příkladem v praxi využitelné metodiky pro výběr územní kritické infrastruktury v USA je Směrnice pro ochranu kritické infrastruktury (Guide for Critical Infrastructure Protection) z roku 2005 [17]. Směrnice představuje určitý návod pro hodnocení jednotlivých prvků kritické infrastruktury z hlediska různých kritérií. Kritéria jsou rozdělena do dvou základních skupin. 1. skupina: - úroveň dopadů selhání prvků pro územní infrastrukturu, - úroveň dopadů selhání prvků na funkčnost infrastruktury, 339


2. skupina: -

časové hodnocení možnosti obnovení předepsaných funkcí, úroveň zajištění fyzické ochrany prvků infrastruktury, stupeň informovanosti veřejnosti o existenci infrastruktury. citlivost infrastruktury na selhání daných prvků, - „přitažlivost“ prvků jako cíle potenciálních teroristických útoků, - význam hrozby z hlediska nebezpečnosti zařízení, látek, - úroveň dopadů dle počtu osob zasažených v areálu zařízení, - úroveň dopadů dle počtu osob zasažených v okolí zařízení, - efektivita aplikace právních norem (jejich respektování apod.). Z obou částí je proveden součet bodového hodnocení, který se poté promítne do určité matice (tzv. matice kritičnosti), ve které dojde ke sloučení bodových hodnot z obou částí. Z této matice je poté zřejmé, které prvky by měly být zařazeny do kritické infrastruktury. Vypracováním konkrétních metod pro výběr opatření k zajištění bezpečnosti prvků kritické infrastruktury se zabývají specializované skupiny v Sandia National Laboratories. Jedním z metodických postupů je příručka Vital Area Identification [15], kterou lze využít při stanovení způsobu ochrany důležitých prvků, objektů nebo systémů proti provedení teroristického útoku nebo jiného kriminálního činu. Jde o sofistikovaný postup pro stanovení životně důležitých zón a následné zabezpečení těchto zón proti případným útokům. Postup využívá stromy poruch, ze kterých vyplývá, jaké prvky jsou klíčové pro funkci celého systému. V postupu jsou v určitých fázích jako podpora rozhodování využívány rozhodovací matice. Metoda zohledňuje mimo bezpečnostních parametrů také aspekty ekonomické a nabízí určité kompromisy. Příručka pracuje v praktické oblasti s hypotetickými zařízeními a klade důraz na spolupráci odborníků z různých oblastí. To znamená nejenom z oblasti fyzické ochrany, ale také specialisty provozu, technické bezpečnosti a v případě jaderných zařízení také z oblasti jaderné bezpečnosti. 4.3. Problémy spojené s kritickou infrastrukturou a návrhy pro jejich řešení Z analýzy vybrané legislativy ČR a z rozborů současné situace ve světě a v ČR [15] vyplývá, že nedostatky v současném stavu lze rozdělit do tří hlavních skupin. První skupinou jsou problémy, způsobené nedostatečnou a roztříštěnou legislativou, druhou skupinou je celkový nekoncepční a nesystémový přístup, třetí skupinou je pak problém způsobený nejednoznačností v odpovědnostech. V oblasti legislativy je žádoucí, aby byla vypracována a schválena právní norma odpovídající právní síly, která by sjednotila základní pojmy užívané v této oblasti, stanovila základní principy pro proces výběru kritické infrastruktury, pro aplikaci opatření na její ochranu, pro stanovení priorit. Uvedená norma by měla také stanovit minimální úroveň ochrany kritické infrastruktury. Řešena by měla být také otázka vazeb mezi jednotlivými sektory a systémy. Další legislativní dokumenty, které by měly nižší právní sílu než uvedená norma a byly by speciálními pro oblast ochrany kritické infrastruktury, by z této normy vycházely a dále by konkretizovali opatření pro ochranu kritické infrastruktury. Zajištění bezpečnosti kritické infrastruktury vyžaduje systematický přístup. Je nutné, aby iniciativy související s tímto problémem byly v souladu se začleněním ČR do mezinárodních společenství a aktivit. Bylo by vhodné aplikovat následující model: - stanovit co a proč je nutné chránit, - stanovit minimální úroveň ochrany, - posoudit současnou úroveň ochrany, - v případě zjištění, že ochrana je nedostatečná navrhnout opatření , - zajistit prostředky, - aplikovat opatření pro ochranu, - periodicky kontrolovat stav, - udržovat ochranu na odpovídající úrovni, - revidovat opatření v závislosti na vývoji. 340


Rozdělení kompetencí a odpovědností je zásadní a důležité v každé složitější činnosti lidské společnosti. Pro efektivní ochranu kritické infrastruktury v ČR je nutné, aby byl určen nebo zřízen centrální úřad, který bude koordinovat záležitosti týkající se oblasti kritické infrastruktury s mezinárodními institucemi, i na národní úrovni. Jasně by měla být vymezena dílčí odpovědnost za zajištění ochrany jednotlivých sektorů kritické infrastruktury, a spoluodpovědnost jednotlivých vlastníků a provozovatelů kritické infrastruktury. ČR by měla plnit závazky, které jí v této oblasti plynou z členství v mezinárodních uskupeních, především pak v EU. Neměla by se však spoléhat pouze na nařízení a doporučení, které vzniknou na půdě těchto organizací, měla by být v této oblasti sama aktivní a přispívat tak k zajištění větší bezpečnosti svých občanů. Bezpečnosti fyzických, organizačních a kybernetických systémů, které je možné zařadit do kritické infrastruktury se pochopitelně věnují také normativní akty nižší právní síly nežli jsou ústavní zákony a zákony. Jedná se především o technické normy a standardy, které v jednotlivých oborech stanovují pravidla eliminující lidské chyby, selhání techniky, určují odolnosti systémů proti přírodním vlivům apod. Činnost organizačních systémů upravují různé pracovní řády, plány apod. Průřez legislativou ČR jednoznačně ukazuje na značnou roztříštěnost a nepřehlednost právní úpravy ochrany kritické infrastruktury v podmínkách České republiky. 4.4. Bezpečnost kritické infrastruktury Z pohledu technologického je bezpečnost kritické infrastruktury a technologií proces, který je zaměřen na takové zajištění fungování kritické infrastruktury, při kterém za žádných okolností nedojde k selhání při zohlednění všech možných rizik a hrozeb a nebo když k selhání dojde, tak je selhání bezpečné, tj. např. nevyvolá domino efekty. Základním prvkem bezpečnosti je správné umístění v území, dobrý projekt, kvalitní výstavba, údržba, opravy a zálohování prioritních částí kritické infrastruktury, využití různých principů zálohování a rozmístění záloh v území, které musí být v souladu se zásadami, které se od počátku 80. let používají při projektování, výstavbě a provozu jaderných zařízení. Již odedávna se lidský intelekt snažil budovat takové technologie a infrastruktury, které by sloužily lidem a neohrožovaly je. Postupem doby se vytvořily technické standardy a normy pro snížení zranitelnosti technologii, zdravotní standardy pro snížení zranitelnosti lidské populace, environmentální standardy pro snížení zranitelnosti životního prostředí a právní normy pro snížení zranitelnosti lidské společnosti. Komplexní přístup lze nalézt např. v práci [15 ]. V souvislosti s řízením bezpečnosti s ohledem na pohromy a zranitelnosti konkrétních území, které jsou příčinami rizik pro infrastruktury, existují u infrastruktur a technologií dvě základní kategorie problémů. První souvisí s tzv. projektovými haváriemi, tj. haváriemi, jejichž možné dopady jsou zvládnuté normami pro chování lidí, projekt, výstavu a provoz objektů, infrastruktur i technologií dle existujících norem a standardů a druhý souvisí s chováním lidí a provozem objektů, infrastruktur a technologií při podmínkách vyvolaných nadprojektovými haváriemi. Cílem zajištění bezpečnosti objektů, technologií a infrastruktury při umísťování, projektování, výstavbě a provozu je zajistit, aby tyto plnily požadované funkce za všech podmínek (normálních, abnormálních a kritických) a zabránit jim, aby neprováděly činnosti, které by mohly vyvolat nepřijatelné dopady na lidský systém, zvláště pak na lidskou bezpečnost. To znamená, že do praxe se implementují vhodná technická, právní, organizační, ekonomická a vzdělávací opatření, jejichž cílem je zajistit spolehlivý provoz konkrétních objektů, infrastruktur a technologií za projektových podmínek a za nadprojektových podmínek omezit a zmírnit dopady na lidi a životní prostředí, přičemž povinnost jejich použití je vyžadována právem. Povinnost pro nadprojektové podmínky je však dnes v ČR a v řadě dalších zemí kodifikována jen u jaderných technologií. K tomuto účelu se mapují všechny možné problémy existujících objektů, infrastruktur a technologií, které mohou vyvolat nežádoucí dopady na lidský systém. Pro spolehlivý provoz se kodifikují pravidla pro umístění, projektování, výstavbu a provoz. Z inženýrského hlediska se stanovují podmínky a 341


limity provozu, instalují se bezpečnostní systémy (aktivní, pasivní i hybridní) a zajišťuje se jejich vhodné zálohování [10]. To znamená, že se řeší otázky typu: - jaké bezpečnostní systémy jsou vhodné a jaké musí být jejich zálohování? - kde / ve kterým místech bezpečnostní systémy působí nejúčinněji? - proč jsou použity právě tam a ne jinde? - v jakých limitech spolehlivě pracují? Protože nic není absolutně bezpečné, tak je třeba počítat s tím, že každý objekt, infrastruktura a technologie selže nebo může selhat dříve nebo později. Proto musí existovat pravidla pro zvládnutí nouzových situací, která zkrátí výpadek infrastruktury či technologie na minimum a zmírní dopady na lidí a životní prostředí, tj. vytváří se vnitřní a vnější nouzové plány. U kritických infrastruktur a technologií se v praxi vytváří také nouzové plány ve formě plánů kontinuity, které zajistí, že daná kritická infrastruktura a tím i celý lidský systém přežijí toto selhání objektů, infrastruktur a technologií a pro nejhorší případy se připravují krizové plány, které zabrání nebo výrazně zmírní nepřijatelné dopady na zdraví a bezpečí lidí. Zásady pro zajištění bezpečnosti kritické infrastruktury jsou: 1. Kvalitní projekt, umístění, kvalifikovaná výstavba a údržba, včasné opravy a modernizace. 2. Identifikace opatření preventivních a zmírňujících vůči možným očekávaným živelním a jiným pohromám, tj. včetně havárií a jiných škodlivých jevů; připravenost složek, zdrojů, zařízení a pomůcek na zvládnutí dopadů pohrom včetně cílených útoků na kritickou infrastrukturu a technologie; a vytvoření schopností zvládnout kritické situace a zajistit rychlou obnovu prioritních infrastruktur a technologií v území. 3. Koncepce zabezpečení ochrany kritické infrastruktury a technologií vychází z faktu, že každý systém se skládá z prvků, vazeb a toků, z nichž některé tvoří kritická místa, která způsobují, že systém neplní funkci, ke které je určen a nebo k tomu významně přispívají. Tj. jejich zranitelnost přispívá výrazně ke zranitelnosti celého systému. Na tato místa se zaměřují opatření plánů kontinuity a krizových plánů a provádí se zálohování v území, např. [35,39]. 4. Pro strategii ochrany je nutné vymezit minimální cíle, které musí systém zajistit za každé situace (tj. za normálních, abnormálních i kritických podmínek) a dopady ztráty funkčnosti systému na stát a jeho jednotlivé chráněné zájmy, a poté vymezit minimální rozsah systému, který zajistí minimální cíle. 5. Provést hodnocení rizik s ohledem na chráněné zájmy tak, že se za pohromu považuje ztráta funkčnosti kritické infrastruktury nebo technologie a komplexně se hodnotí všechny jevy, které tuto ztrátu mohou vyvolat a pro zajištění bezpečnosti se vytváří soubor opatření na jejich odstranění, minimalizaci či zmírnění. To znamená, že zajištění bezpečnosti kritické infrastruktury a technologií se zajišťuje pomocí opatření preventivních i zmírňujících, připravenosti složek, zdrojů, zařízení a pomůcek na zvládnutí dopadů pohrom a hlavně cílených útoků na kritickou infrastrukturu a technologie a pomocí vytvoření schopností zvládnout kritické situace a zajistit rychlou obnovu. Je třeba vymezit minimální rozsah systému (tj. minimální prvky, vazby a toky), který zajistí minimální cíle, tj. umožní přežití lidí, stabilizaci území a nastartování rozvoje. [Lze také použít terminologii „prioritní části systému“ a v rámci opatření pro zajištění funkčnosti systému tyto části zálohovat či dokonce dle konkrétní potřeby instalovat dvě až tři nezávislé zálohované stejné části.] Stanovit prvky, vazby a toky v systému, které jsou důležité pro provoz (správnou – očekávanou funkci) systému. To znamená vymezit kritické části systému, jejichž zranitelnost významně ovlivní zranitelnost celého systému a tuto zodolnit a příslušně zálohovat. Procesní model řízení bezpečnosti je založen na principech, metodách a postupech rizikového inženýrství, tj. procesní model, dle kterého se zajišťuje bezpečnost kritické infrastruktury a technologií je následující:

342


1. Hodnocení zranitelnosti kritické infrastruktury či technologie při pohromě, kterou je ztráta funkčnosti kritické infrastruktury nebo technologie. Aby problém byl uchopitelný a transparentní, tak se používá dále uvedené třídění primárních pohrom: a) Technologické havárie (tzv. vnitřní) kritických prvků, vazeb a toků v systému. Je nutno zvážit vady materiálu, stárnutí, nedostatečnou údržbu apod. b) Chyby nebo selhání řídícího systému. c) Lidské chyby. d) Přírodní pohromy nebo technologické havárie (tzv. vnější) jiného systému. e) Teroristický útok, kriminální čin nebo válka. 2. Pro každou primární pohromu (zdroj rizika) a) – e) vyhodnotit velikost ohrožení a četnost jeho výskytu. 3. Pro každou primární pohromu (zdroj rizika) a) – e) stanovit zranitelnosti jednotlivých kritických částí systému. Klasifikaci zranitelnosti provést pomocí multikriteriálního hodnocení, které dovoluje zvážit vliv nesouměřitelných a nekvantifikovatelných kritérií. Doporučuje se použít více expertů a souboru otázek, které byly zpracovány pro zajištění bezpečnosti technologických celků. 4. Pro každou primární pohromu a) – e) stanovit celkovou zranitelnost systému jako součet zranitelností jednotlivých kritických částí systému. 5. Pro každou primární pohromu a) – e) stanovit závislost mezi celkovou zranitelností systémů a zranitelnostmi dílčích částí. 6. Pro každou primární pohromu a) – e) lze z grafu určit kritické části, které přispívají nejvíce ke zranitelnosti systému. 7. Pro každou primární pohromu a) – e) na základě dat ze speciálních zkušenostních databází určit pravděpodobnosti výskytu ztráty funkčnosti systému na základě příspěvků jednotlivých kritických částí systému. 8. Pro každou primární pohromu a) – e) vytipovat preventivní opatření na snížení zranitelností. 9. Pro všechna uvažovaná rizika stanovit soubor preventivních opatření na snížení zranitelnosti systému a zajistit připravenost na zvládnutí pohrom, které vzniknou v důsledku zranitelností, které nebylo možno snížit. 10. Instalovat monitoring pro sledování kritických částí systému. Stanovit scénáře primárních pohrom a) – e). Stanovit scénáře odezvy pro očekávané scénáře primárních pohrom a) – e) a postupy odezvy pro případ výskytu extrémních primárních pohrom a) – e). 11. Stanovit opatření pro projektování, výstavbu, provoz a vyřazení z provozu kritických částí systému infrastruktury a technologií. 12. Vytipovaná opatření promítnout do právních předpisů. 13. Provést odhad nároků opatření v oblastech finanční, technické, lidských zdrojů a organizační. 14. Vyhodnotit realizovatelnost opatření v závislosti na možnostech státu a na mezinárodních podmínkách. 15. Stanovit harmonogram aplikace opatření ve variantním provedení (varianty závisí na vnitřních i vnějších podmínkách). 16. Stanovit systém QA pro realizaci harmonogramu. 17. Stanovit harmonogram kontrol, jejichž cílem bude dosáhnout žádoucích cílů a případě, že projektová opatření nebudou mít projektované výsledky, zajistit nápravná opatření, aby cíl nebyl ohrožen. 18. Zahájit a provést realizaci. 4.5. Bezpečnost kritické infrastruktury z pohledu systému systémů Ze societálního hlediska se podle [18] kritickou infrastrukturou rozumí vzájemně propojené sítě či systémy obsahující identifikovatelná odvětví, instituce (včetně lidí a postupů) poskytující spolehlivý tok produktů a služeb podstatných pro obranu a ekonomickou bezpečnost, která se chápe jako schopnost státu konkurovat na globálních trzích, zatímco se udržují na přijatelné úrovni reálné příjmy 343


obyvatel, a fungování veřejné správy na všech úrovních společnosti. To znamená, že kritická infrastruktura v tomto smyslu je soubor dílčích infrastruktur z různých sektorů lidského systému (viz např. definice v zákoně č. 183/2006 Sb.), které zajišťují bezpečnost lidského systému. Je to proto, že k ekonomické bezpečnosti se připojují podle [18] i bezpečnost fyzická, týkající se ochrany fyzických aktiv před škodami vyvolanými působením fyzických a fyzikálních sil, a bezpečnost kybernetická, zabývající se především ochranou před poruchami nebo neautorizovanými přístupy do počítačové sítě. Jednotlivé položky každé infrastruktury se mohou dělit podle [18] na typické procesy jako jsou distribuce, skladování, platby, recyklace, přenos dat, doprava apod. Úkolem kritické infrastruktury a technologií v modelu lidského systému je tudíž zajistit obslužnost území, tj. určitou kvalitu a hierarchii veřejných služeb. Míra obslužnosti území spočívá v posouzení různých druhů služeb, které mají různý význam z hlediska života a bezpečí lidí v integrálním pojetí. Skutečností je, že různé druhy služeb zajišťují různé dílčí infrastruktury. To znamená, že jedna funkční dílčí infrastruktura nestačí a pro život potřebujeme celý soubor dílčích funkčních infrastruktur, které budeme dále nazývat jedním slovem „kritická infrastruktura“. Proto se v praxi sledují závažné rysy kritické infrastruktury chápané jako systém vzniklý spojením systémů dílčích infrastruktur, které předurčují jeho funkčnost. Jen při této znalosti lze zajistit kvalifikované řízení věcí veřejných v území a odvěký lidský cíl, kterým je bezpečí a udržitelný rozvoj území a lidské společnosti. Vše, co platí pro kritickou infrastrukturu, platí v praxi i pro kritické technologie, a proto z důvodu stručnosti se dále soustředíme jen na kritickou infrastrukturu. 4.5.1. Propojení kritické infrastruktury a jeho důsledky Každá dílčí infrastruktura se skládá z fyzických prvků a z procesů, které používají tyto prvky pro plnění úkolů dílčí infrastruktury. Jestliže se podíváme na dílčí infrastruktury, které jsou v České republice zahrnuté pod pojem „kritická infrastruktura“, tak zjistíme, že jsou propojené. Podle práce [19] propojitelnost znamená závislost mezi aspoň dvěma dílčími infrastrukturami. Prostřednictvím tohoto spojení stav jedné dílčí infrastruktury ovlivňuje nebo koreluje se stavem jiné dílčí infrastruktury. Tuto definici lze ještě rozšířit o podmínku vzájemného sdílení některých fyzických prvků nebo procesů, přičemž tyto prvky nebo procesy mohou být situovány v určité územní oblasti. Tato vzájemná závislost v území může být fyzická, kybernetická, logická a územní. Přitom platí: 1. Dílčí infrastruktury jsou fyzicky vzájemně závislé, jestliže stav jedné z nich je závislý na materiálním výstupu dílčí infrastruktury druhé. 2. Kybernetická vzájemná závislost znamená, že stav jedné dílčí infrastruktury závisí na informacích z jiné dílčí infrastruktury. Kybernetická vzájemná závislost předpokládá existenci informační (dílčí) infrastruktury. 3. Dílčí infrastruktury jsou územně vzájemně závislé, jestliže události v území mohou měnit stavy dílčích infrastruktur. 4. Logická vzájemná závislost znamená, že stav jedné dílčí infrastruktury závisí na stavu jiné dílčí infrastruktury, přičemž mechanismus propojení není fyzický, kybernetický nebo územní. Jedná se o závislosti přenášené přes toky, kterými jsou předpisy, finance, legislativa apod., např. se může jednat o finanční trhy. V práci [19] jsou charakteristiky dílčích infrastruktur doplněny ještě o další položky, jako jsou typy poruch a selhání (kaskádní a eskalující poruchy, porucha ze stejných příčin – například živelní pohroma), provozní stav (normální, abnormální a kritický provoz), míra těsnosti vztahů a propojení (volné, těsné, složité) a charakteristiky kritické infrastruktury (časové, územně prostorové, organizační, vlastnické a institucionální). V důsledku vzájemné závislosti porucha či selhání jedné dílčí infrastruktury způsobí poruchu či selhání dílčí infrastruktury druhé. Tento fakt přispívá ke kritičnosti souboru infrastruktur v území / objektu / státu, který jsme nazvali kritická infrastruktura. Proto nestačí zajišťovat dílčí infrastruktury odděleně, ale je třeba zajišťovat celý soubor dílčích infrastruktur, tj. kritickou infrastrukturu, což v praxi znamená hledat řešení problému BEZPEČNOST SYSTÉMU SYSTÉMŮ [14]. 344


4.5.2. Kritičnost dílčích infrastruktur i souboru dílčích infrastruktur Z výše uvedeného vyplývá, že každá dílčí infrastruktura i celý soubor infrastruktur je složitý dynamický systém s určitou úrovní přizpůsobivosti. Pro zajištění jeho funkčnosti se musí znát prahová hodnota – kritičnost, která určuje stav, při kterém systém neposkytuje služby v požadovaném čase a v požadované kvalitě. Ke kritičnosti každé dílčí infrastruktury lze přistupovat ze dvou hledisek z teleologického a systémového [20]: 1. Z teleologického hlediska plyne, že kritičnost je důsledkem role a funkcí dílčí infrastruktury ve společnosti. Tento koncept umožňuje pracovat s nesíťovými a netechnickými objekty a procesy. 2. Dílčí infrastruktura je ze systémového hlediska kritická v důsledku svého postavení v systému nebo vazby na jiné dílčí infrastruktury. Z obou přístupů plyne, že na kritičnost dílčí infrastruktury má také vliv lidský systém jako lidská / sociální dílčí infrastruktura, kterou tvoří veřejná správa, podnikatelské subjekty, vzdělávací a vědecké instituce a občanská sdružení. Při aplikaci poznatků z řízení bezpečnosti systému systémů [14] je soubor dílčích infrastruktur v území kritický, když je pouze schopný zajistit obslužnost, při které je ještě zajištěno přežití lidí v území. Ve světě se k tomuto účelu dělají analýzy sektorů, do kterých jednotlivé dílčí infrastruktury patří, sledují se závislosti mezi sektory a ochrana potom respektuje jak podmínky funkčnosti pro jednotlivé dílčí infrastruktury, tak podmínky nutné pro funkčnost souboru infrastruktur, tj. souhrnné infrastruktury. Pojem kritičnost (Criticality) se poprvé použil v kontextu jaderné reakce, ve kterém označil stav, po kterém následovala samovolná řetězová reakce. V souvislosti s dílčími infrastrukturami i s kritickou infrastrukturou (tj. souborem infrastruktur) nejvhodněji kritičnost vyjadřují dále uvedené definice: 1. Kritičnost je relativní míra dopadů četnosti výskytu poruch a selhání [21]. 2. Kritičnost vyjadřují podmínky, které popisují přechod mezi kvalitativně odlišnými stavy [22]. 3. Kritičnost je stav značné naléhavosti [23]. 4. Z uvedených definic kritičnosti se dá vyvodit, že se jedná o prahovou hodnotu, která může být projektově stanovená, a která se může vztahovat k události, parametru procesu / funkci, typu poruch a odolnosti. Stanovení kritičnosti se důsledně vztahuje k velikosti dopadů ztráty funkčnosti každé infrastruktury na společnost. Při stanovení kritičnosti [24] se zvažuje: 1. Koncentrace lidí a aktiv. 2. Odvětví hospodářství (sektorová analýza). 3. Typy vzájemných závislostí mezi dílčími infrastrukturami / odvětvími: iii. Na čem závisí aktiva (chráněné zájmy) daného odvětví? iv. Jaká je závislost aktiv mezi odvětvími? 4. Typy služeb veřejnosti: v. Jak dlouho bude trvat obnova poskytování služeb? vi. Jaké náhrady / substituty mohou být dostupné a použitelné? 5. Důvěra veřejnosti v instituce veřejné správy: vii. Může poškození aktiv / veřejných služeb vést ke snížení morálky obyvatel, ztrátě národní prestiže, panice, vzpouře nebo občanským nepokojům? viii. Může poškození aktiv vyvolat nějaké dopady / změny na životní prostředí? Stanovení kritičnosti v obslužnosti území vychází z analýz ohrožení od pohrom možných v daném území, ze zvážení zranitelností dílčích infrastruktur v území, ze zvážení vzájemných propojení dílčích infrastruktur v území, tj. teoreticky má stejný princip jako analýza a hodnocení rizik v území, při které se respektuje více chráněných zájmů. Proto se dá předpokládat, že v obecné rovině se proces stanovení kritičnosti může popsat následovně: 1. Charakteristika aktiv (aktiva fyzická, kybernetická a lidská).

345


2. Stanovení kritičnosti (analýza ohrožení od pohrom a zvážení zranitelností). 3. Hodnocení dopadů na aktiva (koncentrace lidí a aktiv, ekonomické dopady, vzájemné závislosti, spolehlivost). 4. Hodnocení důsledků ztrát, obětí, škod a poškození aktiv. 5. Priorizace aktiv podle zadaných pravidel. Analýza sledované literatury ukázala, že většina postupů odpovídá výše zmíněnému obecnému postupu a kritičnost se stanovuje většinou skórováním, tj. pomocí rozhodovací matice [25]. Interpretace výsledků pro danou infrastrukturu či technologii (i pro soubor infrastruktur) se odvozuje od polohy bodu, jehož souřadnice tvoří vypočtené hodnoty míry obslužnosti (vlastně míry důležitosti pro území) a míry zranitelnosti. Jestliže bod spadá do sektoru: - „vysoká zranitelnost a vysoká obslužnost“ je stav infrastruktury či technologie (či souboru infrastruktur) povážlivý, tj. kritický, pro dané území a z hlediska zajištění bezpečí a udržitelného rozvoje je třeba situaci řešit zálohováním a zodolněním dané infrastruktury, - „nižší zranitelnost a nižší obslužnost“ je stav infrastruktury či technologie (či souboru infrastruktur) uspokojivý a je třeba čas od času provést kontrolu stavu v území, - „vysoká zranitelnost a nižší obslužnost“ je stav infrastruktury či technologie (či souboru infrastruktur) podmíněně uspokojivý a je třeba zajišťovat připravenost na sofistikovanou odezvu v případě selhání infrastruktury či technologie (či souboru infrastruktur) a prevenci soustředit na preventivní a zmírňující opatření vedoucí ke snížení zranitelnosti infrastruktury či technologie (či souboru infrastruktur) vůči možným pohromám, které mohou její selhání způsobit, - „nižší zranitelnost a vysoká obslužnost“ je stav infrastruktury či technologie (či souboru infrastruktur) podmíněně uspokojivý a je třeba zajišťovat připravenost na sofistikovanou odezvu v případě selhání infrastruktury či technologie (či souboru infrastruktur) a prevenci soustředit na snižování kritičnosti, tj. na vytvoření dalších objektů infrastruktury či technologie (či souboru infrastruktur) v území či na vytvoření záloh stávajících objektů infrastruktury či technologie (či souboru infrastruktur). Je pravdou, že výše popsaný postup ukazuje, že posouzení infrastruktury nebo technologie (či souboru infrastruktur) podle dvou kritérií, a to míry obslužnosti a míry zranitelnosti není výsledkem objektivního výpočtu nebo procesní analýzy, ale je spíše výsledkem subjektivních odhadů, což lze tolerovat v případě stanovení základního rámce. Složitější by to bylo v případě stanovení kritičnosti nějakého procesu. Při skórování zranitelnosti a obslužnosti (někdy se v literatuře používá přímo důležitosti) infrastruktur a technologií je nutné zvažovat [25] dále uvedené položky: - doba trvání obnovy infrastruktur a technologií, - dopad selhání infrastruktur a technologií na životy a bezpečí lidí, - způsobené újmy a ztráty, - dopady na životní prostředí, - vyvolaný nepříznivý zájem. Z hlediska bezpečnosti lidského systému (tj. bezpečí a udržitelného rozvoje lidské společnosti) je nutné zajistit kvalitní obslužnost území, která je podmíněna provozní spolehlivostí kritické infrastruktury chápané jako systém systémů. 4.5.3. Vlastnosti, které ovlivňují bezpečnost i provozní spolehlivost dílčích infrastruktur i kritické infrastruktury Bezpečnost a provozní spolehlivost dílčích infrastruktur i kritické infrastruktury je to, co člověk může ovlivnit. Na základě současného pojetí bezpečnosti formulovaného OSN v r. 1994 [1,2,11,14] bezpečnost zahrnuje spolehlivost, tj. Bezpečný systém je systém spolehlivý. Provozní spolehlivost systému (dependability) znamená, že systém plní stanovené požadavky a jeho provoz vyhovuje stanoveným podmínkám. Tato souhrnná vlastnost je pro analytické účely nepraktická,

346


a proto se rozkládá do dvou základních vlastností, kterými jsou zranitelnost a odolnost. Platí dále uvedené závislosti: Zranitelnost = f(expozice, vnímavost / citlivost) Zranitelnost = f(citlivost, spolehlivost, životnost) Odolnost = f(životnost, zabezpečení, funkční schopnost, provozní pohotovost, adaptační kapacita) K dosažení určité úrovně provozní spolehlivosti dílčích infrastruktur i kritické infrastruktury se musí zvážit jednat zranitelnosti od možných pohrom (u kritické infrastruktury včetně závislostí vyvolaných vzájemným propojením) a jednak schopnosti a možnosti člověka zajistit jistou odolnost. Odolnost je třeba chápat jako jistou funkční schopnost kritické infrastruktury plnit úkoly i za abnormálních a kritických podmínek. Pro dosažení tohoto stavu je nutné, aby kritická infrastruktura měla určitou adaptační kapacitu. Provozní spolehlivost je projektovanou vlastností a vztahuje se nejen k normálnímu provoznímu stavu, ale i ke stavům abnormálním a kritickým, ve kterých prostřednictvím adaptační kapacity kritické infrastruktury nebo kritické technologie zajišťuje žádoucí reakce i při určitých typech kritických stavů. Obvykle jsou v projektování, výstavbě a provozování zváženy kritické stavy očekávané, tj. předvídatelné, jejichž dopady by byly vysoce nepřijatelné (tj. uplatňuje se princip předběžné opatrnosti). Nicméně mohou nastat kritické stavy, které jsou nepředvídatelné nebo jsou důsledkem závažné chyby obsluhy a ty mohou přejít do nežádoucích / nepřijatelných, tj. i krizových stavů, viz obrázek 9. NORMÁLNÍ STAV SELHÁNÍ PORUCHA ODCHYLKA

ODOLNOST

KRITICKÝ STAV

KRIZOVÝ POTENCIÁL

KRIZOVÝ STAV Obr. 9. Vztah mezi kritickým a krizovým stavem. Krizový potenciál se dá vyjádřit jako současné působení spouštěcího faktoru (spouštěcích faktorů) a nestabilních podmínek prostředí kritické infrastruktury, tj.: Krizový potenciál = spouštěcí faktory ∗ nestabilní podmínky prostředí Podobně jako u rizika se hodnotí pravděpodobnost jeho výskytu, tak i u krizového potenciálu se hodnotí pravděpodobnost výskytu krizového stavu, a to včetně hodnocení jeho dopadů, které se chápou ve formě závažnosti narušení funkcí částí a procesů kritické infrastruktury. Z provozní spolehlivosti vyplývá, že kritická infrastruktura, jejíž systémy hrají klíčovou roli ve společnosti, protože ovlivňují rozhodovací cyklus veřejné správy a politickou a sociální soudržnost a napomáhají v odstraňování fyzických a psychických škod, je velmi složitá, a tudíž zranitelná. Proto by se v hodnocení měly vždy charakterizovat a popisovat tři základní vlastnosti kritické infrastruktury, a to: - pružná odolnost (resilience), - zranitelnost, - schopnost adaptace.

347


Jelikož se dnes ke kritické infrastruktuře začíná přistupovat jako ke složitému sociotechnickému systému (systém se obecně vyznačuje toky hmoty, energie a informací a zpětnými vazbami včetně recyklů) v rámci societálního metabolismu, tak níže uvedené definice na tento přístup reagují: 1. Pružná odolnost: Pružná odolnost je schopnost systému absorbovat a využít odchylky a změny a tak přetrvat ve své funkčnosti, aniž by došlo ke kvalitativním změnám jeho struktury [26]. Pružná odolnost je mírou takového rozsahu odchylek, které systém může absorbovat před přechodem z jednoho stavu do jiného [27]. Pružná odolnost je mírou rychlosti návratu systému do rovnovážného stavu [27]. Pružná odolnost je rozsah odchylek, které systém může absorbovat, aniž by se změnila jeho stabilita [27]. Pružná odolnost určuje přetrvávání reakcí v systému a je mírou schopnosti systému absorbovat změny stavu [28]. Pružná odolnost je mírou rychlosti zotavení se z odchylek [29]. 2. Zranitelnost: Zranitelnost se vyjadřuje jako vztah mezi expozicí (vystavení) ohrožení od vnější činnosti a schopností snížit riziko v určitém čase [30]. Zranitelnost je míra zkušeností systému, subsystému nebo prvku se škodami, ke kterým dojde při vystavení škodlivému jevu, který vyvolá stresor (pohroma) nebo odchylka [31]. Zranitelnost vyjadřuje míru mezi vystavením systému nenadálým jevům a zátěži, a obtížností, která je spojená s jejich zvládnutím [32]. Zranitelnost vyjadřuje schopnost systému reagovat na výskyt škodlivé nežádoucí události [33]. Zranitelnost je výsledkem kombinace vystavení, odolnosti a pružnosti [34]. 3. Adaptace: Adaptace se vztahuje k neplánované reaktivní odezvě na události nebo podmínky s cílem vyhnout se nepřijatelným dopadům prostřednictvím předjímajících reakcí [35]. Adaptace zahrnuje změny v systému jako výsledek reakce na projevy vnějších sil nebo odchylek [36]. Při projektování infrastruktur a technologií jsme zatím z pohledu zajištění bezpečnosti provozu řešili problém zajištění funkčnosti jednotlivých infrastruktur, tj. jednotlivých systémů. Z hlediska současného poznání před námi dnes stojí minimálně dva následující úkoly: 1. Řešit problém funkčnosti souboru vzájemně propojených infrastruktur (tj. systému systémů) za normálních, abnormálních a kritických podmínek. 2. Vyhledat kritické stavy systému systémů, které jsou nepředvídatelné nebo jsou důsledkem závažné chyby obsluhy a za jistých podmínek mohou přejít do vysoce nežádoucích a vysoce nepřijatelných stavů, tj. do stavů, ve kterých je ohrožena samotná existence lidí a které obvykle označujeme jako krizové. Proto se dnes u kritické infrastruktury posuzuje: pružná odolnost (resilience), zranitelnost, schopnost adaptace, s tím, že: - pružná odolnost kritické infrastruktury je mírou schopnosti kritické infrastruktury absorbovat změny stavu vyvolané možnou pohromou (včetně interakcí), - zranitelnost kritické infrastruktury je neschopnost kritické infrastruktury reagovat na výskyt možné pohromy (včetně interakcí, - adaptace kritické infrastruktury je schopnost kritické infrastruktury přizpůsobit strukturu prvků, vazeb a toků kritické infrastruktury tak, aby dopady pohromy (včetně interakcí) nebyly pro kritickou infrastrukturu nepřijatelné. 348


4.5.4. Vybrané problémy související s bezpečností kritické infrastruktury v České republice Protože v České republice existují dva téměř nesmiřitelné tábory, které se zabývají problematikou kritické infrastruktury, byla při rešerši především zahraniční literatury [15] hledána odpověď na to, který přístup je ve vyspělých zemích obvyklý. První tábor, do kterého patří odborníci z oblasti územního plánování, navrhování, projektování, výstavby, provozování, oprav a údržby objektů, infrastruktur a technologií, tvrdí, že procesní model pro ochranu funkčnosti kritické infrastruktury je procesní model založený na řízení bezpečnosti, který obsahuje všechny lidské činnosti v oblasti řízení a opírá se v nich o dosavadní poznání. Druhý tábor, do kterého především patří odborníci zabývající se odezvou na mimořádné události, tvrdí, že procesní model pro ochranu funkčnosti kritické infrastruktury je procesní model opírající se o robustní výkonné složky, které zvládnou vše. Na základě filosofických konceptů OSN, IAEA (Mezinárodní agentura pro atomovou energii), OECD, OTA (Office for Technology Assessment v USA 1972-1996), EU (především koncept a směrnice jak aplikovat v praxi princip předběžné opatrnosti) aj. je v závěru ukázáno, že koncept první je účinnější a zaručuje aplikaci současného poznání a zkušeností do oblasti zajišťování bezpečnosti a udržitelného rozvoje lidského systému. Je strategický, proaktivní a zajišťuje řešení problémů v nadčasovém rozměru. Druhý koncept je pouze reaktivní a jeho úkolem je zvládnout momentální problémy. To znamená, že připravuje plány odezvy včetně plánů zásahů výkonných složek, které obsahují účinnou reakci na situaci a efektivní zvládnutí nastalých problémů. Z hlediska zásad teorie řízení druhý způsob obsahující de facto jen organizační opatření se dle OTA (Office for Technology Assessment) používá jen tehdy, když nelze aplikovat zásadní technická opatření. Proto je třeba, aby tam, kde je to možné se pro ochranu kritické infrastruktury používal procesní model založený na proaktivním a strategickém přístupu. To však neznamená, že nebudou rozpracovávány popisy nouzových situací a návrhy (scénáře) pro jejich úspěšné vyřešení, které musí v zájmu stabilizace a rozvoje lidského systému: - znát výkonné složky i veřejná správa, aby byly schopné provést účinnou a cílenou odezvu, - nacvičit výkonné složky, aby byly schopné provést kvalitní zásah, který je základem pro úspěšné zvládání nouzových i kritických situací, které z hlediska poznání patří do dynamického vývoje lidského systému, který je modelem prostoru, v němž žijí lidé. 4.6. Cíle v oblasti bezpečnosti kritické infrastruktury Občané členských států EU očekávají, že národní vlády i EU zajistí bezpečí pro kritické infrastruktury. Proto EU vydala právní předpisy, které obsahují minimální strategie na ochranu infrastruktury a zapadají do různých koncepcí EU. Plán boje EU proti terorismu zpracovaný po útocích v Madridu byl upraven po útocích v Londýně v červnu 2005. Dne 12. července 2005 Rada EU přijala v tomto smyslu deklaraci, ve které je mimo jiné zdůrazněna role standardů na ochranu kritické infrastruktury napříč zeměmi EU. Ochrana kritické infrastruktury je koordinována DG pro spravedlnost, svobodu a bezpečí kvůli tomu, že tato DG je pověřena prevencí proti terorismu, ale věcně patří i do DG pro dopravu a energetiku a do DG pro informační společnost. Přijaté směrnice a nařízení pro ochranu kritické infrastruktury jsou: - The Universal Service Directive 2002/22/EC – pro zajištění integrity veřejné telefonní sítě při velkých pohromách. - The e-Privacy Directive 2002/58/EC – pro zajištění bezpečnosti veřejných elektronických komunikačních sítí. - Regulation 725/2004 – nařízení pro zajištění bezpečnosti přístavů. - Regulation 884/2005 – nařízení obsahující pravidla pro bezpečnostní kontroly pro potřebu bezpečnosti letecké dopravy. - Směrnice na regulaci vážných narušení v pohybech vlaků po EU.

349


Dne 24.11.2005 byla přijata tzv. Zelená kniha EU [37]. Tato studie upozornila na to, že v případě nebezpečí bude třeba v části nebo v celé EU přijmout společnou úroveň ochrany, tj. jistý soubor koordinovaných opatření. Navrhla rámec Evropského programu pro ochranu kritické infrastruktury (European Programme for Critical Infrastructure Protection – EPCIP). Cílem tohoto programu je definovat pojem kritická infrastruktura, určit klíčové principy pro ochranu kritické infrastruktury na úrovni EU, najít propojení na národní kritické infrastruktury, zřídit síť pro zajištění varování v oblasti kritické infrastruktury pro případ vážných narušení a selhání a instalovat monitoring kritické infrastruktury. Cílem programů EU je vybudovat partnerství mezi veřejným a privátním sektorem (Public Private Partnership – PPP). Evropská komise zřídila pro zajištění odborné podpory v bezpečnostních otázkách Poradní radu pro evropský bezpečnostní výzkum (European Security Research Advisory Board – ESRAB). Tato rada má podskupiny pro hranice, bezpečí, veřejné služby, krizové řízení, boj proti terorismu a kriminalitě, vzájemná propojení a pro kritickou infrastrukturu. EU připravuje postoj k připravované iniciativě skupiny G8, která za připravovaného presidentství Ruské Federace se bude týkat ochrany energetické infrastruktury a prevence teroristických útoků v podzemních dráhách. Česká republika musí pro tento úkol stanovit odborně správnou, transparentní a závaznou metodiku pro určování rizik pro kritickou infrastrukturu a technologie a kritéria pro roztřídění kritické infrastruktury na úrovni státu, regionu a obce. Pragmatické ad hoc řešení zaručuje nadčasové řešení jen výjimečně, protože se neopírá analýzy dlouhodobých zákonitostí v území a čase, které se v každodenním životě sice neprojevují, ale dlouhodobě určují trendy vývoje v území a čase. Např. zrušení všeobecné závaznosti technických norem bez opatření pro oblasti, ve kterých se bez norem nelze obejít, vedlo v České republice např. k výstavbě objektů s rovnými střechami v místech, kde bohužel čas od času hodně sněží, oblevy a sněžení se střídá (tj. na střechách se vytváří kompaktní vrstvy ledu) a v projektech těchto objektů nebyly zohledněny kombinace příslušných zatížení, které jsou pro bezpečnost objektů zásadní. To vedlo ke zřícení více než stovky střech v zimních měsících 2006 a lze konstatovat, že na příslušnou právní úpravu se dosud čeká. Zajištění bezpečnosti kritické infrastruktury znamená zajistit zachování kontinuity hospodářského a sociálního života státu a umožnění odezvy v případě ohrožení či narušení základních podmínek života, služeb a systémů, jejichž kontinuita je pro fungování státu důležitá. Proto je třeba řešit úkoly spojené se zajištěním bezpečné kritické infrastruktury na všech úrovních řízení státu, a to s ohledem na hierarchickou příslušnost. Hlavní úkoly v oblasti kritické infrastruktury z pohledu řízení na úrovni státu jsou: - provést analýzy zranitelnosti kritické infrastruktury a technologií vůči možným pohromám i útokům, - zapojit do systému ochrany kritické infrastruktury a technologií právnické i fyzické osoby i občany, - zpracovat plán na odstranění největších zranitelností kritické infrastruktury a technologií, - zpracovat plán kontinuity pro jednotlivé kritické infrastruktury a technologie, - zajistit systém detekce pohrom a útoků (jejich možné scénáře) na kritické infrastruktury a technologie, - zajistit plán a realizaci odezvy (její možné scénáře, prostředky pro její provedení) na ztráty funkčnosti kritické infrastruktury a technologií, - připravit plán obnovy pro kritické infrastruktury a technologie, - zajistit výchovu, uvědomění a spolupráci veřejné správy, právnických a fyzických osob a občanů v otázkách ochrany kritické infrastruktury a technologií, - zajistit výzkum a vývoj pro potřeby funkceschopnosti a ochranu kritické infrastruktury a technologií, - zajistit zpravodajské analýzy pro potřeby ochrany kritické infrastruktury a technologií, - zajistit mezinárodní spolupráci při ochraně kritické infrastruktury a technologií,

350


- zajistit legislativní a finanční požadavky pro potřeby ochrany kritické infrastruktury a technologií. Je skutečností, že většinovým vlastníkem kritické infrastruktury a technologií jsou privátní subjekty. Proto je nutné, aby ochrana kritické infrastruktury a technologií byla věcí státního i privátního sektoru. Dokud se nepodaří najít účinné mechanismy řízení, je nutno používat nástroj spolupráce. Je třeba stále hledat platformu, na které se bude hledat společně způsob placení výzkumu a způsob placení realizace příslušných opatření. Jestliže stát zajistí know-how, tj. např. monitoring kritické infrastruktury, zkušenostní databázi pro její provoz a ochranu, složky na její ochranu a příslušný výzkum, hodnocení a vývoj přístupů v ochraně i příslušnou mezinárodní spolupráci, bude s ním soukromý sektor spolupracovat, protože on nemá snadný přístup a možnosti vytvářet tyto nástroje [15]. 4.7. Nároky na řídící personál vlastníků kritické infrastruktury a technologií Pro zajištění spolehlivé funkce kritické infrastruktury a technologií příslušný management musí respektovat dále uvedené zásady: - činnost zaměřovat vždy na podstatné aspekty, - včasné varování obyvatel, zaměstnanců, návštěvníků před blížící se pohromou považovat za základ úspěchu, za základ snížení (lépe zábranění) ztrát na životech, - cíl řízení stanovovat tak, aby zajišťoval udržitelný rozvoj a aby byl prozíravý, tj. aby upřednostňoval ochranu životů, zdraví a bezpečí lidí tím, že primární pozornost se vždy soustředí na snižování zranitelnosti systému, - pozornost vždy věnovat tomu podsystému, který je nejzranitelnější, - zvládání nouzových situací zaměřit na potřeby a priority, přičemž základní prioritou je ochrana lidí a ochrana kritických zdrojů a systémů, na nichž závisí existence společnosti, - podporovat kulturu bezpečnosti a maximální pozornost věnovat prevenci, - zajištění připravenosti na zvládnutí nouzových situací zahrnovat do programu rozvoje území, - občané mají právo na pomoc (asistenční službu) a pomoc se musí poskytovat konzistentně bez ohledu na ekonomické a sociální okolnosti a územní lokalizaci, - občané patří do systému odezvy na nouzové situace nejen jako potenciální oběti, ale i jako aktivní prvky odezvy, - zajišťovat, aby občané věděli, co jsou krizové plány a plány odezvy na nouzové situace a co přinášejí, jaká je jejich odpovědnost, jak mohou napomoci v prevenci vzniku pohromy či nouzových situací, jak mají reagovat, a proč, apod., - systém řízení bezpečnosti i krizové řízení musí být transparentní i pro občany a musí být přizpůsobeny místním podmínkám, - systém řízení bezpečnosti i krizové řízení musí mít legitimitu, musí být udržitelné a přijatelné a musí být založeny na systémovém přístupu. 4.8. Zásady pro bezpečnost kritické infrastruktury Bezpečnost kritické infrastruktury znamená bezpečnost objektů a sítí, tj. hlavně křížících se liniových struktur v lidském systému, které např. zjednodušeně představují technické struktury v území. Proto vychází z analýzy a hodnocení rizik v území a v infrastruktuře samé při zohlednění činností člověka, tj. jak způsobu řízení, tak lidských chyb či úmyslných pochybení. Kvůli rozmanitosti pohrom, které jsou zdroji rizik, rozdílných charakteristik území i infrastruktur samotných je ze své podstaty sledovaný problém komplexní, mnohaoborový a mezioborový. Má řadu aspektů technických, organizačních, právních, finančních, manažerských, znalostních, vzdělávacích, mezinárodních apod. Např.: 1. Principy ochrany objektů a infrastruktur vůči pohromám, včetně různých havárií v území, kriminálních činů, teroristických útoků, selhání dodávek energií, surovin, zboží apod. 2. Aplikace nástrojů pro zajištění bezpečnosti a rozvoje, označované v odborné literatuře jako hodnocení ohrožení (hazard assessment), hodnocení rizik (risk assessment), řízení rizik (risk 351


management) a řízení bezpečnosti (safety management). Jde především o pochopení a určení toho, co selhání kritické infrastruktury znamená pro lidský systém a jak je možno roztřídit pohromy, tj. zdroje rizik pro potřebu ochrany a zachování kritické infrastruktury a technologie. 3. Vymezení lidské bezpečnosti chápané jako integrální / komplexní bezpečnost lidského systému, která se opírá také o chráněný zájem „kritická infrastruktura“ a charakteristika spojení (propojení) integrální bezpečnosti a udržitelného rozvoje lidské společnosti / území / státu / organizace s infrastrukturou a technologiemi apod. V teoretické oblasti to znamená vymezení integrálního rizika a jeho dílčích komponent s tím, že nejde o ideálně vyřešený technologický problém, ale o ochranu, zachování a rozvoj základních chráněných zájmů, tj. o optimální propojení směrem k životům a bezpečí lidí. 4. Správné a transparentní vymezení kritické infrastruktury v území, odhalení základních problémů, jako jsou tzv. vnitřní závislosti (interdependencies) v kritických infrastrukturách i napříč lidským systémem, rozměr území, ke kterému se pojem „kritický“ vztahuje a role času, protože délka časového intervalu, ve kterém jsme schopni obnovit nebo nahradit výpadek kritické infrastruktury je zásadní pro životy a bezpečí lidí, zajištění stability území i pro nastartování dalšího rozvoje. 5. Odhalení vazeb v kritické infrastruktuře i v celém lidském systému, které se projevují při extrémních / nadprojektových pohromách, haváriích a jiných škodlivých jevech, jejichž zdroji jsou kritická infrastruktura a technologie. 6. Návrh opatření, která je třeba provést pro zvyšování bezpečnosti kritické infrastruktury a technologií a která jsou dostatečně účinná a realizovatelná v daných podmínkách, tj. za určité technologické, materiální, personální a finanční situace. Složitost problému tkví v tom, že produktovody a komunikace překračují hranice, elektrické soustavy jsou propojeny, finanční a telekomunikační systémy jsou vzájemně provázané, řízení letového provozu jsou také navzájem propojené atd. Není již nepředstavitelné, že vážná porucha některého sektoru v jednom státě může mít vážné důsledky pro jiný stát a pro alianci NATO jako celek, např. velká selhání elektrických soustav, viz např. výpadech elektřiny v srpnu 2004 ve 4 státech USA a 2 státech Kanady. V praxi často dochází k selhání infrastruktury z tzv. vnitřních příčin. Proto je třeba v úvahu brát technickou úroveň, stav i životnost dané infrastruktury (35 – 40 let; max. 50 let) a skutečnost, že za tuto dobu musí dojít k návratnosti investic a nesmí být ohroženo bezpečí lidí. Čím delší je údobí, pro které se plánuje infrastruktura, tím její řešení musí být modernější, tj. nadčasové. Každá varianta musí být finančně přijatelná a musí být přijatelná i z pohledu dostupných technologií a kvalifikovaných lidských zdrojů. Při rozhodování o obnově infrastruktury je třeba brát v úvahu náklady a jejich návratnost. Obvykle se používá kritérium, že když se náklady na obnovu infrastruktury např. po živelní pohromě nevrátí do 10 let, tak je lepší postavit modernější infrastrukturu. Z pohledu veřejného zájmu je třeba odstranit nebo značně omezit možnosti zásahů politiků do rozhodování o infrastruktuře v území, protože jejich cíle jsou zpravidla jiné než dlouhodobá funkčnost infrastruktury v území bez ohledu na to, která politická strana je u moci. V rámci zajištění bezpečí a rozvoje lidského systému je třeba provádět soustavně opatření, která snižují kritičnost infrastruktury v území. Budováním nové infrastruktury je třeba zajistit vhodný počet a územní rozmístění objektů důležité infrastruktury, které jsou dostatečně odolné vůči očekávaným pohromám v daném území, a tak systematicky snižovat kritičnost infrastruktury. Náklady na infrastrukturu nejsou jen náklady na její projekt a výstavbu, zahrnují také náklady na její provoz, údržbu, opravy a modernizaci. Proto rizika spojená s každou infrastrukturou musí zahrnovat i rizika z právě uvedených oblastí a řízení území se musí s nimi umět vypořádat. Tj. je třeba hodnotit i rizika pohrom, která lze označit např. jako selhání finančního trhu a s nimi spojeného selhání financí na údržbu, provoz, opravy a modernizaci objektu kritické infrastruktury. Je to proto, že kritičnost infrastruktury roste také tím, že není řádná údržba a řádné opravy, v jejichž důsledku dochází k růstu zranitelnosti.

352


Protože nic není bezporuchové, tak musí být připraven plán obnovy infrastruktury, a to především kritické. Uvedený plán musí být proaktivní, správně vyhodnocen, mít transparentně vypořádaná rizika a obsahovat odpovědi na otázky: - co udělat? - jak to udělat? - v jakém časovém intervalu? - nezvýší to rizika pro jiné chráněné zájmy? apod. Proces zajišťování bezpečnosti kritické infrastruktury musí respektovat všechny jevy, které mohou mít nepřijatelné dopady na lidský systém, tj. pohromy, inherentní nebo člověkem vytvořené interakce, vazby a toky v lidském systému. Procesní model pro zajišťování bezpečnosti kritické infrastruktury a technologií musí vycházet z principů, metod a postupů rizikového inženýrství a jako hlavní neznámou musí sledovat vnitřní závislosti napříč jednotlivých systémů systému kritické infrastruktury, které se vyskytují na několika úrovních, a to fyzické, kybernetické a organizační. Jinými slovy vznikají v důsledku finančních toků, energetických toků, informačních toků a toků vyvolaných usměrněnou činností managementu [15]. Zajištění bezpečnosti kritické infrastruktury znamená zajištění bezpečnosti objektů a sítí, tj. hlavně křížících se liniových struktur v lidském systému, které např. zjednodušeně představují technické struktury v území. Zajištění bezpečnosti kritické infrastruktury je proces, který při zohlednění všech možných rizik a hrozeb směřuje k zajištění fungování prvků, vazeb a toků kritické infrastruktury tak, aby za žádných okolností nedošlo k jejich selhání. V důsledku existence mezinárodní závislosti a provázání sektorů může selhání kritické infrastruktury v jednom státě ovlivnit více států, proto ochrana kritické infrastruktury vyžaduje nejen sdílení odpovědností s privátním sektorem a výměnu informací mezi veřejnou správou a dalšími relevantními organizacemi, ale i mezinárodní spolupráci. Základní strategický přístup pro zajištění bezpečnosti kritické infrastruktury je: - nic není absolutně bezpečné, - prvky i sítě kritické infrastruktury mohou selhat dříve nebo později, a proto je nutné sofistikované řízení bezpečnosti území. Účinné a efektivní řízení bezpečnosti v území se musí opírat o současné znalosti a jejich správná vyhodnocení v souvislostech, které platí v daném území. Proto základní roli má výzkum, který v současné době řeší: - vnitřní propojení (tzv. interdependences v subsystémech kritické infrastruktury i v lidském systému), - postupy a cíle ochrany kritické infrastruktury z manažerského pohledu na úrovni státu, - možné rozdělení úkolů ochrany kritické infrastruktury mezi veřejný a privátní sektor (vychází se z rizik v území s cílem dosáhnout optima pro oba), - nároky na řídící personál vlastníků kritické infrastruktury a technologií, - obecný rámec pro bezpečnost kritické infrastruktury. Pro zajištění bezpečnosti kritické infrastruktury se na základě analýzy odborných prací, technických norem a standardů i příslušných právních předpisů [11,14,15] používají: - speciální řešení v územním plánování, umísťování, navrhování, projektování, výstavbě, provozu, údržbě, opravách, modernizacích, obnově, změnách postupů i u vyřazení z provozu – zde se používá pohled bezpečnostních stratégů, a to s nouzovými situacemi se počítá, tj. nejsou mimořádné, a proto se dělají v zájmu bezpečnosti u kritické infrastruktury opatření, viz ochranné a bezpečnostní systémy speciálně rozmístěné v území a zálohované (dnes už až 4 x 100%), - plány kontinuity (k tomu, aby kritická infrastruktura přežila možné nouzové situace – zde se používá pohled bezpečnostních stratégů, a to s nouzovými situacemi se počítá, tj. nejsou mimořádné, a proto se dělají v zájmu bezpečnosti u kritické infrastruktury opatření, a to taková, aby se zachovala její minimální funkčnost i perspektiva do budoucnosti a aby bylo možno po stabilizaci nouzové situace, nastartovat a obnovit provoz kritické infrastruktury),

353


-

krizové plány (pro případ, když všechna (nebo jejich většina) bezpečnostní opatření selžou kvůli extrémní velikosti pohromy nebo kvůli nenadálé kombinaci náhodných jevů, které zesílí dopady pohromy).

4.9. Plánování kontinuity provozu kritické infrastruktury Plánování kontinuity objektu / podniku / infrastruktury / technologie / činnosti v území je proces, který má za úkol navrhnout a implementovat opatření a postupy, které umožní správci / vlastníkovi reagovat na živelní či jinou pohromu nebo na některé její nepřijatelné dopady tak, aby kritické činnosti objektu / podniku / společnosti / území byly zachovány s plánovanou úrovní přerušení [strategie]. Tj. plánování kontinuity činností je proces proaktivního plánování preventivních (je-li to možné) a reaktivních opatření na pohromu tak, aby se minimalizovaly ztráty na úroveň, kterou si společnost může dovolit. Pro případ, že pomocí plánu kontinuity správce / vlastník / správa území nezvládne nouzovou situaci, se vytváří krizový plán, který obsahuje kontakty na odpovědné činitele veřejné správy a výkonných složek, kteří zajistí pomoc při zvládnutí dopadů pohromy na chráněné zájmy, předpisy pro zaměstnance / občany, ve kterých je stanoveno, co mají dělat, postup pro jednání s médii, připravené informace pro veřejnost. V praxi se používá několik druhů plánů kontinuity, které mají různou působnost a rozsah, a to plán kontinuity činností provozu, plán kontinuity podnikání, plán obnovy po pohromách, plán pro opětovné zahájení podnikání, plán pro krizovou komunikaci, nouzový plán pro uživatele (obyvatele, zaměstnance). Plán kontinuity kritické infrastruktury zpracovává veřejná správa pro zajištění základních funkcí v území i vlastník podniku či infrastruktury či technologie, aby si zajistil obživu a zisk. Z analýzy a vyhodnocení poznatků ve shromážděné literatuře vyplývají dále uvedená doporučení pro českou praxi: 1. Plány kontinuity musí vycházet z metodiky procesní / funkcionální analýzy, která se konceptuálně zabývá vztahy uvedenými na obrázku 10. Je však nezbytné zformulovat vhodnou a přiměřenou metodiku procesní analýzy pro různé typy kritické infrastruktury. 2. Infrastruktura a technologie se musí hodnotit z hlediska kritičnosti funkcí nejprve jako celek, a pak podle vztahu k určitému území. Kritičnost infrastruktury se musí stanovit na základě analýzy významných a nebezpečných poruch a selhání, ztrát a škod způsobených neprovozuschopností funkce, vnějších pohrom, zmírňujících opatření, reakcí a látek v daném zařízení, úniků či vytékání látek (produktovody) apod. 3. V rámci plánování kontinuity je žádoucí zabývat se vztahy mezi systémem řízení bezpečnosti, systémem řízení provozu kritické infrastruktury a výkonností provozu kritické infrastruktury, obrázek 11. 4. Je třeba určit v návaznosti na služby požadované od kritické infrastruktury a podle typu pohromy zařízení vyžadující bezprostřední odezvu, odezvu v prvních dvou až šesti hodinách, odezvu v prvních šesti až dvanácti hodinách a odezvu na vyžádání.

354


SLUŽBY KRITICKÉ INFRASTRUKTURY

VSTUPY Legislativní a finanční požadavky Preference zákazníků Politické preference

ROZHODOVÁNÍ Prediktivní modelování způsobů poruch Cost-Benefit-Risk analýza Řízení poptávky (Demand Management) Řízení / zvládání poruch a přerušení činnosti

VSTUPY

ÚČEL A ZAMĚŘENÍ FUNKCE KI

POSTUPY

VÝSTUPY

LIMITY A OMEZENÍ

ÚČEL A ZAMĚŘENÍ FUNKCE – CO se má vykonat / realizovat POSTUPY − různé typy položek nutných k realizaci účelu a zaměření funkce LIMITY A OMEZENÍ − slouží k dohledu nebo restrikci účelu a zaměření funkce (přírodní zákony, organizace práce, ochranné systémy apod.) VSTUPY − nezbytné podmínky realizace účelu a zaměření funkce Obr. 10. Model procesní analýzy kritické infrastruktury (KI). 4.10. Návrh metodiky řízení bezpečnosti kritické infrastruktury Na základě analýzy údajů v pracích [15] a dalších prací v nich citovaných je vidět, že problémů v oblasti bezpečnosti kritické infrastruktury je velmi mnoho. Vyhodnocení shromážděných a analyzovaných prácí ze speciální konference ve Švýcarsku v r. 2005 [15] věnované ochraně kritické infrastruktury ukazuje, že obvykle práce vlastně tiše předpokládají, že všechny prvky a sítě určených infrastruktur jsou kritické. To však není obecná pravda a je třeba určovat, co je v konkrétním území kritické a co není. Veřejná správa při řízení území musí brát v úvahu fakt zda sledované infrastruktury jsou v řízeném území v dostatečném množství, jsou dobře rozmístěné a dobře zálohované, tj. zda jsou dostatečně spolehlivé z hlediska funkčnosti či nikoliv. To však znamená pohled resortní změnit na pohled respektující charakteristiky a zvláštnosti konkrétních území.

355


bezpečnost

zdroje

SYSTÉM ŘÍZENÍ BEZPEČNOSTI

omezení

cíle a postupy bezpečnosti

řízení rizik bezpečnostní opatření

ŘÍZENÍ ČINNOSTÍ KRITICKÉ INFRASTRUKTURY

organizování plánování kontrola údržba

cíle, zdroje, postupy

ŘÍZENÍ ČINNOSTÍ KRITICKÉ INFRASTRUKTURY

SLUŽBY KI Obr. 11. Vazby mezi jednotlivými systémy řízení kritické infrastruktury (KI). Další aspekt, který je třeba zvažovat při řízení bezpečnosti kritické infrastruktury je spojen se skutečností, že nic na světě není absolutního a že z hlediska ochrany a rozvoje lidského rodu je třeba řešit především otázky přežití lidí za kritických podmínek. Je zřejmé a zcela logické, že pro přežití lidí není potřeba funkčnost všech prvků a sítí určených infrastruktur, které zajišťují komfortní život a veřejné blaho společnosti. Dle odhadu, který se občas vyskytuje v literatuře spojené s přežitím lidí za kritických podmínek, asi 30% funkčních prvků infrastruktur vhodně rozmístěných v území je schopno zajistit přežití lidí až pod dobu 180 dní, která se obvykle považuje za časový interval, ve kterém kvalifikovaná veřejná správa je schopná najít náhradní řešení [15,38]. To pochopitelně klade velké nároky na řízení bezpečnosti území, které musí umět regulovat chování a činnosti lidí tak, aby bylo možno dosáhnout podmínek příznivých pro přežití lidí. Jaké restrikce, jaký přídělový systém je vhodný, účinný, má naději být úspěšný atd., je třeba navrhnout a v praxi vyzkoušet. V dalším odstavci se budeme věnovat prvnímu kroku, který je nutný pro koncept řízení bezpečnosti území za kritických podmínek. V dostupné literatuře chybí dosud metodika pro řízení bezpečnosti kritické infrastruktury. Na základě zkušeností z řízení bezpečnosti území lze formulovat metodiku pro řízení bezpečnosti kritické infrastruktury pro potřeby veřejné správy takto: 1. Identifikovat prvky a sítě technologií a infrastruktur, které jsou sledované s ohledem na bezpečnost a rozvoj lidského systému, zjistit jejich umístění a charakterizovat je z hlediska potřebnosti pro území. 2. Určit prvky a sítě technologií a infrastruktur, které jsou sledované s ohledem na bezpečnost a rozvoj lidského systému, které leží v území spravovaném veřejnou správou a ty, které neleží. 3. U těch technologií a infrastruktur, které neleží v území spravovaném veřejnou správou je situace složitější, protože ovlivňovat provoz těchto infrastruktur a technologií je složitější. Na základě poučení z výpadků elektrické energie je často tento zdroj selhání způsobený globalizací nezanedbatelný. Proto je třeba zjistit, jak spolehlivé (z pohledu technického, finančního a manažerského) a právně zajištěné jsou dodávky služeb zprostředkovávaných infrastrukturami a technologiemi z jiných území a zda je připraveno náhradní řešení pro přežití lidí z hlediska řízení vyššího územního celku či nikoliv. V případě druhém je třeba řešit otázku přežití lidí při výpadku

356


funkčnosti sledovaných technologií a infrastruktur z vlastních zdrojů, tj. jako nouzovou až kritickou situaci. 4. Provést analýzu a hodnocení prvků a sítí technologií a infrastruktur, které jsou sledované s ohledem na bezpečnost a rozvoj lidského systému z hlediska jejich funkčnosti při normálních, abnormálních i kritických situací pomocí přístupu „all hazard approach“, tj. jsou zváženy dopady všech možných živelních a jiných pohrom. 5. Provést analýzu a hodnocení kritičnosti prvků a sítí sledovaných technologií a infrastruktur v území a vytipovat kritické prvky a sítě sledovaných technologií a infrastruktur pomocí rozhodovací matice posuzující zranitelnost prvků a sítí sledovaných technologií a infrastruktur (zvažované aspekty - malý počet, funkčnost je narušena při každé větší pohromě, která má dopady na sledované území, nejsou zálohy ani náhradní řešení, oprava a obnova trvají týdny až měsíce apod.) a obslužnost území (množství lidí ovlivněných výpadkem, škody způsobené výpadkem technologie či infrastruktury převyšující přijatelnou hladinu (dle kritérií OSN je vysoce kritické, když škody převýší 10% ročního rozpočtu území), ztráty na životech lidí, kterým nelze zabránit ani opatřeními krizových plánů apod.). 6. Vypracovat plán kontinuity území pro případ selhání jedné nebo více sledovaných technologií a infrastruktur, které na základě analýzy kritičnosti jsou pro území kritické. Z něho vyvodit požadavky pro řízení území za kritických podmínek v oblasti kritických technologií a infrastruktur. Na základě aplikace metody „co se stane když“ vyhodnotit možné scénáře situací v konkrétním území a zpracovat postupy pro zvládnutí možných situací v území s cílem zamezit ztrátám na životech a zdraví lidí a snížit náklady na opatření odezvy tím, že při odezvě se bude sofistikovaně provádět prevence ztrát. 7. Právně i finanční podporou vlastníků kritických technologií a infrastruktur zajistit náhradní technické řešení. Tj. uložit povinnost zpracovat plány kontinuity a ověřit jejich účinnost z hlediska potřeb území a z hlediska nastavených technických podmínek provozu, které zajistí proveditelnost opatření plánů kontinuity za všech možných podmínek, tj. např. bude provedeno zálohování technických prvků a sítí, instalace bezpečnostních systémů, instalace pasivních i aktivních bezpečnostních prvků apod. 8. Pro situace vysoce kritické navrhnout speciální opatření pro krizové plány, ve kterých budou zakotveny např. přídělové systémy pro obyvatele, povinnosti provádět stanovené činnosti v předepsaném rozsahu, době a kvalitě všemi zúčastněnými apod. Kodifikovat tato speciální opatření a navrhnout způsob jejich financování. Dále je třeba vytvořit: - pokyny pro celkové posouzení situace a pro zjištění míry kritičnosti důležitých infrastruktur v území, - koncept pro stanovení priorit při obnově kritické infrastruktury v území, - zpracovat pro veřejnou správu DSS (Decision Support System) pro řízení bezpečnosti kritické infrastruktury v území. Je zapotřebí zkoumat kritéria pro určení faktorů, které způsobují, že určitá infrastruktura nebo prvek infrastruktury jsou kritické. Tato kritéria výběru by měla být rovněž založena na odvětvových a kolektivních odborných poznatcích. Pro určení subjektů kritické infrastruktury je třeba posoudit zejména: rozsah – ztráta prvku kritické infrastruktury se hodnotí podle velikosti zeměpisné oblasti, která by mohla být jeho ztrátou nebo nedostupností postižena – vnitrostátní, mezinárodní, regionální nebo místní, závažnost – stupeň dopadu nebo ztráty funkce může být hodnocen jako žádný, minimální, mírný nebo velký. Mezi kritéria, která lze pro hodnocení velikosti použít, patří zejména: dopad na obyvatele (počet zasažených obyvatel, ztráty na životech, onemocnění, vážné zranění, nutnost evakuace),

357


hospodářský dopad (vliv na HDP, závažnost hospodářských ztrát nebo zhoršení kvality výrobků nebo služeb), dopad na životní prostředí (rozsah poškození, ovlivněné složky životního prostředí), synergické jevy (mezi jinými prvky kritické infrastruktury), politické dopady, časové faktory – závažnost dopadů na jednotlivé subjekty v závislosti na čase (tj. např. okamžitě, za 24 hod, 48 hod, za týden, později). Na základě uvedených kritérií je možné v každé oblasti a na úrovni státu stanovit, které subjekty budou patřit mezi kritickou infrastrukturu. Podrobný postup a další konkretizace kritérií je v současné době připravován v pracovních výborech v rámci EU. 4.11. Úkoly bezpečnostního plánování spojené s kritickou infrastrukturou Plánování je vědomé usměrňování rozvoje. Je to uvědomělá činnost řídících subjektů, která spočívá ve volbě a předpokládání cílů, úkolů, variant a způsobů, které podmiňují dosažení těchto cílů. Za nejdůležitější rys plánování se považuje volba cíle. Plánování není sestavení hierarchického souboru příkazů, které se mají bezmyšlenkovitě plnit, je to tvůrčí činnost, která má stanovit reálný cíl a určit nejvýhodnější způsob jeho dosažení. Plánování tvoří základní úsek každého řízení. Proto musí specifikovat nejen cíle, ale i možné varianty dosažení žádoucích cílů řízení, provést jejich vyhodnocení a výběr optimální varianty s ohledem na disponibilní síly, prostředky a zdroje. Poté je třeba provádět monitorování úspěšnosti vybrané varianty s ohledem na žádoucí cíl a systematicky odstraňovat nesoulady a překážky na cestě k realizaci vybraného cíle a přitom zabránit deformacím a ztrátě iniciativy účastníků procesu. K dosažení dlouhodobých cílů se používá strategické plánování a pro dosažení krátkodobých cílů plánování operativní; obě mají svá specifika, které předurčují výběr metod a způsobů [bezp. plánování]. Na úseku plánování je pro stanovení, specifikaci a realizaci preventivních a zmírňujících opatření třeba v případě každé relevantní pohromy znát velikost a rozložení dopadů. Tyto podklady musí připravit příslušné výzkumné a vědecké instituce, protože k tomu mají data a potřebné znalosti k jejich interpretaci. Role kvality podkladů stále roste, protože i při zásahu (odezvě na pohromu) jsou to charakteristiky pohromy, které ovlivňují rozhodování velitele, např. rychlost nástupu pohromy (náhlý či pozvolný začátek), varování, doba přípravy, velikost nebezpečí, rizika pro účastníky zásahu, oběti, hodnocení, počet členů výkonných zásahových složek, stádium rozvoje pohromy (počátek, období sekundárních dopadů apod.), hlavní rizika, použité složky, počet velitelů, požadované rozhodnutí (rutinní, známé, komplexní či neznámé), dostatek či nedostatek materiálu pro zásah, znalost místa, doba zásahu, prostorová lokalizace (jedno či více míst). S ohledem na disponibilní zdroje společnosti je třeba teoreticky vyhodnotit dopady různých pohrom a jejich scénáře a dále se zaměřit jen na významné jevy, které výrazně přispívají k celkovému (integrálnímu) riziku kritické infrastruktury, což je hlavně důležité u technologických zařízení. Ve vyspělých zemích (Japonsko, USA aj.) se v současné době sestavují jak scénáře pohrom, tak scénáře procesů vedoucích k výskytu pohrom, protože je snaha najít indikátory, pomocí nichž lze rozlišit, kdy se vyskytne jedna velká pohroma a kdy se vyskytne celá skupina větších pohrom (tzv. složená pohroma), jejíž dopady na lidi, majetek a životní prostředí jsou mnohem větší než u jednoduché pohromy. Je třeba upozornit na to, že praxe české veřejné správy chápe plánování pouze jako byrokratické vyplňování formulářů. Opak je pravdou – plán je nástrojem organizování a řízení a plán by měl: - řešit problémy, - porozumět budoucím situacím, - formulovat priority, - stanovit odpovědnosti. Plánování je spolehlivé, když: postupy jsou formalizované; obsahují opatření k omezení (zmírnění) dopadů; jde o kontinuální proces; umožní zvládnout nouzové situace; jsou multidisciplinární (tj. 358


nejsou naivní a levné); existují postupy, jak využít připravených zdrojů; a existují postupy, jak využít bezpečnostní infrastrukturu. Plány musí mít hierarchickou strukturu, protože hierarchické jsou jak procesy, tak zdroje. Nejčastěji se používají tři úrovně, a to: 1. úroveň - analýza rizik stanovuje strategická pravidla: základní klasifikace klíčových procesů a zdrojů a jejich zabezpečení; a plán zachování funkčnosti. 2. úroveň - zajištění dat a informací. 3. úroveň - seznam konkrétních realizačních opatření. Pro každý kritický proces se nejprve pro potřeby plánování musí určit možné scénáře. Za vše odpovídá vrcholový management [strategie]. Pro veřejnou správu je důležité vědět, že současné vyhodnocení shromážděných poznatků ukazuje, že: - velké pohromy se vyskytují zřídka a mají extrémní dopady na území. Tím zabrzdí rozvoj území na desítky let a jejichž odstranění vyžaduje velké prostředky, tj. ročně více než desetinu státního rozpočtu, což je obvykle považováno za kritické, - malé pohromy se vyskytují velmi často, ale jejich souhrn představuje velké náklady, a to zvláště tehdy, když opatření se řeší ad-hoc a nedbá se na zásadu, že je třeba zvyšovat odolnost území, a to s ohledem na všechny chráněné zájmy. V oblasti plánování dosud existuje velká nejednotnost. Nejčastěji se používá dělení plánů na: bezpečnostní; územní; plány rozvoje území; nouzové, tj. soubor plánů odezvy na nouzové situace kategorie 3-4, jež jsou předvídatelné; contingency, tj. plán odezvy na nepředvídanou situaci; kontinuity, tj. plán takové formy odezvy, která zajistí omezený provoz technologie a služby a její přežití ve stavu, že ji bude možno postupně obnovit; a krizové, tj. soubory plánů odezvy na zvládnutí kritických situací, tj. nouzových situací kategorie 5. V České republice na rozdíl od vyspělých zemí chybí povinnost sestavovat plány obnovy po pohromách, plány kontinuity, tj. plány organizace / objektu na přežití nouzové a hlavně kritické situace i plán odezvy při nepředvídané situaci. Bezpečí a rozvoj v území zajišťuje především bezpečnostní plánování, územní plánování, dodržování standardů, norem a předpisů při projektování, výstavbě a provozování občanských i technologických objektů a infrastruktur, ekologických, zdravotních, společenských a sociálních norem, standardů a předpisů. V případech, ve kterých dojde k narušení v důsledku pohromy, jsou v rámci nouzového a krizového plánování připraveny postupy na odvrácení či nápravu nepřijatelných, a tudíž nežádoucích dopadů. 5. ZÁVĚR Předložená práce vychází z koncepčně propojeného souboru prací [1-8,10-15,38]. Na základě získaných poznatků, vlastních analýz a hodnocení shromážděných dat se opírá o skutečnost, že jen některé infrastruktury z existujících jsou v daném území patří do kritické infrastruktury území, a proto ukazuje, že kritičnost infrastruktur v každém území je třeba určit a v řízení bezpečnosti území se pak touto skutečností řídit. Práce posunuje diskuse o kritické infrastruktuře od problémů „definice kritické infrastruktury; způsob ochrany kritické infrastruktury; zajištění ochrany kritické infrastruktury“ k problémům praxe, a to především k tomu, jak bezpečnost kritické infrastruktury v konkrétním území řídit tak, aby se zvyšovala a aby území bylo bezpečné pro lidi. Otvírá otevřené otázky, které jsou důležité pro přežití lidí za vysoce kritických situací. Do kritické infrastruktury tudíž zahrnuje jen prioritní zařízení a sítě sledovaného sektoru. Tato prioritní zařízení a sítě se speciálně zajišťují. Každá položka kritické infrastruktury se skládá z několika odlišných položek, které jsou podstatné pro její funkčnost. Jsou to: kritické liniové stavby, kritické objekty, kritické stroje a výrobní zařízení, kritické materiály a kritický personál. Je třeba určit ty prvky a vazby, které jsou nutné pro zajištění přežití lidí a pro ochranu jejich životů a zdraví. Tyto je pak nutno speciálně ochránit, což vyžaduje finance, materiální zdroje a vzdělaný personál. Bezpečnost kritické infrastruktury musí řídit správce území, tj. příslušný orgán veřejné správy, který

359


k tomu musí mít příslušné znalosti a účinné nástroje (kompetence, legislativa, systémy pro podporu rozhodování apod.). Analýza reálných situací [15,38] mnohdy ukazuje, že nejpodstatnější je většinou kvalifikovanost vrcholového managementu, který území řídí a personálu, který opatření v území provádí. Protože zdroje jsou všude omezené, ochraňují se jen prioritní položky. Je také pravdou, že často snadno napadnutelné objekty založené na složitých technických přístupech se nahrazují flexibilními jednoduchými technickými řešeními, která jsou schopná fungovat za složitých podmínek kritických situací. Metody výběru priorit jsou obvykle velmi nákladné. V praxi se osvědčila metoda multikriteriálního hodnocení založená na posuzování zranitelnosti jednotlivých prvků systému vůči pohromám zahrnujícím i vnitřní vazby, a to i příčné na různých hierarchických úrovních. Hodnotový žebříček má hlavní prioritu životy lidí, životní prostředí, veřejné blaho a funkčnost kritické infrastruktury a teprve po nich následuje ochrana památek, rekreace, zábava atd. Při výběru se dává přednost variantám, které znamenají velkou zranitelnost u jednotlivců a malou zranitelnost u společnosti. Při hodnocení je třeba oklasifikovat poměrně složitý systém vazeb, ve kterém působení jednotlivých faktorů na výsledný efekt nelze kvantifikovat. Celkové hodnocení je proto relativní a může být ovlivněno subjektivním přístupem jednotlivých hodnotitelů. Je proto výhodné, jestliže hodnocení provede několik na sobě nezávislých expertů. Výsledky hodnocení platí pouze pro hodnocený systém a nelze porovnávat výsledky hodnocení různých systémů posuzovaných zvlášť. V USA a některých dalších zemích se proto kodifikují expertní metody pro tato složitá hodnocení, např. několikastupňová delfská metoda. Při zajištění bezpečnosti kritické infrastruktury a technologií v území se musí zvažovat mnoho faktorů a mezi základní patří náklady na provoz a údržbu po dobu životnosti, náklady na preventivní údržbu a na nápravná opatření při odezvě a obnově. Pro každou z položek se musí stanovit kriteria pro posouzení fyzických podmínek (respektující vlastnosti kritické infrastruktury i požadavky na fyzickou infrastrukturu), kapacity a poptávky po službách a pro posouzení funkčnosti. Na základě těchto kritérií se stav položky kvalitativně hodnotí verbální stupnicí obsahující stupně „velmi dobrý“ až do „špatný“ a „kritický (tj. velmi špatný)“ [38]. Vhodné je použít pětistupňovou stupnici: - velmi dobrý stav: prvek je v bezvadném fyzickém stavu a plní zamyšlené funkce. Náklady na údržbu jsou v souladu se standardy a normami. Prvek je nový nebo je nedávno obnoven. Nároky na provoz odpovídají projektu, provozní problémy nejsou. Veškerý program je plněn účinně a efektivně, - dobrý stav: prvek je fyzicky v dobrém stavu a plní zamyšlené funkce. Náklady na údržbu jsou v souladu se standardy a normami, ale rostou. Prvek je asi v polovině své životnosti. Nároky na provoz odpovídají projektu, provozní problémy jsou jen občas. Veškerý program je plněn přijatelně, - přijatelný stav: prvek vykazuje známky opotřebení a nižší výkonnosti než je zamyšlená. Některé části jsou nedostatečné, Náklady na údržbu překračují částky stanovené standardy a normami a rostou. Byl dlouho používán a je v poslední fázi své životnosti. Nároky na provoz odpovídají projektu, provozní problémy jsou časté. Veškerý program je většinou plněn, objevují se však neúčinné a neefektivní způsoby plnění, - špatný stav: prvek vykazuje významné známky opotřebení a plní zamyšlené funkce na nízké úrovni. Mnoho částí je nedostatečných. Náklady na údržbu významně přesahují částky ze standardů a norem. Prvek se blíží ke konci své životnosti. Nároky na provoz přesahují údaje v projektu, provozní problémy jsou zřejmé. Veškerý program je plněn jen v značně omezeném rozsahu, - kritický stav: prvek je ve špatném stavu a nepracuje tak, jak by měl. Je vysoká pravděpodobnost jeho selhání. Náklady na údržbu jsou vysoce nepřijatelné ve srovnání se standardy a normami, rekonstrukce není nákladově efektivní. Je nutná výměna. Nároky na provoz jsou výrazně vyšší než projektové; provozní problémy jsou vážné a trvalé. Stanovený program není plněn.

360


V dosavadní praxi v České republice zatím kritéria výběru nejsou stanovena a položky kritické infrastruktury se vybírají ad hoc. Ministerstvo pro místní rozvoj podpořilo v letech 2004-2006 výzkum spojený s obnovou majetku v území postiženém živelní nebo jinou pohromou, ve kterém se zohlednilo i zajištění kontinuity kritické infrastruktury v území. Ve výstupech [38] byly zodpovězeny základní otázky: - jaký je koncept, na jehož základě se určují kritické prvky, kritické procesy, kritické funkce, kritická infrastruktura a kritických technologií v území? - proč se tak kritické prvky, kritické procesy, kritické funkce, kritická infrastruktura a kritické technologie v území určují? - jak se určování kritických prvků, kritických procesů, kritických funkcí, kritické infrastruktury a kritických technologií v území provádí v praxi a komu slouží? - kde se určování kritických prvků, kritických procesů, kritických funkcí, kritické infrastruktury a kritických technologií v území používá? - jaké jsou nároky (data / vybavení / intelektuální potenciál apod.) potřebné pro určování kritických prvků, kritických procesů, kritických funkcí, kritické infrastruktury a kritických technologií v území? - kdo provádí určování kritických prvků, kritických procesů, kritických funkcí, kritické infrastruktury a kritických technologií v území? - jaké jsou výhody a nevýhody, slabá místa při určování kritických prvků, kritických procesů, kritických funkcí, kritické infrastruktury a kritických technologií v území? Výsledky výše zmíněného výzkumu [38] ukázaly, že slovo „kritický“ je používáno buď k označení stavu prvku / majetku / procesu apod. a nebo s ohledem na důležitost prvku / majetku / procesu apod. pro chod území. V oblasti řízení slovo „kritický“, např. ve spojení „kritická pohroma“ znamená pohromu, která je pro proces funkčnosti řízení závažná. V tomto pojetí se používá i pojem „kritická funkce nouzového řízení (emergency management critical function)“, který se používá v plánech odezvy na nouzové situace, které se sestavují v USA. Pro potřeby České republiky byla navržena implementace stupnice 0 – 5 pro hodnocení infrastruktur a technologií v území. Na základě kritické analýzy poznatků v odborné literatuře a zkušeností z praxe je stupnice navržena takto: - stupeň 0: ztráty na infrastruktuře či technologii nemají dopad na bezpečnost a rozvoj území, - stupeň 1: ztráty na infrastruktuře či technologii mají malý dopad na bezpečnost a rozvoj území, - stupeň 2: ztráty na infrastruktuře či technologii mají střední dopad na bezpečnost a rozvoj území, - stupeň 3: ztráty na infrastruktuře či technologii mají významný dopad na bezpečnost a rozvoj území, - stupeň 4: ztráty na infrastruktuře či technologii mají závažný dopad na bezpečnost a rozvoj území, - stupeň 5: ztráty na infrastruktuře či technologii mají podstatný dopad na bezpečnost a rozvoj území, působí jeho kolaps. Z hlediska funkčnosti území je třeba také posuzovat dobu, v jaké je možno poškozenou infrastrukturu či technologii opravit či nahradit. Pro praxi v ČR byla na základě údajů v odborné literatuře a zkušeností navržena hodnotová stupnici: - stupeň 0: poškozená infrastruktura či technologie může být opravena či nahrazena v časovém intervalu 0 – 5 dnů, - stupeň 1: poškozená infrastruktura či technologie může být nahrazena v časovém intervalu 6 – 30 dnů, - stupeň 2: poškozená infrastruktura či technologie může být nahrazena v časovém intervalu 31 – 90 dnů, - stupeň 3: poškozená infrastruktura či technologie může být nahrazena v časovém intervalu 91 – 180 dnů, - stupeň 4: poškozená infrastruktura či technologie může být nahrazena v časovém intervalu delším než 180 dnů, - stupeň 5: poškozená infrastruktura či technologie nemůže být nahrazena. 361


Je třeba, aby výzkum v ČR pokračoval dále v uvedeném směru a aby se do výběru a řízení ochrany kritické infrastruktury a technologií zavedly proaktivní přístupy, stanovily se strategické cíle jejich ochrany a reálné harmonogramy pro jejich dosažení. Do praxe je třeba dostat povědomí, že selhání kritických infrastruktur a technologií se musí hodnotit při posuzování rizik podniků / území / státu, protože ztráty vyvolané jejich selháním vysoce ovlivní činnost každého podniku i jeho další existenci. Systémovým nástrojem pro zvládnutí selhání kritické infrastruktury jsou plány kontinuity, které by měly být zpracovány pro prioritní objekty a sítě kritické infrastruktury a technologií. Tj. do praxe veřejné správy, organizací i podniků je třeba zavést systém: - analýzu dopadů relevantních pohrom na podnik / území / organizaci / objekt / síť apod., - vyhodnocení rizik a zajištění sofistikovaného řízení rizik, - stanovení strategie řízení kontinuity podnikání i života v území v případě nepřijatelných rizik, která zbyla z nějakých důvodů po aplikaci opatření ze řízení rizik, - stanovení nouzové odezvy a nouzových činností pro případ výskytu pohrom, tj. při realizaci rizik, - zpracování a implementace plánů kontinuity podnikání a krizových plánů (pro případ, že plány kontinuity selžou), - zajištění uvědomění a výcvik zúčastněných, - aktualizace a procvičování existujících plánů, - příprava a procvičování krizové komunikace, - propojení na úřady a orgány vně podniku / objektu / sítě / území apod. Celkové šetření, které je třeba provést při zajišťování bezpečnosti a rozvoje kritické infrastruktury a technologie / organizace / podniku / objektu / území / regionu / státu / společenství, v rámci nástroje řízení bezpečnosti má také obecný rámec, který se sestává z odpovědí na 14 dále uvedených otázek: 1. Jaké pohromy (nutno se řídit seznamem v odstavci 3.1., který zahrnuje i vazby různého druhu, které působí jak přímo nebo za jistých podmínek eskalují dopady jiných pohrom) se v území / organizaci / objektu mohou vyskytnout a jaké mají dopady? 2. Kde se pohromy v území / organizaci / objektu mohou vyskytnout a jak jsou územně rozloženy jejich dopady? 3. Za jakých podmínek se pohromy v území / organizaci / objektu mohou vyskytnout a jaké podmínky mohou způsobit eskalaci jejich dopadů? 4. Jak často se pohromy v území / organizaci / objektu mohou vyskytnout? 5. Od jaké velikosti mají pohromy v území / objektu / organizaci nežádoucí a nepřijatelné dopady, které působí škody na chráněných zájmech? 6. Jaká je maximální možná (očekávaná) velikost pohromy v daném konkrétním území / objektu? 7. Jaké škody na chráněných zájmech může vyvolat maximální možná či maximální očekávaná pohroma určená na specifikované hladině věrohodnosti v území / organizaci / objektu a jaké jsou její největší možné dopady na území / organizaci / objekt a zvláště pak na lidskou bezpečnost? 8. Co se proti nežádoucím a nepřijatelným dopadům pohrom dá dělat v území / organizaci / objektu na úseku územního plánování, projektování, výstavby a provozu občanských i technologických objektů a infrastruktury a popř. v dalších oblastech jako jsou monitoring, inspekce, vzdělání aj., aby se zabránilo výskytu pohrom, kterým lze zabránit nebo aby se zabránilo nežádoucím a nepřijatelným dopadům a nebo alespoň, aby se nežádoucí a nepřijatelné dopady zmírnily preventivními opatřeními, připraveností, vhodnou odezvou na pohromu a obnovou, při níž bude respektována prevence ztrát a cíle udržitelného rozvoje? 9. Jaká opatření vůči konkrétním pohromám v území / organizaci / objektu jsou žádoucí v oblasti technické, organizační, finanční, sociální, právní, vzdělání a výchovy? 10. Jaká nepřijatelná a zbytková rizika (tj. nepřijatelné dopady s pravděpodobností výskytu vyšší než stanovená mez) s ohledem na možné pohromy v území / organizaci / objektu zůstanou, když se provedou racionální opatření, která může stát / veřejná správa / organizace zajistit v oblasti technické, organizační, finanční, sociální, právní, vzdělání a výchovy? 11. Jak provádět odezvu na pohromu, jaké jsou její priority, kritická místa apod.?

362


12. Jak provádět obnovu území / organizace / objektu po pohromě, aby se racionálně využily zdroje, síly a prostředky, aby se zamezilo dalším ztrátám, aby se zvýšila odolnost proti možným dalším pohromám a aby se nastartoval další rozvoj území / organizace / objektu se všemi prvky lidského systému (lidmi, životním prostředím, majetkem, infrastrukturou, technologiemi apod.), které ho tvoří? 13. Jaká forma řízení a provádění obnovy území / organizace / objektu a chráněných zájmů po pohromě v území / organizaci / objektu je vhodná a jak ji lze realizovat? 14. Jak vytvořit potenciál a finanční rezervu organizace / veřejné správy na racionální obnovu organizace a jejího majetku po pohromě? Z výsledků rešerší a z vlastních výsledků z oblasti kritické infrastruktury [15,38] vyplývá, že zajištění bezpečnosti kritické infrastruktury v území je hierarchický problém, který musí řídit příslušné orgány veřejné správy. To znamená, že řízení bezpečnosti kritické infrastruktury musí mít několik propojených hierarchických úrovní a na každé úrovni se vyžaduje: 1. Vymezit minimální cíle, které musí systém kritické infrastruktury v daném území zajistit za každé situace. 2. Stanovit kritickou infrastrukturu daného území jako soubor infrastruktur, které dovolí v území přežití lidí (odhad je cca 30% kapacity sektorových infrastruktur rovnoměrně rozmístěných a zálohovaných v území). 3. Vymezit dopady ztráty funkčnosti systému kritické infrastruktury. 4. Vymezit minimální rozsah systému, který zajistí požadovaný rozsah cílů. 5. Stanovit prvky, vazby a toky v každém systému infrastruktur i v celé kritické infrastruktuře a sestavit seznam očekávaných rizik, které jsou s nimi spojené. 6. Provést hodnocení zranitelnosti každého systému infrastruktur i celé kritické infrastruktury chápané jako systém systémů. 7. Stanovit soubor preventivních opatření na snížení zranitelnosti infrastruktur i celé kritické infrastruktury vůči pohromám. 8. Instalovat monitoring pro sledování kritických částí systému infrastruktur i celé kritické infrastruktury. 9. Stanovit opatření pro umísťování, projektování, výstavbu a provoz kritických částí nových systémů infrastruktur i celé kritické infrastruktury; a pro zodolnění stávající kritické infrastruktury. 10. Vytipovaná opatření promítnout do právních předpisů. 11. Provést odhad nároků opatření v oblastech finanční, technické, lidských zdrojů a organizační. 12. Vyhodnotit realizovatelnost opatření. 13. Stanovit harmonogram aplikace příslušných opatření ve variantním provedení. 14. Stanovit systém zajištění jakosti (QA) pro realizaci harmonogramu. 15. Stanovit systém kontrol pro hodnocení úrovně v dosahování cílů. 16. Zajistit nápravná opatření pro případ neshody. 17. Zahájit a provést realizaci opatření. Protože se jedná o řešení problému, který je územně specifický, je třeba pro každé zájmové území vytvořit soubor variant kritické infrastruktury a z něho výše uvedeným způsobem vybrat optimální variantu, tj. takový systém systémů, který bude plnit cíle v bodě 1 a pro jeho funkčnost bude třeba minimální disponibilní zdroje, síly a prostředky, jak od vlastníků položek kritické infrastruktury, tak od veřejné správy daného území a i od ostatních zúčastněných. Protože v řadě případů jsou v předloženém sdělení citovány vlastní souhrnné práce, které jsou založené na mnoha citacích odborníků, tak pro kritiky a závistivce autorka poznamenává, že použité přístupy i výsledky práce koincidují se zaměřením tzv. Zelené knihy EU (Green Paper on European Programme for Critical Intrastructure Protection, Brusel 17.11.2005, COM(2005) 576 [37]), OECD, NATO, IAEA, s přístupy, které byly prezentovány na vrcholovém summitu EU, USA a Kanady v červnu 2006, s výsledky prezentovanými na vrcholových sumitech v letech 2007-8 (např. Berlin –

363


březen, Delfs – červen, Salzburg – září) a prosazují strategický, systémový a proaktivní přístup do řízení území založený na znalostech (Knowledge Management). Na závěr je třeba lapidárně konstatovat, že základem pro řízení bezpečnosti kritické infrastruktury je analýza a ocenění rizik spojených se vzájemnými propojeními v sektorech kritické infrastruktury i v celé kritické infrastruktuře; tj. při identifikaci rizik je třeba použít i průřezová kritéria. Posuzování kritičnosti jednotlivých systémů (sektorů) kritické infrastruktury i celé kritické infrastruktury není triviální záležitostí, protože v různých situacích sektory i celek mají různou roli aktivní, reaktivní, kritickou nebo tlumící (ne však aditivní). Např. existence více variant dodání elektřiny do určitého místa snižuje kritičnost energetické infrastruktury apod. Toto konstatování i výše uvedené výsledky studia ukazují, že problematika kritické infrastruktury je živá a že v ní existuje řada otevřených problémů. Proto je třeba ve výzkumu pokračovat a připravovat aplikaci jeho výsledků do praxe. Komplexní údaje v pracích [39,40] ukazují, že životní prostředí je také systém systémů, a proto pro jeho řízení platní stejné zásady, které jsou výše specifikované, tj. je třeba řídit vnitřní závislosti napříč složkami životního prostředí, které jsou systémy systémů, i napříč celým systémem životního prostředí. To znamená, že je třeba vyvinout metodický aparát přo identifikaci rzik systému systémů a pro jejich řízení. Literatura POUŽITÁ LITERATÚRA [1] D. Procházková, 2006: Bezpečnost a krizové řízení. ISBN 80-86477-35-5. POLICE HISTORY, Praha 2006, 255p. [2] D. Procházková: Bezpečnost, krizové řízení q udržitelný rozvoj. ISBN 80-86251-260-8. UJAK, Praha, 405p., v tisku. [3] D. Procházková, J. Říha, 2004: Krizové řízení. MV-GŘ HZS ČR, ISBN 80-86640-30-2, Praha 2004, 225p. [4] D. Procházková, 2007: Bezpečnost lidského systému. SPBI, Ostrava 2007, 139p. ISBN 978-8086634-97-5 [5] D. Procházková,2007: Metodika pro odhad nákladů na obnovu majetku v územích postižených živelní nebo jinou pohromou. SPBI SPEKTRUM XI Ostrava 2007, ISBN 978-80-86634-98-2, 251p. [6] D. Procházková,2009: Bezpečnostní plánování. ISBN 978-80-86708-80-5. VŠERS, České Budějovice 2009, 250p. [7] D. Procházková, 2009: Nástroje pro zajištění bezpečné organizace. The Science for Population Protection. ISSN 1803-568X. 1(2009), No 1,53-82. [8] D. Procházková, 2007: Řízení bezpečnosti – základní údaje. ISBN 978-80-7251-260-7, PA ČR, Praha 2007, 303p. [9] FEMA,1996: Guide for All-Hazard Emergency Operations Planning. State and Local Guide (SLG) 101. FEMA, Washinton 1996 [10] D. Procházková,2007: Seismické inženýrství na prahu třetího tisíciletí. SPBI SPEKTRUM XII Ostrava 2007, ISBN 978-80-7385-022-7, 25p.+CD-ROM. [11] D. Procházková,2007: Strategie řízení bezpečnosti a udržitelného rozvoje území. ISBN 978-807251-243-0, PA ČR, Praha 2007, 203p. [12] EU, 2006: The Seventh Frame Research Programme 2007-2013. EU, Brussels, 2006. [13] D. Procházková, 2006: Principy správného řízení věcí veřejných s ohledem na bezpečí. In: Manažérstvo životného prostredia 2006. (eds M. Rusko, K. Balog) -Zborník z konferencie so zahraničnou účasťou konanej 24.-25.2.2006 v Trnave. - Žilina: Strix et VeV. Prvé vydanie, ISBN 80-89281-02-08, http://mazp2006.emap.sk, pp. 475-506 [14] D. Procházková, 2009: Critical Infrastructure Safety Management. ESREL 2009. Balkema 2009, 1875-1882, CD ROM ISBN 978-0-203-85975-9.

364


[15] D. Procházková, 2006-2008: Zprávy pro FBI Ostrava: Ochrana kritické infrastruktury. Habilitační práce, VŠB Ostrava. Praha 2006, 26p.; Rešerše přístupů používaných v ČR a ve vybraných zemích EU. In: Procesní analýza zranitelnosti prvků kritické infrastruktury. Zpráva pro FBI Ostrava, Praha 2006, 45p; Problémy, vazby a rizika kritické infrastruktury. In: Procesní analýza zranitelnosti prvků kritické infrastruktury. Zpráva pro FBI Ostrava, Praha 2007, 144p.; Analýza a hodnocení podkladů pro kritickou infrastrukturu v ČR. In: Procesní analýza zranitelnosti prvků kritické infrastruktury. Zpráva pro FBI Ostrava, Praha 2008, 83p.; Metody pro hodnocení zranitelnosti. In: Výzkum nových principů a metod v rámci opatření ochrany obyvatelstva aj. Studie rizik územního celku, Zpráva pro FBI Ostrava, Praha 2008, 50p. [16] EU, USA and Canada, 2006: Proceedings on World Conference on Critical Infrastructure Protection in Nice 2006. ASD, London 2006, CD-ROM. [17] USA, 2005: Guide for Critical Infrastructure Protection. Washington 2005. www.us.gov.org [18] J. Moteff, C. Copeland, J. Fischer, 2003: Critical Infrastructures: What makes an Infrastrucuture Critical. Report for Congress, 2003, CRS Web, Order Code RL31556. [19] W. Stein, B. Hammerli, H. Pohl, R. Posch (eds), 2003: Critical Infrastructure Protection – Status and Perspectives. Workshop on CIP, Frankfurt am Main, www.informatik2003.de [20] Workshop on Critical Infrastructure Protection and Civil Emergency Planning-Dependable Structures, Cybersecurity, Commnon Standard. Zutích 2005, Centre for International Security Policy, www.eda.admin.ch [21] www.bizmanualz.com [22] www.esse.ou.edu [23] http://wordnet.prionceton.edu [24] www.psepc-gppcc.gc.ca/Keeping-Canada-safe [25] A Guide to Highway Vulnerability Assessment for Critical Asset Identification and Protection. National Cooperative Highway Research Program Project 20-07/Task 151B, Science Applications International Corporation–Transportation Policy and Analysis Center, Vinna 2002. [26] C. S. Holling, 1973: Resilience and Stability of Ecosystem. Annual Review of Ecology and Systematics , 4 (1973) No 1. [27] L. Gunderson, C. S. Holding, 2002: Panarchy: Understanding Transformation in Human and Natural Systems. Washington, Island Press 2002. [28] S. Franklin, T. Downing: Resilience and Vulnerability. GECAFS Project, Stockholm Environment Institute 2004. [29] N. W. Adger, 2000: Social and Ecological Resilience. Progress in Human Geography 24, (2000) No 3. [30] F. Langeweg, E. E. Espeleta, 2001: Human Security and Vulnerability in a Scenario Context. 2001, HDP Update 2. [31] Framework for Vulnerability Analysis in Sustainability Science. Proceeding of National Academy of Science 100 (14). [32] R. Chambers, 1990: Vulnerability, Coping and Policy. IDS Bulletin. 20 (1990) No. 2. [33] J. M. Watts, G. H. Bohle, 1993: The Space of Vulnerability. Progress in Human Geography 17 (1993) No. 1. [34] K. Dow, 1991: Exploring Differences in Our Commnon Future. Geoforum 23 (1991) No. 3. [35] M. Glantz 1992: Global Warming and Environmental Change. 1992, Global Environmental Change 2. [36] J. Smithers, B. Smit, 1997: Human Adaptation to Climatic Variability and Change. 1997, Global Environmental Change 7 (2). [37] EU: Green Paper on European Programme for Critical Intrastructure Protection. Brusel 17.11.2005, COM(2005) 576

365


[38] D. Procházková, 2004-2006: Zprávy pro MMR ČR: Pojmy. Odborná zpráva č. 1 k projektu 28/04; smlouva, č. WB 28200452, Č.j.: 24512/2004-52, CES 3010. CITYPLAN spol. s r.o. Praha 2004, 45p., MMR ČR – knihovna; Teoretický rozbor problému – část 1, metodiky 1 – 4. Odborná zpráva č. 2. k projektu 28/04; smlouva, č. WB 28200452, Č.j.: 24512/2004-52, CES 3010. CITYPLAN spol. s r.o. Praha 2004, 317p., MMR ČR – knihovna; Teoretický rozbor problému – část 2, metodiky 5 – 8 a publikovaná sdělení výsledků projektu. Odborná zpráva č. 3 k projektu 28/04; smlouva, č. WB 28200452, Č.j.: 24512/2004-52, CES 3010. CITYPLAN spol. s r.o. Praha 2005, 258p., MMR ČR – knihovna; Teoretický rozbor problému – část 3, metodiky 9 – 12 a publikovaná sdělení výsledků projektu. Odborná zpráva č. 4 k projektu 28/04; smlouva, č. WB 28200452, Č.j.: 24512/2004-52, CES 3010. CITYPLAN spol. s r.o. Praha 2005, 330p., MMR ČR – knihovna; Návrh nouzových systémů komunikace mezi orgány veřejné správy při obnově a publikovaná sdělení výsledků projektu. Odborná zpráva č. 5 k projektu 28/04; smlouva, č. WB 28200452, Č.j.: 24512/2004-52, CES 3010. CITYPLAN spol. s r.o. Praha 2006, 83p., MMR ČR – knihovna; Doplnění výsledků uvedených ve zprávách 1 – 5, návrh metodické příručky a publikovaná sdělení výsledků projektu. Odborná zpráva č. 5 k projektu 28/04; smlouva, č. WB 28200452, Č.j.: 24512/2004-52, CES 3010. CITYPLAN spol. s r.o. Praha 2006, 116p., MMR ČR – knihovna; Rozbor problému, analýza a kritické hodnocení poznatků z pohledu veřejné správy. Odborná zpráva č. 1 k projektu WB 21-05. CITYPLAN spol. s r.o. Praha 2005, 105p., MMR ČR – knihovna; Kritické položky v území a zásady pro plány obnovy. Odborná zpráva č. 2 k projektu WB 21-05. CITYPLAN spol. s r.o. Praha 2006, 205p., MMR ČR – knihovna; Plány obnovy, kritická infrastruktura, plány kontinuity a podpůrný systém pro rozhodování. Odborná zpráva č. 3 k projektu WB 21-05. CITYPLAN spol. s r.o. Praha 2006, 204p., MMR ČR – knihovna. [39] M. Rusko, 2006. Bezpečnostné a environmentálne manažérstvo. - Bratislava : VeV et Strix, Edícia EV-7 , Prvé slovenské vydanie, ISBN 80-969257-9-2, 389 s. [40] M. Rusko, 2007: Bezpečnostné a environmentálne manažérstvo. – Bratislava: VeV et Strix, Edícia EV-7, Druhé slovenské vydanie, ISBN 978-80-89281-05-3, 389 s.. ADRESA AUTORA: Doc. RNDr. Dana PROCHÁZKOVÁ, PhD., DrSc. Univerzita Jana Amose Komenského, Roháčova 89, 130 00 Praha 3, [email protected] RECENZENT: RNDr. Miroslav RUSKO, PhD. Ústav bezpečnostného a environmentálneho inžinierstva, Materiálovotechnologická fakulta Trnava, Slovenská technická univerzita Bratislava, E-mail: [email protected]

366

CRITICAL INFRASTRUCTURE AND PRINCIPLES FOR THEIR SAFETY

Recommend Documents