CENA K6 3—40.
sEŠ. l$l., me., 133. (dilu v. sos. |).
ČESKÝ SlllVNÍK BUHIWÉIINÝ. POŘADAJI':
DR. ANT. PODLAHA, DR. laser
ČIHÁK,
DR. AL. KUDRNOVSKÝ, DR. ]AR. BENEŠ
VYDÁVÁ v. KOTRBA. .
V PRAZE. WRILLO-METHODÉlSKA
KNIHTISKÁRNA A NAKLADATELSTVÍ U. KOTRBV
(Náklad na illustrace věnuje Dr. A. Podlaha.) 1930. volena fld. poli : (olegr. č. 20362,VI.-09.
Se schválením a souhlasem n ejdtlst. arcibiskupského Ordinarlátu v Praze ze dne 19. listopadu 1906 čís. 14980
Seznam spolupracovníků Českého siormku bohorědného. 'l-Ant. Hora, univ. prof. v Praze. Bjindřich farář v. vvPraze Klenčí Bo.). r jaroslavBaar, Beneš, univ.v. prof Beneš).
1-jan Beránek,kapl.usv. Štěpána vPraze (Brk) Vilém Bitnar, redaktor a spisovatel v Praze
rim
P. (Ludvík Bláha, O. Praem., ředitel svazu charity arcidiecése Olomoucké (81h) Dr. Xav. Blanda, ředitel paedagogia v. v na Král. Vinohradech (BI 1- jan Blokša, redaktor v Olomouci (Ehm..)
Hrabačka jar., farář v Kosově Hoře (mag.). ThC jos. Hronek. prof. v Praze ( ? Hk.). 1- Dr. František Hrubík, metropolitní kanovník
PrazeH(Hrók., Hák arcíb. semináře v Kro Dr.v Karel ubík, ředitel měříži Hub
P. Žigudeček' c. ss. R., konsuitorv Římě Vít Hůlka, bíbiíothekář kanonie Strahovské
Egg-a BouškaO. S. B. v Broumově(Bike.,
P. Mart.. janů o. ss. R., rektor v Obořišti Dr. Antonín Breitenbacher, arcib. archivář (ya nnů) v Kroměříž. P. Al. jemeikaT. j., prof. vBubenči (Win). 1- Dr. Antonín Brychta, prelát v Hradci _Krái. P Cyriljež S. j.,nábož. rektorv. (% ).P ježek, prof. 1- Antonín Buček, katecheta vyš. gymnasia 1-1. 1-Dr. jan jindra, č. kanovníkvv thl'Jadci Králové Prostějově (Blk) 917.. Nm Dr. lan Budař. univ. profesor v Praze (Edit). 'i' 1- Dr. josef Burian, probošt kapitoly vyše v Želiv“ EugenKsašeřávek, univ. profesor v. v. hradské (Bm. fKachnthr novnlkv Olomouci (Kc/r.). Dr josef Cibulka, univ. prof. v Praze (Cl-a.) Dr. Ferd. Čemovský O. S. Aug., provinciál Dr. K. Kašpar, biskupprof. Královéhradecký ). Dr. Oust. Klametil, boh. fakulty (Kl.o v moucf(znam;. ) l=v rantPraze Černý, :ký). farář u Panny Marie před Tý los. Koboeil, prof. nábož. v Plzni (Kbsl ) l:nem v Praze (F. Čnn..ý Dr. Václav Černý, rektor české koleje v Římě Drw AíoiŽLK Kousek, a,b)univ. prof. v Bratislavi Dr. Čiháklosef, metrop. kanovník vPraze (Chia) jan FilipKonečný,0. jovicích(Konečnjď ., Praed.. Kčý. rektorvBudé Dr. K. Dočkal, prefekt vZáhřebě (Dťkl. Daš.). 1-P. 1-Dr. Gust. Domabyl, prof. theol. v Hradci Král. Kč Dr.lojaén(Konei5ný, prof bohosl. v Hradci Krá (Brně)., Dmb. Dr. Fr. Kordač, arcibiskup pražský (Kdč ) Dr. Dvořák, prelát v Krumlově Xav.Lad. Dvořák, prof. nábož. v. v. vPP(Dvoř) Dr. jos. Kratochvil, vrchní universitní knihovník Dr. Fr. Dvorník, univ. prof.vPraze (Buk,)e v Brně. (Krt .). 1- Dr. František Ehrmann, prelát a kanovník 1- Dr. Frant. Xav. Kryštůfek, probošt u Všech v Olomouci (Ehr.., Sv ch, univ. prof. v Praze (K:-yn). 1- josef Farský, kanovník kapituly vyšehradské juliua Košnář, profesor v Praze (Kair). Fs ky.). 1- Dr. jan Kubíček, dómský prelát v Olomouci Dr. Frant. Grivec, prof. bohosloví v Lublani (Enzo.,er.. P. (Kadeše Frantl k Kubíček S. j.. profesor v Praze -|- na Halouzka, farář v Mistřín! (_9'.Haka). (Fr. KM). Fr joa. Hamršmíd, převor ryt. řádu johanitů Dr. Ai.Kudmovský, univ. prof. v Praze (Km-ký) v Praze (Hms' 1- joa. Kuchynka, děkan kaplt. vyšehradské
josef Hanuš,metrop.kanovníkvPraze (HL. nVáclav Hazuka,univ.prof. v Praze (Him. Dr. jan Hejčl, univ. prof. theologie v 010
mouci (Hfč, H.!l.
Antonin Helebrant, prof. v Roudnici (Hlb.) Antonín Hoffmann, farář na Král. Vinohradech. jan Holeček, spirituál kláštera Šedých sester
v Praze (Hlšk.)
'i' 'deeň Kundrát 0. Praed. v Praze. Dr. josefnKupka, biskup v Brně (Kýka. ). Dr. ].i(,včt aalstentumčlecko-histodckých sbírek Národního musea (Kult.) 1- Ferd. Lehner, farář na Král. Vinohradech. P. jos Lepka S. ]. v Praze-Bubenči (Mk). P. Bohumil Matějů C. SS. R. v New-Yorku.
E A. Wollmann, Holbein und Holbein 1. Ambrož, malíř, bratr H-a Hanse kresbách. Literatura: mladšího, kdyaakde se narodil, není známo; :. po seine Zeit, Leipzi 18743 ..E Weis-Llebersdorf, 1519. Prováděl tužkové a pérové kresby, z nichž některé nalézají se v museu Basilejském. Z jeho náboženských obrazů olejových znám jest pouze „Kristus na oblacích“ v témž museu: tamtéž jest
Das jub eljaahr 1 in er Augsburger _Kunst, M'unchen 1901, C. Glaser, H. Holbein der Áltere, Leipzig 1908; téhož článek v Lexikon der bild. Kiinsiler, XVli., Leipzig 1924, str. 333. /Cka.]—
sdítkem“ (1838).star ník umírající u _le_rusalemaa“n
cově dílně, takže v jeho malbě není už nic gotic
4. Hans mladší, syn předešlého, malíř a kreslíř, pět obrazů l„Utrpzení němž 1807vBer s bratrem n. 1497 v Augšpurku a z. 1543 v Londýně. Vyšel Svýmmaloval .uEdPáně', ard, na malíř,n. ze švábského umění a renesanci poznal už v ot líně; byl prof. akademiet.; 875; .
|,
a
kého. Po otci zdědil ostrý postřeh portrétní a ba kreslíř, n. mezi 1460-70 (dle nSstoedtnera až 1473) revnost. V létec 11511 —2156 pracoval v Basileji v Augšpurku, 2.1524vlsenheimu. Školil se patrně u H. Herbsta, cstýkajSe se s humanisty, hlavně s Erasmem a Amerbachem. Z té doby svědčí kresby v Ulmu a snad podnikl v mládí í cekstudo leo L„ausstultitiae7 zemi, čemuž nasvědčují osobnipře stykyls Israelem mladého Holbeina. R. 151 obvelikéinvenciavtipu vLucernu a ce van Meckenem, jemuž dodával 10 y pro život kErasmovu stoval severni ltalií, načež7sebvrátil zase do Basl— P. Marie a cyklus apoštolůťě Asi 1493 vrátil leje. Maloval tu pručelí a vnitřek domu purkmistra edo Au ugšpurku.Snadj lemurokuvzniklojeho nejstarší dilo, oltář pro klášter Weingarten, na jak uba Hertensteína a oltář pro kostel Augusti němž dosud používá zlatého nebe, ab před ním niánů v Luzernu a řadu jiných oltářních obrazů dal působltl postavám pozdně gotlck chptypů se figurálních oken. R. 1521-22 maloval Grossratssaal strohými pohyby, které ukazují jakousi souvislost v Basileji.. Malby té doby vyznačují se vedle vý eitblomem, a vedle toho mají některé prvky razné porirétovosti ještě naturalistický tvrdým Rogerovské. jubilejní rok 1500 přinesl mu zakázku tvarem a zápasením o plastičnost, jak svědčí obraz 7 tabulov' ch obrazů pro augšpurske jeptišky z klá mrtvého Krista v Basileji zr rl521, s kostrou pod nataženou koží se rýsnjíci, se skleslou hlavou, ote štera sv. ateřiny, kterés alyy do kapitolni řím síně namalovatí tabule, na nichž by vyobrazeny ské basiliky se scénami týkajícnmi se jejich patronů, aby, vázánny kleráštr, návštěvou těchto oltářrů získaly odpustků, kterých jiní poutníci mohli jen ímě získati návštěvou sedmi basilik. Zvány jsou podle těchto basílík. Tabule se označují ještě středověkým pojetím, gotickým rámovaním i archi tekturou. Roku 1501 maloval ve Frankfurtě 5 po
cníky hlavní oltářa kláštera Dominikánů, živější, individualisovanějši malebnější, ale roku 150 byl zase zpět v Augšpurku. Maloval tu oltáře do Kaisheimu, Eichstáttu a Augšpurku. Kaisheimský oltář zachovává v rámování gotické prvky, ale jinak se vyznačuje velkou linií, harmonickou komposící, individualisaci téměř portrétních hlav a sytou, s_ví tivou barevností. Ob braz „basiliky svatopavelské“ u1504 přináší pod obrazem korunováni trním různěeuscény ze života sv. Pavla, jichž skupiny jsou voln rozestaveny v hlubokém prostoru nizozemsky
Holbeinův. Au purské oltáře pozdně vt té doběm pojaté krajinygše to poslední gotický obraz se ztratily většinou. Asi roku 1512 objevují se u-H -a většinou renesanční tvary a s nimi současně kubilčgěššítvary. na př. na oltáři sv. Sebastiana dnes v Tak Pinakotéce anichově. V pražské obrazárně nalézají se oltářní křídla s obrazem Smrti Panny Marie a Zázraků sv. Otilie a jiných svatých, pocházející z kláštera v Hohenburku v E11 sasku, malované ještě před r. 1512. Východiskem Holbelnova malířství je plošné a neprostorné po jímání se snahou o individuálně portrétní výraz. V druhé polovici tvorby doospívá k tvarum objem ným & plasticky reliefové skladbě, přejímaje sou časně motivy renesa.nční Snashao portretovou in Obr. 1. Holbein starší: Legenda sv. Pavla, část. Augšpurk,_ obrazárna. dividualisaci se nejvíce projevuje v Holbeinových Český slovnik bohovědný V.
];
2
Holbein — Holčovice
Nástěnné malby z roku 1530,provedené temperou, zašly a zachovaly se jen návrhy, které svědčí o mo numentální komposícl a velkolepé koncepci histo rických obrazů. Roku 1531 vrátil se trvale do Lon dýna, stal se dvorním malířem jíndřícha VlIl., při čemž se skoro už jen výhradně věnoval portrétům (z té dob pochází m. j. portrét Lady Vaux vobra zárně v raze). Přes deskriptivní p- dání jednotli vostí mají velkolepou působivost celku a případné vystižení zobrazené osobnosti, takže patří k vrcholku portrétního umění. Významnou je také H-ova čín uost grafická, mimo jiné Totentanz, 40 dřevorytů, návrhy k figurálním oknům a knižní výprava, na př. titulní list k Strabonovi. H. ml. je už neod vislým od italské tradice. Vssál ducha italské re nesance a sám tou cestou pokračoval, až dospěl k svému velikému slohu, při čemž i nizozemské vlívy prodělal. Vynikající malíř a kolorista vynikl v historické malbě. Sepnul náboženský obraz Ma dony s dobovým prostředím německého měšťana a v portrétu se vyznačoval prostým pojetím a věrnou charakteristikou. Náboženské obrazy maloval jen v první polovici svého tvoření, v druhé pak podle ducha dobového prostředí již jen portréty. — Lí teratura: G. 8. Davies, H. Holbein, London 1903. — P. Ganz, H. Holbein d. ]. Stuttgart 1912. — A. B. Chamberlain, H. Holbein the younger. London 1913. — Článek Holbein Hans der jiín ere v All gemelnes Lexikon der bild. Kiinstler, X ll., Leipz. 1924, str. 335 (H. A. Schmid), kde je také uvedena ostatní bohatá literatura. Cka.
' Holkot.
Holčovice (Hillersdorf), fara v diec. Olom., v arehípresbyterátu Opavském, v dekanátu Krnov ském; kostel Neposkvrněného Početí; data statis Obr. 2. Holbein starší : Zvěstování. Vnější křídla oltáře sv. Sebastiana 0516). Mnichov, pmakotéka.
vřenýmí ústy, křečovitými prsty a mrtvolným kolo ritem. Cesta do Italie přivedla ho k vysoké úrovni tehdejšího malířství. Monumentálnost vyspělé rene :sance se jeví v t. zv. Madoně ze Soloturnu z roku 1522, konversačnim to obraze, na němž je na rozdíl -od předcházejících obrazů počet osob redukován & Madona se jeví studiem dle skutečného modelu při prudkém dopadovém světle. Kolem roku 1524 vznikla tak zv. Passionstaíeí v Basileji, řada scén z utrpení Kristova v přehledných skupinách, plná italských šerosvítů a sfumát při nočních scénách. Vrcholným dílem jeho náboženského malířství jest adona purkmistra Mayera v Darmstadtě z roku 1525. Pod plášt Madony, stojící v renesanční nice, utekl se purkmistr s rodinou. monumentálnosti zjevu pojí se ostře - reallstícké zpodobnění jak P. Marie, tak zvláště purkmistrovy rodiny i drobné postřehy záhybů na koberci. Uzavřená výstavba celé skupiny obsahuje různé pohyby a pohledové vztahy, které jsou vyváženy v dokonalý klid. Byl to první veliký obraz Madon v Německu. Por tréty z tohoto období (předev ím Bonifácíus Amer bach z r. 1519 v Basile'i a Erasmus Rotterdamský v Louvru) vynikají ostrym pozorováním abarevnou r'nodelací v rozptýleném světle. Rokem 1526 přestal H. mí. malovatí náboženské obrazy. V létech 1526 až 1528 dlel v Londýně, kde doporučením Eras— movým byl uveden do rodiny Tomáše Mora v Chel sea, jehož rodínný portrét maloval a dal se celým úsilím na cestu portrétist . Po návratu do Basileje 1528maloval-věrný procít ný obraz své ženy s dětmi. Reformace tam zatím odstranila obrazy z kostelů, ale H-ova díla byla většinou zachráněna. H. ma loval dále veliké obrazy na stěnách radničního sálu v Basileji a průčelí domu, zvaného Haus zum Tanz.
Obr. 3. Holbein mladší : Madona Mayera. Darmstadt, zámeiurkmístra .
Holda — ; Holešova
3
Obr. 4. Holbein mladší: Kristus v hrobě (1521). Basilej, Olí. Kunstsnmmlung.
gická (1930): 1030 katolíků, 2299 akatol. (3 čsl ),
1905. — 3. Mariofíl
(josef) 0. F. M.,
1872
S.p Šiškki u Lublaně, stu d. gymn. v Lublani
ObHolda(ó1da,Hulda),sv. prorokyně, manželka byl úředníkem železničním, po smrti choti svlé
Sellumova, žila v době židovského krále ]osiáše, jenž k ní v 18. roceesvého panování (asi 641 před Kr.) poslal kněze Heikíáše, Ahikama, Achobora, písaře Satana a služebníka svého Asajáše, aby se skrze ni otázali Hospodina o něm a lidu 1e.ho H. oznámila jim, že těžké tresty stihnou hříšný lid, že však král pro kajícnost svoji nedožije se toho (4. Král. 22, 14). II. pokládána byla za světici; v Canisiově Mart yrologiu uvedena jest 1. září, u Boliandistů a v církvi řecké 10. du Holden Jindřich, katolický theolog, n. 1596 v Chaigiey (Lancaster), stud. v ouai a v Paříži, 1cl646 oktor Sorbonnský, dlouhý čas zpovědník
vstoupil 1903 do frant. řádu, 1906 vysv. na kn... kaplan v Mariboru, 1912v Lublani, 1916představený
kláštera „na Brezzjah“, 1919d efinitor provincie a magisterkleríků,1922 provinciálslovinskýchfrantiš v Lublani, z. 19231tvyld. „Premišljevanja okánů presv. Srcu ]ezzu,sovem bla1,915 přispíval články do různých časopisů („Glasnik presv. Srrca jezuslovega" j..) ledečeka (lKlein-Holletítz), fara v diec. Litoměřické, ve vikariátu Žat,eckém nově zřiz.
1785; kostel sv. Bartoloměje ap.; patron: opat
Strahovskýgdata 5 isr., obyv. něm Holeisc vizstat.: Hol 1471katol., ýšov Holek ]eosef, kulturnív pracovník moravský, vikář Pařížský, mužzzbožný askromný, ale ve volbě n. 24. února 1892 v Zarazicích u Strážnice, studoval mnasium e Strážnici, kde maturoval, “ vš prostředků ne vždy dosti(v.obez2řetnýa;byl dříve viňován z Blackloeismu 11.2 ., 73 vučeni 0 ob ml bohosloví absolvoval v Olomouci, kde 5. července losti zjansenismu; pracoval horlivě kevznovuzřizení 1914 vysvěcen kardinálem Bauerem na knězze, hierarchie v Anglii; sp.: „Divinae fidei analysis“ (Pař. první mši svatou sloužil ve Veseli,1914 kooperátor 1652a ., take v Miigneov Theol cursus compl. v Drahotuších, od 1. ledna 1916 v Hranicích, kde Vl., 791 n.); ve spise tom, jenž není prost omylů, předčasněz. dne6. prosince 1918. Literárně pracoval jedná o podstatě, principech a motivech víry; menší v bohosloví, přilnul k družině Floriánově ve Staré jeho spisy a_jeho korespondence s A. Arnauldeem 1656 Řiš iši jsa horlivým čtenářem knih „Dobrého Díla“ připojen jsou ke zmíněnému spisu v Pařížských i účinným příznivcem obrodných snah katolických. Bir. jeho vy áních z let 1767 a 1782: z. 1662 v Paříži. Holec cF(Hoietz) rantišek, n. 1792v Jičíně, Holešice (Holtschitz), fara v diec. Litoměřické, vysv. 1815, kaaplan v aroměřl, 1829 lokalista ve vlk. Mosteckém, již před 1334zřizen ; veelvák v Stračově, 1849 far. v ystré, 1854 v ]asené; z. husitských, jakož i ve válce třicetileté duchovních správců zbavená, později administrována kněžími 28.Hole října přispíval dočasop.„ 1820-21. eck1863; Matouš. rodem zl-le„llos“ostelce, kněz rdu řižovnického, potom po 90 let byla podobou, 1620 kaplanvČáslavi, sp. „Spis kra.tičký fziliálkouk Zlatlnlcím; 1722resuscitována; starobylý o užitcich dobročinění“ , v Hradci Král. 1620. kostel sv. Mikuláše (ze 14. stol.); patron: Maxi leček 1. Frant tlk,še n. 1871 ve Vlkonicích, Lobkowitz; isr., 119 bezvvyzndata obvstat.n: 2049 katol., 14 ak., stud. gymn. vKlatovech, theol. v.Č Budějovicích, 9milian Holešov, děkanství v dienc.m010m.,v dekanátu 1894kněz, kapl. v Blovicich a v Petrovicích u Sušice, 1898—1902 katech. ve Strakonicích, 1901—6 stud. Holešovském; fara připomíná se tu již od počátku filosofii v Praze, 1 fro. nábož.nna Kr. Vino 5t.ol 14., yla na děkanství. Patron: hradech, 1908 prof. mordernich řeči na reálce Rudolf Vrbna-Kaunitze.nDěkanský kostel Nanebevzetí v Písku, 1924 zem. škol. inspektor pro stř. školy P. Marie uprostřed náměstí,5vystavěný hr. z Rotalu 1708, svěží 5vlm ys. odv Zikmunda níž jsou v Pr aze; přispíval články o moderní literatuře franc. a české do časopisů„ Alétheia“, „Lit. Hiídka“, dva starobylé zvony. Filiální kostel sv. Ann „Lit. Listy, „Nový život“ a „Hlidka“, povídkami z 1580 (do 1616 bratrský sbor, potom klášt. doča p„.Obrana „No život“; o sobě vydal kostel řádu Trinitářů), hřbitovní kostel sv. Kříže, „FrantišekPravda“, Brnol ;od 19 v.ydspolu špitální kaple sv. Martina bisk., zámecká kaple P. Marie, kaple sv. Kříže. Data stat. (1930): F..Va,nVykoukaleml„Čítanky čes. 1891, stř. školy“— n. vcl 1867, pro vysv. katech. 120 bezv katolz., 377 akat. (z nich 88 čsl.), 332 ísr.., ve Žluticícch, 1896prefekt koleje Arnošta z Pardubic, 10.830 1899 vicerektor téže koleje, 1902 spirituál Šedivých z Holešova jan benediktin břevnovský. N. se kolem r. 1366 v Holešově na Moravě. Studoval sester lil. řádu sv. Františka v Praze, čestný kons. v Praze, kde vstoupil do kláštera břevnovského. rada, dočasop.„ arcib. notář,1 11139— palpežskýOkomoří, přísp. Alétheia“ t(3189— donm Po noviciátě poslal ho opat na vyšší theologická z domnělých mesiášů 20. stol. [Hlumeoviol'1; e1900: studia do Paříže, odkud se vrátil kolem roku 1397, „O determunísmu“; 1901: „jsou hvězdy obydleny?“: kdy na rozkaz opatův napsal výklad k písni: „O filosoii filosofihe, „Vzor pae aogga aučence' „Gospodi, pom miujl y“. an z asi byl, jenž [Dr. Otto Willmann]); pro kollej Arnošta z Pardubic napsa 1(1412) proti nHusovi obrannýos„pls An credi sestavil „Modlitby a duchovní zpěvy“, v Praze possit in papam't V traktátě dokázal proti Husovi, při kostele St—Nlcolas—du-Chardonnet, posléze gen.
*
4
Holešovský — Hollan
že církeva papežství jsou předmětem víry. Zároveň i hájí moc klíčů, dokazuje, že kněz na místě Božím skutečně hříchy odpouští a nikoliv pouze oznamuje hříšníkovi jejich odpuštění. Tím jest jan z . prvním katolickým obráncem nauky o církvi a takto 1 předchůdcem Stanislava ze Znoojm a Štěpána v p_ukiycl husitské nepokoje, utekl se zjanPálzče.HKddyž 03ng adu, kde roku 1426
napsal: ,LargumHseu largissírmus vesper“. jest to sbirka obyčejů vánočních, jež svým stářím jest nyni jedinečným pramenem studii národopisných v tomto ohledu. Zde-li napsal též paměti své doby, není jisto. jiné práce z jeho péra vypiynuié
kostelů v Chorvatsku (na př. kostel Nejsv. Srdce ježišova Záhřebě;á od 1923 jest prof. vysoké technické vškoly v Holko atěj z Tisovce, n. 1719, kněz ve Skal niku, obirala se literární historií, mluvou a poesii národní; :. 1785; dila jeho zůstala v rukopise; jsou vesměs psány latinnsky.
Hotkot (Holcot) Robert,
O. Praed, filoso
ficko-theologický spisovatel, n. v Northamptonu, dr theol. university Cambridgskéaprof. t; :. 1349, z jeho četných spisů jsou nejdůležitější tyto: „Su
per7quatuor iibros sententiarum 147 a.č), „Praelectiones in líb.quaestiones" sapicntiae“ (Lyon (Špýr 1483; así70 vydán), „Explanationes proverbiorum jsolu: „Sermones de laudibus B. Mariae Virginis\,: Saiomonís“ (Pař. 1510a ' .), „in cantíca caniicorum“ Rolk jeho smrti nedá se přesně zjistiti, zrovna „Moralizationes historiarum“ „De origine, deiinitione et remedio(Basilej pecca jako nelze ručili za přesnost zpráv o jeho studiích. ('Ben.1509); tlorum" (Pař. 1517), „Pnilobibiion seu de amore Tiskem vesper“ 17611) a iibrorum et institutione bibliothecarurn" (Kolín 1473 traktát vyše1„Largus „An credi possit in (Olomo.uc paparn" (Sed CHák k, Příloha „Hlídky“, 1911, str. 1-24) 0 'eho výkladě ač.; nové vyd Londýn 1888) pode jménem Richarda de Bury (viz 11.6.08) pisně svatovojtěšské viz Nejedlš, ějiny před Holi !. Frant. Xav S.j, 71.ve Schwandorfu husitskéhozpěvuvČechách, str 313- 27).Životopisné v Horním Falcku, prof. kan. práva v Řezně, inš zprávy: elzel v „ iungen“, lV.,s Richter u Hormayera, Archiv Vii. str 186. pruku, Dillingách a posléze v Heidelberku; :. 1784; sp.: „Statistica ecclesiae Germaniae“,Heide1berk Wintera v MBCO,612895,241 a Kínter, .Vítae monachorum",161-1 m. 1779 (vydal toliko 177sv; ); „ „Dissertatio de naturae, patriar n-lolešovek F viz62Navr át i.iF chatu ve.reto", armonía juris ara v diec. Královohradecké (původně canonici, cívilis et pubiíci Germaniae circa educa tíonemliberorum“, t. 1782. — 2. josef, duch rada vpřipomíná biskupstvíse Lytomyšiském), ve vík. Pardubickém, již134;9 patron: Alexander Pallavi ve Weissenhornu ve Švábsk 111844vAretsriedu , cini, kostel sv. Martina bisk. (z 1738); data „Die Enzyklika Leos Xlllii. niiber die chrlstiiche btaatsordnung“ 1886,„Der Teufel ín Goethes Faust" stat. (1829): 5214katol 1081čsla75 čbr.,.4pravosl, 65ís.,r1'10bezvyzn vrec 1 l 98, theolog,n „Herz jesu. Psredígt" 1893. Ka r,el 1866 v Tubinkách,1896 soukr. v dekanátu Velkobystřickém, původně 1714 lokalmie prot. podřízená proboštské faře u sv. Mořice v Olom.., doc- nt v Berlíně, 1900 mř. prof. vTubinkách, 1906
.prf. v Berlíně; s D„ie Sacra Parallela des 1784 kuracie, jež Pa 1812 povýšeinae.náb byla Data na faru. Kostel sv. Urbana. atron: stat. joh Dam szenus" 18 „1115 thusiasmus u. Bussge wait im griech Mónchtum“ 1898, „Fragmente vor 19L0):2111 ez vy katol., 842 akat.(ztoho 802 čsl.), 6isr., nizáíscher Kirchenváter aus der Sacra Paraliela“ Holič, fara v diec. Trnavské, v okrsku Šaštín „Amphiiochius v. lkonium in seínem Ver ském, existovala již 1397; matriky počínají 1678; haltnisse za den drei grossen Kappadozlern" 1904, kostel sv. Martina; patron: Ministerstvo zeměděl „Die Rechtiertigungsiehre im Lichte der Geschichte
etvi; vdata čsl, stat.2 (1927): 973 augšp., desKonstantin, Protestantismus“ 1905, v„job. Calvin“ 1909. — 2 bez vyzn., 483katol. isr; ., obyv. slov 4. u. 1869 KrauchenwieSu,1894 Holík jiří, emigrant, n. kolem 1635, pocházel kněz, od 1896 působil v arcib. gymn konviktech z rodiny rolnické na Berounsku (snad zMěcheníc), ve Freiburku, Kostnici a Rastattu, od 1909 měsst. farář v Hechingenu; sp. „Fíirst ak. Fugger von je smýšlerilírnlevangelická, přiznávala semináře se k cirkvi katolické, letý dán do jesuitského na Konstanz (1604—26) u. die kath eform der Dió Novém Městě v Praze, kdež studoval šest let, “898, „ms turrn u Steuer “ 1908,7.a 8 vyd. 1921 načež vstoupil do řádu dominikánského, vysv.n (rece. ČKD'1"911,552); „Wahn u. Wahrheit“ 1909.. kněze, byl kazatelem v Plzni, pak v Litoměřicích, 9.—10.tíc 1920 (rec. v ČKD191 158; do češt potom správcem řádových statků v jihlavěa vMi preřl. Čoel. Pastor v časop. „.Sv Vlosjtěch“X., 1913); kulově. Byl pověřen doziráním nad akatoi. kní hamí; čtením jejich však přišel o víru a po prvnnim „iugend grosser Mánner“ 1910, 21 —25 tisic 19 0; ugend 1920 ČK rosgser Frauen“ ; z. 1912,12..——16tisic 19. nezdařilém pokusu utéci za hranice provedl svůj (rec. úmysl r. 1666, kdy se mu podařilo přijiti k otci do Holiakjoslef, n. v Kranníszkách v gub.Suva1— Žitavy. Odpadnuv od katolictví, stal se českým ské 1812, vysv. na kn. 1837, prefeekt náb. v ústavě kazatelem ve Vitcmberku. Později odebral se do hluchoněmých ve Varšavě, kdež působil 18 let Švédska, by tam sbíral podpory pro ex_ulanty.Potom s velikým úspěchem, potom 1856—62prefekt v pe působil v Královci &Rize, kdež :. asi 1685. Proslul da ogické škole v Radzymině, 1862 far. při kostele jako štěpař, ze kteréhož oboru da ver— ne v. Trojice ve Varšavě, 1866 při kostele Všech
Svatých t, kdež púso obií 17 lets neobyčennouhor Řinígte und„Fiinffacher auslándísche Gartenbau' Mimo toin-sp.: Geistl. Spiegel“ (1684) 1669; livosti v duchovní správě; 1883sufragán Sejnenský, far. ve Wytko s;zkách : 1890; sp„ auka Reiigii „Pábstische erk 1673; „Behmisk Klage-Grat“,Geisse1“, Upsa aWitemb 1672 (srovn. dr. jos. janko wykiadana arszawskim instytuciea 'ucnonie vČČM1909,155), něm. vydání tohoto spisu„ Blu mych“ 1855, „Systematyczn sposób wyk adu nauki tige Thránen des hochbedrángten Bóhmeriandes“ reiigii' 1morainošci“,2 178, 74; „Siownik mimiczny 1673; „Erzehiung des betriibten und gar traurígen. dla gluchoniemych“ (spvolu s knězem Teofilem ja Zustandes des Koenig—ReichsBoehmen " 1679. Srvn godziňským 17 drčjcržtsMef190 Volgf, „K literární
činnosti jiříka Holikma'
_aHoiianjan Matěj v(nikolivjakub omylem vytištěno ČČM.12335,) Václav, bakalář
Holjac jgoagnko,architekt, n. 1865 v Záhřebu, theol, kandidát obojího práva, 1psi-gotonotář apošt. stud. na akademii umění ve Vidni;vystavě1několik. kathedráiniho chrámu Litoměřického kanovník se
Holland — Hollar
:)
nior, 1723 metrop. kanovník Pražský, kazatel český, :. jakožto kan. senior 1743, dosáhnuv věku 71 let; sp. „Znamení na pravé ruce, znamení k dobrému sv. jan Nep.“, v Praze 1729; „Benedicite ad Coe nam Domini“, řeč k umřvání nohou na Zelený čtvrtek, t. 1732. Srvn. Podlaha, Series 254, 255.
Holland 1. Hyacint,
r. fil., prof. v ustavu
„Max-joseph-Stift“ & v Ascherově vychovatelně v Mnichově, n. 1827 t.; sp. „Geschichte der deut schen Lit.“ 1853 „Geschichte d: Miinch. Frauen kirche“ 1859, udwi der Bayer u. s. Stift zu 'Ettai' 1860, „Entwicklung des deutsch. Theaters“ 1871, „Erinnerung an Ernst . asaulx“ 1861, „Das
Ammeršauer Passionsspiel“ 1870,„Overbecks gang' 1 70, „Moritz von Swind' 1873 aj.; :. Heim 1918.
-- 2. ]. jiří;
kázání jeho přel. dočeštiny Frant.
Helimann(viz W.,762). — 3. Tomáš, ctih., angl. mučedník, n. 600 v Suttonu (Lancashire), stud. v St. Omer a ve Valladolidu, 1624 vstoupil do no vici tu řádu jesuít. ve Flandrech ve Wattenu, byl brzo potom vysvěcen na kněze v Luiychu, byl ml nistrem v Gentu a prefektem v St. Omer, 1634 stal se spirituáiem v Gentu; následujícího roku poslán jako misionář do Anglie, 1642 uvězněn v Londýně; popraven v Tyburnu 12. pros. 1642.
Holiandskoviz Nizozemí. Hollar z Práchně, Václav, 11.v Praze 13.7
1607, z.25.3. 1677 v Londýně a pochován na katol. hřbitově St. Margaret's u Westminsteru, studoval zprvu práva nátlakem otce, který byl úředníkem
král. komory, a depositorem přistudii, Zem ských deskách.registrátorem . 1627zanechal právnických opustil vlast, patrně aby se mohl vzdělatí v rytcctví a leptu, k nimž, jakož ] ke kresbě, od mládí citil náklonnost. Příčinou odchodu z vlasti nebyl patent proti jinověrcům, neboť Holiarova rodina byla ka tolickou. Má se za to, že nejprve pracoval ve Frank furtě v dílně Merianově, kde se naučil Caiiotovu impressionistickému způsobu krajinářského leptu. Zhotovil řadu krajin podle předlohateprve později sbíral na cestách náměty, aby je ve vhodně chvili přepsal v grafické listy. V atelieru Mcríanově pobyl asi do r. 1629, kdy přešel do Štrasburku, odkud se r. 1632 přestěhoval do Kolína n. R. Krojové ' překvapují mnohem větší doko nalosti technickou, virtuosní kresbou a podrobným zachycením obrysovým ipovrchovým. Podle své po vahy byl Hollar realistou a šlo mu o objektivní Eřepis a nikoliv o subjektivní pojetí. 1634skutečnosti podnikl cestu do Holandska, kde poznal Rembrandtovy lepty a ' ho prob ém šerosvitu, reprodukoval některé z jeho obrazí, ale nedostihl hloubky jeho stínu. Snažil se vystinnoutí barevné hodnoty v grafické černi, ale přece jen nedostihl Rembrandtova malebného nazírání. Vytvářel pla stický tvar, a stíny jej jen zvyšovaly a provázely. V Holandsku ho zase zajímaly krole a jejich po drobnosti. 21. 4. 1636 přišel do Kolína Tomáš Ho ward hrabě z Arundelu, poslaný anglickým králem ke dvoru do Vídně v záležitosti zimního krále. Hollar jel provázel přes Frankfurt, Norimberk, Řezno a podel unaje, při čemž kreslil krajiny. z Vídně vracel se přes jihlavu, Čáslav a Kutnou Horu. Za scdmidcnniho pobytu v Praze nakreslil předlohu pro známý pohled na Prahu, který teprve r. 1649 na třech listech v Antverpách ieptem vydal. V hraběcích službách v Londýně během pěti let reprodukoval graficky obrazy i předměty z Arun delových sbírek, označené „ex collectione Arunde iiana “. 643 vyšla sbirka krojů „Theatrum mulie rum". které se při druhém vydání dostalo iákavějšího titulu. „Aula Veneris“. Při nich se projevuje Holiarův veliky smysl pro vystižení povrchové látkovosti.
'
minim x.mam
.i. Anna—„\ m '
'
.mq. „„ Wm Jahn-anna „»ma,... _
'
*
„ =
—
Obr. 5. V. Hollar: Kalich podle Mantegny, 1640.
Totéž virtuosní přenášení barev do hodnot grafické černě lze znamenaii v řadě portrétů, na př.podle van Dyka. Po svržení Karla l. musela šlechta Crom weiiovl oddaná do vyhnanství, a proto již r. 1642 Arundel se sbírkami se odstěhoval do Antverp. Hollar po odchodu chlebadárce vstoupil do služeb horlivého katolíka vévodyz Yorku, pozd. jakuba 11., ale zanedlouho opustil také AngliiausadiisevAnt verpách, kde v letech 1644-1632dosáhl vrcholu svého
umění. Arundel zemřel r. 1646, a Hollar pracoval pro aniverpské nakladatele, čímž se jeho dílo velmi rozšířilo. Hlavně graficky reprodukoval portréty van Dykovy, kresby Lionardovy, Diirerovy a 110_1 bcinovy, při čemž zase kreslil pohledy, aby je později zpracoval graficky, na př. dóm v Antver
pách, anebo ze zásoby starších kreseb některé pro váděl ieptem, na př. pohled na Prahu a Štras burk. Virtuosita v zachycování látkového povrchu sváděla ho znovu k reprodukcím zvířat, kožešin a šatů. R. 1652 se po druhé přestěhoval do Lon dýna, kde Cromwell vládl a nastaly spořádanější poměry. Šlechta mu nemohla dáti zaměstnání, pročež hotovil nakladateiům lepty pro knížní iiiustraci podle cizich předloh. R. 1668 účastnil se jako kreslíř výpravy do Tangeru. Zemřel v nuzných poměrech.
6
Hollatz — Hollý
Hollar zašel jako jeden z emigrantů, aniž měl vý znamu pro vývoj českého umění. ni v celkovém rámci uměleckého vývoje neměl značného významu. Více než umělcem byl reprodukčním grafikem. Ať reprodukoval ci7.í dila anebo sám tvořll, vždycky reprodukoval. Takový jest totiž jeho poměr ke jině nebo k modelu, že mu nejde o jejich subjek tivní pojetí, nýbrž o neosobní & věccnou, už nemenších podrobností přesnou r_eprodukci jejich objektivní skutečnosti. Hollarův význam byl větší, dokud nebyla možna přesná reprodukce věcně sku tečností mechanickou cestou. Nyní, kdy tato b la dosažena, zanikl smysl pro neosobní reprodu ci
2. Jos. CSSR., dr. th., n. 1868 ve Št. Hradci, prot. th. v Mautemu; sp. „Ehekatechísmus“ 1899,4 1910 (čes' přek ad „Katechismus o manželství“ v Brně 1900, „lst : as Papsttum Gotteswerk ?“ 1902, „Geschichte des Kirchenstaates" „eRlative u. moral. Notwencliglteit des Kirchenstaates“ 1903;
„Die Epiklese1de; griech .-oriental. Liturgien“ 1912 (rec.6_ČK1D HčlIerl Adlolf, u.; :.1851 v Neustadtu v Horní Falcí, spis. &red. v Hannoveru, sp. „Das _Iudentum
“8d_._ Presse“_, t. d. kath. Geistlichkeit“ neipp„Fundgrube u. s. Wasserkur“ 1893, „Polizei u. Sitgtlichkeít“ 1893, „Der Aberglaube ln selhen wech selnden Formen“ 1894, Meineíd“ 1894, „Selbst— areprodukčnígrafickyvirtuos z Hollara—gratikaumělce zbyl itera pl'evátžněajen Hollar ord 1894, „Politik u. Glaube"1,894 e.uss u. ar they, Wenzel Hollar. Beschreibendets VerzGeichnls bag/r. Geschichtslii en“ 1898,,ósterr. Čiesrchíchts seiner Kupferstiche, Berlin 1853. F. A. Borovský, luj en“ (_s_polečněs elfertem a Haasem)1914—23 1898; red. čaoop. lRundschau“ v Hannoveru Erg'a'nzungen zu Parthey, Prag 1898. Téhož článek lolletiltz viz Holede če k. „“Hollar v Allgemeines Lexikon der bild. Kíinstler flollezrleb viz Holestřev vy XVll., Lipsko 1924, 376, kde je všechna ostatní
.iollmanu 1. Frant., s. „Počátekkresfanstvina
literatura uvedena. L.]. Živný, Václav Hollaar.Nové přispěvk k jeho životopisu. Naše dob XVlll, Moravě a v Če ch.ách tručný veršovaný popis 165. E. osídl, Václav Hollar, Praha 1924aCka. s připojením patera chvalozpěvů, co dárek křesťa tz 1. David, poslední významnější dog nům k tisícileté památní slavností roku 1863“, Pr. matík luterské „orthodoxle“ , n. 1 ve ulkowě 1863. Srvn.vizDoucha,a Frant. Holm Knihopísný —3._liri, slovník, evang.theolog, u Stargardu, stud. v Erfurtu staré jazyk, ve Vi 2. u. 1873 ve Stralsundu,n 1901 soukr. docent v Halle, tenberku & j. theologii, 1670 kazatel v iítzerllznu 1905far. v CharloBttenburgu,1909vNiklasseeuBer vroveň Pomořansku, 1681 far. v eStargardu a 1 lína; sp. „DieB edeutun des Todes esu“ 1901; konrektoor t., 1684r ktor a kazatel v Kzol „Urchristentum in Korint “ 1903; „“ elche Reli ber_gu, posléze pastor a probošt v ]akobshagenu; gionen hatten die ]udenn, als _lesus auttrat?“ 1905, 13 v. „Examn ntheologílcum acroamaticum“ 910; zpracoval překlad a výklad novozá (RostokyaLípsko 1707,8. vyd.176.3) — 2. De , vnuk předešl ! n.v Gilntersberku v Pomořansku, konních listů,: Žld ., jak., 11.Petr. a jug. pro dílo od 1730 far. t., 2. 1771; sp. „Evan elische Gna „Die Schriften T. Weiss iibersetzt fur díze Ge erklart des vonN.Joh. u. a.“u. 1905,2.vyd. denordnung in vier Gesprache n“; „ erherrlichung genwart Christi in seinem teueren u. unschátzbaren Blute'; jeho spis nalezly obliby v kruzích pietistických, Hollnstelner jan, dr. theol. atil., řeh.kanovník sv. Aug. v k1. sv. Floriána, n. 1895v ,soukr. zvláště v obcích bratrských, kdežto „ortho doxní“ vje ak zavrhova docent ve Vídni; sp. „Das Chorherrenstlnft __St.Flo rian, Bilder z. Kultur- u. Kunstgeschichte“ 1924; Hollard flranc.prot. n. 1838vPa říži, stud. Roger, 1v856—61 Paříži, theol., Lausanne, Gottin spolu s jíndř. Finkem vyd. „Acta Concílii Con kách a Heidelberku, 1861pomocný kazatel svobodně stanciensls“ sv. ., církve v Bordeaux, v Paříži, 1867 povolán 1 Jan, sekretář biskupa Bríxenského, ke kostelu „Eglise du Luxemburg" v Paříži, kdež n. 1852 ve Schwazu v Tyrolsku, četnéplsn, polš fonní komposíce: mše, litanie a složil marianské 35__letpůsobzll, měl uartierlatín“ značný vliv na profesory stu t. Hippolyt aTaine několik aske_tických ískk.ů farář a děkan Hčlllrígl (Hoell rigl) sp josef, svěřil mu náboženské vyučováni svých díiek a usta vydal novil ve své závěti, aby H. nad jeho hrobem pro vabsu; sp. „Apologetikder Wahrheit“,Vídeň 1875 owlleck jose ., anonista, u. mluvil. Od 1870 redigoval H. časopis„ Revue théo logique de Paris“ , u s A. Sabatierem, v Pfaífenhofenu u Amberktu, 1879k něz, 1885 asi Lichtenbergerem a j. založil „Ecole libre des scien stent v bisk. alumnátu, 1892 prof. círk. práva na ces théologíques“ , 1891 stal se předsedou komise I ceu v Eichstiittu, spolupracovník komise ke ko itikaci kan. práva; 0 pap. dom. prelát, dómský „Commission synodale de l'Union des Eglises kanovníkEichstátts llbres"; ký, sp.: „íscDasb .Seminarin Holleclerer,2 zvonaři v Linci, slilí mnoho zvonů Eichst" tt“ 1688, „Der Apost. Stuhl u. Rom“ 1895 pro různé kostely na Kapllcku, Krumlovsku a Pra KD 1895), „Das; kirchl. Bůcherverbot“ 1897, chaticku: František v letech 1849—1 a an (rec.v „Die kirchl. Strafgesetz “1899, „Das Zlvllrecht v letech 1833—1840; viz „Soupls“ sv. XXXVlll., desB. G. B, 1900, „Das Testamcnt des Geistlichen XLl.a XLll. nach kirchl. u. biirgerl. Recht“ 1901, „Staat und Holalelschen viz Ho Kirche" 1904, „Die texanal t. Methode in der Ka brerdas lter der Erstkommuni Hollen (llolem) Gottsocvhalk Aug.Er.,kazatel techese“ 1908, „Ub
vOsnabríicku, sp. "um“ „Praeceptorium legis seu comm:. 1481, nD calo (Norimberkdivinae 1477, Kolín 1481, Norimberg 149 a č.), Sermones do minlcales“ (Hagenau 1519), „Deb. Virgine“ (kázání, 5,20) „Sermones dominicales super epistolas“
kanten'I 1910; zpracoval2. ___ng Fil. Hergenróthera „Kath. Kirchenrecht“1 Holly raant. Jakub, dr. fil.,25knězve Frank furtu, y___1858 v Arzbachu, sp. „Marienverehrung
im Líede derchristL Kulturvolker“1889-9, „Welt __lo
bedeutung des 50jžíhr.Bischotsjubí1eums Leos XIII.“ (t. 1517). jeho obsahují _příkladš 1893 „Christoph Kolumbu “189 nterm Chri ze života, Kázání jsou přesně, leckdy přehojné příliš mínuclesn
rozčleněna, a vyznamenajíci se energickouvmluvou. 1894a 611er1.(Hoeller) Frant. ., íd 1 vídka) stusbaum“ (5 n_ovel)1893, „Himmelsschlůssel“ (po Ho o.llý1 Dauroz (jiří), far. v Oponicich, děkan 1694, z. 1732; s.p „Specim_en hístoríae "cavncellarí orum universitatís viennensis eorumque praeposito— ve Vestenicích, 1814 kanovník & prof. theol. v se rum ecclesíae ad 5. Stephanum“, Vídeň 1729. — minářl Nitranském; vydal zpěvník „Nábožné kato
Holman — Holoviňski
lícke pisne o tajemstwách wíri a swatich božích k službám božím“, Trnava 1804; z. 1818 v Nitře. — 2. jann, 11.1785 v Búrech sv. Mikuláše, nejzna menitější básník slovenský ze školy Bernolákovy, stud. gymn. ve Skalici a v Bratislavi, bohosloví v Trnavě, 1808 kaplan v Pobediměěa v Hlohovci, od 1814 far. v Medunicích na Pováží 1843 oslepl í odebral se na odpočinek do Dobré Vody, kdež
7
ferova víme jen to, co nám vypravuje knlha judit l(v.t.). )Novějšlíáádají spisovatelé (na př.že Hejčl, Bible česká, ,1319)p za možné, pu ůvodně nebl snad v posvátném textu vojevůdce ani jmenov a nebo slul jinak; teprve později vepsal někdo zná mnějši jméno Holofernovo, jako se to stalo se jménem Assurbanipalovy'm (Nabuchodonosm),
děkanství v připomíná díec. Králováhradelcké, vikariátu jaromčřskem; se již r. :. 1849; hl. dila:„Swatop1uk,witazská báseň we veHolohlavy, dwanácti s ewoch“, Trna a1,833
do „Ciríllo-Meto— R.1425 dbbyli H. 1usíté a kněze Sovu prakem—:“)5
iada“ básních, v esti složených zpěvích, podle aBvudín,1835; v eplckých Bovětři 1584 kostel znovu právo postaven. atron vyhodirli. Republiak R. .:eskoslov.; patronátní vy těchto vzoru řeckých ar ských klasiků, liči vítězný zápas křesťanství s po konává ministerstvo zemědělství. Kostel zasvěcen sv. janu Křt. Data stat. (1928): 3692 katol., 1534 hanstvím; „Katolícki Spewňik“, t. 1842 1846. čsl. 360 čbr., 2 řeckokat., 4pravosl., _5ísr., 46 bez Holman vysv. (Hollmannf) Studenci, 1891, far.František, v Červenémn. 1865ve Potoku, vyzn., obyv. čees. Holoka Andrzej, polský rytec na poč. 18.stol.; nyní na odpoč. v Hostinném; uveřejnil kázání podle Dra Schlóra v časop. „Rádce duch.“ 1902, 1905—7. rybku obráazky Holman-Hunt viz “R 31 svatých, na př. sv. Anny, sv. jana
Holmar L. Matěj.
Holostřevy (Hollezríeb), fara v diec Pražské,
hud. skladatel slovinský,
1869 ve Vodicích, vzdělal se na varhanické škole 1887—90, kdež byli jeho učitellAngelik Hribar a Ant. Foerster, byl varhaníkem na různých místech, 1905-23 varhaníkem a dirigentem zpěvu íar lava lB/idaua v Clevelandu (Ohio); vydal zpěvnik„ Holmes 1. john, katol. vychovatel a kněz, n. ve Windsoru 1799, stud. několik let v Darmouth-Col— lege, odebral se do Kanady, kdež pokračoval ve studiích, konvertoval ke katolictví, stud. filosofii a theologil, vysv. 1823, stal se far. v Drummond ville, potom proí. v Quebeckém semináři; věnoval
ve vik.ves Stříbrském, se jižKladrubskému. ve 14. a.15 stol.; patřila od připomíná 1186 klášteru Pattron: jUDr. Alfred Windisch— Grátz. Kostel zasv. sv.žMikuláši. Data stat. (1928): 1295 katol., 3 ev., obyv něm
_)
Holovackij(Glowackí) jakovn n1814 v Če
pelách u Zločova v Haliči, st.ud v Pešti, bohosloví ve Lvově, vysv. 1840, 1842sadministrátor v Myky
tynci, posléze far. ve Chmelové, po ukra jinštíny na univ. ve Lvově, do 1850 horlivý obhájce spisovné ukrajinštiny, potom zasazoval se o sjed
se hlavně zeměpisu; jeho kniha „Traitéd eGéc
nocení Velkorusů a Ukrajlnců; 1867 obviněn z pan— s avismu, suspendován uchýlil se do Ruska, kdež
graphie“, jež po prvé vyšla 1832, byla přel. do angl. a němč. Pojal plán zříditl katolickou univer situ; tato jeho myšlenka byla uskutečněna po jeho smrti. jakožto výbornému znalci školství byla mu 1856 svěřena organisace normálních škol. Přílnul věrně k adoptivní své vlasti. Byl výborným řeč níkem; jeho „Coniéreuces de Notre-Dame" byly po prvé publikovány 1850. Z. v Lorettě u Quebeku
řa adu prací mimo z oboru a dějln slo vanskýcll; jiné:slovanské „0 ruk ofilologie isnom molitvenniku staročeskom z XlV. aXV. věka“, Praha 1862. (_Tím
1852—2.
ang thel
17048an
přestoupil k komise pravoslaví a jmenován předsedou ar cneologické ve Vílně;z t1887; uveřejnil
doplněna neúplná b_iogirzafiekterou jsme otíkli podstručnější hes mčilowack I'lolowczycsŠtěpá n, arcibiskup Varšavský, pri mas, senátor království polského, n. 1741, absol
dýně, stud. na „Winchester College“„,l,aNlewCollege“
voval střední škol ho, ve školách Vlleňských,vstoupil do řádu jesuitsk 1771 vystoupil, ipřijat byl v Oxfordu. první publikaci„ Resurrec do Shromáždění kněží misionářů, vysv. aknčze tion of the Ve(své ody deduced from theThe Resurrection of Christ' 1777, 2. vy.d 1779. jeví se jako obhájce 1772, stal se sekretářem biskupa poznaňskeho a hlavních nauk anglikánské církve. Postupoval v cír varšavského Miodzíejowského, 1773 stal se far. kevních důstojenstvich, až se posléze 1804stal dě v Kuitnowě; louže studoval po dalšímdvě vzděláni odebral se ziny, v Římě leta právo kano kanemWinchersterským; :. vafor d.u1805 Hlavní doc zásluhu získal si o textovou kritiku Septuaginty; nické, 1776 vrátil se do vlasti, stal se sekretářem s velikou píli a velikým nákladem sebral ohromný biskupa plockého Michala Poniatowského, obdržel materiál zaujímající 142 rukopisných svazků, jež faru v Osieku v dlec. krakovské. Akademie krakov uloženy jsou v Bodleianské bibliothéce v Oxfordu. ská udělila mu stupeň doktora obojího práva. Po Na základě tohoto materiálu vydal james Parson byv po druhé v Itálii, byl od biskupa Poniatow ského delegován za visitátora škol litevských; 1781 „Vetus5 fol. Testamentum bus“ sv., 1798— 1Graece cum variis lectioni biskup poznaňský Okecki jmenoval jej kanovníkem Holmstróm Olof,ev1ang.theolog,n.1854vNor-ra kolleg. kapituly varšavské; 1785stal se kathedrál Nobbelóf (Švédsko), 1886 docent v Lundu, 1895 “ním kanovníkem krakovským; 1791 znovu vydal se dómský probošt v Strengnás, 1896 ř.prof. v Lundu; za hranice do Francie, Holandska a Německa. Stal sp. „Evangelisk-lutersk fórsamlingsvard“ 1898(tak se biskupem Sandomierským, 1819 arcibiskupem něm. „Die Gemeindepflege in der evang.-luther. aprlmasem varšavským23. Kirche“ 1903). Holow1nsk1 lgnác, theolog a spisovatel polský, holocaustum viz celopal (11, 781). 1800 v Owruczu ze schudlé šlechtlcké rodiny Holoternes( 'Olocpégvnc), vojevůdce asyrského krále ruské, stud. na duch. akad. Vilenské, prof.r (Assurbanipa1a?, 658—626), který měl koříti katol. bohosloví na univ. Kijevské, 1839 podnikl vzbouřenénárody, avšakpadl rukou hrdinnj judity. cestu do Svaté Země, 1842 rektor řím.-katolické duchovní v Po:,trohradě 1848 koadjutor jeho jméno prozrazuje původ perský( srvn. Tissa akademie metropolity Mohilevského Kazimíra Dmochovského; ernes, Artafernes, Datafernes aj.. Zneáme kappadockého krále Orofema oolf na) též 11., po arcibiskupem jeho smrti Mohilevským; 1851 nastoupil s na „Leg jeho.:místo, stal který nastoupil r. 158 nebb157. Také v Asyrll bylo se ny“, Vílno zvykem, že král přiváděl do hlavního města ni 1 (dvě prre.l F. Vymazal ve „š,lov.eg poezíji“ 1874), kajici muže podrobenš'ch národů Ze a svěřoval jím Ziemi vysoke úřady: (Daniel v abyloně). života Holo t. 1842—45,2 d.1853; „Homi „Teka Šwíetéj“, Rozmaltošc1", t. 1844;vy„Píe1grzymka do
8
Holowskl — Holubář
v. Holtzendorff František,
n. 1829,prof. stát
1etyka“, 1859; „Hymny košcielne", t. 1857; „Kanaz aKrakov “,.t 1857, překládal také ze Shakespeara; obstaral avydání sbírky „Akty 1 gramoty ob ustruuj ního a mezinárodního ráva, kriminalista, protiv ník vězeňské reform alichernlosvsgy, spoluvydavatei protestantské biblelln(y1872 stvě Holtzheuer0 tto,n 1)36 v Neuhaidenslebenu, stvě rímsko-katol. Poljskom“; z.cerkví v imperiji Rossijskoj | Car Holowskl Kazimír Alois S..,J n.l718, vstoupil evang. theoloog, 1869 superintendent v Ratzebuhru, do řádu 1732, byl profesorem humaníorů a mravo 1878 ve Weferiinge un, 1899 gnenráini superinten uky, potom 1787 prefektem studií v Pinsku; sp.: dent provincie saské, nástupce Zoeckierův ve vy
„Compendium Geographiae e priscis novisque scrip toribus depromptum“, Víino „Notitia utrius que Poioniae in duabus tabullis“, t. 1748, „Chartae geographicae Gaiiíae, German_iae,majoris Poloniae etc.“ 1 ; uropa seymujaca albo Paňstwa, w których wolne setymy5 bywaja“, Varšava 1753; „Geografia polska“t . Holroyd Sir Charlels. 7angl. maliř, ryjec a hi storik umění, n. l Leedsu 8197 kus tos. od 1907 ředitel brit. národní _;galerie provedls několik obrazů se značnými reminiscencemi na ital. Dozdni renaissanci; sp. „Michael Angelo and his Works“,
dáváníč asop. „Evangelische Kirchenzeítung“, vůdce konfesijních luteránů v pruské zemské cirkvi, za kladatel theolo ickych feriálních kursů ve Wefer lin enu; :.
oltzingelr jindřich, v Oidenburku, 1883d
"historik l889mumění, rof.'n.v 1856 Tu
binkách, 1891 ř. prof. enattechnice v Hrannoveru; sp. „ rspr u ng u. Bedeutung der Doppelchóre" 1882,
,Aitchrístl. nrchitekturin system. Darsteliung“1889, „Basiliken
n Rom u. Ravenna“ 1898, „Sophien
kirche“ 1891, „GesDchichteder aitchristl.1904. u. byzant. Baukunst“ Dle Ruinen Roms“
juiius, prot. racion. Hčlscher Aug., gymnasijnínadučitel, sp..„Re1i theolog, r. 1832 v Karlsruhe, 1861 řm., 1865 ř.
Lodn. 1903;
1917
Holtzmann 1. jindřich
gionsbuc uch fůr die unteren und mittleren Gymna prof. v Heidelberku,1874—1904 ve Štrasburku, od 1904 na odpoč. v Lichtentalu u Baden-Badenu, siaiklassen“, 2 díly, Miinster —45. Hoiste (Holstenius) Lukáš, 1596v Ham :. 1910 t.; sp. „Kanon u. Tradition“ 1859, „Die burku, vzdělalsse v Hamburku a v Leidenu, biblio snoptíschen Evangelien“ 1863, „Geschichte des thekář presidenta parlamentu de Mesmesa v Paříži, olkes Israel u. der Entstehun des Christentums“, přestoupil 1625 ke katolicismu; kard. Frant Bar 2 sv., 1867, společně 5 G. We erem; „Kritik der berini (vizi., 917) povolal jej 1627 do íma, od Epheser- und Kolosserbriefe“ 1872,„Pastoralbriefe“ papeže Urbana Vili. jmenován apošt. protonotářem, 8881, „Lehrbuch der hisdt. -krit. Einleitung ins Neue 1885,3.vy d1892; „Handkommentar od lnnoocence X. ředitelem knihovny Vatikánské; Testament" zum Neuen Test.“
1. 1889, 3. vyd. 1901, IV. 1891,
hl. dílo: „Codex 1monastícarum et ca 2. vyd. 1893; „Lehrbuch der neutest. Theologie“ nonicarum" 38 vreguiarumGG Řím ;doplníl je Brockie
1897, „Lexikon fůr Theologie und Kirchenwesen" , spolu s Zópffeiem, 1882, 3. vyd. 1895; vyd. „Theol. jahresber.“ 8913—1900. — 2. 105 ., dr. theol. víry královny švedskesonade Kristin Př (v. t.).8l2.161v ímé. 186 ve Wingenu v Dol. Els., divisni far. v Karis jeholisty Holstenv “Elo lKrist.Jan, svoboldomyslnýevang. ruhe; sp. „Die Peschitta zum Buche der Weisheit“ thelog, n. 1825 v Gůstrowě v Meklenbursku, 1876 „Dlíe messian. Weissagungen, ein Beweis „Moderne Sittlichkeitstheorien und prof. v Heidelberku; tvrdil, že pouze čt řl veliké Gotteszl 3. Os kar, listy Pavlovy jsou pravé, že Ježíš byl pou ý člověk, christl.Lebensideai“1907; 1.1 0. v němž, znenáhla probudilo se vědomí, že jest protest. theolog, n. 1859 ve Stuttgartu, od 1888 mn. v Giessenu, od 1 mesiášem a p.; sp. „Evangelium des Paulus“ , 2 sv., nnduěitei na reál. 1880 „Die synoptischen Evangelien“ 1886; také mř. prof. theol.. stoupenec směru liberálně „Ursprung und Wesen der Religion“ 1886; z. 1897 theologického; sp. „Das johannesevangelium unter v Heidelberku. Holsteníus viz Hols sucht u.u. Ent erkiíirht“ „Ende des jiid.1888, Staatswe sens tseht ung1887, des Christentums“ „N Hoitíus Mikuláš; jeho spis „Apophoretasacra, testamentl. Zeitgeschichte 1895,2. vyd. 1906; „Lebcelu [viz 11.,506% Augšpurk 17159165v.); 1655 oslaijej papež do ln pruku, aby přijal veřejné vylzn ní katol.
sive dlssertatlonum theologicarum varii argumenti jesu' 1901, angl. 1904; „War jesus Ekstatiker?“ fasciculus“ dánb ] na index 1734. Holtschítz víz olešic 1903,„Der christi. lGottesglaube, seine Vorgeschichte
Holtzclau (Holzclau) Tomáš S. j., n. v Ha u. Holub 0.8. B, n.1907. 1847vDoksa UrgeschBonifácjan íchte 1905, “„Christus“
damaru 1716, vstoupil do řádu 1736, prof. filos. ve Vircpurku, Písma sv. & theologie v Molsheimu, theologie v Mohuči; 1760 vrátil se do Vircpurku & učil tu 23 let theologii a Pismu sv.; 2. 1783; s.p „Theses logicae et ontologicae'g Vircpurk 1752; „Theses theologicae de iure et justítia“, t. 1770; „Honorius [. summus Pontifex fidelis ac innocens“,
nech u Roudnice n. L., st ud.gymn. v Litoměřicích, vstoupil do kl. Břevnovského, 1873kněz, far. vBřev
nověapakvMetličanlech; ač. 923; bisk. kons. rada, notář, osob. děkan, :. 161 sp. „Pamětifar nosti1890 u sv.rec. Markéty blízkého olkolí“, Pr. v ČKDv Břevnově 28; aHl. Vlast X., 893—4, 181); „Odkryté pokhlady. Plaměti
Norimb.1762; „Theses de peccatís; gratia, justifi děje- a místopisné vikariátního obvodu libockého“, catione et merito“, t. 1762; Theses de virtutibus 1983, do „Čas sop. spolku přátel starožitnosti" 11. et príncípiis theologicis“, t. 1764; „Theses theolo (1894) napsal: „Opatství u sv. Markéty v Břev gicae dogm.-poiemico-scripturistico--scholasticae de ov.ě virtutibus", t. 1765; „ heologia dogmatico—pole nc'I'loiubái' V. Gothard, n. 1803 vTřebnici, stud. mico-scholastica praelectionibus academicis acco mn. vPraze u Piaristů, potom filosofii na uni versitě,v jeden rok bohosloví jakožto externista, modata“, Vircp. 1766; „Historia 11).N. Jesu Christi 1824 vstoupil do kl. Strahovského, 1828 vysv. na ex concordía Evangelionem“, „Dissertatio kně7 7.,e koop. ve VelkéeChyšce, později kaplan na de studio theologico ritet instituendoq', 775, „Oeconomia Revelationis", t.1776; „Canticum pro Strahově, 1837 loka lista v Šárce 7 provVisor kl. phetae Habacuc", t. 1777;„Dissertatio de Clemente Strahovského, 1873 děkan v Milevsku; 2.1872; Alexandrino ejusque morali doctrina“, t. „Harmonia Evangelistarum in enarranda Christi křesfany“, přel. jana Pr. AI. lSchzneidray„Modlicí kniha pro kat 1838 (posudek v ČKD anastasis hístoria“, t. 1789. 1:832) Benedikta Pfeiffra, „Uvedení k vnitřní mod
Holubec — Holý litbě v mnohých modlitbách dle potřeb kat. kře stanů předastasvené“,t. 1833 (posudekv KD1832); do ČKDn . ústav sv.nVinscencede l; Missionářit&míssíonářsky ula zvi 1835: Co b_ývala biblí prvním křestanům; zt jakého úmyslu 1čitali, a proč bychom ji nyní pílněji nežli jindy ístí měli?“; 1837: „Zpráva o katalo řádu prae' monst. vydaném péčí opata strahovské o Zeídlera“; 1842: „Vyhlašování svatých“ , „Nazev ,Evangelici'“ , „Katolické cvičení 0 smíšených manželstvích“; „Něco o kázáních tak řečených polemických“; 1844: „jesuité do státu Guatemalu opět uvedení", „Cir kevni rok neboli duch obřadů v katolické církvi; 1845: „Co překáží v sjednocení od církve odtrže ných ?"; 1846: „Kdo jest pravý vlastenec ?", „jsou-lí osadníci ovinní o casu velikonočním svému vlast
9
graphical Dictionary of Saints“ 1924, „Callendarium liturglicum festorum DeiEdward et Dei Matrís“ 1925. olwerda Antonie jan, nizozemský orin dějepisec a náboženský filosof, n. chemu, stud. 1863—69 v Utrechtu theologíí a filo lo íí,1869—96 učitel na vyšších měšťan. školách chiedamu a v Leidenu, 1896 prrof. dějin staro věku a archeologie v Leidenu; z liberálního stano—
prohloubení veškeré výchova vzdělání; viska zdůrazňuje nutnost mravníhovšeho a náboženského. zab 'val se zvláště studiemy náboženství Řekův, on mž napsal stat do La Saussayeovy učebnice
dějin náboženství Holy Cross (S. Crux), někd. cist. opatstvívlrsku (hrabství Tipperary, diec. Castel), nazvané tak podle
čássti jež zde byla 1180, zru u.š 1563, říže, onvent udržel sechována; poblíže zati. nímu farřrise zpovídatí?“, „Slavnost pr1odevzdán1 značnéčá kostela Svaté Hory (vulgo Sv. Kopečku) blíže Ho ství; poslední opatz 1724,poslední mn1chkol. 1752. lomúce na Moravě ku kr. klášteru strahovskému“; H úl_lHoliý. — 2.anjneN ef, 1847: „Řeč ku en. vísítacloopotřebě posily Ducha a1868 v jlndřichověp.osj Hrasdci, s.;v“ do časop. lahověst“ přispělvletech 157855— tam chodil do školy88 a maturitní zkoušku vykonal 188obecné egymnasia, září téhož roku tŘmíto články: „Několik slovNeb o modlitbě lítaníi“, vstoupil do řádu praemonEtrátského v Teplé, studia resťan a vlastenectví, jte se azpovědi! Šlorvo upřímné k srdci katolíckémou“, „Víra asskut theologícká konal v Teplé a Innomostl, kde byl ky“, „jan Lohel, arcibiskup Pražský“ , „Kašpa 25. března 1892 na kněze vysvěcen. Slavné řeholní z Quesienbergův, opat strahovský“, „Příspěvekk hí sliby složil 4. října 1189. Výpomocným knězem byl v Rájov u Mar. storii zádušív chách'; v „.Posv kazatelně“ uve v MariánskýchSkokácthlutic, řejnil v letech 1866—931870—3 několik kázání. Lázní a v Dobřanech u Plzně, kaplanem od 16. Holubec Mikuláš, kanovník metrop. kapitoly dubna 1893 do 1. srpna1894 v Úherci u Nýřan, rasžské, dr. Boionnský, vynikající kazatel, druhý od 1. srpna 1894d028. ledna 1901vLítícíchuPlzně, ředitel stavby chr mu Svatovítského,z 01. 1359; od 28. ledna 1901 far. v Holýšově, vyznamenán poprsí jeho v kameni tesané nalézá se v triforiu titulem arcíb. notáře a osob. děkana, z. 9. dubna 26.Práce samostatně vydané: „Pařížská kommuna ale!,ráčrnul3 Svatovítského, srvn. Podlaha, Series, str. orku 1871“,ánk1.Francla v Praze 1897; „Červený Holubice, měsíčník „povzbuzující k náboženství, doktor mastičkář“ nákl. „Vlasti“ 1897; „Kdo vy mírnosti a moudrosti" , jejž po očal 1846 vydávati volil nejlepší stránku. 9" Slova Pravdy r. VIII.č. 11., láva na výsostech Bohu. Modlitební kniha", náki. Cyprian Lelek v Ratiboří v Pruském Slezsku; za Ant. Pusteta v Sohiohradech; Smirná mše sv.“ Flligrhgjižw), po několika číslech. Srvn. „Viast“ XXVI. překlad spisu dr. Basila Frant. raszla), náklad. v. Kotrb 1914 (rec. ČKDl915, 106). Prísplval do e skříolgblnem (Golubíne), fara v diec. Mukačev sop. „ brana víry" „Ví,ast“ („0brana:B„„thc „Učítelská příloha“, ělníckéovatel“a noviny“ , Holubowiclznjosef Viktor $..,J n. 1835vRož— čas
nowé v Sadeckem okresu, vstoupil do řádu 1854, studia retorická konal v Baumgartenburku u Lince, filosofická v Bratislaví, theologická v Lavalu, 1871 pracoval záslužné mezi franc. zajatci v Lamsdorfu ve Slezsku, 872—80 vyučoval v konviktě Tamo polském, 1884—87 red. časop. „Misye katolíckíe'í; :. 1887, sp. „Dzialalnošé mísyjna zakonów šw. Francízska“, Krakov 1886; yprawy misíjne do kraju Zambezzy', t. 1885; „Dzieje chrzešcijaristwa w japonii“, t. 1887, „Bulgarya, jej przeslošé dzie— jowa i jej obecne narodowe1 reiigijne odrodzenie“, t.(. 11888952; „Wyspy sandwiskie
iGambier
„Spolkové lísty“, „Naše listy“, Hornické listy“ ,
Rádce duchovní". —
ooko,p n.
oíně
24. dubna 1868, syn Václava, truhláře (konvertity z kalvin.) a Antonie Klumparové z Richemburka, vstoupil do semináře 1886. jako theolog urovnal za děkanů Svobody a Růžičky rozházené děkanské ar chivvaolině, vysv. (s papež. dísp.) 7. září 1890od bísk. Schwarze. Po vysvěceni stal se 4. čc ce 1 kaplanem v Příbrami. / de založil (v Čechách druhoul) jednotu sv. ]osefa katol. mužů a jinochů, dále
„Hornické Listy, jež sámv
plňoval. Při jubil.
poutí do íma odevzdal sv. v(Šicí Lvu Xlll. veliký v Oceánii“ , (pruměr 1 dm) pamětní peníz z příbrams mského stříbra
Holuby Josef L'u dev1t n. 1836v Lubiněpod v deputací se 2 havíři. Prožil katastrofu na dolech, _lavořinou v Nitranské župě, stud. bohosloví evang. zaopatřuje a kříse vytažené horníky. Pro mosaíku a1200 zl. k, v Bratislavi a ve Vídni, 1 61—1 evang. farář v Lurdech (14. tajemstvi) sebral na v Zemanském Podhradí v Trenčansku. vynikající a pro' dílo „Dětství je žišovo“ (meziživého pohany) přes aTké zde založil spolek růžence. botanik, horlivý vlastenec slovenský, obhájce česko— 8002 slovenské jednoty v zinknu u Bratislavy. Po Čechách založil křadu katol. spolků a vykonal přednášek oživení katol. voměd o olum (Holar), islandskébískupství,vizlsiand. množství Holumnica, fara v diec. Spíšské,v okrsku Kež 1906 byl far. v janovících, od 1911 ve Hbiíech; 1916 marockém; sta rá; rok zřízení není znám; matriky odešel do pense do Mníchovic, od 1923 pastoruje
jako pensístavTřebeš icích. — Literární činnost za data sta i. (1920): 17 katol., 43 řec. katol 74 čal ve Hbitech a zásoboval katol. časopisy mnohými počínají1767:líberaeco7llationis;kostelsv.Kateřínš; augšp., 22 ísr., obyv. sloven. a něm povídkami. Za války pomohl udržetl deník „Naší ostveřejnouznhájíltím,že Holweck Fridrich jiří, n. 1856 ve Wieslochu nec“v010mci. —
v Badensku, od 1876 v Americe, 1880 kněz, far. založil agrárníkům) v Budějovicích spolek celézemědělc Čechy (protai S„dur ení pro katol. ců“ v St. Louis (Míssourí); sp. „Fastí Maríani“ 1892, liber. Seal oi Confession“ (drama), „Die Vorladung von byl prvním jeho jednatelem a tajemníkem. Za rok
edermann, deutsche Bearbeítung der mittelalterl.
"U
„Svaz hospod družstev“ (jehož byl rovněž
vzal oralítžit" 1906, „Vengeance is mine“ 1907, „Bio jednatelem a sekretářem) se Zárubou — a přev
10
Hoiyňski — Hólzel
křížovou cestu kandidatury do zem. sněmu a ví deňského parlamentu. dru é pracoval ve Svazu 19.05 ale pro různé překážky vzdal se práce t.é — V Mnichovicích v době hladu za války za ložil konsum, ale dor oka jej krámský vykradl. Když hrozil sebevraždou a pobitím 5 děti, vypůjčil si H. k jeho“1poškozených členů zachráněni osm tisíc a pak je dlouho musil z honorářů splácetí. — Tiskem
Holzapfeil. Heribert
0. F.M.,
1868v Ne e
ckarsuimu ve Virtem mbersku, vstoupil do řádu 1884 1891 kněz, podnikl studijní cesty po ltalii, Francii, Anglii, Turecku a Palestině, 1912—18 provinciál
bavor.prov1nc1e řádové; „Aniange der Montes pieta tis , „St. Domisp. us.u der Rosenkranz“ 1903, „Frlanziskuslegendlen“
1907, 3. vyd. 1921;
„Handbuch der Geschichte des Franziskanerordens“
1;nábožensko—vědecképřednálšky:„Monistische u. christi. Weltanschauun “ (spole ěs O. Keiche vzdělávací spisy: „Srdce Páně" (překlad), „Máj rem, 1912, srvn. rec. v „ lídce“1912,648); ,.Chri ne i" „Du riss“,tova „Bůha 1" Křesťan stus im Lichte dccr Vernunft' 1919; „Die Kirche všdai povídky„iblické „Slepápovídky“, z Aventinu“, uzanna“ „Dvě„aSetba dědičky'ž'ani;
sko-solcíálně“ (překlad z Plac. BanzaeOSB), v Příbr. u. die Freidenker“ 1921, 2. vyd. 1924; „Die Sekten
1n Deutschland“ 1925 „Die Leitung des Dritten
1899 „Pantheísmus aImateriaiismus“ (překlad spisu Ordens“ 19 gnánc, slovinský spisovatel, P. Roha 8. j., ); přispíval do] časopisů „Rádceduchovu1“, „Ěucharistíe“, Kazate „Českýn 1799 v Tržiči, stud. gymn. v Lublani 1182—18, Vl,ast“ „Lid“, „Lidové listy, „Našinec“, inyceum 1818-20, theologii 1820-24; kaplan vKam niku 1824—25, vPreddvoru 1825—7 eMngšu Budějovický „Hlas“, „Hovrnické americký 1827-29, v Lublani při kostele sv. Jakuba 1829-34, Vojtěch,listy“, u. 1821vPei as“ „ hřimově, v sv. 1845, far. veV skytné, potom děkan elhřimově; :. 1 9, přispěl do ČKD 1872 článkem: „Ku sváttosti sv. biř1novánni“, refe roval v časop. „Cyrili“ 1883 o chrámové hudbě v Pelhřimově.
far. v Crnomlju 1834—1848, posléze děkan v Ryb nici; z. t. 1868; pritel Baraguv (.v 1., 912);vm1ad ších letech pokusil se v poesii; neměl však bás
dla starszychv dzieci“ košcleln sv.111.—eXV1.;1876 za ložil časopis, il8c17la Wiadomošcl
vstoupil do řádu 1746,vyučovoval gramatice, poetice
nlckého nadán, vyd.: „Venic nedolžností, ali mo litve ín nauki mlajšim kristjanam potrebn1,de bi Hoiyúski Otto, kněz, prof. církevních dějin na svojo nedolžnost ohranili",Lub1aň 18 — 3. Ka universitě lvovské; sp.. „iNektóre przepisy co do špar, příručí děkana Naumburského jana z Eise nachu, potom scholastik v Eisenachu v koleji P. bielizny i szat Lvov košcieltnych, sporzadza nla tychže“, 1869; oraz zyttsposób ania majowc dia Marie; žil ještě 1496, pokračoval v Eisenachových 1“udu (7 serií), „Pamiatka polskiej pieigrzymki do „Acta et tacta praesulum naumburgensium“ až do Rzymu“,Lvo yl redaktorem lvovske Chaty
Holzšpfel Ludvík
5.1., n. v Klatovech 1727,
olyoa ake Čieorg e james, zakladatel t.zv. a rhetorice; potom pře ednášei filosofii, morálku, saeklulaoristů (v. círk. právo a vyšší theioioiii; byl biblíothekářem
razel; 33.,.In anniver ]1101 opatství Skotsku, jež za iožl l.álDd,abývallé 1. 1128 pro ve řeh. kanovníky sv. v Olomouci; posléze sario Sodalitatís oratio“,v010m. imma :ugustina culata Conceptione e.VB ..M oratio“, 3;Pr.„De 1764; „De Holýšov (Holeischen), fara v diec. Praž., vlk. Sí Thoma apud Fratres ad 8. Aegi ragae oratio a sepraedicatores dicta 1765; „institu Střlb brském; ves připomínákostel se 1272 klášteru Chotěšovskému, farníjakožto ve 14.pattřící tiones theologlcae de Deo incarnato" t. 1769, vyd. podací právo k němu náleželo proboštům Chotě 1772; „Institutiones de Sacramentis in genere, et šovským. Po 1420 dostal se H. v držení osob svět in specie de Baptismo, Confirmatlone et buchari stia" , t. 1770; „institutiones de Poenitentia, Unc ských a patřilnavrácen v 16. stol. k panství zámku Heršovského: klášteru teprve asi T351; 123 tione extrema, Ordine et Matrimonlo“, t. 1771; Ve třicetileté válce fara zanikla a kostel byl fil. „De Deo uno et trino“, t. 1773.Srvn. Pelzel, jesuiten Touškovu; 1743fara zase zřízena a kostel o ra ven. Fara inkorporována jest klášteru Tepelsk mu. Holzbauer Ignác, hud. skladatel, n. 1711 ve Kostel zasvěcen sv. Petrua Pavlu. Data stat. (1928): Vídni, zprvu právník, potom kapelník hr. Rottala na Moravě, 1742 kapelnik Vídeňského dvorního n126311 m katol.s, 4 ev., 2 isr., 3 j., 58 bez vyzn., obyv. divadla, 1751 ve Stuttgart, 1753 v Mannneimu, n. složil 5 oratorií, mše a i.; z. 1783 v Mannneimu. (a pro Sacrobosco) Kryštof S.ěj.,bn Holzbecher Kristia nS. j.,n vajablo onnev e v Holywood Dublíně 1559, víru žalářován; _pr opuště na svobodu byl horlivým ředitelem misii jesuitských chách 1659, vstoupil do řádu 1676,působ1jak v;1rsku :. 1626; sp. „Defensio decreti tridentini profesor na nižších i vyšších školách, jakož ] jako et sententiac P. Bellarmini de auctoritate vuigatae prefekt škol; z. v Chomutově 1722, sp. „Oiea ar editionis latinae adversus Whitakerum“, Antver erpy mata Habsburgico-Austriaco-Hispana contra Ole 4; „De inv vesti anda vera ac visibíli Ecclesia astrum turcicum, cum quaestionibus, dissertationl bus et conclusionibus philosophicis etc.,“ Pr.11966 libelluzs“, Le 1604, 131%. „Epitome luris Canonici“, t. 1719. Srvn.Pelze1, Kreutzweg' predigztenlbetracs.,D€ tet“, šv. hcil. Hippo 1840.in Pasten jesuiten 131. Holzciauviz Holtzctau. Holzammer jan Křt.., katol. ttheolog, n. 1828 Hólzei Mořic, sochař, řezbářaarchitekt, n. 1841 v Mohuči, 1852 vysv. na kněze, 1857 prof. exegese NZ v kněžském semináři v Mohuči, 1886 spooiu v Praze, žák akademie Pražské a Vídeňské, vysta dómský kanovník, 1890 regens semináře, :. 1903; věl gotickou věž v Mariazell; biskup G (irský jan zpracoval Schusterovu knihu „Handbuch zur bibl Simon svěřil mu restaurOvánu karmelitsk ho kostela Geschichte“ (2 sv. vy. 871—5, 5.v 90n vaóru; 1868odebra H. do adarska a pra 6. vyd. novězpracovazlíj.Se1bstaj.Scháfer,1905n.), covai několik let v atleisieru sochaře Miklós lzsó; obstaral nové vydání Estiova dila „Comm. in omnes provedl sochy na jižním portálu kostela sv. Alžběty D Pauli Epistoias, item ln catholicas“ (3 sv., n. v Košici; maďarské ministerstvo poslalo je do ve spise „Bildun ng des Klerus m kírch1.Seminarien Bardějova na Slovensku, aby provedl sochařské oder an Staatsuniversitaten“ (1900) dokazoval, že práce pro vnitřek městského kostela, II. usadí 1se a založil školu pro lidové umění řezbářské; višodrlilějšíjest výchova kandidátů kněžství v semi tam z. 1
11
Holzen — homagium
Holzen (Klosterholzen, St. Johann im Wald, S. oannes de Aqua nova), někdejší benediktinské
opatství v biskupství Au užšpurském, ježeimu; založil1183 kol. 1152 maršálek Markvar aenppnhe přijal je Lucius 111.pod ochranu papežskou, zruš. 1802,nyní zámek hraběte Fischler—Treuberga,krásný rokokový kostel jest nyní kosteleem far Holzer 1. A ug., kapitulár a farář v Mogersdorřu
1898; „K. zu Exodus“ zu Numerl“ 1903.
Seraf, n. 1808 v Malackách Kr. Kesslera a Seyfrieda ve dómu v Pětikostelí, : 1884, skladby chrámové, mimo to F. M.,
v Maďarsku; sp. ,.Die christkahnol. Glaubens- und
Sittenlehren
aus iihrlich u. 1e11chtfasslích 111 106
Christenlehren fiir das Landvok ve,rfasst“ 2 sv.,
Vídeň auf Predigten Sonntage etc. tíir1844;„Hom11etlsche Landpfar t1839;Predštenmilet. auf gewóhnhche Feste etc. fiir das Landvolk bear beitet“, t. 15.41; „Volkspredígten (mit ein efloch tenen erbaullchen Geschichten aus dem Le en der Heiligen) auESonn- u. Festta e, t. 1842. —2. C red.
vydal disiertgcí: „De proep1scopis Cobl lenz a.,ng trevirensibus“, mířalrytec n. 1709 v1Burgeisu(Tyrolsko), provedl hojně obrazů oltářních a fresek chrámových v Bavorsku a Ty
rolsku; . 14 olzhauserBartoloměj,
Deo crea , Aschaf
ctil1.,zakladatelBarto
a
lomitů (viz 1., 948, n. 1613v Laugnně (Laugna) v díec. Augšpursk; 1636 dr. fil. v lngolstadtu, 1639 vysv. vnaTittmoninu kněze v Eichstiittu, lic. theol.., kanovník 1642—551 děkan v St. johann v Tyrolsku, far v Bingenu, stejně smýšlející kněze diec. lSalcpurské, Chiemské, Eich st'a'ttské a Frisinské sjednotil v komunitu společného
života, kterouž pak pevněji rozšířil; zorganisoval a v diecélsích Vircpurské a Mohuěské z. 20. v Bingenu n. R. Teprve po jeho smrti byly stano sdruženi toho 1680 a 1684$chv.a1eny Vlsíonářské H-ovy „Expositio in sApocalypsin171—15,ě5“ a „Visiones“1(Bambe 784,
1875)spočívají ideích středověky prorogtvlvy.d ]achyma z Fiorena (v Berth zhumilitate“ Chicmsece (Mohu (viz 11.,1169); jeho „Tractatus cum de 663), „Constitutiones
sv.,
exercitiis clericorum“ (Kolín 1662, Vircpurk 2.1vyd. Ří111680,)„Syuoplsis lnstituti“ (Říml lngolstadt 1713) byl dlouhý čas blahodárným zdrojem vychovávacíc zásad proomnohé duchovní semináře, vyd. je Gaduel, „Opuscula“ (Orléans 1861).Srvn. Václ. Krups/rý, „Bartoloměj Holzhauser a jeoh snahy o vychovani dobrého kněžstva“, Blahověst XXII. (1872); jas. Hausmann v KD 1869 (o proroctvích H-ových
2 latin. hold,
či
olzhey Karel, exegetam. věMnÍChOŠŠ lycea v 1863 Pasově od 3 univ. prof. ve Frisinkách; sp. „Inspiration der Hl. Schrift“ 1895 „Der neuentdeckte Codex Syrus Sinaiticus“ 1896; Daas Buch deer Kóníge“ (srvn. recensi Dra Musila v „Hlídce“ 1901, „Stud. zu_r alttest. E1n1.u. Gesch.“,1.,—11
Inspiration" 1902;
, Schóp
„rehekla
Akten, ihre in der Kirche“ 1905,Verbreitung 511P nkteu. z. Beurteiluing Beantwortung der Frage: Absolute7oder relative Wahrheit der Hl. Schrift?" 1909; „Ku_lgefasstes Lehrbuch der spez. Einleitung in das A 1912 (spis tento dán na index 1913); u. Babel 1nd „Hebržiische Kenntnisd. Grammatik“ griech -róm. 19131;„Alssur Wel 1921.
Holzingerl. Frant. josef lgn, dovedny'tsochař.
štukátor a mramorář, n v Schórflingu v Horních Rakousích, věnoval většinu svého&života výlzdob_ě kláštera ve Sv. Floriana; z. l775v věku 841e 2.u_[inldřilch, ev. theolog, n. 1863& vv_Langenburgu, 18811886v Tubinkách, 1889—93repetent
t.,“1893 farář, potom prof. na reál. gymn. ve Štutt gartě; sp..- „Einleitung in den Hexateuch“ 1893;
ve
státu. se světskému
Homanner — homiletika
12
za císaře Anastasia ze židovstva a obdrželi bis kupa, nepochybně Silvaa.na R. 519aao ět .523( 25.9) nictví kostela na jeich půdě Postaveného, že o—napadi židovskýkrálhomeritskýjusuí huNuwaspo dáním léna resp.j symbolu prstenu a pastýřské slední državu EthiopůvArabii Nedžran, při čemž 340 beriy (učinil tak již Chlodvík l.i r.623, odevzdá křesíanů pt.-vraždil (srvu. či. Aretas, l., 606). Pam; vaje v léno biskupství Remešské biskupovi Roma mučedníků těch koná se v církvi syrské 31. ms. novi), odevzdávají jim také duchovní úředním (Halěvy tvrdil oproti starobylé tradici, že pronásle Dokud nebylo tohoto nedorozumění, dala si církev dovám to způsobili nikoliv Židé, n 'brž Ariané; obřad s h-em spojený líbitl, jakmile však lenní tvrzení jeho vyvrátil Duchesne srvn. illesi., 467). orazil jusuía ethiopský král Ela pánové začali pokládati i moc ducho ovní za výron Ve dvou válkách po moci královské (lenního pána) a lenní poměr bi Azbeha (viz ili., 738), při čemž mu pomáhal skupů se všemi důsledky přísně prováděti, nastal menita Sumaifa. San'a stalo se sídlem ethiopskc—ho známý, dlouholetý boj moci církevní se světskou místodržitele a byla tam vystavěna kathedrála. 'l'a o investituru (v. čl.).V nových konkordátech posta žení proti Mekce (Koran, sura 105) se nezdanlo. ráno o přísahou věrnosti biskupů panovníkovi Roku 562 porazil perský král Chosru elhlopskt ho resp. státu, dříve než ujmou se své diecése (rak. místodržitele Masruka, načež připadla jižní Arabie .konkordát zr. 1855 či. 2.,0 bavorský čl. 15., česko eršanům. Posledni zbytek křesíanů Nedžransky _?r slov. „modus vlvendi“ z r. 28.č| 5. a podobně jejž kalit Omar násilím přesídlil do okolí Kuty, i v ostatnich). V právu círk. 1potkáváme se s h-em obsrmátuil se kolem 800 z monofysitismu k nestoria dosud ve formě přísahy poslušnosti biskupů k sv. Stolicci a při svěcení kně em. Ta ké projev úcty r"Houmlletík des 18. Jahrhunderts, měsíčník pro a příslušnosti kléru k biskupovi při jeho inthronl oživení kálzatelů stol. farář pro klerus a lid, zalo © 23;r .Karei 18. Frisch, v Ebenfurthu, Dol. saci a toho druhu projevy při audienci papežsk é, Rak., jenž časopis ten vydává nákladem vlastním. spojené adoraci a políbeuímc resp. ruky homiletika. ]. Pojem slovní a věcný. — II. papežovy,s jest a nazývá se h. nohv 4..X li. 24; Pon tificate rom. de consecratione Electi' m Episcopum). — Poměr k jmym naukám. — IV. Dějínnývývši] — Ill. V. Rozdělení a užití v době _nejnpvější. Literatura. 1. Homiletika jest řecké adjectivum Homanner Vilém, dr. theol., n. 1873 vDHoisu Jyrlrlnxsí) ijnonípql t.j. nauka o duchovní řeči čili ve Virtemb. prof. náb. v eubuurk na ;968' „Die Dauer der óffentl. Wirksamkeit jesuq l kazatel Kristus Pán, poslaný„ kázat evange (srvn. rec. v ČKD. 1908, 556); „Die juglr. Geburt 1ium“(Luk. 4,18), odevzdal svůj učitelský úřad Christi im NT. 1913; „Moderne u. kathol ische apoštolům, 19). rozkázav jim „učiti všecky každého nár ody“l Apoštoiové „nepřestávali Ethik“ 1914; „Das Opter tals Selbsthlngabe“ 1920. Homatíjan viz Chomat ijan. 1 moc úřední, začali se mnozí panovníci domnívati, opirajíce se o názo německého práva 0 vlast
...
Homband viz Humbaldus.
ne tvezs'chrámě i po d5omech učiti a zvěstovati
Krista ježíše“ (15k.Ap.5 ,42) a „vyšedše kázali Homberga viz Hum era.g (Mark. 6,203; ustanovilsiekněze a jáhny Hombergska synoda, shromáždění duchovních švude“ s příkazem „hlásej vší trpělivostí isvětsky'ch stavů, jež Filip líessenský svolal na amoudrostí učitelskoul“ (11 Tím. 4, 2). Hlásání slova den 21. října 1526 do Homber a, avněmž ujednána Božího da'lo se podle těchto příkazů jednak k po :l' anům a židům jednak připravovalo na křest sv. bylat.cirkevni“. zv. „ReformatioHassiae neboli„„l-lomberiseký řád Spočívá na základě demokrati a vyučovalo dítky, jednak konalo se dospělým při službách božích, kázání pohanům a židům siulo a svěřuje zákonodárství pro zemskou jež se měla konati každého roka, a církevsyznodě, ježn xógvyya, vyučování dětí a katechumenů slulo zau; pánu byla téměř nezávislá. Avšak na radu Luthzerovu lnu:, kázání dospělým při službách Božích slulo nedopustil Filip, aby tento církevní řád byl skutečně J_uulla, a vedle této umělá řeč .Zóyos,čili latinsky prová sermo; od dob Lactancla užíváno také slova prae dicatio pro hlásání slova Božího (srvn. čLhomilie te.) Hombllěres, někd. benediktinské kopat-ství 1: St Návod, jak pracovati a přednášetl duchovní řeči Quentin, jež založil pře ed. IP. Marie shromážděným věřícím při bohoslužbách, nazýván biskup Eli ou ius (v.t (vit1651i1,e758l), proslul abatyší Noyonský sv. Hunegun 2.690 jejiž tělo ars praedicandi, concionandi, lnebo rhetorica ecclesiastica nebo až doars konce XVII. stol.Od abatyše Berta 946 vyzvedla. eiikož kázeň mezi byl té doby ujal se název homiletika t. j. umění nebo jeptiškami poklesla, nahradilpovolením je hrabě Albert z Ver nauka () duchovním řečnictví. — Tudíž věcně na mandois 948 s papežským mnichy,j uvedl první opat Berner (viz 11., 162). V revolluci zýváme homiletikou „vědecko-praktickou soustavu zničenno. zásad a pravidel, podle nichž jest účelně hlásati Homburg na Unstrutě, v prov. Saské, v někdejší slovo Boží dospělým věřícím“. Homiletika podává arcih. Mohučském, ben. opatství, podle pověsti praktický přehled pravidel řečnických a zároveň z dob karolin ské, od cís. Lothara 11. a je soustavný přehled zásad pastoračmcu, jimiž má se choti ichenzy 36 jindřicha zreformováno osazeno, 1179l od Lva anmdnichyz 0, poKorvey smrti
vévody 41), nyníjiřiho zcelaSaského zn 0.zprotestanltliasováno(1539 až
homer viz chómžrl
říditi duchovní řečník,aby slovo Boží věřícímsprávně hlásal, vykládal a je k mravnímu & kbohumilému životu povzbuzoval. Homiletika má svvůj vlastní vědecký a iheologický charakter, tvoří s kateche tikou a missionologii samostatnou část theologie
praktické, pastorální didaktiku. —ll. Úkolhomile
Homerlté Podle (Oungítat,|.Himjarité), jihoarabsky'1nátrod v]emenu. Filo torgia a,2 8a3,4 bylo am iiky jest dvojí podle jejího charakteru řeči du
křesťanství šířeno arlánem Theoíllem lndem (v.t .) vdobě císaře Konstantia. Opětovně podléhali nad vládé ethiopských králů Axumských. Ke koncl4 stol. Tubba Abukárib přijal židovství, jež pak ve lice se rozšířilo. Avšak, jak z jednoho nápisu v San' a z r. 458 vysvít,á stal se jeho nástupce Abdkulál zase křesťanem.-Podle jana Diakrinomena (u The odora Lektora ll., 58, MG 86, 212) obrátili se H.
chovnll: dát pravrdla zákony a prostředky, kterými by řečník účinně působil na své posluchače, a dát návod, kterak by duchovní řečníkvedl věřícík nad přirozenému životu výkladem věčných pravd abu zením náboženského vědomí a života podle víry. Homiletika nesmí se spokojiti pouhým výpočtem pra \Ilucla
vidla a zásady odůvodňóvat nejen retoricky, nýbrž
homiletika
'i z podstaty a cíle kázání. Požadavkem homiletiky, přejatým již z antické retooniky ods ugustina, es,t aby kazatel„ doceat delectet, tlesctat“.Aby ho miletika dostála svému vědeckému požadavku, musi zachovati vědecký základ spojeny s praksi: proto vedle přednášek o umění kazatelském zavádínová doba pro homiletiku také vědecké semináře na bo hosloveckých fakultách & učelištích. (Seminářrpro homiletiku zaveden jižtataké na fakultách bohoslo veckých v Československu) — l_ll.Poměr homile tiky k retorice nebyl vždy stejný. Podle některých výroků Pissem sv. a sv. tců homiletika nepotře buje a nepoužívá světské retoriky; avšak jak sv. Pavel (ii. Kor. 3, 6), tak sv. thové (Lactanclus, jan Zúlatoustý sv. Au stín '.) skutkem předpo kládají í slovem požadují umění řečnické. Během doby homiletičtí spisovatelé a kazatelé různě se stavěli k poměru homiletiky a retoriky. Někteří reetoriku přeceňovali a homiletiku činili pouhým dílem retoriky, a jiní zase úBlně odmítali pravidla světského řečnění v kázání. avda jest uprostřed, význam retoriky pro kazatelství nesmí byti am pře ceňován ani nedoceňován. Bylo vá bylapřeceňováním retoriky, kdyby v kázání hlavní se kladla na uměleckou & estetickou formu a od té očekával se výsledek řeči; vždyť v kázání přednost má obsah před formou, a dějiny učí, že v dobách uměiko vání v kázání nastává úpadek kazatelství. Rétorika
nesmí se — podceňovat a z jest kazatelství řečnictví, pokud ovšem čim vtylučovat; slouží pravdivosti a přirozenosti řeči, a ttudíž,proč by se mě kazatel zbavovati dobr' ch a mocných prostředku působivosti své řeči? ím by naše ká- zání ještě hlouběji zašlo do abstraktního doktrí naliismu, co chladné objektivity, do jednotvámosti a nežlvotnostl (Keppler, Homiletísche Gedanken 81). jest i retorika správné obsahu a etických cilu, má p_ravidlazkušeností potvrzená kterých musi še třiti i duchovní řečník. Ačkoliv retorika světská se svými psychologickými zákony a dialektickými pra
13
znalost homiletická prakse předpokládá. — lV. Dě jinný vývoj homiletiky. Základní prvky homiletické ámme již v evangeliích, v řečech Krris tových, ve spisechkapoštolských, řečech aipoštolů učedníků Páně, které zejména zůstanouv vzoremi pro bua doucnost. Povaha těchto řečí í výslovné jejich znění dokazují, že první křesťanská doba nesta rala se o světské řečnictví; kázání apoštolů po příkladu Kristově jsou rostá, řpi tom však hlu
boká a psychologicky pssoblvá. Kázání apoštolů b la vít inou kérigmatická buď pro židů 3, 22; 13,16), buď obrácení pro obrácení pohanůp (Sk. Ap 17, 24), vybízela ku pokání, obrácení a vířePv 1ježiše Krista. V době pronásle dování konaly se homilie při službách Božích a příležitostně bývala i mimo obět mešní řeč kshro mážděnému lidu. V této době křesťanští učitelé v kázáních povzbuzovali ku stálosti a vytrvání ve víře a k svatému životu, kterýž b [ nejmocnější apologií křesťanského náboženství. ísemných pa mátek z obdobbi před Konstantinem zachovalo se velice málo: jsou to částí milíí Origenov ých a Hippolitových; některé p_akčástí spisů Cypriáno vých, Tertulíánových a j. svědčí o jejich homile tlcké zdatnosti. Z vlastních řečí mimo homilie při pomíná se řeč ehoře Divotvůrceo Origenoví. Když se bylo křesťanství rozšířilo ve státu římském, a když usttala krvavá pronásledování, pozbývalo v učování náboženské rázu obranného, při tom
vak neztrácelo známky důvěrné a srdečné pro
mluvy- homilie ve lV.—Vl. stoleti nejkrásněji se rozvinula & vedle ní uplatnila se take řeč uměl nebo sermo. Tato ani se neváže na jednotnost“ předmětu ani na pravidelnost retorlcké formy, lest obyčejně řečí příležitostnou, zejména zapoodn
velikých církevních slavností Příklady těchtoě řečmi máme vr římském breviáři ve čteních 2. nokturna, zvláště na veliké svátky. Slavní pohanští řečníci měli tu patrný vliv na formu duchovní řečí,jak to patrno u Řehoře z Nazianzu iŘehoře zNisy_,u Ba vidly jest kazateli velice užitečná bainutná, přece Ambrože, prajevuje Augustina'] nelze homiletiku ani činiti služkou retoriky nebo její sila, U řegana niků Zlatoústého, duchovních tétodoby se Lval. jasně části, ani ji s řečnictvím ztotožňovati, neboť mezi l národní jejich ráz; řeči řeckych autorů projevují oběma jesttzásadní rozdíl, zejménavpůvoduaob harmonii, klid, citovost, pathos a jakousi velkomy sahu, v účelu a prostředcích. Retorika jest původu slnost, kdežto řečí latinské projevují více střízli čistě lidského a obsahu přirozeného pozemského, vosti, vážnosti & bývají kratší. Ob bsahem, učenosti homiletika vychází od Kristových řečí, má svým & všeobecným vzděláním vynikají řeči východních bsahem ravdy věčné na'dpřirozene'; účelem reto Otců. Od V. století ustupuje v homiletice obsah riky jest vyvolatl požitek estetický a rozhodnutí theologický a christologický, nastupuje otázka an vůle k pozemským věcem, kdežto účelem kázání thropologická a soteríoiogická o milosti boží, svo jest vždy život nadpřirozený a spása duši; řeč bodě lidské a ospravedlnění. Řečnická forma upadá. světská operuje řečnickými ozdobami, kázání před— Vedle slavných IV. a V.s toletí vynikají kazatelství tétohomiletů doby Caesarius Arelatsk' (1-5,42) samo mluví v soběpouhý vznešené, důstojnév akládááslovo sné; vBoží retorice člověk podle největší mariánský kazatel starověku křes anského, svýchápřirozených schopnosti, v homiletice mluví potom Řehoř Veliký (1- 604), lsidor ze Sevilly (1 zástupce Kristův za pomoci milostulboží. (Stín 636), lldefons z2T-oleda(1-667); naV chodě Maxim Vyznavač(+66 ajanumělé z |Damašku( Ředer, Daas Kanzel, Verháltnis vonVPre igt výchově Redev čas duchovn2i řeči počíná se754).S ta)ké uplat úvaha ' lrche und 191.9) praktické kas něním zatelově doporučuje se hned na počátku studií the o povinnostech kazatelskýchpoa o theorii duchovní ologických osvojiti si pravidla retoriky v jakémsi řeči. První poučení systematické k této věci zane homiletickém prosemináři, dokud je mladistv duch chali sv. jan Zlatoústy & sv. Augustin, k nimž druží uzpůsobilejši řečnické formě, a do posledn ch let se této periodě sv. Řehoř Veliký.naSv. jan Zlato— ústýv zanechal poučky homiletické různých mí studia dáti vlastní "homiletiku předgisy o kazatelství. (Srvn usDie aVorsc ule církevní der Ho v knistýchV. 3homilii av a ]hlavněve spise Sv.HsgiIsgwoijs Augustin ve miletik. — Homiletika tvoří, jak výše uvedeno, stech integrující část pastýřské didaktiky a s ní je sou iV knize svého spisu De doctrina christiana po částí pastýřského bohosloví. Proto jak v zákono dává první vlastní homiletickou nauku, opíraje se rstvví církevním, tak v předpisech universitních o Aristotelův spis Ars Oratoria a Ciceronův spis spojují se přednášky o homiletice s přednáškami ,totiž„ onvusi Orator hlavsni dva oddíl tétoeniendi“a„modus knihy mají i vý opastýřském bohosloví. Homiletika, jako pastorálka znamnénái opravidla homiletiky mate-: vůbec, úzce souvisíi s ostatními theologickými dis proferendí" lčsiliudává tmu ciplinami, zejména s biblickou exegesí, s do ma riálni i formální, podle Cicerona požaduje u řeč tikou, morálkou a s asketikou, jejichž podro nou nika: ut doceat ut delectet,ut flectat“ a„ita agat
14
homíletíka
verbis, ut veritas pateat, veritas laceat, veritas a minorita Berthold Řezenský (1- 1272). v témže moveat'; zároveň dotýká se írozdl u mezi řečnic stoleti obohacena homiletická teorie několika cen tvím světským a kazatelstvím. Sv. ehoř Veliký ve nými spisy: sv. Bonaventura napsal asi roku 1250 spise Liber regulae pastoralis pojednává ve knize lll. spls De arte concionandi, kdež rozeznává divisio, c.,l 39, 40 o jednotlivých otázkách homiletick' ch. distinctio a dilatatio v kázání. Generál dominikánů ód Vll. století až do doby scholastiky ve 111. Humbert de Romanls ('i' 1277) zanechal pojednání století duchovní řečnictví bylo vu a.dku říčiiny De erudítione religíosorum praedicatorum libri duo, toho zjevu shledávají se v dějinách stěhování ná kdež jest již patrna zkušenost kazatelská domínl odává systematicky pravvidla a rodů a jejich obrácení na víru. Kázání měla tehdy kánů; první díl po ráz misijní, později měnila se v homilie, založené pokyny homiletické, druhý díl jest sbírkou látky na homiliích sv. Otců. Za pomůcku sloužila teh pro kázání různým posluchačům. Neznámých autorů dejším kazatelům homilíaria neboli sbírky homilií z téže doby jsou spisy De arte et vero modo prae akázání znamenitých nebo oblíbených kazatelů dicandi, připisovaný neprávem sv. Tomáši Aqu. v pořadě roku církevního (srvn. čl. homílíarium). a Tractatus de arte praedicandi, připisovaný jin dřichu Hessenskému. — Ve stol. XIV. a XV. scho
Znejstarších jest homilíář Aíkui lastika upadá a zabíhá v malicherností. Současně nův, sestavenýtakovýchla od Paví sbírek Diákonav letech 86—79 k rozkazu Karla Velikého za tím účelem, aby klérus lkazatelství doběstředověku rozmachu jkve oXlll. earn XlV. upadá po koncem tak neporušené texty homilií sv. Otců ke čtení na století církevních hodinkách. Psalo se sice latinsky, ale formou řečníckou. Ve XIV. století proslavili semjako lidu se kázalo mateřskou řečí, jen klerikům & na kazatelé směru mystického dominikáni mistr Eckhart universitách přednášeny duchovní řeči latinsk. ( 1327), jan Tauíer (1- 1361) a bl. jlndřích Suso řeklady homiliaril nebo jim podobné výkla 1366 é obě vynikliv cchách slavní A perikop nazývaly se postilla. Než i z této doby kazatele Konrád Waldhauser augustinián (1-1369), ůpadku máme vynikající jednotlivce, kteří slovo jehož latinská postilla se zachovala; jan Milič Boží hlásali s nadšením a úspěchem velikých homi z Kroměříže, kanovník pražs y(1- 1374), od něhož letů starověku. jsou tu věrozvěstove' národů ger zachovaly se dvě latinské postilly; Matěj z janova mánských a slovanských: sv. Kolumbán, sv. Boni (1-1394), jehož regulae Veteeris et Noví testamenti fác, sv. Beda Ctihodný, sv. Cyrll a Metoděj, sv. a byly 1908.ikowská, Z doby okolo 0 pocházejí takvydán zv nyzr. nízD obsa Anselm, Hugo & .Víctore, a zejména sv. er se zachovaly nard. Kazatelskou teorií v této době sepsal v lX. hující 187 latinských kázání nedělních a 88 českých století Rabanus Maurus & sice ve spise De insti kázání svátečních, pak sbírka 23 českých kázání tutione clericorum mve lll. knize hl. 19,28—39, kdež v rukopise knihovny olomoucké. jako kazatelé s dální & pražští prosluli v teto době zvl ště: Eodává homíletiky sv. Augustina. oněkud pravidla samostatněji obírá sepodle homiletickou teorií kanovník svatý jan z Pomuku, universitní mistr Guibert Nogentský ve knize Quo or ine sermo Ebrac achu,středověku Matouš z vKra ovaz aHusínce, Štěpán zKonrád Kolína.: Koncem XV. fieri debeat. Z téže doby pochází 48kapitolová Lan Summa de arte praedicatoria od Alana z Lille století vniká do kazatelství mnoho legendárního (1- 1204). Ve spise tomto dává Alanus definici ká a pohádkového, světského | komického; na kazatelnu zání takto: manífesta et publica ínstructlo morum dostaly se ielementy pohádkové na př. Velikonoční et fidei, ínformationí homínum deserviens, ex ra pohádkys zvaným risus paschalis, a kázán tionum semíta et auctoritatum fonte proveniens; propletána mnoho l latinskými a cizími slovy. Než udává 1 předmět kázání, žádá mravní naučení a za tento nemrav nebyl tolik rozšířen, jak e odn pramen označuje Písmo sv., uvádí těž, komu jest přátel tvrdívá. a vedle malicherných kazatelů 1v této kázati: ad milites, ad oratores seu advocatos, ad době půso sobilí výborní kazatelé slova Božího, jsou principes et judices, ad claustrales, ad sacerdotes, y(šM 29), sv. Vln ad conjugatos, de viduis, ad virgines, ad somno to zvlášt:ě jan Gerson ařížský an Ka apístrán ( ernardin z Feltr lentos (Or. 40—48).— Znamenitý vliv na oživení sv cenc Ferrerský (1-1411),Moemarcl13in lensky (11444), a nový rozkvět duchovního řečníctví měly i křížové (1-1494), a italský horlitel o)nápravu mravní ero výpravy a ve Xlll. století rozkvět scholastikya ným Savonarola (1- 98). V této době poz ního mystiky v nově založených řádech kazatelském středověku napsal farář Ulrich Surgant r. 1493 sbírku kázání Homiliarius doctorum a r. 1503 Má čili dominikánském františklánském. vý nuale curatorum se zvláštním zdůrazněním Písma pravyp robu udily v amasáchl v'ch Křížové náboženské nadšení, |ifrantiškánš'stí &dominilkdgntí kazatelé hor sv. &s rozdělením na credenda, facienda, fugienda, livě kázaii lidu a tak přivedli kázání k novému timenda, appetenda; výslovně se prohlašuje pro kázání tematická & jako pramen uvádí: Con rua rozkvětu. -kazatelsky' jevil se vNový tom směr scholastzickoi dalo se sicepro na materia praedicationis est sacra Scriptura. — od dogmaticko-spekulativním výklzaděPísma sv., avšak vlivem humanismu napsal jan Reuchlin r. 1503 Liber congestorum de arte praedicandi a Erasmus šrdečná forma homilie poučení ustupovala do poza í;o abmravní sah kázání tvořilpraktická pak text Rotterdamský spis Ecclesiastes se]: de ratlone con- r. 1535;ooba tito spisovatelé znovu zdů biblický, dogmaticko-dialekticky rozvedený. Kázání cionandi latinská doby scholastické jsou hodně abstraktní, razňují a zavádějí do kázání formu řečnickou podle Cicerona a Quintilíána. Doba reformace a katolické theoretická, s mnohými oddíly a pododdílřy, orga restaurace působí mocně i na kazatelství. V době nicky &logicky pevně souvislá, kázánív řeči ma teřské jsou přizpůsobeena chápavosti posluchačů, reformace do kazatelství vnikla polemika, často až praktičtější a protkána příklady a legendárním vy vášnivá a nedůstojná, zejména u kazatelů prote pravoováním. Mystika závodila se scholastlkou, aby stantských. Na straně katolické vznik protest intellektualism doby doplňovala citovým podáváním tismu vyvolal nápravu v obsahu ázání a přivodnll reformu všeobecnou na koncilu Tridentském. Sněm včrouky &mravouky. Ve XIII.stoletívyniklivúřadu kazatelském a zanechali nám cenné ukázky svých Tridentský obnovil starší církevní předpisy o ká kázáníí pravidla kazatelství především oba za zání slova Božího a doplnil je novými předpisy kladatelé l„řádů sv. Dominik a sv. František Sera a normami, zdůrazniv povinnost kazatelskou u bi flnský, pak jejich žáci sv. Tomáš Aquínský (1-1274,) skupů, řeholníků a farářů, a ustanoviv formu sv. Antonín Pad. (+1,238) sv. Bonaventura (1- 1274) iobsah kázání (sess V.c. 2; sess. XXIV.c. 4de Ref..) c.,—<
homiletika Podle předpisů sněmu tridentského obnovilo se katolické kazatelstvi, k čemuž přispěly nemálo ře hole starší i v těddobě vzniklé řehole jesuítů & jiný.ch Sv. Karel Boromejsk' 1-1584), horlivý arci biskup milánský v provvádn reof ormy tridentské, vydal pro svůj klérus lnstructríones pastorum ad concionandum a na jeho popud biskup Veronský Augustin Valerio napsal Rhetorica ecclesiastica r. 1575, kde jest naznačen rozdíl mezi retorikou světskoukázáním a duchovním avzdůrazněna po vinnost docereřečníctvírn et commove.re — z Granady ve Španělích (1- 1588)v dal r.“1576 rovněž významný spis o kazatelskv teorii pod titulem Ecclesiasticae rhetoricae sive de ratíone concionandi libri sex, kdež est teorie uvedena podle starších retorlk. Zmínky zasluhuje také špa nělský dvorní kazatel Vavřinec a Villavicentio, jenž r. 1565 vydal spis De formandis sacris concionibus seu de interpretatione scripturam populari libri tres, kdež doporučuje různá kázání tematická a oučování bludařů mírným způsoobem, aby viděli, Že je chce obrátit & nikoliv zatratit. Praktickým a dosud užitečným pojednáním o homileiice jest z této doby krátký spisek sv. Františka Borgiáše T. Libellus de ratione conclonandl v osmi kapl tol ch (příprava na úřad kazatelský, co a jak pro kázání studovatl, meditace před kázáním, disposice kázání, vlastnosti kazatele, co čin ti bezprostředně před vystoupením na kazat elnu úkol kazatelův na ka,zatelně co má činiti kazatel po kázání), tento praktický návod přeložil do němčiny a vydal jako
15
domažlický, farář u sv. Mikuláše na Starém Městě pražském, vydal v r. 1618v Praze kázání 0 utrpení Krista Pána, o posledním soudu a některá jiná, kteráž podle Balbína té doby velmi chválena byla; z téhož r. 1618 máme dobrou postillu jesuity Šeb. BerličkK z jesuitůVFclav :pomínají mimo již uvedené čes é kazatele Šturm, seMich. Tol maier, Vojtěch Chanoovský. Mimo Prahu byli v Če chách dobrými kazateli této doby Adam 2 Vinoře, farář Krumlovský, Dr. Daniel Hessel, farář v jin HradMar ci, tlDr. Bartoloměj děkan vdřichově Plzni, Dr. nr,Pfeíi'fe farářFlaxius, v Kadani aj. — Válkou třicetiletou utrpěl nejen život hospodář ský a kulturní, nýbrž i kazatelstvi, takže druhá polovina XVll. století a ještě stoleti XVlll. počítá se za nejsmutnější dobu posvátného řečnictví v Ně mecku &ve střední Evropě vůbec. Bezuzdná obraz nost, nedůstojné vtipy, titěrnost, zhrublá a nevkusná forma snižovaly slovo Boží a překážely jeho pů . Kázání : této doby podobají se často vice hádankám nežli naukám víry a mravnosti, sloh jest často jadrný, ale slova Božího méně dů stojný. Významnými kazateli & representanty této doby jsou: dvorní kazatel vídeňský Abrahaam a Sancta Clara augustinián (1- 1709), jenž ukazuje značnou znalost lidí a užívá dobrých obrazů a při měrů; na Moravě vynikal tehd jesuita Bohumír
Hynek Bilovský,Š 1725),0.v Čechách Antoním Koniášfarářletovický 760, P. (čom Praaem
jehož oblíbeno/u Německu postillu vydal Chrislostom Tábor ský (1-1748).V proslul té doby trevírský dómský kazatel Hunold (1-1740). V téže době v ltalii, přílohussvého spisu Predigtau sarbeitung profes. ve Francii, ve anělsku a v Polsku osáhlo du “Fr. Kru T* V lnnsbrucku l916 (str 1113—33) Z kazatelů Vl. (1století chovní řečnictví potud nebývaolé. Církelv Bedřicha Nausea 1552),připomenoutí ja na Faber jest ]ještě l), psolká honosiladokonlalostí ses vlanými kazateli, mezin biskupa Stanislava Hosia (1-157911), Poláků Petra přední místo náleží Wujkovi ( 1697).V ltalinilpů
SkarguT .j. ( 12); z českých kázání té doby sobil tehdynnadšený kazatel avel Segnerií.T j., máme postillu děkana pražské kapituly Tomáše (1- 1694), jenž svou činností na kazatelně a vzorným
kněžským životem přivedl k Bohu mnoho tisíc duší, l:— Bavorského r. 1557 a vzBononii ání jana vydal Suchéhol z let1596— z1599. V ltaliiá r. a zanechal kázání trvalé ceny. VPortugalsku úspěšně Rudolf z Tossignano O. S. F. Dictionarium paupe kázal téže doby Antonín Viera ('i' 1697). Dobu rum, obsahující formální homiletiku a pak abecedně každého z těchto mistrů předcházely a následovaly celé škol doby dobrých kazatelů, kterýmiž duchovní sestavené Dictionarium de virtutibus vitiisr činli řečnictv důstojně a úspěšn bylo pěstováno. Nej látku k různýmkázánímpodle Písemsv et—Zp polovice stoleti XVll. máme několik pěkných spisů krásněji rozkvetlo kazatelstvi v této době ve Francii: o teorii kazatelské a rovněž působili tu ještěě_ně Bossuet, biskup vMeaux (1-1704), BourdaloueT. ]. kteří vynikající kazatelé. Karel Reglus T. ]. vydal (1- 1704), Flechier, biskup v Nimesu (1-1710), Fene r. 1613 Orator christianus, kde pojednává o celé lon, arcibiskupz a,(-|-l715) Massillon, biskup nauce homiletické a to: de concionatore. de con v Clermontě (1742) zůstanou navždy velikými vzor cione, de concionantis prudentia et índustria. jakub kazatelů. jejich zásluha záleží v tom, že dovedi de Graffiis vydal v Kolíně r. 16327 pis Rhetoricae budovati svá kázání na zdrav 'ch zdrojích Písma ecclesiasticae libri tres, kde 1podlep_homiletických sv. a katoické tradice, a že ovedli kázání řeč pokynů různých předchůdců rozděluje kázání na nlcky a organicky skvěle vybaviti. ještě dlouho po“ genus didascalicum a enus non didascalicum. nich měla církev francouzská hojný počet výbor ných kazatelů, vzdělávajlcich se podle svých mistrů, Slavný Klaudius Aquaviva vydal avšak s francouzskou revolucí a jejími následky 1638 generál lnstructiojesuítů pro superioribus & k ní přidal . uadio Epistolae praepositorum geheralitmi mad patres et koncem století XVlll. a začátkem fratres Societatis Jesu, kdež jsou hlavní asketické í kazatelstvi francouzské. Aby napodobiteíé velikých normy a řády,zejména homiletické vyškolení k úřadu kazatelů neupadlí do for kazatelskému. Přlpomenouti dlužno také spis zna francouzkých malismu, vydalzmíněných Fene on r. 1718 v Paříži Dialogues menitého dominikána historika Alexandra Natalís sur l'eloquence en general et sur celle de la chaire lnstitutio concionatorum tripartita, jejíž 1. díl jedná en particulier, kde varuje před upřílišováním formy o homiletické teorii a 2. a . díl obsahuje nástiny a poukazuje na obsah a ducha duchovního řeč duchovních řeči na všechny neděle a svát V nictvi; podoonbý účel měl spis Blasia Gisberta L'éloquence chretlenne dans í'ldée et dans la pra Francii dpovznesl kazatelstvi$a5 es is (l-l-6 piřikladem svým tique, r. 1702 vydaný. Také u jiných národů na— v této době sv. František .České aměti zachovaly nám z doby před válkou30tiletou podobování francouzských slavných kazatelů vedlo jména některých znamenitých kazatelů, kteří horlivé úpadku kazatelství; k tomu přistupoval ve střední hájili katolické pravdy proti vnikajícimu do Čech Evropě směr racionalístický a osvícenský, který do protestantismu, u sv. Víta působil kanovník Arse kazatelstvi zaváděl naturalismus a světskost na úkor nius z Radbuzy, nazývaný současným spisovatelem slova Božího. Vduchu osvícenském kázali mnozí zelotes religionis catholicae, sui temporis haereti kazatelé, mezi nimiXVll vňnikajíci (1- 1848). polovici stoleti Bolzano jak v Italii, ve corum terror, concionator nervosissímus; jan Locika Vdruhé
16
homiletika
Francii a Polsku, tak v b' valém Rakousku zachc vali mnozí vážnost slova ožího a církevního ducha proslsu71 kardinál Rauscher( 1875), P. VeltC. SS. R. (+187.6) V naší vlasti v biskupové IX. stol etí b_yli vly'bor nými kazateli aspisovateli jirsk 883), vruček kazatelství, několik pří Brynych (+1902), Bauera-1915), Doubrava( 1920), Tak a!vydáno 1745 vydán spis homiletick Amadea 'ch ajacen— ského Paulus ecclesiastes seu eloquentia christiana. Visnar (+ 1926 6)mmimorně Sušil, Ehrenberger, Rych lovský, Hakl, Černohouz, ulc, Knoblloch aj. Mezi gua evangelicus ad ideam P. et Rudolf doctrinam diví žijícími kazateli těší se dobré pověsti pražský arci aulíorator formatur; r. l769vvydal Graser Praktische Beredsamkeit der christlichen Kanzel, biskup Dr. Kordač, opat strahovský Metod Zavoral, a r. 1775 lgnác Wurz Anleitung zur gelstlíchen kanovník staroboleslavský josef Málek, pražský Beredsamkeit. V Itálii působil tehdy sv. Alfons farář Tylínek; jakorEm. horní etičtí: s isovatelé z Liguori (+ 1787) a jeho řeholní bratři,vNěmecku se Heusler, profesor ybá.kT J.,chválí pro fesor Melka, Dvořák, Kudrnovský, Kubíček kOcetek, mohučskýTColmar (+ l818),v ve Vídni psal farář Ma . .Na uka kazatelská čili horní abiskup kázalTschupikT +1784)a sv KlimentDvořák (+18 20). Války Napoleonské a jejich následky za letika bývá různě dělenaasestavována. ední roze znávají homiletiku materiální a formálmt. j. nauku stavily řadusletlletí rozvoj kazatelství. národního Teprve oda 0 osobě kazatelově a zejména o předmětu a pra polovicenaXIX. s probuzením kulturníko života začíná utěšeně vzkvétat' | duchovní menech kázání, což jest homiletika materiáiní, řečnictvi. Na theologických fakultách začíná se a v části formální podávají nauku o stavbě kázání, n.esu jíní rozeznávají homiletiku přednášeti duchovní řečnictví a píší se učebnice zpracování a předn homiletické spolu s příručkamí pastýřského boho všeobecnou a homiletiku zvláštní , všeobecná ecná sloví. Sluší tu jmenovati Sailerovy Vorlesungen o společných podmínkách duchovní řeči, homíietika aus der Pastoraltheologíe r. 1788 a Neue Beltráge zvláštní pak jedná o různých druzích duchovn řeči. zur Bildung des Geistlichen z r. 1793, ak Hir Všeobecná homiletika rozděluje se zpravidla ve scherovy Beitrage zur Homiletik und Katechetik čtyři dily; první tvoří inventio čili homiletická 1852. Zvláště pak důkladný jest s 15 jesuity topika, obsahově rovnající se homiletice materiální. Mikuláše Schleinígera Grundziige der Eeredsam— V této části jest stanovili předmět kázání a jeho keitz 1868, enž dočkal se 6. vydání r. 1905, obsah, jeho cíl a zdroje látky. Tato část jest blíže určována předpisy církevními, jednak na koncilech, pak autorae Dievyádní Bildung Predigers jednak v kodexu církevního práva (v Can. 1347 7a j.), z r. téhož 1863 vše stém oddesjungen Racker1.908,s Muster des Predigers ve 4. v d. 1913. osef jusngl v encyklikách papežů. zejména Benedikta XV. mann vydal v r. 1877 důkla ný spis heorie der Humani generis z r. 1917, jednak předpisy kon gregací zejména Kongregace konsistorní z 28. červn geistlichenkatechetíku; Beredsamkeit,vyobsahujíci a 1917. Druhý díl všeobecné homiletiky jest dispo: zároveň 4. ouk homiletiku atte— sitio, podávající návod, jak sebranou látku sesta rerem obstarané,v správně část kateche tickou. Velmi ro,Lvšnechává řily se Meyenbergovy Homile vlti v kázání. Každé kázání má tři základní části, tische und katechetische Studien zrr.l totiž úvod, vlastníipojednáni azzávěr První věci 1;925 Kleeitgenova Ars dicendi dočkala se r. 1 26 jest stanovili cíl a předlohu kázání, kterouž tvoří již 21. vydání; Keplerovy Homiletische Gedanken pravda určitá věroučná nebo mravoučná; tuto jest und Ratschlžige vyšly r. 1911 po šesté, F. Hettin v pojednání tak podali, aby veritas pateat, placeat, at; aby pravda byla jasna, nutno ji vyložltí, gerovy undsluší Prediger nově znííůvvodnití,námitky vyvrátíti; aby se líbila & pů vydány Aphorismeniiber od Hiilse 1908. Predígt Mimo to jmenovati novější spisy: Kríeg—R_ies,Homiletík, 1915, vydání sobila, je nutno jí budítí city a hnutí vůle. Třetí ruhé; Kieffer, Die áussere Kanzelberedsamkeit, část jest elocutio,t. ]. slohové zpracování duchovní řeči. Tato mu usí býti podána slohem světlým, líbez třetí vyd.r .,1923 a téhož und Predíger r1924; nejnověji podáváPredigt homiletickou teorii ným i důrazným, s použitím řečníck'ch.forem Čtvrtá
homiletiky, pronuntiatio, jak prakti kcy Dr. Heli-gr, 6Praktischer Kursus der Horni část řeči se naučiti, jak ji přednésti,podkvá jak 'mí pravidla, akcemi pro letlk, 2.řečníctví vyd.r 129 Dr.ja |josef Foittynovský,učeb Du vázeti. — Homiletika zvláštní je ná o zvláštních chovní r.6;'1927 o bohosloveckou nici homiletiky a Dr. Alois Richter, Pramen du druzích duchovní řeči, a možno ji děliti rovněž ve dily: Kázání podle předmětu, 2. kázánípo chovního řečnictv ví, r. 1927 Homiletickému vz ělání účelu, 3.1kázání podle formy vnější, 4. kázání podle v poslední době cenné „služby,prokazují homiletické kursy pořádané na pr. ve ídnll Ravens příčiny. Podle předmětu rozeznávají se kázání burku 1910 a 1913, v Brně 1912, v Ollomouci 1925. věroučná, dogmatickn a apologetická, kázání mra Také homiletické časopisy vedle duchovních řečí voučná, liturgická, h..,storická panegyrická. Podle formy rozeznává se 1omilie, kázání tématické, ká zání katechetické, kíesťanske cvičení a řeči exer ciční. Podle příčiny jsou ktítzání buď pravidelná jako nedělní, sváteční nebo příležitostná, jako postní, májová, misijní, a při různých událostech. — Kaa-v zatel podle těchto dělidel uržené kázání vypracuje zvláště, používaje zásad a pravidel homiletiky všeobecne. Při pracováni kázání může kazatel po— užítl i kázání psaných nebo tiskem vydaných jiných kazatelů, na prvem místě však používá vlastního. promptuaria a vlastního studia (srvn. Richter, Pra meny duchovního řečnictví). Bližší vysvětlení homí letických pravidel jest hledatl v příslušné homile- došly2 konfďrenční řeči Ařostin a da Montefeltro tické literatuře. Viz také článek homilie a článek (+19 21).V Neěmcku v X X století působili zna kazatelství. — Vl.Literatura. Ackerman nn menltí kazatelé kardinál Die enbrock ve Vratislavi Leop., Die Beredsamkeit des hl. johann Chrysosto (+ 1853), biskup Ketteler v ohuči (+s1877), biskup us, iirzburg 1889. Baínvvle ]. V.- Schdfer E., . Fórster ve Vratislavi 1881) proslu kur1 kardiná KepplermWinke fiir dle ríchtige Verwertung von Schrífttex v Rottenburku (+ 1926);(+ v Anglii lové Wisemann, Newmann a Manning. Ve Vídni ten in der Predigt, Rottenburg aIN 1912. Bessler' přinášejí i theoretické příspěvky homiletické; prvé místo tu zaujímá časo is Kirche und Kanzel,Blát— ter fůr homiletische \ issenschaft vydávaný v Pa derbornu od r. 1917. Zn ěmeckých jmenovati dlužno ještě časopis Prediger und Katechet, Chrisologus, Haec l uere. nás homiletickou praksi a teorii pěstoval nejvíce Rádce duchovni, nyní bohužel zaniklý, pak Kazatelna a Kazatel. — Ve Francii v XIX. století oblíbeny byly řeči konferenční, jejímiž hlavními představiteli jsou Frayssínous + 1841), Ravígnan T. ]. (+1858,) Lacordaire O. Pr. 61), Monsabré O. Pr. (+ 1907), v ltalii veliké olblíby
homiliář
Willíbrv junge Redner, Freiburg 1921, —6 0. S. ' B., DerDer frohe Predi er, Freibur 1927. Bělohlávek V. O. Cr.. 0 c klickych kázáních, v RD. 1904. Bouchal jas. V., ažme po lárně, v ČKD 1.899 Cotlarciuc Dr. Nico., Homi etische Formal stufentheorle. Paderborn 1915. Denker Dr. Alfr., —Aibrecht Dr. W., Lehrbuch der Krankheiten des Ohres und der Luftwege elnschliessilch der Mund
krankheiten, Jena 1925,10.—ll.vyd.
Délschy Se
raphíne, tiir Sgrachtechnik, urg 1921,2.v Uebungen d. Dědek Vinc., áazaitHambu ?, vKa zateli ! 7. Dosto! A., Užívání ísma sv. v kaza telství, vKazateli 1896.ouFoit nws/3$asser jos. V., Dr.,Prak Du chovní řečnictví, Olom tisches Bibelstudium, Brixen 1919, 2. vyd. Gerber P H., Die menschliche Stimme und ihre H giene, Leipzig 1919, 3. vyd. Gutzmann Herm. Dr, timm bildung und Stimmptlege, Miinchen u. Wiesbaden 1920, 3. vyd. Handloss Karl, Dle Herz-jesu-Pre digi, v čas. Der Seelsorger 1925; Maiandacht und Maipredigten, Adventpredigten téhož časop. 1925/6. Hazuka V., Kázání, cvičeni, řeči, konference, v RD. 1898. Hennig C. R.,1 Lerne gesundheitsgeDmass spre chen, Wiesbaden Herr Dr. jaaokb Praktischer Kursus der Homi etik, Paderborn 1926, 2. vyd. Hetlín er Franz Dr.—lluls Peter Dr., Apho iber redigt und Prediger, Freiburgi. B. 1.90 Hofmann Kaspar, Kirchenlied und Predi t, v Kirche und Kanzel, Paderborrn 1923. Honeffjo., Lacordaire, ve sbírce Predigt-Studien, Paderborn
17
zateli 1897. Meunier W. H., Die Lehre vom Predigt t,herna Paderborn 1892 MeyenbergA., Homiletische und katechetische Studien, Luzern 1925 . Mdnn . ., zur Verteilung vdyes Katechismusstoffes auf eine vierjáhri e Periode von Sonntagspredigten, v Chrysolo s 1 16/17. Mužík Ant., Stručný dějepis kazatelsk ch literatur slovan ských, raah 187 Pal skeE., Die Kunst des Vor trages, Stuttgart 1880. Panýrek MUDr.D., Hygiena hlasu, v Bibliotéce lékařských spisů populárních, Praha. Parsch Dr. Pius, Die Fastenliturgie als Stoff— quelle fiir den Prediger, v čas. Der Seelsorger 1925.
Plus „réelle“ et „,irréelle“ 1923:Raoul, ProbstPrédicatiOn Ferd., Lehre und Gebet in denParis drei ersten christlichen jahrhunderten, Tiibingen 1871, Katechese und Predigt vom Anfang des vierten
bis zumaEndeK,desKazatelna sechsten jahrhundertes, Breslau a politika, v Růži do minikánské 1910. Racke Karl, Die Verwaltung des _.
Predigtamtes mit Beriiclzsichtiigungl gegen war tígen Verhaltnlsse,Freiburgi. B. dger ZRickerDr.
Ans 0. ..,BÁug.C, DascPerikopen-System, Wien 1892. Ro'sslerDr. . S.R, Thematísche Predigt und Homilie. ve Zprávsěo ]. Homilet. Kurs' ln Wien, Wien—Leipzig 1911. Richter Alois Dr., Prameny duchovního řečnictví, Kroměříž 1927. Skočdopole Ant., Příručná kniha bohosloví pastýřského,1 2.vyd.; O řečnickém rozvoji textu biblických, v Ka zateli 1901. Svoboda Dr. Heinr., Erster homileti scher Kurs in Wien, Wien—Leipzig 1911. chlei
nigcrNik. S] , Das kirchliche Predigtamt, Freiburg
1924. Hrubý Hynek, České postilly, Praha 1901. ..vyd Schneider Rud., Nejdůležitější druhy Hufner 0. F. M., Volksmission und Missionserneu .S chulh erung, Důlmen 1910. jan/re MUDr., Zikm., Vady řečí duchovníchza naší doby,vvRDl. H.S. ]., Theorie des miindlichen Vortrages be řeči“a jak se jich chr-ánaiti, v Bibliotéce spisů opulárních, Pra . jindra lékařskýchF a,n Papež sonders fůr Redner und Prediger, Freiburg 1915. "13 .o kazatelství, vhČ.KD 1911.jungmann josef Steinbach Fr. K.,Die menschlicheStimme'im Dienste S.j.—-GattererMichal 8 f., Theorie der geistlichen der Kirche, Paderborn 1912. Slingeder Fr., Ge (—
Beredsamkeit, Freiburgi.
.vy . Kadlec
schichte derOSchriftpredigt, v Predigt-Studien, Pa derborn 1209 ie Zeitungaaufder Kanzel, Linz 1904; Wo steht unsere heutige Predigt, Linz 1911, 2. vyd.; Dle homiletische Fúlle der heil. Schrift, der Kanze1,xv0Predigt-Studien, Paderborn 1922. Ka aess.ep M..j, Homiletisches Handbuch fůr Linz 1924. Stal: Alban—Schmiít Dr. Jakob, Ho Missionen, aMiossionserneuerungen, Exercltlen, 0k miletik, Freiburg 1898, 2. vyd. kraba! Dr. Jos., Apoloige na kazatelně, ve Věstníku jednot duch. taven, Triduen,van.S Paderborn 1920,—1922,l..—3 vyds 1925. paček Dr. Rich., Mariologie na kazatelně, Kasterenf.P. „l.—Sendel...,]S] Wie jesu aubert W., Die Ptnngstpre :redi te, Freiburg 1917; as jesus redigte, Frei v témž časo.1925. :urg 920.eKe.pp!erDr P. W. von, Pre igt und heilige digt, v čas. er Seelsorger 1925/6. Van fk F. B., .šchritt, Freiburg 1926; Homiletische Gedanken und Pětiminutová kázání, v Kazatelně 1912— . Ratschíáge, Freiburg 1911, 6. Vyd. Kiefer Dr. G., Rich,,Psycholog; und Technik Predigt und Prediger, Paderborn 1924 ie aussere laschek Lelpzlg12 vyd etzeru. Welte,der' Rede, Kanzelberedsamkeit, Paderborn 1923,3. vyd. Kleut lex:k'on, V9!1 4sv. Zavoral Met., P. Henri Dominique gen Iosephus, Ars dicendi, Taurin 1926, 2. vyd. Lacordaire, v Kazatelně 1902—3. Zimmermann Mat. . ,Vb'p na kazatelně, ve Věstníku katol duch. hk. Knobloch d., ČjKakátémata cyklických voliti třebaDr.E atd.EvČ 1888. Kolb V. 8. ].,kázání Vor 1912—13. trage íiber die Ředekunst, Wien 1920. Ko'llnerjos., homiliář (homilinrius doctorum sc. liber), sbi'rka Geschichte der Predigt in Deutschland von Karl homilií sv. Otců o nedělních a svátečních evangeliích. d..Gr bis zum Ausgange des 14. Jahrhunderts, Obsahoval po většině homilie sv. Chrysoss,toma Miinchen 1886. Krause C. 88. R, Die Volksmission Ambrože, Augustina, Řehoře, Bedy Ctih. Později des hl. Alfons und seiner Sóhne, Bochum 1922. používalo se k ní také řečíHerikovyl, Alkuinových, Hinkmarových, abana Maura, c,h aymovy cýh a . Krieg Dr.vyd. Corn.-Rlcs 1915,2. KrusF Dr. r. 8.jas., ].,Fl:Homiletik, ragen der Freiburg Predi t H. dělil se na dvě části, v zimní (pars hiemalis) a letní (pars aestivalis). V každé z nich byly nej ausarbeitung, Innsbruck 1916, 2. vyd. Kubíček jan, Krátké či dlouhé kázání? v Kazateli 1896; prve výtahy z homilií sv. Otců na neděleasvátky Páně, v části zimní také na suché dny a všechny Nařízení kazatelům encyklcice Lva Xlll.v)vKa— zateli 1895. Kubíček (o Václav, omlvám na zřeteli, dny v postě i v témdni velikonočním, potom ho milie na svátky svatých (commune sanctorum). abych kázal názorně, ve Věstníkuujpednot duchov. Zhusta bývají na jeden den dvě více ho a Písma olomoucké ka Dr. jose 0brněnské důležitosti sv. pro1925. úřad kkazatelský,v ČK B milil. jeho obsa h však i rozsah časem utrpěl 4; homilii, ve Zprávěl. homil. kursu, Brno některe změny, zvláště zavedením nových svátku 1913.Lamairjos. S.].. Grundsatzliches in den Mal éněž bylo třeba stanoviti vybratikazatelům homilie predigten, v časop. Der Seelsorger 1925. Liene'rt pro nové. Účelem homiliářů byloneb přispěti Konrad ..,B Der moderne Redner, Einsiedeln, jako pomůcka. První h-e povstaly v 8 st. Předpo 5. vyd. Markrab Kl., Homilie nebo exhorta, v Ka kládajít je již nařízení různých sněmů provinciálních Karel, 1921 mirrKaim HynekE,míl Bílovsky,ve Sborniku histor. kroužku Die Anschaulichkeit auf
Český slovník bohovědný V.
2
18
homíliář
oddílu Písma sv " Předmětem homilie jest na prvém místě výklad nedělního nebo svátečního ustanovujice, kněží 1 biskupové si evangelia neb epištoly; _na druhém místě možno sbírky homiliíabypravověrných Otců, a Opatřilil Mabillon 1707) připomíná ve svém spise De liturgia homileticky vykládati i jiný oddíl Písma sv., tak Gallicana (Paris. 1 jeden prastarý homiliář že celé Písmo sv. během několika let lze vyložiti; gallikánský, podle Kepplera pak (Klrchenlex. VI. homilií konečně možno vykládati' ] posvátné obřady, 22 chová se dosud v biskupské knihovně Vircpurk mše sv. a sv. svátostí. V tomto širším smyslu lze vykládati terminologii církevních předpisů o homi zs.trukopis h-e sVircpurkskéhoebiskupa zachován. v universitní ské Burkharda leticke'm poučování lidu. Podstatný rozdíl homilie knihovněaPražskét (srvn. 'I'ruhlářgt„Catalogus codi od kázání záleží v tom, že homilie jest obsahem cum“ čís. 509) t. zv. Opatovický, vydaný od vázána na Písmo sv. a formou jest rozhovor přátelský, rodinný, prostinký; v homilií nemluví A. Paterar. v 1863, ČČ. s “českými 1880. g_losami, Odt ježt oh—ů Hechta vyda renčik, nýbrž jako duchovní otec & jest rozeznávati hMKarlův (HomiliariutscCaroli), služebník Kristův,,užlívalšícíh jehohomilie. slov, jeho kteerý k vyzvání Karla Vel. vzdělal jáhen Pavel jeho horlivosti. — —přirovnání, Obyčejně (v letech 776—784) a k němuž Karel sám předeslal rozeznává se v literatuře kazatelské homilie dvojí: okružný list podávající poučení o jeho vzniku a a) llomilíe rozborná čili analytická, prostá, nižší, účelu. Podle toho h tento nebyl určen k účelům exegetická; tato lidověapřistupně vykládá vybraný homiletickým, thn mén ně k tomu, aby homille z něho oddil Písma sv. větu za větou ne i slovo za se předčítaly lidu místo kázání, jak dosti zhusta slovem, ale vždy se zřetelem na žlvot věřících a se tvrdilo, nýbrž k tomu, aby se opravila a upravila v jednotné myšlenkové souvislosti. b) Homilie čtení nokturnů při houin ách. konaných ve cloru sborná čili tematická, syntheti_cká, řečnícká, vyšší; v koswlich katedrálnich & klášterních. K němu tato svou soustavou jest zařízena podle zání tedy nevztahovala se i'ečená nařízení círk. sněmů tematického, avšak z perikopy vybirá jen hlavni z 9.51. Ovšem později používalo se také jeho body a myšlenky, upravujíc je formou kazatelskou. k účelům homiletickym, p edem ovšem v to =“ Za podklad homilie syntheticke' hodí se perikopy kostelích, pro které byl určen, v katedrálních a jednotné't. j. obsahující jedinou hlavni myšlenku klášterních, nebot tam měli jej v opisech po ruce. nebo pravdu. Rozdělení toto v homilii nižší a sou pak zachovány rukopis y jeho v knihovnách vyšší mnozí odmítají jako nepřipadné, a také v Heidelberku, Frankfurtě, Darmšttda ě, Fuldě, pojmenování homilie exegetické a tematické neza v Gieszenu, v Kasselu, v Karlsruhe. tTiskový-ch mlouvá se mnohým, ježto formálně homilie tematická exemplářů z 15.16.51 i 17. st. zachováno jest není vlastni homilií, nýbrž kázáním tematickým, mí více na místech různýcho— Literatura. Ranke , obsahově však přimyká se více k Pls mu sv. &nesm Zur Geschichte des Homiliars Karls des Gr. ve Stud. zapomínatl na výklad poučné-praktický. — lll. Dějin u. Kritiken 1855, 11, od 386; Lentz, Gesch. der ný vývoj a význam její. — Homilie jest nejstarším Homíletik, Braunschweig, Marba ch, Gesch. der a nejvlastnějším druhem duchovního řečnictví. od rista Pána naznačeným, ců účinně deutschen Predigí vor Luther, Berlin 1873, Cruel R, Geschichte der deutschen Predigt ím Mittelalter, pěstovanými, církví sv. stále vřele doporučovaným. Kristus vykládalnázorným vznešenéa božské pravdy Detmold 1879;des Ad.Mittelalte Ebert, Allgemeine Geschichte der Literatur ers, B. Le eipz. zpu ůsobem ánprosýtrn, sred čn ným, jej následovali v úřadu učitelském věrně apoštolové 1880;l e.,A KIEvzngel. Perikopen,I Wiesbaden a učedníci. Svatí Otcové prvnich století vykládali 1869,1 od 218;Kirc Keťp.'er P., Homiliarium ve Wetzer und Welte's nlexikon, B. V1. 5221— 223. věřícím v témže duchu posvátné prav se nepřekonateln mi mistry homiletických řečí. homííl e. — [. Pojem slovní avěcný. — ll. Lšruhy jména Orlgena „ tce homilie“, sv. Efrema, Basila, homilie. ějtnn vývoj a význam její. Cyrila, ehořů, Ambrože, Augustina, jana Zlato úste'ho,[Petra Chrisologa, Řehořre Vel. a j. budou IV. „Součástmmlhqmílíeajejí zpracov v.dnl — V Litera v homileticce vždy vysslovována se zaslouženou lie jest spisovatelů odvozeno z na řeckého (Sydem, úctou. Scholastický středověk a racionalistický což značí u klasických př. Hom novověk dávaly přednost kázáním tematickým, Xenofonta, Sofokla důvěrn' styk domácís,vojenskou společnost, přátelský roz ovor žáka tel.em avšak doba nejnovější opět vrací se k homilii. Mistry homilie v nejnovější době osvědčili se V tomtol Písmo smyslus důvěrného tslova dnům na př.urozhovoru v.Lukášeužiuvá nebo sv. kromě jiných biskup Keppler a švýcarský profesor Pavla. U řeckých Otců označuje\,se homilií duchovní Meyenb erg. — Výzanm homilie spočívá v tom, řeč konaná křesťanům při službách božích, na rozdíl předvádí slova a život Kristův mnohem jasněji od řeči nům knnar.é, která slula xňouyya. než jiné řeči, že seznamuje věřící lid s obsahem V latinské literatuře užlvalo se buď téhož slova dmuche Písem sv.., že budí lásku ke Kristu homilia nebo tractatus popularis (Sv. Auuustin, evangelií a k evangeliu Kristovu. Pro tyto i jiné přednosti církev sv. doporučuje především homile (v Cáchách, Remeši, Mohuči, Toursu & j.) 2 9. st.
list 224: restabant raeci homilias vocant).tractatusbpopulares, erigenov' quos ch homilii zasedání za.s Koncil XXIV.tridentský označován na prvém dmístě výklad Psem sv. při vtickou formuXXII. duchovních8, řeči. bohoslužbě na rozdíl od jiných řečí uměle pra covaných; od ob sv. Augustina znamenala homtlle papežské enc klikš cha X11122 r. 1894,cPia X.
z r. 192%, 1910 a nového 1 enedikta XV. zákoníku kánoz "r. 1917, Pia1 X1.
Písma sv.; výklad od počgerikopy stredověku značí homilie výhradně čili nedělního čtení k_ázáníexegetická na rozdíl od kázání thematick 'ch. ěcně znamená homille duchovní předná ku, v níž se vykládá úryvek z ísma sv. k účelu upevnění křesťanského života, tím že kněz při službách božích věřícím otvírá porozumění perikopy a je povzbuzuje, aby vyloženou nauku víry přijali jako zásadu o života, čilí krátce homilií označujeme „exsevgeticko-praktický výklad nějakého
kánon 1345 nebo učástky uvýlklad evangelia přivýssolvně službách žádají boží hhominlill — lV. homilíeajejí zpracování. — Má—lihomilie dosáhnoutí svého účelu, musí býti velmi pečlivě a důkladně
vypracována. jako každ á duchovní řeč,musí ] homilie míti základni součástky, totiž úvod, provedení a závěr. Úvod jest kratší než u kázání tematického, béře se buď ze souvisrostí perikopy s předchozím nebo následujícím textem, nebo ze zvláštních
Homilius — homoíomerie
okolnosti, za kterých stala se událost v perikopě obsažž.ená Kazatel přečte příslušný úryvek Písma sv., stručně naznačí jeho obsaha oznámí, že chce přečtenéslovo boží vykládati k duchovnímu vzdělání shromážděných. Provedení obsahuje jasný a theo logicky správný výklad perí k0py s případnými aplikacemi na život věřících. Výklad vztahuje se k celým větám nebo odstavcům perikopy, jež dávají úplný smysl. Výklad nemá býti učenou exegesí, nýbrž srozumitelným ním biblického textu. Kttomauzacjímavýmvysvětle ružívá kazatel přirovnání, protiv, příkladů, popicsů. Když kazatel text slovně, větné i věcně objasnil, vyloží poslu chačům pravdu v textu obsaženou, a vyvodí z ní věroučné poučení nebo mravoučné povzbuzení pro živor věřících. Toto obrácení výkladu na život nesmí se ztotožňovati s výkladem vlastním, následu .e po jednotlivých oddílech perikopy, avšak nesmi jím býti plýtváuo. Při delších výkladech doporuěule se panechati si aplikaci na konec. Závěr homil e rekapituluje obsah, připomíná znovu pravdy vyložene a připojuje praktické předsevzetí pro křesťansky život. Značnou důležitost má i slovní vyjadřován
19
Homilius Gotírid Aulgust skla datel náboženský, vosŘprotest. enthaluhud. v Sasku, žák Bachův, r. 1742"varhaník „Frauen-' kirche“ v Dráždan ncech, 1755kkspřlkostele antor K.reuzschule“ t., složil vánoční oratorium, rnotetta, kantáty, cho
ráya j.,:. 1785 85vDrážážďancch.
tomines intelligentiae to jest „vědoucí“ (gno sti rovéi; tak nazývali se členové mystické sekty v Bruselu ko lem 'o:—.Je do eur-ernle Co ondltor, hymsnusA pmrbo.ž ři pátečních ne::porách y zimní; složil jeis iiornnnius sv. mě. v Římě; pam. 28. května.
iommel Fritz, semitista,n . 1854v Ansbachu,
1816 mř. prof. v Mnichově, 1892 ř. prof. t., zakla
da el linguistícké srovnávací methody ve staro orientálních řečech ades kulturách; sp. .,Díe pische Úbersetz'ung Physiologus“ 1877aethio _ mitische Vólker u. Sprachen 1-88183;„Geschichte Babyloniens und Assyriens“ 1885; „Áufsňtze und Abhandlungenarabist-semítol1nhalts“,3$v., 189235: 1901, „Síidarabísche Chrestomathi e“ 1893;„ Sume
rische Lesestiicke“ 1894, Altisraelitische Uber
__“
in ínschríítlicher Beleuchtung“ 1897; „Dierung altorientaliche Denkmáler und A. T.“ se a přechody od myšlenky k myšlence. Výklad 1iefer perikopy může počínat hned u prvního verše nebo 1902, 2. vyd. 1903, roti Delitschoví; „Grundrís věty, nebo se navazuje na předešlou homilii nebo der Geographie u. eschichte des alten Orients“ ; 4 zal. časopis „Zeitschrift iiir Keil na celkový obsah peri opy; dále se vykládá perikopa podle hlavních myšlenek nebo podle od schriftíorschun" Hommer Josef Ludv. Alois, n. 1760vKoblencí. dílů, není třeba vykládati vždy každé slovo nebo každou větu, méně důležité a známé může se 1786 duch. rada, zúčastnil se Emžského kongresu, vypustiti; není nutno úzkostlivě se držeti téhož 1816 kap. vikář diec. Trevírskě pro pravé pobřeží pořadu který jest v perikopě, také není třeba báti Rýnské; 1824 biskup Trevírský, byl příznivcem se o jednotnost výkladu. Hlavním požadavkem Hermesianismu; ve sporu o smíšených sňatcich jest exegetická přesnost a praktická výchova věřících. tajné dohodě mezi Spiegel em prusko kvládou, což však na arcib. smrtelné posteli rtoo doporučuje se při pracování homilie tento apřistoupil“ postup: perikopu nutno si pročistí, ji promeditovati odvolal; 1836 v Trevíru; sp. „Von der Busse, větu za větou ve světle dogmatiky a ascetiky sieben FaŠtenreden“ yd po jeho smrti spolu se súplně použitím exegetické příručky, abtyzke,se azatel co perikopu a správněp_ochopil, pakt v této perikopě chce říci Kristus nám dnešním věřícím, a kterak má kazatel lidu tíumočití přání Kristovo; teprve potom učinní si schema celé milie. Při pracování homilie třeba přihlížetl k exe eticko homiletickým příručkám. jsou to pro tarý a Nový zákon četná pojednán ia knihy, jejichž seznam bývá uveden v homiletických příručkách. Vedle těchto knih výborné služby prokáží homiletické &exegetické čaasopisy, mezi nimi časopis Verbum Domini, vydá vaný biblickým papežským 1nstitu.e.m v Říměěa časopisKírcheund Kanzel, vydávaný v Daderbornu. —
žievotůpísem jeho ]. Siegl, Kolín 1837; „Geschichte LRockes Unseres Heilandes, vertasst bei Ge leegenheit jubelfeier des Gůn ther irn daehrr revírWeíhbischois 1844; irrDr. tenbrief, betreřien dieeReformen der kathol. Kirche", t. 1831
Hommetz Magdaléna; jejispis, Riflessimorali
e cristiani cavati per lo piíi dall' epistole dis. Pao lo“ dán na index 1681 s poznámkou: „Donec corrig.
Homobonus, Homobon
sv., kupec v Cremoně,
vedl vzorný křesťanský život rodinný, věnoval se skutkům zbožnosti a milosrdenství, vyznamenával se zázraky; :. 13. listop. 1197, byl již 12. ledna 1199 od lnnocence lll. prohlášen za svatého; 1357 5L.iteratura. Fali novskýŽJosefDr., řečnictví, Olomouc 1 27 (kd žuvedena naDuchovní str. 121. byly jeho ostatky přeneseny do dómu Cremonského.
a.129 podrobná ně . jménem Uctr tíván bělotman“ jakožto patron ochránce kupců; vcechu Basileji pode mecká. nejnovější Hruby H,nelr Českéliteratura postlly, česká Praha a1901. krejčov Vita“u Suujakožto ria, IV. (Kolín 1,680) 319—322; Koch Ant. Dr., ur Forderung der Homilie, Rot skéo tenburg 1911. Krus.,Fr Vorschule der Homiletik, starší životopisy vydalA .Mainí (Modena 185 Svátek 13.1istop.Srvn. Kulda Ví., 323; Ekertl ., Innsbruck 1913. Kupka Josef Dr., Ohhomilii, Brno 1913. Markrab Kl., Homilie nebo exhorta, Olomouc 447. Zobrazován bývá v obleku občanském, obklo pen chudými a nemocnými; tak znázornil jej Boni 1897. Mey-enberg,1925 Homílsetische und Katechetis'che fazio na obraze v Palazz zo eale v Benátkách. Studien, ucern vy Podíaha Ant.D :Kdějinám perikop e92v5ang8elijních, ČKD 1890 Rieker Nejstarší znázornění světce nalézá se ve výklenku Ans. O. S. B., Das Períkopen-System, Vídeň 1892. na fasádě kostela jemu zasvěcenému v Cremon R6sser! Aug.Dr., Thematísche Predlgt u. Homilie, (z 12. stolkostele .); v pravici drží ze peníz, tobolku. V témž jest socha 14.5 volevici . Na skleněné Vídeň Schleínlšer Das kirchlichedruhy Pre desce chované v historickém museutv Basileji z 1508 digtamt.1911. Schneider ud Nik., Dr., Nejdůležitější drží jakožto patron krejčích v levicirnůžky, praavící řečí duchovních za naší doby, Praha 1901. Sko dapoíe Ani. Dr., Příruční kniha bohosloví pastýř ského, Praha 1890, 2. vyd. Sofron, Die neue horni podává almuž .Sr.vn Kiinstle, ikonographíe 310. Homo 0De;rie Iviuz Alexíus 9.) jehož užil letische Bewegung, Paderborn 1918.Síingeder, Ge hom (rů ópoto 9(l.,27výraz, schichte d. Schríftpredigt, Paderborn 1920.Tangelen Aristoteles, ekdyž líčil učení )A'naxagorovo, & to Josef Dr., Inwiefernkannd ie Predigt der Gegenwart k označení ]. celku, jenž vzniká smíšenim částic durch dle Homilie gehoben werden, Vídeň 1925. stejnorodých a.př krve, jeež skládá se z nevidi telně malych kapek krevních), 2. kvalitativních pra *
homoiusie — Honecker
20
1 normální škola dívčí se 40 žákyněmí, 1 odborná živlů, jež Anaxagoras nazýval „simě (anšgpam) škola všec h věcí“. s 1 profesorema7 žáky, 1 francouzská škola k,y 447 elementárních škol se homoiusle, učení semiariánské: Syn Boží není s 9 učiteli a prý Otci co do podstaty nepodobným (uvóymog,ézégag
ovoíac),avšakn ní mu také co do podstaty rovným (dpooúmog), nýbrž jest mu toliko co do podstaty podobným náporou'.cuo;)Viz arianismu 8.1, 632. homoluslasté, stoupenci učení o homoiusll. omo 720 katol. ma??mok), fara v diecési Mukačevské; Ho 0 O Hummel)viz Hřibojedy.
900 žáky, 1 sirotčinec pro _chlapce se 24 sirotkgra 1 sirotčinec pro dívkv s 92Hsir., 17dětský osiřelýmldětmi; ji žniH .: 177 2k.atolasyl22s 3ko stelů, 180kapli, 317 hlavních a 6238podružných štaci misijních, 18 evropských, 13 domorodých kněží, 12 evropských Kanossianek, 30 Einských sester, minářsse 7 se theol. 139 školcch1.aps 1563žáky, 66sme škol dívčích 885 žákyněmi,1 nalezinec s 335
1791 v Biaiowiczich, stud. lékařství ve Vílně, stal se prof. chirurgie a filosofie na universitě, 1827 zanechal profesury a věnoval se studiím filologickým a historick' m; sp.: atedra wiler'lska, ozdobienie i wyporza zenie koscioia katedra“,1838; „aKtedra le nska odnowa kaplicy šw. Kazímierza“, t. 1840;
2 normální školy s 15 učiteli, 340 hochy a 60 děv at,y 32 elementárních škol s 32 učiteli, 459 hochy a 215 děvča,t 144 katechumenů, l chudobinec, 1 si
Homollckí Michal, dr. medicíny, archeolog,nn. dětmi, 2 sirotčince s 258sirotky; Východn iH.: 8262ka olik kůčínský,ch81ar,8misií, 7kostelů,8štac , 11 kněží světských, l semin nář s25 seminaristy,
Í
Historya Wilna“ a j.;z . nomologla v círk. řec. tolik co confessio.
rotčinec se
dětmi; Západní
H.: 11.093katol.
čínských, 6279 katechumenů, asi 100 katol. ital., franc. a belg.., 10 misii, 197 kostelů a misijních štaci, 2 k1.ženske, jeden čínský s 29 sestrami a jeden znomolož'umena 1,489. přehled evropský s 9 sestrami, 1 seminář 5 18 seminarísty, Homon abbé, viz spis.antilegomena franc., sp. krátký tunde , církevních dějin, učení křesťanské ve formě zbož 1 kolej chlapecká s 9 profe ray 50 stu 1 kolej dívčí, 83 katechismovvch škol chlapeckých článkůl; vných letech 181 j. ,spisy ty vyšly také v něm. překl. se 1167 žáky, 16 katechismovvch škol pro děvča a Homonna gv_izl llume nné. 5567 žákkyněmí, 1 siro tninec i 118 dětmi, 119 uči homouslos, ňuom'mmc,stejné podsta jsoucí, vý telů a 28 učitelek náboženství, 2 dispensáře. raz, jímž proti Arianům na prvémvve.ob sněmu Honau, někdejší opatství Skotské na jednom z Rýnskýcb ostrovů („HoheAu “) pod Štrasburkem. církevním Nicejském 325 vyjádřeno učení, že Syn Kol. 720 od opata-biskupa Benedikta a elsaské Boží jesi téže podstatyja oBůh hom us,iasté v ariánských sporech obhájci katol. rodiny vévodské zal., získalo sí velikých zásluh igitenim, cem 0že Bůh Syn jest stejné podstaty s Bohem 'oHoms, ve starověku Emesa (Hemisa, "E,utoa); starobylé město v Coelesyrii, na pravém břehu rontu, po roce 72 po Kr. jakožto římský vasalský
stát splynulo s provincií syrskou, vlast Heliogabala, jenž jakožto velekněz tamního proslulého chrámu slunečního boha Ba ala (podle něhož se nazval) 218 za římského císaře byl provolán. jakožto sidio biskupské v prov. Phoenicia 11.vyskyttá se 325 na sněmu Nicejském, ač existovalo již dříve; mezi
o6by1i pokřesťanění země.kteří Prvni až ožpatovépočtem (misijní)&kulturu biskupové, do revoluce
byliv klášteře uctíváni jako světci. Odnože tohoto opatství byly kláštery: Lauterbac av HornímElsasku, Beromiinster (v. 11.,166) ve Švycarsku,K sv. ub v Trevíru a Aschaffenburg(viz .,683.1ášter byl na konci X1. stol. změněn ve světský ústav kanov nický; pro časté záplavy Rýnem přelož. 1292 do Rheinau, 1398 do Štrasburku, 1791 Honcala Antonín, kanovník Avilszký,kněz učený
a„Commentaría zbožný, jehožin sv. Teresie velice 1555; si vážila; sp. Genesim“,A1cala Poopádu byzantského panství dostal se H. do rukou plon christianae pietatis“ , t.1546; „Opuscula XVll Arabů, 1099 dobyli ho křižáci 1517 zmocnil se ho de rebus theologicis“, t. 1551, Salamanka 1553. Hončik Ambrož Vác av, n. 28. zááří 1791 echách, far. v Mikulovicích u Znojma, sťanů.jest tu 1. řeck o-cmel hitské arcibi 22. června 1879, psaloovčelařstvi v morav skupství, podřízené řecko-melchitskémupatriar novinách a hospodářských listech onduras(vyslov: onduras 1.republikavest'redni chátu Antiochijskému, zřiz. 1849, spojené sbiskup skách
biskupy byl arlán Eusebius z Emesy (viz 111. ,.920)
Osmanský sultán Seliml. Nyní jest to značné město se 60. obyv., z nichž jest polovina kře
tvím Apamejs'
506,)jež čítá 318000 ka
.0 kostelů a kaplí,0201kněži světských a řeholních Lazaristů),18š syrské arcibiskup
tvi, zřiz. 1832,podřízené syrskému patriarchátu
Americe, 119.820 čtver.
'
.
většinou kato
ických obyv.a asi 90.000nec1vilísovaných indiánů; Jiskupstvi Comayagua (viz 11., 129) v círk. prov, Guatemala. H. objeven Columbem 1502 a zabrán
\ntiochijskému,así5000ka 5kos telů; 3. řec ko Španěly, 1821 prohlásil se za samostatný a připojil kstredoamerické federaci; od 1839 se od ní od _východní biskup stvaí. Ve městě H-u mají Ž.-__.___ dělil jakožto samostatná republika.— 2. britský,
Atum ». „.
jesuité od 1882 chrám, klášter, školu a špítál;1_Vla ríamettky (v. t.) maji tu klášter se školou Ho-nau,středočínská provincie, 173.500čtver. km, 35,631.0000byv.; působili tu jako missionáři od 1622 jesuiuté ; potom do 1 9 ranc. lazarlsté, od 1869 členové milánského semináre; zprvu náleželo území to k diecési Nankingskc:,11843 bylo od ní
britská kolonie (od 1853) mezi Yukatanem, Guate malou a Atlants 'm oceánem; data stat. (1904): 19.586 čtver. km, .668 obyv. (většinou černoši a míšenci); 1888apošt. prefektura, 1893apošt. vikariát; působí misionáři jessuité;a kaplí, círk. data stat (192 tu ijakožto 25.000kat ,55 kostelů 19kněží 4 scholastlikové & 4 bratři-laikové ze řádu jesuit odděleno jakožto apoštol. ve dva vikariáty: Severn vikariát; . 18i82rozděleno ského, 9 residenci, 7 misijních štaci, 12 milosrdných jižního H—u oddělena 1906 apoštolsklá prefektura sester, sester Sv. Rodiny, l chlapecká kolej se:
Záp and it!.
a povýš. 1911na apošt. vikariát, 2441studenty řízená jesuíty, 1 dívčí akademie řízená
1916 oddělen Výccho i.H jakožto apošt. vika s 1715 Honecker sestrami, Marti 21 farních vškolonnu, dr.žák. fi. riát. Data statist. (1921):nsleverní H.: 7katol. minosrdnými čínských, 15 far, 22 kostelů,e 396 misijních štaci, un v. prof. ve Freiburkun v Br., 1926 gen. sekretář 12 ital., 2 domorodí kněží, 1 konvent s 12 čin. Górresovy Společnosti, spoluvydavatel a redaktor sestrami, 4 bratři laikové, 1 seminář se 17 semi časop. „Vierteljahrsschriít fiir wiss. Padagogík“; sp.: narísty, 6 normálních škol chlapeckých se 324 žáky, „Die Rechtsphilosophie des Alessandro Turaminí
Honein — honestas publica
(]1914), „Die Staatphilosophie des Sebastian Fox
21
112551, 2, l. 1454. D. 23,2; 1.6511..8D
gradib. et adfln. et nom. eorum 38,10;š 91.11. und Denk de 1, 10. de nuptíis). Zpráva starořím. , odos.3 ,12) a vzpomenute'hopráva justinianského lshak ei-'elba;d_i(lat. johiannitlus), dostala se h. p. dop ráva církve východní jako k.“ s|v809 e(HirĚ) 98. sněmu Trullského, jimž se jí dostalo zdůraz jakožto synkřesťanského uestorlánského lékárníka. V Bagdadu byl žákem lékaře jana Mesoe, a stal nění a rozšíření tim, že rozšířena i na vzdálenější se jáhnem: Zdržuje se několik let na byzantské příbuzné snoubenců a na pokolení pobočné. Tento
Morcillo“(1914;„Gegenstandslogik jo"(1921); „ as Denke šlone nben
syr. aearab. spivsoatel,n
půdě naučil se řecky. Později tělesný lékař kalifa h. p.právo v říši vlivu na ob překážky irekv. na východní západě ažneměl do stol. 11. Mutawakkila. Byv exkomunikován jakožto odpůrce vývoj úcty obrazů, pr se otrávil 873. jeho „Liber de V dobách Grcalcianových však se s ní již potká aequílítteris vy. Hofím mann, „0pusc. Nestoriana“ váme, ovšem v rozsahu neurčitém, nebof ještě (1888), „Sur la nature de la lumičre“ vyd. vaktech Alexander lll. jednou dovoluje manželství ženichovi kongresu orientalistů v Paříži 1899. jeho syr. slovník se sestrou zemřelé nevěsty a jindy je zakazuje se sestřenicí bývalé nevěsty (C. 2. Compii. ant. l. 4. zpracoval ahlul, vyd. Duval v Pař.1888n a c. 3. l..) Tato ustanovení, vylučující man Se svým nermlshakem .sa evsvým synov želství z důvodu zásnubu, přenášela škola"1na man cem Hobaisšnem překládal H.nfilosofické & medicin ské spisy; překlad Platonovy Pedagogiky vyd. vAl— želství tělesně ncdokonané a dala takto vzniklému Mašrik 1906, 677n Honejeek Václav, n. 14. pros. 1835vRadíinku švagrovství nápodobenému ltýž rozsah, jako šva rovství (c.V11-1 ..27že q. , 2.) Tím, omezil inno. v Kouřímsku, stud. gymn. a theol. v Praze, kaplan X. iV. 1;skutečnému v Mrtniku, pak v Praze, 1882 farář v Kojetícich, cenc Ill. přímo překážkui quasiaífinita švagrovství na stupeň, 1890 farář u sv. Haštala v Praze; omezena byla nepřímo (c.4.8X .V.l „Proticirkevní boj“ 1871; „Novověká osvěta 14). Svatý Tomáš v supplementum Summy (q. U! a. 4.) již správně dovozoval, že 2 man roziíčne'm světle“ 1871; „lMaléobrázky ze selsk ho života nynějšího století“ 8191; „Z dějin nepatrné želství tělesně nedokonaného vzniká poměr a pře české vesnice [Kojetic]“, 2 diiy,Pr.18941895, kážka vlastního švagrovství, škola ho však v tom přel.sFr. Schtinbeckem Wapplerovu učebn ci „Učení nenásledovala. Teprve sněm Trident. (24. c. 3. de matr.) omezil h. p, plynoucí ze zásnubu na prvý kontol. náboženství pro vyšší vzdělavaci ústavy“ , stupeň pokolení přímého, quasiaífinity se nedotý 187 6; „Malé obrázky ze selského života ny noělfšihostoletí“, Pr. 1891 Farní matríty, jejich kaje; PiusV . pak prohlásil ve své konst. „ad důležitost a předpisy v příčině jich vec em , Pr. Romanum“ 1568, že pro ní platí právo předtri 1893; „Svatební kytice. noubencůum a novom man dentské, t. j. že v pokolení přímém vylučuje man želům věnoval', Pr. 1904; přísp. do časopisů: ČKD. želství vůbec,aav pobočnémdo4. stupně.Avtéto jubilea všeobecné církve“), „Vychovatel“ podobě zůstala překážka h. p. až do vydání Ko 0885: „'Někoik myšlenek opoměru věd přírodních dexu, který ji obsažněipodstatně změnil,yponechav k náboženstvr a o poměru učitele věd těchtokuct toliko žk.ah jeji důvod a formu. Po smymsluk.1078 překá p. zne latnné želství,vzniká bez teli kazatelna,“ (1874z „ meronábožensr:ví"M),„Posv. bolesií P.M ar.ie Sedmero postních kázání“), ohledu na to, zda bylo či nebylontělesně doko
„Kattol. listy“ (1898: „Spolek sv. josefa“ ), „Blaho Pouť do Říma, „Četch“(1877: (1871:"„Obrazy z cest cestopisné [do Bavor ůryvlky“), :ěNěco o poměrech farářů pražských za nb utra kvistických“;1892: co o opravách Týnského chrámu Páně v Praze“); „Vlast“ (18 . „Emí granti a exulanti čeští v Perně a Lešně"). Srovn. nekrolog v
rtVílém
náno, &z veřejného nebo notorického kon kubínátu
a vylučuje manželství v 1. a 2. stupni
přímého pokolení meziPramenem mužem a ženskšmi pokre vencí ženy a naopak. překá ky jest a)
neplatnét'i manželství, j. takové, zdánlivě jevíb církevním t.manže tvím,které ve se skutečnosti však jm neni, pon něvadž je vylučuje bud' nějaká' překážka aneb nedostatek cirkvi požadované formy
Heřman, hlavnífarář v Blan (k. 1098). Proto je i manželství civilní osob po
kenhenímu;:. r. 1871; vydal spisek o budoucnosti
křtěných neplatné pro překážku h. p.., a to, byla-li při něm platně projevena vůle manžel., pro neplat
cBo nost tohoto sňatku před církví vůbec, & nestalo-li katolické a konci světa ve světlev vědí Pánacirkžveeap rvíoroct ísvatých is ptředpo-„ žich (1869), jejžepodle pátého vydání (19 ) plřeložil se tak z důvodu veřejného konkubinátu. Takém Václav Oliva (v Praze 1923; viz rec. v KD. 1924, domnělé (m. putatívum), poněvadž je podlek. 1015 74 Honest, viz Honestu Honesta, sv., 1. mě. 3v Byzantiu, spolu se sv.
Acaciem (Agathiem,i., pam.Artois 8. května. — 2. (Onesta), panna mě., v4G); diecesi ve Francii, v době neznámé; pam.l.8 nebo .říjnna. honestas publica či překážka veřejné mravopo
čestnosti,dřive dobené), nebo justitia publicae honestatis zvaná,
ie vylučující manželskou překážkou, která se sice zevně překážce švagrovstvi podobá a má s ní týž sociální a mravní duvod, podstatně však se od ní liší svým rozsahem, základem a zřetelem k veřejné mravopočestnosti, od níž se jí dostalo i dnešního úředního pojmenování (c.1078). její původ dlužno hledali ve starořímském právním a mravním cítění, které vidělo nejen v manželství, nýbrživ přípravě na manželství, ve smlouvě snoubenecké překážku, která vylučovala m. mezi synem a nevěstou otcovou a naopak, a mezi snoubencem a matkou nevěsty
g 4. neplatné, je důvodeem této překážky. To platí také o rn. neplatném z jakéhokoli nedostatku vůle,
poněvadž jsouc k. neplatnýžm, jest příčinou pře kážky, a slova 1078 epinříčo uh. p. této je matri monium invaiídum, platí o každém, před církvi ne platném manželství. b) Druhou příčinou překážky h. p. je veřejný nebo notorický konkubinát, vdneš— nim právním a mravním smyslu, čímž se rozumí poměr muže a ženy, smluvený na delší dobu za účelem mimomanželského pohlavního společenství. Patří sem i konkubínát cizoložný, neboť svobodný stav není nezbytným požadavkem konkubinátu, ato platí i o společné domácností. jeho podstatným znakem jest jistá trvalost tohoto poměru, aby se omezoval na určitou ženu a muže, aopětováníne zákonné kopuly. Aby však takový konkubínát byl
základem h. p., je treba, aby byl skutečný, pouze domnělý,a vcře n nebo notorický
ne či
patrný. Pouhe podezření nestačí, je třeba skuteč nosti. Veřejným je konkubinát, lze-ii ho podle k.
22
Honestus — Hónighaus
1037'soudně dokázati, aneb podlek. 2197 n. 1'.,je-li již známost o něm rozšířena, „aneb s_tal-lísnse za 79 vejde ve známost. je-li již konkubínát veřejný pří činou h. p., tím spíše jest jí konkubinát notorický (patrný), t. j. takový, který za takový prohlášen byl soudním rozsudkem aneebkn ěmužse na soudu obviněný přiznal (k. 2197 n. 2), nebo dopustil-lí se ho za okolností, z nichž nutně plyne, ajíchž nelze
Felix M. Capello, Tractatus can. moral. lIl. De matrimonio, Turini 1923, Al. de Smet, Tractatus theol. can. de sponsalibus et matrimonio 4. vy 1927, joh. Línneborn, Grundríss des Eherechts 1922, ]. Chelodí, lus matrim. juxta C. j. C. (Tridentum
1921);CVlaming, Praelectiones juris matr. des ad norm. 1; Au u.g Knee/it, Handbuch kath. Ehereghts, Frýbur De matrimo A.So'1dar, Čas. kat. nlo celebr. juxta .j.1928;1]os. Rossi, duch. Praha 1930 násl., ldt tas“, 1., str. 3211sál Bohovědný slovník „s_aIftíni Honestus, sv. mč., kněz, pokládán za prvního hlasatele víry v Pamploně (Pompejopolis) ve Špa nělsku. Naro díl se v Nim mNes( emausus) ve Francii; způsobuje. Ať je příčinou překážky h. p. neplatné byl zákem sv. Saturnina, jenž jej vysvětilavyslal, manželství nebo veře ný respective notorický konku aby hlásal víru. V Pamploně obrátil I-I.tamního sená bínát, vždy se omezuje překážka ta jen na pokre tora Firma, jenž mu svěřil k vychováni svého syna vence, at manželské čunemanželské, &jen do druhého Firmina (W., 140), pozdějšího sv. biskupa Amien s.tol stupně pokolení příme-ho(matka, bába, dcera, vnučka, ského. H.. smrtí mučednickou ve 2. pol.
popříti (notorietas facti). Základem mvýkladu slov „publicus“vel „notorius“ concubinatusjenezbytnost jeho veřejnosti nebo poznatelná skutečnosti, neboť jen ten uráží veřejnou mravopočestnost, která je důvodeem h.p Proto tajný konkubinát překážkyne
c„dědtrvalou synavvn.uk) H...]lp epo názoru většinyka noiistů a nepomíj zánikem neplatného man želství nebo konkubinátu. Změní-ll se neplatné m. nebo konkubinát v platné manželství, nejen že pře kážka h. p. trvá, ale přistupujekni další překážka, plynoucí z affinity. Kodeex se nezmiňuje omnoho násobné překážce h. p., tím však ji nevylučuje. Vzniká zajisté jak : postupného neplatného man želství s osobou spřízněnou sprvni ženou (mužem) do druhého stupně, tak i z dalšího veřejného kon kubinátu s ascendenty nebo descendenty dřívějšího konkumbenta d02. stupně, na př.sm matkoua dcerou, nebo 2 sestrami. V žádostí za dispens 'est vždy nutno tuto mnohonásobnou překážku uv sti. Po něvadž při h. p. jde o překážku církevněprávní, lzez nidispensovati, a pomíjí pouze dispensi. Pro nepokřtěne překážka tato závaznou není; dají-li se však pokřt ti a přinášejí s sebou neplatné manželství, nebo veřejný konkubinát a v něm libovolnou dobu žijí jako křesťané, propadají překážce h. p. stupnistupně je h. p. snáze pomljeeji ciho (k. překážkou 1042 .n.nižšího, 3).P ředpoklademdis pense je vážný a spravedlivý důvod. ježto není při sňatku s potomky osob, stižených překážkou li.p ,vyloučeno nebezpečí, že bude uzavřens des cendentem ex copula íllicita (na př. jdepli 0 man želství konkubináře s dcerou konkubiny), proto je třeba před udělením dispense postaviti na jisto, že nejsou pokrevně spřízněni, což se dokazuje matrič nímí výtahy, z nichž patrno, že se nevěsta (ženich) narodila dříve,než neplatnémanželství matkysjejím ženichem bylo uzavřeno, nebo než konkubínát začal, aneb že se narodila za 'de lší bu po skončení tohoto poměru. To ostatně obsahujííklausule dis pensač. reskriptu „dummodo copuula cum matrre non antecesseritnatlvltatem íiíiae“, aneb „dummodo nullum subsit dubium, quod conjux possít esse pro les ab altero contrahentium genita“. Klausuli tou jsou také opatřeny nové kvinkvenální fakulty ordi nářů, a jest jí také dbátí, užívá-íi ordinář dispen
(kolem r. 270),nebo nenív známo kde,pam. zda 16. v Pamploně či v Toulose Amíensu; ún. nebo 12.Honetschlag čce. Srvn. Kulda, Círk. vrok 11., viz Hoďno ., 176.
Honger sv., biskup Utrechtský.viz4Hungerus.
Hong-kong, britský ostrov při jižním pobřeží čínském; 79 čtvereč. km., 283.904 obyv. většinou iňalnů; zprávup odřízený biskupství v Makao (viz t.);184,1 když pstal se majetkem Britským, zřízena tu apošt. prefektura, jež svěřena byla františkánům. R. 1874byla prefektura povýšena na _apošt.vvíka riát, jenižksvěřen byl Milánskému mís. semináři. Apo ošt.v k.H-ský zaujímá H. s okolními ostrovy a se třemi distrikty čínské prov. Kvantung; data
stat. (1921): 24.945 katol. (z nichž bylo40 400015er pa nů), 71 kostelů a kaplí, 18 evrop. kněží, 13bratří křesť.u č,ení 158 sester, z nichž 103 bylo evrop ských a 55 domorodých; 2 koleje chlapecké se 120 žáky, 3 koleje dívčí s 260 žákyněmi, 8 škol sekun dárn ích s 1220 hochy a 1030 dívkami, 74 elemen tárních škol s 1464 a 1072 dívkami, 1 škola pro katechisty s 10 hžoáchya3 školy pro katechu
meny s 93 žáky; 4 špžltály,as útulků, 11 opatroven. Residence jest v hl. městě Victorii, kdež jest také
sídlo gen. prokurátora, jest tu exerciční dům „Na zaret“ a sanatorium „Bethanie“ Pařížského mis. seminářr.e Adolf, n. 1857 v Šumvaldě na Moravě, vysv. 1 l, vojenský kurát, potom gen. superior, pap. komoří, tit. kons. rada, na odpoč. vOlomouci; sp.: „Vojínův přítel čili voják ve svém životě a mtildlítbě'á Hradec Král. 1896. nlg Jan n. 1889stchieferu
u Freystadtu
veSlezsku, dr. fil., studijvníradavtLehnícl; literární historik, kritikabásnik; sp. „Vat artín“ 1907), „Ferdinand Gregorovius (1914), Auszug u. Heimkehr" (bás allslDichter" 7), „Ferdinand
Gregorovius, der Geschichtnsschreiber der Stadt R"om „Dichtung Dichtung u. Weltanschauunš3 Wege u. Zíele(1921), der deutschen mit der eriick sichtigung des kath. Geísíeslebens“ (1923, 2. vyd.
sačni _plnomociKodexu v případu nebezpečí smrti nebo jiné nouze kontrahentův (k. 1043-5, 1076 3), 1924„), Der Heimweg“ (eposl ). Poněvadž h. p. je překážkou veřejného právac rk., Hóní'khauuHoenighausHul. Vinc.de
lze proto nejen z moci úřední nýbrži každému zájemci proti zamýšlenému sňatku bez dlíspenseod této překážky, namítati, ovšem s podáním důkazu Důkaznýmí prostředky jsou matriční listy, a pro veřejný konkubinát svědcia doznání stran. Moderní občan. zákonodárstvt této překážky nezná, leč jen pripadu m. civilního, a tu jedná o ní jakoopře kážce švagrovství erat. W. v. Hórmann, Quasiaífínítžit, Innsbruck 1897; M. Leílner, rHand buch des kath. KRs, lV. Sakramente, Regensburg 1921, Wernz-Vldaí, lus decretal. lV. Romae 1925:
Paula,
konvertita s.:p rgenróthe des Fríedens oder die Móglichkeít einer Wiedervereinigung der pro testantischen Confessionen mit der kath. Kirche“, Vircpurk 1828; „Das Resultat meiner Wanderung curch das Gebiet der protestantíschen Litteratur" , nschaffenburg 1837; „Chronologisches Verzeichnis cer denkwiirdígsten Bekehrungen vom Protestan tismus zur kath. irche von der Reformation an bis auf die neueste Zeit“, t. 1837; „Vertheidí ng der róm. Kirche wider protestantische Angrif e n. Beschuldigungen“, Oldenburg 1842; redigoval různé
Hóníngen — Honorius
časopisy; obviněn byv z nemorálního činu nucen byl prchnnouti; od te" doby jméno jeho již se ne vyskytuje. Hónin en, býv. klášter kanovníků sv. Augustina v Rýnsk Falci, zal. kolem 1120hrabětem Emichem z Leíningenu a jeho manželkou Albratou; 1447pro lepší kázeň lankrabě Hesso z Leiningenu předal jWínde sheimské augustiniánské kongregací, již 1569 luth. hrabě Fíllp Leinlngensko—Westerburgsky' ej zrušil, aby z jeho důchodů zřídil 1573latínskou
23
Paříž 1712—1717, lll. Lyon 1720) ukazuje mírně
a taktně na Ruínarta, nedostatky ich. tehdejší historické kritiky (Tillemonta, Simona a j.), ale sám v užívání kkrltlky :. 1729 v Lille. kup Marnení se išťastnějším; sllký (Massílíensis), sv., vrstevník papeže Gelasía (492—6), :. po 492 mnozí pokládají jej L. za spisovatele živo—topisusv. Hilaría Arleského(M 1219—16). . .,
arcibiskup Míláns ky jeho data ::ívotopisnájsou nespolehlivá, n. v Miláně ze vznešené rodiny Ca stelloní, kolem 567 stal se arcib. Milánským; když
škOHlu,kterou pozdějfil donGriinstadtu přeložil. ,.fdr1587v1Koíně n.R.,far. vůdce Langobardů Alboin 569 Milána se zmocnil, v Lóveníchua u Kolinla n. R, sp „Handbuch der uchýlil janova; :. 570 (nebo jisto zda v seH. janovědo nebo v Miláně, kdež572), b 1 není pohřben, kath. jugendvereine“ 1906,„ as Priesterideal des MR. 8. ún.: „Medlolani depositio sancti Honorati hI. Bernar “,1919 „Staat u."Kirche 1919, „Gottes liebe“ 1921, „Die soziale Predigt' 1921, „Lacor daire, sein Werden u. Wírken als Prediger“ 1924. Eríscopi et Confessorís. Srvn. Kulda, Círk rok 11
10. MR. mč v2Ostíl, spolu se sv. tDemetriem — 11. endanus Honnou sv., franc. název sv. Honulf a (v. t.). 9llll.,_439), Honobertus (také Aunobertus s) sv., 5 n sv. jakub de Mulder) O.l.Csap., :. 1779, vydal výklad mů. — 12. Otec, O. Cap. (vl. jménem Václav Honulta, nástupce sv. Ebba (vizz.,111 649) na bi žalm
skupském stolci Scnském (Senones), -. kol. r. 755; Florentin Kožminski, n. 1829vBiaié, stud. vPlocku,
čas téždona řádu školev vztv. umění ve1851 Varšavě, 5. 28.: i_jeho otec Honulfus (v. t.); pam. nějaký po led. němnebo následoval 1849 vstoupil ubartowě, složil Honoiría sv., panna a mč.vŘimě, jejíž ostatky slavné sllby, pracoval horlivě zvl. na kazatelně'
íma přen nesl do Vilna, a ve zpovědnici; sp. několik knih asketických(„ Šw. kdež jeji lebka zůstala, kdežto ostatní jeji ostatky jeho nasladowcy",š> 1646 daroval Lancicius svému příteli Bollandovi Franciszek kongregaci iFelícyánek (viz lV " sv.), 1852 zal. S. j., jnnž je. přenesl do profesního jesuitského biskup Vercellsky, ordinován od sv. Ambrože, jejž domu v Antver ách; pam. tohoto přeneseni byla p_akpřed jeno smrtí 397 zaopatřil, jinak není o něm om; MR. 28. října. každého roku slavena 22. dubna, jinak není o této nic znám světici nic znám Honorata (franc. Honorée nebo Honoratte) sv. Honorát(Honoora altus) sv., mě v Airice, 1. nejmladší sestra sv. biskupa Pavijského Epifania spolu se sv. Dominikem (iii., 573), MR. 29. pros. (lll., 805); při dobytí Pavie Odoakrem byla zajata; jesuita _Lancicius s jinýmiz
— 2. biskup Amienský“(Ámbianensís) sv.. sv. Epifanius jí vykoupil, načež kolem 471 vstou n. v Port- le-Grand (ve Francii), :. 16. května kol. dsv. Vincentia v Pavií, . a.Sr.vn Kulda, Círk.kdež rokl.,:. kol. 600 t.; 2 jeho života, v němž jest několik chrono pila do kláštera ;2 mč.lv Kartagu kol. 303, pam. 11. nebo 12. logických obtíží, není mnoho známo; z 11. stol eti pocházející legenda v ASs. Mají 111.,612— 6. MR. únt ra. Srvn. Kulda, Círk rok 11., 123
Ilonoratus viz onor 16. květn n.a jest, patronem pekařů, protože podle St.-Honoré, opatství, viz Lerin. legendy jednou, když mši sv. sloužil, ruka Páně llonorlua (Ctirada) sv., panna a mučednice, žehnajíc zjevila se nad kalichem a jemu chléb po dala. Zobrazuje se s lopatou, na níž leží tři chleby up: lena kol. 300, pochována„ Vl. kal. Apríl. in Ba (tak na portálu chrámu sv. Firmína v Amiensu), Clololni'c ca vicco“,377.j.n., vASs. Bayeux, ces, An. Bol 0(1891) Nov. Coulon lla, 37. anebo jakožto biskup s. velikou hostií v levici (na jocassino, oltářním křídle asi zr. 1470t.). Viz Ku'nstle. lkono Do ústí konce 9. ustol. bylaouctívána v Graville ese(její graphie . ntonín vizl., 489.— 4.bi od Seiny, moře),k r.898 byly ostatky ocházel ze' řed Normany uchráněnyodoČonflanse (u Pontoise). skup Arleský (Are la tsk ý),s v., po vznešeného rodu, podnikl asketicko-monastickou Bam. 27. únorra (podle jiných 27. března). „Passio“ studijní cestu, načež založil s poustevnlken Capra v ASs. Febr. lll., 678n .5 s. , „Translatio et mira siem podle orientálního způsobu klášter Lerin (v. t.). cula“ ze 12. stol. v An. Boll 9. (1890), 135n. Srvn. 24. R. 426p ovolán byl na biskupský stolec Arleský; Kulda, Círk. rok :. však již 16. ledna 429. Četní žáci uctívali v něm Honorius(Ctirad) mě. v Alexandrii, se sv. Mansvetem;sv.MR.30 svého duchovního otce. jeden z nich, jeho nástupce spolu
-
rl sl. Augustodunensis(Autunský),
na stolcijeho Arleském. sv.Hilarius, napsal na adšene scholastik v prvé polovici 12. století; jedn. z nej vylíčení života (ML.50 , —-.72)jeho dopisy, záhadnějších postav celého středověku. Francie kázání ASs.l a mnlilšská řehole0 selegendárním lnezachovaly.lat. MR. 16. i Německo činilo si naň nárok; zdá se však, že ledna. ,15—26. životo pise z 13. stol. sr.vn Gall. christ. noviss.: Arles 111. Anglie byla jeho původním domovem. Snad patřil
zde nejprve ke klášteru sv. Augustina v Canter dalSardou, alrologie", ve spisu „De luminaribus eccl. “ 4, 17 367; rl bury, (M 1t7akž2e 22.n) má místo „Augustadunensis“státi. sv.,zak1a „Augustinensis't jistě však byl od času jindřicha V. vNěmecku a rozvíjel zde, a to v končinách Dunaje, datel av opat kláštera Fon di („Fundís“) v Cam panii, 6. stol ., n. v ve Abbruzzách, kdež otec jeho snad ve spojení se skotskými benediktiny jakožto byl rolníkem; 2. ve vysokém věku; .ledna. ínklusus podObnovil vlivem sv.bohatou Anslemaspisovatelskou a Ruperta zčinnost Deutzu. — 6. z Konstantin (Cirty), viz l., 499. — spisů 7. a S. María O. arm., historik a kritik, n. částečně nauku Scota Eriugena („Clavis physicae"), 165' v Lim meogs do řádu vstoupil 1671, převor psal encyklopedie všeobecné l theoložícke („De a provinciál; v četných filosof. a theol. spisech vy imagine mundi“, „Elucidarium“), hojn užívanou Stupoval proti proticírkevnímu duchu (jansenistům, příručku pro kazatele („Speculum ecclesiae"), světo liturg. dlla („Gemma animae“, „Sacramentarium“), Cartesiovi); sp. také aděje— Písných pojedn nán ní 0 několik mystice.cenných Vesvémapolog. hlavním díle vou kroniku („Summa totius“), výklad žalmů a „Reflections sur les regles de la critique“ (l.—11. Písně písní, celkem více než 30 spisů, které ještě
(1901),26n zpracování v„ Nllzza 1875.,provencalske' — Srvn. Bardenhewer, 2. vyd., 1,901456; Kulda, Círk. rokl., štúfek, Všeob. círk. děj. 1., 716. — 5
24
Honorius
Pokud jsou známy, vyd. nostech) v Kristu za hádku o pouhá slova, i pro všechny vM L 172nebylyMnalezery. M.GSS Libelli de lite Ill. Srovn. hlásil: „Vyznáváme jednu vůli (čr Mimra) našeho Hurter, Nomenclator 11., 2. vydání, str. 30 n. — Pána ježiše Krista, protože od Božství zajisté 2. sv., blskup Brescijský (Brixlensls), po nikoliv naše vina, ale naše přirozenost byla při trně naše přirozenost bez viny, jak cházet prý z rodiny Konstantina Vel., vysvěcen jata, a to patr imě, odebral se do severní ltalíe, kdež neda byla před hříchem stvořena, a nikoliv, jak byla po leko Brescie žil v ústran;í po smrti biskupa Her hříchu pokažen a.“ Ve druhém listu, z něhož se kulana (W., 818) zvolena asi 577 za jeho nástupce; pouze dva zlomky uchovaly, prohlašuje, že není 586; MR. 24. dub. Srvn. Kulda, Círk. roklíl., 175.— nutno definovati jednu nebo dvě působivosti, nýbrž že třeba jest odstraniti nové označováni, pohoršení 3.5 ,08 B.,pátýarcibiskupCanterb urský,z zářsi653, žák amnich sv. Augustina Canterburského, plynoucí z novéhoBvž'nál.ezku H. nesmýšlelnikterak 627 od sv. Paulina Yorského na biskupa posvěcen, monotheleticky. se Sergiem vycházel z hypo 6340 bdržel od papeže Honorial. pallium statické unie, : toho nikdy, _jako Sergius , světil sv. biskupa Felixe Dunvichského (V.W.6,1), jednotu vůle nedovozuje nebo ener_g_ie.Výraz ednva 647 a 652 dva jiné kněze na biskupy Vých. Anglie, 644 znamená u něho, 'ak připojene odůvodnění zřejmě sv. íthamara (v. t.) na biskupa Rochesterského. MR. dokazuje, nikoliv sickou, nýbrž morální jednotu vůle a vylučuje u Krista jen hříšnou lidskou vůli, .září: „Cantuariae ___Angllasancti Honorii Epis copi et Contes soris“.in .pr císař západo o nikoliv však dobrou vůli lidskou. Že neučí pouze římský, n. 384, vládl od 395, a počátku pod vede jedné energii, ukazuje 2. zlomek druhého listu, nim sv. Ambrože a svého udatného vojevůdce Stilicha kde, navazuje na dogmatický list Lva L, pravt v duchu svého velikého otce Theodosia í.; neměl „Obě přirozenosti působí v jedné osobě Kristově však jeho bystrozraku, energie a vytrvalosti; pro to, co jest jim vlastní, nesmíšeně, nerozděleně a vedl jeoh zákon z r. o zákazu pohanského nepřevratitelně"( kultu. potvrdil zákonem z 23. března 395 všechna tibiliter“). Rozkaz H-ův, aby o výrazech nebyla křesťanům státem poskytnutá práva,a prohlásil he vedena hádka, jest příkaz _pouzedisciplinární. Listy jeho jsou soukromé a nejsou prohlášením „ex ca resi za občanský zločin proti Donatistům (v. 111.,5,80) Manich ecůma zakročll a Pelagiánům těžkými thedra“. Monotheleté (Pyrrhus a Pavel Cařihrad tresty; ponechal biskupům soudcovský úřad v cir ský) odvolávall se často na domněl souhlas H-ův. kevních věcech. Nadarmo přimlouval se u svého Proto zabýval se 6. obecný Sněm ařihradský 681 bratra Arkadia (v. l., epr ospěch sv. jana také H-ou pravověmosti. Ve 13. sezeni 28. března Zlatoústého. Pustošení a ničení chrámů pohanských 681_vyslovil nad původci nového bludu anathema, hleděl zameziti ochranným zákonem, který bral take nad „,H-em biskupem Starého Říma, protože zřetel na jejich uměleckou cenu. Úto proticísařů, jsme v jeho listech Sergiovi shledali, že ve všem vpády germánských národů, obzvlá tě povstání jeho náhledy pohanského měst. prefekta Attaly, jakož i dobytí následoval auky“ . Tento úsudek a potvrdil o H—o ijehobohaprázdné je příliš přísný. a zničení Říma Alaricheml. r. 410 činily jeho vládu Římská Stolice nesouhlasila nikdy ]se žádným pro nešťastnou Nástupci Alarichovu Athaultovl nucen hlášením, jímž byl H. obviněn z heretického učení byl svoji šlechetnou sestru Gallu Placidii (v. [V., nebo smýšlení. Sv. Lev ll sice ve svém listu císaři Konstantinu Pogonatovl potvrdil jak rozhodnutí dáti za Elanželku. s ní Z. snažil ůsilovně sněmu ve věcech vlry, tak i anathema pronesené o401) obnovení tma a jehoSpolu svatyň. 423 vseRavenně, nad H—em,avšak se správným odůvodněním: „Dro kde nejčastěji v chrámě sv. Petra tože se nesnažil tuto apošt. církev s naukou apošt. mě, kdež sisdlil, lbyl4pochován 417 zbudoval mausoleum. tradice neposkvměnou uchovati, ýbrž že svou
Srvn.5. Kryšt___ůfek, Všeob. ispolu círk. dějepisl., 332, 352. vOs se sv. Demetriem proílánm zradou (1,7galium; ydopustil (viz 111.5, V433).čMR. 21. tllistopadu.-ape eezwnnos, „permisit“; starýnyloóoot'u latinsu_z ý překladá„na d.3 listopadu (nebo 30. října) 625 do 12. října nepřesně: „conatus est"), že neporušená (řím.církemv) 638, dorp val podle příkladu Řehoře Velikého, byla poskvrněna“; podob mzpůsoobem se vy
svého učitele,vpokřesfanění Anglosasů, v slal Bl rina (viz lí. aby hlásal evangelium ve essexu, biskupům Honoriovi Canterburskému & Paulinovi Yorkskému poslal pallium; Irčanům zakázal jejich odchylný výpočet času velikonočního. V obraceni Langobardu, započatém Řehořem l., hleděl p čovati, avšak s nevalným úspěchem.Šíastnějším byl oproti schismatu, jež vzniklo sporem o tři kapitoly v lstrii a Benát sku; pomoci exarchy Raveenn
jadřuje v listu („Tractoria“) španělským biskupům, („Condemnatione mulctatl sunt . cuum onorio, qui flammam haeretici dogmatis non, ut decuit apostolicam auctoritatem, incipientem extinxit, sed negligendo contovit“) a v listu španělskému králi
Ervigovi („De ecclesia proiectis unt.. . cuemis
Honorius, qui ímmaculatam apostoluicae traditionis regulam. macularl consensit“). V témže smyslu bývalo též od nástupců Lva II. pro nějaký čas ve
ského dosadil nakmísto Fortunata, vyznání vyslovováno ana římského subdia kona naschismatlckého metropolítu Aquilejsko them víry při nastoupení trůnu ,pbyla am.átkaH za Gradského. Udržoval dobré styky s východořímskou času Hadrianal. rehabilitována. Srvn. Frant. labut vládou; nabyl pomoci správců roztroušených pa ka, „Papež Honoriusl.“ v KD 184; Frant. Gája, trimonií dokonce'] jakéhosi vlivu na světskou správu „Otázka Honoriova. její vznik,dějiny a význam“ Italie a hájil tu i v jiných zemích, jako v Sardinii, v časop. „Rádce duchovní“ XIV. (190 aXV. (1908); Španělsku a Epiru práva primaciálni. Pečoval také Sintem, „De causa Papae Honorii“ v itt. Slavorum o výzdobu římských chrámů, zvláště kostela St. theol. 1907; Kryštůfek, „Všeob. dějepis církevní“ l., Agnese fuori le mura. e sporu monotheletském 584n 719 Fr. Žák k,„uS avná katol.věrouka“l., počínal si vůči řecké církvi tak nešťastně, že na 278.lí., 11.,vzdoropapež, 256; Samsaur, viz „_Cíarkevnidějiny“ 238634 — základě svých dvou dopisů Sergiovi (n. 4a 5 u ML. 7. Cadalous (ll., 80,470 a 474) již ve starověku a opětně u příle —8. 11.papež, od 15. prosince 1124do 14. února žitosti dogmatisace papež. neomylnosti byl pode 1130, před ním Lambert Scannabecchi, n. ve Fag zříván z nepravověrnosti. Byv vychytral m patri nanu uod lmoly, 1117 kardiná_lv-biskup pro archou Cařibradským Sergiem o novýc sporech volán Frangipanů (vir, 266) Ostiiský, proti již zvo— jednostranně a falešně zpraven, pokládal H. otázku lenému kard. Theobaldu (Cloelestinovi), brzy však o jedné nebo dvou energiích (působivostech, čin— od kardinálů uznán. Učený, zbožný a mírumilovný,
Hons — Hontheim
byl již dříve pověřován nesnadnými úkoly, jmeno
vitě vyslán byl jakolegát ku zavření Wormského konkordátu. Po smrti jindřichauV.potvrdil Lothara 11 a podporoval jej vydatně proti vzdorokráli Kon rádu Stanvaci. S Anglií (Jindřichem l.) vstoupil opětně do círk. styků, též vyslal legáta do Dánska. Knížetstvi Apulské, jež byl kníže Vilém římské Stolicí odkázal, musil po nešťastném boji proti zřeknutí se Beneventu a Capuy přenechati hraběti Rogeroví srpnu března 1128). 11.,Sicillskému jakožtoe léno6(v 0.18 1227, Cencíoa Savelli, n. vŘíměl,2již záhy kanovník u St. Maria Maggiore, 1193 kard., od 1188 spra voval úspěšně úřad komoří římské církve, odkudž zván „Cencius Camerarius"; v úřadě tom sepsal „Liber censuum Romanae ecclesiae“ (vyd. Fabre Duchesne, Pař. 1889 n ), jest to rejstřík příjmů, úroků a darování. Již ve vyssokém věku zvolen v Perugii za papeže, pokračoval v díle innocence lll., především v plánu nového všeobecného křižáckého
25
Marie Sněžné); 1824 pojal za choť dceru pražského zlatm'ka Ferdinanda Medřického, vydal 1833 zají mavé dějiny a popis dómu Svatovítského: raiserl. kůnigl., dann des Kónigreíchs Bóhmen aupt- u. Metropolitan-Kirche zu St. Veit ob dem :ra er Schlosse. Verfasst und beurkundet von Anton =..It Honsatko. Mit Bewílligung derk. k. Hofzensur, ithographírt und gedruckt zu Budweís unter der ..eitung des Johann Seeger" (240 str. v8“, spodo níznou autorovou. kterou litografoval C. Píchler)
Honsberg viz Johannes
2 Honsteínu, Vilém, biskupeŠtrasburský, gene— rálni vikář svého strýce, arcibiskupa Mohučského Bertholda z Hennebergu (vízll., 169), 1506 biskup. Jsa prodchnut horlivostí, dal se — první biuskup Štrasburský po 150 letech — na biskupa posvětíti asám vykonal biskupské funkce. Jeho plodná čin nost nemohla však zameziti vypuknutí a rozšíření rgfůrmace v městě a v biskupství;
z. v Zabernu
Houter (Honte rus) jan, reformátor Sedmí
uherského (1221anilavlýprava Damietta opět tažení. Ale do ani daň pta křižácká, Ondřeje 11. ztracena), ani korunovace Petraa z Courtenay na hradska, děpodobně od 1515)ve eVídní,1b530 žv (prav Kra n. 1498v Brašově (Kronstadt), lstud. kově jakožto mistr svob. umění, sám yslolluče ivy latin. císaře le217, ani ustavičná povolnost vůči Fridrichu ll.., 21220 na řím. císaře byl koruno učuje, literárně činný jakožto gramatik &zeměpisec („Rudimenta Cosmographíae“, 1530, kteréžto dílo ván, kterému slíbené ikřižácké pravy jeho až epozvolílodklad do 1227, ano dokonce spojení vy n mecké a sicilské koruny pro jeho syna Jindřicha, nevedly k cíli. H. zemře eldříve, než napjatý poměr k císaři pro obsazování apulských biskupství a pro
později často bylo nově vydáváno; mapa Sedmí— hradska 1532), později v Basileji; od 1533 byl ve svém rodišti činný ve vlastní tiskárně, zprvu bez veřejného postavení, přesto však měl veliký vliv
spor Fridricha s jehot tchánem Janem Jerusalem svojí literární činnosti, jakož iorganísovánim a ským dospěl k roztržce. Ke křížové výpravě proti zdokonalováním školství. Již dávno působil tiše ve Albigenským vyzval H. krále francouzského Lud smyslu„ reformační myšlenky, již prrpravoval pudu víka Vlll., nedožil se však konce války. Smiřllvě zvláště v pohnutých dobách bojů mezi Ferdinan avlídně urovnal spor mezi Francií a Aragonii, deml., Janem Zápolským a Turky, spisy Vittember— centralísoval a zaváděl pořádek ve všech zemích, ských reformátorů; 1542 vystoupil otevřeně jakožto zvláště ve Skandinavii & v Marokku. Když biskup vůdce a organisátor svým návrhem oprav církevních Pražský Ondřej nemohl obhájiti svobodu církve („Formula reformationis ecclesíae Coronensis et & kněžstva proti útiskům moci světské, .sou Barcensis provincíae")l; následovalo mše vtotius Brašověa byl jeho„ odstra návrh“ hlas k tomu, aby Čechy byly stiženy interdiktem, nění čímž král Přemysl byl nucen s církvi uzavřítí znovu vydán a H. obhajovall jej spisem „Apologia mir (viz Borov,ý Dějiny diecese Pražské, 94 n.). ref.orm proti královně Isabelle, manželce Zápol Schválil zákony Fridricha ll. protibbřludařům,po proti zemskému Od správciu bilskupu vičovi a(Martínuzzoví). 1544 blUltěšino měst tvrdil řády dominikánský 1216, františkánský 1217 ského a karmelítský 1226; založil sbírku dekretálů (do ským farářem v Brašově, roku 1545 na synodě v Medíáši spojily se na základě Augšpurské kon 1226). Spisy jeho Horoy, 187 fese protestantské cirkve Sedmíhradského Saska 883, dopis vM.vydal G. E. sa CSsv., Xlll.,Pař. l.,1—260Ž. Regesta vyd. Pressuti, 2b sv., Řím 1888—1895. 1.0 W., papež, od2. dubna1285do3. dubna 1287, před tím Jakub 'Savelli, n. kolem 1210 v Římě. 1261' kardinál-jáhen; čtvrtého dne po smrti Martina IV. byl v Perugii jednomyslně bez konklave zvolen; ač byl stár a nemocen, ujal se pevně správy církve; jeho neméně energický bratr Pandulf, jakožto sená tor, řídil vládu světskou. V německé politice ná sledoval Řehoře X. a pozval Rudolfa Habsburského ke korunovaci na císaře do íma. V Sicílii nemohl proti Jakubu Aragonskému již ničeho poříditi, zato
v jedinou organisací; 1547 dal H. „cír kevní řád vsgolečnou ech Němců v Sedmihradsku“ („Kirchen ordnung aller Deutschen in Sybenb"urgen"), jenž
byl prohlášen za zemský zákon,a„ A endu“.Z jeho literární činnosti zasluhuje zmínky"j tě „Compen dium juris civilis“, 1544. Z. 1549 v rašově.
Honth_eiml jan (Chrysostomus) Mikuláš,
původce „Febronianismu“
(v. IV., 54,)
1701
v Trevíru; tstud. theologaililaprávnavTrevíru,Lovani (tu elemcestách\,(3 jeho pen aLeidenu,a někobly-luč ikaletých roky pobyl vRíměvGerpo však učíní_l m oudrým zákonodárstvím („Constitutio“ ze 17. zá ří 1285) francouzskému špatnému hospo maniku 11828kněz a konsistorní assesor v Tre víru. 732 profesor pandlekt, 1739—47 officiál dářství v Dolní ltalil konec. Podporoval žebravé farář(prebendát v Koblencl, kapltolnlí 7děkan vŠ.i již 1748 od 1713) a 79 svět.usbiskup řády, zvláště Augustiniány, Karmelitány, Vilémity; amona heretické „Apoštolské bratry" potlačoval. Zasadil (tit. biskup Myriophytoský), při 1tom až do 1778 enerální víkár Trevírsk' a prokancléř university. se o zřízení učitel. stollic pro orientální řeči Pařížské universitě. e nělna ydav pod pseudonym. ustus Febronius 1763 ve 2 sv. ve Franfurtě (2. vyd. 1765 ač. v různých řku, istop.spolu se sv. EutychiemvaŠtěpánem; MRn21. řečech) dilo „De statu ecclesiae deque legitima potestate Rom. pontificis liber singularis ad reuní Hons Vá clav šJan, n. 1865 v Cehnicích, vysv. endos dissídentes in religione christ. composítus“ 1888,děkan v Líšově,1;929 „Protícírkevní (výttzah „Febronius abbreviatus" , Kolín a Frankfurt tšoj1v v Almanachu slosv.bohosl. v Rak., 1777) byl pod záminkou, že chce podporovatísjed rno Prusku" 888. Honsatko Antonín František M., n. 1802 noceni s protestanty v Německu, radostně uvítlán v Praze, pražský měšťan (usedlý ve farnosti u P. jakožto obhájce proticirkevnich časovýchidei, jejíchž
26
Honthorst — Hoogstraeten
vědecké odůvodnění ne sice nově, avšak účinně podával. Uznává sice papeže za hlavu církve, do máhá se však větší samostatnosti biskupů a při mlouvá se za zřízení ctrkvt národních. Kniha byla ihned (27. ún. 1764) a vdalších vydáních (3. ún. 176 24. kv. 17 29. břez. 1773) dána na index a od 10 německých biskupů zakázána, ale teprve 15. listop. 1778 mohl kurfirst Trevírský Klement
Ilonulfus (franc. Honnou), sv. vyzn., biskup senstký kolem 7557.nástupce svého syna Honoberta
(v. t.z),z.ok lem 121.1prosím: ,pam.e 5. ledna (podle jiných. 31. srpna nebo Honzík 1. (Honsik) stavitel, vystavěl v letech 1573—74 malý hřbitovní kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Stříbře. Srvn. Soupis XXX., s yobr
na str.236—237. — 2 jaroslav,
malíř,n. roku
1870 v Plzni, stud. na Pražské akademii u Pír
jen málo uspotljtojující který jakožto a,pak v Mnichově u prof. Hertericha a v Pa autor spisuo dz1763 odvolání mbyl,H—ovol, v mě predložití. Spis H-ův „j. Febronziiá.Comm in suam retractatí řížlíujuliena, profesora na umělecko-průmyslové onem“, Frankf. 1781, který se obírá dějinami jeho škole v Praze; zhotovil m. j. votivníoknovchrámu
odvolání, jakož i jeho korespondence, vzbuzuje sv. Bartoloměje v Plzni (repr. v časop. „Architek oprávněné pochybnosti o upřímnosti jeho odvolání. tonický Obzor 1905 Zdá se však, že pozdějt svých chyb litoval, nebot HoogPaříží, Georges stieenčas. Guitla sekretářeba redakce ,.Síllaon“ m(1905 tento jinak zbožný, dobročinný, učený a pracovitý 885v muž zemřel 5 církví úplně usmířen 1790na zámku -10),„Eve11démocrathue (1905-10)a„Démocratie“ Montquentinu v Lucembursku. jiná, histor. znalostí (1910-14), jakož isekretář komitétu„ Comité catholi que de propaganda francaise a l'e'tran nger“, hl. re vynikajici díla H-ovajso u: „Historia Treviorensisdi daktorčas. „La jeune Républiquc“, rytíř řádusv. Ře plomatica et pragmatica“, t,Auššp 17 a„Pro— 77 jakož i různá ' hořeVel.,laureatfranc. akademie; zabývá sehnutím dromus hist revir“, 2s 3sv., právnicko—historicxápojednání. jos S. pro mezinárodní mír, jakož' 1akcí Sv. Stolice ve pro v Balkenburku v Hol.., 1858 v Olewigus u Tre spěch miru; sp.: „Les conservateurs et Ia Ille Ré víru, vstoupil do řádu 1882, vysvěc. na kn. téhož publique, „Le Clergé et la Vie politique“, „Let
rkou, sp. lnst itutiones Theodicaeae sive Theolo
tres aux sur ori gínes de neutres la Guerrre edesl'Union lIlsacrée“; Srovn. „Les „Manuel giae 1893 (rec. v 1895; časop.„asD „Rádaceduch. 1890; illustré de la Littérature Caltholique“, 195. ,.Der nat" log. Algorithmus“ Buch job“190 Hooghe (vys. hóche) Romeyn, malíř a ryjec '„Das Hohelied' 1908 (recen. v ČKD. 1909); vydal nizozem s , . 645 _vHaagu, :. 1708 vHaarlemu; Wilmersovu učebnici Religion, 4 jeho nejzdařilejší rytmy jzsou „Osvobození Vídně 1902—192 Svyd.d„Llehrbuch .a2 2.sv. der 1922—1924— 3.vPetr Josef, kanovník Trevírský;s sp. „eD o ja nem Sobieský m", „Karel 11.,"krát španělsky, na mani imperatoris genuína idea dissertatio", Trevír procházce vzdává poctu nejsv. Svátosti“.
erhard van der, holand.orien Honthorst,Gerrit (Gerard) van, zvaný Ghe talista, reformov. kazatel v Níeuwendamu, známý
rardo
della Notte nebo G. Fiammingo, malíř, sv 'm pěkným vydáním .Bíblia hebraica", Amster.
nar. v Utrechtu 4.1istop. 1590, zemř. tamtéž 27. dubna 1656, žak Abr. Bloemarta, cestoval 1610 do Italie, kde za 10 letého pobytu imě úplně se přimkl k naturalistickému směruv Cara vaggiovu a proooblibu nočních scén, pochodněmí nebo svíčkami osvětlených, nabyl jména della Notte. Za římského pob tu namaloval mnoho oltářních obrazů, z nich vynikají „.Sv jana Stětí“ vSta María della Scala, „Tupení Kristovo“ u Kapucínů, „Kristus před Kaifášem“ v sakristii kostela Sta Croce in Gerusalemme, obraz hlavního oltáře kapucínského kláštera u Alban'a („P. Maria se světcia zakladatelkou" ), „Malý Kristus pomáha jící sv. josefu při práci" v klášteře sv. Silvestra u .Montecom tri Pavel“ v římském kostele Sta María della Vittoria. R. 1621 opustil Řím a následujícího roku vstoupil do cechu v Utrechtu. meškal v Londýně, kde se mu m. j dostalo úkolu, aby namaloval alegorický obraz, znázorňující Žimnlho krále českého (Fridricha V. Falckého) a jeho manželku trůnící jako jupiter a juno v oblacích. Obraz ukončil v Haagu r. 1630, eethdy Zimní král sídlel. R. 1637 usadil se vedle Utrechtu také v Haagu a stal se s Miere veltem dvorním malířem oranského. V maloval řadu portrétů. Od r. 1651 žil zase jen v ',trechtu maluje hlavně portréty a historické obraz. Význam
trecht 1705, často znovu otisk.,
aHoogstraeten (vysl. hóchstrátenr) lvan,vjakub, O. Praed., kontroversista, n. kol z460 Hoog
straeten v provincii Antwerpské, stud. filosofii na universitě Lovanské, kdež1485 shl stupně ma gistra artium; do řádu vstoupilospravděpodobně
v Kolíně, od 1496 studovaviolíně theologii, 1498 učitel v Kolínské kolena eji, Kolínské — pře rtheologie vAnctverpá c,h 1504 řádové dr. theol. universitě, 1505-1508 regens řádové koleje t., 1508 převor v Kolíně a inkvisitor círk. prov. Mohučské, Kolínské a Trevirské. jakožto kontroversní spiso vatel vystoupil H. obzvláště v otázce o pochová vání popravených zločinců, kterouž vyvolal italský právník Petr Tomasi : Ravenny („justlficatorium
principum Alamanie“,Kolín1;e„Defensioscola
stica príncipum Alam t.1508; „Protectorium prin cipum", t. 1511 ,potom ve sporu Rouchlinověoži dovských knih ch a v boji mladších humanistů _proti
církevně-scholastické vědě („Epistolae obsc. vir “); k tomu vztahují jeho spis ones ln se Ocuiari Speculo . euc„Erroneae clih|“n Řimlassert7i „Acta judícíorum interj. Hoogstraeten etj. Renchřinň Hagen va 51,8 Apologia prima“, Kolín 1518; „Apologia secunda“, t. 1519. — Proti Luther0vi napsal: „Cum Divo Augustino colloquia contra enomresatque perversos M. Lutheri errores“, 2 díly, Kolín 1521 a 1522; „Epitome de fide et ope ribus“ protin auce o samosspasitelné víře, t. 1525; Antw. 1526; „Catholicae alíquot disputationes contra Lutheranos“, Kolín 52;6 „Díalo us de veneratione et invocatione sanctorum“, t. 15 "110to sepsal
H-ův spočívá v tom, že si vnitřně a p ně osvojil naturalistické umění Caravaggiovo a v duchu dobového vývoje je stupňovat ve směru luministi ckého pojetí, což potom přenesl do Nizozemí, aby upak zapůsobil na Rembrandta i Haise. Nejho dnotnějšími jeho obrazy jsou náboženské obrazy též „Deienísorium contra a noční scény z doby římského pobytu. Literaturu H. curatos", 1507,fratrum traktát mendicantium proti čarodějnicím: „Contra quaelrentes auxlllum a maleficis“, Kolín udává Thleme—Becker, Allgemeines LexikonG. der 1510, morální filosofii pod titulem„ Mar aritaamo bíldenden Kiinstler, XVII, v článku Hnogewerffově, jenž sestaviliirtaké katalog jeho ralls philosophíaein 1211.redacta“,"Lt15 1.2.1527 díla v Biblioteca d' Arte lllustrata. Cka. v olíně n R.
Hoogstraten, van — Hopfner
Hoogstraten, van 1. Dirck (Theodor), malíř
27
Hoombeck jan, n. 1617 v Haarlemu, stud. v Leldenu a Utrechtu, 1639 prot. reform. kazatel
nizozemský, n. 15 v Antverpách, z. ort ně. rof. v Utrechtu, rechtu; byl původně zlatníkem a ryjcem, poDzději v Miihlheímu na Rýn věnoval se malířství; konal cesty po Německu a 1654 v Leldenu, přítel a stoupenec Voetiův, odpůrce acontroversiarum Itálii; hlavní dílo: ndona s ježíškem & se sv. Coccejův (In., 97); sp.: „Summa
Annou“ museuagra v rafik, Amsterdamu) z r. 1630. — 2. Sa(vrnříšském e,l malíř n. 2. srpna 1627 rngíglonis1(ggg infidelíbus, haeretícls, schismaticis“ , v Dornrechtu, :. tamtéž 19. října -,1678žák svého z Hoornu, Petr (Peter Snijder), n. 1424 v Hemu otce Dircka 11-21a potom Rembrandtův. R. 1651 uHoornu, řídil společnost bratří společ. života a cestoval přes Kolín, Frankfurt &Augsburk do Vídně, vedl svatý život, :. 19. list .1479 v Deventeru. Hope(vysl.:hóp)1. Alexanpder james Beres následujícíhopobyl roku ažbyldov r. ímě a vrátil zase do Vídně,k 1654, kdy sesevrátil do ford, státník a archeolog angl., 11.1820 v Londýně, Hollandska. pR. 1662 přesídlil do Londýna, odkud Bedgebury Parkuv Kentu; ve sněmu náležel se r. 1668 vrát ildo Dortrechtu. Maloval obrazy ke.v straně konservativni a zajímal se o otázky všech druhů námětů. Biblické obrazy prozrazují odvislost od Rembrandta, nerovnajíce se hodnotou ciarkevní, zároveň o zachování tek; pečuje sp.: T„he English cathedralscírkevních of the lepším žákům Rembrandtovým, ale zato mistra do 19th3century, Londýn 1861; „Cathedrals in their aspects , t. 1872; „Worship in the stihuje bohatou komposicí & světelností nemaje jeho prosté monumentálnosti. jeho„kresmeb, missionaryEngland", t. 1874.—2. H. Scott, james P. Marie" platila do nedávna za kresbu Rembrgnd church of an.gl právník, 11. 1812 v Great Marlow tovu. Podobně i leptem se blíží sve'mu učiteli. Viz článek Holstede de Groota v Thieme-Becker (Buckingham), syn generála a státního ministra Síra Alexandra H-a 1838 advokát, jeden z nej Allgemeines Lexikon der bildenden Kiinstler, proslulejších p:ávníků (byl zástupcem angl. želez XVll., 463, kde je též uvedena literatura. ICka.]— — máš Pr . roku 1845v Escha ničních společností, od 1840anglikánských korporací), renu, vstoupil do řádu 1864; sp. „Stud. en Krltl 1851 konvertoval, obhajoval zájmy církve kato., při agitaci proti klášterům, jakožto obhájce eken“ , 3 sv., Nímvégy 1895—97; běásn en tak Newmannův v procesu, jejž roti němu vedl apostata Achillí (l.,188); byl nápomocen při de mensch", hetm.heelaal 1872; sebranéBreda básně1872, vyd.v„15Nrn 183 God.?“, zakládání katol. university Dublinské; velikých Hook (výsl.. huk) 1. james Clarke, malíř zásluh získal si o školství, 0 chudinství a o stavbu angl., 71.1819 v Londýně, studoval na Londýnské kostelů. První jeho manželkou byla vnučka Waltera akademii; z obrazů nebo má motiv náboženský: Scotta, pozdější konvertitka Charlotte Lockhartová „Vděčnost matky Mojžíšovy za jeho zachránění" ; 1858), s níž obdržel venkovské sídlo básníkovo 7 ve Farnhamu (Surrey).— 2. alter ar druhou manželkou jeho byla lady qulhar, n. 1798, angl. duchovní, děkan v Chiche Abbotsíord; Victoria Howardová. Z. 1873 v Londýnn.ě steru, sp.: „Church Dictionary“, Lond 1842, Hopfgarten 1. Alexander Emil, sochař něm., vydání 1884; „Ecclesiastlcal Biograph“ 8. sv.1t. n. 1821 v Berlíně, z. 1856 ve Wiesbadenu, stud. -52t; „lLives of6;the„Church Archbishops of ordinances“, anterbury: , na akademii berlínské, žákkícW mannův; ve Wies 14 sv.,t 1860—7 and its badenu provedl sarkofag vévodkyně Alžběty Nas 1876, 2 sv.; z. 1875. savské (v řecké kapli) a velikou sochu Kristaačtyř Hooke e(Ho_ok)1d736 Lukášprofes. josef, theol. n. vDublíně1716, stud. vPaříži na Sorboně; evangelistů (v evangelickém kostele). —' 2. když schvaloval these jana Martina de Prades, byl ist. malíř, n. 1 7 v Berlíně, žákt. akadem1e,ce stoval v Italii, až do vysokého svého věku činný, profesurys zbaven, hebrejštiny, načež k jeho ya mu theologie apr rofesura od žádosti r. 1769 zvláště v oboru romantického a blbllckt ho genru, leckdy zpracovává zvolenou látku dost še hl. byl ředitelemeblbllothéky úřadu toho díla: „Raffael nalézá modelkMadoně de la Sedia“ , 1719 zbaven, jelikožMazarlnské; odeprel složiti přísahu občanskou; :. 1796; sp. ,Religíonís naluralís et Nalezení Mojžíše“, „aBooz Ruth", „Růže sv. revelatac principía methodo scholastíco digesta“ , Alžběty“, nástěnné malby v zám. kapli v Berlíně Pař.17—5 sv., Been. 1762, Londýn 1773, 3 a v řecké kaplivve Wiesbadenu; z.1896vBerlíně. Hčpfel Hildebrand O. S. B., exegeta, n. 1872 sv., Pař. 1774, 3 sv.; dílo to hojnými poznámkami Letově u Podbořan, 1893 vstoupil do kl. Em mauz opatřil přítel jeho j_an Brewer OSB. (viz 11.,482), v ského v Praze, 1899 kněz, 1903 prof. v Collegío jemuž .vydání spisu svého svěřil. S. Anselmo vŘím ě, člen npap. komise biblické sp. „Hóhere Bíbelkrítik“ 1902,2 vd. 1905;„DasBuch Hookei(vysla 1hůkr)Richard, anglikánskýthe olo o,g n. 1553, treatise on the law of ecclesiastical plolity“,81593. der Bilcher" 1904Annotationen (rec. v ČKD. 1905); „Karldinal Wilhelm Sírlets N."l“ 1908, Hoonacker, van, Albín, exegeta, 11. r. 1857 „Beitrá e z. ecsc.h d. Síxto-Klementln. Vul ata“ v Bruggách, 1880 kněz, 1889 prof. na katol. univ. 1913, ie Stationen des hl. Kreuzweges in eru v Lovani, konsultor komise pro bibl.s die; sp.: salem“ 1914 (rec. v ČKD 1914), „lntroductionlsín „Néhémie et Esdras“, „Zsorobabel et sacros utriusque Testamenti libros compendíum“, le seconde temple" , t. 1892; „Le heu du culíe dans 3 sv.,1921-22, 2.vyd.1;925-26 „Tractatus de in la legislation des Hébr.“, t 1894, ouv. étud. sur spiratíone Sacrae Scripturae et Čompendium Her la ree.staur juive“ . Pař. 1896; „La sacerdoce lévl meneuticae biblicae catholicae“ l tíque", Lovaň 1899. Hoptner lsidor S. j., n. 1858 v Buchu ve Vor Hooper viz Hopper. arlberku), gymn. profes. ve Feldkirchu; sp„ Hooppe viz Hoppe. Wandel' in den rel. Anschauungen Manzonis (190Dlšr; Hoornaert Hektor, kněz, hlstorlk umění,rektor „,Brunellen ein Liederstrauss“ (1905); „Savonarola, belgického kostela sv. Ondřeje v Madridě, napsal hist. Trauerspíel“ (1908 „Frohe Gesellen“ (básně, 8, eNamen Vorarlbergs auf d. neuen Lan cennou studiiESpagnols“, o malířství špalnělském: les Maitres Bruse 1899; „D'aprě Heures deskarte“ e(1911); _"Untersberg (dvě povídky mládež, 1912),Vom „Sonntagsgedanken“ (2 díly de I' ame" (báseň), 1898: „Le Pays des Sapins. pro
Voyage en Norvěge“, 1883.
1916—1717.)
28
Hophan — Hora
Hophan Otto, 0. Caa.p, sp. .,Der Kreuzweg des Hopper muž (Hooper) joachim, dr. práv, profesor vLovani, vB elgii pro rozšafnost svojivelíce Kranken“ (Herder 1927; rec. ČKD.1,928 93). Hophra viz Hofra vážený, z. r. 1576, vydal „Paraphrasls ín Psalm mso Hopkins 1. Eduard jan, angl. varhaník, 11.1818 Davidicos additis brevibus argumentis et explana v Londýně, od 1843 varhaník při Temple Church
tlonibus 1590, Doucum libello . de usu Psalmorum“, Antverpy
t., vážený virtuos na varhany &znalec varhan ,sp.
„The its Histo ) jméno dvoŽron hor (pohoří). 1. 1855, Organ, 5. vyd. 1887; z. l &vConstruction, ondýně; složilLond. an jejímž(r-jn vrcholku zemrel Nahora.n základě themy, žalmy a j. skladby chrámové. — 2. Sa údaje josefa Flavia (Starož. V.,4. 7.) vznikl názor, mu el, ameríccký presJteriálnskýěmdogmatik, n. farář 1721, žák Jonathana Edwar ), r. 1743 v Great Barringtonu, r. l770vvNewportu (Rhode Island); vystoupil také“proti obchodu s otroky. jeho „Syste ofučení Doctrine dosud hlavním pramenem t. zv.“g793) „ opkinssjest iánů“. H. spatřoval podstatu ctnosti v sebezapíravé lásce a nikoliv v lásce k Bohu; učil, že veškerý skutky člověka, jenž křtem nebyl znovuzrozen, vlnu zvětšují; že ani hřích Adamův ani zásluha Kristova se námne přičítají; pravá zbožnost že záleží vtom, že člověk hotov jest klidně podrobiti se i tomu, bude-li od Boha zavržen. Z. 1803. Hopovo. pravosl. klášter u vrchoviny „Fruška gor Slavonnii kolem zal. jej1490;v nepochybněstol. arcibiskup MaksimveBrankovíc bylo tu sídlo biskupa, podřízeného metropollitoví Bělehrad skému. Hopp WĚlter, O. Cap., n. r. 1889 v Krefeldu, misionář v , spg„1ns blumíge Reich der Mitte, Tagebuchblátter“, Hoppe 1. Alfredžm41869 v Pile vRus. Polsku, farář na odpoč. ve Vídni; sp. „Das Zeichnen im Dienste d. Rel.-.Unterr“ 1897; „Maríens schbnste Rosenkrone, 31ephs-Biichl. Erwágunhgen iíber Rosenkranz“ 07; „.St jos 1 7;den „St. Theresia Biíchl.“ 1907; „St. Katharina-BůchL“ 1907 „.S Antonius—BuchL“ 1790 ; „St. Hedw1gs—Buchl“ 1907
„Lourdes im Glanze s. Wunder“ 1..t-40 1910, i1175.tisíc 1923; „Triumph d. Eucharistie" c;1912 „Christus ist mein Leben. Betrachtungenf:s lKloster frauen", 6 svaz., 1914, přeloženo do ma špan. a pol. , „Unser Heíland“, 3 sv., 1919 (přelo
že 11 na kterém Áron, jest hora112 km jihozápadně od hl. zemřel města Edomu Pet etary km
na jih od jižního dů“ Mrtvého moře, která1dosud sluje„dDžebel „Hora Árona“. Na jed ze nebi dvou arún“, vrcholků strméproroka hory (vyšším, v 'chodnímm),ve výši 1329 m nad hladinou Středa0
zemního moře, lze dosud spatřltl mešitu a v ní hrob ronův. etní poutníci se tu zvěčnili arabskými a hebrejskými nápisy. Na severu sahá rozhled až k jižnímu cípu Mrtvého moře, na jihu ksevernímu cípu zálivu Blanského, na jihozápadě postřehne oko i Sinajské hory. Poloha tato však nesrovnává se
nikterak se slovy biblickými. Pravif se tu, e.H je na pomezí Edomska, Džebel Harún est však v srdcizastávka samého israelitů Edomska.podPodle..nNum. 3, 37 K41 byla H-e acestěz desu do Salmony, kterážto cesta linvendala dále k Ru demu moři, a po které israelíté chtěli obejití Edom— s.ko ožnděva Písmo sv. mezi Kadesem a -em nejmenuje jiné zastávky, a z událostlvypravované v2l, 1—3 vyplývá, že israelité nebyli po smrti Áronově příliš vzdáleni od Negebu, a tedy anniood Kadesu, nutno místo úmrtí ronova hledati blíže u Kadesu, tedy mnohem severněji, než je Džebel Harún, asi na severní nebo západní hranici Edom ska. Podle Dt. 10, 6j menuje se úmrtíště Áronovo Mosera. Nejspíše jest jméno to zachováno ve jméně pohoří Džebel Madara, které se táhne mezi údolím Marra a udolím jihozápadně od jižního Mrtvého moře. Flkre, Viz Hejčl, Bible česká 1., 7cíp—u 2. (16 ógog, Vulg.: „mons altlssimus'), pohoří na severní hranici země Kananejské mezi mořem Středozemním a Ematem m; poloha jeho jest blize neznáma; snad jedno ze severovýchodních odvětví Libanonských; Num. 34, 7.
žily do češi. školské sestrě v Horažďovicích 1920; rec. v ČKD.1914, 1922,„135);w „ es des Čsterreichers Wall-' kaplan fahrtsorte“ Wort Herrn, Betrach ora ve. Antonín, listop. 1807,vysv. 1830, Svojšicích, n.l. potom kaplan u.? Mar tungsb. f. Klosterfrauen iiber die Schriften der Pro před Týnem v Praze, 1843prof pastorálky na theol. phe eten“, 10 sv1,917 u. Retraiten fiir fakultě; :. plicním neduhem 10. ún. 1844 v37. roce Klosterfrauen“, 3 sv., Exerzitien ein Tróster ist Gott", věku svého; byl to muž nadmíru hodný, učený 2sv., 1921; „Límpias,lauffalende Freignisse an dem a velice oblíbený; sp. „Není církev jako církev! Kreuzesbild“ 1921, „Unsere Klosterfrrauen“,3 sv., která vede k spasení? V šesteru kázání r. 1841 , „Das Leben und Leiden unseres Herrn und vTeynském chrámu Páněěpřednn,eslIl v Praze 1842 Heilandes'in den Evangelien“ 1922; „ eLauretan. (rec. v ČKD 184 44); Věděla-li starobylosto Kristu? Litanel“ 1925, od 1904 vyd. „Feierabendkalender“. ovéděla?"v ČK KD 1840, 13 2. Viz nekrolog v ČKD 1844. K uctění jeho památky vydána byla Dol909 češt. přel. „Eucharistická vLourdech včasopísu „Poklad uzdravení věřících“ 1911. — ?. po jeho smrti litografie ve formátu 172Xll' 9 cm Luldvík, sp. „Die Epiklesis der griechischen und se žlutým podtiskem, představující H—u(poprsí) orientalischen Líturgien und der rómísche Conse mrtvého v klerice s růžencem na pravé ruce za crationscanon“, Šafhúzy 1864. — (Hooppe) 5. n. 1839, vs loupil do řádu 1857, věšeaným;pod litografii německý nápis: „Anton k.oProfessor derjest Pastoral—Theologiean der prof. Písma sv. a hebrejštiny v Krakově, kdež :. Universitat zu Prag. gestor 1885;v ydal „joannis Polanci S. ]. Industriae ad 10. Febr. 1844.' — 2. Antonín, n. 1824ve1Ve1 usum operariorum Jesu, vvarech,vysv 1847, kaplan v Brandýse Krakovdoctrlnamque 1 Lancicii DeSocietatis meditatíonibus administrátor t., 1851-60 vychovatel KarinaBedřicha rerum divinarum“, t. 1883; P. Lancicii De Oettingen-Wallersteína, 1861 sekretář arcib. manž. soudu v Praze, 1862rada téhož soudu, 1868sekre mii-ldiisconservandi 1884.Crucífix dans tář konsistoře, 1871 kanovník metrop. u sv. oppenot josef spiritus“, S. j., sp.:t. „Le 1'hist et dans 1'art dans les ames des saints et v Praze, kons. rada, člen zemské škol. rady, 1875 dans notre vie“, Paříž 1902 „La Messe danns poslanec na metrop. sněmu zemském, l' histoire et dans l' art dans l ame des saints et až 1884 kanc genléřv,1883 vikář, 1891 děkan kapitoly, dans notre víe', Lille 1906 „La S. Vier e dans la 1898aprobošt; byl záslnužněčinný cirkve tradition, dans l' art etc.“,Pař. 1904; „ etitCaté— av sti; 1906. Srv .a,Podlah ve priospěch 343—344; chísme du mariage“, 1908, 2. 1.909 Bibliografie str. l505č. 787—794. — CHB.Antonín, _.
29
Hora
2526//í„'„//ďď/,/2M
lá.%“ zádí—M.
Obr. 6. thograile vydaná k úmrtí Antonina Hory (=. 1844).
n. 12. září 1859v Bubenči, vysv. 1888, prof. ústavu pro vzdělání učitelů v Praze, tit. mř. prof. kateche
tiky a pedagogiky na bohoslovecké fakultě t.;
4. dubna 1928; přispivaal recensemi hlavně spisů
stat.Bílá (1930): něm. — 3. viz 3085 Bílá katol., Hora 82 11.,akat.; 238. _obyv. 4. Čern á,
fara v dlec. Brněnské, v dekanátu Letovickém; 1784 lokalie, jež 1857 povýšena na faru; kostel zasv. sv. Vavřlncl, vystavěn 1710, patron: Matice
katecheticilwch 1902,11909—1913.— 4. Engelbert, dodr.ČKD th., n. 1867ve Stráži (Warta) náboženská; data statist. (1930):1751ka101,5ev., v Če chách, gymn. prof. v Karlových Varech ' sp. 2 čs., 61 r., 4jin. 9 bezvvyzn.; obyv „Untersuchungen ilber die Apologie des1903; Aristides“ 1895 „Die h.ebr Bauweise im A. T." „Die Beriickslchtlgung der christl. Kunstwerte im kir chengesch. Unterr “1 l. Lehr- u. Losebuch der Kirchen-Geschichte“ 1907,2. vyd. 1918; „Die ehem. Schlackenwerter Handschrift der Hed wigslegende“ 1911. ., pre rel. sv. Augustina nihu „O víře ve věci—,jichž nevidíme“
v
sop.
„Blahověst“ 1893, 203. — 6. L vík, n. 1865 v Pardubicích, vysv. 1890, katech. vHollcich, potom Pr. 1897 (rec. včasop. „Vlast'1—906 far. v Dašicich, osob. děk kan, sp. „Za Kneippem“, časop. „Posv. lrazatelna'r 1893 a „Kazate1“s 18917.
5. sv.Kateřln
(Katharinaberg), faračvsdiec.
Litom., ve vik. osteckem; zřiz. 1629; kostel zasv sv. Kateřině; patron: stud. fond, data stat. (1924): 680kato 1., ŠQakatol., 2starokato l.; obyv. něm. — 6. Kosova, fara v diec. Pražské, ve vik. Sedlčan ském, 1352 pleb., jež později zanikla; 1652 fara znovu z;řizena kostel sv. Bartol ěmje; patr _.
Olivier Mladota ze Solopisk;
data statist. (192811)—
2248katol., 23ev., 2čs.,111. 5415r., 2jln.,18bezv,.3 zn_.; obyv. čes. Viz Soupis 15; Pos 7. Krásná, fara v die<:.13'ražskěc:s ve vlk. Šedlčan ském, 1352 plebanie, později filiálka k Počepicům, 1769 lokalie, 1787 fara znovuzřizena; kostel zasv.
Hora 1. Anděls , něm. En elhaus, fara sv. Mikuláši 1 nově vystavěn a 1855 konsekro v diec. Pražské ve vik. Karlovarskem, zříz. kolem váu; patron zbřU UDr. Maximilian Lobkovicz; r. 1500; titul kostela: „Zjevení sv. Michala arch anděla“; patron kostela "i beneficia Leopold Stem— stat (1928): 1926 katol., lev., 28čs.,"116isr., 3jin., 2 bez vyzn_.;ob .čseena, .s Srvn. 19, Posv. fara Sou v dulec.lKrálovéhrad., berg; počet obyv. (1928:) 1509 katol., lisr. ,v.obynněm.—2.A dělská, nmě ve vik.1.ipnickém, 1350 plebanie pod patronátem berg, fara v diec.010m., v dek. Bruntálském, zal. děkana koleg. kostela sv. jilji v Praze, 1625 fara asi uprostřed stol. 16., jest inkor orována řádu kostel zasvěcen sv. janu Křt., znovu vystavěn 1692, něm. rytířů; kostel zasv. Narození .Marie; data opraven 1915; zvony z let 1,545 1556 a 1571
Hora
30
patron: zemský výbor; data stat. (1927): 3060katol., bera útočiště k Matce Boží. Tajemn' enáhle násínliků, kteříz ancecha strach 'ch zmocnil úmyslů 297 r.,31$r.í beyzvzn.; obyv.esč. zmateně prchli. Z vděčností (nebo ze slibu) Srvn. Kutná (Kutten be rg, Pam. MonVt.e(81853),9 sCutnlí),..—9 arciděkanství v diecésí zbudoval rytíř Ma loveec kapličku na počest své Královéhradecké, ve vík. Kutnohorském. Kutná Hora. Ochránkyně. Na stáří kapličky té vede nás snad byla v dřívějších dobách bohaté hornické město, zpráva, že kdyžr. 1669upravováno znova kněžiště po Praze neiprvnější město v Čechách; arciděkan ský kostel sv. jakuba a chrám Matk Boží na Ná původnínkaple, nalezena pod dlažbou nádoba se sta rými táy'lampenízem krále Zikmunda leLadíslavaPohrobka(l453 měti, oba ze 14. stol.; chrám sv. Bar ry, na konci (1419-317lšajinýmzkr 14. stol založený, avšak teprve 1547 Matoušem —l457). Byla tedy kaple zřízena asl kol teto doby. — Reiskem a Benediktem Lounským dokončený ve Mimoděk přispěl první arcibiskup pražský Arnošt Par ubic, též z rodu alovců, k rozkvětu slohu pozdní gotiky; v době barokní vznikly: by' valá kolej jesultská a klášter Voršilek. Viz litera S. Hory. Dal město Příbram, náležející k mense turu v Podlahové Bibliografii 1290—12.93 — Ko arcibiskupské, nákladně upraviti, i nový zámek stely a kaple Kutnohorskě byly 1305 pod správou za sídlo si zde vystavěl (Ernestinum). V zámecké plebána Malinského a pod patronátem klášt. Sedle kapli, jejíž polohu podnes poznáváme podle vysu ckého; 1490 byla tu kuracie arciděkanská. Nyní jest nutého arkýře, ctil Arnošt sošku Madonny s ]ežiškem, patronem arciděkanství městská rada Kutnohorská; zhot0venou podle vzoru kladske'ho. Bylt Arnošt data stat. (1.927): 10420kat., 754 čsl., 671čbr. ,3řecko v mládí svém vychován v městě Kladsku, kde sjedn., 13 řecko-nesjedn.., 18 pravoslav., 255 lsr., otec měl úřad královského kastelána. Zde došel 2123 bez vyzn., obyv_.české. Duchovní správu veede i mimořádných milostí, jež Marll Pan-ně vděčně arciděkan za pomocí 2 kaplaníi a 3 katechetů; při přičítal. Prameny nikterak nežádají, bychom věřili, kostele sv. Barbory jest kazatel sváteční &nedělní. že Arnošt sám jest sošky příbramské tv .irce Víme, 10. Svatá (Svatá Hora nad Příbramí) čelná však, že arcibiskup, v_elíkýctitel mariánsky, zanechav mariánská poutní svatyně ček Pro život nábo po sobě několik spisů s obsahem amriologickým, ženský, nikoli pouze Stredočeský, měla po staletí vlastním nákladem kaplí svatohorskou obnovil, anp v. H. vyznam rozhodující. Mohutná skupina budov nepřímo l zakladatelem proslulého brzy poutního mí a devatero mědí krytých věží, odrážejice se ostře sta se stal, když soš.ra nedlouho po jeho smrti (1364), od zeleně, v níž se hai návrší, kol jehož úpatí nikoll až od jesuitu (Ottův slovník), z jeho kaple obloukem se pne horni (kdysi královské) město na Sv. Horu přenesena byla. Příbram,je střediskem nejrušnějšlho života nábožen tajemně vypravující, že mnozí přílbramšti občané sk — Půvuo ějiny Sv. H. jsou obestřeny vidali za noci světélka kolem svatonors ké kapličky tají pověsti a legend, jež nepochybně chovají se pohybovati. že bylo tamte'ž slýchati sladké v sobě jádro pravdy. Sebral je věrně s p_ílí sobě melodie andílků a pod., svědčí o tom, jak přirostla vlastní Bohuslav Balbín, jesuita a jiní jeho Sv. ora k srdci zbožných věřících, že lid choval druhové. Pokud nám osvětlují temnoty původu posvátnou úctu k místu samému v přesvědčení, sporé historické zprávy z dávnověku, spjat jest tu Máti na svém vyvolenéin místě divy vznik místa s událostí, sbčhšís kdysi v okolí, žeoř.í Té ž Boží zprávy historiků, že i protestanšti neznámo vůbec kdy. Rok 151120s (nástropní nápis děkani příbramští stol. 16. vodili průvody na Sv. novějšího data) neopirá se1 o žádný pramenný Horu, jsou toho jasným důkazem, že lid zůstal údaj. Rytíř Malovec (tak Chanovský—Balb ín v jádru katolickým a nedal se ani v dobách nejkritičtějších zviklati u víře a úctě mariánské. jeejI1 snadv kblízkém oné větvi ehonejmenuje), rodu, jež náležející mlěa sídlo Sv.věhlasi Po n se nedivíme, čtouce; že Dříbramané odepřeli r. 618 krváceti za dobrodruž.ného zimního krále, kde dosud v kněžišti farního dobře a že po bělohorské porážce :yla Příbram prvním zachovan ný zříme náhrobní ámmen ovcchrávmu vpůvondí knihovně blízkého kláštera obořištského nástěnný královským městem, jeež se veřejně přihlásilo obraz dvou Malovců, otce a syna), byl v hlubokých k víře katolické. Jen po nějakou dobu pro neklid lesích příbramských, jeda sám a sám, ohrožován a nejistoty měšťan Pavel Kloboučník skrýval sošku lupiči. jezdec, zpozorovav nebezpečí, i marnost ve vlastním domě. — Za nepokojů husitských, sebeobrany, seskočil s koně, vrhl se na kolena, jak miní Bohuslav Balbín, socha ze zpustošeného zmáku přenesena byla katolíky do farního kostela sv. jakuba, odtud do kostelíka sv. jana Křt. při špítále Arnoštem založeném, konečnědo svato horské kapličky. Totožnost sochy, Ar noštem uctívané, se soškou svatohor
skouonenarážít rucdnýh na nijaký historický oněch dobách kdzyžor. 1421 sátm pražsk
arcibiskup
Konrád zbaběle odhodí pastýřskou berlu, stav se husltou, a hrstka zbylých katolíků, trpěla nedostatkem vlastních
kněží, stalasesesva tyňkanna Sv. Hoř
útočištěm ctitelů mariánských z města Příbramě a okolí. Tak vzniklo poutní míssto z vnitřní potřeby lldu, tichý ostrůvek na rozbouřeném českém moři náboženském, bez řičinění církevní
vrchnosti. Nebylo vak
sud kněze
Bověřeného vBložív svato — službou..n Br luvílo ksaplí se veřejně Obr. 7. Svatá Hora nad Příbramí.
o zázračných vyslyšeních před milostnou soškou, a pověst o nich přilákala nové
Hora
31
se zastával jiří hr. z Martinic, ne'vyšší c. kancléř.
' ' erdínandlll. _ Z polního ležení v Chebu crsar “ listem z 3. srpna 1646 předává Sv. Horu jesuitům koleje březnioké. Ukonu předání mimo březnického
Obr. 8. Svatá Hora: Mílostná soška P. Marie.
rektora byl účasten též P. jiří Plachý. R. 1675 darování toto obnovil ve formě, nepřipouštějící pochyby, císař Leopold i. za provinciála českého Mart. Středy. S rázností sobě vlastní a cíle vědomě chopili se jesuíté práce, a jakmile vestfálsk ' . vrátil naší- vlasti naději v lepší budoucnost, podařilo se jesuitům svatohorsk 'm v málo desítiletích, ovšem za pomoci mocnych přátel a majetkově silných příznivců, utvořiti ze Sv. Hory mohutný hrad mariánský, de umění a zbožnost až podnes mocně působí na mysl návštěvní rovuť Svatá llora byla v rukou jesuitů nesporně ednou z nejpus:obivějších složek a čistě duchovních zbraní protlreírormačních a rozhodujícím bodem 'ádové činností v Čechách v dobách rekatolisace. Souvislost residence svatohorské 5 kolejí březnickou označovalo 16 kaplí zděných podél cesty, vedoucí z Březnice do Příbramě(podobných kaplimzPrahy do St. Boleslavě) znázorňujících v obrazech život P. ' a P. Marie. Některé z nich se dosud zachovaly. Čím dnes Sv. Hora jest, stalo se plánoyítou prací a nezdolnou příčínlivostí jesuítů. S píetou šetřili puvodní přiliš těsné a tmavé kapličky; nově přístavěnými kaplemi obklopili původní sva tyni, aby tak získali místo pro vzrůstající davy poutmku. tastnou myšlenkou byla stavba tři otevřených kaplí směrem východním, k svatyni přilchajících, které skýtají s mohutným schodištěm, nim oduhlavní brány vedoucím, oku velmi mile překvapujícr pohled a v létě umožňují účast na
a nové návštěvníky. Citelně se však pociťoval nedostatek- kněžské výpomoci při kapli. jen 7. Při: bramě dostávalo se svatohorske' kapli duchovní správy, ale jen velmi nepravidelně. Vše to bylo dávno ještě před příchodem jesuitů. Rozruch zpusobilo
r. 1632uzdravení slepce jana Procházk z m burka, který se pak trvale usadil na v. Hoře, zahájiv řadu svatohorských poustevníků a strážcu svatyně. jest důkazem nezvratným o všeobecne vážnosti Sv. Hory již před jejím osazením a vybudováním knězlmi Tovaryšstva ježíšova, že r. 1646 zavítal. na Sv. Horu císař Ferdinand lll. cestou z Klatov do Prahy. — ím více rostl význam Sv. Hory. a houstly zástu poutníků, se všech stran sem spěchajících, tim bolestněji DOCitovánnedostatek vlastních kněží, kteří by na Sv. Hoře bydlili a lidu v náboženských potřebách přispívali. Konec třicetileté války přinesl v tomto směru v datnou pomoc. Za trudne'ho nedostatku duchovních správců po vši vlasti naší člnill téměř divy horlivosti kněží Tovaryšstva ježíšova, spěchal-_ " ' stu, kde bylo jejich přitomnosti katolíci nikdy toho nezapomenou jesuitům, že v nejsvízelnějších chvílích národa nasadili všechny síly. aby uchovali nebo vrátili lidu poklad nejdrahocenější, jednotu víry katolické. V okolí Sv. Hory pilně již pracovali jesutté. V blízké Březnici měli kolej s gymnasiem, odkud spravovali několik osiřelých far po kraji. Těž_na Sv. Horu zavítali občas jednotliví misionáři.l vynorila se myšlenka, aby Sv. Hora byla vubec dána do Správy 'esuitům. V čelo tohoto hnutí postavila" se okolní iechta. R. 1646 poslali ke dvoru _žádost 0 předání Sv. Hory řádu jesuitskému oba hejtmané
krajepodbrdske'ho,Vratislav z Mitrovic a Vla d_1_slavChlumčanský z Přestavlk, k nimž se Pripojilii jiní v kraji usedli, Malovec, astolár, Měsíček a Bechyně z Lažan. Věci té horlivě
Obr. 9. Plán sv. Hory,
Brfánžy: březnlckú - Nár'ožnl karle: 3. pra ská,|. hlavní,2. 4. březnícká, 5. plzeňská 6. mníšeck . —
Otevřen
kaple ambl n
7 N'arození,8.0běto
vání 9. Zasnoubení. lo. Zvěstování P. Marie, M.Bolestne P. Marie, 12. Dušlěková, ia. Umrtí, u. Nanebevzetí, 15. Korunování P Marie. — Otev n ap c na
stavb
: l6. Navští
lgnače, že. snkrl sie, t . ka le Kolovratslrá, 24. kaple P. Marie ustavičně pomocí, . kaple sv. Františka Seraf.
Hora
32
všech slavnostech a liturgických úkonech' | velikým české), na Sv. Horu k pohodlí poutníků za nepo zásstupům —R. 1660 Mčat ose stavbouvmohutném hody, vedoucí z města přímou čarouuna Sv. Horu. Původní schody zbudovány za superiora Václava čtverci kol svatyně segrostirajicicli krytých, dovnitř Kolčavy roku 1670. Prvotní nákres (archiv svato otevřených ambitů.avite1em jejich jest proslulý horský) byl mohutný, ale z finančních důvodů jen v Praze usedlý ital čtverce jsou prostornéK osmiboké kaple, báňovitě chudě proveden, r. 1727 nahrazeny tyto schody ka kryté a věží opatřené. Náklad na ně nesla Praha mennými v n ně ší formě. „Svatohorskou (tříměstí), Březnice (paní Lidmila z Újezdaa.) bylav zvláštní ve věži ',jež hořívá sobotu a lampa předsvátky již město Plzeň a majitel panství Mníšku. Odtud sluji nad evatn ízvána kaplepodnes: ražská, březníckt, plzeňská, od let ] Lidmila Dvořická roz. Šliková) a je mnnkíšec á. 1.673 posvětil arcibiskup Sobek viditelna celému širému okolí. albín praví, že svatyni svatohorskou na počettP. Marie nanebe zprvu se domníval, že jde o pravou hvězdu. Staro vzaté s třemi oltáři. Umělecké výzdobya mbitů a žitným a vpravdě charakteristickým zpěvem svato kaplí věnována veškerá péče. Pozorujeme s obdivem horskýmjestt. zvaný svatohorský „Zdrávas“a přebohatéš v kaplích i na klenbách ambitů, „Vesel se Královno", které dva mládenečkové ráno a večer před soškou zpívají. Balbín ještě jež skoro vesm s provedloitalský mistr Santino lCereghetti. Popelkou zůstala jen původní kaple. o těchto zpěvech mlčí. Ale již r. 1669 žádal arci Oltářní obrazy v kaplích i v ambitech představuji biskup Matouš Ferdinand Sobek opis těchto událostí ze života Panny Marie v pořadu přesném, zpěvů. Neméně starožitným zvykem svatohorským nástropní symbolika představuje litanií loretánskou je líbání milostné sošk a vítání poutníkůza a modlitbu „Salve Reglna těny ambitů nesou hlaholu trub a víření bubnu, jež objevuje se již od obrazy, znázorňující historický vývin Sv. Hory, r. 1675 a trvá až dosud. — Vrcholným bodem bo kdežto klenuti vyplňují obrázky, představující haté činnosti jesuitů na Sv. Hoře bylo slavné ko runováni milostné sošky a jesulátka dne 22.června mim morádnou Bohorodičky, svým ctí 1732. Kapitola velechrámu u sv. Petra u Vatikánu, telům udělila.pomoc Sv. Hora jest bo kterouž atým museem křesťanského umění. Horníambity,jež obepí již papež Urban Vlll. (1623—44)toto právo výlučně nají svat nl, | schodiště ze čtyř stran k nim přiřkl, prozkoumavši seznam podivuhodných a zá
zračných vyslyšení, superiorem Prokopem Pří vedoucí grýchodní opatřeny kamenným zábradlím jež zdobí vyjímaje) sochy světcui českých patronů. hodou sebraných, svolila za souhlasu Klimenta Zvláštností jest, že mezi sochami světců je vždy Xll. k žádosti arcibiskupské konsistoře pražské soška andílka se štítky, nesoucím„ vypukliny a pověřila korunováním světícíno biskupa Rudolfa Madon českých. VzácnostíSv.Horyestříbrný hr. Sporcka, v Římě chvalněznáméhojiž od kano b a r ok ní 0 i t á r hlavnísvatyně,stříbrnysvatostánek nisace sv. Jana N.epom zr. l729, okterouž osobně a schránka pro milostnou sošku; rovněž svícny a celá léta ve věčném městě pracoval. Okázalé osmi stupnnpě od ně, antipendium jsou z ryzího stříbra, denní slavnosti, s vítěznými oblouky, osvětlením, ora svědkem, jakož i stříbrné lampy, stříbrné pozadí oltáře se střelbou, jichž byla tehdy Sv. Ho pomínají pražskésvatojanské oslavy. Pozvání bylitéž sousoším Nejsvětější Trojice. Skvostný jest zlatý pa ncíř, bohatě drahokamy posázenný, zdobící všichni hodnostáři a účastnilo se mnoho ducho— hruď Panny Marie při velkýchpslavnostech; b 1 venstva. Slavnost ta opakuje se každého roku, oká pořízen : votivních darů, chrámu věnovanýc. zalejí po př. půl zaznamenává století. Poutníků přibývalo od o.ku vždy na" kronika na rokrok1763 Chloubou svatyně jest hlavní či ražská brána, ve ro číslo 182.000poutníků. Některé průvody zvláště vy doucí z prolstranství na východnrstraněkambitům Pocházíz l702—1706. Ve výši veliká po nikaly svou mohutnosti. Tak přicházelo každoročně zlacená socha svatohorské P. Marie, nad ní kol poutníků. R. 1769 í ce lp_rocesí jeho pořad: Rakovníka a zaznamenán okolí ohromné 20.000 balustrády sochy proroků, o Marii P. věštících, >z poprsí sedmis svatých Pomocníků různých národů měli s sebou 300 pra orů akorouhvr,sošek svatých (Ferdinand, Václav, Štěpán, jindřích, Kazimír, neseno v průvodu 11,sedm sborů hudebníků ro Ludvík. Leopold, většinou od jana Brokoífa. — vázelopapeže zpěv. Klimenta — Dekret zrušující Tovaryšstvoac ežeí Zmínky zasluhuj kryté schody zvané Vratislav— šovo XIV. „Dominus ské (Aleš Vratislav, předseda královské komory demtor“ ze dne 21. července 1775, vynucený hrozivým náporem všech proticírkev nich živlů, vykonal ovšem 1na Sv. Hoře svůj osudný vliv. jesuité tu pracovaly 126 roků pod 49 superiory, zanechavše po sobě bohaté plody své vzorné čin nosti.11.října 1773provedla zvláštní komise majetkové vyvlastnění Sv. Hory, sekularísací členů, a jesuitům odňata duchovní správu. — Na Sv. Hoře zři
zeno probošství s pěti (později?jen čtyřmi) pomocníkyt(kooperátory). Prv ním prteobošmtnusa oven hr. áchym Čejka z Olbramovic z řá u Thea tinů, dotud představený klášt. sv. Ka jet na v enším městě pražském 1- 1814; obraz jeho vresidenci). Nový správce úspěšně hájil jak stav budov, tak duchovní život na místě posvát ném, i majeetek Sv. Hory. josefinský
Obr. lo. Svatá Hora: Hlavní brána.
zákaz poutí1796povýšena přestála Sv.. Hora zapřčspolních jky vítězně. byla Sv. Hora řádně na faru, podřízenou přímo gen. vikáři pražskému. Nemalou.
PŘÍLOHA 1.
HOREJC JAROSLAV: OLTÁŘ KůROVÉ KAPLE v CHRÁMU sv. VÍTA v PRAZE..
Čaký slovník bohovědny'v.
Tiskl v. Kotrba.
Horáček — Horain
zásluhu dobyl sí stařičký Čejka r. 1810.Státní úpadek žádal si i na církvi velikých obětí. Vydánozpo— klažduveliké množství skvostů. Tu přijel na Sv. Horu června císař František 1. & vyhověl prosbě, aby stříbrný oltář a řada jiných skvostů byly konfiskace ušetřeny. Touž dobou byl císař též uprošen metro politní kapitulou pražskou, ab ucchováno bylo mausoleu jana Nepomuc e'ho. — Zmínky
33
pis neznámého jesuity; Díarium S. Mantis; Archív svatohorský; P. Albert Chanavský s. I., Vestígíum Boemíae Piae; P. Bohuslav Balbín, Diva Montís Sancti, Prahal Týž, Historiae B. Virginis in S. Monte Auctalríuml., Praha 1665; Ignatius Popp
8.1., Historia in onteHeiligberg, S., Praha 58Fr.X .JedDivae tna, Vírí inís ailfahrtsort
Praha 1842; Jan Nep. ]entsch C. SS. R., Svatá Hora, edína (1834 poutnické místo v echách 1868: Klement Vlasák ., Svatá Hora, Praha 1882; P. Frant. ž1784 ), dříve farář v blízkém Sv. oíi, muž vý c. borný & učený, dějepisec Sv. Hory. jemu dostalo Blaťdk C. 88. R., Svatá Hora u Příbrami, Příbram se práva pontifikalií. R. 1859zesnuí čtvrtý a 1915 Fr. X. Holas, Dějiny poutního místa marián poslední probošt svatohorský, Petr ek. ského svaté Hory u Příbramě, nákl. Matice Svato Nelze upřítí proboštům chvály, že v dobách, řehol horské, 1929.Podlaha, Blograííe 1293 1294.[Pk] nímu kléru stroze nevlídných, udrželi ničivé živly 11.sv. Šebestiána zřiz(Sebastiansberg,Basíian perk, Sebastianperk), 1674; ostei zasv. sv. na uzdě a převedli s úspěchem oru přes ná — boženský suchopár doby osvícenské na úrodnější Šebes lánu patron: studijnífond data stat. (1924): půdu duchovního obrodu orevolučního. — R. 1849 3177 katol., 22 akat., 13 bez v zn.; obyv. něm. —
zasluhuje třetívprobošt Frant. Xav.
dosedlnastoiec arcibisk. edříc h kard. Schwar
zenberk. Postřehl při první své návštěvě Sv. Hory r. 1850, že prospěch poutního místa vyžaduje nalé havě, aby duchovní správa svatyně opět byla svě řenačilé a kvetoucí řeholní družině. Proto neobsadíi r 1859 uprázdněné obročí svatohorské, jmenovav uze administrátorem proboštství faráře blízké
.
ora sv.
ác lav a( erg, onss. Ven
ceslaí), fara v díec. Budějovické, ve vík. Hostouňo
ském, plebaníe z1359,potom osada administro vána kněžími august. ki. bšla ívoňského; matriky počínají 1680; fara zřízena 1788; kostel zasvěcen sv. Václavu; patron: Karel Josef Trautmannsdorff;
data stat. 11571927 katol., 7obyv. něm. Srvn. 1895,(1930): 94, ČKD. osady híubošskě jana Kohouta. Zatím šel kar Meth. Horáček 1. Frant., n. 18517ve Studenci, stud. dinál--arcibískup za svým cílem. Když čeští jeauíté pro nedostatek členů odmítli vrátiti se na Sv. Horu, bohosL v Hradci Králové; vysv. 1876, 1882 voj. potem tolika svých členů hojně zkropenou, nabíd kurát, prof. nábož. na voj. reálce ve Sv. Hyppoiítě, nuto poutní místo redemptoristum, tehdy již ootom na Tereziánské akademii v Novém Městě v Praze na Karlově usedlým. Prvním redemptori Vídeňském; čest. kanovník, z. na odpoč. vŽelezníci
stou byl tu
. jiří
otyza , prvním rektorem v Čechách 1909; yd Sedmero řeči postních, Pr. 1881,
Václav 30. Zyk.a 1Veřejné uvedení nových strážců konáno záři 1861 amělo ráz velmí přátelský. Redemptoristům nebyla ovšem Sv. Hora odevzdána v majetek, jako kdysi jesuítům, nýbrž dočasný rek tor koleje je správcem_ uprázdněného proboštství, s právem užívati statků obročí. Ieho čtyři pomoc nicí požívají příjmů kaplanských podle zákonů kon gruovývch. Zachovati vše,c od předchůdců dobrého přejali, vzkřísiti k životu, oco během dob zahynulo,
a
cl:,ováni“ Prostěějov 1905, Hradec
rl.
1908
„Religióse fíir die rleitere cugend“ (rec. ČK KD 1903,Vortráge „Vlast“ 1901-2 ; „Festreden u. Gelegenheítsansprachten“ „Vlast 1909—10); přísp. do časop.as„Ví "(18(srec. —z „Humanismus a realismu 1892— „Arnošt Renan“; „0 s a lováni lidských těl“; tism ve světle vědyavíry“; — lidské řeči“, 1899—1900: „O příčiněživota“
zahladití stopy stáří, ježtov zub ávěkubvlryi posvátným budovám a uměleckým oá k
chovate1“(1892:Cminíkatechísmus“ 189: „ o
upřímnou snahou redemptoristmů. 12„1k velkolep m
derní vzdělání „Methoda u vyučování ná boženství; 1897. „Náboženská škola a vědecká
150tiletým oslavám korunováni .Marie r. 2 vynaloženo veliké úsilí, aby vrácen byl Sv. Hoře její původní lesk. Pod dozoorem státního památko veho úřadu dostalo se r. 1903 vnitřku svatyně netušené krásybbohatou barokovou plastikou, již“ prováděli technicky v cvičení mistři, absolventi sochařskéškoly pražsk. — Svatyni mariánské do stalo r.1905 vysoké pocty, když papež Pius X.
paedagogíka“;1895—7:,„Profííy vychovatelskéť, 1 ' etía“ ,1900: „kUol & vyc ování ženy" , 1901: „Paxi [ol potřebě výchovy nábožensko
mravníl, 19011:902„0 reforměstředkních škol“; 1903: „Základové ,vědecke' paedagoík „Akademické vzděláníučitele“; 1906: ynější stav filosofie. O nesprávností momstického názoru svě
listemsÍrSacrís aedibus“ z 21.březnat. r. povýšil tového“; 1907: „Autorita ]ejí původ a dů1ežitost"). Tom. krdievčasop. „V1ast“130 0,1.— miiostno ou kapli na basiliku menší. Význačná Srvn.
událost oslavena třídenní slavností, při níž půso bili kard. Lev ze Skrbenských, Frant. Krási, světící b_iskuppražský, a budějovický Martin '.ha 1921 založena „Ma atíc biskup s,vatohorská“ s;_..)iek pod předsedou velmistrem řádu křižovní ckého ]osefem Viasákem. Matice si vytkla za úkol proovádětí z příspěvků členů a zdobrovoíných darů radikální opravy všech svatohorských památek způ sobem důstojným, měsíčníkzvaný zásadám umění„Svatá odpovídajícím. —R. 1922založen Hora jako věstník „Matice svatohorské“. Má odběratele i mezi Čechy amerícnkými. — Opravné práce, které si Matice předsevzala, utěšeně se vyvíjejí a stály již mílionová vydán. Pouze láska věřících umož
2. František
Tomáš,
1800 far. ve Velkých
Popovících,1802v0vencí, 1807v Hostívaří,z. 1820; vydal ká.zání„ Povinnosti křesťanskýchvlastenců v čas nastávalícího" nebezpečenstvi mile vlasti, v kázání na nedt 11šestnáctou po sv. Duchu die nejvyššího nařízen s rostě a pochopitelně všem milým vla stencům prednešene, osadníků veřejně vyan “, v na ažádost e1800,mnohých a příležitostnou báseň „V den dosazenía jos. Dítrícha [srvn. 111., 531, 51 na učitelskou stolící“, 1803.
horse canonicae, horse diurnae, hodinky bre viáře, v. t. iL, 484
Horain (Hora iArn) lexaander M1 iákuláš,
kustos a oficiál Vileňský, infulovan probošt Gie
ňuje další postup nákladnaé práce. Vše obětavě biskup roňs 700 bískup—sufragán lorusýký, 1710 se podniká jako příprav letouto památku Smoleňský, 1717 biskup bmuďs mo korunovace, pro níž se na rok 1932 již konají roz sáhlé erpipra —Pram meny a literatura: u ust l , odaebr se 1733, do Va aršavy; krátcepo ná Žiíia),tpůsobil horlivě; kdy zemřel král polský nopsis historiae Sacromontanae (1348—1679).Ruko vratu musil opustití díecési, když vojsko ruské ji Český slovník bohovědný V.
3
Horák
34
obsadilo, i odebral se do Pruska, kdež usadil se hlásal nutnost revise literárního díla českých spi v 52zyigalu; diecési svoji spravoval skrze svého sovatelů mimokatolických a přispěl tak k ujasnění
synov e Alex orain an(.1685, k vytknutaému cili. — Sr nej: F.F ,0th na vděčnou mátku(0bzorROt;lnný1920,123.— 32 csulr. biskupndra Žmuďský, :. 1774) suiragána cest í ofíciála svého, kterému poručil, aby _zdržoval se Bíffnar, Nedostatky české literatury"katolické 3.ajn, l850v (Archiv Roud v Tylže, a k' jeho rukám posílal svoje nařízení; llterárni1918).[Btr.] níci,v; 's.v ] 7, katecheta měš. školy v Karlíně, .v Szyulgal 1735;sp.:0K1síega lakich bractwach“,Vin 73 šw. józefa o wsze d1889sfar.vŠlapánově; osob. děkan, arcib. notář;
Horák 1 František, n. 21. září 1870, jako přísp.posudky do časop. Hlidkaliterárni' 1891—93, učítelův syn v Pivíně na Hané,s stud. v Přerově promluvami do Kate příl. l„ychovatele“ 1902, a v Olomouci. vysv. 1893, zám. kapl. v Hukvaldech, 903„vydal „Nejnovějšikancionálek a modlitby pro potom od 1911 far. v Budišově n. Bud., pap. ko moří, místoděka kan, kons rada; na Opavsku stál katolickou ja nyH mládleižz, vyd. „Kostelniz zp vník 2. vydání s nápěv 1890.pro — v čele českého kněžstva, jež zorganisoval; působil mládež na yškollách měšťanských, vyšších dívčích kulturně i politicky, zakládal odbory kř.--so.c sdru a středních“ (úprava pro dva hlaasy), Pr. 1875 žení, řečníval při nejrůznějších příležitostech; pří (srvn. rec. včasop. „Blahověst“ 1874aCKD.1875)t; spíval do č.asop „Kazatena“ 190719—9 „Pohřební zpěvy sborově s průvodem hudby" , 190 „aKto.1 záb. a npoučné listy“ (1909: 1876. — 5. La d. upravil k novému vydání a průt „|>—.
„Osociálnímpusobenicírkve“1911:„Liberalismus
harmonia opatřil aovy. Bučkorovy adnešnl zednál-st“vi, „Liberalismus a strana agrár vodem „Budečská jesličky", Pr. Amerlingovy mo to „ ní“); „Selskýlist“ (1910-11„Drahota a rolnictvo“; rodní koledyn, varhan harm ipro 2 dětské M hlasyms průvodem „. v Chlebich na „Stroj a pluh“);„Naše Zádruha“ (1912: „O sociál nebo nim pojištění "). R. 1190 zvolen na Přiborsku za Čáslavsku, opůvodně katolík, vrchnostenský písař, poslance na zemský sněm moravský. Podporuje vy 1752 vystěhoval se do Žitaavy, dež stal se evan datně katol. podniky. Srvn. D.: „Mecenáš Matice gelikem. S počáttku obchodoval s potravinami, od C. M. Frant. Horák“ ve Věst. MCM 1913. 1768 s knihami. Dopravoval do Čech tisky Halské
2. František
alesius,
literární historik a
a apologeta katolíckýa, pseudonym spisovatele Fr. Sal. Fialy, píšícíhodi apod šiframi „F. F.,“ „F. na S . . 1883 v Novém Městě Moravě.sjeho otec František Fiala, úředníkma lého peněžního ústavu novoměstského (1-6. května 1920), získal vlastni pílí na laika neobyčejného theologického vzdělání, naučil se soukromě latině, jazyku katolické církve. a jejich krásných obřadů, pro něž horoval dávno před nynějším hnutím litur gickým, čítal latinský misál i breviář, měl zálibu v oirkevní hudbě, asketíce i mystice, zvláště pak oblíbílsi beuronskou kongregaci řádu Benediktinů, anávštěvy kláštera Emauzského v Praze byly svá tečními chvílemi jeho života. V tomto ovzduší vyrůstal i syn František, který záhy j_alse krá četí v šlépějích otcových, studoval po tři roky na reálce svého rodiště, pro nemoc nucen byl na čas studia přerušíti & po svém zotavení přešel na gymnasium do Třebíče, kde 1904 maturoval Žil pak nemocen po dvě léta dom ma, 1906 vssotupil na Karlovu universitu, kde studoval moderni filologii, 1910 absolvoval filosofickou fakultu a věnoval se profesuře středoškolské, 1913 na reálce v Brně, 1914 ve Velkém Meziříčí, od 1915 působí trvale na
reálce v Novém Městě naaMo ravě. — Vzd děavl se všestranně v oboru literární historie přilnul zváhy k onomu hnuti české katolické kultury, jež si již před vypuknutím války vytklo cíl, zpracovatl dě jiny české literatury s hlediska přísně katolického, a které po válce soustředilo se kolem podniků olomocucké „Džíruiny literární a umělecké't Všímal si bohatého"literárního ruchu katolíkůuněmeckých, anglických' ] francouzkých, posléze zahlou bal se do všestranného studia sverázné duchovní kultury špa n.ělské Zt touhy informovati české katol ky 0 in tensívní činností těchto velikých národů, al se po měm ozdě, odr oku l pssátl do katolických listů četné své stati referující, kritické, apologe tické i nabádavé, uložené v olornouckém _Obzoru Rodínném“ i „Arše“ , v br nněsékem „Našem mově' a vpra žských „Lidových Listech", „Životě“, „Vlasti“ a „duAkor “. Vedle informací o cizich vzo rech pěstoval l poetiku a hagiografii se zřetelem knichm literárníohistoriiČi všímal a pracov u“, vsi „ rogramů íterarischer Hand weíseru“ a v odborných revuích francouzských,
od 1771 i tisky své, vydávanně v Laubně; byly to většinou špalíčkové modlitby. Z. 17.—98
ile vky nebHasenbursky jan, ti.
v Klepetech pod Hasenburkem, st.ud na universitě vLipsku, p.rof t-, Dr. theol. a dsekret., přítel Coch laeův (v. 111.,112), s nímž polemisoval proti Luthe
rovi;1528 metrop. kanovník Pražský, vychovatel dítek Ferdinanda l., 1541 povýšen do stavu šlech tického spřídoomkem „z Milesovkvy“, 1542 probošt Litoměřický, koadjutor Olomouc. biskupa Dubravía, 1545 a na 1549 navržen na arcib. stlolec Pražský, Srvn. 1545 poslán sněm Trldentský;z . vPraze.
Balbín-Un%ar Balbínl-sgalndidus86—87; Ant. Rybí kar146—l47; v časop. „'Biahověst roč. 11., díli. (1856);a Podlaha, Series str. 118, č. Vá .18321856,1872 bisk.tajemník a obřlazlniknv Hradci Král., vicerektor semináře t., potom děkan v Hostinném, čest. kanovník kath. kap. Král.-Hr.; z. 1911; uveřejnilv„ Posv. kazatelně“
1872 kázání: „Patero ctnosti sv. jana Nep.“ 9. Václav ř. kř. sč. hv. 1845 v Chynavě, stud. gym vPraze, vysv. 1872,kaplan u sv.Petra v Pr., 1882 sekretář řádu, 1883 dr. te.,hol 1886 mř., 1891 ř. prof. pastorálky na č. univ. Pr., téhož roku
gen. velmistr (viz„ Blahověst“ _4194);vvynikal horlivostí &dobročinnosti; z. 1891, cal Emanuel, n. 1. ledna 1801)v Lobčli0u vMšenav, :. 3. září 1871 v Praze. lludebniho vzděláni nabyl doma u učitele jos. Schubert a, u řed. eiika Maška při kostele sv. Mikuláše jako vokalista a krátce 1831 u Vitáska. Zanechav práv, věnoval se hudbě, oženil se 1828 a živil se jako soukromý učitel a1837—8t učil mtžé harmonll za čestného ře hudlby.1831—33 zpěvu při pražské varhanické W
ditelle Vitáskn (1830—39). 1833jmenován při chrámu P. M. Sněžné v Praze varhaníkem, 1836 ředitelem, 1853 přešel v této funkci k sv. Vojtěcchu, 1859po Maškovi do chrámu Týnského. Byl první v návrhu za kapelníka k sv. těpánu ve Vídni a jmenovván
čestným členem Mozartea vSolnohradě. jako ušlech tilý stoupenec vídeňského klasicismu napsal 9 fí gurálních mši, 2 vokální mše pro muž. sb., mši pastorální, 2 rekviem. Za Tedeum a figurální re kviem za hraběte Lažanského vyznamenán cenou Spolku přátel církevní hudby, který 1830 založil varhanickou školu. Z menších skladeb se rozšířily Salve regina, Animas fidelium, Ne recorderis. Na
Horálek — Horcicka
35
sal „Ueber die Mehrdeutigkeít der Harmonien“, gachii de Ghymes Rerum Hungarícarum sui tem-' ; „De sacra Brahha 1846, pro níž se střetl s Tomáškem, vydal porís commentaríí' , Prešpurk Zpěvní školu pro soprán & alt s průvodem houslí. corona Hungarica aedem redimitis com' Peštl 1etRegibus ; „Scriptores Piarum Scho V rukopise zůstala, „Harmonieíehre“, smyčcová mentarius“, kvarteta a sbory. Srvn.D íbor 1,86050; Hudební larum liberaíiumque artium magistri“, 2sv., Bud din Listy, 871, 243; Wurzbach, 1x. 262, Doucha, 1808—9.H. byl členem mnoh ch vědeckých společ Knihop. Slovník, r67; Květy 1187 Světozor 1871, 435; b-Debrnov, Dějiny254, hudby v Če chách a na Moravě 1891,115;Ambros—Branberger, Konservatoř hudby v Praze, 1911,186; Podlaha, Bibliografie, str. 1771, č. 368-382; str. notovy materiál v knihovně Nár. musea.
Horálek František,
hud. skladatel n. 1815
v Chrudimi, absoív. konservatoř v Praze, ředitel kůru v Chrudimi, složil mše do es, do :, několik oícrtorii, graduaíe, „Ave María", „Salve“, rekviem; z.
.
Horalka t. František,
hud.skladatel,n. 1800
v Třešti u jihlavy, hudební ředitel při divadle
Leopoldově87 „Offerto rium“; .871ve„Vid/nhsl ní. —„Graduaíe“va hud. skla
datel, bratr ďredešl n. 1798vaTřešti u Jihlavy, ídni vznamenitý sí. mši Es Penzingu pianista, u Hořanyz(Ha reth), zámecká kaplanka v diec.
od dur 1811 a i.; ve
Litom., ve vík. Mosteckém,zal. příslušející k faře lZeíatí nické (Deutsch-Zlatník), 18 823;z m. kapíesv. Blažeje zřízena 1701; patron: dědicové GezpyBlu
Aí
us O.
ún.
ností; byl prvý, z. který. chtě v Pešti založšticý.lite rární společnost; Horárík jan, 1808 v Bánovicích v Trenčín sku, zprvu kněz katol., studijní prefekt v semináři Nitranském, kdež učil í tílos. a hist., nechtěje se podrobíti odborným zkouškám, poslán za kaplana na venek, potom byl v Pešti vychovatelem, 1841 veřejně mluvil ve prospěch esmíšených sňatků,Christi začež byl díscipíínován; sp. hei mGeiste u. die gemischten Ehen“, Tubinkym1843; 1845 pře stoupíí k protestantství a odebral se do Německa, tu polemický spis .,johann Horárík's lKampf mitdalHierarchie u. Kirche in den jahren Lipsko 1847; avšak pro radikální názoryl z Pruska i Saska vypověděn, 1848 vrátíí se domů, ivsěse soukromým vyučováním, z. 1864 v Báňské Bzystřicí. horarium, ve středověkunázev brev' | áře (v.t..) Křt.,n n. v Mohuči 1730, z. 1792, laik, zběh ýav civilním právu trestním, univ. rektor; psal ve prospěch dpmnělých práv církve německé proti Sv. Stolicí, jakož i ve prospěch Febronía; vydal„ Concordata natíonis germanícae íntegra“, Frankfurt a Lipsko Observationes
chronologicae de annis Christi Salvatoris“ , Mohuč
Horatitzviz Hořetice. Horažďovice, děkanství v diec. Budějovické, ve
vik. Horažďovíckém,jižve1.s3tol. čtyřletém sky jemu městech Belgií, vlasti
fara konventu
řádu sv. jana jerusalem., jež 3zanikla ve válkách husitských matriky počínají 1650; děkanství 1,790
děka a.n hrám zasvěcensv. Petru a Pav1u(zr.1003); patron: hvelkopřevor řádu Maltézského; duchovní správu vede děkan, člen řádu Maltézského; na škole cíhapecké působí stat. 154 (1930): 40773kato., 2401.čskatecheta; laugšp., data ] heív. isr., 46 bez vyzn, obyv. 2č.eskě — Hřbitovní chrám sv. ana Křt.vpředměsti; kostel Nanebevzetí Panny
Marie kláštera školských sester „de Notre Dame“ (dříve kláštera minoritského zaa.l 1330, zruš.1814); kaple sv. Anny; hřbitovní kostel sv. Klementa na hořePrácheň, vystavěný Bořivojem l.— Klášter školskych sesternepochyšlpněe de Dame“ zalo žen 1854, mateřínec s novíciátem; se Gtřídníobou jazyčnou dívčí školou měšťanskou, s jednotřídní školou obecnou, opatrovnou, pensionátem, školou
industriální ahudební, jakož i jazyků franc. a angl; 67 sester, 34 novicek; duchovní správu v klášteře vede spirituá1.— Srvn. Podlaha, Bibliografie 1295. Horberg Peh r, švédský malíř a mědírytec. n. 1746 ve Smalandu, původně pastucha, teprve 37 let stár vstoupil jako žák do akademie ve Stockhoímě, později dvorní malíř korunního prince Karla jana, 1796 člen akademie; maloval s neunavnou horli vostí a s neobyčejnou invenci mimo obrazy protánní také hojné obrazy oltářní; z. 1816
Horborch (Herbruch), profeSOrdekretů v Praze,
děkan Hamburský, a posleze auditor Roty v ímě, žil koleem 1375; otaae dec' siones“ , v 1470,1472,147Š,vpKoIíně 1581 a častěji jinde.
Horcieka Adalbert,
historik německý, prof.
na Aížbětinském gymnasiu ve Vídni, red. časop. „Mitteilungen des Vereines fíir iGeschíuchte der Deutschen . vy).m us Regi P. L. Heímííngem in(vizBóhme IV.,e“'n 780) as voílístsándíge strum Slavorum“ (sbírka listin týkajících se kláštera emauzského, viz 111.,772), v Praze 1904; :. 3. *
36
Hórčanski — Horčička
jan,stud. n. v vÚjezdě (Wujezld) u Lubije v'Hórčanski Horní Lužici, Budyšíněa1743—46r universitě ve Witternberku; po 18 let byl domácím učitelem & pomocným evan .kazatelem na různých místech něm. Lužice, 1759 stal se učitelem Zhoře
IN 8 1G N I A
NOBÍLIS D. IACOBI HORCZI: cky %Tepcnecz. 8.C. M. Aulici,1lluůriů: Princi—
piů: Canobij S.CGeorgij inArce Pra— geenůC ap'mn'ei.
HABEO
jehož se sltažl poslize Srbů; ředitelem; :.leckého 1799;ghymnasia, orlivě hájil zájmylu žichcký př
několik duchovních pisnl(„khěrlušow' )1746, Schmoll
kovy zopv ovědni kmžky „zTón zprawej
wutrobu
k swojemu jězusej so přibližowacy hrěšnik“ a„_|e— neho nutmrneho křeséijana přibližowanje ]: Bohu “ oto sp. „Kurze Geschichte der Wenden
ic Horčice jos. Prokop,
u. 1797 v Chotětově
u Benátek, vysv. 1820, 820—29 kaplanvee.St Bo leslavi a spolu ceremonllař světlclho biskupa Praž ského Františka Pištěka, děkana kapituly Staro boleslavské, jejž na biřmovaclch a visitačnich jeho cestách po Pražské arcidiecési doprovázel, od 1829—35 lokalista v Rousínov 1835 kanovmk ve St. Boleslavi, 1848 čestný dr. theol. 1866 kapitu lárni děkan t.; sp. „Historické popsáni milostného obrazu a outnického chrámu blahoslavené Panny Marie ve gtaré Boleslavi, s přidanými modlitbami, v Praze 1837.1859: „Popsáni nejstarožitnějšlho chrámu v Čechách pod jménem sv. mya miana & sv. Václava v St. Boleslavi, s spřidanými životopisy těch tři _svatých mučedníků, jakož i sv. pěti bratrů, s připojenou pobožnosti ranni, ke mši sv., k sv. zpov di, k sv. přijímání at ,t „Řeč při posvěcení sv. kříže" 1861; přispíval do časo isů „Blahověst", sop. čes. musea (18 „Příjemné okoli Staroboleslavské“); z. 1872 ve St Boles
Horčickýs(Zšlnaplus) Tepenoe jan jakub, n. Krumlovském,zprvu 1575z chudý c rodičů na zpanství
*—
... ©
, VSTVM
l
'WAHAVSHHJ.
Gambii—'n'
portal)mámi
aby; boy/713mm: snem.
Koniessl atollcka'z Obr. 12. Erbaheslo lana akuba Horčického. Vyňato ze spisu:
kuchtik u jesuitů v Krumlově, potom chovanec t. seminářechudýchstudentů, stud. 51etgymn., potom pomocník fratera lekárnlka Mart. Schaffnera, vý borného lékaře, od něhož mnoho vědomosti ziskal; 1598 stud. fil. & alumnus sem v . oeji sv. Klementa, 1600 provisor nové koleje jindřichohra decké, 1606 hejtman statků panenského kláštera sv.. jiřl v Praze; cis Rudolf povolal jej ke svému dvoru jako lučebnika, 1608p ovýšil'jej do stavu rytířského s přidomkemoc_„zTepence“,
vyléčil šťastně cisaře
z těžké ne *_gosm rti jeho 1612 hejtman král.. panstvíhorlivý Mělnické o, sp. 16161606a zápisnlý držitel toho; katolík; 1609 tiskempanstvi vydal proti stavům odobooji. „Konfessi katolická, t. j. váypsánlpravé viry křesťanské o naději sce a spravedlnosti“ (spis tenvšeobecné, v dán pak znovu 1677 a 1782 nákladem „Dědictvr sv. Václava“);. na Mělníce prováděl úsilovně reformaci katolickou; 1618 ějaký čas vězněn, 16192 ech vypovězen, po bitvě Bělohorské vrátil se na své panství, 1621 poranil se pádem s koně, z. 1622 v koleji sv. Kle mnet,a kamž se dva dní před smrtí dal dovézti koleji té odkázal 50..000zlkoavsvé zápisné právo na Mělník. Srvn. „Blahověst“ Jireček, RukXlll.t(1863)2; 7[.los. čice] v časop ,Dr. Ho Ant.. Podlaha ve „Sborniku hist. kroužku) seš. 5. (189ti.)
Horčička 1. (Sinaplus)
(t i_nů'gm' m Piaf 1
m &anme PmamEA)r 54Life rarum Stadionu acFromm
'
Daniel, slovenský
evang. spis. 17. stol., n. v Sučanech v Horním
ucrl na Sloven nsku, syne v.ang kněze; stud. ve.
.DworuijVitemberku, rektor a kazatel v Jelšavě, Kameha nech, od 1667 v Liptovské Teplé, potom vRadvani; Dvořékuz Obr. 11. jan Jakub Horčický. lPodle rytiny Samuela byv 1673 vypovězen odebral se do Slezska, kdež:
Hórdt — Horch
zprvu meškal v Břehu, z jara 1674 přestěhoval se do Vratlslavě, 1677 pov ovolán za rektora do Boja nova v Polskuu; vrátiv se 1683 do vlasti byl ev. kazatelem a inspektorem evang. gymn. v Levoči:
sp;, Hortulus animae piae. Zahrádka dušičky po
37
numcntálnímu pojetí ostře vyhraněných titánských těl, mohutného svalstva, abstraktních proporcí, tu klasicky vyvážené komposice, tu zase barokní|hyb nosti. Z náboženských námětů vytvořil biblické postavy umírajícího Samsona, Samsona se lvem, Samsona a alilu, juditu, Davida, hlavně pak oltář kůrové kaple u sv. Víta v Praze, obsahující ve starém renesančním rámu reliety Krista ve hrobě, Ukřižován & na rc u Krista vstávajícího z mrtvých (viz příl. l..) Účastnil se také s úspěchem soutěže na svatovítská vrata. Cka.
božné“, Drážďan 1676; „Neoforum latino-slove nicum, Nový trhnlatinsko-slovenský, na kterémž se některé do hospodářství slovenskeho potřebné to vary prodajné nacházejí, Lešno 1678; jest to sbírka čs. prisloví Božícb“, Levoč 1684,a1pořekadel; 01; „paKaš „Perlička aNeuma dltek era Duchovní Hořellce, fara v diec.P ažské, ve vik. Beroun jádro všech mlodlíteb“, t. 1703, vŽítav 1706,vLaub— ně 1745 vP r.ešp 1779, v Praze1782. 1800; upra ském, 1356plebanie, pocreformaci fil álka k Železné, 1697 far: 'avěn resuscítována; kostelMinisterstvo Stětí sv. janazemě Křt. Třanovského zpěvník „Cythara„bOr Sanc 147; paatron: torum“vydání (v Levočl d. Komenského bis nově pictus'“, z. 1705 vlLevoči. rvn. Jireček, Rukovčtl., dělství; sdata stat. (1928): 1945 katoLČe35 ev., 154 čs., 17isr., 2j.,1176bezvy7.n.; obyv. — 253. Frant., 2. (Horczicka,l Horcziczka, Horzícz Soupis XXV1,40 ;.Posv m. 11.,41; Podlaha, Biblio ka) maliř,n 1776v Pra 11105.a práva v Pr., 1786 žák Pražaszké evzornegškoly grafie 1295. Horemans Petr jakub. malíř,u. v Antverpách kreslířské, kdež jeho učitelem byl Ludv. Kohl, 1800 žák malířské akademie t. pod vedením jos. Berg 1700, usadil se 1725 v Mnichově, kdež stal se 1727 lera, vyníkající portrétista; v oboru malby nábo dvorním malířem Karla (poz Karla kurfiřtaz Vll.), 1776, Albrechta vytvořil hojně ženské provedlo oltářní obrazy „Poslední soud“ dějšiho cís. (neboli jinak„ Sv. Trojice" ) v kostele Košířském, obrazů náboženských, mimo jiné obraz: „.Sv Ka „.Sv ]ir 1ří" v zámecké kapli v Tmáni u Berouna teřina a sv. ]an ep.“ v Landshutu. Horenbout, Gera rd van,ggentsky'malíř,činný (1831), „Sv. Vojtěch“ v kapli ve Vrčeni u Zelené Hory, „Sv.Jan nNep. v Počaplech; 2.1856vPraze. mezi 1487-1521. Maloval miniatury, tabulové obrazy Srvn. X.]iřik v „Ročence Kruhu pro pěst děj. a kartony pro okna i tkaniny, ale ze zachovaných —3. (Sinaapiuus) jan bratr Daniele památek lze mu jen málo přiřknouti a ani to bez H-y, 1650rektorleohovci (Fraštáku), 1652evang. pečně. „Anonimo Morelliano“, pravděpodobně Be duchovní správce ve Skalici, otom zase v Hlo nátčan Marc Antonio Michiel, zemř. 1522, označuje hovci, od 1660 ve Veličné, o 1669 v Trenčíně; jej za jednohoz malířů revíře Grimani, ale jeho údaj není dosti bezpečný, třebaže slohově Horen byv 1672 vzpovězen odebral se do kdežz bout byl asi těmto miniaturám blízký. Větším prá morem 168 ' sp „Parva schola in Halle, usum discipu lorum Christi accomodata et disposita“ , Trenč vem je H—ovlpřičítána skupina rukopisů, v nichž 1658; „Henoch cum.Deo ambulans“, Zhořeleec 6,76 se opakuji gentské pohledy a skupiny ovlivněné „ldea boni prlnclpls", Halle 1682; v kancionálu Hugo avn de Goe soeem. Z nich vynikají ve vídeňské Kleychově“jest od něho píseň„ Ach, jak matka za státní knihovně starší1modlitební kniha císaře Max rmouce cená“. miliána (mezi ] ortulus animae (podle 116rdt, býv. kl. kanovníků sv. Aug. v Rýnské toho zván též mistr Hlortulu) kolem 1510, jednotlivé Falci, založ. 1103 rytířem Hermannem ze Spiegel miniatury též v zemské knihovně v Kasselu a ]. berku, zreformovaný Špýrsk m biskupem Reinhar jako miniaturista je H. hlavně ííguralistop, ovliv dem 1454 od falckého kurfiřta Fridricha 111.1566 něným tabulovým malířstvím. Viz Winklerův článek zrušen. V třicetileté válce se pokusil probošt Petr v Thieme—Becker, Allgemeines Lexikon der bilden Cran o znovuoživení kláštera, což však den Kiinstler, XVII., 509, kde též příslušná litera— tura. Cka. bylo evest'iálským mírem překaženo. Hořepník, fara v díec. Buděj., ve vlk Pacov Horeb (gw-|, Choréb— _. Suchá hora), tak na ském, 1359 pl.;eb matriky počínají 1673; kostel
zýváseEx.,;3117„633,.6aDt 2.;,6410
zasv. nejsv. Trojici; patronka: osefina Horáková; data stat. (1930): 2425 katol.,1 čsl., 40 isr., 7 bez (v. t..) Srn.v 3. Král. 8,9, 19, vyzn, obyv. čes. — Srvn. Soupis XVlll., Hořešovlce Velké, fara v díec. Pražské, ve vik .106 (vulg. 105),19; Sir. 48,
& č., hora, kde bylo dáno desatero Božích přiká
záni; jinak Sinai g;, 2.aParalip. 5,10,
Horebíté,viz Orebité. Horec 1. František,
Slanském, 1352 plebanie, v době ref0rm. fil. kSrbči, 1767 lokalie', 1857 fara znovu zřízena; data stat.
baron, prelát, kanov (1928): 356 katol., 42 čs., 2 isr., 440 bez vyzn.;
ník v Prep uru,k n. v Nitrianské 1819,
chonpěilve ve Vídni; 1845 knězzv 0 1851l...Skalicla farář v Čachtících, čestný občan
patron: jan Schwarzenberk. — Viz Soupis XX., 31; Posv.m ., 3.5 Hořetice (Horatitz), fara v diec. Litoměř.,ve vik. Chomutovském; existovala již 1356; později
Skaličce. Psal kázání a o maďarském n1831 básníkovi Josefu Gvadányiovi. [Bcký.] ve Varíně v župě Trenčínske, katol. kněz,působil v Malé e senici; složil řadu duchovních básní a církevních zpěvů slovenských a překládal do slovenčiny spisy Krištofa Schmida; vyd. „Katechetick' klad sv. náboženství s jeho proměnami", v Pe tív 839, při spival do časop. „VČeskáeVčla“ (1839 a 1840).
fara nověHielle zřízena kostel zaadata svěcen Vavřincio; patroni: a Dietrich, stat.sv. (1924):
vumělecko-průmyslové Praze, zprvu rytec, potom Pražské kloy, do žák 1910 Stan.žákSuchardy, 1906—14 podnlkl studijní cesty po Německu, ltalii, Francii, Dalmacii a Černé Hoře, 1919 profesor na umělecko-prům. škole v Praze. Překonal impresio nisticky-malebné nazírání učitelovo a dospěl k mo
obc ch,1690—8 prof. v Herbornu; přepjatý mystik, sesazen a několikráte jako blázen vězněn, na sklonku svého života žil v Kirchhainu, kdež posluchačkou jeho byla Eva z Buttlaru (viz 11, 613); spolu s jí nými pracoval na Marburgském mystickém výkladu bible, sp. četné mystické spisy; z. 1729.
Horejc jaroslav,
od 1810 byla tu pouze kaplanka zámecká, 1858
katol., 9 ak; obyv.n Hotch (Horche) ějindřich,
evang theolog,
n. 1652 v Eschwege na řece Veře, stud. v Mar
sochařa medailér,n 1886 bur u a v Bremách, od 1683 far. v různých reform.
Hořice — Horma
38
Hořice 1. v Podkrkonoší,
děkanství v diec.
Král.-Hrad., ve vik. Hořickém, 1350 plebanie, 1882
děk.; kostel Narození P. Marie; patron: fond in
házjog“ církevní právo), van élikus(Uherskléprotestantské Homile
"or a 1. nad Meoravou, fara v diec. Oiom., ve vik. Cholinskěm, připomíná se již 1279; v po
validní;6presentátor: arcibiskup pražský; data stat. zdějších dobách byla administrována z fary Kře (1927:) 6146 katol.,3406 čsl., 359 čbr., 103 isr., 3973 lovs ,1784 samostatná fara; kostel zasv. sv. Mi bez vyzn.;obyv.e VizPodlaha „Bizbiiiografie“, 1295.— ..H na Šumav ě(H6,"itr mBóh— kuláši; patron: Matice náb.; data stat.: 1585katoi, merwaidze e) 1355 plebanie, 1612 vedli dnuchovní (ztoho n,ná 482 Ma'hrisch čsl.),9 bez Herm vyzn., obyv. 2..H Kam srdočes. f, správu kněží z cisterc. kl. Vyšebrodského; matriky 4872akat.
počínají 1741; kostel zasv. sv. Katteři,ně patron: fara v diec. Olom., ve vlk. Svitavském, existovala již kolem 1410;1614 připomíná se v listinách; opiat Vyšebrodský; stat. (1930): katoi, oby O data pašijových hrách v2546 H-cich viz sv. Maříobyv.n Magndaleně; patron: arcib Olom.; zasv. 1066 katol.; článek Fr. vVaněčka v časop. „Vlast“ Xi.( 8944-5). kostel fara Hořický 1. jan, pocházel z Hořic, stud. na uni 1. (Hůrky,veAdamstreiheit), Budějovické vik. indřichohradecké n, versitě Pražské, kdež 1550 stal se bakalářem, vysv. vHiorky kněze v Benátkách, kaplan 11P. Marie před zřiz.e17181(matriky epočínají 1769); kosteldata zasvěcen sv. jak Ap.; patron: Bruno Kern; stat
Týnem v Praze, 1552 mistr svobodného umění, farář u sv. iěpána, kdež z. 1558; pře „.Sv Cy (1930): “1125 katol., 3 augšp, 1 bez vyzn.; obyv. 2.H.n jin nak Brodce (viz priána kázání 0 důstojnosni večeře Páně“, v Praze něm l.-—5582. (Horziczky) josef Antonin, n. 1694, i.,i 507, fara—v diec. Litoměř., ve vík. Mladobole dr. theol., děkan Brand rsky, arcib. vikář, 1746 slavsk ni; byla tu již 1383:matr1ky počínají 1655; metrop. kanovník,č ský kazatel, 1752 děkan u sv. Apollináře; protonotář apošt., spolu i kanovník kostel zasvěcen sv. Mikuláští; patronka: Marie stitz-Rhineková; 1863čekatol., Staroboleslavský; :. 1755; jmění svě odkázal vele 41 akatol., ] isr., data4beřžt (.1924 vyz.n, )obyv.č s. — chrámu Svatovítskému, vydal latinskou řeč, kterou Viz „Soupis“ XX., Hórle ]iři ]indř7ich, dr. theoi 11.1889,kaplan měl při umývání nohou na Zelen'l lčtvrtek 1751, srvn. Podlaha, Series 276; Supp i., n. . reda ktoor časop. sp.: _Anzeiger Hořičk ky, fara v diec. Krá1.-lead., ve vik. Ná rv.ve d.Frankfurtu kath.Geist1ichkeit Deutschlands"; ni-h chodském; 1350 plebanie, později fil. k Náchodu, mittelalterliche Mónchs- und Klerikerbildung in 1709 fara; kostel Sv. Ducha; patron: kníže Frid italien “ (1914) Home,' jméno, které dává Vulgata dvěma městům rich Schaumburg-Lippe; data stat. 1:927)2450 katol., 23 ., r., ez vyzn; o yv. čes. — Viz palestinským.— 1. Horma) Chormá, "Egya nebo „Soupsis“ XXXV vpřekladu 'Aváůepa: ve Vulg. Horma, Harma, Herma Hořín, fara v dlec. Pražské, ve vík Roudnickém, a Arama), nové jméno kananejského města Sefaat 1746 zámecká kaple, zasv. sv. uNep. a sv. (Sefat, lepší?), kterého dobyli israelité a na které uvalili klatbu. a Poloha. Sefaat leželo v jiho Patronům českým, fara; 5óE)patroiiitllBetzl řích3čs., Lob-, kowicz; data stat. 1787 (1928):50 112ev, ,44). Odjinud dovídáme,části že Palestiny b 10 na (Deut.l blízku Sicelegu (105.11se 7 jiných, 126 bez vyzn obyv . čees — Viz Lud. západní
pis B_bhmýťMzěinika okr. mělnický“ (1892), 509; „Sou
Horínčovo (Gorěnčevo),
evsk.
fara v diec. Muka
30) & Kadešu ( um. (]os. 13, 272).je radem a Gaderem 1 4)vypočítáváno a sousedilo s mezi hra
niceml edomsk'ými (los. 15, 21). Všechny tytooúdaje js však přiliš všeobecné; otoi je (Biblical ro-b dosud veliká neshoda. pro Robinson Hořínek Ant., od 1911 red. „Katolických zábav nostech researches, Boston, 1841,11.,616) ztotožňovaiSefaat ných a poučných 1|stů“v Opavč
HoHněves,faravdiec .rKáI-Hrad, ve vik.ajro-s
dnešním es-Sufe'hem;leží v průsmyku, ktež' měřske'm; 1350 plebanie, později fil. k Holohiavům, probíhala cesta z Hebronu do cdomske Petry. dá 1730fara; kostel sv. Prokopa; patron: republika se, že neprávem. Soutěska je tak úzká, že byla
neschůdnou pro veliké vojsko israeiské. ještě více na místě nenacházíme skoro žádných
čsl. (právodata patronátní v k270nává ministerstvo země dělství); sta (127 517 at.,ol 352 čsl, zžíará 10 čbr., 3 bez vyzn; obyv. čes „Bibiiografie“, 1295.
— Viz Po diaha, zřícenlin,žkteré by nasvědčovaiy. že tu kdysi stá valo veliké město. roto většina se domnívá, že
Sefaat je dnešní es-Sbejta, 40 km severovýchodně : HoříněvsiPetr, viz Švehlhl.a Ain 26 km jižně od Eiusy (Chalasy). Horta díoec. : ital. biskupství Orte (v. t.). od jmenuji aspoňllRowlanda (William, The holy City, Horténviz Horrejšti Londýn, 1849, i, 464), Palmera (Desert of the Hěrtz viz Hořice. Exodus, Cambridge, 1871, li., 373—380), Lagrang Horanskí, pseudonymMichala Hórnika.
(Revue bibíique, 1900, ena biblgi cum, ařiž, 1907,1 l., 282),H 556) aašlc ejčla(Lexicon (Bible česká doganyl,455 Ho obec v Podkarpatské Rusi, v okr Užho rod skřím.-katol.,obyv.; zl nich jest isr.; 59%podle řecko--národ— katoi., niny l., 381). es-_$bejtěstopy vidíme dodnes hradby, veliké zříce— 15% 60l0k160lo tři Vbasilika mohutné která kdysi obkličovalaacelé město. Na horských svazích nMosti52% Rusinů, 150/01Č8Ch0510V.,150]o 14% pozorujeme dodnes zbytky terasovitých zahrad. d'jest tu starobylá rotunda s freskami,„idů, nejstarší uMmělecká památka v Podkarp. Rusi (srvn.FF.Za b) Dějiny. Když israelité táhli po Joušti, byla pletta11923 . Horma hlavním městem jednoho z če nýcn kaana Hórk josef, maďarský evang. spisovatel, n. 1848, nejs 'ch království. Po návratu vyzvědačů reptai z. 1910, prof. theol. na akad v Prešově a v Brati náro protivytrhli Bohu a—bylproti přísně potrestán Ve suiepé siavě, sp „A sáros zempléni ev. esperesség tórté— horlivosti zákazu Mo ojžísšovu nete“ (Dějiny evang. seniorátu šarihsko-zemplin proti Kananejským. Byli však poruaženi, a vítězný ského), Az ev. Tiszakerůiet piispóke “ (Biskupové neprřítel je pronásledoval až k Hormě (Num. 14, 45). Po druhé porážce slíbili“Bohu, že město zničí, evang Potísského okrsku), „AdhoskýdrAn Ketzer KAnšlrás ev. vértanu“ (Mučedník ev. hrcii zer), popřeje-li jim vítězství; svůj úmysl také provedli „Az eperjesi ev. ker. Coile iumlItsórténete“(Dtějiny a trosky Sefaaty nazvali Hormou (Cherem; Num.21, prešovského ev. křest. ko olegia), „Magyar prot. 1—.3) Po jejich odchodu upadlo město opět do
39.
Hofmann — Hornejus
rukou kananejsklých Lbyloee,potřeba do círk. i., 544, 547n „663„Cirk. 695; Samsour, kevnídějepis" dějiny“ 230, 231. Kulda, rok“ V, „Cír— bývati (jos. 12,1.4) a_ že ani znova tento ho úspěch neměl dlouhého trvání; dkmen judův byl brz nucen 2. s v. vznešený P e ršan, který podle Theodoreta8(V., 39) od krále Sapora asi uprostřed 4. stt.ol pro své bojovati o městoSimeonovci(jos.19, po třetí (Soudc. 9,14a1..Par 17).1 ozději křesťanskévyznání nejprv odsouzen knejnižšim služ obsadiliHonnu 30). Když David vyrval Amalečanům “jejich vá lečnou kořist, daroval část take obyvatelům Hormy bám otrocky'm, potom, když ještě nechtěl sodvíry od bylzříše vypovězen MR. 8.sub Sapore „ln ersra sancti Hormisdae Martyris (1.Kr.áí 30, 30). — 2 Horma (há ,'Papa, Badnouti, Horma), pohraniční město kmene Aserova (los. 19, . — Srvn. A. Ss. 111., !. E1eaza0.Mi./1n kolem 1690ve 29), dnešní Rámíjá. Leží na mírném návrší, asi 16 km jihovýchodně od Tyru a má na 200 obyvatel. Francich, minorita v Dur nsku 1716, lpředstaveným sv. Hrobu v erusalem op'í Četnéehroby a cisterny dokazují, že tu kdysi stá konventu kladu svého řádoveho bratra Quaresmía (v. t.) sp. valo velké město. Sr. Vigouroux (DictHionnaire de
„íchonographiae locorum et monum. terrae la Bible,661)9 Paříž Hummelauer 1912, 111., (Comment: 756) a Hejčči Bible českáí., osue, sancta ae , vyd. Golubowich, Řiml veterumdůle ežitý Paříž, 1903,)432)měnil “njn v nam (k západu); hlavně obrazy památek, mimo jiné1 i chrámu sv dovolával se slovesa Šub, kterépprý býv npo Hrobuo 1808 ohněm částečně zničeného. 2'.' v Akk 2—. M 1c h 0. euronské kon pisu hranic spojeno po každé (?) s udáním smě
rovv'm.Oprava je zbytečná, protože hebrejsk' text nepůsobí obtíží. rrnann jos., d.r h, 11. 1881 ve Wetten hausenu ve Švábsku, řed. sem: v Dillingenu n. D., sp. „Untersuchungen zur griech. Laienbeichte" 1913; „Des heiligen Epiphanius v. Salamís ausgewáhlte Schriften“ 1919. — 2. „Neuer Beitrag zur Betrachtung der Psalmen“,sír'čeznol1851. Hormizd (Rabban), jeden znvejgíěoslulejšich storían. mnichů v 7. stol.,n Lápatu, ne byl ve 20. roce svého věku mnichem v klášteře
íšar němž Abrahama žilo 264 řeholníků,á let 6později přišel'1dtá,v do kláštera z Reschá39 : po letech založil pod ochranou arab. mistodržících Mosul ských klášter podie něho nazvaný u Alkoše (40 mil severně od Mosulu). 2. po mnohých bojích 3 jako bity, obzvlástě smnichy z ar Mattaí, ve stáří let, řidiv klášter 22 let. Dva jeho životo isy, s r. a angl. vyd. Budge, Londýn 1902. — Kl šte
regace, n. 1859 v Oberschmeinenu v Hohenzol ernsku, v chorálu žák Dr. BreanzediktaSautera-I).S. B.,
ata kl. Emauzského v e; 1883- 96 varhaník ! ředitel hudby v benedikta.zopatství Maredsous, Elen Vatikánské komise chorálni, řed. kůru kl. St. ..ambrecht v Hor. tyrsku; v „Organum com:'“t. k Valik. graduale, 55 1386—10; složil různé (omposice pro varhany3 a zpěv, zlal. a red. časop. „Gr.egorían Rundschau“ 1902—13. red. „Nach richtenblatthha(G fiir Kímrchenmusík“ 1914— ndía), staré, teď úplně za nil-zlébenaed. _opatstníríu v Rýnské Falci (býv. biskup.
Mettské nyní Špýrské), založ. ke cti Panny Marie a sv. Petra kolem 740svatým Pirmínem (v. t), ktery 753 zde zemřel. Bohatě nadáno přešlo 900 na laické omaty, 972 připadlo opět benediktinům, pod fran k'rmiasas. panovníky vzkvétalo; 1178za opata Kon q IIA! run—nv (v .bylo zreformováno, 1540zrušeno, 1.349 v gymnasium přeměněno, 1628 opět zřízeno, 1647 od Švédů vypáleno, při čemž byli mnichové
idejců; ormízdou založený senyní Chal pobiti & drahocenná knihovna zničena. obdržel bulounalézá Řehoře XVl. vmajetku 2 2621845 modifikovou řeholi Antoniánů (viz 1., 504).á
Hormisdas 1. sv. vyzn. papež od20. čce. 514 několik Homeby j an, theoložňy. z. 1380, napsal spisí, jež anglický zůstaly nevydn omeeerff Arnošt, monista, n. 1871ve Ště
až do 6. srp. 523, n. ve Frosinon e v Kampanií, v době pap. Symmacha diakon římské církve. Bo haté výsledky a štastné události v církev. životě provázejí jeho pontifikát. jemu se podařilo odstra—' niti následky nepokojů vyvolaných vzdoropapežem Laurentiem. Acacianské schisma (v. Acaciusl., 46) od 484 trvající, bylo, když byl 515 pokus o smír tvrdošíjností císaře Anastasial. zmařen v o justina l. urov náno; 28. březn na 519 přistoupil patriarcha Cařihradský _jan a poznenáhlu asi 250 biskupů východních k unii podep mt. zv. or mula Hormisdae“ n. „Libellusfidepí“á(u Thiela,Epist. Rom Pont., 8681, mChalcee donský a dogmatické listy Lva Vel. byly uznány, dále Acacius spolu s mi heretiky odsouzen, a autorita apoštolské Stolice ve věcech viry s pou kazem k Mt. 16, 18 byla zdůrazněna („in sede
apostolica immaculata est semper catholica servata religio 0). R. 520 opakoval a doplnitl cretum Gelasianum“ (viz Gelasius IV., 438). Na léhavou žádost skytských mnichů, za kterouž se i Justinian přimlouval, aby schválil větu: „jeden 7. Trojice byl ukřižován, odmitl H. jakožto ne užitečnoua nebezpečnou, podotýkaje, že dodatkem: „podle těla“ nutno tuto formuli zbaviti dvojsmysi nosti. S Theoderichem Velikým byl v nejlepších stycích. Krátce před jeho smrtí přestalo těžké pro následování africké církve Vandalským králem Trasamundem. — 95p ravých listů H-ovýchse
tíně, nadšený stou enec a propa átor Nietzscheův, o němž konal pře nášky na různych místech „Vor tržige i.iber Nietzsche“ 1900, l5.—17. tisic1920); zúčastnil se vydávání jeho literární pozůstalosti, 1905 věnoval se zcela filosofií náboženství, hledě založíti nové,společně protikřesťanské náboženství, nejdříve v Lipsku s .Deutsche Kultur
partei“,
anichově
jakožto „docent
kartellu volnomyšlenkářských spolků“ pomoci„ ne dělních slavností pro volné lidi“,provázených před náškou a hudbou, volnomyšlenkářským vyučováním mládeže a kočovnými přednáškami. Od 1920 soukr. docent filosofie v Giessenu usiluje o obnovení metafysiky v duchu Píaíonově. Spohí s bratrem svvým Augustem (11.1875) pořádal v „akade mickém hnutí secesionlstickém“ kursy o „praktické filosofii a názoru světovém, spolu s ním vydával také v let ech 1909—12 měsíčník „Die Ta t; Weg
zum freien Menschentum“; mimo tosvp.: „Erkennt nis Die Tragódie des deutschen olkes' 1919, „Der Piatonismus und die Gegenwart“ 1920. mejsa (H0 mááVe s), fara v diec. Báňsko bystřické, ve vik. Oslanském, zřiz. 1807; kostel
zasv. sv. Pavlu ap., patron Matice nábož., data stat. (1928): 1434 katol., 1 akatoí.,1315r.; slovenské.
rnKejus onrad,
n.
obyv.
vBrunšlvik2u,spřitel
a stooupenec jiřího Calixta59(011.,652)l dochovalo (Thiel 739 n.;':.ML. 63, 367 n.; jaffé l.' docent v Helmstadtu, 1619 prof. logiky 1a2ethiky, 101 8. srpna: „Romae sancti Hormisdae 1621 prof. filosofie, od 1628 proot. theologie, sp. Papae etMconfessoris't — Srvn. Kryštůfek, „Všeob. několik filosofických učebnic latinských, psaných
Homek -— Hornof
40
se stanoviska Aristotelismu; v theologických otáz velikého stroje varhanního v chrámu karlínském. Mimo to pilně sbíral aopisovai staré skladby české, kách shodoval se skutků celkemke s Čalixtem, ulznával však kterýž archiv, čítající na tlsíce skladeb, věnoval nutnost dobrých spáse; Hornek Alfons, n. 1866vHumpolci,vysv. 1888, Českému museu. Vedle své činnosti řiditelské &pe far. v Přibyslavi, os. děkan, vikář Polnennský; sp.: dagogické pilně skládal; většina skladeb však zů stala v rukopise Ze sklaedb duchovních jsou to „František Poimon jeho1289—3). szedmdesátýmšestým mše (C dur, G dur vyd. tiskem), Missa solemnis, narozeninám“ („Vlast“K IX., Horner 1. Mikuláš, mučedník,laik,n. vGrant řada solemnis, řada motett,gradua1ia & offertoria 1ey, Yorkshire v Anglii, krejčí v Londýně, pro roku církevního, ze světských Suita pro orch., slav nostní pochod, serenáda pro smyč. orchestr, hu přechovávání katolických kněží odpraven v Smith fieldu 4.března15.90—2. Rafael, švýcarskype deblůrbán obrázky (trio), houslová sonata, písněM(vyd. dagog, n. 1842 v Ependes (kanton Freiburg), y1869 Fr duchovní prof. v učitelském semínářiv Altte fu, Hórnlknemorníg) Michal, spisovatelabuditel lužických rbů, n. 1833 ve Worklecích v saské 188 rektor kolejelt sv. Michala, 1889 řádný Horní Lužici, stu tu.d gyymn. v Budyšín 1847—53 prof. pedagoaky enryfu; zavedl výsledky v Praze jako chovanec lužického semínáře, 1853—56 novějšího mel odologícktého badání _francouzského na theol. fakultě Pr., vysv.
látky, do obecného školství západošvýcarského; mlmo elementární čítanky melhodologícké spe ciální studie a monografie o vyučování klasickým i živým jazykům, dějinám, zeměpisu a přírodo pisu: „Guide prat. de l'ínstituteur“ , Pař. 2,
1—-856 kaplan
(vikář) sv. Petra vlBudyšlíně, kaplan při přl dómu lužicko—srbském kost ele P.1866—71871 Maarie t., 1871—91 far. při témž kostele, 1889 čest. kanovník B_udyšínské kap., 1891 kanovník skutečný; získal
si velikých zásluh o lužlckou literaturu a o lužickké
vyd. 1887; zřpídilve Freiburku 1886 pedago lcké národní probuzení; pracoval v oboru jazykozpytu
museum, založil a redigoval „Bulletin pé ago gique"; 1904.
HorneschCornelius
romaeo
a folkloru luž., postaral se o zdokonalení a ustá lení lužlckého pravopisu; od 1 vyd. časopis
a 5. Ca orlo Bor .Katholski posol“, od 1868 red. „Časopis Mačicy
0. Piar., n. 1715 v Litomyšli, vstoupil Šerbskeje“, sbíral národní písně, přísloví, pohádky a j., přel. s Lusčanským Nový zkáon („Noowy do řádu 1730, theol. a círk. vyd.: kori“, dokončen teprve po jehossmrti 1896); sp. Vindiciae pro !profesor Eduardo Corsino Cl. práva, Reg. Schol. Plarum min Academia Pisana philosophiae profes „Krótke stawizny nabožnistwa" 1861 a 1874; „'Bi sore, adversus P. Franciscum Hoffmann S. j.: in blijske stawizny staroho i nowoho Zakonia za Universitate Pragensl Professo rem“, Kolin . katholskewučeřnje“1870&„Mjerišespěwarskeknihi 751, „Assertíones theologicae scholastico-dogma za katholskich křesčanow 1878; „Pobožný spěwař“ ticae de Deo uno et trino et de Angelis. De 1879; „Marija Mačeřdobreje rady“, společněsLus čanským,1883; „Pob ožny wosadník“ 1889; „Biblij rno Ěctibus7humaznís,conscientía, peccatis et legibus“, ske stawizny staroho l nowoho zakonja" 1891; Hornické listy 1. příloha „Dělnických novin“, mimo to vydal překlad Schmiedovy povidky „Ge 1894—6, zanikly. — 2. orgán katol. hornictva a 1884), populárně poučné splsy PorjedzŽ(111861, hw 1870, ězdařstwo" a „Miklawš Koperník“ hutnictva českoslovanského. Majitel, nakladatel novefa'I & vydavvatel. „Družstvo Hornických listů“ Od 0 (1873), školní čítanku („Prěnja" čítanka za serbske vědný redaktor Emanuel Matějovský, horník v ří katholske wučeřnje w Hornjej Lužícy“, 1866, 1874), brami. Ro 196— vPříbramí, tiskem Ferd. zprác ovval W. Boguslawského „Rys dziejów serbo Pelze (dvakrát měsíčně);„roč. 11. 1897—8 vycházel
lužyckich“ (z r. (1884;) 1861) podspolu názvem: H„istorija serb narooda" se Zejléfem (Seiler jednou za měsícredakcí Tom. jos. irouška v Praze; skeho majitelem a vydavatelem byla Cyríllo—Methodělská jem) byl hlavním slovníku 8661) lp.rof dra Pfula (.Lužiski-spolupracovníkem serbskisiownik“, Budyšin knihtiskárna V. Kotr btry. ord reddseou Matíce lužickosrbské; :. Homíg Karel, baron, n. 1840 v Budíně, 1862 kněz, 1870- prof. exegese na univ. v Budapešti, 1894 v Budyšíněiog Čítanka“ (|920),409Srvn. Dr. ]os. Páťa, „Serbska 1878 kanovníkkultu, a latere, 1i882sekční rada v uher. rnof Vladimír, profesor státního gymnasia ministerstvu ] kup Veszprimský; 1912 kardinál, z. 1917, podporoval učmněbadánívoboru v Hradci Králové, n. Nových Holicích 10. květn dějin své diecése Horních Rudolf, dr. fil n. 1862vLaa na Dyjí 1870; studia vstředoškolská absolvoval na vyša. gymnasiuvveVys. Mýtě, bohosloví v Hradci Krá v 1301. Rak., ředkath. učitelské akademíe 3vesv.,Víldni; lové, působil kaplan& v Golč. jeení sp. „Lesebuchf. Biirgerschulen“, ově. vysv jako 1katecheta na jako měšť. kolev Dobrušce až 1904; vyd. „jahrb. des Vereinesf.chr1stl.1Er a v Nov. Bydžově, na středních školách v Pardu bicích, v Kostelci n/Orlicí, v Litom ršli, v Poličce ziehungs\viss.“w1.—8. roč., 809171—7; řed. časop. r. 1910 na stát. gymnasiu v radci Králové. „Osten-.íkPa'd. 1. jan RM:. ,n. v Dašicích, mistr svob. Byl činným v organisaci katol. Spolkového života umění a filosofie,4bakalář theologie, far. ve Zbra a v jednotách cyrilských. — Uveře nil feuilletony slanavaicích,vyd.11(v|.itné Hore kázání 0 sv. a„Pernštýn“ vidky v(1890—93 časopisech: „Paard ub-cký obzor“ a Nep. Srvn74Podlaha, v ČČM.189,146.— pod "značkou Z. a X.),
2.anOndřej, hudební skladatel český,n
. 864 „Ceský Východ“ (Chrudim v r. 1894—1900), „Ob v Kamenici u jílového 14. srpna 1917 v Praze nova“ P(Hradec Králové r. 1895.radec Též Králové pod zn. Karlině. Studoval v Praze, kde maturoval a na fí V. H. Políčský), v ročenceod„Štít“ losofické fakultě oddal se studiu věd přírodních. od r. 1901—1905). Pří ríspěvky básnické uveřejnil ve Avšak kláska k hudbě. kterou se již za studií hor sbornících a časoplsech: „Almanach katolic ch livě obíral, přivedla ho na konservatoř hudby, tam básníků českých, „Mariánský almanach“ (1 5), mu byl učitelem Ant. Dvořák. R. 1891 stal se ře v české poesii“ (1913), „Vízast“ (od ditelem kůru v Karlíně, kde prováděl vyníkající dila r.Matka XV.), Boží „Ve službách Královny“ (r. 1912—1196,) církevní hudby, r. 1902 jmenován učitelem obřad „D,orost“ „".Práce „jiřt enka“ , „Květylá sky—“ , „Sv. niho zpěvu na pražské konservatoři hudby. Hora“. „Štít“, „Orel“, „Listy svatohost' nské', „Lí vynikajiclm varhaníkem a přičinil se o vybudování dové Listy“, „Lid“, „Neděle't Práce omiletické:
Hornstein — Horrejští
v.časop „Katechetská příloha“, „Kazatelna't „Řeči příležitostné“. Spolupracoval na vydáni sbírky „Ap endix citátů k řečem duchovním“ (Red. Vaněk, Pelhřimov). Práce metodicko-dídaktícké a apologe ticke': „eMtodícký katechismus pro školy obecné“ (Věstník jednoty duch. díecése ročl; 111.1910), „Volnákatol. Myšlenka“ (v ediccbrněnské í ., asových úvah“, Hradec Král. r. 1911. Podčástí z.n V.„Učebnice 11.Hradeeclg). Spolupracoval na čítankové Kašpara pro školy střední“, díl 1. . Uveřejnil odbom ánky v čas. Vychovatel“ („Kreslení v hodinách náboženských“, různé posudky). Písně duchovní: „Mešní píseň k sv. Václavu“ („V zemi věrných Čechů" poctěnaance ou Zemské Rady čes. katolíků 1911). „Písně svatojanské" (nákladem 2. R. čes. katolíků 1926). Vydal s Dr. lOrlem: „Staročeské rorátyk I(Stát. nakl. Praha), „Velký eský kancionál" (St. nakl .1921), kancionál“ školní „Český kancion„Český ál“ (vydán nílidovél.(vyd. —111. Nákllla921), Chrámového Družstva v Pelhřimově). Napsal texty kantát a písní pro skladatele: Foestra, Říhovske'ho, Nešver e,ru Dr. Šeti tmu (Orelské hymny, pochody a
l41
(sltředoanglického) biskupa StonoraFílomelíjský; a vysvěcen po na a,1752 jakožto tit. biskup smrtíp aStonorově 1756 stal se jeho nástupcem; :. v Longbírchu, Staffordshire 177 Horologion (t'ůgolóywr,staroslov. časosiov, ru munsky orologíu), v církvi východní kniha, v níž
obsaženy jsou modlitby a hymny sedmi hodinek církevních; obsahuje takékniha Menoložion vě svátky v roce; jest to ob obnápro breviáří círklve en rumunský 1,831 1850;1875, mě latinské, 1876, v Athénách 1891; („Orolo giulu celu mare") 1869, arabsky pro církev řecko melchítskou el031 orologíon); o8. slovanských vydáních víz (Kítába čl. ov Horolt S tan i salsao v 0. S. Fr. v kl. Kaliszském a Poznaňském s.p „Kazania nícktóre paneglryczne na uroczystosciŠwietych" Kalisz 1717; „Wysokošč w cnotach sw. Franciszka Ksaw “1718; „Uwagi chrzešcíjaúskie w narodzeníu, žycíu í mece Chry stusowej wyražone', Poznaň 1717; „Anatomia du chowna w trojakím wieku žycía ludzkiego uczy niona“, t. 730.
0 ronaím,v zHoronaím HvořoícBgata-tn), eneš. vulg. kronikář český, žil .vt.době 4%. Dle Balbína Proslovy spolkové (nákladem Karla IV. & Václaava 1V.,z. asi 14 byl původu rytířského, vykonal cestu do Palestiny (odtud zván „rytířem zámorským“) a po návratu dem českoslov. tiskárny v razer z ní sepsa1„ kroniku římských císařů“ podle Jakuba Oriice“. Ke svatováclavským dnům Orelstva 1929 Twingera ze trasburku. Došel v ní až pos smrt písně). článk ružstva“. hudební vSbírky čas. „Cyril", „VěstníkOdborné Chrámového básní:
írkvi avlasti“.
českoslov. tiskárny v Praze r. 1929), „V službách 1ásky“. Proslovy při slavnostech církevních (nákla
(nákladem českoslov. Orla v Brně). — Od r. 1919 Karla [V., dále prý úmyslně nechtěl pokračovati, rediguje „Lidovéjeviště“ (Družstevnínakladatelství protože prý král Václav nesnesl pravdy. Kterýsi v Hradci Králové). jeho příbuzný pokračoval v díle Benešově a dovedl Hornst.eín1 Eduard, n. 1826,ředitelssemináře 168až po r. 1440. Kronlkou Benešovou zabýval se Solothurnského a prof. theol., :. 8817; „Bio Palacký ve své „Vl/_ůrdlgung“a vydal její text ve Nm. graphie de Mgr. Lachat évéque de Bůle“, Pař. 1863; Starých letopisech jako textt.E „L'Eglise enseígnante ou le aepeetle Conclie“; Hořřovíce, děkanství v dlec. Pražské, ve vik. „Les Sépultures devant l'hístoire, l'arche'ologíe, la Hořovickém, 1352 plebnnie, 1726děkanství, patron: liturgie, le droit eccléslastíque et la léglslation kn. františkánů Schaumburg— , kosrel sv., íljí klášter s Líppe kostelem nejsv.zasv. Trojice civíle“, Pař. , „ rématíon devant l'histoire, jíndřich la science et le christianismef, t. 18 ; „LeDivorce, data sat t.: 4360 katol., 46 ev., 91 čs., 59 isr., 12 jí réponse a M. A1.Dumas et el ceux qui préconisent ných, 1847 bez vyzn. , obyv. čes. — Viz Podlaha,
„Biblíogratie', 1296. Horowitz viz H 0 rw i t z. (kanton Baernský),v1863 kněz.1864—96fa aděkan Hořovský viz R 0 s a ci u s. v Pruntrutu, há1111884jakožto člen Bernskéaústavní Horoy César Augusst, dr. práva i theol., rady svobodu katolíků; 1896 arcib. Bukareštský; prof. na právnickéfakultěvDouaí, n. 1822, z. 1891'. zasl. zvl. o katol. výchovu; 2.1905 v Evian-les— s.p „Mariagez uníté, indíssolubilíté nuilíté, idéa s. Horný Antonín, n. 1824 ve Strážnici na Mor., et type divin“, ař. 1 7; „Prolegom nes d'un cours de droit canonique dans ses rapports avec stud gymn. t., theol. ve Vídni, vysv. 1847, 1850 dr. bohosl., prof. círk. dějin na theol. ústavě v Olom., le droit civil“, t. 1885, „Traitédu mariage“, t. 1 ; 1867 prof. téhož předmětu ve Vídni & kanovník „Dlu maria ratien e civil auteur du prétredu catholique France“ Décret et enfondateur metrop. kap. u sv. Štěpánat., 1891 prelát a kustos de lls'enseignementcanonique“, t 1890, „Des Rap téže kapitoly; od 1865 předséda „jednoty sv. Me thoděje“, pečoval horlivěo ušeevní a mravní vzdě ports du sacerdocte avec l' autoríté civiie á traveers lesstlges", „La Clef du Syllabus“ 1877; „Synésíus švélque de4Ptolémaís au V. siecle“ , lálníI1českých katolíků ve Vídní; :. 12. říj. 1908v 1862, hodlal pokračovatí v patristické edici Mig
— Fra.nt1840veVí11ar-sur-Fontenais cette doctríne antívrelilgieuseet antisocíaie“, t. 1880.
Hornyánszky Viktor, evangči spisovatel maďarský v Pešti, 1;8% yd církevní „Protestantische neiově; aevl svazky bibliotheca patri, “, pod vydanázvem „Medlí ouze dva (t. 187 Jahrbiicher fiir Osterreich“ 1854—58, pootom SO pis „Evangelisches Wochenblatt“s přílohou.-n„ Glau obsahující nspisy Honoria llL, vydání to však není hensbote“; sp.: „Beitráge zur Geschichte evange dosti přes
Horozcol. Alfons, vizl. 285.—2. (Orozco
e Covarr uvías) ]an,d theol. kanovník Gemeinden olischer Slovensku);z :. Il'l2“Ungarn (s cennými zprávami Hornyold janl Josef n. 1706. od1758 stud. v Segovii, biskup Girgenský na |“Sicílii 1594—1606 v anglické kolejí Douaíské, po vysvěcení vrátil se potom pro spory vzniklé v příčině tiskárny, kterouž do Anil,íe kdež působil v duchovní správě, sp. byl _zlaoložil,transferován na biskupství Accienské; 0; ssp.:0v„'1i'ratado della verdadera y falsa pro egov „The ecaloguc Explained“ 7(Londýn „The phecíla“, Sacraments Expiaíned“ 47); „The1744); Real Prin ciples of Catholicks or atCa7techism for the Adult“ Horrejští neb 1Horej št i(nn obyvatelé (1.1749); „Grounds(Bírmíngham1771); of the Christian Beiíet or stal the jeskyň), praobyvatelé pohoří Setr Edomítům (v. t.,) bohatého na jeskyně, kteří musili ustoupítí (Dt.2 Creed Explained“ 1751 se koadjutorem apoštolského vikáře Midlandského 2.22) jíní spojují jméno H. 5 egypt. Charu, pod
42
Horský
studoval až dosáhl 1888 doktorátu theologie. Stu kterými Syríe rozumi. (in. 36, 20 n. a 1 diem filosofie přiveden byl k poznání, že nutno arialip. se 1,38jižní n. uváději se kmenové H-ů. PaHorres (Horru us) sv. č. v Niceji spolu se také prakticky pracovati proti bludným heslům a 1“čtyřmijinými eo liberalismu a materialistickému marxismu. Horský byl muž vzácného nadání a velikého bystrozraku; rezn ili—Dorty,“ Nymfodorou, Markem a Arabii) upálen; MR. pozoroval, že u nás ponenáhlu nastává odvrat od Horskýa]. Jan, viz Paminondas. —2.(iat. autority vír. R. 1891 vydal Lev Xlll. památnou Montanus) ji ři Nicefor, česspis.vedruhé encykliku „ erum n0varum“. Pod jejím vlivem H. polov. 16. stol., pocházel z Kutné Hory, bakalář, opustil filosofii a věnoval se sociologii a politice . Litomyšli se Žižkou & jírouškem 1894polož ii zá učitel na školách v Praze; psal pob božné písně: „Písnička duchovní, zavírající v sobě díkův činění klad ke straně křesťansko-sociální, stanovil její Pánu Bohu za všecka dobrodiní a dary jeho“ program a byl jejím předsedou až do l912. Pořá Píseň nová o městě jerusalemě novém, jenž dal schůze a ocitl se takvvplném viru politického ž vota, kdy často s nasazením vlastního života vy jle5stměsto král. nebeského“; obě v dány tiskem trval a vítězil svým_ příslovečným sarkasmem a 79 —3.Justi n.O Min.usv.l_aubavPraze, vtipem. Téměř žádn z katolick 'ch sjezzdů se ne vyd. 1749Marka, čes. kázání, mělřádu.' při sekundici Jaroslava knězejež téhož .5— 4. Kar ePl. konal, aby H. na n m nebyl ře nikem (přednášel svým otcem Theusetou
na vkaltol. sajeizduv Brně 1894, vPraze 1898 vTur 7 vstoupil se šesti druhy do vídeňské říšské rad jako poslanec za volební okres náchodský. N radě byl předsedou katol. poslanců, v parlamlentěe'1 delegacyích imponoval svou výmluvností. R. 1911 přestal býti poslancem, pro
tože při nových soustředily se všeccili;. české strany proti volbách straně křesťansko-sociální: soustředil v užší volbě na sebe 5123 hlasů, kdežto jeho odpůrce 5198 hlasů. Zde ponejprv se ukázalo i na venek, .byl sice nepřekonatelným řeč níkem a debatérem, ale ne tak šťastným organisá torem. Strana síce zůstala neoslabena, ale H-u chyběla pomocná, obratná ruka organisační. Přišel převrat a s nim nová doba pro uplatnění se kato líků ve veřejném životě osvobozeného národa. vak H. nevstoupil již do politické arény mladé republiky; zůstával opodál, přicházel ještě jen na výroční schůze „Klubu ducnovenstva“, řečnil na mch, ale jinak se stranil všeho veřejného života. ačas se odmlčel úplně, ale posléze opět chopil seapéra. Jeho tribunou by1„ ech". Svc politické epištoly začal obhajobouckatolických Slováků astal se nesmiřitelným odpůrcem směru lidové politiky zastupovaného Msgr. Šrámkem azejména pražským vedením. Zatrpkl; proto nedivno, že ve výrazu své nespokojenosti často upřilišoval. — S politickou činností H. úzce souvisí jeho činnost žurnalistická. H. fascinoval své posluchače výmluvnosti, humorem a neobyčejnou erudicí. Tytéž znaky nese jeho práce žurnalistická. Zvolen byv předsedou literárního družstva V„iast' 1889 účastnil se ve všech pod nicích jeho, zejména v oboru sociálním. Shledáváme Obr. 13. Dr. Rudoli Horský.
1792 ve Vys. M ',tě stud. gymn. v Litomyšli,
theologií v Hradci rál., tvysv. | 8,18 Lito myšli, 1834 zám. kapi. 1846 1. vkapi.v Morašicích, 185 brot atBoží, má útěcha a má důvěra. Katolická modltitební kniha pro nábožné křestany“, v jindř. Hradci b. r. , v Litomyšli 1823 a:1830 přispěl do časop. „Čechoslav“ a „Rozlič nosti Prgžské“ (1831: Píseň kající za odvrácení
byly změněny v „Naše do nich aažkdyž do se s ním v redakci „Dělnických,psal novin"(1891), 191l, kdy z „Vlasti“ odteyšel. — Současně pří spíval do „Katolických listů“ i „Čecha“ , a později
dgam „Nového věk ku“.Až své smrti zůstalskonem věren ech ,napsav několikdohodin před svým poslední článek do jeho vánočního člisla. Zajimavo
je sledovati plamenné epištol vycházely v Brvní ělnických novinách“ předII-ho, třicetikteré let, které dodnes na své ceně ničeho neztrácejí. Tehd ž nebylo tu ničeho, a články Horského byly pro nové
rná . —5. Rudolf, pseud. V. Kyjovský,Raeiph pracovniky politickou abecedou. jimi vychovával a do sociální otázky uvádél ty, kteří později málo Barturé (ze1syrského bar u= Prahy, syn a kde turé otec = hory), n. . zářil 2v Kejich jeho vděku _právě za tuto velkou práci mu prokázali.
Ze serií článků v posledn í době v Č„echu“ euv řejr'lovanýchvyšly některé samostatně. — Vědecká pojednání svoje uveřejnil H. v ČKD(1879: „O účelu vychování,pedagogická studie"; l898: „Učenícírkve katolické o očistci“), Past. uch. (i883: „Náhledy cích 1882v O'rcechu, 1886 bu sv. Mikuláše vPraze starých národů o stavu dušeulidské po smrti člo a 1886 v Úněticích. 1888 dr. theol., 1897 far. u sv. věka, historicke-kritická úvaha“) a Rádci duch. Matěje v Šárce. Oblíbeným oborem H-0 v mlad (189—4:„Stopy zjevení v starojonské filosofií“). — ších letech byla filosofie, proto jako kaplan dále H.jako duchovní řečníkzapaloval srdce svých po
bšlp m na velkostatku Freyově. Ztrativ hypojezdn otce, prestěhovai se s matkou do Prahy. Stu doval na akad. gymnasiu a od 1872 v semináři Pražském, 16. čce 1876 vysv. na kněze, kaplan v jílovém, 1877 ve St. Boleslavi, 1879 v Netvoři
43
Horsley — Hortig
sluchačů a přesvědčoval pevně stavěnýmí promlu vami, a to jeednak učleněnou logičnosti a bohatou erudící — ovládal několik moderních jazyků — s kterou dovedl populárně, 'a ně a namnoze 1s humorem'r nejtěžšího thematu se zhostiti. V mlad ších letcehs vé řečí psal a otiskoval v různých časopisech homlletlckých („Posv. kazatelna“ 1880, 1881.1887, 1888; „Pastýř_ ducchovní“ _1 3—5, 1890, „Rádc ce duchovní" 18941904; sVy chovatele“ 1895, 1897). Knižně vydal„Exh.čpříl. „Řeči
meře darůPr. Ducha („Homiletické knihovní“ sv. lV.), 1902 &sv.“ „Vlastenecké homilie“ Pra a 1903—6. Škknda, že nepořídil souborného vydání vsech svých kázání a konferenčních řečí. — . b jmenován 1901 čest. radou konsistoře Královéhra decké, 1905 vikářem Líbockým, 1919 čest. radou arcibiskupské konsistoře Pražské, 1923 jmenován papežským komořím 1v906vyznamenán záslužným křížem „pro Ecclesia et Pontifice". Z. 23. prosince 1926 po krátké chorobě na rozedmu plic. Knihovnu
z Horšova Scribonius (Skribonius, Pí
šek) jindřich,
pocházel z Týna Horšova, stu
doval dílem na akademiích jihoněmeckých, 'dílem
v italiía,lkdyž 1547 dosáhl doktorstvi prava; zab'v se vyehovatelstvím mladýcobojího katolických šlechticů českých, pro něž založil i zvláštní konvíkt v Pasově. S mladými hrabaty Plavenskj mi podnikl 1547 : Pasova cestu dol italie. Navrát v se zase do Pasova vyučoval Viléma z Rožmberka, jenž tam studoval, dialektíce a rhetorice; potom pře vzal vychování arciknížete rak. Karla, syna Ferdi nandova; 1536čest metrop'. kan. Pražský, 1549 pro bošt, administrátor arcibiskupství Pražského 1556 až 1561, muž vysoce vzdělaný, zpovědník královny Anny; z. 1 6.8 .: Katechismus neb navedení křesťanské, kratičce sepsané“, Prostějov u jana Gůnthera 1552; „Katechismus aneb naučení člověka křesťanského k užitku netoliko mládeži,a1ei lidem dospělejšího věku obširněji sepsaný a znovu vy tíštténý“, v Praze u ana Kantora 1556; by byl přeloží1„Postillu“ ana Fera, jest pochyžbno(viz
svou odkázal theologické fakultě a své úspory sirotkům v „Útulku sv. josefa“ na Vinohradech. 79.) Srvn.1]íreček, str. .6 „Rukovět“ l., 220; Podlaha Srvn. Tom. ]. ]ir oušekv čas. „Vlast“ 1902-3,536, „Series“ Honsovaký1hinv iz Týn Ho růš -a- v „Kalendaři duch. českosl.“ 1904; Jos. Hronek v ČKD 1927, 53.
Horsley (horsli) 1. john Callcott,
genrísta
angl., n. 1817 v Londýně, od 1831 studoval na aka
demii; v obor nábožensk' spadají tato jeho díla: Kázání sv Augustina“, „ uch náboženský“ (treska v domě lordů v Londýně 1
v.přijrimání , „Mi
Homtejnský Brosius viz Brosíus Horn'rv Týn viz Týn Horšův.
11.,511.
Hort Fenton johnA nthony, angl.theolog,
n. 1828 v Dublín č, 1854 duchovní státní církve, 1872 clocent v Cambridgi, 1878p rof. t.; věnoval život svůj kritickému studiu NZ.., jejž spolu se svým
přítelem Westcottem nově vydal (T The New Testa losrdenstvl“ (v kapli nemocnicem sv.e,1 Tomáše .1 874); ment in the original Greek“,1881);z 2.1903ernsingtonu. — 2. angl. theolog, Horten Max, n. 1874 v Elberfeldu, 11'11ř.univ. arcijáhen při kostele St. Alban, hájil církevm nauku v Bonnu;s badatel v oboru kultury předního o Bohu trojjediném jakožto starokřesfanskou proti prof. Orientu, .Avícennas Buch der Genesung der Seele:mDie Metaphysik Avíeennas“, 1907; „Die unitářům; 1788 bissopa ku? ství St. aDavídský, 1793 děkan Philophíe des Abit Raschld“, 1910, „Die philos. Westminsterského biskup Rochesterský, 1802 biskup Asafský 1806, vroidence Probleme der speku1.TheoIogie im lslam“, 1910 „Die philos. Systeme der specu1.Theologie im lslam“, and agency“ „Apology5for the Liturg_y 1912; „Die Gottesbeweise beim Schirazi“, 1912, and free Clergy" 1790,1778,z „Sermons“ 1810—22 a. j. 3. Waalter, malíř angl., syn ohna Calcotta, n. „Texte zu dem Streit zwischen Glauben u. Wissen 1845 v Londýně, kdež od 187 na akademii stu mlslam1916(rec.ČKD 1913; „uMhamsmedanische 191 ,219); „DieGlaubens rel. Ge doval; z jeho prací ma předmět náboženský obraz lehre“, „Hodina modlitby“ (1877). orat akub, kanovník při kostele sv. Gereona dankenwelt des lgebildeten Muslime im heuti en lslam ,;1916 lslaml“e.rel im heutigen 1917Geldankenwelt des Vol es v Kolíně; sp. „Cath olicae commulnionis defensio Hortensíus ([Zahrádka) Pražské adversuts Hamelmanni" rstig ep. Karel Gottlieb, , Kolín1563 n. 176356vJReinswa1deuniversity,: 5011 v Praze, jan, 1522 prof. bakalář, 1530 v Dol. Lužici od 1788 farář v obci slovanské ne mistr, oprávněný vykládati na univ. o předm mětech daleko svého rodiště, kdež se přiučíl jazyku lužicko filosofických, pobyl delší dobu v Padově a v Be srbskému; posléze konsisr. rada a superintendent nátkách, děkan fakulty 1532,opětně 1534; vletech v Bůck keburku; 2.1 iltenberku v Dolní rektorem univ.cusiloval vyššího kolství v Čecha 1539 Francku; sp.: „Religion vder Bibel, ein Buch fltir 01 povznesení desetkráte jeden Menschen von Sinn und Gefi'rhl“, Gotha; přísedící konsistoře podobojí, 1541 spolucs janem zah val se také stenografií. Mystopolem prozatímní správce téže konsistoře, orstlus viz Merlo zasadil se o to, aby universita zamítla 12artikulů ná n. 1733 v Londýně, stud. od 1751 v_Cambring, 1781
Horstmann 1. lgn. Fridrich,
n. 1840ve Fila boženských, jež byl navrthystopol s úmyslempři bližiti utrakvisty kekktatolíkům; miva alna universitě
delfii, 1865 kněz, prof. sem., 1877—851ar. ve Fila delfii, 1885 arcib. kancléřrt., 1891 biskup Cleve
landsk
i čtení theologícká; zvláště libil se jeho výklad epiš manůmvynikal tak vmatematice; jakožto kancléř redigoval časop. A„meric. tolysv. PavlakŘim
Cath. uarterlyReview“;1.1908.—2j.indřich
1557vPraze.N— Srvn.jirečelr,„Rukovét“lL, 343. 8.1. v Diusseldorfu ,n.1885 v Ochtrupu ve Vestfálsku, :. Ho ortlg' jan p.(k restnimjménemKarelAn.), OSB., katol. církevní historik, n. 1774vPIeysteinu od%„Korrespondenzblatt r. 1924 redaktor časopisu a od fůr „gugendwachť rásídes“ v Horním Falcku, 1793 vstoupil do kl. v Andechsu, Horšíce, fara v diec. Budějovické, ve vik. Nepo 1797 kněz, 1801 učitel filoso re v klášteře, po se kularisacl 1803 prof. filosofie na universitě Solno muckém,z okolníchf 1356 plebfaníe, později byla osada spra vována ar; 1696 administratura, 1796 1806 rpo.f dogmatiky v Ambergu, městskýfarářvelendlsch-Eschenbachu,l 21 bVla tu fara znovuzřizena a dotována; matriky po hradske', čínají 1744; kostel zasvěcen sv. Matěji Ap.; patro theologieanábožs. nau nove: Bořík s chotí Beatou a Frant. Ban-d círk. hutu, dějin, 826 mcšdrál. vM ní,chově 1827 dómsk.ýkap t. jeho hauer; data stat. (1930): 1647katol., 45čsl., 20 čbr., hlavníl dilo: „Handbuch der christi. Kirchenge— 3Soupis helv., XXV., 5 isr., 955 bez vyzn.; obyv. čes. — Srvn.
schichte“ (sv. 1. 1826; sv. 11. část 1. 1827; dokon
čeno Dóllingerem, jenž vydal 11. svazku část 2.
44
Hortigosa — Hory
1828; 2. v d. zpracoval tyž Dollinger 1833—5),mimo _asvětem, o pantheísmu, o idei f_ilosofíe, o původu to sp_.: redigten fiir alle Festtage des kath. Kir dee filosofie Schellingovy, o Descartovi, osubjektivismu chenjahres“ 3.vvd.y 183' l); 6„Predigten iiberv a objektivismu ve filosofii, o překážkách filosofických die sonntiigl.(1821, Evangelienf' (186 vy.d 1832
method. Psal i dramata, která se však neho 1na
va it:/ilimorové mch spisy pod jménem joh. Narziscus. Z. 1847
Hortígosa Petr S. J., rodem : diecése Toled jeviště: Tyrus“ (1834), „KuKthen“(1838), „]olánta (153kn. 1792; z. 1884. ské, první z Tovaryšstva ]ežíšova přednášel v Me '(1339),] [Bcky „Šokovia“ —3. jan, (1350), Kupa“ vy v. na ka xiku theologii; :. 1626; zanechal několik spisů, novníkl Veszprémský, opat ared1telsem1náre 1831 : nichž tiskem vydán ayl pouze: „Concilll mexicani biskup v Stoličněm Bělehradě,ýcís. :. decreta“, Mexiko 162.\; 1;835 psal mad. básně: „stPa rský tajný zpěv“rada,: (1796),
Horton Robert Forman, duchovníanglické še“), udatného „Věnec pšeničných klasů" (vůdce (1801),krále pozdější církvekongregacionahstické,n. 1855,kazateleon „Pršach Pavla Kinlžiho“ Ma dýně; konal také přednášky v Oxfordu a v Sev. jeho práce jsou většinou obsahu náboženského: Americe; sp.. „ninspiration and the Bible“ 1888; Adorace Boha, O krásné mluvě pr1hrobě Pobožná The Book of Proverbs“, 1891 „The Teaching of a mravní poučeni (podle Nicolea, 1815), „Cirkevní _Iesus“,1895,1905; „The Commandments of Jesus' , řečí“ (1820—24; redigoval 20 svazků církevních
úvah a [Bcký zpráv..l—yl4.čestným členem Aka '1r898;u rinit „The Pastoral Epistles“, 1901 a1905; „The demie. Jan Křt. (Ján maďarské os..)Sj, fysik, Hoěůlanus 1. sv., vyzn., biskup v Africe(snad n. 1732 v Kyseku, universitní profesor v Budapešti, člen Gottinské akademie věd, 1792 opat v Pre v Tripoli); vandalským poslán O vě „IEementa physicae“, Budap ešt 1790a č.; do vyhnanství. MR.28 kriálem stop.Genserichem — 2. (o rtola) Cosmas Damian, Aug.1151.,n. 1493vPerpignanu; „lnst1tutioneslogicae“, „institutiones metaphysicae“, a1767 a č; „Physica generalis“, t. 1770 a č.; pro své jazykové znalosti byl již teprve 21 lety 1772 n. a ., „ e přibrán k pracím complut. Polyg lotty, 1543 rektor „Elemventa matheseos“ 2 sv., Barcelon. university, 1561 theoiog krále Filipa II. claratio infirmitatis operis Kantiani: Critica rationis při sněmu Tridentském, od 1564 opat ve Vilabert purae" , Budapešt 1797; z. 1799 v Budapešti. ranu; hlavn1dílo Expos1tlo1n Cantica canticorum“, 5. (Horvát) Michael (Mihály), kněz,historik vyd. jeho žáci, Barcelona 1583; též Ben. 1585; a politik mad., n. 1809 v zenteši, působil jako -.1568 ve Vilabertranu. kněz na různých místech, 1844 prof. na Teresiánu Hortulus animae (duchovní zahrádka) nejoblí ve Vídni, 1847 far. a kanovník v Hatva nu, benější modlitební kniha 16. stol.., velmi podobná kustos musea Peštského, 1848 od ministra kultu fr.anc „Livres d'heure“, obsahující však lidovější Eótvóse jmenován biskupem Čanádským, od sv. Stolice však nebyl potvrzen, 1849 ministr kultu moodlitby než tato.6011),kímž Byla vždynejznamenitějšíumělci bohatě zdobena dře v republikánském ministerstvu Kossuthově, v ká oryty (prům mrně zání vybízel ke křižáckému tažení proti Rusům, kresby dodávaní uČasto tištěna, lat., nmě mecky; v celkuvyšlo vletech nejprve 1498— 15231501 30 1851 in contumaciam odsouzen k smrti provazem, různých tisků; prvních 15 vesměs ve Štrasburku. zdržoval se až do amnestie 1867 v cizině, 1869 až 1878 poslanec na říšském mnsěnrnu, učitel dějepisu Nově vydána podleF rukopisu 2706 dvor. Vídeňské s úvodemF Dčrnhóffera 907. bibliot. Hortus dellciarum, viz Herrad z Lands „A Magyarok tiirtěnete" , dějiny Maďarů, Pe Rudolfa, biskup pergu IV., 4kor. sv. prince 1842—462 vy.dtit. 1861, at.“ Třebinský; něm. 1850 si: orus sv. 1. mč., 0pa,t připomínáse vkalen „Monumenta Hungarlae historica“, t. 1857 n., 4 sv.; daří koptickém 2. prosince; 12. téhož měsíce jehoo 2:Magyarország t6rténete“, Uher, t.Varech. 1859—63, mučednictví, 19. ledna nalezení jeho ostatků, 2..vyd 1871—73; :. 1878 vdějiny Karlových 29. června jeho mučednictví spolusbr atrem Peseem Honvitz (Horowitz), rodina židovská, z nichž & matkou Theodorou. Srvn. Nilles, Kalend. 11.,711, pocházejí tito spisovatelé náboženští 1. Abr a UN
ham, vben Šaftel, Abraham Šaftuilaht, 712, 2. se mě.v kal. v Latopoli (nyní12. Ěsné) vÉgy713, pttě, 721_.i pomíná koptickém čce. rabín 16 Šabrai stol., sp. „Beritnebo Abraham", „jéšn Srvn.N1'Ilesp,nKalend. 11. 22.
11n", „Emeqhaaberáká" oba jeho vydal jehosynlsa1áš ,2.(H rvíc oslednl lsaiáš,spisy syn
Horvacík, farakův diec. Prešovská, na ten čas předešlého, rabín, n. koi. 1550 v Praze, působil neobs.: 320 Slov v Polsku a v Čecháchh, zvláště v Praze, 2. as111629 Horvat Karevl, dr. prof. fil. a na th., arcib. n. 1871, chorv. dlěje pisec, kněz, od 1901 lyceu,ood 1909 leberladěv Palestině vydalněkohkspisů: „Duae prof. histor. pom. věd na univ. Záhřebské; sebral tabulae foederis“, 2sv. fol. Amsterdam 1648, Wil mnoho hist. materiálu, hl. z dějin Uskoků; _sp.
mersdorf kabalsžkou knihu v„.elah“ aj. poč. — .Šabtai 168,eftel, žid lékař Praze na „Toma Erdódy“, B„a,kačban hrvatski“ 1901; „ijne expediciie Klementa Vlll. u Ugarsku i Hrvatsku“, 450 stol.; mimo spisy kabalistické sp. pojednání „Razvitak papinske kancelariji od najstarijega doba o duší 1616. ...a
111." ; ory .Bř ezové, fara vdiec. Pražské, ve vik. érvthl. Andor (Endre), maď.e ik, n. 1778 Příbramském; 1879 expositura, 1898 fara kostel
do lnocenta
v Pázmándu,
1801 kněz, 1806 far. v éthu, 1829 sv. Vojtěcha znovu vystavěn a 21. září 1890 kon v Pázmándu, zavedl hexametr do maď. poesie, sekrován; beneflclum liberae collatlouls; data stat. 1830 člen maď. akademie ; sp. „Zirccz emlékezete“ A 928): 3263 atol., ev., s., lisr., 6jiných, (vzpomínky na Zirč), 1814, hist. báseň; „Arpád“ 273 bez vyzn„ obyv. čes. Viz Podlaha, „Bibliogra fie“, 1296. — 2. Kašperské (Bergreichenstein), 813 epos o zpěvích; —02. Cy rill děkanství v diec. Budějovické, ve vik. Kašpersko— (křest. jm. josef) O. Piaar, .18 maď fiosl n. 1048 v Kecskemetu, vstoupil do řádu 1824,s1850 ředitel horském, lebanie, matriky počínají 1634, gymnasia v Budapešti, od 1859 univ. prof. t., 1836 1806 děkanství; děk. kostel zasv. sv. Markétě; člen mad. Akademie; svého filos. systému, jejž na obec12llor Kašperských; stat. (1930): 6.katol, augšp., 13 helv., 2 data rec. sjedn., 2čes. zývá„ konkretismem“, a jenž, navazuje na Hegela, ggšron: smiřití měl všechny filosofické směry, nedokončil, br., 33 isr., 8 bez vyzn.; obyv. něm.-čes.; duch. psal o fil. systémech (1837), o poměru mezi Bohem správu vede děkan, na reálce působí katecheta. _.
45
Horzíczky — Hosius
Viz „Soupls“ Xll., 29, Košnář 405. — 3. Ma rlán ské, fara v diec.Olom ., v dek. Moravsko-Ostrav ském, zřízená 1913oddělením od Moravské Ostravy; kostel zasv. Nanebe vzetí P. Mariie; benefici cium liberae collationis; data stat. (1930): 10.126 katol., 742 akaiol. (z nich224čsl.,) 171isr 1474bez vyzn. Viz jan Pos (šil, „Dějiny stavby jubilejního chrámu P. Mariev ariánsských Horách“, 9081.— 4. Mat ky Boží (Montes Mariani), fara v diec. Buděj., ve vikar. Sušickém; kostel zbudovaný 1367, filiální k Petro vicům,1 1857fara; kostel zasvěcenjménu
skleslo na“pouhé citoslovce, kterým se projevovaly radost a nadšení. V toms myslu píše sv. Augustin: „Vox obsecrantis est. .magis affectum _indicans, quam rem aliquam significans, sicut sunt in lingua latina, quas interiectiones vocant“ (ln _joannem tr 51, 2; ML 35,1764). Proto velice (překvapuje ne jistota, s jakou vysvětlovali slovo řečtí spisovatelé. Kliment Alex. (Paedag. 1 5; nával s řeckým quo; xai 06.54:„až alvog;
(Responsum ad quaest. 50;
s,
6, 1296) překluádal
't eyalooúvnvnsgxrmšvn; Suidas (Lexicon, vyd. Bernn hardy, 1853, II., 1287) elgórr) xai óo'Ea. V křesťanském
P. Marie; (1930): čsl., starověku bylo zvykem pozdravovati biskupy a 34 čes. br., data 9 bezstat. zn., by 11975katozl.,101upis“ )( světce slovy: Hosanna ln excelsls (srvn. Jeronnym, — 5. Mic alovvPlanském; (Mlcehelsbzerg),k ufara In Matth. 21, 15; ML 26,152). Velice záhy p_řešlo v ll., diec. Pražské, ve vik. 17851 kalie, 1855 fara; patron: Matice náboženská; data stat. hosanna do mešní liturgie (Sanctus: Hosanna 111ex
celsis), ale ne všude. Nema ho obřad egyptsk' a vět—
(1928): 1011bkatOL, 4 ev., vyzn.; obyv. 6. Ratibořské, fara 2vbez. d!ec. Buděj., veněm. vik. šina obřadů syrských. Za to je nacházíme v idach :: 6), v Konstit. apošt. (8, 13) a ve všech litur—
Táborském, znz 1786;kostel zasvěceny sv. Vojtěchu giich západních. Také Luther je ponechal ve „For vystavěn jan hwarzenberg; data stat. 1720, (l 930:)paltron: 1003 katol.,N43;čsl. 6isr., 41 bez mula missae“, ačkoli je p_oložilaž po konsekraci. vyzn.; obyv. čes. — s7émmilovyl, fara v diecésí Dnešní protestanté je mají opět na původním," místě Buděj., ve vlk.koPacv 1384p1eabanie, pozlději Hosšus Vilém, něm.básník, n. 1827vDessa vě, fi1.k Nové Vožici, 1677fmíl.k Velké Chyšce,l 785 lokalie, 1858 fara; matriky počínají 1674; kostel zprvu staroluter. pastor ve Vratislavi, později zasvěcen' Rozeslání sv. Apoštolů; patro n: opat gymn. učitel, od 18 866 vych. prince, vrchní biblio— Strahovský; data stat. (1930): 1575 katol., 1 č. br, tekař a ta_l.dvorní rada v Dessavě, z. 1900t., od— obv.y — 8. Sta ré, obec ve středním svoje jlmění2.katol jehopřeložené „GeistL Dichtungen“, 1885 vyd. nadacím; 1890, z části Slovensku (okr.s“B. Bstrica, ž. Zvoleen.) 13 km na kázal z lat. a špan., vynikající pěknou formou aprovanuty 5. od B.poutní Bystrice,1 katol., slov. vované místo Mariánské. — Hojně .řS lnavště rné., jsou duchemvvpravdě křesíans fara v diec. Buděj.., ve vik. Plánicke'm; 1786 lokalne,
Hosea viz Oseea
eáš.
oser Frant., sochař n.18v74 Gabelbachu 1813fara; kostel sv. Kateřiny, vystavěnnl722, kon sekrovan 14. řjní na 1731, patrrozn jUDr. Eduard (Švábsko), stud. na Mnichovské akademii (učiteli Taafíe; data stat. (l930): 1.,660katol lčsl., lřecko jeho byli Eberle, Riimann, Schmitt, vytvořil ná prav., 1 lsr., 4 bez vyzn.; obyv. čes. Viz „Soupls“ boženská díla v malebně reallstlck m pojetí: pla stické práce v kostele léčebného ústavu v Main VII., 14 kofenu v Bavorsku 1910—13;krucifix ze dřeva Horziczky viz Hořický. hoosanna (wanmí), pozdrav, kterym vítaly zástupy v neemocnici Mariánské ve Frankfurtě Saleský, z mramoru 1911a j.n M. 1910, Spasitele při jeho slavnostním Vje ezdu do Jeru sa František Hosín, fara v diec. Buděj., ve vika.H1ubockém; lema V evangeliích je nacházíme šestkrát: ve dvou již před 1367plebanie; matriky počínaj11599; farní PavIa 1 znovuvystavěn a případech (Mar.,.911,95aj_an 12, 13) stojí samo o „synu sobě, kostel sv. Petraa jinde (Mat.2 15 je spojeno s dativem Davidovu“ nelbo s dodatkem „na výsostech“ (Mat. 30. záři téhož r. kaonsekrován: patron: jan Nep. 21,9aMar. 11, 10). Původ slova vysvětlovali velice data ov.by stat.: 2479 katpzl., Soupis“ 83 čsl. s.b.,r 13bez vn.yz různě. Kautzsch (Gramm. des bibl. Aramiiisch,Lipsko Schwarzenberg; 424; hodlam, 1,884173 se domníval, že ho osanna je aram mská muž 93; 'Košnář, „Poutnická místa"—, ,Bibliografie“ 2961. forma hebr. slovesa pv! s přiklonným zájmenem hoslomartyr (ówouáowg) mnich a mučedník. první osoby plurálové; 'proto překládal „zachraň nsa“. S ním souhlasí v podstatě Hagen (Lexicon Hoslus 1. (OsiusZápadu s,) biskup krnole Cordoba; nezná (vizá111., 184), „Athanasius mo biblicum, Paříž 1907,1:),559—560); proto tvrdí, že psátiosaonna, Dvoolává se řeckého womá kde, 295 v Diokleciánověl pronásledování confessor, k.ol biskup C., 300na prov. synodě v El viře (712111766), odoasi 313 až do 326 v družině avelké většiDny allaatinsĚyCh rukopisů (Ozanna, ossana, oss s.anna) r.amm des jiidisch-palástini sehen Aramgisch, Lipsko 1894,198) viděl ve slově Konstantinově, hlavní jeho rádce v jeho církevně politícké činnosti, schvaloval m. i. jeho násilné za— neb 3242při. (srvn. ža imperaziiv hlifilový%;p'l'j .31, Obyčejně zkrácený sásč jeticcodvo í ná' kročení proti Donatistům; hleděl kazu Konstantina zprostředkovat! mezi stranou zuji z Rý-nsšww'jn ](žalm 117, 25), které velice Alexandrovou a Aríovou v Alexandrii, avšak marně; 325 předseda na sněmu Nicejském, a to nepochybně _z_lídovělo.O jeho popularitě dovídáme se také od jako zástupce papežův, jelikož s řím. presbytery iinu ,takže doby. vypravování evangelistů zapadá do tehdejší jako celý žalm 117., bylodobře také Vincentiem a Vítem snesení sněmovní první pod pisuje. R. 326 až 343 prodléval II. asi nepoch bně hosanna našdějemimesianskými(Midraš ku žalmuspojováno 117, 22). s ještě jiná okolnost nam vy ve Španělsku, předsedal 342 synodě Sari ické, světluje uspokojivě, proč zástup zvolil právě toto jejichž kánony nesou jeho' jméno; zda měl účasten— slovo (srvn. Thalhofer-Eisenhofer, Handbuch der ství na formulaci návrhu symbolu synodou od kath.Litu_rg1k2,F_reiburk1912,11., 157). Evangelium (srvn.b list Rp355 apežl Juliovionstantiem u Mansi po— V1., zdůrazňuje, že nesl vrukou palmové ratolesti. mršttěného 1209), jest pochybno. ndo Milána, odepře135zdeb plrávě tak statečně, A právě o slavnlostl stánků obcházeli v průvoduv kolem oltáře, nesli v rukou palmy a provolávali jvakonv listu z r. 356 (ML. 25, 744—748) zapřlti orthodoxní víru sněmem Nícejským prohlášenou hosanna (Sukka37 záhyep. se zapomnělo na původní významb).(sr—"Velice e,ronym 20, 3; ML a opustiti Athanasia. Naproti tomu souhlasil 357 &, 377): račiž chrániti (awaovórí,salvum tac) aslovo v Sirmlu, kamž jej Konstantius povolal, přechodně
46
Hósler — hospitál
(rtgóg woav, 396; xatgo'v, praví Athanasius v Apol.
jako předešlý, h. 1673,stud. vBrunsberkuavŘímč,
c. Arian. c. 89) s (ariánskou) 2. sirmijskou formuli.
administrátor-is biskupství Krakovského, 2. k.ol 358(n ebo 355),n známo . jeho ko Ku ujawský, skup Kamenecký, Píocký akanovník posléze nečných osudech vyprávějí pramen nesouhlasné. Poznaňský; bhorlivý straník Sasů, u polského lidu Loois rohlašuje bez nutných důvodu zprávu (Atha oblíben; 1738 konal synodu; :. téhož roku nas. ist. Aria.n c. o,dvolal za nepravdi-v "Chval-š:; HósslervBedřích, stavitel, vystavěl v letech vou a hájí nálhled, že H. nezemřel v Sirmiu nýbrž ve Španělsku. V církví východní pokládán jest za 1710—15 kostel v Římařřově na Morav svatého a památka jeho slaví se 27. srpna („foo Hosp EduardC R., .1886 ve lektor..SS v Garsu; sp. v iSatteinsu eKongrega ayíov amigo; ňp'v 'Oal'oo,šmoxo'nov Kogůo'flr, ;); srvn. Voralbersku, Nítles, Kal. l., 260. — Podle Isidora Sevlllského
des allerheiligsten ihr Werend Wollen“ Elrliisers ' (Redemptorlsten), om“ (De vir. ill. c. 5) zanechal H.sspisy: „Epistola ad tion sororem suam de laude vlrglnltatls“ a „Opus de, 1925; „Dle Heíll en lm Canon Mlssae' 1926. interpretatione vestium sacerdotalíum, quae sunt hospic (z lat. ospitium = přístřeší, útulek pro hosty), původně malý klášter, zřízený k přijímání in Veteri Testamento“; Pitra uveřekjnilt v ,.Analecta sacra et classica“ (Pař.1888) 49k átkých výroků pod titulem: „Doctrina Hosiiepisc. de observatione potulných mnichů,|potom útulek pro pocestné vůbec; hospit(Hospitíus) sv., poustevník u dnešní disciplinaeDominicae't --rvS n.Bardenhewer, Pa vizHo očl. spíclus Villefranche, poblíž Nizzy; vyznamenával se přís trologie“, 2. vyd. 1901, 363; nkryšíúfek, círk. děje is“ 1., 361 u., 3,65092, ,Samsour, „Všpeob „Círk. ným Ěkáním a konáním zázraků; předpověděl vpád ngobardů; kol. Vl. 581. ŽivotopisM u ehoře dějiny“ ] rektor 9. — 2.kongre Orosius later: Hist. Franc. MGSS M.erov l., generální e'gac cee; Can. z. reegm. 6; 1438 za Taurského, nechal v rukopise výklad čtyř většíchmprloroků. -
3. (Hos, Hosz, Hozyjusz)Stanlslav1.
GloriaMR. Cont. biskup 249—53) (140685), a—43. 2.1 c.k95t(nLc. 809);
Warminsk', ar n. akově z rodiny německé (otec jeho Ulrich Hos pocházel z Ptorz heimu); prožil své první mládí v Krakově a ve Vilně, studoval pak v Krakově, kde jeho přízniv cem byl .Tomicki, bisk. krakovský a vicekancléř polský, jenž jej poslal na vyšší studie do Bolo ně a Padovy. V Bologni byl II-ovým učitelem go Buoncompagní, pozd. Řehoř XIII., a spolužáky jeho byli Reginald Pole, Otto truchses z Waldburgu, Christ. Madruzzo; v Bologni dosáhl H. 1533 stupně r. práv. otom za Tomíckého a jeho nástupců byl zaměstnán v různých úřadech v královské kan celáři polské; obdržel kanonikát ve Frauenburku a jiná obročí. R. 1543 stal se knězem, 1549 bisku
Hospínían (Wirth)
ASs. Maji V.
RkvŠtolf, kalv. církevní hi
storik, n. 1547 v Altorfu (Cuuh,ryc) 1568 kazatel v Curychu a 1576 také představený škol zvané
„Schola Carolina"t
1
archídiakon, 15
farář
při kostele Mariansuém t., 2. 1626, _odpůrce církve
katolické (zvláště esuitů), jakož i luteránů; sp. „De ori ine et prog ressu rituum ecclesiasticorum“ ..na
5; „ e monanchi s" 1588 a č.; „Historia sacra—
mentaria“, 2 sv.,1598— 602; „Concordia discors“ 1607 a č.; „Historia ]esuitica“ 1619; vesměs v Cu rychu. Souborné vydány jeho spisy v 7 sv. v e nevě 11.669—8
hospital (hospítium, hospitale, mwzsíor, Eeroóo zeťov) je obecné jméno charitativ. ústavů pro ne mocné, poutníky, osiřelé a jinak potřebné (misera— pem Chelminským (konsekr. 1550) a vyslancem biles), kde se jim dostává zdarma aneb za menší Ěmš ll. biskupem Augusta keVarmiňským. Karlův. a Ferdinandul., 51munda stal se Byl neunav platy podle potřeby léčení, přístřeší a zaopatření. ným obhájcem katolicismu, proti stále se zmáha— H-y jsou dílem přestan. charity, jež jsouc od dob jicímu protestantismu nejen ve své diecési, nýbrž Konstantinowíchoorganisováno, byloaaž do nejno i v Polsku, jakožto vůdce polského episkopátu. vějších dob monopolem církve. Proto rozumí cirk. Byl prakticky a literárně stejně horlivě činný; zákonodárství h-em jakékoliv útočiště potřebných zřízené za učastl církve z prostředků ucí.rk nebo atřídoby; mezi proslul nejsznamenltější apologety polemiky soukromých. Pro círk. charakter h-u je rozhodným, své htavn svým velice arozšířeným dílem „Confessio cath. fldei“, 1552—53; proti blu aby zat akOVjbyl círk. autoritou prohlášen apřijat.
Poněvadž ustanovení církevního dům, šířili Laski (v.propugna t.) a Verigerio 1;558 (v. t.), vyldaol (r:. spis„ jež Verae doctrinae 2. in Clem 111111; Trident. práva, XXll. aťdřívějšího to sp. „De expresso Dei verbo“ (do češt. plř_el_.rei. a j.) at mkodexového se vztahují jen na círk.? Baltasar Hostounský 1590) a j. R. 1558 p_ovolaljej h-y-, nepodléhají jim světské dobročinné ústavy,
také h-y zvané. Byť charita nebyla pohanskému starověku zcela neznámou, vždyť staří Egypťané a Indové již v 6. stol. př. Kr. znali veřejné nemoc nice, ayBab looňané, Peršané a starozákonní Židé (5. Mojž. 15, 4) měli své právo chudých, přece bylo to teprve křesťanství, které jeho povinnosti svým horlivě ěinn' čommen členům, jako příkaz víry ukládalo. Dbalá příkazu m(v. ]. ve své"diecési. ařišskémDosáhl sněmu sv Parczowě (1564) uznání trildentských usnesení, povolal 1564—5 &'příkladu svého Zakladatele, nejen jiné nabádala, jesulty do Brunsberku; 1565 konal gener. visítaci ale od počátku užívala svého majetku k užitkú a s nodu, v prosinci 1566 byl jmenován papež. všech, 2ejména ubohých,e.ppokládajíc honza (sv Ambro 18, Augusti n.ep jejich 185, leg tem v Polsku. 1569, zanechav místo sebe vlastnictv ŘehořVeliký13. c. 19).již zřízenít. zv. „parabolanů“ Kromera .tálý (v. t.)zástupce jakožto polské koadLutora, se (ošetřovatelů nemocných) a zřízenců pohřebních bylo jakožto o králeodebral do Říma; byl tam edním z nejznamenitějších členů sv. Kol organisovanou charltou církve, která v dobách pro legia; Řehoř XIII. el ce si ho ávžil. R. 1572 po následování se omezovala ovšem jen na péči sou kromou, svěřenou jáhnům. Když se však církví volán;do Kongregace 1573jmenován velko dostalo svobod (r. 313), přišla k péči veřejné, uza pen cni.1řem; staralněmecké, se pečlivě o zájmy církve vřené i neuzav ené, vznikaly h- mající za účel katolické, zvláště vŠvédska. severních2.1ze5mich,mimo jiné různé skutky tělesného &duchovn ho milosrdenství. také o rekatolisací 79 v Capranica u Říma. Spisy jeho vyšly souborně v Kolíně n. R. již r. 357 zřizuje sv. Efrém veEdess morem stí — 4. biskup Poznaňský, z téhož rodu žené nemocnici, podobně činí sv. Basil roku 369
Pavel Říma, Pius lV. poslal jej jakožto nuncia do Vídně k Ferdinandu [. vevvěce h dentského sněmu a náboženské krlse Maximi liana ll. R. 1561 se ardjn álem a pa pe.ž legátem (do 1563) v Tridentu V letechl 1564—9b lopětně
:
hospliál
47
v Caesarei Kapad. a ve stol.5 .S nimachusvŘímě, v níž srovnává charitu se 4 stěnami chrámu, ve kde ve stol. 9. bylo již 24 h-ů. d 8. stol. je znám třídy. Severni stranu vyhradil ústavům, jež mají vPař.Žlbiskup h., HótelDieu zvaný ajiž více než za účel blaho dětí útlého věku, východní pro mlá jet trvá hospic sv. Bernarda. lv dobách úpadku kázně dež dorůstajici, jižní pro pracující a západní pro círk. neustává církev ve své lidumilné činnosti, takže choré a zestárlé. K prvním patři nalezince, sirot se jí pohané právem obdivovali. A co konali v pří čince, vychovatelny, ústavy pro zanedbané, slepé, čině h--ů s počátku jednotllw biskupove mezi nimiž hluchoněmé a jinak stižené děti, které vyžadují vynikli Řehoř Vel. a jeho souvěkovec an Almuž únépl péče; ústavy pro děti, jimž stačí péče toliko mk v Alexandrii, převzaly již v raném středověku kláštery, jež bez h--ů byly nemyslitelny (Clugny, Beck, Tours a j.), neboť i jejich předním úkolem bylo pěstění pohostinství & peče o ubohé. Od dob sv. Vavřince ukládala cirkev svůj majetek u chu dých a_ubohých, činíc tak nezřídka, lidsky usuzo váno, i na svůj úkor, takže moderní jeji nepřátelé, nemohouce ji v té příčině nic vyt_y'kati,vytýkaji jí
doplňující, aniž by od rodičů byly odloučen'y (djesle,
nejso h— nyrozí Pok 'de oopatrovny, kategorii útulky druhou,a p.), dorost, jemuž ve světě spíše bída duchovni, patří mezih-y: učednické do movlny, mariánské ústavy pro opuštěné a osamocené dívky, domyt ovaryšské, ústavy Dobrého Pastýře, polepšovny, svobodárny _aj. Mezi h-y, jichž účelem je péče odospělé pracující, přední místo zaujímají nemocnice všeho druhu, chorobince, invalidovny, stravovny, noclehárny, dělnické kolonie a p. Pro stářrim nebo chorobou stižené dlužno jmenovati špitály, chudobince, ústavy pro osamělé a zase ovšem nemocnice. Péče o potřebné, poněvadž se
aspoň nehospodárnost a podporu remeslne žebroty & lenosti. Cirkevní h-y neměly svůj důvod jen v dobách, kdy státu ani na mysl nevstoupilo, že by bylo jeho povinnosti také o ubohé pečovati, nejsou ani dnes zbytečny. Vždyť hmotneaduševní bídy všeho druhu, nejen že eubylo, naopak, ale co horšího je,že stále ubývá“citelných srdci. Živý cit náboženský, křesťan. altruismus a bohaté pro středky, jichž se druhdy cirkvi zbožnosti věřících dostávalo, stačily na její charitativní ukoly V mim mo řádn ných dobách ovšem církev nestačila, a proto ukládá již sněm Tourský r. 567 péči tu také obcím, a kapltuláry Karla Vel. vedle nich i pánům a na kazují, aby cirkev obracela na účel ten i svůj de
tu děje v h-ech, jim stávají domovem, snad slove uzavřen á am jež" seývhodu, že připouští nou kontrolu podptorovaných, umožnuje účelnost & úsporu, a co hlavního, že lze zde v ohledu ná boženskomravnlm na chovance daleko lépe působiti, než při péči neuzavřené, a proto i přes to, že do jisté míry omezuje svobodu a někdy násilně zasa huje do poměrů rodinných a lze ji užíti jen pro některé druhy potřebných, dává jí církev přednost,
sátek. — Poněvadž pohostinnost (l.byla vlastnosti, již se měl biskup vyznamenávati Timot.
jak tomudobách, četné 11-y, jichž zřizo vati svědčí i v našich třeba státnepřestáváe aoobce epéče
?V
té také ujaly. Církev se nikdy této charitativní činnosti nevzdávala a vzdáti nemůže, nejen ze zá sadních důvodůu, nýbrž i proto, že nikdo ji v té příčiněnahradit: nemuže Aždo stol. 16 mělyh- yoha rakter círk., a poněvadž cirkvi nebo její pomocí b yly založeny, činila si církev na ně právem nárok. Převrat nastal jednak reformaci a konfiskací bohatych kdysi zdrojů círk., jednak úpadkem náboženského altruismu. Také novověký způsob hospodářský, vyvolan' liberálními zásadami, který přivodí stejnom rnost rozděleni důchodů a hospodarske krlse, byl příč:nou, že chudoby a bídy všeho druhu přibylo, na niž círk. dobročinnost nestačila, a tak nucena byla správa státní zabývati se otázkou od pomoci, již kdyssi zcela církví a jejím h-ům pře nechávala. Když byl naukou Lutherovou 0 bez účinnosti dobrých skutkův a ospravedlnění jen z oviry a jeho snahami o zesvětštěni círk. zřízeni vůbec, nerv dobročinnosti ochromen, nastal úpadek círk. h-ů, který absolutistický stát ve snaze uchvá titi z moci círk., co se ale, jen vítal a mnohé staré h-y zabral, nové budoval a z rukou cirkve
..
byly prvními h-yvvbiss.lrup městech h-y prop
cestné a všeho druhu nemocné, zejména malomocné a morem nakažené. Brzy však začalo sei s h—ypro zestárlé, opuštěné a jiné ubohé, a na všecky tyto účely věnována třetina všeho círk. jmění, jež biskup spravoval (quarta pauperum). Z měst biskupských šířily se h-y po venkově, takže za jusliniána císaře na východě a Řehořře Vel. na západě, nebylo již biskup. sidia bez h-ů, které se ovšem tenkráteještě podle zvláštních účelů netřídíly. To začalo teprve později, takže ve stol. 12. setkáváme se již se zvláštními h-y pro nemocné, a tyto zase tříděny podle toho, která řehole nebo bratrstvo je_spravo valy (nemoceonakažlivé, nemoci duševní ap., a lepra, chudémor, pocestné (hospice),
pro schurdlél:,(špiltlály),opuštěné a j, ba ani slepých a hluchoněmých nezapomínáno. Pro všeck byl h-y se zvláštními círk. společnostmi. O zvl štnic h-ech pro malomocné opi-izuje na př. již sněm Lateránský lll. (c. 2 X. III. 48). Všecky tyto h--y, at založené cirkvi nebo soukromníky, byly ve správě církevní a tvořily součást jejiho majetku, a toto historické zásadní právo si církev vždy hájila. jako iiný majetek círk., byly i h-y záhy, tenkráte ovšem Pouze ojediněle, vystaveny hrabivosti moci světské a neušlyřneblahým zákonům amortisace a sekula-. risace ak již za Karla Martelia byly bohatší h-y sekularisovány a jejich správa odevzdána samo statným, jen na králi závislým správcům světským. To však byly pouze výjimky, které jako pravidlo vyhrazeny teprve dobám „pokročilejšim“. Častěji však se záhy již potkáváme se zjevem, že mnohé hY. spravované řeholemi, aby volněji se mohly rozvijeti, domáhaly se práva exemce (viz 111.,968) z pravomoci biskupské a svazku farního. Prvni vý sadu toho druhu propůjčil již Řehoř Vel. h--u v Au tunu. To _'všakje nijak círk. charakteru nezbavovalo, ba více jej utužilo a chránilo, neboť v papežovi dostalo se ,jim mocnější záštity. Všeck l_i-ylze ti'iditi pozpůsobu knihy frýburskeho učené o jesui Sautiera (Dle Phllanthropen ln Freiburg, 1738),
vymanil. jak Práva na své h-y se církevmístec nikdy nevzdala, již Trldentinum na však mnohých prohlásilo (VII. 15; XXli.8—9; XXV.8. de reform), přiznavši dozorčí právo nad správou jmění h-ů i laiky založených a jimi spravovaných cirkvi, po něvadž se stává součástí jmění círk., jakmi cka nonicky byly zřízeny. Že úporněji ještě hájila své dozorčí právo nad náboženskomravni stránkou h-ů, plyne již z jejich účelu. Proto je dosud biskup po svých referovati pětiletých také zprávách Stolicel ovinen stavuvediecese o círk. sv. h-echs diecése. Toto historické a zásadní právo církve na kanonicky zřízené h-y, jako součásttjmění círk.,
a na“dozor \! příčině náboženskomravního vedení v h--ů, státem zřizovaných,znova důrazně připomíná nový círk. zákoník. k 1489 ustanovuje, že mistni ordinář má právo zřizovati h-y, sirotčince a jiné toho druhu ústavy, určené pro skutky zbožnosti a lásky a že jeho dekretem nabývají povahy práv
43
hospitalarius — hospitalisté, hospitalistky
nické osobnosti. Schválení to udělí, jen je—liúčel a nutnosti dobrých skutků, : lásky ku Kristu ko ústavu užitečný a má—liústav dostatečné kmenovvé naných, vznikly v církvi velkolepé ústavy dobr o jmění, aby účelu svého mohl dosíci. Správcové ma člnnostl a láskyk ubohým, v nichž viděla církev
jetku těchto ústavů jsou povinni, spravovati jej podle předpisů nadační listiny, majíce při tom po vinností azapráva, Zbožný ladateljako másprávci pooedl jiného círk.v majetku. nadační listině h-u vypsati podrobně zříkzeuí, účel, dotací, správu a užívání důchodů a stanoviti, co se má státi s jeho jměním, kdyby zanikl. Listinu je vy hotoviii ve dvou exemplářích, jeden pro aruchivh-u a dn.hý pro archiv biskupský. Ordinář má právo a povinnost všechny toho druhu ústavy, i vyňaté, visitovatí a nejsou-lí osobou mravní, jsou však svěřeny řeholnimu domu práva diecésního, zcela podléhají jurisdikcí ordínářově; jsou-lí svěřeny řeholi práva papežského, podléhají dozoru bisku pové, pokud jde o 'uku náboženskou, mravnost,
chudého a opovrženého svého Zakladatelé, a proto podle jeho příkladu a příkazu se snažila jejich strádání zmirniti. Zlaicisovaná naše doba však směřuje k tomu, aby vytlačila církev z této její při zené domény, utlačujíc její h-y aby a zří _zujíc proti nimzabírajíc své h-ya lalcké z důvodu, je
'ejichtcírkevního rázu a duchovního vlivu zbavila.. ína opůdě provozuje zmateriallsovaný dnešní svět svou stranickou politiku ku škodět trpících, nebot nejde ji o ně, nýbrž o podlomení vlivu
církve Proto takézanedbávajíc, přejímá jeji péčía iie ejinah-ytomto jen popoli. stránce hmotné, ano pótlačujíc úmyslněstránku mravněnáboženskou, éčí o nesmrtelnou duši. Proto i při sebe rozsáh—
lejšípotřeba péči veřejné círk. než h-y nikdy ba jich jenebudou dnes větší, b la vzbytečné,. ob,ách zbožně: & spr zbožný vu posvátných úkonů (k. z1491). lk dybycvičení však takový ústav byl vyňat pra kdy začala je církev zřizovati, nebo jsou po slo vomoci místního ordináře, přece má tento právo na vech Roscherových solí péče o ubohé. — iter. avb ubyl podán účetní výkaz. Kdyby to za Thomassín, Vetus et nova eccl. discipllna 1., 2. c.. oo ;F. Wernz,ulus decretalium 111.n. 195—208, kladlatelmodmítl, se taková nadaceže přijímati 1492).K onečněnemá ustanovuje k. 1493, ordináři Rey! Fr., Úkoly sociál. politiky 1909 str. 151 násl.; je bdlti nad tím, aby se dostála zbožné vůli za Fr. Schindler, Die soziale Gegenwaader rt„ kladatele, vyslovenév nadnc,úp1ně,ak.1494, 1905, str. 179 násl., Raízín Frage er G., der Geschichte že pouze se svolením sv. Stlolice lze tyvto ústavy kirchl. Armenpílege, 1894; u Camp Maxim., Die rušiti, slučovati, aneb na jiné účely obrátiti, ač Wohlthátigkeitsanstalten der christL Barmherzíg neni-lí o tom v nadační listině jinak opatřeno. Aby keit, Mohuč 1887; Werthmann, Die Ziele des Cha— m_a_jetek h-ů byl pro budoucnostzabezpečen, plati jako ritasverbandes, Freiburg 1899, W. Roscher, System enptlege u. Armenpolltlk, Stuttgart 1894;. při jmění círk. vůbec ipro tento majetek zákaaz voi der Armen ného zcizování, a při dovoleném zřizování šetření Kirchenlexikon,Hospííal; K. Henner, Základy práva zvláštních předpisů, jak církevních v kk. 1530-42, kanon., ra a123 ,str. 323násl., Brandís,Die kath taks tátních. U nás platí dosud v příčině té g 51. Wohltáti keitsanstalten u. Vereine, 1895, Staats zákosna ze 7. V. 1874č. 50, zachovávajícívplatnosti Iexíkon &reíburg 1901), Armenpílege. Sídí. min. nařízení 2 20.V1. 18 162 a 5 2. zákona hospitalarius (hospltarlus,1)rovputaezqs), hostitel; 26. IV. 1912 č. 86 o právu círk. ústavů zakládatí jméno mnicha (pod rhs k5.._3_),k nasvých pozemcích právo stavební. Také majetek přijímá hosty, vedel eje|Ik modliíšbám, myje jim ntohy at.d., jak to řehole a statuty předpisují. Svatý Be h-ů podroben zákonu o pozemkové reiorcírkevníchVinyl9 ě6(1. 215) a zákonu z 27. V. nedikt ukládá pohostinnost za povinnost, a různé 19191.nčís. 3118V ol 9zajíšltř'ění půdy drobným pach „Consuetudincs“ dovoluji h-ovi výjimky od obser týřům. Promlčení práv h-ů nastává po zákonech vance; smí bydliti v hostinském domě, porušiti církevních ve poozák ench státních ve 401etech silentíum ap. hospitalisté, hospitalistky jsou řeholní společ— ( 8514,1465 občanského zákonníku, . nosjí, které se zabývají ve svých, nebo laických 47). zká. Správa jmění 4círk. h-ů ucírkevními nás se děje domech, službou 7. V. orgány za podle stát nemocnicích, nebo ambulantně ního dozoru. V pochybnostech o charakteru h—ů, nemocných. Jimi dosáhla círk. péče o nemocné svého jde-li o ústav ryze církevní či nic, rozhoduje mi nisterstvo školství a národní osvěty. — Soustavně vrchole, a proto rnaěínejen na vývoji této péče, nýbrž i na Vývoji kařské podstatnou účast. Sp jež ujal se péče o ubohé & zřizování h-ů v rozsáhlé čátku yly tovědyl jen zbožné spolky a bratrstva, míře moderní stát svou chudinskou a zdravotní se záhy ustavily v řádya kongregace, jimž se po politikou sociální sám, aneb obcemi ajejich s_vazy jejich učelu dostalo kolektivního jména h-ůah-ek,. (okres, země), a odtud slove péče ta veřejnou, či špitálních bratři a sester. Poněvadž řehole sv. s níž se potkáváme nejprve v Anglii za královny Auřustina dala se nejlépe spojiti s péčí so nimiž nemocné,. byl to nejprve augustiniánšti terciáři, se, Alžběty r. 1.607 h-u, zde státem budovaných, ...
u—A
.—
sta Ry akousku se zejména chudobince, smutně proslulými. měla péčío ubohe'a zřizování a ve dení h-ů až do Josefa 11.na starosti církev. Teprve tento panovn ivnk dal, po vzoru péče zavedené na Buquoiských panstvích v Čechách, direktivy pro farní chudinské ústavy v celé říši :: zakládal ve řejné nemocnice: ostatni ubozi přenechání církvi (ústavy ro slabomyslné, sie ce a hluchoněmé) a obcím (pitály pro staré ne uživě chudé). Zákon domovský z r. 1863 předepsal nové zásady obecní chudinské správy, o níž činěny dle různých syste mů v jednotlivých místech rozmanité pokusy, které nejlépe dokazují, že veřejná péče se nemůže obejití bez péče soukromé, že obě se mají podporovatl a že
ipřes to na
jako h-y, potkáváme. Ve 3 ně ojení, po vzoru rytířských řádů, ež půvo týž nebo účel sledovaly a záhy se po Evropě rozšířily, dostalo se jim tako véh :>rozšíření, že bylo skoro tolik družin h--ů a h-ek,. kolik nemocnic. Za nejstarší z nich se pokáldá. bra rstvo, založené v 9. stol. při hospítálu kostela P. Marie dela Scala v Sieně blahosl. Sororem. Přičiněním řádů rytířsk 'ch, našel vzor ten hojně—
násuedovniků, a již r. 1 potkáváme stímto pů vodním bratrstvem, jako řádem se řeholísv. Augu
stina, rozšířenýmpod jménemh--ů NašííMilé Pani
ze Scaly, po celé jižní Evropě. Uvolněné kázeň a nepřízeň do erá od reformace na řehole úto člla, byla příčinoutjeho zániku, ako u jiných toho ty však záhy byly vyplněny
yp rav va budou slova Věčné druhu řeholí. Meze
Pravdy: „Chudé budete míti vždycky s sebou“. Z ná novými řádyž a kongre acemí, zejména zoru o pomíjejícnosti vezdejších statků, jemuž četnými kongregacemi h-ek,j žsvými je noduchýmisliby, ovšem člověk bez víry v život budoucí nerozumí, volnější klausurou, časově více vyhovujícími kon-
hospitalité, hospitailtky
49
stituceml, lépe byly chráněny před vnitřními spory španělská následkem 1868kongregace vnalě ztenčila, sloučilyútisku se oběvlády pod a vnějšími útoky, než staré řeholní řád. Zpraavidia se 1835a nemyslí se při jméně h-ů na půvo ni bratrstvo řím. generálním představeným. K třem řeholním a potomni v mnohé odnože rozvětvenou řeholi h-ů slibům připojují čtvrtý bezplatně sloužiti nemoc
sv. Ducha či špitální bratry sv. Ducha, založené
ným. Do'imČecheje , vy- Quidonem z Montpellieru r. 1190 a lnnocencem lll. kázav kostel“uevdl sv. Ferdinand ll. udyrna Starém r. 11198potvrzené, týž paBežMarie r. 1204 jako řeholní kanovníky dokteré nemocnice in Sas sonla v Římě uvedl (viz Sv. Ducha řehole ve Slov níku bohověd. lll., 629). Vedle této řehole b ly i jiné s týmž jménem („dulcis hospes animae' účelem, nazývajíce se podružně po místě svých ko stelů & nemocnic, kde hlavně morem ale rou sti ženým posluhovaly, a proto zakládaly sv nemoc nice na březích řek, jako v Římě na Tibeře, v Mohuči naRýnu, v Ulmu na Dunaji, v Mnichově na lsaru a Ženskou větví h-ů sv. Ducha
bílévedle paní,služby jež vznikly ve péčí Francii r. 1212,zabývajíce se v choru o nemocné děti. Jako větev mužská, zanikly i tyto h-ky v době fran couzské záhyky však ožily,jako ovšem ne již jako revoluce, chorové jepti a h--zase ky, nýbrž sestry s účelem výchovy ženské mládeže. Jiným řádem
h-ů byli h-é či brattři sv. Antonína (Antonité viz Slovník bohověd. l., 504 ah- -é sv aku ba (jakobité) z 13. stol., kteří však již r. 1459 Piem ll.
byli zrušeni, ač vecisterckou Francii sepotkáváme udrželi až do hs-y eřehoií se r.v 1672. Bur gosu, odkud se šířili po_celém Španělsku. V Aube racu (Aibrac) založil je .1120 vicomte Alard z F1andrů a Alexandr lll. r. 1162 potvrdil je, jako řád 5 augustianskou řeholí. Účelem těchto h-ů b la péče o poutníky a chudé nemocné, a proto měl rád ten pateré členstvo: kněze, rytíře, bratry laiky
městě aražském, kdenemocnici. zřídilinna te edejší řdoby sáhlou výstavnou řád jezroz kladem moderní a methodické péčeo nemocniční a má vzorné nemocnice, jak o tom svědčí jeho nová nemocnice v Praze Mladší odnože řádu milosrd ných jsou založeny, jako řeholní kongregace s jed noduchýml sliby a vznikl hlavně v Belglia
mec ,odkud proniklytaž Předniamísto mezi nimi náleží bratřrímoAmerlky. sv. Hippolyta či bra třím křest. lásky sv. Hippolyta. méno své mají od svého hospitálu při kosttle sv. ippolyta v Římě. Zakladatelem jejich byl Bernardín Alvarez, kterýj e r. 1585 milosrdných v Mexiku založi, Vílí.vnitřních dal jim výsady braírí. a Klement nohých sporech reor anisoval je r. 1700 Innocenc Xll. podle konstituci m losrdných bratří. Předchůdci těchto dnešních h-ů byli Alexíáné, řeholní pospolitost, která vzni 'zozemí z Lollhardů a jiných toho druhu charitativních bratrstev za úče lem ošetřování nemocných, zejména na duchu cho rých pohřbívání nemajetných. Ve 14. stol. do bách &častýchmmoorvých ran setkáváme se sv nimi
vPorýnsku,kdesenazývalichudí bratři. Eugean.
s ohledem na jejich záslužnou činnost nazval je Celiíty, a ženská větev této řeholní společnosti jméno to dosud podržela. Když si Celllté v hlav ním svém sídle v Cáchách postavili kostel sv. Ale xia, přijali jméno Alexlanů a od r. 1472 se jako řehole s regulí sv. Augustina ustavili a rychle ší (opžatrovníky nemocných), donaty žen. pro polní ženy pro obsluhu nemocných Záhy práce však řili. Počátkem stol. 18. však nastal úpadek, který převládl život kierikáiní, který učinil z těchto pů stavován teprve reformou,hvyšedši roku 1854 Marienburgu v Cc hc.h Reformu po dních h-ů řeholní kanovníky, a proto poslední zbylkláštera jejich opat, potomni arcibiskup Pařížský Noailles, tvrdila sv. Stoliceer. 1870,adnes se nazývají„ milo srdní bratřiž Cách“. jejich ženská větev (Alexiánky) osadilgejich sídlo Pod r. 1697řeholními níky ř du sv.původní Augustin. jménem Betlkanov eh -'. "vznikla již v 15. stol. a má hlavní sídla v Cáchách mitů podkáváme se s několika nábožen. spole & a Kolíně Rýnském, sledujíc týž cíl jako u nás še nostmi h-ů již ve 13. stol. První, o nichž se zmiňu c divé sestr. Po černém svém úboru nazývají se kronika Matěje Pařížského k r. 1257 v Cambridgi, čelí-nymisestrami (viz Alexiané, Slovnik záhyzanikla.H-é Pales tinští, z nichž podle p) také vědnýi. ,.276) Knejstarším h-ům patří takéboho naši dání vzešel řád křižovníků s červenou hvězdou, křižovníci s červenou hvězdou, ijmžr 1234 rovněž se neudrželi, což platí i o ostatních: betle svěřila blahoslavená Anežka Přemyslovna svůj hemitech, rytířském a špitálním řádu P. Marie Bet špitál pro opuštěné_a nemocné na Poříčí v Praze. lemske, řádu betlehemitů guatemalských a jeeho Odr .1252 mají svůj dům u sv. Františka u Praž ženské větvi betlehemitkách (viz Betlehemité, Slov— ského mostu, kde až do našich dob měli špitál pro nik bohov. ll., 188). Řehole h-ů, zvaná bratři La choré, zestárlé a špitální účel řáduz am a11nopuštěné. nes za Vojenský duchovní správ vu. — zarovi, dlouho původně rytířského řáduLudvik ]ohÍanitů, takése jako odnož hospítálni neudržela. Vll. Četnějši ještě než h-é byly řehole a společenstva :uvedi je do Francie a daroval jim r. 1154 slavnou církevní ošetřovatelek ženských nemocných v ho nemocnici v Boígny u Orlete,ansu jako dům mateř spitálech a pozdějiipo domech,jež zovemeh-kami. ský. již r. 1257stali se však řádem rytířským podle Sdílely celkem osud řeholi mužských, jichž dílem vzoru johanitů, zvan' od r. 1607 „ordre militaire byly odnožemi, dílem samostatnými napodobiteli. Z h-tek, které se dosud udržely, jako nejstarší se et ont hospitalíer deZe Stř aHzareet Notrea Dame du uvádějí Sestry německého řádu, třetí to sou Carmei“. h- -ů sedeudržel dnes nej vícejerozšířenřádmilosrdných bratří sv. jana část řádu německých rytířů, jimž svěřena péče 2 Boha (fate bene frateili), založený týmž světcem o nemocné v nemocnicích řádových. Z nejstarších r. 1540 bez vlastní řehole, již zastupoval s počátku domů těchto h-ek se připomíná jeich mateřinec příklad sv. zakladateel ajím ře eepdpsaný domáci v Bernu z r. 1296. V dobách sekularisace zanikly; Pořádek. R. 1572 potvrdil je ius V. jako laický poněvadž vsak dnes vrátil se řád něm. rytířů zase řád se řeholí sv. Augustina. V každém jejich ře kpůvodnímu svému účelu, k péči o nemocné a za holním domě měl býti jeden ze členů vysvěcennna lo'z'il četné nemocnice (Friesach, Opava, Langendorf kněze, aby jim & nemocným sv. svátostmi přislu a j.), byla jeho ženská součást r. 1855 take obno hoval. Konstituce řádu milosrdných bratří potvrzeny r. 1617,aar. 1624 stalo se mu výsadym endi vena a má své mateřskéddomy v Opavě, Bruntále aFr (johanité), iesachu s 22jsoucen řeho půvo om.cyTaké rytíři maltéz ně špitálním řádem, kantů. Již r. 1592 rozdělil se řád valně rozšířený ští měli ženskou odnož h-ek sv. jana Kř. (johanítky), Ve dvě kongregace, španělskou se sídlem v Gra založenou již r. 1100 v Pa' estině, odkud se záhy zad? a italskou vŘimě. vní užívala řeholního abitu barvy hnědé, druhá barvy černé. Když však po jižní Evropě a ve Francii rozšířila. Zde nálee Český slovník bohovědný V.
4
50
Hospitíus — hospodářství národní
žela jim také starobylá nemocnice v Beaulieu ošetř0vání, _jež jsou jedině účinnými prostředk (r. 1235). Během franc. revoluce zanikly, a týž osud k zdolání bid! resignaci nemocných, a při nezhojltelnýom aspoň k tích a odevzdanosti. stihl i četné jiné h-ky, jako h-ky sv. Gervasia, sv. Kateřiny v Paříži, h-y Srdce Panny Marie či nebyly a nebudou řehole h-ů a h-lek, těchto an pani Haudry (haudryotky) rozšířené po celé dělů milosrdenství nikdy, a nikým překonány. Řehole Francii a j. v. Některé z nich síce zase oživly, ty patří k tak .zv. činným, poněvadž křesťanský jako h-ky sv. Tomáše z Villanova z r. l660. Vět altruismus jest jejich účelem. A je s podivem, že šina však zanikla, a i ty, které se udržely, nebo právě stol. 19., a to v zemích, kde život nábožen byly obnoveny. jako všeck řehole trpí nepřízní ský vůbec a asketický zvláště, zdál se býti již udušen, příčiníly k jejich vzrůstu měrou největší. vými protířeholnimi zákony rancouzskýml z r. 1 . V. 1904 a 1906. Z novějších, u nás blahodárně Důkazem toho je, že od r. 1 bylo se za působícíchh-tek, dlužno vzpomenouti Alžbětlne k, bývatí Kongregaci řeholní více než 50 novými žen či řeholních sester řádu sv. Františka (viz Alžbě skými kongregacemí a jejich konstitucemi. Líterat. tlnky, Slovník bohov. í., nás.) 'a šedivých M. Heímbucher, Die Orden u. Kongregatíonen der sester třetího řádu sv. Frantíškaspéčíonemocné kath. Kirche, Paderborn 1907; Fr. Wernz, Ius de .—
po domech i v laických nemocnicích. U nás byly cretalíum, HI., 586 násl., 1898 násl.; A. Vermeesch, založeny r. 1856 a mají svůj mateřínec při kostele De religíosís institutis et personis, Brugls 1909; sv. Bartoloměje na Starém městě Pražském. U nás j.Hergenr0'ther, Kírchengeschichte, Freiburg 1886;
zavedeny ponejprve vzoru korrí'řregacesester téhož jména, založenych v isse r. &mající mate řínec ve Vratislavi, nesmějí však býti zaměňován , ač maji týž účel, se šedivými sestrami či milosr nými sestrami sv. Alžběty (viz Alžbětinky, Slovnik bohov. l., 364). Přední místo mezi milosrdnými
F. Kryštůfek, Církevní dějepis, Praha l892; jas. Schindler, D. soziale Wirken der kath. Kirche in der Prager Erzdioezese, Prag 1904; Héíy'ot,Histoire
des ordres etc. doplněno Diction— naire des ordres reli ieux va ňydáno igneho jako Encyclopédíe théologíque XX—X lll; Herderův Konversations—
sestrami náleží milosrdným sestrám sv. Vln lexikon lV. Hospitaliter; Buchberger, Kirchl. Hand
cence 2 Paul , které týž světec r. 1633 v Paříži založil a svou řeholí opatřil a Klement IX. r. 1668 potvrdil. jako druhdy bekyně, nejsou ani vincen cíánky řeholi ve vlastním smyslu, nebot neskládají slibů řeholních, přes to však jsou po celém světě nejrozšířenějším círk. ústavem pospolítě žijících h-ek. Až do r. 1850 tvořil každý jejich dům samo statnou společnost, od té doby však většina se vrátila k původní řeholi & spojila v provincie pod nejvyšší představenou ústředí Pařížského a nazý vají se dce Božské lásky sv. Vincence, nebo slu žebnice chu ých nemocných. Mateřince této řehole, které nejsou ve spojení s Pařížským ústředím, jsou samostatnými díecésními církevními ústavy. jména milosrdných sester užívají a jejich úkoly plní: Kanossíanky či děvečky chudých, hraběnkou
lexikon, Miinch. 1907,Hospitalíter, col. 2023; Staats Iexlkon, Religíóse Orden str. 157 násl. Sldt.
ospitíus viz Hospicius.
Hos dář, samostatná příloha k „Českému Západu“ (red. Ant. Havelka) v Plzni, roč. 1. 1908; vyšlo 12 čísel.
hospodářství národní. 1.Záměmá a stálá činnost
respect. jeji organisace za účelem opatření vnějších statků a zabezpečení úkoje potřeb pro určitou dobu (hospodář. perioda), řízená zásadou hospodárnosti . '. nejmenšími náklady dosíci, pokud lze, nej větších výsledků, slove hospodářstvím. Podle toho, 'e—lípodmětem jednotlivec, aneb společnost, lišíme mezi h-ím jedinečným (soukromým) a společným
_...
statky jednotně opatřují a(pospouitým) spotřebují, V by prvém i víceseosobami, na př. rodinou;
z Kanossyr. l808 založené, sestry milosrden hospodářství to je však ovládáno jedinou vůli, ství ježišova (špitální sestry řádusv. Augustina) na př. hlavou rodiny. je-ii podmětem h. společost r. 1630 v Dieppe založené a r. i 4 potvrzené s mateřincem v Rennes, Auray a Quebeku, Sestry sv. Kříže z íngenbohlu ve Švýcařích, potvrzené
(obec, stát), v níž je zahrnuta hospodář. činnost více podmětů h. jedinečných, slove h. to pospo
které do Prahy, kde mají 2 domy a ambulantně ečují o nemocné, přivedla hr. Schónbornová, acelá řada jiných, po výtce ve Francii a Německu v mi nulém století vzniklých ženských kongregací hospi tálnich. Pravidelně však myslíme pří jménu mílo srdn 'ch sester na milosrdné sestry sv. Karla Borro mejs ého (víz Borromejky, Slovník bohov. ll., 369), nebot všechny ostatní užívají podružného názvu, bud' některého světce (světice) nebo mista svého vzniku a mateřínce. Konečně zasluhují zmínky
obecné, jemuž při společnostech politických říkáme veřejné. Proto zahrnuje h. společně 1 h. soukromé. i obecné. případně i více h. obého druhu. S vývojem hospodářského života přibývá h. společných & mezi nimi (typem jejich je stát a vedou se na účet mnohých) zahrnutými v nich h-ímí jedinečnými (typem jejich je hospodařící rodina) vznikaji vlivem různosti povolání a nutností směny služeb a statků
lítým, společným,jsouc abstraktně pojatým souhrnem r. 1878,také u nás rozšířené, Chudé stužky Kri více hospodářství *iedinečných. K úkOji společných stovy z Dernbachu (dlec. Límburg) z r. 1 , & obecnych potřeb společností slouži hospodářství
rozmanite styky a závislosti. Tato vzájemná závislost všech h. v jistém státním území má mnoho společného i humiliatky, ženská větev řádu humíliatů z 12. & osobitého, čímž se liší od h. národův a států stol. Po své první představené Kláře Blassoní, na “PVC.—hl, a mánie-ll, na zřeteli společné jevy a znaky , r , ulutcur zývaly se též blassonské jeptišky-a h-ky obser vantky a po šedém úboru svých laických sester státním uzemi, mluvíme 0 h. n-ím. Lze je proto berettinky. Zabývaly se péči nemocných, zejména malomocných. oněvadž se jich netýkal zrušující dekret Pia V. z r. 1571, jímž byl mužský řád hu mílíatů zrušen. udržely se v Italii podnes, kde mají pět samostatn 'ch klášterů. — Všichni tito nadšení následovníci ristovl zasvětili svůj život službě trpícího bližního. jejich požehnaná práce ve službě obětavé l s k bližnímu přinášela vždy hojně ovoce, jak ani jinak býti nemůže u těch, jež k službě té vede zbožná mysl a nezíštná láska. jen z těchto pramenů může vyvíratí láskyplná služba a pečlivé
" ' * , ač není jednotné definice, jako souhrn vet keré iospodář. činností všech h. jedinečných i společnych, sloučených v jednotu státním svazkem a charakterísovaných společným právním a hospo dářským řádem. 0 není národ jen součtem jednotek, nýbrž společenským organismem, tak t h. n. není mechanickým součtem všech ve státu existujících hospodářství, nýbrž mravním celkem a proto není konkretnim. Všechna 11. jsou zde sloučena ve vyšší jednotku, doplňujice se vzájemně jako články celku. je to společenský organismus
hospodářství národní a ne aggregat všech hospodářství v národě nebo ve státu. je to abstraktně pojaté jedinečné hospodář ství celého národa, které by se stalo konkretnim jen tenkráte, kdyby se uskutečnil na př. extrémní ožadavek socialismu otoře pospolanosti výrobníche prostředků, výrob a spo eaby h. n—ím, ysl me na celek, jejž představují všichni hospodařící určitého národa ve své pospo— litosti, myslíme tím skladbu tohoto abstraktního celku všech hospodářství a přizíráme k úkolu a
51
jedinečným, jak nám je líčí socialisté ve svém budoucím státu. Vše by bylo společným vlastnictvím v tomto hospodáařstvi, a vláda by jen stanovila co a kolik mají jedinci vyráběti a mnoho-lise z toho každému.n-ím dostati. Konečně pojí všecky hospodařící princip charitativní, jeho základem je láska k bližnímu a hlavním znakem bezplatnost vykonaných hospodář. úkonů. Nejde tu o hospodářský prospěch hospodařlciho, nýbrž o prospěch jiných. Ta tomto principu má
každý bez_ohledu pro sebe hospo postavení každého __hospodařícíhov tomto celku, dařiti, nez jen za na tímdruhého úče ealem,jen ypřebytek své kjejkich stykům a různým zřízením, charlaáktzerisují kter toho vznikaji, pospolnost hospodařících věnovati potřebnému Poněvadžčinnostitmohl by cem & vbližnímu. případu a dále udržují. Všechna hospodářství mají společnou hospod. národnostní základnu, a proto ezznakem h. n-ího potřeby obdarotvaným, byl také každý opatřen živootu nutným h. n-ím e třeba politická jednota, a nikoli technlcká nebo indi vším viduelní stránka hospodářské činnosti národa. kombinace všech těchto tří organisačníc zásad. Přes to však není h. n. totožné s hospodářstvím Prvé, aby všichni hospodařící se aby úsiiovně při člňovali o výrobu stat pečovali státním, které jest sice největším a nejdůležitějším o úkoj potřeb pospolitých a “třetí, aby se v ze všech hospodářství ve státu; ' h-ím společným, je toliko součásti h. n-ího &proto rovnávala drsnost, již zásada prvníssebou přiná í. nemůže míti jiného účelu, než toto: blahobyt národa jest jisto, že by h. n., spoléhající pouze na prin Poněvadž h. 11. spočívá na dělbě práce a směně cipu soukromohospod. potřebámhospodář. člověka, společenského, anestačilo aproto výstřední mezi hospodařícími, mohlo vzniknoutí teprve tvora v dobách, kdy dělba práce stala se národní, t. j. liberalismus nemohl veřejněhospod., udržeti. Než, ani n., řtí výlučněsezásadou jak h.ždá když se uskutečnila v národě politicky sjednoceném. zené proto nenls taršin žemod rní stát, s nímž socialismus, nemohlo by svého cíle dojíti, což piattí souběžně postupsuje,atonejdřive ve státech západo i o výlučnosti principu charitativního, žádaného ko mem. kmobínovati tyto zásady aby evropských, počátkem 16. stol.H . n. jest jedním munism ze životních základů každého národa, neboť jeho h. ti. co nejlépe svého cíle dos lo, není ot zkou stavem je podmíněna výše jeho vzdělanosti a na snadnou, která se kryje v praxi s otázkou, do jaké jeho jeho kulturní pokrok, byť ne do térozyoji mirya spočívá výlučně, jak to materia iistický dějinnýtnázor Markův. je-lhicílem společnosti státní obecné blaho, nemůže ani h. n. míti jiného účelu, než hmotnný blahobyt celého národa, aby mohl dospěti k cíli vyššímu. Proto jest na něm vytvořili takový hospodářský řád, aby vyhovoval potřebám'! rostoucí populace národa, ato' | potřebám stále vzrůstajícím. Nelze mu ovšem ukládati, aby stačilo všem potřebám jednotlivých občanův, to' je nemožné, neboť vnější svět statků, jimiž h. n. disponuje, je omezený, kdežto žádostivost lidská
míry je stát oprávněn zasahovati vhospod. činnost svých příslušníkův. Ze zásad těch převládá v ho :spodářstv vůbec vh. n-ím zvláště princip sou kromohospodářský, nveboto úkoj nezbytných potřeb,
kterého se soukromohospod. činností doděláváme, est na prvém místě jednomukkaždému se starati. Než, i principu obecněhospodář přidělen v h. n-ím úkol podstatný, jak patrno z cele řady potřeb, jež
na sebe berou obce, okresyastát. Aže aní princip charitativní není zbytečným, ukazují nesčetné na dace a dobročinná zřízení, bez nichž není společ nost a protoona 1 h. n. msysli.teino A tak jeesku
neomezená,am mot oz důvodů solidarity všech tečné fi. fr. kombinací těchto tří zásad, byt i dnes
příslušníkůnároda nesmí se přlzírati jen k některým jeho třídám, nýbrž ke všem. Proto měřítkem roz děleni statků, h-ím n-ím opa,třených jest hospodář ská výkonnost jednotlivých hospodářství; tu však, hledíc k solidaritě všech, nutno upraviti ohledy mravnímí, zejména ohledy k spravedlnosti &lásce. Ato vedekor anisačnlm zásadám, jimiž se h.n. spra vuje.Svazky, jež jednotliváh. poutají vcelek h. n-ího,
převládala zásada soukromohospodářská, neboť v proudu dějin nabývá vždy některá vrchu. — Na
otázku jakřomikd stupninbralu.hse hospod. lidstva, než dooospě n-imu, vývoj zní odpověď různě, dle různých echarakteristickýt:h znaků? jimiž se vyznamenávají bud' jednotlivá dějinná obdobi výro y, 3 n a zrn měn poměru mezi výrobcem _a spotřebitelem či míry oběhu statkův. Od
spoléhajínatrojím '
mělo se až do polovice min. století za !'chnl to,ž ch národové prošli 3 hospodář. stupni rejnohospodářském a na principu charitativním. ' stotelovšc Po zásadě první, jejímž účelem je soukromý opatřování statků: honbaaa,rybolov chov dob tka hospodářský prospěch a zvláštní náhrada za vyko (hosp. kočovné) a orba. K tomu připojil Be řich List, přizíraje k moderní výrobě, jako další stupně nane služby hospodařícího jedince, nestará v hospodář. životě jeden o druhého; každý tu pečuje výrobu zemědělsko-průmyslovoua tržební. bdně ien o sebe. Výdaje které činí za účelem zjednání iGrosse (Die Formen der Familieu. d. Wirtschaft. potřebných statků učtují se přesně po hospodářsku, l18.96) e by všichni národové těmito stupni po hodnota za hodnotu. Kdyby jen tento princip sobě bylip rošii, k tomun ezie podle novějšíchvý ovládal život národohosp., musil by ten, kdo sám zkumů přisvědčltl, spíše lze říci se Sombartem, nevyrábianebnemá statků, jež by směnil, zahynouti že njde tu 0 stupně časově po sobě jdoucí, hladem. Principu veřejnohospodář. je základem nýbrž místně vedle sebe kráčející. B. Hildebran obecný prospěch všech ve společnosti hospodařících. dovi je rozlišným znakem stupňů hospod. vývoje Charakteristikem jeho jest obecná odplata za služby způsob směny statků, která se dála nejprve ln na celku prokazované. Proti všem výdajům hospoda tura, po té v penězích a na konec úv rem. Také řícího na prospěch společnosti stoji tus souhrn tento dějinný vývoj hospodářské činnosti srovnává všech skutečných nebo možných prospěchů, jichž se jen do jisté míry se skutečností; i tyto stupně se mu zase od společnosti dostává. Kdyby'j en jdou spíše vedle sebe než po sobě. Dějinám spíše tento princip všechny hospodařící v národě slučoval, vyhovujicaíje rozdělení Búcherovo, jež vychází z míry oběhu . iiche eorotdmíá n,ázor že by sm Potom by..n žil přestao a hospodařil národ jako jedna velká rodina,h by býti pospolitým, bylo by mohla býtl měřítkem dějinných forem hospodář-— .
52
hospodářství národní
ských. Až do polovice středověku byla perioda t. zato na vrcholech vědy má převahu dedukce. Toho zv. uzavřeného hospodářstvídomácnostniho, hradí však nebylo vždy v h. n-ím dbáno,a odtud vzní kaiy tu časté spory o methodu, odtud nejednotné cího soběstačně všecky svéperioda potřeíhybeze směnpřímé s ho jeho třídění. Dosud nejobvyklejši'je soustava, daná spodářstvím cizím; druhá je Jerioda směny či hospodářství městského, kdy pracuje vý předmětem & úkolem vědy národooho.,spod po nliž robce buď na zakázku. nebo prro míst.ui trh, takže se rozpadá na část theoretickou a praktickou. The jeho výrobek přichází bezprostředml směnou na orie se zabývá především činnosti popisnou, ba spotřebitele. Ve třetí periodě, zvané .Búcherempe dáním dějinným a statistickým &snaží se spekulací riodou národního hospodářství, neomezuje se již (dedukce) í empirií (indukce) vystihnouti určité výrobce na blízké zákazníky a místní trh, nýbrž pravidelnosti jevů hospodářských. Takto nabyté vyrábí do zásoby, ao zákazníky | v krajinách vzdá poznatky zůstavuje části praktické. Poněvadž úkolem lených se mu stará nový stav obchodní, který se theorie jest ukázati, jak statky vznikají, od výrobce vsunul mezi výrobce a spotřebitele. Kdežtovve-p k spotřebiteli přecházejí a jak se spotřebují, dělí riodách dřívějších měla při výrobě největší úlohu se podle ]. B. Saye (1767—1832) na nauku ový práce a půda, má v této periodě největší význam robě či opatření statků ačinitelich výroby, 0 oběhu stůvatk Část praktická či kapitál. Chceme-li na cestě, kterou Biicher nastoupil, rozdělení a spotře dále pokr.čiti, přicházíme ke čtvrtému vývojnému národohospodář. politika zabývá se politikou ze stupni, k hospodářství světovému. Ač je tato the mědělskou, tržebni a dopravní a vědou finanční. Obě tyto součásti vědy národohospodář. mají týž orie snad pravdě nejpodobnější, přecenemá aniona všeobecné platnosti, jak uznával již Búcher, ne cíl, ukázati jednotlivci i národúmc estu k blaho hledě ani k tomu, že činí se jí po stránce histo bytu a za tím účelem upravovatl jejich hospodář-_. rické & zásadní nejedna správná námitka činnost.]iní jinak nebots .n-io ov te které Pouhé dějinné zkoumání směny aneb jiné stránky době bývá určován převláděajícimi tehdy _názory h. n-ího nemůže býti pravou měrou pro posuzo mravními a filosofickými, konečný cíl však je vždy vání hospodář pokroku a jehovývvo oje. K tomu je týž. e nesmí při tom přestupovati zákony mrav třeba, aby se na podstatu h. n-ího pohlíželo zá nosti, je samozřejmě,neboíh .n ač nenisoučástí ouky, je precvědou ethickou, s mravoukou sadně v zorném úhlu teleologickém. Tomu hovi mravo ovšem jen v jistém smyslu složité rozdělení Som úzce související. Ta vede ji negativně a skytá jí bartovo. H. n. je dílem tisíciletého vývoje, který má zkoušetí své vědou vlastní ověty, nebot účelu není pouze tom, jak má nesporně jisté stupně; stanovení jich se dosud krltřeria, 1:5|svémjimiž nezdařilo, at vzalo se za základ kterékoli krite mnolžítl bohatství kterýmkoli zpúvsobem. [ zde platí rium, nebot žádný stupeň potomni nevytlačil zcela všeobecné zákony mravnosti o člověku, tvoru spo předchozích. — Úko ojpotřebje na konecvkaždém, lečenském, který má vedle povinností k soběipo— tím spíše však v h. n-ím závislý na území, jež ho vinnosti k jiným, a proto nemůže všemi prostredky spodařící národ obývá, a na přírodních statcích jvchž bezohledně jen vlastního blaha se domáhati. Sku zde lze nab ti. Třeba technika a práce mírnila ne tečným blahem jest jen to, co se vyhýbá všeliké vním..le které na to zapo příznivě po mínky, dané přírodou, přec zůstává na kollisi s řádem mrav konec člověk, pán přírody, všude ve své hospodář. míná a poměr člověka k hmnotnýmstatkům jinak činnosti závislým na obklopující ho přírodě. A proto pojímá, bylo by vědou jednostrannouaspolečnosti platí pro I:. n mk území zásady: vyrobiti neprospěšnou. Ač není úkolem vědy národohosp. na daném území hpokud lze co nejvíce statkův a jíti až za sféru hmotnou, nesmí přec zapomínati, rozděliti je tak, aby došlo knejrozsáhlejšímu úkoji že vezdejší blahobyt jest jen prostředkem k dosa všech otřeb aspoň těch, kdož jsou hospodářsky žení cíle vyššího, s nímž se nesmí nikdy octnouti činní. ako nezaniká jedinec ve státu, tak nemizí v rozporu. Mravnost je eminentně prvkem soci ani jedinečné hospodářství v h. n-ím, které ho jen álním, kterýž v h. n-ím dlužno respektovati,mmá-li svému úkolu dostátí. — Dějiny. Svědou národo doplňuje, omezujíc 'ehot.svobodu, voy hospodář. je tomu právě tak, jako s jinými obory žaduje účel h.n í-o, j. hmotn!okudo blahotoho národa. Atak má na vývoj hospodář. také nemalý vliv lidského vědění, praxe bvla tu dřríve než věda. Ve _rúzemí,hlavně však jeho účel hospodářství. — 2. “starověku a středověku bylo badání národohosp. ovem h. n. rozumí se takév ,jednajicí 0 h. toliko v zárodku. _Napředbylo třeba pokroku věd .n-ím. Také se nazývá „poiitickvá či sociální ekono jiných, které by jí skytaly dostatečný materiál a mie“ či správněji „ekonomika“. Je to vědaohmot bezpečné methody pro její šetření, aprotoje věda ném blahobytu národa, pokud ho lze uskutečniti ná národohosp. vědou poměrně mladou a plodem velmi ležít m uspořádáním hospodář. poměrův. lest prak pokročilého rozumového badání, byt' některé její tiek m odvětvím sociologie, majíc za svuj hmotný poznatky praktickou potřebou vnucovalypřes se lidstvu všec dobách. Starověcí národovél to,že předmět hospodář. život národa a za předmětfor ve málný hmotné jeho blaho. Poněvadž džnvšak jejich veleduchové vnikli do některých otázek ho snadno hospodářskou činnost oddělovati ocinjiné spodá řských, s význačnějšími jevy života ho spodář.m áIo přece byli obeznámeni. Příčinou toho byly lidské činnosti, proto i nesnadno stanoviti proto ostře tehdejší názory 0 státu, v němž jedinec & jeho vymezené definice věJey národohospodářské; jest i nejednotné její rozdělení, k čemuž také ne hospodář. činnost zcela zanikaly. otroctví a spo málo přičiňuje nejednotná methoda. Není věd, ené s ním opovrhování výdělečnou prací a j. v. ....
kteráb od svého vzniku byla tolik trpěla uží ,ržnýb zvválky,kt ámělanezáleželo převahunad zá poslání tehdejších ádob z prů váním jednostranné methody, jako věda h. n-iho. Dějilnné ležitlostmí hospodářs 'mi.Nejstarší dochované po
Mravně badání filosofické om mělyškoly bylynárodohospodálřské, stejně osudn dukcim klasick jako zanedbávání dedukce škole historické. Badání národohospodářské musí se opírati stejně o obojí methodu, induktivní i deduktivní, aby se doplňo valy a kontrolovaly. Nestačí pouze činiti správné _závěry, nýbrž potřebí také zkoumati návěsti, zda jsou historicky a zkušeností zjištěny. Prvni sta vívo v každé vědě i v h. n-ím opatřuje indukce,
znatky národohospod ř. se zachovaly ve východní theokracii a její kněžské kastě, nelze jich však zváti vědou právě tak, jako toho druhu poznatky filosofií řeckých a římských, poněvadž se jim dostávalo přesvědčení, že jsou to součásti cellne vzájemně se Xenofon podmiňujíce. Zřec 'ichomyslitelů příštll mnozí, jako ve svém miku, Pia v Zákonech a Aristoteles ve své lPolitoícena mnohé
hospodářství národní
53
šťastné myšlenky a anticipace hospodář. poznatkův.
se spisy DRi ,huMalt ,.SJjehoepílgonů v. Anglii: v., ve Francii Římané nebyli jižatakksšťa tn,l zabývajtcese samo aapůsobil
statněji snad jen otázkami zemědělsk mi (Cicero, De officiis, Cato, Varro, Columella, linius starší a j_ v.), a ze říci, že celý starověk podává jen. první záblesky všeobecných pravd hospodář ských, zabývaje se spíše jejich politickou stránkou. Než, ani scholastický středověk se svými mistry, kteří o mnohých otázkách hospodář. dovedli da
SayeEla Bastiatae a v Němeclku Hufelanda a Lotze
nebývalým vlivem na všecka evrropská zákonodár ství a směry fr.-ího Vlivem klasické školy Smí thovyodustou amomentům ll moment duchovněmravní v životě hospod.azce hmotným. Přehnané zdů razňování individuálního principu vedlo k tomu, že h. n. pokládáno jen za součet jedinečných ho spodářství, jichž jediným pojítkem je vzájem mná směna. Všechna ostatní pouta společenské solida rity jsou z něho vyloučena a prooto není v něm místa pro ocenění společensk' ch sil, bez nichž obecné blaho extrémní obstátí nemůže. dále vškoly,t té přit čině pokročil výstřelekeště klasické zv. škola svobodného obchodu či systém manche sterský. Princip svobody, na který klasická škola tak velký důraz kladla, že zapomněla na druh' zákon společenského života, který i v životě ho— spodářském nutno respektovatí, na zákon solida
lvekosrozumitelněji mluvítí, než spisovatelé novo cí (na máš v nauce o hodnotě), nedo spěl ještěpk vědě národohosp. První místo náleží sv Tomáši, který proti mistru svému Aristotelovi učinil společenskou dělbu práce organisačním prin cipem celého hospodář. života, jehož ideálem mu byla soběstačnost tehdejšího městského hospodář ství proto k Svgmushospodářství p hospodář. názorynárodního ne mohladospěti. uložil v ko mentářích k spissůmAristotelovým, ve svých Sumách a v první mono raíii státněhospodářské: De regi mineprlncipum. koro modernímučltelemtheorle e lríty, počátku v životě úspěch velko l;epý měl brzys však se ukázalo, že hospod. svobodná konkurence něz byl biskup lisieuxský Mikuláš Oresmíns (1-1 Dále patří sem sv. Antonín Florencký, Bernardín je meč dvojsečný. Vvlkovýroba nabyla ohromné ze Sieny, ]an Trithemius, Geílerz Kaisersbergu, převahy nad malovýrobou & následek toho byl ten, Gabriel Biel a j. v. Všichnive spájenísmorálkou že upadal stav střední, zostřily se protivy majet a kanon. právem pojednali o nejrozmanitě' ších kové a společnost rozložena ve dva tábory, jeden hospodář otázkách, jmenovitě pokud jde 0 od malým počtem kapitalistův, a druhš širokými vrstvami roletářstva, což přirozen notu, úrok, lichvu, berně, obchody bankovní, práci, sse nepoměrně kapitál a j. Než, ecky tyto i sebe důkladdnější vedlo k reakcí a vyvo alo v oboru vědy národo pokusy nebyly soustavným badánim o poměrech hospod. uot nové esměry zde npěti a ]“školy, halvních:z nichž mírně budiž liberárni, národohospodářských, poněvadž tomu tehdejší uza vzpomenu vřeně domácnostní a městské hospodářství nepřálo. socialistické, romantické, historické a křesťansko A tak se datuje věda národohosp. teprve od dob solidární. a) Mirnější moderní liberalismus hospod. vzniku t. zv. merkantilního systému, kdy ustoupilo nepřipouští již sobectví za jedinou vzpružlnu čin ářské a přiznává státu právo zásahu do hospodářstvínaturální systému peněžnímu,a náklady ností hospodářs států vzrostly dot ímry, že cestou berně zpuůd< hospod. činností občanstva. je blahovolnějši k děl nemohly býti hrazen & státům bylo se ohlížetí po nictvu, nebot nemá za to, že by činnost hospod. byla do té míry svobodna, aby se mykala jiných pramenech z anění. Vznikl v době objevů zákonům mravností a práva. A tím se podstatně nov 'ch zemí s jejicch poklady, vdo běvy kdš liší od staré školy klasické a tím více od manšestrov úko y absolutistického státu nabývaly stnáleevětšíc rozměrů, čímž potřeba peněz vzrůstala. V dobách ství. Jeho nedostatkem je, že neví o přirozených těch byl merkantilism (v1: čl.) nejen ndáro ohosp. právech člověka a že nestaví na základě positiv. náboženství, spokojuje se morálkou opřenou o mate— naukou, nýbrž v nejrozsáhlejší nížžv h. n-ím neelze vystačiti. za Ludvíka XIV. _ ko zamířeí Bedřpil-?i. a.llFrancie jsou rialistický základ, typem merkantilně organisovaného 'státu, jehož Mirnější liberalismus "má zase několik směrů, jako
cílem byla hojnost drahého vzemi. A tudo realistický, zastoupen' kathedrovými socialisty stavili se i jeho theoretičtí průkopníci, jakoB. Bo v Německu, který ve Ie dějinného momentu zdů dínus, A. Montchrétien, A. Serra, L. Seckendorf razňuje ve vědě národohosp. také moment ethický, vRakousku autor prvního soustavného díla 0 po přimlouvaje se za7zásah moci státní na pros ěch litické ekonomii (kameralistice) ]. v. ]usti. Men hospodářsky slabších (Brentano, Wagner, ud. kantilísm přeměnil hospod. život ve formy národní a j. v.). Jeho směr exaktní Schmoller či škola rakouská (A. ;;“rotivou er, jeBóhm a lze ho vyložíti dějinnými poměry dob, v nichž Mayer, Bawerk), která neklade váhu v badžni národo znikl. zýnch zen-nc měl ovšem různouupo dobu a vedlejší cíle. Tehdy byla také nauka ná hosp. tak na moment historický. jako na moment rodohosp.., pěstěná ve smyslu zásad merkantilních, psychologický, snažíc se dopátrati vnitřníchpohnutek, pojata mezi předměty universitního studia, buď působících na jednání lidské a odvozujíc ztoho jako součást ethiky, aneb jako část věd kamerál hospod. zákony. Směrem exaktním, který proti ních. Šlo ovšem spíše o mechanickou snůšku růz soukromohospod. stanovisku individualismu hospod. ných praktických nauk rávních, finančních atech staví zásadu veřejněhospod., béře se také julius mckých, jichž bylo výc ové úřednické třeba, než Wolf, vynikající národohospodář dneška, kloníci věda národohosp. jako samostatný předmět zave se však v mnohém k liberalismu školy klasické. deno bylo h n. r. 1754 na universitě Neapolské, Proti ethickému směru v soc. politice školy exaktní kde vlivem díla Ant. Serry,ja mažno státům, ne vystupuje ostře Werner Sombart, nadšený zastánce majícím vlastních dolů, opatlřitisi hojnostvlastního kapitál. hospodářství. b) Protivou individualismu zlata a stříbra, zapustil merkantllísm hluboko ko školy klasické jest dále socialismus, snažící se celý řeny. Vlastní vědecký s stemh. n-íío vytvořilyvšak o takovou organisaci společnosti, v níž hospod. život aneb jeho valná část stala se pospolitou. teprve obě ve hlavní školyv..,lV ospodář. liberalismu: kratismus Francii 347)a klasická fysio škola Tento směr, dnes nejrozšířenější, doznal mohutné Adama Smitha v Anglii, hlásající plnou hospo podpory tím, že od dob Marxových začal vědecky dářskou svobodu a odmítající 'akékoli vměšování dokazovati, že nynější hospodářský řád není se státu do života hospodářskéo pis Smithův: původním, njbrž, že je produktem dějinného Bádání o povaze a příčinách blahobytu národů vývoje a že soukromé vlastnictví, s nímž stojí a (I' 1776) položil základ k theorii dnešníhoh. n-iho padá, jest příčinou dnešního třídního nepoměru.
54
hospodářství národní
A proto výrobních je odstranění soukr.ůvlastnictví vůbec aspoň prostřed ůpo(a ohoaneb má socialismus různé formy) či kapitalistick. způsobu výroby, hlavním požadavkem socialismu všech odstinův. Druhým cílem jeho jest společenská a rozdilení statkůo čímž dospěti k 'roba cíli konečn ti, bez se níž má požadavek svobody, prováděn' individualismem, je bezcený, Tím prý jen se do de k tomu, že budou hospodář. zájmy podřízeny zase č,lověku kdežto dnes je tomu naopak (viz čl. socialismus). c) Poněvadž v praxi nepřinesl hospodář individualism slibované harmonie obecného zájmů, a blahobytu, pokrok výrobě současně vzrůstem zá y nebyl již ozývaly se hlasy po zakročení vlády, abyoomezila rozmach jednostranně vzrůstajícího bohatství a chránila hospodářsky slabších. Snahy ty zastávala tak zv. starší romantická škola se svýmvvůdcem Simonde de Sismondi, obhájcem solidarty a mocným žalobcem panujícího mamonísmu. Liberální směr ve vědě nár odohos osp. není mu politickou ekonomii, nýbrž chrématistikou, naukou o množení bohatství několika a ne naukou o zmnožení blahobytu všech; proto
chce aby věda an.árodohosp
byla postavena na
základ solidarity mezi podnikem a dělnictvem. Mnohé návrhy, pro něž se škole té činí výtka sklonu k středověkým institucím, jako obnovení cechů, íideikomisů a p. ao hož se jí dostalo jméno „romantické“, dnes jsou ovšem nedostatečny, nelze však jí upříti, že zasela semeno, které v našich dobách vzrostlovdobrou žeň pod jméne em křesťan. socialismu. Ze zástupců této školy, která bezohledně slabiny panujícího individualismu odkrý vala, dlužno jmenovati iera, Hallera, Genttzte, Albána de Villeneuve-Bafgemonta a i. d) _aN novou, liberalismu nepřátelskou dráhu, zabotčila také starší historická škola (Vil. Roscher, Bedř. List, Hildebrant, Knies, v. Stein a .). Vychází z předpokladu, že národ' je něčim dějinnýmaproto že badání národohosp. se nesmí omezovati pouze na zkoumání poměru přítomných, poněvadž jim nelze rozuměti, neznáme-li je'ichm inulosti. Proto se obírají nejprve dějinami hospod. činností a na základě tak zjednaného mater. álu, jednají o ho-osp dář. otázkách přítomnosti. Methodou jeji je indukce a činnost popisná, již děku ue věda národoo.hosp
bohatou tomu monogratfickou literaturu. Právem se však směru vytýk e vědu národo ohosp. činí odvětvím dějepisu a že ne-li všichni, aspoň většina ekonomistů z této školy upadají z přílišné péče o zachování relativity vědy národohosp. v blud opačný, že popírají vůbec zákony hospodářské.
činností nejvýhodněji, jest jeho činnost na místě. Kdy může stát po právu hospodářsky vystupovati, o tom je rozhodnouti vzhledem k stavu národního rozvoje od případu k případu. Vždy všakkmá podporovati duševní a esthetícké vzdělání, činiti veřejně zdravotní opatření, dávati anřízení pro řádné vedeni výroby a dopravy, chrániti slabých p. v. Že na jejich názor nebyl bez vlivu 'N isocialismus, tohoffpříkladyvpo od vají kteří přednízástupci této školy Scháff agner, věnovali mnoho požornosti jeho důvodům. Názvem „reali stická“, jímž druhdy označována byla historická škola, měla se naznačiti jeji odlišnost od abstrakt ního rázu orthodoxního liberálního n. h. e ni individualismus se svou vůdčí myšlenkou absolutni svobody jedinečných hospodářství, hledajících bez ohledu na společnost jen svůj prospěch ani jeho přímý dědic kollektivní socialismus, který zaměnil egoismus jedincův za egoismus třídy proletářské a snaží se všem ostatním vnutiti zespoíečněnou výrobu a udusití v jedinci přirozené právo na sve bodu sebeurčení, nebyli s to, aby svými opravami hospodářského a společen. řádu vyrovnali spole čenské protivy a zavedli svobodu a rovnost všech Oba směry zapomínaly, že jen ethickými zásadami a ne pouhou technikou lze život lidský uspokojivě uspořádatí. Proto každý směr politický, který se pokouší o trvalé zlepšení společenskýchpo měrů, musi vedle vhodnjch oprav, časovym potřebám nevyhovujícího řá u spo olečensk. přihlížeti také k reformě nitra lidského, k eho mravním silám, které vyššími normami ukázněny, jediné mohou učiniti společenský život snesiteintým. Tuto uznává cestu zevnnvnitmi reformynastoupi' systém,který oprávnění individua na jeho samostatný vývoj, ale'jen vm mezíchspolečenské organisace. A proto ponechávaje jedinečnému hospodářství jeho relativní samostat nost, žádá, aby se organicky zařadilo v h. n.. čímž by zneužítí této svobody bylo vyloučeno. Poža davek ten je společennským principem, zákonem jedince i společnosti a slove solidarita vzájemného vztahu individua a společnosti, v níž žije, a systém hospodářsk' na něm založený siove „solidarismus“ a má dva c le: reformunesprávného společenského a hospodářského řádu spravedlivou sociální poli tikou a reformu lidského nitra na základě osvěd— čeného světového názoru křestanského. Soiidaris— mus je systém, který užívá sociálně-právní zásady solidarity všech k účelům společenské a hospodář. organisace. Nestačí mu ani výlučným užíváním soukromo--hospodář_.principu rozštěpená společnost, ani koilektivně principem obecně--hospodářským v jediné hospodářství sloučéná společnost. Místo
Historická methoda plněji vynikla v pracích t. zv, iadší školyt historické či ve směru realistickém sociálně poiitckém, jehož přední zástupce dlužnoa toho žádá takové pospolitosti a jednoty hospodář ské, v níž by bgla azachována hospod řstvi, pokud jisamostatnost lze sioučiti sou s o hledati mezi karhedrovými sociali . Mimo vše kromého becným blahem. Obecné blaho není solidarismu obecný princip dějinného zpracováni vědyenásrodo < hosp. ladli iu mravn prve tudíu výsledkem pouhého mechanismu, nýbržcíiem, k ně muž má ve společnosti každý svou hřivnou při národní ho ářstvi, což zvláště důrazně Schmol er hospoc ve sv3ch „Grundfragen“ (1875)a vstiovil Knies, spěti, a to autorita společenská bezprostředně a posuzuje ]. St. Milla. Stanoviti těsný svazek, kter ostatní tím, že podřidí své soukromé snahy celku pojí vt du hospod. a n', což nejsoustavněji společnosti se zřetelem k cíli společnému. Solida vyložil Wagner ve své učebnici politické ekonomie, rism není leč jenmmravně organický pojem o spo vh. n-ím, kde vyšetřuje podmínky hospodář. života celé lečenském životě národa či státu, pospolitosti, určuje rozsah ho opsodář. svobody čímž se životu hospodář. zabezpečuje taková or_ jednotlivce a podřizuje ho společensk. celku, který ganisace, jakás sjeho přirozeným účelem, t. j. musí býti středem. Historická škola nepokládá biahob tem národas srovnává. Organisaci národ. stát pouze za zřízení, sloužící k udržení pořádku, hospo ářstvi ve smyslu solidárního principu roz nýbrž za zřízení, jehož úkolem je také pomáhati umímet tolik, že musí v něm býti uskutečněna so k dosažení úkoje všech těch potřeb, jež. nemohou ciální spravedlnost, t.j. zav ntakový právn býti hospod. činností jednotlivce a jeho svazů chráněný vlastnický a hospodářský řád, jaký jest ukojeny. jakmile mohou býti tyto společen. a za daných poměrů k zachování a podpoře obecn. hospod. cíle dosaženy jedině státem anebo jeho blahobytu nutný, který však vychází ze solidární hl
55
hospodin — Hospodine, pomíluj ny
závaznosti všech, jak jednotlivých občanů, takije— jich korporací, který seoodnášik řirozenémuúčelu národah(státu). pěstí soli ámí systém ideál pravéh umanity Proto a upravuje poměry soukrome-a obecně-hospodářské dle požadavků obecného blaha, omezuje aneb rozšiřuje o sobě oprávněnou svobod hospodář.činnosti,vyrovnávaje zájmyjedincůijejich různých skupin dle požadavků spravedlnosti zá konné, podílné & směnné. Nejen jednoho clruhu spravedlnosti, na příkl. směnné, již měl 'na zřeteli individualismus, čímž atomisoval společnost, ani po smyslu socialismu pouze spravedlnosti zákonné erá činí z národa hos odařící družstvo, nýbrž
solidarita žádá pro s
a práci, nýbrž podnikabtetlea dělníka má pracovní
poměr nemá-li věčnénenspo ojenosti.pojiti, Dlouho byl bytí k esšramenem an solidarismus útrpně přehlížen, protože materialistická doba nedovedla se jeho křesťan. názory nadchnouti. Teprve válkou oživený duch křesťan. cítění a nebezpečí hrozícrho komunismu pošinuly solidarismus všude vpopředí politických meethod k provádění reformních soci álních a hospodářských cílů. Liter. G. Schmoller, Grundrlss der allgem. Volkswirtschaitslehre (2 sv. 1901—4), Ad.
ancg r,Grundlegung
et.c (1892-305);
Phíágšpavích, Grundríss der polít. Oekonomie (1905 , H. Pesc sch, Lehrbuch der Nationalókonomie enost spravedlnosti v ce (1905násl ) Casta Rosetti, AllgemeineGrundlagen (1888;) G. Šchó'nberg,Volkswirtschaftslehre (1885), Lexika: Handwórterbuch der Staatswissenschaften
lém jejím rozsahu. rooto ani nečinně ne řihlíží k neodůvodněným rozdílům ve společnost nebo k nespravedlivému ukládání břemen a naopak k jed nostrannému udílení neoprávněných výsad jednot livým třídám na úkor druhých, aní zase netrpí ne všímavosti & bezohlednosti edince k celku. snaze provésti požadavek spravedlnosti ve spole
_vonConrad, Elster, des Lexis u. Loening 0898-1900; Elster, Wórterbucb Volkswirtschaftslehre (1906 násl.), _Staaislexikon der Górre esellschaft (1901
mStaatswórterbuch,1brichu.Mischler
čen. a hospodář. životě do dů eků,n eponechává 1905onássL; Fr. Reyl, Sociologie v politice (1925); Nástin lzŠlkladůaazásad společensko solidarism bez povšimnutí'l druhou důležitou složku hospodářských (1913 ospodín, původně pán, panovník, pak zvláště společenskou, bliženskou lásku a dobročinnost, kterou individualismus pokládal jen za ozdobu společností a nikoli za nutnou složku sociálního Ho ospodlne, ny stáří jest anejstarší lidová duchovní.pomlluj jejím vzniku existují dorozumění, bez níž jeipři vší spravedlnosti život píseň ve společnosti nemožn . Solidarismus není nějakou novou nám do ospodář. soustavou, jes_t vlastně praktickým křesťanstvím ve veřejném živojen tě vubec. Předním jeho průkop nikem byl Karel Perlu, profesor polit. eko nomie v Lovani, a obě katolické školy, za bývající se otázkami sociálními, angerská s heslem „reformě sociale“ a lutišská s heslem „asssocíation catholique“. V An nglíi zastávalii
solidární a potíralisegoistický dualismusmyšlenku ethičtísocialísté arlylem indivi a Rus kinem v čele a Fabíanská společnost („Fa bían Society“). Stěžejné základy položil mu svými okružnímí lísty_papež Leev Xlll., ahos—
propracovasřstémesch S..j základech ve svém obsáhlém podářský na jeho detailně í:le Lehrbuch dereNationalókonomie. V Ra kousku za vůdcovství barona Vogelsanga, Alb. M. Weisse,0. Pr.,Sch1nd1era Scheichera a j. v. hájila a prováděla směr solidámi strana křesťansko-sociální, žádajícz za ve řejno-právní úpravu sociálních a hospodář ských poměrů, což převzala do svého pro gramu u nás strana lidová, majíc již připra
Obr. 14. Píseň .l-l,ospodine ospi z pomilušm roku 197ny', . nejstarší zachovaný
venou půdu neurgvnými Bryny chem m, Ho orským, ámkempracovníky a j. Křesťanský
solidarismus slove také v n. n-im soociálním sy různé tradice. tradice ni p_řllpísuje au stémem práce, ne že by byl sociálnímve smyslu torství sv. VojttSvatovojtěšská u.ěch Annal 1260pravil: socialistů, nýbrž proto, že proti individualistic „.Boeml .canentes h mnum &as. Adalberta edí turn." Mnich břevnovský jan z Holešovav traktátu kému plné hospodářské svobody, kkterá nezná požadavku solidarity, ukládá každému povinnost po o této písní z r. 1397 rozepisuje se o autorství sv. spolitosti, při tom však se snaží pojmouti my Vojtěcha, a po něm činí tak | spisovatelé“jiní. Tra šlenku solidarity obecněji než se děje v socialismu. dice svatovojtěšské přidržuje se i Kraus aHos Jde síce cestou reformy mimo dosavadní kapita tiknsy'. Cyrilometodějská tradice vidí v ní zbytky lismus, neved šavk ku kolektivismu, neboť ský— Opírá opzrávul Kosmovu při r. 973, podleliturgie. níž zpíval lídse „Krleš". „Krleš' tá-Ii v mezích enárodohosp. organisace obecně Ino-' staroslovanské spodářským zřízením více místa než individualismus, není „Hospodine,pomiluj ny“. Obě tradice1se slučují
přece odmítá co nejrozhodněji socialistický poža davek, aby nynější jedinečná hospodářství slou čená v h. r_i-ím,byla nahražena hospodářstvím ko lektivnim, i kdyby se to mělo omezovati jen, jak o.c demokracie, na pospolitost výrobních pro středků. Za to výrobcův, však s tímponěvadž většímždůrazem žádá za pospolitost jen to uprv dnešní pracovní poměry. Člověk zaměstnavatel se musi sdružiti s člověkem dělníkem, nikoli kapitál
v mínění, že sv. Cyrilcla Metosd dali písní základ ze zpěvu církve dní, Vo o(Dějin jtěcch' ji zpěvu zpra coval (Voigt, Konrvlci-io d, Vlček).aNejedlý předhusitského“ str. 242 a násl.) ji klade o polo— viny stol. Xll. Terminus a quo jest mu smrt Kos
movqa “1125, protože Kosmas pisně neznal. Terminus
mjest
mu r. 1
píseň zpival liud
EŠřir. vjezdu Václava do pražského crh 1125 krále uplatňuje se v l.Čechách svatovojtěšsky'
Hóss — hostie
56
kult. Z toho soudí Nejedlý, že sv. Vojtěchu bylo připsáno i autorství písně, kterou lid vzýval sv. Vojtěcha jako patrona zemského. Jest starší než německá „Christ ist erstanden“ ze Xlll. st. Mladší škola filologická (M. Wein rt) vidí v písni prvky
čilou činnost, jednak vydávaje spásy jiných spise-_ vatelů, tak(Ben. Burchlašldgzjgnrbý=„D Terrae' Sanctae“ abríescríptío „Antllogiarum Lutheri Babyloníla“l()Augašpurk 1530), Wímpinovo „Farrago miscellaneorum (Kolín1531), kartusiána Díonysia„ Comment.in psalmos", jednak spisysvoje staroslovanské řeči liturgickéž, které po X1. stoleti vlastni: „Congestorium artificiose memorie (Ben. mizejí (wase, žizň, mír).T žse poukazujena ve 1520; „Enchiridion sacerdotum“ (Kolín 1532; 2aka liký roz i ve vývoji řeči éod pisně „Hospodine“ k písniz„SvatýV á,c1ave“ která jest z konce Xlll. demickě a kontroversni Karlstadtoví. 2. na konci 1532 nebo naspis'y!lproti zaá stol. Zotoh důvodu se „,Hoswpodinepomiluj n Hostau viz Hosto posunuje podle této theorie před stol. Xll. Ná
si. ost)PuavelS..nj,1652,íranc.
je zapsán až r. 1397 břevnovským mnichem janem námořní theoretik, lodní kaplan adm. Tourvilla; 27Hlolešova v rkpse. knih. praž. sign. 111.1) 15b (viz nápěv univ. v Českém kancionále 1921, “%U navalestiec ou traité des námořn str. 1502 s textem star' rn a s novějším podle Ro evolutions' navales“$(oarmées Hostěradíce (Hosterlitz) fara v diec.Brněn senmiíllerovu Kancion íku z r. 1709 na str. 121). Píseň jest třídílný tropus ke Kyrle, Kriste, Kyrie, v dek. Hostěradickém v letech 1237—148v6 komenda něm. řádu; koste sv. Kunigundy 2 obsahující prosby ke třem božským osobám. Nápěv ské, jest rázu psalmodického v rozsahu čisté kvarty a stol.; patron: Rudolf Kinsk'; data stat. (1930): končí trojím „Krieš“ na téže recitantě. Českém mu 2508 katol., 3 ev.; ob v. n m. a e.s — Srovn. Hrudíčka, „Topografie, 628; „Vlastivěda morav „Kríeš“ odpovídá německé „Kirleís“ apolské„ Kier lesz“. Vše to jest zkratkou z .Kyrieleeison“.-— ská XXXIV.,
Literatura.
\Konrád, Dějiny posvátného zpěvu
Člunekfaram., 387. Rožnavské, ce(Gesz viz zt,ete) v díec. staročeského v době předhusitské 1882, Ne„i,edlý ' Hosttierscňlag vo krskuceHodejovském, existovala jižž;1397
ma
Dějiny 1904. v Hollandsku, D. 0. 116na zpěvu Anto předhusitského, .v Exaetenu triky počína'í 1761; n n. kostel sv Ondřeje apošt. n. 1891 v Dachau u Mnichova; sp. . „Novene zu vyssvta ěn 17 7, po po áru restaurován 1892,
Ehren des Díeners Gotta
P.Philipp jeníngen“,
1921; „P Phili php jeningen, ein Volksmissionar u. M sti ke er des 17. ]ah
noven 1913, patrona není;,6 data stat. 1927): 1864 katol., 5a isr.,ob.yv maďarské. hostie (hosta, obllata,eřeckyngoočaoga),ch1éburčen'
ossart Filip S. 1:|.,n. 1741, :. 1792, profesor pro mši sv. V puvvodnim významu značivlastně obě, theol. v Lucemburku s.p „Histoire ecclésiastique tedy také proměněn rvních chléb, rofane du Hainaut“, Mons 17 ichléb,ježíšež jenž Krista. se má Pak teprve proměniti.
ossbach Petr Vilém, evang.theolog,n. 1784, dobách křesťanství přinášeli sami věříc chléb 1821 kazatel při jerusalemském kostele v Berlíně, k obětí; z něho pak vybíral kněz lepší kousky ku proměňování. Tehdy se říkalo obyčejně paanis. macherův aDeWe tteův; mimo kázání 1839 člen braniborské konsistoře, přítel sSchleier Teprve, když se připravoval zvlášť pro oběť určený chléb (asi od lV. stol., bylo zvykem, že si jej „johann Valentin Andrea und sein Zeitalter“,)lšldŠ; „Philippa akob Spener u. seine Zeit", 1828,2.vd věřící opekll isami), dávalo se muNyní jméno oblata 3. vyd. 1 1 (také v překl. franc. 1847); z. 1 6. ne 10 — naše oplatka. se používá Hossfeld Oskar„architekt, n. r. 8 v Schul v liturgii názvu hostie. V rvních stoletích pfortě, 1876 vládní stavitel, 1878—88 dvorní sta se používalo bez rozdílu buď c leba kvašeného vebni inspektor, docent na vysoké škole nebo nekvašen eho. Od osmého stol. používá se technické v Berlíně, 1899 rada v ministerstvu ve v Církvi západní pouze chleba nekvašene'ho z čisté řejných prací; m. j. zrestauroval kostel sv. jakuba pšeničné vodou. Na chodě mouky, používajírozdělané Arméniipřirozenou a Maronité chleba ve Štětíně a kostel Mariánský v Haderslebenu sp. výc nekvašeného; Řekové se domnívají, „Stagdtšl und Landkirchen“, 1905, 4. vydání 1915 kvašený chléb je materia val da — Tvar hostií Hossche (Hosschi us) S. j., vMerckenu, také nebyl původně jednotný. Obyčejně kulatý, (zap Flandry), zprvu byl pastýřem, vevvěku20 let vyšší než dnes používa luus, rotula vstoupil do řádu v Tongres (Belgie), obratu ' básník corona (ve tvaru prstenu). Později (asi od Xlal. latinský; sp.: „De Christo patiente“ (1635 a .De stol.) pekou se pro věřící, kteří dostávali dříve cursu vitae humanae“ (do franč. přel. L. Dcslandes); úlomky z hostie kněze,mmenší hostie tenké. — z. v Tongres opřipravu hostií se vynakládala velká péče. Hčssová viz Crescencie 111.,228. Králové a knížata (sv. Radegunda, císař Valens,
Hossticenus viz Hoštic ký.
—Hosszu Basilíus,
sv. Václav) pokládali si za čes_tpřipravovatí hostie.
řecko-katol. biskup,n .1866 V klášteřích (npa
v rum. městě Targu Mures (maďar. MarospVásár hely), 1898kan. vBlažově (Blasendorf, Balázsfalva), 1903 biskup Lugošský, 1911 Számos-Ujvársrský, vy nikající vůdce uher. řec. katolíků, zvl. ve sněmovně ma nátů; :. 1916.
mchu cluniacensky'ch)
byla příprava hostií takřka bohoslužebným úkonem. Obrazce na hostiích povstaly ze starého římského zvyku, podle něhož _pekařiopatřovalí chléb svou značkou; křesťané jej asi znamenali nějakou značkou křesťanskou (na př. monogramem Kristo
ost ' an O. Praed., protivník reformátorů,n pekly znám hostie jakožeobyčejný chléb. kolem 480vedvorc1 Romberrgu u Kierspe ve. výán).stNejprve 01. . se máme rnky, se používalo Vestfálsku, odkvudž též často kratce jmenován. kamenných nebo železných forem (ierrum oblato— vRombera Kolíně
(Rombeřrch); asi vysvěcen 16ti1etývstoupil R. do kde byv na rium), do něhož byly vryty značky aChnápisy. Ve
kněze, působil 1505—14jakožto kazatel; 1516a
1519 dlel za příčinou dalšího theol. vzdělánivBo—
východní cirkvi (částice), nazyva senooatpogó fi. agro; (běo chléb),a ówgu (dar), pegíóla
nejčastěji tvar čtvercový (vlastněz kgychlolnž) s rovnorameným křížem a nlápísemlž' llogni; 1520v zpovědník NěmcůvBenátkách; koncem (= 120 opět Kolíně, 1523 kazatel a prof. univ.,.dr 1770017.Xara-tác wxč, viz 1., l58, obr. 35; někdy theol. Proti novotářům vystoupil H. v Kolíně, 1526 má i tvar okrouhlý, trojhranný nebo křížový. v Lippstadtě, 1531 v Soestu; v literatuře rozvinul Římský rituál žádá, aby hostie byly čerstvé, což
Hostie Malé — Hostouň
závisí na roční době a od vlhkostí nebo suchostí
57
nají 1680, kostel sv. Martina; tinla Haupt-Stummerová; data spatronka: t.(192'7):Augus 2088
místa, kde — Viz rBebned. časopis P_ax,seroč.hostie 111.str.uchováva'í. 1—0. [lSch.. bice katol., 1 aug., 31 isr ;obyv. slovens.ké
na hostie vyskytují se v1dřívějších obách zřídka;
HostíenslsHenricusvizjindřichzeSe usie.
nebneb ovální, kosti, zřídka víckém,fara Hos.tim fara díec.Brněnské, dek.Františka evlšo zal vkol 1406;kstelv sv :bývají kovu,kulaté dřeva kameze ne;slonové mědě ěná schránka, z pozdního středověku, na jejímž plášti vyryto Seraf. vystavěn 1569,rmorúlřen1739; patron: Viktor Trauttmansdorff; data stat. (1930): 2026 katol., jest 12hlavvoap olů, chováKunst se ve XV., sbírce Cizemensově 5 ev., 1 čs., 3 isr., 2jini, 23 bez vyzn; obyv. čes. (Zeitschrift fůrotšchrlstííche 2,
elezo na hostie
(„ferrum charactleratum“neb — Viz Hrudičkka, „Topografiec,“
Hostín, fara v dlec. Pražské, ve vik. Budynském, „oblatarum“), nástroj ke zhotovování (formování) hostií, mívalo často umělecký tvar, zprvu pro 1352 plebánie, 1678 fil. k Lužci n. Vlt., 1784 lokalie, hloubenou formu s křížem, monogramem Kristovým 7fara; kostel Nanebevzetí P. Marie; patron: Státní pozemkový úřad, data stat. (1928): 1662 a.,pod později podle Augustodun. „imago dominícum litteris' , veHonoria 13.stol.obraz Ukřižované o 59 ev., isr., 9 jin ch,45371 bez s nápisem kříže neb postavy Kristovy a apoštolů. — katol, vyzn.; obyv. čes.171 — čs.i z5 „Soupis“
Hostiové zázraky. Zprávyonichtýkajíse po divuhodného uchování konsekrovaných hostil vůči násilnému rouhavému zničení aneb vůči přiroze nému rozkladu, při čemž však skutečná přítom nost trvá pouze potud, dokud způsoby chleba existuji. Především však týkají se zpr_ávy takové podivuhodné přeměny vzzhledu h., na př., že pryýh. proměnila se v tělo, nebo že se z ni vyprýštlla krev („hostiová krev“). S hlediska abstraktního sou takové zázraky možny, avšak vzhledem k o :slavenému stavu člověčenstvi Kristova, nezjevovalo by se tu jeho tělo a krev, nýbrž něco od Boha způsobeného, nebo by to byla pouze immutace smy
slů, bezAkv., proměny sakramentálních způsob „ruUt (svatý Tomáš Summa th. lll., quando in hoc sacramento apparet miraculose caro, sit ibi vere corpus Chrrist sti“. .dRespon eo dicen dum, quod dupliciter contingit talis apparitio . . . Quandoque enim hoc contingit ex parte videntium, quorum oculi immutantur tali immutatione, ac si expresse viderent exterius carnem, vel sanguinem, vel puerum, nulla tamen immutatlone facta ex parte sacramenti . . . Quandoque vero contingit talis ap parltlo non per solam immutatlonem vldentlum, sed specie quae vídetur realiter exterius existente . . . Ad prímum dícendum, quod iacta tali apparltione, species sacramentales quandoque quidem totaliter remanent in seipsis, quandoque autem secundum id quod est principale in eis secundum diCendum in hujusmodi apparitionibus non vídetur propria species Christ!, sed species miraculose for mata vel in oculís mtuenttum, vel ettam m 1p515sa cramentalibus dlmenslonibus. Adtertíum dícendum, quod dimensiones panis et viní consecratimanent,
Hoa nn,é Hostinný, něm.Arnaua. E děkanství
v dlec. Král.-Hrad., ve vik. Hostinnském;
1350
Blebrů'kostel chnejsv. Trojice; dchu správu vedepatron: děkan _IUDr.F za pomoci kaplana, na reáln. ymn. av klášteře Voršilek pů sobí katecheté; skklášter frantíškásnskrý(2čkněží bratři-laikové) osetelem Nep P.aMarie2 (viz„ Seraf. Květy“ 1910-11);kláštservVoršilek (25 se ster chórových a 17 sester-laiěek) s dívčí školou fměšt'. a hospodářskou, opatrovnou a sirotčincern; nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Borom.
(7 sesterr).
Hostivař (Praha XUL-Hostivař,
fara v 11.
městském vikariátu Pražském, kostel „Stětí sv. jana
Křt.“ ze stol. X1., 1352 plebánie, od 1688
osada administrována Pražským farářem Týnským, od 1695 františkány z kl. P. Marie Sněžné, 1698 adminlstratura, 170t2fara; kpatronl: Zemský výbor v Prarze;d1_1itasta 1634 :4234k ev. . bezatv vylzn.148obyv Viz „rŠ'loupis“ mžxwll., 13; „Posv.' místa“1.,s Podlaha, „Bibliografie 1296. osvíce, fara v diec. Pražské, ve vik. Ořechov ském, 1277 plebante,p o kat. ref. filiálka ke Kladnu,
1697
Tachlovicům 1
a znovu zřízena;
kostel zasv. Sv. jakubu Většímu ap., patron: Mi
nisterstvo ezemědělství; data stat. (1928: katol., s., 9 irs., 19 jiných, 938 bez m vyzn.vobšov.čes. — Viz „Soupis XXVI.,48 ; „Posv.
ostlovský Coelestin
josef OSB.,n. 17,0
člen klá..tera sv. jana pod Skalou, po zrůšeni klá
štera1735farářt.,z.
1812, přel.zzla.t P. Frant.
Amata Pougeta ..Učení katol. na způsob cvičeni křesťansxého skrze otázky a odpovědi“, rukop.
immutatlone circa eas miraculose ufacta, quantum ad alia accidentai O nosti tuko v knihovně arcib. sem. Pvraze (Srvn. Podlaha výchto zázraků nelze pronésti všeobecně plat v ČČM. 1892, 335); sp. „Memoria subrupensis" (vyd. Kozler a Winteraav „Studien und Mitth. aus ného úsudku, každý jednotlivý případ musí dem Benediktiner-Orden“ 1880, 1890). Srvn. Pod býti sám o sobngbrž zkoumán, je-lí historicky zaručen. laha, Posv. místa ll., Některé talkovéto z rávy jsou nehistorické (Bol Hostomice, fara v diec. Pražské, ve vik. Hořo sena viz ilsnack), aneb aspoň pode zřelé svou1Iformozu,prozrazující hrubé pojetí euch. vickém, 1352 plebánie, později fil. k Bezdědicím, těla (tak vypravování o o atu Arseniovi, jakož 1 5 fara znovuzřízena ; titul kostela: Cathedrae s. Petri Ap. Antiochtae; patron kostela: město Ho i četností takovýchto zázraků v téže době. V jed notlivých případech mohlo nastati „krváceníhostií“ jestkatol., liberae12collationis arcib.7; data stat. beneficium (1928:) ev., 121 čs..4 tak zv. „zázračnou monadou“ (mlmocrococcus nebo stomice; bacillus prodigiosus), jež byla 1843 v Pařížžiobje isr., 11 jingch, 451 bez vyz.; obyv. české. — Viz 1296Praažské, ve vik. Kla vena krev oblíbené červené hle stouň„ ibliografie“ 1. fara v diec. nové akajež na chlebě ttvoří ovýjako mlýn, vy Podlaha, obrazení předpostatnětnlí z 15. a 16. století, pro denském,1352 plebánie, jež později zanikla; 1680 tějšek k vinnému lisu, často s nápisem: „Verbum fara znovu zřízena; kostel zasv. sv. Bartoloměji ap., znovu vystavěn abenedikován na poč. 18. stol.; caro factum“ nebo „Ego sum pzttniosk vivus" (holbrazí e v miinsteru Bernském u1481
paaztron probošt kapituly (1928): 2122 metrop. katol. 13e 11 Pražské, čs., 28 isr.,data 14 oltář v kostele v Triebsees, hlz oltář klášterlaasv. stat. 327 bez vyz_n.;ob.yvočets. v, VizHostau Podlaha ,dě „Bi Kříže v| Rostocku b1iografie“.1296. Host stle Malé (maď...)Kisvendég), fara v diecesi jíných
Trnavské, v okrsku Topolčanskem; matriky poči kanství v díec. Buděj., ve vik.tHostouňském, 1357
58
Hostounský — Hostýn
sťanského apoštolského katolického pod obojí způ plebánie; počínajíministerstvo 1653; 1805zemědělství; děk.; kostel sobou těla a krve Krista P. přijímáni“,t. Srvn. sv. kuba matriky Vět pzatron dataa stat. (15:30):p1636 katol., 6 au šp.;t obyařvněm. Hostounský(Hostov vinus)1. s.).,
1534 v Horšově Týně, byl 1555 mezi těmi 12 ]1 nochy českými, kteří na útraty krále Ferdinandal. posláni byli do Říma, aby studovali filosofii a boho sloví; vstoupil tam do rádu jesuitsského, po skon čených studiích vysvěcen na kněze a posvěcen na dra bohosloví; 1564 pro ázel pap. legáta ]. Fr. Commendone do Polska, pobyl v Polsku čtyři leta a řídil tu nově zařízené koleje řádové v Prušperku a Pultusku; ] pro bohosloví v Olomouci. R.
Pelzel, Geiehrte u. Schrlítsteller aus [dem Orden ei.Ireček, „Rukověť“ .,.256—257 —2. a n vlz3—4,tj der ]eruiten, ;ll—ltíštolvíca(Gostovicja), fara v diec. Prešovské;
. Hostýn (vá lidové řeči „Svatý Hostýn"), hora 736m eposlední značnější výběžekjiho západníchsc)Karpat.Vedle Radhoště jeto nejpamát nější hora moravská. S ní rozevírá se rozkošný výhled na žírnou Hanou s městy Holešovem. Pře rovem, Kroměříží, Prostějovem, Olomoucí. V do 1569 složil ve Vídni slavné sliby řeholní a .“poslán bách pohanských byl snad zasvěcen bohu Radhošti, do Litvy, aby řídil novou kolej ve Vílně; 1572 po odkudž pravděpodobně i jeho jméno. Zavedením Soluňskými p estal volán do Prahy. kdež byl regentem konviktu, potom křesťanství na Moravě bra prof. latin, řečtiny a bohosloví; vedle toho půso pohnuté bil horliv jako misionář a katechista v kostelích Rohanskýl kult, ustoupív křes anskému. istorii nejzachovalejší ostýna svědčí móhutný val podoby sv. Klementa & sv. Salvatora; 1573 k žádosti já vinovité, to na Moravě, v de' celed asi chyma Novohradského z Kolovrat kázal a katechi 00 m, místy až 15 m vysoký. Největší délka to soval na jeho panství Buštěhradském. 0 dlouhém hoto hradiska je 800 m, šířka 400 m. Na svahu sněmu Pražském 1575 k rozkazu arcib. "Brusa se západním je původní brána se stopami někdejších věží, se strany východní je průlom zvaný. Železná psal Václ.znalých turmem a tiskem vydal „Od spolďečněs ďdvou P.práv katolíků na novou rána“. Při prokopávání valu, který je nasypán českouvkonfessi“; arcibiskup spis ten rozšířil mezi z hlíny. štěrku a kamen , yly tu nalezeny tuho vané střepy rázu slezského, přesleny, zlatá du stavy katolickvmi konservativními utrakvisty,a hovka, ruční kamenné m ýny, kamenne mla ,jichž kteř pak důrazně inaléhali na cís. Maxmillana způsobílif=..e .:.a: potvrzení nové ko 1fe 1. Od se užívalo jako zbraní. ! toho trno, že ostýn 1578 působil H. po dlouhá leta jako m sionář na byl v nebezpečných dobách pevným útočištěm o panství Lítomy:kšis k,ém 1594 byl v Jindř. Hradci při kolnímu lidu, skýtaje mu jednak polohou poměrně zakládání nové koleje, načež byl spirituálem v ko strmou a hustým lesem, jeednak ko opcovitým hustě zarostlým pozadím hřbetů karpatských jistou zá leji Pražské. ěkem a prací sešlý léčí se 1599 chranu v dobách zlých. Dějinné doklady z dob v Teplicích, pak do koolejev i(ježU Chomutově, kdež z.7 . nauclhýlil 1600. se Vyda a:l „Rozjímáni“ narg připisuje Adamu z Vinoře), v Praze 1573; překlady: starých ovšem o tom mlčí. Teprve jesuita jiří v knize „Sacri pulveres“ (vyd. 9) podává záznamnám lidové tradice z okolí Holešova sv. Augustina Traktát o marnosti věcí světských, Kl'lilšgf t. 3; irstoria o rozšíření vírykrkřesťanske ve obléhání Hosěvna Tatary r. 1241. Tehdy se východních krajinách [v jap onsku]“, překlad z vla outekli Moravan před nimi na Hosstýn a zaprý navr mi zásekami odráželí statečně jejich útoky. štiny, v Litomyšli 1581, v Olomouc11;1585 „Kře šenýrn sťanské odpovědi na otázky pobožného muže v půl Než, tu dolehl na obránce jiný nepřítel, totiž ne nočních krajinách obývajícího“ a „Znamení církve dostatek pitné vody. V této tísni obrátili prý se katol.“, překlad z Possevina, Pr. 1584, Vincence s důvěrrou k Matce Boží, na jejíž přímluvuvy Lerínského „O poznání církve svaté“ (dedikováno tryskl hned pod temenem pramen vody. NatoTa taří vídouce marnost svého úsilí o ztečení tzásek, bisk. Stanlisl. Pavlovskému), v Litom ešliexpresso 1584, 2. v d. v Praz 1784; Stanislava Hosia„ ei obrátili se k Qlomouci. .S velikou pravděpodoob verbo, O zřetelném slovu Božím", v Litomyšli 1590 ností“ — pravi er — „poridili pry zachránění (dedikováno Adamovi : Hrad cc); Kempenského předkové buď dřev ný nebo l_ramennýobraz zá Následování, v Olom. b r. (1590), pak tamtéz 1598; zračné Ochránkyaě, aby potomci byli pamětlívi toho „Pravidlo aneb krátké zavření ustanovení těch dobrodiní“ Událost tuto znázorňují staré obrázky tky Boží s rozhrnutým pláštěm, pod nějž se tovaryšlstvo Pána ježíše řídípravého a spravuje“ vjimiž Praze 1600, 6617,1724; „Výklad kře, utíkají síísnění obránci. Hned tenkráte začala při cházetí na Hostýn, kdekostelík. pravdě podobngrocesí byl postaven brzo Tato úcta potrvala až do dob, kdy v okolí zavládl kalvinismus. alviní, pokládajíce úctu P. Marie za modlo službu, zničili obraz či sochu na roz kaz pana Bítovske'ho, pána na Bys třici, jenž stav se zrádcem, byl v Bmč stat. Za jeho nástupce Václava Lob kovice,hor1ívého to katolíka, jenž kou pil panství bystřické, potlačená úcta se zase slibně rozvíjela, kčemužne málo přispívaly tehdejší válečné doby. Aspoň zpráva generální visitace z r. 1625praví, že velmi četná procesí cho dívají na Hostýn. A jesuitský děje pisec Schmidl poznam menává kr oku 1, že řádoví členové z Kroměříže
Obr. 15. Hostýn: Chrám s křížovou cestou.
častěji zavítali do Holešova na Hostýn, aby přisluhovalí tostmi poutníkům, kteří se všech stran k prastarému
a odtud sv. svá nulí se kostelu,
59
Hostýn
zasvěcenému P. Marii. Pravděpodobně sem vo díval poutník í blahosl. an Sarkandr který byl farářem v ne aleke'm Hole ově. — Zvláštní zásluha o zvelebení Hostýna náleži hrabatům z Rotálu, kteří 1630 koupili panství bystřické. Hrabě jan Rotál dal r. 1655 zhotovití nový obraz P. Marie, malo van na ipovemdřevě s doplňkem z tepaného stříbra, představující Matku Boží s Ježíškem na ruukou, jak metá blesky do ležení tatarského,adal jej přenésti r. 1658 do nového kostela, jejž sám vybudoval. Slavnost dále se za ohromné účastí lidu a téměř veškeré šlechty moravské. Poněvadž Dout
níkůžstále přibývalo, postaveny ještě dvě kaple,a kdžš ani ty nestačily, bylkostelu dne 4. 17 1 základní kámen k položen nynějšímu od května Frant. Rotála, který tím splnil slib svého otce jana Siz munda. Pro vál ně nepokoje chrám byl dostavěn teprve r. 1748 a posvěcen dne 28. července olo m0uckým kardinálem Ferdinandem Troyerem za účasti 30.000 lidí. Stavbu provedl Tomáš Šturm z Hoiáova. Chrám je stavěn ve vlašském slohu a má podobu okrouhlou. Stavba je neobyčejně ma sivní. Hlavní zdi jsou 5 m tlusté a 21 m vysoké ašířka nesou báňoěvžitouklenbu. Délka chrámu je 41 m, 28 m. ěže měly původně podobu cibulovitou. Oltářů měl chrám 6, z nichž hlavní byl dvojí, za svěcený Panně Marii Vítězné a jejímu Nanebe vzetí. Zároveň postaral se Rotál o pravidelnou duchovní správu, ustanoviv tu administrátora se 2 kaplany, k nimž později přidán i třetí. Hlavní pouti byly tu na 4. neděli po veilkonoci a v ne děli po 15. srpnu. Sv. přijímání bývalo tu ročně růměrně na 40.000 — Než,tu Hostýn v největ ím rozkvětu stihla smrtelná rána. R. 1787 byl cí
sařem jako 80utnícký afarní zrušen adne Josefem 14. norakostel odsvěcen braz Panny Marie pře nesen do Bystřice a náčiní kostelní a roucha roz dána okolním farním kostelůmu. Chrám a přilehlá farní budova byly pinýcch 50 let ponechán za ko řist rozkladným živlům drsného podnebí. epřesto kostel s hlavními zdmi a báňovitou klenbou odola1 dravému zubu času, za to vděčíljen své masiv no.stí A přece i při této ohavnosti zpuštění a přes opětovn' zákaz (1792) úřadů přicházeli sem věrní ctitelé anny Marie a prodírali se rumem uvnitř chrámu nakupeným. k velkému kamenu, zb tku to hlavního oltáře, kde s pláčem vylévali sv srdce. Než, tu po útisku josefinském a po zhoubných válkách napoleonských začal všude rašiti čilejší zivot náboženský, který se projevil i živelním zá jmem o sv. Hosttýn. R. 1828 počaly sbírkyna chrám & podávány prosby k viá dě a ke konsistoří o ob novu svatyně a zaniklých outí. Mezi jinými b 1 to farářbenediktín bys třícký rajhradský, ernard Reger pozdeljní Řehhlavně řVolný, s aděka
holhešovskýmbaron em Ehrenburgem, který osobně sám zanesl žádost císaři do Vídně. Císař Perdi nand Dobrotivý daroval hne . na opravu chrámu a tim nepřímo učinil nátlak na moravsko slezské gubernium, aby konečně po 4letech (1840) příznivě vyřídilo založenou žádost Regerovu. Dne
10. kvě
lza
to s opravou a
.čer
vence 1845 byl chrám od rajhradského onpataVik tora Šlosara posvěcen za účasti 70 kněíž a50.000 poutníků ze všech končin Moravy. Nad oltářem
umístěna krásná socha Pannysochaře Marie svatohostýnské, zhotovená od brněnského Edele. dté doby příval poutníků rostl. Než, bylatu ještěojedna závada. Nebylo tu stálých kněží, kteří by pečovali o duch. potřeby poutníků Teprve od r. 188l cho díval sem pravidelně v době poutní o nedělích a svátcích jeden kněz z Bystřice, aby aspo mšívsv. poutníkům sloužil. Poněvadž ani to neposntačovalo
Obr. 10. Hostýn: Hlavní oltář.
mnohonásobným potřebám poutníků,
začaly se
v tisku duchovní ozývat hlasy, abyiase na ysi Hostýně zřídila řádná správa, za dávn' ch časů. Na popud benediktinaa raihradského Placida Mathona ujal se vřele hostýnské záležitostí Ant. Cyril Stojan, tehda příborský kaplan, jehož jméno od té doby až do jeeho smrti zůstává spjato se sv. Hos' nem. jehop řičiněnimzaložen byl spolek, t. zv. ružstvo svatohostýnské, s účelem sbírat pří spě\Hry na stavbu kláštera a vydržování řádových kněží. Zatím dal také majitel panství b střického baron Loudon dovolení (1883)k stavb příbytku pro řeholníky, ovšem s výslovnou podmínkou, že jen v létě tam budou bydlit, a že vrchní správa chrámu vavd Bystřici. Staavba domu duchovní byla ho tova již zůstane r. 1 ě iétan o(18_87) správa v době leřní svěřena řáduoiesuitskému. Dne 4. května 1887 přišlilprvnzíi jeho členové na Hostýn , P. mmerhackel. Cibulka se jan rzoCíbulkaa pustil do malby kostela, která P. byla roku 1890 dokončena, a nově vymalovaný chrám byl nato 15. srpna 1891 slavně vysvěcen od brněnského biskupa Frant. Bauera za pritomnosti olomouckého kard. Bedřicha Fiirstenberga, jenž tu sloužil po slední slavnou mši sv. ve svém životě. — Vidouce někteří obchodníci za těchto nových příznivých poměrů netušený rozmach poutního místa,připadli na myšlenku, zakoupit celé temeno Hostýna od panství bystřického a udělati z llostýna výletní
místo. Abyseetomuto zesvětštění poutního místa
čelilo, ustavil se na návod P Cibulky spolek, zv. Matice svatohostýnská, aby pečoval o další .dování poutního místa. Brzo péčí spolku za ou
Hoszowski — Hošťálková
členek mohlo na tomto poutním vdobě poměrně krátkbeytí uskutečněno, o to hlamístě avní zásluhu má nadšení aláskalidu moravskéhopro„ Svatý Hos t',nek" pro jehož zvelebení neleká se žádnýchyobětí.
outníků přicházívá ročně na 200.000;s pvříjí mání bylo od 928 r.byl887_l—l911 ročně prů—měmě30—
je také rstátní meteorologická stanice, _řízenáčleny řádu, která má zejména v postedni době velikou
důležitost Fr. Vldenskpro vzduchoplavbu.— .: Sv. stýn veLiteratura: svém půvoodu asvých osudech. Praha 1913 (Děd. svatojanské; tam jest podrobně udána l ostlatniliteratura); viz také Podlaha, „Bibliografíe“,l dol! Ra_zkošný T. ].
Hoszowski 1. Konsstantin,
historik polský,
n. 1805, studoval práva v Krakově, kdež byl prote sorem &senátorem městským, byl členem Towarz.
naukowého“ i „Akademie nauk“; z.1 ; sp. . „Wiadomošč o starožyt. obrazíe N. M. P.í odomu schronienía przy ulícy šw. Szczepana w Krakowie', Krakov 7; „Zywot ks. Antoníego Bystrzonows— kiego“ , t. 1851; „Zywot Andrzeja Zawiszy Trze— bickiego, bblskupakrakowskJ' 1861; „ žycía ywot iJana Muskaty,b |s.k krakf' ,t. 1 t. „Obraz za
slu
opatów Mogilsklch“, t. 1867; „Košciói kate
dra ný, jehoíinstytuc starožytnícze szcze; góly žycia obycza e,wszkoty,zego kle'ru“, .1881 „Jan Korczbach, kanoníkWkrakow. isiynnyt archi
tektKrakowie“, z XVI w.“, lt.1882ia„0 ubytych w Prz czynek do košciolach hist. krak. Tow. Dobroczynnošci“ t. 1 2; „Rezydencyalfun dacya nlekd š Pawla Wiodzimierskíego, kustosza
krk
t.1
; „Fundac a kardynala Zbigniewa
01cš_nickiego,“ ezydencšaískupów niegdyškrak.“, jana Chojenskíego i jedrzeja Lípskíego,
Obr. I7. Hostýn: Socha P. Marie.
t. 1884: žycia7ks. t. 1888. —2. Lu„Krótki ks.rys1.,n.1 2vykonal , Karola Teligí“, noviciátv Kra kově, učilClmlathematice ve Lvově, rhetorlce v Žito měří, filosofii v Staníslavově;1769 prof. mathema tíky a ředitel observatoře ve Lvově; po zrušení
řádu kanovník v Přemyluš sp.: Synopsís Philo oza 55.000 zl. temeno hory od bar Loudona sophiae recentiorís in Uníversítate Leopolltana (18195),nedostatečné budovy kláštera a hostince 1766. rozšířeny a útulna pro poutníky opravena. Kromě tradltae“, vaov sáe Hošek 1. Fr antlše,k sochařčes., n.1871 v Be toho dal P. Cibulka na nejvyšším bodě hostýnském zbudovatí rozhlednu. Od té doby péčí Matice Ho chyni, po předběžných studiích absolvoval státní stýn čím dále tím více zvelebován. R. 1903začato umělecko-průmyslovou školu v Prr;aze bylz s novou křížovou cestou v národním slohu podle lepších žáků prof. Myslbeka; 2.1896vPraze;zobnoru
a_ánů ]urkovičových s obrazy Úprky & ana zhotovil medalllon „Madonna“ (re prod. v časop. „Světozor“). ntišek óhlera. Obrazy Kohlerovy jsoujoži z rakovnick ke náboženského ramiky. Rokul byl Hostýn vyfařen z farností Xaver, n. 1827v Brnstud. gymn filosa.a theol. bystřické a stal se samostatným. Tim položen zá t. a ve Vídni, dr. theol.,působil nějaký čas v duch. klad k novému údobí rozkvětu l_tostýna. — Roku správě, 1855—64 prof. pastorálky v Brně; posléze na odpoč. v Meranu; :. t. 1917 devadesátiletýs, ja 1910 pořízeno lgrolsgtranné schodištěNanebevzetí od vodní kaple až k svat na svátek Ro kožto senior díecese brněnské;sp.: „ ivota spisy díčky Boží byla slavná papežská korunovace Matky sv. Aurelia Au Listina, biskupa Hipponského“, Brno Boží s ]ežíškem. Provedl ji v zastoupení sv Otce 1863 (rec. ČK. 1863, 311); „Balthasar Hubmeíer 7 kard. olom. František Bauer. Nádherné korunky a počátkové Novokřestanstva na Moravě', t. pořízeny podle návrhu prof. ]osefa Panty. Roku (rec. ČKD. 1867, 396), přispíval do časopisů: „Ča 1919 postavena před kostelem bronzová socha Bož sopis Matice Moravské", „Moravská 0rlice“, „Vater— ského Srdce Páně v nadživotní velikosti podle ná land“, „Stimmen aus Máhren“. Srvn. r. jas. Sam 0.— 3. Method, n. 1860 vrhu mlstra Vosmika a dále bronzový relief na rovu sour, „Hlídka“ padlých vojínů od téhož umělce. R.1923 zavedeno v Doubravniku, vysv. 1883, koop. apotom far. na horu elektrické osvětlení, roku 1928 postavena v Líšni, pap. komoří, kons. rada; uveřejnil kázání část poutního domu, který má zároveň sloužit exer v časopisu „Posvátná kazatelna“ 1889a 1890; na cičnimu hnuti. Správu nového domu &hotelu vedou prvním moravsko-slezském sjezdu křest.-sociálním Sestry Neposkvrněného Početí z Přerova. V nej na Velehradě 1899 měl přednášku „Nákupní &vý blížšt době bude na horu zaveden vodovod, abude pokračováno ve vybudování dalších ubikací pro robní družstva řemeslná a živnomstenská't Hošt'álková, flaral867 v díec. Vsetín 1769 lokalie, fara;Ookostelvděk zasvěcen Po poutníky. Propagačním zájmům Hostýna slouží mě ském, síčník vydávany Otci Tov.Jež. „Hlasy svatohos výšení sv. Kříže; patron: Matice náboženská, data týnské“ (založ. roku1905). Že tolik krásných my stat.: 318 katoL, 1765 akatolíků, 3 isr.., 4 bez vyzn;
Hošťálkovice — Houbraken
61
obyv. české. Při této faře jest katolická škola, 2341 katol., 6 akatol., 33 lsr., 5 bez vyzn.; obyv.
kteráž a1898 zřízena Kohna jiných dobrobylacštědrosti arcib. Theodora Hošťálkovice, íara vndtevc.010m., v_dek. Hlu čínském; bývala zde fara až do 1672, jež pak za nikla a farnost přidělena byla k Hlučínu; 1907 ustanoven byl tu exposita , posléze 1919íara znovu zřízena; beneficium jest na ten čas liberae colla
něm a čes — 2. něm. Hesseisdorf,
farav díec.
Pražské, ve vik. Borském, drive exposítura k Bohu slavi (Wusleben), 1858 fara; kostel zasvěcen sv. Markétě; beneficium volně propůjčuje Ordinarius; ndŽta m stat. (1928): 1187 katol.,1
Hotart viz Godehard lV.,
ev., 7 isr.; obyv.
Hotho jindřich historik umění,n71. ttonis; v Berlíně, univ. Gustalv, prof.. d.Beriínského . ; odata stat..:é2107 katol., 15 akatol. ( z nich 1802 Hoštejn, fara v diec. Olom., v dek. Zábřežském, kabinetu mědirytin, stoupenelc Hegelův; sp.: „Ge ořipomínás v pra nech historických již 1350, u. niederl. sv., „Diedeutschen Mailerscehul H. vanMalerei“, Eycks“, 2.2ss.v :ozdějl _zanikla,a osada"patřila do 1785 k Zábřehu; schizchte der 855—385,„Geschichte der christi. Malerei“ , 1867 aozději k Dolní Hynčině, 1855 lokalie, 1892 fara *znovuzřízena; kostel nově zřízený zasv. sv. Anně;
až 72; 2. 1873 v Berlíně.
Hoto
Ferdinand
Ma
aO. Praem
1853
loeneficilum liberae collationis; edata stat.: 275 katol., ve Vescích, vysv. 1880, sliby složil 1881,1913 opat 9 čs., bez vyzn.: Hoštice 1. u Ml. Vo žicee sfara v diec. Buděj., kl. v Nové Říši; uveřejnil v časop. „Škola Božského Srdce Páně“ 1883 článek„ Kaple P. Marie na K0 ve jistebnickém;13lř4peánie, 16667—165 fíL vik. k M11čínu,od 1675k Nové Vsi; 167 adm., pečku u Nové íše“, a1885 ěl. „Třetí řád prae monstrátský“; :. 1928a 17797fara; kostel zasvěcen Početí zprvu NarozeuíP. Marie, 78 Neposkvrněnému P. Marie; patron: Hottinger ]. jan jakub, syn jana jindřicha dědicové jUDra Bedřicha Deyma; data stat. (1930): H--a, evang. círk. historik, n. 1652 v Curychu, 1698 942 katol., 109 čsl., 6 čes. br., 19'lsr., 7 bez vyzn.; profesor theol. na „Carolinum“ t.. vyvinul bohatou obyv. čes —2. H. Stř elské, fara vdiec. Buděj., spisovatelskou činnost rázu polemického v oboru ve vik. Hor—ažd'ovickém; 1384 pleb ánle, v 17. stol. historicko-theologickém. Oprot círk. dějinám, jež osada přidělena ke Katovicům, od 781 byl » vydal katol. farár Lan , sepsa „.Helvet Kirchen resid. kaplan jemuž 1786 svěřena správa duchovní, geschichten“, 4 dí,ly urych 1598—1729, jest to 1882 fara; matriky počínají17;84 koste.l sv. Mar obsáhlá sbírka materiálu, ale težkopádná, vášnivě tina; „Haléř.podpůrný fond (1930):l dělníkůl zá polemická, nezáživná. Z. 1735. — 2. jan jakub, vodů patron: Škodových v Plzni“; data stat. katol., 310 čs.. 3 bez vyzn., obyv. čes. -—3. H. Šu profesor pravnuk ajana jíndřícha2 1,819 H—a. n. sp. 1750 kanovníkt., m. vj.: Curychu, „Biblio maavské, fara v diec. Buděj., ve vik. Vimperském; thek der neuesten theol. philos. |. schónen Lite 1360 lebánie, potom fil. k Vimperku, 1718 fil. ke Lštění, 1786 1,0ka1íe 1857 fara; matriky počínají atque ratur“, hermeneuticaw,1811— 17 sv. Opuscnaa phil., criticha 3. njindřich 1787; kostel sv. Filipa a Jakuba, patron beneficia: evang. theolog a historik, zaklaííatel orientální, zvláště arabské a samaritánské f lologíe ve vý Maticenáboženská; patron k)oste1120a:5 jan Nep. Schwar u. 1620 v Cu urychu; stud. t. na „Carolinu“ zenber; esdata stat. (1930 5.,katol 3 ísr_.; carsku,i evang. theologii, v Basileji povýšen na dr. theol., obyv. — Srvn. „Soupis“ XXX_Vill., 48. dalšího vzdělání nabyl v Genevě, Hollandsku, 4. H.u Í'soůyně, farapozději vd c.dBuě Vo Anglii iyňském; 1 3 pleb., fil. děvj.,evik. k Volyni, 1785 a Francii; 1642 prof. círk. dějin v Curychu, lokalie, 1857 fara; kostel. Nar. P. Marie; atron: později též předmětu theolotgte naa orientál. 1655—61 týchž universitěřeči, Heidelberské, Matice náboženská, data sztat. (1930): 129 katol., prof. 1661 vrátil se do Curychu na své dřívější místo. heiv., vzny ohm! čes 5. H, fara1 vpravosl., diec.010m., vedekanátuŠv benickém; V vinul mimořádně plodnou literární činnost, pře zřízena 1896 excisí z farností Ivanovické; kostel zasv. sv. janu Křt., patronát nálezi dědicům zemřelé ecclesiastica“, v žně v oboru 95vazků theologie aaorientalií. Sp.: „Historia nau a Curych165 651,—67 MarieTeresie, královn bavorské; data stat. (1930): dilo sahající až do jeho doby, jakožto snůška pra 364 katol., 4 čs., ] bez v'zn.; o yv. esk. — menů, ještě dnes nepostradatelná; „Methodus le 6. H., fara v díec. Oloom. v ekanátu Zdounském, gendi historias Heiveti,cas“ Cu 1654, úplný byla tu již ve s.tol XIV., 1695 zanikla a osa D D přehled švýcarské historické literatury; „Thesaurus privtěiena k faře Litenčícké, 1784 lokaiie, jež 1856 philologicus s. Clavis scripturae“, Curych 1649; povýšena byla na faru kostel zasv. sv ilji; patron: „oEtymlogicon orientale s. Lexicon harmonicum Matice nábož., data stat. (1930): katol., 313 heptaglotton“, Heidelberk 1661. jeho rukopisná po 1 bez vyzn.; obyv. e ,íara zůstalost v 525 nalézá se v Curyšské městské v díec. Olom., vdek. Hlučínském, vznikla 1780
:
odloučením od fary v Komárově (dek. Opavský) jakožto samostatná administratura, jež 1 výšena byla na faru; kostle zasv. sv. janu
knihovně. Z. 1667, nutonuv v řece Limmatě.
Hotzenplotzviz Osoblaha. Houbigant (vysla ubígán) Karel František,
oratorián, biblický kritik, !|. 1686 v Paříži, vstoupil do řuád 72 řídil v Paříži konference o círk. archaeologii. Ohluchnuv, věnoval se zcela ori entálnímakritick' mstudiím. Ve sve jinak oprávněné kritice massoretského textu zavedl vedle znameni
ggtron: Frantzs.Sprinzenstle4in; data sta.t (1930): k.atol, Kašpaart, llatilnskýbásníkč 4be7. vyzn.,čobyv. Hoštický es., n.čes. po 1580; slul vlastně Ambrož a příjmení H. (Hos stlcenus) dal si podle svého rodiště, 1605bakalář univ. Pražské, učitel v Berouně, 1606 po 'šen na mnoho libovolných5změn. Hlavní „Biblia hebr., 4 sv., Pař. ,s „Veteris magistra a stal se správcem školy u sv. jindřicha ilo: emendací v raze: 1608 odstěhoval se do Polska; skládal versío zvlášť vyd.?t 513777;2 jiná dila: „Racines de lanova“, languetéžhébraique, „iPsalm imitace ód Horatiových; sbírku příležitostných bá Test. —snílat. vyd. 1607 poodt itulem „Sacratíssimo et hebraici uami plurimls emendazti“, Lejda 1748. Z. mendis 1783 v Bai-ii invictissimo monarchae, tDei filio jesu Christo. “
s..1haubraken), 1. něm. Gastorf, fara v diec. kostels Litoměřv., nHoubraken( veHoštka vik. Úšteckém, původu prastarre';ho v Domechtu, :. 1719nizozemskýmalíř, v Amsterodamu; \Otmara; patron: Ferd. Lobkowicz, data stat. (1924): zhotlovil mimo četné podobizny a mythologícké
Houdard — Houzé
62
scény rndírovanou rytinu „Učedníci v Emauzích“ cké, s lidovÉmi melodiemi). Mimo to po vydal: jana ve způsobu Rembrandtově. Campiána es bohem micae. Zanechal sobě řadu
rozptýlených dopisů. O II-ovi jsou zprávy: Houdard l.(iiyslow r,ges vzdělal hudební badatel, n. t. 1860 vNeudár)G ullly-sur-Seíne, se Gelehrtenlexikon 11., 140 Beck, Tobias v Paříži, zdatný skladatel círk. (rekviem, motetta, koon, ein bůhm. Exulant 7( eitrá e zur siichs. Kir ofertoria), zasloužilý svými studiemi neum a cho chengesch. V..ll) Nm. š, n. 1846 ve Vlče
rálu;
uchant dít Grégorien“ 2
u jarošova, vysdv. 1873, far. ve Zbynícich, díly, 1898 n.; „La Riciasse rythmique musicale de tině synovec“ Frant. Praavy, z. 1905; dopisoval do l'antiquité" 1903; „La Cantílěne romaine 1905; „ „Čecha“; do „Vlasti' V111.(1891—2)nnaaps u
Rythmiqueintuitive“1906.
H. okládá neumy za holiny Fr. Pravdy “,při schůzí katol. polit. jednoty
dynamicky ských melo ai rytmicky přesný záznam gregorián— na českém Pošumaví niamStřibrných Horách 1894 bychom osvědčití měli Houdon (lvysl.: udón) Jan Ant., franc. sochař, měl přednášku „Šjaka % katolické smý leni“,vkterouž,dr. uveřejnillv„Čechu“ theo 829 1741 ve Versailles; učiteli jeho byli Lemaire a své Pigalle, 1760—70 činný v imě; spojoval se živou v Přešlně luBlovic,3 vyvsv.“8241 tud boh. ve Frin líbeznosti & forrmovou propraacovaností rokoka taneu ve Vídni, 1859 sekretář arscib., 1873 metrop. ...
umírněný naturalismus a duchaplnou charakterisaci; kanovník v Praze, :. 1883. Srvn. Podlaha, „Se v oboru umění náboženského vytvořil sochu „Sv. ries“ 348.
Houšť Antonín
Brun “v 8. Maria degli Angeli v Řimě; ponná
Petr, n. 1857v Bohuslavicích
vratuo do vlasti stal se prof. na École des beaux arts, provázel Franklina do Filadelfie; v době re voluce byl nucen svoji sochu „Sv. Schólastika“ vydávati za sochu „Filosofie“; z. 1828 v Paříži.
Houdry (výsl.: udrí) Vincent
u Kyjova na Mor., stud. v Mikulově a Kyjově, potom na ústavě učitelském ve Víd. Novém Městě, načež působil jako podučítel na blízku Vldně. Ale již po roce vstoupil do řádu františkánského v Mni S. ]., francouzský chově, stud.v Landshutu a Mnichově, vysv. 1882
v Salcpurku. Odebravvse do Ameriky do kláštera sur Toursu, tous lesvstoupil su' ets do de řádu la moraie kazatel, na 13630u 1647; kaplančes.osadě v něm. osadě ekap1.v sv. chrét.,SE1.5dílů, Paříž 1696—170; Bibl. des Prédi v Louisvillu, ' působils tam jako cateurs“,23sv.,Lyon1712,255v.,nově vyd. ve 20 jana v St. Louis, kdež spolu s farářem jos. He sounem 12 let působil; k jubileu Hesounovu za sv., Pař. 1865—69, přel. častěji do lat., částečněi do něm., 4 sv., ug . v ařiží. pomoci českých kněží amerických sepsal objemný Houghton (výsl..hautnn. hótn) 1. Artur Boyd, sad" vKrátké Americe“ 1890. rvn. a malíř an i., n. 1836 v Hampsteadě, :. t. 1875: spis„ dějinš t.a Louis seznamMčeskýchkatolick' ch UI
Čechů amerických, 76. katol. namalova m.(dle j. Hotum, „]an Křtitel přetd Herodesem“ (1870).—2. deHo deHo benicht,"„DAějiny Hou lberttJules enri, 3, franc. zum, Bothum, de llonden, Hteddon, Hed theolot, ".nA1867 v La Fleche (dep. Sarthe), stud. donem, de Odone) Vilém O. Praed., stud. vmal m i velkém semináři v Angersu; vzdav se v Paříži, muž učený a horlivý; r. 1282 provinciál po jednoročnim noviciátu v Solesmes úmyslu státi. anglický; po pěti letech povolán do Paříže, aby se benediktinem, byl 1891 vysvěcen na kněze a stal učitelem dějin a němčiny v malém semináři v An tu plřednášei theolog11;od krále Eduardal. vyslán seersu. Ve spis „Les origines de l'eglíse d'Angers“ byl 1289 k papeži Mikuláši aby nabídl muijeho pomoc pro křesťany ve 8v.lV., Zemi; r. 1297b iskup ž1901)ep_opíraleapoštolský původ diecése Angerské, a ve spise„ La legende de Saint René" (1901) po giral, že by sv.se Renatus byl biskupem ro neshody svým biskupem (.MesAngerským diificultés avec mon évěque", dáno na index 4. pros. 1903) odebral se do Paříže, kdež stal se pomocným kně zem při kostele sv. Sulpice v Paříži, byl však již Houpeland (Hou eland us) Vilém, theolog po několika měsících sesazen pro svou moderni a rektor university ařížské, :. 1492; sp. „Dei|m „La question bibliique chez1902, les cea tholiquesknihu de France au XlX.ec1e“, mortalitate animae et statu post mortem“, Pař. stickou Durhamskš mezi FranciíVlll. a Anglií, 1298 vysi ov jedna králealk mír papeži Bonifáci ozná mlt mu uzavření míru; na zpáteční cestě ochuravěl a z. v Dijonu 1298; sp.: „Commentaril in Senten tiarum libros“, „De immediata visione Dei“, „De unitate formarum“; „Lecturae scholasticae“.
l491,1493,1499,1501. 4.p.ros l903d ána byla na index, potom žil jako Hourat Petr, kněz franc., sp. „Le Syllabus. s isovatel v Paříži; mimo uvedené již spisy vydal: m Couturier, a'bbé de Solesmes“. 1899, „Un
Housk Étude doacumzenltlaireťm Paříž 190, 3s
dernier Galldican,Henri Bernier, chanoíne Angers“, . 4; „La controverse ded'l'Aposto nóvs pPaříži čest. licité des E lises de France au XIX. siěcle“, 1900, „M. 1834, Bérulle ...
Houssaye Michael, kanovník Autunský,z
; „L'Américanisme“ , l ( et Carmélites de zFrlance 1872;. nldex 3. čna 1904); „La question biblique auoXX.. „LelesPere de Bérulle (1611- 18575—1611)", 8173; „Le Card de Bérulle et le Card. Richelieu (1625—1629)“, Pai- 1874 siěcie“, (dáno na 2. index 111908. pr.os 1906), „L crise du 1906 ciergě“ 1907, vyd.1908(dáno na index Houška 1. (Hauschkon, Hausconi ius, Tu 26. čcce 1907), „Evéques et Diooěses“ 1. serie 1907, sta Bohemus) Tobiáš, emigrant-spisovatel.2. vyd. 9081, 11.5eerl ; . nPrčtre marié,. N. 1601)na Domažlickk.u Po univ. studiích v Praze Charles Perraud, cshanoinehonoraire d'Autun 1831 stal se školmistrem v Rakovníce. Ačkoliv r. 16% —1892“, 1908 (v angl. překl. 1910); „Autour d'un. byl vyznamenán jako císařův poeta laureatus, přece prětre marié. Histoire d'une polémique“, 1910. Houotmrtels Markolinus O. P. v Kaldenkir musel za dvě leta opustiti své působiště. Odebral se do Vitemberku, odkudr prřišel do Lipska chenu, n. 1871 v Roermondu v Hollan a r. 1632 do Perna, 1650 odlebral se do Drážďan, „Ein neuer ]ugendpatron (sei. GabrielanPossentiŠJ: kde byl kazatelem českých exulantů. Z. 29. list d1912;„ er se1.abrie1 ein Aloysiusun 1661. Hlavnim dilem jeho jež složil s pomocí nč— serer Tage“, 1912; „Lourdes u. Éemardette“, 1913. kterých jiných exulantských básníků českých, jest: Houzé Florentin, malířbelg., ri.1812vTour- „Pensum sacrum metro-rhytmicum“ (Zhořelec 1648 nai, žák Hennequina v Luttichu a N. de Kel sera; a 1649, jest to učení evangelické ve formě básni hl. díla: „Vstup do kláštera" , „Sv. Vincenc z nuly
63
"Houžvička — Horovany
pomáhá povodni stiženým'“, „Sv. Karel Boromejský ského kleru v Římě, jakož i řádové školy v Řiíměě návštěvou u morem nemocných“; „Návštěva kardi e Paolo) a v Lovani:. 1694v nála v nemocnici“; „Ukřižování“ (oltářní obraz (Ss. Giovanni y,.angl malíř,n 37619 v Londýně,žáěk v Tournai. Reinaglesůvr,y1811 prrof. akademie Londynské, :. 1847; z jeho prací v obor Houžvi vkaletech 1. jan, prof'. něm. reálkyavttoPraze, žehná dítkspadá — 7.5snáboženský nry, obraz bri-t príspíval 1875—1885 oČKD, 1879 „Kristus diplom rnt,a n. 1843 v Berlíně zi katolické rodiny %1ánkem„0nejnovějším vynáleze něm. materialistys jágra“ a četnými posudky o publikacích histo vévodů z Norfolku 1896—1908 vyslanec v Haagu, 1907 delegát na Haagskélkonferenciú19114—16 Píckych: Řezkových (11878),Emle erových, Tieftrun při papežské Stol'ici. — 8.M eod sv. ov,ých Tomkových 880), Navrátilových (1881), slanec Kříže, kiariska, n. 1653 dcera Sira aRolbeertaHo blikacích belletristick' c:11 Boh. (1885), Hakal jakož5'1)o plu warda; 1702 abatyše klá tera v Rouenu, vynikala Snsinkových (1884) a Vlackových
Štastného,A1Potěhní (1879), )Vil. Ambrože (1883), aProzšaínosti, hlubokou zbožnosti; oly iCeremonies“;z Voit. Pakost a.Vác1 Beneše Třebízského (1885), „horlivosti sp „ChiefP oints of ourjakož
9. William lord Stafford,
ctih. muč.,
mimo to o ulaakovského fsyno 111g'51(1)1ice3da fraseologii— francouzské. -v Sad,ské vysv. 1614, vnuk Filipa H-a, spi str' nutí, c kardinála Tom -a, pro domnělé o němž Filipa Titus 1875, exposíta &2os. farář v"Žližkově, :. 1898,11a u. Oates ššetřillživé zprávy, sťat v Tower-Hillu 29. pros. psal 1882 do časop., Blahověst“ článek „Ze'lžnn kova (o postřeběekngvéhokostela)“ a do ČD ve,van, Petr, 0. S. Franc.n, 1726,1759 poje ednání: „0 ásek . zv. ,Svobodné reforn|130vané lektor Písma sv.., pokračoval ve vlámském překladu církve v Čech Howard vysL hauórd) 1. Edward, n. 1829 Písma sv., jež byl započal Vilém Smits (v. t.); vHamtonu, ůstojník král. osobni gardy, 1854vy dokončil však pouze Pentateuch (Antverpy 1772
v Římě
kard. Wiseman
,4 sv.;) mimotoosp.: l„rnao polemicasacra a,kuěze vynikající » primi saeculi religionis jesu C risti, seu íideí,
linguista o(orientalista), jeden rok zaměstnán v in dické misii, 1872 tít. bisk. Neocásarejský a ko o adjutor Frascatsk ý, 1877 kard., 1881 kardinál' biskup Frascatský; z. 1892 v Brightonu. — 2. E11 sabeth (kl. jmenem Dominika), rodem Angličan ka, nef viscounta Williama Howarda, vstoupilaado řádu dominikánského, složila 1695 řeholní sliby, žila více než 66 let v belgických klášteřích řádo vých v Bruselu, (kdež byla dvakráte podpřevorkou) a Bornhem mu u Malines, dovedná malířka knižní; vyzdobovala modlitební a jiné náboženské knihy
_Nl
doctrinae et morum disciplinae Ecclesiae apostoli— cae e divínis, potissimum s. Pau scriptis deli neata“ (Brusle 1765); „Sacra íconolgraphia a pic torum erroribus vindicata; accedunt dísgressiones exegeticae in selectaEvarLgelii loca; item chro nicon vitae Christi" (Antverpy 1768); „Chanaan seu regnum lsraelis theocraticum in 12 tribus dí vísum“ (i. 177 07), „Messias seu pascha nostrum immolatus Christus e chronologia sacroprofana demonstratus“ (t. 1771); „Apologlsmus polemicus
iniciálkami,věku. květinami a iarabeskairni; :. 1761 O've ad Deut. 17 de judice clontroversíarum in causís vysokém ip, 1782), 190.v Kreitzu v Porýnsku, Hóvel cer (t. Petr, 11.1847 z Arundelu, n. v Londýně 1557,cvychován v prote religionlis“ kněz, rektor na odpoč. v kl. unkersdoríu u Kolína stanství. vlivem Edmundav Campiana a j.sstal el 1výmbl. katolíkem; pronásledováni ka _: sp. „Die Auigabeen es Gesanges“ 1 toliků za královny Alžbětyuuvězněn v Toweru pro „MusikaL—"a'sthletErklárung des Stabat mater von „.A Kolplng alsVolksschriitstelier' domnělou zradu; z. 19. října 1559, sp. „Epistle Dr. Witt 1898; „tProt lHamack u. die kath. Aszese“ ; St.Omer 161,0 n18 67); uríold Medita of Christ to theLond Faithful Soul“„Fuo F(Antverpy 1595, „Zum pápstl. Dekret iiber dle Kinderkommunion“ ('N
1910, 2.v d. 1911, zal. avyd.
časop.„ Kommu
tions of Four Last Things“ (CLondýn 1895 ,Soc.“ „Verses on the Passion“ vyd. v „C.aih Recor Vl, nion lócklein“ 1891—21. 29. jehoch ot Anna, komtessa saz Arundelu a Surreye, H vemeyer Aug., malíř, n. 1824'vBíickeburku, stala se- rovněž katoličkou, byla to žena šlechetná žák V. Kaulbacha a M. Schw inda, pod vlivem Corneliusovým; jeden z posledních stoupenců jejich a statečná;seminář podporovala katolické kněze-a jesuitský v Gentu 1630. — 4.zalolžlla Filip, ideálníhoP„otopa“ směru v biblických laik, n. vy. : „The Scriptural History of Páně', \! obirazech: ov „Narození the Earth and of Mankind compared with the Hov oven, bývalý klášter cisterciaček u Zíilpichu Cosmogonies, Chronologies and Original Tradition bisk. Kolínském), jeptišky of Anc1ent Nations etc.“ (Londýn, 1797); z. 1810. (vřišly z kl. sv. Tomáše založ. naařece1188, Kyllu;první zrušen 1 — 5. Filip Tomáš, „kard. Norfolkský“, kostel a klášterní budova slouži nyni světskýřn Zde ze re.l7 dubna 1241 hl. Heřman H. 1629 v Londýně, syn Jindřicha H-a hr.z Nor O! elům. folku, Arundelu a Surre e, a Alžběty Stuartovny, josef (vlz IV., 820) Hóver Hugo 0. Cist., dr. fi.|, n. 1853 v Geistin vstoupil o děda 1645 v652 Cremoně do řádu, přes 1646odplori slo svésliby v Římě, kněz; gen, lektor 111.v opatství Maríenstatt u Hachen věnoval se duchovnížsprávě mezi svými vypuzenýml : „OR oger Bacons Xylomorphismus als krajany, žijícími ve Flandrrec ; 1657 založil tam Grundlage seiner philosophischen Anschauungen“ pro anglické dominikány klášter Bornhem ve vých 911.2 Hovězí, fara v diec.Olon1., v dek. Vsetinském; Flandrech, jehož prvním převorem se stal. Ve spo jení se svou sestřenicí Antonií H-ou zřídil 1660 1736 lokalie podřízená faře Vsetínské; 1784 samo statná, 1843 povýšenna na faru; kostel zasv. sv. gro angl.který řeholnice klášter do Vilvorde v již. antsku, 1690 přeložil Brusselu. Od Bra 1662 Maří Magd.: patron: panství Vsetínské; data stat. (1930): 2026ka to.,l 893 a.,katol 5 ísr.., obyv. čes. do 1674vikářem byl dvorním gener. řádu kaplanem a apošt. královny vikářem.Kateřiny, R. 1674 Hovorany, fara v. diec. Brněnské, v dek. Hodo Anglie vypuzen. uchýlilse do kl Bornhemu; nínském, 1752 expositura, 1784 loka lie, 1845 fara; stavěn 1721—5; patron: 1675 stal se kardinálem. Přesidliv do Říma, pra kostel sv. ana Křt. coval neúnavně naza ování a obnovení katolicismu ředitelství stat. (1930): 7 katol.,státních 30 ev.,statku 734 v Praizer;data ,7 jiných, 12 bez v Anglii jakožto a Skot9 obyv. čes. —Viz HrLdlčka,„Topografie 563. vyzn.; ska ( 679), zřidív kardinál-protektor anglickou kolej ku Anglie vz ěláni Svět 29
:
%
64
Hovorčeves — Hrabal
Hovorčeves, Hovorčovice,
ves v _,Čechách roky na německých osadách v Neudorfu u Mar.
Lázní a v Bečově, 1901 vikarista u sv. Víta v Praze, ve farnosti Líbeznícké, r. 1352 rlebánie; starobylý 1905 oficiál arcib. kons. kanceláře, 1908 elenchista kostel Narození sv. jana Křtiteke,tpod4e4v, patronátem .; 1913 f.v Kosově Hoře, 1923 arcib. notář, 1926 Ervina Nostitze-Rienecka; 79čs 3 isr., 3 inl, 95 bez vyzn.;asobytvf' čes.— Srvn. far. v Hrádku u Vlašimi, 1927 osob. děkan, 1930 vik. sekretář vik.Vlašimského;1902—12r1d11praž „Soupis“ V.,1 „.Posv místa“ 1., 272. Hovorius Eliáš, kněz a právnický spisovatel skou filiálku „Družiny sv. Petra Klavera pro africké misie“ a redig. propagační věstník „Echo z Afriky“; čes., n. ve 2. pol. 16. stol. veaVýškové, studoval Družiny1905; sv. v Římě v něm.k eji, kapituly dr. prráv a.apošt protonotář, etra Mkata Klaveradobré pro rady, afnckéochránkině misie , v Praze po návratu 1591oel člen Olomoucké, pozdějl g;.: scholastik, 1595 far. a kan. v Bmě;v ed život ne činnost jeho ve prospěch misií odměněna udělením vázany; 1603 sepsal a v rukopise zanechal „Sbírku čestného papežského křiže „pro ecclesia et pon Hrabaeus viz Hrab. nálezuv moravského lpráva zemského" (nyní v rnu
seu moravském);z111606
Brně. Srvn.jirei'ek
„Rukověť"al Hov ,.n 1868vPohorovicich, v sv. 1893,vkapl. v etolicich, nynif. v Hamrru; sp. á rodní slavnost dožinková“, v.Č Bu uděj. (rec. včas. „Vlast" XXlll. (1906— 2%.— 2. Mikuláš, n. 1901 v Tesličl v Bosně, žije ve Vídni; sp: „Erin nerungcn an den hl. Severin , 1924; „L Versuchungen deshl. Antoníus“, 1925; vyd. „Kleine
hist.oMonographien n.“Š. B. v kl. asbašském, n. 1762; upert 0.
sg?ohl„Einfluss der geoffenbarten Religion 1826. auf das der Staaten“, Pasov 1820, 182.1;:. prot. blouznilka . . v KoldernbiittelunveaŠlesvicku, půso aíia, pronásle dována luter. duchovními, jakožto stoupenkyně učení Schwenckfeldova (v. t.), odebrala se 1632 do véd 161156Stockholmu; její „,Poemata“ brojicí protiz církvi a vzdělání, vyd. Le Blond v Amst.
Hoylda sv., viz Otilda. Vladislav, n. 1869,stud. gymn. v Hozalrowski Poznani, t.heol v Miinst ruVestf. a v semináři Poznaňském a Hvězdeňském, vysv. 1893, věnoval se studiu bibl. a semitských jazyků v Miinsteru, 1895 prof. sem. Poznaňského; sp. „Die biblische 899 ZurPsalter“ Geschichte Textes“ ]Geogoniš'é; , „Der 1901;des „Dasbibl. Leben jesu“ 1901; „Zur eschichte des bibl. Canons“ 1903; zymska žyje komisya biblijnla“ dawno cziowiek na zíemí“ 1907 1903; (rcc „jak „Slvoa lit. theol.“ W., 1908,79); Žywoty Sw1etych"Panskicď ; „Klemens z Aleksandryí o siedmdziesiecíu
Šáodnach Daniela naród proroka“ 1912 (rec. ČKD. zibór 1914, ;„Powstaníe przeciw narodow1, kazaíi o wojnie“ 1915 (rec. ČKD. 191 6, 415); přísp. . do bohovědného slovníku pol. „Podreczna encyklo
pedya košcielna', do časop. Koscielny'“ zal. měsíčník „Unitas“, orgán„Przešlad duc ovenstva arcid., Hnězdeňské a Poznaňská.
o usz viz Hos
Wait?
1. Antonín,u 11.1872 v Chropyni na Mor., Obr. 18. Hrabal Arnošt: Ex libris. vysvěcen 1895 v Olomouci, farář v Holiciu 010 mouce, básník z družiny Lutinovovy, psal! pod pseud. „Karel Vřesovský' do Evy, „Archy , Hrabal 1. Arnošt, kněz a grafik, n. 4. pros. almanachu „Ratolest olivová“ a do „Obč. Novi 1886 v Buchlovicíchna Moravě, stud. gymn. th. „Asfodely“. Hradišti, bohosloví v Olomouci, grafiku na „Gra lgriku; chová jakub sbírku básní —v rukopise Hrabaeus) zDobršínauSu— Lehru. Versuchsanstalt“ ve Vídni. dal šlce, stud. v Praze; stav se 1597 bakalářem, byl phische sbírku 22 dřevorytů v českém'1němec mvy V ání učitelem v Kutné Hoře, potom ve Vys. M' tě, 1600 vytvořil 70 „ex libris'. Větší články akreprodukcle v Hradci Král.; zřízen na kněze podoboj1 byl dě přinesly časopisy: G„raphische Kiinste“ ve Vídni kanem v Lounech, od 1612 v Hradci Král.; 1623 1925, Der getreue" Eckart“ t. r. 1927, „Eckart“ musil odebrali se do vyhnanství; vydald vě po v Berlfně 1928, „Le arti plastíche“ v Miláně 1929. hřební kázání 1616 a 1618. Srvn. jungmarm, Hist. ilustroval jar. Durycha „Ballady' 1925, téhož „Té
1it.če.s 2. vd.
tr;224 jireček, Rukověťl., 258. a Sehnalův přeilrjladKinzigova spisu Hrabačka jaroslav, ti. v Praze 24. srp. 4, Nejkrásnější“, Apoštol indiánů P. Petr jan De Smet S. “1.930 po absolvování českého gymnasia v Praze-li. stu jest členem Sdružení výtvarných umělců morav doval filosofii &bohosloví jak'ožto chovanec papež ských. — 2. Bedřich, dr., n1,809vPraze vysv. ské koleje české v Římě (13—891898), kdež byl 1833,1839 adjunkt bohosl fakulty, 1845 zatímní 1898 na kněze vysvěcen; po návratu působil tři profesor pastor'álního bohosloví v Praze, potom
PŘÍLOHA "
HYNAIS VOJTĚCH:
MALBY v BÝVALÉM ČESKÉM HOSPICI
v ŘÍMĚ.
Hraběšice — Hradec
65
far. v Plané u Chebu, z. 4. dub. 18"1; sp.: „jméno jeho důležité korespondence v MG. Ep. V., 379 n.
Hroznata historicky zkoumáno“ v ČD
1845
„Přehled všech 2 panujícího saského dom?: do du
chovniho stavu přešlých oudů“,t t.1 ; ivoto pisné návrhy oudů nejvyššího c. k. panujícího rodu rakouského, jenžto duchovní stav vyvolir Ili“,.t 1840; „Orientálský kříž ve Vyšebrodě (Hohenfurth) Při vědám církevních vlastenských staroby losti“, tk 1847
Hraběšice e_(Rabenseifen), ved
bum
fara v diec. Olom..,
Úplnnvydal ého vydání H-oýovch spis soud nenli; většinu jich nekriticky Colvenerius (v. 111.,2)v Ko lině11627; vydáni otiskl Mrgne ve svlé „Patro —12. lo “ sv. jeho
rabovský z Hrabova Petr,
kastelán hradu
Budatina, mecenáš školský; latinsko-maďarsko-če skoslov. spis jeho „Manuale latino-hungarico-sla vonícum ad praxin píetatis ordinatum“ Bardyjov 1663, má slovenský oddil: „Poklad duchovní z mo
rském, zřízena 1841 excisí od gaat-nosti dmlitebnábožných nedělních i každodenních shro ný“ (jsou to modlitbyzórgimované). Srvn. t ]zšnglm., Hist. lit. čes. 2. vyd., jíreček, Ruko
Frankštátske;|ikostel sv. Filigg Matice nábož; data stat. (1930):a4a'pajkuba ekatol. ,3akat.Š oběv.raběta n m.
jan, král. dvorní kaplan v Drážďanech,
ředitel a profesor katol. gymnasia t.; připojil lat. modlitby mešní a k při rijímání sv. svátostí kstereo
Hrabske, fara v diec. Přešovské, 462 rusín. Hrabušice, fara v diec. Spišské, v okr. ...tlavlk—
ckém, smtare'hopůvodu; jejího založení matriky počínají rok rokem 1703, kostelnení sv. 14 tjšprěímuLvydáni„ „De imitatíone Chrlstl“, jež vyšlo VavřinceMuč.., patron: kníže Filip Sasko-Koburský; N=
Hrabětice (Grafendorf), fara v diec. Brněn data stat. (1920): 1239katol., 9akat., 65isr.; obyv. ské, v děk. Hradeckém (Erdberg),1784 lokalie, slov. Hrabůvka (Mor. Ostrava-Hrabůvka), fara v diec. 1859 fara; kostel sv. Antonína Pad. vys avě rozšířen 1868; pat r:on dr. Karel Khuen;adata stat. Olom., v dek. Moravskoostravském; 1911 excindo (19:30) 3123 katol., 3ev., isr., 2jini; obyv. něm. vána z farnosti Hrabové; kostel P. Marie Růžen Vlastiv. mor.„Tgťograf7ie diecese Brněnské", cové (viz „Dějiny jubilejního Srvn. Hrudlčka, Růžencové P.M al__stavblyl'ralm vc.e Na chrámu památkuPáně po Hrablna, poutní místo u Opavy ve Slezsku; viz svěcení chrámu Páně dne 16. října 1910“, v Praze Eichler 11. 191O); beneficium liberae collationis; data stat. Hrabová, kuracie v dlec. Olom., v dek. Morav (1930): 2111 katol., 409 akat. (z toho 340 čsl.), 13 skoostravském; 1781 lokálie podřízená faře Pa ísr., 471 bezv ;ob . čes. Hrr,abyuě far vdiec. Olom.,vdek. Hradeckém; skovské, 1784 kuracie; dřevěný kostel sv. Kateřiny (vyobr. v díle Boh.1929, avrouškg Kostellna dě samostatná 1758 lokalie kuraci poadřízená faře aVelkopolornské, 1784 dině a viz v městečku“ čls.7 5—77, patron: cre, 1843far ;kostel Nanebevzetí Matice n.;ábož data stat. (1930); 1571 katol., 476
akat.é(z toho 471 čsl.), 5 isr., 237 bez vyzn.; obyv.
P. Marie;,lpatron: řád 20 něm. ryatiřů;data stat.čes (1930); 1669 kato 12 akat., bez vyzn.; obyv.
z ald oceKr 1. Havel viz Gallus 408,č.1 —2.álové Matouš, viz1,Hra ecký.
W.,
eHrabovce v diec. Košické, pa Hradčovice, kuracle v diec. Olom., vdek. Uher tron: Matice (Ráabócz), ná,;bož 647fara katol. sloven. Hrabovčik, fara v diec. Přešovské, 442 rusin. skobrodském; existovala již v 15. stool., později zanikla a osada připojena k faře Vlčnovske; 1756 tiHrabanuso(Rabanus, Rhabanus Magnent lokalie, 1784samostatná kuracie; kostel Všech Sva s[7=84M 6?) učskýl) Maurus, akožto bl ., OSB., n. asi kolem v Mohuči. hoch dán do tých; patron: Matice nábož; data stat. (1930): 2301 k.,atol 84 čsl., 7 bez vyzn; obyv. če. školy Fuldského 341), potom jako Hradec ]. (Hradzen), fara v diec. Pražské, ve mladý opatství mnich tohoto opatství kV., Alcuinovi (v. l.,24 do Toursu; po návratu stal se ředitelem klášterní vik. Střibrském, r. 1352 plebanie; kostel zasv. sv. školy, ukteráp od jeho vedením se stala jednou att,ol. metropolitnikapitola; ev., lsr.. z data zn., stat. obyv.(1928): něm. z nejznamenltpě e'ších školv Německa (ze žáků vy jiří; patron: nikl Walafríed traboaj.); H. nazýván by1„ Prae a zčásti české. Viz Soupis XXX.,47. — 2. (G ratz), ceptor Germaniae“. 4vysvěcen na kněze, fara v dlec. Olom., v dek. Hradeckém, prastará, 82 84 opat Fuldský. jeho vláda byla pro du při ominaná v listinách 16. stol.; kostel sv. Petra chovní, vědecký, umělecký a hospodářský pokrok ,a avia; patron: Vilém Lichnowsky-Werdelnberg; významná. R. 847 stal se arcib. Mohučským; konal 13 is_r., 3 důlénžité synody. Z. 4. února 856. jako blahosla 5007 19 bezkatol., vyzn,81 ozkatol., es(z toho 17 čsl.), ř—chův vený uctíván v propriu diec. Mohučské, Fuldské (Nova Domus, Neuhaus) eměsto s třemi předměstími: novoměstským, svatováclavským či rybnicrým a a Limburské. H-a možno právem pokládati za nej učenějšiho theolo a jeho doby. Byl sice málo pů nežáreckým, položené po obou březích řeky Ne vodním, avšak mě velice obsáhlé vědomosti v oboru žá várkgstě a kolem bez hrází Bajgaru (Weiher). nalézárybníka se starobylý hrad s mnohými pa Písmapři sv.,osvatých :írke vniho a litur gie, mdvoe dOtců. lvše jasně podatipráva plynnou la mátkami a archivem a četné starobylé kostely: sv. jana Křtíteie, P. Marie Nanebevzaté, sv. Václava, tinou.sNejvzícně NynlkltW jakožtoatou exegeta..Vyložil knihS e a listy sv.většinu Pavla; sv. Kateřiny, Nejsv. Trojice , sv. jakuba 'v. výkladzév.Z.Sv jana přičítá se mu neprávem. Po stely sv. Maří Magdaleny a sv. Alžběty, v hradu dává výklad hlavně allegorický. jakožto dogmatik samém kaple sv. Ducha a tak zv. kaple Bílé pani. osvědčil se ve sporu. o predestinaci a eucharistzii V nejstarší době shledáváme se v městě Hradci sGotšalkem (1V.,576)aPaschasiem Radbertem.Ne1 s dvěma řády rytířskými, kteří okolní krajinu jako vlivnějšim spisem H-ovým staly se 3kníhy „De insti výborní zna ci praci kolonisačnich proměňovali v úrodný a ho )odářsky výnosný kraj. yli to tutione clericorum“, sepsané 819 9(dobré vycl. od Knópflera,1900).V motěpřed na Petersbergu po templáři a něrr „ctí rytíři. Templáři se nevžili, byliť kusil se (kolem 843) oencyklopedlck soubor všeho brzo zrušeni 1312) a zmizeli, zanechavše po sobě a svém majeti.;: památku ve třech dosud zacho vědení ve spise„ Xll sive ety mologiarum opus“.De universzo ezi84 2a libri 854 zredígoval H. vaných meznicích, jimiž majetek jejich v krajině Martyrologium. jeho obratné, avšak na poesii chudé hradecké ohraničen býval, a památku jejich připo básně vydány v MG. Poetae 11.,154 n.; pozůstatky mínalo těž obvyklé pojmenováni „v templu". Nikde Český slovník bohovědný v.
5
66
Hradec
v pramenech se nedovidáme, že by se zabývali duchovní správou. Lze důvodně za to míti, že rvní v městě ]. Hradci duchovní správou se za ývali němečtí rytíři, kteří blahovulí panského rodu pánů z Hradce značné množství pozemků obdrželi. V nejstarším kostele hradeckém sv. jana Křtitele, jenž mohl sloužiti za farní pro rychle vzrostlou osadu, vedli duchovní Správu pravdě nej podobněji kněží řádu německých rytířů až do věku 14., kdy kostel se dostal v držení mendikantů, řádu to minoritského či konventuálu, a pro lidnatou osadu nutno bylo pomýšleti na stavbu nového farního kostela, který vystavěn v době Karla IV. v l. 1370 ž 1383 ve slohu gotickém v nynější rozsáhlosti ke cti P. Marie Nanebevzaté, neboť v 1._1 4 připomíná se v něm šest nových oltářu. Mlnorité přizpůsobili si při kostele sv. jana Křtitele svuj klášter, přistavivše za hojné podpory měšťanských kruhů pěkný ambít (1359), kapli sv. Mikuláše a kaplí soukenickou; u měšfanu, zvláště u soukeniků byli ve lice oblíbeni. V tomto klášteře nabyl take prvníxza čátky svého vzdělání náš český filosof Toomášze btít ného. Faráři z řádu německých rytířu uvádějí se vletech 1338 až 1434 v knihách konfirmačnich.
Ani město ]. Hradec s okolní kra'inou nebyl uše třen od šíření se sektářství. ejvíce rozšířeno bylo valdenství, které přes blízké hranice z-krajin sousedních sem vnikalo, a ačkoli mu rázně čeleno, přece nebylo lze šíření jeho docela zastaviti. Bezpečné zprávy a zachované zlomky výslechů máme z r. 1340. l husitství zapustilo v městě a okolí sve ko řeny, šíříc vé jménu Husbvě zmatek v nábožen ských poměrech. Zde zemřel 1414 v jakemsi vy hnanství učený profesor university pražske známý Stanislav ze Znojma raněn mrtvicí. V tom čase řišel doj Hradce husitský kněz německý jan rándorf, jenž silně se chýlil k názorum valden ským, proto také nacházel vj Hradci a okolní krajině dosti přívrženců. Výstřednosti náboženské dosáhly vrcholu 1421, kdy 29. ledna zajali hradečtí kněze Martina Hůsku, hlavního rozšiřovatele bludů táborských. V té době opustili minorité i němečtí r tiři město. Táboři spálili 1434 kostel sv. jana řtltele. ačkoli soukeníci jej zmužile hájili. Dva vynikající muže poznal ]. Hradec r. 1451; byl to Eneáš Sylvius, pozdější papež Pius 11.,a slavný kazatel mnich františkánský jan Kaplstrán. Zde seznámil se Eneáš Sylvius s mistrem janem P pouškeni ze .šobčslavi, který mu podle jeho vlast niho doznán poskytnul látku k zpracování dějin českých. K mmoritům přibyl nov ' řád žebravý, fran tiškáni, kteří uvedeni byli do radce purkrabím Prokopem z Vojslavic ke kostelu sv. Václava, při kázán jím byl blízký domekč 67 jakožto ohyd-í, ale dočkali se v brzku r. 1478 obdarováním jíndřícha z Hradce nového'místa ke stavbě kostela a kláštera na předměstí novoměstském vedle hluboké cesty, která vede k řece na tak zv. Urbanův most. Ve velkém zmatku náboženských názorů doby posílil katolíky návrat minoritů a příchod františkánů. Než, kacíři zmocnili se přece i fary, kterýžto ne blahý stav trval až do kněze Eliáše Čecha z řádu premonstrátského, který velmi často užíván byl v posláních politických a stal se opět prvním ka tolickým farářem v ]. Hradci ('I- 1494). Známý spisovatel Dialogů jan z Rabštejna velmí sí stě žoval, že se k duležitým posláním diplomatickým užívají mnozí duchovní nešlechtici, jen když nabyli hodnosti doktorské, a Bohuslav Balbín pozastavoval se nad podobiznou kněze premonstrátského Eliáše echa v kostele hradeckém, jenž vyobrazen v pon tifikálíích jako adminlstrátor bisku ství litomyšl ského. Právo patronátní na faru hra eckou a ostatní
fary na panství tom dostal 14. července 1487 od papeže Innocence V111.jlndřich z Hradce. Všude, kde kdysi bujela sekta valdenských, ujímala se nyní jednota Česk 'ch Bratří. ! známý předák bratrský v této dob , bratr Prokop (zemřel roku 1507), pocházel z jíndřichova Hradce, kdež i v okolí se dosti přívrženců jednoty nalézalo, zvláště v jarošově, Bednárci a Německé lešné. Nástupcem Čechovým byl jan Kaplicar 1495—1518, 1544 farář Havel, 1547 farář Tomáš, 1550—1560 zastával místo faráře kněz jan Braun, opat milevský, jenž však více jezdil po členech konventu, než by spravoval duše hradeckých, kterou práci pře nechával svým kaplanům. Sestry jáchyma z Hradce nazývaly jej proto nájemnikem. Krátký čas zastával duchovní správu kněz jiřík Cetl Netolický, stal se 1564 arciděkanem v Plzni, 1568 kanovníkem u sv. Víta v Praze, 569—1577 archidiakonem bechyn ským a farářem v Českém Krumluvě, kde zemřel 22. května 1577. Pozemky fary hradecké počínajíc od Rodvínova a Oldřiše v těch vsích až do rych tářství blažejovského statkem křižovnickýmse me novaly, které zůstaveny a zachovány při faře hra decké. Les „u Rodvínova nazýval se Kanclov, tu jest dvur slul křižovnický, les za Lhotou aneb bř,! asenicí křížový druhý les. Nástupce jiřího Cetla Netolického jan Selnar stal se r. 1570 dě kanem kraje chýnovského, avšak 1575 resignoval na faru hradeckou & zemřel jako farář v jarošově dne 1. června 1582. Nástupcem jeho stal se kněz Dlvlš Nepomucký (1575—1591), jenž v zastoupení kněze Matyáše, opata milevského a faráře sobě slavského, oddával jiřika Hornuta z Harasova s Alž bětou z Cimburka, rodiče to proslulé staré češky Zuzany Černínové z Chudenic. Po smrti kněze Diviše stal se farářem doktor Václav Brož (Bro sius), rodák horšovotýnský, známý svou polemikou s českými Bratry (1591—1601), za jeho doby uve deni byli jesuite' do ]. Hradce. Adam 11.z líradce však povolil í podobojím, aby na nově vysvěceném hřbitově sobě kostel Nejsv. Trojice vystavěli, který stal se měšťanům hradeckým podobně osudným,
jako kostely hrobský zemi české. Dne 17.broumovskg června 15 5 akonala se v celé ]. Hradci konvo'kace kněžstva pod předsednictvím samého arcibiskupa pražského Zbyňka Berky z Dubé. 8 n D oslední z rodu pánů z Hradce jáchym l dřich vydal však Ostrou instrukci ve věcech nábo ženských, která byla namířena proti Českým Bratřím, kteří se v městě dosti rozšířili. Dům, kde se k po božnostem svým scházeli, byl č. 41 v Růžové ulici, kdež lid místnost goticky sklenutou pikhartskou kapli nazýval. Děkan Václav Brož zemřel 27. února _1601.Za nástupce jeho presentoval rektor koleje jesuitské jana Skultety-ho, rodem Ruthéna (1601 až 1605), jenž dlouho v Hradci nepobyl. Za něho vymřel rod pánů z Hradce (1604); vraceje se ze
synody pražské byl z rozkazu arcibiskupa povolán za arciděkana do Plzně. Nastoupením Viléma Sla vaty v panství na Hradci byla již dána směrnice pro řešení otázek náboženských. Podobojí žádali o vydání kostela Nejsv. Trojice a dovolení k po
hřbum na tamním hřbitově. Vilém Slavata ani po vydání majestátu Rudolfova (1609) občanům hra deckým jako svým poddaným svobody náboženské nepovolil. Poslové k němu do Prahy vyslaní s ne ořízenou se vrátili, při čemž jim ani přímluva etra Voka z Rožmberka nepřispěla. Nástupcem Skultétovým stal se kněz Šebestián Vaněk (1605 až 1611). Velké pohoršení podoboyích způsobeno, když Vilém Slavata primasa pod obojí Pau &Maut-v nera z úřadu složil a katolíkem janem Kheclem nahradíl, jemuž k ruce i radní z řad katolíků pří—
Hradec dání. Sebestian Vaněk opustil 1611 J. Hradec a na faru hrabeckou dostal se kněz Jiř_lRudolf Tran quillus z Kronberku (1612—1619), jehožto posta veni bylo obtížné, poněvadž podoboji se vJ. Hradci velmi rozmnožili a jemu všeliké příkoří činili, takže sám Vilém Slavata se přičinil, aby poddané své o příjímání pod jednou způsobou přesvědčil, svolav všechnu obec hradec kou 6. února 1618 na zámek. Po defenestraci vypudili podobojí řád jesuitský, vyžádali si od direktorů majetnlctvi kostela Nejsv. Trojice a usilovali o ustanovení kazatele a učitele podobojí u dolejší konsistoře pražské. Administrátor kněz Zikmund Crinitus Stříbrský poručil děkanu kraje pelhřimovského Václaavu Čičmaniusovi, aby mistra Kryštofa Steydelmayera Purbachia do kostela Nejsv. Trojice uvedl, slibuje i kazatele českého. Dne 11. květnacírkve 1619 v uvedentieVáclavem Čičmaniem a správcem lnl Radouni knězem Matějem Diškraydem německý kazatel Kryštof Steydelmayer Purbachius a učitel Matěj Mrazius Hostomicenus do kostela Nejsv. Trojice. Když Vilém Slavata se do Passova uchýlil, osmělili se 17. září 1619 podobojí hradečtl žádali direktory i o vydání kostela farního zvláštní žádosti, na které předáci podobojí býv. primas Pavel Mautner, Já chym ech z Kozmačova a městský písař Burian Bramhouzský z Roštejna podepsání byli. Snílit tehdy podobojí hradečtí o majetnictví statků pan ských, farních i jesuitskgch a povýšení města na královské. Parník stel Marie Nanebevzetí jim n a katolíci telaTranquillus sv. Jana laz'tditele.V té dobězatlačeni opustlíd d1:10kos ěkan Jiří
67
do Hoorypřesídlil Kutné, do odkud jako Všech Svatých Prahy, kderkanovník 16582 eurnrl. —
.Řehoř Radičnik (1651—1667), rodem rz Ko rutan, jenž vedl pohřeb Viléma hr. Slavaaty 25. února 1652, zúčastnil se v Římě 1663 slavných slibů Karla Felixe a S. Theresia. pozdějšího generála karmeli tánského. Řehoř Radičnik zemřel 5. 5. Dr. Jakub Maxmilian Kurtz (1667—1670 , rodem z Lužice, za něhož založena nadace májov 15. srp na 1670 Ferd. Vilémem hrab. Slavatou. Zemřel 5. října 1670. — 6. Dr. Jeroným Altan de Pozzi (1671—1695), rodilý z Venzonu v 1talll,farářoval deset let v rodném městě, odkud se stal dvorním kaplanem ve Vídni, muž učený a slovutný, jenž mnohý spor donucen vésti o majetnictví farního .h
kostela s řádem mřel 4. červnajelsuitským. 169. —7. Slovutný r. Jiří tento 1 nácprobošt Krato chvíle (1695—1710), dříve děkan v Ch nově, který
pohřbil poslední ratolest slovutného rodu Slava tovského Marii Josefu hraběnku z Chu denic. Sám skonal 5. ledna 171.Černínovrou ankrác Quinodo (1710—1729), rodák : Grimirsua blíže Sittenu v někdejším Walllssku ve Švýcařich, byl
vycnovaltelem ernína (1708—1710), z Chudenic (1716— 708) Frant. děkanem oasef v Sobotce proooštem vJ. Hradci, kde hájil s dobrým vý slec kem majetek fary proti obci hradecké. [ z vlasti dostalo se mu vyznamenán(, nebot zvolen 10. čer vence 1722 kanovníkem kathedrálni kapitoly v Sit tenu. Probošt Dr. Pankrác Quinodo zemřel dne 20. června 1729, zprávy o svém zvolení za biskupa v Sittenu s: nedočkav. -—.9 Václav osef Grotz (1729—1730), rodák hradecký, byl far řem v Dra Litvou Hradecbělohorskou a uchýlil se obráceny do Počátek, kde 1621 zemřel. áe mv Kumžaku (1702—1714), děkanem všechny smělé sny občanů podobojí v nivcč. esuíté se vrátili do města, v Počátkác1 (1714—1729), čestným kanovníkem podobojí byli v očekávání pro ně neblahých udá vyšehradskjm 1726,za něho konány slavnosti kano losti. Shromážděné obci na radnici 18. srpna 1622, nísační1730. sv. Jana] Nepomuckého. Zemřel již —1744), 8. listo — 10. Jan Kristian Khun (1730 k níž též konšelé z Počátek, Žirovnice, Kardašovy padu rodák z Ústí nad Labem, farářem v Kraslicích ŘečiceKhecl, a Stráže hejtmanSlavatův Jakub že přizváníďrohlásil obec hra ecká statky obecní, jakož 1709, arciděkanem ve Falknově 1.716 V J. Hradci i práva, privilegie &svobody vrchnosti své pro získal si velkých zásluh o školství, ale zapletl se padla. soby provinilé rozvezen na okolní zámky ve spor o štolu s kaplany, který způsobíl, že v Žirovnici a Nové Bystřicí, někteří v městském a v ústech lldu kolovalo pořekadlo „stavěl školu, hradnímvězeníopatřeni. Teprve 27.února 1626privl uzmul štolu“ vzgomínka velké jeho o školství hradeck Probošt naKhun zemřel legia městu zase vrácena. Po bitvě bělohorské zásluhy manuel Arnoěth uveden na faru nový děkan Daniel Michal Hessel 6. květnna 1744. — z Kamsberka, protonotář apoštolský, kanovník Valdštýn (1744—1746), DmužEosvícený, stal se 1746 brněnský a děkan kraje chýnovského, před tím kanovníkem u sv. íta v r,aze 1756 světícím farář v Telči na Moravě, který se památným me biskupem, 1759 biskupem litoměřickým. Muž ob mprialem z 30. září 1622 Vilémovi Slavatovi ríze sáhlé učenosti, příznivec Dobnerův,Pelclův, Voi tův a jiných učenců, založil vybranou knihovn,u 785 Jmiléma o faru hradeckou velice zasloužil. žádost hr. Slavaty povýšil papež UrbanNa Vlll. faru zvolenáhc.h místozpeředsedouprivátní učené společností mřel7.prosíne..tc1789—2A hradeckou na proboštství, uděliv spolu faráři právo vČec náš František ePreisler (1746—1754) rodák z Blatné pontifikalií. Prvni probošt hra :lecký dlouho v městě nezůstal. Jsa již od r. 1622 č enem kapitoly svato (Platten), farář v Jarošově (1732—1744), farář vítské, odebral se po pohř:lu zbožné Kateřiny v Horní Pěné(l7 44.—46)Na proboštství vJ. Hradcl z Hradce, rodem hr. z Montfortu dne 31. března pilně sbíral zápisy o farních právech, jež nástup
jeho mnohé dobré služb prokázaly a_lmnohou 1631 do Prahy, kde seZ propošt e_m kol. kapitoly cům záhadu vysvětlily. Zemřel 3.bgrvn .i-Š- uvelké Všech Svatých stal. pročeždoby povstání (16199 svízele vytrpěl, jej CIS.Ferdinad farářem v Kumžaku —1.755)arod5á5k Probošthradecký, Šimon mon Antonin Jandera ží1732— 755—1775),
do stavu šlechtického mu predikát Cetvinger z Cetvinbe l.povy'šil,povolív ku (20.ř a.1636) Zemřel jako archidiakon kapltroly svatovítské dne 28. pro since 1642. — 2. Dr. Ondřrej artoloměj Fisírek (1633—1647), rodák hradecký, byl dříve děkanem na Mělníku. Zemřel dne 14. května 1647. Za nčho a v následujících letech až do smrti své r. 1676 působil jako varhaník hudební skladatel Adam Michna z Otradovic, který zvláště v naší době budí zaslouženou pozornost a skladby jeho se tiskem vydávají a také provozují. — 3. Jan Pusch 06447—1651), za něhož Švédové sužovali město i okolí, 1651 resignoval a odebral se za arciděkana
Ant. JanderaX.av zemřel 13. června Synovec jeho Dr. Frant. Jandera stal se 1775. spoluobnovitelem gymnasia jindřichohradeckého. — 14. kop Be nedikt Hennlger z Eberku (1775—18020, 9. ěčlnský. Za jeho doby událo se neblah tročeni cínu z rakvi pánů z Hradce a Slavatů a stihl městoJ. Hradec nejzhoubnější požár 19. května 1801, při němž se rozlil i památný zvon Knauer
zvaný oennigrovi svatovítském v Če chách. dostaloZikmundu se 1801 největší proboštství na Vyšehradě, kde 18. října 1809 zemřel. Za něho
kaplanoval vJ. Hradci Ant. Hmikýř ze Semina,.
Hradec
68
zakladatel Dědictví Svatojanského. — 15. Antonín 23. Dr. Alois jirák (1900—1907), rodák čemovický, Haberein (1803—1822 , rodák vídeňský, děkan profesor bohosloví v Č. Budějovicích 1884, rektor v č. Řečici 1789—1794, zastávaje již spolu úřad semináře 1893, proboštem 1900. Znám byl daleko rektora arcib. semináře, který opustiv 1794 C. Ře široko jako uchvatný a slovutn řečník. l činnost čici až do r. 1802 zastával. jmenován již 1794 jeho literárnl byla obsáhlá, zvlá tě uveřejňoval své r ce v „ asopise katolického ducnovenstva“. Pro kanovníkem ve Staré Boleslavi. V j. Hradci stal se pamětníkem tažení vojsk francouzských a mnoho bošt Dr. jirák byl jedním . » . z nejlepších znalců práva ' 1907_ — strasti zakusil pro následky zhoubného požáru clrkevního u z r. 1801 & patent finanční : r. 11. Za něho 24. Dr. Václav Cába 191 . — 25. rodák Leonardz České Rendl kaplanovatí začal piln sběratel a spisovatel pa— Kremže, zemřel 14. zán(_1'908É1916). mětí města ]. Hradce osef Štěpán Claudius (1777 (19v8_—1__920).— 26. jan Ev. Vacek (1924—1929). až 1857) — 16. Vojtěch Benedikt juhn (1826—1843), Hradec (Neuhaus). Proboštský rodák pelhřimovský, jeden z nejosvicenějších pro jim-řichuv . Vlane Nanebevzeti. — Špitální kostel sv.kostel jana boštů hradeckých, profesor bohosloví v C. Budě Křt tele. — Klášterní kostel sv. Kateřiny ři kláš jovicích ] , náleží v řady probuzensk'ch vlas teře františkánském. — Hřbitovní kostel ejsvět. tenců, založil pamětní knihu proboštství . března Trojice. — Hřbitovní kostel sv. Václava. — Kostel 1832. Muž všestranně vzdělaný, výborný kazatel sv. jakuba Většího při hrobce rodu Černínského. a znalec umění výtvarných, jenž sám rytectvím se — Zámecká kaple sv. Ducha. — Gymnasiální kaple zabýval i slavného rytce ]. Dóblera učinně pod sv. Víta. — Kaple sv. Cyrilla a Methoděje v opa poroval. Knihovna jeho obsahovala od prvotisků trovně._ — Kaple Panny Marie Salut. infirmor. v ne až do doby probuzenské mnohé vzácné plody lite mocnlcl. — Reálne gymnasium 8 tříd, 3 paralelky. rární. Zemřel 28. listopadu 1843. V době vakance _ Škola národní chlapecká 5 tříd, 4 paralelky a proboštství po něm stala se pamětihodná událost, občanská 4 třídy, 3 paral. — kola národní dlvčí která se sotva již bude opakovati v .Hradci. 5 tříd, 5 páral.. a občanská 4 třídy, 2 parai. — V jindřichově Hraci zemřel (13. června l ) arci Počet duší :“7595 katol., 396 ev. aug. konf., 97 čsl., biskup (Josef Frant. de Paula Novák, arcib. Za 247 israelítu, 67 jiných vyznání, 1188 bez vyznání. dersk ') a zdejší rodák kníže-biskup (Kerčský Voj — Literatura. jindřichův Hradec (Ottův Slovník těch idmanský) přišel ho ku hrobu doprovodili. naučný X1..736/9). — Novák, Soupis amátek hlst. — 17. Petr Weeber (1844—1864), rodák všerubský, a uměleck ch v království českém X V. Politický profesor bohosloví v č. Budějovicích (1834—1843), okres jlndrichohradecký. (Akademie 1901). — Dr. byl vzdělaný a dobrý, zemřel 15. června 1864. Za ]an Muk, Historická bibliografie města jindři něho byl kaplanem pozdější kanovník a historik chova Hradce.(jlndř1'chův Hradec, Landfras 1928), jan Cori (1819—1887). — 18. josef Zátka (1865 k _tomu z_nejnov_ějši literatury: Tomáš Kalina, až 1873), rodák velešlnský, za něho Prusové při VaclavBroz, (Pekaruv Sborník Od pravěku k dnešku táhli do ]. Hradce a zemřel vlasteneck' šlechtic [. 428-445). — _E. Trolda, Neznámé skladby Adama Eugen Karel hr. Černín z Chudenic (1 ). Zemřel Mlchny (bbornlk Nejedlého 69—102). [Tise/red— 20. května 1873. — 19. František Vrzák (1874 až 4._ H. Králové, biskupství. Nutnost založení 1875), rodák z Pošné u Pacova, z kanonikátu budě biskupstw se ukázala v druhé polovici XVII. jovického proboštem v Hradci, kde zemřel 22. ledna století, .nebot ve východních Čechách již od dob 1875. — 20. Dr. jan Turner (1875—1878). rodák husitský , _prosycených sektářstvím dála se obnova z Nuzbel u Tábora, profesor bohosloví v Ces. Bu katolictvl_jenom s největšími potížemi. O založení dějovicích 1859, rektor semináře 1873, probošt blskupstvl_se zasadil u Leopolda I. kardinál Har ]. Hradci. Byl literárně činný a zemřel 4. čer rach, arclblskup pražský, rosadiv jmenování prvním vence 1878. — 21. Vilém Platzer (1879—1888), blskupem_hradeckym sv ho gen. vikáře Caramuele rodák z Šimanova Dvora u Stráže, farář v Blaže z Lobkowc. Ale hned za rok (1660) donutil císař jově a od r. 1861 poslanec na sněmu zemském, Caramuele k reslgnaci a jmenoval biskupem Matěje :farář v Etinku Novém. Zemřel jako probošt hra Ferdlnanda Zoubka z Bílenberka, opata benediktin ského kláštera u sv. Mikuláše v Praze. Po jmenování deckg'—1899),rodák 27. října 1888. — 22. Dr.profesor osef Hoffmann (188 soběslavský, bohosloví Zoubkovč došlo_k novým nesnázím. V první řadě v č. Budějovicích 1874, rektor semináře 1884, byly_to hospodarske potíže s městem a i scísařem, čestný kanovník budějovický 1886, muž vzácný a ktery slibll alce dáti 30.000 zl. na dotování biskup vynikající lldumil, zemřel dne 22. prosince 1899. — stv1, ale potOm dal pouze 14.000 zl. Další potíže spočívaly s dlouhým nevystavováním bull, což trvalo plná čtyři leta. Te prve 10. listop. 1664 vystavil papež Alexandr VII. zakládací listinu. Další nesnáze pusobila nemožnost vydržo vánl kněžského dorostu. Pro nedo statek peněz mohl hradecký biskup s_počátku vydržovati jen čtyři kan didáty kněžství v jes-.:itském sem nářl hradeckém. Na založeni kněžsutého semináře nebylo vůbec omyšlení.
Hmotný základ nověBiskup založeného byl tento: sám bis ob držel při založení biskupství men sální statek Chrast u Chrudimě kou
Obr. 19. Hradec Králové. Náměstí.
Bený ze solnifundovány pokladny 4zakanonikáty. 80.000 zl. . 1662byly Na udržování prvních tří koupen (1662) velkostatek Skály za 20.800 zl., čtvrtý kanonikát fundoval zámožný měšťan chrudimský jan Švanda. Zbý
Hradec
69
nuncia, a to proto, poněvadž jen vybudováním řádné duch. správy dalo se čeliti nekatolické agi taci. Kromě toho se přičinil i o zvýšení počtu mi sionářů na čtyři, jakož i o zlepšení kongru ně kter' ch farářů. Duch. správě napomohl i omezením příli né libovůle patronů, nařídiv, že žádný kaplan nesmí býti jmenován ani přesazen bez vědomíea svolení konsistoře, & cžka dý kaplan musi míti absolvovaný hradecký žkněžský seminář. R. 1740 vbyla Hradci vybudován v vněmž (jak kmyslii) obětována prvníkostel, mše sv. Čechách knězeem vydal přísné nařízení o kněžském šatu. Za války — Druhým biskupem byl jan Fridrich o dědictví se staral o náležité odškodnění bene hr. z Valdštejna, za něhož došlo k rozhodnutí ficii válkou poškozených, navrhnuv (1746) císařovně, opresentací městem,aaproto 12. ledna 1675 došlo by fary bylyDopodle velikosti škod6rozdělenyna k erekci kurátniho kanonikátu. — Z dalších biskupů šest skupin. 1. skupiny náleželo far maj cích hradeckých má význam jan Fr. z Talmberka, dostati po 25 zl.; do druhé 7 far po 20 zl.; do jenž vykonal prvni důkladnou visitaci diecésé třetí 11 po 15 zl., do čtvrté % far pol 10 2.1; do páté 28 far po 8 zl. a konečně do šesté 27 far po od Opočna až po Krkonoše (1678_po vyssvěcení kláštera kapucínskéhoov Opočně) a při té příležitosti 6 zi. Současně se postaral i o hmotné polepšení vypracoval 150 bodů pro vlsitačnl skrutinium. biskupství zakoupením velkostatku Zájezdce (17427) od ryt. Jana Haugvice : Biskupic za Pomýšlel asi ina založení semináře, jemuž odkázal vající dva kanonikáty se měly vydržovati takto: Pátý měl býti spojen s funkcí a příjmy měst skeho děkana, už došlo až po delším vyjednávání s obcí, šestý kanonikát měl býti vydržován z úspor nastřádaných z hospodaření na velkostatku Skála. Prv' biskup Bilenberg stanovil do znaku biskupství i kapitoly kotvu sv. Klementa, papeže a mučedn ník,a k jehož cti byl
část své knihovny,aale ktom došlo až za jeho a Roubovic (1750)z „50022 60012. od Romeda ryt. nástupce Tobiáše Beckera (mms) Becker se vy-_ z Boleshausenů. Kazpitoia byla tehdy rozmnožena značoval velikou starostlivostí o dobré pastorování kanonikátem diecése. Proto shromáždil kněžstvo po visitaci jedním ským janem Řečick založeným 1737děkanem sumou holohlav— 8.000 zl. r. 1704 vykonané &opřednesl mu svá přání, co by se mělo v duch. správě napravití, což také veškerému kněžstvu dal na vědomí v tištěném pastýřském listě. O dva roky později (1706) vydal duchovenstvu přísné rozkazy ohledně kněžského šatu. Nejdůleži tější však jest, že zavedlt. zv. missionarii vagi, jejichž účelem bylo stále procházeti diecési a evangelisovati. zvláště ovšem v krajinách tajnými nekatolíky osrdlených. Byli _obyc'ejněz Tovaryšstva cžíšova, mohli však jimi ý i kněží světští. jiným důležitjm podnikem bylo založení kněžskéno
semináře, měloZa seněho (1703)' doš áiešdostatku kněžstva v jímž diecési 10 i (u zkoncování dlouholetého sporu o Švandovu dotaci na kanonikát, a to tak, že na vydržováníkanovníka připadlo 12.000 zl., 3.500 zl. na stavbu residence 1000 zl. na tundačn ní i sv. za zakladatele nadání. Becker, jako horlivý ctitel sv. jana Nep., pověřil kap. děkana Bartia sbíráním dokladů za účelem _kanonisace. Pa >toračně prospěl své diecési
Poněvadž za války smPruskem seabztenčil, přidalk němu zakladatel dalšíchkapitál 8.000zl., Mitrovský pak (1747) nadaci ztvrdil. Biskup přiskpěi vnějšímu lesku kapituly hradecké tím,že r. 1736 vymohl jejím členům cappam magnam &snad 1 in signie s Duchem sv. Do dalších osudů diecése velmi zasáhnul biskup Heřman Hannibal hr. : Biiimegenů (17—63—.74)Staral se velice o zlepšení duch. správy
v diecési, v čemž přišlo mu vh h,od že dvě leta po jeho intronisaci vyhověla římská Propaganda žá dosti biskupa jana jos. Mitrovského : r. 735
počtu mísionářůn obnos a svolila k založeníčt20í nov 'chmuž far, ovolila rozmnožením 20.000z
Téhhož rokut (1.765) sevěřil_Biiímegenmisie
ve své2ldiecési jesuítům a dal jím potřebné in strukce. ! své rádce doplňoval z jejich řad. Nej prve zjím byl P.Ngun nei-Herb seteroku in, po(1766) něm provedl ntoo nín Boliů. sledujícího rcorganisaci konsistoře, z níž bylo však mnoho mrzutosti, nebot z ní vyloučil všechny kanovníky. tím, že jí dal veliké nánoženské ohnisko založením 1767 uveřejnil pastýřský list k duchovenstvu kláštera Servitů ve svem rodišti Králíkách (1706), jímž nařídil konání osmidenních přísných exerclci jenž se stal velmi navštěvovaným poutním místem svéordinací. proboštství kapito vBrě,n dkud před Pro koieg. neshody sokapitolouěpřesídlil mariánským. V díle iBeckerově pokračoval jeho na nástupce jan Adam hr. Vratislav z Mitrovic. řídil diecési. Odtud (3. března 1770) schválil „olndex Předně se mu podařilo získati (1714 pomocí librorum prohibitorum et corrigendorum ordine alphabetlco digestus“ , jenž byl oficielně zaveden římské Propagandy) zajištění ze solné pokladny 23.33 zl. na seminář, jenž byl vysvěcen 1. října pro všechny fary v diecési Hradecké. 0m ěsíc po 1721. Chyba však bayl ta, že dvůr nedovolil [ kůladlnou instrukci o continens vísitování statum vikář-ů & dvva formuláře: „Consígnatio zakoupiti za onu sumu velkostatek. Druhým důle 2diěj žitým činem Mitrovského bylo rozmnožení počtu beneficii“ a2. „Quaesita proS. visitatione canonica světlou zůstane památka bi far, jichž b o v r. l715v celé diecési e'n 811 beneficii“. Na vž skupa Blíimegenacljeho respektováním požadavku Žádal tedy r..0002 17181nuncia o založení novýc na15jaře far diecesánů po stránce jazykove. Když totiž věřící nákladem kčemuž došlo teprve 17.20 Kmtomu ješztlě dovoleno vydržovati druhého počali se domáhali kázání v jazyce mateřském misionáře s ročním platem 240 zl. V té době (1713) kde jich až dosud neměli, tedy rozhodl výnosem vznikl i nový kanonikát. Založil ho děkan holo edne 22. února 1771, aby se kázalo v druhém zemském jazyku na všech místech. kde toho je hlavský Logdman de Auen, poručlv naň 5. s podmínkou, aby nová prebenda sloužila jmenovitě zapotřebí, a kde až dotud se tak nedáio. Česky kněžím z jeho rodu. K uskutečnění došlo teprve kázati nařídil: v Hradci Kr. poručil: Rychnově, jičíněvěa Německy kázati v Bydž až za následujícího biskupa Václava Košinského Broumově. z Košína, kdy dotace vzrostla nas8.230 zi., a kní Dvoře Kr., Opočnu a Potštýně. Při rédukci svátků— ještě připojil kněz Melichar Logdman svůj v r. 1771 bylo rakouskému episkopátu dáno na ům na residenci. Zajimavo jest, že za Košín vůli, že každý biskup může si voliti pro svou die ského (1729) bylo v hradecké diecési zavedeno cési jeden den na oslavu některého význačného křest. pozdravení. Mnoho nového se v diecési světce. Biiimegen na základě toho vyvolil si den sv. ]ana Nep. jakožto patrona diecése. Učinil tak událo za čilého biskupa ]osefa hraběte Vratislava z Mitrovic. PřeJana“ ebiskup star al výnosemz „dn 13.prosínce1771astanovilktomu o založení 20 nových far. Žádal o to vídeňského 16. květen. Ucta jeho k tomuto světci projevila se
Hradec
70
a tím byli ve svých bludech ještě utvrzeni. Druhou příčinouneblahých náboženských poměrů byli blouz sv. jana Nep., jež všechny abymza sebe nivci, kteří se nehlásili k žádnému toierovanému vzájemně sloužili v prípadězavazovala, sm mrti „eRequie dob dal B iimegen zase dvě další důležité or vyznání, ale přes to sedožadovaii práv konfesí ganisační pomuck: 28. listopadu 1772 instrukci tolerovaných. Haay se knnim původně' choval přá pro členy konsistoře, 30. Hina 1773 Instrukci o ho telsky, ale když poznal jejich nebezpeečí pro soci i jinak v r. 1773, kdy založeno kněžské sdružení
spodářskěm vec en biskupského semináře. K tomu
přikročovala "kné "Min ecclesiastica“, velký to tištěný pastýřsk istk kléru (22f.ol stran) vyšiý .břez na 1774, a o deset dní později publikovaný druhý pastýřský list k duchovenstvo, v němž ve 40 odstavcích pojednával o kanonických visitacich & chování kněžstva. Téhož roku," dne 21. března, převzat za určitých předpokladu na sebe a své nástupce povinnost platiti ročně nář820021,. což potrvalo aždo na kněžský_semi Ve šlépějích _BlůmegenoŘýacih kráčelProjeho nástupce jan Ondř. Kaiser ryt. z aserů. jeho pastorační dílo jest příznačno jeho chování vůči jlnověrcům. Již pře řed svou intronisaci se dověděl, že někteří
blouznivci z jeho diecése jsou uvězněni v pražské káznici. Inavštívli je a potom podal žádost k Marii
Terezii o jejich propuštění se zárukou, žes epo
stará o její vyučov ávni v katol. náboženství & obrácení. Když mu císařovna vyhověla, tu napsal propuštěným blouznivcům ve1m1_laskavý list, jimž jich vyzýval k obrácení, jinak je činí zodpověd nými za možné neblahé další důsledky. Hned po své intronisaci (15. října 1775) obrátil pozornost k pastoraci. Předně nařídil (16. října 1775) kněžstvu pitnou pastoraci, zvláště poučováni akatoliků & varoval před přílišnou štkolou. Téhož měsíce vydal instrukci o kněžském šatě a předpisy pro misionáře. Počátkem listopadu si svolal vikáře a jednat s nimi o založení nových far, při čemž jim i doporučil, by každý farář mající přes tisíc duší vzaal si kaplana. Nedlouho na to vrátil do klášterů všechny řeholníky působící na farách jako kaplani a současně vydal i nové předpisy pro konsistoř. innost tak slibně započatou přerušila smrt, jež překvapila biskupa Kaisra právě v první den jeho jmenování, dne 5.k vtnč tnla 776. vZýroční Za ná stupce jeho josefa Adama hr. z Arka byla císa řovna žádána znovu o rozšíření far, lokalii & ka planství, ale snaha tato byla přetržena dvojí pře kážkou: tak zv. bramborovou válkou, jež velmi
E_oškodilaněkteré farnosti a kavy, pak brzkým odchodem iskupovým 7. Hradce do Sek k němuž b 1 do-_ nucen naprostou-neznalostí češtiny (1780), — bouřlivá doba nastala hradecké diecési nastoupe— ním Joseía
11. Dne 13. října 1781 vyhlášen
byl
.zv. toleranční patent, jimž udělena svoboda vy znání augšpurskému a helvetskému. Příčina nesnází v hradecké diecési tímto povstazlýchbyla dvojí: l. Tehdejší biskupatentem janL e.op zHayea 2 náboženští bloluznivci. sobnost biskupova byla kaamenem úrazu proto, že jako dítě své doby za cházel ještě dále, nežli toleranční patent dovolil. Byly to zvláště dva boody: Oddavky, křty buďtež udělovány tak, aby je mohli od katol. duchovních přijímati i protestanté Hřbitovy mohou sloužiti oběma vyznáním. Tento krajně liberální rozkaz Hayův byl dokonce přeložen do němčiny a maďar štiny a rozšířen po Evropě, kde vyvolal skutečný úžas. jelikož na dotaz pražsského gubernia v tom ohledu učiněný císař neodpověděl, mohl Ha pro váděti toleranci podle svého receptu dále. tomu přikročovalo ještě jeho osobní vystupování, nebot Haays mylně domníval, že krajně vlídným a libe álníme jednáním s nekatolíky a zvláště s pastory i jich získá. Ve skutečnosti docílil pravého opaku, e bot jeho přiliš přátelské styky s nekatolíky pů obíly u lidu dojem, že biskup jest jim nakloněn
álni život, josefa 11 ostráv pevnosti opatření proti nim vymohl Když u císaře se později císař temešvárské přesvědčil, že s některými sektáři se dá i po dobrém jednati,ochlnd1 jeho poměrk Hay ovi do té míry, že mu ponechal pouze správu die cése (1783) a jen přímluvám přátel na dvoře měl biskup co děkovati, že neupadl do úplně nemilosti. Od té doby se choval Hay již velmi zdrženlivě a jeho příkladu následovalo i kněžstvo, což v teh dejší odpadové horečce působilo u lidu lichý dojem, že _odpady jsou vítány vládě Další rána pro die cési v době tak kritické bylo rušení klášterů, jež byly baštou katolictví. Úvodem tomu bylo zru šení jesuítů (1773 za Blůmegena) a potom zrušení instituce misionářů (dvor. dekr. z 17. bř. 1781). Starosti biskupovy ještě vzrostly rozšířením diecése, jíž dvorským dekretem zeedne 3. října 83 při padla část arcidiercése pražské, a sice: 75 far na Čáslavsku, 62 íar na Chrudimsku, 3 na Bydžovsku a 4 na Boleslavsku Biskup potvrdil jurisdikcí kněž
stva nové části svédiecése r na 17 Pak následovaly další rány: erulšeni bratrstev (22. čce l784),v nsichžstakovým úspěchem byl povznášen nábožensko-mravní život lidu a o dvě leta později zakázány tradicionelní zvyklosti (ko leda, Boží hrob, stromové & květinové ozdoby O
B. svůj le). josefinisticky Rok na to (1787 8. dubna l„uveřejnil Hay suchý řád služeb,Bož1ch jenž byl pak dlouhá leta v diecési zachováván. Co se však celé veřejnosti nejbolestněji dotklo, byla nová „úprava“ kathedr ály, která mnohým krásným věcem učinila konec. Stalo se tak v srpnu 1787. Věc neobešla se bez veřejného pohoršení, když židé kupovali kostelní věcí na veř. licitaci prove dené 25. srpna. Zkázonosné toto dílo bylo do vršeno státem, který r. 1794 použil mnohých umělecký-ch nádob liturgických na ražení minci, aby si pomohl z finančních nesnází v boji proti Francouzům. K těmto věcem více rázu lokálního nutno ještě připočísti: 14. října 1788 ustaveno bratrstvo účinné lásky, počátkem roku 1789 ozná meno ordinariátu, že v Hradci počet čestných ka novníků nesmi přesahovati počtu šesti. R. 17 zrušen hřbitov při kathedrále a mrtvoly všechny byly pochovávány do Pouchova, což bylo násled kem vládního nařízení 2 r. podle něhož určen Pouchov za místo pohřební. Biskup Hay mřel ]. června 1794 v Chrasti, kde i pochován. Nástupcem Hayovým byl hr. Tadeáš z Trautmanns dorfu, biskup v mnohém ohledu praktický. V pa storaci ukázal praktický smysl zavedením stručných
promluv (exhort)obnovila a péči ovláda kněžský dorost. Proto na jeho návrh 802)gymnasium v Něm. Brodě, založila semlnář v Hradci v ny 1ější formě a filosofii při gymnasiu litomyšlském. Kromě toho docílil i zlepšení lokallsttckých platů, “menov1tělokalu za josefa Il založených. Zajimavy est i poměr Trautmannsdorfův k českému lidu.
\la svém panství emfyteutusoval aroboty přeměnilChrasti v peněžite la y (17 šest. dvorů Slav nost Vzkříšení zahájil v roce 1798 česk' m zpěvem: „Vstalt jest této chvíle ctný Vykupitel, načež lid odpověděl též českým zpěvem r-aut mannsdorfův, hr. Alois Kolovrat jest pamětíhodný jen tím,že vymohl u císaře FrantBka 1. (1829) od stranění josefinského řádu bohoslužebného,zave deného biskupem Hayem. Za to biskup Karel Hani
Hradec (1832—74) byl všestranně činným, staraje se ne toliko o záležitosti církevní, nýbrž i o hospodář ství, umění, charitu a olitiku. V roce 1834 založil školní knihovnu v Chrasti a opravil zámek. Sou časně pořídil pro zámek chrastecký olejové por tréty svých předchůdců. O dvě léta později se zasadil o vybudování nové cesty do Hlinska. Roku 1837 vymohl u vlády nové rozděleni vikariátů a založení několika nových far. Štědrá obdarováni pro své poddané panství chrasteckého učinil v r. 1842 a sice: 1.1280 zl. CM. pro dva nezámožné novokněze. 2. 10002CLM. pro personál na dvorech. 3. Tolikéž pro chudé učedníky. 4. Stejný obnos i pro chudé studenty z rodin úředníků, služebniků nebo vůbec poddaných panství Chrasti. Bouře vy volaná stanoviskem kolínského arcibiskupa k smí šeným sňatkům přenesla se i do Rakouska a pro—
71
z Kr. Dvora, dra Novotného, p_rokrajně kevni jeho články v Nár. noviná.ch Pro proticír Han nla, jakožto Němce, jest př-íz z,načno že dle vlastního přiznání zakročil jenom velmi nerad, jsa k tomu donucen veřejným ph oršením, vyvolaným oněmi články. V těchto censurach bylo mu pokračooavatl iv roce následujícím, kdy exkomunikoval dva kněze:
piaristu Michla v Poličce monstráta Klejza. Zvláštěžijícího, nepk &želívského němupre za choval Michl, jenž na šetrný dopis, jímž biskup mu doporučoval přiměřené chovám kněžskému stavu, ichl méně slušným tónem odsekl, že má přece bisku věděti, že jest protestantem.. .Téhož roku (1851 podjal se Hanl úkolu, rakouským episkopátem naři vznesenému, vydáni nových příruček nábožen
ství pro mnasia, a sice: Liturgiku, Dějepravu biblickou (2 svazky). Dogmatiku s morálkou (3 jevila se i vddiecési hradecké. lbiskup Hani jal svazky) a Dějiny církve. Celkoový náklad měl ob nášeti 10002 ohje o kulturní práce byla ru se požadovati při smíšených sňatcích reversy, jimiž nekatolická strana se zavazovala, že celá rodina šena srážkou 1súřady, k níž došlo tehdy dvakráte: oprvé pro zatknutí kaplana Kleina z Nového bude katolicky vychovávána. Docházelo takto ku konfliktům kněžstva se snoubenci a civilními úřady Hrádku, obviněného z popuzováni lidu proti při ažk onečně 24.5srpna 1841 schválila vláda papež puštění pohřbu bezvěrce na místním i_rpnfesíjním ské rozhodnuti vtom směru (22. května 1841) hrbitově, po druhé tomu tak bylo při založení učiněné. Hani (30. září) oznámil to ducho spolku Nejsv. jména ]ežíš, jehož účelem bylo do venstvu & koncem roku vydal o tom tištěnou ln zírati nad svěcením nedělea potíránim alkoholu. strukci. Sotva se tyto věci poněkud utišily, pře Místodržitelství zakročilo proti biskupovi, žádajíc nesla se do hradecké diecése ozvěna zřízeni něm. osdělení jmen funkcionářůi o založení spolku, národní církve Ronge-ho. Na proticírkevní agitaci proti čemuž protestoval episkopát jakožto vměšo
odpověděl velmi pěkně Trutnov, jehož obyvatelstvo vání se do _záležítostí církevních. Biskup se hájil (1845) poslalo biskupu adresu tlumočicí oddanost poukazem, nejmenuje všechnyvšechny úřed tak anžie jako nnenícísařovinen jmenovati ke katol. církvi. Téhož roku projevil Hanl smysl níky, pro potřeby českých diecesánů vydáním nového spolkové funkcionáře. o této trapnéeeisobě obrá kancionálu. Při tom dal důkladně revidovati staré tila se pozornost Hanlova ku kněžsk mu dorostu, vydání, pokud nevyhovovalo novým požadavkům jehož nedostatek působilkvelmi trapně. Proto list, po roku 1853v kvěřícím pastýřský formou i obsahem 6 obrátil zase pozor— čátkem nost ke své letní residenci v Chrasti. Založil tam v němž vylíčil nutnostazaloženi chlapeckého semi knihovnu, kterou hned při samém počátku zkatalo náře. Hned po tomto provolání dostalo se bisku gisova1,a mimo to dal vysázeti přes 1100 ovoc povi důkazů o pochopeni, s nímž potkaly se jeho ných stromků. Revoluční rok 1848způsobil hradec snahy u lidu i vysoké šlechty, tak žev 1855 kému biskupovi mnoho starosti. jeho poddaní mohl již koupiti dům proti kněžskému l.seminářl odepřeli dávky a roboty, vzrostl počet náboženských jakožto budoucí staven ště chlapeckého semináře, roce 1862dostal se blouznivců, kterých v roce 1847 bylo napočteno již jenž uskutečněn bylr ouze 113 a mladé kněžstvo ve svých kázáních znovu do konfliktu s vládou a sice pro respekto podněcovalo lid proti vrchnostem, což se stano vání politických zájmů českého obyvatelstva. Misto viska patronátního působilo biskupovi trapné roz držítelství totiž na hradeckém ordináriovi, jako i paky. Biskupských konferencí konaných roku 1849 na ostatních, žádalo, aby 26. uncra církevně oslavil se Hanl činně súčastni1.Přimlouva1 se o hmotné únorovou ústavu. Protože česki obyvatelstvo bylo polepšení nižšímu kléru (25. května) a protože proti ní krajně podrážděno, odm tl pražský a česko v nové ústavě ze 4. března se udělila všem ná budějovický ordinariát tak učiniti, což přimělo boženská svoboda, považoval za nutno informovati Hanla, by dal věc na uváženou konsistoři. Ta roz biskupy o náboženských blouznivcich své diecése iodla, aby biskup neuveřejřiovai přípisu místodrži (14. června) a žádal ministra kultu, aby na tyto elova. Protože ale město si přálo, aby slavné lidi se svoboda náboženská nevztahovala, nýbrž bohoslužby se konaly, tedy Hanlž ádosti vyhověl, i nadále zůstala v platnosti zemoěpanská nařizení ale přes to dostal z Prahy od místodržitelstVi vážné : r. 1793 a 1825. Episkopát Hanlův :ávrh schválil. O rok později (1863)] Hani v Hradci Králové diecésní synodu (15 konal —17. září), Pak nastaly hradeckému biskupovi nové starosti. napomenutí. Byli to liberální intriky uměle proti Hanlovi na na níž v 18 bodech projednávány všechny aktuelní strojené pomoci misií konaných v červnu 1849 otázky. Praktickým důsledkem diecésní synody bylo v Kocléřově. Misie potkaly se s dobrým výsledkem, založení (1864) misijního sdružení kněží diecése což bylo jistým lidem nepříjemno. [ zneužili od hradecké, kteří měli konati lidově misie. Prooo-p dělených stavovských promluv k udán misto kročilé stáři jmenoval 5. květual865 bisku Hani aísa & držitelství, že způsob misií byl podezřelý, jelikož svým gen. vikářem kapitolníhao děkana se při nich konala tajná kázání při zavřených zemřel o dlouholeté a požehnané činnosti v roce dveřích.I konservativni jinak Lev hr. Thun dal se 1874. eho skromné vystupování a respektování strhnouti k výčitkám, leč Hani mu všechno jasně obou národností diecése bylo špatně odměněno a resolutně vyvrátil, tak že pro příště již hradecký Adámkem, jenž Hanla nazval „pyšným hierar biskup neměl ohledně misii žádných potíží. Nový chou, Němcem“. (Památce biskupa.. .Haisee, ČČMVl, důležitý duchovní podnik přibyl hradecké diecésí 1910). Po Hanlovi nastoupil biskup Hais, jehož v roce 1850. Bylaato první duch. cvičení pro kněze arcipastýřská činnost se vyznačuje otevřeným se zahájená 5. srpna spirituálem pražského semináře hlášením k českému národu, zduraznovánim potřeb drem. Průchou za pomoci redemptoristy Madlenera. současně pastOrace a štědrým podporováním katol. Méně radostným zjevem však byla suspense kapl. charity. Hned v roce 1875 založil české exercicie
72
Hradec
jících volbách do říšské rad jen opravdové kato pro český kierus vyvolala a první jeho abské Týnici, v liduvisitace, nadšení, konaná neboť líky. ]iný doklad ukazuje, e biskup Hais po této (podle referátu „ echa“) po sto letech mluvil stránce podléhal asi i tlaku z venku. jest to list Schónborna (20. dubna1891 , vněmž tento biskup v českém kostele českému lidu svému zase jednou po česku. Své vlastenecké smýšlení české jako předseda katolicko-paolitické jednoty v e chách píše biskupu Haisovi o monutném rozmachu projevil přinadšenou slavnostním září 1875) řečí. uvítání Počátk v'“Chrudimi r. 1876u (viz. protikatolického hnutí a prosí 10 proto, aby ve svém ordinariátním listě doporučí věřícímsoustře řejnilapastýřský listupo 0 bi.prvé Anežce české,Toho jejížropau diti se ve jmenované organisaci. Tím se činnost ase toho roku slavila. pmodtniklzvláště významné kroky ve prospěch čes. hradeckých biskupů přesunuje (z důvodů čistě ča národa. Koncem srpna hostil u sebe v Hradci Kr. sových) s pole čistě církevního na pole církevně v Chrasti vídeňského nuncia (pozdějšího stát. politické, v čemž tolik proslul Haisův nceástup sekretáře) Ludvika jacobiniho a sice proto, „aby Eduard Jan ryn.ych — Chtěje čelitivprotinábo poznal dobrý a zbožný český lid" a tak, aby biskup ženské agitaci ve své diecési, jal se pracovati ve „pomohl rozptýliti zakořeněné podezření z husit všech odvětvích církevně-politického života. Poně ství kléru a lidu českéhovvěŘim . Nuncius byl vadž pak se při tom vždy hlásil k českému národu, velmi spokojen a jmenovitě lidové písně v chra dostalo se mu toho hořkého údělu, že pro svou steckém kostele se mu líbily Druhým takovým dů náboženskou činnost byl napadán českými radikály, ležitým krokem bylo pozvání korunního prince pro své češství pak německými nacionály. isku Rudolfa do Hradce Kr. Biskup Hais o to prosil Brynych počal reformou kněžstva. Proto vytýčil kleru tento program: Všechno konati ve spojení císaře, navázaly se vzájemných“. opět styky dvora 5 Č; s biskupem. Meditovati a častěji se poVídati. cham mi a „aby zlepšení poměrů Kzzjez skutečně došlo. Téhož roku však hájil biskup 1sv. Denně obětovati jednu hodinku za jednotu kněž Stoiec proti útokům liberálního tisku, vyvolanného stva. Nechodití do hospod. Na poli pastoračním válkou, vedenou mezi Tureckem a jihoslovany. doporučoval rozšíření dosavadni činnosti 0 činnost Učinil tak 3. září v Chrasti, kde dokazoval lidu, spolkovou. Vůči klíčícímu ref. hnutí v duchovenstvu že s.v Stolec není proti Slovanům a nesympatisuje vyslovil se příznivě, ale jenom pokud odpovidalo s Turky. O něco později (24. září) projevil svou kanonickým předpisům. 0 hmotné blaho kněžstva mírumilovnost po stránce národnostní. Tehdy se se Brynych postaral založením diecésniho sanatoria konala ve Smidarech první schůze katolicko—poli v ]anských Lázních & snahou o zlepšení patronát tické jednoty diecése hradecké, jíž poslal biskup ních poměrů. O bohoslovce se zasloužil jednak telegram, v němž vyslovil přání, aby její účastnicí svědomitým dozír ím nad ejich výchovou, jednak „mocně přispěli k sjednocení myslía srdcí obou zavedením praktického předmětu, sociolo:;ie(l 901). Rozum umi se, že i reformě i du věnoval pozornost, národů v.1asti“ Pozoruhodný jsou rok jeho 1880 pastýřské listy 2 let osmdesátých. Na Novy uve- za kterýmžto účelem vyda knihu „Oltář-" (18%), řejnil pastýřský list k lidu, v němž upozorňoval jež měla sloužili za modlitební knihu, školní při na zhoubnost nevěry a právě za rok kladl zase ručkui knihu rodinou. Proti k 'ze zahájili hoj kněžstvu důtklivě na srdce horlivé katechísováni, a skutečně kniha%nebyla pro školní potřebu &učitelé schválena. ' Brynych staral jako lék proti nevěře. Na to (únor 1881) vybízeÍ pastořl zase lid k stat ečnému a veřejnému hlášeni se ke i o reformu lidového zpěvu kostelního, jakož | sou katol. víře. Při tom nechybělo zase důkazů o l-lai stavné pořádání lidových misií. V čemse rozhodně sově vlastenectví. Tak 8. srpna 1880 odeslal císaři neshodl s rakouským episkopátem, byla otázka nového katechismu, s nímž nemohl se ryny holdovací telegram, cjehož text byl nejprve český, shodnouti, protože to nebyla žádná prostonárodní pank liit882vstoval v Hlinsku (16.—18n.června), při čemž pronesl na faře přípitek, příručka pro mládež, nýbrž učen' výtah z katol. v němž prohlásil, že žádný národ tolik netrpěl jako dorngatiky. Brzy na to přešel rynych na pole český a předpověděl jeho vzkříšení k novému tiskové a spolkové. Účelem katol. spolků mělo býti samostatnému živo . Hlinsku seznámil se pozdvižení mravní úrovně, kterou moderní pohan s tamním národním pracovníkem K. '.m ství povážlivě snížilo. Mocným krokem v tomto jehož drobnou práci mezi dopo ohledu v Hradci Kr. ručením jeho spisu, Kořallidelmmpodporoval ordmariát dnech byl ]. .katol. sjezd 8197konaný na němž byla otevřena ním listě r. 1853. V charitě |“[proslul biskup aHais a posvěcena oporankatol. hnutí na Hradecku, spol těmito velikými dary: Dal 100.000 zl. na založení kový dům Adalbertinum. Založení Adalbertina diec. ústavu hluchoněmých, na opatrovnu v Chrasti předcházelo: ustavení „Politického tiskového druž 12 na zakoupení letoh rádku pro českou stva pod ochranou sv. jana 1893), založení kolej v Trevi 30.00071. Kromě toho věnoval kolem Obnova“ (1895)va tapologěétícképublikace zl. na opravu seminárního kostela &10..OOOzl časopisu „Časové uvahy“ (l896). te dob však již zapo na oltář Nejsv. Svátosti v kathedráie. Hais pro čala Brynychovi ! řada vážných konfliktů. 8 české své uvědomnčié češství přišel do konfliktu s ně strany se tak stalo brožurou „Dva kěnží“ v níž meckými nacionáiy, když v r. 1886 chtěl v Trut pseudonym Vrána postavil Brynychak vedlé V. B. nově zavésti české bohoslužby. Pro velmi prudký Třebízského avytýkalm uenedostatek vlastenectví. odpor Němců si dokonce předsevzal založiti tam O rok později (1896) kénrunovala králové-hradecká zvláštní kostel pro Čechy, ale mrzutá záležitost „Osvěta lidu“ útoky proti rynychovi surovým trutnovská byla tvrdým oříškem ještě jeho nástupci. utokem pro pochování starosty z Vysokého Mýta. V předposledním roce svého blskupováni (1891) Pro tento insult žaloval biskup redaktora listu, pod tlakem proticírkevního hnutí počal se již vzda leč pražská porota redaktora osvobodila, v Hradci hned na to pak byla nalepena posměšná návěští laovati od zasahovatí reservovaného jal se již i stanoviska do událostípastorálního veřejných. na rynyca kerý byl podobnym chováním jisté Tak 15. února uveřejnil ve své diecésí kolektivní části obyvatelstva tak roztrpčen, že počal již po pastýřský list rakouských biskupů, v němž se vě mýšleti na přenesení biskupství do jiného města. rícím kladlo na srdce, aby (vzhledem k nebez Když se k Brynychovi dostavil purkmistr Ulrich pečnému vzrůstu protínnáboženského radikalismu) s náměstkem Waldekem, uklidnil se poněkud a všichni skutečně věřící katolíci volili při nastáva napsal potom měst. radě memorandum, jímž vy
Hradec vrátil všechny špinavé útoky proti své osobě. Pro hlásil při tom, že ní onecháru biskupství Zatím v Hradccí Kr. závisí na chov obyvatelstva.— čeští radikálové vytýkali Brynychovi nevlastenectví, podnikli něm. nacionáiové na něhou ro český chauvinismus, jejž spatřovali v odmít nutí německého kandidáta na faru v Lánové a v zavedení českých bohoslužeb v Žlrči, Dubenci a Trutnově. Ironické pro Brynycha je, že podnětem ku konfliktu stala se jeho odpověď na výpad Nár. Listů, které se chopila „Ostdeuísche Rundschau“. Po novinářském útoku následoval útok posl. Wolfa na říšské radě. jaký teedy div, že Brynych se něl jako nejčeštější biskup státi nástupcem kard. Sch'cn borna v Praze. podal přimo stkvělý dů kaz svého vlasteneckého cítění českého u příleži tosti zrušení jazykových nařízení. V článku nat e psaném.,Demonstrace“ protestoval proti zkracovaní práv českého národa, při čemž napsal prorocká szlova „Takový stát, ať pomalu, jde záhubě vstříc". Za tento článek dostalo se mu mnoha blahopřej
nýchprojevů. dostavili sepnásledkčněmeckých útoků. Něm. Zatím kleerussho po přip adě v ánové udal v Římě a biskup dostal (7. června 1900) prostřed nictvím nunciatury z Říma důtku. Brynych se ihned
73
jiny kř. umění, sám nahromadil v hradecké resi denci krásnou galerii moderních malířů í pěknou sbírku starého nábytku. 2 téže záliby vyplynulo asi, že si reservovai referát o stavbě církevních budovv, při čemž ukázal se jeho konservátorský talent. Zvláštní horlivost projevoval při vísítacích, takže až podiv působil. viáště nutno upozorniti na Doubravovou činnost za války, kdy dal nepo krytě na jevo své české uvědomění. Dne 23. dubna 1918 učinil projev pro autonomní český stát, zaěež se mu Němci revanžovaii ří jeho zájezdu do Karlových Varů,dal kdynávrh á(červeng jisty kup člen Doubrava, městského zastupitelstva abyb jakožto český chauvinista byl z města vypovězeni Bis up svým projevem úplně odpovídal náladě své většinou česke díecése, v níž vikariát jaroměřský, kostelecký, poděbradský a lipnický projevili sou hlas s květnovým manifestem českých spisovatelů 9117 K tomu se připojilo í Tiskové družstvo projevem z 21. zárí 1917,vněm mžbylosoustředěno na 600 kněží z diecése, takže vídeňští němečtí nacionálové nepokrytěn apsali: esktmu národu musí být zajisté záviděn jehosstav kněžský, který v národnostním bojí stojí vždy v předn ch řadách“. K tomu ještě třeba poznamenatí, že biskup Dou brava se přimlouval i za Dr. Kramáře, poukazuje, že kdyby došlo k jeho popravě, že byvvchČehách
obhájil o počeštování načež dostalo zsenařknutdí muo dk.ard Rampolly lánové, uklidňující od povědi. Na to poslal i biskup důkladné vysvětlení nastalyHusově. asi takové jakov kdysi odsou Steejnépoměriy, se ujal do po persekuce císaři do lschlu, na které se mu nedostalo odpo zeni vědl Když pak v říjnu 1900 zajel Brynych osobně válečné hradeckého starosty Ulricha. Timto vlaste oŘíma, kde vše důkladně vysvětlil, řekl mu neckým chováním biskupa Doubravy lze si vysvět Lev Xlll. že vše jest zapomenuto, a že on rakou liti, že když po převratě nastalo v Čechách z pod ské vládě nevěří. Hned na toočekaly nové nesnáze nětu zednářsko- protestantského pronásledování na Bry.nycha Němci usilovali o roztrhání diecésí katolíků, že právě biskup Doubrava mohl svou dle národnosti &navrhovali proto založení biskup autoritou působiti v Praze na krocení „nezodpo ství v Chebu vKutné ro vědných živlů“ Na sklonku života byl mu přidělen návrh, leč Brynach rozhodněo protestoval (17. října za koadjutora pražský kanovník Dr. Kašpar, jenž uk.ard ampolly a napsal o tom i článek také se stal Doubravovy'm nástupcem. — introni oměrů krajně do „Obnovy“. Na některé body Brynychova pro sován byl dne 28. června 1921 za po
testu přistoupila i konference gen.vvíkářů v Praze (září 1901) a biskup dal svůj přepracovaný protest kněžstvu s sebou solídárnímu. To jej přijalo na schůzi šesti vikariátů konané v Pardubicích 17.října 1901. Protest tento měl býti podepísován všemi českými kněžími. Protože ale žádná venkovská tískárna si ho netroufala z důvodů censurnlch otísknoutí, učinila tak firma Kotrbová v Praze. Tak vznikla „Promemoria“ rozeslaná českým vi kariátům a hojně kněžstvem podepisovaná. Po
skončení akce odeslán íma, kdeže papež byl protestem zřejmě projev dojat do a prohlásil, bez svolení českých biskupů nedojde k žádným cír kevním oklrojům. Když r. 1905 znovu se začali Němci o svůj plán pokoušeti, byl zavčas prozrazen prefektem Strakovy akademie rem K mred aktoru Nár. politiky Hejretovi. Největšího zmadost učinění za německé štvanice dostalo se biskupu Brynychovi z íma, odkud prostřednictvím nuncia tur se mu dostalo (v dubnu 1901) breve, jímž jmenován jest domácím preiátem a assistentem trůnu, jakož i hrabětem římským. Poslední nepří jemnost, kterou biskup Brynychmměl, byl proces proti Hiisnerovi. Psaní o tomto předmětě vyvolalo nelibost na dvoře. kde císař „poctil“ Brynycha ná zvem „ein taktloser Bischof“. poslednim skut kům velikého hradeckého biskupa náleží účast na katol. sjezdě v Hradci(24. a 25. srpna 1902) ko naném, posvěceníústavu hluchoněm ch „Rudolfina“ (4. října) a „Borromea“ (5. října). ak počal chu
obtížných, neboť v jehotak, diecesi zuřila |protikat lická „bestia triumphans“ jako málokde. tětsí bylo, že právě v kritické oné době dostala diecése v čelo své muže energického, jenž s plnou ver vou postavil se nevěrecke'mu řádění na odpor. již jako administrátor osiřelé diecése vydal dva
energické rozkazy: v ničem čs. sektě a zaž ádnou cenu jí_Nepovolovatí nevydávati katol. kostelů. Pro „kulturní“ povahu oné doby jest příznačno nařízení konsistoře. aby se ji hlasíly všechn případy roz bíjení soch. .. Vedení hradecké íece'se bylo si dobře vědomo, co takovéto barbarské číny budou jedenkráte znamenati na soudě dějin (ovšem ne stranných) a proto nařídilo (4. června) všem fa rářům, aby je pilně zaznamenávali ve farních kro .nikách, které budou proto při visitaclch prohlížený.
Nový biskup se představil pastýřským listem, v němž navazoval na okřídlená protikatolická hesla a otev řeně pravil, že katol. ícrkev v eehách nemusí se nikterak báti fráze „Řím musi býti souzen a od
soouzen!“, bude-liíse ten soud prováděti na pod kladě nezfalšovaných dějin církve. Brzy na to ná sledovaly čistě časové rozkazy: Nařízeno založení spolku katol. rodičů v každé farností (23 srpna), týden na to následoval past 'řský list 0 katolické výchově zahrocený proti laíc é morálce a o měsíc později (2. října) mělo se ve všech farnostech manifestovatí t. zv. školskou nedělí pro křest. vý chovu. Na to se obrátil nový biskup ku kněžstvu. Přípisem ze dne 4.1ístopadu vybídnul duchoven
stvo, aby se v prosinci konaly porady všech vlka— ravětí se srdcem a dne 20. skonal. _Nástupcem Brynychovým se ilstopaDdu staiD Doubrravv— a riátu o aktuelních otázkách za předsednictví pří levicí se jako svědomit' biskup, národovec i aestheta. slušných víkářů, při čemž měly býti předem vy Zasloužil se o semin ř založením stolice pro dě loučeny všechny otázky svatým Stolcem zavržené.
74
Hradec
O těchto věcech se rozepsal ku kněžstvu biskup
nebo . .. „ve jménu M. jana Husa.“ — Počátkem r. 1925 uveřejnil bi_s_kup Kašpar
pastýřský
list
Kašpar dneXV. 18.listopadu, opírajezesedneo allokucí Benedikta kčs. poutníkům 12. pro k díktk,ám vněžm jim kladl na srdce modlitbu, since, kterou prohlásii za vyslovené zavržení pseudo návštěvu služeb Božích v eděli a ve svátek a reformních požadavků č. kněžs.žtva tom pookra přijímání sv. velmi svátosti. e podobný pastýřsk čovai počátkem r. 1922 (10. ledna), kdy zakázal časté list byl opravdu časovým, vysviát : přHý pod církevními tresty čtení a přechovávání časopisu pisu ze dne 8. ledna, jímž se farním správcům ednota “ Maje zároveň na myssli odpomožení oznamuje, že z Říma došlo dovolení na dobu 3 let, nedostatku kněží, uveřejnil o tom pastýřský list (11. února), v němž ukazoval na důležitost dosta tečného počtu českého kněžstva. S tímto projevem logicky souvisi také i dne 4. listopadu 1921
dle něhož smí kněz sloužiti mši sv. bez míni strantů, důkaz to, že v nejedné farností byl du chovní stav mládeže velmi špatný. Pro poměry časové jest i příznačný výnos ze dne 5.1edna. kterým se zakazují intervence laiků přiza zadávání beneficií. Ze všech církevních událostí roku 1925 jest však bez odporu nejzajímavější srážka hra deckého biskupa s organisovanými učiteli-nevěrci. Když 10.000 organisovaných č. „učitelů“ přihlásilo se s nadšením k boji proti katol. církví, považoval biskup Kašpar za nutno upozornili katol. rodiče na veliké nebezpečí čekající za takových okolností na jejich dítky ve škole. Učinil tak pastýřským listem ze dne 15. srpna, v němž promluvil i ke katol. učitelům. Proti tomu vydali učitelé-nevěrci
publikovaná před svody misijních sdružvýstraha ení YMCA aYW CA protestantských činěnými katol. mležád době tohoto úporného boje o bytí a nebytízlkatolictví opravdu překvapuje, že těžce zkoušený arcipastýř nezapom minal ani na věci kul turní a oznámil (2. února) zřízeni diecésniho musea ve usvé residenci.n době vynořil na ob zoru nový pro V téže útok na sekatolictví. Jelikož odnímání kostelů katolíkům způsobilo mnoho po vyku,vytasi1i se čs. sektáři novým, na oko ne vinným návrhem: Nechtějí katolíkům kostely bráti, nabrž chtěji jich s nimi používali zároveň. nepřítomnosti ordináriovy šířilirna po diecési.jeižo za vratě odpověděl biskup Kašpar api-íslušnlýchl místech prohlédli ovšem ihned zá leták, onen leták zvláštním projevem v ordinariátnlm ludnost podobných anmé proto dne 14. března radci Kr.výkladů kv renj mu protestu všech listě datovaném právě a28. října. dalších pro vikářů proti spoluužívání kostelů se sektáři. 1. dubna jevů hradeckého arcipastýře jest důležít pastýřský pak dal ordinarius farním úřadům na vědomí, že lIst ze dne 4.1ísto adu 1927, v němž na základě ospolečném užívání kostelů nelze vůbec ani mlu drtívých důkazů ovozuje, že čs. sekta za ne viti, kteréžto prohlášení doplnil výnosem ze dne celých deset let svého trvání změnila — čtyři 24. dubna, jímž se zakázalo konati katol. boho kráte — svvé znání „ví a došla tak daleko, v kostelích „zabraných“ čs. sektáří. Aby že již vlastně přestala býti křesťanskou sektou. SIUŽbši Téhož roku, 3. března, založena v hradecké die— měl tedy skupporučil Kašpar die cési nepolitická „K.atol akce“ mající za účel obro césí, (2. přehled dubna), po abyudálostechv ho kněží zavčas zení katolictví ve všech vrstvách obyvatelstva. V dai opozornost všem zpravova11.Na opět obrátil ším požehnaném podnikání a rozkvětu náboženského ku k i podzim zn i(7.září) v, vže exkomunikaci nominatim propadají všichni členové Jednoty, akož života diecése hradecké přeji mnoho zdaru! — upu kr. hradeckých. i „Svazku kněží a přátel ideje Cyrila-Metodělské“ Pos loupnost bisku a s nimi i všichni čtenáři časopisů těchto církevně Matěj Ferdinand Zoubek z Bilenberka. jmenován podvratných korporací. — 23 obrátil b skup 1. května 1660, stvrzen 10.1stopadu 1664, 1668 králové-hradecký pozornost ke katol. Charitšz pražskjm, 29. dubna ložením jejího diecésniho svazu (18. iedna).12.zzáří stal 1675.sejanaarcibiskupem nBe dřr. hr. zVai dšteina, zemř. jmenován 1668, poručil zakládati všude nepolitické„ Sdružení katol. stvrzen 27. listop. 1673, arcnbiskupem pražským rodičů a přátel kř. vy'chovy“. jak velice mu na v květnu 1675, zemř. 3. čvna 16.94 jan Fr. Miičín tomto spolku záleželo, yvysvítá z toho, že 8.1isto— sv. pán z 'l'almberka, jmenován 15. iednna 1676, padu naiéhal, aby Sdružení bylo založeno všude, stvrzen 1676, zemř. 3. dubna 1698. Bohumír sv. kde se tak až dosud nestalo a k většímu důrazu p. Kapoun ze Svojkova, jmenován 23. září 1698, nařídil, by mu byla oznámena jména všech tar 18. května 24. 1699iszemř.1701, 1701. Tobiáš jan ností, kde dosud se tak nestalo. V r. 1924 uveřejnil stvrzen Becker, jmenován stvrz. 3. dub arcipastýř provolání ku svým diecésánům ohledně 1702, zemř. 11. září 1710. jan Adam hr. Vratislav stavby nového kostela v Hradci Kr. a pam z Mittlrov'c, jmenován 12. list. 1710, stvrz. 12. kv. padlých ve světové válce a pak již opět zasáhnul 1711, biskupem litoměřickým 9. ledna 1721. Zemř. do naléhavých potřeb diecése. 14. ledna doporu 2. čvn 1733 jaako arcibisk. pražský. Václav Fr. čoval rekolekce katol. miádeeže a 25. února vydal sv. p. &7.Košina, jmenován 9. ledna 1721, stvrz. pastýřssýk list, v němž varoval před a itačními 1. pros 1721, zemř. 26. bř. 1731. Mořic Ad. kníže saský, jmenován 1731, stvrz. vdubnu 1732, 1733 podniky yprotestantskými ztělesněnými v CA, před civilními manželstvrml a kremací. biskupem v Litoměřicích. jan jos. hr. Vratislav Pro školské „rpoměy“ v diecésí jest příznačný z Mitrovic, jmenován 7. čce 1733, stvrz. 18. pros. 1733, zemř. 11. září 1753. Antonín Petr hr. Příchov přípis (z 1. dubna) k knejmenovanému veřejnému činiteli, v němž si biskup Kašpar stěžuje, že vy sk sv. p. z Příchovic, jmenovván 1753, stvrzen učování náboženství jest někde tak důkladně ome 1754, 26. října 1763 arcibiskupem pražským zemř. 14. dubnna 1793. Heřman annibai hr. z Ělůme zeno, že ubohé katol. dítky mají — ročn pouze devět hodin. Neméně zajímavo přitom jest, enů, jmenován 1763, stvrz. 9. dubna 1764, zemř. 7. října 1774. nOndř. Kaiser ryt. z Kaiserů, že na jeho zem přílpisšlkol.ra adresované v této prapodivné záležitosti d,ě min. školství a min. jmenován 2. kv. 1775, stvrz. 17. čce 1775, zemř. předsednictvu nedostalo se ani po dvou měsících _Ul k.v 1776. josef Adam z Arku, jmenován 17. kv. žádnéoodpvo věi Vt té době zasáhnul biskup 1776, stvrz. 10. čce 1776, 6. na 1780 biskupem Hradecký dvakráte do ožehavé otázky lltur 'c:ké v Sekavě, zemř. 3. čvna 1802.bjan Leop. z Haye, 9. března oznámil kněžstvu, že Kongregace .fO jmenován 17. kv. 1780, stvrz. 11. pros 1780, zemř.
ficii zakázala rituál jednoty. 14. června prohlásil 1. června 1794. Maria Tadeáš hr. z Trautmanns za neplatné udělování křtu čs. sektoou tímto kurios— dortu, jmenován 30. srp. 1794, stvrz. 1. čvna 1795, ním způsobem: „já tě křtílm ve jménu republiky“ arcíb. olom. 26. list. 1811, zemř. 20. led. 1819. Alois
Hradec
75
osef hr. Krakovský z Koiovratů, sv. p. z Újezda, mladší je Zátiší založené 1928 v Hradci Králové jmenován 6.1ecL 2, stvrz. 5.bř. 1815, 5. září Drem Rc 1830 arcibiskupem pražským, lzemř. 28. bř. 1833. kapitulním Sirotčince děkanem, a opa senátorem Hostinné ve ls_r'amrávě Karel sv. p. 24. Haniún.z 1Kirchtreu, 25. josef října Voršilek. Školské Sestryv"č'Notre Dame) mají tyto 1831, stvrz. 1,832 zemř.jmenován 7. říj. 1874. .“ ústavy: Nový Hradec Kr.,HeřmanůvMěstec, ČásiiNav, ěm. Brd oděbrady, Chocen, Žiebg,g215 in,ěves jan Ev.Ha1s, Th. Dr., jmenován 27.1: stvrz. 5. čce 1875, zemř. 27. říj. 1892. Eduard jan Pohled, Nová Paka, jičín, Ronov, Opočno, >ecka, Nep.le.dBrynych, jmenován 21.l 3005 1892, stvrzen 1893, zemr.20. iistop. 2. josef Doubrava, 'Tgh.lDr., jmenován 91.1 1901, stvr 1903, zemř. 20. ún. 1921.“Karel Kašpar)zTh2aŠUDr., jmenován 13. čvna 1921, intronisován 29. červvan
11.92— Škkolství.
O školství má katol. církev
v diecési hradecké veliké zásluhy. Když v r. 1801 předal stát školství kespravování církvi, bylo ve stavu velmi zbědovvaném. Církev, ujavši se škol, starala se o ně tak, že r. 1823 bylo v diecési již 790 farních škol. Církev kromě toho se i starala o pořádání paedagogických kursů pro učitele. vy dávala učebnice i odb. listy a když to bylo možno, zajišťovala i pensionování učitelstva. K odborným listům pedagogickým náleží Přítel mládeže" a onnmě vvcházzející „Věrn' rad'ítei“, oba vydávané profesorem pastoráiky, bu itelem hradeckým P. Zie gierem. Eupoiupracovníkem Zieglerovým byli nej lepší vyc-lovateié z řad kněžských. Kdyz pak se stal Zieg er děkaaenm v Chrudimi, prováděl své
zásady praktickya
Bystré u Poličky, Žamberk, Humpolec, lloiice, rv. Kostelec, Kostelec n'Orl. C udrns ke' fondy. j_ezajímavo, že v 30 vlkarlátech hradecké diecése jest 63 nadaci od katol. kněží. Kromě toho jest celá spousta fundaci mešních spojených s rozdáváním almužnny. moot pamatováno v diecési na chudé děti zvláštními ještě fondy. Ve 32 vikariátech je 29 takových nadací zřízených katol. kněžími. Některé z nich jsou i připojeny k menším íundacím.. Účelem svým směřují k vá nočním nadílkám, nebo dáváním polévky v zimě, v jiném plípaděmiměy se za úrok kou iti školní potřeby nebo dobré, náboženské knihy. ez odporu nejzajímavější jest nadace z r. 1816 pro školu < siukuu ...itom šlec, v níž mimo poouložk na škol. knihy určeno"| 67 kr. pro místního učitele za vedení ditek k velikonočnimu sv. přijímání . . . — emoc nice. Boromejky mají v THostinném, Trutnově Broumově a v nemocnice KutneHoře.T . zv. Šedde
11.1ř. sv. Františka) nemocnicivHradci povznesl školství ve svém Sestryůg(1. Městci, Rychověmají n/Kn., Čáslavi, Něm.
okrsku. Ziegler také sepsal na rozkaz stud. komise českou a česko-německou ramatiku, ale níž vy učovalo se na všech školác až do 84.6 Lite rárním pokračovatelem Zieglerovým volboru peda
Brodě, sv. Humpolci, Heřmanověí Náchodě. Sestry Kříže ve Vrchlab Městci, — Spoolek sv.
Vincence z Pauly.
Charitativní tato korporace
čítala r. 1897 celkem 8 odborů: Hradec Kr., Nový
Hradec Kr.,Něm .roB C,hleny, Pouchov, Kostelec
gogiky stal v Hradci pastoráiky sky, jenžse vydával dále grotesor říteie mládeže“ po Strán \0 let. n/Orl. a Týniště. Hradecký odbor tehdy vydržoval Po jeho zániku počal konsistorní officiái růtek na 50 chudých, ve Chlenech poděloval o vánocích Ústav hluchoněmých vydávat časopis „Školník“, jenž v každém ohledu až na 100 ěti. „Rudolfinum“ vybudovaný biskupem Haisem r. 1881 stál na výši doby. (1864—70), zániku v„ěkoinika“ v Hradci vycházeti siník“. Započal při za pomoci dobrodinců z řad kněžstva a za při kladem ostatních diecésl zavedenvyěbyly i na Hra spění zem výboru. Ústav spravují škol. Sestry de decku zvláštní učitelské konference, o ně Notre Dame. V čele kuratoria jest biskup hradecký. v prvnířa ězásluhu vikář z Kopidina Fr. Vacek, m“. — ústavu napomáhá „Dobročinný dorost. komitét Účelu který se velice staral o rozvoj školství, říkaje: Vydržování „Stavějte školy a mnoho škol, ale nad jejich vcho tomuto původně mělo sloužiti „Borromeum“ zalo žené biskupem anlem v r. otevřené dem Postavte kříž!“ Učitelé mu obecně říkali„ tíček a z daleka se sjeli k jeho ohřbu. K Vac r.1860. Protože však za nynějšího protikatolického režimu na středních školách nestačí pouhy konvikt, kovžise řadíoznačován ředitel hlavní jenžbývá za škol předchůdceRautenkranz, moderních n 'brž jeví se i potřeba katol. gymnasia, tedy ser. 25 ustavil v Hradci Král. zvláštní spoleek k vy praktických systémů vychovateiských. jeho škola byla považována zon ejlepší v diecési a jest za držování chudých studentů majících vážný úmysl jimava i po stránce' sociální, nebot Rautenkranz státi se kněžími, jehož účelem jest vydržovati ka založil škol. pokladnu na podporu chudých žáků tolickésstudenty diecése hradeckénakatol. gymna a staral se i o mládež škole odrostlou, pro niž siích v Bubenči (české) a v Bohosudově (německé). pořádal zvláštní nedělní kurs. Tomuto blahodár Proto má spolek dvě sekceepodle národnosti. — nému působení církve ve ško e byl učiněn začátek Bohosiqvecký ústav. jelikož bylo o něm po konce liberálními zákony1.18_ nes může jednáno již v hesle: bohoslovecké ustavy, uvádím se církev uplatňovati, bohužel, jen v řeholních o něm pouze několik dat k vůli úplnosti přehledu školách, k nimž patří: Gymnasium benediktinů o hradecké diecésl. Původně byl v Hradci Král. v Broumově zal. r. 1624. Ustav učitelek S. Vor- (od r. 1709) pouze kněžský dům, zřízen pro 12 šilek v K. Hoře. Kromě tohoto řádu působí v die— absolventů theologie, kteří studovali v raze na fauklt.ě Tito novokněží byli nějakou dobu přiká cési školské Sestry Notre Dame, sv. Karla mající školy obecně, měšťanské, hospodyňské, dívčí zání službou kathedrále a pak posíláni dále do pensionaty, opatrovn a sirotčince. —- Ch ar duchovní správy. Tk tomu bylo až do roku 1,802 Nemocnice Milosrdných bratří v Kuksu zal. 1.7181 kdy zřízen seminář pro bohoslovce, jenž teprve od hr. Fr. Éiporkem :: dotována velkostatkem Choust r. 1814 měl čtyřleté studium. Téhož roku byla' 1zalo žena knihovna, obsahující dnes mnoho vzácných tisků níkovo Hradiště a Heřmanice, aby se e v ní ě vydržo valo 100 starých a chudých Ildí. V N. Měst ii./Met. doby buditeiské. R. 1830byl pro zal. 1692jakub z Leslic klášter milosrdnýchnbratří. Lmenovitě iášen za zveřejn ústav, čímž vymaněnseminář byl z pod Mimo to jest v diecési 47 tundačních domů pro ručí pražského řízení. R. 1838 zavedeny přednášky sestárlé osoby, z nichž 8 je úplně a 2 částečně z iiturgiky, 1845výklady o vyučování hluchoněmých, dotována katol. duchovními, nebo korporacemi. r. 1901 sociologie, r. 1910 založena stolice irřest. K pobožnostem za dobrodince zavazuje 13 nadaci, umění. Kromě toho se každoročně přednáší jedna íarními úřady je spravováno: 4 úplně a 2 částečně. z orientálních nářečí. — Katoi. knihovny. 1897 bylo ve 14 vikariátech 16 knihoven spra Nejstarší nadace je v Kutné Hoře z r. 1324, nej Bartie p-A
76
Hradec
vovaných většinou duchov. správci. Některé znich tristicko-apologetické práce biskupa Brynycha. Z na byly spojeny se čtenářskými spolky, jiné se spolky iografie knihy biskupa Kašpara o blah. Terezce zpěváckými,případněhospodářskýmilZdeběží pouze řežiškově. Básnícitw. Sigm. Bouška V.lad Horno o knihovny sopoikoové. Mimo ně jsou knihovny farní, Hudba, orelský skladatel Šetma Umění. ako štědři jejíchž stav r. 1897 byl tento: V 31 vikariátu byly pod orovatelé jsou známí biskup Hani, oubrava, r.?šoeyl. Znalostí křest. umění vynikají Msgr. dr. celkem 102 farní knihovny, jež (pokud bylo hlášeno) čítaly úhrnem 22.194 azk Založeny byly vět die écsi hr adeekca édr. jsou smutným Doskočil,v státní kronserváto Ko onečný. — šinou místním duchovenstvem, v několika případech (D i přispěním hradeckých bohoslovců. Nejvíce (8) knihov'en farních bylo ve vikariátě Kostelec n. Orl. dědicttvim poh:době předbělohorské, kdy v našich bylah tová mohly náboženská Po pře vratě bě horském se v anarchie. kraji hradeckém Největší z nich byla v Hořicích, čítající na 2500 zemích snadno udrželi pro nedostatek far, nedostatek du svazků. — Katol. tisk. podnikyti Při biskupu koB_rynŘchovi oukázáno na díecésní vůli chovenstva a nepřístupnost horských osad Vdruhé úplnosti dodáváme, že „Politické tiskové družstvo“ čtvrtí XVlll. věku hnutí zmohutnělo agitaci ze Saska, vydává„ Dědictví maličkých“, založené již r. 1859, vedenou ponejvíce knižně. Proto horlivě pátrano jehož reorganisaci provedl Ordinariát v roce 1884. zapovězených knihách, při čemžnýbržiopotiráni vládě nešlo vý Vr 1786 o„Dědictví“ vyznamenáno dvěmazla po učně o zájem katol. náboženství, tými medailemi na světové výstavě v Paříži. Ča vystěhovalectví do Prus a o podioudné dopravování sopis„ Obnova“ po převralě zanikl, takže vycházi tabáku spolu s nekatolickými knihami. Hnutí tomuto pouze týdeník„ Štít“. Družstevní knihkupectvíkaž se mohlo čeliti jen s největšími potížemi, asotva, doročně vydává aspoň jeden svazek apologetícké že poněkud se agitace para lysovala, vypukla válka o dědictví rakouské, v níž usové účinně podpo publikace„Časové uvahy“. — Cirkevní zpěv. rovali české nekatolíky. Tím dostalo se hnutí nové Propagová n bylkuCř'rillskoualaJednotou, jež podle války této sea vynořily nové sekty a statistiky o 230rodb et. zv. Za sekta židovská víra beránčí. toho všakb21)r1kpěstován chrámový zpěvuik,romě v celé vizprnhy. sekty byl jan Pita, krejčí Mendl. 2 Chudonic, řadě míst, k eiini Cyrillskýchnjdednot nebylo. 1897jic — Pod půrná stud stipe día. Vrroce ch židovské rnpůvodcem bydžovsk ý rabín Pita bylvlastr. bylo v diecésí celkem 61," z nichž plných 40 bylo 1750upálen. Nutno podotknoutí, že tak učinila moc založeno katol. kněžími. Některá z nich zavazují světská a že hradecká konsistoř přísně zakázala obojimu kleru jakoukoliv účast"na Pítově procesu,
kněží diecésepovinnostem. hradecké — o vědu íknáboženským Zásluha alitera katol. jakožto při hrdelní. Až dosud se soudilo, že sekta turu. Histor. topografie: Jesuíta P. ŠvendaaSolař, vznikla čtením St. Zákona, však podle konsistor—
dějiny Hradce Kr. Fr. Vacek,Jablonnén. lOrl. Krška, Choceň. Beran, Nová Pakka. Solař, Humpolec, Líp ník. Rojek, Náchod. Drobné studie otiskoval Ne chvlle v „Methodu. adu hist. studií napsal ]Iřl Sahula, většinou v„ asov 'ch úvahách“. Archivní studie konal Rojek (obecní v N. Městě, Dobrušce,
ního archivu hradeckého kořeny věci sahaly hlou běji: Sektáří čítali v talmudu & někteří dokonce i četli a psali hebreisky! Sekta se udržela až do
sty po světě“, jež ale pro nedostatek odběratelů zanikla. Menší cestopisy vydali: Hakl, Novák, Va cek, Hora, Kryštůfek a j. Nejnověji vydal svůj cestopis po Americe biskup Kašpar. Genealogie. v ni pracoval hr. Šliků). Línguistika: Ziegler, ČeskáVacek(rodopis mluvnice. Barták, kaplan v Cholti cích vydal č. mluvnici ve 3 vydáních. Rautenkranc, Die deut.unrege1mássigen Zeitwórter a Ubungen im Deutschen. Šrůiek vydal česko-německou kon versnci. jako s olupracovníci Riegrova Slovníku
války o dědictví se vynořivšíbyla tak zv. beránčí víra. Sahala až hluboko do Českomoravské vyso činy, a v podstatě to byla směs kališnictví sčesko bratrstvim. Kališnictví se jevilo vírou v transsub stanciaci, bratrství odvoláváním se na konfesi po danou Bratřími Ferdína ndoví l. v r. 1535.Po válce sedmileté drželo se sektářstvl dále, jsouc utvrzo váno (nepřímo) vládou samou, která k podporování průmyslu dovolila zahraničním akatolíkům usazo vati se v industríelních místech diecé ce.se Pak přišlo zrušení Jesultů, jímž padly největší bašty katolické vi,ry po něm následovalo zrušení misionářů (1781) a konečně přišla tolerance. Tu se opět objevily různě prostonárodni sekty, z nichž kromě víry be ránčí a i t.t. zv. ukázali se (na ChlumeckubasHo řicku) zv. židů Adamité či Nicové, o nichžb kup Hay napsal, že to byli„ homines, qui relícta Chsristí lege, tantum ea, quae carnis sunt, quaerunt“. Ada mité byli sektou sociálně nebezpečnou neboť za
doby josefinlské,ea hlavně na Bydžovsku &Chlu mecku. Dělilas enasicedvě hlavníčástí: lsraelitv,za chovávajicí obřízku, světící sobotu a časem sply knížecím v Opočně). Dějinami kláštera broumov— nuvší se židy. Tito byli hlavně na Chlumecku. Druzí ského zabýval se tamní čleen P. Vavf. Wintera. sluli Abrahamíté, vyznačující se zamitáním obřadu Cestopisy: Křeček kpřeložil cestopis do Palestiny. a proto i obřizky. Odvolávali se při tom na Abra uhá sekta za Děkan Šanta počal (1865) vydávati knihovnu „Ce hama, odkudž dostali jméno.
gyli tito kněží Roštlapil, Solař, imerka, Rojek.hradecké Rovněž diecése: několik jích pomáhalo při vydávám Kottovaslovniku Mathematik k:a P Vydra: Počátkové arithmetiky 1.806) Pozoruhodnývtomto oboru jest i jenšovicky farář ímerka, jehož ně které prácespovydala Akademie,k jiné zase král. čes. nauk.vídeňská jeho „Přídavek algebře“ jest první české dílo z ]oboru diferenciálních a in tegrálních počtů. Hoopodářstvi. V roce 1873 počal vydávatí v Hradci rútek „Věstník hospodářský“. Mnoho kněží vynikalo v ovocnářství, zvláště ná chodský děkan Regner, který i zaučoval rolnický dorost a vybízel rolnictvo khojnému pěstování ovocných stromů. Zjev tento lze si tím vysvětliti, že v hradeckém semináři byli bohoslovci zaučo
mítali manželstvía mravnost vůb ca téžaanio
vinnostech rodičů vuči dětem nechtěli slyšeti. Mimo Adamity objevili se i t. zv. Ariánl, řikajíciosobě, že jsou „5 třetí strany“, t. j. nehlásili se k žád ném ze dvou tolerovaných vyznání. Uznávall božství Kristovo, a proto i věřiliv panenství Matky v ní v ovocnářství. Mezi veliké ovocnáře nutno Boží. Věřice, že Spasitel přebývá v nich, zamítali připočísti biskupa Hanla, jenž na statku Chrasti potřebuMilost posvěcování sv. svátostmi. Věřilivposledaní považovali za vítězství duchan věnoval ovoci mnoho pozornosti. Apolo etika. Bi soud. skup Brynych, dr. Reyl. biskup Kašpar časové pa tělem. Přes drakonícká opatření udrželi se blouaz stýřské listy a otázka Husova), dr. Konečný (různé nivci i v XIX. století. V době napoleonských vojen časové otázky). Z povídek jsou pozoruhodný bele se objevili ve formě Marokánů, pak slábli, ažvr.
Hradecký
77
[dara v diec. ve vík.kostel Královéhra 1847ebiskup Hanl zapsal, že jestpaajich'již pouze 113. deckém, 1772Královéhradecké, exp. kap.,l fara; sv. An Bouř je zase posílily, k ale opět zmizeli,
až po přelvratěse o ět ukázalla apřlpojtli se čá tonína poust.; patron: město Král. Hradec; data
stečně k čs. sektě. s. sekta na Hradecku, bohužel, hojně rozšířená vZnikla jednak z matrikových ka tolíků a za pomocí katol. kněží, kteří'jimi byli'jenom podle kolárku. Loučící se_ _seživotem rudozelená koalice odhlasovala ještě její uznání státem, čímž zaručila jejímu kleru hmotné postavení. jest všeo becné přesvědčení, že jen tato okolnost (& skryté protežování vlívnych osobností) drží tuto sektu při životě. Během necelých 10 let změnila čtyřikráte konfessi, a ještě se kromě toho rozpadla na dvě části! je příznačno, že kněží-Odpadlíci a přísluš níci čs. sekty, pokud si jenom trochu posítivně křesfanské víry zachovali, vracejí se do katol. církve kajícně zpět. Dejž Bůh, aby byl zase jeden ovčínec a jeden pastýř, a aby ííaše vlast, jsouc prosta ha šteřivých bojů se sektáří, mohla vzkvéttatí! — Li
stat. (1927): 40854kastol.,65 čsl., 84 čbr., 5řecko nesjedn., L31 bezvyzn čes. —6. H. 1emoh., vý, filiálníkostel k faře v obyv. Roztokách.
Na L. hH-cíestával od pradávných dob hrad knížat čeask'celehradě Kníže Bořivoj, navrátiv se pookřtu svém 874 do Čech, založilnaL. H-ci chrám ku poctě sv. Klementa a dosadil k němu kněze
byla atooprvní křesťanskásvatyněvČechách; odtud šířila se víra křesťanská v národě českém. Původní tento kostel byla románská rotunda, spatřovala se
uprostřed hradiště ještě ve druhé pol. 17. století. oleen byl tu sv. Vojtěch na . ne 19.ún ora 982 zvo
biskupa.rn,L.záhy H, zpustnul; zastíněn na zmáhajícím se hradem Pražs hradíštivznikla pole. Pozdžsějidostal se L. H. v držení kláštera benedik
sv. jiří naježhradě Pražském. po Připrvé kostele te ratuuar o diec esí kr.- hradecké. Z Bie tinek vala plebanie, se připomíná r. 135y 2,
a ježv bouřích husitských zanikla. Asi ve století nenberka, Biener,aKarel, josef, Geschichte der Stadt X.V byl kr otundě přís avěn nynější presbytář go Kóniggrátz (Pra 1má);] 809;) Švvenda, Měděný obraz, Rozdíl 11.(Hradec Krá., Král, Průvodce po tícký. Pří přestavbě 1684 bvla zbořena rotunda a přistavěna obdélníková od“nynější. Srvn. Podlaha, biskupství kr.-hradeckém, 13 sv. (Hradec Kr., 1 1827); Solař, Dějepis Hradce Králov dLabem „Posv. místa“ V., týž, „BíGbliografíe“, 1300 a 1301 . —102—l;06 7. H. u Oavp ratz), fara (Praha 1870), Kalš,a Kathedrální kostel sv. Ducha str. v Hradci Kr. (Hradec Kr. 1896); Domečka, Z pa v dlec. Olom., v d.ek hradeckém,v prastarého pů vodu; zmínka o ní vyskytuje se často v dokumen 2 konsist. (Hradec archivu tech 16. stol; kostel sv. Petra a Pavla; patron: » :U'rholohlavského mětí1Fr. M. Uhlíře,"dě 'Utana Karel Maxim. kníže Lichnowsky-Werdenbcrg; data v Hradci Králové"(Časové úvahy, čis. 320, Hradccc stat. (1918): 4821 katol.,38 akatol., 15 ísr., 2 bez Hrá 1930; eznlček, jan Leop. Hay (Praha 1920);
ajoseta jana Haise
čes. sídlo'bis Adámek,9Památce biskupaBiskup dra Brynych (Hradec vyzn.; kupstvíovy. Sekovského v. ttyrský, (ČČM, Novotný, Hradecký 1. josef, „. 10. října 1787na Hrádku Kr. 19221);10illler-Cibulka, Památce biskupa Dou bravy (ČKD, 63.); Strouhal,Vzpomínkyna bís v Loukově, pocházel z tamní rodiny Hradeckých, od nepaměti měla Hrádek & bylakaplanoval asi původně kupa Moudrý, Národní čin klatechety dra šež lechtícká. Po vysvěcení na kněze na KarlaDoubravu; Kašpara (.Nár Listy, 1930, čís. 1,38) Beneš, Das sociale Wirken der kath. Klrche in Oesterrelch, Vysokém, v Semilech (tři měsícez. r. 1816) av 1727, Lou potom farář v Semilech; . ledna Bd. Xll. Diócese K'óníggržitz (Vídeň, 1897); Rezek, kově, Českomoravská kronika, sv. Li te r a t u r a maje věku svého 39 let. Byl to muž velmí učený, o s e k t á' r i c 11. Skalský, Belege zur Geschichte a to nejen v bohosloví, ale i v zeměpisu a děje der bóhm. Emígratíon nach Preussen a Die Rebel pisu, a nadto měl znamenitou znalost í úkonů. Ve lion auf dem Opotschner Herrschaft ahrb. fíir svém kněžském úřadě i v řízení školním byl velmi brandeb. Kírchengesch. Xlll.); esche, ie bůhm. horlivý, ve všem správný a pořádný. Ale jsa již Exulanten tn Sachsen (jahrb. der Gesel. t. Gesch. od maličkosti na těle mdlý, často postonával; des Protest. in Oester. Bd. 42-44 Helfert, 0 tak své nemocí byl ku podivu trpělivý a neohrožený před smrtí, kterouž spokojeně očekával. Do pa řečených náboženskýhchv Čechách a na mětní knihy farní vepsat urbář panství semilského Moravě zablouznlvcich císaře josefa a.ll a1879); z.r faa168_7;l'Kpřsel. Kiíhn'ela držené Adámek, Listinya zXlX. dějinstoletí hnutí (Praha,122); náNíJož.7na2čes es. týž, vý ve mímk clcjakuba u Pomocné Pann„Kázání Maarie připří— chodě v XVlll.
ležitostí k v sžádání božského pože nání pro naši Blouznivci východočeští (SbVč, l.); Rezek, Třístati zbraň dne 1. dub bna 1815tam vedeného processí" , louznivcích (ČH ,XXl.); Rezek- imák, Lístářvichodočeských děj nábož blouznívcův18. Vídni 181Š; sp. . „jenovefa, krásnýapohnutelný a.19 stol. (Hl.st arch. čes. Aka ), amečka, ve příběh starožitností, v nově vypravovván pro všecky ,v Praze 1818, Václav Gríll z Černilova. (Knihovnička „Kraie“ č. 1. dobré lidí, zviášt pro matky a dít přispěl do „Prvotin pěknýchuměm't Srvn. jungm., Hradec Kr. 1920), Hel/Ich. Náslljedky tolerančního Hist. lit. čes vy.d, 48 4,23 — pat. na panstvípoděbradském (ČDV,l3); Lcshmann, h. 1772 v Litomšli; filosofii a theologilstudloval Toleranzpatent Landskroner Gebiet (M 16); v Praze, vysv. ,kap vDolním Uje e,zděl Loesche, lnneres ím Leb n der ósterr. Toleranszkirche kaplan v Litomyšli, 1816lfarář v Sebranicích; byl (jGGPrO, XXXV1); le,uNábož poměry na Novo okněz učený a horlivý pastýř duchovní; farní packuů (Novo Hclopaclkolýš mann, Sborník Adamitů kronika o něm praví: „Verbo et exemplo oviculis ); týž, Též Z žnáboženských dějin suis tempore eiusdem terrenae peregrínatíonis lu Holrácka((SHlídka 1920—.22 otisk); Volf, (: cebat; erat s_emperhilaris, largus, mítís, hospitalis, marokáni veů 1854.nejdůležitější: (TS, 10.) píetatís omnísque virtutis studiosus“ urVídni u k oapPraze isn ý cr.h jest Memorabilíen—Buch der kóníggrátzer Bisthums— nován osobním děkanem, :. 16. května 1846vSe Herrschaft Chrast und des Kóntggrátzer Btsthums, — v3.sv. Karel, v Litomyšli, 1822,synovec předešlého,;z. an v Č.H1798 sepssané biskupem Hartlem a chované v konsistor. branících. archivě hradeckém. (Založ. 1847, popsáno 499 stran. manicíc h, 182 1 v Dolním Újezděl u Litomyšle, Rozsahem sahá od za. ožení biskůpství litomyšlského v nemocí svého strýce byl jeho administrátorem far. ažk r. 1866 exel. (Spis jest velmí cenný, jelikož in spiritualíbus, a po jeho smírt stals lest kriticky zprac ovan na archivním materiálu hra v Sebranicích; získal sobě velikých zásluhlo pěsto decké konsrstoře. /Nm..] — 5. H. Král ové Nový, vání stromů, sp. „Sto a pět otázek o štěpařství
78
' Hradecký rukopis _ Hradisko
pro mládež“ (podle H. N. Diekera), v Praze 1825, vzetí P. Marie; data stat. (1927): 1226 katol., 273
augšp., 18 isr., obyv.s
v.
. u
lašimí, fara
přel. povídky: FrA.uHoffmanna „Americký osadník“ a poutní místo Mariánské v diec. Pražské, ve vik. (Trutnov 1851)A .z K108t52ebue „Uč se znátipra Vlašimske'm, 1350 ple ebanie, jež zanikla, načež osada. vých (t. 11850a 852); 1851), Eugenapodle Sue A. „Děti k Vlašimi, 1787 10kalie, la's „přáteíl “(2 díly,svých“g v Praze D. patřila : zpracoval povídku „Mladý rybářMilínský" Trutnov zasv. sv. Mato uši & o.št a e.v; p
,sp. „1th tische er Leitfaden zur Erlernung šimská; data stat. 1928): 852 katol., 4 čs., 4 isr., der b'óhmischen Sprache" (Opava 1861, 2. vyd. t. čejs. 111., maViz Podlaha, r,g Posv. fara vm.diec. 1862). Zemřel 28. března 1872 ve stárí 74 let Srvn. 4 b. vyzn.; obyv.no ]ungm., Hist. lit. čes. 2. vyd., 479, 565; Doucha, Knihopisný slovník 69. — 4. Mato uš z Hradce Brněnské, v dekanátu Hradeckém, připomínásejiž sv. Pet aan 112Maltézského; a1665kostel obnovena; od 1204komenda Králové, kněz podobojí, 1544 děkan v Žatci, 1548 řádu farář u sv. BarboryvvKu tné Hoře; na schůzi kte stavěn 1764, konsekrován 1767, dtatn stat. (1930): rouž Mystopol na počátku prosince 1549 do Prahy 2846 katol., 1 ev.; obyv. něm.
z Hradenína viz Pulkav
k urovnání věcí náboženských svolal, nemůže; prohžlásil,že artikul o transsubstanciaci přijmouti 1 zvolili jej Kutnohorští za arciděkana, avšak Mys topol zdráhal se jej potvrditi, jakožto nakloněneho k luteranismu; nicméně .vúřadě svém se udržel; :. pře edr 0; přel. z němčiny Zigm. Zígy„ V0 a jenské kázání“ (1544), mimo tov d. „Kázánronhro mobití, krupobití a bouřech" ( rostějov 1556)vna „Kázání troje na den sv. Trojice“ (t. 1557).
jungm., lit. čes. 2. vyd., 217,1irec'ek,Ru kovět l., Historie 258. Hradeck rukopis, zvaný tak podle domnělého naleziště radce Král., sborník staročeských textů ze 14. stol., patřil kdysl karolinské části knihovny Klementinské, potom měl jejs so.ukr sběratel Leo pold jan Scherschnik, z jeho majetku přešel do rukou královéhrad. biskupa jana Ondřeje Kaysera, odtud asi do majetku královéhrad. děkana MořiceKliera, darem dostal se Dobrovskému, posléze dostal se do knihovny Lobkovické; obsahuuje m. j. legendu o sv. Prokopu a několik jiných skladeb duchovního obsahuen(„Radosti arie“,přikázání“, „Maří agdalena“, P“,áně „Desatero „jan apo
Hradešlce, fara v diec.vBudějovické, ve vikar. Horažďovickém, 1360 plebanie, 1620 fara resusci tována; matrik počínají r. 1663; okstel Proměnění Páně; patron: r. Eduard Taaffe; data stat. (1930) 831 katol., 100 čsl.; obyv.č
Hradešín (Radešín), děkanství v diec. Pražské,
ve vik. Českobbrodském; kostel byl tu jržv 10.stol., 1367 plebanie, jež později zanikla, načež osada H-ská patřila k Tuklatůu,m 1734fara znovu zřízena, jež 21. srpna 1905 povýšena na děkanství; kostel
zassvěce
gří'
an Liechtenstein,
data start. (192 )b:2166r katol.,ul 2 evang., 451 čs. 9 isr., 3 j., 407 bez vyzršč; XIobyv. čes. Viz „Posv.
místa“ I., 18; Luká „Sou ou£i5“XX Hradlczky bratr-laik řádu piaristského, malíř, kostela byl kolem 1750 činný při vymalování piarist ského v Nítř dll 1. František, n. 1847,vysv.1873,kaplan
v Lipníku (Olom.diec c.n)aMor. ., .1;897 přispíval do časop. „Posvátná kazate an" 12877,1878,1887, . jan 0. Schol. íar., n.
svého ř knihovníkem Tere Štol");endal jej Ad. Patera 1881. 1816 váistebnici, vysv. 1843, působil napřiškolách Hradě ná (Markersdorf), fara v diecesl Olom., siánu ve Vídni; u.r 1855 nalezl jediný známý ru v dek. Uníčovském, zmínka o ní vyskytuje se již kopispodal Blahoslavovy svém jos ná zprávu vgramatikyr.čeaské; ČM.t 13'57ovydals r 1350, kostel sv. Vavřince; patron: kníže Frant. lezu Liechtenstein, data stat. (1930): 2646 katol., 169 rukopisautevntiskemt; ledna r. 1879 vjirečkem Brandýse n. 3.aj n,n.27. 1878 v Nelešo akatol. čes. “(š“ toho 160 čsl.), 5 isr., 4 bez vyzn.; obyv. vicích na Moravě,bvysvčc. 1904, 1904-1905 kaplan Hráadek František Seraf., n. 1833v Neve v Horním Slavkověě, 1905—6 v Neudorfu. 1906—8 857-58 koo erátor na Kladně, v Nižboru, 1908 zat. t.katech ve Velvarech, téhož 160 supl. katecheta r. zat. katech. v Kouřimi, 1910 defin. katechetat . t., 1862 vicerektor 1918 zat. katech. v Nov. Strašecí, 1919 katecheta sem., 866 theol., télož r. docent pastorálky v Praze-Bubnech, 1929 ve Vršovicích, uveřejnil čes., 1874 metrop. kanovník v Praze, 1884 kancléř, gaz/ání v časop. „Kazatelna“ V., 1906-7 a „Kazatel“ 1891 gen. vikář, protonotář |: apošt., 1898 děkan ka Hradisko 1. Klášterní, Hradiště, (Gradicium, pitulm, :. 8. čna 1903. W Edrý podporovatel všech církevních & vlasteneckým podniku. Srovn. Pod Kloster-Hradisch), býv. proslulé prem. opatství na laha, Series Moravě (v Olom. arcidiecésí), zal. okolo r. 1077 Hrádek 1. ervený (Rothenhaus), zám. kapl. knížetem Olomouckým Otou Sličným ke cti svatého v diec. litoměřické, ve vik. mosteckém, zřiz. před Štěpánna mě., původně pro benediktiny; 1151 mar
rběte
Otou lll.
ředáno prem. Lítomyšlským.
1696; kaple szasv. sv. janu lburg), Křtiteli;obyv. 2. v Kla ku (Wiínsche fara v né dimecesi Rychle rozkvětlý klá ter jehož členové obdrželi za Pražské, ve svikar. Kladském, kostel zasv. sv. Dc Benedikta X1. právo nositi církevní šat olomouckých rotě, patronem býval pruský král; data stat. (1928 : kanovníků, byl v různých válkách těžce navštíven 3018 klato.,202 ak.oat, v. dN (1241 vypálen Tatary, 1642. védy), pozvedl se však sou (Grotta a,u) fara v díec. Litoměřické,ve vi . opětně k novému rozkv u a vykazoval řadu učenců. Frydlantském; založ. 1286; kostel sv. Bartolomé Zde povstaly také „Anna es Gradlcenses“ (MG. SS. XVII., 643 n.); 1784 zrušen a umístěn v něm gen. alpožštolal;1 patron: 835 Frant. ClamGallas; data sta . seminář moravský, od 1302 jest vojenskou nemoc 24:) 1.265kat., 5akat. ,37isr., 81bb.7.vyn starokatolíků; obyv. něm. — 4. Nov', faravdiec. nicí; krásný chrám sv. Ěwtěpánaprvomuč. jest nyní farním. Osada excindována r. 1784 z Olomoucké Královéhradecké, lve Opočensk .k vikar. Dobrušce, 1721 rn, fara;1362ple kostel farnosti sv. Michala jakožto kuracie. jež r. avla; patron: jos. Bartoň-Dobenín; povýšena byla na faru; patron: kníže Fr. Lilech data stat. (1927): 2663 katol., 239 čsl., 75 čbr., 22 tenstein; dala stat. (1930): 2435 katol., 2331 aka ez vyzn.; obyv. 5. (Hrádok nad Váhem, tolíků (z toho 1946 čsl.), 5 ísr., 130 bez vyznání. , .—i—".G."IVI _
0va —L1terat. viz v Podlahově Biblíograli, rého původu, matriky počínají 1719; kostel Nanebe str. 1302, č. 1669—1672. — 2. fara v diec. Olo m'r maď. Temetvén y), favra dlec. Trnavské, sta
79
Hradiště — Hrachovský v dek. Kroměřížském; existovala již v 16. století,
sv. Hippoiita, Poitenberg,
1204komenda0
hanitů, potom probošství rytíř. řádu křižovnick ho :! poztději však zanikla; 1779 lokalic, 1784 od far sčerv h.v v Praze, jež založil král Václav 1240; orávou nadána, 1843 povýšena na faru; kostel zámecká kaple sv. lili olyta vyst. 1765, kostel 3sv. \fech Svatých; patron: Maticei.sr, nábož. stat. Antonina zbudovánl n2mdata statist. (1914):3 (1930);2854 22 čsi., 5 bezdata vyznáni; katol., akat. Hradd2 ltšk ko 1.,v.oby fara v diec. Královéhradecké, ve obyv.v čes. Vlastiv. mor. fara diec.Srvn. Prešovské, 411 rusrxxxm., 307. — 3' vik. Kopidienském, 1788 lok 856 fara kostel sv. Hradiště 1. u Blovic, zám. knapianka v diecesi Mat touušeaa.ap ev., pa aztron Bohuslav, data. stat. (1927): 772 katol., 529 Ždenkoč čsi., ,2 b. vyzn. Budějov., ve vik.6 Nepomuckém, sv.Ch Ondřeje Ap., 355 katol., isr. , obyv. českaple --- 2. ust obyv. čes. ve — farnosti 2. zámeček kanonie strahovskéskapií níkovo (Gradlitz), 1350(„Gradist“) fil.keoKrál. sv. Anny, Sv.-Kiiiáns Hradlěts Adam viz Zalužsanský. Dvor,u 1637fara; kostel Povyšem sv Kříže;patron: dominium špitálu Kukuského; data statist(:1927) Hradna Malá, fara v diec. Nitranské, v okresu Hradnenském; existovala již 1332; matriky či 2747 katol., 17 čsl., 2yčbr., m. 11 akatoi. augšpur., isr., 33 bezvvzny 3. (Hrai3 naji 1714, kostel sv. Vavřince; patron: Fr. oth disch), fara v diéc. Litoměřické, ve vikar. Loun a spolumajiteié; 2373 katol., 24 augšp., 19 ském, zřízena 1702; kostel sv. ap. Šimona a judy bauer isr.. obyv. Hrádok s11.vi._iptovský, fara v diec. Spišské, Th ;pat ron: Jankat.,Pl_iiakat.,obyv. Nep.AdolfSchwarzenberg;dat_a stat.(](1924): 1013 něm. ačes 942 katol., 43 sjedn., obyv. si.ov — 2. nad Vá
4.a$vtéhoHippolyta(Poeltenberg),taravdiec. hem viz Hr
e Hradský V., pseudonymP. Františka
Brn., v dek. Znojemském, 1204 komenda johanitů; proboštství světské připomíná se 1214a 1227;11240m
Žáka
korporovánor t. řádu křižovnickémuvPraze; kostel dszky josef,Vsi,n. kanovník, 1827, maď.sp.noěk dějepisec, ad vystavěn 1662, 1. prosince téhož veHŠpišiskéNové iiks farsáůř roku konsekrován; patron: velmistr ryt. řádu kři z dějin Spiše & mimo to i spisek o včelařství; sz. žovnického v Pra ze; zámecký kostel sv. Hippolyta l.Hrady Nové 1. (Neo-Castrum, Gratzen), fara vystavěn 1765; daata stat. (1930):390 katol., lbez vynz., ovby. čes nmě — 5. Kliž, fara v diec. v diec. Buděj. ve vik. Novohradeckém; 1284připo Nitranské, 1738skaatoi.slov. — 6. (maď. Harádies), tu plebán jindřich, Albert; klášter iarav diéc. Trnavské v okr. Senickém; ze století míná císter.seVyšebrodský měi']lžp1332plebán řed1608právo patronátní 16., matriky počínají od 1709, kostel sv. Martina k faře Novohradecké, ježpmu darováno bylo pány z Rožmberka, 1677 zal. tu kl. servitů; kněžím to b, konsekrovaný008 1631; patron: data hoto kláštera svěřena duchovní správa; kostel farm statist. (1927): 008katoi., 8 augŠos. p, 9Pálffy; isr. , obyv. 1v. — 7. (KlášrterH adištč, Gradis, Gradi a spolu klášterní za.sv sv. Petru a Pavlu; patron: sv. Antonina
cium), někdy slavný od klášterd(nýní vesuMnichova Karel Buquoy; (1930): 40 čsl.,jiří ev., 20 isr.data , obvstatn ěm. ačes.5002 —2.katol., dříve Hradiště), založený před pánůz Var nd od Heřmana z Ralská (1174—1t197) „Boží dům“ (Neuschioss, fara v diec. Králové hradecké, ve vikar. Skutéčském, r. 1350 lebanie pro cisterciáky benediktiny,z avšak usadil zde Plas rtližll'nje vypudil Roku a1420 30. v okrsku diec.Litomyš1ské; kostel zasv cen sv dubna Orebšti klášters vyloupili a vypáiii.ii (Viz akubu většímu Ap.; patronka: aLelopoidina Nád Sedláček, Místop.ss.,iov 413; Poddl,aha Bibliiogratie erná; data 33 stat.bez(1927): str. 1301—4,1302 čis.1661—1668).—8.M hovo čbr.,91.,sr vyzn.;3335 obv.y s.,322 čsi., 172. berka,
(Miincbengriitz),
děkanství v diec. Litoměř.,ve
Hradzeu víz Hratde vik. Mnichovohradišťském, fara zřiz. kolem 1627, Hrachovec veFrTřech Sekerách,1883k 1857 ve Votíacích,vysv. nv Se 1691 povýšena na děkanství; kostel sv. jakuba ap.; 1882,koop.
dici 1887 vSedIčanech, 1892-95far. v Nelahozevsi, pagtron:3624 Adolfkatol., Waidstein-Wartenberggr data (1924:) 1637 akatol., 1 7stat. bez 1895-1909 v Dublovicíéh, 1903 sekretář vik. Sedl vyzn.;obyv.ečes —9. 0krouh1é($chéibénradi7sch), čanského, 1909 děkan v Sedlčanech, vikář, 1911 fara v diec. Pražské, ve vik. Tepelském, 1352pieb arcib. notář, 1920 čestný kons. rada, 1922arcikněz po jejím zaniknutí patřila osada k Čeiivu, r. 1699 Povitavský, 1925 skuteč. kons. rada extra statum; fara obnovena; kostel Naroz. sv. ana Křt.,patron: uveřejnil kázániv časop. „Poosv. kazatelna“ XX11. 885, XX1V.'(1887), XXV. (1888), XX .(1893). kn. Alois Loewenstein-Wertheim- osenberg; data
Hrachoviště (maďar. Borsós), fara v diec. Tr stat. (1928): 1311 katoL, 4uev., 15 isr., 3j_.,1bez vokr. Myjavském, přenesenázKrajné 1857, vyzn; obyv. l. fara lomouce viz Hra navské, —11. ěnm. Uh — rs ke, v diec. Olomoucké, matriky počínají 1721; kostel Navštívení P. Marie; vdek. Uherskohradištském; kostel sv. Františka patron na ten čas žádný; data stat. (1927): 755 katol., 3992 augšp., 22 ísr.; obyv. slov. Xav., jenž náležel tpůvodně koleji Tov. jež., ajenž Hrachovo-Rimaráhó, fara v diec. Rožnavské, po zrušení koleje apo zboření starobylého far ního kostela sv. jiří 1778 stal se farním. Město v okr. Maiohontském, existovala již před refor H U. p_a_třivaiok prastaré faře ve Starém Městě, mací, znovu zřízena byla 1769; kostel jména P. avšak při kostele sv. jiří býval stálý kaplan; ve 14. Marie; patron: Matice nábož.; data stat. (1926): stol. byla ke kostelu tomu přeložena íara ze Sta katol.. l řec.obkat., rého Města, inkorporovaná cisterc.k1ášteru Vele 867 heiv., 48 isr.; v. sl2962 evang. augšp. vyzn., HrachovskýNorbert František, O. Praem., hladskému; kolem 1600 stala se farou světskou; dr. theol., filosof, bibiiograf a publicista, známý ttron: město Uherské Hradiště; data stat. (19i30): 145 katol., 257 akat (z toh065 č i tpod pseudonymy „Hai-lach“ adský"u Stráž a „Dr. anecký“, 11. zříá 8719, „Veiehr Kněždubu _4bezv vyzn o;b v.člés. VU. H. jestklášterirlan St (A)
QD'U
tiškánský, založeny 1491 janem Filipcem (víz W., 0) s kostelem Zvěstování P. Marie (viz Blaho st 1871, 326, Serraf. Květin. (1909—10),226) z literaturu v Podlahové „Bibliografii“ str. 1302, čis.16716-682. — 12. nad Znojmem viz č. 4. <<—
nice na Moravě, obecnou školu vychodil v aštině na Slovensku, zatím co se rodiče zakoupili v Hroz nové Lhotě, 1892 vstoupil na gymnasium v Uher ském Hradišti, kde 1900 maturoval a počal studo vati bohosloví v Olomouci, r. 1903 přestoupil na
Hraidísch — Hranovnica
80
bohosloveckou fakultu bly 29. června l904Karlovycuniversity vysv c. na kněze,vPraze, poslán zaekaplana a administrátora do Schónfichtuu Ma riánsk' ch Lázní, r. 1905 prefekta Arnošta 2 Far ubic“ a kaplan u sv. Hav „Koleje aze, 1907 kaplan a administrátor v Račiněvsi u Roudnice, odkudž dokonal rigorosaa . 7 promován na doktora bohosloví v Praze, 1908 administrátor ve Veltrusích u Kralup nad Vltavou, 1908 katecheta v Českém Brodě, 1909 katecheta v Kolíně n. Lab., 1913 sekretář „Tiskového spolku“ a „Li ykkněží“ v Olomouci, 1915 vojenský kurát v Opav, Těšíně a Krakově,1916sekretář, Matice Cyrilometodějské“ &„PedagogickéAkademie“,jednat_elskupiny„ Společ nosti Cyrilometodějské“ a Družiiny literární iumě lecké“, pokladník spolku„ ušil“ a „Spolku katolíc kých žurnalistů v Olomo oucí, 1919 red. „Knihovny Cyrilometodě' ského tiskového spolku“, „Věstníku
článku „Svoboda a věda“ (ČKD 1913), predevším
však doplniti musil své vědění cv __oblastl noetiky, pokoušeje se ve__volných list „boRozrnoe tlckého problému“ pro (Všehovatelské Listy 1914)ovy klad „Noetického lému v k' stanské filosofii“ (Vych. List
19l5___) azjlištěni „Všeobecných zákonů poznání“ ( ych.Listy191éS), vsvéfilosofii, badání ve spise „Noetlcký problém vvyvrcholiv křesťanské zvláště u Svatého Tomáše Akvinského“ (1923);
Stejnoupozornostvěnovali dějinám křesťanské f ílosofie, oceniv dlouhou řadu spisů současné literatury
:: napsav stati
u nás“ (Archa“
losofíeunás“
„Křesťanská filosofie
1913), „K dějinám křesťáanské fi
NovýObzor1913),_oč„P
ře
sťanskév filosofie u nás“ 1916)přehled a sou časně téže revui plod(Gehl. lc>u.liolesttpíle,
české literatury filosofické, ruko isné tištěnné. Knižním otiskem této „Pramenn heuristiky kře
Společnosti
yrilometodějsk__é“,p,.Věstnlku Matice a na Moravě“ dostal sefilosofie na nov__Čechách peole přípravných prací k1916) dě Cyrilometodějské“ a „Archy v Olomouci, kde se sťanské Světlíkem a Zamykalem provedl i akci tiskovou jinám písemnictvív bohovědného,kbibliografii za účelem zakoupení Burkartovy tiskárny, 1919 jednotlivých disciplin. K tisku připravený soupis získa_labsolutorium filosofické fakulty ve Vídni a prací o biblisticueztratilse zaválky, alevkníhovně s uvy y za sebou „Soupis (Veleh rukopisů, pooalč se připravovaati k rigorosním zkouškám_ na tiskového kniah článků revuálních z dogmatiky“ fílosofícke fakultě university Masary kov oNy, 1919),a„Soupis z morálky“ (1919), „Soupis z křae vstoupil do premonstrátského klášteray v ové 1Ř9_26š_ na Moravě, kde přijal řeholní jméno„ Norbe stanské filosofie“ (1920), tři jiné soupisy literatury Literárně počal pracovati v „kroužku filosofickém, _o apologetice, o církevním právu a husitika leží v rukopise. Hrachovsk postupuje v nich založeném při „Literární jednotě“ bohoslovců 'oloJ 'odl stejnou method nu, zjišťuje pr ce před založením mo_uckých, kde jej zlákalo studium mystické mající v Olomouci starou tradici, p_osilovanouvte Karlovy univers .ty, oy badání jejeich profesorů, době výklady Kachnikovými & inspirovanou poesii vědeckésnahy fakulty olomouckéabohosloveckých Březinovou. V těd obě počal psáti svůj cyklus seminářů, připoluje seznam rukooispuvknihovnác „Meditací“ filosofických básní prósou, z nichž vět kapitulnich, klášterních, universitních' 1soukromých, seznam knižních edicí a seznam článku časspoisec šina v revuích (Museum 1904, kých. Podlahovu obrovskou bibliografii katolické Novýotištěna_ Život 904 a 1901, Medítace1908Evaa1909. Kazatelna 1906,1907a1908), některé zůstaly vru doplň “lem všakam pouze seznamrukopisů, v tom tktví jehoo oébntíž pr ce. — kopisech. Přeloživ ukázky ze středověkého mystika literatury Eckeharta,oobracel _se od r. 1910k studiu mystiky Srovnej: Podlaha, Bylbl.2085 2.192 Bítnar, Profil Hrachovského (Obč. Novin Í920). T'z',Cestouza slovanské, přivedla k otázkám pro uní mu. která sjeji však studium psychologie raidísch filosofií viz ra(Liišd_[isty 1924. Btr. hloubilo jeho filosofické vzdělání a projevilo se křesťanskou i literárně prvotinou „Ze studia 0 vůli“ (Museum hrana, oznamování úmrtí nebo pohřbu zvony. 1903) — jako prefekt pražských akademiků vy Zvoní se někdy až hodinu, jedním nebo několika tvořilmnozstvifilosoficky náboženských pr o zvony, což se podle mistnich zvyků děje někdy po mluv, nutícich posluchače k samostatnému přemý tři dny. V některých krajinách se podle vsunutých šlení, které později rozmnožil horlivým kázáním přestávek pozná, zvoní-li se hrana za muže, ženu Sch. inteligenci, výsle ky pak shrnul v knižní soubory nebo kněze.
„Příležitostně promluvy“ (1919) „Filuosoficky ná boženské promlu vy“ (1920), „ rom (1920), orelské „Promluvy před šikem“ (Brno“1 21) a pro mluvy při triduich „BlížekBoh roce 1907 stal se vynika ícím členemuBitnarovy literární družiny, soustřeďujicí se kolem jeho pražského kul turního týdeníku „Nový Věk“, v němž se vychoval
v břittkého a nekompromisníhopublicistu
kře
sťansky sociální politiky, p_odnikajícíhoexkurseido otázek modernistických, církevně politických auni
onistíck 'c,—11 osnujicího apologeticky zahrocené útoky
proti „ olné Myšien
“ a „ olné
ole“, propa
současně katolickou agujícího vz z.dělávací Tutoč nost literaturu rozvinul náboženskou později i na Moravě vylíčil jí v alutobiografickém spiseopřelom práci a utrpenía katolického kněze „Nb ns'k na Hané“ (1927) — Pomáhaje 1908__spoluzakládati Bitnarovu kulturní revui „Meditac “, stal sev nf referentem o literatuře filosofické, apologetické a theologické, zúžuje zvolna široké řečiště své zvi davosti a soustřeďuje se cílevědomě na realisaci
plánuvypsatidějiny české literatury
bo ho
Hraníce Mahrisch—Weisskírchen),far. vdiec.
Olom., v dek. Llpnickém, prastará jedna z těch, o nichž v hist. pramenechji 1201 čim se zmínka; kostel Stětí sv. Jana lířt ;patronka: Antonie Alt hannová; gdata stat.27(1)3Č)): 8328 katol., 1078akat. (ztoh čs.271), sr. %Gbez zvyzn.;obyvvat. české. oVizdPodlal'ia, 9Bibliografie, 1302, č. 19.2-94
Hranický ]an Karel, přel. „Původ zázračného Mariánského obrazu v kapli v mlýnské ulici v N. Jičíně na Moraěvě, ,Marie při vrbišti' rozvaného“ , v Novém Jičíně 1854
HraničářFrant. viz Večeřa Frant. HraničnéPetrovicevíz Petrovice Hraničné.
HranilovičJo van, 1855, spis.a básník chorv.,
studoval v řecko-katolickém semináři v Záhřebě, 1878 včsv. na kněze, tajemník, far. 1886 ředitel anceiáře, 1889bisk. řecko-katol. v Novém bisk. Sadě; jeho básně p_rodchnuty jsou ldealismem a
vlasteneckým nadšením,vyd.:„ 1893'886„Pje_s9n__íž_ svakidanke“
umberačke elegie“
1890; „lzabrane pjesme“
Hranovnica, fara v díec. Spišské, v okr. Štiav noé. Bylo třeba ujasniti si ještě mnohé nalé nlckém, starého původu, rok jejího založení není otázky a zjevy vpsychologické studií „Případ Ruvilleův“ (Nový Obzor 1912), v apologetickém znám ,matriky počínají 1820, kostel sv. jana Křt.;
Hraat — hřbitov
81
hřbením těchto osob se posvěcený h. znesvěcnje, patron: Spíšsk;a data 25 stat.isr.;(1920): 1339 k jeho smíření však není dnes potřebí exhumace katol., 6 biskup rec.-katol., l augšp., obyv. slov. mrtvoly, je-li spojena se značnou obtíží (k. 1175), Hrast lvan (jan a.Nep), slo leč jen jde-li o vyobcovaného vltanda, avšak i tu vinský, n. 183 Livku,theolog stud. av politik Gor ckém značná obtíž, a ta se dostavujevpraxi vždy, osvo gymnasiu, v]třetím bohosloví potomonod1850theologn vysv. na kněze ] — ročníku stud. bozuje benedikcí od odstranění smiřenim, h-a mrtvoly . před Ostatně nelzeresp. ani theologii ve Vídni, vrátiv se do Gorice, byl bisk. novou dvorním kaplanem a supl. prof. dogmatiky, 1864 v tomto případu bez svolení ordináře k exhumací rektorem centrálního semináře, byl vůdcem katol. přikročiti, který jí nedovolí nelze-lí mrtvoly exhu hnutí; k jeho podnětu zal. „Katoliške Družstvo“ , movaného od jiných bezpečně rozeznati (k. 1124). Hilarianská tiskárna, jakoož i 1872 katol.-národní 0) Dále se odpírá círk. pohřeb sebevrahům, kteří list „Glas“ a 1873 „.Slov nar.-polltíške društvo ve stavu příčetnosti sebevraždu spáchali. V té při na verski podlagi“ s názvem „Goricca“. Za -ova čině nutno vzíti v úvahu dobrozdání lékařovo, jež rektorátu započato v bohosloví s vyučováním však není rozhodným. V pochybnosti jest se roz
slovinštlny H. jakožtoíidky bohoslovec sepsal vetšíi hrvatštiny. díl Kociančičov „Stari Urban“, kterouž vydala„ Matica lovenska ,později psal články pro „Glas“, na př. o civilním sňatku; zpracoval k vydání Vascottovu knihu „Institutiones
1869 (31874
vGori rl.c
Historiaevecclesiassticae Novi Foederis“, v Gorici Hrazdira Cyrilslví., skladatel hudební n. 17.ledna 1868 v Rájci na Moravě, zemřel r. 1926 ve Splitu. Studoval v Brně, kde také navštěvoval varhanickou školu řízenou l... janáčkem. R. 1891 stal se ředit. kůru v Polské Ostravě, nějaký čas pobyl v úřadě námoř. kapelníka v Rusku, vrátiv se byl ředit. kůru v Přivoze, r. 1903 kapelníkem Národ. divadla v Brně a pak ředitelem hudeb. školy spolku Hlahol ředit. kůru vc Vekl kém Meziříčí. Vedle své činnosti pilněskládal. Všech skladeb čitásena 70. Z duchov nich skladeb buďtež vedle menších věcí, porůznu v hudebních časopisech vydaných, uvedeny: eská
hodnoutí faráři pro círk. pohřeb, kter' .;1868 se má však nq. 1.6 vykonati tichosti3(.CS rom. tit. v - ".r12 . Žádlají-lí pozůstalí pohřeb slavný, jest o toříí rozhodnouti ordináři. Po dobně _ustanovuie í výnos min. vnitra z 24. Vllll. 1873 č.
11627, po němž náleží sebevrahyv tichosti na hřbi tovč pochovati. d) Zemřelí v souboji nebo násled kem suuboje nemohli po dřívějšíchzákonech círk. ani když před smrtí kajícnost projevili a rozhře šení doš'., b'ti círk. pohřbení (Benedikt XIV.„De testabilem“ 0. V1. 1725 9.). nes sejim pohřeb
odpírá e)jen případu na ]lsto nosti. Odvdoby dekretu 5. C.postavené lnq.15..Xllnekajíc 18,86 jimž se zakazuje spalování mrtvol, patří sem i ti, kdož nařídili, _abybyli spálení. Činí-li tak jejich příbuzní, lze je křesťansky pohřbiti, ovšem bez obřadů a účasti duchovního v krematoři. Biskup však může v jednotlivých případech, přizíraje k okolnostem, zejména jde-li o ty, kteří bona f'íde
mšepro ženský sborsprůvodem varhan TeDeuum, ohněm si ustanovili, dofvoliti jejich výkrop „Confirma hoc Deus“(„Čes áhu dba“rlroč.l 1895, pohřeb a uložení popelu na hřbitově.f )Koneč ně vylučuje z círk. pohřbu právo kanon. ijiné veřejné azjevné č.2), „Truchlozpěv“ pro 4 mužské hlasy" (t., r. ", roč. hříšníky. Za takové se pokládají: veřejní konku Hrazová (chybně Hrozová), Grosse, fara bináři, lichváři, ti, kteří odmítli sv. svátosti avne v diec. Olom., v dekanátu Osoblažském, 1785 od
kajícnosti zemřelíl kteří nečinili zadost přikázání
dělena od byla fary Fulštejnské jakožtoakuracie, 1862 povýšena na faru. Kostelz as.v sv. ježicha alu archand.: patron: Matice nábož., zdata stat. (1930): 677 katol., 5 b. v.,; obyv.n rbáček Frant. n. n7,mvysv. 1872, prefekt a potom vicerektor chlap. semlnáře v Olomouci, kanovník v Kroměříži; v„H1ídce“ „1896 uveřejnil článek „0 obsazování stolice papežské
círk. o žijí, velikonočním sv. přijímání, občan. sňatku a těm podobní (srovn. kdož Rit. I.v o.m t. .5-7 , i o těch platí, že v pochybnostech nutno se dotazovati ordináře, a nestačí-li čas, roz
HrbatýOlomouci Rudolf, :. n.18952,uveřejnilvčas vysv. 1870, vojenský kurátv op.„ zate1“11(1895): „bromluvu, již upriležitostl slavné přísahy nováčků dne 1. listopadu 1893 vojsku na cvičišti u Olomouce přednesl. hřbitov. Součástí círk. pohřbu je uložení mrtvoly v pOSvčcenou k pohřbení řících určenémzemi, a zatt.tiim'n'ačemístě, rnvposvneěce ném, vě jež
hodnouti církev. rohřeb,lzte-li takmá učínítl bez značného pro pohoršení. ty a tak ové 1212 vedle hřbitova posvěceného býtl-zvláštní misto nejposvěcené a uzavřené, aneb vyhrazena zvláštní nenosvěcená část h-a. Tí, kdož nařizují aneb nutí, aby svrchu uvedené osoby byly církevně pohřbeny, propadají nevyhrazene klatbě 1. s., a ti, kdož je dobrovolně pohřbívají, interdiktu abín ressu eccle sí,ae vyhrazenému ordinř|(1_r.2339). restůmtěm však nepropadají, kdož nutí jen k uložení mrtvoly na círk. h-ově, nenutí však k ostatním obřadům. Vedle posvěceného hřbitova (k. 1205), jest pohřeb ním mistem věřícíchi hrob na hřbitově neposvě— ceném, zvláště posvěcený (k. 1206 5 3), ano i jiné místo, byt dosud posvěceno nebylo, svolí-li ktomu
slovc h. zbavování Tohoto práva nemajíebýti pozůstalými lí bovolně ti, kte erým ocírkev neodpírá, činic je závislým na pospolitosti církevní podle známé věty: „quibus viventibus non communicavi mus, mortuis communicare non possumus“ (c. 1.C ordinář aneeb lze-ll jeho souhlas předpokládaatí. Všeckatato pohřebiště,jsou-h XXIV.q.2.) Proto se nemůže dostati místa na se, jsouce accessoriem kostela,posvěcena zuzívám smika“ého círk. h-% nepokřtěným a těm pookřtěnným, kteří se
stali životem svým této posledni pocty nehodnýml. alechumenům. kteří bez své viny přede křtem ze mřeli, má se dostati círk. pohřbu (k. 1239).Zcirk. POhřbua uložení v hroběn acírk. h-ě vylučují se podle k. 1240, jestlíže před smrtí neprojevili ka lícnosti: a) veřejně známí odpadlící, a ti, kdož se ZigVněpřipojili k bludařskédruhu nebospolečnostem. rozkoíné sektě, ným a jinýmttoho b) v“uzel-něvyobcovaní a interdikovaní soudním roz sudkem nebo nálezem správním. Tím spíše ovšem vlíOl'lcovaný,zvaný „vitandus“. Protiprávním po Čaký slovník bohovčduy' V.
apodléhají jurisdikci1206 církevní,nebgt církev má právo vslatnih-k.y( kde nelzezá-' duší pořidíti hřbitova církevního (kaoníesního),&obec svým nákladem zakládá obecní hřbitov pro všechny zemřelé, má se ordinář domáhati toho, ab byl be nedikován, jestliže se tu pochovávají větí inou ka tolíci, aneb, aby aspoň vyhrazena byla pro kato líky část tohoto hřbitova, která sc pak posvětí
(ibi. .. Bencdíkce h-a, podle liturg. knih, je věcí ordináře nebo jeho zástupce, ajde-liohřbitov exemptní řehole, jejího představeného. Každá farnost má míti svůj hřbitov, neustanovil-li ordinář, aby 6
82
hřbitov
jeden byl více farnostem společný. Vyňatí řeholníci ten přirozeně přestává, a poněvadž zákaz ten je mohou míti pro sebe hřbitov, cožlzei jiným mrav— pouze disciplinární, lze vždy cirkvi s ohledem na ním osobám nebo rodinám povoliti (k. 1 N okolností zaujmouti stanovisko mírnější. Dosud však všech těchto h-ech lze, svoolil-li k tomu církevní se tak bylo nesta talo a dosavadní odmítavé stanovaisko. znova Kodexem potvrzeno. aždý představený-,zřizovatijednotlivéhrob „Hrob kněží církve a kleriků, pokud lze, mají b tiodlou enyo hrobů h. má býti ohrazen a uzavřen, abyc cráhněn byl laiků a má býtíp ně vyhlednuto slušnější místo. Také pro děti mársoevolitímísto zvláštní (Rit. rom. Břed zneuctěním, a bedlivě střežen (k. 1210). áprostřed má býti vztyčen k východu obrácený kříž, záruka budoucího vzkříšení, a pokud lze kaple, Vl. 1. n. 10; k. 1.209) V kostelích lze dnes podle k..120592 pochovávalipouze papeže,kardinály,s sto kde by mohla býti sloužena mše sv. Také má míti liční biskupy, opaty a preláty nulííus jakož 1členy kostnicí pro slušné uchování kostí provinc. synoda r. 1860vykopaných)N str 19 Nad panovnicke rodiny, a to ve vzdálenosti jednoho (Pražská metru od oltáře, jinak neb možno mši sv. vchodem hřbitovním má se nalézati obraz nebo na něm sloužiti (k. 1.202) Pohřbívání do země jest soccha Ukřlžovaného aneb aspoň přiměřený nápis způsob nejstarší, jak svědčí tomu předhistorické z Písma sv. Tak zv. umrlčí komory, jichž vyžaduje nálezy, keltské tumuli, královské hrobky egyptské, občan. zákon, spadají v obor zdravotní působnosti vykopávky Schliemarmo a způsob pohřbíváni obce. Mimo to přeje si synoda, aby h. byl poblíž u Číňanů, kteří svých nejstarších tradic se nej kostela, a kde toho nelze dosíci, aby založen byl houževnatějikpřidržují. Rychlé odstranění zemřelých na místě od kostela ne příliš vzdáleném, suchém ohněm mělo ve starověku svůj důvod v pietě k te a poněkud vyvýšeném. e rozměry h-a maji odpo vídati počtu obyvatel a že h. má se zakládati mřeíým na bojišti, aby neugaadli v ruce nepřítele v náležité vzdálenosti od obydlí a nesmí býti byli před zvěří [. 7,Rimanéa 54). Teprve vydán záplavám, jak stanoví to předpisy zdravotni, va chráněni dobách pozdějších dávali( lln. Řekové, statní indoevropští národové přednost ohni také je právě tak požadavkem církevním, jakooto, že při pohřbu zemřelých mimo válku, zejména pokud se musí spravovati přesným řádem hřbitovním, šlo o osoby nejvýznamnější. Obecný lid byl iten který byl schválen pro obor církevní představeným kráte po svědectví Pliniově pochováván (hoc mi církevním & pro oboroobčanský politickou okresní serae plebis stabat commune sepuícrum). Že oba správou. Řád ten určuje polohu, hloubku a velikost způsoby v historické době byly obvyklé, tomu svědčí hrobů, vzdálenost jich od sebe, způson označováni řím. zákon desk, ktterý stanovil: „Hominem mor hrobů. podmínky zrizeni hrobek, turnus pro nové tuum in urbe ne sepelito nec urito“, což rozšířil Ha obkládání hrobů a p Nejnižší doba, kdy mrtvola drián na všecka města v říši. Církev od svého po zetlí a hrobu lze znova užíti, jest 7 let; turnus čátku po zvyku židovském, s ohledem na hrob však spodleplode půdy daopolohy h-a tjle nestejný. mího dekre z roku Kristův a budoucí z mrtvých vstání těla svýcch ten Rak zemřel' ch pochovávala, bráníc se jejich násilnému 1768 nesměl býti hrob dpřed 10 lety otevřen, měl-|i zničen ohněm. Církev pochovávala své zemřelé býti otevřen dříve, bylo k tomu třeba svolení nejprve v blízkosti svých kostelů, a pozdějii vko politického úřadu. Moderni státy ustanovují za steíích, s čímž však n|kdy plně nesouhlasila, na účelem zdravotn. dozoru své orgány nade vše mi h-y prohlašujice nezřídka církevní h-y opak1 již záhy odkazu to zakazovala Bracar.ko!. c. 18), ujic za h. (synod. misto kolem za obecníobecn majetek, povinnost h-y naukládají rozdíl odobcím h-ů, náležej cích stela1 a dovolujíc hrob v kostele jen význačným zakládati osobnostem. S rozšířením křesťanství zanikl i po náboženským společnostem (h. konfesní). Také hanský zvyk spa10váni mrtvol a ponechán jen jako u nása je 30.1V. zakládání Ovšech podle zdravotn. č..68 h-ů věcízdravotnípolicíe. zneuctivajíci trest na určité zločiny. Teprve re zákonaz voluce francouzská připravovala zákon onuceném Nese-li náklad záduší nebo farní obec cestou kon pohřbívání ohněm, jehož provedení překazil Napo kurenční, je h. světí ten církevní záduší, se a tím(konfesní),pjeho nabýv ovahyvlast věcí leon, když se ujal vlády. Od dob těch však myšlenka níkem ta nezanikla a agiitaceml od let sedmdesátých posvátných a podléhá jurisdikci faráře, na němž minul. století a za tím účelem ustavenými spolky je, aby ho spravoval a zam mezil vše, co by posvát pro spalování mrtvol všude byla živena, takže nosti h-a a zákonům církevním odporovalo. Nese-ll dnes skoro všude již potkáváme se s fakultativním náklad politická obec, je h. obecní adisponujejím spalováním mrtvol, jež světské zákony, které od představenstvo obcce. je-lí třeba nového h-a, jetím 18. stol. zakazovaly pohřbívání v kostele a zaklá povinna obec, čímž však není'vyloučeno právo cirkve, dání hřbitovů kolem kostela, dovolují. Ač pohřbí aby si sama h. zřídila (výnos min. kultu 22. W váni v zemi není dogmatem, přece přešlo v nábožen 1874).Aby zdravotním předpisům bylo dostiučiněno, sko-křestanský názor a pro svůj symbolický význam k tomu dozírají úřady politické resp. v přenesené se círk. právem věřícím- ařizuje. Církev odmítá působnosti obec, iž po té stránce podléhá ih. spalování jako zlořád, odporující křestan. mravu církevní. K zřízeni obecního h--a lze přikročiti ten kráte, jestliže zdravotnim závadám svého h-a círk. azákonu, zavedenývna jeho ,zlehčeni sektou zednář představen' nechce nebo nemůže odpomoci, a mimo skou (bv. Olí. 19.1V ., 5.Xll. 1886; 27. VII. 1892). to může o ec vedle konfesniho zříditi ih. svůj, Proto odpír irá k. 2401Š5. kevní pohřeb těm, kdož ustanovili, aby t 10 jejich bylo spáleno,a jako zase záduší nebo farníci vedle h-a obecního v k. 1203 výslovně nařizuje, aby těla věřících byla h. kontesní. Pohřbívání je pak volné podle přání pochovávána, odmítá kremaci azakazuje pozůštalýym. nebo pozůstalých. obec není však v tomto smyslu projevenou vůli zemřelého splniti. zemřelého povinna založiti nebo rozšířitiFarní h., poněvadžn
Církev neuznává esthedckých,zpsychologických to obci 'ch politické; muže20 taklet učiniti. zdravotních, národohospodář.a jiných důvodů, Zrušen h-ůn edoebrovolněvšak epřed uplynutím k 'i.. jež zastánci kremace uvádějí, adobře vědccuc, 3'0Q. po jediným jejím důvodem jest církvi nepřatelsl némuzákonné nučelu užíti,e církev nařizuje, aby kostli1byly lhůtěa2vykopány & přenese aneb aspoň nábožensky indifferentní materialistický no Tržní cena _pozemkuh-a konfesmho náleží Obecní h. je z pravidla společnj g'0 záduší. světový názor,tl jehož účelem pro círk. učení o věčnosti a věčně odpiaje atě.bojZádá—l proto se nebenedikuje, leč jen ta jeho část, která potřeba, na př. v době epidemií a války, zákaz je vyhrazena katolíkům. Také může býti benedi
hřbitov
kován, je-ll oddělena zvláštní část akatolíkům & těm, jímž církev svého pohřbu odpírá, a pak pod léhá jurisdikci faráře. U starších h-ů spóčivá vlast— nické rávo k h-u na kníhovním vtělení, ač zápis na jmeno politické obce nevylučuje ještě jeho kon -fesní povahy. emůže-li se ani obec ani záduší opříti o zápis knihovní, je rozhodným pro otázku vlastnictví fakt vedeni jeho správy a vybírání po platků za hroby. iní-ll tak farář, má vlastnické pravo na h. kostel, a to itenkráte, když osada na jeho udržování a rozšíření přispívala, a na faráři jest, aby se o zápis -a na jméno farního kostela postaral. Také obecní h. může býti, svoli-liobecní zastupitelstvo, prohlášen za konfesní; pouhou be nedikcí však to nenastává. Po interkonfesnim zá
83
místodržitelství 1. Vii. 1894 č. 61. Každé úmrtí je zapsaati do matriky zemřelých místa úmrtí podle předepslandýochma formulářů, při převozu jiny h atriky místaa pohřbu. ]e-iimrtvolýna na katol. h-ě pohřben akatolík nebo nevěrec, zapíše farář do matriky jeho jméno, místoda datum ukáže na příslušný akatoi. duchov vní úmrtí, ůřadr apo es.p polit. správu, jimž zaslal ohlédaci lístek.V1astmk h-a je oprávněn vydati hřbitovní řád, jehož vzorec pro katol. hřbitovy stanovila Pražská konsistoř r. 1904. Z týchž důvodů, z nichž poskvrňuje se kostel, poskvrňuje se i h., a to vraždou, bezpráv
ným zneužitím a hojným prolítímckrve, bezbožným ným h-a, ovánim nevěrce aa potup jiný
osob, jimž se círk. pohřeb odpírá (k. 1207, 1172). konu z 25. V. 1868,čč.1 12., který přešel i do zá Poskvrněním kostela neposkvrňuje se h.,byťsním konů českoslov. republiky, mohou ve dvou případech i bezprostředně souvisel, anaopak. Dokud není h. na konfesním h-ě býti pohřbeny'1osoby, jímž církev usmířen, nemá se tu pohřeb konatí, a koná-li se,
právo to odpírá, a to a) kdykolise jednáopohřeb v hrobě rodinném, a b) k tam, kde úmrtí na stalo aneb mrtvola byla nalezena, není h-a urče ného k účelům náboženské společnosti zemřelého. S ohledem na tento zákon vydal náš episkopát zvláštní nařízení, jak jest se tu duchovnímu zacho vati. Nelze-li pozůstalé přesvědčití o tom, že nemá zemřelý býti pochován na h-ě církevním, má býti pochován na té jeho části, která je ty, jímž se círk. pohřeb odpírá, zvláště vyhrazpernaa oddě lena. Nelze-li vyznání zemřelého zjistiti, pochová se, poněvadž u nás je největší procento katolíků, na místě určeném pro katoliky,l leč by způsob smrti (na př. sebevražda) tomu bránil. V rodinné hrobce lze takové osoby pochovatl, jestliže se práva toho rodina nevzdala, aneb nebyla ve zřizovací listině podmínn,ka žet tí, jim mž církev svůj pohřeb odpírá, zde pochování býti nesmějí. Při pohřbu akatolíka, ktery po zákonu občan. má býti slušný ina círk.
má se díti po tichu, jako při interdiktu h-a. Re koncíliací h--a posvěceného biskupem má vykonatí zase biskup nebo jeho delegát, kteéy užívá _vodybiskupem slavnostně posvěcen jinak přitom vykoná ji místní farář obyčejnou svěcenou vodou, uvědomív otom biskupa (k. 1172-1177). Kdo poskvmí h., je stižen ínterdiktem ab ingressu ecclesiae, a mimo to má podle veizíkostí jinak býti býtí stižen biskupem potrestán (k.23 Tk viny ké h. i může tre stem interdiktu, 9to11.,aneb bud' částečným uvalen—ii pouze 2a na obecným(í.particu1areš, (í generale je-lí jim stižena osada nebo díecése. Při prvémize sice (k.2 na h-ě2pochovávali, než ten bezzaniká všelikého církev. ritu 2); interdikt o svátcích Božích hodůz, ožího Těla a Nanebevzetí P. Marie
(k. 2270%2.).Při druhém, není-ii jinak stan0veno, jsou vezpěvu, arnimzvonění kostele &dovoleny exequiae (k. s vylou čením všeliké slavností 2271
č. 2.). řeholní Každý, osob komu sev tom nebrání (nedo spěií, sliby)právo může si zvoliti h, lí-ě, rozhoduje a ksonfesní již mír westfalskmístní vlč.lobyčej V. ovil, názory. že ka kde chce býti pohř en (k. 1123-24)); zvolí- 1i sí h., tolíci a protestantév nemají býti z veřejných h-ů souhlas těch,kteří ho spravuí(.k1228) který není jeho vlastním farnjílmh--em, vyžaduje se vylučování, dnesnaneodpírá padu potřebya proto pohřebanitěch sévrn církevv jrni přlí li-li si nebožtik určitého h-a, laneb nemá-li rodinné jinak odpírrá (S. q 2.3 V11.51609), žádá však hrrobky, kaam by mohl pohodlně býti přenesen, má v k. 1212, aby byli pohřbeni na zvláštním místě, býti pohřben nah- ě svého farního kostela (k. 1230). odiněn dodávajíc „_síhaberi queat“, čímž se naznačuje, Zemřel-li jinde, a neilze-l mrtvoly poho že trpí raxi zákonů občanských. Posvěcený h. se h. řádného nebo mimořádného bydliště (k. přelnésti, tím zneuctue k. 1172) a má býti rekonciiiován. má býti pochován na h- ě, kde zemřel 1.218) Tomuto smíření má přeidcházetiodstraněnípohřbe _0 poradi hrobů rozhoduje na círk. h-ě farář, jemuž ného, který sem nepatří; k tomu však dnes, jaak jsou zřízenci hřlbítovni Práva a asylu, se kdys h.těšíl,zodpovědni. dnes již nemá, proto svrchu vzpomenuto, nedochází. Za hrobové místo jemuž odvádí se vlastniku h-a poplatek, lze však si za se Kodex o něm nezmiňuje. Ve farní předloze ku
koupiti i vlastní hrob navždy nebo na delšídobua kanon. vísítaci věnována zvláštní otázkaíh-u jeho pak mluvíme o hrobce, která znamená služebnost stavu a vlastnickému měru. — lter. Codex užívání hrobu, není však volně převoditelná á ..c 1.111.tit.)(ll. de sepultura eccles.; F. Wernz, dost za vlastní hrob či hrobku lze odmítnout! jen, irishdecretal. 111.464 násl.; Borový Kl.,naučný Sloh círk. raha 1893 „hřbitov v_";y Ottův Slovník XI., nedovolují-li jí místní poměry, na př. nestačí-ii iidnatosti osady. Take 1209 dovoluje věřícím „hřbitov“, Aíchner bim., Das kirchliche Be rábnís zřizovati, jak na h-ě farním s dovolením místního "Archív t. k. KR. 1857); Sauer, Zur Geschíc te der ordináře, tak i na h-ě právnických osob s dovo— riedhófe (A. f. R. 1898 str. 171 násl.;) F. ]. lenim jejich představenstva, zvláštní hroby, jež MouIarl, De sepultura et coemeterns 1862 Á. Kůr mohou býti s dovolením těchto představených zří zovány. Nápisy a v 'zdoba náhrobků, jež neodpo ner, Das kirchl. Beerdígu nlžswesen 1906; Scherer, 618 násl.; iHoarlng, KR. str. 559 násl. věpo tath ánce umělec vídají katolickým n zorům a posvátnosti místa, se KR.til. —O na h-ě zakazují (k. 1211). Poškozování h-ů a hrobu článek Dra ]ost.oKachnlka v ČKD. jakož „Bibliografii“ 1641, čís. 1916, 5.—-9.27 jest trestné, a to jak po zákonech církevních (k. ivizPodlahova 2328), takl po zákonech občan. (u nás 55 122 Hřbitova svěcení. H. náleží v církevní kázni , 306 tr.z .). Po občan. i círk. zákonech lze po k místům posvátným, která se odevzdávají svému čili chovávatí jen na veřejných h-ech. Výjimky, jako účelu slavným posvěcením nebo rost uloženi mrtvoly v kostele a hrobkách mimohřbí benedikcí. Od nejstarších dob křes jako světí kostel tak benedíkují se anskych i pohřeb biště tovních, povoluje ministerstvo vnitra. Pohřeb se se koná zpravidla na h. místa úmrtí, po lékařském křesťanská.Písemni dokladyo tomto svěcení máme ohledání mrtvoly, jak nařídil to již dvorní dekret již z doby sv. Řehoře turského a formuláře bene z 30.111. 1770 a upraveno bylo prohlášením česk. dikce nalézáme ve starých obřadních knihách
84
Hrboltová — Hrdlička
biskupských. Tyto obřady s případnými doplňky azměnami přijactyinařizuje do nynějších liturgických knih. Kán. jsou 205C mrtvoly věřic pohřbivati na hřbitově „'kter budiž posvěcen bud' slavným nebo pros m sv cen mpodle kobřadů, uvedených schválených liturgicSSkých nláhjest ch, od těch, 0 ve kterych jedná kán 155 a 1156“ tedy svěcení hřbitova bud' slavné, vyhrazeené místnímu biskupoví a konající se podle obřadu pontifikálu, nebo prostě posvěcení, které koná kněz, od biskupa zplnomocněný & to podle obřa lu řím ského rituálu. Obřad jest tento: V př .er dne svěcení po se na hřbitově 5 dřevěných křížu, pátý doprostřed veliký zvýší člověka, a před křížem vrazí se do země kůl, na jehož vrcholu jsou tři hřeby k upevnění svící. Křížz načí Spasitele, jenž jest „vzkříšení i život" kůl značí tělo zesnulých, noc následující připomíná smrt, &svěcení dne následu jícího jest obrazem vzknsem těl Ráno obléknesvě titel v sakristii svátná roucha (humerál, albu, cingulum, štolu, pluvlál bílé barvy) a provázen kle riky nebo mínistranty, nesoucími kaditelnici akro páček, příjde ke kříží na hřbíto ov. Zde promluví krátce k lidu o posvátnosti hřbitova, potom upevní na kůl tři svíce, které se rozžehnou. Na to svě titel před křížem obnaži hlavvu a modlí se, aby vše mohoucí Bůh hřbitov požehnal a posvětil, aby těla zesnulých, zde odpočívající, v den vzkříšení dosáhla radostí života věčného. Po této modlitbě modlí se všichni litaníi ke všems svatým, pří jejímž konci světitel třikráte pravicí žehná hřbitov. Po skončení litanie světltel zpívá „pokropíž mne, Pane, hyso pe “., sbor pokračuje & recituje žalm „Smiluj
Hrdina 1. Josef, vydal: „Žaltář na svatonoční' památku Kristova narození pro spasitelné užívání pobožných katolíků. Z latiny do moravské slono čin právě tak přeložený a na světlo vydaný, jak to něži každoročně říkávají dřív, nežli se první zpívaná mše slaví“, v Hranicích 18Š1.— 2. Matěj exulant v Drážďanech, složil 1682 „písničku“ proti papežům („Mílí křesťané, papež jíž vládnn.e .“);— píseň ta naléz se v rukopisu univ. knihovny pražské sign. XVll. H. 32. (viz Truhlář, „Katalog
čes. rukopisů 361
Hrdlička !.“Aquílín, poslední archivář a biblio thekářtřeboňskékannonieaugustiniánské; 11.r. 1737 v Soběslavi &obdržel křestní jméno jan. Asi r. 1757 vstoupil do kláštera třeboňského, kdež obdržel (asi žertem vzhledem k svému příjmení) jméno Aquílínus.. Roku 1761 složil slavné sliby a b 1 v klášteře až
do jeho zrušení (176 Pak při el za faráře do Hlavatce a hned na to (1788) stal se farářem v Třeboni. mbyl pouze rok, neboť léta násle dujícího jej císař josef 11.jmenoval komendátním'
opatemvvošn broBdsk' Stalo Kurz se takbylproto, že opat ve yššim Bro ěm.Heřman kterýmsi hospodářským úředníkem klášterním udán a potom vládou sesazen. Netřeba dokazovati, že mezi kon ventemdobrý a vládou vnucenřm Hrdličkou nebyl právě poměr. Hrd íčkamu svůj úřad zastáva až do smrti joseía 11., kdy (26. září 1793) b1 komendátniho opatství zproštěn & místo něho nastoupll zase bývalý opat Kurz. Hrdličkoví byla vyměřena roční nse 1000 zl.,jeež mu měl platitií klášter, anebo měl dostati klášterní faru, která by se nejblíže uprázdnila, při če emž klášter mu měl se nade mno ..“; msvětitel kropí svě dopláceti diferencí chybějící do vyměřené mu cenou vodou “kříž a celý hřbitov. Vrátiv se ke kříži, pense. byly mu nabízeny dvěfary, ale H. žádnou modlí se světitel znov aby ůh ráčil posvětiti z nich nepřijal, dokázav lékařským vysvědčením toto místo k odpočinku těl věřících až do dne vzkří nezgůsobílost prokde duchovní správu. 1 usídlil-. se v Č. udějovících, trávil na odpočinku až: šení. Tylo modlitby jsou prastaré, již z V111.sto svou l. — fl. .sepsal klášterní Poté okuřuje kadidlem kříž a upevní na vr— do své smrti, 23. čan.l cholu a na obou ramenech eho hořící svíce, jež kroniku nadepsanou: „Liber memorabilíum paro s kolu, před křížem stojícího, sejme. Tím vyjadřuje chíae Trebonensis in duas partes divísus, con— se pevná víra, že ježíš Kristus v den poslední těla scriptus nb Aquilino Hrdlička, canonico regulari naše vzkřísí. — Dusledek posvěcení hřbitova jest, S. Augustini Trebonae quondam professo. A. í798“.. že se stává mistem posvátným, podléhajícím cír Origlnál její se chová na děkanství v Třeboni.. kevní pravomoci, a vyňatým z profáního užívání. Hrdlička ve své kronice vypsal dějiny kláštera od. Ovšem, „z t ho, že byl vysvěcenpozemekdaný obcí založení na základě domácích pramenů listinných k rozšíření obecního hřbitova, nelze usuzovatí “[ještě]a snad i vyprávěních. Obširně vylíčil celý průběh zrušení kanonie. Kromě toho polal do své kroniky na konfesionelní povahu této hřBbítovníčástí“, ak zápisky syna třeboňského rychtáře jana Mayera prohlášeno spr.s .27. l. 1898 311367). Naopak zase hřbitovní kaple nepodléhá ustanovení 9 10. seepsané v první čtvrti 17. století. Učelem sepsání zák. č. 96/1925 Sb. z. a n., ne o tento „upra kroniky Hrdličkovy bylo, aby uložena jsouc na vuje toliko používání hřbitovů, nikoli kostelů a děkanství třeboňském, věčně hlásala potomstvu, _plí, a nelze předpisy tohoto paragrafu pro zřej čím klášter třeboňský byl a jaký konec vzal. Proto na jednom místě pozorujeme, že spisovatel sleduje rnou síngnlárnost jejich rolzšiřovatí na cíl přímo apologetický. Proti osvícenské frázi případ užívání kaat:“pl z8.aniX.obdobně 1927, Boh. 6778). Byl-li posvěcený hřbitov zzneuctěn ve smy o zbytečnosti klášterů dokazuje H. na základě slukkánonů, musí býti provedeno usmíření. Hřbi historických pramenů klášterních, jaké vyníkajícír _ to v a posvěceného azneuctěného u s m i ř ení není místo zaujímal klášter již v XV. století, ukazu 0 vyhrazeno ordináři a koná je duchovní správce svým dále na jeho činnost v duchovní správě. Nejzná právem. Obřad je obdobný jako při svěcení a jest mějším se stala jeho kronika záznamem o jesuitských obsažen v římském rituálu. Ráno odebere se kněz misiích konanych v Třeboni 1740. Příkrý jeho s asistencí na hřbitov, uprostřed u kříže se modlí usudek o bezoh mpálení českých knih lze si lítanii ke všem svatým, při níž žehná hřbitov a volá však vysvětliti detailem, jehož až dosud nepovšimnut „abys tento hřbitov usmířití & posvětiti ráčil“. Po sobě žádný historik: byla to vášnivá přímo láska ke litanií zpívá se Asperges me a recituje žalm mí pak psal ku Kalou starýme ruko iSůmk se're're, při tom kropí se hřbitov svěcenou vodou. knihám, O H-kovizvláště a jeho díle Po návratu modlí se kněz' opět. .-abyBůh prominul rukopisné kronice kláštera třeboňského (VČSNĚ. urážku posvátného místa a na něm odpočívající 1893). Ostatní zprávy čerpány_ z .laskn sdělení archivu vyšnobrodského. [Nm n.l741 vzkřísil jednou ke sláv hl:.l v Modře na Slovensku, stud. bohosloví v jeně Hrbol1,tová hra v diec. Dolno 1768—17,70 ev. kazatel v Modře, po rohlášeni liptovském; aíe, SPÍŠSkéav 18091ara; okr. kostels tolerančního patentu odešel na Moravu oVsetína datastat. (1920): 520katol.,1augšspvš organisovat tamější sbor evangelický,ale již po třech. oKateřinyop.inč.; yv so
85
hřeben liturgický _ Hřebeský
cích, far. v Dobromělicích, potom v Nezamysllcích, na oduč ;.ánxbs'p „Ožspolupusobeni kněze a učitele přívy naboženství. Přís vek k rozřešení otázky uščkovlské vůbec a katechetsk zvlášť', v Kromě říží 1888 (rec. v časop. „Hlídka liter“. V1., 1889,
21.
., malíř kolem r. 1746;n
pět obrazůnna plátněp okostel
maloval
sv. njana Křt.
v Běstvině (okres Chotěboř). Viz „Soupl "XXIII.
(l
hřeben liturgický přišel v užívání v ranním středověku, patrně v Vll. století, abyl upotřebován přes celý středověk, až se na konec omezila
' biskupské svěcení, při němž je ještě Pontifikál Urbana Vlll. (1623—44) . Než biskup ve ' středověku přistoupil k oltáři, položilkolem mu, krku jak Durand us (Rat. div. offic.) praví, jáhen šátek a učesal jej (diaconus toballia circa eíus
collumVcircumdata pectlt decenter ctulevitler caput eius). duchu souvěkého symbolism
dus v úkonu náznak, aby celebrující odložilspořá všecššř -zbytečné myšlenky a naopak příslušné Hřebeny tyto nesouvisí nikterak s hřebeny naléza nými ve starokřesťanských hrobech, které jsou předměty osobní potřeby dávaným mi do hrobu.
maz „%$/MŽ" Íažžáa
liturgickýmtegrve učinil hřebeny slonovinynneob Středověk hřebenzetaké předmětem z kosti, jednořádkové nebo častěji dvouřádkové, při čemž střední část anebo držadlo bylo reliefy zdobeno. Předměty ty pocházejí většinou z doby rom mánské. Významné památ byly uváděny ve vztah svynikajícíml osobnostmi církevní hierarchie. ' Příkladem budiž hřelbensv. Vojt cha (viz obr. Zl.) v pokladu svatovítske m, dvouřady, ozdobený relieíy: na jedné straně spatřuje se Bož b ránek v kru ha nesenem dvěma anděly, na dr té dvě fantastické zvířecí (viz Podlaha- 'ttler, „Chrámový
„„Zza%9 Obr. 2). Kašpar Melichar llrdllěka.
letech do Modry; 1785působil v Moglóbě, v krajivrátilse Pešts ském, až do od smrti, asi r. 810; v dal kázání, modlitby a verše; mimo to spisky, Knížečka pro čeleď 1794; „Navedení rodičů kukřesťanskou“, křesťanskémuPrešpurk dítek svých milová Brno 1783; přispěl do Plachého „Starých Novin“, vydávaných 1785—86 vB. Bystřiici („O časích
u sv. Vítav Praze 195, a 1t Srvn. F. X. Kraus, Real-Encyklopadíe der christ. Altert hiimer. ll., 88.— M. Buchberger, Kirchl. l-andlexi kon, 11., 269, kde též uvedena literatura. Hřebeský jan Nep .. n. 1786v Plánici u Klatov na ponuknuti Šeb. pHněvkovského, jenž tehdáž (1798) byl v Plánici magistrátním radním, poslán na něm. škooly do Vimperka, odkud po dvou letech jakožto dobrý zpěvák dostal se za íundatistu ke kathedrálnimu kostelu v Pasov dán na studie do Plzně; po skončenémvdvouletém kursu filosofickém v Praze vstoupil do semináře Budě jovického; vysv. 1809 v 23. roce věku svého
osvicen 'ch“, „O vznešenosti řečl česiké neb vůbec :10vens í77 3,78
é“ a2„502512,5 j..) Srvn.]u1715gm565,Hist.l t..čes 2. vyd., 565;jlreček, Rukověti.,
1.60; Doucha, _Jarosl. Vlček, )ějiny české Knihopisný5slovníkl69; lit. 11., částí., par Melichar, n.a 6.potom ledna farář 1766vv29Litom mššli,založil od 1%08_ administrátor Dašicíc na— daci pro dva bez sve' víny zchudlé měšfany, a na daci pro zlepšení příjmů kaplanů Dašickych; pro své zásluhy byl jmenován osobním děkanem a dvorním kaplanem; 8 odešel za faráře do Sezemic, kdež z. 12. dubna 182; sp. eěi pastýřské k lidu křest., které k rozšíření pravé moudrosti a vzdělání mravů křest. svým poslu chačům přednesl & vyda1“, 5 dílů, v Praze 1812 až ' :*'
„Řeč držená při jubileum kněžském P. ].“ .Kauckého, děkana Pard ubického“, t.; „Důvěrné ovo v čas potřebný, jinak Mravořeč na den Početí P. Marie o čistotě a jak vesměs, tak i zvláště o čistotě panenské a panické“, v Brn
1818.Doucha, Srvn. ]ungm., Hist. slovník lít. čes.69. 2vyd., d504, 51%: Knihopísný — 4. 99, Rudolf, " 1849, vysv. 1873, koop. v Hulíuě ave Švábeni
Obr. 21. Hřeben sv. Vojtěcha.
86
Hrebla -— hřích
ustanoven katechetou a spolu ředitelem hlavní žil nějaký čas v Hlinsku, spolu byl tu od 1784 škol v]índř. Hradci, :. 14.února 1851; .sp.„Buh1es syndikem a později radním; 1796 stal se správcem v Bělé, 1798 úředním administrátorem v Rychm zském zem katolické radci; kniha „Krátký úctě & mákřesťan a mé potěševní. indř. Modlitební pro burce, 15.00oficíálem při moravsko-slezsk výtah biblických npříběhů tarého í Nového zákona ském úřadu knihovním vBmě. kdež z. 1827; byl s mravným naučením k opakování pro mládež školní", to muž upřim mně zbožný, skládal příležitostné a žny' křesťan modlícísse dle ducha kato básně rady“, (na “př.1821), „Píseňv prosebná k Marii ]písně nně aDobré rukopise líckéNcírkve (překlad spisu knížete —.A1exHohen nábožné loha), t. 1827 1832, „Učení křesťanského kato zanechal modlitební kníž , jež vyzdobil pero— lického náboženství s otázkami a odpověďmi pro kresbami: „Gebetbiichleim ewidmet der Antonia Hržib"; „Gebetbuch. GeSchríeben zum Ende jahrrs dítky prvé třídy. jakožto kniha ke čtenív cís. kr. 1796“; „Pozdvížení mysle k Bohu katolické křes ze1n1ch ku Leon předepsanému katechismu“ v(překlad ťanky“ (1802); přispíval do osla va“ , „ ře spisu LM nardta), Hrebla, far. v diec. Mukačevské, 1377r mysla“, „Vídeňských listů“, do „Literární přílohy“ Hrebnlcki Florian, n. v ..siol, stud. ve k Hrrrnoádkovým „Novin
Hribar l. Angellk
0. S. Fr., slovín. hud.
Lvově, vstoupil 1748 do řádu r. úřad 1720 skladatel, n. 1843, iu.d gymn.abohoslm—ívLublnní, arcíb. poloc arcib.dominikánského, kijevský; :. 1762, 1863 vstoupil do řádu, 1867 vysv. na kněze, svůj zastávaklysvědomitě a horil vě. 1878 sbormistr františkánského chrámu a uč. hřebů & kopí Páně ?amátka (festum Ss. Lan ceae et clavorum) kon se v pátek po prvníneděli varhanické škol v Lublani, slo. 11asi 200 skladeb, většinou círk. mše, moteta, oertoría, gradualia, postní; byla povolena nejprve passionistům, 1 asperges a j); 2. 10.7— 2. ntonín, slovinský _aprobována pro diecési Římskou a přijata od čet ných diecésí jiných. Srovn. Kulda, Círk rok 11 157. básník, n. 1864, stud. gymn. (1979-87) i bohosloví H e y Hředle), fara v diec. Pražské, ve vik. v Lublani, 1891 vysv. na kněze; přispíval epickými Rakovnickem; r. 5132 plebanie, po jejímž zániku do časop. milemunnoar „Dom in odu“ t“; vydal lsbírku básní: „Popevčíce osada náležela k Novému Strašecí, od 1709kMu básněmi tějovicům, 1739 k zám.kap1i v Krušovicích; 1859 1899 (v12 rec. včasop. „Viast“ XVl., 18929-19001, 8291;
ribernig P. Aemílían, O. S.B.v kl. sv. Pavla lara resuscitována; kostel Všech Svatých, patron Maxmilian Egon Fůrstenberg; data statist.(1928). v Korutanech, n. 1844 v Celovci, sp. „Touquets 661 katol., 15 ev., 2 jiní, 1073b. vyzn.; obyv. čes.
Hrejsa 1. Ferdinand,
der Řínge“ 1887-88),z.1920. Hrlbovce, fara v (progr. idec. Mukačevské, 1126 rus. n. 1 7vHumpolcí,stud. Theorie
gymn. v Pelhřimově a Kolíně, evang. bohosloví ve Vídni, Vratislavi a Erlankách, evang farář
v Trnávce u Pardubic, pak superintendent v Praze, od 1919 prof. círk. dějin na Husově fakultě vPraze; sp.: „České vyznánizr. 1575",Pr. 1903;„Katechismus evanš< náboženství augšp. vyzn.“,i. 1907;reformace" „Moderní člově a náboženství, t. 1908; „Česká 1911; „Česká konfesse,je11 vzn1k dějin a dstata“ 1912 (viz Tenorovu recensí v „Hlídce
1 1,3 450);
Hrlčov Dolný, fara v diec Nitranské, existovala již v 16 stol.,kmatriky od 1690; kostel sv. Michala arch.; patron5ka:isr.;Hermína Hahn; data stat. (1929): 2091 katol., obyv. slo hřích (áuagu',a ůuágnma, vŘím. 5, 13. 14) jesi svobodné přestoupení zákona Božího (mrazí/Jam, Říím. 2,23), jest vzpourou proti vůli Boží (nagáxori,
Ef. 2, 2) a tudíž i proti: zákonu Božímu (tim/ua,
M.at 7, 23), Mat jest6 odpadem řádu (nagántwpa, ,Řím. od 5, 20mravního ) . H-u možno V„yznáni víry Jednoty Bratří Českých" 1923;N 1918; „„NKate o- se dopustiti skuttl'rern,lslovem neb žádostí; chismusčeskobratrskéhonáboženství“ odtzud ženské základy Jednoty bratrské" 1926: „Dějiny sv. Augustin Contra Fausíum Maních, 1.22. c. českobratrské evangelické církve v Praze a okolí“ Migne, P. L. Lll. 418) vyměrujeh jakozto factum vel concupitum alíquid contra aeternam legem' 1927; 1903—4časop. red 1903—1919„rvdPa časopa “„Evanjelický Církev neboť každý pravý zákon odvozovaii jest ze zákona ní,k“ 2.1-Fa niišek,
n. 1861 v Humpolci, ev. far. ve Vilímově, pak věčného či z vůle Boží. 1jsou hříchy skutkové v Křížlících, Trnávce, v Hradci Král., posléze ve (pecc. operis), slovně (pecc oris,) myšlenkové Val. Meziříčí; red. někol1kletčasop„.Ev Církev (pecc. cordís). H—y myšlenkové slují jinak h-y ník"; sp.: „O hospodářském problému naší ev. vnitřní (pecc. interna), hříchy skutkové a slovné církve“ , „O"životmch otázkách naší ev. církve“; h-y H-uevnitřní, vnějšímujako předchází .nvvnější itřm';(pecc.extierna). lečs 1h-y pouze hříšná se ve své dědictví1“-3.0 „Lide ,n. č',esk 18 vuŠvaiž záliba (delectatio umorosa), hříšná žádost (deside „Konfesse nebo proíess sse?“dt dorfě u Něm. Brodu, ev. farář111 vaRusavě, v Hradci ríum pravum), hříšná radost (gaudíum peccami Král., ve Vilímově, posléze v ]asené u Vizovic, nosum). Odvrácení od vůle Boží může býti stavem pracovník národohosp. a polit., od 1920 senátor (pecc. habituale) nebo činem (pecc.actua1e); může se státi nevědomě a nedobrovolně, což jest za Církstranu evn1í.k“agrární; po řadu let red. časop. „Evanj.
h. látečný, materiální (pecc.maier1ale), nebo Hřensko (Herrnskretschen), fara v diec. Líto vědomě a dobrovolně, což jesth. dobný, formální (pece. formale), kterýžto poslední opět pochodí Hřešihlavyv, fara v diec. Pražské, ve vik. Rokycan buď z nevědomosti zaviněné (pecc. ígnorantiae), ském; kostel vystavěn 1769 jakožto filiální ]: Radni bud' z křehkostí (pecc. infírmitatis), buď ze zlo cům; 1786.lokalie, 1857 fara; kostel Všech Svatých, ioclBle žtoho, zda podlehl hřešící zanedbal (pccc. poučitimalitiae),ů se oží, nebo patron: julie anmerskírchová; data stat. (1928): myslností měřické.
návalu vášně, nebo joednal zBe zloby vůči Bohu 514 katol.,(Tornagčrgsó), 4 ev., bez vdyzn; obyv. vské čes. neb jeho zákonu, a to bud' duševně (pece. spírituale) Hrhov farav ec Rožnav
v ola-. Turňavském, prastará, později. zanikla, neb tělesně (pecc. camale), porušuje zákaz, což 1788 obnovena; kostel sv. jana Křt. z r. 1500, dopustný commissionís),cra sice sobě buď vůči h.Bohu (pece.(pece. contra deum),b vůči data stat. 1926): 355 katol, 3 řec.-k, 3 aug., jest 590 helv. 20 isr.; ob_y_v.m . samému (pecc. contra semetípsum), bud' vůči blíž
Hřib
cla vFrantišaek,
n. 1760v Hlinsku,
contra rave), proximum), a to pecc. roviněním vzdělání nabyl ve svém rodišti, pak u jesuítů v Lužl nímu buďt ě(pecc. ěžkým (pecc. nebo lehkyrn leve). a v Olomouci; převzav hospodářství po svém 0th, Což vše jest rozdě ení h-u osobního (pecc. perso
hřích dědičný
87
nale); mimo to existuje dědičn a(pece. orivgšienale),trestech na různá provinění stanovených (Mat. jehož se p_rvorodičiv rájih.dopustil jenž na potomky jako by dědictvím přeš š.ei H. neníiněja 22); některé hNy přirovnává k mrvč, jinékbřevnSu a.t7 , ejsou tudížvšechny h-y svou po kou podstatou, nýbrž jest nedostatkem ovinného vahou smrtelný vai sebyly Bajus, jehož souhlasu vůle sez onem, či s vůlí Boži (prívatio příslušné věty ými (3Š. šak G.) odm" Církve zavržený; boni debiti), nebozt v souhlasu se zákonem &řádem aniž tíha h-u závisí na předurčení neb předzvědění předurčených byly lehké, Bohem stanoveným tkví mravní dobro. jelikož vše ku spasení,j jakob podle vůle Boží stvořeno jest, každý tvor co do své ' podstaty souhlasí s vůlí Boží; odch luje—lise od nepředurčenýchntěžkéhšVikief, Hus; Denzlnger, En .5 ), bjak 0 by tíha viny závisela na ní, jest to porušením povinného pom ruuk vůliB subjektivní oKalvín). Tíha vlny závisí tom, jak vířen(Luther, záv ná ak závažně přikázání (corruptio naturae). Při tom zůstává fysicfá přBiro- na zenost s vůlí B_ožíshodnou. Bůh není původcem byiy se h-eoloupil m porušeny a oojatkéduchovní šicí (sv. Tomáš A.kv theol.statky2hře .q., svobodná vůle akým lidská,h.ijest, eod mravního zla,j nýbrž mravníhořádu, původiiryníjest 154. a..3 ,jaakož i na větším neb menším pozznání Bohem stanoveného, uclbýlila. Bůh arci svou pro činu10.a a3..) ana přilnutí vůlektémuž činu zřetelností spolupůsobí ke každéemu činu, vycháze zlobyahříšneho (S. theol. 2. 2. q. H. smrtelnýjestpodle jícímu z přirozených sil amohutnosti člověka (con sv. Tomáše Akv. naprosté odvrácení se člověka od cursus divínus), nebot tyto síly nemohou leč podle Boha a přilnutí ke světu jakožto kposlednímu cili; vůle Boží k mravně dobrému cíli spětí, zneužije-li h. všední jest sice příkloněnzz se člověka k věci však člověk svobody své uiekh-u, ne ze to Bohu, němž však přerušeno při (S. theol. 2..qspolení 72.a s Bohem ;q. 88.nebylo nýbrž pouze člověku přičítati: Deus concurrlt ad stvořené, materiale, non ad formale peccati — di sv Tmo má h. smrtelný vymeziti 1'lzejakožtoa uvážené přestou Akv. (Sum. th. ]. 2. q.7 2..) Mínění, jako by pení zákona ve věci záva žně, které přestoupení Bůh původcem byl jak mravního dohra, tak i zla olupuje člověka o milost posvěcující & vinným ho bylo sněmem tridentským (sess. 6. can. G.) zavr činí trestu věčného, h. všední jest lehké přestou ženo. Někdy používá ovšem Bůh přirozených ná pení zákona, jež umenšuje žár lásky k Bohu ačlo sledků h-u, aby člověka potrestal, a nebrání ři věka vinným čini trestu časného. H. smrtelný (pece. rozenému chodu událostí, aby zlo b 10 příležitosti mortale) jest vědomé a dobrovolné přestoupení zá k vznikáui dobra: Melius(Deus)jui icavitde malis kona Božího ve věci důležité a vážné (materia
gravis), to s plným la jasným poznánímjsou zloby súplným a svolením vul.e 'H—y smrtelné buďa veskrze těžké (mortaiia ex- genere suo), takže ne připouštějí jsouce těžkými h—y, byt i nepatrnosti v nejmenší předmětu, míře vykonány byly, jako nevěra a p.., buď jsou těžké případem (mortalia per accidens), jež nepatrnost předmětu připouštějí, jako .krádež a p. Nássledký ln-u smrtelného jsou: ztráta posvěcující milosti, ztráta všech zásluh pro nebe nabytých & neschopnost ve stavu smrtelného h-u nových zásluh nabýti, hrubé poskvrnění duše u vodci rozumné přirozenonsti ao.st že tr. je tudíž menšení přirozeného sklonu ke ctnosti, časné po urážkou Boha (Sv. s, člověka, Homo Apo 46..) Ač uskutečňující příčinou (causa efficiens) h-u hromy, trest věčný. H. jest všedním či íehkym, je-li vždy jest svobodná vůle, přece příčinounabádající předmět nepatrný, a to buď nepatrný sám v sobě causa occas1'onalis) bývá pokušení (tentatio), jež (pžecc.veniale ex gencrepřípadem suo), jako jest veniale zvědavost, ,d'bu nepatrný (pecc. per pochodí zlé žádostivosti od světa accidens), jako jest krádež několika haléřů a pod.; (a malo ze mun ndo) nebo od (coneupiscentia),d zého ducha (a diabolo), a přiležitost ke h-u (occasio peccaii), která jest dále je-li poznání nejasné, není-li si totiž hřešícl buď blízká (proxima), a to bud'na naprosté blízká činu úplně vědom; posléze e-li souhlas neúplný, (absolute proxima) nebo vztažné blizká (relative byt i předmět závažný byl. ebe více všedníchh-u proxima), buď jest dobrovolná (voluntaria) nebo nečiní h-u smrtelného, leč by nepatrné předměty nutná (necessaria), a to buď nezbytně nutná srůstaly buď o sobě nebo úmyslem hřešícího v před (physice necessaria) nebo mravně nutná (moraliter měttzávažný, a bylo plně poznání a plný souhlas ké ušeepo necessaria), která opět jest bud stálá (p_raesens, vůle. Následky h-u všedního jsou: lehk in esse nebo hledaná (absens, non est in esse). skvrnění, umenšení žáru lásky Boží, ztráta ob-_ zvláštních milostí, jež by jinak Bůh byl dal umen Podle ísma sv. jest h. urážkou Boha 2(Ecel. 34, 20, šení sklonu ke ctnostem, sklon kh-u smrtelnému, Fili 1,ůllt_)_)i3 neposlušnosti (Žid.2 2),(]er opovrho vánlmv Bží, ba zneuctěnímBoha r,2 20, tresty časné.H-y, které se příčírůzným přikázá Řím. 2, 23.1),nespravedlnosti vůči Bohu (Žalm 36, ním a různým ctnostem, aneb téže ctnosti podle
bene facere,h nulla esse Augu ust. Enchlquacinmala 27.,i,Mgne P. L permitlere XL. 245 (S. nelze třiditi vecfilosofický, který by byl činem lidským, přirozenosti a zdravému rozumu se pří čícím, a v theologický, kterrý y byl přestou penim zákona a urážkou Boha; třídění takové papež Alexander Vlll. dekretem ze dne 24. srpna 1690 (prop. 2.) zavrhl, nebot člověk, jenž poznává, že jeho čin rozumné přirozenosti se příčí, nemůže alespoň nějak nepoznávati, že příčí se Bohu, pů
2,1. an 3, 4), nevděkem kBohu( (1.3 ,! M
erozdílný ajsou-li roz 1, 2—3, Luž. k',1š 117, různosti dílny taképředmětů-, početně; jsou jinakdruhově čítajls ehříchy, dokončeny a podle různosti předmětů, což při h-ích odvážlivostí vůči Bohu, ba posměchem 15, 2_5, těžkých ve sv. zpovědi jest udati. Katechismus po ,7), pýchou a pohanou Boha (]er.(Job 2, 20, 10,29), nenávisti sebe samhl aim 10, 6), pošelti jednává dále o h-ích hlavních, proti Duchu sv.,
23, 3), neúctou kBohu(ls.
losti Žalm68 ,6), neprozrřetelností a neprozíra och-í h dol. nebe Acizích(sv. 5. theol. 2. q.7volajících S. a Al.ph Theol.Tom. mor.Akv. lib. vostí (Moudr. 5,(sv.TTomáš 6—15, Marek jest čímsi .q. 2; Billot, De personaii et ori inali peccato, 5. vyd._ protipřirozeným Akv.8,36), Sum. th. 7l. ), jest zarmoucem 3 Boha lidslku ře v 'iŘ mě 1'924 Vřešťál, Katolic á mravoukal., 244 268 Kachnik Eth. cath 11.248— 11. Kch. čennp(Ef. platívšechny zvláště h-y o h-u smrtel Co 4,30 do vinyCož nejsou stejně, jak hřích děědíčný (peccatum originale) je hřích, kteréhho se Adam jako juridická hlava pokolení učilmí Stoikové a svell4porovnávaje 4.'.stol ]oviniánvlnu (S.APilátovu d lidského dopustil (peccatum originans), kter tudíž haeres. 82). Spa s vinou Židů, pravue k Pilátovi (Jan 19, 11): „Kdo '_podle řádného zákona na každého potomka A amova mne tobě vydal, větší hřích má"; mluvil orůzných přirozeně co do viny í trestu přechází (peccatum
hřích dědičný
originatum, prvotný, prvopočátečný ědíčný).ori„ inale, ědičnýhřích zove se proto, oněvadž jej všichni po Adam dědíme. Hřích Aaamův (p. originans) byl osobní, h. dědičný je hříšný stav. Když se mluví o hříchu Adamově, máme na mysli hřích a trest, lidské. jež z pr_votního hříchu přešlydědičný, na celévlnu pokolení 1. Hř říšn y skutek Adama,hřích hlavy (p. origi nans). Tento by okolení noulids—_kého říšného stavu
jsoucnost h. d. dokazuje prakse dětského křtu od
dobazápadě apoštolských, všeobecnýkter' protest výcho oěd proti Pelagioví, jako na předchůdce racionalistů popíral nejen všec ny nadpřirozené l mlmopřlrozené adary původního stavu, nýbrrž ! dědičný hřch jen plakésl „poškození zlým
“příkladem“» připouštěl. Sv. Au ustin, podav důkaz
z podánní a to z nejstarších reckých i latinských Otců i ze spisů, jež se později ztratily, usvědčil
v potomstvu a to5 podle By Pvčslovné nau lé Písma sv. (Gen.3 Řím 5,.19) to hříchvel nepo Pelagia jako „nového bludaře“. Proti pelagianismu slušnosti pýchy. Spác chaleljemjí Adam praotec pokolení alids dskoéh. Bylv těžký,i jako poněva adž se ho dopustil ve stavu původní svatosti. Vždyť byl Adam určen k účasti na boží blaženosti samé, nejen přirozenými, nýbrž byl i nadpřirozenými a mímopřírozenými dary vybaven (posv. milost, vlité ctnosti, dary Ducha sv., nesmrtelnost těla, doko nalá shoda mezi nižšími vyššími duševními vlohamí), měl však boží svrchovanost tím uznati, že jen výlučně pro zákaz boží neměl jisti z ovoce určitého stromu. Av am se stal neposlušnným a z pýchy zákon jemu, ako hlavě celé lidske rodiny daný, přestoupil( en. 3,5; Sír.lO, 15). Písmo sv. 1 veškeré církevní podání pojímá Mojží šovu zprávu jako skutečnou událost a nikoliv jen jako nějaký obrazný děj. Příkaz se týkal věci nepatrné, Bůhz ale zavazuje způsob, prarodiče jakým byl dán, ukazoval jasně,že těžce ve svědomí. Sami si byli těžkého závazku vědomi, jak to slova Evina dokazují. Násiedek hříchu pro prarodiče byl, .že pozbyli nadpřirozeného původnlho stavu, darůh nadpřirozených i mimopřirozených: ne rušenosti, nesmrtelnosti, ráje. Následek toho hříchu byl však
konsányv v církvi 2. východní adní yn.odyletech (viz 412-431 zvláště kánony sněmu ízá v ileve 1416„ a oranžskéh o (529), schválené pap. Zoslmem a Bonifácem ll.) — Nauka sv. Otců je tu jedno
mysln n:á Sv. lrenej, Contra haer.5, 16,3; Atanáš, ln Ps. 50, 7, sv. Cyprián, Ep.64 ,;5
sv. sv.
Ambrož, Apol. Davidl, 11, 46; sv. Aug. De nupt. et concup. , ropter quam catholicam veritatem sancti ac beati et in divinorum eloquio rurn pertractatione clarissimi sacerdotes lrenaeus, Cyprianus, Reticlus, Olympius, Hilarius, Ambrosius, Gregorius (Naz.), lnnocentius, joannes (Chrysost.),
Basilius, quibus a_dde presbyterum,nolisve1is,
Hieronymurn * qui ' adversus vos proferunt de omhium hominum peccato originalí obnoxia suecessione sententiam“ (Contra
jul. 2, 10, 33.: Enar. n Ps. 50, n. 10.). 3. Bytnost d. h. byla úplně zneuznána reformá torya jansenisty v důsledku bludného názoru na původní stav lidstva Sněm Trid.,přih1ížeje k nauce
stanovené na 11.sněmu oranžském, podal výměr a zároveň určil meze, v nichž jest nám btnost h. (1. liledati, aniž by jí římo určil. espočívá v žádostivosti, jako bezedná přirozená zloba, zkáza, jak tomu Luther a jansenisté učili, 2i hříšnýu celého — nebo dokonce v nějaké duševní přeměně vnitřní, jsoustanvc)(h.dédičný) děd čen ého hpokolení i . lidského. S článkem víry o vykoupení e nerozlučně spiat hřích dědičný, neb v nějakém podstatném zlu. Žádostivost trvá proto byl vždy předmětem základni nauky křesťan i u pokřtěných, a „podstatné zlo" je o sobě již ské a rovněž i predmětetm ví „Kdo by tvrdil, vnitřní rozpor. Obojí názor je bludný. Mylný je že Adam svým hříchem jen so ě uškodil a nikoliv též názor, který pře epodkládá jen nějakou zevní také svému potomstvu, a že od Boha přijatou lmputaci,Adam jehovmravní trvajícího Svatost a spravedlnost, kterou ztratil, ztratil toliko hříchu H. d. p_řipočtení je aždémudále vlastní (inest sobě a nikoliv ta ' říchem nepo cuique proprium). jeho bytnost'je nedostatek původní slušnosti se poskvrniv přenesl na pokolení lidské tosti a spravedlnosti nebo spočívá „ve smrtí duševní“, jak se Trid. vyjadřuje. s:l'ento nedostatek toliko jest smrt smrtí a tresty tělebsné, nikoliv hřích, který duše,b . . . „však také by tvrdil, oloupenína onadpřirozené příslušnou dokonalost li(privatio) že tento hřích Adamův. který původem jest jeden sje ohledem určení cíle lískd při a rozplozovánim a nikoliv napodobováním přechází rozenosti, a je hříchem, poněvadž byl přlvoděn na jednoho každého člověka, se odpouští pouhými vinou hlavy celého pokolení a tím byl všem lidem
lidskými silami ježíše aneb nějakým jiným cprostředkem (terminative,ž mimo zásluhy Krista, b. “(Tr id úradkem božnonrlf10rmallter)dobrovolný. lAdam nejen milost Laskavým pro sebe, sez. V. can
. 89—790) —z.pědičný hřích ale i"..pro pokolení lidskou, získati, tak bylaalebyjetu()milost n. mpro celé přirozenost onepo je vina í trest lpí slušnosti se stalo oloupení a odejmutí stavu milostí na hříchemnpřirozenostíé, přirozenosti lidské poněvadž Neb prarodiče hříchem svým neposkvrnílí jen sebe, nýbrž i lidskou příro hříchem přirozeností, zákonem, jemuž je podřízena zenost. Ze je lidská přirozenost všeobecně v hřišném veškerá přirozenost lidská. — 4. Šíření h. d.
stavu, a že tedyv
edědíč nr hřích, dokazuje Poněvadž jeh
již St. z. job 14, 4, is."64, 6; Zach. .50, . 6. „ n, amen, 1ravízrn.tobě: nenarodí-li se kdo znova, nemůže vid ti království božího“. Odezírajíc od autentického výkladu na sněmu Trid., je klasickým místem (Rím. 5, 12-21) jasně vysloveno, že všichni lidé mají k jednomu
(Adamovi) vztah jaako k otci hříchu i smrti,a
d. hříchem přirozenosti, je všude tam, kde se vyskytne lidská přirozenost, kdekoliv se plozením od Adama lidská přirozenost vn ém jedinci uskutečňuje a množí. lidská přirozenost plozením (rozenim) se uskutečňuje a množí, prohlašuje Trid. proti šíření skrze nápo dobovánl, že). d. přechází plozením na všec
lidi. Tím všar není řečeno, že by těla plodíchlch k jednomu (Kristu) jako k otci, původci milosti & rodičů byla bj vala použitím zapovězeného ovoce spásy: že všichni jsou hříšníky nejen co do trestu, takřka jedovatě nakažena a tak nebo žádostivostí .s plozením spojenou by byl h. d. v dítku přivoděn. nýbrž i co do provl ny a že js s ou hříšnými ne pro „osobní napodobován z'lého. příkladu Adamova, Pro hřích A daamů'v a pro zákon daný vlévá Bůh nýbrž skrze jeho hřích, .ssmrt na všechny přešla, za trest do ústrojí rodiči připraveného duši bez poněvadž všichn v něm 2hřešili,“ jeho nepo milosti, když by ji jinak byl býval stvořil s dary slušnosti se stali hříšniky. Sro'v. jiná místa Písma původního stavu. (O výsa sadě .srv. Nepo sv. 3. Moj. 16, 30, 17, 10. Moudr. 2, 23; Žid. 9, skvrněné poče e.tí) — 5. Následky h. d. na zemi: 22; Efes. 2, 3; 1Tím.2,—6; jan ], , 3,36. — a) odejmutí ostatních nadpřirozených a mimo
89
Hřímaiý _— Hřivice
:_pi-irozenýchdarů stavu. původního; b) žádostivost,
t. j. vzpourá a boj těla proti duchu (Ř
14)'
rc)s s,mrtdutrpení, v životě, porušený vztah k přírod ,zvl. kutrampoty zvířeně (srov. Gen. i, 26), zajetí ' moci ďábl.a Nikterak však nezanikla mravní :svoboda, jak to Luther, jansenisté tvrdili. Nebyla zničena svoboda vůle, ale jen ve své síle zeslabena -T(ri.d.) Bohoslovci tuto nauku shrnují v axioma: '„homo spolíatus supernaturalíbus, sauciatus in naturalibus“. Následekh. d. na onom světě: výluka z nebe (poena damni), avšak bez trestu ohně (poena sensus). Podle Trid. musí býti n. d. zničen křtem pro získání věčného života, ostatně učí
sumptio); nad milosrdenstvím božím zoufati (de
speratio); poznané (imuugnatio verítatis křesťanské agnitae);b pravdě nimu odpirati svému mil>_stí boží nepřáti & závlděti (inlvidla fraternae
graiael;
_ *"
_
"
' J
*
"
mít (obstinatioi;-v životě nekajícím úmyslně až do koncesetrval (impoenitentía finalis). Tyto h-y nazývají se proi Duc va,tému protože zcela zvláštním způso.sem odporují milosti Ducha svatého a proto ob ejně obrácení hříšníka zamezují. O těchto h-ích Kristus prohlásil, že nebudou od
puštěny čani vtoho tomto věku—aniv budoucím (Mt.nebo 12, 3.2) Pří nčina není v nedostatku milosti Florentský sněm (Decreť. union. D. 588), že člověk milosrdenství božího, nebot Bůh chce, ab všichni lidé byli spasení a k poznání pravdy přišli ..Tim 2, ssmrti hříchem a s hříchemtresty“. smrtelřymdlepo 4,) nýbrž vtom, že tyto h-y uzavírají srdce milosti boží budoudědičným trestání „nestejnými stavové odvrácení se od Boha. avšak nikoliv osobně a tím i obrácení zabraňují, nebo je velicestěžují a tak spáchaný hřích. Proto tvrdi Pohle a jiní, že ti, kdož působí, že téměřnikdy za h--y pokání nebývá činěné.
jsou: pýcha (superbia), iakomství jen s poutem 11.d. umírají, věčně budou účastni H-y hlavní dober, jež by v jiném řádě spásy tvořila přirozenou (avaritía), smilstvo (luxuria), závist (invidia), ne bla ost. — 6. dOpuštěni h. d. nastává ,.jedíné střídmost _(gula),hněv (ira), lenost (acedia), Tyto zásluhou jediného prostředníka Ježíše Krista, h-y jmenuji se hlavní, protože každý z nich est jež se přivlastňuje svátostí křtu, nahraditi se může hlavou nebo pramenem mnoha jiných hříchů. -y -křt rtem žádosti nebo krve. Sv. křtem všechno,c hlavní nemusí býti vždy těžké, připouštějí nepa 've vlastním smyslu je hříchem, bývá „znn“oičen0, trný předmět (parvitatem materiae). Pýcha je pře odstraněno a vrací ztracené darydary. nadpřirozené, nezřízenápřilnulost žádost tctiknpenzěůma a přednosti. Lakomstvísebe jest anezřízená nikoliv však též se mímopřirozené Zůstává ceňování smrt, nemoc s přem rnnoě ou povahou, jako ramen statkům pozemským. Smilstvo jest dobrovolná žá zásluh. l žádostivost trvá, aby ti, kteří s milostí dost věc:, které urážejí stydlivost. Závist jest zá Kristovou emužně bojují, byli korunováni (Trid.)zdů — etajemstvlm,j1k to sv. Augustin razňoval, avšak nikoliv proti rozumu. Není v rozporu s rozumem ani s milosrdenstvím a boží spravedlností. jest však trvali na tom: a) že jsou naprostě nad přirozené, nepříslušející dary (posv. milost), jichž ztráta samo sebou již způsobuje hříšný stav, -b) že je skutečná souvislost všech lidí s Adamem, jako fysickým praotcem a juridickou hlavou lid ského pokolení, c) že byl dán 7ákon Boží, podle něhož Adam rozhodne svou poslušnosti nebo neposlušnosti o vlastnictví nebo ztrátě nadpřiroze ného diědctví pro veškeré pokolení lidské.
rmutek z přednosti nebo statku bližního, protože nechceme, aby násspředčil, nebo se nám vyrovnal. Nestřidmost jest nezřízená žádost jídla a pití a nemírné požívání pokrmu a nápoje. Hněv jest ue zřízené rozčíleni mysli, spojené se žádostí pomstíti
jest dobrovolná věcem, které se .Lenost týkají služby bož aepéč nechuť o duši,k pro namáhání a obtíže s nimi spolené. H-y cizí nazývají se hříchy, které sice od jiných bývaji spáchány, kte rym'i višak snponuvini j.sme json to: ke hříchu
raditi, jiným hřašiti velíti. lke hříchu jiných svolo vati, jiné ke hříchu ponoukati, hřích jiných vy chvalovati, ke hříchu jiných mlčeti, hříchu iných neetrestati, na hříchu jiných podil bráti, hřích ji Lit. věroukal, dílil.;llScheeben Žák, Soustavná Kat. Pospíšil, Věrouka.Kat. dil II.; Po e,.lz; ll, 59l; ných hájili. Tyto h—yjsou obsaženy ve dvouverši: Schm'nhes, Wesen der Erbsiinde; Pesch, Čomp. lussio, consilium, consensus, palpo, recursus, par Th. do ' B. M. de Rubcis, De peccato originali; tícipans, mutus, non onbstans, non manifestans. Lze X. Le Bachelet, Le péché originel, Paris 1902; je rozděliti na 2 skupiny: v 6 případech hříchů'ji Díekamp, Kath. Dogmatik Il. 128; S Thh.om 1,2. ných účastní se člověk činně, a ve třech případech q emalo q. 4. sq., Suarez, De vitiis et hříchu jiných nezabraňuje, ač jest tomu vázán křesťanskou láskou ne oůřadem a smlouvou, jako peccatissdísp. 9 [Ščeln —-H_-ydo nebe volající vynikají zvláštní zlobou a jsou: úmyslná vražda, jest u rodičů, učitelů vrchnosti atd. Srvn. o jednot sodomský hřích, utiskování chudých lidí, vdov a hesla ČSB. houslista, Hří těchto h-íchlmpříslušná 844 v Plzni, sirotků, zadržování neb ujimánl mzdy dělníkům. livých Obsaženy jsou v distichu: Clamltat ad caelum vox napsal některé církevní "skladby, Rekviem a kran sanguinis et Sodomorum, vox oppressorum, merces táty: z. 1905 v Helsinkách. Hřiměžd'ice, fara _v diec. Pražské, ve vik. Pří detenta laborum. H-y tyto nazývají se do nebe volající, protože o každém v Písmě svatém výslovně bramske'm;íil.kSedlčanům,1787lokalie, 1812íara;
se praví, že volá do nebe oompmstu, t.' .že božskou kostel sv. Anny: patron: Matice náboženská, data spravedlnost zvláště vyzývákpotrestání (1. _Mojž.4, stat. (l928): 2370 katol., ] ev., 3 čs., ] bez vyzn.; 10; 18. 20-21: Sir. 35, 13—19 jak: 5, 4). úmyslně obyvč esék. vraždy se dopouští, kdo ničí cizi zivot úmyslně Hriňoeva, fara v diec. Banskobystřické, ve vik.
a bezprávně. Hřichem sodomským se prohřešuje. kdo páchá smilstvo proti přírodě, jako obyvatelé městaSodomy. Utiskováním chudých lidí, vdov a sirotků proviňují se všichni, kteří proti Chudým iidem, proti vdovám a prootí sirotkům jednají nespravedlivě a nemilosrdně. Zadržovánim neb -ujímáním mzdy dělníkům obtěžuje si svědomí, kdo řemeslnikům, nádenikům a sluhům zasloužené mzdy vůbec nevyplácí, nebo se mzdy jim nespra
Zvoleňském, zříz 1,909 11Maarie ní exposzitura fary bene Det— vaňské; kaple Narození 1896,
ficium Íiberae collationís; data stazt.r(1928): 5215 katol.. 26 akatol.; obyv. slovenské.
.R. |. P., na náhrobníchenápisechi: hic re
quiesclt vá v pok i.“ řva'řin t)psace,„zde ef napsalodpočív brdžurku: „Prospěje neb
uškodí. odstraníme-li náboženství vůbec a nábo ženství katolické zvláště? Věnováno prof. dr. Ma— sarykovi a judovi", olešov, oti sDuchu více, fara v diec. Litoměř., ve vikar. Loun 'otálí. H-y svatém vedlivě—strhuje,pnebo výplatou nespravedlivě “zůmyslně na milosrdenství boží hřešitiu (prae-—ském, založena. v době neznámé, později zanikla,
Hrkač-Šankovce — hrob
&)
znovuzřizena 1848 jakožto lokalie, jež 1858 pový
knězmrtvola zvlášť jednotlivýZa hrob, kdykolivse do něho klade katolíka.Za hroby jestvo-do šen& byla na faru; kostel sv. Jakuba ap. , patron: posvěti . 1 50 vybírati určité jan Nep. Adolf Schwarzenberg; data stat. (1924): leno podle patentu z oplatky. Toto právo přísluší tomu, kdo jest mar 1760 katol., 210 akatol., 3 israel., 210 bezzvyzn.; etnikem hřbitova (dvorníd kret z 1. X. 1829). obyv.n Hrkač-Išankovce(Harkács-Sánktalva), fara je-li majetníkem hřbitova záduší kostela, platí se v dlec. Rožnavské, existovala již 1632, bylaznova za m to hrobove záduší a odtud obstarává se zřízena 1733; kostel Narození P. Marie .i;784 stavba zdí hřbitovních, ošetřování hřbitova, jeho bez patrona; dkata stat. (1926): 1004 kaetoiz., nz řec. rozšiřování a jiná vydáni. U hřbitovů komunálních kat., 1466 augšp. 1126 heiv., 60 isr., v. mad. vybírá hrobovt poplatky obec, jako majetnlk hřbí Hrkovce (maď G erk), fara v diec. rnavské, tova. Daruje-i obec misto hřbitovní a smlouvou si vymíní pohřoívání svému čienstvu bez hrobových v okr.počínají Bátoveckém, existovaila ve stol. 14.; ma poplatků, nevy oírají se ani na konfesionelním hřbi triky r. 1808; l.svjiž Kateřiny p. mě. data stat. (1927): 1071kkatol., 19 augšp., 3 heiv., tově hrobové poplatky. Církevním posvěcením na bývá hřbitov charakteru věcí posvátné a podléhá ] rec, 20 isr. , obyv. maa.d' Hmčiarovce 1. fara v diec. Nitranské, zřízena farářově (nález ve věcech, sevtýlcajlna uky akáz ně církevní s. ktzerě9 .188 2 číslo 1807, matriky počinají 1788, kostels jiří mě.; jurisdikci patron: kapitula Ostřihomská; 1099 katol. sioven. 870 a ze 7. 11. 1883 čís. 2556): 2tu1pak přísluší fa a maa.ď — 2. (maď. Gerencse'r) fara v diecesí Tr rářri právo vykazovati hroby. Podle štoiového pa navské, existovala již 1215, matriky poč1nají1640 tentu jest chudým lidem poskytovati hrob na hřbi kostel sv. Martina; patron: obec Trnavská; at tově bezplatně, a tudíž obec domovská není po stat. (1927): 2036 katol., 1 augšp., 1 řec.; obyvat. vinna platiti místo za hrob na hřbitově konfesním azádušním (nálezs .s. z 23. V. 1889 čís. 934). siovenské. Hrn l.(Figulus) Ondřej z Rokycan,kněz Hr ob rodinný jest hrob zajištěný pro pohřeb
členů jisté rodiny nebo společnosti. H. r. jest do— volen jak církevními tak státními zákonyza jistých lypsis cum glossa“ („de exempizarrmultum antiquo podmínek. Kánon 1209 círk. zák. dovoluje , aby et scriptura Parisienlsi"), 142kaplanem, na Rohozcl (.in říci sobě a svým členům mohli budovat zvláštní Rohosicz“ ),kkdež bi toho r.času přepsal „jeremiae Threni cum giossa“ , r. 1431 na hradu hroby na hřbitovech a tyto i zciziti, ovšem za sou Frydšteině„VeterisTestament1i1br1Pentateuchus, hlasu místního Ordinaria. V tomtéž kánonu se i žádá, josue, judicum, Ruth“,1433 ařh adě Kosti, kamž aby pro kněze &duchovenstvo místní byly zvláštní, se byl uchýlil před pronásledoavánímTáboritů, Hu od laiků odlišné hroby na čestném místě hřbitova. sitů a Víkiefitú, přepsal „Veteris Testamenti libri V kánonu 1208 5 3. se dovoluje, aby se svolením sapientíaies“ , 1434 jakožto plebán v Zerčicích „ln— Ordinaria místa měli své zvláštní hrobky—imimo terpretationes vocabuiorum bibliae secundum "or společný hřbitov — osoby morální nebo soukromé dinem alphabeti“ a „Alphabetum hebraicum, grae— rodiny. Dvor. dekr. z 12. Vili. 1788 č. 1460 se za kazují soukromé rodinné hrobky v kostelích, a to cum, sciavonicum (giagoiitíco-croaticum)" , r. Mú jak ve městech, tak i na venku, pouze některým na hradu Kosti knihy: „Přísioví. Ekiesiastes, drosti, Ekkiesiastikus, Modlitba Šalomúnova, Pies rodinám bývalých stavů ponechány soukromé hrobky nice piesní“. Rukopisy ty jsou ve sborníku chova v jejich sídlech. H. r. zřizuje se na hřbitově Iron énrn v uníversitní knihovne Pražské od sr'.gn . fesíjním jen na zvláštní žádost se svolením Ordi A. 14 (Truhlářova katalogu č. 2011). Srvn. jireček, naria místa a vlastníka hřbitova za jistých úředně
katolický, plebán v Zerčicich, přepsal r. 1419„Apoca
Rukověti., 260. — 2. Silvestr,
n. 1871v
vanech, svěcen 1895, kaplan v Kraslicich, vl 98 u Nejsv. rojice ve Spálenéuiuici v Praze, 904 u sv. Vojtěcha 1905 u sv. Štěpána, 1919 farář u sv. Antonína v Praze Vii., 1921 arcíbisk. notář, 1925 vik. sekreiář 111.měst. obvodu 1929 čestný kons. rada; uveřejnil kázání v časop. „Kazatel“ 1907; 1920—22 samostatně: „Chvilka na kazatelně. Sbirka několika minutových kázání na neděle a ' svátky církevního roku“, v Olom. 1916 (rec.vv.ČKD 1916, 416); „Perly v kalichu. Cyklus postních ká zání". Knihovny „Kazatele“ č. 45, v Olom. 1917
(rec. ČKD.1
7,
.
stainosvenychpodmínek. rodinného hrobusmlouvy. pohřbí epzřisiu šuníci rodinyDo podle ustanovení jakéssi obtíže působí pohřbívání nekatolíka do ro dinne'ho hrobu katolického, a zvláště ukládání pó
pela spálené mrtvolynení v dovoleno rodinném do hrobě. Podle církevních předpisů katolického hrobu pohřbívati mrtvoly nekatoiiků azviáště uklá dati zde popel spálenych mrtvol. Zákonodárství státní však obojí dovoluje, ano i přikazuje. již b vaié rakouské zákon z 25 68 ustanovují cirkvi nepřátelské normy, že žádná obeec nábo ženská nesmí odepříti slušný pohřeb mrtvole člo věk,a který nenáležei k témuž v znání, kdykoliv se jedná o pochování v hrobě ro inném. Pražský Ordinariát vzhledem k tomu v daltéhož roku 1868 lnstrukci, v níž mimo jiné vysvětluje, že pochováni nekatolíka v hrobce rodinné může se připustíti, jestliže rodina už dříve pohřebiště toho nabyla,a nezřekla-ii se pochovávám členu nekatolických. Po— dobná ustanoveni přejalo i zákonodárství naši re-
rob jest jest19místo trvalé pohřbeni mrtvoly. Hroby zřizovati pro na místech k tomu určenýc ohrazených, zákonem státním í církevním chráně ných, na hřbitovech. Zákonodárství státní : důvodů policejně-zdravotních předpisuje podmínky hrobové: pro mrtvoly dospělých osob určen jest hrob6$top dlouhý, 4 stopy široký, 6 stop hluboký; pro děti má b'tr hrob 3—4 stopy dlouhý, 1 široký; vzdá pubiíky Československé, ze464jménav 514 av51. . zákona 1921 464$b.zan lenost mezí jednotlivými hroby má býti 2-4 stopy. zedne7X1i .IV.8 1925 čís. 296 31). zák. a n. Na jednu rakev ve hrobě po nějakém čase poiožíti zákona ze dne bez úředního svolení rakev jinou, na přík. d c , V tcěhto zákonech se obnovuje, případně nově jest zakázáno i trestno. Mrtvola 'ednou do hrobu ustanovuje, že nikdo nesmí bránití slušnému po— ui,ožená nessmí býti bez svolení rdinariátu a po hřbení na hřbitově v rodinném hrobě, a že popel lltlckého úřadu vyzdvižena a zpravidla 101etmusí nice es popelem mají býtl ukládány na hřbitovech, býti v hrobě ponechána. Každé zneuctění neb —po v kolumbariích nebo na jiných místech k tomu uf ěených pod zemí nebo nad zemí. Náboženská obec rušení hrobu -etrstás i-Stát nii.mi Nebyl--lí hřbitov enebokoni je ocírkevními část, určená pro nenr oprávněna odepříti slušné pohřbení pela pohřbívání katolíků, církevním obřadem posvěcen, spálené mrtvoly svého příslušníka v ro nnérn
Hrob -boží — Hrodegh hrobě (nález z 16. 111.1915 čís. 483). V důsledku
těchto zákonných ustanoveni jest tato prakse: do rodinn 'ch hrobů již dříve povolených bez kiausule výj-me né nelze odpírati pohřeb nekatolíka nebo iu ožení popela spálené mrtvoly těm, kteří mají právo na pohřeb v rodinném ro.bě Při povolo vání nových rodinných hrobů jest do smlouvy vio žiti následující podmínku: „bez újmy 5 10. zák. z 23.1V. 1925 čis. 96 Sb.zz. a n. mají právo na uložení do rodinného hrobu jen ony osoby kato lického v znání, které mají nárok na pohřeb cír kevní. N rok na uložení do rodinného hrobu ztrácí vůbec ten, kdo by se dal spáliti, anebo jehož spá lení od jiných b 10 nařízeno'. O smlouvě rodin
91
musí býti hrobbky, vždy příslušníkem katolické.ajest srávcem eho církve povoleni nemu ůže do
t'ežto bhrobky mvlouvy žádný členrodiny byti ukiizeny pochovánnálezem Spory, zešiy, budou smírč m2pos:přetíchozím slyšení konsistoře. — i- roobk
& hroby ošetř ru e nabyvatel sámkter &„nezákonné ustanovení hřbitovního řádu, si obecjest komunálním h bitově vyhražu' ec, prováděti svými orgány o7šetřování hrobu. (n'áiez z 18 X. 1924veškeré čís. 72). Kdo by hrobku. .“nějak porušil
nebo bez polv761eníhroby otevřel, nebo jinakým zlomyslným činem zneuctil, dopustí se přečinu a
má býti potrestán podle 9 306-tr. z. vězením od 1—6m .Církevní zákoník v kánonu2328 usta
novuje:ěskdo by mrtvolu nebo hroby okradl nebo dobách křesťanských shledáváme zařízení celých jinak zlomyslně zneuctil, budiž potrestán osobním hrobek nebo kryptp ro pohřbení členů rodiny nebo interdiktem a budiž ipso facto infamis, a big/ik -ii by kierikem, deponatur. společnosti. Pro řeholní osoby a duchovní dopo b Boží viz Boží hrob 11. 396. ručují se společné hroby ah rokyb anpř nrapraž
ného hrobu viz robka. — Hrobka. jižvprvních
ských hřbitovech mají své společné _hrobky řeholní
různé řády a kongregace, podobně'| na hřbitovech Olšanských má kurátní pražské duchovenstvo spo lečnou hrobku. Předpisy státní o hrobkách obsa huje dvorní dekret 7.23 VlI.l 1784. Předpis cir kevní o zřizování hrobky na hřbitově konfesionáiním obsahuje výnos Pražského Ordinar iátu ze dne 16. března 1877 a bývalého, místodržitelství českého ze dne 14. prosince 1875č 5.61 .144. Podie těchto předpisů zřizuje se hrobka na hřbitově na zvláštní žádost a za těchto podmínek: Přenechání místa děje se v dorozumění s úřadem patronátním a prodej ten není smlouvou trhovou nebo nájem nou (nález z 2. VII. 1873 čís. 6528), nýbrž vlastně jen postou pením ráva ku pohřbívání, aniz b pozemkové vlastnictví nějak bylo dot čeno. aké získávání místa pro hrob, aby byl zřízen pomník, neuzavírá v sobě zcizení hřbitovní půdy (církevního statku), a proto nepotřebuje schvá ieni státních úřa adů (nálezz 2.2 iX 1887 NY Poplatky za hroby a hrobky u hřbitovů obecních jest pokládati za dávky vybírané za používání obec ních zařízení, o nichž rozhodovati nespadá am do oboru církevního ani státních úřadů kultových (nález 19. V. 1882 čis. _870).Poplatky za hroby na 01
Hrobu Božího chrám viz 11.399. Hrobu Božího kaple víz ll., 400. Hrobu Božího otcové nebo strážcové v. 11.,401.
Hrobu Božího t.řeholníci 401,rytíři li., 402. l-lFrobař ., n. v vizll., Boiešovicích na Moravě 16. listopadur 1872, vysv. 1896, vrchní polní kurát
veevýsi. v Prrzea čestný kons. radaomOi
sp.:
vzpomínky ze Slovenska.06 z rJ1919", v„Válečné Prazze l924rc(c.ČKD1. 1924, hlavně „Dokumenty kultury doby válečné a spt.-_iváitečné“. Díii., t. 1925;
„Othpnotismu a sugecs_[lan_|áchym, 1927. bak. theol., občicky' z Hrobi
kaplan v Berouně, děkan v Sobotce, vikář. kanov ník Vratislavský a Ratiborský, i754 metrop. ka novník Pražský, kazatel český, kapit. bibiiothekář, muž vzdělaný, zbožný a dobrročinný; určenz as-vě tícího biskupa z. jako arcijáhen 1778, tiskem vydal lat. promluvu při mytí nohou na Zelený čtvrtek [766 a českou promluvu kutero o,nai dyž poddaní proboštských statků 1769 skládali slib věrnosti. Srvn. Podlaha, Series 282.
Hrebitach (Řozal. obeč),e v diec. Litoměřickéve vik. Úštěckém, kol fara1100, novězřízena1656; kostel sv. Martina; pateron: Frant. Homolka; data
1969 katol., 18 akatoi., 7 isr..' obyv n mec šanském hřbitově jsou poplatky za hrob a netvoří stěatec(1924): součástku kmenového jmění nad jehož udržováním Hrobníky (Gróbn ig), fara v dicc. Oiom.,v dek. má státní správa právo disposiční. (Nález ze 7. Hiubčickém, ]ejíhořztaioženi není:viáda přesně známa; Stětí doba sv. ana ;patron Pruská Xil.1887 čís. 3389). Cena místa hrobového případně kostel hrobkového stanovi se podle místních poměrů za (dříve řád Malt zsky); l.dlatastat. (1930): 1754 kat., souhlasu církevních i státních úřadů za m2, na 6 akat.; obyv. nmě př. SinčK. 0 propůjčení místa hrobkového nejprve Hrobský Adam.stoi. Felix,vyadl„ farář Otvojický na poč. zání", jež („Oty uvá jest sepsuti protokol, v němž má ýti o ženu jický), žádost strany na přenechánímísta pro rod. hrobku, Koniáš ve svém1„Kiíči" (1749)"na str. 2.aoznačuje popis místa a jeho výměr i smluvená kupní cena. jakoztoprohi. spis nezasiuhujícoíopravy„,index Bohem. librorum “ na str V protokolu dá souhlas farní úřad i úřad patro je Hoby (Klostergrab) 0]. fara v diec. Litomě nátní & podepíše protokol strana žádající, zástupci hřbitova a 2 dožádání svědkove Podle tohoto pro— řické, ve vik. Bílinském, inkorporovaná klášteru tokolu vvhotoviti jest nástin smlouvy opřenechání Oseckému, starého založeni (905?); kostel sv Bar pohřebního místa na katol. hřbitově. Tento nástin boryl; opat Osecký; databez stat. (i 924):4467 75 ol., patron 307 a.katoi, 11 isr., 371 vyzn., obyvat. spolu s protokolem zašle se konsistoři ke schvá lení. Když byl nástin schválen, zhotoví se podle něm.a čes. — 2. fara v díec. Budějovické, ve vik. něho 3 originály smlouvy na předepsaných tisko Táborském; 1358 plebanie, později osada náležela pisech, z nichž po ověření uloží se jeden v po k Chýnovu, 1687 administratura, 1758 fara; ma kladně zádušní, jeden vydá straně a třetí podrží triky počínají r. 1696; kostel Nanebevzetí Panny Marie; patron: René Baillet-Latour; data statist. v konsistoři. Ve smlouvě jest stanoviti veške katol.., 69 čsl., 32 isr., 4 bez vyzn.,* podmínky, za kterých se hrobka případně h. r. pře 1930): 2230ka nechává. Nabyvatel hrobky se zavazuje zaplatiti ob v. české. rodegh Antonín dr. fil., farář, konservátor veškeré výlohy a právní poplatky s uzavřením ve Schwarzau v Doi. Řak., n. 1875 ve Vjerziger smlouvy spojené, jestttraty povinen hrobku seevším pří waldu v okr. Kremžském, pracovník v oboru pre slušenstvím na svéu v dobrém stavu chovati; užívání pohřebního místa jest omezeno v rodině historie; 2. 1926; usder 'fernelren Vergan .Waidvieř— na první pokolení příbuzenstva až včetnědo čtvr geenheit von Langenlois u;us.-dsiid.-6 tého koiena. Rodinu zastupuje spinomocněnec, jenž tel“, 11919; „Ur- und Friihgeschichtsel des Bezirk.
92
Hrochův Týnec — Hron
Neuenkirchen u. s. Nachbargebiete“
1919, 2. vyd.
má titul: „Veselé příběhy z mého osmiletého po
'1923;rchův „Urgeschichte desTecýn WaldviHerLelst Týnec víz ů 1925.
Hromá
al.
bytu v Bosně, zvláště mezi Turky Autor popisuje, zkusilZhán jakoělavČKD voj. kněz v9Sarajevě. Antonín, hud.Hskladatel, n. 1876 co o.dlgn 928.—,830Viz .nekro ]OSegf
ve Žďáru, učitel stát. hudeb. konservatoře v Brně, L., fll. dr., ev. bohoslovec, n. 1889 v Hodslavicích Mor., stu tudoval evang. theol. ve Vídni, Basileji, napsal několik círk. skladeb. — 2. Fra tí,šek n. ve Zborovicích, vysv. 1870, kap 1. ve Volyni, Heidelberce a Aberdeenu (ve Skotsku), mimoto 1881 far. v Šárce, 1897 děkan ve Volyni, uveřejnil filosofii na univ. v Praze; byl evang. vikářem Vsetíně na Mor. avPraze usv. Salvátora, farářevm kázální 3v a časop. „Posvátná kazatelna“a „Kazatel“ 111. 1896 . lnx., n. 3. 1872 ún. v Šanově 11Nov. Města n. Metují, od 1920p rt.>f 18541ve Žďáru na Moravě. Studoval s výborným Husovy fak. v Praz e; sp. „Křesťanství a vědecké myšlení“ 192; „Katollcism a boj o křestanstvn“, prospěchem německégymnasi gymniasium v ihlavě, pak dvě leta nižší na českém v rn 925; „janK arafiát“ 1925; „Cesty protestantského leta v Německém Brodě. Po maturitě studoval čtyr theologa“ 1927; zaujímá zprostředkující stanovisko leta klasickou filologii na pražské universitě, při mezi ev. orthodoxií a katolícisrn Hromkla (nyní Rum-kaleh, „hrad Římanů“), pev čemž si odbyl vojenskou povinnost jako jednoroční dobrovolník, dosáhl hodnosti poručíka v zálooze. nost na poloostrově Eufratu, západně od Urfy, od 1147 až k dobytí Mameluckým sultánem Melikem Byl suplentem na nižším ve Strážnici na Ašrafmem 1293 sídlo armen. katolikátu. Synodou Moravě. R. 1880 vstoupiřymnasiu do bohosloví ve Vídni, 65byl tu zvolen za patriarchu Nerses Snorhali; protože brněnský biskup Niittig zásadněnepřijímal vojáků. Dne 25. července 1884 bylv vsysvěcen ve synody 1167 a 1178 pujednávaly o spojení s Řeky. Vídni na kněze a ustanoven kaplanem ve Švechatě. Hromnice, jinak svátek Očišfování PannyMar ie V listopadu 1884 ucházel se o nadaci Lackenba 2. února (lat. Purificatio B. M. Virginis). Obírá cherovu. Přeložil za dozoru profesorů vídeňské se (Luk. 2, 22) dvojím tajemstvím: obětováním novo university 25 veršů z pěti knih Mojžíšových z he rozeného Vykupltele v chrámě a očištováním P. brejštlny do arabštiny, začež obdržel stipendium Marie podle zákona Mojžíšova (3 Mojž 12, 2), tisíck o.run Ačm lhůtu od osmi ráno do osmi _podle něhož matka po 40 dní po narozelní chlapce večer byl již o půl[ jedenácté před polednem ho a 80 dniípo narození děvčete byla vyloučena tov. Ř. 1886 přestoupil k vojenské duchovní správě ze všech bohoslužebných úkonů. Na lčonciteto lhuty a byl ustanoven profesorem náboženství v Hra prišla se očistit do chrámu, kde obětovala oběťpře nicích na Moravě při vyšší voj. reálce a jizdecké depsanou pro rodíčky. V orientě nese tento svátek kadetní škole. V roce 1887-8 podrobil se ve Vídni jméno vmazavzq— _ setkání (occursus Domini), myslí zkouškám k doktorátu bohosloví, s čímž byl hotov se tím setkání ]ežíšovo a jeho rodičů se Símeonem v jednom roce, každéč tvrtletí udělal jedno rigo a prorokyní Annou. — Svátekpovstal asi nejprve v jerusalemě, a odtud rozšířil se do ostatní Církve. rotsulmě Působil několika nejdéle 2-1900 jakona polní kurátmístech, v Sarajevě. Proosm své V Římě slavil se už před Řehořem Vel. Ve pa řídké89znalosti jazyk ů — mluvil šest řečí: česky, nělsku a Gallií asi teprvev .st . — arHrom aě,mecky polsky, chorvatsky, italsky a maďarsky nlce koná se jeden z nejslavnějších průvodůav Církvi
— byl přeložen r. 1900 do Vídně (Rennweg) do 11. západní; jest vyhrazen tomuto dni ikdyz slavnost
voj. nemocnice, kde zůstal řadu let a stal se Mon signorem. Válka ho zastihla jako superiora v Sa rajevě. Byl ustanoven duchovním referentem u hlav-' ního stanu jižní armády. Vys ouživ, šel r. 1916 na odpočinek, vypomáhal však až do převratu v kan celgři polního biskupa ve Vdnni. Po převratu se usadil v Nedvědici pod Pern .tynem na Mor., kde až do konce svého života oc1otně a horlivě vypo máhal v duchovní správě. Přispěl do ČKD. 1889 („Zápis narození a křtu neb úmrtí a pohřbu uod atriky“ ), do „Vlasti“ roč. IX. (1892-1893) napsal článek: Poměr jana Nerudy k náboženství ka tolickému“, kde rozebírá jeho dvoudílné „Drobné kleepy" co do smýšlení protináboženského. Přichází k důsledku „Nebrudabyl velmi ohoršlivý nezna boh, který“ svými sarkastickými ušklebky útočí při každé vhodné i nevhodné příležitosti na katolické nábož enstvl." Teprve ve výslužbě rozvíjel H. ob šírnější literární činnost. Uveřejnil v brněnském „Dnl' a v olomouckém „Našinci“ řadu ruhodných feuílletonů, jež vydal, doplnlv je dalzšlml, ve třech spisech vlastním nákladem. jsou to: „Zlatá
sama se musí z liturgických důvodů přeložit na jiný den. Při průvodu, při nemž používá se fialové barvy, nesou se rozžate svíce jakožto symbol Kristův, vzhledem ke slovům Stmeonovým (Luk. hromničky. Srr.vn Kul'da, Cirk. rok 11.,2, 32). hVíz hromníčky. svíce zvláštnm způsobem svěcené o svátku Očišfování Panny M. Lid jich používá při hromobití, kdy se rozžlhají a konají se při nich modlitby za odvrácení bouře a jejích škod. Odtud se nazývají hromníčky, od kteréhož názvu má své jméno i svátek Očišfování P. M. — Hromničky dá vají se rozžehnuté také do rukou umírajícímu, aby jejich světlo vzbudilo v něm touhu po věčném Světle, do něhož chystá se vkročití Sch
Hron sv.. viz Romul.
Hron 1. Bedřich vizTomek Vratislav
Václav.
— 2. Vo it ěcch, n. 1804vSolopískách
u Sedlčan, stud. v Praze, vysvěc. na kněze 1829, adjunkt bohosl. fakulty, kaplan u sv. Vojtěc a,du chovní správce všeob. nemocnice a blázince vhPralzaš arcíb. ceremonář, ordinariátní sekretář. p_ětistylete' památce založení university Pražské 1848 poctila jej theol. fakulta čestným doktorátem; slova k milému pobavení a vzácnému poučeěiív naší bláznivé době“, ve Žďáře naaMo.r 1924r 1349 kanovník Starobolleslavs (vlz ČKD 1349, 924.7,46) Prvé toto vydání. jež vyšlo v t|91c1vý sv. 111.,175), 1864 děkan Karlštejnský, kons. kancléř,
gener.vv,lkářapošt. protonotář, z. v arclb. alácl tiscích bylo třetí ve dvou rozprodáno.s2.v yd vPraze 26. ří“na 1872, přispěl do D. vyšlo 1925, 1928měsících o . á tati, )(až na šest humoresek, lidově a ologetických, (".vnichž „O neporušen m panenství blahosl. Rodiěky Boží 1338: „O oddavkách na smrtelném napomíná katolíky k rozho nosti, aby vedli život ryzí. bylírázní, upřímněpečovallobiaho republiky. Marie :_3'žl; lPanny“ „ó kanonických visita'cích arcib. Aloisia Druhý spisek má název: „Ostrá kritika naší bláz „josetalze sšrenkků 849: „Zpráva—oarcibiskupské
nive' doby s dodatkem zajímavých příběhů", 1927. visitaci cestav roce]:1E. Bed konanhaé"; 1850: „rvnP Viz ' štoiská dříchaSchwarzenberka“). 23 stati, n-ichž podrobuje nynějšíé1928,dobu -—ne -.Obsahuje ostré kritice. Třetí spis vyšel 1927,pod krolog v čwáp. „.IBlahnvěst“ XXII. (1872), 495.
Hrona — Hrotsvitha
Hrona sv., viz Romu Hronec, fara v diec. Bálňskobystřícké, v dekan. Breznorvském, 1797;ministerstvo kostel sv. Klementa pap. m.č 182, ' zřiz. patron: veřej. praci; data zstat. (19%)P: 2422 katol., 40 čs., 133 akatol.,
93
tých“ (1930). — 2. Josef jUDr., n. 18. prosince 1886 v Praze, studoval na akademickém gymnasiu. na Starém Městě a poomaturit tě věnoval se studiu práv na právnické fakultě tehdejší Karla-Ferdinan dovy university, kdež byl v roce 1911 promován mdoktora práv. Po jednoroční praksi u pražské finanční prokuratury vstoupil do politické služb u bývalého místodržitelství v Prazea v této služb setrval do převratu 1918, kdy byl povolán do pre sidia ministerské rady a službou přidělen tehdej šímu ministru Dru Mořici Hrubanovi. Po jeho misi vrátil se zpět do presidia ministerské rady, kde působí až do esvhodnosti odborového rady. — již jako posluchač práv zúčastnil se činně kul
15Hronek isr., 5 bez vyzn.; obyv.13. slovenské. ]. josef srpna 1890 v Mladé Boleslavi, za gymnasijnich studii po koníerenčnich řečích univ. prof. Dra F. Kordače v tamním dě kanském kostele konaných se rozhodl pro povoláni kněžské, proto vstoupil r. 1909 do ražského arci biskupského semináře. Vysvěcen byv 6. července 1913 působil nepřetržitě v duchovní správě do 31. srpna 1926 zprvu na venkově, poslézevPraze, kde ve volném čase po vykonaných povinnostechvdu— turního života. jest spoluzakladatelemČeske i| chovní správě a ve škole absolvoval filosofickou akademické“ (1906, spolku katolických vysokoškoly zučastnll se fakultu, po přání preláta Dra ]. Tuirpacha navště ských studentů v raze. voval přednášky o dějinách umění za účelem od ve Svatováclavském výboru přípravných praci ju bilejních. V létech 1921 až 1928 byl předsedou Cy borného vzdělánis umění sekzvláštním církev rilometodějské li svazu slovanského unionistic ínmu umění si zřetelem přinášel: kdomova, kde byl stálým průvodcem škol. rady prof.FP.Ba kého studentstva vysokoškolského. Od rokul reše při soupisny'ch pracích umělecko-historických spolupracoval na vytvoření prvého českého histo- ' a s nimž instaloval bohaté sbírky krajinského mu který sv. byl Otcem usku tečněn vvelkofilmug3„Sv. dubnul OBylVáclav“, vyznamenán sea mladobolcslavskébo v památném býv. sbor rického Českých bratří, kde otec H—ůvhyl obětavým kus papežským ecclesia et pontifice“. Václa a,v řádem3 n. 23.1„l;rto 1817 v Dolanech, vysvěc. todem z ochot Od r. 1921—25 byl zároveň ad 3. junktem bohosiovecké fakulty. K návrhu profesor 1843, vychovatlesslprince Salma, 1845 k.apl vBrnn— dýse n. Lab., 850 farář 10kalista ve Svémyslicích, ského sboru (univ. prof. Drarj.1Cibulkyg byl pověřen prvotarář t., 1873 v Chotětově; dr. theo11856 min. ško nár osvětyv opmocnými pracemiolpřiazařizování semináře křestanské arche files., pracoval podle oznámení v ČKD. 1868.1153 sepsání mravovědy pro„ Dědictví sv. Proko ologie a dějin církevního umění na bohoslovecké akul;tě v zimním semestru r. 1924 suplovalpřed díla toho však nedokončil; v ČKD. 1843 uveřejnil nášky z doggmatiky za nepřítomného prot. Dra V. báseň „Kde domov „můj“ („Kde vlast jest má, kde Šandu. Od 1. září 1926 jmenován definitivním pro domov můj? Kde můj Bůh ve hvězdném bytu vládne fesorem náboženství na čes. stát. mužs žském ústavu světy na blankytu ...) vChotět ové dne učitelském v Praze-11.5 povinností vyučovati katol. 11. října 1891. — 4.eál. áVojteěchl n. 1865, náboženství také na stát. žen. ústavě učit.vPraze-l. vysvěcen r. 1889,r admin. farO. ry Melit., v Radobicích, Po úmrtí prof. Ant. Hory profesorský sbor boho uveřejnilkázánívčasop. .Rád ce duchovlní“lll. 900895), ;sa slovecké fakulty pověřil r. 1928 H. docenturou ka V1. (1899), 111. (1902), X1. (1904)a techetiky & pedagogiky na téže fakultě. — Litee mostatně vydal: „Z poslednich okamžiků lneš5fastné rárně činným začal byti již v době studia boho rodiny francouzského krále Ludvika XVl. a Marie sloveckého, tak přeložil řeč rektora univ. frýburs Dra .Zapletala „O některých úkolech katolické Antoinetty"; obrázek z franc revoluce“ (podle prof Weisse), v Prazeb v,fara v diec. Královéhradecké, ve víkar exegese Starého zákona“ v CKD1(1910), jejiž zvl. ]. Hro otisk vydal vlast. nákladem prof. Dr. ]. Sedláček, Náchodském;1350 plebanie, potom fil. kNáchodu, cthatých, patron: na jehož okyn ji přeložil. Od té doby zůstal ČKD 1780 iok 1786 fara; kostel Všec věren, na ádán k literární činnosti a podporován kníže katol., Fridrich2954ččl.s Schaumburg—Lippe;data stat. (1927): otcovským přítelem blskupemDr. Ant. Podlahou. 7215 457 čbr.., 2_ řecko-nesjedn.. Sám redigoval po řadu let Sursum, věstník Klubu 5 pravost., 81 isr 1437 bezz.vyzn; obyv. české. Hronská Kameníca viz-Kameni ic.a duchov. čsl. str. lid.; Sborník Historického kroužku; Vlast; Kalendář katol. du.ch čsl. bliky; ho omi Hronské Nemce Nová Ves Ves Nová Hronská Hronské viz viz Nem letickou knihovnu „Živé slovo“; církevní část Alba Hronské Rudno víz RudnceoHronské. representantů čsl. republiky, kromě toho přispívá Hronek Sv. Kříž víz Kříž sv. do řady časopisů a revui, jménoH -ovo čteme mezi
Hronskí Sv. Beňadik viz Beňadik.
spolupracovníky slovniku naučného, Do olnpků Ottova Masar slov.arykova nauč., Podlahova Bohověd ného slovniku, Ročenky čsl. republiky aj. Vedle drobn 'ch publikaci vydal: „Knězzv národním ob rozen? čes ém (,1925ř)„Katolická literatura česká přítomné dobu“ (199242, přel. též do polštiny),á„Pa pež Pius Xi.“'(1929). „C kevní stát — Vaticano“ (ČKD. 1929).Se zřetelem k praktickým potřebám pro školu napsal podle dekretu Pia X. „Quam singulari“ „Návod k hodnémpuřijetí sv. pokání a sv. příjímání“ (1915); „Pobožnost křížové cesty“ s obrazy prof. Feldmanna 1928', též slo
Hronski Sv. Ondrej viz Oandrej sv. Hroswíiha vizaHrotsv tovice, far v diec. Brněnské, v dek. jaro měl-lileklém,zfřílzená12 1jižznovu před 1253 (Opavskýmijohan nity),i zřízena; kostela a
vřince(1930): Mučf.l;l bleneficium collation5is;vdata stat. 1058 katol.., liberae 1 ev., 343 čs., isr., 22 bez vyzn.; es
Hrotsívtha, yRoswitha („clamor validus“, tak překládá sama svoje jméno), jeptiška kl. Ganders helmu, první německá ásnířka; n. ze šlechtického
rodu kolem 932, dostalo se jí v řečeném klášteře vensky), předškolní „ ibli maiičkých“ (so razyproK. výchovu Schwetze, 1928), dále „Přehled zá za abatyše Wendilgarty pečlivého vychováni; za abatyši Rikkardy a Gerbergy důkladné kla konů a nařízení školních(repu)blikř řehledné čsl. se zřetelem k věcem náboženský dějiny sické vzdělání. Kolem r. 960 započala svou bás nickou činnost a zpracovala v leoninských hexa vychovatelství“ (1929), „Sv. Augustin“ (1930)„, teche eta a obecnoškolské právo československé“ meírech a distichách „ŽivotP. Marie“ (podle evang. (1930), přeložil a daplnil Auerovu „Legenda sva jakubova), „Nanebevstoupení Páně“, dále 61egend
94
Hrouda — Hroznata
svatých: Gon olfa, Peiagia,Theofila Basilla Ve se mu od krále Přemyslal. nejvyšších hodností likého odle seudo-Amfílochia o-světských. Tehdy pojal choť z rodu vznešeného, nysia ( ařížského podle HildwinaVi[viz [V., )918])a s níž měl jediného syna, který měl se státi po smrti Anežky. jestliže se zde jeví jakožto milá, někdy otcově dědicem veškerých statků. Byl šťasten ve i rozmarná vypravovatelka, ukazuje velikost svého svém manželství, ale blaho rodinné netrvalo dlouho, talentu co do tvorbyt dání latiny v křesťan syn záhy zesnul a krátce na to zemřela bolem'] jeho ských dramatech, jimiž chtěla vytlačíti ze škol ve milovaná manželka. Zbaven radostí a naději svět selohry Terenzovy: „C:allicanus“„,Dulcíttus“ , „Ca ských hiedal útěchu vyšší, oddavse zcela vniterním ilmachu us“, „Abraham (Poustevník)“, „Pafnucius“a životem Bohu. plál od svého dětství vřelou lá „Sapientía“ (legenda < třech sestrách Fides, Spee, skou k Bohorodičce, jež _jejněkolikráte životu ucho Charitas). Pro dramata, jež vznikla mezi 967 až Le mkyž enda žt_rypraavuje, narození nejevil žádné zn ajen že napřipřímluvujejí, 972. zvolila prrósu Pos ze se nezalekla ani těžké vala. vroucí modlitbě matčině obžlvl. Za svého pobyptuo úlohy, veliké historické látky elegantním heroíclgím veršem zpracovatí; báseň „Carmen de gestis d v Krakově tonul a mizel již v řece Visie ntu zase donis iníperntorís“, jež nedochovala se celá, jest zázračně byl životu zachován. jedenkráte jako malý sice především skvělou chvalořečí ke cti císaře hoch spadl s vozu a byl přejet, ale nic se mu nestalo. Oty I'., avšak pro mnohé událos tí jest jediným a Proto také na počest Panny Marie dai vystavěti spolehlivým pramenem, báseňn„Carmen de prímor— u Teplé kostel a klášter, přičemž i sám činně po díís coenobii Gandersheímensis' , sahaající až do r. máhal. Do nového kláštera uvedl ze Strahova ko 919, jest vrcholem jejího básnického a historického lonií praemonstrátů, sestávající z 12 bratří aopata líčení. H. 2. p01001 v Gandersheimu. Ve středo vystaviljíndřich základnípotvrdil. listinu, kterou věku zůstala díla její nepovšimnuta; teprve Celtis Šaría eský a biskup — Kdyžmur. kníže ll97 vydal je 1501 (neúplně) podle rukopisu kl. Sv. Em vyzýval papež Coelestin lil. k nové křižáckél vý—
merama; špatně otištěna"jsou všecka díla'její v Mig Brave, do Čechsesvého kardinála etra z poslav Kapue, i rozhodl H., legáta, e ,je edin ný neově Patrologíi“ 137,z dobré vydání 1902, obstaral Ba z pánů českých připojts ek vojsku křižáckému. arck 1Š'58,nejleš Wintert'eldu pouze Proto upravil zvláštní listinou majetkové poměry veslflohry?dal ].gendíxedr.n(1857. Hrouda erdinand, th., a. 1874v Deštné, kláštera a ustanovil, že Teplá se vším přislušen vysv. 1896, kapl. v Olšanech, nyní fará rř u sv.Mi stvím připadá klášteru a nevrátí- li se z výpravy, že i ostatní statky přejdou v majetek praemon— kuláše PrazeKpřispěl1908 do časopisu „Poklad vě strátůvvTepié. Na to putoval do Ríma a vyprosil řících“ v1902, „i(“azate Hrozenkov (Hrosínkov) 1. Nový, fara v diec. si od papeže Coelesfina tří památné buily ve pro Olom., v dek. Vsetínském, osaand zdejší patřivala spěeh kláštera, jakož i povo olení, aby opati směli dříve k farností Vsetínské; 1752 zřízenatu lokalie nositi mítru a prsten jelikož křižácké tažení do sv. země předčasnou smrti císaře jíndřichalV. ne jež l784 povýšenar byla na faru; kostel Narození mohlo býti uskutečněno, vrátil se opět do íma a v.anj ařK t.; patron Matice nábož., data statistl. a vyprosil si od sv. otce zuměn svehhoslibu. 'lento (1v930): a4574 katol.,b27 akatol. (z nich 7 čsl ), mu uložil, aby dal vystavěti ještě jeden klášter. isrá,_:c.omOl bez vyzn.; české. .rSta rý, štace fara Za tím účelem založil v kraji Plzeňském klášter ,v dekbJherskobrodském, kdysi mísíljeífí,r. 1776 lokalie podřízená faře Bojkovícké; Chotčšovsky' s kostelem sv. Václava a povolal tam řeholniceřádu praemonstrátského z Doksan. V tomto 1784kurazcie,e mjpž Marie; 1803 povýšena la na nábožen.; faru; ko klášteře žíla po smrti svého chotě, byvšl nějakou patron: b atice dobu v Teple, až do svého skonu paní Vojislava, dtaštlam '“(1930); 3200 katol., l čsl., 5 israel., sestra bl. Hrozaaty, & mimo ní i jitka, druhá jeho o yvastatčist. čekés Hrotznata, patron země České a zakladatel klá sestra. Hodlaje se docela odříci světa, kterývvna šterů řádu praemonstrátského epl aChotě dějích jej leamal, odebral se H. po třetí do sva šově, pocházeel ze starého rodu šlechtického, ktery tého města, aby přijal z rukou papeže Innocence lil měl ve znaku tři páry jeleních parohů _čemébarvy bílé roucho řeholníkův praemonstrátských, a do ve zlatém poli, od XlV. století pode jmény pánů poručil oba kláštery jeho přízni a vyžádal síipo svěcení na podjáhna. Vrátív se z Říma, navštívil ztiškánského Guttcnsteinu a z Vrtby, Na starém kláštera ve oticích je na obraze obraze fran jeho krále Přemysla, aby i on schválil, co mu sv. Otec zachován nápis: „Beatus Hroznata e príncípíbus slíbil a výsadami potvrdil, což sat lo se i. .1213. Bohemiae sanquine, famila Comes de Vrtby." Otec Opat jan předal mu správu statků klášterních. Řád jeho slul Sezima a matka Dobroslava, dcera The praemonstrátský šířil na českém západě horlivě odoricha hraběte Černína z Chudenic. odle sta nauku křesťanskou, ale sledoval také, jakž réh ho podání narodlls eH. v polovici Xll. století Polabských Slovanů, ještě v kraji Tepelském, kdež stávaly dva hrady, jeden sají účelynám jiné, jasně jež nadějiny vyš ích místech nesprávnými ín na místě nynějšího děkanského chrámu Páně a druhý forrnacemí mírnně byly posuzovány. A tak snášel u rybníka Bethlémského, nedaleko Mrazova, kde zakladatel nového kláštera, jemuz vše, co měl,od viděti jest dosud místo, na němž býval padací most kázal, od opata „johanna“, kterého za představe a starý zákop k ochraně dřevěneho hradu, který ného sám dosadil, mnohá protívenství aútisky, jež sloužil později za skrýš vojsku švédskému.— Božvskému věrně od daný světec tr pělivěSpasitelí snášeL — Vté době přebývalivkrají Cheb mládísslynul I-l. moudrostía zbožnosti, zděděnou však po své urozené matce, ctitelce Rodičky Boží. Měl ském němečtí loupežní rytíři, kteří Hroznatu nená dvě sestry jitku a Vojislavu. Legenda vypravuje, viděli, protože jejich nájezdům klášterních statkúv že tato zasnoubila se s prefektem města Krrkaova udatně bránil. Když po přestálé choroběvklášteře a on ji doprovázel do Poolska. maje v úmyslu, ko Chotěěšovském vrátil se opět do Teplé a se svým nati zde svá další studia. V Krakově zůstal do r. sluhou do Hroznětína odcestoval, aby tam prohlédl 1179. Téhož roku padl dne 23. května otec jeho statky klášterní, odbočív k andovu, přepaden byl v bitvě u Loděnlc byl nucen vrátiti se do od svýchnněmeckých nepřátel, kteří o jeho cestě se dozvěděli. T. jej zavlékli do Čh ebska, auvrhli do Čech,chaby převzaltslparávúrozsáhlých zdě hladomorny vKínšperku, kde hladem, žízní azímou děnýc po svém ,57 vesnicastatekstatků, Hroznětín. Pro neobyčejné vlastností ducha a srdce dostalo H-u moříli, aby na něm peněz vylákali. Svým od
Hromětín — Hruban
95
porern a rozhodnutím, že ani“jedin' denár na jeho ložena a na nádherném mramorovém oltáři od Mni záchranu nemá býti obětován, roz ráždll své ne chovského sochaře Busche do pozlacené sehrán přátele tou měrou, že týrání zostřili, a on konečně vložena. Na místě, kde dříve nalézal se jeho hrob, zbaven všech 511,zemřel v hrozném žaláři dne 14. července r. 1217 smrtí mučedlníckou. Krátce na to _zjevil se svému služebníku, který železnýml pouty sevřen v žaláři ůpěl a vyzval jej, aby zvěstojeho úmrtí do Teplé donesl a o převezení jeho mrtvoly se postaral. Zázrakem zbaven svých pout, spěchal služebník onen do kláštera a vyprav voval opatovi & bratřím, co se na Kínšperku přihodilo. Vždy věrní občané města Žandova na pohraničí chebska dovezli bezduché tělo Hroznatova v dřevěné rakvi do Teplé, kdež do nové kamenné složena a před hlavním oltářem do klenuté hrobky zazděna byla.
Hy'tesán do kamene nápis: ab„Hic corpus Beati roznataebylcanoniae fundatoris anno 1217usque ad 1898 quievit.“ U novehooltáře s ostatky bla hoslaveného zakladatele zpívají v neděli po nešpo rách bratří oslavný hymnus k blahoslavenému Hroz natovi, který složil jeden z posledních českýchčlenův kláštera Václav Jarosl. Vacek na text starého latin ského textu s průvodem varhan. T ž komponoval též první vokální mší ke cti blah roznaty. Vmu seu klášterním zachována jest měděná miska Hroz natova : 12. století, francouzského původu, k níž poutá se zvláštní legenda. Mimo to nalézá se na cestě k Marlánským lázním socha světce H. v ži
votnlDollhopfa velikosti avev světsk kapli lebo velký obraz od Eli áše m oděvu, jak odříká se světa a zakládá dva kláštery. V pravo a v levo zobrazeny'jsou oba kláštery. — Historické prameny k životu bl. Hroznaty uvedeny jsou ve spise: „Fest schrif't zum aiebenhundertjáhrigen Jubileum der Griindung des Praem. Stiftes Tepl" (pg. 3). V no vější době napsal ještě o Hroznatovi: Dr. Basil Grassl: „Geschichte und Beschreibung des Stiftes Tepl“, Dr. Krasl: .,'Blahoslaven Hroznata“,_ Dr. Hroznata Dietl: „Der seelige roznata“, „Zivot blahoslav. bratra Hroznaty" , z latiny nově přeložil P. Arnošt Voves, O. Praem., s úvodem Dra josefa Dostála (Praha 1930 30); dvě knihy básní napsali lsidor Graner a Augustin Hilburger.
Hroznětín(Llehtenstadt), fárav diec.Pražské, ve vik. Karlovarském, kostel sv. byl tu “již 1217, plebanie 1252; kostel zasvěcen ua Pavlu; patron: ministerstvo zemědělství, datearstat.: 3674 katoL, 40 ev., 17 isr., lj.,1bez vyzn.: obyv. něm.
Hroznová Lhota viz Lhota Hroz nov
. 11
igiilípjj'jlp
Ijílíiíjjiíjjíjíjínijlíjuíjlujj; , Obr. 22. Blah. Hroznata.
Hrozný 1. Bedřich, dr. fil., asyrziolog. n. 1879 v Lyssé n. L., stud. gymn. 1889—97 v Praze a v Kolíně (poslední rok), orientální fílolo ii ve Vídni, jeden rok 1 evan an.g theologii t., po výšen na dra filosofie, studoval dále v Berlíně a v Londýně, 1902 úředník unlv. kníh. ve Vídni, 1904zúčastnil se výkopů v Tell Taanneku vPalestině, 1905 docent sem. jazzyků a asyriologíe na univ. ve Vídni, 1915 rozluštil záhadný dotud jazyk che titský jako jazyk indoevropský, 1919 prof. klíno plsneho studia a dějin starého orientu na univ. v Prazze, podnikl výkopy v Šéch Saadu a Tell Erfadu v Syrii a na Kiiltepe v Turecku, kde objeKvilklínopisný kappadocký archiv 2 3. tisíci .Sumerisch—babylonlsche Mythen Kl.Čiotte Nirau rag“ 1903; „Die Keílschrift texte von Taannek' 1904—5; Das Getrelde im
alten Babíylonióen“ 1913; „Die der Lósun des hethit. Problems 1915, „Die Sprache Het íten“ 1916, „Hethitlsche- Keilschrifttexte aus Bohaslmo'i"1919 g—iž za svého milován ještě více po své nu edlnické smrtiživota uctíván byl H.anejenomods' „Úber die Vólker u. Sprachen desaltien dHatti brattrů, ale i v celém okolí nazýván byl světcem, 21, Landes“ 1920, „Code hittiíe“ 1. 1922.— “2,11
zvláště když četnými zázraky, o nichž legendy
dr. fil., n. 1885
Dravulí, od Boha vyznamenán byl. Proto také ynozí bratři a ctitelé přáli 51touzebně abyj'ednouv ímě za svatého prohlášen byl. Sbírali _neůnavnědůkaz azy pro jeho svatost, až konečně se jim podařilo do čkati se jeho blahořečení. Bylit ozejména zbožnýa učený knihovník kláštera Tepelského Filip Klimeš,
min. školství, na Státnínáb. škole knihovnické a středošk. uč. uč. českobra Pra pi'el. „Knihu jobovuu“ 1921 v „Kníhácvh východnicli“;
sé n. L., vrchní
bi llinothekái'
Veř. a unlv. knihovny v Praze, od 1919 prídeír ny
“denuálnikl Bibli lKralickou 1913" a ]. A. Komenskemo Hrozová vgiz 26Hra vlastenecký a profesor Karlík, šle dietný opat gřevor runo Bayerl 21 janHugo Votka z Tova HrubátlSkála viz Skála Hrubá. Hru ryšstva ježíšova Důkazy se zařdrilya po 700 le tech byl H. od svaté Stolíce zablanořečeného pro ídeallstícký,n boucích, 1904 maturoval v Uher. hlášen, kult jeho potvrzená aé hrobkaddne 16. září do bohosloví v Olomouci,1905 pře 1898před otevřena. řehoočištěna, kostra byla kára—„„ pak komisíNeiporušená uchovní atsvmětskou roz sotlckou fakultu Karlovy unlversi
96
Hruban
val románskou filologii a estetiku, 1908 podnikl v studiích „O kultuře estetické“ (Studentská Hlídka. studijní cestu do Francie, l909v konal zkoušky, 1911), „Čemu se učíme od děl uměleckých“ (Stud-. Hlídka (1912), „Poznámky k vývoji estetických Odeledna supploval reálcve v vHoře Kutné, teleem Ir výchově estetické“ (Česká 11. 1910 července 1910 na promován Praze na hodnot se zřete doktora filosofie, od září 1910 supplent na reálce 1912)1912). a „Vliv—kultury na estetické hodnoceni“ (ngsl brození Všechny tyto drobné studie a četné recense byly přípravou k napsání prací uvědomělou slečnou ]aroslavou Dorazilovou,3n1 v Telči, druhou 1911 oženil Velehradě katolickž z oboruestetik všeo becné, knimžsesou podnikl cestu sedona Francie, od s září supplent gymnasia v Uherském Brodě, kde se1stlall stavně informoval ještě přehledným článkem „Nové ce“(Meditace 1,911 Nový Věk1913), později profesorem, 1912 podnikl cestu do ltalie, proudy v estetice ození 1911),roz 1914 navštívil znova Ravvenu, 1915 nastoupil velkou studií „Vývoj estetiky“ (Obroz vojenskou službu na ruské frontě, 1921 zúčastnil borem Bósenbergova díla o zlatém seku (Ceská mv ědy v um ěmní“ (Dilo se dantovských slavnosti v Ravenně, pokoušel se Mysl 1912), studii „Problem bez výsledku o habilitaci pro stolici estetiky na 1912), rozborem Lalova úvodu do estetiky (Ceská Masarykově universitě, 1929 ztratil choť, která Mysl 1914). Vyrostl z těch příprav posléze knižní mu zanechala tři dítky. — V raze zúčastnil „Úvod do estetik(Pize1'1 1915), přijatý kritikou se vynikajícím způsobem obrodného hnutí kato velmi iřznivě. studie „Oestetice ob- (Hlídka ásledovaly 119) a velmi cenný knižní pří llckého, 1906 spoluuzakládal Českou Ligu Aka jektivní“ demickou“, 1907stal se horlivym spolupracovníkem spěvek k psychologii a vývojovému významu my literární družiny Bituurova „Nového Véku“ a revue šlení křesťanského „Estetika Svatého Augustina“ „Meditaace“. Odtud poočíná i jeho rozsáhlá činnost (Olomou uc 1920)a obšírná recense Mustoxidiovy básnická a vědecká. jako básník tvořil v lyrice, historie francouzské estetiky XVlll. a XIX. věku“ epice dramatice, drobné próse & v románu. _[evil (rukopis 1923). —- Těsně k této činnosti přimyká smysl pro záhadné a úpadkové zjevy moderni duše, se okruh jeho studií d a 11to vssk ý c h, počínajících pro mystlcké živly středověké kultur vášnivá již kultem ravenských mosaik vrománe ch výše zmí láska k dětem a k přírodě docelovala jeho básní něn'ch.Ná1eži sem stat „Vzrcadle světcezAssisi“ cký charakter. Bohatá žeň této tvorby je z větší (Na inec 1920), „Osslavy Dantov v Ravenněě“ (Ne knsých"Novin 1921), ,. avenské mosaiky části rozptýlena po časopisech, nebo leživ ruko děle Občans pisech: sbirka osobní 1yr1ky Addolorata“ (částečně v Božské komedii“ (sborník „Dante a Češi, Olo otiskly „Meditace“ a „Archa“), epická báseň „lvan“ mouc 1921), jubilejní stať k abrahamovinám Luti— (rukopis 1909), sbírka drobných prós „Otec“ (část nova „Jenž oče Danta“ (Archa 1921) a vý v „Arše“), jambicky veršovaná tra edie o šesti znamná monografie „Dantův Pozems' Ráj“ (V lehrad 1924). vyšetřující estetickou i metafysickou scénách „Maximilla“ 1 odehrávajícím ), s dějem stránku velebásně a družici se k zmíněnému ora z konce druhého stoiet (ruko poospi Kristu, e v Pepuse, Thyatiře, Ardabaně a na březích toriu „Dante“. —Z pedaagogické činnosti vyrostla Hellespontu, v létě 1910 komponovaná epická vlastniho díla zajímavárobrožura „Pohlavní rádce“ (Prostějov 1921) vuej Bítnar, stať básen „Fra Angelico da Fiesole“ (ukázka v „“Arše stranou 1921), "„zápisy o vzestupu duše“ v románovitě dile (Den 1920),věltširecense: Bitnar (Hlídkan1915), íormovaném díle „Pout do Ravenny“ (Olomouc oČapekl (Česká Mysi 91,7) Kralochw'! (Občan 1920),averšované oratorium o třech částech(Olomo „Dante“ (Arch 127 rmo mosaik“ 1927).alV posledních třech vuýtvorech vyjádřil umě iecky nejsytěji své estetické zálib, vroucí svou ásku k umění křesťanského stř_eověku, 'ež tu VŠEM aj'í soustředil v estetice, v níž_ vycházel nnost ěeckou z Hostinske'ho, ale osamostatnil se záhy pilným studiem výsledků moderního badání v literaturách německé, italské, francouzské i anglické, vytvořiv nás křesťansky orientovanou ngestetiku novo idealistickou, budovanou na díle svatého Augustina. Pracoval ve všech odvětvích krasovědy. V estetice
viny (Lid.l__Listy 1922)n.a Pecka 1924).1920), [Elr.]Masdk — 2. Mo1c jUDr. 30.1'.st(Archa 1862
vrB odku u Prost jova,r advokát a mistopřrtvzudseda senátu republiky esko.slovcnské rvupří slušníkem staročeské strany. R. 1896 stal se před sedou katolicko-národni strany na Moravěazůstal
jím až do převr vr.atu V r. 1901 byl zvolen za říš ského poslance a byl jím rovněž do převratu. Po celou tu dobu byl předsedou klubu strany kato lícko-národní. V r. 1902 byl do moravského zem ského sněmu zvolen za zemského poslance: V ie tech 1908-1912 byl náměstkem zemského hejtmana. Za státního převratu r. 1918 byl vyslán stranou do h udby byl to předevšímWagner, který jej zaujal Národního výboru a Revolučního národního sro-h máždění. Dne 14. listopadu 1918 stal se ministrem již od 1907, kdy přednášel o náboženské myšlence bez portefeuille v první československé vládě aby! vditace jeho 1908, díle, psal o jeho„ (Eva (Meditace 1,907Me jima Archa 31), Parsifalu“ potom Gluck 08. července . . ovol 1908), Dvořákova oratorium S„vatá Ludmila“ (Me bách stalose místopředsedou poslanecké sněmovny, ve kteréžto funkci setrval až do 17.prosince 1925. ditace 1908), estetika hudb; "církevní s chorálem gregoriánským (Meditace l 08 a 19110,Nový Věk tomto&roce po opěltn ch bly volbách byl mistopřed— zvolen do 917 Strausss se svým hu*eoním dramatem (Me V sená 18. unora zvolen ditace 1910, Obrození 1912), Schopenhauerova sedou senátu. Při nové volbě předsednictva byl estetika hudby (Meditace 1909) Bekk kker s theorii dne 30. listopadu 1926 zvolen předsedou senátu. Musikdramatu“ (Obrození 1912), hudební barok V třetím volebním období byl zvolen opětně misto 511/11 věku (Nový Věk 1917), vedle nichž nové předsedou senátu a jest jim dodnes. Dr. Hruban hudelbni literatuře věnoval dlouhou řadu recensi byl pro ale své i veliké zásluhy na]“poli nejen poli tickém, nábožensuo-kul rním vzuamenán vM časopisechh„Medit „No umění Věk“, sl“a' „M 11“. —tace“, V estetice v „Česká tvar r Svatým Otcem m, ato řádem Řehoře velikkého. — nych hledal etické jich Předpoklady (Nový Věk H. jest význačným katol1ckým státuíkem vzácných ), psal „Prolegomena k jejich estetice (Dílo kvalit. Ve víru politického života zachoval si ve 1912) a stal se odborným znalcem estetiky mosaik lidu. porozusměni H. jes jedním mála lidpotřeb získávají pro z kulturní našeho ravenských (Dílo 1914), jejichž tajemná krása vy liké zařovala i z jeho osnov románových. — Také vý i odpůrce neltíčlenou,v ravdě křesťanskou ušlech ovné a mravní stránce věnoval pozornost tilosti. [lUDr. Hronek.
Tlskl Kotrba. V.
OLTÁŘ HLAVNÍ sPANNY OBRAZEM MARIE.
CHLUMEK.
zbudovaný lGW—lůS. letem v
POMOCNÉ KOSTEL PANNY MARIE
Čský slovník bohovčdný v.
97
Hrubant — Hrubý
Hrubant Josef 8. j.,
1896i maturoval na agymnasiu v v.ysvěc Olomouci, fén-"18 P„rzewodnik Kongre Moravě, kde vstoupil do semináře byli na gac vi Marianskiej“, Chyrw ubeš Fra ntiš n. 1185912 v Chlumu, vysv. kněze, kaplanoval v Hustopečích nad Bečvou, pak 1880, katech. v.- Kaplici, nyníSpasitel, na odpoč.anebo ve Fefrech, u Opavy, jako__ farář zemřel 14.srpna. lsekde záhyv ejnéčínn sti, os. farář; „ježíš , mUj Srdce vĚktaři— Věnova
Pána ježíšeaaMarie Panny. Knihy modlitebnípro všecky ctitele a ctitelkyně nejsv. Srdce Pána a pracoval v ochotnických spolcích katolických, po
přeloženídíle do Vyhlídalově, Jaktaře_ pokračoval náro1905mocný' éub di1 Spasitele našeho Ježíše Krista,“ ve Vimperku 0895). telském když po vroce Hrube josef, sochařa řezbář,n. raze, ruch katolického hnutí zasáhl i Slezsko, kde záhy žák Pražské akademie, majitel řezbářské dílny; bylo třeba vlastního vedení, věnoval se organiso vání mládeže v .Omladině“a „Orlu“, později provedlpodlemnávrhu arch. Mockra hl. kapli oltář v radnice chrámu Vyšehradské a oltář v arkýřové zakládání orageilnisacisl politických tisku, redigoval o lezskou upří avvybudování olhu „Ostravského Staroměstské v Praze; z. 1 Hrubk František, dr., 71.v Praze 8. listopadu Kraje“, od 6. ledna 1910 vydávalapo patnáct roku redigoval samostatný list „Naše Slezsko“, po od 1874, v Pra Zsemi . chodu Bedřicha Vaška z Opavy postaven v čelo (ve Spáaosolvoval ené ulici), reálné vstoupigymnasium r 1892 do arcib. náře v Praze, vysvěcen na podjáhna 1. září 1896, hnutí slezského, a od 192 až do psmrti byl příse a stal se choraiistou metrop. chrámu a spolu adjunk dícím zemské správní komise v Opavě. — Lite tem arcib. konsistoře; 8. listop. 1866 vysvěcen na byl činným jižn „B ašymnasíu, kdevydával list „Var to“, kolportoval nické obzory katolické“ jáhna, 3. dubna 1897na kněze. Roku 18991'menován rárně ový ivot“, psal verše do „Anděla Strážného“ byl ceremonářem kap_ituly a adjunktem „Našeho ova“, v semináři zúčastnil se ra kapitulního archivu. metrop. Dne 31. pros noc 1901jmenována byl od E.kkard. Skrbenského arcibiskupskím dostného ruchu „Literární Jednoty po boku čílých ceremon “em, 31. ledna 1908 druhým arcib. sek re iinochů Světlika,Škrabala, Chu udoby, Mikulky,]e_že, tářem, dne 15. července 1912 sekretářem prvn m. Vraštíla, Derky, Kubíčka,Vrchoveckého, Konaříka Vypracovav hístoricko-kanonickou disertaci „De a Jaadrníčka, navázal styky s ouškou, Lutinovem sepultura ecclesiastica" a vykonav rigorosní zkoušky & Skalíkem, stál při zrodu měsíčníku „vyNo'Žívo t", s prospěchem výborným, povýšen byl na doktora kde od_prvního ročníku tiskl sve příspěvky —]ako bohosloví na české universitě Pražské. Kardinála b ásn' 1k počal zpracovávánímzzábřežskýchlidových Skrbenského provázel čtyřikráte do Říma: r. 1903 pověsti a ballad, později pohroužíl se do katolické ke konklave po smrti papeže Lva Xlll., r. 1905 a do námětů pašijových, egeend „Golga v mystreiuzbásněnýchvcyklu „Kristus Pán na 1913 k návštěvě prahů Apoštolských (ad visitanda mystiky, .Limina), a r. 4po smrti papeže Pia X., již hoře Olivetské“a (1898), sáhl i do bohatého zdroje na počátku války, ke konklave, v němž zvolen byl lidových legend o Kristu, putujícim s apoštoly po papež Benedikt XV. Při pobytu v Římě r. 1913 českých krajích, do hagiografických látek, ve sto 19. října od pap. Piaax., jakož i roku pak 1914 pách Lutinových zašel do oblastí serafinských le gend, otiskl cyklus„ Pater Sueraphicus“(1898 itřrí 5. září od papeže Benediktal byl dílnou papežským kom rím. Roku 9XV. 65.1jmenován června stal „Serafickou legendu“ (1900), parafr soval duchovní lyríku Alfonse z Liguori, Terezie de jesu, se skutečným radou aradou členembiskupa sboru řek dajo při tom s oblibou církevní mny.— „& Vigilantía“; konsistorn_ím 1916 9. listopadu Brněnského, 27. prosince téhož roku arcib. komisařem od vlivem poesie Březinovy_ vyrostla _jeho kniha reálného gymnasia v Praze 11.(Křemencova ulice), lyriky žalmovéa hymnické, líčící v prvníčástí černý 1918 21. února komisařem reálky v Praze-Vll. smutek současností, aby v části druhé ukázala mož nost i nutnost obrody lidstvavkřesfanství, již vydal Roku 19 Kordače vzáří dodoprovázel nejzd.dne2. arcibiskupa Františka Říma. Roku1921 května pod názvem „Pán přichází" (191 jako osobitou NM)
.—
lyriku
socníální,
jež podneslzachovalačaso
byl zvolen a dne 26. ne červn_ae kanovníka mníána — Vrozený smysl metrop'. kapituly. 1. idnstalovánna a19m jmenován byl vost a je neprávem zapom arcib. kancléřem. V jubilejlnídma roce 1925 doprovázel pro h 11mo r projevil již v přílaežitostných„ Bosen ve dnech 25. listopadu do 13. prosince nejd. arci pastýře do íma; r. 1926 dne 19. ledna jmenován ských sonetech“ 1(1898),1vpiéti sešitech „Žertovn 'ch výstupů“ 906, (Brnov190611 907),„Hlad vaktovém žertu„a ve é kařka“ eselohře & láska“, byl domácím papežským. do „Třech mikulášských hrác h“ (1906. -— K lyrice časopisů „Cily_prealátem „DČK“ ží doPřis„ llval vníku Bohovědného“. Knižně __vydalla„Pobožnost křížové knihyř„Pán Str! přichází“ vytvořil epický protějšek knihy mrt“ z Vojnovic' s vylíčenímhrůz světové (rukopis); mocnép ovleá eenenh utí un ioni 1910, „Nová úprava římskéhoTarevíářea missálu“ válykyr 1912, „Svatý týden v malém farním kostele“ 1919. pětiaktovéhistorickédrama Zesnulý byl autoritou ve věcech liturgických. stickév stislav" (lvyzvoialo i), zobrazující dobu od příchodu.Ro so Vynikal milou povvaouh při ríkladnou horlivostí; ňslry'_chapoštolů až po t_ragický konec velkého osa kní v posledních letech zvláště ochotně brával na sebe lžuete, ru blízkou dnešku jeho snahou o politické namáhavou funkcí svěcení zvonů v různých místech mostatnění, jež měla býti počátkem cyklu čtyřdramat díecése. Z. po delší nemoci v Poděbradech dne cyrilometodějských, káza“ zůstaly vznichž náčrtcí„S___vatopluk",„Metoděj“ —Účast ěesejako ;gěsřijlna 1928 v 54. roce věku svého. Viz ČKD.a Lutinov, Dohnal, Valoušek a jiní i polittického bu Hrubov (Rubó), far. v diec. Košické, v okr. ditelství katolického lidu, tvořil mnoho lyriky Stropkovském; patron: Matice nábož.; 567 katol. politické, uložené pusud v „Našem Slezsku" slovenských. v „Našinci“, k níž doprovodem je kultumistudie „Kniha se sedmi pečetěmi' (Ročenka Našince 1927). l"sruby !. Antonín, n. 1821v ]ilemnici, vysv. jako povídkář nepracoval soustavně; přes Gbisk. 1857 vikářačlánkem děkanvPecce, časop. to literatuře „Školník“ „Učitel přispěldo a katecheta“. náleží jeho román „Temné stíny„ “
2. František,
básnik,publicistaapolitíkslezský, (Milotice 1905) ap ovídka „Omyslivcově Růžence?
známý i pod __pseudon rn
„F. A. Sukalícký“, Fran — Kritický soubor veršů vydal ještě př_edsmrtí pod názvem „Sklizeň mých niv“ (Opava 19 ).— tišek Horrskív'", ubrava“ a na „.F Severní u Srovn.: Masák, Drama zdoby cyrilo--metodějské, v Polici kovec 8. prosince 1876 Český slovník bohovědný V. 7
98
Hrubý jeseník — Hruška
její“, Brno 1902; „Topo rafle diecése brněnské“,
Obč. Noviny 3, 1921, 73. Bít/rar, Hrubý padesEát .1907; uveř. kázání v „ osv. Kazatelně“. nikem,Našinec62,1926,289.[Bfr.]—3.Ejan
Hrudka Václav, dr. fil., n. 24.září 1874vKurz S._s]., uzové na Mor.,vVyznam vys.v 1913. p.don. 1889v so.p „Museum“ 1912-13(„ idey bachu, myslivně na dobřišskc'm panství, 1887-1895 Cylriplio—Methodějské“,„Štefan Moyses, veliký biskup studoval na akademickém gymnasiu v Praze, 1895 slovenský“) a„ eslužbách Královny“ 1917-1919, —1899 na bohosl. fakultě v Praze, 1920—1924 po vyd.: „Dějiny pobožnosti k Božskému Srdcr Páně“ 7 semestrů na filosofické fakultě v Praze v semi Brn-101922 (re ..ČKD1,923 52). — 4. se,f n. nářích prof. Birnbauma, Chytila, Vysokého, Krej 1870 v Polici na Mor., vysv. 1892, koop. v Nákle, čího. Na doktora filosofie promován 21. 111.1924. far. v jivové, přísp. do časop. „Eucharistie“ 1901, Vysvěcen23. Vli , ustanoven28.1X.1vý 1906, „Kazatelna“ 1911, „.Sv Voj(či.h“ 191. pomocným, 31.111.1'1900 zatímním, 20. V1 1903 de
5. z jeleni
Řehoř vynikající humanista doby
finitivním akatechetou na lv.přenesena obecné dívčí škole na tato dcfínitiva r. 1920n Vladislavovy,n kol 1 , m. j. přeložil několik Smíchově menších spisů" sv. Otců a spisovatelů círk. O měšťanskou školu dívčí na Smíchově. Vletech 1910 češtiny: jana Zlatoústého „Že žádný nemóž uražen až 1916 vyučoval na Městském dívčím lyceu na Smí
býti od jiného než sám "od sebe“ 1496, tiskem chově. Napsal do měsíc. „Vychovatel“ roku 1914: 501 (nově vyd. od Pražské konsistoře 1828); Zdoba chrámů pomůckou "při vyučování, r. 1915: Agapeta jáhnay (vlz l.,142)„Napomenutí císaři Ukázky do žákovských pokPraze, téhož listuvycházek a do deníků „Čech“mimojiné a„ justinianovi“; Basilia Vel. „Řeč o závisti“; Cy články priana část epištoly o kněžích; Origena výňatek rodní památky Polítika“. 1 vl Po_t_ržil hodn_éeprí1ežitosti a hájull tlsu v„28ř Or.d 1926 o právech světských a duchovncih, Řehoře Ve. naše sobil jako výtvarný referent v eL„ídovýchLístech“, e rme od 1928v „Kráse Našeho Domova", od1 raž „Řeč o tom, kterak se i v štěstí 1 v __nešĚstirrne mltí dio utri nsu ue for vciojeyo lékařství máme“-_,dále přel. spis Frant_ __Petrar ském Veě'érníku“ a píše do čtvrtletníku českých proti štěsl a neštěstí,etotiž prohtilibým aprotivným grafiků„ Hollar“. věcem" 1501, 2 díly fol.; Erasma Roterodamsuého Hruschau víz H_reu ep( sevurlonymErich Ebenstein), „Encomion moria vála bláznovství" (vyd. 1.]. Hanuš 1864), Vavř."Vally„ 0 nepravé uvěřeném geletriastická spisovatelka v Stuttgart: rtu, n. 1867 tyrském Hradci, sp. „Verírrte Seelen“, novela a _smyšlenémKonstantinovu papeži nadání; Bart. atiny „O prelátích římských“, jana podjáhna 1899; „Das Kreuz im Osten“ , povídka 1906; „Der seg“ román 1 „Der Biísser kostela římského „Životy sv. Otcuv, kteříž obývali Pfarrer v. Gamse poušti“ (skvostný rukopis miniaturamí v zdo vom Steph_ansdom“, povídka 1915; „Wesson Bild bený v univ. knihovně pražské, viz Truhlář, ata tr'a st du im Herzen. .?“, román 1919 aj. Iog čes. rukopisů 211) 2. 1514 v Praze5 Srvn. junglu., Hist. lít. č. čes. 2. j.; v d., 65, 70, 73,7 „104 110, 114, 566, jireček,
z jelení
ukovět 1, 26.1
(Geleníus) Zikmund,
4197 v Prazze, vzdělal se na škole u sv. jindřicha, škdež učitelem jeho byl Václav Písecký, 1509v ra ven otcem na další vzdělání do Italie, kdež pobyl několik letv Bonon nii, Padui a Benátkách, pro cestoval ltalíi, Sicilii, Sardinii, Korsiku, Francii a Německo, od 1523 zaměstnán jakožto korektor závodu Frobeniova v Basileji, upravil tu vydání spisů josefa Flavia, sv. Ambrože, sv. Cyprlana, sv. lrenaea, Amobíův spis „Disputationes adversus gentes librí V11“,mč. justina, spis Orígcnův proti
Cclsov vi; 2.z.vyd., 1554566; v Basile rj.l. Srvn. jungm., lit. čes. Jireček, Rukověti. 262.Hist.
Hrubýjeseník viz jeseník Hrubý. Hruda František
ruschowan viz Hrušov
n.y
Hrusice, fara v diec. Pražské, ve vikar. Černo
6. kosteleckém, 1205 byla tu kaple sv. Vojtěcha, 1352
syn předešl.,
plebanie, poljejímee,zániku patřila osada k nícho vicím, 1778 1856fara resuscitována; kostel sv. Václava; lpatron: Antonín Khevenhiiller-Metsch; isr., jiných,-1 42 bez obvy. Viz ev., litera data 5stat. (1928): 1522__zk__a_tt_ol., 20 čs. 241 10 turu v Podlahovč „Bibliografii“ 1303e, sč. 71 3-1717. Hruška fara v dlec..,Olom v dek. Svábenlckém, 1851 excíndována : farnosti Němčické jakožto ku racie, jež 1865 povýšen ybla na far u; koste 1 sv.
aNep.; ce.ollationis; data stat. (1930): 486 benefícíumliaberase katol.; obyv.č
Hruška 1. František,
hsudebnískladatel círk.
.1847 v Hořicích, stud. na reálce ve Dvoře Král., 1855-67 na varhanické škole v Praze, 1872 ředitel
n. 1878,vysv. 1903,kaplan z. kůrtumže ve Dvoře 1874 v reformu Mladé Boleslavi, 1889, Králové, p_rováděl horlivě chrámové
v Lodeníci na Mor., v Přitlukách; přispěl do čas. „Museum 1900: „Vědypřírodni'jsou povinny sv 'm rozkvětem monothcismu křesťansk kérnu'I vokantísmus“; 1 ' „Náboženství budoucností,-“, „'Svat Tomáš Aqu. &Kant“), „Eucharistie“ ( 190 „Qui fecisti?“); recensemi do ČKD. a „.Hlídky" Hrudička Alois, n. 1843 v Třešti na Moravě, stud. gymn. a theol. v Brně, 1868 vysv. na kněze, kaplan v Břeclavě, Podiv'ině a Hovoranech, kate cheta naa.gymn Třebičsk 1883 prof. náb. a čee štíny na státní reálce čes. vBrně, 1890far. aděkan v Telči;1_908 pap. komoří; :. 1912 v Želivě; sp eomy:ní“ rno ; „ matku kola, rodina a cirkevpt,. zi'řebič 1873'; „Kniha pro kresi'anskou“,t 1875; „lBíblický zeměpis', t. 1879; „Listy na pa mátku křest. __snoubencům“, t. 1880; „Líturgika pro střední školy“ Brno 1884, 2. vyd. 1891; „Sv. Alois, patron mládeže, ve svém působení a oslaveni“, 15,88' „jan K. Vianney, životop. nástin“ t. 1896t; „Kostel Matky Boží a jiné církevní památky města Telče“ , Telč 1899; „Františka Slavatová a doba
hudby; složil 16 mší („Missa in honorem Ss. minis jesu“ vyšla jako příloha k „Musica sacra" v ezně), několik motct, 2 „Te Deum“ a i. Viz
Podlaha, Bibliografie, 1771-1772, č. sov.—4 .— 2. anFríatt. seud...B1-1an,n.1865 na ecí au klas. Chodova, studov. gymn. d19(2 __vDomažlicích, češtinu filologii v Praze,o profesor
v Plzni, znalec lidoveho života Chodsk: ho apsal četné monografie a sbírky folkloristické; mimo to knihy náboženské „Chléb náš vezdejší. Zbožné prosby a úvahy katolického křesťana“ v Praze, 1904 „Patero meditací“ 1915, „Hořící keř“, mod lítby a meditace, 1916, jakož 1 „Proč jsem neod
padl“. — 3. Maatěj, farář u sv.jilji v Praze kol. 1561; zanechal v rukopise sbírku kázání nedělních.
Srovn. ungm., lit — čes es.42. vyd., i rečnk, ukověf Hist. 1., 2.63 4. Otakar, n. 1869 v elezném Brodě, vysv. 1892 v Hradci Králové, kaplan v Dobrušce, potom duch. správce polep šovny v Pardubicích, 1909 duchov. správce ustavu pro choromyslné vBohnících, 1921 arcibisk. notář,
Hruškovič — Hrvatsko katoličko katehetsko družstvo
99
1901 sňatkem s Josefou Králíkovou z Brandýsa 1927 čest. kons. „Kazatel“ rada, 19291895,1901-3 osob. děkan; uveřejnil kázání v časop. 9071 1908; nad Labem, jsa otcem tří dcer, z nichž dvě jsou samostatné vydal: „Poznárn a vyznání, postní ká líterními učitelkami, třetí je provdánáza redaktora dra Formánka, jediný syn studuje na vinohradském zání“, v Praze 1907 (rec. (.KD. 907,2116. Hruškovíč Samuel, n. nakonci 17.stol. vKru gymnasiu. — Zp y jeho zaměstnání vyplynula pině na Slov., stud. od 1717 ve Víttemberku, ev. především a v 0 vs čsl. k á, poštovních pracoV val odúřed 1913 jako druhýčinnost0s jednatel t„Spolku kněz, duchovní v Kostelních 1732 ev. kazatel správce v Báňské Bystřici, Moravcích,sod od 1744 níků", od 1921jako tajemník jejich „Ústředí“, při perintendent t.; :. 17 748 t.; vyda1„Menš1katechis čemž psal skoro do každého čísla časopisu.. esko mus Lutherův“ 1735 a rozhoinénou Třanovského slovenský poštovní úředník“ stati o stavovských kách pod různými šiframl. -— ZnaleCtví te „Cythara Sanctorum'I 1745. Sro n.uju.,ngm Hisr.to
lefonní
t_echniky vedlo jej k psaníodbor
lít. čes. 2. vyd „261 297,566;]i11reček, Rukověti., n 'ch statí, jež od 1909 otisk0va1 v mnichovském 264; jar. Vlček, Dějinye čes. lit. „eitschríftu tiir SchwachstrOmtecl1ník“, od 1910 Hrušov 1. v cxistopvala cpS íšské,7v okr. Spišské Podhradí; farafara stará, již pře r. 1346; vbrněnské „Hlídce“ and 1912 v olomoucké„ Evě“ matriky počínají od 1743; beneficium liberae coli.; — Od roku 1907 pracoval v pražském hnutí poli
tickém1 kulturnímorgan nisačně,
stal se
kostel data stat. (1920): katol., sv.Kateřinyp 4 řec -kato 6 aučgšp., 411e1v.,%isn; ob706 pokladníkem „Sdružení katolické lntellgence“, 1911 sloov. — 2. (maď. Magasmajtény), fara v dlec. sčítacím kandidátem křesťanských sociálů, 1921PO navské, v okr. Šahskem, zřiz. 1811; matriky počí kladnikcm „Ústředního výboru lidové strany" ve Velké Praze, 1928členem výboru„ Družstva VlaSti'ť nají rokem 1787; kostel Všech 27); Svatých; patron:5 Tato činnost přivedla jej k rozsáhlé tvorbě pu Matice nábož.; data sta tatist.9(1 797 katol.,
augšp.. Sisr., obyv.slov. — 3. (Hrusch
a u), fara b l i cistic
ké v nejrozmanitějších oborech pOli
ve Vých. Slezsku, v diec. Vratislavské, 6604 katt.;ol tiky, společenskosti, školství, abstinentství, literární obyv. č., něm aop 4. .iN žný (Alsókór kritiky sociolo ické; nesčetné jtho statí lze čísti
tv'eljes), tavra šn v dec. Košické, 2655 katol. ovém Věku“ě“(0d 1907), v olomouc ý (Felsókórtvélyes), fara sloven. v díec. v pražském.. ke' em „Našincí“ “(1 907 7)Hlídce „Vychovatel Košické-1,736 katol. siovenskýcc.h ských" Listech“ (1907), (1909), „E „Studentské “ (1909), Hrušov vany (Hruschowan), fara v díec. Li vpražské„ itřence“ (1911), „Našem Domově" (1917) toměřické, ve vikar. Chomútovském, existovala již a„L1dovýc Listech“ (1922). Zejména to b la 1356, nově zřízena 1806; kostel sv. Bartoloměje skhá otázka,á již se stanoviska křesťanského luštil v hojhnýc ClCh„Nového Vkuě“(1907), „Lady“ ap.; katoL, patron: 3 město stat. "(1924): 347 akatol, Chomutov;zndata 2 bezv ;voby. m. úředníka“ X Věku“(1911), (1912) „Čs.l a „Evpoštovl “(1916.—) Vý (R 11se h o w a n), fara v diec. Litoměřické, ve vik. 1910Š, „;Ětřenky“ Úštěckém, zřízena byla již 1400, později zanikla; znam jeho tkví však v pov idkkvá'řství, k němuž 1901 nově zřízena; kostel Narození Panny Marie; byl veden četbou Kosmáka, Ehrenbergera, Hlinky, atron Ferd. Zdenko Lobkowitz; data 5t.at (1030): Třebízského a jíráska, psal od roku 1887, ra 11 se s Kosmákem a Leandrem echem, ale teprve 1897 Š856k kao otl 15 5 isr., 27 fara bez vyzn.; něm.ačes. —akatol., (Grussbaach), v dle00b v. otiskl první svou povídku „Švakrová“v eských něnské, v dek. Hradeckém, před 1159 byltu staterk Granátec “GóblavRožkově„Srdci“od1904),VDlou. Kopidlandského. Odtud lzeDjleho vývoj sledovati komendygohanitů Kounlcích, vznikla kolem 13 9 kostelv Horních sv. Štěpána vystavěnfara 1758; data hého „Vesně“ (1905), vLutinovově „Novém Životě“ (1905), Lužické „Ladě“ (1905), Konaříkově Evě“ stat.v. (19ĚSO):2602 katol., 13 cv., 24151'., 4b.vyzn.; ob (1N905),„Severní "Moravě“ (1906), „Našinci“ (1906), Hrušovo, fara v diec. Mukačevské, 1700 rus. NovémŠťastného Věku (1907 Bitnaro Hruštín, fara v díec. Spišské, v okr. Námestov (1903), „Obz'oru .. (1909 'ach „Medítacích“ „Lidových
ském, zřiz. 1787; kostel sv. jana Křt.,onpatrn.Ma tice nábož.; data stat. (1920): 2627 katol., 41 lsr.;
obyv.s
Hrůzao1 Antonín,
Listech“ Pěstovaal všeliké tormy beletrie od feuílletonu(1922). a povídk po rornn ,zpracováv_a1 náměty po výtce sociální; specialltou jeho byly při povídkář, publiclsta,orga běhy námořní, vypravování prodchnuto bylo vždy
nisátor v katolickém hnutí, poštovní technik, známý i pod pseudonymem „Antonin Plát", 11 1869 v Telči, r. 1879 vstoupil do primy telečské zemské vyšší reálky, před maturitou 1888do státní průmyslové školy v Brně, 1890 odveden na vlastní žádost k rakouskému válečnému námořnictvu jako prostý matros technické šarže, stal se vyšším pod důstojníkem a sloužil na válečných různých t pů do konce října 1894, stal lodích se technickým zrízencem námořního arsenálu v Pulji, ódtud záhy odešel do civilních služeb, pracoval ve vídeňské
křesťanským idealismem a nádechem ušlechtilé sen timentality. Soubory jeho prací vyšly ve sborníku drobné prósy „Ze svahů příkrýc c,h'l vydaném jako knižní prvotina družinou pražských„ Medítací“ (1908), v sbírce povídek „Bludné touhy“ "(Knižníce „“,Evy Olomouc (1919), vlídovém románu „Krystaři“ (Knihovna našeho lidu, Brno 1926), v sbírce po vídek „Plátěná vrchnost" Hradec Králové 1930), v románu „ žina" (Lidové Listy 1930); několik sbírek chová v rukopisech. — Srov ne : rúza, „jak jsem se učil spisovatelem", Našinec 1908. Zamykal, Eva 1909, 126. Hrůza, Vzpomínk na dvorní Mauthnerově, parketárně Leistlerově. a drož— ďárně načež v vápivovaře ári 1896 přijat do Kosmáka, Lidové Listy 1922. 263. Podlaha, Bi lio lO. Praem. poštovní služby v Praze, působil2u státního telefonu, _graíie str. 2193. [B!/'r.] — 2. Mi 1900 vykonal odborné zkoušky ze státního učet kláštera Želivského, n. v Pelhřimově, kdež 1698 nictví, 1902 z pooštovní a telegrafní provozní sluzby, slavil svoji primici; kázání při tom proslovené načež byl 1913 přeložen k výkonu služby poštovní bylo v Praze téhož roku tiskem vydáno („Královské v Holešovicích, 1914 k hlavní poště, kde 1916 vy kněžstvo“); 1705-33 vedl duchovní správu v Hum konal odbornou zkoušku pro dozorčí a vedouuci Srvn.„Rukověť“ _Iungm.ťliist. lit. d., i v jiřicichíreček, l., 264. úredníky. pracoval v třídírně polní pošty vojenské, 04polci,2.a spolu 1918 stal se přednostou kanceláře „Hlavní poštovní eHrvatsko katolička katehetsko družstvo, zal. komise“ při ministerstvu pošt, žije nyní v Praze 500členů; vydává časopís„ Krščan a oa" . jako vrchní poštovní tajemník s rodinou, již založil s1306,kmláokolo
hry dramatické náboženské — Hubecius
100
hry dramatické náboženské viz článek drama
křesťansko- náboženské HrynklewíczKryštof
111.,
S. J., Li
1623
vstoupil do řádu 1640, prof. humaniolj, retoriky,
činy„ Život a zázraky sv. Vlncencia Ferrería“, Pr. 1758.Z jeho titulu „praedicator generalis“ lze sou diti, P. ubeník. H že bál]byl znamenit S.ř,nm kazatelem. 1741v Praze," vstoupil
filosofieDivi i theologie, Vilně “15674;s „Duo _ (D soles, Joannes :.et veStephan ", 1 do řádusprávce e175 ,a.učilshumaniora, po zrušení1787, řádusdu chovní sirotčince v raz ršem); „Oratio eucharistica Fundatoribus bruns— „Základní pravdy náboženství katoliczkého“ Praha 1784; „Důkaz, že katolíci i pod jedním spůsobem bšššensis collegii centenarlum annum celebrantis“ , živého těla a krve Páně požívají, nekatolíci pak 1
zán viz He že pravých nemají, anit. těla ani „Ob krve áně pod obojím kněžů že nepožívají“, 1783; Huajuápam (vysl. uachuápam) de León, me Erato, xické biskupství v círk. provincii La Puebla de los zvláštní pravdy náb. katolického", t. 1775. Srovn. Angelos (Tlaxcala), zříz. 1902 jakožto bísk. Mix Pelzel, „Jesuiten“281; jun mann, Hist. 492 -V1., 779 l781);Douc/1a, nihopisný slovník 70. te cas (tak nazváno podle indiánského kmene Hubatins (Hubacius)1. z Kotnova Jan Josef, Mixteků), 1903 přezváno v II. data stat. (podle magister svob. umění a filosofie, jakož i licenciát „Thekostelů Catholic Encyclopedia? šupplrnirlrgá :30 far, theologie; 1727 zámec aplan a administrátor 220 a kaplí, v Dobříši, a když 1734 za ožena tu byla samostatná Huamanga viz Guama an'lga sIV.,má fara, stal se farářem; 171 f.ar vBukovci uHoršova Huanuco _uar_11'1ko), btskupstvží6 ve vnitřním Peru, v círk.(vysi. provinci ciiLimské, za 1861, dat ta Týna, 1746 Královéhradecký; děkan v Jičíně, 1854 vikářsv Jičínsku a kanovník :. 1768, kázání: stat (%Ěodle„The Catholic Encycllopzedlat Suppl. „Řebřík Jakoba Maria Panna Svatohorská, po kterém 1922:6) 00.000 obyvatel, z- nichž většina katolíků; Bůh sstoupil na zem, aby po něm lidé zasloužilí 58 far, 82 kněží svět., '21 řeholních (znich 17fran vstoupili na nebe, v Prazze 1737.Srvn h.jungmann, tiškánů), asi 500 koste akaplí. Huaráz (vysl. uaráthl). biskupství vPeru, vcirk. Hist 310 (V. 988); íreček, Ruk. 1., 267; Podlaha prov. aLimske, založ. 1899 odloučením pobřežního vČas. Čes. Museaís 1,103;1,s92336.—Ž.Kryštof departementu Ancachského od Limy, jest tu asi Václav, 1730 farář kostela Matky Boží nt.; 3.50000 většínou katol. obyvatelů, ve městě H. v Praze, kanovník Vyšehradský, 1744-6dna kLouži kněžský seminář otců Picpusských a františkánský jest autorem kázání r. 1730 anonymně vydaného: hospic; mimo to působí tu také redemptoristé. azatelcký. kprorockýi v skutku i vvČas. řeči.Čes. . sv. Jan ..“ zPodlaha Musea ncois, malířa kreslíř, konservátor Nepom „Musée lapidaireII v Arlesu, 11. r. 1793 v Salonu 1892, 338. — 3. Mzilo Jan, kapltulár Strahovský, Bouches-du-Rhóne),autodidakt (rádcem jeho byln .1660 v Táboře. Vysv. 1688, byl čes. kazatelem ranet); mimo portréty maloval oltářní o na Strahově a v Doksanech. Od 1694 far. ve brazy: „Nanebevzetí P. Marie vkostele Notre Svinčanech, pak převor a farář v Milevsku do 1'719, kdy se vrátil na Strahov, z. 20. list. 1726. . Dame-de-la—Mer (Provence), „Zálzlrak sv. Verana“ „Hvězdička růžencová, srdce bratrské OSVČCUHCII, _“F' v kostele „de cla „Nejsv (ka a neb velmi ěkné mariánské otázk vysvětlující Páně“, a „Srd e.PMajor“ Marie“v Arles a čestnéinteriéry tedrály v Arlesu, kl. Sv. Trofima t. a jiných kláš růženec“ v raze 1699, 8'; „Umír ček pobo terů); :. 1857. aneb žádost bohabojného křesťana chtlti pobo ně, emu dopomahá památka o čtyřech Huart 1. Benoit, kovolijec,sochařa clselér umříti, v Rouenu, :. kol. 1552; spolu s 0qu aumem Bou posledních věcech,“ v St.M Pr. 17,25 8'. Přeložil cherem provedl nádherné l)kůrové skříně pro kate též do„Kvítí češt. Hory „Medítatlonesť' Jer.M.Hirnhallma pod Síonske'“, od v St. Pr. drálu Rouenskou. — 2. Ignác O. Clst., Belgičan, tit.: prof. theol. v opatství Alna v diec. lutiňské; sp.. Hubatka Ignác Jan, kantor v Bydžově v prvé „Bernardus abbas seu sanctus praelatus h. e. flo res pastorales ex selectissimis quibusque d. Ber pol. 18. stol.; vyd. kant átu ke cti sv. Jana Nepp.: nardi operibus collecti in gratiam praelatorum „KyryČ 1110s.v studně, hlavních ctností“ v Kr. Hradci 1730, Jan ,t 1730.Srvn.jungmann, omnium tam saeculari um quam reguularíum“, Lovaň ,9 ). 651 byl stoupenec bludu Janseniových i snažil se Hist. 265 (V., 265),308 Hube 1. Josef, n. 1804vve Varšavě, stud. práva na unlv. t., v Berlíně a Paříži, 1830 stal se prof. Bernardi tractatus de libero arbitrio vškládati sv. Bernarda ve gratia smysluetbludu těchvdrle periodlce dispunctus“ (pod pseudonymem „Ranu dějin práva ve Varšavě, 1840 vstoupil do řádu tíus 1“atus). u1rinus bratr-laik S. J., Resurekcíonístů, vysv. na kněze, pov. na dr. theol.; n. 1584 v Lutychu nebo Lucemburku, vstoupil do „Nauka oSakramencie szym“,t11.86 Varšava „0 pokorze nauka dlaNajšwíls neszytkich“,t řádu 1607, uvádí se v katalozích řádu až do 1628 spsl55 jako „latomus“, nebo jako „caementarius“, nebo 2.Romuald, právník polský, bratr předešl., n.18()_3 „praefectus operum“; 1612 byl činný v Tournai, ve Varšavě, stud. na školách piaristiclgrch v Krakově osáhl stupně 1613 a 1614 ve Valenciennes, 1615—21vedl stavbu a na univ. ve Varšavě, kdež l kostela koleje v Saint-Omerr, 1622—28 v amuru magistra, další studie konal v Berlíně, 1826 stal stavbu kostela kolejního, k níž plány vypracoval se prof. práva kriminálního ve Varšavě, 1832 prokurátorem soudu krirninálnihot.; mimotoolby Huyssens. proof práva (1 kan0n1ckého) v Petrohradě; (H uarcib. a uff,Arnošta llueff) Magdeburske'ho Hans, zlatníkv (1513) Halle, z oboru círk. práva vyd. „era crkopis šrednio— veHuauf službách jeho nástupce kard. arcib. Albrechtta Brandenbur wiecznego zblonu praw kostelnych", Var va 1855; burského, provedl relikviář s poprsím sv. Maří w „Wiadomós č o sadech božych, 90czyli ordaliach dawnej Polsce“, t. 1868; Magd., několik křížů, plenářů a j. Hubactus viz H uba t'1u s. MHubeclus : L1béz Hory te),n Jpan 01570 v Čáslavi, čes.-(de lat. Libeo básnik,
Hubáček Albert
O. Praed., „praedicator ge 1593" bakalář, p1596 mistr. univ. praž., vychovatel
neralis, prior emeritus, íilius conventuslglaviensis v rodině Jiřího z Raedernu ve Vel. Střelícr, působil
ucem , z. v Jihlavědne .sr p jako učitel v Kutné Hoře (1597—98) a v Hradci věku 51 leuta v 31. roce řeholníchslibů ,přeložil z něm Král.; z..t 1632, sp. imitace Vergiliovské: „Carmen
Hůbel — Huber
101
de lapsu et reparatione Adáe“ (1592); „Vita Sam přítel dítek“, „Svatá Rodina“); jeho oltářní sonis“ (1592. obi-:azy „Sv. Rodina", triptychonhlavní zr. 1915v to.l Hiibel Karel (klášt. jménem Lukáš) bratr farním kostele v Kolíně-Zollstocku, „Srdce" Páně“ .1916 v katol. farním kostele v Kóln-Siilzu; laik O. Schol. Piar.,.n 1722veSzwajnicích (Šchwei nitz) ve Slezsku; vyučiv se tu malířství, přijat ilustroval biblickou dějepravu zavedenou v katol. byl do konventu piarist. v Zelwy u Grodna, 1748 školách bavorských (vydal Kčsel ermptenu 1922). stal se tu bratrem laikem, byl potom poslán do ugo, malíř eklektí ,.n v Durbachu nové kolee piaristské v Lubleszówě u Pinska, — v Badensku, žák Mnichovské akademie; hl. dila kde složil sliby, a tamní kostel vyzdobil freskami; kartony pro barevná okna pro dóm v Brémách 1755 vymaloval u piaristů v Dabrowici mnoho („Kázání na hoře", „Ztracený syn a j.pr-).okostel obrazů svatých a vynikajících členů řádu; nějaký sv Petra v Mnichové a pro kostel téhož svcětce ve čas byl ve službách různých šlechticů polských; Frankfurtu n. Moh., nástropní malby ve farním kostele v Schutterwaidu a v klášterním kostele poslední leta svého života ztrávil v konventu vaermedlin enu naD.; oltármobraz „.SvMořic“ Lubieszówském,kdež: Hubens Ignác S. ., n. v Antverpách 1737, (1908), „Sv. Ěkub“ (1910); prováděl ytaké návrhy paramentů a knižní ilustrace (_proHerdera z. 1782,spolupracovník ollandových„ Acta sancto burku); z. 1913 v Mnichově. 13. (Uber ve Frei an rum“ (přispě Hube 1. ke iV. m, svazku malíř, řijnovému). n. 1825 v Gnesin u U) .j., n. ve Vircpurku 1557, vstoupil do noviciátu u Tra-.:usteinu v Horních Bavořích, zprvu čeledí, v Římě 1583, poslán byv do Polska byl profesorem morálk, prefektem semináře, rektorem v Braněvě pak voják, až posléze podpora několika příznivců anskuu, 2;s „Bemanglung der zur umožnila mu studlum uměn ní pod vedením jos. a v Schraudolpha; maloval hlavně obrazy náboženské, Brauusberg heralusge ebenen Bibe1“, Braněvo na nichž soudobá kritika chválí „ladnost linie a (Braunsberg) 1604; „ heoria et Praxis von sieben zehn Abendmahlen, sieben Lutheríschen u. zehen klasickou čistotu pojetív; 11.je s ježíškema malým aneeho "díla: (1856 „Madona zakoupil Calvinischen“, Miinster 1609; „Von deer Kirche“, tento obraz král Ludvikl. pro novou pinakotheku) Braněvo 1609; .Apología u. griindliche Vertheidi „Kajíci Magdalena“ a „Hajgarna poušti“ gun'g eines kleines Biichlein so unter diesem Titel obrazy nalézají se v obrazárně v R. 1607, Richter' in Reli ion Bibel „Vom ist nicht ganz', Braněvo oltářní obraz „.SvPetra Pavel“ v kostele v Lindachu; ausgegžnlgenm,,Dle .1863 v Mnichově. — 2. Alfons, dr. med., primář streiti keiten“, Braněvo 1611.— 14. jan, pos ední ve Vídn ni Xlll., n. v lnšpruku; sp.: „Der probo t kapitulyZurzachské ve Švycarsku z. 187 eschichte des Stiftes Zurzach“, iČIinge enau Abtlssin hl. Hlidegardis myst. Tier- u. Artzeneien— sp. 1859; „Die Urkunden des Stiftes Zurzach“, Aarau buch“Gie923. —— 3. Alois, dr. theol. farář, z. 1874 1873; „Des Stiftes Zurzach Schickale“, Lucern 1879. dD-G schichte derSůdost-Deutschland“, Einfiihrung und Verbreitun 5. an, sochař v Mnichově, n. 1860 v Hilt cs Čhristeuthums'in Salcpur 1874 45 — 4. Antonin, plastik n. 1763ve tingu v 01. Bavorsku; hl. jeho díla: „Pietá“vko— Fiigenu vvarosku, žák Niszia st., jemuž pomáhal sv.(1916)a Ducha vi Mnichově; Vel. ht, “ v něm. Alt ótiingu — 16. jann„ ehoř brec při pracích v benediktinském kl. ve Fiechtu v Tyrol stele sku 1802 stud. na akad. ve Vídni, načež tu theolog, n. 1744 ve Štyr. Hradci, v chovatel v ro pracoval do 1813, kdy odebral se do Pasova & dině hr. Dietrichsteina; první z kl ru rakouského, potom do Augšpurku, hl. práce: basrelief „Kristus jenž obíral se studiemi politickými sátze aus den poiitischen Wissenschaften“ (1773); v;hrobě“ bosážezvosku,Bzvl.krucifixy;z.1.—840 5. Apronlanus 0.5 I.Mehrerau, lektor mimo to psal dramatické kusy a pojednání peda fi1.a theol.., převor, muž učenk a velice zasloužilý; gogická; :. 1796 ve Vídni. — 17. jan jiří kons. 2.16.,August dr.t. farářveFurtwanrada, dékan & farář ve Schwanenstadtu v Horních genu (Bad.,n) .2187 v Hornbergu; sp.: „Hemmnlsse Rakousích, n. 1845 v Fischelsdoríu v Hr .Rak der Willensfreiheit“ 1904, vyd. ; „Ueber sp. „Pilgerreise der osterr. Gesellschaft 1874—75“,
sexuelle Aufkiárung' 1906. — 7. Bonifatius
1875; „Die Katechesen“ hl. Nacht“ (drama) „Der kl. 1887,2 1885; vy 1889. — Ka 18. dr. fil., rektor a prof. koleje sv. Karla Borr. techismus,
jan
,filoosof, n. 1830an
.ch v,ě 1859pro
v Alidorfupracuje ve _Švýcarsku, 11. 1868 v Rheinfelden_u (Švýc.); v oboruu matematiky a fysi fesor filosofie a pedagogiky t.; 1 160pnšel do kon
.Engelbert
0. FM M, dr.fil.,lektorani
chové, n. 1873 v Růlzheimu, assyriooolg sp. . „Die Personennamen in der Keilschrifturkuncien aus der Zcit der Kónige von Ur u. Niisn“1907 „Docu ments from the Temple Archiv of Nippur dated in the Reigns of Rulers ltbabylon. Darlehenstexte aus of derUr“ Ní 1908; „Dimeaung im Ottom. Museum in Konstantinopel“ 191110;obstaral něm. vydání Meistermannova průvodce po Sv. Zemi.
— 9 Frant.
Xav.,
0 v Miinnichsthalu
v Dol. Rak., od 1903 řed. křest. humanitního mě síčn31ku „Caritas“ ve Vídni. 10. Rottlenburského, Fr olin, n. 1793 dr. theol., rektor — sem.
:7 13841,stoupenecWessenbergův(v.t .); sp.: die christkatholische Bussanstalt“ , 1807; „Hand buch der Religion“, 1818; oba tyto jeho spisy ne jsou prost, bludů; proti Henhóferov1(vile., 784) aAngriffeneuerer j. napsa „Vertheidigung der kath. Re_liglionegen Zeit“, Frankfurt1827 Lansl-ř malíř a ilustrátor
v Mnichově, n. 18_73lv Sulzes
fliktu der s círk. vrchností ,pro sve ]_d10dáno „Die Philoso phie Kirchenváter“ 1,859 bylo
index, a odmítlpodroblti se Odll 69jedenzvůdců starokatoiíků a spolupracovník Dóliln erova časo pisu „janus". Sepsal: „D__ie cartesíschen eweise vom Dasein Gottes“ 1854; „Úber PlatonsLehre v.e inem persónl. Gotte “ 1855; „Uber dieWillensfreiheit“1858; „Scotus Eri ena“ 1861, „Die ldee der Unsterblich keit' 1864, .vyd. 1865;„Studien“ 1867 „Der esu itenorden“ 1873, dáno naindex; „Die reiigióse rage 1875;„Dlie ethische Frage“ — 1587;,„Der 1876 1879anichově. 19. jiří, Pessimismus“ dr. fil.,farář v Grassanu v Hor. Bavor., n. 1869, sp. „Benedlk t Stattler u. sein Anti-Kant“ 1904. — 20. johanna, učitelka v Mnichově, n. 1869 t.; sp. „Die relig. sitt1.L'nterweísung des Kleinkindcsd im Kinder arten u. in der Familie“ 1915, 2.v d.1923; „ rbeitsprinzip im Religionsunterricht der Grund schule“ (společně s Karlem Raabem) 1923; spolu redig. časop. „Kinderheim'ů — 21. josef, malíř
1772 viz zuH eeb osef,ma1iř, moosu, žák Mnichovské akademie; maluje nábo 7 ženské obrazy rázu lidově-genreového („Kristus n. 1858 ve Feldkirchu ve Vorarlb2e2rku,od 1909 prof.
102
Huberich — Hubert
akad. v Důsseldorfu, moderně cítící mistr nábo ženského umění, vážného slohu, někdy na církevní malířství upomínajiciho, provedl fresky v několika chrámech. mosaiky na Salvatorově kostele v Geře a na vévodském pohřebním kostele v Dessavě, sklomalby v dómu Brémském a j. — 23. Karel 0 s e f, farář v Sindelburgu, duchovní rada biskupa asovske'ho; vydals „Dringende Vorstellung
mortuum pro peccatis totius generis humani," Tubink 1589 a 1592, a různé polemické_spís proti íd. Hunniovi Sebastian dr. fil.. an proti() jesuitům vElendskírchenu
v Porýnsku, univ. prof. ve Frísinkách; sp. „Glick
selígkeltslehre des Arlistoteles u. des 7hl.Vortráge“ homas von Aqun 1893; ne Romreíse, 1894, „Idealphílosophle“ 1895; „Abriss der Kunst
an die Religion Eine widerfranzůsische sclic Halbguldenmesse, und Priestermiethe. Abhandlung.des beriihmten Don Anton Guyard (viz W., 632) Bc nediktiners der Kongregation des hei1.Maurus. Auf die ósterreichische Kirche angewendet", Vi
géegb esc_hic2 1901; „Grundziige der_Logík u. Nuoe'tik“ vyd. 1912; :. Ště pá2n, bratr-laik S. ]., sochař, štukátor a stavitel, n. 1554 v lngolstadtu, pobyl asi v letech 1578 až 1583 v ímě; vrátív se, zhotovil několik figurálně deň 1783.— 24. ašpar VIZHube s.— vyzdobených oltářů, 1603 byl povolán do rn,a 25. Konrádv. Huber t—.26K on'rád,ma1iř,n. A: by pro tamní kostel jesuitský provedl hlavní 175 ve Virtembers'cu, vyzdobil freskami na oltář; potom vletech 1604-8 vystavěl kostel, kolej mnasium jesuitské v Kostnici, a 608-1610 40 kostelů a namaloval 165 oltářních obrazů; & gym :. ve Weissenhornu 1830; v jeho freskách jeví se jes. Viktor kostelvHalluvarolsku; :. 1619vKostnici.— Aimé, sociolog,n.1800ve Stuttgartě zjednodušením komposice přechod ke klasicismu, 35. dila jeho vyznamenávají se vroucím pojetím, teplým bezkonfesijně tónem a nádher . enc, dr. zt rodiny zprvukatolické, medicínu,ale cestoval 1820—8povychován, Francii, ,vědeckýu' asistent při statistickém úřadě Štpanělsku, Italii, An nglii a Skotsku, 1828 učitel v Kolíně n. R., 11. 1882 v Ackersdorfu u Rosen na obchodní škole v Bremách, kdež přestoupil heímu; vyd. m.j. „Die Kirchen der GegendumRosen k reform. církvi, 1833 prof. novějších řeči na univ. v Rostocku, potom v Marbur1843 v Berlín ně; heim“, od 1905 do 1926 vyšlo 11 svazečků. — arie, deíst. pietlstka, n. 94 v Genevě 1851 vzdal se svého úřadu a uchýlil se do Werni gerode, kdež z. 1869 zprvu stoupenec liberalismu, :féréaau rodičů monde protestantských, sp.: Le„Le monde fou 'pré sage 1731-3; systeme sur od 1840hlasatel zásad konservativnich a zakladatel 1' état des times sépare'es du corps“ 1731, „Lettres protest. hnutí křestansko-sociálního —36. Wo lf ga ng (Wo lf), hornoněmecký malíř— a kreslíř pro sur la religion essentielle á- 1' homme 1738 poslední spisy dány na index, tvrdila, že podstata dřrevoryt, n. kolem 1490 ravděpodobně veeFeld— náboženství křesťanského spočívá v závaznosti kirchu (Vorarlberg); z. v asově 1553, žák Altdor podřizovati jedenání svědomí přirozenému, jako ferův; hl. obrazy: Kristus na Hoe olivetské“, 1 že není trestů věčných, jelikož se příčí dobroti „Zajeti Krista"t (oba „Korunování v- Mníchovskc: pinakotéce), vostiBoží;z z. č .aM ]., :Bičováni Krista,“ Krista trnim" 833v Grónenbachu v Bav., prof. v Kalksburku; (oba v galerii 5kláštera sv. Floriana, asi z doby kolem 1530). „Po 'šení kříže“ (v uměleckohisto— sp. „DasBpápstalíche Dekret omnlum“ rickém museu ve íi;dn jeedna z nejúchvatnějších Baym Das StrebbQuemadmodum en der Ordenspersonen nach der Vollkommenheit ihres Standes“ , 3 vyd. komposíc H-ových, aslzdoby kolem 1520, vyzn 1904; „Die Nachahmun der Heiligen in Theorie jící se téměřbbrl.tální dramatikou a velikou náladovou silou v polosvlztu u.)
u. Praxisí',2 sv.,1912renc.ČKD.1125,d češt. ]. M. y.T j.:
svatýchč lPr. 1927 (rec. ČeKD.1927. 8639„Následlogván_í 30. Maax, malíř, n. 1824 v Mnichově, žák Jindř. Heessa, vytvořil několik oltářních obrazů, m. i. „Narození Páně“ pro Mnichovský Mariánský kostel (Frauenkirche) a „zNanebevetí P Marie" pro farní
kostelvTólzu; :. 1877.—31. Mlchael
O. S. B
v kl. Mettenském v Do. zur n. 1874 ve Weíl- Altomíinsteru v sHor. Bav., gprof.
Huberich (Hub ich) Karel
Antonín,
ředitel učitel. ;emináře v Gmundu, sp. „Einleitung in die christliche Religionslehre“, Stutgart 1
Huberín, Huberinus 1. (Hub er, Huhel), Kaašpar, asket. luter. spisovatel,n.1500vStot
zardu u Aichachu,1525-37vAugšpurku bez úřadu, ale opětovně užíván ve službách města; 1528 při Bernerske' disputací, 1537 v poselstvi k Lutherovi. Od 1537 pomocník faráře při řldómě, později farář u Sv. jiří, 1544 far. v Ohringenu; :. t. 1553; s.p
Visionsliteraturu.Síebenschlžifer1esende“el1.(1atein. Texte) 1;903 2 (gríech. Texte)1 5; „Zur Uber lieferungsgeschichte der Siebenschláferlegende. die syr. Vertreter“ ] ; „Texxtbeitráge z. Sieben schláfer-Legende“ (lat., něm. a arab.) ; „ (T Wanderlegende v.d. Síebenschlafern“ 1910; „Kreuz
četné vzdělávací knihyknáboženské (do češt. p.ře1 „O víře a dobrých skutcích z starého i nového zákona krátce sebrané řečí“ 1541; „Kniha Jesusa Syracha" přel. Tomáš Rešel, 1561, Vejklad na
u. Halbmond ím Weltkrleg“1916; „Unter Plnlen d1916; „1m Reiche der die Pharuonen“ d,1920; „Die hl. C'a'cília, Patronín derMusik“ 1926; vyd. „Visio monachíde Eynsham“ „.S Swithunus, miracula metríca auctore Wulfstano monacho“ 1905; „ ohannes Monachus, Liber de miraculís“ 1913.— 3. Samuel, reform., později 1uter.theolog,n kol. 1547 v Burgdorfu u Bernu, vášnivý obhájce extrémního universa
proh. “ 104) a vizUber byl také náboženským básníkem. — 2.Sylvíus bert 1.(Hubertuls,Hucbert),sv., první
lismuv učenío predestmact(Huber1a
n lsmus“);
zprvu kamerář Burgdorfské kapituly, 1588 sesazen ze Švýcarska vypovězen; 1588-9, epsav konkordijní formuli, farář v Derendingenu u Tubink, 19 prof. ve Wittenberku, 1594 opět sesazen a ze země vypovězen, nato vedl nestálý život až do své smrti; :. 1624 vOsterwiecku (v prov. Saské); sp. m.j.: T„heses, Christum jesum esse
jesus přel.bocl]ana Praze 1575. Sirach“, „Index bo.h libr. Straněnské proh. 104 o, svtudnice životaalékařství duše“,přel. od JiříkaMelantricha, < Pr. 554, 1555, 1566; srvn. „Index boh. libr.
biskupTongernskýš (Tungrensís), potom Lu tišský 722-277 „apoštol Ardenn“, koeml709 bí skupMaastrichtsky
jakožtonástupcesv.Lamberta
(v. L); od okolními 722 sídlil vpohany;z Lutychuza. horlivě ětna misíonářo val mezi (nebo
3. 727 Fura, Tervueren. Ostatky sv. listop.)l H. 30.vezáří 825nyn. přeneseny, do kláštera Andain,pozdějinazvaného„ Sv.Hubert“; v 16.století pohřešovány,l 1568 od Hugenottů zni ny; bylybylo va domnění, prý vže bouřlivých dobách uchráněny nayzámek Heltorf (v kraji Důsseldorf
St. Hubert — Hubík
103
ském), a tu 1909 opět nalezeny. — VLutychu stal s luterány byl prudce napadán a posléze 1563 se jeho syn Floribert jeho nástupcem. Pam. v MR. úřadu zbaven, sp. „Historia de vita et obitu
3.11stopadu. — Co legeenda o ll-ově ůvodua Buceri“v % zlo zamyšlených4sv., vyšealtpouze svazek jediný asileji ouš, obrácení vypráví, že prý poocházel z vevodského Martini rodu Aqultanského, že žil jakožto falckrabě oratorián, n. 1640 v Chátillon-sur-Calmont tvynikl u dvora Pipina z Heristalu a že byl zjevením jako kazatel; z. v Paříži 1717; jeho kázání („Ser jelena se zářícím křížem mezi parohy od svého mons“) vyda'na po jeho smrtí v 5 sv. .1725 Petr, misionář,z.r17;79 sp. lehkomyslného života odvrácen, má veskrze raz 5. (Humbert) ,Pensées sur les plus importantes vérités dela pouhé pověsti. Motiv jelena, prastará legeenda na religion et sur les principnux devoirs du christia různých objevu_jíc_i, vyskyt vjeeho životopisemístech teprve se v 15. sto Od 10.tásstoletí jest nisme“, Besancon1748.— 6. Vilém Emanuel akožto patron myslivců jedním z nejpo dr. th. & fil., superlor Sester Božské Prozřetel— pulárnějsích světců. Také se vzývá proti vzteklině. nosti v Mohuči, 11. 1853; sp. „Der hl. josep h Nejstarš spolehlivý životopis se san v barbarské Calasanza“ ehrw.Merici“ jos. Baptist la 1887; 1886; „Die l.Der Angela 1891; da) Der latině přepracoval 825 biskup oná z Orléansu; Salle“ hl. Hieron mus Aemiliani“15;89 ernar dOver— 'berg" 189; Mutter Alexia Le Clerc“ 1897; „Der sel. Petrus Canlslus“1897; 1159 st. Hubert (monast. Andaginense5),slavný klášter v Ardennách (v blsk. Luttvšském, Belg. uxem bursku. jejž založil r. 6 7 pro řeholní kanovníky Pippinův kaplan Beregis. Biskup Walkand u vedl 810—836 sem benediktiny, kteří kultivovali
Ardennský les. R. zreformoval klášter Richar. Dodnes jest942 hrob sv. uberta, jenžbiskup 1568 byl vypleněn a po sekularisaci 1796 do farního kostela Velko lepá jestpřenesen, opaatská cílem budovačetných z 18.3 polutníků. Zde vzniklo začátkem 12. stol. „Cautatoriums t$.1Hubertl“ „Chronicon Andaginense“ (Mon. Germ. SS V111, 68— 0; v novém zpracováni vydal K. Hanquet, Brussel 1 6. Hubertův řád 1. bavor. řád ryt., jejž založil vévoda Gerhard V. : jiilichu a Berrgu v upom mínku na vítězství, vybojovane vden sv. Huberta (3. listop.) 1444u. Linnichu nad Arnoldem z Egmontu; obnovil
jejdFalce kurfirstBavorskem falcký jan a Vilém1708; 1777 převzat byl od 1808 nejvyšším
ářdm —2. řá ,jejž založiluhraběFrantišek An
tonínmSporck 1728: byl to spíše pouhý šlechtický lovecký spolek, jenž brzy zanikl. Odznakem řádu
toho byla zlatá medailesobrazem světcový'm,kniž
přivěšen byl zlatý malý roh lovee.cký Sám 'sař Karel V1. dovolil, aby jméno jeho zapsáno bylo do knihy řá_dové, a při houbách v lesích Brandýs—
ských dals 1724 od Sporcka řádový odznak na prsa připnouti (viz časop. „Blahověst“ 1891, 23). ubík Karel, dr. fi.l, n. 10. ún. 1872 veStře bětlcích, okr. Holešov naMoravě. Dokončívstudia SoHuTbexams. v Přerově, absolvoval v letech 1891-1895 theolog. fakultu v Olomouci. Po vysvěc. na kněze 1895pu Obr. 23. lttenbach: Sv. Hubert. sobil jako prefekt v chlapeckém semináři v Kro měříž nži. R. 1897 7byl poslán na universitucoVídně, kdež se věnoval až do r tudiu k asické a pozdější životopis „Libellus de conversione“, se psaný v době 1060—1120 neznámým autorem, jest moderní filologie. Nato a po odbytých zkouškách n. a rigorosech působí nepřetržitě: v semí veskrze bajkovitý. Nejlepší edice pramenů jest V.A n. měni zobrazuje H-a jako nár'i1918-19 Kroměřížském, zp_rvuja opreefekt a profesor, ja ko ředite — theráruíčlnnost z klas. myslivce (podobně jako sv. Eustachia, viz 111.,92), od aneb jako biskupa s jelenem neb se p em., filologie zača hned ve1Vídni („Isokrates oder Alki lttenbach zobrazil jej jako myslivce s jelenem. damas?“ ve Wiener Studien l902a po návratu psal Velice zdařilá jest socha sv. Huberta klečíciho menší články do Kvíčalova „Musea“; kulturní proudy před jelenem s křížem mezi parohy od Ferdinanda tehdejší jej však přiměly, že svůj volný čas věnoval Maxmiliana Brokoffa na domě „U zlatéhho jelena“ studiu nejstarších literárních památek církevních; v Tomášské ulici v Praze-111. Srvn. Kulda, C' rk vytěžil z nich r'nnoho nov 'ch poznnatků a podává rok VI., 248; Ekerf, Církev vítězná [V. 337; Detzel, namnoze úplně nové pojetí starých problém mů. Do KD. napsal: 1909: „Papyrusové zlomky liturgie Christliche 415—416: Kiinstle, ikono graphie derlkonographile Heilie 2. mnich z Lobbes, ,pekaří'“ (zvl.otisksv. vPraze jenž žil kolem 10 , zlpracoval život sv. Guduly; ščgtské , „Křesstané enografie ve službách Jero nym ayaxStor důavaoíag list sv. lgnáce Antio viz 667—71 Acta 555 1.Mon. 514-523; Ghesquiěre, Ss. 20.Belg chijského“; 1911:,.Viiv křesťanství na buddhismus?“; V., Germ. Ss. XV., Acta 1200-120 3. (Huber) K,onrád Butzerův pomocník, n. 1507 „Sv. ireneuus a ím“; „.Sv jer onym ma s_pisv us v Ber zabern, přišel, doporučen Oekolampadem tina Mučedníka“; „Martyrium Polycarpi“; ] 12: 1531kautzerovi do Štrasburku, po jeho rozchodu „Libellivpronásledovánícísaře Decia"; 1913:„jed Ittenhach FÍDIJ:
Excelu.
Hubka — Hubmaier
104
nací řád senátu římského a prvních sněmů afric kých“; „Císař Konstantin Veliký a nejstarší ruko pisy bible“ , 1914: „Ke spisku sv. irenea “zv. Epi deixls“ , „Nový seznam spisů sv. Cypriana 1915 Hrobka sv. Petra a Pavla v kostele sv. Šebestiána ?“ Nalezení mrtvoly sv. Fabiana paupeže; 1916: „A kdybych vydal tělo své k spálenní“ ; „Sporo on tiůvÍiboj zivotzasv.Cypriana“; „idHl dky“ 1909: Kul císaře Marka do Aurelia“ 1911: vni
křesťané a Sokrates" ,Brn01911); 19.12: Město sv. Meny“; 1gtéžosobě, Prvni pronásledováni křestanův“ ;samostatně v dal: „Die Apologien des hl. justinus des Philosop en u. Mártyrers. Litera rlsche Untersuchungen, ve Vidn ni 1912 (r_ec.ČD 1,913 246; jest to spis bohatý novými zajímavými poznatky a vítězně obohacující starou lit. tradicci, zvl. u Eusebia) a brou u. „je-li s katolického stanoviska dovolena rouzluka manželství“, v Kro měříží
Hubka zLi lient thalu Daniel Au ustín,
doktor prázv,protonotář apoštolský, 1663 ar. usv. Štěpána v Novém Městě Pražském; :. 1690; sp.:
cizen, jak dokázal svou účastí na ziírišských dis putacich se Zwinglim 0523). H. se pri mch vyslovil proti křtu nernluvňat, proti obřadům mešníma kultu obrazů. Po návratě do svého předešlého pů sobiště, Waldshutu, pokusil se o svedení ostatního místního duchovenstva, za kterýmžto účelem napsal 18 čistě zwingliánských thesí. Výsledek toho byl pouze částečný, nicméně však záhy na to provedl H. e sve' farností vše podle zásad radikálního protestantismu. Odstranit z kostela obrazyasochy a zavedl t. zv. švábskou mši. Činnosti svou upo zornil na sebe „E.GL dinanda i., jenž všemožně se přičinil o jeho odstraněni a vydáni, leč marně. H. ěml na svés traně celý W,aldshut a co bylo zvláště pro něho důležito, bylo to, že měl za sebou sou sední „kantony švýcarské, kde na něho hleděli jako na průbójnika zwingliánství v zemích habsburských. Brzy počal se však ileho k švýcarským re formátorům kalití. jal poměr se totiž zabývatí novo křtěnstvim. Stalo se tak někdy počátkem r. 1523, ajaak H. sám přiznal, měl v tom směru na něho vliv Vilém Roublin 2 Wytiken jeho švýcaršti přá
dověděvše se o tom, na disputa „jiskry Milosti spasitedlným křesťanskou dušiBožské, rozsvěcujicí“, v Prrrozejímáním aze . telé, do Ziirichu položenou na pozvali .ěkv tenho1.523 H—ovincí a ní byl vysloven nesouhlas,1 ale přes to i potom se
Srvn. Ruk.11, 270, Podlaha,vČasop. Čes. trval pevně na svém. Zavedl doma opětování křtů Musea]irečelr, 1892, 336, Hůbl bre tOlSB., dr. fil., ll.-1867 v Simme a odstranil z kostela oltáře a tím ovšemi šváb ou mši. romě toho sepsal později traktát (u ringu u Vídně, řed. a profes. skotského gymn. ve sko končen 11. čce 1525): „Von dem christenlichen Vídni s,p. „Catalogus codicum ín bibliotheca monasterii B. m\;1nuscríptorum,c_|ui ad Scotos in jímspisem: ztratil úplně Zwingliho, jennž obonae servantur“ 18 8:99 Abteíen u. Klóster in Tauff“. odpověděl „Ubersšmpatie octor Balthazars Touff Osterreich“ (spolu sC. Woifsgruberem) 1902, „Die biichlin“ etc. Takto se H. připravílomocnou oporu lnkunabeln der Bibl. d. Stíites Schotten in Wien“ svých šv carských sousedů. Tato okolnost jakož 1904; „Die Miínzensammlung des Stiftes Schotten i jeho ú st na selské válce ho vypudiiyz aids in Wien“ i. 1910, i. 1914; „Dle Schulen Wiens hutu. O jeho podílu na selské válce lze řicitolik: seit dem Ausgang des Mittelalters" 1914, „Die H. nebyl jeji intelektuelnim původcem, nýbrž hlásal Bruderschaften an den Schottenkirche'in Wien“ 1915. pouze názory 5 myšlenkami Tomáše Můnzera velmi
ler Bernard,
protest. právník, n. r_.1835
v Kottbusu,1868m p.rof v Berlíně, 1869'r. prof. ve Frýburku v Br., 1870 konsist. rada 1872 rada v pruském ministerstvuhkultu, 880řádný profes. vBer líně, vedl v let eteh 1879—180 první církevně politická vyjednávání s kard. jacobinim; sp. „Kon stanzer Reionnation" 1867; „Eigentiimer des Klr chenguts“ 1868; „Eheschliessungin Preussennach kath. Rechtt“ 1883; „Kirchenrechtsquellen“ 1888,4.
podobné. Byl t_edšnevědomky pomocníkem Miinzerovým, jen v pozdějšímjakýmsi osobnim styku ještě H-a v názorech jeho utvrdil. Po porážce sedláků došlo i na Waidshut, jenž padl císařským do kou. H. stěži utekl do Ziirichu, kde dlsputoval (21.pros. 15%)5Zwinglimajeho stoupenci. Zwingli po ni prohlásil H-a za poražena a dal ho uvěznitl na radnici. 13.1cdna 1526 byl předvedenk
slechu, na němžH .na rozkaz Zwingliho přiznal vyd 1902; :. 1912vBelír ně. se, že bloudil u víře. Současně zakročll magistrát Hubmaier Baltazar, Dr.,předákNovokřténců. i proti jeho stoupencům a později (15. dubna) do nutil H-a ještě k veřejnému odvolání. Za svého uvěznění sepsal H. „Die zwóif Artikel des christ Odvolav svou nauku, byl pro ubmór nebo puštěn, a odebral se do Kostnice, kde se vychloubal Huebmor. R. 1303 studoval na 1universitě ve Frei— vitězstvim nad Zwinglim. Z Kostnice přišel do Aug burku, kde mě mimo jiné i známého později Lu špurku, odkud v létě odešel do Rakous. Ve Štyr ském Hradci se potkal H. 3 Leonhartem z Lich terova Na jeho přímluvu se tenštejna, jenž r. 1524 založil ve svém moravském stal Hrodpůrce 1510sDra vEcka vcema. studentsk ské bursy tamže. 0 dvě léta pozdějiá(1512) dosáhnul hodnosti baka sidle Mikulově osadu Novokřténců, vedenou ba láře a někdy v té době byl i vysvěcen na kněze. vorským kazatelem Hanušem Spitalmeistrem a Téhož roku opustil Dr. Eck Freiburg a H. ho ná Osvaldem Glaidtem. Na jeho pozvání odešel H. sledoval a sice do ingoišta tu. Tam se stal farárem do Mikulova. Mikulov se stal přichodem H-ovým a profesorem theologické fakult. R. 1515 byl již střediskem hnutí Novokřténců. Docházeli tam H-oví prorektorem. Po nedlouhém pusobeni (3'/z roku) přátelé ze Švýcar i lid ze vábska a Tyrol, tam odešel do ezna, přijav tam hodnost kazatele při bylo i dostaveníčko moravské šlechty novotám jeho kathedrále. V novém působišti H. neblaze proslul přejíci. Význam H-ův ještě vzrostl založením ti podněcováním lidu rozezleného protižidůmaprotí skárny v Mikulově. Vedl ji z Ziirichu rovněž vy přehmatům, jež se dály při poutnimariánské kapli. puzený tiskař Simprecht Sorg, jinak Froschower. tav se vŘezněěnem ožným, přijal farářské místo Překonav počáteční nesnáze, jež muzpůsobil v Mi ve Waldshutě na Rýně (1521), kde se oddal brzy kulově francký sektář Hans Hut svým chilíasmem (1522) čtení spisů Luterových. Záhy si je oblíbil a brojenim proti vrchnostem, oddal se H. horlivě tak,že ještě téhož roku zašel do Basileje, by tam literární činnost — Celkem otisknul v Mikulově
Narodil se vu osmdesátých letech XV.hostol. vosadě Friedberku Au „š.purku Vrstevníci podle jeho
rodiště naz'vai
riedberger anebo Pacimontanus, lichen Glaubens't
se psátí od r.
navázal stykš sp_ří_jal Buschem, Glareanem místo a E N'18 spisů, z nichž donesl s sebou již omova. Prví ovtšem některé vyšlýs pis nese. tittu:l rasmem. osobni Po návrat zase kazatelské v Řezně, ale duchem již byl katolictví úplně od „Gesprách auf MeisttlerUlrich Zwingli' s Taufbtich
Hiibner
105
lein von dem Kindertauf. Knihu dokončil H. ve Waldshutě na sv. Ondřeje, 1525. Autor v ni vy vrací názory Zwingliho vyslovené v knize „Vom touf, vom wiedertouf und kindertouf“. Dílo toto věnoval p. Leonhartovi z Lichtenštejna. Včervencí 1526 vydal „Der Uralten und ar neuen Lehren Urtaíl, das man die lungen khín leintauífen solle“
ibyl převezen do Vídně, kde 10. března (1528) skončil na hranici. — U_čeníH-ovo. Písmo svaté
etc. Špis věnoval kláštera kounického, Martinuodčadlému óschlovl.proboštovi Účelem jeho bylo dokázali nedoloženost křtu nemluvňat Písmem sv. K němu se obsahem připíná informativní „lehr tafel, die ein jeder Mensch, bevor er im Wusseer getauít wird, wissen soll“. Vyšel v prosinci 1526 a jest rovněž připsán Góscblovi. K vůlisnadnému pochopeni nese příručka formu dialogu. Třetíspis: „Grund unnd Ursache, dass ein jeglícher Mensch, der in seiner Kindheit getauft ist, schuldig seisich nach der Ordnung Christi tauffen zu lassen, ob er schon hundert jahre alt wáre“ věnoval p. Janovi z Pernštejna na Helfštýně. H. v něm dokazoval
skládá se _z_ těla, dušepa0ducha.. Z toho pak dovozoval
nutnostsvéopakování1 v letech dospělých. Vý vod opíral 13křtu větami vybranými většinou „čehrtafel'ů Poslední spis, který sepsáním svým ještě spadal do Švýcar, jest odpověď na Oekolam padiův spis proti opětování křtu, vyšlý v Basileji 1.525 Vrr. 27 vydal traktát, jejž ukončil až te prve v Mikulově: „Die zwelf Artikel christenllche Glaubens zu Zíirich im Wassertthurn weiss ge stellt“. je to H-ovo vyznání víry na podkladě apo štolského symbolu. — Kromě toho sepsal v Miku lově řadu spisů a sice: svou apologií nadepsanou: I,Ein kurtzes Vater Unser“ věnovanou hartovi z Lichtenštejna na Mikulově (1523) LeSpis jest bohatým pramenem ro poznání oné doby vůbec. Současně vydal i: „Ein einfeltiger Under richt auff die Wort: Das ist mein Leib“ etc. Autor se snaží v něm rozřešíti smysl slov, a sice proti Luterovi a Zwinglimu. Roku následujícího vydal H. dva spisy významu spíše praktického: křestní
jest jediným pramenem vrry.S msyjeho jest jasny, vinou lidi však byl zatemnění. Tradicí, spisy stře dověkých theologů a legendy svatých11 zamítal ja kožto „hóllisch Schrííten“. BL.! božství..Krí 51910 jakož i neposkvrněnost .Marie před naro zením Kristovyníp něm. Q člověku učil, že
trojí vůli u každého člověka: tělesnou, duševní a 35515an Pádem prarodičů tělo se stalo neuži tečným, duše zaraženou a bezradnou, ale duch svvěží|. Zásluhou Spasitelovou však může duše znovu získati ztracenou milost & nevinnost, aniž by mu b ak lo třeba získati sobě nějakou milost. Zde v sobě l-I. odporoval, neboťunovou že pozná-li člověk své hříchy a upustí-li od nich, a činí-lí po kání, má ho církev s radostí přijmouti. H. tedy ne vědomky uzznal, že ospravedlnění nezávisí pouze na zásluhách Spasitelových hříšníkovi připočtcných, nýbrž i na člověku samém tvohov.ys svítá, že ani záslužnosti dobrých skutků netroufal si ůplně po přítl. Ve spise o svobodné vůli pobizel k zacho vávání přikázání Božích jakožto k podmínce edosa žení blaženosti věčné, a co zvláště jest zajímavo, naráží při tom na slova sv. jakuba, podle nichž víra beze skutku jestmrtva 133_1311 l_ilásaldvojí zahřích veřejné pokáníveřejné,za poklesky tajně pokání tajn. Nepolepšitelní hříšníci mají býti vyloučeni zcírkve.
Pro proviněníe připouštěl i trest smrti,nýbrž jsa toho těžká názoru, má netoliko brániti, také i trestatí. Charakteristickou známkou H-ovou bylo němuž došel leč takto: zevně)o_gět_ov_ág_í_křtu, í věc emůže kduši očistiti, víra.Žádná jest
proto podmínkou očisty duševní veřejné vyznání íry & jeho zvláštní projevení na venek. První předpokládá užívání rozumu a vyučení v nábo ženství, druhé obmytí vodou. Proto zamítal plat nost křtu ditek a hlásal nutnost obnovení křtu u dospělých. Svátost oltářní považoval za pouhou
,...—,
agendu k(„Eine Formvečeře zu taufíen im Wasser“) nkávod pořádání Páně („Eine Form des& na poslední večeři, proto slavil večeří Nachtmahls Christi“). První věnoval janovl Dub ngm'ípku dle vzoru Zwingliho. O obřadech hlásal, že čanske'mu ze Zdětína, druhou p. Burianovi z Korníc. jsou dvojí: nedoložené Písmem—sv.(na přikl. svě V téže době vydal ještě jine, zvláště významné cení a žehnáni), druhé doložené. První rozhodně spisy: „Von der briederlichen Straíf“, l527) a sním zamítal, druhé bránil. Prý nestačípouhá vnitřní souvisící traktát: on dem christenlichen Bann“. víra nýbrž jest záhodno ji i říavěnek vyznávatl. Kromě toho ještě téhož roku vydal: „Von der Frey Patmo tedy, že HÍ—přížnávalpotize manifestativní hayt des Willens" a „Von wert“. Tento povahu viditelných znamení, ale nikoliv jejich ú tných. obrazů, druhý spis, věnovaný "p. Archlněboví z Boskovic, činnost. Zamítal úplně úctu posvvtná jest důležitý pro poznání jeho stanoviska k válce ostatků svatých i jejich přímluvy. Apologetickěho selské. H. v něm totiž rozhodně odmítá v tku bu 'jest přiznání zamítknutímuušní zpovědi způsoben byl H-ovo, mravníže úpadek řičství a proto ukazuje své názory 0 po danství. vyerámu r.a Dr. Frant. Xav. Hošek, Ballthasa—r t' o.H klidně působil na Mikulově pod .itera ochranou Líchtenštejnovou, v dal Fegcunandí. řadu -íubmaler a rpočátkové novokřtěnstva na Moravě“, ostrýchmandátů proti vzmá allelmu se seTr'fář'š tví. Brno 1867; Eglí, Die Ziiricher Wiedertáuíer zur Cisar pri—Fani si vzpomněl i na události ve Walds— Reiormationszeit, Ziirich 1878; Loserth, Der Ana hutě a vyzval Leonharta z Lichtenštejnu, by mu oaptismus in irol von seinen Anfángen bis zum al H—a. Ten ovšem nemohl odmítnouti a tak l'ode jakob Huters (1526—1536). AOG., sv. 78, 18.92 T' ž, Doktor Balthasar Hubmaier und die An kooncem srpna 1527 byl hjíž H. ve vazbě ve Vídni. fánge er Wíedertaufe in Máhren, Brno 1893; Oedtud převezli jejn Mikuláši hrad Greizensteín (u Kor Sachsse. D. Balthasar Hubmaier als Theologe, ub,urku) náležející ze Salmu asloužící tehdy za státní vězení. Tam byl H. držen velmi Berlin 1914. ,..—
přísně, i obrátil se o pomoc na svého někdejšího přítele, biskupa Fabriho. Ten ho spovolením císa řovým navštívil, ale všechna jeho snaha o H-ovo obrácení a tím iozáchranujeho života byla mama. H. (chtěje sobě sám pomoci) napsal 3. ledna 1528 „Rechenschaft“, jímž doufal dosíci milosti, ale zklamal se. Spis obsahujíci celkem 27 článků, byl odmítnut jakožto polovičaté pouze odvolání. l na psal H. v únoru nový spis, právě o bodech, jimiž první 'eho odvolání acísaře neuspokojilo: o křtu a večeří Páně. Ale ani tentokráte nevyhověl,
tin r.1 ja n, msítr svobodnýchumění athe
ologie.11R.1381 byl připuštěn kbakalářské zkoušce na pražské universitě, r. 1385 se stal licenciátem, naačež byl přijat jako učitelská síla na filosofické
fakultě. Potkávám me se tam snim ožto examinátorem při bakalářských zkouškách a sice jako zástupcem za národ polský. již v roce 1403 jako mladý mistr vystoupil proti článkům Vikle fovým,ppřipojiv k zavrženým již 24 článkům eště nových 21, čímž vzniklo oněch pověstných45čl nků. Za to se dostal do sporu se Stanislavem ze Znojma
Hiibsch — Hucbald
106
v němž předložil své články na rozhodnutlpražské kapitole. Ta neučinila žádného rozhodnutí, a když H. se obrátil na ni po obdržení ostrého Stanisla vova listu po druhé, obrátili se kanovníci na uni versitu, která po delším hádání odsoudila45článků Viklefových (28. květn 1403). O dalši činnosti H-ově se .nedovídámtennic určitého, pouze Husova
Reichsfiirstenthums Salzburg in Hlnslcht auf Topo grap_hie sv.; ve sv. Mikuláši, schu. Statistik 1. A ti. 1830 židovský theolog v N. Yorku, zal. „Hebrew Union Coile e“, kdež v učoval semitským jazykům;
1884 v N. Yorku. — dem 2. jinndřich, spi.: ie 5 Megilloth nebst syrischen architekt, Tai-gum" n.]1795ve Weinheimu v Badensku,žák Weinbrenne postila z r."stotiž 1409 nás zpravujeobojích meziHusa Husem i—em. praví, že H. rozkřičel ja rův,1817—21víŘ mě,,18275tavebníinspektoršíKarls původně protestant, přestoupil 1850v mě k kožto kacířesna.základě praedestinace, řka, že Hus -ruhe, tvrdí, že předu určeným rospívají i hříchy, což prý katol. církvi, nadšený napodobítel ranně román H. pozdějiodvolal [Nm m5— .,jan něm.pedagog, ského stavebního slohu, ač ve svýcharchitektonických 1668, odl řed. johannea v Hamburku11; ve ormách a v ornamentice byl namnoze střízlivý a na lice oblíbená1bylla jeho kniha „Zweimal 52 auser deje chudý; hl. díla: katolické chrámy v Bulachu, lesene biblische Historien“(1714,107.vyd.1859); “štahringenu, Rottweilu a Waitzecun, protest. ve Freiburgu v r, Míihlhausenu, Epfenbachu, Bau čes. Prešpurku 1778, Hist.V.,1875; v Litomyšli 1833 leyseku 1842;v srvn. Jungmann, 1731 schlottu. Zrestauroval hlavní fasádu Špýrsk ého
os. Alexander,
hrabě, pocházeliz rodiny
občanské a jmenoval se Hafenbredl, rak. diplomat, 1811 ve Vídni; po skončených studiích vstoupil 1833 do služeb diplomatických, poslán 1837 Met ternichem do aříže, [ jako tajemník vysla nectví do Lisabonu, 1844 jako gener. konsul do Lipska, r. 1848 přidělen lombardskému místokráli arciknížeti Rainerovi, měl vel podíl na vstátních věcec_h v rlak. revoluci 1 1 9— slanec 1155-67 v Římě; 1869 opustil diploma tickou službu, 1879 člen panské sněmovny, 1889 povýšen do stavu hraběcrho podnikl daleké cesty. Projevoval vždy otevřeně své katol. přesvědčení, aspisech: to jak „Sixtus ve své činnosti politické,2 tak i ve 1883): svých V.“, 2 sv., 1874, .vydání „Promenade autour du monde“ 1874, něm. „Spa ziergang um die Welt“, 2 sv., yd 1891, českýReich", překlad od 1886, ]J. Malého das brit. 2 sv., 2.v d1880;7 1891; „Durch „Ein Jahr meines Lebens, 1848-49“, 1891? „9 ja hrre der Er innerungen eines ósterr. Botschafters in Paris 1851-59" vyd. jeho syn Alexander, 2 sv., 1904 Z 1892 ve Vídni. . are dr. filos., profesor v St. Pólten, n. r. 1881 ve Vídni; sp. „Die Pa sauer Diózesansynoden“ 1911, „Fůhrer durch die Stadt St. Pólten und Umgebung" 1925. — 5. Karel Vilém, genrista něm., n. 1814v Královci, žák Schadowa a Sohna v Diisseldorfu, stoupenec romantické školyskdiisseldorfské; zsentimentální jeho obrazů ma' í motiv nábože „Snoubenci před farářem“; lrotcl u hrobu erodkičů“, „Hříšnice u dveří cnrámových“, „Útěcha vdovy vm odlítbě'; . .Diisseldorfu. — 6. Otto, n. 1881 voEssenu,
u.sz „Die 1858—63 ] altchristlichen arlsruhe. Kirchen“jo(10eseš., ]., akad. malíř, n. 1" 1 v Karlíně; žák Pražské akademie; provedl hojně obrazů oltářních ceny nevalné, jakož' 1práce restaurační; v letech 1894 až CD CD
vydával „Rozhledy círk evn m.“ 1608, Huby Vinc nc S. v .,uměnívHennebontu
vstoupil do řádu 16125, yl nějaký čas profesorem
retorkikya morálky,19—52 rektorem v Quimperu, vy:"íkl jako exercitátor; :. 1693 ve Vannes; sp.: e de l'amour de DieudeetVannes“, de Notre „Retraite Seigneur Íe:ruastígu hrist“, La Retraite spíírituelle"; „Řeglement de vie“ a j.; v 'bor ze sp sů jeho vyšel pod názvem „Oeuvres spirituelles“ v Paříži 1754, 16
í-luc(vyslovzyk)u ste Régís, lazarista, missionář v Tibet Evari n. 1813v T,oulouse 1839 odebral sc jakožto apošt. misionář do íny, cestoval 1844 s P. Gabetem Tatarskem do Tibetu, byli ve Lhase od vladaře vlídně přijati, brzy však od čínského vyslance vypovězeni, i vrátili se přes Tibet do Makaa; H. uchýlil se do Pekingu, brzy pak pro choré zdraví do jižnější iny a posléze do Francie; sp. e Christianisme en Chine, en Tartarie et au vhíbet“, 4 sv., Pař. 1857—9; „nSouveetirsla d'un dans8 5loa Tartarie, le Thibet Chine“voayge 2 sv., Pař 50,.v8 .18,878' něm. přeek.l 3. vyd. 1874: do1 8češt. přel. Karel
indřich kteréHuc Mongolskem, ibetem „CestšyČl a ři missionářské, vykonali a Gabet" nákl. Dědictví oSvatojanského; „L'empire
887, _.:—
Chinoís“,
2 sv.,.1860 Pař. v? 1854říži5. vyd. 1879; něm.
dluas,žl-1uba1d, Ubald),
rektor v Eitor1920. ; sp_.: „Heimatkundlichur Religions— unterricht“ "1.Ruolf _lulius Benno, OSB, básník, hagiograf & hudebni spisovatel, histor. malíř, n. 1806 v Olešnici ve Slezsku. žák n. kol. 840, učiteli jeho byli Milo (v.t.) a Heirich
Schadowův, hlavní mistr romantické školy Díissel (V. W., 766); byl pro své ctnostla učenost velmi dorlské; 1841 prof. na akad. v Drážďanech, 1871 vážen , vyučoval na několika školách, zvláště ředitel obrazárnyt.; byl více duchapmým mysli v klá teře sv. Amanda ve Flandrech a v Remeši. telem než tvurum géniem, hl. dila: „RuthaNoemi“ , Z jehopožitichhLW spisů, _z nichž' jen jest část se docho M. —74), zvláštním „]ežíšek", „Andělové strážní“ (vesměs v Berlínské vala kuriosem „Ecloga de calvis“, áv & nár.v alerli). profesor, Z. 1882 vpřispěl Lošvlcich u Drážďan. Vclav, do časop. „Vlast“ metrech obsahuje výhradně slova počínající literou 1921—23č:1ánky „lzák Newton“ , „Tycho Brahe“, C. Metrický životopis „Vita S. Lamberti' (M. 1,141 n.) připisuje Demarteau (Lutich „Drobnosti z ornamentiky,“ „Mikuláš Koperník," Poet.l „Karel Bedřich Gauss, „František Arago,“ „josef 1870, lneprávem H-ovi. Hagiografické spisy H-ovy Fourier,“ „těpán Lud. Malus," „'Autgus|n jan A L,132 829 n. a částečnéM . . 88 11, prozrazují zdravý smysl pro historickou pravdu. Fresnelz', „Františekř Baco,“ „Bohumil Vilém Leib 'm jménem uveřejniil Gerbert (SS. ], nítz" — 9. av nec (Lorenz), theologa Pod publicista něm., n. 1753 v Donauwórthu, redíg. od 1,04—230 spisy, Ml. 132, 4 pro dějiny hudby „Mtmc.h Staatszeitung“ a „Miinch.ge1ehrte důležité jež 906 protin.) podobným dřívějším Beitrěige“, upotomvSalcpurku„ OberteutscheStaats spisům jeví veliké pokroky co do značení intervallů zeitung“; sp. „Lebensgeschlchte Josephs ll.“ v notovém písmu dvouhzlasého zpěvu (t.zv.a začátků „“.organum) Ztěchto a více čtyř místopisná dila: „Beschreibung der hochfíírstl. hlasého íiller („H-s echte u. erzbischófl. Haupt— u. Residenzstadt Salzburg“ spisů uznává však Hans 1792, 2 sv.; „Beschreibung des Erzstiftes und unecht e Schr. íiber Musik“ 1884) na základě
Huck — Hudeček
107
pilných studii rukopisů pouze nedůležitý „Liber de řádu Piaristů, nar. v Praze 22. března 1795. Po studiích akad. gymnasia vstoupil do řádu Piaristů. harmonicainstitutíone za pravý; der Musiktheorie“, 1898, n, Riemann vyvrací („Gesch. částečně Nej ejprv e byl ředitelem hlavni školy v Benešově, kde přednášel řadovému dorostu morálku s pasto vývody Miillerovy a připisuje H-ovl .-930 též cenný spis „Musica Enchiriadis“. v kl. rálkou a katechetiku s pedagogikou. 1832 jmenován Sv. Am Hucka1.1:'. r ví n, “u.1848 v Ulmu, far. ve Schmie
chenu ve Vlrtemb.
„Der erste Bussunterricht
prefektem Hradci, kdež působil až gymnalsiak,v ]indřichově yodešel na odpočinek. Zemřel r. 1865 v .Hradci. H. byl horlivým
in vollst'and. Katce esen“ 1885, vy stoupencem Hegelov m a jako takový byl ve spo 1 Podle H-a zpracoval A. Dostál článek jenísprof. HanušemaBratráán..kem Prostřednictvím
Hanušovým seznámil BN mšíříti vou. Své ?. „Způsob svátostiypokáni" „stPastýř přípravy 1893 '—k přijetí" t., včaso. n. 1 adikál 1'11názory snažilse sei s(marně) i mezi měžstvem jlhoěeským a ve škole. Pro tyto věci, ve Vimbuchu v Badensku, dr. theol., ve výsL, farář v Achernn (Badensko); sp.: „B'of. ogmenhisto— akož i soukrom eživot měl nepříjemnosti 5 před rischer Beitrag zur Geschichte der Waldenser“ ' .stavenými. <1,Stručné životopisné črty pre „Ubertin von Casale u. dessen 1deenkreis“ Sektů dor. Hradciv 1848.(jindř. Hradecprobuzení. 1902 mvj. dobách far.HůckTheofil, v Hiittenhelmu n.v 1857vGriesheimquilsasku, Els.; s.:p „ . Karl
Nežnárky
1930, č.
13). /N m.!
ledna 1900 1877byvlev Věrovanech u Tovačova. Gommenginger,Er1ebnisseu. Arbeiten einesa rikan. n. 29. 7. července Brně vysvěcen na kněze. Missionars“ 1900. R 1906byl promován na doktora bohosloví ve Vídni
HiickclhelmJanrriFerd iannd,
n. v Suttropu
jako vyššího Frintaneum).0 ústavu vzdělávacího pro kněze u sv. člen Augustina dr. 1908dor. 1919 byl profesorem ového zákona na biskupském bohoslovném ústavu v Brně. Od r. 1919“ je profesorem téhož řětuedm na Cyrila-Metodějské fakultě Ubeer den Unsterblichkeitsgluauben bel nclen alten vOlomouci. Knižněvydal: „Sv. Jana oštolvElesu“ , Čiriechen u. R6mern“ „Der histor. Charakter der Apostelgeschichte" 1908. Brno 1909 (rec. ]. L. SýkoravvČ D. 19093 Dr. uck gon 1852v Mendenu ve Vestfál Ed. Dominikve„H1ídce“ 1909),„Obrazszychodu“ sku, dr. fil., ředitel reál. ymn. v Patschkau ve (podíl Dědicttvi sv. Cyr. a Met.“ na rok 1915, 9116 72, „Vlast“ XXXll, 1915-16, 644), Slezsku ;vf.: „Politik der Stadt Mainz 1397-1419“, 1878; „ ar Erzbischof ]ohann ll. Urheber der „Za časů Kristových,“ Brno 1915. Důležitější ve Vestfálsku, dr. th., učitel nábož. ve Waren dortu ve Vestf.; sp.: „KathoL Apologetik" 1897, „Apostelgeschichte, Ueber Erkláru g“ 1902,
TódtungwHerzogs Friedrich gebiihrt von Braunschweig?“ „Obrácení svatého Pavla,“ Hlídka 888;„1che Bedeutung der Reliiion pojednání:a 1910; y; a ostraka,“ Obzor 1910; in den sowzialen K'ampfen der GegenwartP“ 1 2; Šalomounovy, Hlídka 1912, „Svědectví josefa FlaviaoKristu“, Hlídka 1913;„Procházk biblickou 95 i.ibersehene Ursache der heut. Agrarkrisis“ květenou," Poutník jerusalemský 1917— 922; „ „lsíine Hudal Alois, dr. th., n. 1885 ve Št. Hradci, rodnostnl a náboženské poměry ve Svaté zemi a naděje sionismu, Poutník ]erus.1921; „Mohamed prof. theol. fakulty ve ŠvtyrsíknřěmHradciD, i|:la1:>.edom. a,lslam“ Poutník er.us 1 Několik slov prelát, rektor _sittl.1deen des Animy Spruchbuchems“ 1gp'" 14; „Einleitung obuddh ismu a theosofii,“ Hlídka '1619; „Tue Petrus,' Hlídka 1921; „Salvator mundi,“ Hlídka in die hl. Biicheer 7d. Alten Testaments“ 1920 (rec. KD. 1922, 7) —.3 vyd. 1925; „Die 1924; „Jenežllsutí e počal Pannyz Ducha Marie,“ svatého," Hlídka Hlídka 1927; serbisch-orthodoxe Nationalkirche 1922(rec. ČKD. „Apoštolskýsllsněm,“ Hlídka 2,62); „TatkatholizismusAnsprachen an Akade „Mandeové," mgiker"51923; „Missa papalis"1925.
hudba církevní víz církevní Eliáš,
Srvn. ČKD. Hlídka 1930; „Apoštolské cesty svatého Pavla,“
Poutníkv _Ierusalémsklvl19 „Svatý apoštol zpěv111.,33n. Pavel Athénách,“ a hlubinlu13093ó'.
d' Huddeghem 1. Em. Marie
Glslenus
Hadria
Hudeček 1. akub,
děkan a farář v Huštěno
n. 1793; již jako klerik stál vit ich (polit. o es Uh. Hradiště), n. 15. září 1871
elči (polit. okres Vyškov). Gymn. studia konal mužně po boku svého biskuupa v boji za práva cirkve, i byl za to vládou francouzskou odsouzen v arcib. semiinářiiv Kroměříži. Bohosloví studoval k službřě vojenské; vysvěcen Gentském; byv na. kněze bšl v Olomouci. Po vissvěcení (1195) působil jako ko Pí ma .prof. sv. v semináři přispl operator v Něm. ibině,Odv Kyjovlěo, v Hornípůsobil Hyn 1ně a v Uh. Hradišti. r. 19101—915
značně k v etr dáníFrant. d11a Xav „Synodicum jež čjako exposita při filiálním kostele v Huštěnovicích, .Ftam t.) 1.—830 zpracoval m(.v Belgiculm“,
2. Fe r dl n a n d, n. 1796, zakladatel mlssle Mitssour ske, jehož(Hortus život napsal Aug Rubu35 Lerrocquy, někdejší Hude S. Mariae, .M.,Gen cist. opatství v Oldenbursku, v bisk. rémském, založ. 1232, poslední mniši postoupili je 136 bisk. 1538výnosné započala c1|ářstva ršchlátVÍ jeho zkáza.Miinstetrskému, Opats ví H. odmělo
tkalcovství vyznalkise udec mniši rantišek , n.i ve sklomalbě. v Molenburku 18.Moravě, stud. theol. v,Brně vysv. l 190 katecheta v Židenicích u Brnaa, 1918 far. v Brně Zábrdovicích; již jako kaplan přispíval do časopisů nomiletických; získal si zásluhy Svou charitativní činnosti a opravou kostela a staré budovy farní v Zábrdovicích; jako katecheta založil r. 1910 spolek pro stavbu chrámu pro .idenice, jež jsou
částí farnosti Zábrdovická. — 2. Hubert,
přifařených do Uher. Hradiště. Když byla r. 1915 v Huštěnoviclch zřízena samostatná duch. sprráva, stal se tam prvnim farářem R 1893 byl jmenován správcem děkanství uh.-hradlštskéh0 a rok na to děkanem. -— Prvotíny literární uveřejňoval pod pseudonymemj. H. lebovský v brněn. „ bzoru“ v „Našem domově“. čl nků o věcech ná bož. a kult. uveřejnil v brněn. „Hlase“ , „Našinci“
avduchovnl Slováckých novinách't Knižn něvydalspis „Spolky správě“ (Knih.„eKazatel“ 9)uuroP bergra v Olomouci 1912 ("rec. v ČKD. 1912, 735).
Ve „Vychovatelských listech" uveřejnil r. 1918 po jednání „0 přičinách odklonu české intelligence od katolicismu“, ve „ěVstniku křest. matek“ (přríl. Slov. nov.) 1922 delší práci „Křest charita na ven kově“, v časopise „Za láskou“ v Brně 1925 článek kněz „O organisaci charlty“. -— Kdyžb r. 1924 za
108
Hudlice — Huebmánn
jména asketického „Na Hlubinu“ a vydal římské své dojmy a vzpomínky v knize „Pod římským nebbem.“ Hudllce, fara v díec. Pražské, ve vikar. Křivo klátském; osada patřívala k Počaplům, později k Berounu; 1785 lokalie, 1857 fara; kostel zasv. sv. Tomáši apošt.. konsekrován 8. října 1876 (viz „Method“ 1876, 135);patron: Maximilian Egon Fiirstenberg; data stat. (1928): 1118 katol., 37 ev., čs., 9 isr.; ob . čes. k“ exy k dějinám Velké Moravy 2Hudovemlk 1. Ludvík, hudebník a skladatel z annálů doby: Karlovců“ Dále napsal „Dějiny Velké Mo o",r-avy které vycházejí v časopise „Novy' slovinský, n. 1859 ve Stični, stud. bohosloví vLu _ e blani a v Mariboru, vysv. 1882,působil jako kaplan národ" v Přerově 9 dihoštl u Prostějova z dosti zámožné hanácké ro v Cellu, potom jako kapelník při katedrále Marl diny selské, stud. gymn. v Olomouci, jako oktaván borské, vyučoval zároveň chorálu v semínářiabyl byl odveden, vstoupil r. 1876 do bohosloví v 010 biskupským kolaudátorem varhan, složil několik mouci. Přím obílísuci k okupaci Bosny a erce dobrých. církevních isvčtských skladeb ; 1901 —— govíny byl povolán k vojsku a prodělal okupaci 2 H-ován]osefína (M.Eieonora),slovínskáskla “od začátku až do konc nce Měl pri ní zvláštní účast: datelka, 863v Eadovljící, 1881vstoupilavLu znaje dobře chorvatštinu byl přibrán k velitelství blani do řádu Vorši ek a působila na školách řá nejpřednějších vojů jako tlumočník a byl účasten dov 'ch; skladeb jejích jest na 90: latinská mše, při všech jednáních s povstalci, psal vyhlášky pro Te eum, mnoho nabožných, vlasteneckých a při volání a j. Nato se vrátil opět do bohosloví, po písni. euč stave, souč. spis. franc., vydal ve kračoval ve studiích a byl 1882 vysvěcen na kněze. ležHituostn'ch Nejprve byl kooperátorem ve Vsetíně na Valašsku, sbírce „Scienceet Řeligion“ pojednáni„ Les oeuvres 1p884 dlo lvanovíc za kaplana nadačního,—a de protection de fla jeune fille“. Hueber 1. Alf so. 8. B., n. 1668 v Ober odtudp1895 do Rychtářova za faráře. Psal o udá lostech zažitých v Bosně do Brněnského časopisu tratnachu v Hor. Rak., z. 1737, vydal„ Chronicon „.Hias“ Nejvíce se obírai studiem dějin a zvláště monasterii tegernseensis“ tři nejmenovaných spi sovatelů, z nichž slední žil v XV. stol., a po měl neobyčejnou znalost dějin lidu selského, jakož i městských a cechovních práv azzvyků. Zapobytu kračování až do 271 (v Pezově „Thesaurus A
ložen „Archeologický spolek Starý Velehrad", vě noval se studiu dějin doby velkomoravské. Ztoho studia vznikla řada článků a pojednání: v „Na inci“ aré Město Velehradem“ a „Starý Velehrad“, v obnoveném „Sborníku velehradském 30 „Velehradský klášter u Sušic'. . zk (1931) tehož sborníku se tisknou tyto jeho další práce: „Rostislavova & Svatoplukova církevní po lítíka“, „Paběrky ze studií cyr. met." „Otázka ve
svéhovlvanovicích napsal „Dějinylvanovíc", vnichž na základě pilných studií archívních zevrubně vy líčil poměry poddanské a náboženské až do roku 1848; rukopis plní více než 300 archových listů drobného písma (jest v majetku s novce H-ova, arcib. lesmistra v Rychtářově, Frant iška Hudečka). Dále napsal pěkné farní kroniky lvanovíca zvláště
need.“ 111.,„Bibl. 498—594);“.Vll „Vitaesynopsislsl. Bernardi“ (v Pezově Fi p.O .,B.
n. 662, archívá ř klášt. Melckého;asp. na základě archívu klášterního dílo: Austr Vídeň 17 722, 1743; z. 1725. — 3. Fortunat, Mín., n. v Neu U' urgu na Dunaji, lektor a chronolog řádu pro Ně mecko, 1670—1676 dómský kazatel ve Frisinkách, Rychtářova, sebral & částečně uspořádal materiál potom provinciál, generální definit, visitátor sou pro monografií svého rodiště Bedihoště. Přispěl sedních provincii, dvorní theolog knížete-biskupa články z oboru sociáln íoh do časopísu „Náš Do mov". jakožto znamenitý řečník byl horlivě činný ]osefa Klementa Frísinského, posléze zpovědník zvláště v devadesátých letech v Katolícko-polltické v Mnichově; z četných Mnichov jeho spisůóžš „Menologium 1706; Franclscanum“, l jednotě Vyškovskés dremStojanem.jenž byltehdy nilkmáo Of.,en „Dreyfache dess grossenCroníckhvon Ordens-Stiftersdem Francisci farářem v Dražovicích, a s .Kosmáknm, tehdy falchenOr faa.r v Tvarožné. Přednášky jeho, oživené histo so weith er sich in Ober- unddNieder—Teutschland rickými příklady, byly velmi oblíbeny. Mnoho také erstrecket“, Mnichov 1686; „Stammen—Buchoder pracooval v Národopisném museu Vyškovském. Po ordentlíche Vorstellung u. jahrliche Gedžichtniss stavy byi vysoké, silné, povahy přímé a otevřené. Hešlígen,$ee1igen. denen dreyen hh. Ordens—tanden, welche der aus h. Gross-Vatter Fran Zvyklý na vojenskou kázeň, dbal také přísně na aller pořádek v kostele, ve škole a vůbec v celé far ciscus. .gestíftet hat“, t. 1693.— 4. Hadrian .Aug., lektor theologie, :. 1767; d. „Trac ností; při tom však byl šlechetného, dobrého srdce. tatus historiae missae tomano-catholícae“, Mnichov Famíci utíkalikvětna1914otravoukrve. se k němusdůvěrou ve —3. všechJan,D zálebži 1758 — 5. (Huber) Josef, malíř, n. l730v1mstu, tostech.2.27. iuris canonici, Redem torísta, n. l 0 v Kostelci v Tyrolsku, vzdělal se v Salcpurku a podle děl uŠtípy na Moravě. o filosofických a theologie Brandlových v Praze, načež usadil- se v Tyrolsku, kých studiích v Mautern ve Štyrsku studoval v Římě kde provedlčetné obrazy náboženské;z 172 slovinský spisovatel, n. 1810,stud s vyznamenáním církevní právo. Potom byl pro 6. Ka jetan
lištích v Mautem a v
bonšti v Čechác. Roku 835 působil v duchovní správě civilní i vojenské, lyceum a mimo bohosloví Lublani, vysv. fesorem na řádo Piem 'ch uče byl filosofie povoáln &dodoŘmatiky tma a papežem X. Íymnasium, .1870 v Čemšeníku; píseň v„'Bleškojezero“ jmenován qualifikátorem nejvyšší římské kongre (1848), jež s nápěvem znárodněla, napsal několik menších příspěvků prósou í veršem do časo Ěace Sv. Officia čili lnquisice, později papežem ní.ca“ — eo ol,d sochař enediktem XV. ještě konsultorem kongregací Ori více“ a„ entální a Propagandy, úřady, jakých dosud žádný v Č. Budějovicích; azhotovll 1780 pro Třeboň sochu česky kněz nezastával. R. 1909bbyl enerální ka P. Maarie na vysokém podstavci se třemi posta pitolou Redemptoristů zvolen gener ním konsul vami světců, stojící před starou radnici. — 8.M torem Za svého pobytu ve vlasti byl hledaným tyáš, sochař v Příbrami; zhotovil na Svaté Hoře kněžským exercitátorem; vydal tiskem postní ká r. 1692 skupinu „Ukřižování“, v letech 1699-1701 zání „Trpící údy Pána Ježíše“ (příl. „Kazatelny“ sochy na balustrádě dolejší terasy a 1702-5sochy na Pražském por or.tálu sv. 5., vaso: Pelhřimově čiánkův Huebmann Šim on 0. S. B. kl. Admontského,:. ktol. 1906)ařadu duchovenstva". Z „Hlidce“ tma pak byl dopisovatelem katolických novin a časopisů, ze 1676; jeho šest spisků asketických vydal Vicher 1890
Huebmer — Huerta
Huebmer Hans, n. 1897 ve Vídni, od 1923 re daktor časop. „Reichspost', píše studie kulturně politické, feuilletony, n_ove1ya j. uebpauer fil O. S. A., 11. v Au (Ba vorsho 1649, lektor kan. práva acírkev. dějin na
109
kterou zachytil ve svém díle Skála (IV., 306),
1
H. „řemesla krejčovskéhď. jisto jest, žejížr. 1334 vstoupil se svým bratrem Pedrem do služeb dona Baltazara de Marradas, jenž ve Španělsku a Mi lánsku sbíral vojsko pro panovníky habsburské, ve válce furlandské, kterou vedl arcikníže Ferdi | eceu Mnichovském, a far'. provinciál; po zru— du v Bavorskupřevor stal se v Hummelu; z. dinand s Ben ča,1y .na straně habs 1825; sp.: „Assertiones de universa theologla“, burské pod Maírauasem a Dampterem, najav na Mnichov 1779—90;„ onspectus iuris ecclesiastíci své útraty prapor y. Vynikl vojenskou prozí universi publici et privati Germaniae et Bavaríae ravostí i osobní statečností do té míry, že si rychle usibus accomodati“, t. 7 získal oblibu i důvtru dvora císařského; od té doby Huelgas (Santa Maria Ia Real de las H.) u Bur postupoval v hodnostech: byl jmenován ryt'nistrem gosv panělsku, proslul' kl. cisterciaček, založ. p ýšen i svým bratr trem Pedrem od _.
1187 Alfonsem V111.Kasti skžm. Abatyše měly a Rudolfa II. do stavu šslechtlckého, a jeho piirozený dosudduchovní částečněi světskou mají jedine né privileje, yl mu rozzmnožen sagolepšenemzZa Vaidštejn vák fur spřátelil se valy jurisdikci (ve 13.vykoná stol eti l;ndské dovolila si jedna z nich v důsledku toho dokonce a r. 1615 přišel do ech jako famillaris Vratislava onína. Tu seznámil se s váženou rodinou pry:1i kázati a zpovídati); nyní má konvent as 25 vohradských z Kolovrat & s jiným českým pan— čle Huemerl. Adalbero 0.8. B, dr. fil., prof. stvem. Slibné styky s vysokou společností českou vKremsmiinsteru, n. 1868 v Kirchdorfu (Horní byly přervány náhle, když H.u nesl Maří Magda Rak.); sp.. „De Pontii Meropii Paulini Nolani re ovdovělou hraběnku dceru tměito Judity metrica 1903; „Alexander de Villa-Dei und das zlenu, Kolovrat, & dal se 3 niczedSerynu, ddativ Linci;
„obmysly svými španělskými“ H. Alphabetu?m 1904; maius“„Altmann 1904; „Gibt es einenz Vers „„My/90; v. St. Florian, Pád. ne' více sobě. Manželství, takto á_Ská1a),uškodil ivně uzavřené, bylo ne tastné, a ani později nemohl'již H. nijaka ničím des 13. _Iahrh." 1905; „Eine Ars minor des
au.hsdem14]ahr.191i3—2.Jrí..,OSBře ditel hudby v Kremsmůnsteru, n. 1837 v Grůnau v Hor. Rak., sp.: „Pflege der MusikimStiftKrem miínster“ 1877; „Die Musik in Ober-Oesterreich“ 1890.
překonati nepřístupnost a upjatost českého panstva vůči sobě. Roku 1618 na úsvítě českých bouří ná
boženských a stavovských objeví se znovaH. v Če chách a vstoupí do služeb císařských. Odtud po
jehoprodělává vzestup. Nejdříve bojuje Huen Mikuláš 0 Carm., koiem 1484;v dal; sčíná nímž tažení od poč pod Bouquoyem, Když byl „Le grand voyyage de Hierusalem“, 2 svaz., aříž císařskými dobyt Písek (26. IX. 1619), ustanovil 1517 a 1522; prvá část čerpána ze spisu Breiden Bouquoy H. správcem města a dal mu ruce jezdců. H. statečně bránil Písek roti hr. Mans bachova, druhá : Vincence Bellovackého. feldovi, který jej obléhal (od 21.X. , aačkoliv po Hans, dr. fil., rektor v Gescheru, Vessetf.,stavení n. Hůer 1891 vHeemsenu v Hannoverska; bylo neudržitelné, odmítl velmi ostře Heimat Coesfeld u. UmgeDun“ 1922; „Fůrstbirslchož ivtípně jakékoliv jednání o podmínkách vydání
Christoph Bernhard v. „Han Galen seinGew Baurmelster Konečně, kdyžzavzbouřil se jeden z pra— Peter Pistorius“ 1923, ndel u.und ,die města. porců pos ky a H-u ja,1 tu teprve ostatní dva Grundlagen der geschichd. Entwicklung derlDeštadt hejtmani vydali městozaMansfeldovi s podmínkou svobodného odchodu. Avšak H. bl předán Mans „Heimatkalender f. d. Coesfeld“ 1926; (od 19vg: ) a„Heimatka1ender fiirKreis das ieldovl a odvezen do Plzně. V době svého věz Emsland“ 1925. nění v Plzni vede tajné jednání s důstojníky po Huerga C p r i a n, d e la, člen cisterc. opatslvi sádky mansfeldskě o vydání města císařským. No ales ve panělsku, učil v řádové koleji v Al V říjnu r. 1620 jest H. zase na svobodě, nezname cal, později na universitě; pro svou učenost na jakou cestou, asstává se prostředníkem Bouquoy zýván „HIspaníae Phoenix" , měl veliké jazykové ovým při vyjednávání s Mansfeldem o vydání Plzně, _znalosti, psal komentáře k četným knihám Starého a akcí, kterou začal na svou pěst v době nedo tNového zákona, jež většinou vyšly tiskem; mimo brovolného pobytu plzeňského, vede velmí obratně listopadu zůčastn ní se úspěnněooperací cí lsp. nezvěstné nyní dílo „De ratione mustcae et dále.
volska v záp. Čechách protivem Mansfeldovi, instrumentorum veteres Hebraeos“. H rta 1. Feulsu ix,apud Min., s. „Estado geogra sařského velí císařsk mu oddílu před Tachov a donutí lfíco, topografico, lestadistico, istorico-relígíoso de la 8. ydoApostolica Provincia S. la,regorío M.“, Hinond 1865. sparde de španělský malíř, n. 1645, působil ve Valencii, kdež :. 1714, velice nad my, avšak bez náležitého vzdělání; byl velice obl ben a zahrnován zakázkami; provedl s pomocníky svými hojně obrazů pro kostely svého působiště akož i v okolí. — 3. ]uán de la, špa nělský sochař,n . v Daroca v Aragonii, :. pol nepochybné ve Francii; z jeho díla zachovaly se pouze trosky: „Zvěstování“ v kostele v Miěges;
tamní posádku ku vzdání. V ohledu0strategickém
Ě ansfeldovi tento činznemožněna rozhodnéhokaždá do větší u; akce edoby je a jeho po— sice v západních Čechách byla prohranou. H. byl povýšen na nejvyššiho vachmistra; zatím však dobyt bouquoysky'mlidem znovu ísek a .ustanoven dočasně správcem města a všech jeho statků, pro— zatím ovšem jen k ruce královského flsku. Po smyslu konfiskačního listu císařského (25 1.2016 20) pověřil kn. Liecntenštejen H. funkci konfiskačního komisaře, aby u al se jménem císařovým a k jeho ruce statku' ze země sběhlých účastníků povstání,
dvě 01 skupiny (nyní Huertapo v museu e.—) z o„Božíaho triuhrobu“ de Hoeíf do správy královské, zinventa cházel z katolického erbovního rodu van hoef Herte, převzal risoval ajepředa je k komory dočasnému spravování spo nepříliš bohatého, jenž držel statek Herte v kní lehlivým osobám. Tak opatřuje H. některé statky
žectví Limburském. art in . narodils někdy poč. 2. pol XVí. stol. vMadridě, kamž přestěhoval se jeho otec nebo děd; tato větev se pak úplně pošpanělštila a psala se de Hoeff Huerta. O mládí H. neví se ničeho, podle souvěké paměti české,
uprchlé šlechty v kraji sušickem, kdež jeo
roku
1620—1624 gubernátorem a velitelem posádky su šicke' e. V únoru r. 1621 jednají s ním znovu tajně
velitelé Mansfeldovt v Plzni o vydání městaspod mínkou císařské milosti a zaplacení zadrženého
110
Huerta
sám si osoboval (vaření piva, prodávání piva a vína); na řídil, aby mu měšta é dávali každého týdne tahuje, a H. jednání. podle jeho přání "pokračuje dalším nezávazném Odd 1621 do vpoč čátku zvláštní plat, 20 tolarů říšs. a jiné. Zdá se však, roku 1622 jestH. zase v polibs aMarradasem, ope že H-oví pomocníci, hejtmani, byli vynalézavější ve vyssávání poddaných, než sám jejich pán; tak ruje proti0dr.1 Orlíku2,2-1626provádí TáboruaTř rc zvláště zemanský dobrodruh jihočeský, „šelma“ — boní va jižních zmocníČechách se Mírovíc. jako reformační komisař na základě mandátů cí Mikuláš Čejkovský z Čejkov. Že však vláda H-ova sařských protireformaci v některých městech čes v Písku nebyla zcela nesnesitelnou, ukazuje fakt, a se svými kyrysníky zúčastňuje se velmi že právě v této době byly osídleny opuštěné used přathněnáboženských exekucí „Liechtenštejnských“. losti, počet obyvatelstva vzrostl a že po vybavení Písku skutečný finanční stav města nebyl nijak Toutočes činností zaopsalse u protestantských riků eskýc ch jak „jzíílv vaý aúhlavní stranyhisto p - rozvrácený. Téhož roku dostalH. od císaře anství Dobříšské; současně připomíná se v drže statku nepřítel“ (Skála),národa a pozdější dějepisci zobojí něho „škůdce českého“ vůbec.učinili Po Kolineckého, ílory Kašperské, Královského Hvozdu; pi za 9000 pravdě sluší "doznati, že H. pravidelněv ždy vee statku Bílenice (u Písku řejně vybízel po dobrém, aby „všichni ke katolické zl. rýn. dům Gryspekovský na Újezděupřl Menším víře přistoupili, domlouval a znovu napomínal; městě Pražském, r. 1627: a.33000 zl. statek Zi když pouhé domluvy nestačily — a bylo tak často hobce (u Písku); téhož rokuapostou en mu odM ar — poostupoval potom H. násilně: vězněním rych radasa statek Buková Nová (okr očátky). :: při tářů, radních a jiných předních mužů, rozsazováním pomíná se jako držitel 3 domů v Klatovech, roku 0 mu od komory král., na srážku jeho jezdců po domech konšelů ajinýchmměšťanů.Ten to a:28 pro válečných pohledávek, zabavené zboží po Ot. Perg donucovací sice rychlejší hlučnější lerovi z Perglasu Velhartice a Mokrosuk (u Su úspěch, nežžsystém klidná měl a trpělivá práce aprotirefor mačních kazatelů. která právě těmitoH. zásahy šice) spolu s Nemilkovem, statkem patříctm někdy byla spíše přerušována & znemožňována. ale ko L.ukavs kému4;22 z Lukavice všepřenechány zacenu velmi (Bílek, 578); —1630 mu nečný výsledek nebyl úměrný morálním a hospo nízkou dědičně statky Kaplířovské: Milíč n, Vlčkovice, dářským škodám, které nutně plynuly z tohoto stupu: násilně obrácení jínověrcí zůstali v nitru Broumoviceda Neustu u pov se zbožm veškerým; O rží vlnící, ležící za Koš'ř v Táboře nepřátelštíakcírkvi nadále, &zatvrzelí raději opouštěli domov. vylidňovala se města.jeetš tě štěs vyskytli se vždy mužové, kteří z lásky k lltdužea vlasrtní důmdKaplířovskýa Hladíkovsxš. u Neprávem, se zdá, držel sttatek (u šíce). Sna býváním majetkus oupalStrkovice II. i v hodnostech. již vrre dovedli aspoň 2 částí napravíti povážlivě vý jak střelky Huertovy vojenské přímočarosti a netrpě-r 123 byl zaasvé tskutky válečné jmenován císař livosti. Stačí zde jmenovati výtečnéhoknězeavla radou válečným a zřízeným nejvyšším, čllí stence Vojtěcha Chanovského z Dlouhévsi. jako ským plukovníkem nad 1000 jezdců. osléze roku 1628 protireformační komisař působil H.: od poč. roku povýšen cís. majestátem do stavu panského, stává 1623 v Sušici, v Písku se svým ka lanem anem se baronem české země, s přídomkem .,z Velhartic “. Batistou S. ]. , 1625vDomažlicích, kdež zvláště dodati,říz'nivcemcírkve, že H. v pozdějších letech oprojevil seš zvláště řádů: spolu v krátké době provedena protireformace, v první Třešba ' řadě zásluhou katolických kněží, kteří zde každo s jíntýml dobrodinci (Polyxenou z Lobkovic aFre denně kázali a ponaučovali lid ve víře, téhož roku bonií : Pernštejna) zakoupil v sousedství bývalého v Novém Bydžově; od 12. vm. 1625 v',žatcl kdež luteránského kostela nejsvětější Trojice na Malé v lednu 1626 dochází k násilnostem vměstě, jehož straně v Prazeorozsáhlý pozemekna stavbu kláštera posléze ujme se Liechtenštejn a odvolá H.; od dubna pro bosé karmelitány; 1624 daroval do červen 1626 v Kutné Hoře; téhož roku refor karmelitánskému dům roku Gryspekovský na klášteru Ujezzdě; muje H. v eLounech. V této době jest H. na vrcholu r. 1631 poskytla jinými katolickými pány značné své moci. Hned po nešťastném konci povstání če peněžité r. pomoci Hiberniům čili irským františkánúum, 1629u iv Praze; roku 1635dar ských stavů protestantských neopomenul žádne pří kteřísse ležitosti, aby se obohatil; nelze tvrdíti, že hro dva domy jesultům k založení koleje v Klatovech. madil statky podvodně nebo úplně bez zásluh, ale Ale íjinak přispíval na účely církve. Dědičkou nej větší části svého jmění a teměř všech statků usta ovšem poměry tehdejšíH. samy vybílzely, využity a zneužity. zbothhal vně abmybyly mzpůw novil (7-.!. 1638)s vou adoptivu, šlechtična Annu sobem, že vystavil komoře královskičnesmírný účet, Marii Vejdovnu z Moldavy. Téhož r. 13. prosince kterému pravděpodobně neodpovídala skutečná vy umírá a pochován jest v kostele u P. Marie Sněžné dání: jednak za udržování svého vojska, jež však v Praze, před oltářem sv. Františka, kdež mu fran často vydržoval lid městský a selský v těch kra tiškáni zřídili náhrobek, jako „pánu svému mílo stivému a příznivci úcty hodnému“. Po jeho smrti jícih, kamž byl H.peníze, vysílánkteré jako prý protireformační ko byla — ze záhadné přlčlny — vzata celá pozůsta sař; jednakza Líechtenštejnoví zalpůjčil na hotovosti pro potřeby zemské. Na splá lost dovytčeny sekvessnejsou),a tru prýa pro zločiny císaři cení těchto obdržel od císaře řadu statků, od (které teprveza rokproti přičiněním ňatých rebelům; kromě toho H. se sám zakupoval, nejvyššího mincmistra Viléma Popela z Lobkovic platě vždy hotově pouze jednu část král. ko omoře, docíleno bylom íd sdi kou &komorou královskou a ostatek srážel si na své pohledávky. Tak pře porovnání, jímž eÁlnně Mlarií Huertové bylv pone devším král. město Písek, které nejdříve spravoval chány statky Velhartice, Neustupov a Miličín. Když k užitku král. fisku, bylo mu, spolu s jeho druhem se provdala za purkrabího V. z Donína, dostávají donem Filipem Arrizagou, postoupené celé, se všemi se i tyto do. českých rukou. — H. y synem své statky, v zástavné sumě 110.000 zl. hotově spla doby, která viděla tollk kondotlerů; ale nebyl z těch tlll pouze 60.000 zl. a zbytek porazili si na své největších. Z nepatrných počátků vyšvíhl se osobní služby císařovi. Arrizaga pak brzy ostoupilH—ovi statečností a neobyčejnou houževnatostí povahy na “ H., jak ukázal SedláčekyťD Dějiny králov. přední místo v prostředí a kraji mu cizím. Štěstí kraj. m. Pískuí., 158), dovedl těžitl ze mu přeje: stává se baronem země a jednímz nej všeho: měšťany omezovzal ve svobodách, z nichž bohatších velkostatkářů v Čechách. Tak na venek. mnohý artikl, král. privilegiem měšťanům zamčený, Ale jinak je stále „homo novus“ a ve své nej žoldu. Liechtenštejn, ze zřejmých důvodů, věc pro
...
:.
Huesca — Hufnagel
111
vnitřnější podstatě jen podvelitelem Marradasovým bisk. Avrancheský, resignova11699, načež jmenován a Bouquoyovým a byl by podvelitelem kohokoliv opatemjesuítském Fontenays m, žíl:. od 1701 v grofesním domě vsk aříži; 1721 téměř lletý — jiného. typ emširvškonavatele; smysl mu pro chybí. vyšší jsa roniknut hlubokou vírou, snažil se H. hájiti vedení ajestvůbec rozhled duševní účelu : e tvrdý; nešetřil jiných, neboťnešetřilnikdy sebe. křes anské náboženství; k tom outo logikou, vlastní mnohým parvenuúm, vy_ „.Demonstratlo evangelica“ 1679; „_Censura philoso auestiones Alnetanae“ světluje se jistá omezenost i urputno tv jednáni, 1iae Cartesianae“1689; S90; „Traité philos. de la falbessse de l' esprit jež začasto odpuzuje. Společensky zůsstalpřirozeně osamocen na své hejtmany. Česká společnost ka humain“, (vyd. 1723); vesměs v Paříži. V prvním tolická, vlivem domu lobkovického, brzy se odvrací spise dokazuje proti Spinozov., Hobbesovi a od přišelců. Pohromy českých protestantů přináší j. naprostou pravost spisů 8.1NZ., proti rabínům nutně s sebou katastrofu národního majetku; tra vyplnění messianských proroctví, proti sociniánům dice příbuzenské a majetkové jsou ještě dosti Silné a H. rotíovi hlavni vztah těchto proroctví na aby uchvatitelé nebyli v lásc . není ob Krista, z toho pak dovozzuje, že ježiš byl Bůh a líben, zůstává cizincem, vojákem tvrdého chování; Mesiáš, a že křesťanskénáboženství jest pravdivo. vadí posléze temný stín, jenž leží na jeho rodin Přes některé dosti podstatné slabosti nepozbylo ném životě. Ale je trpěn; především také proto, dílo_ toto dosud ceny. V ostatních třech spisech žes 'akousi drsnou upřímností vykonává menší projevuje H. nesprávnou skepsi o možnosti abso i věstší úsluhy domácímu panstvu, zúčastňuje se lutního poznání rozumového a očekává pravdu a nezištně nákladných podniků katolických, jakož jistotu jediné od zjevení a milosti. Vydal Origenův i proto, že hledí se přizpůsobiti okoli; nesluší za spis„ omm. ín Scripturam “2 sv. ouen 1668, pomínati že naučil se česky mluvíti a psáti dosti ob Pař. 1679, Koliin 1685, Frankfurt 1686; v úvodu stojně. Ěrotestantským lidem českým byl ovšem důkladně Origenův život i jeho učení. H„uetar poberta“ nenáviděn hluboce, že jako ve nalíčil psal také svoji autobiografii popřikladu„ Vyznání“ litel jízd Liechtenštejnských nutil jej „ku promě sv. Augustina: „Commentarius de rebus ad eum nění náboženství evangelitského't Než bylo sou pertlnentíbus“ , Amst. 718. Huět Konrad Biilsken, hollandský theolog a zeno, aby H. neodnesl ničeho ze země, do níž přišel s prázdnem. Ohromné jmění po jeho smrti spisovatel, n. v Haagu 1826, st ud theol. v Leidenu, se rozpadne a přejde namnoze do českého držení. Lousanne a enevě, 1849 pomocný kazatelv Ut rechtu, 1851 kazatel valonské obce (Waalsche H Srovn. oba naučné slovníky a cit. knihu Ěedláč—K Kerk) v Haarlemu; stál na nejkrajnějšim křídle k- QHuesca, hl. město stejnojmenné provincie v severo tak zv. „Leidenské školy“ a potíral se sžiravvým východním Španělsku, někdejší starořímská osada sarkasmem theologíizprostředkovaci; jeho„ Brieven d. 1763) vzbudily Osca, vyskytá se jakožto biskupské sídlo po prvé over den Bijbel“ (1857, 2. 589 sněmu oledském; prvním biskupem veliký odpor; 1862 vzdal se svého úřadu, stal se byl Gabisníus; H. Quentin tvrdí však, že před ním spoluredaktorem časop. „iGds“ a „Opregte Haar tu byl již biskup Elpidius (.,epíscopus Ostensis" , lemmer Courant“; posmíval se všem formám náboženského života a stal se úplným skeptikem, recte „0scensis“).Rjenž odepsal synoda snesení v2.Huesce sněmu To ledskhoé 527 98 po nařídila se nevzdalc,zcelaldeje Boha;z1886 v Pařríži. in S. 1., misionář v Malabarsku, konaná ve 2 kánoRnech, aby každeho roku konaly být uetlin se diecésní synody, a vydala některé disciplinární potom prof. "morálky a círk. práva na různých předpisy; v době vlády Maurů od7 0 :. 1761; moralis,“ něm., Pruntrut 17 sp. „Elcmcnta theologiae kdy Pedro [. města dobyl, řada biskupů byla fakultách přerušena, na jejich místo nastoupili biskupové Hufam,čeledi hbr. Chúfám,jeden synů26 Benjaminogch, Hufamovců, ze Num. 9 v en. Aragonští se sídlem v jacce;ood 10 bylo v H-e praotec opět biskupství, jež náleželo k círk. provincii 21 nazýván,sePetler, maliřbelg.,n.1769 v Gra Tarragonské, od r. 1318 pak k círk. provincii 46,Hutfelva Saragosské; 1851 bylo s biskupstvím H-ským mmontu,stud. na akademii v Gentu (žák Herreynsův) & v Paříži; provedl několik obrazů pro kostely spojeno formálně biskupství Barbastrovikáře (v.,1. spravované zvláštním apoštolským cm.916_), '—'U
V Il-e založil Pedro IV. 1354 universitu,
vGera jež byl—a _N
stal se ředitelem akademie v Gentu;
Hůffel'jan, protest. theolog něm., n. 1784, 1845 sloučena s univ. Saragoss ss.kou Vgotické kathedrále z 15. stol., dokončené 1515, jaast ala bastrový hlavní oltář s reliefem „Ukřižování“ od badenšjíýesen evang.rada Geisthchen minisuterský radadesa vrchní církevní„ Dam. Formenta(v. IV., 173);chrám sv. Petra, zbudo (4. vy"d. 1893) "& „Der Pietismus eschichtlich u. v Karlsruhe. vaný v letech 1, jestpna jednou z nejstarších (1846)_; ..z 18 H !ferlbeleuchtet“ pam mtáek románských ve Dat kírcliiilich 1. liř í dr. fil., univ. prof. vPaderbornu, rnhard v. Clairvaux“ statistická (_1922):88.000 katolíků, 173 fary, 240 kněží, 11. 1851 t.; sp. „Der h . 1886; „Korveier Studien“ 1898; „Akten des fiinften 245 kostelu a kaplí, 62Fřeholníků a 356 řeholnic. internationalen Kongresses kath.e1erh ten zu Huselt 4(vyslovz yé) LF ntišek, filosof franc., ve Villeau (Eure-et—Loire); stoupenec Miinchen“1901;1880—82„Histor.jahrbuch“; Bordasův (viz 11.,363), byl 1831—45 prof. filosofie
1922.1830, — '.prof. Hojes.na jul. univ. Alex.v Herm .v 190 Musi vGentu; pro bludná mínění propuštěn, povolán z. chové Bonn do Srbska za vychovatele Milana Obrenoviče; eirta rea'g zur Geschichte der Quellen des eutschen Kirchenrecht51863. :. 1869 v Paříži; sp.: „Histoire de la vie et des zp.: ouvrages de Bordas-Demoulin“ 1861; společně Huinagel 1. jan jak7u,b a' kanovník v Eichstáttu, n. 1706, 770;s far. „Vade mecum s uBordasem vydal “l;856 srv 11.,„Essais 363. sur la réforme uetlus)catholi Petr rituale, mappa scilicet zgeographica totius dioece Duaeniel, n. 1630 v Caenu v_Normandií, polyhistor, seos eichstettensís specialibus mappis et serie chro jenž vyznal se téměř ve všech odvětvích vědy; Eichsta'tt ,v. eichstettensium ílnlusmtrata', 6517 episcosporum 1670 spolu s Bossuetem vychovatel dauphina; nologica 1674 člen franc. Akademie, 1676, již 46 letý, přijal prelát kláštera auĚustíniánů-eremitú v eBrně.„Narodil svěcení kněžské; 1685 bisk. Soissonsky, 1689 se r. 1624 v Eisenstadtě, v 17 letech vstoupil do
112
Hůfner — Hugenoti
Hůgel Fridrich, baron, syn Karla Alex. Anselma konventu augustiniánského v Badenu, filosofii studoval na universitě vídeňské. Po dosažení baka H-a, rak. vyslance ve Florencii, n. t. 1852, filosof lářství ve filosofii stal se převorem bádenským. náboženský a biblický kritik, od sedmdesátých let. Sůčastnil se r. 1654 gen. kapitoly řádově v Římě, min. století žil v Londýně; pokládán za hlavního mluvčího katol. modernismu, sp. „The mystical dkud Úřad se dostal do bměnskéhor vikář. ten zastával až do konventu 1661 kdyjako byl ElementofReligíon“ 908; „Ěssa] sland addresses the Philosophy of Religion“ 926 zvolen převorem a prelátem téhož kláštera. yjako on Hugeelmann Karel Gotfríd, dr.1jur, mř. univ. prelát se zasloužilo povznesení klášterního hospo dářst.ví bouřlivých Pilně se i zasedání úč4stnil daňových(167), sněmovníchůěednání, zvláště až na konec resígnoval & odstěhoval se( do Vídně, kde tragicky skonal, byv rozsekán ve Schwechatu Turky po osvobození města Sobieským 0683). H. zanechal po sobě v archivě brněnských augusti niánů velmi zajímavé zápisy, jež možno rozděliti ta kto: l. verse klášterní historie, vlastní paměti
Řroní. ve Vhlidní, 1879 t.;lur _sp.:Canonici“ „Die Deutsche onigswahl 'm n.Corpus uris | „Dle Concordantia catholica des Nicolaus Casa- nus“
Huegnner Leonhard
OSB. kl. Einsiedelnského.
n. 1874, red. od 1911 časop. „St. Meínradsraben't
Hugenholtz Pe tr Hermann, hollandskýevang. theolo, 11.1834v Rotterdamu, 178 farář t
zv. ederl. Hervorm. Kerk“ na různých místech, oblsahpjící cenné zápisy o moravském urbář pořízený Hufnaglemsněmování a rejstřík posléze v Amsterdamu, založil 1878 „svobodnou k němu. Srov.]anetschek. Klement, P., Das Augustí obec“ v Amsterdamu se 300 stoupenci, jichž počet. vzrostl znenáhla na42000; vyd. asopls „Stemmen v nter-Eremitenstift S. Thomas m Briinn (Brno,preláta 18 Neeumann, Aug. P., Z pamětí uit de Vríje Geemente",lcí_1em jehojcst „pěstování Htufnzasgla, XX. [Nm Htiřner SHK, 1. Aug., theol., far. při kostele nejsv. života“ ; odstranil křest, večeři a konfirmací; H.. Trojice ve Wiesbadenu, n. 1878 v Obelurselu sám označuje svoje stanovisko jakožto „ethický (Hessensko—Nassavsko); sp.: „Das Rechtslnstltut pantheism Hugeuotls, jméno francouz. kalvínců, přetvořeno der Exemtion Kirc1e“ pravděpodobně ze slova „Eidgenossen“ (v Genev! 19)8.klósterl. — 2. Rafael 0. F.in der labelndl. v Hinfeldu „eignots“), protože první přívrženci Calvinoví přišli v Hlessen-Nassavsku, lidov' a řed.kommtl“ 3 řádu ze Švýcarska. již za krále jlndřlcha ll. vzrostliH.. Bornhofenu; sp. „ ermisionář Missionar “< vstupem šlechtických rodů Bourbonů, Chatillon 1. 906; „Organisation des 3. Ordens“ 1908; „Portiun— a v mocnou politickou stranu. která se snažila. kulllaablass“ 1910 „Der Terliar u. s. Ordensre1 10; el' vyllačití rod Guisů z přizn 191„Volksmlssion u. Missionserneuerung“ ně královy a Ludvíka „Die Tage der Exerziticn“ 1911 , „Die Exerzitien z Condé v čelo své postavila. R. 1560hleděl Condé etrachtungen in Gebetsfocm“ 1912 . zmocniti se osoby mladého krále Františka ll., *cgelbuch fůr Mitgl. des 3. Ordens“ 1912, „Die avšak komplot tento byl prozrazen (spiknutívvAm boíse), a Condé jakožto velezrádce k smrti od nterstíitzung der Prbiesterberufe“ „Die souzen. jenom předčasná smrt krále přinesla mu er.-Beíchte" 1912; „Das Brevier der1912; Tertiaren" 913;„Das Laienapostolatzur Unterst. derSeelsorge“ opět svobodu. zjednána byla dohoda obou uspořádalaAblyateřina z Medici a její kancléř 914; „Franziskusabende“ 1921, „Dle Missions stran, heimo“ 1926, „Mein neuer Lebensplan“ 19%; L' Hóspítal v srpnu 1561 náboženskou rozpravu. vPoissy při ktere na straně Calvinist stů Bezaa vyd.Ilmisijníl „Rette v delne Seele“ I.A lflstnsO.SB opatství Neresheimském, Vermigllo (Petrus Martyr), na straně katolíků kard Lotrinský a generál jesuitů Laiňcz jakožto řečníci i1889 ve Frýburku Brýsg.: vyd.a,1" „Bougaud. Die se zúčastnili; ale pro rozpor v nauce o poslední Johanna Franziska v. Chant 3.—4. vyd 11124 nna, dr. fil., učitelka v Luzernu, večeří nemohli se srovnati. Přesto však obdrželi n. 1882t D„ie St Urbaner Schulretorm an H. tolerančním ediktem ze 17. ledna 1562 dovo— d. Wende des 18. jahrh“, 1920 — 3. Galluus lení, aby mimo obvod města konati směli nábož.
však průvod FrantliškazGuise,. (Havel) jos., 1836 Bronschhofenu kanOvnik v St. u.Gallen a; v sp. D„ie rí.stlveEšílvýc., Ehue . skromáždění. jenž ubíral se Když do Paříže, 31. března 1562 11měs Familíe,“ káz., 1880; „Glaube u. Vernunft,“ káz., tečka Vassy ze zvědavosti bohoslužbám H-ů při 1891, .Rundschreiben Leos XIII. iiber die Arbeiter hiížel, nastala rvačka, při které bylo asi 60 lidí usmrceno. Tento případ dal podnět ke zbrojení,. ír rage “1899; „Die ím6.Kampf feind1.Máchte, 46 christl. VortriieFamilíe “ 1895, v d. glegen 1963 které vedlo k výbuchu občanské války. Přes do češt. přel. Em. ák „ řeesfanská rodina v boji tovné porážky (u Dreux1562,St. Denis 1567,jar- s nepřáteli“ 1903, 1896, „Vortrňge christl. :.mlouváchv Amboisel1569)562 ,onL Ehe u. Erziehung“ v.d iibler die ; „Christus nac a Montcontour dosáhli meau1568aSt. H. v mírových Íiermain-en--La e 1570 důležitých výhod. Nejen že u. die Kirche4in Zeit, “ 2 katol. sv.., 1 biblícísta, ; im bylo přizn no právo, aby směli kromě Paříže z. 1916. 4janunserer Leonhard, n. 1765 v Kostnici, 1789 vysv. na kněze, 1791 tvobodně vykonávati svoje náboženské úkony,nný-brž. prof. orientál. řeči a exegese na universitě ve ly jím daně ognac), pevnostíjež(La Rochelle, La Charlté, o,ntauban směli svým vojskem o Freiburku Br.,kapitulrra jejíž ozdobou bylčpřes půl století,a saditi. již povolal Karel lX. admirála Colignyho 1827 dómský lds43 Obratně dvoru a odhod al se, aby smíření bylo uplné, důkladně potíral ratlonalistickou kritiku své dob, mladého jlndřlcha Navarrského zasnoubítí se svou obvzláště ve svých úvahách oaživotopisechježíšových sestrou Markétou, když tu atentát na Colignyhoa Dlra H. E. hlavním Paulussa jeho ] dílem jest ra D.„Einlei Fr. Straussa 841-2); ung in následující na to „Bartolomějská noc“ (vizl., 946) přivodily novou on sou válku, v níž katolíci die sv., marně la Rochelle obléhali. Po nastoupení jin 1808Schriften n., 4vyd. des heufen , fr.ancTestame Geneevantes“, 1823;2 angl. 1827; est to dílo spočívající na historicko dřícha 111.na trůn vypukla pátá H-ská válka, jež, kritickém základě, dosud cenné. H.vvydával „Zeit jakož i 6. a 7. skončila se tím, že privilegia H-ů schrift fiir die Geistlíchkeit des Erzbist. Freibur“ všakusnesla 1584králův bratr, Fran- seš 1828-34, a s Hirscherem aj. „Zeitschrift b_šeapotvrzena. ti k AlenconskýKdyž zemřel, sc katolická liga íiir Theologie„ 1.839—49 H. :. vc Freiburku 1846. 3 jíndřichem z Guise v čele zamítnoutí nároky
%
Oš“
Hugenottský sloh — Hugo
113
jindřicha Navarrského na trůn a donutila jin
Leos Xlll. úber die lArbelterírage“, 2 vyd. 1899; něné odvolal. Z toho vznikla 8. H-ská válka („válka „Die christl. Famili im Kampf gegen feindrl. Máchtei.iber (46die přednášek) 1895, 6. vyd. 90135. vyd. tří jindřichů“), v níž německá pomocná vojsan-o u tržige chri Ehe u. Erziehung,“ 900;aube „Christus u. die (34Kirche Zeit: u. Kirche“ předn.in), unserer —2.v d.18881; slávě do Paříže, kdyžnnáhle nebezpečnéévzbouření lidu („liga šestnáctí“) jej donutila ku potom mdal král _lindřichlll. ]indřichazuGui eajeho lllsgěChristusin Menschen-u. Brotsgesralt, 2. vyd. bratra kardinála Ludvíka v Blois zákeřně zavraž Hugger Viktor 8.1. v Mnichově, n. 1876 dřícha 111.k tomu, že všechny ústupky H-úm učí
byla potřena. již ubíral se jindřich 111.ve vítězo
'—'.I—' _
ditl a spěchal pak(v. do111., ležení dýka akuba Clémenta 86,čHugenotu, ..zS)as hkdeho 1589. Po jeho smrti pokračoval Karel z Mayenne,anejmladší z Guise, za pomoci panělů v boji proti jíndřichu Bourbonskému, jenž teprve po svém (d dmruhé )mpře stupu ke katolické církvi byl vpuštěn do Paříže, kterou obléhal, & dosáhl všeobecného uznání ja
kožto načež liga rozešla. Ediktem an teskýmkrál, 13. dubna 1 98sepovolil ]indřich 1V. refor movaným svobodu náboženskou kromě Paříže, pří stup ke všem úřadům a hodnostem, jakožipřipuš— tění k parlamentům (chambres miparties) a právo vydržovati vojsko a mítipevnosti. Ale již Richelieu (v. t.) zničil polit. význam H. tím že 16282mocnil se pevnnosti La Rochelle a Montauban. Odvoláním ediktu Nanteského 1685 a násilnými pokusy obra
v„Die Rottenburku,s Seele der
.:hularbei „Um _diechristl. 1920. Schule 1919;
Hughes (vyslov: 1. john, prvnív arcib. Neworkský, r:. 977hjús)lt v Annaloghamu Irsku, 1817 se vystěhoval a živil se jako zahradnický dělník, 1826 kněz, 1838 pomoc. biskup Msgr. Duboise, 1842 jeho nástupce jakožto biskup, první arcib. New-Yor kýs; organisoval kato llaíký své diecése, založil ústavy, dva semináře (ve Ford dna roy) & jiné katol. 1858 položil zákl. kámen ke katedrále sv. Patrika, 1861-3 převzal polit. misi do Evropy, aby odstranil rozmrzeiost proti Severním státům, což se mu v lrsku, Francii a ltalii podařilo. již jako seminarista byl také spisovatelsky činny, jeho polemirka protip esby
riánusbírka dru Breckridge vyšla v865 knižní sforměr 1833, 'eho dopisů a kázán11 ew cení vířel(katolické(dragonádami v.Ill. ,597,)' 'y orku. Založil časopis„ Catholic Harald“. V2.1864 volal kLudvik XIV. onvou občanskou válku („Se vennskou"), která teprve 1795 la ukončena.Přesto, vNNew-Vork.u — T m ,n. ,an.gl spisova že hranice byly střeženy, po ařilo se asi4 tel, jenž se 1848 připojil ke křesťansko-sociálnímu hnutí, jež vedli F. W. Maurice a C. Kingsley; es.“) prchnouti Ludv kXVl. dovolil Hu enotům reformofvaným do sousedních zemí 00(tak jeden ze zakladatelů & představených „Working opět vykonávání jejich l_tultu, & francouz. árodní ColleĚerown's v Lond ně; Days“ uveřejnil anon ojně mně shromáždění navrátilo jim 1790 jejich statkyapro Men's 1857 „Tom Sc 001 (dosud hlásilo je za rovnoprávné s katolíky. Dnes zastu čtená "kniha o anglickém životě chlapeckém a školním m); om Brown at Oxford jeho g_njinjejich zázjmy zvláštní spolky H-ské. Srvn. čl. sociální snahy vedly jej k tomu. aby v Bugby ucíe uenlovttakýl sloh, způsob stavby, jenž v XVll. obec“j,ež ztrátami„vzornou finančními zanikla; však s jeho značnými . stol. ugenottl z Francie vypuzení rozšířili v Ně založil mecku a Holandsku, vyznačující se jednoduchosti Hugo 1. Aetherianus vizz Etherianus (l.,ll“ a střízlivost stí. ). — 2. Ambianensis viz H. Hugentobler Desiderius 0. Cap. v Luzernu, 3. Amienslt (Ambianensis), OSB.mmnich k_l... n. , re o r. S.eraph Kinder Clugny, arci iskup Rouenský, :. 1164; sp. „Dialo' o freund“; sp. poutnické kázáríjp„Die Wunden der gorum seu quaestionum libri se ontra tem“ Zeit und ihre Heílung durch Maria“ 1923. (vyd. Martěne, Anecd.theologic5a_rulm haeretlcos sui temporis sived5e_ Ecclesia"et ejus Hug—ford(Hughford, Hu sford, HoitfoDrdn ministris libri tres“ (vyd. v Pař.1651), Tractatus Oxford) 1. Ferdinanda nric nnco .“,n .z rodiny anglické ve o,OSB( Florenci i695n, de memoria“, „Vita s. Ajutoris" a j.., vespke ery spisy vstoupil v 16. roce do řádu benediktinského, žil vyd. Migne192, 1131—1352.— 4. biskup Angou nejdříve v klášteře S. Pancrazio ve Florenci, poz lemský (Engollsmenský) 973-994,„virastutus et ději v Badia di S. Reparata v Marradi, v opatství eloquens et literatuus“, Amantia pou (Anal bol anclsp.život Vlll., sv. —355. 5. Vallombrosa, jehož byl 18 let opatem,avsousední stevníka Eremo delle Celle; :. ve Florenci 1771, v Mar viz Hugo ze Štras . ,sbiiskupAuxereesský (Anti radi přiučil se od kteréhosi frátera technice zho Argentoratensvensis tovování t. zv. „scagiioly" (štukového mramoru), slodorensls),n .sna hradě Montaigu v Burgundsku kterouž vvnalezením nových nástrojů a politury z hraběcího rodu Semurského, byl dán na vychováni velice zd0konalil, takže pokládán byl za jejího vy do kláštera Clugnyského, kdež strýc jeho Hugo nálezce. >o ěst ojeho dovednosti zjednala mu č.17.) byl opat 1..St Germain v Auxerre, 1114opatem; biskup 1100 Auxeresský; z. 10. srpna mnoho objednávekove Florencii zciziny; prováděl (viz 1136 nebo 1137. Srvn. Kulda, Círk. rok, V, 95.
hlavně od oltáře, tabule a j. , Byladonasje také má lířem; něhooltářní jest„Paradl tabulovlýobraz žíškem v oratoriu
7. Auxerreskv',
opat OSB., státník a válečník,
Welfa853— Kon nráda,t s .St. novec' Loth tara d' l., císař. vyslanec, 640 Germain. Auxerre, Enrico, malíř. n. 1703 v3Pise, mladzšillagratrpřle syn dešlého, studoval po devět let u A. D. Gabbianiho 859—861 též kl. St.thertin. Po sesazení Gunthera ve Florenci, o němž uveřejnil monografii; vytvořil (v. IV, 626) Lotharemli dosazen na arcibiskupství četné obrazy pro kostely a kláštery ve Florencia Kolinské 864-6, nebyl však nikdy konsekrován; okolí; 2 obrazů vynikají: „Smrt sv. Ondřeje Avellina“ (oltářnítěch obraz vS „Gaetano ve Florenci) a „Uzdravení Tobiáše“ (oltářní obraz _vS.Felicita ve Florenci); současníci jeho chválí jej zvláště ja kožto znalce obrazů a učitele; :. ve Florenci 1778.
od 867 opatk k.l sv. Martina v Toursu a jiných velikých klášterů a spolu markrabě Neustrijský; neúnavný bojovník proti Bretoncům a Norma nnúm mocná podpora Karla olého' potom rádce Ludvíka „Koktavého“, Karlmann ctil jej jako svého otce. . muž spravedlivý, moudrý, udatný,
kanovník v St. Gallen, sp.:Hug-Gall „Dlec ll_jos'ef, rlstl. Ehe und Familie“ (káz.)n. 1836; 1880; avšak duchovním Beby .Praem. AuxerrskýO „aGl ube u. Vrernunft“ (káz.) 1891, „Rundschreiben 8. Český slovnik bohovědný v.
kláštera P. Marie, 4
114
Hugo
1;228 pokračoval do 1223 v díle nadepsaném ÍChronologia“, jež byl započal převor téhož kláštera achot; dílo to ntiskem Xv V.., šlo vRobert Paříži přijmim 1608, Troy s 1668,
nětu od mnicha Bernharda : C. (v. l., 154) 1068 písemně zaznamenány, & Clugnyský klášterní svaz nabývaal za něho přičleňováním četných jinozem ských klášterů vždy více mezinárodní ráz. VClugn y vystavěl H. mohutnou 5lodni basiliku s 2 tran
ský.28—10. (Hu viz Aycelin (l., 1ues) Aycelin, 11. de
ll. 25.1095 při své návštěvěv kláš leerptyn;hlavni l_Íolttiř basiliky posvěttil sám pap pže tUerře. nS devíti l.papeži své doby od Lva IX. až Pa
2—19
— 9. zAvalonu
viz Aycelín Bonnevaux
viz H. Lincoln
ikardinál; onio Hugues l 813. — 12.sv., opat
O. Cist., seynov ec sv. Huga
schala vysílán 11.byl H. v důvěrných Grenobleského,sn.ykol.1120 v Chůteauneuf (Drb často jakožto legát stycích, ke kniž. ibylod vorům,ních ke me), 1138 vstoupil do kl. v Maazieres, kol. 1162 opatem v Leoncelu, 1166 v Bonnevaux, byl prostředníkem mezi Honorius apežem a lil. cis.nařídil Barbarossou; 1194 (den neznám). 2. pros.
5 ěmům a j. ve státních a církevně-politÍCky'Ch věcech. Ve velikém boji mezi Řehořem VII. a jin dřlchem 1V. měl jakožto křestní kmotr a otcovský
přítel zaslepeného císaře důležitou zprostředkovaci úlohu i v Canosse (v. 11.688). Z. 28. dubna1109;
1221 předběžnéV vyšetřování kano O D. = B O) ni,sace kn k nedoš 0 za d příčinou 1871 slaví se papeže Calixta 11. v Cluun29. .dubna. rohlášen za svatého; památka vřádu cisterc.zjeho památka .dubna. A.Ss. — při návštěvě 3.z B teuíl, biskup ..angreský,synthaběte jeho 2ostatky byly ve válkách llu enotskych kolem Gelduinaez Breteuil, později klerik kl. Chartres r. 1574 rozptýleny. jeho dopisy a reči teměřve směs se ztratily;mmál10 jich jen otištěno vML 159,927n. kého,(v.1031 Langreský;s Berenga Viz rovi l., biskup 1 9.), krátký tra ktátp .Boti e corpore et Několik jeho životopisů v 145.8 1. 3,656n. Kulda, cm:. rok 111.,214. — 18. ó. 's.BClu g salnguine Čhristl“ dpa (MLpežem 142,1321 n.); .1049na kon nyský, kolem 1109;s V„ita s. Hugonis, primi vRemeši Lveml ze simoníe a 1jiných těžkých poklesků obžalovánaexkomunlko abbatlsb clunlacensls“, vyd. "Migne, 159, 917— -923 ván, podvolil se dobrovolně těžkému pokání a zemřel Dieský a arcibiskup Ly ský,n . pře 1043 v(Die) Romans z rodu hrabat následkem jeho na zpáteční cestě z pouti, kterou —1119.biskup Burgundských, převor 0.8S.B.v Caavailonu, potom bos do složil podn nikl, slib v Biterně vechFrancii.B.1051, komořím arcib. Lyonského. Prudký protivník jin umíraje řádový jako mnic St. Vannes, kde 'eho bratr byl opatem — 14. Can'— dřicha IV., obhajoval nejdříve v Burgundsku re didus nebo yte 0. S. B., s.p „Historia coe formní ideje ehoře ViL; r. 1073 biskup Dieský; papež Řehoř jej 16. března 1074vŘímě za biskupa nobii petroburgensís“ do 1177 (vyd. šos. Londýn ll.—1.723) 15. 8.ažCaaro St -Cher O.Sparke, Praed., vysvětil, i_menoval jej svým legátem pro Gallií & kard., n. ke konci 12. sol. v L-Theuder neb St. designoval svého nástupce. viášnvou horlivostí,za kterou sám e Chef (z toho Str-Cher) u Vienne, prof. práva vPa posléziejejls dokonce řížl, vstoupil t. 125 do řádu, 1230 prof. theol. na hoř Vll. musil tlumltl, proti kněž. manželství alaické Pařížské universitě, 1236 provinciál prov. Francia., investituře, konal mnoho synod (1080 v oně se 1244 kardinál (první svého řádu); několikráte pap. sadil arcib. Manassa Remešského) a jsa vroucně legát, l251v meckua Holllandsku; pro země se sv. . Anselmem, vliv na angl.Lyon spor své legace zavedlmsvátek &Božího Těla; k rozkazu zpřátelen o investituru. stal seměl arcibiskupem papežovu revidoval řeholi karrnelitskou (schváL sk.ým Po volbě ]Viktora lll. spojil se s markra 124 . lodnou vědeckou činnost rozvíjel Hugo běnkou Mathildou, aby jej sesadil, 1 b 1 1087 na rbanem ll. v oboru biblickém, při correcloriích (viz 111.,198) synodě Beneventskéexkomunikován, Písma sv. řádem predsevzatý ch (1236 a 1256) při však opět v úřadssvůj dosazen znovu, ustanoven padla H—ovlhlavní práce („Correctorlum Praedí catorum“ neb „Co.rr Hugonis"); společně s něko nody konal, biskupy sesazoval & posléze s unem legát pro Francii,se kdež opvělt sy llka řádovými bratry sestavil rvnl bibl. konkor jakožto Chartresským do sporu dostal.od V1094 letech 1100 danci v klášteře sv. akuba ařížl, t. zv. „Con 1103 diel H. jakožto účastník křižáckého tažení & legát pro Asii ve Svaté Zemi; z. 1106v Suuse. — cordantiae lS.sjacobi“ četná Lyonské 20. eboracensis (Yorks k ,kantor aarcijáhen 1,540 Bas Iejs ké 1543). Mimvydáni,p.nejlepší II „Postillain universa biblia juxta quadruplicem sensum“, Ben., kol. 1127, sp.: „Historia quatuor archiepiscopor um Basilej 1482a .; „ tosillain4evangelia“, t. 1487 a č.; „Postilla super epistolas et evan ella tam do eboracensium: dThomael., Gerardi, Thomae ll. et Thursta d._lak. Railne 98—220. „The historians the Churchani“ of York“ (1866)ll 21.ofEn tempore kazatelů, quam de sanctils“, pro golismanský potřebu Par' 1506výtah „De zvita ostilly spirituali“ vizH. Augulemský.——22.Ethe (111.,843). — (vyd Fr. Dionysius Mézard, rec. ČKD. 1911,568. rianus, theolog, vlz Etherianus _
Z.1vi263v0retu.
16.de Castro novo
Fal ca_ndus, hist.spisovatel,viz11.973,vstoupil Falcandus Min., Angličan, kole:-111310.zvaný „doctor schola (lV.,24 sticus" , připisuj se mu „Čommentarius et repor do řádu 986, stal se opatem 997? dvakráte (1014 tata in quatuor1ibrossententiarum“: jeeho spis. De a 1027) resígnoval a opětně byl zvolen; zpřátelen s Odonemz Clunl, jehož reformy do sv kláš victoria Christi contra antichristum“ vyšel tiskem králí jindřichu ll. ms.—.t7 v.o.patkl 410221jakožto synb u.hrgundClugny,0..SB., a.b Dalmatia ze 'tera zavedl, odcestoval 1007k lpša na jeho rozkaz esepsal dobrozdání Semuru, jako hoch l4tiletý vstoupil za sv. opata oř statcíc klášterních „Breve de rebus perditis Odila do Cluni, ve 20 letech kněz, brzy potom monasterll“ (Muratorl SS IL, 2,44 7) též jeho 0 velkopřevor, v lednu 1049 opat kl. Clugny. Muž statni dila týkají se dějin opatství Fai-íského; tiš vysoce nadaný, vynikal moudrou rozvahouu, přes ným zachováváním monasticke discipliny, askete 531— ; p,i,Hu%misOpuscula“ e destructione vmonasterii těny jakožto„ MG. SS. Far XI., tíckou přísnosti k sobě samému, něžnou laskavostí fensís“ obsahuje autobiografii a samoobžalobu jeho. ke svým bližním, hlubokou zbožnosti a věrnou pří Z. 1039 ve Fartě. — 25. z Flavign n,y 0. S. B., 1065 v území Verdunském, mnich klá chylnostl k římské církvi; během 60h'letého svého kronikář, štera St. Běnigne v Dijonu pod opatem jarento, od konce 1096 opat ve Flavigny. Nejprve horlivý přlvrženec Řehořské reformní strany, byl 1099
působení pozvedl isavůájl uklášter uvnitř i zevně na výši monastického Zěyky (Consuetudines, v. 111.,174) kláštera dClugnysk ho byly k jeho pod
Hugo
po mnohém osočování a bojích ze svého kláštera
vypuzen ipřidal se pak ke straně císařské, která mu111. * lan,."nr nita, pomocí biskupa Richarda z Verdunu opatřila opatství St.-Vannes. Od 1090 pracoval na veliké
světové kroniceS„Chronicon Virdunense Flavi niacense“ (MG V1,11288—502). od nar.seu Kristova
115
řečen; pam. 1. dubna ASs. 37—46. Životopis jeho napsal generál. převor Gluígol. (viz [V., 621). Srvn. Kulda, Cirk. rok 111.,104 Ekert, Církev vít. 11., —32. H erma nn, n. 1 88V ruselu, prof. humsanior v Antverpách, prefekt studií v Bruselu; 2. při obsluze raněných vojínů 1629, sp. „Fama posthuma praesulum Antverpíensium“ 1611, e
až d která sice postrádá plánovitého prima scribendi origine et universae rei literariae uspořádání, nicméně však jest velmí cenná a obsahuje antíquítate“ 1617, „De vera fide capessenda„ ; „Pia desideria emblematis, elcgiis etafíectzi a se biografický jakož ev ibohatý zprávy listinný o tom, čeho sám dožil. materilál, Z.k 1.140 — bus ss. Patrum íllustrata“ y.(H dc Campo florido), historik, 26u.m) (s příjm.„a Sta spisovatel, Maria“)z F1eury0(Floria OSB, hist. z jeho života není e111-71—1172 kancléř Francie, 1159; nic bližšího známo; z jeho spisů má cenu jakožto biskup Soissonský; autor t. zv. sbírk listů kl. historický pramen pouze kol. 1114 sepsaný„ Liber Sv. Viktora v Paříži, která sahá od 115 do 1172: modernorum re um Slšranc. continet actus“ ?842—1108),vy v G. S.Xl 3765.n]1ná jeho práce „Historiad.ecclesiastica“ (MGS 364), ponejprv 1109 ve 4 knihách seplsaná a až 800 sáhající, 1110 v 6 knih přepracovaná a až 855 prodloužená, nemá samostatné ceny jakožto pramen historický; rovněž nemá této ceny„ Hlst. Franc. brevis“ sahající do 1108.Vcirkevněpolitíckém
jednáni „Tractatus de riegía et sac_er dotali dignitate“ (MG.L .de potestate lite 11,465), jež
„Epistolarum reges, volumen, imperatores, car guas inales,pontiíices episcopiRomani, .. . ad Ludovicum V11.eta1íos.. scrlpserunt“. Z. 1175
vkl. Sv. ViktoravPaříži.— 34P111uminator
0. Min., podnikl spolu s Fitz-Slmonem 1320 cestu do Sv. země; cestopis jejich vydán v Cambrid i 1778 a z části v .Retrospective Rewiew“ 111 232—254. . Mín., dr. theol., člen
Sorbonny; zúčastnil se sněmu Tridentského; u králů
vážnosti,soukromě zvláště vzniklo pravděpodobně n: základě sporu mezi francouzskg'ch u Karla l jenžpožíval jej častoveliké bez průvodců navštěvoval; :. 1574-,sp.: „Observationes theolo králem jindřichem 1. anglickým (jemuž jestbbrzy též gicae, historicae, morales et politicae in acta věnován a sv. nselmem Canterbu rským po 1102, mluví H. ve|.Ismyslu pozdějších konkordátů totiussacrosancticonciliitridentlnl“, R0uen1569. — pro věcné rozhraničem a vzájemné orozumění 36. komtur (praeceptor) řádu johanitů S. Gio obou mocí. Mimo toho je od něho také zpracováni vanni dí Prěv ve, sv., n. kol. 1168 v Ales životopisu biskupa Sacerdosa Límogeského, jakož sandríí, prokavzovalochudým a nemocným veliké i pokračování (zahrnující dobu 1114—1118) spisu milosrdenství; oproti sobě samému byl veliceprisny , .říjnammezi ] anově. éčivý iracula S. BeneclzictioFloriaci patratis“ (vyd. pramen na Piazza dell' Acquaverde odvozuje se Ciertain,Pař.1858).Z 1118de 27.deFolicto zl—l.zoF uilloi. — 028. Fosses, bl., od zázraku od něho tu vykonaného. Pam. 8. října. žák sv. Norberta a 1126 jeho nástupce jakožto Současný životopis v ASs.1V.,362-4. — 37. Karel Ludvík, O. Praem., histooikr 1667 vSt. Mihiel opat v Prémontr konal v více Prémontré prvtnl (Meuse), 1710 koadjutor, 1722 opat kl Etivalského, generál. kapitolu, již 1137 se zúčastnilo než 120opatů a převorů; kol. 1130 neb 1140 sp. „De miraculls 1728 titul. biskup Ptolomaiský; z. 1739 v Etlvalu b. Mariae Suessíonensis“ .)' k jeho rozkazu (v diec. Nancy-Toul); spisy: „Vie de St. Norbert", sestaveny byly též „Constitutlones O. Praem,“ a Luxem 1728, „Sacrae antiquitatís mnnumenta“, 2 sv., Etival a St. Dié 1725-31), „Annales Ordínis „Liber caeremonialzgis'; z.ASs Fébr. 11,7(H. 38n., :. 10. ún. Praem." ,25v., Nancy 1734-6, dilo pro dějiny řádu 1161(1164?). — ouilloi Folietanus, de Folieto de Folzgleizo),mystik, n. ve Fouílloi velice cenné, dnes již vzácné; v něm vyvr vrátil u Corbie ,byl prýk 1140 innocencem 11.jmenován skvěle pomluvy Oudinovy (v. t.) proti řádu. — 38.
z Kirkstallu, Kerkestades, Kirkostallensís
kardinálem (jest to však záměnas II. ze St—Viklgoru), (Yorkshire), O. Cist., vstoupil do řádu kol. 11 185; pařížský od 1149 opat OSB. kl. d' St-D enis jsa podporován ústními zprávami, jež mu sdělil jeho v Remeši,thelolog, 1152 přev St-Laur ente Heílly u Corbie; psal kontemplativní díla plná hluboké spolubratr Gerlo, jenž dříve Žllve Fountains (V.W.,
188), napsal„ Narratlo de íundatlone Fontanís rno
vroucností, přídabvekke Hugona nasterií“; sp. prý též dílo blíže neznámé „Historia ze St-Viktokterá ra s jako kterýmb lčastospisům zaměňován, tlštěna jsou: De claustro animae“ ve4 kn. vML rerum a monachis Cist. in Anglía gestarum“ (srv 5) l 19. . 176,10 8 ; „De medicina animae“, (tV 176, Mon. Gorm. XXVII., 1 básník legend, ze švábskéko 1183— —1202); „De nuptiis lLli,“ také pod názvem zLangensteinu, „Amicum volentem nuberee," 201—18); rodu, člen něm řádu, vylíčil r. 1293v ver „De XII abusionibus claustri materialis,“lrozv1áčné ších 1l mučednictví svaté Martiny (vvycal Keller
85 —40. z Lercheníeldu, a nechutné, a j. Z. k01.11174 v zanechalvypravo— kl. St- Laurent. — rodu ministeriálů, kanovníky 30. Francigena,k 1174, ...
ze stejnojmenného
zn,ě :. asi 1216, vání „De conversioneolPonííí de Lazario et de s.p kodex míscellaneí chovaný ve2státní blbl. Mni chovské, cenný histor. excerp a vlastními zprá exordío monasterii salvaníensis“ (.gd Baluze, Mklsc.111,.205-226) — 31. sv., blskup renoble vam7í. Poslední datované zápisy pocházejí z roku (Gratianopolitanus),n . 1053 3v Cháteauneuf Srvn. Boehmer, Fontes 111.,488-495 41. n. v_Ava d'- sere, jakožto kanovník Valencský obhajoval zA7valonu, sv., biskup Lincolnský, lonu v Burgundsku kol. 1135, 1143 vstoupil do kl. reformní ideje Řehoře V11.,bojoval byl odenergicky,b něho samÉho _Augustiniánů-kanovniků ve Villard-Benoit, později na biskupa posvěcen, většinou marně, proti simonii &kněžskému manžel jako kněz 1160do Veliké Kartouz král jindrich 11 ství, 1082 res ignoval na své biskupství a stal se povolal jej 1175-6 do Kartoouzy ithamské, učinil mnichem OSB. v Chaise—Dieu. K rozkazu papežovu všm 90debra1 důvěrníkem vrátil se v úřad biskupský, 1084 daroval sv. Brunovi 110s se aH.1186biskupem jakožto král.Lincolnským, vyslanec do území, na ně ak vznikla veliká Kartouza, Francie. Přesto, že ujímal se obyvatelstva od král.
|ředniků potlačovaného a spolu s bisk. Herbertem jejímž štědrýmjižpodporovatelem. Z. 1. dubna :šallsburyským vystoupil i proti králi Richardu 1. 1132 v bělrenoble; 1134 1nnocencemll.svato—
.
Hugo
116
získal si přece časem ztracenou přízeň královu berk 1485; obojí pohromadě vyšly v Lyoně 1511, vždy znovu. Gotická katedrála, od něho vystavěná, 1528, Pařlži 1542 1578, a Anltverpách 16172; „Quadra gesimales“ , Ben. m1 re jzest](jedna z největších a nejkrásnějších v Anglii. montu, ., kard. l(s přijmenímiZ„Candidus“ Loondtýně; již„Magna 1220 kanoni sován. listopadu Památka v1200 MR.v 17.1 to.p — vlta“ sepsaná od jeho kaplanaAdam vyd. Dim mco c,k a „Blancus“), původem asi z Lothrinska a zme vznešeného ckodu, mnich v Remiremontu, papeže IX. do Říma povolán, 1049 kr.-d kněz Lond. 1864, „Metrical Life" vyd. taýž,Lincoln1860; Lvem výtahy z oboou v MG. SS XXVII., 317 n. „Vita“ titulu San Clemente. Vysoce nadaný a diplomaticky kterouž sp Giraldus Cambrensis, vyd. rovněž Di obratný tento muži"byl važduchu do smrti papežePozději Miku 11.(z.1061)č1mý církevním. mock, Lond. 1877. Srvn. Kulda, Círk. rok, V1.,348. láše —42. s.,v hochamučedník v Lincolnu, nt se však přidal k vlzdoropapeži Cadalousoví (v. 11., 634), avšak 1067 podrobil se papeži Alexandrovi 11., kol. 1246; podle zprávy, (Leg. SS. Angliae, Lond. kterouž 1516), bvydal byl od Capgrave židů 28. od něhož byl 1068 jakožto papež. legát poslán srpna (nebo 29. července?) 12572 mučen & ukřrí do Španělska; na cestě konal synody v Anchu, žován , pochován v katedrále Lincolnské vedle bi Toulouse, Geroně a Barceloně a pracoval s úspěchem skupa Grosseteste (V. W., 066). jeho mučednictví na provádění círk. reforem, zvláště kněž. celibátu, bylo v balladách opěvováno, Chaucer a j. je bás a na zavádění liturgie římské místo liturgie nicky vylíčiíi. Pam. 27. července. 1185. V1., 494 n. mozarabské. R 1072 odebral se jakožto papež. 43.0. 8. B., převor kláštera Lobteského, legát do Francie, byl však od _Cluniacských a několika biskupů na římské postní synodě v březnu kol. 1160,sp ozaložem kláštera toho (srvn. Mon. Germ.Xszrávu l.,V 543-548). —44. Ludvík, 11. 1073 ze simonie nařknut. Na rychlý průběh volby 1871 v Arzheimu u Landaavy,_.stud v lnšpruku a Řehoře V11. 2. dubna 1073 měl H. vynikající v Římě, 1894 kněz, 1895-1905 v duch.správě, 1905 vliv, a byl od tohoto papeže opět v církevně dómský vikář a bísk. sekretář ve pýru, 1911 far. diplomatických věcech jakožto legát do Francie v Blíesdalhelmu, 1915 reg en: kněž. semináře ve a Španělska poslán. Zatím nastala z neznámých Špýru, 1921 tit. biskup Bubasský a koadjutorbis příčin úplná změna ve smýšlení H-ově. jakožto kupa Mohučského jlřího índř cha Klrsteína, 1921 přlvrženec protipapeže Wiberta (g. t.), jej odtjenž edoby biskup Mohučský; atholische Exegese unter jmenoval biskupem z Praeneste,
falscher Flagge',Řeznoat1906
(víz rec. v
.jedním z nejzarytějšícha nejhorlivějšichot protivníků RehořelVl1.Na protiřehořskýchsynodách ve Wormsu
1908,83). 45. Lutyšský vizDle H. dekPlerrepont.— 24. ledna 0716 a Brixenu25 .čna 1080 měl jakožto 46. biskup—Lyonský viz H. ký. —47.M tellus viz Metellus.-—- 48. deeMíromari (Mei instigátor neblahý vliv, 1 byl proto na římských postních synodách 1075, 1076 a 1078 slavnostně
ramors),později archidiakon v Montpellieru, jmhag.kanon. práva, kartusián, :. r. 1 eho „Flores exkomunikován. jako jeho první, tak také jeho y 0 8. juris canonici“, komentář k Apokazlypsia některé poslední léta jsou neznámá; :. v
splscýasketické zůstaly rukopise. — 49. (Hu uesgu igníes, bratr laik v1187—1192ve Walcourtu, 1192—1228 v au ust'lnlánském klášteře Sv. Miku láše v Oignnes u amuru, nepochynbě žák Miku láše Verdunského, výborný zlatník; z jeho prací zachoval se dosud tři ověřené v klášteře sester amuru (kalich s patenou, vazba evange liáře a relikviář), jiné ráce jeho nebo jeho dílny
dýně,Trevíru, Walcourtrusaseliu,—50. HPR, Lonn chovají se v Namuru, Kolíně n.
u 9.eiut11ngenu
viz H. Spechtshart.
60. z Ribemontu,
jinak neznámý (kol. 1127),
sp. „-Eplstola animae bona“ Martěne, Thes. deane.cd 1., 3origine 3.68 61. sv (vyd. arcibiskup Rouenský, (Rothomagensís), vnuk Plppina Heristalského, opat Fontenellský aln iege ský, 722 biskup Rouenský, téžzPařížskýa Bayeuxský , veliký dobrodinec chudin dubna (vl 73OI;p 9. dubna „Vita“ sp. Balderich bolský ,p883)
, 1
— 62.ze Schlettstadtu,
0. Min.,
filosofa theolog, jehož životní osudy nejsou známy;
řcáldu t..) trytířl 1070-1136,zakladaltlesl ePlerrepout, žllv 15.stol.,ínterpret sv. Bonaventury, sp komentář es templářu Paayens),v franc. „Chronica pon ksentencín,kázán1aj(netištěno) — 63.Spechts
biskup Lutyšskýv1200—129;s
tificium leodiensium“ až do r. 1827, kterouž někdo jiný prodloužil až do r. 1239; dílo to se ztratilo, ale ze zbytků pokusil se ji zrekonstruovati Fr. Franz ve spise „Chronica pontificum leodiensium, eine verlorene Quellenschrift des 13. jahrh. nebst einer Probe der Wiederherstellung", Štraspurk 1882.
hart, kronikář a hudební theoretlk, n. 1 v Reutlingenu („de Růtlinga“), vzdělán v Praze, kaplan ve svém rodišti; sp. „Speculum grammaticale“ (1330), učebnici círk. hudb „Flores musicae omnis cantus Greegoriani“ (vyd." Beck 1867), a 347-50 lat. světovou kroniku („De re ibus Roma norum ab Octaviana ad Carolum Ile/.“ s důlež.
— 52. ictaviensis víz _l'l. oitíers. — 503.:.B. Pls col —54.z oiltiers, ve zprávou o flagelanlech W., 147, vyd.1881, K. Gillert u1156—67 jakožtoonotarius „rFos.ch zur deutsch.(V.Gesch.“XXl., In;
Bóhmer, Fontes W, 128 n.: srvn. P.Řunge, 2„Die (Okancléř)opata lkl. V zelay „Hlst.Vlze11acensiscoe nobi ab a. 846 usque ada. 1165“ 1ML194, 1561n.). Lieder u. Melodien der Geíssler nach den Auf skuup Portugalský, nepochybněrodem zeichn. Hugos v. eutl.“, 1900). Z. r. 1359 nebo
Francouz,z. 1136,pokračovalvkronice„ Hist1ria com
360. 4. ze trasburku, 0 Praed., theol. spisovatel 13 stol., prevora prof kl. ve Štrasburku,
postellana“, kterou jMinlak fonsusNuňoře e'.čennapsal Munio r(Martin) ato 0.M .,dA!. v listinách vyskytá se o něm zmínka 1268 a 1296.
theol.,vedl život velice přísný, por40 letz kajílcnosti jemu se připisují; „Sermones varii“, „ ommen „Quaesti nosil na nahe'm těle železný pancíř, i nazýván byl tarium in 4 11.entnt.“„,Quodlibeta“, proto„ Hu ugo de Panciera“, poslán byl jako mi ones“ , „Disputsationes '"et variae in div. libros slonář kolem r. 1312kTatarům, kdež zemřel; 2 jeho explanationes a skorro po 4001et užívaná pří spisů vyd. „Della vita attiva e contemplativa“, ručka „Compendium theol. veritatis" , kterouž Florencie 1491, Janov 1535. — 57. de Prato (de někteří přisuzují sv. Tomáši Aqu., jíní bl. Albertu Pratofíorldo) O. Praed., vynikajícíkazatel M.n ebo sv. Bonaventurovi , „Compendium“ docho itaL, 2.1322; tiskem vydány „Sermones domini valo se v četných prvotiscích. — 65. 2 en nen bachu, O. Cist., n. kol 1190, nejprve u dvora cales super epistolas per totum an vévody Bertholda V. z Zahringenu, potom kol. num“, Lovaň evŽSnželiaet 1 „Sermones de festis“, Heidel
Hugolln : Huguenin 1215 mnich v Thennenbachu; :. 1270; jeho životo
pis odásoučasného spolubratra sepsaný, apozn nLvydMonee,A$1V 63-75.—66.1'0
117
Hu ugolln 1. (Hugolinus) sv. mč. u Ceu v Marokku(MR.: „apuSepam, m MauretaniaTin
0. Min., kněz, spolu se šesti druhy stat v dialogu k Fulbertovi bisk. chartreskemu (kol. 221; MR. 10. října. Srvn. Kulda, Círk. rok V1., 1020) pojednává o jakémsi zázraku, jenz udál se nMonte, do při přeneseni ostatků sv. Martina. (Mabillon, Monte Giorgi, de S. Ma Annal. 11., 349) — 67. z Trlmbergu, básník, 114 (13. října). — 2. Hugoliniuals,iUgolinus) de n. asi 1 e Werně (Dolní Franky), učitel mnělý aluktor „Fíorettů“ , viz IV., na(Ugol an na,jakožto poustevnice Vercellslká, n. 12397.ina) rodubl. Cazzanl, dospí v Theuerstadtě Bamberku, mužbásně: učený „Laurea vzácné vající divka pro svoji neobyčejnou sličnost musila. sečtělosti; :. pou 1313 s.p latin. Sanctorum“, před 1280, vyd. v „Anzeiger fůr přestáttl mnohá pokušení, dokonceiod svéhodovlast Kunde er sch. Vorzeit“ 1870; „Registrum níhoootce. Abys mvyhnula, vstoupila tře multorum auctorum“ 1 vy. tího řádu sv. Frantlška a žila po 47 let v jeskyni (vlz Bardenhewer, Česchichte der altkirchlichen u Vercelli, aby se nebyla a nazývala Hu uo;gpoznána,e z. kol nosila oděv muž— Litteratur“ 1., 9-10); připisuje se mu také „Vita ský Mariae rhytmica"; z iehoo n.ěm básní docho 8. srpna. Srovn. Stadler, Heiligeen-Lexik. 11.,794; vala se pouze e'diná: „Renner“ z r. 1298; jest to Kulda, Círk. rok V, naučná báseň, složená v lidové řeči a obsahující Hu ugoolinus Bartoloměj, dr. bolognský,v'nika asi 24.500 veršů; H, položiv za základ allegorii, jící právník, :. 1610, p.: „De censuris eccřesias llči se stanoviska církevního sedmero hlavních tlcls“ , Bologna 1594, Ben. 1602; „De censuris re hříchů,jak se v různých stavech vyskytují; rozvláčné jeho výklady oživeny jsou pěknými povídkami; servaóoiissummo pontifici in bulla coena Domini, slmonla“, Ben. 609; „De lrregularl v_ytišt.neúplně .ve Frankf.n .M. 1549; úp ěv.yd tatibus“, „tDe t. 1601, „De oífício et potestate episcopi“, ji histor. spolek v Bamberku 1833-6. — 381.1“uro Řím 1617 a ]. nensls viz H. Tourský.— 69. aStto Victore, Hugon Eduard O. Praed., s_p.„Tractatus dog řeh. kanovník sv. Augustina v kl. u sv. Viktora _matici ad modum commentarii in praecipuas quae v Paříži, scholast. theolog. a mystik, n. 1096 stiones dogmaticas Summae theolon ícae d2í5vi Tho pocházel z hrab. rodu : Blankenburgu, žák mae Aquinatis“ (rec. dr. R. Špačekv D. 1925 ,;163) Viléma z Champeaux, od 1133 správce školy sv. „La Fraternitě du Sacerdoce et celle de l' étatre Viktora; z. 1141. Při vší učenosti byl velice ligieux“; „Les voeux de religion contre les atta ors skromný; souvěky'ch kontroversi málo jen se ques actuelles"; „La Lumlěre et aFoi“; „Ho d' Eglise point de saaut| “; „La causallité instrumen súčastnil; v mnohých,jako votázceouniver saliích, spatřova hádku na o př. pouhá slova. Jeho tale en théologle“, „Réponses théologiques a quel filosofický systém, sjednotou jakožto centrálním ques questions d' actualitté“ ; vyd. „Cursus philoso pojmem, jest psychologicky orientován. V psycho phiae thomisticae“. Z. 193 rlin Florian Abel An t., n. 1828,prof. logll, již sebevědomí podává obsah, přivedl llugo k platnossti formuli „spojení těla a duše v jedné filos., 1867 biskup Bayeuxsk,ý na sněmu vatikán osobě“. Nejdůležitějšizzdůkazů jsoucnosti Boha ském byl mezi těmi, kteří definici neomylnostipo vozuje ze sebevědomí; pantheismus při každé kládali na ten čas za méně vhodnou, konal dvě príležitosti o.dmltá jakožto. theolog yl . synody diecesnl; z. 1898; „De materia et forma ; „Ontologie ou É tným názvem „alter Augustinus“ případně juxta s. Thomam“, Pařížl charakterisován. Víru prohlašuje co do její podstaty tude sur les 1015 de la pensée, t. 1 7, za akt vůle. V nauce o stvoření potirá Abaelar „Dieu est-il ínconnaissable?“, t. 1895;„Études dův optimismus, v christologii hájí hypost. unii philosophiques sur la premiere const.dogmat1que „dialektikům“, avšak o vedění Kristově pronáší du atican“ náhled, jenž velice se blíží k mononoetismu. Milost Hugonls viz jan. Hugs hofen, ben. opatství v Alsasku, založ. ke pojímá spíše jako redintegraci duše a uzpůsobeni cti sv. Michael a 1000 od hraběte Wernhera z Hur její k povznášení nejvyššímukpoznání a lásce nlngen-Orlenbergu, předka Zollernské linie rodu působením saméhose Boha, než jako nadpřirozený habitus. Systematické nauce o svátostech razil Hohenbergske'ho; 1120 kl. pod papežskou ochranou, H. cestu; ve svátostné působivosti postavil do v 12. století z lesavy (v. IV., 995) zreformován, . dostal se sňatkem Rudolfa Habsburského popředí víru oproti vnějším znamením. y první, jenž učení o církvi zařadil do celkové s Gertrudou Hohenberskou pod habsburské vojtstvi. soustavy theologie. Morálka H-ova blíží se ve Znamenitý, r. 1186 zbudovaný románský okrouhlý zdůrazňování cíle hledisku Abaelardově; nauka chrám, jenž 1782 byl zbořen. Klášter zničen byl o vůlí jeví závislost na Anselmovi. Z mysti v selském vzbouření r. 1525; poslednílopat, uma H-y jest známa jehona naouka očích (těla, rozumu, nlsta Pavel Folg odpadl k protestantství, statky kontemplace); jím odpovídají jako funkce: cogi tatio, meditatio, contemplatio , jak v kon ntemplaci připadly r. 1599 ústavu šlechtičen v Andlau (v. 1., Bůh se spatřuje, nechává H. výslovně nerozhodnuto. Hug'uccio (vysl. ugúčo), Hugultio, také profes Hui.iog kanonista, n. v Pise 178_1190 Vůbec obdržela mystika H-ova pevný útvar samo z Pisy, statným zpracováním jeho žáka Richarda (v. t..) v Bologni, učitel pap. Innocence 111., biskup Fer Nejlepší celkové vydání spisů H-ovy'c c'eh jes s touR en raruský,uz ; sp. porobnouo, dosud neiištěnou ské, otišf. v ML 5-17177. Nejdůležitější “k dekretu Gratianovu, kterouž jan de ze splsů H-ových jsou: „De sacramentis christ. Causae XXlll.—XXV 1250 dopllnil komentářem, k chybějícím íidei" , „Summa Sententiarum,“ „Eruditio didasca Deomkolllem lica", „Comment in Hlerarchlam coelest. S. Dio Hu uenln 1. Davild d.r theol, proí. bohosL na nys. rcop.“ , „ln Ecclesiasten homiliae,“ „De univ. uisburské (Hl., 632) a kalvínský p_astor,kon unione corporis et spiritus“-. ze splsů mystických: vertoval k cirkvi katolické, kterýžto svůj krok odů e arca Noe morali et m stica", „Dev nitate vodnill 7vdílejejž „Catholicae reli lement ionis veritas“. Kolin sám papež X1. schválil; mundi,“ „De arrha animae, „De contemplantioae n.R. et eius speciebus". — 70. Yorkský viz H. ebo proti H7ulsiovu (v. t.) spisu odpověděl„ Hen—'.Hulsii racensis. inanitas“, t. 1704. — 2. Lud., prof. kanon. práva;
118
Hugues — Hulakovská
sp. „Expositio methodica juris canonicl“» Pař. 1867, Huhnen Jindřich, n1885, kněz, „ml presesakon viktuve WipperfiirthuvPorýnskums.:p ampfe .2sv. , „Du mouvement canonique en France“, t. 1 Hugues 1. jan František du Temps,dr.Sor um Ellernrecht und Gewissensfréiheitď 1924; red. bonský, n. 1745, jeden z generálních vikářů arci časopis „Christliche Gesellschaft“ s přílohami„ Die biskupa Bordeauxského Rohana, prof. theol. vko chrlitul. lndustriearbeit“ a „Das christliche Hand leji královské, vypovězen 1792, vrátil se 1801 do wer
Hahnerwasser vlz Kuřlvowdšiirrkamitz u Nisy, milie, pí.,
aříže,spisů, kdež :žil1811; v nedostatku, byl to mužpouze bystrýz avýtěžku velice svých a anný,
„zLeclerg é de France, ou tableau hi žila ve Vratislavi; sp." „Unser Glaube ist ein ver niinft. Glaube“ 1894, 4. vy.d 1910 (přelož. do ital.
storiqué ehronolodgiquedes arehevěques évéques, abbés et etabbesses u royaume“ Pař.1774-5, dilo
1900, anngl. hinSchatten in alle Welt“ 1895, 18991911); (pol. 1„'Gehet„lm der Kirche“, pře e,sné vněmžHH.mnohé omyly dila „Gallia chri 4.vyd. stiana“ (v. IV.,“403) opravil a mnoho nových cen 5 sv., 18949, 3. vyld.1910-11 (p011900-); „Was ných dokumentů uveřejnil, bohužel však ho nedo hált den Sieg des Kreuzes aut?“ 1899, 3. vydáni vizHug .Ro ber 1909; „Adoremus Christum“ 1900 (také polsky a
končil. — 2. d' ignies
ital.);Kinderl“ „Bibel und Babel“d 1903; ,Rettet die Dienst Ehe u. 1907,3.vyd.1910; „Der treue Ball, sochař angl., sen. do 1806 v Londýně, žák Ball die lyho, 1829 odebral New Yorku, kdežm provedl bronzový pomník biskupa Hobarta v ko des hoehhl. dreleiniggmicht vyGottes“ grosses stele sv. Trojice;z . 1868 v oston Tho Gliick und eme hl .'1909;1907; „DerEinjiinglíngs mas. politik angl., n. 1823 v Donnington Priory Weeg zum Gluck" 1911; h„Der Jungfrau Weg zum u Newbury v hrabství berkském, stud. v Oxiordě, tGliiek“1912; „Saaten u. Friichte im Garten Got “1912;1912; Einezwohlgemeintes Wort an Braut u. 1848 advokát; usiloval o to, aby otázkmasociální =" 0 Ebeleute řešena byla v duchu křesťanském; sp. .j. Hujus oratu, Deus 4alme. h.,ymnus matutina manliness of Christ“ 1879, životopis biskupa Fra irirngnu a1887, „Loyola and the educational system of v „Commune non Vir Huk František, truhlář vBrně,zhotovil1743 the _jesuits"1892.— 5. ho mas orientalista angl., mision z. 1887: sp .NotesonMu hammadanism, podle návrhu sochaře Adama Hesmanna hlavní a dictionary oi muhammadan theology“, 3. vyd. Londýn 1894; „Dictionary of Islam, being a cyclo pedia of the doetrines, rites, ceremoniens and cus toms of the muhammadan religion“, t. Huguet 1. A. zřádu maristův; vydal četné asketické spisy, jež zhojně překládány do němčiny i jiných jazzyků: „Beispiele iiber die Andacht zur _seligsten jungfrau", Řezno, 2. vyd. 1887, „Beispiele liber die Andacht zum hl. josep h“ 1861; „Beisp. A.ii.zum Herzen 1864,„B jesu“ 18's.p; „Beisp. d. A.allelrheiligsten rh.l Eucharistie“ iiber die christlicher Vollkommenheit“ 1869; „Wir
oltář v kostele sv. Matgdaleny Hukak viz Halka ,6 v Brně.
Hukan Karel, polský sochař, n. 1888 u Kolo myje, činný v Krakově, žák průmyslové školy v Ko lomyji a1908-1912 krakovské akademie; ve svých dílech jeví se jako stoupenec nového slohu, jeenž blíží se idealismu a monumentalitě rannlho stře dověku; hl. díla: „Modlict se jinoch“, „Anděl“, 2 oltáře v krakovském jesuitském kostele.
llukar, angl. jáhen le.
stl.o., s.p 1040 „Excer
ptiolnes“. jest to výtah ze spisu E berta z Yorku (v. 11.1, „De89, jure379-401 sacerldotali“ vyd. Menlell., 411 431;689 Migne Hukbald viz H u e b a 1du kungeznydes vy heiligsten des ůb'er Altars“ . 1; Sakramentes „Betrachtungen das, Huklivoje, fara v diec mukačevské, 360 rusin. allerheiligste Altarssakrament" 1863 (-eespisu to hoto přel. do češi. stat „První a poslední sv. při Hukov e.(něm Hausdorf), fara v diec. Olom., jímání“ v časop. „Eucharistie“ 1902); „Monat des v dekanátu Novojičínskée,m r. 1911 .excindována od h. Herzens jesu“ , Řeznoo, 2. vyd. 1871; arienn fary Bartošovické (Partschendoriské), kostel za monat fůr innerliche Seelen", t. (přel dopozlštin svěcen NavštíveníP. Marie; beneficiumliberaecol „Miesciac Maryi czyli žycle Najsw. Panny wz r latloniš; I'll é. data stat. (1930): Š54 katol., 3151'., obyv. dla dusz wownetrznych", Poznann1882); „Herrlich keiten und 'lugenden des h. joseph“ ; t.; z franč. Hukuka, hebr. Chuqoq, 'Iaxava', 'Ixa'm, město na přel. sv. Frant. Saleského „Versuchungen des in hranicích kmenů Zabulon & chtnli, Íos. 19, 34, enren Lebens“, t., 7. vy ; zeespisů H—ových nynější jáqúq,. 10 km záp. od Katarn.aum přel. některé stati v časo ise B„lahověst“ 1861 a Hukwaldy, zámecké exponované kaplanstvi v diec 1862; mímo to sp H :_ aris, ses crimes et ses Olo om., vdekanátu Příborském; potom arcib. Olom:., chůtlmens. Triomphe de l' Eglise par la France ré data stat. (1930): kat , 1 čsl., 5 bez vyzn.
:
(bt
générée“ 1871 (3 vyd.); „Pielx . et les secrets de la Salette“, Pař. 1872, Modeles d'une bonne pre eHul, n. 0,hbr. 23 Chúl, .Par.dsruhýls7ynArama, syna Semova, miere communion“, t. 1873 „Que Dieu est bon '“ Ge Hulagu 12511—,1265v17nukDžingis Chana, bratr a j. — ?. jaime, špan. m'allř v Barceloně 1448 1487, jeden z nejznamenitějšich quattrocentistů velkého chána Mangu (1251-91), donutil Assasiny Katalonských; provedl řadu oltářních oazbrzů. kpodrobení; _spoš'ív se s cilicijskými Armény po koušel se zničiti eldžuky a založiti říši východo
vHuhnčiří Adalbert, 1839 asijskou, Orbu v diec. Vircpurské), katol. 1862 theolog,11. vysv. na kněze, 1864 měst. kaplan u sv. Agathy v Aschafienburku, 1871 kazatel v Mnichově, 1883 farář t., vynikajici kazatel a řečník (zvl. na sjezdech katol.); sp. E„lne Ministerantwort ím Lichte der „Wahrheit“ (1871), „eRohrt Emmet, eine Erza'hlun aus der Gesch. lrlands“ (1874), „Geschichte desnSpitales, der Kirche
ři čemž v jeho moc padla města Karin,
Sebasta, aesarea a lkonium; dob vrr.1258 Bag
zničil Hethuma Kalifát, 1260 obsadilho (v.H amašek,umkdež., kdadu naléhání ]. arménsk 875) a Boemunda antiochijského odevzdal křesťanům tamní hlavní mešitu. Než, po návratu H-ově do střední Asie úspěchy jeho se zhroutily. Hulakovska Ada, uveřejnila ve „Vlasli“ 1903-4: u. der Pfalrrei zum HI.eGeist t inrsku Miinchen“ 1893);z vusA usse po jeho(1891 smrti „Francois Coppée, životopisná studie ; „Mučeníci vyd. „Seellego Christi, heiligeemic ! 14 Predí ten iiber Venděsští z dob veliké revoluce“(preklad 7franc. , das Gebet des hl. lgnatius“ (3. vyd. 1905, „Aus 1905-6:spisůt. „Zahra 1šachudgóth ve Francii“ , a posudky gewáhlte Predigten u.Reden“ (vyd. Grassl, 1905n.). franc.
Hulakovský — Hiils
Hulakovský 1. Jan Ev., n. 27. pros. 1834 v Něm. Brodě, stud. gymn. v Něm.Brodě a v Budějovicích, theol. v Budějovicích, vysv. 1 an v Tá boře, 1864katech. na hlavníškolevTřebonl, 1869na reál. gymn,t., 1872 prof. náb. a moderních jazykůt., 1885nareá1.gymn. na Smíchově, školní rada, arC1b
119
košciola“, t. 1760; „Examen ecclesiasticum a SS. Trldentino Conciiio eta multis Summis Pontificibus praescriptum“,t 1768
Halten usberghora (MonsS. kStouften berg), poutní (475 Salvatoris, m.), v dříve pru ko-saském okresu Heiligenstadske'mm got. kostel z 15360s částí
románskouzpoč. 13.stol. , „Hiiilenský obraz“ (Crux notář, z. 6. pro řinat1899 čení katolického náboženství prvou třídu ?.:kol středních, pro měšť. S. Salvatoris) z 11.stol. ,do klenuti zazděn dubový
ivyšší dívčí školy“ (Pr. 8 3, 2. vyd.11874 3.vvyd. pozůstatek nejstarší dřevěné kaple, kterou podle li pod názvem „eUčbná kniha katolickéhonáboženstvi" dové pověsti tiškánský oddvystavěl sv. Bonifacius; klášter fran Hulín, fara v diec. Olom., v dek. Kroměřížském, boře1877, znovuu1879 r.), „Kázánl apoologetícká“ již r. 1261arc přiipomínaná; kostel (t. 1893); „Katechismus pro školyoo,becné“ „Stručný grastará, áclavu,patron: O..lom ,data stat.zasvěcen (1930): dějepis zjevení Božího pro nižší třídy střednic 1škol“, 4881 katol., 216 akatol. (lz nich 201 čsl.), 8'1sr., 9 bez znná 2 díly (Pr. 1878,2.vv.y 881, 3.v p.r r. Ko vyHí'llkal.,.1-'rant n.1848v Kamenici,vysv. 1874, želuhla.t. 1901), pře e.1 dílo Didonovo (Pr.1892) & Fouardovova díla: „Sv.„ježíš Paveliíristts"u a jeho ka_p1.v Netolicich, far. v Tučapech, potom v Pošně, apoštolské cesty“ 5), „Prvopočáťkové církve. přísp. články osefA do časop 889, topografickými 93,1 A.,nt „Method“ 11.18.1111. Sv. Pavel, jeho postlední(ltéi ta“ (t. 188 „.Sv Petr v okr. lanickém, stud. mn. aprvm leta křesťanství“ t.;1896) Feneloanovy„Pří 1851 ve Velenovelesgh4 hody Teiemachovy“ (t. 1889), další jeho spisy jsou: v Klatovech, bohosl. v Č. Budějovicích, 1875 kněz, Modlitební knížka česko-francouzská prom ež“ kaplan v Blatné, Soběslavi, ve Chvalšínáá,ch adm. Kam e1889 spirituál sem. v Budějovicích, t.l;889 „eRnaanaDidon“ (t. t1892 , „Stoljetéltrvání btiskupstv1budějovického“ 18 ),„ Hory kancléř aředitelbisk. kons. kancelářet., 1904 en. Klokotské“ (vsTáboře 1860); „Hláskoslovl vikář,O1908 biskup Budějovický; 10. 0 franc .Kosínou napsal „Učebnícljazyka fran s.:pdpu81ky“,P1'.189l (v Děd.:.Svatoj.); „Cir couzskou“ . sdal te'ž „Výbor básní z Kollárovy kevní řády, a spolkyv vČKD. diecési budějo Slávy dcery“ k četbě žákovské“ 1890, řlspěl do vické“, Čes.Bbratrstva9 3.(rec 1893, 307); časop. „Pastýř 1881,1882,1883,1887,'„ osv. kaz.“ Poutní chrámv'“P. KD. Marie Sněžné sv. Kamene“ 1883, 433; upřísp. do CKD. „Rádce duchovn1“1895,1896, „Škola"a život“ 1882, 1883, Katechet. listy“ 1894-5,1895-6, „Kazatel“ ve 18771(„Mordlitebníknih sklauuš. Vimperce“), 1890 ( ze llost Boží , Steinbrennera „Past.“ 1894 „1 někdo jiný může za kajícníka dosti činiti“), 1895-97, ěnekrolog ČKD. 1899ll nM., .1 .Srvn.Něm. Brodě, vstud. na gym odlř824nfil. a práva v Praze, od 1830ve službách „Method“ 1880 („Poutní rla farní chrám P. Marie Kájově“). Viz K. Za-j- biskupem Čes. Musea, 1846 kancel sta gubern. archivu, od vbudějovickýmj. A.Reba Hůlkou“"vČK 920,4 česko 1853 na odpočinku ve SVtrn rodišti, kdež :. 1877; Hu Ernest S. 1.3s..-p „Theosophy and Christi vyd.: A„bbrevíaturae voca bulorum,usitatae in scrip anity“, (rec H„lídka“1906,4-4M.) H ileLond. Ernst,1905evan theolog1843.organl turis praecipue latinis mecii aevi“, v Prazel 1852 Hulda viz Holda sátor a šířitel náboženských časopisů, 1872 domáci Hůlek 1. jan, duchovní evang. spolku vBerllně, redaktor časopisu Kostelci, 87,' kapl. v Lomnicil846v n./Pop.,Červ. potom zám. kavylsv. „Evang.-kirchl. Anzeiger“ a „Arbeiterfrcund', zal. a os. farář v Sychrově; sp.: „Hora Tábor nad Lom 1879 časopis Žeitschrittenvereín“,.z „Berliner Sonntagsblatt,11880 spolek nici v kraji jičínském, v biskupské diecési králové „Christlicher hradecké", Nové ěsto n./Met. 1877 „ježíškovo iillen Ferdinand, 11.1862v Barweiieru (Po putování. Křesťanské vánoční pohádky“, Pr. 1890, n;sko) studijní radavTrevíru,mrnrsg.; s.:p „e-G rec. v časop. „Vlast“ V1. (1889—90), 471 a XXXII. schichte des jesuitengymnasiums in Trier " 1913; ljana Weissbrodta „Fastenpredigten“ 1896 (1915—16), 249; Vč ěčná lampa v kapli na Vrchu 1879); „Duchovní promluv k mládeži na školách středních a měšťanských“ ( il 1.t. 1874, díl 11.vTá
:
„Paeg88018811882Kk889
Marianském (1 e novely kard Wisemianna), rec. ŠÉSorentagspredigten“ y_lo,sef n. 1852, dr. v„HIídce1mít.“Vlll.,1891, 386.—2..vK e.11a dómský vikář Huien jan Frant. Gíslen, n. 1746,prof.theol. v Trevíru, sp.: „Andenken an dle Schatzkammer
v Lovani, sekretář arcibiskupa Malinského, kanovník, zu Trier“ 1891; Kirchl. Gebete zur Verehrung des rektor arcib. seminář re, gen. vikář,zza vpádu fran Wallfahrt zumŘock “ 1891; Der Trierer Dom vor couzského do Belgie však úřadu svému a věrnosti 100 Jahren 11.90 vůči svému arcipastýři zpronevěřil, přísahu nedovolenou („sermentsede lah aire á složil la royau uté“); poklesek svůj však napravil, i stal se opět ředitelem semináře a gen. vikářem, :. 181 ;.:sp „Tractatus historico-asceticus de ss. eucharistiae sacramento“, Maline , .; „Conterentiae ecclesiasticae de ofťelcloboni pastoris,“ t. sv . emoríale vitae sacerdotalis“ , t. 1797, častěji znovu v dán yHulowicz jan S. j., n. 1722 v Ukrajině, vstoupil
do řádu 1738, prof. fílos. v Kaliszi & po 9 let prof
Hůlllnghoft Fulgenc
O. Mln.z,:.
sp..
„Antiquitatis confessionis privaťaedefensio“, Mni chov 1789, „Pra ctica instructío circa administra tionem praecipuam sacramentorum poeniteniiae et euchalrístiae“, 17.99 lot jindřich Ludvík, n. 1757, prof. theo longe, pro odepření kónstit. přísahy dlouho ve vy hnanství, po návratu farář, potom kanovník &gen.
vikář Rouensk
1.1
; obstaral nové vydání
sbírky breví & instrukcí papeže Pia V1., Avug— špurku 1796; když pak kterýsi anonymní řeholník
salcpurský v časopise „Oberdeutsche all. Lit. theol. v Přemyšlu; 1765—1771sbyl censorem knih Zeitung“ o sbírce té nepříznivě se vyjádril, při vydávaných v prtovinciipolsk „Perenne grati čemž snižoval práva primátu a obhajoval civilní animi monument um lll. x.cell et Řevmo Vincencio Hieronymo de Bogusíawice Sierakowski, episcopo premysliensi“, b. r., amietna uroczystošč Nay konstitucí kléru, vydal H. 1800ůobranu oné sbírky, jakož Hůls1 správných Petr r, n. svýchvnázo viMiliungenu (kraj Rees), šwiatszey Makti cudami slawney w košcieie jaro sla'wskim“, Přemyšl 1759; „Kazania o pošwlcceniu 1876 kněz, 1876—81 vychovatel knížete Radoiina,
Hiilsemann — humanismus
12)
humanlora vl_zhuma rada, 1902r. prof. pastorálky vMůnsteru ve Vestf.; humanismus je literární (a3školský) projev toho 1909 pap. dom. prelát; z. 9118;s „Betstunden duchovníhohnutí v l4.—16.století, kterésecel z. Verehrung d. allerh. Sakramentsp“ 1891; Gott kově nazývá renaissancí (italsky rinascimento, ob meíne Hilfe“ 1899; „Gedáchtnisrede auf řapst rození) & které záleželo v nadšení pro antickou Leo Xlll. (1:903) shl. Vaterunser“ (kázání) (římskou & řeckou) vzdělanost a ve snaze, obno viti tuto vzdělanost v literatuře, umění, školství 1893 3.vyd. 1897:n zpracovalZl. Hettin aforismů o káz a kazat ell vyd. 1907; reg erových časop. icelém životě. Humanismus sám usiloval o to, „Kath. Missionsblatt“. aby člověk vytrvalým a hlubokým studiem staro Hůlsemann jan, luter. theolog, mluvčí luterské věkých spisovatelů docházel harmonického rozvíti orthodoxie, n. 1602, vedle Caloova (ll., 654 nej své lidské osobnosti a všech jejich schopnosti, jsa významnější odpůrce Calixtův (ll., 652), studoval zároveň po stránce formální plný obdivu pro řeč, v Rostocku a Vltemberku, podnikl cesty do Hol sloh a poesii klasických národů a žárlivě se snaže landska a Francie; navštívil hornoněmeckě unl napodobltis skvělou výmluvnost římských rétorů. versity; 1629 pf.ro theol. ve Vitemberce, 1646 jižu Da nta (1265—321) lze pozorovati některé prof. system. theologie v Lipsku a farář při chrámu karakteristické známky pozdějšlho humanismu na Mikulášském,později také superintendent, s. „Bre— př. obdiv pro Virgila a jiné klasické básníky, viarium theologiae exhibens praecípuas fi ei"con zbožnou téměř úctu k vynikajícím osobám římské troversias“ (1,641) „Calvinismus irreconciliabilis“ a řecké dávnověkosti (v. Peklo, 4.zpěv), užívání (1646), „Dialysis apologetica problematis Calixtini“ 1885dómský kazatel, 1894 dómský kapitulár a duch.
mythologických pojmů (Krista nazývá Som mrno (1650),1„DerCalixtinische Gewissenswurm' (1653); Giove vzýváhumanismu Apollina Múz)—, Svrchovaným přece však za ]ovišem, vlastní otce zHůlsllioff viz Droste 111.,615. švajípokládáni Francesco Petrarca(1304—
Hůlsk kamp František
n. 1833vEssenu(Olden
l4)5ajehopřítelGiovanni (1313 bursko), stud. od 1852 v- Miinsteru & Mnichově, ), oba horliví sběratelé Boccaccio starých rukopisů. 1856 kněz. stud. dále v Bonnu, žije od 1859 v Miín Studium klasické vzdělanosti, konané s úmyslem, steru, 1886 pap. komoří, :. 1911, vyd. „L.ltterar aby se duchové osvobodili od formalismu úpad Handweíser' (v. t); zpracoval Rohrbacherovy círk. kové schtíkolas a stali se schopnými čilejšího pěstování všech věd a zvláště filosofie a theologie, I.l.,—ll ; Piusbuch", 1870, Kirche“ 4. vyd. musilo býti vítáno ] se stanoviska přísně církev dějiny „Unoiversalgeschíchte der christi. 1875 'laké franc., „Ří 'biusbuch"1876; „Album ního. Záleželo na metodě a účelu takových studií. Pokud zůstávala prostředkem ke vzdělání na pod der Ěrzb. und gute Bísch.Biicher"1882. des Deutchen Ršichs“&211!d kladě nezměnitelných nauk církve katolické o víře 1874; „1000 vyd.: :.Frankf zeitgem. Broschůren"1870—76; a mravech, byla užitečna & hodna chvál ; jestliže „Meisterwerke unserer Díchter“ Hůlsmann 1. Jakub, evang. theolo
n. 1803
v Duisburku, 1837 gymn. učitel ve sv m rodišti;
přes tělesnou a churavost měl čeliký ná boženský vliv slabost na vzdělané krlihuy; sp. Grundzůge der christlichen wErkenntnís fiir die geĚíldete Ge mein nd ' — 2. OndřejC A. Hollenberg 1873); z. 1873 v Bonnu. S.SRvĚochumu,n. 1865 ve Warendorfu (Vestfálsko); sp.. „Anleítung zur Liebe Jesu Christi“ 923, Nov etvetera, Samm lung alter Predlgten ln mod.aGewand“ 1925;
fonse Lilg)i „Vorbereitnnšošumvy (překlad spisu Al d'uIH st Maurice,Tode“ d....theol n. 1841 v sv. Paříži, 1865 vysv. na kněze, vynikajícím způsohem zúčast nil se zakládání katol. vys. škol ve Francii, 1875 gen. vikář Pařížský, 1876 první rektor Pařížské „Université catholique“ (zvané od 1880 „institut catholique“), od 1891 postní kazatel Notre-Dame. e sv m sensaci vzbudivším pisuv „La question biblique“ (Pař.1893) hájí směr volnější („école large“), podrobil se však encyklice „Providentis simus Deus". education superieure“ (1885), „Du prrog res d.:$p de la L' philosophie“ (1887), „Mélanges philosophiques“ (2.v d. 190 „.Vlelan es ora toires“ (řeči v kato. institutu, !. 1901, „Nouvelles mél. orat.“ sv. n.), „Cont rences de Notre-Dame“ 6 sv., 2. vyd. 1900n .). ...
se stávala
sama sobě účelem a msto,
aby
vedla k kprohloubenti křesťanského vědomi, při váděla jeho zatemnění a rozkladu, stávala se nebezpečnou a škodlivou. Církev chtěla, a to již v dobách velik' ch Otců církevních, moudré užívání klasiků v řestanském duc bastické přeceňování, ba zbožňováni jich, chtěla využívati jejich obsahu v zájmu mravně nábo ženském, ne zdůrazňovati toliko jejich formální přednosti; chtěla zkrátka so jovatí učenost s kře sťanskýmzpůsobem života. Brom zástupcové církve podporovali znova probuzené studium antiky, a to byl jakýsi odvrat od pozdního středověkus jeho nedbánim formy, ale nebyl to odvrat od celého středověku, a dokonce ne odvrat od smýšlení kře stanského si l..vážilklasickénao láni a znal starověku, jeho užíte.kjenž Aleh umanísmus, kovzdě celá renaissance, nabyl časovými okolnostmi zvláštního rázu. Padl totiž do doby téměř všeobecncho vření a ochabnutí církevního života. Nebezpečne. a škod livé složky antické literatury byly podávány po kolení duševně & smyslově předrážděnému a na mnoze chorobnému. Proto část zástu ců humanismu
zašla na scesti. již Petrarka čístýa occaccio často oplzl' naznačují dvojí směr nového hnutí &rozpor ten asem rostl. Na jedné straně hledí jedni hu manisté, které jejich věk rád nazýval také oety
nebo rétory, obnoviti pohanství v životě i smý lenní, na druhé se jiní snaží uvésti vzdělávací složky Z.1896 lsteerv Paříži. Pavel Alois, 11.1874, far. v Rends— antiky, s nimiž se jako znova seznamovali, v sou burku (Holštýnsko); sp.. „Das fr.anz Konkmdat“ lad s myšlenkovým obsahem krestanství a s poli 190 „Basilius der Rede an die jíín linge“ tickými & společenskými útvary své doby. Někteří humanisté kolisali mezi oběma směry, jim se snažili 1905; „ oh. seine pád. Grun as Chrysostomus, Zeu nis der Kirchcnviiter“ 1907sátze“ (rec jiní (jakopozději největšíPius humanista 15.stol. 1ČKD'." 215; „Dle Pad ogik desh joh. Erostředkovati, nea Silvio Piccolomini, 11.,1405-1464) málclí se bral1jedním,v stáří druhým směrem. Chrysost.“71911;„Georg Gra owě aus der Friihzeit des Pietísmus“ 191eln Pádagogv Odtud falešná pohanská a pravá křesťanskárenais a.nce Mezi humanisty rané renaissance jsou zá někdejší ital. blsk.41Umana, stupci pohanského směru na př. L 0 r e n zo Va ] ln, odHuinanaten 1422slouč.dioec., s bisk. Anconským(r.11).
humanismus
121
který ve své knize De voluptate ac vero bono libri pisy a knihy, maje své agenty v Řecku, v Anglii tres, vyšié 1431, podal pro ram radikálně antikisu— i v Prusích u Německého řádu, dával překládati jíciho směru, tonio eccadelli, jehožspis řecké klasiky do latiny, ale dbal také o církevní Hermaphroditus předstihuje špinavou opizlosti nej literaturu, a tom kdo by nalezl hebrejský text horší výplody toho druhu v star0věku, takže Eu evangelia sv. Matouše, sliboval 5000 dukátů od gen i.,nV kardinál Césarini, kazatelé jako sv. Ber měnn.v Konc11y 15. věku, na nichž se sešlinejvzdě nard Sienský a Roberto da Lecce vystoupili proti lanější lidé západní Evropy, rozmnožily vážnost té knize.Pomponius Laetus, Platin a,Po avhv humanistů. „KSněmKosmický je epochální io (auktor necudného spisu Liber facetiarum, pro probadání jiných zemi po stránce rukopisů.
ilelfo,
a,rloMarsuppini kterýnasmrtelné
posteli odmítalsvátosti, náleží více méně dot héož tábora. V emancipaci těla i s neřestmi řeckého a římského pohanství vyvrcholuje tento falešný hu manismus, k němu už bývali později zástupci církve příliš shovívaví, jednak proto, že koketování hu
Vliv sněmu a Nbasilejského na mezínuárodní kytohoto byl obrovský. ní tepr ve hum té doby italský, vystupuje na světové jevlšntlě“(Vsoigt). Koncil florentský (1439-1445) prispěl k pěstování ckých studií a řeckéfilosofie. Platonskou filosofii
(ve smyslu novoplatonském) horlivě šířil Řek Ge manístůspohanstvím považova ali zaaříh ku, jednaak mistos Plethon (+ 1450) za času svého pobytu
proto, že humanisté se záhy stali nositeli veřejného mínění & byli si toho vědom mnoze tvářili jako velmoc, asi jako dnešní světový denní tisk. svém peru byli přesvědčeni, že Zjedn ává jim i jiným lidem nesmrtelnost, nepřátelům jejich pak věčnou hanbu, a tomu věřili i lidé vysoce vzdělaní. Brzy se ukázal rozkladny' vliv tohoto humanismu také v oboru náboženském, neboť tako výmto humanistům se zdálo, že staré literatury dovedou vyhověti všem duchovním potřebám, a jen ony že vedou k pravé humanitě, ač jinak se snažili obojakostí nebo přetvářkou se vystřihatl srážek s církevní autoritou a z pohodlí nebo opatrnosti zůstávali v církvi. Tím se vysvětluje bezkarakter— nost a podiézavost leckterých z těchto zástupců falešného humanismu, když šlo o zisk záliba v oplzlostech, sprostota a pomlouvačnost vůči protivníkům. Tak třeba Poggio Bracciolini, o němž již výše se stala zmínka, jest jako člověk jedna z nejprotivnějšich postav této dob rané renais sance. Shovivavost církevních hodnostářů se chápe tim snáze, když se uváží, že vedle falešného byl také pravý křesťanský humanismus. Jeho stoupenci také horovaii pro antiku, cenili si klasiky jako je den z nejvýbornějších prostředků vzděláni, ale byli si vvědomi nebezpečí, které přinášelo, a to zvláště jejich době, iežvení klasických literatur. Oni nechtěli obětovati křesťanství zálibě v pohan ství, nýbrž smiřiti prvky vzdělání, jež skýtaia an tika, s věčnými pravdamj křesťanství. Zástupci toho
v italii, smýšlením pohan, ještě více ji pěstoval
křesfanský humanista kněz Marsiiio
Ficino
(1433—1499), témeř zbožňoval, pak žák Pic jenže lPlatona aMirandola (1463-1494). Středem platonských lstudii byla akademie florent ská, jako zase Padova b la hlavním sídlem ari na.
stoteliků, kteří se zab' hlavně nesmrtelnosti přirozeností lidské du evali Poněvadž tvrdili, že nea smrtelnosti duše nelze efilosoficky dokázati, vydal sněm iateránský 1513 dogmatickou konstitucioin dividuáinosti a nesmrtelnosti duše, a zavrhirozdíi mezi pravdou filosofickou a theologickou. Ve spo rech novoplatoniků s arisstoteliky prostředkoval
Bessaríon, známý z jednániounilza EugenalV., rodilý z T_rapezuntu, arcibiskup nicejský a později kardinál, jenž ve své obhajobě Platona ukazuje, že se vlastně oba attičtí filosofové srovnávají, ale
zároveň upozorňuje bludy,n které je dělí od křesťanství. V na írn jejich (a přirozen i jinde) za Pavla 11. (14647—1) pomalu nabj vá převahy po
hanský směr humanismu, takže papež zakázal v Římě četbu klasiků a římskou Akademi rozpustil, což ovšem již nepomohlo. Sixtus lV. (Francesco della Rovere, 1471—84) chtěl poksračovati v díle Miku iáše V., znova založil a otevřel knihovnu vatikán skou & pilně získával ruko isy nebo opisy jejich.
Sluší podotknouti, že zanně o knihovna vatikánskká má nejvíce biblí a spisů Otců, pak teprve přichá zejí klasikové. Ke sklonku 15. století a v prvních desítiletích 16., kdy humanismus vyvrcholuje, a to halvně ve své falešné pohanské tvářnosti, jet pem směru [=)/y"Gian na př.?Flavio Biondo, sekretář Eu— pobloudllého humanismu známý Florenčan | ic nozzo Mane tti (1396—1459),
laik, Ambrogio Traversari,
řádů Kamaldolského,Llonardo
rancesco Barbaro(
(1459—1527).Nikdo nena od 1431generál coio Macchiavelli Bruni (1369až sáki tak dokonale duchem starověkosti jako on.
, afteo Podle jejich zásad byl také jeho soukromý život. Vegio, vynikající pedagog, jenž varuje před řím Politické jeho názory naprosto nedbaji zásad kře skými elegiky pro jejich oplzlost a komiky dovo sťanské mravnosti. Moc & rozum jsou páky jeho politiky, o spravedlnosti se nemluv|. Náboženství luje jen zzrlalým mužům (zemřel jakotreaugustinián 1458)a1áště Vittorino da Fei (1-1446), je mu zřízením státním, prostředkem k vedení ne největší italský pedagog doby renaissančni a nej vzdělaných. Křesťanství je vlastně státu škodlivo, milejší z křest. humanistů. Humanismus, jehož první papežové jsou vinni rozervanosti a slabostí italie, kněží hodni nenávisti. jeho kniha „Kniže“ (11prin italské bylo ahlavně oFlorencii, kdekterý jej pod porovalisídlo Cosimo Lorenvzc edici, _a již cipe) je vrchol falešného pohanského humanismu. v letech 1404—1415a pak zazMartina V. &Eugena 1V., Hlavní příčinou takového pobiouzení duchů byla pro nutnost užívati humanistů v papežských služ patrně snaha oneomezovany vyVOjindividna, takže stoupenci pohanského směru humanismu (renais bách. začla(1447— pomalu45,5Tommaso ujímati v Parentuceili), imě, vstoupil sance) uvědoměie stavěli proti křesťanské' pokoře, sMikuIsášemV. humanistou křesťanského směru, na papežský sto obětovnosti, sebezáporu a mrtveni sobectví, pýchu, lec. Tím se začíná v dějinách papežů nová doba, chtivost slávy, asn a smyslné požitky starého pohanství. Podle toho byl arci také život většiny jež ll.aachtěl Lvrneučiniti Řím e takových lidí. S tím souvisí téměř démonická snaha cim).pak ovyvrcholíjMe týče ijuliem kuláše V., středemo vzdělanosti a umění a dostati do rukou o nesmrtelnost jména, takže slávaactnostse stává v.X (Medici, 1513—21),za něhož vedeni toho h_nutí,jež té doby dosáhlo již v ltaiii týmž pojmem. obrovské moci a síly. Že později pohanský směr dosáhl humanismus největšího rozkvětu, a z jehož nabyl převahy a svým posměchem způsobil církvi popudu (podle Burckharta) tím neb oním způsobem veliké škody, tím není vinen Mikuláš V. On zalo vycházel všechen vliv, který italští humanisté pro žil vatikánskou knihovnu, pro niž shledával ruko vozovali na Evropu asi od r. 1520, jmenoval kar
humanismus
122
dinálem jak Pietra Bemba, náležejiciho spíše Enea Silvio Piccolomini (Pius li.). Ačkoli se Němci a Nizozemci přirozeně [seznámili s obojímpřece směrem kn pohanskému směrukřesťanského. tak oleta, vzorného humanísm a humanistu jiní humanisté u 'še vylíčen, lze toho (krest ) směru a této doby byli Marco Gi říci, že starší humanismus (v 15. stol. ) měl v Německu rolamo Vida (1490—1566), výborný kněz a spi
a Nizozemí celkem ráz křesťanskýa přineslsevýborné zvláště ve školství, jako vubec uma sovatel, z uložení Lva X., eposu o Kristovi (Chri plody Pio da nismus v těch krajích šířil a uplatňoval hlavně Carpi, Gian Matteo Gibertí, Sannazzaro, školami. „aTouh ovědění, jemnějším vzděláni, duchovním zušlechtoěni vnikla do širokých vrstev Girolamano Frucastoro, BattistavůbecLevX.a Spagnoío a způsobila velkolepý rozkvět školství. Nejnada— Mantov j.,samí básníci,jako druhy' Medici, Kliment Vlll. (1523-34) byli obklopeni nější mužové se snažili znovu rozkvetlé klasické vzdělání zprostředkovávati dorůstajícímu pokolení, íiteráity, Neříman ny.antikou Z humanistů historiků a opravdové křesťanské chápání života ovládalo této dobyŘímany úplně inasáklých sluší jmenovati vedle Macchiavellihoa Guicclardlniho, píšících tyto snahy a vedlo je na dráhy, které slibovaíy italsky, biskupa Pavia jo via (Gíovio, 1483 až jaak školám tak vědě nejzdatnější rozvoj“ (janssen). 1552). Macchiaveíliho vyznačuje také jiný ry vyniklihumanistéAlex ndr falešného humanismu, záliba v opízíé literární Ve He škiolstvítédožša—M s(ias jenž pokládalapravé tvorbě. jeho komedie Mandragoía, v níž vylil duševlni svzdělání za nerozlučné od následování všecku svou zkaženost a nenávist vuči kněžstvu Rudolf gricolla528), „vychovatel aku Wímpieling(1450—1 předstihuje všecko, co napsali jiní, i necudn é Kristova, komedie Ariostovy i nemravnou Caiandríí kardinála ěmecka“, jan Muermellius (1480—1517), ni(438—l519)ajiní. Ale Bibbiany. jistě asi Plautus a Terentius, které RudolfvonLan dříve Pomponius Laetus uvedl na jeviště v římské rozkvětu německého humanismu nedprvém stařecká ochablost, způsobená z veliké přišla částí Akademii (Plaut0vy Menaecchmy se hrráiy také Eo v komnatách Alexandra Vl.), dali značný podnět náboženským převratem, který s sebou strhl také monho humanistů. Leckteří potom vystřizíivěii, k takovým skladbám ,v nichž obŽyčejně omlouvá, ba zvelebuje cizoložství, jensekdy je chytře pro kudyž viděli, že převrat nepřispěl k pěsttování váděno. Sám hrabě Baldassaro Castiglione klasických studií a naopak, alespoň ve svých (1478—1529), jejž lze jinak počítati ke křest. začátcích, od nich odváděl, ač později hlavně humanistům píšícím italsky, téměř omlouvá manžel vlivem M'elanchthonov na skou nevěruv esvé slavné knize 11Cortegiano, čas rozkvetio, dotrud jevm,protpesltantskéškolství v 16. stol. nepřed kde vymalovale ideální obraz vznešeného člověka svýmizviáště školamiKjesuité. novo humanisty Konrád Mezliněmeckými Ce lt s(l459—l508) renaissanční doby. Kniha ta přišla ostatně na index. honili Humanismus nesl s sebou také snahy o emanci a jitudřich Bebel (1472—1518)vvnikliopizlostt paci ženy, což měio dosti často neblahé následky. svýchspisů, Herman von dem Buschen(1468
stias, v Cremoně 1535 a 1560), Alberto
Mezi učenými ženami italskými vynikly Cecilia
onzaga,
Cassandra
lsott a
Fedeíe,
až 1534),jakub Locher(Phiiomusus 1471-1528),
cla z Vero ony, Ulrich von Hu tten a jiní žili nezřízenýmži
mezil“básnířkami nábo votem, chystajíce půdu náboženskému převratu,
němž potom Hutten, který 1517 vydal po prvé ženskéhorázu Antonia de Pulccia Lucre vtiskem Valiův spis „De faíso credita et ementita orn uton dei Medici.(1492— Pozldější jzeušlechtiláVittoria Colonna 1547) Constantini donatione declamatio“, se stal prapo aaaCat a rečníkem revolučního novohumanismu německého
aBenátčanky Veronica Gam
rina proslulánkurtyzánar; aměla totiž také prFranco, rostituce svou re aissanci, napodobujíc vzdělané a vtipné hetéry řecké. O celku humanistů (hlavně italských) lze říci, že jejich upřiiišované nadšení pro antiku samo sebou sesíabovaio nábožen ské cítění, zvláště ovšem po djde o pohanský směr humanismu. Pokud spojovali s obdivem pro klasické literatury a starověk vůbec věrnost ke křesťanství a církvi, získali si veliké zásluhy o novo
proti církvi. Stejně působili humanisté nábožensky
lhostejní př kanovník onr uti us Runebo snevlěřící,na 471—1526), v Gotě, jemuž boj humanismu proti scholastice byl „bojem
světla proti temnotám“, a zvláštěnejslavnější hu manista latinik té doby Desid ius ra smus otter dá m ský (1466—1556),rveliký učenec, ale slabý tkarakter, umiraje, který se nepřijal sice od církve na ve nek neodtrhi(ač svátosti), ale latínské básnictví iprosu, uvedli do filosofie a potíráním scholastiky vůbec a výsměchem podko theologie nové myšlenky, objevili a vydali množství pával úctu k víře a církevní autoritě u mládeže, starých rukopisů, pilně pěstovali přírodní vědy, u níž také vůbec znehodnotil studium filosofie.
zeměpis, křesťanskou archeologii (Flavio Bioncho, Roma instaurata) a historickou kritiku, razili nové dráhy ve vychovatelství (Giovanni Dominicí, Maffeo Vegio, Vittorino da Feitre, Agostino Dati, Antonio lvani). Znamenitě přispěl humanismus ke zvelebení nového umění knihtiskařského, v němž potom zvláště slavné pověsti nabyli Pius Manutius Aldus
U Lva X. požíval jako učenec veliké vážnosti, Kliment Vll. od něho m lně mnoho očekávalv boji
jiní jinde. Ke jeho zásluhám náleží také uvedeni řečtiny a hebrejštiny mezi předměty důkladných studii. — Co se týče zemí mimoitaíských, staniž se tu zmínka hlavně jen o těch, eré svým sousedstvím s námi provozovaly větší vliv na rozvoj
beneck, vždy věrnýmd zůstal také jan1479—1552). euchiin Církvi 1455— 1522), přednípě
-|-1515)
át,kách Frobenius
humanismuu nás.
o(a
v Basilejia
izozemí)
proti Lutherovi.jeho ško ní kniha Colloquia ve Francii zakázána, ve Španělsku spálenaav
byla
ímě zakázána pro celou církev pro obsah namnoze ne ' Z humanistů obhájců staré církve a kato lické víry budiž jmenován jan C oc h i a c u s (Do stitel řečtiny a hebrejštiny v Německu. Na straně protestantské anchthon vynikli mezi humanisty zvláště známý 4 ) 7 amen nitý studiemi řeckými a péči (spolu sLutherem)oškol
ství. a jan Šturm
(1507—89),proslulýpedagog.
seznámiiy se ako jiné záalpské země s hurna nejlepším humanistům (a pedagogům)er,jesuitskym náleží ja ub anus (narozen nismem za doby koncilů kostnického a basilejského K a jízdami do Italie v2. polovici 15. věku. Apoštol 1542 v našem Mostě, 1- 1626 v Aumgsburgu), jehož tohoto raného numanísmu mezi Němci byli zvláště hlavní oProgymnasmata latinitatis bylo skoro Poggio Braccioíini, kardinál legát Cesarini a nesčísíněkráte vydáno. Pozdější vývoj humanismu
humanismus
v ice. Německuoobrátil hlavněčilý k filologii a pedago — akousseuvedl ruch humanistický
ea Silvio
123
tam četl také klasiky latinské. Latínšti humanisté
této dobykrálovství se kupílíčeského hlavně kolemaosoby místo té doby, kdy byl několik let (od sudího ] an aršího
1442) ředitelem kanceláře císaře Bedřicha Ill. Té doby měl osobní i písemné styky s některými na šinci, v nichž budil zájem o snahy humanistické. Později Maxmilian ]. byl velikým příznivcem hu manistů a založil při vídeňské universitě r. 1501 „Collegium poetarum et mathematicorum" , jehož správu svěřil Konrádovi Celtisovi. ry 0 (II
llodějovského
z Hodějova
(1496—1566),
který jednak švým humanismus vlivem u dvora, hmot nými prostředky píln lnějednak podporoval. Z tohoto kruhuvětvššly svazkypříležitostného, latinských básní „Farraglnes", inou 4 rázu ač mnohé svědčí o dobrém nadání sv c'h auktorů. Básnictví latinské kvetlo zvláště bujn za Rudolfa,
s humanismemseznámily skrze jana Vítěze tažek Ríegrůuv Naučný slovník odhaduje jich počet (Vítěz)ze Zredna a, který pobyl drahn' čas vl na sto. zaci pražských humanistů universitních
talii a stal se konečně arcibiskupem v stříhomě roznášeli zálibu pro ltaíruské a římské klasiky (1465) a kardlnálem (1- 1472). Také jeho příbuzný po venkovských městských školách, které spravo janus Pan nonius (jan z Česmice),biskup vali a takto se také české měšťanstvo seznamovalo pětlkostelský, štědře podporoval humanistické snahy. s humannímsem a zařazovalo klasiky do svýcch Za krále Matyáše Korvína vznlklav Budíněučená knihoven. Vedle tohoto humanismu, který měl více eně ráz mezinárodní, začali někteří humanisté společnost „Sodalitas literaria Hungarorum", která j. později, když Matyáš srdlel ve Vídni, přijala jméno pěstovatl uvědoměle humanismus če skýt „ anubiana“. [eš eště za obou jagaílovců potrval hleděli obohacovati a prohlubovaati domácí littera tento ruch, jejž potom válečné běhy zara razlly. — turu těmi prvky vzdělanosti a ušlechtilosti, které Kn á rn první zábřesky humanismu pronikly již za chtěl humanismus šlřiti. A nejeden z nich zřejmě zdůrazňuje, že to činí z lásky k mateřskému jazyku Karla IV., kd ž Petrarca 1356 přišel do Prahy za politickými ů ely a mezi jin mi svým naukovým arp o jeho est, aby se ukázala jeho bohatost a ohebnost, která dovede vystihnouti všecky jemnosti snahám získal pot plstaře kanceláře královské ja na latiny a řečtiny. K starším humanlstům tohoto ze třredy, mniho biskupa olomouckého. Války husitské překazily další šíření humanismu, rázu náleží předevšímvrstevníkBohuslava Hasištejn ktery se zase počal hlásítí k životu teprve v po ského : Lobkoov c Vlktorln Kornel ze Všehrd lovici 15. stol., ač poměry české a sama universita (1460—1520),původce slavného díla 0 prá viech, pražská mu málo přály. Na universitě se té doby o súdlechl o dskách země české knihy
připomínáŘehoř
Praažský,
kter počal čísti
ehoř Hrubý z jelení o Vergílovi a jiných lat. klasíclch ke kOnclstoletí devaterš, pk (1-1514)a Václav Hrubý Plseck ký ž48_2— 1511), žák Zikmund z jelení :>í ismundus pak přibylo několik jiných, snad účinkem živějšího jehož Gelenius) se usadil v Basileji a v tamní robeniově spojení s ltallí a vůbecžs katolickým zahraničím za Vladislava ll. Zdáse unás humanismusnikdy tiskárně pokračoval svém příteli aErasmovi nenabyl rázu falešné, pohanské renaissance, spíše Rotterdamském ve vy c1:0 ávání latinpskýcln řeckých lze naše humanisty třídití na latinskéi kteří ze zásady psall čeesky. Kl
pozdější vyníkají mezi humanisty a sna ty, klasiků. píšícími Zčesky Mí doby áš K náč Fin ítor) kým dklšt ova (1-l'l 1546 46) Sinxt z Otnters
náleží jako jeden z nejstarších našicht humanistů
]an mladší z Rabštejna
(1-1543),probošt
vyšehradský,kkterý studoval právavBolognl známil se takes humanismem. Snad na něj aobe— půso bily i styky jeho staršího bratra Prokopa sEnéou Silviem, s nímž tento jeho bratr, spolu s jiným Čechem, Václavem : Bochova, byl nějaký čas spo lečně zaměstnán v císařské kanceláři a později, když se stal českým kancléřem, pilně šíířl vČe
dorfad (1500— k1583),Zigmund z Púchova 5120—584), erý přeložil do češtiny slavné A
_—
dílo protestantského humanisty Šebestiána Můnstera Cosmographia universalis, H áj e k
herbáře Matthio— ova23(15 1565), spisovatel „Cestyt z Prahy do aBenátekaa odtud pootom po moři až do Palestyny.“ Do druhé polovice 16. věku a do prvních desítiletí 17. padá chách myšlenky přesvycházeje Moravu literární rozkvět Českých bratří, kteří se té doby přicházel k námhumanistické. humanismus Také latinský, jednakz BudínskéSodalít tas llterar aHun také napájeli humanismem a mezi nimiž vynikají
garorum, jednak ze sdružení D an u b'| a na, oněmž
se stala zmínka výše, a jehož pčleny byli někteří humanistémoravští .ajkrálovskékan— n lechta ze Vše (1466—ilčezští,n 25), tajemník celáře české, který [si dopisoval s Erasmem Rot terdamským, s jeronymem Balbern, Konrádem Cel tisem, Augustinem Kaesenbrotem olomouckým bi skupem olom. Stanislavem Thurseni (Thursó) a jí nými humanisty. Nejs avnějšlho jména mezltěmlto našimi humanisty latinského směru došel známý
proboštvyšehradskýlohuslav Haslšte
sk
z Lobkovic (14 460 6—1]1512). Všichni tito tři jmenovaní byll katol cl Později tento latinsko 1umanistícký ruch potuchl, ale opět se vzmohl ke onci l. polovice e.16 věku anabyl značného roz květu zvláště za doby Rudolfovy, k čemuž nemálo přispěla okolnost, že čeští nekatolíci zajížděli stu dovati na německé university, zvláště do itten berga a Heidelberga. Mnozí z nich byli žáky Me PT—
lanclitonovýmí,a přední z nich, Matouš
(Collinus)
2 H áagku (Nemicus), liho, ldřích Pre překladatel tnleka
l'terárnl 16. (15213—15371), rel v němž starší vrcholí ze jména jančinnost Blahoslav
jednotyíhumanismujan sKomenský (1592—1670). téže doby tvoříDanie jinoua skupinul el humanistů eslavína(1545až 1599 s hloučkem svých2 osobních nebo literárních přátel. O nich lze říci,že u nás vědu populariso
vali. jsou610). to naPavel př. janKriKstocln Kocinétu án zKlatovský A |_
z Ko ldína
(1530-1589) a 8jiní.K zálibám huma
nistického vzdělání náleželo někdy vedle pěstováni děje pisu také hojné cestování, téměř toulání, jako se nejednou pozoruje u humanistů 15. věku. Cestování pak přirozeně vodívalo k literárním popisům takových cest. U nás doby Rudolfovyjest K l'l'tš of slavným an cestoplsceim t z Polž a z Bezdruž c1(1564—1621), katolík a jeden ze sfatých na Staroměstském náměstí, auktor knihy
Koli n „Cesta z království českého do Benátek, odtud
z Chotěřiny (1516—l566)byl po moři cmč čsvaté země judské & dále až prvním ustanoveným profesorem pro četbu a vý— do Egypta" (1608) Vyjímajíc spisy právnické a kald Homera na Pražské universitě a “později zeměpisné nelze celkem říci,že by český huma
humanita — Humbelina
“124
nismus byl obsahově obohatil naši literatu. 11, zvláště pak v oblasti vlastniho básnictví nepocai nic cenného. é jsou ovšem jeho zásluhy o pěstování a zušlechtění jazyka a zprostředkovani některých odvětví tehdejšího vědění širokým kruhí m českého obecenstva. Století 17. znamená již všude úplné zanikání původního dobyvatelského huma nismu. Stále však ještě trvá, a to až do nejnovějších dob, jedno jeho ovoce, totiž škola prostredku uci mezi školou lidovou nebo obeccnou a universitou, gymnasium, klasic škola střední, spočívající původně (v 16—18 stol.) především na stuiiu latiny a řečtiny a jejich literatur. V zemícch kato lických měl v těchttdo obách ovytvořem takové hu manistické školy střední, vlastního klasického gymna sia zásluhy řád jesuitský, v němž se stále ještě vice méně, ako také ve kositvi zemi protestantských, udržovaly a pěstovaly filologické
Aachen beeinfiussten Zentralbauten" 1918; Karo lin isch-fríihroman. Baukunst zu Essen 124.9, 3. ital, sp..-„KatechetischetsLehr- und Lesebuch. Erklárungen u. Beispiele zu den einzelnen Fra en cies katholischen Katechismus', Št; Hradec 1 13 (rec.
KD. 1914,
Humannm genus (Lidské pokoleni“), počáteční
slovaencykliky LvaXlil.1884
proti
svobodnému zednářství, v níž20vyložil jeho cíl. zá sady a prostředky a opětoval dřívější zákazy a trestní dekrety, spolu vybízel, aby bylo proti němu bojováno přiměřeným poučováním katolického lidu
obo žskéem půvo
ciarkveao ]ejic pravech, jakož
i spolčovánim se jednotlivých tříd lidu ve spolky, v nichž vedle náboženského poučování a povzbu zováni by také častá pomoc se poskytovala. Humbald bl., biskup Auxerrský,v svcěený Ur banem 11.3. čna 1095 v Miláně hájil sneohroženě aliterárm tra ice (Zvelike' práva církve a pečoval okázen duchovenstva svět-' literaturyseem hledici se připomínáPastor,Geschichte ského i řeholního; vraceje sezjerusalema zahynul der Pápsre im Zeitalteer der Renaaissance I—lV, 20. října 1115 při ztroskotání lodi; pam. 20. října —1007. Vofgl, Die Wiederbeiebung des ciassischen Alter Acta Ss. Vlll., Humbelina bl. OSB.,jediná sestra sv. Bernard thums oder das erste jahrhundert des Huma nismus, 3, 193,1. Burckhardt, Gesch. der Renai 11.1092, provdána byla za burgundského šlechtice; ssance in ltaiien, 3 , anssen, Gesch. dees zprvu oddána marnivost1,v11vem svého bratrra z-a deutsch. Volkes seit dem Aus ang des Mittelalters očala život dokonalý a se svolením svého man ], lla V.il,.j Burckhardt, Ku tur der Renaissance, geia vstoupila do kláštera benediktinek v juiiy-ies 2 vaazky 8,1901, Truhlář, Počátky humanismu Nonnains, kdež byla vzorem zbožnosti a umrtvo echách, 1892, Týž Humanismus a humanisté váni; :. 21. srpna 1141, památka v cisterc. řádu 12. ún. ASs. Aug. Vl., 832. Zobrazuje se v rouše šses. Čecihách za krále Vladislava, 1894, Vlček,"Dei. řeholním, majíc pod paždím berlu abatyšskou, stojíc v rozjímání před kruciíixem na stolku stojícím (tak humanita; ideál, slovem označuge obyčejně mravnostní jenž tim vylučuje v e se co dělí kon na tušové kresbě z polovice 18. stol. ve sbírkách resionáině, politicky a národně, a hledi všeobecně Podlahy). Na rytince zhotovené podle akuba Pinka (1712—1731)znázorněna jest kresby bLH idskými prostředky dosíci harmonického vývoje dra. individuální osobnosti jakož i sbratření všech lidí. erak v přítomnosti svého bratra odříká se mar lakožto vzor této snahy byla od dob renaisance nosti světských (viz obr. 24..) kultura řecká; proto studium starých klas ků nazý valo se „humaniora“ a tři nejvyššístlřídysta rých gymnasii, jež studium to pěstovaly, nazývaly
se „humanitas“
(ve Francii dosud „humanítés“).
V uvedeném smyslu užívá se slova h. častovs ja kgmsi křestanství (zednářství, t.), a kolivostřím teprve proti křesťanství pojímalo lidstvo jakožto velikou rodinu, a ásku lidstvu vštěpovalo ná rodům v nacionalismu uslrnulým. Pro křesťana jest h. přirozeným základem, nikoliv však dovr šením lidské osobnosti, jež nutně směřuje k cíli nadpřirozen .
humanitasm viz humanita.
humanitní čl.bdobročinnostlli., 538. Hum mann 1ústavy naj v. aku traspurku 1771, 1802 sekretář biskupa Mohučského josefa Ludvika Colmara (viz 111.,124), po jeho smrti 1818 dlouho
(1819-30 vikářem kapitulním; teprve r. 1834 jme nován biskupem Mohučským, ale již po několika téhodnech z. 20. srpna 1834; sp. _>„'redigten“; ká zání tato vydána byla teprve po je 10smrtí od jeho přátel spolu s jeho života isema pznonobi ,v Mo huč' 836; „Lehrebethuch íiir kaothoiische Christen", 7. vyd., vnMohučil — iří, dr. íii. h. c., historik umění v Cáchách, n. 1847 vEs
senu ; s eEnntstehung des Wiirfeikapitáis u. der Ěinfiuss deesllolzbaues auf den Steinbau., 8819 „Der Westbau des Miinsters zu Essen“ 1890,„Die alieren (karoling.—otton.)Bauteile des Miinsterszu Essen „Die Beurteilung mittelaiterl. Kunst werke ln Bezungauf zeiti. u. órtl Entstehung“ 1902, „Die Kunstwerke des Miinsters zu Essen“ 1904;
:Die
Beziehungen der Handschriftenornamentik
zur roman. Baukuns t.“l 1909, 11.1911, kunst unter Fischof Meinwerk von Paderbořn“ 1916; „Der Žentraibau zu Mettlach und die von
HIÍMEEIJM. S'.BERNARDI s ORORVAJĚŠTATL SA;arm EHNDEM,ET CA—LT EBOSG ADRELIGIONEVI
unus SA SE QILIÍUZR.,
=MOMALIBUS .F.“RJÍMIS CI STERCIENSIEIIŠ)SLANCTI
IRMA.Lm ETI ABTTISTITA PREFÍCTT'LÍR.
A.an
nu: x.
Obr. 24. Bl. Humbelina.
Humbeiot — Hume
125
Humbelot Martin,
Pařížan, kanovník, statečně přísné stanovisko vůči svatokupectví, manželství postavil se na odpor deklarací gaiiikánské 1682, kněžíadversus a laické simoniacos“ investituře jevísev jeho spise„ (MG. Lib.a lei., Libri 100 pročež byl vypovězen; z. 1719;s „SS.Bibliorum tres notio generalis seu compendíum biblicum“, Pař. 253); ve sporu o nejsv. Svátost oltářní vystoupil shiediska extrémního realismu proti Berengarovi
Humbert ]. (Chonebertus) s.v OSB. oatp (11. 13.8) R. 1057 byl navržen za kandidátakvolbě biskup a zakladatel kláštera Maroilles v biskup papeže, zasadil se však o to, aby volba vypadla ství Cambraíském, n. v Maaiziěres-sur-Oise, syn bl. ve prospěch Štěpána X., jenž jej jmenoval biblio Ebrarda, zpřátelen se sv. Adelgundou z Maubeuge thekářem sv. Římské cirkve. H. zemřel 1061. — 10. poslední dauphinVien onis ký,n
,l
(v.l., 78), v.utoval se svými spolupracovník sv. ujal se po svém bratru Guignesoví vlády, po před Amandem Nikaslem t.tlšo Říma, z vlastního svéahosv'mění učinil velika na časné smrti svého syna postoupil 1343 proti od dání; 225 bř. ko.l 682 v aroiiies; pam. 25. bř. škodněni území své Filipu z Valois s podmínkou, aby korunní princ užíval titulu „dauphin ;úmluva ASsH. 111.,.1686, 561—567; Kulda, rokli., vychován, 5.11 — zbožně byv Círk. od rodičů ta vešla v moc do práva, H. vstoupil vstoupil 17 4 do kongregace misionářů, byl hor 27. čce r. 91349 vL_yoně řádunačež domininánského. livým a výmluvným hlasatelem slova Božího;z:. 0 vánocích9 r. 1351 udělil mu papež Klemens Vl. l ; s. „instructions chrétiennes pour les jeunes v Avígnoně tři vyšší svěcení, jmenoval jej patri ar r chou Alexandr rijským ar .1352 administrátorem ens“ asto vyd.); „instructions sur les principaies vérités de la Reiigion", přelo'. do němč.vve Vídni renoblu Rem5e5šského.H. založil universitu 1831,1847, vSulzbachu 1848 (prel Sintzej),vŘ'ezně arcibiskupství Hume (vysi. hjúm) David, 1711—1776, angl. 1848, 187 do češt. Myšlénky o nejdůležitějších pravdách našehoesvatého náboženství a o nejpřed historik a filosof. Byl knihovníkem v Edinburku, pozdě' nějších povinnostech křestanů“, vyd. kněží ji taiemnnikem v zahraničním úřaděaposléze torísté, ve Vídni 1817, 1847 („včrně podle Frarn žil jako soukromník. Vedle 8 svazků dějin An lie (Hist. of England) napsal několik spisů filoso íc couzského v jazčku českém 3. vydalo přenejsvětějšího ykupitele“) oprav.Shromáždění vyd. 1865; kých, z n chž jsou nejdůležitější: „A trea tise on „instructions sur les egarements de l' esprit et du human na uree,“ —40 (přel. do češt. ]. Školou), coeurl vertus Claude nécessairesH., au spisov. salut“, qE_nqulryconcerning human understanding“ , „Enn Pař. humain et sur les bmertuirř' concernning the principles of morais“, „Na tura historyá of religion't lid. roz franc.;7sp. etr Luther. sur le umu, Zkoumání o principech(Zkoumání mravnosti, oPřirozené libre arbitre“.„Erasme — inand, Polémique maiířtrancouz., 2 v Paříži, žák Picota, Cabanela a Fromen dějiny nábomženstvipřel. do češt. ].Škola). H-ova tina obrazy z oboru náboženského: „Madonna fílos soustava dokazuje, že do důsledků prove s ježíškem a Janem Křt." (187 vmuseu luxemb.; dený empirism vede nutné k naprosté skepsi. H. „Kristus u slocup "(1875) v mus. Orléanském m; „Ci učil, že pramenem poznání je pouhé smyslové vní zoložnice předKristem“ (1877).— 5. (Himbertus) mání. Rozum jen skládá neb rozkládá prvky to z Gendrey O. Cist, doktor Pařížský, opat kl. hoto vnlmání při em ov em se může klamati. Pruiiackého v diec. Sensk z. ;je oVěty geometrické, algebraické atd., jejichž platnost ,Commentaria in universam Aristotelis metaphy spočívá na intuici, může rozum správně zhodnotit sicam et in libros de anima“zůsta1avrukopise.— buď jako správné nebo klamné, neboť jsou nezá vislé na vnější existenci. Maiemat ika se svými 6. Petr — 7.a Petr, n. 1891v Pa analytickými soudy je ted jedín- důkazná věda. říži, dr., víz prof.Hubt.ert mathematiky asstronomie na univ. Pokud se týká věci skutečných, spočívá úsudek o v„Vie Montpellier, smýšlensímc|katolík; přispívá do čas. nich na vztahu přičinya účinku. Soudy zkušenostní Catholique'ť omanis O. Praed Dauphínsé) dkol. 1194, stud. od 1215 čili synthetické jsou pouze singulární. Přičinný v Paříži, vstoupil do řádu 1224, 1226 proo.f theol. vzttah dvou věcí nepoznává se úsudky apriornímí, na řá ádové škole v Lyoně, 1236-39 převor t, 1240 podlezvyku, tří assoclačních jež jsou provinciál římské provincie, 1244 provinciál pro nšbrž jedliné em zkušenosti, zásad, pravidelného vincic francouzské, od 1254 generál řádu, vzdal se opatrování rozličných jevů, jež pak nazýváme pří důstojnosti své 1263 na gen. kapitole v Londýně čina a účinek. Nad oborem zkušenostnim neplati a nehýlii se do kl. ve Valence, kdež z. 1277; po již tedy zákon příčinnosti. Popřením zákona při činnosti padá ovšem všecko, co dosud na něm spo staral konečnou úpravu liturgie xsp.: „Líbeer sedeo instructione oificialium O. řádové: P." , po-- čivalo: neni vrozených pojmů, není metafysiky, sitio super constítutiones ordinis", „De praedica nelze dokázati jsoucnosti Boží a proto náboženství tíone crucis“, „Expositio regulaeS. Augustini“„„Ex je jen praktická stránka lidského života. Starost a bázeň vedly lidstvo k tomu, že předpokládalo positio Lugdunensi“; relig. praedicatorum“, „Devydal tractandis in neviditelné mocností a ucházeio se o jejich přízeň. conc. spisy H-ovy Berthier, „Opera B. ilumberti“, 2 sv., Řím 1889. 9.08 B. Původním nábož. byl polytheism, nikoliv mono theism. Padla—llmetafysika, přestává ipojem sub biskup v 8 lva iCandida, pocházel z Burgund tnce. Ono neznámé něco, na němž mají stavy a, od 10 5mn hkl. Moyenmoutierského, 104 povolán od Lva lIX. do Říma, 1050 arcib. sicilský, či připadky lpěti, je pouhá smyšlenka našeho roz 1051 biskup v Silva Candida a kardinál--biskup, umu. Věc je pouze souhrn vlastností, pro nějžtvo důvěrný rádce papeže Lva IX. a průvodce na jeho řime zvláštní slovo. Tak padáo i pojem duše, která es;tách pověřen 1054 poselstvimkcís. dvoru Caři je pouhý souhrn vnitrných jevů, soujem představ, hradskému, kdežjed nal s theol. bystrosti slovem jež plynou nepřetržitým, pravidelným tokem. Ne má-li duše podstaty, nelze mluviti o její netěles i písmem (srovn. Will, „Acta et scripta de controv. nosti nebo nesmrtelnosti H. odmítl,jak patrno, eccl. graecae et llatinae 864) aposléze položil 16. čce1054 nasaec. hlavní oltář chrámu sv. metafysiku z kořene. „Do ohně“, volá, „všecky Sofie papežskou listinu, již patriarcha Michael Cae spisy, jež obsahuji něco jiného, nežli exaktní vý ruiarius (v. 11.,636) býl exkomunikován. Také za zkumy o čísle, veličině nebo gaktech. to jen & íluse. .měim ocný vliv jsou na filosofii následujících papežů zaujímal kardinál H. vůdčí sofismata místa ve velikém zápasu o reformu cirkve. jeho ]. Kanta a zvláště na dnešní positivismus, který CD
CD
126
Humenne — Humpl
přeceňuje skeptické názory H-ovy. Z liter. oH-ovl jmenujemeá Burton, 1846-50; Papillon, 1u68; Com p9(Š'ré 187 907;E.Wa !z, 19310(ve 1890-92;Franc/ráz, Philos. jahrb.d 1Górres-Ges.)! Thomsen, 1911; Didier, 1912; Časarza, 1914; Tvrdý, 19
Humenné, fara v diec. Prešovské, 990 rusín. sloven.
Humenné 3941 katol.; (Homonna), obyv. slov.
životu jakožto inklusa; založila za pomoci generál— ního opata Plebana mezi 1262 a 1266 řád jeptišek Vailombroských (v. t.) zprvu v Sta Maria alla
Malta,potomvSan Giovannqulorencie; z. vtomtp k 22. kv. 1310; pam 22. května; ostatky jeji p-eneseny byly 1524 do hl. kláštera San Salvi bbyla Sala takéyliterárně čínna; její „Sermones“vyd. Torello ve Florencii 1884. . n., Kulda, Cirk. rok. 11.,
infra v dlecesi Košické, Humme,l fara v diec. Lítom., viz Hřibojedy; Hummel 1. Antonin, u. 1859 v Donzdoriu humeral (také amictus)m od lat. humerus- paže, rámě, plece.jest to čtyřhranný plátěný šátek, kte (Virtemb.), far. v Ravensburku; sp. R„heinlande u. Niederlande, Rom u. ltalien, Relse“2 kmněz mši80-90c sv. přikrývá krkm.Upev— a prss.a 1898; „Bis Algíer und Lourdes“ 2. yd 1833; Délka můžepři býti |řkapiece, 60-7Oc nuje se stuhami, které jsou na krajích delší strany „Backschisch, Orientreise“ 1907; z. 1926v— 2. jan Nep. hud. skladatel, n. 1778 v Prešpurku, výborný Uprostřed vyšíty'kněz křížek (Mis. Rom., Ritus celebr. tit. má nbýti 3j),eejž předobléknutímapo pianista, 1816konal dvorníkoncertní kapelník cesty ve Stutgar 1819 svléknuti humerálu líbá. Humerále obléká se podle ve V'maru, poa,rět Evropě; římského ritu před albou, podle ambrozianského— až po albě. Jenom když v určitých případech se používá ve spojení se superpelliceem, béře se i v římském ritu teprve na toto. Staré mnišské řády kladou humerále při oblékání na hlavu a teprve při příchodu k oltáři s hlavy zároveň s kapucí spouštějí na záda. Z toho důvodu, že humeráleje pak vidět, krášlívá se jeho okraj, jak to jest i na starých skulpturáchsea vyvinul obrazechbezpoch i u světských . —-Humerál by ze kněží šátku kolem krku, jak se všeobecně v běžn m životě po užíval. V létě chránil paramenty před potem,v zimě chránil člověka před nastuzením. Jakožto součást liturgické výstroje je známo od konce — jiná jména pro humerále, zvláště ve středověku, byla: anabolagium, anagolaium, fano, amictus, su perhumerale. (:
2. 18 7 ve Výmaru; skladby z oboru círk. hudby: 3 mše, graduale „Quodquod in urbe“, ofertorium „Alma ater". — 3. Jeron y m M. v Berchtes— gadenu,m n. 1877 v Ríedernu (Dolní Franky-); sp.:hl„Leo903 X111.1 der ]ubilar auf dem papstlichen Stu
Hummlelauer František
S. 1., exegcta, n. 1842
ve Vídni, vstoupil do řádu 1860, 1872 kněz, 1901
člen papežské komise biblické, :. 1914_v's Heeren berg (Holandsok )a; sp. „Cursus Scripturae
sacrae“ komentáře až k1898, Samuelovi, 1886—1903 (rec. knih ČKD.od1Genese 372; 390)', mimo to: „Der bibl. Sclhóptungsbericht“ 1877' „Nochmals "der bibl. Schópfuugsbericht“ 1898 (rec. ČKD. 1898, 581); ,_,_Das vormosalsche Priester tum in israel“; „Ignatii dccLoyola Meditationum puncta“ , „Exegetisches zur lnspirationsfrage“ 1904 Humiliana de Círculís (vlastně Umiliana n. (rec. v „Hlídce 190, 683. Emiliana de' Cerchi), bl., ztřetihořádu sv. Františka, Maurus OSB. v “LambachuD,n. 1859; n. kol. 1220 ve Florencii, záhy byla provdána & pHumm „St."er Benedikts-Tagzeiten“ 1888; „Der Besuch záhy ovdověla, vedla život přísný, omilostněný a der 7 privileg.A1táre zu Lambach“ 14.89 na zázraky bohatý, jejž popsali gen. ministr řádu HummerFridrich Karel, 3185 v Staffel Vit z Cortouy &bratr Hippolyt Florentský; : 19. kv. steinu v Bavorsku, dr. fil.., dómský kapitulár 6 ve Florencii, pam. 19. kv.; ASs 1V.,386-407. vBamberku; sp.: .Gregorv. Nazíauz, der Theologe“ lhun: lliátů řád vznnikl ve 12. stol. z více než 1890; „Bamberg im Schwedenkrie e“ 1890; „.Statist sto let starého bratrstva zbožných a kajicich ital. Beschreibung der Pfarreien der iózese Bamberg: laiků obojího pohlaví, jež žili ve svých rodinách a 1889; „Die hl. Berg, dogmat-tl pologet. Vortrage“ zabývali se zhotovováním vlněného zboži. Prvnni 898; „Das von Fiirstbischof julius Echter gestií lete Seminarium Nobilium“ 1905; „Unter dem h. založilo sv. zl Olldrada (z. řeholi 1159) Kreuze des Herrn“ vklášter Rodenariu a; jan řehol onici řídili se Humpert P a v el, oblá7tNeposkvr. Panny v Kolíně benediktinskouanosilltllŽ ýhábllt;třzintenáhla rntathe Vesti.; píše na sto jmých klášterů ádm :.1vzniklo humi Lindenthalu, n. 1881 v liáté ve světě a mniši a povídky a divadelní hry: „Die hl. Krone Lucius),“ manželství1žijící, drama 19077 .vyd. 25; „1mBanne der reiheit,“ jeptiškyl, 3. kněží. Řád schválilnakaženab innocenc byla 111Koncem 111924; „Der Felnd des Messias,“ 12. stoleti část humiliátů bludy dr. 1910,6 Valdských, ibyla od pap. Lucialll. exkomunikována; dr. 1910, 9. vyd. 1924; „Der Volkstribun v. Gent tvořila pak lombardskou část sekty té. V 16 století (jakub van Artevelde),“ dr. 1911, 8. vyd. poklesla v řádu kázeň měrou povážlivou; když „Schawíssant, der grosse Zauberer,“ “pov. 1912, ; er Lčwe v. Flandern,“ dr. 1913; Karel Bor. hleděl provésti v něm nápravu, byl naň .v d. ..vyd 1924; „Die letzte Drude“ , dr. 1916, 8. vyd. stranou opravám nepřejvíciučiněn vražedný útoka 1924; „Das taptere Mágdelein“, veselohra 1916, 0569). Pro oappp.Píus zruši18ú.n. 1571řádh. přikázal lepší jeho klášvtery barnabítům a ostatní 3. vyd. 19 ; „Frauenweihnacht“, slavnostní hra majetek zbožným účelům. Ženské odvětví, 1916, 2. vyd. ' „,Genovefa“ činohra 1918, humili átky, zabývaly se ošetřováním nemocných, 16. vyd. 1925; „Apostelgrab“, slavnostm hra 1925; „Aus dem Leben eines Gesellenpržises“ 1925, _z z.vl malomocntých; první Klara její představenou v pro středku 12. byla Blassoni; odle ní :Der Geiger unserer Lieben Frau, činohra 1926. 1111111 fuer Vinfríd 0. Er. S. Aug., enerálni zvány byly lz.ttaké „Blassonské jeptišky“. Udržely e dodnes; vltalíi jest pět klášteru navzájem archivár řádu v Římě, n. 1889 v Ai hausenu (Dolní Franky); _sp.: „Clemens Brentanos Glaub nezávislých. Sestry laičky uosí oděv popelavé wíirdi keit in seinem Emmerick-Aufzeichnungen“ barvy „betert(itlanl.berettino), i bývají proto zvány take 1923 ital. 1924); „Tagebuch des dr. med. Franz Humiltiltal((Humilitae) sv., abatyše,n u. 1226 ve Wilh. Wesener iiber die Augustinerin A. K. Emme Faenze, zprvu provdána; 1250 vstoupila se svým rlck' 1.925 Humpl Kolumbán O. S. A., z. 7,08 manželem do dvojité řeholní kanonie Sta Perpetua u Faenzy, po dvou letech oddala se přísnějšímu „Tractatus de fide, spe et carltate“, lngolstadt 1677 MN!
Humpolec — Hunger
Humpolec(staroněm.Gumpoldstj.
127
Gum ol na. kn. 1858,1864 prof. exeg. NZ. v semináři Mo
tova ves), děkanství v diec. Královéhradecké. hučském, 1891 po smrti Heinrichově také profesor H. založil a Němci osadil řád křižovníků německých, dogmatiky. Když 25. června 1868 odhalen byl Lu
jenžž'1233jej prodal klášteru Želivskemu'1s podacím kostela sv. Mikuláše. Později dostali se křižovníci Sčee.rv hvězdouv držení městečka H-ce, avšak prodali je 1325 jíndřichu z Llpého; něm se majetníci často střídali; od 1588 byl držitelem H-ce Kryštof 'Karel z Roupova, jenž zemřel za vzpoury po r. 1620,majetek jeho byl zkonfiskován a H. prodán Filipovi hr. ze Solm jenž odací kosrelnídaroval 1625 klášteru želřvuskému. .1
therův pomníkv eorWorums, napsal H. anonymně („Deutscher Theologe") dilo trvalé ceny„ as Lu thermonument im Líchte dccr Wahrheit“, prodchnuté láskou ku pravdě, nikde neurážejíci (4. vyd. 1883 nově přepracované k 4001etému jubileu Lutherově
pod titulem „Kirche oder Protestantismus?"). jeho
komentáře k l. a 2. listu sv. Petra (1873 a 1878) dosud jsou cenné. Z. 1900 v Mohučí.
Hundsfeld jan,
měl na den stoleté slavnosti
založeni nemocnice milosrdných bratří v Prostějově fara povýšena na čsl. děkanství. — Data stat. 360 (1929)z: kázání, jež B. N. Leitner do češt. přeložil, Olom. 6846 katol., 819 ., 591 čbr., 1931125 vyzn ;v.oby čes — Srvv.n Podlaha, Bibliografie 1839 (viz Fr Doucha, cKnihhopisnýslovník 70. Huntd .zLauterbachu, hl 1303, č. 1736—1741. Humpoec Oso ovee z Rybens ajan jiř storík bavorský:-nc roku 1809, rada v ministerstvu pocházel z rodiny vladycké, nabvv za mládí literního vnitra, člen bavor. akademie věd; vyd. „Kloster vzdělání, odebral se podle způsobu tehdejšího do Scheyern“, Mnichov 1854; „Die Urkunden des Klo ciziny na zkušenou; po návra svém spravoval sters lndersdorf“, t. 1863 st.; „Das Kartular des od 1598 panství Velkomezeříčskétl'l ve službě Ladislava Klosters Ebersber,g“ 1879. Berky; 1612 stal se místopí31řem zemským, 16 l
prokurátorem královsk ym; byl věrným katolíkem; jeden z jeho synů Václav Mikulášbyl kanovníkem _Olomouckým. Sepsal několik spisu grávnických, jež zůstaly v rukopise. Viz f_ireček, . 1., 270. u-nan, vnitrozemská provincie v íně, na roz hraní střední a jižní Čínny, 28'/, mil. obyv., 21.6835 km*; půsoobil tu již ve 13.21 14. stol. misionář jan
unebert sv., VIZKunibert
hunegundis
sv., n. v Lambais u Hombliěres,
poc nžíklase svým snoubencem Říma, obcrž ela z rukou pappežoových Eudaldem závoj & do darovala
vel ké svvojessatatky kláštteru benediktinek v Hom blieres v Plcardli, kterýž řídila jakožto abatyše;
jeji snoubenec klášterním ekonomem, :. 25. srp. 690. ASs. B.l byl 977 (ML 137
HiinermannlFridrich, dr. theol., n. 1886v Er Monte Corvino; později, za vlády císaře Khanghi krathu v Porýnsku, far. v Sechtemuu Bonnu, soukr. docent na un. Bonnské; sp. „Die Busslehre des hl. Augustinus“ 1914 „Die Bedeutung d. Komils v. Trieetn f. d. Éntwicklung der kath. Gnadenlehre“ 1920; „asG asapro Contaríni, Ge en katechum enů, 65 křesťan. obci, 22 kostelů a kaplí, refomator. Schríften (c.1530—42)“ 1923; „ as 1 seminář, 5 škol, 11 frantlškánů (10 kněží),vvSe ist Wahrheit? Eine Aufklarung ůber die Sekteen“ ínrn H-u (resld. angtanfu): 1700 katol., 21 1924;„ esen u. Notwendigkeit d. aktuellen Gnade kostelů a kaplí 23 augustiniánů, 2 čínští kněží, 4 nach dem Konzll v. Trient 1.926 elementárních Škol Huntried 1. arcib. Ravennský, syn hraběte Huncovce, faral v díec. Spišské, zřiz. kolem r. Luitolda z Mómpelgardu, od 1045 říšský kancléř 1247; matriky počínají 1675; liberae collatíonis jlndřlcha 111.pro ltalii, provázel jej tam 1046; 7yb lod papeže Klementa ll. posvěcen na arcib. kostel sv. data startu.(1920): 771katol., 1055 1047 augšp., 280Kříže; isr., boyv. týž papež rozhodl 1047spor o přednost Hund(Hundt) z Lauterbachu, Viguleus, Ravennského, mezi metropolity italskými ve prospěch Ravenny; n. 1514 v Kaltenbergu ze starobavorské šlechticke H. dostal se do konfliktu s papežem Lvem lX., rodiny, stud. vBologni alngolstadtě, dr. jur., 1551 1050 suspendován a musil se 1051 před ním kancléř v Landshutu, 1552 president dvorní rady; byl měl velký vliv na bavorskou politiku ve smyslu pokořiti; :. tehož roku, snad otráven. — 2. (sv.), strany, jež sr ažila se o smír ve věcech církevních; biskup Thérouannský, zprvu opat Průmský, od z. 1588 v Mnichově; zanechal dvě veliká díla: 850 biskup Thérouannský, tr pěl velice vpády 7; jeho ostatky byly1108 „Metropolis :šalísburgensís“ (1582), v němž pokra Normannů, z. . čoval Gewolc (v. t.) a „DassBayer. Stammenbuch“ vyzdviženy a 1553 do Ypernu přeneseny. Pam. (1662-1722)P vikariát, jenž .Frantíšek rozdělen bnyllNicolai;ve1856 dvaapoštolský vikariá jižní H svěřený ital. františkánům, a severní svěřený španělským augustiniánům; v jižním H. 1resid.Huansavan) bylo 905: 6037 kato.,l
8. března. ASs. l., 901—3,ASsBlV. ,-4232-4.
[. all. dil 1585n. 111.vyd. teprve Freyberg 1830. arl Antonín, n. 1809 v Mohuči, od 1842 Hund'ertpfundLiberat, ma 1806 Brre far. uv ódelheeimu u Frankf urrtu n. M., zasloužilý gencí, se ve Vídni, stoujšenec nazarenlsmu, 832vzdělal v Mnichově. od 1835 A;ugšpurku ma oduch. lřečnictvi3.111873—84, svou sbírkou „Mluster (26 sv.,1845—9, sv.;gredigten“ vydával lodvalloltářní a náboženské obrazy: „usKrlst na hoře Olivetské“, „Kristus na jezeře Tiberiadsksém“, také vysbírkypovídek („Kath.Volksbiblíosthek,125v. 6811.., „Neue katholische Volksbiblíothek", „Křest Kristův“ (malba na sklecivkostele sv.Anny 12vy sv., 1870—4, „Klostergeschichtem “ 2 sv., 1869 v iEíslebenu); :. 18 878 v Brcgen idundeshagen K a r el B e rn ca1-,d prot. the_olog, a náboženských básní („Legendenflur,“ 1853, n. 1810 ve Friedewaldu u Hersfeldu, 1834 mimoř. „Gottesblumen aus d. deutschen Dichtergarteu", vy . 867); „Weihnachtsglůckleín'ť . prof. v Heidelberku, 1867
.;s.p„Kon11ikte des Zwinglia 2055terglocklein,“ 1863 (rec. čKD.18453,315); :.„Pfíngstglócklein,“ 1881. Hunger Albert, 11. v Kelhelmu v Bavors Landeskirche1847, 1532-38"18412;50 stantismus“ 3.vv.1yd „Der deutsche 1865 bylsProte polu 1545, stud. v Germaníku v Ři mě, 1571d .rtheol., redaktorem „Theol. Studien u. Kritlken. Vybrané prof akad. lngolstadtské p024 let, 1578 pro kanovn k Eichstžittský a Pasovský; :. 1604; drobnější spisy jeho vydal Christlíeb 1874—1875 kancléř, s.v psal proti Lutherovi: „De eccato" 1573, D„e eHundhausen Ludvík jos., katol. theolog,n origínis peccato“ 1578; „De veritate transubstantia— 1835 v Gau-Algersheimu (Rýnské Hessensko), vysv. tionis ín sanctissima eucharistia“ 1577; „De fide nismus, Luthertumst und Calvinismus in der bern.
128
Hunín — Hunt
(t. zv. bílí H.) osadila východoevropskout narazila tu kol. 350 na Ala ang (v.t stepní pře Athanasii et consensu thejologiae Lutheri cum oblast philosophia 1582 ní.nf vEpicurí“ diec. Brněnskaé,lviz Un mohla je 370 a donutila je, aby se k nim připojili. Hunke ler Leodeerga OSB., d.r fil., bibliothekář Od 374zvítězili dotírali H.nad v nesčetných na Východní stařičkýmhordách jejich khrálemH er kl. Engelberského (kanton Obwaldenský), a. 1887 Goty, ettnau u Luzern mu; sp.: lemens Bretanos manarichem (2.3 75,) ztroskotali jeho, tehdáž již křesťanskou říši, tlačili pohanské Západní Goty relig.Entwlck1ungsg2ang“ 1915; „j)ůnglinge der k byzants tské říši a usídlili se severně od Kas M'árlyrerzeít“ 1919,2 ..vyd 1920; „ er Geist des pického a Černého moře. Pod Rugilou (z. 434) a m. jos 1.923 jeho synovci Bledou a Attilou (jenž od 445 byl HunklpehrDavid4 Fr.z Xav., kanovník Štrasburský,n 1853; Alsasan, sp.: „reHístol des samovládcem zavraždiv vojensý brainra), stal jejich Saints d' Alsace",lŠtrasburk 1838; „Vies des Saints výborně zorganisovaný stát se světovou du diocese de Paris“, Pař. , 2 sv.; „Histoire mocí. H. v máhali od Východní římské říše po— de la Religion des Papes“, Limoges 1844. urgundů zničili (pověst Hunnius 1. Ae í,dus 1u1er.theolog, n. 1550 platžek, vraždíceříšía pustošíce pronikli do o Nibelunzich), allle a sev. ve Winnendenu ( lirtembersko), 1576 dr. theol. Italie, až vítězství západořímského vojevůdce v Tubinkách,1576—92 rof. v Marburku, 1592 Aě'tia na rovině Chalonské („campí Catalaunici “) člen církevní visitačni komise v kurfiřství saském 451, mužné vystoupení papeže Lval. (45 an proti kryptocalvinismu, stoupenec učení o všudy tovy a nakažlivé nemoci učinili jejich uzuření přítomnosti člověčenství Kristova („Confessío oder konec. Za četných synů Attilových rozpadla se kurze Bekenntniss von erson Christi“, Vítem říše; v Pannonii dobyli 51 Gepldové a s nim 1609; „Libri lV clee erpersona Christi“ 1585), spojeni germánští kmenové vítězstvím nad Váhem pro konkordimí formuli (III., 155) odpůrce v Pannonii 454 ztracenou samostatnost a ve hradě a vinův („Caalvinus udaiz an“s 1593), calvinského Attilově usadil se král Gepldů Artarich; Pannonii ídněa žk Sirmiu zaujali Východní Gotove'. theologa Parea („An'i—Pareus“ 1594, „Anti-Pareus alter “1599) učení Sam. Hubera (v. ,V", 102, č. 32), Nejmladší syn Attilův Irnak odvedl zbytky svého
národa do stepí při hranicích Evropya Asie, jakožikatol. církve,zvl.jesuitů a Tannera; :. eVitember ku. jeho Gretsera latinské spi vydai kdež se pomísíli s Chazary, Bulhary a Avary souborně eGarthíus ve Vitemberku 1607—9; jeho Když Avaři v 6. a 7. stol. vnikli do zemí podunaj „Postílla“ vydána v.českém překladu v Dráždanech
ských a křesťanskou kulturu znovu ohrozili, byli,
1588a 1628 (srvn. „index boh. libr.proh.104).— tak jako později i Maďaři vzhledem k jejich 2. Heltcrich Oldřich, syn předešlého, n. 1583 plemenné příbuznosti nazýváni rovněž Hunny.
v Marburku, prof. práv ve Vitemberku, 1613 ' Hunt (vyslovhdnt)1. Arthur Surrídge, v Giessenu, 1627 v Marburku, 1630 konvertoval angl. egyptolog, n. 1871 v Romfordu (Essex), univ. k cirkvi katol., duch: rada a ředitel bisk. kanceláře ve pýru; sp. „invicta prorsus et índissolubiiia Xll prof. papyrologíe v Oxfordu, od 1895 zaměstnán v„g)xyrylv Egy;ptě B. P. Grenfellem ynchus Pap spol.s ri“ 1.—Víl., ond.1898—1v d.:; argumenta, quaibus motauns, convíctusa con strictus relict Luther orum sect atqueffidem .,—.11 n.., „Tebtunis Catholicam accessít“, Hreaidelberk1631? Kolín 1632, p„Amherst ri“ 1. Paptyrí" 1902—1907; „Hibeh Papyri“ i.,Pat. 1636. — 3. M1lkuláš, bratr předešl., luter. 1 ; mimo to vydal ďLogiagŠ4su“, Lond. 1897; theolog, n. 15115 v Marburk u, superintendent „New Sayings of jesus'r, ra.gm of an 643; sp. několik polemických Uncanonícal Gospel“, t. 1907. — 2. john, an_gl. spisů: proti. Beliarminoví aj. „Ministerií lutherani kněz & spís.n, 1827 v Perthu ve Skotsku, pre stoupil z presbyterianlsmu k anglicke státní církvi, demonstratio“, Vitemberk 1614;t. prot7í „Essa on an „Capistrum Hunnío paratum“, 1617; Lancelotovi orti Soci far. v xfordě uSeven Oaksu; theism“ 1866; „Religious thought in England, 2. niánům „Examen errorum Photinianiorum“, t. a „Disputatio theol. de baptismi sacramento“, v d 1884, 3 svaz. , „Contemporary essnys' 1873 antheism and christianity“ 1884. — 3. (William) .1"626; mimo to: „Diascepsis theol. de fundamen olmn,.ang1 malířa grafik, jeden ze zaklada ' dissensu doctrinae Evang. utheranae et Calvin.“ t. 1626, „Erkla'rung zum Katechismus telů prerafaelitismu, n. v Londýně 2.1V.1827, :. tamtéž 7. IX. 1910. Zprvu kupecký učen, věnoval D. Lutherl“, Lubek 1627 Hunolt Fran tieš S. J., homileta, n. 1691 se v 16 letech zcela malířství a stal se žákem v Siegenu, vstoup11dokřádu "09,17 24—43 dóms mský školy Royal Academy. Poznav názory Ruskynovy kazatel v Trevíru, 2. t. 1746; jeho kázání vyzna odvrátil se od akademismu, založeného na studiu menávají se populární mluvou, případnými, krátce a napodobování porafa'elovské malby a od běžné naznačen'm1neboprovedenymlprírovnánrml,nzor konvenční tradice k přirozené pravdivosti svěžího ným, ze ivota odpozorovaným líčením, obratným naturalismu, jemuž sám razil jméno prerafaelitlsmu. užíváním textů Písma sv. a bohatosti látky. Hlavní jeho druhy byli Millais a Dante-Rosetti. . bylo založeno Bratrstvo prerafaelitů. Nové hnutí dílo: Sittenlehre“ (63 některá ,kázání nové se netěšilo úspěchům, až se ho 1851 ujal Ruskin. vydání„Christliches 1878vel 3.sv ). Podle H-a Z náboženských námětů H-ových vynikají obrazy zpracovali: mjnayn Němec časop. duch.“ „Kazatelna“ v čaasop.v „Rádce 1902, „Pronásledování křestansk ch věrozvěstů druidy“ r. 0, „Prob uzené svě omi“ z roku 854 rázu jos. Staněknt.n1904,Jan Nep. jos. Holýt.1 Hunové (řec. wm, lat. unni n. Chunni), moralisujíciho, „The_Scape oat" z r. 1856 s orien bojovný kočovný kmen mongolského plemene, tální náladovou krajinou, „ alezení Krista vchrá— uralsko. ahaiského původu. Původní sídla svá měli mu“ z r. 1860, sbohatstvim výstižných fysíognomlí, u jezera Bajkalského, již od 1 př. r. ohrožo jako výslednice cest po Palest mě r. 1 3 Stín vali hran ce čínské říše, kterouž přes zesíleení smrti“, symbolický obraz s realistickým zpodob něnímtesařské dílny Kristovy. „Triumf nevíňátek“ velikéa zd (220 Ipřed Kr.)Kr.) neustále znepokowovali, až cis řkuti je do sev. Mongolska z r. 1877. Na současně třetí cestě po Palestině zapudil, kdež zřídili mocnou říší. ]souce tačenl započal veliký obraz „Útěku do Egypta, p_rovedený k západu usadili se H. u jezera Aralského a utočilí ve třech variantách. Menšihd významu jsou poz_ od 420 po Kr. prudce na Persii; veliká jejich část, dější obrazy. Dílo H—ovovyznačuje se přímou ori
._>|.>v 4.2"
.>m .mozužn 8._ <.2%
šum—w— 5.5.5?— <20u= 5„
Vam +1 Ill
_z<>o.$m>n .n :..—.us img—25%; .n :mtšn .>m asus .:... .n .Ec oswxaž vu.—n ..a—a A.:.:— .as—..a 2.33.. .=č ..a—u na.: __č 4—2"
liunte — Hunyadi
129
entací věcně-naturalistickou, jsouc obsahově zalo také Hátszeg. Rod jeho měl ve znaku havrana, ženo dogmaticko-symbollcky & dldakticko—moralis— držícího v zobáku prs rsten. H. upozzornil na sebe ticky. Prvotní zásad nového hnutiH. nejkonser záhy krále Zikmunda, r. 1410 provází ho do Frank vatlvnějl zachoval. P semně je stanovil v úvahách furtu, r. 1420 bojuje se 7ikmundem proti hus tům a hlavně vdvousvazkovém dilc: Pre- -Raphae1itism a r. 1 pova'zn nmaenává seOdvetévítězné bitvě proti Bělehradem. doby začíná jeho and the Pre-Raphaelite Brotherhood“, London 1905, Turkům kde liči také vývoj hnuti. VizH. Vollmer,vThieme vzestup, stává se členem rady královy a nabývá velikých statku. Král Albrecht jmenoval ho bánem Becker 146 Allgemeines der literatura. bildenden Kíinstler s'rěmsk m a hrabětem temešským. Ale po smrti XVIII., kde takéLexikon příslušná Hunte ( enentius) Gualter sučastnilse Albrechtově změnil Hunyadi svojipolitickcrriuonen tacl a uživ veškeré své moci a svého vl vu pro sněmu Florentského jménem Anglie, i horlivě dis sadil volbu Vladislava Polského. Poraziv hlavniho putoval s ek_yaArmeny; :. 147 ;zanechal mnoho spisů, mezi nimi: „Enarrationes quatuor Evange stoupence královny-vdovy Alžběty, Ladis ava ara, byl ustanoven Vladislaveml. za rapítána liorum“, „Commentaria in quatuor libros senten t1arum“, „Acta In synodo ferrariensi et florentino“ , bélehradského a povy en na vojvodu sedmihrad „De jurisdictione et universali pontificum domínio". ského. R. 1441 porazily v Srbsku Turky pod begem Huntingdon Selína, hraběnka,n. 1707,ochrán Isakem a r. 1442 bojoval u Maros sz. Imre proti kyně jiřiho Whitefielda.(v t.), zakladatele kal begovi Mezidovi. Po porážce Mezidově u Sibína vrnské methodístické cirkve, jejž 1748 jmenovala zmocnil se Valachie a u Železných vrat (1442) jedním ze svých kaplanů a tak jej uvedla ve styk besíterbega Sladeddína, správce vojsko Rume'lie 1443 obrátil na sebesultánova oči celé s aristokracii. Pod jeho vlivem zvaly se vznešené zničil dámy navzájem kesspolečným modlitbám. Založila tažením protišak Turkům, kdy zmocnil mnoho náboženských obcí existujících odloučené Evropy vítězným Sofie, zvláštěv porážkou vojska od církve státní, v nichž kalvínští duchovní konali Murada 11.v úžině balkánské. To jest slavně známa bohoslužby podle anglikánského ritu, nad touto dlouhá nebo bulharská výprava H-ova. Příměří, samostatnou „cirk i“, zvanou „Countéos of Hun které byl nucen uzavříti na 10.1et Murad s Vladi tingdon's Connexion“vládla jako patronkaspravo slavem, nebylo dodrženo hlavně na popud H-ův. mocí téměř papežskou; 1768 zřídila v Trevecca Než tažení proti Turkům, jež následovalo, skon rů u arny (Wales) pro své kaplany seminář, jejž 1792 pře čilo nešťastně strašlivou por ou ložen byl do Cheshuntu (Hertfordshire); většina (v listopadu 1444),kde Vladislavztratil poleiživot. H. byl na útěku se zbytky vojska zajat valašským těchto náboženských obcí přestou lila později ke vojvodou Drakulema aký čas věz.něn R. 14
kongregacíonallstům (v. t.;z) tngton(vysllhóntingtizln)11.lDanie1,ame podle rozhodnutí rick' malíř, n. r. vNee,wyorku vzdělal set k sprrávě a obraněsněmu země uherskéhoábylojmenováno pět- kapitánů. H. dost hlavní kapitanát Sedmihradska a využiv obratné (učiteli jeho ble Elllot,vMorse a Inmann), činn' tě maloval také obrazy náboženské: „Klement dlomácích zmatků, byl zvolen za gubernátora Uher
, aby ve jméně Ladislava, který byl v moci arel V. u Tiziana j.; si: a1906 2. jede , d„III/lilosrdnýSamaritán“ ah Vincent amerano řílmskeho císaře Fridricha II., vládl nad zemí do velista, n. 1815 v Newyorku, zprvu lékař, konver jeho zletilosti. Pak podnikl trestnou výpravu proti toval 1849 v Italii, vyd. katol. časop. „The Leader"; nespolehlivému Drakulovi, jenž byl v létě t. r. po sp. poutavé povídky, jako Rosemary, Newyork ražen a zabit. S Fridrichem uzavřel H. příměří a
1860,“a klasicky krásné .Poems", t. 1843, .1862
utilitířov. v diec. LitomHřuntýřov ck.é
(Gůntersdort),fara
Hnnttaeus ěr_llakubGordons
r. 1447, po smrti“ Vavřince Hederváry-ho, dostal se do jeho rukou připravil nomvěta žení proti Muradov1,spojenému„sessrb
potou jiřím Brankkvoičem. V třídenní bitvě (17.-19.
1., ze šlech října) b 1 H. poražen (snad zradou nástupce Dra
kulova ana)a vězněn Brankovičem. Teprve na zprostředkování uherských stavů byl propuštěn. Zatím však na území nynějšího Slovenska upev nila se habsburská posice, především zásluhou pro slulého válečníka svého věku a obratného diplo mata jana jiskry z Brand sa. Týž byl jmenován “35111632 Jiujus temporls haereticos epitome“, Kolín královnou-vdovou nejvyšš m kapitánem Horni země Hunt harrclij ndřich, n. 1849v1b uherské & hrabětem Šárišským iž r. 1442; vnná benbiirena ve Vestfálsku, farář v New-Yorku; přel. sledujících letech štastnými vojenskýmizá sahy (já Goffinovu Postillu do angl. 1894, vydal angl. ele drem jeho vojska b 1i zkušení válečníci husitští) i obratným vyjednáv nim rozprostřel svou moc nad katechese 1895; román „From under a eclým crsentáuamí ou dnešním Slovenskem. Kdž byl H. zvolenza Huntpichler L eo n a r d 2 Brixenthalu v Tyrolsku, gubernátora země, bylo patrno, že dojde k srážce mag. artíum na fakultě vídeňské 1426, kdež vykládal mezi jiskrou, představitelem habsburské orientace, a mezi H—em,stoupencem svobodné volby královské. knihy Aristotelovy; potom odešel do Kolína n. aby obíral se theologii, i stals etam kanovníkem jiskra byl napaden Uhry r. , ale téhož roku, 1445 byl opět ve Vídni jakožto vykladatelSentenciŠ vzzáří, porazil svaka H-ova Slzékelihovbitvě u Sa po 1447 vstoupil do řádu dominikánského; byl moše. H. sám žádal za příměří, které mu jiskra pětkráte děkanem theologícké fakulty, z. 1472; jeho povolil v lednu 1450. Než již následujícího roku, četná dila zůstala v rukopise. v létě, rozhodl se H. pro novou výpravu proti Hunyadi jan, maď. Hunyadi anos, pocházel jiskrovi & vedl ji osobně. Po obratném manevro pravděpodobně z rodiny rumunské o původu. jeho vání obou protivníků došlo k památné bitvě uLu čence, dne7 .záři. jiskra porazil Uhry na hlavu. otlec,ssyn erbův, slulNeni Voik_(Buthí) jehonaamatka Ižhěta Mnrzinová. jisto, kdya se rodil; (ač na jejich straně byla číselná převaha) a podle Telekiho bylo to r. 1387. Stejně nejisté jest byl b málem přišel o život. jiskrovo genlálni místo jeho narození; uvádís se někdy Píatra di umění vojenské a zkušenost českých hejtmanů trí Córvo (maďar. Holokó), jindy hrad Hunyadi nebo umfovala nad skvělým válečným pathosem H-ovým
tické rodiny skotské, byl téměř 50 let profesorem filosofie, theologie, círk. práva 1 hebrejštiny v Pa říži, Bordeauux & j., nuncius apošt. v Irsku, před stavený misie ve Skotsku, byl žalařován; :. v Pa říži 1 sp. „Controversiarum christianae fidei
Český slovník bohovědný V.
9
130
Hunzinger — Hurban
a jeho Uhrů. Následoval mír mezi oběma v Ri 186, přel. Ant. Číhal „u Mistrových n'ohou“, mavské Sobotě, kde H. uvolil se zaplatiti válečné Pr. 1915; „Ve škole Mistrově“, t. 1929); „Zur Geschichte des Missionsthenters“ 1918; „erD útraty jiskrovy.1Ne_ž, pozdější události politické Euro' ismusim Missionsbetneb“1919 „l)erchines. (Ladislav byl r. 63korunován králem thrách oslabily mocně posicí jiskrovu, kterýmposléze na Ritenstreit“ 1919; „Der hl. lgnatius v. Loyoía nátlak strany uherské byl propuštěn ze služeb krá der Missionsberuf der Gesellschaft jesu“ 1922; lovsských. e také . znechucen intrikami hrab. „Die Verdienste der kath. ííeidenmission um die Oldřicha Celského složil úřad gubernátora, vzdal Buchdruckerei in iiberseeischen L'ándern vom se všech hodností & ustoupil do pozadí. Král mu 16.-18. jahrh.“ 1923. 2.1 však zůstal nakloněn i později adaroval mu město Huu—pe, provincie střední Číny, 179.600 km2 Bystřici v Sedmihradsku. Teprve nebezpečí turecké s 27,167.000 byv., 1856 apošt. vikariát, 1870 (roku 1453 dobyli Cařihradu) vytrhío H-ho z nečin rozdělen ve třil vikariáty, jsou nosti, a kdyz . zmocnili se celeho Srbska, františkány: pa jež spravovány (res. l-čang), táhl H. proti nim a porazil je u Bělehradu. l'o data stat. (1:905) 97314 katol., 6050 katechumenu, nšvadž však nebezpečí _bylostále hrozivější, smířil 91 křest. obci, 42 kostelů a kaplí, l sem., 1 kolej, fra ntiškánnů z nich 15 kněží), 8 kněží se H. 5 Oldř. Ceíským i palatinem Ladislavem de Ncn škol, 15františkánek ,Severozápadn íH Gara a jal se připravovati obranu Dolní země.Tato světských, vojenská akce byla korunována bitvou pod Běle (resid. Kiajuenku): 15.Ol'íkatol., 6350 katechumenů, hradem r. 1456 (20.- .července), kde s pomocí 292 křest. obci, 71 kosteíůaakaplí, lsem., lkoleej, nadšených křižáků Kapistranových bylo vojsko sul 30 škol, 15 kněží františkánů, 10 kněží světských, tána Muhameda zničeno. Ale ž.11 srpna zemře el 34františkánek; Výcho dníH. (resid. U-ěang—íu): H. zasažen morovou nákazou. & pochován byl na 22.352 katol., 254 křest. obcí, 100 kostelů a kaplí, svou žádost v Albě julií. Tím končí se životní pouť [ sem., 1 kolej, 26 františkánů (z nich % kněží. H-ova. Temného původu, bez elementárního vzdě rmanu n, orientalista aprot. theol. exegeta, 1796 v He Marbur mř. pr.of i., lání a po četných zklamáních dospěl vlastní silou n. Hupteid a energií poct nejvyšších. Dvacet let hrál význam 1827 ř. prof. orientálních řečí t., 1843 nástupce nou úlohu v dějinách své vlasti i celé střední Ev Geseniův v Hallle, 2. t. 866; sp. „Die Psalmem“,
. d. 888v 2 sv. obstaral ropy a v bojích proti Turkům získal si zásluhy-t s. nepopěmé. jeho snahou bylo osvobodili křesťan Nowack; „Die Quellen der Genesis“ 1853; ství od Tur u, co se udo jisté míry a na čas heutíge theosoph. u. mythol. Theologie und Schrífter— 6 v Halle n. S. podařilo. Byl velice zbožný, dobrý patriot, věrný klarung" 1861, z. 24. dubna HůpgeneeTh co do r, zemskýsekretář lidového i spolehlivý ke svým přátelům. Tyto rytířské rysy a zvláště jeho boje proti Turkům zjednaly mu sym patie také u Slovanů balkánských, jejíchž četné s.pm svazu djivadelního v Díisseldorfu, „Religion u. Bůhne“ n. 1886v Cáchách; zpěvy junácké oslavují ho pode jménem janka Si Huppert Filip,n. S., katoLupublicista, n. 1857ve Schwabenheimu chrmaníku, 1882 binjanína a jankulvÁ (K životopisu H-ho srovnej: kněz, 1888 rektor konviktu v Bensheímu od 1901 Teleki ]óv:sefX.-X11.1852-1857; gr.., AHunyadiak PórAntal, kora Ma .jános arros red „Kóln. Volkszeítung', řečníkna katol. sjezdech; zágo on 1.-Ví „Lebensversicherungs-Vertrag“ 1896 (rec. 1873; -Fraknói I., F.M A Hunyadíakš, ésČaíillagellók 1.896 Vedle toho: ove na kora Slo sp.: v ČKD. 1896, 379; přel. do češt. Dr. B. v „Rádci duch." 1902); „Der deutsche Protestantismus zu vensku VM husitském věku (Slovenskčáčítanka, Praha, Beglnn des 20. jahrhunderts, nach protestantischcn strica 19251aa1927. M,Mlšik Husiti na Slavensku (BánskaH By Zeugnissen dar estellt“, 1.— 1;902 zpracovat Hunzinger Vi iém, evang. theolog, 1871 vydal předn ky ]. Bz Helnrlcha „Lehrbuch der v Dreiliitzowu (Meklenbursko), zprvu v duchovní aDogmatik“ í., 1898n v olíně svprá č, 1906 soukr. docent v Lipsku, 1907 mř Huppertz Ondřej, dr. fil., n. 1883 v Kreuzau prof. t., 1909 ř. pro.f system. theol. v Erlankách; v Porýnsku, kněz, prof. křest. umění na státní
akademiiuměnívDiisseldorfu,sp. DleAbteikirche
$%: Birhne als moralísche Anstalt“, Fragen 1902; zu Laach“ 1913; „Die altkóln. Malerschule“ 1914; ersónlliches Leben", 1902; „Brennende „Der Kólner Dom“ 1917, 3. vyd. 1925; vyd. im Lichtee der Ewígkeit“, 1905; , 1919—22aso. pro křest. umění „Gottesehr't 1;906 aube Luthers und„Lutherstudíen“ das rellgions— Hur br. hur 1. snads alebůuv a děd geschíchtliche Christentum der Gegenwart“, 1907, Bezaleelův (Exod. 31, 2); podle židovského podání „Zur apolojgetlschen Aufgabe] der; evangelischen Kirche in er Gegenwart“, robíeme u. manžel sestry Mojžíšovy; spolu s Áronem držel se Mojžíše vNbOji ísraelltů Ama Autgaben derIšegenwttrtigen systematischen Theo ruce logic“ as Christentumim Weltauschauungs lekitymodliclho (Exod.17,10. l_2),Mojžíš ubíraje s se na kampf lder "Gegenwart“ (rec. v „Hlídce“ 1910, oru Boží ustanovil jej spolu s Áronem svými
zástupci, aby na jeho místě závažnější spory mg); onder spoluvydavatel„ der huru thgenwarL“ Ant S. „Theologievc ], (Švyc.),
nepřítomnostiá (Exad. nad 24,14. vstHoupildo řádu 1875, od 1889 spolupracovník, v 2 jeho eden : pěti krározsuzovali uMadians skýcn, nimiž Mojžíš zvítězil (Num.l“31, 8), & kteř s Amorrhej potom redaktorbčasopisu_ Kath. Missionen“ ;sp. „Der ským králem Sehonem byli spolčení los. 13, 21 . — Perb oyre“dd.1890; Renés inletzte Fahrt“ 1893,16.y 1920;„Vater „Ein Blick die 3. otec Rafajášův, v době Nehemíá \ově (2. sdr. Reduktlonen v. Paraguay mission'are desl ..u 18. 1895;„Deutsche jah ; esulten er ein
,9
_0)
— 4.v lz Benhur 1
Hurajviszeddaj
1V.,755.
heimische 15109(rec. rozence Huram,Benjaminova(l.P hbr. Chůrám, devátý r.,8 syn Baleho, prvo v„H1ídce“ Klerus7in 1910, 38,den ve Heidenl'a'ndern“ „Viašti“ 1909—101052); Huráňn,jos dr., 71.1880,vysv. 1904, od 1905bisk „Bannertrager des Kreuzes“ 2 díly, 1.-2. vyd., 1913— ie Mission auf der Kanzel und im ceremonářv Hradci Králové, uveřejnil v „Kazatcli“ Verein“ (kaz.) 1.-l.,íí 1912—14;„Zu Fůssen des 1907 slavnostní kázání na sváte sv. Václava „Muž živé víry“. Z. 20. srpna 1918 v Chrasti. Meisters: Der Arbeitstag“ 1913, 9.- 10.1925, vyd. 1917, 12. vy 9[. 2;„11. Die Leidensnacht“ 4.-6. Hurban josef Miloslav, spis. slovenský, vyd. 1926 (rec. ČKD. 1914, 662; 1915, 282; 1926, n. 1817 v Beckově, od 1830 stud. v Prešpurku,
Hurdálek — Hurlsíone
1840ev.kaplan na Brezové, 1843ev farářlebokém; 1848—9 vůdce tak zv. „slovenského povstání ; s.:p „Uni čili spojení Lutheránů s Kalvlny v Uhrách", Budín 6 no v duchu luter. „orthodoxie“ proti snahám liberálním), „Nauka náboženství křesťanského dle věroučení a bohosloví cirkve evangelilckéa kalic 1 ' írkev evanjelicko-lutheránská“, Skalice 1861; 15842založil almanach „Nitra“, 1863 „Církevní llsty“ ,psal take v oboru belletrie; :. 1888 v Hlbokém. 6.k.v 1790 v Studnici, Huredál k 1. Fr an
131
rada biskupa Králnovéhradeckéhotě_los. Ad.hraběte d'Arco, 17 911 ..,M novnik v Budějovicích, resignonaslt,'čněhožroku rektor
gener semináře v Praze a čest.ekanovník hradecký, 1790 pozzruše'nlg sem. v Králové dočassne
pensi, 1794 děkanvkapít. Litoměřické, 1815(víz biskup Lítoměřlcký;v vv ochranu prof. Fesla W., 81), byl osočován; vzdal se 1822 biskupství Líto měříckého, žil na odpoč. v Praze, kdež z. 27 pros. ] et stár. jakožto muž všestranně & dů kladně vzdělaný požíval H. veliké úcty v kruzích učenců, & pro svou laskavost byl jak u kleru, tak vysv. 1814, fundatista ve"Skalici, :. 1. pros. 184,7 i u diecesánů velice oblíben. Srvn. Vinc.Zahradník
„O životu a povaze 1biskupa josefa Frant. Hur dálka" ČKD 104;„Aléthela“ as. V. Bou _B„rg' nych &Hurdálekl" v čas. l. (1897— 9), ,týž: „Biskupové Kindermann Hurdnlgoek benících" ve Sborníku hist. kr. a111. (1902),vTře 189;
Ant. Frlnd, „Kurze Geschichte der Bischóíe von
Leitmeritz" (3. vyd 1867),z31-3? . Huréuniversel Karel, den.la1Bible“, Remeš ' v1715" d. Dzíction naire svaz. (znovu otiskl Migne v „Encyclopédíe theol.“2vPař.. pod názvem „Díctionnaíre unlv. de philologle
sacrée“ ,jest to dilo velice nedokonalé); „Gram maire sacrée ou Rěgles pour entendre de sens lit téral de l'Ecriture salnte“, Pař. 1707; „Le N. Tes tament de N. S. ]. Christ traduit en francois avec des notes, oo on expllque le sens littéral en y ajoutant quelques réílexions morales“, t. 1702, 4 svazky (dílo toto zakázáno bylo od pěti biskupů a v ě 14. dubna 1717, jelikož bylo naplněno názory Quesnellovými); „Nov vrnu estamentum re gulis illustratum seu canones s. Scripturae certa methodo dígestl ad N. T. íntelllgentíam accomo datl', t. 1696: „.N T. lattíne vulgatae ed. cum notls brevissimis“, Remeš1696; dokončildílo „LaSalnte Blble en Latin et en Francois“ , jež byl Saacy za počal a v němžFossé (v víz W., 184) pokračoval. Eugen, řádu Bíly'chL'a Otců, misionář u Harel afrického kmenečlen Pwanda: sp. LaPoésie chez les Prímitifs“, Brusel 1923 (rec. ČKD. 1921, 1924,
308.
Hurl 1. hbr. C,hórí z kmene Simeonova, otec vy zvědače Safata (Num 13 2.. br. Churl, z kmene Gadova, otec Abihaílův_(1 Far. 5,14).
Hůrkal. na Sumavě (Hurkenthal, fara.
v díec. Budějovické, ve vikar. kašperskohorském, l7is5 179810kalíe, kosteldata sv. nceeexpositura, nce Fer.; ptaron: Matice1857fara; náboženská,
-Wxáýywmw
772474 Bílá,
svtlat.(1930): 375 katol., _.obyv něm. a čes. — !.
WW aaa! M&Mef
„EmIlit: f(z/brdúlw JUJL'P/IÍ Í'RJIAVCLÍCI „l,/(„A'LEK'
ffi/colu) Ilúmaráwr/ío Obr. 25. Josef Frantlšek Hurdálek.
„Bůh můj má nejčistší láska, čili: Zkroušené vzdechy k nebi. Úplná modlitební kniha katolická,
fara v diec.Budějov1cké, ve víkar. valtavo týnském, vyskytujese se1354 jakožto plebánie pod
jmenem „Horka major“ ; matriky počínají r. 1703; kostel sv. Štěpána prvomuč; patron: jan Nepom Schwarzenberk; data stat. (1930): 3173 katol. 10
čsl., 6method., 17lsr., 3bez
m —3 Modrá,
lara v diec. Budějovické, ve vikar. vlíavotynském,
připomíná se 1354 plebánie pode1699 jmene zanikla; farma -„Minor supra Bzí" , jakožto jež později
znovuzřízena;kostel Nanebev etíP. Marie; patron:
okres stat. (1930): 1397katol. 9 israevlltavotýnský;data . Hurkenthal viz H u r k a n a Šu obsahující vroucí modlitby, vyňaté a sestavené ze spisů cirkve“, . Hůrky (_Ad a m s f r e 1h e t t), fara v díěec. Budě _vPrazenejvy'bornějšlích 1878 (nk A..jučitelů Celerina). Z pozůstalostli eho vy..d- „Svaty'lsvazek lásky k uvedení do ne jovické, viz Hor
heskéhorá'e“ (v Praze 1
jaan viz itnaa.r — 3.
— .Hurdálek
ste Frantl šek,
biskup Litoměřický, n. 6. llstop. 1747 v Náchodě, stud. zám.ankaplnv v Kladsku, odNáchodě, 1764 v Praze, vysv. na kn., 1775na1771 vyššíchthe studiích ve Vídni, 1778ceremonář, tajemníkakons.
Hurlstone(vysl.hórlstn)Frederick
Yeates;
malíř angl., n. v Londýně, žák Lawrence a Hay dona; z jeho prací uvádíme: „sZápa archanděla. Michaela se satanem o mrtvolu Mojžíšovu" (1624); „Mniši v klášteře sv. Isidora rozdílejí pokrmy“ ; z. 1869.
Hiirmiiz — Hus
132
Hůmůz Eduard,
arcibiskup &učenec armén Xlll. (1906), 43. Srvn. Hammerstein-k'asína, „Ně
ský, n. 1793 v Cařihradě, vstoupil k Mechitaristům vynikajících X1X.století“; Dr. jan Hudeček vkatolických „Hlidce povah 11.90 — ugo u sv. Lazara v Benátkách, vysv. na kn. 1816,delší kolik čas žil v Římě; papež Pius 1x. jmenoval jej 1847 S. j., synnpředešl., n. 1832vŠafhúzách, 1855 kněz,
arcibiskupem Chiragským'1n partl., sp.2.v jazykem ar vstouplil do řáddu 1857, odlit-158 prof. v lnšpruku; menským zásady retoriky (Ben.183,9 vy. na compendium",934.sv,176-78,11.vyd odpoč.; :. t.; 1887.„Theologiae dogmaticae počátky umění básnického 1839, sám též skládal 091d1 ábsnšt':in a překládal spisy řeckých klasiků do ar men
Hurtaydol Alexius
1903; „Nomenclator litt. theol. cath.“, 3 sv., 1871
1886, ČKD. 2. vyd. 1892-99, sv.; 3. vy . dogm.“ 3, 5 sv. 1903, 650); „Medulla t eoi. , 2 0. Min.,sp. Dialogi tres (rec.
de Christi Domini republuika“,5a1amanka 1528, svaz. 1870, 7. vyd. 1902, vydb „Sanctorum Patrum .yon1556161.—6 tierresll efons selecta“ 54 sv. cvičení 168-8 2.(rec 1869, 1667 v Toledu, z.u1721, prof. thgol. scho opusciga 60);z jeho duchovních přel. PČKD. František lastické & morálky v Madridě, sp. „Titeoiogia mo Tomeček T. ]. „Duchovní domácí samota“, Brno ralis a sede apostolica per decreta Alexandri Vll. r. [12923](m" 77). Srovn. „,Vlast" 191112, 552;ČKČKD.1,51924, 359. .jindřich, atque lnnocentii X1. castigat 3, ad sanum ex com b. munl doctorum sensum exposita ac restituta“, syn Fridricha H—eP,bratr předešl., n. 1825 v Saf .—
Madrid1718.— 3. (Hurtadus)
Kašpar
S.j.,
n. 1575, stud. v Alcale, do vMurcii, řádu je suitského, po více než 301607 vstoupil prof. theol. Madridě a Alcale; :. 1647;esžvg „De Deo“, Madrid 1642,1662; „De beatitudlne, actibus humamIS, bo nitate et malttia, habitibus, virtutibus et peccatis“, . ; efide, spe et caritate“, t. 1632; „De justitia et jure“, t. 1637; „De incarnatione Verbl",
húzách, 1851u. kněz, beneficiát 1870, ve Vídni, „Konzil Unfehlbarkeit“ 2. vy.2.11895;
„Schónheit u. Wahrheit der kathol. Kirche, 9 sv., 1871-78; životlopis Zeit“, 2 $v.1, 76nsvého otce: „Hurter und seine
Hus ('Ús), biblické jméno osobní a místní. 1..H (055),vvnuk Semův a prvorozený syn Aramův (Čen. 10, 23). Podle tehdejšího zvyku přešel název celý km mena na krajin 11,ve kter ejeeho potomci přebývali. Podle josefa Flavia (Antiquit. 1, 6, 4) rozkládalo se jejich území v okolí Damašku a v pozdějším Trachons ku. S ním souhlasí také
Alcalá 1628; „De sacramentismgenere etin specie de baptismo, confirmatione, poenitentia et extrema unctlone', „De eucharistia, sacrificio mis sae et ordine“, t.- 1620 De matrímonío et cen suris“, t. 1627, Lyun 129'; „Disputationes de sa Prášek l,.(189) Dějinyješt sttarověkýchnnárodů východních, ěSalmanasar lll. bojoval r. 832 de Praha, cramnentis et censuris“ , Antver erpy 1633. — 4.prof oza, Pe trS .j., rodemz Kantabne,
v ěchto končinách který byla knížetem usským. s mocným 2. H., vSurrim, k:Ab ahamův theolog. afilosofie ctnosti;a z. 1651, vsSalamance;eo vynikal homineučeností seu de prvorozený syn Nachora a Melchy (Gen. 22, 21). incarnatione Filií Dei"p,Antverpy 1634; „De tribus Z jeho krve pocházeli podle všeho Aisitové (Alaina), o kterých se zmiňuje Ptolemej (Geograph. wirtutibus theolo ilcirs", Salamanka 1631, 2sv. 5. To reg alamance, min., 2 Toleda, profes. 1heol.vmŘímě(,)A1calle & z. l 70 let V, 19, 2)k Přebyvalí v okolí hauránském a do jejich mnozí badatelé zbožného oba. —kladou stár; sp. „Tractatus varii resolutionum moralium“, území 3. H., syn Dlsana, jednohovlast z praobyvatelů edomských (Gen. 36,2 —.4 . vaku,-,Husa Lyon 1651, sv. (_tuž rojevuje názory dosti laxní některé z 452 vět, jež pzavrhl Alexander Vll., pochá Ausitis), její poloze vede zejí prý od něho) , „De congrua sustentatione ec se dosud rodná prutnikýzemě spor.jobova; Většina o učenců ji hledala clesiasticorum, Sevilla 1659, Kolín n. Rýn. 1661; v okolí hauránskémpa mohli se dovolávati četných „De residentia sacra, Lyon 1660; „De vero, unico starších sv. Efrema in job , spoisovatelů.Podle Opera omnia, Řím, 1740, (Prolegomena 11, str. 1— et proprio 'martyrioa fidei“, Kolin n. R. 1655 (prootl přebýval job v basanském království Ogově a ;Raňnaudovi, ]. (Fridrich), konvertita rter 1. v.Bet.a)dřich pozdeějšlm kmene Manassova. Eusebius av sv. ymúzemí (Onomastica,Góttinky,1870, atndějepísec, 1787 v Šafh fhúzách (Schaffhausen), 1804-6 vn.Gotinkách,1808-24 pastor na růz 100) kladliyjeho sídlo do města Astarot-Karna' nn ntých místech, 1835antistes (první duchovní)vŠaf jo.bum) Z ostatních jmenuji aspoň Wetzste na ansJními souhlasí v podstatě Bar-Hebraeus (Schclia
húzách, ve sevcých spisech („lnno zlll.,"katolískům svaz.,přízniv 1834-42 ..1ČKD 313 jobs-Kloster in 1876, Hauran Delitzschově cile i2evzživotních stycích, u svýchr eproto kolegů neobh BDas as Buch job, Lipsko, str. v551—604), Knaben— bený, vzdal se 1841 svých úřadů, přestoupil 1844 bauera (CommentariusB in librum job, Paříž, 1886, Hontheima (Das Buch job, Freiburk, 1904 8). v Římě do církve katol., 1 dvorní hístoriograf 34), agena (Lexicon Biblicum, Paříž, 1907, 569) ve Vídni, 1848 propuštěn, úřadua dosazen; :. 1865v tyr. 1852opět Hradci, do sp.svého „Geburt Vígouroux (Dsictíonnaire de la Bible, "Paříž, Wiedergeburt“ (svéživotopis) 1845, 4. vyd. 1867, a1912, 111,784). Stali se obětí omylu, jehož vývoj
„Ausfiug nach Wieen u. Pressburg“, 2 svaz. , můžeme dosti přesně sledovati. Neznámý opisovatel „Denkwiirdigkeiten aus dem letzten Decennium des řeckého překladu knihy jobov připojil na konci poznámku, kterou nalezl v jak msi syrském ruko 18. jahrh.,“ 1840: „Die sB_efeindung| delr kathoL ps . V ní ztotožnil joba s edomsk m králem Kirche in der Schweiz eitdemj.12; jobabem, o kterém se děje zmínka v en. 36, 33 „Pflichten der Priester", .1814,]2. vyd 1862 (zprac. a jehož hlavní město slulo pravdě odobně Denaba podleefranc. .,2 viz rec. 1850, sv. (Gen. 36, 32). Tuto edomskou enabu zaměnil 111.,159; 628); 11 „Geschichte K. Ferdinands 11. omylem s Denabou haurtins,kou na místě dnešní und seiner 8E211ern“, 50-;64 _Phil. Lang, Kammerdiener K. Řudoifssv11.“,1851; „Beivráge zur arabské vsi Ed-Dunejbe (Hejčl, Bible česká 11,46) Geschichte Wallensteins' , 1855; „Wallensteins Ostatní podrobnosti přidala již lidová obrazo átkami na zbožného letzte Lebensjahre“ 1862. —Podle H-a spisu„ ln tvornostaposela celé okolí pam nozenz lll.“ napsal anonym: „Volba a posvěcení trpítele. job sám přebýval prý ve městě Navá; papeže innoccnce 111.“, „Blahověst“ 1881, ' nedaleko odtud ukazuje se dům světcův (Dér Ei júb). Šest km jižně od Navy nacházíme kámen K. Vratná:ozhledy „Křesťanská dobročinnost ve středním věku“, po lidum.“ 1878, 69, „Maria' (Sachrat Ei júb), kde prý trpící job odpočíval,
Hus
133
leč věc tuto lze snadno vysvětliti. jednalo jeho lázně (Hammán Ei júb) a hrob (Maqám Ei júb). ského, ak málo viry možno přikládati takovým „podánim“, se o samotu ležící na hranicích obou arcijáhenství, dokazuje nejlépe kámen jobův. Zevrubný.n zkoumá takže pisatel mohl velmi snadno ji položltl do se mohl státi nim bylo zjištěno, že je to pamětní sloup Ramsa ll., sousedního obvodu. Tako ' pokrytý egyptskými nápisy a vypuklinami. V novější pouze u malého místa, níkolív všakuvzkvětajtcího době hledaji badatelé vlast jobovu na jižním jihočeského městečka. Z pozdních pamětníků při okraji Mrtvého moře. Dr. Musil se dokonce domnívá, _ chází v úvahu saltus, opat kláštera ebrašského že se mu podařilo nalézti její jméno v dnešních Nibling a Francouz Rocolles. Oba první se zmiňují troskách Chirbet el-'ls, jižně od Keraku. Nedo o rodišti H-ově jako o vsi a nikoliv o městečku. volávají se zmatené poznámky Septuaginty, která Bytí první svědectví Sylviovo nebylo hodnověrno, tvrdí, že írpítel přebýval na pomezí Arábie a přichází v úvahu pro ramově pořízený jeho překlad Edomska (ční wic 69101;tň; 'Iůovpaíag xai 'Agapl'ag), Konáčův, jenž ponec ává jeho výrok o vsi u Prahy, protože mnohé rukopisy jí ne'-aji. Za. to jiné ač jiné omyly opravuje Při nejmenším jest to důvody nepřipouštějí žádných pochybnosti. V pláči důkazem, že literárně činný kališník ještě na jeremiášově (4, 21) čteme doslova: „jen se raduj počátku XVI. _stBlZÍo jihočeském rodišti H-ově a vesel, Edomská dcero, která bydlíš v zemi Hus“. ničeho nevěděl, a že tudiž lze nesnadno v té době Podle toho byly obě krajiny tak blízko, že je bylo předpokládati tradici jihočeskou o rodišti H-ově u Prachatic. Druhým svědkem lest ebrašský opat možno biblíque, zaměňuvati. uvádí P. jmenuje Dhorme (Revue 1911,jinoý _l 2).důvod V_Gen. 22, 21 se “Us (Hus) jeden ze synu Nachorových; jeho bratr slul Búz. Protože krajiny dostávaly jména dle svých prvních obyvatelů, nutno hledatl zemí s na blízku země Búz. této poslední mluví jeremiáš (25, 23) a vypočítává v jejím sousedství města Dedan a Thému. Thema je jistě dnešní arabská Teima; jihovýchodně odtud leží el-Ela. Na jeho místě stávalo kdysi město- Dedan, jak dokázal janssena Savignac (Revue biblíque, 1910, 525 a násl.). V těchto krajinách třeba tedy hledati jeremiášovu zemi Búz. e na e vývody jsou správné, dokazuje Assarhadonův hranol A a C. Mezi krajinami, které obsadila jeho vítězná armáda na své výpravě proti severni Arabii, vypočítává také zemi Ba-a-zu, hebrejsky Búz. Asyrské voje dobyly nejdříve Adumu, dnešního El-Džoufu & vni y 0 zu. Do jižní části Mrtvého moře odkazují nás také ostatni údaje biblické. Nedaleko Dedanu leželo město Sebá, jehož obyvatelé pře padli stáda jobova (l, 15); odtud pocházeli také přátelé, kteří navštívili ubohého trpitele. jak dokazuje Musil, uchovala se v okolí dodnes mnohá jména, která čteme v knize jobově. M .
Hus a_n, istr na universitč'pražské. Podle Svého rodiště nazýván je plným jménem jan z Husince. Dobu jeho narození lze pouze pravdě podobně klásti k roku T369 nebi 1319. ještě větší nesnáze jsou s _nýtexěgjšeěho narození Až že dorodištěm nedávna bylo rozšířeno tem r v ' obecně mínění, jeho byl jihočeský Husinec u Prachatlc. Poslední Obr. 26. jan Hus. (Podle stareho dřevoryíu.) dobou b ly vtom směru vysloveny vážné pochyb nosti. ramenem jejich jsou souvěké zprávy o H-ově osobnosti a záznamy pozdních pozorovatelů. Niblin . mluvící rovněž o rodišti Husově jakožto v'sřu' rahy. jest dokázáno, že Niblin měl asi sám o sobě se zmínil, navštěvoval vH.Praze, z čehož někteříže( 525_3qu ančuraj dovozují, že před sebou zápisy Dra Bartoloměje roeweína, vzhledem k jeho chudobě by n o akt ukazoval opata ebrašske'ho, jenž se súčastnil jednání koncilu spíše na Praze blízký Husinec u Klecan, nežli _kostnického.Třetím svědkem jest Francouz Rocolles, na Husinec u Prachatic. jiný důležitý moment jest jenž v roce 1685 v knize nadepsané .Le redou záznam v knize ordinační, kde při roku i "table aveugle“ mluví o rodišti Husově u Prahy. čteme jméno jáhna „job. Michaelis de Hussynecz“. Rocolles sowaannalisty znal Nlblinga, jest možno, Jelikož podle 11. samého byl rok l40l prvnim jelikož e zpráva klášterního ebrašského ronikla rokem jeho kněžství, jest onen jáhen považován do literatury 16. a W. století. jest však tak možno, některými historiky za pozdějšího kazatele betlem že nejde o Niblinga, nýbrž o akta kosmického ského. Tento jáhen jest zaznamenán mezi svěcenci koncilu, jež mohla býti předlohou i jiným kroni 'lučně o cizince, z arcíjáhenstvť'íoleslavského, ačkoliv jihočešti N'ářům. —- Okolnost, že jde kandidáti 'bývali zapisování do arcidiaknnátu kteří kladou rodiště H-ovo kvčraze, dala vznik domněnce, e ží o údaje lidí, kteří znalí bechyňského.Nesnáze tétonebot nelzeĚsvětliti domnělým pobytem v Boleslavsku, . byl tehdy zane Čechy jenom podle Prahy a proto rodiště FI-ovo prázdněn pracemi na universitě. Omyl lze těžko oložili k ní. Domněnka tato padá svědectvím připustiti, nebot H. byl tehdy již příliš známou vrokop_a,_pisaře novoměstského (kolem r. 1476) & osobnosti, takže písař onoho záznamu jistě věděl, záňámem brněnského augusuníána P. jeronýma odkud H. pocházel. a do kterého arcujáhenství měl Haury (1704—50). Prokop mluví o vsi Husinci, ja e zaradíti. je sice pravda, e us nec u Klecan kožto rodišti H-ově. -0n jistě o věci dobře věděl, patří do arcijáhenství pražského anikollv do boleslav nebot H. byl jeho promotorem. i—laura,ačkoliv byl
134
Hus
rodákem jihočeským, z Týna nad Vltavou, přece napsal ve sv 'ch pamětech, že roku 1722 šel Hu sincem u Pra y, kde se narodil Hus, a obdivoval se ohromné kamenné huse na návsi postavené. U dvou Čechů, kteří s oblibou se zabývali ději nami našl vlasti, jest to nade vší pochybnost do_ kladem, že shora uvedená svědectví cizinců mají asi svou určitou váhu. Nejnověji ve prospěch H-ova rodiště u Prahy svědčí l_dgyý_popěvek: „U Prahy je Husinec, v něm narodil se Hus vlastenec“ Píseň ak ní pojící se stejné. lidové podání zachovalo se až po naše dny na Kralupsku. (Lid. Listy, 13. W. 1930). Při nejmenším lze tedy rici, že spor oH-ovo rodiště není definitivně rozřešen. Pramen o rodišti -0vě: Dvorský. Zpráva o H-ově rodn m domku v Husinci 1633. (Pam.X, 849). Pekař, Ksporuoro
souhlasiti s míněnímNovotného,
podle něhož
„činnost těch, kdo do nedávna činnost kazatelskou téměř sami vedli, totiž mnichů, zvl. žebravých, již
nevyhovuje“, prý .pražské publikum něco nového, proto hiubšiho, kázání „hledá směru
pokrokového, jak toho nejvýmluvnějším jesi založení kaple Betlémské. r. 1391“. důkazem 4. — jest známo, že střediskem reformních snah AA
a řekněmei pokrokogemy )by lov době bezpro středně před H-em předc „0bruč'.na Toto bylo založeno roku álzeiicibratrstvo ,ta lášieře Zderaže.
Tam působil vlynikajicíokazatel _Iohlin,
který kolem sebe soustřeďoval muže toužící po nápravě života církevního. Poněvadž pak ]ohlin svou postilu dokončil až roku 1404, jest to ne klamným důkazem, že ještě v době, kdy H. již byl v beilemské kapli, byl johlin obklíčen, jak sám díště H-ovo. (čen, xxix, 460—474). Tgýžáz ksporuooor odišt tHě -ovo. (Tamže, XXX,10 32) Se praví, „amícis spiritualíbus, sacrarum literarum fer dláček. Přicinky k životopisu M.jana Husí. (Tamže, vore tlagranntibus“. elikož kaple betlémská byla str. 307 315). Novinářské polemiky: Novotný ve založena r 1381 & ohiín, čili zderazský klášter, dlouho potom kolem sebe sdružoval muže pro re „FVenkově“1923.21. a 29.sLlově'Z prosince (Zdání pravda) formu nadšenée, jest to nezvratným důkazem. že F.M. Bartošv „Ceském a.30a prosince, 1923. Replika Pekařova proti Novo2inémuv „Náro d. kláštery se ve svém kazatelsko-reíormnim posláni listech“ : 25. prosíntce, .r. Anonymní [an Barták nepřežily, a že z této příčiny kzaložení betiemské
v „Roli“ z 1. ledna 1924. Chalupný v Otavanu Vili., kap_1_e_rjeg_oš_lo. Ba, právě naop_a_k,__zdá se ]ohlínem nám, ja ko by H. navazoval na ůdu zkypřenou čís. l—2. KU, Neumann, rodištio Hově. zderazským, nebot právě na počátku své kazatelské (Hlídka, 387 n)Novlýž yž.doklaedosporu H-ovo činností (1403) žádáoon za potvrzení dotacekaple rodíš tě. (lbid. (Tamže, o H-ově rodišti. 492424). ).— Týž: ;Ješateějednou dse ůvodu H-ova ožího Těla darované českému národu tím bratr
týče. jest nesporno, že pocházel z rodiny 'em,
neboť se mu bylo již od nižších studií všelijak protloukati. Podle obecného mínění navštěvoval nižší školy v Prachaticích, leč i v tomto _ohledu nastává nesnáz. Nevíme totiž odnikud, že 6'“<
'
stvem cla mohutnělo v ústraní klášteraObtáuče, z erazskůšhéo.vzniklo —
při ravena. Souvisela—ll vša PEefrčunnost rem—n:“ ní s o uprerdchoozí po stránce! intelektuální, to se ještě nepodařilo žádnému historikovi přesně zjis—
titi. Podle Sedláko tehdy dochovane určitě nějaká škola tam byla, zprávy tom (ještě nám pocházejí ažz e.stol XVI. &o jsou jednou:výsledků Učil Husbadání remanenci? ST, li.,výlcgh 69) velmi nespolehlivé. Nad to ak vlastní výro y „ve skutečnostihistorický? H. nenavazuje vědomě na dilo t. zv. předchůdcu,jako navazuje Vojtěch H-ovy dávají iušití, „že již niž 7) í školy navštěvoval raze“. (Novotný, — Po ukončení Rankův a ]anov na dílo Milíčovo nebo Jakoubek na dilo janovovo,nn'brž Stanislavem ze Znojma nižších studií dal sesvobodné zapsati naumění pražskou univlersítu, na níž poslouchal a dos lroku jest veden_ n_aVikleaj' Vikleí pak mu „otevírá 139_3hodnosti bakalářské. Potom studoval dále oči“, učtje1„rozuměti Písmu“, dává mu myšlenky, filošofii, ůčastňuje sei aktů universitních, až roku jež potom H. zpracovává i slovy Vikiefovými, ni 1396 byl povýšen na Mistra- jako takový přédnáše koliv mechanicky,nýbrž úče elně avětšinou obratně“. na fakultě svobodných“— uřnění, o dvě léta později“ Historický na Vikieíovi závislý napřed my byl zvolen za examinátora bakalářů za český šlenkově, potoml tepr_ve_literárně, a vice myšlen národ a roku 1399fungoval po prvé jako promotor. kově než literárně. Vždyť i potom, když bylo jest velmi pravděpodobno, že roku „tágo b hnutí schismatem uvedeno v příčinnou souvislost .S. vysvěcen najáhna a o rok později na kněze. sieta. Matějem zPř]anova, přidržuje se výlučněvývoji Vik chzáímeH.takto k duchovnímu Potom spěl rylchle401 k vrcholu slávy kněžské i akademické. 2by!svéděkanem fakulty. _bez něhož nelze jeho Enzafef'skéareřořmni _.
počátky H-ovy, až dosud V H-ovo rektorství již nelze nyní—věřím.Ryšánek ' mnosr r.ozuměii Pr_0__ (Listy filologické 1930) přesvědčivě v vrací H-ův tak málo známé, padá na váhu ro tředí, v němž prvnír rtektorá 14 3, nebot spočív na chybné se pohyboval. Víme téměř určí ě, že studoval interpunkci notářského instrumentu, v němž slovo u Stanislava ze Znojma, i ]akoubek byl jeeoh sopouižákem.íjž jk ojaklo iadýžeMistr opšal sobě „rektor patří ke slovům „et predicator coapelle čtyři filosofické traktáty oVimkiefovy,což svědčí za dicte Bethlem“. v r.1409—10po čívá na podobné Drhuhýrektorát chybě a mimo to i odporuje sou jissté o urč rčítém zájmu, jejž projeevoval H. 0 Vi opo věkému dokladu. podle něhož byl tehdy rektorem kleía. Vskutku také lze pozorovati od sameéoh jan Ondřej, řečený índel. Dokud nebude tato čátku H-ovy činnosti zpráva vyvrácena jinou, a to spolehlivější, potud výstřednimu realismuuniversitní,u Viklefovu.kterakH Přest oh_e_iduje .ne vybočoval nikterak přísně z mezí pravověmostí, “Žitěudomožáío mluvítí ani o druhém H-ově rekto
r
__pravovost _kuskěho života a vlastenec jak první doklady o jeho kazatelské činnosti do duch jejuit—Ty na nejproslulejší 'tehdy prpažskgřjme-ii, svědčují. tími příznačnější, pováží že FaktiŽonen H.j žtehdyjesiznal theologické spisy Ví kazařělnti kapli „Ten; betlémské (1402).— ov-áží rné-h, jakýv vliv ehdejší kazatelé na ve kiefovy, ba dokonce, že použil již dokonce i jeho řejné minění, pak plně pochopíme důležitost nedělní posiíly. Zde působily na H-a událostí kazatele v kapli beilemské, v níž shromažďoval vnější, vyvolané sporem mezi nominalisty a rea se výkvět pražské společnosti. Touha po slově listy. Tito měli v čele Stanislava ze Znojma se Božím Vzbuzená již předchůdci H-ovými vzrů Štěpánem z Pálče, oni pak mladého Mistra němec stala stále mocnějí. Přes to je až dosud téměř kého jana Hůbnera. Odpůrcové výstředního rea
nemožno zjistiti, zdali podléhal H. vlivu svých lismu Viklefova poukazovali naň jako na učení předchůdců & do jaké miry. Rozhodně pak nelze kacířské, a Hiibner ........ za těch okolností sestavil 4__5_
Hus
135
bludných článků Víklefových a předložiije pražské kapitole k dobrozdání. Ta nikterak nerozhodla ve prospěch Hiibnerův, nýbrž naopak, ještě ustoupila. Věc tato jest důležitá v dvojím ohledu: ]. Vysvítá zní, že po ně_t_em k boji byl filosofický systém Viklefův se'“& svymi neblahy'mi důsledky nap oli dogmatickém, a nikoliv národnostní nenávist pkopravnému hnutí, protože se spojovalo s národnížmivotem českým : Vždyt ani mezi Němci nescházelo lidí, horiících po reformě církve! 2. Není pravda, že by již tehdy v české hierarchii byli odpůrcove
stva. Věc týkala se vlastně pouze Stanislava ze Znojma, jemuž arcibiskup vyšel tak daleko vstříc, že přijal jeho odvolání docela soukromě, v jeeho bytě. Věřícím veřejně naporučil zvláštním dekretem, aby věřili, že _pokonsekraci nezůstává ve Svátosti ani chleba, ani vína, což ještě jednou opětoval na synodě v červnu konané. Hus, jenž v te době byl kursoristou na fakultě bohoslovecké, t. j., ako ba kalář vykiiádal Písmo sv., zůstal sice konfliktu Sta nislavova vzdálen, leč na půdě orthodoxní proto nestál. Přivedlat jej exegese ke studiu Viklefova
snah opravných, nebol.l pražská ka itola, _byvšipožádá na o dobrozdání, nepřispěcliaja ochotně Hůbnerovi na pomoc. nýbrž právě naopak ustoupila. Ba, apitola neučinila tak ani tehdy, když Hiibner
spisu „De veritale sacrae Scripturae“ , jenž učinil z něho materiálního bludařre. Důkazem toho jsou dvě kvestie, první zvaná: „Utrum supremus rector universi secundum optimas leges possibilcs regulat
ji předložil článkyp
mWnýbrž
předala věc universum“ a druhá nadepsaná:
k rozhodnutí universitě.dTak se stalo, že po tuhém boji mezi českými a německými Mistry došlo kzápovědi učení Viklefova. Podl dle Sedláka „český národ na universitě stoji tu sjednocen proti třem národům německým při Viklefovi v otázkách fiiosofických &nnárodní myslenkapřes jest z hlavníchi theologických, opor, " auky Viklefovy zákaz udržují a šíří dále“. n(Hus, 94). Do těchto sporů vtažen byl i Hus, jenž v nich stál věrně po boku svého učitele-Stanislava ze Znojma. O H-ově účasti na boji o 45čiánků nemáme přesných zpráv, icč můžeme se o jeho nazírání dovtípiti ze slov, jež tehdy pronesl, když Mikuláš z Litomyšle vytýkal rektoru Harasserovi zfalšování článků. 11. pravii: „Takoví padělatelé knih měli by spíše býti
trum
oyses
legislator fuit sacerdos“. Hus v nich tvrdi zcela podle Viklefa, že církev sv. jsou predestinovaní, jejichž hlavou jest Kristus. V důsledku toho pak odlišuje od církve předzřízených církev římskou, čině z toho následující praktické závěry.: Církev římská veden papežem a kardin může se mý lití, pročež má se jí věřiti pouzenály, potud, pokud se jeji nauka shoduje s Písmem sv. Zavrhnuv takto církevní tradici, zavrhnul potom i církevní ústavu, podřídiv ji rovněž Bibli, jakožto nejvyšší norm Dalším průlomem do celého tehdejšího zřízení cír kevního byly důsledky vyvozené ; povinnosti ná sledovati Krista, jakožto hlavu církve. Měl totiž býti následován v chudobě, z čehož plynulo seku larisování církevního jmění. Reíormu měla provésti
upálení,"nežbyliupálenitihle" ,mysle nadvakupce, moc svě.tská jinym takovým dokladem (rožněž kteří Zatím _nastoupením a_rcibis—z roku 1405) jest kázání „"Diliges“, přednesené ku nap falšovali yňka zšafrán. Hasenburka díš'ío poieJí—óvy o- synodě svatolukášské, mž H. po ovužiá Vikle pravnéčinnosti nového rozšíření. Učilniiťjej nový tových ecclesia“aě„Dialogus“. proto metropolita svým řádce ccm 5 žároveň v,u žspisů„ H-ůvDe názorocírkvi jest již úplněNení viklefský. kazatelem. ,. onnost jeho k H—ov ví a českým Rozlišuje tOtíž trojí církev: hmotnou, ástečnou Mistrům'v'ůe co jest opětným důkazem, že česká (kterou jest i církev římská), a obecnou. Tuto pak nierarchie jich nikdy nenáviděla pro jejich reformní prohlašuje za souhrn všech předzřízených. V této snahy. Nelze však rozhodně souhlasili s názorem, církvi opět rozeznává tři skupiny: Bojující, trpící podle něhož by si býval Zbyněk vza H-a na a vítěznou. Vymezení první jest dulezito po stránce pomoc pro svou neznalost theologie (Novotný, sociální, nebot H. do ní počítá: Dělný lid, pány Ottův slovník,904). jak nejnověji dokázáno (Stej a kněžstvo. Tomuto svému smýšlení dal na venek v etém na ter m přečetl skal, Arcibisku up Zbyněk Zajícz asen urka, KD, jroev kázání 1913, 2|0), nebyl Zbyněkžádným nevzdělancem a (5. řijna l406) nflaišovanýdekret kancléře oxfordské autor (Kraus,—Husitství v literatuře, i., 6), stojící university o pravověrnosti Víklefov — H-ooyo mimo půdu katolickou, nazval veršovačku mluvící bylo žedobře se ni terak diviti, protiznámo, němu pročež povstalinelze obráncové o jeho negramotnosti drzým vtipem. — Při počátcích %ÚSLQN_y Zbyňkových provozoval H. svůj vliv hlavně při re- pravověrného učení zrovna tak, jako před tím proti formních článcích synodálních, zvláště pak při 0- Stanizslavovi.S počátku nemluvilo se přímooiíěm, tlránl zázraků vilsnackých. Synodouatiedr- K'yrz pOuze o psal viklefství a remanence hlavně o remanenci. vnovoufalešných r. konanou zakázáno bylo arcibiskupovi o šíření v Čechách Vilsnaku.14H. nad to napssal (1405) je těoprolsto- Ondřej z Brodu, němečtí Mistr: upozornili na touže nálodní pojednání o témže předmětě pod titulem sanguine Christi“, jenž je vlastně pouhýmpřídavkem k odpovědi na kvestil Stanislavovu, nadepsanou: „Utrum Christus omnem snnguinem, qui de corpore suo effluxit, in eodem corpore hora resurrectionis giorificavit". tedéždobě (25. čna 1405 vydal innocenc Vll. bullu, již napomenui Zbyn a k vyplenění EÍudLWikíěfóvých.Vbulle oné nikterak'Tielzes'pátřóiiatiúsilíznemožňujícísprávné snahy H-ovy, čemuž za záminku měla sloužit i jeho záliba ve spisech Víklefových (Ottův slovník,
věc papežepotírání ehořečeského Xll. Nelze proto že by podněLk viklefst ství tvrdlti, vyšel zvenčí, t. 1. od sv. Stolice (Ottův slovník 905), nýbržzČech s_a___m 'ch. Důsledkem toho pak jest, že nestálo všíčhífo
za em, jak pisatel Ottova slovnikutvrdí. Zbyněk nařídil po udání Ondřejově vyšetřování proti celé řadě ossob, mezi nimi i Mist staraMatějez Knína, jenž po jistém váhám odvolal remanenci. Václav IV z nelibosti nad špatnoupověstí echvcizině svolal na 20. května 1408 schůzi národa EeskěhokČerné růži Praze,a kdeždošlo k povšechnému, všalčpouze
904-905). Nejednalot v oné bulle o H-a, nýbrž šení led se ylému odsouzení nauky vVikleovy. V prohlá o Stanislava, jehož se remanenční traktát způsobil zavrhovaly články„ angeickéhooMistra“, v Praze veliký rozruch. 7a druhé nezakročili upa- však pouze „ve smyslech jichvkacířských, bludných peže žádní preláti, nýbrž němečtí mistři pražské a pohoršllvých“. To znamená, že pražštiviklefisté
university. Tím také se nám jevi Www
zakro- považovaliučeníViklefovózasprávné,le-lisprávně
čení ve řeformnich světle poněku kud n'amení vykládáno,čili je někdo chybně, pot' rám snaw“ ových. Jednalot se pak jest ovšem jinak: falešné.vykládá-li Samo sebou se rozumí, že . dogmatické bludyz filosofického systému Vikle— arcibiskup se takovým odsouzením spokojíitine fova plynoucí, nikoli o nápravu mravů duchoven- mohl, obnovil proto na synodě svatovítské výnos
Hus
136
ul406 s podotknutím, že dá trestati jako ka Eucharistii skutečně pravověrným, pak jest velice ciře každého kdož by se jeho nařízení protivil. Za nápadno, proč právě v tomto ohledu nemiuvílote— těch okolnosti došlo k procesu s knězezm Abra vřeně, a proč nepotíral remanenčního bludu s ta hamem, jenž nám dává tušitj nového činitelevteh kovou právě otevřeností a sílou, s jakou bojoval dejším náboženském hnutí českém, totiž vaidenství. proti pokleslému duchovenstva? rcholem H—ova Hlavním jeho šiřitelem byl vPraze MikulášzDrá ž remanentismu byl rok 1410.Tehdy pronesl kázání na Zělený čtvrtek, v němž lidu pověděl, kterak má (Lan (viz 1914, Sedlák.5 Mikuláš z Drážďan, z Hlídk str. 52-.——53)Postavení, jaké'OtiSk Hus věřiti o svátosti oltářní, čili jinak řečeno, jak tedy .Z obsa vysvítá, že vté došě zaujímal, jest naznačeno disputaci íran— nahlížel na onu věc
couzského Mistra jakuba z Nouvíona, jenžaja
H-ův názor ne__by1_ katolickýmpravověrným. -—Opráv
posel krále francouzského rozmlouvai v Praze při hostině s Mistry o jmění církevním. (Vydal S e d lá k: něnosltluvedených právě dokladů Sediákových re nsl Novolt-75) néhopotvrdilnepřímoKroftav Husa,1(ČČH 920,196) vzřka jac obi de No oviano,Mgri Parisiensis, Disputatio (ST,1171-
Íln jinde Novotný
vyjadřuje se tak. jako by při
cum Hussltis, jako 1.svazek sbírky: Tractatus cau pouštěl, že Hus vlastně v duši byl nakloněn re Mrglj . e parte catholica sBrno,1 14). Traktát v nadpise velmiiliustrantes, výmluvně manenci nebo aspoň nebyl proti ní. .a přiznává, praví, že jakub byl pozván H-em a jiným í Vi že H—ovi, ač vždy vyznával pravověrnou theorii kiefisty,c což znamená, že roku 1408byl H. již transsubstanciačni, mohlo býti vytýkáno, že blud hlavou viklefského hnuti Vtom lze spatrovatí nové ného učení priznává yciifovataké, o svátosti voltářní období v jeho činnosti. Po od ani neodsoudil, esporu výslovně o rema slavově (1406stal se H. hlavou českého nenci projevoval podivuhodnou nerozhodnost. “ — víklefství. & venek se to jeví roztržkou jeho Za takových okolností dobře chápeme změnu, je nastala i v poměru arcibiskupovč kukazatelskému se Zbyňkem a spojením s jakoubk em ze Stříbra, Mikulášem zDrážďan, jeronýmem pražským, janem úřadu H ovu. Kazatelna kaple betlémské stala se za takových okolností podezřelou, pročež zakla z jesenic, vesměs kto flvysloveny'ml odpůrci učení datel, kuupec Kříž, obrátil se počátkem roku 1408 církevního — souzeno. utrhlad-oyěusdarcibisku em na Rehoře Xli. se žádostí o stvrzení fundace. Ten bývánesprávně—'" su tilní otázky theologické, jimž arcibiskup nerozuměl, však svěřil celou záležitost z opatrnosti Zbyňkovi, nedal se od H-a odvrátitl. Bylo třeba ukázati mu jenž potvrzení odmítnul. Za nedlouho na synodě H-a jako ohrožovatele vlastních zájmů arcibisku svatovítské zakázal arcibiskup pohoršiivá kázání pových, po případě jako neposlušného, který přes proti duchovenstvu. Hrot směřoval proti H-ovi,a to proto, poněvadž řeči jeho, nesoucí se všeo zákaz zsynodální nepřepstávákázatiproti (Ottův slovník, 905.) Puokázalí jsme již kněžstvuf' nahore, ze becně, poškozovaly celé kněžstvo, takže i kněží Zbyněk nebyl tak nevzdělaným, _aby theologický_m dobří byli považováni za špatné. Zakročení arci otázkám nerozuměl. Za druhé jsme ukázali, že biskupova bylo onomdovolití ohledu— zcela správné, nechtě li r.v 1441 husitský — arcibiskup zakročil proti Vikleiistům na upozornění nebot, o šíření remanentismu po echách učiněné On arcibiskup jan Rokycana kázati o poklescích hu ékho kněžstva, aby tím nebylo uváděno vne dřejem z Brodu. To znamená, že H. v té době již nem l na něho po stránce do matické takového vážnost. a věřící aby nebyli pohoršováni (N e vlivu, jako před tím. Zde přich zí v úvahu p_oměr
[ -ův kn auce o remanenci. — Ot tuto velmidell
jedlý, k syynodámstrany a tá borské,3Prameny 7p), kzajisté měl právopražské něco podob ného učiniti i|„katolický arcibiskup. Tím spíše. že Hus vedl pohoršlivá, protikněž žská, kázáníjednalo před fořern'i'a1c_l'rdežtďp Rokyca'novise manenci?Učil Studie a tex , ., Tamže, n. Týž: lgeště o kompee nní shromáždění synodá.ní. Zbyňkova jednou: Hus remanenci? zápověď byniaoprávněna i proto, že H. ve svých votný: ročníkuStudiía 1914, 429-44 Kritikal. . Na obranu, u. d. textů, 1915, ČMM, 398— brojilprproti__símonii, zapom to, že 41.2) H-ovo učení o remanenci bylo předně do úttocích aré dávky řest'ávají, a místo nichnaje že na nastupují svědčeno Protivou, Brodem a Peklem. N6votn štoiové poplatky. Proto nečinil rozdílu mezi po sice o r'nítnul tento poukaz, poněvadž p oni žna latíéem za úkon duchovní a za ůkon sám při něm iobcové nebyli bezúhonného charakteru, a tudíž ani činěný. Tyto věci, t. ]. veřejné ostouzení ducho jejich obvinění nemusela býti pravdiva. Zapomněl venstva generalisujícími útoky na svatokupectví, však, že při Ondřeji z Brodu běží o doklad, mnohoobročňíctvi, byly podány ve formě žaloby jenž nezávisel na jeho mravní bezúhonnosti,nýbrž k arcibiskupovi. Patrno, že se v nich jednaio_o_ o výrok samotného H-a a to o výrokv eilm est _kjgru,_a nikoliv o hrot proti H-ovi. Leč, kompromitující. Podle žaloby Brodovy stěžovali si krome toho měla první“tato stížnost ipodklad venkovští kněží na H-a, že na kázání šířil názor věroučný, řkouc na obhajobu H-em nařknutého 0 remanenci. Hus prý natoorparvíi: „Rád bych Všeruba, že on aspoň neučil žádným biudům. Hus věděl, co se tím láme, nezůstává- li chléb.“ K této naproti tomu pravvil, žeeby chtěl býti tam, kde jest žalobě Brodově napsalo H. vlastnoručně: „Ba sám duše Viklefova, jenž přece hlásal blud remanence. mistr hlubokých smyslů to by rád věděl.“Touto po Nelze tudíž tvrditi, že by podnětem k první žaa známkou H. usvědčii sebeesama ze sklonu k re iobě na H-a bývalo pouze jeho kázání proti du manenčnímu bludu. Dalším důležitým dokladem chovenstvu. —K další roztržce H-ově s církví, jež jest H-ův traktát „Impugnantibus", sepsaný roku až dosud se pohyb—valav mezích věroučně-reform l14.08 Pojednávaje o"Eucharistii, opírá se H. 0 názor ních, přistoupilkgnfliktcírkevně-politický.Václale. Víkiefův a cituje zároveň i Berengariův výrok, se totiž přiklonil k tehdejšímu směru francouzské svědčící pro remanenci. jelikož ale se H. nevy politiky, k politice to neutralit vůči oběma teh slovil zcela jasně, napsal podobný traktát i ja dejším papežům. Proto se zasa il, aby v Čechách koubek. V něm bylo vše jasně řečeno, co H-ův vypovězena byla poslušnost hlavně eboři Xli., spis dával pouze tušiti. Správnost tohoto mínění jenž stál na straně Václavova soupeře Ruprechta jest dotvrzena l nedůslednosti H-ovou, jenž tehdy falckého. Tomu se však opřel arcibiskup Zbyněk, velmi rád citoval Pseudo-Chrysostoma o neohro uznávající ehoře za legitimního. Tak šlo ku ženém hlásání slova Božího. Byi-ii v nazírání na spojení Václava s H-ern. Hus byl již od rozporu kátni otázku sveden byl svého času boj mdzi
dlákem a Novotnym.
(Sedlák:
Učil H. re—
':
Hus
137
se Zbyňkemhledal pomoc u krále, pročež se ochotně ještě poukázali na zneužívání moci světské proti církví. Žaloby ty nebyly nijak přehnané, neboť připo nll neutrality. s Mistry k_Vá_<_:_l__a_v_ovil vkrál jehosvého požadavcích cíle tím. kázán ohle Abym ni H-ova zr roku 1409 do azují zcela zjevně, snadněji dosáhnouti, dal českému národu na pražské že byl v ohledu věroučném úplně na scesti. universitě (většinou viklefišty' "ž'a'š'tóupenému) tří Hlásalť v nich, že církev jsou předurčení, hlavou has kdežto ostatní tří národové dostali dohro jeji že jest pouze Krisstus, z čehož vysvítá, že a y jeden. Stalo se tak dne 18. ledna wide popíral viditelnost církve iprimát biskupa římského kretem kutnoh ským. Nás__ledky_tohqt_o.kon v ní. Potíral víru v odpustky, brojil proti po flíktu pro H-a bryly,že jej]V postě arcibiskup slušnosti vůči vrchnostem duchovním iprotl jejich obcoval. jestmmož,no že pklatba vyšla od e trestním opatřením. Nedivno tudíž, hore .nebo jím byla alespoň schválena. H. na zprávě Zbyňkova poselstva odňal pravomoc rum
ni reagoval v kázání ůtokemn duchovní vrch hartoví danou a
e
aop_a a_k nařídil argi
nnsti, a výrokem, že hlavní jest, považuje-li jej biskupovi, aby sestavil šestičlennnoukomisi z"a 'ůčele prozkoumání spisů Vikletových,_, Nejdůležitějším boděmbuly byl zákaz k'á'z'áj'livmístech soukromých. Myslelo se jim na elémsk ou kapli, jakožto středisko viklefské agitace. Nedivno proto, že bula způsobila ve veřejnosti pochopitelný rozruch. _s uvedenou zápově g_le, popuzuje o once lid prroti vrchnosti církevní. Chtée se učiniti zcela nevinným, snažilse převésti původ celé záležitosti na pole discipliny církevní, řka, že zápověď byla dána pro brojení proti zlo řádům v duchovenstvu. Prozradil však ve svých projevech í pravou příčinu konflik-.u, nebot H. popuzoval své posluchače ! prootí těm, kdož se stavili proti Viklefovi. Arcibiskgp na H-ovo dostalo se naproti tomu zadostučinění. P__řgs___t_g brojení nebral žádného zřet'éTěT'š'estaviv šesti Zbyněk zůstal v obediencí ehořově, ba dokonce číen o ísjkprozkoumánispisů „evangelického“ i vy'hTásilnad Prahou iíít'ěrdíkt Hus i s Václavem MGE-a. edá se říci,že osoby v ní zasedající již se ovšem přidali k nově zvolenému Alexandrovi V. sam o sobě zaručovallš0 Splsu, jak (Hus, l, ).odsouzení Vždyt osoba augusti Král současně se obrátil proti arcibiskupovi sou íNovotný níána Heřmana, upřímného to stoupence reformy snatakovým důrazem,džeciZbyněkbyl svůj hrad Rou V Praze nucen ošloprchnoutl při tom církevní, jest nevývratným důkazem, že jejím účelem ronásledování ducholvenstva, s nímž H. netoliko nebylo nikdy potíratí opravnou stránku celého nutí H-em vyvol ného,nýbrž chrániti neporušenost souhlasil, nýbrž dokonce kněmuívybízel. Zkázán učení Kristova před bludy Víklefovými. (N e u mann, jeho sv. Trojicí drženéhonázorů vysvítá, žepruvá se čn Augustiniána Heřmana, Lektura na Apokalypsu, úplněna podle VilLLetových Hlídka, 1925, str. 250). Proto také se komise reform církve. aPodle nichpřmětlaknížata provest všechny opravy započíti om od kněží 'l ak obracela k.hogmatické stránce spisův oněch, došlo po prvé k vypuzení katolick' ch kněží od obročí odsoudivši 18— z nich jako kacířské, což arcibiskup a k dosazení víkleflstů na jejíc místo. Události stvrdil na asynodě“svatovítské (IG. čvna), ony spisy odso iv je ke spálení. Protizakázav tomu takové měly dvojí Předně, že Zlšyněk přistoupilz ohledunásledek: na kněžstvo k _posru oš'tl se postavila fakulta svobodných umění rohlášením Alexandrově, a žaÉrulié, že došlo k nov m žalobám ne 21. e vna _vydan Tím chtěi viklefisté na'F a Podal je protiněmufarář ní'lýčři'ěTWŠtr působítí na veřejnost. Mimo to se obrátili i na rove jan Protiva. alob se vztahovaly více na věci Václava, by hleděl zdržeti Zbyňka od povahy disciplinární, totiž na popudlivá kázání dení dekretu. Král tak učinil, žádaje arcibiskupa, by posečkal do příchodu markrabí ]ošta, jenz oklatbě, leč " hbyliponěkuqumatický duchovenstvu,e jjakož i na výroky H—ov ,Nko muž nad jiné vzdělaný může dáti o spisech totlž stěžovalcna výroky h-ovy o Viklefovi, Viklefovych rozhodující dobrozdání. jelikož však y tušiti Mistrovy sympa patie. k anglickému ošt nepřicházel, daj___Zhyně_k (16,_ _čvce) spáliti knihy na nádvoří arcibiskupské ..Hus uspokojující dostavil se kodpověd inkvísltorovl Maříkoví a dal patrně Žaloby ony dne 25. června (141Ok) janovi XXlll. mají ten význam, že Zbyněk jich asi použil k žalobě odvolání, jež tentokráte podepsal p. Zdislav ze na II-a. -— Došlo k ní při obraně Zb ňkově proti Zvířetics několika bakaláři a studenty. Hus v něm piklům, jež proti němu podnikli praž tí viklefisté vypsal průběh celé rozepře. obraceje se proti bule u dvora papežského. Odporu arcibiskuvaa k obe Alexandrově i prováděcím nařízením Zbyňkovým, diencí Alexandra V. zneužili k obžalování jeho opatrné hájí knihy Viklefovy a dožaduje se u papeže, jež přednesl Mistr Marek z Hradce. svobodného kázání v kapli. betlémské. Aghiskup Obvinil metropolitu z nespravedlivého zacházení, vnhauvf ba dokonce i z kacířství, poněvadž prý arcibiskup daLknihy Vríklefovy bez_ohledu na H-ovu apelací nařizoval hlásati bludy o svátosti oltářní. Paapež (po vydání bulyjiž beztoho nepřípustnou)spáliti avy proto svěřil věc kvyšetření auditoroví jlndříchoví hlásiti na odpůrce klatbu (18. července). Při vyhllašo Krumhartovi z Wester ho,lze jenuž měl i pohnati vání klatby došlo vpražských kostelích k vytržnostem Zbyňka ke kurii. Půhon přišel do Prahy počátkem emuž nelze nikterak se divití, uvážíme-li, že II. při té príležitosti popuzoval s kazatelny posluchač prosince. 1409ea stal se podnětem _obrany stvo proti církevním vrchnostem. Kroíně toho na Z poslal ihned do energické Říma ]aróslava, biskupa sareptskél'Tďa Jakše ]inocha, by jeho lezlo vyhlášení censur i ohlas na universitě, kde jménem papeže upozornili, že arcibiskup jednal odbýván ve dnech 27.—-.3l čvce a 6. srpna t. zv. prvníviklefský turnaj. Význam těchto disputací zá zcela správněž, bludům svátostí leží pouze v tom, že se jimi postavila universita oltářní, nýbrž nebota neučilvon H—o jež jest o horlivou šířitelkou bludůstVlklefovýchavůbec. Kromě toho okázale na stranu H-ovu, jakož i že se touto de
Bůh za spravedlivého, svědectví lidíŽmun ezá leží. Důsledkem církevnínacensury bylo, H.pře nesl celou_ svou činnost na fakultu svobodných umění, kde se mohl nerušeně pohybovati. Když paak se stal v říjnu téhož léta (1409) rektorem, ocitla se takto universita úplně v rukou vikleíských Nauka oxfordského reformátora mohla se na ní nerušeně šířiti. — Pro další rozvoj učení „evange Iického Mistra“ měly znnačný význam událostí v létě roku 1409 se zběhnuvší. V červnu dílo písanské koncílíuum Řehoře Xlll. i Benedikta" !. Tím nastala velmi nemilá situace pro arcibiskupa, nebot jeho klatba proti H—ovijevila se na venek jako nespravedlivá, II-ovým kázáním proti papeži
_.
O!
Hus
138
klatby ani osobního 'půhonu. — České vlklefství monstrací více_prohloubila propast mezi H-em bylo v oné době posilováno ze samé jeho kolébk vňkemještě zející. odehrávaly tyto bouř z Anglie. Byli to Viklefovi pokračovatelé, Lollar i, livé události v Praze, b llapro ednávána v Bolo ni H-ova apelace. jan X 1.11Vjžádal si dobrozd ní kteří sobě českých událostí patrně bedlivě všímali. 0 spisech Vlklefových od pro esorů bolognských, Vidouce neobyčejný jejich význam, zasáhli do nich oxfordských a pařížských, svěř v při samotnou Ud činně, povzbuzujíce předáky české k vytrvalosti v od dovi z Kolonny. jelikož dobrozdání profesorů (po poru proti cirkvi. Stalo se tak předně listy škotskými, čátkem srpna .dane') nebylo Viklefovi ve všemnne jejichž autorem byl jistý rytíř Kvíntin Folkhyrd. ení příznivo, kynula H-ovi jakási naděje na úspěch. síce nikterak jisto, zda se jednnáoskutečné či pouze Zatím však došlo do Bologne vysvětlení Zbyňkovo o fingované, ad hoc složené listy, leč jedna věc jest vání k ná k H-o oěv apelací, vněmž arcibiskup jednoduše po zcela jista: Mocní světa jsou jimi vyzýv ukázal, že prováděl pouze nařízení Alexandra silnému zakročení proti špatnému kněžstvu, jehož podotýkaje, jak se Hus k tomu choval. Situace se kvalitu autor ovšem vymezuje podle svého subjek orázem změnia,l nebot Jan XXIII. na to vy— tivního nazírání. Není pochyby, že vliv Folkhyůvrd hovtěoížádosti Ztgynkově, aby směl v procesu proti
H-ovi dále pokračovatí a nad to ještě jej osobně citoval kso uu.d — Hus o rit se o pomoc k moci světské. Skutečně také dosáhl, že oba královští man želé 1mnoho panstva žádali papeže a sbor kardi nálský o pomoc, leč většina suplík došla pozdě. Nařídil! již 28. srpnaaOddo z Kolonny (pozdější papež Martin V.) Zbyňkoví, aby v šetření proti Il-ovi pokračoval a zároveň ho i osobně ciioďval Hus spoléhal se asi na oporu ramene světského, jakož i na dobré pořízení svých zástupců, kteří při osobní citací neměli ovšem nikoho co zastupovati. Těmi byli: Jan zjeseníc, Mikuláš ze Stojčina a Marek z Hradce. Králezastupovali Jan Náz a Místrjan z Rein _stelna,řečený Kardinál. Cestu ke dvoru papežskému jim razily opětovné přímluvnélísiyVáclavalV. iŽoííe, jakož i panstva českého, leč s úspěchem nevalným. Uvádčl-lí Hus na omluvu svého nedostavení ke“ Kurii přílišnou vzdálenost a nebezpečí cest, pak za jisté nemohli na dvoře papežském míti k podobným důvodům ohledu, kdyžtě pro H-ovy zástupce byly cesty stejně nebezpečné a daleké, a přesto přese všechno se mohli oni ke Kurii dostaviti. Nedivno
tedy, že Kolonna jejich obhajob jednoduše pustilastál na osobním dostavení H-ově. nepři íkož
se uplatnil v kruzích šlechty, jež až do té chví e ko— lísala ohledně násilného provedení Viklefovýcn my
šlenek reformních.—
usa samotného pisobií
kněz anglický Richard Wyche, odeslav mu (E. září 40) dopis, v němž jej vybízel k vytrvalému ká zání i přes tresty církevní. Hus obdržel onen list v únoru 1411, t. j. právě v době, kdy se rozhodovalo o jeho půhonu í procesu. Způsob, jímž na dopis Wychův reagoval, jest prořl příznačný. Zatím co jeho prokurátoři zaň prosili o milost u sv. Stolíce, Hus děkoval Wychoví za milosti z Anglie lidu svému propůjčené, mluvě při tom otevřeně o ohonu Anti
kristově. Předčítaje _pakoW chův s kazatelny betlémské, nazval přít ychalist 'm bratrem
a druhem Viklefovým v práci pro evangelium. Tak se otevřeně přiznal k Vlkleíovi a jeho pokračova telům, zatím co u sv. Stolíce jeho prokurátoři snažili se dokázatl jeho pravověrnost usa působil Wyche, tak na šlechtu měl vliv lord john (_Zobhamde Oldcastle, jenž poslal dopis Voksovi z Valdšttýna, ve kterém zdůraznoval povinnost
pánů řka hájltlž Boží.Václave. .! na tento list odpověděl Hus, žeslovo zásluhou 1V.se vypleňuje -v Čechách kněžská plevel. Odpovědí touto byl po
tak, žeKlade napsal akráli Václavovilord samému se vdokonce němk |_ílist ap0 Hus do tří měsíců tak neučinil, prohrál (zcelžaí'l' dle vzbuzen právnických zásad) při"& dostal se' do klatb jež vínnost nutiti lid k zachovávání přikázání a hu se mjeveví-lí proti němu vyhlášena na Kuríi v ůnoru'ílTTWr raze biti falešné duchovenstv.o pak o měsíc později. — Za těch okollnosti zakročílí i král se šlechtou pod vlivem pokračovatelů Vík 7 bynkovl prokurátoři znovu a dosáhli toho, že papež letových. Podívno, že právě ti, kteří se před tím odňal Kolonnoví vedení procesu proti H-ovl a au ohražoT/a'lí proti nářku z kacířství v cizině, právě ditorovi _lanovíotázkua apelace H--ovy, svěřív vše z této ciziny ochotně přijímali p_okyny vyložených čtyřčlenné komisi kar ílnál u, v jichž čele byl nej bludařů... Ještě dívnější pak jest, že v té právě prve patriarcha aquilegský a potom arcibiskup flo době, kdy se týtop věcí dály, kráL Václav. se velice
rentský Zabarella. Nov „předseda vyšetřujícíkomise mzezlil, že vyhlašováním církevní klatb na H-a počínal si velice mírně přípustív omluvy H-ovy, proč se nemohl dostaviti a chystal dokonce již | vynesení rozsudku. Prokm'átoři .!byřtkoví však za takové kri tické situace rovněž nelenili, pracujíce pilně u pa peže samotného. Vydatnou pomoc jim při toom po skytnul Dětřich z Niemu, jenž dne 6. března 1411 napsal velmi ostrý útok prootí českým vlkleflstům. Dokázav skutečnou kacířskost českého hnutí nábo ».
ženského, jakož ižejeho veliké rozšíření ! moc,zapro hlásil otevřeně, apelace neměla ta kových okolností vůbec býti připuštěna, právě tak jako se nemělo vůbec začínati s H-ovouupří u Kurie. Vždyt otázka H—ovyapelace se již projednávala po čtyři léta, což jest zjevným důkazzem, že Hus jednoduše zneužívá právního řízení k nekonečnému prodlužování. Proto skončil svůj spis prosbou pa peži adresovanou, aby všechny zahájené procesy zrušil, necht jsou vedeny kdekoliv, arcibiskup pak aby proces provedl, apapež aby zrušil všechny ape lace proti při Zbyňkem vedené. Výsledek usi lování Níemova záležel v odnětí ře kardinálovi Zabarlelloví,jež přešla do rukou kardin aBrankase. Za jeho vedení byla záležitost H-ova znovu zevrubně zkoumána, při čemž obžalovaný nebyl zproštěn ani
opět v zahraničíáhnult mluvítl 0 Čec ách opočíná zemi se kacířské entokráte k 11'ako íli, dav zabavitl arcibís ups é statkyt. Na ostatní kněž stvo pak působil podobným nátlakem, prohlásiv jeho statky za zabavené, protožepprý 10 nebylo poslušno. Na tato trestná opatření odpoví—dělZbyněk vyhlá šením exkomunikace všech královských úředníků a konšelů, lečs s e em ne.vaným Učínilf Mistr akoubek ze Stříbra prohlášení, v němžU(na základě íklefova spisu De ofíicío regis") prohlásil svět skou moc za oprávněnou reformovati klerus zaba vováním jeho majetku, k čemuž připojilo se i roz hodnutí zemského soudu, podle kterého se trestalo překročení duchovní ravomocl konfiskací statků a zastavením příjmů. bě tyto zásady velmí horlivě prováděl Racek zvaný Kobyla &Voksa z Valdštejna. jejich pověstné „visítace“ duchovenstva, při nichž kromě odírání knéžstva dopouštěli se oba d\ořané
inesmírného tupeníkleru,' jsou výmluvnými rdůkazy,
jak si Voksa vzal k srdci napomenutí sobě lordem Cobhamem k.daná __Zuvedených právě události pn
znaLZbyně že jeho censur se nikterak nedbál pročež vyhlásil nadnásilím, Prahoucož aoomkolí odpověděl novým mělomďjgjgxgjktjrá na kn žstvo ten
Hus
vliv, jedna jeho část, nechtějlc posluš nost kže duchovní vrchností, raději poru_šilizPahr y, druzi pak ze strachu se podvollii králi, Isaioužíceza interdiktu. H. pak se za těchto okolností postavil na stranu Václavovu, prohlásiv v kázání 0 Božím Těle, že král má právo trestati klerus, poněvadž on jest náměstkem božství Kristova, kdežto kněz
139
sejde na tom,Pž__e _to nebyly snahy Wyciifovy). se mi pouze neezdá myšlenky správné atvrzení Novotného, žPeoHusa s arcibiskupem nerozvedlo wyclit'ství, nýbrž otázka neutrality, naopak sou
dím, žea vi_a___stni jejich pouze roztržky Wyc iifství spor příčinou neutralitu vněj im po pudem k jejímuo propuknutí. A myslím, že po tomní příkré vystupování Zbyňkovo proti Il-ovi pouze jeho moci člověčenství: kněžstvo na pospas světs Tím — vydal odporu proti úplně inter a jeho straně lze přirozeněji vysvětlovat právě diktu připojila se k II-ovl i unígersita. _M. Štěpán tím, že za sporu o neutralitu uvědomil si nebezpečí z Pálče prohlásil z různých důvodu arcibiskupov jejich „wyciiístvl' a proto se přiklonil k jejich od censury za ne atné a v důsledku toho i za mo onžvě: půrcům. Novotný sám připouští, že Zbyněk opravdu aby arcibiskup interdikt zrušil a absolvoval všechny, věřilv nutnost násilného zakročení proti rostoucímu kdož za jeho trvání sloužili. Následek toho byl pro wicllfstvi, jsa přesvědčen, že tím plní svou povin Zbyňka velmitrapný. Došlo totiž k jakési revisi pře, n.ost akým árveem však lze potom tvrditi, že již učinil (3. čce) král. Sama volba soudce bylan v boji proti H-ovl šlo arcibiskupovi jen o osobní správna, neboť král sám tvořil stranu. Poněvadž pak mstu a o potlačení opravného směruaobrana viry bylo samozřejmo, že neodsoudí sebe ani svých stou že mu byla jen záminkou k tomu? jest možno penců, byl tím výsledek již předem patrný. Ten byl i pravděpodobno, že Zbyněk po své porážce ve pro arcibiskupa skutečně zdrcující. Měl dopsati pa sporu o neutralitu i osobně zanevřel na H-a a jeho peži v tom smyslu, žev echách není žádných bludů stoupence a že tato osobni nenávist jej strhovala a prosili ho, aby všichni exkomunikovani do k skutkúm ukvapeným. Ale proto přece ještě ne stali rozhřešení, interdikt aby byl zrušen, všechny smíme tvrdit, že mu nešlo opravdově o obranu procesy pak aby byly zastaveny. Arcibiskup měl víry ohrožené podle jeho přesvědčení — nesejde tedy celou svou dosavadni činnost prohlásili za ne na tom, že to přesvědčení bylo mu 'snad jen všti správnou a nad to ještě prositi Václava za vrácení peno jeho rádci — neb_ezpečným kacířstvím anebo zabavených beneficií, jež přece církvi právem ná dokonce, že obrana víry byla mu jen záminkou ležela. Postavení jeho bylo tím trapnější, že nemohl k potlačení opravného hnuti, jemuž předltím tak počítati s pomocí kurie, nebot janX )(.ill chtěi zí prřál. Tím se po mém soudu nejen těžce křivdi skati sobě krále k převedení bratra jeho Zikmunda Zbyňkovi, nýbrž se zároveň — a tooje mnohem ke své obedienci, čehož by přidáním se na stranu _povážlivčjší — zatem_ňuje pravý význam apodstata Kdy' zjednání arcibisku Zbyňkovu nikdy bývaal nebyl dosáhl. Nad to od jeh'o sporusH—em půrcové arcibiskupa štvali krále | lid proti němu vy- pova bylo patrno, že níkd Zkrzáiinevyhoví, obrátil věšováním falešných bui, v_nichž vyhlašoval papež seesHu sám na jana XXII. i na kardinálské koi interdikt na celou zem, vinice při tom Zbyňka, ja iegíum, aby naklonil sv. Stolicí kmírne'mujednání. K papeži zkomponoval list tak, aby mu vsuge kobsyon papežeokolností byl přiměl. (Sedlák, s,p [.býval 210). kZaatomu takových __raději opust_il r0val myšlenku o své naprosté nevinnosti, u kar dináiů chtěl učiniti ze sebe mučedníka, jenž trpěl arcibiskup zemi,%řátiv se do Uhero mock od arcibiskupa Zbynka tolik proto, že pracoval mundovi, dne 28. zkresiii ozmářív Bra tisla vě. —leč řizemřel - ouv nsa cestě, cibisskupem __No a u uštění od obedience Řehořovy. Neniz námo, voln', předváděje ji jakožto následek sporu obou jak ho přijetí H-ov listy došly, leč přílišného mu ů o neutralitu, o vypovězení poslušnosti řím účinku asi neměly bředlouho na to došiokvěcem, skému papeži. Václav W. s pokrokovýml Mistry jež uvedenou právě H-ovu obhajobu stavěly do ovšem mezi nimi i' Hu s) byli pro odsloupenní od světla.a diskuse jest to spor s inkvisitorem říkem Rvačkou s anglickým MistremMa— ja .. (Řehoře Xll., kdežto Zbyněk chtěl při něm setrvati. p_odívného Když se arcibiskupovi proti H-ovi doma nedařilo, nem Stokesem. Mařík dal na betlémskou kazateinu obrátil se na Kurii a když ani tam nepochodil. snažil listek, v němž obvinil H-a z rušení zákona Božího se H-a zničíti obviněním z kacířství. _Nespráv vnost a úřadu kněžského, nač odpověděl Hus traktátem míněníNovotného dokáz ! Krofta (Trposudku „Contra occultum adversarium“, čili „Contra Mau ricium monachum“. Hus, který skoro současně se jeho napsal: H—a uveřejněném v ,2_04—205)_, jenž „Soduím dále, žeH.,celé hnutí opravné v Římě očištoval z podezření z kacířství a dával pokorné tituly papeži í sv. koiegiu, v traktátě proti vtu dobu nebylo již s hlediskgfcírkevního tak ne Maříkovl odsoudil církevní censury tak ostře, že vinné,jakjelíči Novotn očvědeckýhistorik, později sám prosil S\é známé, abyse to nedostalo jemuž hledisko církevní Ěupzcela c_izí,tak úsilovně dokazuje pravověrno ost H—ovu n , ne kostnickým komisarům do rukou. Nad to podrýval v uvedeném pojednání sám kněžský úřad, tvrdě c_hžápu, že jehocírkvi stoupenci, zejména žtehdymyslím, byli úřední vnitřně odcizeníHus tak,sám, že z ohledů reformních, že kněz ve stavu těžkého
k roztržce bylo by nepochybnědošlo ibeze sporu
hříchu úřadem předhlidmi knězem,neposvěcuje, nikoliv však jsa před Bohem.pouze — ještěhoorším ovnitřní neutr tralítu. Sporkteré ten zde pouzejížp učinil zjevným odcizeni, mlby o,toto ač vysvědčením ro H-a omývajicího se z nářku z biu dařství byla srážkasanglickým Mistrem Stokesem, snad si ho nebyli dobře vědomí ani r_i-lust1 a jeho stou penci, ani arcibiskup, unnžěho tomu přispívalo jenž na zpáteční cestě ode dvoru iovkmundase jeho nedostatečné vzdělání. Novotný sám, vykládaje stavil v Praze. Byv tam opzván od českých Mistrů stanovisko pokrokových Mistrůč esk ch ve sporu k hostině, odsoudil při tom Viklefa jako kacíře a o neutralitu, praví, že pro stoupence yciifovy ne varoval české kolegy před četbou jeho knih, po mohlo býti sporné, že jest dovolena v čas potřeby dotýkaje, že jejich jednáním přichází země česká odříci se římského papeže, kdežto _oZbyňkovi ne v cizině o dobrou pověst Hus vyzval za to Sto pochybuje, že byl přesvědčen o své povinnosti vy kesa k disputaci, leč on- pozvání odmítl, že jako trvati po boku Řehořově. V tom se přece zřetelně člen královské legace nemůže disputovati. Hus zračí ono hluboké vnitřní odcizeni mezi arcibiskupem vaškp esto pronesl řeč „kaciř“. proti “Stokesovi, v jejž níž Viklefa z názvu umen't, a stranou H-ovou, jehož příčinou bylo „wyciiiství“ očištogal této strany, tojest její přilnutí k myšlenkám a snahám ouží'vá přitom, jest pro H-a rozhodn příznačný; rý slova Kristova: „Nesud'te a nebudete souzeni“ nesrovnateiným s úředním názorem církevním (ne
Hus
HO
hlásání odpustků tkvěía v něčem jiném. Pisateí stojici mimo tábor katolický (Otův slovník 910) přiznává, že „jest jisto, že hlavní posily kt tomuto vystoupení H—ovidodával Wiclif". Zde pak spočívala pravá příčina srážky s ciřkv',í nebot Hus, místo aby se omezit na potírání přehmatů v praxi od pustkové, obrátil se na odpustky same, hlásaje, že papež nemá vůbec práva udělovali odpustky, zrovna jako není oprávněn k hájení svého svět papeže za Antti..krísta Jed íný, kdo se rot_í__tomu ského panství. Z těch důvodů se s H—emrozešli postavil, byla íheolggick'á'fakulta praže 'á"spisem Stanislava ze Zríój'rna. Ku podívu jest že Hus, ienž oba jeho někdejší zeMistři Znojma a _zPálče. i sámNovóvtný W885:— poddlgrátelé, le oš'ědčuje něhož Stanislav taktooba učinili ještě nedávno v dopise k janovi XXIII.nazýval( Štyán papeže veleknězem a jeho Svatosti, že proti této „sp;třujíce původ zla ve sladkém jedu Wycíi potupě nejvyšší viditelné h_lavycirkve netoliko ne fově“. — V nastávajícím boji chtěl se Hus krýti protestoval, ani žádného spisu obranného nenapsal, autoritou unlverslty, jejiž shromážděni svolal na nýbrrž naopak psal imluvilo papeži jakožtooAnti jeho žádost rektor Mark leč dočkal se zklamání. kristovi! Prohlášení papeže za Antikrista bylo v; Theologická fakulta želisnemák chglem v šíření se vlklefských bludů po Čechách. práva, by p03u auzovalaprohlá's'i'la,k pa a tomu Mistři Jimm izela sjednocující autorita ana její místo většinou na toto prohlášení přisktoupíll.íumíníl si, odmítla. Proto nastupovalosubjektivnírozkolníctví.Netrvalodlouho že učiní sám, co univerrsita & požár vzplanu ce ousilou. — ocliiětem k něm mu veřejně ohlásil disputaci na7. června. lBohoslovecká bylohlásáníodpustku zjejíchžvýnosů'člíťěljanXXlll. fakulta se jí snažila zmařiti, však bez us.pěchu vésti váiku |La_dislavovi, králi eapolskému, Hus ostteř olsou dil bulu, při čemž se mu postavil poslednímu to opřívrženci Řehoře Xll. Do Prahy ochotně po ook jeroným pražský, !jenž se choval přišel odpustky ty hlásati pasovský děkan Václav ještě ůtočněi. entokráten austo 11 na obranné mu nedovolují někoho odsuzovatí, ačkoliv sám svého času bezprávně a bezdůvodně (na základě špatně v hotoveného instrumentu v arcíbbiskupské kance lři) obviňoval Zbyňka : bludů o svátostí oltářní. Sedlák, Hus, 2117. Zastav se takto muže již dávno z bludů usvědčeného, odsuzoval i_pálení jeho knih, tedy pravy opak toho, co psal pře rned dávnem papeží akardínálům. Netrvalo dlouho, kdy (počátkem roku 1412 jakoubek ze Stříbra prohlásil
\
T_i_et_n__ (v květnu
l_412), nesa s sebou zároveň“ | pal
místo theologické fakulty arcibiskup Al_bjk_, zakázav
na synoděssvatovítské kázati proti Bule. Hu us na tento zákaz reagoval zvláštním okružním listem „Pax Ch rhisti“ adresovaným duchovenstvu, háje v něm svou disputaci. Kromě toho byla štvána se hlásání odpustků dálo, al Míši. .-Ho b proti or ánům církevním iulice, jež za vedení proti nim rázně vystoupil. Hus_ji_ž_ ři samém pří dvořana oksy z Valdštejna potupně spálila (pod chodě Tiemově hleděl vymoci u V clava lv zákaz pranýřem) buly odpustkově. Katoličtítheologové hlásání odpustků, leč král jeho žádosti nevyhověl, potřebovali nutnět text H—ov vy posice o odpustcich, nechtě míti jednak zlé vůle s papežem, jednak, že ve věci samé neviděl ničeho zlého. — Záhyse i požádali ho o něj, chtějíce mu odpověděti. Hus však jejich odmítnul a nevy)hroto ověl povolat ji, ani ukázalo, že celá akce v Praze i po Čechách ve když mu ji žádóst přednesl sám král dená měla obchodnický ráz. Nad tím se horšil ne Václav [V. oběsstranym Žebrák, aby je urovnal, tikolo,Hus ale i jeho katoličtí odpůrččíaé'a ani leč nepořídil pro nepodrobení se Husa theologické katolická hístoríe' “ "podobnou praxí nejeví pra fakultě. Neštěstím bylo,()že král pohlížel na celou záležitost jako na pouhouhádku, nebot tim mohl žádného souhlasu. (Viz Sedlák, Hus,23 Nutno však přesně odíišovatí _bulupapežskou g_d Hus nerušeně pokračovatiuve svém díle. Za nedlouho výnosu komisařů a duchovní část odpustků od fi byl král donucen samotným během událostí \naiičiií',nebot nepřesnost v tomto měru svedla k e e_glčkě'mu kroku. Vzhledem k výtržnostem některé historiky na scestí. Tak prý těpánzPálče pří ázáTííčh zakázal pod trestem smrti pokřiko „na první pohled nalezl vní bludy makavé" (Ottův vati na kazatele a zároveň povolal na Žebrák slovník, 910), ačkoliv Páleč nic podobného netvrdil (na 10. července) zástupce university i oboum ěst o,bule n brž o článcích komisařů, jež kladly pří pražských. Účelem porady byla opatření směřující líšný důraz na stránku peněžní. Nutno dále rozli kočistě Čech od potupy kacířské. Páleč, jakožto šovati věci finannčni od duchovnich, nebot bula děkan theologické fakulty, navrhnul opětné odsou činila platné příjetí odpustků závislým ne pouze zení 45 článků Viklefových, k nimž připojil ještě na penězích, nýbrži na pokání s přijetím svátosti šest jiných bludu tehdy po Čechách šířených. oltářní spojenym. Proto tvrzeni, podle něhož se Rada jeho návrh přijala, odmítnuvši pouze žádost, aby jistým kompromítovaným kazatelům bylo ] odpustky peníze!,]jest stejněv neprav divvo, jakoprodávaly mínění o za maka hbludech odpust zapovězeno kázati. Celkem se účel oné porady, »kové bule obsažených. V důsledku toho nelze sou t j. očista českého jmena od podezření z kacířství, hlasiti s mylným a nepravdivým motivováním vy nezdařil, nebot právě ono jednomyslné odsouzení dokazovalo existenci bludů zemi. rovedení, stoupení H-ova proti odpustkům: „V tom tkví síla jeho mravního významu, že"odhodlfnmbyl t. j. odsouzení uvedených 51 včlánků narazilo na řísná svého lepšího názoru hájiti, nelekaje se žádných časovou, nepřekonatelnou překážku. překážek, že obrátil ostří svých výtek také proti zápověd králova, podle níž nesměl nikdo povyko těm kruhům, před jejíchž povýšeným postave ejichppoprava vyžádala rozvířilasobě veške'ř'é'n život zapbět verě'jný tři mládence. ním se dosud kritika jiných zarážela. (Ottův šlatlpřikázání, slovník, . .). H— ův názor nebyl o nic lepší pražský. Husí celá'jeho strana se postavili na stranu nazírání katolického, neboť—i katolíci odsuzovali obětí zápovědi královy, oslavujíce tři mládence vše, co bylo při ódpustkové praxi pochybeno. Že demonstrativním způsobeem jako mučedníky. Za by pak—Hus jediny býval si trouř'ai upozornití takových okolností se sešli zástupcové episkopátu, hierarchii na ruzne nepřístojnosti. to rozhodně universit bohoslovecké fakulty a města na radnici pravda není. nebo! kazatelé upřímně katoličtí (16. čvceŠ, aby se tam poradili o provedení úmluv činili tak u nás již od dob Waldhauserových a na Žebr. ce ujednaných. Nedostavení se H—ovoa nikdo jich k vůlí tomu nestíhal. lest tudíž na bíle jeho pr; tel bylo špatnou předzvěstí. Skutečně ni, že příčina H-ova konfliktu s církví při také un versita ústy rektora Marka z Hradce liur'n pro nového arcibiskupa lbika z Uničova. Rozumí se samo sebou, že za takových okolností dostal děkan od arcíblskupa beze všech překážek dovolení, by mohl hlásati odpustky. Zpusob, jakým
Hus
nepřistoupila nu zavržení bludů Viklefových, čímž celé jednání bylo zmařeno. Hus hned na to pořádal vzdoroschůzi, na níž protestováno proti odSOuzení nauky Viklefovy. Neúčast theologícké fakulty na schůuzi H-em svolané byla důkazem, že běh událostí 'dos'pěl již tak daleko,"""že na nějaké vzájemné dorozumění nebylo již vůbec ani pomy šlen.“K'dyž tedy se nepodařilo ani jednáni auto-' é, obrá__ se čelní mistři ritlóukrálovou podepřen (hlaldLDDJLQSLle ece'k efakulty Žatí tím
v Praze za došlo[ e a, Spatřujlc k němuž podnět avald k druhému bon oa klluta. ji a chtíc poskytnouti H-ovi i jeho stoupenčům' příležitost k osvědčení pravověrnosti, žadala jich, aby onl Viklefa též odsoudili. Hus nabidku přijal, eč ne právě v onom smyslu, jak si fakulta prř.ala Místo odsouzení všech bludů Viklefovýeh usnesl se Hus s přáteli, že bude šest : nich hájití, k němu pak se připojil Jakoubek ze Stříbra a Bedřich Epinge, učitel školy drážďanských v Praze. Stranu
\
141
(kolem 15. prosince), obrátil se Hus na pány na sněmě zemském tehdy právě vPraze shromážděné. V dopise jím zaslaném vysvětloval příčinu svého odporu, jsa ochoten státi doma před soudem pánů a prelátů & žádal, aby páni předložili jeho žádost králi. Ochota H-óva dáti se doma soudtti se dá vy světlit tím,že Hus měl ve šlechtě mnoho přívrženců, kteří by zajisté bývali na něho nebyli dali dopu stiti. Příznivou okolností pro H—abylo v té době nastolení Konráda z Vechty_ za arcibiskupa praž ského. Ten. jsa vevšě'm'věr'ň'ym &oddaným sluhou královým, dával H-ovi a jeht straně veliké naděje do budoueun.a — H-ov záležitosti se nazemském soudě ujal přítel jeho jaznz jesenic, podav pánům spis, v němž dokazoval nesprnvnoost celého postupu proti H-ovi. Obrana jeho byla chabá, pokulhávajíc na několika místech. Předně mluvi o neplatnosti exkomunikace na stoupence H-ovy pronesené, po něvadž k ní došlo bez předchozího trojího napo menutí. Jeseníc při tom zapomenul, že ehořovy konstituce připouští i její opominutí podle daných okolností, jakož že stoupenci llusovi byli primo účastny'mi na jeho vině. Namital, že pražská uni versita jest exemptní, zapomínaje, že vůči nejvyšší autoritě žádná exempce neplatí, a že žádné privi legium nechránt nikoho před trestem. Poukazy na
katolickou zastupovali Stanislav ze Znojm ma a Štěp álč.e Promluvíli v kostele týnském, protože universita byla již úplně v rukou strany lI-ovy, tak že vyvraceti v jejich místnostech učení Viklefovo bylo zhola nemyslitelno. Proto ta ké výsledek disputace nikterak nepřekvapí: Netoliko nezákonnost postupu Petrapůhon _ubyly ilusorní, sv. Stolice stálakardinála na osobním -0 Sě'hic nepořídilo, nýbrž naopak ještě _sevzájemně nebot proti čemuž se nedalo ničeho podnikatí, zvláště nepřátelství1přiostřilo. Co s: de totoCausis dálo (červenec a“srpen 1412), podal — Michal na H-a když omluvy H-ovy byly pouhými výmluvamí Mlstři bohosloví podali prothepodařen é apologií jeseni žalobu se žádostí za nové Odsouzení Viklefaěa cově prohlášení, vněm ž dokázali správnost postupu potvrzení všeho, co| odjlnuddocházelyjanaX byl učinil arcibiskup be proti H-ovi. jelikož proti H—ovi leč bez žádoucího výsledku. Naopak, žádostí o potlačení č'eŠkeho kaciřstva, p_ředalpapež stoupenci IÍ—oví nabyli zakročením zemského sendu vedeni pře z rukou Brankase do rukou kardinálu a jesenicovou apologií ještě více odvahy, tak že si Petrovi. en koncem července dosavadní censury dokonce i troufali vyzvati H-a k návratu do Prahy, což on také skutečně učlnll o vánocích 1412. — -ovi odané netoliko potvrdil, nýbrž ješotě zostřil a sice tak, že pod trestem klatbe H-ův návrat nepřispěl nikterak k upokojení Prahy, esmě se s H-em nikdo stýkatí, nepodrobi—i byli!jeho návratem interdikt znoyu prohlášen. l po se Hus do 20 dnů, bude znovu klatba přiti kusil se král ještě jednou o odstranění sporů. Tak žena a místo pobytu H-ova bude postiženo inter došlo ku svolání kněžské synody, jež původně (pro diktem, pakli by ani tehdy se nepoddal, bude H-ův pobyt vPrazé)' byla vypsána do Českého Brodu na 3. ledna 1413; když pak Hus na pokyn Václavův interdikt H—ově. na místě— jeho plobytu odchodu jakm mlie došlyještě otomtřidodn rapo opustil Prahu, svolal arcibiskup kněžstvo na den zprávy (počátkem září) usneslo se duchovenstvo sv. Doroty (6. února) do Prahy. jednání na synodě na provedení censur. Když ale Hus se odvolal proti svatodorotské nemohla se súčastnítl strana H-ova, tomu ke Kristu, prohlášen nad Prahou interdikt, pročež vyžádal si král dobrozdání pražských Mistrů, jemuž tentokráte sí netroufal odporovati ani král jež mělo místo nich mluvitl. Za tím účelem došlo Václav lV. pod tíhoou žalob na něho u sn uřím k universitní schůzi (6. února) na níž pronesl ja ského podaných (sv. Duch 1412). Však takérnse král koubek radikální řeč o pokoji pohanském a kře ani o provádění církevních trestů nepřičiřiovala po stanském, podle níž měl král obnoviti pokoj zre něvadž Hus interdikt ignoroval, učinili katolíci tím formováním kleru. Málo praktická tato promluva roztrpčení útok na betlémskou kapli. Tím se staly ustoupila před návrhem (pravděpod obně) H-ovy'm, poměry v Praze přimo nesnesitelnými. Aby tedy na jenž jest zajímavým v dvojím ohledu: Vnaziráni na stalo aspoň poněkud uklidnění, opustil Hus Prahu, rozepři Zbyňko ovu s H-em((1411) a na původ ná prodlévaje někde blizko ní. Doktoři katoličtí zase boženských nepokojů. jak již poukázáno, arcibiskup uk ali dobrou vůli tím,že Stanislav ze Znojma Zbyněk raději ujel ze země, nežll by býval poslal měl inaugurační řeč při zvolení nového rektora ke sv. Stolicí prohlášeni, dle něhož není v Čechách N! Mistra Krišíana z Prachatic, upřímného to přítele ádných bludů. Divno tudíž, ževprohlášení se žádá H-ova. Za nedlouho však nastal nový prudký otřes o přlpuštění II-a na synodu právě k vůli tomu že veřejného života pražského, jenž obrátil všechny zvěčněl' metropolita neshledal na H-ovi žádných bludů. troufalostí neobyčejnou žádalo memoran uklidňovací v nivelc.— roku dum, aby se hí-ovi na _synodě dokázalo, kterým došly totiž prostředky do Říma .dvě žalobynValétě téhož jedn byla apelace bohoslovecké fakulty (kolema20. čvce), bludům učí, ne- ll, pak at jsou žalobcové proti H-ovi druhou pak byla stížnost pražského kněžstva po náležitě potrestani! Ohledně druhého bodu prohla daná po H-ově obhajobě Viklefa (někdy v srpnu). šujememonndunúpidek duchovenstva za příčinu nábožtnských nepokojů. Jeddnání na synodě uvedlo Papež polapitl vyhoviělH-a žádosti kleru v níbetlémskou vyssloovené, kapli. naři toto nevinné prohlášení do jiného světla. Usty au zuje a rozbořiti Všlchnl stoupenci H—ovipak měli do měsíce zříci gustíniána Heřmana vza_lo„shromáždění na vědo příčinou nepokojů není úpadek kněžstva. u.sHusvybl'dnul své přívržence,aby vytrvali, dávaljued juimpříklad úsílovnou činnosti mezi venkov Anmy'brtžvjklefské blud v nazírání nn církev. Proto ským lidem. Když pak katolická strana chtěla pů usneseno podati kr lí memorandum vypracované sobeni jeho' | druhů paralysovati ohlašovánlm klateb Pálčem a Stanislavem, v němž se Mistři postavili
142
Hus
na stanovisko, jaké zaujímali ve schůzi na radnici. katolické proti bludařům & zároveň sejim dostává vy ýzvy k větší horlivosti. Když pak císař Zikmund Vlyslovivše názor na pojem ei její katolicky autoritu, pravověrný žádali co nejpřísnější zákaz domluvil s Janem XXIII s_voláníobecného sněmu šíření viklefských bludů a provozování censur proti církevního do Kostnice, byl tam H—ovizavedených. Na tento návrh přistoupil jan, < s počátkůváhal, leč když i bis—kupiitomyšlský, připojiv k němu ještě články— Tenl IV. uznal za dob bré, aby j-Itus tak ciřské, učinil vůlí očistě českého jména od potpuyk obsahující konkrétní pokyny k potírání viklefství k áclav šiřeného II-em & universitou. Návrh dokttorů po nemohl Hus již se zdráhati. Vždyt očistiti dobré slala synoda universitě, jež naň reagovala odpo jméno národa bylo jeho vlasteneckou povinnosti, vědí jesenicovou all-ovou. Pro H-a jest příznačno, a byl-li úplně pravověrný, jako sobě hlásal. pak co v tom ohledu napsal svým známým a rektorovi neměl naprosto žádné příčiny k obavám před sou Křištanovi. Přáteiům svým píše. jakoby v Čechách dem koncilu. — Hussepripravovai na koncil predně nebylo žádného kacířství, zatím co Křištanovi na sháněním důkazů své pravověrnosti, dostav vtom jeho dotaz, uznává-ll papeže za hlavu cirkve římské, ohledu dosti příznivé listy od inkvisitora Mikuláše kardinály pak za její tělo, a chce-li poslechnouti a arcibiskupa Konráda. Leč mimořádná synoda rozhodnuti, jež církev učiní, odpovídá ostrými vý před přicho odeern H-oovýmzzKrakovce na 27. srpna pady proti papežství. Za takových okolností se svolaná odmítla jeho žádost, by mohl se postaviti prapodivné vyjímala H.ova slova k přátelům, dle před arčlbišk'úpa a býti usvědčen z bludu. Stalo nichž nebylo (prý) v Čechách žádného kacířství, se tak proto, poněvadž dokazovati jeho pravo dyžt on sám odmítl vysloviti souhlas se základním věrnost v Praze bylo již zcela bezúčelno, kd ?. učením katolickým, útoče při tom na viditelnou se tak mělo státi na koncilu. Odešed opětzPra y hlavu cirkve. — jako již dříve, tak i tentokráte na Krakovec, chystal si tam obranné přednášky, seu kázala marnost všech pokusů o smír._ Proto jež chtěl přednésti na koncilu. — Katolická strana jmenoval_král čtyřčlennou komisí, jež porrozpuš se připravovala výslechem svědků, jenž byl vlastně tění synody měla se o narovnání postarali. Ta před 'U iň'ř'o'zšířením a dotvrzením' stížných článků volala k sobě někdy v polovici února obě strany z ro.u 1409. Výpovědi učinili pod přísahou kromě do fary Křišťanovy. Zástupcové katolické církve Proiivypa|IOndřejf; _; Broduz "eště takéfarář ka zattl Beneš, Mikuláš odviní, žádali, aby jejich odpůrcové ustoupili od učeníVi faráře klefova a podrobili se autoritativním výrokům cirkve, všetatský Mikuleášlo a Václav z Voděrad, notář. Vý což ukázalo se nemožným. Následek toho byl, že povědi se v_ě____tšínou týkaly nauky osv_á_t_o_s_tl oltářní král Václav, domnívaje se, že již pro smír takto Hus k nim později, když mu padly do rukou, při učinil dosli, spatřoval vinu na straně katolické. pojil své poznámky, z jejichž obsahu mluvíjisté Když pak Hus za těchto příznivých sobě okolností rozpaky v názorech eucharistických. Katolíkům se. počal znovu v Praze kázati akatolická strana proto kromě toho dostalo i pOlÍdBLL ciziny, totiž od kancléřepařížské universitý' Gerspna a kardinála re přikročilapokoj, k obnovení chtějeí meš obnoviti sáhl kinterdiktu, závazku tedy stran král, v jednání ešskéhoŠimona. Obaadůttlivěvyzy'valiarcibiskupa. o svornost učiněným, podle něhož pod pokutou pražského k vyplenění bludů, Gerson pak kromě toho tisice kop groošů a vyhnanství žádná strana nebude připojil k listů —Po 20 bludných článkůtěchtoPrípravách ze spisu H-o „De ecclies bapolných druhébohosloví činiti příkoří. ] vypověděl král čtyll'ay profe— opustil Hus Prahu (11. října 1414) v pruvodě jana soil a H_-c_>_vi poručil odejitiz rahy. Hus odebral se na Hrad Kozí na Táborsku, kdež z Chlumu & Václava az Dubé od a Leštna. Nástrahy cestě, jic lchž se jmenovitě Němců obával, prodléval pod ochrano ou pana jana z Ústí. Přišel na někdy koncem dubna. Na počátku (asi v květnu jimiž své dřívější nevyhověni ohledně osobni ci ačervnu) se úplně věnoval spisovatelské činnosti, tace omlouval, ukázal se úplně bezpodstatnými namířené proti katolickým odpůrcům domácím a Hus cestoval tak neru eně, že dokonce ani slibe-' proti vídeňské universit-, na níž jeho někdejší po ného Amnuglejtu nepotřeboval. Proto teprve v No sluchač Dominik ze Zth řeba byl nucen odvolatl rlňberce oddělil se od jeho průvodu Václav z Dubé,. 16 článků Viklefových, jmž učil Hus. Pro H-ovu ab zajel k císaři Zikmundovi pro list. Zosobních pravověrnost to bylo svědectví málo lichotivé. Od př tel H-a doprovázejících třeba vzpomenouti Mistra konce června počínaje jal se Hus kaáz ti po ven Jana z Relnštejna, zvaného kardinál a bakaláře Petra kově, což trvalo až do dubna 1414, kdy se ode z Mladenovic. Hus dospěl kcíil své cesty dne3. li brai na zapřenou do Prahy. Pozorůhodný' e list, h_ěcopozději tam přišli zástupčolvé katolíků sObiskupěínoolomouc m_Ja inem jejž tehdy napsal ku svému odpůrci Ondřeji z rodu, stopadu. jakož i odpověď, již mu adresát odeslal. Hus pro Kromě některých šlechticů s nim přijeli katoličtí hlašuje za příčinu svých trestů kázání proti po theologové a sice Mistři Mařík Rvačka, Štěpán z Pálče, jan : Hradce Králové a dominikán Petr kleskům duchovenstva, načež mu Ondřej odvětil, že příčina toho jest jiná, to tíž bT'dý““Víli1efov,y, N ni.čova Stanislav ze Znojma zemřel náhle na nebot pro kárání chyb kněží církev ještě nikoho cestě v Jindřichově Hradci. — V Kostnici se ub_y- nestíhala. Tedy tytéž názory o původu nábožen toval Hus u vdovy Fidy. Poněvadž pak s jeho při chodem byl na město uvalen interdikt, doléhalí ských nepokojů Čechách, jakoajsme prl smlou vání obou stran vpoznali. mdo117záležitosti řátelé H—ovina jana XXIII, zápověď zrušil. apež jejich žádostrvyhóvěl, což hned Hus oznámil H-ovy Stolice, zvýšenou kteráatjliž pozornost. delší dobu vě-' novaia zasáhla es ym $% u álostem již svým pražským přátelům, málo vděčně jich vyzý asněmě římskémpo pro 0sz umání procesquyň vaje, aby se varovali Antikrista“| falešných proroků. — Brzy po svém přichodě sepsal Hus traktát o přijí kova proti H-ovl a článků Viklefových v Čechhách odso souzených, zavrhl (6. ledna, 1413) konal. .biudy mání pod obojí zpusobou, v němž schválil novoty ja Viklefovy a odesíal bu_Iu_ _zvláště do Čech, nařídiv koubkem ze Stříbra aMikulášem z Drážďan hlásané, biskupům, by ji prove edli. Nařízení onoho asn ne prohlásiv podávání laikům z kalicha za dovolené. — bylo mnoho dbáno, nebot o rok. pozděj | (30.dubna Vt edobě Michal de Causis a Páleč snažili se vy moci zat -a, poukazujíIce na ustanovení ka 414) dostal iskup lítomyšllský, list od nonu, podle něhož podezřelý z kacířství má býti jana XXIII., v něm]žan'ebvytýká hierarchům-dvořa num Konrádovi_Lechty; VyVáclavuKrálíkovi, & jakož vyslýchán ve vězení. Proti tomu protestoval pan | inkvxsitoroviMikulášovi níalost v hájení víry jan z Chlumu, odvolávaje se na gleit zabezpeču
' Hus
143
jící H-oví osobní bezpečnost od jeho vykročení to nebylo, nebot koncil jednlal nezávisle na jeho z vlasti až ku zpětnému návratu. Ka rginálo ové, do0 vystaviteli, císaři Zikmundov dominikánů slechnuvše o chystaném prý útěku H-ově, u_snesIl se dotazovala nejprve komise H-a na jeho poměr
se nejprve na internováni H-ově vp
ežské resi- ]: 45 člá __ n kum
denci, kamž jej přivedli, potom pak aho dali pře vésti do domu kanovníka-kantora. Před tímto usne sením se dostavil k H—ovivynikající theolog.m norlta Didacus jenž ho zkoušel v názorech o s'v'áí'
tos | o ní'“ ři tom odpovidal celkem uspo— kojivě. Brzl; po internováni v kanovnickém domě
dá se 30 [. mysleti, že v něm byl žalář, jak tvrdí Ottův slovník, str. 915, nebot karcer byval pro kněze při konsisto. i, nikoliv při residenci kanovníka- kan tora, jennž prece neměl ani žádné právní moci, jsa pověřen řízením církevního zpěvu při kathedrále ') předložil Michal de Causis první žalobné články roti H-oví a sice samotnému papeži. Dříve nežli přikročíme k procesu H—ovu podáním stížnosti Mlchalovy zahájenému. považujem me za nutnooupo zorniti na některé zásadní věci nesprávně před vedené. — V Ottově slovníku tvrdí V. Novotný, kterak v procesu ll-ově „znova a tím makavěji vy
V|k_l_e_f9v_ým. Odpovědi
jelio
jsou
zajímavý tím, že se v nich_Hus nepřiznává ani k jedinému článku Viklefovu. Že se nejedná o pouhé rozpaky, nýbrž o vyloženou neupřímnost, to nej lépe vysvítá ze dvou člá á,nků azslce O odnětí statků beneficiátních mocí světskou a o odváděni desáktů. V Praze stroze hlásal odnětí statků du chovenských ramenem světským, kdežto při výslechu u dominikánů o této zásadě prohllásil: „Ani ne tvrrdim, ani nepopírám, poněvadž snad můžek(onen článek) míti jeden správný (Sed ,Hus 321.) Neupřímnost ona se smšsl." je tě křiklavějái vyjímá při 18. článku Viklefově o nedáváni desátku pro hřešivšlm se kněžím. Vaktu „Nullus est dominus“ převzal Hus tuto zásadu doslovně z Viklefova spisu „De cnvili domlnlo“, horšil se při tom na katolické otokory,o že tento článek zavrhli a při tom u do minikánů odpověděl: „Prnv i část se neodvažuji ani popirati, ani tvrditi, druhou část popírám.“
(Sedlák, Husůvakt „Nullusest dominus Studie
stupujet rozdil názorem vým žádámezi důkazu, kde hierarchickým ostatní slepě aseH-o po a texty, 11.,301.) Po takových odpovědích se ho komise tázala, jak mohl napsati tak potupné glosy inter omnes“ (ze 6. ledna 1413), když ne souhlasí, s Viklefem, načež Hus označuje správně autorem jejím ]esenice. Odpověď ta nestačila, nebot komise chtěla znáti aspoň poměr H-uv k jesenicově glose. ] tázal se ho kardinál vedouci vyšetřování, z se mu ]esenicův komentář líbí, načež Hus odvěltli opět záporně. Ale to byla podivná odpo věd, povážime-li, že jesenicovy poznámky byly n 'brž na něm žádali bezpodmínečné podrobíení.— tó_tšjedna se předně o žádné slepě podroben ,pro vlastně opisem H-ovy %losy na bulu odpustkovnu. oe církevní ?“ng'm mšel ovi tak daleko vstříc, že (Sedlák, Hus,280p tohoto výslechu byl, že komise odcházelaV'ssledek 801mem o pravově r se vzdal H-em ělán uvšak _vojirntpřísežnými svědky dotvr nostl H—ově,za to mezi jeho stoupenci byl zmatek. zenych, stále za nepravdivé prohlašo van ných žáda aie muzea v ena Vždyť Hus vlastně popřel Víklefa, jejž doma s ta kovou energlí i, proto jan z lumu jej ve bízei sám, prohlásil, že jimnikdy neučial(Sedlák, Hus, 315.) Články byly vyňaty zes isův H-ových zvláštním dopise zapřisáhl, aby neustoupil od toho, čeho se dříve zastával. Stejně příznačno jest, že žeredigovány jich tak v třikráte, jeho spisech není. Ny mluva nít dH-ova, H-ovy odpovědi na 45 článků dané nedošly žád— & až zmlkla ného rozšíření, ač on 0 to prosil. — Hus potom zbývalo než__gd_vola__t__l__ Ne ednalo se ezadř'ií' drobuji“e(9I5). toho „spatřuje historický význam ll-ův V v důsledku žáo za volnostnázoru proti nařizované slepé poslušlnosti“ (916) Za druhé činí týž pisatel (915) odsouzení H-ovo závislým vítězství koncilu nad papežem. Otcové, považu jíce se za nejvyšší instanci ve věcech víry, nespo— kojiii prý se nabídnutím -ovým, dle něhož on chtěl odvolati,bude-1i mu nějaký blud dokázán,
upaod! _do_____ nemoci, za níž s H-em nebylo ani z da oH-ův v'_li'_v"porážký _pajziežbvýh nad oatgm 441mproces, jsa povahdy atické, s,poněvadž záviset na leka zacházeno tak, jak pisatel Ottova slovníku
'roku theoipgů, o čemž opět nejlepší znalec H-aa, toho a nedbáno a v době,dokdyvězení Hus . u. m. prraví:„ .theol9 'cká elita celého Šíša" yl mezi .ani životem smrtí, přivádění katojjgjLého_syěta, jež tu (v óšt'nicí nashro svědkové, b před nim přísahali a vypovídali“ edlák otom píše: „Potom Hus one— m dila,vynl_kal_a_ dojista evzděláním nad -a, takže její soud o nauk mohl a měl H-ovl i jen mocněla vyšetřování bylo tím na čas
Sedlá
z lidskéhohlediskatstačiti.]e--li ted; Hus pravo
věrný,sněmem může bezpečnně oček vati,e že to bude uz n ovn;
přerušeno.
jenom svědci, jež podle kanonického
práva obviněný32 měl vidětdpřísahat, byli mus před (Hus, 32.2) Nejednl tedy koncil H-em
_ vaedenif“
s prvním H-eem y;deném_ rozeznávaii VGFŽŘ;0'BHoBí:ta klee.ř __; 9lilří esoři_ oskladení ovl prisršědežctvi em za vypcpvlldátlihšlavně po k dvy etřo se jedna ,lze o poměru H-ov iklefovi pro vám sloužily žalobné články Michala de Causis
čili o jeho viklefství,sav odruhém pakPrvní přichází na 2 roku 14.10 Zároveň bylo nařízeno i arcibisku přetřes nauka H-a neho. — _období zahájil Michal de Causis, tjnakjiž řečeno, podáním povi pražskému, by zavedl vyšetřování ohledně žalobných článků papeži, v nichž vinil Ha z blud 16 článků jemu poslan ch. Tímto činem sg_k_9nči nýc zorů o cír vi, zu en o remanennci a vlivu subjektivní kvalifikace na platné přisluhování svá první.obdobívýslechů viklefstv tví. — V té době o-vých, došlo vztahující ke sporu sekjeho mezi cí tostmi. Články byly předloženy čtyřčlenngjmmisi sařem & koncilem ohledně propuštění H-a z vě na prozkoumání (4. prosince) a brzy na to byl zení. Petr z Alliaku, kardinál z Cambrai, pro— H_usdopraven do klášterního karceru k dominiká hlásil, že sněm trvá na plné svobodě jednání, hroze nům. (O tomto vězení jež sousedic se stokou, jinak jeho rozejitlm. Proto Zikmund obrátils nebylo lidskému z ra | nikterak příznivo, bývaji usilování ve prospěch H-ův jinam, totiž ku veřej šířeny hruzostrašne' pověsti. Stačí k tomu pozna nému slyšeni.— Zatím istři pmz ozkoum__a_l_i H-ův menati, že bylo opro-.i:ádové kněze něčim 5 is :; _egclgsjaf'a Páleč v bral z něho 42__články se provinivší, takže nelze mluviti o nějaké tortuře b udn. Tím se započalodru é obdobi bHÍova prn
pro H-a zvláště
chysstane.) Do klášterního cesu,jež se vztahovalo„Haiku-vlasů.
Vy—
kar ru se dostal Hus na základě předpisů kano-slýchání započalo hned,“ušlafnlž 11ě"'šě'ři'ús'póz'dravil nckého práva, podle něhož každý inkvisicí sou (tciey nikoliv v době, kdy zápasil mezi životem zený má býti vyslýchán ve vězení. Porušení glejtu a smrtí). Formálně se liší druhá fáze od první tím,
l-í—l
Hus
že již nerozhodujívýpovědi bržz"vlastni -ovy. Chovám H-ovosvědků,? doš ovn určité Nemaje co činiti se svědectvimi, nýbrž š Třýpisy: vlastních spisů, pomáhá sobě poukazo váním na jejich nesprávné znění. Tak prohlásil o článcích Pálčových, že jsou falešně pořízeny, k čemuž jeho průvodce Petr z Mladenovic připojil ještě slovo: „Nespravedlivěf Jelikož pak tato slova opakuji ještě dnešní historikové, ba dokonce se stala populárním zdramatisovánim domněle faleš \
ného sObŽaIOVáMH-ova Prlcemm(jirásek, jan Huss, r.28 281. Srov Ne n,Jiráskova husitská dramata, Hlídka,abýva tam,: 375), se bu deme ánk že te — ySedlák (Proces ostnic y, tudie atetxty, ,5—6) došel po důkladném rozboru Pálčových článků k následu jícímu výsledku : . . . „nelze se věru ubráníti údivu, slyšíme-Ii, jak Hus rozhodně prohlašuje: „quos false extraxerunt“ a jak Mladenovic po něm opa kuje.- uos false et iníque extraxerat.“ To není
stalo, že koncil podrobil H-a ohledně článků Vikle—
tových jednouodvýslechu, jenž“jest zajímavý tím, že ještě (na rozdíl prvního vyšetřování v tomto
směru) prohlásil každý článek v jistém smyslu za pravdivý, podotýkaje, že jest ochoten podrobiti se rozhodnuti koncilu. Prohlášením článků Viklefových v jistém ohledu za pravdivé měl se zahladítišpatný dojem H-ových stoupenců po prvním výslechu, při kterém se v některých věcech „evangelického Mistra“ vzdal, ochota uposlechnouti koncilu měla pak působltí zdání o jeho pravověmosti.— —Potom dostal Hus lepší vězení u dominikánů, v němž
pravdal _Články Pá_l_čovy_ nejsou vyňaty lživé, nýbrž
očekával ěpovoláni veřejnému výslechu. však k němu ještě knedošlo, nýbrž byl áleZatim ___vy sl' chán _a sice tentokráte ohledně svého chování r_aze.'1'ázali se ho, j se c oval při'h'l'á “sa—1odpustků, kterak „zachovával“ interdikt, proč apeloval ke Kristtu, jakož i ohledně listu poslaného Pražanum na rozloučenou. Tato posledni věc byla H-ovi velice nepříjemná, neboť v té Kost nici, kde uctivě mluvil o papeži i kardinálech, na
pr___avd__ivě “to2., v Odpovědech znává. UFlžlus čÍánku 6., 7., 8., 9., částečně 10., 11., sám l ., jiři
stane veřejného slyšení jenom tehdy,s ezaplati-li
psal dopis, v němžsdělujed o Čech,ž
ernu do
sluhům an4tlkrlstovým (Sedlák,. Hus ,.p 4.) Znění tohoto 2000dukátů. málo líchotivého listu poslal někdo z Čech do Kostnice a komise mající jej v ruce měla takto výmluvn' důkaz o “neupřím nosti internováného Mistra. řes to když Hus onemocněl, dali mu „sluhové antíkristovi“ lepši místnost v klášteře, ba dokonce dostal k disposici iosobniho lékaře papežova. — Zatim přišel do Kootníce kancléř Sorbonn erson a odal koncilu oné 20 článků, jež- b ] dzim 1414 Z.jšiisle jest, Páleč ýl:|vá8 tedy 7 20., článků, Hus odmítá, 19.,třebas l., jez 22.,citoval 23.vůbec Zponěkud těch jsevolněji. st totiž í8.: Vechto'ví. Význam jejich spočívalvtom, že se jimi „Důsltojnost papežská má svůj původ od císaře potvrzovaly články ál.čovy Komise vzhledem římského“ veh l.Xíll. ve fzormě „A jest patrno k naprostému souhlasu obojích článků nepředlo z kronik, jak vznikla moc papež ská: neebot císař žila Hovi Gersonovy článkya tkengřezna, Konstantin. Článek 20.. „Papež nepodobný ži kdy se počalo zase jednati zopVeřejné slyšení. votu sv. Petra nemá se zvátiipapežem neb ná K tomu však nedošlo a sice tentokráte k vůli útěku městkem Petrovým, ale spíše antíkr stovým" jest jana XXíll. z Kostnice do Schafihausenu. V nasta el.h XlV. v podoběo t:ázky „Žije-li však těmto lých zmatcích snažili se čeští pání vyprostiti H-a ctnostemna odpor jak jest pravý a zjevný z vězení, leč koncil jej svěřil na opatrování kost o l ho dal internovati na svém ěstek Kristův“Čláán nebo Petrův &ne spíše náměstek eu JnVdubnu došlo k sestavení nové antíkrístův?. „Papež v životě ne uj 1 omrse. Vsouvisíostisprocesem -ov'ym podobný není pravý představený aniž kardinálové v jsou nástupci apoštolů, ale _jldášové, zloději a íotři“ eroz'k'O'u'ííímoTosoudcovské kolegium spis Vikle apoiíěvadž prohlášením svrchovaností cir e'v jest Pálčem upraven z věty ovy: „aPapežžnení zjevný a pravý nástupce knížete apoštolů Petra., níšo sněmu nad papežem dostalo' se celému vyše žije-lí v mravech protívnytrPetru, a vyhledává-ll t'ování pevného podkladu, odsoudil koncil (4. května) lakomství,pak jest náměstekjidáše íškaríotského.. učenío Vílíl'ět'ovo, Pro Husaz n 'u zjá, i_eli souzenisesa na b la ř_'e_'d'zvěst a stejně patrně nejsou kardinálové z evní a praví “ko zi na podzkláděčlánků íohdýnssko nástupcové sboru ostatnich apoštolů ristovy'ch... pak jsou zlodějové & lotři.“ Z této druhe části yc ,k jejichž sestavení použito dvou spisů čěšlíého původu — erkiož k vůlí záležitostem čl. 19.. ek22 sv. „Papež ovznikl níž praví se .Člán ve Zjevení jana:„jest onalšelma, lbo jana XXlil. nemohlo k veřejnému slyšení tak brzy jovati se svatými“ není sice v této "formě u H—a, dojíti, zakročila šlechta u koncilu. Přítomni její ale v hl. Xí. jest toto místo z Apokalypse uvedeno členové učinili Tak ústně, naproti tomu dostalo se o mocí duchovní s jasnou tendencí proti papež Zikmundovi z vlasti důrazných upomínek ohledně ství. Tamže v 'vá Hus věřící, aby se moci té H-ova glejtu a záruk v něm obsažeených. Kromě H-ých věci zastávali se i nařknutí země české šelmy nebáli, odkudmtvoři Páleč článek 17. Ko z kacířství, jež tentokráte vyvěralo z novotyp nečněpapežskému“ .:23 o jestůže volně kázatí kazu volně podán 2 hl.proxtízá X.Vlíí : dávání laikům z kalicha. Po této stránce odpově ., ., článků., 29., 3 33.,— nečiní — ítedy u plné polovice Pálčových žádné ná mitky. jen tu a tam článek vysvětluje neb uvádí text Svůj ůplněji, z čehož právě lze viděti, že Páleč cituje doslovně; u článku pak 1., 3., 4., 5., 12, 24., 27., .prurvi sice, že ten výrok není v jeho spise, ale hned uvádíj ej sám, takže se lze snadno přesvědčiti, že ten ]výrok v jeho
! gw
,
„Proto žkaždýkněz,..' slá ale své děl vývody pánům biskup lan, .nkterý nehledá vlastní jposlalvšůhf' dotazem,lítomyšlskš zdali ano který ltelemukončil vlasti teen, kdo se zasazuje o vyplenění bludův. či onen, který se jich ujímá. Stran procesu H-ová odpově děl biskup carcasonský. Poukáázal na kacířství vymyšlem článků nemůže tedy_bytt řggj. jistě em dlužno se diviti smělosti, s jakou Hus za H-ovo pro jeho zatvrzelost oproti censurám ?ěmíto články píše„ některé výroky z oněch jsem církevním, nač pánové replikovali. Z projevu jejich napsal a rozhlásil a tvrdil, že jsou správné, ně zakládal se na pravdě pouze poukaz na vystaveni které však člověk nepřítel smyslil, tu přidávaje se stalop ověd' již před odjezdem nikterak H-ým, ním vošak j'ejjicnhnebyla něco, tam ubíraje a onde celý výrok, jenž není glejtsut,tjež v me"kníze, falešně připisuje. 0m mylem se štastná. Dělali tak jakoby ničeho nevěděli o půhonu Stedíozák končíá svou důnklladnožue konttrolu Oilžr'vm nařknutí Pálče z falšování názorů H-výchta
Hus
145
H-ově, což se velmi divně vyjímá, povážíme—lt, níkům nebylo naprosto zapotřebí. Konctl_si přál, že současně H-a omlouvalí, proč nemohl ossobnímu aby při každém článku proohlásil, zda mu učil čili
půhonu učiniti zadost.. . '\[ýsledek bouřlivé této intervence mohl pánům vlastně jenom uškoditi, nebot polemikou jejich s biskupem litomyšlským obrácena byla pozornost na přijímání pod obojí. Koncil nařídil prozkoumati první jakoubkův traktát o podávání z kalicha, čímž celá záležitost H-ova měla býti opětně posunuta zpět.! zakročili pánové znovu u komise, opírajíce se tentokráte o H-ovu protestact. Z jejich projevu vysvítá, že textu pro testace jednak neznalí, jednak že slepě věřili H-ovi. Zcela souhlasně s ním poukazují na lživé články žalobné, ujištují, že Hus chce se podrobltl koncilu, ač v jeho protestacl se o tom nic nepraví, nýbrž pouze o poslechnutí zákonu Kristova. Stejně nestojí v ní nic o tom, že Hus prohlásil, jako by nikdy býval nehlásal ani nehájil ničeho, co b b_ylobývalo proti katolické nauce. (Text protestace viz Documen na, 89. Srov. Se dlálr, Hus, 333
nic.Proto, když místo techto odpovědí chtěl dávati Ěšírná vysvětlení, volali naň členové koncilu, aby řekl bud'ano anebo ne. Druhé slyšení bylo7 ervna. jednalo se na něm 0 remancntismu ově, při čemž měl hlavní slovo Petr.z Alliaku. Kúž se obžalovan' dovolával Boha i svědomí pro svou nevinu, o větíl mu kardinál, že jej musí soudítí po odle toho, k čemu se dílerlpjjznal, a co mu bylo dokázáno. Nežádalo se na něm tedy bezpodmíneč ného podrobení se koncilu (Ottův slovník, 916), nýbrž šlo o usvědčení na základě jeho vlastního cho
vání. Poměr svůj k Vlklefovl snažil se vymluvitl v tom smyslu, že se jeho názorů zastával pouze částečně, své výroky o něm v Praze pronesené, jakož i chování k censurám církevním a k arci biskupovi Zbyňkovi různě vykrucoval. Apelací ke Kristu, jež byla vyloženým opovržením nejvyšší autority církevní, dokonce i hájil. Slyšení toto mělo svůj vliv i na Zikmunda, jenž prohlásil, že tamže pozn. l). Na tento projev českýchi ánů y se nikdy nezastával nějakeho kacíře, nýbrž odpověděl atriarcha š_antíochenský. Oznám že naopak ještě by se o jeho potrestání sám p0sta
Husdostane šenídne5.červnasujištlěním, eveřelnlef'l'zcea sjístěó'svobozen &propuštěn,
dokáží-Ii se neprívdlvost žalob na něho podaných. ral. [ vyzval H-a, by&se podrob' Pkoncilu. — Třetí kritické konz'jeho se?/Šerm Podkladem Aby si neemoliliH-ovi stoupenci již stěžovati na jeho bylosl 9šení čl ánkůn raktátů a. v Kostnici vy falešné články, tedy uložil sbo_ropětné jejich pro brannýcc.h Kdíž" us někdy namítal, že některý zkoumání jakož i Eěk'terych spisů Mistrových. z nici:j takanrepridulšovťán, vž ynen:1 je en ic _y ls up jak1ljeclvljeho vy e a ono spise, místo Komise sí počínala vskutku velmi přísně, odstra tu ve vlastnoručně sanném exempláru H-ově, takže nivšipo__d_l_e_ ze 34bl.-.a článku.23 Mezí vynechanýmí ty, pak již nemohl klásti ani nejmenších námitek. Vý jež nebyly tak v je o spisech, byl ač olív jeho poukaz vztahoval se pouze na slovné znění slyšenísám, byl vten, že pakbyl v iřněkterých bodech se nikoliv však na smysl, v němž tam skutečně byly. sledek Hus přiznal jiných usvědčen svými Kromě tohonpustlla komise i takové články, jež vlastními spisy V této kritické situaci hledí si po mohly mít ítistce dobrý smysl, ale ve skTífěčnosti moci prohlášením, že _se chce podrobíti poučení sboru, ale ten, jsa sl vedom—sv nejvyšší autority Jlýověpohoršlivéa bludné. Za to všakůdn v traktátě o církvi nalezli theologov c , ve věcech víry, žádá _byse podrobil nikoliv jeho k nim připojil—akomise ještě 2 článku z traktátu poučení, nýbrž e o rozhodnutí. Hus i tu se vy protí_ _Eálčovi a G_ze spis roti _S_t_aníslavoví, což táčí, že tak učiní, ale po daném poučení, jinak ře s jedenácti článk'y, jež z puůvo odnnich42 článků před čeno přál si disputace, které církevní sbor nemohl komisí obstály, tvořilodonromad 39č tká Tyt .o připustitl, nebot by tím býval popřel svou vlastní pak záróveň se svědectvím l.pražskými &Ěostnickymi autoritu. Koncil, jsac o jeho přesvědčen _________ spišů',bludech doporučuje mu,a na tveořtmateriál pro ačao veřejnt ov' slyšení e vna, připravený.— za kterymžto 1. Uznal bludnost svých názor ,2. Zavázalse pod přísahou, že již nebude jichušířití, 3. je odvolal účé e y opraven Husrden předstím do.kláštera františkánského. Vjeho ekonalo pře a 4. Hlásal pro příště jenomnnázorry ravověrné. Hus opět poukazoval na falešné svědky, kteří přece lzíčenís H-em za dal předsednictví kardinála lliaku. Tento čísti žalobné články Petra před již nepadali na váhu, a císař vida jeho zatvrzelost H-ovým příchodem, : čehož jakýsi Oldřich učinil i nebezpečí pro sebe samého (naukou o milosti, podle níž panovník ve stavu těžkého hříchu není povy by že učení H-ovo odsoudítt, aniž hosprý IšelsborNachce zakročení císařovo nemělo vladařem), prohlásil ke kardinálům, že Hus se již dojíti ]: vyhlá ení rozsudku hned v audiencí, čímž nikdy nesmí vrátiti sbor domů,učinil a proto abyjetě šjejmod poplach utišen. — Hus dostavit se do františkán soudili. — Církevní potom ského refektáře, kamž mu dodall pánl jeho spisy, slednípokus 0 H-o-vo vyváznutí z procesu. Stalo z nicchž měl koncilu dokázati falešnost nařknutí. se to _n__o_vým__ přehlédnutím 39 člán kůu. Zhola ne Jest podivno, že Hus mluvící stále o překrucování pravdivo jest tvízení, podle něhož ostátek schůže svých slov usiloval o nedodání některých svých vyplněn byl různými namnoze na základě pře spisů jest to v první řadě spis„ Contra occultum kroucených dat zkombinovanýmí žalobami, po je adversarium" mluvící opodrobení se církve moci jichž dokončení Páleč a íchal de Causis uznali světské. Tento spis vymohli páni zpět z rukou za dobré ohraditi se před koncilem, že nic proti komisařů k nemalé radosti H-ově. Nejnápadnější H-oví ze zášti nepodnikali. (Ottův slovník, 917). však kje, že Hus chtěl pomocí přátel odstraniti Nejednalo se předně o žádný zákkrok obou českých i svůj traktát „De ecclesia" , jehož vydání členů um odpůrců H-ových, nýbrž o prozkoumání 39 článků komise Mistr svým stoupencům vytýkal. Když smíšenou komisí theologů za vedení kardinálů Hustvrdil, že články právě z tohoto traktátu vypsané Allly-ho & Zabarelll- ho. Úmysly, jež při tom mko jsou zkomoleney, pak mu mělo přirozeně záležeti misi vedly, nebyly H-oví nijak nepřátelské, nýbrž na tom, aby se koncil z vlastní zkušenosti mohl právě naopak jemu prospěšné. Chtěllť členové od straniti poukazy H-ovy na nepravdivost některých přesvědčití křívdě na mu článků, pročež„ z dřívějších přejala (= komise) do proto text otraktátu dorněm u.y páchanié — prv& díáti sly šení se pravděpodobně jednalo 0 články npražské slovně třínác,t dev poněkud upravila, a šest a deset prvních kosmických. Hus patrně se do traktátů H-ových obšírnějif' Pouze mníval, že bude moci dokazovati sněmu správ zčlánek 4. a.30 byly vypsala nově přidány.“ (Sedlá nost svých názorů, čehož jeho vynikajícím odbor Plus, 345). Že skutečně o žádném falšování v ne
146
Hus
pouští, ale pouze potud, pokud H-oví vyhovovaly,
prospěch Mistrův nelze mluvíti, dalších a pokud s domácím hnutím souvisely. Tuto druhou slov Sedlák ch (U. m:.) vysvítá zze eupříti, část odmítá Kroí ta, akožto málo pro H-a licho
že si očínalao (= žkomise) velmí. .nechavgí' i či 19., že světská moc„blahovzolně,vy má kněze nu tivou, neboť „se tu -oví přisuzuje neschopnost tili, aby zachovávali zákon Kristův, 21.0 apelací nebo nedostatek odvahy přijmouti novou myšlenku, ke Kristu a 26.proti interdiktu. Hus, nechtěje od nebyla-ii vyslovena neb aspoň nadhozena před dlák volali z ohledů, že by po svém návratu před chozím vývojem domácim“. (Tamže, 19b).S_e_ českou veřejností neobstálp nalezl sobě záminku rozhodnul H-ovu souvislost s domepřchhgsitskou k neústupnosti poukazem na domněle nesprávné v tom smyslu, že lze zjistiti v teto době určité znění článků svědeckých. Za těch okolnosti přišel zjevy (idea o antikristovi, hioubáni oišucharistii,
k němu do _vězení-Pílcš. aby lei přiměi k odvo boj proti poklesiosti duchovenstval a pochybené lání a tím i k záchra ně žív.ota Shora uvedená praxi odpustkové), jež zdaji se býti přípravou na H-ovo vystoupeni, ale pr'íčinněsouvislosti nepo slova Pálčových jsou velice jedno stranná,o omluvách nebol i_jzins._ Pálčoví omlouval za dařilo se až dosud nikomídokázati. (Hus, 370). urážlivý název „fíctor“ (podvodník) mu daný v trak Za těchto okolností nezbývá, nežli dáti za pravdu něhož působil na H—a táié „Quidamoln. Po bezvýsledně Pálčově Sie diá kgví _a to (tamžem),podle v lie ve mjeho učitelů tanis ava ze dostavili se\1 “července k H-ovínávštěvě ještě arcibisku Zňojema, Štěpána z Kolína a Mikuláše z Rak0v pové _rižský se šestipřiměli jinymiMistra členy níka. jak již naahoře ukázáno, působily na pražské koncilu, abys sdubrovnický znov_u _gigusili k odvoláni. Když ! to y 0 marno, prišli k němu myslitele nejpute i.iiosotické spisy evangelického 45. července kardinálové Aiily_a_Zabareiii, nabíze Mistra, po nich ůak teprve dochází na jeho díla jíce mu odvolání sestavené na základě vlastnich theologick'áT U -a lze zjistiti první vliv spisů _Vikiěfových v roce 1403 v kázání na sv. Kateřinu,
jeho ibe'ržnjapsal června že ke nikdy svým jsm přá jež jest zajímavo s dvojího stanoviska: |. Hus teiů um.slov, „Dob ábudu 22.prřisahati, těch bludů nekázai, nedržel, ani jich netvrdil, aniž Vikiefaůtoči po prvé „evan elickým't Hus Mistrem proti odpustkum. Úřad ebudu kázatí, držeti a tvrdití.“ (Docum. 1,36 nazyvákázání Sedlák, u,s348. Formuleonohoodvolánizněla kazatelský a učitelský seznámil Husa s těmito spisy Víklefovými: De veritate sacrae Scripturae, „ Nik kdy jsem se t ch článků nedržel ani je
kázal a kdybych tak býval činil. býval bych špatně _Opusevangelicum, De mandatis. Práce tyto ho jednal, poněvadž je prohlašují za bludné a při ještě více podněcovaly v horieni pro reformu cirkve, sahám, že nechci se jich držeti ani jich hlásatif' leč učily ho nazírati na vady souvěkého života cír tamže). Kdyžaale ani na vlastní slova kevního okem Vikiefovým. jmenovitě spis „De ve nechtěl přistoupiti, nýbrž znovu—prohlásil že trvá ritate sacrae Scripturae“ přivedl k_novemuna na svem řó'zhb'duntí z ]. červeence, tu podle slov zírání na církev, jež od tého doby byla mů'souhrnem Palackého (Dějiny,III., 116)„sbor, neméi-lijemu všech praedestinovaných, hlavou jeji pakby ipouze přisvědčiti a dáti se od něho posléze místrovati, Kristus. Církev římská byla takto pouze části této musel konečně přikročili k odsouzeni jeho, jak církve, věřiti jí bylo pouze potud, pokud se sho toho žádali zákonové cirkve.“ Staio se tak dne duje nauka její s Písmem sv. Tedy p_opřenívidi
'(Sediák,
6. července v kostnické tokolu o vedení procesukalhedráie. vyhláše Po přečtženipro us stuzuje jako kacíř,načež následoval obřadžzbavení žství. Po něm předán odsouzenec ramgan'nět skémg na potrestání. Císař Zikmund pak ho ještě
tétĚž ení dneÁdai Ry'nahu usojako kaciířgld ' n u_páiiti de c)nac'lt'iřehu z ro nauky soví. Olá'žl'ěix'l'ítofebyla předmětem četn' ch dis kusi vědeckých a není ještě ani teď rozře ena de finitivně. Na jedné straně jest mínění 1.o s__ e r t hovo, podle něhožajestovo Vikieiny, duchovním H-oovým, na druh snažící seotcem vlivyanglické
na H-a zredukovatl na minimum. Nepopirá sice závislostí H-ovy na Víkiifoví, ale přikládá domá cimu hnuti daleko větší vlivvnaaH-a, nežli„evar;
gelickému“Mistrovi. Krofta ve svém posudkul -d:iiu Novotného H- poukázal na slabiny po dobné argumentace. Po stránce metodícké No votný každou, třeba zcela povšechnou a vzdá lenou shodu nebo podobnost, kterou nalézá mezi H-em & jeho domácími předchůdci, třeba se týkala věcí nejen u nás, nýbrž i jinde, a ne'en v teh dejší době, nýbrž ve středověku vůbec běžných, prohlašuje za neklamné svědectví H-ovy přímé a těsně souvislosti s předchozím domácím hnutím náboženským, z něhož se snaží vyvoditi vše, co H. činil a hlásal. (ČČH, 192,0 195). Po této stránce jest správno, co napsal Lo s e r t h (Mitteilungen des lnstiluts fůr ósterr. Geschichtsforschung, 1908,518) proti podobnému mínění Kybalovn: „. .jak mnohé zásad souhlasí na vlas, ba téměř doslovně s ná zory ikiefovými; a tu jest se divili, že Hus ne _ převzal ocenění Písma sv. a pod. raději z janova,
teinosti církve, její neomylnosti a jrímátu biskupa římského. Praktické důsledky z podobných názorů plynoucí pk ly: Církev má náSJedovatí Krista, jakožto svéhobnejvyššího Pána v chudo a utr pení, pročež neni oprávněna k drženi majetku ani k vládnutí. jelikož jenom v Písmě sv. jest obsa žena pravda, platí zákony pouze potud, pokud se o ně opírají, vše ostatní jest jen samý lidský ná lezek. Zákon Boží jest povinen každý kněz neo hroženě hlásali, a proto mu nesmí v tomto úkolu nlkdob ránitl. V mnohé z těchto zásad se ozývá z předchozího obdobi janov, ale příznačno jest, že Hus se ho nikde nedovoiává, nýbrž všechny tyto názory čerpá výhradně z Viklefa. V radikál ních těchto názoreth ho ještě vice utvrzuje Vi kiefův T_rialoíus a Pastorale. Když pak v roce Dialogus, 1408 polemísova Hus ohledně naukyoEu
charistií,t ještěsek takto Viklefovu traktátubludné „De Euchan isáhnul a octls na úplně cestě. jelikož jsme se jeho bojem o remanenci bliže zajímali, obrálíme pozornost k jiné věci, totiž zdali Hus dokázal bly již vSedlák roce 1408 materiálním—bluda řem _,_j_ak (Hus rootí
2), nazývaje to ohradil tendenční bezdůvodností, tomutzopnázorů se prudce Nlolvotný (Hus, řka, 2žep„s konfesijnim stanoviskem nemá historie
co činíti“. Vyvrátili mínění Novotného
neníne
snadno, nebot sám sebe usvědčuje : nepravdy, nebo alespoň z om iu. Předně diskredituje H-ovo prostředí, m1uvě( us, 249) při pražské disputaci
s Novianem o pražských vlklefovcích.
O něco
dále(str.251)nazývá ví keiefovcem isamot
:| éh oH-a. Háji sice pravověrnost všech těchto ', nežli doslovnězVikiefa't Pokud se nepopiratelných pražských viklefistů poukazem, že jejich „srano vlivů Víkiifa na H-a týče, Novotný je sice při visko, třebas o Wiciifa opřené, nebylo nikterak
Hus
kacířské, nýbrž na Písmě založeno, ale s praxí tehdejší církve, s duchem jejiho církevnictví bylo naprosto nesrozumitelné, a nechtíc i nejsouc, stá valo se kaciř rským“. Že takovouto „apolo ii“ No votný H-ově pravověrnosti spíše uško il, nežli
147
z H-aa, leč tato jeho ničím nedoložená domněnka neobstojí před věc cny'm důvody Sed lá kovými (Mikuláš z Drážďan, str-. 46). Proto zcela správně
označuje Krofta (ČH
1923,522) Novotného
výklaad 0 poměru H-ově k nauce o očistci „za příliš
prospěl, vypl'vá z úsudku Kroftova. Krofta hledaný, nepřirozený", s výslovným podotknutím, chápe totiž s ova Novotné vtom sm slu, že že Novotný se snaží pomocí H—ověpravověrností pražští viklefovci nebyli dalekov kacířstv (ČČH.,
při očistci právě tak jako při nauce o remanencl. e celá věc neb la tak nevinná, prozrazuje sám Novotný (Hus, l.. 21), řka, že tehdy „snad již pochybností, týkající se očistce, se ozvaly, anebo jistě začínaly klíčiti'. Divně se proto vyjímá další jeho Hus valdenským zůstává zcelapřipojily pravo věrnýtvrzeni, (str. 34podle něhoživům se roku následujícího ivlivy apokaal ické. Ani v tomto směru není Hus nijak samostatný, podlé pírání církevnísNovíanme autority přiznává Novotný „Bi sám haje svému pomoc ocnikoví v evangeliu“ , jakoubkovi přidispuact (str 24), blický, ideálu Kristovu bližší základ českých Mistrů ze Stříbra. 'řen měl při kvodlibetu konaném v lednu nebyl nijak otřesen, že proti němu bylo lze na 1412 kvestií, v níž na základě janovových Regulí dokázal totožnost papeže s antikrístem, Hus pak mítnoutípadá jen ivvůlil uavaa,jako sílu autority církevní.“ Tím ovšem by se stanoviskopraž (jak jižnepostavil, nahoře poukázáno) proti dokonc tomutoemínění netoliko nýbržs eho i za ských viklefístů stávalo kacířským bezděčněa proti se stával. — Stanovisko H-ovo k papeži-antikristovi své vůli; nebotaktzneuznáváni autority církevnínení — u ístrů — něčím bezděčným, nýbrž vědomým a jest viditelnou známkou Mistrova definitivního úmyslným.jest přece zhola nemyslitelno, že by někdo rozchodu s církví, a poněvadž v věrá z podstaty 1920, 198). Že ztu toho, o žádné konfeositjlnístanovisko nej_de, vysvítá že No ný sám a třruje hlavní oporu pražských viklefovců (vedle spisů Viklefových) v Písmě sv. Tu pak nešlo o pouhý konflikt s praxí církve, nýbrž i o víru samu, nebot zdrojem učení katolického není vý hradně Bible, nýbrž i církevní tradice. Toto po
čistě ideové, nelze souhlasltí s ovotným, podle v popírání církevní spatřovatl pravověrnosti. Protoautoritly neby vmohl tomto ohledu projev zaujat něhož dohnala H-a k roozchodu s církví událost Sedlák, jenž z toho zcela správně považoval vnější, totiž hlásání odpustků. Mínění tohoto jest H-a za bludaře, nýbrž Novotný, podle něhož iKrofta, projevující nesouhlass míněním No „stanovisko české, třebas o Wiclifa opřené, nebylo nikterak kacířské,“... ale stávalo se kacíř votne'ho, jako by názory H-ovy byl bývaly až do s vm !). Proto zcela správně napsal Krofta 1923,523) roku 1412poukazuje, veskrze pravověmy. kterak H-ovyKyron názory„ (ČČH, (ČČH, 1920): „Proč vědecký historik, jemuž hledisko bujice se někdy ve věcech jistě podstatných církevní je zcela cizi, tak usilovně dokazuje pravo (remanence, očistec, církev a papežství)“ na hranici věrnost H-ovuaajeheo strany, nechápu" vněj' krajní možností, „ukazovaly tak, že Hus ve svém _ertpravověrnému svědectví z té doby již prohlašují H-a zla viklefistu nitru prece jn bylo a ne za pouhého _stoupence„evangelického“ Mistra, nazíránícirkevnimu. Zakryvalvšakto podle nýbrž dokonce i za vůdcce jeho strany v Praze. Novotného s podivuhodnou obratnostní a Tak jan jste z Rakoýníka ve svém .oTvrdí listu k H--ovis: „Přijal příjmenípraví od Vikle že vy přede všemi nesete korouhev tohoto odsous zenéhovůdce (lsdedlák,LístsjanazRakov nika Husovi, Viklefa“. otisk zHHldky, 1909,s r. 12). V té době sepsaná disputace Novíanovo ts H-em nás zpravuje, že autor její byl pozván H-em a jinými Viklefisty. inak řečeno: Hus byl vůdcem strany. Viklefovy v raze již roku i 9. ('lýž, jacobi de Noviano, M rl Parisiensis, Dísputatio cum Hussitis,
vypočítavostí, nechtěje svým kacířstvím ' svému vysokému poslání mrav Pod tíhou tohoto svědectví o H-ově roz chodu s c rkví na základě odchyln' ch a nesprávných názorů do atických padá min ní Novo tného, podle něho prý rozchod s církvi se stal pro snahy
oprav (Hull 3l1)„'ndy
la a pro něž rtaké nikoho rani netresia.a. — Podavšlemepřehled 11myšlenkového vývoje
H-ova,
zorům. V na celécírkev nauce BII-ově ]: dn rá ggaležitkěeho jší ůiBiííinázor ne
čenítptůšobiti tosekiyišíři iv Praze názčry v tomto směru vyvěraly'Mznaakyo předurčení. ozděí očínají na _H-avlivy Mikuláš z Drážďan, o jehož náboženské přlíslušnosti Hus totiž považuje za předurčené pouze církev svatých, čímž úplně padá viditelná církev se svou měli h:storikové jisttě str. ptochyonosti (Sroev. nejvyšší viditelnou hlavou. Hus odvolává se ve své Goll, Chelčický &sice jedno 204, p. l), ecclesiologiinasv. Augustina,avšak neprávem, nebot nejnověji jeho valdenství již uznávaj (viz1 6ePekař, Prostředí doby?—Žižkoovy, ČH,l 1>9.5 —17 & tento učitel církevní zahrnoval do pojmu před určených netoliko neviditelnou církev svatých, nýbrž Cřhaloupecký, K dějinám Valdenskych vllČechách i viditelnou církev bojujících. oddůvodu není dhnuiím husitským, tamže, str. 15. zřídlem bludných názorů H-ových sv. Augustin, řitomnost Valdens ských v Praze za doby -ovy nýbrž pseudoaugustínismus Víklelův. N—zoro církvi dá žse tušíti jiež vprocesu Abrahamově (1406), jn H-ovi valně prosp táv alt se on s_v__atých jakožto předurčené. měl nedozírne následky obžalovaného, nnechtějíciho přisahaati při výslechu. v praxi. Předně co do rozsahu pojmu slova církev. Šíření jejich nauky netolikoov lidu (jak až dotud jelikož předurčená církev svatých byla podle něho totožna s cirkvi obecnou, pak církev římská byla byilo), nýbrž i mezi lnteli rahy. enhcípočalo se příchodem ez Dráždan Stalo se tak někdy. pouze církví částečnou. avou církve svatých jest koncem roku l4l. jakospisy Mikulášovy dosvědčují Kxistus, z čehož plynuly opt revoluční názory (Viz Sedlák, M kuláš z Drážďan, otisk z Hlídky, 0 spravování cirkve. Uznával síce sv. Petra za ná 1914),hlá l Miku áš skutečně některé zásady povahy stupce a náměstka Spasitelova, leč pouze pro istrě K..) —
čistě valdens_ „ jakoo: Oprávněnost laíku kázatl, ctnosti. sv. Tento názor pak rozšiřuje i na vvyníkající echny nástupce Petra, biskupy římské, zákaz přísahy a trestu smrti, popírání existence jeho očistce,s nímž souvisíi zamítání modliteb za zemřelé. nástupnictví asubjektivní Na H-a jeví se vlivy Mikulášovy v kázání „Dixit prohlašuje kvalifik chejlichto posledni závisl'm-gia zbytek mo'ci papežské Martha“ proneseném na dušičky 1411. Novotný podemlel ještě falešným výkladem slov, jimiž (Hus, ll.,22) se snaží dokázati, že Mikulášvypisoval Kristus ustanovil sv. Petra za nejvyšší viditelnou
Hus
148
Ohledně očistce neměl Hus pevně ustáleného ná zoru. jakijiž naznačeno, měl o něm ji_s_te'_ pochyb (prý) na osobu Spasitelolvu,u1riikoliv však nosti, nebot v kázání „Dixít Martha“ kromě vý na sv.vztahovati Petra. popření primátu vyply ozamítnutí hlavu církve, řka, že ona slova o skále dlužno
čuítelské a_utority ciřkevrií. Písmo sv.“Le stává je tra ice ponechává sobě diriýfrjipramenem víry, Hus pouze néjšlarší Otci. církevní a to ještě pouze potud, pokud se mu hodili k podepření jeho ná zorů. Názor o církvi souvisel těsně s její správou i udílením svátostí. jak již zmíněno, spatřoval Hus pramen moči sv. Petra nad ostatními apoštoly ni koliv ve slovech, jimiž Spasitel mu jl udělil nýbrž v jeho ctnostech. V důsledku toho považoval římské biskupy pouze tehdy za náměstky Kristovy a ná stupce sv. Petra, pokud byli úplně bezúhonnýmí a nevládli s_větsky. Tato závislost na subjektivní kvalifikaci jest prvnim průlomemdo církevního nazírání na moc duchovní. Dalšímpodvratnou zá sadou bylo prohl_ašování mocí duchovní za moc plynoucí jen ze svěc—eííí"(potestasordinis), nikoliv ale z právoplatného zplnomocnění duchovní vrch ností (potestas íurisdictionís). jak patrrno, věří Hus v papežství i moc úřadu kněžského, jakož i v prostředkování spásy s ním spojené, ale je
nom za určitých podmínek, zůstávaje takto pouze na venek na půdě pr avo
věrně
katolické.
vodů VIklef_ových pro existencí očistce svědčících cituje Hus i spis Mikuláše drážďanského „De pur
gatgrio', lil!němž Šedomtešl gopírá. č_ě ghlšdně snícíi r v %če, cír evn_i_, u semoc z ejurlsdlkce, itosíí ist uznávaje uc ov zam 1:po áHus pouze moc svěcení (ordinis). Tvrdil totiž, že se každému knězi dostane duchovního posláni (teprve z jurisdikce plynoucího) již zároveň se svěcením.
Pr oto mo aždý kněz volně kázati, i když mu to jeho představení zapověděli a mohl rovnšžjab solvovati v případech reservovaných vyšším in stancím. _yětskousprávu církve, t. j. správu jejiho majetku zamítá Hus úplně. Souhlasně s Víklefem spatřuje kořen různých nezřízeností v majettku církve. Volá tudíž krále í šlechtu k rovedení re formy na základě konfiskace beneficiátních statků,
jakož i zadržení platů,. jež podle byly pou ymi almužnami. Ještě horší však něho jest, že hěm aktu na druhém zápasu o Viklefa (1412) pro hlásil Hus za připustno odníti majetek' ] těm kněžím, kteří se habituelně nikterak neprohřešovali, čímž církvi a kněžstyu v_ůbec odepřel jakékoliv právo
— Eucharistickénázory dr_žegsqběJnajetek a zároven']v'y'ďa'lklerus l zdroj
H-ovy, pokud byly katolické či nic, jsme již všech jehokživotních příjmů __namilost cirkve i nemilost Mts é.jakoukolívprávníobranu pře předvedli při sporu jiné o remanenci. Proto bu dem znemožnil prohlášením kanonického práva za demev 0dříve vati pozornost části nauky o svá tosti oltáníPní,totiž podávání laikům pod obojíz ů lidský nálezek. — Řehole Hus potíral ostře, tvrdě sobou. Původ jeho ze sr na poč těk r. 144,1 žehází nejlepšKír jest ta, jeežBohu po oKd ?Stnejicdnodušší Uznává síceřeholí závaznost slibů fčřlý'd'ď'oGBkady Hu us meškal mimo Prahu. Poz ch ději, kdy se již v—FFa'e člle agitovalo'"pro kalich, daných, lečrpředpisy ř'eholni prohlašuje za nálezk byl Mistr tam, leč nijak se hlásání novot nebránil. lidské, jež (prý) překáží zákonu Božímu. jedině Nesouhlasil sice s jakoubkovým názorem o nut ázvaznýmí jsou předpisy Boží. Různé reguleakony nosti laického kalicha ke spasení, uznávaje jeho stituce vlastně jenom ruší jednotu církve a svou užitečnost a spasítelnost, leč sám z kalicha nepo ostrosti mohou případně škoditi í jednotlivcům. dával. Poněvadž ale inak Ile—CEF al ]akoubkovi Mimo to prohlašuje je Hus za škodlivé i pro iooběma Mistrům dráž nský,m Petrovi i Mikulá ostatní občanstvo, předhazuje jím (ovšem většinou šovi úplnou volnost, l'ze označiti H—ůvpodíl na zcela neprávem ') lenost a vykořisťování věřících. vznikajícím přijímáni pod obojí za negativní. jasně — Až potud vylíčené zásady H-ovy zasahovaly
své mínění vysloví! Hus teprve až .pos mpří smeptaý ktickými důsledky většinou pouze do ži jezdu do Kostnice sepsáním traktátu „Utrum ex vot_a_kněžského. iné názóry rozšiřovaly se kromě pedíat laicis fidelíbus sumere sanguinem Christi
sub specie víni." Ačkolív Mistr při jeho sepiso vání vydatně použil kázání Mikuláše z Dr ážd'an, jakož i prvního traktátu jakoubka ze Stříbra, přece jeho úsudek zněl od nich odchylně. Uznal užiteč nos_tpříjímání pod obojí, ale prohlásil je pouze za přípustné, nikoliv ale za povinné. Domácí horlivci však zdůraznili celkový souhlas H-ův s jejich sna hami, čímž jejich usilování dgstalo se nové pod pory, autority H-ovy. se — od svpravov osti Egkáníblou Hu us, t. j. odchyloval mého názoruil katolíckeho tím, že zpovědníkovi přikládal pouze t zv. zkušebnou moc odpouštěti hříchy. Toz
mená, že kněz nerozhřešovaí na místě Božím mocí sobě danou, nýbrž pouze oznamoval, že hříchyod pustil Bůh Svátostná moc kněžská tím byla polo žena na roveň nule, z čehož plynul zase blud nový. Byla to nauka o udílení o usstk em-ěllí podle H-a kněz práva odpouštěti (na místě Božím) hříchy, pak ani neměl moci udíletí odpustky,t. j. buď úplně anebo částečně promileti tresty časné za hříchyvy měřené. Hus tím takto úplně popíral moc klíčů, danou Kristem sv. Petrovi. — F_i-ísluhovánísvá tostmi vůbec učinil Hus co do účinku" pochybným, hlásaje jeho platnost závislou jednak na mravním životě kněze, jednak na předurčení. V prvním pří padě to znamenalo neplatné udílení svátostí knězem nehodnym, v druhém pak sev rádala věřícímpo chybnost o jejich platném přijetí následkem ne jistoty o praedestinaci přisluhujícího jim kněze. —
toho _ina ostatní obyvatelstvo. Byla to naukao mi los Hus rozeztnáva dvě skupiny v církvr. řed zzenýcch, tě,ch kdož byllzcírkve, a předzvě děných, čilítoněch, kteří byli v církvi. Pgízjjzegi byli podle něho skutečně syny Božími a proto ne mohli nikdy pozbýti blaženosti, byť se vůbec ani ve stavu milostí nenacházelí, naproti tomu před zvěděnj nebyli syny ožimi a nemohli se 'jír'ni
anls táti, i když by byli ve stavu milostí po svěcující. V názorech se jeví rozpor, nebottHus prohlašuje člověka ve stavu smrtelného hříchu za ďábla, což u předzřízeného, jenž nemohl synovství Božího pozbýti ani hříchem těžkým,
Isedlvně vyjímá. Na druhé straněnemůže zase předzvěděný ikdyž jest ve stavu milosti, dosáhnouti blaženosti věčné, jelikož nenáleží mezi vyvolené Boí.ž Chtěje uniknouti této kontradikci, pomáhá sobě jakýmsi pláštíkem milostí, která přebývá ve svatých a zakrývá jejich vady.Netřeba dokazo vati praktické důsledky .takového učení pro mravní život lidu. Ubíjelyt na jedné straně všechno úsilí o polepšení chyb, na druhé straně pak sváděly člověka ke klamnému domnění, podle něhož jemu jakožto vyvolenci Božímu nemohou špatné skutky nikterak uškodííi. — jest-li tyto zásady zasahovaly spíše do života soukromého, pakmuka _onásledcích. přivoděných ztrátou milostí hluboce porušovala základy vcřejno-právní. Podle H-a propadal člověk
těžce-“prohřešky zlřátč důstojenství, úřadu, ba dokonce i majetku. Pokud se prvního týká, hlásal
Hus
149
Hus, že hodnostář, at již duchovní .nebo světský, s úspěchem. Opomíjejíce k vůli stručnosti argu vytyčujeme pouze dvě věci: dopustí-li se těžkého hříchu, pozbývá své hodnosti mentaci Přibramov i moci s ní spojen„Zásad abyia 'tím krutějši 1. Část husitského _vtábprapočala věřiti vespravedl a nebezpečnější, žeeonen hodnostář nemusel případně nost rozsudku nad Jem vyneseného, čili že revise ani býti hříšníkem, nýbrž stačilo pouze, aby patřil jího procesu roku 1429učiněná dopadla ve prospěch do počtu předzvěděnýcn. Poněvadž ak nikdo cirkve. 2. jelikož názor tento vypplynul z polemik Příbramových proti Vikiefovi, snažil se Příbram ostří nemohl s předzvěděný určitostí věděti, onen svých praemis seslabiti popřením souvislosti mezi hodnostář č nikolti)yi-ii v,byia ten tím či uvedena jak duchovní tak i světská autorita v pochybnost. H-em & Viklifem, což bylo zajisté velmi násilné 0 nic lépe nebylo v ohledu majetkovém. jako a jasně svědčí o rozpacích, v jakých se Příbram poddaný svémuhříšník pánu se propadá ztrátě ocintniul. _oekař sdáleusiiypoukazuje na že jednání a dovozuje, sbor majetku, taki nenzprotivívši hoden něčim vládnouti. již proto ne, poněvadž neužíval svého majetku Cíš' pusfl od stanoviska, na něž se stavěli v Kostnici k dobrým účelům, pročež druzí mají právo zmocniti vuči H-ovi, ježto prý připustil disputaci na základě ma sv. atra ice. V tom oíčvuia dvojí se jeho statků. — Vyiičlvše osudy H-ovy, vnitřní Písm jeho vývoj, jakož i jeho názory, přikročujeme církve, prý ukoncil týž pramen víry, jakýneboť platili H-a přistoupil a pak prýnachtěl k závěru z těchto praemis plynoucimu, totiž kapitulace kH usovvě rehabilitaci. 0 věcitteto psal před již rozhodnouti diskusi o správnosti toho či onoho rávvno. neboť lety K'a'l'ousek (O poiř'ělíěprohloubiti vědomosti názoru. Obojí toto mínění jest o ilusovi &;jeho době, Praha 1902 a 19l5), nejno katolická církev již od svých očátků opírala se věji pak otázku tuto znovu na přetřes uvedl prof. o_Bi_biii ůstni podání a tudiž i netoliko na koncilu Pke ař (K bo' oi o Husa, Národ. liss,ty 1925, ze dne basilejském ale v iuznávání kostnic učiteis% ; autorityziCírkve n' a 23. srpna) zhledem k důležitosti iaktueinosti Hu-_em spočíval předmětu jest záhodno blíže se jim zabývali. — kteréž llus neuznal. Proto církev, dovolujíc husi fům díšput'ovati na základě Písma sv. i tradice, Lekař staví své předpoklady na poměrkkaatolických 1ikterak se nevzdávala své učitelské autority, vy historiků Lenže a jmenovitě Sedla -ovi, tvrdě že jejich úsudky o Mistrovi jsoggesprávné, nradivši sobě koneč'néa neodvolatelně rozhodnuti. — a na kritisování procesu H-ova, jehož rozsucek 'Drohlašuje-liPekař kompaktata za kapitulacika nebyl spravedlivý, neboť v nazírání na církev ( crrkve předtoHusity částečně i za rehabi přiivodilo H-ovu prohru) va (pry') na stanovisku tolické ci H—ovu.jest míněnía opět nes rávné, nebot církevním a pak že se jednalo spíše o vel uznala kopalkiyž tatceh yzapravsLynyj své prve vtehdy, oniČepřistoupili na jej nedorozumění mezi theo io.gy S těmito předpoklady clítrkev ho odpíraii. n u násiedujícíchpříčin: ]. U e diáka náz na laickýkaalich, emuž tdak nejde o žá 'nyosobní názor, nýbrž zvěř vy Kapitulovaii tudiž (dogmaticky) Husité před církvi, vozený z H-ova t.raktátu „De ecclesnaz, ták že což bylo zajisté špatnou (oyt.Ipouze nepřimoHu) H-ovou rehabilitací. (Srvn. Neumann, ojio H-a, Brno,
jakákoliv jest vylooučen evise procesu II-ova jest ne 2. Poukaz nesprávnost _naziráni výřbk Sedlákův, podle ] ,s.či 7a něhož Hus stál v nazírání na církev na stanovisku moznaještě z jinehodůvodu.Novotný(Hus, li.,.str orthodoxně--katolickém, neodpovídá skutečnosti, 3l1) Hus koncilu. byl skutečnýmt jelikož Se diák mluví o zdáumLkatolic když praví, stál nažesoudě Krof kacířem a(ČČH, tehdv, 1923, smýšienLH-ově v tomto směru. (Hus, str. 286). str. 523) odporuje tomuto tvrzení, tpoukazuje, „že Hus ve svém nitru přece jen byl odcizen pravo 3. ijedorozgměnsí theolggů při procesu H-ově jest věrnému nazírání cirkevnimu“ již daleko dříve, již jednodůšefne no nebfse nejednalo oot_á_zk žádné jemné dislink'čé,slin 'brž _ y, před rokem 1412. podlepřed Krofty Hus jako: ]e-li též avou církve papež, či ojenom pravověrným aspon_tjestii tři roky svým nebyl procesem, Kristus? Co jest církev? Jest papež nástupcem aiřjeestiik podleeNovotného opravdovým ka dyž soudil koncii,bylpak tim oba čelní sv. Petra a náměstkem Kristovým a má-ii ta moc, jakou obdržel sv. Petr od Spasitele či onic? hlístorikové češei mimo katolický tábor stojící ne V takových základních věcech byl omyla nedo přímo ....,..:..... ' že nijakneukřjvdil, rozumění zhola vyloučeno, zvláště když jednání ogatoval jeho kacířství&že tudiž odsou zení
-ovó'ja'ko kacíře bylo správno. Pak alejesti
sGers_o__na H-em se súčastniii odborníci Pekař jako rozhodně záhadno, jak může jiný historik žádali Pe tr z, t_aiir„vynikajícíM o revisi H-ova procesu, paukjest dinno, jak mohl na církvi, aby provedla revisi celého H-ova pro při tom zapomenouti na spor vedený roku 1426 a cesu. ba dokonce, aby i H-a rehabilitova la. l429 Přibramem o Viklefa. Příbram útočil na V'z nutno oceniti po st_ncejeformni nrn - astenecké. Hus jakožto kněz mravně „evangelického Mistra“ tak ostře, že „nejen zajisté směiejši husité řečmi jeho uraženi se býti cítili, naprosto bezúhonný byl skutečně oprávněň, aby
ale imírnější kališníci mnozí počal i se áti, kdyby Vikief byl kaceřován, že byp N' ! aHus, Viklefa řchválivší ciřstvim kná býti amnásledovavši, oh|“. (Palacký,
pro nápravu mravů duchovenských pracoval. Re forma kieru však byla pouhou složkou jeho čin nosti opravné, neboť jeho přáním bylo mravní po vznešeni celé s_ouvěké české společnosti. Kněží vní řadě museli býti Dějiny iii, 373).aÚltoky tyto dospěly vrcholu v roce jakožto vůdcooév lidu v Pro revisi H-ova procesu jsou důležity ony (pokud toho potřebovali) zreformováni. 0 dobré něj polemiky proto, že s ním byly důsledky svými vůli II-ově nelze pe stránce reformní ani—ii“ římé souvislosti. Souvěký pram nrvyprávi menším pochybovati. Náběhy oprravné byly uněho
totiž následovně: „jmenovitě jest litovati,nže slibně; edně, jšn _žemostředky,jichž se chopil, nešlastné. že zaváděl ožehavé otazkybyly re odsouzeni na smrt dobré paměti Mistra jana H-a aeliňi
v Kostnicibylo by považovánoza prav opi tné a formy duchovenstva před nepovolané forum laické, nezrušitelné (non impugnabiiis).“ (Hofier kteremu vyiičovai někdy půl-ěry v kieru daleko Geschichtsschreiber der Hussit. Bewegung, il, 5941: Takové nazírání české veřejnosti nebylo milo ani samotnému Příbramovi, i snažil se proto popřiti závislost H-ovu na Viklefovi, však ne právě
hůře, nežlit otrnu ve skutečnosti bylo, anebo gene ralis'oval, čímž podkopávai u lidu poslední zbytky vážnosti, již kněžstvo ještě poživalo. Poněvadž pastorační činnost kněze spočívá na jeho autoritě
Hus
150
osobní, znemožňoval Hus svými paušálními útoky na duchovenstvo jeho apoštolskou činnost ve far nostech. jiná nešťastná okolnost v H—ověreformní činnosti byl její zdroj, Viklef. S opravnými jeho názory vssái zároveii'í'jeTío nazírání na církev _a její správu, čímž nemálo poškodil své dobře mí něné snahy. Dokud toho nebylo, nikdo _mu__vjeho
Hus odchyloval od „e_vangelíckého“Mistra, vjiných šel s ním, ajsou i rí,pady ve kterých zašel ještě dále, nežli Viklef sám. Nejvíce se jeví závislost H-ova v jeho nejdůležitějším spise „De ecclesia“, nelze však proto považovati dotyčné dílo za ně jaký plagiat, _nýbrž za mistrnou kompilací, v níž autor projevuje neobyčejnou znalost spisů Vikle tových. Podle pořadu chronologického jsou latin reformnímsmějí neprekáž ba naopak,jenž byl ho to ské práce Viklefovy obsahu polemicko-dogmatického pTě arcibiskup Zb běkyn zílazmburka, eel od_p_o_r_o_va portunistické schovávání ná následující: Traktát „lmpugnantibus“ (1408), Ká zoruněmž vrk'íefských, H-ova reforma (o mluví Noabyojimi') netrpěla H-ovi příliš mnoho ne prospělo, nebot Hus nebyl tak slavným theologem, aby vskutku vynikající theologové- souvěkovci jeho názorů neprohléd Ii. Později, dy Hus ocitnul se v otevřeném boji s katolickou stranou, počíná trpěli jeho reformní snažení pod vliveín stra nických bojů, kdy počíná hleděti spíše na smýš lení jednotlivců, nežli na jejich mravní charakter. Pekny doklad zdůrazňování strannické příslušnosti nad mravní kvalifikací podává nám do i_s_ _Qndřejc 7. Brodu kH—ovi(20. dubn nmž se H-oví čimv'ýika, kterak obviňuje n zstvo sobě odporné ze zločinů, jichž by nedovedl dokázat, kdežto na
zání zkázání roku 1409. Apelacea proti Zbyň dogmatícká obraarcibiskupu aVi klefova „De Trinitate' (1410). Contra occultum adversaríum a Contra Stokes (14ll). De sex erroribus, De tribus dubiís & De arguendo clero, Quaestío de credere. Odpustkový spor dai vznik třem spisům: Quaestíou de induigenciiíscleDefensio quorumdam
artícuior Contra bullam _loannisr XXIIfloannisVi 14.12) Vlclreocea 1413 nazpsal De
Responsio ad scripta M. Stephani Paletaz aecclesia, Responsio ad scripta M. Stanislai de Znoyma V Kostnici napsal brzy po svém příjezdu dějiny své pře se Zbyňkem pod titulem: Ordo procedendi causa M. joannis Hus. Kromě toho si vypracoval ještě tři kázání: Pax huic domui, De sufficientía chyby nelřšřýdlstoupenců vůbec nevidí a proto jich legis Christi ad regendam ecclesiam a De fillei byla tato: Viklefsk vl_ív hoppípra vily o bíaho suae elucidatíone. Léta následujícího (1415) sepsal
anin
WH?
yr__ef_qrduchgyenstva
dámý vliv cee nějehoz svo, znápravu pro jaco bo,tyto De poslední peccata spisy: mortali, eDepoenitencia tribus hostibus kTT jen napřilnulk ásadám,zbylého znemožnia ještěb
hominís et de septem peccatis mortalibus, De man
stranííickostkárající vací;t vlastničii stoupenců. — 0odpůrcůanevidoucíviny stránce cealitenáminsk al datis Domini et de oratione dominlca, De cognítione
sobě Hus nehynoucích zásluh o úpravu českého pravo et dilectione Dei, De matrimonio, De sacramento pisu zwgenlm díakLitíckýchznamének místo spře corporis et sangulnis Domini a De sanguine Christi sub specie viní & laicis sumendo. Pro bližší po žek. Stalo “se tak spise „Dehortliiožaaphia Bohe znání názorů H-ových jsou důležité i četné jeho _dyzzsitaLLJLLSIIÝm a lčesky p_sáti dopisy. — Za ztracený jest až dosu považovván amica“ sice sepsaným z dvo íhorokuJAT2„Teh účelu:,l. Abýz nážorům a 22 ab na uvědomil nábózensky. Spisy H-ův spis o panenství, neprokázaným pak jest jeho autorství výkladu na Cantica cantícorum. jeho v jazyku sepsané jsou viry, Výklad páteře, nOrčd'n'ím svatokupectví a PosttVýklad ila. Všecha Stejnněs mu nedá s určitostí přiřknoutí druhá “< tyto práce opírají se _o_ Viklefa, jejž Hus většinou recense překladu Bible. — 0 vlasteneckém smý doplňuje pouze ostrými ůt'okya různými vzpo šlení H-ově nelze pochybovati. Vanet jmenovitě mínkami. Samostatnějí se nám Hus jeví v menších z jeho dopisů vroucí láska k národu, jejíž dalšími Svýchspiseéh, jež jsou: Dcerka, Provázek třípra neklamnýml v jazyce mateřském. projevy Některé jsous věcl vpisyonapsané rnto směru však nnyčrátký _ládrovýklad učení páteře, křesťanského, Krátký zlatých, výklad nutno uvésti na pravou míru. Př edně se jedná víry, Devět kusův Páteř zlých lidíaaKnížky proti knězikuchmistroví. o H-ovětéto účastí vydání pozornost“ dekretu. kutnohorského. jest navěnovati k vůli tomu,“ — Nelze naprosto souhlasiti s tvrzením, jakoby Hus Otázce býval zreformoval duchovní zpěv uvedenim české že genese jeho bývá uváděna jako vymoženost písně do kaple betiéms ké. jest přece známo, že H-ova a proto i prohiašována za zvláště přiléhavý, čes_ý_1jdzpíval při službách Božíchjiždávnor pře ed doklad jeho vlasteneckého smýšlení. jest známo že Hus, kždy krále Václava IV. zakročíl 0 při -em! Rovněž au řknuti tří hlasů českému národu na pražské uni tors vr ani jedí'nSŽ znedá písníbezpečnězjistiti jemu pri ítanýc[?:-og) nč ja em neprátelštví hierarchie k české písni H-em versitě, že tak neučinil sám od sebe, nýbrž jak podporované se nedá rovněž mluvití, nebot' arci Pallkac ý (DieGschichte des Hussítentums und Dr. Constantin Hófier, str. 94) dokázal, učinil tak biskup postavil se proti Mistrovým s písníZbyněk souvisícím pouzcte hkddy, ž on snahám přepra na radu svých pozdějších katolických odpůrců On Hře reje z Brodu a jana Eliáššova. Ž_ádo_s_t H-ovu
coval populární píseň „jezu Kriste, štědry kně e“ abymse přijal král s takovou nevolí že mu dokonce 1 upá stala šířitelkou remanence. Tutak, bylosa sebou arcibiskup nucen píseň zakázati z důvodů lením vyhrožoval a vyhověí jí teprve tehdy, když dogmatických, což synoda roku 1412 konaná opě poznal, že němečtí Mistři jsou všichni proti neutra to.vaia Nepotírala tudíž hierarchie H-ových snah litě. Chtěje dosáhnouti opaku, da i sám od sebe třl hlasy národu českému. Tedy politický oporíu o pěstování lidovéhok zpěvu duchovního, nýbrž nismus Václavův dal podnět k vydání kutnohor ovrstv zngulžívádnípisněk šíření blůdů nejširších ského dekretu a nikoliv H—ovovlastenectví. Třeba c | u —-____i.,a,ti|j\ské -ovy vjsou obsahu filosofickéhma4hěologrc ého. masyk již nahoře uká k tomu podotknouti, že oba zmínění Mistři, Ondřej z Brodu i jan Eiiášův, projevovali o věc nemenší záno, jeví se realismu Hus postraniceó výstředního Vik fi__|o_so_fické a, čímž stoupencem ovšem jest zájem nežli Hus sám. Když se totiž Hus po obdr i_málo i_í__v_odní. jehofilosofifcké spisy jsou Lectura žení zprávy o vyhlášení dekretu otázal obou druhů, in Sen encias, Expositio in septem epistolas cano „bylo-lí b spravedlivo, ab měli tři hlasy“, nicas a xpostio in psalmum 1 8. — so í oni odpov dělí: .0, by to ůh dal! Toho nikdy nedosáhneme“. (Sedlák, 145). Pro účast tějšTjsou H-ovy. v nichž H-ovu na vzniku dekretu kutnohorského má roz to_jlza theolorgicko-polemické _autor víceeméně pod práce vlivem Viklefovým. Po e o stránce lze říci: Vněkterých věcech se hodující význam pozdější žaloba Brodova, podle
Hus
151
níž Hus vymohl mu loncesí a vyhnal takto Němce níků vůči luteránům, jíchžnenáviděl. (Winter, z Prahy. Hus pak s vyžádal od university opis Církevní život v echách, 100). Usilí toto se asi dekretu i prohlášení, ímiž chtěl dosíci opaku. Tedy ukkázalo bezvýsledným, neboť po letech přišli do Čech Jesuité,- kteří dlouhou a systematickou prací se Hussám.sebgnemvažoval za původce.de Item Pro národní stanovisko jest příznačná i jeho od domohli (1584) vymazání due H-ova ijeronymova pověď na žalobne' článkyz rouk 1409. 'ednom z kalendáře vydávaného pražskou universitou. Mohlo z nich se vy 'ká popuzování obou národů proti k tomu dojíti proto, že v edobě byl svátek H-ův sobě. Hus na tuto stížnost odvětil: . Kristu některým utrakvistickým kněžím, ba i samé kalíš ví, že miluji dobrého Němce více, nežli špatného nické konsistoři více méně lhostejným. (Winter, Če_c_ha".Palacký na základě těchto slov pra_ví tamže 88). Protestanti pak ho ve své agendě v citované polemice proti Hóílerovi (str. 96), že z roku 1581 neměli ani v seznamu větších, nýbrž (Winte r, r874). Za ta u H—anelze mluviti o nějakém nacionálním nená pouze menších „svě ' visínictví. Možno proto říci, že Hus rozhodně vla kových okolnosti není ovšem divu, že arcibiskup steneckého smýšlení byl, ale jest nutno vykázati Zbyněk Berka snažil se těžíti ze situace, zakázav jeho nacionalismu přiměřenémeze. — Psáti oH-o vi, (1592) klásti H-ův svátek do kalendáře a působil pokud byl předmětemliterárního sna kališnickým kněžím, pokud ještě na H-ův den dr 188).Do ž ylo by dnes, kdy máme o tom rkuou želi, potíže s jeho stavením. (Winter, objemné dílo Krausovo (Husitství v literatuře mácímu kultu H-ovu se dostalo vz r_u_h_y až teprve 2 sv.) zcela zbytečno. Za to však jest záhodno vydáním Rudolfova majestátu. Po ivno však jest, probrati některe jiné otázky až dosud skoro ne že za tehdejší, protestantismu příznivé situace, vy povšimnuté, k nimž prrávě dílo Krausovo může mohli pro sebe betlémskou kaplinikoliv utrakvisté, nýbrž Bratří, kteří s kultem H-ovým měli poměrně výborně H—uvle-ova po stava v posloužili. dějinách a jsou-ůvto: Kult — o tak málo společného. Za nastalého uvolněni cen jevem út_:__t_y k H-ovi byly písně k jeho cti sklá sury vydal kalvinský farář od sv. jlljí v Praze dan.é Již po jeho smrti vznikla prý píseň 5 při Havel Zalanský český passionál pod titulem „Spi značným úvodem: „V milosti Boží Mistr ]an Hus“. o mučedlnících českých“, esacrae“ eznámý poeta Mistr Píseň o svolání kostnickém roku 1416 vzniklá pro sové Kampanus pak ve svých„ upravil na hlašuje již H-a za svatého, za něhož netřeba se chvalozpěv podlle7,starší předlohy modliti. (Kraus. 18). 0 stupni úcty H-ovi vzdávané, H-a z Radk.ova (Kraus,ll 9.) Brzy potomVáclava násle lze pozorovati s počátku nejednotu, nebot ve stiž dující katastrofou bělohorskou nastal koneckčeského rotestantismu a s nim i konec H-ovak nostiKostnice olomoucké kapitoly (konece listopadu do podané, dočitámes odvojim 1416) uctí ři odstranění H-ova svátku nelze opominoutí uctí váni H-a na Moravě: jední jej evzpomínali jako vání sv. jana Nepomuckého. jest totiž velmi rož obyčejného věřícího, činíce zaň exequie, ruzí na šířeno mínění, podle něhož Hus byl českému lidu proti tomu jej oslavovali již jako mučedníka. Po vzat a nahražen sv. janem epom. Pravý opak první se tu dočitáme o oslavných _dnech H-ových toho dokázal prot__Pekař (Tří kapitoly osv. janu bezprostředně po jeho odsouzení konaných (B ret Nepomučítéttt).Na základě naprosto hodnověrných olz, bergabe Ma'hrens, 65). Potoom slavení jeho svědectví dovodil, kterak světec onen byl již uctí památky podle vzoru katolické církve položeno bylo ván záhy po sevm umučení, „ale i v echách mu na den jeho smrti, 6. července. Později, kdy (jak sily znenáhla veliké děje, jež zplodilo husitství, níže ukážeme) bylo na osobnost Mistrovu přívě zatlačovati pamět událostí 2 r. 1393 do pozaad.i“ seno mnoho legendárního, zaznamenal o puvodě (Str. 2.1) Tedy uctíváanv. Jana Nep.bylo starším H-ova kultu lipský profesor Walpurger, kterak kultu H-ova a bylo to husitské hnuti, jež je po „legát marně doléhá na krále, aby bránil kano dernlelo, ba téměř zničilo, nahradívši sv. jana nisaci H-ově, král nemohl pro Žižku“ tak učiniti. Husem. Poněvadž ale část národa zůstala kato (Kraus. ll., ll. ) — Se strany katolické vystiženo lickou, udržela se i úcta k sv. Janovi, a jak týž bylo uctívání H-ovo pojmenováním ctitelů Mistro historik praví (str. 22) „nebylo třeba, než přízni vý_chnázvem „,Hussitae“ jenž se po první vysky například zesílení katolicismu tuje v annonymní zprávě pocházející ze září nebo vějŽimsiituace,t.j. vz aby k svatořečení došlo“. K tom ybý Mezi nekatolíkyy se října 1415 (Palacký, Documenta, 602). Vzdálený valo došlo i bez Bilé Ho pozorovatel Ondřej řezenský pak později (1430) ovšem udržovala úcta k -ovi dále a tu a tam se projevovaí u nic íchí odkporkdomn ěle novému světci. spatřoval H-ovi vzdávanou zal__oklamání če Prohlášením tolerančního patentu dostalo se českým ského lidu.úctu (Kraus, 1., tH-_ů_v stal se předním výrazným znakem husílístvt a po protestantům náboženské svoboo,dy čímž uctíváni zději i kališnictví. Mocné vzpruhy dostalo se zase oživlo. Nápadno jest, soch že v sv. tehdejší době_docházelo již místy k ničen jana mu za doby protestantismu. Luter sice prohlásil, H-ovo že nechce síce činlti z H-a světce, ale byt i byl Nep. Duch tento mohutněl ve stonllet?následujícím jakýmkoliv kacířem, měl se mu glejt dodržeti. Ne pod vlivem protikatolického hnutí věeském národě učinil-li zakladatel protestantismu z H-a světce, a sice jmenovitěv echách samotných. Miadočeské velikášství a idealisování v literatuře učinilozH—a pak to byli jiní, kteří tak učinili. Tak štrasburský kazatel luteránský Rabus sepsal protestantský pas hotovou českou m,odlu tupení památky sv. jana V)
učinilo pak z lví něho skutečného světce,jirás „svěktce ZQ'A), ana pokyn tnéhoLutera uvádí Nep. lsionál, vAněmžlklade II-a na první místo (Kraus, temna“, na čemž podil má pověstný kův abyla již k obnovení lH—a(na základě paměti Mladenognvícových)na diva román „Temno". Když půda delní jeviště (1537) a téměř současně potkáváme úcty H-ovy a vyhlazení kultu svatojanske'ho úplně se s touže snahou u anglického Ralpha Radcliffea. připravena, došlo k prohlášení čs. republiky. při — Zatím co cizina seznamovala se s osobou iná kterém se snesla hotová vichřice nad sochami sv. jana Nep., jež velkou částí propadly zkáze. Po zoryb kazatele sváděly stránce positivní byla tato akce dovršena r. 1925, . H-ůvkaple svátekbetlémské, byl vždy doma &— em seprotikato líčkytěhprojevů a proto jest zjevem_ zcela mimo kdy Národní shromáždění odstranilo svátek sv. řádným, že to byl Ferdinand I., jenž poručil svě ana Nep. a zavedlo památný den H-ův. Provo titi svátek H-ův (1537). Přál si totiž, aby novými ace, jež se toho roku odehrály...v den H-ův na oslavami H-ovými vzpružiío se sebevědomí kališ nejofíicielnějším místě státním pak nám dávají
152
Hus
tušití, že 6. červenec bude opět tím, čím vdobách již dávno minul'ch totiž demonstrací proti kato lické církvi. — Kult H-ův jest zevnějším projevem nazírání národa na betlemského kazatele a proto
tyvěc_i, které novému náboženskému hnutí zůstaly ještě—“' po katolictví. To pak svědčí o upřímně kato iickéma řiikoiiv husofiiském duchu rvnich bu ditelů. V míře ještě zvvýšené to platí v pozdější těsněsouvisí s jeho duchem v mži době 0 Sušiloví a celé jeho škole, jež stojic v čele votě_. Čím vzdálenější Byii'lřílíštící od H-a, tím vlasteneckého hnutí moravského, vyznačovala se právě potíráním všeho husitského a šířením úcty více jim blejdnui jeho obraz v paměti jak zjistit crilo-metodějské. Proto Sušil doléhal na vydání írn jižadíle ( lpo209) něm „je _opakuje Kraus v cito l-řeifertova spisuo H-oví (Vychodil, Z doby vaném žalostným svědectvím úpadku českého kaiišnictví, že sotva třetí generace Sušilovy, Otisk z Hlídky,l. , 370), aby veřejnost odumírá, nemá již ani ponětí tí osnahách atu žbách dostala do ruky opravdu vážnou vědeckou práci. svých pradědů Husa drží0se všecka ta doba, ale jímá jí už jen zářná legenda o mučedníku če Sušilovy snahy byly záhy paralísovány Erbenovým vzrůstajícím ském a světci, podnícená velebením Lutherovým.“ vydrnánl kaiismemH-ových v českýchspisu,)ao kruz ch politických. Tisk vradi jeho Věc tato nebyla pouze důsledkem úpadku strany službách stojící at politický nebo zábavný, před kališnické, nybrž í konsekvenci jejich snah proti stavuje důsledně lidu H-a jako nevinného a pravo věrného člověka, universitní kathedry se stávají luteránských. „Chííce být_i ne novotáři, nýbrž pra dále tím více monopolem protikatolických vými katolíky," snižovali i význam -ův", ja v svítá z jednání Korambova v Budíně (1524) stran síran, čímž í věda přichází do vleku stranníckého. laického kalicha. Korambus prohlásil podávání pod Akademicí pak šíří názory 0 ižíhussoví po ven obojí za koncesí učiněnou Římem již sv. Cyrilu a městech, čímžokolností Hus přichází znovu v ží — Za takových vypukla světová Metoději. Když pak pominula, Hus splou s Ví koyských válí-tazZa hranicemi došlo k organisování čs. od klevfemse o ni zasadili. 1., 206)dívítí, Za ta 'ch okolností nelze (Kraus, se ani trochu že boje. Na francouzské půdě to byl první Denis, starokališnik Bilejovský hlásal, že jeho víra nemá jenž vnesl do usilování za českou samostatnost původ od H-a, nýbrž od sv. Cyrila a Metoděje, ducha H-ova. Učinil tak u príležitosti 5001ete'ho jubilea H-ova, při němž prohlásil, že „ echy H-ovy jakož echové podttedy obojísejsou pravi imané. (Kra i že .,297.) nejevil starokalíš— ižkovy zachovaly samostatnost nedotknutou nikům jižI ani jako zakladatel jejich' cirkve, pro a důvěru v konečné vítězství“ a v důsledku toho označil H-a za daleko způsobíte“šího býti patronem tože idea cyrlilo-*rlig,_t9dějskáž biyla uov.a nich— při počátku protestantismů'hocnějšín ř_i_r_najicl českým, nežli . olitic ké konkluse ideu H-ovu probudil_k opčtenélmuživotu Luther. Do z toho vyvodíl o rok později (1916) Eisenmann st'av od českýcl-Tk—alíšníků H-ův traktát „De é'c'člesia", (francouzský žid a první rektor slovanského insti přistupuje na názory v něm obsažené a vydává ho tutu v Paříži), jenž v přednášce o slovanské vzá 1520) tiskem. Luther sám si byl vědom významu jemnosti prohlásil nutnost respektovatí katolictví -ova pro svou věc, napsav, že dobře jest „jen v budoccím státě polském a jihoslovanském, pokud se ale echů týká, tu jest u nich vzítí ohled na když jemu zůstane Hus,“z Boží milosti vzlářišený, nekatolictvi, nebot Čechové jsou více méně ná který trápí papeže papeženceevÍíce, když byl (Kraasu ,i., a1.59) Uve íH-anežv život za rodem husitským a proto i protestantským. Když hranicemi mělo svůj vliv i na jeho oživnutí doma. pak roku následujícího jednalo se o formu budou Toto vzkříšení zjevu betlemského kazatele zrozené cího čs. státu, nadepsal francouzský publicista na půdě kulturní dostalo později i podpůrce poli Fouí-nol svou úvahu o tomto předmětě: Království tického v Rudolfově majestátě. Když pak vypuklo kalicha. (Neumann, Pařížský odboj akatolíctví, české povstání, vyvstává H-ova postava v souvěké ll., 23, 3,948).p důsledky politické literatuře nikoli jako postava reformátora, Studie naznačila texty, na švýcarské půdě I.Podobné Masaryk pro nýbrrž jako zhoubce všeho katolického, jmenovitě hlásiv v Kostnici (6. července 1915),že každý Čech pak jesuitů. Přiznačno jest že mnoho spisů tehdy mánna v_ybráni mezi reformaci a protireformací, bylo vydáno něm mecky.-— obitvě na Bílé Hoře t. '. mezi myšlenkou českou a rakouskou. (Tamže, nastává něco podobného, jako vo o í ji před 24). Národní česká idea zde byla nesprávně sto cházejícím. Ve shromážděních tajných nekatolíků tožněna s myšlenkou rakouskou, národu nepřátel žije H-ův duch, duch odporu proti katolictví, jsa skou, čehož uskutečnění došlo v ruských legiích, kde první ustavený pluk neesl název sv. Václava žív_e„r_1_ Ltehdy jest z Německa. Rozdílívena je pouze idea H-ova v one doběž v ten, žeu a sv. Cyrilla Metoděje, kdežto teprve až po vy českými emigranty, aby v době josefínské opět puknuti revoluce jména H-em katolických světců byla o s raněna a nahražena a ..ížkou. (Pekař, vystoupiiamna období vyzna čuje se eveřejunost.josefínské uch neomezule se pouze na Tři kapitoly o sv. janu Nep., str. 5_2—53).D Duch tedy v čs. odboji projevuje jako duch prostý, nekatolický luíd,n brž nabývá půdy' l v řadách H-ův osvícenské inteligence. rofesor na tneoiogické fa nespravedlnosti páchané na katolíctv í. — Po pře kultě pražské Ro ko vydal spis oH-ov ověprocesu, vráíě se těmto snahám dostává oficielní sankce sepsaný zcela v uchu protikatoioíckém, a k němu amnestováním těch, kteří strhli mariánský sloup se přidružil í pověstný olomoucký pasioralista a pomník H-ův prroii němu nechali. Takbbují Stac .Tím se stalo, že proti dobám dřívějším duch dále, nesa touž známku, jako vždy před tím, šíří se H-ova idea shora, z inteligence, proniká FF ž rozkol vnnárodě. prostonárodními brožurami do širokých vrstev lidu H—ovapostava v dějinách. jako u katolických a béře podíl na odpadech od katolictví k prote světců, maart-3 lze pozorovati, kterak jeho stantismu. Katolická strana ovšem také neleníla., historická postava přecházela již jsme při kultu H-ověuv ostaavulegendární. ' vydávajíc českéi německé repliky. Věc tuto nutno jak proto zdůrazníti, že česky psané protíhusovské největší pozornost k jeho smrti, jež 'byla středem knihy i knížky samyoosobě vyvrací rozšířené mí a vrcholem jeho života. K zvětšení jeho slávy
přidávalo sobě potomstvo různéz právy, jež jest
nění o sympatiích prvlních kněží;_budítelů í s hnutím jím vyvoalnýní. Příhlížíme-ii s kH-em věci zajímavo stopovati. Ačkoliv není Zdokladů, že by blíže, poznáme, že jestli jim něco bylo při H-ovi vmládi H--ěov byla v Prachaticích škola, přece a jeho sektě sympatickým, že tvo—byly skoro vesměs H.ův český životopisec Heremír již věděl (1533),
Hus
že Hus netoliko navštěvoval v Prachaticích školu, n'brž dokonce mu bylo i známoo, kterakmmattka I1-ova, vedouc chlapce do školy, nesla s sebou učiteli pecen chleba, poněvadž pro chudobu nic jiného nemohla mu přinésti a na té cestě sedm kráte poklekla. Asketický život H-ův nám před vádí Heremír zcela dle katolických legend řka, že Hus zkoušel svou stálost přikládánim žhavého dřeva na tělo. Vypraavovánl Heremírovo o matce vedoucí H-a do školy reprodukoval Žalanský. Další etai o je vz inám předvedl Francouz Variilas (1686), který jnižvěděl, že Hus, aby mohl
studovati, nosil knihy za šlechticem a odměnou za své služby mohl se státi Misttrem (Krau U. ). Kněz litoměřické diecése Zitte, jenž v době josefínské složil svou poklonu H-ovi, nalezl zase nový detail 0 jeho činnosti, když byl dkě kanem na universitě pražské. Měl pr v ruce promoční protokol z doby H-ova děkanstvr, v němž prý většina poplatků b la zapsána jako neodvedená. „Tato dobrota -ova přišla vhod chudým studentům, mezi nimiž ode dávna byli největší geniové". (Kraus ll, 193). Nejvnce legendárního se ovšem pojí kp ruoces a smrti H- ově. již někdy kolem roku 1419 vzniklo takové v pravování, jež celý proces dokonale zkreslilo. tomto lidově zbarveném vypravování se dočítáme, kterak Otcové kostničti spolu s císařem vyzvali H-a k odvolání, a když odmítnul, tedy ho potom uvrhll do vězení. Do tohoto vězení za ním nechá skladatel příjíti Pálče a překroutí scénu tak, e klade Páálčovi do úst pouze slova vytýkajíci H-ovi kacířství, kdežto dojemné loučení jeho 5 H-em úplně zamlčel. Výslechy jednoduše vypouští a snad činí dobře, neboť po této stránce stáli skoro všichni historikové H-ova procesu pod vlivem Miadenovicovým, opakujíce po něm bez kritiky ..-—<
články faněleš a nespravedlivě“. nesprávnér mínění,-ovi jakobfy svědkové bývali vypsali Legenduptutokronikář o falešnýlch svědcich ikatolický ájek, podle utvrdil něhož dokonce b„yli-I-i sú pak“ to svědkové praví neb nepraví, to sám Pán Bůh zná". Vrcholem všeho, co na domněle falešné svědky zloba doby sobě vybájila, bylo tvrzení „osvi'censke'ho' kněze Zitte-ho, jenž (podle
Krause, u. d., ll. 193)„ pro ovází vypravování (Mladenovicovo)svěžímiusudky't K těm o„svěžím
153
I, 75). jedna věc se však skladateli onoho vyprávění nepodařila. Zcela proti své vůli totiž prozrazuje, že koncil nebyl přece k H-ovi tak zlý, neboť prý zašel až tak daleko, že se dokonce chtěl spokojiti odvoláním dítěte místo H-a! Nad H-em byl vynesen_ ortel. Byl to biskup laudanský, jenž svvou řeč při tomto aktu pronesenou zle odne.sl Zalanský ho ještě po dvou stech letech nazval „neslaným theolo em“ který prý falšoval Písmo -uvě se také dovídáme mnoho (a v. — O smrti
legendárního.tak Podle byl Hus vyslýchání s,láb první že „selegendy sotva kosti s kpři oží
klátily". (Krauks, l, 74). Tuto ro podobiznu si od něho lipsky Walpurgerp upáleni. včpůjčil šem v míře daleko větší. Hus byl podle něho tak such'
a: seslláblý, „že maso sotvanazuby pokrylo“ (lbi. l.) 0 vstupu H-ově hranici vypravoval
u—
o sto lets později při spěchal otepi a Luter, us mukterak na tojeden řekl: sedláks „ prostoto!" To po něm opakoval a ještě zaokrouhlil
švýcarský Stumpff. „Osvícenský“ profesor Ro ko paakhistorik již dokonce udělal z onoho sedláka ba ku. . Okamžik, kdy vzplanula hranice halí
edo zázračného tajemství. První protestantský (luteránský) passionál napsaný štrasburským kaza telem Rabem vypravuje, že čepice s ďábly, již měl Hus na hlavě- nechtěla hořeti. . Poněvadž pak již hned po smrti H-ově počali jej stoupenci jeho uctívati z toho důvodu, že se co do zásluh vyrovnásv. Petrov: (Bretholz Úbergabe Máhrens, Docum menta, 637), ted y není divu, že jedna stará píseň činí z H-a nástupce sv. Petra u nebe ské brány, nebof dosavadní klíčník ustoupil H-ovi, stav se nebeským hofmistrem! (Kraus, , 262). V dán! H-ov' clrs est již řada. Ze soubor ně ov ls u íseuvesti zvláště Vydánínorimber ské vyšlé roku l558 pod nadpisem: „joannis Hus et Hieronimi Praagensis confess um Christi historia et monumenta. Nejnovější edici latinských spisů H-ových pořídil Flajšh ans ve vydán osmi svazkovém(Praha, 1903—'1908).Týž opatřilsoubor né vydání ových (Praha 1903všech ti), v spisů němž přek ady vtšesi latinskýchdílech děl opatřil M. Svoboda. Vydání českých spisů pořídil již dříve (Praha, 1865—1868)Erben. Kromět ooh byly vydány některé jeho české spisy separátně, a sice: Dcerka od Han y(,1825) Traktát osedmi
usudkům" náleži i tvrzení, podle něhož byli žalobci hříšíchsvatokupectví od kK. Nováka v (Listech' fiii.oog )aaO od Novotného usvědčení z nepravdy a činní z toho pak závěr simrltelných o koncilu: Před každým jiným soudem bývali by (Světová knihovna, 1907.-) jiný důležitý pramen tito „zločinci' pozbyli hodnověrnosti, však na koncilu k poznání H—ajsou jeho dopisy. K jejich vydání
zůstala jejich čest nedotknuta. Chápeme ale došlo již v XVI. století. Nejprveootiskl Agri velmi dobře, proč svědkové oni byli tak „nešle „Tres vydal epistolae (de facto čtyry), chetni“. Poněvadž Zitte vkládá H-ovi do úst takové cola jež znovu po sanctissimi; r(153b'). plně odpovědi na žalobné Huosse jimi jeví pravověrným. ještě články, hůře se ževed kardinálovi
„šlyýcli všechny
listyp v norimberském _vydání spisů
Vnovějši otiskli jeMPalacký nadepsanédobě „Documenta joannis Ailly-mu, jejž velmi nepěkně v líčillo(1625) lipsky' v publihkaci Waipurger. jestli „falešní“ sv dkové jsou alespoň Hus etc.“ (Pr ah 1869)" a Hóiler v Geschichts— tak šťastni, že pisatelé nepochybovali o jejich schreiber der Hussitlschen Bewegung. Latinské katolické pravověrnosti, pak u kardinála Ailly—ho texty s českým překladem publikoval Mareš nebylo ani této vlastnosti! Podle Walpurgra totiž jejich v Comeeiun (l. 189 91). Neznámé listy H-ovi poslané kardinál zkoumal H-ovo učení o transsubstanciaci, uveřejnil Sedlák Hlídce lvistek pojednání List janaa Rakovníka H-ovi v(1909), Kbelůlv ale sám prý v ni nevěřil Když tedy byl Hus objevil i jeho druh jerony'm úplně nevinen, pak ovvšem (tamže, 1913, 714 n a list Haškův HI-ovi (Několik lest zcela jasná příčina jejich odsouzeni: jejich textů, |, 12—14). ejnověji všechny dopisy H-ovy reformní S činnost jevicí se v názore kárání r"ksněžsk (SbírkaM.p].amenů nábož. dějinám vydaal Novotný: Husí kkorreSpondence a poklesků. tímto překrouceným pot ch á dokumenty váme od skládání „O svolání kostnickéms“ (1416 českým 14.a 15.století, č.9. Praha 1912). Skorespon až po naší dobu. Aby se pak ono „nespravedlivé den ncí H-ovou vydanou Palackým a Hóflerem odsouzení jevilo v barvách ještě temnějšich, tedy vyšel zároveň i důležitý pramen pro dějiny H-ova mluví první le enda o H-ovi epsanáo zásadách procesu, totiž paměti Petra z Mladenovie. jiné důležité zprávy povahy vyprávěcí obsahují Staří skutečnějako kacířských, nikd; pnebyly činěny, na př. žejež neetil Marie! Mistrovi (Kraus, letopisove čeští (vyd. Palacký, Praha, 1829)
154
husitské doby katol. mučednici
at. zv. kronika university pražské (Fontes re ve studii „Učení M. jana Husí“ (Hlídka, 1930— rum
Bohemiccra um,
V.
raha
Hlavní
.—
O (a)
Nm
husitské doby katol. mučednící. Pod tímto
menicum conciliumv Constantiense aktovýmmateriál jest uložen Hardt vě, jménem jest rozumětl osoby duchovní i světské, (Helmstadtf) e1695—99). Nové příspěvky prinesla které hrdině položily život za víru katolickou publikace Finke-ho .Acta concilii Constantiensis < ]. 141419-34.Podáváme nejprve jednotlivé případy v Quellen zur Geschichte d. Konstanzer Kon a pak podání o nich. První asi případ jsou svržení . zíis, 2 sv., Paderborn, 1889192). Pokud se pražští (novoměstští) konšelé, dne 30. čce pohřešovaných spisů a listů H-ových týče, nalezl Soudobé prameny o nich svědčí, že husité je14po tomto směru Sedlák dosti nového. K činnosti bili, poněvadž: Nechtěli se k nim přídatí, souhla učitelské otiskl „Quaestio principalis, quodiibet sili s kostnickým koncilem a snažili se zachrániti budoucnost katolictví péčí o katol. výchovu mlá Mgri johannis Hus" (Studie a texty, i., —21 deže. Souvěké projevy úcty k ním jsou: t. zv. kro H-ovy promluvy promoční (tamže 24—1128). polemice o remanenčních skionech H—ovýchpubiir nika universitv pražské (husitská) nazývá je do koval čtyry eucharistické H-ovy promluvy (tamže, brými muži křesťanskými“a tutéž chválu“jim vzdává 482—506)v1.1410—1411 pronesené. Kromě toho i přípisek v rkpe pražské kapitoly. Zvláště je však uveřejnil některé menší práce H-ovy, a to: Brevis anonym (Ondřej z _Brodu?) Hammerschmíed v traktátě o pú vodě Táborů. Z novější exposícío super Pater noster, Novem articulitidei chválí :: Zpósoba smrti (tamže, 253-282),De chorea (tamže, v „Prodromu“ (1723) mluvid ob jejich mučednictví ll., 429— 435—), Úryvek ze spisu O panenství (Ně a praví, že u„mřeil pro obranu víry". — Druhý kolík textů z doby husitské, I., 70—73 [Otisk jest Oldřich z Ústí Sezimova, zavražděný kolem lt). dubna 1420. Oldřich hájil na svých statcích 7_Hlídky, 19111), Páteř dob_rý_cha zlých lidí (tamže, víru katolickou a proto byl Tábor ority umučen —39 [Otiskziiiidk_y1912.] Kroměttěchto děl uveřejnil Sedia řadu nových příspěvků takto: usekaií mu nohy a pak ho _up_alili.Eneáš k dějinám procesu H-oval. Zdeseneize ovšem ome Sylvius ho nazývá vyznavačem pravé v_íry,později Bzovius (1622) ho prohlásil za mučcdnía.k Dva zovvati na H-a sam m'ho nýbrrž i na jeho okolí, ať břevnovšti Benediktini byli upálení 2. června 1420, již jemu přátelské anebo nepřátelské. K těmtod kladům náleži předně., lossae ad primam apolo protože nechtěli přistoupiti k podávání z ka-iicha. giam ]ohannis Hus (Několik příspěvků, il., 19-23). v „Prodromu“ jejich „mučedníctvím utrpen'm za vírunazývá křesťansko ou“smrt "Za druhé to jsou nové příspěvkyk odpustkovému Hammerschmied spor_u: Přípravná práce H-ova na postel „Contra Téhož dne byli upálení čtyři Cisterciaci zbraslavští, cruci tam“, „Replica Mgri Hus contra builam dc poněvadž nechtěli přistoupiti k husítství a vy
cruciata (Několik textů, li., —33. těmto do Cisterciátská martyrologia kladům se časově řadí „Confessio doctorum contra běhnOutí . 1658,z_ kláštera. al 26 je nazývají blahoslavenými Hus“ z konce roku 1412, úryvek řeči pronesené mučedníky. — 8Asi v unoru 1421 upáleno na Ve lehradě pět Cistercíáků, o nichž opat vizoviCký a_3uj_z,_ustiniánemr Heřmanem na synodě —5 v eském M'artin spolu s jinými svědky v r. 1425 vypověděli, é(6.u 411.3) U...,di4 apro hBlášeníbohoslovecké fakulty o H—ověklatbě (Hlídka, 1913, 489—493). Pokud se samotného kostnického
že nenávisti ke katoiě'víře. Nazývá při byli tom pobiti opata zjana ctihodným, mž Dubravius praví, že požíval pověsti světce.oVeiehradský kro procesudt_ýka.uveřejnil Sedlák následující nova: nikář druhé polovice XVll.s toletí P. Hirschmenzei Od -ovy na 45 čián_kůVíkiefových učiněné v Kostnici (Několik t_extů,i.,58—69), leták roz nazývá ony své předchůdce mučedníky, o něco později (1705) opat Florián dal 2 úcty k umučeným šířený v Kostnici mezi 1 .-31. květnem 1415, v ně spoiubratřím zazdíti do hlavního oltáře velehrad se nejmenovaný stoupenec H-ův (Miadenovic?)4do ského kámen. na kterém stála ona hranice, současně volává pro Mistra veřejného slyšení (Tamže,4 je farář-vlastenec P. Středovský oslavuje jako mu 47),34 koncepty arozsudku naddoH-em 349—351) mikulovský lněk (Studie keezpr __atexty, ávě jana čedníky citováním hymnu de communi plurimorum Bradatého o smrti H-ově (Né oiik textů, !. 32-38 martyrum. Milmo to pracovala ilidová poesie, dle učení — H-ovo puůsobení i proces zpracovlali: Dějiny národa českého. lil., sv. LH e,rt Palacký, Husu nd níž prý se každoročně ve výročnííden umu krví tykkrvíe Cister yjež Iků. y, při dobytlí kláštera byzly Hieronymus (Praha, 1853) a českýepřeklad téhož potí poskvrněny dub díla (Praha, 1857), Hodílee,r Mag. Johaann Hus und spolu s jin mí katolíky, <:zviáště—však kněžími, __2__l_ umučen v erouně rytíř jan Kobiih. Dle svědectví der Abzug der deutschen Professoren uund denten aus Prag (Pr žse Stu_-_ pojí Eneáše Sylvia (Pia ll.) postavili ho husité nad odpověd Palackého: Die Geschichte desuHussiten oheň a pálili, „nejprve na chodidlech, pak na ho tums und Prof. Constantin Hbfier (Praha, 1868). ieních. potom na kolenech a kyčiích a konečně na ostatních částech těla“. Při tom ho husité žádali, Tomek, Dějinyčeměsta Prahy, usi, 111.,jakož svaz. i2.jehood (Praha aby uznal spasitelnost přijímání pod obojí, ale on 1875).Lenz,U MjanaH souzení (Dědictví sv. Prokopa, Praha, 1875). Lech vždy odmítnul a (jak Sylvius praví)„ život svój ler, johann Hus (Haile l890). Loserth, Hus und jednotě _jest". Sylvius mu vzdal cůtuucierkve , řka, deokona_i íjinní mučedníci za katol. \Vicliř (Praha-Lipsko, 1884). Nejlepším až dosud vísvou spisem jest Sedí did/niv M. Jan Huš (výd. Děd dlctví víru v době husitské n„panují s králem s_výmna sv. Prokopa, 1915). Rozsahovč obsáhlejším, však nebesíchh“. — 16. břrezna 1421 dobyli husité města při neuvěřitelně tendenčním (víz Kro tův referát Chomutova a při tom vyvraždiií skoro všechno vČ H, 1923, str. 520 a jest an us vy tamní obyvatelstvo. Pozdní _pramen (1749) odha daný Novogrýmeybalem ve 4 svazcích (Praha 1919, duje počet povražděných as: na 1400 osoo.b 0 po 1921 a 1924). První část napsaná Novotným podává bítlí chomutovských svědčí husitsk kronikář Vav obraz působení H-ovaa jeho proces, druhá vyplynuvší řinec z Březové a nejmenovaný atolický souvě 2 péra Kybalova, zabývá se podrobně jeho naukou. kovec (Ondřej z Brodu?). Oba dokazují, že běželo (O nedostatcích 11.částí viz Kubíčkova pojednání: o boj o víru, nebot katolický svědek mluví o jejich vytrvalosti u víře. zatím co huslta prozrazuje, Sv. a vikieflsm. Hlídka, . 1924)_, Důkladně celé Augustin dílo Kybalovo rozebírá p rofesor erak chomutovští ve slovných potyčkách s oble srovnávací dogmatiky na „Instituto orientale“ v Římě, hatelí srdnatě hájili katol. nauku. Po pádu města N!
husitské doby katol. mučednici
darovali husité život jen 30mužům, ostatní všechny povraždili, a co nejhoršího, husitské ženy, zavle knuvše do vinohradu propuštěné ženy a dívky, obraly je nejprve o cenné věci a oděv a pak je upálllí, nešetřlvše při tom anl těhotných. . Do klady Crugeríovy„ úcty k pobiSacrl ttný pulveres“ měšťan nům(1669),d chomutovským jsou: le nichž se nikdo na starém hřbitově nepochovává, poně vadž na něm odpočívají ti, kdo z nenávisti ke katol. úcty vířek bylli pobiti. Příčina je víry: důležitá stáří c omutovským hrdinům Prý pro se tak neděje z úcty k těm, kteří odpočívají na hřbi
to,vě a které „nenávist k víře
pr starého
podání pov š'íla nad ostatni měšťany“. Totéž dosvě čuje í Balb n, jenže ještě zajímavěji: Nepochovává se na starémh řbltově „z úcty tolika tisícům pro Krista povražděným, kterým kacíři dali toho dne do ruky nebeské palmy't Nejzajímavějším dokladem úcty zk r.chomutovlským jest mešní fundace 1749, eníž obětem měla se víry sloužiti každoročně na 16. března dvotivní mše sv. kes 'l rojicí, -aby Bůh Všemohoucl na přímluvu a zásluhy těch, kteří tehdy ukončili slavnou mučednickou smrtí votz a Bohaa víru položený“ chránilměsto. Úvodem se v listině mluví o povražděných chomutovských, „kteří již dojista dosáhli blaženosti vněče —Asi 28. did:na povražiděni tamní P a1421 bvlí vsedleckém klášteře'aKrtuzlány. Kartuzíáni již při svém vypuzení z Prahy proje vili touhu po koruně mučednické. Okolnosti í způ sob smrtí jsou blíže neznámy, důležito však jest, že obojí řeholníci jsolu uvedeni v Cisterciáckých martyrologiich (1558, 1,689 1726) jako blahoslavení mučednici, kteří „pro vyznávání katol. viry zaslou žilí sobě korunu nesmrtelností". Umučení Kartu ziání náleželi klášteru pražskému. Památka jejích zvěčněna vyobrazením mmuk v kostele sedleckém, pod nímž jest nápis z řádového martyrologia. — 2. dubna 1421 upálen v Kolíně děkan Hynek z Ronova. O jehos rrntí za víru lze usuzovatí ne přímo. Kolinští dossáhlí milostí, — pro ří dall k husitstvi, naproti tomu kněží milostie nse,edošll z čehož vysvítá mimo vší pochybu, že setrvali. Na hranici dotrpěl děkan Hynek z Ronova,sspolu s pěti'jí nýmikněžímí, mezi nimiž byli i místní Domlnlkáni. Památka Hynkova došla asi nedlouho po smrtiúcty zasazenim pamětní desky blízko popraviště. Deska představuje kněze bkvětna 1421 b. byli polapení čtyři Dominikáni ve Zvole u jaroměře. Husité je svázali, naložili na vůz a utopili v Labi. Fráter-laík jan zvěčnil jejich památku nápisem na oltářní mense zvolského kostelíka, jenž asi v době barokní byl v témže kostele vryt na pamětní desce. — Téhož dne a roku bylo upáleno 17 katol. kněží v jaroměři. Byli mezi nimi kněží světští í tamní Augusti'níáni- kanovníci, jejichž probošt Štěpán hrdinně odmitl milost nabízenou sobě vuůdcem husitů. jejich neohrožené smrti vzpomenu! řádový
-155
Mikuláše nazval „slavným, panošem a katolickým m.žuem“ Zikmunda nazval úctyhodným farářem a kaplana Václavavvýbomým kazatelem. Středovskv o všech tří kněžích psal jako o mučednicích poží vajících radostí věčné. — Někdy v této době anebo snadblaženosti r. 1420 skončilo hrdinnou smrti několik neimenžovaných katol. kněží, o nichž nám vypravuje Ondřej z Brodu. Podle něho „dkyž byll uvazovánl za ruce i za nohy na suchý okraj (hraníce),napominalí se vzájemně, aby vy vale a zmužíe trpěli za víru katolickou“. Při tom zpravuje nás Ondřej i o zázraku, který se udál uoné hranice: i přes největší úsilí husitů zůstala těla neporušena uprostřed plamenů podzim 1424, po smrti Žižkově při vpádu husitů na Moravu bylo vyvr vražděno město Mohelnice. Sedm set měšťanů položilo hrdinně život za víru. Dle listiny olomouckého biskupa Tasa z r. 1460 utekli se mohelničtí do kostela, a to „jakožto lldé
katoličti“aa„raději se rozhodli zemříti, než-li žití
jako víře zpronevěřllí'. O sto let později (1562) olomoucký biskup Marek o nich napsal: „předkové mohellnlckých pro víru křesťanská“ nelitovali prolití krev. 1 istina Tasova byla pozdějším generacím mo helniCkýmpramenem úcty k povražděným předkům mučedníkům, o nichž nám svědčí Balbín, jenž v Mo helnic b počátkem r. 14252 mřel hrdinně za viru katolickou farář Megerlein veRad kově u Kladska. Důkladnou zprávu o jeho mučed nictví zaznamenal souvěký pozorovatel, kupec Bolkenhayn. Když město padlo, odmitl nejprve, aby v přestrojení se zachránil útěkem. Když padl husitům do rukou, rozhodně odmítl jejich výzvu k odpadu, řka: „Toho Bůh nedej, abych já prro krátké muky zradil pravdu svaté víry křesťanské. na té pravdě chci raději umřítíi“ Husité naío přinesli slámu, ovázali jí kolem něho a zapálili, & když padl v bolestech k zemi, vzali tělo a ho dili je do kotle v p_ivovaře.Sám Palacký, ačkoliv protestant, pln doojeteí nad jeho hrdinou smrtí, přejal do svých dějin doslovně český překlad zprávy Bolkenhaynovy, a historik vratislavské diecése Sealyne teskně při tom vytýká, že tito mučednici ještěbani Někdy pre red 20. očkali únoremse 1425 blyi blahořečení. upálení katol.— kněžíya ře holnicí před dobytým hradem Rychmburkem. O jeho pádu svědčí staré letopisy, o upálení zpravuje
koncept selistiny olomouckého imona, kterou jistýgen. knězvikáře ustanovuje nástupcem ne jmenovaného faráře pod Rychmburkem upáleného. Důležito při tom jest, že Šimon dává onomu upále nému faráři čestný název „ctíhodný“. jaké kva lity byl tento kněz a ostatní s nim upálení, to nejlépe vysvítá z požadavků kladených gen. ví kářem jeho násstupci: mimo složení přísahy po slušnosti a věrností se zaváže, že jakmile to bude
možno, se doproti své farností možnosti bude tamvrátí bojovati husitům. a—podle 28. ř'ní 2l45 & před tím 11. května 1420 byl oslaven mučed
kronikář, opat zaháňský Ludolf, jenž o nichanapsal, nickými korunami klášter ve Zlaté Koruně. Při že zemřtelipro víru, pravdua spra vedlnos — 2.Krista čceea „pro 7. září 1421 (nejisté dato— zabitisutos. dva kněží-Clstercíáci: ka jaan, byli bývalýk Při mpře vání Střtedovského) byli umučení kněží farnosti po,-_ prvním“přepadu lešovické u Velehradu. O jejich mučednické smrti paadenil“bylopovražděno asi více členů. Ucta k těmto řeholníkum existovala již před r. 1533, jen jakŽ vy pod přísahou 1vypověděl očitý svědek Petr Gen svperger' r. Podle něho odvlekli husité do svitá_ze starého klášterního nekrologu, při Ostroha faráře1 Mikuláše a když ho marně nutili 28. říjnu výslovně praví, že oni spolubratří byli k husitství, upállli ho. Na jeho místo v Polešo „pobili a oběšeni na potupu řádu a katol. nábo viclch nastoupil kněz Zikmund. Když jednou husité ženství, jejichž smrt milou před očima Páně do vpadli do dědiny, chtěl se zachránítí útěkem, ale dnes neustávajt dotvrzovatípodoby kapucí“. R. 1609 la na pamět mučedníků zasazena opatem ve byl dohoněn a proboden kopím. Téhož dne dopadli _U'laté Koruně pamětní deska, v níž jsou nazýváni ' ve vinohradech.:l VáclavaGensperger a po marném nucení k odpad ukaplana ho tam upálill. pro svatými muži, mučedníky, jejíchž smrt byla i zá jevil svou úctu k těmto mučedníkům tím, že faráře zrakem oslavena. Lidová poesie (jako při vele
156“
husitské doby katol. mučedníci
hradských mučednicich) je oslavila legendami o krví potících se kamenech ve výroční den a tajem ných nočních zpěvech vkosteliku korunském,v němž odpočívali. Jeden z posledních členů kláštera Fra. Schnechegger někdyopřed r. 1800 zvěčnil mučed svš'ch předchudců obrazem— chovaným nyní vnictví zámeck galerii v Č. Krumlově. 12. května 1425 upálili Táboři f_aráře petrovického (jindřichohra decko). Zpráva o příčině jeho smrti pochází ze XVl. století a praví lakonicky, že ho Táboři upá lili jako „protivníka svého“. — 16. května 1427 dobyli husité města Lubina v Lužici a při tom po vraždili na tři tisíce lidí. Soudobé záznamy jsou o tom tyto: Catalogus abbatum Saganensium, kro nika Zlkmunda Rosického, dopis kap. děkana praž ského johánka : Dubé k Janovi eleznému (nyní asi ztracený, citován u Pešiny, Phosphorus) a záznam v Kranrzově (1450—1517) Vandaiii. Citovaný dopis jana 7.Dubé svědčí o hrdinné smrti za viru kato lickou. Podle něho mistni farář s povýšeného místa vybízel měšťany k boji za viru, za niž nemají se báti ani život položiti. Husité ho za to polapili, uvázali ke čtyřem koním a dali roztrhati na čtyři kusy. Ostatní kněžstvo i věřící utekli se do ko stela, kde vzývaii P. Marii o pomoc zpěvem „Salve Regina“, „aby vytrvali ve vyznáváni pravé víry". Přikvapivší husité pobili všechny bez milosti. Podle Pešinova listu tam mimo mistniho faráře byli ještě zavražděni: M. jen z Loun, prebendista u sv. Víta v Praze. dva oitářníci: Ondřej z jablonné a Prokop, vikář Marek Sobka. Kronika zahářtská jmenuje mimo to ještě arcikněze jana Rymera s převorem Dominikánů, arcikněze Seydenberka s kaplany a oitářmky městskými a faráře : okolí. Mimo to tam bylo mnoho vypuzených katol. studentů z Prahy. Pešina i Balbín o těchto obětech píší jako o mužích korunovaných mučednictvim. — 2. dubna 1428 ,vpadli husité do Franknštejna u Kladska a při tom umučili tamní Dominikán :nejmenovaného převora, podpřcvora Mikuláše arpentarii (Vápeníkova), Fr. jana a jáhna Ondřeje kantorova. Svědčí o tom pamětní deska, kdysi zasazená nad vchodem do bývalého kostela Dominikánů ve Frankštejně a zápis v souvěké kronice slezského Františkána Pr. Dět mara. Tento svědčí 0 „ze srdce dobrém“ převo rovi, o němž mlčí deska. Oba prameny vypovídají o hrdinné smrti podpřcvora Mikuláše a Fr. jana. Pamětní deska praví, že Mikuláš Carpentarii byl upálen, poněvadž otevřeně kázal proti jejich sektě. Tehož dne a z téže příčiny zabiii frátera jana, rozsekavše ho na kusy, a druhého frátera, Ondřeje kantorova, jáhna, zastřelili šípem před branou vratislavskou. Zprávu tuto doplňuje citovaná kro nika Františkána Dětmara, podle níž husité upá li_lipodpřcvora Mikuláše na hromadě dřeva z po trtskaných posvátných obrazů. Doklady úcty před Urbanem Vili. jsou: sebrání tělesných pozůstatků z upálených Dominikánů a jejich vložení do reli kvtářů za účelem veřejného uctívání, pamětní deska zasazená nad klášterním kostelem, která dle zá znamu z_prvé polovice XVlll. století byla psána starym písmem, tedy asi gotickým,aveřejná úcta vzdávaná oněm ostatkům před třicetiletou válkou podle svědectví ověřovacílistiny ostatků franknštejn ských po r. 1727 vystavené. Svědkem této úcty byl Balbín při své návštěvě Franknštejna. Ověřovací listina relikvii výslovně mluví „o třech blahosnave nych_mučednících ř. sv. ominika“ & připoju e na koncnprosbu k nim o přímluvuza všechny ctitele itran knštejnských mučedníků. — Rozhraní let 1429—30 prmesio řadu mučednických korun ,Císterciákům. Asi 18_.pros; 1429 povražděna řada členů v Oseku, jichž rádová mnrtyrologia vzpomínají jako—blaho
slavených nebo svatých mučedníků. Někdy mezi 21. pros. 1429 až 25. lednem 1430 pobiti Cisterciáci v. saském Griinhainu. l oni li zaznamenáni v martyrolo'iti"'a"v>řádové historii jako bl. mu čedníci, kteří „voiíce raději zemřlti pro Krista . . . s mučednickou palmou vzletěli k nebesům'. Rádová historie (Miraeus, Origines monasticae) píše, že mučednictví těchto řeholníků oslavilo celý řád. — 29. prosince 1429 povraždění Cisterciáci LNové Qelll, o kterých řádové martyrologium krásně praví, že „mužně potvrdili svou k'rví pravdu katol. učení“.
Pozdějšíživot martyrologia je svat'mi, živšíml pro viru. nazývají — _oslednimi nám polo zná nými) katol. mučedníky doby husitské byly oběti obležení Plzně husity (od l4.čce 1433do 16;kv. 1434). Katolici tehdy polapení byli částečně umoření hladem, částečně zemřeli otravou kyselinou mo čovou, nebot když nechtěli přistoupiti k příji máni z kalicha, odpírali jim husité dodávání ná pojů, a tu oni, nežli by přestoupili ke kalichu, tedy raději se napájeli vlastnim svým močem a na to potom umírali. Chyceným ženám uřezávali hu sité nosy a uši. Tyto ukrutností na katolicích pá chané dosvědčil Hilarius Litoměřický ve svém ká zání z r. 1467, jež má tím větší význam, jelikož kazatel výslovně při tom prohlásil, že oni lze ňané „pamětlivi své víry, vyvolill sobě zbožně pro Krista raději zemříti, nežli potupně vésti smyslný
život s kacíři“.—
“jak
již z některých
případů jsme pozna , žila památka naších katol. mučedníků v 'potomnich generacích a s ní zároveň i úcta jim nejrůznějším způsobem vzdávaná. Kro— nikář Ludolf, opat zaháňský, i Ondřej z Brodu s úctou píší o povražděných katolicích, ve Franken štejně posbírali (jako-kdysi první křesťané) ostatky z upálených Dominikánů a uschovali je potomstvu, 'ež 'e uctivalo jako vzácné relikvie. V době odě ra ské vzpomenuli stručně těch zástupů katol. mučedníků Mistr vídeňské university Ebendorfer a bl. jan Kapistrán. Nejdůležitější však jest svě dectví Eneáše Sylvia, jenž ve své kronice praví, že nikde nebylo v XV. století tolik mučedniku pro vim katolickou jako v Čechách. Později jako papež Pius 11.svůj výrok znovu Opakoval, když k němu přišlo poselství pražské veden'é Korandou. Projev Piem Il. tehdy _učiněnýjest zvláště důležitý, nebot papež jím reagoval na poukaz husitů na počet obětí husitských válek, prohlásiv, že jenom kato líci pro svou víru pobiti mají nárok na čestný titul mučednický. Důležito jest i svědectví Hilariovo o mučednících z Plzně nahoře citované. Zajímavo jest srovnávati tehdejší listiny. V listinách kato lických se památky katol. mučedníku vzpomíná
sse úctou, co pomíjí v listinách husity jejich zatím památka hlubovystavených ým mlčením.__'l'o je typické i pro dobu rotestantismu, na jejímž rahu český kališnik Konáč z Hodištkova ve svém geském překladě Sylvlovy kroniky překroutil slavne svědectví o nespočetném množství katol. mučed níků. Zato se k nim pyšně hlásí autoři katoličtí, Dubravius a Hájek. Nepřímo dosvědčují jejich smrt pro viru katolickou i spisovatele nekatoličtí: český kališnik Bilejovský a německý luterán ze Slezska Curaeus. Z katolického tábora jsou vone době pozoruhodní dva muži: Pontanus z Breitenr berka, jenž počítá katol. mučedníky doby h_usitske mezi ceské patrony, &opat zlatokorunsky Schónbeck, odhalivší svým umučeným předchudcum pamětní desku, na níž jim dává titul mučedníkua SVědČl o jejich oslavení zázraky. V té době, pokud vime, na Velehradě pracovala i lidová poesie, jež. umu čené hrdiny obetkávala legendami o potncnch se kamenech ve výroční den umučení. V obnově kato
husitské války
157
líctvi po Bílé hoře nastalé, hrála památka katol.
uvedena všechna dosud vydaná literatura a v pří lohách otisknuty jsou nejdůležitější archi ní a mbučedníků Mělakolik býti bylo obnovena, Nm. českémunemalou lidu seúlohu. ukázalo, katol. tiskové doklady dosud neznám é. církvi kdysi vytrpěti atento důkaz mělbyti zdrojem _husltsk éválk y, válek husitských, které úcty ke katol. mučedníkům; úcta ona pakm 2 tollkerým způsobem otř 5 y zeměmi koruny České, musime hledati v_do_bě_pgně kud starší. Hlásí se býti důležitou složkou budžování katol. ideálu českého lidu. Nenit edypři dlvu, edůležltost obno již v době panování Karla W. (1346— 1378) a vy—_ vení památky katol. mučedníkůžedoby husitské vy růstají z rozmanitýg-gkolnost'i. Nemůžeme viniti ekněžstvo ajeho život, který zásluhou stihli právě čeští jesuité Ealbín a Crugerius, kteří tu pouze ilně sbírali doklady o je ich mučednictví i úctě. nových publikací jeví se nám ve světle- .příznivěj ak došlo k vydání Balbínova lV. svazku Miscel ším, než starší historiografie znala. Spiše _bych volil výklad pozměněný, že nebyli jsme. samí-tak laneía nadepsaného pia", jenž má t.teni. daleko připraveni, abychom_zažili a. snesli náhlý význ že treti"„Bohemía skupiny českých světců, těch,akteří nebyll ani beatifikováni, ani od nepa p_stup, jaký u nás riastaí za vlády Karlovy: za měti uctívání, zařadil autor i katol. mučedníky oženímuniversity, povýšením pražského biskupství doby husitské. Crugerlus uložil své výsledky v díle na arcibiskupství a položením sídelního místa říše „Sacrí pulveres“. nim se řadí rovněž jesuít a římsko—německé do n poměrně rychlý P. Tanner, jenž první se odvažuje stanoviti počet převrat v našich poměrech, třebas dobře myšleny, povražděných katolíků a odhaduje ho na dvě stě převrat, mající vytvořiti z Prahy druhé město na tisíc! — Jesuitům pomáhal i historik-kněz Tomáš mapě Evropy vedle íma, měl ísvé stíny. Byl Pešína z Cechorodu, jenž jmenovitě ve svém „Phos— tu příval cizinců z různých národů nesoucí roz phoru“ semnoho zabýval katol mučedníky.Dilo jeho manité cizí zvyky. Jim chtělo se vyrovnati domácí má ten význam, že nám auutor v něm zachoval aspon prostředí české, dušené v městech německou nad excerpts některých dnes již bohužel ztracených vládou. V tomto soupeření, vedeném v duchu středo dokladu, a že mimo to je otevřeně prohlásil za věké ideologie, zostřily se protivy sociální, adůkaz, lidi zemřevši„krásnousmrtí proKrlista azza „mu kdo z obou národu jest lepším křesťanem, stal se čednlctvlm korunované“. Nejdůležitější z oné doby záhy akutním heslem. Uvážíme-li pokleslost mravů jsou však císterciátská martyrologia, jež do se a zvyků v duchovenstvu a porovnáme-li s jinými znamu řádových světců vsunula i Cisterciáky po vidíme, že situacenárodů. v českém horší než u soousednich Ale kléruánebyla horká půda, vražděné pro víru od husitů. K ním jsou připočtení národy, i Kartusiáni pražští v Sedleci umučení. Dává se rozpalovaná rozmanitýmivlivy byla víc nebezpečná jim titul blahoslavených, anebo dokonce i svatých než jinde, ba zdáss,e že bla spíšepředurčena, mučedníků. K těmto důkazům ůcty lze připočísti aby dala vznik sporným ot zkám, přeneseným na ještě i doklady téhož smyslu: ve Frankenštejně pole theolo ické. luníversíta, ovládaná ze tří čtvrtin uctívali relikvie upálených Dominikánů, a listina cizinci, drá dila svým postojem. Za podminek mir nějších upravily by se tyto spory. Na druhé straně svědčící o pravosti relikvií je blahoslave nými mučedniky; pozdějil hisnazývá or|kič. provincie téhož nutno si všimnoutí, že přílivem cizích živlů vneséno řádu, P. Styxa touží po peatlfíkování těchto mu bylo k nám valdenstvi a konečně, že 1 cizí mistři čedníků. Na Velehradě dává opat Florián z úcty pražské university dovedli u nás uplatňovatí své k umučeným spolubratř: m zazdítí do hlavního myšlenky, národu málo prospěšné. Vzpomeňme jen oltáře kámen. na ně ž Jyliuupálení. Spisovatelé Mikuláše z Drážďan, ínspirátora radikálních novot, Beckovský a Hammerschmid vzdávají úctu kato který prchl po vydání dekretu Kutnohorského zPrahy, lickým obětem husitského teroru a nerozpaku"| se ale pak znovu povolán zpět pro své radikální učení. nikterak udělítijím čestný název mučedníka. V obě jinou otázkou neméně a_slabé adůležitouvlády je vytvoření moci, která Václavasi_lné IV. josefínské, kdy znovu podniknut útok na katolictví, apnske došlo i naa.katol mučedníky doby husitské, proti (1378—1419) ještě vzzrostla, až ohrozila samého vládce-slabocha. uka nímž šířenaprotívenstv| v obou zemskýchted jazycích Komenského jeho ote Snad bylyybza pevné měryvlády, evyrojakou vnával,y „Historie ěvšak nalezli zoval naši mučedníci i své apologety. dVbčeských kruzích leč tu právě secjítřlly. Touha drobné zchudlé šlechty to byl rychtář Vavák, v německých převor klad po majeetku byla značná a po81 ilována byla prroti rubských BenediktinůSexstetter. Pak památka je církevní politikou Václava lV. Majetek církve, na jich usnula, až teprve v letech šedesátých minu dobou darováním rálů &čes. lého věku snažil se ji v rámci vratislavské diecése shromážděný šlechty vzrostl __a lákal. A kt tčenařkých uke kvšemu při obnoviti tamní kanovník He ne, jenž doporučoval stupuje otresem autority krále,o|“který jest hříčkou blahořečení těchto hrdinů. němu se později pří v šlechtickém zajetůí Proto již za vlády Václavovy družill dva Domlnikání, Francouz Mortier a Čech dochází k zabírání církevního majetku beztrestně, Hyke ede. Vhodné a časové tyto návrhy však zůstaly a vystoupením Husovým b_éřecelá situace na sebe pouhým zbožným přáním, až teprve zavedení Hu novou tvářnost. Ve sporu Husově, podporovaném sova svátku a provokace s ním spojené přimělo zprvu i autoritou arcibiskupskou, vidíme jasně, jak pisatele tohoto hesla k návrhu na konferenci ducho tu působily cizí vlivy (na př. wíkletství, \valden venstva v Brně (1925), aby se započalo s připra čiak otřesení možnost vzpla vami k beatifikačnímu procesu. Návrhu se ujal ství) nouti &četným živlůmautority v odpo:ian Smrt Husovu po většiznašlechty za věcunároda. smus, katolický nek Dostál veamerický svém „šHlau katol. tiskredaktor a (co jerozoruhodno) česko— kládala známý ]lZ doby Miličovy, propukl Chiliz. nebivalou Ale pak věc znovu usnula a znovu byla probu měrou, a odpor proti antikristovi _vypuklve z evnou zena kritikou Naegleho uveřejněnou 6. ledna 1931 bouří. Neštěstím byla konečně i smrt Václavova. v „Deutsche Presse“ u příležitosti vyjití něm. pře jakmile došla o smrti králově zpráva do Prahy, kladu knihy Neumannovy. Započaté akcí jest přáti pražský lid naplnil ulice & podnikl první velké vý mnoho zdaru v zájmu zacnování ideálu českého tržnosti proti kněžím. již 17. srpna 1419 vrhlas katol. lidu. — Literatura: Neumann Aug., Katolíčti chátra pražská na kostely a kláštery, vybíjela farneí mučednícl doby husitské. Hradec Král. 1927 Týž. do.my _Ničeny při tom kostel nl k,!enoty trhány Die kathol. Mártyrer der l-nussitenzeit (přel. Pelí a rozbíjeny obrazy, pohazovány ostatky svatých. kán-Dr. Schneider), Warnsc'orf19.30 V úvodu jest Vůdcové davu docházeli sice obiby, leč rozváz
158
husitské války
nější husité řálí si klidu. V této chvíli pocítili hrad, arcibiskupský dvůr, klášter svatého Tomáše p—rvně'a jasn, co znamená hnutí, živené několik & Strahov. Zatím nerozhodnost králova situaci let nerozvážně a vychovávané k odboji. Ani zemská jenom horšila. Jmenoval zatímni vladařkou ofii, iné věci ponechány až do příchodu králova. v,láda ani úřady necítily se bezpečnými, aby za kročily. Dne 17. srpna měl lid svou zvůli. K večeru Rušiitelům lečzmocnil to vzbouřilo pražský lid,klidu kterýpohrozeno 25. října tretstš,em se a mečiz aměsta holemi, samostříly, oštěpy obsadil Vyšehrad. Při tom dosavadní králův dvořan aozbrojený sudlicemidav vyrazil a vrhl se na k'rásn
klášter Kartouzský za Oujezdskou branou. Mníí
sice uklidili cenné věci, sami se schovali kostela. Rozběsněný davi Vniknuv do kos nlaa,kůru po bořil oltáře, trhal obrazy, ničil ostatky svatých, í svěcenou hostíi zneuctil. Neušetřeno ani mramo rových náhrobků. Lid tu hned ukázal svůj sklon11, když vníkl do komnat a sklepů klášterních, kde kradl šaty, knihy, pobral jídla a zpil se. do němoty. Pak v desolátním stavu bral se průvod zpět do Prahy a vedl mnichy na staroměstskou radnici, zpívaje jim posměšné písně a vyhrožuje jím smrtí.
Žižkakez zbouřencům. Trocnova opustil královskou ajanpřešel Nal posádku . listopadu svolali si husité do Prahy sjezd. Královští netušlll v tom nic dobrého a snažili se sjezdu zabrániti. Tím však se věc ještě horšila, neboť odporu snažili se vy užiti mnozí, na př.
oranda v Plzni, odkkudž _vy
slali do Prahy četné zástupce. Cestou spojili se s Pizeňskými Klatovští, Domažličtí, Sušitšti a j. Ze šlechty byli přítomni Břeněk
vihovský a Chval
aKu neš z Machovl.c jiná skupina, ubíra'ící se
zKonopištským Ústí n. Luž. zek? ternberka, Praze, zastavena k němuž byla vedle __e__t_re_m jinych
pánů připojili se Kutnohorští. Petr ze ternberka poutníky rozehnal a 94 jich zajal. V dalším pro následování musel ustou ití, když se jim dostalo posily od Plzenských. V raze nad jednáním Petra ternberka nastalo pobouření. Radikální vůdce knězAmbrož : Kr. Hradce chtělsvolati lid na po noc. Aibíka, konšelé již viděli, že nutno davu __kl_ástiUmysl jeho změněn. když v stou il Mikuláš z Husí opor y ilip rostopášnika, oblečenéhov ukra deně r'oucho klášterní, dali jej stíti, a více lidí, abyklid se obrátil proti alé t.raně Podnimut útok domu na dům arcibísxupův, kterého husité edobyli, Saského a kláštera sv. Tomá (rá ničících klášter Kartouzský, dali do šatlavy. Sotva jako Ani srpna nemohli se lůza mniši leželaz vrátiti Cliot kláštera, když18. tady ještě pražská apro
váděla své rejdy. Nato dav klášter zapálltíla zbylé zdi rozboural. Mniší 20.srpna opustili Prahu a odešli do Sedlce uKu tné Hory. 8. srpna pouliční zběř udeřila na kostel Matky oží na Louži a mimo jiné věci zničila i krásný náhrobek arcibiskupa
lidoostatní o tom zvědě, vlrhIse na šatlavu aza
jaté vysvobodil. Tímto výbuchemznemožnění králův pohřeb, aby tělo královo neb lo zneuctěno. Proto převezeno z Nového Hradu u unratic na Vyšehrad a v noci na ZOtéhosrpna tajně dopraveno na hrad Pražský a uschováno po několik neděl bez pohřbu v kapl sfv. Václava. zatímně ujala krá lovna____e„,__ Konšelé Vlády pražští se _nepodrobili se však
iŽovskáposádka nucena ustoupitl na hrad. Královna Žofie p(rchalaza noci z Prahy na Nový hraduradnice Kun ratic. ránu zmocnila se král. posádka
na Menším městě, sebrala a radnici zapálila. Druhého dne v knihy nastaléa poklady bitce padlo na obou stranách dosti osob, královští na konec ustou pili, vzavše něco protivníků do zajetí. Husité zato mstili se na dvoře arcibiskupově. Z Unhoště při rozkazu.flaby vše zůstalo při starém až do pří cházeli zatím do Pra hy poutníci, majíce z cesty chodu králova, a podnikli mnohé věci na jeho již některé poblté. Ze strany královské chystali se zaslali Starému a No újmu. Poselství, vyslané ze sjezdu podobojích na nový útok auntopadu k Zikmundovi do Budínaa, žádalo svobodu zákona vému Městu _odpo dné listy. čeští pánové, z nichž a slova božího, přijímání pod obojí zp ,po ze 'me'na vynikal eěnk z Wartenberka, Oldřich volení kalicha papežem, dale aby přestaslosvětské ožmberka, an jíndřích a Zikmund z Wartenf a mnozí jiní. panování kněží a žádný kněz aby nevykonával berka, Vilém aíc z asenber veřejného úřadu atd. Král měl schválit všechny K nim přidali se itomyšlský s pražským události posledních dnů a povolit, aby mistři praž arcibiskupem Konrádem, l—Dynek keB rka z Dubé, ští rozhodovali sami ve věcech víry. Zikmund. ne Kaplíř ze Sulevic, a mnozí jiní. Též připojila ajan se ] táčeka z Pirkšteina áslav, Kolín, v_ěděl,jakou má dáti odpověd. Luza pražská vy Jan coE husitské bíj'ěla zatím kláštery, jako u sv. Františka, sv. K'Ouřim,Kutná Hoora. Tím shromaáždění Ducha, a 10. září zničen kříž na pražstcém mostě. bylo zmařeno, a konšelé dali se do vyjednávání Řáděni toto neomezovalo se pouze na Prahu. Kněží s Čeňkem z Wartenberka, když docházely městu husitští podnikali velikou akci na venkově, kázalí potraviny. Uzavřeno příměří až do sv. Jiří 1420. a nabádali lid proti dosavadním řádům, slíbujíce Obě strany si navzájem slíbiiy, že zachovají svo venkovanům často mnohé nesmyslné věci, jichž bodu zákona Božího, přijímáni pod obojí, nebudou nemohli splnití. Tak na příklad slibovali, že bude kaziti obrazů, ani kostelů & klášterů. Vyšehrad zrušena robota, že prřestanou všechny poplatky vrácen královské posádce. Proto cizinci opustili a daně, nastane všeobecná rovnost lidi, ba pře Prahu, Žižka odebral se do Plzně kterou chtěl si stanou i nemoci a ženy budou roditi bezbolestně. opevniti. Některá města, kde většinu měli husité, Tyto sliby hlásány lidu na shromáždění na Bzí chystala se na odpor, jako Král. Hradec, Písek. Hoře u Blovic, u Křížků (u Benešova) a svoláno Katolící soustředili se v Kutné Hoře, kde uzavřeny velké shromáždění lidu na 10. listopadu do Prahy. některé úmluvy proti husitům. Horníci vydali se Již samotné schůze lidu prokázaly snahu po novo ke Kouřimi, zmocnili se jí, několik konšelů pod tách. Návodem kněze r_and nzeuctěn kostel obojí se třemi kněžími odvedli do Kutné Hor, sv. Michala na Starém Měště ražském. jednání kde jeválka ztrýznili doěvězení. nasta a svedených venkovanů & pražské chátry znelíbílo nová na záa uvrhli au ze_m g,_ když Zatím proti Žižkovi se zemským úředníkům, zvláště purkrabímu, Čen vystoupil 32-515av ze Švamberka, a též královna kovi z Wartenberka, že pohrozili brannou mocí, Žofie poslala sem posilu proti Plzni. Zatím co a když situace byla stále horší, rozhodl se za kolem města sváděny krvavé boje, vydal se Zikmund souhlasu některých pánů eněk z Wartenberka na estu _kuPraze., Svolal si do Brna echny po_ne_cha_tihusity při náboženské svobodě až do_ urédciiíky, pány i zemany a zásupče měst, aby příchodu Zíkmundova. Tímto způsobem chtěl přijal od nich přísahu věrnosti. Zástupcům praž Čeněk dostati do Prahy větší posilu vojenskou ským zle vytýkal posledni událostí a místo někte a zajístíti klid. Proto 17. října ogadil pražský rých husitů jmenoval katolíky. Tak se stal ]indřich
159
husitšké války
z Elsterberka nejvyšším hofmistrem, Václav z Dubé podkomořím. Pouze st0upenec podobojí _Ceněk 'artenberka ponechán ve své funkcí a jmenován mním vladařem. Po návratu vyslaných Pražanů z lirna odkllzeny 5. ledna 1420 všechny překážky proti hradu a prohlášen mir. Ten byl hned 9. ledna porušen v Kutné hoř ře\'kd/žC l'mdek a tří kněží podobojí hozeni do šachty, a ssoupenci kalicha po vraždění a naház ní do šachet. Král Zikmund odešel 2 ma do ratislavj, jednati pomoc proti husitům. Doprov'áaél'jej eněk z War tenberka, a
hovalci z venkova, svedenými kázáním kněží pod
ojí. Z Tábora konány některé výpadyd oDoblyto Ústi Sezimova,
okolí.
majitel jeho Q_d_'r__ích z Ústí
uvržen do onhě, kdyžmmu před tím usekány ríohý, Ostatní lid všechen pobít. 20. dubna vypálil Zižka klášter v Milevsku, nato dobyl Písku, 25. dubna zmocnil se Prachatic, pobořil je, nato vypálial klášter v Nepomuku. Nato svedl tuhý boj u hradu Rabí, kterého posléze dobyto, a husite' pobrali tu mnoho cennýchv ěcl. Sem přišlo vyzvání Čeňka z _Wartenberka, aby neposlouchali Zikmunda, což
ve Vratislavi i o&křížové výpravě.vlády, Dne se Ochotně a popodněcovali celém okolí dály pusté bylo čínyprováděno, k nimž lid husitští února bznjednáno mil Zikmund že se sámujme učímkoneč—áboženskymbójůňi apřeje si jednotu kněží. Po způsobu táborském seskupili se husité
scírkvl katolickou. Zakázáno spolčovatl se s husity, Hradeckýml, Plzeňskýml a Píseckými. Toho použili Němci, aby mstili se na Češích pod záminkou víry, a stejně použili toho i výstřední husité a nabádali lid, aby se vystěhoval ze svých příbytků, že se blíží konec světa. Pouze města: Plzeň, Písek, Kr. radec, Klatovy a atec že pry ryjsou vyvolena Bohem, aby nezhynula. Fanatíckymi kněžími pobouření sedláci
prodávali statky peníze dávali kněžím pro onobecnou potřea ustržené Tak vzniklo vojenské bra trstvo táborské. Zákuladěřífjeho bylo Ústí, kde ká zával Hus a pó něm radikální kněží. Zprvu Oldřich z Ústí aby provedl tu pořádek, vypověděl podobojí z města. Ti spolčivše se s Prokopeem z Kamenice 21. února za noci města dobyli a obyvatelstvo vy
též vejméno východ. Čechách hořebyli u Třebechovic,ujiž dáno Oreb. Vůdcinalidu Hynek : burka, Diviš Bořek z Milettníka a fanatický kuněz Ambrož. Orebité spálili dne 30. dubna klášter Hra diště v Boleslavsku, pustili se ku Praze, kamž dorazili vět a a uaszemu sv. Apolináře. To bylo ve chvíli, kdy posice samotného _ČeňkazWartenberk byla již silně otřesena. eho v zvání k čes. šlechtě,
ab odstoupila od_krále ikmun a, nemelo valného Týse dku, Vyšehradu vázlo.Vedli a samotní áboři mudobývání nebyli zvláště nakloněni. si pře mrštěně & radikálněji, než Čeněk si přál. _Bglj _rnu —jížnesnesitelné náboženské novoty, ničem země, Pkatošení kostelů a posvátných míst, a eněk viděl, že _s'_tuacevymkla se mu z ruky, ovvládnuta hru bými živly. Nebýl'o mezi husity pro něj jíž místa, tudíli. Potom zmocnili se i hradu Hradiště a města, a proto hle al__sám milost u krá le Zikmunda, kte de postavili chýše a požádali ižku o vojenskou pomoc, který jísskutečně poskytl. Zatím konali se rému shl vyďaTHřrál—hr,ad když mu král pro proti Plzni horlivé přípravy vedením Václava z Dubé. mlne jeho dosavadní jednání a přijme jej mezi sve Zikmund žádostí jeho svolil a blížil se k čes. hra— Ten Plzeň oblehl těžko čelilěmocí Žlžkově, v saamotném městěa vznikly dvě trany, : nicaž mcim. Oznámil Pražanům, že chce sniml ednati jedna nechtěla bojovati protl mocí královské. Žížkao řijímáni pod obojí, pokud jest možno je oložíti isma sv. 6. května vydal Čeněk královským donucen vzdalpříjímání se královskýmo s podmínkou,: že bude situací zachováno podobojí a jemu hrad. Lid pražský, podporován Orebity, byl tím dovolen svobodný odchod do Tábora. Cestou snažili valně pobouřen & podnikl hned útok na hrad, leč eŽižku napadnouti někteří z královské posádky, byl po tuhém boji s velikými ztrátami odražen, při &etaké Bohuslav ze Švamberka jej pronásledoval. čemž zapálen klášter Strahovský, a mnoho cenn ch Nový odpůrce vyvstal mu ve velrhistru strakonickém rukopisů s ním relo. Husité. při ústupu zap lili Jindřichovi z Hradce a svedena bitva u Sudoměře též klášter rytířůosvatojánských, klášter sv. To 25. března. Den na to postupoval Žižka k "l" nu máše i dvůr arcibiskupův a kdomy když soukromé, ab nad Vltavou a tam dostalo se mu posily táborskych. se nedostaly v moc královských, tu učinila ol Lupe ] bulu..nakřížovouvý. nov výpad posádka královská na Vyšehradě. Pod pravu proti husltům. která b la ?. března vyhlá klá terem Slovanským nastal y nove krvavé boje. ena ve Vratislavi. Toto &up ení Krásy způsobilo Zatím _3__0_. dubna přijel Zikmund do Král. Hradce, v Praze velikou nevůll. Situace užil radikální ek němu prihlásilí'íěřn—ěrvšichni katoličtí vůdce pražské chátry a jeho přičiněním zřízena šlechtici, kteří spolu s králem poslali Praze opo vojenská obrana a změněni hejtmané městští, na vědné listy. Husité postrašeni jednali s Vvšehrad skými o příměří na šest dní, a Zikmund přitáhl ke to Stalré Nové česká aby Kutné Hoře. Sem possalli se sn ii p0j jial Město v bojivyzvala nejeonm protiměsta, vojskům ,o-pr křižáckým, ale také protl Němcům. V Praze konány šíčT jménem jejich za milost, prominutí pmosledních h'orlivé přípravy na obranu města, zvláště proti událostí a povolení přijímaní pod obojí. Zdálo se, že nastane nová situace, že král se s Pražany do se do ra ya Heradčanům. Když neberka použil vrátil hned jedná. Avšak nestalo se tak, tentokráte vinou krá Vyšehradu 15. dubna lsti. Pozvalyk sobě jana Chudobu z Ralska a Zik lovou, který nedovedl pochopiti situace a kTadlz rriunda Děčínského z Wartenberka. Při obědě je stupcům pražským těžké podmínky. Rozkázal, aby zajal, dal zjimati všechny kněze na hradě i ně odklidili všechny překážky z městaadonesli je na které měšťany, vydal husitům hrad a vytáhl s nimi král. hrad nebo na Vyšehrad, pak že s nimi bude proti !v_š_ehr radu. Po marném útoku smluven mír jednati a některé milosti jim udělí. Tento rozkaz do sv. jiří. Dne 19. dubna vypáčil lld pražský králův byl neštěstím. Zkroušenl Pražané viděli zmar dveře kostela sv. Víta, vykradl a zničil poklad svých přání a odhodlali se k nejhoršímu. V krá chrámový a spleníl domy uprchlých měšťanů. Den lovskou milost již nevěřili. Narychlo upevňovali na to vydal Čeněk z Wartenberka prohlášení k če město a žádali za omoc v Táboře,který ji rychle ským stavům, aby neposlouchali krále ani jeho vypravil, vedenou ižkou. jižž.19 května dobyl ce úředníků. Z tohoto r vratu těžili husité & také stou Žižka enešova a zapálil jej, 20. května budování Tábora utě eríě pokračovalo zásluhou byl“ již v Praze. Příchod jeho lidu do Prahy způ Žižkovou. Žižka sám 5. dubna přepadl Vožici, mnoho sobil po městě mnohou nevoli, kd ž Tábořl násilně Ku raze soustřeďo lidu pobil, zjimal a město vypálil. tu dobu asi trhali ženám ozdobya královskou, zvolen byl Zižka zaprvniho ze čtyř hejtmanů pol vala se vojska obou strafPďshu ních, když vojskaoztaáborsktřrostlo novými přistě určenou pro hrad Pražský, přepadl Žižka u Ovence
160
husitské války
a z velké části rozptýlil. Nato husité vyloupili klášter Břevnovský. jiný proud lidu na porno() Praze spěchal od Žatce a Slaného a cestou zapálil klášter v Postoloprtech. Tu již přiblížilse Zfilmllnd se svým vojskem od Kutné Hory i_t_u Praze, a jeho po
an.P,"L' .;L„...;.. ....
rsnlocníkVilém Zajíc; Hasenburka 25?května opanoval Pražšné, Táboři a Orebité společnou schůzí, kde mimo jiné dojednáno vyhnati stoupence druhé strany z města. Tak pouze ze Starého Města vyhnáno asi 700 hospodářů. Král měl v úmyslu napadnouti Prahu přes Saský dvůr, leč od úmyslu upustil a pro jížděl okolím Prahy, zajel si do Mělníka, Slaného, prohlížel hrady a poklady Křivoklátu, Zebráku, Toč
níka a Karlštejna. Posádka na Hradě Pražském strádala nesmírně hladem, a očekávalo se, že se vzdá. To přiměloZikmunda. aby se vrátil ke Praze. Menší boje sveden'y'"v Podskalí, při čemž'spálen kostel sv. Antonína a sv. jana, a teprve 12.června podařilo se Zikmundovi dopraviti potraviny a střelný prach do hradu. Husité vidouce, že hradu nedobudou, ustoupili a plenili celé okolí. Koncem června dosa vá'd'rííštoupenec strany pod obojí Oldřich _z &)Žrn
berka přešelkekráli
a podnikl útok na Tábor.
Zato stihla Zikmunda jiná rána: ztratil Král. Hradec. Poslal rychle asl 19.0001idí, ab jej znovu získali,
a rgzhodl.se..prorutok
na Pra u. V táboře jeho,
značny počet clzinců byl s dosavadním postupem královým nespokojen, ale král sám vyčkávaje po moci některých spojenců rozhodl se sevříti město se všech stran a přinutití je, aby se vzdalo, vyhla dověnim.
_l..ečzatím._P_.razane návodem Žižkovým
obsadili hog_V_ítkov,a bylo třeba je odtud sehnati. Boj spočátku pro královské příznivý, vyzněl v je jich porážku 15._Š_ervence.Bitva tato měla pro další vývoj rozhodující význam. Husité tu poznali, že je jich síly jsou schopny odolati mnohem většímu vojsku Zikmundovu, a vítězný okamžik dodal jim odvahy k dalšímu. Před novým útokem ze strany královy zabezpečovali se zesílením svých posic na Vítkově. Užili k tomu i kostelního nářadí od sv. Mi chala. Naproti tomu ve vojsku Zikmundově vzmáhal se rozbroj„_když Němci chtěli přímým útokem roz iíi'ě'táti' Prahu, které Zikmund přece jenom chtěl ušetřití. Všechny neúspěchy sváděli němečtí žold néři na české vojáky, a mstillse aspoň v okolí po bijenim žen a dětí. Stejně si vedli i husité. Mezi králem a huslty došlo k vyjednávání, které se mělo konati na hradě Pražském. Poselstvo královo vedl
Batriarcha akvíleiský a Šlmon z Dubrovníka. ražanů stál jan Příbram. Smírné vyjednáváníV čele pře rušeno německými knížaty a velikým požárem. Zilíll'l p_d_koruno,ván na krále 28. července. Veliká
finan ni tíseň přivedla jej ktomu, že Lgbral kostelní klenotya poklady na hradě Karlštejn ,'Kňýóltlátě, v kostele sv. Víta a sv. jiří v Praze, aby jejich zlatem a stříbrem vyziskal otřebné peníze pro svoje žoldnéře. Tehdy také ] rakev sv. Václava, celá z ryzího zlata, padla za oběťválce. 30. července němeštj. spojenci oustili Zikmunda s vy růžkami. Zikmundovi hrozllo již i "jiné nebezpečí. Když se vřel Prahu obležením, jednali vůdcové Pražanů a 'l'áborů, aby za krá e eského byl zvolen polský Víradjslagataké ihnedposlali:leadislavovi poselství. Shoda obou stran husitských také netrvala dlouho. Výstředni živly táborské př nesl s sebou do Prahy četné novoty ve víře, kterych ražané neschvalo valí, na př. v otázce Svátosti oltářní, zpovědi, očistce, ctěni obrazů &svatých, uctívání bohoslužeb ného roucha atd. To již nebylo hnuti náboženské, to byl_čirý.chíliasmus„,bájícíokonci světa, a stoupenci “ehopovažovali sebe za posly boží, mající mstíti vše patné, špatné arcif podle jejich vlastní nauky. Tito
novotáři záhy ovládli situací a zapudllí do pozadí bý valé přátele Husovy, kte ' se stali novotářům ne pohodlnými. Tábořl štvali proti nim lid. Vůdcem pražského davu byl jan ze eliva, jehož přičiněním přijali konšelé 4. srpna 12 artikulů, podle nichž měli i Mistři universitní předkládati své učení ke schválení, a kláštery i kostely měly býti zni čeny. A-skutečně ihned nastalo boření. Dne 8 června zničen klášter Klementinum, a dva dni na to zpusrošen klášter na Zbraslavi, při čemž zneuctěno ítělo krále Václava lV., ktere zuřivci vykopali, .vsadill mu korunu ze sena a lili do něho ivo! Řádění chilíastických stoupenců v dalších nech padl za oběť klášter Servitů, sv. Ambrože, sv. ja kuba, & klášter sv. Františka proměněn ve zbroj nici. jiné kláštery a kostely zneuctěny, posvátné nádoby a nářadí rozbito a z ičcno, a nešetřno ani starých cenných knih a j. p mátek. Sotva ode šel Zíkmund od Prahy ke Kut. Hoře, podnikli husité do okolí výpady a pustošili tu, nač přišli. Na programu bylo dobytí V .ŠQMQW když Táboři opustili Prahu. Vyšehrad m [ sice silnou posádku královskou, leč nedostatek potravin a nemožnost králova přispěti mu na pomoc, donutili obhájce Vyšehradu k vyjednávání, že Vyšehrad vzda'í Pražanům, když jim zaručen bude svobodný o chod. 'l'o stalo se 1. listopadu, třebas již Zikmund přispěchal na pomoc, sebrav zatím značnou pomoc vojenskou.__lŠrt_itý_boi kolem Vyšehradu způsobil na obou stranách velké ztráty, a Zikmund se znač nými ztrátami donucen k.ústupu. Vyšehrad, sotva jej posádka král. opustila, naplněn byl lidem praž ským, který přišel sem jen ze msty, aby bořil a zničil vše a uvedl v sutiny. Od V šehradu odešel Zikmund k es. Brodu a pak do ut. Hory, aby chystal—“další přípravy. Vedle poplenění kraje Podčbradského měl na mysli především poskyt— nouti posádce na pražském hradě potraviny, ale provedení úmyslu mělo četné překážky, když se k Pražanům přidávalo mnoho dalších měst, na mnoze z vojenske obavy před úspěchy byly,pleněnim husitům husitským. pobid ou Nové proti Zikmundovi, a proto znova vysláno do Polska po selství, žádající krále, aby přijal českou korunu. Během této doby pokračoval Žižka ve výbojích po jižních Čechách, sváděje četné boje s lidem Oldřicha z Rožmberka a jeho spojenci. Tu poplenii Lomnici, N. ystřici, Sviny, Prachatice, Přiběnice, až přinutil Oldřicha zRožmberka kpříměří,&k zacho vávání čtyř artikulů. Po dobytí Říčan u Prahy pobyl krátký čas Žižka v Praze na jednání o urovnání sporů mezi Pražany a Tábory, ale když jednání b 10 bezvýsledně, vrátil se zase do Tá ora. Vylednu r. 1421 získali husité vzdáním se posádky královské na Novém hradě u Kunratic. Želeti nutno, že při tom pražský lid zničil celé téměř bohat ', které tu ruka králova byla nakupila, mezi tím i mnoho drahocenných rukopisů a.knih, ktere lid pokradl &pak — neznaje ceny — prodává za směšně nízký peníz. Další úspěch měl Žižka, který odníkl nové tažení do západních Čech. Oblehl ohuslava ze vamberka na hradě Krasikově a do nutil jej ke vzdání se. Zmocnil se klášterů v Klad rubech a Chotěšově, dobyl Tachovaa chystalse na obranu proti Zíkmundovi_._Z_í_kmund táhl sem : Líto
měřícs míšenskou posilou, snažíí'se'získati kl'ášter Kladrubský, leč marně, usadil posádku jen v Plzni. Zato dostalo se Žižkovi nové posily z Tábora, která cestou zmocnila se Hořovic a Rokycan a pak hradu Vildštcina. Nato spojená vojska husitská jala se dobývati Plzně, která se po čtyři neděle statečně hájila. Donucena okolnostmi uzavřela mír
a povolenyv městěčtyřiartikule.Mid!
VHO1l'šld 'A
v,
!_&. mx.. ;
vnosu vxsnu “mom
'AX—'AIX) '(1018 (10.5 "Arx—111x “vloni 'BAON) mem-1m) 'BIOHS “M (1019
syw01. “AS *"qu .INYAO-LSBAZ "IV SOISVNVHLV 'AS !
161
husitské války
nedostatečnost svého vojska, netroufal si utkati se s nepřítelem a odešel na Moravu. Husité nato obrá tili se proti Chomutovu, er "po krutých bojích dobyli, město zničili; ze všeho obyvatelstva zbylo prý tu jen 30 lidí, kteří pochovávali mrtvé. Padla celá řada dalších tvrzi v té krajině, a po pádu Kadaně vrátili se husité do Prahy, kamž přišli 22. března. V Praze měl Žižka zlou situaci. Táboři propa govali své novoty třebas i násilím, podporováni při tom hlavně fanatickým knězem Korandou, hro zice každému, upálením kdo by sloužil mši sv. v ornátě. Náboženský chiliasmus, který pronikl úplně jejich řady, nesl zhoubné ovoce a po prv ním náporu měnil se v boj krvavý, hubicí a ni čicí bez milosti vše, co nesouhlasilo s radikálním táborstvím. Sami Táboři byli tu již rozdělení na dva směry. Krvavýršníěr vedl kněz Martin Húska (Lóíuisx' popírající vůbec na př. svátost Oltářní. Směr mírnější vedl Mikuláš z Pelhřimova. VELaze '
zásluhou
_
]akoubka ze__o_.říbra& jana z Příbramě
kázali ve všech kostelích proti krvavému táborstvi, a výstřední živly donuCen'y“"vzdáliti se z města. Byli to píkhartí, vedeni Antochem, odporujícím i Žižkovi. Spojené vojsko pražské s táborským pak vrhlo se na Beroun, kterého dobyli a oby vatele většinou povraždili. Také ve východ. části země bylo zle. Qrebité. spojenci Táborských, do byli kláštera. ve Sv. Poll_u Král. Hradce, který
vyšel z přímé nutnosti, aby škod. nějakýmSněm způsobem ušetřena byla země vellkýc četně obeslaný měl i delegáta krále Zikmunda. Přišli l Moravané; Lužičtí odmítli. Jednání sněmu ne bylo jednotné. eši postavili se hned proti Zik mundovi, Moravané bylina rozpacích. V Čechách si zvolili 20 vladařů. Spory náboženské měl roz hodovati Jan z Příbramě a jan ze Želíva. Tak bez bližšího zajištění klidu & pokoje v zemi se sněm rozešel. Dne 7. června vzdala se posádka krá lovská na hradě Pražském a tím dán hrad Pražský, kostel sv. Víta a sv. jiří na milost a nemilost husitům, kteří hrad zpustošili, a nebýtirozvážnějšich lidí, byli by zbořili i chrám sv. Víta. Aspoň jej poškodili, jak mohli nejvíce. Obyvatelům, kteří nesouhlasili se 4 artikuly dánasíce možnost, aby se narychlo ze země vystěhovali, ale majetek jejich zabaven a-rozkraden. Domy odešlých měšťanů a veškeren jejich nemo—r
vitý majetek připadl obci, kterou úplně již tehdy ovládl jan ze Zeliva. Když došla do Prahy zpráva,. že kníže litevský Vitold je ochoten býti českým králem, nastalo v Praze velké nadšení. Husité chystali se při tom znovu do boje. V Německu vy hlášena
l_rřjžgýá v' rava
proti
Čechům.
Křižáci—
měli se sejíti u—Clišira'spojíti se se Zikmundem přicházejícím z Moravy. Křižácká vojska tak, jak se sešla hned zprvu ukázala, že jsou to také jen řemesln žoldnéři, nemající hlubšího ducha nábo ženského u pracující pouze za žold. ím si vy světlíme jejich jednání a jejich skutky v České. zemi. Slezské vojsko opanovalo Broumov. Srazílo se s eňkem z Wartenberka, kterého zatím obža- lovali jeho stoupenci v Praze a vytýkali mu nevěru. V Praze této chvíle užil zase jen ze Želiva, který provedl převrat a zavedl do městské i kněžské: správy své stoupence, pověsti většinou velmi po chybné. Mnozí bývalí přáteté Husovi, jako Petr z Mladenovíc, báli se jižoživot. Sjezd kněží záslu— hou Želivského odhiasoval četné novoty náboženské, ale přes všechno úsilí dohody žádne nedocíleno. Želivský postavil se v čelo vojska a vytáhl 9. čer
vyloupili a mnichy adly spálili.Chotěboř Dele jim vzdoroval v Opatovicích. a Přelouč.klášter Pra žané, vedení janem ze Želiva, dobyli Toušně a, spojivše se s Orebity, podnikli 17. dubna útok na Český Brod. Dobyli jej. Obyvatele obilí anebo spálili, faráře s 18 kněžími umučen povraždili ohněm a mečem. Písař Mikuláš Návara zabedněn do sudu a spálen. Hrůza před husitskými vojsky byla tak veliká, že i některá města vzdávala se dobrovolně, jako na př. Mělník (se souhlasem královny Žofie), Kouřim, Kolin, ale přes to, že se obyvatelstvo vzdalo na milost, zbořen tu klášter dominikánský a kněží s farářem upáleni. — Nato vzdal se Nymburk a Čáslav. Také Kutnohorští žá vence na klášter doksanský, po klášter Osecký, dobyl všdrancoval uchcova a jej, Bíliny. dali husity zvláštním poselstvím, aby jejich města dobně ušetřili a dovolili těm, kteří nechtějí jejich nabo Další postup zastaven nedostatkem branné moci. ženství uznávati, z města se vystěhovati. Povolení Nepřítomnost Želivského v Praze dala možnost, dáno do 15. srpna :: rozkázáno, aby všichni vyšli aby rozvážnější živly proti němu protestovaly. z města ven. Hrůza války dolehla i na eň a Několik Pikhartů bylo spáleno. Želivský dobyl z Wartenberka, že se dal do vyjednávání s hu Mostu a dovolll, aby jeho vojáci krvavým způso sity a slíbil, že s nimi potáhne do pole. Husitská bem vraždili a jaté vhazovali do ohně. Když došlo vojska vypálila klášter Opatovický, Sedlecký, Drobo— vojsko míšenské, svedena bitva. Pražanů padlo asi vícký, Vilémovský a Sázavský, načež_se obrátili 400. Porážka byla veliká, a proto chystali sev Praze přímo na Chrudim. Sem přispěchal i Zížka, když vyslati k Mostu novou pomoc, s níž šel i Žižka udělal na Táboře řádek a spálil kněze Kányše 'ednook'—.Ztratilt zatím oko dob 'vaje hradu Rábí. té do ě jednal již Oldřich z ožmberka s Čeň a jeho 24 stoupencu. Když Chrudim se dobrovolně vzdátí nechtěla, nastalo obléhání a města dobyto. kem z Wartenberka o svolání nového sněmu do V okolí spáleno mnoho klášterů a kostelů. VOjska Čes. Brodu, aby se jednalo znovu o zavedení obrátila se pak k Mýtu a k Poličce a po jejich pořádku v zemi. Jednání toto přičilo se programu vzdání se nastoupila cestu k Litomyšli. Na pro Želivského, i podnikl agitaci proti nim a dosáhl, gramu býla jaroměř, která před tím marně pro že byli oba provolání za zrádce. Na přání Pražanů sila o pomoc ve Slezsku. Obyvatelům města do měl se sejíti sněm v Kut. Hoře, kam by raha vy voleno, aby odešli, ale cestou strhán s nich šat slala pouze zástupce bez plné moci. Teprve v dalším i prádlo a ještě mnozí pobiti. Velkým ziskem pro jednání zlomen odpor Želivského, že posláni sku husity bylo, že i_sám arcibiskup pražský Konrád teční zástupci, opatření plnou mocí. Leč výsledek k nim přestoupil a slíbil, že vzdává se, krále Zik sně'mu selhal“ neměl valného výsledku pro nesváry munda a že zachovávati bude 4 artikuly. Táboří přítomných. Žatím k čes. hranicím blížilo se_křj s jeho jednáním nesouhlasili, stejně jako někteří _žáckévojsko v, ,očtu 125.000. Táhli k Chebu, dobyli kněží, hlavně biskup _lan elezný. Tí podali ža Mašťov? a Blížili se ke Kadani, které se zmocnili, lobu proti arcibiskupovi k papeži. Arcibiskup svolal stejně jako Chomutova. Mezitím vojsko míšenské, do Roudnice synodu. Ujednáno, kdo se protiví spojené s čes. pány obsadilo Bílinu. Míšenští před 4 artikulům, aby byl dán do klatby. Žižka se svým pražským vojskem ustoupili, spojili se s křižáky vojskem v květnu procházel severní Čechy, dobyl aoblehli spolu snimi utec. Pražané se útoku neodvá Král. Dvora, Trutnova, Litoměřic a vrátil se do žili, žádali pomoc v Táboře, když tu ve vojsku ně Prahy. Zatím se sešel sněm v Čáslavi. Podnět k němu meckém vznikly velké neshody. Ty způsobily nc- český slovník bohovědný v.
11
162
husitské války
úspěch, kterým donuceni b ll_k ústupu. V ůli září přepadli Slezští Broumov. _ikmňd'dl'élv ladsku, kde vyčkával dalších "posil z říše a chystal se na postup do"země. ' a od Žatce chystal zatim vý pravu do východních Čech, aby čelil Zikmundovi, když tu udeřil Krajiř na Lomnici ve spojení s Ol dřichem z Rožmberka, který od husitů odpadl. Vypravil se tedy Žižka do jižních Čech, plenil statky Oldřichovy a pustil se ke Stráží n. Než., a pobil zde sektu naháčů. Zatím 19. října nachystal Želivský nový převrat v Praze. Vystupoval hlavně proti pánům, které prohlašoval za zrádce. Nastalo zatýkání í pobíjcni. Pražské vojsko se obrátilo
hradu, veden Korybutem. Utok byl prudký; Pražané dovezli si z pražských záchodů na 1822 sudů výkalů, které metali do hradu, aby obhájce při nutili ke vzdání se. Leč m rně. Proto odebral se Korybut do východních ech, Králové Hradce, Opočna, y tu došla zpráva, že 10. srpna padl do rukou královských Rakovnik a Křivoklát, v dubnu Pražany dobytý. Třebas Žižka, který tehdy dlel na Plzeňsku, podnikal četné nájezdy po krajině, nebyl výsledek pro husit valný. Koncem května ve válce s Oldřichem z lšožmberka spálen klášter vyšebrodský. Král Zikm_u_nddlel mezitím v Uhrách,
později odebral se doNorimbeí-k'aa hledal spojence
-.německých knížat schá zase na východ, když Zikmund přešel na__l_í_rloravuproti husitům. a našel posilu v Albrechtovi rakouském._ ll. listo zela se velmí_r_lg_d_bale,takže Zikmund byl nucen
adu_konaTZík'l'iund „vBrně 5 katol. šlechtou'sněm, ato zamířil k ihla'vÉT'V Praze vznikly z oho obavy, a proto ž dáno na všech stranách o pomoc. Ta tentokráte od šlechty podobojí byla poskytována již s mnohem menším na im. Zásluhu o to měl opětně Želivský, který tropil ustavičně v 'tržnosti, a když se proti jeho jednání postavili na o por někteří rozvážnější, jako Kříšťanz Prachatic, byli ohrožo váni sebranou cllátrou na životě. Proto Čeněk z Wartenberka znovu od podobojích odpadl a přidal se v ]ihlavě k Zikmundovi; tamže přihlásil se mezi jinými i QldřiCh z Rožmberka. Tim situace pro Prahu b “la'uebezpeěná. V rozhodném okamžiku přispěchal o Prahy Žižka a 8. prosince vytáhl ke ut. Hoře, kamž mlřil též Zikmund. Než se vojsko královo přiblížilo, přešel Žižka k Čáslavi, kterou obsadil
a vrátil
se do Kull1ě__ljlgr_v_, 2!_. prosince
nastala srážka obou vOjsk, a pomocí hořriíků do stalo se oc kmundovu. Leč situace byla na obou stranách svizelná. Žižka odejel ke Ko linu, aby sbíral vojsko. Též Zikmund hledal spojence a doufal, že se mu podaří získati na svou stranu Pražany. Dne 6. ledna [422 došlo k velkému boji u Nebovid, v němž vojsko Zikmundovo poraženo na hlavu. Dva dni nato došlo k-novému bojí u Něm. Brodu, a vojsko Zíkmundovo opět vinou maďarské části králov. vojska poraženo. ižka zmocnil se útokem i Brodu, který zapálen a jeho ob vatelstvo pobito. Brod byl tak poničen, že po se m let byl bez obyvatel. Zižka, třebas vůdce strany, kterou zveme často demokratickou, stále pociťoval, že jest jen pouhým vůdcem, a proto, aby nezůstal ve svém titulu ozadu dal se tu pusovati na rytíře a vrátil se do rahy, kde různice byly velmi ostré. Uzavřen zdánlivý smír. Nato koncem února podniknut útok na statky Oldřicha z Rožmberka. Po odchodu Žižkově z Prahy nastaly tu nové rvanice, vedené Želivským. Konečně se sami konšelé rozhodli, že se Želivského zbaví, l byl proto stat. Nastalo o městě velké vzbouření, v němž chátra Želivské o mstila se na všech konservativních obyvatelích; 15. března obžalováni na př. Jakoubek ze Stříbra, ll-lanKardinál a j.se ateprve, z trestu Král. rádce. Vrátili kdyžodvezeni Zikmund do Korybu tovič nastoupil v Praze jako zatimni vládce litev ského Vitolda. Tento přišel do ech 5. března a svolal sněm_d_o____rá_sl_avi,-aby dojednal
se šlechtou
husítskou vše potřebné k zavedení zemského po řádku. Již z cesty psal Žižkovi, aby netrpěl plenění země. ižka tím uražen na sněm se nedostavil., Potom odebral se Zikmund Korybutovlč do Prahy, kdež hned jej překvapily četné překážky, zejména stoupenci clívského & pražská luza. Proto musil se opiratí o konservativni část měšťanstva. Něko likráte svolal pražskou obec dohromady a donucen b lužiti hrozeb, ba i násilí. Oněco dřívebyl obléhán arlštejn, jenž byl dosud v moci královské. lten tokráte vypravil se nový houf ozbrojenců proti
častěji p'rc'iířam svůj 'změultí a_Bšmghl-ev. užit)
ítuace která právě nastala v Čechách. V raze tali—*vyvslall proíl Korybutovi odpůrci Želivského a hrozili samotnému Žižkovi. Poslední dni mě síce září tlupa Táborů vedená janem Bzdinkou přišla do Prahy a tu ztropila četné škandály, tak že konšelé pražští musili protí ním užíti násilí, aby je z města vypudili. Zikmud Korybutovič vrátil se zeživly svých výbojů do Prahy řižáci a dalzatím přední radi kální pozatýkati &stíti. vstoupili na pomezí česke u Tachova a u Chebu. Miřllo na Karlštejn; cestou obsazen g_lomutov,avšak dalšímu postupu vojsk křižáckých zabránil opětně nesvár vzniklý mezi vůdci. Nepomohlo ani vyjednávání českých pánů s Plzní anebo Míšeňskými. Výprava křižácká skončila tak s nezdarem. Mezitím byl Žižka na Orlíce, sbíraje usilovně vojsko. Ani jemu se nedařilo valně, když Bohuslaue— vamberka rozhodl se pro útok na Prahu, aby „vypudil Zik mundaKorybutovíče. jen krajnimu ůsllí Žižkovu se podařilo úmysl jeho zvrátiti. Pražané uznávali dobrou vůli Korybutovíčovu a podporovali 'ej. Za to objevila se již značná propast mezi ražany a Tábory, když tu nastala nogásituace. — Vládce _l,í_tyyvyjednával s papežem 'a německými knížaty l skřálem Zikmundem. V důsledku toho opustil Zikmund Korybutovlč _24.prosince Prahu a odešel do““vých.—Čeřh.V březnu 1423 obdržel pak rozkaz,
aby opustil Čechy. Rozvážným Btažanům. bylo již
'asno žespoieuectví „slam—lest íim lenka. kedě,
a proto snažili se vymaníti se “ž “nadvlády jejich.
Proto vyjednávali s brandenburským kuríirstem Erldrlchem, aby se spojili s králem Zikmundem. Zlžka přešel rychle do Čáslavská, sbíra'e vojsko proti Praze. Vyzval obyvatelstvo vých. ech, aby se s nim spojili, &sám táhl na statky Čeňka z Var tenberka, který jménem Pražanů vedl vyjednávání s_kurfirstem Fridrichem. Vojsko eňkovo porazil Zižka 20. dubna u Hořic. Tu vytrhli do boje proti Táborům Pražané. Postu vali přes Benešov. Vsíříc jim vyšel Bohuslav ze vamberka, inastajo _vy; jednávání. Počátkem června b | již zase se Zižkou vsev. Čechách, kde očekávali utok krále Zikmunda, dlícího v Němcích — v nesnázích; Pomoc mu sice byla přislíbena na několika stranách, ale vojsko scházelo se velmi líknavě, až z celé výpravy sešlo. Tím umožněno, aby část vojska Pražanů a Táborů vpadla do Moravy, vedením Diviše Bořka z Mile tínka. Dobyli Přerova, a po krutém bojí padla jim do rukou i Kroměříž. Sotva odešel Diviš Bořek z Čech, žalovall na něj husité v Král. Hradci, že jest Bořek v tajném vyjednávání s Pražany, aproto podnikli na jeho sídlo utok a rozbořili je. Bořek na to rychle vrátil se z Moravy a žádal přímo o pomoc ražany. K boji došlo 4. srpna u Strachova, kde Zížka zvítězil. Boj přenesl se pak ještě na K. Horu, Čáslav a Král Hradec. K narovnání došlo v Čáslavi.
2%
pak dobyl ]lhlavy a přes Moravu pronikl
husitské války
163
do západního Slovenska (zpráva, že dospěl až do butovlč, když viděl rozhárané poměry české a poznal Slovenska východního není pravdivá). Koncem září že na vojsko husitské není spolehnutí, nebotz Tá borů stali se zatím řemeslnl žoldnéři. Mír mezi přišli do Uher za král. Zikmundem an M&teck aPůta z Častolovic vyjednávat jmenem Pražanů Pražany a Tábory byl hrubě porušen bratrstvem a pánů podobojí.Zatim sjezvaymburceavBrně Táborsk m, které napadlo stoupence Pražanů — měl vykonati přípravy pro zavedení pořádku v zemi, Mýto a itomyšl. Bratrstvo vedlo si velmi krutě, ale hlavní jednání připadlo svatohavelskému sněmu vnášejic všude nesvár a násilí. Tak na př. v Hoří v.Praze, který byl silně obešláínpáriy "podjednou něvsi vrhali kněze z praku. Na to pustili se ku í podobojí a zástupclm Táboří přirozeně se Praze a když zde byli odraženi, oblehli Slaný, nedostavili. Sněm zvolil dvanáctičlennou rozatímní kterého po 12ti dnech za veelikého krveprolití do zemskou vládu (nebyl v ní nikdo z měšťanu),a všichni byli, veškeré obyvatelstvo povraždili a město z ko si slíbili, že postupovati budou společně pr_otl řene vyvrátili. Potom oblehli Roudnici a all se škůdcům země, kterými rozuměti mu eme Tábo dobývati& KarlštejenaII. vrhlis avSebráku ihov. aPoTočníku. splenění celého OfíEíěTň'i'poiireb krále Václava IV. měl býti spíše spálili přípravou pro Zikmunda. Leč tento díval se na okolí vraceli se ezpět, zatím co druhé vojsko tá jednání sněmu skepticky; souhlasil sice s usne statky Oldřicha z Rožmberka (hlavně _Fustošilo řeboňaNové Hrady). Také _Morava trpěla sením sněmu ve věcech zemských, v otázce vír borské stál na stanovisku, že jemu toto řešení nepřísluší, nájezdem vojsk táborských, když výsledky sněmu nýbrž samé církvi. Další vyjednávání zmařenonovm 'm brněnského, králem Zikmundem svolaného, neměly bojem ve vých. echách a bitvou u Skalice 6. le na Bitva znamená nový nástup Žižkův. Ten to významu. Protto Zikmund hledal novou pomoc Ze všech—, naktere by se.mohlsspole pustil se na Llchtenburk, pak k jičínu, rozbil Turnov $a utr,Čechům. jedinýiěvoda rakouský Albrechtbyl ochoten aprešel do ítavska, které poplenil. Nastalou situací áhnoutldo pole. Nepřátelství vůči Čechům dali někteří páni odslupovali od Zikmunda, který více najevo také Slezáci, kteří vpadli do okrajiny ná spoléhal na pomoc z Polska. Také Pražané jednali zatím se Zikmundem Korybutovičem, aby se stal chodské a zle jí zgustošili. Bylo již zřejmo, že _od vále násituacevstoupila do by nové, králem česk'm Žižka, vida, že trvá spojeni strany smrti šernějšíižkovy podoby, když nebylo vůdce, který se i_ří podjednou sPi-ažany, vyhnul se zatím Praze, a přešel kovi v'yrovnalna n,daánim autoritou arázností jednální. na Plzensko, kde spojil se a druh' m oddílem Tá — Země hynula na všech stranách a sténala pod kru borským, vedeným janem Bzdin ou, a společně tostí bratrstev polem pracujících, která nehledala chtěli podniknouti útok na Plzeň. V tom bránilo, již pravdy, kterou ještě hájil Žižžk,a ale naopak že proti nim vydala se část posádky : Karlštejna bujnost a nevázanost, spojená s největším hrub a vojsko pražské, a proto Žižka vrátil se do vých. stvím vystupovala do popředí. Mluviti o míru stá Čech. Cestou přepadli jej Pražané u Kostelce n. L. valo se jím absurdním, když chut k práci a klid a pomohli mu pouze Hynek Boček a Viktorin 2 Po nému životu dávno již byla vyprchala. Spíše bylo
děbrad, že vyvázl. jej pronásledovali přes o_tgzkgu,\kdo__ na konsec,áaíž země budediktátorem. celá vysi Poděbrady, Kolín Pražané a K. oru, ždo šlo k bitvě o bay byl u Malešova, kde Pražané byli poraženi. Žižka hned Diktatura Táborských uvstupovala skutečně stále nato dobyl K. Ho ory, kterou zapálil, zmocnil se více a více do popředí a stávala se nesnesitelnou. Ale jak rozvášněné strany spojiti? ještě nepřišla Kouřimi, Čes. Brodu a Nymburka se znovu vhodná chvile, ještě bylo potřebí nových velkých do záp. Čech, kde ničil kraj jižněa pustil od Plzně. se proti němu postavila silná posice panská spo o___bětí a _krveprolltl, aby nastala p_rayá žízeň po jená s Plzeňskými. Před nimi se Žižka uchýlil m_í—ru žížen, kterou není možno odbýti žádnou vý k atci. Mezitím se chystalo k nově yálce, když m uvou, aleboje,s která sjest bezpodmínečná. král Zikmund hledal pornoc v říši a o__Prahy jednotlivé veděnepo celé zemi,Lí_čitíblíže est una vující. Vraždění, loupení a žhářstvi, které „banda prijdelZikmund Korybutovič, odhodlaný se lupičů a žhářů" prováděla (jak je nazval Aeneáš ád.y Tim rozbita b_yla dohoda mezi ujmouti pányp od jednou a Pražany, přejicimi Korybutoviči. 'iáboři Sylvíus), měla vyvrcholiti bídu země. Táboří znovu však'jemu valně nepřáli,a nepřátelství jejich kPraze podnikli cestu proti Praze, a znova v poslední trvalo dále. Žižk žlra zpleniv krajinu kolem atce chvíli nastalo usmíření, ale vynucené, které způ rozhodl se pro útok na Prahu a 10. září položil se sobilo zase na čas, že obě strany se ve válce spo v Libni. Úmysl jeho zvrátili umírněnní stoupenci jily („smlouvy vožické“). Vypraven nový vpádn isám Korybutovič. Pražské poselství k Žižkovi, Moravu, a vojska (byl tu i Zikmund Korybutovinč) vedené Rokycanou, který svou řečí Žižku dojal, pronikla k Brnu, pak k Mor. Budějovicům, zničila zvítězilo; rečŽižka sám v upřímnost míru nevěřil. klášter v Louce a vpadla do Rakous. Na zpáteční ro Pražany znamenalo to zříci se strany pood cestě mstili se Slezanům pleněním kraje. jednalo jednou a přikloniti se k Táborům. Společná jejich se znovu o zavedení ořádkuv zemi, protože vláda vojska pak na Mrtvol Přibyslav, kde při obléhání uznávánavyrovnati ani re [. říjnazamířila Žižka zemřel. u vůdce odvezli do Zíkríunda spektována,Korybut'o'vrčenebyla a tu ví ěli všichni potřebu.
:
Král. Hradce,husitská lečkkdepre běllapochován, nevíme. Spoiená vojska na Moravu, kde dobyla řadu hradů, na př. Boskovicf_tetovic a Mohelnice a zničila několik klášterů na př. v Třebíči. Spole ně s nimi plenlll venkov l někteři páni moravští. Konec roku 1424 věnován vyjednávání mezi stranou podjednou a podobojí. Jednáno v Kouřimi (úmluvy Zdické), pak v Prraze, aleepro četné novoty tábor ské a odpor táborských spojenců k žádanému vý sledku nedošlo. lechta zůstala bezradná, pře
cházelaod husitůmj
Zikmundovía zase na
opak, jak který douíal ve svůj prospěch. Na23. dubna M 425 svoolal král Zikmund pány podobojí do Brna. Zdá se, že mlčky s tím souhlasil l Zikmund Kory
Zikmundem vyslali poselstvík rakou
se skému Albrechtovi, aby jim byl prostředníkem.
A vyznělopovolití zase na“ rá7 _7_d_no, když an inové jednání y ochoten husitum ve věcech
nábožženských, odkazuje přiitom nato, ževtéto věci něňůž'ě' róžhodovati. Situace Kor butovíčova byla
bmaíšiaě
Táboří nech
i ani za
správce země, a když se sešel po trikráte svolaný sněm, nedošlo ke shodě. Proto podnikli novou vý pravu, tentokráte do ciziny: jedno vojsko pustilo se ke hranicím a vpa lo do avor. Druhé vojsko vypravllo se na sever do Litoměřická, které bylo velmi zpustošeno & tu také svedena byla bitva s Němci 16. června, kde padlo prý na 50.000 lidu.
husitské války
164
Odtud pustili seTáboří dále a oblehli Poděbrady, když se s jejich majitelem u Litoměřic nepohodlí. ato vpadli do říše. Nepřátlistvi mezi Pražany a Tábory se stále stupňoíalo, a když Kombutgvič nevěděl
s_iÉ'd'ýf'dai se do v jednávánispapežem.
Toho
využila městská ch tra a provedla v Praze pře vrat, vnaněmž byl Korřbutovič zajat a odvezen do zajetí Valdštein. i'm"'ztratiia šlechta podobojí svého spojence v Pražanech, když tu nabyla vrchu zase chátra. Přívrženci Korybutovičovi snažili se vymaniti jej ze zajetí a vyjednávali proto s kní žaty německými. Mezitím však chystala se 3.151 nová velika křižpyá výprava,„ která vešla do zá padních Čec a soustředila se pak u Tachova; 4. června 1427 byli však tu křižáci h'ůšífy'pora' ženi. Pouze pro Korybutoviče mělo to 'znam, že pod tlakem situace se dostat ze zajetí. a 29. pro since svoláno na hrad Žebrák shromáždění všech stran, aby podííklí hádán'l"“0_otaikách viry — arcít zase bezvýsledně. Proto _pustíla se vojska husitská znovu ri'á'"Moravu, jejiž východní část póplenila a vpadla do západního Slovenska a pak zpět zamířila do Slezska. Tu nastaly kruté boje, vyžadující si mnoho oběti lidských na obou stra nách. i-iusíté pronikli až ke Vratislavi, kterou vy pálili, a zatím Pražané se Siroiky vpadli přes Cheb do Němec, a konečně Prokop Holý učinil nový v pad do Rakous. Polovíce roku 1428 znamená v ak pro Pražany novou vážnou situací. Nastaiy nesvárý—mezi Starým a Novým
jejich přání na církevním koncilu. Došlokvýsiedku prvnímu, a konánynaí přípravyproti husitům. Tím byla povzbuzena strana podjednou, ípustila se do no vého bo'e. ProkopHoiy'vracel se zatím z Moravya do nutil P zeňské k novému příměří. To bylo v době, kdy mnozí sousedé němečtí rušili smluvený mír s husity. Polovina záři přinesla Zikmundovi těžké překvapení. Neochota německých knížat i tu zma řila jeho plány, a zdálo se, že bude nutno jednati s husity na církevním koncilu. Třetího března 331 dosedl na stolec papežský Egger! iV. Dbal urov nání sporu s Čechy. tom smyslu vyjednával s husity i Zikmund, pozvav si jejich zástupce,do Sheilu, Výsledek jednáni byl záporný. Již samy prípravy na sněmu před vysláním poselství ukazo valy, že není možno dojíti v ničem jednoty, a za jímavo jest,—ževystupují t_u_jižPražané jako žalobci proti táborské rutostí„_válečné. 28. června 1431 0 e Eusřié,'ve'deníjsouc Prokopem Holým, znovu
Plzeň. Sem třemiproudyspěchali i křižáci,a I4. srpna došlo u Domažlic k bitvě, v níž vojsko křižácké na hlavu poraženo. Ustup vojsk křižáckých byl tak rychlý, že mnoho ještě sám poškodil. Za jiné situ ace daio se mnoho ještě vykonati, zvláště když do ze mě proudily dalši oddíly pomocných vojsk, které po zprávě o ztracené bitvě vracel se zpět bez boje.
Tak _Fpustil odbojej Albrecht rakouský, který docili “některých úspěchů na Moravě. V Praze dojednáno, aby všichni, kdo pomáhali křižákům, ěstem; mimo byli potrestáni. Proto vypraven hned Prokop Holý
to v samotné Praze znovu sezmohll
stoupenci do Slezska a proti Albrechtovi rakouskému, při
Želivského, a kněží jedni kázali proti druhým. Koncem roku podnlknut nový vpád do Lužice. Vojska sirotčí pustošila Kladsko a Slezsko, Táboří plenili Moravu, a v Praze počátkem rcku 1429 vypukly bouře. Zdá se, že nastala pro Z„kmunda 'y'hodná situace, když Zikmund Korybutovič opustil echy. rozmrzen jejiclř'jě'dňáhfířňf'leiki'ái' .!ikmun byl'řá'z'án válkami tureckými & pr o mann—pri známě—jíž—nechuti německých knížat nic podnik noutí. Jedinou jeho oporou byl Oldřich z Rožmberka. Nastalo proto nové vyjednávání mezi Zikmundem a husity, leč vyjednávání bylo zdlouhavé, jelikož žádná__z_e__s.tran nechtěla v ničem ustoupili.
Táboři
aůiejichspojenci kladli nesmyslné podmínky, kterých Zikmund nemohl přijmouti & proto odkazoval _'e v tom na chystaný ,obegnýkqngjlaKoncem kv na 1429 koTán sněm v“Praze, aby uzavřelo se na dva roky příměří a vykonaly přípravy k vysláni po selství ke koncilu basi_|_ejsk_ému.i tu husité kladli
podminky, aby na koncilu byli přítomni zástupci církve východní, pod obojí příjímající. Zdálo se, že jedná se již pouze o otázk náboženské a že v ostatních věcean'á's't'ává'štříŽlívějši názor. V zemi však klid nenastal. Husité podnikali nové výpady do Slezska, loupili Lanšpersko, Loketsko i Žatecko atd., a na- druhé straně král Zikmund nemohl do stati žádoucí pomoci, i když mu byl nápomocen kardinál-legát. Zmatek znovu byl rozšířen, když propukly spory v Praze &nastaly boje mezi Starým a Novým Městem. Teprve v polovině září poda řilose Prokopovi Holému, že jakž takž spor urovnal a vydal se na novou velikou výpravu do Horní Lužice koncem září 1429. Po té následuje výprava koncem prosince do Saska a Míšně, a střídavý boj překročil i do roku 1430 a veliké a kruté boje s husity v Německu budily nový strach. Do Prahy vrátili se husité teprve koncem února 1430. Zpu stošeni Slezska, Lužice, Saska a Bavorska, vpády do Rakous a Uherska způsobily strach před husit skými vojsky po ceL' , opě a mohly miti dvojí výsledek: buď vzbuditi velikou křižáckou výpravu, aby husité byli zničení, anebo vymoci jim splnění
čemž vstoupili husité i do Uher. Při dobývání nésti asi ncil_10.pgírážky. ]na 143_Ob vydal konci Nitry ldosiajlokse husitům p";
ďč'Čě'člf list,-šfšřzval na účast v jednání basilej ském. Lispuvítán Byl v Praze s_jásptem, ale byla otázka, jak se k tomu zachovají Táboři. Svolán koncem roku sněm do Prahy, ale jeho provedení pro různé překážky protáhlo se až do počátku r. 1432. Sněm 'ednal o zemské bezpečnosti a zásadně se VýšlííL 211 „obeslání koncilu basilejskéh'o, ale de finifívm rozhodnuti odloženo, když byli —Táboří nepřítomni. prý sněm konán 10. února a nmjíti do,_Basileie,.když bude husitům zaručeno svobodné slyšení a bezpečnost. O tom mělo se po jeduati na předběžn ch schůzkách v Chebu. O zdár né skončení vyjedn vání staral se král Zikmund vše možně. 30. srpna na sněmu v Kut. Hoře dojednáno,
kdo na záruky koncil zastupovati husi% vnitř ale husité přes půjde všechny valně nevěřili. země drobné boje trvaly stále, takže nebylo tu ani od dechu, a zase chystala se nová v 'prava do Rakous proti Albrechtovi. 4. ledna ] 3 přišli zástupci husitů do Basileje a nastalo vyjednávání, které trvalo dosti dlouho. Doma čekali na výsledek jednání v Basileji, ale při tom chystalo se stále nové tažení proti domácím i sousedům. Když 8. května vrátili se delegáti koncilu do Prahy vystoupili proti nim Novoměští a snažili se vše zmařili. Svolán sněm, když vrátili se Táboři z uherské výpravy. a lcd nání trvalo několik dní. Hned se ukázalo, že Češi nejsguwtuzase jednotní a že Táboři snaží se stůj co stůj od'trhnouti se od církve. Měly se sepsatí čtyři artikuiy, jak se k nim husité nyní znaji, aby o mch—se na koncilu jednalo, ale hned po jejich
stilisaci propukl odpor proti nim, a jednání se pro táhlo až do 3. července. Husitům vice záleželo na dobytí Plzně,__i_rterá vzdorovala ještě jejich moci. Dn 15."'č“érvence oblehl jí Prokop Holý. Leč město se hájilo statečně. Vojska husitská však
ukázala tu již naprostou neukázněnost. Rozptyio vala se po dalekém kraji, který nemilosrdně pusto šila, celé vesnice bez příčiny zapalovala a oby
Husam — Husinec
165
Hiiegen E d u a r d, publicista, n. 1848ve Weissen jich vraždila. Bylo viděti, že jí_mna jednání u Neuss ssu, 1871 referendář, pro spolupra svatele koncilem pranic nazáleži, ba že ídohody ani bur covnictví při časopisech centra 2 pruské služby nepřejí. rozmanité aby překážky kladeny v jednání[ jine s koncilem, výsledek by úmyslně zmařen. justiční propuštěn, vstoupil do redakce „Kóln. As k,utečně čas kvapíl a jednání se protahovalo Volkszeitung“, 1875-1904šéfredaktor časop. „Důssel bez výsledku již do nového roku 1434. Zběsilost dorfer Volksblatt“, od 1909 první předseda spolku & místem i zvířeckost táborských rót— stávala se Cohrnik der Gegenwart“ čím dále tím nebezpečnější, takže způsobovala trap „Augustinuvaerein“ '1'883—35 LdudwlgWip 1912 v Diisseldort ru. n'cíihorsot' 1907, 2. vyd. 1903, nou situaci' 1Prokopovi Holému. Stav obležené Plzně z. Huscheena jakub, n. 1852v Pickliessemu v Po stával se horším, když docházely potraviny, a tu roz hodlse koncil, že pomůže sám obležené Plzni. Oby rýns nsku, řed. ustavu hluchoněmých v Trevíru, sp. vatelé západních a jihozápadních ech, nemohouce „Materialien 1. den Unterricht in der Umgan s snésti krutost husitských vojsk, byll namnoze nu SprachelnTauDstummenanstf' 1883;„Bilderzum e brauch beim Cieschichtsunterrichtf. ..Taubst-Anst.“ ceni postaviti se jíhmotevřeně na odpor, to 1 učinil na př. Menhart z Hradce. Proto jako konocem ..vy 894; Reallenbuch f. Taubstummen anstalten“ 1894; „Das kath. Kirchenjahr“ 1899; března dohodla se šlechta ] podobojí na společné obraně zémsk!odjednou bezpečnosti, a také „Die tágl. Gebete derKsatholikenu. kath. Lehrstiicke, císař'Z'ikr'ňundvyjednával. Poznal nepěknou situací in ausgefiihrten Lektionen erklártf. Schule u. Haus“ 1; G„ebetbc . Taubstumme“ 1903, v zemi, kterouž vyjednávání s koncilem bylo mařeno. Nastal rozhodný okamžik, když řádění kruté sol 2. vyd. kath. "1909;Volk“ „Kcath.Evangellieníu. Erbauungsbuch f. das 1909, :. datesky nebylójiž možno détleSnášeti,neměla-li země tna lúpíčstvoí toáborských okonečně staroluteránů HuschkeeFilllg Edu'žard gnlěm.právník, hlava v rusku, n. 1801vMiíndenu, stud. kvykrváceti bitvě u _úplně. nkde 31.skonč'e'no' rot. Tim v aa"ještě nebyla válka zcela ukončena; ještě dále, v menším již — rozsahu, abo_j__etrvaly aklid ammíralestále vzrůstala. ře
hlédneme-lnia výsledekšsuphusitskř'ích válek, nutno si přiznali. že krom u n o e_nských,kterých
.práva Gotlnkách,1822 t 1824 ro.fvprávv Roztokác soukr. docent ve Vratislavi, kdež stal se 1v84lředitelem ovrchního círk. kolegia
staroluteránů; sp.. Uber den zur Zeit der Geburt jesu Christi otum einesgehaltenen uristen“,Census“, Norim Vrat. 1840;„Theols. ort íiber die Ehesbcheidung“, Lipskos
ziskaliásv áhuÍtéždla gon a em'šííěřnubasilejském, směruzahanoujicl.byl Soci lní po lehrt Gottes stavem selského lidu bylo zhoršeno, země zničená dlouho se nemohla vzpamatovala, a obchod, který
1860; „Die streitiŘe n Lehren von der Kirche, dem Kirchenamt, dem 3irchenregiment u. der Kirchen dříve u nás čilg,ítávati, ustal. Nejžalostnějši Vratislavi. usi (Chůšaj, Xoužoasluje :. veVulgatěveotec Baanův, tolou byl bylo by tak vypo kolik ztratili kapl jsme regerung'gt186 umělecko--historickém, kolik drahých ustanovil županem v Aseru a Balotu (3. Král. 41Šalomoun V.hebr originálu čteme skvostů zničeno, kolik nenahraditelných památek kterého utraceno.— Literatura: Starší liter turu viz _Chúšaj.je to pravděpodobně tatáž osoba, kterou u Palackého Dějiny národa českého v echácha jmenuje sv. jeronym
(2. Král. 15, 32) Chusa_j__kV1z
na Moravě a vVlz _TožikovýchDějinách (dílu IV.). Z novějších ižkův Sbborník, V.Prahy Novotného M. :HHusimaŽChúším),_ jméno rodové osobní. ]. Hus a hlavně Pekařúv Žižka aj ho doba, díl H.('A L), synové Danovi. Gen. 46,a23). jméno— l..—lV V t mto díle jest sebrání veškeré látky nej samo je velice pochybné, protože Num. 26, 42 je úplnější. etné doplňky přináší A.::g Neumann psáno Šůchám((apsi), jehov významu neznáme. ve spisu Nové prameny k dějiná rn husitství na _N (Zwoív, 'Qamév), z 8). manželek Benja Saharaima (1. jedana 8, Byla matkou Moravě". ó jednotlivých otázkách v. ročníky ČČH. minovce Abitoba a Elfaala (1. Far. as, 811)1;později mu umže
Husam (Chušám,Gen. 'Aaóp), třetí ZBkrálů edomských, propuštěna. Vulgata 11)Mehusim. ponechala při předložku Me ž1.Par.8 ;) proto čte které vypočítává (36,34)B lnástupcem jo jméně ar. gabovým a pocházel z krajiny eméansk. Sr. Husina (Guszona), fara v diec. Rožnavské,
Husat'an (ha-Chušáthí), jméno obyvatel, pochá v arcidiakonátu Noyohradske'm, existovala již 1397, po zániku znovu zřízena 1774, kostel Navštívení P. zejících z města Husati. Ve2vojsku Davidově sloužil Marie vystavěn 1833; data stat. (1926): 1100katol., odtud jakýsi Sobochayv 2.Krá1 psáno . e v. . ma . pravděpodobně chybn Mobon nnaj. 23, LXX27jejepřeklá Husička t. František, n. 1864v Hunčovicích, dala velice různě & ještě četnější varianty nachá zíme v rukopise Alexandlrijske'm a Sinajském. Ve vysv. 1887, far. v Černotíně, nyní ve Frýdlantu, šulgařě bývá přeplsovano Husatlthes nebo uveřejnvilkázání v časop. „Kazatelna“ VII. (1908 9) M.de 507alll.l(909-0),ll —2.1c,gná n.1880 Husati sluje ve Vulgatě město, odkud pocházel v Těšeticích na Mor., vysv. 1905,prefekt bisk. stud. konviktu v Mladé Boleslavi, přel. spis, jejž naapsal Davidův hrdina _Sobochaj (2ž.Král. 21, 18). Ojeho poloze nevime nic. Možná, že je totožné s Hosou, Pietro Orsí: „Moderní Italie. Dějiny posledních které dle 1. Par. 4, 4 zatožil jak 'sl Ezer. 150 let až do konce devatenáctého 1905.— an viz Facilisstoletí“, v Pro Husenbeth Frid. Kareln. v rlstolu 1796,gen. stějově vikář Tomáše Walshe (v. t.); po znovuzřízení Huslna. fara v dlec. Rožnavské, 896 klatol.7;obyv. hierarchie v Anglii stal se kap. proboštem a gen. maďars vikářem biskupa Nordhamptonského; z 2; s.:p Husinec. fara v diec. budělovické, ve vlk. pra „Defence of the Creed and Díscípline of the Catholic chatickém; kostc v H-ci připomíná se po prvé Church“, Londýn 1826 (do 11ě.mč přel. Klee. Augš |359, jakožto filiální ke Vlactovu Březí, od 1404 purk 1827); „.St Cyprián vindicat ed“. Norwich fil. k Lažišti; 1715 lokalie, 1'145 fara; kostel Po 1839; „Emblems of Saints“, Londýn 1 výšení sv. Kříže; patro np.Ne Schwarzenberk;
„The Chain of Father t. 1855; obstaral také databezstat. z(1930): 125 čsl.,v 29 čes. br.., vydání překladu Písma5 svatého bratří Haydocků 40 o.byv1263llkatonl., čes. Viz literaturu Podlahové (víz IV., 725). „Blblizografnií“ str. 1303—1304, č. 1749—175.9
166
husitské doby mučedníci — Hust
ristické (otisk z Hlídky, Brno 1918). Vavřinec doby mučednicl viz za článkem „Hus“ zeBřz av:é hKronika husitská (Vyd. Goll ve FRB. hulsítské války viz str. sv. V. Pra aN1893). ll..l)N euamnn,Novák, ČeskéVíra sektyTáborů ve stol.(SHK, XIV. usitstvív esvětle pravdy, periodickáyváo (čtyřilkrágoír aXV. (Olomouc 1920). Holín/ra, Sektářstvi v Če do roka) Liga vycházejícísbírka brožurDde Tisková v Praze; redakto orD r..Rud Horský, chách před revolucí husitskou. (čSbozrníkfilosof. od 1907 spolu s Vlast. Hálkem od 1911 Hálek sám. fakulty v Bratislavě, ročník V1.č.52 (3). Brati N.m ůska 1. jan, n. th. Brodě, katol. kněz, far. slava 929. Husmann Josef, n. 1864 v Bardenbergu far. t., kanovník Brněnský, 1487 přel. Aeneáše Sylvia & čest. kan ; sp „Andacht zu Ěhren Kroniku českou,irkp. někdy Jireček, Kristiny Švédské, nyní des hl. EinsiedlersácAntonius" ve Vatikáně. 7. 1.114; Ruk.1,282. , 2. vyd. 1917; „Ehret — 2. (Hosukla) Martín, též Martinek či die Toten“ (spolu s Jiřím Hiit'tenem) 1916; „Die síeben hl. Quellen Die Sakramente der Kirche in Loquis. husitských chiliastů zvaný& pro svůj vtip iPředák andělem. Pochálze : Moravy jsa Bildern dargesielit fůr die kath. Jugend“ (spolu mž ducha hloubavého, došel k jiným, ještě radikál s tým Husowlcgzykviz Hussovíanus. nějším názorům nežli Táboři sami. Názor ory tybjly: Husovice, fara v diec. Brněnské; zřiz. 1911; pikardství t. j. naprosté popírání transsubstancrace kostel Srdce Páně, patron liberae collationis, se všemi praktickými důsledky ztoho plynoucími: zneuctivání sv. hostie, ničení monstrancí, kalichů duchovní správu vykonávají členové kongregace i lituri rekých knih, zamítáním adorace Nejsv. Svá-. Božského Salvátora; data stat. (1930): 9897 katol., tosti. romě toho k,ázal že všichni věřící mají ev., ] čs., 55 ísr., 11 akatoí., 674 bez vyzn.; moc konsekrovati, a že v každém pokrmu a nápoji ob v. čes. uspeka Frant. Seraf. generál a velmistr je pravé tělo a krev Kristova přítomna. Z panthei stického nazírání o spoluúčasti člověka na božství ryt. řádu křižovníků sčerv. hv., n. 1817vPr o,tivíně mn. ve Vídni a v Budějovicích, filosofii se vyvinul bludný názor 0 svatosti člověka v té stud. míře, že vůbec nemohl hřešiti, což vedlo k zamí v Praze, vstoupil do ř. křiž., stud. theol. t., vysv. tání svátosti vůbec a křtu zvláště. Kttomu přikro 1,843 kaplan v Lokti, Tachově, 10 lethariových čovaly ještě chiliastické názory 0nastávající pomstě Varech, 1869 far. ve Erantiškových Lázních, 1882 boží. Kolébka bludů těchto byla v Ústí nad Lužnicí, gen. a velmistr; horlivě zveleboval chrámy svého kde již od r. 1415 konaly se schůzky u tkalce Pytla řádu; :. 1891 v Praze. Viz nekrolog v časop. „Blahověst“ 1891, 319; podob. jeho maloval az ciziny pekaře_příchodemt. Johy. Domácimu hnuti dostalo zv. Pikartů (1418)ddse posily Pr.ahy Ženizššek, (1905),25 5. viz reprod. v časop. „iDlo“ lll. Byli to francouzští sektáři vypuzeni inkvisicí ko F. Hussarek (von Heinlein) Ma 1865 nanou v té době v sev. Francií vévodou burgundským Filipem Dobrým. Dle jejich původu — Pikardie — v Bratislavě, něm.-rak. právník a politik" křest. dostalo se novému směru jména píkardství. Hnutí katol., prof. círk. práva na univ. ve Vídni, 1911 až pražské i táborské se potom spojilo. Táborské 17 rak. ministr vyučováni afin., 1918 min. předseda;
husitské I'.
mělovedle H-y ještěvvčele knězePetrmniše
Gn
p. „Die bedingte Eheschliessung“189,„Díe a Zikmunda z Řepan. V Praze stýkali se s krčmářem elig. Erziehung der Kind 9,5 „Grundrissndes Václavem na St. Městě. Hnutí bylo hned od svého :_ttaatskirchenrechts“ 1897,32. vyd. 1907; „Osterreich vystou ení na veřejnost starostlivě—sTě'dovánozá ::.taatskirchenrecht“ v.yd 1908. recht sru c_i_ __Ěusítškéorthodoxie.
Pravděpodobně
to být
M. ří,bram kteř'ý již po velikonocích 1419Vnap sal traktát—„"Alloccurrendum homíni insano", npmž potíral H-ovu nauku. Kd ž Pikarti počínali půsnobiti
che Fragen ósterr.al Altkatholiken“ 1903č((j-podle ohoto spisu der zpracova dr. Karel Kašpar lánek Manželství starokatoliků“ v KD. 1904); „Die
Ílšrhanltšlung des Konkordats vom 18. August svým vystupováním na áboře tamním radikán Hussarzewski Tomáš, kněz, člen kongregace předákům ěnesnáze, využili tito vítězstvíproti na misionářů ve Vilně, prof. všeob. dějinnna univ. t; ižkově k vážné upevněnísvých posic zakročenim 2. 1803; sp. m. j. „TraktatoPiŠmte sw.“; „Lectlo lobrátll se Bisskupeca Jakoubka aH-ovi. Příbrama se žádo opomocM.a jičín radu naproti šíření líteralis Psalmorum cx variis versionibus et pra se píkartstvi (28. ůns.t1421) jakoubek již dříve (asi cipue ex textu Hebraeo“, Vilno 1810; přel. také po bitvě na Vítkově) napsal proti Pikartům traktát Condillacovu „Logiku“a „jesus Christus, Dominus et Salvatorf'. Tento spis Husník, vnuk Řehoře Osvětitele, patriarcha byl tehdy ]akoubkem vydán asi k vůli žádané infor Arménců v době krále Tirana, svého švakra; maci a kromě toho ještě 2. b-rezna se v rze horlivě činný; kol. 344 podlehl pohanské straně, všude kázalo proti Pikartům. lvystěhoval kterouž Tiran podporoval. se H. se stoupenci do Přibe benic,Mezitím & 29.1dn1421 Hussonius [. Daniel z Pacova, kně7.katolický, zajal „Oldřich Vavák z Hradce _H-u snad&v do rozum Dl se samým .psal z vězení k tá sp. dvanácté historií o sv. pannách Bohu odc aných, borským, aby ho nejprve vyslech;i, nežli ho potrestají. kterýžto spis 1630 vydán od Daniele Soln ckého. 1 propustil ho p. Vavák, načež that-„šel. na Tábor, Srvn. jungmann, Hist ., 1255; jíreček,1tuk.l., Vlaácav z Pacova, kněz podoboí, vycl. kde donucen k odvoláni. Když přes učiněné sliby 283— „Zpráva2o večeří Páně“, Pr. 1598 (index bor. libr. chtčLmLčh—n'čítí" na lMhoravu, ho p. Booře ek proh. 10.5) _ 7. Miletínka a \ydal ho knězi zadržel Ambrožovi v Hradci
Králové. Konrádem Odtucl dopraven do který Roudnice, kde lvy slýchán z Vechty, ho předal
pokyn Žižkův Pražanům. Ti jakožto zatvlrzeiého kacrře zmučiii H—u konečnš_up_álili,_dn srpna
Hussovlanusn.HusowczykMi íkuláš, básník polsko-latinský stol., nějaký p_řítel biskupa Plockého Erasma, s nimž16.pobyl čas v Římě; n
:
1421. Před tím vyznal, že jest ještě 12 kněží držících
smrtelném loži napsal:
und Untersuchungen atd. sv. 11.(Praha 1882). Toa mek, Dějiny válek husitských (Praha 1898). Palacký, Dějiny sv. 111.Sedlák, Táborské traktáty eucha
morum poetarum Poloniae latinorum“ 1V., Krakov
se jeho na uk.
Li er a:tura
o
„De vita et glestls Divi
uellen gaycinthi, heroicum“, Krakov 1525 jin o básně poěma („Carmina") vyd. v „Corpus antiquissl— ..
94.
Hust, fara v diec. mukačevské, 4460 katol. rusín.
Huste — Hutchison
167
Huste, fara v diec. Satumarské, v části ležící naň největší vliv, šířil novokřtěnství v Bavorsu,k Francích, Švábsku a Rakousích, hlásal také chilias na území čsl. státu, 1300 máa.d mus ,proti jeho výstřednostem vystoupil 1526v Miku 3 Hustopeče 1. nad Bečvouu, farasvedi|.ec Olo téhož vézebyliH. v Augšpurku uvězněn; Hu rokuat;ve1527 vv dekan. 1683;Baikllouela „Povýšení říže“;Kelčském, paaztronka 28.1 Gisella dědicové; :. vě
Hut Korkusova (Knorkushiitten), fara v diec.
data stat. (1930): 2332 katol., 20 akatol. (z—nich čsl.), 4 bez vyzn.; obyv. 2. Bud., ve vik. Vimperském, 178810kalie, 1858 fara; kostel Nalezení sv. Kříže, patron: Matice nábož.; rna, fara kostel vs diec. v(Auspitzz) dekanátu hustopečském; sv.brněnské, Václava (presbytář jeho vystavěn v letech 1512—17); fara 369 kaatol., obyv. něm. !. etvianskva, fara v diec. Báňsko 132— d patronátem panenského kláštera katol.s33le katol. — 2.slov. Muranská, v diec. Rožnavské, — 3. Smfarla l ve Starém mě; v letech 1756—1866 byla tu bystřické,4258 residence piaristská; data stat. (1930): 3197 katol., nická, v díec.fara Rožnavské, 1016 katol. něm. 4. Vigfalra la ašská, v diec. Báňskobystřické, 131 ev., 1 čs., i.,sr 4 bez vyzn., obyv. čee.s — l něm zřiz. 1800, kostel zasv. sv. Martinu; patron: Matice húsvét, tak nazývají Maďaři velikonoce, protože nábož.; data stat. (1928): 2058 katol., 619 augšp., dovoleno jest zase poživatl masa (= hús). Nilles, 2 helv.: obyv. slov Kalend. H 1886, vysv. 1910, nkaplan ve u rent., Mělníka,n. potom V D0|.S uveř.: Hu usz B:: učitel v Mylhúsách vElsasku, 11.1847; Mšené
erste l“Religionsunterricht kathol. „Fórlstrsovy m šlenky o individualismuv & autoritě“ lsgnder„Der von 6—9jahr 4; „aDserstefiir Religions
rachovským) v časop. „Meditace“ buch fiir kath. Kinder“ 1894; „BibL lGeschichten ŘďlH(iglsíni-'nv(Kaltenbach), expositurav diec. fiir die Mittelstufe“ 1895, 20. vš;_:).1902;d „lBibL Geschichten [i.ir díle l,.804 Oberstute" 1 7, Buděj..ngNfoařee Nový Svět, Neeugggáu),l zřízená 1904, Huszárl . Cyril, členřádumilosrdných kapleth ejsv. dSrdce Ježíšova, kl.,ato obyv něm. am 8. J., kanonista, n. 1696vvOrbe,. bratří, mad'. básník a filosof; sp. několik dramat; kritisoval různé soustavy filosofické („A filosofiai vstoupil ldoAřádu 1714,1726—36 prof. círk. práva rendszerek méltása“), uvažoval o poměruuBoha Hveidelberku, 1744—7a 1761—4provinciál, :. kol. kessvětu („Az lsten és Világ kózótti viszonyról“) 1776 v Mannheimu, sp.: scanonicum ad libros a j.; utvořil svůj filosofický systém, jejž nazval „konkretizmus"; 2.,Kare1 maď. politik, 5 Decreltalium“,Augšpurk 731, 2. vyd. 1732v 5 sv. 1742 ve Vircpurku, nlí769biblio n. 1882 v Nussdorfu (v Horn. R.ak), zprvu učitel, tekář akademie1ngolstadtské,kanovv od 1902red. a ozději gen. sekretář katol. lidového chové, :. 18i3 ,sp.: „Versucheiner Kirchen eschichte „Von spolku pro aďarsko, organisoval křesťansko des 18. jaarhh. 2 sv., Mnichov11:07a; sociální spolky, od 1910 člen sněmovn, 1919 Bildung desPriesters“, t. 177, 1784: Vircpurk 1798 HůtterhrJulius, maiíř,n. 1881vŠtuttartě, stud. ministr kultu, 1919—20min. president, 192 místo předseda Nár. shromáždění; napsal různé politické v Mnichově; učiteli byli Hackl at ófftz; díla: vy tvořil temperam mentníjehoveekloř sá, svérázná asociálně-politické studie. Husszno Andrej, polský kněz, n. 1892 v Golo „Rekvlem"I (pohřeb mnicha, 1 14); „Pietá“ (1916). Hntcheson (vyslov: hóčizn)F rancis, skotsk' niowách jakožto jediný syn zámožného hospodáře, stud. v Pinczowě a Kielcich; po vysvěcení na kněze morální filosof, n. 1694 v severním lrsku, 172 1916 studoval dále v Krakově; načež stal se fa profesoretikvalasgowě, :. 1747;morální empirik rářem v Mstyczowě v diecési kieleckej; 1917 vydal ve sm m,ěru jež naznačili Locke a Shaftesbury; etiku v Krakově knížku „Syn cziowieczy“ psanou v duchu pokládá za nauku přirozenou, nezávislou na sou protestantského hyperindividuaiismu a modernismu; stavách náboženských; co jest dobré či co jest zlé, spis ten byl od biskupa jeho Losiáske'ho zavržen )raví nám mravní smysl (moral sense) přirozený a autor jeho sesazen. Ale H.sse nepodrobil a pro bud, jenž z dobra (= blahovůle) pociťuje příjem iost, ze zla (= sobectví) nepřijemnost, rovněž tak paguje ,polsko--katolickou církev národní“ . Hušek Karel ., n. vNá bzi u Žel. Brodu, jako smysl estetick krásnem bývá váben, šerednem v;án sp.: nquiry into the Original of our tu.d ymn. v jičíně, 11103.v Praze a ve Vídni, >dpuzov theol. v Litoměřicích. vysv. 1821, kapl. vSemilech deas of Beautyinstitutio“, and Virtue, Londýnl1725 s0phiaemora1is Glasgow 1745;„AŠšPhilo stem a1833f ve nysokém,c u Václ. r. v Mn 1826 u, vychovatel v eVsi, 1849Veitha, duch. of Moral?hilos_ophy“, Glasgow-Londýn 1755 vydal správce v trestnici Svatováclavské v Praze, 1852 po jeho smrti eh Hutchinson (v slov: hečinsn) john, n. 1674 far. v Starém Kolíně, __l_85_8 vikář, 1861 os. děkan, časop. „Blaho v Spermithorne ( orkshire), správce vévody Somer setského, odůvodňovai ze SZ symbolickýmvýkladem 44-47. U příležitosstti jeho kněžs 'ch druho tin 1871 (srvn. „vBlahoě přírodovědeckétheorie („Moses' s Principia 11. 1727) a odporoval tak m. j. iNewtonově gravi 1871, 536) proslovildlos.l Ehrenberger řeč uveřetj tační theorii; m1nil, že v živlech: ohni, světlu, něnou v „Bihaověstu 1531, a znovu otištěnou vzduchu jest naznačena Trojice. jeho biblický sym v „Posv. kazatelně“ 1872,3 Huštěnovice, fara vdiec. olom., v dekan. uhersko bolismus nalezl četné stoupence, kteří utvořili zvlášt („Hut hradištském, zřízena 1915 oddělením od Uh. Hra ní náboženskoustranu Hutchinsonců dišté; kostel sv Anny; beneficiumiiberaecollationis; chinsonians“. :. 73 data stat. (1930): 1008 katol., 6 akat., [ bez vyzn. eHutchison mú'-ču Vilém Ant. Congr.,pohrdnuv Orat., 11.1822 ob v. české. všemi ut Han novokřtněec, n. neznámého roku osobními prospěchy, přestoupil 1845k víře katolické v Hainu (Franky), jakožto kolportér letáků seznámil a vstoupil do kongregace Oratoriánů; podniknuv se s novokřtěnstvím, odepřel dáti dítko své po cestu do Palestiny podnikal k povzbuzení Pia IX. křtíti, 1byl proto z vlasti své vypovězen. Nestálý bedlivá studia 0 sv. domku Nazaretském; :. však dříve, nežli dílo svoje vydatl mohl, 12. čcer 1863; k Denckovi ovn' život jej od brzyněhož do Norimberka k (vizipřivedl l., 456,) se dal 1526 spis jeho vyšel pod názvem „Loretto and Nazareth, pokřtiti, brzy k Tomáši Miinzerovi (v. t.), jenž měl two Lectures containing the result of personal investi
168
Hutin — von Hutten
gatíon of the two sanctuaires“, Londýn 1863(vě soiemnizavizto. Caspar Montis Sion Abbas.“ 1755, 2“(s .Gabriel perokresbamí); „Lob překladu,Řezuol 1864);v díle tom snaží se dokázati jubilaeum Ehr- u. Sitter.-Reden tiber alle Festtage des ganzen ret toetožnost sv. domku Loretského s domkem Naza christlichen jahres." 1765 20; „Wahre Abbíídung voIIkommentIichen redigers. Mit einem ln Hutlnn(vysiiytén) malíř,sochařa ryjec eines halt aller Biicher der gótll. Schriítf' b. r., 89. Hka. franc 171 vaPCharles, říži; obdržev r. 1736římské ema nn an Ado f, n. 1863 v Langscheidu stipendium, cestoval do ltaIIe a v Římě let v lastice se zdokonaloval; 1748 prof. akadseemie ve Vestfálsku, ar. vBiirenu; sp.„ Der hI. Patrokíus“ v Drfžd'anech, 1764 ředitelt.: provedl obraz „Ukři Weč ottesl“ des Herrn" 1894,111934; 6.v d. e,da.s den Lamm 1894,2. žování“ pro katolický dvorní kostel Dráždanský; 1892;; „„Blereilet „Das h1.Sakrament der Fírmung" 1895,2 vyd. 1896 zhotovil také několik rytin eznázorňujících výjevy Kathol. deutsche Dichter des 19. jahrzh.' binIické; z. 1776 v Drážd' %. vyd. 1911; „Evangelíenkiange“ 1900; .1 189$Ž 2. Hutisk o, fara diec. aolom., v dek.vvalašsko v o n Hutten, starý francký rod rytířskýz,z zněhož mezíříčském, 1735v IokaIie, jež 1843 na na .—
m.j. pocházeli:1. František
Krištof
n. 1673
fa a;ru kosttel sv.30j)osefa;patron: náboženská; ve Vircpurku, 1724 data stat.(l30 .3330 katol.,Matice 89 akatol. (z nich v Stolzenbergu, dómsý kníže-biskupt.,podporova1hortiv'ě život náboženský 14H čsl.), 28: Křivoklátu bez)vvyzn oybv.čes Huteký Matěj, kreslíř a miniatu a vědecký; sbíral drahocenné rukopisyaaj.; z. 1729 rista český, n. 1546 na statcích Křivoklátských, ve ve Vircpurku.— 2. František Krištof, svob. svém uměleckém vzděláni podporován knížetem pán,n n. stavbu 170611743 biskup Špýrský, kardinál, započal zničeného Šp'rrského1761 dómu, o Ferdinandem Tyrolským za nimiž odeše r 1563 & dooFilipinou ,TyroIska Welserovnou, kde umění poroval obecné školství a vzdělání duchovenstva, svému se vyučil, dvorní malíř arcikn. Ferdinanda, zřídil řřaduobecně prospěšných ústavů, :. 1770.— 3. Mon. 3 v Kónígshofenu,1536dómský 15 568 usadí 1se v Praze, 1572 přijat do cechu; 1 omaloval nástěnné malby ve svatováclavské kapli probošt Vircpurský, 1539 biskup Eichstáttský, kon a exemplář provedený na pergameně věnoval arci. sekrován 1542, podporoval katolické učence (Ecka, knížeti Ferdinandovi (nyní v býv. dvorních sbír Cochíaa, K. Leiba), předsedal 1546 náboženské kách Vídeňských pod sign. 5263, tyto kopie Hut disputaci v Řezně, konaI 1548 synn;-odu :. 1552 ského reprodukovány jsou v díle Podlaha-Hilbert, v Eichsláttu. — 4. 01 dřich (Ulrich) humanista, „Metropolitní chrám Páně sv. Vita v Praze“ , 1488 na hradě Steckelbergu u Fuldy; byv proti své vůli určeen duchovnímu stavu, prchl ĚŽM 235 35)1;zá kol 1596—1600. — Srvn. Mlkovec v č. zkl. Fuldského, rodiče jeho proto naň zanevřeli, Hut'tary53josef, malíř, n. v Kundraticích u Su izvedl potulný život, navštívil university v Erfurtě, nO., Gre ifswa'ídě, uchýlil se šice (podle dra. Tomana v „Slovníku čsl. výtvar Kolíně, Frankfurt n. ných umělců" n. v Česk mDubě), :. I 90 před pronásledováním svého věřitele do Roztok ; v Praze, žák pražské malířskékaknLdemie, pobyl za potom navštívil Vitemberk, načež přes Čechy a Mo účelem dalšího vzdělání v Paříži; pro děkanský ravu, kdež v Olomouci jej humanista kanovník kostel v Táboře namaloval 1861 dva oltářní ob Augustin laskavě přijal, a biskup Stanislav Thurzo razy: „Mater dolorosa pod křížem“ a „Sv. joseef štědře obdaroval, odebra Ise do Vídně, 1512pobyl s v Pavli, sloužil jako lam:knecht ve vojsku Maxi ll-líittelm“ (Hiti) Zikmund Ignác 0. Prae miliána 1. Vrátiv se 1514 comů, vystoupil pěti ohni protonotář apošt., n.25 prosince 1713 v Děčíně, vými řečmi a dialogem „>halarismus' proti vévo 1733 vstoupil do kláštera na Strahově, vysv. 1743, dovi Virtemberskému Old ichoví, jenž usmrtil jeho pak 7 let kazat. na Strahově a téměř 9 let v ko blízkého příbuzného Hanu ie H-a. Tím, jakož i sli— leji sv. Norberta ta; z. v Milevsku 31. břez.1.767 — bem, že dokončí stu ia pr vnit—ká,dosáhl odpuštění Sp.: „EIogium vitae et mortis. .Thaddael Schwei svého otce, načež oc ebra se opětně do Italie, zú er_,SS. Th. Dr.“ Pragae 1743, 2".' ., „Praemonstratus častnil se horlivě Feuchlinova sporu s theology v Kolíně 11.R, jakož i publikace „Epistolae obscu
ucis aeternae candor In fuIÉoreCrystalli. .:seuin 1ntemeratus.Conceptus elparae V. Mariae
rorumCrotus virorum“ (v. 111.místo 15), rávastu kteroužtuvdoaIH vydali přítel Ecclesia. . Hibernorum. . celebratus a. 1746“ jeho Rubianus; ra ději řecké saliriky, pozoroval za pob tu svého (t. ZO.)e„Diva Sepekovíensís, sive de origine, anti v ím mě 1515 život při pap. kurii; vyda spis \'a gulta . MariaeeMagnae Msatris in Sepekov in vřlnce Vaky„ De donatione Constantini'ť Byv do0 ohemia parenesis“ (t. 1746, 8".); vyd. anonym.; poručen Peutingerem byl v Augšpurku 1517 od cí „Fortis in.Inbelío jesus S. Nave. Tohomas de saře Maximiliána korunován na básníka. Požival Basilica Aegidii Abbatls Vetero Pragae..dec1aratus .nnA 749 No onísMartii" přízně kurfirsta Albrechta arcib. Mohučskkéo,h jennž (t. 1749, 2 ); „Uraculum SpínritusSancti in duplici jej do služeb svých přijal a r. 1518 do Paříže poslal po návratu s sebou vzal na sněm Augšpurský, Spiritu, seu magnius Czechiae Eliseus panegyrico D. Ioannes akdež Nepomucenus ... a ahumili H. Cajetana (v. 11.,647) tuupil („ínspicientes“ propositus" (t. 1749, 2".); „Lob-Rede Unter dem 1521) a proti ímu bouřil („Febris“ ; „a—N Titul: Der in dem grossen Thierkreysz des Běhei díscus sive Trias Romana “ 15.20) Od té dooby byl mischen Horizonts unter denen zwóíf. .Heilígen H. literárním průkopníkem Lutherovým, vůdcem revolucionářského německého mladohumanismu. Bbhmíschen Landes-Patroo.nen .leuchtende Ster nen-reicheWasser-Mann. Das ist D.er. .BIut—Zeug 1519 zúčastnil se války švábského svazu proti joannes von Nepomuk, .aís dessen jiihrliche Ge Oldřichu Virtemberskému; potom podnikl cestu ke dáchtnusz Eine Hochl. k. Bóheimische Hof Karlu V. do Brusselu, byl však odtud papežským zatýkačem vypuzen, i uchýlil se na hrad bern CantzIeP .Zu Wienn ínuder. Kays. 16.May. Hof—Kirchen burg k Frant. Sickingenskému, odkudž do nového Der eren Áugustinerní.j.1754den begangen hatte“ (1.1 2-); „Solis iustitiae Pa hnutí Buiíicída mocněa“,zasahoval n(„Dialogí 0novi“, „Bulla reíion. .seu Divus 7Pčat ritius eo-Pragae in sive ,Prae neas“) „Deutsches Basilica. . Hibernorum panegyrice celebratus“ Gespráchbůchlein“ vybízel sk boji protihledal kně t. 1755, 20. . — kp. . irmamentum in summis žím knížatům. l__(I5e20) hubě Sickingenově montlum luminosum.. .posteaquam sacrae profess. H. marně útočištěPv Basileji u Erasma, jenž jej
169
Hůtien — Huxley
však zahrnul potupami(„Expostulatio cum Erasmo“), 1260 „Collegium theologicum“, t. 1610 a 1618; načež nalezl na krátký časspřistřeši u augustiniánů Concordiae explanatio“, t.a1608,l v Mulhúzech v Elsasku a posléze útulek u Zwing-a „Libri 611;Christ. „Concordia concors“, t. č., proti
liho v Curychu, jenž jej,n asmrt neehomocné,do
poručil nejprve opatu kláštera Piáferského, potom mnichu Hansu Schneggovi na ostrově Uterau, kdež H., 35 let stár 27. srpna 1523zemřel Jsa od 20. roku svého věku pohlavně nemocen, trápil se nená visti a nezkroceny'm pudem po svobodě. Pro Lu thera získal svými jemnými a_vtipnými latinskými
Hospilnianovi V.46),bylohlavní jeho jest ldilo,„Compu-_ e'hož po 17 a 18.(v. století užíváno, dium locorum theologícorum ex Scriptura S. et libro Concordiae collectum“, t. 1610 a č. Z. 1616 ve Vitemberku.
Hůttlg Markéta,
spisovatelka v Dússeldorfu,
n. 1874v Lówenbergu (Slezsko) , s Durch Erden satirami vzdělanstvo a svýmněmeckými spisy lid. kámpte zu Himmelshbhen“ „Gleihnachtsrosen“ 9124 „Gefáhrdete ]ugend“192025 Nejlepší jeho spisů oblstaral Huttich Jan ze Strinzu vgNasavsku, art. a fil. 5918-;69vydání životopis jeho napsa alD Fr.Bócking, Strauss, 52 sv., sv., vikář kathedrálního chrámu Mohučského, kert 1860,16.vyd. 1895; se stanoviska katolického Dec otom kanovník ve Ema urku, :. 1544, „C01 Híi'žten jiří (pseud. G. Heimwahl), n. 1870 ve lectanea antiquitatum in urbe at uea ro mogun Walheimu u Cách, dr. th., děkan nve WanlouDůs— tino repertarum' (staré nápisy), Mohu 1520,1528; „Novus orbis regionum et insularum veteribus' |n seldorf u; sp. „Leben der hl.1897; Elisabeth“ 5. vyd. cognitarum“, Basilej 1532; dilo toto vydáno čas 1917; „Altarkonsekration“ „atG t1891, tin u. Mutter im Heidentum, judentum u. Christentum“ 1905, 3. těji pode jménem Šimona Grynaea (viz IV., 612), vyd. 1909; „Die feierl. Familienweihe u. Throner— „lmperatorum romanorum libellus', Štraspurk 1525, hebung“ 1916; „Papst. ersten BenediktFreitags XV.“ 1916, 2. vyd. 1;918 „Die Feierd im Monat"
3. vyd. 1924;„Die „Tro stworte desder sel.Schul Thomas a1917, Kempi1921; kirchl. Feier lassung“ 1922, 3. vyd. 1923; „Die Gesellschattedes
u_n:
26, 1533, 6. vyd. 1552.
uet'tl er Max, kat. publicista,n. 1823anichově,
1845kněz, zprvu benediktin, vystoupil ze 'ráduspa zprvu redddispensí, „od 1858n ladatel Augsb.žurnalista; Zeitunng“ pežskou oda1855 činnýd'akožto
& od r. 1872 „Bayr. Kurier“, 1869—75 v bavorské Gekreuzigten“ káz.) 1922; Quellen“ (spolu(postní s Husmannem) 19 „Die sieben hl. komoře me7i vůdci „patriotů', ve spojenísústavem Huttendort viz Lho aZálesní. „Litt. lnstitut“ 1877 v Augšpurk u a Mnichově ve Hutter l. Eliáš, orientalista, n. 1553 ve Zho lice zasloužilý o oživení uměleckého tisku v Ně řelci, přednášel v Lipsku, vyučoval kurfirsta Au mecku, zvláště katolického; z. 1887 v Augšpurku. Saského hebrejštině, zdržoval se později Hu on .W., Con nrg. rOr a.;t sp.: TheAnnglican Lubecku, Hamburku a Norimberku. Ministry: its nature and value in relation to the V Norimberku založil 1599 školu jazyků („schola catholic priesthood“, Londýn 1 linguarum"), v níž žáci učili se lat., řtečt., hebr. a "Huu.ty fara v dlec. Spišské, v okr. Liptovském, 1787, 995 kostel sv. Martina; patron: vMatice ná n m. Obstaral několik vydáni polyglotmch bibilí;z boženská; katol., 4 ísr.; obyv. -1ue]dřlve „Opus quadrlpartitum Scr zv. e," 6čtyřjazyčné foliových svazků, Hamburk 1596S. (t. „Hutz Petr (zvaný také Nestler), sO.vPraed. od irlambúrská polyglotta), pak šestijaz azyčnou Norim půrce náboženského novotářstvi, n. 14 mu, Jerskou polyglottu 1597 NZv ve 12 řečech1599, vstoupil 1512 do řádu a působil tu jakožto kazatel !altářrve 4 řečech a j. _, dila ta mají cenu nouze od počátku rozmíšek náboženských, zvláště proti pibliogralickou. 2. mezi 1605 a 1609 v Augšipurku iindřichu z Kettenbachu (v. t.) a Konrádu Samovl
nebo ve Frankfurtu. — 2. František,
dr. theol.,
y zUlm uovypovězen 1524,1526 dal se
farář a děkan, duchov. rada ve Schčderu (Horní imatrikulovatzi v lngolstadtě, stal se tu 1527 sen Štyrsko),n. 1874ve Weizu (Štyr.); sp.: „Geschichte tenclářem a 1528 drr. theol. 1537 převor v ezně Schladmings u. des steier. salzb. Ennstales" 1906; a potom provinciál hornoněmecké provincie; místo" „Die Weltennacht“,vánoční hra, 1921a j.. a rok jeho smrti nejsou znám Huxley (hóxle) Thomas He 11r y, angl. přiro Ivan, slovinský kněz, n. 1852 v Globasnici, stud. v Celovci, kdež vysv. 1875, pusobil do 1882v duch. dozpytec (anatom, biolog), ..... „. první z1825 při-_ správě, potom jakožto prof. náboženstvr na Celovské vrženců darvinismu (viz 111.,409). Nar. rn „asbo 895 0l.ll'.l18|-l 4Stvudoval reálce do l,k919 dy byl dán na od očinek; od 1884 vaE lin , z. jest členem výboru „Družby sv. Mo ora“ ,jejimž byl medicínu v Londýně. V letech 1848—50 jako lékař válečné lodi účastnil se exped ce do Australie a dvakráte tajemníkem (1886—97 a 1919—7202);jeho úžiny mořské mezi Australii & Novou Guuineou. úsilím vzrostl počet členů z 35.000n Kašpar, misijní a poutní kněz v (gugglngu r. 1851 stal se členem král. společnosti, 1853 zřekl u Vidně,n 881 ve Waldburku (Virtemb.); spiso se místa lékaře, 1854 stal se profesorem na král. vatel pro "mládež a lid; sp. „Ěin armer Student hornické škole, School of Minesv Londýně a členem auf der Wa lz“ 1906, 9017; „Eine Pilger RoyalC olie ;e ot Scien 1855zároveň prof. fysio walz nach Lourdes“ 1908, 3. vydání 1925, Wie logie na Ro val institution, r. 1863-69 prof srovná vací anatomie na College of Surgeons. roku 1870 Caspar Priester geworden“ 1913.— 5. Leonard (Hiitter), „nejorthodoxnější zorthodoxních luteránů“, členemkrál. komisepropodpo rvuvědeckévvýuky, 1892 .15 v Nellingenu u Blaubeurenu, 1596 profes. radymjako života atajní než:ivéh mo,ty kbiologudžůsledněhájilvznik čem žse domníval, že ve Vitemberce, vedle Aeg. Hunnia (v. V.,128) „pro členem totyp orthodoxně luterské dogmatiky a polemiky" našel přechodní formu v bathybiu, podle něho („redonatus Lutherus"), ve sv ch polemickýchspi živoku mořskémtv ..čl generatio spontanea,lV., 452), sech prudký odpůrce kalvincu (malleus Calvinis avšakpoznalomy. jeho zásadou bylo, že přírodnívě tarum“), filipistů a katolíků („Disputationes 20 de dy'jsou jen prostredkemkluštěni nejvyšších otázek verbo Dei scripto et nonscripto contra Bellarminum, životních. jakoaflosot se stálSpencera na zásadě agnosticismu (viz l,160),zsával proti Comteovi Vitemberk vere 1610),christiianu nepřítel všelikých ireníckých snah a vydal rozbor sfilosofie Humea. Ve svých názorech („lrenicum m" t. 161Ga 1168, proti Davidovi Pareusovi, v. t.), neúnavný obhájceako potíral orthodoxii angl. dvorní církve. Spissy mentátor luterských symbolů („Analysis methodica decká badánni ze své cesty uveřejnil v The oceanic articulorum Cont. Augustanae“, Vltemberk 1594 a hydrozoa (Londýn 1858).Své odvážné názoryopů <__
170
Huygens — Húzová
vodu lidstva, kde tvrdí, že anatomické různosti mezi člověkem a mezi gorilou a šlmpanzem nejsou větší než mezi gorilou a nejnižšími opicemi, uve řejnil v Man's place in nature (Londýn 1863).Vpo jednání: The physical basis of life (Londýn 1868) 'vykiádá svojí theoríí o protoplasmatu. jeho spis
v Gladbachu; sp. .,.Kard Napoleon Orsini“ 1902; „Quellenstudien zur Geschichte der hl. Elisabeth“
„Der Ho ospitalbauzu der hl. Elisabeth erste Wallfahrtskirche Marburg" 1909, 11.dle sogenannte Libeilus de dictis quatuor anciliarum s. Elisabeth confectus“ 1911 arl der Grosse u. s. Lieblingspfalz Aachen“ 1914; D„íe Klóster der Practical elementary biology, 1875) razíinstruction cestu novéin výu uce zoologie a otaníký Landschatt an der Werra, Regesten u. Urkunden“ s hlediska fyslkálního. Dukladné'jsou též jeho práce „Aachen“ 1922;dr. „Aachener Heimatsgeschichte“ iktor, fil., profesor gymn.vMíin Am ual of the anatomy of vertebrated animals 1916; —V2. (Lond. “1871) a Anatomy of invertebrated animals steru, n. 1847veWachtendonku; sp.: „Albero v. (Lond ).— dle řady jiných spisů napsal Montreuil, Erzbischof von Trier“ 1879;"spooui s A. asi 1501mono rafii a článků, ako Lay sermons Enckem vyd. Annegarnovy (viz 1., 472) dějiny (Loud. 1870), 'lume (L. 1879), Evolution and ethics „Weltgmeschichte't Huysmans (vysi. heusmans, franc. hyjsmans) 1. (L. 1893). Coiected essays3(L. —1894)— Viz C 0 r nelis, vlámský krajinář-,a.1648v Antverpách, Huxley, Life and letters 3.sv 189 L. 31903). Kvský. o m m a r u s, jansenistícký theolog,n. učitelem jeho byl Kašpar de Witte; později na vštěvoval H. také atelier d' Arthoisův v Brusselu 11631v Lleru v Vl., Brabantsku, od 1677 president legia Hadriana rfílos. v Lovani, 1668kol-, dr. a posléze usadil se v Malines,kkdež :. 1727, štafáž theol, důvěrně spřátelen sArnauldem (vizi., 659) a jeho ohnivou barvitostí zářících italských krajin Quesne lem (v. t.), sp. v jejich duchu „Breves ob tvoři většinou výjevy biblické; hl. jeho dílo: „Kra servationes“ vi5 sv.,Lutych 1693—1703,„Com s Kristem & učedniky v Emauzích“ (v kostele v Malines s,Karei franc. pendium theologiae“, 1672—1679; „Methodus re guaMarie mittendi et retmendí peccata“ Lovaň 1674 ježbyiy spis. vlámského původu, n. 1848sv Pař., úředník v ministerstvu vnitra, zprvu stoupenec Zolova zbaven : círk. zakázali?02V a Hl..naani čas duchovních svých úřadů a líčil „En route“ La Cathédrale“ obrátil se k]mgysstiackému symbolismu Huyienbroucq !.l"Alfons S. j., n. 1667 v Bru naturalismu, selu, profes. theol. v semin. Gentském, zpovědník (přel. B. Stefanóvá 1912)ksvůj boižestny'návrat arcib.Meche1nske'ho kardinála Tomáše Filipa, sp.: 1898 náboženství katolickému, němuž jej vábíly „Haeresis'jan.senianae praeclusa effu ia“,1708-1709 zvláště liturgie a mystika jeho asketismu, (pod jménem „Antoninus de Luca" „Errores et se prožívatí až do 1903 poblíž bened. kjež snažil a jež nadšeně vylíčil v S„te Lydwíne de Schle aum.š synopsis vitae PaschasiicQuesnei“, Antverpy 1717 901 a „L' Obi “, .— . vyd.1903. jakožto spí a j.; 1.722. častnil se vyd—ávánidíla anřeiůso heologia capůcino sovatei analysujte nejhlubší a nejtemnější hnuti seraphíca“, Gent 1709. srdce a razí pro každý nejjemnější dojem zvláštní 1r,868aně 1892kněz, plastický výraz, vroucí obdivovatel středověku uny avvel, hra po dalších theol. a kanonistíckých studiích v inš a církevní mystiky; nejsou vždy pruku a v Římě 1899—1904 dr. bohoslovl, práv a bezvadny Z. 1907vjehoarřnázory íži; z jeho lit.však pozůsta losti vycl. „Trois Egviises et trols primitifs“ , Pař. fliios.,biskup far. v Brněnský, Běhařovicích u Hrotovic na Moravě, konal 1909 první díecésní Srvn. literaturu o H-ovi v „Bibliografii“ synodu; 1916arcibiskup kPražský; po převratu ode str. 1073, č. 249—254. bral se 1918 do ciziny a vzdal se arcibiskupství, bratrdoialksu. 1577 v Huyssens Bruggách, Petr, vstoůpil řá j.,5ar7chltekttn.1637 žije Římě. ŘečSalrdický, noa druhém rakouskémse zcl'ě jeden z nejvýznamnějších stavitelů5belgickýchv oné 1919vtit. arcib. patriarcha Alexandríijsk době; hlavní jeho díla: jesuitské chrámy v Maast tercíářském v lnšlpruku„ Vliv lil. řádu na nepoiif richtu (první stavba v tak zvaném belgickém m ba tickou organisaci“ přel. igit.janák v čassop. květy“ x. (190 - 9111); jeho pastýřský list „Stefan 0 při jetí sv. Klementa Marie Hofbauera mezi patrony roku), v Antverpách končená) a v Bruggácc(nádherná budova 1621 do Huzal ('Uzál,AlC1íi.ha Alcnv, 'Uzai a Huzal), diecése brněnské Acta7 curíae Brum“ 1910..Srvn ČKD uveřejněn 19 6,_příl. vk %is a str. 596. bylo Huynes jan OSB., převor kláštera sv. Florencia jméno syna jektanova (Gen. 10, 27); později nho v diec. Angerske', kol. 1647; sp. „Histoire générale tak nazváno hlavní město kmene, kteerýo Leží v hornaté, ale úrodné krajínce je de l' abbaye du Mont St. Michel au peril dela pocházel. menské, km severně od Adenu. Má mnoho TĚ“ (vyd. teprve Eug. da Beaurepaire v Rouenu pramenů,asůrodností se vyrovná í Damašku. Před Mohamedovou závodil jeho chrám se samou Hu uynová Luisa (pseud. M. Ludolff), spisova dobou Mekkou. V 5. stok po Kr. bio nazváno Sana. telka, n. a1843 v Koblenci, napsala„Die řadu obhiíbených románů novel katol.s mruě ether des Ne“starší stopu původního jm na nacházíme snad toiemea (Geograph VL, 7: Aňaagan eb Aňtaoa) Spielers“ 1877,3 .v.yd 1900;“„Beata“ 1880, 4. vy a Plinia (Hist. nat. 12, 36: Ausaritis). jeho pozdější ...
1903: „eF iícitas“ ,1884,51;901„Zu 2 svs.,v1883, 5. v.yd 1899; schollenl“2ssv.. spat“„Ver 1893, záměnu zaujruč ndám učený Abraham Zakkut (Bochart,?haieg,vyd.3., 1692, str. 116) a veliký 3. vyd. 1902; „in sturlmbvewegter Žeít“ 1893; „No arabský slovník Kamus (Golíus, Lexicon arabico veilenkranz“, 3 sv. ; „Das lstillle Schloss“ 1896; „Vor 100 jahren“g 1902, latinum, Leyden,ch1653, 1384). Ezechiel (27,19) se zmiňujeo výrobcích, kterými zaplavovaii _Huysburg u Magdeburku, někd. bened. opatství, ulgata pone jež zal. 1084 biskup Burchard ll. Haiberstadtský h ští obchodníci světový trh tyrský. Vu (v. 11.,601), zprvu klášter dvojitý,ood1156 pouze chala tu hebr. předložku (g); proto přeložila Mosol. mužský, 1444 při|stoupil k Bursfeldské unii, zacho Húz zovát. Mor a,vská faravdiec. oiom.,vdek. val přes protestantisaci biskupství Haiberstadt šternberském, zřízená 1890 oddělením od fary hno jické, kostel sv. Floriána; benetlclum líberae col Žkélííoklášterní kázeň a stálost ve víře až do zru en data stat.6bezvz (1930): 576 80 akatol. Huyskensl. Albert, dr. fil., archívní ředitel, iationis; (znich 718čs. ; kgtoi., obv.yče.s mř. prof. techn. vys. školy v Cáchách, n. 1879 Německá (Deůtsch Hause), fara v disc., oiom.,
171
Hvarské biskupství — 1-ly
vdekanátu Šternberském, existovala nepochybně (Kimá, Kesíl, 'Ajuš, Chadré témán a Mazzárót); již 1542; kostel sv. jiíjí, patron: arcib. Olomoucký; jejich identifikace je však velice nesnadná, protože data stat.: 1739 katol., 1 bez vyzn.; obyv. něm různé překlady se odchylují. V jednotlivostech mů
Hvarskě biskupství
(ital. Lesina); území žeme říci: Nejčastěji se vyskytují Kímá a Kesíl
biskupství tohoto náleželo do 12. stol. k biskup ství Splitskému a mělo sveho zvláštního archipresbytera; 1144 založeno biskupství, jež zaujimalo ostrovy Hvar, Br ač a Vis; prvním biskupem byl Martín Manzavin („episcopus Phariensis“, „epi scopus insularum“, „episcopus Phariensis et Bra ciensis“; 1154 byl biskup Hvarský podřízen arci biskupu Zadarskému, 1181 arcibiskupu Spiitskému a 1828 opět arcib. Zadarskému' 192 H ' skupství mělo 8 dekanátů: 3 na Hvaru, 4 na Braču a 1 na Visu- data stat. (1907) 59.026 katol., 28 far, 14 kuracií, 8 kněží světských, 18 řeholních; františ kánský klášter založený 1461 chová několik cen ných obrazů (mezi nimi „Poslední večeře“ od Ma těje Rosselli-ho); v klášteře tom žije nyni šest ře holníků.
_
hvězda betlémská nebo sv. tří králů viz hvězdy. Hvězda u olice, utní místo. Na hřebenu skalním mezi Polici a roumovem vystavěl Břev novsk' opat Otomar Zinke podle plánů Kiliána ígn. ientzenhoíera kapli, jež má v půdorysu tvar pětipaprskové hvězdy. Kaple ta byla 1733 5. srpna ke cti Panny Marie Sněžné posvěcena. Od té doby bývaly tu zmíněného dne a i jindy v roce konány pouti za hojného účastenství lidu. Za cis. josefa 11. pouti byly zakázány a _kaple 1786 prodána & ponechána zkáze; ujal se ji pou— stevník Kristian Goldstein, který tu do 1826 pře býval v nevelíké chatě a jako 1061etý stařec tu i zemřel. Zbožný ten muž kapli podle sil svých opravoval; po jeho smrti pustla tím více, až řey novský opat dr. jan Nep. Rotter jí zakoupil a du st0jným způsobem obnovil, načež ji 2. srpna 1852 znovu službě Boží odevzdal. Viz Košnář, „Pout nická místa“ 307; Ani. Cechner, „Soupis památek historických a uměleckých v polit. okresu Brou movském" 282. Hvězdlice N ové, fara v diec. Brněnské, v de kanátu Bučovickém, připomíná se již 1374 a 1411 pod patronátem august. kl. v Brně; i. kostel, za svěcený sv. jakubu Většímu, vystavěn 1770— ;
& jejich jména stojí po každé vedle sebe (job 9, a , 1; Am.5, 8). Podobně praví talmud: „Kdyby nebylo horka Kesílu, nemohl by svět obstátí pro chlad Kímy“ (Berákot 58 b). Kesíl znamená skoro 'istě Oriona, Kímáu souhvězdí Kuřátek (Píejad . ro první vyklad mužeme se dovolávati nejen L)? (is. 13, 10; ob 38, 3l), nýbrž i překladu syrského a židovskýc targumu. Posledně jmenovaní svěd kové ponechávají buď jméno semitské, nebo je na hrazují slovem „Hrdina“. jméno druhého souhvězdí (Kímá) souvisí pravděpodobně s asyrským kímtu, rodina. V_tomsmyslu praví talmud (Berákot 58b), N( O . Kímá je jako sto hvězd. Poznámka je velice duležitá. jakkoli pouhým okem rozeznáváme v Ple jádách pouze šest svítících těles, přece pozorujeme v jejich okolí mihotavou záři, která pochází od hvězd _prostému zraku neviditelných. 'Ajuš (též 'Aš nebo 'Ajiš) přeložila LXX slovem Imran: a po ní Vul ata Vesper; proto je někteří pokládali za souhvěz i Velkého Medvěda. Znamená Hyady, po_př. jejich nejjasnější hvězdu Aldebaran. Tak Hejčl (Bible _česká 11,67), Schiapareili-Liidtke (Die Astronomie 1m A. T., Giessen 1904, 51) a Herzog
Hauck (Realencyklopádie fůr protest. Theologie und Kircheř, Lipsko,__1907, XIX, 13). Významu Chadré
témán (komory jihu) nepodařilo se dosud uspoko jivě v ložitl. Většina badatelů se domnívá, že tímto _spolenym jménem zvali Hebreové vynikající hvězd jižního nebe (Argus, Kříž &Centaurus); zářily ta málo nad obzorem, že se zdála, jako by se ztrá cely v jakýchsi ukrytech. Mazzárót j'e beze vší po
chybyzviretnrlr.— Hvězda Betlemská sv_.tří kráiu
nebo
(Mat. 2, 2 n.) nebyla hvězda oby
čejná, _a_nineby1_to povětroň neb vlasatlce neb jiný
Zjev pnrozeny,_ jak někteří mysiili, nýbrž zvláštní zjev světelný, jen k tomu účelu od Boha stvořený, a y, la_se mu cum známost o Kristově naro zeni. (VIZ Sýkora, (1922), str. 66.).
„Bible česká“, díl 11., sv. 1.
z Hvězdyjan, viz Marek jan jindřich.
Hvozdná, fara v díec. oiom., v dekanátu vizo patron: opat Starobrněnský; data stat. (1930): vlckěm pripominá se již 1480, později zanikla, 1045 katol., 2 bez vyzn.; obyv. čes. 1784 znovuzřízena excisí z farnosti iryštácké resp. Hvězdoň viz Asterius 1., 718. štrpské; kostel Všech Svatých; patron: Matice ná hvězdopravectví viz astrologie 1.,720. boženská; data stat. (1930): 1123katol., 37 akatoi., hvězdy- v Písmě sv., bývají jmenovány velice z nichž [ čs.“ ob v. če Hvožďany, fara v diec. buděj., ve vik.b1atenském, často. Mluví se o jejich počtu (Gen. 15, 5), jejich září (Deut. 12, 3) a kráse (Moudr. 7, 29), o vzdále 1364 ple Jánie, později fil. k Bělčicům, 1786 tara; ností od země (Is. 14, 13). Zato o jejich 'povaze kostel Navštívení Panny Marie a sv. Prokopa; věděli velice málo. Stvořil je Bůh, který jim vy patron: Karel Bondy; data stat. (1930): 2640 katol., kázal také jejich dráhy. Protože sami proroci spo 482 čsl., 7 ev., 7 isr., 4 bez v zn.; obyv. čes. jovali důležitější události 5 neobyčejnýmí zjevy Hy (Iona, lkolmkil), proslul opatství na stejno zal. je lrčan Ko nebeskými, povstalo přesvědčení, že ve hvězdách jmennem ostrově Hebrid; možno vyčísti budoucnost. Bible této domněnky lumba (v. t.), východiště pokřesťaněnísev. Britannie. tné kláštery odtud zakládané konaly v úzkém nikde výslovně nezavrhuje; zdá se však, že před Kristem neměla u židů astrologie nikdy velkeho sp0jen1 5 II. missií na Hebridech a v Kaledonii. významu. Po vlastní astronomii nemáme v Písmě Nově založená církev měla dlouhý čas monastický svatem stopy, nemůžeme však o ni ani pochybo ráz: duchovní byli mniši, vrchni správu vykonávali vati. jen z pravidelného pohybu hvězd bylo možno opatove H-ští, ač byli vždy jen kněžími. Angio stanoviti různé svátky a roční kalendář. Spisovatel saské Northumberlandsko, od 633 z H. pokřesťa knihy Moudrosti (7, 19) chválí na Šalamounovi něné (srvn. Aidan I., 191), přijalo 664 římské zvyky znalost hvězdnatého nebe. Z planet jsou jmenovány církevní. V H. samém byla „unitas catholica“ po pouze dvě: Saturn (Remíám) & Venuše (Chelál), dlouhých bojích do 729 trva'ících provedena (srvn. . bert ., . Teprve když o první se zmiňuje sv. Štěpán (Skutky 7. 43). ke Adamnan 1., 76 a druhé je přirovnáván babylonský král abuchodo král Nechtan 717 vypudil mnichy. kteří vzdorovali nosor (is. 14, 12), zbožný velekněz imon (Sir. zavedení řím. ritu, vza konec primát kl. H. na církvemi dříve mu podřízenými. V době Normannů 50, 6) a sám Spasitel (Zjev. 22, 16). O ' 10 68 mnichů kometách mluví jen apoštol juda (v. 13). V Písmě býval H. často zpustošen; svatém nacházíme také několik jmen pro souhvězdí usmrceno; 986 obnovila jej královna sv. Markéta;
172
Hyacint — St. Hyacinthe
ůozději měli kl. H. Kuldejci (v. t.), od 1203 bene nově;ářívthÁĚěllRo nepochybně smrt upálenlm; 1k (M m,ae via Salaria veterí, in pam. coe acint(Hyaclnthus, jaclnt, ]acek). 1.(ja meterio Baslllae,o natalis sanctorum Martyrum Proti et Hyacinthi fratrum, eunuchorum beatae klntš'dom Karplnskij,„Compendium mnlch mo otheologiae skevs ý, :.dogma 17 , Eugeniae. Hi, sub Gallleno Imperatore, deprehensi, sp. tlco- po emalcae“,1786, 1790 a 1810, již dlouho uží quod essent Christlani, sacrificare coguntur;sesed valo se v rus. seminářích, a kázání, Petrohrad non tandem consentientes, durlsslme vehrberatl 1782.— 2. (Hyacinthus) sv., apoštolPolska, ac pariter prlmo decollati“). jejich „akta“sunt, se O. Praed., n. ke konci 12.stol. (asi 1185) na hradě ztratila; prázdný hrob sv. Prota a neporušený hrob
zvaném Velký Kámen u Opolí v Horním Slezsku H-ai1845 v němž byly kosíl jeho nesoucí ohně, nalezl P.MMarchi v kata mbě sv.stopy Hermesa. v Polsku, pocházel ze staré šlechtické rodin erb'u sv. Odrowaž, stud. vKrakov ě, Praze, Bologni. ařlži, Srvn. Kulda, Círk. rokV., 317040 —4.,5—.s 1116.vv. vŘímě, se sv. Zotíkem; MR.1 mč. kanovník Sandomířský, vstoupil 12201! ímě do spolu řádu, založil několik dominikánských klášterů, tak 1 _2. —6.ssv. mc. ve Frygll; stol., upam. července; srvn. Kul az. naírk.konci ro0,1:2.IV., vevFríesachu (v.lmisionář , vPraze, Kra 1224—36 území Olomouci, Poláků, Prusů, Caesareliž vIKappadokii, cís. Tra jana; byv ob alován, že jest komorník křesťanem, uvržen Rusů (0 tvrzení ruských historiků, že 11. v Rusku v byl němžrok, zeemřel Srrvn.do Kžaláře,žv ulda, Círk. [V. hladem; — 7MR.v3.č.ce m.č v A maKstri dě (nyn. Amastra) v2Pafíagoníl, v době místodržitele Castritia, mnohovytrpěl; zemřelv ža e; v církvi vých 18. čce (viz Nilles,
Kal. 1., 217). —8. sv. mě. v Porto (Portus v době cís. Trajana; MR. 26.
Romanus)
Srvn. Kulda, Círk. rok„l.V 84.— 9. sv. m v Sabinsku, třicet mil odŘlma, spolu s Ale xandrem a Tiburtl em; čas a místo jejich mučed nictví nedá se blíže zjistiti; Martyr. Roi-11.9.září: „111 Sabinis, trígesimo ab Urbe mllllarlo, sanc torum Martyrum Hyacinthi, Alexandri et Tiburtii. “
anii,
spolu s Quínktem,
(Quinctus), Felicianem a Luciem MR. 29.11 ríjna.
(jacinta) sv., vlastněKlára (Cla
rissa) Marlscotti (de Mariscottis), z tře tího řádu sv. Františka n 1 Vignarello u Viterba z římské hraběcí rodin, po rozmaříle'm, požívačném životě vstoupila 160 do kl. San Ber nardino ve Viterbu, kdež po 10 let přesto, že byla složila řádovéSsliby, v životě takovem pokračovala, ažt tervpe1516 v těžké nemoci se obrátila a pak
vedla život ctnostný, konajlc těžké pokání assná
šejíc trpělivě nemoci a jiná vnitřní i vnější utrpení, a vyvlnujíc i požehnanou činnost, zal. kongregaci
OblátůuPannyz Marie“ pro 1540 ošetřování nemocných eruš. ma); 30. ledna ve Viterbu, 1726 prohl. za blahoslavenou, 1807 za svatou; pm
30. ledna. Srvn. Kulda,Círk. rok!., 212; lg. janák v „Seraf květech“ 11.(1902— 902—,3 84.
fi...—". Obr. 27. Sv. Hyacint.
nHyaclnthe Pěre, vysv. vlastně Charles Loyson, 1827 v Orleansu, na kn. 1851, prof. sem. v Avignoně a v Nantes, potom vikář u sv. Sulplcla v Pař., vstoupil 1862 do řádu karmelitského, roku slaaevný kazatel v Paříži, pro závadné, víře katollcké odporující výroky exkomunikován,
oženil se, stals se 1872 starokatolíkem a farářem nikdy nebyl, viz úsudek Dra v Vílínského v ČKD. v Ženevě, zal. 1879 „katolícko-gallikánskou církev", jež však nedošla valné oblibyy, i podporoval proti 9310, str. 53 1931, str. 1344)a Tatarů, roku 1237 převor v Kiev :. 15. srnap 1257 v Krakově, římské odpadlické hnutí ve Francii, k němuž odpadlý prohlášen za sv. 17. dubna 1594. M.R 15. srp. knězBourrier(v. H.389,)dalpodnět, poslézesámzcír „Cracoviae in Polonia, natalis s. Hyacinthi, ex Or kve, kterouž byl založil, vystoupil 1895ajal se pro dine Praedlcalorum, Conlessoris, quem Clemens ěti myšlenku spojiti evangelium s koránem, Octavus, Pontitex Maximus,'1nSanctorum numerum i založil za tím účelem „Alliance politique de la retulít"; 17.srp.: „.S Hyacinthi, ex Ordlne Praedí-. France avec l'“lslam a „Alliance religieusc de torum, Contessorís; qui decimo octavo Kalendas l'Evangile avec le Cora ; sp. socíété civ. Saeptembris obdormivit ln Domino. Srvn. A. SS. 111.. dans ses rapports avec le christianísme", 1867;
309—379; Kulda, Círk. rok V, 133; Ekert, Církev vítězná 111.,455; jeronym Jurák
la réíorme cath.“, 2 sv., 1872w n.cl,„Liturgie de l'„De Église cath.-galllcane",1879,4 „Náš apoštol svatý Hyacint“, Praha 1930. Zobra testament“, 1893; „France et AlgérieflČhristianisme zuje se v rouše dominikánském, s ciboriem a so et lslamisme“, l 5. Z. 1912. škou P. Marie v rukou (viz obr. 27.) podle kresby, St. Hyacinthe1(dioec. S. Hyacinthi), biskupství v Kanadě, zal. 2. v círk. pro.v Montr ekalské; kterouž zhotovil P. de B3íolley_0P.r.aed). Srvn. data stat. (19061): 115.000 katol. (celkový počet Detzel 418 Kiinstl 1e3 arProtus, ev. mě. v Římě v době Va—leríanověa& Gallie obyv. 130.000), 73 far, 120 kostelů, 200 kn. svět
Hyacinthus — hylozoísmus
173
ských, 27 řeholních, 9 řeholí s 32 muž. a 790 žen. (Mass.), stud. theol. v Andoveru, 1883 pastor kon
gregacíonalístlcké v Patersonu, ! sofie a presidentcírkve Bowdoín College;s 1885 „Prac VIZZelín »Niliřacínthus víz Hyac lan nt. Hyacinthus a Philippa ícaí Ethics“ 1892; „SocralTheology, ] 5; „God's NHybernově víz Hkibemové lV. education of rnan“, 1899; „Jesuus' way, 1902. Hbl 1. František, n. 1875v Plumlově, his Hydcrabad viz Hal'darábád (W.,657). torik, prof. akad. gymn. v Praze v obor církev hydroparastaté: .ochráncínebo ctitelé vody,
ních dějinhaspadají jeho práce: mínoritů vČechá na oravě“ vČes. „Počátkň Časop. ist. 189) taknnazývají Codex Theodosianus (líb.Gl 83.7369. 11) a Theodoret (Haeret. fab. 1, MBruno Querfurtský a jeho životopis sv. Vojtěcha)“ sektu rázu manlchaeístíckého &20: enkratíthkého,369% je (t. t1898); „Slovanská liturgie na Moravě v 1x. věku“ jméno to obdržela odtud, že při eucharistické oběti an, 1786, korektor a spisovatel, užívala vody_místo vína. H-y nutno rozlišovatí od z.11834; přel. a zpracoval řadu náboženských knih: zv. „Aqu eui" „Hydrotheitae“, kteří prokazovali „Život Ježíše Krista pro dítky. Dle Feddersenova poctu božskou německého třináctého vydání v češtinu uvedený“ , vodě, Au.g, jakožto De Haeod :Boha .7 5); nestvořené, srvn. Aquarii (l., 575). Pr. 1820; Fra n.t Stapfa Ruční kniha ku katechiz Hydru untín.dioec.— _ ital. arcibiskupstvíOtranto musu“, t. 1824; téhož„ bšírní rozvrhové kazatel AV. ští, ku potřebě všem učitelům nábor enstvi v každém Hye Antonín,n .1761 v Asprech,1815kanovník bískupství“, Pr. 1824,2 díly. Han , „Ježíš Spasitelu Sv.těpána ve Vídni, sp. několik náboženských světa“, Pr. 1828 a 1829, Hauber: „Křesťanská kato příruček pro školy normální; pro gymnasia napsal „Religionsuntérrícht íiir die erwachsene 3. vyd.modlitební 1846 Brand: tcOte lická kniha"„Ěůh Prj 183 ), 2. rlvy",Jindř. 835, der christkatholischcn Kirche“,181:'>,3.vern Hr. bez roku; Natter: „Katolické modlitby a roz Jugend mimo to: „Der vieljáhrige Seelsorger auf Lande in den meistcn Verháltníssen seines Amtes jímáni“, Pr. 1833; nemocných“, Kóhler: „Poučení pro pastýře lehrend u. handelnd dargestellt“ (rec. ČKD. 1832, duchovní u postele P.r 1828; „Čellední ve vůdce“, Jíndř..Hr 1834; „Ostatkové sv. Valentiny v knížecím kostele Plaském", Pr. 1829; Kóhler Hy,g'ínus apež, nástupced Telesforův, čtyřisv. leta,mě.. 137—143,MR.1 „Romae Brand, „Poučení pro pastýře duchovní ve zpověd panoval nící“, dle německého šestého vydání zčeštěné, Pr. sancti Hygini, Papae et Martyrís,l qui in persecu— 1832, v.yd v Hrad vál. 1842; vydal po druhé tione Antonini glorlose martyrlum consumma avit“; satiru Hammerschmidovur„Allegoria“zr. 1715,vPr. pohřben ve Vatikánu; v jeho době přišli gnostikové 1829; víz pochvalné H-ově ČKD 1úsudky o
Hybla víz BDahlylMatěji.,
řekladatelské prácí
863.
"' ro VallentlnkaCerdo (v 11,799) do Říma. Srvn. Kulda,
Hykaert (Ycart) Bernhard,
skadatela theo
Hyby fara v díec. Spišské, v okr. Liptovském, retik nizozemského původu v oslední čtvrti 15. zřiz. v doběnnnezá;mé existovala již 1675; kostel století v Neapoli; dvě jeho „ amentace“ vydal Petrucc cci 1506; v rukopise zachovalo se Všechaugšp., Svatých; datao stat. Sl(l920): 823 katolíků, tiskem „Kyrie' a „Gloría“ 4004 6315r Hyclnthus, římský opresbyter (eunuch), 183 vy Hykede lgnác Maria O. Praed., n.1883 v Lu chovatel Marcie, konkubíny císaře Kommoda jež vlivu svého užívala ve prospěch křesťanství, I'Í. přl kavici naarMo. vžvv.l907, přísp. do časop. „Růže (l9l nesl křesťanům na Sardinii strádajícím, mezi nimiž XXVI. Dominikánlszká“ XIV. (1910—11), XXV. (1911),
(lda Cialíxt (ll., ldaci su), bis byl.Jaaozdějšíl papež 652), milost.
up
a kironíkář, n. v Lemlcav Gallaecii (nyn. Jínzo
Hyksov vé2víz ny ové.
Hyllkové víz gnosticism IV., 548.
hylothelsmus (l'h)_— hmota, ůeóc— _ bůh),názor, podle něhož hmota jest bohem; stoupenci mínění
de Lima vseseverozápadním jako hoch toho nazývají se hylot the zúčastnil 406 nebo 407 Španělsku), pouti do Jerusalema, kdež viděl take sv. Jeronyma; 417 klerik, 427 biskup nepoch. v Aquae Flaviae (nyn. Chaves v Portu“ slHylov (Hi lyó) fara v díec. Košické, 826 katol. Slhylozoísmns (17117 : látka, hmota. Canj=žívot) galsku); odpůrce Príscillianistů, sp. pokračování znamená nauku o oživení, oduševnění hmoty, nebo roníkv Jeronymovy 68,cenn51pro dějiny hmotných prvků, atomů. Podlehh.,jest í neústrojná Španělska a pro dobu od 427 '(M 1,873—890, a 74, 701—750); :. mezi 469 a 474. Srvn. Harden hmota sama sebou cítící, vnímavá, snaživá, i když přece ještě jest bez vlastního vědomí. Viem po altkirchl Lit. V 632.—(ldac biskup hewer. Patrologle, 2. vyd., 2.542; ty'ž, us), Gesch. der čitek jest dán jako původní vlastnost hmoty, prvků. Emerítský, odpůrce Príscllllanlstů, obžaloval je H. je realistickou, namnoze ještě nekritickou formou u papeže Damasa &na synodě Saragosské 830,vvy panpsychismu, vítalismu. H. je též naivní nebo též umírněný materialism, kterrý nejsa si ještě vědom mohl posléze na cís. Gratianovi W, 593) reskript proti přesného rozdílu mezi tělem a duchem nebo hmotou nim, obžaloval v.riscíilíana z čarodějs a z maníchaeismu, i dal tak podnět k tomul, tžve a sílou (anebo neschvaluje odlučování obého), se
usurpátor Maximus dal Priscilliana 385 odpravíti; po pádu Maximově 388 musil biskupství se vzdáti a snažil se později marně o to, aby ho opět dosáhl; předLit.392. Srvln. Bardeniíewer, Gesch. der alt kirchl. 111.,
H del.
omáš, orientalista anglikánský,n. 1636
\: Billingsley, :. 1703 v Oxtordě; prof. hebrejštiny t.; vynikal znalostí jazyka perského, zúčastnil se při vydávání Londýnské Polygloty biblické, cenná jest jeho práce „Quatuor Evangelia et Acta apos tolorum lingua "malaica caracteríbus europaeís“,
domnívá, že jevvhmotě sam rné bezprostředně život
i oduševnění. — Hylozoisty byli zvláště jónští pří—
rodní fllosofové (podle Thaleta je veškerenstvo naplněno duší), Anaximenes, Heraklít, Empcdoklcs (Arist. De anima !. 2, 5, Dig. Laěrt. [. 27) dáleStoí kové. Později Paracelsus, Glísson, Cudworth (u něho se vyskytuje výraz h.) a j. V moderní filosofii je !|. E. Haeckel („Lust u. Unlust, Begierde u. Abnei gung, Anziehung u. Abstossung můssen allen Massen Atomen gemeinsam sein“, Die Perigenesis der
Oxford 1677.—-.2 Willi iam De Witt, sev vero PlaGstidule, 1876 str. 38, Weltrátsel, str. 254) j.G Gros, VOŠŠV tHolbach, Strauss,(„Vědomá Ratzenhofer,Durand r. V.Pittermann hmota, Pr. americký evang. theolog, n. 1858 ve Winchendonu (te
174
Hylzen — hymnus
1895) aj. Srov. Soury, Kosmos X., 1381,H. Spitzer, Ursprung und edeutung des Hylozoismus 1881, R. Seydel, der Fortschritt der Metaphyslk innerhalb der Schule des jonischen Hylozísmus, 1860. Hylzen jiří Mi kuláš, h. 1692v Lívonsku, 1745 biskup Smolenský, vynikal pas týrřskou horlívo;sti spolu se Zaluským pracoval na založení blbliothék! Varšavské; přel Scupoliho „Wojna duchowna, Vílno 1741; Fleur -ův „Katechím histo czny“,
hymnodíe jest zpěv hymnů a básnictví hymnlcké (odtudp ěvec hymnů hymnod) to jest tedy způsob a formypjejich skladby. Obšírnějl o tom jednají dějiny básnictví hymnlckého (víz hymnus). Když do sáhlo básnictví hymnícké ve středověku vrcholu, počalo se z tropů tvořiti motetto canstíone (víz tamtéž) a z nich u některých národů zvláště také u Slovanů ieíchy a písně, což mělo vliv na vývoj
pisně duchovní (v.. Mír. hymnologíe jest nauka ohymnecha jejich spí
sp. „ ravldla kaznodzmiejstwa, 1747; sovatelích, obírající se filosofickým, historickým z2. sv.,11467; 1775veV aršav Hymber Verner, 0. Mis ,.n 1734v jesenici a esthetickým hodnocením hymnů. V mnoh ch dílech u Žatce, vstoupil 1755 do řádů, vedle povinností svého povolání pěstoval hru na housle a stav se ředitelem kůru svého řádu ve Vidni, přiučil se u Seucheho hud. skladbě; 1770 převor v Prostějově, 1790 v Kuksu, kdež :. 1800; si. symfonie, koncerty
obrácen zřetel také k písni duchovní. iteraiuru viz v čl. hymnus. U nás máme dílo jos. jlreček Hymnolo ía bohemica Pra 1 8, mn nohé také vdíiech r. Zd. Nejedlého: l.IDějínypředhus. & hus. zpěvu v Čechách. Prah 1904 Mír.
hymnod v starověku pěvec hymnů.
Hymena eus ('Yyšmwc) křestlan,19— kterého vy loučil sv. Pavel z církve (1.1. Tím ac ,rpro tože učil heresím a svedl i druhé. V1čem pohloudíl, nevíme. Pouze . 17—18 („říka' íce, že vzkříšení jíž se stalo") se domýšlíme, že zavrhoval skutečně vzkříšení z mrtvých & omezoval je na pouhv obrod duševní. Dost možná, že zneužil slov samé o apoštola: „abychom tak, jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slávou Otcovou. i my kráěelí v životě novém“ (Řím. 6, 4). Mk.! — :. biskup jerusalemský od 266,2:.298, je en ze šesti biskupů, kteří jakožto účasthíci synody Antiochijské 269 zaslali prý plřáteský list Pavlu Samosatskému, otištěný u Mansí, SS. onc. C0 l., 1033—40;
pravostlistuder tohojestsporná. Geschichte ailtkírchl. Li.tSrvn.Bardenhewer, 11., —.235
hymnograi' skladatel, básník hymnů. nus 1. (řec. uuuo; z sam zpívati) znamená v antické době chvalozpěv k poctě bohů a heroů. Název vztahoval se jak na udbu tak na slova básnická. H. měl v antické době buď charakter yHome'r, h. orlické) nebo lyrický (h. Pínda rovy)y tomtéžlatinský významunázevh přijal/;:název 11.i Septua ginta, kdežto .zdomácněl teprve
u spisovatelů církevních. Klasíkové užívali názvu carmen. Ve Vulgatě užívá se h. k označení duchov ních zpěvů vůbec, jak žalmů, písní a hymnů v užším smyslu. Označoval tedy h. jaakž žalmy a biblická cantíca, tak i jiné chvalozpěvy duchovní. (Sv. Augustintaké — h.Telaus Del cummabro cantus). Proto Gloria I:. na zýváno Deum ianus), (h. angelícus), Benedíclte (h. trium spuerorum) atd.
Hymerius(Hímerlus) sv. 1.biskupAmelijský Později zúžil se význam h. v liturgii podle defi
nice: Cantus metrícus continens laudem Dei propriam (Amelia Umbrii) ve 4.—6. stol.;junostaltky374n jeho diel seu festí, quod celebratur. Tedy zpěv metrický přenesenyv 965 do Cremony. A.58. — 2. (lmier, lmmer), apoštol Švýlcarska, nebo rytmický, který vyjadřoval umělým způ— n. ve středu 6. stol. v Lu ugnezu, poustevník v údolí sobem strofícka chválu vzhledem příslušný v St.Bohu Z. užíváno přina bohoslužbě Suzy, podnikl pouťdo Palestiny, načež působil jako svátek.— míísíonář v jurské m pohoří; -. 12. listopadu 615(?) zpěvu žalmů, písní (cantíca) tak i vN. Z. od dob apoštolských vedle zpěvů převzatých ze St. Z. vSt. immer u Pruntrutu. hymn est významem totožna s h mnem, avšak užíváno brzy písní nově vytvořených, čemuž na pravidelně eužívá se ji k označen slavnostního svědčují dvakrát sv. Pavlem užité výrazy:lwalyof; xai íípvmctzač (Eph. Kol. Šrěvu, Mlmy 3,16) k—l' který je výrazem národní nebo státní ato tímqbóaí; spíše,meuuauxaí; že podle novějších1exegetů hymna papežská („Tam kde strmí církve týmě“) lze v ústech Pavlových nalézti úryv takových složena byla na text kard. Wísemaa,nna jejž česky písní duchovních (na př. Tím .3, 16; ph. 5, 14; upravil kanov. jos. Šrůiek, něm mecky šk. rada jos. 11. Tím. 2, 11 atd.) Totéž dosvědčují sp sy otců apoštolských. — Rozumí se, že tu běží o duchovní Wenz-g, hudbuViz složil kapelník metrop.chrámuPÍ jan ísně v širším smyslu, ačkoliv již v neusiarších Nep. Škroup „rCy ril“rr. 40. (19
hymna národní, za tu platila píseň„ Kde domov dobách shledáváme počátky h. básní metrických (Klement Alex., muč.již Methodíus d5wcílago'v).— můj", která r. 19180stala„eKd se hymnou státní složena se sio Největšíhovýznamu pro vývojh .po stránce obsa venskou „NadTat mov můj“ na text jos Kaj.Tyla skladatelem Frant. ]. Škroupem. hové i formální nabyl na východě sv. Efrém S rsský. Vznikla r. 1834. d Tatrou sa blýská“, jest Aby čelil snahám bludařů, kteří odívali blu y své znárodnělá písen slovenská. Autorem textu jest v líbivé roucho písní duchovních a tím Iíd od pra víry odváděli, užíi týchž zbraní a skládal h. v řeči jan Matúška (podle některých K. Kuzmány). Po syrské, z nichž mnoh' ch již za života jeho počalo prve'mdoložen zpěv písně r. 1844. Mr. y(hmna'ríum, hymnale) jest kniha nebo se užívati v liturgii. ymny sv.nEfréma měly vliv další vývojformy h. hlav ěiím, že v jeho část knihy, o sahající hymny. Hymnáře byly sou na částíkněžských hodinek a obsahovaly h. pravidlem básních převládá rytmika, naproti antické časo vpořadí dnu týdne a svátků roku církevního. Nej měrné metrice, totiž zásada přízvuku slovného zajímavější jest h. 2 Moíssac z 10. stol., jenž obsa a stejnoměrný početmnohé slabik, následovnkíy. nebo aspoň přízvukůšk — Efrém našel Vs hujeepouze hymny. Pravidelně bývají v h. také Sv. ještě jiné části offlcía. Nejznámější rukopisy h. jsou liturgii okračovali Cyrillonas (396), Balaeus $(430), lsaac elíký (460), v liturgii armenské Mesrop, antífonář z Ban or.) .dstoi.), Codex sVatícanus (ze stol. Vlll.— irskýv avlu oses a Choren 487 . sady Efrémovy pře (|x. stol.) KodexvKarlsruhe (1x.stol.)atd. Pozaděií neseny brzy doe liturgie řecké vrstevníkem jeho se hymnáře množí. V echách známe h. často pů sv. Řehořem z Nazianzu. Také v h. řecké liturgie vodu cízího. Ze Xlll. stol. zachován h. Vyšším ustupuje znenáhla asomíra a nabývá převahy Brod.ě H. u protestantů jest sbírka písníe(kancio směr přizvučný. Nejdůležitější jsou práce sv. Ro nál) angl. Hymnbook. Mr.! mana, Anastasia, patr. Sergia (vyvoc áxa'omoc),
175
Hymnus ambrosianský — Hynčina
sv. Sofronia, sv. Ondřeje arcib. z Kreíy, sv. jana sv. apoštolů, na př. Doctor Raban egregie,uBeate pastor EgregiedoctorPaule; sMauru z Damašku a j. Básnictví h. utrpělo na východě Petre, obrazoborectvím. — Liturgie latinská převzala Veni .Creator Spiritus, Christe Redemptor (Všech metrické hymny z východu. Na západě zavedl je Svatých), Tibi Christe splendor Patris (sv. arch nejprve učitel círk. sv. Hilarius z Poitiersu (1-369), andělů), Odo z Clugny: SummiParentis unice; AlmaRedemptoris, který pozzanl h.zza svého čtyrietého vyhnanství na Heřmaann C ontractus: východě. Nejlepší přeložil a podle nich vytvořil SalveRegina,ze školy sv. Bernarda: nové. Z jeho díla Liber hymnorum zachovaly se dulcis memoría; Tom supemum, á š Akv.: Pange však jenom zbytky. Vlastním původcem. VCll'kVÍ Sacris solemniis,Sv. Verbum jacopollngžiae,
západní stal ses
Ambrož arcib. Milánský, který
di: Stabat mater, ka rd. Silvius
D.
Ann
složil h. pro lid a učil jim lid v kos ele, pri sporu toníanus (1- 1603) Fortem virili pectore atd. s ariánskou císařovnou justinou. II. Ambrožovy 5.2 bohaté literatury jednající 0 h. uvádím :Da sou dokonalým dilem uměleckým. Křesťanské my níel. Thesaurus hymnologicus 5 sv. Lipsko a Halle 1841—1856; Mone: Latein. Hymnen desMittelalters žieaky, vyjádřené krásným slohem, vjsou podány 3 sv. Freiburg 1853—1855; G. M_.Dreves 8.1. jednoduše a lidové. jsou skladány jambických' dlmetrech o 4 verších s hojnými assonancemí Blume: Analecta Hymnica medici aevi. Lipsko v 8 slokách. H. Ambrožovy možno pokládati za 1888nn. 50 sv. [1.sv. (1886) Cantiones bohemicael, Param'kas: Anthologia graeca východisko křesíanské lyriky a křest. poesie na W. Christ u. z.ápadě Po sv. Ambrožovi pěstovali h. sv. Augustin, carm. christ. (Liskpo 1;871) Kard. ]. B. Píír: Paulinus z Noly, ap. Damasus a j. Vrcholu do Hymnographie de i'église grecque, Řím 1867; týž: Analecta sacra, Pař 1876, Lamy: S. Ephraemi štoupilo po ia sv. (405,5 Ambrožovi v dílech hymni et sermones, Mechlin 1882nn; A. Schulte paněla básnictví Aurelia h. rudent birky Katheme— rinon, Peristephanon) Caelia Sedulia (1- as 450, Die Hymnen des Breviers, 3 vyd. Paderborn 1916; pap. Gelasi sla (1-496), Venantia Fortunata (115600, Dreves: Hymnen ]ohanns von ]cnstcin, Praha 1887, Fr. Sušíl: Hymny církevní, Brno 1846, (překlad Řehořečasomíra Velikéhov h. (1-s604). v prvé tétoustu pe riodě ndá _lestliže ses přiízvučností, lat. hymnů s delším Reper torium hymaoi. Pařížúvodem).tdChevaIier: 1892a 0. M. Dreves: F(ujiv druhé periodě sbásnictví h., počínající dobou arolingů, skorem úplně básně metrické, skládání Aurelius Ambrosius. Freibur t1893. — 6. V sou přízvučaému. Vedle Bedy ctihodného (1-743) skládají dobé hudbě rozumí se h. skřadba sborová nejroz h. Paul Warnetried zvaný Paulus Diaconus (1-7 manitějšiho způsobu, mající za účel účinkovali na Aícuin Theodulf bisk. Orleanský (1- 821), Rabanus posluchače svojí velkolepostí. Proto užívají skla Maurus, později Notker, sv. Odiloz lugny, Heer datelé kromě sboru i sól, p_růvodu velikého or mannus Contractus z Reichenavského kláštera, Petr chestu nebo žestových nástrojů. Texty bývaji ob Damiani, sv. Anselm, sv. Bernard sv. Hildegarda, sahu duchovního nebo světského. Majímnoho spo Adam ze Sv Viktora. Ve 13. sto. vynikají papež lečněhostvorbou kantáto o.u Vnaší tvorbě hudebni lnnocenc 111.,Tomáš z Celana, sv. Bonaventura, jsou známy: Dvořákův Hymnus z Hálkových Dě diců Bilé Hor ory, . 3. Foers „Hymnus andělů“ sv. Tomáš jacopone da Todi. Tak shledá váme se ažAkv.,l do 1.6 stol. ustavičně s četnými bás hymnus: „Králik,ý mučedlmků“ lr Hymnus am'brosiansk v. Te De atmd. níky !|. V době středověku vynikl u nás v tomto Kličkův oboru arcib. Jan z jenštejna. V této době sou Hyna Karel Ferdinand. n. 1802 ve Lhotě běžně vyvinula se vedle h. také sekvence a tro Kácové v Kouřimsku, stud. v Benešově a v Praze, vysv. 1828, kooperátor ve Zbečně, zám. kaplan Rus, které v16. pozdější takébásnictví se s h. h., sblížuji. enalsance století době ublížila pro v Nižboru, 1835 farář t., vikář křivoklátsk', č. kons. tože ncměía většinou pro lidovost, prostotu a rada, 1873děkankapitulyStarobolcslavsk; :. 1881; vroucnost básnictví h. dosti porozumění. Také s.p Uveden tk počítám Pr. 1835; „Malý kate vyd. t. 1842; „Katechismus počíná se u mnohých národů vyvíjeti v té době na chlsmus“ t. 183, pro obecní lid a o2drostlou i dospělejší mládež“ místě h. duchovní 3ljgíseň,á která nastupuje místo r. ..vy . Dušesloví zkušebně“ t. básnictví h. nce hudební bylynaaápěvy h. právě tak—jednoduché a lidové jako jejich 1844, první česká soustavná psychologie, kompilace od slova. Nápěvy jednoduché měly na každou sla z Lichtenfelsa & Herbarta, spnlu pokus 0 „HynovoDuše biku zpravidla pouze jednu notuu, jen na konci bornou terminologii (srr.vn F. '—
_
býván a. . mají pravidelně určité metrum, .Srv. nekrolog včasopíse, Blahovčst" jež udává jim přímo hudebni jich útvar. Skla. Íloví“ datelé h. užívali nejvíce metra jambického, troy stud. Hynals Vojttěch.1870 malíř český,nah.malířskou 1854 ve Vídni, na reálcet chejského, sapfickéhoaasklepiadske'ho. — naši vstoupil aka záhy vtup do iituurgie; hlavně užívalo se jich demii t., žák Anselma Feuerbacha; vzdělal se dále a užívá dopposud v hodinkách církevních, při slav v Italii a v Paříži u Géróma; 1894 prof. pražské nostních obřadech a svěceních. Skladatelé zná Akademie: :. 1925; obor umění náboženského mějších hymnů v liturgii jsou: Sv. Ambrož tatOjeho(pode díla:le„Mukasv. Víta" (skizza, 1874), (Aeterne rerum conditor, Nunc sancte nobis spi spadají „Sv. Barbora“ Palma Vecchia v Benátkách, ritus, Rector potens, Rerum tenax, Aeterna Chi zakoupil biskup královéhradecký Hals), „Madona,
munera; Prudentlus:
Ales diei nuntius,Sal sv. Vojtěcch, v.Václav a Karel IV.“ (viz příL ll),
vete tiorcs martyrum, 0 sola magnarum urbium malby na omítce Českého domu v Římě (viz 0. Pin (h. tyto sestaveny z větších jeho básní); Sedu „rSvětozo ru" 1877, 605, a610), se „Sv.sv. Michael“ lzus A solis orrtus cardine, Crudelis Herodes, kas (pro ve bisk. Strossmayera), „Madona Alber některé antifony vhexametrech; Cl. Mam er tuus:
tinou“ 1879 (pro téhož), „Svatá2rodina" (viz reprod. Pange Hugaenantius gioriosi lauream, sex quí jam ve „szěto cm“ 1879, 617 22) „Sv. jeronym" , peregit; FuortLustra aztus Vexilla „Samson“, Anežka“ 1884, (pro bisk. Ce (viz „Sv. „Světozor“ 215; Haisa), „áZlat „S.v Praha“ regis, Quem terra, poatus. Avenmaris stella (?); cilie“
Ř eho r Ve iik ý: Primo dierum, Noctesurgentes,
Luciscreatoroptime; Pavel
„M Maří Magdalena“ („'ZI" Praha“ 1885, Diaconus: Ut 108; ,l2078), B,.77) Hyn nčinal. Dolní (Unter- Hei nzeendor f), hymny na svátky fara v diec. olom., v dekanátu zábřežském, 1784
queant taxis a ostatní h. na den sv. jana Křt.,
sv. Paul in 2 Akvileje
176
nát.
Hyndlice ——Hyperechius
kuracíe (oddělením od Maletína), 1843fara; kostel stava školská“; „K v 'kladu druhého článku víry“; „Katechetské listy“ 1894-:5 „O hříchu prvotném sv. Stanvlslava; patron : Matice data (1930): 1279 katolíků, 3 akatol., obbyv. něms — a jeho následcích“; Katechese pro 4. třídu škol osmitřídních); uveřejnil také několik cestopisných zíom.. Horní (Ober- Heinzend v diec. v dekanátu svitavském, orf), podlefara podání prý „Časopiseynek) českýcháchym, turistů. básník lat., joilž1270 (spíše snad v Pohledech, ř'ohler) zřízená; článků v níus zanikla kolem 1630; r. 1784 zřízena excisí ocí n. před 01560 v Pacově, 1575 bakalář v Praze, vy BřezOvé (Brůsau) lokalle, jež 1843 povýšena byla učoval na školáchv Prostějově a v Klatovech, složil květnaté básně o vzkříšení (Carmen de glo afaaru ; kostel sv.1443 Mikuláše; dala stat. (1930): katol., patron: 6 litr.; oMatice oyv. n nmáb.; ríosa et laetissima resurrectione & mortuis tilií i“, 1576) a o narození Páně („Carmen de ad
Hyndtíce Veliké, fara v diec. trnavské, 1969 katoL maď. as
míranda atque inativitate Dei“, 1577) Hynek, Hynko, víz jíndřich Hypacíus vízstupendat Hyp Hyne nek R. W. dr ., n..8 června 1883 v Kunštátě ante, manavefjat=u„poíkání" (occursus Do na Moravě jakožto syn venkovského lékaře. Se mini)Panny Marie a Ježíška se Símeonema Annou strany matčiny sahá jeho rod až k slavnému so ve chrámě; původní jméno Hromnic. chaři baroknímu Brauna zBraunu. Po studiích gym Hyparch víz Hipparchus IV., 950. . nasiálních v Brně studoval vPraze a inšprukullé Hypatta, filosoíka školy novoplatónské v Alex kařství a promoval v Praze 1909 „sub summis andrii, n. kolem 370 po Kr., dcera matematika astronoma Theóna Alexandrijského, křesťanství a_uspiciisfIm eratoris“. Věnoval se chirurgii na kli anepřízni;vá nice prof. ukuly, v nížto se pak hlavně uplatnil pro svoji neúhonnost a svoje vědo vletech světové války, na jejímžto počátku se byl ná mosti, i jakožto učitelka požívala veliké vážnosti, hodou po pětiletém cestování čtyřmi světa díly octnul „ r.vážil si jí i biskup Synesius. Byla při— opět ve staré vlasti. Po válce se _usadilvPra raze, telkyní místodržitele Oresta, protivníka sv. Cyrilla kdež zprvu se obíral odbornou literaturou lékař Alex. (v. 111,259), i byla proto v březnu 415 vzbou Skou, potom filosofickou a hloubkově duševědnou, řrvš|se chátrou ukamenována, a tělo'její rozsápáno; o čemž svědčí jeho dílo: „V hlubiny života se no stalo set tak však bez vědomí a viny sv. Cyrilla, řím“ 1926. Vlivem módních hesel vědeckých reali sticko-matcrialistíckých při vstupu na universitu tický jejž teprve sto let Damascius po této události tana novoplatonik ve své obvíňuře Vita sidori“, r. 19020oadpadl od katolické víry; působením pak války po lOletých zápasech duševních, prošed všemi po něm pak činí tak1 Suidas & někteří novější ba možnými myšlen nok ovými 1 náooženskými směry, datelé, 11.př. Tolan aW 1fv vrátil se v jubilejním roce 1925 zpět do lůna církve, koHypatlus l(Hypacíu 1.hlgumen . v Fryg .366, 400mn1ch, ss) kol.v408 kl. Ru kterýžto myšlenkový obrat i s dojmy z Věčného fkinova u kClhalcedonu, z. 17. čna 446 (MR.: „ln města vylíčil ve dvojdílné knize r. 1929 vylš „Ob rození imem“vpopu1ámím dílku „Zpět k Římul" Phrygia sancti Hypatií jan. 111., 05—308. h ch,Confessorils“); mučed v A.88. Cařihradě (r. 1930). Několikrát navštívil stigmatisovanou Tc MR. 3. června), spolu s Lucnilllianem (v. t..) 5-—
rezíi Neumannovou a výsle syvých pozorování
WAW
. tribun, muč.v Tripoli
ve Foiníkii
(MR.
uváděl ve známost články a přečetnými ředná 18. června), spolu s Leontiem (v. t.). Srvn. Kulda, škaml, jež budily značný zájem svým v deckš'm Círk. rok IV., 138; Ni lles, Kalend.1.,184.— apologetickým rázem. „Stígmatisovaná V roce 1927 na podzim vy ia 4. biskup (MR.:|„episcopus Asian us“ t. j. jeho známá kniha: z Konne reuthu“, kteráž v témž roce se dočkala čtvera _pochybně tolik co „eplscopus Aslae“; snad bylo sídlo jehovvléMa srí), spolus knězem & ak dání; v šla také v překladu slovenském. R. 19 vyšlo p té,zzcela přepracované vydání „Živý Obraz zatelem (fsgoxňgvč) Ondřejem; stali se 735 obětí Ukřižovaného“, ježzb 10 v následujícím roce vy zatí obrazobolrství; jim dal vousy sm u a Leo pak lsaurický zapálíti, dal nato jimpoma kůžl dáno francouzsky v Paříži uTéquí—ho. V témž roce sr,pna' vyšla krátká studie „Lékař a zázrak“. Roku 1930 shlavy sedříti a posléze zardousití; Řekové uctívjaji je 20. září (podle Canisia ještě bylo francouzské vydání přeloženioa do angličtiny] a vyšlo v indianopoiis U. S. A., yp ečí Sa dnou 30.r'1 — 5 biskup Ganšrenský lesiánů v Turíně a německy ve Vidrllís.k yNejnověji (Gangra v Halflagoníumvraceje se ze sn mu Nicej aNovatjanis haere připravuje větší studii: „Křesťanská mystika, její kéhoobyl od Aria u(M obdoby a náhražky“. tlicis“) ukamenován; v MR. uvádí se jeho památka Hyneš akar V., n. 1862 v Němčovlcích 4listop.; v církvi východní 31. března (Nilies, Kalend. l., 129. rocegym. vstoupil na reál. gymnasium hyperdulie (ůmoůou/tsla),název pro zvláštní úctu, vu Radníc,nve Rokycn ech,13. vyšší studoval v Plzni, boho sloví na theol. fakultě vPraze, vysv. 1887, katech. kterou církev katolická Matce Boží prokazuje na měšf. a obec. škol v Kladně, po roce byl ku své rozdíl úcty, která přísluší ostatním svatým a svě žádosti ustanoven katechetouna ob. am ě.šštško ticím BOŽIm(ňou/tela).Tato zvláštní úcta marianská lách v Plzni, kde působil 10 let (2 roky na chla je však podstatně různa od adorace, úkonu, jímž se jediné Bohu klanime a jemu se koříme. Katolická peckých 8 letVna dívčích), stále se ve ] 888 církev nepovznáší tuto zvláštní úctu na stupeň chodním školách obvodu aměsta. té době podrobil zkouškám pro měšf. školev. 1890 pro nižší střední adorace, a musela aby ji jako nepřípustnou modlo školy a 1892 pro vyšší střední školy, 1898 usta— službu zamítnouti. Vnitřní důvod, proč uctíváme noven byl skutečným učitelem náboženství na vyšší b1. Pannu Marii vyšší úctou než jiné svaté, t.j. hyperdulií, spočívá v tom, že Panna Maria byla reálce v Rakovníce, 1908 povolán byl na vyšší gym nasium v Plzni; přísp. doočasop. „Pastýř duchovní“ skutnečě Matkou Boží, v jejím mateřství byla dána (l_891: „Theorie a praxe katechetického zakona zvláštní hodnost, důstojnost, svatost, úctyhodnosl. mimo Prahu“; 1 92: „Ostáříprimokommluníkantů; Srov. věroučné, Haine, De hypzerdulia, ovaň příručkyLeh liner, Marienverehrung,2 , 1886, vškladu šestého 13:89 přikázání na škole „An— paček, Katoí. věrouka, 11.,309. děolsk pozdravení“; „Názornost přivyučo Hyperechíus, sv., opat a kněz v E tě, před vání náboženství“ , „Modlitba ve škole“ ; „Dojmy gyp z výstavy školské v Plzni r. 1893“; „Tyrolská vý r. 379.Srvn.Niiies,Kal.11.,43.
Hyperikus — hypnotism
177
Hyperikus, sv. m č. v církvi arménské (pam. ve vůle, dále spánek magnetický po mognetování tělu
cizím“magnetismem — Podmínky v Sam opo satěned. v Armenii k rozkazusv. středu Vll. po Povýšení kříže), umučen hyp ucís. Maximiana,' Hypnosa živočišným. se uměle vzbuzuje, vnucuje, vsugeruje tim, že hypnotisér pozornost media, spolu se šesti drluhy,kteří se Hyperl kovcí“. Viz Nil les Kal. nazývají il., žícího ve vhodné poloze, jednostranně upíná na Hyper-ius(vlastně Črerhard) Ondřej, reformov. nějaký předmět. Toto zuženi pozornosti děje se theolog, n. 1511varech (odtud jeho jméno),p různým způsobem. Stačí upřený pohled na lesklý delších cestách po Německu, Francii, italii a Anglioi 1542 prof. theol. arburku, zasloužilý o theol. encyklopedii a homiletiku, jakož i o círk. dějiny a exegesi; byl duchovní hlavou evang. církve Hes senske, sestavil první hessenskou agendu zemskou,
předmět, na plamen nebo elektr. světlo, stačí za dívatí se upřeně ašpičku nosní, na vyzdvižené prsty hypnotisérafl astačí také pronikavý a upřený
glohled, odměřené slovo, pouhá autorů mohutnálzemy lenka hypnotiséra. Podleněkdy některých tu působiti i na dálku, na medium nepřítomné. —Fy (tiší.bl11566);s 55.3%„De íormandís concionibussacrls“, De recte formando theol. studio“, sický i duševní vliv hypnotíséra na medium před Baasríleujr151556 & čn' ., „Varia opuscula theologica“, 2 pokládá k svému zdaru také svolení media. Svo sv. 1570n vMa rburku. Do češtiny přel. lení jednak ke spánku,j ednak k předběžným po Trojan Heřmano-Městecký „Traktát o opatrování chodum. Proto nelze uspatí člověka, který s roz chudých“, v Praze 1592 (viz index boh. líbr. pro hodnou vůií, že se nedá uspatí, spojule veškeré úsilí proti zúžení své pozorností, prooti vhodné hibitorum“ 9.9) hypnotism. Poj em. čuráci—=uspávám,"vnvóg— __ loze. Nelze us ati člověka, který své myšlenky spánek, odtud hypnosa : spánek uměle zbuzený nedovede soustře iti, nelze uspatí kluka „neposedu, působením duše na duši na rozdíl od narkosy zbu nelzebudití uspatíkoncentrovanoup člověka již spícího, použí/tadžnelze ornzo ovahy zené chemikáliemi. Hypnotism_.-—nauka o hypnose, uaniněho citlivé, povahy slabé v_ůle, lldl,pkteří rádi dlouho o edií. její podstatě, podmínkách, projevech uspaných spí a snadno se unavují, lze uspatí snadno a rychle. — Podstata hypnosy: vesmyslufysio io ickém je to zvláštní stav neuropsychlcký, od je sice na 40 proc. citlivcú, ale jen nepatrný zlo li ný od spánku přirozeného. Původce pOjmu hyp mck jich ize hypnotisovati ažd o druhého stupně. nosy james Braid vysvětloval tento stav jako změnu — U hypnotíséra se vyžaduje silná, koncentrovaná mozkové funkce normální (Neurohypnoiogy 1843). vůle, vnější chování, které budí důvěru dobré zdraví Odtud prostá definice: hypnosa je uměle způso ahypnosaneškodíia. bezúhonnost mravn zvlláště tické: proto, aby bené pomatení mysli“ (Út. Rieger v jeně. — jevyta hypnot dobnost, po případěodlišnost spánku přiro dium uspané jest fakticky bezmocným nástrojem
zeného a hypnotického lzev vjádřití takto: Ve spánku přirozeném moze opočívá zcela nebo zčásti, údy a smysly usnuly, jsou bezvládně; pra cuje-lí fantasie ve snu, pak neznná dozorce aní ředitele, nýbrž provádí své reje halucinačni bez vychovatele, bez mravokárce; vdomí rozumnosti nebo správnosti počinů zpravidla ve snu c_hybi; proto také odpadá odpovědnost za činy.— spánku hypnotickém pracuje mozek a duše uspa néhoza veiden vůdce a dozorce, jímž jest hy no tisér; zabezvládnost údů sdružuje se s nejvy ím stupněm ztr nulosti, necitelnoost smyslů se často přerušuje přecitlivělostí jejich, zeslabení vůle (abu lie) usnadňuje hypnotisérovi provedeni jeho úmyslů, ale neruší zcela svobodu media, které by se ubrá nilo, kdyby užilo všech prostředků obranných. Proto nelze bezpečněttvrditi, že uspaané medium ('D—
00!
jeynaprostou loutkou hypnotisérovou. — osy bývají různě udáv ny. pěti_Stup stupňů často" uváděných lze si odvoditi tyto tři: !. stupen: Při uzavřených víčkách pocit únavy, vědomí za chováno smysly a končetiny lze sotva ovládati (katalepsie), ochablost, ba neschopnost vzpírati se vůli hypnotisera. ll. stupeeň: náměsičnlctví (som nambulism), s počátku lehké, pak mocné; citlivost vnějších smyslu zanikla, taktéžžvědomí se zasta vilo, bezvládnost údů naprostá jako ve tvrdém spánku přirozeném, zvednutá ruka klesáihned jako mrtvá hmota. V tomto stavu se probouzí v mediu síly utajené, medium slyší, vidí, cítí bez prostřed nictví smyslů, chodí a chová se podle přání hyp notiséra. Sugesce slaví tu tríumfy. Lze vsugerovati cokoli, třebas nesmysly, na př. že podaný brambor je jablkem. Mediumsevžívá do sugesce pronesené s:lovy „Toto je jablko“, přijímá ji za své pře svědčeni, ve kterém brambor pojídá, jako by jedlo jablko. Probuzené medium si nepamatuje nic ztoho, co v hypnose vidělo, siyšelo nebo konalo. ll stupeň: úplná ztrnulost (katalepsie), tělo je úplně bezvládné. — Od spánku hypnotického odlišuje se ještě spánek autosugcstivní, t. j. spánek z vlastní Český slovnik bohovědný V.
koná všechno po přání jeho, zpokud shypnotiséra; věcí je obeznámeno. Sugesce v řečin ná,mé sugesce o věcech, k nimž medlu chybí pojem, se nedaří. Mluvení medií jazykem cizím, recitace v ná řečí atd. se vysvětlují tim, že media v předběžném životě slyšela mluviti a recitovatí to, co opakují sama pauze úryvkovitě. Podle jiných badatelů ro bouzí se v uspaném mediu nový vnitřní smysl( ur kyně), dar jasnovidecký a s nim spojený dar řeči, přesahující životní zkušenost media. Sem patří také jevy levitace, materialisace, telekinese, telepatie, teievise. Podivuhodné tyto jevy, téměř zázračné nebo alespoň velmi podobné zázrakům biblickým, mali svoje meze. Krvácení ran na př., jak je vi dati lze u stigmatísovanych, se dosud nepodařilo napodobiti. K jiným úžas vzbuzujicim jevům není dostatek nestranných svěů.dk Zfakta, ževhyp— nose lze lháti (Dóliken) plyne, že mediúm v hyp nose nezávisí na vůli hypnotisérově absolu t,ně nýbrž pouze morálně. Theoretícky se svobodná vůle media uznává, ale prakticky se nesnadno dokáže, poněvadž medium jí užívá máiokd.y — Po st y pnosou rozumí se rozpoložení media, kterému v hypnose bylo uloženo, aby po čase na určitém místě něco vykonaio. Přijde- lí ona hodina, tu medium cítí se nesvé, bezděky obrací pozornost k danému úkolu & provádí jej. Medium propadá autohypno— tíckému stavu duševnímu, jemuž by se mohlo vy hnouti, kdyby onomu přimusu nevěnovaio vyhra: něnou pozornost. Proto nese také alespoň poněkud odpovědnost za činy, vykonané v posthypnose. —
Užitečnost hypnosyuznávají lékaři všeobecně, atovýiuučněv lékařské praksi. Pomatení myslí (neuropsychosy) léčí se umělým pomatenim myslí
ghypnosou) jestit hypnosa u lidí nervově a du evně rozrušených úspěšným lékem. Vrukou laika, nedouka, v jediným rukou zlovoiného hypnotiséra, sebe dovednějšiho, je hypnosa spíše jedem než lékem pro zdraví i mravnost, jako alkohol. U medií, užívaných při spirítistických sedánkách, končí se často opakovaná hypnosa úplným rozrušením neuro 12
178
hypogeion — Hyrkan
psychického života, jež vede obyčejně do blázince. Ale na druhé straně hypnosa má své obhájce ne škodností, pokud ovšem ji provádí zkušený experi mentátor. Každé zneužívání však škodí, působic závrati, křeče, bolení hlavy, slabost povšechnou, zvláště slabost mravní bytosti, poněvadž závislost a sugestlbílita i ve bdění vzrůstá u medii do stupně otrockéje upoddanosti.gest1iže přirozené pomatení myslí člověka se kodou celé jeho bytosti, tím více umělé pomateni, jež se děje hypnosou. Mimo to se vhypnose otvírají dokořán dvéře zločinnosti hypnotisera nesvědomitého. — ro tyto závažné důvody církevn vní i občanské zákoníky zakazují hypnosu, dovolujíce' ji pouze lékařůma k vědeckému
zkoumání —VLite
práva) a řádu logického (na př. hypothesa o smyslu
nějakého textu). — ratura: C. Fr ick: Lo gica. 6. vyd. Friburgi Brisgoviae 1925.139; 1.5. Hickey, Summula Philosophiae Scholastícae 1., Logica et Ontologia. 6. vyd. Dublini 1923, str. 121
ažž123; ].Brisgoviae Gredl, Eiementa Friburgi 1926,n Philosophiaelb 4.evyd. hypsistaríové
(ólpavlovatn11.7vlpuzva of), seítáři ve
4. stol.,jméno), klaněli měli se jen juedtne' bytosti so,větl nejvyšší se(odtud jejich ěaoheň židy
světili sobotu, činiliv roztdil mezi pokrmy čistými a nečistýmí, zavrhovalí však obřízku; jejich učení jest směsice orientálních náboženství s převahou židovství; byli roz šrrem, jak se zdá, pouze v Kap
padokli.Viz coelícolae
tu:ra Foret, Der Hypno quuaeus viz H cke Hyrek Petr, dr., 11. 1835 v jesené u Semil, Betlslav Kafka, Svítání v duši (Červ. Kostelec, vysv. 1860, žil a'ko deficient ve svém rodišti, 1927); Frant. Hrobar, O hypnotismu a sugesci . t 1867, v ČK 1865 uveřejnil článek „Písmák materialista“. (Praha, 1.927) K. Závaadský. hypogeíon (řec.), lat. hypogaeum, podzemní pro-* Hyrkan, jméno dvou knížat z rodu Hasmoneovců. stor, hrobka, kaiakom hypos cké spojenia zove se _tajemná jednota novým .) rkan bylnemohl synemodolali imo (143—11].35janPo(135—105) smrti otcově osobni ježiše Krista, která spojuje božskou a lid náporu syrskému. Jerusalem byl donucen ke kapi skou přirozenost. je to úkon spojovací tuiací, a jan se zavázal odváděti roční poplatek. (unitío) v okamžiku početí, trpně je to výsledek, R. padl Antioch VII., a třicetiletá občanská stav tohoto spojení (unio), vrcholí v osobní váikla rozvrátiia sousední říši. jan využil plnou je dn o té podmětu (unitas)— B—ohočlověka.Pro tuto měrou příznivých okolností a dobyl všech krajin, jednotu božská osoba Synab ožiho (Logos)m na ktere měli Israelité historické právo. hrám zároveň dvě přirozenosti vlastní, božskou, a lidskou. na Garizim byl rozbořen, Samaří srovnáno se zemí, Slovo „hypostatický“znamená tudiž totež coosobní, obsazena i Galilea a přívtělena k říši hasmonejské. jako vůbec „hypostase“ nabylasmyslu slova „osoby“, Zato ztroskotaly jeho pokus, aby získal Sama ritány pro náboženství Mojží ovo. Mezi oběma ná ač obojísepojem v terminologiiH po rody povstalo nepřátelství, které se vybíjelo při zvolna vyhraňii a ustálil. církevní sp. jeteprve v protivě každé příležitosti. Edomíté byli donuceni přijmouti jednak k pouhému mravnímu sicučeni (Nestorius), jednakkpřkípadečněH fysickému splynutí obojí obřízku. V jejich zemi se usa dily četné rodiny přirozenosti (Eutyches, Monofysiiismus). Tajemstvi židovské & mimoděk připravovaly Herodovi cestu spočívá v tom, že přes to, že přirozenosti nespiý do jerusalema. Ve vnitřní správě říše nebyl šiaslny. vají, přece reální, skutečná jednota osoby trvá od Ke konci vlády se rozešel s mocnými fariseji &za prvého okamžiku vtělení a nikdy nebyla porušena pověděi pod přísnými tresty zachovávati jejich tismus 1911; (Časopis ře,št'aI|.HŘpnotismus ve světleXXXIV.) mravo uk katolickě. at. duch 1893roč.
ani v třídenní smrti — Literatura.
Thomas,
13,zavinil 8—10). Podle jakýsi josefa farisej, Flavia (Beiium 1(Antiqu. ,2, 3—7)z roztržku Quaest. disp de unione Verbí; v. Scháízler, Das stanovy
SDOma v. der Menschwerdung (1870); Terríen, homae doctrina de unione hypostatica, (Par 1á94); Pohle, 11.242, 54, Špaček, Katoi. věro uka 11., 192a násl
hypothesa je vědeckýpředpoklad, který sice není dokázán. je však prozatim přijímán za pravdivý, poněvadž vysvětluje některá fakta. Hypothesa apo dává tudiž toliko možný nebo pravděpodobný výklad jevů, jichž skutečné příčiny s jistotou nepozná váme. Proto, třebaže jsou hypothesy nutné pro rozvvoj vě př rece není radno na ně přisahati, poněvadž jich platnost je jen prozatimní, a zku šenost ukázala, že často byly zvráceny i hypothesy nejlepší. — Každá hypothesa musí býti sama osobě možná,n ani sama ani ve svých důsledcích odporovafi žádnému faktu zjištěnému a musí po dávati aspoň možný výklad jevů, pro jichž vy
který při1hostině vytkl veřejně Hvrkanovi, že se narodil 2 matky, která byla kdysi ve válce zajata. Zdá se však, že spor měl hlubší příčiny. Fariseové viděli neradi, že veiekněžská důstomost přešla na
Hasmonejce, kteří nebyli z krve Atronovy; ještě více je dráždiio její spojení s moci světskou. josef Flavius (Antiqu. 13, 10, chva ii na Hyrkanovl horlivost, s jakou zastával7 úřad veiekněžský & při pomíná jeho prorocké nadání. jeho nástupcem se Stí" Hjehoksyn ristobulosl. (105—104).— an 1ýudas_4 _( A40) y synem Alexandra
íaynnea(10478) a jeho manželky Alexandryproto (77-69). ipovahy nerozhodné a siabomyslný; ho učinila Alexandra již na počátku svvé vlády veie knězem. jeho rázného bratra Aristobula všemožně odstrkovaia, protože se bála jeho velikého vlivu. Aristobulos se postavil v čelo nespokojenců, v ne moci matčině zmocnil se četných pevností a převedl světlení stanovena. Nejsou je ovšem všechny na svou stranu 1 voo'sko. Po smrti Alexandřině měl hypothesybyla stejné ceny, hypothesa tím cennějš čím více jevů dostatečně vysvětluje a čím hlouběji je vykládá jestliže ze všech známých hypothes se státi vladařem yrkan;úk1adš Aristobuiovými byl zbaven ji. i vychytrale'ho velekněžstvi v jerustrůnu, a.leměpozd Na radu toliko jedna odává dostatečně jasné vysvětlení a žil v ústraní všech jevů něůpterého druhu, bývá přednášena již Edomce Antipatra opustil město a prchl k arab ne jako pouhá hypothesa, n 'brž jako these, jistou .skému knížeti Aretoví do Petry (Antiqu. 14, 1, 3-4). se stává ovšem teprve teh y, je-ii prokázáno, ž(D Povstala válka, ve které byl Aristobulos poražen & oblcžen v jerusalemě. Ve své neprozřetelnosii jediná všechny ze všech možných vysvětluje obrátili se oba bratři sprosbou k Římanům, aby jasně jevy, jichžs ehypothes iýk jes dotknouti, že vedle hypotheseiysickýclT,jež podá jejich spor rozsoudili. imske vojsko osvobodilo vají výklad jevů řádu tyssického (různe hypothesy město, ale Pompejus se svým rozhodnutím nepo věd přírodních) jsou též hypothesy vysvětlující spíchal. S počátku se klonil k Aristobuiovi & táhl fakta řádu mravního (na př. hypothesa o vzniku s ním společně proti Nabatejským. Když však Ari
179
Hyrkan — hysop
stobulos prohlédl léčku, kterou si sám schystal, prc rchl do Alexandreia a brzy nato do jerusalema. Pompeius jej pronásledoval a oblehl město Stou penci Hyrkanovi vzdali se bez boje; zato strana Aristobulova obsadila chrám. Po třech měsících bylo chrámu dobyto, amezi obyvatelstvem způso beno strašné krveprolití. Pompeius využítkoval svého vítězství měrou vrchovatou. Hradby jerusa lemské byly rozbořený a královská důstojnost zru
(3. Král. 4, 33). Na hysop nasadil římský vojín houbu naplněnou octem a podal jí k ústům umí
rajícího 19, 29). 8 Spasitele5(36nlt vrdí, že Synoptikové houba byla (Mat. navi nuta na třtinu1(negzů)ei; xaláluo))._|ej1ChV"P01/ěd1 možno srovnati dvojím způsobem. Dle jednv ch uva zovali větvičky hysopové na cedrové dřevo a toto
spojení jmenovali hysopem. Podobnost obou před mětů (houba na třtině &svazeček hysopu na cedru)
šena; Hyrkan( r. 63) (b;!óvu'ozqg). ustanoven běžného názvu (=krop sv. áč). Jana, Více 'ese užil mi zamlouvá výkladdhysop a poplatným knížetem Část velekněze území b lma svedla chartův (Hierozoicon,
připojena k provincii syraské.Arlstobul byl odve en sprůvodu celou rodinou do (r. ólde kráčel v triumfálním Pompejově uŘí manů panoval Hyrkan několik roků klidně, i“když sám vladařských funkci nevykonával. Vlastní správu zem vedl Antipat er. S novými pány hleděl za chovati pokoj a přátelství a podporoval všemožně jejich vojenské výpravy proti okolním národům. 7ato mařili Římané všechny pokusy ostatních
Leyden,
1692, 11, 59.2) l13)le
něho se vyjadřují právě synoptlkové H-všeobecně je
také pravděnepodobno třtina. jan byl svědkem něji. — Udaje biblické a nelze z nich určití s
že by na Kalvarii rostla očltým, proto mluví přes jsou však příliš nejasné naprostou jistotou jména
Ilasmonejců, ab se zmocnili ztraceného trůnu. R. 57 roozdělil Gabinius jeho říši na pět samo statných okresů, spravovaných synedriemi. Hyrka noví zůstal pouze úřad velekněžský. Za vpádu partského byl r. 40 zajat, na těle zmrzačen, aby nemohl býti veleknězem a odveden do Bab lona. R. 36 vylákal jej Herodes do jerusalema; r. 0 dal jej odpraviti, protože prý se dorozuměl s naaba tejským králem Malchem (Antiqu. 15, 6, 3). Mk.
Hyrkan (Hircanus, Ygxuró;)s
nTobiáše jaké
hosi, muž velmi vznešený, jenž vselinképoklady ulo ženy měl ve chrámu Jerusalemském v době, dy Heliodor přišel ze Sýrie, aby chrám vyloupil, 2. Mach. 3, 11. Flavius Josefus, Ant. X11.4, 2n
5, l, uvádí syny Tobiášovy, jež zplodil s manžeí
kou svou, sestrou velekněze Oniášell. ,akteřípoz ději přidržovali se bezbožného velekněze Menelaa, a mezi nimi josefa, jenž 7. dcery bratr svého zplodil H—a,muže ve veřejných bouřích tehdejších
dosti znamenitého. Někteří exegeté míní, že 11.uve denýv2_.Mach. 3,111est jedmmzoněch synů Tobiá šových, jiní pokládají jej za syna josefa syna Tobiá šova, adoplňují„ HyrkanTobiášův“ vsuvkou„.vnuk“ Hyroš Štěpán, n. 1813 v Ružomberku, katol. íar. v Liptovském sv. Michale, s.p dějepisnou mono grafii„ Zámok Lykavaajeho páni", Turč. Sv. Martin, 1876; z. 1888.
Hyrtl a,kub ryjec a kreslíř, n. 1799 ve Vídni. stud. ryjectví na Vídeňské akademii, žák prof. Fi Obr. 28. Hysop: hyssopus officinalis. schera; z. 1868 ve Vídni; provedl m.j. také rytiny, jež mají předmětnáboženský:„ Kristus předPilátem“ fostlín. Proto pozorujeme velikou různost mezi jednot tvými badateli. jedni pokládali hysop za podle “podle Valentina, „Vnitřek kostelaHonthorsta,„Mojžíš sv. Marka podlePorsattiho„,Madona“ podle druh mechu, snad Oríhotricum saxatile (Přímo Rafíaela, „Sv. Rodina“ podle Angela Bronzina, „Sv. víasec skalní) nebo Pottia truncata. Dovolávali se Bonifác hlásá křestanství v Německu“ podle Schwem poznámky, že roste na zdi. jistě neprávem, protože míngera a Hebreové neměli pro nižší druhy rostlin samostat hysop, rostlina, o které se děje často zmínka (Journal the Asiatic v Písmě svatém. Užívalo se ho především k litur ných VllI názvů. 39) & Royle Tristram (The of natural historySociety, of the gickému očišťování a kropení. ři první večeři Bibíe, Londýn, 1889,456) poukazovali na podobnost velikonoční namočili kytičku hysopovou do krve hebr. 'ézób s arabským asaí a píekládali kapara. zabitého beránka a natřeli ji práh & veřeje svých Shoda jmen je pouze zdánlivá (jedno počíná ale domů (Fx. 12, 22). Když byla uzavírána slavná fem, druhé ajinem): LXX. znala dobře kaparu a smlouva mezi Bohem a národem israelským, po přece nikdy nepřeložila hebr. 'ézób řeckým Miu-mám; kropil Mojžíš krví obětovaných zvířat celý národ. — sou pouze dvě možnnosti, a je velice nesnadno V Exodu (24,8) nečteme, že se tak stalo hysopem, rozhodnouti, která z nich je pravděpodobnější. Dle ale tvrdí to výslovně sv. Pavel (Žid. 19,9). Po jedněch byl by to Hysop lékařský (Hyssopus offi dobně tomu bylo přloočistě od malomocenství cionalis).Patří rostliny (Labiatae). Je ořeke ,kterýmezidor růsstá ažpyskaté 1/.m výšky. Při zemi (Lev. 14, 4. 6. 49. 51. 52) & pří doteku mrtvoly 'U (Num. 19,6). Proto volá kající žalmista, aby Bůh bývá hojně rozvětvený, s listy krátce řapíkatými, skoro až čárkovitými. Zdánlivě přesliky „pokropil hysopem“ duši a zbavil tíživého kopinatými, hříchu (žalm 50, 9).0jehoŠalamounovi se ho vypravuje, mají šestnebo více květů a tvoří volné, jedno že uměl rozmlouvati „o stromech od cedru, který stranné ktlasy. jejich kalích'je nálevkovitý a pětizubý. je na Libanu až do hysopu, který vyrůstá ze zdi“ Koruna je dvojpyská, barvy bílé, modré nebo čer 1
*
-180
Hystaspes
vené. Tyčinky jsou čtyři, plod je trojhranná nažka. Kvete od června do září. Protože obsahuje třislo a vonný olej, užívá se ho také v lékařství, zvláště proti bolestem žaludkovým a plicním (Herba Hys sopi). Roste divoce v celé jižní Evropě a v Malé Asii. V Persii tvoří odrůdu H ssopus angustifolius.
—Druzidpoukazovali tomu, see vlastní hysopžev jeho Pa lestiněd s.neroste kProto domnívají, jménona bylo spvřencseno ona podo bnrourostlinu, příbuz nous ímaioránkou (dobromysli), pravdě odobně Origanum Miru z čeledi pyskatých. Miv lodyhu přímou, poněkud hranatou a esůp sokoou. Hořejší větve bývají chocholičnatě latnat. Listy řapíkaté a jenom slabě zoubkované. Drobné kvítky jsou seskupeny v kcnečných klasech, spíše kulatých. Listeny jsou vejčité a přisedlé, kalich pětlzubý. Pro svůjvvyklad se dovolávají především Dloskorida (111,30), dle něhož slula majoránka egyptský sofo.
— nyové opět zamlkly, prudký, ale hned zase mimy, mrzuty, ale hne zase přívětivy, cituplny, ale hned zase tvrdy, estáíe jsou čímsi z městnány, nevykonají však ničeho kloudného a stálého. Poněvadž u 050 hysterických vnímavost sm slově části duše jest vznícena a vzrušena a vůle jejich nerozhodná, stá vají se takové osoby kořistí nezkrocených vášni a bývají k všeliké nepravosti náchylny, nebot smysl pro mravost u nich jest seslaben, rozněcují se náhle pro ideály dobra, ale obratem v kal ne mravností u adají a vnávalu zuřivosti — zvláště při nepokojích & revoltách — všeho schopny jsou. Hysterické osoby trpivaji též halucinacemí; ner vovými záchvaty umenšuje se dobrovolnost jejich činů a tudíž i odpovědnost, nerušísse však zcela, nehoť h. není nemocí duševní, nýbrž nervovou. Odtud i hříchy v h-l sp c anně, se umenšuji, nikoli však tak, že by z hříchů smrtelných stávaly se hříchy všední. Hysterlky odkázati jest na zkušeného lékaře a pro vlastní mravní bezpečnost nutno jest zvláště vůči hysterickým osobám ženského pohlaví býtiIopa trným (Pecháček, Zpovědnice,276; Surb ed
Sleumer, ie MorallHildesheim, ínhren Beziehungenzur Medizin und Hygiene, ll. kap.5 ..Kch H thaChrysostom s..0 Pruem..dr n. 1811 v ěmčicích, vysv. l , skapitulár Štrahovský, kazatel univěrsitní, :. 1850; do ČKD. 1846 napsal článek „O očistc
Hyvemat, (vys'10v:ivérná) Henri, franc.Loíre); orien talista, 11.1858vSLjulien-en jarret (dep. 885prot. v orient. kolejí Propagan dy a v řím. semináři 1888 vyslán franc. vládou za vědeckým účelem o Armenie, prof. katol. suniversity ve Washingtonu; zvl od 1889 inný v oboru mi.t ře ečí a jazyka jakoží orientáÉlníarscheolo sp.: „Leskoptického, Actes des Martyrs del 955% copte“, t.É1 fčDu Caur 1886;au „Album Ppale'oau case Go fePde ers“., as511.182 C„orpus scrip torum chriswlanorumorientalium“ (spolupracovníci:
]. B. Cbabo, !. Guidi :: B. Carra de Vaux) srvn. zprávu „.Slavo orum litterae theol.“ 11.(1,908) 236.
nyové, do kteříědobyli a umožnili lsraelitů zemčseGes Egypta — 1. méno příchod -ů ne bylo dlouho vyloženo uspokojivě.A Vědělo ale, Žje
Obr. 29. Hysop: Origanum Maru.
To by odpovídalo dobře aramskému zufo, arab
Maneího (Josef Flavius, odvozoval od eg.h k(král)Contra a sosA(pastyř). 1S4 tím se shodovala, že také v kopštině sluje pastýř šos. Protože však většina rukopisů Flavlových četla
'ŠYxoúaowc,navrhoýalí hiku nazýváni (králové) ko & asu Tímto posledním někteří: jménem byll čovní národové, kteří sidlelí v krajinách východně
od Egyta.'1'eprve
pomocí nápisů podařilo se zá
skému Ilzufa, bývá předkládán hebr. 'ézób. hadu rozřešiti. Na několika současných pečetích je kémkterýmoo(Vigouroux Dictionnairede la Bible, Paříž, 18121,111,798), že hebr. jméno mělo vý čteme hik chosit (náčelník kmene) spolu se jménem znam širší a značilo celou skupinu podobných aro vladařovým.Názevsám jest ovšem egyptský, je však matických rostlin. Svými srstnatými stonky avětvič— jistě překladem jejich domácího jména a neobsa kami mohly zachytltíhodnětekutiny, pro svou vůni huje žádné potupy. Proto jej nacházíme l v ná hodily se dobřekúkonům náboženskym. (Hejčl). Mk. h-jslkých. 187) Mallon (Les Hébreux en Hystaspes,'Yaráonn;,Hystaspova kniha,pood plsech Egypte, králů Řím, 1921, se domnívá, že právě tímto jménem připomíná se v první době křesťanské spojeni obou slov hik-chosit povstalo řecké Hyksos. (u Justina Apol. l., 20 a44, Klementa Alex_.Strom. Přechod ch v š jest v egypštíně velice častý. Pro Ví., 5, 42 n., Laktancía lnst. VII.. 15,19 a 18, 2-3) slulý obraz v Beni-Hassanu předvádí nám příchod východních vystěhovalců oEgy do řecká apokagupticko-esschatologlcká a, nepo dynastie. jejich náčelník (hik-chosaít)vslul Abšaj cyhbně půvou žido ho;_ byla v lmiha křesťanském smyslu vykládána a snad i prepracována. Srvn (otec písku množství). — 2. (Národnost H-ů
Bardenhewer,
Gesch.der altkirchl.Lit. ll., 656.
hysterie, hysterismus jest nchuravění ústřední soustavy nervové, jež obzvláště u osob ženskéuo pohlavi se vyskytuje a poruchu vůle, citivosti, jakož i křečovité záchvaty v zápětim ívá. H-cké osoby bývaji neklidné, nestálé, vrtošivé, oddané hned tupé snivosti, hned zase nemírnému chvatu v jed náni; bývají prostořeky a mnohomluvny a hned
byla dlouho předmětem he Ancient Empires of prudkých the East, sporů. nýn, Sayce 884, 32) a Renan (L'_Histoiredu peuple d',lsrael2 Paříž, oo 87,1., je ztotožňovali s Hetity. Ostatní badatelé tlušili správně jejich semitský původa mohli se dovolávatl starobylého podání. již Ma netho je pokládal za Féničany; jeho myšlenka byla částečně správná, protože Féničané byli dlouho ...
Hyzo nejčelnnějšímpředstavitelem semitské kultury údolhí nilsk utéž tradicí zachytíl Strabo ve vsvých _Exgn'zaz,kteří sídlili na okraji syrgké pouště, a
jeji stopy nacházíme dodnesv Arabií. Avšak teprve nápisy umožnily nám zjistiti národnost H-ů. Pa pyrus Saliier l. je jmenuje 'Amu. Protože však obsahuje mnoho grvků legendárních nevěřilo se mu. jeho zpráva yla později potvrzena četnými svědky, takže o totožnosti obou národů nelze již ani pochybOvati. Amuové přebývali za poloostro vem sinajským a vládli v Palestině, dokud nebyli zatlačeni Egypt(kolem byl 2540) často cilem jejichAmorrejci. nájezdů. jižSousední farao Teil byl nucen brániti zemi proti jejich vpádu. —3 D č j'1ny. Až dosud bylo zvykem považovati H-y za cizí vetřelce, kteří ovládli ohněm & mečem říši faraonů. Dle Manethonaopáliidiě mido ěsta, týraii domáci obyvatelstvo nebo jeo otroctví. Ne ušetřili prý ani chrámů a vposvátných model. Mo derní věda pohlíží na tyto události střízlivěji a,
jaks se zdá, pravdivěji. Odedávna byl úrodný Egypt lákavým vnadidlem pro sousední kmeny semitské. již faraon ové Vl. dynaastíe (kolem 2540) museli se brániti jejich přílivu, a velice záhy se dovídáme rad pevnosti, která měla chrániti Egypt od vý chodu. pvroud ješte za slabých Přistěhovalecký dynastií XIII. a XlV.čNa etnýchvzrostl obrazech vidime náčelníky jednotlivých rodin (hik chosit), jak přicházejí a usazují se v Deltě. Novi obyvatelé se v příznivých okolnostech rychle rozmnožovah, a náčelník rodový stával se časem jakýmsi žetem více méně samostatným. Marně poukazovali
181
v palestinském Gezeru jiné drobnosti. Posledním faraonem XV. dynaastie byl Asset, který panoval 49 roků a dva měsíce. jednotlivá čísla jsou vzata z Manethona, avšak jejich správnost je více než pochybn Za dynnastie pozorujeme, jak noví vládcové zálibou se nazývají „syn se ()úplněpoegypštují. a & asvém Sedvoře zavá
dějí zvyky bývalých faraonaů.n Dynastie XVI. měla dle málo hodnověrné zprávy Manethonovy 43 králů a vládla 151roků. jména několika faraonů známe z dochovaných nápisů. Apepi ii., zvaný Ausser—ra, byl velikým přítelem věd au mněí.Z jeho pochází mathematický papyrus Rind (Eisenlohr, nmathematisches Handbuch der alten Aegypter, Lilpsko, 1877). Apepi lll. Aaken- ra byl asi nejmoc nějším z pastýřských králů. Uctivai horlivě boha Sutecha, kterému vystavěl v Tanisu nádherný chrám. Podporoval všemožně umění, a četné památky nesou jeho jméno. jeho veliká socha byla nalezena v Bu bastě. jeho nástupcem Apeplm lV. počíná doba úpadku. V Thébách nastoupil rázný Sekenen-ra ]. S počátku odváděl slíbený poplatek, ale čekal jen na vhodnou příležitost, aby svrhl nenáviděné panství. Prvni neshoda nastalaa,když farao žádal, aby také v Thébách zavedli kult Sutecbův. Sekenen-ra roz hodně odmítl; nesplnil ani přání Apepiovo, aby zasypal jakousi stoku ve které žilo mnoho hrochu, ktteri svym revem ohlušovaii okoli. Pokusy o smír ztroskotaly a došlo k válce, která trvala asi 60 roků. Sekenen—rase prohlásil samostatným, a četná kni žata se připojila k jeho vojsku. Zdá se, že zah nul v boji. Assonp jeeho mumie, nalezená 1881 v éru el-Bahri, nese zřejmé stopy násilné smrti a urychle ného pohřbu. Avšak jeho myšlenka neusnula. Se kenen ra il. osvobodil celý jižní Egypt, Kames pronikl až k Memfidě. Farao Nubti zval se již
D' horliví př. Neferrohu)s na hrozící ne bezpečí.vlastenci Toutokk(na oonlisac ivšak panství H-ů přece plně nevyložilí. Bylootřeba vnějšího po pudu, a ten přišel z anaanu. Tamější kmeny byly podle všeho tísněny ze severu Hetity a z vý králem novou éru, která se všaku„dolžnílaze.mě“ pou Zavedl v Tanisu. Panství chodu náporem aramským. Před jejich útokem jenom ustoupili až do Egypta, kde našli v semitských H-ů vyvrátil l'lrduínnžýe li\hmes (1585- 1553). Zvítězil v krvavé bitvě u Takemu aobiehl Hauar. Města usedlicích ochotné spoLence.. Tomu by nasvědčo— bylo dobyto, když zasáhlo účinně egyptské loďstvo. vala jména palestinskýc bohů (na př. 'Anatt), které H-ům dovolen svobodný odchod. Odstěhovali se uctívali on Les eux en Égypte m, do Syrie a splynuli s domácím obyvatelstvem. — l,.36) (Malin Vypukla válka,Hébre ve které podlehl Timaios, poslední íarao XlV. dynastie. Králem se stal Šalit, jak dlouho trvala jejich vláda, nevime. Manetho 2 roků, ale jeho údaje jsou jistě pře v nápisech Setšalít, kterým počíná XV. dynast_ie. vypoeet Jeho jméno je semitské (šaiíš) a značí vladaře. mrštěné. Prášek (Dějin starověkých národů vý Kam sahaly sp očátku hranice nové říše, nevime. chodních, Praha, i., 1713 udává 1 1et,moderní je však velicep pravděpodobno, že teprve časem ještě méně (1680- 1580)k_.jejqchokupace měla pro zemi pronikavé vědomi bylo se podařiloH-ům ovládnoutic lýllšyptz avni znova město bylo prohlášeno Memíis,epozd ] 'Í'anis.hProti probuzeno důsledk!. a velik péčeárodni věnována domácím dějinám. Vlivem josefovým dostala se do rukou možnémuopevněnýtábor vpádu Asiatů byl ar, založen od faraonnových sko oevš chna půda, a lid sklesl na Bubasty řecky východněo ['an nebo 'Apagzg.Na tomtéž místě vysatavělpozději Ramses li., pouhého dědičného nájemce. Navázány čilé obchodni proslulé Pi-Ramesses. jinýp odobný tábor byl na st ky s dalekými kra' mami. Z Babylonie byly do lezen na blízku Leontopole. Má podobu velkého eny četné drahokam ze Syrie zboží přepy čtverce o strnnác eho hradba z písku a cho ové &z končin přímořs 'ch zlaté výrrobky.k země byla dole 15 m široká, k vrcholku se zužo budi dodnes obdiv cestova eiův. Také umění vtiskli vala výška měřila 6 m. Dle toho by se zdálo, že H-e-svůj národní svéráz. jejich pečetlmivají písmena s počátku obsadili H-é jen Deltu Na vhodných symetricky rozložená a vynikají bohatou dekoraci.
místech byly19rozložeiBr jeho posádky. Šalit panoval dle Zavedli do Egypta koně & velblouda a dali tak Manethona nástupcích vime velice te delšímu Mk. málo; ani všechna jména se dosud nepodařilo zji novýzsměr o,Hyza, izzo, válečnictv'. biskup Pražský 1023-1030, pošlýz z ušlechtilého, avšak nejmenovaného. rodu stiti v současnýchnápisech. Bnon vládl prý44 Apachnan 36 roku a sedm měsíců, Apopi l. 61 let. (někteřímíní,že pocházelzrodu Buzoviců, probošt jeho ministrem byl dle josefa Flavia josefe ypiský, kapitoly Svatovítské, svěcení biskupsk obdržel v Bamberku od Ariba dne 29. prosince 1023, vy kterýě usadil jakubovy úrodnémea Po něm vládlpotomky jannas 50 roků a vjeden měsíc. nikal příkladným a zbožným životem byl velice pisech sluje Susir—en-raChian. jeho obrovskou sochu dobročinný; .zúčastnil se provinci 111. synody v Hóchstu; mylně se mu připisuje nejstarší latinsk' nalezl Navílle v Bubastě. kEžyptem. 7. v Džebeleínu, jižněo Vládl nad celým setkáv me se životopis sv. Václava „Crescente fide cnristiana s jeho jménem. jeho přátelskéheštyky s okolními Hlyzova“, Stejs k,albohov." „vaSatý 111.,314; Václav“, národy byly podivuhodné. V Bagdadě nalezen jeho ( legzšzenda 925, 118-119). S.rvn viz '„Slovník Borový, „Dějiny dlecése Pražské“, 35-37. ev, v Knossu alabastrové nádoby, na Krétě a
Ch Chebanel theol., n. v Toulouse kolem 1560, 2. kolljan, ldr.' sp. „Antiquités des églises parolssiaies dell' institution des recteurs et vicaires perpétueies", Toulouse1508; „ puscula varia de rebus ecclesiasticis te emoralibus“,pBordeauit11620;
les Psaumes offert á l'amour des chrétiens, ou les Psaumes traduits en francais avec des expli cations allégoriques tlrées desS.Augustln et des autres Pěres et docteurs, insérées dans le texte“,
Lyon 1875 Chabičov, fara v diec. Olomoucké, v dekanátu ouse í,Antiquitéls de NOtre-Dame de la Daurade“, Tou Bílovecke'm, v polit. okresu Opav kém, zřízen Chabařovice (něm. Karbitz), fara v diec. Lito měřické, ve vik. Ústeckém, založena v době ne 1905 excisl z farž Velkopolomské; dvatastat. (1913): 1361 katols, 2J.,a s.p at.,„Les 5 ž.,vraís 2 bezprincipes vyzn. delam ChabinS známé,7znovu zrlzena 1714 6m719 katol., 372 akatol., rale. du Droit naturel, politique et social“, Paříž
43Chabas ž., bez(vysi. vyzn.,šab) 011;inFrantišesk, acsč egyptolo, 1901; „Cours de philosophieth' t. 189644. vyd.; 1817v Brilanconu;sp. „Mélanges égyptolqgiques, Sciencejest de l.la akk Relaigion", t. 1898. dské jméno národa, psanné 4n. sv.,Pař. 1—86 3; „Les pasteurs en Egypte“ „LaChabiri Amsterodam 1868; „Sur I' usage des bůtons de Ha-bi-rl nebo Ha-bi-rau. 2. akkadské jméno boha main chez les _Hébreuxet dans l' ancienne Égypte“, Ba-bi-ru, 3. heiské jméno toha, psané Ha-bí-ri, t. 1875, z. 1882 ve Versailles a-bi-ri-ia-aš,l-1a-bí-rí-e-eš, l'a-ab- bi-ri. —Národ ChabautyE. A., kněz, faráeřvairabeau-le-Poitou habiri bývá v ulínopisných aramenech psán ideo (Vienne), čestný kanovník An oulěmský & Poitou graficky Sa-gaz. Mnozí vidí ve slově Chabiri jméno ský, vášnivý antisemíta & po porovatel antisemit určitého (j.národa spřízněných ského ruchu ve Francii, spoluzakladatel a spolu kmenu A. “nebooaspor De jménomarna Taieln pracovník časopisu L' Antrsémttrque“, při tom Lng. 1910, str. 46).tzJiní je pokládají za jméno mystik, dopouštějící se omylů v otázkách escha obecné; znamenající vůbec „vetřelce“, „1upiče“, édu systeme de la réno—. „cizínce“ nebo .spojence“ (srv. hebr. v_n-|= d.ruh) tologických; sp. . „Résum va o'n“, „Díscussion du systeme de la rénovation; Viz F. Bůhl, Das Zeítalter Abrahama, Der Alte revue mensuelie“; „État de la question eschato Orient XXlX. ] (Lng. 1931), str. 29. — Dáváme logique ou des choses finales au XIXe siecle, et přednost mínění tom.uto st rncáejazykové le systeme de la rénovatlon. — L' encyclique sur bylo by možno Chabiri ztotožňovali schebrejským les études biblíques et ce_ systeme, „esEtud 07131? '1brim...— Hebreové (jednotné číslo 9131, scripturales, patristiques, théologlques et philoso phiques sur l' avenír de l' lise catholique, selon 'lbrl, Hebreovec, potomek Heberův, Hebrej). Ak le plan divin, ou la régéneration de l'humanité et kadské l_i rovná se častěji hebrejskému 'ajin; la rénovatlon de l'unlvers“ , „Le syst stěme de la v listech Amarnských na př. (mam) kl-na-ah—hi rénovation n' a passetéc omndané en lui-méme vparletec 189tyto96h) l'é liseš-
nebo (metu) ki-na--ah--=na
hebrejskému rpg;
spiscydány vesměs na index enaan,) země Kanaan, nebo ha-pa- ru = he chaběr, hbr. = 1. druh, společník, přítel; 2. žák brejskému 1m) (iphar) :prach. Samohláskavsla— učencův; 3. člen společnosti, jejíž členové zavazo bice Ha ztenčena byla v hebrejštině v i (p), zjev vali se k přisnéjšímu zachováváníz . chaberim (p ur. od chaber—— souzdrkuh),původně venkoncem všední. je však sporno, zdali také tí, kdož s úzkostlivou péči zachovávali zákon, historicky & věcně mo ožno Chabiri ztotožňovati zejména předp sy o ievitské čistotě a o dávkách s 'Ibrim, kteréžto slovo znamená v bibli zcela kněžím; a aby před koupí nebo požitím toho, z čehož nebyly desátky odvedeny, byli bezpečni, spolčo jistě národ určitý,hebrejský. Pro totožnost národa Chablrl a námdemr Winckler, H. E. My Hebreů ]. Orr byli K. H. Mlketta a jiní. čovali se v jakési družstvo. Všechen ostatní lid, Zimmern, u něhož nebylo možno předpokládati přesné za V nejnovější doběr zejména A. ]írku (Altorien chovrávání řečených předpisů, nazýván byl 'am talíscherr Kommentar zum Alten Testament. 1923, 50; anderungen der chr'aerLng. im dbátí mnoho vůčimusili druhům, anebot těm ha—aez: li okolků; ě.Ch. v obcování s jinjýmží 3. und3t2. vorchristlichen jahrtausend (Der Alte P ztotožňování jsou A. od nich byli doporučení, mohli zachovávatl větší Orient 1924 volnost, jelikož se nemusili obávati znečištění. — H. Sayce, F.Hammel, &Kónig; Hablri listů Amarn V Mišně a ve starší rabbínské literatuře jest ch. ských jsou Edomci a jiní národové, jeežto Abdi vůbec každý, jenž zákon 1 s tradicionelními před egyptského v jerusa— pisy přesně zachovává, tedy v podstatě tolik, co heipa, mě sizástupce stěžuje (vazal) ve svých listech dokrále Egypta posíla farisej. asem rozšířil se tento ojem a značil Selrupřicházejí neboli Edomska. (Knudtzon, eých, tžej Czhabíri od jihu, zejména ze toho, jenž zevrubně zná zákonné předpisy, tedy lgirl asi tolik, co „vzdělancc“ . Ve středověku má r:.h Die Él-Amazrnatafeln 288, 26. Starší literaturu viz význam „"kolega,t. jrabbínů, tedy „učenec“. Kortleítner, Archaeologia bíblica, Oeniponte 1917, Chabert Pavel T. I., n. ardaane ve Francii r30. — esenius--Buhl, ebr. u. aram. and 1812, vstoupil do řádu 1836, vicerektor koleje wórterbuch 16. v_vd.Lng. 1915, str. 561. — Hlavní v Oranu, prof. ve Valencii; sp.: „jesus Christ. dans důvody pro totožnost: Abraham a jeho potomstvo
Chable — Chabul
jest v bibli výslovně jmenováno "131,7 ha- 'lbri,
183
LXX ho ojmenuje na tomto místě L,odie 1:61LXX Xápgsw, rukopis Alexandrijský Xápgem). byli
ha.-'lbrím. raemny7 Gn. 14, ra;l3s__,39 14; lonskép Op4_(_),15. __Také___baby— náipse tehdyxv Betulii6 zav tři ['oůovužl. vladaři (ďgzomg), nimi Xapgeíg, jud.6, 15;mezi Vulg. 6,
.,éjenž odpovídá LXX 6, 15. jest porušen; jméno jlhobabylonského Larsy)onii, potvrzujíž, iaik že tehdy Chabirl králesRim-Sin sídlili v jižní(z Bab Chabri tam vypadlo. — T_aké Vuig. 10, 6. vypadlo má:x ai ěčó/óoaavJm“ zip! nvlqv Abraham změsta Ur).v Mesopotamii, Pobyt Abrahamův v Haranu pocházel a pobyt (_z_ ebreovců kde toto jméno.L
117c_n nát-Z cwc . . . xai eůgoaav čneazóza én' aut,) 'OCsíav
podle jos 24,2 potvrzují zmínky o národu Chabirictilia „jiné jejichbohy“ bozích na tabulkác nalezených v Assuru v Boghazkól. Zprávy listů Amarnských, že Chabiru se derou do Palestiny, souhlasí se zprávami biblickými o tom, kterak Hebreové (lsraelité) zabrali Palestinu. Podle všeho činili kdysi Chabiri- Hebreové velikou skupinu ná rodů (nebo kmenů) semitských; jejich část siula pozdějilsraelité. Zastánci totožnosti Chabiri sHebreí
xai tofu; nozo/ťvtégov; ni; :vo'lsmgXápgew xai Xágysw.
Chabríer-Ríeder Charlotte;
do češt. přeložil
jos. Polák jeji spis: Smrt Lutherova“ ve „Studium“
Chabul, město galilejské_a
krajina, darovaná
Šalomounem tyrskemu králi Hiram vi.
1.
(Kábúl, Cabul), mgěsto, oVLkterém se prauaaopči, děje zminka vknize josuově(l9 27.V) slu uje dovolávají se pramenů novéstoletí. říše, které mluví o národn pwrjoegyptskýchXI XV doX Viz protože překladatelé spojili jméno Ch--u s následu— H. ]. Heyes, Bibei u_ndAegypten, Miinsteri. W. cíirnm iššemól (kelevésstraně); rukopis alexandr. 1904, str. 146—158 'pwrj jazykově = Chabiri= četl však správnAě Xajítb; dnů >! mgaw Patřilo Hebreové. Co o nich egyptské prameny píší. srov k území kmene A.serova josef Flavius (Vita 43, sezzmiňu c o vesnici (xwun) zvanéXXajíwla'). nává se s údaji biblickými o Het relch, a dokazuje také věcnou totožnost Chabirl-Hebreové ('lbrím).— B la na blízku tolemaidy, 40 stadií od jotapaty
pwrj r.jsou va:vojsku jež za Tutmoselll. před 1450 obýváegyptském, v Palestině města joppe; hájí města (v_Palestině), když je obléhal Sethos !. B__t=,_teh-Sea|1_u jsouzazaměstnáni jakožto
voj_áci děllllÍCÍ v Egyptě Ramsesa 11. kolem 1250,a Ramses-a 11 1 W. za kolem r. 1150. Srovná
me-lí však v El-Amarnskéo Chablru se zprávami biblickými knihy josue, shledáváme ve liký rozdil. Podle listů jmenovanýchChablru zne náhla pronikají obyvatelstvo v Palestině usedlé, usazují se mezi ním a účastnísse správym proti tomu Hebreové-lsraelite' podle knihy josue vedou válku or anisovanou a rychle dobývají země. Viz Bo'hl, as Zeitalter Abrahams. str.
n. —
( hirbet Džétat). je to dnešní Kábúl (Guy Le Strange, Palestine under the Moslem ms, Lon dýn, 890, 1 Má obyvatelů náboženství mohamedánského. Leží na pahorku, uprostřed zahrad olivových. V okol' je mnoho ictenre a hrobů, které prozrazují, že tu stávalo kdysi veliké město. atam vidime stopy bývalých hradeb a četné rouztroušené kameny. Z talmudu (Taanit 4, 8) se dovídáme, že bylo kdysi pro domácí nesváry rozbořenno. V Ch-u žili Gamalielovi synové Hillel a juda. — 2. Ch. (Kábúl, Chabul), kraj v Galileji, který postoupil Šalomoun i s 20 městy tyrskému králi Hiramovi, aby mu splatil své dluhy (1. Král. 9, 13). Etymologie jména je dodnes neznámá.
targum a syrský překlad nechaly trnité“ jméno anda, Moses der — Pentateuch, 1. W. změny; arabská Bible má „území 1924, 155.und 353n. Hammel, Mtinster Ethnologie u. Vuzlgata,
čili eneúrodné. LXX přeložila "ngov (hranice); Geographiezndes Alten ew,y Orients,abírru Můnchen 1926, četla tedy Gebůl. Bochart (Cieographie sacra, str. 571 und Hebržler v Orientalizstische_Literaturzeltung XXX. (9 Frankfurt, 1674, 794) se snažil jeji etymologii ospravedlniti častou záměnou g a k v překladech .aQ 1. —Dhorme, Les Hablru et les Hébreux v journal of the Palestine Oriental Society IV. z hebrejštiny. Sr. 381 a Anny,:ŘP; a Evalda: vedle pravidelného Zeus/tér. Kromě toho bylo prý (1924) str. 162—168. ndsberger v Zeitschrift fiir Assyriologie 1924, 3.213 pozn. 1 město opravdu galilejskou hranici směrem k Ptole vberger, témže Kleinasiatische časopise zr. 1926,str. 98—103.1.—2Lalnds Forschungen 29, maidě. jiní vycházeli od episody, kterou vypravují při té příležitosti Knihy královské: „! vyšel lliram .321—.334 eReligion in der Geschichte by viděl města, která mu dal Šalomoun, und Gegenwart“, Zl.)v.yd [. 1479 (Tůbingen 1927nn).
Chabie (vysi. šabi) jan jos
].
180
v Mittelbronnu (depart. Meurthse)Su Pfalzburku, jako kněz vstoupil do řádu 1828, učil v Briegu, potom působil jako kazatel v Metách a Štrasburku, vystupoval proti propagandě protatantské, od 1848 v Paříži ečoval o duchovní potřeb tamních Němců, založil tam 1850 misii; 2.185 v Paříži.
Chabot (vysi. šabó)1. František,
zale nelíbila se mu. ' jsou ta měst kterás mi dal, bratře ?' A sluje ota krajina Chabual až do dneška“ (l. Král. 9. 12—13). V tomto případě
by nešlo o etymologii vědeckou, nýbrž jen olidový výklad, kterým se měla vyslovitl nespokojenost a nelibost. První to učinil josef Flavius (Antiqu. 8, 5, 3 a Contra Ap.
, 17). Smime-li věřiti jeho slovům, pocházelo jméno z feničtiny a znamenalo
franc. revo výklad :: ágěo oxov (co se se však, byl psán podnelíbí). vlivem Zdá biblické z rávže jeho
1ucionář,n 1759v St.-Geniez (Aveyron), původně jeronym (Onomastica sacra, Gottmky, 70, 26,5" _22) kapucín, člen národního shromáždění a konventu, vysvětloval „jak t áa "; ozoavi tedy jmen vůdcet. zv. Montagnardů, pověstný svou ukrutností, původce kultu „rbohyněr“ozumu;proučastenstvl na od ke (jako) a búl (sklizeň trávy). ještě dále zašli učenci židovští. Podle_ nich bylo v okolí nekalých bursovních spekulacích obžalován Robes někteří pierrem a5. dub. 1794spolu s Dantonisty guillotino tolik písku, že se do něhob rily (n'73_33)n ohy vn.á — 2. an Křt., n. 1860, kněz, franc. orien až po kotniky (35:18)omeliova Právě takYmálo je in _pravdě podobná domněnka (Comment. libros tallsta, člen lnstí-tutu; vyd. četné syrské texty a Regum, Benátky, 1740, 152), že slovo souvisí řídí velikou publikaci 903— „'_CorpusScriptorumChristia 5 53:3, pes, tedy krajina pohanská. Většina moder norum Orientalium“ Chabrl sluje jeden ze 1starších (nesení-veget, ních exegetů (Ono mastica sacra vidí Vet.za epsřlkladem ,435) veHillerovým jméně zkrácený pro něž si poslala Ozi slíbil Betulii vydatijudit, za pětkdyž dní uslyšela, (jud.8 ,.9že Vuig.; tvar 513,1; (jako nic) jmenuji aspoň Řelanda
184
Chacon — Chajjim
(Palaestlna, Utrecht, 1714,701), Ewalda (Geschichte Chaeremon sv. u1.Řeků, poustevníkve _pouštš; -skytickě sr.—p uctíván také pam. 165 des Volkes lsr,ael G'óttinky, 1866111, 400) a jest
Hejčla (BibleGeschichte českál, 941: ]ini (Weber v Ca Alexandrii v Egyptě v dobaě Valerianově spolu ajem; pam.v leR. 1. — 3m ,biskup Holtzmann. desNeínániceř. Volkes sraei, Lipsko, 3 1867, l, 211) se konečně domnívali, že jméno Nilopolský v Egyptě v prlonásledování Deciově; pochází od milců Šal alnomou ových, kteří tak chtěli pam ..,pros u Bollandistů 14. a 20. ún. — zmenšiti hřích, kterého se dopustil král postoupením 4. ouvstevník v Panefysi v Egyptě. úzelmí ogalestinského. — polozeCh--u víme velice hag'asaviz Fonseca iV., 167,č 1. slavnostní amygn sváteční slavnost) v ]eronym (Comment. zlenAmos; ML 25, obětagvetřech velikých poutních svátcích, 2. název 999) jej kladl docBasauu. Překvapuje to tím více, 12. traktátu 2. oddílu Mišny, jenž ve třech kapi poněvadž světe cbývá ve svých zeměpisných údajích tak přesný. jsou pouze dvě možnosti: toláchpři jedná čeho němhlavně dbátidol tomto druhu oběti a o tom, Prvníči), hledali kraj ch-ský okoli měst (viz vuúzemi kmene vAserova os. Chabulu Chagnoaidus (Caglnožaldus, Chainoaldus. Cha jihovýchodně od Ptolemaidy. Tomu b odporovala Agnoaldus) sv., — viz mCagnoald 11.,-642. cháchám (hebr n:_n udrý), v žid. .tur veliká vzdálenost od vlastní Fenicie. aké bychom noaldus, si nevyložíli, proč svatopisec tolik _zdůrazňuje jeho a španělských obcích titul rabína; ch-baší v_rchní nové jméno a klade jeho původ do úst Hiramových. rabín tur. židů; plurr.cháchamí 1111= učenci vů Druzí kladou Ch. do severní čáStí kmene Neftali. bec zvláště znalci zákon Dovolávají se biblické poznámky, že darovaná Chachapoyash. (vysi. čača-),vbisk Peru,Limské; přelo ziVlaynasu; círk.vprov. města ležela v Galiiu, který podle Jos. 20, 7 a 21, žene'1ds43 32 tvořil nejzazší cíp palestinský, a ke kterému asi 100.000 katol. v 50 farnostech. patřilo iJosefova město Kadeš. S tím se dobřGe shodovala zpráva (Antiqu. 8, by 5, 3), žeG alil byl na blízku Tyru a z veliké části ob dlen pohany (sr. ls. ,1 . To bylo snad také při inou, proč lo moun se odhodlal vydati města tyrskému králi, ačkoli zákon (Lev..25 —1334) zakazoval darovati cizinci jakoukoli část posvátné půdy palestinské. Proč se líiramoví města nezamlouvala, nevíme. Snad to byla jejich nevzhlednost a nevýstavnost, snad si přál spíše několik přístavů, snad kone se mu zdála příliš daleko od vlastní Fenicine. Proto je pravděpodobná domněnka, že později vrátil odstoupené území opět Šalomounovi, když
Cha hig-non (vysL1šenjón) Pettr S. J., asketický splsovatel,n.179 vSt.Píerre-ia-Cour (depart. Mayenne), vstoupili do řádu 1819, misionář a vý tečný ředitel exercicií, o klerus a lid francouzský
velice zasloužilý; sp. „Le pretre ál'autel" ,Angers
1853, 14. vyd, 1887, n7ěm. vv.d 1894; „ e'dita tions sacerd." 3, sv., t.1858, 12. vyd. .
vyd.an1894; oba tyto nspisy přel. do němč. (.v7 v.d 1897), l., ítal.a „La méditation“, t. 1863,
1 3 sv.; „aMnéditationsrelig.“, t.2 lvyd. 1863dd3 1sv.,BLyon čet.š č6. vyd. 1895, vyd. 8194 př.el Dr. něm. Eugen5. Kadeřávek
„Řozjímání kněžská anebo Kněz konáním modlitby rozjimavé posvěcený, 5. sv 888582—1 (ukázky se mu podařilo dlužn Aspoň podle. v časop. „Blahověst“ 1880—1882); „La ciel ouvert 11.Par. 8, 2bylasehnati města ong obnos. nástupce Davidova znova vybudována a obsazena obyvatelstvem par le zele“, t. 1882; něm. 1902; z. 3 vAngersu. Chaine Léon, n. 1851 vLyoně, 1stud. v college israelským. Mk. Chacon (Claconius) 1. Alfons O. Praed v Oullins (u Lyonu) a na universitě v Lyonu práva, historik n. kol. 1542 v Baěze v Andalusii, převor od 1878advokát ve svém rodišti. Vůdce nábožensko kl.s v.To mášev eville, penitencíář v době Ře iiberálního katolick. laictva a modernistické „Ecole hořevqu při kostele Sta Mart:: Maggiore v Římě; de Lyon“. R. 1901 obrátil se „otevřeným listem“ na francouzský episkopát, .v němž mu vytýká, že z. asi 1601;th.lRom. dílo: et"„Vitae estae sum monum 5 B. et C. res car inalium ab v aféře Dreyfusově nehájil práva a prav;y sp: initio nascentis eccl. ad Clementem Vili.“,Řím 1601, „Les catholiques francais et leurs dífficultés ac vyd. 1630,3. vyd. 167 .eP dro, španělský tuelles“ 1903, 8. vyld. 1905; „Menus propos d'un catholique libéral“ eDieu (vylsl. šéz die), lat. Casa Dei, theolog a humanista, 1527v 2Toledu, ve své vlasti, odebralu. se později do zprvu íma, činný kde Řehoř xm. p'ro jeho obsáhlé vědomosti svěřil mu !. někd.e.bened opatství v arr. Brioude, zal. 1046 revisi textu bible, Dekretu Gratianova, jakož i čet sv. Robertem z Aurillacu, středisko svazu klášterů rozvětveného po Francii a panělssku, jenž se ných spisů círk. i světských autorů; zúčastnil se v 17.stol. působením Richelieuovým spojil s kon také reformy kalendáře. Mimo poznámky ke sianovi, Arnohiovi, MinucioviFelixovi. Tertullianovl gregací Maurinskou. — 2. někd. opatství praemon strátske v diec. Sens-Auxerre, zal. 1135 z kláštera a j., jež v šly dílem bez jeho jména, díleernvvdí lech autoru jiných, sp. „Calendaríi rom. vet. ex sv. Martina v Leonu zruš. v re vo
Chaix v(VŠSLšé) h.“1731 auphině,Dominik, farář v Baux, kdež v:. Mont 1800, pianatio-, Antverrpy 1568; „Opuscula“, čŘím 1586 Auroux v lŘGOS;„De tríciinio Romano“,t .a1588 & ;z. 1581 zab' avi se botam|;kou byl spolupracovníkem při díle Víllarsově „Hlstoire des plantes du Dauphiné Chad víz Ceadda 11.,766. Chaebeus (franc. St. Chébée), sv., poustevník ve Chaíze (Chalse) d'Alx, de la, Fraant 5.1., Walesu v ]. 1624 na zámkuAAix (dep. Loire), vstoupit do Chaereas (Xaméac, Chaireas) velel pevnosti ge— řádu 1649, prof. filos., rektor a provinciál v Lyonu, zerské. Byl bratrem Timoteje, který stál v čele od 1675 zpovědník Ludvíka XlV.; od nepřátel očer Ammonských a patřil k největším nepřátelům ná ňován a pomlouv vn;á bylt však pravý řeholník, roda israelského v době machabejské. Poražený mírné povahy, obezřetný, všeobecně oblíbený; král Timotej uchýlil se ku svému bratrovi a strašně se darovat Ch-ovl statek pro řád jesuitský; jest to od rouhal judovl, který pevnost oblehl. Pátého dne 1804 hřbitov zvaný jeho jménem„ Pere-Lachaise“ , proniklo několik vejmů až k samým hradbám a za— z. 1709v Paříži. pálilo věže. Města bylo dobyto, a Chaereas padl. Chajjim Jos. David Asulai, ti. v Jerusalemě Timotej skryl se v jakési cisterně, byl však do 1726, žil v iivorně kdež :. 1807; hl. dílo- „Šém ha--gedolím“ (ime'novelikánů), slovnik učenců aknih paden a usmrcen (2. Mach. 10, 32—37 7.) Mk.
17
185
Chalais —- Chaldejci
ze všech obdobi žid. litdratury, 3 sv. 774 a.;č)
rozeností Ježíše Krista. Papež schválil snesení ostatní díla spadají do všech odvětví žid. vědění dogmatická a také ] disciplinární, zvláště pokud mnišství se týkala. až na ánn 28., jeenž stanovil onék talmudu, doby; jsoupojednání to komentáře knihám & morál]kíbaiblickým a.p Cařihradského. Jest Chaials, ben. opatství uGrenoble, zal. kol. 1030, zvýšení tudížs důstoienství (:h. sněm mem biskupa oekumenickým, čtvrtým sně mem obecným. Císař Marcian dal sněmovním sne několik benediktinských klášterů spoillokon se sením platnost zákona. e.12 afrlanc.s.tol s ním na základě vlastnich Chalcedonense viz Chalce do n. stitucl ve1stejnojmennou kongregaci; 1303 blsku Grenobieský Vilém předal je kartusiánům Chalciden. dioec., někd. biskupství Chalcis Chalet (Kela1,Xatú1,Chala1), jeden zmpotomků Chalkis, Euripos), metropole provincie Helladské Fahat-Moabo Po proti návratu ze zajetí propustíul (Hellas), nyní arcibiskupství titulárnt ctztnku, kterou ch. pojal zákonu za manželk Chalcídíus, filosof, žil asi ve 4. stol. po Kr. (Esdr. v imč, nepochybně křesťan. Pod eho mé Chal mu (Kalne, Xala'wn, Chalanne), jedno ze snad nem zachoval se překlad první části Iatonova čtyř rn :st, která patřila k říši Nímrodově (Gen. 10, Timiia, jakož 1 komentář k ní. Spis ten, ač má ráz 10). O eho poloze není dodnes mezi exegety shody. naprosto nesamostatný, požíval ještě na počátku Chalde.ští targumisté je ztotožňovali s pozdějším 16. stol. veliké vážnosti; středověk čerpal .z něho Ktesifontem a měli dosli stoupenců. Jmenuji aspoň znalost filosofie staré, zvláště platonské; sv. jeron ma Comment. in AmosS ,;6 ML25, 1059), svoji z pozděj ích ocharta (Phaleg, 1681,270),Rohlínga vyd. jej Wrobel 1876. Chaldejci, Chaldejští, Chaldeově, assyrsky Kal (Der Prophet lesaia, 1872, 69a) 1gouroux3(La du, Kaldi, Kaldůi (z Kašdu),hebrejsky: 551273, Bible et les se découvertes Vl., (Hist. Dovolávali předevšímmodemes, výpovědi všdg liniovyl emfat: g_i-Jim, (Qerě 131293), nat. 6, 26), který nazývá Ktesifon hlavním městem aramsky: Fagin, krajiny Chalonitis. Jeho tvrzení není přesné, a po palmyrsky:39153 (Delitzsch, Wo lag das Para Handbuchder dobnost jmen je pouze zdánlivá. lsidor z Charaxu dies, 1881,str. 200); lezbarskí, (Geographi graeci minores, vyd. Did 1855,1,250) nordsemitischen Epigraphik (Weimar 1898,str. 296). ckzy Xalóaíoz. Vystupují od X. století před Kr. prohlašuje výslovně, že Chalonitis letžela mnohem Řeck severněji a jejím hlavním městem bylo asyrské spolu s Aramci. Někteří je s nimi dokonce ztotož— Chale (srvn. Delitzs Wo lag das Paradies?, (E. F0orrer v Reallexikon der Assyriologie,
225). Jiní kladli Ch. sdo Syrie. Jejich důvodem bylo Berlin 1929, str. 137). Přistěhovalí se jako jlnl Amosovo (6, 2) a lsaiášovo (10, 9) Katn,ě po př. Semité nejspíše z Arábie. Zabrali krajiny západně Kalnó, dnešní Kullanchu, asi 10 km od trosek bi dolního toku Eufratu í močálovité kraje při záliviu blíckého Arpadu. Tak zvláště Pannier (Vigouroux, Perském. Založili tu šestero „královstvl",t. j. Dictionnaíre dela Bible, lll, 504)aaHagen (Lexicon žetství, z nichž Assyřané nazývají jedno podle hlav biblicum, l, 819), který však později (Atlas bibli ního města Larak, ostatních pět pak podle knížat, cus, VD3) odvolal. Jejích myšlenka je dnes opuš s nimiž se od polovice lX. století před Kr. stýkali: těna, protože odporuje zaručeným údajům biblic Bit- Daků ri (zvané také podle Dakuriova s na kým a klínopísným. Podle Písma sv. leželo město Bit Adlni),B it-Am ukk tlní, Bit- Šílani, it v jižní Babylonii, kde je jmenováno spolu 8 Baby Sa'alli a Bit- Jakiní. (Forrer n. u. m.) Tato lonem, Arachem (Warkou) &Achadem (Akkadem), „knížata“ bylí velicí šejkové kočovných kmenů
,;Eommel, Ethnologie und Geograghie des A. Orients;
Do krajiny vedepřipojila nás poznámka stavbě bab téže lonskě, kterou LXX ko 13. 10,9gvěže : oň 6 7111970; óxoaquůq, a tamtéž' e kladou sv. Basil (Comrnent. ln lsaiam, 30, 529), sv. Cyrill Alexandr. (ln lsaíam lib. 1., or. Vl; ,281 a sv. Řehoř Naz (Orat 43, 67; MG36 36,5867).'Take' asyrský král Sargon je jmenuje spolu s jihobaby lo onským Arachenl (Warkou) a Urem (Mugheirem). Je to pravděpodobně totéž město, které sluje v ná pisech klínových semitsky Zirlab a sumersky Kulunu
Můnchen 1926, str. 414 haldejci tlačili se na sever, zabírali sídla Babyloňanů (zejména ven kov) a usilovali dokonce o hlavní město Babylonie; tím se zapletll do válek s Assyrií, která měla tytéž
aspirace. Již za krále assyrského Tukul ti'-aapíl ešarra
lll. (Tiglatpilesara 111)(745—727 zmocnil
se nakkdratší
bab lonského trůnu
halde ejec
z kmene Btt-Amukkani jménem Ukin-zer (732— 730). Děle se na trůně babylonském udržel jiný Chaldejce, pocházející z kmene Bit-Jakin, jménem
guneiform lnscriptions Westem Asia, 38, 9_). kaaapali|ddin|l.7( 20,—709)znám zbible ppert (Expédítion en ofMésopotamie , l,IV. 269) je pokládá za dnešní Zerghul, jiní (Hejčl, Bible česká (15.39, 1;4 Král. 20, 12). To bylo za vlá y Šar a Hagen, Atlas biblicus, VD3) za Nippur. ruktna (Sargona) ll. (721—75. Po jeho smrti S nimi souhlasí v podstatě Prášek (Dějiny staro Mardukapaliddin spojiv cnaldejské kmeny a získav věkých národů východních, 1,8), když je klade do pomoc Aramců a Elamců zasedl na babylonský okolí Nippur Mk. trůn druhé. Roku]lchvatal, 702 Sinacherib, syn Kuty, a ná stupcepoŠarruktnův,př do olby města Chalcedonu (Chalkédón), město v Bithynii, naproti Cařihradu, nyn. dikói, biskupství zal. porazil vojsko Challáejcůu města Kiš a vtáhl jako ve 3. stol. bývalo metropolí Bithynle l., zaniklo vítěz do Babylona. Poté podnikl vítěznou výpravu 1024; nyní lat. titul. arcib. — Sněm Chaleedonský Babylonie. dva roky mu opět svolal 451 císař Marcian, aby rozhodlo mono do do jižní již2111 Babylonie Zaproti Chal1.on ejcům Mu táhhouti zi fysitismu. Sněm onal 16 sezení, a to v kostele Mar du -ov ví a Ma kapaliddin—oviř éKdyž sv. Eufemie. Ze všech sněmů starověkých byl na byl poté Sinacherib zaměstnán Elamcí,použil vhodné účastníky nejčetnější; bylo jich 630, většinou bis do onu a ueec rželMušězi se tam od roku —689. Chalde' b-Marduk, vpadl kupové východní. Předsedal mu papežs' legát. příležitboslti -lMeisner, Reallexicon der Assyrtologle, Sněm prohlásil snesení synody loupežnicke za ne EbelBingplatná, sesadil Dioskura a Eutycha a na základě erlln 1930, str. 299n.n) — Konečně r. 626 podařilo dogmatického listu („epistola dogmatica") papeže se Chaldejci Nabo-aplam—ussur—ovi (Nabopo Lva ]. stanovil symmbo luum („chalcedonense"), lassaroví) zmocnití se nebolich Babyloniel dej & založíti sk ou, říší jež jež učilo hypostatické unii (v. V., 178 8) bez smíšení novobabylonskou a proměnění. bez roztržení a oddělení obou pří se udržela až do r. 539, tedy asia1100let. Stručné
186
Chaidejsko — chaldejští křesťané
její dějiny viz v l. svazku tohoto slovníku na str. (i(yaxara). Str eck, 839—840. Prrameny pro ně podáv Stephen GebietSídla der jejichzabraiiArmeni. heutigen LandschaftenM. Armenien,
Langdonv vim ize Die neeaubabylonischen Kčnigs— Kurdistan u.Keiiinschritten Wes rsie nnach assyrischen (18 deln baby—lonisch rmeníen einstund1 jezt 1910-1926. Altorientaiische Bibiiothek (1 )
ins.hriftent,ilLi (přeložil do němčiny Zehn mann— pfund).Phda1sko 1912 ejcu,vládnoucíchvBabylonii, — Weidner, byllpaknadzly'váni všichnitehdejšíaBnabyioňané, že tedyChaidejccí=Babylo .nAno, ev str. 113nn.
tento byl promítán i do minulosti,"aa„Chaldejští“ sluli také Babyloňané, kteří žili prve než říše Chaldejská vznikla.
Učinil tak již ve 111.století
Chaldejsko, akkadsky (mat) Kaidu, hebrejsky „7.173
135 'erec kasdím jer. 24, 5; 25, 12; Ez. jer. 50, 10; 51, 24, 35; Hz. 23, 15; s a “WWW : do Chal dejska 152.11, 24; 16, 29, 23, 16. —LXX: Xalóaía
př red Kr. Be oss os C—haldejšti odvedli]udovce 1, 3; 12, 13; nebo také jenom mfp; do zajetí babylonského a drželi je tam. Viz to heslo
v 1. sv. tohoto slovniku na2str. 840n. Viz Gn.11, 28. 31; Esdr. z; 410151124,2.125;2 r. -,e ;.Hab Par. 1, 6.36,a 6. u. 17Řodrob— nější dějiny 1Chaideův lze nalézti v Ed. Meyer, Geschichte des Aitertums; Meissner, Kónige b_yloniensund Assyriens 1926— —Babylonie, zejména jižní, byla od pradávna sídlem vysoké osvěty su m e r s k é, také hvězdářství, hvězdopravectví &okkui tismu. Tu vzdělanost si Chaldejci osvojili a roz vinuli v pevnou soustavu. Proto dávný svět viděl v každém Chaldejci vzdělance, mudrce, astrologa;
jemu stalo se slovo Chald ejec obecným jmé nem, znamenajícím vůbec „v ce Srovnej Daniel 2, 4. (Kugler, Die babylonische Mond rechnung. Zwei Systeme der Chaldaer iiber den Lauf des Mondes und der Sonne. Frei burgl. B. 1900. — Týž: Sternkunde und Stern dienst in Babel. Miinsteri. W. 1907 nm — Astro nomie a astrologie „chaldejská“, ustálená za doby perské a řecké, nabyla platnosti v celém antickém
světě,akaždý,kdosejíobíral, slul Chaldejec“ ( ressmanyn,
Vulg:terra Chaldaeorum. Bylato veBabylonie významu užším jižní Babylonie, ve významušlrším celá. Rečti spisovatelé neiiši Chaldejsko od Baby ionic, ba někdy ani od Ass rie. — Babylon onané sami jmenovali asi od r. 2500 před Kr. svou vlast Ki-en-gi, Ki-Urra, což bylo pozdějiZnahrazeno se mitsk m mat Šumerim u Akkadim Země Šumerim bylo haldejsko vužšim slova významu. Viz 110m
mel, Ethnologie und Geographie.. Ě73
lze7najiti také jinájmmena,města jež znamenají haldejsko Nejdůležitější v tomto Chajdejsku A 574- 67) byla: Eridu, (= Nun-ki-(ga) tam, kde je dnes Abu Šahrain, středisko kultu boha Ea (Hommel 693). — Ur, středísko bohocty Měsíce (Sina) tam, kde je dnešní Mukajjar, proslulé nejnovějšími vyko páv kamí (Wooiie Ur Kund Kull die Sintfiut, Lipsko 1930).(Homme1 ge'š1).—Kiš, ab, Te-unu-ki
& a-Ninnni- nu--kí (Hommel 595), Ninua,
(= Am mar-da), Borsippa (BirsNimrud, Die heilenlstische Čestirnreligjon. Mazraada (Hommel596), Dilbat (597), Agade (QQŠn)
1925) Protože Danbývala 2, 4. slova jsou podána aramsky, kdysi„Chaidejských“ íbblí íckáa arn
in 590 aC chaaldejskýjaěyk, lchaidejština viz aramej 810 ština nazývána také „chaidejštinou“ nebo „rsyro n cheaidlejšti křesťané, dsiuji tak Nestoriáné (v. t.) chaldejštinou“. inil jižP]lergnym in s Římem sjednocení. Byvše z římské říše uprostřed Dan ,oT e.,gtuk Adv. 3,.l) V(Praef. syrských kniháchbyli „Chaldejci“ pozdějinazývánistou 5. stol. vypuzeni, nalezli přijetí v Persii (Meso penci Nestoriovi. Viz Sedláčkůvčlánek „ara potamíi, Chaidejsku, Kurdistanu). V jejich čele stál meiština“ v tomto slovníku díl 1. st r. 590. tomže zvláštní patriarcha sídlící v Seleukijí--Ktesifonu díleviziheslo„babylo ky patriarchát aod 762v Bagdadu. Ve styk se Západem přišli sjednocených Syro--Chaldeů“ a „Ba teprve válkami křižáckými. Následkem styku toho byionské (bagdadské)ss5yroch lde sk é byla;Eštečné sjednocení s Římem.jenž Sabarjesu arcibisku upstvi“ na str. 851b.Podienovějsších brl první z patriarchů, spojil V. se údajů jest „chaldejských“ křesťanů,kteříuží s Římem. Vtieobecné provedení unie překazil odpor biskupů, a 317 Sjednoceni opět vzalo zcela za své. vají při bohoslužbě východosyrského jazyka 1obřadu, Teprve 1445 vstouupil na unionistickém sněmu vMají chajdejském 128 kněží, patriarclhátě reholníky ababylonském 63 řeholnice. 43.000. — Od Florentsko- F imském metropolita Timotheus 7.Tarsu Chaldejců dlužno lišiti C h a i d y, jak nazýval sebe na Cypru opět ve společenství s Římem. V Chal sama národ usedl v krajině mezi Araxem na se dejsku samém zvolili 1551 biskupové unii naklo veru a Vanskými rmijským jezerem na jihu, tedy nění za patriarchu mnicha jana Suiaka, jenž byv v pozdější Arménii, kterou nazývali Assyřané v Římě od papeže 1553posvěcen, usídlil se v Diar N asiri, Uruatri a později Ura rtu (srv. biblické bekru, kdežto nestoriánský patriarcha Simeon Bar (01
|_
n—pg a Herodotovo ol' Alago'ózoz).Hlavnim bohem
Mama měl Diarbekrských sídlo své v Mosulu. Řadase katolických patriarchů skončila však opě jejich byl Chaldi, pozdějiTušpa a hlavní město Van).OdA jejich siuloAssy pů smrtí patriarchy Jabaiiahy.V 1606; také patriarchát T,urušpa Urmijský, jenž 1575 eodyMosulského patriarchátu řanů přijali klínové písmo, nikoli v ak jazyk. jeho se odtrhl, s ímems espojii, a ozději v Kurdi příslušnost není dosud přesně stanovena; možno stanu sídlo své měl, upadl kolem 1 70 zase v heresi. jen říci, že je příbuzný s řečí mitanni a s jazyky Rovněž tak i unie některých patriarchů Mosulských kavkazským mi (Hommei, Ethnologie u. (_ieo ra v době 1616—1660 neměla stálosti. Uspěchem
phie.. ..str 37—.-—40Leh mann--llau
togor misií ovzezbuen lnnocenc Xl. založil 1681 nový pus inscriptionum chaidaicarum 1928). htaldové chaidejský patriarchát se sídlem v Diarbekru, jemuž válčili celá století se svými sousedy na jiuh se 1770 také patriarcha Kurdistanský 51mm na 5 Asssyřany. již se Salmanassarem l. (1266—1243). čas podřídii. smrti patriarchyM .1828 obdržel jeho Po důstojenství 1830M joseíalv osulský metro Později se Salmanassarem ili. (859—824) aže zejméanza polita Mar Hanna, jenž se byl 1778 k cirkvi kato se Sargonem ll. 70.5) Přiroz
assyrského krále Szilnacheriba hledali útočiště lické připojill; sídlo Bagdádu.patri Po - jeho smrti 1841 bylsvé od přeložil papeže do jmenován u Chi (ur. ještě 681; Jer. 4 Král 33. stala novánidjsou 51, 19, 27.37 olsm37r.600 archou biskup Mar Zeyya z Khosrawy, jenž však,
—jak seezdá—
země ChaidůekořistíMedů
dostav se do sporu s řím. misionáři, resignovai
Chale — Challoner
187
1846. Nový spor s Římem, jenž vedl dokonce k do stavěno do čtverce; nejdelší strana městských časnému schismatu 1870—187 vyvolal patriarcha Au u tím že chtěl svoji jurisdikci rozšířití i na ním sto královské ác.í hradebrohu táhla yo se odmvýchodu na západ. V jihozápad Chaldejce ve Vých. índll. na tak zv. křestan Mala Na severozápadě královského města jiz b_ylženofon zbytky barské neboli křesťany sv. Tomáše. Nyněj ípatrí stupňovité pyramidy, jež zpozoroval možno, že tam byly královské hroby. Layard archa („patriarcha sídlívvspojili M.osulu BískupMar ]onan Balbylonsk") estoriánů se nalezl ve zřícenínach množství nápisů klínových, 1898“s cirkvi ruskou. —5Od 1843'jsou Ch. k. jakožto desek alabastrovy'ch s vypuklinami, jimiž paženy zvláštní společnost církevní uznáni i tureckou vládou. byly spodní části zdí královsk ch paláců, nalezl Patriarchu voli biskupové a papež jej otvrzuje; toliko v případě resígnace jest nástupce okrídlené lvy s lidskou hlavou lamassu), množství assyrského Salmanassara umění, zejména zvan „černý obelisk“ 111 tak9 (859— jmenován přímo od papp.eže Patria rchát podřízen památek a sochu Assurnasirpala 11.Na čedíčovém obelisku jest dílem Propagandě, dílem apošt. delegátu Per Salmanassarově — jak známo — jsou vyobrazení skěmu eží k Diarbekmrsmká němum BadŘad arcidiecése Amidská Nálež neboli a erkurská, jakož israelité z „domu Omríova“, kterak přinášejí 1biskupství Amadia a Akra, Gezíra, Mardin, Mosul, králi (r. 841) poplatek. Viz Gressman, Altoríenta Salmas, Seerth, Sehna, Urmia. Zaku. Kleríkové lische Bílderz um A. T. e1r1n 1927, obra 2121 až vzdělávají se buď u jednotlivých kněží, anebo v semi 125. O svých2 vykopávkách píše La ard v dílech: náři, jenž se nalézal dříve v Rabban Hormizd, od Níníveh and its remains, Londýn 1 7, -11 193.197. — 1880 pak jest v kl. Mar jurgis. Před přijetím vyš ších svěcení smějí se kleríkové oženíti. Mnichové 64. Babylon, Londýn 1853. str. 'Týž, 23. 3Nlniveh 359.and _ G. Smith, Assyrian Díscoverles, Londýn 1875. žijí podle řeholeHormízd sv. Antonína ve třhgch kláš Stručně: Witzcl, Die Ausgrabungen und Ent teřích: Rabban (víz V., 39),M ar jurgís (s_v_.jiří) a P. Marie u.Alkoše jakožto mlslo im nŽweistrómeland. er 1.bohů W. 911. 20h mech Můnst & o kultu náří působí tu dominikáni, kapucíní a karmelité. deckungten Statistická data viz výše ve článku „Chaldejci“. v Kelachů víz jasu—mv, Religion Babyl. u. IAĚSY Chale přepisuje latinská Vulgata hebrejské jméno ríens ] Giesse11.190 Chaletrlcus n(Chalacterícus, Caletrícus, franc. St města assy'rského: n'zg, v přestávce n'n, LXX
Il
Xalaz akkadsk oKal-tju, Kal-bl, Kal-lah, Ka-lah. (Delítzsch, das Paradies. 1881,str. 261).
Caltry sv., biskup chartreský, :. 567, 38 letstár; pam. .ríjna.
Chalí (ChaIí,'A/1égo,'Ooísl), město v území kmene
Aserova, o ktereem seeděje zmínka pouze jednou los. 19, 25). je jmenováno mezi Halkatem, dnešní erkouu, 14 km severovýchodně od Ptolemaídy a Betenem (el-Ba 'ane), 4 km jihovýchodnně od 10,11n jest velikánměsta assyrská, jež počítáno v stavěl mezimčtyři Ne (Hei sch, Guérin (Description dela Palestine, Galílee, aříž,
Leželo na levém oblře u Tigridua st_arn, kde se do
něho vlévá většíkodnešní (horní) Zab, km na 'ih Mosulu. Nedalek vesnice130 Nimrud. Genesis,
Bonn 1 30, str. 190)111 přlšlý z Babylonie.
To souhlasí se zprávami mímobiblíckýmí, že assyr ské náboženství i assyrská vzdělanost byly původu babylonského, a že Assyríe politicky dlouho pod léhala Babylonu. se příčí bíbliclké zprávě údaj), assyrského krále Aniž Assurnasír (885883— že Kalhu založil jeho předchůdce
aal1m a n a s s a r [.
1880, egendre (Vigouroux, Dictionnaire de la 11.,682)Le Bible, Paříž, 191211., 512) ztot toižn ňují Ch. se zříceninami Chirhet 'Álía. Hagen (Lex con bib 1ícum, Paříž, 1905,1., 823) připouští aspoň její možnost. Dovolávají se úplně shody jmenné. Vokolí nacházíme dosti trosek, ve skalách jsou četné hroby a studně, které prozrazuíí, že tu kdysi stá valo veliké město. Avšak zeměpisná poloha 'Alíe neodpovídá údajům Písma sv. e příliš daleko na sever a neshoduje se s pořadem, v jakém uvádí města josue. Proto většína moderních badatelů zto
(kolme r. 1300 pře deKr .). „Zai ožíti“ znamenává totiž v nápisech akkadských také město zaniklé nebo značně kleslé znova vybudovatl, rozšířiti, ohradítí, okrášlíti atd. Víz S ch ra d e r, Keilínschríft liche Biblíothek 1 str. 116n. Salmanassar „založil' v tomto smyslu Kelach proto, že do něho"přeneslo tožňuje Ch.ms vesničkou Džúllis, 3 km jihozápadně erkňjm enují ňKeíla glosua, Lipsko, 1874, své sídlo z Assuru, města, jež bylo příliš vysta veno útokům nepřátel. Později Kelach zapadl, ježto 155) a ejlčla.(Bible lčeská I., 1118)Leží opravdu lkatm a Bete královská residence byla z nho zase přeložena. mezi byvly halíl ar-Rahmán), nyn. ijéno oro .1.,V C 75.2) Assurnasírpaí výše jmenovaný však město HeChalln(al-mCha1íí, Chaikédónvíz Chalcedon. znova „založíl“, t. j. vybudoval a v něm se usídlil. Vedle paláce Assurnasirpalova stavěli později jeho Chaikokondyles (C h al k o n d y 1e s, Xalxovóúzqg nástupci své residence, z nichž čtyři b ly p _. = kovové písadlo) Laoníkos (Nikolaos), řeck' historik a humanista, ze vznešené rodiny Athénsk vykopávkách Sargon 1.pře & od Palaiologa vyslán byv k Muradovi 11.b i ně stěhoval se doodkryěy. nov ho Teprve města, jež si vystavěl, jaký as držán v tureckém zajetí; sp. otogíat jemuž se dostalo jména D_ur-šarrukin, t. _..
„Hrad Sargonův“. (Tam, kde jest vesnice Chorsa
v1298-1463 10 knihách Gděgínách o S); v díle poloostrova Balkánského tom netvoří jíž Byzanc středisko vypravování, nýbrž jest jím turecký stát; jest to také důležitý pramen pro dějiny Balkán ských Slovanů, forma svědčí o dobrém humanis abopolassaroví xarovi,z anichž nejspíše za válek, jež a bžloaxAssyríí v sti proti tickém vzdělání autorově, z. kol 1464. challá (hebr. koláč) v žid. obřadech obětní kus i Ninivejižvzalo za sver.( 612.) lllXenofonílinalezl Kelach v ssutínáche(Anabasís 4).M nant, těsta, daň kněžstvu plro 2Hospodina před dalším Annales des rols d'Assyrle str. . upotřebením(4 Mojž.1521.) d). — jeden z posledních králů assyrských Ašur-etíl- íláni (625— —620) postavil v Kelachu chrám, jenž však spolu s celým městem brz zan íki,
Challoner Richar d
1691 v Lew'esu (Sus
Rsawlinson, The five31great monarchíes, 7Londýn 18791200—203.1157 3.1.9 196.230.— e sex) studov. po smrti svéhoz rodičů otce v presbyter'íánských, an .koleji Douaíské, konvertoval a King, The Annales of the Kings of EiŠXssyria v.1. Londýn 1902— Město Kelach odkryl a 1704 se svojí mat ou, 1716 kněz, profes. filosofie prokopal v letech 1845a nn Layard. Bylo vy a theol. -v Douaí, 1727 dr. theol., 1730 povolán do
188
Chalmers — Chalupský
angl. misie, 1741 koadjutor bisk. Petre vLondýně sení & světlo, které skýtá sv. víra; chtěje i jiné & tit. biskup Debraský (Debra), 1758 apošt. vikář přivésti na cesty dobra, stal se povídkářem. První Londýnský; horlivý kněz, hojně osočovaný a pro jeho povídka hornickávlššglaodv českobudějovickém časopisu „IvVáca“ dk eréžto doby pak následovaný y, sp. „Britannia sancta" zs „Memoirs of Missionary Priests 1577-1684“, 2 sv., napsal na půl třetíhorsta povídek hornických svato 1741 n., něm. 1852; „Considerations upon christian ch a básní, uveřejněných hlavně Českých Truths“, 2 sv. 1753, „Garden of the Soul“ ; „City horsk Budějovicích ve „Váca „rnLud e“ a v„Anežce“, of God“; „Grounds of the old Religion" „The v různých katol. kalendářich a v oldbornnémkatol. Catholic Christian instructed“, vydal tak nově tisku dělnickém a lidovém. Souborně vydány byly trn dva svazky těchto videk: „Ve věčn 17 781 v Londn bible jazykově opravenýza tmách“ (České Budějovice 1914, 13 povídek) a „ od anglickýZDouaiskýpřekladě 7Cha1mzers(vyslov čámrs) Tomáš, presbyteri Svatou Horou (Praha 1925 50 povídek). Na Při ánský theolog a zakladatel „svobodné církve skot bramsku působil činně 1 ve veřejném katol. hnutí ské", n. 1780v East- Anstruther (Skotsko), od 1815 mezi dělníky. Zajímavým jest jeho deník (8 knih), jakožto positivně věřící kazatel v Glasgoo,wě 1823 který jest v majetku jeho syna, t. č. děkana v Be prof. morálky v St. Andrews, 1828—1843 v Edin rouně. Zemřel na Březových Horách 10. srpna 1919, udějo burghu horlivě činný v uzných oborech života kde „Papírová rodina“ jeho čtenářu čes sociálního a náboženského, v několika spisech vy vicky'ch mu postavila na hřbitov po mnnik. — bízel k dobře zorganisované církevní péči o chudé 2. děkan v Berouně. Nar. 12.října 1892v Při jakožto nutném doplňku peče státní, byl spolupra brami jako syn hornického povídkáře, studoval covníkem přisbírcc Bridgewaterovědl., 497)n pod gymnasium v Příl:rami, kde roku 911 maturoval poroval církevní život čilou a výnosnou činností s vyznamenáním. Bohoslovecká studia konal jako sběratelskou ve prospěcch stavby kostelů (v letech alumnus papežské koleje české v Římě (1911-1915), 1834-41 zub dováno jich více než 200); ač byl pří kde s vyznamenáním dosáhl baccalaureátu a licen telem součinnosti církve a státu, vzpíral se přeceroz ciátu, v Praze, kde byl 18. června 1916 ordinován, hodně proti přílišnému státnímu vlivu přiobsazování vělnšpruku PůsobilRakovní jako kaplanve vStříbře Touš m,ěstě v(1918). Kněževciu církevních úřadů, což je vedlo k tomu, že 1843 vy akově st0upil z církve státní a založil „svobodnou presbyte a v Praze (1921-1930), jako adminístrátor na Bře rlánskou církev", kteráž rychle vzrůstala, takže ná zových Horách (1919) a ve Vinoři u Prahy (1929). Iežží k ní dnes veliká část skotského národa. Svoje Děěkanem v Berouně byl ustanoven 1. března 1930. — jako kaplan psal do Česko--budějovických časo spisy „Aknež ka“, do „Sbírky soubortheologické, ně v s .,sociálněacírkevněas ow 183 40;pomliltlcké oto vyd. po pisu: „Václav'n Liludm přednášek“ a „Slov pravdy, ado „Svatého Vojtěcha“, jeho7 smrti vydáno ještě 9 svi.:rLondýn 1848 n. Z přispíval do homiletických časopisů „Krátké řeči v Morningside u Edinb Chalneh, m); Gen. 10 10, “jméno města, jež duchovní“ a „Sbírka časoýovch kázání“ , jako člen Klubu duch. čsl. strany lidové redigoval (vl. 1929 Nimrod polohu však sopls „.Sursum' bylo movnBabylonii dosud založil, zjistiti; jehož Talmud hledá je ne na až 1930) kněžský odborový místě babylonského města Nippuru v dnešním jiho Samostatně vydal „Řečnické umění“, přednášku babylonském ssutinovém pahorku zvaném Níffer; „0 křesťanské charitě“ &otcovy sebrané povídky hornické „Pod Sv. Horou“ (Praha 1925).VVPraze jensen ztotožňuje je s Kulabbo alonittls; tak nazývají Babylonsko Plinius, věnoval se i veřejnému katol. životu a jako kaplan Eusebius, jeronym aEfr m. na Smíchově byl členem městského zastupitelstva Chalon-sur-Saone (vysl.ša1ón syr són), Cabil za lidovou stranu. 0 anisoval služebně a dělníky, kázal a řečnil při různych slavnostech, konferenčních 0 : s někd. vlonium, církev.Cabillodunum, prov. 1801francouz. spojené sbiskupství, bisk. cyklech a sjezdech, spisoval a konal přednášky se tunským; první histor cky zajištěný biskup jest Pavel, světelnými obrazy & uplatňoval svůj organisační talent, jakož i svoje zkušenosti z četných svých oněmž se Sidoníus7Apoll.886(1a:g7,4891V, 25); cest do ciziny z četnýchzmiňuje -osyn od (470, Chalupka ]. (Chaloupka) Adam, n. r. 1767 10.56.1072) nejdůležitější jsou: synoda zrsgoktí603, na níž královna Brunhilda sesadila arcibisk. Desi v Lupče Německé, :. 1836 v Hornej Lehotě, evang. derla, synod a813kl. a lsynoda 1063, far., sp. „Historickéá paměti ev. církve Brezňanské na níž reformní prohlášena byla exemce Báňské Štávnici11837; Chalóns-sur Marne (vyslov šalón syrl“mám),Ca augšpurského vyznánn,í' Chananejšské'thl talaunum, biskupství ve Francii, v círk. provincii „Hodnověrné 1831, 2 sva v_ypsánizemě 2. jan, syn přede lého, t:.829— 1791 Remešské, uctívá jako svého zakladatele sv. Mem v Hornej lečlnej, z. 1871 v Brezně, evang. farář, vydal anon mně odr1830 několik populárních mia; biskup Donatianus jest snad ídentickýsoním Donatianem, jenž přistoupil k snesením sněmu Sar divadelních her, jlmlž l.dal základ k slovenskému dramatickému písemnictví. — 3. Samo, bratr pře dického 344;Amandinus první, prameny historic mi zaěištěný biskup0jest (na synodě oursk 461). dešl., n. 1812vHorníLehot,ě: 1883,ev.arf .,vůdce Biskupství bylo 1801 zrušeno, 1 opět zřízeno; první lidové školy básníků slovenských, proslul data stat. 1905: 231.411 katol., 25 far, 312 sukur svými baladami a písněmi, jež byly souborně vy salií, 6 vikar., 1 kcngr. mužská (školšti bratří), 13 dány pod názvem „evSp “1868, nově 1912. „Výběr ze spevov“ vydala" Matice Slov. 1279 konÉr.vystavěná ženských. má Kathedr ála St.z Etienn po nov nádherné, částinerománské ChalúpkaSamuel, slovenskýevang.íarářer sklomalby v okn c.h bíni, vydal v Trenčíně 1657sspisek „aZprávaotom. Chalupecký jan 1. horní podúřednik na Bře může-li kněz člověka nesmířitedíněho přlpustiti zových Horách, lidový hornický povídkář. Narodil k večeři Páně“. se na Březových Horách 12. května 1862. V mládí Chalupský katecheta ve u Volentcích koníc, n.Václáav, 9. září 1887 v Záboří Protivína studoval na gymnasiu v Příbrami a na učitelském u Stra ústavu, ale pro neshodu s poručníkem, který mu z rodičů selských. České ymnasium a bohosloví studoval v Čes. Budějovicích, kde 1913 posvěcen nedovolil škole jíti dožkadetní školy, stal se horníkem. Vétrpk živ vota v tísícimetrových temných na kněze. Kaplanova! v Blatné, Lišově a Ledenicích, hloubkách příbramských dolů našel útěchu, povzne pak byl katechetou v Horažďovicích a ve Voleni —<
Chalvers — Chamaam
189
mluvilo se „chamsk “ bezmála v celé severní Africe cích. literární — práce uveřejněny boho byly až po jižní okraj ahary a na východě ještě níže —jakoPrvní bohoslovce 1913jevho „Almanachu o území b' valé nčmtcké kolonie Deutsch slovců česko-buděj. seminář?“ („Ž kroniky, irsíka'“ Ostafrika. Rozlí ováním mluvnického rodu jakož :. Liter. sdružení bohosl. buděj.]apovldka „. eudal“). „Šedesát let jirsíkova ohýbáním slov od Ban Za tu v.Č Almanachu Budějovicích 1928 vyšla jeho POVI iad mnasiaí „rvP i(agglutinujícíc h) liší() i se jazyky azyků chamské suudans skýcch.
cesta na kstudie“. a teuilletony. Náměty povídkámInépíše b re zepovídky skutečného života a kreslí několika v raznýmí výseky celý život a tra giku hrdínovu. ovijdky eho skládají se z řady mžlkových pohledů do života hrdinova, líčených sytými barvami a prosycených mocným citem. Ten každé povídky vyznívá zásahem Boží spravedlnosti neb prozřetelnosti. Povídk ukládá Ch. v časopi sech, hlavně ve „Farním ěstníku horažďovického vikariátu, v českobudějovickém „lllaasu lidu“ i „v Lidových Listech“. Podčárníky píše humorné, náladové, kulturní, historické a pohrobní. V cy kliclkých „Ze sjeezdu abiturientů po 201 tch“,podčárnicích: „Zež volabohoslovců česko-budějo
výbě ěžcek chamštinylzedpolkládatlh ottentotštinu,
kterou mluvil národ pastýřský, rozšířený kdysi po širém území jihoafrickém; podle toho sahaly jazyky chamske' až po jiížn výběžek Afriky. Chamštína
jest úzce spřízněnas jazykysemitskými;
z toho
vyplývá, že obě skupiny jazykové vyvinul sez sjed noho jazyka původního. Př buznost cham tiny ja
zyky índoevropskými
není dosud náležitěvy
šetřena. Původní domov chamštiny' 1semitštiny byla nejspíše Arábie; odtud rozšířily se do _přední Asie a do Afriky. Nejprve vzdálila se od původní
společné řečiálfgyptštlna; pravděpodobně proto, že jí mluviln vysoce vzdělaný. Brockelmann,
Spráachwíssenschaft (Sammlung Citischen) víckého semináře“ střídá se humor s melancholii. Semitische Lng. 1906,er rundrís der vergL Uveřejnil též historické články: „Z minulosti města Grammatik der semit. Sprachen. Berlin 1908, str."3; Lišova" , „ minuloostí Volennic" a Benfey, Verhžiltnís der ágyptíschen Chalvers Antonín, malíř a měšťan v Liberci; semítischen Sprachstamm (1844 —NóSprachez 'eldke. Zenit r. 1760 maloval pro tamní dčkanský kostel kří schríft der deutschen mor enlándischen Čiesell schaft, sv. 38.— Erman tam e sv. 46. — mmern, žovou lcestu ve 14 obraze ggleichende Grammatikder semítischenSprachen. sc,Chalybáus ]indřiceh (Heinrich Moritz), filo Ve f, 11.1796 v 1. Platfroda v sas. Rudohoří, 1839 prof. -—Ermarm,_Aegyptische Grammatik, 2. vyd. vc>Kielu; jakoožto odpůrce Hegelův a Herbartův Berlin 51. zpracoval ž, Aegypteenund aegýptlsches 2. vyd. — Severoairíčtí hleděl v hlavních svych dílech „System der spe Leben. 1902,
kulativen Ethik“, 2 sv., 185_0(5. vyd. 1860), „Philo Chamovci mají světlou barvuekůže, vlnitý vlas, „Fundamentalphilo rys v obličeji podobné Evropanům, Chamovc po obají se nejvíce západní rase (Středozemního soplhle“, 1861,186 theismusrážd'anec odůvodnit! se stanoviska ckého;z ch..n--2jl ndřich moře). Vynikali od nepammtně tných dob chovem vy Ftrantíšek, u. 1840 v Kielu, syn předešl., rada sokého dobytka. — Ab chom mohli stanoviti u ná zemské konsistoře v Hano eu & v ministerstvu rodů chamských určit formy náboženské, spole kultu v Berlíně, 1891 presidvent konsistoře v Kielu, čenské, státotvorné atd. třeba ještě mnoho badatí. 1 v llíanoveru ;.:sp „Sammlung der Vorschrííten und Entscheidungen betr. das schieswig-holstei — Dr. Gíinther Spannaus ve Forschurngennund Fortschritte, B5erlin Vl.! (1193) 7(7 104 roč (105),23. 27; 105 (106),22, nísche Kirchenrecht“ 1894, 1 02; spolu vž7 3 G. Uhlhomem: „Kirchengesetze yder evang.-1uth. sluje Egypt; mletonymicky Cham nebo „zem
sophie u. Christentum“,
Kirchemder Provlnz Hannover"1886. ,je eden ze tří synů Noemových, uváděný Chamovaf' Netřeba v tomto pojmenováníhiedati egyptské jméno, iímžs gyptanne nazývali svou vlast: Keund metHebríi (oodtuds koptickér.69. Kégme). MHČL Ka obyčejně na dzruhém ;7, místě13;za10, Semem a před ar a naana'er fetem Gn5,3 1. 6.—20;1 ar.e 1911, Cham (Cella ad Cambe, níl.Chammůnster, čes. 1, 4. 8; 4, 40. 2Byltedy mladším bratrem Semovým, Kouba), někd. klášter benedikt. u nynějšího města níkiolívenesís, nejmladším(Gn9 , .Tak sepozn. Strackem 76 jako „civítas“) ve vých. Miínchen 1897, str. 28. ajínýmí Ch. (připomíná se již 97 proti Kautzschovi (Gesenius—Kautzsch,Hebr. Bavorsku a spolu farní kostel až do 14.stol., s roz sáhlýmz hřbitovema s mnklášterů, istarými náhrobky, Grammatik, 28. vydání Lipsko 1909. g 133 g).— jeden nejstarších abavor. zal. jejv voda kletbou (Gnc9, lasnaana, stiženého 'ež přešlaNoemovou na Kanaanské Odilo 739,Emmerama a biskup Gawibáld (ll/_., jej zvkl1á štera sv. osídlil; 741 jej 427) Frankové pozdějšíl obyvatele ;Palestlny. Etnografická tabulka čilí, Tassilo lll. jej obnovil a 819 biskup Battuuch n.1 , 20.uuv „opotmky“ Chamovy. Proto bývali někteřísnárodové nazy'váni (a jsou ) po otvrdíl; byl střediskem koionísace severní dosud)„ Chamovci“ (Chamity),ařečí jimižmluví, horní Falce; 910 zničili jej úplně Maďaři, načež jazyky chamskýmí (chámitskými) ežto řečená znovuřízen jakožto probošstvn kanovníků augusti niánských, 1126 působil tu nějaký čas Gerh oh (ll/_., tabulka nevyslovuje svýmiani genealožgickýmí výrazy 490, 1220 Albert Veliký (i., 231) inkorporoval je yždy příbuznost rasovou, ne vždy zpřízněnost jazykovou, nýbrž mnohdy i sousedství zeměpisné, Řezenské kapitole; trpělo válkami husitskými; falc .sekularisováno a o jindy závislost politickou nebo kulturní, jest věda krablmi Fridrichem ll. národopisná i jazykozpytná svobodná při řešení protestantštěno, od 1621 kurfírstem Maximiliánem otázky, které národ nebo které jazyky dlužno pět katol nyní pouhyfílláiníkostel Veliký,ranně gotický trojlodní chrám ze 13. stol., po ohni 1496 čítatl chamským. Das biblickým. Buch Ge ve slohu pozdněgotickém přestavěný, s mnohými nesis, kBonn 1930, iuzHeinisch, vedeným místům Podle dnešního vědeckého nazírání patří k ja památkami a s kam ChamaamXanadu, jménoeosobní amístní. 1. n(Ji. z—ykůmchamským a kopština (srv. biblické M'israí1.)_nstaroegypština 2),) skupinajazyků libyj (Kímhám, ujo saef a via uz,—pawo; eb 'Azúpavvos-),syn galaadského Berzeilaje, který pro—
skýchskupina neboli berberských (kablylština, tuaregština) a3.) jazyků etiopskýc (somalština, galia, kázal cenné sluzby králi Davidovi na jehooútěku
před Absolonem (2. Sam 19, 37 n). Když byla re beča, tdankali, a au,skupiny saaho atd. Srv. biblické e tov ele sudanské a bantu Kuš třetí voluce potlačena, pozval David stařičkého Berzellaje velikátafrická čeleď jazyková Před příchodemArabů do ]erusalema. Nepřijalpozváni; prosil však, aby král
Chambaud — chameleon
190
přenesl svou lásku na jeho syna Ch-a. Ochotně Chambre Fontaine (vysl. šanbr fontélnl)88 někd. splnil David přání svého věrného přítele a přijal pracm. opatstvívvdtec. Mendeskzaé, Ch-a do služeb dvorských. ještě na smrtelném lůžku niklo v revolucí; třetí opat, Milsoz Cuissi, ze88šlech tického rodu zakladatelů opatství, z. 18. ún. přikazoval Šalamounovi, aby oplatil Ch-ov2ia bratřím oddanost Berzeílajovu (1. Král. ,7).—jeho v pověsti světce chambres ardentes, komiseupalovaci,název růz 2. Ch. sluje ve Vuigatě jakési misto nedaleko Be tlema. Po úkladně vraždě Godoliášově zasavilí se tu ných soudních dvorů ve Francii, jež většin0u od
suzovaly ksmrti oh.němTakovvý onísoud dvůr byl prchající ŽidéHebrejs' a rozhodlitext se má pro Gerút-Kemó cestu do Egypta (je.r 41, 17). ám; za vlády krále Františka l. 1535zřízen v Paříži proti protestantům, za jindřícha 11.(1547-59) proti lute a kalvíncům; byl zrušen, později, 7.stol. obnoven brzy protivšak zločincům politickým, se, že právem. Také LXX překládá Fapnngapáa ránnlů7m (v rukopise Sinait. quaqgmawzajua).Syrská Bible: 1682 definitivně odstraně chambres de la reiiglon viz komise náboženská. Kemchám, chaldejská parafráse (jer. 41, 17) zmi chambres de l'Édít, tak nazývánazastupitelstva ňuje se výslovně o Berzellajově synu Kimchámovi
četné čtou v ak (Kennstcott,i|II)/etus ebr., rukopisy Oxford , 1776—1780. 1,1 151 aTest. zdá
a reformovaných při asoudních dvorech (2. 9,37-40)Zatoa tuto myšlenku'přijala moderní exegese. v první část jmena také ne katolíků (parlamentech) v Paříži 1598. v Rouenu 1599 bylo dosud docíleno shody. jedni (Hejčl, Bible zirzená k rozhodování ve sporných věcech nábo česká 111,397) navrhují čísti Gídrot-Kímhám. Do ženských. Katolíci byli v nich počtem silnější,
kdežtovt. zv. cham bres mipartes,
zřízených
volávají Aquilova překladu ohradách bytek) évsezor: (pany/107:a josefa(vFlavia (Antlpro u. do 10, ediktem z r. 1576 při několika soudních dvorech 9, 5), ktterý užívá souznačného jména a'vóga. francouzských, obě konfese měly stejný počet členů. Druzí se rozhodli pro Gerút-Kimchám. Dle nich Chambres mípartes trvaly do 1679 resp. 1685. Od je jméno dna; ).sya'yevoy.Tvarově pochází od sio 1669 byla kažždá soudní komora příslušnou; 1685 vesa gúr (býti poutníkem, pocestným), a Znamená byly také chambres de l'Édit zrušeny. útulek, ve kterém přenocovali pocestní. Tak gendrelll(Vlgouroux, Dictionnaire la Bible, Paříž, 1912,1 57 76) a Hage en (Lexicondebiblicum, 1905 82.5) V obojím případě odměnil se David Ch-ovt tím že mu daroval v okolí Betlema jakési pozemky. Podnikavý Galaad'an vystavěl na nich hostinec, který měl časem veliký význam, protože
ležel na důležité cestě z Palestiny do Egyptak Chambaud v., Augusta, soukromnice v Bri xenu, 11. 1837 vOlomouci, sp. „Betrachtungen f. d. Anbetungsstunden der alierhei. Eucharistie“ 1897; „Maris stella. Leitfaden z. Eirkenntnis der Wahrheit und des welbl. Berutes m Líchte des Glaubens“ , 2.v 10.90
Chamberlainv(vysi. čembérlen) Houston Ste wart. spisovate1,7:.1 vPoortsmouthu, syn ad
mirála Will. Charlesa Ch-a, žil ve1899, Vidni4; vyd. sp.: „Grundlae en des 19. ahrhundcrts“ agner“ 18 6, 2v d. 1902, „Recherches sur la sěve ascendante" 1897, „Worte Christi“ 1901, 2. vyd. 1903; „Dilettantismus, Rasse, Monotheismusll (rec. v „dHlice" 904); sr vn. Ad. Špa idák „Cham berlain a Solovjelvo povaze židovského náboženství
Obr. 30. Chameleon.
chameleon (zayazzéaw,chamaeieon, zvíře, o kte
rém se děje zm mínka pouzej ednou (e v,11 30) ve výpočtu zvířat nečistých. Vědecky sluje Chamaeleo vulgaris; hebrejsky tínšemet, ačkoli staré překlady jej viděly ve slově koach (ještěrka) Tvoříjediný rood Ch ahmaeleontidaeaasi o 30 druzích; patří mezi
a pojímáníBoha“v ČKD.1,141. Cham rez lgnác,n
ještěry červojazyčné Není o mnoho větší naší ještěrky ŽVermilinguia. 40-50 cm). oměrně veliká 17527v Hoelšové, malíř, hlava mívá podobu hranatou a bývá pokryta drob
1793 učitel kreslení v Těšíně; od 1803 v .Krakově, nýnií štítky. Oči jsou zakryty vypouklým víčkem
od 1807 př nášel také o stavitelství na tamní s malou štěrbinou uprostred, kterou propouští škole technické; později přesazen byl do Lvova, Umohouuse pohybovati současně různými kdež :. 1811. pisy jeho zůstaly skoro vesměs světlo; směry.U ubínky' jsoup od kůží, zuby narůstají v rukopise, psal německy i česky, mezi jeho spisy na čelistech. Dlouhý jazyk odpočívá v klidu v za dní ' „Dvě rozpravy o neznabožství a svobodo části dutiny ústní; v čas pot by vymršfuje jej až 1" 20 cm daleko a chytá jeho lepkavým koncem letící hmyz. rupj se stran zploštělý, na hřbetě a (vysi. čémbrs)2RobP,ert a Chambers spisovatel skotský „. Peebles,nakladatel :. 1871 někdy i pod břichem pilovitý. Kůžesse skládá ze dvou vrstev s pigmenty různých barev: spodní je vstiges Edinburce, 1744 yvydal 1anonymně1dílo „The ěve of the creation“ (12.v 884)," v něm mž světlejší, vrchní tmavší. Roztáhnou—li se buňky projevuje názory protiorthodoxní o1původu světa horní vrstvy, nabývá kůže barvy temnější; v opač ve smyslu theorie descendenční & evoluční; dílo to ném případě prosvítá barva spodní. Obyčejně bývá připisováno bylo různým autorům, mimo jiné i princi chameleon barvy našedlvělé a nazelenalé; kdyz se rozčílí, bývá až fialový. Každá strana může míti auo Albertovi; teprve od 1884 znám jest pravý jeho současně jinou barvu. Nohy jsou stejně dlouhé, Chambéry (vysi. šan—), kdysi hl. m. Savojska, maji pět prstů ozbrojených ostrými drápky. Kůže nejmenší církevní provincie francouzská, se suffr. je velice volná proto ji může nadmouti a objem Annecy, St. jean de Maurienne a Tarentaise, dříve těla zvětšlti. ódtud také jeho hebrejské jméno náleželo Ch. ke Grenoble, teprve 1779 stalo se (nášam, oddechovati, nadýmatíz) „cum os diducens hiatu perpetuo, atque spiritum aere ducens, a multis bísk. 1817suk. arcíb.a 49 Data 18 far,a 153 vikkstat. 1905: 164.424 katol., putetur eo solo vesci“ (Bochart, Hierozoicon, vyd.
Chamier — Chanaan
' 191
Rosenmiiller, 11.,505). Snáší 30—40 vajíček, která poraine“, 1864,spolusvůdcikatol. zahrabává do mělkých jamek a přikrývá zemi neb strany za 't. „Revue contemporaine“; Jronserřgtivni mimo opsal listím. Ch. je velice plachý: vydrží bez potravy hl. n dě inách římského císařství; :. 1882 v tPaříži.
celé měsíce. e hojnýv
Chamoai e viz Chammap
Asii, v Africe a v jižní
Evropě. vTak Palestiněmvyskytuje se často, po nejvíce údolív jordánsk Chamier (vysl. šamje)cDaniel, vynikajici kal vinský theolog, n. 1565 v Dauphiné far. v Monté lim maru, zal. tam protest. kolej, byl politicky i na synodách horlivě činn' ve prospěch kalvinismu, od 161 prof. na aka emii v Montaubanu, kdež z. 1621;.:sp „Panstratiae catholicae“, 4 sv., e al626; „Corpus theologiae sive Loci communes iheoalogicí'ú t. 1653.
Chammurabí, Chammurapi, rapi, W., 669.
(řhampeaux (vysl. šanpó), de, llVilém Cam lis)franc. scholastík, realista, arcijáhen(de a potom
biskupvthalGns-sur-Mame,
.na konci 11. stol.
v Champeaux; učiteli jeho byli Anselm a lista Roscellin; byl _přítelemsv. Bernarda vaux. Přednášel nejprve v Paříži, kdež vynikajícím žákem a později odpůrcem
nomina z Clair byl jeho Abélard
l„zMoralia abbreviata“ ŠP" II); 1108 založil novoua „De školuorigine u sv. animae“. Viktora.
viz Hammu ZPChlampion den Cicě (vys1.šanpjon de slsé) jé eMarie, 1735 v ennes, 1781 arcibiskup
Chamos hebr. Vám-? na sloupě Mešově: 1553
v Bordeaux, 1789 člen generálních stavů, říšský
kancléř, 1801 arcibiskup lv8lAix; nechtěl uznati zákon o přísaze kněží:
LXX. Xapwg, akkadsky Kamůěu, a1pod.,,šgiénoKrál ná rodnliho boha 3K Moabané7 byli ,národl 23, r.,48 Moabanů. 7., 13., 46. Kemlóš'sův, byli to jeho „synové“ (Nm 2,
Byl obětmiy(4Kónige, Král 3, 27) ersuativán rf elidskými Die Biicherder Bonn(Lan 1927,
n—
_
[chgmplevé (vysl. šanzl'vé)ljamkový email, viz
mČhampol (vysl.šanpol)F., katol. franc. spisovatel, Pvau, na_dan romanopisec; sp. „Roman d'un esjusla901 stes“, _.t 1899; „L'hé ritier du duc jean",; Tours Ch hampollion (vysl.: šanpolion)al.ljean Franc.,
str. 147) na horách, na výšinách (is. 16,ll12).Také lsraelite' Král lpozdější 4Král le jeune (m1adš1) franc. e yptolo g, . 1790v 23.5 se c.mu někdy , ., klsatnívali(3 tmj éno Kemóšl chybná glosa, ježto bohsem národním Ammořianů rozlušltitel24—6 hieroglyíua zakladatel e pto logie, cestova po 1talii,1828— po nebyl. Viz Zapletal, Das Buch der Richter, Figeacu, :! Munstcri 1. 19 79 — Král moabský l(_sRosellinlm), 1831 Méša (iX. stol před Kr.) menuje Kemóše mno Egypctěl na lege de France; sp.první „ prof. teegyptologie sous- les hokráte na svém nápise, nalezeném v Dibonu. Viz 3,12sv., Pař. 1814; „Pre'cis du syst. hiérogl.,“ t. 1824, 2. vyd. 1828, sv.; „De l'écrit. hiérat.“ , Hejlčlovu ibliKemóš Českou k3Kr ál (zemi) ,39; hněval, Grren. 1821, 231832 v Paříži.. Po jeho smrti vyd 1.Když Bse na sv ij národ vydal ho do rukou krále israaelského; však jeho bratr jacques os. „.Gramm egypt" 1836-41, Kemóš Méšovi pomohl, uza topoté vystavěl ch.rám Kemóš kázal také králiavésti válku a obsa „Dict.ae'lgypl., ble , 184'sv44 "a 1835-47 2.acj „Mon. de 2l'Égypte eet _—
dltl město Nebo, to se stalo, aMéša „zasvětil“ město božstvu, jež slulo 'Aštar-Kaemóš,t.j .vykonal nad ním klatbu tím,že obyvatetlstvo jelhoKpobil. se, (lštar) že byl Kemóš andsrotgyn,t. j.muž Kemóš) iZdá žena v jednéo obě (= 'Aštar-Kemóš).
?os. aChampolliosn-Fi[,geac7(vysl. fíšak),n.q1778, bratr předešl., franc. archeolog a egyptolog; bi bliothekář ve Fontainebleau,po smrti svého bratra
věnoval se egyptologii a obhajoval výsledky ba dání bratrových protiet kritikám útko ,sů: „'L Egypte ancienne moderne“,a 1840;"z. l 7 — Nejnovější německý kritickýr exte překlad Gressmann v Altorientalische zum podává A. Chalmpsneufs(Bariot), des, Petr 5. 1602 Berlin 1926, str. 440— Kterak byl zobra zován nevíme ježto dosuzd nebyla nalezena jeho v Nantes, prof. rhetoriky a filosofie v Paříži, prefekt socha aniž jaký obraz. 0 Kemóšovipojednal Baeth studiít., 7.. t. 1675, vellmi rozšířenou lat. fra seologii „Flores lat.,“sp. Pař. a.,č dále „Davidls gen v tBeitriige Religionsgeschichte, 18885 r.13nn. zur jmé semitischen no _Kemóšovo vyskytá se jakožto t. 1659, poslézevl szigaanonu 111837 M ximes évangeliques“ , Pař. 1847 složkat theoforických jmen vlastnich. ř. Ke suspiría“, Ch (Kena a an, Xaiaa'v, aChana a an), jméno mošmelech (= Kemóšje král, nal. řaáceM Mé šova kamene), 'Aštarkemóš bylo uvedeno již osobní, národní a místní. Eg. Kan na, ve zprávvách výše. V akkadských nápisech vystupuje Kam- mu klínových Kinachchi, Kinachni nebo Kinachna. jeho etymologie není dosud úplně jasná. První pokusy
su- na- ad-b-i, Ka m-mu-šu-šar-usur. dSchrader,
Die3Keilinschri'ften das ztotožňuje A. ..v3 vy.Kemóše ,Lipsko nacházíme v nejstarších6, dobách 1903, str. 7 . —und ]frku _Origenes (lnjižExod ; G p2atristic_kšgh. je odvozoval nesprávhněod slovesa m p;roto pře szum edomským Kauš 1923, (Altorientlallischer Kommentar A. T., Lipsko str. ). H ! kládal ,mutabilesf' nebo „mobiles“. usebíus asv. jeronym (De nominibus he L 23,821) vyslo Champagne ampaiále, vysl. amp ajn) vili první domněnku, že Chf' souvisí se slovesem Filip, de, franc.(Ch malíř, n 1 Bruselu, vzdělal se t., od 1621pracoval v' Paříži spolu s Poussinem kána (skloniti se), užívaným dodnes (?) v arab u is“ nimi sou pro Luxemburský palác; jeho četné náboženské štině; proto navrhovali hlasí většina moderníc1 badatelů. Vycházejí však obrazy života, vynikají 6174vhlubokým pojetím, ale jeví málo od předpokladu, že Ch. bylo původně jménem Champagny (vysl.|.lšaíípaui)František jos obecným (nížina) a teprve později přeneseno na hrabě, n. 804v eVídni, franc. dějepisec, člen obřežní krajinu při moři Středozemním (Guthe, franc. akademie, vúčastnil se polít. života. přítel ealenzyklopádie fiir protest. Theologie und Kirchea Montalembertův a Beugnotův, odpůrcepřispíval positilvisty thtréa, byl obhájcem katolicismu; do časo o.psouborně „Ami depod larereligion“;„jeho uveřej něhy názvem „Un motčlánky d'un catholi q-ue ,Paař. 1844;mimoto sp. Du prOjetdeloisurla 11 bertéd' enseignement“,t. 1847;„Delacritiquecontem
Lipsko, 1901, Dólier Geographische und Kónige, elhnographische 111.und Beuch der Vídeň, Studien lzumRozhodujlícím dů vodem je jim egyptskýjme'no název prý v nápise Ramsa 111.: Pa( člen) - Kan dostala pro svoji nízkou polohu, kterou se lišila od vysokého Aramu
192
Chanaan
(lRosenmííller,tHa7ndbuchder bibl.A1terthumskunde, 1826, 11., 1. str . 75 násl.). Druhým důvodem byla
dosud předmětem sporů. Zdá se, že Kena' ani je přídavn' m jménem původovým (nomen gentilicium)
politická slabost a rozdrobenost, pro kterou upa a značí o jakýkoli národ, který se usadl v h dala stále do cizích rukou. Oba předpoklady jsou Tím bychom si také vyložili, proč se ho užívá nesprávné. Odmyslíme-lí si úzký pobřežní pruh, byl Ch. prostoupen z velké části horskými řetězy, tu a tam dosti vysokými. Naproti tomu Aramsko bylo širou rovinou, která se rozkládala po obou březích horního Eufratu. Ani v ohledu politickém nebyl na tom Ch. hůře než okolní krajiny. Egyptskké Pa- Kan na vyskytuje se pouze v nejstarší době, kdy nové jméno počalo zatlačovati starší a obvyklý
pouze v singuláru (D611er,Gelographilslche und ethnographische Studien zum 111. Buch he
derrKónige, Vídeň,1 90,4 41). Viz čl. uCnhalnanejci. — 3. Ch., země obydlena potomky Chanaanovými.
V pramenech klAÍHOV'řChdří bývvaelojejí psáno ideogrammyM eje četlljméno mat Acharrl
(země západní), dnes mat Amurru (země Arnor rejců). V době rgonově počalo se užívati jména mat Chatti (země Hettitů). Egypťané zvali jižní název Charu. cestu nám část pozdější Palestiny Charu. severní Rutennu. Bible, když oljediné vozujesprávnou původ jména aodukazuje Chamova syna Chanaana. Také íenický dějepisec Sanchoniaton Rozsah Ch-u neeb lve všech dobách úplně stejný; (Eusebius, Praeparat. evang. , nikdy však celého území, které ohsadisli jakneobjimal se domníval josel Flavius (Antíu znal jakéhosi de, kterého počítal mezi předky lsraelilé, svého národa a který dostal teprve později jméno 1,1). V od obyčejném obsahoval Gazyaž smyslu po íenické městocelédořed 'Poi'wč.Mluvnice Cholroboskova (Anecdota graeca, jordání vyd. Bekker, lll., 1181)uuvádí Xva' jako příklad odečteme- li jihozápadní cip Mrtvého mořled(Gen. prvni deklinace a dodává : ó'ůevx ai 1) Qowíxr) 13,12). Jindy byl jeho jižní hranicí Potok egypt 'Ozya ).éyeuu. Dle toho dochovalo nám jméno Ch. ský, na severu sousedil s krajinou hamatskou. narážku na mravní nizkost a spojenous. ni po Ze Zajordáni zabíral pouze území mezi horním tupu a hodilo by se dobře do okolností, o kterých' tokem jordanu &řekou Nahr el-Rukkad čilí severo vypravuje Bible (.Gen 9, 18—22). Podobně sv. západní část Džolanu. ještě kolem r. 10002 ňuje se arabský spisovatel e1-Mokaddasi o uzdollí Au inPsalm.1904,7;ML37,1394.). 1. ust1n(Enarrat. h., syn Chamův (Gen.9 ,18) a společný pra < |Kan 'án, které se rozkládalo pravděpodobně otec kmenů chananejských ((jen. 10, 15—19. Někteří mezli pozdější Tiberiadou a Cesareou Filippovou se pokusili dokázati, že jméno Ch neznačí nikdy (Zeitschrift des deutschen Palástina—Vereíns, 1884, jednotlivé osoby, nýbrž po každé celý národ. Ne 144 násl.) Podrobně3i1 vypisuje Ch-u (Num. 3—12), nám osuehranice (13,1—6), pr vem. n. 9, l8 čteme doslova: „Byli tedy Pentateuch synové Noemovi, kteří v šli z archy, Sem, Cham Šebiít6,1)—monhých městse prorok Ezechiel (4851—28) & Mlšna (Challáhosůd 4. 8 a jaíet; Cham jest otec C anaana“. Této poznámce a nelze rozumětí ve smyslu kolektivním, protože nepodařilo ztotožnieti. oŽe tgké sidonské okoli patřilo k-C vrdí výslovně těpán Byzantský (Hoai v arše zbčen. 10 jen osm27osob. Tentýž důsledek vy plývá 9,26— Po hanebném skutku Cha Lipsko, 1825, str. 464), prameny .mově (Gen. 9, 20 násl.) zlořečil Noe Chanaanovi zro'lswv, (Schróder, Die phónizische Sprache, Halle,fenické 8 a ejho potom mkům: „Zlořečebnud' Kenaan, nej 6), egyptské (Míiller, Asien und Europa nach alt Denkmalem, Lipsko, 13,89 205) a klínové nižším sluhou svých budí" otázka, (Gen. 9,proč 253).Od doby patristické bylabratří rozebírána Noe roůeedings of the Society of biblícal Archeolo a 234). v.Augustina (ln Rom. , trestal Ch-a místo jeho otce. Odpovědi vyzněly ( Q'$ velice různě. edni se domnívali, že dnešnít 'lML 35, 2096) zvalivse afričtí Punové ješt byl snad poru en a jméno Ch-ovo dostalo se edo v jeho době Chananejci. Tutéž tradlcl předpokláda ......
--'“u..
i LXX., která přeložila několikráte (Ex. 6, 15; 16, 3.:
verše záměnou. Mohli se dovolávatí arabského a jos 2) hebr. Kena“aní slovem tbom'm; překladu, kde čteme „Zlořečen buďo Kce naanův“ a několika rukopisů LXX., kterét jmenují opř. Šoi'vtč. — O jedinečném v znamu Ch-u Chama. jistě neprávem, protože všichni ostatní voplánech Boží Prozřetelnosti poje nává hluboce svědkové souhlasí s Vulgatou a „lectio díííícilior Scheiner (Wletzer-Welte's Kirchenlexikonz, Frei retinenda“. Druzí pokládají za možné, žem urk, 1883,l l887) Vychází od správné zásady, Ch. zpozoroval první nehodu Noemovu a povměděl že každá země a každý národ má v dějinách svě o ní otci; dle jiných konečně neodvážil se Noe tových určité ml'sto, které mu stanovil Buh. V Ch měl vyrůstl národ lsraelsky'. který byl jediným zlořečiti Chamlovi, kterému tímhledati (Gen. nositelem čisté víry v praveho Boha, a z ktereho 9, ]) požehnalBůh. Pravýkrátce důvodpřed třeba jinde. Noe byl potupen jako otec, proto trestal měl vyjití Vykupitel. V jeho duši snoubil se proto obdivuhodně zdravý partikularismus s jakýmsi uni svého v jeho bylaprvorozeným tím bolest versalismem, a v obojmí směru byl podporován nější, syna protože Ch. dítěti. byl pdoKlletba le všeho a tehdy snad jediným synem Chamovým. VGen. 10, země isnou polohou Ch-u. Oddělení od ostatních a. 1, 8 vypočítává se sice teprve na náro ů měli potomci jakubovi zachovati bez po čtvrtém místě, aKaulen (Wetzer—Welte's Kirchen ruchy zárodek budouci spásy. Proto byla jejich 1exikon',Freiburk, 1883, 11., 1787) ztoho doka země ohraničena na západě mořem, které nemělo zoval, že byl synem nejmladším — ale v tomto vhodných přístavů a proton nelákalo cizinců, na případějeeCh. jižjmmneé em národním.S tím by se jihu a na východě sousedila s mlčelivou pouští, na dobře shodovala, že také ostatní národové v kapy10. severu byla odříznuta těžko schůdným pohořím jsou sestaveni dle zeměpisné vzdálenosti, v jaké libanonským. Byla to vpravdě dobře hrazená obývali. Hagen (Lexicon biblicum, Paříž 1905, vinice, o jaké mluvil prorok lsaíáš (5.1 násl.) l., 828) okládá za možné, že je to již následek Vnitrozemí bylo rozděleno horskými řetězy v četná kletby. ible nám nevypravuje, jak se splnilo zlo udolí, kde byli"obyvatelé od ruši 'ch vlivu vua ' mohlis okoji a chráněni v klidu od řečení na Ch-ovi. ato jeho potomci byli pora samostatná ž eni od lsraelitů a po nějakém čase zmizeli z dějin. — dávatl svaté službě BožLv ři tom vynikal Ch. h., společn né jméno kmenů, které odvozovaly úrodnými polmi a bohatými pastvinami, takže svůj původ od Chamova syna Ch—a (Gen. 10, lsralevlítům potřeba Hist hledati jinde y(x nebylo aTacit, . a nutné druhé l5—18).V VPísmě sv. se nazývají obyčejně Chana obžl nejci (Kena 'ani). Vzájemný poměr obou jmen je straně sloužilajehoapoloha myšlence universalismu.
PŘÍLOHA Vl.
RUSKÁ IKONA :
ANDREJ RUBLJEV: sv. TROleE. (XV. stol.) ('l'roilcko—Sergljevská lavra).
Český slovník bouovuný v.
mu
v. Kotrba.
193
Chanac — Chananejcí
Ch-em probíhaly největší obchodní cesty starověké, a četní cizinci roznášeli blahou zvěst o slibeném Vykupiteli po celém známém světě. Protože Ch. ležel mezi tehdejšími velmocemi, měl Bůh mnoho mož ností, aby ztrestal národ kdy y se zpronevěřil svému poslání.! když nevykládáme výroku Eze chielova (5, 5) doslova, stal se Ch. s posvátnou horou Golgotou duchovním střediskem celého světa, kgtokterému se budou stále uplrati zraky všech ti ů.
Chanacl. de, Vilém, 1332 biskup Pařížský, vynikající theo olog a organisátor, vzdal sel 342 důstojnosti své ve prospěch svého synovce Fulka (1342—9) a žil] jakožto patriarcha Alexandrijský
které bylo později chybně překládáno: pán můj. — Tím ovšem nebyl vývoj chananejštlny ukončen.
Asiv
.sto 1. př. Kr.o bsadili Palestinu Amor
rejci a přejali časem řeč domácího obyvatelstva — avšak záměna nezůstala bez vlivu na čistotu chananejštiny a jeji stopy pozorujeme i v Bibli. Misto š vyslovovali s (sr. Summu—abu,Samsu—íluna
ap.) a s toutéž zvláštností setkáváme se později u Efraimovců (Soudc. 2,.6) Ztéžéže doby pochází snad také způsob přelpisovati jména jerusalema Urusalim — ačli souvisí opravdu se jménem šalóm. K tomu třeba ještě připočísti vlivy aramské, abychom č" i n měli pestrý obraz Chananejštin — 2 . Vlasiní Chananejcí přišli do Palestiny jistě dávno Ge. , ; y se to stalo a kde
vAvignonu, :. ]B., vzdělal —2. de, lém, ěprasynovec předešl., O. S. se Vl důkladně . Marciála v Limoges a později v Paříži, kdobrý blšlaljejich původní vlast, nevíme. Podle Herodota ist. l.Stra1 ba 1, 1,6 89) přistěhovali se od sídla Rudého moře; 4 klade jejich na kanonista,opat Saumurský,1368biskupChartres 1371 směnou bisk. Mendský, 1371 kard., :. sš břehy perského zálivu. Nejpravděpodobněji pochá v Avi nonu zeli z Arabic, která se poozkládá kolébku všech Semitů. justín (Hist. Philipp. 18,2 3) se domnívá, Chananejcí (Kena aní, XavavaToc,Chananaeus), společné jméno všech národů,
vChanaan
— 1. Nár od.opls
kteří přebývali že obsadili napřed vnitrozemí; podle modernich
Třeba dobřeroz badatelů zmocnili se především pobřeží a teprve
lišovati vlastní potomky Chanaanovy od ostatních kmenů palestinských, kteří se přistěhovalí teprve později a byli proto Chananejcí jen v širším smyslu slova. Vlastní Chananejce rozdělujeme (Gen. 15—18) na po dvěstránceja skupiny: zyseverní Ka jižní, které se lišily také ove Kprvní skupině patříliSídonští, Arcejšti, Sinejští, Arvadšti, Sama rejští a Hamatšti. Mezi jižní počítáme jebusejské,
Amorrejské, Gergeské, evejskě a Perezejs'ké (De ut. 7, 1). Neejm mocnější 2 nich byli Amorre. ci,
odtud pronikali zvolna do sousedních hor a údolí. Dosavadní obyvatelstvo (Kedmonité, Kenité, Refalm, Zomzommím a Zuzím), zvané společnýmjménem Enakovci, bylo jednak vyhubeno, jednak se poddalo dobrovolně novým pánům &časem s nimi splynulo , .Protože Chananejcí se usazovali AZ nejraději v hrazených městech, zbylo na venkově dosti pastvin pro stáda Abrahamova. Za vpádu 680—1580)podporovali horlivě cizi vetřelce. yptě nastoupili opět domácí faraonové, počali odvetnou válku proti Chananejcům. Ahmesl. (1585—l553) ovládl celou Palestinu. Poddanství bylo však velice mírné a omezovalo se na roční poplatek. Domácím panovníkům bylo dokonce dovo leno uzavírati mezi sebou obranné spolky, pokud jejich ostří nebylo namířeno proti faraonovi. Ze všeho poznáváme, že chananejská kultura impono
proto zastupují někdy všechny Chananejce. Rozdíly mezi jednotlivými kmeny nebyly tak veliké, ak by se zdálo; v mnohých případech byly podmí něny jen různým zaměstnáním, po případě způ sobem života. Chananejcí obývali spíše hrazená města, Perezejští osad otevřené; Hevejští žili ve vesnicích stanových. idonšti, Arcejšti, Sinejšti, Arvadšti, Samarejšti, Amaištl a jebusejšti se na i Egyptanum si dávalizvykyd semitská jsména a zavádělí jejich Proto náboženské zývali dle měst, ve kterých přebývali. Od čeho vala dostalijméno Gergesští, nevíme. Vlastní Chananejcí chrámů. Záhy byly navázány čilé obchodní styky byli usazeni po většině na březích moře Středo a Chananejcí stali se dodavateli celého Egypta zemního a v údolí jordánském— ale nacházíme Prášek, Dějiny starověkých národů východních, je takéc_jinde. jejich řeč byla směsí nejrůznějších raha,ol, 240). stav potrval iza nástupců Ahm .Te Tento arve útisky nesvědomitých misto držitelů vyvolaly za Totm mesa lil. (1501—1447) v celé zemi vzpouru. V její čelo se postav: l král ským obyvatelstvem, zvaným 'Amu. Asi do téže kadešský. Nepřatelské vojsko se rozložilo na doby spadá na východě první okupace roviny ba rovině Esdrelonské a vyčkávalo příchodu faraona bylonské. je velice pravděpodobno, že obě větve va. Totmes obešel však pohoří karmelské a vpadl sídlily původně ve společné vlasti, snad v severní vzbouřencům do zad. Zděšeně prchali Chananejcí Arabii. Pro nedostatek místa se vystěhovali; jeden do blízkého Megídda, ale obyvatelstvo zavřelo proud se valil k severozápadu a obsadil Palestinu, před nimi brány. Jenom vysocí důstojníci byli po provazech vytažení do města. Po několika dnech druhý se rozlil po Mesopotamií. Tím bychom také vyložili, proč má chananejštlna tolik společ padlo i Megiddo a do rukou faraongvých se dostala vně se připomínají vozy ných znaků právě se siarobabylonštinou. Z egypt nesmírná kořist. Výslov ských obrazů poznáváme, že zakladni typ pale pobité stříbrem a zlatem; mezi zajatci byl také stinský uchoval se ve Svaté zemi podnes. Protože syn krále kadešského. Pokoj však netrval dlouho. se tolik odlišuje od ostatních typů semitských, domní R. 1478 propukla nespokojenost“7,no ,a totéž se za Amenhote epaa.ll (144 —1423). Amen vají se badattelé, že 'Amu nebyli prvními obyvateli opakovalo Chanaanu. Předcházela je jakási rasa nesemitská, hotep IV. (13179—1362)vládl již jen podle jména. Ramses ll. utuží na krátko jejich krátkolebá, s kterou splgnulMl a vytvořilihtaktzvaný typ chananejsky' (sr.E Meyer, Gesc edes poddanost, allejeho1 pozornost byla brzy obr cena Altertumsa, 1913, l., 2, sdtr.379). Vlivem půvoedního jiným směrem V té době blížili se ke hranicím a nesemitského obyvatelstva vvsvětluje se také Hebreové,(Gen. kterým 5, 5Bůhtolikráte častý přechod samohlásky a v 5. který je speci Chanaanu území chananejské 18—21), a sliboval kterým fickým znakem chananejštiny iPraetoríus, Zeit ' abyq domácí 1obyvatelstvo vyhladili schríft der deutschen Morgenlánd. Gesellschaft, (105. 6,aradského l7—2l). (Num. a jihu21),v Palestiny ordání porazil vyvrátil Mojžíš 1901, 370). Z téhož pramene poc1ázejí podle všeho krále slova, kterých nenacházíme v žadné semitské řečí, říši amorrejského krále Oga avbasanskěho Sehona. jako 'ótan (kolo), 'i (ostrov) a snad i 'adonaj, Dobyté územi rozdělil mezi Rubenovce, Gadovce Český slovnik bohovědný V.
13
194
Chananejci
a polovinu kmene Manassova (Num. 21, 21—35a 22). losue překročil ordan a zničil jižní koalicí chananejskou v rozho né bitvě u Gabaonu (jos. 10), spolek severních knížat byl rozprášen u jezera Meromského (jos .2.11) Smíme-lí věřitiporažených Prokopovi (Bellum Vandal. 2, 11), prchla část nepřátel do severní Afriky a “založila tam četné
osady. jeho svědectví však] velice ochybné, protožepochází teprve2je5.5r.et1fdnodive
tartou. Baal a Ašera byli personifikací p_lodivé sil v přírodě, ať se již projevuje vegetací nebo v říši živočišné. Baal symbolisoval otcovství, Ašera mateřství. Byl-li aal sluncem, které je nutnou podmínkou života, byla šera měsícem (Astarot Karnaim); kde uctívali Baala v obloze, byla Ašera
zemí,zasvěcen která přijímás vláhu. Baaloví byl býk, nebe zúrodňující kra.áv Oběma bývaly staa věny společné chrámy neb aspoň obětlště, obyčejně
kmeny israelské dostaly svojseoúděloy,K které si měly na vysokých horách (bámót). Baal býval symbo dobývati na nepříteli jen zpola zdola.ném Ku sve lísován kamennýnm neb dřevěným hranolem (mac
veliké škoděčástečně neuposlechli lsrlaellté a splnili. rozkazO Boží toliko (Soudc.1 se neodvážil boje s nepřítelem daleko mocnějším (Soudc.1, 19), jinde se dali uprosíti a přijali od Chananejců poplatek po př.rrůzné služby (Soudc. 1,32). Následky jejich Iehkomyslnosti byly velice smutné. jakmile nepřítel sesílil, počal znova doti rati na israelíty. Hazorskému králi jabínovi se dokonce podařilo podrobiti si některé kmeny; teprve Barak a Debora učinili konec jeho krutému panství (Soudc. 4—5). Někde udrželi se Chananejci až do počátku království. Davíd dobyl na jebu sltech pevného hradu jerusalemského 2. Král. 5 6—9); ostatním uložil Šalomoun ]poplatek a donutil je k veřejným pracím (3. Král 1,20—ě21). jejich stopy voN nacházíme ješttě v(Mat. době 15,.22) Esdrášoově vém zákoně —3.(Esdr. Stá 2í zřízení chananejské bylo velice volné. V čele jednotlivých měst, mnohdyl vesnic, stáli náčelníci,
ceba) a sloupem (chammán). Odznakem Ašery byl
kuželovitý kůl (n'lwg),
který stával vedle oltáře
Baalova. Kolem dokola býval posvátný háj (Ex. 34, 13 & Deut. 7, 5). ejích bohoslužba dála se s ve likou okázalosti. ří obětiina hoře Karmelu děje
se zmínka o 450 kněžích kněžích Ašeřiných (3. Král.Baalolv'ch, 18, 0).jindyo Oběti pro vázela zrovna neuvěřitelná krutost (Baal) a ne mravnost (Ašera). Kněží provozovali kolem oltáře zběsilé tance, které provázeli divokým křikem při tom se bodali dlouhými noži &jehlicemi, nebo si odřezávalí kusy masa, aby jejich těla upoutala pozornost Baalovu. K jehozkrvlavená byly při nášeny i oběti lidské. Pří vykopávkáchcvtTa annaku našel Sellln (Sitzungsberichte der philosophisch historischen Klasse der kais. kademie der Wissen schaften in Wien, 1903,108 násl.) mnoho džbánů, ve kteerých byly aži lva pochovány děti i dospělí.
Někteří (Biblische aZeitschrift, 1912, 351 násl.) po kteří 1se naz 'vali Adoníbezek králi. josue(Soudc. jich vypočítává 31 chybovali, že by se jednalo o skutečné obětí. Spiše (jos šat—); ], 7) se chlubil, že „sedmdesát králů s ořezanými končetinami pokládali za možné, že chudší Chananejcl pocho vávali tak své mrtvé. Ostatněss.r Hejčl, Ke sva rukou ůa nohou jeho osvětlují stolem zbytky pk jejich sbírala vzájemnépodintriky nám tyni kananejské, Hradec Králové,1911,148. Ku nejlépe listiny tell-amarnské. Za to vdobě společného poctě Ašeřině byly prováděn velké orgie, & mu nebezpečí tvořili rádi koalice (jos. 10,1—5 a 11, 6—) a volili si jednohovuvůdce. Města obývaná žové (kedéším) a želgen(keldséot) obětovali jí svou čistotua. Píesmo 3 násl. 1,0sv 8) mluvsívá o"těchto ev.18, _výstřed Hevejci mělapatřilai zřízenií Kefírá, republikánské. Gabaonu, nostech jelenu ku kterému Berot a VKariatiarim tzastřené; jasněji se vyslovují spiso
(jos.9, 17), neb iom krále (los. a10, 2) ajeho (sr. Dc'foilinger,t und juden um, světští 396 násl.) — eště Heidenthum mnějším bodem v dě vyjednávali jm nem starších občanů u(js svyslanci .9, 11). tvatelé jinách chananejských byl kult Molochův. Moloch Sichemský náčelník Hemor radil se napřed s vážse byl symbolem ničivého žáru slunečního a byl uctí zgšniZaobčany zajištíl si jejich souhlas toobyli a Chananejcí dobrými vojáky(Gen. a jejiscoh ván obětmi lidskými (Siiius ltalicus, lV, 765—768). válečné vozy bly dlouho postrachem lsraelitů. Nejčastěji mu prinášeli nevinné díttky. Dle židov Dříve se domnívali, že byly opatřeny kosami; ské tradice — zamčené několika starými obrazy —— ipodobu zpola lidskou zpola byčí. jeho nitro původní text (Soudc. l, 19 dí pouze, že byly pobíty železem. Mnozí poc ybovalí, že v_álečný bylo duté & prázdné. Ruce byly vztaženy, jakoby vůz byl zbraní chananejskou. Zdálo se jim ne čekaly na dar. jeho kovová socha bývala rozžhavena myslitelné, že by ho mohli užívati v horských údolích a do náručí mu kladeny dítky. Aby jejich zoufalý pláč nedrásal srdce rodičů, zněly poccelou dobu palelstínvskzých. Egyptské potvrdily správnost Bibi ubývalo velicenápisy mnoho. Sisara rajich mělna veliké bubny. A přece bylo dosti otců, kteří tuto Král. 3, 27, 900 (Soudc. 942,4 3), Totmes 111.jich ukořistil u Me idd0941ji ourouxP-odlaha, Biblevabitvě nej strašnou 17, 17. 31aobětl opravdu 6). Pro vykonali takovou (4. volnost mravů novej í objevy, ra a 1899, 11, 110). V boji tvořily zakázal Bůh zsňatky, s Chananejcí (Lev. 18, 3. 24
husté řady a jejich útoku bylo nesnadno odolati. násl.)a nařídil, aby celý národ byl vyhlazen. Měl boženství chananejské bylo kultem to býti spravedlivý trest za tolik zločinů, kterých ocelá století dopouštěli. Zároveň měli býti přírody a zbožněním jejich sil. Vyvíjelo se třemi směry, které jsou označeny jmény bohů: a,ala lsr'aeiíté ochráněnl, aby nepodlehli svůdnému kouzlu Ašery _aMolocha. Nejvyšším bohem byl Baal Pán). modloslužby (BX. 23, 24. 33). Mravní stránku ta
jeho ůvodně ěpravého smyslu. oha. eprvejméno časemznamenalo pozbylo svého vznešeného Místo jednoho Pána počali ctíti nesčetné Baaly, které rozlišovali různými jmény. Něk která byla vzata z místa, na kterém stál jeho chrám (Baal Lebanon, Baal Hermon, Baal Gad, Baal Hazor ap.); jiná připomínala některou z jeho funkcí. jako ochránce smluv slul Baal berít; protože zapuzoval obtížné mouchy, nazýval se B,eelzebub jako vládce nebes byl jmenován Baal Šamaim. jeho družkou byla bohyně Ašera; kolík bylo Baalů, tolik i Ašer. Pro tože splynula s asyrskou lštarou, zvána též As
kového pěknněMlčoch (Síarověda biblická,rozkazu Prah probírá ! si.) a nejnověji Fer
nández (Biblica, 1922, 145—164).—
zděla
nostživili chananejská poměrně S počátku se výhradně byla ospodá řstvímveliká. a sama Bible nazývá Chanaan zemí tekoucí mlékem & medem (Num. 28.) Teprve zeměpisná poloha jejich vlasti donutila je k obchodu a jejjich 'méno stalo se časem synonymem pro obchodnika( řísl.31, 24). sprostředkovaii meziptem aPůvodně Babylonií po souší.K džyžspojení byly zbudoványp lodi, ovládli všechna moře a dováželi z dalekých
195
Chandieu — Chanovsky'
krajin veliké bohatství. Stará tradice jim připisuje gůvod abecedy a moderníKbadání aspoň ástečně jeji správnost. těm potvrdilo ůsluedk vedou nás jména měst Kirjat Sefer (měsutokníh,jos. 15,18)
osmý. Otce svého charakterisuje nejlépe Chanovský sám, když ve svých skrovných zápísccích vypravuje, jak ho r. 1595 navštívil otec v Praze, jak ho veedl do chrámu sv. Víta k hrobům českých svat ch, a Kirjat Sennah (město učení, škol, _Íos. 15, 49.) a jak mu ukazoval hrob jana z Pomuku, kte již ntekrát měl zábradlí. O matce vypravuje, ač ve Chandíeu, de la Roche, Antonin, hugenott—všech článcích víry se shodovala s učením církve katolické, že přece vždy přijímala pod obojí, což ský theolog, n.bkol. 1534 z katol. šlecht. rodiny zámku stal Chab v Maconnals, bylo tenkráte pod1. vna Ženevě seokalvincem, 1556 rjako eikantstudent („mi obojí ve svýchdovoleno. kostelíchjesuité tomu,sami do podávali oto žaád nistre“) v Paříži. jeho horlivost a jeho st ky s Cal Byla tedy starohusltkou, ani na smrtelné posteli vinem a Bezou, jakož i s Antonínem a jyndřichem jinak nepřijímala, syn Albert, který jako jesuita z Navarry zjednaly mu velikou vážnost; předsedal scholastik (nevysvěcený) ji připraavoval na smrt, hugenottským synodám 1559a 1562, b ] však ve když viděl jinak její pravověrnost, upustil od svého válce hugenottské často nucen působlšt své mě naléhání. Vdomě otcovském na malého Alberta
niti;s .hojn é1563; kontrovlersnipisy persécutions" z. v Žen av„Histoire des Chanel (vysi. šanél) lPseltr, bl.,evviz Petr Ch.
[ ChanivalleMarcantonio,
viz Canevale
Channing (vysi. čening) William
Ellery,
n. 1780 v Newyorku, americký a pedagog, ev. kazatel v Bostonu vůdceamorealista erických unitářů, organísátor amer. školství, hlásamlpotřebu vzdělání i nejnižších vrstev lidu & propa oval osvobození černochů, opravu vězenstvi a nutí střídmosti;
84v2vBenningtonu.— jeho stejnojmennýsy nogec, n. 1843—47 1818 v Bostonu, („P oems" „heT Woovydal dman“ mimo 1849, básně Near Home 1858,„The Wanderer“ 1872),také spis, „Con versati'ons in Rome between an Artist, a Catholic und a Critic“ 1847. Chanovice, fara v diec. Budějovické, ve vlk. Horažďovickem, v polit. okr. Strakonickém, při pominá se jako plebanie již 1357; později byla
spravována z okolních far, poslézez ary v Malém
Blog-el;a tziliovu zřízena
Al.bertT
1751; data
stat. (1:918)
j., _tmick: misionářřádu_
jgsruítzsvkéhtv _vdobě Ferdinanda ., tedyv djeho ób'ě a rotíiěfórn'iace násilné. Spolubratřl i představeni vzhlíželi k němu jako vzoru tehdej
ších misionářů v echách mezi českým lidem, proto také po jeho smrti na rozkaz provinciálův' 1žádost Balbinovu P. Tanner .napsal jeho životopis jako obranu jesuitského řádu, když byl tento vŘímě
obžalován, že jeho členůvě násilím obracejí na lnu—katolic ckou. Tím dal celý řád na jevo jaksi úředně, že metoda v obracování na víru katolickou nejlepší' je ta, kterou se řídil P. Albert Chanovský,
muž věru apoštoský. —l. Životo
isná da ta.
Hlavním skoro jediným pramenem je kniha P. jana Taannera S. ]. „iVir apostolicus“ seu vita et virtutes R. P. Alberti Chanowsky e Societate jesu' m provincia Bočmiae r. 1658(v českém překladu„ Muž 3 tol sky'" r. 1680).Co v úvodě praví, jakým zpusobem sbíral data životopisná o Chanovském hoto, stručné úřední záznamy v řaádě (zháplskyto ahlvně vy pravování očitých svě iků různých stavů i povolání o činnosti mísionářske), může nás naplniti důvěrou úplnou vespolehllvost eho dat. Narodilser. 1581ve Sviraticích (Sviradicicn) u Horažďovic, kde tehdy rodlče jeho sídlili, ač ejich obyčejným sídlem byla tvrz Kamýkv žicích u lzně. Pocházel ze sta rožitného _rytířského rodu českého Chanovských : Dlouhé Vsi, jenž se připomíná 'iž ve 14. stol. a měl dosti četné statky v kraji po umavském v bý
Obr. 31. A.bert kChiaznovský. Podle rytinky .Vir npos stollCu
měla zvláštní vl VM.
v Tnnnerovč
jeho Markéta ze Sviradic,
žena neobyčejně rimně zbožná. Albert již oma od nejútleišího mládí jevil náklonnost k stavu kněžskému. Sttdia humanitní kona kolách a Krumlově. Eivé učitele si jesuitsky'ch v Praze tak Obllbil, že se rozhodl vstoupiti co řádu . . Rodiče se postavili proti úmyslu nezuetllého Syna, ale konečně Albert zvítězil a mohl si otcovské dovolení. Ntoviciát nastoupil poslán v mé byl 31. do července 1601. abohoslovná Štýr
ského kde bžl tj. na složil r 1614; slavné sliby profesů r.vysvěcen 1621. S počátku působilHradci, naalchškoá to vkněze Praze ego—mp_uci na valém kraji prácheřoiském. Pocházel ze stř-ední české šlechty jk Balbín a jiří tedy Plachý st., té vysoké škole jesuitské (akademii). V Praze před šlechty, která již od dob posledních zněmčllých nášel Písmo sv. a hebrejštinu, (již byl výborný Přemyslovců byla nositelem a udržovatelem vědomí znalec), v Olomouci matematiku. Pří jakémsi po
národního. Otec jeho jan ammatka Kateřina rozená kusu v zahradě mělp džáky takový neúspěch, Valovská z Úsuší měli 15 dětí, z nichž Albert byl že se svolením představených vzdal se činností *
196
Chanovský
rocký dar obyčelně„prorokem“,akterýb ifarářem učitelské. Z Olomouce konal jižáuuaieje (s P. AdamemKravařským),s thráchVizovicích i v Pa ve vsi Strašíně v Prácheňsku, kamž cho ilo mnoho jelikož kostel tamní bylživotem mariánský sově v Bavolrsku, (po pražské R._1618 poutníků, (sr r. ČČM 8865tr. 472) byldetenestraci). správcem konviktu pou LMartin Strakonický tu žil nejvýša u sv. Bartoloměje v raze, kte'róu však téhož zapíravým a svatým jako jpravý poustevník, své poustky vycházel v okolníchkterý ve roku jako jiní jesuité musel opustit. Dle P. Króssa ze (Geschichte der bóhm.rO densprovinz li. sv.) stal snicích a městech kázal a vybízel posluchače k ná se 20. září 1620...vicerektorem, pak rektorem vratu do církve Kristovy. jakou gůvěru měl ově. nemilá, která novský tím, misionářem a
R. 1621 přihodíla se mu věc velmi uíedstvavených, na vstvi jevo však způsobila, že se stal P. Cha— Chanovský z toho, že provinciál JiřiR u jde nejlépe celéJuálp čím ho Prozřeteinost chtěla mít — české určil za pole misionářské činností dvěm . bvi- -Kravařskému v" zal a_poštolem. Pani Polyxena z Lobkovic, mlsíonářům zPern šte' ejnů, bývala manželka zesnulého za kraj rakovnický, později Moravu, Slezsko a užici, klazdazteiekoiejle krumlovské Viléma z Růže, obža kdežto P. Chanovskému doporučil obvodprácheňsky'; lovala rektora Chanovského až v Římě u generála, lzens p\odtíl"dšk yňský a přilehlé kraje akouska l Bavor. Takébarcibiskup kardinál Harrach mu přál a podporoval ho, dávavje mu velké pra
vm.oci Způsob jeho mismnároygm byl tento: Z koleje,\ktěřš byla mu predstavenými určena, na př. 2 l.ravhy,z Krumlova, z Březnice,
od r. 1636,kdy založena koleijiatovech, z Klatov vycházel na několik neděl iměsíců a navštěvoval
&&“gv.;„ aft.
e, městaí tvrze aí hrady šlechtické m a sám městečka, s tlumokem zádech; s holí v ruce; nanejvýš když měl hodně českých knížek na rozdání neb kostelních rouch, růženců, obrázků atd., brával si za průvodce nějakého hocha neb vesničana, aby mu pomohl nésti. Působil bez dra gounů, hez vrchnostenských neb císařských úřed níků maje jedinou zbraň u presvědčení. Pracoval dobře mezi šlechtou celého kra' e; vždyť byl jeden z nich a rádi ho zvali na sve tvrze & zám ěl mezi nimi nejdůvěrnějšího přítele, panakAdaukia jeníška z Újezdu, zakladatele koleje březnícké a reformačniho komisaře v kraji[prá cheňském.1echtičny povzbuzoval k tomu, aby opravovaly nebo zhotovovaly potřebná roucha ko stelní i bohoslužebná pro chudé kostely. Ale jejich hostiná se co nejvíce vyhýbal; zato věnoval velkou péčí jejich siužebmkům a čeledi, aby je utvrdii ve víře & mravnosti. Nejraději nocovával u kostelniků, aby měl po ruce klíče od kostela.
Nejmilej'ší mu všakbbyl prostý myenkovský, lid nej— něžnějš lásku a péči věnoval5,1 až dojemné
Obr. 32. Titulni rytinka v Tannerově knize „Vir apostolicus'.
čísti, jak rád říkávai v této době velkých útisků podaného lidu: „O blažení vesničané (rusticelli), kéž byste uměli v nouzi konati ctnost: vy zrovna opiy'váte příležitostmí k bědám, křivdám. trápení a jm m nepohodlím, že jste rovni kapucínům a ře holn kům nejpřísnějších řeholí, co se týče příleži tosti k trpělivosti, a můžete tak velké svatosti života dojíti. “ — Ale činnost jeho nebyla omezena jen na kostel, kde konávai buď řádné misie neb zastupoval iaráře, ale jako pravý apoštol die hesla: „býti všem všechno“, mnoho pěstoval osobnístyk
že dal odstraniti z kostela krumlovského velký s jednotlivci 1rodinami, navštěvovalv l'ěíěo žních náhrobek pánů z Růže. Chanovský to učinil bez pracující lid na poli, pomáhal jim, v zimě chodil vědomí jejího jen proto ay o více místa na přástvy, jindy na svatby, ba ani veřejných hospod se neštítii, aby se mohl lidu co nejvice vnější. kostele, a éaby [přístup k sv. přijímání snad přizpůsobití. Ale nikdy tam nic nepožil aniž vypil. Nícm Chanovský, jelikož bylolyxena velice trpcee si stěžovala, musel na náklad ..] ol eoh média akomodačni šlo tak daleko, že ne varyšstva náhrobek znovu pos vit a z úřadu mluvil lidu jen o věcech náboženských, nýbr rektorského se 'p'oděkov'at. Od r. 1622—1643je dával pro obveselení přítomným hádanky, cvičižl venkovským misionářem když byl řed tím na s dětmi dramatické vyjevy neb vypravoval lidu an Taanner o něm svvědčí, nějaký—časzaměstnán při farním kostele sv. Ml něco z českých dějin. kuiáše na Malé straně (pozdější profesní dům T..) že byl českého dějepisu a starýchp amátek v Čechách již zde začal svůj způsob misií. který zachovával znalec převýborný. Všeho toho ovšem užíval k tomu, aždosvésmrtl. — novský mís __nář aby síz1$kal důvěru u lidu avvícemohl působiti a __,apoštol. Zajímavéje, že P. ChanokaÍ' který pro spáslu duši. — jen jeden přilklad jeho obratné nic nepodnikal bez svolení představených, a řídil působnosti. Když přišel do Sušice, kde bylo ještě se jejich pokyny, měl pro svou misijní činnost mnoho jinověrců & obrácení na víru katolickou vzor ve světském knězi, jménem Martinu Strako nemělo mnoho zdaru, svolal si četu hochů a vodil nickém,kteřý byl od lidu nazýván pro svůj pro je za zpěvu společného ulicemi města. Když přišli
Chantal — Chantre
lg?
k domu, kde bydlel neoblomný jlnověrec, hoši na Eucharistia“ =Některé kusy 0 svátosti oltářní. dané znameni se zastavili, utvořili kruh. ha Něco z tohoto spisu však přidáno k prvému dilu, novský začal katechisovat. Dával otázky a hoši který sám napsal česky, jan Tanner pak vydai odpovídali obyčejně velmi dobře. To vzbudilo latinsky: Vestiglum Boěmiae piae.ve Praha 1659. 2. vyd. 1.689 Chanovský nejraději svých kázá zvědavost 1 starších, otvírali oknaí neb přistoupili blíže, aby také něco slyšeli.Mo kteří nechtěli ních míval formy ormavýklad vitae ani do kostela ani nepřipusti:i P. Chanovského "katechismu. Z této katechetickép potřeby na a podával chrlstlanae“, to jest „Zpráva křestanská s krátkým wmk omýmr ozvmlu m, českeho se tmto lizgůsobem po výkladem podstatnějších věcí, které každému kre učisli a obrátili. — Lásky u ke zpěvu uměl P. Chanovský zvláště využ tl. Přišel— m prvé stanu věděti příslušl". V Praze 67,6 po druhé do některé osamělé vesnice, počala anávsi pzpívati tamtéž 1710 a opět 1733. Zajimavo je, že Cha staročeskou píse Má duše,nnespouštěj se nikdy novský ovládal slovem i pérem jen__jaz k _český, Boha svéhol“ Vněděldobře, jak lid miluje zpěv, německy málo uměl. Zemřel 16. května 1 vKla a že jinověrci jen proto mnoh hé na svou stranu tovech, kde tělo ojeeoh dosud je zachováno v kryptě valého kostela jesuitského. Všeobecný úsudek přivábili, že dovedli bludy své odíti v lahodné ch, kteří ho znali a s ním se stýkali & byli pisně. A proto začal s lahodn mi zpěvy, které obsahovaly pravé články víry. rvní se seskupily dobré vůle, byl, že zemřel apoštol a světec. — kolem cizího muže děti ze zvědavosti. P. Chanoov lV.Lite ratur ao P. Albertu Chanovském ský otevrel pak když dožpival, vak, vyndal obrázky (někteří jmenují ho Vojtěchem) je udána skoro a dítky podělil. A když si jich takto naklonil, počal Zibrtapramen v jeho sbibliografíi V. k roku je písni, kterou právě zpíval učiti, při tom vy upíná 1645. uHIavní me hned na sv. začátku jme kládaje i nábožný smysl. echny seřadil, novali. je to latinskypsaný životopisP. ]. Tann ostolicus.. “Vn ější době nejobšírnější a byl-lí v místě kostel, vedl je716 kostela. Nebyl-ll, „Vir apos otevřel P. Chanovský svůj vak znova, vzal z něho životopis napsal Dr. Karel Lev Řehák pod titulem: červenou neb zelenoou látku, na které měl při Chanovský, rytíř z Dlouhé Vsi.19apoštol pevněný posvátný nějaký obrázek, látku upevnil Albert a misionář krajů pošumavských, Praha na žerdi, tu zarazil na příhodném místě a pokra kladem sv.-josefské jednoty v Klatovech.12Lenz, čoval v katechismu. Brzo za malými přišli'] velcí. Albrecht Chanovský: Mariánský kalendář r. 1888. Nejdůležitější města, kde P. Chanovský působil, Zlbrt, Zprávy jesuity Alberta Chanovského & je. sou: Prachatic Blatná, Horažďovice, kam nej nika z Bratřic o staročeských obyčejích a zvycích, raději chodival, eŠušice, Strakonice, Březnice, Při Věstník KČSN r. 1895. Dodatky k jeho životo bram, Klatovy, Plzeň. Nepomuk, Tábora atec. pisu uveřejnil Hille ve „Sborníku histor. kroužku“ , Město Klatovy a Sušice získal pravé víře skoro roč. V. (1904)a v ČČM" 1886. Ottův slovník naučný úplně. — Postavy byl P. Chanovský vysoké, hu sv. Xll. Srv. též Pelz/, Gelehrte und Schriftstcller bený, skoro stále nemocný, na nohou měl otevřené aus dem Orden der jesuiten, Prag 1786. P. Alois rány, též v rukou dnu, s_třevnínemoc. jes podivem, 11. m co tento jediný muž při stálých nemocech a přís Kró'ss, Geschichte der bčhm. Ordensprcšvinzlžgrč Chantal (vysl. šantal) johana Františka ném i dobrovolném strádání v konal na rozšíření víry katolické. — Vrchol jeho uspěchů je založeni Frémiot, de sv., n. 1572,manželka Rabutina de koleje T. ]. v Klatovech“ r. 1636 a později i kon Chantal, babička Mmede Sévigne',sesv. Františkem sva viktu s gymnasiem. Přimluvil se totiž u ]iřiho SaleskýmzaložilařádSalesiánek,z.1;za z Martinic a jeho sestry Lucie z Kolovrat l u šlechty tou prohlášena 1667; svátek 21. srp. Sp.: „Lettres“ okolní, pana jeníška, že dali nejpotřebnější peníze astavbu nové koleje. hmotné zaopatření členů 1660,„F.pltrersspirituelles“ 1666,„Pensées et lettres" c.j. Kuttnerová ve „Vlasti“ XVll., dlouho nebylo dostatečně postaráno. P. Chanovský všool906 Chantelou) Cl,aude O.S..,B Maurin n. 167 chtěl již kolej přeložiti do Horažďovic, až pan Václav z Kumburku odkázal koleji 19000 zl, ve Vionu, zprvu mnich kl. Fontevraultský 1640M Maurin v Toulouse, 1 1 osl á(an.,0169), které koupeny dvě vesnice Cvrčeves a Štěpánovice. od Germain, kdež mimo j. vydal„ Bibliotheca Patrum ČistýSpisovate výnos z nichs ká stačilčinnost. na výživujak dvoucenil kněží. — Cha ascetica“, 5 sv., Pař.$1661—4; „S. ernardidisput., Parae“ noticon“, t. 1662; S.Basilii regul. fusíus novský při svýchlapoštolských pracích dobré české knihy | české zpěvníky, jde na jevo zvláště z toho, t. 1664 a obstaral vydání řádového brevíře, řehole že dle Tannera byl ve stálém s Ojeni s ředitelem klementinské tiskárny P. jiřlm Bláchým st., který pracovníkem d' A eryho a Mabillona; z.1664v St. a konstitucí konĚregace Maurinské; byl spolu . spisoval & tiskl české knihy obsahu nábožensko Germain-desChanteple de 8la Saussaye (vysl.: šantpíd la— vlasteneckého, P. Chanovský je rozšiřoval, pokud mohl, zadarmo. Když však nebylo peněz na nové soséj) Petr Daniel, reform. theolog nizozemský, n. 1848 v Leeuwardenu, studoval v Utrechtu, pak ati — lágihy, dával svýmicopříbuznými za cenu nejlevněj české — a knihy penízepro ty v Bonnu sanskrt a dějiny, nějakou dobu působil posilal do PrahyP Piachému, ab mu oslal jako farář v duchovní správě, 1878 prof. dějin náboženství v Amsterdamu, 1899 prof. morálky nové. — Kolikv asi „Zlatých nebekllíčů“ rozšířmll P. Chanovský těchto krrajlnách. le tak-é sá Leidenu, president23 akademievšd ;3sp. rajče ebnlcl dějin náboženství 1,905 psal při všech těch obrovských pracích, a to správ-“' _v mtr—češtinou. Mnoho jeho spisů zůstalo v ruko 4. vyd. 1924, také angl,vněm. afranc. , „Biographie pisech jelikož se nenašel dobrodinec, který by von Nic. Beets“, Haardem 1904, . vyd. 1 ;se— náklad zaplatil. Takový spisl na př. „ ivot sv. i_ego konference a články vyd. ve 3 sv. Františka Xav.“,který napsal ljako rektor v Krum bral.—337 lově. jednalo se právě tenkrát o kanonisaci tohoto Chantre Daniel založil Augulst, reformovanýtheolog, 1\7836ne,vě 1ča869 pis „L'Alliance světce. R. 1625 v Praze vydal Suriův překlad „Vitae sanctorum“ , t. j. „ ivotové, skutkové a mu— libérale“. jejž 15 let redigoval, a50r 1870 „Union čednictví, též i zázraky svatých a světic na každý suissc du christianisme libéral“, 1882 prof. círk. den celého roku rozvržené“. Po druhé vydán 1695. dějin na univ. v Ženevě. jest vůdcem církevního Jiný spis, který však tíštěn nebyl, je„ De bohemica liberalismu v Ženevě; sp.: „Exposition critique
198
chanukká — Chaponniěre
des opinions d'iréněe, Tertullien, Clément d'Ale xandrie et Origěn ne sur la nature de l'oeuvre ré teuchu (Num. 7, 1 nasli) a z proroků (Zach. 2,13 násl.) tohob 112—11 lkažd7ý povinen pomodiíti celý Krómě Hailei (žalm Chrám jerusalem dem trice de jésus—Christ'f1860; „Histoire abrégěe se du ymbole des ApOtres“ 1871; „La séparatlon ský a synao bývaly zvenku ozářený četnými de l'Egiise et de 1'État“1878, 2. vyd. 1879,světiy a ta é v jednotlivých domech židovských měla hořetl světla. Velice rádi užívali sedmi „Manuel d' instruction religieuse“ 1903 (6. vyd.) ných svícnů které stavěli do oken nebo na chanukká, slavnost posvěcení chrámu, kteerou zavedl r. 65 juuda Machabejský. Hebrejské jméno ulici."Při jejich zapalování říkali modlitbu: „Vele ben budiž, Hospodine, Bože náš a Králi celého plocházxí d slovesa chánakěyxawmuóc a znamená LXX obývá překládáno (Nuposvěcení. 11 světa, který nás svými příkazy posvěcuješ a který neb ěyxalwa (Dan. 3, i); ve Vulgatěu dedicatío jsi nařídil rozsvěcovati světla o slavnosti posvě cení“ (Sukka 3, 53d). Povstal- li nešťastnou ná a encaenía 10,22). vátek (2. sám sluje ností stánků(jan měsíce Kas' evu“ hl, též9),„slav pro hodou dne povinen hrad iti gožár, k.odu nebyl Caseem israeiíta stala se toho ch. jedním z nej tože při něm zachovával podobné zvyky (2M 10,6 násl.) Josef Flavius (Antiqu. 12, 7, 7)&iel svátků, pozbyla však náboženížrého nazývá slavnosti světel (quam), protože toho dne hlučnějších rázu Cuhanyi v. Čanjil 111.,284. osvětiovati „Judaici Vritus lucernarum“domy;nsrtiTertullianovo: (Ad 1, 13; MLi 51,79). ra Chapeauvilie (Chapeáuviiius) ja n, n. 1551 v Lu bínské literatuře sluje onpokaždéchanukka. Podnětem tychu, farář t., 1582 lnkvísitor, 1589 arcijáhen, slavnosti bylo osvěceni chrámu jerusalemského, gen. vikář a probošt u sv. Petra t., věnoval se které umožnil ruda Machabejský. Po veliké po heroicky ošetřování morem nemocných, sp. „Trac rážce Lysiášově u Betsuru vtáhlo vítězné vojsko tatus de pestis“ necessitate et mlodo sacramenta do hlavního města a vystoupilo na horu ion. tempore , Mohuči 612 ministr. a č.,' mimo to spp. Pohled na svatyni, poskyrněnou od 25. dne mě „Tractatus de casibus reservatis“, Lutich 1596, síce Kaslevur 168 syrským králem Antiochem 1V. výklad Římského katechismu a j: , pro círk. dějiny Epifanem, dojal je hluboce. Brány chrámové byly Lutychu a Utrechtu cenný jest jeho spís„ Historia .vypáleny a v nádvoří rostlo proutí a tráva. Proto sac ra, prof. necnon polit., v němž po prvé vydal nařídil juda očistu celého chrámu, které se pod 'ali horlivě kněží. Zboříií dosavadní oltář, protože „Gesta pontlf. Leodiensium“ Aegidia Orvalského ., 110),(v.! Herigera Anselma yi poskvrněn obětmi pohanskými a na jeho místě (v.! Lutyšského ., a(v.1V., až do 817) 1613 aprodloužil, postavili nový. Takéo statní práce postupovaly & němuž také připojildějinžl slavnosti Boží rychle. Slavnost posvěcení počala 25 .de mě- Těla,35v., Lutych 1612 6 chapelet, (vysi. šaplé)f)r.anc = 6117e růž vc Lutychháu síce Kaslevu r. 165a trvala osm dní (24.—31. pro chapelle ardante (vysi. šapel ardant)cc= hořící sinec). Tento počet odůvodňuje taimud zázrakem, kteerý sep udál. Pří obnově chrámu byla nale kaple, ital. „capella ardente“ ve Francii a italii zena jedin láhev svícnového oleje, která měla místnost, v "níž mrtvola slavně bývá vystavena; dosud veiekněžskou pečet a proto nebyla od po naízývá se tak podle četných hořících voskových hanů poskvrněna.Moh1a stačiti pro jedinou lampu SVI na jeden den; divem se stalo, že hořela po cel ch osm dní. Při té příležitostaibylo prů pá eli ozdobeno zlatými věnci štítky chrámové a na oltáři leny četné oběti za zvuku posvátné hudby a radost ného jásotu zástupů. Dojatý lid padl na kolena a děkoval ktee_rřijej vytrzhl hůlky, hnusné poroby. Aby dodaliBohu, slavnosti esku,nosili břečtanem ovinuté, listnaté ratolestí a palmové haluze (2. Mach. a rozkaz judův a se souhlasem celé obce bylo ustanoveno, aby památka posvěcení konala se každoročně. Na počátku druhé knihy Macha bejské (1, 1—2, 18) čteme dva dopisy, ve kterých povzbuzují jerítsalemští židé své egyptské sou věrce k teto slavnosti.S och eld, Die Entstehung
Chapelle. la sainte,l zámeckák ecat(_lvorní kaeple franc. králů;za1.jiChlodvík1.P.ríMa
obdařil ji hojrgmi Ludvík 1x. jí dal nově vystav věti od rredůchody; de Monter u1243-48 auumístil v ní drahocenné ostatky (trnové koruny aj.;) jest to dvojitá kaple, nejušlechtilejší dílo francouzské gotiky, nyní v nádvvoři justičního paláce; restauro vaii ji Lassus a Viollet ie Duc (viz W., 569 a vyobr. t. na pi.řl K..)
(vysi. Piacide1865 Louis, u. ChapelleR 1842 v Rnehu esu šapél ve rancii, kněz, 1891 koadjutor, 1894 Orleansu; nástupce arcib. v eSanta Fé, 1897 arcib. Nového po válcešpaň. -amerik. jmenoval jej papež mř. apoštol. delegátem pro
des anukkafestes (Ze tschrift fůr alttest. Wissen a Portoriko, i pro Filippíny. schaft, , —284. Vtten den procházel se Kubu Chapman (vys čaepbrzy men) potom ]oh OSB., patristik, později Spasitel v chrámě (]an_ 10, 22), když k němu
přistoupili židé a táza ise,
je-lí opravdu přislí Vykupitelem. Calmet (Dictionnaire la Bibnř'm e, Dédi icace) se sice pokusil dokázati, de že to bylo posvěcení chrámu Herodova. které se konalo vden jeho nastoupení, ale bez úspěchu (Vigouroux, Dictionnaire dela Bible, Paříž, 1912. 11., 13.39) Z rabínské literatury dovídáme se o četn' ch po drobnostech, které se odnášejí k této savnostl. již o novoluní měsíce Kaslevu byli rozesílání po celé zemi poslové, aby ohlašovali blížící se svátek. Toho dne nesměl b' tí veřejný půst aneb smutek. Zemřel-ii kdo v rocly ně nebylo dovoleno zpívati smuteční písně rnlěo se pouze piakati & lkátt, dokud nebyl nebožstik pochován. Po pohřbu musely přestati i tyto projevy smutku. V chrámě nebyla předepsána žádná zvláštní obět. Při bohoslužbě
:|. 18651890 v Aschfielduep(Suffolk). 1889 anglikánský jáhen, konvertovai ke kat011891benediktin v Maredsous, 1895 kněz, převor opatství Erding— tons kého u Birminghuemu; sp.. „Bishhop Gore and
the Catholic Claims, Londýn 1905; „The First Eight Councils“, t. Oo; „Notes on the Early Hist. of the Vulgate Gospeis“, Oxford 1908.
Chaponniěre Francis,
reform. theo
vŽe
nevě 1842, stud. t., v Pařříži, Německu„ Anglii a
Skotsku, 1870 pomocný kazatel vŽenevě,1870-79 konal volné přednášky na theol. fakultě o exegesi NZ a o církevní statistice; od 1880 rediguje ča sopis „Semaine religieuse de Genéve“, orgán „ortnodoxních“ v Zenevské národní církví; sp.: „L'Egiise nationale ěvan elique au lendemain et la Separation asteurs et La'fques de l'Egi se de Geněvsžo' 1889; „La comtesse A. de
zpival se 29. žalm: „Vyvvšui ě,Pane neho vy Gasparin“1895; „M. F. Buisson et ie Christianisme svobodiis mne“ a četl se vhodný odstavec z Penta évangelique“
Chappe —_Charaux
199
Chappe (vysl. šap.) Claude, h. 1763v Brůlonu, určitého. Riess (Bibel-Atlasg, Freiburk, 1887, 8)je kněz; v prázdných chvilich zabýval se mechanikou kIald do Arr-aqe-l-Emiru, asi 16k mjihozápadně od a fysr siouk ' spolu s ratrem Ignácem snažil se V tom případě by však uskutečníuti myšlenku rychlého přenášení zprvá Ammámu. málo účelný. Kugler (VonbKIloses bis pochod Paulus, judův Miin ster,1922, 398 se domnívá, že 11. je dnešní optickými signály telegrafíckou; z. byl 5v prvníím, který zřídil Ilníl el-Kerak v údolí Vádí cl-Chár, 20 km severozá Chappotín (vysl. šapvotén)Hélěne de (María padně od Bosry (eski ám), nebo el-Hurejik, zvaný hořkého utrrenpí,z) akladatelka a první gen. před též el-Charak, ještě 14 md lek severozápadu. stavená frantíškánek—mlsíonářek P Marie, n. 1839 První možnost uznává také Legendre (Vigouroux' antes, z. 15. listo . 1
v San
emo.
Dictionnaire
de la Bible, Paříž, 1912, II., 579,
Chappuís, (vysl. apyj) Marie de Sales, protože el-Kerak leží na spojce dvou údolí a mě ctíh.,snlesiánka,n1v793 Sau ugernu (v kantonu tudíž jakousi důležitost, druhou Furrer (Zeitschrif des deutschen Palástina-Vereins, 1890,2 UO.)Ob jména by se dobře shodovala s tradičním Charaka; o vzdálenosti (750 stadií) nemůžeme rozhodovati, protože nevíme, kde bylo město Kasfín, z kterého vytáhl juda. Sr. též Hejčl, Bible česká III., 1136. (mnu—..
Bernském), do řádu 1815,působila; 1826 předsta ven kl. v vstoupisla Treo kde vy'borně dala podnět k založeníesOblátu sv. Františka Saleského vTroyes a založila tam s pomoci bisk. enevského Mermilloda kongregaci Oblátek sv. Františka Sal. 2.7. řijna;1875 roces beatifikační jest zaveden.
chapter-house ?a.,ngl vysl. čéptr-hauz),kapitulní charakterv etickém smyslu správný stejnoměrný způsob, smýšlení a jednání, jenz na základě při Ěůánám jenž ve středověku přlstavován byl ke kathe— rozených vloh a náklonností energií vůle znenáhla Chapu (vysl. šapy) Henri Michal Ant., franc. se vyvíjí. Zpravidla rozumí se slovem ch. jen sochař,n 3 v Le ée u Mehenu, žák Prndierův mravně dobré smýšlení; jest však ovšem možno a Duretůvl; hl. dilo: mramorová socha Panny I rozhodné a vytrvalé usměrnění vůle ke zlému („nemravny' ch."). O člověku, jenž nemá pevných Orlenské, vynikající cudnž'm Bojetím a naivní pro zásad, a jehož jednání řídí se měnící se náladou stotou;z (regia.1 vv časop. raha“ XVIII., 1901, a vnějšími vllvy, říkáme, že jest bezcharakterní. Chapuís Paul (n.ž11851, 2.1904),Ilberálmreform (Viz českou literaturu o ch-u v „Bibliografii“ str. theolog, n. vLieu v1Lausanne a Tubinkách, 1874(kantonWaadt),isvtud. v UH
169 a 874)
charakter (zagáoaew=vrýtil, vtisknouti) svá stný, character inde ebi lis, duchovní, novozákonní exegestee fnaástátní theol.afzakultě 879vLauf-t sanne; vydávalv opis„ Evan nezrušitelné znamení, jež vtiskuje se duši křtem, glle et leerté“, usil dose duchovní pro své správ názory profesury vzdátl l1886dm & ckamjíti
biřmováním a svěcením kněžstva, pročež tyto tři
býti ozněm nemohou.„signum Sněm Tridentský 5 povolán opět na státní íakultuvLausanne, 1 1 svátostí v sez. 7.opětovány kan. 9. praví quoddam et indelebile,o unde ea iterarI non pos jmenován „Le surnaturel“ 1898. spírituale suunt“. Co do svojí podstaty není tedy ch. 3. vnější Chapuy profesorem; (vysl.šapůi) %.:Icolas M. j., architekt, kresliralitograf franc, n. 1790v Paříž ,z. t. 1 nějaký vztah, nýbrž něco, co v duši věcně a trvale provedl restaurace četných gotických památek umě tkví („qualitas mentis“) a co podle různých vý kladů sv. Otců ji vyznamenává. Charakterem svá leckých a francouzských),k vydal řadu děl ok garchitektuře (zvl. o ka tostným stává se člověk členem některého ze tří tedrálách nimž sám zhotovoval kresby a _,lltografle na př.: „Moyen age pittoresque“, stavů říše Kristovy na zemí: ve křtu členem stavu „ ouvenirs d'un voyage dans Ie midi dela France't character índelebílísviz charakkte Řrostých věřících, v biřmování ristových, ve svěcení kněžstvačlenem členemstavu stavuvojínů slu
žebniků ve svadýmPáně. komu Cheeraka, neznámé protáhl juda byl Machabejský (2. Machměsto,lkterymželo v zajor vtisknut, .o každého Ch.s. jinéhoodlišuje (signumtoho, distincti danské krajině Tob a bylo pevností. Vše ostatní vum), čIní jej podobna Kristu (signum configura nové povinností a propůjčuje jsou dohady; nevíme ani, je-li Ch. jménem vlastním tivum), ukládám
mu nová práva (signum obligatlvum,ssdispositi
či pouze obecným. Patrizzí libri Machabaeorum, ím,1(lDeconsensu eutrlusque rozhodl vum). Vtiskuje se každým platným udělením do tyčné svátosti, a to i tehdy, jestliže pOSvěcujici pro druhou Předpokláldal, sjeméno Ch. pochází od možnost. řeckého .Yáeaš.ku 1, aležetéž pevnost milost pro nemůženedostatektrvat nálaežitei žvivotě disposice příštím, (obex) obehnaná kolovou hradbou. Byl by to Dateman, účinkovati o kterém se mluví pří téže výpravě v rvni kníze' a to blažencum ke cti, zavržencům k hanbě. V Písmě . or. Machab. (5, 9). Mimo jiné se dovolává XX, která sv. jest ch. s. naznačen hlavn je přeložila jménem obecným a proto užila členu: kde vedle pomazání posvěcujícívmilosti a vbydlenl 'ágaxa. Tomu nasvědčovalo, že také Ducha sv. uvádí se ještě „zpečet etění“: q„ui et (t. j. první kniha Machab. (5, 9) přidává ke jménu Da insuper) slgnavit nos“; srvn. také Efes. 1, 13a4, 30. teman slovo „pev evnost“—,kteréz nělo vsyroaaramské Tyto náznaky nabývají jasnosti & srozumitelnosti řeči keraka'. Avšak tento výklad není bez velkých ve světle tradice, jež od prvopočátku nedovolovala obtíží. Snadno pochopíme, že spisovatel první knihy ony tři svátosti opakovati, a jež zvláště projevila Machab. (5, 9. 11. 29. 30) mohl užíti pouhého slova se v boji sv. Augustina s D0natisty. pevnost (zó ózógqya), když na počátku své zprávy Charalampíus sv. mč., kněz, v době cis. Severa udal celé její jméno; u spisovatele druhé kn nihy vMagnesii v Pisidii r. 22; pam. 10. února. Viz byl by všeobecný výraz „pevnost“, bez bližšího Nilles, Kalendarium 1., Charalampns, sv. mě. v Nikomedií; pam. 30. určení. nepochopitelným. to hje velice chybné, jsou-ll obě místaMimo (1. Mac n po .a větna. .,5 9 násl.) opravdu parallelní; dle první zprMávy hpřitáhl juda z Bosoru, dle druhé z Kasfínu. Chárán111: viz Harant IV.,679. Chara 1. August, sp.:„L'h|st01re de I' esprit Pro pokládám za pravděpodobnější, že Ch. .je vloastním jmenem nějakého města v Zajordání; et de la llttérature francaise au moyen age. Cri podobně učinila již Vulgata (Characa) a Pešíto tique ídéale et catholique“ (rec. ve Vlas tí“ XI., (Karka') 0 jeho poloze nemůžeme však říci nic 1894-5 a XII., 1895-6).— 2. Claude, sp.: Pensées
Charbonnel — charisma
200
et portraits“ (rec. ve „Víasti“ XV.,“1898-9), sophie religieuse' (rec. v „Hiídce 905.) „Philo Charbonnel V., sp.: „Les mystilques dans la littérature presente“ (rec. v „Hlldce“ 1897, 618. cas (vysi. čarkas), arcib. v Bolívii, viz
vezdení rozličnost jaz aždého, ků, vykládání 2.8)správy, Povinností jednoho kdo seřeči“ stal učzastným takového darru jest užívati ho ke pro spěchu celého mystického těla Kristova, Církve. Dogmatlkove' rozeznávají dva druhy milosti: milost, lataa. ž má za účel posvěcení člověka, který milost Charda V áclav, pseudonym Václava Stacha. ' přijímá, čili gratia gratum faciens, & milost, jež má Chardon l. jindřich, dr. theol., rektor špitálu prospěti nikoliv jednotlivci, jemuž se jí dostalo, v Trevíru; n. 1882 v KobÍenci; sp.: „Die Anschau nýbrž ostatnim věřicíma celé Církvi, gratia gratis ungen des joh. Chrysostomus ůber d. Verháltnis data. tato Tomáš druhá milost jsou právě echarismata. von Gnade und Freiheit beim lauben und den — Už A svatý Svummě 1.2, guten Werken“ 1908.— 2. Karel (Charles) O.S.B. 111 a. l) definuje charisma čili milost zdarma V.St Vanncs (od 1712), n. 1695 v Yvoís—Carignan danou: „intelligimus gratiam gratis datam eam (vLotrinsko), odpůrce buly „;Unigenitus“ za to jej omnem et solam gratiam supernaturaliter collatam, řádová kapitola v Toulu 1730 zbavila profesury quae non datur ad justificandum hominem, qui eam recipit, sed ad utilitatem aiiorum." — Tat a novsicmistrovství; cenné „Hlst. des sacra s',6 sv., Pař.sp.. 45; z. dilo 1771"v opatství Sv. definice obsahuje tři podstatné známky charismat, Arnulfa v Metách. vnichž sel.všichni_katoličtí bohtoslovcl bez rozdílu shodují. Cha ma je milos zrdarma aná .U' Cheazriatton sv. mč. v Antiochii v Syrii; pam. nepředpokládá tedy u člověka ntutně určité zásluhý hadessa sv. mě. v Korintu; pam. 16. dubna. nebo vlastnosti. Bůhji „rozdělujejednomu každému, jak chce“ -.(l Kor. 12, 11), člověk si ji může na haris sv. mě.; pam. 28. lednn.a
harisius (Charislj)
Lang::
sv. mč. 1.pam 1.března.
modlitbou _(l.Kor. 12,31) ec arismat dosttávyprositi. ává z pravidla těm, kteříi když jsou . nejvýše Cirk. rok ili.,116.) — ve stavu milosti, Bůh je může uděliti i hříšníkovi, když to ve své moudrosti uzná pro Církev za uži
rintu spolu s Callistem; pam v
16. dubna. (Viz Kulda,
3. služebník sv. mučednice Anihusy (v. l., 486) v Tarsu za doby Valerianovy, spolu s Athanasiem; pam. 22. srpna charisma. Výraz„ charisma“ souvisí etymologicky i obsahově s příbuzným theologíclrým termínem svatého Pavla c„haris“. Charis je milost, přízeň a biahovůle, již Bůh ke člověku chová, „charis_m ma" je dar, který Bůh člověku poskytuje jako důkaz a projev této přízně žPhilo slovem charisma označoval dary, které Bůh člověku uštědřuje. V No vém zákoně je charisma theologick výraz vlastní svatému Pavlovi, nebot mimo listy avlovy vysky tuje se v Novém zákoně pouze na jediném místě. (1. Petr. 4, 10.) Pavel uživá slova charisma někdy v širším slova smyslu a označuje jím vůbec dary,
Bůh lidem popř5ává, milost posvěcující aježpomáhající.(Řím.5 ,;15 nebzg 6,2311,29.) Nejčastěji
však charisma dary,j u něho &vužším vlastním dává slova smysluznačí žůhB ačlověku ke prospěchu Církve a věřících. To rozumi
tečné nebo potřebné. Plyne to ze slov Kristových:
„íMnozřkn ou mi v onen den: Pane,Pane, zdali
jsme ve Tvém jménu neprorokovalt a ve jménu Tvém zlýcch duchů nevymítali av ejmén u vém mnoho divů nečinili? A tehdy ohlásim jim: Nikdy jsem vás neznal, odejděte ode mne, pachateelé ne pravostil“ Není tedy charisma samo ani důkazem, že takto omilostněn' je ve stavu milosti posvěcu jící, ani zárukou vě né sl.—ávy 2. Charisma je
dar nadpřirozený,
jehož původem&zdrojem
je Duch Svatý, oživující a řídící Církev. Nesprávný je názor. že charlsmata jsou jen přirozené schop nosti, které křesťan do Církve s sebou přináší a které do služeb Církve stavi. Na druhé straně však, tak jako nadpřirozená milost buduje na lid ské přirozenosti, tak i charisma může býti Duchem Svatým vštipeno na přirozené schopnosti člověka, ktere stupňuje, zušlechtuje a do řádu nadpřiroze ného povznáší. Se zvláštním důrazem vytýká svatý Pavel, že všechna charismata tak četná a různá, uděluje jeden a týž Duch (l. Kor. 4-11). Naz vá proto charismata také „projevy Ducha“ (i. ary Ducha“, nebo prostě „pneumatalz' (i. Kor. 14, 12. 32). — 3. Třetí známkou charismat
charismatem Pavel na rozhodujících místech, kde o charismatech ex protesso pojednává, a v tomto smyslu převzala od něho výraz charisma také katolická věrouka — Pro poznání, co je podstata a účel charismat, je nejdůležitější předevšim 12.— 14. hlava prvního listu ke Koriňfanům. je to jediné je to, že je to dar udělený jednotlivci k užitku ristov a, i místo v Novém zákoně, ba“v celé starokřestanské mystického těla literatuře, které vrhá jakési světlo na temnou a právě se charisma liší ode všech ostatních druhů milosti, od milosti posvěcující i pomáhající, liší se záhadnou otázk__u, o niž se rozch mínění katolických dog od darů Ducha svatého (is. 11, matiků i exegetů namnoze VKorintě ) jakož i od totiž při charlsmatických projevech vznikly nepo ctnostía, ježtoto jsouvšeplodem ovocem milosti v duši má zaa účel vlastní posvěcení řádky a nepřístojnosti. Křesťané korintští proto člověk obrátili se na svatého Pavla o pokyny a poučení člověka, kdežto charisma sleduje užitek druhých v této věci. Stalo se to asi v onom listtě, který & celé Církv — tud se katoličtí dogmati Štěpán, Fortunát a Achaik (i.Kor. 16,17) přinesli kové shodujyi. V ostatnítch otázk ách však jest ne malá různost mínění, hlavně pokud se týká počtu Pavlovi Efesu. Přání korintskáých vyhověl do a věnoval otázcevěřících charismat obs hlouPavel část charismat, smyslu a __významujednotlivých z nich, svého listu. Srovnává tam Církev s tělem, které poměru charismatiků k řádné církevní hierarchii v prvotni Církvi atd. Tato různost názorů závisí má sice různék údy, ale všechny údy tyto, i když mají různéu kony, musejí __pracovat& sloužit ku především na tom, jak kdo příslušná místa No prospěchu celého těla. Tak i Církev je mystickým vého zákona, hlavně 12.—14. hlavul. listu ke Kor. Už prorok oei ve Starém tělem Kristovým, věřící jsou jejími údy, Duch sv chápe a vykl.ádá zákoně předpovědě_l udělení charismat, jež bude pak je oživujícím principem, jako dušeDuch tělo spojeno s vylitím Ducha svatého v době mesiáš Církev řídí a spravuje. Tentokterý jeden a týž dává jednotlivým ůdům Církve různé schopnosti, e 2, 2 . Na toto proroctví se odvolává svatý „když některé ustanovil v Církvi předem apoštoly, Petr v řeči, kterou měl v den Letnic ke shromáž druhé proroky, třetí učiteli, potom udělil moci děným obyvatelům erusalema. — Kristus zaslíbil divotvorné; potom dary uzdravovánl, pomáhání, charismata svym vě icim slovy: „Ve jménu mém u-n
UD Fv
charisma budou zlé duchy vymítati, novými jazyky mluviti, hady bráti, a jestliže by co jedovatého pili, ne uškodí jim; na nemocné budou ruce vkládati, a ti se uzdraví. “ (Marek 16,17—18.) Zasiibení toto se po prvé uskutečnilo, když Duch svatý sestoupil v den Letnlc na věřící shromážděné ve večeřadie, a tito „počali mluviti jazyky“ (Skutky cap. 2, 4). — Další doklady charismatických projevů, spojených s udělením Ducha svatého, máme ve kutcich apo štolských. maří nově uvěřivší křesťané po vzkládánl; rukoua apoštolů Ducha svatého" (8, 18). Podobně v Cesarejí„přijali Kornelius a jeho dru hové po slovech Petrových dostali Ducha svatého a„miuviii jazyky a veiebilí Boha“ (10, 46). V Efesu učedníci janovi byvše pokřtěni Pavlem, „mluvili jazyky a prorokovall“ (19, 6). — Z uvedených míst je zároveň patrno, že charismat se dostávalo vě řícím po křtu a hlavně po vzkládání rukou, jímž byl udílen Duch svatý, tedy po svátosti biřmování. Jen v Cesareji bylo to něco mimořádného, co vzbu dilo úžas přítomných křesťanů, když Korneiius s družinou ještě přede křtem přijali Ducha sva tého s charismatickými projevy. — Svaatý Pavel ve svých iistec mluví o charismatech všeobecně
201
zvláště těm, kteří jako představení jsou správou Církve pověřeni. Jsou tedy tato charismata v úzkém
vztahuke gratia statu 5,která ovšem“ je jimistup
ňována. — 2. charismata, ež mají za účel ze vnější rozšíření Církve. atří sem ona, jež mají ráz více méně zázračný a bývají spojena se stavy extatickými — Skoro stejně rozlišuje charis mata Cremer: „jsou charismata, která odpovídají
trvalým a stále stejným potřebám Církve, a rovněž jsou charismata,jež odpovídají mimo
řádným & podle časů různým potřebám Církve. První jsou pookldaciem cirrekvních úřadů, druhé však nikoli.“I(Reaienzyilriopžídie prot. Theologle u. Kirche. 463).— At othoto fiir rozdělení na dvě skupiny se přidržíme i my, když se v následujícím pokusíme blíže objasnit .ednotiivá charismata vypočtená sv. Pavlem. — Na prvním místě
třeba uvésti charisma apoštolátu. Jako na jiných místech, tak i zde sv. Pavel rozumi apoštoly v širším smyslu ony muže, kteří puzení Duchem svatým opustili vše a odebrali se jako hlasatelé nauky Kristov do jinýcch zemi, aby tam mezi pohany zaklá all nové křesťanské obce Mimo dvanáct apoštolů, ež zvolil sám Kristus, nazývá
vluje listu ucha ke Gaiathanůmm (3, 5):mezi Jen, vámi." který Podrobněji vám udě a působi divy vypočítává charismata v listu k Římanům (12, 6.7 v listu k Efeským (4,11) a, jak už řečeno, přede vším vi. listu ke Korinťanům 12-14. Výklad těchto posledních hlav je rozhodujícím pro to, jak kdo
tlakov mi apoštoly Andronika a junia (Rím. 4Š'ta sluuje Pavel i Barnabáš. (Skut. ap. 14,4). T4akové misionáře i Didache nazývá apoštoly (10,
nauku charismatech pojímá. se věci v této opříčině v Korintě, takt ()jak mu bylo, jak měly prá vem můžeme soudit, také ve všech ostatních obcích prvotní Církve. Poměry v Korintě s jejich světlými istinnými stránkami nebyly ničím mimořádným,
na uvedeném v obci zůstal místě déle prohlašujedapoštola, než dva ndya při kterýoby od du žádal peníze, za falešného proroka, tudíž za takového, jenž apoštolského charismatu nemá. — Charisma
3) a přikazuje, Pán. Ovšem Pavel že mají býti lpřijatiz, 31) aZ ijako evenísám SV.jana (2, 2) mluví také o apoštoiech falešných, a Didache
proroctví záleželo v tom, že prorok z vnuknutí Ducha svatého poznával skryté věci přítomné nýbrž, jakjinde. tomu— bylo visKorintě, tak tomu bylio i budoucí & poznnání toho užíval ku poučení, celkemi uke Korint. 12, 8—10 Pavel vypočítává devět clharismat: řeč moúdrosti, povzbuzeni a útěše (i. Kor. 14, 3) věřících. Prorok řeč poznání, víra, dar uzdravování, konání divů, usvědčgval, soudil, odhaloval tajnosti srdce ([ Kor. proroctví, rozeznávání duchů, dar jazyků, vykládání 25;). (i.Kdo ojejl 4poslouchal, bývalcení poučen Kor. 4, Pav ten vysoce toto jazůyk . — V témže listu , ) vypočítává a14,vzdělán. charismat osm: 1. apoštolové, 2. proroci, 3. učitelé, čili giossoiaiii. (i. Kor. 14, 1.5). — Protože ůio charismaje&též dává mul přednost (Kor. před darem 4. zázraky, 6. pomáhání, 7. ve proroka „povzbuzovatí“ 14, 3),tujazššš dení správy,5.8.dardaruzdaravováni, akzyů. — V listu k ímanům 12, 6—8n aié me charismat sedm: l. proroctví, se, že charisma povzbuzováni, uvedené v listu 2. služba, n.3úřad učitelský, 4. povzbuzováni, 5. udě 1,2 8) tcich spadalo do oboru činnosti . eSku ap. (li, 27) čteme, jak lování almužny, 6. úřad představeného, 7. milosr k oŘímanům_ přišiic do Antiochie proroci z jerusalema a mezi ennstvi. — Konečně v listu k Efes. 11 jen
deno charismat jen patem: ]. apoštoié, proroci, evangelisté, pastýři, učitelé. — Ačkoliv sv. Tomáš Aq. se pokouší (Summa theol. 2, lq. 111 a. 4) charismata omezit na oněch devět, jak jsou vy počtena i. Kor. 12, 8-10, činí tak neprávem.
nimi Agabus. Jinde (13,1) se vypočítávají proroci činní v Antiochii: Barnabáš, Šimon iger, Lucius, Me nahen a . ovi a Silovi, kteří byli posláni obcí jerusalemskou do Antiochie, se praví,
že byli proroky (15, 32). ! ženským se dostávalo daru, ap. jak21, tom mu Charisma belo u čprorocké ř dcer nebylo jáhna Srovnáme—ii charismat Filippa (Skut. 9). Pavlových, tuony je čtyři ntro,řady jednakž emnohév listech názvy tohoto neznačí charismat různých, nýbrž že jsou synonymní, vlastností- stálou, nýbrž zjevení, jehož se proroku
a dále, že Pavel na žádném místě nechce podati
dostalo, bKIOKM dílem osvícení Duchem svatým ( 1,4přechodného . ežto prorok jen
úplnéhovýpočtu charismat, onty projevy ve chvílích mimořádných býval osvicen Duchem Ducha nedají sevšech omezit naaurčityneboť počet,protože Duch svatý podle potřeby Církveymuže své účinky projevovati způsobem nejrůznějším. Změní-ii se poměry, mohou některá charismata zaniknouti, a na jejich místo nastoupiti charismata jiná. Někde má svatý Pavel na mysli charisma samo, jinde, jak
svatým a poznával věci a pravdy lidskému rozumu
nedostupné, charisma učitelské
naproti tomu
bylo charisma stálé. Proroku příslušela ona „řeč moudrosti“, t. j. poznám vyššíchahiubšlch tajemství viry, kdežto učitel měl „řeč poznání" (l. 'o.r 12,
patrno, zase osobu nebo úřad, který je charisma 8),t. ].Byl psal toa učil souboru naukykatechista křesťan tedycelému Bohem nadšený tem vybaven. Chceme-li stanoviti, co kterým cha ské. rismatem Pavel myslí, tu z velké části jsme ome prvotni Církve. Ve Skutcích ap. (13.1) jsou tytéž zení jen na to, co se dá ze smyslu samých názvů současně jako proroci .Učení“označený, klade avei na srdce oběma svymi učitelé. žákům, vyvodit. — Engelmann r_oz_třid'ujecharismata na osoby
dva druhy: 1. charismata. jež mají za účel vnitřní rozvoj a upevnění Církve a která takto omilost něného zvláštním způsobem uschopňuji k vedení a řízení Církve. Těchto charismat se dostává
Timotheovi (i. Tlm.4 13. 16)iTitovi (2, 7), jako přednípovinnost.—Charisma e va ngelisty uvedené v listu k Efeským (4, il) je tam v řeckém textu sloučeno stejnym členem s charismatem učitele,
202
charisma
takže se skoro zdá, že mezi oběma charismaty rismatech praví, „že hory přenáší“. (l. Kor. 13,2). rozdílu nebylo. il. Tim. 4, 5 vyzývá Pavel Tlmotheo, S charismatem zázraččné víry úzce souvisí &také aby „konal dílo evangelisty“. jáhen Filip sluje sebou jsou12,9. v úzkém vztahuacharisma konání dlv u.(1 Kor. lOr'12,28) uzdravování. (Skut. ap. 21, ) evangelistou. Kdežto úkolem meziů Konání divů je schopnost Bohem udělená konatl apoštolůje bylo zakládat elrkvevnově, evangelisté & učitelé pravidelnýmv áním upevňovali a skutky, jež přesahují síly stvořené. Mezi 1 to divy tím se od apoštolských misionářů lišili. — Charisma patří předevšíma také nejčastěji se vyskytují uzdra vedení správy záleželo ve zvláštní schopnosti, vování nemocí a neduhu lidských. jiné divy za ristem (Marek 17,18) a jak to sám název naznačuje, spravovatl, říditi a _slíbené apoštolům organisoyati křesťanské obce. Charisma ono mívali doložené ve Skutcích apoštolských jsloů: vymítánj hlavně ti, kteří byli za správce křesťanských obcí zlých duchů, (5, 16, 8, 7), uchopení jedovatých hadů beze škody (28,5 AnaniášeaSatiry vzkříšení mrtvých5(9, ustanovení biskupy“ a „staršími“ kut. ap. a kteri se8naazývají ňaopakz zase můžeme zračnépotrestání (5,510a)10),izá míti za to, že1za biskupy & starší b' vali zvolení Nejzáhadnějšímezi charismaty jest dar jazyků takovi, u nichž toto charisma veden správy bylo glossolalie, k níožrjako 10)0 do oplněkpatří vy kládání jazyyků. (lK těchtodvou paatrno. Charisma toto bývalo spojeno s charisma čili tem učítelsky'm, ale ne vždy. — Stej noznačná jsou, charismatech jedná Pavel 1zzvláště podrobně ve 14. hlavě prvního listu ke Korinťanům Z líče ení jak se zdá, charismata uvedená u sv. Pavla po Rtg. jmény: .představení“ ( ím. ,8)a „pastýři“ Pavlova je především jasno, že glossolal byl ve stavu extatickém. Stav tento působil m0 (Etes. 4, 11).názvy — Rovněž stejnýježv význam míti různé charismat, šak zdají všechn nsey hutným dojmem na pohanzya amnezasvecené, takže mají za předtmět pomoc apomá přispění bleordle lslov ením zlérovůle nevěřící" 4,.22Pavlovýc ) Ovšemc„h u přítomných extase chudým. je to charisma hání nemocny'rn12a (_1.Kor.
28), udělování almužny (Řím. 12,8), milosr jevící |.sel ve tváří a pohybech těla, jakož i v řeči denství (Řím. 12, &)ataké dar služby (Řím. 12, mohla snadno vzbudizti domněnku, glossolal je buď opil' (Skut.a 2,13)n ho že že blázni (l. Kor. ále, glossolal v tétocextasi pronášel slova
7). „Služba“, řecky„Sk diakonia“ byla[ právě jáhnů, kteří podle ut. ap. (6, yll kúkolem tomu zvoleni a určení, aby se starali o chludé a potřebné v křesťanských obcích. Praví-lí sv. PaVel „kdybych rozdal na pokrrm chu udým všechen statek svůj“ (l. Kor. 13, 3), tu má právě na zřeteli ono charisma „udělování almužny“, jež se od obvyklé a pro všechny křesťany závazné lásky k bližnímu liší heroickým rázem, když totiž někdo veden Duchem svatým rozdá všechen svůj majetekchudým. -—Charisma ro zez n á vání duchů není pouhá křesťanská opatrnost a
:
kterým přítomní většinou nerozumí, ale vDuc cmu nerozuměli. ví tajems „NikdoKmu (1.K 14, 2). Bylo potřebí zvláštního vyklatdaítele, který a' slova ona vyložil přítomným a tak přispěl k jejich duchovnímu užitku. 1 toto vykládání ja zyků bylo zvláštním charismatem, jež nebylo dáno každému, nýbrž jen n.ěkterým Extase záleží v tom, že člověk tak se pohříží a soustředí do rozjímání o Bohu a věcech božských, že smysly jeho pře moudrostnybž * ' stano-.: vnímatí zevnější dojmy. V takovém stavu schopnost rozeznat, zda v některých případech, glossolal mluvil slova, jichž obsahem byly: mod zvláště když šlo o proroctví & glossolalií, iltba, žalmy, chvála boží (1. Kor. 14, 14. 15). Mu je tu skutečné charisma, anebo není-li tu sebe síme mítíz to, na slova byla řádně proná klam či přímý podvod, jehož původcem může býti šena, artlkulována, protože jinak by nebyla schopna lesám zlý duch. V době, kdy charismatické pro výkladuž. je naněni některých protes t“ etoNesprávné byly neartlkulované zvuky odobné ybyly zvláštní v prvvotní Církvi tak četné,ž vThessa mělo toto bláboíení dítěte. Otázkou však je, : jak charisma důležitost. Vždy říčíny lonice (11.Thees.s 2, 2) někteří předstírali domnělé přítomní, kteří nemělldaruvykládání jazyků, oněm charisma >roroctví nebo glossolalle, aby mezi tam slovům glossolalovým nerozuměli. Svatí Otcové ními věřícími rozšířili mínění, že konec světa bez a mnozí novější exegeté míní, že glossolalové mlu prostřední: nastává. Úcta, jaaké se charlsmatící vili skutečně cizími, neznámými jazyky, kterých v první c rkvi těšili, snadno mohla svésti mnohé, přítomní neznalí. Hlavní důvod vidí v tom, že že ebo ono charisma jen předstírali. Proti apoštolé v den Letnic byli ve stavu extase a mlu vili cizími jazyky, kterým přítomní z různých nepořádkům. kterér žlossoialové Korintě, končin světa rozuměli. (Cornely, Prat, jacquier). musil sám Pavel zně zakročit.vyvolali Proto vnapomíná Thessalonlcké (l. Thess. 5, 19, 20): „Ducha neuhá— Dar takov' měl dle věrohodných zpráv též sv. František averstý, řjaskpatrno kanonísaě šejte, proroctvími nepohrdejtef' juje: „chVše no však zkoušejte; Ale co hned dobréjpřípso níchaktů.—Neo zdázsejeho pravděpodob toho 33 držte. “ Toto zkoušení charlsmatickýchs a nějším mínění některých novějších exe etů kato zvláště prorockých projevů bylo úlohou těch, kteří lických (Rohr, Sic <enberger),ž eto, co g ossolalové měli dar rozeznávání duchů. O falešných prorocích vextasi pronnálše , byly nesouvisle výkřiky, úryv mluví sv Pavel (1. Tím. 4, 1), sv. Pe tr (11.P kovite' modlitby a zvolání, mezi nimiž byla leckdy 2, 1),s v.jan (l. jan4, 1). — B) Mezi charismaty, téžal.slova cizí, zvláště aramejská,a.pod jakoGlossolal „abba“ 4, G.)„marana a“a,„hosann jež ráz zázračný extatlický, prvním místěmají je charisma víry.nebo (1.1(_or. 1,2 9). naVíra tato nemluvil s lidmi, nybrž duše jeho hovořila ve stavu není bohoslovná ctnost viry, jež je každému kře extasesBohem. (l. Kor. 14,2). Vykladatel teprve sťanu potřebná. Není to také heroická stálost vyložil věřícím to, co glossoial řekl. Celsus ve a pevnost víry, jež nedá se ani pohrůžkami ani svém protikřesťanském spise (Orlgenes, Contra mučedníctvím otřástl. Jest to pevné a Duchem sva— Celsum V11.8. 9.)l lííě křesťanského proroka, a jeho tým samým vnuknuté přesvědčení, že Bůh na pří popis. I když to má bj ti pohrdavá karikatura, mluvu charismatika v určitém případě zázračně pocházející od nepřátelskí:ho pohana, přece v pod do přírodního dění z.asáhne Na tuto víru vztahují statných rysecch seeshodu e s tím, jak jsme pod se slova Kristova (Mat. 17, 20): „Budete-li mítl statu starokřestanské glossolalie naznačilí. víru jako zrno hořčičnéařeknete této hoře: „Přejdi je-li obtížno stanoviti předmět jednotlivých cha odtud tamto, a přejde, a nic vám nebude ne rismat, tu nesnáze se ještěz vyšují při otázce, možno". je to ona víra, o niž Pavel mluvě o cha v jakém poměru byli nositelé zcharismat k řádn —<_
charisterium — charita církevní hierarchii a jejím zástupcům v pnvníc ich dobách křesťanství. — Bruders vidi příčinu těchto nesnází právem v tom, že v ovem zákoně o. u Otců apoštolských není pojem charismatu přesně dogmaticky vymezen v tom smyslu, v jakém ho užíváme my, nýbržžže zahrnuje v sobě nejen dary mimořádné, nýbrž i stálé a řádné církevní úřady. Výpočty charismat, jak je máme u svatého Pavla, tomu nasvědčuují. Čharismata vedeni správy, před
203
čují životy svatých a ']Cbch — Katolická literatura ediekanonisační obšímějšichprocesy. komen tářů (Come!y, I. ad Cor., Síckenberger, i. Korint herbrief, Jacquíer, Les Actes des Apótres) a článků (ve slovnících Wetzer—Welte, Kircheniexícon, Cha rismen von Seísenberger; Buchberger, Lexikon íůr Theologíe u. Kirche, Charismen von Rohr; Ví ou r_oux, Dictionnaire de la Bible, Supplément, ha
rísmes par Lemonnyer)pojednávají o tomto thematu:
stavených, pastýřů: to nebyly darymimořádynté,nýbrž der Sprachengabe ím besonderen. Regensburg, Von denDie harismen řádné hierarchické samy. — A že rátdné Eššeímann, — Bruders, Verfassun ím allgemeinen der Kirche. úřady v Církvi odúřady nejstarších dobb
není založil, sporu. Pavel ustanovoval v jednotlivých obcích, jež presbytery-starší. (Skut. ap. 14, 23.). Ve Filíppech byli „biskupové a iáhnové“ (Filip. 2 Klement Římský okolo r. 96uukazuje Korin tanům, kteří své presbytery sesadili, že Kristus ustanovil apoštoly, tito pak v obcích své pomoc níky, tito pak jiné zkušené muže, takže autorita presbyterů se opírá o posloupnost vycházející od samého Krista. [ když význam názvů „bískup“ „presbyter“ není ještě ustálen, věc sama, t.j. řádná církevní autorita existovala. lgnáce Antiochij ského pak již i jména trojdílné hierarchie — skupove', kněží a jáhnové — jsou přesně vymezena. —Tí, kterým se dostalo mimořádného charismatu, apoštolátu v širším smyslu, proroctví, giossolalie, přispěli účinně jak k rozšíření evangelia, tak kupevnění víry mezi věřícími a těšili se proto v obcích veliké úctě a velikému vlivu. Avšak vedle těchto charismatiků, kteří chodili od místa k místu, a jejichž působeni bylo jen přechodné, jak vidíme z Dídachy, byla tu stálá a řádná hierarchie odvo zující svůj původ od apoštolů a tim ods amého Krista. Neni správné mínění racionalísíů, že v nejstarší Církvi žádné hierarchie nebylo, nybrž že v uc nejstarších dobách byla řízena l_jedině chemmluvícím skrzeCírkev charismatíky. epo době prvního enthusiasmu, když charismata pvočala mizet, vznikla a vyvinula se prý na jejich místě hierarchie. Hierarchie tu byla od počátku! Cha rismatikové, kteří Církvi prokazovali tak platné
služby, podjako dohledem a kontrolou hierar chie. Užbyliavel representant řádnététo hierarchie zakročoval proti charismatickým výstřelkům. Di dache vedle pravých charismatiků zná icharisma— tiky falešné a dává pokyny, po čem je poznat a jak proti nim postupovat se strany církevních úřadů. Tou měrou, oněch mimořádných charismat, hlavně proroctví a glossolalie v první Církvi ub' valo, nastupovala na jejich místo a úkoly jejich přebírala hierarchie řádná. Montanísmus je poku sem ona charísmata znova vzkřísit, ba násilím vynutit a přivést k bývalému významu: bylo to' však hnutí bludařské, které učinilo úplný konec bývalému významu charismatíků pro řízení Církve. — Svatý jan Chrysostom v homiíil 32. ki. Kor. praví, že jedině Kristus a po něm apoštoie' měli náplň všech charismat. Po nich už nikdo neměl všech, nýbrž více čia méně dle toho, jaskvDuch svatý uznal za vhodno potřebno. 1.0tcové
častěji uvádějí doklady proto, že charismata v Církvi nadále trvají, než ve ili. století zmiňují se om, že se nevyskytují už tak v hojné míře, a to proto, poněvadž Církev se už rozšířila po celém světě. Sv. Au usgustín (De vera réligione 7): „cum ecclesia catholica per totum orbem diffusa est, nec míracula ílla in nostra tempora durare permissa sunt“. Že však charismata,' | když snad ve zmenšené m_íře,stále v pravé Církvi Kri
Mainz 1904.Menschen. — Reinhard Vom irklegn des hi. Geistesim Freiburgí.B.1—Ma rechaux, Les Charismes du St. Esprit,9Paris l92l. — Prat, Théologíe de St. Paul. Paris 1908—1909.
charlsterium (zla92to'tógtov)]. subsidium 11.2.dobrovoiné
viz charitativum dary (donsgra
rok tuits),rjeiž francouzský klerus odváděl každý pátý Ch karrisltus sv. nmkěkv heslu italíí; pam. 6. března. ili., charita (dopl „dobročinnost“ h.jest blahovolná láska, pak křesťanská láska blíženské, potom souhrn skutků blíženské
lásky dobrovolně vykonávanýchb zvláště pakzplá novitě or anísovaná, dob,rovoin po hnutek n božensko- křesťanských ply
noucí činnost
pomocná k hospodářskému,
tělesnému, duševnímu a vědeckému povznesení jednotlivce, stavu, obce, národa nebo společností lidské vůbec. Charitativní činnost katolické církve, která byla vykonávána mužskými i žensk' mí řeho
lemi, spolkyi jtcadnotlivci, kbylavposlední oběu nás organisovánata iecési jest zřízen diccésní svaz,a spolů kter otvořki l:úžstředí všech charitativ ních ústavů lecési se nacházejí íc.ích Na Slovensku jsou diecvésní,ríadltelstva't Diecésní svazy mají se o to starati, aby v každé farní osadě byl zřízen farní odbor charit, což v mnohých díecésich jest již provedeno. iecésní svazy jsou organisovány v jednotlivých zemích Republiky ve svazy zemské. Na Slovensku zemský svaz nazývá se „Ústredná karita“. Všechny zemské svazy jsou organisovány v íšském ústředí svazů charity, které tvoří organisaci vrcholnou, takže možno učí niti si přesný obraz o činnosti katolické charity. Zemské svazyvydávají své věstníky. V raze: Věstník svazů charity v Čechách, v Brně: „Za iáskou“, v Bratislavě: „Caritas'h Ústavy ve sva
zech sdruženéjsou tyto: Dětské opatro vny:
echy: Norbertínum, Střešovice 130, Hradčanská opatrovna Mil. sester, Praha [V čp. 111, Pohořelec, Arcibiskupská op., D. Břežany, D. Beřkovice, Ka pitulní o.p., St. Boleslav, Vrané u Peruce, Zásmuky, p. s. ř. sv. Kříže, Manětín-Kralovice, Veltrusy u Kralup, u sv. Anny, Praha 11, ječná 27, Dětský útulek sv. Terezičky, Dol.čKrč 300, Utulek iii. sv. Františka, St. Dejvce Schwarzenberská op., Hlubok n. Vlt., Horažďovice, Pintrova op., LheniceuNetolic,Opatr. sv. jana, Nepomuk,Soukr.
op. Sušice, Opatr. u" čí sv. p.joseía, Budějovice, Besední tř. 29, v Kie Čerch.,Č. Bystřice nad Úhlavou, Opat'r. Škol. sest, Mnichov u Mar. Lázní,
Klatovy, Bechyně, Soukr. o hn, atr.,Volyň, Chudenice u Klatov,Volšov, Opatr.A n.t Sladkovsk Mi levsko, Opatr. sest. Nejsv. Sv. Oltář.,Č. Budějovice, tř. čsl. legií 27, Štěkeň, Hejtmánková op., Bystré u Poličky, Opatr. k. sest., iněves uDymokur, Heřmanův Městec, Prašingrova op.., Hradec Král., stově trgají, a to nejencharismata spojená s řád Opatr. Mil. Sester, obora u Ostroměře, Škol. sest.,
Li,
Pecka u N. Paky, Škol. sest, Poděbrady, Soukr. yml jako je dar divů, proroctví, extasí atd., to dosvěd op., Pohled u N. Brodu, Žleby u Čáslavě, Slatiňany
204
charita
u Chrudimě, Kostelec n. Orl., Soukr. opatr., Brou mov, Rožďalovice, Mat. šk. sv. Alžběty, Kyšperk. — Země Moravsko-slezská: opatrovna Frýdek, Němčice na Hané, Opava, Pavlovice u PřerOva, Přerov Mariánsk' ústav, Slavkov u Opavy, Žad iovice, Batelov, ačíce, jimramov, Lednice, Líšeň,
les
Luka u pro li hlad ti, ,Nová Říše, Wurmova Slavkov u č. Brna, Třeště Útulek Olomouc, 5, Dětsk útulna, Prostěiov, tř.legií 20, Obecní útulna, Svi távka. —Slovensko :Útulky Kříž.sester: Bratislava, Biskupice, ]óka, oPečenady, (2) Schildern, sest.
Víncenteka vieBaňaké Bvsmřici. — Sirotčince, eczhy Dět. asyl mil. Praž. šetzuláktkaf Praha ell., Černá sest, ul. 12, Kčr Horní p 11 Sirotčinec Školních Mniachovu Mar. Lázní, Vál. sirotčinec ]oaneum, Praha 11 Salmovas a sv. jan pod kalou u Berouna, Dívčí sirotč. spol. pani sv. Notburgy. Praha ill Šporkova 321--12, Ústav Mii. sest. .K. Bor., Praha-Karlín, Vít kova23, Úst. sv Josefa, Vinohrady, Francouzská56, Dětská útulna &jesle, ]eníšovice, p. Vraňany,Ma riánský ústav, Praha ll ]ečná33, Úst. sv. Josefa, Pyšely, Sirot. a vychov. ústav, Č. Budějovice, Bisk. stud. seminář Buděiovlce, Skuherského 7, Si rotčí útulna Ludmila, Bechyn ně, Dětský út. manž. Chotkových, Červené Dvorce u Suš. Sirotč. seraf. díla lásky. Kout uDomažlic. Úst. konngr. b. Nejsv. Svát., VolšovyuSušiceaČ. Budějovice,Zižkova l4, Sirotčí ozdravovna Borotín u Tábora, Dibl. sirot činec Č. Krumlov, Sirot. „"Neumaneum Prachatice, Sirot. Lázně Bělohrad, Širot. sv. Františka, Slati prf: Výc ňany u Chrudimě, Soukr. si.rot Žamberk Souk vensko: Ustav pro sirot. sesterLoučeň, Klimentových, Us tav dírecKocléřovu u Polné, Švitav,Sirot. Sirot. Nazaret, Domov cic . sv. pro sirotky a opuštěné dítky,Frýdek, Most. — VJosefa,i ZemiMoravsko-slezské: Sirotčinec Koietín, Olšany, Strážnice, Svitavy, Vizovice, Bo skovice, Út. sv. Václava, Boikovice, Sirotč. sv. Josefa, Dolany, Sir útulna, Háj, Sir. zátiší, Háj Smolkov, sir. Lukov manž. uLakom Dívčí sir. Nadačni Karolinum, Holneiš'ch, Křelov, Sirotč. R. Pisk oře. a B. Kauna, Mistek, Sir. útulek Lud rpila, M. Ostrava, Sir. P. Churého, Morkovice, Ústav sv Ludmily, Napaledla, Sir. sv. Hedviky, Nezamyslice, Dívčí sirotčinec, Olomouc Nové Sad , Utulek sv. ]osefa, Plulmlov, Mariánský ústav. Přerov, OkreSní dětský domov, Uh. Brod, Sirot. sv. Nor berta, Veska u Dolan. Ústav sv. Josefa, Zašová, Sl.rot SV. losefa, Biskupice, Opatrovna mládeže spolku Zdislava, Brno, Mariánský ústav Brno, No ová 24, Dívčí sir. Brno-]undrov, Dívčí sirotč. Nová Říše. Dětské jesle Frýdek, jesle &útulek pro batolata, Mistek. Háj—Smc oklov Jesle v Mariánské ochranovně, Diváky. —Slovensko: Klášterp. Zniov,
(Škol. sestry), ses sv Vincence: Bratislava, Trnava,
Levice,Zilina.— Domov
bince, chudobince:
ulky. coh ro vvČecthách:ÚstavMil.
sest. sv. Karla B. pro st. dámv, Smíchov, Husova tř. 13, Asyl pro stařeny, Prahall., Myslíkova 23, Asyl pro staařeny Marianeum, Vinohrady, Máchova 5, Domov opuštěných u sv. Ant., Vinohrady, Lon dýnská 19, 4U.t jednoty katol. tovarščů, Prahal., Ancnské n.], 4,Kolej Arnošta Pardu ll., IC, ]ečná Praháa ll., Voršilská Mariánský ústav,z Praha
Asyl pro starce,
.Budčjovice, Lanova tř. Klášter
Šk. ses., Vila Maria, Sušice, Domo ov opušt. u sv. Ant., Lysán/L., Chudobinec Rožďalovice, Mělník Podolí, Domov sv. Kláry, „litomyšL — Země M0 0 ravsko-slezská: Chudobinec Frýdek, Bedřichův chudobinec, Kroměříž, Mariaanum, Opava, Špitál, Pačlavice. chudobinec Paskov, Hraběcí š itál, típa, Chuobd Určice, Asyl Brno, Údolí 38.—
Slovensko: Uherská Skalice. — Ústav
pro tě
dn
uzzemě e
n_..
Přerov,
Cn i ce : Mil. sester
Charitas — Charkamis _uvenát Františkánů, Kroměříž, Františk. klášter, 'Dolévkový ústav, Kroměříž, Útulek žen a dívek, Vlor. Ostrava, Střelniční 21, Studentská mensa, Mor. Ostrava, Střelniční ul. 3, Polévkov ústav, Mor. Ostrava, Střelniční 3, Dívčí domov udmila, Napajedla, Seratínská škola, Olomouc, klášter ka ucínů, Ženská utulna, Sv Kopeček, Chlap. seminář, rno. Veveří 15, Mariánský ustav, Brno, Nová 22, Nový domov, Brno, Falkensteinerova 43-47, Suši lova kolej, Brno-Údolní, DIVČIdomov— Odborná škola, Předklášteří u Tišnova. — Na Slovensku: Domovensslužebn ch Kříže) vu Bratislavě. io ty: (seste. sv. y- llstav sv. Ann n,y Praha 11., ječná 27, Klište'r Šk. sester, M_nichov
u Mar Lázní, Plzeň, Otakarovy sady, Úšovice uMar. Lázní, Praha il ,Myslíkova23, Horažďovice, Bystřice n.vÚhl.,Marianeum, Vinohrady,Máchova5, Domov opušf. u sv. Antonína, Vinohrady, Lon dýnská 19, Dívčí domovy: Praha 11.,Vladislavova, Břevnov, Boleslavova 139, Vinohrady, Korunní 4, Ústav St. Maria, Veltrusy u Kralup, Vychov. ústav Mll. sest.,Karlin, Vitkova23, Svatovácl. pensionát, Bubeneč, Peliéova 83, Ústav u sv. josefaa., Č. Bu dějovice, Pensionát Mil. sest., Třeboň, Ust. Mil. sest., Hor. Sloupnice, Soukr. ústav Školnírh sest., Chrudim a Kocléřov u Svitav, Pensionát Školních sest, Hradec Králové, Pensionát sester Voršílek,
205
při mučení položeno24bylo na oholenou hlavu. Srvn. DeízeI,jí lkonogr.24 Charlto sv. panna mě. v Římě, spolu se sv. justinem, pam. Charlton sv. !. poustevník v Ikoniu ve 4. stol., vyznaa,vač na pouti do jerusalema jat od louupéž níků, avšak proměnil jejich doupě vlavru Faranskou (Pharan, srvn. W., 36), založil lavry Duka u jerus. & Suka u jerlcha;
pam. 28. září; ASs. Vll.,
Niilasl. 2. v,d. Kulda, Círk. rok(50 V., 515.7.obrazu1e se s hadem, jenž hlavu svou do kalicha potápí. Když totiž loupežníci, kteří jej do doupěte svého uvrhli, jednoho dne odešli loupit, připlazil se do doupěte had, koupal se ve vinných nádobách loupežníků a vstřikl do nich jed, když paak loupežníci otráveného vina se napill, všichni zemřeli, a sv. Ch. nabyl tnak svobody. Viz Detzel,
lkonogr. 247.23. — ledna. 2. jáhe—n3.amč. Asii; pam. mč vankyřevMale Římě; pam. č.; pam. vMR. 3. vzáři. —5. mč. u Řeků uctívaný; pam. 9.2 —6. kněz v Len tlni (Leontlum, Leontini) na Sicilii, syn sv. Donata; pam. 13. listopadu, nebo 6. června, nebo ]. zář'. harity svaz, volné sdruženi katol. dobročinných ústavů, nadací a spolků, jakož i jednotlivých přátel charity za tím účelem, aby skutky křesťanské lásky blíženské plánovitě se dály a společně byly po od Paraha li., KutnáH avSlo ensku: Prešov porovány, aniž by bylo zasahováno do stanovami (Ang. Panny). Dobšína (Dcery Bož. Spas.), Bra vytčenéčinnosti jednotlivých ústavů, nadacíaspolků. tislava, Trenčín, ( k. . Bratislava, Takovéto svazy charity jsou
Viz či. charmístta,buď zemské Trnava, KošiceStud. (Voršilky).i (Vincentky), Bojna jednotlivá (Škol. bratři), kole Nitra Bratislava, Svorad
—Ústavy pro ošetř. cuh dých nemoc.
lokální,é pro nebo ří šsk
Cha rak amis, tjedli-rozm nejdůležitějších het veleříše.— ebr. slulo měst Karkemíš, po do mech: vČechách: Prahal., (Šedésestry), titské
lil. ř. sv. Frant. v Praze 11.—
zem oravsko v LXX. přepsána 1chybněn Xaoueí., v recensi Lu ilezské: Holešov, Lukov, Mor. Ostrava, Napajedla, kianově Xagla/uťg, ve Vulg. Charcamis. V klíno \lezamyslice, Němčice,Olomouc, Paskov, Pavlovice, vých pramenech čteme Gargamíš nebo Kargamiš, pt. nápisech Karkamíša. Etymologie jmena :rostějov, Strážnice. Val. Meziříčí, Biskupice, Brno, Dačice, Diváky, jemnice, Luknu i v . — N jvee odnes nejistá. Maspero (De Carchemis oppidi situ et historia antiquissima, Pař , 8 , 18), :šlovensku: Dcery Boží.tSpasitele,u sestry sv. vČe Kříže, Bratislva.—Cha atívníspolky: de l'sAcadémie dessrr. inscriptíons et belles(Mémoires letires, 1891, v.32, díl 2., 228-232) chách: aArlmatejský spolek, Prahal., Celetná ul., Ménant Spol. pro dom. ošetř. chudých nemocných, Praha li a Pa nnícr (Vigouroux, sDictionnaire de la Bible, Melounová 3, Spol. pani svaté Ludmily, Praha 11., Paříž, 1912, ili., 587) odvozovali je od klr (město, v jámě 4,Spol. svatého Vincence, (má 74 konter) pevnost) a jména boha Kamoše. Dovolávali se hi Křemencova 4, pol Marie Anee,žky storické skutečnosti, že okolí Charkamisu bylo již (má 23 odboček) Praha lil., č. 347, Soukr. spolek v nejstarších dobách aramské; také v nápisech k podp. dom. chudých Prahall. Řlční 532 Dobroč. hettitských mívá druhá polovina jména při sobě
pol. sv. Cyr.aa.,Meth Karlín, Poděbradova 27,
(vydržuje lidovou kuchyni), Spol. sv. Vincence,
symbol božství. (Realenzyklopádie fiir protest. TheologieBaudíssín und Kirches, Lipsko, 1,901 X,
245) pokládá tuto starověkých etymologii zaávelice pochybnou, Kladno, spolek, Velvary, 20, Ústř. llll.sv. ř. Prášek (Dějiny národů východních, sv. Frant.,Křest. Prahasoc. 11.,jungmannovon. Spol. Praha, 1.,186) navrhuje Gar- Gamiš, město (kmene) Vincence,české, Turnov, Č. seraf. dílo lásky, na zfchralnu, Gami. V době hellenistické (Hoffmann, Au:lzii e aus mládeže České Budějovice, tř. 28.ř syrischenAkten persischer Mártyrer,1880, ltlln. slulo spolek Rafaela na ochranuakatol. vystěhovalců, v Prazesv. 11.,]ungma n. n. žD.rem Hanušem Europos neb Oropos; z toho moderní Džirbtis, ve for a drem Kauckým), a farní odbolryžcharity nařízené měplurálové Džerábís.—2. Poloha. Podle klínových pramenů leželo město Clr. na prav čsl. Episkopátem v každé farnosti. Dr. Kaucck.ý Charitas sv. mč. v Římě, sestra sv. Fidy (v. W., ního Eufratu. Bylo na cestě, která vedla v nejstarší 96); pam. 30. září, u Řeků [. srpna. (Viz Kulda, době z Egypta do Babylonie. Na protějším břehu rozkládalo se město Tíl-Barsíp, pozdější Kar Círk. rok . Salmanasar, dnešní Beredžlk. A přece nebyla jeho přesná poloha dlouho známa. Zprvu je ztotožňo haritativum ll.,C721 a lil., 9(caritatívum) subsidium, viz vali s římskou osadou Kirkesiem, (asyrský Slrchl
charitě (vysl.9šarité) :
charitas, pak veřejná
nemocnice; také v názvech náboženských kongre Faci mužských i ženských, se krest. lásce & milosrdenství: „Fr l.jež věnují „Soeurs de la Charíté“ (milosrdni bratři al[milosrdné sestry).
dnes již Abtherai), stoku Eufratu s Chaburem 'Iak Benyamin naz Tudel po něm Bochart (Phaleg 4, 21), Calmet (Commentaire littéraire sur lsaie 10.9; 1714, str. 125) a četní jiní. Dovolávali
se především tvarové podobyoobou jmena přípo
mínalí z rávu Ammoniovu (23, 5), že Kirkesiem Charltina sv. panna mě. v Amisiu v Pontau procházela důležitá obchodni cesta. jejich důvody za doby Diokleciána; MR.Cirk.řrok. 5 (Viz Nilíes,cís.Kalendar-im I., pamk v!Ida, jsou však príliš slabé. u-Serai nemáme po 1,46) Zobrazuje se držic řeřavéuhlí, poněvadž Hettitech nejmenší stopy; prameny asyrské rozlí
Charkíewicz — Charlíer
206
šují přesně Sírchi od Karkemíše, který ležel mno Roku 738 uchlácholíl jej ještě král Píširiš velkými hem severněji. qupera (De Carchemis oppidi sítu dary. Teprve Sargon (721—705) učinil roku 717 et historia antiquissíma, Paříž, 1872,14 násl.) a konec jeho samostatnosti. Porazil „zlý národ het Raw/tnson (The tlveegreat monarchies', Londýn, titský v Clz-u“ ajeho 50území připojil k Asyrii 1879,ll 6.,7) se rozhodli pro Hierapolis. Syrské vinností vydržovatí válečných vozů, 200kskpo prameny ji nazývají Mabug, podobně arabský pře— a 300 vojínů. V té době poklesl také obchodní klad Bible (2. Par. 35, sluuje Mendiž. význam města, když byla otevřena cesta z Aleppa Neprávem. Hierapolis ležela přílesíšdaleko od Eu do Thapsaku a odtud přes Eufrat. Po pádu Ninive fratu a neměla významu, jaký připisují současné zmocnillseCh-u Nechaoll. (609—593).Babylonský zprávy Charkemísu. Nó'ldeke(Góttínger Nachrichten, ' král Nabopalasar (625—605)viděl v tom nebezpečí 1876,č. 11, 13,15) je kladl do Caste llum stellarum, pro své vlastní zájmy a poslal proti němu svého zvaného dnes Kala'at Nldžm. jak dokázal Schrader syna Nabuchodonosora. Nechao byl 605 poražen (Keiiinschriften und Geschichtsforschímg, Giessen, a pronásledován až k Pelusíu. Od té doby mizí Mk , , Ieželo Ch. ještě severněji. Moderní slavné kdysi město v dějinác uznávají všeobecně, že Ch. je dnešní Džerábís. Charkíewlez (vysl. —íč) juvenalis řáduber První pronesl myšlenku Pococka(A des cription of thetuto East, 11., r.sr1738164)— ejeho hlas vyzněl na prázdno. Roku 1872 opakovali!tutéž domněnku Fínzi (Ricerche per lo studio dell'anti chitá assíra, Turin)— teperve Smithoví se podařilo dokázatí r. 1876 svoje tvrzení (srvn. De litzsch, Wo lag das Paradies, Lipsko 1881, 266). Vykopávkami bylo zjištěno, že Ch. mělo také veliký význam strategický. Rozkládalo se na pravém břehu Eufratu v obdélníku, jehoz strany odpovídaly cel kem čtyřem stranám ja světovým. zijeho půdorys se shodu uje soobr ý me na veřejích
nardinského, lektor theol.vyn. ve kazat Vilně l; la sp. Niešwieži, provinciál řádu na Litvě, „rzP wodnik do ojczyzny niebíeskiej, zawierajqcy w sobie reguíy trzecíego zakonu ojca šw. Franclszka braci pokutujacych“, ílno 77 72; „Djarjusz p_odróžy z Wiína dt Waiencji, pózniej do Wloch i napo wrót do W lna“, zajímavý popis jeho cesty kterou podnikl 1768, vyd. tiskem 1822—23; několik jeho kázání uve ejněno ve kaznodzieljlów", najprzedniejslzyclh w metropolji wilénskíej Vílno 1.
CharlampovíčKonstantín Vasiljevič, lc7írk.
spis. ruský (ukrajinský); n. 1870, docent university
chrámu balavátszkemho.Vlastnía měszto mělo v objemu
Kazaňské; . „Zapadnorusski'ža pravoslavnyja školy XVl í s.načala XVll v otno enije jích k ino slavnym, rellgloznoje obučenie v ních í zaslugí jich“, Ka aazň apadnorrusskocerkovnyja brat stva i jích prosvětitěínaja dějatěljnost v koncě XV! i načaič XVll v.“ etr 899; „K voprosu o suš východní částihladinou stál kráIOVSkĚylo palác; trosky čnosti rus. raskola staroobrjadstva“, Kazaň 1900; jsou35mnado říční vněmjeho nalezeno voprosu o prosvěščeniji na Rusi v do-mongolj: mnoho reliefů, které zdobily ktšysi vstěny palácové. Na levém břehu pozorujeme ra u nízkých pahorků skij period“, Lvov 1902; „Borjba škoijgřrchlvlijanij lljmín (tellů); jsou to zbytky dřívějších věží, které měly v do Petrovskoj Rusi“ , Kíjov 1902; „ zabezpečovati město od v chodu. jr ny hnanství v Ttu' missija“ , Kazaň 1.905 jest ve vy i altajskajag ch-ské známe poměrně dobře. Kdy bylo založeno, skij jen tři km; za to jeho předměstí táhla se daleko k jihu. K řece spadalo velice srázně. Na třech stranách bylo chráněno Eufratem, na čtvrté dvo jitou hradbou ,ještě dnes 8—10 m vysokou. V severo
nevíme; se tobylo jístěoveK3.dtlsíciletígř. Kristem. již kolemstalo r. 2000 desu na rontu dru— hým městem hettítské veleříše. jeho obchodní vý znam možno již tehdy nazvati světovým. 1 baby lonský král Ammízaduga (1811—1792) počítal dle miny karkemišské (manú ša Garga miš), kde vedla
Charles Antonín
n. v Conseransu,lměz,před
tavený semínáře v Pamíersu v době blskupa Coleta (ll., 757), učen ný a zbožzný, avšak rigori sticky smýšlející obhájce církve ve sporu o regalie;
jeho byly do od parlamentuz spa lenny: spisy Ch. prchl ima, kdež Toulousského 1698; sp.: „Trac tatus de libertatibus eccl. Glallic., Lutych, 1684, tehdy nejlepšistalo cesta Egypta do Babylonie Po nové vyd. 3 sv., Řím 1720; „Causa Regaliae pe du Kadesu se zCh. na dlouho středem pan
ství hettiiskéhoá Zlegypt.0faraonů dobyl ho teprve nitus explicata“, otmes [. 155501) této události dovídáme Charlemag ne Lutych (vyssl.. lš.685 šra Iman), Karel Veliký; se z nápisu Tot3mesla111.(1501—1447), který obnovil jména toho užívá se 1 jako jména křestního. r. 1476 hraniční sloup postavený tam jeho slavným šarl'món) sochař předkem. Roku! last věl v Ch-u veliké loďstvo, veCharíemont Vídni, n. (lvysl.: 1859 ve Znojmě;Theodor, žák Hellmerův a s kterým zamýšlel 7podniknoutípo Eufratu rozhodný Zumbuschůvf křest. měru, znám va pomníky útok na Babylon. V pozdějších dobsách ztratili (faráře ve Vídni,Strausse SalcpuukrvuObeirholíabrunnu) a náhrobky flaraonové tytoeskončnv. Teprve — Charles (franc. šárl, langl. čárls), Karel. 240) aR ams 111.(11200 —l179Ramse ) setkali se1 opět s vojskem ch-ským. Zatím však blížil se z východu Charleston (vysl. čárist'n), Carolopolítan. díoec., bisk. v círk. provincii Baltimorské, zřiz. r. 1820, nepřítel bližší a prloltonebezpečnější. Asyrský král Tiglat-Pílesarl.(111100)Pzpustošílokolí města. Asurnazírpal 111.(884—860) překročil roku 876nna zaujimkaátúzlemistátu jižní Karoliny; data s.tat 1905: 20žen. kn s91 sv,ět.135 kosttelů a kaplí, 75 člunech z ovčích koží rozvodněný Eufrat a položil 8500k štaci, Sakolngr. se táborem před Ch-em. Obratnou povolností uhájil
sr tehdejší král Sangar svou samostatn tnt.os tZavázal
se však, že bude platiti ročnč 20 talentů stříbra, 100 mědi, 250 železa adosti vzácných tkanin. Tím nezabránil, aby vítěz nevřadil část posádky do svého vojska. Za jeho nástupce Salmanasara il. (859—825) pokusil se Sangar svrhnouti nenáviděné panství. Byl však poražen a donucen poslati dcceru
SCharlevoíx Petr Frant. X., de, S..j, „Herodot(vysl.šarlvoa) jesuítských misií“, n. 1682 vSt. Quentin, vstoupil do řádu
1698, prof. filosofie,
1717—22 v Kanadě, lprozkoumal
území při řece
7pr20plulcelým Mississippi Golfu aSv.naVavříncea Haiti —42 spoiuredaktor čas. do _journal de Trevoux“,lsp.: důkladná historická díla o & ponsku a ota mnim křesťanství, o Kanadě, an
“do haremus iaStejně nešťastněSalmana skončila Domingu Paraguaýi v La Fleche.(V.W., novákrálovského858 válka b'ch nástupců Charliera (vysi šar iš) z.1. 1761 an viz Gerson
sarov ch těšilo se městio akémusi klidu. Obrat 494).—2.jllji(Carlerlus,
nasta
za různého Tiglat-Pilesara
ílles, AegldlusCarleríi)
111.(745—727). n. kol. r. 1390 v Cambrai, 1414 prof. v Navarrs ké
Charlotte -— Chartreuse
207
kolejí v Paříži, přednášel o sentencích Lombardo
byl zhotovováním nebo uschováváním listin (srvn.
úghtn 1431 kapitolní děkan v Cambrai, od r. 1431 stn 11 se jakožto po zástupce biskupa Arras7kého sněmu Basilejského, čtyři dní, od 13.do 7.t'm 1433,disputoval proti druhemu požadavku zástupců husitsklých„De peccatis mortalibus publice corri
listina řádu cisterciáckého, ktterouž sepsal třetí opat k). 4íteauxského Štěpán Harding, a kterouž
endis, sněmem vyslán 8. dubn na 1
435 do Vídně,
v knize
ech & Maďarska
oy,Prah
(jehoo zprávu
Liber de 1egatíonlbus“uveřejnll
vMon. čonc. gen. ec.
Birk
č1.chartofylax).—Ch.caritatls,
prosluláústavní
1191 gen. kapitola přijala &Calixt ll. schválil; název
jejíccahrakterlsujeevhodně její obsah, nebot jedná o jednotě a stejnoměrnosti v řádu, 0 vísítací, o gene rální kapitule, o volbě, resignaci a sesazení opatů. N unebyla rozčleněna, byla pak podle obsahu
xv. 1.7,[185j 358n.); rozděulena ve 12 odstavců, později v 5 kapitol nebo na libertatum, potom učil zase v Paříží; :. 1472 v Cambrai, sp.: ve 30 odstavců. — Ch.
kterouž vydal 15. čna 1215a.angl král jan Bez
„portafr aušgmentorum,Brusel 1478 a „Sportula ezm,ckbyv k tomu donucen šlechtou, klerem a lidem, fra mentorum“, t. 1 79.
Kaharlottae oli
opakují a zaručujís
vněm sta taré výsady stavů
(vysi šarlot), franc. jméno ženské, proti svévolí královské, „jest to základ anglických svobod a mo oderního konstitučního státu vubec. Charlot-taetown (vysl. dioec., bisk.v Kan ndě, čárlottaun), v círk. Cavrolinopolitan. Halkifaxs k,é Chartier (vysi.šarti é) 1. jan, mnich vSt. Denis, zřiz. 1829; data stat. 1905: 50.000vkatol., 44 kn. poslední kronikář Vll. řeh., 35 far, 14 misií, 45 kostelů, 3 žen. kongr. dějiny jeho vlády; klá jest tera,sšp. to je enk: vyzvání hlavnichKarla pramenů Charon Cyril (C. P. Karalevsky)sp. „Leq uín ale ne vždy spoleehlivy; z. po 1470. nv5. sto., ziéme centenaire de Saint jean Chrysostome et _dějin m,n v Bayeux kol. 139z, 1432 prof. ses conséquences pour l'actíon catholl ue dans kanonického práva v Poitiers, 1437 kanovník, 1447 l'Orientgre'co-slave“ (rec. v „Slav. Lit.“ V.l ,122). biskup Pařížský; byl 1456 členem vyšetřovací ko Charpentier (vysi. šarpa_ntjé) 1. Hubert, za— mise ojohaně d'Arc, 1459 vyslanec Karla Vll. ke
kladatel kalvaristu, v. t. 2. ub (jaqu es, Carpentaríus jacobus), filosof, n. 1521 v Clermont cn-Beuuvoisis, rektor university v Paříži, 2. 1574; proti Petru R_amusoví(v. t.,) jehož smrt v Barto lomějské noci prý zavinil, hájil Aristotelský systém ve spisech „Descriptio universae artis disserendi ex Aristotelis organo collecta“, Pař.1554, „Animad versiones in libros lll. díalect. “,t. 1561; „Descrip
tiones“ lotgicae ; „ escríptío na t.1569;l. l.“ „Platonís cum Aristoteleuniv. compa
560.— 3.Maxe Ant., franc. hud.skl.
n. 1634 v Paříži, žák Carissimíův, napsalzzdařile mše, oratoria motetta, žalmya(zv_1.„Zapření 704 v Petrížovo“), Pař — 4.kantáty, Petr r,
u gongůesuz4 knížat v Mantově, kde měl řeč k papeži chartofylax Gayové/leč, strážce listin, archivář), v církvi východní asi tolik co ordinariátní kancléř přednosta biskupské kanceláře. již první všeobecný (k
něm činí zmínku o tomto úřadě504),o („ecclessíae et altaris chartophylaces“, Hardouínl., 6. stol. byl Ch. notářem a archivářem biskupským a za ujímaal, ač namnoze býval pouze jáhnem, zvláště v Cařihradě vynikající postavení; byl čtvrtým dig nitářem v první „pentas“, n.vikářrem aopatrov níkem velikého pečetidla epatriarchova, požíval různá čestná práva, na př. přednost před biskupy; od 14. stol. nazýván byl takké „.Ch magnu
Chartran (vysi. šartrán) T,.,s'héobald franc.
právník, n.of. v Toulouse na|dežm c'lpoč.16. stol., kalvinista,konvertíta, od 1566 pro v Ženevě,k měl spory malíř, 71. 1849 v Besanconu, žák Cabanelův, pod s Bezou, od 1570 v Paříži, napsal pokBartolomějské jehož vlivem tvoří obrazy formálně příjemné; hlav. nocí proti protestantům často otiskovaný list Fr. Portovi (franc. a lat 1572), na nějž Portus odpo díla: Darboy1874 na , kavtafalku ležící“ 1872, „Panna„Arcib. Orleanská“ tění sv. Františka“
věděl hanou; a 1575„ íum et christianum de reti 1883, (repr. ve „Zlaté Praze“ 1904, 232-233); nendís armis consilium,“ Pař. 1575, stal se členem „Matulina“ (repr.X111. t. 1898,65, 2 rozšířena vyborná jeho podo státní rady (Avocat du R01), od r. 1603 profesor bízna pap. Lva v rytině, v Pont-á—Mausson, kdež 4 konvertoval; :. 1.612 kterouž zhotovil Ch. L. Colurtry; z. 1907 v Neuilly
Charput (Ch ar pert),1arménské sjednocenébis sur-Seine. Chartrand (vvsl. šartrán) josef,
kupstvívMalé Asii,zří.z 1850;datas.:tat 2500kat
8 štaci, 7 kostelů a kaplí, 10 škol. —- V Cit-u jest
prastarý klášter s cennými ruuopkpísy. Cha ojakobitský r|.(vysl šaron)Petr, franc.theologafilo sof, „. 1541 v Paříži zprvu advokát, potom kněz ahorský, kazatel královny Markéty, 1594 gen. vikář Ca posléze kanovník Condomský, 1.1603v Pa říži. jeho raité des trois vérítés“, Bordeaux 1594 a č., podává důkladný důkaz jsoucností Boží, pravdivosti křest. náboženství a katol. církve. filosofii („De las sagesse , 3 sv. Bordeaux 1601, Dijon 1801; dílo toto dáno na index 1605.) jest Ch. žákem Montaigneovým, naturalistou a skep tikem; tvrdil, že rozum lidský není schopen, aby poznal pravdu, jež v Bohu spočívá, proto nábo ženství potřebuje zjevení, jemuž věřiti musíme. Hlavní však není nábožensství, nýbrž mravnost, jež spočívá v poctivostí smýšlení, a nikoliv ve vnější zákonitosti jednání; největší normou mravnosti jest,
n. 1870 v St.
Louis (Mo, kněz, bísk. sekretář, farář při katedrále v Indianopolis, gen. vikář, ltí910t.bisk. Flavlaský a koadjutor, od 1918bisk.lndianopolský. Chartres (vysl. šartr), staré Autrícum, nyní hl. město severofrancouzského dep. Eure-et-Loír, od
poč. 4.Senské, stol, sídlo blskPařížské; Carnoten.v letech dioec.,1801—21 v círk. prov. od 1622? státně suspendováno. První biskupové byli Adventus,
Optatus, Valentin, Martin. jakožtoz. světci Sollemnis 2. kol. 511, Leobinus kol. vynikzají:
lvoz ..kol 1117. Proslulá jest gotická katedrála z 11.2—13. stol. s bohatou
plastickou
výzdobou
a vyníkajícímlíisklomalbami. Datasukursalíí, statistická151905: 280.469 kat ,25 far, 351 vík., 14 žen. kongj'l.
Chartreuse (vysl. šartrůz), La_Grande
nej
starší klášter kartuziánů; zal. jej_ 1084 sv. runo v hornaté pustině u Grenoblu, jest to imposantnl aby"člověk jednal ve shodě se svým smýšiee.ním komplex budov na způsobh radu; 1793 zrušen, charta (carta,smlouv quartn), papír,d list, zvl. listina, chave středověku ularium 1816 znovu kartuziány osidleln, kteří však 1903 vcí (cartulaire) značí sbírku listin v opisech (kopiář, zákony o řeholích byli v puzení; usadili diplomatář) a tiscích, někdy ímístnost, kde se zině, z části v Tarragon ve Španělsku, z části ve chovají; chartularíus značí toho, jenž pověřen Farnetě v ltalíi.
Chartreuve — Chasíuim
208
Chartreuve, někd. franc. opatství premonstr. Charvel(vysl.šarvel)Karel MariaS.j.,n.1742 v diecési Soissonské, zal. 1133, zaniklo ve franc. .ve Quuimper Corentin v Dolní Bretagní, vstoupil revo 1758 do řádu, po jehož vypovězení z Francie uchýlil Chartuitius viz Hartwich IV., 712. se do koleje Pražské, kdež mu svěřena byla správa Chartularí Dmitrij Fedoovrovič, znalec rus. knihovny Klementínské, kterouž ořádal a katalo rozkolu, n. 1833,sloužil v ministerstvě vnitra a byl gisoval; po zrušení řádu zůstal při knihovně jakožto bibliothekař, i když prohlášena byla za universitní hlavním sňatcích(2 spolupracovníkemb při zákoně o rozkol a veřejnou, ze svého skrovného služného oboha nických 191874) a přizákoně coval knihovnu, zvláště rozmnožil sbírku biblí na o udělenítraozkolníkům některých občanských práv 278 různých vydání; sp. „Eclogue sur le voyage (z 3. 81883). chartuítaríum viz char l'Empereurt. 1775, en héme“, le Caréme“, .1779 vPr.Pra1772; „Ode sur rtmu , apoštolský vikariát, zřízený 1913,obsa de hugehdřívější a_pošt. vikariát Sudan nebo Štřední
Charwoche víz Karwoche.
Afriky, vyjímajíc území apošt. vikariátu Bahr-el synagog dozorce, předříkávač n. předzpěvovač Gbasal, již. od 100 sev. šiř.; mísíonářskou práci v chápán, hasarové viz Chazarové. vykonávají tu Synové nejsv. Srdce ježíšova (z Mil Chasřía, 31503, místo ležící poblíž řeky Ahavy landu u Brixenu); apošt. vikářem jest Fr. X. Geyer (viz
., 502
Chams sv., poustevník v Malsesině u Verony; pam. 26, čce.
Damasus jan,nař.frant., espisovatel, n. Charvát kolem r. 1.1712v Žardicich M, l.června 1736 vysvěcen na kněze, stal se lektorem1 filosofie, později lektorem bohosloví. Přebýval hlavně v Uh. Hradišti. Byl kvardiánem v několika klášterích & dvakrát definitorem (i756a 1768) provincie sv. Salvátora v Uhrách. R. 1785 přešel klášter uh. hra dištský do správy české provincie a Ch. stal se členem české provincie. 2. jako jubilár v Uh. Hra
l., v době židovská, návratu Esdrášova byla etná spořádažnáobec nzížk Ezdrá šovu tažení připojilo se]258 osob, zznichž 220 bylo Natihnejských, do,vé Esd cha m(= zbožní) 1. zákonu věrnháa, sprotihellenistická smtrana židovská; vizAssi—
dejštíl. — Později.cssluíí židovští msytí,0703. — ta Ch. utvořivší se učitelé naz kladě kabbaíy; založil ji lsrael (z. 1759) řeč.Baal Šém nebo Šem tól (Pán božského jména, t. j. p_ů sobící zázraky jménem Božim),aanebo složenílm
(aféře odtud Beštovcí), Mídzi bóžiBéšt v Po vytrženimi, vid 'enž nímižil a dišti 19. bře ezna 1789 a pochován byl v Mařaticích. jvednoslovo ako kvardián dal r. 1754 řepsatí Pamětníci uh. radišíského kláštera podle amětnice v Uh. Skalici uzdravováním nemocných byl vh pověsti světce & divotvorce (n.l617.59) ]ehočetní lstoupenci pod titulem „Memorabília omnigena etc.“ Napsal by_líod za něho zorganísování nadtosáhll veííkéBeera, důle výborný spis: „Lámání chleba k požívání Bratrův žitosti jeho vnnuka pce Dob. Menssjch čili vý lad na regulu sv. Otce Frantíška“, z. 1772. Přes to, že rabíni seksttuptu potíraíi, šířil tiskem j_os.2.ejosf karnycía v Uh. Skalici r. vysv. 1776. se přece,Rusku, a dosud přívrženci v Haliči, sev. ještě Madanmá uhojně 3 v sousedním, [Mf/r. h. 1860 v Budapešti, 1890 far. v Popovicích, 1901 ve Velkých krajích. jsou rozčlenění v oabceua skupiny, z nich Čakovicích, čestn. kons. rada, arcib. notář, čestný každá má svého náčelníka. V čele všech ch-ů stol občan obce Malé Po ovičky, Kun nic a Dolních zaddík (= spravedlivý), jenž zpravidla pochází z potomstva Beerova a ovžíá pověrečné úcty. Lomnic: akovice“, na odpoč.Pr.v 190 ělniku; sp. „Farni osada Obcuje prý přímo s bohem a rozhoduje tudlž ne ( D. 1903,78); přilspěl do ČKD '1396, 1,898 1999. —3. jo a, mylně; jest nejvyšším soudcem a každý číe en jest_ 1884vlvančPícich na Mor., hudeb. skladatel, od slepě jej poslouchati. mají svojezvláštní vlastní 1929 kapelník Národního divadla v Praze, složil povinemm k m. eumývánía Ch.koupání), způsob modlitby ve veselé, vzrušené náladě. —Gul také The vstoupil doorik kowítsch, Der Hasidismus 19 V 'několik O skladeb Praern rn., církevních.—4. .l749 v Hořicích, loch, Priester do kll. dStrahovského, vysv. í777, mistr svobodného der Liebe. Die Welt der Chassidim, Zurich ] umění, bakalář bohosloví, kazatel a katecheta ]. Klalzkin u. ]. Ellbogen, Encyclopaedia judaíca Hčl. v Milevsku, potom ředitel normální škol t., od V. 359 nn. 1782 far. v Mikulovicích u Znojma kdežz. 0. květ. Chasluim (Gn. 10, 14) neboli Casluim (1 Far. 1805; sp. „Řeč o starostí a péči rodičů, kterou o své dítky vzdy míti maají, a o vděčnostl, s kterou 1,12), LXX.. ' Kao/šumem, Xaolwwsúp Dsn'zola, jsou rodiče skrz chvalitebného normálního cvičení jmeno národa, terý pocházel od hebr. Miísira m a uvedení v městě Milevsku k slavné kanoníí na z jehož země vyšli Fílíštínlští,,t kteří jak známo pocházelivlastně z Kafto i. z — ostrova Krety oře Sion 1neb zavázáni“ 17.82 Strahov nazvané, k dobrodincům (Am. 9,7 ;jer. 7, 4). Podle toho dlužno území : Charvat Matěj, n. ve druhé polovici 15. věku Kasluchů hÍedati nedaleko Egy ta (Misraim) v Třeboni, :. 1536 v Praze, kněz utrakvistický, a mezi Kretou a Palestinou, te y na pobřeží administrátor konsistoře, rektor Karlovy university, (Středozemního moře),jež spojuje Palestinu s Egyp Die V6lkertafel der Genesis, odpůrce Českých Bratří, proti nímž vydalď ermo tem. Viz bers, Egypten und die es Xll. in apologiam Waldensium facti'r (1516), Biicher Moses, Lipsko 1868, str. 120—1,27 myslí ÉlzsblufilLukášův spis „Odpor proti Xíl. kázáním“ na krajinu u hory Casíus (Mons)a připomíná Charvatce, fara v diec. Pražské, ve vik. Budyň egyptské jméno Kasló — Hummelauer, Com ském, poo|.it okr.Roudníckém, kostel asi zr. 1006, mentarius in Genesim, Parisiis 1908,str. 322nn. — 1352 plebanie, později fil. k Budyni n.Ohří, 1699 Heinlsch, Genesis Bonn 1930, str. 191. Netřeba znovu zřízena; data stat. (1928): 2194 katol., 20ev., hledati v hebr. Gn. 10, 14 poruchu znění aji všeli 151 čs., ,943 bez vyzn ak opravovati. Viz heslo „Filištané“ v tomto C z,fara v diec. Olomoucké, v dek. Dub slovníku sv. lV, str. 119.Totožnost KaftorusKretou ském, v polit. okr. Olomouckém, připomíná se pookládáme jistou (v a roto Kaftoru r 1365, patron: Matice náb; data stat. (191g)ž ani v dolnímzaEgyptě ltě)anehledáme v jihozápadní 2454 katol., 2 ak. Malé Asii. Viz Jirku, Aítorlentallscher Kommentar NI l-"W _! _.
Chastel — Chaumont
209
Chůte1(vysl.šaíel) 1. Ferdinand Toussaint rn A. T., Lng. 1923, str. 42. — Nemožno 'est ztotožňovatl Kasluchy s Kolchy, jak činil k ysi Frant., zakladatel „francouzské katolické církve“, 1795 v Gannatu (dep. Allien),1iž 1823 jak voj. B_ochart W. zasluhuje 3 v pera, 285- (Phaleg. ). Zmínky mínění edel .M. Můl duchovní ve Versaillu, zabýval se reformistickými lera v Orientalistísche Literaturzeitung V. 474, ideeml, když pak červencovou revolucí 1830 pozbyl jež_ vychází z tvaru řeckého Xaopwwsqr, opra místa, založil 1831 „odřímětěnou“ „Eglise cath. e z v v a tak dochází tvaru
a_mm,
írancaise", jejimž středem byla Paříž, „Tempel
jmé3nza_v Rue du faubourg St. Martin. Věrouka nové cirkve
nárold7aNasamonů, němž 11.32 1V.2—182 a jenžo měl svérnluví sídlo uerodot Amm moon
byla protitriniltárská, principem pouhý mravní zkonem zákon poznávacím přlrozený; ustava oasy 7(Ammonium) v severni části Lybijské pouště. rozum, Jest možno, že část Filištanů, přišedši z Krety na a kult byly zevně římské, uvnitř racionalistické; v čele stál Cli. jakožto primas. V letech 1837-8 tuto oasuažtlačila seest na___východa protlačila se Hpodél pobřeží do Pal [. dostoupila sekta svého vrcholu; mnozí nemohli pak již snésti vžd rostoucí Ch-ův racionalismus a ko Chastel jan vizn.Chatel. — eaěŠtěpán munismus; 1442 byl „Tempel“ zavřen, Cli. prchl reform. círk.1. historik, 1801v Žei11832— 1839—81prof. círk. dějin v Ženevě„z.1886t.; se7 1848 do Paříže a zemřel tu „Histoire du christianísme depuis son do Belgie,_)v_rá__til1 ve veliké 7Sp.:18;ŠProíession de la foi cath. dfranc85.,Pař. „Code de lhuma origine jusqu'ůClaudius, nos jours“, n. 16391v . Chastelain Paříži, kanov de' _é__gl. nikt., :. t. 1712; za příčinou svých vydání litur franc.“ ats n. 1575 nité“, t. 18318,„Cat—čchismel cál'usaiře dean,l'.égl cath. spácha127. lpros. 15942. na krále franc. jlndřicha lV. gických knih konal cesty po Francil,1ta1iiaNě atentát, jenž se nezdařil, za to byl .pros. od mecku; jest hlavnim autorem Pařížského breviře r.1680, jej ejž obhajoval spisem „seRespon aux praven. Motivy jeho činu nejsou znám; naabyl remarques“, Pař. 1681; mimo to vyd. „Martyrologe svalována neprávem na jesuity, u nic ž studoval; Romain“, t. 1705; „Martyr. uníversel“ .1 nicméně byli jesuité z Francie vypovězení a P. Chastonay, Pavel de, dr. theol. afilt., duchovní Guiguard, rektor koleje Clermontské, jenž prý učil,
usmrcení tyrana je dovoleno, 7. ledna 1595 správce v Curychu. n. 1870v Sidersu (kanton Wal žřiav lis); sp. „Moral ohne Religion“1;897 rche u. o prav Kultur“ 19 ; rner nste Bibelforscher“K l1922. Chatham (vysl.za1čátám), v Kanadě, círk. Chateaubriand (vysl.šátóbrian)Francois René, prof. Hatífaxské, 1.11860; básk.astat. 1905: v58.000
vicomte de, franc. apologeta, II. 1768 v St. Malo v Bretaňsku, po snivem dětství a krátké dráze vojenské, blouznivý a nepokojný, naplněný přehnaným sebevědomím, nadán překypující fantasií a poetickým žárem citovostl, zaujat byl v prvních revolučních letech v Paříži naturalismem Rousse auovým a skepticismem Voitairovým a názory encyklopedistů. Po letech nestálého bloudění v Ame rice 1791—2 a po bezv sie dném boji ve vojsku emigrantů, ve vyhnanstvi v Anglii 1792—1800nouzi zkrušen a smrti marky a sestry dojat, nalezl kolem 1800 zase víru, jejímž obhájcem se pak stal. Vrátlv se do spolu_i Paříže,nakloněn vstoupil svobodě, smýšlejedos monarchistický avšak bNapo
(trappisté),5 katol., 72 k5n. e(z
nch_l_ig __16 Eutdaistů),
l řeh. muž.
Cha tillon-sur-Seine(vyzsl._ ša_t_ijonsyrsé_n),opatst_vi řeh.kan.sv.Au uslina,11k38 Mr
s proslulou škooo,u jejírnzžalžákem bylc siv.PBernarrd,
va srevo do_sud_uctívaným obrazem Mariánským; zruš.
Chatroosse (vysl. šatrús) Emile, sochař franc., 1830v Pař., žák Abela de Pujol a Rudea; hl. díla náb.: „Resignace“ v kapli kostela sv. Eustacha v Př 1855; „Křestanské umění" 1859v ouvru; Magdaléna na poušti“ 1864, ai; „Sv. josef“ , pol chromovaná sochamus. kvstDoua ele Sr. Ambroise; A„nd 1“ na fasádě kostela„ sv. oEustacha
leonových, jež však s hněvem 1804 sopžěetopustil a podnikl cestu do Orientu a do Španělska 1806—7.
1873, z. 1896 v Paříži.
Roku 1802 vydal první svoje apologetické dilo: „Le génie du christianisme“. Snaží se vnnmě kázatí božský původ křesťanskéhonáboženství jeho cenou intelektuální, morální, estetickou, civilisačni a sociální, kterouž všecka ostatní náboženství pře vyšuje; spolu pak hledí iikázati naturalistický a skepticky smýšlející Francii křesťanství jakožto náboženství poeticky krásné & milování hodné. Strhující retorika a skvělý sloh, jenž ovšem za krývati musí mnohé filosoficky, theologicky a hi storicky slabé partie, korunovaly dilo jeho skvě lým úspěchem. Ch. jest romantikem. citovým apolo getou, jeho meihodn jest psychologická, jeho obrana tudíž poněkud subjektivistická, avšak pro
Chaudon 1. Esprit ora torián, ri. 17 8ysl. ve šodon) Valensole, z. 1800,Josef, sp. několik spisů zoboru dějin literatury. —2. uis Mayeul
onu dobu jedině vhodnou ammá i pro pozdější doby cenu byla trvalou. Druhé své obranné dílo vycla al r. 1809, jest to román „Les martyrs ou le triomphe de la religion chrétienne“ (do češtiny přeložil Ondrák 1851), ukazuje v něm vnitřní, pohanství přemáhaiíci silu křesťanství. — Ve druhé periodě
O.
,bratr předešl., n. 1787 ve Valensole (dep.
Basses-Alpes), v kl.z. C1uni;_po klá štera (1787) v mnich Mézinu; 1817 spzrušení „Nouvea au Dictionnaíižrehistorique“. sv.,Avignon 1766, nové vyd. Pař . 30 4sv., dilo to zpracováno
podle (v. t.); „Dictlíonnaire historique des auteursMoreri eccl.“,v45 ., Lyon 7; „Dict. antiphilos., 2 sv., Pař 1767-9, proti encyklopedistům, hl. Vol taireovi; „Eléments de l'hisi. eccl.",Caen 1782 a [.
Chauliac (vysl.šoliak Guido, de, franc chirurg, n. kol. 1300 v Chaul acu (dep. ozěre), lékař v Lyonu, tělesný lékař papežů Klementa V1,1nno—
cence eVl. a rbana.V vAvignoně; slavný chirurg středověký, z. kol. 1380.
Chaulien (vysl. šóliié) Guillaume
Amfrre,y
abbé, de, a. 1636, franc. básník, světácký kněz, žijící v libertinských kruzích (na dvoře krále 50 ieského, vévody Vendómského a j.), vyjádřil ve svého života 1814—48 byl Ch. činný jen jako diplomat v různ ch úřadech. 1848 již v Paříži. drobných básních („Poésies“) v lehké formě Chateau- Porc en (vysl.: šató porsien), Calvi Žky'chá ání a společnost pesirnisinusjeho marnosti, pociťovala epikurejská doby;z zjež .-1 20. montium někdejší franc. opatství premonstrátské Chaumont; ospisů přeložil jan Blokša v diecésí Remešské,zn . proořeh. kanovníky &eremity, 1146odevzdáno řeh. kanovníkům Prémon „Kněz a nejsvětější Eucharistie“, Pr. 1910 (rec. v ČKD. 1911, 95). stráiským; zaniklo v revoluci. 14" Ceský slovnik bohorědný V.
210
Chautard - Chelčický
Chautardj. B., opat Trappistů v Sept-Fons, sp. (viz ČKD. 1927, 725, 824). — a fara „L'ilme de tout apostolat“ (do němč. přel. Dr. We singer: „lnnerlichkeit, 1921, viz rec. v KD. '$“ , do češf. Sestry Neposkvr. Početí P. Marie v Přerově 1927, viz rec. ČKD. 1927, 312.
s kostelem sv. B a r to l o m ě'] e, inkorporovaná řádu křižovníků s červ. hvězdou11, od komenda téhož řádu, od 1790 fara; data stat.: 2268 katol., 37 cv., 3 isr.,
5bez vyzn., ov.by
.
Chedel Qnuentiin, ChauVet (vysL: šově) Charles n. 1837 Alexisá,kfranc. virtuos a skladatel pro varhany, , kkon franc, n. Pierre v Chalons-sur Marnemědlrytecz 17,05 att.kreslíř 17 servatoře Pařížské, varhaník v různých chrámech činný v Paříži; mimo jiné zhotovil řadu scén ze Pařížských, napsal řadu výborných skladeb pro Starého a Nového zákona (42 listů). Cheetham (vysL číth ehm) Samue el, angl. CÍI' varhany; z. 7.1 kevni dějepisec a archeolo, 71.1827 v Hambletonu, Chaúvln šovén) nAugust, malíř, helg. starší školy (lvysl.: Důsseldorfské, 1 10 v Lutychu, žák 1863—82prof. pastor. theo ogie v Lond' ně, archi-. Schadowův, ředitel akademie v Lutychu; hl. práce: diákon a kanovník v Southwarku, pak v ochestru; „Modlitba Mojžíšova, „Odlnepoč na útěku do vynikalmdůkladnou znalostí pramenů a zdrav' m úsudke s. „A Hist. of the Christian Church Egypta „Hagar „Klanění, sv. Tří na ápoušti“; „Obrácení Pavlovo“ , darin the First 6 Centuries“ 1894; „The Miste Chavannes (vysl.álšavan) Alex. César, ro ries agan & Christia “;1897 „Mediaéval Church testantský theolog. n. 1731 v Montreuxu, prof. Hist.“ 1899; spolu se" Sirem W. Smithem vydal v Lausanne :. 1800. Svým spisem „Anthropologie abrégéc“ (Lausanne 1788) stal se zakladatelem 187ed. „Dicticiri. of Christian Antiqutties“ , 2 sv., moderní antropologie. Cheever (vysl. čivr) George Barrell, n. 1807, doktor bohosloví, kongregacionalisticky' pastor; (vysi jeho šavó)byl Frant., 11.Chaveau 1613; učitelem L. delamědírytec Hire; hl.franc., sp. mnoho literárních a náboženských úvah, spisy „Odpočinek na útěku do Egypta“ podle Nic. Poussira, proti otrokářství a ]. Cheffontalnes (a Capite fontium), Krištof, „Kris us v Emauzích" podle thlana, „Sv. Cecilie“ in. reg. ODS., v Anglii, vstoupil mlád do řádu, podle Domenichina; :. Chazal (vys. šazal) Karel Kamil, malíř franc., kázal 1586 s velikým prospěchem v Belgii, stal se 11. 1825 v Paříži, žák Drollingův a Picotův; hl. dila provinciálem britske prov., kol. 1571generálem řádu, náb.: „Kristus uSimona fariseje“, „Poslední večeře od Řehoře XIII. jmenován tit. arcib. Caesarejským a koadjutorem kardinála arcibiskupa Senského. Páně“ „Učedníci ze v Emauzích“, „P.2Maria 1868, ,„Královna Sáb y“ 1875vvB ypÍŽě Ve svém „Tractatus de virtute verborum, quibus fit consecratio“, Pař. 1585, hájiučeníokonsekraci Chazarové (Chasarové,národ 8ltozarové) výchaodo turecký, polokočovnický mezi Černým a eplklesi 111., , pročež ala do (v. Ríma dopravil, kdež jej Ch.nuncius 1595;Bonomi mimo Kaspickým („Chazasr kém"), morem pri Volze(„Cha ja to sp.: „Assertio catholica de tibero arbitrio“ ; zarsklá řeka") a částečně na Krím Od585 skytují se o nich zprávy hístorické; většinou žili „Catholica detensío de perpetua virginitate Mariae". efneux Matyáš O Erem s. A s.:p „e-p s Byzantinci v poměru přátelském Ř. 627 bojovali sHerakliem proti Chosrovi ll. Manželkajustlnlana ll. culum chronographícum Ecclesiae catholicae ab origine mundi ad Christum usque", Leodii 1662; Theodora lrena a manželka Kopronyma císařovna byly chaaazaKonstantina rské princezny. Me2185 a Cheikho „Christo ad z. 1670. Ludnos vík,usque“, S. t. [_1666,1670; esor na universitě amisijní 863 podnikl Slovanů sv. Cyril (v. 111.,262) v Bejrutu v _Syrii, vydal řadu odůležitých pramenů cestu kapoštol náčelníku (chágánovi) Ch-ů tehdáž v Kavkazu (Balandšaru) sídlil; 200 osob syrských; mim to sp.: „Le Christianisme et la dalo se pokřtíti. Před tím m, nebo podle pramen ů littérature chrétienne en Arabie avant 'islam“ , Bejrut 1923 (rec vČKD 558). Bravděpodobně pozděil přijalChrisdaiovi chágán židovství. chelromancJeviz chiromancic. opis chagana Josefa rabímu (Buxtorf cheirotonle viz vzkládá irukoou v předmluvě k ]ehudovi Hallewls al. Chazari 1650) Chelard(vysl.šelár)André Hipp ytejean, lest nepravý. Velice byl mezi Ch-y rozšířen islam; 965 zničili Rusové pod Svjetoslavem říši jejich. hud. skladatel franc, n. 1789v Paříži, 1836kapel Chcebuz(Chocebýz, něm.Zebus),faravd1ec ník ve Výmaru, kdež z. 1861;v tmě studoval Litoměřické, ve vik. Úšteeckém, v polit. okr. Dub církevní hiudbu; mimo skladby světské složil slav nostnim ském, stat. ě(l918): katol.,se17v ak., 19ž., 1 bez data o.nbyv ves 2516 připomíná zakládací Chelčlce, fara v diec. Budějovické, ve vik. Vod listině vkláštera Břevnovského 993; fara uvádt se ňanském m, poolit. okr. Piseckém, 1360 plebanie; tu ve 14. stol.; kostel v nynější podobě pochází matrik počínají r. 1664. Kostel zasvěcen sv. Mar z r. 1782. Fara v dobách bouři nábožens c'h za tinu. atron jan Nep. Schwarzenberg. Data stat. níkla, byla připojena k faře ve Štětí; r. 16 znovu zři
(1918)l:1511313 atol, lOž cký kPetr, spisovatel husitský. Z jeho Cheauveau a s. Claudio Fil. O. Carm., s . života1vi se jen málo jlstého. Není známo zcela „Fragmenta chronologlca de carmelitana provlncia bezpečně, kdy a kde se narodil; 2 časového roz pěti literární činnosti Ch. a podle některých známek er) město v diec. Pražské. ]. arct lze souditi, že se narodil někdy kolem r.1390, však před tímto termínem, než poněm. Po děkanstvrM s kostelem (zprvu r. 9005v.rnenda Janu, spíše od 1150)sv Mikuláši zasvěceným,1258k cházel pravděpodobně ze vsi Chelčic u Vodňan, Německého řádu, po reformaci v letech 1628—1692 : kraje jihočeského filosofa Tomáše ze Štítného. vykonávali tu duchovní správu kněží z Tovaryšstva Uzavírá se tak asi právem z faktu, že v Chelčicích ježišova, 1692 fara světská, 1833 děkanství, 1894 pobýval a Chelčic rn slul. Rovněž není úplně arciděkanství. Kostel byl 1894zrestaurován. Patron: jisto, jakého byl p vodu. Nemá pravdu pozdní obec Che;bská data stat. (19 . katol., zmatená zpráva, tvrdící, že Ch. byl„ ševcovského řemesla“ (Vodňanský a j.); neosvědčila se také 1656 cv., 10 ačs.,z 502 ,80ěinŽhostel 377sv. bezVáclava vyzn., kombinace Šafaříkova, že byl knězzem. Ch. sám obyv. něm. částiísr.,česk s konvetem dominikánským založený na sklonku připomíná, že jessedlákem. Tvrzení jeho béře se 13. stol.. v letech 1674 a násl. byl znovu vystavěn často doslova, ale na sedláka poddaného mysliti
narbonensi, z.
Chelčický
nelze. již Sedláček hledal jej mezi vladyky z Chelčic a Chaloupecký přesvědčivě ukázal, že rozhled, speciální znalosti a tradice, jež projevují se vé spisech Ch., přidružuji autora k vrstvě zemanské. Byl tedy Čh.brzo z téže sociální Petra vrstvyvjako Štítný aasnad dosti po příkladu aldenske'ho (jak soudí sChaloupecký rozhodl se žili v útrapách prostého člověka. Slu ídodati, že jistota a prů bojnost, jež překvapuje ve stycích Ch. s vynika jícími představiteli revoluce husitské (M. jakoub— aMikulášem : Pelhřimova),a zračí se i jinak vejmehospisech, svědčí spíše svobodné povaze ze manské než sedláku, stiženému věčným a věrným člověčenstvím. Na universitě nestudoval; jak sám doznal, naučil se latinsky jen nepatrně. Proto také nemohl čísti latinské spisy Viklefovy a, poku mu nebyly přístupny v českém překladě, dával si znich pořizovati české výtahy. Husa poznal pravděpodobně za jeho vyhnanství na Koz ma oPraahy přišel snad teprve se zástupy poutníků „horských“ r. 1419. Rozmlouval zde s mnohými„ věrn mí echy“ o ná boženských věcech zvláště s M. akoubkem, jehož, vedle Husa, vážil si z husitských kněží nejvíce. Sám připomíná i nějakého „velikého doktora", jenž ho poučoval o katolickém názoru eucharisti ckém. Pilně navštěvoval kázání v kapli Betlémské.
211
v jeho bytě u Betlema, ale rozmluva skončila se bouřlivě a rozchodem. Ch. zajisté pokusil se ještě jednou rozvinouti své názory 0 zavržítelnosti války, násilí, mocí „mečové"-1každé .mocí“, ježn ikd pr_ý_ neníjako .,z víry“, a s onoho ůtločnosti sobě vlastní obvinil stry, puvodce krveprolití, jemuž měli
zalbránlti. Tehdy Jakoubek, onen„ muž veliké ticho sti a postavy posvátné“ (jak ho charakterisoval Ch.), rozhněván kacéřovai Ch., označuje tak proveniencí
jeho názorůCh.dosti Rozcšed se s mís__try, obhajoval tutéžzřejmě. myšlenku v okruhu ží táborských v Písku, ale marně. Kněží táborštín na proti tomu dovozovali z Písma sv., spolu s Viklefem a husity, oprávněnost m_oclsvětské, moci mečové í připuzovací a tvrdili, že „moc cta má brániti zá
kona božího mečem.pravío ,chtí_ce jako skrze víru sobě ujistiti“, omtím Ch.moc S myšlenkou, že jakékoliv zabíjení, veškeré násilí, tedy i válka _j(e__ hřích, u Ch. často. Tak' již 1241) shledáváme jeho traktát se „O boji velmi duchovním“ (vydal K. Krofta), namířený zřejmě proti táborské praxi vyhlazování „nevěrných“, jest protestem proti boji „tělesnému“ "vůbec. bsahem & osou spisu jest
apriorně pojatá a znovu široce rozváděná zásada o zavržitelností a hříšnosti všeho násilí, vraždy, války a moci mečové. Tyto své úvahy navazuje Ch. na známý list sv. Pavla k Efeským o přípravě Zanedlouho po b tvě u aVyšehradu, p_rů k boji proti chytrosti ďáblové & dovozu' během nábožensuých politickýchznechucen věcí česk'c že opustil Prahu, odebral se na nějaký čas do P skhtl „apoštol neučí tělestným bojóm, ješto' je sami krvaví lidé umějie pro svár vésti a duše lidské v n:'ch as několika uzavřel se pos éze thelčících, s_týkajese pouze jedinci slejvného smýšlení Někd k9_l_em hynů na zatracenie“ a stýská si,že „když lidé od jedva pro zatměníc svého rozumu nevěřie tomu, r. 1421, vytvořil se v Chelčicích, kolem vlivem jeho idei, malý okruh sloupenců, počátek že jest hřiech zabití člověka v tomto pak velebném poozdější oebc „bratří Chelčických“. Brzy (před náboženství ovšem jediné spaseníe hledajíce, kterak r. 1425) vzniká cilější výměna názorů mezi Ch, mohů to míeti za zlé a poznati ďábla pod tiem, Mikulášem Biskupcem & jinými kněžími tábor což jest veiebného, když ohyzdné vraždě jedvva skými. 'laké s janem Rokycanou stýkalese Ch. povolé, že jest zlé?“ Tato oblíbená myšlenka nějakou dobu osobně a zbližili se zvláště v letech vrací se znova v jinýchjeho spisech, tak zvláště v „Postille“ a v „Sítí vír “. uje ovšem padesátých, posluchačům kdy (z doporoučel nichž usstaví_l_an seRokycana později svým jed i trestu smrti ___vůb_e_c; praví o tom výrazně: „Ale nota bratrská) čtení spisů" Chelčického. Ale jinak že již—nastali valcháři, ješto vyvaálcho valijs_u jinú barvu najiní přikázáních božích,jsúaby řá em jejich náboženské náhledy se vmnohěm různily..Ch :. kol orne —Náboženské názogy _Chelči ickgjjg. z lásky zabíjeli a založiece při zákon:-t božieho Ch., jakmile4se vynor pre zr a em historikovým, jiných vyd.E.Smetánka); vbojích mnoho zmordo zaujímá místo zvláštní & zastává některé názory a __o_becné ." dobré, (Pos__,__áby 1.160, roz tak ojedinělé a nečasové, že hon utně osamocují hodněji formuluje svůj názor na jiném místě: a staví v opo_siciproti době. a přes to že násle Protož podlé toho zákona (t.j. božieho) nemóž duje s husity i Tábory v podstatě stejny cíl, v pro žádný žádného zabití, kdož by jej plnil a dokud. Tehdy zabití musí kromě toho zákona nalezeno chází sovběma a zvláště střed_cíclei a náhledech,mnohém jak dojíti tohoto ve cíle,věcech roz býti“ (ibid. ]. 182). Ale takévSíti víry na četných srdci ssvému nejbližších. Na počátku pobytu Ch. v Praaze, v červáncich revoluce husitské, hýbala místech obhajuje“ tuto svou thesi (srv. Síť viry, 31, etkána). Zvláště příznačnou je mocně myslemi lidu otázka, zda jest křesťanům sarkastická polemmeikaCh. pro „řečem vel kel-o dovo__lenovésti spravedlivou válku na obranu víry
s vrchností, bez vrchnosti neb i proti ní, odporu je-li svobodě víry. Podmíněne a říliš zaklausu lované rozhodnutí mistrů Pražských nestačilo usměrniti hnutí a stalo se nezávazným, jakmile byl proti husitským echůmv yhlášen ž.Rychle rý suje se vývoj mohutné strany válečné a událostem otvírá se volná dráha. Prvni fáse boje končí ví tězstvím spojených Pražanů a Táborů na Vítkově a pod Vyšehradem. Do vítězného pokřiku husit ských stran zazní rozhorčený protest Chelčického, protestuje proti zabíjení a proti válce jakékoliv a bez výhrady. je pozoruhodná odvaha, s jakou p'ron'áší tuto zásadu bez ohledu na její neoblíbe nost, ba nevlastenectví, před samým M. Jakoubkem
pana Albrechta, nějakého doktora" (t.j.
Alberta
Velikého), jenž potíral sektáře, kteří učili uepří pustnost jakékoliv vraždy, Ch. sympatisuje se 'ejich naukou (ibid. .sektáří3 a ztotožňuje se s „O boji duchovním“ kp —75.) Již v traktátě shledáváme bezpečně doklady pro druhý charakteri stický názor Ch., jenž koresponduje zcela důsledně se zásadou o zavržitelnosti vraždy a veškerého násilí — jako líc a rub jedné a téže věcí — totiž názor, zamítající všelikou moc světskou, panování osob světských i duchovních, tedy moc zákono
dárnou, soudní a výkonnou zeměpánů á vrchností í veškerou nižší jurisdikci měst a obcí (práva německá a „raih ůzská'), privilegia a immunity, všeliké dávky a úroky: „Též také světští v úřadech povýšených práva svá a sůdy položili jsú lidu, aby
ze Stříbra, předkládá na__uváženi, odvolal svejemuž naařizení: „Nezabiješ “Ch kdyžKristus již tehdy všecky příhody a protivenstvie, kteráž běžie mezi kladl doslovně pojímaný příkaz Kristův nad samu lidem, aby to vše súdili a miesto podlé jich vy hmotnou existenci jedinceí 1a.národ Později, po daníe sůduov i práv, kteréž jsů súdili. ! práva.
porážce u Vyšehradu, vyhledal Ch. znovu jakoubka jenž slovů zemská jsou proti božiemu přikázanie“
.
212
Chelčický
(0 boji duchovním, str. 55. srv. _též50, 83). Daleko výrazněji a soustavněji ozývají se tyto myšleenky ve spise, nemnoho pozdějším, „O trojím lidu řeč“, jehož vedoucím a stále se vracejícím motivem je tvrzení, že řád Světský, založený na moci, a řád Kristův založený na lásce, se vzájemně vylučují, neboť „nemůž býti moc jedině s ukrut nostmi'. Moc a víra křesťanská, podle Ch., jsou protivy základní a neslučitelné. Moc„připuzovací“ , již jest moc ,mečová“ části, nemůže míti mezi křesťany místa; není jí_třeba, aby nutila k dobrému a prospěšnému, není ji třeba ani k obraně, neboť násilí a zlum e odporovati aktivní láskou kře sťanskou a je takto a jedině takto překonávati. Kristus, jako nedovoluje krveprolévání a jakékoli násilí, neustanovil také, poide Ch. (a vtom smysle upravuje výklad místa v listu sv. Pavla k ima nům, 13), vrchností, ani králů ani pánů, nýbrž dal všem lidem a pro všechny jediný zákon —záko lásky. Proto Ch. rozhodně odmítá běžnou_sociální normu o třech stavech, „otro jím lidu“, kterou drželi bez pochyb husité i Táhloři, Viklef i Hus, a snaží se vyvrátiti mínění, že moc, vrchnost, měla by bránili druhých dvou stavů, duchovního (učícího) a robotního mečem a že by třetí stav, „lid obecný“, měl sloužiti oběma stavům vyšším &opatřovati jim jejich tělesné potřeby. Rozdělení lidu na tři stránky,
sově v onom prostonárodnim hnutí náboženském, jak projevuje se po českém venkově, hlavně v kra jině kolem budoucího Tábora, možno znamenati podobné hlasy,_ zavrhujíci zabití i sprostého zlo čince, vybízejicí neposlouchati vrchnostíi „ve věcech dovoleených“, odsuzující robotya V tom projevuji se vlivy sekty val_denské,která z rakou
spodle trojímCh., druhem práv a Řovinnosti, nesrovnává se, se zákonem ristovým, naopak protivi se jemu; jest zavržitelné jako zřízení pohanské. Především lidu robotnému plyne z toho rozdělení největší nespravedllvost. Ch. neunavně a svvnáš líčí odírání a útrapy lidu i krutost „hlavatých lidi“ (t. j. šlechty a duchovenstva), kteří lid „dávi, za rmucuji, _tepú, sázejí do vězení, obtěžují robotami, úroky a jinými zámysly, žejako uvadlí chod'e Zavrženi státu, jeho zákonů a institucí, jak se jeví v třaktátě „0 trojím lidu“, j_enaprosté a neomluvné: společenským ideálem Ch. je prvotní obec křesťan ská, s jediným zákonem křesťanské lásky k bliž nímu. V ostatních spisech Ch. proniká pochopitelně tato představa znovaa mnnohoásobně, ale přece
jisté“é zlá, xf_a_l_ešná žádnáPodle (rkps.lnkvísičních univ. knihovny ražské .7.nebo 1.75) akt
jen v pozdějším věku u_stmupujeradikálnost
mládi
jaakés melancholické resignaci, když mluví o těchto věcech. Tak zejména v „Siti víry“; ani tehdy se ovšem nesmířils „mocí“ a nachází naopak nové důvody proti jejímu _oprávnění (jak ukazuje obsah celého dila), ale již jí spíše pokládá za nutné zlo, byť dobrou a účelnou jen pro zlé. Sociologická koncepce Ch., zavrhujíci každé panování křesťana nad křesťanem, jest nejpřiznačnější částí jeho učení a takřka základem jeho myšlenkového systému. Sám přiznává, žeebylo v něm odedávna „těžké a mnohé zaneprázdnění o těch věcech“. již dříve bylo bezpečně prokázáno, Gollem a Lenzem, že tato idea nemá analogie ani u Vikleta ani v hu sitšTví Vikleíismus hlásal ovšem — souběžně s na ukou o'vyvolených a předzvěděných — že „nullus est dominus civilís, nullus est praelatus, nullus est episcopus, dum est in peccato mortali“ ale jest patrno, že takto vymezená theologicko-právní theorie, nezavrhující nijak světského panování vy voleného, nebo aspoň spravedlivě podle zákona Božího žijícího zeměpána a jiné vrchnosti, ještě
yh ' zemí se rozšiřovala vXlV. stol. do Čech,
kdež zvláště kolem jindřichova Hradce, Písku a vůbecase na celétm archidiakonátu bechyňském roz mohla dot émír y že opětovně b li sem posí
iangecháchn inkvisitoři; počátku X. mezi stol.prostým slyšeli ářkytaké do na jejich agitace lidem. Valdennštizavrhovali válku ode dávna aučili, že „homicidium quorumcunque malificorum.. .esse mortale peccatum, dicentes, sicut nos non posse vivificare, sic nec debere occidere“. Takřka do slovně bylo hlásáno v onom lidovém hnuti nábo žnse nském,1a svědčí oba zkaáazy universitnní (zr al418). sValdenští odsuzovali všeliké násilí „lusagladil potestatls saecularls“ již před r. l235 (srvn. Dóilinger, Beitržige ll 76, traktát Supra Stella). Králové a vrchnosti jsou „proti Pohu“ a nikoliv „z příčiny spravedlivostí a rozumu“. Stejně učili na sklonku XIV. stol. v oblasti bavorsko rakousko-české: _Vrchnostla úřady, počínaje králem až po chtáře, jsou zavržitelnné; jejich víra je za
Petra Zwickera (1395) Valdenští „dampnant et re probant leges imperiaies et sanctiones canonicas (Fréger, Beitráge, lv. Beilage). Také na českém venkově, mezi prostým lidem (vletech 1415-1419) bylo hlásáno, že nesluší se poslouchati pánů svět ských í duchovních, ať v dobréma ťv zlém, což husitská universita roozhodně zavrhuje; sektářští novotáři na Kozim a Ústí (1415-1416) káží, že pro hřešuje se smrtelně, kdo odevzdává d;esátky revol tující lidový popěvek nevidí v povinnostech pod daných k vrchností, které prý „nikdy nejsú : Boha“, výraz práva zemského, nýbrž výplod zloby a špat nosti. Srovnáme-li učení valdenské, valdenská
hesla lidovém pohybua z něhož pozdějiv ustaví se Tá borr, náboženském, nauku Ch. o zavržitel nosti všelikého zabití člověka, násilí a moci svět ské, patrcýh.,vliv v__so ciolo pozorujeme ické doktríně aťpsekty přímý valdenské nebo nepřímý (mo oh míti také známost nauk valdenskěho Mikuláše z Drážďan). Z těchto příbuzností pochopí se snáze prvotní sympatie Ch. k Táborům, možno-ll tak říci před vznikem á o,ra k onomu prostonárodnímu hnuti náboženskému na jihu Čech, z něhož původně Tábor vyrostl, a z jehož valdensky orientovaných hesel pak dosti takéepřejal do své nauky, rozvedl je a vybrousil dialektíkou viklefskou. jak zná též někteří kněží, později táborští (jičín se svoou skupinou) drželi dosti dlouho (do r. 1419) valdenský zákaz jakéhokoli zabití a násilí. Ch. sám ukazuje v traktátě „0 boji duchovním“, jak dlouho zlo tožňoval se s naukou a snahami táborských: až do té doby, kdy pohyb násilného chiliasmu a vy hlazovací boj proti nevěrným odhodily úplně stranou zásady Ch. nejmilejší. Teh_t_:ly již byli Táboři „pod
tržení chytře od satana“, chtějíce „súdný den udělati, spravivše, žejsú anjelové; ješto pohoršení
daleko Ch. všechna mají vybrati z království Kristova.. Naopak,nestačilas právě ke vzniku „O thj __sociální mlidu" ideologie je otevřenou polemikou s názolry kněží tlánborských a se spole mnoho mbitcóv naděláchu, lidi mnoho schudiechu
čenskou doktrínou Viklefovou, držící po sm slu doby „tři stránky“. Podobně není dosvěd u Viklefa, nebo u theoretiků husitstvi a táborstvío, že by, pojimajice příkaz Kristův „Nezabiješ“ do slovně, generalisovali jej a předkládali s platností absolutní. Ale jest známo, že hned po smrti Hu
a neodsúdiechu podlés svych řečí světa. “ jako odsoudil Ch. násilnosti chiliastického táborství, tak zavrhl též onu frakci táb,orskou která podlehla idei sekty svobodného ducha o „nezhřešitelnosti“, že,ja o tom praví Ch., „lidé zde na světě budú miegi někdy veiikú svatost, nebudou mieti poku
Chelčický
šeníe a boje v těle“. Proti adamitství — nutnému důsledku těchto theorií — obrací se Ch. rozhorieně a zatracuje „rúhače smilné“, jako největší úspěch zloby ďáblovy na zemi. Ch. odmitaje násilí oficiál ního Tábora, jeho nauku „o mocí“ l výstřední náhledy jiných skupin táborských, hlásí se za dě dice idei prvnich Táborů, „našich bratři“, oněch sektářů na Kozím a Ustí, & celého toho prosto národniho hnutí náboženského na českém venkově do vzniku bouří chíiiastických; základním motivem svého učení — v zavrhování všeho násilí, vraždy,
213
zaradovav se nad tím, přestal pronásledovati Syl vestra i jeho druhy a dal mu „korunu císařskou & hodnost“. Sylvestr dar přijal, ale jeho soudruzi odporovali, pravice, že „mají příkaz od Pána, aby žádných pozemků nemělí“. A v noci, po roztržce se Sylvestrem, byl slyšen h_iass nebe: „Dues viit ' “jest jed v církev Boží"; ten hlas soudruzi Syl vestrovi, „chudí Kristovi“ slyšíce, odešli od Syl vestra-heresiarchy a vedli život chudoby a odříkání. Větší část cirkve s papežem odstoupila od viry a nenávist těchto „pseudo-křesťanů“ pronásledovala „chudé Kristovy“ jako pohany a židy po dlouhé „moci mečové“ a světské vůbec -jle ábor-ů nesmlříteiným opovědnikem stejně Vikieia, jako. __ _a_husitů _ časy. Tito shromáždili se posléze kolem Petra vůbec a jeví se v něm přímým pokřáčovatelem Valdenského, jenž „pouze opravil 'ejich řád" (tedy myšlenkového proudění na úsvitě Tábora v letech ne založill), a jenž prohlédaje ísmo sv „podie 1415—1 9, v němž právě podobné představy, cesty chudoby“, naplnil je činem. tu původ provenience valdenské, byly jistě velmi živé. Ijm Valdenských. Legendou touto chtěli Valdenští ospra vymezuje se v hlavních rysech poměr._Clz..k tá vedlniti svůj rozchod s církvi, v ní viděli poslání í smysl dějin své sekty, jež sahala tedy vlastně již bggstvi. — Pro oměr, __.______e,íxkvi je důležitá je_l1£>„rlauka 2 ze cirk've za Sylvestra papeže od „soudruhů“ Sylvestrových, kdy ještě, před vlítím donaci Konstantinóvou; na tuto představu, jež jest jedu, církev byla v původní své nevinnosti, kdy byla pro něj nesporným faktem historickým, navazuje skutečně církví Boží. _len tito soudruzi, jejich ná svoje, mnohdy vtipné a sarkastické, ale častěji sledovníci a konečně „oprávce“ Valdez jsou pravou únavné invektivy protícírkevní. Ovšem víra v do církví Kristovou a Valdenští spravují a vedou ji dále, naci Konstantinovu byla za eho doby běžná, jakož zachránlvše ji od zkázy, již podlehla církev římská i dávno před ním. Byla interpretována ve smyslu darem Konstantinovým. Tato theologícko-hístorická proticírkevním (když přijal Etylvestr „terrena". bylo tabule je charakteristická pro Valdenské a zají7 slyšeti z nebe hlas: „Dnes vl_íjest jed vcírkev Boží“) mavé, že Ch. jest jeji podstatě mnohem bližší, již u Katarů, některých mmnesěngrů, u Dante-ho, než názoru Viklefově o téže domnělé donaci, _aně Viklefa, Husa a v Čechách v době husitské dosti které siovní náznaky i líčení situace (jak ji lze často, .právě zase vlivem Vikiefovým. je proto skonstruovatí z narážek h.) by ukazovaly, že val pravděpodobné, že i Ch. ji poznal také z tohoto denské pojetí a zdůvodnění významu a dosahu zdroje, at přímo nebo nepřímo. Ale j30u přece řečené donace nebylo ůplně Ch. cizí. Podle něho ' mezi__\__líklefema Ch. v nazírání na tuto věc jisté, zajisté žil Petr Vaidenský již za Sylvestra papeže dostíjpodstatné rozdíly, jež ukazují, že Ch._p_rjjal (neznáme zajisté osud a všechny varianty _teto svůj názor na zkázu církve za Sylvestrřpapeže legendy u Vaidenských od r. 1368) a byl jeho a na důsledky z této zkázy plynoucí odjinud, ač druhem v utrpení. Sylvestr s Petrem Vaidenskym ovšem autoritou Vlkiefovou mohl býti ve sv'řfpřed ukrývali se také„ po lesích a jamách" před „mečem stavě jen utvrzen. Viklef uči, že ovšem donaci cizím“ & před císařem. Byli milovníky chudoby Konstantinovou byl viit jed v církev: odtud světské a pokory Páně &snášeli rádi všechna protivenství panování církve, odtud příčiny a počátky všech pro Krista. Ale brzy S ivestr znechutiv siotakovyto egyptských ran, které dolehly na církev, různé život přijal z rukou onstantinových dustOjnost, války (na př. se Saraceny), jež jsou trestem Božím zboží _a světské panování; tehdy také bylo slyšeti za přijetí „daru“. Nejnižšího bodu se dostoupila, onen hlas 2 ne e. „ es atd. a církev bozi od když 000 let po donaci Konstantinově Jd loučila se od Krista, odmítajíc jeho chudobu a po poután drak, který dal vznik řeholím žebravym; koru, stala se církví římskou, pyšnou a Kristu od ehdy již odklonila se římská církev v mnohých pornou, a zavěsila protivenství svá na meči“. Petr rusech od clrkve_Kristovy a stává se synagogou Vaidenský však jsa věrným následovníkem Krista :Satanovou. Vlkiet tedy _nlkde nepraví, že círtev Pána, odtrhl se od Sylvestra a jeho církve a s hrstkou Konstantinovou donaci, & již touto, nadobro od ostatnich „věrných Kristov'ch“ odešel na poušť. stoupila_od_ viry, od učení Kristova; to_však tvrdí Z víry v tuto legendu o zk ze cirkve za Sylvestra nepochybně inspirovanou, vy Ch.-Podle jeho výkladu za časů Sylvestra"íápé'že" papeže, valdens protrhly dvě ryby „přehrozne' a vire odporné" sít vozuje Ch. předev ím svůj základní názor na církev, víry Kristovy: papež se světským panovánim a že odstoupila od víry, a že Kristus jí odňal sveho posláni. Z toho logicky vyplývala pro Ch. zavr_zr_ životem rozkošnýni & císař „Konstantin s pohan telnost světského panování církve a veškeré_ její skými je učených, následujífarářů, různá mnichů „šíbaistva“ erbo jurisdikce; odtud potírá poměr církve a státu jako vních, řádšy; mě tanů, a j. Tehdy byla Petrova sít rozedrána ve své celostl „těmito neb'lahý a pohanský; odtud papež je náměstkem zatracencí a kacíři“; církev od dob E-ylvestrových ďáblovým, člověkem hříchu, jenž povyšuje se nad přestala b'tI církví Boží, „zpohani.a se“ a jest vše, což siove Bůh, Antikristem a jako takovy jíž novým abyionem a velikou nevěstkou, o níž jest zavržítein ' se vším svým duchovenstem a s po čte se v Apokalypsi. Líčení následků, takto zka hanskou církv římskou vubec. VykládajepodrobT žené církve, plní celé kapitoly v Síti vír . Ale je nějí své myšlenky o církví Boží a cir'kvl římské duležité, že právě také Valdenští učili, e církev a zkoumaje speciální otázky bohovědne, dluží Ch. „císařským darem odstoupila od víry“. Podle jejich velice Víkiefovl, jehož vážil si nad jiné. Tak hned poslání z r. a polemiky odpadlého Lesera jeho výměr cirkve. Učí spolu s Víkieíem a Husem, proti němu (Dóllinger il.,) nabyla v okruhu Vai Ze církeiiAvitězná i církev bojující je sborem pouze denských legenda o zkáze církve takovýchto rysů: vyvolených. a že tedy Kristus trpěl a umrel jen Za císaře Konstantina byl „správcem“ cirkve Boží za předzřízené k věčné blaženosti a nikoliv za ty, „nějaký Silvestr Římský“, který pronásledován vedi kteří jsou předzvědění k věčnému zatracenl. Uznává „se svými na hoře Sirachia“ bědný & chudý život. však. Spolu s Husem & proti Viklefqvi, ze_gověk Konstantin dostav znamení ve spánku, dal se po má..v_ůii_.sv9_5,odn_ou,a že předzvěděny hře_še,"hrešr křtíti od Sylvestra a uzdravil se z malomocenství; svou vůli a o své újmě, ale nevěří (stejně jako
214
Chelčický
Viklef), že by Bůh dával předzvěděným daru, aby se mohli kátl ze svých hříchů. Soudí, že předzvě děným nedostává se žádné ani ospravedlňující milostí Boží. Jen předzřízení obdržují potřebné
milosti, aby činilí'h'áležité pokání na odpuštění hříchů, aby konali dobré'a záslužné skutky a vešli posléze na věčnou blaženost. Křest nečiní, podle Ch., člověka údem církve Kristovy, nýbrž jedině v volení od Boha. Ir. pak zdůrazňuje rozdíl mezi c rkví neviditelnou (jíž jest církev Kristova sku tečně) a viditelnou. Ovšem ] Valdenští učili, že jen oni jsou „známí“ noti, kunden), že jen je Bůh zná a vedle jejich společností že není spásy, než zgásepravděpodobnějším, že nauka Ch.o církvi ÍšLlLstoru pouze vyvolených pochází od Viklefa. Od téhož patrně přejímá Ch. i jiný důležitý názor, z něhož pravidlem vycházi při kritice církve a jejich zařizení, že totiž Písmo sv. (především N. Z.) je nutným a dostačitelným základem náboženství a života křesťanského, aby člověk došel spásy věčné. Proto, podle Ch., každy věrný křesťanmusí Písmo sv. čistí. Církevní autority uznával jen potud, pokud shodují se s Písmem, nebo, jak říká, jestliže mu „pravdu skrytú v Zákonie božiem věrně ozna muji“. Ve skutečnosti odmítal v sporných otázkách nejen církevní Otce, nýbrž hlavně scholastiky, které přímo nenáviděl (Alberta V., sv. Tomáše Aqu. a '.' v Tím upomíná spíše na Valdenské, kteří, drževše také Písmo sv. jako základ, soudili o autoritách, „že byli lidé a že jsou snad v pekle“, než na Viklefa nebo Husa, u nichž ovšem takový odklon nelze znamenatí. Ch. díval se na vývoj církve, její struktury a zařízení, pod zorným úhlem své před stavy života první. obce křesťanské, jež byla zka žena domnělou donacíKonstantlnovou, a svého ná zoru v dostačítelnost Písma sv. Církev však, zbvvšl poslání Kristova a naplněna kacířstvím a nepravostmi, vydala a vydává přemnoho zákonu zl: utečných a škodných místo, aby držela se jedi ne no a nutného — Kristova. Proto zatracovai Ch. zá konodárnou, soudní a výkonnou moc církve, ocmítal všechna její nařízení na koncilech nebo oc papežů vydaná, všechny dekrety a dekretály, jež jsou jen „nálezky lidské", jimiž spravuje se „množství poběhlé od Krísta“. Zákon Boží byl potupen zvláště vynálezem řeholí, jichž původ spolu s Viklefem vyvozuje z ďábla, jsa radikál nější než Valdenští, kterým však všechny tyto představy (ovšem i tradiční „invenciones homi num“) nebyly nijak cizí. Církev, podle Ch., nemá moci udělovati odpustky. nebot ztratila moc klíčů, když přestala býti církví Kristovou. Zamítal také všechny nařízené církevní modlitby (stačí modlitba Paně), žaltáře, církevní hodinky, vigilie, nešpory, modlení breviáře, pouti, procesí a j.; mezi kře sťany, podle představy Ch., nemůže míti místa pyšná nádhera kostelů a oltářů a pompa služeb Božích jež lahodíc oku a uchu, živí 'en „mrtvou viru“. Škodná, od pravé pobožnosti odvádějící, jest hudba chrámová, zpěv kostelní, hlučné zvonění, okázalé řeči a kázání, žehnání, vysvěcování (vody, jehněd a j.), kropení, kadění, líbání posvátných Věcl, uctívání obrazů a soch svatých a j. . za vrhoval jako modlářství úctu prokazovanou sva tym, světícím a jejichostatkům; modloslužbou jest také zachovávání svátků. ustanovených k poctě svatých, í svátků mariáns 'ch, kromě neděle, za svěcené'a svěcené Bohu. o vše pFý jsou vyná lezky lidské, které nemajíce opory v Písmč sv., jenom zákon Boží vyprazdňují. Věrnému křestanu není třeba žádného prostředníka, aby prosil za něj u Boha; jemu jest Kristus orodovníkem jedie nym a_předostatečným. Ch. některých z těchto
myšlenek mohl se dočísti ve spisech Matěje z _Ianova (znal-li je římo) více již u u
(Knížky o svatokupectví; u Viklefa lze najití téměř všechny, buď vyslovené z'evně, nebo aspoň im plicite obsažene v jiných. odobně hlásali Táboří, k tvrdili apodikticky, že Ch. a Táboří přejímají tyto názory pouze : víkleíismu; jsou
také nanejvgš pravděpodobné vlivy Valdenských, kteří toto v e hlásali naprosto výrazně odedávna; není přípustné vylučovati ani samostatné domyšlo vání nebo doslovné studování Písma sv. Ch. za mítal též všechny modlitby za mrtvé, zádušní mše za ně obětované, ofěry, almužny, všechny posty & dobré skutky, podávané Bohu na zadostiučinění za věrné duše zemřelých. .Odůvodňoval to, stejně jako Valdenští, že tyto nálezky byly nařízený z'lak'o'ty"kněží a že jen jim prospívají. Ale měl “eště jiný důvod: zavrhoval, zároveň s Valdenskými, očistec ve smyslu katolickém. Valdenští učili, že duše po smrti přijde buď do nebe nebo do pekla, a očistec že je spíše již zde na zemi v útrapách a strážních člověkových. Ch. nejdříve tvrdil, po dobně jako Táboří (podle Pseudoklementa), že duše zemřelých, bez úplného zadostiučinění za sve hříchy, přebývají dočasně v radostných krajinách, aby na konci věků
ři všeobecném světovém p_o_
žáru očistily se ohn m a došly spasení. Později, přemýšleje často o této věci, přiblížil se spíše názoru Valdenských, že pravý očistec záleží v tom, žíti podle učení Kristova v protivenství, zármutku a bolestech těla. Vlivem Valdenských přijal ne pochybně Ch. (taktéž Táboří) nauku, kterou v té důslednosti z Viklefa odvoditi nelze: že totiž každá přísaha je hříšná, byt' i ve věcech řádných a do volených. Z téhož zdroje především plynuly Ch. názory (stejně jako T borům), že všeliká učenost jest nanejvýš škodlivá lidskému spasení, jako lež d'áb ova“. [ Valdenští zatracovali každé učpem, „zvláště však Pařížské a Pražské“ z důvodů stejných, ačkoliv také v Čechách nebyly dříve podobne protíkuiturni tendence neznámé _(Milíč_a Matěj z janova); zřetelněji pronikají jiz u Vikleta. — Ch. často obíral se myšlenkami o hodnosti kněžské a o svátostech. Stav kněžský uznával, byl pry zřízen od apoštolů a posleze k platnému udělení svátostí — mimo křest — jest třeba kněžského charakteru. Rozeznával tři stupně kněžství jáhenství, kněžství a biskupství (jako Valdenští). jen kněžím náleží posvčcovaii. Valdenskému „omms sanctus est sacerdos“ Cl. tedy odporuje, ač připouštel, aby i laik mohl kézati slovo Boží. Kněz však musr žití spravedlivě, konali „dobre skutky a víru sku tečně vyznávati a podle ní žíti. Zlých kněží, hlásá Ch. spolu s Viklefem, Valdenskými &husrty, nutno se varovati, neboť, podle h., kněz (vše nasvěd čuje tomu, ač Ch. nikdy takto určitě se nevyslovil) ztrácí v hříchu smrtelném sv0ji moc k_platnemu
udělování svátostí. Platnost svátostí vubec byla b1._podle Ch.„závisiounna-pravověrností, znalostí, svatosti a vyvolení toho, kdož jimi posluhuje'a kdož jenpříjímá ; z toho je patrno,_že (_l'lz.zamjtá
katolický názor, že by svátosti pusobily z vule Boží „ex opere operato“. Ch.neuznával za svátost biřmování, jež nemá prý základu v Písm'ě_a jes_t (cituje při tom Viklefa) vym šleno _od biskupu svatokupeckých. Tak i Valden ti. Věri, že man
želství je puvodu božského a nezrušitelne, pokud trvá'život jednoho z manželů. ale upírá mu povahu svátostnou, ježto prý též sňatek židu a pohanu musil by býti svátostí. Také poslední pomazání není svatosti; výrokem apošt. sv. Jakuba není pry odůvodněno a jinak není doložítelno, naopak _myslí, že teprve později římští kněží je vynalezli, aby
Chelčický
2l5
vydiraii peníze na lidu. V tom podlehá silně vý odpouštěti hříchy; církev odstoupením od vír , vodům Vikleovým — vátmkřtu, těla,a_kcve ztratila žklíčů, kiieě v sv. Petr moc nepožíva al, žealeza ani něho„takovýchto ten obyčej zpovědi Páně,pokánípra aasvátosti kněžstva nebot.I„jsu vé víry, svěcení a nikow zcelaCh.uznala, v sm ""yslu nebyl a potom diúho. Podle Ch. původní a skutečná katolikec ' svátostí již Kristem ustano moc klíčů záležeia spíše v kázání, ukazování cesty venou, aeie ] „skutečně pouze k budoucí spravedlivým & kajícím a ohiašováním komu Bůh víře a neobdržuje žádných milostí; není tedy křest odpustil a komu nikoliv. všem „kacieřóm obé vždy vstupem do církve Boží, poněvadž církev je nesiušie a svatokupcórn, v nichžto kněžstvo nestojie. “ sborem vyvolen' m. Platnost svátosti křtu jezzá Než neodmítá Ch. ani šeptavou zpověď zcela dů vislá na pravov rnostl rozdavače. Tak učil také siedně; zdá se mu, že by byla potřebná obráceným m, kdož pokrtu Viklef, ale Ch. liší se od něho tím,že by z ně ?fůrn, pohanům, kací'ůum a těm kterých jeho výroků piynuio (není vždy jasný a urazili Boha smrtelnými hříchy, aby je „někdo uměl důsledný), jako by nepřipouštěl platnost krtu ne uvésti u víru Kristovu naučením. .a toho trestatiď mluvňatům udělené ho 0, nebo t mu, kdož křest ježto skrze hřiechy smrtelné potupil první milost. přijímá, potřebno iest víry živé k platnosti této Ale sprostně zpověď Bohu, tvrdi ]en Ch.Bůhs s Vikimelem,„jediná svátosti. Těžko zjistiti, měi-li Ch. na mysli snad jest potřebná.“ mhříchyn nový křest dospělých; pak by nebylo bez významu, odpouští a „shiazuje nečistoty svědomie iidskéhoťl't' při zkoumání cizích vlivu na Ch, že také kataro Dostiučinění za spáchané hříchy aké požaduje Ch., ale nikoli ve smyslu cirkve, ježanemajíc moci valdenské skupiny sektářské v XlV. stol. požado odpouštětí hiíchy, nemá ani moci ukládati pokuty valy, aby nový člen,názo vstupující do jejich sekty, byl za spáchané hříchy. Ve své nauce o zpovědi rozchází _rebaptízatus“. rijírn C.h celkem remanenčni0nauku e ovu o onlsub stanciaci: po konsekraci zůstávál chléb a víno. _aie se Ch. naprosto s Valdenskými, Žjejici-iž kazatelé především zpovědniky, a jim jest se "podle 'credentes“ Kristus Pán' je na _oLtářipřítomen skutečně, v pravdě, _zyiEi říchů zpovídali. Rád. kněžský C bytně-a—o osobně. Proměnu obou podstat odmítá a jak už řečeno, původu Božíifo; Kristus ustanoviv
katolickou nauku .otranssubstanciaci nazývá básní
obět viditelnou, sv.,stavu zřídillaiků. těž viditelný řád kněžský, jenž lišímši se od Di takeevý a_ chválí však Viklefa, že „takovýto biu rnrušieností; ie" Ch. prolto iemisuje takeproti učení slovně, „že by řád kněžský byl svátostí“ a že radikálnějších kněží táborských, kteří jednak shie „rozumnými příčinami podle Ptssem má býti řád
dávaii v eucharistii pouhé znamení, nebo vykládali, že chléb a víno znamená pouze milost Boží, ..ho ody milosti“, aniž by tělo a krev Páně skutečně, bytně a v pravdě byly na oltáři (tedy jen „tigurative“); rozhorčeně vytýká, že právě tyto „rozumy“ kněží táborsk' ch daly vznik rouhání o svátosti oltářní, jaké nebylo siycháno od věků, když lid, kiamán a zmaten svými kněžími, „pikarty pod kalichem“., neprokazuje povinnou úctu této svátosti, nazývaje ji potupně „motýlem, škvarkem &mod on". schvaloval sice také_veřejné vystavování svátostí,
c—ž“ prý' vádí k bludům a modiářstvi,ale přece :.
odchyluje sea doskti od zatáborské nauky „de druh no adorando“ pokiádá nutný individuelní adorace. aby přijímající křesťan modlil se ke Kristu, přítomnému na oltáři. Odchyluje se od Vikiefa, když spolu s husity aTábory drží, že přijímáni pod obojí žjíůs'oboií, a pouze toto, jest nezb tné ks sen'iJ'Přotovytýká cirkvi, žeodejímaji'č ai umkalich a vyhrazujic jej pouze svým kněžím m, dop0uští se nespravedlivosti na iidu, jakoby Kristus umřel jen za kněze. Snad učil Ch. též přijímáni nemluvňat, ale jistě to není; odporoval by tím zajisté svému názoru na křest dítek. _Piatngt__svát9sti oltářní a přijímání jejího omezuje ov_em :, vesrnysiu
kněžský mezi křestany;“ jest svátost, „znamenie svaté věci“, a ku „posvěcenie církve svaté.“ K tomu však, abv někdo byl _„pravým biskupem, neb kně zem anebo jáhnem“, jest potřebné Boží vyvolení; „kteréžto vyvolenie božské nezáležie na lidském voienie, ale voienie lidské podle řádu apoštolského jest z příčinypotřebné. “rDopo učuje tedy volbu sv. Matěje, apoštola, jako vzor při „voiení“ kněžství. Ovšem zase kaciři a simoniaci nemohou platně vykonávati úkonů duchovnicri; v nich „kněž stvo nestooje.“ h ai od Vaidenských ne příznačnějši své názor učení eho, vaidenský orientovaní, jest však eterminovuno , v níž Ch. žii, bmatou na události a theorie náboženske. A ačkoliv eho nauka v kusech právě llejdůležm těojších směřuje tendenc obovým. přeggnamnoze jen nejv prot_ihlavním znamnější- představitelé
právě této doby dodali C. nutnou a dostačitelnou
v 'zbroj myšlenkovou, aby pom'oci novotných ideí eďýýčh', pod jeho autoritou a cestou vikiefsko husitské dialektiky dovedl a mohl ze starých zásad, traktovaných od věků uv sektě vaidenské a obíha jících často chaoticky a náhodně v pros!onárodnim hnutí náboženském v „počátcích husitství" , vybu dovati celý nábožensko-sociáiní systém. Ve svém svě 'n k"_'_b““pi"t'nosti každé svátosti vůbec: treba celku má tedy učení Ch.. jisté _anepochybné plus pravověrnosii'a vyvolénó's'ti řozdavače i přijímače. vzhledemknauceValdensských,jakjiznámezproto TWM-"těžila toličtífpodle náhledu Ch.., zkaženi, koiů'velkých inkvisic na rozhraní V. věku, svatokupeětí kaatedy kaciřští, nepožívají ovoce této toto plus zračí se v promyšleni,vvytříbeníappigd svátosti, majice na oltáři misto těla a krve Kristovy nění starých, již odumírajicích názorů novýmimyš pouhou modiu. V názoru nasv áto soasuhi asi ienko ovým'rolw or,y jak je přinesiy idč'ove'zápasy Ch. s Vikiefem.Rozeznáváutéto sv os tri částky: doby husitské. Vikiefa,vlastnihotheoretikahusitstvi, lítost, zpověď a dostiučinění. Na lítost klade důraz následoval Ch.z uče ených vzorů nejvice. veii Ale zpověď nemá základu v “Písn'iě'sv.; Avšak dáio se tak spi e jen v otázkách speciálně zpov „šeptavá“ (ústní) byla nařízena (av bohoslovných a filosofických (Vim apojem církve, jde za Vikietem) teprve za papeže innocence tili. kněžství, nauka o svátostech, zwi.eucharistie) a ani (dekretem Omnis utriusque sexus). Nelíbí se mu, tehdy mu nepodléhal úplně, zac novávaje si vysokou „aby bíi v obci ohlášen a klet“, kdo aspoň jednou míru kritičnosti. Jindy (ve vjkladech „o trojím za rok nepřijde se vyzpovídaii svému faráři; je lidu“) s ním ote vřeně oie.m|sovai Také Husa nesprávné, aby křestan byl připuzován„ na zpověď a ]akoubka si oblíbil; lze doložili, že si vypůjčil ( mu, jeenž slov e svuoj far,ář jenž" muož býti některé siovní'i myšlenkové obraty z Husovy Postiiiy aKnížek o svatokupectví. Ale také H sa a a kacieř.“dále Zpověď příležitostíl ke svatokupectví. Tvrdí (jako je Viklet) že nl,kdo ani kněz, ani kouhka stihl na jednom místě"hněv Ch., když . papež nemá té moci od Boha propůjčené, aby mohl vykládá, že i oni v učení o přísaze, vraždě, očistci
216
Cheledonius — Chelirlonius
dána ].SS.Annenkovem a V. agičem v Sočinneníja a j. vyznávali stejně církví. Ze. Ch. _stgršich vděčí Petra Chelčicka o, Sborník etrohrad. Akad. nauk zvlášt Štitnému,_j ehož sspisy dávaly nepochybně důležité—pódhěty k úvahám o náboženských otáz sv. 55, r.3189 ). éhož tematu tyká se„ eč azpráva spisech kách a sociálních poměrech (příznačná jest láska oTěle božím“(vyd.]. Karáskevaenších Ch., ], „Comenium“ 1891). „Replika proti Roky obou těčiito zemanů k prostému spisku ooboji duchovním“ ukazuliidu). ,že Sličnýr Ch.p styl oanovi“ vznikla ze styků s Rokycauou a obsahuje literární školou Štítného; ideověuvšakrozchází. se Ch. názory na očistec, posty, svátosti & j. (vydána n..) s ním naprost Mattěje z janova žnal snad jen K. Černým v Listech filologických 1898, nepřímo. Ch; jako myslitel je zjev pozoruhodný. Hlavního předmětu této Repliky týkají se ještě dva „O očistci“ a „Očistc ravém & jis itém Veliké nadání, pronikavý rozum a ostré schopnosti traktáty po_gxovací projevují se výmluvně na mnohých a očistci" nejistém“ (první vyd.Pv cit. edicr Ka stránkách jeho spisů. Ale chybí_mu vzdělání; ráskově. Ta ké „ eč o základu zákonů lidských“ sám toho doznává a lituje. Sluší se doznati, že (v.yd Karáskem v cit edici) formuluje mimo jiné získal si jistou zásobu poznatků z theologie a his i myšlenky Ch. o očistci. „Postill “ _l(zkonce let torie církevní, jež šamoukovi vydávají dobré svě třicátých) methodou u postill obvyklou (vzorem byla dectví; ale ukázalo se, že nedostačují, když chtěl jí Postilla Husova) podává příležitostně řadu po jimi zdůvodňovati své náboženské a sociáni před střehů ze současneho životaaa črt chvatně rozdíl, stav. Chelčický čerpal hlavně z protlcírkevních který vidí Ch. mezi církví Kristovou a římskou spisu Viklefových, avšak neznaje latiny nemohl (vyd. posledně E. Smetánkou ve 2 dílech „Come . Výkladem na 17. kap Zjevení promysliti ani jělió nauku v celku'. Církevní otce, niumť' ] , l scholastiky & jiné doktory nestudoval, naopak je sv. jana je traktát „O šelmě a obrazu jejim“, ostře odmítal, ulpivaje na svém apriorntm hledisku oškod proticirkevní (v d. "Karáskem v cit. edici). Nej je„ víry" (asi z let 1440— livostí „šibalstva učených“. Tím si však vědomě známější spis zúžil rozhled a tak s názory velkých církevních 1441), nejúplnější obraz jeho náboženských a spo autorit setkával se již jen v polemických pasážích lečenských názorů (posledně vy.d E. Sme tá,nkou Viklefa a jiných, pochopí se snadno, že zase jen „Comenium " 1912). Čeeských náboženských frakci neúplně a jednostranně. Jen neúplným vzděláním týkal se traktát „O rotách českých“, dnes neznámý. vysvětluje Ch. názor na původní křestanství, jsou dva(nevy traktáty a O svátostech“ ány: „0 zl c'h 11 kněžích“ atura jež si představuje přiliš nehistorlcky, ideálně a Důležitější . je dosti bohatá, takřka úplně uvedenavcit. jecmostranně. Je to představa statická, bez vývoje !ivota: vše stojí v zadumáni pod dojmem slov spise jakubcově. Životopisu látku zcela vyčerpá Kristových; jen malým.rozhledem po vývoji církve vajíclho není dosud. Základní spis je pořád zname a takřka vrozeným zaujetím, možno vyložiti jeho nitá práce ]. Golla P„eter Chelčický und seine naprosto odmitav vý postoj k eirkvi. Ch. chybi smysl pro dynamiku dění historického, smysl pochopitia Llehre" vyšlo v Quellen und Untersuchungen 1. 1882), česvy pak v Goll-Krofta.- „Chelčický rozvoj řádů a institucí. Tak se stalo, že ne o: aa jednota v )( A. stol.".(Praha 19l6.) Četné spisy monografie Lenze o jednotlivých názorec rozuměl ani vnějšímu vývoji cirkve (paralelnm sW'ýVój'e'm"čl'óvěčenstva) ani jejímu vnitřnímu po Ch. porovnávají pronikavě a důkladně jeho nauku slání kulturninnu, sociálnímu a mravnímu; než s učením katolickým,ale vadí jimv kle ky 1 kdyby toto vše byl pochopil, zůstal by mu přece zření Chelčickeho k meeto ě historické; důležitější učení o sedm esvá b ' ;jemu svědčí paasivnost křesťan— dostatek .Petra tosntíe' (Praha 1889); „oustava učení P. eCh.,“ ská) strastiplne: stoleti křestan— skych. je silny vovzduší kritice; prvních jeho důsledná přimo (tamže,1900—1901);„Vza emný poměručeniP. Ch.“, čarost a jednostrannost, s jakou odsuzuje církev, starší jednoty Českých lratři a Táborů k nauce je sugestivní, ale neudržitelná. Leckdy přináší Valdenských,jana11usia ana Viklifa (tamže 189_5). některé dobre postřehy, ale jeho snadné generali Výstižný je uvod Kroftův v cit. edici. Dobře in sace jsou obyčejně nespravedlivé a nemohou pře formuje studie ]. Vlčka v „Dějinách literatury svědčiti. V sarkasmu je mnohdy nepřekonatelný, české“ ., 165 a n. a zvláště však V. Nav ale brzo postlhujeme pod záplavou výsměchu těžký vOt V.Slov. Nauč. Pozoruhodně smutek člověka bolestně prožívajícího otázky nej stati Chaloupeckého, Fr. Ryšán kjsou droobněajší závažnější a znepokojeného obavami, zda pravda, toše. Skvělou je duchaplná charakteristika Ch kterou drží ve své hrdé osamocenosti, je pravdou Pekař ižkovi ha době“ 1. Za ruských absolutni. Ch. ideál, ona strnulá a nehistorická vbadatelůostudovali h.j. jeho S. Annenkov zvláště představa o prvotní obci křestanskée, vede k ne N. V. _]_a_strebov(hlavně „Etjudy o Petře Chel aci církve, státu a všeho společenského řádu. čickom i jego vremeni.1z istoriji gusitskoj mysli", e to utopie, přináší sice řadu ost 'ch subjektiv 1908). Zněmeckých pak ]. Th. Můlíer na počátku jeho Geschichte der bóhm. Brůder (l., ) a C. ních pozorování, jež svědčí o neoby ejných schop Vo !, „Peter Cheltschlzki“,(Ziirich 1926 nostech autorových, aleu ní v ni konstruktivních .H. myšleneka možností. 8 is Chelčického. Literární heledonlus.ssv. mč.ve anělích,spolusbratrem činnost Ch. je dosti ro“!šh'šámulěžžíťě'jšf'šplsy byly f i\irým Hgmiteríem (v.1V.,782); oba byli vojíny; již vydány, ale řada menších leží dosud v ruko pisech. O současném stavu badaní v tomto směru Cheíchowskí Henryk, spisovatel polský v prvé pol. 17. stol., vzdělal se na akademii krakovské, poučujl Dějiny literatury české 1.,dnes 465a nenjlépe Zde Jakubcovy stačí vyjmenovati jen výz později probošt a arcikněz grudziaský, plebán ro namnější spisy Ch: R. 1421vznikl traktát „O bojl senthalský, m. j. napsal básně na .. královský; Bog oczlowieczony“ 1635; duchovním“ (vyd. K. Krofta ve Světové knihovně nábožens é, tajemník „Hejnal narodzonemu "jezusovi" 1645. 6—918); asi r. 1425 napsán s_pis „O trojím Chelidonlal. sv. mč. vNikomedii; pam. 20. ledna. lidul řeč“ (vyd. rooftou v cit. edicci); "před ním napsal Ch. menší traktát „O církvi svate“ (nevy _. Mk.panna„ 13. _abatyše ,Kulda,kláštera Círk. urokSubiaca; V1., lz. dán), v němž potírá již rozdělení lidí na tři Šl l(:helldonlusl. snv.m.č ve Španělích, vlz Chlelk „strán Své eucharistickě výkladyaa polemiku donius. - ?. biskupBesanconský, nástupce sv. proti názorům tábórs (z muložil v r.epllicze5 proti Leontia 443; byl prý 451 od Attily usmrcen. — Mikulášovi Blskupcl“ doby kolem
Cheiindra — Chelmno
217
3. (Chalidonius, pseud.Musophi1us) O.$.B. v No— způsobem násilným a donutila je k tomu, že pře stouupiii k církvi sc'hismatické. Díecése Ch-ská, rimberce, později,sp.opat„Po skotského kl. ve Vídni,: apoč. 16.5 oema de passione Domini poslední uníatská vRuskn, byla 1875státně zrušena. nostri jesu Cthrlístiet aliud de vita Bcatae Virginis jan, dr.,přel. profesor gymnasia Krakově, do jan vyššího Blokša jeho spis Mariae“, Norimberk 1511ač. ,sdřevoryty Albrechta v Chelmeckl
ůer a; „Deíu ndationc et abbatibus monasterii „Co ajak vČKD čísti?“e(H818ídka ilt.,zv1.otísk v Brně 1886, 88,6 446.) sužfo(ve verších). „Voluptatis cum virtute discep ta to Cheimicki Zikmund, v.ysv n. 1851ve kněz, spiSovatei, 1870, Varšavě, pusobil odpolsky; 1875 Chelíndra s v.,uctívaná od dávných dob v Utrechtu katol. ve Varšavě, vyníkající kazatel, od 1882 spolupra jako panna ammeučdni covník časop. „Siowo'“, podnikl cestu do Brasiiie, šel), ckl. benediktinek u Paříže; aby seznal poměry tamních vystěhovalců polských, zal.Chelles jej kol.(vysi. 657 královna Bathildis (v. 11.,19),66 zasvěcen; první abatyši byla sv. Bertiia (v. 11.,171), zkušenosti své tam nabyté vylíčil v díle „Brazyiia“ , Krakov 1892, 2 díly; organisátor dělnických po z. 702;Velikého Gisela, 9. stol.zruš. byla17představenou teta kladen & jinych podniků dobročinných, 1917 ta Karla Chellinus sv. vyznavač v1Meaux ve Francii; jemník regenční rady ve Varšavě, sp. „Obowiazkí rodzinne, rozebrane w siedmiu kazaniach pasyj pam. s. Chellus řecky Xslloóg, Xeloú: (podle rukopisu nych“ 1877; „Siedem grzochóv giównych, rozebrane Vatikánského) nebo Xcolou; (podle rukopisu Si w siedmiu„Maly kazaníach pasyjnnych;taBibiia“, „Wiara Ojcóv najského) jest juditl, 9. jméno města, jež latinské naszych", katechizm“; znění Vuig. vynechává Král assyrský poslal ke goval sbírku „Biblioteka chrzešcijatúskať byl spo všem národům, kteří sídlili za jordánem, t. j. 3 jeho iupracovníkem slovniku „Podrcczna encyklopedya stanoviska na zápaadě ordánu.. . až k jerusa koscielna; :. iemu...k e,všem kteřísxdiiiína jih jerusalema Ch eimno, něm. Kulm, biskupství (Cuimensis ep_. ., v Betanee, v Chellusu, v Kedesu, až k „po cheimíůskie biskupstwo), v církevní provincii 1255 toku Egyptskému'“ . „xai něgav foi'; Iogóa'rově'wc Hnězdensko—Poznaňské, založzen o r. 1 'Iegovaalmí zac Banan) mi X_c/Žoůg xai Káča: zaí sufragánní biskupství podřízené arcibiskupství Riž wu nozapm';Ai ':nov. .Města jsou tu vypočítávána od jerusaiema k jihu, ke známému adesu dneš skému (Riga),cdo 1466bylo_pod ochranou Německého tířského' řá př'čemž biskup24byl zeměpá nímu 'Ain Kdeejs (Cades Barncu). Dlužno tedy biskup(Kulmsee Helidenlreich O. aP.zařídil (1245—63) hledati Chellus na jih jerusaiema a na sever v rvní Cheimiž ) dóm tam zbudoval kapitulu, od 'Ainchjs. Také na jih od Betane, jež bylone jež čítala kanovinlků, členů Německého řu.ád 24 Vciece ibylomvesměsokněží, far & škol, daleko Hebronu af je ztotožňujeme s Béth- 'Anóth ry dominikánské a františkánské kláštery v Ch. a Ě)ět-'Entin, . 15, 59.2 na horách judských ], km jižně od Haihůlu),(=nebodnešnímu s Euse v Toruni, klášter benediktinek v Toruni, studium biovým (Qnomastica sacra, ed. lostermann) Bnůaw'lt, generale (11105.a theol. fakultu) v Ch., jež v letech Bqóavíw,jak činí Legendre (Vígouroux, Dictionnaire —1530 řízeno bylo bratřími společného života e ia Bible). Podle toho by mohl býti Chellus (v. 11., 4533) Pod vládou polskou bylo biskupství 1a1hftl,6 km. severně Hebronu, jmenovaný jos. řádové pak změněno v biskupství biskupové hr v Kautzschových Apokryphen und nebyli již, jako tomu bylosvětské; dot edoby, voleni, 1-seudepigrahen
dos A. T. Tiibinnge111900, str. 14.9)
nýbrž králem jmenování ích vyniklrozmohii zvláště 1549—1551 (vizV ,246?.ČČasem ežto však Chellus a Haihni jsou dvě slova jazy Hosius kově hodně odlišná, lépe jest Chellus zlotožňovati hlavnim sídlem byla Toruň, s městem, jež řečtía latinští zeměpisci nazývají se tu r.1uteránl,ojichž 1558 sáhli náboženské svobody. Ob Elusa, na jihozápad Bersabe, jehož jm méno he— vitelem diece'ses byl horlivý a neohrožený biskup brejské nalézáme v talmudu 151151511 a jež jest dosud
zachováno v dnešním arabském Haiasa. Eiusa
kvetla zejména za dob římských &za prvních dob křesťanských. Bylo tam i biskupské sídlo. Leželo
Petr Kostka 1574—1595,jenžpozániku arcibiskupství rižského připojil biskupství svék círk. provincii Hnězd.enské Nástupcové jeho působili blahodárně v jeho duchu. Do diecése Ch-ské uvedeny byly nové řády: milosrdné sestry, kapucíni,1azarls_té
(kteří od 1680 řídili kněžský seminář r. na cestě Petraea, z BersabeEdom. (Bir es--S_eba')90 do AkabžSmV (Musiilz, Arabia ien 7,.str Ch-u založený) jesuité, kteií zřídili gymnasia i jeho velikou mapu Karte von1 Arabia Petraea)z. v v Toruni (1593), va Malborgu (Mnríenburg, 1618)
a v Grudziadzi (Graudenz, 1622)
oruní mimo
Popis202n.Vízístr.212,p zřícenin tohoto městazn.2.—Srvn.Re1and, podává Musil tamže s.!r to také i filosofický a theologický kurs. jesuitům Palaestina 11. Utrecht 171402str. 717. — Neubauer,
neprávem bylo kiadeno za v nu, že způsobili Géographie du Ta lmud, Paris 1868, str. 410. — 1724 tak zv. Toruřiské krveprolití (viz t. č1.a Riess-Heídct, Atlas Scripturae Sacrae 3, Fribur i čes. překlad Duhrova spisu „Bajky o jesuitech“, Brisg. 1924, str. 8a (Betane), 13a (Chellus) a 1 554a násl.) Diecésní synody byly konány 1605.1641 a 1745. Pod vládu pruskou dostalo (Elusa). — Přehlednou mapku V „,Palestlna“ Tůbingen 1,930podává6Rober! — Kópžpel Možno se Chelinsko 1772, Toruň 1793. Práva cirkve katol. ia omezována, statky biskupské, kapitulní a i použítiThe map-yandbook přiloženéof kPalestine, příručce L5uke a Keith Raach, London 19.30 — Eiusa jest dodnes sídlem titulárního biskupa, v klášterní sekularisovány, přeměněďy simultánní a dosazováni školy na ně konfesijní učitelé protestantš jímž jest nyní dr. josef Schínzel, světící biskup v zemi byli ustanovováni protestantští úředníci a olomoucký. Hčl. protestantští obyvatelé. Bedřich 11. i po rušení řádu jesuižty jakož to ponechal světské Chaim 1. někdejší lat. biskupství v Rusku, zal usazování ve to,1. zprvu v círk. prov. vovske'e, pak kněze na na dosavacmíc7hjejichlnčilištích.Po politick' ch počá ku 19. stoi.zaved1 biskup Se lag iinězdensstké,posléze Kijevské; poslední lat. biskup bouřích (] —1856) opět spořádaně poměry a vycchoval Skarzewskibiskupství :. 1847 7jakootž to orcib. Va aršavský; nyní sizdatnýklerus. Znovuvzkříšenéklášte františkánů, spravuje Ch-Ská Propaganda. řecko-rusínské biskkupství (Chelmee.n et Beltienn.) lazaristů aženske kongregace byly vět inou zrušeny od 1592;1864 vystoupila ruská vláda proti uníatům vt. zv. boji kul..urním. Objem diecése byl nově
Chelmskí — chérem
218
Chérel Albert, n. 1880, prof. na lyceu stanoven bulou „De salute animarum ze 16. čce 8121. Od světové války ná1e1.Ch k repuublice v Bour esu a Angersu, prof. frannc. lit. na universitě ( v_ýc.), vyd. „Edition critique de polské. Sídlo biskupské jest v žPelplinu. Nyní jest ve Freibur Pénelon, Explication des Maximes des Saints“, biskupem dr. 1926). St. Okoniewski (n. 1870, 930.vysv 1895, (D 11; B„runetiere, Histo oire de la iittérature konsekrován Data statistická (1930): ' „Fénelon au XVllle siecle náttů, 223 far a jin ch samostatných míst (67 kuracií írancaise't 191 a 11 10ka1istů);5 kněží světských a 20 řeholních en France", 1918. (Scr. Verbi Divini a redemptoristů); 891.295 katolíků; často zmínka v chérem, Písmě sv.kletba, 1. Po oe kmterése Hebr. děje jméno pochází od v diecési působí kongregace slovesa cháram, uzavřiti, ohraditi, učiniti nepři sv. Vincence, sv.třiAlžbětya sv. milosrdnýachsester: Franti Cheimsk11.Remigus, horlivý obránce kalvi stupným a proto nepoužívatelným. Osoba bneo nismu; zúčastnil se sporů duchovenstva se šlechtou věc, která propadla ch-u, nemohla býti vykoupena za Zikmunda Augusta. Připisují se mu tři spisky, ani zaam;ěněna muselaabýti zničena, protože ch-em se stala tak výhradním majetkem Božím, že ne jež však podle jiných1náležejí Ch-u Marcyanu. směla patřiti nebo sloužiti žádnému tvoru. ro 0 Marcgvan,od korouhevník vévodství Krakovsk ho a posel1na sněmu Krakovskéni 1543. se nazyvá v Biblis( r. Lev. 27, 28-29) svatosvatou (kodeš kodáším). Po jiné stránce' byl však veliký Připisuji se mu (1559)o ovzy'v váníspisky: Ducha „Epistoia pisscripta aad Locini“ Petrum rozdíl mezi (kodeš) „prokáletým“ Svaté „svatým“ smělo býti Bohu aobětová no (2. (ché Král. Statorium“ (|561); „Listdovksiedza Btrzlechwy(1560). rem). Chelstowski Dyonis, paulin; „aKmien czeski 8,11), prokleté muselo zmizeli s povrchu zem w Koronie poiskiej osadzony, to jest jadwiga šw. ského. To proto. že ch. předpokládá zločin, kterym w Czestochowie“, 1716. byl potupen & pošlapán nekonečn' majestát Boží Cheminais de Montaígu Timoleon S. j., n. 1652 (crimen laesae maiestaiis divinae). roto se ukládal pouze na nejtěžší proviny akaždýlsraelita byl po v Paříži, :. 1689. vynikaj_ícíkazatel; jeho řečivydal vinen přispěti účinně kjeho provedení; byl to jaksi řeči byly přel. do 16němč. al.; Bretonneau v Pař. 4.;sv mimo některéojesiio úkon bohopocty (103.6 ,1.9) Ušetřil-li kdo takové Sentiment de píété“, Pař. 1691, 1693, t1700, věcí,následkům propadal sám 7, 26) Brussel 1702. aosoby jeho nebo strašným (jos.(h-7,u l.(Deut —26).Ztoho Chemnitz Martin, luterský bohoslovec, h. 1522 plyne, že vlastní ch. směl hlásiti jen Bůh, který v 'lreuenbrietzenu, zprvu uičtel & bibliothekář je neomezeným vládcem celéhosvěia. Výjimky(Num. v Královci, 1554 predikant v Brunšviku, 1567 1—3) jsou pouze zdánlivé. V takovém případě aplikovali lsfaelité všeobecný zákon na určitou osobu superintendent t. ,jeden nejvýznamnějšíchluter. theologů oné doby, měl zveliký podíl v tehdejších nebov ch-u nebyl však pouze tresmý, byl sporech náboženských, zvl. při sepsání & zavedení také hluboce evýchovný. Měl israeiitům ukázali ná konkordijni íormuie (viz„ Formula concordiae“ [V., zorně mravní zlobu některých skutků a naplniti je před nimi posvátnou hrůzou. Práve vyložený pojem 1.74) sněm Litterárně potíral ve kalvínce hlavně ch-u hledali bychom marně v nabo však Tridentský spist & jeasuity, men Concilii boženských sou Tridentini“ , 4 díly, 1565—733,enž od protestantů stavách pohanských. Proto byla LXX ve velikých byl velice příznivě přijat a ještě 1861 nově vydán; rozpacích, chérem. Užila slova kdykoli čváůmtaměla o překládati r. dvd-Sellahebr. (vizCCSB. 1., veliké vážnosti pložival také je110 spis„ Loci theo 414—415), ačkoli se přesně nekrylo s originálem, logici'n1591. 1586 v Brunšv ku. rtVavřinec,n r.1625, po nějakou který mělo nahradili. Vytvořeno i sloveso uvadi-;m dobuesuipicián,1654d 58—64 ředitel u'Csw, kterého světští spisovatelé vůbec neužívají. semináře v Clermontu a zpohvěodníkjeptišek Navští Šťastnější byla již Vulgata, protože latinské sacer má význam podobn' a sloveso devovere odpovi ni P.MM., 2. 1704, sp. meditace a řeči. ' dalo dosti hebreisk mu ch-u. V tom smyslu píše veChenesseau Georiesanovník1 n. Orléanský, 0 v Montargis, ho vysv 1901, čestný prof. na přik. Makrobius: „Animassacratorum dějin na škole sv. Kříže v Orléansu; sp.: Sal e minum diis debítas existimabant et sic quam pri Croix d'Orlc'ans, Histoire d'une Cathédrale gothi te h-u mohlo se státi mum adřeos mittendas arbitrabantur“ (Sat.cokoli. 3. 7). qne reédifie'e par les Bourbons“ , Pař. 1921. 3 sv. — Chénon Pavel Filip Josef Emil, n. 1 q Podle zpráv biblických byli jím stiženi: a chana v Rennes, 1883—93 prof. práva v Rennes, od 1893 nejšti obyvatelé Palestiny, ke kterým počítá Písmo prof. dějiin francouzského práv a na právnické sv. Hetity, Gergezity, (vlastni7) Kanaa Ferezity. Hevity Amorrhity, a jebuslty (Deu ut. fakultě v Pařiži; sp.: „Les Rapports de l'Eglise et nity, de l'Etat du ler au XXc siecle" 1905,2 vdy. 1913; pokud ovšem sídlili ve Svaté zemi. Podle.7vůle Boží neměli z nich šetřiti žádného Tentýž trest stihl ...
.tha'
„Reshclegtzližes historiques sur quelques2 rites nupti
později Amalekity (i. Krá 15,lsraelité 2— , mohlipro ho Chenu jan. sp.: „Chronologica historia archí Saul uplně neprovedl; li) tlaké padnoutl ch-u, když se dopustili modloslužby (Ex. episcoporum 2lituricensium et Aqultanlarum prima 22,19 a Deut. 13,12—17) nebo si přivlastnili ma tum“ařPr. , 1„Historia , chronologícaepiscoporum et archiepiscoporum Galiiaae“, .! 21.
(vChšpaile d' Aque A.,pseudonym A. Š paldaka Chěrancé Leopold, de, 0. Min.; sp. „aiS
jetek kietblozu ; eut. Zsastižený 2. Mach.l 4,0)(los. 7)7,zvířata. a věcineživé mohl prokletí i jednotlivec. V tom případě jich ne ničili, nýbrž je dali kněžím (Le .
však ch. prohlášen samým Bohem, bylo zároveň co se má státi s majetkem — 3. Marguerite tde Ccěrtone'c Pař.Bonaventure“, 1888; „Saint Francotis d'Assise't, t9218 „Saint t. 1899, ustanoveno, ruhy kletby. Četní spisovatelé rozmeznávají „Sainte Čiare d'Assise“, 1901,- „Saint Antoine tři stupně bibl. ch-u. Rozdělení samo je správné, de Padoue“,t. 1896a aj.
CheraakovMichailIvanovič, riitskýspikolvatel teologický, rektor ri yk
máme-ll na mysli větší nebo menší rozsah kletby;
n. 1836,z. 1901, její právní účinky byly pokaždé stejné. V nejmír semináře, zname
Cherbury,1o rd 2, viz Herb e rt [V., 796.
nějším případě vztahovala se kletba na všechno obyvatelstvo; pouze svobodné dívky bylyp one chany na živu a stávaly se otrokyněmi bojovníků,
chérem
219
kteří je však mohli pojmouti za vedlejší manželky. kárán. Aby dokázal, že svého činu lituje, měl Města bývala spálena, movitý majetek připadl ví zůstávatl doma a varovati se hlučného smíchu. tězí. Tak měli naložitl na př.sivladlanskymi (Num V Babylonii vázalo l„pokárání Pale stině však týden, ybl-li kdo jediný pokáránden, od vsamého 3,l 18) a pozděcjli2 města jabesu v Galaadu (Souc s lobyvatelstvem ll- 12). Jindy vztahovala se knížete (nasi), měl se ho stranití celý měsíc. Po ustanovené době přestala nezífá sama sebou a ne kletba na všechno ozblyvatelstvo (jos l,0 avšak jeho majetek stával se kořistisísraelltů. Vta bylo potřeba výslovného sm míru. Eliáš Levita kovém případě města nebývala bořena; kde se tak tvrdil, že v době talmudské znali trojí druh klatby: új, chér erem & šammattá. jak dokázali Straclr stalo, směla byti znovu vybudována. Stáda odvedli a rozdělili mezi jednotlivé bojovníky. Tímto způ a Bíílerbeck (Kommentar zum N. Test. aus Talmud und Mldrasch, Mnichov, 1928.1V., 295), neodpo sobem byli tpotrestáni zajordanští králové km Og a vídá jeho domněnka pravdě, učený spisovatel pře Sehon (Deut. ,3-7) a některé m eny kananejské (los. 8, 2. Ž4. 27 a 1,1 10-15). Nejhůře neslvmylně současné poměry do dobyvětši. starší.—Talmud í pouze o klatbě menšía Menší bylo, kdyz kletba postihla celý národ se vším pří mluv
slušenstvím. Tehdyseemělo zničiti vše, co mohlo vůbec propadnouti zkáze. Lidé bylí usmrceni, do bytek pobit, zlato, stříbro, měď a železo oběto vány Hospo odinnu. Městaabyla spálena a strašlivá kletba vyslovena protl každému, kdo seod vážíl znova je opevniti. Názorný doklad máme v dějinách jericha. Ve vrstvách z tehdejší doby nenalezl Sellin ani jediného předmětu kovového; požár byl tak prudký, že vypálil i cihly, které byly původně jen sušeny na slunci. Po pádu města pravil josue: „Zlořečený každý před Hospodinem, kdo by obnovil a vystavěl město jericho. Za svého prvo
rozence at základy jehooklade nejmladšílsvé 0. '< dítě at stavi jeho brányl“ (jos.a 6,za26). Z Achabovy pokusil se o to jakýsi HielzBetelu.l ŽZa Abírama, prvorozence svého, položil základy, a za Seguba, nejmladšího svého (syna) postavil brány jeho“ (3. Král. 16, 34). Z toho soudili badatele že město stižené kletboun esmělo obýti již postaveno. jak dokázal Korfleítnern(Archaeologia biblica,lnro mostí, l917, 387) a Hejč! (Bible česká l., 970 ,ne právem. Bylo pouze zakázáno je opevniti. je richu vime určitě, že bylo již dávno před Achabem obydleno a vykopávky potvrdily jen správnost to hoto tvrzení. Na rozkaz králův měl Hiel zbudovatl jeho hradby, aby bylo oporou proti Moabsku. Ta kových rozkazů Božích nesmíme ovšem posuzovati s našeho dnešního stanoviska. Bylo jich potřeba, aby lsraelité pochopili strašnou ohavnost kaan
klatba viditelným účin myb slula lo vynlddúj,í protože Vázala jejím třicet dní & mohlj pronésti kdokolul.3V určitých případech byl každý lsraelitu povinen strestati druhého klatbou. To se stávalo především, vyslovil-li zbytečně svaté jméno Boží. Obyčejněvšak byla výsadou zákoniků, kter' m umožňovala neobmezenou vládu nad dušemi. e nadarmo se zdůrazňovalo, aby ji neužívall v záleží tostech čistě osobních, tím meně peněžitýcch. Výkon ným orgánem byl soud (bét dín), který se skládal ze tří osob (bét teláá.) Postupovalo se různě, dle toho, oč se jednalo. Nechtěl-li někdo druhému spla titi dlužný obnos anebo hruditi škodu, kterou mu způsobil, vyzvali vinnika, aby se během tří dnů dostavil k soudu. V obsílce mělo se udati přesně, z čeho byl viněn & jméno soudce, který měl spor nou otázku projednávati. Nepřišel-li obžalovaný, byl stižen menší klatbou na třicet dní. jestli ani potom neuposlechl,byla klatba na měsíc prodlou žena. Uplynula-li i tato doba bezvýsledně, pro padl klatbě těžší. jednalo-ll se o přečin nábo ženský, postupovalo se rychleji jakými obřady byla
klatba pronášena,dov1dáme se podrobně zpra
menů babylon ských. Vinník byl za zvuku trub proklet slovy: N. N. budiž v klatběl“ Při tom mu bylo spíláno. b_ylzpolíčkován, svázán a vsazen 0. o těsn né dřevěné horady, která symbolisovala žalář. Následky klatby byly velice trapné. Směl síce chodíti do chrámu a synagogy a na jeho pozdrav mohl mu každý od.povědětl Za to bylo všem za nejské modloslužby aromět odolalioho snáze svodům kázáno s ním obcovati a přibíížiti se k němu více (Deu 8. byl jejím ch. obvyklým prostředkem válečného prátva semitského. Chtěli než na čtyři lokty. jen dítky a manželka měly jí_rndodati válce náboženského rázu a rozplame volný přístup. Po celý čas měl zachovávatí smu niti odvahu vojínu Tak se chlubí moabský král tečm zvyky. Proto si vlasů nestřihal a roucha Meša, že ztrestal“ klatbou město Kariataim & jeho nepral; hlavu mival zahalenouachodil bos Účelem
těchto zdánlivěa strohých opatření bylo pohnouti muže Bible přinesla nejnovější v oběť Kemošovi Iaha, objevy, (Vigonrour-Pald Praha, 1899, vinnlkakteré k nápr chyby, kterévelice se dopustil. stihalvič klat ou bylo mnoho: Pří kdo 475). Podobně učinili Ammonité a Moabité s oblý padů, vateli edomskými 2. Pa , tentýž ojmenoval lsraelitu otrokem nebo zesměšňoval íbli a 'roky zákoníků; kdo neuposlechl vyzvání, zvyk nacházíme také u jiných národů astarově aby seztyostavil k soudu nebo pohrdl jeho roz k'c . změnil ji nnývse ývoj. Ztrátou ejinolltícké samostatnosti nutně také c-hu. sudkem; kdo prodal svůj majetek cizinci nebo Ohled na cizí vládu nedovoloval pokutovati určité svědčil před cizí vrchností proti lsraelitovi; kdo zločiny smrtí. Proto ch. pozbýval své dosavadní pracoval v den sváteční; kdo vyslovil svaté jméno -Boží nebo druhého k tomu svedl, kdo nastrojil hrůzy a přecházel ponenáhlu v trest duchovní. Na1 místo smrti tělesné nastoupila smrt pouze smbo— léčku slepci &p. Méně jednotnábbla praxe, kterou llcká. V době Esdrášově býval provinilec vyřoučen se klatba rušila a odvolávala. Mo no-lí trest zkrá z neábož snké obce židovské jeho majetek titi, ímněni se rozcházela; většina žádala, aby se skonfiskován (Esd r. 10, B); za vlády římské mu ZvykovŽm ustano veno, dodržovaly. aby vyobcovaný s m oprávem zrušeníbylo klatby po seli se omeziti na pouhou exkomunikaci. jejíopraxí lhůty
známe velice dobře 2 talmudu i kdyžnnemůžeme žádal. Klatbu odvolával týž, kdo'ji vyhlásil; byl-lí jíž mrtev, nastoupil na jeho místo druhý, pok kud vdoby jednotlivostech pokaždé rozhodnoutl, —do kteursé možno, téhož společenského postavení. Uživalo se spadá to neb ono ustvanoe přípravou na vlastní klatbu bylo pokárání (ne ustáleného rčení: „Tvá klatba budiž zrušena!"; zífá). Mohl je udělíti každý, komu bylo ublíženo. vyobcovaný měl býti osobně přítomen. Zemřel-li Při tom nemusel promluviti ani slova. Stačilo, když dříve, položili mu na arkev kámen, připomínal, se cítil jednáním druhého zlehčen a uražen. V ta že nebožtík zasloužil trest kamenovánl. — Těžší kovém případě se říkalo, že vinník se pnkáral sám. klatba slula chérem nebo šammattá. Smysl po Pokáraný měl se vyhýbati tomu, od koho byl po sledního slova není dosud jasný a byl různě vy
220
Chergozerskij — cherub
kládán. jedni je odvozovali od šém átá, Bůh při představeného komisařem k zavedení reformy v růz ných konvente ch. ima z generálního cházKi(r. k soudu) dovolávali se četl Pavlova (1.K 1,622). a Eliáš Levita šám Maranatha mitá, tam shromáždění vracel, byl od zpirátů zajat a dlouho je smrt. Nejspíše pochází od pielového tvaru šam v Tunisu v krutém zajetí držán, až konečně byl met a zname ná vyloučenn.i To bylo také důvodem, vykoupen, sp. „Examen dela Thélogie mystique“, proč Strack-Billerbeck (Kommentar zum N. Test. Pař. 1657; „De auctoritate episcoporum,' Bor aus 'lalmud und Midrasc ,Mnichov, 1928,1V., deaux 294 násl.) pokládali níddújha šammattá pouze za ChéronLeH (vysi. Elisabeth Sophie, různá ména ro menší klatbu. Naproti tomu provdaná n.yšéron) malířka a mědirytkyně franc., Kortleitner (Archaeologia blblica, lnnomostí, 1917, .= její ryai r'žačka „Sv.malíře Cecilie“ podle 88) se domnívá, že šammattá se kryje obsahově Henriho 1648 vCh-a;hhl. Pař., dcera miniatur s chéremem a jeho názor je pravděpodobnější. — Raffaela, „Snětí s křížey(podle reliei'u ve vosku, zhotovil sicilský umělec Lumbo); bylai -též chéremu se mluví poměrně zO toho soudime, že sev htalmudu očasto neuž. valo. málo; Této jejž básnířkou z. 17llv Pai'í Cher tjina znalkyní ndřich hudby; S. „Bourdaloue,sa klatby nesměl uvalití jednotlivec; bya výsadou soudu. Vinnik směl býti proklat teprve tehdy, correspondance et ses correspondants“, Pař. 1898; jestli všechny ostatní prostřed se minuly účinkem „Autour de Bossuet: le Quiétismc en Bourgogne _Iakéformule užívali, nevíme. eho právní důsledky et a Paris“, t. 1901; „S. Pierre Fourier , 189 byly ještě strašnějši. Nikoho nesměl vyučovati. „Étude sur la vie et les oeuvres du P. Le Moyne Obchodní a hospodářský styk byl nedovolen; směl (1602—1671)“, t. 1887. m.ti pouze vedlejší obchůdek aby nezemřel hladem Cherrier (vysi. de,zeMikuláš, theol. spis. V některých případech jeho jmění propadlo konfis uherský,n. 90VšeNrjé),Čsz z rodiny francouzské, kaci. Trvání chéremu nebylo časově omezeno; mohl vysv. 1813, prof. círk. dějina kan. práva na arcib. však býti zrušen, když se vinník upřímně polepšil. — lyceu v Trnavě, 1840—41 podnikl studijní cestu Ve středověku se praxe ještě více vytřibila a teprve po záp. Evropě, aby seznal ústavy vychovatelství v této době nacházíme trojí stupeň trestu. Nejnižší a disciplinu smíšených sňatků; 1846 škol. dozorce slul niddúj a nebyl ještě spojen s prokletim. jestli Bratislavského okresu, 1848 zástupce kapitoly na Se vinnik do měsíce nepolepšil, propadl chéremu. sněmu uherském, sp. „Enchiridionjurís ecclesiastíci Byl proklet a věřícím zakázá o s nim obcovati. cum singulari ad alienas confessiones attentione“, jestli ani tento prostředek nevedl k cíli, byla nad Pešt 1837, 4. vyd. 1855; „lnstitutiolnes historiae Novít. Foederis“, Pešti ním vyslovena šammattá. Vinnik byl vyloučen z ná ecclesiasticae boženskě obce židovské a přenechán soudu Bo Vídeň 1854; „Christkatholísches Erbauungsbuch“ žímu. — Pri všech dosavadních trestech nebylo 1952, z. 1862 Chersonen dioec. 1.někd.biskupstvíCherso účelem vyloučiti někoho ze synagogy. Právě naopak. 1 nejtěžší klatba měla. vinníka napraaviti a učiniti néssské na Krimu, na jehož místo 1848 nastoupilo jej opět rovnoprávným členem židovské společnosti. bisk. Tiraspolské (v. t.) se sídlem v Saratově. — v prov. Krétské, Za to v době Kristově děje se často zmínka o vy 2. t.it bisk. Che,r onesus loučení ze synaggoy(ánoauváymyo, -.) Sám Spasitel v círk. prov. Gortynské. předpovídal právě ytento trest sv 'm apoštolům Cherub hebr. 31—13,Lxx mm;/) je jméno města (jang ,22 a 12. 42). Byl ještě strašnější a užívalo se ho proti těm, kteří hlásali nové učení a zaklá-. babylonského (chaldejského), z něhož vyšly se dali novou církev. jakýkoliv styk s ta kovvým „od Zorobabelem o 7Pales ykně teré rodiny. Viz padlíkem“ byl přísně č.zakázán Zašloose tak daleko, Esdr.2, 49; Ne117,.62 tINeni, proč bychom spo že spíše pomohli pohanům než vyloučeným bratřím. jovarli Čherub s následujícím Adon nebo i s Emer jejich oběti nesměly býti v chrámě přinášeny. Při a pokládali dvě nebo dokonce tři jména za název bohoslužbě bývala jejich jména veřejně proklínána jednoho a téhož města. Možno však, že všecka a každý lsraelita mlěl učiníti totéž ve svých třech tato tři místa bylatéhož blízko obý váná příslušníky rodsebe, že mohla býtiHčl. denních modlitbách. dojíti nemohli,nn'brž byli odsouzeni k věčněSpásy zá — Odedávna k adli cherub hebrej. 311; mn. č. 131_3112)se členem si bohoslovci otázku, přešlua-listarozákonní klatba Dun-3,3 slují andělé, (viz toto heslo 1417 nn) strážní též do církve. jakési stopy nacházíme v listech duchové. Střežili vstup do ráje ke stromu života apoštola Pavla. jiné Hroozn na př. prokletím1 ohí hu)n.G 3, 24. —Na da crhou úmluvy ve kdo by hlásal evangelium (Gal. 1,každému, (po ač i tu pozorujeme velikou změnu, kterou způ stánku molžíšském býll „živými složkami, nosiči sobila ve světě láska Kristova. Když vylučovalt uBožího, živým podnožím jeho nohou; vzne na čas hříšníka korintského (l. Kor. 5, 13), užil šenýmí svědky, hlasatell a živými doklady přítom sice starozákonních slov: „auferte malum ex vobis"_I ností Boží; zároveň hlásali svým zjevem, že člověk (Deut. 13 5; 17, 7 a 21, 21) — avšak klatby samé nesmí se přiblížiti k Bohu přítomnému! (Viz pozn. v Iíejčlově Bibli České k Ex. 25, 18—22. jakož nepronesl. Chtěl pouzePou bolestmi tělesnými uzdraviti duši neštastníkovu. v bolestném výkřiku: íheslo a„rcha úmluvy“ v tomto slovníku díll., „Nemiluje-Ii kdo Pána našeho, ]ežíše Krista, buď str. 615nn.) Týž úkol měli cherubové ve vele svatyni chrámu Šalomounova (3 Král 6, 23—27). prokletí Maranatha“ (1. Kor.l'l ,22), máme snad ohlas starozákonního chérem Mk. lahve seděl, trůuil, na cherubech. l Král 4, 4,
Chergozersklj Aleksěj l'lNíkitič,
n. 1812, 2_Krá16,2;4Krá119, 35,
r,136;,153716
z. 189, ruský theol. spisovatel, spolupracovník % 79 2; l._lezdil chelrubacch2 11; 17,11.Nejiný účel naměli cherubové,Krá122, jež viděl Pavského při překladu 82 z hebrejštinn.y
Chencato jan viz Clerica tus. Cherimon víz Chaere on.
132. ve vidu (Ez. hl. ]. & h1.10.)
(Viz Hejčlovu
Bibli Č.) Přítomnost a velebnost Boží připomínali Cheromeno (Chaeromeno) bl., dle podání spolu také cherubové v um mění dekoračním. Viz Ex. 26, žák sv. mč. Nikon n.a(z 253), proslul svatosti života 1.31 (hebr.); 3Král 6, 29n 29nn Hz. 41, 18: „byli tam v (chrámě) umělecky udělání cheru poust:vnického,z.2. listop.297. annO. Carm. rodem z Bordeaux, byl bové :: palmy; prnmabyla mezi crnherube a che třikráteoprovinciálem, byl ustanoven od generálního rubem, a každý cherub měl dvě tváře: tvář lidskou
Cherubini
221
proti palmě 5 této strany, a tvář lví proti palmě und ihre ba'b lonischen Parallelen v ,.“Orlentalia s oné strany.“ Proti cherubům o čtyřech tvářích č. XVI. Š, etr. S akkadským karibu ve h1.l. (člověk, lev, býk, orel) měli tito jen dva možno srovnatí též indoevropské slovo grabh (srv. německé greifen) & s ním příbuzný řecký obličeje, ježto na obraze nebo na v puklině nebylzo kořen grypa aslovo yeótp.Podle toho je před snadno tváře čtyři. VIz C. pozn umění stava o cherubech prastará & vede nás do dávných 10, 20. Ozobrgzitl podobných míšencích ve výtvarném věků, kdy měli Semité a národové indoevropští dávnéhoa Východu viz tamže zejména k Hz. 1, 28. a_brvyo mna str. ,506. Assyrskobaby ještě; Genesis, Bonn Bonn 1930, str. společná sídlaD(Heínisch, z, as Buch Ezechiel, 1923. lonské okřídlené býky s Bilder hlavouzum lidskou Gressman,Altorienta1ische A. pzodává 2. d — Fleldmann, aradies und Siindeníall, Berlin 1927. čís. 378.381; člověka s hlavou ptačí 258. — Kmoskó, Zeitschrift XL (1913), str .225-234. — v Biblísche el, Weidenauer Studien l..58 & s křídly č. 379Bildermappe ]astrow, Relijžllon2 loniens u. tamže Ass rlens, 6.21.23 Baby— 1.5 L. Důrr, Ezechiels Vision, Wiírzbuurg 1917. Mikl/k-Hejčl, Příručka kbibl. dějepravě, lll. Obraz—v Landersdorrer, Der Baal Tagauogqno:und die Ke et Vinc archeo ogické, Prah 927. 5.1. 4. ba-r rube des zechiel, 1918. Les Cherubim v Revue bibllque XXXV. (192()328 uji lidi okřídlené s božskou ččepicí(s Unger, heslo Mischwesen v Real Srv. jastrow, Bildermappe, č. 55n r_ohybýčími). 358. 481-495. odpovídají těmto míšencům Sfingy nata—ženéa od lexicon der Vorgeschichte Vlll. (1927)208) Cheru r cí 51(Gressmann tamže čis. 394. levshlavou bové uvedení v Gn. 3, 24 nemají nic společného lidskou), nebo klečlcí, tvářemia rozpjatýmzí křídly k sobě obrácenaí ' endery (Gressmann amže: .239l.) bohyně Isis, chrá nící Oširisa (Gressmann tamže str. č. 258), nebo okřídlená strážná bohyně na rakvi Tut -anch-Amu nově a jj.Zm1nky zasluhuje trůn : pozdější doby egyptské, nesený
lv7y Die nalezena Lade jahves 7.n v_Dibelius, Seeznžirli byla patka sloupu, na níž vydlabáni jsou dva lvi s hlavami lidskými. (Viz tento výtvor aramejského u mění u Gressmarma tamže č. 390.) Podobné ukázky kanaanského u
mění nalezl ellh v Ta annaku (Sellin, Ta'annek ., strana 75 n; Gressmann tamže Sis.396n. ), Ma
calistcr v Gezeru (Mucalister, Ge zer 111., čís. 11. 25) a Clermont
Ganneau v erusalemě v králov
ských slujich,
v tak zv. jeskyni
bavlněné (plátěné,) ne ted y ve h r obe c h (!) královských (Archae ological Researches strana 243; Miklík-Hejčl,
Příručka 111.,č. 16).
l Hetane' zobrazovali si podobné bytosti. Viz Garrstang, The land of the Hlttites, pl. 60. 78. Viz
Obr. &. Znázorllovánl cherubů v umění středověkém a tenalsančnlm.
jirka, Altorientalischer Kommen tar zum
.
. Leeipzig, 1923.
na 27n. Také
podobné jméno v skýtá se vsnaápisech akkad ských: bůh karibi, jenž byl rovněž strážcem b.rány Kůribu možno jest odvozovati od kartlbu, žehnati, že by tedy karibu znamenalo: „žehnající“, to se však málo srovnává s úřadem, jejž božstvo
s Humbabou ani s člověkem štírem, o niclž vy pravuje známá báseeň o Gilgamešovi (He.niscll, Genesis 133). ježto cherubové (= tam : živoči
chové) vystupují; také 4, 6; 5,6. 4; , často7 ve 1,9Zjev. 4, pochop telno,. že křesťanské umění často 7se pokoušelo zahadne postavy cherubů znázorniti (viz obr. ?...) — Středo věk na západě čtyřtvarých cherubů použival za sym bol čtvera evangelií, ano znázornoval i jednotlivé „živočichy“ odděleně. Viz Neusz, Das Buch Ezechiel in Theologie und Kunst, 1912 — Starší literaturu býkač(s hlavou lidskou, nohami lva a křídly orla). — Rodiče a příbuzní Abrahamovi b li oddáni mnoho o cherubech podává Lesěíre ve Vígourouxově Dicti božství (Jos. 24, 2) jako ostatní abyloňané. Abra onnaire dela Biblell. ,Paris 1899,sl. 658-673. „čl. ham měl také zděděné názory na světduchů. Božím Cherublnl (vyslov ke-) !. nge us Maria osvíceium dostalo se mu poznání jediného ravého O. S. B.. obstaral třetívydánídíla svého otce Lacrtia kůribi zastávalo. Ačkoliv assyrske' káribi nebo jeho vedlejší tvar k ar tt bu(?) dlužno pokládati za slovo spřízněné s hebrrejským kerůb, nelze dosud říci, že v assyrských tekstech karibu znamená obrovského
osobního Boha a tím ivytribent jeho pojmuosvětě duchů. Ve světle jednobožství poznal, že nevldl telné síly nejsou bohové, nýbrž tvorové Boží a sluho é.ieho Postupem dalšího osvěcování, jehož se dostalo Abrahamoviajiným omilostněným mužům národa ísraelského, byly představy o an
Cherubíniho „llBu llariu
i
1634 —2. Flavius
sestavil „Bullarll compedlum“, Lyon 1624. — LaL—rtius Spoletský vydal sbírku bul papežských „Bullarium magnum“ uly od Lva 1. do Sixta V.), Řím 1586; druhé rozmn. vyd. 1617; z. 1626. —
Maria zprvu luigi, osd hudební n. 1760ve Florencii, véoh skladatel, vhudběv vyučo dělích a tedy také o cherubech dále tříbeny a vy 4. tříbeny. (Deimel, Die biblísche Paradieserzáhlung ván, potom 1778 byl jeho učitetlíemvSarti v Bologni,
cherubíni — Chesterton
222
—
jenž jej uvedl do slohu Palestrinova; S počátku Normannorum scriptores Series auctorum omnium,qui de antiquí", Franco skládal jen skladby kostelní, 1780 však věnoval t.1627; „Historíae 3,135,-;1663 se opeře, 1784 odebr at se do Londýna a 1788 do rumGlhístoria. . scrípserunt“, Paříže, tím,že k vybídnuti knížete Chlmaye napsal „Historcilae scriptores 1636-41, mší ke svěcení kostela, nádhernou skladbu sv.., dvaFrancorum dal ísvazky vydal coaetanei“ jeho syn František (sbírka velice cenná); napsal také obrátil svůj talent opět více hudbě církevní;Vbyl 641649 od 1816 učitelem na konservatoři v Paříži, od 1821 životopis1několika světců. Po jeho smrtí nalezeno ředitelem t., v posledních 20 letech svého života více než 100 svazků jeho640. výpisků. náhodou, přejet vozem — 4. Zn nKešfastnou tP.hí— psal jenz. skladby církevní, 1841 všech úřadů, 2v Paříží; složil 11 vzdal mší, 2 se rekviem, lipoteau Lpo2 léta vychovatelou princů za Filipa du V, Ch. S. J., ,I.,ePrédestinatísme les 8h1. Credo, Magnificat, Te Deum, 4 litanie, 2 la hérésies sur la prédestínation et la réprobatíon“ , mentac _“0)
1724;173 „Histoire du Bajanisme“, t. 1731 (dáno cherubíniu cherubové víz cherub. na index 33); z. 175. Cheru bu s.1 z M_essinyna Sicílii v 16. stol., Pař. muž svatéhos života, proslul mnohými zázraky; hesnel Frant., n. 1822 gen. vikář, sp.. „esL žil v Taormině (Taura minium) na Sicílii; pam. 187 737dezDsieuzet 115786 idées modernes“, Poitiers 22 bř. — z 0. 8. F., usmrcen od Turků 1556; droits
pam. 12 kv. —3. Tornícllus
O. 8. F. v lnsubríí,
Chesterfield z(Chesterton) Tomáš,
kanovník
dle pověsti blahoslavený, :. 144 am 27. čna v Líchfíeidu 1425, arcijáhen Saiopský 1428—30 . ve vysokém věku u Spoleta 1454; 1451;_sp.: kroniku biskupů Lichíieldských 656-1317; nazýván „ctihodným“ nebo „blahoslaveným“; pam. vyd. jí Wharton v „Anglia sacra l“ (Lond. 1691),
—5. a S Luci
0.5. F.,příjmí sve'obdržel
od ssvého rodiště S. Lucoia, vsi na ostrově Siciiíí; 4Chesigrtpn Gilbert Keith, básník, romano :. v pověsti světce 158 pam. 30. srp —6. Se pisec 'a "publik:istaagšlicw't katolický pověsti,n ětna 1874 vkonvertíta ondýně nensís 0. Min. ve stol.7);(V.psal jazykem italským světové z rodiny, náležející k anglikánské High Church, velmí dokonale; „9:2 „Regula vitae matrímonialís“ Florencie 1487,19 „Regula vitae spiritualis' , studoval výtvarnictví, stal se kritikem uměni, po 1487; „Contorto spirituale de caminatí a porto zději feuílletonistou listu „Daily News“, počal již v letech devadesátých hledali světový názor, který di Salute. Regulc dcl vivere nel stato vírgínale.. nel stato viduale“,Be en 1505— . torentinus by plně uspokojil jeho neklidného ducha, poznal postupně všechny systémy filosofickéi mravní, byl de 0. Min., jménem vynikající kazatel. — 8. evolucionístou, spirítístou, anarchistou, ibsenovcem, a S.Saxolinís joseph (dřívějším Ale.x de Boria) .Carm., n. 1 3 veM rtelu (dep. Lot), biblícísta, zachytil tato vývojová stadia ve verších svých vynikající neúnavnou pílí & horlivostí pro spásu básni, ale po plavbě všemi moři ducha přistál zase duší. jeho velíkoiepého dí1a„Bibliotheca critieae u břehu své mateřské církve High Church, která sacrae“ , jež mělo obsáhnouti 12 folíantů, v šly byla jeho východiskem, a o níž až dosud věřil, pouze 4 sv. (1. all. v Lovani 1704, 111. vruš je prosycena katolícítou, trvajíc při ritu í ústavě selu 1705); jest to velíkolepě založený Vbiblický církevní. Tehdy počal srovnávati obě křesťanská úvod; nemoha velikého díla toho dokončití, vydal vyznání a přesvědčil se, že _HighChurch není větví h. menší spis „Summa criticac sacr me“, 9. sv., církve katolické nýbrž že je církvi protestanskou, Bordeaux 1709—16; 1725 v Bordearux která ve velkýclí otázkách ideových a morálních Cherven (vysi. červen) Tomáš, n. 1793v Chyžném není schopna obraany a booje, kdežto jasnost a v 0.avě, kanovník báňsko-bvstřícký, štědrý me-. rozhodnost v nejdůležitějších otázkách moderního cenáš kapitulního kostela, katol gymnasia a „Ma života nalezl v katolicismu. Počal psátí statí úto tice siovenské“, jejímž byl pokladníkem, horlivý čící prudce na různá vyznání náboženská a shrnul (Londýn 1905), podporovatel literatury slovenské i české; z. 1874 je ve svazek essayí .Heretics“ v Báňské Bystřicí jež vzbudily v anglické společnosti takové polmutí, Cherv et Jos., n. 1810, nějaký čas člen kongr. že vyníkající kritik Street jej vyzval, aby svuj sv. Sulpicia, lektor do matiky a morálky, kanovník světový názor, který v knize hlásá, podepřel vlastním příkladem. Chesterton na to odpověděl novou řadou Lyonský; jeho řečí vy ly v Ryoně 1857-58 ve 3 sv.;
zChesion lůna, místo při severní hranici kmene judova,]os.15,10,nyníKes Ches esne ]. Bert r,and sepsal m. '.„La salinte curiosíté ou Questions sur les príncipaux articles de la foi, sur les mystéres de la religíon et les
cěrémonies del'eEglis“ař.1ran
tiše 1,6 z. 1693, královský historiograf _syn Ondřeje"Ch., vydal některé spisy svého otce a mimo to „Histoire des cardin ux francais“, Pař. 660, ,2 sv. (dílo nepříliš zdařilé). — 3. (Quernaeus, Quercetanus, Querceus, Ducheníus, Chesneus, Ches
essaydi,shrnul knihy jako „Or thodox (Londýn 1908,'chvdonížvzácné se projevil uvědomělý katolický apologela, který odtud v dlouhé řadě románů, povídek, kritických essayí a polemik hlásal ideu o jedinečností atolíclsm Mocné pohnutí myslící anglické společnosti zasáuhlozáhy' 1kulturní vrstvy ostatni Evropy, ze měna v Německu, kde však uvědoměií katolíci ist básnířky lisy von Stach a kritika Emila Woijja odmítali dlouho v„l-lochlandu“ toto „literární křesťanství“ ducha plne'ho essayisty anglického tím spíše, že zůstával trvale mimo crrkev katolickou. Byl to katolický
níus) Ondřej, n. 1584v 'ioursu, historiograf krá historik anglický Hilaire Belloc, který poznovu lovský, zván „otcem francouzského dějepisu“, s ne upozorňoval Chestertona na nemožnost dalšího únavnou pílí věnoval se studiím, vydal přečetné setrván vlaxní High Churc,h atak roku kulQD kon spisy historické a zvláště des Papes jusqu'a Paul V.genealogické:1„Hístoire , r1616,1645, 1653, „]anuatiae Kaiendae seu de solemnitaíe anní tam ethníca quem christiana“, t. 1602; „Biblíotheca cluniacensísj', t. 1614; „Petri Abaelardí et Heloi soae conjugis ejus opera“, t. 1616; „Alcuini abbatis opera t.;1617 „Biblíothěque des auteurs qui ont ecrit l'hitstoíreet topographle de la France, t.1618,
vertoval katolicismu, urozmnožuje slavígich konvertltůketehdejší doby, Hermannařadu Bahra,
nnl Fapinl Frederika van Eedena ajiných. V3literatuře číské přijali Chestertona jaakokato
líkakhned poudívení vydání „Heretiků' směruvěci, po krokového, ktmrn, „že inalidé obranu považované většinou posítivistického světa za pře konanou, vyvstává ještě dnes v dvacátém století,
223
Chětardy — Chevillier
muž tak bystrý, vzdělaný, duchaplný, tak hojně vyzbrojený poznatky z věd exaktních, politických i sociálních, o filosofii ani nemluvíc, aby hájil věc odhytou“. Kdežto v Německu nepochopil význam Chestertonův ani Richard Maria Meyer, historik světového rozhledu, v Čechách studovali jeho dílo uvědoměle proto, aby problému „renesance kato licismu" přišli až na sám kořen. Byl to Miloš
Marten,
který se obíral jeho dílem již v studii
o Paterově románu „Marius Epikurejec“ (1910), líčícím přerod starověkého názoru pohansk kého v křestanský, a upozornil již, kterak případ Mariův připomíná dnešní konvertity, neboť mnohé z toho, co „Pater stuuduje zdrženlivou analysí psycho o
hestertonovyť Současně s Martenem hroužil se Ěovou, tvoří point de départ energické apologetiky očet tby „Herelíků“ a „Orthodoxie“ samotářský básník a myslitel Otakar Březina, který upo zornil na Chestertona i Belloca družinu Florianovu ve Staré íši a tak dal první popud k překladům jejich spisů do češtiny. Ludvík Vrána pořídil první překlady drobných ukázek Kluk“aa„johanna dArc“ pro sborník „Studium“ (32, 1910), po něm ujal se soustavné práce Antonín Ludvík otiskl prvni informační portret Chestertonův (Nova et Vetera 3, 1913), vydal překlad celého díla „Heretikové“ (Dobré Dilo 19, 1915), překlad úvodu k „Bunyanově Poutníkově cestě“ současně s Biei ovým portretem Chestertona (Nova et Vetera 13,
vavým stanoviskem a dravou útočností, ale i svým stylem nenapodobitelné paradoxnosti, prosyceným antithesnmi. 20,1923. Arlin, Zivot —5,Srovne 1923el.OBry, velka,Hochland Chesterton jako básník,románů, Archa 1923.Strakoš, v reliefu svých ivot,6 1924.Chesterton Bitnar, Chesterton v české literatuře, Lid. Listy 3,1924 a Chesterton
na Moravě, 19 Blr. Chětardy Joachim Trottide de la cCh,n. sulpic cián; sp. „Explication l'poA calypse1636, par l'Histoíreecclésiastique“, Bourges 1691,1692, 1702, 1707, vynikal dobročinnosti, založil nedělní školy pro dělníky a j. , z. v pověsti světce 17124Švsebr'ané jehohspi titl viz vyd.Hetité Migne, IV., Paříž 1857 ve 875.
Chevalier (vysi.švaljě)l.A1eksius, sp. L' (650— Hótel— eu de Paris et les Soeurrs augustines 18110)“,Pař. 1901. — 2. ]ulius člen kongr. Srdce Ježíšova v issoudunu; sp. .du Sacré—Coeur d' aprres Ecriture saints Peres et la théologie“, Paař. 8sainte, „Le les Sacre'-Coeur et le cíel“, 0-0
.—1896 3ju181us,
kanovník, prot. semináře
v Romean (Dróme me); sp. „Essai historique sur
l'Eglise et ia ville de Die“ Př „Mémoíre historique sur les héresies en Dauphiné avant le XVI. s.', Valence 1.890 zimír, n. vSachez 1825,prelát, zabyvat se historií, archeo logií, geologiía j.; 1.1894; sp. „Etudes sur la Touraine“ , „Recherches historiques et archéolo
eglise romanes en Touraine'“ 1915), překlad studie a básnické Fouillessur de les Saint. Martín de Tours“, Toursl, 1„Les; mlíád“ Nov va et Vetera 19, 1916),antheologie pře ia„d Oči ro giques stoty otce Browna" (Dobré Dilo 49,1918), překlad „Rome et ses pontifes. Histoire, tradition, monu ments“, t. 1896; „Guide pittoresque du voyageur essayí„Bitva „Orthodoxie“ (Dobré Dílo 50,1918), .—5. Ulys e,n. 1841 stati na Marně“ (Nova et Vetera 36 menší 1920), Touran“ t a Hotmanovou „Podobiznou Chestertona" v linoieu vnRambouilletu (dep. Seine — et Oise), vysv. na (1919) ukončili staroříšští svůj přínos chesterto knn. 1867,1881 prof. archeologie v semináři vRo
novský do české literatury. Zn ích ještě josef mansu, 1887 prof. círk. děj. v Lyonu, 1892 čst. Fořtel otiskl již před Strižem překlad několika kan. , vydal víc než 20 sv. chartularií a listin essayí z „Heretiků“ v olomoucké revui _Novýk dějinám provincie Dauphiné; „Répertoire des Obzor“ (1914). Ale imimo katolíky vydal překlad sources hist. du moyenňgeť l., 1877—83, 11..
románu „Ka amarád tvrte Dada halooupka v „Moderni bibliotéce“ (Praha 1913),ivan Schulz znovu přeložil povídkový cyklus„ Nevinnost otce Browna“ (Praha 1918 po druhé 1926), Bohumil Nekovařík vydal překlad románu „Létací hosti nec“ (Praha 1919), Máša Mezníková román „Nottinghillský Napoleon“ (Praha 1921). Ale ve dení „Přátel přejalal počátkem dvacátýchúkol let pražská dru žina Studia“, zahájila přetlumočení celého Chestertona překlady drobných statí v sbor níku „“Letorosty (3,1921), načež její nakladatel Ladislav Kunciř založil knihovnu „Vybrané spisy Chestertonovy', v níž vydal dosud román Klub podivných živností“ v překladu jiřího Fnustky (1923, po druh61928), román Anarchista Čtvrtek (Fous tka 1924, po ch-e'uh1928, tentýž román pod názvem „Kamarád %tvretek“ v piekladu Františka
'lv etauera povídkch„y Moudrost překladu (1926),pG áclavaG a(19 mná „Muž 33 otceBrowna“ který byl příliš živý" v cpřekladu jílovské a Pro
cházkové essaye„ Co je špatného na román světě“ v překladu(1925), Ladislava Vymětala (1925), „MUuhž, ajenž viděl příliš mnoho“ v překladu Foustky
a(l926), povídky Stromy pých" v překladu RudlolfaUhla (1926), „Povídky o Mimo ouhémKuncuí luk (Uhl prósy „Eu enika" (1928). řovu ledici vyšly ješt překlady románu „eKoul a kříž“ (Foustkla. Praha 1923),maličkosti“ „Moudrost vpře otce Browna“ (Petr, 1924),-„ Ohromné
kladuVVáclava Mark al( 925), „Pověra rozvodu“
111.,1903, Biobilbliopraphie, 1894n., „BíbL liturg. ,7s sv.,1905—7,1V.Tolpobibl. 1893lil.—.lV „Repertorium hymnologicum“ l..—ll 1892—97, 111.
904; „L' Abjuration de jeanne d' Arc“1902, ně kolik spisů o domnělých potních rouškách Páně vTurmu, Chambéry Lisey, 1899 19001190.2 1903, jakož i spis„ Nótre-Dame de Lorette" 1906,setkaly se s prudkým odporem; „Hymnes et Proses me dites de Claude Santeuil“ 1909. Srvn. „M. le Chan. Ulysse Chevalier, Valence 1903. ...:
Cheverus (vysi. ševry) Louis. Mayenne, Ma de leine Lefebvre de, kar_Lean .n. 1768v 1790 kněz, 1792 far. v Mayenne,
1796 odepřev
řísahu na konstituci, sesazen, i odebral se nej dříve do Londýna, potom ještě téh07. roku jako misionář do Bostonu; byl všeobecně oblíben a obdi vován pro svojí horlivost v duchovní správě a pro svoji heroickou lásku blíženskou a pohrdání smrtí v době žluté zimnice. V Bostonu vystavěl první katol. kostel, 1810 jmenován prvním biskupem t.. zal. kněžský seminář, povolal voršílky k výchově dívek, 1823 pro churavost vrátilose do Francie, sta 1 se 1826 arcib. Bordeauxským a pairem -.franc, 1823 státním radou a komturem řádu sv. Ducha, 1836 kardinálem, pro svoji laskavost a dobročin nost nazýván „druhým Fenelonem a Vincencem šzpitál Paulyz; 1,836 době cholery proměnil svůj palác ve
ChevlllielrOndřej, doktor a bíbliothekářSor
bonský,z Pa1700; . .;1664sp. „Degrand formulis fídeí (Marek, 1926), „Nedůvěra otce Browna“ v pře bendis“, Canon de subscri l' églíse
kladu Stanislavy ]ílovské (1927). Na českou Grěcque“,Pt.1699; „L' origlnes del' imprímerie de literaturu působil Chesterton nejen svým nesmlou Paris“, 1694.
Chevreul — Chiemsee
224
Chevreul (vysl. ševról) Mich. Eug., franc.
Chiari (vysl. kjá-) Petr S. J., dramatik ital., n.
chemik, n. 1786vvAngersu, :. 1889 1031etývPařiží,
1700 v Brescíí, po zruš. řádu světský kněz v Be nátkácuh;sepsal veliký počet divadelních her („Com člen akadem f. chemie při přírodo 1813—30 prof.etysiskáybnarof Lycée Cherdemagne, 1826 medi|“e 1756—62,110 sv. ); psal také romány & filos.
historickém museu. Jako stolet' stařec („nejstarší student ) ještě duševně čilý; v řící katolík. Cheyenne (vysL šajen), Cheyennen. dioec., bis kupství ve $po_1.s státech severoamer., v círk. prov. Dubuqueské, zřiz. 1887; data stat. 1905: 314000 katol., ll kn. svět., 2 řeh., 19 kost. a kaplí, 1 řád
m.c(jesuite'), 2 žen.čéne) knon.grThoma sKell Cheyne (vysl.
y, angl.
pojednání;z 1788. Chiarini Ludvik Alois, rodem Vlach, n. 1792,
na universitě Varšavské přednášel círk. dějinya hebrejštinu; psal o teorii judaismu &započal pře kládati talmud; sestavil hebr. gramatiku a slovník,
jež polsky 2upravil Petr Chlebowicz a vydalv Varšavě Chiaudasnzo ojos f..,Sj sp.„ Creazioneescienza“ (několalkpřednášeke ke studujícím), Turin 1895, (rec.
exegeta neiemémnoěišdího směru,n. dýně,kriticko-rapciofnalistického odl vafordu v „Híceid
a kan. Rochesterskýn; 1908 z důvodů0 zdravotních
61)
„De'tnocratie chrétienne et
mouvement catholique (přel.Aug. Onclaire), Brusel
úřadu svého Chíavar1(vysl. kjávarl), Clavaren. dioec., ital. of Isaias“ , 2 se sv.,vzldal; :. 1915, „10b sp. „Prophecies omon 887 , „The Book 1of Ošalms“ 1884, 2.-vyd. 1888; „Founders of the Test. Criticísm“ 1893, biskupství v círk. prov. janlovské, zřiz. 1893; data 293 kn svět, ž.kongr.a staati 1905: 99.200 katol., iar, 3355 kostelů šCritica Biblica“, Londýn 1904; of „Bible Problems" .1 raditions and Beliets Ancient lsrae1“., lIIaClhiaveí-i(vysl. kja-) Gaetano, n.a1689v Římě, ital. architekt; vystavěl mimo jiné katolický dvorní t. 1907; "„Dřcline and Fall of the Kingdom of Lucia a,h“ lt.—111.(1899— - spoluvydavatel „Encyclopaedía chrám slohu; vz. Drážďanech 1770 ve F0 iv ušlechtilém ital. barokním iblica“1 1193).
Chezal-Benoit (díec. Bourgesská) opatství bene Chíavetta 1. Benedikt S. j., n. v Palermu diktinské; opat Pierre du Mas (od 1479) založil 1650, prof. theologie , juris mo rálky, jakož filosofie,: i cirk.p áscholastické a; sp.. „Institutiones tu reiormovanou kongregaci benediktinskou.
Chezard de Matel Jeanne
Marie, zal. 1625
canonici“, Palermo 1711—13,3sv..,_.Consualtnationes nella sua"- canlonicae pproti et moralees“ , t.Ballovi 171 (vizí., 889)„Tru josefu Chiefv Lyonu Pettr, kongrelgacl„Vtě1eného sp. iSillabo studiatoSlova“. (1627) uaj. Ballisententia. .. expeditur“ 1643(dán prima orlgine“, Míln „orC orso di filosotia elementare", Brescia 1868—72,25v. ,1676—78,5sv. Chialli (vysl.kjali) Vincenzo, malířítal. n. 1787 nac ihnlex cago 1655 (v )sl. ěicágo) 1843 bisk., 1880 arcib. ve vCittá di Castello, :. 1840v Cort,oně maloval Spojených st tech Severoamerických (k církevní pohledy na vnitřkyklášterůaakostelů, hřbitovy provincii Clu-ské patří biskupství: Alton, Belleville, a j. , hl. práce: „Hřbitov“ 1823, „Mše“ 1824..(obě Peoria 320 a Rockfor.d asi 1150000 kostelů seData stáloustat. ducthlOsrpávou (hlavní v palazzo Pitti ve Florencii), „Dante v klášteře katol., Fonte Avelana“; „laRafae Fra Bartolomeovklá město Ch. á|1910] 187 kostelů a 37 kaplí) 49 šteře San Marco ve Florencii“. misii, 5štací. 61 kapl., 413 kn. svět., 270 kn. řeh., vé, 9 Chlapa (vysl. či-), de Chiapas, bisk. v Mexiku, 20 muž.a 49 žen. kongr., 3 semináře řádov s resid. v San Cristobal de las Casas, v círk. kolejí a aakademií pro hochy, 23 pro dívky, 125 prov. Antequerrské, zal. 1539; prvním biskupem farních škol. První Čechové osadili se tu kol. 1852; byl Las Casas (v. t.); data stat. 1905: asi 270.000 postaven byl tu první kostelík sv. Václava, při katoL, 62 kn., 41 far, 500 kostelů a kaplí. nměž byl čets. farář errn P. Moli tor. Podle z r.prvním 1910ejesttu 110.000Čechů; čeští ka Chiara Št ěp ánn n. v Palermu 1752,prof. mo sčítání rálky v semináři a kan. práva na universitě, ka tolíci jsou tu velice horliví; mají katolické školy novník,z.1837;s„1_)iscorso istorico critico (největší z nich v os. Anežky České s 554 dětmi sopra le chiese maggiorí e cathedrali a Dio in a 14 učíte lkam questa citta erette e dedicate fin daí prími tempi Chicoutim1m(vysí.šikútimí) bisk. v Kanadě. vcírk. del suo cristianesímo“, Palermo 1826; „De capella prov. Quebecské,zřiz. 1878; data stat. 1905: 65.000 regis Síciliae“, t. 1815., e re io ss. visitationum katol., l53 řinf., 62mkost. a9 až. kaplí, ře e.h ko14 misií, 102 kn. per Siciliam jure“, 1816; „A notationes ad rem st.,vě Chidldékelviz ííiddékel IV., 907. canonicam e siculo jure depromptae“, t. 1833; „Dritto publico ecclesiastica di Sicilia“, t. 1836aj Chiemsee (vysl. kim-),řichiemské jezero,A1.neni větši bavorské jezero severním upatí Chiaramontí tius) Scipione,(vysl. kjár5amonti)1ě(C1aramonl ..z 16520, od jehož dvou ostrovech errenwčrth a Frauenwórnth půrce Galileiho, prof. filos. v Pise, v80. roce věku dva kláštery, jakož i sídlon biskupství. -— Herrenw órth va, Au 1., 747, nyní svévho kněz; sp. několik spisů hist, mathem. & bývaly astronomických, mezi nimiž prooti Tychonovi de Herrenchiemsee), prastaré osídlenín mnišské, pod Brahe „Anti-Tycho'í, Ben. 1621 — rodové jméno řízené irskému biskupu Dobdovi|.(v 111.,535), jenž papeže Pia Vll. (v. t.); oddělení mramorových soch tu 767 založil školu; vévoda Tassilo 111.přeměnil v museu Vatikánském nazývá se po něm „Museo je 782 v klášter benediktinský; kostel sv. Salvatora Chiaramonti.“ posvětil bisk.Salcp ursky Virgil. Karel Vel daroval Chiaravalle (vysl. kjaravalíe), Clara Vallis pů klášter 788 biskupství Mettskému, 890 připadl vodně Cara Vallis, někd. opatství cistercianské arcib. SalcpurSKému. Trpěl mnoho za vpádů Ma p.oč sol 1 byl osazen již jen kněžími u Bagnola (v diec. Milánské) zal. od tamních ďarů; měšťanů u přítomnosti sv. Bernarda 1135, první světskými.pArcibiskup Salcpurský Konrád I zavedl odnož k1.Clairvauxskéhov1talií; zruš. 1798(tehdáž 1130 řeholí sv. Augustina a přivedl kl. opět k roz měl konvent 16 kněží a 5 laiků); zajímav klášterní květu; prvním proboštem by1b1.Harimann (v.1V., 710), pozdější biskup Brixenský; 1803 bylo pro chrám (1135—1221) jest nyní kostelem řarrnm bošství sekularisováno, prodáno a zpustošena; BenediktS &&,ittán.divMessina“, Messině1658; s.pChiarelli „Memorie sacre della Mes 1873 přešlo v majetek krále Ludvíka lí.— Archídiakonát Ch., jurisdikční území patřící sina 1705, z 1727.
PŘÍLOHA vu.
2. RUSKÁ IKONA
Č 9 Vidění sv . Eulogla (Monk škola XVI. stol.). — č..10. Sv. Mi kuláš (Novg. škola XV XVI stol.) č . ll. Zvěstování [detail] (Novg. škola XVI. stol.). —Č. 12. Sv. Antlpa (Strog. škola K.VL stol. ).
225
Chieregatí. _—Chilandar
Chiesch viz Chý
kBavorsko arcib. Saicpurskému, a Tyrolskou učás zaujdimající díeccéss.;e jihovýchodní důstojenství Chieti (vysi. kjéty),e'1'eatin. nebo Theatín. dioec., arcijcáhna b 10 1130—1803 spojeno s proboštstvím; Theate Marucinorum, arcibiskupství ve střední
a. byl zru en
auenchiemsee Italii, uctívá jakožto patrona a prvního obiskupa („Nunnenwórd“), ženský klášter, jejž založil vě svého sv.V1. riu ustina (4. stol.), povýšeno Kle na arcib. Biskup 1525 Gianpíeíro Carafía voda Tassilo 11.1a jejž Karolingové povýšili na mentem „abbatía regia“. První1abatyši byla bi. lrmengarda po7 o7..d pap. Pavel iv.)a založil se vznikl, (v. t..) 1201 připadl klášter k Salcpurku, při němž sv. Cajetánem řád, jenž podle měs ,v němž1524 zůstal až do sekularisace 1803. Král bavorský nazván řádemTheatinským (v. t.) Datas ta.t (1905): asi 300.500 duší, 170 kn. svět., 58 řeh., 113 far, Ludvik1.je'1837lobnovi1;21901 povššen byl na opatství; 1 bl tu 2óch rcvýc sester 25 442 kost. & kapl., 4 kongr. m., 9 ž. Chietiní viz Theati ni. sester laiček. — 4.oBisk3upství Ch. (Chiemen. dioec.); zal. je arcibiskup Salcpurský Eberhard 11. Chiffiet (vysi. šítie) 1. Filip, n. 1597v Besan 1215, čtvrt Lateránský sněm je potvrdil; klášterní conu, kanovník a gen. víkářt., opat Vaierneský, chrám na errenwórthu stals se bisk. katedrálou. almužník infanta Ferdinanda špan., v nikající _.
Biskupské sidio přeneseno bylo 1305&do Salcpurku („Chiemseehof“); prá vo nominační konfirmační, jakož i investitura vyhraženy byly arcib. Salcpur skému. Biskupství zaujimalo asi 46 čtver. mil. Biskupové měli titul knížecí, jehož však jen šlechti
znalec kiasickýcha starokřesfanskšch pam sp. istoire du príeuréd Nótra ame dutek; Belle fontaine“, 1631 evy . „Cancm nes et Decr. Conc. Tnd“ t. 1640 a„1mitatio Christi“, t. 1647,
cové rodemCh. oficielně užívati směli. biskupství sekularisováno (1804 mělo 38bg18 duší, 1 arcijáhenství, 1 deka nát, 11 far 16 vík., 10 kuracií,150kooperatur, ll kaplanství abeneficií, 1 kněžský dům ma kl. kapu 1808 zrušeeno a území jeho cirkumskripční bulou 1818 dílem s Mnichovem
bratr předešl., r1. 1592 v Besanconu, vstoupil do řádu 1609, prof. filos., hebr. aexeegese, od Colberta (v.111., 113) povolán do Paříže stal se 1675 do zorcem král. kabinetu minci, vynikající patrístik, vydal mnoho spisů sv. Otců většinou otišt. V.ML a A8s.., vyd. Fulgentia Ferranda, Dijon v1649; „SS. vet. de í1de cath.“,.t 1656; „Paulinulsiiiustrao'
a Chieregati(vyst Frísinkami, dílem sejé-) Saicpurkem 1. Frant spojen iiíekn(Fran cesco), z Vicenzy, páp. nuncius v Anglii 1515—17, ve Španělsku 1519, od Hadriana V1.15Z jmenován bisskupem "ieramským a vysslán na Norimberský řišsk' sněm, aby na něm. knížatech vymohl pomoc pro hersko proti Turkům a zakročení proti ná boženskému novotářství. Když pak posláni jeho nemělo zdárného úspěchu, uchýlil se do sou kromí a z. 1539v Bologni. — 2. Lioneilo, kane-. nistick i humanisticky výtom mě vzdělaný, věrně oddaný apošt. Stoiici, 1472 biskup Arbeský a nun cius v Burgunds sku a ve Flandrech, psal 1482groti stanovisku A. Zamometiče (v. t.) na sněmu a51
2.1657v ru.se1u— .Petr
František
S. J.,
tuss“ t. 1662; z. 1682 v aří ]. — avrinec S. j., hratr předeši., n. 1598vBesanconu, vstoupil do řádu 17 zpriu zaměstnán vyučováním ve školách řádových, potom oddal se zcela péči o dítky, chudé & nemocné;s .dva malé kattechismy a ně kolik často vydávaných asketických spisů, z. 1658 v Antverpcáh. Chig'i r(pvysl.kidži), knížecí rod římský, jejž za ložil na konci XV. stol. ien oŘima přesi
dlivši2kupec a bankéř dC/r. Farnesinu, (71.11 olem 1465 152O), jenž dalAgostino vystavěti villu vyzdobenou freskami Sodomovými a Raffaelovy'mi, kapli „Capella (h. “ v Sta Maria del Popoio oaro dinnou kapli v Sta Maria della Pace. Z rodu toho lejskéml vyd.n.), Creighton, papacy 111 pochází papež Alexander V11.(aib o Ch., viz Lon (znovu288n ib484bi,sHi:at01_'lyrof rogiruv Dval 2,1. mácii, 11487—91a 1494 nuncius ve Francii, 1488. 265),jenž 1760založil knihovnu Ch.(Bibiiotheca
biskup Concordijský, 1495—9 pap. vyslanec 11Max Chigiana) vPlalšd rozmnožil. Ch., kterouž kard. Flavio Knihovna ta má 1ni1íana1..a yuspusobilproti politice francouzské, Maria. několik jeho politických řečí, jakož i jeho pohřební lsvazků, 10.100 spisů, řeč na innocence Vili. vyšlo tiskem (Hain 11., 25.000atištěn'yclh7 43 inkunabul 2877 rukopisů, dva menších svazky kreseb Lorenza Berniniho & sbírku znaků. Knihovna tato č. 4957—69); jzeho zprávy nunciaturní vyd. Ljubič, přešla 1923ze státního majetku do majetku knihovny
Záhřeb11506.
Chíerieopeliegrino viz Můller Frant. Karel. vatikánské. — Kardinál Flavio Ch. (z. 1885)byl Chiesa Štěpán 0. Min., sp. disertaci „Utrum nunciem v Mnichově 1856 a v Paříži 861—72— doctor angelicus revera docuerit b. Viri mem fuisse lilava rodu toho má od 1712 dědičné důstolen ství maršálka řím. církve a strážce konklave. immunem ab originaii cuipa“, Chiesa (vysi. kje'za)catiolica riformata Chignoli Mik. Aug. 0. Praed., prof. theol. ve d'ltaiia, italsko-katolickácírkev, reformní spo Ferraře a v Turíně, sp. „Praeleciioncstheologicae“ , lečnost, kterou založil hrabě Enrico Campello Ben 1766, 3- sv.; „Exercitaiiones ad Danielem (1831— —1903) po svém vystoupení z církve; za prophetam“, t. 61. nikla 1906 Chihuahua (vysi. čiváva), bisk. v Mexiku, v círk. Chiesa evangellca italiana viz Chiesa libera. prov. Durango, zřiz. 1891; data ta.000t:240. katol, Chiesa (vysi. kjéza) libera, název dvou italských 64 kost. & kaplí, 42 kn., 1 sems., 2 kolej e. Chicherio jan Křt., zkongr. Comasků,dokončil sekt: 1.italiana „evangelické gelica “), zal. italské církvie"(„Chiesabevan bcemi; vydání díla „Annali sacri della Citta di Came“, 1870 vyznávala 8,18711 21 základlních č123ánkoů; 1891 jakožto juristická osoba státně uznaná; v čele jež Tatti N(iv.t.)l;7mimo to sp. „Atti di s.sepsal BiagioLudvik V. e M.“, jejím stojí4000 „evan má v36 Římě, obcí, Chichester (vysi. čičestr), Cilcestren. dioec., někd. 45štací, 00,001elisační theol. _komilte't“; škiou (1877 1891 ve Floren ci). „svobodně křesťanské církve v 1ta1ii“, asi 20 obcí s vyznáním „bratří katolické, od doby reformace protest. bisk. v Anglii, r. 681 se sídlem v Selsey, od 1070 vziCh-u; nálleželo k círk prov. Canterburyské. Krásn vae plymouthských" (vviz 111.
hiesa bera in libero stato, heslo Cavourovo liká ngklatedrála : l2.—-14.stoi., jediná pětilodní 11 v..,ll 765) a jeho strany.
vChiesa Giacomo della, arcibiskupBolognský, Chilandar, jeden 2 hl. klášterů na hoře Athosu viz Della Chiesa 111., (l., 734), má knihovnu slov. rukopisů. V klášteře Český slovník bohovědný V.
15
225
Chilandarec — chiiiasmus
šesti místech (v. 2. 3. 4. 5. 6. 7.) uvádí vláda Krista, tom pobyl Čech Slavibor Breuer, užívající jména vítěze nad Antikristem po 1000 let. Aviděl jesem „Sava Chllandar nd,ěla an sestupuje s nebe, maje klíč od propasti Chilandarec Seac_va, avibor Breůer, a řetěz veliký v ruce své. l uchopil draka. . . & 11.v Kutné Hoře 1837,vlastně vzdělaiSllse v hospodářství polním, pobyl v Haliči, vrátív se 1861, zabýval se svázav ho na 1000 roků, uvrhl jej do propasti.. ., hospodářstvím, ujímaje se při tom mládeže zpustlé aby nesváděl'již národů, dokavad by se nenaplnlio a osiřelé, 1 ussadil se v Srbsku, 1881 vstoupil 000rro Potom mu íbýti rozvázán na krátký do kláštera Chilandarského, 1882 učinil řeholní čas. A viděl jsem trůny; i posadlll se na nich
slib, čemžpři obdržel klášterní jméno_Sava, konal 8probylsvědectví jim mdán soud, též duše kteříobyiist'ati Ježíšovo a protěch, slovo ož.l různépři služby sýpceam a.,p 1895svěřeno mu bylo uspořádání klášterní l.lltnihovny;( h. zkata žili a kralovali s Kristem po 1000 roků, Ostatní logisoval rukopisy a staré tisky tam chované; mrtvi neožíli, dokavad _byse nenaplnilo 1000 too.ků
To jest vzkříšení první. Blahoslaven' a svatý jest zkuššnostiOsvěta“ své z pobytu svého na;jeho Athosumonografie uveřejnil ten, dom účast ve vzkříšení prvn rn; nad nimi smrt druhá mocí nemá, nýbrž budou kněžími klášřerla'Čhilandarslfého _avššlav srbském překladě r. 1894 v Bělehradě; je o obšírný popis polo božími a Kristovými a budou s ním kralovati ostrova Athonského („Sveta Gora“) t. 1898; po 1000 roků. A když se naplní těch 1000 roků, satan bude puštěn _ze své vazb: í vyjjde, abý zChiiapa (vysi. čílápa) bisk. v,Mexlku v círk. sváděl _národy,kteří'jsou na čtyřech úhlech země.. a aby je shromáždikl v.á1ce A vyšli na šiř prov. Mexické; d .332. 887 katol., 64 kost., země & obklíčili tábor světců a město _mllé. kn. 91 a_tahstat.: Childeríqh, jméno tří franských králů z rodu oddoBoha s nebe a strávil je,“? áelb .byl oheň vržen jezera ohnivého. “Ap( Meroveovců: Ch. 1., podle tradice syn Merovechův, ] ses_toupil panoval asi od 457nad sal. Franky asidlil v Tournai, ( —7). „vzkříšení — Co znamená 1000)1et? tudíž pjoakk z1653 nalezen jeho hrob. Bojoval většinou na 20. vysvětliti p_rvní“těcgšo „vzkříšenídruhé", ajaalt„ smrt druhou“ (2.11, straílě Římanů, a byl, ajč tě pohann, se sv. Ge novefou (v. W., 477) v přátelsk ch stycích; :. 481; 20. 6. 14, 2 8 ? — Na základě _t_ě_ch_to slov vyvi-_ po něm následoval syn jeho hlodvik (v. t.).— nulo se hned v počátcích _Čírkve učení o 1000 leté Ch. 11., syn Chlodvíka 11., od 663 král Austraský, “oz'emskěr'ši Mesiášově, která začne prvním byl 673 hlavně přičiněním biskupa Autunského sv. vzkříšením spravedlivých a zakončí se všeobecným Leodegara (v. t.) povýšen také na krále Neustrij vzkříšením druhým, koncem světa- a všeobecným ského a Burgundského; 675 zavražděn. — Cn.111., soudem. Zjevl se tedy Kristus ještě jednou před oslední Meroveovec na trůně franském 743-751, koncem světa viditelně zde na zemi, vzkřísi část yl od majordoma Pipina sesazen a dán do kláštera věrných zemřelých z mrtvých, utvoří s nimi hlaženou sv. Medarda v Soissons, potom do kl. v Sithiu říší a povede v ní slavný život zde na zemi. Po 1000 letech následovati bude boj konečný a (St. Bertin, v. 11. 171 vzkříšení ostatního lidstva. Toto _učení sluje října, dle 19 čna ___aChllzsdomara, bl., jiných řeholnice v kl. u Bordeaux, chjíiqsglysčili millenarísmus a tisícileté ono pac_.___25e (vysl. čile), jihoamerickáa republika, zprvu království se nazývá krátce millenium, někteří kolonie Španělská, od 1818 na panělsku nezávislá, uznávají za vhodnější název „regnum intermedium“ 505.72 km*, 3,754.723 obyv., téměř vesměs ná Zwischenreich. — Ve své vyhraněné formě vytvořil boženství katol. Křesťanství počali tu šířiti 1541 se chiliasmus z Apokalypse a z osudných okolností, dominikáni, po nichž následovali františkáni, mer jimiž se musela prvotní Církev probojovati, ale kořen své má___jjž..vestarém židovství, zejména cedariové a Araukáncům od 1593 i_esuiaté; proti u starozákonních proroků. . *hiliasmus domorodým ždová_1ky 1640 trpanělů va kážely šíření křesťanství. aR. 1768 byli je: židovský. VětšinaŽidů, _zklamánibyvše ve svých puzení, 1824 církevní statkys státem koonfískvná nadějlch v neodvislost, blaženost a nadvládu nad & duchovním poukázán plat státní; nůesátky a klá oštat'nlminárody, obraceli své zraky ke starým štery zrušeny. R. 1840 byla hierarchie znovu zři- promkům , hledaajíce v jejich slovech zabezpečení zena, řády opět připuštěny. R. 1883 byly hřbitovy lepší budoucnosti, která by lépe odpov1da1ajejích zlaicisovány a 1884 civilní manželství všeobecně národním a náboženským touhám. Isaiáš (hl. 243 zavedeno. Toleranční patent zeedne 27. čna ] 27) ohlašoval trest bezbožných, znovůzřízeni lsraele prohlásil náboženskou svobodu. Biskupství zřízeno v zemi Kanaana slávu lidu vyvoleného (h1.35 1561 v Santiago de Chile, povyýšeeno 1840 na arcib., nového Sionu 5(4, 60), shromážděni národů oto jsou tu tři biskupství: Concepclon (zříz. v jerusaiemě (66). Ezechiel (hl. 40—48) popisoval 111263),Serene (1840) a S. Cárlos de Ancud (1840 V., ové království boží.' Také A aeus (2. 7—9)a Zachariáš (2. 6—13) oslavovali nový řád věcí. dva vikariáty: Autofa__g_asta a Tarapacá a Zvláště pak Daniel sliboval vyvolenemu národu apošt.apošt. prefektura již. Pata aong
hilesotti Valentin, profesor bohosloví v Římě; osvobození Filadvládu pod říší jeho vítězného jeho ;ojeedn ní „0 vadách novomodního kázánl“ Mesiáše (7. 9— Proroctví tato měla_ uveřewněno v překladuv ČKD.17n. na zřeteli království duchovní, ale idé ve své O iauus sv., vlz Kil an národní a náboženské zaujatostí si je vykládali chlllasmus. Sv. Jeron mve svém lístukPaulmovi ve smyslu doslovném 0 časnem a pozemském “š Apokalypse anova má tolik tajemství království, které jim zbuduje očekávaný Mesiáš. kolik slov: málo řekl. . v jednotlivých Než vstoupi idssvatý do blaženosti nebeské, bude slovech mnohonásobné se tají myšlenky't Každý, se těšití vysoké časné i duchovní blaženosti kdo poněkud hlouběji se ponoří do studia jediné zde na zemi, na místě slávy a rozkoše, které bude prorocké knihy N. kona, pocchopi a pocítí pravým jerusalemem, sestouplým z nebe, stotožřío oprávněnost výroku svatého učence. A snad největší vaným více émn s pozemským rájem. Tyto_ tajemství, které již od dob učedníka apoštola starozákonní jana. sv. Papiše, až po edobyzajímalo a myšlenky apokryfy. přirozeně _také oživují mělo toto dočasné _zajimá nejhlubší a nejbystřejší exegety biblické, království meslánskél trvatl? S____yni;&oga před nechávala vystoupením essiášovým jest to, které líčí 20. hlava Apokalypse. Tam se na křesťanská
chilíasmus
začínati absolutní dokonáni; musela tedy pro ni aMessiášova trvati věčně. Teprve synagoga pokřesťanská činí rozdil mezi dny Mesiášovými a dny dokonání v Olam a-.ba,t j. v budoucím světě; dni Mesiášovy jsou časově ohraničeny, pojem 'Olam ha-ba trvá věčně. O délce trvání periodv mesiánské jsou mín nění nadm mírru rozlišna.
227
maiestatis, nýbrž také impietatis. — jestz
přirozeno, že tíseň, v níž křesťané tonult a vzzdy chalí, stupňovala touhu po zlepšení poměrů. Svými
silami k tomu nestačilia a protos tímmu toužebnějí upí rali svoje uslzenéz Kristu-krá áií, toužebně k němu volajíce: „Přijď, Pane ježíšíi“
Jeho příchod měl nejen učiniti konec jich útrapám, V tradici palestinské R. Aklba (1- kol. 135) čítá je nýbrž měl také ukázali, že svou mocí dovede sl zavé údolí proměniti v ráj, v němž se jeho věrným Řodle let putování na pouštinna let učedníkům již zde na zemi dostane odměny za jich Eliezer 100 let. Israelitů R. B=rekhja 600 let, 40 Rabbl
věrnost a vytrvalost, a současně také jeho nepřá 400 let podleb. 400|etého Židů R.v Egyptě, R. Eliezer Hyrkanus pobytu 10001et, bbuah telé mají poznati jeho sílu a moc a vytrpěti trest 7000 let: jako dni svatební slavnosti trvají 7 let, za svoji zášť & zlobu němu a kteří jeho jsou věrným. vidíme, že jižproti u křestauů, bez tak =10001eet, dní Meslátšovy fžOOO4 let (nneboť d í(-|-jeden 217?)boží se prostřědně blízcí době apoštolske:, stále víceavíce „A jak dlouho trvají dní |:,Mesiášovy'ř“ a se zakořeňuje představa o tisíciie tém pozemském království Kristově, a sice odívá se hned od za : „365.000 4mluvíl o_,roku čátku ve dvojí naprosto různou lormu. — Heretík vykoupení";[ rok: iet“. 365 (ls. dní, 1 den bož1000 let, tedy 1 boží rok— _ 365.000 let). Stejně zmate Cerlnthus, jsa inspirován apokalypsemi židovskými, nými čísly udává trvání království mesiánske'ho snil o království Kristově v jerusalemě, v němž také tradice bab lonská. — Čítání délky se dělo věřící budou tonouti ve všech možných rozkoších jednak na zákla ě schematu světových týdnů, ve tělesných a smyslných a kochati se budou v pompě kterém připadá na dobu před Thorou 2000 let, úplně obnovene staré bohoslužby žídovske. Eu sebius (H. E. .28) o něm píše: „ýTchžč asůpo na dobu do vlády Thory K(od 52. roku Abra vstal, jakž zprávu mám, Cerínthus, jiného kacířství hamova r. 240 )2000 let života 2000 letn dni Mesiášovy & 1000 ..let na světový sabbata. původ a vůdce". Cirkevní učitel Kajus toto ve své Nebo se dálo na základě pokusů, vytvářiti druhé knize, kteréž jest titul Dísputatío Caji, o tom člo čili mesiánské vykoupení podle vzoru prvniho věku n:apsal „Taky Cerlnthus v jakýchsi tajných vykoupení z Eg pta, odtud40 let dle doby zjeveních, kteráž pr nějaký veliký apoštol sepsatl putování na pou tí, nebo 400 let, odpovídajících měl, zpotvořilé my lenky a mámení, andělskému 4001ete'mu poddanství v Egyptě. d 1. století vidění je neprávě připsav, na světlo vynesla nepo po Kristu začala synagoga rozlišovatl také dvojí chybně to jistil, že po vzkříšení těl lidských začne vzkříšení: prvé ve dnech Mesiá-iových v zemi království Kristovo zemské, a že lidé v tělech svých lsraelské, druhé, všeobecné, v cobě světového -znova všelikých rozkoší a libosti v Jerusalemě po soudu, avšakvvýrazy „prvě“ vzkříicní sevlitera žívati budou. Ten jsa úhlavním nepřítelem Písem tuře rabbinské nenacházejí. Rovněž znají rabbinští a řeči božských, aby tím snáze chytrostí svou lidi učenci „druhou smrt“; rozumělo se jí v loučení od pravdy v lež uvedl, počet tisíce let k slavení svátku, hodu svatebnímu a jiným roozkšem od ze vzkříšení, tedyi setrvání v hrobě nebo o souzení věčné. Tak pra ab. Chanina: „Kdo daného, vymyslil.“ Na to zaznamenává svědectví svého vrstevníka Dionysia, biskupa alexandrín zemře(dvě v cizině avjest tamLpoachován, vytrpí dvojí ského z jeho knihy „0 zaslíbeních“: „Cerinthus. smrt smrti)." Cf.H LStrack und P. Biller beck, Komentar zum N. Testament aus Talmud chtěl prý svou potvoru víryhodným jm rneénm ja novým ozdobiti. Nebt ta byla hlava jeho učení, že und s_t Midi-Sasch,111.8235 — Il. C_hiliasmus kře est ciišeobecně známo, jak království Kristovo v budoucím věku bude zemské. hluboce tkvěji' v srdcích lidských různé předsudkv A jakýchža obyčejně národní, zejména jsou-li ktomu ještě posvěcen' hov ýa věcí v rozzsám koších těla se žádával, kochajicí, jsa na člověk takých předsudky náboženskými, jak tomu bylo u E i bvudoucíblahoslavený život nedůvodně zakládal; ohledně blaženosti říše mesiánské. Také ti lidé jako, na vyplnění žádosti břicha a těch údů, kteříž chlípnosti slouží; to jest, netoliko na pokrmu a kteříkoiébkya přijali křesťanství, v nich odkojení mld-:|— nápoji a svatebních rozkoších, ale také na svát od vnichbyliutvrzovánl ve chrhneě v synagogách, v celém svém životě veřejném. Oni cích, obětech a obětních hodech, kterýmiž slovy :o*
mříjaili Krista jakodaleko slíbeného a dlouho želaného est“áše. Ale jak lišil se sk tečnýo ježišův, od obrazujakému bylinavykllod nejútlejšího mládí. A jak daleko iišiiojim království od něho založené od aehluboko stavy, sejaká od prsou mateřských byla do srdcí vštěpována.' Čekali úplnou svvobodu a nadvládu lidu božího, tonoucí v nevý slovně blaženosti časné, a místo toho dostavit se utý boj na života na smrt a kruté pronásledování. Mladistvá církev křesťanská byla v prvé řadě kořistí pronásledování od Židů, kteří ji pronásledovali nejen doma, nýbrž všude, kde zakotvila. V Římě
jižz adoby císaře Klaudia, jsouce zaměňovániza
Židy, byli křesťané vypuzeni z města. Nero se vrhl na obec křesťanskou s nejvýstřcdnější zdivočelostí; dalkřesťanyrdousiti, páliti, předhazovatišelrnám. Vy stavoval"je nejpotupnějším mukám,jaká zvrhiá fanta sie jen vymysliti mohla. Brzy potom následovalo pro následování od Domiciána, který více než jeho před chůdci začal zdůrazňovatí svoje císařské božství Všichni, kdož zdráhalí se klaněti secísaři, bylistíháui, pronásledování &odsuzování ze zločinu nejen laesae
toliko ony zhovadné věci pěkně zastíral.“ (Plřeklad .Kocína Kocin nétuvy,d. Praha 1855s.tr13.5n.) ento hrubý, materialistický millenarismus, činící z pozemského království Kristova pravé „turecké nebe“, v volal v církvi zděšení a živý odpor.Aie v míměj í, zjemněné a duchovní formě byl l.chílí ašmus hlásán a hájen také od mužů svatých a u
čených. — idea, že svět má trvati jeden týden míllenarií — ponněvadž jeden den Páně jest jako tisíc let — vyslovuje se zřetelně v listu Barnabá šově, pocházejícím z dobyr.r;8l—130 sedmé míl lenarlum bude sobotou světa, předcházející „osmý den“, t. j. den věčnosti, který začne obecnýmsou dem. „Bůh učinil v šesti dnech dílo rukou svých a dokonal due sedmého, v nějž odpočinul a za světil jej (Gen. 2. 2). Pozorujte, dítky, co tím dí: „dokonal v šesti dnech“, to značí: že v šesti tl sících let Pán všecko dokoná, neboť u něho den
jest jako tisíc let..
Protož, milé dítky, v šesti
tisících letech všecky věcí dokonány budou. Že pakssedmého dne odpočinul, znamená: Syn jeho přijda, skončí věk nepravosti, bezbožné odsoudí
228
chiliasmus
a siunko, měsíc a hvězdy promění a potom slavně potřebují potravy, jižčzemě vydává, budou sev míru mezi sebou snášeti,č lověku budou v plné osluš— sedmého dne „Novoměsíců odpočine. apostedy (is. 1—13): vašich a sobotjímvpraví nosti poddána. To dosvědčuje písemně také ap ldš, janův posluchač asoudruh, starý člověk, ve čtvrté nestrpím. “ Vizte, kterak di: Nejsou mi prijemo? ze svýc ch kmh“ (iren Adv. haer 38).— sobolty nynější, nýbrž ony,všecko jež jsem já učinil ( Houževnatě se drží chiliasmu také Tertullldn, do Ž.i 24,) když totižto dokonav, učiním volávaje se svědectví Ezechieie 48 aApokoiypse 20. počáteka.rn dneXVI. osmého, to jest šočátek světa. (Ep.B 15, překlad šiíův zjiného r. 1874, str. o novém jerusatemě, Stav se montanistou, tím 161). Autor listu nevyslovuje sice jasně o 1000 úžeji se kteří drží mínění, jež vyznávali stoupenci Mon— letém království Kristově, avšakz dá se, že rozli tanovi, viděli jerusa em millenaría ve Frygii nad Pe uzou. Adv. Marc. til. 24 prohlašuje: „Nebot šování mezi „sedmým“ & „oosmýrn“nedas se i vyzn váme, že nám na zemi království jest při vysvětliti neždnem milleniem. — Roz odněji se vyslo slíbeno; ale před nebem a v jiném stavu; a sicce “lies sv. „já víme, pak ažekdokolhi pravověrní jsou po vzkříšení po 1000 let v městě božského em justín: křesťané, i vzkříšení těla bude i tisíciletí bude v jerusalemě vystavěném, ozdo dila jerusalemě, který z nebe se snesl, který také Apoštol označuje matkou naší shůry a vlasti naší. beném & rozšířeném, proroci lsaiáš Ten také znal Ezechiel (48) i apoštol jan viděl adruzí povídají. Nebojaktakto isaiášEzechiel, mluví otomto tisíciletí (65. 17): „Bude nebe nové a země nová . . . (Apoc. 12)." že —Meliío kjak ježo se některým zdáp,myslí, tc budeSardensis, riše římská, brácena já činím jerusalem plesáním a lid můj radováním A již nebude slyšáno v něm hlasu pláče ani hlasu na křesťanství, zřídí jednou království miilenární, nářku . . . nebude tam věkem nedošlého ani ale jasně to z eho obrany k Marku Aureliovl
starce.
.Bude zajisté syn stoletý pachoiikem..
nevysvitá. — Chi. íasmus se _ujimá& bují především
V volenci moji nebudou se truditi naprázdno aniž v krajích maioasujských; mimo M. Asii nedají se dšti ploditi na zlořečení. Vlkové & beránci stopy chiliasmu buď vůbec najiti, nebo se vyskytují spolu se pásti b_udou, & lev jako vůl bude plevy velmi spoře. dyž Montanísté začali v teto prl jisti, a had zemí jako chléb, nebudou škoditi ani čině hovětl představám zcelabiouzznivým, vyslopouili hubiti na hoře svaté, dí Hospoodin.“ Ze slov tedy Otcove' přímo, ostře, ba někteří až příliš radikálně t:ěch odie dnů dřeva života budou dnové lidu proti který němu. vJest touzejména Catus, presbyter rím mého" .béieme, že se v nich tajemství tisíci ský, dispu ataci s montanistou Proclem letí naznačuje . . . o Ž. 8 . 4): „den Hospo potírá millenarismus Cerinthův (Eusebius, H. C. VI. 20). jiný presbyter římský, Hippolytus, však jest dinůvmjako tisic“ tom prav_enobýti rozumíme. ujde, let že mužo našinec, jménem jan, jeden horlivým stoupencem millenarismu a ostře potírá : apoštolů Kristových ve zjevení, jehož se mu do Caia. Stejně tak povstal proti chiliasmu veliký stalo, předpověděl, že tisíciletí trávítí budou ti, Origenes, označuje ho jako nejapnost židovskou; kdož Kristovi našemu uvěřili aže potom povšechně jeho stoupence poněvadž orocká líčení jmenuje Svatých otroky knih olitery, řísi mesiánské a slovem pověčně spolu všech nastane vzkříšení pro a soud.Což i Pán náš předpověděl: Že nebudouse chápali doslovně. jinak však šel Origenes v allego rickem mvýklaadu namnoze příliš aleko & vyvolal ani ženiti ani vdávati, ale budou synově jsouce Boha vzkříšení“ . jak anděiévlnebi, (Try Lh .,81 tim proti sobě oposici (De princ. tl. 11). — V po překlad Sušiiův str. 389) Sv. justin jasně čítá před lovici 3. století povstali v církvi alexandrinské pro stavu 0 milleniu jako součástku pravověmosti, chiliasmus Nepos, biskup z Arsinoé, v knize“Elena; ale líčí je čistě ve smyslu duchovním. —Vyloženným 'uuv dunyongwr, & po jeho smrti, jeho žák Kora chiliastou jest také sv. Irenaeus. Líčí v podrob kion, a vyvolali formální schisma. Proti nim po nostech představu o lOíÍííětě'říšii.(Adv haer. V. vstal Dionysius Veliký, biskup aleň'rrdriríský, spí e * "" “aury/iw.: a osobními dísputacemi 24—36 stí, ažsvého říše konce římskášestým a 3'/,letá vláda v Arsinoě „trvajícimi v jednom místě po celé tři antikristova mays ospěje tisíciletím historie světové, ježíš Kristus přijde opět ve slávě dní od rána do včera“, uvedl mnoho stoupenců a vládnoutti bude se vzkříšenýmt mučedníky a vy chiliasmu, i samého Koraklona zpět do církve. znavači ze znovu zbudovaného jerusalema nad Zašei však v tom bojí příliš daleko tím, že, aby národy země a založí na zemi stav rajský. Tak vyvrátil chiliastům jich hlavní oporu, totiž 20. hlavu mezi jiným dotýkaje se požehnání, jehož se od Apokalypse, prohlásil Apokalypsi za spis nikoli Hospodina dostalo jakubovi, postupujícímu do sv. jan a apootšola, nýbrž některého jineho muže Egypta, píše: „Uvedené tedy požehnání (Gen.46 inspirovaného a připojil, že někteří z jeho před in) bez odpornupřináleži k časům, kdy vládnouti chůdců ji měli za dilo Cerinthovo. Vlivu Dionysiovu budou spravedlivl vstávajicí z mrtvých, kdy i tvor podlehl také Eusebius. Obširně „o Nepotovi a jeho stvo obnovené a osvobozené ploditi bude množ roztržce“ a Dionysíově mínění „o nize Zjevení ství veškeré potravy, jak připomnělipresbyterové, sv. jana“I píše ve své Historii církevní Vii. 24. a kteří viděli jana učedníira Páně, že to slyšeli od 25. Mínění Dionysíovo o Apokalypsi cituje široce ezi něho, jak učit a říkal o oněc dnech: „Přijdou & doslovně z jeho knihy „0 zaslíb ecníh". jiným pzraví Aprotož že původci té knihy jan dnové, ve kterých000 se budou roditi vinné keře, které říkali, a že ta kniha od nějakého jana sepsána. budou míti popo10.000 (palmites) a na b ia, tomu se ani já na odpor nestavím, nýbrž každé větvi 10.00)hlavních výhonkůvětví (brachia Beal/ore; a na každém výhonku 10.000ratolestí a(flagellumšr d tomu mista dávám, že od některého pobož & na každé ratolesti 10 hroznů & na každém něho a duchem božím nadchnutého muže vydána,
hroznu 10000 na každézzrno, vylisuje-li se, dá
že týž jan apoštol, syn Zebedeův a bratrAlejakubův, ten, byl kterýž Evangelium podle lo měřic vina. A jestliže kdo ze svat' ch sáhne po jest. jednom hroznu, bude jiný volati: iejsem-li já 'sepsaní svatého jana a katolickou epištolu složil, lepši hrozen, vezmi mne a děkuj skrze rnne Bohu“. -toho ne tak snadné propůjčiti mohu.“ — Mírc írkve Podobně urodí jedno zrno pšeničné 10.000 klasů. a jiné vážné diskuse způsobily, že. miiEnaří'sriitiS A každý klas bude obsahovati 10.0th zrn; &každé upadl v ori_entě v zapomenutí. Koncil Efesský í zrno 5 dvouiibrovýcll měřic jemné čisté mouky. (?:—431)se o něm vyslovuje jako o Avšechny ostatní plody stromů a semena a byliny a báchorkovitých dogmatech.“ — Na západě na podle jiin vhodné míry. A všechna zvířata, která sklonku 3_. a ve 4. století vyznává—chiliasmus
chiliasmus Víctorlnus Petav. a snaží se jeje sopřítí1o5samého
sv. Pavla; rozlišujeo,rtroubu“ slední troubu“ Severus sledoval týžolblud. 52TPozděÁl18ulplcíus Také sv mbrož( bono mortís 45—47)nmá na různých míšt'éch svých spisů míněm řesná; jisto 'est, že mezi
229
s Kristem.Na konci této doby, která začíná pivním vzkříšením spravedlivých, bude satan eště jednou uvolněn a bojovati bude proti táboru Ševatých.Ale bude přemožen & urvržen do jezera ohně. Pottom se zjeví Pán ve své slávě a velebnosti, nastane druhé všeobecné vzkříšení, a po něm bude Ihned vykonán soud. světa. —Sv. Augustín vztahuje lí
vzkříšeníepochu spravedliv'c a vzkříšieníhříšníků jakousi stře nch (Enar n.Ps i). — klade a_v čení AlQOOletéříše na celou dobu křesťanskou a na ng) representantem millenarísmunna počátku 4. sto cřřliěvod Krista založenou, t. j. na nynější církev letij tequctantius, ve svém spise Ínstítutiones hl. vítěznou v nebi ve spojení s bojující cirkvi na 24. De rénovat'o mundo a hl. 26. De immortalitate zemi, zvláště po jejím vítězství nad pohanskou animae. Tísíciletou vládu Kristovu popisuje takto: veleříši římskou. Tisíc let označuje neurčitě dlouhou „Přijde tedy svrchovaného a největšího Boha Syn perrio_du. „První vzkříšení nenít.t.vzkříšení nýbrža abyžživé a mrtvé soudil. .Avšak onen, až pro jest to vzkříšení duchovní j. obreáctěla, ní duší vede spravedlnost a učiní největší soud, a spra přijetí Svatých a Mučedníků do nebes k účasti na vedlivé, kteří byli od počátku, obnoví k životu, vládě Kristově nade všemi lidmi. Během této doby tisíc let bude dlíti mezi lidmi a vládou nejspravedli satan jest u srovnání s dobou předkřesťanskou vější je řídíti bude. . . Tehdy ti, kdož budou v tě spoután; nebot Kristus jej svou smrtí přemohl lech živi, nezemrou: nýbrž skrze ně tisíc let neko a jakoby okovy spoutal, a církev z jeho mocl svým nečné množství zplodí; a bude potomstvo jejich úřadem učitelským, kněžským a pastýřským moc svaté a Bohu milé. Ti však, kdož : podsvětí (ab satanovu neustále překonává a omezuje. Aleja lnferls) vzkříšenl budou, budou státi nad nimi jako konci této periody bude satan ještě jednou, avšak soudcové. Náro dové pohanští nebudou naprosto jen na krátký čas, uvolněn a učiní poslední pokusy vyhlazeni: nýbrž někteří ponecháni k vítězství bo proti říši boží. ojesest doba antikristova a po slední vzplanutí říše satanovy. Bude však vítězně žímu, byliustavičnému přemožení od spravedli.Tvehdy ch a po přemožen a naprosto potřen. Potom nastane druhý drobeniabybyli otroctví. ňaty budou od světa ony temnoty, jimiž zalévá příchod Kristův a druhé vzkříšení,.totiž vzkříšení a oslepuje nebe, a měsíc dostane jasnost slunce těl pro všechny lidi. é"Civ. Di . vý_m a nikdy již ho nebude ubývatl. Slunce pak stane uchovním výkladem Apokalypse podtal sv. Augustin se sedmkráte jasnějšim, nežnnyní jest. Země však kořeny chiliasmu; výklad jeho se skoro všeobecně otevře svoji plodnost a nejhojnější plody samo ujal _a_s_t_a_l se _více méně ustáleným výkladem cír volně plodití bude. Skály hor medem se potit budou, kevním. Věrné jej opakuje také sv. Tomáš Aquin potoky vlna potekou; a řeky medem kypěti budou. sk' „A'ugustinus dicit, verbailla alřtě'řín'telligénda Svět konečně sám se radovati bude; a veškerá esšeřšcilicet de resurrectlone spirituali, per quam věcí přirozenost bude plesati, vytržena jsouc a homines a pececisat gratiae resurgent. Secunda osvobozena odxnadvlády zla a bezbožnosti a zlo autem resurrectio corporum est. Regnum autem Christi dicitur Ecclesia, in qua cum Christo non činukořisti: a bludu.nýr Selžmy nebudou se živiti ptáci solum martyres, sed etiam alíi electí regnant... ne vklidu a míru budekrví, všechno“ (hl. 24.) Po dle Laktancia bude po uplynutí 6000 let Millenaríus autem anuorum numerus non significat historie světově vykonán soud nad těmi, kdož aliquem certum numerum, sed designat totum vKrista uvěřili, kdežto nevěřící budou předem zavržení (hl. 20). Zvláštní soud po smrti jednoho tem musp, squod nunc(Sup agiptlur,in quoa.rtnunc Christo regnant“ q.u 77 l. sanctl..) cum každého člověka nechává padnouti a pro duše Bonaventura pokládáp větu o současnémavzkříšení spravedlivých během doby od jich smrtí až k po všech lidí, která se chiliasmem vylučuje, za sou čátku 10001eté říše se přijímá nikoli blažené pa částku katolické víry (ln Sent. 4, dist. 43, a. l). třeni na Boha, nýbrž jakési uvěznění in inferis, Soto, jedenz theologů trídentínskýeh, pozname v podsvětí. Stejně tak se popírá současné vzkří nává, že „báchorky chiliastické“ jsou vštípeny šení všech lidí. — Na vývodech Laktancíových jest smyslnostl. Bellarminpje označuje jako bludy viděti,11305fantasie, _podrobností dále po Suarez překonané. Rom.P nt. (3, tak (De(De inc:..P 2, disp. 50,c.819), St).rovněž — Není vahu Tět'é—bzespopisující eříše do Kris istovy,__č_ím tím větší zmatek vnŽšela do křesťanské escha'tó' proto divu, že v kruzích pravověrnýchcmělchiliasmus legie. Proto také chiliasmus stále většj a v_ětí ouze jen tua ťa'ř"n"s“ý61ézastance, kteří nechtěli od výkladu Apokalypseustoupiti, opírajíce se vyvolával proti sobě M99577kruhů pravov mých _dóšlov'n'éli'o mizel __a_u_chylovval se o fantastických kruhů here o autoritu chlllastlckých Otců přednicejských; jinak tick ýchÍ — Sv. jeronym jej naprosto zavrhuje jako se chiliasmus odmítá vesměs jako učení neodu vojněné a pochýbe'ně;"třeba se přednášel ve formě „fabulam“, bá'cl-iórkua doporučuje obrazný výklad místa, O něž se millenarísmus opírá. Na čeetnýeh naprosto umírněné. Můžeese jednatí pouze o to, mistech svých spisů vykládá ve smyslu duchovním má-li se i v této formě, očistěné ode vší hrube uvěznění Drakovo, jeho osvobození, vzkříšení prvé smyslnosti a ode všeho judaismu, bráti iaaok osen a aplikuje na církev Kristovu od vtělení Syna tentia erronea či haeretiea. Někteří theologové Božího všechny texty proroků nebo Apokal ps_e, myslí, že se chiliasmus nedá odsuzovatl jako sen kterých se chiliasté pro své mínění dovol vaji. tentia haeretica, poněvadž církev ho nikdy dosud Osudnou ránu chiliasmu zasadil sv. Augustin. Také formálně nezavrhla. Ale přes to jest proti chiliasmu on sám z počátku věřil v sobotu světa v sedmém tolik rozhodujících důvodů, že se uis ive své mílienariu, avšak teprve po velikém soudu božím mírnější formě označiti jako sententia erran_ea, (Sermo 2592); opravuje se však ve „Městě božím“ ba i periculosq. — e jest to' mínění choulostive & nahlíží na chiliasmus jako na snůšku směšných í nebezpečné. jest hereti vidětiikyi již zptoho, mělostoupali svůdn' báchorek. K přesvědčení svému dOSpěl nikoli snad půvab pro různé oty, žekdož podezříváním a podceňováním Apokalypse, nýbrž na skloněnou plochu k herelsí.l.Na sklenku 12. sto důkladným allegoríckým výkladem dotyčných míst, letí slavný opat oachim de Flora v Kalabrii zejména hlavy .Dle jejiho textu má satan býti 1-1 202) otevřel exegesi Apokalypse zcela novou 31000 let spoután a uzavřen v propasti, během cestu. Nadánj avýtečnými vlohami, ozdoben jsa téato doby Svatí a mučedníci budou vládnouti vzácným vzděláním a nemalou svatosti osobní, byl
230
chllíasmus
pokládán zrovna za proroka, ajeho žáci přes jeho bezvadnou oddanost k autoritě církevní ho měli za muže inspirovaného aneomezeně přijímalii jeho nejfantastištější názory. Joachim dělil celý život oženský, od zaslíbení jež učinil Hospodin Abra
oddávají a v ni setrvají, nesmrtelnosti, t. ]. života věčného“ (SOS). Takovéto naprosté zničení stihne i satana a zlé duchy; nebot vědomí věčnéhotrvání pekla, plného mučených duchů byv nejv šší míře
hamovi, na tří pterlody: Starý Zákon, který 42 generací první trval fáse Nového Zákona,tkterá měla trvati rovněž 42 gene rací — věk Syna; — konečně epocha plnosti, mille nium, která „měla začítí r. 1260 (1260 tApok.,) a kdy Ježíš se znovu objeví na zemí jako vítěz nad antikristem a uvede všechny věřící k životu kontemplativnimu, který jim podá dokonalé roz umění obou konů věk DuchaSvatého. otom nastane poslední útuoksil ďábelských, soud a vláda věčnosti. Symboly apokalyptické vykládá čistě historicky. Jeho fantastické nápady vytvořily pro učedníky Joachimovy„ Věčnéevangelium, předpo věděné v Apok. 14. 6. 7, a on sám byl od nich poklá dán za anděla, který dle sv. Jana je měl prohlásíti. Různé ty komentáře Apokalypse, které čekaly blizkost „zlatého včku“, šířily své blouznivé p edstavy zvláště ve vrstvách lidovýchskrze různé se rty, jako byli ku Begardi. Bezprostřední předchudcipro testantismu, Wiclettíté, aHusité, využitkovali těchto antiřímských divagancí ve prospěch laicismu. Petr de Oliva, Apostolikové a Amalrich z Beny, Anabap—
QbiííasmusApoka!ypse.53958“ katoličtí krá
tlsté, pěsltovalipodobné představy. Augsburská kon fese v č7.lánku židovské představy o mllleniu sice zamítla, ale ty mělyp řes to mnoho lákavého pro různé sekty mystické a pietistické. Sám pro testantismus vykazoval různé spojovací body pro idee chiliastické. V přítomné církvi viditelné ne
ohrožovalo blaženost dítek božích“ (60).—
ll.l
ejí u(S.valné většině ve šl c. pějích sv.ll.,Augustina. Alla jean ApocalypseEx XVXX 297) dokazuje správnost výkladu sv. Augustina třemi vě:taml [. charakter tisíciletého království jest čistě duchovní, 2. toto panování se nevztahuje na všechny lidi, z čehož následuje, že zajetí satanovo není ab solutni, 3. toto- království nebude následovati te prve po epoše metel a zápasů, nýbrž bude existo
vatí spolu s nimi. ovní charakter království mlllenárního projevujese by tostmi, které po spoutánní satanově se posadily na trůnech, aby soudíly svět (Apok. 20. 4). jsou to nej spíše asi bytosti nebeské jako v Danielovi hl. 7, N
v
ních Kristova musejí toa býti takéslov vyvolenízllídí sv. Pavl v:a podle přislíbení podles „Nevíte-li, že svatí budou souditi svět?“ (1 Kor.
6.5). tam Z lidi vidířad tam „du sv. Šari dvě kategorie lidí: jsou v prvé e statých pro své
dectví Ježíšovo ěa prosslovo boží, to jest (divas), dož se nekl aněli šelmě aní obrazu
celek mučedníků,a za druhé i všichni
jejímu“, tedynejenvyznavači, kteří již ze mřeli,nýbrž i blažené duše lidí živých, kteří se neklaněli Šelmě. Vzpomeneme-li si dělení světa na sedm millenaríí, z nichž poslední mille narium odpovídá sobotě Heptaemeronu, odpočin božímu po stvoření světa, spadá těchto 1000 letu, tento sedmý den duchovní ještě do dooby otevře ných zápasů a zkoušek O těchto účastnících krá lovství Kristova se praví, že „žili, & tento jich život se nazývá „vzkříšením prvním“. Jest to tedy jakési vzkříšení částečné a staví se protlvzkřišení všeobecnému, ale i také proti vzkříšení tělesnému, poněvadž se mluví pouze o duších lidí; o vzkří
viděl protestantismus nic jiného, nežsamý stín, ko rupci, bluda aříši antikristovu, v papežství spatřoval antikristf. aPro samé o Luthera papežství a říše jsou dvě apokalyptické elmy, nebot papež s Karlem e.l zahojili ránu kterou dostala riše po hanská. Očekávatl náplň všech přání od budouc nosti a od nové církve budoucí, neleželo tedy pro testantismu příliš daleko. Tím se vysvětluje, že těl dvojí není dosud žádné řečí.'Rozlišuje se vApo nejen jednotliví protestanté, nýbrž v nejnovější šení kalypsi vzkříšení a dvoj m.rt První smrt době skoro všichni exegeté protestantští více méně jest přirozené odloučení od tělla,sdruhá jest odsou holdují chiliasmu, & Mormonl a lrwingiáni jej uči zení do pekla (20.14). Kdo bere účast na prvém nili součástí svého vyznání. Jak se zdá, oddán jest vzkříšení, nad tím nemá „druhá smrt" žádné omci. První vzkříšení musí tedy, poněvadž-chrání před mu tak znalec, &exegetaN.Johannes, Zákona, peklem, býti duchovni, t.j. vzkříšení k životu mi jako jest vgečný r. Zahn (Die kritik (_)ffenbarungdes __..Apo Leipzig 1926), který spo uje hlavu lostí ze smrti hříchu, nebot vzkříšení těla samo kalypse jako0.9 a 10. vi ění těmito dvěma nadpisy: o sobě nechrání ještě před peklem, vždyt mnozí Antrltt und Ende der slchtbaren Kónígsherrschalt vzkríšení budou vrženi do ohně věčného. — Království 1000 let lidí s Kristem má tedy ráz Christi Jerusalem auf Erden“im(c. 20.áhigen l— Reich“ a.„Das2 lische 1000j (c.2 himm .—9 duchovní; jest to život milosti pro duše věr zdává sv. lreneovi tuto chválu: „Zůstane ných, kteří ržijít v milosti na boží zemi, a a věr ži ot slávyp kdož v boží milostí titulemaslávy lreneovy, že jako sotva některý jiný vo učitel církevní až do konce středověku, nedávaje nosti slovuprbožttmu zemřeli. Máme v tom obraz se mýliti nesmyslným a rouhavým tuunpeím Apoka života církve, jemuž se těší i vnnebl i zde na lypse skrze Alogy a bezdůvodnými allegorickými zemi, nepřihlíží-li se k jejím zkouškám. Jest to výklady proroctví biblických nejen se strany gnos doba rozmachu a pokojného rozvoje cirkve.
tlkův nýbrž ltakových, kteřisepokládalí za pravo Ale tento _lrlid církve
věrné, ospravedlnil biblické přislíbení královskké vlády Kristovy na konci historie světové a jeho obce obsáhlým & promyšleným důka kzrne zPrsm az(ee jména v závěrečných kapitolách velikého díla Adv. haer. V.31-36. Nadmíru případná a hlubšího smyslu jest dvakrát lreneem vyslovená myšlenka, že mil lenium jest přípravou obce na úplné chápání Boha a jeho slávy na věčnosti, jež po něm následuje“ (str. 624). Neobyčejná zvláštnost e_xegeseZahnovy jest, že „druhá smrt“ jest naprosté zničení; nebot „,oheň který Bůh zanití, neuhasne, dokud vše, co seedo něho vhodí, se nespálí, nerozruší ve své prvky, tedy nezniči. . Pouze božskou milostí dostává se duším lidským, které se jeho výkupné milosti
nebude absolutni,
pon takněv'ídží' že byani celáspoutání činnost satan'o'vó ďábelská n'e'ni byla absotutní, naprosto suspendována ve světě, a jest pouze dočasné. Také míllenarlstické království nevztahuje se na celélid stvo. Blaženívládnou sice s Kristem již předjeho pa rusii, ale jsou tu ještě národové „na čt řech úhlech země“, zobrazení jménem národa og a je o knížete Magoga (cf. Eg 38. 39), kteří po uvolněni satanově „v očtu, jako jest písek mořský, „obklopí tánbor světců a město mílované“. Pravdě podoobně má se tím říci, že, když v boji proti církvi boží selhali národové evropští, nyní příjdou k vládě národové mimoevropští, „orty nekámné. seberou se ze všech končin a netoliko brojíti, nýbrž
Chilienus — Chiochetti
církvi. kteří
231
barung des johannes, Leipzig 1924; 0. Cohausz, Seherblicke aut Pat mos, 1927, B. B. Alla, Saint jean L' Apocalypse, Paris 1921 Bdř.
Chillenus (Kilienus,Coe1enus Coelinus) B. kláštera Kildarsk ěho kolem r.740n o750O.S. zpra coval basnicky život sv. Brigity nskotské, otišt vAct. SS. Febr.1., 1 Chiliokomus, XŽzawxo m;,poc klášteer poblíž města Am sa v Pontu v Malé Asii. Viz Nilles, Kal. 1,174. Chilleau jan Křt., n. v Poiton 1735, biskup v Chitlons-sur-Saóne, almužník Marie Leszczyňské, potom Marie Antonie; 1803 spolu s 48 jm 'ml
biskupypodepsalprotest proti konkordátuz r.11;
1814 se podrobil a vzdal se biskupství v Chalons; 1819 arcib. v Tours, :. 1824, sp. „Lettre pastorale sur le Schism 1.790
Chilllngworth Will., hl. representant latitudi se katolíkem, avšak 1602 odpadl zase 1634:s narismu (v. t,n.) v Oxfordu studi, t., stale Religion of Protestants &safe Way of Salvation, Oxford 1638; v tomto spise hájí dovolenost svo bodného zkoumání ve věcech víry; :. 1644v Oxfordu. Chllmeglsilus sv., biskup Avanchskv (Avanticum) u jezera Genevského, uctíván ve . Chimani Leop.; s.p „60 biblisch: Geschichten des A. u. N. Testaments“, Vídeň 182!, „Geschichte der Kreuzziige", t. 1843; „iDe m ichtige Hiilfe
Gottes“ , Neuburg D. 1843; Mensch „Perlenn aus der Tugendkrone frommn. gesinnter ,Videň 1830; překlad jeho spisu „Zrcadlo křesťanských ctností pro mládež“ vydal jan Šedivec ve Vidni 1863 (nákladem Sauterovy nadace.)
Chimarrhaeus jak ub,n kol 1550v Roermondě v Holandsku. novolat. básník, od 152 vrPuze dvorní kaplan a almužnik Maxmiliána 11. a Ru
dolfa 11.,založil Nejsv.mga mSvátosti, pro něž vydal modlitebníbratrstvo knihu „acS zophylacium' 1588, 15;94 1598 probošt Litoměřický, :. 1614; psal příležitostně básně lat.
a
proroctví. vyložiti do roctvi jest ba jesti vidi
Chimentl (vysi. ki-) jalcopo řečenýjacopooda Empoli, maiiřitaL, n. kol 1545ve eFrancii; učitelem jeho byl Maso da San Friano; hl.di1a: „Madonna", „Kristus v zahradě Getsemanské" , „Sv. Karel Barum.“, „Obětování lsáka“ , z. 1640 ve Florencii.
T
ponsku, pam. 5. ún.; viz sv. Petr Křtitel.
plně
Chimoiaja n, sv. 5. j., jeden z učedníkůvvja
a
lV.
ChiniquyCharles Teleesphore,n . 1809vKa
ter v
:
mouraska (Kanada), zprvu katolík, 1833 vysvěcen na kněze, působil 1842 v Quebeku & okoliš4 bujíci tam pijáctvi, v Kamouraska, 184 otira'e v kl šteře u Montrealu, činn' v abstinentním hnutí
v diecesi.v10ntrealské,l
odpadl se svou osa
dou Sv. Anny u Chicaga k presbyterianům, agitoval ve prospěch protestantismu mezi katolíky ve Spo iených Kanadě, Australii Anglii, několik 1 kdvž 1890Státech, duchovní správyv vzdal. aNapsal spisů s tendenci protikatolickou; :. ve vysokém
VěChioccareili Bartoloměj,
učený právník, n. 1646 s „Antistiturn ecclesiae neapoli tanae catalogus ab" apostolorum tempore ad 3. “; „De illustribus scriptoribus, ul in civitate
tregno Neapolisaabo .c. ad 3. 16
floruerunt“;
1780,18 dilo t0v7yda128v z rukopisu jan VincencMeola vNeapoli Chioggia vcirk. (vysi.ijodžáae),tsnáké, Clodien. ital. biskupství, zal. dioec., ve 12.33 to.1 translací biskupství oMalBamoccojiž od 7. stolteti existujícího. nData stat.: 93.500 katol., 29 far, 78 kost.,
etc; z Steyl,
Chiochetti Giovanni Battista, malíř n. 1843 v Moeně(Moena) u Tridentu, stul akademii v Benátkách, 1868 v Mnichově a 1869-71
232
Chiolich — Chládek
chlrothěkaVasil viz rukakvílc hl. díla: „Apotheosa Chltfovo Nik 1390 vv Římě: Besenellu, 1881); „Madonasv.seAgatř.(farnmiaM sv. etre kostel kulášem“ (farní kostel v Centě u Caldonazzal), spisovatel, vydal několik[spisůl o Palestině a rbysí „Stětí sv. jana Křtitele“ (kostel v Durazzu v Albanii), spoluzakladatelem ruské Palestinské společnosti. „.Sv Alois Gonzaga? (kostel konviktu v Tridentu, 1896) postav, a i. jehoač dílakvynikají naivností & procítě nosti v sbě jsou poněkud tvrdá a .v koloritu nedosti harmonická.
Chiusa (vysi. kj.)$. Mlchele,ně1kd. a kon gnregace, viz Michele,d ella ben. Chiuopatství Chiusi (v.vlysl..=kjúzl),
ital.
bisk. v círk. sp_rov;
Sie s.,tol 17 bylo bisk.sPienzslkév(Chlusl-Plenza); datass !ní spojeno . Chíolich lvon Čolič (Thessa 111.,386. duší, 56fa 125 kost. a kapl., 91 kn. svět., 50 řeh., Chionl 1. sv. Lóvensperg panna, mě. vvSoluni 2 kongr. muž., 52
lonice) va době Diokleciánově, spolu se sestrou Agapou (viz l., 142); MR3 dubna; Kulda, Círk. r k 11., 21. — 2. sv. rn.uč v Herakleji, pam. 1. dubna. Chios, Chien dioec., bi.sk v Egejském moři, v círk. prov. aroské, zřiz. ve 13. stol., vzkvetlo pod panstvím janovským 1346—1566,náleží kněmu ostrovy Ch., SamosaNikaria; data stat.: 371 katol., 9 štaci s 23 kost. a kapl.., 10 kn. sv., 15 osob řeholních.
Chipieri Eugen, franc. kněz v Orleansu,,.:ósď .„ „Lavie liturgique'“ Orléans1886,1 ].
Chlplez (vysl. šipljé) Charles
érOmg, franc.
architekta archeo olog, n. 1835 v cully-les Lyon, stud. v Paříži, prof. na spec. škole architektury t., ins ektor kreslení, 1884 architekt v Armentiěres; s errotem vyd. „Histoire de l'art dans 1' anti
sLiban“ ulité“ a „Temaple1de ]érusalcm et la Maison du oChlqulnqulráa l.(vlsl. čikinkirá), poutnické místo Mariánské ve stře ní Columbii, 115 km na sever od hl. m. Bogoty; putují sem věřící z Columbie i Venezuely. Chhirat A. H., člen třetího řádu sv. Dom., Sa. Catherine de Sienne et 1'Eglíse au XlVe sieclee., 1.888 aCh hlrlno 1. Petr S. ]., z Osuny (oxuncnsls), působil dlouho jako misionář na ostrovech Flllpln skych,.z 1635; sp. velice cenné dílo,. elacion de las lslas Filipinas“ , Řím 1604, Manila 1890, otištěno
tavké obrovském díle „The Philippine Islands 1493-1898“, Cleveland 1903; z jeho rukopisů sestavil Fr. Colin (v. lll.,117): „Labor evan elica _de los Obreros dela- C.d.
35sv.—2.(Quirinus) de Salazar Ferdinand
Chíusole, v., _enKryštof, řeh. kanovník, prof. v Linci, n. 1 5 ve Vídni; sp. „C. Gracchus',
trulchlohra „Der Fahne hra, l;9221905; „Ave aria", treu“, dram. slavnostní bás:ň 1913, „l,Ellnstu. jetzt“, dram. vánoční báseň 1915.
Chizzuola Hi ppol yt sp. proti Pavlu Vergeriovi: .Risposta alle bestemie e maledicenze contenute in tre scrittí di P. Vergerio contra l' indittione del concilio“, Ben. 626 .
Chižewelri Stanls la v.S ]., n. na Rusi 1727,
vstoupil do řádu v Krakově 1744; přednášel retoriku aroslavi a ve Lvově, filosofii ve Lvově, Lucku a rasnostavě, morálku a círk. dějiny ve Lvově,
sp „lilustrissimo Excell. DD. Eustachio Potocki... gratulatio nomine Collegii Leopolitani 1762; „Physlca experimentalis“, Lublínl8.16',7. Lvov Chládek 1. Ignác, stol.; vpráce jeho jsou umělecky slabé malíř („Sv. vv18 Vojtěch" Terešově 1795, „vs. Václav“ ve Stochovvč.) — 2. jan, sochař, :. 1788 v Turnově, byl činný hlavně pro hraběte Valdštýna; na objednávku generála Browna N
několik oltámřůě pro kostel v Cerekvici. — ' zhotovil 3 tBator č.jO Praaem.,th. dr. prof
pastorállky a spisovatel, n. 25. srp. 1743 v vstoupi11759 na Strahov, vysv. 1769 Přednášel morálku v kl.., filos. v arc. semináři, dějiny &círk. právo v koleji sv. Norberta, r. 1778 stal se prvním čes. prof. pastorálky na praž. universitě, byl dvakrát
děkanem (17921793) amjednouarekto rem (17 theol. Bylfakulty též pr.osynod exam niat. cen sorem náb)nž. lmi.h Z. 29. ledna 1806 v Praz pochov. v Únonicích. — jako prof. pastorálky snažia! se Ch. vychovati posluchače v tehdejším osvícen ském duchu & vzbuditi v nich vroucí lásku k ná
S. 1., kazatel Filipa IV.; profesor Písma sv. vMurcíi. rodu a jeho jazyku. Proto vydal v 1. 1780—81své .Alcale a Madridě, biskupství králem mu nabízená „Počátky opatrnosti pastýřské“ (Praha), kde hlavní odmítl; vydal důklaadný v_ýkladknihy „Přísloví“, důraz klade na kaatechísaci a kázání, zvláště však Pař.1619,1621,1625 a j., „Písně pisni“, Lvon na příkladný život kněží. Činí to však namnoze 1642, „Kazatel“, Pař. 1652; mimo to s. ro slovy „drsnatými“ a proto kniha jeho, ač schvá immaculata Dei arae V. conceptione defensio“, lena dvor.a brněnskou stud. komisí jakoa učebnice pro rady tak. — ban popud dvor. Alcala 1618; „Practica de la trequencia de la sagrada pražskou Comunion“ , Madrid 1622; Rautenstraucha i do illyrštinynpřeložena — vzbu dila nelibost kapitoly a přímo živelný _odpor praž. sv. rnč. vTomi večSkythii; pam. farářů. 3. Chlrlstu dub. tus Viz Evagrlus lll., 928,č Boj “eště se přiostřil, když Ch. ve snaze, dobře sice míněné, ale nedosti promyšlené, — po chírltonia viz cheir ton chírognomika viz chlromiantie.6 vznésti úroveň kazatelství — začal vydávati spolu s.dramat básníkem, hercem a publicistou Fr. Guol 2chirograf (chirographum) !eLlistina vůbec. — fsingremryl. ze Steinsbergu týdenní kritiku kazatelů 2.technický vžýrazpro jednoduché apoštolské listy pod názv.: „GelsselTento der Prediger“ pozdějli7zvanou užm je papež vlastní rukou podpisuje. (breretti_),us „Predí tcnkritik'. týdenník ,(vych.l 3), chíromancie (cheiromantie, chirognomika, chiro tepajíc nemilosrdně vady kazatelů, hl. farář—ůa logie), hádání z tvaru a čar lidské ruky. Ačkoliv řeholníků, vyvolal celou brožurkovou literaturu, nelze popírati souvislosti útvaru ruky s tělesnou ba našel záhy následovníky Ve Vídni, v Berlíně a konstitucí a tím i s povahou člověka, a tudíž úsudek v Mnichově. Vedle Steinsberga napadán hlavně na osobní jednáni nelze úplně vyloučiti, přece Ch. Friedrich Meeltisch ve spise: „Briefe kritischen není žádného spojení útvaru ruky s ně jší ml lnhaltes fiir Prag“ (1783) podrobil ostré kritice osudy člověka. 'ludížžjest takovéto předpovídání starší Ch-ova kázání: „De laud ibus S. “Norberti.. budoucnosti buď pouhé hračkářství anebo pověra. Oratio“. 1777). „Krutým proti Ch. jest stará nauka Chaldejců a Židů; prakticky němu hl. (Pragae Smíchovský farář Matěj Řerem“ onrád, psal hanopisy ji vykonávají dodnes zvláště cikáni. Srvn. C. thrt šířil far. od sv. Haštala Štěpánovský a ]. Ač celá „Staročeský rukoklad a novočeský rukozpyt“ 1910. tato polemika byla nechutná, hrubá a poh0ršlivá, Chiroon sv. rnč. v Egyptě, pam. 27. srr.p měla přece dobrý účinek jednak na kazatelství
Chladt.— Chlodoald
233
pmrávemm umírněným llu mteá však možno Li :.jCh—anazvatl Hanušv LF 39 (1912),40
?1913),_ leabač: (rkp..) 4.t(E tKusrzgefassteBlographíen j,n . se v Sušici, kněz podobojí 1621sfaurářu sv. Vojtěcha na Novém městě Pražsk m, 1621 byl vězněn pro pikartstvi
appobuřováni načežJuna odebral se do v vhnanství; „Epištola lldu, neb psaní Aventrota římském Indexu libr. proh. zr. 1924: .„Aventrote uan, Carta al poderosissimo rey de S aňa“. Decr. Š. Off. 10. maíí 1616) k velikomocnému králi hispanskému“ , (s;(plíís tento mezi ndex knihami závadnými uvádíprrKoníášův bohem. librorum .oh“ 80), „Kálzání pohřební nad synáčkem Ctlbora Vítanov
ského z Vlčkovic“(Pr.1614).— n. v Klatovech 1735, vstoupil
.," dusil .Jlóoá k Wc! [);/02,75,JŽÉWJ. Múzyjní ' 75 zngŽŽŘÝĚ75ý/9. dra/ 76/ 71an„Jm-n 770,4.%6,
.,Petr
do řádu 1752, učil
humaniorům 6 let, byl 3 leta presesem mládeže v konviktu Olomouckém a v šlechtické žskkmé semináři, přednášel logiku a metafysiku; rod 1773 byl profesorem fysiky na universitě Pražské, dr.
fil. atheoL ,.:sp .lnstitutiones philosophicaeCaspari Ságner e Š. 1. post alias geminas editiones Pra genses ac Placentinam cum addítamentis et com mentationibus auctae“, Pr. 17 111774; „Le Roy A.cd D. elevatione et suspenslone aquae ln aere dissertatio latinítate donata t. 1774' pars II.: De rore“, t. 1775 (překlad z franc.); „Dissertatio isagogica in Physicam dogmatica cam de inquisitíone naturae corporum", t. 1781. Srvn. Pelzel „Je suiten “ 271.
Chlíadt Emanuel, Obr. 34. ]iljí Bartoloměj Chládek.
samo (podle cís. nařlz. z 15.11.1783 měli kazateté více se držeti evangelia a během roku předvésti soustavně všechny praktické nauky křest., pěsto vatí nejen rozum, nýbrží polepšení srdce), jednak na CIi-a, který v pozdějším díle: „Bemerkungen liber wichti ere Gegenstánde der Pastoraltheo logie" l-Vl. šleft, Prag 1801—4., sám přiznává, že první úrieplne, Smělý ne vždy& jas s,né dílo, & že psané mnohénamršchlo, lo býtibylo vypuštěno útočný ton mladších let mizí tu téměř ú lně. O roz chodu se Steinsbergem svědčí též 'h-ův spizs „Was ist von der Beicht der Kathollken zu halten' (Prag 805), věnovaný sv. janu Nep. — (do češt. přel. 1819 nýH blpo Otázka, máme o zpovědi atolíků držeti")z.kaázku prackt.kate cesh podal Ch. ve spisku: „Tři katechyzací na Modlitbu Páně“. (Praha 1788). Lásku lt rodnému jazyku vštěpoval ( “.hnejen živým slovem a úzko stlivou snahou po „ryzosti psaní“, nýbrž i čes.
Frant.
O. Cap., n. 1802
v Přešticích, vysv. 1829,.kazatelu sv. Josefa vPraze, 842 kvardián v Horšově Týně; sp.: „Radostný
věnec mariáns'
neb růženec sedmero radosti
nejbl.d.Panny 2.v 1838; Znebes ..1866 královny Marie“, Pr. 1834, C lebnice, Zfara v diec. Spišské, 1022 katol.
sloven., ks je.d !. Chlebowicz ]. Antonín,
visitátor škol v krá
lovství polském, vydával od 1841 ve Varšavě „Pa mietnik religijno-moralnny“. av,e1 piarista,
n. 1739,z. 181 ;..sp „Zdanieopržyczynach upadku panstw“, Vilno 1771. — 3. Petr, pedagog v prvé pol. stol. 19, přel.26Chiaríniho„Grammatykahebraj s_ka“ 4, Varšava 4.Vavřinec,
iownik 17.sto hebtraljsksi't t.„Enco 1826. veršovecv
mium radostnego Narodzenla Jezusas hrystusa'l 1616, „Krwawa ofiara _Iezusa Chrystusa“, 1621; „Zywot i meczeňstwo Staníslawa SW.“, 1.626 Chleby, fara v diec. Královéhradecké, ve vik. & poolit. okr. Poděbradském 1770 fil. k Nymburku, 178210ka1ie, 1854 fara; kostel sv Vavřince, (vy stavěný tu nově1780 po zboření kostela ve Vý
klecích),tplatron: data stat. 1844k 847 Matice akat ol. náb.; helv. vyz.n, 4 .,(1919):
mluvn „Naučení kratsíčkié, kterak kterou by se podle mělo vyzn. Odokonce 18. stol. jest tu také evang. správa dobřenicí: mluviti česky ap “(1795), Tomsy sestavil pro své l)poslluchače. S učit. úřadeem duch
Ch-ovým souvisí spisy: „Universa philosophla ad mentem lsaaci Newton et Rogerii Boscovich“, 1775; „Positiones ex historia eccles. sex primorum saeculorum“, 1776, e tempore, quo instituti sunt in Ecclesia parochl", 1792. Příležitostně spisy: „Pro illibato V. Mariae Conceptu oratio“,1774; :Elogíum mortuo Fr. M. Daller“,l777; „Memoria vitae et mortís husi. ]. Herwi“ 1779; Oratio
natali die Franciscim on mč.bývá přel.Ludwik Schneider 0. Pra ll.“,dl794( .Ch. neprávem naz ván radikálním osvícencem. Ač byl nadšeným ob ivo vatelem joseía ll., přítelem Dobrovského,Ungara, PelIcla aj. osvícencu, ač vnímavý pro novéperoudy duchovní,přece nepodlehl vypjatému racionalismu doby, přejímaje z ní jen kladné prvky: povznesení mravní, tolerancl a zvýšenou lásku k národu. Plným
Chleny n. Orl., fara v dlec. Královéhradecké, .;
vik. Kostelec n. Orl., poolít. okr. Ryc
pleb. 1350, po 1623 fil. ke Kostelci n.nOrl.,n 1760
lokalie, 1857 fara; kostel sv. Apollináře, patron: Frant. Kinský; data stat. (1919): 1523 katol. Chllevayey Vel'ké, fara v diec. Nitranské, 2526 katol
Chlištov, fara v diec. Budějovické, vik. a polít. okr. Klatovském; 1360 pleb. později fil. ke Stobo řicům, 1785107;fara kostelPovýšení sv.
Kříže, patron.k Matice náb.; 1607 katol., 12 židů
data stat. (1919):
IV.,544 ' Chlodesindis viz Glodesindis Chlodobaldus, žák sv. Amanda (viz 1., 368), probošt kláštera Marchienne v Belgii, pam. 11. čna. Chiodoald viz Clodoaldus
111., 2.
Chlodovaeus — Chlumec
234
Chlodovaeus, Chlodovech viz Chlodvík.
v Paříži; jsou mu podřízeny kláštery ve Francii a v Anglii (Londýn-Eltthem m.1 fara v dlec. Brněnské, dek. Měřinském, polít.I okr. Třebíčském; faru, jež připomíná se již 1341, založilo opatství Třebíčské, 1642 fil. ke Ka na. kol 694. menicům, 17 znovu zřízena; kostel (1784 roz
Chlodowaldus viz Clodoalduss Chlodulf (St. sv. Cloud) sv., yn (v l., 7,
III„,_92"
č. 4.) majordomus merove “skýchA králů,
asviitod“v 652 Mlettsky :. A. sbiskup,.312rl6
šířený)1254katol., sv. Václava, patron:3ž Matice náb.; Hdata thhíodvík (Chloldovech,lfrc. Clovis) franští krá stat.: 488katol., .—2. Ch. u Hlin— lovézroduMeroveovců:1..Ch I. syn Childerlchal.,
nastoupil po něm vládu 481 nad salsk' mí Franky, ska, fara v diec.Královéhradecké, ve vik. Skuteč byl sympaticky pozdraven od biskupa emešského ském, v polit. okresu Chrudimském zprvu til. Rem migia (v. t.,) zvrttězil486nad římským velitelem k Hlinsku, potom ke Krucemburku, 894 exposi tura, 1914 fara; kostel (11'899 sv. etra aSyagriernu dobyl takkatol. římské Gallie Pavla; patron kostela biskup Královéhradecký, koLl |ře, Soissonsu ojal za amanželku princeznu Chlotildu (v. t.)12 král. rodu burgundského a přijal po vítězství nad Alemany 496 křesťanství vyznání patron farrg místní obec (líberae collationis); data stat.v(1:91) 945 katol., 1 akatol. helv. vyzn — .Maři (Ma aarí Kulm), proboštstvíinkorpo římského. Zvítě ziv nadVoulllé arlilánským králem vrsígot ským Alarichem 11.u 507 podrobil si jižní rované ryt. řádu křižovníkůs červ. hv. v diec Gallií až ke Garonně, a podařilo se mu podma Pražské, ve vik. a polit. okr. Faiknovském; ve niti si i ostatní Franky. Tím že přistoupil ke kato 4. stol. poutní kaple, fil. ke Kynšper .,0. licismu posílil značně svojí říši, nebot odstranil 1401 pleb. řádu křižovv.,n 1687 proobošstvi; kostel tak konfesijní propast, která dělila ariánské Ger Nanebevzetí P. Marie, r. 1702 nově zbudovaný; mány od katolických Římanů. Z. 511. 2C.h il., data stat: 4559 katol., 16 ev., 3 bez vyzn.; obyv. uSe dlčaan, fara v diec. syn Dagoberta ]. panoval od 639 nad Neustril a něm. a 2 část Burgundem, po vypuzení svého synovce Dago— Pražské, ve vik. a polit. okr. Sedlčanském; 1356 berta 11.656 nominelně také nad Austrasií; slabý plebanie, jež později zanikla; 1654 fara znovu zří panovník aspustlík, manžel sv. Bathildy (v. 11.,19); zena; kostel sv. Václava, patron VojtěchWídmann; data stat. (1928): 2139 kato.,l l.,ev 2013r., 4rrůzn. zChloé (C_hloě), od jejíchž příslušníků (i'm) zá'w vyzn., 7fara b. vyzn —5. Ch. lumec) Tře v diec. Budějovické, ve vlk ua apolit. Xlo'qg, t. j. otro unebo propuuštěnců) sv. Pavel boně, dověděl se o různicích mezi Korintskýml, 1 Kor okr. Třeboňském, zřízená 1900, keostlNanebevzeit 1,11.Bydlila—li v Korintu nebo v Efesu, & byla-li P. Marie; data stat. (1919): 2892 katol., 17 isr.: ob v. čes. annmě křesťanka, není známo. 7—
lChlotar jméno králů rodu 1.C.h 1., nejmladší synfranckýchz Chlodvíkal. (v.Meroveovců: t.), obdržel po jeho smrti 511 staré území sálských Franků se sídelním mistem Soissonsem, k čemuž připadl mu úděl bratra jeho Chíodomara :. 524, zničil 531 se svým bratrem Theuderichem říši durinskou, při
hluum Fr antišrek 1vynikaljícaimzpracovnik hudebníkčeskýn :. ] 5vcyrilský, Praze;
vedl sebouž jako kořist princeznupoja _Radegundu (v. i.),s kterouž kol 540 za manželku a.l Po do bytí říše burgundské obdržel 534 část její, a sjed notil po smrti svých příbuzných 558 celou Francii, l. — 2. 11., syn Neustríjského krále Chilpericha 1.a Fredegundl, kteráž po úmrtí Chil
pěvecké, kterou zřídila r. Obec. jednota Cy riiská. ] povolán za 1876 ředitele kůru u sv. jílji, který se stal také působištěm sborové školy cyril ské Ch. byl po nějaký čas učitelem zpěvu v arcib. semináři. vyučoval též na jiných ústavech i sou kromě. asté produkce školy cyrilské ukázaly jeho vzácné nadání paedagoglcke' i dirigentské. Při spíval články odbornými do „Cyrila“ (na př.Návod k vyučováni zpěvu sborovému roč. 6). Samostatně vydal „Cyrilskou školu zpěvu“ r. 1882, která vyšla v několika vyddáních. Neúnavnou činností přivodil si Ch. čivni chorobu, z níž se sice na čas zotavil, aleebrzy se choroba vrátila, tak že musil se ode brati na odpočinek, avšak za nedlouho chorobě pod
perichově 584 az do svésmmrti5596 místo nezleti
lého svého syna vládla. Ne:.l'astnou válkou se svými příbuznými Austrasii lšurgoundsku Ch. svojí říši nav území me za Sein Visouzmenšil a mořem
Kdyžvvšak 613 austrášti a burgunšti velmožové
vzdělal se na pražské konservatořl (fagot), byl členem orchestrů v cizině. Stav se učitelem na Prokšově hud. ústavě v Praze, oddal se studiu hudby církevní a stal se ředitelem sborové školy
jej povolali protlříši; Brunchildě, opanovali|. Ch. celou franckou :. 1.,zase syn Chlodvíka 11.,po němž 657 nastoupil na trůn pod poručnictvím své matky sv. Bathildis (v. 11., 19), lehl.(VIZKuffner, Fr Chiumvčasop.„Cyril“23.)er. majordoma Ebroina, kteří musili Chlumčanský Leopold,d Austrasii dáti jakožto samostatného vládce bratra Pražský,n 11. 1749Václav v Hošticích, stud. oarcibiskup Ch-ova Childerícha il., Ch. ymn. Německobrodském, od 1765 alumnus sem. Chlotharíus (Clotarius, bLotharius), sv. sv. Václava v Praze, skončiv tu studia filosofická a dosáhnuv stupně mag. íilos., vstoupil 1768 do vyzn.b cistercíák ve Vitry v Champagní; památka konviktu sv. Bartoloměje, kde stud. theol. a na 7Chlotilda (Chrothildís, Klotílda) sv., krá bak. theol. byl povýšen, 1772 vysv. na kn., kaplan lovna francká, dcera burg. krále Chilpericha a v Klášterci, 1777 far. ve Skoroticích, 1779 děk zbožné Careteny, n. ko 4v74Lvyoně, po smrti v Děčíně, téhožr kou kan. metrop. kapitoly Praž svého otce kol. 490 přišla ke dvoru svého strýce, ské. 1795 svět. biskup Pražský, 1796 gen. vikář, 1802 biskup Litoměřický, 1815 arcib. Pražský, pod krále Godegisela (v. výše) pojal ji do za Ženevy; choť klrálfrancký arozhodný Chlodvík vliv na poroval štědře chudinu, přispíval na stavby a opravy jeho obrácení; po smrti Chloldvikově uchýlila se chrámů &škol, založil první dvě reálky v Čechách, do Toursu ke hrobu sv. Martina; proslula dobro pečoval ovzděláni duchovenstva zřizováním vika činností a zakládáním kostelů a klášterů: z. 3. čna. riátních knihoven, byl příznivcem Čes. katol. duch., větši obnos věnoval na založení Národního musea oursu. Srvn. uld a, Círk. rok lV., a mnoho peněz odkázal na účely dobročinné; žil 1821 v Pařížiřeholnice: abbé Rauzan spolu s Des :. 14. čna 830. Sv. Chlotildý kongregacitutlozalo Chlumecl. nad Cidlinou, faravdiec. Králové fontaines; úkol kongregace byla činnost učitelská, výchova dívek a péče o sirotky. Mateřinec jest hradecké, ve vik. a polit. okr. Novobydžovském,
Chlumecký
235
kostel 7974k sv. Voršily, Kinský; data básničky Mikuláše“ koledy (Brno 1885) čerpán je z povídky„ tradice lídovvé, stat at1.o patron: 30 akat Zdenko he.1v vyzn., 2akat. a štědrovečerní
Augšp.vyzn., 90isr., 1bezvyzn.— 2.Ch.2ně(m. dárek1 887Ježíška od dítkám“vánoční (Horni náměty Mostě Kul m)u Chabařovíc, farav diec.Litoměřické nice 1892)hodným zpracovávají
v polit. okr. Ústeckém,za
vdobě nee,známé kostei lidové, básničky ro mládež í pro dospělé„ Zvvony večerní“ (Telč ] 95, později ještě v Kutné Hoře) motivy mariánské a hagio afické, řada drobných prós i veršů najde se v odla ově „Obrázkové evui“ (1901) i v „Českých Květech“ (1903)a obdivuhodně psané drobné obrázky„ Z dětských
sv. Havla. paatron: Otakalr Westphaien; data "stat. (1919): 3144 katol., 95 akatol., 6 ísr., obyv 3.C h. Králov Košické, 1433 vský katol.rn(Kairályhelmecz),faranv diec. hlumecc1ký da pseudonym katolického básníka, povídkářea pubmlicísty, vlastně František Kužela, n. 7. edna 54v Roketníci u Přerova z rodiny rolnické, teprve třináctiletý počal 1867 studovati na českém gymnasiu v Olomouci, kde 1875 maturoval & sloužil pak jeden rok na vojně jako dobrovolník, 1876 vstoupil do bohosloveckého semináře v Olomouci, kde 1880 vysv svěcen b 1 na kněze a stal se hned kooperátorem v Bor icích u Buchlovic, kde pobyl přes dva roky, koncem 1882 odešel za kooperátora do Litenčic u Koryčan, 1883 kap an ve Velké Bystřici u Olomouce, 1885 znovu v l.„tenčicích, v prosinci 1886 samostatný duchovní
fantasíi“, kterýcc„Novém h má vŽivotě“(1906). rukopise celou ukázkou'otisklv —v knihu, oboru
povvídky vydal"Záhk realistické kresby ze všed ního života „Lidé ja „rnAda jsou“ a(Prah 884), rlomán českého bohoslovce Eva“a (Niva 89), památník z _cest a výletů „Lilita“ (Praha 1899), povldku„ Neštěstí pana Damiána“ (Nový Život 189_9),
foikloristlcké, jež shrnul sbírky „Povídk posléze beletristicky jal sedo zachycovatí motivy (Brno 190B.) — Těžiště jeho povidkářské tvorby
tkví však v rozsáhlém cyklu povídek his to rických, jež začal psáti roku 1906 po důkladné
správce v Liptážnido u Podštátu, osadě v níž pobyla ,kdy v se stal německé, faráře přípravě ve starších archivech & po četbě celé lite dějepisn l místopisné, vnikl : hluboce osudů i kultu ury zejménas čímž tí.XV, něohž v Diouhomilověžu Zábřeha, tam pobyl šestnáct let raotury až do roku 1907, stal se farářem ve Skrbeni vyrůstají námětyjeho povídekhlusítských, jimiž u Olomouce, na malém a chudíčkém beneficiu, kde snaží se korigovatí předsudky české beletrie libe našel faru zpustlou a musil ihned podniknouti pře— ralistické, první sklizeň těchto prós připojil k folklo druhá stavby, tehdy těžce onemocněl, tak že přestal na ristickým námětům „Povídek“ Brn0190) delší čas i literárně tvořili, 1908 ochuravěl i se serie vyšla v knize „Historické ' zrakem a musil se Vzdáti své rozsáhlé četby a ba 91 ) a „Z husitských dob“ (Pri ha 1912), odtud následuje" plodná činnost povídkářská, dáníznovu v archivech, aby r_ieoslepl,pozdraviv sesujal šená po časopisech, zejména „Š>těpánz Pálčc“ se péra a pracuje literárně až podne 1929 vstoupil do výslužby a žije ve vlastním domě (Nový Obzor 1912), „RodinaSStochova“ (Nový v Olomouci, ulice Hamrlinkova čis. Obzzor 1913), „BZojo kalich ve Star mHolomuci rárni jeho tvorba vykazuje veršovanou epiku, (Viast1914,) Změsta a vesnice“e(Vlast 1916), psanou v duchu národním, poesii pro děti, povídku velký román oao mnoho povídek chová v rluko m historickou, lidovou a dětskou, kritiku literární. '9. ruliterární bkritiky psalp jeho specialitou v české literatuře e visionář sudekyo poesii Zeyerově a ossbírkách pověstí do
?
ská epika , psaná veršem biblíckvm, již počal V chodilovy „Hlídky literární“ (1886a1894),
po
tvořili již v bohosloví, kde koncipoval svou první vechně pak v rozjímání mrzutého literáta „Za (Nový ivot“1897).——Dílo jeho bylo velkou výpravnou báseň „oApkaiypse otroků“ ' větrem“ (Praha 1881, podruhé 1883), věnovanou „mučed záhy nejen pilně kritisováno, ale i překládáno, níkům národním“, v níž all orickým způsobem zejména báseň „Andělé pyšní“ přeložil do italštiny líčí tra ický osud slovanských národů a prorokuje Giovanni Trinco" Milán 1888) a do němčiny Gustav jim lepš budoucnost, druhá výpravná báseň „Andělé Franck (1896), ukkázk z tvorby přinesly mnohé pyšní“ (Brno 1886) v mohutných obrazech předvádí naše anthoiogie. — edle své tvorby zúčastnil se porobu církve Krístov a její konečné vitězství, horlivě illitterárního hnutí katolického, zejména od třetí výpravná báseň„ vanzelium svobody“ (Kutná počátku tnevadesátých, kdy se spřátelil s bene Ho ora 1896) vede čtenáře různými dobami. národy diktineml eSigismundem Bouškou, 1895 vystoupil i zeměmi celého světa, ukazuje mu křesťany i po v almanachu „Pod jedním praporem“, podepsaal hany, kulturu idivošstvi, oceňuje blaho životní provolání mladých katolických básníků, připravu všech společností a přesvědčuje, že lidstvo ne jících vydávání revue „Nov ívot“, stejně horlivě racoval s družinou Pod ahovou v „Obázrkové může obstáti bez Krista, hiásajícího lásku a spra evui“, sBitnarovou družinou v revui „Meditace“, vedlnost, j_ežzachovávánár — Poesii národní 1913spoluzakládal v Olomouci katolickou „Družinu obsahově i formálně poznal nejen ze sbírky Suši lovy, ale i z vlastního názoru jako kněz, pracující literární a uměleckou, v níž byl od 1915 dlouhá v osadách venkovských, ponořil se do zdroojů li-do léta předsedou, jeho práce čtou se i ve „Vlasti“ vých pohádek a vytvořil řadu originelních skladeb Škrlevě, v „_NovémObzoru“ Dohnalově, v"brněn
v duchu prostonárodní
epiky báchorkovité,
a v četných noví „H a,se“ mariánských“ „Naš : i“, eu'ch K„roměřiž z níž knižně vydal „Epos o hioupém janu“ (Praha skýchv „Květech 1882), později přepracované v „Pohádku o hloupém ských Novinách“, „D_ělnckých Novinách" a „Národní Honzovi“ (Telč 1894, 1898 a 1905), dle pohádek Politíce“. — jako urně ec velkých obzorů a žha valašského sekáče veršované „oR omance o rejdech vých vírů větrrných, ja to csoiáiní visionář i jako čertových't (Praha 1894) a v rukopise chová knihu stylista drsné jadrnosti byl uznáván jižo eva velkých národních balad a romanci „Stará kro desátých let i olícielní kritikou, v literárním hnutí nika“, z níž ukázky otiskoval v časopisech, „O vod katolickém je razitelem cesty moderní poesie české a předchůdcem Durychov vm.ý nezj Lead nikovi a jeho přízni“ (Náš Dom Čech, Liter. Lissy.1886 Lutinov, Hlídka liter. 1895. jeíči král" a „Kouzla noci svatojánské“ (Pod jed Bouška, Nový Život 1896. alda, Lit. Listy 1897. 1895), „Noc svatojanská“ Životp1ragorem 7) — Oddechem vedle vážné poesie(Nový byly Zhdněl, Našinec 1910. 36. Vévoda, Náš Domov 1914.
mu verše
pro děti a četné skladbičky prósou,
Bitnar, LidŽLilsty ,Bibl. 1507. 1508. z nich významný dramatický obraz „Večer Svatého /Btr]— Matouš,9.24 kněz podobojí,sp. „Po
236
Chlumek — Chlystové
Suslovu, který se tak stal „Kristem“; -Suslov učinil svou milenku bohorodičkou a zvolil si dvanáct — lChlumek, předměstí městečka Luže v polit. okr. apoštolů. ivan konal prý divy a zázraky, byl tři Vysokomýtském; na vrchu zvaném rovněž „Chlu kráte ukřižován &pohřben, ale vždy vstal z mrtvých, mek“ stojí tarni a poutní kostel P. Marie-Po r. 1700 vstoupil dokonce _živý na n.ebe Po sm rnirt Suslova úlohy Krista se ujal Pnrokop a mocné. 1668 založila tu ZbOŽI'Épani MarieeMarie Max jeho Eva Hieserlová roz. Ždárská ze dááru kapliP. choť Akuli alvanov na byla Lupkin prohlášena asovské, u níž dva členové řádu jesuitske'ho Ondře jzne,Petrova Kopyto va, Sa za bohorodičku; pozdějších pseudokristů zazna z koleje Královéhradecké konalislužby Boží a misie. menáme Později založila řečená paní při kapli residenci pro vického a Baladajeva. O r_ozkvěthnuti zvlášť 4 jesuitys aplí sv. ana tomu účelu se přičinil Badajev, který, jsa velmi sečtelým darovala 1669statek Roubovice a ves Bělou. R. 1683 člověkem, dovedl uspořádali dogmata sektářů, byla residence jesuitům odevzdána; mimo to vy zvlášťrozvoj jejich naukuo zsmrtvýchvstánl. Velký význam chvsiysto irniěa pí Tattari ová, stavěla jim zakladatelka tvrzku s pivovarem v Rou pro bovicich, a dala jim podací právo v Luž , lenšo která za Alexandra ]. zavedla toto hnutí do vyšších vicích a Voleticich. Po smrti své dcery ziidiia na společenskýchtříd. — Podle učení „lidí božích“ jest vesmír stvoi en Bohem, existuje sedm kruhů daci, kterouž residenci jesuitské odevzdala hrad Košumberk s pivovarem a dvorem, městečko !, nebeských, v oslednim z nich přebývá sv. Trojice, Bohorodička, andělé a světci. Co chlystové rozumí 5 mlýnů, avsiDvůr Voletice, Zdislav, 1Štěnice, Srbce, Hlubokou Domanický. R.1900cpocoh vána p0] em sv. Troji ce, nelze přesně zjistiti. Bůh může byla v kapli sv. jana Křt.; po vystfvěni nynějšího vtěliti se v lidi a to toiikráte, kolik se vyskytne chrámu byla přenesena do něho 0. Po zrreušení řádu důstojných; toto vtělování uskutečňuje se buď přímou cestou, anebo zrozením z „krista“ a „bo připadlo veškeré jmění residence fondu nábožen skému. Do residence pak přenesen na krátkýča shorodičky'“ , kristů může býti současně více, a krajský úřad chrudimský, po jehož přeložení do četné osoby, o nichž se mluví ve sv. Pismě, byly Chrudimě učiněn z residence vojenský vychová vací ússavt 2% on takovými vtělenýmí bohy.obsažená Ani nový,v ani chlystové neuznávají, nichstarý při Chlumín, fara v diec. Pražské, ve vlk. Roud kázání měla význam pouze pro_ staré časy, dnes nickém, lit. okr. Mělnickém, 1352 plebanie, každý„ kristus“ sám dává svůj zákon. Bible se božné & křesfanské přemyšiování o utrpení Páně"
vykládá aliegorlcky; Adam znamenárorzum; Eva kos i'll.V.MařiM po reformle k Obřithví, 1696 fara znovu zři — u i, rj — to chlystovská sekta,r ajské zen agdaleny; patron: Arnošt 70ev., 8č s., stromy nejsou nic jiného než vyznavači chlystovstvi. Chotek,5datla stat. (1928):a13l4 katol., Pravoslavná církev jest podle jejich názoru staro 6 Chlumský isr., Gajin.,1. 90jan, bezvnylzn 1812v Mlčehostech, evang. zákonní institucí a to pouze „vnější a tělesnou“ far. a konsenlor moravský, spisovatel theologický; — chlystovství naopak jest církví „pravdivou, .1880. ciav, n. 1884vve Smilovicich, vnitřní a duchoovní" vůbec poměr mezi úřední vysv. 1907 far. v Hostomicich, katol. publicista. církví a sektou, jest vlastně pojímán jako poměr Chlystové (a chlystovské sekt y.) 1. Většina exoterickeho a esoterického náboženství. Svátosti ruských mystických sekt jest čistě tuzemského církevní sou p_ouzeodrážením duchovních pokladů původu, alespoň v tom smyslu, že jejich učení chlystovswí a jsou nutny toliko pro nezasvěcence, jesst výtvmore Rusů a není odjinud auto dokonalelším však nejsou potřebny od okamžiku, malicky přijato. Zda samotný vznik sekt nebyl člověkzbožnosti ozná skutečnou pravdu; žádnézávazn obřadŽ projevy nejsou více pro něho zaviněn nějakým cizím vlivem není dosud jasno; akdy V obyčejném životě chlysty se vždy přetvařuji, zejména„ “ (čili lidé mystické boží“ ) jsou v někteří badatelyésty míní, že „i jisté skupiny, abyvnými vzbudily pravo chodního,"anebo západního původu; jiní zase tvr' slav — zdání, cho že jsousneejhoriivějšimi u,kiečí, vroucně se že tato sekta jest buď zbytkem slovenského po modlí, ale mezi sebou posmívají se obřadům a hanství, anebo jakýmsi pokračováním bulharského kněžím. — Podle jejich nauky existuje metem bohumilství. Samotný název „chlysty“ může též psycho sa a lidské duše byly již před stvořením býti různě vykládán: jako zkomolenina ]ména člověka. Po smrti lidí ženatých anebo zlých pře „Christos“ (Kristus), anebo jako přezdívka odvozo chází jejich duše v dobytek, později v lidská těla aná od ruského slova „Chlyst což znamená a konečně v těla chi stu, odkud vede řimá cesta esetká—li se du tělem bičík anebo karabáč; poslední výklad mohl by do andělské říše. býti odůvodněn tím,že sektáři ve svých shromáždě chlysta, pak se stává ďáblem, rovněž duše velkých mch šlehají se navzájem biči, aby tak dosáhli hříšníků stávají se satanáši, aniž by musely pro umrtvenitěla. Chlystovské podání líčl dějiny dělávati celou metem schosu. — Aby se člověk sekty takto: Bůh sestoupil na zem v jerusalémě mohl po smrti ocitnouti mezi anděly, musí „zemříti &v mě, od té doby křesťanství vzk\étalo, později za živa“a „vstátizmrmtvých“. Zemřlti, toť znamená však počalo zanikati; konečně zrodil se Antikrist umrtviti tělo, které jest nositelem zla, poněvadž v osobě patriarchy Nikona, který nadobro zničil vlastní všechny špatnosti & zvířecí vášně. Hřišník zemřelý takovým způsobem zůstává „v Kristu pravoslaví. tu dobuni—hy (r. 1666)&bylyna Rusi— prudké pře o tom,V ja i nové mají pohřbeným“, pozbývá všeho pozemského a tlící ej k zmrtvýchvstání. býti používány při bohoslužbách. e_listýzbožný muž v něm jiskra sv. Duchav Danilo Filipovič vzal oba druhy spisů a hodil je Věřící musí zprostiti své myšlšnky všeho nečistého a soustřediti se v ustavičném opakování modlitby doo:Volhytoliko podle jeho výkladu může býti luidstvo spaseno „knihou živou“, „kniho zia „ježíši Kriste, syne Boží, smíluj se nade tou“, samotnným sv. Duchem. „Lidé boží“ utvořili mnou“ Cestou takové autosugesce ize „rozply obec a zvolili několik poslů, kteří šli k Bohu _prositi, nouti se v Kristu“ & osvoboditi od všech hříchů; aby sestoupil na zemavedl svůj národ. Buhje milo druhý stupeň dokonalosti spočívá v zapomenutí stivě vyslechl a vtělil se v Danilo Filipoviče — existence jakýchkoliv práv a zákom'i vyjma pri tento se stal nejvyšším živým božstvím a mohl mou inspiraci od sv. Ducha. Kdo dosáhl takového činiti zázraky. Později zakladatel sekty předal náplň stavu, jest již dostatečně povznesen nad svět a božswi jednomu ze svých stoupenců ivann žije toliko v Bohu. Člověk přestává býti odpověd
Chlystové
237
ným za své činy a hříchy, poněvadž postrádá své noze, jindy muž a žena objímají se a prudce točí. vůle a jest pauhým nástrojem sv. Ducha — takový Na větších shromážděních tvořírychle se dvěkrouží, kola: vnitřní chlyst stává se prorokem a vlastní všechny cnosti. ženské, vnější mužské a obě první -Učen ní 0 posledním soudě a ouctm o prava, druhé do leva a všichni bijí sebe po životě je velmi nezpracované &protimluvné. jindy stehnech; jindy zase utvoří se jedna větší elipsa, se tvrdí, že tělo člověka po smrti shnije, duše která uhání s velkou rychlostí, chlysty poskakují však se stane buď andělem anebo satanem. Vn na špičkácha pak náhlemění směr. Tak zv boženských zpěvech vyjadřuje se zase víra v to, křížové točení pozůstává v tom, že. muži stojí že posmrtné odměny a tresty budoou míti výraazně na jednom konci jizby, ženy na druhém, běží sobě smyslovou povahu, což předpokládá existenci těla. naproti a zaměňují svá místa. Při společném Co se týče posledního soudu, v některých hymnách kroužení účastníci šlehají se navzájem buďručníky uí,č že duchoovní smrt, n jsme se zmínili, anebo koženými důtkami, a zpívají extatické a ve většině případů zcela nesmyslné písně. Když roz vylučuje každýoud jinýsesoud; však azdů nuj žes bude druhé přecezpěvy odbývatí to rušení dostoupí vrcholu a někdo z přítomných v Petrohradě, kde bude státi trůn Ivana Suslova pocítí prorockou extasi, běží doprostřed pokoje, a Danila Filipoviče, kteří budou souditi chlysty a kde začíná buď prorokovati, anebo prosot m vvkř po těchto též všechny ostatní lidi. — Podstatou kovatl slova, ostatnív poslouchají chl stovské morálk jest dualism; tělose na koleenesouvislá nou a pova uj lzrtaerá mluvu neznámém uzn vá 7.a zlý prvek, uše za dobrý. Kdo by se jaz ce. jak vypadají podobná proroctví, lze souditi chtěl státi po smrti andělem, musi co nejvíce tře a z těchto slov Sergi 1je sipova, chlystov umrtvovatí tělo a posilovati svého ducha. Adam ského proroka z XVlll. století: zhřešil, poněvadž lahodil svému tělu a žil v man „rente fente rente fintriíunt želskémpoměrus Evou; nikdo se nesmí ženiti, nadar llsentrant nochontrofint“. kdo je již ženat, pak má přerušili pohlavní obco vání a žiti s chotí jako se sestrou. Proto chlystové 'Raděnija končí obyčejně společným zpěvem hymny
nemají manželek, ale pouze „duchovvní ženy
,. rálí světlo neb es k é, ml l osrdný ná š
které jim přiděluje živý Kristus. Tělesný styk Bože“. Občas se vykonává bičová ní: vílchnl spoušt košile obřad až po přísného pas a šlehají se snaopak těmito„ne duchovními není hříchem, větším imanželkami ostí &posvěcením od navzajem někdy též jest odbýváno něco podobného Bo Někteří sektáí'lílžijí ve stálých buď volných sv. přiímáni, což sestává z požívání chleba a vody. svazcích se svými„ duchovními manželkami, anebo Pravoslavní badatelé svorně mluví o tom, že po jsou oddáni v církvi pravoslavné, obyčejně se však raděnijách odehrávají se mezi účastníky různé vystříhaji míti dělí, mají-lí přece, pak nejvýše jedno, jako byla Andersen však popírají. —sceny; 8th svědci, od r. 1734 krutě toproná abymměli dědice, kteremu mohli odevzdati svůj nemravné majetek. — Chlystové _organísují náboženské obce, sledována, značně — údajuavšak z r.přece se oroczšířiladosti evěřících existovaly kterým se říká odi “, v jejjichž čele stojí živý podle kristus, obyčejně "též „.bohorodlčka“ Všichni čle v 30 guberniích, třebas nepříliš početné. Příčinu nové tvoří jednu velkou rodinu :: oslovují se na podobného rozšíření lze snad spatřovati v tom, že v_zájem bud' zdrobnělými křestnimi jmény, anebo sektáře pojí bratrský svazek, všichni jsou si rovni a navzzájem si pomáhají, tajuplnost schůzí vábí si „bratříčku“ & „ssestřičko“. ocit zvědavosti před se říkají vys ovovati hrubší slova, zvlášt nikdyVystříhají nemluví ruského sedláka, tento poc oďáblu, je-li však zaaotřebí, pak používají výrazu neznámým jest bezpochyby posilován dojmem „nečistý nepřítel". ostelů nestaví a jejich shro
uvidění „živého pro roctví. jistý such'krista“aaposloucháníml tormalism, který byl jeho v pravo máždění odbývají v obyčejných které ve sevětšině případu stojí v velkých ústraní; jízbách, těmto slavné církvi, zvl ští! pak lhostejnost venkovského místnostem říkají „světnice sionská“ anebo kleru vůči svým věř cím snad odpuzovaía hledající ům avidův“. Není zvlášt stanovených schůzí duše, a tyto se uchylovaly k chlystovství. — 2 Ze a tyto odbývají se nepravidelně; sžhromá ění sekty„ lldi bzožích“ povstalo novochlys—
chlystů má název „raděníje“.
jizba o téměř tovs tví at.
„šelaputi“. První jsou teore
tickými vyznavzačí různých dogmatů a tvoří jakousi prázdná:stůl,podél zdí "stojí filosofickou skupinu; druzí jsou ryzímí praktiky a menší na němž ležídlouhé kříž &lavice, Evangeluprostřed m. zdech jsou bud' podobizny vynikajících zakladatelů usilují o to, aby uskutečňovali svou nauku též
sekty, anebo různé allegorické obrazy: na př. každodenním Zakladatelem novoch lys ukřižovaný mnich, což znázorňuje utrpení těla, v tovství byl životě. jistý evdo ozín , který anebo obraz sv. ]ířího, který v chlystovské reformoval někoíík obcí a dal jímI“učení připomína
z části mehtempsychosu Platonovu. — Ve své symbolice znamená vítězství nad lízdskou nauce o Boh u, šířil Kozin panteismaasahlá přírodou. „Raděnlja bývají: !.ducha obvyklá, Zvý jící roční, 3.mající zabránítí nějakému neštěstí že Bůh jest sílou přebývající uvnitř každé věclí organického světa; od této síly závisí celý život ve všech svých projevech. „jsoucnost Boha jest jsou oblečeni ve zvlá íaš t: muži jsou hosi těsně spjata se světem, bez něho nemůže Bůh & mají dlouhé bílé košile s širokými rukávyp od existovati. Božství je všudypřítomno, ale jako pásané bílým ručníkem; ženy oblékají tež pbílé rozumný živel se projevuje jedině v člověku. sukně a punčochy. — Každý přicházející modlí se ácl Kozina poněkud změnili jeho učení a hlásají, před obrazem a pak se klaní přítomnému„ kristu“ že před stvořením světa byl Bůh amoriic kou, anebo „bohorodičce. Když'jsou vsichni pohromadě. neforemnou a nehybnou masou, která nemohla klade si duchovní vůdce na rámě ručník, do jedné nabýti přesvědčení o svém bytí. Vůle stvořiti svět ruky bere kříž a do druhé svícl a zpívá zvláštní zrodila těla. osobního kterýuch od byl tohostvořitelem okamžiku Tento Boha, vtělený píseň; po slovech „Kristus vstal z mrtvých“ žehná nabyl oběma rukama přítomným. Čte se Písmo svaté, před v užšímslovasmyslu— tot jest cesta, kterou nášejí se žalmy, pak počíná hlavníčást „raděnija“, Tělo &Sloovo. 1í_hodnoty,poněvadž totiž kroužení, které bývá několík druhů: někdy vznikla sv.Trojice: Duch, pouze jeden z přítomnych rychle se otáčí na pravé tyto jsou nemyslitelné bez určité formy, nema
aen e4bo aková, na nichž má býti vyslech nutoproroctví.. '
238
Chlystové
teriální náplň potřebuje jistého hmatatelného obalu. níků“, kteří jsou soustředění v samarské gubernii. Andělé — to jsou všichni lidé a třídí se na tři „Raděníja“ besedníci odbývají jen velmi zřídka es skupiny:_vidomých, nevidomých a zlých. a jejich schůze se jmenuje ees Vidomi anděléjsou novochlysty, nevl obcích žijí sektáři téměř jako v klášterech, av ak domí — ostatní lidé, kteřínenáležíksektě, na shromážděních mužů předsedají ženy, na žen sk ch schůzích zase . . epolovici ici 0chlystovství no Xl . věku zvláštní pozornost celého Ruska ziskal czlí h l yandělé stoosv vjsou odpad původního o možnosti častého vtělení ježíše, Kozinovi stoupenci kněz ioann Kronštadsklj, kterývynikalsvým erí z jeho cttitelů zamítaji. Kristus podle nich nečinil žádných skutečně svat' m životem Někte zázraků, pouze měl v soobě sv. Duh a a byl novo organisovali anatíckou sektu chiystovského rázu, chlystem; On znovu přilde, ale toliko proto, aby která hlásala, že P. ioann jest sv. Trojicí, Synem odsoudil všech nevěrných. o smrti každého Božím a soudcem všehomíra. Samotný Ioann Kron sektáře jeho duše v podobě malého pidi štadskij r. 1907veřejně vystoupil proti zneužívání m užíka přejde do jiného novochlysta; proto svého jména a ostře odsoudil sektáře, hnutí však musí každý nalézti alespoň jednoho proselytu. přesto zůstalo dosti silným. „loanni ti“ modlí se před obrazem P. loanna, zamítaji manželství, tvrdí, Dušezáři nejlepšíchV rovnou nebee, že pravoslavná církev jest- peklem a věří kde jakoh zz věrn' Řežich jdou dušemi lidí do a zvířat existuje p e v n éězsdp oj e ni: jak jedni tak druzí již blíží konec světa. — 6. Počátkem dnešního mají různé stupně dokonalosti. Po smrti zvířete jeho století vzniklasekta „bratců “,jejímž zakladatelem jistý Ivan urik v.Podle líčení pravoslav duše přecházído vyššíhostupně; totéž sedějeslidmi byl a exote nejvyšší metou jest ovšem vtěliti se v novochlysta. — nýchautorů bratcí mají esoterické onec světa nebude nikdy — všichni rické učení: obyčejně nazývají sebe pravoslav přistoupí do " eden nými anna venek omezují se pouze tím, že hlásají ovčinec jediného Boha. Novochlystovcí zachovávají nutnost abstinence. Avšak pro zasvěcence odbývají dosti přísnou morálku, uzavírají sňatky, ale po se chlystovská raděnija; bratcí mají svého „živého oslavné církvi všechno hrdaji svými manželkami a velice zle s těmito za krísta , učí, že v pravos cházejí. Naopak se s 'mi „duchovními sestřičkami“, zem mřelo, a že křesťanství zůstalo toliko u nich. s kterými udržují tě esné"styky, zcela jinak jed Sektářl ]ežiše va každém prohla že popírají Kristus zmrtvýchvstání povst vá z mrtvých nají. Rítual sekty dosud asi není zpracován, šují, poněvadž tato nacházela se před revolucí teprve novém členu jejich skupiny; zázraky a činy Spa sitele vykládají velmi originelně:t tak na př. vzkří v dobách kvašení a rozvoje; žádných izpráv o jejich šení Lazara není nic jiného než to, že Ježíš při obřadech nebylo nám možno nale'z Zce
jiní jsouš..“:šelaputl
jejich vztah k chlystovstvli
vedl k vědomí opilce. 20. března 1910 rozhodnutím
sv. Synodu sektáři byli vyobcování z církve yst spíšejejich historický ežli hledání dogmatický. odstatou víry jest ustavičně „v ni tř 7. Zvláštní zájem vzbuzuje sekta „skopců“, v níž
očlověka“,
sv. Písmo má pro ně především s prudkou výbojností se projevila schopnost ruského
význam výkladu jisté morální soustavy, jejíž vnitřní lidu, jíti ve svých náboženských hledáních až do smysl lze si ujasniti pouze pochopením všech po nejzazší mety, téměř do posledních možných hranic dobenství. Tak na př. podání o potopě rozumí se extatického tanatismu. Prvníz rnínka o skopcích pochází z r. 1772, když císařovna Kateřina ll. vy tak, že země byla zaplavena nikoliv vodou, lidskými hříchy; Noemova archa— ojest nýbrž prav dala dekret o soudním vyšetřeni tohoto učení. Pů dIvá církev — ráj a peklo jsou v duši každého vodcem sekty byl jisty Konrád Selivanov, člověka: ten kdo poznal Boha, má v sobě ráj atd. který dříve býval chlystem &to zcela nenápadným, nevynikajícím členem sekty. Selivanov pozo Kristus jestkaždém; SlovemzBožím,ve duchovní mocí, proje vujícísev svátostech šala ničím ov,al že mezi chlysty více a více se ujímá mravní puti vidí toliko symbol :křest, pokání, ani při její nápravy, jímání nemají žádného vyznamu. — Sektářl pova— nevázanost; přemýšleje oszůsobu Fvr-H'lgeliaMatouše XIX., žují_za dobrou pouze fysickou práci, obchod zdá 12': „jsout zajisté panicové, kteříž se tak z života se jim neetickým. Obyčejně jsou to rolníci a tvoří matky zrodili, a jsout panicové, kteříž učiněui jsou menší vesnice, čítající asi 50 až 60 rodin. Domy od lidí, a jsou panicové, kteříž se sami v panictví nejsou odděleny ploty, dve'ře se _nezavírají a celá oddali pro království nebeské. Kdo může pocho ves jest jediným výrobním a spotřebaním celkem — piti, pochop, a MatoušeV 29: „Jestliže pak oko jeto nábožensý komunismus nejčist tvé pohoršuje tě, vylup je a vrz od sebe; nebot šího zrna. Takových sňatků, jaké jsou v pravo jest užitečněji tobě, aby zahynul jeden oud tvůj, slavné cirkvi, neuzavírají, ale uzavírají manželství než by celé tělo tve' uvrženo b lo do ohně pekel „podle ducha“, t. j. naz kladě oboustranné sym ného! Výsledek tohoto uvažov ní byl jednoduchý patie, styky bez lásky považují za ueřest. Pravo ve své logickosti, ale současně strašlivý: nutno slavní, kteří vstoupí do sekty, nemiluji-ll svých dobrovolnoua kastraci, tento akt p_rovedl žen, mohou si vybrati „duchovnici'z jejichmamn zavésti Selivanov po prvén pojmenoval'jej „v y Nový apoštol 0hledal stoupence a nalezl želky pak „duchovníky“, odtud plynou takové D' .. zjevy jako na př.: muž s láskou a bez žárlivosti několik mezi chlysty, ostatní, nejsouce spokojeni sílí se jej zavražditi, vychovává dítě, které jeho ot měla s jiným, tímto proselytismem, pokusi rovněž i naopak. Krádeže, opilství a hádky jsou prchl do tulské kdeealeiasetkal Alexandrem Šllo vgubernie, ym Em enm mezi šelaputy naprosto neznámé; všechny spor Selivanov vyjednává zvláštní soud, který neukládá žádnýcš Retivým, kteří se pak stali šířltelí jeho lnaluky; trestů. Ten, kdo jest uznán vinným, musí veřejně sekta se upevňovala a posilovala. Avšak chlysty odprosíti druhou stranu. Náboženská shromáždění udalí Selivanova vládě: spolu s několika stoupenci konají se každý týden a pozůstávají ze čtení byl tento bičován a deportován na Sibíř, kde sv. Písma a skrovné bratrské večeře. Kromě těchto rovněž začal šíříti sektářství. Kolem r. 1795 prchl shromáždění jsou též „sněmy otců“, na nichž se Selivanov z místa svého nuceného pobytu do řeší záležitostí. mající význam pro celou nábožen— moskevské gubernie a začal šiřití o sobě pověst, skou obee.c — ných chlystovských sekt jest že jest zázračně zachráněn' m císařem Petrem lll. zaznamenati početně nevelkou skupinu „besed Znovu jej zatkli a předve li k samotnému císaři
Chmel — Chmela
Pavlu 1., tento zeptal se ironicky, zda Selivanov
tvrdí, že jestjeho
239
reakci, znamenající opětný návrat
otcem? Skopecoodpověděl: kcchlystovství
„nejsem otcem hříchu. Příjmi moji nauku a uznám tě za syna“. Zar ažený podobnou nebojáckou od povědí nepotrestal Pavel Selivanova a rozkázal ubytovati jej v domě pro chudé, ostatni sektáři byli uvězněni; brzy však byli všichni propuštěni & zbaveni policejního dozoru. Skopčeství bleskurychle se šířilo, jeho původce nabýval všeobecné úcty & dokonce samotný císař Alexanderl., známý svou ná
V Ru,munskuz části též
v Rusku, někteří sektáři začali hlásatí, že není
nutno fysického pouze lení du chov __v_ybilení,_ t. j. postačí nostný život„vybí podle
vzoru pravoslavných mnichů. Fysícké vybílení lze provésti buď ku končížív,aota nebovuůbecse tomuto vyhnouti. — 9. Další části rozštěpeného chlystovství
a skopectvíjest sekta Filipa
Lichačeva
—
celé jeho učenije pouhým logickým závěrem toho, chylností_k mysticismu, několikráte se se Selivano— co šířil Selívanov. Lichačev učil, že vybílení ne však sekta vnikla též do vojska a postačí, poněvadž dokonale neočistuje tělo od proselyté byli vyhledáváni mez gardovýml důstoj hříchu, dokud existuje tělo, dotud jest hřích —
níkya vojáky.Generál Milorac ovíč zakročilu pa
n,ovnika a Seiivanov byl uvězněn v suzdalske'm klášteře, kde zemřel r. 1832. Se rtářl ovšem nevěřili jeho smrtí a učí, že dosud žije kdesi v irkutské gu bernii, později však přijde do Moskv a zreorganisuje společenský a politický život celé 0 Ruska. Stane se tak, až počet všech skopců dosáhne 144 tisíc
nutno je zničíti zcela. nikkoliv jed notlive' údy; osvobzoditi svého ducha |
etoilLichačev ko sebevraždou. vylíčil ve spise „Moje zTytomyšlénky vd'“, kdes odvolával na příklad Ježíše, kterýz jedině fysickou smrti na kříži mohl vykoupíti lidské hříchy;z všech apoštolů důsledným žákem Ježíše byl toliko
— tato číslice jest vzata ze Zjevení sv. Jana X.1 Jidáš, poněvadž zhřešiv oběsils Lidé, po odle . ] —Skopci unikajíce pronásledování, roz tvrzení Llchačeva, jsou povinni sloužieti toliko Bohu, každá úcta prokazovaná člověku at jeto panovník anebo híerarcha, jest_modlářstvím. jelikož každý je hříšníkem, e nutiti poddané mu lidi pouze ke zlému, proto nesmí býti žádné vlády. Celý svět jest dílem satanovým, zvlášť příbuzenská ve svých gubemiích:orlo_é,vsk rukou větš apitály; _netjvíce jich žije a pokrevní pouta jako hříšná, maji býti přetrhána. vtěchto amborské, tulské, rjazanské, moskevské a tavri T_yto zásady se šířily netoliko v evropském, ale _.usku u—Literatura: Nadeždin české. z pochopitelných „O vasratskem sk eskoj jeresi“ 1845; Roždestvensku se sekta Jelikož šířiti přirozenou cestou, důvodů ebývá_nemůže ji nic tež jiného_ nežli zaniknouti, anebo _stálenzískavati nové „Chlystovščina iskopščína v Rossiji“ Moskva 1882; a nové proselyty; jest samozrejme, že skopci zvolili A. Dorndnícyn „Sekta šelaputov“ Moskva 1889; si právěědruhou eventualitu. Ve snaze dosáhnoutí idem „Šelaputskaja obščina“ 1891; Panov „0 chly stach i skopcach i ich lžeučenii“ — „Duše po toužebně počtu 144 1s,tí _tisíc,nási používalo se někdy očekávaného všelijakých prostředků: 1,1 vy leznoje r.k1889,č. 7; časopis„ Věra' | voprosu razum' ]. čtenie" K0 onrnlně v ročníku děračstvi a peněz, aby_třebas tak bylo urychleno stat proroctví o návratu Seliivanova. Carská vláda před oprorschoždemí sekty l'udej Božích“ Kalnev „No revolucí těžce trestala a pronásledovala sektáře. vochlysty v kubanskoj oblasti“; Margaritov„ Buko
prchli 5se po všech jgubernlích, dokonce založili několik osad v Rumunsku. Nejsouce schopni těžké fysické práce. zabývaí se sektáři obchodem, lich vářstvim a vůbec peněžnictvim, takže soustředili
—Skopci pouze ve dvou bodech
se liší od
c_hlystů,p ostatni nauka je tatáž. První rozdíl spo
vodstvo ipo ísíoríí obličentiujarusskích racionalisti českich mistíčeskich sek — Kišin v4;189 idem
častého
„lstori' aíšinev ruskich racionalističesklch ivmistlčesklch sekt“ 1902; „Die Sekten der rus síschen Klrcvhen“Lng.r l 98; Poritzmayer „Die Gottesmenschen und die Skopzen in Russiand“, Berlin 1883; idem „Die neuere Lehre der russischen Gottesmenschen Dr. V. Villnský.
vá
om, že skopci popírají
možno st
vtělo vání Krista; druhýbod
rozdílu jest tvrzením, že pro překonání těla je enzbytne vylnbí Podle jejich mínění Kristus se vtělll toliko dvakráte; po prvé, tak jak jest líčeno v Evangeliu, podruhé v Selivanova. Před tím v době starozákonní existovala kastrace v sym bolické formě obřczání, ale lidé jí nerozuměli, Kristus naučil lid „vybílení“ a sám byl skopcem; jakož 1všichni apoštolové, kteří jsouce po operaci
Chmeli. Jak ub ,OSB. kl. břevnovsko-broumov
ského, n. 1727 v Hradci Králové, prot. theol., 1786 opat, :. 1805; sp. „Vindícíae concílíí oecumeníci V1.“ „De offircío hominis erga Deum", 1765,
churavi, nemohli jej proto brání_ti vauky zahraděskopců Get trlnae „Apologia singu_1_aris orthodoxae catholicaeque doc de morali hominis impotentla solis naturae semanské.Podstatou moráln vitiatae viríbus servandi legem Dei naturalem“, jest na člověka:duch prv dualistickénazírání tělo — zlým jest pro oto
toto má bštdilavní opotríráno. První lidé mělizvláštním, eterická těla bezpo a museli se množiti nám neznámým způsobem, pohlaví se objevilo toliko u Adama a Evy když títo, jsouce svedení satanem, povolili svym vášním. Proto prostředkem návratu k prvotnímu rajskému stavu jest kastrace. Dřive tento obřad odbýval se v přítomnosti celé
1787.kanovn — 2. řosef, 1798archivář v Olomouci, řeh. k kl sv.historik, Floriána,n. 1834 a od 1846 místoředitel dvorního a státního archivu ve Vídni;
vy.d
egesta
Frideríci Ill.'2s s.v,
R_upert_í“ 1834; „Regesta
jakoží „Monu_menta
Habsburgica 1473—1576'7,3 sv., 1854—8; 1858 veChm Vídnl 1.el(Chm) Jan 5.1„1740 v Neto licich, vstoupil do řádu 1757, učil vetřídách grama
obce, ale, aby seo vyhnulo bílení pak se provádělo samotě, pronásledováni, doma, anebo vl_vy tlkálních po tři leta, poesii a rhetorlce jeden rok;
a to tak, aby se mohlo všechno svésti na náhodesu po zrušení řádu půlsobilrajako misionář,bylpole mi s evangeliky,l .v Sázavě, velice anebo nešťastný případ. Důsledkem skopcovské soval
nauky o vybílení jest na jedné straně pohrdání manželstvím, na druhé — neúcta děti k rodičům, kteří je zplodíli v hříchu a proohřích. Rovněž i naopak: rodičové, stali-li se později skopci, po hrdají svými dětmi, což se také odůvodňuje citátem z Lukáše XIV, 26. — 8. Nelidská operace, které se musel podrobití každý skopec, vyvolala jistou
horlivý , za něho značně židů bylo pokřtěno a mnoho evangelíků do církve katolické přijato; jeho přiči něním byly 1812 kostelu Sázavskému navráceny ostatky sv. Prokopa, sp. „Katolická odpověď na bezprávné naříkání a'ke'hos tak nazvaného nevin ného odpadlce“, 17 proti Matěji Markovicovi (v. L); „Dekret sněmu Kostnického o přijímáni
240
Chmelíček — Chocó
pod jedným spůsobem s novým poznamenánim proti onomu, které nedávno od M. K. B. A. V v dáno b lo", 1784, proti témuž Markovícovi; ostila ofiineova“ 1786; „Ohlášení svátků a slavnosti na celý rok, těž obyčejných při nich ceremonií“ 1780,rozšířil a po druhé vydal ]. eněk z Wartemberka 1823; Glilerta Boura „Pamětí hodná pravidla, čeho pří těžce nemocných a umi rajicich šetřítí sluší“ , 1787; z. 1817. Celé svoje
1891, A. Zaluského, plockého sv. lgnáce, Leonarda, Kazimíra bísk. a j. — 2. Be '1883, edikt, děkan Rohatyňský, 1745iar. Fírlejowskýa Podkamíeníecký, pro svojí učenost požíval veliké vážností biskupa jos. jíndř. Zaiuského, jmenován kan. kíjovským, vydal encyklopedii všech věd pod názvem „Nowe Ateny, albo akademja wszelkíej sciencji pelna, na róžne tytuly jak na classes podzielona, madrym dla memorja'u, ídíotom dla nauki, politykom dla
jměni ]:ef, dotaci vSá praktylkl, dla rozrywki , erygowana“ zavě. odkázal ?. n. vškolního Mor. Trepomocníka bičl 1793,v1818 Lvov 1745melancholikom sv.; sv.; autor, prof. lat. a řeočt.v jíčině, potom gramatíkální prof. byl velice sčetlý a v tomto svém díle nahromadíl moho vědomostí,_avšak bez ladu a skladu a beze agymnasíu poísléze v Praze pří— na vgcliké kritiky; přes to však má spis tento svoji Starem městě,v Hradci Král., s.p „Biblické běhy Starého zákona pro mládež ku;školnímu vy důležitost jakožztopramen kulturních dě'm polských; učováni (dle Mnichovského vydání)“, 2dily, v Hradci mimo toosp. Zbíór krótki herbów polskích, oraz .1821 (jednotlivé částky této dějepravy byly wslawionych cnota i naukaml Polaków“, Varšava také o sobě .O stvoření světa, 0 joseiu 1763, jest to výtah z díla Niesíckého. — 3. (C h m ie lowlski) —l Prokop, katol. r.biskup Přemysl Egyptském, Máonjažílšovi, soudcích israelských, aníeloví,OOD ua OSalam 0 bratřích ský 64; jřeckoo lízstu 'kajícm Machabejských“); „jan Křtitel.Difrekudobře zvede se yužlítíltextů liturgických cenýmí víz Nilles,l ., XLll k dísputací s nesjedno— nym školním“ Hr. 1824. — 3. iacpílnym a,l ev.ditkám kněszratislavě, na Král. konci 18.stol., Chnum, staroeg. bůh, stvořitel všehomíra, jenž sp- „Obzvláštní Físma sv. řeči pro mlád vytvořil člověka na kruhu hrnčířském, byl zná zorňován v lidské podobě s beraní hlavoou; nej Chmezliček 1. Besdřich, n. 1825Av Náměšti na Mor jaako onář v Sevv. meríce 1se".: slavnější jeho chrám byl na ostrově Elefantíně u prvnich nllských peřejí. Viz 111.,709. „Tlsíclletá slavnostsCyríllo-Methodějská" vOlo 186 , „Dom poobožnost Cyrillo- Methodějská", Chóba viz Hoba (W., 982). t. — 2. josecf, 11.1823 v Náměšti na Mor., spiso Chobar 133, řeka přesněji kanál řeky Eufratu vatel a hud. skl., kaaplan ve Křtínách a Doubravici, zám. kaplan hraběnky ietrichšteínové v Bosko v územíEBabylonskérn, němž židovští vicích a v Peggavě ve tyrsku, drr. til. na univ. bdlilí, ' jménov to vyskytá se vexulanti nápisu ílprechtezmuveřejněném: „adí nar Kabárí“_.— „až štyrskohradecke, przocestoval s hraběcí rodinou křece Kabaru“, jakož ív r. 1903 nalezeném archívu protbohoslovi v Brn do sv. zem m ,ě“ Palestinu, Egypta zágadni „tCesa země evropské, 1866 obchodního domu Níppuru z 5. stol. před Kr.Murašu („miru vkabůru“ = (nyní;Nifieru) velíkřeka), 2 díly, v Brně 1865t.,a 1867;"&„Cesta Francouz a Španěl, 2 díly, 1869 2; do kom m ponoval podle Hílprechta jest to nyn. Šat- en-Nil, jenž pro
mše, i'u y, ofertorla, „Sbor k tílsici21etémujubileu téká leferem Cyrillo- ethodějskému na slova jana Soukopa“, v Brně 1863; „U jeslíček, sbor pro tři ženské hlasy n(_Jlrobotldesojíři, ve Mšeně, bakalář vPraž., 1607n.rektor školy u1605 sv. Vojtěcha s průvodem .iarmonia, na slov a Vlad. Šiastne'ho“, vnPodskali,1617 far vCharvatcich; sp. .Stopadesát .1884; 1191 v Br ě. na způsob modliteb“ 1.617 Chmelištná Velka (Gross- Chmeleschen), žalmů Choc josef, n. 1870vKublově, zprvu odborný fara v diec ...itoměřícké, v polít. okr. Podbořan ském, zřízena již or.eform náležela osada učitel na košíkářské škole, soukromě studoval k děkanství _lesenickému (jechnitz), 1786 lokalíe, gymnasium, potom v Budějovicích, (vysv. 900,k a.pi v Hiršavě;eol. studoval ráva, 1910 po0 18541 kc ste sv. Bartoloměje, atron: ČernínarzaChudenic, data stat. (191 ; 1090katgol., výšen na dr. práv, advokát v raze; uveřlejníl 11ísr.;obyv.nmě časop. „Rádce duchovni' 1.908 Bernard, 0. Praed., 1907 n._v aDijonu Chmelovec jan, katol. farář v Hostících, 1588 '.kázánícavrne vy.d píseň obsahujíci v sobě modlitbu za šťastný Cóteod'Or) 1826; . P. riDominísque acordaire, sa víe íntíme et religieuesen, Pař. šřPd pani Polyxenyaz Pernštejna, čtvrté manželky íléma z Rožmbe 1880, 2 sv.; „Pensées choísíes du R. P. Climlelewskl e1. Blažej, O. S. Fr. reform., Lacordaire", t. 187, 2 sv.; „Lectures pour chaque sv.., „Sain homas d' A uín et s.:p „Kazanie na pochowaníe košcl ks. ks. Pau jour,“ 6111'88 línów“,Krakov 1786; „Kazanía na niedzíele, šwieta, l'Encyclique Aeteml , t. tPatrís'“, du R. P. Lacordaire" 1885 t. 1884, pasye a i.“,t. 1797;„Kazanie na pogrzebíe Agnieszki fara v díec. Královéhradecké, v polít. jaslnsklej“, Chmíe lowskSandoměř1798.— 2. Prokop viz okr.Choceň, Vysokomýtském 1350plebanie, 1905 děkanství; Chmielowski 1. Antonín, n. 1841 ve vsi v Za kostel sv. Františka .; patron: Karel Kinský; data wadynce v Podol. gub s.tud veerVa šavě a Petro stat. (1919): 6350 katol., 7 akatol. augšp. vyzn., hradě, mag. theol. působil jako kněz ve Varšavě, 294 akatol. v Lowiczi & v Lcczyci; 1875 podnikl cestu do je 26 ísr., 3 bezhelv. vyznn.vyzn, 1 řecko-sjedn., 1 angl., rusalema, Lurd a Padovy; sp.„ Kazanla o rzeczach SPICišořerždskýjosef, 1 a
pseudonymjosefa
Po
ostaoteczných“1879; „Kazania íodobrych uczynkach“ Chocerady, fara v díec. Pražské, ve vik. a polít. „Kazanía na niedzíele šwíeta calege roku“ 1880,1882; „Historya Star. a Now. Testamenta“ okr. Černokosteleckém, 1352 pleb., po ref. 1622 1884;Tomasza „MaksymyMlodzíanowskíego“ šw. ignacego“ 1886;1889; „Rekollekcýe iil. k Mnichovícům, 1705 fara znovu kostel .Marie; atron: Ant.zřízena; Khevenhíiller ks. „ycí e Nanebv wedlug wíary 1rozumuu“ 1890; „Zacheta do dosko 1sr.,30dattla bezstatz |(11928):1331 katol., 31 cv., 20 čs., nalošcl“ 1890; „O prawdzlwej skrusze serca“ 1891, 9Metsch; Choco (vysi.včozkó),Colombijskě pobřežní území životopisy Stanísl. Karnkowského, arcib. hvězden skéh01885, j.D j.olíkowského, arcib. lvovského v departementu Cauca; 1908 zřízena tu apoštolská
Chodani — Chodorlahomor
prefektura Ch.. jejíž správa svěřena špaň. misioná P. M. 1769 uChodanl jann uKNeposkvr. Knan,ty ti. Srdce v Krakově z chudé rodiny vlašské, vstoupil do řádu kanovníků lateránských, stud. dokončilna akademii vKrakově, proslul výmluvností jakožto kazatel t. katedrál; 01—
prof. a Písma a.,sv 1804sekularfisován,1 kazateldogm. unive_rsity ve Vílně, 1808 prof morálky a pastorálky při semináři t., 1819 kanovník t., 1823, knihovnu svou odkázal universitě Vileňské; „Etyka chrzešcjanska, czyli teol. morelna do uzycia szkolnego zastosowana“ , překlad z A. K. Reybergera, Vilno 1821— sv. , „Nauka chrzeš cljanskiej katolickiei religií“ , t. 1823; „Teologia pasterska podlug Giftschiitza", t.vd.y 1824; po2jeho smrti vyd jeho „“Kazanla 1828,v 1832,2 překliádaltaké & ana.d z Popa, Gessnera, Voltaira, Lessinga kadkód, Ez. 27, 16; ls. 54.chodchod(Vu1cg|.),ěhbrj. 12. jest nepoc ybně así.ps
ChodkíewlczováAnna .tloisie,dceraA1exandra
Ostrogske'ho, vojevody Vonynského, manželka hejt mana Jana Karla Chodkiewícze. Když po desíti měsících manželství chot ejí zemřel v táboře pod Chotlnem (Chocimem) 162, mladá velice bohabojná pani zasvětila život svůj úplně skutkům milo srdenství křesťanského, dt ala o blaho svých pod daných zakládala školy, vybavou opatřovala chudé nevěsty, štědrosti svou umožnila založení kolejí
241
rukou Abrahamových. — Vypravování Genese bylo ode dávna ředmětem četných pochybností. Jedni (Wlnckler, ntersuchungen zuraltorient. Geschichte, Lipsko ) popirali historickou existenci Ch—ovou,jiní (Voltaire, Du Clo La sainte Bible vengée , Lyon, 1816, 11,161) sesměšňovali výpravu
tolika králů proti hrstce zajordanských kočovníků nebo prohlašovali za nejapnou smyšlenku Abra— hamovo vítězství nad klvojskem tehdejší velmoci (l_HoIzínger,Genesis erklárt, Freiburk, 1898,l 45.) eprve novější objevy potvrdilydosud opět pravdivost Bible. — archeologické jméno samo nebylo v nápisech nalezeno. Scheil (Recueíl de travaux
relatifs al plhlologle et archeologie egypt. et assyr., XlX, 40) se sice domníval, že se vyskytuje v jednom dopise Hammurabiově jean, Les lettres de Hammurabi Sinidd inam, aříž, 1913, ; brzy se však ukázalo, že v tomtoOpřl'padě musime čísti lnuchsamar (Revue biblique, 1908,209). Pro zrazuje však původ elamský. ádá se- z kutur, babyl. kuclur, služebník a jména bohyně Lagamar (Deimel, Pantheon, str. 161). Po dobně tvořenýc jmen královských tolik, že Oppert9—511) (The ologische Studien nacházíme und Kritiken, 1871,5 mohl mluvitl o dynastii Kudurovců. Masoretsué samohlásky byly utvořenydle — jako případech — umysín slovav četny'tch boošte (hjiných modla). Podle dosavadních poznatků byla poiitickaá situace asi taková: Elamský král KudurvMabug vládl nad světovou říší, která se prostírala od
jesuit54skýchv Ostrogu 1624 a v jarosíawí 1653; vnálv až k jordanu a k poušti Sinajské. zChodníček julius, 71.1837 v Opavě, vysv. 1859, pozdější Susian naz'vyrie ljvednom Martuse čili a alestiny.napise Bylo topánem ostatnězemě jen studijní prefekt v arcib. konviktu v Kroměříži, ve Sám válkách 1864 a 1866 voj. něz, 1864 vikarista, dědictví staré dynastie Urske', které přešlo na nové 1887 kanovník koleg. kapitoly v Kroměříži; sp. dobyvatele. Protože v Předjordaní vládli Hettité, „Kronika církve svaté od nejstarší až do naší tvořila podle všeho řeka hranici obou říší. Také doby", Kroměříž 1868, pe.řl Tomáše Kempen-p od1e Genese platila výprava pouze Zajordaní. ského Následování Krista“, Kroměříž 1872, 2. vyd. Veliká rozloha říše Kudur-M Mabugovy nesmí nás 1892; zabýval se také matematikou, přispíval do překvapovati. již Sargon 1.chlubí se kolem r.2800, ČKD. (1878 „Rozměry archy_ Noemovy se stránky argons von Středozemnímu Akka nach Kleinasien, že pronikls až k moři (Weidner, geometrické a mechanické“ aj .) z. 1895 v Kroměříži. Der Po jeho smrti vyda . Kovář ve „Sborníku Lipsko,u1922). Kudur—Mabugzemrel pravděpodobně Hist. kroužku“ 1896 a 1897 jeho práci „Z kato ještě před nastoupením poplatného krále babylon lických missií na Moravě a ve Slezsku v době ského Hammurabiho. Ještě za svého života rozdělil reformace katolic “. svou říši mezi své syny. Rimsln dostal jižní Ba Chodorlahomor(Kudur-Lagamar, Kedorlá'ómer, bylonii se sídelním městem Larsou, Kudur—Lagamar severní Mesopotamil a zemi Martu; sám si po“ Xoóollayouo'g), elamský4král, kterému bojoval Abraham.Z Gene nees (14 In proti se dovídáme, že nechal eiamskou krajinu jamutbaia vrchní dozor také Zajordansko odvádělo nCh-OVIroční poplatek. nad občmassy.ny Jeho příkladem řídil se později V11.3 roce jeeoh vlád — nebo poddansttví? — Asarhaddon, když předal Asyrii svému synu Aššur vypukla vzpoura a zachvátila celé Okolí. Avšak banipalovi a Babylonii jeho bratru Šamaššumu ani Ch. neza hál.e1 Sebral vojsko a 14. roku kinovi. Výprava do Palestiny stala se teprve po kročil se svými spojenci '1igris a Eufrat. Porazeil jeho smrti. Protože brzy potom vyvrátil Hammu Raíaimské v bitvě u Astarot-Karnalmu, v Hamu trůn Rimsinův, domníváme se, že těžilzmatků, z po rážzkyK Laagmam a z domcáich zvítězrl nad Zuzimskými, nedaleko Save-Kariataimu rabi rozprášil Emimskéa obrátil se k jihu. V horách které ji následovaly (Prášek. Dějiny_starověkých seirskych pokořil Chorrejskě a pronikl k pouští národů východních, Praha 1, 49. Na druhé Faranské. Odtud táhl k severu, porazil Amaleklty straně se nesmíme domnívatl, že do Palestiny táhla -Barn,e Amorrejskě v sason-tamnru a celá armáda spojenců. Byla to trestní výprava, vracel se podél jižního cípu Mrtvého moře. Tam které se súčastnil jen malý zlomek vojska. jak se se mu opřeli spojení králové Pentapole.By'1i však dovídáme z listů tell-amarnských, bývala branná poraženi; král sodomský a morrský zahynuli, moc celkem nepatrná. jerusalemský král Abdchiba ostatní se rozprchli po horách. Vítězné vojsko po dožebrává se na faraonovl 50 vojínů v době,k plenilo celou krajinu a s bohatou kořistí postu do jeho území vnikali tajemní Chabírové a pusto povalo jordansk' m údolím k severu. Teprvep ozdě okolí města est.,3Lipsko,11. (Winckler, Kelílinschríftliches Text buchzum ně dověděl se Abra am 0 veliké nehodě, která potkala šili Lota a jeho rodinu. Na rychlo svolal svých 318 se smíme domnívatl, že spojení králové sůčastnlli sluhů a otroků, spojil se s kananejskýml rodinami výpravy osobně Ueremias, DasA Anerovou, Eskolovou a Mambreovou a chvátal za Llchte des A. Orientesz, Lipsko, 1906, 345). Také odcházejícím nepřítelem. Dohonil je v okolí po Sargon se chlubí r. 711 svým vítězstvím proti zdějšího města Danu. Rozdělil své čety a v noci Asdodu, ač je vybojoval jeho vojevůdce (15.20,1). napadl ležení elamské. Přestrašcni nepřátelé ve Proto by nebylo správné, kdybychom vítězství zmatku uprchli, a všechna jejich kořist padla do Abrahamova přeceňovali. Byla to zdařilá lest: Český slovník bohovědný v.
16
242
Chodov — Chochlowski
vojsko se rozdělilo na několik skupin a z různých stran napadlo v noci současně nepřítele. Bylo to možné tím spíše, poněvadž vítězné vojsko nemi valo stráží. V nočni temnotě nebylo možno odhad nouti správně počet útočníků; proto docházelo ke zm matku. Býval tím větší, protože vojska neměla stejnokroje, kterým by se mohla aspoň poněkud rozeznati. Mimo to je velice pravděpodobné,že Abraham přepadl pouze zadní voj, který odváděl kořist a proto mohl postupovati jen zvolna. Ostatně sama Bible (Gen. 14, 20) připisuje vitězství pomoci Bo . říve se domnívial, že Kuudr Lagam mar je snad totožný s Kudur—Mabugem. Prvnri to učinil
pro dějiny dominikánů v Rusku; jest to toliko první část, druhá zůstala v rukooisp
Chodynicki lgnác,0.
Carm., n. 1786,sp. Dzije
napoczatku1817—20, 6sv:šwiata , „ i historyczno-polllšycznem Europyl'| mnychczešcí storja miasta Lwowaa, t. 1828; „Dykcjonarz uczo nychPoiakót.14,3
sv.;dilototoobsahuje
360 biografií znamenitějších spisovatelů polských, W„iadomošč hístoryczna o fundac “ach klasztorów zakonu karmelitaúskiego niegdyš w olsce iLitwie“ , .re—
Chodjňskil. Adam Antonín, n. 1832 liszi, advokát t.,s
„Zywot blogosiawíonego
Rataia z Proszowic'ť Leczyca 1861; „Stefan
a
Smiath a(kleitschriít fiir ágypt. Sparche, 116) maiewicz, historyk, przeiožony kanoników latera ppert (Theologische pStudien1868, und Kri tíken, 1a8k71? _511)dokázal nemoznost identifikace a nenskich w Kaliszu“, Poznaň 1872, „Košcioi sám Smith ji později (Records of the past, 111,19) iklasztor OO. Reformatów w Kaíszu "Varšava
zavrhl. V novější době hájil tentýž názor Pannier
1874; „Ks. lgnacyi Przybylskj, rektor zszkói poznali skich, piockich kaliskich",Ka1is 1875; „Bia (Vígouroux, Dictionnaire de la Bible, Paříž, M.k 1912, gosiawion Bogumii, arbp. gniežniehski', Varšava 1711) — avšak bez úspěchu. alískie naboženstwo majowe“, Kalisz Chodov 1. (Chodau), fara v diec. Pražské, ve 1879; vik. a polit. okr. Loketském; 1352 plebanie; kostel 1880: „Leon papiezdzisiejszy“ t. 1902; Piotra šw. ažXIII., po czas , t„Papieze 1903. — od 2. avg.Všívřince patron: 5obec; Loketská; '.kalOOŠG ,2 čs,44 idata ,2 stat. jin., Sta nisl av, bratr předeši., n. 1836v Kaiiszi, vysv. 849bez v zn.,obyv. něm. eaVz části čes.s — 2. Ch. 1860, profesor v semináři Wiociavske'm, 1877 ath. Za dní Hinter- Kotten), fara v diec. Pražské, kanovník a prokurátor kapituly, 1887 prelát arci ve vlk. a poit okr. Planske'm,1352 pleb., 1755 jáhen, 1890 kap. ěkan, 1897 apošt. protonotář; expositura, 1856 fara znovu zřízena; kostel nejsv. duch. kademic Petrohradská udělila mu Trojice; patron: Walter Berchein—Haimhausen; doktorát kanonického práva; vyd.: „Documenta historica seminarii Vlad.“, Varšava 18.7, „Szkola data stat. (1928): 1593 katol., obyv. něm. katedralna wiociavska“, Wiociawek 1900; „0rgany, ChodováPlaná viz Planá Chodová. špiew i muzyka w košciele katedr. wloci. ", t1;902 Chodovice, fara v diec. Královéhradecké ve „Seminaryum wlociawskie“, t. 1904; mimo to uve vikar. Hořickém,po_llt.okr. Novopackém; 1350 pleb., řejnildějinaa.círk hojně článků práva z oboru pastorálky, „Przeglad liturgiky, potom til. k Hoořicům, 1787 lokalie, 1858 fara círk. v časopisech kostel sv. Bartoloměje, patron: MUDr. Frant. Ma Katolícki'.„Spiewkošcielny“ ,„Kaliszanin“„,Kw ar linský; data stat. (1919): 1460 katol., 12 akatoi. talnik teologiczny" , „Homilyka“, jakož v „Ency Augš vyzn klopedya košcielna"; po smrti bratra svého Zenona Chodykiewicz Klemens O. Praed., provincie sám obstarával vydávání díla „Monumenta historica ruské, n. ve Lvově 1715, stud. theol. vŘimě17474—69, dioec. Vlad.“, jehož dosud vyšlo 22 sešitů, z. 1902. Zen ratr— blíženecpředešl.,n1836 prof. ve Lvovskěm konventě sv. Magdaleny, histo riograt svého řádu; byl převorem v několika klá v_Kaliszi, stud. od 1855 v sem. ve Wiociawku' & šte řích, 1797, „Sol Angelicae intelligentiae“, od 1859 v duch. akad. Varšavské, vysv. 1860, potom panegyrika ke csii sv. Tomáše Akv., Lvov 1744; do 1863 vikarista v Sieradzu, 1866 prof. a ředitel „Monarchini nieba y ziemi“, kázání,t. 1746; „Trias sem. ve Wiociaw u, 1881 kanovník kathedr. t., 1883 prelát kustos, potom prelát arcijáhen, uspo dissertationum: De 7 diaconis, deqlue epistolisxad řádal archiv t. kapitoly; vyd. „Decretales Sum Corinthios et martyrio s. Clements.MPont "Řím 1749; „Reiatio coronationistl sThaumaturgae morum Pontiflcum pro re o Poloniae et Consti ]maginis Deiparae Virg.M riae in ecc1.SS. or tutiones synodorum provinclallum et dioecesanarurn poris Christi et SS. Petri et Pauli, Fratrum Praed. regni ejusdem ad summam collec ect,ae cum annota prov. Russ. Leopoli adservatae“, Lvov 1752; „Troista tionibus, declarationibus, admonitionibus et addi otiara v prymicyach sw. Franciszka Seraf., ve Mszy tionibus ex historia, jure ecclesiastica et jure civili regni“ 1., sv., Poznan luniversali 9-;1883 sw. Andrzeja Awellína y w protesyi šw. Stanislawa Kost. wyražona,“ wiek troistego „Synodus archidioecesana Gnesnensis, plraesidente czasu Trojce Boska przybyszowemi latamí šw. Stanislao Karnkowski archiepiscopo nesnensi et primate regnl Polon ae Lovicii a. D. ] celebrata, Bazyiego o7dprzestepnego czwartego wieku bro necnon Articuli alterius synodi eiusdem dioecesis nlacy“, vtomto díle polemisuje s těmi, kteří děje s7v.41'(lementaŘím. uváděli v pochybnost, sub ]acobo Uchar'tskiarchiepiscopo habitae“ , Var podává jeho život, dovozuje autentičnost jeho listů, šava 1872; „Acta Synodi dioec. Luceoriensis per 7. jeho mučednictví, pravdivost jeho zázraků po smrti, Bernardum Maciejowski“, t. 1875 autentičnost jeho ostatků v Pescaře v prov. Chieti Chodžko 1 nác, T. I., Litvín, dr. filos n. 1724, v Abruzzách, uvádí světce i blahoslavence, kteří vstoupil do r du 1739. učil humaniorum a filosofii, měli jméno Klern mnet; „Trzy wiasnošci duchowne potom pobyl pět letvŘimě kdež byl penitencíářem sw. Józefa“, Varšava 1763; „Troista chwaia osób us v.Petra; vrsátiv eod Polska stal se rektorem boskich kazaniem ogioszona“, Lvov 1767; „Disser koleje v Litevskem Novgorodě, 1773 byl v koleji Ví tationes historico-criticae de utroque archiepisco— leřiske';sp.:„Wzórsrezerej przyjažní, DamoniFincya. patu metropolitano Kijoviensi et Halíciensi, uti Tragedya,“ Varšava 1757, „Pedra Au usta Cesarza ollm dlstlncto, necnon de epíscopatu Leopoliensi wyzwoienca bajki ksiag V,“ Vilno 74 Chochiowski Stanislav, františkán, kvardián ritus graeco--uniti certioríbus documentis illustratae“ 1770; „De rebus gestis in provincia Russiae ordinis ve Vilně, potom odpadl v Rize k luteránství; vydal praedicatorum commentarius libris ll digestus, 1695 veršovaný paskvil na duchovenstvo katol. diversarum antiquitatum monumentis et observa „Nova B_abylon in Polonia fundata“ a polemický tionibus iliustratus“ ,Bcrdyczów 1780,důležité dilo spis proti Vileňskému biskupu Brzostowskému (\'li.,
Chochoiius — Choloniewski
243
531), „Epistola de episcopo litigioso et sedítionum de Dieu, sur la providence et sur la religion“, t. in Ecclesia Dei et in Republica concitatore Const. Brzostowskí “. 68401763 1 Jan Kanty, S. 1., n. 1686, v učoval
Chocholius Jan Novopražský,
bakalář1607,
" „Theses asceticae adm "z. v .ubiíně p8 let, superior vKrzemienci, učil na školách v Chrudimi, později na farní škole flilosofíi Ilgnatii in sacris exercítiis proposítaeeí', ntLublin 1756.
usv.jíljívPraze;1637žilvevyhnanství;sp.„„Vylpsání místa Krista Spasitele narozeného. Rytmy“, v raze
Cho na viz
an.
Cho nacki 1. Antonin od sv. jana Nep.,pia
rista, kazatel katedrály Krakovské v 18. stol., s.:p lossBoski do serc ludzkiech albo kazania podczas dě ově u Sobotky; 1756 žil v domě pro vysi. kněze wielkiego jubileuszu“, Krakov1275; „Prawo Boskíe raze sp. „Vyznání srovnání apoštolského ve 12 ludziom každego stanuíkondycyi albo kazaniaodziesieciu przykazaniach grzystepne, oskich“ t 1752. č17á4ncíchvíry, v otázky a odpovědi uvedené,“ Pr. — . o,muald malíř pol., n. V,aršavě vzdělal l7Choin viz Chouin se t. a v Římě; hl. dila nábož.:e,,Krísius na kříži“ choinix, Apok Xoíwč, vulg. „bilibris', čes. & „Sv. Jíří“ vOděsském chrámě; z. 1883v Oděsse. překl.Sýkorův:„mfrka“,jedinázcizozemskýchm Chojnan (Cho jna) ]an,n. kol. 1600,dolnolužický spisovatel, ev. farářv Lubnově,sestavil gramaticko “?děniár, v Novém zákoně, obsahující něco přes slovníkářské dilo „Línguae vandaiicae ad dialectam je en Cholriskl (nesprávně Chojenski) Jan, 1487, districtus Coibusiani formandae aliqualis conatus“, kanovník Krakovskýa Kíeiecký,sekretář královský, jež zůstalo v rukopise, :. 1664 (s.rvn H. Hórnik 1523 arcijáhen Krakovský; na synodě Leczycké 1523 v „.Časop Maé.Serb.187.6) bylo mu uloženo sepsání statut círk. provincie Hněz Chojnlckl josef, malíř polský n. ve Lvově ve denské společně s jiřím Myszkowskym („Statuta 2. pol. 18. stol., žákkStanislava Štroínského, 1774 provinciae gnesnensis“, vyd. tiskem 1528; 1530 e kretář korunní, 1531biskup Przemyslský, 1535Plocký; prolvsidzlmalby v metropolitním chra'mu ve Lvově, podkanciéř, 1537 kancléř &biskup Krakkovsk. Muž učený a výmluvný, obratný diplomat, ště rýppod Clsnojnowski 1%" ác, kněz polský v 18. stol.; p.: „Kazaníe na do przř'.ublina ycie X.31. Lubomirskiego Wojewody Grudnia 1752 r." porovatel nadaných jinochů; :. 1538 v Píotrkowě' lubelskiego v doběs nmě mu. Chokier viz Choquier.
Ilan Ant on nín, n. v Kunžaku, 1737 far.Chochoika v Řepíně,1740—53 administrátor fary v Mla
Choinski— jeske Teodor,
n. 1854vP1eszewě
chokmáh viz
ustdro
Chola, v řeckém textu Bible (Septuagintě) v knize vstud. Poznaňsku, polskv raze lit. dějeůlsec romanopisec, judit 15, 4 jedno z měst, do nichž poslal Oziáš ve Vratislavi, (18 )ave &Vídní,romány prodchnuty jsou smýšlenímkonservativnímz.1920. posly; Vulgata 15,5 jména toho neuvádí; kde město Choiroboslros Georgios, jáhen a profesor na to bylo, nen i z mo.
Cholewa Matouš, biskup Krakovs '1143—65;
vysoké škole vCařihradě, hlavně gramatik; kladen připisovala se mu neprávem„ Chronica olonorum“, kterou sepsal Vincenc Kadlube byl dříve 2. pol.st6.lstosl.., žilramatikální však nepochybně teprve v 2.dopol. výklad Cholhoza hbr. K01-Chozéh, Xo/Žsšs', Xaluš'á, Žalmů, jakož i ód (vtyd.Th. pčaisford, Dictata in Theodosii canon es des Choiroboskos 111.,Oxford jméno muže, Neh. 3, 15, 11, 5; není jisto, zda na 1842);jest to unikum vdějinách byzantské exegese nebo těchtoo místech muži je jedná se o dvou různých mužích, Chosieui— Amboise (vysi. šoazói amboa), franc. Cholina (něm.|Kólletn)fara v diec.010m.,v dek. šlechtickýrod. .ieEt ran co svévoda, Cholinském, polít. okr. Litovelském; kostelNanebe— n. 1719,zprvu vojiln,pak ve11služběstátní, postupoval rychle přízni Pompadourové, 1756 vyslanec v ímě 3536 vzetí katol., .Marie, patron: náb.;čdsata stat.: 3 isr., 3 bez Matice vyzn., obyv.č a 17 7 veeVídrni, 1758—70 ministr, zavedl mnohá Cholinduch sv. mě., uctívaná od Řeků (pam. dobročinná opatření, získal Korsiku, poškodil však 13. čce), choť náčelníka mágů v Persii přijala církevvypuzenim jesuitů l764a podporovánlm jan křest, na němž obdržela jméno Maria. Zato byla senistů, byl spoluvlnnikem mravního úpadku; intri zmučena a po 18 let žalářována, potom byla kam miDubarryové 1770připraven mu byl pád :. 1785. mučena, posléze onemocněla a zemřela 2. Gilbert du Plessis Praslin, n. 1613,stud. opětovně na počátku 7. sto tolet vSorbonně, 1644—71biskup Commingeský, 1671—89 Chollet Jean Artthur, dr. theol., n. 1862v Avo T_ournaíský, horlivý a dobročinný; nakloněn janse courtu (Meuse), vysv. 1886, proof. katol. univ. nismu připojil se k biskupům, kteří žádostí papeži v Lille, 1910 biskup Verdunský, 1913 arcibiskup lnnocenci X. podanou hleděli zameziti odsouzení Cambraiský; války roslul neohrožeností; sp.: „Manuel deala děvotion au Saint Enfant-jesus 5si vět anseniových,klré extrémně počínal nas romáždění ru 1682,kkgditllikc't)nsky oe'prudk edis miraculeux de Prague, Lille 1897; „De la notíon putací s Bossuetem vzdal se redigování čtyř artl d'ordre, parallélisme des trois ordres de l'étre, du vral, du bin Pař. 1899; „La Morale sto'icienne kulů; sp.polemické dílo „Mémoírestouchantia reli en face de. llalmorale chr'etienne t. 1899 gion“,39vsvá;arížiii.1681—5; přeložil žalmy a hymny; Morts“ t. 1901; „Theologlca lucis theoria,é'tude „cPsyhologie du Choisyl. Eugene, reform theolog,n.1866vŽe de psychologie surnaturelle, nevě, stud. t., v Montaubanu a Berlíně, ] 9 far. Christ“, 2 sv., 1903; „Manuel de la dévotion á francouzské obce v Canterbury, 1890far. v encvě; jeanne d' Arc“
CholoniewskllStanislav,
polský spis., katol.
7„La temps de vPaříži Caivin'I —2.theocratie a Geněve moi eoaundeCh.,.n n. 1792 nově gub. podolské, stud.kariéru práva ve Vilně a v vLan etrohřadě, zprvu zkusil 1724,děkan v Bayeux, čllenAkademie franc.; v mládí kněz, vedl zivot lehkomyslný;1685poslán jako vyslanec do ] diplomatickou bylkomořím carovým, pobyl v Paříž v Petrohradě eVídni, podnikl cestu iamu,da1 se vysvětiti na kněze, 1 vPa říži; vojenskou do Italie, 1827 vstoupizl daodeuch. akademie v ímě,
s€I„„Histoire 1' Eglise" , Pař.,.t1703—21, 11 sv.; istoire delade vie de Davi“ 19 0., „Quatre knzěz;e 1832 děka v Kamierici; dialogues sur 1 immortaiité de l' ame, sur l' existence spisovatel nadaný a svérázný, sp. fantastickou *
244
Cholosslus — Chomutice
Vilno cesttách seznámil se dobře 5 poměry ostatních Slovanů, zvláště Čechů a Hrvatů. V letech 1828—29 súčastnil se války proti Turkům a vyznamenal se v mnoha bitvách. Potom žil střídavě v Moskvě a na svých statcích, věnuje se výhradně pracím lite rárním. Vedle další tragedie „Dimitrij Samo zvaněc“ (1833)v ydal 1844 Stichotvorenija a r. 1860 nadeslany, Obraz z galerji žycia lmojego“, Lipsko Poslanije k Serbam lz Moskvy. Přečetné byly jeho 1846;přel. z Em. Veitha „Narze aMcki Chrystu stati polit., histor., filos. a theologické, jež psal sowt—j“Viln01841a „SlowanieprzyjlacióiChrystusa“, t. 1843; z. v Kamieňci 1846; pozůstalé spisy rusky (zvl. v arevui Russkala inejenom angl., francouzsky německy. Od Besělda), r. 185 ale do „isPsma1858 pošmliert tne“posléze vyd. vvyd. Lipsk 1851,některé své smrti byl presidentem Moskevské společnosti nově a 1862; ]. Badeni jeho spisy, am,: i jeho životopis, ve 2 sv. přátel liter.-—Sebrané s_pídsy od r. 1861 v Krakově ] 9— ve 4 rus. ích. Ch. jed nímvyšlšo 7 lavnich za Cholossius Adam, latinský veršovec, n. 1544 stanců slavjanofilstvl, nejen ve svých básních, ale v Pelhřimově, 1568 bakalář, 1569 magister univer hlavně ve svých pracích polemickych. Za pomoci sily Pražské, učitel v Lounech, ; sepsal filosofie snažil se zrovnoceniti ruskou- theologii j. „ ediat tio de excubiís zantgelicis'r (1568, s bohoslovím katol. ] protestantským. Vychází zthese, že smysl života lidského jest v nábožen o andělech strážných ). Choltice, fara v diec. Královéhradecké, ve vik. ství. Vírra je hybnou silou dějin liddst.va V historii Chrudimském, polit. okr. Pardubickém, 1691 fil. lidské jest stálý boj náboženství materialní nutnosti jko nčí se vítězstvím ná ke Svinčanům, 1786 lokalíe 1858 fara .kostel sv. & naaboženstvi ducha. boženství ducha a svobody. V primitivních formách Romedia; jan Thun-Hohénsten;sdata stat.: ' fetišismu až k filosofii budhismu vládne kult hmoty l610 katol.,patron: 46 akatol.he1v.vyzn.. 16 a nutnosti Bojujicl duch poznává hmotu jako zdrol 43 ghomatlanus č 6 Demetrius viz Demetrius 111., zla a touží po osvobození. Křesťanství jest nábož. Chomentowski jan S. j., n. 1597, vstoupil do ducha a svobody. Ale vlivem hmotařského Říma řádu 1618, učil matematice a hebrejštině, posléze a jeho právní logiky zaměňuje se duchovost pouhou rektor koleje v Lublině, t. 1641, přeložil do rozumovostí a tak pouze vychodni Církev zůstala věrna pravé nauce. Západ zná pouze závaznost polštiny některé spisy Drexeliov chómér, hebrejská míra věcívtekutých a sutých. religio, kdežto Východ zůstává svoboden, ortodoxie m..-katol raclonallsm Etymologie jména je dodnes nejistá. Podle 11.8 je věcí srdce, svobody. 14 byse zdálo, že znamenalo původně hromadu. nutně zplodil protestantism,mkterý pak obětoval Oppertse(Mémoires divers relatifs a l' archeologie jednotu svobodě. Z protest. vznikla německá filo assyrienne, Paříž, 1,4) je odvozovalod slova sofie, jež začíná Kantem & končí se Stirnercm: chamor (osel); podle toho značilo množství, které individualism a subjektivism končí v egoismu. Pravý unesl osel. Snad souvisí nejspíše s asyrským imeru spiritualism udržela jedině ortodoxie. Církev není (Zeitschrift fůr Assyriologie, ocházl viditelná společnost věříclch, nýbrž duch a milost od slovesa amáru, obejmoutl, obklíčltl (Delltzsch, Boží, jež žijevvtéto společnosti. jednota Církve je absolutní; jsou v ní žijící, zemřeli, anděléipo Assžrisches Handwórterbuch, Lipsko, 1896, 92.) kolení budouci: b la od počátku světa a potrvá je překládá xóoog, Vulg. coru,s po pr. modlus V nejstarších knihách Písma sv. se užívá výhradně do konce. Hlavou írkve jest Kristus. Ch. ztotož sloova c.;h teprv v době Šalomounově objevuje ňuje rozum a vůli a přijímá Schleglovu, theokracii se fenické jméno kór (Hueltsch, Metrolo icorum vědomí" Odmítá individualism isubjektlvísmus ně scriptorum reliquiae, Lipsko, 1864,1,' o prvé mecké filosofie a právě na Stirnerovi vidí důsledek protest. racionalismu, kter' končí nejhrubším egois je nacházíme1ve s tyrským králem Hiramem (3. Král. 11).smlouvě Od edoby užívalo se obou. Ch. mem. — V ohledu státověd. hlásal Ch. theokratický byl největší měrout hebrejskou; jeho přes esénho absolutism: Křesťan je občanem dvoji společnosti, dokonalé a nebes — Církve a nedokonalé, po obsahu se(45,11) v osud nepodařilo Ezechiele obsahoval 10 ef člzjistiti. batů. lgodle ecký zemské — státu.sŽivot státní, jeho zákonodárství anonym z stol. (Hueltsch Metrologícorum a zřízení musí se říditi zákony Božími. Katoltcísm způsobil zesvětštění Církve. ježto stát si plně pod scriptorum reliquiae, Lipsko, 864,1, 258), Epifan (De mensuris 21; G 43, 272) & Vulgatva řídil, protestantism naopak podřídil Církev státu (Lev. 27, 16) ', že obsahoval 30 měr čili a tím ji téměř zničil. Správný poměr uchovala . Podle josefa Flavia (Antiqu. 15, 9 2) pouze Církev Východní, kde stát značí tělo cirkve a měřil 10 attických medimnů; kritikové se však Církev její duši. Svou soustavu nazýval h.., ra domnívají, že třeba čísti metrét. Huelfsch (Grie vy'rn konservatismern'ů Podle jeho učení hlasem chische und rómische Metrologiez, Berlín, 1882, Církve je hlas celého národa; aby usneseni sněmů ekumenických byla platná jest nutno, aby je uznal 416 a 456)biblicum, stanovil Př jehožvelikost 3637.,1 aHa aeng veškeren věřící lid. Kritisoval-li C'h sotře katol.. (Lexicon 1911, 111,165) Hejč! (Bible česká i 373) Snad nejpravděpodobněji— l protestantism, byl velmi mírný vůči anglika 3) nismu, nebot měl snahu po připOjení angl. cirkve 3644 l. Chómérert 51seměřílo obilí (Ezech. a mouka(3.1(11), ale též olej (Ezech.45, k církvi ruské. Srov. M,asaryk „Rusko a Evropa“ 14) a na pouštir nlasbírané křepelky (Num. 11,32). (1 19); M. Zdzíechowskí, „Dic Grundprobleme Russlands“ (1917); V. 5. Vilinskíj, „Duch ruské alegorickou povídku „Sen w Podhórcach',
1847, to měls nepochybně na Mickiewicze; mimo „Odpow wiedžvlivna i dwa pytania: Co znaczy stowo ,Postep ludzkošci' w duchu naukl Chrystusowej? jak zabezpieczyc sobie zbawienie w stanie malzělskkim?“, Viln 1847, „Artykul
nauka a Chomjakov spisovatel,;z Aleksěj 1. květtnStegoanvovičsk kvě a zemřel církví (1930)h ]os.,v Kachní/r „Hlíd „Prgš'oslavná Krt. ,ruský básník ocirkve“ Chomprlě Petr, 1698 vceNanscy, zakladatel a ředitel vychovatelského ústavu pro jinochy v Paříži,
t. 1860 cholerou. Vlivem své malk orbcř'll přísně ná božensky vychován. Zprvuslouž122—25
v carské gardě, odr r. 1825 žilv cizině,8hlavně ar1717;551 sp.: TiDictionnaíre abbrégé de la Bible“, v Paříži, zabývaje se studiem literatury, dějin, filo 17).
Chomutice, 6fara v dlec. Královéhradecké, ve sofie a theologie. V Paříži napsal své první dílo, drama jermak (vyšlo 1832 v Moskvě). Na svých vik. Hoříckém, polit. okr. ]ičínském; 1350 til..
Chomutov — Choraeus k Hořicům, 1728 fara; kostel sv. Dionysia; pa
tronka: 5 Marie katoi., akatol. Liebigová; helv. vyzn. datas stat. (1919): 2618
245
Lutych) centuriae duae“, . 165 . 1630; „Facis. historiarum . 0-0
chór
(presbyterium, sanctuarium, tribunal);
prostora ve východní části kostela, určená pro Chomutov (Komotau), děkanství v diec. Lito měřické, ve vik. a polit. okr. Chomutovském, zal. hlavní (chórový) oltář a pro duchovenstvo. Od r. 1000; kostel Nanebevzetí P. Marie, patron: fond prostory určené pro věřící (lodi chrámové) by'vá studijní; data stat.: 26.557 at,ol. 777 akatol., oddělen mřížkami & vyzvednut několika stupni; u stropu pak často bývá klenutým zděným pásem isr.,-.vých; 32 bez obv vyzn., 1m2 starokat, 14 řec.-sjedn., (vítězným obloukem) odlišen s celou absidou a 6542řeckoChomutoov leofor, ruský malíř v Moskvě, vlastním kněžištěm (presbyteriem) od ostatni prostory chrámové (při slohu románském neb provedl pro v letech 1660—1666t eveliký počet obrazů renaissančním). Původně nalézal se uprostřed chrá svatých Moskevské kos ei.y Chonenjáě, Chonenias, hsebr. Kenaan-j,áh Kenen mové prostory, stejně jak00oltář Teprve později jáhú. Xawsvfa, vasw'ac představený levitů, kteří přenesl sesoltářem do zvláštních výstavků (absid). Zvláště v mnišskýchchrámech býval velice prostorný, archu úmluvy zldomu Obededomova nesli do eru aby bylo dosti místan pro několiks sale pokláájej za ema,l.Par.127;Septuagintual ředitele zpěvu (čnzwvaby qiótov),v gaazt .pro mnichů. Rozšíření se zvláště ve středověku dosáhlo phetiae praeerat ad praecinendam melodiam, prin přidáním čtvercové prostory před absidou, jež byla utvořena příčnílodi chrámovou. Svo ! výstavbou ceps . (Hejčk z levitů, který bl vprophetiae' čele proroků, aby „předni předz zpěvoval nápěv"). býval chór se svým oltářem nejdůležitějším místem Ch. a synové jeho mimo posvátné služby vyko v chhárm.u V některých řeholních chr. mech bývá teď chór za hlavním oltářem, jsa oddělen někdy návali i úkol písařů a soudců, 1. Par. 26, 29. Choniatés viz Akomin s..,l od prostory chrámové stěnou až do 5 ropu saha Choňkovce, fara v diec. Můkačevské, 1910 katol. jící. Chór neebo česky kůr pro zpěváky z řad usín. laiků (t. zv. písmáky) & pro varhany bývvná opačné straně chrámu. Toto zařízení datuje se od Chon oon(Chonnus, opat kláoštera Lerinského Chononius, kolem roku 600;Bonso), pro E. dob karolinských. Povstalo asi tím, že na západní straně byl stavěn chór pro řeholnice, které měly svatosti; sv. |šřehoř Vel. poslal mu několik lisstůl; pam. 29. kvě zachovávati přísnou klausuru &přece chtěly viděti Chontokyo n(vysl.: čóntokyo), t. j. „náboženství na oltář nebo v mužských klašterech to býval nebeské cesty“, vedle uctívání pře ků, konfucia zimní chór, v němž byli mniši alespoň trochu nismu a buddhismu nejdůležitější nekřesťanské chráněni od největších mrazů. jinou příčinou hóruchóru v mnišsk ch achrámový ate drálních chrámech náboženství_1864); v Koreji. je Chó 824, V dvojího býval dvojí svatý patron. — odpraven tvrdil,Založil že mělv let Tjeu l(n_.1—60 nebeská zjevení, v nichž mu sdělenacb lla „kou konají se církevní h_odinky,které od místa, v němž zelná formule“ a „zákon Boži“. Nazyval sama se recitují, nazývají se někdy také chórem nebo sebe „Spasitelem světa“. Svoje náboženství (Tonk chórovou modlitbou. Knihy, jichž se při tom ha : v chodni učení) stanovil brzy jakožto pro pro chórovou modlitbu použivá (breviř, graduále, tivu náboženství křesťanského(Sc-h zá antiíonále, responsoriále atd.) jmenuji se povšechně učení). Přivrženci jeho jsou smýšlení protievrop chórovýmikn. hami.Chórovélavice(stallae), na nichž recituici sedí, bývaji po obou stranách ského a revolučniho. .Tonghakove“ svým nim proti královskému rodu, jen! chóru, spojeny souce vespolek často v nádhernou pomocí, dali podnět k japonsko--č-nské vá ce 1894 vyřezávanou stavbu. Když byl chór přenesen do o. — zinavač mají u Ch. 7 přikázání, přiná stály absidy. podél stěn (někdy byly do z kulaté Lavice biskupa nebovlesány opata šejí oběti azylévánlím vody), světí nedělí auctivají absiddv svého zakladatele, jakož i pozdější „patriarchy“ (cathecnra) bývá oddělena od ostatních a vyznačuje (Chó ll., Son Pyonghui a j.) jakožto světce a mu se umělečtější prací. Pro liturgické obřady (mši čednlky. Náboženství Ch. jest pantheistícké. Vy sv. atd.) bývá v presbyteři ještě zvláštní kathedra. znavači jeho (jest jich celkem 4.00 ozpadli Na ChthVýCh lavicích je upevněn výstupek, zvaný se ve 4 sekty, z nichž nejdůležitější jest sekta misericordia (milosrdenství), pro poshovu stojících Chontokyo a sekta Sichonkyo. Mají svoje školy, kněží. Chórové rugae), jest chór oddělenmřížky, od lodi (cahncelli, chr jsoujimiž td' spolky a časopisy; hlavní chrám jejich jest v_Se obyčejně ze železa (také ze dřevan,obronze), často ouChoppin Renatus, n. v Angersu, :. 1606; sp.: nádherné umělecké práce. Výška je rozdílná; „Mo onasticon sive de jure coenobitarum“, Pař.1600, někdy sahají do veliké výšky. Nejčastěji bývá Frankfurt 1709; „De sacra politia forensi“, Paříž jejich výška určena tak, by zdeli mohl oedvzdá vatl své obětní dary nebo přijímali svátost Oltářní. 15C7l'ío oequ et (Choquetíus) Frant. Hyaci Původně byly kamenné, zdobené mosaikou nebo O. Praed., Belgiča,n stud. ve Španělsku, půslonbil prolamovanou praci kamenickou. Na nich bývala v Lovani, Douai & v Antvrvepách, z. 1645 dle s evangelni i epištolní strany vvyýšená mista (ambony), odkud se čítávalo Evayngelium nebo jlnýclb 1646)1;sp.: „De origine gratiae sanctifícan tis, 28; „De confessione per litteras seu Epištola nebo se lidu hlásily důležité věcí. Na interrPuntiulmL, evanřelní straně, těsněvelikonoční. při chórových mřižkách, 1 catorum“, býva kamennýsvícen Choralisty t916231; „Sancti Belgii 0. Praedi hoqi er, de Sur et 1. Er a s mus,n .v Lu nazývají se zpěváci při kapitulních chrámech, tychu, 1569 advok át, z. 1625; sp. „Desiurlsdlctione kteří v chóru vypomáhaji v recitaci a zpěvu. ordinarii in exemptos,Kolin 1620,11.—629 Bývají oblečeni ve zvláštní roucha chórová. Sch. 2. jan, bratrrrgen. předeši., n. 1571, kanovník v Lu tychua vikář,: .1656,sp.: „Paraenesis ad haeretlcos“, Kolín 1634; „Commentaria ínr gulas c'ancellariae apostolicae', Lutych 1621,1658, „De permutationibus beneficíorum“, t. 161 Řím 1700; „Vindiciae libertatis ecclesiasticae“,
Choraeus Michael,
básnik tinsko-šJédský,n
1774,docent rhetoriky na univ. vao, 1802adjunkt theologie na voj. škole v Carlbergu a cvorni ka zatel; moralísující elegický básnik;v „Omarbetade Kyrko-Psalmer“ vyd.v je1o !sv. žalmy 1807 ve Stokholmu; z. 1806
246
chorál
chorál (cantus choralis, cantus pianus, plain ipřednesu, které pak hlavně zásluhou Guidona chant (franc.), plaínsong (angl.) jest liturgicky zpěv z Arezza bylo nahrazeno písmem dlastematíckým, církve římské, který se vyvinul současně s líturgí kterým pomocí linek a klíčů byly intervaly zpěvů přesně zachyceny a zaznamenány. V periodě této a1. jest úkonyeliturgické úředně přede ep církev n. — Ch. pro ln zkprv ů hudebních, jež převzala jednake ze synagogy, je ze zpěvu počínají také i vědecká pojednání o ch. Počátek Alkuoin opat orsu (z. 804), 930), Aurelian Réomé0.8. B. (kkv..r To 850),uHukbald(z. Odo heliensk 'eh. Melodie pro zpěv žalmůav jednoduché zčiní bohatší formě, o níž dovídáme se ze spisů sv. Otců, prýštíla z pramenů synagogálních. Zpěv z CiugnýB(z. 942), Fezmigius z Auxerre (ok. r. 990), Reichenau 1048), Heřman (z. Guido (z. z Arezza (z. ok. antifonícký a hymnodíe ukazují na prameny syrské Noltker) abeoozkiágtz. a řecké. Nejstarší známá melodie křesťanská je ColntractuBse(z. 101“4), Aribo Scholasticus ?. Freising zaznamenána na papyru Oxyrhynchos r. 1922 uve (z. 1078) atd. Až do polovice 10. stol. ovládá všecky řejněném. Pochází z konce 3. stol. Z v chodu do skladby starý duch antlíonáře Řehořova. Nové staly se novoty tyto na západ hlavn zásluhou svátky a slavnosti vyžadují však nových zpěvů, sv. Ambro ože r. 397. je tedy sv. Ambrož prostřed které od polovice stol. 10. až do konce této periody níkem hudebního vývoje ch. na zaáp Milána nerovnají se již jednoduchostí, přirozeností &vře rozšířil se zpěv ch. po jiných západních církvích, losti skladbám starým. Skladatelé nov ch zpěvů nabývaje v rozličných krajích, rozličných forem. libují si ve velikých intervalech, v sklá ání zpěvů Tak vyvinul se v Miláně zpěv ambrosiánský, podle vnějších jakýchsi značek na př.podle postupu .—
O
in 1., 3. modus) tohoa dokladem v ve Španělích mozarabský. V Gíallěiígailikánský, ěpočal tento vývoj již ve 4. stol., jak toho oíficia na 2., svátek nejsv. jak Trojice Božího ěna ěi.a př. — dokladem jest řád liturg. pap. Damasa 1. (z. 384), 3. Úpadek zpěvu chorálního počíná koncem 13. stol. potom zavedení antííoníe do litízrgie mešní (intro a trvá do polovice stol. 19. Poznenáhiu mizeelo ltus) za papeže Coelestlna1.432), a zřízení nadšení a porozumění pro ch., čehož příčinou bylo pěvecké školy (schoia cantorum? za téhož papeže. především šíření a zdokonalení hudby vícehlasé. Na bohatém vícehlasu nalézali mnozí více zalíbení Mezi papeži, kteří vývoj liturgického zpěvupapeže pod & ch. počal se zanedbávati. Avšak přec se zacho porovali jmenuje francským c1 v 8. stol. amasa. Lva, Gelasía, symmacha, jana 1., Boni valy zpěvy chorální až do 16. sto i. celkem ve své fáce 11.První perioda vývoje chorálu končí papežem ryzosti. tím,že Až humanismusv16.stoi.zpusobíinaprostš posuzoval ch. podle vzorů antickýc Řehořem 1. (590—604). _ 2. erioda druhá zna úpadek mená konečnou úpravu a rozšíření chorálu & trvá a chtěl jej podle nich upraviti. Humanismus vytýkal dos to.i 13. Konečnou úpravu liturgie a zpěvu ch-u především délkutextu, některých líturrgických, chorátlního provedl Řehoř Vel. sám nebo se svými potom „“barbarlsmy kterýzpěvů neodpoví al jeho spolupracovníky ze školy pěvecké. Zpěvy byly se názorům na quantítu slabik antických a také po brány, účelně rozřaděny, zkráceny a upraveny. stránce hudební obracely se pravidla víceh asu na Rozumí se,že neběželorpři tom o nové skladby, zěpvy ch. Sněm Tridentský sice neusnesi se na které by byl pap. Řehoř složil. Nasvědčuje tomu opravě ch. avšak nové vydání missáiu a brev i výraz, kterým práce jeho jest označována: cento činilo revisi zpěvů ch. nezbytnou. Řehoř Xlll. svěřil 1577 Paiestrínovi a A. 20 iiovi, avšak revise nizavit t. Kniha zpěvů těch nazvána .=. Antíphonarius Centao.Právě však tato konečná práce nebyla skončena a nebyla také vydána. Za to však provedená sv. Řehořem jest tak důležitá, že právem star ai se za Klementa V111.a Pavla V. P. Raimondi liturgický zpěvmjmenule se po oněm „cantus grego ředitel Medici Stamperia mě tiskárny o to, abykard. dostal svolení k novémuorieníaie vydání rianus“, zpěv gregoriánský. Názor vysiovený vaertem, že uprava ch. náleží dobám pap. %: při tom spíše byli o zájmy hoře 11.a 111.,nemá nyní následovníků. Řehoř Vel. zkrácenéhoegradualu.Ú obchodní ne uměleké.Běželo Úpravou pověření Fei. znovu zřídil & rozšířil drive již založenou „Schola Anerio a Franc. Suriano. Tvrzení, že užito k úpravě cantorum“. jež novou úpravu ch. nejen sama pro dřívějších úprav Paiestrinových, nelze dokázatí. váděla, nýbrž i šířila. Poněvadž se o hudebních Tomuto novém vydání ,Graduale Medícaeum“ záznamech písemných mluví teprv v 8. stol., třeba (16114515)dostalo se sice schválení papežskou ko míti za to, že z počátku nápěvy ch. šířily se pouze misi, avšak dekret již vytištěný byl odvolán. Zpěvy ústně a teprv později ve značkách neumových b iy ch. byly ve vydání tom značně, a zcela iibovoin'ě zaznamenány, které ovšem by jí sp e jen pomuc kráceny a upravovány. Mimo toto vyšla v 17. a 18. stol. ještě jiná nová vydání ch. na př. ve kami ústního podání. římské Schola cantorum šířili ch. v7Pěvcl .a 8.vyslanívz stol. ezrních sever Francii vydáni Niversovo (Graduaie 1658,Antípho ních. Tak zřízena v AnglíívvCanterbur již as narium 1658),která vesměs nápěvy libovolně krátila. ové pom mvěry czrních evropských, nové cesty r. 638 vynikající pěvecká škola, jíž se ostávalo No umění hudebního tento úpadek ch. dovršily. Za z Říma vždy nové posily. Synoda v Glasgově (747) nařídila závazně všem kostelům, aby užívaly zpěvu jímavo že i v této době úpadku, celá řada spi gregor. podle římského zpěvníku. V říší Francské sovate ů zabývá se chorálem, tak v 13. stol. Walter orav, Franko Kolínský, zavedli liturgii římskou a zpěv gre oríánský krá Odington, jeronym z lové Pippin a Karel Veliký. Hlavn m semenišíěm _[ulian ze Spýru, ve 14. stol. oan. de Muris, Mar h byly pěvecké škol zřízené v Metách. pak ve chettus de Padua, Engelbert z Admontu, v 15. stt.ol Joannn. Tmctorrs. Adam Fuldy, v 1.6 stol. Gaforus buius,a vTeuotílo, Rabbe tkde9působili stol. po Bal 11ich z Milána (z. 1522), Giareanus (z. 1562), v 17. stol. Sv.H (St. Galie.nšr Notker Ekkehard 1., Notker Physicus—a 1Notker Labeo. Pě vecké škole v Reichenau náleželi Berno (z. 1048) kard. Bonn (2.11674), jumiihac (z. 1682), K. Dumont (z. 684), bened. klášt. Blasien v(z. Bsgtsoi.Gerbert 1793 lovícíopat 19. stol. pociťoval a Hermannus Contracíus (z. 1054). Tutto dobu (do St. 11. stol.) možno nazvatí zlatým věkem zpěvu ch. se živě tento úpadek liturgického zpěvu ch. a pap. Rozšířil se po celém západě, na všech stranách Pius iXh.;chtělté počíti s povo opravou příčiny oieno ar. sjednocením 1868 firmě staraly se pěvecké školy o výcvik dobrých a ch. zpěvu znal ch zpěváků, což bylo usnadněno tím, že po Pustetově vzpŘezněprivilegium nového vydání gra vstao hudební pismo nejprv neumatícké nebo-ii duaiu medicíjského. Několika úředními výnosy chironomické, které bylo dobrou pomůckou pamětí (r. 1871,1873) projevila se snaha prohlásitl vy
Chorázin — chorepiscopus
247
aspoň základní otázky chorálního rythmu. —Z pře dání totlozra oficielntí, k čemuž vydatněstojící v Německu pomáha .itW ar.F X. Haberl, v čele bohaté literatur o chorálu bud'tež uvedena jen nově zřízené Obecné ajednoty cecilske' v Německu. Ba'serF. O. S. B. Der(Důsseldorf rythmische gdes gregorianischen Chorals . v polovici 19. stol. čilé dílatnejpřednější: reformní hnuti liturgické, které ve Francii vedl 1913);gFerelt! M.: Principi teoretici e pratici di opat Guéranger ze Solesmes a pilné studium stře du chant (Paříž 907);í Le origines gradueel gre. omain ( ím 1914);ž01agosíoué_.4ž: Les dověkých rukopisů ch. dalo podnět k restauraci canto ch.zzpěvů. Prvními plody těchto snah byla nová et l' antiphonaire romains.1(Lyon 19213);týž: L'art vydáni tradičních zpěvů ch. v Paříži (1851) a vyd. grégorien (Paříž 1911_),týžl:9 Cours pra thue de Chant greg ( aříž1917); D. theór. LucienetDavid Hermesdorffovo (1863) již tehdšeche pracovalis, kvtomu cíli ve Francii Lhoumeau Ně 0. S. B. Méthode pratique de chant grég. (Lyon mecku A. Schubi er, P. "Schlechn hA.vl'Onberhoffer, 1919); Gevaert A_.: Orlglnes du chant llturgique H. Bbckeler, A. ienle. — Avšak oprava dostala (Gent 1890); týž. La me'lopée dans le chant de l' e_gliselatine (Gent 1895); jean/tin ].: Mélodies se do proudu teprv důkladnými benediktinů Solesmeských v čele ..] pracemi Pothíerem. Vydání syriennes et chalde'enes (Paříž); johner. D.. Der greg. Choral (Stuttgart 1924); týž: Neue Schule jeho klassického díla$iTournai „Lels melodies d' apres la tradition“ 886) agregoriennes na základě des greg. Choralgesanges (Rezno ol929); Kienle A., tom vydaný Liber Gra dualis (1.883)přivedli otázku zavedení tradicionelniho ch. do proudu, nlkoliv 0. S. B.: Choralschule (Freiburg 1899);Mocquereau A., 0. S. B.:.Lenonibremusicalšr ím-Tournai však k vítězství. Kongresu 1882 za tím účelem 1.,1908, 11.1927), Molitor Rapa ég::>r._šš(_B Choral do Arezza svolanému nedostalo se od kongregace a1s Liturgie und Kunst (Frankfurt); týž? Nachtri— obřadů úchvaly. Avšak věc neusnula. Benediktini :lentinische Choralreform (LipskoM19011 902), Solesmešti počali r. 1889 vydávati stěžejne' dílo: Reformchpral (Freiburg 1901);M rm : týž: eri „Palacographic musicale“, v němž vycházejí do ables origines du chant greg. (Maredsous 1904); posud dokonalé reprodukce starých rukopisů ch. l“othier ..:B Les mélodles greg. (Tournal a vědecká pojednání o témž předmětu. Pa ež 880),rSantl, S. ]. ll cursus nella storia letteraria Lev Xlll. vyslovil v breve „Nos quidem“ 17. 51801 e nella liturgia (Řím 1903); Sauter ., . opatu Delattovi v Solesmes uznání snahám Bene Der liturgische Choral (Freiburg 1903); Sunyol diktinů o reformu ch. Po nastoupení pa. Pius X., Gr., O. S. B.: Introducció ala paleografia musical [. jenž již jako kardinál Sarto tradicionální ch. šířil gregoriana (Opatství Montserrat 1925), a snahy o jeho zavedení podporoval, provedl ko Sand:hage Theoretisch-praktische Choralsingschule nečnou úpravu této otázky svým Motu proprlem nach solesmischer Methode (Tournai 1912); Vivell (2.11 1.1903) o hudbě církevní a výnosem_ kon _,O. .S. B.: Der gregorianische Gesang ( týrský gregace obřadů (&l. 1904), kterým bylo nařízeno Hradec 1904); WagnerP.. Ellnfiihrungin die greg. zavcdení tradicionclního ch. pro celou církev. Při Melodien 1. Ursprung und išntwicklun der litur slavnostech 13 stého výročí pap. sv. Řehoře Vel. gischen Gesangsíormen (L psko '1907, 11. Neu (11.4.1904) byl při slavné papežské mši sv. tra menkunde (Lipsko (1912), 111.Grc .Formenlehre dicionelní chorál proveden v chrámu sv. Petra. (Lipsk011921);_týž: Elemente des Gesanges Pius X. zřídil ak mezinárodní komisi znalců za (Řez no 9050; týž: Geschichte der greg. Messe (1913). předsednictví .j. Pothiera. která měla se po Vydání starých rukopisů chorálních: Paleographie starati(25.1.V o Ivydání tradicionelního cho mediaeval musicale (Solesmes 1889a (Lo nás?;o and music Society ynoPlainsong r. 1890); r.álu 1904.no_výchknih d té doby vydáno Graduale s Ordinariem Missa—e(1908), Liber Antiphonarius Bannister M.: Monumenti Vaticanl di dPaleo rafia (1912), Officium Defunctorum (1909), Cantorinus Musicale Latina (Lipsko 1913). — Četné vě ecké Romanus (1911), Marty tyrologium romanum (1913), články o chorálu možno naléztl v časopisech: Gre Officium Hebdomadae Sanctae (1922), Rituale ro g_oriusblatt(Cáchy od r;1876) Rassegna Grego riana im odr19()1); Revu vue du chant greg. (1925) —Zbcy'vávydati ještě zpěvy Matutina amanum Pontificalu. h gregoriánský znamená v dě jinách hudebního uměni význačnou uměleckou (Grenoble odr. 1892);Revue Gré orienne (Tournaí odr1911); Tribune de Saint- ervais (Paříž,.od složku, nebot znamená vrchol jednonlasého zpěvu. r. Chorázin viz Korozain. kterého ve všech v 'razových možnostech užívá k vyjádření vznešen ch myšlenek lturgíe od nej Choren sv. vyznavač, vesstol 5. v Pe27rsku; jednodušší formy recitace až k nejbonatšim formám zemřel ve vyhnanství; viz Nílles, Kal.11., choreplscopus, ěmozono;tďw áygtbv začgsnlšonog, solistlcké metodiky. Proto také cl. gr._ stal se bohatým zdrojem dalších období ve vývoji hudeb biskup krajlnský, na Výcho dě biskup území k ně ního umění. Neni divvu, že tvůrci polyfonie z ch. kterému městu náležejícího, na rozdíl od biskupa městsk eho, čníoxonoc 177;nólcwg, pověřený CirkEV. skladatele všech dob chválou na — správou venkovského okresu. Ch-ove' vyskytují se čerpali myšlenky pro nešetřili své skladby a nejpřednější nejprve na synodách na poč. 4. stol. z Malé Asie, Ch. gregoriánslf ecpěstovánbyl ovšem po zavedení Syrie, Armenie, Egypta, Arabie a Mesopotamie, a křestansthí v (hviz článek Dr. D. Orla to často i několik jich z jedne diecése. jejich v Č. S. díl 111. cCírkevní zpěv). — Chhorální n o t a cí rozumíme obvyklý způsob, kterým se zpěvy pravomoc byla čím dále tim více obmezována. ch. nyni píší a tisknou, která neudává rythmus, Zprvu byll biskupu městskému koordinování, od pol. stoleti jemu podrobeni; podle snesení nýbrž toliko výšit tónů a rozdělení melismat na slabiky textu. Původně (od 9. stoL) užívalo se synod Ankyrské 314 kap. 13 a Antiošské 341 kap. neum nad textem, které však polohu tonů přesně 10 směli světiti jáhny &kněze jenspísemnym svo neurčovaly.Vizčl.nee.uma—Chorálnirythmus, lením biskupa městského. Synoda Sardlcká (asi 313) snažila se ustanovení biskupů pro obvody ven jest rythmus te" _zpě_vů v ChOIĚInbí l_notaci. O otázce viz z_namenaných Církevní zpěvD Orla kovské obmeziti; synoda Laodicejská (mezi 343 a v Č. B. 81. díl 111.)Cčhorál greg. řídí se t.zv. volným 381) kap. 57 hleděla je nahraditi t. zv. periodeuty rythmem, mensuro ,mtakte nevázan' m. Otázka (v. t., circuitores, visitatores) bez pevného sídla. rythmu není ještě docela rozřešena. atik. vydání znenáhlanacIi-ove' o nich činí zmínka druhémvymizeli;,Nposléze sjezdu 'cejskémse787, jen chorálnich knih rozřešuje svými pravidly přednesu Tak
248
choreuté — chortofagové
u Nestoríánů udrželi se ještě do 13. stol., uMaa kaple, řada kapliuobklopující chor, otev 'ch do chorove'hoo choz ronitů a jakobitů jsou dodnes. Jest pravděpodobno, řenchorové že na V chodě clu-ové měli většinou skutečně svě c orovvéoddělují mřížky ch. (cancelllz,rugae, óíxror] óqumxm, myxlíósg) od lodi, aněkdy' horní ch. cení bis většinou upské, v jen době po synodŘLaodicejské to však kněží. Zááapadě byli vy- od ch.-u dolniho; bývají z kamene, dřeva nebo skytují se ch-ove' teprve v 8. století v diecésich kovu, obyčejně bývá rámování dřevěné nebo ka franckýcb, a to veskrze jen jako pomocníci bisku- , menné a výplně mezi ním kovové; uprostřed bý poví v jeho residenci, bez zvláštního jím přikáza vaji dvířka kovová. B_ývajitak vysoké, aby bylo ného okresu; přicházeli k platnosti zvláště při možno při nich klečícím věřícím podávati sv. při sedisvakancí. Srvn. Hrabaanus Maurus chor jímání. V církvi východní jsou to vyšší stěny ozdo episcop“s“, ML 1,10 1195n. jejich vliv však stále svatých (ikonostasy v. t.) a opatřené n. ,což setkávalo se s mocným odporem,p ři benémobrazy žužívalo se proti nim i nepravých dekretálů vchorové sestry, panny Bohu zasvěcené, jež ne (Benediktaarcijáhnovév Levity „Pseudoisidora). v“jejich místo žijl podle zásad monastíckýrch,nýbrž podle zásad nastoupili 600).SSNa l,L 2.64 kanonických (víz čl. kano nissy), řpi čemž jest choreuté viz Euchete usSlil..91t5)wn Chorlkios (Chorici z Gazy, žil kolem míti na paměti že v pozdním středověku kanonický život často přechází v život monastícký. S_i_'v.č
540;žákem; napsal vydal řeč o ji pohřbu Prokopa z Gazy, jehož byl Fabricius v „Bibl. 7117 „a_ugustiniánky“ (l.,7 82), „premonstrátky“ , ospi jlne' jeho spisy vyd. Boíssonade „Choriciri Gazaeí 811140 »itky 13V., 49), Božího hrobu řeholnice ve Světci orationes, declamationes, fragmenta“, Pař.1846. chorové věže, věže v bocích choru stojící. Chorin, někd. cist. opatstvívBraniborsku; mar choroví bratři („Chortratres“), instituce zave dená 1922v bavorské kongregaci benediktinské: krabíubraniborští r. 1256 darovali opatství Lehnin— ském (v. t.) jezero Parsteinské (se 4 vesnicemi vedle r.řádových kněží („Patrees“) a bratří-laiků („Conversi“) jest to třetí kategorie klášterních slovanskými), aby na jednom] ostrově jeho založilo svoje osídlení, což se stalo 1260; klášteer ten byl členů. jsou vychováváni společně s kleriky-novici, nazván Mariensee, Sta num S. Mariae Virginls,a skládají po jednor ročním noviciátu sliby na určitý byl 1273 přeložen do h-u ; zrušen 1542. os,tel as a po třech dalších letech p_rosté věčné sliby. nyní částečně zřicený. jest zajímavá stavba ciholová. ča Neudělují se jim církevní svěcení a nepoživaií práv
horinnus jan,
latinský veršovcc, n. po
Třebové, 1581 bakalář, magister, prof.es.univ. v Praze e; s.p m.j. 1584 ialogus de l5_81 leemiticis infantibus ab Herode caesís“ 1593;t:. raze. chorizanti (chorisantes, dansatores), „tanečníci, středověká sekta blouznivců, kteří divokým tancem a rejem hleděli v sobě vzbuditi náboženské nad šení a náboženská vidění. Sekta tato vyskytlase 1374 při Dolním Rýn nu a v Nizzozee,mí bylavvšak církevními úřady již„od počátku potírána. jelikož jejich taneční zuřívost pokládána byla za posedlost,
bylo při nich užíváno i exorcism
klášternl kapituly; súčastňují se však spoolečně s řádovými kněžími chorov 'ch modliteb a spolu s nimi mají společný stůl. čelem tohoto zřízení jest, aby zbožným laikům, kteří mají jiné vzdělání než studium theologické, na př. učitelům, uměl cům, obchodníkům, bylo umožněno účastenství v ži votě řádovém způsobem přiměřeným jejich stupni vzdělání. choroví
mniši, čle_nové mnišských řádů, kteří
jsou zavázáni ke společným chůrovým modlitbám, na rozdíl od bratří laiků (viz113) » choro kříž (triumfální kříž), veliký kříž
Chornice (chybně Kornice, něm. Kornítz), fara stojící na příčném břevnu umístěném v chorovém oblouku, často uprostřed soch P. Marie a sv. jana v diecési Olomoucké, v dekan. Velkoopatovickém, v.; někdy jest tento kříž v chorovém oblouku an Líechltensltein; volně zavě en kostel sv. Vavřince; patron polit. stat.: okres 1460 Moravsko--třebovsky5; příp.obyv. něm. chorový oblouk (triumfální oblouk), jenž dělí data katol., 4 akat.,51sr.; a české. chor od lodi; ve středověkých chrámech bývá Chomíum, město v Armeníi, podle něhož ar značně nižší nežli klenba; plocha mezi obloukem a klenbou bývá zdobena malbami (posledního soudu ménský Mojžíš nazývá se Chorenský („Chorensls“). Choromaúskl Stanislav Henryk.: 1767, půso nebo „Maíestas Domini“ ochoz, prostor táhnoucí se mezi chorem bil v duchovní spr á,vě 1822 arcijáhen kate tedrály a chorový chorovými
Augustovské (viz 1., 783) 1829 světící biskup chorový vikář, zástupce kanovníků v chorové Augustovský, 1836 arcibiskup Varšavský, :. 1838' službě. Choroví vikáři vyskytují se od stoleti li.; Choron (vysl. šoron) Alexandr Stěpán, od 13. století mívali vlastni beneficia, i zváni byli „praebendati“ nebo „mansionarii“. Tatoi nstituce zachovala se dosud; "Codex iuris canonici ji při pouští (can. .: „ln qualibet ecclesia
vyn. hud. skladatel, n. 1772 v Caenu; vyzván byv ministerstvem zorganísoval 1811 církevní ústavy hudební, 1815—7 ředitel Velké opery, zal. 1817 školu pro zpěv círk., z níž vyvinula se později konservatoř „Conservatoire de musique class. et rclig.“, studoval hlavně starší prraktlckou hudbu, obstaral nová dání u děl skladatelů (Palestrino
capítularl. .possunt esse etlam alla minora bene ficía in uno vel pluribus radibus“); choroví vi vikáři nejsou však členy apituly (can. 393 g 2.:
„Capitulum constat dignitatibus et canonicis. non autem inferioribus beneficiaríis seu mansio— vých aj.); 3sp.„ d' italie sv., rincipes de 08 composition ; „Me'thode des de écoles plain nariis, qui canonicis auxilium praestant“). Mimo chent“ 1818; z. 1834 v Paříi.ž službu v choru a při oltáři bývají choroví vikáři chorová aula _(aula chori) cvičební síň pro cho správě při c_hrámu kapitul rové zpěváky při dómech; v některých klášterních zaměstnáni ním, jakož iv vduchovní konsistomí kance chrámech také část choru za hl. oltářem. Odtud Chorrejšti viz Horrejští, V.,441. název „choraules= hoši zpěváci a minístranti. chortořagové (zogzotpáyoi,chortopha gi— = byli nami se živící), mniši v Armenii; tak nazývá se _rum chorová klappa viz cappa(l.,1 699) & capu hlavně sedm mnníchů kláštera lnnagníanského: chorová modlitba viz chorová služba. Theonas, Polykarp, Šimon, Epifanius, Demarius,
Chorus — chóšén
249
Jan a Narcissus, kteří od Peršanů byli umučeni; sseByzantinci, zmocnil chrámov' se Syrie, m; jerusalema sv. Křížemvaniž apokladem ale cís. pam. v církvi arménské 30. září. Héraklios jej 627 porazil; 628b h. svržen a v. Africe; pam. 23. dub a. Chorušice, děkanství v diec. Litoměřické, ve vlk. usmrcen. ehos noK bád vrátil sv. Kříž a polit. okr. Mělnickém, dříve fara založená roku Chosse Masrceí T. ]., sp.: „Les ésuites et . neznámého,l 760 povýšená na děkanství, kostel leurs oeuvres á Avignon', Avígno děkansk a spolu poutní Nanebevzetí P. Mar arie ; hóšén slovo hebrejské neznámého původu,
znamenajícínáprsnik velekněze israelského.
UDr.315a BedřichLobkowicz, data stat. (1919): Brown-Driver--Bn'ggs (A Hebrrew and English 1455 katol., Chorwáchter, aDer, měsíčník pro círk. hudbu, Lexicon to the Old Testament 1881—1906)odvozují e od arabského hušnun— —krása že by tedy chóšéu orgán švýcarských spolků CecilieOSB.v z.al 1875; red. (od 1921)P .D.r Beatsv.Reiser Římě znamenalo krásu, věc nad miru krásnou. Viz Kónig, a P. jos. Staub OŠB. inusiedelnu; nakl.Meinrad Hebr. u. aram. W'órterbuch zum A. . z 1910. Ochsner v Einsiedelnu Spiše se však zdá, že je to slovo původu egypt ského (Lesétre, viz níže). —- Bývásspojováno se vChoryň (Choryně), fara v diec.1784 Olomoucké, d . o . Meziříčském, kuracie slovem tanga,-_; tedy chóšen hammišpat a pře eklá (zřízená excisí z farnosti Kelčské), 1874 povýšená dáno 7.07ch (mw xor'oewv) (LXX) nebo lo'ycov(Philo na faru; kostel sv.Barbo r:on Matice ná a jiné řecké překlady). jenom na jednom místě bož.; klášter Milosrdn' ch sester sv. Kříže s ko steaišmnejsv. Srdce Ježi ova; data stat.: 897 katol., t.
ChoryňekýMatyáš František,
hrabě,první
biskup 1743; Brněnský, rl. v potvrdil Pačlavi cích 4. října 1720, papež Pius 15. pros. 1777jeho jmenování, načež Ch. 22. ún. l778 byl intronisován;
záhy započal visitovati svoji diecési, zavedl ústavy chudých a bohosslužebný pořádek podle diecése Vídeňské; z. náhle 30. října 1786 na faře Kuřimské.
Chorzyúski jacek, výborn' kazateleVll. stol.
v Poznani a v Krakově; vyd.„ azanla na nledzlele i šwieta“; „Wiecznošč síawy i niesmierteínej pa matkl Adama Sedziwoia Czarnkowskiego“, Poz naň Chlosrau viz Cho Chosroiduchta sv.,.. sestra sv. Tiridata, krále arménského, vedla život svatý mlělý: vynikala pam. v cudnosti, círk. arménské 29.1islop. Niílesa, Kal il., 5
Chosrov Veliký,
arménský biskup a llturg.
spisovatel, 961 mnich, pak biskup Andsevatzský. měl za manželku net Ananiáše z Nareku (r. i.,.408) otec ehoře Narekského: sp. výklad modliteb breviáře, tišt. v Cařihradě 1730 a 1840 diktoval svému synu Sahagkovi 950 „Výklad liturgie“, tišt. vBen. 1869.víat. překl. vyd. Vetter 1880; 2. kol. 972.
Chosrowík, spisovatelarménskývv. století; pře kládal theol. spisy; srvn. ]. Dashian, „Kurze biblio
šlriaphisřgšlStudien. _75Untersuchungen und Texte', Obr. 35. Náprsnik velekněze israelskěho. Chosru (Čhosrau, Xoagóns',Chosroes), králové. perští ]. Ch. ]. An ván (—nesmrteln '), (Ex. 28, 4), tedy výjimečně překládá LXXm-gmríůlor, 53l —579,pronásledoval Manichejce; vůči křestanum SymmachosUS, 8: óózwv=receptaculum. Vulgata judicii. Aoyat'ovznamená velice snášenlívýv; aby ukončen no ylo schisma překládá rationale Narsovo dosazení patr. Pavla & a arEliseovo Abbyvvzplůsobil 3) na536 nestor. patriarch; rovněž tak 552 dosazeni Josefa ll., svého osobní 0 lékaře, a 567 Ezechiela. Také církev jakobilská se za jeho vlády 59 znovu konstituovala. Ve váícce s říši Východořimskou 540—562 dobyl 540 Antiochie a křesťanské obyvatelstvo, jež odtamtud odvedl,
vlastně místo, kde se mluví (v divadle nebo u soudu); náprsnik veleknězův sluje „řečniště“ asi proto, že byl kapsou pro posvátné osudí ttrim ue tummim (viz toto heslo), skrze něž
v závažných chvílíchJahve mluvil, svvé „soudy,
oznamoval
své úradky. Filonovo zóyuwznamená
vlastně takový výrok Boží (oraculum). Latinské rationale (sc. vestimentum) jest jakýsi překlad usadili v nově pro ně založeném městě Hedata (Núm y) u cirke Seleukie; 574 12) dobyl ]emenu, ().o'yo;=1ratio). popsán Ex. 8—21,veleknězův srv. v jest 1,—-19' 9,áprsník Homeritská ev (v. V., připadla pod čímž jeho řeckého tridu. l.Ch.t.l Parvéz(=vitězn ný)__590až_Sir. 45, l2n. Viz poznámky v llej člově Bv. Obraz 618; kdežto předchůdéové jeho byli příznivci tomulll. vizPraha v Miklík-l-lčejčzol 2Příručka bibl. děje 1927,č a320. k Vigouroux, Nestoriánům, byl nakloněn křesťanům iakobilským k ravě ictionnaire de la bible V. 20Paříž 1912. obr. 9 a 10. a orthodoxnim a to nep chybně vlive'm dvou Barevnou reprodukci dvanácti drahokamů, jež svých křesťanských manželek, Syřanky Šívínya ekyně Marie, jež byla snad dcera cís. Mauric a, náprsníku hesla zdobily, viz tamže na příloze str. pierre précleuse. Vizl lkeheslo jakož i svých dvorních lékařů Timothea Nisibskéno 420nn a Gabriela Šiggarského. Po smrti Nestor. patriarcay „drahokamy biblické“ v tomto slovniku. Podobné ehoře 609 zakázal volbu nového patriarchy. A ay náprsniky nosili od nepamětných dob v Egyptě pomstil zavraždění Mauricia započal 602 vál (u velmožové, zejména králové. Viz obr. 97. a98.
250
Chotard — Chotěšov
ve Flínders-Pelrie, Umění a řemesla starého banie řádu Božího Hrobu na Zderaze, 1685 fil. ke Egypta, přeložili jung a Polák, Praha 1914. Viz Král. Městci, 17l5 fil. ke Kněžicům, 1787 lokalie, tamže i č 105, zobrazující náprsník Ram mlsa — 1856 fara; kostel: Rozesláni sv. Apoštolů; patron: e v rádcemnábož.; data stat:
1232katol., 2 akatol.
Maspero-Roeder, Fiihrer durch das Museum zu Cairo. Tamže 1912; tabulka ke str 108. Howard Carter u A. Mac ut-e Ížgšptische h-Amtin. 1. farní osada ,26 se 489210byv. nichž 4618 katol., 31 evan čs., isr., (z192 Lpzzg 1924 obr. 20. 21. 52. Takécevelekněži memfitštt jestChotěšov nosili zvláštní náprsní ozdoby již za čtvrté dynastie. vyznáni), ve vikar. Plzeňském, v soudním okresu Obraz velekněze Seker-cha'- bau : pozdějších dob Stodském a politickém okresu Stříbrském, proslula
podává ErmanvvnAegypte u. aegyptisches Leben, Tiibingens tr. 403. Přes veškeru podobnostnáprsník velekněze israelského lišil se podstatně od náprsních ozdob egytských — I\',arrh Der Brustschlld Aarons mit den zwólt Edelsteinen. Wiirzbur ,
v dějinách velkolepým klášterem premonstrátek, založ. v době 1202—1210 česk' m vévodou blah. Hroznatou (viz V.,94). Chrám klá. terní; který zničen byl 1837 požárem, zasvěcen b Ikke cti sv. Václava, jehož umělecká, velká dřevěn socha z 16. století zachráněna byla a nalézá se nyní v museu kláš
Blanda, Zeměpis ébiblický atd. Praha,Dictionnaire 1895. obr. tera Tepelskeho. Široké chodby klášterní vyzdo 37. 3.8 39. -—sLeétre ve Vigouroux, dela Bible V —Paris 1912, si. —.21 -—Kor-tleitner, beny jsou bohatou skulpturou, kapitulní síň fres Archaeologia biblica, Oeniponte, 1917, str. 197n. kami, zobrazujícími život Panny Marie, zakladatele Hčl. bl. Hroznaty & jeho sestry Vojislavy v rouše ře holnim. První kolonie sester premonstrátek uve P ař. Ch helatarda H, sp.: „Le Pape Pie VII. a Savone" , dena byla do Ch-a z kláštera Doksanského u Ll aj. Chotěboř fara v diec. Královéhradecké, vik. a toměřic, náležejícího Strahovu. Nekrology uváději polit. okr. Čhotěbořský. 1350 plebanie; kostel sv. mezi nimi dvě sestry Hroznatovy Viceslavu aldu. Jakuba Většího, patron: jan Nep. Dob obřenský; Ovdovělá sestra bl. IIroznaty Vojislava vstoupila data stat. 5388 katol., 10 akat. augšp vyzn.., po smrti svého chotě, vévody Krakovského dok láš 24 akatol. helv. vyzn., 81 isr., 8 bez vyzn. teradoa smr byla jeho spolluzakladatelkouiochrabniltelkou ritisvé 22. listopadu 1227 kdy blya po Chotěborky (dříve Chotěbořice). fara v diec. až Královéhradecké, ve vik. jaroměřském, polit. ok chována v chrámu klášterním. Za prvniho probošta, Královédvorském; 1350 pleb. později filiálka podřízeného opatu v Teplé náleželo kpanstviiCho k Dubenci, 1725fara; kostel Nanebevzetí P. Marie; těšovskému přes 33 osad na Plzeňsku a Litomě data stat.: 1427 katol., 19. akat. helv. vzny řicku, z nichž některé darovány byly klášteru od Choteč, fara v diec. Královéhradecké, ve vik. krále Václava I. Velkép rizně u dvoru královského jičínském, polit. okr. Novopackém; 1350 plebanie, požíval za Přemysla optakara II. i jeho nástupce Gotthard, který rozmnožil statky klášterní novými pozdějiik fil.še, k Pace, 1787 Matice lokalie, náb.; 1857 fara; s.v kául patron: data kostel stat. dědinaml na Střibrsku, Plzeňsku a Berounsku a (1919): 1390 katol., 8 bez vyzn Chotéjovlce (něm. Kottwitz) fara v diec. dostal od krále darem kostel sv. Michala v Te tíně a sv. v Berouně s poli, lesybylv a rybo lovem. Že l_,udmlly i nástupce Gotthardův Mirko žen Královéhradecké, vik. Hostinné,f polit. okr. Králové na dvoře královském, vysvit zot ho, že Přemysl ; ebanie, porději filiálka k Hostinné, 1787 lokalie, 1855 fara; kostel sv. Petra a Pavla; Otakar jmenoval jei svým zvlášztnim přítelem a da paatzronka Anna Deymo;vá data stat. (1919): 1860 roval mu dalši statky na Litoměřicku. Od soused ních šlechticů Vida a Krebsa obdržel město Staň katol.. v.;oovb něm sufragána kov s kostelem sv. Jakuba, ves Dobřany s 6 lány Chot3kaklatol. .Ferdaugšp. nand, Mvaria, probošte kOllomoucký,“od 1831 arcib. Olomoucký; polí a mlýnem i jiné ještě osady Celý majetek zemřel již po pěti letech na choleru vPraze 1836, klášterní potvrzen byl 1272zvláštní listinou papeže eho oře .Po smrtlkkrále Otakara na Moravském kam7.5se byl ke korunovaci Ferdinandal. odebral. Byl milovníkem hudb ; v pokladu metropolitního poli vyplenilo vítězné vojsko Ch. upl.ně Za pano chrámu sv. ita v raze chová se jeho flétna, vání krále Václava II Vrátil se opětblahobyt kláš kterouž pokladu bratr jeho Karel Chotek 1854 tera a statky jchlo znovu vChbyly rozmnoženy. V době val. — . Perdin nd 1838 ve Veltrusích. probošta Petral ově dva konventy: jeden panenský za velení převorky, &druhý muž povukončeném právnické Pražské university věno ostuldiu va se na1857 službě fakultě politické a po s 6 řeholníky kteřívCh působili několikaleté správě okr. hejtmanství ve Vltavotýně vskýduchovní správě.přemlonstrátlskými, 1352založena byla -ově vstoupil do soukromí; r. 1871 koupil velkostatek fara s kostelem Narození Panny Marie. Největšího Volšov u Sušice, 1876 zvolen okr. starostou vSu šici, 1883 poslancem za konservativni velkostatek rozkvětu dosáhl klášter zla probošta Sulka z rodu : Rýzmburku Skálg), (jeho obraz nalézá se na chodě klášterní va Tepl syna nejvyššího purk na sněm zemský, 9 byl přísedícím zem pánů ského výboru; byl1 předsedou Katolicko-politické rabiho v Praze, jehožtvrzzebylvaečově na Teplé jednoty v Sušici a ziskal Sl velikých zásluh () ka a nedaleko Chotěšova. Sulko byl velice oblíben tolické hnutí na českém Pošumaví; zúčastnil se u krále Václava IV., jenž yvmohl mu u papežské katolických sjezdů (na sjezdu v Brně r. 4 mě stolice pantitikální vyznamenání infuli a berlu. Z rozkazu krále podnikl Sulko s arcibiskupem přednášku katolické církvi slovan ských“), „O 1391 h-ová a národech seta, pracov vala Zbyňkem válečnou výpravu proti bavorskému ná voboru charity, sp.: „Fragen?“ (rec., Vlast“ XXVIII. sllniku Rupertu Klemovi, plenivším mu kraaj u Do 191l- 12, 1173); z jejichgspisů přeloženy do češtiny mažlic. Sulko přepadl jej náhle takovou silou, že velký díl jeho vojska u Domažlic byl pobit a ne charitativní ditek“a přítel uprchnouti musil zpět do Bavor. Než, v„Očasop. „Seraf.pmethodě řii. dít.“výchovy IV. (ll ltihudých „Rodina jej Sulko pronásledoval a vitězně s velkou kořiastmi svobodné Fab. srovn. Buldil vFr. časopise „Záchrana zednářs.tvi“, mládeže“ VEřel. (1913); Cyril do Čech se navrátil. Kzajištěniproti nepřátelským Vlk: „Hraběnka josefa Chotková“ v časop. „Roz vpádům měl Sulko své stálé vojsko. Na ůkaz hledy po lidumilstvi“ svého přátelství daroval král Václav Sulkovi svůj Chotěšice, fara v diec. Královéhradecké. ve vik. zlatý pohár a osvobodil klášter na 5 let od dávek Kopldlnském, polit. okr. Poděbradském; 1350 ple a břemen. Zlatý pohár stal se v r. 1616 kořisti
:)
Chotěšov — Chotoviny
251
vojska Mansfeldova. Rekovný Sulko honosil se opatrovna a „Český dům“. Nejstarší matrika česká rameny historické: i pravou zbožnosti a přísným zachovávánim řehole počíná se r. 1599. klášterní. Po jeho smrti r. 1412počala doba strasti Rab. Kčpl, Das ehemalilgePraemonstratenser Chor a svízelů pro klášter h-ský, ato za proboštů frauen- Stift Chotieschatu,Annales Monasterii Cho Hynka a Václava. Za válek husitských 1414 byl tiessoviensis; Aug. Sedláček, Hrady a zámky, Method vypleněn a spálen, takže jen zříceniny jeho zu V. ' Dominik Čermák, Premonstráti v Čechách staiy. Obránce jeho byl zabedněn do vysmoleného a na Moravě; Podlaha, Posv. mista 11.,278;Kamper sudu a předbranou klášterní, kde nalézá se nyní Wírth, Soupis památek v polit. okresu Střibrském umělecká socha Panny Marie, za živa upálen. Za XXX., 58. [V. ]. Vacek. . fara v diec. Lito krále Ladislava Pohrobka vykoupeno bylo od pro měřické, ve vik. Libochovickém, polit. okr. Roud— bošta jiřiho Plotnera opět zastavené zboži kláš nickem; Ch. připomíná se 1226 mezi statky kláš terní, & nastaly lepší časy. Však když Luther vy tera Doksanského; kostel připomíná se ve 14.stol. stoupil se svým proticirkevním učením, šířil se jako farní ; v 17. stol. fara zanikla, načež byl kostel rotestantismus i v kraji Ch-ském, a sám probošt filiálním k Líbochovicům; 1852 fara znovu zřiz.; Blatěj a jeho nástupce Havel, oba německé národ data stat. (1919): 950 katol., 1 akat.; obyv. české. nosti, propadli nové víře. Po dobytí Plzně Mans Chotětov, fara v diec. Pražské, ve vik. Brandýs feldem 21. listopadu 1618 byl probošt Adam 11. ském, polit. okr. Miadoboieslavském, 1352plebanie; Rudrlsch s konventem zajat a přinucen kzaplacení kostel sv. Prokopa; patron: Ministerstvo země velkého výkupného a vydání klášterního pokladu. dělství ; data stat. (1928): 839 katol., 42 ev., 79 čs., Za třicetileté války plenili častěji Švédové i kra 373 bez vyzn. Chotidia (Chottia) sv. mě.; pam. 15.května. jinu Cit-skou, a probošt Zachariáš Brandhauer byl Chotieschau viz C h o tě š o v. nucen několikráte se sestrami a konventem uprch Chotíkov (něm. Kottiken), fara v diec. Praž nouti nejprve do Horšova Týna, pak do Bavor & posléze do Plzně. Za jeho nepřítomnosti byl dva ské, ve vik. Plzeňském, polit. okr. Střibrském; kráte klášter Švéd vypleněn. V té době panovala 1352 plebanie, po ref. filiálka k Maiesicům, 1913 na Ch-u taková bí a, ze mnoho poddaných opustilo expositura, 1915 fara; kostel Povýšení sv. Kříže své dvory a žebrali v okolí 0 chléb. Brandhauer 835 nově vystavěný; patron kostela Dr. Karel koda, beneficlum liberae collationis; data stat.: pomáhal lidu svému jak jen mohl, zaopatřovalmu přístřeší a staral se, aby nezmirai hladem. Rodem 956 katol., 22 bez vyzn.; obyv. něm. a čes. ze Saska, povolal své příbuzné a více německých Chotková viz Chotek. _ _ Chotkowski (z Chotkowa) 1. Petr, 11.v prve rodin do Cli-ova a přispěl nemálo k poněmčeni tamního kraje. Probošt Dominik Peterka dai celé polovici 15. stol. v Chotkově, vzdělal se v Kra konventní stavení od základu obnoviti a položil kově & Bologni, kde povýšen byl na doktora lé 1734 k nové budově slavným způsobem základní kařství a s uspěchem přednášel na universitě. Od kámen. Kryštof František Schmid, nástupce Pe Mazowieckého knížete Boleslava povolán do Pol terkův, byl o vypuknutí sedmileté války nucen ska, aby v chovával jeho děti. Později, vstoupiv nepřátelskému vojsku, jež v květnu 1757 Ch-ovu do stavu uchovniho, stal se 1480 biskupem Ploc přitáhlo, ač je přátelsky pohostii, vyplatitl značnou kým; :. 1497.—2. Vladislav Longln, n. 1843 sumu 30. zl. Za posledního probošta Pavla jo v Mielžyně u Poznaně, polský kněz, politikaspis, sefa Nováka přijel do Ch-ova plzeňský krajský vysv. na kn. 1868, zprvu učitel náboženství v Byd hejtman z Wicderperků, aby ohlásil císař. patent hošti a v Poznani, následkem pruských květnových o zrušení kláštera císařem josefem ll. Bylo to dne zákonů zbaven svého úřadu, za do 1879 v Římě; 18. března 1782. Zlaté, stříbrné a jiné kovové ná od 1882 prof. círk. dějin na Krakovské univ., účast činí, pokiad a veškerý cenné věci, jakož i umělé nil se kulturního i politického boje proti pruskému truhlářské práce, obrazy & klášterní zařízení byly centralismu, 1885—97poslanec na říšské radě, člen v Ch-ově prodávány i židům v dražbě, jež trvala polského klubu, kanovník, vynikajici kazatel; sp. ni. Krásné kostelní lavice přešly v majetek „Rozszerzaníe protestantyzmu v ziemiach polskich jindřicho-Hradecké synagogy, a jakýsi žid koupil rzadem 1pruskim v reformacyl 11. i XVIII.ww.“Polsce“, 1881 poczatki nádherně iluminovan' misal Sulkův za nepatrnou plgdrzyczyny cenu, ale klášteru epelskému podařilo se misál Poznaň 1883; „ y\vot Cyryla i Metodcgo", Krakov ten za zl. konv. m. zpět získati a v knihovně 1885; „Dzieje zniszczenia šw. unii na Bialorusi uschovatí. Dne 31. května 1793 po zrušení kláštera iLítwie w swietle Pamictników Siemaszki“, Krakov Ch-ého byly tělesné pozůstatky blahoslavené Vo 1898(rec. v KD. 1902); „Historya polityczna daw jislavy do chrámu Tepelského přeneseny. Původní nvch klaszterów panieňskich w Galycyi“, Krakov náhrobní kámen její jest posud zachován ve farním 1905 (rec. v sr. Lit. 1906); jsa výborným kazatelem, chrámě Cit-ském a vsazen do zdi po epištoinístraně vydal sbírky ,Kazanía o kwestyi socyalnej“, hlavního oltáře. Probošt Novák koupil si důmv o Poznaň 18 9,kázání: „Kazania o wychowaniu dzieci“, t. břanech a žil tam až do své smrti 1797. — Dne 1880, 2. vyd. 1886“; napsal také několik povídek. hotouň, ves ve farnosti Skramnické, památná 1. ledna r. 1822 koupil celé panství Cit-ské kníže Alexander Thurn-Taxis & daroval klášter 1878se tím. že se tu na konci století narodil sv. Prokop. strám Salesiánkám z Německa, jež si tam zařídily V Clu-i byl prastarý kostel sv. Petra a Pavla, který též dívčí pensionát, který dosud vedou. — V po před válkami husitskými býval farním; 1816 byl sledních letech před světovou válkou býval CI. kostel tak sešlý, že musil býti zbořen. Kostel sv. jakousi moderni baštou na národnostní hranici, Prokopa stojí opodál onoho bývalého farního ko odkud generální štáb řídil promyšleně germani stela, a to v místech, kde podle podání stával sační operace na. všechny-strany, nejvíce pak proti rodný statek sv. Proko a; byl vystavěn ke konci Plzni. Nejoblíbenějším hostem býval v klášteře ně 17. stol.; vnitřní jeho uprava dokonána 1715. Viz meckých sester světící biskup pražský dr. Václav Podlaha, Posv. místa i., 49 n. Chotoviny. fara v diec. Budějovické, ve vlk. a polit. Frínd, který poskytoval sestrám mnohé rady hos podářské a církevně-politické. — Nyní je Ch. : větší okr. Táborském, 1366 plebanie; matriky počínají části německý, & příliv Němců obratnou kolonisací r. 1654: kostel sv. Petra a Pavla; patron: JUDr. s m ; ale má též velkou menšinu českou, Ervín Nádherný; data stat. 3330 katol., 2 akatol. čítající na 580 duší; jest tu 4třídní obecná škola, helv. vyzn., 36 isr.
252
Chotowski Tomáš,
Chotowski —' Chramosta
T. J., 11.1693, vstoupil do
řádu 1710,1působll 40 let przy jakonaypierwszym kazatel, z. v Sambor 1760; sp. po „aKzanic plebanii huszczanskiey do Infuly kodenskiey wiecznle
inkorporowanejzjednoczeniu",Varšaval718;„Przy- cara bytekfundacyey nowey slowa Bozego wystawlony“, který se
v klášteře v
Chotusice, faravdiec. Královéhradecké, ve vik. toděie jazyku &politbokr. Čáslavském: Václava,:patron dání Písma jUDr.0 swa aldThun; datakostel stat.: sv. 3340k kolat.,25akat. „“Chrabr au šp. vyzn., 506 akat. helv. vyzn.., 29 isr rost' byla hotýš any, fara v díec. Pražské, ve vik. a polit. Text stati okr. Vlašimském; 1352 pleb, po reform. fíl. kPo stupicům, 1798 loka lie, IPSOG fara; kostel sv. Havla;
patron: dědicové Filipa Sternberka; data nstat. (1928): _e1147katol., čs.,1 Pénltencerle r., 2 bez vyAzpnosto La 6 sacre'e
líque9,uLyon18.
Chouin Lu dv.A b.ljo y, de, n. 1702vBourgu,
od 1737 biskup Tolulouský, v níkai zbožnosti
&
horlivostí pastyřskou, jakož i obročinností mimo krásné listy pastýřské sp. Instruction sur le Řituel“, Lyon 1778, 3s
Choulant Luvdvlk Theodor, architekta malíř
architektur, n. 1827 vtaDrážďanech,z.1900t žák tamní akademie, vyst m. j. katolickcý chrám vmaDuražďanech(Neustadt-Dresden); více vynikl jako
ClhounavelKonstantin
OMl.,
1825v 50
courtu (Vogesy), od 185 52 na Ceylonu, kdež po 71 let působil neúnavně a požehnaně jako misionář, představený řádový, gen. vikář &spisovatel. Napsal asi 15 pojednání katolického &asketického obsahu, přeložil Písmo sv. do tamulštiny a singhalesštiny;
mimo to sestavil anĚlicko-singhalesskou mluvnici; olombo Chou in Lucien S. ]., sp. : „Valeur des décisions doctrinales et discíplinaires du Saint Siege: Syllabus, Index, Saint-0ftice", Pař. 1907
str. d. Kto
.
hooussy Moulins 190l1.15., sp.: „Vie de Jeanne d'Arc,
lll.,
Choustník, fara v diec. Budějovické, ve vik. apolít. okr. Táborském; 1539 plebanie, matriky
básnik, homiletik, pe
očínají 1777,tkostel sv.Vtácll;ava ohan;datas 2999k ,20ísrpatron: Raoul
známý pod pseudo „Z. iHorský“, n.
ChoustníkosvotHradištěa tvilzV., 79,č ..2 ChownitzJulian (Chowa ne tzjo s.,n) tas stoupenec Rongeův, potom však byl horlivým “spisovatelem katolickým; sp.: „Kurze und deutliche Antworten auf die am meisten verbreiteten Ein wendungen gegenndie sogenannten Ultramontanen“
uoPacova 1879 z rodin rol'
(tpodleSégura), Osnabríick;1853 „erD Fels Petri“ 1854; der „Neue Antworlen“, ,.Geschichte Schópfung nach Koblence11855; der Bi lund Geologie“, Nisa1858; „Die Missionen derekatholischén Kirche“,t. a185
Choyseul vlz Chois
Chozeba (Chuz iba), ulavra (lavga Koše/310118 cestě ]erusasalemla k jerichu & Jordánu. Srvn. Nílleszl.,64;11.,
Ch hožov (Čhodžlov, Kožóv), faravdiec. Lito
měřické ve vik. Libochovickérn, v polit. okr. Lounskem; fara založena v době neznámé; 1666
znovu zřízena; kostel sv. Michala; patron: Jan Nep. Adolf Schwarzenberg; data stat. (1919): 2152 katol.
Chrabat viz Krabat.
Chrabr, autor pojednání „O písmenech“, t. o písmě slovanském. 0 osobě mnicha (crnorizcei)
Chrabra je plno domněnek. Obecněsse máz
že jméno Chrabr je pseudonym. Podle ]. Hanuše se skrýval pod tím jmenem sám sv. Konstantin Cyril, řečený Filosof, podle F. Snopka byl Chrabr
vena svém
253
Chrap — Chrétien
ještě veršů „V1pozdních hodínách“a „Přánídvě pro sbírky děti“. Od roku 1915 odmlčel se v něm básnik, který se musil ve válečné vichřici věnovati nutné prriác spolko ea povzbuzovací, po převratě pak těžce znervosněl z poměrů nastavších na ško lách. je dělníkem prostého verše, jímž zpracoval množství mot vů náboženských, přírodních i sociál ních, lyrik tichép ohody a vroucího citu, častovvy hledávaný hudebními skladateli. — Uplatnil se i jako
literární refe ent v „ bzoru“ (odr.1900).— ako homiletik
otiskl četná kázání v revuích
Chrášťanyl.
u Bechyně, fara v díec. Budějo
vické,kostel ve vik.Bechyňském, polvit.okr. Vltavotýnském: farní byl tu již 1364; st.ol fara zanikla a Ch. patřily farou k Týnu n. Vlt.; 1724fara obno
vena; kostel sv Bartoloměje ap.; patron: arcibllsku kué: Chrástek M'1chal n. 1825v NovémMěstě nad
Pražský; dataTrnavské, stat.: 4128ka fara v diec. 1527tol.,21 kat 0.1isr.o—
St. aprot.s spis., katol. v Báňské Váhem, yslosvenský kněz, Bystřici,red. v době bisk.
církevně-pesdagog. časop. „Cyrill a Method“h 1862 zpěvníček „Veniec“, přispíval o věcechslo „Kazatel' (1894 až 1897), „Rádce Duchovní“ (1894 vydal až 1899), mnoho exhort v „Katecheetických Listech“ venských do:.Rie1 rovav Slov. nauč., bšlv.činnýchatici Těkovském Kříži. (od 1894) a ve „Vychovateli“ (od 1895). Vedle Slovenské; Chraštlce, fara v diec. Budějovické, ve vik. Mi— námětů christologických a eucharistických zpra covával tu s obllbou í motivy sociální a litur rovickém, polit. okr.émPlseck ves připomíná se
gické. — jako pedagog a hlavně katechetik
1260, od 1356 vyskytuje tu farní kostel; počínají r. 1655; kostelse Nanebevzetí P. matriky Mar psal do revue „Rádce Duchovní“_(od 1894a),o- patron: Karel Schwarzenberg; data stat. (1919): „Vychovatelské Listy" (od ako boh slovec pas týřský přispíval do „VěstníkuJednoty 2788 katol., 1 ak. au šp. vyzn., 29 ísr., 1 bez vyzn. duchovenstvabrněnského“(od 1913)—Čile zůčast Chraudlngus (Ro ingus) sv., zakladatel a opat
nil se vždy práce organisační
ve spolcích
iv tisku, založil a vybudoval „Katolický dům“ k17.Báeřaulieu (Bellus locus) v Champagní; pam. Chremes sv., opat na ostrově Sicilii, jenž žil vBoskovicich, který téměř sám i zaplatil, po celé čtvrtstoletí byl předsedou katolické sociální besedy v době Rogera Sicilského a z. 1116.1V1.R6. srpna Chrenovec, fara v diec. Báňskobystřícke', 4858 „Svornost“ & po dvaceet let edn atelem „Podpůr katol. slov ného spolku chudých studu le ch“ v Boskovicích. — Chřenovíce (Křenovice), fara v diec. Králové jako publicista politický ježppsalijistý množství statí do „Hlasů 2 Boskovicka“, čas i redi hradecké, ve vlk. a polít . okr. Ledečs kém; 132258 goval jako přílohu„ Selských Hlasů“ brněnských, připomíná se v Ch-ích farní kostel; v 17. sto 1. do „Budoucnosti“, _"Onhra ny práce“, „Novin z je nikla fara a kostel byl filiálním k Ledč1;172284 víčska“, stýkal se živě se rámkem, Šilingrem, zřízena tu lokalie, kter á 1857 povýšena na farr;u Šamalíkem,ŠevčikernaHolbou. —Srovnej: Podlaha, kostel sv. Václava; data stat. (plQlQn 1180 80katol. Bíbl. 2087 Chřenovsky' Jiřík, 1540bratrský kněz, správce Chrap Šmtěpán sv. n. v Ustjužně (gub. Novgo sboru Tovačovského, do kancionálu rodská), vysvěcen na kněze v Kolomně,h1ása1 víru přispěl písní „Nuže, milí tovarryší“ Šamotulského Chřeclk- zoM dlliškovrc, Zdeněk jiří, křesťanskou Pen-njakům (ugrofinské kmenové sku piné ve východním Rusku, sz. od města Permu), bak. theol., kanovník Litoměřický, 1717kan. metrop. 1383 vysvěcen v Moskvě na prvého biskupa Perm Pražský, kazatel česský, 1718 rotonotář apošt, jaků , z. v Moskvě 26. dubna 1396. Viz Kulda, kan. Bolesíavský. 1722 od stavů českých deputován do komise rektifikační; asesor arcib. konsiSIoře. Círk. rok 111., Chrapicki Mlíkzuláš, biskup cheímský 1495-1515, 1733 kapít. děkan, 1734 probošt, za to, že 174 hájil práva církve, 1515 resignoval a usadil se přiliš vlídně uvítal bavorského vévodu Karla jakožto . krále, musil k rozkazu cís. Marie Terezie v Lubani, kdež založil klášter Bernardinů. Chráska Antonín, n. 1868v Horní Radechové delší čas dlíti mimo Prahu; bydlil v zahradě Ka u Náchoda z rodiny českobratrské studoval od jetánské za branou Straínovskou; obdržev milost byl konsekrován na bisk. Memnilského, světícího 894 v Porýnsku a v Glasgowě, 1896 vrátil se do Čech, kdež byl duchovním „Svobodné reformované bisk. Pražského. Byl velikým ctitelem sv. jana cirkve“ ; seznámiv se v Porýnnskuse Slovinci taam Nep., k jehož náhrobku dal zhotovili mramorové zl.; 1755 vestříbrnými věku 78 sochami Sp. nákladem „Cmostl 2.6000 a svatosti pracujícími, úmysl propagovat!protestanství mezi Slovvincipojal a Chorvaty; i meška 1899 mřílžkyse prve-mučedníka svatéhotŠtěpána dokonalý násle v Lublani a v Mariboru; setkavalsevšaks dovník svatý Jan Nep.“ kázán', jež měl v Lito měřicích1729; „Futurae Čloriae pignus ln Augustís uspě,chem Eůsobilsa ět let se jako kaztřteel v Českých Budějovicíc 1904 pusadil opět v Lublani, kdež simo Sacro-sanctae Eucharistiae Sacramento“ 1724.
byl činný ve smyslu své propagandy literárně, zvl. Srvn. Podlaha, Series 247. Chrestus (: rec. ngaóg — užitečný,prospěšný) pracoval innanovega novémzakona",Lub1 překladu ible (l„SlvetoPísmo starega Chrast uChrudimě, fara v diec.1Královéhra s.v !. mě. v Caesareji v Kappadokii; pam. 8.č — 2. biskup
v Syrakusác h na Sicílii v 1. stnoal.
decké, ve vik. Chrasteckém, polít. okr. Chrudimském; kolem r. 90 po Kr., žák &nástupce sv. Marciana; dříve til. k Rosicům, 1664 děkanství; kostel nejsv. .ce.—.m.;pa..m1 s.rpna—4.mě. Trojice (1710—17nově zbudovaný); patron: biskup v ínce, spolu se sv. Pombinem &].;pam. 18.pros. Královéé6148.,katol hradecký, jee7nžřeckokat., tu má letní sídlo; datavyzn., stat. (1919): 2 ak. augšp. Chřesťovlce (Křesitovice), fara v diecř Buldějo; vické, ve vik. a pl okr. Píséeckm 71 ak. helv. vyzn., 94 isr., 1 b. vyzn.
40—1736 b 1 kosttel zdejší filiálním zk zŽálboři;
Chrast, fara v diec. Spišské, 541 katol. slov., pak tu zase ara obnovena; kostel sv. jana Křt. 5 katol. sj. apouští (1919):patron: 2920kkjan ato.1Nep. Schwarzenberg; data Chrastava (Kratzau), fara v diec. Litoměřické, stat. ve vik. Frýdlanském, vpoli_t. okr. Libepreckem,př1p. 1. Felaix, franc. nzaiíř,l"560 kol. n.1510 Auxerre, 1542 kath.kanovn1kt ři se 1356; kostels s.v Vavřince mě.; atnro Clam. v Chrétien Gallas; data stat (1919): 8239 katol., 238 ak., Notre-Dame de la Cité, 1566sp. latlnlskýle;životopis 22biskupa Auxerrského Frant. de Dintevi :. 1579 221isr., 117 bez vyzn..11 řec.-sjcd., 7 helv., v Auxerre, hl. dila: triptychon z r. 1535 s výjevy starokatol.,.obyv něm
Chřibská — Christecus
254
ze života sv. Eugenie v kostele r.v1550 ve Varzy (Nievre), „Ukamenování sv. těpána atedrále
ůber das Gieichniss vom Weinstock; fiir den Klerus
des Breslauer dali Sauer a Archipresbyteriats hlel), Vratislav gehalten“ 1 7.(vy Auxerrské. — 2. Pa 1,_lUDzr.,rprofesortheologie W. viz er Mart n. —.8 PaveÍ, 11.1836, v kněžském seminářiecciés. veMettách, 71.12875v Morvilie; red. časop. „Revue de Met theolog, službách, od 1858 1889 ve š__výcarsfkýchcírkevních a školních ř. prof. syst. a prakt. Chřibská (Kreibitz), fara v diec. Litoměřické, ev připomínás e1363; kostel sv. Jiří; pzatron Karel theologie v Curychu, sp.: „Der Pessimismus und die Sittenlehre“ 1882; „Die Lehre vom Gebet Kinský; stat. (1919): 6485 katol., T., 1 ; „Die sittliche Weit 10 isr., 11data starokat., 8 bez vyzn.; obyv.n 18lmakat., n c de Chříč (Kříč), tam v díec. Pražské, ve vik. Ra ordnung“, 1894; .,Grundriss der Ethik, 1905, 908. — 9. Sophie, n. 1836v Mohuči, kovnickém,v poh..okr Kralovickém, 1768zámecké kaplanství, 1786 lokalie, 1858 fara; kostel sv. jana „Wiirde des offentlíchen Vortrages' 1875; „sie rieen und beruien“ (pov.) Nep; patron: jUDr. jan Černohorský; data stat. hl. Liobba 1873; d.11905; (1923): 522 katol., 4 ev.9,988 čs.,215r., 42 bez 1877; Die Sternguckerin“ (pov. 1882, v'zn. „Taschenbiichlein des guten ones“ (pro katol. ) dívky) 1888, 11. vyd. 1910; „_Orientai. Tageblátter“ Chrischona (Christina, podle pověsti z Družiny sv. VorššChristiana) t..),z zav.,relpa na_ 1888, „Aphorísmen“ 1892 Christa sv. mě. v Ciliciia(podle jiných na Sicílii); cestě do Římaaa byla na vlrchuvl'/, hodmsev. od Basileje pochována; bývalo to kdysi oblíbené poutní památka 4. června Chrlstadeltiáni ()anoa důs místo; nyni jest tu od roku ).qmí, amer. prot. sekta, kterou chrisma křižm misijní ústavvizevangelický. zaa_i 1848 Londýnský lékař john
Thomas,(odtud také „Thomasité“ zváni), chce nápodobiti církev
Chrismann Filip Ne r., 0. S.
Fr., lektor theologie, guardíán,18011defínitor provincie, vzydal „Regula iidei catholicae et collectio dogmatum credendorum“ 1792, 184,4 znovu vydal Fil.
prvokřesfanskou; učení její jest chiliastické; členové shromažďují
se k lámání chleba ak „diskusi bíblic"ké.
.
Christallerl.Erdmann Gott
Spindier 1854; v díle tom příliš omezuje rozsah neomylnosti cír kve, jakož i počet pravd jež nutno věřití. Dáno na ndex .sv. Off. 20. led. 1869.
chrismarlum ( chrismatorium), nádoba na křižmo, ampule na s oleje ; někdy sloužilo iza relikviář. monogra
reich, syn ]. Gottlieba Ch-a 71. 1857 v Akropongu na Zlatém mp0 ,
,
.
.
'
ských listin ranního středověku vzyv'á se jméno Boží; skládal se
tišku dAssíls.„Hellige Liebe“ 1911,
7. vyd. 3.._| Gottlieb, 271ve2.Winnendenu ve Wir
temlbersku, 1852—63 protest. mi sionář na Zlatém pobřeží, od
bylo hoažužíváno doby ero vejské do poč.od 13.8 Chrlspolítus sv., biskup a mč., mučen; uctíván v Bettone u As—
ván 1903. 2.0vCh- á(rozená Hoyerová) Hele n a, choťpredešl
11. 1872 v Darmstadtě, spisova telka; z jejích spisů vyniká krásné jemné jeji vypravování o sv. Fra
z tahu podobného pismeně X(= Christos) nebo od 11. stol (: (= Christus) s různými tironskými značkami, háčky a kudrlinkami;
bratr sv. Teutela, s nímž bylu
břeží v Záp. Africe, 1889 prot. farář v Bernecku ve Schwarz waldu, 1894 vOttenhamenu, psal“ satiry na vlastní svůj tarářský stav, což vedlo k jeho pensiono
1868
Obr. 35. cnnsmon.
v Schorndoriu, :. 1895 ve Stuttgartě; sp. mluvnicia slovník řeči Či (Tech i) 1875 a 1881.
Christan z Lilienfeldu 0. sisi v Umbrii Christl lAdam, sochař, 11.1856v Bamberku, Cist., plodnýaaform uobratně ovládající dolno z. 1881 v Mnichově, hl. dila: sku ina „Samson“, rakouský básnik hymnů, připomíná se v době opata „Sv. Otto“, sousdí „Milosrdn' gamaritáá.n“ Pavia (1302—16) jakožto podpřevor, v době opata 2.,josef malíř, n. 1732 ve interstettenu ve Otakara ( 131636—) jakožto převor kl. Liiíenfeld Švábsku, pracoval v mládí v Čechách. Slezsku básněsv.a 41 náboženské ::iš.“: v Jeho „ aliturgické leadahymnica“ a. Z. prřed písně 1332. a Sasku, 1759 usadil se v Augšpurku, 1770 odebral Oskéh0. se do Petrohradu, odkudž se po dvou letech vrátil, Chnastanlilcasv mč, panna z družiny sv. Vor šily; tělo její bylo od 1240 chováno v cisterc. kl. Fulcodesrode. v letech 1772—82 zdržoval se opěetžvz Rlu7s8ksu; po slední leta ztrávil v Augšpur,kku ro Chnstanell Pet. Maria, O. Serv. vMilsu u Hallu vedločetné fresky v kostelích dlecéseeAugšlpusrssk.— n. v Tyrolsku, 71. 1853 v Kalte n;u sp „KlurzeSkizze 8. dr. fil., v Ballkenburku , 18760v ef Blankenrathu u Trev sp.: v Hol. er .Sieg aller Heiligen desKřesťa NamensnAntonius Chrs dorf víz ice. 1.889 der Unbefehl. Empfan enen“, činohra 1904;„Kr1iegs Christe, sanctorum decus Angelorum, hymnus erinnerungen eines eteranen _von187 0—71 110 „Der Laíenapostel“ 1923; „Kanisiuspredigten“ v den Zjevení sv. Michaela archanděla; složil 19 arel, dr. fil., hon. prof., ředitel univ. Rabanus Maurus.
Chrlstecus, Krzyski n. Krzystek Bohumil
knihovnyí v sHalle n. 8., n.
878 v Geisenheímu
v Por p. „anuellenstudien den Dramen ThomasrlMidsdlet “..1905; ie zualtfranz. Hand schriften der Palatina" 1916; „Die Bibliothek Reuchiins'111Piorzheim“ 1924..- 5. Konstantin, pseudonym někdejšího evangel. pastora Zetttera (v. t.) — 6. Meli ichar, farář, sp.: „Betrachtung
S. ]. ti. v Bieczi, vstoupil do řádu stár jsa 25 let,
učil humaniorům; bylr rektorem koleje v Praze;
kolem r. 1616 stoupil ze řádu jesuitského a vstoupil ke kartusiánům, avšak ještě před přijetím hábitu žádal, aby mohl se vrátiti k iesuitum, což mu bylo povoleno; působil horlivě jako misionář
Christelius — Christian
255
v Krakově, Gdaňsku, Malborgu a Krosně 5 ve Panny av BrněBo1893 bibl. č. 37). — an Marie“ Ma _,aviz u šk(aAslket. ,913 likým úspěchem z. v Krosně roku 1622; sp. 4. hristenius ja n, sp. „De causilsmatlrimonlalibus „Divi Tutelares dioecesls Cracoviensis lil. Prin dlssertatíones“ , dáno na Index dekr. jna cipi kov DD.7Martino Szyszkowski gratulabundi“, Kra sv. mě. v Avile (Španělsko), spolu s Vincentinema Sabinou v době Diokleciánově 8. I., vMohelnicí naChMristéliusBartolomměj Mor. 1624, vstoupil do řádu 1642, působil jako profesor a kazatel, byl představeným koleje ve kolegů-. 304; MR. 27. října. Viz Kulda, Círk. rok Vratislavi, rektorem v Chomutově, v Telči a Ch r i sti, něikd. kartuz. u Nórdling,j Hjortu ž.zal s1383—84bra iLudvík a v profesním domě v Praze, posléze představený kl.Chrlstgarten, celé české provincie; po 9 lettpřednášel svým Fridrich z Ottingen, zanikl 1557 v protestantisaci, řeholním bratřím asketiku; dvakráte byl českou 1630—1649 na krátkou dobu opět v držení řádu, provincií vyslán k volbě generála řádu do íma; nyní jsou z něho zříceniny; bývalý mnišský chor z. v Praze l701;s „Synaxiphila, seu de sacra jest prot. kostelem Communione“,010m - Alimonia menstrua, Christchurch (mvysi.krajstčérč), Christopolitan. seu menstruae devotiones“; Vratislav 1666; „Via dloec., biskupství na Novém Zealandu, v círk. spino-rosea, seu de septem doloríbus et totidem prov. Wellingtonské, zal. Wellingtonu, data stat.: 30.000 katol. g_audiis Beatissimae Virginis“, Pr. 16 668, „Psalte rium amoris, oder Líebs-Psalter in 15') Oden von počet obyvatelstva 1],sté,milionu),ž .67 kost., 96 der Liebe Gottes" , t. 1673; „Verrba et opera, seu s;..vět23řeh. instructio pro P. F. Co oadjutoribus Soc. jesu“, sestrami. Ch.jesttakérsídlem biskupa anglikánského. „Via olivetana, sive devotiones pro pere
(Kristián) i ttanie, exegeta, vízChristianl. Druthmar.,lll 17 —:2.Aqu O. Cís zL' Aumó ne
t%.)rlina7ntlibus ad montem
Olivetum
in Moravia“,
„Annus Seraphicus,toder Liěbjahr. Oden auf alle Tage“, 178,Seraphisches „Zodiacus laeto-fatalis, oder lustiges Sterbjahr mit Sinn. und geistlichen Grabschríften und Schlussreimen ausgezeichnet“, Praha „Decas sacrarum stationum, seu devotiones pro peregrimantibus per decem columnas mysteríis Passionis Domini exornatas", t. 1693;„ raecellens viduarum specu lum. as ist: F'urtrefflicher Wittib- Spigel oder lóblicher Lebenswandel Ihro Excellenz der ver
(diec. kol. 1150;čvemo_nologiucist. uvádí se jakoChrrtres) blahoslavený27. iVilém, markrabí Braniborský, konvertita, n. 1 7
ve Wolmlrstedtu, nastooupil 1597 po svém o,tci kurfirštu jáchymu Fridrichovi jakožto administrátor Magdeburský. Když mu císař odepřel stvrzení, .spoúl se s králem dánským, byl však 1626 pře možen a zap en; 1630 povolala jej strana měšťanská zpět. Při dobytí města upadl v moc Tillyho. V zajetí konvertoval 30. března 1632.
tomnově „Speculum vyd. v veritatís“ Štutgartě wittibten Fr. Fr. Franciska ge jeho 1635spis aapoak spolusveritatis“ „Apologia bohrneneMeggan“, Brnol 6Graifinn „ Slawatin, oma aadarium, seu distnributaper hebdomadam devotionisexercltia“, v Kolíně 11. R. 1638. V Pražském míru 1635 Pr. 1697; „Herzen und chme-rzen Brod, oder zajištěno mu bylo odškodné 212.000tolarů ročního důchodu, v miru Vestfálském správa dvou území 4..Ch ll., 8; „Mannhafte hrist'“ t'Betrachtungen des braniborských: Lobur aZinna; .1665. %ottseliiget1 vom Bestándigkeit teil. Leiden jesu zwólfj'ahrigen6Knabens Simon Abeles“, Norimberk král dánský n. 1 1 v Nyborgu, nasto4upll na 1698; Verehrung _lesuChristi ín cem Hochwiírdi en trůn 1513,1520 byl ve Švédsku uznán za krále, způsobil však po holdování hrozné krveprolití Sacrament und der Mutter Gottes", Pr. 16 „Benedicti Rogacii unum necessaríum, ubi agltur 8.—10. listop.., načež Švédsko od Dánska se odlou de cognitíone Dei“, t. 1721. Přeložil do němčiny čilo. Podporoval reforma:i, povolal luteránského kazatele ze Saska & zakázal odsuzování učení Tanorovy spisy: „Societas lesu usque ad sanguinis Lutherova. Pro svoji urrutnost 1523 ze země effusionem imitatrix“, t.mílítan 1 n;,s Pr. 1683, lesu Apostolorum vyhnán, učinil 1531pod 7' minim ,že chce chrániti
oChrlsten 11.Beranard (B. v. Andermatt),
katolicismus,vpád do “.....12. by držán v zaí;jet 2.1559 v Kallu1dborgu.
Caa.,p Andermattu, donovic řádu 5. Ch. lll. král dánský, n. 1503vGottorpu, na 1856, 1862 lelktor filos. v Zuu ]vstoupil —1874 mistr v Luzernu, 1874—79 azaltel v Soiothumu, stoupil na trůn 1534, provedl reiormaci v Dánsku Norvéžsku a na lsian d,u 1535 zapudil žebravé 1882 vikář 1884—1908 a kazatel enerál v Zugrádu 1883 vLu uz,ernu l908tikvardián rcib. mnichy, uvěznil biskupy, věrné katol. kněze kázal sesadili, v říjnu 1536 povolal zrušil biskupství, jmění Staurop)lský,z. l909vlnženbohlu; získaislvelaikých zabavil 31537 Bugenhagena (v.klá 11., zásluh o povznesení stu íí a discipliny, o rozkvět štera 549), aby zorganisoval dánskou luterskou církev; řádu a v. o misie mezi pohanyl; 569 v KoIdin n.gu — 6. Ch. IV., král dánský, Franz Assisi'“ 1899, přel. sp. také"„Leben do ital.des hi. František 5.1., 11.ve Vys. Mýtě 1682, vstoupil 11.1577, nastoupil na trůn 1588, válčil se Švédskem, do řádu 1699, děkan theol. fak. & universitní kancléř v Olomouci, rektor Novoměstské koleje súčastnil se 1625 třicetileté vá_lky,byl vůči katoli
nesnášenlivý;z .C.zh Hllddi uO. Mín., z. 1412; 164. 1396im—atrikulovánjakožto v Praze,z. t. 1735;prof. theol.; sp. „Quadripartitums cidsmuf opusculum de indulgentíis quaestioníbus polemicis „bfccfalarius biblicus“ na Erfurtské universitě, do sáhl tam stupně doktora theol. magister re intmerpolatum“,010m1723; „Sacramentale polemi ad materíam de 1vírtuteet sacramento poeni gens na generálním studiu františkánském v Erfurtu; tentiae scholastica methodo pertractatum, com— z jeho spisů ijlsou známyVepouze traktát sporu o 8 bla &kázání. Wilsnackém byl plectens varias hujus temporis de sacramentis hoslavenstvíc omnibns controversias“, t. 1724; „Ethica theologico odpůrcem domnělého zázraku. — 8. Ch. josef, polemica“, t. 1727. 3. ]. „Rechenschaft fůr den christlichen Glauben. Eine Ieichtfassliche Darstellung der Go'ttlichkeit des Christenthums“, Trevír 1871; plode jeho marianská rozjímání volně vzdělal Leopold Kolísek a vydal pod titulem: „Zdrávas Maria, 31 rozjímání na počest blahoslavené
nejznamenitější švábský sochař doby rokokové, n. 1706 v Riedlingenu n. (D.Virtembersko).1 praco coval na vvnitřnívýzzdobě benediktinského ko stela ve Zwiefaltenu (veliká štalia, relie y ze života P. Marie) a v letech 1757—1766nna p astické vý zdobě velikého kostela benediktinského v Otto
Christian Brothers — Christianitas
256
beurenu (pompésni 18 pozlacenými reliéfy ze Staréhoz ánako štazlla si vosta sv. Benedikta na zadních stěnzách,naadživzotnisochy sv. PetraaPavla & j.). Z. 1777 vRi_edlingenu. — 9. Ch. arcib. Mo hučs , ho jm ména I., od 1165, diplomat a válečník, zprostředkoval 1167 mír mezi jindřichem
k
založeno bylo r. 1929
v
Mary ní
Lvem a saskými knižaty,a v Rouenu mír mezi králemaanglickým a králem francouzským; 1170 vyslal jej císař do Řecka, 1177 sjednal mír
mezi Fridrichem ]. a Alexandrem ili.,pobyl celý svůj život věrným přívržencem Fridrichovým proti
papeží;z . 1183
arcib. Mohučský,
ve spise
má asi 2100 Sev.
toho jména 11.,od 1249, ze vznešeného rodu, zprvu dómský probošt v Mohuči, proti své vůli zvolen za arcibiskupa, k opětuým svým žádostem 1251
kroniky let 1142—121(Mon.pGerm. s. XXV, 236—248), kterouž jeho světící biskup Ch.,všaikknapsal kup Lite nepochysbnč ký, (Letho víensis, Lithoviensis), srodem z Durynska, člen
asi
(vysi. krisčn iúnien cirkve“, baptistskká o sjednocení všech
od kard. Huga odebral ve jménu důstojenslví arcib. zproštěn, se dopPpežově říže kdez. jakožto člen ř. johanits kého 1253; bylp okiádán za autora
1 Dan
krále, žila prý
Fl ndersku;
na
Něm. řádu, jenž 1253 ustanoven byl prvním bisku pem Litevským, jelikož však diecesáni jeho většinou T zase k pohanství odpadli, zastával funkci světícího uloženy-_ , biskupa jiných biskupů, zvláště Mohučského; :. 314 1 ]. Srovn. Eubel, Hierarchia catholica
—11 . Ch. mnicch, syn Bolesiaval. viz Křištan
—12. Ch. M. P. laik, sekretář maršála Bugeauda, sp. „Histoire du ciergé de France depuisi' avé nement du christianisme dans les Gaules jusq'á nos jours rs“ 1840,2sv.: :. 1877 — (?./1z Olivy, .Cist., misionář a první biskup pruský, jmenován 1212, konsekrován od lnnocence 111. 4 nebo 1215, povolal do Pruska německé křižáky, vévodu
nan.poč
Rom. 15.
Patronka 3. Ch. n.
Mazevského Konráda a něm. řád. Německému řádu svěřil papež pokřesťanění pohanských Prusů a země e,lmské vyjímajíc území, v němž dosud působil. Když Ch. upadl v zajetí pohanů, řád ho ponechal jeho osudu, počínal si jako by byl vlastníkem celého Pruska, a informoval ne
nucena
a
vS.
správně papeže o 1stavu věci. Ch. :. ve sporu vseé řádem 1244n14. Ch.August,
voda sasko- ezeiltzský,n
1666,v nikajicivo
jevůdce, vypuditi Turkybojoval z her, zna menal sepomohl při cltioby Budina, pakv proti
V
Franci, od 1681 místodržící Duryňslk', přestoupil 1689 (veřejně 1691) ke katolícismu,l 95k anovnik Kolínský Lutišský, Miinsterský a Vratislavský, 1696 biskup yŘábský, pohnul 1697 kuriirsta saského Fridricha Augusta ]. k přestupu, 1702 administrátor arcib. Koiínského. l706kkardinál 1707 arcib. Ostři homský, spolu primas a nejv. kancléř uherský,
V
od Karla Vi. jmenován clís.principálním komisařem Christian Connexion), eizlné,z.t.1.Ch. 0přisněmuv S. B, ,n. 1870 v EberndorfuSiegfried v Koruta prot. z 11., 662. nech, archivář 1&bibi. kl. sv. Pavla v Korutanech, Christiani Arnol d, ev.theolog,n. 1807vjohannen hofu v Livonsku,1838p or v Ringenu, 1852 až ředitel klášterního „Das Wiirk ndes Malersgymnasia, Knoller konservátor; in Gries“l 1,8%1'90 901; 65 ř. prof. prakt. theologie v jurjevě,1865—82 „Der eTiroler Brothers Maier Martin Knoller“ l_190_3_; z. 1915. livonský generální superitendent, :. Christian viz školní viZR jev sv. jana, jakož 1 články vobsahu a liturgického; mimo to vydal sbírku Christian= Endeavour (vysi. kraistjénspolečnost endevért; historického endevour snaha, ezdo ogmatická k všech sekt za účelem utvořeenivšeobecné evangelické christianisace, pokřesťanění. církve; ji 1881palatorFrancis Chrlstianissimus rex, nejkřestanštější král, La ;čít zal. &3,.čó()0000 .000 ClarkvPortlandu místních spolcích,
z nichž jest v Americe přes 42.000, ve Vel. Britannii 4000, v Australii 4000, v Němec 168, v Africe 139; společnost pořádala světový kongres v Londýně ve dnech 14—18. če 1900. "
Christian Church viz kongregacionaiisté. sjednocení _všech Christian _S_oclal Couchi, ;
Majesté trěs—chrétienne(vysi. la mažesté čestný titul, který papež Pavel 11. tre-krétilen)9, člil francouzskému králi Ludvíku X1., a jehož s velikou oblibou užíval Ludvik XIV.; za doby Napoleonovy
zanikl; Ludvik k.)(Vili a Karel X. opět jej obnovili. christiani tas, tak nazýván býval církevní juris dikční okres, tolik co vikariát, dekanát.
PŘÍLOHA vm.
“W—
„., „„-W...."
|
Foto: Prof. N. Okuněv.
2
|. OLTÁŘNÍ PŘEHRADA ve STARO NAOORIČINUu 51:0?sz (me). :. IKONOSTASv USPENSKÉ KATEDRÁLE OSKVĚ (xv. stol.). Severofuky typ.
christianos ad leones — Christliche Frau
christianos ad leones, v době pronásledování
křesťanů výkřik diváků při veřejných hrách, žáda
jících, maby křesťané byli dání na pospas divokým še
257
tlška ll.) 31. lednabeatifikační 1836; 1859v prohlášenaá za cti odnou, proces íměz hájen. —
10.Pers
,npan amč., bylaksnrtí ubičována;
M.R 13. —k1al.Spoietská, bl., z třetího řduá s.v března. Aug., n. uLugánske'ho jezera Christianus Democrítus, pseudonymjana Konráda jakožto dCera lékaře, vMedla velice pohnutý život světacký, za nějž poslední tři nebo čtyři léta svého D ppeln, víz lll.,
Christianus, Kristin,
Kříšían, víz 11., 9.
Christianus Elias Christl' 1aeb, pseudonym životavečinila neobyčejně přísná pokání, :. 13. aún. 8polctě; j jl úcta dovole ena 1834; rltls e Alban melnská vizCh. Kolínská.m — býčaiélhoevang. pastora jakuZbetter S.j,n.1817, 1845 3. un.— 12. konvertoval k církvi katol., pracoval v duchovní 13. královna Švéddská, konvertitka, dcera Gu P „Union with Rom Londýn 1869, stava Adolfa, n. 1626 ve Stokholmu, nastoupila na sprv trůn 1632 po smrti svého otce, vládla zprvu spo vydal také asketické básně a překlady dobrých spisů; :. 1891v lečněs Oxenstiernou, od 1644 samostatně. Byla vy chována zcela muž ku, vynikala duchaplnosti, Christtinai. (Kriesntiina)zlAquily, vlastně Mattia de' Cícca n. Lucbi., o 1, 1505 i oddávala se vášnivě studiím zvl. klasickým, shro _...
augustiniánka
v Aqulinle; z. 118.0lednna 1543; úcta
její pam.3 .řlljna (dříve „mirabilis“, 12. ún.). — 2. Bpotvrzena lgiccká, 1841; sv. (nebo bl.), zvaná .zázračná“, 71.11.011150vbelg. vesnici Brusthcmu, po 17 let vedla osamělý život jakožto pastýřka. Kolem 1182 těžce onemocněla a již za mrtvou byla pokládána; uzdravivší se prožívala příběh _mimořádnéa podivuhodné, jež ovšem jen částečně jsou zaručen po devět let žila se svou přítelkyní
mažd'ovala u svého]. dvoru četné učence; mezi nimyi byli H. Grotiu Vossíns, Cartesius. Do dob jeyjívlády spada uzavření míru s Dánskem 1645 a mír Vestfálský 1648. Pohnuta neutěšenými po měry v říši a pomyšlejic po pětiletém uvažovaní na přestoupení k cnrkví katolické, vzdala se 6. čna. 1654 trůnu. K církví katolické přestoupila z plného přesvědčení nejdříve tajně 24. pr_os.1654v ru selu, a poootom 3. listop. 1655 veřejně v lnšpruk u. Koncem 1655 zavítala do Říma, kdež byla skvěle
lvettou (v. t.;a)na zámku v Loenu, potom v ..sv Kateřiny v St. Trondu, kdež :. kol. 1224; pam. přijata, strávila několik let na cestách ve Francii, védsku a v Hamburku, usadila se 1668 trvale 24. čvervpence. Acta ]ul. V., 637—660. — v ímě a žila tu zcela vědě a umění;n ashro 3.8 anna Srvn. a muč. ze Ss. vznešeného rodu (snad Anicvíů),z detínné horlivostí rozbila domaci modiy máždíla veliké sbírky, zal. politicke-literární aka— demii později zvanou „Deglí Arcadí“ . Z. 19. dubna svého otce í byla za to umu učena a posléze šínp 1689 v Římě a pochována byla ve chrámu sv. Petra. prozstlřlílenav době Díoklecíánově v Bolse (víz ,332); Martyr.Híeron. má mylně „Tyrus“; její biblíothéku s drahocennýmí rukopisy získal MR.:ll „Tyri, apud lacum Vuisinum, in "Tuscia“. Alexandr Vili. pro knihovnu Vatikánskou. — 14. ze Její mučednická akta pocházejí z doby pozdní St. Trond u víz Ch. Belgická. — 15. Tyrská a jsou značně ínterpolována. Její hrob v Bolseně vizCí. Bolsens ká. Chr .stínus, Kristin, viz 11.,89. byl uctíván již ve 4. stol.., vznikla při něm kata komba, jež byla 1880 objevena. Jeji obraz na mo Chr sti 1. "Adolf, Simaachu n u; uč. s . náb.evkMtníchově, hPfarreienn. 1874 und saíce v 5. Apollinare Nuovo v Ravenně ze 6. stol. jest důkazem veliké úcty, jíž požívala. Pam. 24. čce. sonstigen Seelsorgstellen dese KóiíílěreíchsBayern“ Srvn. Acta 55. V., 495—528; Nílíes, Kal. l., 221, 909. — 2. Kryštof, malíř fresek v Praze v le 11.,591, 723. Zobrazuje se s pamo u v pravici a tech 1651—1675; provedl 1667 nástropní freska v Martinické kapli na Svaté Hoře u Příbramě. se šípem v levici (viz Deizel, ikonogr. 24 4. Flanderská vízChristian a. —5.zHammu Chri íeb Theodor, 1833 v Bírkenfeldu ve (bl.), mystický omilostněná panna kol. 1464, o níž Vírtembtelrsku, evan .kazatel v Londýně, 1865-68 .Rolewínck činí čestnou zmínku ve „Fascículus far. ve Fríedríchsha enu u Bodamského jez., 1868 temporum“ , vynikala zbožnosrí a časem mívala ř. proof. t eol. v Bonnu a univ. kazatel;z :. 1889, sp. „Leben u. Lehre des johannes Scotus Erígena“ stigmata; pam. 22. čna. —n6. n. Kolínská, bl., 11.1242vetSommelnu uKol R., jakodívka 1860;ldee „Deru.Missionsberuf des evang. Deutschland Geschichte“ 1876; „Moderne Zweífel llleta měla prvni vidění Spalsnitele, jehož utrpení nach vroucně uctívala, žila několik let jakožto bekyně am christi. 1870, Der ]gggenwártíge Stand evang.Glauben“ Heidenmlssionen“ (snad řádu dominik.) v Kolíně n. R., potom opět der Chrlstliche Demokratie, měsíčník pro křesťan ve Stommelnu v domě faráře jana; 1267seznáiníla skou obnovu výdělečného života na základě sta se s dominikánem Petrem z Dacie zl28_8),je ji častěji navštěvoval, s ní si dopisoval &její život, vovském, zal. :. 1926, vydává „Gesellschaft der avšak způsobem nekritickým, napsal. Z. 6. listop. Gótti. Liebe“ v Mayenů v Porýnsku; red. (od 1926) _.
Land 1 12 v Stommeinu, pochov a v jíilichu; pa far. Frant. Klrchesch.Přílohy: „Derke ath. “. mátka 6. listopadu, památka přenesení ostatků iwrt“ a Der ath.Hand Chrlstliche Bínkehr, Die, poloměsíčník pro katol. 22. června;" Acta Ss. Jun. ,27— . m.č psaaku v HellesponltuvdoběDecíově, Dr. Karel Grafv lcho zřizence v hotelích anlhostincích, založ. 1920; red. spolu" s jinými, Ntíles, Kal. l., 611. — od sv. Kříže, n. 1585 v Miláně, 1605 tercíářka Chrlstliche Famille, Die, týdeník pro katol. lid, řádu sv. Františka, konala heroické skutky kající, zal. 1884, red. (od 1912) far. Dr. Augusstín Wib mívala vidění a extase,
1.
sv. příjímání;
:. Nea 1650aspol v Pavií, v2kostele S. Croce. S. ká pochována ctíh., vCagliarí na Sar
cínii jakožto čtvrtá dcera krále2sardinského Viktora Lmanue 13.1. a jeho choti Marie Teresie z rodu Rak.-Este; po smrti svých rodičů žila v tichém ustraní na. dvoře Turínském a. Modenském, konajic skutky zbožnosti a dobročinnosti, uzavřela sňatek manželský s králem Neapolským Ferdinandem, :. při porodu dítka (pozdějšího Neap. krále Fran Český slovník bohovědný V.
lěelt v Mehru u Kleve; nakl.: Fredebeul &Koenen, s sen.
Christiiches Famílíenblatt, katol. zábavný ča sopils zah-m 1 :farář Vilém RóckelvBiihlu; ak „ . Christiíclhe Frau, Die, měsíčník katol. něm. svazu pro vyšší vzdělání žen, založ. 1902 Dr. L.. Werthmaim M.. Hamann; red. (od 1923) Dr. Gerta Krabbel v Cáchách; nakl. katol. svazu žen v Kolíně n. L.
17
258
Christiiche Gesellschaft — Chrodegang
Christllche Gesellschaft, Die, měsíčník pro ob novu společnosti a výdělečného života, zal. 1919, red. (od 1919) jindřich Huhnen, preses konviktu ve Wipperlůrthu, v d.: „Wirtschaftssteile fůr Ver selbstándigung un Sesshaftmachung" v Essenu;
žil u dvora krále portugalského četné obrazy pro chrámy Lisa v Lisab
vizChristofanie.
an Křt., kanovník Lyonský, 9; sp. „Histoire de la . pendant ie XV.e
příl.:„asDle chirlstiiche lndustríearbeit" c hr t 1i c h e Han er k".
882.
a(Žhristliche Jlungtrau. lDie, měsíčník, orgán ma rianských ratian Linden Cap kmongregací,za 1919) l'falr. ign. . Eidei v Kronau (Bádensko), nakl.:dAlphonsus-Buchhandlung v Miin
sChristlicher
Kinderfreund, ilustr. měsíčník ke
znovuprobuzení křesťanského života rodinného, zal. 1885, vyd. převorství benediktinů ve Voiders— inšpruku; red. (o 25 P. Chilian Stieber OSB. Chrlstllche Kunst, Die, ilustr. měsič.pro všechny obory křest. umění, vědy umění a veškeren život
umělecký, zal. s1904, vyd. „Gesellschaftf. christliche Kunst“ spolu „Deutsch Ges.f christi. Kunst“; red. 1'. 1924) dr.fjíří .Rich Lili, prelát dr. Ml chael(od Hartig a rnprof. pro ard Hoffmann
v Mnichově nk.áí „Ges..f christt.l Kunst
]Chr lstliche Knnstbltistter, ilustr. spolek; čtvrtletník, v d. Linecký diecésní uměl. red. zal. (od 192211)ri lorian risítl ceh Oberchristst.: Mutter, Die, měsíčník pro domácí výchovu, zal. 1897, vyd. jos.SchaefervNew Yorku.
Christlich-pšdagog'lscneeBlštter,
měsíčníkpro
vyučování náboženství & éčí o míáde
za. 1 7
v. Údolí sv. Kryštofa.
<
V
v. t.
dioec. ]. tit. bisk. Christopoiis prov. Filippské. — 2. Christ
profusum sanguinem. . ., hymnusvma v officiu „Commune plurlrnorum Martyrum.“
scctri tus(obec viz ježíš Kr náboženská Kristova),s strana, založená1797 v Delítu (v Holandsku), vůdci jejími byli hlavně jakub Hendrik Onderdewi'ngaart Canzius (rz. 1771,z.1838)aisákllaastert Úkolem jejím bylo hájení víry a podporování křesťanské lásky zproštěné všelikého církevního omezování (antikonfessionalismus), 1804 byla státem uznána, zanikla však smrti zakladatelů. Christos paschón oto; náoywr), pašijov , jediné drama byzantské doby, obsahu jíci 2640 veršů, z nichž více než třetina čer pána z tragedii antických, nejvíce ze sedmi dramat Euripidových; pokládáno bylo dříve za dílo sv.
Řehoře Naz., pochází však z 11. nebo 12. stol., far. red. jan (od Panhoizer, 1909) Váácl.vyd. jaks ídeňský spolek katechetů; G. 38, 131, kriticky Brambs 1885, do němč. ník pro katol. lid, zal. přel. je Puliig 1893.Srvn. Bardenhewer, Geschichte Ch hristl. Pilger, Der, týden 1848; r.ed (od 1923) reditel spolku Caritas" Brau der altkirchlichen Literatur 111.,118. ner ve pýr Christos voskresi „Kristus vstal z mrtvých!“, Chdstllšh-usoziale Arbeiterzeitung, politický tý ruský velikonoční pozdrav spojený s polibenim; deník, zal. 1896; red. (od 1896) Leop. Kunschak, na pozdrav ten odpovidá se ovy: „Vo istinu vycházi ve Vídni voskres!“, „V pravdě0vstal z mrtvých! Chrlstotokosviz Nestor ianitsm Christmas (vysi. krismes), angl. název vánoc. Christov Dobri, bu.lh hud. skladatel, n. 1875 Ch. ka.-láarol (vyslov laismes kérol), vánoční píseň, žák Pražské konservatoře (1899—1902komposíční
Ith hristodulos (= sluha Kristův) l. ('hbd-al-Me školy A. Dvořáka), od 1918 řed. bulh. hud. aka sich),jakobítskýpatriarcha Alexand rí']sk ý,trvale kon demie, m. [jjdusložil liturgii sv. jana Zlatoústa v G-dura sekrován 1048, přeložil sídlo patriarchátu Christus vizjrežíš Kristus. do Kaira; měl spor s patriarchou Antiochijským Christus Petr, nizozemskýmalíř,viz Cristus janem X. bar ušan o_ přimíchávání oleje as soli k eucharistii; z. 1077 — 2. zakladatel kláštera na _. |_ .—
Patm
1020,1043 odebral se do Řím
Christus patiens viz Christos paschón.
stu
doval západní mnišstvi; založil v Palestině avaSyrii chrlič v architektuře hlavně dekorativní žlabů třešních pro0gotické, 0 vo mnoho klášterů, které však zanedlouho při vpádech zakončení Arabů byly zničeny; na osstrově Patmu zorgani ] sovai mnišství; .menší asketické spisy a auto lvů doběa op)iudných nestvůr lidských i ztvoiřecichy (draků, Chrlopy (Kurlup p), fara v diec. Brněnské, v dek. biografi i; pam. 18. března. Jeho životopis napsal metropolita Rhodský jan. — 3. pseuudonym byzant polit. mč. .Morla7vsko-Budčjovickém; kostel sv Vavřince vysst.l 7W—;8 fara zřízena ského císaře jana Vl. Kantakuzena (z. 1383 , jenž Vranovském,
analjšsalřs'tv acir apologií křesťanství proti mohamedanlsmu s.:tat 1857, 406 beneficium liberae kat oybv němcoliationis Ord.; data Chrobol, Cthlrobolyv (Chrobold), fara v diec. Chrlsttoflanie (Christophanie), zjevení Páně (viz t.); také zjevování se Kristovo v době mezi zmrtvých— Budějovické, ve vik. a polit. okr. Prachatickém, vstáním a nanebevstoupenm přip. jižr. 1360; kostel Narození P. Marie; patron: Christolatrie (z„ Christuus“ a „i_azgsía“),klanění nNeprn Schwarzenberg; data stat.: 982 katol.; se Bohu-člověku také vzhledem k jeho člověčenství obyv.n I—
a v jeho součástkách, na př.jeho Srdci, pokud také lidské přirozenosti Kristově jakožto materiálnímu objektu pro její hypostatické spojeni s Logem kla něti se jest. Formálním objektem klanění jest však jen pravý Syn Boží, pro rčoež výtka anthropolatrie (vi VIZi., 486) anebo dokonce sarkolatrie není opráv
Chrodegang ]. sv.b,iskup Mettský, reformátor
kanonického života světskeho léru, n. n p.oč 8. stol. z porýnské rodiny šlechtické, zprvu do p741 notář Karla Martella, od 742 biskup Mettský. Impo nuiícl zjev_,zbožný a dobročinný. Zavedl římskou liturgii a řím. chorál &podporoval všemožně úzké n : spojení s Římem. Vyslán Pippinem 753 k papeži Christologie viz Kristol _ogic. Štěpánu il. podporoval jej proti Aistulfovi & pro vázel jej k Pippinovl do Ponthlonu. Po smrti sv. " “=“—ph,Chrístophorus viz Kr yšt tof. " josef, malíř holandský, n. 1498 Bonifáce 754 obdržel od papeže arcibiskupský úřad < Utrechtu, žák Ant. Mora, napodobitel Perugina a důstojenství. Založil klášter Gorze (v. W., 564) AME
259
Chrodobertus — chronologie biblická u Mett 748, kde byl pochován, a kl. sv. Petra na
Mosele,osadil kl Gengenbach(v. lv.,475)aLorsch; počínajíc. Vyd.: Rader v Mnichově 1615,Du Cange v M Pač. 912688,nejlépe Dindorí, 2 svaz., 1832, také kl. Lorschský obdržel jeho prostřednictvím ostatky 4.0 sv. Nazari a. K ovznesem kleru zavedl při své Chronís sv., řecký mnich, od patriarchy Leontia kathedrále po příkladu starších a současných bi do Armenie spolu se sv. Antonínem vyslaný aby skupů společný způsob života a sestavil proň na nápgněocen byl sv. Řehoři Osvětíteli v duchovní základěstanovy řehole (vyd. benediktinů 1kanovníků Laterán ských ML.98, a 09.;7n Smitz 1889) chronodistichonviz chro nogr chronogram, nápis, v němž písmena nápadnějí, a ., jímírrůznost osobních příjmů anebo hierarchických stupnů odstranil. Stanov tyto velikostí, barvou a p. vyznačená dají svým sou čtem letopočet. Obyčejně býval ch. metrický, je-lí zadpomocí Pippina a Karla7M Vel. iCh. jinde by y1:za za en.y Onemocuěvtěžce podnět se: chronoostichon; je-li dvouveršový: chronodistic iožem kněžského modlitybniho spolku. Z. 6. bř. jednoveršovýnazývá 766v Mettách. Pam. 6. br. jeho Vita“ (historicky chronologie biblická. A) Starého zátkona. g 1. stránce technické,t . j dělení bezcenná) v Mon. e.rm n.;s rvn. Chronologiepo Acta Ss. Mart. 3. —2. sv., biskup Séezský, času na hodiny, týdny, měsíce, roky, skupiny dnů, ze vznešeného rodu, bratr sv. abatyše Opportuny, měsíců,rroků, letopočty neboli éry u Semítů a_E vrátiv se ze sedmileté pouti Římské, byl od svého gyptanů probrána je stručně v tomto slovníku již U)
2
zástupce biskupství zavražděn usurpoval, ve 293 nn. dělili čas lsraelivté, víz 111.díle v témžestr. článku na Kterak str. 298n ], 303. v NonantuChrodoberta, (u Merbrauljenž tu si c_lep.Ome) tam i příslušnou literaturu, zejména 3Ginzel, Hand. 3. září 769 n. 770. biskup der mathematischen u. technischen Chronoloogie, 3 Herald Tourský, otišt.ivotopis v Acta jehosnapsal Ss.S et.p
Chrodobertus, Chrotbe rtus (RuotlŠertus), sv.,Lipsko1906—1914m/šechně
arclbiskup Tourský 662—674, vynesl rozsudek o případu, kd žena Bohu se zasvětivší & slibem čistoty se zav zavší cizoložství se dopustila, roz sudek ten uveřejnil Quesnell v poznámkách kliisut 83. sv. Lva (Migne LIV., 1424— 6. Chromatius sv., biskup Aquilejský asi od r. 387, jeden z nejucenějších theologů své doby, pře mohl Arianísmus v Akvileji, pobádai k vědecké ráci sv. Ambrože, sv. jeronyma & Rufina, pohnul Bufina, aby ukončil svuj spor se sv. jeronymem, ujal se sesazeného Ch ostoma; sp. homilie, jak
lzeříci
o chronologii biblické4toto: Israelíté neměli dlouho
pevného bodu
ového, od kterého l_lbypočitalisou—
stavný letopočet.Gn.Toliko počiny,n k němu lze pozorovati. 5, 3 nn., doba oděhy Adama do potopy počítána jest podle„ kolen“,podle roků ži vo ota a zplození arcíotců „předpotopnich“. Potop7a sama eodle st podle Noemova (Gn.7 a 11;8, počítána 13 n.). lie kolen,věku podle roků života zplození počítána do Abra haam.a Sro ovn n jest ] doba nn.;od potopy ,4; a_i.
Tu a tam počíttali lsraeiité roky podle některé vý událo ;mAmosna př.s;rvn. vystoupil„ seez,dá k celému evan eslíusv.Matsouše: dochovalo řed zemětřesetním“ ac".dvě ,leta 5; 18 traktátů o Mat. 15— —,6 24; zvlášt znamné krásná jest homilie o 8 blahoslavesnstvích (ML 20, 5.6,1; 7, 17). Základy ke chrámu Šalomounova 247—436); z. kol. r. 407. MR. 2. prosince. Srovn. položeny let podatuje východu z Egypta Bardenhewer, Geschichte der altkirchlíchen Lite (těly“al 1). 480 Ezechiel svélsraelitů řečí od roku, kdy
ratur lll., Chromeckí Tadeáš, piarista, n. 1836,vysvěc. 1859, rektor koleje v Krakově; sp.: Mowa na nabožeňstwie žalobnem za p. X. Stanislawa Konarskiegď, Krakov 1882; „Kazanie mianewka— tedrze na Wawelu w stuletnia, roczn. ogl. Konst. 3. maja“, t. 1891; „Mowa na obchód tejže uroczy stošci miana w r. “ owa na nabožeús. žalobnem za s. p. Tadeusze "Košciuzske“, Poznaň
byl král %echonjá áš odve enl do zajetí ]er.2,531; (l, 2; 33, 21;401a'. Srvn4K 25,;27
Esdr.3(Esdr .8).r. lona
0 za'etí počítánnood návratu z Baby 11).Když bylovlsraeii
zavedeno Israellité počítali Ilpod4|ero panujících královstVÍ, králů. (Srovn. na př. 3 4,25;oků4
r .
,1;,322
j.) Kdyžlsraelitéztratili svou
samostatnost, počítali podle r02k5ů králů cizích, jimž bylipoddání(4r,;25Ká1.2412r,251;,32
1; 52, 12 19.30 1, jílžČCyl rus Esdr. 4, 24 (NebulšadnězqrhhBizsdrň ai. ž-po mChronica, Liber chronícafum, viz Paralipo čítají podle letopočtu Selleul.(ovců.lvl)a Ačkolitedy není mChronicon 1. Edessenum, syrská kronika v celé bibli S. z. jednotného soustavného letopočtu
let 180—540, kterouž r. 540s sepsal nepoch bně orthodoxní, avšak k Ncstorianísmu se klonícík erik Edesský; v rámci dějin města Edessy podává spo lehlivé zprávy také z dějin světových. Vyd. 3 lat. překl. Assemani v „Bibiiotheca orientalis"l., 387n. a Guidi v „Corpus Script. SS.c hrl.st or.", ser. lll., tom. 4.; text s něm. překl. Hallier v „Texte und
a énenímožno mluviti obible „biblické chronologii“ v přes mslova významu, podává veliké množství chronologických údajů, číslic, že jest dějepiscům (chronologům) možno z nich sestavit „biblickou chronologií“ ve smyslu širším. Ty čslíce vážili
svatopisci většinou z pram upod v ívem inspi race; zpravidla byli také přesvědčenio lejíchspráv
nosti. (O výjimkách od tohoto přesvědčeni viz heslo Unntersuchun e_nzurchale, Gesch.velikonoční der altchrlstl. Lit.“ 1x., kronika, na „citace zamlčené v ismě sv.“ ve 111.díle tohoto zvaná tak, poněvadž jeji křesťanská chronologie slovniku na str. 55.) Avšak mnoho, přenmoho bi spočívá na vypočteni kánonu velikonočního, jinak blických číslic bylo při opisování porušeno a všecky nazývá se také „Ch. Constantínopf' , „Ch. Alexan snahy o nápravu, pokusy dopídití se původního drin. “, „Fasli Sículi“; jedna z nejobjemnějších & znění zůstaly a zůstávají jenom domněnkami více nebo méně pravděpodobnými. (Zdá se, že byla nejvlivnějších řecké Hlavní obssa kronik eznam let křesťanské od Adamaliteratury. až k 20. čísla u Hebreů často označována písmena_r_niabe roku vlády Herakleiovy“ (t. j. 629 včetně). Docho cedy [podle jejich hodnoty číselné] a že při opiso vaný text není úplný. „Seznamu“ předeslány jsou vání častěji bylo písmeno zaměněno, přidáno, vy
jakožto úvod chronologické úvahy. Sepsal ji asi. v 1etec11631—641neznámý klerlk, nepochybně Ca řihradský. jest psána populárnně a vzdělavatelně; hlavni cena jeji spočívá ve zprávách asi od 600
nechám.) Avšak i čísla v původním znění zacho vaná bývají často kusá, mezerovitá, nesoustavná, okrouhlá, přibližná, ano 1 jen sym mbolická. Nelze také vždycky bezpečně opřiti tu onu událost bí *
260
chronologie biblická
biíckou o pevný rok (případně synchronismus) chro nologie mimobiblické, zejména babylonsko-assyrské nebo egyptské. Pevná chronologie bahylonsko-as syrská počíná se teprve rokem 893p r. Krrístem; časové údaje babylonsko-assyrské jdoucí před tento rok do druhého tisíciletí většinou jsou temné; třetím pak tisíciletí vládne více méně v této chro nologii chaos. (Detmel, Veteris Testamenti Chrono logia monumeintísbabyloníco-assyríís iliustrata, Ro ma 1912,str. 3. Chronologie králů babylonských od r. 747-539' je přesná. Viz Weissbach v Realiexikon
věd . přírodopisných př. RNDr Stand R. Ko'ppet V „Ur eschicbtejako des na Menschen't, 5. Forschungl 30, Maastricht, končí své úvahy takto:
„Wir schiiessen P. Stephan Richar: S. V. D. uns an demreiWorctlevon„Publications of the Catholic Anthropological Conference 1929“ 8.115. ín einem Autsatzegeschrieben hat uber „The e of the humane race in the light of geeoiogy“: ;šl„owever, seems impossible figure earsit will ever turn aut that to the ohigh as of a reasonable estimate ofthe human race“. Vízi Pierre Termíer, Documentation catholique, t..X 1923, si.
der Aísgvrioiogíe. Berlin pm 1931 s. že 370:její O číslice chronologii egypts třeba míit mi,ět epřed 908; Pirottve V1 ouroux, Dictionnairte de la Bible, novou říšimohou býti chybné o několik století, číslice Supplement l. ( arís 1928) si. 1245. — g 5. V' cho pak nové říše i po ní že mohou býti nesprávné 10 nč diskem letopočtu jest a bude nám narození _j'ežíše kolik desítiietí. (Heyes, Bibeiu gypten, Miinster .Krisla, od něhož počítáme vpřed o Kristu) i zpět,
(před Kristem). to ná obecný,je běžný, i. W l904,s XVl.) chronologeíiyerístem, yplské nej starší pevný bod jestV r.5 kdy vzad, křesťanský letopočet, jenenahraditelný. však
Egypt pozbyl samostatnosti. 26(Rufefim' 5. tab. )_(i.z) že půvoocde jeho mnich Dionysius Exiguus Tvrdý oříšek, rozptýlená data biblická uvésti (1-á5515)předpokládal nesprávně, .že prvním rokem v ladný eelek, rozřešíti uspokojivě nepřehledné m (Kristova života) byl rok 754žeodsezaložení množství drobných časopočtovyeh záhad, při Kristov ŘímaDošli) domníval se nesprávně, Kristus lákal sice již mnoho bádavých duší, vedl však narodil 25? prosín od loež ení Říma jenklomu, že bylosestaveno mnoho všelijakých první rok před3 Kristem). Zmýlíi se 0 5—8 roků! Viz Ruffinl, Chronología V. et N. Testa soustav „biblické chronologie“. Povšechně možno jest říci: V obě od stvoření člověka až do menti in aeram nostram coilata. Roma 1924, str. Abrahama jsou pravděpodobně některá „koiena“ llgnn. — Felten, Neuteslamenliíche Zeit eschíchte vynechána, t. i. inspirovaný spi50vatel jichvprame 1.134nn.— Hantheímv „Katholík“ 19071. ann. — nech více nenašel. Chronologická data biblická Schuster-Holzammer-Schdfer, Handbuch zur Bibli schen Geschichte ll. Freiburgí. 3.5s. 105n. Nyní z doby od Abrahama po zkázu jerusaieemar celkem jsou potvrzena památkami starého Východu se má všeobecně za to, že se Kristus narodil nově objevenými, třebaže některé údaje srovnali
r. 7.(1926.V)295 před poočátkem nie.ž naší — éry (SchGochv Vll hl. 5„Biblica“ 5.podává_
Bůsobí potíže (Ileímeln. u. m. 3. iblevypravujesice, že svět bylstr. stvořenn. v čase, „na počátku“; neudává však doby, za jakou se vyvinula tělesa nebeská (čas kosmický), neudává v kolika a jak dlouhých periodách geologických se vyvinula země, tyto záhady ponechány jsou badání lidského rozumu. Není proto možno po čítali roky „od stvoření světa“. Nelze aní stanovili časovou mezeru mezi stvořením člověka a stvořením ostatního světta. Více o této židovské pozdní (středověké) éře viz Ginzel ll 's. 79n. 87. — (Počátek její jest 1. den tišri, t._j. 7m mý říjen r. 3761 před Krr..) — 54 Bible líčí sice se zvláštní pozorností
rodokmen desíti zarciotců předpotnopních neboli Setovců. (Viz o biblických genealogíích v tomto slovníku dílu W. s. 440nn). Gn. 5 udává, kolik roků bylo tomu onomu arcíolcí, když se mu narodil _syn, kolík roků otec po narození syna žil, udává i úhrnný počet roků jeho života. (Viz tabulku ]. za str. 16. díla Rufflni-ho výše jmenovaného.) Číslice zachovaly se nám ve troojím odlišném N ění: i. v recensí hebrejské- masoretské, s níž
stvořen šestého dne, neudává však přesně časového data pro první den, přes četné pak pokusy zůstává do dneška záhadno, kterak toto „šestidení“ časově umístili: nelze tedy chronologicky stanovili šestého dne, kdy byl člověk stvořen. Starší chronologové sčítávali biblické číslice, aby se dopátralí stáří světa nebo člověka před Kristem; dopočítalí se však nestejných výsledků. Mezi číslicí minimální & maximalní 6.934 pohybovala se sta jiných číslic Tomu-i tak a je-ií rozdíl mezi číslem nejvyšším a ne nižším 3500let je zřejmo, žen elzze z hibie přesně stanovili, kdy byl první člověk stvořen, a ted že stvoření člověka nemůže býti východiskem presné.chronologie. Biblická chrono logie nemůže se v této příčině ani opříti o přesné datum vážené z věd mímobíblických, ježto ani dějiny kteréhokoliv národa, ani dějiny všeobecné, ani geologie ani paleontologie nezjistíly a sotva kdy zjistí, kdy se první člověk na zemi objevil. eize nám zde zabývati se záhadou stáří lidstva, ani brojíliproti přehnaným číslům směrů monisticko— evolučních, jen konstatovali, že v příčině stáří lidstva nemůže býti rozporu mezi biblí, která ho nikde neudává a mezi vážnou vědou přírodo pisnou. Geologové nemohoubýti vázání ohledem
mova (Qen. 7. 6) uhrneml 1656 roků; pod_ie druhé recense jen 13071-oků a podle recense třetí 2262
stvoření
souhlasí latinská Vulgata, v recensípřekladu Pentateuchu aam v recké2. recensí ale
xandrijského recense člověkaa, ano praví dokonce, že byl od Adama do (LXX). potopy,tl.Pcldle . j.d0 prvé 600 roku věkuminulo Noe
roky. Liší se tedy prvá recense od druhéo —349 roků, od třetí recense o + let. eckéo číslice možno jest pokládali za nesprávné; podle nich byl by Mathusalem přežil potopu o 14 let! (Hummelauer, Commentarius ín Genesim, Paris 1895, s. _4.202—20) Značný rozdil mezi oběma
recensemi hebrejskými vede nás k závěru, že se nám původní číslice rodokmene Setovců nezacho valy všecky neporušený. Nemáme ani prostředků, abychom je upravily, abychom zjistili jejich původní tvar. Nelze prootopodle zněn ní, jež máme, stanovili, kolik minulo roků od Adama do potopy. — Tak též jest soudili o dalším rodopísu plalríarchů popotopnich, l, 10 až 26. Viz taulbokrodokmenu ti.“ v díleSemovců(G Rutfiníověn. ulvedeném výše za str. le). Počítáme-lí, že Sem zplodil
Artaxada dva rokyp
polo
(Gen il,
0),
přípočitáme-ii k tomu roky, kolík bylonarciotcům, když se jim narodili synové, a k tomu-ii přičteme 75 let věku Abrahamova, když byl povolán do Palestiny (Gn. 12, 4), dostaneme součet let pro dobu od potopy do povolání Abrahamova podle první recense 367 roků, podle druhé 1017 let a na záhadnou chronoio ii biblickou nejstarrší podle třetí 1247 let. Kromě toho LXX vykazuje doby. Tésvobody používají nesí katoličtí pěstitelé o jednoho otce (Kaínana po Aríaxadovi) více
“—
chronologie biblická nežli recense hebrejské. Rodokmen Semovců má více poruch číslic nežli rodokmen Setovců. Podle analogie jlných biblick' ch rodokmenú právem lze soudili, že genealogie etovcú aní Semovců nejsou úplné, že u a tam schází článek, koleno jedno
261
Chronologie der Hammurabi-Zeit nach neueren Forschungen v „Biblica“ X. (1929), str. 332-362. Kugler, Von Mose ses bis Paulus, Miinster i. W. 1922, str. 497 nn. —-Delmel, Chronologie str. Sinn. — lkdyby se podařilo časem na jisto stanoviti roky vlády Hammurapiovy & totožnost Amrafela biblického s ním, nevime, kterého roku Hammurabl podnikl výpravú svou do Palestin a kterého roku přišel do styku s Abrahamem. len rok bylo by možno vyšetříti a stanovití jen přibližně. Viz
neb i více. (Viz heslo genealogie v tomto slovníku). S. Eurrínger ve studii Miin Chroinolo ie der biblischen Urgeschichte“ nietser, 1. s. 34n. docházlktěmto závěrům: Skladatel Genese, jenž vážil rodokmeny hl. 51é a 11té z pramene, nekladl váhy na číslice, nechce tedy ručiti za n—iže.(Gn& 18. mezeru jakobova od povolání Abra jejich dějinnou správnost, ponechává odpovědnost hama 2,4)asovou do příchodu do Egypta za ně prameni P. Gn. 5, 1. udává výslovně, že možno jest (relativně) podle biblických udajů rodokmen Setovců jest opis písemného pramene: vypočítati takto: tAbraham zplodil let po povolání, po svem výcclsáka dhou 225Haranu „Toto jeest niha mk' Adaamových“; svém (Gn. 12, ;,21 5). jakub narodil se lsákovl, když proto potomci možno jest. . míti „Toto mu bylo 460 let (Gn. 25, 26. akub sestoupil do jsou “ inrodokmen 110) zaSemovců kopiipramene: . jest cltacio lexpliclta“ (víz „citac Egypta, když mu bylo 1301et (Gn. 47, 9). Minulo zamlčené“ vtomto slovniku díl 111str. 55)._Skladatel tedyzemě od povolání do příchodu' Jakubova faraonůAbrahama 25+60 +130— _ 215 let. Podle Genese, vkládaje tyto dvě p_amátky písemné do do svého díla, neměl v úmyslu zjišťovati chronologii, všech tří recensí. Bible má z této doby íjiná sice byl by čisticím přičítat více váhy; chtě jen data: Abrahamovi bylo 100 let, když mu bylo poukázatí na souvislost Abrahama s Noemem & oznámeno, že bude míti syna (Gn. 17, 1.17; , s Adamem, chtěl jen svým způsobem vyplniti 5). Když bylo lsákovi 40 let, oženil se s Rebekou mezery mezi Adamem & poto ou, mezi potopou a Abrahamem. Obou účelů osáhl i když oba 25,20 a 2520let26pozdě_jiba narodil se mu Esau a Jakob (Gen. však míti na zřeteli, co praví rodokmeny jsou neúplné a i kdyby dokázáno bylo, Hetnlsch n. ..m o těchto číslech: „Da nun die že jejich čísla jsou nesprávná. Euringer míní, že Lebensalter uder Patriarchen Abraham Isaak und splnil všecky podminky, jež klade papežská jakob unter dem Einflus jener Altersangaben biblická komise svým dekretem : 13../11 1905 und unter Zuhilfenahme symbolischer Zahlen kiinstlich berechnet und ausserdem erst sp'ater in ovyloženém přípustnosti zahrnutých“ alterius ve smyslu výše: „clitacía aiographum dicta den Text eingeschoben worden sind, so sind sie revera citare et 21. ea ern nec probare nec sua wie nicht jene zu fur die Chronologie facere, ita ut jure censeatur non proprio nomine sie in beurteilen: Betracht“.— dlouho kommen potomci jakobovi v Egyptě pobyli, zda 215 či 430, zůstává oqui. — sÚmysl svatopisců X11.1931) zdůrazňuje str. nejnověji A. PolílS ]. v„Bíb1ica“ 107: dosud sporno, třebaže dáváme přednost domněnce, „Es ist der Kernsatz jeder xegese, dass že se národ vyvolený vyvíjel v zemi faraonů 430 die hl. Schrift in dem Sinne wahr ist, ln dem let (Ex. 12, 40 hebr. , Gen. 15, 13) Souhlasime s'ie der biblische Veríasser aufgefasst wissen s Holzmelsterem, že sv. Pavel, udávající Gal. 3, will. Das ist ja gerade unsere Hauptfrage: 17, pro dobu od povoláni Abrahama do zákono Was will der Veríasser damit sagen?“ Da heisst dárství sinajského 430 let, ta e by na pobyt es eben nicht allein den hebraischen Stil, sondern lsraelúv v Egyptě zbývalo jenom 215 roků, souhla auch Stil und Eigentíimlichkeiten des ganzen Orients tn me, že .Pavel neměl v úmyslu předkládatl kennen“. Heínisch (Das Buch Genesis iibersetzt přesná číssla. „Sufficíebat ei dicere , nnl und erkla'rt. Bonn 1930 s. soudí o číslicích, separant factum utrumque'. Pro argumentatione o nichž jednáme, takto: „Die hohen Lebensalter ipsius erat perínde, utrum distantia íuerit maior der Urváter in Sethiten- und Semitenstammbaum necne“ (Sensus exclusivus et pralecisivuslnS. Scrip sind nicht geschichtlich zu werten und erlauben tura v „Biblica“ VII. (1926s) 17.8n Viz i Ruffinl 520nn. — 10. Dejme tomu s příslušnou von Abraham bis eine zur Flut bzw. zurderErsch darům auch nicht Berechnung Zehlt, udnle n. u. m reservmou(viz výše 5 .), že Amrafe1= Hammurapi Adams vergangen ist“. — g 7. Četní orientaliste a že tento panoval 206 2024 (F ořhenngam). ztotožňují biblického Amrafela (Gen. 14) se slavným Dejme tomu. že Abraham se střetl s Hammurapí rn králem babylonsk ým Hammurapim a důsledně po kole 060. Od toho čísla odčítejme 215 roků kládajt Abrahama za vrstevníka Hammurapiova; (doba"bd povolání Abrahama do příchodu jakobova jiní však, zemména Bůh! a jirku tu totožnost roz-—do Egypta) a 430 roků (pobytu lsraelova v zemi hodně zamita',1 kladouce Abrahama do XV.—Xlll. faraonů), tedy úhrnem 645 let, i dojdeme r. 1415 století před r. —Bó'hl, ie vier Kónlge des a přiblížíme se k době vlády XVllI. dynastie, Ostens ln Gn. 14.— v Zeitschrift fiir die alttesta do které kladou mnozí chronologové východ lsraelltů mentliche Wissenschaft z r. 1914. —Tyyž, Das z Egypta (kolem r. 1449), pokládajíce obyčejně za „Abraham / faraona utlskovatele Thutmose III. a za faraona Zeltalter Abrahams, Lp_zgd.1931 str. 21: ajeho Kr., potomci XXI. neebo králů XX. století ll Proti vycho lsraelltů o více než mm 200však let jim doposunují předu, před nýbrž nepatří do věkudokossejských av e\výcl'iot'glluAmenhotepa likých faraonů XVlll. egyptské dynastie. “ — jirka, do panováni dynastie XIX.; podle toho faraon am mses ll. a farao východu Altorientalischer Kommentar um A. T. z.g 1923 utiskovatel byl ....
heslo—Hammurabl v tomto slovníku, díl [v.—sViz 669n. Plrot, Abraham v doplňcích ]. sv. biblického slovníku F. Vígouroux. Hojnou literaturu ke Genn. 4. uvádí Heínísch v komentáři svém výše jmenovaném na str. 215. Ostatně doba vlády Hammurapiovy není dosud přesně zjištěna, třebaže podle šetření Langdon--Fothen'ngham Schach-ových blíží se pravdě nejvice datum —2024. — Viz Schaumbergerúv článek „Die
Merneptah' lsraelité kolem r. 230—11200. Ruffílnnvytáhli .u. m.zstr.Egypta latabulka . r.70;' — Mezi stoupence hypotésy, že lsraelítélIopustili Egyp anda teprve(Moses za některého Rams patří také und dernástupce Penta— teucha sl.I356; Die Bůcher der_Kónige,v Múnster
W.1.191v1k3Krá16,1.).
š-.Vll 3Král.
6,1wserapv1, že odchrámu východu Israelitů z t.Egypdta do počátku stavby Šalomounova, j.
. 262
chronologie biblická
4. roku jeho vlády minulo 480 let, Ten rok, jak ist letzterer Ansatz mit den 480 Jahren eine spátere Glasse“ (tamže). Na tomto předpokladě bude níže dokázáno,cl n:ož o je dosti přesně sta jest mu pak ovšem možno stlačiti dobu východu noviti .gřed Bitcher. der dolet 1230—1200 N oni ena] l. r.5969. 11 nn. RafŠanda,n. Die u. m. e zam mlouvá názor, že Připočitáme-li k1969 číslo mobdržím e14459- tedy rok.' jejž první mínění výše uvedené (5 31.0)pokládá číslo 480 je správué, a žeevýchod lsraelitů z Egypta ravděpodobněji seuvápodá udál zaávlády XVlll. dynastie. — za rok výc hcodu. Šandas e,domnívá že jest číslo E12 2.nK iha soudců mnohočasovy 'ch údajů: 480 příliš vysoké & nespolehlivé, zakládající se na kolik roků lsraelité „sloužili“ cizincům a kolik let pouhé spekulaci (n. u. m. str. 120). „Wahrscheinlich měli pokoj, když byli z poroby vysvobození. Králi „mesopotamskému“ robotovali 8 měli 40 let. " m ému „ 18 let; „ ; za „ Otcaniela o „ pokoj „ 80 „ Filištanům robotovall x „ ; „ Samgara „ „ x „ Králi asorskému Madianitům
„ _
Filišfanům a Ammoncurn
207 „„; ;
„
18 „ ,
Filištanům robotovaii
40 „ ,
Robotovali tedy úhrnem
111 let
„„ Barakaa „ Gedeo „ Ablmelecha.
.,„ „
40 40 „„ 3 léta
» „
» „
22
„ „ „ „ „
TO01? aira
efta Abesana Ahialona Abdona Samsona
„ Heliho
„ Samuela
Nedbáme-li zatím toho, že se tu 40 tolikrát opakuje podobně jako polovice 20 a dvojnásobná 80 a sčítáme-li 40doby poroby a svobody, dojdeme čísla (=406,1x12). jak clvýše však jsme viděli, podle 480 3 Král. od vychodu z Egypta do čtvrtého roku vlády Šalomounovy minulo také 480 let Z tohoto zdánlivého rozporu vyplývá, že pro dobu soudců nelze počítati 480 let, aleeméně. Nežlll totiž všch ostupně za sebou, ale něktgí ; ninclhpůsobili sooi.i.časně Nebyli také všichni" soudcové v čele všech Israelitů, ale jen v čele jednoho
nebo několika
kmenů. Vyšli—li
Israelité z Egypta r. 1449 (viz výše), přešli Jordán po na poušti asi r. 1kteří vládli očítáme 11 401etém pro upobytu osuovu a sta tarších, po něm, přibližně 40 let, (tedy do r. 1369) a klademe- li
» „ -
„ „ „ „ „ „
„
» „
„ „ „ „ „
6 7 10 8 20
„
40 „
„as30
let. „ „ „ „
„
a měli pokoj 369 let
i.N z. a nalezneš takový v rocích a letech judska alsraelska, t.j. obou riší zmatek, že lpěti
na takových otázkách zdá se býti spíše kratochvilí _ raci badatelovou“ a inetžli (Listněkterými 72 Mignečíslicemi Patrol. ' ] 676 . Také mezi biblickými & mimobiblickými lze pozorovatl ne shody. Podrobně všecky ty rozpory vykládá Hetze nauer, Theologia bibiica, Friburgi Brisgoviae 1908, iz i Hejčlovu Bibli č. l. s. . Které číslice biblické jsou porušené a kterak je opraviti? Kterak je směstnati v bezvadnou soustavu chrono logickou? Při pokusech třeba mitl na zřeteli: &) délku roku (slunečn' či měsíčný?) b počátek roku (podzim či jaro?) cg komu, zda pře chůdci či ná stupci či oběma byl připočítánrok, ve kterem tento nastoupil a onen zemřel, i. j. způssob (metoda) před datuiíclči podatující, či zda byl obojí způsob spojen, d) zdali nepanoval jeden s druhým jakožto spolu vládce, a zda nebyly snad tytéž roky počítány o běma, králi i spolukráli za roky vladařské, nebo
počnátek království v israell zbývá ado bu soudců jen asi 318 dolet!r. 1051, _Pokusy,jež rozdělnuajituto částku mezi jednotlivé soudce a snaží se dobu jejich vlády vyjádřiti číslicemi křesťanského letopočtu, zůstávají pokusy pravdě e) nebylo-li snad někdy mezivládí. — 914.Po více nebo ménně blízké. Pokus Rost-Kóhlerův viz můckou vítano ou pro nám soustavnou chronologii4doby v Hejčlově Bibli Č. 1 s.tr 648 ozn. —Honth eim mův královské poskytují následující evné body pokus (Zeitschrift iiir katholische Theologie XXXVll. (synchronismy) letopočtu assyrského & asy lon
ského: 1. Ešalmanassar lll., král assyrský (859 andziv viz v Moses E913;)str reprodukuje Ruffin Srvn. n. u. iZapletal, m. na tabulce d.Pentasteuc7h6 str. 421.“ Das v bitvě u i(arkaru (asi v červnu-červenci) mezi Buch de Richter, Miinster 1. W. 1923 str. XXVll. jinými také Ac haaba, krále lsraelského. (Monolit
lvesvém6.rceo,...
5. — Desnoyers, Histoire du peuple hébreu des si. 11.,r.-78 102, Obelisk
uges á a captivité
.
—-4.17
..
Viz Gressmann,
13..
AitorientaiischežTexte zum A. TF, dostalvls. Lng. 1926,str. — 2. T'ž Salmanassar roce dobu královskou obsahuje bible množství časových 340n. údajů. Kolik Ie't ten onen král panoval: na př. své vlády, t. j. ro u852 assi v říjnu (listopadu) od 3 Král. , 11: Dnů. v nichžto kraloval David nad h u, syna Omri,králeisrašelského poplatek. (Gress lsraelem, je čtyřicet let: v Hebronu kraloval sedm je man n. 343).—3.iTiglat Pileserlll (745-727)“dostal v 8. roce své vlády, t. i. r. 738 let v jerusalemě třicettamže14, tři léta. 2Viz t2amže 42 a(Šalomoun 40 let); 2.Par 11, 12, před Kr. poplaatek od Menahem a, krále samař 13 (Roboam 17 let) atd. Udává, v 2klolikátem roce
Viz Pileser Gressmannjmenujeve n. u. m. gl-at vlády krále severního nastoupil ten onen král ského34(l.e_topisy_rřž_r ÝŽ 150). judský. & naopak. Abiam na př. k.rái judský 14. roce své vlády, t. ij.gr. 732 Oseáše, krále isra
nastoupil na trůn osmnáKctého krále israelského (3 Krá rokuzvládylýerobloama, 13 2
elskéhojakožto nástupce Pekac hov a.essGr 5.348 — 5. Sargon ll. (721-705)sdobyl
kd nastoupil na trůn, t. j. 22/1 (mezi Nadab král israeiský Asy, krále judského nastolupill (3 Krá na trůn , .létat druhého Mezi 20/x11.7šz a 4. dubncm 721) Samaře, hlavního těmito l_údaji však mnoho nesrovnalostí. již 348. města královsetvíaisraelského. Gressmann cherib (704-681) sevřel na..ms své onym jest je postřehl a pokládal za zbytečnou ztrátue času snahu vyložltl je. „Přečti všecky knihy třetí výpravě, t. aj. r. 70! před Kr. Ezechjáše,
chronologie biblická
263
Podobně soudil Lagrange. Hoonacker hájí názor, krále judské_ho7. v erusalemě. Viz Gressmann n. u. s352. eubukadnezar, král baby že zdi jerusaiemské byly stavěny r. 20 Artaxerxa l.; ionský, (604_—562)dal sedmého roku svého pano prý 11.Tyto přišeldoajerusaiema podruhé sedmého vání t.j. 598/7 (krátce před 11. dubnem 597) Esdráš Artaxxerrxa jiné kombinace vízr.uKuglera n. u. m. str. 216. Cone/r_e n. u. m. s1.127ln počítá, odvléci jaja—china,T krále z jerusaiemad Bbbylon žNejudského bukadnezar dobyl 9.d do 4. měsíce l_s. rokuž své vlády a 11. roku vlády že Neh5se vrátil po prvé roku 20tého Artaxerxa !.
(Nh prý 14a) ke konci panování téhož kréále vrátil se po druhé; návrat Esdrášůuv sedm
ěsíc t. ito mdal Nabuzaradan jerusaleřií! lSetí-"del.rjášov3_r,o 29. června 587 př. Kr. Jerusa roku návrat. Artaxerxa 11. (13.3er také již dů druhý ský“ chrám spáolittio. mViz Ku ler, Von Moses bis jeho Zdá se ,žln)seliglgle rovi jeho nazírání podařil. Vižzejeho gchronologické Paulus,o 153 n. také Srvn.jiné Rafani n. u. m. s.Na 53.„nm, tabulky pro tuto dobu na kdežj sutr. upodány synchronismy. .
stanovisku se druží nejnověji také Kalt v Biblisches Reallexicon, Paderbor orn 1931 si. 335. Rembold v Buchbergerově Lexicon fůr rheologie und Kirche 11.329 pokládá za jisté, že Neh. vykonal sve první posláni dvacátého roku Artaxerxa !. (465— tedy r. 445; že však zůstává nerozhodnuto, zdali —Šanda,t Die La Bůcher der Kónige. 11.s. 399pro nn. reforma Esdrášova předcházela nebo následovala; — Arrengneri, soluzione del gravissimo blema della Cronologia bibiica nei periodo dei Re. počala roku sedmého Artaxerxal. nebo ll., tedy kladě ]těchto cifer bylo sestaveno vnejnovějši době pro dobu královskou několik chronologických sou sta_v, jež se v podrobnostech sice namnoze rozchá zejí, v podstatě vsak srovnávají. Herzog, Die Chro nologie der beiden Kónigsbíicher, Můnster 1909.
r. 453neob 398.16.
Od reformníčinností
Aquila — Bover, La ycronoložia delos reyes de juda 19l3. y Israel, v Razón Fe X XVii. (1913) 3, Esdr. anNeh. až do_ počátků bojů Machabejských —10 — HelImann,n De chronolo ia librorum Re biblické knihy nic nevypravují. Knihy Mach. udávají gum. Romae 1914. — Mahler. andbuch der jů dějinné údaje podle éry Seleukovců; 1 Mach. však počíná tento letopočet od 1. nisanu, tedyo jara dischen des Chronologie, '_Lng. 1916.——HooThilo, Chro nologie n1917. ntheim, Die r. 312. před Kr., kdežto 2 Mach. počíná jej teprve Chronologie des 3. u. 4. nBuchesder Kónige vZeit od ]. tišri, tedy od podzima toho ro Zt ooh schritt iiir katholische Theologie 1918, s. 463 nn vypl 'vá, že rok bývá v 2 Mach. udánko jednotku -—lKeber, The chronology of 3a nd 4 Kings and men í nežli v 1 Mach, připadá-li událost doč 2 Paralipomenon v „Biblioa“ 1921, KugIer, Von mezi nisanemaatišrm rim,jinak bývá číslice udávající 1 Ma Moses bis Paulus. — Rieszler, Zur C_hronoiogie rok událostí v obou knihách stejná. des A. T. Tíibinger Theol. Quartalschrift 1923, s. 6, 18nn52Mach. inn; srvn. lMach. 6,u..m lnn 14 n13, —Viz Kugelran lnn. — oeuck, Chronologie des Rols de jud a et sZMach d'Israei, v RevueBénéd. ?" s.tr 345nn l Machnrlzabírá události od nastoupení Antiocha nÍV. (i_špifana) t. j. od r. 175. před Kr.
v !. svazku doplňků k biblickému slovníku F. Ví (únor-březen) až do smrti velekněze Šimona r. 13.5. Řouroux (z r. ujím', Chronologia V.et ac počíná 'ic o něco dřívee, . Lew wy, Forschungen alten Geschichte Vorderasiens. 1924.— Hďnsler,zur Die biblische Chro zaeSeleuka lV. (l87—175) končí smrtí Nikanorovou, noiogie des 8. jahrhunnderts v. cm:. v „Biblica“ X. i. i. 13. dnem měsíce adaru (= 8. března) r. 16). 257— 77—393; XI. (1930) 6.3—80 Viz před Kr. Chronologij Seleukovců podle nejnovějšicn n. u. mestr. i Hejčlovn BČ 4i. sir. Onn. a poznámky ke kní klínopisnýchpramenu víz uKug “U
1.nn Chronologický udáioĚtivypravovaných hám Krtál.i& Par. — C$ rovo, 15. Konec zajeti babylon v0knihách Mach. víz v pořad Hejčlově B 111.str. 1147 nn. ehto, . .d oov oiení aby judovci se směli 30 vrátit z _Babyloniedo alestiny, jest chronologicky Viz tamže na str. 1046. rodokmen Seleukovců přesně z'iště_n. Stalo se tak prvního roku vlád “: počínající Antiochem 111., na str. 1050 rodokmen Cyrovy 2 Par. 36 22; Esdr. l, 1—4),t . r.5.38_ Hasmoneovců, na str. 1039. pořad králů syrských 537. Také doba panování Cyrových nástupců jest z dynastie Seleukovců, a pořad panovníků machaa
v podstatě jista. Viz chronologickou tabulkuvflile
KuglermIgči na str. 202,vHejčlověBČl. u r.n u. m. tab ula Vlii. za str.sir. 52.1281nn. Sporný je však 1. časový poměr Šešbassara k Zoroba babe Iovi. 2. Byl chrám založen skutečně již za Cyra nebo teprve za Daria (L)? a 3. přišel Esdraš do jerusaiema před Nehern mjášem, neeoboona pak přibyl do jerusaiemaNehemjáš prve nežli ?dZtěchto tří záhad jest nejdůležitější třetí.Esdrášp. — Pod ežbě: ného názoru, opírajícího se o zachovaný lpostup hlav knihy Esdr.a Neh., působil v jerusaiemě nej prve Esdráš a po něm Nehemjáš; podle většiny stoupenců tohoto názoru Artaxerxes, v jehožto sedmém roce přišel Esdráš (Esdr.7 ;hl. 7-8),
byl týž Artaxerxes v žehožto dvacátém7roce vlády přišellhNehemjáš(Neh. l 11),t.j. Artaxerxesl. D10uhoruký), jenžu.panoval Toto hledisko obhajují Kuglern m. str. 462-424.Ruffinln ..u m. s.41 nn.; srvn. iab. Vili po str."52. jinívidi v Es drášově Artaxerxovi panovníka toho' jména i., v Ar
bejských do r. 63 před Kr. kdy se Palestina stala provincií římskou. — Chronologii domu Herodova ke zprávám Josefa Flavia lze najíti v Cornely-Merk, lntroductionís in 5. Scripturae libros compendium il. Parisiis 1930, str. 04 ontheím, Zur Chronologie der beiden Machabáerbiicher v Zeit sc ift fůr katholische Theologie, XLill. (1919) str. 1—30. Hojrou literaturu a pomůcky podává Schú'rer, desajiídischen Volkes im Zeit alter jesuGeschichte Christ .. 3. v.yd Lisp sok 1901, str. 17. 773 bis auf nn.das— E'oekenralh,e Bibiische urt Jesu,Chronolo naach eie biblischen und ausserbiblischen Quellen. Můnsier, 1865. Raška Die Chronologie der Bibel im Elnklange mit ader Zeitrechnung der Aegypter u. Assyrer. Wien 1878.
A. Sr.—h a'feer, Die biblische
Chronologie. Míinster 1869. — Neteler, Zusammen hang der alttestamentlichen Zeitrechnung mit der Profangeschichte. Míínsteer , 885 — Týž, Stellung der alttestamentlichen Zeitrechnung'in der taxerxovíNehemjášově. A. il. (Mnemona404-359).— altorientaiischen Geschichte. Můnster 1892—1894 Stoupenci postupu časového Nehemjáš-Esdráš, —V. Floigl, Die Chronologie der Bibel des Manetho kteří kladou Ear. hlavy 8—10 za knihu Nehemjáš,
und Berosus. Prato pz . 1880.— biblico-ašsira. 1886. runengo,xCronologia Dum Revision rozcházejí se] v podrobnostech. Podle Bellah i., é et reconstitution de la Chronologímeabíblique et Neh. vypravíise do jerusaiema za Artaxerxa Esdráš za Artaxerxa lil. (Ochus. 359 8—338). profane d'aprěs le systeme de M. Chevalier,
264
chronologie biblická
Paris, 1886—1892. — Nlebuhr, Chronologie der bevr er, Zur Quirínlus—Frage v Blbiísche Zeitschrift .(1924 )s. 215. — ]acqui'er, Histoire deslivres Geschichte Israels, Aegyptens, Baby!oniens u. uN. T. Paris 1924, 10. ir. 2—9: Date de A853riens von Chronology -—7 v.Ch untersucht. Lng. la"[naíssance de jesus-Christ ——Vetešník, Rok na — Curtis, of the Old Testament kFr., Oroku v8 Hastingsovč Dictionary of the Bible, Edinburg rození Páně v KD. 1 a dni narození Krista Pána, v Biahověstu 1881, 1905, 3—49703. — Marti, biblica, Chronology v Chelyne Black-ově Encyclopaedía London 1,899 Kobza, _IosephuslFlavius a den narození — Knabenbauer, Chronologla nVeteris 377. Páně, v Hlidce 1897, s. — Velický Marlin, o roku narozleni smrit Páán (Hlídka raha Testamenti vsHa atheringham, enově LexiconThe biblícum 1. Paříž “ rč, Kdy se narodilaKristus 905. Chronology of Domně_nky the Old Testament. Cambridge 1906. — Westberg, 1896, 900; rl898, 30). — Kobza ve Hlidce 1898, 2. Die biblische Chronologie nach Flavius josephus — Velíck' Martín, Páuě — neudálo se roku jak iess tvrdí.Naroazhení ha 1902. H. . Rok na nd das Todesjahr jesu. Lpz 1.0— udycll 7,52 rození Páně v „Aletheia“ Vll. 248. — Fryč, Chro Hlídka 1896, jas., System chronologickobiblický od Adama ýaž nologie života Pánč,Prah1906.— do narození star jezíšeo Krista. Praha 1877.Díl druhý 229; 1897, 79. —Hvězda, jež se ukázala východ Chronologles věku pro dějepis. S stemu chronoloe hIckobiizilického. Praha 1879. — ním mágům, nemohou byI zjev vypočitati, nadpřirozený, jehožnemůže dobu astronomové a proto elílfký, ídy při el Esra do jude ? Čas. katol. b' t1 příspěvkemkrešeni chronologicke naši záhady ': , — Soukup aše čítáni řed.1narozením Páně. RádcedJan, uch 1900, 299. let (uffínl, str. 121 n.; Sickenbeerger v. Lexicon fiir irhnrcnn Bible Chronology. "London 1930. Theologie u. Kirche 11.,str. 330). 18. at .—
?D.
Stewart, True B ble Chronology Londoii,—1930
náctý rok vlády
Sloderl, Von Aclam bis Abraham m. Zuronbiblischen srnpnem r. 28.8
císaře Tiberia počínal se 19.
ončil se 18. srpna roku 29, nebo rchronoiogie. Kathol. Korrespondenz XXIV.(9 3 syrského zvykur. počídtati roky kalendářní to doba od 1. října 27.d 00.3 září r. 28. D byla — Borr, Zur Chronologie der biblíschen podle mann S. j., Die effektive Moitregentschaít des Tí Llrgeschlchte206—22 v Zeitschrift íiir A. T. V1.(1929,5) — Begrích, DieWissenschaít Chronologie berius v časopise Klio XV. (19118)339-75 — Týž, ! 5—92.
der Kónige israel uc.her u. juda u. Rahmens dervonKčnigsbiic " _dieeQuelien des Galdos, Chronologla tobltica et tobiniana v jeho Commentaríus in1.Tobit, Paříž 1930. gg 511-526.
Peultier
Das 151. 9jahr des Tiberius v vBiblische Zeitschrift x.V1 iblica W.po 925 vypočítává, že 15. rok T_ř'žv iberiův-_—27 Kr. podle Lagrange a Cichoria. — Narodil- li se Spa
etc, Concširdantiarum S. S. the sitel r..27 r. 5.pon předmpočátkem 10 +5r onaušeholetopočtu, u, — _ 32.,co esb o
saurus, Parisiis 1897, 3.
11.1166 — s Lukášově' rn údajem, Okžeježiš, kdyžz počínal B2Nthvýhgjdkona 1.Život Kristův. n517. Kte dujer veřejně působit, „byl asi ve třiceti letech“ ( .
ho roku se Pán narodil, evangelia neudávají.
). Nesnadno souhlasiti s Ruffiním (5.130 n.),
za panováníHer líšep žePán že jest roky vlády Tíberiovy počítati od konce r. Zvypravováni Mt. 2,0ldnn.l.vy-ply'v,1že se takstalo spatřil světlo světa: když 1bylprováděn rozkaz císaře
Augusta,
Au ustovr.ý26, t.jkdy se stal spoň sv. Luspolu 25. nebo počátku Tiberius aby sepsána byla celá říše. vladařem
Ve v. 2. dodává, 8že toto byl první soupis z těch, tak čítá (5. i i); narodil- li seePán podle Ruffiniho r.9/8 před počátkem naší ér ,byio by mu bývalo které se konaly za syrského vladaře Kv lrlnla. dtud snaha položit'r jak již výše bylo poznamenáno, Dionysius, zakla r. 27. po něm již 36 rokůl datel našeho letopočtu, se domníval, že Kristus a veřejné činnosti Kristovy zaznamenává výrok přišel na svět 25. prosince r. 753 po založení patnáctý aask—& olčátek
Říma, počítal tento rok za první před jeho na
žíadňv Kristovy: řic et s apočátkůt še veřejné oků činnosti st věn by i
„Črmá 1y
rozenim, následující rok 754 první rok tento “ Podletjorsefa Flaviav(.Starož XV. 11,1) 0 jeho & narození. 1 položil z údajeza Lukášova (3,1), že Pán počal svou veřejnou činnost 15tého umínilsi Herodes! smnácte'ho rokus vé
ro
ády Tíberiovy
(767—790)a že bylo
vládly, t. j. 20./19. opřed Kr. přestavěti chrám. Krílstu _tehdy 29 roků53.jisto'je (podle Lk.však,že 3, 23), Herodesí. tedy 767 Úmys svůj po gr—ipravgch také prováděti počal. +1782—29= Odčíltláme-lio čísla 26, případně 46— 2,7 tedy zase odjdeme do počátků veřejné čin zemřel apřed velikou 750 po založ. Říma řeznocí na,) roku t. j. roku 4tého před po
nostil a ypřibližně věku. S tímKrí=stovy souhlasí údaj Luk. 3, k 30k roku y 'eho ontius našeho letopočtu. Sýkora Pilát spravoval ] udsko“k;jestjistožebyl včátkem B_ N.z:. 1., str. 225 ann..)(jinou Kolcestou kbylo jde ježíškovl roku, když mu bylo prchnouti do Egypta, není Pilát vladařem tím od r. 26 do 36. jacquier n. u. rn. s. 10-12.— 20.jak dlouho Pán veřejně _pra známo, tolik njest Bsto, že mu roky( 'lÁen21 10 ho-li sv.nebyl rod naještě pobdva la coval, vysvítá z údajů časových u jana, jenž jme nuje tro e ve | onoce a jeden velik' o tom )evangelia nevypravují; zpr starých a výklady novějších se pohybují mezi ně svá tek, jejž podle všeho dlužno také pokládati kolika měsíci a osmi létty (Rufflnln. n.m. str. za velikonoce. 0 prvních velikonocích zmiňuje se 1.20 ýkoora se domnívá, že „v Egyptěnnepobyl „13eyd rbzyklásti po veřejnémvystoupeníZ “N jeež možno jest do r. 27. po Kr. ZaKristově. ně Pán ježiš dlouho, snad ne déle"než asi 7 týdnů
Po ozn kMroku narození . Podle sově jestdruhé zařaditi nejmenovaný možnost Pánětohoepohybuje 5. nbse itaké 10. jakožto velikonoce slavenésvátek( roku an 05,K]) do v tomto svátku nevidí velikonoc, jsou nuceni rokem\,před našehoželeteopočtu. Ruffrn! ke se zařadili jej aspoň do druhého roku veřejné čin domni (.n počátkem u. rn. se Pán narodil konci roku 745 _nebsona očátku roku 746 po za nosti. Třetí (přip. druhé) velikonoce jmenuje sv. ložení Říma, t. j. roku 98 před počátkem našeho po zázračném rsozmnoženi chiebů r. v 29. Galilei “115" , uto velikonoce poK 6, r. letopočtu. Z pozná k.2Lk 1n. výše uvedených an nelze pro chronolomii biblickou nic jistého těžiti, Čtvrté (příp. třetí) velikonoce jsou svátky utrpení .:.-_.
r. neob u..29 racova al ježtoz rávy mimo lblické o soupisu Kvirinlově a smrtí nařízen rn od Augusta“jsou mlhavé, kusé. (Sicken tedy Pán 3||z neb aspoň 2112roku (podle toho, po
chronologie biblická
265
kládáme-li svátek (jan 5,1) za velikonoce či za byl ustanoven, kdyžsoumraku se po novém měsílcí mladý za veeečrního zase ukáza Vypo jiný svátek slaveny téhož roku jako velikonoce srpe (Jan 6,44).— 5 21. Do ojeednoho roku vpěcho čítání data ukřižování"je tedy konec koncůavýhradně vatl vše, co evangelia o veřejné činností vypravují, astronomický úkol: ve kterém z pěti let 29—31. jest venkoncem nemožno. Vlz Beblger. Zur Chro nologie des Lebens jesu. Miinster i.
.,Belser Zur Hypothese von der einnja'hrlgen Wirksamkeit 7_lesu, Biblischebriss Zeitschrift des Lebens(1903) jesu von der Taute bis zum Tod. reibur urg i. 1916. — Fendt, Die Dauer der čitentlichen Wirk
připadl po novém měsíci 1. nlsan tak, že byl
patnáctý den nisanu pátek? První astronomické pomůcky podal F. K. Ginzel vypočíiav novy měsíce a ůplňky oněch roků pro jerusalem podle našeho kalendare na dny, hodiny iminuty. Druhou astro nomickou pomůcku, novy měsíce, stanovíme nyni
podlemetody,j.ž.,..u:e.i.
li i
Christi. Můnchen 1906 -——]. Madeer, Maundr,Schoc/1 & Neugebauer, vypočítávajíce pro Das einj'ahri e Wírken jesu verteidigt. Einsie prvý, případně pro druhý večer po novu měsíce výšku měsíce a vzdálenost jeho od slunce na deln 1927. r. josef dů západním otzoru .Pomoci těchto astronomických vodys úspěch em v KMiklík vyvrací26jeho ,1.n) Cladder, Unsere Evangelien, Freibůr 2i. B. 1919. údajů mohl sem — píše Gerhardt—„rekonstruo 22. Zeliinger, Pfdttisch, Prat, . Schmidt vati kalendá židovský oněch roků a po podrobném žádají pro činnost Kristovu dva roky a několik a objektivnem zkoumání všech okolnosti, jež dlužno respektovati, mohl jsem dokáznti, že byl měsíců.)(LejichTaktéž spisy uvádí Ruifini n.desu. Quatre m. str. Kristus ukřižovánvpátekdne7. dubna 97—99. činí Synopse Evangiles en francais d'aprěs la S nopse greque rok 1.130“. Totéž dokazoval astronomicky již Handmann v Natur u. Oftenbaruung 1904, du P. par — Ie Srvn. C. ijac Lavergne O. P. 9. ].vyd. grang aříž eO. 1929, slr.24 u1e 296; srvn. Katholik 1906.5.112. — Domnsíváme samkeit
rovo dilo výše jmenovanéna str. 12-14._Š23
se, že toto datu
stojí pravdě nej
schichte str. 138n. si. $ickenber_gern.24 u. m. Kalt, Biblisches1926 Reallexicon 336. 24. Ruffi'ni
podle mu kbýva alo 40 let 1—5 25.bibl. Viz Pra iv toho Ls bylo ()by atků Vigourouxotvěfranc. slovníku si.v12ctš2.— Týž, La date de la Passion.
Srovnává se velmi dobře 5 Danielovým Většina však rozpočítává veřejný život Kristův na blíže. proroctvím o sedmdesáti ročních týdnech (9, 23nn. tři roky a několik měsíců. jsou to zejména: Cornel Ladeuze, Lévrler, Homanner, Murlllo, Nisius, Rinieri, Viz Hejčlovu BČ náhle a poznámky tomuto Chau místu). Odmitnouti jest jejž ktlumočí Hartl, Hetzenaur, Ruffíni, (str. llOnn. Na str. 97—99. uvedena příslušná literatura). Schuster v Revue blblique 1918 (červenec-říjen), podle něhož Holzammer-Schďfer, Handbuch zur biblischcn Gc Pán by byl ukřižován teprve 8. dubna roku 35;
s. 147. klade první velikonoce n. 0 do března-dubna r. 26, druhé doveřejné r. 27., čřinnostl r. 28., čtvrté pak do r. 29. a dokazuje, že Práhlbyl ukřižován dne 15. měsíce nisanu r. nd 18. března. je to jeden aprvmzpěti roku možných: „30 31, 32, 33. jiná léta ro smrt Kristovu jzgsouvyloučena. jisto jest, že án slavil poslední večeři s apoštoly ve čtvrtek a že v pátek na to byl ukřižován. Obtíž. působí záhada, připadl-li tehdy pátek na 15. či 14. den nisanu a předchozí čtvrtek na 14. či 13. den nisanu. Sýkora (Umučení a oslaveni Pána našeho ježíše Krista. Praha 18
str. 72 nn)a vyslovuáje se_ rozhodně čtvrtek-_ _ 14 nisan tedy páttek— 15 nisan. ro éhož náhledu
]ésus-Chzrist v Recherches religieuse 3de (19812) —104. — Gerharde Science Das Datum der Kreuzigung2 esu Christi gesthichtlích-astronomisch betrachiet. erlin 1914. Sickenberger, Zur Frage nach dem Todestage Christi v Klrchengeschichtliche Festgabe A. de Waalzum goldenen Priesterjubiláum dargerelcht. Rom-Freiburg 1913. — Bach, Monats tag u. ]ahr des Todes Christi. Freiburg 1912. — Bedeus v. Scharberg, Die Chr_onologie des Lebeens ||(esu. Hermanns Sir ack-Billerbeck, ommentar zumtadt N. T.1.928 11.Miinchen 1924, kaurs: Die Angaben der vier Evangelien iiber den Todes
ihres Verháltnisses chram, Kalendario Ambraž, an tag jesu nter Beriicksíchtigung Byli & jsou Tertullian, Orígenes, latoústý, ]eronym, Augustin, Tomáš Akv., Toletus, zur řlsažěkhas 812 nn. raphi e u. Chronologische Tafeln. eugebauer, Tafeln fiir Sonne .. Lng. nebst 1908.— Tafeln Pa_irizi, Cornely, Murlllo, Felten, Fíllion, Cellini . roti nim pro čtvret .nisanu se vyslo fiir Mondphasen. Tateln zur astronomischen Chrono Schhhac, Planeten-Tafeln vují: Sv. Apollinaris Hlerop., Klement Alex, logie 11.Lng. 11
Sv. PetrA., Maldonat, Petavius, Calmet, Fouard, fiir jedermann.. Ber in 1927.— Týž v „Biblica“ V11.(1926) vyslovil souhlas s Gerhardtem: První zjiš uje toliko možnost 14. nebo 15. nisanu pro den nisanu připadl roku 30 po Kr. na 24. března den smrti Páně, nerozhoduje se pro ten ani onen a 15. den toho měsíce, den ukřižování na pátek odává, že vůbec nelze údaje židovské pře dne 7. dubna. Později však v „Biblica“ 1x. (1928) počítati na náš kalendář a na náš letopočet, ježto opravil své výpočty tak, že den ukřižování židé stanovili nov měsíce podle oka (ne tedy zůstává slce den 7. dubnaar. 30., avšak ten pátek astronomicky přesně) a přestupný měsíc 7 krát připadl tehdy na 14. den nisanu (str. 48 nn) Viz v 19 letech vkládali dosti volně, nepravidelně. k tomu úvahu Schaumbergerovu tamže str. 57 nn. dootdaky Schachovy na str. 350—352: „Dos Proto prý nemohou astronomické výpočty vésti k cíli (Lexicon si. 331). Proti tomu ]acquiern. u. m. Karmel-Licht Neulicht.' — Schachovi odpověděl s. 15. poukazuje na to, že podle astronomických Gerhardt tamže s. 464n — Gerhardt, Der Stern výpočtů mezi rokem 28—33. po Kristu připadl des Messias. Lng. 1922.—Schaumber er, „Textus pátek na 14. den měsíce nisanu roku a.15 cuneitormis de stella magorum“ v„ iblica“ V1. den nisanu r. 30. Podle toho zbývala by jenndvojí (1925)44 —449. — Power, john 2, 20 and the dat možnost: rok 30. 033. pro smrt Kristovu. of the Crucitíxíon v „Biblica“ lX. 227—288_; moluvá se mu více rok 33. pro smrt Páně. Nejnověji ujal slovoebprof.ber1ní ský dr. Oswald zam Gerhard! ve „Porschungen und Fortschritte“ 20./ll. Víšek, V kolikátém roce úřadu svého messiášského zemřel Kristus Pán? ot zce str. 83. Vychází od zásadĚ že pátek smrti g 18 jak jest vypočítati 15. rok císaře Tiberia, Kristovy připadl sei na 15.nisanuN „ legewesen, Gegengriinde, die Kreuzigung am 14. Nisan sind viz Ed. Ma er. Ursprung und Anfange des Christen endgiiitig widerlegt“. První den židovského měsíce tums, Ban 1.DieEvangelien4. 51924, 46nn. — Vogt,
jac u_íer, Levesque, Brassac & j. — Sickenberger,
266
chronologie biblická
DiealexandríniSChenMiinzen.Stuttgart1924.1.15nn. v Lexikon fiir Theol. u. Kirche 11. 3310 Gallíonův prokonsulátopírásvouchro —Lagrange, vangile selon Saint Luc. Pais 1921. isi.Wíkennhauser :. nologuživota sv. Pavla-Ruffmi (n u.m.str. l79nn.). 99n C![chorlus Chronologisches zum Lebllenjes vZeits_chríftíiirnt.WissenschaítXXII. [1923] 16-20) Nem však jisto, byl--li Gallio prokonsulem v Achaji ll. Chronologie doby apoštolské. & 26. A) Pavel od leta r.tSli. do leta či teprve násle dujíciho,t 52../53ta.rViz ]akob Schá'ferroku n. u. m. s. vvěstupuje mládeneckém 7..n) tehdy po prvé při kan(1enován17 sv. Byl ěpána ve 556, cm Ještě neurčitější jest roku.nástupu Fes tova:p(58)5 60.(61) VízR Rufflnin. m. s. 176nn.
„awas-—hebr.1p;.]ak
široký je ten pojemv bi
28vPevnějšíjest datum ] tnic rokou
2. jež Kugler vypočítal & velmi solidně odůvodnil pro blické mluvě, viz Hejčlovu bibli18-401 pozln. k muž. jerul Ne , zatčení sv. vla v jerěusalem (Von UReků byl„ mládenec" veavía; Mo oses bis Paulus,a s. 423—459,5 S ním sou dlouho po;smrti sv. Štěpána obrátíese Pavel ke hlasí Gerhard! (Neue kirchliche Zeitung 1922,89 nn). Krnistu.t(Sl_:.9 „Když minulo mnoho Námltk Sickenbergcrovy v „Biblische Zeitschrift“ j. třli roky (Sk.9,23, Gal.1,17n), Pavel přišel do Jerusalema, ab uzřel a poznal XV1.5 nemohou zbaviti důkaz Kuglerův největší Petra; pobyl u něho patnáct ní. — Po čtr— pravděpodobností. Kugler počítá takto: Sk. 20,
nácti
letech
opět se odebral do Jerusalema
jsme po dnech přesnič nýcch (t.„ili/iypak dne 22.měsíce nisanu po velikonoční s Barnabášem aTítem (Gal.21.) (lest počítati čteme: un) odplu těchto 14 roků od Pavlova obrácení (Sy'akora, a: O' oktávě, jež trvala od15.—.21 nisan ke Gal-.z, 1) či od první cesty jeho do jerusalema?z Filipp a přešli jsme v pěti dnech dlo Ruffínl n. u. m. str. 170118kbo Schhá'fcrn. u. m. Troady, kde jsme pobyli se dn
Když jsme se den po sobotě (= vneděll)'
s. 557 pozn.). této cestě apoštolský vy shromáždili klámání chleba, Pave pravují Sk. 15,01 —30. B la na to sněm již třetí cesta Pa vlova do jerusallema; o druhé, jež měla za účel chtěje nazítří odejítl, promlouval inmi a r řeč a “ odevzdati ve svatém městě almužnu sebranou v An tiochii pro křesťany palestinské viz Sk. 11, 27-30. Tyto údaje lze umístiti jenom do r. 58., je tedy pravděpodobně mezi obrácením sv. Pavla tohoto roku připadla neděle za 11 dnípo
=+3
a sněmem tapo—štolskýmv Jerusalemě časová me
nisanu. Podle velikonoce trvaly toho rokuvýpočtů od 29.astronomických března o
zera 17aux Gulates,*Puris 1918224 grangez,4.Saint Paul, Ěpitre Rufftnl n. den nisanu, kdy Pavel opustilFilippy, prípadl tehdy
74. — Mezi druhou svou cestou do jeru na 5. duben, příchod do Troady na 9. a odjezd salema, aby odevzdal almužnu a mezi třetí cestou : Troadyn a.16 dubna. Neděle, o níž je dále řeč,
do svatého města Pavel vykonal první
svo u
počínala aseavečer dne ůta 15. aodkončila se večer dne 16.dubn.e:Tdy velikonoce do pout apoštolskou, kterouspotřeboval čtyři nebo pět roů—k.naBrz mu„,po letnicn roku 58., t 1 cesta Pavlovaz Filippdo
několika
dnecrh“ (Sk. 15, 3,6)„vydal se apo Jerusalema, jež se skončila jeho zatčením, jest
utní chrono štol na svou druhou pout, líčenou Sk. 15, 36—118, nejpev logie života Pa.).vlova —uš 29. Od tohoto 22. Uvážíme-li, že ]se na ní vypočítáme-li zdržel v Korintě půl východiska jest možno sledovati život jeho vpřed druhého roku (Sk.1 18,1), vzdále zpět a umístiti v rámec chronologie absolutní nost mist, kterými prošel a stanovíme- li přibližně dobu, jak dlouho se asi na každém místě zdržel, data chronologie relativní výše podaná. shledáme, druhákapoš_tolská pout cestě trvala(Sk. asi 18, tři Odtud možnoupostupovali v před: R. 60. naastu uje Po estu dne 1 června. Pavel nebo půl třrže e tího Nat třeti odvolal ser k císaři, byl tedy poslán k němu: R. 6l. 23—21,16), kterouonedlouho potom9podnikl, Pavel ztrávil v Efesu tři roky (Sk.19,8;—10 srvn. (asi v březnu) přichází do ima. —— 63.
20,17a
“v ecku tři měsíce (Sk.
těn na když svobo ,30. Pavel Byl tedypropu již na svobodě, v čer 20,3). Pařípočítáme-liktomu dobu, kterou vyžadují (avbřeznu)
ostatni etapy tohoto putování, shledáme, že za venci r. 64. nastalo Neronovo pronásledování kře bralo úhrnemasi pěti —Když se Pavel vracel sťanů, a toto vězení se neskončilo smrtí.prv—nířímské Ke onci r. 62. nebo na s třetí cest ,byl v erusalemě zatčen a dopraven Pavlovou do Cesaree (Palestinské), kde byl dva roky za počátkur oku_63.napsal Pavel(Viz ět iřli listy 2 valzby: Fil., Ef., Kol. sv. a Filem.
vladařstší internován 21, 17 72).DvaFeliksova roky: — Sk. odelší 1,13n;teré Et.4,l;Kol.4,3; Filem.23 době (Sk.25 6.13.14; 27,1) nový vladař body,k r. 63. nabyl, Pavel použil k cestě Vdo Festus
saři.
524. 28. Klement Řím, list Kor. 5, poslal 1Pavla, jenž se byl odvolal k ci Španěl (Řím. 15
kolik měsíců
— Nepříznlvá plavba trvala ně
Sk.
2.13 Dubowy, 5; Fragmentum Muratorianumů;bdapokir.Acta Klemens von Rom er die Reise Petri, Pauli
14). — \' Římě žil ve volné7vazbě další dva roky nach Spanien. Freiburg 1914).uPoužiljí dále kcestě .28, . Nabyv svobody podnikl další cestu na východ. Za tyto cesty jest zařaditi druhou vazbu po Východě. Timoteovl, jejž byl zanechal vEfesu, římskou, z níž poslal Pavel druhý list Tím. a jež posílá list z Makedon e(l Tim. 1, 3). Také Ti Odr r. 58., lPaveI v jerusalemězatčen, jeho kdyb smrtí ymučednickou 31. tovi, jejž byl zanechalena Kretě, píše z Makedo skončila možno jest uspořádati chronologicky niealist 1,5; 3,12). (Zašelpodokonce i do něl.) (Tit. — Konečně byl v Římě druhé uvržen život i zpět,r. do ZatčenímPav lovým vjeho jerusalemě 58. zadu: byla ukončena třetí do vazby, ze které posílá druhy list Timoteovi.— Údaje vyše podané ze Sk. 3 istů sv. Pavla činí
jeho apoštolská
cesta,
jež, jak jsmeívýše
očítaii, trvala let. aDlužno jej tak „chronologii relativní“li. & — kud možn B) ŽIde átek polo ožitiasi do5 jar 54r.— tedy Ku uglerdatuje nynízvanou 0 to, abychom je uspořá no opřeli o pevné body křesťanského letopočtu (chro etapy třetí cesty takto: aBřezen-duben r. 54. čátek ces y. Od dubna do října 54. činnost v a onlogie absolutní). Zadpilíře chronologie b_ývajiuváděny dvěu álzostl absolutní 1. prokonsulát Gal lacll a ve Frygli. Od listopadu r. 54. do května
lionův
(Sk. 18,12u.nn) a 2.n stup Festa na červnar
vladařství Judska po Feliksovi
po oybt v Efesu. Od května-června57. á(Sk. 24, 27).Tak do listopadu-prosince 57. práce v Maccdonii. Od
chronostichon — Chropyně listopadu-prosince r. 57. do února-března 58. tři měsíce v Korintě. Od února-března 58. asi do 28. března 58. cesta z Korintu do Filippp. Před třetí cestou pobyl Pavel v Antiochii asi od října-l-isto adu 53. do března-dubna 54. — Před tim se skon ila druhá cesta (krátce před polovici záři nebo října r. 53.), na niž se apoštol vydal nejpozději n a jař e r. 51.; v Korintě se zdržel asi od března 52. do srpna 51-— Před druhou cestou apoštol skou konal se v ]erusalemě sněm, nejspíše r. 50. Ježto cestu na snem konal 14 let po své první
267
Paulus v Zeitschr. f. Wlssenschaft. Theologie Lili. (1911) —Goongne,! Essai sur la Chronolo—
levPaullnienne v de 1'hlstoire Rellglons (19121 _Revue tLa des Chronologie de lv' (e apostoli ue v Recherches de sclence reli
gieuse 11.(191) 2-392. T" Chronolo ogie 1' Apostolat de Paul47v1La Th_éologlev Paul l., Paříž 1920,s ýz de Saint svaz. dodatků k Vigouroux-ově1 slovnik—1.1 sl. l270—13044.
Pař ariž 28. Cocc0.10 La Cronologia Paolina v Didaskaleion 11.(1913) 261-306. — Ploai', Die
cestě do lerusalema (Ga1.2 prvou Chlrono_logie het Einleitung Leven vanin Paulus, eiden cestu položiti do o.r 37. (Sr ,1),kdlcužnotuto c, 2411 1918. Th.van Zahn, das T. 11. 1907, 639 nn. — Týž, Apostelgeschichte, 1919—21, 11, 32 ježto prvn1 cestuSdo lerusaiema nikl třin..) roky— po svém obrácení, dlíižno cestu Bod a 9256 nn. —]acquler, Histoiren,n2.Paulus,vy.d des livres du N.1T' lovu : jerusalema do Damašku a zázračnou změnu, 201nn. jež se na ní s nim stala, umístiti do r. 35. Po le Paris 1925, str. 12-22. — Tž ,Actes des Apótres, toho byl sv. Štěpán ukamenován aslr ..33 nebo Paris 1926. — W1',ese!er Chronologl_e des aposto r. Kdybychom počítali, že bylo tehdy sv. lischen Zeitalters, Góttingen . elser, Zur Pavlu asi 30 let, shleedám, že se narodil asi r. 2. Chronolo ie des PaulusvTiibinger Theol. Quartal schrift 1.. X. (1898 353-378. — Aberle, Chrono počuen. Kr. a že mu2tedy asi 65doby let, když u logie des Apostels aulus von seiner Bekehrung Pro bylo stanoveni prvníbyl cesty apoštolské sv. Pavla třeba dbáti roku, kdy byl bisszur Abfassung des Galaterbriefes v Bibi. Zeit schriftl. (1903) 256-27 352-372. — Zenos, v hesle Sergius Paulus prokonsulem na Cypru. Nápis na
Dates v Hastin ngsově Diction.of the apo lezenýsr.roku v ímě svědčí, Sergius Paulu 47.1887 členemnmske komžeebyl e; ztoho vy stol.Ch11rch sv. 1. 1915. 4—283. — Murillo, de los Hechos v Razón 16n. Apostolicos — Tý'.au1us et nejpozději v du nu r 46 a že tedy první cesta LaFCronologia 1911,3) ply'vá, žese jeho na niCypru skončil Pavlova počallšrokonsulát ar. 45. Před zašel sePavel do aulel scrlpxta. omae 1926.1Paulus str. 97. klade jerusalema, abyl odevzdal sebranou almužnu — narozeni sv. avia do r. 2. odchod z domu nejspíše r. 44. — š 33. Anger, De temporum in otcovského na studie do jerusalema do r. 22.,
Actis ratione, Lipsiae1833 Har na,ck Aposáolorum Chr dees Paulus vDie Chronologie der altchristnlichcn Literatur bis vEusebius 1.,Lng. 1 7, 233-23. — Ho'nnike, Die Chronologie des Lebens des ApostelsPaulus. Lp 1.—903 —Scl11vartz, Zur Chronologie des Paulus v achrichten von der kóniglichen Gesellschaft der Wissenschaften zu Gótt1ngen,Ph1l-h1stKiasse aus dem jahre 1907, 3. Berlin
návrat do vlasti r. 27. další cestu drojerusalema, kde začiná Paveldoveřejný
Felten, Neutestamentliche Ze1šesch1chte, bur 1.910 — Ramsay, A fixe date 1n theRegens llfe of St. aul v Expositor, ser. 5,. —345— Bourguel, De rebus Delphlcis imperatoriae aetatis capita duo. Montpellier 1905. — Brassac, Une
de Delphes la3Chronologi2e7de 2S.Paul vinscription Revue bibllqe XXlls.et (19133)6—53 — ]. Actuum Apostolorum Knabenbauer v Hage nově Lexicon2b7ibli2c1um .890— —g 34. Chronologii biblických knih
. 63-299. — Van Steen-Kisie-A.
Camerlynck, Chronologia
v Comment. in Act. Apost.“ Brugis 1906, 5. 89-101
— Lictzmann, Ein neuer Fund zur Chronologie des
N. 2. lze9stanovitita]
A) Listy sv. Pavla: 1. List prvý Soluňanůrn napsán byl ke konci r. 52. (v Korintě).
2. „ dr h' 3.
„
55.
„„
4..
„
Gal.
prvý Kor.
„
napočátk
r..53
„
ke konci
r. 54. (v Efesu).
naotkčá podzim po em
r. 57. v Macedonii (negspíševe 111 pach).
„
na jaře
druh ý „1111
r. 57. (v Efesu).
7, 8., 9, 10. listy Fil., Ef., Kol.,Filcm.napsányr. rgsš r. r. (vKorintě). 12. 13. listy Žid., lTim., Tit. napsány byly 14. List druhý Tim r. 66. nebo na počátku r. 67. n B) Evangelia a ostatní knihy: Evangelium Mt. napsáno bylo asi 50—60. „ „
Mk. 'Lk.
List
List prvý „
“ u “v
Evangelium Listy tři sv. Ěanovo ana „
62. (v jerusalemě).
Petrův
druhý
Ziev
„ 52— 60. 6 . „
ak. ne-li r. 40-50 „
„
66. nebo počátkem r. 67. mezi r. 64—66.
před 92—96. r. 100. „
„
Srv. Sýkora, Úvod do Písma sv. N. Z. 1., 1. Chrr,opyně Chropiii fara v diec.010m.,v dek. Praha 1907, s. 25nn. 133nn. 207nn. 358nn. 5051111 Přerovském, polit. okr. Kroměřížském; 1729 lokalie Hčl. pod jurisdikci faráře Vlkošského, 1784 lokalie
chronost'lchon viz chr'onogra
samostatná, 844 ara; kostel sv. jilji; patron: Chropov, fara v diec. Trnavské,m928katol. slov. arcib. Olom.; data stat.: 3807katol., 27akatol., 3isr.
268
Chroscíkowskl — Chrysogonus
Chrošcikowski (u Horanyí--ho: „Chruscikowskí“)
Chrudimský(Chrudimenus)
Jan, kněz a ka
Sa ucl ods vAlexandra . iar.n,1730, zatel, 1543 hak. un ra s.p ázání, kteráž prof. na ústavech řádových, potom rektor koleje se mohou užívati při provázení těl lidských k hrobu“ v Chelmě; sp. „Fizyka došwiadczeniami potwier 1576, rkp.í.,včknih. Nár. musea (víz Bartoš, Soupis dzona“, první fysika polská, Varšava 1764; „Filo rukopisů Chruscikowskl viz Chroscikowski.
zofí7a 5chrzešcjařlska poczatkach praw naturalnych“, Chrysanthos No t aras, řeckýtheolog, pocházel 6; „Officia et oobligationes hominum in omni stat7u“, t 16 ' „De jure naturali et politico“, zPeloponnesu, stud. v Cařihradě a v Padově, pro t. 1770; „Napomníěnia chrzešcjaňskie kazdemu cestoval Evropu, 1702 metropolita Caesarejský, stanowl ludzi užyteczne“ t. 1770: 1799. 1707 patriarcha ]erusalem7ský (nástupce ChrošcinskiVojtěch Štaníslav, rodemzVar strýce Dosíthea, viz 111., 5,), vyníkajícísvého bo šavy, v dal náboženské básně: Aman czyli Hi jovník orthodoxie proti latinskému vlivu v Palestině storya er“y, Krakov 1705; „J"ba cierpiacego a polemik proti učení římsko-katollckému; sepsal historya“, tVaršava 1705; „Laur _“,poetycznyt.;1706 v znání víry, jež na koncilu konaném v únoru „józef od braci sprzedany“ & j. , -. 17. 1 27 od řeckých biskupů jakožto pravidlo víry Chrotbertusvíz Chrodsbertus. bylo pode sáno; vydal Dositheůvspis „'Iarogtansgi Chrothíldisvíz Chloúl da 0111401: natgtagzwaávzqv“ (Bukurešť 17l5); goAuŠaoxalía áwíl tyognegi palivo/a; xai Chrorest Antonín, dr. fil., univ. prof., tajný vládní rada ve Vircpurku, h. 1864 et.Š Hradci 'Egoyoloyfjaeo; (Ben. l742); 'lorogla zni negiyoaqn'j „Romfahrt Ludwlgs d. Baiers 1327—29“ 1887, zil;C áylaca717;(t.1728); 1731. sv., řím. mučed— u.s 1. h. :.a Daria Jntcrsuchungen i.iber die longobard. Kónigs- und erzogsurkunden“ 1888;„ Tageno, Ansbert u. die nícl, „sa syn Polemiův : Alexandrie, obrácen byl vŘrmě ku křesťanství; Darii bylo uloženo, aby jej istoría Peregrinorum, drei kritísche Untersu svedla k odpadllctví. Ch. však ji obrátil a žil s ní 1ungen“ 1892; „Abraham v. Dohna“ 1896; „aD v panenském manželství. Oba horlivě šířili kře [rossherzogtum Wiirzburg“ 1913; „Stufen der Ent sťanství; za to byli za vlády Numeriana kol. 283 wicklung der Universitáten" 1924 vd. ' onu menta Palaeographica. Denkmžiler der Schreibkunst (dle jiných za Valeriana 256) po různých mukách des Mittel-Alters“, 6 sv. 1899- 1917, „Briefen und U'vypískovéjámě za žívaa pohřbeni. přeneseny yly oPriimu odtamtud Ostatky do Miinstereifelu, kten zur Geschichte des 30"a.hr Krieges“ 9. sv. kdež 1848lomílenarium přenesení bylo oslaveno. 1903.10.sv.1906,11.8;„Chroniken der Stadt Bamsberg“, 2 sv. 1907—10; „Geschichte des Jejich„ Passio“ jest spis značně nespolehlivý; spíše to vzdělávací román beze vší ceny historické. frňnkíschen Kreises“ I., 1109 „Wiirzburger Studien jest S zur Geschichte des Míttel-Alters u. der Neuzeít", řecké rvn. 19. Actabřezna; Ss. X1., 437 n.KalMR. Nílles, l., 25. 1 října, — v církavi 6 sv. 19 0128— tiánskýbiskup Caří hradsk ý,syn Novatiánského Chroustovice, fara v diec. Královéhradecké, ve biskupa Marcianal., původně důstojník cís. tělesné vík.Vysokomýtském, v polit. okr. Chrudimském, již stráže, místodržitel Italský, vicarlus Britský, od 1349 byl tu farní kostel, jenž náležel k biskupství 407 biskup Caříhradský, velice vážený a dobro 1665 faara ob činný; vlivu svého užíval ve prospěch Novatíánů; Litomyšlskému; fil;1kaLuži; novena kostel později sv. jakub .; patron : Albert „ EIÉL'I'= nn &
Thurn-"l'axís; dataakstaltl.l(1919)P: 8.,katol 2 ak. augšp. vyzn„ 52 hlev. vyzn.,112 řec.-sjedn., 15 isr.
Chryseóstijská,vizi tak nazývá Ise také jinak sv. mučednice Aurea Chrysíppus z Kappadokie, presbyter v Jerusa lemě, n. před 409, vzdělán v 8 rii, 428 se sv mi arciděkanství v diec. Královéhradecké, veChrudim, vikar.aapolít. okresu Chrudimském. Ch. byla Kosmou o sv.kdež Eutthymiae prvotně hrad, kdež sídliliknížecí a královští úřed brat 111.,ry 934) přijat adoGabr jeho elem kláštera, bylo viz 0 nomem. Patriarcha jerusalemský Iuvenalis yvysvětil níci2kraje Ch.-skéh o. Král Přemysl poručilu okolo 1260, aby založeno bylo městoll. nové staré jej 45 na kněze. Když jeho bratr Kosmas byl 467 Čhrudlmě. Míní se tu bezpochyby okolí kostela povýšen na biskupa Skythopolského, stal se Ch. sv. Kříže, kde podle pověsti město Ch. stvávalo, a jenž byl ještě ve stol. 14. farním kostelem pro předměstí. Na hradišti zůstal druhý kostel (n nější arciděkanský), jehož podací právo náleželo kllššteru Břevnovskému. Kostelděk anský založennby podle nezajištěné zprávy 1291; 1350 podřízen by spolu s kostelem sv. Kříže a klášterem dominikánským biskupství Litomyšlskému; před válkami husitsk m dobudován. prvéž pol. 15. klášter stol. převlá ale vbylCh-i husitstv ;V tehdáž zanikl domini kánský. Po válkách husitských vznikl kostel sv. Ka teřiny, druhdy farní, jenž v prvé polovici 16. stol. byl rozšířen. Tehdáž také zřízen byl kostel sv. Ml chala. Po katolické reformaci založen byl v Ch h-i r. 1656 klášter kapucínský. Za děkana Samuela Hataše (viz IV., 717) vystaven byl v kostele dě anském kvvřee ejnemu uccntění obraz sv. Spasitele (sv. Salvatora), jejž švédští vojíni 1648 rozsekati chtěli. R. 1894 povýšeno bylo děkanství na arci děkanství. Arciděkanský kostel 7asvěcen jest Na nebevzetí P. Marie. Data stat. (1919): 16..,998katol 507 akatol. helv. vyzn., 2 ak. augšp. vyzn., 2 řecko jden., 14415r 2bez vyzn. Srvn. Sedláček, Místo plísný slovník, 337; Chytil, Soupis, 3111.
staurořylaxem při chrámě Zmrtvýchvstání v Jeru m.ě Ch. byl obratným kazatelem, zběhlým ve
staré rhetorice Z jeho spisů dochov
sepouz
čtyřl řeči. Z. 4.79 Srvn. Bardenhewer,a „Geschichte
der altkirchlichen Literatur IV., 307. Chrysistovcl (0 3g e a n i) s v. arménští, zvaní tak
podle svého vudce sv.řChrysia Osgí —zlato), žáci sv. Tadecše, the 0 jeho(ar.m mučednické smrti za arménského krále Artaxerxa hlásali křesťanství
v Armenií, bylizáří. odssšnů Menol. Arm.a 19. rvn.Artaxerxových Nílles, Kal.111.,usmrcení. 573, 634.
Chrysíus sv., viz Chrysís
vci .
Chrysobergess Maximos, sžil na konci stol. 14. av první polo lovci 15. stol., rodem ek, vstoupil ořádu domin kánského. Obhajoval „Filioque“; odpůrci jeho byi Nilos Damilas a josef Bryennios (viz 11.,529). S Bryenniem měl disputací na Krétě.
Kréfanům jehonspis Ducha sv. věnován (Mígne jest jediný 54,121 n.) o východu Chrysogonus. 1. sv. mč., římský presbyter, učitel sv. Anastasie; Dioklecíán povolal jejd Akvičleje,tu jej vyslýchal a kakta, smrtiježodsoudil; um t..304 Prostá jeho tvoří kap.Ch. 1. až Vl. zprávy o mučednictví sv. Anastasie u Meta
Chrysolanus — Chrysostom
269
phrasta (MG 1l6 573—80. v době Diokleciánově do Říma; od papeže (Caja jeho připomíná se v kánonu m e sv. M Jméno 241istop. Titulární nebo Marcellina) vyslándo s Diolnysiem, chrám S. Crisogono v Římě Piatonem a Lucianem Gaallie; ve Quintinem, Verlenghe 281mlTralstevere) míná se po prvé . řípo hemu ve Flandersku stat (kol 302); podobně jako nec S .,sro sv. Dionysius prý svojí sfatou hlavu spolu s daro dem z usDalmácien,u sz. 1650; horlivý „Mundu Mar 38 1. „arM akazatel; ria speculum vaným od papeže relikviářem s ostatky sv. Petra mundi archetypllseusdívlnítatls“ ,Vídeň l646,2 esl ještě 2 mile daleko, do Comines na řeceL su, culum mundicoelestis“, Padova 1651 3. „Speculum kdež byl pohřben jeho„ Passiones“, otíštěnév cta mundi sublunaris“, Augšpurk 1712). Ss. Febr. ll., 11—13, jsou psány co do slohu a ob
Chrysolanus, viz Cirossulanus,
lV., 606.
cnrysollth, zgvoo'luloc, slovo řecké (= „zlatý sahu podobnhě,jako gallské legendy 6. stol.; histo rictléryma jest sotva více než pouhé no jejmlchjádrem . kámen“), jimž ozznačuneme nyní drahokam, obsahu jm Chrysologus Petr, viz Pe Ch. jici kyselinu křemičitou sličníky hořečnatý a že leznatý, barvy zelené, přecházející do žluta Chrysologus, měsíčník prot řeči na kazatelně a ve spolcích, zal. 1860 H. Nagelschmitt, vyd. od (odtud jeho jméno), specifické dvšihy3 tvrdosti 6. je to ušlechtilý olívin. Pod áse 3,velmi sma esuité v koleji sv. lgnáce ve Valkenburku ragdu, jest však mnohem lacinějbší. Vyskýtá se ve (Nizozemí), nakl.: Ferd. Schóningh v Paderbornu. Chrysolores, !. Demetrius, důvěrníkcís. Ma volných krystalech v písčinách Egypta, na Ceylonu & v Brasilii. Od chrysolitu lišíme dnes přesně ž nuela Palaeologa (1391—1425), jemuž dopisoval; (zlatý) to as (obsahu esíce též kyselinu křemi zanechal spisy proti Latíníkům a několik reč.í Ti skem vydána pouze disputace s Antoniem z Ascoli čitou, avšak kysslíčník hlinitý a 17% fluoru, tvrdost 8, spec. váha 35; může býti také bezbarvý, bledě před císauřeem. —n2. Ma nuel el), by .uprostře edl (Emmanue stol v Cařihradě, vinný, červený, modrý, růžový; podle bar arev bývá zants kol 13 “od"císaře jana Vlll. Palaseologa vyslán do nazýván aquamarin, chryěopras, rubicel, chrysolith Italie a Anglie, aby vyžádal pomoc proti Bajaze Ssrc'), rubin, saíir. — |..pyX překládá slovem ,co; hebrejské tarštš , ; zevně , ; tovi. R. 13960opustil Cařihrad před Turky a usadil -Ez 28,13.) jinde hebrejsue slovo jen přepisuje ře se v Italii, působil 1397 ve Florencii, Miláně, ckým písmem: anaí; (' ' Theodosion. 1402v Pavii, Benátkách a od 1408vŘí mě jakožto v Dan. 10, 6) nebo Oagosíc (Ez ], 16). Jednou pře první veřejný učitel řečtiny. Nejznamenitějši italští vádí hebr. taršíš řeckým á'růgaxoe (Ez 10, humanisté první polovice 15.] s tol., a 1., byli jeho žáky. 43 ,Pogžius, prov zel Filelfus papeže žata užívá obyčejně slova chrysolithus, také ve jev. 21, 20. Zcela výjimečně překládá Pís.5,(aqua 14: vjana Kostnilckému z. l5. dub .1415 KosXnXilíil. |; ke sněmu 'ng wnjuava 117;'El nvmňs. Elemen hyaci nthus a 16: quuasi visio maris ma_rin?). Taršiš .Chrysolit“ byl de áty' kámen, tární sučebnici řečtiny ve formě otázek a odpovědí, t. j. první ve čtvrte řadě na velekněžském ná t_išt. řec. a lat. v Bee.n 1484. Chrysophorus, sv. č. v Níkomedil v prsníkukameny (viz heslo Diokleciánově, spolu se sv. ViktoremMR.20 době hými králechůšen); tyrskéhozdobil (Ez.28s jlinýmizdra— 13;) Chryssopolís, 1. řecko-latinský název pro Scutari svém nástupním vidění (1,16;10,9.) patřil na čtyři kola (vůz), jež zářila jako „taršíš“; Dan viděl a Besancon. — 2. bisk. v Arabii v 5. stol.: biskup ja n podepsal snesení sněmu Chalcedonského. Ve jakéhosl jehož tělo ženich bylo jako 60); mužíe, s,.,(5 14)m rucetento jakokámen zlaté středověku bisk. titulární, v círk. prov. ostra. válce, plnép „taršišů“ (Viz Hejčlovu BČ k tomuto Chrysostom, Chrysostomus, ja naZlatoúsíý, místu); ve Žiev. 2l, 20, sedmý základ města ne nejslavnější homileta vy vot apůsobení. vAntio beského je z chrysol itu. Ježto staří neměli Osv., llarcib. Cařihradský, termínologie nerostopisné přesněvyhráněné a ustá chioi,jež byla v té době hlavním městem Syríe. Otec, lené, je spomo, zdali LXXSsvym zavaóltůo; roz Secundus, b_ylc ivrchním vojska celé této řím mské provin atkavelitelem se jmenovala Anthusa. uměla náš chrysolit (ušlechtilý či spíše žlutý (Viz čl. Štulc cVeácl.„.ČKD“ 1860,1.8) Podle nej ,enž někdtež olivín) nazváncrhyso lltem (nepřesně). Zůstává sporno, zdali staří ne staršího životo isu jeho („Dialogus historicus Pal čovaii týmž jménem kameny oba. Záhadu ne ladii“, viz toto z r. měl jan ještě starší sestru, rozřeší hebr.taršíš, jež prý je odvozeno od jména její;jméno není známo. Otec zemřel mu záhy, matka španělského (hispanskéhor města Tartessos, snad 20letá, zůstala vdovou, aby se mohla věnovati vý proto, že byl tento drahokam ze Španělska do chově dětí. (Spis jeho „0 kněžství“ ]. l. č. 5.) Ač vážen do krajin východních, kde se nenalézal (?). koliv rodiče byli křesťané, nebyl jan pokřtěn, až Neřeší ji ani Plinius, pod e něhož chrysolit byl do teprve po 22. roce. Matka doufala, že přilsvém nadání a píli domůže se její syn významného po vážen z Etiopie a Byl to drahokam prosvitající stavení společenského. Proto jej poslala k nej zlatým leskem (XXX ll 9,1126), někdy míval lpodobu kouře(tamže7110).— Theovšak hrast, De lepším Výmluvno řečnictví lapidibus. — Plinius. Hist. nat. XXXV El ej učiltehdejším Libanios učitelům. (3l4—393, viz t.),ostíplatatonské fi phan, De duodeclm gemmis (Migne, PG. XLX X losoííi Andragathius,(Sokrates,historic. Iib.6, cp. 3.). vadž v obou těchto oborech vynikal, dal se sl.2 24—9 304; starýlatínskýl překlads sl.3 Isidor, Etymolog. XV ;De lapidibus (Mlgn„ Svcšlstlvctižádosíí a hodlal věnovati se povolání PL. LXXXll sl. 570— .raBa.un Vestítus řečnickému. Vše se mu dařilo. Bůh jej však volal jlnam. Hlas povolání k životu kněžskému, jejž pře sacerdotum hebraeorum, Leyda 11.c. V". hlušila na čas ctižádostivost mládí, ozval se znovu, až XlX. 627—645. Kinn,g 168101. ntíueqeGems Londýn 1872. — Fíinders-Petrie v Hastingově Dic a Prozřetelnost použila k posilnění hlasu toho tionary of the Bible lV, 619—621. — Levesque ve přítele, jménem Basilia (není to onen Basilius Vel.), jenž se snažil jana přímětí k jinému životu. Po Vžigourouxově Dictionnaíre delader Bible V sl. 419 dařilo se mu ž427. — Kluge, Handbuch Edelsteinkunde kněžstvví“, ]. 1, č. 1—4), .435-6. — Fonck v Hagenově Lexikon biblicum. _a jan nezměnil jenntogiu řečnickou, nýbrž i celý Paříž 1905 51.917 Hčl. způsob život lssilosef,187 „Mládí sv. jana Ch sosllua.sv muč., podle legend arménskýZ „yVcho listy“ 11. 87.) (od Oblíbilsi princ a arcibiskup, prchl před pron sledováním jejal tehdejší biskup antiošský,"11 eletius r. 360,
::
270
Chrysostorn
viz lektora t.), jenž(předčítatele) nedlouho po audělení křtu dal jejlšposvětoilnkorzíečněřadu všeobecně známých které pod na svěřil jeho vem „sO 21hhomilií, ác“h (( l'ct oůc árógta'wac), patří k nejlepšímjeho plodům kazatelským, a které vědné vzděláni Diodoroví (z. před věma 394, vizantiošským Ill., 518) &řeholníkům. Karteriovi. _an získal i dva své spolužáky z řečnické školyu muýtaké získalytotiž onoho názvucísař mundo-ropa:,t. říms Theodosiusj.z(lVek, Libaníovy, Maxima a Theodora, pozdějšího biskupa 379—395) uložil Antiochí1,již dosti daněmi posti né žádali císařského Mopsuestie v Cilicii (z. 428), jemuž několik listů žené, novou daň. áženi o prefekta o zmírnění daně, ale ostatní obyvatelstvo, napsal. Zachováno je dvojí .NapornenutíóTheodo podniceno chátrou, se vzbouřilo, samého prefekta ci rovi odpadlému, nagawetllwxóc esk ověx sařova na životě a majeetku ohrožovalo, ano i sochy nsaóvza' (do češtin óyoc přel. V.] r, 9866910 „Blahovčst“ 1861 (Xi), str. 485), PřátelstvíMjanovo"k Basiliovi (odtud jméno homíííí) císaře Theodosia a jeho ze mělo býti korunováno společným životem oboun snulé manželky Flakcílly zneuctílo. Vzpoura byla vojskem potlačena, &císař Theodosius. známý svou poušti.jan Alezustal janova umatka slzami(„Ok í prosbami zíla. své matky ně“žstvízvlítě povahou prudkou, prohlásil, že za zneuctění císař č. 5..) Kdž pak se roznesla po Antiochii zpráva, ských soch město přísně potrestá, všech výsad zbaví, ano i se zemí srovná. Pohněvanéno vládce že jan a šžasillus'jsou vyhlédnuti za biskupy, jan tajně prchl : Antiochie. Basílíus, jenž v městě zů měl usmířítí stařičký biskup antiochijský Flavian stal, byl za biskupa zvolen (podle Baronia v Ra (viz l.,V 148), ktterý se za tím uelem odebral do fanei u Antiochie), a výčitky, jež Basilíus činil Cařihradu. Zatím, po celou dobu post'n (homilie janovi („O kněžství“ ]. 1. č. ), byly tomuto 2—20) ustrašený lid antiochijský plnil téměř každo :—
denně vytýkaje, chrám, ke pokání ueenabádal, ohroženě těšil jimlhříšný jejich podnětem k se rei sáníirgmmímc,českyv v té době jedineyčanéknížky „O kněžstvi"( apo život kdův ěře
o
známkami opatřil jan Nep. Frant. Desoicíyad,a 1vPraze povzbuzoval. Po návratu a štaatstném pořízení Fla vianově mělv den Božího hodu velikonočního jan 1854,"vyšlo jakot podil č. 24. „dDěíctvl sv. Pro kopa" 1884. téždalost ona sběhla se v 1. 372—375, poslední (21)vhomilii. nejkrásnězjlši. ale knížka sepsána podle historika Sokrata později, (Několik ukázek (totiž jež 2., je 3., ze 4.,všech l.', 20. a21.) těchto homilií v šlo v českém překladu Dr. josefa ěl—38 .Po se zvolení totiž Basilia za bi Dvořáka v r. 1 17 ja 0.20 svazek přílohy„ Ka když()l)jan, jlž38jáhen, připravoval na kněžství skupab odešel jan (asi r. 374) do hor antiošských, zatelny“). Z doh působení v Antiochii (od 387—"397) kde vedl poustevnický život v tamních poustevnách zachováno je na 400 různých řečí a homilií, ně a jeskyních Modlítbou, studiem Písma s.v, kají cimí skutk a prací vyplňoval den inoc, & v ě zkollk nichkatechesí homilie anavýkladů Genesi (komentářů). (67), |á,še Vynikají homilie době (asi 5 neb 376) sepsal 3 knihy na obranu o zrádci jidáši (přel. Dr. Dvořákou. m. s.tr 104 života poustevnického (Hgóg rob; Jolanou/nas- roi; Em“ až 112), o kříží a lotru (tamtéž přel. str. 113—119), 10 ,uoyáš'eív Myovow), druhá kniha měla název dále homilie na začátek Skutků apošt. (5), 0 po. „Otci pohanu“, třetí „Otci věřícímu“ & „Srovnání kání (6 a 3 nejisté; viz ú vzkyznich uvedeny
královské moci, bohatství a slávy s poustevníkem vPodlahově „Bíbliografii“ ll., „Patrologíe'I str. 934, .195—202), o bohatci a Lazarovii(G, viz žijícímpoustevnícký podle pravé však křesťanskén oudrosti“. Přísnýč život mu m esiLvědč 8 po odl-o svaz. lV., str. 19), zkomentářů hlavně výklad Žalmů, melným zdravím vrátil se do města (asi r. 380 neb 381).hčByl od Míletialevysvěcenn ajahna 481v—386 ved „u vedené již knížkyao sepsal kněž atvíoještě 4 jiné, a to' k útěše přítele svého, ďáblem posedlého, Stagiria, k ůtěše vdov důkladnou knížku o panennství a životopis mučedníka a bí skupa antiošského sv. Babyl. ('l- 250, viz 1., 826)
lsaiášenaproroka (až do 90 ho milii evangelium sv. polovice ou e,8. hlavy),s nas v.jana a mnoho jiných nastr. jednotlivé (Srov. ČKD. 1860, 0 sepištoly an.csv. oPavla. knzě v Antiochii“, 335_—397.)Po smrti arcibiskupa caří
hradského Nec ariar. (stal se zaercibiskupempo sv.396 e hoří Nazianskeem mřel dne 17. září 96)
Od nástupce Miletiova, Flaviana, bylr .386 vy proti 397 svéodvůli zvolen2za arcibiskupa aTheo dne arcibisku a Alexandrijského svěcen na kněze esa stal se kazatelem biskupského 2či února
chrámu v Antiochii. Do tohoto úřadu uvedl se osmi kázánímí na Genesi, jež měl v postě t. r. Antiošské si získal dále slavnostním kázáním k uctění pa matky miláčka jejich (v každé rodině měli obraz jeho, a alespoň jedno dítko neslo jeho jméno), bl skupa Miletia, jenž zemřel v Cařihradě před 5 lety, a jemuž i jan byl zvláštní vděčností zavázán. Ale jan nehledal popularity. Dovedl ve _svýchhomiliích neúprosně tepat zpustlost mravů í bludné nauky tehdejší. Antiochie, hlavní město rovincie, slula obchodem m, oplýva bohatstvím. edlennejvětšího přepychu a nevázané prostopášnosti bylo tam i dosti bídy a zoufa ství. Mimo to i různé sektářství na lezlo tam při etí (hlavně sekta Anomeovců, vedlejší větev arianismu, vz , „Blahověst“
filaena obě biskupa byly nad vysvěcen. míru těžké.oměryvvCařihradě Císařský dvůr byl pro sáklý intrikami druhé manželky slabého Arkadia (395—408,prvni východořímský císař), Eudoxíe a je
jího komorníka Eutropia. (Viz Frtan.t.X Funk. „jo hannes Chrysostomus u. der Hot von Konstantinopel. Kirchengeschichtliche ll., nekázní. Duchovenstvo vyšší i_Abhandlungen lžší v naprosté Nový patriarcha brzy posltřehl, co by vyžadovalo nápravy. Začal nejdříve ve svém vlastním domě. Prostý způsob života v duchu chudoby Kristovy mu umožnil konání dobrých skutků ve prospěch potřebných, takže se stal záhy miláčkem chudého lídu. Dále věnoval svou výmluvnost í apoštolskou horlivost k obnovení a utuženlkázně v ducho venstvu. Konečně obrátil svůj zřetel i k ostatním stavům. Obzvláště také přísně horlil proti stroji voslí a nepočestnostl žen (Srov. H. Dacler „St. jean Chrysost . et ia femme chrétienne au lV. síěcle,“ Paris l907). Neznaje bázně lidské mluvil neohro ženě i proti zlořádum na dvoře. tak po prvním roce klidného celkem působení začala pronznsledo vání, jímž učinila konec teprve smrt neohroženého patriarchy. Svorně proti janovi pracovali s Eudoxii
l85i0(W.) „O bludařství“. Homilie proti Ano ma 573. „Blahov" 1852(VI),sstr. 164. Obzvláštní dířkaz proti nevěře), a také živel židovský neblaze ovlivňoval mnohé z křesťanů. To dalo janovi pod nět křečem, jednak protiAnomeovcům (celkem 13), jednak protiŽidům (celkem 8 a spis zvláštní proti ídům a pohanům). To byl janův řečnický program za rok 386. Začátkem následujícího roku měl ká zánní na zjevení a křestKrís nstův, pak homilii o vzkří šení mrtvých (ještě v době před postem a v postě aEutroplem lTheofíl alexandrijský a jiní ctiládostí
Chrysostom
271
vedení biskupové a kněží. (Srv. ČKD. 1863, 504. sněmu v Soluni, aby jan byl ospravedlněn, postaral Štulc Václav, „.Sv jan Zlatoústý v Cařihradě“.) se alesp0n ho. Vr .4l4 dal jmén no jeho ozaočištění esti dopamátky seznamujeeSvatýchr katolické Těm se konečně na pseudosynoa„děU dubu“ církve (viz diptycha 111,523). Také syn císaře Ar (ě-zičp.—m) poblíž podařilo Chalcedonuv vr. 403 ja na sesaditi. Lid cařihradský se bouřil, ale císař Arkadius se kadia a Eudoxie, Theodosius 11.(408—450 za své sazení to potvr vrdil. jan zavezen na pobřeží rodiče křívdu odčinil. Dal je o tělo v největší vBythínií nedaleko města Nikomedie. — V pozadí slávě převézti do Cařihradu a uložitl (27. ledna 438) nepřátelského tažení Theofilova proti Janovi byly v chrámu svatých apoštolů. Církevní památka slaví se v den přenesení jeho do Cařihradu, tedy dne Ě. 27. spory Orígenlstů (víz toto. Srov. 6. jahrh.u íeka amnp. ledna. Nyní odpočívají jeho ostatky ve vele „Die origenistischen Streitigkeitenuím das allgem. Ko oznz.ll“ Múnsteer 1899.), za nluchž chrámě sv. Petra v Římě, a to pod olttářem Na an bral na sebe úlohu prostředkovatele. Také nebevzetí Panny Marie v kapitolní kapli. Papež orlivost, s jakou se zasazoval o zlepšení kázně Pius X. (Dekret S. Congr. Rituum ze dne 10 listo v duchovenstvu při své visitačni cestě po Malé padu 1909, Acta Ap. sedis I. 793.) jej ustanovil za Asii v r. 400, rozmnožíla počet jeho nepřátel. katolických 1880, » r. Prudké zemětřesení v Cařihradě & stoupající ne spatrona Kl. oorkazatelů vého; a(Sorov.zČKD. 1894, 1., spokojenost lidu donutily císařovnu Eudoxil, že str 140,'c1. Dr. Ant Kuvbíčka).aŘecko-katolíc1slavr sama pokorným listem jej zpět do Cařihradu po památku sv. jana s římskou církví, Armenlv úte zvala. Když však po dvou měsících u sochy její po IX. neděli po Povýšení sv. Kříže (kolem 13.1isto přímo před pruučelím chrámu postavené byly ko padu), kdy podle jejich r_nenología (viz t. čl.) byl nány polopohanské radovánky, jan takové počínání odveden do Kokusu. Se jménesmv. Chrysostoma veřejnou řečí odsoudil. ješitná Eudoxle byla tím uražená Toho použili znovu nepřátelé janoví a na bývá spojován také mešní obřad církve východní (Iiturgie). (Viz ojeho tom včin článku „Liturgie mešní“. Ocenění ností. Pastýřskoujeho nové t. zv. synodě cařihradskév r.404 znovu jej ll. sesadili a vymohli na císaři Arkadíoví, že mu za horlivost výstižně podává Frant. Ekert, „Církev ví kázal konati služby Boží na Boží hod velikonoční. tězná“ (Praha 1892), 1,152—165. Srov. Stárek jan prohlásil, že ustoupí jen násilí. A tu zan ních obřadu z Bisolé oty (16. dubna) na neděli Lan Nep. „Sv. jana Chrysostoma, arcibiskupa cavři vojsko císařské vtrhlo bdo patriarchálního chrámu, radského, věk a spísg't Hradec Krá.l 1850 D.1,str 9.) —„ Ltiterární pak čínnoszt jana násilně odvléklo a podobně iz jiných chrámů specielně, 84cm. Bauur 1OSB. an Chrysostome lid vypudilo, ne bez krvav 'ch násilností. jan se et ses oeuvres dans l'histoire tlítteralre, “ Louvaín odvolal k papeži lnnocencl .(401—417), který se 1907. Srov. i jan P. Desolda, „Výbor ze smluvll se západořímským císařem Honoriem (39UI spisů sv. Otce a učitele církve jana Zlatoústa. ž423), jenž slíbil vyzvati svého bratra Arkadia, Nákl. Dědictví sv. Prokopa. Podíl za rok 1884, aby byl svolán k odstranění všech sporů tamních Praha 1885. — Homiletické oceněni: Probst F.: obecný církevní sněm do Soluně. Než Eudoxie do „Katechese und Predigt vorn Anfan e des 4. bis nutila slabého císaře, že tomu nesvolil, a jan zum Ende des 6. jahrhunderts.“ reslau 1884, [ po dvou měsících z Carihradu znovu vy 0 str. 276—282, B_ardenhewer O., „Patrologieu , Frei b-urg 1910, zejména str. 311 a nn., srovnán se v 7.en. Nejprve (20. června) byl odveden do ceje. Poněvadž se Eudoxíe bála, že by mo s.v An ustínem. Viz iV. Bělohlávek OCr. „Zpět z místa poměrně Cařihradu blízkého svými líss,ty k homi etice sv. Otců. ÚVod k homiliím sv. jana,“ jež přátelům svým často posílal, docílití opětného preložll Dr josef Dvořák. „Kazatelna“ přílohaXX., návratu, přičinila se, že po nedlouhé době byl vy Pelhřimov 1917. — Po stránce apologetické dů kázán až do dalekého Kokusu v Kappadocil. Trpce azy ze svatých“ sv. jana Zlat77uvádí Petr Skarga důkaz T. j., „Životy 1., SrovP. „Obzvláštni zkoušený patriarcha konal cestu onu ve vojenském kaz průvodu pěšky. Prošel Frygií a Galacil, a v Kappa proti nevěře z homilií7sv. jana "ZlatoúsL „Bl-aho docií musel se zdržeti v městě Cesareji pro nem věst“ 1852, 1., str. 164 a D. 1811, str. 387. (zimnicí) Po krátkém zotavení (i zde jeho nepřátelé josef V. Kam „O církvi“. Řeč svatodušní sv. jana Zlat. — Při výkladu Písma sv. byl stou bouřili lid proti němu) konečně dostal se do kusu. Když však si zde svým 31etým pobytem zí pencem gramatíkální exegese (viz 111., 956). Na rozdíl od dřívější metody materlální, literární skal vážností & lásky kappadockého lizdu, nepřátelé jeho i teď jestě neustáli, a kr uArka diovu a Ori enovy alegorické, jež častokráte zabíhala až měl býti odveden až do nejzazšzihozukoutku říše do výkladů fantastických, přihlížel Chrysostom východořímské, do Pithyusu na vých. pobřeží Cer k v znamu slova, k zvláštnostem jednajících a mlu ného moře. jako zločince hnali jej, nyni 601etého, víc ch osob a k vztahu k ostatním pravdám zje před sebou dva vojáci. Dovlékli ho až do tkeč vení, takže jeho exegese je pestrou řadou roz Komanny v Pontu, kde v blízkém kostelemsv Ba rozborů at355r.. praktických povzbuzení. Srov. síliska tamního mučedníka (víz ll., 10) 14.zárí 407 umových Blahověst“8512 „0 čtení Píseni svatvch", zemřef. Ani tento rušný život nebránil janovi v čin Ánonym, přeložil zerspisů sv. jana Zlattoústého. — ností literární. Zachován je veliký počet jeho ho 111.Vydání jeho spisu a překlady. — První vydání nebyla úplná (Erasmovo 1526—1530 v Ba mílíiPavla (na 200, Skutky Apoštolské a listy sileji, a jinévvydánív Benátkách 1575). V pů sv. , hlavně pk nana2401istů, jež mají velkou cenu kulturně-historickou srvn. Sv. jana.Zlat ně vodním textu vydal spisy Chrysostomovy po prvé které llsty Olympii (jáhenka Olympias) psané. Pře jindřlch Saville (Saleus, Savelíus) v 8 svazcích ložil j_. Hlasivec, „Blahovvsět“ 1892, str. 7) epří edlouho latinskýDuca překlad (1613) Fronton le na Důcto (Fronto aSeus)vsydal značnné, že . posuednich jeho homilii je vn.Eto chvalořeč na trpělivého joba. Byl mu v mnohém v Paříži v 6 svazcích. Poněvadž spisy na Nový podobný; heslo jeho životní: „Chvála Bohu za zákon se vztahující byly právě vydány od Com všecko“ („Aóša(114) Geconávzwv čvrxev“) je toho do melia (Commelius), vynechal je vydavatel překladu kla.dem (Srov. Dr. V. Pavlík: „V utrpení a kříži — Frontonova, Claudius Morellus v prvním vymdání, ale přidal vevvdání druhémr .1636 vezzněníCom naše vítězství“,promluva o sv. janu Zlat. meliově z r. 1 3. elkem 11 svazků.) Další, velml ristle“ 1908, Páapež Innocenc l., „Eucha jenžs marně snažil i po5smrti Eudoxie (r. 404) o svolání kritické vydáníspís Chrysostomových,je odP. Ber
Chrysostoma — Chudánek
272
narda Montfaucon OSB. (v. t.), jenž jejich studium začal na své cestě v ltalii 1698 a vydal je ve 13 svazcích od r. 1718—1733. ám nejpřístupnější je vydání Abbe Mígne, „Patrologia Gra 47—64. Pro praktickou potřebu hodí ese Hugo Hurter S.J Patrum opuscula se ecta“ lnnns Německýspřeklad ve sbírce „Bi1ollothek der Kirchenvater“ vyd. 1 11; zvlášt. vyd. Seb. Hai dacher: „Des hl. Johannes Chrysost. Biichlein iiber Holíahrt "und Kindererziehung samt einer Blumen lese iiber Jugenderziehung aus seinen Schriften.“ Freiburg 1907. — Z českých překladů, vedle již uvedených, nutno připomenouti citovanéu Pod lahy,s r. 933, č. 184—187, 190, 191,193—194, 203—20%, 207. Výročí 1500 oslav1l Janovsk_ý Frant.,
Chtelníca, 2009katol. slov. Chub, Ez. fara 30,5,v dj_ec. zuNTrnavské, ble.
Chubb Thomas
z(1679—
angl. de1 eista,
autodidakt, povoláním svíčkař.7Zabýval se horlivě studiem problémů bohovědných. Příznivci a přátelé umožnili mu fin. podporou literární práci. Ch. napsal řadu bohosl. traktátů, jež vydal souborně 1731 pod názvem A Collection of Tracts on Varlous Subjects; _projevíl v nich zřejmě skeptíc 1cké názory 0 inspiraci Písma sv. . 71 uveřejnil Discourse concerning Reason.. kde1hlásal nauku,
že rozum lidskyh1úplně stačí jeho jako hlavní vůdce spis„ ve věcech náboženských. 738 vyšel The
rue Gos epl 1of J'esus
hrist asserted,“
který vyvolal lavelký rozruch a četné polemiky. Ch.
odpověděl na ně spisy „The True Gos el of jesus (1.903_), vindicated“ a An Enquiry into the round and .“SroOV.mimo to: ,Xovaoazo'ptxa', „Studie cerche,“ Roma 1908; Dr. Josef Samsour: „Zrá Fondation of eligíon, wherein is shown that
Brno 907, Frant. Žák T. J. v Rozhled
l__t_loadyat patrologíe“
se zvláštním zřetelem k dějinám
Religion is founded
on
a_ture.“ Hlásá tu, že
křesťanstvíspočívá jen ve víře, že mravnost
hrysostoma sv.společnost, zal. 1926vl.ondyně k sjednocení rozkolných křesta anů íme ato
jediná činí lidí Bohu příjemnými, že lítost nad
apo 1, Římě & Peruggll;
deístické názory. Ve všech pracích Ch. svých jest patrný nedostatek předběžného vzdělání, zejména
hříchy Boží | budoucí odměnu. názory zajl_š_tuje háj li vpřízeň dalších svých spisech zvl. veTyto své hlavně studiem církví východních,sjejich učení & lítur concernlng r. 1743. Po jeho náhlé smrti vyšly r.Redemption ve 2zsv. „Posthumons Chrysostomus de Ba gnuolo O. Praed., rodem Enquiry ze Sicílie žil kol. r. 1547, theol. dr. a mistr vNe Works“, v nichž zvláště jasně prorážejí jeho
sp. „Postillae in Ge
nesm
umučen filos. a dějepisného, ale za to se vyznačují velkou -spou Cnrysotelus, sv. mč., MR. kněz 22.d v cl_>ersll, otevřenost1,skromnostía mravní vážností. Hlavním se sv. Parmenlem; ubn
Cnrzanowskl, !. Jaku ub S. J., .na Rusi 1661,
vstoupil do řádu 1684,prof., kazatel a rektor v Nie jeho odpůrcem byl Jo_r_1athan_1 Spisy Chubbovy měly značný vliv vA aE_.:íumrds. zvl. na prostý
šwieži, Krosněa Pinsku; 2.1
„0 prawie
publícznem polskllnem-, dílo to zůStalo v ruko
2.ePav
„1783 piarista, prof. líztera
rt. lid. Srov. Kratochvíl, Meditace věku 111str. Milí—50.
Chudáček Josef,
pedagog, spisovatel pro
tulš'obroci polské a latlny v Žolibore e; sp.ulomnosci“ aníe, katolickém, mládež, publicista zorganisátor v českém hnutí n. 19. a__ a1888 v Oujezdě u Plzně, Boga v zaradzeniu ludzkíej Varšava 1813; „Wybór róžnych gatunków mowy po absolvování učitelského ústavu v Plzni působil wolnejzestosownemiuwagami“,t.18|6; na různých místech, zejména jako odborný učitel 3. Stanislavs. J. provincielitevské, z.zv Pihsku v ukovci, kde sestavil „věšák na mapy a obrazy“ 1742; sp. „Bellaria super Vitoldi & juventute Pins (čsl. patent 19960ze dne 28. srpna 1926). — Činnosti
literární
censi S. J. exhibitta“ 1717
náležl do okruhu plzeňskéhobásníka
a folkloristy Jana Františka Hrušky (v.t . s nímž Chťzastowskl (vysl. chřon-),e1._Ondřej, evang. sdílí zájem pro obrození bajky &pohádk, pojímané t_heolog polský, sjessjez u účastnil se gen. 1544—1612,Tv dissidentův & TVG v duchu1912),„ modengmP Dosud kováři vydal asbír „Bajkyi jinééyPohádky vydal (Praha Z. řadu spisů ndře (Praha 1914)„, „I?oroptvilčkí: lstus (Plzeň 1921)a leg>ndy vduchu prostonárodnlm PnánaSvatý etr“ a (Praha 1925).— Jaako publicista pedagogický & sociální psal mnoho statí ovýchově dítek, služkách, školách hospodyňských a jiném do plzeňského týdeníku „Český Západ“, do „Květů lásky“, později do llstů Lidove strany ďR_odina_a kola“, „Dětský Svět“a „aŠťstná Rodina ,jež nějaký časi redigoval.
—Jako orga nisátor Ja ve
dr. theol., 11.
a arci Pol
pracovalpolitickyikulturně
v kraji plzeňském, vzdav se v letech dvacátých učitelství a ujav se řízení mlýna v Oujezdě u Plzně, kde dosud žije. — Srovnej: Podlaha, Bibl. 219
Chud'akovVasilij Grigorjevič,
maliř __Brt. uský,
1826 v Símbírsku, vzdělal se v malířské škole Moskevské, pomáhal prof. Zavjalovi řivýzdobě katedrály sv. lsáka v Petroh r,adě 1 7 podnikl cestu do ltalíe, 1860 prof. na malířské škole v Moskvě, žil později v Petrohradě, kdež 871; vořil několik obrazů kostelních, jakoži obraz „Pronvásledo vání křesťanů na vý
V
SV.
bez vyzn.
Chudánek Ondřej oFrantišek, od 1702katol. far. vaor. Budějovicích, založil bratrstvo Sedmi-» bolestné P. Marie; s.p „D uhý a vzácný budějovský klénottitulem aneb rukovětní bratrstva pod blah. P. knižkeachvalítebného Man vMor. Budějovlclch“;. z. 1733. Srvn./17.11., 385.e
Chudenice — chudinstvi
273
Chudenice, fara v dlec. Budějovické, ve vlk. dělku neschopné. Právního nároku však na tyto podpory není. Zákonem timto je ulehčeno chudin Lukavickém, poo.lit okr. Klatovském, plebaníe jníž ské povinnosti domovské obce, nebot značnou část 1:200 tmatriky fara povýšena děkanst ví 1906; počínají ostels v1670, naKřat., patron jUDr její v tomto případěpřesunuje na sebe stát. Zákono Frant. dárství vůbecbyla k tomu, aby péče chudin ísr., Černínz;datastat. sa's nm 2228katol.,136čsl., ská obcísměřuje nejvíce ulehčena a přesunuta
chudínství.Dějiny a právní základ chu
dinské
na šíršlí 2voeřejnoprášvníjednotk Zákon ze dne péče. — Slovo Kristovo: „Lito jest mí 29.11. .1268.b z. a n. (Yžupnízákon) po
zástupu'f proti pohanskému: „Odl proíanum vulgus“ naznaču' e, že péče o chudé"jest dílem božské na uky jež še Krista. Péče tato se projevovala cha rítou a zůstávala u nás čistě soukromým projevem křesťanské lásky až do doby 18. stole t,í kdy po čaly i veřejné svazky zvláště stát věnovati chu dinstvísvoji pozornost. Dvorním dekretem z 26. X1. 1784 uvedeny v život v echách t. zv. „Svazky lásky k bližnímu“ ve formě soukromých spolků a nařízením pro Čechy ze dne 19. srpna 1875 uloženo vrchnostem, jež těchto spolků nezřídily, aby se o chudé jinak postaraly. Obvodem ůso beni „svazků lásky k bližnímu" byly farnosti. oto
změnčnlý20 a do lněný zákonem ze dne 14. července
ID27 25 n(o organisaci politické správy) ukládá v š 30 (odst. 2) zemském zastu pítelstvu: pečovatí o humanltní, zdravotní ausociální ...
zájmy svym země rozsahem a. obyvatelstva, pokud jde a opotřeby úkoly, které přesahují rozsah jednotlivých obcí a okresů. Avšak přes tyto zá kony zůstává chudinská péče jako veliké břímě domovským obcím, které podle zák. o domovském právu a G 2 a 3 čes. _zár.c1ud. jsou nositelkami povinnosti veřejné péče ' ' vůči svým pří slušníkům. Vůči cizím příslušníkům obec chudin ská povinností nemá, av ak v naléhavých přípa dechnnem může jím ode řít pomocí alespoň proza vp'čieie jich stál farář, který vykonával chudinskou tímní. Náhradu nákladu m. právo pak žádatí na pří 128. pomoci „otců chudých, volených předsta —Úhradě íínančních venými obcí. jejich úkolem bylo získávati prostředky slušnédomovskéobci.
nákladů, spojennýchs
povinnostíchudinské
a ározdělovatí je chudým, podpory hodným oso péče, slouží tyto zdroje: Základní jmění chudin Těmto původně soukromým spolkům svěřena správa chudinských nadací a tak se staly t_yt_o sé, nadace. dobrovolné příspěvky, odkazy, dary spolky institucí veřejnou,aa„chudí otcové“ veře' a důchody určené zákonem na př.: edna třetina pozůstalosti po světských duchovních, kteří zemřeli nými zákonem ze dne 5.1. 2, funkcionázři.— č.1.ř8 .byla Když stanovena základní pravidla ab intestato (g 20 čes. zák. chud),j edno procento o uspořádání obecních záležitostí, byla v článku z prodeje věcí v donorovolné dražběl veřejné (ibd..) V. (odst. 8) tohoto zákona prohlášena péčeo chudé Usnesením obce mohou se zavésti poplatky a dávky a ústavy dobročinné za ovinnou součást působ ve prospěchch udin3kého ondu za různá povolení: nosti obce. Ustanovení toto bylo doplněno záko zábav, slavností, propůjčení domovsnréhopráva a j. nemz16. du a1864 ooobecním zřízení a při rísluš Nesta čí-li to rádi se chudnnské náklady nými ustanoveními zákona o rávu domovském přirážek kápřímýmdaním. Poněvadž konec konců ze dne 3. prosince 1863 č. 105( 22—31).Poslední obecní přírážkyb ývají nejhlavnějším zdrojem na zákon hražuje zemskému zákonodárství, b úhradu nákladů chudinských (& 16 a 24 čes. z učinilo opatření, jimž by se ulehčila obcím po chud.), jest patrno, že chudé obce nemohou dostátl vinnost chudinské péče. Proto byly v různých všem povinnostem chudinským. Proto stanoví g 25 zemích bývalého Rakouska vydány zvláštní chu „ 2 ' k. chud. subsidiární pomoc okresů, případně země. Tyto vyšší celky jsou povinny dinské péče zákoně,akon jimižz se podrobně1868 upravuje dinská 3. prosince č. 59 chu zřízlovnatlzatvydr-žovatí ústavy které obvod svým se na vi chudinské, obvody než v echách,kterým se stanovi po odmín ktez' je domovská obec povinna poskytnouti p či chu ýmm jednotlivých obcí (chorobince, nemocnice a j.). Obce bez ohledu na věk, jakožíz působ & míra teto pris pívaj okresním chorobinncům za své chudé pří
péče. — Tyto zákony byly během doby doplněny okres a země. chu din skou určitým_příspěvkem na ostatní doplňuje zákony týkajícími se specrelní péče chudinské, pří slušníky padně pozměněny. jso uto hlaanv n:ě ze 17.11. péčí vůči obci domovské má osoba, která nemá 1864 č. 22 r. :. upravuje péči o chudé v porodni vlastního jmění (& 15 chud. zák. ), nemůže si po—
výživy opatřiti prací 5 10 ibd.abylnemá ni cích a ústavech chorom slné; zák. zv 29.11. 1 15 z.. o pro ošetřovacíc nákladech nale N'třebné podle zák. občanského povinen soho, kdo b zincích všeobecných nemocnicích, zákonz 30. Vl. přispívati 141,1,43 154.0.později .). Kd b podpol 1921č .256 Sb. z. a n. o ochraně děti v cizí péči rovaný měl(š tajné jmění nebo jmění nabyl jesst povvnlen náklad, unčí něný na jeho chudinské anařízení dětí nemanželskýczhók vydánokon prováděcí r. 1930 č.2 913.8němuž .a n.; 0 spro opatření, obcí hraditi (& 15 čes. zák. chud.). Vedle středkování práce z 29. 111.21903 č. 57. z. z. v Če úplnéccuhdo oby vyžaduje se jako předpoklad ve chách; zákon o podporách v nezaměstnanosti dle řejné chudinské péče nemožnost opatřiti si vlastní entského systému ze dne 19. VII. 1921 č. 267 prací nejnutnější životní potřeby; e-li žadatel žúčínný 01:11 W. 1925), zákon ze dne 21.111.1929 částečně neschopný a částečně způso ilý, chudin o státních sltarobních podporách, jimž se udělují ská podpora enedostačující vlastní obživu. Osobypouze prácedoplňuje se št ticí a způsobilé, mohou státní starobníkteří podpory státním příslušníkům, dne československým 1. VI. 926 dosáhli neb býtl odevzdány do donucovací pracovny dle zák. 9.r (š 10 čes..zák chud.). překročili 60. rok věku, kteří by povahou svého 24.ětkv
Š;
Pokud se&týče třetí podmzinky, že chudinská po
povolání byli účastni pojištění pro p(řípadčinvali vinnost domovské obce nastupuje tehdy, není-li dityza stáří podle zákonazaměstnanc ze dne 9.ců pro opojíštění osob povinných k tomu dle občanského zákona, nemoci,a invalidity a stáří nebo pojištění podleřIzáak. sluší poznamenati, že v případě potřeby musí obec ze dne 10. V1. 1925 č 148 Sb. z. a n. o pojištění poskytnouti pomoc ihned. Zjisti-lí se pak osoby osob samostatně hospodařících pro případ invali k obživě chudéhho po zákonu povinné, může od 1ídity a stáří. Podpory podle tohoto zákona jsou nich obec žádati náhradu za učiněná opatření. udělovány ze státních prostředků, jakmile osoby Žádosti o nějaké opatření chudinské se podávají ty dovršily 65. rok věku a jsou nemajetné a vý písemně případně do protokolu obecního úřadu neb Český slovník bohovědný v.
18
274
Chudlovo
choré, předávají se péči ústavní (do chudobinců neb chorobinců). Osoby choré a věkem seělé jsou vyloučeny zt. zv. střídy. Střída je udílení chu dinské podpory tim, že poplatníci berou střídavě chudéhop naturálnihžo Tento způsob dnes již do zaniká. Udrž opatření. se pouze v chudších obcích rolnických a jest eostatně lepším druhem žebroty. — V při'apadě nemocí jest obec povinna poskytnouti chudým léčení &optatrování. __le-lipo ne mocnýv píéč mimoústavní jes mu povinen skytnouti pstátní obvodni lékařsbezplatnou pomoc lékařskou (g 5 zák. z r. 1920č .233 Sb. z. Nemohla-li býti péče poskytnuta lékařem obvo ním a byla posk tnuta lékařem jiným, jest mu do movská obec chu ého nemocného povinna dáti přimě řenou odměnuu, pakll by ji žádal (s 12 čes. zák. chuti.). ]e-li třeba léčby v ústavě, jest nemocný
dopravendo všeobecné veřejné nemocnice,
at okresní či zemské. Po většině jsou nemocnice okresní. O zřizování všeobecných veřejnýchn mocnic v Čecháchaaez mi Moravskoslezské platí _ min. ze výnos dne 6.min. března 63830 1856' máhánvýnos výloh, ze dne 4. č.prosince
.6410
podmínkáchudělení práva veřejnosti.
Tyto výnosy byly doplněny v Čechách zemským z.5 bře 1888 č. 19 z. z. o úpravě po měrů všeobecnýnchveřejných nemocnic. Podle tohoto zákona mohou býti přijati ( o nemocnice jen ti, kdo trpí nemocí zhojitelnou. Ošetřovací taxu za chudé platí v Čechách a ve Slezsm zemský fond, pokud nelze vymoci zaplaceni jel na osobách zákonem k tomu povinných. Na Mor ivě přispívají domovské obce zemskému fondu jednou třetinou. Za to v Čechách jest povinna obec domovská dáti veřejné nemocnici náhradu za prothesy, chirurgické pří stroje neb oděv, který nemocnému přl odchodu z nemocnice byl dán. Byl-li dán nemocný chudý do soukromé nemocníce, jest obec sama povinna
hraditi náklad na jeho léčení. Pro chorom
slné
jsou v echách a v zemi Moravskoslezské z ízený zvláštní ústavy zemské, jejichž právni poměry jsou upraveny naařízenim ze č.dne 111874— č. 71 ř. .amin.4. června 1878 87 r. 2. V 'lohy za ošetřování chudých v ústavech choromyslnych hradí zemský fond dle zákona ze dne 17. a1864 zNa Slovensku a Podkarpatské!"Rusi jsou pouze při některých nemocnicích oddělení pro choromyslné, avšak samostatných ústavů choro myslných není. Značnou část nákladů hradí tam stát dle nosu uh. min. vnitra z r. 902č. 35.000 a 1907 č. 4t)..000 Hradí všechno nedobytné léčebné za chudé ze Slovenska a Podkarpatské Rusi. — Pokud se týče dítek chudých a osiřelých, obec domovská svěřuje dítky buď rodinám za přimě řenou odměnu anebo sirotčincům bud' obecním nebo okresním případně soukromým. Ochrana děti
skytnouti chováni života a vzhledem k chudého nich nároků na je to zůstaveno na opatření růzáné. opatření jsou spočívá v tom
pčéi vlastni nebo cizí rodiny a přispívá. Osoby, potřebuji tření, protože jsou které věkem sešlé
v cizí péči dětí č. nemanželskýchbyla zá kon_em z r. a1921 256 Sb. z. a n. aupravena prováděcím nařízením k němu ze dne 14. března 1930 č.2 ..z a n Dle tohoto nařízení musí osoba fysická, která chce přijmouti do své péče cizí dítě, vyžá dati si povolení dozorčího úřadu v obvodu svého bydliště (okresního soudu poručenského), dozor nad možno výchovou vykonávají dozorčí důvěrníci jmenovaní osobě dozorčím úřadem. (Kniha: Právní základy sociální
práv o mládež Československé republice od nýbrž EérčeAnt Tůmy, vnákladem České zemské komise v Čechách roku 1925 velmi opéči 0 mld přehledné podává, zco jst třeba věděti o chu dinské a sociální péči v eskoslovenské republice). Kaucký Chudlovo, fara v diec. Mukačevské, 1474 katol. rusín. o_byv
Chudoba — Church
275
Chuniaid a Gislar sv., kněží v Salcpurku, ne-. známého původu, žáci a pomo cnici sv. Ruperta (v. t.), žili 8. století a působili pryvjakožto mi sionáři meziv Avary v krajině nynější idně jejich ostatky spolu s ostatky jejich učitele přenesl
Chudoba Martin,n. 6.moravský básnik překla datel a publicista, října 1874 ve Šmržicich u Prostějova, počal 1885 studovati v Prostějově gymnasium, po maturitě 1893 vstoupil v Olomouci do bohosloví, 1897 vysvvěcen na kněze, stal se ka planem v průmyslové Kopřivnici, kde je podnes 24. září 774 sv. Virgil, biskup Salccpurský, do nov zbudovaného chrámu sv. Ruperta. Pam. 24. září. faráře em. Již od bohosloví věnoval se litera tuře, byl jedním z družiny Lutinovovy, jako boho Acta Ss. Vl., 708—71 slovec zúčastnil se cyklem básní almanachu „Pod Chur (vysi. kůr), Curia Raetiorum, bisk. ve Švý jedním praporem“ (1895), a vyšehradsk' kanovník carsku, v kantonu Grisonském (Graubiindenském), Kulda přivítal jej ve svém „Dikůvzd (" (1895) zal. v době římské, zprvu v círk. prov. Milánské. srdečnou básní. Stal se pak spolupracovníkem Podle podání byl prvním blskupem sv. Lucíus((v. t.), revue Nový ivot“, kde otiskl mystickou medl avšak podle pramenů historických teprve sv. Asimo taci o Šrdci Ježíšově (1896), cyklus básni „Maria bylo biskupství moci ariánských Vých.Krátký Gotů.čas V době Karolingů vvykonávali bis Angelaa“ (1897), vesměs lyriku inspirovanou stu 451. diem Svaté An nděly z Foligno a Svaté Terezie od pové ve svém obvodu až do 807 práva hrabat. Biskupové: Valentian, 530—540,o odpůrce arianismu, ježíše. — Záhystudoval i otázkyunionistické, přeložil ze slovinského rukopisu dílo Frant. Grivce „Pravoslavi“ (Velehrad 1921) — Pooměry v jeho Ursicin a Adalgott uctiválni jsou jako světci.o připadlo bilskupstvik n.ěma kdůstojenstvi círk. v.Mo o k.é R.1170 nabylil.lbilskupové kní rozsáhlé farnosti vynutily si však záhy naprosté hučsk odmlčení básnika, vedle duchovní správy musil se žeciho a vykonávali světské panství nad městem Churem a ololim, což trvalo _dol526. 1524 pře věnovati životu spolkovému, Raiffeisence, po pře vládla tu reiormace, biskup i kapitulárové musili vratě pak i spolupráci v obecní radě. Tim mvy čerpal prchnouti, kit štery zrušeny.Teprve kolem prostředku své síly v letech 1927 tažl11928 těžce onemocněl. Byl vždya sympatickým, mpracovnikem, pod 17. stol. mo 11a býti reorganisace kap toly prove porovatelem dobré literaituhrykatolické. Srovnej: dena. Od 1803 jest bisk. podřízeno př mo sv. Sto Bif/jar, „Chudoba padesátníkem“ , „Lidové Listy“ licí. Zaujímá ůzemi kantonu Grisonsnre'ho (Grau Br. biindenského), knížetství Liechtensteinsué a kantony SCM dobíů, fara v di.ec Olom., v dek. Ch holin Schwyz, Uri, Unterwalden, Glarus, Curych. Sídlem ském, polit. okr. Litovelském, 1746 expositura (zá biskupa adómské kapitoly jest město Chur. — Daia mecké kapianství), podřízená faře Cholinské,1846 stat. (1931): 716.577 obyv., z nich jest 300.539 fara; kostel sv. Františka Ser.; p.atr: Marie Louisa (419 /„) katol.; 446 duchovních správ, ježo ostb á366 kněží světských & 74 kněži řeholních, :ZGG7 kapt., 961 ak. (: nich 12Vklášterů mužských, 33 kl. žen s'k ch.
Chudobka Alois Staznislav, pseudonymmo Church Army (vysi.2čérč způsobu árrne), náboženská ganisace, kteroužl arm mády sp or ravského básníka, a publicist , vlastně Stanislav Stejskal plovidkáře ,.n 13. list. 1891v opovicich u Přerova, synek dělnický, s am ou :, píšící v duchu katolickém mnoho lyrických verš .1snnáměty při rodními, sociálními i náboženskými, jež tiskl v re „,Viast“ „Moravan „NášDomov', Obzor“, vvuich kalendáři , v „Evai“ nov ,á„Nov' „ňašinecť „Občanské Noviny“, „ČeskoslovenskýcDeník“, jakož i drobné povíd k 'ež mu otiskovaly brněnské „Hlasy Republiky“. Sociální stati o vzdělání dělnika, volbě povolání a ch bách. dělnické mládeže uveřejňoval ze 'ména ve aldmannovu pražském
(VIZ 648) založil88 Odalrsiššiikánský duchovní Cariíle (h. 1847, prebendář u Sv. Wilson Pavla)
v Londýně.a A. snaží se nižší třídy lidu ná božen nsaky Ch; avně pov vznésti pomocí laických evangelistů excentrickým bohoslužbami spojenými se zábavou, jakož i charitativnimi podniky (zřizo váním domovů pro dělníky a dítky, péčí oR.vělzněgoó ošetřováním nemocných a šestinedělek). měl A.. „pracovniků“ a vydržovala l110 dobročinných ústavů. měla 69 misijních vozů v Lon dýně a v různých provinciích. Ročních důchodů má
terl. Vydává časopis„ The Křestanském ělniku“ 1909—_1911)pod jménem okrou e350.000 Church Arm Gazette“ . tejfskaiPopovský.-— rovnej: Podlaha, „Biblio Bir. gra ie Church ssociation (výsl.: čérč asóseéšén), Chucheiná, fara na Hlučínsku, v dicc. Olom sdruženi, jež založila strana anglikánské církve v dek. a polit. okr. Hlučínském, zřízená 1921 excimsi zvaná „Low Church Par 1865 k potírání ritua od farnosti Křenovické; kostel Nalezení sv. Kříže, lismu; vydává měsíčník„The Church lntelllgenceer . beneficium liberae collationis; data stat. (1930): urch Missionary Soci 10010kat l., 15 ak. ztoho bez v zn. 1799 jakožto „Ch. .for Africa and the East', ChumtlýKarel, hud. skladatel, složil „AveMaria“
& „vaS hlas), Václave!“ sólovou2"vložku pro střední srovn. . ((Jmešní yrill“ 1911
Chumnos Nikephoros,
representuje evangelisační církve. Zprvu byla odkáz na téměřsměr úplněanglikánské na něm. misionáře Basilejské a Berlínské misie, 1815 otevřela vlastní
byzantský2učenec,žák svůj seminář v lslingtonu, později druhý seminář
v St. Augustine-College v Canterbury. Společnost Řehořesyn Cy arského, kancléř císaře Andronika ll., tuto podporuje nyní 5400 anglikánských farností. jehož npojal zam anželku jeho dceru lrenu'f Roční příjmy obnášely r. 19 liber sterln. Z jeho četných spisů filosofických, & rhetorick ch vydal některé ]. Ftheologických Boissonade, Obstarává misie v Západní a Východní Africe, „Anecdota racca“ , sv. —3. a 5. (Pař. 1829, 33), Uga,ndě Taganj'lce, Persii, lndll, Číně, Japanu, A„necdota nova“ (t. 1844 a E. Martini, „Spigola Kanaděa britské Colombii, a to celkem v40 misijních okrSCichs kořtěn nými a s více než 500 ture se byzantine“ (Neapol:. 19007).Na sklonku života evropskými4 stal Ch. mnichem, & 500 domorodými misionáři. Hlavní e,f stud. u. 1868v Kamenném Zboží sídlojeji jest„ Missions House“ v Londýně; orgány naChundelákosj Mladoboles avsku, gymnasium i bohosloví jejími jsou. „Church Missionary Outlook“ a „Ch. 1894 M Revi v PrazPe,uvysvěcen kapl. t., veN braveOmazef18a93, vijžní ómaze,
ěubliclsta. Přispěl cloe„Nlašlchf istů“ 1912—13a aj. lz Habenícht, „Dějiny Čechův Lamerických“ 747.
10Church;vof dGotdiBaptistů i1. odvětví Adventistů (viz 8.. 1., (viz 1., Mezlkontezsijnivhnuti, jež v křestní praksl podobá.
276
Churchi — Chusan Rasathalm
nezávislé; značilo konečně všechny černochy, at byli původu se Baptistům, ale na nich úplně'e est od názvem jakéhokoli. Totéž nám dotvrzují klasikové. Jsou-li založil je kazatelDD.S. Warner 1 „Reformatlon Movement“ k tomu účelu, aby znovu Kušilé totožní s Kassity nebo s Kissejci, nemůžeme dnee ješt rozhodnouti. Méchineau (Vlgauroux, vzbuzením darů naduchahra řízeni chtlonnaíre de la Bible, Paříž, 1912,11, 746) prvotni církve v'h dcharlsmatického biblickém základě
působil obrodn ě na ve ke'rodkřestanstvo, jež pojímal za — možné, praotcem aspoň b ! Kúš. 3. Chžes j'ejich krajinasporečným ob' vaná jakožto duchovní jednotu. Přičleněmíděje se duševním pokládá potomky C usovými. Ménila se ss postupem ušitů, lznovuzrozením; umg'ánení nohou & večeři nutno zachovávatikřest, jakožto Kristova. Hnuti až konečně jme'no utkvélo na Ethiopii. —-4. Chus, toto rozšířeno jest ve mnohých kulturních zemích; (tma), Benjamlnovec, o kterém se děje zmínka v Německu existuje jakožto samostatná organisace „Gemeinde Goltes“ s misijní centrálou v Kasselu v nadpisu žalmu7, !. Vulgata'jej nazývá Chusi. Ně kteří (Vigouroux, Dictionnaire dela Bible,Pař., 1912, aso rg nem „Evangeliums-Posaune“,jenž vycházíll ) se domnívají,že byl oddanýmstoupencemSau ve 3000výtíscích. Celko' rozsah tohoto hnuti nelze číselné odhadnouti, jenkiož nekoná se oficielní lovým a ]proto nepřítelem Davídovým. Hejčl (Bible oru, že jetoota přijímání členů. Americké ústřední nakladatelství českáll. 180) kloní se aspoň k nzoá jenka pro samého Saula. Výslovné to tvrdil sv. jero— GospelTrumpet vyddáv vmáspisy, imo časopis „Gospel Trumpet“Company i jiné period iccké zvláště nym: „Totus psalmus contra Saul est conscriptus, quem Aethiopem vocat propter sanguineos, tetros et také pro mládež. Stálých čtenářů těchto orgánů rudeles mores“. ného dlužno lišiti Davidova jest asi 90.000. us, Churchi, křesťanský armenský princ, zvaný také přítele Chusaj (2. Král. 15,32; 16, 16).—5. Hayto (Aítonus), vstoupil po příkla adu svého strýce místo, kterého nejmlenuje Vulgata (jud. 7, 8). Bylo v překladu Italy (Sabatier, Bibliorum sa do premonstrátského opatství Delapais na Cypru však Později přišel do Avignonu ke dvoru Klementa V. crorum versiones antiquae, Remešš, 743110762). K eho přání diktoval písaři Mikuláši Salconovi V textu řeckém je psáno Xovc, Xovaela 055.0 oitiers, co na Výc chodě byl zažil. Tento „Liber se také dovídáme, že bylo v okoli Ekrebelu. jeho esnička Kúza, Historiarum partíum Orientis sive Panagium Terrae polohu známe docela přesně. asi 9 km jižně od bývalého Sichemu. Rozkládá se Sanctae“ francouzsky, 1307dějin latinsky) jest pouze 8 km západně od Akrabe, v kterém po důležitým (zprvue pram nem pro poznání Orientu. znáváme staré Ekrebel. Mk. Po prvé tištěn byl latinsky v Hagenavé 1.529
Churrlg era -. vjosé, architekt, u.španěl 1650 v Salamance, 17 barokní hlavní representant ského v bujelého baroku, činný od 1690 jakožto vlivný vorní stavitel v Madridě. panělskérnu baroknímu slohu dal užíváním otisujícich mo ívů osobní ráz („Churriguerismus“). lavní díla: věž a sakristie katedrá v Salamance a kostel šan
Chusa, Chuza správce (ěm'tgonoc) He rooda Antipy, chot(XovCďcn), zb n ohanny, kteráž přisluhovalaP ježišiožznesvých stat v den zmrtvýchvstání záhy z rána spolu s MariíaMa da
1 lenouoa j. spěchala ke hrobu ježíšovu (Luk. Chusal, Chusaj (ivan, Xouol)Arčan, Arachltský, Arachites, t.j. rodilý z města Archi (viz 1., 625), vnuk Alberto vali jeho synovéj Gerónlmo a Nicolás, jakož i jeho přítel krále Davida; k žádosti Davidově odešel kAbsalomovi a přetvařuje se, jaako ybyl jeho Churwaldena (Churbaldia),s néěkd. prem. opatství ve Rudolfz Švýcarsku v diec. ,ě_jež založil 1167 šřivržencem, mařil plány Achitofelovy (viz1., 189), ryt. Rothenbrunnen, Iiozdě'ibylo spravováno ímž získal Davidovi čalŠSaby seblrati mohl do administrátory z Roggenburgu; 1 bylo zrušeno; statek 2(72.KrálCh.532 37 1.6 18; 17, 5—15; vojska 1. Far 27,.33) jest nepoclhybnětotožný gotický opatsk' chrám se zachova úš, oóg, Chus), méno osobni, národní s Husí (víz V., 165). a místní. Asyrsky Kuš, egypt. Keš a Klš. jeho Chusan Rasathaim (Kúšan Rišataim, Xovaagaa etymologie neznáme. Chus, syn Cham ?aíu), král, který si podrobil část Israelitů & kruté (Gen. 10, 6). Byl-ll prvorozeným, nevíme. Méchineau je osmi letechpokoj porazil jej soudce OtOo nielutlskoval. a vrátil Po zemi kýžený (8 oudc. 3, 8—10 (lVigo ouroux, Dictionnaire de aBible, 1912, 1743) to tvrdil, druzí popírall. — 2. Paříž, Chus (Kúší, jeho jméno nebylo cosud nalezeno v památkách Aíoímp), společné jmého národů, kteří odvozovali klínových. Graz („Geschichte der ]uden“ , 1.,107 a 108) vyslovil domněnku, že Chusan byl snad kní svůj 6—8 původ od iChamova Chusa.Saby Bible(Šebá), (e mpočítá syna obyvatele žetemseedornskym róš-'Edo„Naharaim“. m) — avšak Rawlinson jeho vý rozblj o docatek Hoevily,Sabaty Ia"I.Regmy Poslední kmen měl čeledi klad („Athenaeum'g 1873, 244) aSayce („Records otlhe sabejskou a dadanskou Sabatachaljestle asi P Pozdější glo a(Hej ',čl Bible česká 1,57). Psma sv pass,t“ 111.,32 jej ztotožňovali s Aššurrišelimem, otcem Tiglat- ilesaral. (1115—1100),avšak jejich sídlsell Kušité napřed východně od Palestiny, (DGI'OÍOŽC onm něnka je veelice málo pravděpodobná. Vychá jejichz nizemi obtékala rajskáNřeka zejí od předpokladu, že krajina Aram Naharaím jichbabylonské krve pocházelNi,mrod ktelgdyž Gzaložll kržlmzvstvr (Gen. 10, 8—10). byl še roozkládala seevemě od Ba abylonn a sahala od Mojžíš v Madiansku, pojal za manželku dceru Eufratu až ke končinám elamským Vigouroux madianského kněze, který se nazývá Kušitou (Num. Podlaaha, „Bible a nejnovější objevy,“ raha, 1899, 1 P dle Par. 21, 16 hraničilí s Araby; III.,95). jak yplývá : listu tell-amarnských, zváno tak území mezi horním Eufrratem, Orontem a Ba v nejmladších knihách jižně od Egypt—„( Král.biblických 19, 9a ls.obývajlí 1,8 1).krajiny Po dle radou, Damaškem „Bible česká“, 6,47) protékající roto marně bychom(Hejčl, hledalijm méno Chu toho sídleli Kušité původněbyli v horách armenskych;1 později vpadli do Babylonie však záhymtla eni sanovo v seznamech tehdejších králů as rských. na poloostrov arabský. 2000 přeplavíla pravcli'špodobněijlh pokládá Prášek „Déjlny ečás tod Afriky a založila říširethiopskou. Proto Mnohem starOvěkých národů vychodních“, Pra LXX překládá důsledně jméno Kúší slovem Aíůíow Chusana za krále mltanského. Jejich _říšeh byla tehdy a jejím překladem řídila se také Vulgaa.ta Z proroka nebezpečným nepřítelem samé Asyn'i Sr. Hagen, jeremiáše (13, 23) se dovídáme, že jejich jméno „Lexicon biblicum“, Paříž, 1905, ll., 920. M .
CajetanovMadridé. Slohjeho se zdarem napodoo
277
Chusi — Chválkovice u Olomouce
Chusi. l. hebr. img Xouat jmenovaný 2 Král „Seelsorger und Kind“ 1919, .Stílle Stunden“ 1921, „Hirtenrufe“ 1921, 5.vvdy. 1924; Hirtenworte“ 1922, 18, 21—32, zpravidla se členem mian. Posel 2. vyd. 1924; „Missions- und ebensbiichlein fiir joab ův, jenž oznámil Davidovi porážku a smrt Mariner“ 1922; „M.- und L. fůr jiinglín _e“ t. r.;
Absolonovu. eto původněnomen gentilicium,
.n. L. íiír Frauen“t. r.; „M.- .L. lir jung
znamenající uša na, Etiopana, otroka černé barvy. frauen" t. r. Z toho se postupem doby vyvinulo jméno vlastni, Chvála Theodor, n. 1869, vy_sv.1893, kate cheta na Vinohradech, :. 1904; přísp. do Katech. jak tomu nasvědčují staré překlady („Starož.“ VII., 10, 4n). etřeba aj z j.os něhoFlavius činiti přílohy „Vyatchov ateel 1899.
raba.
Jakožto otrok
padá před joabem na
Chvalatice (Chwallatltz),
fara v diecésí
zem, jakožto černý otrok hodí se dobře za posla Brněnské, v dek. Vranovském, polit. okr. Znojem ském, 1785 lokalie, 1892 fara; kostel Nalezení zkázy a smrti. 3.—992.v.uCh — Dharme, „Les livres “ v. Kříže; patron: Matice nábož.; data stat. (1930): Paříž1910 3.4 3.de Samuel, ] 6, 14. jmenuojes tkrálovského činovníka jud_i (= jehudí 670 katol., lev., 5 lsr., 4 bezvvzyn.; obyv.nnmě Chvalčev vský (Chwalczewski) Stanislav, =Žid), otce jeho Natanjáěe, děda Selemjáše a pra thvín, starosta Kobry ský, na Raškově, žil děda pocházející Chusi. Zdáz se, že judi Dto23, 7n. rodu úšipodle -o a,zákona tedy zr cizince Egypťanům velmi blízkého, b 1 ve třeciim v době lloseldních dvou králůppolských z rodu ja gelonskh 359kroniku polskou, jež byla tiskem koleně dcírkve judské,jehudi, trn žese mu vydána r. 18 z ni přeložlil Václav Koubek le dostalo přijat jména do id (judovec,
genduaoesv. VojtěchuČD Chv (Qualisc h) falra v diec. Králové
Knabenbaucz—r,4.0 Com. in jerem miam“, Parisiis 1889, husí, Kúší, jmenovalse otec hradecklé, ve- vík. Broumovském, polít. okr. Trut
šroroka l...Sofonjáše, jehož rodopis Sot.kte 1,1 osledníčlen rodokmenebyl Ez ecjhvlzáš;n z novějších Hoonacker, Ríessler aeLíppel pokládají ho za známého krále judského, ne bez odporu jiných (Trochona, Orelllho, Cornllia, Knabenbauera).
novvsk,ém 150 plebaule, pozdějíf11.ke Zdoňovu (Merkelsdorfu),kostel sv jakubaap., patron a tlce náb. a Konsttantin Nádherný; biskup má jus collationis střídavě s majitelem panství Adersbaě ského, jenž má právo presentační, data stat. (1931):
Viz Lippeel, „Dlas1Buch des Proph eten Sophonias“, 2078 vyzn.;katol., obyv. 70ěakatol. augšp. vyzn„ 4 lsr., 13 bez Freiburgi.Br.10.trS.73.— „Prophetae minolres“, ParisilsKnabenbauer-lHagen, 1924. Str. Chvalek (Chvalko) vyskytuje se r. 1281 v Pra 5. Chusi neboli us, ylo město, jež1 uvádí v době biskupa Tobiáše zBechyně jakožto první LXK a po ní starolalinský ypřeklad jud 1t7, 18. kantor v kapitule u sv. Víta, jemuž byla svěřena Ammonci a 50.000 Ass ssyřanu obsadilo betulské péče o liturgický zpěv chrámový a tudíž kontrola studny, jiná část Ammonců a Edomců pak polo nade vším, s tímSrovnej souviselo: zpěvákš,kn1haml, aarhan umí co a pod. Nejedlý, D jiny před: žila se táborem na horách proti Dotanu; poslali va také hlídky na jih a na východ proti Eklrebe u husitského zpěvu (1904,)34 Chválenlce, fara v diec. Pražské, ve vlk. Ro oky— nedaleko Chusi, jenž jest u potoka Mochmur: m; 1352 plebanie; Kai čněorsrlav & aůrwv agóc, fótov xai ánqlwnm canske'm, polít. okr. Biovickém &némvn Eyes/ii)). (A Exgepql) 17 com! uqoíov XOTR; fara byla tu bez přestávky až do nynější doby; (A Xovoet) 17saw ěJutov ze:,uágaov Mol/uma. Ekrebel kostel sv. Martina. r. 1753 nově zbudovaný; patron možno jest na jisto ztotožňovati s dnešní osadou dr. Karel Arnošt Waldsteln—Wartenberg; dala stat. Aqrilbe, jihovýchodně Napiůsu (Neapolís), kdysi
hlavnímměstemtoparchíeAcrebitena
(Plínlusv(1928):1.,329katol 23ev.,44.,0čs 9 í,sr. 484bez y(z:hvallbógi. lzydor Kanty, hud. skladatel,
V. 14. („O 70 0),nválce neboli Akrabeta Flavia ži.“d 111.,5. ('.aízoapná) Mo chmur josefa může
n. 1825, napsal několik písníanábožen býti údolí sahel el- Machne (srv. Machmcthath ských a oratoria: „Otběmší,bmnóho aamova“ „Staba 105. 16, 6). Na jižním konci tohoto údolí jest ves
". —
osef.
fílologb,rn. 1808, z. 1841; byl
nico ana. Tu možno pokládati zaamísto bývalého ,sp. „Zasady Chusi. — Hagen„, Atlas biblicus", Parisiis 1907.— Eroniknultsů6 oznan živou aj.vírou , sebrané spisy myšleníaíwía_“ry, jeho spolu s jeho Riess-Heídeí, „Atlas Scripturae Sacrae“ , Friburgl žisizcčtopisemvydal Prosper
Brisg. 1924. — „Survey of West. Palesí. MemJ' ll., 1882 str Sabbutit:/, „Bibiiorum Sa
crorum versiones antiquae, Remeš 1743,
1762K. th ej Chutejští viz
Chwalíbóg ve Lvově
1. fara vdiec.cm Královéhradecké, seu Vetus italíca“, veChvalkovice vlk. a polit. okr. Náchodské 1350 ple Hčl. po jejím zániku spravovali osadu faráři z Úpice, tah _ potom z Hradiště, a jesuité írečtí, _1708admini
fara; kostel sv. data jiljí; stat. patron(193 kníže Chutynský klášter, ChultmynsíkíjPreobraženskij monastyr,m užskýVuarlarniev-Spaso k]. 110 km od stratura, Fridrich 1738 SchaumburgLippe; Novgorodu na pravém břehu řeky Volchova, zal.
1192 b1.Va1rlaamem, kathedrála z 1515 s přístav bami stol. Chwala Adolf, oblát Neposkvr. P. v exercičním domě v Essenu-Borbecku; n. 1 eVídni; sp.: „Díe čítere hl. Kommunion' 1909, vy.d 1911, Unser tagl. Brot' 1910, 3. vyd. 19202;„Die prakt. Durchíuhrung der čít. Kommunlón“ 1910; „Manna des Neuen Bundes" 1910; „Ein Wort anndie Eltern“
v.ečs 1520 2 č. abr.,ěm. 1 řec.-katol., lsr. 21 bezkatol., vyzn.;360 bčsl., — ara v5 diec. Brněnské, v dek. vaučovíckém, polit. okr. Vyškov ském; přip. 1389, 1641 íil. k Litenčicům, otom k Hvězdlicům, 1689 znovu zřiz.; kostel sv. arto loměje ap.; patron: dr. Frant. a Antonie Kobrčoví; data stat. (1930): 1244 katol., 9 ev., 129 čs., 7 isr.,
4 bez y.zn — 3. na Hané, fara v diec.01.om,
v dek. Švábenickém, polit. okr. Vyškovském; 1864 exclndována od farnosti ivanovické; kostel sv. 1910,d.2.vy „sje us ím Klndesherzen“ 9. 1924,.1913; „Die gottlíebendeSeele“ 1912 2.191g, vyd. Ferdinanda; patron. arclb. Olom.; data stat. 1930): 734 katol., 6s.č ; „Dle Mutter u.o undLKommunlo die ótt. Kommuníon“21912; Chválkovice u Olomouce, fara v díec. Olom „Lžisslich che Siinde on“ 1912 vyd. 1920; „Des jůnglings Seelenkraft“ 1912; „Die2Haus v dek. Velkobystřickém, polit. okr. Olom.,17n83 seelsor e u. ihre moderne Hilfsmlttel" 1913, 2. v d. zřízena jakožto kuracle exclsí od Olomoucké íary 1913; „ rucksachenim Dienste der Seelsorge'I 19 4; P. Marie (nyn. sv. Michala); 1856 fara; kostel
278
_
Chvalkovský -— Chvolson
Ústeckém nově zřízena 1832; kostel sv. Martina; sv. Barborly; patrona:kMatice náb.; 4!datastat (1930)
patron: ótakar Westphalen; data sta.t (1930): 3872 (zt trnoho 2čs.),68 153 katol., 24 ak.; něm. 2. ys oké, 182 beztvyznls, Chvaik ovskobyaiřť.ce:. 1. Ant in,nn 1:1.in Benešově, iara v dlec. Královéhrždecké, ve vik. a polit. tok.r vysv. 1869, 1
far. .VPOOPOViCÍCh,1885 děk.v
Di
Pardubickém; 1350 pieb, později fi1.k Holicům,
višově, z. 1899; uveřejnil v časop. „“Kazatel v1901
711 fara; kostel sv Gottharda ,nzpatro Alexander
„Řeč —2.
Na:avlbllllb,data stat.(1931)'1460 katol., 344. čs., 0 sr., 9b ez v zn. Chvojnov, fara v diec. Budějovické, ve vi.k a
ři 1501ete'mjubnileuposvěcení chrámu zPáně". edikt, ich kl. Sáza;vského jeho
rukopisu ::eš'dal F. l'rťnLehner v časop. „Method“
klá vtera eSázavského okr.1630, Pelhřimovském; 1384 plebanie; „Chvalznow nífara .O.,lom v dek. Zdoun poitn. p ají kostel Nanebevzetí P. M.; matriky patron: městoaPelhřimov, data stat.. 2124 katol., 182 č. br.., ském,z farnosti polit. okr.Litenčlcké: Kroměřížském; 1912 ŽŠ 46 ak. ret., 6 isr cisi kostel zřízena sv. ]akuba'V bez vyzn Chvois son ban iel Abramovič. Známý ap; beneficilumliberae collationis; data stat. (193(it): 538k 0.ak (ztoho 112č ,.5bv orientalista a semitolog; n. 1819 ve Vilně, syn chu dého Žida. Obdržel prvni vzdělání v židovském Chvatlovlce (Kaliendorf), fara v diec. Brněnské, chederu a ješlbolhu, kde pilně studoval Bibli, v1284,1597—1899fil.k dek. 1Šatovske'm, Znojemské e,m přip. Talmud a spisy středověkých komentatorů — talmu Dyjákovičkám; kostels distů. Později jako samouk naučit se rusky, fran Markéty; beneficium liberae collatimonis;data stat. couzsky a němceky. Universitní studia absolvoval (1930): 686 katol., Chvlovvský Edm4uev.; nd, obyv. obrozenecký veršovec a ve Vratislavi; doktorský titul získal od Lipské písmák, obchodnik dřívím, 2.1825; v dal „Kantate unlversity za spis„ Die Ssabier und der Ssabismus“. aneb chvalozpěv při slavném svěcení ple Marian Toto téma bylo jim důkladněji zpracováno po ná ské nad městečkem Mniškem“ s nápěvem (v Praze vratu do Ruska: vydal pod tímto názvem obsáhlý spis, jenž mu zajistil obecnou pozornost 1811). Srvn. ]ung. 387, 571.
hvalozpév viz hym
(Ěhvalšiny děkanství v diec. Budě jovické, vev (_Kalschinig), ik a pol o.kr Krumlovském; 1263 byl statek zdejší od 1krále Přemysla Otakara ll. darován klášteru Zlatokorunskému; již 1293 připo ná se „1100 nraadus, pleba nus de Qualslng“, 1381 připomíná se plebán Mikuláš jakožto plebán a opat
vědeckého světa. Od 1855 až do 1883 přednášel
hebrejštinu, syrštinu a chaldejštinu na orientální fakultě Petrohradské university; od stal se také profesorem hebrejštiny a biblické archeologie v Petrohradské duchovníRovně akaědžemii (tehdypřed již pře stoupil na pravoslaví). od 1858 dnášel hebrejštinu na Petrohradské římsko—katoiickéaka
Zlatokorunský Gerhard jakoinkorporována patron; 1400byaaozději fara demii. vědeckéCh. spisys|jsou velicežepozoruhodné, zvláštějeho si získal zá uhlu tí,m objevvil ně klášteru Zlatokorunskému zanikla, 1785 znovu zřízena. Kostel sv. MařlMagd.; které nové rukopisy. — Nejdůležitější práce Ch-ovy patron: jan Nep. Schwarzenberg; data stat. (1931): jsou: „Ueber die Ueberreste der altbabylonischen Literatur in arabischen Uebersetzungen“ (v Me' emoi 2132 katol., 6 čes; 2 ak. augšp. vyzn., 1 bez vyzn. , res des snvants etrangers" r. eber řammnz občv. něm.a hvaly, farae sv diec. Pražské, ve vik. Libez und die Menschenverehrung bei den Alten Baby nickém, polit. okr. Praha-venkov; po ref. fil. lonlern" 1860; .Achtzehn hebr'aische Grabschriften k Hostivařům, 1652 kaplanstvi zámecké, od 1695 deir Krim“ („MemoaaryBurtasach, Akad.N auk“ administratura, kterou spravovali jesuité, 1777 aus lzvěst o Choz,aracb aMad'jarach administratura světská, 1856 fara; kostel sv. Lid šiaviŽnach . Russklch Abu-'Ali-AchmedŠ-Ben-Omara lbn-Dasta“(Petrohr.1869); „Ein Relief aus Pal mily; patron kostela: Studijní fond; 1benefleium myra“, „Corpus lnscrlptlonum Hebralcarum“ (Pe liberae collationisl;ldata.,6stat. (1928:) 1744vyzn. katol., roh.r 1884, rovněž rusky); Syrisch-Nestorlanische jiných, 697 bez Y—s
chval ]viz Semiretschte (Petr. 1897). Ijo 131111 s., 0. S. B, srvn. Habenlcht, „Dějiny Grabinschriften to Ch. vydaln aeuzsn mý dosud rukopis z r.Mimo 1180 Čechůáamerických knihy Makkabejceůz"(Berlin 1897). Z oboru hebrej Chvaatěruby, fara v63d1ec.Pražské, ve vik. Bu štiny nutno zaznamenatl stať (Christ. Čtenle 1881) bukvy He, ow i jod v drevně dyňském, polit. okr. Kralupskéfm; 1352 plebanie, „Pokojaščljasjn or_foraíii“. Z oboru exegese Ch. rusky iore f.fil. k Minicům, 1772 fara znovuzřízena; jevrejskoj uveřejnil poje nání o posledním období Kristova ostel sv. Petra a Pavla patron: Frant. Mladě 45čs., isr.i,5j ých 297bezv jovský; data stat.(1928). 1487 kzatol., 49 ev., života „0 poslědněj večerě i dňuesmerti Christa“ Petrohrad 1880);n ecky tato Christi práce Chvatilnny Dolní, fara v dilec. Pršžské, ve vik. (Zšlvydáni, vyšla podnnázvem „Das letzte ěPassamahl a polit. okr. Koiínském; 1352 pleb., po ret. fil. und der Tag seines Todes' (Memuary Akad. Nauk k Zásmukám, 1905 fara znovu zřízena; kostel sv. 1892) — v tomto spisu zvlášť je pozoruhodná ana Petra a Pavla nově vystavěn a 1858bened ikovári; lyse nazírání sadducelců a fariseů na ježiše Krista patron kostela: Leopold Sternberg; beneficium a na prvni křesťanské obce; Ch-on v vrací zde mnohé, dosud panující názory — po le Ch-ova ev., fgllationis; 2 . liberae data vstant. _:(1928) 452 katol., nepřátelství mezi farisey & křesťany začalo teprv Chvojan Voj.., O. S. Fr.pyřispělzprávamiomisiích v druhém století 3 posílilo se za povstání Bar do „Čecha“ 1896 a do .Neděle“ 1.905 Rovněž pozoruhodné i jiné jeho Chvookj & (Chvoyka) Adam 8. J., n. 1742 v Li Kochby.„Ueber das jsou Datum irn Evan elium Matthái
šově, vstoupil do řádu 1765, prof. na jelsuit. ;Xsl Gesch. "17 Tr) 133ngwqelsvwv dčCvav stať (Monatschrift vKutnéHoře,eod1775v Žnoj,:změ 2t.gymn. fur u. Wiss.d d.1893) vZeitschr.
„lnstlttutionesepoeticae ln compendluml redactae" , fur Wissensch. Theologie Lipsko 1896 , „jevrejskija _Staropečatnyja nigi“, „ noěktor ch srednev
mo 1792; „Geschichte des Habsburg-ósterrel dě iny oHaus chischen sess“, t. 1792, v rukopise zanechal
kovychobviněnljachprotlv]evrejev"1861í„Upotre bliajut-li jevrejí christlanskuju krov?“ 87930
čhvojnor 31. Českéé(B6hmischkahn), fara mnimoj zamknutosti Jevrejev“ 1880. Mimo to h. v dlec. Litom... ve vik. Teplickém, polit. okr. přeložil většinu knih Starého zákona. Z. 1911.
Chvostova — Chyšský
2. Orest Danllovič, v Petrohradě, tamtéž studia a vstou 1a Petrohradské university,
syn předešlého, n. 1852 absolvoval středoškolská přírodovědeckou fakultu kterou absolvoval s výteč
ným prospěchem; eho práce „0 vozmožných skorostach v ach ravnověsija soprikasa— juščichsja pověrchnostej“ byla odměněna medailií. Do 1874studovalelpsku, 1875310ž|1magisterskou zkoušku a 1876 bhájil svůj dissertační spis „0 mechanismě magnitnoj indukcíí v stalí“. R. 187
byl jmenován soukromým docentem Petrohradské university,18860bh oktorskýspis„ Omagnitných uspokoitelách“. Od ájiE-c 1E618 aždo 1948 byl profesorem fysiky v elektrotechmcxém institutě, později před nášel také za „7nns k ? Kurssach“. Mlmo množství různých článků uveřejněných v ruském i cizím tisku, vydal řadu knih; z nich zaznamenáme .,Ob interferencii ne vpoÍně odnorodnago světa“, „l)iffrakcija električeskich lučej“. „Teorija elektri českich lučej“, „O metríčeskoj sistemě“, „Lekcil termodínamiky“, „Učeníje o dviženií a silach“, a zvláště jeho znamenítý„ Kurs fysiky“ (1897-1900),
279
„jednoty duchovních arcidiecése Olomoucké" a ře ditelem „Kněž ké nemocenské pokladny'k Lite rárních schopností využil hojně při svých před náškách, úpravách lidových her, ' uslaaven se
přerovské mladych katolických „Obrození“,edice zejmenav ak při založení spisovatelů politického týdenníku„ Právo“ v Přerově, jehož jest redak po
0 _. em
n. 1890. 1830 vyChyliczkowskijan, 1854, „zaKakniězdlec.wloclavské, aspa yjne“, Varšava _ yChylíkK C._Íosef, kalt.knězna konci XVlll stol.; přel. zněmč.: „Aloisia Mercelsprávně: Merze, v. t.], hlavního kostela v Augšpurku kazatele, systema tický způsob, protestanty o pravdě katol. náb. pře svědčující' (v Praze 1786 ), „Naučení pro že
nichaal 571,1irl., 297. Chyl nevěstu“17.98 ski 1. Rafael, $rvn.]ung. křestnímjménemMelicha ar,
františkán n. ve vsi Wysocku ve Velkopolsce 1694, vstoupil do řádu v Krakově 1715, působil v růz ných klášteřích svého řádu. vynikal svatosti života a vedl život neobyčejněpřisný,' z. 2. prosince 1741 v Laglewnikách. Lid pokládal jej za světce, a od 1761 několikráte započato s jednáním o jeho beati 4diěly v 6 svazcíchs)t,přeložený i do francouzštiny fikaci, ale pro různé vnější překáž jednání to an ěm.činy Ch. znám jakožto protivník Hae bylo přerušeno. Srvn. ]. Plaseckí, „Kr tki rys žycia ckeíův 1V., 12. 6485)t svými spisy „He eli, Haeckel, 0“ 18842. Samuel Kossuth(viz u. das Gebet(1906,2.v ), Zwei ks. RafaiaChylinskie Fragen an die Mitglieder de Deutschen Monisten Bogumil, kalvinsky bohoslovec litevský, n. na bundees“ (19' 8). Srovn. Fr. kT. ].: „Chvo olson— poč. 17. stol., vyslán kalvinskou synodou v Kčj danech 1657 do ciziny, aby sbíral příspěvky na Ha'ckel“ v příloze „ echa“ „Rozhledyvoboru víry, vydání litevského překladu bible, dokončeného vědyaumění“l.,138;t„Zkácenámodla“[Hace1
a ].a Borz zymowským; áprocestoval oralžen 5_Chvolsoneml v časop.„ Křesťanská škola“ .Skorodzkým 906,) 152- anonym „Záhady světa“ [o Chvol ollandsko, BelgiiAnglií, kdež ával se sám sonolvě kritice Háckelovy knihy“ v časop. . i(.řest za překladatele, 1 nalezl několik vynikajících pří škola V1. Frant. Vančček: „Poprava znivců v Oxiordě, jejichž doporučení vydal s pře ed Haecklova“ v čas. „Rádce duch.“ 1907,78. V.VV.!l mluvou v bro „An Account of the translation Chvostova Alexandra Petrovna (1768až of the Bible intho the líthvanían tongue“ (Oxford vAnglíi. Srvn. M. Stankiewlcz, „Wia 1853), rozená Cheraskoova, neeeteř známého spiso 659;z) vatele Cheraskova, obdržela výtečné vzdělání a b la domošč ()1Bibíli litewskiej, drukowancj v Lond 3 r. 1 rzekomym jej tlumaczuS. B. Chyílňsklm“, odchována v literárním prostředí, takže se v dy zajímala o písemnictví a projevovala literární Krakov 1886. Chynorany, fara v dlec. Nitranské, 2518 katol. sklony. . dala menší sentimentální spis -Kamln a Ručeek“, napsaný velice pekným slohem; s ov. Chýnov, děkanství v dlec. Budějovické, ve vik. tato kniha měla značný úspěch a :yla přeložena a polit. okr. Táborském, 1143 pleb.: 1670děkanství; do franštliny a anglíčt ln.y L Ch-o véspoleč schá matriky počínají r. 1610; kostel nejsv. Trojice; zeliněmčiny, se všichni vynikající lidé petrohradské nosti. Na počátku XIX. století byla Ch. okouzlena patron: an Nep Schwarzenberg, datast.:at 3116 mysticismem, jenž tehdy panoval u ruského dvora; katol., 4 čs., 79 č. br., 24 ísr., 37 bez vyzn.
scházela se s Labzíným aspolupracovala
v jeho „Sionskom Věstlnikě“. Pod vlivem mystických nálad napsal a Ch. řadu pojednání; zejména jsou pozoru hodna „Písmo christianky, toskujuščej po gornem svojem "otěčestvě,k dvum druzjam, mužu i n,ě 1815; „Sověty duší mojej, tvorenie christianky: , 181 „Písmo k drugu i zavěščanie otca synu",
Chyše (Chiesch),
fara v dlecBPražské, ve
vik. a polit. okr. Žlutíckém; 1352_1ebp 1—485 kl. karmehtánu, ref.fara 1 světská; kl. í farakostel karmelitánů znovu zřízen ny; plo 1786 jména
Pann Marie; patron: Prokop Lažanský; data stat.
1928
čássigv., ,201sr., ljin., 3bezvyzn, t
1816. Za persekuce mystického směru byla povězena z Petrh radu a přestěhovala se Ch. do Ky 1 h Antonín vlvšclal spolu s Magd. Chy j'eva, kde byla zvolena předsedkyní místního charita šeckou: řátels k druhému vejlovádni c. h. panněprofess joachlmě Mikové, tsv. řádu e, Léta eréhopraem. WeLebná tivního spolku. (.h-ové jsou zajímavé zp353 vd. Doxanech v pamětech Viegelových „Kijevskaja Starina“ l panna MlkoWá požehnaný Well..DostaLa“ (chrono Chyba jan víz Fortíus lV., gram-= 1732):32veršů, list1archový,s rytinnmi po krajích. Viz Jung. 267 1(V.194). Chybiňski Ludvík 0. Franc, ldefinitor polské provincie, sp. „Epitome sacrarum caeremoniarum Chyška Velká, dlec. Budějovické,359 ve vlik. polít. fara okr. vPelhřimovském in Ecclesia graeca, ambroslana et latina usítatarum, Pacovském, banle; matrik počinaji 1718; kostel sv. Jana Klřet necnon multorum scitu dígnorum, ordíne alphabe (kostel benedi ován1898); patron opat Strahovský, data stat. (1931); 1142 katol., 24 čs. ttco disposlta', Varšava 1741, ,.Hmlyny poboine Antouím“, t. 1734, amlqíka jubi 1euszu", t. 740. Chyšky, fara v diec. Budějovické, vel vik. Be Chýlek Ferdinand, moravs publicista a or chyňském,polit.okr.Milevskem;1367ple.,b 1733 amd » 855 fara- matriky počínají 1673; kostel ganisátor katolický, n. 1888 v Koz ovicích, 1911m turoval na gymnasiu v Místku, 1915 v svěcen na sv. Prokopa,,šatron: manželé jan a AnnaSíbrtovi; data stat. (19 1) 19491: kněze v Olomouci, kaplan vNěmčicíc na Han Chyšský jan viz Bosák Jan z Chyše II., 372 pak v-P-ř,erověkde stal se tajemníkem i jednatelem
280
Chytraeus — ibusen. díoec.
.
Chytraeus (vi. jm. Ko'chhafen) David, prot. nechal mnoho spisů theol., filol. a hist.; :. 1600
v Roztokác theolo 0% n. 1531 ingelfingenu u Švábského Hallu, Chytt'en. díoec., tit. bisk.aChytri(Chytrea)vprov. od 15 prof. v vRoztokách na paedag gogiu, potom na universitě, pro svou učenost požíval velike' váž Cy erské v círk. plrov. Sal rni.nské nosti; zúčastnil se mnohých církevních jedn ř. sv. janaáBožího vTě r. ei,ln1ěz 1885 oČKD čiláznkem _„Svíce .j. také při sepsání formule konkordijni; 1569 šíněh přispělaibr odebral se do Rakouska, 1574 do Styrska, aby po čili pas asachl“. hýža, faraa vvelikonoční dlec. Mukačevské, 1070 katol. rusin máhal při organisaci prot. církevní správy; za trojramenná :—
liakožto zkratka značí:1.jesus(iesus, R.
Saidův do ethiopštiny přeložil a jenž spolu acrum Romanum lmpe ;2.)Imperlum skanony byzantských cisaru tvoří oficielní zákoník
lakint viz Hyacint h. ieson viz aso
lbagué (vysi. ibagé), lbaguen. díoec., biskupství, v Colombií, v círk. provincii Bogos otské, zřízeno 1900 rozdělením zrušeného biskupství Tolimského, jehož severní část nyní zaujímá kioem katol. lbarra (lbarren. dioec.), biskupství v Sev. Ecua
(zvaný „fetha nagašt“) atbessínskě říše(vyd. Guiudi
Řvímě vshpřeki.st 899. Al nábo min 1897úa Ab sbírku—základů ženství“, kázání na s'vátky báně (vyd. 1895 Gom mos Michail) a „Žebřík“, kopticko-arabský slovník
(vyd. Ling aptegy restituta“, bn Kcírhei-v, al-Fadl ('Abdulla„meich1tský jáhenŘím1643) v Antig—
doru (prov. lmbabura), v círk. prov. oQuitskě, zřiz. zchil, 2. kol. sp. sv. osm(tiskem theologickŽehžal spisů; řečtiny přel.1052, Písmo vydn
60 kostelů a kaplí,
1::knětis 00. vtsě oyv. farr, tsky 'ch. ,25 ejno
zemětřesením 15.-spol4u1r 16.s s kathedrálou 1.868 jmenné hl. město bylo zničeno
bas, zprvu presb ter na. theol. školle v Edesse, horlivý přivrženec eodora Mopsuestského, jehož spisy přel. do syrštiný, a tudíž od ůrceesvého antinestorianského biskupa Rabulasa. listu,ejšejž napsal as 4333 vméupřiteli biskupuZ Harda lr skemu (Seleucla na Tigridu) Marlsovi, vysvítá, že
evangelia a listy sv. (Pavla, Aleppu1706žaalč., homí ie sv. Chryso a k v Pentateuchu, k ev.
v.aM akl t., sv.sjanak (vytišt. a Damašku 3863)a Židům vBejrútu síůli uv Hexaemeron (s vlastními přtídavky).Řehoře Nysského spis, De hominls opificlo, isáka Nlnívského duchovní sentence, Maxima Vyznavače „Disputatio adversus yrrhum“, šesti sněmu afronia jerusalemského spis o víře
stál uprostřed mezi Nestoriem, zavrholval, všestrann ibsp(Abu'l-farazdž), sovatel z. v Bagdadu1043; sp. nestoriánský mnich mezi anathematismy Cyrillovými.je ž.4353ta ise poa a lbn-at-Ta Rabulasovi biskupem Edesským; setkával se s nedů komentáře k Aristotelovi a Galenovi, dogmat. věrou a byl opětovně nařčen : nestoriánství. Avšak traktáty a bibl. komentáře; nejznámějším jeho ani synoda Antiochijská 447 (448), ani cís. vyšetřo dílem jest arabské zpracováni oficielní sbírky snesení vací komise vT yru a Berytu 48(449) nenalezly nestorlánských synod („Právo křesr:tvans tv;a“) Cias na něm viny. Přece však byl 1. na synodě loupež nické 22. srp. 449 sesazen a Nonnus na jeho místo povýšen. Sněm Chalcedonský, k němuž se !. odvolal, jej v9. & 10.ssezení 27..—28ř ínja3.451 rehabilitoval, když byl učinil slavné prohlášení proti nestoriánství. Jeho list Marisovi nebyl synodou posouzen; jen papežští legáti prohlásili jej omylem za nehetero
uveřejnil v ímě 1 žto jeho dílo arabský překlad Diatessara (v. 111., k494; Cheikho však mini, že překlad ten pochází z doby dřívější.
ibn Daud viz Abraham ben David 1 28. ibn Esra viz Aben Esral., 13. 354 a Avence
b roi ibn lGabirolviz Gabirol IV., ibn llšalr, Mohammed, arab. dějepisec, z. 768
Z ŽOxnizsveíl sporu o tři kapitoly byl list ten odsouzen.
v Bagdadě; sepsal na základě tradic první větší souvislý životopis Mohammedův, jenž se dochoval iberienebo 1 Georgůie 484. (Hibuerus); —2.u zemíkmene iberů Hiber na[V.,Ebru potom vibnrozšířeném jež napsal Abd-el- Malik označeni Španělska:.lvůbec („ Hiberlaa“). Hišám (z. zpracovániží 834) a jejžvydal Wiistenfeld, 2 sv. ibiza (lviza), z fénického lbošírn = jedlový 1857—69, do němč. přel. G. Weil, 2 sv., 1864. ibn Rošd viz Averro ěs ostrov, starý busus, hl. město stejnojmeného ibn Tofail viz Abu Bekr I 42. špaň. ostrova k Balearům náležejícího; v 5.— Ibrahim, arab. = Abrraham. stoi. a 1782—1851 bylo tu biskupství, jež konkor lbrlělmovieLuka O. S.F rannc.,nkolem 1620, dátem z r. 1851 bylo zrušeno a formálně spojeno s Mallorkou, spravováno však neodvislým kapitul chorvatský národní hr_dina,odsouzen Turky k smrti, ním vikářem; zau ímá ještě také ostrovy Formenteru :. zachrášíli se útěkem a vedl slavonské povstání, (Colubrarií) a lburg ,někd. ben. opatství a do 1667 residenčni k.,n 26 kostelů a kaplí. 2 far, 25.000 katol., s,.arab z řec. čaápolos,ďábel u mohamedánů; zámekknížat-biskupů Osnabriickských; zal. jen vyhnán byl prý z ráje, protože jako anděl z ohně místě starého saského hradu ke cti sv. Klementa utvořený nechtěll se klanětl Adamovi stvořenému biskup Osnabriicklský Benno opat Adalhard z hlíny. (Koran připomíná se r. 0821, druhý11.První opat Norbert sepsal ibn, ebn, araby..= syn (= hebr. bne en). životo „Vita Bennonis“), opat ibnai-Assál, patronymikon tří bratří, koptlckých Maurus Rost (od 1666)'jej interpolovai. V I-u vznikly „AnnalesYburgenses'u znncihžza z achovaly se jen & l.arabsišychd spisovatelů, kteříž žil ve 3. stol.: Aúb'-l Fa žbl—ilati-Al áh, doma—38 ,zaujímlající dobu 817—41a 1072—85(MG přistoupil ]. k Bursfeldské unsil Pp. koptickou gramatiku, arab. úvod kalistům sv. (viz 11., 608) 1446 v třicetileté válce mnoho vytrpěl, avia, zrefdigoval arabský překlad evangelií. — A'-búl Fa dáli, známý hlavněsvým 1804 byl zru en; kostel, gotický, se zachoval . ibusen. dioec., někd.špaň. bisk. ibiza (v. t..) nomokanonem, jejž v 15. stol. Petr, syn Abda
i. C. — idea
!. C. zkratka_— juris consultus. lckstatt jan A dam, baron, n. 1702 ve Vocken hausenu, bavorským kurfkirstemMaxem josefem, jejž [. učil právním naukám, jmenován ili 1746 profe
281
lda nha (Aegritanien. dioec.), portugalské bl skupstv'í, .přeloženoudo Guardy, v. W.. 64 idatius,1199 viz 2th ,.173 —2. z Nea
pole (477—484),proti (m;adší). vrstevník uVandalského_ Hune jehož druhům s. krále „Adversus sorem a ředitelem university ingolstadtské, abyj 'i ticha zreformoval. Reformy jeho, prováděné překotnlě Varimadum7diaconum Pati-um V., ,.LM l::rianum“ .2,6 2,351); (Bi Chiflet při ..vet isuje aabezohledně empirickéhov duchu bad á,níraciaonalistickéhoosvícenství ož i jeho nepotísmus tento spis V7iřiliovíz Thapsu; podle Sicha ar abl a lakotnost vzbudily veíilký odpor; :. 1776. jeho autorem datius Clarus jenž snad jests identický Hyvdatiem(v. V.,173) z merity nebo lthaciem ida (ita) 1. z Argensolles, bi., zprvu bene : Ossonooby. [. rněl snad také učastenstvi na pseudo diktinka v kl. St. Léonard v Lutich 1222 prv athanasiových knihách „De Trinitate“, srov. MG cisterc. kl. 2.Argensolles (v diec. :. 13.1 abatyše — z Boulogne, bi., n.Soissons),28 kol.1040 28idea, lůs'a, sram, značí obraz, vzor, formu, v Bouillonu, dcera Gotírida ll., vévody Dolnoiotrin ského, kol. 107 provdána za hraběte Eustacha ii. tvar skutečna, pratyp, podle něhožse tvoříjednotlivé neského, Gotfrída Bouillonského věci nebo se objevují jako jeho projevy; pravé a krále jerusaiemského Balduina ]. Po smrti svého skutečno, trvalá podstata věci. jindy značí tvůrčí my_šlenku,puvodni nápad posléze představu, obecný pojem, myšlenku. Po stránce praktické jsou ideje chotě (kol. 1070)trozdala svoje stat St. kostelům lášterům, zvl. n.ed opatstv Vaast, směrnice myšleni, konání i chování; vzhledem k kdež byla pochovátna; -. asi 1113; pam. 13.dubna. rozumovému poznání je idea zobrazení poznaného předmětu v lidském duchu. Idea je forma věci; Životopis její, ,Av sepsaný Islouvlěkým mnichemzkláštera .ua n skutečnost značí realisovanou ideu. Roz znváám me Credhailiu, ésv., n. 480zlirskélkrál rodiny,zobdržela z ruko u.sv Declana (v. III.,419) závoj panenský a za Činnost ideje logické, ontologické, etické, estetické,zdějinné. utvářena po odle iedj'í elpodk adem lidské ložila z,g'lehožieldu, stala sv., se abatyší; z. 151l:kldášterjeptišek d569. — C., sestra kultury. — již staří řečtí filosofové Anaxagoras, opatů Adalharda a Walzy, manželka vévody sa Demokrit,vathagoras, nazývali útvarvidči věci ideoua v ní Sokrates prrav aton ského Ekberta (Egberts), matka opata Korveyského v ideácih věčulé vzory, typy věcí pozemských. ak arina.. Po smrti svého chotě trávila život svůj rozsáhlé & uspořádané jest vědění v našem ř du na svém vdovském statku v Herzfeidu ve Vest— poznávacím, takové jest také v řádu bytném. Řád íálsku ve zbožnosti, přísné kajícností a dobročin poznávací máv řádu bytném svůj korrelát. idea ot,i z. 4. září kol. 813 (825?). její ostatk byly '26. listopadu 980 biskuupem Miinstersk ým oedem není snad'jenom subjektivní pojem,nýbrž skutečnost vyzdviženy; při té príležitosti napsal mnich Wer sama ossobě ideje existujíěodděleně od věci sku tečných, které se stále ěn,í v nadsvětn é sféře denský Ufíing jeji životopis, otišt. v ASs_11.,255 n. (čr vzsgovgaw'q)foi-m'a)jako neměnné, trvalé pratvary Památka26. listop. zobrazovániujejím Kansitlte, věcí. ideje nevnímáme zrakem nebo některým jiným „ikonographie“ 3 wenu,vizbl., smyslem, ny )i'Ž pouze rozumem. Mezi sebou jsou n. na poč. 13.stol. vLeeuwenu, jv. u Luva aěn, jep uspořadány a tvoří věčný organický celek. tiška v Rameige (Rameya) v Belgii, činná jakožto ladně Nejvýše je co dobra, jí jsou všecky ostatní obra je úfelnou písařka učitelka; velice vzdělaná, mysticky nadaná knih rázu a eucharisticko-ekstatického, z. 1260 ideje podřaděny, nebot idee
iformáiní p íčinou světa, je poslednim důvodem bytí l poznání, nejv šším pravidlem, jež vše jako znamů kieréhosi (1250?). Pam. 29.vrstevníka října.Cis Životo ogsisř—(il jejil plodie"1zá božství řídí .a pořá á. i( idei dobra směřují všecky 6. zLuv ani.,ě,cth t.,vnA anl.Leeuw zjevy světa smyslového i všeccokyostatní ideje; ní mají svou poznatelnost i svou skutečnost. u Luvaně ana počátku stol., žila až do"sveho 22.r ouk zbožně vdomě13.otcovském, pom Platon ontologisoval logické ideje, prohlásiv je za podstaty mimo věci existujici. Proti a trpělivém těžkosthi samostatné apřekážkách utrpení uchýlila se dosnášení cis .kl. mnoh v 'ch oosendaalu tomutonázoru se postavilAristotelesn au,kou u Mechlína. Vyznamen návala se -vroucí úctou že oddělená existence ideji od věci neplynenz fakta. k Nejsv. Svátosti a byla h_ojně obdařena mysti poznání, neboť podstata a to, čeho jest podstatou, nemohou býti odděleny. idea jest jen věčná form ckými milostnými dary, také' 1_stigmatisaci; z. životopis v ASs 113,15:18 levelies,1bl., Cist., 11. kol. 1199 v Nivelles 72. 11. pros. 1231 ve věci; obecné pojmy,odle neexistují o sobě, nýbrž věcechsamých Filonasamy a Plotina jsou v Rameige. — 8; zakladatelka kl. Nivelles, sv., viz ldube a. — 9. bl., 0. Cist., v Rame u-Na ideje Bůhu tváří hm v. uduchové ustinovisíly, ajimiz celé středověkéiiiosoítiikře muru, z. ko .1230; pam.16. pros. — 10. z oggen stanské značí ideje věčné myšlenky Boží, podstatné věcí, podle nichž uh v stvořil: formae ., zakladatele 115 dce cerakl. hraběte Hartmanna z urbgu, Kirchbergu,n Wiblinegn (2. ne vzory exemplares, species, prototypa, exempia, causae formu in meente divina, ad simili dlouho po 11,09)2M 1179vechoť hraběte jindřicha primordiales, zToggenbiu- gu, 1 eFischinz.gen V jejím tudinem cuius mundus est factus (Dionysius A reopagita, Alexander z Hal ae,s nselm, Bernard životopisu, znapsal Albrecht zseBonstettenu 481) podle jejž lecendy sv. Genovefy, vypravuje, ze Chartres, Albert Veliký, Tomáš Akv., Bonaven že byla svým c otěm, jenž ji obviňoval z nevěry, tura, Duns Scotus atd..) V době renaissanční mění svržena s olma, b_ylu ak zázračně zachráněna, žila jako poustevnice, ale i po prokázání své ne Malebranche se význam ten veuči, smyslu spíše pantheistickém. že ideje Bohu jsou viny Šiž se do zámku nevrátila. Pam. 3.1istop. roveň předmětem poznání: Vidívme všecky věci Acta s Nov. il.,11102—120.Srovn. Kůnstle, „ikono Gioberti, oby Descartovy Ubařhs, měn se význam, a i. grup phie“ .Ci.stRoses, stigmatisovaná, :. kol. v iBohu.PodobněPénélon, 300 v klášteře Val- despam. 13. dubna značí tolik co pouhá představa, myšlenka. Na př. Spinoza: Per rm.at ldeam intelli conceptum, ida 1. Vel'ká Nažyida), fara fara v díec. Ko quem šlck k.é — 2. Zlatá(maď. (maď. rangyida), v diec mensfo nebo or mentis olí: Repraesen— tatio rei dicitur idea. Í. oc ke rozeznává ideje jedno Košické, 715 slov.
282
ideál — idealismus
duché a složené; obojí plynou se smyslové zku šenosti. Podobně jako lgguhé představy ideje také Berkele. dle Huma jsoudefinuje to jen
obrazy vzpomínek. antovi značí i. pouhý roz umovy pojcm, jemuž ve skutečnosti nic sice ne odpovyídá, ale který přece jen sicuži ke zpracování zkušeností a jejich konečnému sjednocení. Pra menem idei jest rozum; ježto značí nejvyšší do konalost nemůže jim nic ve smyslové skutečností odpovídatí. Každá idea vyjadřuje něco nepodmí něného, slouží k 2 si_ránisoustavné jednoty poznání, jsoutranscendentá .ní,pouhé„ Gedankendinge“,pojmy apriorní, čiře sublektívní, heuristické fikce. jejich upotřebení jest oprávněno jen potud, pokud jsme omi, že o věcech jím odpovídajících nemáme sxutečné poznání, nýbrž jen problémy, že to nejsou předměty, nýbrž jen regulativní principy. Mezi idejemi jest ovšem souvislost & jednota, takže jimi právě lidský um dochází k usoustavnění svých poznatků. Nesprávné jejich upotřebení záleží v tom, že jím přičítáme objektivní skutečnost, protože maji zdánlivost pravdy. jsou trojí ideje umové: idea kosmologická, psychologická a theologická. Proto také spekulativní světosloví, dušesloví i bo hosloví není moéžn. idea Boha. nesmrtelnosti a svobody plyne z praktické potřeby rozumu, jsou to postuláty praktického rozumu.oR zm mysl si tvoří tyto ideje kučelum prakticke-etickým, nikoliv meta fysíckým. Nemámet tedy vědění o těchto ideách, nýbrž jen víru, jež ovšem vylučuje každou po chybnost & je tedy vlastně lepšínežli vědění speku lativní. Po Kantovi značí I. často již jen fikci obra zotvorností, poznávací metodu, snahu po ',ednotě poznávací hledisko, reine Setzung des enkens (N atorp), po .a '< volni, úkoly volní, „naladění vůle na sila tón dějinnéhovývoje rejvyšší dokonalosti“ (M.HAdler), pohonná e(rMa x).H rbart rozeznává pět praktíck ch ideji, podle nichž se řídí mravní vkus. Podle e rde ra maji ideje nejen hodnotu re ulativní, nýbrž i tvůrčí, ježto podávají pravdy vyš ího řádu. Každá živoucísilah působí jako
tvůrčí !. PodobněsoudilíGoethe
ehllíngovi
značí ideje duše věcí,synthesu obecného a zvláštního. Podstatou v_ěcíjest její živoucí ía.de c p
hauerovi jsou ideje stupni pri objektívísaci vůlne, věčné formy věcí; věci jsou pouze zatemněnné
zevyt íde.i Hegel vidí v ideji objektivní sku tečnost,opravdové byti, jednotu pojmu a skutečnosti. o-ojektivnipravdu. Duchaaprříroda jsou pouze různé
způsoby téžesamva absolutni ideje. !. značí absolutno, opravdu sobě, bsolutm jednota pojmu ]&otbjektivity. Vše existujici jest jen tehdy pravdivé, pokud existuje v ideeji. — Fons egrive vidí cil
světa v uskutečnění idei. Podle Giobertiho
jsou věci zjevy věčných idei, jež znači' | absolutni cíl všeho snažení. Bůh zrřví soobě věčnýrřád idei, a my v čirém myšleni zřime ideu nekonečného bytí.
Fouillée ideje Schelera jako síly Royceovi zná jsou„idées—torces“, cilem vůle. Podl jest podsta_ta stvořených věci předem utvořena v božské říši idei. Moc idei v dějinném vývoji
lidstva zdůrazňují všichni nemateríalistíčtí filoso
fové asociologové. Líterat
ak pojmu i. znači
celou filosofickou literaturu vůbec, zvl. dějiny fi losofie. Srovnej te'ž hesla&: ideál, idealism, ideo logie, myšlení, představa, logos, ontologísmus, Bůh, pods stata ideálz namená vzor, soujem všech dokonalostí '
jsoucna,2činnosti chováni,nejvy vymglen okonaiost. avytoužen';: předmět nebo cil i značící sou cílern vůle, jednání i chování, a snahou lidstva jest přiblížitl se k nim co nejvvíce. Rozeznáváme l—y inviduální,
sociální, logické,- etické, politické,
ideální realismus — ideologie
283
tedy bytí a bytí je myšlením čili duch je přírodou nalísmus,paroalle1ismus.Literat.:!(rafochvit, apříroda duchem. id deáinost a reálnost jsou toliko Meditacev ěků lV.
idei associace Vizassociatio idearum 1,709.
různé póly téže jsoucnosli. Transcendentální
čili kritický i. uznává sice skutečnost vnějšího identita, totožnost, rovnost, úplná shoda, jednota. světa, ale formy poznávací kiadep ouze do ducha. !. věcná značí úplnou totožnost věci nebo podstaty V mohutnostech poznávacích jsou přede vší zkuše nosti určité prázdné formy prostoru a času p"'!
....
poznáni relace smyslovém at. zv.přikate težorie (kvantita, kvalita, a modaiita) my lení Proto po znáváme zevnějši předměty jen potud, pokud se jeví smyslům. Podstata věci sama (Diing an sich) jest nám nepřístupná. (Viz heslo Kant) Noětický i. objevuje se ve filosofii indické, kde to, co nazýváme hmotou, pokládá se za pouhý klam (Maya), kdežto skutečně jsoucí jest jen Brahma (Viz Kratochvíl, Meditace věků l..) V řecké filosofii, aspoň prvký uPlotina. Heraklita, školy eleatské Demokrita, Ve str dověku u Šcota Errigeny,Platona, Vilema Occama; v novověké filosofii u Descarta, Male branche, Lockeho, Huma at. zv. německých idealistů Kanta, Fichta, Scheliinga, oHegla, Schopenhauera, Hartmannaa jiných myslitelů. — je jasno, že noe'tický idealismus odporuje našemu sebevědomí. jest pravda, že mycšienijako atomý kon poznávajicího subjektu. nemůže opustili rozum a vniknouti do předmětů, ale vnější předmětypůsobíce namohutnost poznávací vzbuzují v ni novou představu. Takto tedy vchází poznaný předmět v poznávající podmět, ale ovšem nikoliv svou podsratou, nýbrž svoupo dobou, a to podle přirozené vnímavosti podmětu poznávajíciho. V představě připodobňuje podmět ideálně předmětu poznanému. Důslednýek noélický musí vésti k čirému akonnismu, k popr mzákona přičintnosti i kontradikce a tím snažení ad absurdum vůbec. tikc ýlLvidí cíl lidského v hodnotách duchových, ideálních, jako jsou dobro, pravda a
krása. Hiásai Platon, nalézákrásu Leibniz, Herder, Schiller aj — Ie jejetický v idei, umě lecké diio'je výrazem ideje. Skutečnost nevyčerpává se pouhymipočátky a smyslovými vjemy, nýbrž jest vduchu, jenž krásno vytváří. jsou Kant, Fichte, Schelling, Novalis atd.zas—tapeti Litterratura oideaiismu musela by vyčerpan— iiteraluru o dě
jinách filosofie vůbec,proto jmenujeme jen ně kolik specieinich prací: Wil/mann d. c.; F. Pillori, L' evolution histoire de i' ideal. L' année philos. !. —Vl.,l L. iBru runschivigs, L' ideal. contempolaín, 1921; G. Villa, L' ideal. moderno, 1900; Frant. Mareš, idealismus 1901; K. Vorovka, kepseareaiismus agnose,14 'lipřírodovědě, Vl.Ho pe, eÚvod do intuitivní &kontemplativnif llosofie, ]
Kratochvíl, Fiosof. 1021,uMeditace věků l—lV. Srovne hesla:Essaye,t Spiirtuaiismu s, subjektivis mus, soiipsisnius, kriticismus, panlogismus, volun
tarismus,reaismus
K.
ideální realismus značí učení, že ideální jest zá roveň reaini; tak označuje na př. Fichte svou nauku
:iři všech změnách a za všech okolností. Logická
.jest jednota, stejnost významu proti různosti my .sienkových a představových aktů k předmětu smě ujících.Tato pojmovál. jest základem, na němž spo čívá veškera jistota a neměnnost našich poznatků. Dsychologická [. značíj ednotu vědom.í Po' 0jem i-y ako jednoty byti určil Aristoteles, který rozeznává dentitu číselnou, generickou a případnou. Sv. Tomáš Akv.rozeznává i-u absolutní a reáiní (přírody). Duns
Scotusi- uformáiní.CoincidenttiaoppoositorumvBohu značí Mikuláši Cusanskému absolutní i-u. O psycho logické identitě jednají Locke, Hume, Kant, Fichte, Schelling,He.gel Reáinii. podle Brentano.značisku tečnou totožnost dvou věci proti otožnosti pojmové. Každý je reálně identický sám se sebou. Husserl, Rehmke, Scheler spatřují vi'. podstatný znak před mě — Princip identity zásada totožnosti A_ A vyjaudřujenaprostou totožnost pojmu jehoa soiutni neměnnost a trvání podstaty věci: vždy avšude týž pojem zůstává sám sobě rovný, a i. mezi dvěma pojmy existuje jen tehdy, když se sobě rovnají co do obsahu i co do rozsahu. Zásada totožnosti jest zá kladní normousnašeho myšleníavýrazem identity na šehojá,ježmu a uchovali si sstálost a stejnost pojmů. Proto žá sada identity jest též základem a podmínkou ostat ních tři rozumových principů, totiž kontradikce, vy loučeného třetího a dosta tečného důvodu P. l. byl vyjádřen jasně již v řecké filosofii, zvláště Aristo teleem. V novověké filosofii jest Kantovi a Schel lingovi nejvyšším zákonem bytí vůbec a jediným absolutním principem poznání. Pro Hegla však est pouze zákonem abstraktního rozumování a nověj im iogikům, na př. Benekovi, Rehmkemu, Mauthnerovi „bezvýznamnou větou“; Wundtovi vyjadřuje pouze stálost našeho logického myšlení. Driesch, Husserl, Scheler a ostatní fenomenologové nevidi v něm pouhou normu myšlení, nýbrž větu předmětovou: A jest stále se sebou stejně, A jest určeno jako A. Losskému zůstává objektivní obsah A stále stejným s A ve všech' ukonech usuzovacich. —Fílosofie iden— tity uči, že hmota a duch, tělo a duše, subjekt a ob jekt, myšiční a byti nejsou dvě zásadně různé sku tečnosti, nýbrž věci totožné, jež>omuze z různ 'ch stránek &hledisek pojimáme. jedno a totéž bytse objevuje se dvěma_atributy, ve dvojím způsobu b tí: subjektivním, vnitřním jvako a objektivnim važuje-li se psychické ntiřn tvnějším. ajediné skutečného fysického, jest to1,t'llosofietmatkerialismu v. t.), považuje-ii se ps chické za jediné jsoucno reáiní, je to splrltuaiism v. t.), jednota ideaiistická.
..i je zvláštní útvar monismuv (v. tgfche ja :iing, jej hlásali Real-idealismus“,a Giordano Bruno, Spinoza, Fichte, Hegel Schellin píše: „Reilektujni-ii na obojí zároveň (čiu atd. F. !. sluje též nauka ototožnosti my tlení a byti, m est formou nost ide lni a reálníi, povstává z obou něco třetího, již hlásaliEleaté, Plotin, jemuž myšlen co možno zváti „I-deal Realismus. —Nejčast ěji roz .Hartm 'Kr!. Spinoza, Sciheiling, Hegel, Schleierrnacher, Ed. umisei r-em noetck názor, kte' hlásá, že vní byti. mané předmětyjako takové jsou pouze ideální,pouhé v'ideolog'ie, nauka o ideáach,o ách, o jejic ich ůuvod avzni myšlenkách, u e přede představy vduchu našem, ale přece jenom mají reální stav existenci mimo nás. jemy a představy ukazují na smyslu politického nadšení idealistic véhoužívalo se skutečnost, nejsou však věrn' m jejim otiskem, nebot pojmu I. ve Condillacovua Francii, kde Destutt de Tracyk označiel filosofii jeho stoupenců,k teřis jsou zároveň dilem vnímající o ducha. Názor takový tak zastávali velmi četní filosofové, na př.: Schleier snažili stanovíti pravidla mravní, politická i výchovná . macher, Trendelenburg, Frohschammer, Lotze, Her na základech fysiološické a psychologické světa a tak cht ii nahraditi dosavadniorgani meta bart ,Ueberweg,Busse,Kiíl e,Driesch, Ward, Geyser, sace Wundt, Losskij a jiní. — osiéze se rozumii. r-em tysiku. Napoleon vystoupil proti snahám této, jak idealismus, který uznává význam a úkol reálna. Srv. tvrdil, nepraktické ideologie a „ideoio "rproná hesla: realismus, idealismus, spiritualismus, fenome siedovai. —Později význam slova se roz iřiia podle
jako„ ldeal-Realnisnius"
284
ideogeografie — Ignác
Marxe, Bucharina &En else značí ideovou spekulaci, pojmové konstrukce r zu hospodářského a sociál ního, „nadstaavbu“ na podkladě sociálnlch a hospo dářskych vztahů podmíněnou ve vývoji hospodářsko sociálními poměryuchové Ideolog“ podle marxismu jest ten, kdo uznává ako samostatné, nezávislé na hmotných poměrech společenských — „ideolo gismus“. Hospodářství jakos polečenská součástka,
kde se projevuje„ či smysl děgn, vzá jemném vztahu se idea“ svou nadstavbou ili jest svouveideo logií. Tím se umožňuje i pokrok kulturní, když život hospodářský jest řízen podle své vlastní ideje. Srvn. P. Vogel, Hegels Gesellschaftsbegrlff, 1.925 Krt.
ideog geogatlep podle Giesehop chol.snaha,zji
zakladatel v Carbajose, básnické kdež :. školy; 26. srp.v1791, saiamanské ljako autor básní anakreoutských a priležityosltných; zvláště oblibeny jsou dosud ještě jeho satirické „Letrillas“ („Psaníčkal“); sebrané básně vyd. v Madridě c1(gnatlos, Ignatiu lgnat 1821. )1. hie. Mezi spisy Otců apoštolských patři sedm listů svatého iguatia z Antiochie k nej význat nějším & nejušlechtilejěím památkám oné starokrestanské literatury, která vznikla v době poapontolské a která je pokračováním literatury novoz: o . životě a osudech autora těchto listů máme poměrně jen málo jistých zpráv až na to, že byl biskupem v Antiochii & že utrpěl za vlády Trajánovy mučenickou smrt v Římě, kde byl
stitipřevlá ajíci,nejrozšířenějšiane oblíbenějšíideje jednotlivých krajů, aby tak byl vysvětlen vliv pro ve středí na obsa Kr. v amtltheatru předhozen dravé též zvěřiIgnatius sám svých iistech se nazývá Teophoros“.
ideogratie, též porsigrafíe,
pojmové pismo,
kterým seensymbolicky značkami ozna čuje spo' různých jednotnými pojmů. Původ tomu dal áště aymundus Lullus svou „Ars magna“ kde označilobecné pojmy určitými pismenami. Tak Leibniz toužil po ideografickém označováni věd. Nyni se !. užívá hlavně v logice. Srvn vn. A. Padoa,
ldeošrafia Iogica, 1906; Niethammer, Uber Pasi grape lk sud ldelographik,n1908 Krt. Cis.,t kol. 1100 ve Flandersku z lrodsinyldšleclhtické, v"mládí při dvoře hraběte Flanderského, kol. 1135 kanovník při kostele sv. Valburgy ve Veume, potom vstoupil do kl. vDiinen lll., 633), jehož opatem se stal; z. 18. dub. 1167. eho ostat chovají se od 1831 v kostele Augusti niánek v ruggách. jeho kult schválen 23. čce 1894; pam. 18. dub. Acat Ss. 11,583.
Pozdaějšílegenda, uchovaná u Šimona Metatrasta, ?pra ně,m byltoly, oním které ristusvuje postavil mezi eapo kdyždítětem, se ho tázali, kdo je větším v království nebeském (Mat. _,18 1—2). Zpráva tato není věrohodné a opírá se jen výklad jména Theopho.ros — Podle Eusebia (Hist. E. 3, 2) byl 1 natiuspo Evodiovi druhým nástupcem svateho etra na biskupském stolci v Antiochii. Podání toto potvrzuje také Origenes :: om. in 6) a sv. er onym (De viris ili. A
Evodius ordinován svatýmKonstituci, Petre re,m podle atius 16). Zpráva Apoštolských níž pak byl svatým Pavlem na biskupa antiochijského, neza— sluhu' e viry. Poněvadž však Antiochie byla tehdy nejdůležitější křesťanskou obci naV chodě, odkudž svatý Pavel podnikal své apoštolsk výpravy a kde se i sv. Petr nějakou dobu zdňržoval, a poněvadž idioma, communicatio idiomatum víz lll.,142. život lgnatia spadá z části do časů apoštolských, idiorrhythmie, v orientálním mnišství kláštery, tu není vyloučeno,ba je pravděpodobno, že lgnatius & tedy v nichž mnichové, zachovávaiice život společný, mohl míti styky se samými apoštol, i s knížaty apoštolskými Petrem a avlem nabývají každý pro sebe vlastní majetek, oproti ko obiím, majetek jest_sspolečný. O umučenir sv. biskup lgnatiav eSm zmiňuje se jeho součaSník bohatší klášteryv nichž Athoské (I., 734) ii.-em Nej sv. Po yrně, ve svém listu idol (řec.): modla a, klamný)obsroaz, předsudek, k Filipskýmp(hl. 9). Z lrenea (Adv. Haer. 5,28 ,4) nepravýjež ideál. FrancisodBacon nazývájež í-a tedy předsudtnkya rižena Lucam 6) vdovídáme se, že lidské, odvádějí pravdy,a nutno bylZl'Ol pře hozen(Hom. dravé inzvěři, a sice Římě. Eusebius odstraniti. jsou 4: I-a tribus, omyly z lidské při veesvém Chroniku klade spra'vu biskupského úřadu rozenosti plynoucí; í-a specu,s omyly osobni, í-a lgnatiova od 1. roku vlády Vespasianovy až do theatri, omyly filos. soustav; i. tori, omyly v řeči. 10.roku Trajánovagl98—117)apravi oněm výslovně, — Scheler zná idolyW Viz jeho spis roku, že byl kdy umučen za zemřel, rajána. tus Co "se jeronym týká přesného „Vom Umsturz derWsebepoznání. re. Ignatius udává idolatrie, it.!ololatriee : modlářstvi (v. t.). jako rok jeho mučednictví 11. "rok Trajána, tak lduberga (ida, Itta) sv., dcera aquítánského zvané Martyrium Colbertlnum 9. rok vlády tohoto vévody, manželka Pippina Landenského, matka sv. císaře. Podle tohoto posledního údaje, bývá obyčejně Geertrudy Nivelleské, založila v Niveiles klášter, rok 107 označován jako rok, kdy byl Ignatius do něhož po smrti svého chotě 647 jako jeptiška umučen. Zcela istýml však tento rok neni. Máme totiž mezi akty mučedníků celkem pět martyrií vstoupilal tu svatý život vedla; z. 8. kv..\652 ilčicích mučednickou smrt sv. lgnatia. Nejstarší a Acta Ss. [a,304 ldumeal viz Edom 111.,673. ůvodni jsou však jen martyria dvě, kdežto tří ldumejská dynastie, jest rod Herodesa Velikého, ostatní jsou jenom kombinací obou těchto mart rií. První z nich bylo nalezeno v pařížském ko exu protož? wz ., jeho .praotec Antipater byl rodem ldumej Colbertově a podle toho sluje Martyrium Colber tinum. Podlen ob 1 to sám císař Traján, který lldumejsko, ldumeové viz Edom 111.,673. lskdžkow dam, stavitel polský, člen stavi protoi odsoudil. arthům vAutor Antiochii lgnatžia telské rady .ve Varšavě, zrestauroval kolem 85 na vyslyvýpravěk c'hala skmrti předstírá, puristicky katedrálu Varšavskou, vydal mimo jiné:-O byl současníkem a očittým skevědem těch věci, jež vypráví. Ale to, co liči, leckde odporuje vlastním arše zčošcíoil archíkathedrainy šw. jana w Warzawie“ údajům v listech lgnatiovýcn. I když někteří hájili a hájí pravost tohoto martyria, 'ež by takto patřilo Iglau vílzjihlava. gllesias (Ecclesien. di.oec), biskupství v círk. mezi nejstarší akty mučednické unka' jiní význační provincií Ca liari na Sardinii, 1503 přel. sem ze badatelé v oboru starokřestanské literatury pokládají Sulci (Sulcis, 1763 znovu zřízeno; data sta t. Šajza talsifikát, jenžlbertlna vzniklteprve nebo v5 5.stol. dleMa byl sv.ve4. lgnatlus umučen 51191i7):svt 73000 katol., 24 far, 39 kostelů a kaplí, r. 107, a to 20. prosince, kteréhožto dne církev východní slaví jeho mučednickou památku. Církev Iglesiasn.de1748 la Casa don, špan. básnik, v 8(:yasl.káza) amauce, José, 1783 kněz, far. západní oslavuje ho 1. února. — Druhé martyrium,
Ignác
285
napsané rovněž řecky jako Coibertinum, bylo Tam hozastihl posel cirkve antiochijské s radostnou objeveno v rukopisu bibliotéky vatikánské zvěsti, že pronásledovániv Antiochii ustalo a že tamní nim křesťan nům byl vrácen pokoj. V roadě uvádí se proto obyčejně názvem Čteme Martyrium Vatícanum. Pocháiz asi zpod 5. století. tam lgnatius napsal třl listy: křesťanským obcím ve sice také, že lgnatius byl odsouzen od císaře Filadelfii, ve Smyrně a Poiykarpovi, smyrnenskému Trajána, ale jako místo soudního jednání je tam biskupovi. V listu do Filadelfie děkuje křesťanům udána nikoliv Antiochie, ale ím. Ignatius za přízeň a lásku, _jakoum ukázali, napoominá a varuje je a konečně"je žádá,mabyposlali do Antiochie odsouzený v Antiochii k srí_i_rti byl vojenským svoje posly a blahopřáli svojim bratřím k tomu, 0 tétoc cesstě mámemzčásti vráy vjeh průvodem dopraven a, jako ___kdysisvah že se jím dostalo opět pokoje. 0 totéž prosi vplaastnichlistech. Z antlochijskzého přístavu Seleucle ;Smyrnenské. [ natius chtěl o totéž požádat též byl po moři přivezen do Cilicie nebo Pamf mfylie a ine maloasijsk obce, ale bylo mu to překaženo odtud po souši do Smyrny, kde se nějakou dobu předčasnýmodjezdem z Troady. Proto žádá v listu Na cestě do Sm ymrny se zastavil též ve určeném Poiykarpovi, aby on místo něho tak učinil Filadelfii, jak je patrno z jeho listu určeného aposly vše nebo zařidí_l_, aby —ony vobce poslaly Antiochie lis.ty těchto třechdolistech opět křesťanské obcí v tomto mě.stě Do myyrn, byl tehdy biskupem Polykarp, přišli zástupci klade věřícím na srdce jednotu, spojeni s biskupy křesťanských obcí z Efesu, Magnesie a Trail, aby &boj proti biudařstvim. Filadelfijským píše: „Snažte slavnému biskupovi projevili svou účast a lásku. se slaviti jedinou Eucharistii, neboť jediné jest tělo Pána našeho ežíše Krista, a jediný kalich To listy zavdalo lgnatiovi že napsal a poslal tří oněm obmci přoi_i__ež__ítost, přišli vyslanci, totiž ke sjednocení s je o krví, jediný oltář tak jako do Efesu, do Magnesieclau Trail. Děkuje jim za jediný biskup s kněžími a jáhny, spoluslužebniky jejich láskyplnou účast, varuje je před bludaři a mými". tarn byl též mezi na napomenutí, jei jim dal, kdyžPoukazu na svge cestě nimi: „Volal napomíná Bludaří je k jednotě a úzkému spojení s jejic_h oni, jak je patrno z listů, byl mezi vámi, hlasem velikým jsem pravil: Přidri'ujte ,kteří upírali Kristovíjeho lidskou přirozenost se biskupa & kněžského sboru a jáhnů“ (', a jeho utrpení prohlašovali“jen za zdánlivé. A sice témžeježíše listu Krista. čteme: „Všichni následujte iskupav jako , o tito Doketé, jak rovněž z listů vysvítá, byli šinde židovského původu. Není pochyby,že jsou to potomci nečiní bez biskupa .. Kde se ukáže biskup, tam oněch gnosticko-židovských bludařů, jež svatý at jeei Iíd, jako tam, kde je ježiš Kristus, je církev Pavel potírá v listu ke Koloským a v listech paste: katolická“. (8,2) Práávě zde po prvé ve staro rálních. jako nejlepší zbraň proti úkladům bludařú křesťanské literatuře se potkáváme s výrazem ignatius opět a opět věřícím doporučuje jednotu „církev katolická“ jako označením všech věřících křesťanů po celém světě. list dooSmyrny apíše: co nejužší spojcn___í0 s biskupy. (hi.jeho 6)k potirá důrazně doketismus, v listu k Polykarpoví „Každého, jen žPán domuEfeským posílá, by dům spravoval, musimžepřijmouti jako Toho,ykterý dává tomuto krásná a případná napomenutí pro správu biskupského úřadu. „,Ti kteří se vydávají ho poslalša moéh Na biskupa pohlížetl Páua'ť musíme A v listutudiž ke TralIsk ým za věrohodné, ale hlásají jinou nauku, at tebe čteme: „Podobně ať všichni mají v úctě nezastraší. Stůj pevně jako kovadlina pod úhozy jáhny jako ježíše Krista a též biskupa jako obraz údery,a pak zvitězil“. ]. aby Otce, kžpnět ak jakossenát božiaajaako soubor dostával kladiva. je to úi_rolemyvelikého zápasníka, Kudyse brala dalšílcestal natiova do Říma, můžeme apo_štolů: _iěezíh těchto o Církvi se pouze dohadovati. Z roady byl dopraven do list (představených)není napsaný rovněž ve Smyrně, byl určen křestanské obci římské. lgnatlus ybud' Neapole na macedonském břehunebo a odtud po známé Egnatíana do Dyrrhachia Apollonie. Z dostal určitou zprávu, nebo se tak domýšlel, že Via křesťané římští podniknou kroky, snad odvoláním Brundisla, kam se dostal po lodi, šel dále po Vía k císaři, aby odsouzeni ignatíovo bylo zrušeno a Appia až do íma, kde skončila jeho cesta plná utrpení a kde dosažením mučednické smrti byla ať! i mu bylapodána milost. lgnatius, kterýo celou otužíl mučednické koruně, ježh měla splněna horouci touha jeho srdce. na spojiti s Kristem, dojemně žádá a zapřísahá římské tiovy jsou jedinečné výlevy veliké duše světce, bratry, aby_s_nim neměli nemístné soustrasti a ne který eúplně & cele zanícen láskou ke Kristu a k je o Církvi. Svaté nadšeni proniká každou zbavovali jej milosti mučednictví. Píše jim mezi jiným: „Píši všem církvím a ujišťuji je, že rád větu a vyzařuje z každého slova. jeho řečtina je pro Boha podstoupim smrt, jestli vy to nepřekazite. původní, výrazná a živá jako u žádného jiného Prosím vás, abyste neměli pro mne nemístné starokřesťanského spisovatele. Ba jakoby lidská řeč nestačila obsáhnout jeho veliké myšlenky avý laskavostí. Nechte abych stalk kořistí zvířat, skrze něž mne, mohu spseěti Bohu u. dravých Pšenici boží jsem &zub dravé zvěře budu rozemlet, abych stihnout jeho hluboké cltšy,tu leckdy nechává stranou pravidla tehdejší 2řeck ___gramatíky, __tvořes svůj vlastní výrazový Pro nestarší byl nalezen čistym chlebem Kristovým. Spíše lákejte dravá zvířata, aby se stala mým hrobem a ničeho ústavy Církve, hlavně“pro zjištění třiz[hierarchických z mého těla nezůstavila, ab ch nebyl nikomu na obtíž, stupňů, biskupství,kněžstvia jáhenstvi,jakoiiipro nebude-ll mne třeba pohřb vatl. Tehdy budu v pravdě _oprimátu _majiapoštolských listy lgnat___íov _vyznam, jako žádný jiný ze spisů — Listy učedníkem Kristovým, když svět nebude ani viděti nauku mého těla. Modlete se za mne ke Kristu, abych lgnatiovy byly záhy sloučeny ve sbírku, jež od se stal obětí pro Boha jejich prostřednictvím. N_e nejstarších dob požívala pro svůj obsah u všech ist křesťanů mimořádné vážnosti a ú.cty Už svatý poroučím vám jako Petr a “ k ím manům je pozoruhodným taím,že Ignatius hned Poiykarp ze Smyrny vyhovuje prosbě cirkve Fí na počátku dává církvi římské vznešená jména lipské a posílá ji lgnatlovy bylyu nám od něho poslány, & ostatní, listy_, „_které jsme jich nás vyjadřující její ___přednostpředeá ostatními měli. Přilpoženy jsou k tomuto loistua_můžete z nich kresťanskýmío cemi, ba nazývájivšemi „představenou lá sky“ i. ]. svazu lásky čili všech křesťanských o bcí. míti velikýpoučení užitek, vedoucí neboť obsahuj_í_ víru emu“. í trpělivost je to vyraz, vyjadřující jasně primát církve římské. a všeliké k (List — Ze Smyrny byl lgnatius dopraven do Troady. Polykarpův 13, 2) Podobně i Eusebius zná sbírku
286
Ignác
tiův, jak se jeví v jeho listech, vykazuje prý ne Ignatiových lístů (Hist. Ecel. 3, 36, 4), a sice vypo pravděpodobné a nepřirozené rysy; doketlsmus čítává li'stů, o nichž v předešlém řeč. oněch sedm litsy lgnatiovy, t tobyla převzácné perlyzazadob Ignatiových nebyl ještě tak vyvinut a nebyl starokřestaenžskéliteratury, sta y se oběti interpo ještě tak utvářen, jak se to jeví v tistech; konečně látora, který je jednak různými dodatk rozvedl církevní hierarchie tehdy ještě nebyla tak rozvinuta. & rozšířil, jednak k nim přidal ještě est jiných a hlavně episkopát neměl ještě ono dominující listů úplně podvržených. jsou to: list Marie postavení, jaké se mu v listech přípisuje. — Ne zKassobaly kl natiovi, odpověd lgnatlova Marii, tyto zdánlivé důvody odporují jasnému svědectví _líst k Tarsensk ,k Fílipským, k Antiochijským nejstarší tradice. Touhu l natiovu po mučednické a konečně list Heronovi, antlochijskému jábnoovi. palmě nelze nazvati ani neprírozenou ani nepravdě Sbírka tato obsahující jak pravé, ale interpo— podobnou. Už svatý Pavel (Filip. 1,23) touží po lované listy, tak také listy podvržené, celkem tom „opustití tento svět a býti s Krístem“. List listů, rozšířila se tou měrruo, že dlouho církve smyrnenské o mučednictví Polykarpově a jiná byla,i v době nové, pokládána za původní sbírku stará akta mučedníků nám dosvědčují, s jakýmnnad— Ignatiových listů, kdežto sbírka sedmi pravých šením a s jakou radosti šli první křesťané na smrt. k týká doketsis,mu tu známe erintha, neiterpolovanýchlistů, jak'ji znalE usebius, upadla co se který za časů svatého jana apoštola ke konci prvního v zapomenutí. obsahuje tuto Prvnivydání tak zvanou listů „delIgnatiových recensi“tiskem listů století žil a působil v Efesu a kterýsslučoval ve Ignatiových. — Někteří považují interpolátora za své nauce živly židovské a gnostické. Toto spojeni ariána nebo semiarlána, než dle Funka byl to a gnosticismu je i judaismus u doketů av gnosti listech s největší pravděpodobností apollinarista, protože judaismu gnatiových; teprve později na několika místech patrně popírá lidskou duší cismus se postavily nepřátelsky proti sobě. Že pak Kristovu, jejíž místo dle bludu Apollinarova za episkopát teprve později,a to boji s presbytery, nabyl v Církví předního postavení, to ouh' ujímal božský Logos. Nad to jsou tu nápadné shody mezi interpolacemi v listech Ignatiových a mezi protestantský předsudek, kterým má býti oduvodněno apokryfem Apoštolské Konstituce, takže Funk ne odstraněni episkopátu, které provedla reformace. Hegesippus a lreneus v 2. století vypočítávají řadu váhánatvrdili, že5obojí dílemdo jednoho který římských biskupů počínaje svatým Petrem: to je žil počátku 5..stol jePatřil kruhu muže, přívrženců bludaře Apollinarla, kteří provedli více podobných důkazem, že episkopát měl v Církvi svůj význam literúmích po vodů, aby své názory uplatnili a roz a své postavení hned od očátku, a nikoliv, že šířili. lnterpolátor pravé l sty svými dodatky zbavil teprve bojem s presbytery se domohl svého místa. jejich stručného a v razného slohového rázu a jejich O listech nějakých bojích mezinejmenšis biskupy aopresbytery není Ignatiových — Důvody myšlenky rozředil. listecnpodvržených, ježkllstům v pravým připojil,snaží se s ce nápodobit sloh nobraty tyto si konečně zjednaly průchodQayzvítězilyvnad : listů prav 'ch, aniž by však se z daleka velikým pochybnostmi a předsudky nekatolické vědy, jejíž vůdcové — Zahn, Lightfoot a Harnack — pravost myšlenkámv puvochiiformě gnatiovým přiblížil. Než, pravé listy listů Ignatiových plně uznali. Tak lissy svatého Ignatiovy přece—úplně nezanikly, ač nebezpečí zde bylo. Udržely se ve sbírce, která mučedníka antiochijského l_gnatia vítězně obstály měla pravých sedm listů nejen v původním řeckém v boji kritického ohně, a jejich pravost, jak lze jazyku, ale i v původní neinterpolované formě. M mo říci, je dnes obecně a všemi uznávána. — lite to ona sbirka obsahovala šest z listů podvrženych, ratury: Funk, Patrum apostolicorum opera. Tii a do listu k imanům bylo vsunuto Martyrz.um bíngen 2. vyd. 1901. Linghtfoot, The apostolíc Colbertinum. Sbírka tato, zvaná také „sbírkou fathers. Part II. London 2. vyd. 1889. — Barden smíšenou“ vyšla po rvé tiskem r. 1646.—Po sléze hewer, Geschichte der altkirchlichen Literatur. B. I. Angličan Cureton naeel a roku 1845vydal tiskem 2. vyd. Freiburg i. B. 1913. — Gen ui,llac L'églíse syrský překlad tři z pravých listů Ignatiových chretienne au temps de s. lgnace d'Antíoche. Paris ve formě, jež byla ještě kratší & stručnější, než tomu b lo u „sbrrkys míšené". Nekteří myslili, že 1907. — von der Goltz, Ignatiusl von Antiochien als Christveda und viz T_heologe. 89%.člT.Hš1dec.l AzevLeipzig d,ol.,85 konečn byl objeven původní text Ignatiových listů, “z.zAze ale brzy se ukázalo a bylo obecně uznáno, že 3. (lgnatij), vlastně Dmitrij Aleksandrovič Brjav tento syrský text je jenoom výtahem a nikoliv pů asketa rus.., n. ] (životopisy ,isbskup Kostromsligš' vodní formou listů Ignatiových. Listy Ignatiovy byly ačaninov, Kavkazský, sp. .Otečnik“ sv Otc od počátku nové doby předmětem pochybnost stal aj., jeho spisy dány souborně v Petrohradě po staletí trvaly spory o jejich pravost. Příčinou 4 svt. ? „ Polnoje sobranije sočiněnij“); toho byl jednak porušený text, v j em yyyspo 1865-1867,ve .l.867 triarcha Cařih adský, původ čátku obecně rozšířeny a za authentické pokládány; ním jménem leetas, n. kol. 799, jakožto nejmladší jednak to bylo učení o monarchickém episkopátu, syn císaře Rhangsabe; sesazení LvemMichaelal. Arménským 813 byl po dán do kl. svého Saty který dle listů od nejstarších dob v Církvi existoval: . otce to bylo hlavní příčinou, že protestanté od počátku rova u Cařihradu, kdež mu bylo dáno jméno Ignác. reformace listy lgnatiovy odmítali jako tendečni Záhy stal se opatem; 4. čce zvolen za patrí padělek pozdější doby. Prvním výsledkem kritické archu; vynikal dobročinnosti, svatým životem & práce. jejímž předmětem byly různé texty a pře vědeckým snaženlm. 845 sesadil na synodě v Caři klady listů lgnatiových, byl ten, že pravými může hradě několik biskupů pro kanon. přestupky; když býtí' jen oněch sedm listů, které vypočítává Eusebius, pak sesazení odvolali se k papeži Lvu IV., bl a to v oné kratší formě, jak se dochovala v tak ochoten podrobiti se jeho rozhodnutí. Avšak říve zvané „smíšené sbirce“. Pravost listů potvrzovaly ještě než v té věci bylo rozhodnuto, byl 1.857 citáty, které z nich uvádějí ve svých spisech Ori svržen, protože odepřel mocnému ministru Bar genes a lreneus. Potvrzuje jí také spisek Lukiána dasovi pro zločin krveprzněni sv. přijímáni. Na ze Samosa saty „Demmorte Peregrini Protei“ z roku jeho místo dosazen byl Fotius. ]. odvolal se k pa 167, _který předpokládá, že Lukián listy ony znaal peži Mikuláši l., jehož zakročení v jeho prospěch a jich užil. Proti této staré a spolehlivé tradicí minulo se s účinkem. Teprve Basilius ]. Macedo, uváděli protestantští učenci důvody vnitřní, 'imiž jenž 867 na trůn nastoupil, jej restituoval; ve se pokoušeli authentll listů podvrátlt: obraz gna obecný sněm cirkevní 869-870 pod předsednictvím
papežských legátů potvrdil slavně jeho ne vinu a u otiovým. evnil jehoBrzo postavení přivr žencům potom vašroti k hleděl [. rozšířiti svoji patriarchální moc nad Bulhary, octl se v konfliktu s mocí papežskou. Papež jan V111.poslal mu list, v němž hrozil uexkomunikací a sesazením; list ten však nneuzastlhljiž I.-a na živu;
zemřel 23. října
878. —5. Deealgadooy Ce rlan, bl. mč., úspěšné činnosti misijní (1798 provikář, 1799
apošt. vikář), podlehl ce1v838 Nam Dinhu v Tonkinu útrapám krutého zajetí;
lllllllllllllllllllíillllllllllll
wmmumm"mínil/Wl!
=
ílíll MI
mnm!
27. května 1900 prohlášen za blahoslaveného.
Srvn. Annamští mučedníci
6. (lgnatij)
diakon,
.,
cestovatel do Svat_é
země, pocházel nejspíše z kraje Smolen ského, 1389 odebral se s biskupem Smolen ským Michajilem a metropolitou Pimenem do Cařihradu, odkudž vykonal v letech 1393
—1395pout do jerusalema, načež 1396usadil se na Athosu, sp. „tPu dsMoskvy do Car rada“. „Opísanije Cargrada“, „Opisaníje
goluňa i sv. Goryz(Athosu)“, „Chožděnije v jerusalim“aj.; 45. 7. jeru sa
lem sky, arcibiskup ]erusalemskychJako bitů 1140-85 jemu godal nestoriánský me tropoliltla (viz pomůcku 111.,520, č. 3.)1 169Dionysius sv. jakožto výklad mšear-Salibí k obhájení jakobitlskéhoučení proti katolick'm
Frankum — 8. (lg natíj), metropolitaM lomennšký, příjmím mola, ůvo oněd
skevský kupec, vstoupil do klá tera, r. 1712 bisknp Suzdalský, 1719 metropolita, člen sy
nodu, stoupenec carevn jevdokije Lopuchirny & careviče Aleksěje,o lpůrce vhna Theofana kopoviěe;začežbylpos nství; te
prve po nastoupení Alžběty, rehabilitován; :. 1741 —9. z Loy oly, Život sv.. zakladatel ryšstva Ježíšovay 11.Sps Tova — 1. Život. Narodil se ze šlechtické rodiny baskické, jakožto poslední ze 13 děti, na Em“ .?ch Stahl/:enumnorcm;quam si: :11 nFarenit Optima Socieřns hrádku Loyole u městečka Azpeitie v prrov. JO IVÍDC Guipúzcoa v severním Španělsku roku 1491 IESI[,í.11'IEunj/lowtifzuw Posílil: Bití: Kal: Saští; „_ Tmamwun nebo snad spíše 1492. jméno Inigo, kas ' hart. null;:Praga: tilsky lňigo, obdržel podle sv. Enneco, bene Obr. 37. sv. iGNAc. SOCHA v CHRÁMU VATIKÁNSKÉM z r. 1733. diktinského opata španělského, a teprve od (Podle rytiny Antonlna Bírckharta.) ku 15382enáh1a přešel k užívání jména Ignacio, ježzsnad považoval jen za druhotvvar jména lňigo. jsa, nezn od kdy, na rytířské vycho Manresy a vedl tam 11 měsíců kajícný a rozji vání pážetem u vzdáleného přlbuzného dona Jana Ve mavý život, jehož plodem byla knížka Du ho v lásqueze de Cuéllar, nejvyššího účetního katolických ních cvi čení, co do podstaty tam vzniklá jakožto králů Ferdinanda a Isabely, dostal se i ke králov výtěžek z osvícení Božích a zkušenOstí z duchov skému dvoru. Literární vzdělání jeho záleželo vtom, ního života. Roku 1523 vykonal pout do _lerusa že uměl čistí a psáti. Posmrti Velásquezově (r. 1517) lema. Když mu tam nebylo dovoleno zůstati, „roz vstoupil kolem r. 1518 do vojenských služeb An hodl se, že bude nějaký čas studovat, aby mohl tonína Manrique de Lara, místokrále navarského, pomáhat duším" (v Pamětech vypravovaných str. 66). Odjar a byla mu při hrdinném hájení pevnosti pamplonské P. Gonzálezzovi,Mon.algnt. roti Francouz dne 20. května r. 1521 koulí r 24 do ara r. 1526 studoval lhumanitu v Barce z malého děla roztříštěna holenní kost pravé nohy. loně, pak přešel hned na filosofii a bohosloví Až do smrti pak na tu nohu poněkud napadal. Sami do Alcalá de Henares. Odtamtud ustoupil r. 1527 Francouzi ho, ctice jeho statečnost, dopravili na před nedůveřivou místní církevní vrchností, která mu pro nedostatek bohosloveckého vzdělání bránila Loyolu. am v rekonvalescenci četl tKri stůva ivoty svatých, jimiž se musvílspoko—pracovati (dáváním duchovních cvičení a zbožnými hovory) o duchovním dobri bližních, do Salamanky, místo ebylo, ežádaných kter ých odkud se po kratičkém pobytě z éhož důvodu rozhodl vjítidoměn a jimirytířsk'c se o ch rátilrománů, po dosavadním lehkomyslném životě; i vzniklo v něm rozhodnutí odejít! do Paříže. Tam přii e1'4..února 1528 a pobyt věnovati se službě jiného krále, Krista chudého a tam sedm let, z nichž půldruhého (1528- 15529 vě potupeného. Vykonav pout k P. Marli na Mont noval opakování humanitnino studia, čtyři (1 2960 serrat a tam se bděním v kostele v kajícím rouše 532/33)filosofii, v-níž došel titulu mistrovského, poutnickém zasvětiv v noci na 25. březen 1522 'a půldruhého (1533—1535) bohosloví. o r. službě Boží, odešel téhož dne do blízkého městu si též získal šest druhů z těch devíti, s kterými
(Ím
došlo ještě koncem r. 1538 k novému na
bídnutí papeži podle druhé polovice žslibu učiněněho na do Montmartre. Vidouce,ž „J li papež rozešle různých končin, rozho se druhové po několikaměsíčnich poradách v první polovici roku 1539, že se spojí trvale poslušnosti jednomu ze sebe a založí řád Tovaryšstva Ježíšova. Ústního schválení se dostalo prvnimu náčrtku řádové ústavyo Pavia lil. dne 3. září 1539; písemně byl řád
schválen bulou téhož papeže Re gi
miiitantis
Ecclesiae
ze dne 27. zláří
1540, teedy až o rok pozzději, po překonání námitek vznášených od těch, kdo nepřáli roz množení počtu řádů. Dne 19. dubna přijal sv- lgnác zvoleni generálním představeným
Tovlanrššstva a 22. téhož měsíce siožiis druhy přítomnými řeholní sliby v basilice sv. Pavla za hradbami. V letech 1441-1556
vedle řízení řádu vypracoval Konstituce (Stanovy) T. ]., které rozvíjejí t. zv. tor
mulí institutu
(ústavy), vypracovanou
sv. ignácem a pojatou do schvalovací buly Pavla III. a později v obšírnější a přesnější
siilisaci do buly julia Ill. Exposcit
debi
tum ze dne 21. července 1550. Zemrel 31. července 1556, řád jím založený měl tehdy přes 100 kolejí a domů rozdělených ve 12 provincií a asi 1000 členů. Dekret o blaho řečení má datum 27. července 1609; ato řečen byl spolu se svým druhem sv. Frsantiš kem Xavierem a se sv. Filipem Neri, sv. Terezií od eží a sv. lsidorem rolníkem od Řehhoře v. dne 12. března i622. Apo
štolskou konstitucí Pia Xi. Summo'rum Pontificum ze dne 25. července 1922byl
$$$-gigs
míěopmmppo
o třístém výročí kanonisace prohlášen pa tronem duchovních cvičení. — Sv. lgnác, vojín, byl, jak říkával jeho prvních druhů a
ovahou celý život LAYŠŘ\> Ve B. Lainez, jeden z
s „„/xy
111_4011:19:ng
první nástupce v generalátu, hombre de pocas verdade s, „muž nemnohapravd“
jen několik velkých zásad řídilo jeho život & díoi,ale ty promyslii až do základů a do ejž daroval a ežslr slunce v Praze za času císaře Rudoiita, kard. siil a rováděl a žád a_laž do posledních iriiip Spinellip roku p i&;? (Podle rytiny Spitzerovy) my důsledků.])jsou to hlavně: „větší slava Boží; _ poslušnost — a da, že v čelení zlu později založil svůj řád; třl poslední se k nim o dokonalost"je lepší útočnost ll. Spis y. VMonumenta Historicanež S. ].obrana; (vM . přidružiii, až když odešel z Paříže koncem bře ezna a—snaze l535d oŠpa něi na zotavenou v těžké churavostl. dridě od roku 1894) Monumenia Ignatiana dělí Odtamtud dorazil koncem r. 1535 do Benátek, se ve čtyři řad : series 1. S. ignatii de Loyola 8. lednna 1537 tam k němu přišlo devět druhů. Epistolae et instructiones (12 svazků 80 ročníky V Benátkách byl s jinými 24. června 1537 vysvěcen 1—9031 11; s.er ll. Exercitiaspiritualia S. ignatii naa,kněze prvvní mši Sv však sloužil po přípravě de Lo et eorum Directoria ([ svaz.or. 1919); ser. ili olaConstitutiones . (dosu,d více než roční až 25.epros. 1538 v jesiičkové kapli ještě nevyšly, dřívější historicko-kriíické 1„vydání v učinil ta. Mar Mašřiore ím v nei 1534 je Constitutiones S. Lattinae et Hispanicae byl srtehdei mi šesti druhy Paříži srpna v kostelíku cum earum declarationibus, Matrití iontmartre slib o poutí do Svaté země aapo lV. Scripta de $. lgnatio de l._.oyola (2 svazky Išlteoisnré působnoisti v ni; kd 904, 1918. Listů a instrukci je v tomto vydání vate' ze nebo k by by však anní nemohli 0 roce zůstati čekání veBenátkách nnémělipříležitosti odploutí, že budou _sebr'áno asi 6800; ze zmínek je viděti, že mnoho prosti té části slibu a nabidnouii se místo toho je ještě nenalezených nebo nadobro ztracených. Od papezž,i aby je poslal na apoštolské práce, kam uzná založení řádu, kdy korespondence přibývalo téměř zadobre Skutečně neměi r. 1537, pro tehdejší každým dnem, byly z největší části psány podle válku s Tlťurkypříležitost odplouti. Odebral se tedy_ a od je něho opra sv. Ignác koncem r. 1537 se dvěma druhy do íma, návodu vován asv.poignácenlodotajemníků epnsut n.y jazyk většinou aby, ještěsse nevzdávajíce naděje na odplutí as oň španě ský, z menší částiditalsky nebo latinský. K po roku následujíc1ho, přece již také připravovali pudu asketiky lgnáce, eho zásad v řízení řádu asv. prací jehojeho a kepovah stu dyi', Ill jcírkevních usp emu sp nění nabídky papeži Koncem dubna znání 1538 přišli takr ostatní druhové do Říma. Ale ani dějin té doby jsou pramenem velmi důležitým. Vyni 1538n ovoiiiy odchodu pomluvy šířené proti kají mezi nimi tři velké: [. ScholastikůmTovaryšstva družině ::3úplně rozplašené teprve rozsudkem ze ježišova v Coimbře o řeh'oini dokonalosti ze dne dne 18. října 1538. Po tomto důkaze neviny tedy7 .května 1547 (Mon. ignat.1, ]. u. 169); 2. členům Obr. as. OBRAZ sv. lGNÁCE v CHRÁMUsv. SALVÁTORAv PRAZE,
š
PŘÍLOHA 1x.
lKONOSTAS V PARAKLISU SOFIJSKÉ KATEDRALY V NOVGORODĚ. (XV. stol.). Severoruský typ.
Česky slovník bohovědný v.
Tlak! v. Koa-ba.
Ignác
289
asi od 813, před tím diakon Tovaryšstva v Portugalsku, a všem ostatním, o biskup Nicejský ctnosti poslušnosti ze dne 26. března 1553 (tamtéž aostkenofylax hl.ia v Cařihradě; ži pis t. patr achrámu rchů Tarasia (v. t.) a napsal Nikefora lV. n. s datem Pro 12. násúnechy jsou zajímavé dané a1556 dvanácti instrukce jesultům (v.tot.), několik básní náboženskvchoopádu praro poslaným r. 1556 do Píšhy k založení kiementinské dičů, sentence, parafrasi gn Esopoyých j. MG koleje (t. X. , 385—1424.— aitji sv.bajek ruskéa církve, OS); 3 Klaudlovi (Aznafu 98 Se uadovi), panovniku hzabešskému,o prvenstvířím archimandrita Bogojavlenskéhok áštera v Rostově. skeho papeže a jednotě církve ze dne 23. února Rok narození není znám; od r. 1'161až do své smrti 1555 (t. Vili. n. 5.205) — O uchovních cviče (r. 1288)bbyl bis iskupem rostovským. Súčastnii se dů ležitého vladimirského církevního sněmu r. 124 ních víz pod heslem Exercicie 111.,97. bylo usneseno napravííl mnohé nedostatky tehdej Konstituce tTovaryšstva jež předchází t. zv. Examen v o desetičástech, podmínkách a šího církevního života. lgnatij se velmi přičinilo roz šíření křesťanství v běloozerské oblasti a nejednou překážkách přijetí, po přípravných pracích se zasazoval o smíření rostovskýcch kníža Tuto 11-541546, v prvvznikly redakcí v letech 154-71550 úlohu však pojímal poněkud stranický a v Niko 1ae tbyly předloženy předním tehdejším členům řádu novské lětopisi (iii., 69) čteme, že rozkázal devět k posouzenie; přijetím řady jejich návrhůa apo známek ar visí celku vznikla 1550-1255druhá re týdnů po smrti velkoknížete Glěba Vasiikoviče, vy dakce, kterou dal zaváděti na zkoušku v provin hodítl o půlnoci jeho ostatky z rakve. Kíjevský me ciích. Podle získaných zkušeností opravoval až do tropolita Cyril vyobcoval lgnatije za tento skutek svvé srnrti, čímž vznikla třetí redakce, přeložená z církve a suspendovaigej; kni od řádového tajemníka P Jana de Poianco do ia žete Dmitrije rostovsk ho, později, prominulnamužádost poklesek, tiny a r. 1558 přijatá od první enerálni kongre ale dal mu velice trpké poučení, které se zachovalo gace řádu, která se sešla k volb nástupce, s ne v Nikonově Iětopísl. Praví tam: „plač akaj se, synu, samé smrtí, poněvadž jsi ve své ničemu patrnými změnami a úpravami za zákoník. O 0
sahu Konstitucíviz pod heslemTovaryšstvo
a nestoudné zesnulého dříve, než-il tento byl drzosti souzen odsoudil Bohem, dokud ježíš o.vo doby přípravnýchprací se zacho podobné vala mimo jiné zápisky též část duchovního zápis živ, poslouchal jsijej a přijímal jeho darrny,nyní niku sv. Ignácez let 1544-1545 yč.tvrté však ejf'odsuzuješ 'loto poučení patrně napravyilo spisů o sv. lgnáci,l jsou velmi cenu—ék poznání jeho Ignatijel,poněvadž dle slov jeho životopisec poslední povalřyam a psychologického lasketického vývoje jed jlehoalétanatíj), patriarcha. zázrak PůvodemŘek, kteréevypravoval v letech 553a a smrt ruský byly vyznamenány y. 1555 P. Lmudvtílku Gonzálezovi
S.
, a list P. ja
byval? na Cypru, prchlsenásledkem esyhodarc1biskup sretu vládou odkud a usadil v ímě. kuba Laineze p. Polancovi o sv. gnáci, datovaný nes R. 1593 přijel lgnatlj vdo Moskv kde po několika z Bononie 17. června r. 1547, hlavně jednak velezmajoimavé h! _ drobné zápisky současníků, Me letech byl jmenován blskup m.? 1605 byl lgnatij prvním jej z ruských biskupů, kteříkuznali Samozvance; řečeného Gonzáleze a snůšky pozdějšího dokonce v Tubě jk cara, za cožj ej pisce sv. P.lgnáce P. Petra Ribadenetry S. život?— ]. (vš uvítali to v [. svazku). Paměti tivyšly i č:esky Paměti sv. tento 24. července téhož roku, po dobytí Moskvy, ustanovil patriarchou. Podle legendy car Dimitrij
lace-_ z Loyoly, přeložil]. Ovečk ka S. ]., v Praze ] otoop i sy: První byl Petrus Riba deneira S.Žj.,vViita lgnatíí Loiolae, Societatis jesu poslal lgnatgie k bývalému atriarchovl ]ovu, aby mu tent d němlatinské své požehná n, ]ov odepřel, víryleč mudrování“.V VŘ „jeě fundatoris, v Neapoli 1572, poněkud přepracovaný likožspatřilv jej vydal znovu v Madriděr oku 1585 a otiskli jej církve, leč lgnatlj, stejně ako mitrij,třebas si vážili lgnaíije a očekávalii že Lži při(Rěje k sjedno podle vyd. antverpského z roku 1587 a kolínského cení velmi sympatisovvali s myšíenkou unie, chápali, z roku v Acta Loyola Sanctorum, juiíi ja T. Vil., die1602 31. ?ollandisté De S. lgnaíio Confes. kožto Vita altera, podavšepředním jakožto vpříliš rychlé uskutečnění přivedeepro k ttornu, že Rusku se uplatní polskéuniei zá my— nespě první životopis výše řečenéPa mě tl vypravované chaií a vyčkávali. Po vraždě Lžidimltrije, sněm bi Gonzálezovi (a do latiny přeložmenéod současníka
sirupů izbavil vem Acta nýbrž biskupslgnatije e a jakonejenom prostéhopatriarší mnicha hodnosti, uvrhl ho do Čudova kláštera. Nejdůležitějším bodem obža tiquísslma. vydal Římě]oannes elgnatíj— aniz y podle pravoslav Petrus MaffeíS .j., R. 1e vita et vmoribus lgnatii ioby byl
P. Hanibala du Coudret S. j.,) pod
Loiolae; následovalo množství jinš'ch v různých jazycích. Dobrý novější (překl. z l.) je W. van Nícuwenhoffs. .,Leben des1901), heiligenzgnatiusvon Loyola, 2 svaz. Re ensburg rnotsi za sluhuje, i když sv. gnácí a katolicismu 0přessnahu po objektivnostl prece leckdy nerozumí, pečlivě do kumentující rotestant H. Bóhmer, Studienz urGe— schich'te der eselischaftjesu, !. Loyoia (Bonnu1914).
Česk mámle:Francis Thompson,Svatýlgnáczinšv 1. přeložil jaroslav Skalický (Stará Ři e 19y22).Nejlepší životopisu sv. ignáce je teď obsažen v dílech od ějinác Tov ryšstva v zemích, ve kte rých světec postupně žil, t. ve Španělsku, Francii, ltalii: Antonio Astrdín S. 1., Historia de la Com ňia de jesús en la Asistencia de Espaňa, 1.San
ouqueray S Histoire dela Compagnie de jesus Ignacio de L(gola (Madrid, 2. vyd. Pietra 1912);Tacchí Henri en France,l. ans 1910)a především Venturi S. ]., Storia della Compagnía di Gesu in
ného způsobu pokřtil Marií Mníszekovou, připustil jí k sv. přijímání a. sezdal s Dimitrijem. jest však zajímavé podotknoouti, že sněm přece nevpochyboval o pravoplatnosti nastolení lgnatie na patriarší stolec. Roku 1611 byl ignatij bojaryoosvobozen z vězení a znovu uznán za patriarchu, avšak když se přesvědčil, žejeho postavení je nepevv.né prchl po několiika sících do Polska, kde žil ve Vilně v unlatském Troi ckém klášteře, brzy se také sjednotil s obecnou cirkvi. Roku 1615král Sigmund daroval mu palác vi tebské biskupské kathedry. Historická tradice chová se vůči lgnatiovi velice zaujaté, což doznávaji sami ruští historikové, tak v letopisech je nazýván, a-to bez nejmenších příčin „učiněným vlkem“, mužem hlodupým,opílcem, rouhačem — zejména takových žaádné dávekpřesvědčivé jev více v doklady „Skazamnii i Griškě nám 0terjevě“. nedovolují takto souditi o patriarchovi lgnatiovi: byl to spíše člověk západní kultury, přítel myšlenky sjednocení cirkve,
a Italiaa, ll. (do schválení řádu r. 1540, v Římě 1922 nikoliv však polský agent. — Liteeara:tura 111.(dosud nevyšlo). []. Ovečka S. J.). — 10. arci karij, „lstoria Russkoj cerkvl“ (sv. X., str. 106—122); Český slovník bohovědný V.
19
290
*ignorantlni — ignorantia
zmenšuje aneb ruší zlý úmysl, nebo vínu, zvyšuje, „Sobranije (li N. 9211gosudarstvennych „Nikonov ramot ětopís“i do (V ovorov“ li., 71) aneb r_uší příčitka činu (k. 2199). Zlý Skazanie sovremjennikov o Dmitrii Samozvance “ zmenšuje yis “ seskutku (1,v. H); „Russkaja ist0ričeskaja bibl.oteka (xm, protizákonného, odporuje mu tudíž nedostatek po znání (vědění) a svobody jednán i (k. str. 732, 9373 další); Znamensk_ij, „Rukovodstvo po istorii r. cerkvl“ (Petr. obě se(ibide však"_předpokládá, dokud do 2). Neznalost věciopak nebonení zákona, „Duchruské církve“(Praha, 19 “=13232) u.)vVilinski_j, kázán "" 13. (i_gnatii), laickým jménem atvěj EN“ Afanasivevl—čje-li nezaviněná, vylučuje zcela odpovědnost, je-ll Sem' jonov, stud. v olonecké semináři, kde byl po zaviněná, dle velikosti vm více méně odpovědnnost zději profesorem. Dosáhl bakalaureatu petrohradské zmenšuje. !. trestu sam ho odpovědnosti neruší, duchovní akademie, což mu umožnilo skvělou ka ale zmírňuje jl. Co platí 0 i--i, platí také o omylu rieru. Postupně byl rektorem novgorodskěho semi zapomenutí a nepozornosti (k. 2202 . Nedostatek vin rmé péčezneznalostl nebo opomenutí, zmenšuje náře, biskupem oloneckým, arcibiskupem donským pov a voroněžským; zemřel r. 1850. Byl znám jako ne die okolností odpovědnost. Předvídá-li však jedna únavný kazatel a v období 1845 až 1849 vydal je zákon opomenutímo poruší bliŽlse vina jeho zlému úmyslu. lpatrnosti řípad náhodný, jehož - denáct svazků kázání, při čemž nezanedbávai ani jí_ci,že polemiky proti starověrcům, ani praktické činnosti, nelze předvídatí aneb, ač je předvídán, nelze se směřující k potírání rozkolu. oněk ní nejdů mu vyhnouti, odpovědnosti a tudíž viny zbavuje ležitější jeho spisy jso esgcyoostarouobrjad— (k. 203). Dle toho zmenšuje vlnu zaviněna !. cestvě1846a 847“„,istinaSoloveclrojobiteli“ (1847), zákona, omyl a nepozornost a l. trestu, ježto úmysl „__-n
„i_storija raskolov“ (1849), „Primgčanijav k tolkova—
nebyl úplný. —Vylučujetjl ), .apostolě pachatelův I., omyl & neopatrnost. Se zřetelemnezaviněná svuém Petrě“ (1849), „O pustešestvijach Petras Vel. v Olo předmětu vztahuje sei. buď na věc, nebo na zákon, a dle toho lišíme mezi í. facti a i. juris. 1.1. facti necklj kraj (1849V). Korras —14.__(ignatij) ivan Ste jest neznalost věci, nebo skutkové okolnosti, na pano ovičRimskijmetropolitasi biřský. Dříve byl „stoinikem“vcara Alexěje Mi níž upotřebení zákona v určitém případu závisí. chajloviče, ale r. 1677 vstoupil do řehole a odebral Poněvadž jest na úkor předchozího rozumového se na Solovecký ostrov. Roku ] byl ustanoven poznání, má rozhodný vliv na úm nost činu,' archimandritem moskevského Novospasského klá kterou se jeho příčitka (imputabilítas, odpovědnost) štera, r. 1687 byl poslán do Kostromy :: Kinešmy, řídí, a proto!. vlnu nebo zásluhu mírní a nejčastěji aby bojoval proytivzmáhajícímu se rozkolu. jeho ruší, nebot die sv. omáše (Suumrna th. , ..q spisy, zejména „izvěstie o uvěščevanii raskolnikov a.„3) !. de se habet, quod faciatinvoluntarium'.
niju sv. Písanija“ (
vl
g. ma'í
su v zmna,zejména
roto, že
podávají hodnotná fakta, důležitá pro dějiny staro věrectví. Mimo to ignntij napsal životopisy svaté Anny Kačinske',Simeona Verchoturského, patriarchy joakima, výklad sv. obrazu Sofie moudrosti BOŽI, polemiku proti luteránskému katechismu, „Slovo na
Latinov Liuterov; „istoričeskija 0 La tinskom acarstvě od , sv. Pisanija“. izvěstija Většina těchto spisů jest dosud neuveřejněna. Jeho dopisy byly vydány v Kazani r. 1855. V církevním životě za ujímal ignatij vynikající postavení, leč nebyl ob líben, poněvadž se neštítil udava čství — proto také yi poslán na Sibiř jako metropolita — což bylo vlastně jakýmsi čestným vyhnanstvím. Vnovém svém
působištiavšak stavěli kostely a polemisovai sta rověrci, k.r natij 00jeeho rozum zeslábl a bylseproto poslán do Moskvy, kde se ubytoval v Čudovem klá šteře. ZemřelRostovskij“ r. 1701. Literaturu viz: [. (jap/dn, „Sv. Dmitrij (Petroh. ,1891);N bra mo o,v „. Korsakov, metropoilt sibirskij“ (časopis
„Strannik“,1862,V.i V.V. — 15. (g natij) jev levič, archimandrita Bogojavlenského kláštera
v Polocku, zemřelr oku 1667. mtím, že se zúčastnil záležitosti patriarchye Nikona, podal o ní své mínění, rovněž pronesl proslov adresovaný ca rovi (viz Novikov „Rossijskaja Vifliofika"). V. V.—
Mravou_l_ra nepřičítá viny činu, spá chaném z i i.právo f. ne proto avinéné, a právo nepřičítá zní viny ani činu byla-zlí zaviněna, nejde-li o nevědo
most hrubou (i. crassa, supina), nebo líčenou (I. ficta). Každý podléhá nevědomosti, každý však jest povinen, jakmile jest si jí vědom, opatřiti si potřebnou znalost věci 1 práva, cestou jeho před běžněmu vzdělání a postavení přiměřenou.Nezna:ost vlastního aneb cizího, ale všeobecně známého činu se nepředpokládá. Žato se však předpokládat i. ciziho činu, kterýnení všeobecněznám tak dlouho, dokud není opak dokázán (k. 16. 5 2). Právo círk. po vzoru práva římského, přirozenému právu velmi blízkého, ustanovuje o 1.]. již ve 13. právní regulí: i. f. non autem i. juris excusat, což odpovídá ii dovému úsloví: nevědomost hříchu nečiní a Kodex ve svrchu uvedených kánonech zaujímá stejné sta novisko. 2. Větší význam má v právu církevním i.- iuris t. j. neznalost právního předpisu, nebo jeho rozsahu a trestu, jim stanoveného. Takéi zmenšuje příčitkučinu, neruší jí však zcela, nejde-li o___ nevědomost nepřekonatelnou po sd:ě i. ]. n,ocet plynoucí již(i.z i_nvincibiiis), její nepřekona teisnosti. To platí i o uplném zapomenuuti. !. pře
konatelná zmenšuje vinu přestoupeni_ zákona dle stupně píle, do jaké míry bylo o její odstranění pečováno, a proto jest soudci k ní bedlivě přihlí zákonu a trestu se r. 1438. Podle slov životopisce, nemocní se uzdra nepředpokládá (k. 16. © 2.),ba neznalost zákonů vovaii, když ignatij se modlil za ně, anebo jim rušících a jednání znemožnujících, vůbec neosvo dával prostoru V. V. ozuje od následků, ač nestanoví-d zákon sám lgnoramrini,viz školní bratři. výjimky ky.(k 16.52). Právní řád neuzntiváneznalosti ignorantia (neznalost, nevědomost) jest nedo zákona, byl--ohroženo. li řádně vyhlášen, inak b lo by statek vědomosti, který překáží předchozlmu po je eho trvání Zásady néebot epřidržuji i zá znání a tudíž plné odpovědnosti za spáchaný koníky světské (& 2. r. o. z.),e aby však neb la skutek. Projevuje se neznalostí, zapomenutím, ne příliš tvrdou, promíjejí po vzoru práva římsk ho pozorností, nedbalosti & omylem. Odpovědnost církevní isvětské zákony i-am ]. někte m osobám, za skutek, zákon porušující, závisí na zlém úmyslu zejména nezletilcům, ženám, nezkušen m a jiným pachatele (dolus) aneb na jeho vině (culpa), po Vp rávu církevním rn j. značný vliv v právu chodicí ze zaviněné neznalosti věci, nebo zákona tresptnim, zejména pokud jde o censury latae aneb opomenutí povinně péče. Proto vše, co zvyšuje, sententiae. Nepropada jim ten, aspoň pro foro
16. (ignatiijg ijevo--Pečerské blahoslavený ruské cirkve,ar chimandrita Lavry, zemřel žeti. Neznalost aneb om myl
lgny — ikona
291
ínterno, kdo jich nezná „nam non contemnit, qui býti opakován. Důkladný a ijero ignorat“. Neosvobozuje od nicht. affectata (líčena), schimonašestva viz v díle popis„„schimý“ lnrwkentlj ostříženle ať seetýká zákona nebo trestu, a to ani tehdy, má—li vmonašestvo“ (Vílno 18 ). l v Rusku instituce ije kíausuli, která jinak neznalost zákona a trestu roschimonachů byla stejně jako na východ remi omlouvá („si praesumpserlt, ausus fuerit, scienter, niscencí starého poustevníctví: schímnik musil udr studiose, temerarie,consulto egerit"). Má-íi však zá žovati mlčení, stranítl se lidi, zachovávati přísnější kon tyto klausule, každáí. kromě líčené,poněvadž je půst a pobožnosti nežli obyčejný mnich. ljeromonach vůle,osvoboz ujeod byl však vpoázán uze obecn cnými povinn nostmi kněž trestů latae sententíae. Nemá-li přestoupení zákon skými anad to speciálními předpisy řeholními. e těchto klausuli, omlouvá každá neznalost zákona, líkož ruští biskupové mohlibýtivybíráni jenom 2 ad nebo trestu, není-li hrubá (i. crassa) od censur latae řeholního kněžstva, byli jedinými kandidáty ij_e_ro -ij sententiac, ne v kod téhož druhu trestů poku monachové. tujicich (poenae vindicativae.) Zanedbání povinné ljjár,kalendáře druhý měsíc hebrejský a osmý měsíc syr ského (nášk péče a slabomyslnost, ač odpovědnost zmenšují„ ikona 1. deskový obrazěnábož. námětu v církvích neosvobozují trestůn latae sententiae, .jde-lío těžké proviněníoda zákon má polehčujících klausulí řeckého obřadu. — 2. kultový předmět (zázračné a poutní ikony. — Technika. !. temperová. Na (k. 2.229 Jakákoli i. překážek svěcení aírregularit, vyschlé lipové nebo sosnové desky zasazené do plo poněvadž jde o rušící zákony, neomlouvá (kŠ1988.) chého nevysokého rámce, v ztužené na zadní Straně lgny (lgníacum), někd. cisterc. opatství v diec. příčnými lištami napuštěn klihovou vodou, nane Remešské (depart. Marne), čtvrtá odnož kláštera sena vrstva sádry nebo alabastrového prášku spo Cíairvauxského, založ. 1128, zrušené 1791,1875 jeného klihem. Na tuto vrstvu maíováno práškovýmí obnovil je arcibiskupR emešský Langénieux, ienž barvami rozředěnými žloutkem, kvasem nebo jinými tekutinami dle kvaliity barvy. Žlata používáno líst— tam epovolal trapisty ze Ste-Maria-du Désert u Tou kového. Dokončená malba pokryta olejovým lakem, igumen, z řeckéhohégumenos (_vedoucí), název který měl však tu vadu, že zachycoval kouř a saze představeného v ruském klášteře. Dřive tohoto ozna ze svící před i--ami hořících, proto brzy černaly. — čení bylo užíváno pro představeného každého kláš 2. enkaustiková. Do kaše získané z vosku, mořské vody a jiných ingrediencí přimícháno práškové tera,aaa ale pov od r.rmostí 1764 pouze protáž kláštery třetí třídy. i-a jsou jk okaždého ji ného představeného klášterů vyššicho tříd. Rozdíl bŽrvy. Po dokončení práce nad plochou pohybo mezi i-nem a archimandritou (představeným kláš barev spíynuly_Tak ony: pracovány ponejvícelunej ny. v sebe. Dějin my: ]. řecké, no tera prvni, anebo druhé třídy) záleží toliko v tom, starší ikon že i. při bohoslužbě jest oblečen do pouhé mnišské rozděliti jako celé umění byzantské na tři periody: pláštěnky &má tak zv. „nabedrennik“, kdežto archi a) Dobu iustlniánskou (od V. stol. do ikonoklasmu). Téměř všechny památky zničeny bouřemi obrazo mandrita má pláštětliku „se skrižalí“, 5pektoralis, boreckými; _zachovaly se toliko 4 ikony, které nalezl berlu a mitru. (Vl čl.hegumenos, IV., 79) V-ij. lhlo (Schola Deiz),n.ěkd clsterc. opatství vbiskup metropolita Port. Uspenskij v Sinajském klášteře ství Bremském, zaal. r. 1228 a osazeno mnichy v Aed sv. Kateřiny a přivezl do Kijeva, kde uíoženyvmuseu wartu v Hollandsku; zaniklo r. 1527. duch. akademie. “jsou pracovany enkaustikou, dato hmeís Lu dv k, ,něm.t ohelog směru roz ványV.V—l.stol. apředstavuii: P. Mariis ežiškem, hodně luterskeho na konferenci,pro „praktické kře sv. jana Křtitele, sv. Sergiaa Bakcha.(příl. V. č. l) a sťanství“ ve Stokholmě 1925 vůdce německé dele neznámého mučedníka a mučednici. — Na základě gace; proti anglo--.amer pojetí království Božího jich možno souditi, že nejstarší i-ny řecké vznikly jako mravního, sociálního a kulturního pokroku lid pod bezprostředním vlivem hellenistického portrétu, stva obhajoval názor luterský, že království Boží najmě portrétů mrtvých upevňovanýcn na l„rakve & nalezených vegyptských hrobkách v Fa.umu. Způsob jest sBo vnitrné hem duchovní obecenstvi věřícího člověka ten převzat asi křesťanskými Kopty prc kult mučed !. H. S.=11120Y2,lhesus. níků a rozšířil se po ostatnim křesťanském východě. [. H.S. V.=1n hoc signo vinces. ' Pro to mluví jednak tvar zmíněné í-ny Panny Marie, lchtershausen vDurinku (bisk. Mohučské),někd. která má horni rohy seř znuty a přizpůsobeny tak klášter cisterciaček ve Wechterswinkelu, zal. 114 tvaru rakve. jednak jejich sloh, který odpovídá pozdně s bohattým pokladem relikvii, zrušen r. 1526; nyn7í hellenistickému krajnímu realism mu. — b) Doba roz; trestnice. ldynastie Makedonské a komnenovské (X1.až ichthys IXHYZ, akrostichické a symbolické oz květu Xll. tza l.)—Třebna zachované inventáře klášterů načení pro Krista ( 1110onXamó; Osov Yío'cZamia), a chrámů z této doby vykazují veliký počet bohatě zdobených ikon, zachovalo se nepatrně památek. Nejstarší bude asi i-a sv. Pantalejmona chovaná ijerej (break) řeckynázev presbytera. Tento výraz prřešel do křestt'anské terminologie z řeckých anti museu duch. akademie datovaná (Kon ckých kultů. V Rusku slova „ijerej" obecně se užívá vdakovem) IX. neb X. stol.v Kijevět, — téže doby pochází řada zázračn' ch l-n P. M.: tak Panagia Portaitissa jal o označeni kněze. V-ij. vinrou, anagia Kukuzelis v Lavře, Panagia uleromonach, řeholní kněz. Mezi ijeromonachem v lv a neroschimonachem jest týž rozdil jako mezi oby Tricherusa v Chilandaru na Athosuu, ikony P. M. v Rusku uctívané: Smolenské (prvá zminka r. 1046) ným mnichem a schímonachem. ljeroschimonach Muromské (Xll.stol.)Kostromské(zmiňovanér. 1 ) 3'8' řeholní kněz, V který přijal t. j. obzvvláště Novgo přísnou řeholi. Rusku již „schimu“ od dob blahoslaveného orodské (zmiňované r. —-Vladimírská Theodosije Pečerského byl zaveden východní rozdíl Boh. (příl. .3č. 3) nyní očištěná, má toliko tváře z Xll. stol.,lVostatní pozdějši. Z jiných námětů: mezischimou malouavšakh avelkolu. VX'Vll.st.ol „schima“ byla reformována, vně jen po Stránce ob Zvěstování na dvou deskách ze století Xll., které mu svatého Klimenta řad dov,é t.j .byl zjednodušen obřad skládání slav objevil Kondakov v chrám nostních sílíbů — toto zjednodušení plynulo z ná v Ochridě, sv. Petr a Pavel ze Xll. stol. v museu ch zXll. zo ur, že jak neemůže býti opakován křest, tak ani kij. duch. akad., celá řada íkon gruzinsky'c obřad přijetí do řehole — „postriženie“ — nesmi Xllí. stol.: v Ghelatu, Khopi, Kofkheri atd., dále.
292
ikona
uctívané Madonny italské byz. původu: d'Ara v Moskvě. Škola tato přináší celou spoustu no coeli (Xll. stol.), de sta. M. Siciliana (zm. roku vých ikonografických schemat obsahu didaktického 1092 v S. M. Maggiore (kladena docela do Vili. příl. Vll. č 9). Za to stylistikalteto doby upadá —lX. století a mnoho jiných. — lkony této doby spolu s ovládáním barev. Zejmena po roce 1547, jsou pracovány temperovou technikou a často po kdy Moskva i s Kremlem lehla popelem, nabylo krývány ornamentální pokrlývkou z vytlačeného toto nové umění vrchu. Tehdy stáváse moskevská plechu stříbrného: „basmou , která však kryje jen škola samostatnou, ovšem ne dokonalejší než škola pozadí, postavu ponechává volnou. — Představují 1ovgorodská. — kola stroga_novská, zvaná téměř bezv 'jimečně samostatné postavy (výjimkou ak podle svých donátorů, členu kupecké rodiny krom zrnin ného ochrldského Zvěstování je Ukři :Stroganovů zauii'má XVl. a počátek XVll. stol. a žování ze Xlll. stol. v Museu Alex. Ill. v Lenin e vlastně barokem ruské ikonomalby,kdyíkona pře gradě) nejčastěji Krista Pantokratora, Pannu Marii stává býti uměleckým výtvorem inspirovaným hlu a oblíbené světce. Stylisticky znamenají úplné no bokým náboženským cítěním a je jenom thematem vum. Objevujet se v nich směr malířství byzant dekorace. S tím souvisí její stylistika, již vybraná ského, který lze nazvati idealisujícím: vy ale často přehnaná elegance jesťcílem. ltéto škole jsou štíhlé, pohyby gracíézní, ruce poměrně dlouhé schází, jako již moskevské, jasnostačístota barev. 5 protáhlými nečlánkovanýmí prsty, výraz tváře Lze to však odůvodnití velmi snadno tím, že ma klidný až ztrnulý, obličej oválný, oči velké, nos líři'kopirovalí staré ikony, které v té době byly tenký, dra erle bohatě řasené v lomených záhy již potemnělé; odlud na př. hnědá až hnědočerná bech. — Ii . období, rozkvětu za dynastie Paleo logů a doba pozdější (XIII.—XVI. stol.). Z této doby zachovalo se památek více než z předcho zích dvou period ale přece jenom ne tolik jak nástěnných maleb. I-ny této doby přejímajívšechna témata vypracovaná v malířství nástěnném a ikona A
gostavena roveň výzdobě (příl.iV. . 2 a 3). vůbec V doběnaXlll. až freskové XVl. stol. vyvíjí se v zá gadních částech okruhu byzantského umění t. ital 2 . kola italo-krétská spojující prvky malířství ského quatrocenta s uměním byzantským. Názory v příčině této školy jsou však sporné (příl. V. č. 5). Po pádu Cařihradu stává se centrem malířství ikon Athos, kde však se žíjejen ze starých tradic; nové snažení obráží se toliko v ikonografii. — 2. ruské. ]. perioda (XI.-XII.stol.) nepřináší v nečet ných památkách (příl. V. čís. 6) ani po stíiistické ani po ikonografické stránce ničeho, co by nebylo známo z byzantského umění ll. periody. Lze proto zařadítí tyto památky do oboru umění b zantského. Z kronik vime však, že již v této, dob pracovali na ikonách malíři ruští. jako prvy uvádí se svatý Alipij, mnich Kijevo-pečerské lávry. — 2. perioda (XIII.—XVI. století). Umění v době nadvlády mongolské udržuje se a kvete v samostatném městě Novgorodě. [ po invasí mongolské udržují se styky s Byzancí a Řecko vysílá v nejednom případě své umělce na sever Ruska. Ve XIV. stol. počíná se vyvíjeti nový styl, který lze“nazvatí rus kým. Ruský ikonopis jest obyče ně rozdělován na tři škol : novgorodskou, moskevskou a stroganov Obr. $. Sim. Ušakov: MANDILION(1671) skou. šechny tyto školy, najmě první z nich vy kazují celou radu škol provincialních aškol dílen tělová barva í-n. této školy (příl. VII. č. 12). Mezi ských a mnoho _odstínů vyjadřujících dlouhé ča umělci vynika'i zejména členové rodiny Savinu, sové jich trvání. jich zjištění neni ovšem ani zda z ranních mal řů jemeijan Moskovítin, z pozdních leka skončeno.— Škola no vgo rodská. V ikono Prokopij Čirin. Upadek ruské _i-ny nastává za grafii sleduje schemata byzantská, samostatnější doby prvých panovníků z rodu Romanovců, kdy stává se v stylistíce (příl. V. čís. 7 a příl. Vli. čís. kolem roku 1650 nastu ují do ikonomalby zřejmé 10 a 11). Vrchol této samostatností znamená dilo vlivy západu, objevujic se zejména v dílech t. zv. Andreje Rubijova, mnicha kláštera Trojicko-Sergi carských ízografů, mezi nimiž je většina původu jevského u Moskv. jim počíná vliv novgorod cizího, někdy i nearíjci. Posledni malíř, v jehož ského malířství na Moskvu. jediná zaručená 'eho díle doznívají tradice ikonopisne je Simeon Uša ikona jest Sv. Trojice v jeho klášteře (příl. i.). kov [nar. 1626 (obr. čís. 39.). Po něm následuje doba, kdy du 0vni maiiřstvi zbavené svého umě jeho vliv možno na ruskou ikonomaibu je téměř děl, ktere připisovati jeho škole jest ovýlučný; romné leckého primátu, je v rukou malířů západní eru množství a na jeho pracech učily se všechny po dice. lkonopís udržuje se jako lidové umění ku zdější generace ikonopisců. Na počáku XVI. stol. starné ve vladimírské gubernii v několika vesnicích vyskytuje se druhý, podle jména známý mistr Dio (Palech, Choluj a j.), jež přivedeno takřka kzániku nisu, který vymaloval klášter Forapontův. Z ikon tovární výrobou litografovaných a na plechu tiš lze mu s větší jistotou připisovati „Šestodněv“ ve těných ikon. Podotknoutí dlužno, že za doby úpadku sbírce Ostrouchově.— Sko amoskevs á. 8 po ruské ikony pokrývány „oklady“, zlacenými nebo litickým sjednocením Ruska stává se přirozeně z obyčejného kovu zhotovenými pokrývkami, v nichž _oskya í uměleckým středem říše. Také nejlepši vytlačena hlavní kresba ikony a pro obličej a .sriy ikonopisné ze škol novgorodských pracují ruce ponechány otvory. To způsobuje, že při poz
lkonium — ikonoborci
293
dějšich ikonách malovány jen tyto části (v. kuzň).
3.
krajinské.
Pobyl tam dlouhou do obu,aaB Pavelpohanům. s velikým úspěchem evangelium jak ožlcljům, řebas ukrajinskél-zany zacho tak
vávají náměty i ikonografii umění byzantského, jsou svoji stylistikou závislé na provinciálním' polském baroku. Ostatně ukrajinská ikona, ze jména starších období je dosud terra incognita.
— Literatura:
Z množství prací povšechných
i specielních buďtež uvedeny: Muratovova obsáhlá
studie v šestém dílulGlrabarovy „istorija russkago iskuSstva (Moskva 914). couzský, an lický (Pr a aah). italský překlad vydánv roku 925 Výtekažksamostatně z ni obsažen Tá borského
Ruské umyění [. !. Par ha 1921). Nej
novější hodnotné dilo je od
kázání potvrzoval divy a zázraky. Nevěřící židé však štvali proti němu místní obyvatelstvo a do sáhli toho, že strana Pavlovi nepřátelská se už chy stala k útoku, aby Pavla jaala &kamenovala. Proto Pavel uprchl do Lystry. Než l v L stře židé z i konia podněcovali obyvatele proti avlovi & proti křesťanům takže Pav ei byl z města vyvlečen aka menován. Byl však pouze omráčen a nikoliv mrtev, jak jeho nepřátelé za to měli (14,19). eště ve stáří svatý Pavel v druhém listu k Timot eo_vi3, 11 vzpomíná na pronásledování, která zakusil vi koniu, jako v ostatních městech, kde dříve kázal,
h. s_chweinfurtha: & to za tím účelem, aby nově obrácené křesťany Geschichte Russíschen Malerei im Mittelalter. g1930—der Materiálová dil'a: Líchačcv: Matě ve víře upevnil a aby ustanovením presbyterů jim dal pevnou církevní organisaci. — Snad i na třetí rialašgll dlja2 istoriji russkagok ikonoplsanlja. &(Petr. 191 )112.alba — RuskádiÍ kona (y mina ských cestě se stavil vikooniu, ač tol ve Skutcích apoštol výsiovně řečeno není ,.23 mKondakovianlelm)l 111(36 světlotiskových ikonoborci, stoupenci posilední velké východní il'eprm.) Praha Ldíl dějin (65 barevných repr.)přehled Praha 1929. — Pro1928,l stúdium řecké ikony herese „ikonoborectví“ (anebo obrazoborectvi'kl) Toto hnutí vzniklo v Byzanci v první poioviciVl 1. okytuje Diehl: Manuei d' art byzantin. (Paris 1920). Přehled pozdně ukrajinské ikony: Kuzm min: stol. & trvalo do středu 1x. stoleti. Počátkem VIII. věku nebylo ještě jednotného náhledu ohledně pří „Ukrajinskajau živ—opisXVii. věka“ v Vi. dílu Gra pustnosti a vhodnosti uctíváni sv. obrazů. do barových D. ěkteré obrazy PannykMarie v Čecháchctěnéjsou původuruského. kDok bách nejstarších, druhým znaky, stoletím počínaje, vicessmbolické nikoliv vakš bymlly sanský. Vilimovský, jičínský a Berounský milostn' užívány tečné obrazy rista, dokonce v Elviře 305 vyjá obraz, ikonografického jsou vesměs řemeslné kopie, ne starší XV. dřila se synoda proti uctívání sv. obrazů, které stol., typu Bohoroidičky zv. „umi bylo zaváděno gnostickými sektami. Tato úcta byla leniujel" ikony Vladimirské (srovn. pří|.l , konkrétně r..č S..) %kerounská P. M. je krom toho schválena teprve papežem Řehořem i. Mnozí lai ové ažrovně i kněží zacházeli v uctíváni ikon ikonou rodinnou, na což lze soudili podle postavy ko sv. patr, Alexěje & sv. ry na rámci ikony. příliš daleko a spatřovali v nich nejenom viditelné Ročovsská P. M. (na plechumalovaná) je vzdálená symboly božství, nýbrž i božství samé. Celou řadu kopie Smolenské Bohorodičky(ikomgraíického typu příkladů podobného zjednodušeného a znetvořeného
„odigitria“), podle materiálus
— i erat :
E. M.Ministerstva Uspenskij ve své nogo stati Pro uve něně vuvádi „Žurnalu Naro Podlaha-Šittler, O některých starých kopiích ruských pojímání obrazů Mariáns ch v ech ch. Method XXIV.str sveščenija" (1891, leden, str. 14iadalši. Takčetní V. A, Francev, Russkaja ikona čtimaja o Če věřict nejenom uctívali sv. obrázy stejně horlivě jaako kruciíix, ale také pokládali na obrazy ručníky, chiii, 1911. lkonium bylo hlavním městem Iys. lkonium. raje očekávajíce, že tyto nabudou zázračné moci, anebo Lykaonie v Malé Asii. V době, kdy tam sv. Pavel dokonce činili svaté obrazy kmotry svých dětí při na své první apoštolské cestě zavital, byla Lyka kř.tu něži odiupovali barvu obrazů a dávali jí onie i “3měst em ikoniem od r. ře Kristem věřícím misto sv. příjímání; jiní zase kladli hostii připojena k římské provincii Galatii. Z toho soudí na ikony a teprve pak přijímali. Velmičastovsou někteří exegeté, že ony církve gaiatské, jimž sv. kromých obydlích byly celé pokoje zdoben Pavel určil svůj list, jsou ony církve, jež založil obrazy, a majitelé těchto domů nepovažovali lžsza na první apoštolské cestě, a že udíž kní m patří nutné navštěvovati chrámy. Všechno to znetvořo take lkonium. — lkonium leželot v úrodném kraji valo myšlenku uctívání sv. obrazů a vedlo téměř na severním úpatí pohořmíTauru. Za časů země k modlářství a fetišismu, mosiimové přímo obvi pisce Strabona bylo nepatrné, ale příznivá poloha ňovali křesťany z klanění se modlám a zakazovali přispěla k jeho vzrůstu, čimži ejho význam se veesvýcb zemích kult ikon. Císař Lev iii. isaurský zvýšil. lkonlum bylo sídlem krajinského sněmu ly (717—741) rozhodl se očistiti náboženství, avšak kaonského „koinon Lykaonias“. Za cisaře Klaudia zašel príliš daleko. jeho edikt z r. 726, uveřejněný samovolně od císaře, bez souhlasu papeže Ře bylo povýšenokna římskou a slulo dob od tébylitu doby hoře iI., nařizoval, aby obrazy v chrámech byly úředně Klaudikonium. Už kolonii od dřívějších usedli židé a měli tu svoji synagogu. Nedaleko věšeny výše, a to tak, aby lid nemohl se jich do lkonia vedla důležitá římská silnice zvaná „viare tknouti. Současně mnoho ikon bylo z chrámů od galis“, která spojovala Antiochii Pisidskou s Ly straněno, zničeno, anebo zaiičeno barvou (otázku strou. Apokryf Acta Pauli et Theciae vypravují, že o ediktu z r. 726 a dalších nařízeních Lva lsaur Onesiiorus šel až k této silnici z lkonia a zde vy ského probral ruský badatel V. Vasilevskijvčlánku čkával příchodu Pavlova. Také sv. Panna Thekla, ssko —vllzantíjskije in. o niž řečený apokryf pojednává, pocházela z iko 1,877 červvenotryvky“ str. 296 viz„ a další).urnal Všechno nia — lkonium, které dnes sluje Konia, podrželo toto unáhlené jednáni vyvolalo prudké hnuti mezi svůj význam i vdobách pozdějších. Největšího roz obyvatelstvem, které se rozdělilo na dvě skupln:y ikonoklasty (obrazoborci) a ikonoduly (ctitele sv. květu dosáhlo bylo sídlem tureckých sultánů. i dnes tehdy, Kon když má důležitost obchodní a je obrazů). ikonoduly byli hlavně kněží. mniši, prostý význačnou stanici naadráze cařlhradsko bagdadské. lid a zejména ženy všech společenských vrstev, — Svattý Pavel přišel do lkonia na své první cestě naopak byliProti representanty tříd a císařského okoli. ctiite urn vzdělaných sv. obrazů a to z Antiochie Plsidské, odkudž byl vypuzen bou ikonoklastové řemi, které proti němu vyvolali židé. O činnosti kruté křesíanst kpronásledování, avšak titopapež měli Pavlově v lkoniu vyprávějí Skutky apoštolské 14, bylo opor [zahájeno padním — poněvadž V lkoníu, kam přišel s Barnabášem, kázal Řehoř ili. roku 732 exkomunikoval jejich odpůrce,
294
ikonoborci
rovněž velkou morální posilou byla jim autorita sv. jana z Damašku, který obhajoval úctu k iko V Helladě a na archipelagu v pukla vzpoura, okrutě potlačená energickým Lvem ll.; přeckékolonie v ltalli odevzdaly se do moci Longobardů. Nejenom papež Řehoř ll., nýbrž i jeho nástupce Řehoř lll., stejně jako jan z Damašku horlivě vystupovali proti obra zoborectví. Nicméně císař Lev lsaurský pokračoval ve své persekucl ctitelů sv. ikon, takže obrazobo recké hnutí nebylo zeslabeno, nýbrž naopak, stále se posilovalo. Lvův syn a nástupce Konstantin V. Ko pronymus (741—775) projevil ještě více rozhodností a ráznosti ve svém boji proti ikonodulům, kteří pod porovali jiného kandidáta na trůn, Artavizda, jenž v letech 741—743 měl Cařihrad ve své moci. Kon stantin V. chtěl podepřítí svoji u otcovu politiku
úsudkem církve'! národa; proto 754 svolal na asiat
ském břehu průlivu mezi Chaicedonem a Chriso polem velký sněm, na němž bylo sice přítomno asi 338 biskupů, jehož se však nezúčastnil žádný před stavitel východníchpravoslavných patriarchů, ovšem nebyl tu ani legát církve římské. Toto shromáždění se usneslo, že „obnovovat památku světců pomoci materiálních prostředků barev a štětce jest dílem neužiltsečným,zbytečným, dokonce Bohuusliovatlo odpornýmna a ďábel m“ a že „místo toho jest nutno podobováni světců skutky.“ Konstantin podporoval pavlikiany syrského a armenske'ho původu, aby tak posílil vliv východňanů v Cařihradě a mohl se opříti o tyto orientáice ve svém boji proti mnichům. Po
761císař nejenom pronásledoval jednotlivépramenu mnichy ' kud lze na základě historických říci, žpravděpodobně vystupoval i proti mništví, ja kožto instituci; v každém případě jest jisto, že mnoho
chovenstva, ze'ména patriarchy Nikifora a sv. Theo dora Studijsk ho a 815 svolal sněm, jenž zamítl roozhodnutí Vll.ekumenického sněmua obnovil usne seni koncilu z 754; opět začalo hromadné ničvenil.l sv.
pronásledovánimníchů emigrace na aobrazů, do italie. Nástupce císaře Lva V.Michal ll Všeho ( 20 až 829) amnestoval všechny, kteří byli podrobeni trestu za uctíváni sv. obrazů a uveřejnil edikt, jimž na řizoval, „aby žádný nesměl pohnouti jazykem ani na obranu, ani proti ikonám“ — ovšem takovéto rozřešení otázky neuspokojilo nikoho. Začaio hnutí proti císaři ve jménu obrany pravoslaví; vůdcecm vzpoury byl samozvanec Tomáš. Michalův edikt zů stával v platnosti i za jeho nástupce císaře Theofila (829 až 842), který však stále zvětšoval útisk proti ctitelům sv. obraazů.. Pooměry se změnily teprve po smrti Theofila, trůn zdědil neplnoletý Michal 111., a vláda se 30ustředila v rukou eho natk y heo dory a jiných osob, které byly. ..:.Zv.„.., byzant skému kněžstvu. Císařův strýc Manui pohnul cí sařovnu k tomu, aby obnovila uct vání kion; prvním krokem bylo nucené odstoupení patriarcnyjan nVll., horlivého stoupence herese; jeho míst0 bylo obsa zeno ctitelem ikon Metodějem, jenž sám snášel pro následování za dob Theofila. Za předsednictví Me toděje byl svolán 842 sněm, jenž schválila slavnostně potvrdil všechna usnesení Vll. obecného sněmu; iko noborci byli vyobcováni z církve. Tehdy byl usta noven a po prvé slaven svátek ortodoxie (1)xvgmxr', mc ógůoóočíaý; 19. února 842 byly prohlášeny mod litby za duše všech, kteří padli při obraně pravo slavi. V ltalií obrazoborectví nalézaloovždy odpor apežů, kteří snadno potlačovali každý západní
Obras794 velké herese: francké (vevýchodní Frankfurtě) a z synody r. 825 cirkve (v Paříži) vy řeckých řeholníků bylo pobřež nuceno[ prchnoutl do jižní Italie anebo ona seeverní erného moře. Po siovíly se proti úctě sv. obrazů, nezavrhujíce však obrazů samých jako výzdob a jako prostredku ke smrti Konstantina zdědil trůn jeho syn Lev Chozar zvýšení lidové zbožnosti. A e tato rozhodnutí ne (775—780);bl poněkud umírněnější, což lV. se obvykle pokládáza n ledekvlivujehomanželkyl eny, vtu nabylavpraxl významu.—Velk význam měloobra dobu též mnozí členové vyšších společenských tříd zoborectví jakožto příprava církevního rozkolu, jenž začaliopouštěti řady ikonoborců a přecházeli k iko odloučil pravoslavný Východ od katomickéhoZápadu. Vladimír Solovjev ve svém spisu „Rusko a obecná nodulům. Po smrti Lva lV byla irena poručnic svého církev“ spatřuje v obrazoborectví ne enom ánbožen synaobrazů Konstantinazs (780 784 patriarchou a pomohlacaiihrad ctitelům skou heresi, nýbrž určitou společenskou ideologii, sv. k vítě V:.vi..R ským byl ustanoven Tarasius a bylo l'OZhOdIIUlEO svo či spíše filosofické vyjádření politických myšlenek. lati nový obecný sněm, jennž by urovnal rozhárané Podle' jeho výkladu obrazoborectví byloposledním poměry a opět zavedl uctíváni sv. obrazů. V s nu článkem v řetězu úsilí byzantských císařu osvobo 786 byl svolán sněm v Cařihradě, avšak vojsko, ovlá dlti se od nadvlády církvea zavésti cesaropapismus. dané stoupenci ikonoklastů, kladlo takový odpor, že Základní myšlenkou obrazoborectví, podle V. So účastníkům sněmu nezbylo nic jiného, nežil přerušiti lovjeva, jest these, že svět duchovní jest navždy od sezeni. Teprvev září 787 mo ohla irena opět svolati dělený od světa pozemského annení s ním v trvalém sněm v Nlcei, což bylo umožněno jeji vhodnou po spojeni. To znamená, že hmotná stránka lidské by lltlkou a určitými změnami, které se staly ve velení tostí i společnosti — zejména stát — nejsou podro vojska. Tento Nicejský Vil. obecný sněm zavrhl roz cirkvi, nýbrž v prvé řadě císaři,bjetnžjest právě hodnuti sněmu z 754 a uložit klatbu na ikonoborce; beni představitelem tohoto pozemského esaropa uctívání sv. obrazů bylo opět schváleno. Podle roz pismus nejostřeji se projevil v obrazobtorectvi; když hodnuti Vll. sněmu bylo ustanoveno, že obrazy ne bylo potlačeno, přestala doba velkých císařs 'ch he mají sice býti stejně uctívány jako Bůh, ale nutno resí a nastoupílla éra byzantinismu, t.j. spo upráce je ctiti stejně horlivě jako sv. kříž (proti uctíváni církve a státu, při čemž východní církev byla již kříže obrazoborci nečinili námitek), nutno před iko zotročena, kdežto za doby heresí se ještě vzpírala nami klekati, zapalovati kadidlo a svíce a obraceti zásahům světské vlády. Tak ponenáhlu se měnila se k nim modlitbou. Proti ikonoborcům nebylo za mentalita východu &vznikala propast mezi jeho ná vedeno žádné pronásledováni ani za panování Kon boženským cítěním a smýšlením katolického západu, stantina VI. a lreny, ani za vlády Nikifora (802 až což později vedlo k církevnímu rozkolu. Tento So0 811), jenž sympatisoval s pavlikiany a nebyl při lovjevův názor s určitou reservou sděluje i Bous telem mnlštvi; pouze za císaře Michala l. (811 až autorrůzných spisu, „Égliseg 813) lze mluviti o persekuci obrazoborců. Avšak quet, množství zorug.recque“ ohledně —_Vúbecexistuje významu ikono Michal, jenž nevynikal ani jako vojenský vůdce, ani borectví, a lze rici, že tato otázka je v celku dosud jako administrátor ztratil 813 trůn, & vojsko pro nedostatečně probádán &.Někteří spatřují v něm ši hlásilo panovníkem Lva V. Armence (813 až 820). roké pokrokové hnutí sociální, politickou a nábo Lev V. pocházel z vojenského prostředí, které bylo ženskou revoluci,nakterá se opírala o helleínšské zaujato proti uctívání sv. obrazů— —porot obrazo jež se zachovaly _východě Byzantské íš.e jiprvky, ní ba borectvi opět nabylo vrchu — Lev zdolal oposici du datelé nepopíraji sice orientálních vlivů patrných
ikonografie — ikonostas
295
i reminiscence starozákonního oddělení svat ně od velesvatyně zde působila. — Vývoj. l. Olt řní přehrada ve formě zídky či mřížoví s vchodem uprostřed, je vlastní starokřestanským chrámům jak Východutak Západu. její existence je dosvědčena Literatura: Migne: „Patrologiaecursus compl. ]lŽ v prvy_chdobách svobody křestanstva zprávami ser. Graeca“ t. 110, 1863; Lt bbe: „Sacrosancta Con literárními. Nazývána je: (Simča,xůxhóac, negíůolot, cilia“; zmíněné články Vasil levského V„Z. M. N. P.“; xťxlot, ůgócpaxzq,ťgxo; a pod. Nejstarší zmínka je Lebedev: Ostorlja poslednich četyrech vselenských v Eusebiově Hrst. ecl. X. 4., kde chválí se biskup soborov“. F.]. Uspenskij: „Konstantinopolskij sobor Paulinus, že v chrámu postaveném 314 v Týru 842 .“ „Ž.M N.P.“ 1391, ednový sešit; idem „Fi zřídil dřevěnou, velkolepě řezanou přehradu. Další losofskoje ibogoslovskme dviženije v Vizautlí“, Pe zpráva ze IV. století je v řeči 26. a 42. sv. Řehoře trohrad 1892; Schwarzlosse: „Der Bilderstreit, ein Naziánského, v V. století se zmiňuje o přehradách Kampf der griech. Kirche um ihre Elgenart und KyrenskŘ z pozdějších Nikeforos a Theodor Studita I . století), Theofanos Kerami Freiheit", Gotha 1890. Bausquet: „Église grecque“. Synezius kijský (XII. stol.), Nikeforos Kalistes (XIV. stol.) ikonografie je nauka o námětech figurálniho a Symeon Soluňsk' (XV. stol.) obšírně na několika umění. Podle zaujatého stanoviska může býti nor místech. Z latinských autorů sv. Augustin (De civ. mativní, .pokud stanoví pravidla, jak námět vy ._X ll; ) a Sozomenos (Hist. ecl. VII-125) — obrazltl, anebo historická, pokud shledává, kdy Nejstarší zachovaná přehrada je u sv. Klimenta a jak byl který námět vyobrazován a tak sleduje v Římě, zřízená janem Vlll. 872, v S. Maria in i vývoj předmětného zobrazování. Pro malý rozsah Valle v Cividale z Vlll. stol., v arc. kapli neapolské normativní ikonografie jest pod názvem !. rozumětl katedrály z IX. stol., v an. eone v Leprignano historickou ikonografi' která normativní i. beztak z lX. stol. acelá _řadapřehrad z Xll. stol. v italských v sobě zahrnuje a kter se jako zvláštní obor dějin Chrámech. — Na_Východě z nejstarším přehrad umění vyvinula, zabývajíc se náměty sochařství, ma se nezachovalo nic, protože jednak př přeměně lířství a jiných odvětví. Významu umělecko-histo chrámu v mešity za panství tureckého b y zničen , rického nabyvá i. zkoumajic, jak stejná vůle shodně jednak odstraněny při stavbě nových Í—l.v XVlřl. utváříla obsah 1 formu uměleckého díla (Riegu. stol. Stepy zachovaly se v mešitě Kalender-Chane Stejn'm zákonem je totiž usměrňován výběr látky Džami v Cařihradě ze Vll. stol., několika zprávami a jej myšlenkové pojetí jako formální její výraz, dosvědčena existence velikolepé přehrady o 12 slou pro různá období jsou pak příznačná zvláštní ikono pech s rellefy svatých na architravu ve sv. Sofií grafická themata. Vedle toho nabývá křesťanská v Cařihradě, plně zachována přehrada v paraklísu !. významu dogmatického, pokud jejim zkoumáním u sv. Lukáše ve Fokídě z Xí. stol. a zbytky v chrámu vysvítá, co a jak kdy bylo předmětem úcty, po př. Nerezského kláštera u Skoplje z Xl. stol., na jejichž kter 'm osobám jako světcům byla úcta vzdávána. základě rekonstruoval původní formu Okuněv Vzh edem k hagiografii stanoví přívlastky světců. : Xll., XIII. a XIV. stol. je zachována celá řada jako zvláštní obor vědy se nejprve ustavila kře památek v Makedonii a Řecku. V Rusku dosvědčena sťanská !. v době francouzskéhoromantismu. je existence oltářních přehrad tohoto druhu v chrámu jími průkopníky byli Dídron, Crosnier, Cahier, Cau sv. Mikuláše na Lipně u Novgorodu (1292) sv. mont, Grímouard de Saint-Laurent. V téže době Theodora Stratilata v Novgorodě (1360),Zvěstování vznikala podobná studia také v Anglii (Husenbefh, P. M. v Moskvě na Kremlu (1484) a v Uspenske' Mrs. ]ameson) a v Německu (Radowílz, Manch katedrále tamže 0474). — Původní forma byla Jiausen, Helmsdó'rfer, Alf). Po polovici XIX. století nízká zídka či mřížoví s vchodem uprostřed, záhy stanovil směrnice ikonografie A. Sprlnger, jehož na tuto zidku stavěny sloupky nesoucí architrav duchaplným postřehem doplnil A. Riegl. Zaklada který zapuštěn do zdi či u centrálního chrámu by telem starokřestanské t. stal se De Rossi a Le Blaní, zantského do východního páru pilířů. Dalším stup jichž dílo dovršil ]. W:!pert. V české literatuře o této něm bylo zdobení architravu reliefy, jak dosvědčena 1. pojednal Cibulka. Hlavní díla o středověké i. vydal při přehradě ve sv. Sofii v Cařihradě a zachováno E. Male. Ceny nepozbyl nárys středověké ikono v chrámu na ostrově Torcello a v celé řa-.ěchrámů grafie, který podal F. X. Kraus ve svých Dějinách ruzinských (Stará Šuamta, Safarský klášter a j.). křest. umění. Italskou ikonografii středověkou zpra řiž v Vll. stol. rozšiřována přehrada vyo arazeními coval H. v. d. Gabelenfz. Největší souborné dílo, na západní straně východního páru pilíři, umístě vedle mnohých menších příruček jiných autorů, vydal ných často v bohatý v reliefni rámec. Sled jeho K. Kůnstle (lkonographie der christlichen Kunst, l., nalezeny ve zmíněné mešitě Kalender-Chane— žami Freiburg i. B. 1928, [. lkonographle der Heiligen, v Cařihradě. jeden takový velikolepý reliefní rámec tamtéž, 1926), jenž uvádí též příslušnou literaturu. s obrazem sv. Pantelejmona zachoval se v kostele ikonostas, přehrada obrazy ozdobená dělící Nerezského kláštera. Střední vchod- v přehradě v chrámech řeckého ačástečněisyrského ritu pres dotud prázdný či zastřený jen záclonou v některých bytář od lodi. — Dějí i-u. možno rozděliti na případech uzavír řmi. Existence jich do dvě periody: dobu vývoje oltářní přehrady do konce svědčena až koncem XIV. stol. Posledním stupněm XV. století a doby vzniku a vývojevlastního i-u. vývoje je přehrada zmíněné již formy, kde prostora — Vznik oltářní přehrady není přesně zjištěn. mezi sloupky a pilíři vyplněna tenkou zdí a na V životopisu sv. Basila Velikého se vypráví, že ní namalovány freskové portréty (Staro Na oríčlno když sloužil jednou liturgii zpozoroval, že přislu u Skoplje 1313, viz příl. Vlll. obr. č. 1). II. 0 peri hující diakon dohovořoval se s jakousi ženštinou odě nadvlády tatarské jsou chrámy v Rusku sta stojící u oltáře,i přikázal proto, aby zřízena byla věné již bez vnitřní freskové výzdoby, nedostávalot řehrada mezi presbytářem a lodí, aby se obné se patrně mistrů ani peněz na drahou výzdobu. nepřístojnostl nedály. I když by toto vypravování Současně objevují se prvé veliké i-ý., které za nebylo pravdivé či věrné, lze snadno předpokládali, hrnují v sobě to, co dříve bylo předmětem cyklů že zejména v menších chrámech, kde nával věřících nástěnných maleb. [. stavěn již ne mezi pilíře, byl tím citelnější, záhy oddělen oltář řehradou nýbrž před ně, zaujímá celou šíři chrámu a po od lodi, aby nebyla bohoslužba rušena. ožná, že nenáhlu i celou výši. Pořad umístěni íkon není
v obrazoborectví, spatřují v restauraci orthodoxle vítězství kulturních sil — poslední názor jest správ nější, poněvadž obrazoborecká herese byla učením destruktivním, které nevyhnutelně vedlo k církev nímu rozkolu mezi oběmi částmi křesťanské církve.
296
ikonoklasmus — llarion
přesný a ustaluje se až ve století XVIII. Tehdy vznikají, co se uspořádání ikon ty'če dva typy; severe-ruský & jio-hr Sev evero-ruskýč typ (viz prílohu Vlli., obr. uský. č. Zya — přílohu IX., obr.č .3) má 5 pater („jarus"): dolení patro dělí se na 7 částí. Střední zaujímají dve'řezv. carské, již značně vsoké a neprůhledné. Za nimi zavvěšena záclona. Kč nich vyobrazeno nejčastěji: Zvěstování (sv.
— Balkánské í-y (viz příl. Xi., čís. 6), vznikající až ve století XVII. pod vlivem Athosu, kde opět na jich vytvoření mělo vliv Rusko, se shodují
s ikony jihorusdy'mi, vynechá ván čtvrtý, něk i zpravidla třetí pás. však lkonyje náměstné oíbyičejně ěnkolika ikonami Jak obklopeny jihorr,uske tak balkánské ikonyvedlej mají blohlaterámcování řezané ze dřeva; v orname tu
arch. Gabriel na levém, ..na pravém křídle) převládají barokní prvky, ponejvíce aka nt. a čtyři evangelisté. Vyskytui se však icarské Balkáně znamenité řezb -ů. dodávaly hlavně dvě dvéře s jm 'ml náměty (sv. an Zlatoústý a sv. školy: samokovská v ulh rsku a makedonská, oDebra — Symbolika: Basil, sv. Theodor a sv. Jiří, život sv. Mikulášea j..) jejímž centrembyloměsto Po stranáchnapravo carských dveří umístěny tak nalevo zv. ikon! n,áměstné Kristus—Pantokrator, Maria; vlevo od této lkony umístěny jednokřídlové dveře zv. seveml. ozdobené obrazem bud' sv. arch. Gabriele, nebo Sboru sv. Archandělů, na pravo od ikon Krista dvéře jižní s vyobrazením sv. arch. Michaele, nebo skupiny sv. jáhnů, napravo od jižních dveří ikona patroona chrámu, nalevo od severních dveří patrona kraje. Při větší šířce chrámu k těmto ikonám připojeny další. Druhé patro tvoři Deisus a in. Deisus (Amore)scéna vyňatá z kom . posice posledního soudu představuje Krista Panto kratora sedícího na trůnu an levou rukou drží evangelium a pravou žehná. S levé strany přichází k němu Bohorodička s rukama prosebně vztaženýma a z pravé strany ve stejné poslct sv. Jan Předchůdce. Scéna rozšířena na půdě ruské o další postavy, které souhrně zvány „ in", a to: sv. Gabriel s levé a sv. Michael s pravé strany, sv. Petr 3 levé a sv. Pavel 5 pravé strany, zástupci hierarchů sv. Jan Zlatoústý a sv. Basrl za nimiž následují někd další biskupové, mučedníků, at! Počet osobřtdí zástupci se možnosti rozvinutímnichů komposice do šířky.oTřetí patro tvoří .pás l2t. zv. svátků. ktery ve skutečnosti tvoří 12 scén : evangelíjního vypravování, které původně zaujímaly horni pás fresek a jež rozšiřovány scénami dalšími dle místa. o i-u. převzat pak tento pás ve zkrácené formě," zato doplněnný někdy scénami ze života P. M. Základ tvoří scény: Zvěstování, Narození P. M.. ObětováníP., KřestP., Poslednivečeře, Ukřižování P., Snímání s kříže, Zmrtvýchvstání Tomášovo znání, Nanebevstoupení a Seslán( Ducha sv. Čtvrtý pás zvaný prorocký má za střed P. M. sedící na trůnu a držící na klíně Krista-Emanuela obklopenou z každé strany 10 proroky držícíml svitky v rukou. Poslední pátý pás zv. praotecký má za střed ikonu Boha-Otce obklopeného z každé _strany dvěma praotci. Nejstarší ruské i-y. a i pozdější i-y. v dřevěných chrámech mají prosté
Liž v starší době Symeon přikládán oltářní (PGl přehradě sym olický význam. Soluňský 73) praví: ,Per cancellas. .diferentiam eorum, quae (a ab hi quae intelligentia percipiuntur“.
V Rusku přikládán prostoru před l-em symbolický význam světa viditelného, za ním neviditelného, nebe. Carské dveře představují rajskou bránu, kterou Kristus svou smrtí otevřel, proto zůstávají po celý týden po Velikonocích otevřen ny.— carské dvéře vznikl rovněž v Rusku; procházit jimi Kristus Car mrů aPán pánů při svatém při
jímání.Literatura:
Specielníhodílaoikonostasu
dosud není; sumární řehled vývoje podává Fili Cerkoov sv. íkolaja na Lipně. Vopros o pervonačalnoj formě ikonostasov. Moskva 1859 a Okuněv: Altarnaja pregrada Xll. věka v Něrezě. Seminaríum Kondakovlanum lll. Recueil d'etudes. — Po ch stránce liturgické pojednácveá o raha oltářních přehradá G. Ma! ther:be Le Can monumental du Sanctualre. (Bulletin Paroinslal líturglque.1930 3..) Mys.
ikonoklasmusviz lkonoborcí.
íkonolatrie, zbožňováni obrazů.
llarion, ruský tvar jména Hilarion. ]. ruský metropolita v Xl. stol. O životě a činnostijeho víme málo; letopis sděluje jen, že byl s počátku knězem ve vesnici Berestově, jež byla oblpíbeným sídlem knížete Jaroslava l. Moudrého. Pravděpo dobně se zde Jaroslav sezznámll s I-nem, ktereho letopis nazývá člověkem „blahým (dobrým), vzdě
laným al éjes asketou“. jestDněpru známo,asvým že !. svatým usadil se v ma kyní naDále břehu životem 1a vzdělanosti ro tu dobu skutečně neo byčejnou) získal si přízeň všech současníků. 1051 byl sborem ruských biskupů vysvěcen na ruského metropolitu;stalbylse toRus první případ, kdy ruským me tropolitou a nik livŘek, jak to bylo dosud, a včástečněí Tato událost velký vdějínách později. starého Ruska: byla má to doba,
kdy ypo ukončeníválkyssŘeky, Jaroslav, zdáse
chtěl uskutečnití dávnou snahu ruských politiků, lištové rámcování ikon, g(oklěyté), . —naJiho o aby Rusko dostalo církevní autokefalii. Staral se ruský typ (viz přílohu ).„basmou“ rozšířený jih Kijeva po shodné celé Ukrajině Podkarpatsk éDRusi má prvé patro s i-em. & severoruským.D ruhé patro tvoří obrazy 12 — v tomto případě sku tečných — svátků. Počet je zde přesně dodržován a sice po levé straně je to 6 ikon: Narození Panny Marie, Obětování Panny Marie, ZvěStování, Naro
zeniPáně ObětováníP.,KrestP Stred
tvorukona
Posledni večeře umístěná pře esně nad carskými dveřmi.— —Napravo opět šest ikon a sice: Ukřižování P., ZmrtvýchvstáníP., Nanebevstoupení P., Seslání
ucha sv., Proměnění P. a Smrt
—Jaazkze
seřazení ikon vidno, nesleduje se zde již pořad freskového pásu vyobrazení evangelia, jako 11se veroruského I-u., nýbrž církevní rok. — Ve střed třetího pásu umístěn Kristus-Velekněz, oblečený v biskupské roucho sedící na trůnu obklopený sv apoštoly s každé strany šesti. Čtvrtý pás prorocký
seeushoduje e.4 pásem severoruského i-u.
Páté
patro tvořl Ukřižování P. 3 okolostojícími osobami.
o to již kníže Vladimir, jak to dosvědčuje prof M. Priselkov („Očeerki po cerkovno- političeskoj istorii Kijevskoj Rusi“,1913); ale co se nepodařilo Vladimírovi, to chtěl uskutečniti jeho syn Jaroslav samostatně, bez souhlasu řeckého patriarchy; neni pochybnosti, že nastolení I-ovo stalo se vlivem knížete Jaroslava Moudrého. — Bohužel letopis nezmiňuje se ani o tom, jak reagovali Řekové na čin knížete Jaroslava a sboru ruských biskupů, ba ani otom, jak dlouho trvalo působení I-ovo jako metropolity; 1055 vidíme již v Kijevě nového me tro olitu Jefrema, rodem eka, ale co se stalo -em, o tom letopis nemluví; mo ožná, že zemřel, možná, že se dobrovolně vzdal stolce metropolity a odešel někam do kláštera, aby ukončil svůj život v mo dlitbách a asketických činech. — Pozor oruhodným jest fakt,že jmenováním I-ov' m byly přerušeny styky ruské církve s cařlhradsk m patriarchátem, a proto ruská církev nezúčastnila se žádným způsobem, as
llaríon poň formálně, rozdělení církve 1054,jež se stalo právě tehdy, kd ruská církev na krátký čassse osamo statnila. řapežská mise po rozdělení církve vra cela se z Cařihradu do ima přes Kijev, kde byla uvítána s velikou cti a pronesla exkomunikaci proti Řekům. Poněvadž [. ve svém ázání: „O záko 'a a blahodatí“ neřekl ničeho proti latinské církví, věrohodným jest, že i o rozdělení církve, ani ruská církev, ani kijevští politikové nedívali se na západní církev jako na odpadlíky; naopak, i metro polita kijevský (řeckého původu) jan ll. (1080—89) ve své odpovědl na dopis papeže Klimenta Ill. vy slovuje se zcela příznivě o__sjednocenícírkvi, „vítá a líbá svatou hlavu papeže, prosí Hospodina, aby uskutečnil sjednocení, ale předpokládá, že bez do hody s cařihradským patriarchou sotva by se tak mohlo státi. Zdá se, že i metropolita Řek, jako Jan 11. se podrobil tehdejší náladě činitelů ruské církvea
g
297
obgejně se předpokládá, Úryvek., že byloSnapsáno me ezl L—iteratura: lova“uveřejnil ještě na začátku XIX. století Karamzln,1844 .,“Slovo podle rukopisu z XVl. stol. ve 11.č. „Príbavleníj k tvor.s otec“; roku v. Undolský v ,čten. Mosk. sObšč. ist'. iDrevn.“ č. 7, podle rukopisu z XlV.— V. stol.; později „Slovo“ bylo vydáno mnohokrát, např. od Kalugina
v„Pam. cerk.-učit. liter." j. Ž„Sočíneníja“, badánio llarítouě poznamenáme: dananov, l;
Šperansky, „ zv.1921; Otd.nejnovější rusk. jaz.práce 1 slov. Akad. auk' t 26,vroku A. Nikol ské lovvo m. llariona Kijevska o v __drevněj_šej literatumoj tradicii“ . „Savi , t. Vll. koro nezaslvuhuji pozornosti badatelů názory Barace („lstočnikí Sova i evangelístoj pěsni“, Kijev, 1916)a Hrusveskeho („lstorlja ukraln. literaturí“ 1,11923), poněvadžooba autorově při vd.y Bohužel netrvala tato nálada i nadále. — stupují ke „Slovu“ s zaujatost a mylnými předpo blahoslavený, zakladatel I. jest znám též jako nadaný církevní spisovatel. klady. S.
Pravda, dnes že ze vkědecká 6 kázání __o_z_r_1ačen anIÝCh jménem jeho, uznává -ovými sotva
P_ok_rovsko-ozerského kláštera;
jest
znnám jako
ušířítel prvavoslavímezi Livonci a Estonci. Zemřel1476.[V.V .—3. (Denisovič) i_gumen apokládá ostatní díla, nadepsaná jménem l--ovým Kupjatíckého kláštera, autor spisu „Č) _isanije Eudes Kupjatíckoj ikony Božlj Materi; tato („Slovo ko k bratu-stolpnlku“ , „Poučeníje apolze du ševneji vsem christianom“ & jin ),z oaprácí jí
(„Slovo o zákoně l blahodatl“kaa„_lspovědanijevěry")
n ch autorů-l- onů. Ale i tato dvě díla, zvláště lovo o zákoně i blahodati“, jsou velice pozoru hodná pro tehdejší dobu: spisovatel prokazuje ů plnou znalost byzantských způsobů krasomluvy; metafory, symboly, alegorie, porovnání, antíthesy
raci ch v jestus.ku V. pramenem knihavyšla oK2;avě___1638a v zajímavým
(Grtigoroovíč),_ ruský bohoslovec; 1762 prefekt charkovské kolejee, 1733 archimandrita Svatogor ského kláštera, pozdějl biskup krutický. Zúčastnil se oprav překladu Bible ammimo to napsal několik
a pod. vidíme u něj skoro v každé větě, jest ecl kázání, z nichž se zachovala (_pouze tři. Srvn. Snnegírev „Russkaja Starina 61) a _Fílaret tailti,že píeš člověk, nejenom mnoho ale také to si osvojil nejlepšíkterý způsoby řečníckéhoumění. Ale při tom jest to Rus, který s nadšením mluvi _; 0pls:_tnie5chsarkovskojeparchil“l'(l,126;1127.6 zámož onauri, kter focházel sídlila vzeprovincii o.starérn lgoru“, o„slavném Svatoslavoví“, o„Ru né knížecí rodiny(rĚ)uzínsky) ské zemi, která není ani chudá ani neslavná, ba Kachetie na Kavkaze Ve velmi mladém věku stal naopak ve všech koncích země známáa slavná“. se mnichem a vstoupil do kláštera, zbudovaného Uvědomění svého práva na národní hrdost dosel-. jeho otcem, jsa 16 let stár odebral se do kláštera huje vrcholu tam, kde ]. vzdává chválu knížetiVla sv. Davida Garedžijského. Ve věku 30 let byl dimíru za křest Řuska & snaží se dokázatl, že ani zvolen představen m, avšak brzy odjel do Palestiny, řecký misionář neměl rozhodujícího vlivu na Vladi kde zůstal 17 let. o návratu do Gruzinska vysstav ěl
míra, aže zemkřest Vladimíra l Ruska přišel byl vykonán proto, eVladimir samostatně k roz-_ hodnut i, žemkřesťanství jest jedinou pravou vírou. — Plný titul tohoto kazáníl-ova zní: „Slovo ozá koně, který byl dán Mo.žzíšem,aoblahodatíipravdě,
kterédoba přišly prostřednictvím ežíše Krista, a otom, jak zákona odešla, ale Le lahodat' 1 pravda na plnily celou zemi i jak víra ve všech národech se ustálila a s nimi i v našem národě ruském; chvála knížeti našemu Vladimírovi, který nás pokřtil, & modlitba k Bohu od celé našíz emě“. „ovSl “exi stuje dnes v 31 rukopisech, ktzeré se třídí takto: redakce p ná, b - zkrácená, - s nterpo lacemí, a tak zv. „tolkovyj izvod XVI. století“, t. j. redakce XVI. století s vysvětlením starého textu. V podstatě jest Slovo“ složeno ze tří“ skoro samostatných_ část:? kázání 0 zákoně a blahodatí (o tom, že doba starého zákona už odešla a nastoupila doba Evangelia), chvála Vladimírovi, jehožz zásluhou přijalo Rusko křest, a modlitba. Tyto tří částí spojují se v jednu mohutnou hymnu a chválu Hos odínu, který o svítil Rusko novou vírou ozumí se samo sebou, že „Slovo“ není & nemohlo býti výtvorem zcela samostatným; spočívá na těchto pramenech: spisy jefrema Syrlna, Cyrila Alexandrijského, Cyrila jerusalemského, možná že také jiřiho Amer tola, Řehoře Bohoslovceea j. Ale svých pramenů použil řečník mistrně a dovedl spojili myšlenky různých církevních spisovatelů v jeden harmonický celek. Datum napsání „Slova“ není určitě známo:
nov klášter a polovici svého majetku připsal klá teru sv. Davida Garedžljského. Po krátkém
pobytu ve vlasti opět se odebraln acesty; ztrávil
pět let na Olym u, navštívil též Cařihrad a Řím. Z.882 ve stáří7 let. jeho památkajest ve východní cirkvi uctívána dn ne 19. listtopadu. Zanechallčetné překlady asketické literatury do gruzínštiny. Srvn. M. „Polnoje V.. žlzueo_pisanijesvlatych gruzin skojSobtnin, cerkv1“. 6. van irílov 177 7—6 —185l), Konevský kláštera dal mu novou regulí; zbudova_l 1807—1823 yl archimandrítou tohoto kláštera, od 1823 archim. Tichvin-Uspenského kláštera. Napsal několik menších spisů o mnišském životě a několik kázání 0. M „čOerk žízní konevska o smotritela, archim. Ilariona“ ,
Petrohrad1861
V.].—7. (Kondratkovskij),
bískup P e r ej a svla vls ký, byl protopresvlte'rem ruské armádyy, jež bojovala proti Turk 1773 jmenován byl archímandritou Kievsko—Mežlgorske'ho áštera, odkud byl 1775 přeložen do kláštera aljazino—Makaríova; 1776 byl ustanoven pereja— slavlským biskupem, 1785 biskupem gluchovským, 1397 biskupem běloruským a mogilevským, avšak xu:
téhožr
uězprošt n úřadu a
Preobrašenskeho
kláštera,
slán do Spasso
kterýo3i-ícl íl až do své
smrti, t. j_._do 1799.okms V.__V.]. — narození 8. arcibiskup Rjazansk ý a Mur ý. Rok jeho
není přesně znám; zachovala se pouze tat oazdat 1646 byl ustanoven archimandrítou Želtovodske'ho kláštera od 1656 archim. kláštera Pečersko Voznesenského, 1657 byl vysvěcen na arcibiskupa
298
nm“ — 11ija
rjazanského a 1669povýšen na metropolitu; :. 1673. jesst znám především jako účastník sněmu 1666 až 1667 na němž byl patriarcha Nikon zbaven stolce. [. byl jedním z těch ruských biskupů, kteří sice souhlasili s názory Nikona na vzájemný poměr“ církve a státu, maš k odporovali jeho liturgické reformě, a to z části na základě důvodů sand ích, z části z důvodů osobních. Toto dvojité postavení vysvětluje posici, kterou [. zaujal na sněmu: velice horlivě obviňoval Nikona z neúcty k východním patriarchům a z jiných přečinů; dokonce byl zvolen k tomu, aby'jménem shromáždění prohlásil rozsudek. Po ukončení sněmu [. však odepřel podepsati usnesení konciluL poněvadž tam bylo prohlášeno, že moc patriarchu' je podrobena moci carské. jinými slovy [. nyní bojoval proti témuž cesaropapismu, proti kterému vystupoval Nikon. Avšak I., ste ně jako Pavel Krutickij, dlouho nevytrval, poněvadž se obával nepřízně carovy;1 Řek mimoPalslj to rozhodující vliv na ruské biskupym Ligatid, který navrhl několik kompromisnich &dvojsmyslnych ormuli. ]. souhlasil a podepsal usnesení sněmu, nicméně po nějaký čas bylo mu zakázáno vykonávati jeho úřad a dokonce i sloužiti mši svatou. Teprve
vidiovi a židům, v nabubřelém slohu, ale se zbožnou vroucnosti), „Liber annotationum de cognitione bap tismí“ (nové zpracování křestní katechese pochá zející nelpozději ze 6. stol.; ]. připojllk němu „Liber
dei ltlneíe deserti, quo pergí(pokračován tuir post baartlsn'í'umó, ce vir rís illustribus“ Isidorova katlaloržusplsovatelů); listů l-ových zachovaly se dvě o povědi biskupu zQuiricovi. _Ztratíly se spisy: „Prosopopoeia imbeclllltatis propriae“ , „Opusculu
deuproprietate personarum Patrrís ct Filií et Spi s.S ", „Opusculum anneoutatíonumin sacris“ , „Li
ber;ePistolarum“ , „Mis sp.a.ML 96,vrou 51n. a „Translatí'o“ vAe "S.e.br Ss. 11.,565 jako cíhoactitele P. Marie líčí jej ve svých uměleckých výtvorech Calderon, Murillo a Rubens. (Viz Kiinstle, Ikoneographie a(111erden.dioec.)
viz Lerida.
topatství Hildesheimu, zal. je 11fe1d,někd. r. 1190k cti P. Marieprem. hraběu Elger.11 z Hohn
steina; brzyevelice rozkvetlo &utvořlelovlastni clr carií, k níž náleželo 21 klášterů, 1525v selské válce z velké části zničeno; opat Tomáš Stange, jenž je znovuzřídi1(z. 1559), yv Mich. Neanderem získán, řestoupil s mnichy k augšpurské konfesí; ve zru
klášteřebylzřízeno prot.avkša pedagogium; po zvláštním bylo — l-ovi dtovolaenollzaujmoeutl geném 1629 vrácen klášterbylo opět1543 řádu, již 631 svoji dřívějšípokání hodnost. byl navždy ztracen. Poblíž mužskéhaokláštera byl Makaríj, „ls_tor1jarusskoj X1u1.;Vlllnskíj, uch rusk církve Prahcerkvi" 1930dila (vylíčení koncilu od 1190'klášter premonstrátek, jenž 1525 byl zničen.
r. 1666).[V.& V.].— 9. $oga1evskll).ukrajinský asketickývstoupil spiso hierarcha, stoupenec eofana Prokopoviče. Bylv allg, te,l nAug45$teinFMarta, l Friedberku Cap., u Augšpurku, jmenován Kazanským biskupem, 1732 zbudoval v Kazani školu, kterou podřídil známému Venía minu Pucek Grígorovičovi a S. Golovackému. Tito ukrajinští vzdělanci zavedli v novém ústavě scholastický způsob vyučování; brzy byla škola rozšířena a zreorganisována jako seminář. R. 1735 yl I. přel žen do Černí|;gova jeho nástupce biskup Gabriel pokládal za nutné „všechno nové níčiti beze zbytků, a tak byla škola zavřena,
do řádu 1871, po celý život churavěl; byl vyní nika jícím kazatelem, sp. „Geistdes hl. Franz v. Assisi“
mallavan fara v diec. Nitranské, obyv. 2963 (slov., Ilbenstadt, někd.š1e_cht.premonstrátský klášter u Frankfurtu n. M., jejžžzal. 1123 ke cti P. Marie bratři Gottfried a Otto z Kappenberka, a jejž s.v Norbert osadil řeh. kanovníky z rémontré; ve tři cetileté válce vypleněn a zničen, za probošta G. Lau rentii (z. 1663), jenž si dobyl velikých záslu h o ka tolickou víru a o povznesení klášterní kázně, 1657 povýšen na opatství, jež 1802 bylo zrušeno. V ko
žitnosti varoškep kraljevstvasm51avonije(v rukopise ' „Sla vonske “ ); „Slavonskeinarodni običajl' (1846); naesshromáždllv Slavonii a Dalmácii velikou sbírku národních písni; většina jeho spisů zůstala netištěna; z. eva st 1jan, mnich a archimandrita kláštera Čhopova, spisovatel srbský; jeho básně uveřejňovaly„Srbskí narodni list“a. Lje
(3 sv., „Tugendspíegel“ 1881 1876—82), v A1tóttlíung.
(6. vyd. 1903);
zllgen David, pedagogatheolog,n. 1763vBurg
holzhausenu (v prov. saské), 1789 rektor v Naum burku, 1794 prof. orient. řeči na universitě v jené, 1802rektorv Schulphortě, mimo práce z oboru klas. filologie vydal spis o knize job (lat., Lipsko 1789), adílo „Urkunden des erusalem. Tem'ípelarchivs“ (l.. profesoři prchllč,Ei lžáci v novém působení osvědč se [.utekli. jako Idobrý theolomístěm Halle 1798)a j. , z. 1 4 v Berlíně;' je 10 theologické administrátor, což bylo příznačné pro vět inu Kuldš a (podle ukrajinské hierarchie. [. sdílel sice protestantské spísiy psány jsou v duchu velmi svobodomyslněm. sympatie Feofana Prokopovlče, avšak bylmírnějším hlalv.města), středoasijské uzemí vě nske'm Turke a neměl Feofanovy zášti proti katolikům. Srvn. 'stanu, na rus. hranicích, misie byla tu založena v list. 1883,1.ř1jna 1888 oddělením od apoštol. vikariátu N. Znameenskij, „Duchovnyja školy v Rossiji“ str. 160a další. V."V.]— 10. metropolita Suzdal Kansu misie samostatná, data stat. (1906): 112 Zka ský;n 1,1 stal se mnichem. Zúčastnil se tolíků, 73 katec humenů, 4 misíoonáři ze Scheutveld— oprav bohoslužebných knih prováděných patriarchou semináře, štace, 3nkostevy, Ilič (11ijc) 1. 3Grgur, ve areši, františkán, Nikonem, vynikal ctnostným a přísným životem. ského Proslul jako asketa; to vzbudilo zájem cara biskup Ruspensk'í, apošt. vikář Bosenský,z . Theodora Alexejevíče, takže dvakráte navštívil sp.: eteri govtrenja čudoredna“, Benátky 1796, „Floriščevu pustyň", místo pobytu I-ova, postavil 2. vyd. Zader 1851„Način pribogoljubni za što vati prisreto uznešenje"Mariino na nebe“, Dubrovnik tam a ustanovil I-ametropolitou. arcibiskupem[. z. Suzdal ským kostel později jmenoval jej 1707; 1799; rhu kraíjevstva Mariina“,tamtéž 17 . a. 81,7 katolický kně—z, pohřben v Suzdalském kathedrálnim chrámě. Srvn. 2. Luka- Oriovčanin, „Dušepoleznoje čtenie“ 1867 d. 1. 263—288. [V. V.] chorv. dějepisec, numismatik a etnograf; sp. „Staro
topis“,v dal „Poslovice“b(Videř11820)a8dí1aD. Obra doviče„ rvenar brí otac“ ;z.18.—63 4.1"1 mofej, kněz v Uhrách, známý svými povídkami a básněmi, zejména přebásněním Odysseie (1829)— stele 1125) ostatky sv. Gottfrieda. lide(zbudovaném 1011 8, sv., pocházel ze vznešeného rodu, žák 5. Todor, zvaný Češljar, srbský malířikón !|. 1745 sv. lsídora Sevillského, zprvu mnich a opat kláštera v Temešváru, vzdělal se naamaií' rsék akademii Ví deňské; zhotovil veliký počet obrazů pro chrámy Agil (monast. Agnallense) u Tgeda, 657 arcib. To pravoslavné;z17.93 e ský, :. ap.„D evirgin nitate S. Ma riae contra tre;d infideles (proti jovinianoví, Hel llija, rus a jihosL jméno, Eliáš, v1z111756.
299
llíjaševié — Illigens
Hijaševié Štěpán, dr., n.1814v Oricrací, stu
lilana, Manuel dc (Manuel Abad y de'Llana, doval v Záhřebě a v Budapešti, kdež 1836 povýšen 0. Praem. ve Valladolidu, historik, prof.v Sala na doktora theologie, ceremonář záhřebského bi
1857 kanovník ve 1843 Varaždíně, :. 1903v Záhřeběě, ně skupa Alagovlče, prof. bohosloví
kolik učebnic; mimo to „lzabrane pjesme“(1876), „Nove pjesme“ (1884) a „Šala i satira“ (1892)
mance 1762 biskup , 1771 Arequipský, 173Š;ss.:? ějinyCórdobs sv. Nosrberta a jeho řádu ve Španělích (Salamanca lllemF rAlf., n. v 1755). Litoměřicíchr. 1829, jako
filosof a Lársky theolog, Esal18540 básně piod,byl jménem Svobodin (F.rant) kaplanem ve Zbraslavicich, kde zůstal dodsvě smrti jako děkan. Založil tam čtenářskou besedu, ochotnické divadlo
a záložnu. Podporoval literaturu, založil farní knihovnu pro lid; zbohaté .1 lllesháza, fara v diecési Trnavské, 1261 mad. llliberis vlz Elvira 111.,766.
lllicinus Petr,n n. vSíeněvltalii, Vlach,obojího
práva doktor, profesor řečtiny v Krako v,ě 11x552 novník Ostřihomský, později probošt Svatomářský, představený akad. Trnavské, 1572 kan. Olomoucký,
scholastik;z.v010mouci1582 svou knihovnua jmění odkázal jesuitské koleji Olom. Sepsal četné spisy z oboru bohosloví, práva, filosofie i klasické iilo logic; vydánna moravským). „Knížka o jed otvě českybbyla upravena 1574 de.da stavům
110liligenstherhard,
světici biskup Miinsterský,
n. 1851 v Miinsteru ve Vestfálsku,
1874 vysv. na
cownnínhm
\u Caviar-l ClL-í'l .?„'„Man. „,.,.1._
_ mhňuů'Kl'mň'm:
KMŽím'ě'irvriu
fonfun'onnš'rnmrř'íígx: Ufltufq'írg:
,' CTFAMO OFKm, Murtono ,' 9...-' F&M/"F; IGJ'É:Tma: !bgmbn'u, Énml553; .,
1
Mw'
Cru/Hmm ťumu
A"!a,,!51'“ 4:51
'wšnanymi'A-nfvyn, "EXA“
*.
narcrííz'l. u“
,
,; 657611111“nemrercxln. 'IG T 11157:
H'nmučci'ť a Sro lnu“ Gant ním" „i'l'llťNMn- Crn
mno? ,;anTonicuemrcpccricxm MOĚIÍKOM MU MÁME—“remu— chgryncnňM Obr. 40. Ilja ANLK: TITULNÍ LlS'l' .ANFOLOGIA'
(Lvov lati). cri-nímgr.-fifu 1x„._mmlmm kecní'A iq“nnexerhcrm“|“ . :jávlu —
a'
1118 1. (monogramz
_ANLK), lvovský monogra
misia dřevorytec, pracující v létech 1637—1649,d le
Pavlikovského mnich kláštera sv. Onufria ve Lvově. Xšzdobíl „Psa(ilbíd. 1639).„ (1637),„ Aognfol id1638),lvovský „Apostol“ Oktoich“ (ilbind. 1639), Bibli (ibid. 1645—1649)aj. Býva siotožilován s násl. — 2. (monogramz S-SKi), ki'jevský mono gramista dřev vorytec pracující v tiskárně Kijevo pečerské lavry v 1etech1615—1660. Z aci dlužno uvésti: ilustrace „Patěriku pečerského“ (Kijev1661), „irmologion“ (ibid. 1674) vedle j. — Bývá ztotož ňován s přede
Obr. 41. ilia s-sxí: 'rn'uml us-r ,PATĚRIKU'
(Kijev 1661). Andrej,lvýzdob ruskšikonopísec. Zúčastnil se 1660 při1ljin freskové Archangelského soboru na osk Krém pu,racoval v letech 1 a t. zv. Capponianských deskach (srv.1vanov, Pikiorov). kněze, 1887kanovník vBorkenu, 1890far. v Lubeku, lljimskij Ivan Ivanovič, vzdělalse naduchovní 1900 děkan ve Weme, 1903 regens kněžského se akademií Moskevsk,vychovate1 v rodině knížete mináře v Míínsteru 1905 dóómský kapitulár t., A. D. Kantěmira, 1727překladatel Petrohradské aka 1909 titul. biskup uČrermanicižmský, svet. biskup, „Der Glaube der Vater, dargestellt in den demie; :. 1737v Mosvkvě, sp.: „Simfonija, ili sog lasije na svjaščennoje četverojevangelije i Dělanija kirchl. Alteriiimern Liibecks“ (1895); „Geschichte der Lubecker Kirche 1530—1896“(1896)Z 91.4 sv. Apostolov“, Petrohrad 1733, nově vyd. 1821.
300
lllsung jakub
lllsung — lilyrié
8. l., n. 1632v Haiiu (Tyrolsko), ivolnila; 1795 objeven byl v Deggendorfu archiv,
vstoupil do řádu 1650, učil v Hailu dlouhý čas filosofii a theologii, rektor koleji v Landshutu a Hailu, kancléř univ. Dillingské, vyd. spisy theol., jurist., a asket.; vynikal scholastickým věděním
aasketickým vzděláním, :. 1695 v lngolstadtu. ailiuminace, osvícení, kterým božské světlo způ sobuje naši účast na idejích božských, čímž pozná vámeeprr.avdu Pravda v nejvyšším svém stupni není výtvorem lidského ducha, nýbrž existuje od věč nosti, převyšujíc lidského ducha, jest nadosobní, nadlidská, platí pro vždy, pro všecky. všeobecně. Nemůže tudíž míti poslední svůj původ v měnivém a časném tvoru, nýbrž v neměnném, věcném Bohu.
ímž hr. Rumford, Háfielin, Stengel a j. vysoce nastavené osoby byly kompromltovány. Některé 3ny v tichosti propuštěny, ale Max, od 1799 ur iřt, od 1806 král, byl opět l-y obklopen (byli to: our. Mont elas, Zentner, Zwackh, Seinsheim, Branca Salat a j.. Nicméně byl zákaz tajných společností obnoven a nově ustanovení státní úředníci musili se reversem zavazovati, že nebudou míti účastenství v tajných spolcích. —— Dosud jesst spor o tom, zda
Mirabeau, hlava revolucionářů z r. 1789, byl ve spojeení s l-y,z viáště s Bodem a Buschem, kteří 1787 podnikli cestu do Paříže. jistej ',est že tajný spolek .liluminěs“, jejž řídil splritistla Saint-Ger main, s Í-y nebyl ve spojení. Také Cagliostro k I-ům nenáležel. V nejnověšjí době obnovil Leopold Z této věčné pravdy v(yplývápro lidi poznání nut ných a obecných prav jež nemohou plynouti ze zkušenosti, když v ní nejsou obsaženy. i to, že věci—Engel řád l-ů jakožto uzavřenou společnost. lllllSlOI'llSmllS,filosoficky název, jenž pokládá vše posuzujeme podle idejí ducha, ukazuje, že ideje ne čerpáme z věcí, nýbrž z tajemného spojení ducha za pouhý klam, illusí, zdání. Theoretickýí. pokládá vnější svět za čirou iiiusi. Schopenhauer po oru sBůh Bohem, jehož my_sli pravzory věcí. vedské filosofie a buddhismupokládá svět vnější je tedyv světlem, jímžžjsou vidíme. Bůh jevšech ohniskem všech pravcl. Ovššembožské osvícení, illuminace, týká za kiam, závoj Maye „fantasmagoríi“. Podobně Fd. se pouze pravd a pojmů apriorních, věci reální po Míša; skutečné mann aNietzsche. že život znáváme ze zkušenosti. Tuto teorii i. hlásali sv. Au ne hodnoty,Praktickýí. že všecky hlásá, hodnoty jako gustin, sv. Bonaventura, Vilém z Auvergne, Peckham pravda, krása, mravnost atd. jsou jenom klamy ve středověku a v novověku Malebranche, Uphese ses (ethickýl t..) Hlásali jej sofisté, Max Stirner, u\,nás nás .R. Malý (Svět v Bohu 1922). Srovnej a(Svět, jeho vědomí a nic, 1916).K Viz: solipsísm, skepticism hesla:ugust Augiustin,lntuice. Kratochvíl, illustrís, illustríssímus. (zkratky: liliS, lllmuS), Sv. naRozhovor oLiteratura: blaženém životě. Úvod: od dob Konstantinových titulnnejvyšších římských Nástin tilolsofle sv. Augustina, 1931. Krt. liiumínati, osvícenci, tajný svaz, jejž 1776 zal. apozdějí ibyzantských státních uředníkůa hd no Adam Weishaupt (n. 48, z. 830), prrot. kan. stářů; nyní titul nejvyšších hodnostářů církevních. lilyrie, latinsky lllyrícum — byl u starých název právav lngolstadtě. Účelem svazu bylo poznáním seebe a lidí dosáhnouti čiře lidské dokonalosti; zeměpisně dosti kolísavý. Řekové jím rozuměii odtud původní název jeho členů „Perfektibilisté“. celou severozápadní hornatou část poloostrova Weishaupt nešířii svoje osvícenské ideje v lidu, balkánského, která ležela severně od vlastní Heilady. ano stranil se dokonce tehdejších snah iidumilných, U Rimanů byly to kraje položené na východ moře nýbrž mezi vzdělanci, zvláště šlechtici a úředníky, Adriatického. Obyvatelé krajů těchto se nazývali a za krátk s byla vlivná místa obsaz azena í-y. lllyrové a byli, jak se zdá, předky dnešních Albánců. Charakter (Veíshauptův jest směs sebeklamu a Appianus (lllyr. l.) piše: „lliyros Graeci vocant, panovačnosti, touhy po svobodě a nechuť vůči pre quicumque supra Macedoniam et Traciam a Chaonia látům a klášter — Ora sace byla znenáhla 'et Thesprotia ad lstrum usque tiumen incolunt. Hi vybudována: 1. třída zau imala dva stupně „mi regionis in longitudinem fines. Latitudo a Mace nervalů“ (kandidátů) a malýchI-ů; 2. třída skládala donia et montanis Thracibus ad Pannoníos et se se tři zednářských stupňů: učedník, tovar š, Adrlaticum mare et radices Alpium protenditur“. Die toho siuly illyrií všechny kraje na jih od Dunaje mis e2 stupňů větších I-ů, &zdirigůjících (mistnich představených)n. skotských rytířů; 3 třída a Alp až dolů po Thracii a Macedonii. Římané obsahovala vyšší stupně, kněze a rcgenty; celek lilyrii r.provincií, 167. Roku 117odr předk Kr.127byloili ricum římskou a to před řídil areopag a generál řádu Weishaupt. Všichni obsadili I. měli přistoupiti k zednářství, Knigge měl do od roku 11. císařskou.oKdyž Apugusturs konce v umyslu veškerý systémy zednářské podrobiti senátorskou, roku l0. po Krisltudobyl Panonie, tu byy v Iilyriku zřízeny prov v nci Pan nonine a lllyrícum. Zá l-ům. Zvláštností l-ů bylo, že členy své i místa ::adníčástlliyrika, totiž pobřeží mořeAdriatického se označovali jmény vzatými ze starších dějin. Tajný svaz I-ů rozšířil se nejdříve v Bavořích: aké nazývalo., Dalmatía", ba tento název Dalmacie, ak viděti z historiků a zeměpisců římskýcha řeckých,
vain? olstadtě (= Knigge Eleusis) Mnichově(= Athény) aron Adolf (=v Philo, n. 1752, z. 1796) :zatiačovaljméno 1llyricum“.Tathoiemaeus(Geo_gr. působil od 1780vv.sev Německu a propřipojení k 216) popisu iliyrie předesiiá titul: „lliyricí sive
zednářství; vystoupil však ze svazu l-ů 1784. Westenrieder (= Fythagoras) a Utzschneíder (ještě jako kandidát) zřekli se I-i , jelikož prý byli od puzeni jejich „nevlasteneckymi tendencemi. Mezi lenyFerdinand svazu l-ů Brunšv bylo lenížat: KarelGothajský, (_AugustVýmar ský, ck,ý Arnošt Dai
bergtv. ll.l,392) pnncAugustGothajskyaKarelHe
Liburnn et Dalmatlae situs“. Dle Plinia "(Hist.natur. ll, 139, 14 47) pobřeží mezi Macedonii a Adrií do
stalo zvláštní samostatnou organisaci a slulo „su erior provincia lilyricum“. — Svatý Pavel kŘí manům(15, 19)prrzaví vy pnlil jsem evangelium Kristovo od jerusalema dokola až do illyrikal“ Sv. Pavel užívá zpravidla 11 krajů úředního označení
senský;rovněžČíoethe, nikolivvšak Schiller. Takédu— římského pochyby, lllyrícum" že illyri chovní k němu přistupovali. — Proti svazu l-ů v kem rozua nemůže onu =šbýtlproto superior provincia stoupil kurfírt Karel Theodor dekrety z 22. čna 17 čili Dalmacii; Čteme-ii v Listu li. Tim. 4, 10, že 112. bř. 1785 takéežpapežPlus Vl.napomcnu118. „Tituso dešel do Dalmacie“, tu Dalmacie značí totéž co lllyrikum v listě kŘímanům. Mimo onu čna a 12. listop. 1785 biskupa Frisinského, ab ímanům nenaiézáme nikde ani ozěhodn proti I-ům posstu oval. oást arcchivu I-u zminku v listu dostala se vládě do rukou. eishaupt (: Spartakus) ve Skutcích apoštolských, ani v Pavlových listech byl vypovězen a nalezl posléze útočiště v Gothě; ničeho o cestě apoštola národů do iliyrika. Snad jiní zbaveni byli' svých úřadů. Organisace I—ůse na druhé apoštolské cestě za pobytu v Korintu,
llm — lmitatio Christi
nebo na cestě třetí, když Macedonií šel do Ko rintu, pronikl až do tohoto kraje. Slova Pavlova mohou konečně také značit, nikoliv že Pavel přišel do lllyrika, ale pouze, že lllyrikum' je hranicí oněch kraajů, kde Pavel kázal evangelium. — Konstantin Veliký rozdělil celou říši na čtyřiprefektury: Gallia, italia, lllyrlcum a Orien lllyrikum zahrnovalo celý poloostrov Balkánský a severní kraje, pokud podléhaly moci římské, s výjimkou Thracie, jež třila k prefektuře Orientu. Hlavním městem tohoto lliyrlka bylo Sirmium — dnešní Mitrovice — které následkem toho nabylo velikého významu nejen politického, ale i církevního, jak otom svědčí synody v Sirmiu onané. Konstantinově byly totiž kraje tyto 7 velké části už získané pro křesťanství.Když Theodosius !. a Crratian říši rozdělili na západní a východní, tu i lllyrikum, dosud jednotné, bylo roztrženo na dvě části, padní a východní. Sirmium zůstalo sice hlavou části západní, ale jeho důležitost poklesla. Hlavním městem východní části lllyrika se stala Thessa lonika. — Církevně patřila lllyrie od nejstarších dob k patriarchátu západnímu a podléhala proto pravomoci římského papeže. Když však význam ca řihradských patriarchů počal stoupat a když je císařové východní všemožně podporovali v jejich snahách, tu brzy východní lllyrikum se dostalo pod církevní závislost Byzance. Papežové hájili stará svojeleckdy práva takéu vůči císařům práva tato byla znaána,ižbiskupům, za císaře aLva lll. roku 730 bylo východní zlllyríkum definitivně císař skou vládou římskému stolci odňato a přiděleno patriarchům caříhradským. Patriarchové byzantští
301
krabě Arnošt opatství v klášter řeh. kanovníků, jejž vévoda Albrecht lV přes odpor Frisinského biskupa, se svolením pap. innocence Vili. přeložil do Mni chova a s nově založenou kolegiátní kapitulou P. Marie spojil; 1803 b la kapitula ta zrušena. linica, fara v die i Mukaěevské, 2653 rusín.
llnickij Vasyl,n n.,1823 spis halič.-rusínský, stu doval filosofii &theolo ii ve Lvově, vysvvěcen na kněze, kanovník ve vově, vedle Kulíše nejplod
nější haličský spisovatel, psal stati zeměpisné, dě jepisné, cestopisné, pedagogické, populární knihy a povídky, jež vynikají lehkým slohem a humorem, probouzel v lidu lás k jazyku a národu, měl živou účast ve veřejnémživotě rusínském; sp. Vis
zemlu a diji Rusynyv“,1869—81870;Perehlacř'juž noruskoj istoriji“, 1875;
llowski Stanisla v, vstud. 1v Padově a v Bologni, kdež dosáhl doktorátu ráv; kanovníkvPiocku, prel. 6331)),Dspisy ionysia HaliFkaarnasské oenátky (Paříž 1543, 611556) sv. některé biskupa ynesia “11311 3. avyd. Basilia (Ben. 1564,F llsenburg původněrhraduvprovincii1Saské, jejž Ottal. daroval biskupství Halberstadtskému při jeho založení, r. 1003 měněný biskupem Arnoldem v klášter ke cti sv. Petra a Pavla; klášter přijal reformu Cluníackou a přistoupil_1465 k Burfeldské unii; 1549 zrušen. Zachovala se trojlodní basilika,
svěccnár
lltut (lllt d) sv., opatlvv 6. stol. (kol. 520), pra sxnovec sv. vermana (v.l ,492), ého, mnich Llancarvanu, založilbiskupa klášter Auxerr po něm Llaniltut zvaný, jenž stal seŠkolou svatý.ch Legen dámí životopis z psozidějšído oby vyd. Rees, Lives of thečervence Gambro-Brit. Sanitso 1853), pam. 7. nebo 6. lis (Llandovery a.d Imel', fara v diecési Trnavské, 1373 mad. obyv.
také obyvatele těchto krajů, tehdy už Slovany y, strhli do církevního schismatu. — llyrie západní byla v době stěhování národů nájezd; různých kmenů, kraje ětyto postupně zpusto ily, zcela zničena. jež Hlavn ěsto Sirmium bylor zboře e_no Když papež Hadrian lí. (867-872) jmenoval svatého Metoděje arcibiskupem pannonským, tu učinil jej dědicem b' valých metropolitů sirmijských. Proto v latinské ita Methodii sluje svatý Metoěj ná
rvnlhos řád. vhéoPam sv.ápřijímání. Lev Xll.Mají potvrdil úctu átka 16. září. ASs. 111.,181 n. 'fervjípro
stupcem sv. Andronika, prvniho biskupa sirthoijského. Iim (Stadtilm, llmena, někdejší šlechtický klášter cisterciaček v kníže v' chw rzbuuurg-R dolstadt, v diecési Mohučské; zal. 1267 v Saalfeldu, od hrab.
urřlenu, žák Danneckerův a Thorwald senův; hlavn jeho díla: Eva, jako matka všeho žlvoucího“, „nMadona „Řuth“, Miriam, „Hagar a Ismael“, „David s hlavou Goliášovou'n „Řebeka
Giinthzera eV. Schwarzburského,
a jakub“ , „Dvanáctiletý ježiš ve chrámě“; :. 1869
1275 přel. do I-u,
llmíznskijn Nikolaj Ivanovič, orientalista ruský, 11.1822,0vzdělal se v duchovní Kazaňské, 1850p sáln do Petrohradu, abyakademii překládal církevní knihy',do tatarštlny. Na vědecké cestě doz mívý—
meelda (=quasi n.mel data?122bl.v O. P., patronka prvonromunilrantů, kolem Bolo ogni zrrodu Lam.aertíni, vstoupila v útlém lmládí do kláštera Valdwpietra u Bologně, 2. t. 12. května 1333 v den \
Imhot n1798 v Ěiundřich Maximilian, n.
lmhofer (lnchofer)
sochařšvýc.,
Melichar S 1., !|. 1585 ve
Vídni (nebo v Gíinzu v Uhrách), vstoupil do řádu _ ,pie ednášel v Messině filosofii, mathematiku,
& morálku. (Messina Pro spis „Epi chodních osvojil si ještě i jazyk turecký, arabský scholastickou stolae B. V. Mtheolog/li ad essanenses“ 163_0) & perský, načež přednášel východní jazyky na du měně názvu opravěbylo několika míst znovu bylzpřecrvolán do aŘíma mu dovoleno, aby vy jej chovní akademii vKaszvani, p ozději 1 na universitět., dal (Viterbo 1633). Psal proti systému Koperníkova přeložil část Písm arůz né církevní knihy do (Řím 1633) proti kastraci ve sbírce Lva Allatia (l., tatarštiny; spiš;„Oaperevodě christianskich knig na tatarskij ja 187, cerkovnom služeniji 4, „ ymm icta“,uherských Kolín n., „Annales“ cnm dějin vyšel pouze svazek 1., inorodčeskic kjazykach“, 1883;„Opyty pereloženija zcirkevn christ. věrouč. knig na tatarrs. i drug. inorodčeskijev Římě 1644), jakož i různ vyspisy mathematické, jazyki v načalě těkuščago stolětija“, |. 1885, dal theologícke a elinigujstické (m.j ]. „Historia sacrae Latinitatis“, al.635) Protijesultský spis„ Mo též 1889 staroslovanský překlad evangelia, ě se narchia Solípsorum“ (1 5 b lm připisován ne zásadami,j 'ež vyložil ve spise „Rozm emje ořísrav nitěljnom ]dostojinstvě v otnošenii yjazyka razno vremennych redakcij cerkovno-slavjanskago pere v"3531 ;ěautoremjeho jest exjesuitallScotti. ]. z. 1648 lnu ndrich Jaroměř, dr. theol. evang. voda Psaltiri i ]evangelija“ 1882.188m , v němž hájí přednosti staroslovanského překladu Bible; z. 1891. farář v Hodžiji u Budyšína., zasloužilý spisovatel llmmiinster,někd. bened. opatstvívHor.Bavořich, a vlastenec lužický, n. 1819, vydával 1851—52 ná v diec. Frisinské, jež zal. bratří Ada pert a Otkar spolu se svým strýcem Uttonem, jenž stal se prvním božens' týdeník„ Zerni7čka“'.„sp Dom'acy woltař“, modlitebnísbírka knihakázání)( (18618bomjaci lětka“ (ka opatem, & přenesli do něho z Milána ostatky sv. zatelpa)“, lmitatio Christi víz Nálssíledování Krista. Arsacía (vizi., 670). Mezi 1060—68přeměnil mar
š
302
lmmaculata — lmmunita
lmmaculata, Neposkvrněná, viz P. Mar
ti (v.t . Conceptio,Neposkvrněné člmmaculata
Po
třebas neužil téhož názvu, hlásal Ernst Mach, k němuž se blíží Th. Zíehen, Max Ve envorn,
H. Kleínpeter, W. .Aster K. CIIifford, Stalllo, Wahle,v a četní P_earson, jmí.V něm filo immanence, z lat. manere in, vtomost, jest výraz Poincaré, pro trvání, uchování,uzavřenívv;něčem značí tedy sofli užívá se pro tuto filos. též názvu ositívní jev, jehož začátek, průběh i závěr zůstává ve vlast monismus (Monismus des Gegebenen nebo psy chomonismus. je zcela přirozeno, nim a nepřeostzupuje jej, není osti, transcendentní. (Schubert-Soldern, M. žeiněkteří bel, M.ztěchlo KaufL ]. sesubjektu můžetýkatip n,čáni příčin filosofů mann) skončili v čirém sollpslsmu (ev.t..) Ve Francii i jsoucna vůbec.oIz.v noŠtíclenčilí í. poznání značí, že obsahvjemu, predstav, myšleni Čili všechny vlivem Bergsonovým aplikovali zásady i. filosofie jevy psychické a jejich vztahy zůstávvají ve vě.doml na obor náboženský .zv. modernisté, zvl. Maurice V lidskem vědomi má vědění svůj počátek i konec. Blondel &. Edouard Le Roy. Soudili, Co jest dáno zkušenostně čilí co se nalézá v roz možno uznatl žádnou skutečnost, pro nižn lezneme žádných důvodů ve svém vlastním já. Nic sahu naši zkušenositi, bytž i .to nebylo jako člre prý nemůže z člověka vycházeti, co do něhho ne psychický jev í stdáno ímmanentní (actío imim unanenss)l“zůstává v činnném subjektu, ne vstoupilo nebo co se nejeví nějak jako postulát či přestupule jej, anl jej neměnía zevně nepůsobí. Pří potřeba jeho duše. Každá povinnost, každý zákon i každá pravda musí býti v jistém smyslu původní čilna i. (causa ímmanens), jest opakem při a autonomní a proto nemůže přicházetí ze zev my přecházejí (translens) vtomá, a zůstává uvnitř děje nebo stavu. Podle učení pantheismu jest Bůh i. při nějšku ani jako dějinný fakt ani jako z podání znám nauka. Z této filosofie vyplynula t. zv. činou světa, t. j. neexistuje &nepůsobí mimo tento jež nechtělase svět,n 'brž v něm, jest ve věcech samých, v nich immanentni apologetika, dospívá, ke svému rozvínu a vyjádření se, jest to spokojití objektivní, rozumovou cestou obrany, tedy svět sám; věcí ve světě jsou Bohu immanentní, nýbrž dala a zdůrazňovala stránku subjektivní, eul jsou v něm, není tedy rozdílu mezi Bohem a světem. t. j. subjektivní přípravu k aktu ví (monismus) — Pojem !. nalézáme již u Aristotela apolo eiickému nestačí rozumové poznání, nýbrž (čsvvna'gzsw)i ve scholastice, ale zde jde 0 i. pouze čln (l action). Z něho se teprve dá vyvooití dů relativní, ježto tu poznání i činnost závisí ina kazná pravda Důkaz pouze logický jest vždy ab vnějších faktorech, kdežto i. v moderní filosofii, straktní a neúplný, nevede k vlastnímu byti asku hlavně vlivem Humovým a Kantovým, jest absolutní tečností. Tuto silu má pouze čin celého duševního Podle Kanta všecko teoreticky poznatelné jest í-tní. člověkova. Prvek nežli emocionální, Mmá Nazírací formy i kategorie slouží pouze ke zpraco vživota apologetíce větší význam rozumový.volní Srv Mo — lmmanentní theorie a metoda váni zkušenosti, čímž každé usuzování i veškera de rnismus poznávací cesta od věci stvořených k Bohu jest vy záleží v tom, že výcchodisko pro důkazy apolo loučena: Bůh, duše atd. mizí zokruhu čirého rozumu, getické se hledá ve vlastním nitru člověka, v různych teprve praktický rozum je opět postuluje. Myšlenka potřebách, touhách & postulátech duše. Metafysická !. vyvrcholila -u Fichtea, jemuž já _ ne-já a duch a rozumová stránka důkazů se odmítá nebo aspon lidskýjest nejenom totožný se světem věci, ale i s je podceňuje. immantatío, odívání nově zvoleného papeže pa jich tvůrcem, což je již absolutní subjektivismus— Absolutní i. poznání u Kanta vedla v ohledu theolo pežskými rouchy, zvl. červeným pláštěm („mantum rubeum“ nebo „cappa rubeaa“); [. bývala vždy gickém k úplnému náboženskému agnosticismu (v. l., projevem 160) a skepticismu (v. t.je), žvzdává se jakého vůle zvoleného, že papežskou důstojnost koliv soudu o existenci Bahla,ježto prý není ani dů přijmoutí choe Immanuel—. Em a n u el lll., 77.9 kazů pro ani proti, nutno tedy věritiaspolehati na ímmaterialismus ]. nauka o netělesnosti duše osobní zážitky, prám naděje, touhy směřující kbož ství. Odtud vyplynulatéž moderni stickán v..,lll 642). — 2. mínění, že hmotné věci jsou pouhé uka immanentní, jež omezila obor náboženský představy, a že pouze to, co jest duchové, skutečně na vlastní já či podvědomí, motiv náboženský na existuje. immerse. křest ponořováním do vody-_víz křest. duševní potřeby a akt náboženský na cit a emoce. ímmoralista, amorallsta, ve filosofiiten, kdo Nauka ta byla odsouzena encyklikou Pia X. ze dne jsoucnost morálky popírá i nebo (vlastně nesprávně) .l.X 1907„Pascendi Domínici gregis. “ ridr. Nietzsche, cenu špatněp 7immanentni filosofie jest nauka omezující se ten, kdo jak na osobní poznání a zkušenost, jež hlásá, že ve chopené křestanské morálky neuznává aji morálkou šker á zkušenost u věědomí. jinou nahraditl usiluje ímmoralita, nemravno ost. Všecko,- co existuje, jest pouze obsahem indivi duálního nebo obecného vědomi. Skutečností ne Immookřesťanském rtale Deí, encyklika Xlll. :státním ]. listop. zřizení Lva státním: závislé na našem vědomí není vůbec; všecky věci 1885 či předměty poznání jsou jenom vzájemné vztahy pochází od Boha, i má společně s církvi podpo obsahů vědomí, věci o sobě neegtistují; naše vě rovati blaho lidu. Snahy, jež neberou zřetele k zá dění skládá se pouze z prvkuu, jež se ncaházejí konnu božímu a chtějí odstraniti náboženství 1 ve jakožto daně ve vědomí.p [. filosofie je vlastně řejného života (naturalismus)'jsou zavržení hodny , zvláštníforma posítívísmu idealistického za určitých okolností jest svobodu vyznání schva (v. t.), jenž se liší od vlastního posltivlsmu jen lovati; různost mínění ve věcech politických dlužno tím,že buď vychází z idealistického pojetí světa vzájemnou _úctou a blíženskou láskou. ta(immunítas osvobozeni,oproštění) nebo v něm aspoň končí. Th. Ziehen na př. vy projevovaitíse světluje název této filosofie takto: jsme nuceni znamená v širším smyslu nedotknutelnost práv zůstati v (manree in) oboru psychickém, a proto církve katol. vůbec a spadá v kompetenci 5. C. C. tato ídealistická teorie b la nazvánai. filosofie. A N' 250 3; 2331, násl.), ve smyslu užším jest Cestu této filosofii připraví iLocke, Berkeley, Hume, výsadou círk. osob, věci a míst od osobních a
:
věcných vcře'ných povinností a břem men a úkonů Kant, Fichte, nejnovějšídobě ihlásají E. as, 11. Schelling. v. Leciair, V]oh. chupp jejichúvýljlmečným9 poslálním, posta . vením a posvás ným 9.0 1.2 .2; R. v. Schubert-Soldem, M. Kauffmann, Bullally, neslučitelných Martinem, Rehmke a j. Velmi podobnou nauku, 7. X. lil. 49). Po vzoru3svobod- a6úcty k stavu du
immunita
303
chovnímu pohanského Říma, poskytovali i císařové křesťanští, Konstantinem Vel. počínajíc, kněžstvu aneb z jiného důvodu zbavenl 1tím, že byl přeložen do stavupráva laického (k.12311—14),21a3neb byl církve Kristovy různá osvobození, zejména od těch zbaven na duchovní2šat k. 3,230 že—5). státních a veřejných úřadů a síužebností, jež se Nab vá ji však zase, byl-lí mu trest odpuštěn (k. běl-li do stavu duchovního přijat nesnášel vznešeným povoláním kněžským.2304 Osvobo ílí se je také ode všech veřejných funkc1\. k123).nebo Pon vadžzase i. jako ostatní výsady kel eru, služby vojenské ubytovací vojenské povinnosti, jest v 'sadou stavovskou, nemůže se jí klerlk do osobnich méně čestnych prací (munera sordida . lbrovo ně vzdáti, nemůže jí však také státem býti zbaven bez porušení práv církvve. — . sob ní pozdější roboty) a částečně aj. daní (Cod.T L t. i2.oddeosobních episcop;dávet Cod. záleží z výsady církevního soudu (privilegium fori, k. 120), jejíž porušení jest trestné dle k. 2341 ijust.l. ]. tit.národů 3; Neovel. L.cl23c.5.) jak Podobně sí knížata německých, tomu vedla svědčí zvýsady, zvané dříve privilegium servitiorum, authent. „ltem nulla“ (zac 2.C de epísc. [. 3) ktezrá záleží dnes dle k. 121. z oproštění osob du chovních od služby vojenské, osobních služeb (mu Bedřichall. Požadavek 7g£ával49 dekret.plnié “Jim1.du neraa) a od veřejných, světských úřadů, nesluči chovenstva (c. 23; c. 7. in Vl. lil.4207aj. v.) nebyl nikdyaniklde telných se stavem duchovním, jak je blíže vypo splněn. — l. Církevně právní prameny, rozííšujíce čítává k. 139. 5 2—4. Klerikovi jest zakázáno mezi l—ou osobní, věcnou a místní, odvozují ji híásíti se dobrovolně k vojenské službě (k. l41), povšechně z práva Božského, za dogmat ovšak nutí-li ho k ní však občanský zákon, jest se mu podřídítí, a může s dovolením ordináře í dobrovolně nikt\i,ynegjóiodeprohlášeno in Vl.plyne lll. 21;0Trid. ref..,syllab. (c.č.4.30,32), to však k službě vojenské se přihlásití, lze-litím dOSiCltoho, již z povahy věcí, nebot jinak zajisté dlužno za že se vinnostl té dříve zhostí. Není-lí kslužbě vo cházeti s tim, co jest službě Boží věnováno a jí jensk nucen a přece do vojska přes zákaz svého slouží, než s tím, co slouží pouze účelu světskému, ordináře vstupuje, tim samým kíerik nižších svěcení jak vystihl to již sv. Pavel slovy „nemo miiítans ze stavu duchovního vystupuje (k. 141), a vyšší Deo ímplicat se negotiís saecularibus“ (2. Tirmot. svěcenec propadá suspensi a nepolepší-li set. ]. 2, 4). Proto se vždy církev ohrazovala proti tomu, nevystoupí--li z vojska do 3 měsíců, de osici aby všechny í-y odvoz vánny byly jen z blahovůle 2379). Československý branný zákonz III.“ 1 státu k církvi a protestoovala, když byly mocí státní č. 193.zrušil výhodu, poskytovanou dřívějším bran
jednostranně a bez' svolení jejího ru šeny. Z toho omezovány však nepl ne, že by všecky í-y po kládala za bezprostře ně spočívající na právu Božském, což' je patrno již z toho, že ve smlouvach se státem aneb přizirajíc k poměrům sama mnohých se vzdala, jak svědčí tomu k. 121. a že dávkám a břemenům, ukládaným jmění a osobám církevn. m, žádala-lí toho potřeba, nikdy se nebránila. Tak dovolovaly jíž lll. & lV. sněm Lateránský (Extrav. comm , a ponněvadž dnes je potreba ta všeobecnou, a že bylo by nepopulárním a církvi na škodu, aby klerus a duchovní majetek byl berní povinnosti zproštěn, zrušil Kodex, jak svrchu cito vaný kánon svě.dčí i-u tuto zcela. Ostatních lmmunlt se však církev nevzdala a ani zcela vzdátl nemůže, byť se i během dob různě vyvíjely & mě
níiy. Vymezení jich jest věcí zákonů církevních, jež se dávají soohledem na časové poměry. Prak tické použítí kterékoli í-y, přes toto zásadní sta novisko církve, vždy záviselo na poměru církve k státu, a odtud nestejný jeji rozsah. Největšího rozsahu doznaly i-y v olovici středověku, kdy moc státní a církevní se vzájemně pronikaly a poměr mezi nimi byl nejpřátelštější. Než, již ku konci středověku začala moc svěktsá věcnou a osobní i-u do té míry omezovati, že sněm Tridentský byl nucen proti tomu se ohradítí a připomenoutí, že !. jest zřízení „Dei ordinatione et canonicis sancti oníbus constituutmu “Od dob francouzské revoluce
vzrostly nároky moci státní tak,že í-y věcné ne bylo vůbec šetřeno, a i. osobní a místní (zejména' právo asylu vizi.-,722) omezována avykláclána tak, že Pius X. byl nucen odmítnoutí názor, že by. církve a osob církevn. měla _svůj původ toliko v právu občanském (syl. č. 30) a že beze všeho porušení práva a slušnosti lze zrušiti i—uosobní, kterouž osoby duchovní nepodléhají vojenské po vinností, ano že její zrušení vyžaduje občanský
pokrok (syl. č. 32). iKodex nevzdal se tohoto přirozeného práva církve katolické na í-u osob, věcí a míst církevních a stanoví, jako právo dři vější, na je'i porušovatele v kan. 2334 trest klatby zvláště sv. štolici vyhrazené. Předmětem í-y osobní jest každý klerik, pokud nebyl výsady té z trestu
ným zákonem a zavediv
obecnou brannou
povinost bez výjimky ( 27—8, 59, 63). Pokud jde o osobní služby a veřejné světské úřady, uzná vají zákony československé í-u duchovních potud, že mohou dleš 187odst. 1. zák. 25'X. l896č. 220 od mítnouti volbu do komise odhadující daň zosobních příjmů, a že
3. zk.á 23. /.V 1919 č. 278 ne
smějí býti volení za porotce. Proti své vůli nemůže
být duchovní nucen při'jmouti poručnictví a opa trovnictví (9 195, o.hč zák.), obecního zastupitelstva a p. 28Pokudj de o volbu dávky do a břemena, nejsou duchovní osvobození a nesou všechna ve řejná břemena, jsou však dle zákona z 11. Vll. 1879 !“" 93. osv svobození od ubytovvací povinnosti vojska, a to nutné příbytky duchovních správců, kanovníků a biskupů, v_šechny mistnosti, určené bohoslužbě & místnosti úřední (kanceláře) a klášterní mistnosti uzavřené klausurou. jiné místností této ovinnosti zproštěny nejsou. Co do úlev daňových, jsou osvo bozeny o an domovní kostely, farní budovy, obydlí biskupů, klášterní budovy řádů žebravých (s výjimkou Dominikánů), pokud neposkytují ná jemného nebo neslouží světským účelům. 0 í-ě věcné se světské, Kodex již a neuznávajílzjí ani zákony leč nezmiňuje jen vyjimcčn U nás sem počítati osvobození od daně důchodové církevne. ústavů a fondů, které stát podporuje ročními do tacemi, poskytovanými z titulu, který není soukro moprávním. Mimo to osvobozuje naše státní správa
od daně ténemocných všechny ústavy, tudížchudých, i církevníštpro ošetřování a podporu t—avy
dobročinné vůbecca fondy, určené ke stavbě i:)sstelu a veřejné ústavy vyučovací (& 125.z 1896 č. 220). Lékárny milosrdných bratříá ne l/X. latí daní na základě císař. rozhodnutí z 2../V i . Zato však platí círk. nadace, obročí, kostely a korporace každých IO let zvláštní poplatek, zvaný ekvivalent poplatkový (srovnej článek ekvivalent HI. 737, a vládní nařízzení z 19/X1920 č. 587) a příspěvek k fondu náboženskému, po smyslu zákona ze 7/V. 1874 č. 51. ]. místní, která vyžaduje, aby bylo šetřeno v kostele práva asylu (útočištného) a po svátnosti chrámu a jiných posvátných míst a za kazuje, že nesmí jích býtl zneužíváno a vše, co
304
immuratio — impotence
jest neslučitelno s jejich posvátností, oddáleno stancl chleba a vína není myslitelno. Srovn. Dr. (k. 217 78. Bezobžné a se svatosti .chrámu hrubě Rich. Špaček, Katolická věrouka, dílu 111.část 2.,
se nesrovnávauící veřejné zgoužívání,t příčínou jeho znesvěceni (k. jeho 1172 ajest jest bezprá vím ko ona zce bohoslužby, dokud není usmířen (benedíkován, k. 1173). 0 asylu, který má církev za i-u práva Božs žského a po němž provinilcí, kteří se kostela nebo utekli,aspoň nemajipředstaveného býti vydáni bez svlo lenídoordináře kostel ač nepřipouští lí nutnost výjimky k. 1179), viz čl. asylní právo 1.,str. .rP ávo státní u nás této i-y nee,uznává na niž bral ještě čl. 15. rakouského konkordátu ohled aspoň theoretický. Dnes ení i. místní, ať se 'ká asylu, nebo šetření pošvátnosti míst, účelům zbožnosti vyhrazených, tak nutnou, jako v dobách krutých soudů hrdelních a kdy bylo třeba zakazovati v kostelích konání trhu a světských nemůže se jí vzdáti. oužití kostela k účelům divadel. všakll! církev zásadě. hájí světským,Přes jinaktovšaks unš ým, jestv dovoleno, svoa lí-li kt umístní ordinářy(k. 1187). Častěji jest .dnes církvi hájlti í-u hřbitova (srov. čl. hřbitov V., 81 násl.), nebot i on je místem posvátným, kde se nepřipouští nic, co by odporovalo jeho určeni, l-ě a předpisům církevním (k. 1211). Proto platí o jeho porušení ka rekoncjliacl podobné předpisy, ratio vízkzazděni. jako uukostelů 120 S!dt. se lmomlar v době(lmolen. sv. Ambrože zprvu dioec. ),mbiškups'tlgíl,le žpli-ipomíná
str impeldlmentat= překážky, i.matrímoníl,překážky manmželství ensa (v. Romanorum
Pontitlcum soilicitudo,
cirkumskrípční bulla pro Hannoversko ze 26. srpna 1824; srv. čl. Hildesheim (IV., 91
mperlalí Giuseppe,
n. 1651ze vznešeného
rodu janovského, muž učený, podporovatel věd a umění, 1690 kardinál, 1730 vážný kandidát při volbě papeže; propadl však vlivem špan. dvora jeednim hlasem rotí Klimentu XII.; při smrti nařídil, aby knihovna a sbírky jeho byly přístupny obecenstvu; z. 1 v Řím
impluviu rn, vnitrni,nekrytá atudíž dešti vydaná
na čtyřech stranách chodbami uzavřená prostora atria (viz 1.,krt 7 9tými basiliky.
imposl ltlo manuum_ —vzkládání rukou, v t
impostor = podvodník. De tribus impostorí
bus, název pověstného spisu neznámého původu. Podnět <
němu dal 1239 výrok,připisoval jejž papež ehoř IX. zk 21 června ne neprávem
císařie Fridrichu II., že Mojžíš,KrístusaMohamed, všichni tři nejznamenitější zakladatelé náboženství,
byli podvodníkyč Všeob.naprosto Dějepis církevní dil ll, á(vizr Kršíů ek, ). Tento skeptický a všeho náboženského porozumění postrá
dající spis,vznikl asibrzy
tiskem vydán. bsahuje povrchní polemiku proti k círk. provincií Ravennské, v letech 1 2—1604 důkazu exdůkazům consensujsoucnosti gentium, Boží, proti zvláště mo oožnsprotai k círk. prov. Bolognské, k níž od 1872 dosud obvyklým náleží. Z biskupů vynikají: Sinibaldus 1270—9 pravdivosti zjevenídějin. a náboženství, djaakoži kritiku biblických Nově vydali jej triviální Genthe
jenž712711 Cassiana; (16019),vysvětil jenž kathedrálus konal synodu 1614, F..Paleotti Millinl („De impostun religionum breve compendium', (1619244), jenž konalVll. synoldu 1622; pozdější a Weiler (s něm. překl. Asterovým, ŽV? papežové: Alexander (1652—5),P1us VII. 1833, s2úvoiczllem) 85— aPiu six. (1832—46).Data stat. impotence (impotentia, nemohoucnost, nesta 1907): 110.574 obyv., 121 far, 10 far výpomocných, tečnost) je neschopnost k náležité manželsl: 210 kostelů a kaplí, 279 kn. svět, 46 řeh. (kapucíni, souloži, již sic'e účely manželství předpokládai minorité, karmelitání, salesiáni), 9žen. kongregací která však nemusí vždy míti za následek lozen poněvadž pouze od vůle souložců nezáleží. orto s 13 dom maya149 řeholnicemí. lmola, da, lnnocenzo, vlastně lnnocenzo platným manželství, mohou-li manželé řádně soul . Prancucci, ital. ma alíř, n. 94v lmoe,l žák žítí, bt i plození nenastalo, nebot druhotného Franc. Frrnacia ve Florencii takév Albertinella; jeho ú etlu b 10 dosaženo a předpoklad dosažení později měl naň veliký vllv Raffael, jehož díla účelu prvotn ho byl dán a nebyl vylučován. Tudíž volně a naivně napodoboval („Madonavěřících“ ne pouhá neplodnost (sterilitas), nýbrž nemožnost v pinakothéce Bolognské); později ntvořil opět soulože z důvoddu pohlavniho nedostatku činí samostatněji („Zasnoubení sv Kateřiny“ ve chr manželství nemožným. jako vylučující, přirozeno právní překážka tkví i. v podstatě manželství, S. Giacomo Miaggiore. fresky v 8. Michele in nebot smlouvu manželskou činí nemožnou, poněvadž Bosco v Bološni 54. panace, mpanatlo (přítomnost ve chlebě), při í-i předmět smlouvy té aspoň s jedné strany tak nazývá se heretické učení, že v eucharistii chybí. již po právu římskémvylučovala [ manželství neděje se proměna podstaty chleba a vína (trans kleštěnců, a měla-lí u muže jiný důvod, nab' vala X.,!ll substanciace, v. t.) nýbrž jen změna hypostatická, žena právo na rozloučení manželství (_l.3 k, že Lo ogos svým lidsským tělvem hází 3; 1. . ; ov. j.), ?íokázalo-íi' v hypostatické spojeni s podstatami chlebaa vína, se, že i po tříletém bydleníc aSpokůsech soulože, a tudíž možna jest communicatio idiomatum [. trvala. Názor ten přijala i církev. Římská církev (v. 111, 142) mezi Logem a těmito podstatami. však již záhy se osamostatnila a neviděla v M Tím, že klade důraz na jednotu hypostase, liší dvou k rozluce nýbrž zavazovala takové se učení o impanaci od učení o konsubstanciaci IkV.]5). tomu,ceaby žili církve jako vbratr (v. l.,!l 174). Učení o impanaci vzniklo, jak se zd, mavnžel (c. 4. Po vzoru Galliía odsestra dob mezi přívrženci Berengarovými (v I., 139. ?_»_ sv. Tomáše, otkáváme setalr év západní církvi prvé o impanaci činí zmínku a jí potírá Guitmund s M, jako vylučující překážkou (c. 2, 3. X. IV. 15), lv.V, 623)z Av versy; po něm Alger ,286) kterou bylo manželům, jestliže si ve výpovědích vauttichu. UzRuperta (v. t.)z Deutzu impanacipro— odporovali, dokázatí' i ordalii kříže. Poněvadž však kázatí nelze, spíše se kní klonil jan Pařížský (v. t..) souhlasná v' ověd' manželů mohla býti smluvena, Za stoupence učení o impanaci pokládán byl luter. bylo třeba, aby ji strany jinak dokázaly, což se theolog Ondřej Osíander (v. t.), avšak názor jeho dělo přísežnou výpovědí mužovou (caput niulieris). není jasný. impanaci v širším slova smyslu jest přísahou sedmi hodnověrných a pom mrěů těchto _ konsubstanciace (víz Ill., 174). Učení o impanaci manželů malých svědků (septíma manus, c. 5. . odporuje nejen dogmatu, nýbrž i rozumu, jelikož W. 15), zkouškou tříletého spolubydlení s pokusy hypostatické spojeni živého Krista a mrtvých sub o soulož a podle okolností také tělesným ohledáním ...í
OP:—(D—
impotence
305
znalci. Podle povahy skutečné nebo domnělé příčiny !. rozhodl pak soud o platnosti nebo ne platnosti manželství. A to udrželo se až do dob nového církevního zákoníku. ]. Také Kodex počítá
prostředky přirozenými, dovolitelnýml a bez nebez pečí života odstranitti, ai. dočasná, lze-li ji přiroze— nými prostředky a bez nebezpečí žlvota odstraniti (operace). Sv. Stolice však nežádá operace, í kdyžje nebezpečí vyloučeno, a propůjčuje dispens z manžel předchozí & trvalounepodáv i. kvvyučujícím překážkám práva přirozeného, však její definice, zda ství těiesně nedokonaného, je-li jisto, že přes opě je pouze nezpůsobilostí k souloží či neschopností tovné pokusy manželů manželství dokonáno nebylo plození, & proto starý spor kanonístů o definici (ActaS.Sedis26,577,r1582.) c) [. absolutnivylu i. dosud není rozřešen. V tom však jsou zajedno, čuje soulož s každou osobou druhého pohlaví, i. rela a k. 1088 3. to potvrzuje, že neplodnost sama tivní jen s určitou nebo s určitými osobami. Pro o sobě není překážkou, a že proto sňatky osob neplatnost nebo platnost manželství má značn i valně věkem pokročilých sou platné. I-i lze pojí důležitost d)i. antecedenst. j. manželství předchá mati buď jen jako neschopnost soulože (theorie zející, av subsequetns dostavila impotentiae), aneb šíře,jakon choopnost plození teprve manželsství. (potomní), e) 1. může která býti se jist_á_ (certa)
(theorie sterilitatis) Theorie sterilitatis, přizírajíc nebo pochybná (dubia), podle toho, jí fysicky k hlavnimu účelu manželství, vidí H a tudíž' ] pře ' aneb mravně jistě r_ozpoznatl či niclzePlic ochybn náj
kážku také tam, kde sice capacitas coe'undineni vy loučena, ale kde muži nebo ženě následkem tělesného nedostatku se nedostává organických předpokladů plození. její zastánci, vycházejíce z hlavního účelu manželství, odpovídají na starou otázku, kolem niž se spor točí: estne muiler carens utero vel ovariis ímpotens? positivně, jako Rosset, Noldin, Wernz, Leitner, Antonelli, Lehmkuhl, Triebs aj. v. Přívrženci theorie impotence, jako: Gaaasp rrí, D'Annibale, Laurentius, Berardi, Sa'gmiiller, Ojetti, Tanquerey, Cappella aj. odpovídají, že ve sm slu překážky impotentní není, nebot možnost sou ože tím není vyloučena. A co platí o žene, analogicky platíiomuži,jd “ manželství. Za důvod uvádějí, že manželství po slovech Písma sv. („et eruunt duo in carne una“ Gen. 2. 24) vyžaduje pouze možnost soulože, a že jeho druhotný účel, remedium concupiscentiae, není-li účel Možnos hlavní tvylučován, stačí ksoulože uzavření manželství. anneb emožnost je dokazatelná, čehož při steriiitě není, a tak by nebylo možno začasté platnost nebo neplatnost manželství dokázati. Toho se vždy církev držela, jak svědčí i dnešní proces. řádv 1976 anásled. Dále uvádějí, že jen 2 theorie impotenčni lze vysvětliti platnost a dovolitelnost sňatků osob starých, plození neschopných.. Proti tomu říkají zastánci theorie sterilitatis, že hlavní účel manželství vyžaduje soulože se ženou (mužem), která'je schopna plození, soulož se ženou, quae caretutero et ovariis, což platí obdobněi a muže, však tomu neodpovídá, a není-li naděje na dosažení prvotného účelu manželství, nemohou se souložci oň snažili. jsou-Ii kleštěnci neschopni manžel.tv1, jak prohlásil Sixtus V., musí to platiti taréo ženě zbavené chirurgickým zákrokem vaje níku, dělohy obou. Dosažení jen druhotneho účelu manželství takových osob samo o snobš estačí, a sňatky takové urážely by veřejnou mravopočestnost. Obě theorie dovolávají se na potvrzení svého tvrz'ení rozhodnutí římských úřadů a uvádějí závažné důvody; obě jsou sententiae probabiles a Kodex nerozhodl se pro žádnou. Úřady římské zdají se spíše kloniti k theorlí i., jak to výslovně ve svých
zase bud' dubio ju_ris, _je-lí p_ochybno, zda určil?
případ spadát do pojmu i., jakzda jí zákon stanoví, ane dubio facti, žeeo tom, v určitém případu jde 0 H, není jistoty. Nelze-li nabýíi jistoty v pří padu pochybné i. 1kteréhokoli]. druhu, nelze man želství brániti(k.12.). předchozí a trvalá, at u muže nebo ženy, at druhé straně známá či nic, ať je absolutní nebo vztažná, je-li jistá, právem pří rozeným manželství vylučuje l.). Proto jsou neplatné sňatky kleštěnců a žen bez materníku nebo obou vaječníků, ikdyž jsou jinak normálními, nebot jde o i-i absolutní ak nejednou římské úřad rozhodly. 0 kleštěncích prohlásila již konst. Sixta „Cum frequenter“ (1587) že jsou manželství ne schopni - c_ožpo rozhodnutí římských úřadů platí analogicky i o tak zvané vasektomil, vaginismu, infantilismu a těm podobných, účinnou soulož zne možňujících pohlavních vadách, jak u mužů tak žen, jsou-li jisté, trvalé a předchozí. Vznikne-lipochyb nost 0 H teprve po sňatku a není-li aspoň mravní jistoty, že byla již před jeho uzavřením, platí zá sada „standum pro valore matrimonií, donec con trarium probetur“ (k. 1014). jsouc překážkou práva přirozeného, vylučujei. všelikou dispens &zavazuje i nepokřtčné, neboť se protiví účelu manželství což se nevztahuje na pouhou neplodnost (k. 1068 S.), nebrání-li souloží. Není překážkou toliko dočasná i., a proto jsou platné sňatky uzavřené na smrtelném loži v pokročilémávěku, ač není je tupřekážkou potestas gene arndl a velmi pochybná .Rovněž i. po—_ tomní, i když by snad vznikla dříve, než manželství bylo tělesně dokonánn.o V případu tom však lze
zdravé straně vyžádati si dispens „a matrimonio non consummato“. 4.) Bytíipovabau" svou byla í-e překážkou práva veřejného, přece je tak dlouho sou kromou, dokud je známa toliko manželům. jakmile však církevní soudce o ní zví, má z moci úřední za kročiti, aby manželství toobyio za rozloučeně pro hlášeno. jinak mají právo to jen dotyční manželé. Vý jimku činí pouze manželství kleštěnců, neboť jejich i. je překážkaupráva veřejného, kterou má soudce církevní ex offlclo a každý věřící udati. Uzavřou-li snoubenci,stížení :--í, bona fide manželství a teprve za jeho trvání seznají, že je pro překážku i. neplatné, mohou, chtějí-li žíti jako bratr a sestra, ve svazku tom
decisiones (111.n. 5. 31._ll.1911) vyslovila 8. R Rota: „prima sententia verior dici debet, cum magís setrvati. Toovse však předpokládá pouze u manželů conveniat decisionibus in hac re S. C. Officíi't. věkem pokročilejších. Hrozí-li jim však nebezpečí 2. Přihlížejíc k jejímu důvodu. liší právo a) mezi nezdrželivosti, jest nutno, aby se oddělili, což o své újmě učiniti nemohou a jest se jim obrátiti k cír í-í organickou (functionalisz) První kevnímu soudu, aby jejich manželství za neplatné má svůj uovda psychickou ve vrozeném , nebo iskaném nedostatku “pohlavních orgánů, druhá Zlspočívá prohlásil. Kdyb snoubenci, ač vědí o tom, že jeden v poruše jejich užívání, která bývá zaviněna nebo druhý trp i-í,obsluhy přece manželství vodů zaopatření, v nemoci auzavřeli, stá ří zpdů nejčastěji choro ouu. [.naturalis) organickáaneb je tedyz druhotného“jen účelu manželství, nev lučujoice buď nervovou vrozená (intrinseca, náhodná (extrlnszeca,accidentalls), zaviněná nemocí, nikterak účelu hlavního, byt spojení jejicg nebylo ' operací, nebo zločinným zás aehm ez telem manželstvvím mo ou něm setrvati, není-li nebez k trvání jei. trvalá, nevyléčitelná ("Berpetua)jiženelze pečí nezdrželivosti, třeba jen jedné strany. jakmile 20 český slovnik bohovčdný v.
306
impresse — ímpressionismus
soužití to bylo by jim snad k hříchu, jsou povinni se oddělit) — 5.)příležitostí Způsob prohlášen ni neplatností manželství z důvodů i. upravu'i dnes k. k. 1960-92.Ta kéínstrukce sv. Officia 230.11.1883 nepozbyla platnosti a důležlta jsou i pravidla posv. Kongregace svátosti ze 7./V. 1923. e-lí o. patrnou, svědkya znalci najisto postavenou předchozía trvalou í,-l lze soudu ihned přistoupiti k prohlášení neplat nosti manželství, resp nelze manželství uzavřítl. Není-li i..gista, jako při pohlavnímandrogynii znetvořeníaujiných muže (hypospa ie), hermatroditismu, vadách žen, nutno je vždy lékařsky ohledati. Běží-li o neduh pouze zdánlivý, mohou tací snoubenci man želství uzavřítl, je-Ii jisto, že jsou schopni soulože dle pohlaví, dle něhož se žení nebo vdávají. jde-li o mulier exclsa (zbavené materníku aneb vaječníku), nutno rozlišovati, má-li býti manželství uzavřeno aneb stalo-li se již tak. ]e-li nemožnost manželské soulože dokázána, jest manželství nemožné, nelze ho uzavřiti, a stalo-li se tak, má býtí rozloučeno. jedná-li se však toliko o pouhou neplodnost, po něvadž rozpor obou theorií dosud není rozhodnut,
za topodle miti, že v řipadut omo odubium juris, alzeproto (k. jde68 2.) nelze manželství brá niti. žalo7běo neplatnost jsou oprávněni oba ji_man želé (k.1 715 1.) bez promlčení lhůty, a jest po datl ordlngářimísta, kde se sňatek uzavřel aneb kde impotentní strana bydli (k. 1.964) Při procesu tom velká úloha připadá defensoru svazku, jehož pří tomnost jest nezbytne (k. 1967). Není-li i. jinak do kázána, je třeba svědků vůbec, svědků, zvaných _septimamanus, přísežných výpovědí manželů a ze jména znalců, kteří nemohouci stranu prohlédli.
Z tohoto důvodu je tato cesta milosti bezpečnější ' než cesta práva, a proto se jí dnes nejčastěji užívá. Jako cesty práva, tak i cesty milosti lze užíti' | když tělesně nedokonané manželství léta trvá, nebot také pro ni není promlčecí lhůty. — b) Moderní občanské zákoníkyí. jako samostatné překážky neuvádějí, tak činí na př. občanský zákoník německý a švýcarský, připouštějíce ji jako překážku omylu v osobních vlastnostech druhé strany. Rakouský občanský zá koník v š 60. uznává překážku i. v rozsahu koniku církevního, nebot ustanovuje, že trvalá ne možnost plniti manželskou povinnost, je překážkou, byla-li již při uzavírání manželství. Dočasná aneb teprve během manželství se dostavivši, byt' i nezho jitelná nemožnost, manželství nerozlučuje Posmyslu tohoto zákoníku je překážkai. překážkou práva sou kroméh0. Také manželský zákon uherský z r. 1894 vg 54. jedná 0 i--i, jako důvodu omylu, pro který lze platnost manželství žalovati. Při důkazní. řídí se rak. občanský zákoník celkem zásadami práva kanonického, odchyluje se od něho však vtom, že nezná svědků, zvaných septlma manus, až'e ustano vuje, nelze-li jistě určití, jde- li o i-i trvalou nebo pře chodnou, aby manželé ještě rok spolu bydleli. Trvá- lí í-e i otom, prohlásí soud manželství za neplatné (51 —1.obč zák.). Československá novella man
želská z 22.V.1č.ís uznává překážkui-e vrozsahu 560. rak. obč. 320 zákoník ku. jakot en í no vella nezná rozloučení manželství tělesně nedoko naného dispensí papežskou. — Literatura: Cap feello Fel., 1923,n. Tractatus mor. de sacramentls vol. 11.,Turin, 348can. násl.; Antonelli, De conceptu
lmpotentiae et sterilitdatls, Milán, 1901, F. Triebs, Handbuchd es %lt. t.kan Eherechts etc., Bývalé tříleté ao po té jednoroční spolubydlení 19 —1927; Eschbach, isputationes physiolog. spokusy soulož se dnes jako zbytečnéman ne Praktisch. nařizuje.Byla-líantecedensoet perpetuai souhlasnou humanae generationis Řím, oeconomia, 1901 ernz-de -Vidal, jus matrimoniale, 1925; &přísežnou výpovědí znalců, svědků a manželů do theološvcae kázána, prohlásí soudce manželství za neplatné. De— Aug. Knee/it, Handbuch des kath. Eherechts, Frý fensor vinculi je pak ovinen odvolati se k vyšší burg, 19 M. Leitner, Handbuch des kath. Kir stolici (k. 1986). Byl-li nález první stollce potvrzen chenrechts, 1V.Sakramente, Řezno, 1921,jas Mayer, &defensor nemá důvodu, aby se dále odvolal, mohou Gesetzliche Unfruchtbarmachung Geisteskranker, Frýburg ln Br. 1927; Capellmann-Bergmann, Me za 10 dní po prohlášení v nový dicina pastoralis, 1910aaj. Sldt. sňatek vstoup ti (9 87), neplatnosti ač neen-li sňatku to nemohouci straně výslovn! zakázáno : důvoců absolutní i. Ne impresse, smyslový nebovcitový dojem, vjem, :nabude-lí soudce aspoň mravní jistoty 0 i-i, jak jí rimo obsah vědomí v opaku ke vzpomínce. žádá .k. 1068 ., nesmí manželství za neplatné Bř laton,zažitý Aristoteles, sv. Augustin srovnávají trvání prohlásltl. Smc-rodatným pro biskupské soudy jest v pamětí s trváním razítka v pečetnim vosku. cholastikove' znaji „species impressa“ (v. t.) skutečnost, že ze 46 případu un,emohoucnosti uve gředstav deny'chvaktech sv. Stolíce (A.A.S.o)rozhodlas. C. C. jako obraz zevnějšiho předmětu v rozumu, jímž ůkonu poznání. Humovl _pouzetřináctkráte na neplatnost a třikrát, že platné rozum býváuučen je manželství žalované z důvodu !. Ve všech ostat !. _prvotní neboop.udu vnější jsou nebo tovnitřní vědomí nějakémp tedydzážltek ojjmy buď pů ních případech dostalo se stranám dispense a matri při monio rato non consummato Dnes jsou rozsudky vodni nebo reflepxní,jejíchž jsoucnost je řechodná, ímpress. Podobně na neplatnost, vynesené řím. Rotou již četnější, přes kdežto ideje'jsou obrazy, kopiem to však v případech, jež nejsou absolutně jisté, cesty zážitky vědomí Husserlovi aj. romsmus jest Bergsonovi, filosofický názor, který po milosti se nevzdává. Než, i když se vynese rozsudek jsou i.ress kládá za skutečné jenom dojmy smyslové, počitky.. na neplatnost, nenabývá moci práva,a lze ho198 kdš' koli novým důkazem omohoucnosti zvrátiti(k. ). kdežto transcendentno odmítá. I. v umění vidí úkol Nelze-li vpřípaduí. pochvbne'nastoupiti cestu soudní, umění v čirém napodobení, opětování smyslových lze se stranám obrátili nacestu milostí, která bývvá dojmů: V malířství značí !. snahu předvésti před druhdy bezpečnějšít kss.v Stolicí za měty tak, jak se umělci v daném okamžiku jeví, dispens, aby manželství tělesně nedokonané pro a nikoliv podle pravidel všeobecně uznan '.ch V tom hlásila za rozloučené. To je věcí posv. kongregace smyslu souvisí i. s naturalismem (v. t.). laavni zá svátostí již potřebné a,kly výslechy a dobrozdání stupci impresslonismu v malířství'jsou Claude Monet, uguste_Renoir, Camille Pissara, znalců dodá ordinář dotyčných manželů (k. 1962—3). Edouard Manet, Au Díspens toho druhu předpokládá vždy plný důkaz, Edgar Degas a . I., jemuž cestu razili Francouzové, že manželství nebylo aneb nemohlo býti tělesně do kvetl od let šedesátýcn minulého století asi do roku konáno, a jako každá dispens vyžaduje závažné 1900 a měl dobrý vl v na malířství, ježto přispěl důvody, aby manželství bylo rozloučeno. Jakmile k větší přesnosti, zv áště v krajinářství, a k větší se dostalo manželům dispense „a ma atrimonío rato pestrosti barev uměleckéhoopojetí. — I. v hudbě non consummato “_,zaniká každá pochybnost o jeho sleduje stejné cíle jako malířský !. a jde mu hlavně dalším trvání a rozlučuje se tak, že v budoucnosti o čirý dojem huddební. Impressionistícká je na př ožíti nemůže, i kdyby se dokázalo, že i. tu nebylo. Bachova Chromatická fantasie, skladby Chopi
imprimatur — incardinatio
307
novy, Schumannovy. Methodicky zpracoval hudební in ea perpetuo perseveret“ (c. 2. D. 70). Tuto ří i. Debussy. — Také v dějinách literatury se set určitlému 1.6 kostelu ri dentinumk(XXllí der retzdůrazňuje ), když se také zřetelem káváme s termínem i. a označuje se jím básnictví, slušnost k svrchu citovaněmu 6. kánonu sněmu Clml jež se nesnaží nýbrž o pů sobení, dojem onaobjektivnisskutečnost, dušib kajako literárni im— donského stanoví „ut nullus' m posterum ordineltur, pressionisté se označují: Maeterlinck, d'Annunzio, qui illí ecclesiae (aut pio) loco, pro cujus necessítaté Bourget, Altenberg,Rilke a jiní. —Littre at ura: (aut utilitate) assumitur, non adscri atuur“. l Duret, Les peintres lmpressionlstes, 1878; Lecomte, svěcenec konati své úřední povinnosti „nec incertis L'art impressioniste, 18 auclair, L'impressio , zásada ta platí i dnes, nisme,l '.M Picard, Das Ende des impressio \llřřetul'sedibus' s 1. výslovně žádá, aby každý kleriknebo náležel nismus, 2. vyd., 1929; Hamann, Der Impressionis některé diecési, nebo řeholí, což se děje a) přijetím mus im Leben u. Kunst, rt. tonsury (ibid. g 2.), b)nabytim sídelního obr imprimatur viz censolr knih 11.,787 a cen když k odchodu z díecése se mu dostalo písemného sura knih 11.,794. .svolení vlastního ordináře (k. 114),a c) tim, že ordi nář příjme do své díecése řeholnika vyšších svě impropereie, hluboce dojemné žalobné cího Spasite ,jež v katolické církvi zpěvy pějí setrpí při cení, který slibů ncobnovil aneb jemuž se dostalo sekularísačního indultu (k. 641). Kromě těchto pří uctíváni křížeena Velký Pátek.orp. Nejstarší tohoto padů může býti do diecése přijat (inkardinován) obřaduvPeregr.S viae(Cor _scr ri.pttorma eccl. lat.,38 88a)avSakramentáří lGeleasiánskéin(vyd. Wilson, 77) pouze klerik, jemuž se dostalo jeho vlas nim ordi neobsahuje ještě žádných zpěvů; „Sacramentnrium nářem písemně trvalého a bezpodmínečnéno propu štění z diecése (excardinatio) a od ordináře, do Gregor“. (Mat. 78, 86)a„ rdo Roman s“ 1. n. manpou uze „ccE cce 1ignum". V klášteře sv.Havla (St. jehož diecese vstupuje, písemn ho, rvaaleho bez podmínečného přijetí (incaiřdinatio, kt.112). I-íastává Gallen) zpívána bylo při tom v 9. a 10. sto .řecko— se místní ordinář vlastním ordinářem inkardino latinské „trisalgiona“ Lambillote, „Anltiphonaire' Brussel 1867, eor.g music.“ Solesmes, vaného se všemiiprávy a povinnostmi, jež mu obecné 70), kdežto vlastaníi. (zpěv „Popule meus“ právo vůči podřízenému kléru propůjčuje, a jest oprávněn k_jeho svěcení . 955 až 956. Tut proloženy trisagiem) vyskytajídse ojediněle již od závaznost kleriků k vlastní diecési uznává u nás 10. stol., tak nejdříve v „0ch .aR toldi“7(ML 78, dvor. dekretz 9./I 1803.Právo i-e náležidiecésnímu a3 v ng,onsuetudines“ v „nCocordia Elnsíedelnských Dunstani“ (ML v. 137492 n.) .:iskupovi, bez jehož zvláštního zmocnění nemůže esch. v. Einsiedeln“i., 1904, 678). evškonávati vikář; kapltolní vikář na a 12. stol. užívá se jich téměř všude; ve 1 . stol. aýv ho teprve,generální když uplyn nul rok od uprázdnění srvn. „Ordo eccl. Senensis“ z 1213, vyd. Trombelli, :iskup. stolce a svolí-11k i-i kapitola (k. 113).K i-i ologna 1766, 139n .a Durandus, Rationale IV., cizího klerika nesmí ordinář přistoupiti, a) nevyža duje-lí toho potřeba a prospěch diecése a nejsou-li 77) špřistoupilo k tomu poznenáhlé odkrývání káříže. zachoovány právní předpisy o jeho ordinačním titulu. jeden antifonář z 11. sto (Rev.d c.ant é.g b) Nemá-li jistoty o správně provedené exkardi 13 [1905,124—27.) Trisagion, předepsané heo naci a neoputřil-li si, je-li toho třeba, od exkardl nujícího biskupa vysvědčení o životě, mravech & dosiema ..(srvn 90n na Theophanes,Chronor sněmu Chalcedonsk rn,ML7 uváděné studiích inkardinovaného, zejména jde--11o kleriky (Hardouln 11.,272), přešlo v řecko-latinské to rmě jiného jazyka & národností. Za správnost tohoto vysvědčení est zodpověden ordinář _klerika pro na poč. 6.mešní stol. (sněm 529, c. 3) do .gal likánské liturgieVaisonský srvn. ML7 se pouštějící. o) Kierikovi, kterýmmá býti přijat, jest staveny byly, jak se zd částečně7na zá tladě lV. složiti přísahu před lnkardlnujícim biskupem nebo Esdrr. l,a pramenem jejich jest nepoch bně pra jeho delegátem, že se chc ce navžd, podle kanon. starý mozarabský ritus smiřování kajicníku na Velký norem, věnovati službám nove diecese (k 11751- 3). Pátek (Cone. Tolet. c.7; srvn. Férotin, Liber ty ,nemají klausule ordinum, Par. 1904, 200, ML85, 421 n..) Viz Římsský Poněvadž (k. 11), bylapodm by i.nky platnou i kd l__,irrsitujicí y se jím doslovně
misál, přel P. vMarian Schaller 321 (1931),ď 1mre.tara diec. Košické, ma 462 n.
nevyhověla, Hpiativšak pro inkardinovati. všechny mistni I.ordináře _(k.198), kteří mají právo más jméno odtud, že se cizímu klerikovi dostávalo sjviž lmsti ovo, v diec. Mukačevske',r2211 rus. lmšad, fara fara v dlec. Mukačevské. 916 d8. stol. pevného mista při kostele kathedrálním, 1načovci,fara v díec. Mukačevské, 785 srus. který byl cardo (veřeje) diecese, a proto zván byl ln in articulo moríis viz articulus i., cardinatus či intituiatus. Proto se nazýval at domácí, nebo přijatý klerik, který byl definitivně při některém lncspacitas,vcírkevnímprávunezpůsobilost ku přijetí svěcení následkem překážek, zákonem diecésním kostele ustanoven, clericus íncardínatus božským, resp. pro stupně nesvátostné právem (c. 5. D. 71, c. 42. C. 7. q. 1). Záhy však přenesen církevním stanovených, mající za následek úplnou název cardinalis jen na klerikybiskupského kostela neplatnost aktu svěcení. Osoby nezpůsobilosti tou v protivě k duchovním kostelů venkovských (ple stlžené zovou se incapaces. Těmi pak jsou ve bani), & od dob Pia V. vyhrazen výlučně ducho příčině svěcení vůbec: nekřtěni, ženy, mezi dospě venstvu určitých kostelů římských, senátu papežovu lými muži ti, kdož příjmouti svěcení naprosto se Po smyslu dekretů 8. C. C. zpěčují, ve příčině episkopátu zvláště jsou pak to ve 5 rávě 8celé Ba cirkve.l 24.)( .1906 & svrchu uvedených podle náhledu obecnějšího ti, kdož nepřijali ještě kánonů patří dnes i. k [tak zv. kompetenčním titulům svěcení kněžského. pc biskupa světitele, který jest oprávněn řádně in incardinatio jest trvalé přijetí do svazku die kardínovaného55klerika jeho epíscopus césniho, čímž se stává mistni ordinář příslušným proprius (k.9 5.5 l.)a světiti, aneb jejjsak svěcení jinému ordinářem (episcopus proprius) přijatého, bez jehož biskupovi propustíti (litterae dimissoríae, svolení není mu dovolen diecési opustiti a jinde Na nezaccíhován pře edpisu o kompetenci vlastniho duchovní služby se ujmoutl. Původně nazývala se biskupa k svěcení _stanoví (k. 2373.) trest jednoroční suspence udíleti svěcení, vyhrazené svaté Stolicí. dnešníku i. intituiatio z příslušnostiskleri kovy kostelu, naa záležela jehožt tul & k jehožs užbě Dokud není klerik řádně do nové diecése inkardi byl vysvěcen. „ln qua ecclesia quilibet titulatulsuest, nován, jest jeho exkardinace neúčinnou. a dosavadní *
308
incensace — inclusi
cestus (krvesmílstvi, krveprznění) jest hříšné biskup nepřestává býti _jeho biskupem. Proto jest inkardínující biskup povinen exkardínujíciho co nej těllesné obcování s osobou příbuznou nebo seevšak řenou, s níž nelze podle zákonů církevních platného dříve zpraviti o tom,[že jeho bývalého klerika do manželství uzavříti. ]akorhřich může nastati i mezi své -—Srvn.čl. čl. Nový excardiuatio Ill., diecése str. 955přljalsgtj až9 a l.-—6) A. Saldáta Codex osobami téhož pohlavi; jako manželská překážka, juris can. v Časopise katolického duchovenstva 1921, která z důvodů přirozených, mravních a sociálních str. 20.n ldi. vylučuje manželství, vzniká jen mezi osobami růz. incensace (od incendium_ oheň)okuřováni,spa pohlavi, jestližeDle tělesně (c.2 .při C. trojíhospolu druhuobcují příbuzenství: lování kadidla při bohoslužebných úkonech. — Už XXXVI.1..) staří pohané používalií. přisvych bonoslužbách. Tak rozeného (pokrevenství a švakrovstvi), duchovního (ze svátosti křtu) &zákonného (z adopce) jest i trojí Egypťané,Bab loňané,Asyřane., e ruh í-u, jako veřejno-právní překkážky jeho trest kové a Římaně!.Ibylao od nich Peršané,lndové, používána při uctí váni nějakého božství nebo zbožšt :ných osob, při nost a rozsah měří se hranicí nepřípustnosti tman obětech za zemřelé, k zahánění zlyclí duchů nebo želství. Rozlišování práva římskéhona incestus iuris k zvýšení bohoslužebného lesku. — Ve Starém zá ntium, mezi příbuznými v pokolení přímém, ai. ka ci koně bylo používáno okuřováni při bohoslužbách. gen vilís (v pokolení pobo ném) nahrazeno v právu K tomu byla určena směsz ečtyř ruznýcch ingre— non. rozdílem mezi i-em práva přirozeného, který se pohybuje v mezích práva Mojžíšovského (Levit. díencí: E. myrrl'iy,34 klovatiny, onyxu ka průhledného ka 18, 2. násl., a í-em práva lidského. První vylučuje didla 38. Později tomu Židé při dávali ještě 7 nebo 13 dalších vonných látek. Této manželství vůbec, druhý nebyl vždy stejný. Dnes směsi mělo se používati pouze při bohoslužbách. vylučuje se manželství mezi pokrevencl v pokolení jiné směsi smělo se používati také soukromě. Písmo pobočném do 3. stupně (k. 10776) pří švakrovství svaté mluví-asto o užívání kadidla (Ex 30,9; 2.44 do stupně 2., při příbuzenství duchovním vylučuje 9; Přísl.7,17. atd. ). Židé přinášeli je denně jako oběť se manželství mezi křtitelem &křtěncem, a kmotrem l.Mak 2, 15; Lk .,l 9.), jako přídavek nekrvavých a křtěncem (k. 768 apři zákonném příbuzenství, olběti (Lev. 2, l násl.). Také Spasitcli bylo kadidlo pokud a kde vylučují manželství mezi osvojencem přineseno od Mudrců jako oběť (Mat. 2, 11.). — &osvojitelem občanské zákony (k. 1080). Za těmito O užívání i. v katolické církvi mluví Tertuilían ve hranicemi i-u není. Dětí krvesmilných rodičů (in mním sňatkem rodičů III. stol. (De coron. milit.10..) Bylo jí však použí cestuosi) nemohou býti potom váno pouze soukromě nebo při pohřbívání, nebot eglitlmovány, i když dispensí !. zaniká (k. 1116). křesťané se velmi obávali, aby se uepřipodobníli již ve Starem zákoně byl i. trestán smrti (Levít. Právo římské trestalo jej tě pohanům v užívání í. Teprve když toto nebezpečí _oo _velV. stol. pominulo, bylo i. používáno i křesťan skou liturgii. K rychlému rozšíření tohoto zvyku lesnýmí ili-esty 1117deportací (5 Dig. de quaest. 48, 12. c.i.) a podobně i jináz práva apř.Nov. hrdelní soudní řád německý r. 1532národní, a prrávo došlo pro zmínky oběti kadidla Mudrců v Betlémě, „& ruské (čl. d—.6) Moderní světské zákoníky divajoí kterýžto výjev bylovu, zobrazován l v je katakombách, pro oběť Zacharíá pro oběť, jak popisována se na věc1jinak a nestihaji v_ždy tresty ani krve ve Zjev. sv. jana (5, 8; 8, 3.). Nejstarší doklad pro smilné obcování nemanželské, ani toho druhu ne platné manželství. Manželství jest neplatné, a ma' í-i oltářesv. nalézáme sia (Dekterá hier. eccl. 3, $.). ženému právnímu řádu'je tím dostiuěíněno, apokuud Liturgie Marka uaDion \;.,řakuba ve známé íormě pochází z V. satol., žádá trojí i-i při mši sv. jde o !. mimomanželský, jest prý to věc soukromá, Nejstarší římský Ordoopřeeudpisje i-i při slavném aproto do ní nezasahují, leč jen vtom případě, je-li průvodu biskupa ze sakristie k oltá.řl Nádooby sho delikt přitěžující, na př. násilné smil .Náš trjiný rstetní zákoníks tihá zločini-u mezipo řicímkadidlem se pak postavílyuoltáře. I. pri Evan přiincestu gellu &Obětováníjevgallské liturgii známale. stol., krevenci vzestupného | sestupného pokolení vězením ímépřiObětováníle. stol., před lntroitem ve Xll. od 6 měsíců do 1 roku (5 131) a i. mezi pokre stol. Při průvodech s relikviemi, pohřbech a svěcení venci pobočného pokolení a sešvakřenýmí jako pře chrámů &zvonů je i. známa od časného středověku. stupek proti mravopočestnosti vězením odll—Smě [. v kněžských hodinkách při Benedictus a Magni srcu (& 591 tr. z.). Trestní zákoník církevní trestá krvesmilný sňatek & !. mlmomanželský neplatností ficatmši zdomácněla\;IŽve XJll.stol., při Pozdvihování ve sv. ve Xi lŠestý římský Ordo mluví snatku a ínfamií dostavující se ipso facto, a trestem, o vložení !. do kadídelnice celebrantem a o jeho který dle okolností ordinář stanoví (k. 2357 g 1). okuřování. O i-i kleriků mluví Durandus (Rat. div. Nižší svěcenci mají vedle toho podle okolností býti ...
. .se používá k zvýšení slavnosti při bohoslužbách. Hlavní její smysl je všakksym bollcký. Vůně, jež vychází ze spaIOvaného kadidla, výrazným způsobem symbolísuje bohulíbou mod litbu stoupající k ne -í se uctívá Božství. To platí především při í-i Velebné Svátosti, která se koná kleče. ebo se í-í uctívají osoby nebo věci, které jsou ve zvláštním poměru k Bohu, jako kříže, evangelni kniha, oltář, relikvie a obrazy svatých, křížmové kříže při svěcení chrámu, blskqu, cele brant, kněží a věřící při bohoslužbách. I.slouží také jako sakramentáie k p_osvěcování & žehnání osob, věcí a míst; obyčejně je pak v tomto případě spojeno s kropením Svěcenou vodou. 'i ak při svě cení oltáře při í-i hostie a kalicha při obětování, při svěcen zvonů. Přímluvu vyjadřuje i. mrtvoly,
-í j|nak ještě potrestánk, a to i propuštěním ze stavu duchovního Navyšší kleriky, kteříse se susp do pustili í-u s (k. příbuznými v stupni, uvaluje pense, infamíe, zbavení úřadu, obročí a hodnosti, a v těžších případech i depositio k. 9 2. Kodex počítá !. meezl delikty smíšeného fora, &proto
lal u ' poaechává církevní soud potrestání provinivšlch se 93). Právo dekretální trestalo incostus laiků klatbou, 1.kleriků zbavením úřadu a obročí. Příbuzným snou
bencům, ažádajícim za dispens zenství švakrovství, bylo až odd do překáž 25[V 8gag-ibu
trestem neplatností dispense udaii, zda nedopustiii se i-u, a stalo. li se tak, zda neučinili to za účelem snazšího dosažení díspense. Dnes je to odstraněno, a ani mlčení í-u idispenns neplatnou. Děti
lárními (k.98481dt
hrobu, in tumby. —orshíp, Aíchíe, n-Ilislt.of the Use Tablet of ln krvesmzilnýchrodičů"eislouce illegitimj, jsou irregu cense div. Wo — The inclinatlo viznínlklinace. 115 (1910), str. 93—95. —Don 1F.Cabrol, La messe inclusiviz inklusové. romaíne (Líturgia, Paris ] 30). Seh
ln Coena Domini — Indaletius
ln Coena Domini, viz „Coena Domini 111.,
309
představenému,který je v každém směru jeho ordi
ineompatibilia, inkompatibilní, zovou se lbe ářem. Exxempce ty jsou celkem řídké a u nás jich není. [. fary s domem řeholním jest dnes vyhrazena neficuia,která 2 beneficiát de iurekdežto současně držeti e(bene t icia neslučitelná), beneficia, Stolicí [(k. ___1425), učinil již sněm 'l ridentský XXIV e.f. což Dnes nemůže ordinář sloučiti ktemrá žtýž beneflclát současně de jure držetimmůže, sv. zovou se ben eficia compatibilia (beneficia farní kostel sclmensou biskupskou nebo kapitulní, slučitelná). Církevnim právem zakázáno bjest totiž a kláštery akostely řeholními &jinou mravní osobou. Ta ké nemůže jej sloučiti s hodnostmi a obročimi (cumulatio, pluralitas t. zv. mnnohoobročnictví nebolibeneficiorum),t.. hromadění beneílci_í kostela katedrálního nebo kollegiátniho. Může však současné slučování dvou nebo několika beneficlí sloučiti faru s kostelem katedrálním nebo kollegi v jedné osobě. Rozeznávají se beneficia incom átním, nalézá-li se vobvodu této fary, tím způsobem. že důchody farního obročí připadnou kostelu, když patibilsíeacpriml a beneficia ln případná část jich jest ponechána na kongruu fa comp. ridi gegeneris ris (beneficia absolutně a relativně neslučitelnán); při oněch beneficiích má ráře nebo vikáře. Sloučenit akové může se státi or přijetídruhého beneficia ipso jure za následek ztrátu dinářem pouze trvale, nikoli na čas (k. 1423 92—3). beneficia prvého, což při beneficiích secundi generis Sloučení obročí (unio) farních kostelů mezi sebou, místa nemá,nýbrž beneficiátovi ponecháno jest na nebo s' obročím bez duchovní správy, jest dovoleno vůli, které z obou beneficií si podržetí chce, ale tak, ordináři, ne však vikáři kapitulmmu, vyžaduje li toho že kdyby do určité doby se nerozhodl, rozhodne potřeba cirkve aneb značný a patrný užitek (ibidem o tom výrok soudní. Právo dispense ve příčině bene 5 l). Teprve sekularisace klášterů inkorporaci valně omezilaaainkorpor ované faryz jejjcih područí pro
fvícii inkompatibilních je Apošt.kurátních Stolicí. pustila. Z praktických důvodů byl nabyvatelům statků Vhýv. Rakousku byloreservováno hromadění beneficií klášterních a in_korporovaných jím obročí ponechán zakázáno dvor. dekr.z10. února 1785 a je_šst_ě jinými, mohlo však podle dvor. dekretu ze 14.1 to.p 1785 patronát nad bývalými inkorporovanými farnimi ko de se .jure pleno dosud zachovala, spojeno býti v jedné osobě několik benefisciíjedno stely. am, kd duchhýc ch, kurát jako v bývalém Rakousku, jsou inkorporované farní nim,když přitomto residence zachovávána býti může, kostely řeholními, a prelát ustanovuje zdeesvé ře nebo beneficium s církevním úřadem. pcc.h holní kněze, jako faráře čl reální administrátory se incorporatio (přivtěleni) slove v právu dekre všemi právy &povinnostmi íarářov' mi (k. 471), jsou tálním od století XII. zhusta se vyskytující trvalé však ratíone personae amovibíles k. 4545 5). jde. 11 spojeni prostého, nebo farního obročí s církevní kor o řeholi mnišskou a nemůže-li _vsými kněžími (reál porací nebo“jiným ústavem, nejčastěji klášterem, ka ními administrátory) farní obročí osaditl, ustanovuje pitulou, universítou a j. za účelem hmotně ústav po z duchovenstva světstké_l_10, vznésti a duchovnímu účelu obročí posloužiti. 0 i. biskup který setrvalého ničím odvikáře ostatních neliší. — Litera děje se zminka již ve stol. IX., tenkráte však zna G. Kujawa, De incorporatione beneficiorum luB72; menalo spíše sloučení (unio) ve smyslu změn ob L. Wahrmund, Kirchenpatronatsrechtl. 1894str. 92h. ročí, jak o ní jedná také k. 1419 násl. Bylo-li obročí Thomassín, disciplina. etc. Parsl.Vetus 1.2,c et2nova l..c3.22; . Mogu_ntii 10); přivtěleno pouze svými důchody (quoad temporalia), 1787;
nazyčlala se ta nonsloučeno pleno jure (c. V.i svými 33; c. 111. 5), i.bylo-li s korporací dúchody' 1svým úřadem t.j. duchovní správou nebo jinými duchovními funkcemi,nazývala seí. jure pleno (quoad tempor-alia et spiritualia). Tim nebylo obročí ještě z pravomoci biskupské vyňato; jestliže však se při i. jure pleno přenášela také jurisdikce na kor porací resp. jejího zástupce, zanikla nad inkorporo vaným obročím biskupská jurisdikce zcela, předsta vený korporace vykonával nad ním quasi sikopální práva, ai. bylasoučasněexempci(viz lll gel,)anazý
U. Stutlz, l66 Geschichte5 des kirchl. enefiziallwesens (1895)1. H. Schneller, Die lnkorporation von Kirchena'mtern, 1900; Kirchl. l-llalndlexikon, inkor poli-ation. 11., |. N. D., zlk„Beneficium, atka— „ln nominelDei“ nebo „lnI no
mine Domini
lnd(ové). Když Antioch V. (Eupator) přitáhl do ]udska r. 163 proti judovi, měl ve svém vojskuitaké váleččné slony; na každém _by_ladřevěná věž a ně kolik mužů „xai o' 7766: at.“zav“ „& vuůdce iehao
(slona)“,besti což _Vulgvolně „etježto lndusm gister ([ Mpřekládá: 37.)_ lndofé
vala se jure plenvissimo(c. 2. . stal se ; círk.. ústav měli vojenské aslony &uměhlí s nimi v bitvě dobře praescr. 11.26).V případu prvém uživatelem důchodů inkorpovaného obročí, úřad sám zvlastniho lnd"Mužstvo, jméno či duchovní str ánkaabyla samostatnou, korporace či zacházeti, obecné, ježvznikloe zna nalo „v vůdcejména„ slno "ů“. její representat (prelát) byl její parochus primitivus obsluhující slonymve vojsku Antiochově, nemuselo býti (_titularis), duchovní správuvš kmsá nekon,a1 vedl nutně ze vzdálenélndie. (Srvn. Knabenbauer, Com mentariusinll. Machabaeorum,Paris.,l str. ji_jeho, biskupem ustanovený, trvalý zálstupce (vica rius perpetuus), kterého klášter presentoval &o jeho juda & druzi jeho _slyšell, že Řimané přinutili Anti výživu se staral. již Tridentinum (XXV. deref.) Velkéhp,aby jim postoupil některé krajiny, mezi nimlratzwgavmv'lvómnvVulg:„81re10nem a po něm k. 471 a 142551. vyžadují trvalost těchto ocha 8,..8) Pověstbbla v k pře vikářú a stanoví, že mají celou duchovní správu se lndorum“ (1M všemi právy a povin nnostmi. jsou-ll však řeholníky, hnaná (Knabenhauer, tamže str. 152.) iní proti svě jsou odstranitelni i řeholním představeným i biskuu rukop_i_sůpokládají poruchunejlepších textu a opra „'coIwmjv“ „'IrótxÚV" dovolávajíce pem, jest však třeba, aby to jeden druhému oznámil dectví (k 454 . případu druhém ustanovuje se Livia (XXX Vll., 55;VXXXV111.,39), jenž vypravuje, představený řeholní, jako parochus primitivus, sám eŘ_ímané dali Éumenovi ll., králi pergamskému, svého zástupce na ínkorporované faře, a to ze svých žonii a Mysii z krajin, jež odebrali Antiochovi řeholních kněží. Fara stane se farou řeholní, a bi (Lesetre90 ve Vsigouroux,vhesle Díctionnaire _de la Biblečlll., 190.9 skup zkouší“jen ustanoveného vikáře, zda je schopen Pař,íž lnda (lnden), tak nazýváno byolov rannímHstře k zastávání úřadu farářského (institutio auctoriza
dověkučasto benediktinské opatství Cornelimůn
bilis),k ve věcechduchovnísprávy jeni to jemu pod léhá a týž3552, 631). V případu třetím odpadá (111.187), leželo přijihošpanělského říčce lnde. etius sv.,poněvadž biskup zaniklého &řeholní farář podléhá, jsa exemptním ?. pravomoci stfrlnedal biskupské, také ve věcech duchovní správy“jen svému biskupství Urci (viz Almería, 1,309), podle legendy
310
independenti — index librorum prohibitorum.
jeden ze sedmi žákůbyli apoštolských, v Římě od Petra a Pavla ordinování kteří pro Španělsko, a jejž Martyr. Roman. 15. května spolusnimi uvádí: Torquatus, Ktesiphon, indaletlus, Caecilius, Hesy chius a Euphrasíus. R. 1084 byly jehooostatk pře
neseny do kl. San juan de la Pena. Pam. 30. ubna. Acta 85.111., 725—
índependenti, zprvu přivržencistR év.( éBrowtna(vizil., 515);nyní kongre gacionali
Inderffurth Ludvík, far. vRanderathtu u Cách, ml 0; „Der Katechet, ausfiihriíche Erklarung des kath.sKátechismus“, 1.3 .1899 (2.vv(l' 1906, 2. sv. 1903 (2.vy d.11908), Schulzeit",1908V;y 92.5 3. sv. 1905; „1 ach der
lndersdorf někd. kl.řehol.kanov. sv. Aug. v Horním(Undersldor?, Bavorsku varcid. Mnichovské a Frí sinské). Založíljej falckrabě OttoV. zeScheyernuke ctiP. Marieakmžat apoštolskýcch 1120na usmířenou za sv011spoluvinu na zajetí papeže Paschai'ali. na tažení jíndřlcha v. do Říma (1111)Klášterbyl osídlen
zvzkvétal Marbachu Elsasku, Konra 1131Daga od papeže potvrzen; za vprobošta (1306—1355),r dce krále bavorského Ludvíka, : stal se po reformě kterouž provedl Gríinwalder 1427,klášterem vzor ným; oštklášterech Jan Rothuet (1442—147 7) R.1783 zavedl reformuprobo ve24 Augustiniánskych. byl klášter Piem Vl. zrušennpro domnělé předlu
žení; majetekbyl íchově přikázán klášteru PpMarie U. L.bohatýS F.- Stívft) a 1802 spolu s ním sekularisován. V bývMalémklášteře I-ském usadily se Salesiánky, jež 1831 přesídlily do Dietramszellu načež Milosrdné sestry zřídiiy v něm vychovávact
ústav, jenž dodnes trvá. Pozdněrománská pilířová basilika bez příčné lodi byla 1754 v rokokovém slohu přestavěna & freskami od M. Gunthera (IV., 627) vyzdobena; jest nyni kostelem farním. lndes v. mč., císařský komorník, smrt mučednícskouv pronásledování Díoklecivgtrpěl nově spolu se sv. Domnou lil.,eŽi'ii7), Agape 1., 142), Theofilou a j. v (víz Nikom MR. 28. (viz rosince indeterminismus, opat:ideterminismu (v. 111., 468)značínauku, že lidská vůle jest naprosto svobod ná, že se tedymůžeizastejných okolnostírůzně roz hodnouti. Vnější nebo vnitřní příčiny či motivy ne mohou člověka přinutití k předem stanovenému rozhodnutí. Umírněnýi. hlásá vlastně svobodu volby, volnost jednání, svobodu psychologicko-mravní, ježto uznává, že rozumové důvody, prudké vzplanutí věášn at.d jistě na roozhodnutí puu.sobí Tento umír něnýl.,ajaký hlásali Aristoteles, Plotin, četní scho lastikové 1mnozí moderní filosofové, souhlasí s nau kou katolickou, kdežto p řeh n a n ý indetermints— mus hlásali na ř. Pelagianí aj. bludaří. Krt. index (codexg expurgatorius, návod k církevně správné opravě zakázaných knih; takové návody vy ny byly v Antverpách
1571, v 1Madridě 1584
gvelkoinkvisitor Quiroga),vvŘímě 607 (Ma Palatii jan Maria Brasichellensis, 1vizil., 4 ister index librorum expurgaatorum, název Frankfuart ských tržních katalogů dobrých katolických knih. Rv Index
librorum prohibitorum, seznam knih, jež
seznamů spadá do novlé8doby. Po příkladu křestanu Efeských(Skut. ap. 8prágv)ubily3až tisku, jak ve světském ( 3 53 do , vanálezu 1„1) tak i v praksí církevní, heretické nebo jíncakcl nebez pečzné spisyti.ceč ohněm441,5) lničeny; sněm Kostnický (se XV., sněmještě Lateránský (sez. 1515), Lev X. vbullle „“Exurge (15. čna 1520)a říšsk sněm Wormský stáli na tomto stanovisku. Nejstarším seznamem zakázaných knih jest„ Decretum delíbris recipiendis et non recipiendisf' (3 D1 15m)mylně Gelasiovi [. (viz IV., 438) připisované. Rychlé ší
knih aby
Index librorum prohibitorum
311
zázraky nebo pobožnosti; náboženské obrazy ne čísti knihy zapovězené, jsou ve svědomí vázáni jich zvyklého rázu; církevně neschválené sbírky cirkev nečisti, a to i tehdy, kdyby jim nehroznlo nebez— ních odpustků, knihy liturgické, modlitebníavzdělá— pečí, že by byli četbou takovou svedení. Církevní vací, katechismy náboženské tposléze četbu censuraknih neníheretíků se zákazem tim spojena, noviny a časopisy,a jež výslovněučebnice; čelí protinábo a apostatů, jež bluduvgjímajíc nauky ženstvíamravnosti. — ruh dil, vlastníl. Lva Xlll., obhajují, již se týká konstituce Apostolicae sedis (viz 1., 256). !. není seznamem církevně zapově obsahuje v pořádku abece nim seznam asi děných knih v tom smyslu, jako by obsahoval titulů (asi e2500 stol. 17. a 18.,1300 ze vzhledem k nynější literární hyperprodukcl všechny st . knih ., 132z stol. ze210..)Seznam ten jest po stránce bibliografické korektní & proti dřívějším takovéto knihy, anebo aspoň nejnebezpečnější z nich. seznamům velice zredukovaný: veškery knihy do Nadtokllteraturám mnohýchnárodů, na př. slovan r. 1600 (tedy celý Tridentinsk ýt i.) jsou vynechány nebyl bránbývají zřetelpojímány vůbecc, nebo velice (z toho však nepnly e, že by četba jejichvybyla do ských, .Do indexu knihyjenbud' bez volena); dále jsou vynechána některá literárně pozlnámky,tedy zakazovány absolutně, anebo 3 po důležitá dila, komentovaná vydání anesení sněmu známkou „donec corrigatur“ anebo „correctus per Tridentského, publikace, jež svého časuz mittitur', „permíttítur editio correcta“. Při jedno oportuních bylv zakázány, nebo publikace tazkové,jež tliv ch knihách uvedeno datum encykliky, breve, D0
nyní nemají důležitosti. — esté vydáni í—uLva Xlll.
vyšlo 1917; předmluvu kněmu naposalsekretář kon gregace indexu P. Tomá EsserO P. Nejnovější, sedmé, doplněné a opravené v dání í-u Lva Xlil. vydáno bylo k rozkazu Pia ]. r. 1924 („lndex librorum prohibltorum Leonis XIII. Summi Ponti ficis auctorltate recognitus Ssml D. N. Pil PP. Xi iussu editus“); pojaty jsou do něho taképříslušné kánony kodexu. Z moderních spisovatelů jsou na indexu na př.: Bergson („Essai sur les données im mediate: de la conscience“. „L'evolution creatrice“ , Matiěre et mémoire“)_,D'Annunzio („omnes esta bulae amatoriae“, „omnia opera dramatica“ , „Prose scelte“), Fogazzaro („ll santo“ , „Leila"), Maeter— linck („opera omnia“), Mantegaz za („Paolo“, „Gli
bul , knihy nebo na dekretu, Vlo žen index kterýmiž zname ná b_ylyzakázány. jen ensuru objek— tivního smyslu knihy, nikoliv však censuru s_ubjek
tivního smýšlení autorova; censura ta není sice ne změnltelná, zavazuje však v tom smyslu, v němž byla vyslovena, k podrobení; jestliže se autor, byv o tom zpraven, podvolil před uveřejněním censury,
bývá to 2vzákazu (nikoliv v indexu ;uvedeno. Cír. Reusch,218835,Hílgers(l Vermeersch,
De prohibitione et censura librorum,
m, 4.vvy
dáníževy 1906áá— Prvnímásynoda Pražská 1605Z usnesla se, nbýti i. římský Pia W. r. 1564 rozšířený SixtemV. a Klementem V111.,podle potřeb
arcidiecése pražské upravený („Quem indicem cum aiiquot declarationibus ad hujus Metropolis, et Archídloecesís nostrae usum accomodatis, typis amorladegli uomini“, „Flsiología dell'amore“ , „iglene depromi, et quae in eo praescrípta sunt, ab omni dell' more“. L'arteid|prender m,oglie“ „Epicuro, sagglao dl una flsiologla del bello", „Epicuro li., bus per etuo observarí volumus, ac ma_ndamus“).Ale dízionario delle cose belle“, „Fisiologia dell' odio", teprve . Ant. Koniáš (v. t..)S ]. podjal seté práce
„Fisiologia deua don “, „L'arte
renderrma
ríto"), Sabatier („Vienndes. Francois d'Assise“), Zola („opera omnia“). — Z autorů v Čechách naroze ných nebo působlvších dosud' jsou na indexu B. Bol zano(„ Erbauungsredenfiir Akademíker"a„ Lehrbuch der Religionswissenschaft“), Václav Budovec [„Bu dowez“] („Circulus horologii lunaris et solaris, hoc est brevissima synopsls, repraesentans continuam seriem praecipuarum ecclesiae et mundi mutati onum“), ]. A. Ginzel („Die theologíschen Studien in Oesterreich“),A unther („Euristheus und He racles“, „Die Juste-Milieus in der deutschen Philo sophie gegenwartiger Zeit“ „Peregrin' s Gastmahl“, „Siid- und Nordlíchter" , „Der letzte Symboliker“, „Thomas a Scrupulis" . „Vorschule zur speculativen Theologie" , „janus-Kópfe“ , „Lydia“), jer. Hirnhaim („Meditationes“ , „De typho generis humanl“, Au
avydaljl pod názvem
lav s aeresim clau
dens et aperien s.l(líč kacířské bludy k ro
zezknání kvyko řenění za myk ající, otvírsající, aneb Rejstřík některých bludných, pohoršlivých, podezřelých neb zapověděných kněh, s předcházejícími oučlnlivy'mi prostředky s kterými
pohoršlivéna a škodlivé knihy vyzkoumatl a gkořenití mohou. světlo vydaný. Sdovolením uchovn'; Verchnost1.V|tíštěný HradciDruhé Králové, u jana Kli— menta Tybl y, léta v1729“. rozmnožené a opravené vydání vyšlojess1749, form. 82x136 cm. Náze „Klíč“ zvvolen t poodle míst Písma sv.:
lsajáešv22, 22 („Položím klíč domu Davidova na jeho
rámě")aZj'evení sv. jana3. 7 („Toto praví ten svatý, ten opravdový. jenž má klíč Davidův, jenž otvírá, a nikdo nezavře, zavír
& nikdo neot evvře"). Dedi
kovánjest, Klíč“sv. Antonínu Pad. jakožto„ Clavis
ustin Rohling („ Der Zukunftsstaat"),K oyko David baiulo, saeculorlum thaumaturgo, perpetuo Ž.Geschichte der grossen allgemeinen Kirchenver haereticorum malleo, \aticani oraculí voci, arcae Testamenti, in aperienca et claudenda haeresi, seu sammlung zu Kostniiz“), hulte („Die Macht der rómischen Pápste", '„DFS enkscchriftíiber'das Ver in exploranda et delenua librorum peste duci,ma— gistro expertissimo, acvocato íidelissimo't Uvod háltniss des Staates zu den87Satzen derStellung p'apstlichen Constitution vom 18.juli187 „Die der knihy, zaujímající 11listi stránkovaných &96 strá Concilien, Pápste uud Bischófe“, „Der Cólibals nek řimskými číslicemi označených, tvoří: „Quae zwang"), ]. E. Veith (,Lydia“. Česky psaná kniha stiones praelíminares de libris haereticis et scanda není v i-u uvedena žádn. knih polských jsou losls“ , „Příčiny, které každého věrného k vykořenění na í— u: Maciejowski („Historya prawodawstw sloo bludných kněh pohnouti mají“, „OBib lineb Zákoně wiat'lsklch“, „Pamletnikl o dziejach, plšmlennictwle Božim“, „Některá pravidla ksnadnějšímu rozeznání iprawodawstwíe slowian“), Pociej („O jezusie Chry knčh“, „Správa o následujícím registřiku zapově stusíe Odkupícielu“),Towianski („Biesiada. 17ctycz děných kněh“, „Nachricht tiir das folgende Register i1841“, „Rodaków tulacz konczacy tulactwo“) der verbothenen Bůcher't Abecední (podle křestních mimo to dva franc. spisy Mickiewiczovy („L'église e .jmen autorů) seznam knih zaujímá 419 stran; jsou le Messsie“ , „L' église officielle et le messíanisme“). tu uveden knihy latinské, české, německé a iran Z ruoskéliteratury jest na r'-u francouzský spis Tol couzské. níhy rozděleny jsou ve tři oddíly: 1. stojův „Le catholicisme romain en Russie“. —D knihy zapovězené různého, hlavně náboženského ležitostn'i-u nesmí býti podceňována ani přeceňována. obsahu (str. 1—162), 2. knihy nestoudné („lndex Všichni, kdož nemají církevního dovolení, aby směll librorum venerea vel obscoena tractantium“ (str.
312
indexní hnutí — indiáni
162—221), 3. knihy, které mohou býti opraveny (str. 221— —419); v čele tohoto oddílu jest latinský návod k opravování knih: „Manuduuctio ad corri gendos et tacili methodo expurgandos, non nuiios
haeresivei scandaio infectos, vel suspectos libros“
(ks tomuto latinskému připojen inadpis . „Snadn ný způsobnadpisu k vyčistění & naprav vení některých bludem, neb pohoršenim nakažených neb podezřelých kněh“). Každý oddíl rozdělen jest ve skupiny, označené v čele příslušnou iiterou abe cedy; vea skupinách těchpř. seřazeny podle jazyků formátu (na „Libri jsou latiniknihy in folio“,
Českké na archovnímlisiu'ů Biicher nFoiio“knihy „,iibrí laiini in quarto' „Teutsche &p.) Při většině
Nostrae Pragensis Ecclesiae, omniumque paro chiaiium et quorumvis ordinum regularium eccle siarum,nnec noCnuriae Nostrae Archi-Episco:aiis .ift' antur, et perintegrum mensem aftixae maneznt“: 2. cský překlad encykliky Klementa XIII.; 3. C saře Karla Vi. stanovení trestů na ty, kdož kac řské knihy uchovávají, prodáiají a rozšiřu'í („ :uae Caesareae Majestatis Caroli Vi. imperatoris et Regis Boemiae Sanctio et C_onstitutio poenarum n eos, qui iibros haereticos conservant, vendunt vel dispergunt“); 4. Klausuie (česká) o náboženství, kterou vrchnostenšti správcové k služební své pří saze připojovali měli; 5. odobná (rovněž česká) kiausule soudců a přísežných; 6. Dekrety (lat.) pro vinciální synody z r. 1605 0 čtení zapověděných
knih cddiiu 1. a (f.), 2. uvedeny cítíš; nýbrž' 1čísla listů na nichž jsou jsou netoliko místa zá vnaázv ni;h 7. „VySvětlení_,jak přísně kacířskéa pohoršlivé v oddíliu 3. jest naadto při jednotlivých závadnýclí knihy zapověděné jsou v církvi svaté katolické“; místech uvedeno, jak mají býti opravena. V „Kiíči" 8. „De expurgatione seu correctione librorum“ „Methodus cognoscendi iibros Boemicos haereticis jest zasznamenáno celkem 2274knih, z nichžarci jest erroribus ínfecto stí druhé, zaují kých — R. 1770 vydán byl k rozkazu mající 316 číslovaných stran, jest latinský návod biskupa Antonina Petra Přichovske'ho „index Bohemícorum libr our mpr o iib torum k užívání „lndexu“ („Explana ntur ea, quae ad 3 ciiiorem usum lndicís faciunt“. Pak následuje et corrigendorum ordine _aiphabeii digelstus, Reve rendissimíS. R. ]. principis Domini Domini Antonií seznam knih. Na rozdíl od „Klíče“ pojaly jsou Petri, Dei gratia etSedis Apostolicae archi-episcopi indexu toliko knihy české"(nepatrnou výjimku Pragensis jussu coliectus, atque editus. Vetero činí'někoiik knih latinských. lužických a poiských); Pragae, typis ]oannis Caroli Hraba, inc.yti Bo „“lndex není rozdělen odí,nly 'brž knihyuuve hemiae Ren 1.1) D. Statuum typographi“. První deny jsou v nepřetržitém pořádkunabecedním. Jest část, zaujímající 39 listů nestrankovaných obsahuje: tu 1233 knih, které „zníčeny“ býti mají, a 130 knih 1. Latinský iist(„encyciica“) arcibiskupa Příchovské kterémmaji býti„ opraveny“,' ceike em asi třetina českých knih dor. 1750vůbec vyšlých. Na posledních ho z . něhož poůata jest encyklika Kiementac Xlll. „Christianae eipubiicae saius“ třech nestránkovaných listech jest „Appendix de z 25. listopadu 1766. V pastýřském listě svém piše ioiioslisat et pageliis abolendis tum. manuscriptis rnv oldaha: „Kolik arcibiskup mimo ji:né . saluti animarum con typis suiere, ac pastorali Nostra vigiiantia providere knihVlast“ bylo vVl. Čechách ničeno alzapovidáno“ voientes, ne libri et scripta im mpia, perniciosa, tidem va jakých časopise„ (1889—90),4 et doctrinam Catholicam iabefactantia, haeretlca, vyvolané sdružením sive de pravltate haeretica suspecta, corruptelam furindexníhnuti, christliche Kultur“, několika kato„lGeseilschatt iiků vMůn bonorum morum et errorum zizania disseminantia steru ve Vestt. 1907 jež především žádostí papeži a Christi fidelibus iegantur, aut retineantur, volumus, a německým biskupům aodanou snažila se dosáh mandamus et districte praecipimus, ut parochi nouti zmírnění církevnicn předpisů censurních; cíle omnes et concíonatores tam de saecuiari, quam společnosti té vylíčeny sou ve spise „lndexbewe regulari ciero in universa Nostra archi-dioecesl
Pragensi existentes, intra tres proximas ashebdoma das a die receptae hujus Nostrae archl-epíscopalis literae encyciicae computandas, Dominica una intra tres has hebdomadas eligennda ad po ulum pro concione dicturi, nervosa integra dictione Christi
Íg_lung u. Kulturgeseiischait“, jejž 1908 vydali asesor ompiel, justiční & šlechtické prof. Plass a,'$1 g í s mrada o n dl-ellrath o d', n. ze rodiny . v Pallermu, žil 1 160 ve Florencii. r. 1612
Sanctissimi Nostri in Christo Patris in iinguam Germanicam, aut Bohemicam, prout ratio locorum et auditorum ad eorundem faciiiorem captum et intelligentiam exegerit, transiatam ex ambona an nuncíent, ac desuper zelo zelati pro Fide Catho lica ac pro salute animarum, ad concionem dicant, gravissimisque argumentis damna et pericuia ani marum ex librorum prohibitorum, noxiorum et per-_ niciosorum lectione emergentía; quodque ii, qui haereticos iibros, vel cujusvis auctoris s_cripta propter haeresim ac falsí dogmatis suspicionem damnata atque prohibita legerint, aut retinuerínt, aut aiiis legendos praebuerínt, ipso jure in excom municationis poenam a Sacro Tridentino Concilio latam incidant, suis auditoribus, qua maxima valent energia dicendi exponant, omnesque Christi'iideies et scriptorum lectione suo dicendi fervore avertant. Volumus insuper, et authoritate Nostra Archl Eplscopaii mandamus, ut haec eaedem Nostrae impressac cncyciicae literac, postquam ex ambona a concionatoribus in hac Metropolí Pragena publi catae fuerint, ad valvas Sanctae Metropolitanae
4 111.motett
ředitel koínorní hudby vévody savojského Karla Emanuela v Turíně, 1623 byl ve službách kardi lFideiibus hanc nostram archi—episopaiemencyclicam ná a Mořice Savojského v Řím ě, vydal m. j. dvě iteram de verbo ad verbum una cum encyclica kn hy 2-6tihlasých „Sacri concentus (1610) a knihu (1627 ).
nndianapolis lndianopolnis), biskupstvíř Spoj. státech, v (nikoliv cirk. prov. Cinc é, 834z vze zprvu ve Vincennes, 1898 přeloženo do I., obrsaz
tat. ]]ižni 9071:polovicig státu ktol l.indlany 220 osteiů kaplí,data ] huje (47.861a km*); kn. svět. 61 kn. 9řeh., 5 kongr .mužs ] členy; mateřince benediktinekgrve Ferdinandu, fran tiškánek v Oidenburgu, sester Prozřeteinosti v St. Mar of the Woods, i kněžsk' semin. světský,3 kně ské sem. řeholní (františk nů a benediktinů). Indiáni, dnes150 počet 'jejich páči se napraobyivatelé iOm iiionu, Ameriky; s míšencia milionil. 0 dějinách misií mezi indiány ve aStřední a jižní
Americe viz článkyao Las jednotlivých zemích eSpo jakož čiánky„misie“ Casas ených státech Sevaeroamcrických po staletém pronásledování prováděn roku 1870 počínajíc za
i;:eesidenta Granta pacifikačni,Roku v jehož4 cích pracov vai systém také misionáři. zatiožcílarcibiskup Baitimorskýj. „úřad katolí lckých misiíRoosevelt mezi Balyley ndi any" , jenž pečoval o náklad na stavby ko
Indiánské territorium — lndiferentismus náboženský
313
stelů a škol a na platy učitelstva; vláda poskyto Ind u. Lpz. (Weisslbach, Dle obně Keilinschriften der Achámeniden, 1119.oP označuje eHe vala ro t to „kontraktní školy“ roční příspěvek lonsky (v letech 1 77—93 45,.667101 dolarů). Od r. 1893 rodot(lll. 97) rozsah Persie, a praví, že mělXerxes tento příspěvek stale byl zmenšová n a 1900 zce ve svém vojště bojovníky z Indie a Etiopie. — zastaven Aby zam mezeno bylo tomu, b děti neb ly Ez. 27, Gbp arví o lodích tyrských podle Vulg.: vesměs "převedeny do bezkonfesijních kol státních, „_ettranstra Iatuafecerunt tibi ex ebore lndico“ zřízen byl 1894 zvláštní komitet s výkonným ! —lávky veslařskédělali ti z indických kostí orem pod vrchním řízením arcib.Ba1timorskcho slonových. Avšmk kslovo „ln dico" jest přídavek aFiladeifského. K tomuto komitétu připojilyse spo ky Vulgáty. Ostatně, jak bývá toto místo kriticky „The Ladies' Cath. Indian Missionary ASSOCIatl on opravováno a_překládáno, viz Hejčl, EC 111.,Praha of Washington, existujici již odpku1875,1901 19255neměla 599. \_'alnéhopřímého Před druhým vlivu stoletím křestšnským „Spolek k zachování víry mezi indiánskými cít lndie na Západ čl. kami“, a 1904 „Marquette League". Misie Indian Indie Přední (Indické císařství), prostřední ze tří ské jsou v 17 státech resp. teritoriích & v 18 diee jihoasijských poloostrovů, zaujímá (s Ceylone cesich resp. apoštol. vikariátech. R. 1904—5 bylob Bzirmy .000 km amá podle sčítámní v nich činno 1:2 kněží (kněží světští, františkáni, zeroku 1901 asi 28814 milionůa ob vatel; politicky kapucíni, benediktini, premonstráti, jes u té) a 384 skládá se z panství bezprostřední o, rozděleného sester ze 7 různých konr regaeí, 24bratri školskjch v 15 provincií, z nichž jest 9 velikých s guvernéry a 49 bratří—laiků, 10 se olastiků & 55 světskych v čele, a 6 menších, spravovaných vrchními komi učitelů,v žni Dakotě také 69 indiánských kate sary, a zpanovníky, 561 domácich států a státečků s domlo rodými zv mžahárád naizámy chístů. — 1920 e Spojenšchoo0 státechdiánů; severoamerických bylo roku asr z nich bylo mimo to jsou tu osady francouzské (Pondichéry, asi 113katol., l/a protest. a 1/3,pohanů. Vkatoliekých Karikal, Chandernayar, Mahé, Yanaon; zaujima misiích bylo 137 štaci s 249 kostelů a kaplí, in jicí celkem 509 km2 sasi 275.0000obyv.) por terná tů a 8 denních škol. Působilo tu 164 kněží, tu alské (Goa, Damas a Diu, zaujímající ce kem 72 bratří-laiků. 373 sester. Uřední středisko katol. 36 0 km2 s asi 600.000 obyv. Po dle náboženstvn jest misií indiánských vydává časopis„ The Indian Sen
tinel“ (odčtvrtletně). 1902 jedno—uročně, od 1916 Peru pololetně, od 1917 evýchodnim upo zornili katoličtí misionáři, jakož i sir Roger Case ment (2.1916) na to, žeo odn-.íi s kaučukem a zřízenci an lických firem nelidsky s Indiány zachá zejí. Papež ius X. vencyklice„ Lacrlmabi'li statu Indorum“ ze7. čna 1912žádalvté věci nápravu; jeho slova nalezla ohlas zvláště vAnglii; angličtí fran tiškáni založili misií v území Putuma Indiánské territo'ium, indiánské území v Sever. Americ,e bylo r. 1876 jakožto apoštolská prefektura od bisxupstvi Little Rock odděleno a franc. odvětví benediktinské kongregace Montecassinské přiká záno, ež zřídilo tu r. 1877 opatství nejsv. Srdce;
v [-i [,.-000 Hindů (Brahmanzů) mil., sikhů asi 000,Buddhistu nsi2 '/, asi mil.,208 Mohamedánů asi 6290/9mil Džainů (Džinů) asi 13,30.COO,Parsu asi 94.,000 Anímistů as 8l/4 mil., křlestanů asi 354 mil,
židů asi 18.000. N křestanu jest protestantů všech denominací asi 1 mil.., katolíků asi 21/4 mil.: z toho asi 80.000 Evropanů a asi 45.000 míšenců. Křesťan
ství rozšoiřílo se dopoč. [. již14.v století nejrannější době (viz čl.s máš);n byly tu od růz něcshv ádcůzakládány nověprřmisie, sv. Fran— tí ek řXav. (viz IV., 285) ivcdi vzvláště 16. století misie jesuitské kvelikému rozkvětu. Střediskem jejich bylo
biskupství Goa(viz1V.,548)', jež 1755povýšeno bylo na arcibiskupství. Papež Le Xlll. stano.vl [. září
1886 a 7. čerrvna 188.7nynější [. P. apoštolskému delegátu. hierarchiit a podřídil rkvv 1891 bylaseapošt. prefektura ipovýšenasnat apoštolský vikariát sídlemv Guthrle data 1903: 60 ních provincií, 28 diecésí (mezi,nimi]e3tapoštolské (25 re tolmch) kněží, 94 kostelů a ksaplti,] semin , vikariáty a 3 prefektur
eIndie tří o.byvatel poloostrovů Asie, psřeZadní, mil. vychodni,ze km2 se u, již. většinou ritoríem Oklahoma sloučeno ve stát Oklahoma; buddphistických; len 1,027789 katol.a 135.000 prot. apoštolský vikariát byl r. 1905 povýšen na biskup Politicky'je rozdělena Francii mezi Velkou Britanníí (Bahnna ství Oklahom a většina Malak...y), (Indočína) a Siam Církevně jest !. . 'rozdělena . v apoštolské vikarleálmy Indie, v sanskritě Sindhu,t .řeka lndunsl Severní, Východn ajižni Birmu, biskupství Malaku, a její poříčí,zejména dnešní Pen. džab. l. hledali staři krajinu Ofir, slynoueí zlatem, stří apoštolské vikariáty Kambodžu,Laos, Východní,Zá padní &Sev ní Iioičnčinu, jižní, Východní, Střední, brem, drahými kameny, vzácným dřevem, slono Západní, Prímorsky, Horní a Severní Tonkina apo 2Par. 8,118; 9,10 os. Flavius, StarožitnostiVllL, štolský vikariát Siam. V nejširším smyslu zaujímá vinou, opicemi, páZ (3 Krlá Zadni Indie též Malajské soustroví (s Fílipinami). 6, 4). Hledali a nal ali ji tím snáze, čim rozsáh indiferentismue náboženský — lhostejnost nábo lejší a mlhavější jim byl rozsah „ln die“ -ještě ve význam I-u. 2. [. praktický. 3. středověkul). Proto snadno jest si vysvětliti, že sv. ženská. 1. Jeroným (job. 28, 16), kde praví hebr. originál, že náboženství vůbec. 4. ].5. theoretický ketheoretický konkrétn mkútvarům náboženským. Odsouzení nemožno jest moudrost vyvážiti ofirský m zla [. 10 koleji, 28 škol, řehol. kongregaci 24.265 katol. (310010indiánů); 1907 bylo(3!. mužské), t. s ter
tem,spřeložiNl:„Non conferetur tinctis (= Nebude přirovnána k zkro oIndiae peným colo bar
í-u. 6. Záchrana z i-u. 7. Literatura —1. Poojem
a v 'znam i-u náboženského.
lndiferentnim
(lat. indífferre = nerozlišovati) nábožensky jest,
vlámsinedlckiým.. 2. Est.1„1udává že kdo lhostejné, netečně se chová k náboženství vůbec, Ass t. Xerxes) 1.— kraloval od indie _(hebr. anebo aspoň k jednotlivým jeho fonnám. [. jest tedy
(1312118 aežrpo El.tioplinad 127 krajin amí. Indii jelndu, zde názor, jenž nestará se o náboženství vůbec nebo „1316,1 r07uměti poříčířeky
aspoň 0 jednotlivé jeho útvary, jest totéž co lhostej nost, netečnost a částečně I vlažnost náboženská.— jest bud'jen praktický, jenž se prostě nestará o nábo ženství nebo o jednotlivé jeho jevy, a vůbec neplní povinnosti náboženských, aniž by své jednání sobě nebo jiným nějak oduvodňoval. Anebo jest theo baby retický, jenž spočívá v odůvodněném přesvědčení
zejména pravý (lzápadní) jeho břeh Indii jme noval již otecsvéa vládě předchůdce Xerxův Darius I. mezi zeměmi podřízen mi, nat roija— zyčném nápise Daria l. v Naqš-i-lšustam (hrobka Daria l., dvě hodiny na sever od Persepole) jme nována (kromě Persie) na 12tém místě Ind
staropersky Hiduš,
elamsky Hinduiš,
indlferentísmus náboženský
314
že náboženství vůbec jest pro život bezcenné, všechny se dostati člověku uprostřed takových poměrů jeho formy jsou stejnně dobré či stejnně špatné, a že v rodině, dílně, na ulici, ve spolcích atd? Odtud proto jest lhostejno, má-li člověk nějake náboženství vlažnost, nedbalost & netečnost k vyšším věcem, nebo, jaké má. Než všichni lidé jsou v nutném lhostejnost k náboženství, nedostatek vzdělání a ne poměru k Bohu, svému tvůrci a Pánu, a proto mají vědomost v něm, předsudky proti církvi a její nauce, i povinnost úcty k němu, náboženské závazky. Ne vzdalování se bohoslužeb, modlitby, církevního mohou proto státi"jen netečně, a bez důvodů lhostejně života. Vše to vede pomalu sice, _aledůsledně k vlaž se k němu chovatí. A tak obyčejně v životě praktický nosti a M. Další příčinou jest jev tak častý v ději í. jest spojen více méně s theoretlckým a od něho nách bojů proti náboženství, vášně. Smyslnost, závisí jako účinek od příčiny. — [. absolutní hlásá žádostivost, panovačnost, nezávislost a zbožnění „hostejnost k náboženství všude ve všech oborech sebe. A každj člověk, každý národ, jenž rozum života, relativní či částečn' odkazuje náboženství a srdce podřídil smyslnosti, nedospívá k Bohu ako záležitost soukromou o nitra srdce a neuznává a k zbožnosti, nebot smysly nepovznášejí k Bohu eho vlivu v životě veřejném, sociálním, hospodář duchu, nekonečnu. Třetí příčina, jež není sice tak ském,politíckém. —1.povšechný, všeobecnýlhostejně častá, ale přímo strhuje k i-u, jest zlá vůle, zavílá s ák náboženství vůbec, kdežto částečný, zloba, zatvrzelost, nekajícnost, satanism. Kdeten konfesní připouští sice význam, užitek a závaznost se zahnízdil, tam návrat jest velmi těžký. — 3. náboženství vůbec, ale popírá nutnost určitého vy— [. theoretický. Ze zásad, k nimž dochází svými znání, pokládaje všechny konfese za stejné cenné — důvody, hlásá svoji lhostejnost a vystupuje proti Od í--u liší se a) latitudinarísm, jenž hájí lhostejnost náboženství vůbec nebo b) nebo proti b) jeho Prvý vychází bud'a) z atheísmu zdvyznáním. eis.rnu — k některým z pravd zjevených především křesťan a) ských, prohlašuje některá dogmata za méně důležitá, Atheism neuznává Boha, ani kultu, povinností ply nezávaznákkvěřeni nefundamentální,b) neutralita noucích z panstvía vlády Boha nad světem. řuád náboženská, jež značí spíše vnější lhostejné chování ontologickem vychází z filos. spekulace monismu se k náboženství v době bojů o jeho vyznání, c) tole směru materialisuického — psychol. sensualismu, rance náboženská, snášenlivost k různým náboožen empirismu a posirivismu — nebo pantheístického stvím, jež nezamítá nesprávných názorů a jevů s idealismem, subnektivísmem, kriticismem, fenome náboženských, bud že je s í-em za stejně cennné nalismem a symbolismem, v řádu mravním člověk stižen často vášn života chce býti úplně volným se hodnotí, nesprávnost sícesprávnymi uznává, ale stejněanebo se k že nimjich chováj oku a chápe se vzpoury vůči svému absolutnímu Pánu: správným pod heslem svobody, humanity, bratrství Non servlam. A tak stává se vůči Bohu indife rentním, ne-l-i docela jeho nepřítelem. jeden z prů atd., d) eklekticism jenž za různých náboženství si vybíránáboženskZ, jednotlív názory tvoří sr bojců pantheísmu volá: „Každý _živýa činný mravní z nich vlastní systém, e) skepticism náboženský, řád jest nám Bohem, &nepotřebujeme žádného jiného jenž považuje & nevědomost za výsledek badánípoch at bozvačnostepředem možností poznati pravdy náboženské.áOtázkanáboženská jest u všech národů první a nejdůležitější, na niž jest zbudován veškeren život jejíich. A tak i. dotýká se základů života lidstva. Souvisí s životním názorem o původu, ovaze a určení člověka. jednotlivce i celku, s n zorem, jenž dává směr tužbám, potře bám & snahám duše. srdce i svědomí. Má vlivi na mravní život, nebot z náboženství plynou určité povinností životní a to první a základní k Bohu ilidem, pro jednotlivce, rodiny, společnost Vniká
na t'pole lidstva, jehož nejhlubším dramatem jest boj dějin mezi věroua Není proto divu, že i. mohl se objevíti teprve0tehdy, když myšlení, filos. spekulace octly se na bludných cestách subjek tívismu a racionalismu, když mravní zásad y byly ovlivněny pozemskosti naturalismu a materialismu s heslem a snahou zříditi ráj lidstvu již zde na zemi. Aždo XIX. stol. nebylo lhostejnosti v žádném stavu, ani u inteligence ani u dělného ldu. A jestli kdo překročoval zvláště v době rozbujnělého huma nismu hranice přísného života náboženSkého. hleděl aspon na sklonku života vážně a zbožně přlpraviti
sen
.
.
raktický.
ber den Grund Iaue __(j.G. Flcl_1te: a _nemůžeme žádnéhounseres jiného pochopiti“ připouští sice Boha, ale pouze jakonpůvodce vešlke renstva, jenž se dále 0 svět nestará, ano, někteří deisté uznávají sice prozřetelnost v řádu fysickém, ale ne v řádu mravním, kde prý jest člověk úplně svobodným, nezávislým, sám sobě ponechán. Bůh tedy nežádá ani kultu aniějinýchVše, úkonů,bya člověk nemá žádnéhovztahukn mimo
dobrý způsob životašílenstvím mysliirnčlověk, může ještě konati, jest pouhým náboženžec nským."(Kant
„Die Řeli ion innerhalbm,vůle' der Grenzen der biossen Vernunft“ —ežN ] srdce vedou k Bohu (viz ku p_ř.čl. Bůh, [a různá díla apologetická), a ne správný jsou uvedené názory. Rozum hledá první příčinu všeho, dárce řádu fysického a mravního,
věda, že každý zákon a každý řád vyžaduje zákonodárce a pořadatele, a přichází k Bohu tsvého ůrci a zákonodárci všeho. Hledá odpověď na různévpro blém životnío původu a cílí všeho, o hříchu, o boesti, přílišovážný život jeho nespokojuje se diletantismem povrchnosti, pesimismem nevědm mosti, nedostatky myšleni, ašťasten nalézá odpověď
vexistencíBoha, pánasvého. Odtud vyznáváauznává
Pokudnevychází svojí pov nnost úcty k němu, plniti jeho zákon, žíti nábožensky. Nestačí říci deismu, _žeBůh_přesahuje naše věd.ní, nebot poznávámeejejj,byt jen analo
z theoretického, záležlí v lhostejnosti, jež nedbá na náboženství a jeho úkoly, jak by jich vůbec nebylo třeba, anebo alespoň nestará se o rozličné for_mynáboženské, jak by všechny byly jedno. Proje vuje se obyčejně v netečnosti a lenivosti k záleži
gicky, avšak pravdivě, dosti, abychom poznali a vy znali povinný svůj vz R—ovně ž nelze mu tvrditi, že Bůh nekonečně povýšený nad nás nestará se o tak nepatrné tvory na malé naší planetě. tostem duše náboženským,ěkuz ve,ní k církvi, vlastní a k slávě Boží.vPříčiny tohotok spáse stavu Neboť lidé nesmrtelnosti svojí nabývají nesmírného dnes jsou různé. Abstraktní filos. spekulace jest významu, a právě nekonečná láska Boží projevuje znehodnoocena a zneuznán ; myšleevnkové proudy se v jeho péči i o lidi. — Ovšem Bůh nás nepotře dnešní doby s tolika vynálezy, sociálními reformami, s deismem, avšak zde se čim nejedná aBůh člověka potřebuje,nn'brž jest národohospodářskými zájmy příliš strhují; praktický buje, připouštíme život vede k zemi a svádí, by člověk všechny své člotvěkzBohu _povinen, tim se tedy _hB nezlldštuje. onnečě i svo da lidská není pouhá ne síly cele jemu věnoval. A špatný příklad okoli při tom vliv svůj uplatňuje, neboť jakého poučení může nost, volnost, dělati si, co kdo chce, jak míní deisté,
indiferentismus náboženský
315
slabosti a náchylnosti k bludům. A kdo by mu nýbrž Bohem snaha stanoveného. rozumně jednati, podle konečně mohl zaručiti, že jeho bohopocta jest Bohu řádu — voulitl si,ežití evyžaduje poslední důvod, pohnutku, cíl mravního řádu, jenž příjemná nežli Bůh m? A tak skutečně i dějiny zavazuje bez výjimky, všudea avždycky, nutnou dotvrzují, jak všude vždy lidé dovolávali se zjevení posilu k plněnívy jeho, vyšší dobro absolutní, spra božího. jest to tedy protirozumné a protipřirozené vedlnost, nekonečnou dobrotu a lásku Boha. Nee hlásatii vůči němu. c). různým zjeveným no-áb uspokojuje jí utilitarism individuální nebo sociální, ženstvím. Poněvadž zjevení Božího jest člověku jenž jest přiliš relativní, ani hedonism, jenž řiliš třeba, nezbývá mu než, aby pátral, zda skutečně nízký, ani kult solidarity, ctí, jenž příliš slab a,n'í se Bůh zjevil, a když skutečne zjevení Boží nalezl, strach trestající moci, jenž zase příliš zvířecx; ani aby je přijal. Než !. tvrdí, e jsouurůzná nábo vědomí vlastni autonomie, jež vede k anarchii. Řecko, ženství, dnes historická všechna, jež hájí si svůj ím v starověku, vzrůstající nemoralita dnešní charakter zjevení. Nemohou mití absolutni pravdy doby, úpadek natality ukazuje jen, jak společnost N cen , nýbrž jen relativní pro svojl dobu, svvé bez náboženství níči sebe samu. Říká se: „Řádný kraje, své věřící. Všechna mohou býti jen formami život jest nejlepší službou Boží.“ Ovššem bez řádného nahodilými náboženství podstatně totožného, a tak života není služba Boží, avšak bez služby Boží též jest lhostejno, jaké kdo má.—Způsob zjevení musí není řádného života. Rozumní lidé nepovažují za člověk ponechati Bohu nejvýš moudrému a mocnému, skutečně řádného člověka, kdo nedbá prvnich svých třeba soudil, že pro něho nejbezpečnějšim zjevením povinností, jež má totižk . hledá jest vnější sdělení zaručené snadno poznatelnými štěstí trvalé a dokonalé a toho nenalézá vcdobrech jevy Boží v'šemohoucností a vševědoucnosti. Avšak ze skutečnosti zjevení již patrno, že Bůh není lho vnějších, av dobrech zde naa zemi, jsou všechna prchavá nedostatečná většingežlidstva nepří stejným k pravdě či bludu, k cnosti či k neřesti, stupná. Chce útěchu a posilu v utrpení a strádání, jsou-li správny názory člověka o něm, jeho vlastno sílu pro život a zvláště, kdy v těžkých případech stech, dílech,zákonech,chová-lisekněmu člověkjako k joviši nebo junoně, k totemu čilí k Bohu třikrát selhává vše nanespočine zemi. NepokojnoAjest pak lidstva srdce svatému,uctíván-lí jest kultem totemů, fetišů, myste našee, dokud v Bohu. Adějiny dávají nám za pravdu. jak daleko vědomostí naše rií řeckořímských,theosofů atd. jistě všechna různá sahají aethnologle náboženská zjišťuje,všude nábo náboženství nejsou stejně cenná. jedno jen může býti absolutně pravdivé, ostatní jsou jeho degra ženstvístojících až do nové A tu nábožensk právě řady intell gence dnesdoby. na půdě smě dací, částkami dobra a pravdy v různých stupních poslední myšlenkové hledající více a více vjší Pravé zjevení níká svým transcendentnem, jež ideály náboženské, ukazují jak nes rávným est patrno z důkazů historických o jeho původu, z vnitřní tvrzení deismu aatheismu o pokroku li stva k bezná— hodnoty jeho dogmatiky, mravouky, zařízení, milo srdentství, veškeré aktivity během staletí. Vele boženstv_í, prošlpiřirozeným jest jejich i. nábo duchové na cestě k ideálu náboženství a mrav n'sk. jak I.v m.náboženskym Náboženství vystupuje v určitých konkretních íor nosti duvody těmi vedeni chápou se plně křesťanství mách, vyznámch. Všechny dovolávají se zjevení, a nikoho z nich ne.1apn á, aby obraceli se k nauce ale přece možno v nich stanoviti určité jevy rázu Budhy,Zoroastra, Konfuce,Manesa, ApolloniazTy již přirozeného, jako ideu nejvyšší bytosti, modlitby, any, Mohameda, jic 1ž lidský vznik a lidská ubohost obětí atd., dále jevy, které u různých národů si tak smutně _vysvíta. Nemůže tedy býti lhostejno i odporují. Rovněž mezi nadpřirozenými jest opět ani Bohu ani člověku, jaaké náboženství kdo vy křesťanství, a mezi rozličnými vyznánimi křesťan znává. — Než índiferentísté tvrdí: a) Důkazyjedno skýmí opět katolictví, jež si opravňují nárok s_vé tlivých vyznání pro jejich charakter zjevený jsou jedinečností. ]. uvedený naproti tomu uznává sice sip odobny, a nelze tudížm ezi ními rozdil činiti. všeobecně náboženství a je připouští, avšak tvrdí, b. pČistou morálkuea čistou pravdu ostatně nena
žeekaždý druh náboženství jest stejně dobrý nebo stejně špatný, a proto prý jest lhostejno, zdali vůbec kdo nějakou a jakou formu vyznává. Podle toho jest: a) [. vůči různým formám náboženským příro zeného řádu. [. nečiní rozdílu mezi nimi. A řece základem náboženství jest rozumové poznání oha, :. jeho existence _a závislosti světa na něm. rozum již usuzu e, že jest 'eden Bůh a vedle něho jsou jen talešn bohové. olythelsm jest bludem a jen monotheism jest jedině oprávněnýma pří pusstnným útvarem náboženským, vůči němuž nemůže býti tedy člověk indiferentnim. Ai tu úkony nábo ženské, bohopocta musí býti mravně nezávadná, důstojná a posítivně schopná úctu k Bohuvvyjadřo vati. A tak nemůže býti člověku lhostejno, uctívá-lí se Bůh nic neznačícími závod, plesem nebo od souzeni hodnýmí obětmi lídsk mi, obětí nevinnosti, mrzačením, sebevraždou atd. Ovšem při tom jinak mohou to býti různé úkony, dobám, místům a pomě rům přizpůsobeny, jež správně vyjadřuji cestu a lásku k Bohu, jež indííerentně mohou se připustiti. b) [. ku zjevení. Člověk potřebuje vpomoci vyšší k Contra životu opravdově náboženskému. omáš (Summa gent.velké l. 2. množství c. 4) ukazuje navpsychologické důvody, jak lidí nemáčasu, ani inteligence, aní odvahy zabývati se m š,lenkou jaké jeho nábo ženství má býti, aby se ohu líbilo. Nemůže se také spoléhati na názory jiných při jejich mravní
lzáme nikde; všude jsournrůbznébludy a různé
názory. c) Svoboda člověka vyžaduje zásadní i. aspoň subjektivní vůči všeem konfesím. d) Dobro Boží nemůže připustiti jedinečnost určitého _vyznání a tim odsouzeni všech ostatních. Odpověd“jest i tu na snadě. Důkazy různých náboženství nejsou stejné. Nelze přece tvrditi, že nároky pohanstva na pravdu a mravnost jsou tytéž jako u monotheismu, že důkazy pro pravdivost islamu & křesťanství jsou totožný. A tak nestačí l.-u povrchně jen něco tvr dlti. ale třeba skutečně dokazovati, a při trochu větší úvaze a lepším chá ání pravda se nalezne. — Co se týče námitky o ruzných bludech a různých názorech, dějínyu kazuji, že v křesťanství nebyly. Proti křesťanství nikdy v dějinách nebylo nalezeno, co by nauce v jeho minulosti odporovalo. U ne křesťanskýchnáboženství' názory i rÍůzné bludy, jež právě svědčí jsou protirůzné jejich zjeven.
Svoboda rovněž nevyžaduje žádné lhostejnosti, nýbrž jen, aby rozum poznal pravé zjevení, &svo boda rozumně jednajíc tim samým již je přijímá. , poslední námitce řící, právě dobrota Boží jeví se v tom, že mezi všemi bludy, vyšiýml z hříchu a slabosti lidské, jest aspoň jedno Bohem dané a chráněné zjevení, němuž dobré vůle může býti přivedena, jak ukazují tak četné a různé případy konversí. A právě toto zje vení hlásajíc sice, že mimo církev není spásy, učí
316
indiíerentismus náboženský
té,ž že kdo mimo církev se nalézá není jestě za vržen. i když nepatří k jejímu tělu, může patřiti k její duši svým smýšlením pravdu hledajícím a svým životem podle vlastního svědomí upraveným A tak 1. není oprávněným, a prakticky jej odsuzují všechny oběti a námahy kíes anů, aby pravou je dině víru si udrželi, mis onářů, aby ji rozšířili a konvertitú, aby ji nalezl. d) [. vůči křesťanským vyznáním. Lessingovo podobenství o třech prste nech. Kdo chce opravvod vě: nábožen musí přijmoutikřesťanství. Avšak ktere? nsky Dnesžití,t jestcelá
řada různých vyznání křesťanských, od cirkvi přijí majících plné apoštolské vyznání víry s trojím úřadem Kristem Pánem ustanoveným, učitelským, kněžským a pastýřským, až k sdru ením, jež si zachovaly jméno Kristovo & trochu morálky křes ťanské. Zvláště jest církev orthodoxní, roztříštěný protestantism a svoji universální jednotou a vnitřní ucelenosti ve víře, v prostředcích milosti, v po slušnosti nejvyšší autority vynikajici církev kato lická indifenrentistům představovati vanský,jedna druhámágerm nský a třetí románský slo ráz náboženský. Všechny prý tvrdí, že mají podstatu čistého, dokonalého učení Kristova. Proč te y prý, táže se indiferentista, nelze připustiti jich rovno cennost, církev trojdílnou vázanou svazkem lásky, sesterské církve, v podstatě totožné, ve formě pouze lidmi roozlíšené? A tak kalvínský kontro versísta jurieu (1-1713)chtěl jednotu víry Kristem ánem stanovenou omeziti pouze na fundamentální články, anglikánský theologkPusey (“,-1882)na jednotné nauky všec círk Sem konečnějakési patří i dnešní hnutí ekumenické plo jednotě křesťanské, již duší je protestantský arcibiskup Upsalskv'nNathan Sóderblom. — rthodoxní církev odmítá liberalism ve víře, chce státi pevně na učení prvotní církve a prvých 8 sněmů církevních, nepřipouští proto nějakou lhostejnost k některé nauce křesťanské, indiferentism dom atický, svátostný, hierarchický. — Protestant é však jsou ochotni k ústupkům za jinak ušlechtilým cilem jednoty křesťanské, a to tím větším ústupkům, čím větší počet církví chtějí sdružlti. Tuto snahu 'ejich lze sledovatl od prvního jich provolání na v echn údy křesťanstva (Can terbury v19_2_0) na iv „světovukonferencil jednotu církví živvotě “(Stock olmpro1925), na „světové konferencí proujednotu hcirkvi ve víře a ve zřízeni“ (Lausanne 1927) a ve „světové kon ferenci v upomínku na rozhovor náboženský mezi Lutherem a Zwinglim“ (Marburg 1929). Pro tyto zásadní myšlenky římská církev se konferencí ne účastní, ač vítá snahy a sama snaží se sjednootitl všechny lidi v jedné církvi. Pro tuto jednotu může učiniti některé ústupky povahy disciplinární, ale prohlašuje předem, že nemůže ustoupiti v ničem vooboru dogmatiky, morálky a zásadního zřízeni
církevního. Neb ťvšet to cenné jest tak ve stol.
XX.. jako bylob ve stol. XVI., X., iV., in,. a l Poněvadž na konferencích o těchto změnách mělo se proto jednati, neuznala za vhodno a účelno se jich účastniti. (Srovn. Pius Xi. enc. Mortalium animos z 6. ledna 1928, která právě obirá se těmito snahami po sjednocení). Proč není tedy/. mezi těmito hlavními církvemi možný? Co chtěl Kristus Pán? Apoštolové se sv m božským Mistrem a po jeho odchod se sv. etrem tvořili jednotu, jež jest podstatnou složkou apoštolské cirkve, vylučujíc jakékoli množství & rozštěpení. Kristus Pán sám určuje způsob této jednoty ve víře, kultu a vedení, jednotu symbolickou, liturgickou a hierarchickou. Tak slavnostní a rozhodná řeč Pán jako u Ce saree Filipovy, při poslední večeři, před nanebe— vstoupením, musila hluboko utkvěti v mysli apo
štolů a státi se vůdčí směrnicí jich působení. Odtud apoštolové, otcové církevní proniknutí jsou zcela myšlenkou jednoty. Schisma, herese, odluku od pastýřů, víry, kultu považovali za ne "horší provi nění na cirkvi ano zločinem na Kristu ánu sam jak dějiny dokazují, od této jednoty Kristovy církvé odtrhla se církev orthodoxní ve stol. lX. za Photia a protestantská ve stol. XVI. za Luthera. — Ortho ůoxní opustili velikou jednotu autority apoštol ského pastýře, vytvořili sl roztržku ambici auto nomie a vlá Na u chtěli si aspoň mezi sebou udržeti jednotu pod ekumenickým patri archou v Cařihradě, ale autonomie stala se auto keialnim nacionalissmem, a dne více než autokefalních samostatných cirksvívedle veliké řady menších neodvislých sdružení. jednotu ve víře a kultu chtěli si udržeti přijetím víry prvních sněmů církevních, ale utkkvěli v mrtvé strnulosti, jež dnes není s to odolati nepřátelským útokům proti víře.— Protestanté se svým subjektivním principem vnitř niho osvícení Duchem sv. již předem se zřikají vnější jednoty ve vedení, ve víře i v kultu. Odtrženi teprve ve stol. XVl. nezachovall sl poklad slóva božího. Luther, Kalvín, Zvinglí,]indřich Vlll.,Wesley a ostatní tvůrci tak četných samostatnýchse sekt změ nili nauku, morálku | zřízení ježiše Krista. Katolická církev naproti tomu dovolává se dějin, jak svým vnějším zřízením církevním tak svým životem vir kultu nepřerušeně postupuje a beze změn trvá o' stol. XVl.,odtud do stol. 1x.,do stol. il. al. až kapo štolům a Ježíši Kristu. Dokazuje, že jest institucí Kristem Pánem zřízenou se všemi známkami, jimiž církev svoji vyznačil, jednoty, svatosti, katolicity a apoštolskosti. Vědoma tohoto výjimečného po stavení a dále úkolu Bohem jí vytknutého a jménem „samospasitelnosti“ označeného volá všechny k jed notě se sebou jako s mateřskou cir kře sťanský jest tedy nesprávný, jak i prakticky uka zují návraty k církvi katolické právě vynikajících znání v dnešní době. Poznání nábožensky žijících a mj_'sli5cích lindi :!í.-u různých vy Boha, tvů urce, pánaa zákonodárce lidstva, az toho plynoucích povinností náboženských jest snadné. Každý dospělý, normálně vyvinutý člověk, cdno tlivecy i společnost, má schopnosti fysicke i morální, aby nejen ze sdělení druhých, čímž obyčejně všechno vědění naše zač člná. aleí sám k tomuto pozná dospěl. Neboť není mu k tomu třeba přímých dů kazů : vlastní zkušenosti smysly a přímýmnázorem nabyté, nýbrž stačí mu jednoduchý úsudekrrozumu, praktický život a jakýsi vše ovládající lnstikt, jímž vše k Bohu lne. A když plni člověk své úlro olnynábo ženské, zachovává tím přirozený zákon bohopocty. V nadpřirozeném pak řádu ustanovil si Bůh zjeve ním, o němž dějiny svědčí, jednu formu náboženskou. Kristus Bůh ji prohlásil a církev svoji zřídil, aby troojím s 'm úřadem ji veškerému lidstvu zpro středkova a. Proto jiná forma nemůže býti správ ná, ano, Kristus Pán jen svojí vyžaduje a před jinými varuje. A tak Pius IX. vědom si svého po stavení v allokuci ze dne 9. XII. 1854 prohlašuje: „Tenendum quíppe ex tide est, extra _Apostolícam Romanam Eccleslam salvum tieri neminem posse, hanc esse unicam salutis arcam, hanc qui non fuerit íngressus, diluvio periturum; sed tamen pro certo pariter habendum est, qui verae religionls igno rantia laborent, si ea sit invincibilis, nulla ipsos obstringi huiusce rei culpa ante oculos Domini. Nunc vero quis tantum sibi arroget, ut huius modi lgnorantiae designare limites queat iuxta populorum, regionum, íngeniorum, aliarumque rerum tam multa rum ratlonem et varietatem — [. protlví se tedy řádu Bohem stanovenému. Šněm. Vatikánský sez.
indiferentnost lidských činů lll. k. 3. dl : Cum homo a Deo tamquam Creatore
317
Boha nebo proti němu, pro církev nebo proti cirkvi, pro spásu svojí nebo proti ní. A tak již nucen jest člověk indiferentní, aby přece jednou hledal cestu k této pravdě. Cesty tyto jsou ovšem různé. jinak postupuje klidný filosof ze svého materialismu nebo subjektivního kriticismu, jinak revolucionář, jenž opouští nihilism, jinak umělec, jejž poutá krása náboženská uchvacujic jeho srdce, jinak člověk bez
et Domino suo totus dependeat, et ratio creata increatae Veritati penitus subjecta sit, plenum reve lanti Deo intellectus et voluntatis obsequium prae stare tenemur. Praktický jest totožný pojmem svým s bezbožnosti, protože každý, jak řečeno, má své povinnosti náboženské, a kdosse k nim lhostejně a netečně chová, jich neplní. A základem svým jest druhem a zvláštním jevem nevěry, atheismu jenžo poslouchá misionáře atd.připravití je—li však srdce zaujat vášněmi, třeba nejprve je bud' vědomého nebo nevědomého, jenž v pozadí kultury, i-u se s 'vá a k němu též vede. Není sice přímo k přijetí pravdy. Tu nutno předem vzbudltlv něm myšlenky a city vyšší, zájem pro lepší dobro, pro proti víře,žiti aletak, proti viryjstává-li nebot živá víra znamená jakživostl víra učí však živá rodinuh vlast, víraas i-em, mizí pomalu víra vůbec. Theoretický vášníh nýchclvilisacl, a roznititikulturu, v němzbavit: touhu jej po otroctví pravdě i. rovná se nevěře v zásadě své. jest jen mllejšim úplné, dobru vyšším, vésti tak duši kposlednímu zbytky víry z mládí, vésti ji a líbivějšim pojmenováním pro liberální svět, který cili, vyvolati vn se za otevřené jméno nevěry stydí, jakýmsí k mravní očistě a modlitbě. '10 jsou mravní disspo ochranným pláštikem pro ty, kteří buď v nitru svém sice, jež odstraňují překážky, př'i ravují ducha k otevřené nevěře nedospěli anebo na venek se k poznání pravdy ývíry, kterou pak r d hledá a šta kdruh ní přiznati nechtějí. tedy hříchemproti také zvláštní sten stě/k, důvěrný rozhovor, přá živá a vnevěr . — jest Tím totjest účast,přijímá. přiležitosatspřimrené četby, opravdové telství a dobrý příklad usnadní tuto cestu. Než víře, proti povinné úctě & lásce k Bohu, hrub' vděk k Bohu, původci viry, pohrdání Bohem a v astni těžší jest jednati se zlobou, kde rozmluva, domluva a vše ostatní nepomáhá. Nezbývá než čekati na spálsou. odsuzuje indiferentistu v Apok. 15-16:Písmo „Scio sv. opera tua, quia neque frigidus es, vhodnou příležitost, hluboký dojem, nečekaný kříž, neque calidus; utinam frigidus esses aut calidus! kde aspoň soucit v neštěstí tělesném neho dušev Sed quia tepidus es, et nec frigidus nec calidus, ním nalézá příznivého ohlasu, atu teprve budovati incipiam te evomere ex ore meo.“ Pu s.lX dál . vdy jest třeba vřelé modlitby za v encyklice z 9. XII. 1846: Huc spectat horendum, vyšší osvícení avmilost, jež nalezne cest více a bez ac vel ipsi naturali rationls luminl maxime repug—
nans de cuiuslibet religionis indifíerentia systema, quo istl veteratores ommi virtutis et vitii, veritatis et erroris, honestatis et turpitudinis sublato discri mlne, homines in cuiusvis religionís cultu aeter nam salutem assequi posse comminiscuntur, perinde ac si ulla unquam esse posset participatioiustitiae cum iniquitate, aut societas lucis ad tenebras, et conventio Christi ad BeliaL“ A tak i. jaako každý druh nevěry jest těžkým hříchem. Ovšem osobni vina může býti různá. Lidé abnormální, idioti, ne vzdělaní na nejnižším stupni vývoje musli býti posuzování podle schopností pravdyv rryi zde po znati a je plniti. Než i vn aších kulturních krajích mohou býti lidé dospělí tělem ale nábožensky jako
Litdušriatura. iction naire pečnějšich. aby p_řívedla v poslušnost Kristu N Kr A de theologie cath., Paris 1922ačl. lndiíférence reli gieuse, jehož i zde vedle jiných použito. — O í-u jaako hříchu proti víře jednají všechna dila' mravo vědná (viz liter. při tomto hesle) a proto netřeba je uváděti, jako Kac/mik, Ethica cath. Olomouc ll., Cathreín, Moral philosophie 1911, 5 vyd. 11.str. 20 n., Símar, Lehrbuch mravouka der Moraltheologíen.v 1893,3tvyd. 223tr, Vřešťál,Kat. 1912
O í-u jako lhostejnosti k náboženství, zjevení a církví jednají všechna dila fundamentální theologie
a apoložetiky (viz lit.Lyon tam též), jako Boulenger, 'Apologétique 1922,Duflot, Apologe tiMquechrétienne, Paris 1922, A. Weiss. P. Schan: děti, kteří nedospěli plnému a řádu, jasnému tums F.uHelfingr, Herdera troje ve různé Fr'b AďoltžgieserdesMausbach, Christen rozumu a timi kplněnik mravního jichžpoznání názory nebo jsou zkresleny vlivem špatné četby. bludné a chybné Religion, Christentum und Kirche, Kempten l930, Vychodil, Apologie křesťanství, Brno, Kadeřávek, v 'chovy, rdné výuzakaořeně_ných předsudků, rana nedostatkem z í-u. ře Obrana základů víry, Praha Šmejkal. Křesťanský l-em nutno předevš_ím se chrániti, což možno jen názor světovýl., Milevs,ko koš par, Učebnice kat. horlivostí, by víra naše byla opravdově živá. Živost 1., Praha 1910,yAugustín, Základní náb. víry možno udržeti a zvětšiti myšlením i jednáním, náboženství naa,uka Praha 1926. Spí vyšléobnovy, v Obraně vir; (družstvo Vlast Praha), knihovně Časovýc studiem své víry K a životem vřelým podle jest zapotřebí. tomu ukazujeP ius ní. IX.Obojího uvah (Hradec Králové). Zvláště: Novotný, Mravnost Kvvský. ze 7. 111.1856: „Cum autem ratio divíni cultusn ex a náboženství, Hradec Král. 1921. hisce duobus constet, piis dogmatibus et actionibus indiferentnost lidských činů jest ta vlastnost bonls, neque doctrina sine operibus bonls accepta jejich, pro kterou nemohou býti zvány ani mravně sit Deo, neque opera recípíat Deus a religionis dobré ani mravně špatné, nýbrž nelišné, indiferentní. dogmatíbus seiuncta, neque ln solo opere virtutum [. č. Obě jest sporlnou otázkou aut ín sola observatione mandatorum, sed etiam [. tisty. školy shodují se mezi v tomThomilst iskéa Sko činy ln tramite fideí angusta et ardua sit via, quae (actus humani), uvažované teoreticky, inl ab,stracto ducit ad vitam, turn ne intermittatis fideles vestros mohou býti nelišné. Nebo! na př. myslím-ll na pro populos continenter monere et excitare, ut non cházku, na psaní, kouření, vůbec bez zřetele k okol solum in catholicae fidei professione magis in dies nostem, za jakých se procházím, píši nebo kouřím, stabiles et immoti persistant, verum etiam per bona nemám představu o nějakém činu mravně dobr m opera certam suam vocationem et electionem facere nebo mravně špatném. Teprve když se přlmyslíně satagant“ návrat z í-u jest ovšem mm'ožný. které okolnosti a zvláště účel toho jednáni, může se státi čin dobrým nebo špatným. Rozcházeji se j,eždyt -li jeho záchrana jest upřímné snadná. ' však obě školy, jde-li o činy osobní, které koná jed propříčinou'nevědomost, ducha logicky myslícího, srdce není možné spoittt pravdu a blud, dobro a zlo, notlivý člověk za určitých okolností, za vytknutým a v církvi katolické jest plná pravda. Duše lidská cílem. Skotisté tvrdí, že mohou býti osobni číny ne nemůže zůstati opravdu índiferentni v otázkách lišné. Odůvodňuji svůj názor tím,že Bůh ve své do celého života a daleké věčnosti, musí si voliti pro brotě dovoluje lidem, aby nemusill řídltl své jed
318
indigena — indikce
notlivé činy k vyššímu mravnimu účelu, nýbrž aby mohli někdy jednati za účelem nižším, jako jsou na př. různé přirozené potřeb: kýchati, přihladili si vlas, plivati a pod. akov činy nelze nazvali ani mravně špatné, protože se neprotiví vůli Boží, která jichnezakazuje, ani mravně dobré, neboť čin, který
í nejnepalrnějším svým činem, rozumně uváženým a svobodným a je-li ve stavu posvěcující milosti Boží, může těmitol“šikulkyalleriní--Paímieri, zasloužití si rozmnožení milosti l., 102 anásl.; Cathreín_,Moiralphilal., 333 a násl.; Ferreres, 1., ku,lhll., .,1105; Noídin, l., 93; Průmmer, l., 80: 127, Lem Vřešťál, indlgena je v právu občan. příslušník státu. kde má své státní občanství, nebo obce, kde má své domovské právo, bez ohledu na to, zda tu bydlí či nlc. Tento indigenát zaručuje mu právo na bvdíem
není zakázán, není jižp roto mravně dobrý; tedy je nutno číny ty nazvali indiferentní. Naproti tomu učí Thomisté, (& tohoto názoru se dnes přidržují moralislé velkou většinou), že osobní činy (aclus in individuo) nelze nazývati mravně nelíšnými: buď jsou mravně dobré nebo jsou mravně špatné. Nutno v míslě kam patří a v případu potřeby i vyživovací podporu. Dle .má míti každý občan vněkteré zdůraznili,vážené. že přicházejíšv úvahu' jkenčin lidské, svo bodné,u promyšlené —-konan za určit' m obci domovske pravo či příslušnost, a lze j cílem a za určitých okolností. Vůle lidská sleduje půjčili jen státnímu občanu. Domovského pr iva se při jednání vždy dosažení určitéhod obrr.a Dobro, nabývá narozením v místě, kde měli rodičové resp, o které vůle usiluje, může býtti buď dobro ctné (bo nemanželská matka v době narození dítěte svou num honestum), dobro mravní, které odpovídá mrav— příslušnost, přijetím do obce, veřejným úřadem, nimu řádu a tím i rozumné lidské přirozenosti, nebo který zde někdo zastává a aspoň 10 letým bydlením dobro zálibně (bonum delectabile), které poskytuje v místě. Dle ? příslušnosti 92.0 b.č zákoníku nabývá manželka a obecn manželovy dokud man rozkoš, zábavu, nebo dobro prospěšné (bonum utile), státní které slouží k dosažení jiného dobra, ctného nebo želství nebylo rozvedeno. lndigenát liší se od by zálibného. Toto dobro třetí nepřichází v úvahu, pro dliště (domiciiium viz. či.) tim že bydliště se za tože je jen prostředkem k dosažení jiného dobra. bydlením a vůlí obyvatele Směřuje-li vůle k dosažení dobra ctne'ho, je čin kládlá 91.)skutečnym vmmíst:! setrvatí. Domovského práva (incola, se tím mravně dobrý; chce-li dosíci jen dobra zálibného a líhne-li k nemu tak, jak se srovnává s rozumnou však neci-itabývá,leč jen titulu nan, jde-li o bydlení diouhol Píi indigenátu vzšakbskutečně bydlení lidskou přirozeností— jak odpovídá rozumu — pakv místěetnerozhoduje. [. b'ti i vagus (bez dobro zálibně jest tolik jako dobro ctné a skutek b_ydíiště, k. 91.), nebo peremgrinus cizinec), aniž by jest mravně dobrý; tíhne-ii k dobru zálibnému tak, tím domovského práva pozbyl. — V právu církevním že to neodpovídá rozumu, že se to protiví rozumné nemá:ndigenáttohovýznamujak vvupráutsvěs,kém iidskě přirozenosti, pak je skutek hříchem. Ted ne ani toho významu jaké má bydliště. Z praktických jsou činy lidské neiišné, nýbrž jen mravně obré důvodů jest sice žádoucími dnes, aby ten, kdo nebo zlé. Tento názoorna činy neiišné jest důsledkem e uchází o církevní obročí, nebo úřad, byl í—ou nauky, která hlásá, že čin jest tehd mravně dobrý, místa, nebo díecese, kde se úřad aneb obročí na když aspoň objektivně se odnáší k ohu, který jest lézá (srvn. 20. právni řeholi papežskou o znalosti ' šátkem ma posledním cílem jeho. Není třeba, aby obročniků místníhot předpisem jednající měl zvlášť výslovný úmysl směřovati svým však to není, jako jazyka), mu kdysiobecným bývvalo. Až do 13. jednáním k Bohu; stačí, když při svém jednáni řídí stol. zajišťovala příslušnost k díecesi aneb určitému se mravním řádem, když jedná tak, jak se sluší na kostelu příslušníkovi jehouprázdněněho přednost před(c.cizincem člověka, bytost rozumnou; tím jednání je 10již svou při osazování úřadu, zde 3, povahoů samo sebous odnáší k poslednímu cílí, . dob kdy rolzzšířila k Bohu. — Proti tomuto výkladu i. !. ('. namítaji se volná propůjčiteinost obročí Stolicí Apoštolskou, Skotisté, že se jím ruší rozdil mez' přikázáníma rozmohlo sei propůjčování obročí a úřadů cizincům radou. Když někdo vědomě a dobrovolně odmítá to, na úkor kandidátů domácích. Když však od 14. co je pouze předmětem rady, na př. b tí ve všední protizákony, tomu reakce, ac světští panovníci en na mši svaté, je to čin nelišný. emůže býti stol. začalinastala vydávali mohli obročí špatný, ježto není proti žádnému zákonu, není dobrý, v zemi nabýli jen příslušníci státní, bylo se sv. protože není ve shodě se zákonem. jest to tedy čin Stolicí s tím smířití, a věc, dílem smlouvami, dílem nelišný. Řídíme-i| se názorem thomlstickým musíme via tacti bez jejího odporu znenáhla, jako samo říci, že ten, kdo nechce jíti ve všední den na mši zřejmý požadavek se vžila. Dnes žádají všechny sv., nekoná žádný dobrý skutek, jedná tedy mravně státy pro veřejný církevní úřad, jmenovitě duchovní špatně. Tím se tedy stav rada na roveň příkazu, správu,mstátní7..V příslušnost. U nás bylo to upraveno jehož opominutí (vědomé a dobrovolně) jest hříchem. zákone ] 4, který přejala i Českoslov. Tato námitka nerozeznává pojem dobra vyššího od republ.,maproti němuž sv Stoííce ničeho nenamitala. pojmu dobra nižšího. Nevolí-ii kdo dobro vyšší, jež Die © 2. t. :. vyžaduje se, jako první podmínka pro jest předmětem rady, může voiiti dobro nižší, ale nabytí obročí s duchovní správou, státní občanství. tím ještě nedělá nic zlého, jednám ravně dobře. ii ho za obročník, má státní zkultová (Srov. l. Kor. 7,38 „iíČiní dobře i ten, kdo provdává Pozbudeprávo žádati jeho propuštění úřadu sprásva (58. pannu svou, ale kdo neprovdává'ji, činíi.iépe “)— Také ujiných veřejných círk. úřadů je státní Nutno vždy přihlédnouli k pohnutce, pro kterou kdo občanství nezbytnou podmínkou. Tuzemské státní konání lepšího dobra vylučuje. Má-li pro své jed občanství jest podmínkou započítání služební doby nání dostatečný důvod, na př. předvídá-li, že na katol. duchovního, jakož i podmínkou jeho nároku dokonalejší skutek mu nestačí jeho síly a proto volí na kongruu z matice náboženské (nález nejv. správ. dobro menší nebo obává-li se důvodně o své zdraví, soudu z ./H.19%č 3.251 Síd a pod. iedná mravně dobře. Opomijí-li lepší dobro indikce (indictío, římský počet kaiseriíche Zahl, z jiné pohnutky, na př 2 omrzelosti, duchovní ie Romer zínszahl), číslo, které udává, naako likátém nosti, jedná špatně. A proto opominutí lepšího dobra, místě v určité řadě 15 let je danný rok. Toto po které jest předmětem rady, může býti skutek mravně čítání, asi původu egyptského, bylo přejato Římany, dobrý nebo mravně špatný, nikoli však nelišný. — a užíváno ho hojně ve správě fiskální. S naším Pro duchovní život má thomlstický názorooi. !. č. letopočtem křesťanským souvisí tak, že 3. rok před veliký význam, nebot kdo trvale se řídí hlasem roz narozením Kristovým byl vza zatz azákiad takže umu a nedává se vésti hříšnou rozkoší, jedná dobře 2. rok př. Kr. měl 2 indikcí, rok narození Kristova
individualisace — indult 3. kíndikci 12. po]. Kr. a 13. kpo Kr.atd., zaseažindikci atd. měl Tatoindikcl 15 letá15.obdobi (cykly) procházejí pak celým křesťansk' m leto poe očetem ve středověku a daleko do nov ho věku, aniž by se při datování udávala pořadová čísla těchto cyklů. To znnamená, že se lndlkcí nikdy nemůže určití rok přesně, jednoznačně. !. se užívalo jako chronologického údaje spíše jen z konserva tivnosti, kterou znaačně podpoorovala především církev, důsledně kladouc lndikci po starém zvyku ve svých tabulkách velikonočních. I. se vypočte takto: k letopočtu se připnčtou 3, se dělí 15; co zbude, je číslo i.; nezbude- li nic, je indikce 15. Tak pro rok 1931 je indikce 14.1. rozeznává se
trojí: i. římská nebolipapežská,
319
vaha každéhoz di an ur yn alitě při výchověnás jest— přihlížeti. Individuálná jpc.) výsleedkem velmi složitých a četných člnitelů. Mát totiž nejprve každý jednotlivec již jako jednotlivec své vlastní nadání od přírody mu ud,ělcné v němž zahrnuty _jsouobzvláštnimzpůsobem vlivy plemene i národu i rodičů i vlivy přirozené vůbec, za druhé se však vyvinováni tohoto nadání děje za rozma nítých vlivů zevnějšich, z upravení společenského vytplývajícich. Skoro —vZaop každé dítě — napsala ra ta z Wišniovských— j—inou již s Hono sebou
povahu na svět přináší; skažd'ymtedy jinakjednati
sluší. Na individualitě učitelově závlsí vyučování. Zdar veškerého vyučování podmíněn jest indivi
jež začínala dualitou učítelovou, proslovil K. Zacharlae (Kniha
25. prosince nebo 1. ledna a užívalo se ji nejvíce mou ro,sti sborník aforismů a sentenci pedago
v pozdnímstředověku,i. císařská
neboli Re
dora, jež začínala24. září; í. byzaantská ne Eických,8seslavlll Dr. 2j'.7Novák a K. Vorovka,v raze1892, a neochvějná, 196 07..) je-li pohvoahačlověka boliCařihradská. jež začínala zá.říU nsá důsledná nazyvámeh „silnou in
se užívalo časem všech těchto indikcí (Dr. Václ. Hrub' , „Úvod do archivní teorie i prakse“, 60..) in ividualisace ve smyslu homiletickém vzniká, rozkládáme-li v duchovní řeči pojem obecný v pojmy
dividualitou“ , nebot jsou u něho složky incividu álnostl příznivě vyvinuty a zpevněny. Metatysicky jest každé jsoucno jedinečno; leč neni každé je dinečno podstatou, hypostasi, přirozeností neb
jednotlivé. Obecn' znakya společné jednotlivcům, nen tedyjem_obsahuje nic skutečného př. lidé: neexistují ve skutečnosti lidé, nýbrž' jen tento, onen, jiný člověk atd. Rozkládáme-li obecné pojmyvdu chovní řeči v pojmy jednotlivé. vystupuje představa tohoopředmětu mnohem konkrétněji v duši poslu chače, nežli mluvíme-ll v pojmech obecných; na př. „všichni lidé umrou“ individuallsujeme: „já, ty, mv, v umřeme.“ ježíš Kristus užíval častěji ve
?sozboudí sv. Tomáš Akvinský (S. th. ], q. %. a.
Rudolf,
současný publicista kulturní,
nadučítel v Březůvká ách na Moravě, psal feuille tony do olomouckého „“Našlnce odr. 1911. Bt. lndraktus sv. mě. v 8. stol., byl podle Viléma z Malmesbury irský kralevič, jenž po návratu tuz outi do Říma putoval ke hrobu sv. Patricia do Glastonbury a spolu se svoji sestrou Dominikou Svých kázáních individualisace, na př.: _„Kdonemá a se svoji družinou v Hywise u Pedradu byl za v nenávisti otce svého a matky své i manželky vražděn ;mpa 5. ún. Srvn. Acta Ss. !. 689 & ditek a bratrův i sester svých, ano i života ln dulci jubilo, „ve slavném jásotu“ , začáteční verš staré makaronské, pololatinské a poloněmecké ovs svého, nemůže bytí mým učedníkem“ (Luk. MM,/636) vánoční písně; verš druhý, se rý/m mujíci, individualita, individuum, jedinečnoost,njedine je německý a zní „singet unds prvním seid froh.“ zníkla jsou toppojmy pro filosofii a pedagogiku ! theologcil vNěmecku asivpolovici 14.stol. ,po prvé vyskytáse velké důležitosti. Kdo by jich dobře nepojímal & v ruk. životopise mystika jindř. 'Susona ze 14. sto to.l správně nevymezoval, upadl yv pantheism a v Rozšířila se v Německu zvláště až v 15. stol. ,kdy materialism. Filosotičtí idealisté — jako Fichte, pronikla i jinam; zejména se ujala v Nizozemsku. e ing, — neuznávali ontologicky nezávislé je U nás objevuje se poprvé v polovici 15. stol.., dinečnosti ducha lidského vůči všeduchu (Bohu), a to latlnsko-německá. Zapsána jest v rukopise i stali se monisty pantheístickýml; Hegel i Giínther dali splynoutl duší lidské s všeduší světovou Vyršebrodského kláštera. Nápěv zachoval se teprve 479 v rukopise dvorní knihovny. i upadli v materialistický monismus přírodní (Fr. V Čechách ujala se Mnichovské píseň ta velice ep;ozd maji Pospíšil, Kosmologie, 285. 315.). Sv. Tomáš Akv. jldaž kanclonály z počátku 17. stoleti. Balbín sice hájil proti monismu svého věku, jenž ve formě uni uádvá, že ji našel v jakémsi starém českém ruko pise & cituje ji jako českou píseň (patrně latinsko versalismu vystupoval, důsledně a důmyslně jedi nečnost bytosti jak pomyslnou tak i skutečnou. českou), avšak v našich rukopisech nikde jl není. jedincem (individuum) jest mu, co jsouc v sobě V rukopise Třeboňském z druhé pol. 15. stol. jest nerozrůzněno (indivisum), rozrůzněno (divisum) při písni„ Vizmež pacholíčka“ poznamenáno: „Cani jest od všeho jiného. Nemusí to býti vždy podstata potest sicut ln dulci jubilo“; jest to jediná zmínka naprosto nezávislá; jestit na př. iruka s tělem o písni i. d. j. 5 české strany. Za skladatele la— tinsko-německé pissně i. d. j. pokládán byl mylně spojená jedincem, ač jest těla třípadkem, nebot
mlstr Petr z Drážd'a v.t.)Srvn. Nejedlý, „Po jest hčímsi jin jedinečnostijest, ho rozrůzněným čátky husitského zpěvu“ (190 ,11279 (S.t ,q od těla a všeho Znakem že určitlá věc jest nesdělitelna (incommunicabilis) věci druhé, aby se s ní ztotožnila, může však iným věcím býti podobnou (S.t lidé na př. bývají a jsou si co do přirozelnosti pod0an. Důvodem jedinčení (principium individuatronis) jest látka (materia) u v_ěci,která určltou formu si přizpůsobuje a jí se projev uje; či — řekli bychom přirozenost. Toto maso, tyto kostí, tato duše roz růzříují tohoto člověka od každého jiného člověka
' indult (indultum=zmocněn71, dovolení, výsada) znamená v církev. právu, obecným sněmem, papežem aneb jiným jurisdikcionářem s jurisdikci pro foro externo, ano i samým právem někomu trvale, nebo na čas propůjčené zmocnění aneb výhrada, která jako takovému nenáleží, bymmohl na jejím
zmáklalděv jistém oboru církevních záležitosti samo—
statně rozhodovatl. I-em dostává se zmocněnci (indultarius) výjimečného postavení v oboru mu sěvřeném, mimo všeobecná právni ustanoveni. Pro aood .4; každé 1 jest jedincem.a75.a. (S. th 4.; l, qq půjčuje-li se i. trvale, jest výsadou (privilegium, q. jinéavěci; q.33.aa.2.; ad 2.) aČo4nacjlisalsv. Tomá není, leč co viz čl.), jinak prostým zmocněním (facultas), jež sadám „praeter ius“ tvrdí moderní pedago cvé; že totiž chovanci od v širším smyslu lze také k výsa sebe ůstrojenstvím t lesným, letorou, nadáním, počítati, a proto platioi—u vše, co ustanovují k. k. 63. vlohaml se llšl, a že tudíž k této jejich individu a násl. o výsadách vůbec. 1. se propůjčuje z pra
320
d' indy — in facie ecclesiae
Inettabílís Deus, konstituce Pia lX. ze dne vidla s výjimkou, týkající se buď zmocněnce, užití í-u aneb obou. neužití i-u, právě tak, jako ne 90 pros. 1854, kterouž Neposkvrněné Početí P. hodnost índultáře rljesttrestná, jako tomu při výsadě Marie prohlášeno 'bylo za článek víry. lnes Vojtěch . . 1620 v Malopolsku, sp.: (k. 78.). Od 17. století dostávalo se ordinářům í-ů od sv. Stolice v hojné míře, zejména pokud „Lechias Ducum, Princípum ac Regum Poloniae abusque Lecho deductorum elogia... “ (Krakov 1655, šlo o dlspense z překážekvmanželských. Poněvadž _N , Frankfurt n. . 6810 a Poznan Kodexem dostalo se jímv příčině rozsáhlejší pravomocí, byly lndulty toho druhu valně omezen. 1733),„Ácroamatum epígrammaticorum latínopolo— Pokud se jím jich ještě aneb zase dostává, pokl norum“ (t. 1653 a 1655, Gdansko 1655, Wracíaw dají se dnes po smyslu k. 66. za výsady. Tak do 86),v „Umkbra Kra ov.ě solís theologici“ (Kališ 1650); z. 0 se jím l-l-l uk díspensím a absolucím pro 1658 lnés, špaň?— _ Anežka. určitý počet případů, nebo pro jistou dobu (roční, in facie ecclesíae, nebo ín conspectu ecclesíae tří-, pěti- a desítileté fakulty). Četné byly také í-y, týkající se obsazování obročí (kanonikátů a stolců (před kostelem aneb osadou), znamená již v de biskupských), ano lze říci, žepříčinou největší části kretálkách a dosud v právu církevním veřejnost aobsažně nejdůležitějších í-ů, byly papežské reser církví. Ačkoli církev západní, po až vynesenípřed Tridentského dekretu „Tametsi“, vace obročí. Sv. Stolice užívala tu i—ů dílem, aby manželství mírníla své skorovvýhíčné obsazovací právo, dílem kiádala k platnosti manželství za dostatečný í sou aby se odvděčlla příznivcům církve (víz právo patro kromý projev manželské vůle snoubenců, pokládajíc za platné, byí nedovolené i sňatky bez účasti nátní) aneb nových získala ka k protislužbě si za církve a svědků,p rece pro mnohá s tím spojená vázala (vizakonkordát). vzniklyvlád lvýznamné panovníků katolických Tk světských při obssl-y a nebezpečí nerada j_eviděla, záda_j_ícjiž od počátku zování stolců biskupských. 1. jest výronem moci zajištění jejich veřejností. Nešla při tom tak daleko, byla činila jejich platnost závislou na po zákonodárné, a proto ho může udělíti pouze zákono dárce, a to vrozsahu své zákonodárné pravomoci. žehnání církevním, jak žádala to novella císaře Pokud jdeoí. proti právu aneb mimo obecné právo, Lva Fílosofn z roku 893, nežádala s počátku ani jest jeho udělovateiem vedle sněmu obecného pouze ohlášek, nebot živější styky nevyžadovaly, duchovního s osadou papež. PropůjCení to děje se buď z vlastniho po jich tak v prvních dobách žádala činu zákonodárcova, nebo k žádosti, a to bud'ústně, však přece již od nejstarších dob, aby se konaaly nebo písemně (reskríptem), což činí !. lépe dokaza veřejně. Tomu svědčí známý výrok Tertullianův: telným. Libovolná propůjčení i-u jest více platné, „Penes nos occultae conjunctiones i. e. non prius avšak mravně nedovolené.jeho výklad se děje podle apud ecclesiam professae,juxta moechíam et for pravidel o výkladu zákonů, a proto, pokud obsahuje nicationem judicari periciitantur“ (de pudic. c. 4). v jistém případu blahovůlí a milost zákonodárcovu, Proto mluví o veřejností manželství, zaručené lze jej vykládati široce, ač není-li to na úkor obec účastí církve a svědků, již nejstarší historicko ného práva a práva osob jiných. V tom případu právě právni památníky církevní, jako homilie pseudo tak, jakoí.. obsažený v reskripíu justitíae, jest také klementské, apoštolské konstituce, sv. Otcové a nej i. obsahující milost, strictae interpretationis. Spe starší sakramentáře papežů Lva ], Gelasía a Ře cielní [. předchází lndultu obecnému a neomezený hoře l., kde se již potkáváme s formuláři požehnání omezenému. Nepoužitímí. nezaniká, může však býti novomanželů mezi mší sv.,jak se jich podnes užívá. promlčen. I., udělený pouze osobě biskupové, ne veřejnosti sňatku(c. a. církve„. čteme již 1. účastoí C. q.5) .sacerdo přechází také na generál. vikáře. Valná část středo vO Pseudoevaristovi věkých í-ů, propůjčených ordlnářům, kapitulám tallter, ut ].mos esst, spons si 4C benedícantur", listu k Bulharů um (c. ._l.3 q. 12), v vregulí a crrk. korporacím, byla zrušena již sněmem Tri Mikuláše dentským, nejvíce jich však zaniklo tím, že obecné Chrodegangově (c. 73. „sponsl cum benedictione právo je odvolalo, zmocnivši bývalé indultáře, „aby jungantur“)a ve středověk'ch synodách, jako Tre ze své moci a ne na základě indultu byli činní. virské a Mohučské OlomouckéKarlovců (1318), (1416) za r.j špllo, zákonech Tak zanikl i., způsobující vznik patronátního práva Vratislavské (k. 1400 450 ©. 1), kanovníků, těšících se í-u jubítationis a jiným výhodám (k4 9.1),lnudutly Lva X., a domácích právech germánských národů, mězluse zamýšlený sňatek tak, že nejprve byla Pia V. & Klementa V111.v příčině přikázání církev konatl men faráři, aby pátral po překážkách. ebylo—ll ního slyšení mše sv. 0 nedělích &svátcích v cizím jich, bylo se snoubencům dostavili před kostel, koste e, nebo veřejné kapli (k. 1249),i-y, týkající se kde po obvěnění nevěsty, před farářem a shromá redukce zasvěcených svátků (k. _1247)& sekularísace žděnými, jako svědky, projevili manželskou vůlí, osob řeholních (k. 638 ásl.) aj. v. V právu dekre afarář projev ten přijal, a po té ři mši sv. v ko tálním nazývá se 1. také indul entía, nebo prlví stele přijalisepožehnání církevní. Celý tento obřad, poněvadž konal před kostelem, nazýva loegíum,a také 2.de ref.) mluví oi—u sa,děTridentinum jako o věci (V. rovnocenné. S i-em se manželstvím, uzavřenýmin e.a udržel se v Angllel potkáváme sjiž v právu řím. (I. 1. Cod. Theodos. do r. 1579 a ve Francii až dogrok u 1593. jižžvšak 3,10;l. 1. cod. 4, 15) odkud přišlo l do práva r. 1420 synoda Solnohradská a Frísinská 7.r. 1480 překládá duchovní část tohoto obřadu, zejména pro úkony papežské toitožníé projev vůle manželské a žehnání prstenů, do ko scírkevního výsadou aneb dispensí, neboa $milostí, ns nim stela, aipotom zván sňatek, v kostele před farářem buzné. v právu lenním aznamenal i. povolení další a svědky uzavřený,in c. Tato rozsáhlá veřej lhůty k vyžádání si lén Vincent, n. 1851,Sídl. dlndy (vysi. dendyn)a franc. nost manželství, chráněná církví I(vc.217),zvykem ,4 .30 sklad., zakl. a ředitel „Schola cantorum“ v Paříži q.5; l.X1V.14;c c2...X a občanským právem, byla nezřídka snoubencům (1896); 1920,dramatickou si. mysterium„ Lalegendu„ Lég'endeLeCnha de St. Chris tophe“ ela nepohodlná a proto, vědouce, že soukrromě učiněn cloche", bíbl. scénu „Ste. Marríe Madeleine“ (t1897); projev vůle manželské k platností manželství stač, nezřídka se jím spokojovali. Takto uzavřené man sp. „Cours de la conmpositlon musicale“ 1902— „Beethoven“ 1902, část. přel. v „Nova et Vetera“ želství bylo platné, ale nedovolené, a v protívě k sňatku veřejně uzavřenému n.f e.), nazývalo (,ěflv13issasolemnis od L. Beethovena“ , rgdzlbor) se pokoutním (clandestínum), jímž bylo od dob
PŘÍLOHA x.
IKONOSTAS v CHRÁMU sv. JIŘÍ VE VYDUBECKÉM KLÁŠTEŘE v KIJEVĚ. (]ihorusky' typ.) Čaký slovník bohovčdný v.
Tlak! v. Koh-ba.
infallibilní — infamía
zavedení ohlášek (sněm Lateran. IV.) také sňatky bezohlášek uzavřené. Církev vždy bránila pokoutním sňatkům a trestně proti nim vystupovala, přítrž uči niti jim však nemohla, dokud je neprohlásila za ne platné, což se stalo k žádosti francouzského krále na sněmu Tridentském pa_mátnýmdekkretem „Tametsi", jímž předepsáno, jak je projevití vůli manželskou, má-li sňatek býti platným. Má se tak státi před ordinářem nebo farářem aneb jejich zástupcem a 2-3 svědky. jinak učiněný projev vůle nestal se inf. e., činil manželství pokoutným a neplatným. Také man želství bez ohiášek bylo pokoutně, ne však neplatné. Po modifikaci dekretu Tridentského kánony109_4aná
sledujícími,pokládáseezasňatek, uzavřený in ..a
azánůko tudížubuyl za sňatzeak vplatn' pouze ten,který těchto en. jeho protivou jestpodle manželsnví pokoutně (clandestinurn), uzavřené bez faráře, ne bo jeho delegáta a aspoř dvou svědků. 'jimku č ní pouze k. 1098, dovo ující manželství bez faráře
321
cence a řeholní osoby, jestliže se dopustili zlo činů pro_ti_mravnosti, na které stanoví u laiků k. 2357 i-i jurís bezprostřední (k.235 95 2.). Po právu řím. byly to veřejné zločiny, pro které mohl každý provinilce obžaiovatí, & mnohé zločiny sou kromé, ;jako vražda, krádež a loupež, cizoložství . .zákoníku rakouském toho druhu .“ .= i. juris nebylo.anŽačasté bývá i. juris a i. facti ve spojení, takže tam, kde jest první bývá i druhá. Svrchu uvedené zločiny, přivozující ipso facto trvalou kanonickou í-í, ať bezprostřední či pro středečnou, dlužno lišíti od prostých crimina in famantia, jež nálezem soudním také mohou býti příčinou i.; ovšem nejde tu 0 H juris, nýbržfacti. to různé zločiny, uváděl c. 17. q.l aJsou mnohé z těch, jež se jež dnes uvádějí v C. kk.6.2314 2414). Při všech zločinech, které bezprostředně způsobují i-í juris, jest lhostejno, zda jsou veřejné či tajné; při těch, které ji působí prostředečně, jest nutno, ab byly dokazatelné. Byl-ii někdo světským sou em odsouzen k ztrátě cti nespra vedlivě, jest iníamis, dokud není jeho nevina pro
v případu nebezpečís mrti a v přípa ,kd ž nelze se do měsíce faráře dočkati, tu lze platně a ovoleně uzavříti sňatek pouze před dvěma svědky, a proto ní všakm jeiž itoho druhu sňatek jest uzavřen ín .e. Sňatky všech kázána, pro obor církevn ctí (restitutio osob, vázaných po smyslu k. ] těmito ustano za nevinna býti prohlášen. Náprlanvuaz famae) svvětským panovníkem není vždyrorozhod veními, v této formě, nejsouceSídt. uza nou pro obor církevní. ]. juris má právě tak, jako ren ínnekoenají-li f.e. jsou sepřed církví neplatné. stav provinilcův, který jeest zákonu nebo nálezu vin allíbniníL _ _neomylny ínfailíbilitaviz neomylnost. soudnímu po odk,ladem aby bla uvalena, rozma infamie (nedostatek dobré pověsti, újma na cti, nité stupně. Ve svém ne'vyšším stupni byla skoro míře té stíhala druhdy bezectnost). Je-ií dobrá pověst veřejným dobrým totožna s bezprávností. míněním vážnných a hodných věřících o někom, jest po obojím právu zejména kacíře a svrchu zmíněné její nedostatek í-í v širším smyslu t. j. újmou na zločince (c. 5 Jsouce i pro jure ctí, která i co do svého původu a účinku jest stano bezectnými, jestliže se do roka do lůna církve ne vrátili aneb jinak nepolepšili, pozbývaii volebního vena bud' právem, jež určité zločiny trestemtoho infamie stíhá, aneb veřejným míněním, a podle roz práva, možností dosíci úřadův, obročí a hodností iišujeme mezi í-í právní & skutkovou. a) !. právní církevních, nebyli přípustní jako svědci, nemohli (jurís, legalis) jest ta, kterou zákon aneb nález testovati a děditi, jiné na soud pohtáněi, sami soudcůvn ajisté právem stanovené zločinyuva soudu a jeho nálezům podléhajíce. jejich úřední luje, bez ohledu na to, zda vyvolává skutek ten úkonydruhu byly kleriky, eo ipso ztráceli neplatné,obročí a jestliže stihlaš. opovržení spoluobčanů či nic (k. 2293 9 l.) I. tato toho a platy (c.9 jest tudíž buď bezprostřední, jíž propadá ipso X. V7 c. 2, 12 in Vl.V. 2.).l mes r-í jurts o facto ten, kdo se do otíuš zločinu, na kterýjaako zbývalí moci otcovské, a jejich "poddaní mohli býti trest jest zákonem stanovena (í. immediata, latae vyvázáni z povinnosti zachovávati jim věrnost a sententiae), aneb nastává soudním nálezem (í. me poslušnost (c. 16. X. V. 7.). ejich jmění mohlo diata, ferendae sententiae). Zločiny, snimiž i. jest býti konfiskováno (c. 10. ), na konec bezprostředně sloučena, jsou v dn právu odpíral se jim i církevní pohřeb (c. za in Vi. V. z.). tyto: zneuctění a odcizení, nebo k špatnému účelu Mimo to bylie xdefectu famae et ex delicto ne zadržení nejsvětějších způsob Těla & Krve Páně schopni svěcení přijmouti a přijaté vykonávati (irre (k. 2320), zneuctění mrtvol a porušování hrobů ex defectu famae ex odstraněn delicto criminis (k. 2328), opovážlivé vztaženi rukou na papeže, gularves V37.). Trest ten mohletbýti toliko , kardinála a papež. vyslance (k. 2343), souboj (due osvobozujícím nálezem soudním aneb dispensi sv. lanti a jejich svědci, k. 2351 & z.), dvojženství' Stolice (restitutio famae, c. 23 X. 11.212) Polep .j. nový sňatek, a to i občanský,ttcěh, jejíchž man ení samo o sobě nestačilo _(c.7. 0.2 q..3) a želství trvá (k. 2356), a kvalifikované zločiny proti proto i když hřích zločinu, í-i juris způsobující, mravnosti, pro něž byly osoby světské občanským byl ve svátosti pokání odpuštěn, i. se svými ná soudem odsouzeny, jakje yppíočtává k. 2357 1.
sledky sanitcaslgostl vulnus1.). sineA ci catrice trvaia, esse non„nam poterítc to Druhdý ),patřilo sem ještě bludařství manželství s nevěstkou (c. (c. 15. 13 D. platí nezměněné i v dne ním právlu církevním. únos, a zejména všichni, jež občanský zákoník za V právu občanském se trest i. juris v tomto roz bezectné prohlašoval („omnes infames esse dici sahu nedochoval, neboť jeho soukromoprávní účinky zanikly jlžv právu justiniánském, a účinky veřejno mus, 17 právní se dnes určují na základě moderních právních C.61.)quolslege:saeculirnfamesappellantňc.2, Směrodatnýmbylo v té příčiněnejprvé právo 9římské, později občanská práva té které idejí, od římského a kanonického práva valně od země. Dnes tatoí. juris pro obor církevní odpadla, chylných. Byl-li infamis rehabilitován, pomijely přirozeně i následky í., nepomíjela však irregula ač není-lí zločin, na ktelll'š'szločinem, tanovena na i. jurís právu občanském, součas který po ji rita, nebot sama o sobě trestem nebyla, n 'brž jen stanoví právo církevní. Tím všakknení řečeno, že důsledkem zločinného fakta, a proto byootřeba tací nepropadaií í-í íactii po právu círk., ztráce jeímu dispense. To platí idnes. jí-li í-í občanskou na vážnosti u svých spoluob 0kj H jurl rsprominutí pochybnou, jest k její dispensi opr gde-li vněn čanů, o čemž jest rozhodnouti ordináři (k. 2293 i ordinář, což platí aké o případech, působí-li g 3.). Za bezectné má o ustanovení Kodexu círk. odvod k sv. Stolicí obtíže a je-li zároveň nebez soudce prohlásiti (í. mediata) odpadlíky od víry znaasv. čnéStoliče škody dispens z prooedi ení jde-li pr5hož z něhož udílía (k. 81).o Zt bludaře a rozkoiníky (k. 2341 5 l.) a vyšší svě pečí Ceský slovník bohovčdný V.
322
lnfantas — lnfessura Stefano
známou změnou způsobu života aneb upuštěním důvodu zločinů, nepomíjíbyti. zbavova juris příietírnhkřtu, nebotřímské křest od zločinu, čímž se nepříznivé veřejné mínění změ neruší hříchu. Právo stihaio l-í juris také vdovu, která porušila smu nilo & nastoupilo mínění příznivé. Vše to konsta— teční rok; ne ta právo církevní, které ji v k. tovati náleží ordinářl (c.4 ..D 56. q.4 ;.8 C. C. 254. 1856; codic. c. 2295). Zánikemí. factí akon 4, 5. X.vdov IV. 21. přímo odmítlo, třebau.kpředčasnsé sňatky nerado vidělo. Po smyslu 9 5. statovánim toho, že zanikla, Ordinářem, zanikají zakládá i. juris také dnes irregularítu ex defectu i její následky. de-li v určitém případu 0 i- i íacti a dle k. 2294 g 1. činí toho, kdo jest ji stiženn,pod et juris, není o straněním této také jižeodstraněna n.ě Kdos ová á, že neplatnosti nezpůsobilým k nabytíkterýchkoii úřadů, !. facti, což platí také opačn obročí, hodností a platů cír trkevních. Mírn mo to člní by jeho svědectví na soudu mohlo býti příčinou ho neschopným úředních výkonů církevních (legi 1., která by hrozila jemu, nebo jeho přlíbuzn'm tímí actus ecclesiasticí, k. 2256 5 2.), jako mo a sešvagřeným, není povinen svědčiti (k. l755 trovství, správy jmění církevního, funkcí na soudu n..2) Každý zpovědník jest oprávněn dle dneš2 církev., volebního práva a výkonů práva patro ního práva suspendovatl povinnost kajícnikovu, nátniho. lnfamis l-í jurís nemůže platně vyk0návati podstoupiti pokutující trest latae sententiae, v pří analehave'm, z toho kají práva a úřad církevní zastávati i-í a mimo to veřejně padua známí infames nemaji býti připuštěni k sv. přijí címu provinilci vzeiila !. a pohoršení. Jest však po vinen uložitim mi:,zaučelemdosažení dispense, aby se mání, dokud(k.se 855 nepolelpšlllBylaa daného nenapravili -li i. napohoršení někoho obrátil do měsíce na posv. Poenitenciaril, nebo zplno soudem uvalena, aneb prohlášeno, že jest jí stižen, mocněného biskupa a podrobil se jejich nařízení. stává se jako svědek podezřelým (k. 1757 g 2.). Kdyby však v mimořádném případu nebylo kajíc Zaniká, jak vzpomenuto, jen dispensí sv. Stolice nikovldispens možnoodtomu mu zpovědník trestudostáti, udělíti může (k 2290,2 254353) (k. 2295), neboli!Jjde o trest, stanovený obecným sám právem. Ze všeho toho, co stanoví dnešní právo Rozdil, dříve činěný, po smyslu c. 2. C. 6. q. l. círk. 0 i'-i, patrno, že ještě dnes neztenčeně platí „omnes vero infames esse dícimus, quos leges 87. právní reguie: „ne portae dignítatum infami saecuii infames appellant.. “mezi [. canonica &i. bus pateant". — b) [. íacti (vulgaris, popularis), legls, nemá dnes v právu církev. významu leč jen také turpitudo zvaná, jest ztráta dobré pověsti jde-li 0 1-1juris, stanovenou na určité zločiny prá u hodných a vážných věřících následkem zločinu, vem světským í církevním, a H facti, pokud pro na který právo i—inestanoví, ani soudce trestem vinilec proti zákonům osbčan m stává se také tim nestíhá, aneb následkem špatných mravů. Ve lnfamis před zákonem církevním, což vždy býti řejné mínění samo odsuzuje jisté skutky, nebo nemusí. Než,i v případu, že by ten, kdo stižen způsob života, nikoli zákon nebo soudce. Posou byl zákonem světským l-í, nebyl infamis před někdo toto zlé & nepříznivé veřejné církví, má býti pamětliv výstižných slov sv. Augu mínění přísvodii, jest věci ordináře (2293 s 3..) stina: „Duae res sunt couscíentia et fama. Consci Aby se mínění to vytvořilo a bylo _příčínouí. facti entia necessaria est tibi, tama proximo tuo. Qui jest třeba, aby ho měla většina veřejnosti aby způ- scientiae suale2 negliglt famam suam, sob života nebo zločin,zněhožzlá pověstpl ne, byly fidens erudeliscons est“ c. C. 1.). Oba tyto druhy veřejně známy a jisty. jakmile je ordin ř za ta i. patří k pokutuuicím tlrzestum a stíhají kleriky kové uzná, propadá provinilec ti-ilfactl. Proto ne í laik , i. fact však teprve, když tak ordinář usou někdossvětským soudem odsouzen činí crimen simpliciter iníamans, ikdyž má tyto dil. dyby vlastnosti, je-li tajný, sám o sobě nikoho beze ztrátě občanských práv, tzaniká jakmile uply lhůtatét ztráty por (.obor církevní. ctným před lidmi. Hlavním znakem a požadavkem knula vzniku této i. facti, na rozdíl od i. juris, jest ve Byl-11 zločin ]opřed církví tioníamujicí, bylo by kre řejnost skutku nebo nečestného způsobu života stituci cti třeba také díspense sv. Stolice. ]e-li (notoríetas sive juris, sive facti). Všech případů, toho druhui. následek trestu vězení, odstraňuje kdy !. facti nastává, neelze vypočítávati lze však se pouze milosti panovníkovou a pro obor církevní říci, že se blízce dotýká trestního zákoníku, ovšem milosti papežovou (restitutio famae). Této bylo by ne do té míry, aby mu provinilec vždy musil pro vždy třeba, kdykoli stíhá zločin ten i—ítaké cir padnouti. Pouhé podezření zločinu a z noěh oply kevní právo. ]e-li zločin stíhán i—ipouze v právu nouci neúcta (infamatio) není samo o sobě t-i facti, občanském, takže I. církevní jest jen následek i. být také mohlo býti překážkou svěcení, kterou má občanské, má odstraněni jeji panovníkem za ná i. facti vždy v zápětí. Druhem této i. jest t. zv. ev také přímé její odstraněni pro obor cír— levis nota, s níž otmkává me se v právu římském Ěledelk infantas, Fernando de las, španělskýkněz, u jistých, méně vážených zaměstnání (cives humili ores, iniímae notae). Je to méně čestn způsob theoiog & výborný skladatel XVI. stol. Vystoupil zaměstnání, které samo o sobě není hríšné ani roku 1577 proti revísi liturgických knih, kterou měl nemravné, obecně však méně vážené a proto má provésti Palestrína (_vizči. chor . Napssal tři za následek, pokud se mu někdo věnuje, jisté sní knihy„ Sacrarum varii styli cantlonum titull Spí žení na cti a tím 1 1-1factl. U určitých zaměstnání ritus Sancti“ (Benátky 1578—1580), Plura modu se během dob názory 0 jeho čestnosti, nebon čestnosti více méně měnily. Jako !. jurls tak ani lationum genera, obsahující kontrapunktické skladby R. Mitjana, i. facti nespadá na příbuzné a sešvagřené provi na Donthemata F. de chorálni a 1. (Blenátky logo y 1570). MúsicoViz 1918. Mir. tessura Stefano, římský historik, n. kol. 1435 nilcovy(k_2293,54; 214 4.752 u.3.). Po dneš ním právu není i. facti, jako tomu bylo před Ko ímě, :. kol. p,ráv vynikající právník dexem, írregularitou ex defectu famae, nýbrž jest a prof. cír. práva na římsképuniversitě, dlouhý čas pouze překážkou svěcení, která zánikem !. sama písař senátu v Římě; ve svém mládí byl zepieten pomíjí (k. . imo to vylučuje tento druh ve spiknutí Stefana Porcara (1453), později byl !. pod nedovoleností (na rozdíl od 1. iuris, která v přátelských stycích s Pomponiem Letem & in nými to činí neplatným) nabývání hodností, obročí a protivníky papezovymi. Sp „Diaría rerum oma úřadů církev., brání výkonu posvátných funkcí 0a nashromáždil poruuvyo h(vy & neln'itícky O. Tom norum“ 1304—1494, v nichlšase zálibou leřítimním církevnímpoiepšenim úkonum t. !. dei í veřejně maslnl ve Fontl per la storla de'lžtalia"v V.,Řím 1890). rn jl déle trvajícím
iníirmář — Inghirami
323
infirméř (infirmarius), ve středověku a namnoze Ruffa & učitelem C1. Monteverdiho, složil 2 knihy podnes v klášteřích název toho, jemuž svěřena mší 5 až 8hlasých (1573, 1578), 4 knihy madrigálů 4 až 5 hlasých, 2 knihy „Sacrae cantíoncs“ 5 až 16 jest péče o nemocn . in flore, in floribus, „v květu, v květech', t. j. hlasých (1576,159,) „Responsoria hebdomadae v blahobytu. „ln floribus et fructibus“ („ve květech sanctae“ (1581);z 1592 v Cremoně. Mylně Palestri novl připisovaná responsoria pašijového týdnu iném v ovoci “) nazývali v píl vydal znovu Haberl 1899. držení důchodů,senakanovníci, rozdilo kteří kano obyli vn niků„ herbis'(„ vtrávě“) nebo „expectatorii“ („čekatelé"")n, lngelheim (Dolni (Rheinhessen lngelheim), městečkov[Po kteří měli pouze nárok na místa, jež budou časem r 'nském Hessensku na levém břehu uprázdněna. ýnu, západně odMo huče, kdysi cnsarská falce (1689 informativní proces (processus informatlvusseu znnlčená), v níž také několik synod se konalo: dvě ínquisitionis) je součástí kanonické províse či řízení synody 826 a edna 831 (spolu říšský sněm), 840 byl při obsazováni biskupského stolce a prelatur s juris tu Lothar runov vánnna císaře, sesazený arcibiskup dikcí vnějšího fora. Záleží z vyznání víry (k. 1 \; _ Remešský kEbbo (víz Ill., 649)oopět rehabilitován, přísahy věrnosti sv. Stolicí dle formuláře jí sta 948 v přitomnosti krále něm. &franc. urovnán spor noveného (k. 332 5 2) a zkoumání,by1a—li volba o francouzský trůn ao biskupství Remešské. Sy či nominace kandidátova řádněvvykonána, a je-ll noda 958 dosadila nového arcibiskupa Salcpurského, pro úřad ten náležitě kvalifikován (k. 330-1). Před synoda 972 byla spolu říšským sněmem a konala se chází papežskému potvrzení, volbou nebo nomi za přítomnosti cls.rdírny a sv. Oldřicha, s noda nací navrženého kandidáta o jehož schopnosti 980 schválila, aby kláštery Malmedy (v. t.) a tablo ta. a hodnosti rozhoduje jen sv. Stollce (k. 331, g 3V . (v. t.) bylypod správou jediného které také náleži ho ustanovltt (k. 329. 5 2). je- 11 lngemann Bernard Severin, dánsk básník, 2, jeden nehodnost a neschopnost navrženého jinak patrna, u. 1789, ředitel akademie v Soró,z z hlavních representantů národní romantiky z poč. může ho papež 1 bez !. procesu odmitnoutl. jde-li o biskupské stolce mimoitalské, provádí, po ..;stol jeho náboženské lyrické básně („Morgen smyslu instrukcí sv. Stolice, nuncius dotyčné pro og Aftensange" , 1839) vyznamenávají se jednodu vincie v přítomnosti navrženého kandidáta a svědků, chostí a vroucnosti. lngenbohlské sestry, zvané tak podle lngenbohlu, nebo jiný ordinář kandidátův resp. sousední lbiskup aneb zmocněnec sv. Stoltce(Tr|dXX11. c. 2; vesnici mezi Schwyz a Brunnen, kdež byl 1858 P. Theod. Florentini (viz IV., 156) založil mateřinec XXIV.pc. de rref..) biskupův italských .u 1.kongr egaceUkonsistorní ('notu pr.proivádl Sester sv.představené Kříže (Křížové sestrš),chererovy jenž zvláště gřl— Terezie n. 125 17.lel. 903). gVjste dek šetření zašle nuncius, Inaebo činěním ten, kdo je konal, do Říma, kde je v kongregaci N . 1888) přiveden byl k rozkvětu. s mateřincem konsistorní předmětem dalšího řízení (processus spojen y jsou: dívčí seminářnučitelek,1906 sl definitivus). Neshledá—lise tu překážek, následuje rotčinec, spolek propensionát, šíření dobrýchk vtajné konsistoři prohlášení papežského potvrzení uložeeny byly v lngcnbohlu tělesné pozůstatky P. (praeconisatio),1ez připotvrzení volbou navrženého Theodora Florentiniho. Koncern r. 1906 měla kon slove confirmmatio, a navrženého nominaci in regace l-ská 8 provincií, 825 ústavů, 4486 sester s ti tuti 0. Potom se vyhotoví a vypraví konfirmační Erovincie švýcarská má 336 ústavů a 1430 sester, bulla. Teprve papežským potvrzením nabýv na prov. česká 53 ústavů a 474 sester, prov. rakouská 135 ústavů a 823 sester, prov. slavonská 24 ústavů, vržený „jus in sere“munaúřadu příslušné obročí a 821 sester, prov. štýrskoá48 ústavů a 413 sester, k. 2.5kandidát 1.) a dostává a jurisdikce in sspirítualibus et in temporalibus, jak to vypočí prov. moravská 37 ústavů a 334 sester, prov. ba tává k. 349. Dokud se však neprokázal před kapi densko- hohenzollernská 157 ústavů a 679 sester, tulou a jejím sekretářem nebo kancléřem osiřelého prov. tyrolsko-vorarlberská 35 ústavů a 209 sester. kathedrálniho kostela kontirmačnl bullou, nemůže lngenuin (lngenu u,s lngenuinus) sv., asi se ujmoutisprávy diecése(Piule.. RomanusPontifex od r. 575 biskup Sebensk' („episc. secundae Rae tiae“, „episc. de Sabione“")„ zúčastnil se sporu o tři 28./Vlsll. 1873, k. 334 52.39.1130 1. a definitivním kapitoly, se s langobardskými biskupy Ba e " Vel podrobil rpěl velice za vpádu Langobardu, proc nemá designovaný,1 leč)jen juus ad rem na hoř' stolecs“uprázdněný (k ,nebot kanonické ustanovení a obsazení děje se 1svobodně řim mským vorů, Avarů a Franků; 2.5o.září 605, podle tradice smrtí mučednic spapelžžarn(k. 329 5 1). Srov. čl. „beneficium“ldl.ll., Inghirami 1. Giovanni, generál piaristů, astro infralapsariové,protivníciantelapsariů (v.1.483,), nom, n. l779v eVolteře, ředitel hvězdárn strana „reformovaných protestantu“ (holandských rencii, :. t. 1851; hlavní díla „Effemeridi dell' oc kalvinistů), kteří tvrdili, že absolutní předurčení cult. delle piccole stelle sotto ia luna“ (Florencie—, stalo se jen za předpo okladu pádu člověka (infra so9—30); C„arta geom. della Toscana“ (t. 1830. laps_um). — V širším smyslu naz vají se infralap SŠ saríi všichni theologové, kteří uzči,že při výkladu 2. Tommaso, příjmlmPhádrus, proslulý latinsk a řečník,Bm 1470 ve Volteřle 149 (v.l (Volterra), dvoru provázel kard. B.Carvajala predestinace dlužno míti zřetel k pádu Adamově. básník infule vízrn císaře Maximiliana 1., 1 bylo dněho korunován na
intulovaný, ten, jemuž dovoleno jest nosltl lnfull. ln fu lo aným í zovou se ti preláti a hodnostáři církevní, kteří jako odznak své důstojnosti mají právo nositi infulí nebo-li mitru, jež patří mezi“m signie pontifikální. Mimo papeže mají právo, re spektive privilegium nositi ínfuli ještě bisku vé, kardinálové, opati, jakožidignitářl kapitul(v raze
básnikaa vyznamenán titulem „comes palatlnus“, na
sklonku 15. prof50šmluvnosti v Římě, 1503 kanovníkstoletí Laterán sý,k kanovník Vatikánský a spolu kustos Vatikánské knihovny a archivář taj ného archivu v Andělském hradě;z.151m68v Římě, „Palnél rlcus in memorimd. equ“ . (%íme ), „Laudatlo m obmitu LTo . Podocathari“, „Inlaudelm Ferdinandl Hisp. regis“ , „ln Iaudem Petri
u sč."Víta a jinde všichni členové kapituly) a jiní de Vicentla Ep. Caesen. Oratio“ (vyd. P. A. Gallettl pre
v „Anecdota 1itt.“,ra„0
tionesduae,al
lng gnerí (vys.indžeňélrl)Mvarco Angelo.mgud. skladatel italský, 0.11 eVeroně, 1576ka tera in íunere Galeotti Franciotti,a1tera in íunere pelník katedrály Cremonské, byl žákem Vincence
jullí ll.P .M. (vyd.týžl'l
*
324
lngold Augustin,
lngold — iniciála
Oratorián,n 1853v Senn
hcimu, 1876 kněz, do 1893 bibiiothekář a profesor
Kymalovai obraz „Slib Ludvíka XIII.“, 1834 nyní jakožto v dómě ntaubanském; povolán do Paříže,
H. Vernežta, ředitelškolu franc. aka v Paříži; rat. etia ieRevolution“ jansénisme“(t. (Paříž, demiev imě,k vytiořil tak malířské zv. „ingristů“, „L'37.: rat. pendant 1883 nástupce „AIsacia sacra" (2 svaz, Colmar, 5. svaz 1900); kteříž oproti koizorižstum“ kladli důraz" spíše na a modefaci než-1 na barv u; později přiklonil :Moines et religieuses“ (8 sv., t.);zzaložil a dlouhá kresbu léta v dával časopis„ Bull. crit.;“ vydal sbírku Bi se ke směru realističtělšímu („ eptišky Port--Roy „La vierge á l'h>stie"). Louvru jsou jeho blioth que orator.“ (12 svaz., Paříž) a „Doc. pou ralské', servir á l'hist. reiig. du 17e et 180 s.“ (6 sv., t.); od obrazy: „Kristus odevzdává Petrovi klíče“ (1820), 1899 rediguie „Revue d'Alsace' „ajenne d'Arc“1854,v I-ověm useu v Montau banu „Krístus“ (1834), v katedrále Autunské „Umu iuj oistadt, universita, viz Mnichov. Intoistadtský mešní svaz nebospolek (Mess čení sv. Symforin .Z. v Př íiž 1 67. bund by zaoiožen v lngoistadtě v Bavorsku iagressa zovečl.seiv tliturgii introit svaté Viz . ambrosianské er. v klášteře Františkánském roku 1729a r. 1874 mše ingressus (vstup)lv tprávu kanonickém mluví se: -obdr el výsady církevního bratrstva. Záleží v tom, 1.0 vstupu do církve katolické (i. ín ecclesiam), že každý členm spolku dne vse roce dáti sloužiti šisvejeapovinen určitého sv. obětuje ke jenž děje se přijetím křtu sv.; 2.0 vstupu do řádu cti nejblah. Panny Marie, aby na její přímluvu & (i. tu religion em), který počíná obláčkou &končí pro zásluhy nejsv. oběti mše sv.čien sám | ostatní se profesí, a to v kon regacích profesí jednoduchou členové spolku dosáhli milosti šťastné smrti a brzkého vysvobození z očistce, zejména ti, kteří sla (professio simplex), v řádech formálních&rofesi avnou, kterou však nyní 2 pak nařízení Pial ondnze mrou. Ke přijetí do mešního spolku následky neplatnosti předcházetl musi aspoň troj ingoistadtského vyžaduje se toto: Kdo chce býti letí slibů prostých, 3.0 resignaci na beneficium sibi t-su. čímž rozumi se resignace přijat za člena, oznámí svoje jméno, příjmení a reservato bydliště ředitelství spolku v Ingoistadtě v klášteře beneficiátova na beneficium s výhradou návratu, františkánském, aby bylz apsá a do členské knihy. jestliže resignujici beneficiát měl ve příčině bene Bez vlastniho vědomí nemůže nikdo býti zapsán, ficia jus in re, jehož nabyl institucí kanonickou. tudíž není možno přijímati za členy osoby již Resignace taková jest hříšná, svatokupecká a ne zemřelé. Každý člen je povinen v určitý den v roce, platná; dovolenou stává se jen z licence papežské; ktelý si sám vyvolí a který se mu poznamená na 4. ointerdictui.in ecclesiam; viz interdikt. přijímacím lístku, buď sám sloužiti mši sv., je-li pc
knězem, _anebo,není- ii knězem, dáti sloužiti mši sv. l.sv může sloužiti kterýkoliv kněz a ve kterémkoliv kostele, jenom určily den má býti za chován. Vyskytla-ii by se toho dne vážná překážka, nutno odsloužiti mši sv. v den pokud možno nej bližší. Člen sám nemusí býti osobně přítomen mši sv., kterou dal na úmysl spolkový sloužiti. Nově se přihlašující člen zasiiá ředitelství spolku jako
ingfová Marie, moravská, psala drobné prósysoučaSná do olornpouvídkářka revue znichž Růženka Batr. iu Ivyniká„ f.0 B., n. v spisovateikkou“ Londýně 1030,(1910). podniknuv pout do' Svaté země, vstoupil do kláštera 1064, stal se převorem ve Fontanelie, 1067 písařem krále Vi léma, 1076 o atem v Crowlandu, z. i. 1109; připi
zápisné a malý dáreka 5.Kč Zemřei-li člen, sovaná mu „ istorioalabbatiae Croylandensis“ , sa 1 (vyd. Potth. 1.7, 649n.), poznamená se na jeho členském lístku den úmrtí, hající od r. 626d rbis viz14. in stoll.l_(ko flo kompilace 1360) a lístek se pošle ředitelství do ingoistadtu. Uve jestaeh in hoc sig-no vinces „v tomto znamení zvítě 'dené podmínky nezavazují členy pod hříchem, avšak ziš“, podle Eusebia ohnivá slova, která se objevila =kdo by povinnosti jest zbaven ten bra rok Konstantinovi Vel. a jeho vojsku r. 312 po Kr. členských výhocL nleplnil, alvni svátek tohoto pro spolku rtrského jest Neposkvrněné Početí Panny Marie na jeho tažení proti Maxentiovi jednoho dne na s oktávem. lngolstadtský mešní spolek má nyní nebi kolem ohnivého kříže nad zapadajícím sluncem. více než členů, takže každého roku slouží Konstantin dai znamení to upevniti na korouhev se na 800.000 a denně více než2.mOOOší sv. Spolek říšskou, pod znamením tím přešel přes Alpy a zví mimo to dává každoročně sloužiti ustanovený počet tězil u Turína a Ver0ny a 27. ří'jua 312 u Mostu mší sv. za živé členy spolku. še sv. za zemřelé Milvijského (pons Milvius), čímž získal celé císařství členy má výsadu privilegovaného oltáře. Mimo to ríms lnchofer viz lm hofe členové, kteří se pomodlí 6krát Otče náš, Zdrávas a Sláva Otci atd., získávají odpustky jakoby na vštívili 7 hlavních kostelů v ímě, Boží hrob v Je rusalemě, chrám Porciunkule v Assisi a sv. Jakuba v Compostcie ve Španělsku. Spolek jest doporučen -církevní vrchností a sv. Ote tec Pius X. byl jeho členem. V Československé republice přijímá při hlášky do tohoto mešního spolku redakce časopisu Královny sv. Růžence v Stankovanech na Slovensku. hk.
iniciála, iniciáika
r(ím'tíalis littera), první
písmeno slov na počátkuvět, odstavců a zejména kapitol v knihách psaných i tištěných, odlišné ve likostí í výzdobou od ostatního textu. iniciály na
zývalyse ve středověkulitterae capitales, (někdyi principales), nebo jen capitales a capituiares, pozdějii versalia nebocor pora .oCorpr rare znamenalopakvyzdobitiknihu
iniciálami. Historlmie je téměř stará,sahají jako dějiny vázané knihy,iniciál kodexu, jeji tak počátky až do sklonku starověku. Nejstarší antické ruko pisy nemají iniciál, teprve v kodexech pozdně antických bývají prvni písmena na počátku textu nejprve v sunována ze sloupce písma, pak i zvět šována, asto i na počátku každé nové strany, ingres 17 (v si.van ontauban r), jeannu, mÁug.Domin., malíř, žák Davidův, franc. jehož a zdobena i barvami, nejčastěji v motivech geo metrických, připomínajících mosaiky. Věcná iiu klasicka-idealistický směr samostatně dále v]ytvořil, 1801obdrželvelkoucenu imskou;ov18-2006 strace v knihách antických na sebetextu veškeru pozornost uměicu cuistrhovala čtenářů,však za Š'šškolil se hlavně pod vlivem obrazů Raffaelových, 117 zhotovil podobiznu Pia VII., 1821 ve Florencii bírala nejčastěji většinu strany, a nedovolila tak
in_Eoitjan O. Praed,mag n. theol.,z. na konci1465;s 14. stol., do mini anve Štraspurku, s..p 1432 podle vzoru jakuba : Cessoles „Goidenes Splel“, kázání a mravní o různých 'Schróder, Eisáss. úvahy Lit.: Denkm ii.,l hrách, 1882. vydal E.
iniciála
iniciáiám, aby se mohly rozvinouti. Teprve středověké knižní umění, jež semethod na počátku vývoje odklonilo od ilustračních antick'svého ch, otevřelo suvo asb traktní apřevážně ornament lní tendencí vývoji inic ály možnosti nejrozsáhlejší. Vývoj ten začíná se již od V". stol. v litur gických rukopisech irských. Vý tvarné pr ncipy, na ktterých je budována jejich výzdoba, jsou zcela nové a odlišné od antických. Kniha přestala být knihou obra zovou; všechen zájem písaře, který s počátku byl i malířem, soustře dil se na grafickou složku knihy. Písmo samo a jeho výtvarný ryt mus staly se pružným a tvárn materiálem, z něhož umělec tvořil výzdobu kodexu. iniciály dosahují tu neob čejných rozměrů a zaplnuji často t měř celou stranu. Někdy i zbývající písmena prvniho slova nebo i další slova první věty bý vaji velikosti 1výzdobou odlišena od ostatního textu. Tělo iniciály, konstruované z plošných pásků a často dělené v malá políčka geo metrických tvarů,' je vyplněno bo hatým organismem ornamentálním komponovaným převážně z motivu geometrických, nejčastěji pleten cových, k nímž se záhy přidružily i některé stylisované motivy z-vr
325
jako v rukopisech irských, je k výzdobě užito motivůa příbuznš'ch prvkum ornamentiky insulární: pásků pletenc i styllsovaných motivů lupenitých, spolu s některými motivy animálnimi a monnrstros nimi. Začínají se však objevovati i lidské hlavy
%sšlwwswňapmnůjt ť$mw kamaradaaurummmmnmňmá
řeci 1abstrahovrané a geometriso vané motiv ostiinné; z nich zvlášt kara terristický je tak zv. motiv trubkový, který v podstatě není než abstrahovanou polopal metou. Tato překypujici ornamen tika vyplnuje i vnitřní prostor iniciály, obklopuje ji a skládá někdy i dekorativní pásy v okrajích stran. Otázka puvvodu irské orna
mentik, která se v lrsku udržela
až do lil. stol., není dosud uspo kojivě vyřešena. Ornamentika tato bývala považována za svérázn' projev uměleckého cítění vlastniho kmenům keltským ma germáns jiné výklady uváděly ji ve spoji tost s uměnímorientálním,zejména syrským a koptlckým. Je však jisto, že na jejím vytvoření značnou účast měly i přežitky ornamentiky antické. Prostřednictvím misie roz _šířilase irská ornamentika záhy ido Anglie, kde se potkala již s vlivy umění ranně křesťanského & byzantského. Současně na pev nině, v rukopisech franských ob dobí předkarollnského, objevuje se jiny'Kdežto zajímavý typ iniciál, zoo morfn v rukopisech irských a anglosaských hojně se uplatňo valy i motivy figurální, byťivvpo jeti krajně odhmotněné a styliso vané, zůstává výzdoba fransk 'ch Obr. 42. lniclálka. (.leer vlatlcus'musea jana vzePraze.) Stzřeedy, toi. 268; vknihovně Národního rukopisů ryze kaligrafickou. ciály, které jsou její jedinou složkou, jsou kreslené &fantastické bytosti hybridní, komponované z části a jen lehce kolorované červeně, žlutě a zelené — těl zvířecích a lidských. iniciály období karolin podobně jako v irsku a v An nglii, kde zvlášť kara- ského jeví v mnohém směru závislost na lniciálách
*: nemágmmummwm
Wmšmanm masámWW
. *mew Gawaina.
Mammmpmm
mmmgmmuůmm ;
kteristickou je i barva fialová — ryjejich a & pttŽLabývají a anglosaských. uměníainsulárniho přejaly u nebo irských konstrukci svých těl z Zpásků, ve výzdobě pře nejčastějiU iniciál komponována z těl zbpásků, l.hadů konstruovaných podobně devším motivy páskové a pletencové. Vlivem vzorů
.
326
iniciála
antických některé a snaddalší, i byzantských přibyly k těmto motivum nové čerpané z ornamentiky antické; jsou to zejména motlvy rostlinné, úponky s akanty, palmety a polopalmety, z motivů geo metrických pak na př. meandr. Po stránce technické odklonila se pak doba karolinská od zvyklostí běžných v rukopisech insulámích & franských: užívá barev gaušovýcb, nejčastěji tmavého purpuru, jako podkladu, od něhožsse účmně odrážejí orna mentální motivy, položené zlatem &někdy'| stříbrem. V konstrukcí“| ve výzdobě iniciál období otonskélto a zejména pak románského získávaly stále více převahu motivy rostlinné. již od sklonku |x. stol. začíná se abstraktní ornamentika pásková stále více a častěji měniti v ornamentíku úponkovou
sakantovými palmetami a polopalmetami a s v růstky tvaru pupence. Ve stol. X1.a Xll. nahradila rostlinná úponka abstraktní pásek i v konstrukci těla iniciály. V iniciálách některých klášterních skriptorii uplatňují se rostlinné motivy zvlášť in tensivně: dříky iniciál bývaji tu komponovány ze stylisovaných kmenů stromů, z nichž vyrůstají větve, jez se záhy mění v úponky, nesoucí bohaté květy a kytice komponované z akantových palmet a polopalmet. Přibývá znovu i motivů živočišných a monstrosnich, ano i figurálních, jež vnikly i do konstrukce těl iniciál, snad podv vveilem umění byzantského, kde iniciály, komponované z těl živo čišných i lidských, byly časté _již od Vili. století.
Po stránce technické jde vývoj iniciály v období románském dvěma směry: jeden representují inl ciály malované guašovýmí barvami a zdobené často i plátkovy'm zlatem a stříbrem, druhý směr lze pak siedovati na iniciáiách kreslených perem &jen lehce kolorovaných několika barevnými tóny, nejčastěji modří, červení, žlutí a zelení. Právě na těchto iniciálách, kreslených perem, vyvinula se v období románskem nová ornamentika ze kali aíická, Bříznačnám rukopisy později ího středověku. osrupným pro zjednodušovánírn a novou abstrakci i schematisaci ornamentík úponkové dospěl vývoj k ornamentice lineární. ři tom akantová polo palmeta ztratila znenáhla karakterístické znaky svého rostlinného původu a změnila se v abstraktní akantoid, který se stal hlavním komposlčnímprvkem kresebné ornamentiky iniciál v období gotickém,
ozdobami, jež dosahují často neobyčejné bohatosti motivické. jsou komponovány z motivů převážně rostlinných a bývají oživeny i motivy figurálními a živočišnými, a téměř vždy droleriemi (víz
droierle
lil., 613). Po stránce vnější, formální,
byl v otickém období vývoj iniciály vlastně do vršen. niciálu s okrajovými ozdobami (bordurami), jež v rukopisech některých teritorií srůstají v rámce, uzavírající sloupce písma se všech čtyř stran, p_ře jala |doba renesanční. Typ se již nezměml, jen ornamentální nápln podstupovala změny ve smyslu slohovélto cítění dob y. K zajímavému dočasném obratu ve vývoji ornamentiky iniciál i bordur došmio ještě v období renesančním. V důsledku humani stické orientacedooby a v souvislosti s reformou knižního písma ezačali italští písaři první poloviny XV. století navazovati na románskou ornamentiku ůponkovou. lmltovali ji v domnění, že je antická, nebot rukopisy klasických autor orů, které jí byly zdobeny, považovali za antické. Pro to také napo dobovali'| písmo těchto kodexů, franskou minuskulu, v předpokladu, že je písmem antickým. A tak obje vuje se v ltalii vess.tol XV., zejména ve Florencii, ohnisku humanistického hnůtí, velmi početná sku pina ruko opisů — jsout z velké části přepisy klasiků — jejíchž výzdoba v iniciálách i v bordu rách jeví překvapující podobnost s ornamentikou románskou. jejím prostřednictvím přešly pak ně které motlvy l do ornamentiky renesanční, a žíly ní dále, přizpůsobivše se změněnému slohovému cítění dobovému. Kdežto formální vývoj iniciály byl dokonán v období gotickém, dospěl vývoj vnitřm, obsahové iniciályk k přesně tvyhraněnému typu již v strá_nky perlo odě románské.Ažd edoby měla iniciála v kodexu účel dekorativní. ojedině v karo linském sakramentáři Dro onově vyskytují se ini ciály, do ejichž těla a č stečně i vnitřního pole
jsou vkomponovány drobné biblické výjev, a to tak, že v téže iniciále je i několik takovýc scén. individuelní tento pokus malířův nemá však obdob v dalším vývoji. ervpve ve století Xi. začíná se ve výzdobě iniciály trvale obrážetl i obsah textu. —Nemalý podíl na vtvařeni tohoto nového typu iniciály připadl vy'zvobě žaltářů a to v Anglii. Sám vznIk jeho' je pak klasickou formou zachycen v žal táři hildesheimského kostela sv. Godeharda, psaném
zvanéornamentikou tiligránni, neboozna a zdobeném pro benediktinské opatství St. Albans čované francouzským termi em
euron ne'e. uLondýna v letech 1119-1146. Vedle velkých celo Kaligrafické iniciály gotického období, nejčastěji stranných obrazů ze života Kristova obsahuje tento modré a červené, ale také pokládané plátkovým, kodex na počátku jednotlivých žalmů i iniciály, skvěle leštěným zlatem, zdobené ve svých tělech do kterých jsou vkomponovány výjevy, jež doslovně plošnými mot_ívypůvodu rostlinného' | motivy geo ilustrují text žalmu. Srvn. také heslo rolerie. metrickými, jsou vyplněny i zcela obklopovány Přibližně současně objevuje se obdobný zjev v bi touto karakterístickou ornamentlkou, jež vbarvách blických rukopisech oblasti severoírancouzské, jejíž modré, červeně, fialové & často i ve zlatě, tvoří knižní umění vyvíjelo se tehdy v těsné souvislosti bohatý ornamentální organismus často úžasné s miniaturním uměním anglosaským. Tak v ruuko jemnosti ne nepodobný pracem krajkovým. Do pisech z Opatství St. Bertin u St. Omeru objevují rámce této kresebné ornamentiky bývají pak vkom— se iniciály s obrazovými komposicemi ilustrujícími ponovány barevné a plošnně stylisované motivy text. Výzdoba biblí, pracovvaná v tomto duchu, rostlinné v pojetí naturalistickém a často i motivy omezuje se většinou na iniciály na počátku jedno figurální a živočišné, kreslené i malované. Zvlášt tlivých knih Písm Do vnitřních polí takových v česských rukopisech první poloviny XIV. .století iniciál bývají paka vepsány obrazové komposice dospěla filigránní ornamentika vysoké íormální nebo | jen jednotlivé postavy, jež mají vztah k textu. úrovně a velkého rozšíření. Neomezovala se však V rámci tohoto ilustračního typu vytvořil se pak jen na výzdobu iniciál, dekor, obklopující iniciálu, karakterístické & t měř ne pokračuje i v okrajích stran a tvoří tak výběhymčmasem ěn.néjednotky kvelkázvlášť iniciála l na počátku Genese
a okrajové ozdoby, provázející _sloupec písma po celé jeho výši a uzavírající jej někdy ze dvou i se tří stran. tomto měru jde vývoj kaligra flcké ornamentiky iniciál paralelně s výzdobou malovanou. Neboť ani malované iniciály gotického období nezůstávají jedinou ozdobou psané strany kodexu, ale bývaj| organicky svázány s okrajovými
obsahovala téměř vždy obrazy, ilustrující jednotlivé fáse stvvroř.ení Knnim pak bývaai připojen i obraz prvního hříchu a Ukřižování. V iníciálách na po čátku jednotlivých knih Starého zákona vracívají se typické vybrané výjevy, někdy v bohatší sestavě, jindy jen v nejnutnější ztkratc.e Pro iniciály jed nothvých žalmů vyvinula se ikonografie velmí slo
lnínger — inkunabule
žitá a velmi důsledná. V ínicíálách na počátku knih prorockých bývají postavy proroků, podobně jako v íniciálách evangelií postavy evangelistů a v ini ciálách epištol postavy nebo poprsí pisatelů. Pro tějškem typické iniciály Genese je iniciála L na počátku evangelia sv. Matouše s obrazem Stromu Jesse (rodokmenu Kristova), nebo iniciála A na počátku Apokalypsy s obrazem posledniho soudu. Tak se vyvinul ještě v období románském typ obrazové iniciály ilustrační, který záhy nabyl ve likého rozšířeni, zejména od počátku periody gotické, který již přešelí nevymiizelokodexů z rukopisůrenesančních,a po celý zbytek středověku; i do knih tištěných. S.?m středověk byl si již dobře vědom rozdílu obou typů iniciál, obrazových & ornamentálních. Ve francouzských středověkých
327
V liturgii římské rozeznává se trojí i.: [. hluboká (i. profunda; ve východních ritech „ngooxúmya“ dělá se před křížem, svatým_iobrazy, před chórem, před vyšším duchovním) při níž přichází trup do vodorovné polohy. Dělá se před křížeem, ve mši sv při „Confiteor“ , „Teigitur“ a při „Supplices te rogamus“ (při„supplex) posledn)ch dvou místech je illustro vánim slova střed |(i. mediocris) při níž se sklání jen hlava2a ramena, na př. ve mší při„ Munda cor“, „Sanctus“ atd.; 3. hlavou (i. capilis) při vyslovování jména ]ežíš, Maria, panujícího pa peže a světců (už v Ordo I, —Claude de Vert, Explication.. . des Cérémonles de l' Egllse (I.-IV., Paris, 1706 ná..sl) — Pierre Lebrum, Expli
cation. et cérémoníes la Messe (1..,-W .ades rsi, prlěres 1716—1726). — W. H.deFrěrc, The Principles of religións Ceremonial (London 1907).
pramenech jsou nazývány obrazovéé es(l-rísto_ir_—e ínlcíály lni tíaleeshistoriéesneboímagíné —O rdo7Vl,
n. 11 (Mabillon, Musaeum italicum, .. .,ll p.7 ch. inklusové (inclusi, reclusl, šyxlerozor),jednotlivci obojího pohlavi, mvužoé i ženy, kteří, a světa se odřekli, dávali se zavříti nebo lnnínger jan Křt. Áu u.g Er., theolog, hudebník zazdíti do úzké cely. Vyskytují se nejprve ve 3. stol. .a 7. sto t.ol a přírodozpytec, n. kol. 1640 nichOvě, :. 'igSOvE yptě a Syrii, současně v Itallt; t., mag. theol., převor v Ramsau a v Mnichově, vyskytují se v počtu hojnějším, takže círk. sněmy, provinciál, zaneeachlm cenné církevní skladby. na př. Frankfurtský 794 žádaly, aby byli biskupem Iníttla Patrum, bibliografická pomůcka k určování dříve podrobení výslechu, aby přestáli zkušební autora patristických textů v ruk,opísech kde texty dobu, a aby zavázali se slibem neodvolatelným. ty často bývají anonymní. Pomůcku takovou vydala sestavil vs 9.řeholí stol. pravidla Vídeňská akademie: „lnitía librorum Patrum La Grímleich pro!., jež (vli1zIV., shodují 602) se namnoze sv. _Be tinorum“, zvláště však důkladné dvojsvazkové dílo nedikta. Měli pilně čitati v Pism s.v, moodlití sestavil Marcus Vaííasso, skriptor Vatikánské kni a pracovati, aby z výdělku mohlíudělovati almužnu?, hovny: „lnitia Patrum alíorumque Scriptorum eccle mnozi zabývali se opisováním knih. Bylo jim do siastrcorum latinorum ex Mígneí Patrologia et ex voleno míti zahrádku; ínklusům kněžím bylo do compluribus aliis libris conle ít ac litterarum or voleno vše, čeho potřebovall k sloužení mše sv. S laiky mohli !. rozmlouvati toliko otvorem ve dine dísposuit". (Romae, ticanis, 1906),v oVol. 111. l. NA— Z. (lb. 1908).typis Dílo Va to zdl své cely. Cely l-ů bývaly přistavovány ke ko vyšlo ve sbírce" „OStudie testi“ jakožto sv. 16. a 17. stelům, k městským branám, mostům, a také bývaly nmolne Jesu, ve jménu Ježíšově. budovány v místech pustých. Mnozí vyučovali mlá inkardinacen viz incarldinatoí dež anebo vychovávali si žáky. Někdy bydlili dva ::nkarnace viz vtěle I. nebo i více jich pospolu; ženám byla dovolena lnkerman (t. j. jeskynní pevnost), též lnker i služka. Maso směli i. požívati toliko v nemoci. manská skála, skaliska v obvodu města Se Do cely byli í. uvedení za slavného žehnáni bisku vastopolu na Krimu, ruský klášter; dosud zacho pem, načež dvéře za nimi byly zapečetěny a toliko valy se dva jeskyrmi chrámy, při nichž 1850 uložen pak otevřeny, jestliže onemocněli. nozí !. vynikali nevelký klášteer sv. Klimen aa Martina. Mnlchům svatostíí zázraky, někteří byli i znamenitými ka slouži za cely nělrteré z četných zdejších náhrobků. zateli. V 10.—12.stol. dosáhla tato instituce vrcholu Podle pověsti konal v lomech I-ských nucenou svého rozkvětu, potom však rychle poklesala; v 15. prácí papež Klimentl. později do moře vržený, stol. bylo mužských l—ůjiž málo,v 16. stol. zcela a v 7. stol. by1 sem vypovězen papež Mar tin. vymizelí. Pravidla pro ženské í-y sp. Gilbert Sem
znamenalo obrazovou komposici), zatím co pro ini
ciály ornamentální užívalo se názvu initiales
tournées, miniatura latinskylitterae takéheslo
tornataekKvtě Srvn. v nejvyšším stupni
ínklínace (lat. inclinatío=_sklonění)
je lítur
prí r_ižhamský,Aelred (vizL, 111)Alto, & Dionysius gický postoj těla, uprostřed mezi stáním a klečenim. tusí Lr-u mužských vynikli: Dungal, Kar Fin d_an, Harduín, Hartker, Leobald, Luyíclnus, Ma Ve používán tam, rianus Scotus, Paternus z i ch: Ava, kde starých se nyní líturgiich kleká (takkbýval na př.často při mešnim kánonu Diemut. Dorota z Montavy, Gemma, e_lnstta, Pavlina, a později po Proměňovánl). Biskup žehnával při Přijímání se svatou Hostil. V liturgii sv. jaku ba Rachíldis, Wiborada, Wilbírgis. inkorporace vízincor rop ati o. a sv. Basila říká k tomu jáhen: „Skloňme svá čela inkunabule (z lat. incunabulaa: —— plénky; něm. před Pánem '“ Stejné formule se užívá v liturgii
sv. jana Zlatoústého; podobnévlíturgii sv. Marka. V liturgii mozardabské'ž „Humiliate benedictionil“ římském Ord „Humiliatevosvos ad benedi ctionem. “ V nynějšíl postní liturglí římské používá
se při modlitběvnad lidem (oratío populum) na konci mše vyzvy:„ umlíatesuper capita vestra Deo.' V některých líturgiich se udílí požehnání po sv. Přijímání, k čemuž jáhen vyzývá shora uvede nými slovy. V Egyptě se tato požehnání z tohoto důvodu nazývala „modlltbamí sklonění“ nebo „sklonění hlavy“. Katechumeni sklánělí hlavy přl modlitbě, která byla nad nimi řikána před puštěním mdomů. V líturgiich sv. Basíla a sv. farna Zlatoústého volá jáhen v tomto okamžiku: „Ka techumeni, skloňte svá ěela před Pánem!“ -—
Wiegendrucke), pr otisky, nejstarší, až asi též do palaeotypéy, r. 1500 tištěné knihy. První í. tištěny jsou písmem gotickým (nebo kulatějším švabachem), nebo latinkou (kolmým písmem latin kovým), s počátku na pergamenu, později na silném bílém papiru opatřeném vodovou značkou. Nejstarší [. nemají titulního listu, nýbrž titul knihy jest obsažen v jedné nebo více řádkách v čele textu na první stránce. Na koncl í. jest zpravidla udání tiskaře, místa tisku a letopočtu (t. zv. koloton). Číslování listů vyskytá se od l,470 později číslo vány jsou stránky, slgnatu ry archů vyskytují se teprve por .1470. 1.111 mají ještě mnoho společného se středověkými rukopisy, na př. mnoho zkratků; pro počáteční písmeny (iniciály) bývalo ponecháno
328
ínkvísice
prázdné místo, do něhož pak byly iniciály ručně provedeny. ]. mají velkou cenu vědeckou nejen pro dějiny literatury, nýbrži ro dějiny knihtisku a dře vorytectví. Také materiální cena jejich bývá značná; řídí se stářím, vzácností, obrazovou výzdobou a zachovalostí. Nejcennější jsou tisky z prvýcch let vynalezeného kníhtiskařství. Počet inkunabuií páči se na 20.000. evrubný abecední seznam jich vy chází od 1925 ve velkem díle „Gesamtkatalog der
tvrdošíjně v bludu trvali, mělíbýtiv duchusamého evangelia a epištol potrestáni, byť to byl 1 anděl
s nebe. praa,vda že církev ja kožto společnost duchovní užívala proti bludařům, trhajicím celistvé roucho Kristovo, především trestů duchovních, jakov vyloučení z církve, klatby a j, avšak jako společnost dokonalá suverénní, vedoucí lidi a ne anděly, byla zároveň oprávněna ukládati
bludařům tresty časně, hmotné a tělesné. — jak Wiegendrucke.Herausgegebenvo nder Kommission nahlížela církev na časné tresty proti zbloudilým fůr den Gesamtkatalog der Wiegendrucke“,Lípsko svým synům, patrno již ze slov sv. Pavla, jenžvy 1925, nakl. 1259 Karel (Abano—Alex W. Hiersemansn. Dosud svazky: 1., 1926vyšly (Alfa4 rabius—Arznei), 111.,1928(Ascher—lšemardus Cla ravallensis), [V., 1930 (Bernardus de Cracovia— Brenlíus). Knihovna metropolitní kapituly Pražské má 1139 prvotisků v 6775 v;azcich katalog jich vydal Dr. Podlaha: „Catalogus incunabulorum, quae in biblíotheca apitulí metropolitani Pragensis asservantur“ (Edítíones archivil et bibliothecae 5. f. meiropolítaní capituli Pragensis“ opus “ Pragae 1926).
inkvlsice. Slovo toto jest odvozeno od lat.s
vesa inqulrere, což značí hiedati, vyhledávati,stá zatí se, vyšetřo ovatí. V soudní praxi patřil vžd výslech obžalovaného a svědků k podstatě soudy ního řízení. nejen v soudnictví, nýbrž i v noetice znamená náležité vyšetření, rozvaha a odůvodnění určité idee spolehlivou cestu kpoznání pravdy. Tak vyzývali apologete' starokřest'anští a najmě Tertullian bludaře, aby zkoumali náležitě křesťanskou nauku a po zralé úvaze posoudili jeji cenu a rozhodli o pravdě křesťanství. „Pravda ne žebrá o milost, jednoh ovšak přece vyžaduje, aby nebyla totiž bez slyšení zavržena." (Dee.praescr haerctícorum.) — užším slova smyslu značí in kvisíce zvláštní soudní institucí, jejímž úkolem bylo vyšetřití shledaný blud odporující křesťansképravdě a vyn nésttoi něm patřičný rozsudek se všemi práv ními následky. _Bylato tedy instituce církevní na obranu víry proti bludnýmna naukám novotářů, blu dařů. hlavně t. zv. katharů, odkud vznikl náš výraz kaccíř. -— Církeev jako svědek, učitelka a soudce svěřené ]í Krlstem pravdy, byla si vžd vědoma nejen své povinnosti, nýbrž i přirozen ho práva bdíti nad svěřeným jí pokladem víry a zachovati jej neporušený až do skonánl světa Přesvědčenaoab solutní hodnotě pravdy Kristovy, z níž ani čárka ni tečka nesmi vymizeti, věrně pravdu tuto hlásala, neomylně vykládala a proti útokům nevěr i blu dařství jí bránila. — Křesťanskágravdaiím vy lsaz úst neomylného a pravdomluvného mým byla církvi svěřena jako nejdražší poklad lidstva, jako světlo, cesta a život k nadpřirozenému cíli, k věčné blaženosti lidstva vykoupeného krvi Krls tovou. vdu tu, autoritou nejvyšší, samého pravdomluvne'ho Boha zaručenou, zachovávala, hlá sala, vykládaia i hájila církev ve jménu samého Boha, autoritou Bohem zřízenéhoautentického ma gístería, chráněného proti bludu Duchem Pravdy a ustavičnou přítomností Krista, neviditelné hlavy ta jemného jeho těia, cirkve. Proto bylo také přijí máno slovo apoštolů a jich nástupců ne jako slovo A _.
.
lidi,snýbrž slovo jimž&základem vpravdě jest. The 2,.13 )jako Církev jestBoží, sloupem pravdy
(l. Tsim.3, pravda hříchu a vede ku 15),a spáse jedině (jan 8, 32),kosvobozuje ežto blud,odrouhání
Bohu odvrací od cile spassení a vrhá znovuv sta rou porobu. —Zatím co hlásala církev pravdu Kristo vu národům pohanským příjímajícje křtem do svého
lůna, žádala u pokřtěných, aby;lv příLa atou víru rušeně zachovávali & podle ní ylí. — Ti,nepo kteří pochybill ve víře, byllpoučováni, napominání a kdyby
ioučii krvesmílného z církve „v záhubu těla, by duch jeho byl l_sp5asenvA den Pána našeho ]eží se Krista".(1.K5,5.) jaak se dívalacírkevve středověku, tedy v době ínkvísice na účel časných trestů, jež se nám dnes zdaji býti ukrutně nelidské, plyne jasně ze slov myšlenkového vůdce středověku
sv. Tomáše Aqu.:„ oenae autem praesentis vitae non per se expetuntur, quia non est hic ultimum retributíonis tempus; sed in quantum sunt medici nales, conferentes vel ad emendationem personae
peccantis, vel bonum procuratur per ad punl itionemreipecpuabiicae, intum.“cuius tquies ' qu. 57., art. l.) Polepšení aobráacení hříšníka, jenž nereagoval více na tresty duchovní, tresty na ma jetku, cíl 1 těle, jež mnohem více působily na změnu myslí, jakož i zajištění pokoje společnosti, jenž byval bludem vážně ohrožen, bailyly vody, jež vedly církev k — zavedení časnýc trestů vpostupu oboru moc koaktivni. Oprávnění své ktomuto
čerpala nejen z ustanovení Kristova (Mt.18,17n), nýbrž i ze slov a praxe apoštolské. (Srvn.1. Kor. 4, 21; 11. Kor. 10, 6; 13, 10; 11.Thes. 3 14; !. Kor.
i.m axe staré církvé udělovala veřejným hřišnlkům veřejné po kání a zakazovala jim vykonávati jisté funkce a
5,11;
zastávati jisté úřady.— Sv. Řehoř Ve1.doporu čoval biskupu januariovi, aby zatvrzelým, vzdorovítým a tvrdošíjným hřišnikům užíval metly 1 vězení. již ve 4 stol. bylo zvykem užívati vě zení „Bexavmá“, vyhnanství a peněžitých trestů. (Srvn. Conc. Carthaginense 398 & Rom m503.) Sněm tridentský stanovil proti duelantůmm& jich svědkům vedle exkomunikace ztrátu majetku, cti a tresty, jimiž byli stíh.ni vrazi. Nynější církevní
právo (Can.zločinem 2291) a vočích inter nováni uvádí (Ca n.trestš_peněžité \Iejvětšim církve bylonbludařství. Pokládáno bylo za vzpouru proti nejvyššímu majestátu, za ohrožení veřejného rádu a pokole, za hrozný odboj proti Bohu. — Svv. Ignác Antiocnenský nnazlyval by liny“, dívoke yliny, 'vokábludaře zvířata „jedovaté v lidské po době, vlci, pozemské vojsko ďáblovo. Sv. Poiykarp nazval Marcilaon s nímž se sešelv ímě, prvo rozencem ďáblovým. — Sv. Cyprian vlíčí zločin od štěpenců od církve Kristovy, k němuž dává podnět blud, těmito výraznými slovy: „Arma ille contra Ecclesiam portat, contra Dei díspositionem repug— nat. Hostís altaris, adversus sacríficíum Christíre bellis, pro fide perfidus, p_roreligione sacrilegus, lnobsequens servus, filius impius, trater inímicus, contemptls episcopís et Dei sacerdotibus derelíciís, constituere audet aliud altare, precem alteram illi citis voclbus facere, dominicae hostiae verítatem per falsa sacriiicía proíanare, nec scire quoniam qui contra ordinationem Dei nítítur, ob temeritatis audaciam divinas neimadv ersione puníiu ur“. (Liber de catholicae Ecclesiae unitate, ed. Hurter, cp. XVII.) d dob Konstantinových pokládán byl blud za zločin státní a proto také 1 tresty občanskými byl stíhán. Panovníci římští od dob Konstantinových považovali se za přirozené obránce víry i cirkve, za jakési biskupy ln temporalíbus a užívali proti
inkvisice
bludařům trestů stanovených římským právem, jež přejali, proti přečinům proti náboženství. V toom smyslu stanovil již Dioklecian proti manichejcům upáiehní vůdcůs, stětí a ztrátu majetku přívrženců. _ .vyhlásii' je za bezectnéz neschopné činitihodkazly$a dědíti. Podle zákon a r.382měií býti trestáni enkratité smrtí a byli 2zároveň již tehdy ustanoveni ínkvisitoři, kteří je měli vyhledá vaíi a předávatí soudci. (Cod. h_eodos ..c c. 9). — ]ustinian [ ustanovil proti bludařům ztrátu cti a práv vyhnanstvím a zábor majetku. Již r. 435 sta-' noven byl trest smrti těm, o svedli někoho k odpadu od vír k nějaké sektě. Hlavně proti ma nůCheiCůmvyža .1. c. ec. 5, oval ll, lčasto 16.)zákon Prvnitrest trestsmrti. smrti(Cod. pro
329
a chrániti. jinak byl však jich obapolný poměr určen Bohem v tom smyslu, že časné mělo slou žiti věčnému, takže papež, jakožto nositel vyšší moci, méi jednotlivé vladaře l císaře vésti a dle potřeby napomínati i trestatí. idea dvou mečů, slunce a měsíce, dušea těla naznačovala dostatečně podřízenost veškeré moci pozemské papeži ve vě cech duchovních. 'Zcela přirozeným důsledkem
těchto idei byla ramene zakro íti všude mocí ochota práva, světského kdekoliv byla ohrožena jednota víry a to tím spíše ještě, měly-li vzpoury proti náboženství také vliv na poměry společenské znamenajíce vzpouru proti stávajícímu občanskému ářdu a porušujíce pokoj ve státě, o nějž se měl svědomitý vladař v prvé řadě starati. (Srvn. Sv. . „ e rcgímíne principum “.) Církev však vedten bylusurpátorem r. 385 nlazdtrůnu bludařem Prisciilianem Trevíru Maximem, k němuu sama neschválila nikdy trestu smrti proti tvrdo se sám odvolal po svém odsouzení synodou v Sa šíjným kacířům, řidic se vždy zásadou „Ecclesia ragosse. Skutek ten byl však příkře odsuzován non sitit sanguinem, abhorretta san me“. 11. učenými Otci církve, najmě sv. Martinem Taurským, trestu smrti Ambrožem Mílánským, papežem Síricíem a sv. stol. proti vyskytují kaclrům vse řJednotlivéa případy ve Fran cíl a teprve Augustinem. jak nelibě seplynezj dotkla e 0opravat kaciřů veedřlch dsvýchii.v zákonech z r.ustnoven 1224, 1231 a l238, stanovil esmyslu ířrim. práva proti jemné duše Augustinovy, 2. iše: „Není mým úm slem, aby lidé proti stvuévůli katharům a jiným tvrdošíjným bludařům trest upá lení. A tímto zákonem řídilo sevbudoucnu světské právo a kacíři usvědčení a zatvrzelí byli předávání rameni světskému. Sekty, jež toto krutea neúprosné zákonodárství vyvolaly a krvavými válkami potřeny
ylí nuceni ke spole enství s někým, nýbrž ab hledající ve všem pokoji pravdu poznali. S nai strany mají přestati hrozbys svuětsko moci. Skut kem chceme jednatl, rozumem, vážností Písem sv., klidněa mírně; pooukci je možno, chceme pro
býti musel ři kathariaalblgcnštl, aeěncymyi revolucion & komunisty one byly0 nebez y síti, hledati, klepati, Jakm abychom přijalidbali a nalezli a manželství, rodinu a majetek. Jejich vítězství bylo nmá mbylo otevř.eno" okvša bludaři 4. stol. v Africe—donatisté—otéto mírnosti církve, by znamenalo všeobecný rozvrat, zpětný pád patrno hlavně z počínání organisovan ch tlup do v barbarství a pohanskou nevázanost. (Srv .Dól Kirchee.n Zde' je viděti zřejmě, natisrů, nazývajících se „ho ojovniky Říistovými“ , linger: irche od katolíků byli však zváni „lclrcumcellones“, t. j. jak popřením základních pravd křesťanských touto pobudy. jejich násilnostisspojené s protizákonným scktou, popírán (jako 11.zmr zpř. tvých stvo ření světa Bohem m, dualismus, odnímáním katolických kostelů přiměly sv. Augu gnosticko-manichejskou stina k tomu, že změnil svůj dosavadní mírný vstání Krista,odvozováni Zákona od d'ibia) vydán názor, a s ním souhlasili i sv. Jeroným, Lev Vel., byl celý společenský řád i křesťansky pokrok a pa.s Sám protestantský historik Řehoř Vel. a lsidor Sevilský, ač přesto žádali přece civilisace na posp jen na ko noec duchovní dýku a uchovni zbraně. abyl nucen to přes veškeru svou předpojatost Sociální ráz středověkých heresí, zvláště katharů vůči katol. církvi uznatl: „Uznáváme rádi, že věc aalbigenských v již. Francií, donutilpřímo světskou pravověrnosti za těchto okolností byla věcí civili moc opřenou o římský zákoník k použití nejpřís sace a pokroku. Kdyby byl katharlsmus nabyl nějších trestů časných, trest smrti v to poča ,vlády, nebo byl postaven na roveň katolicismu, proti tvrdošíjným bludařům. K náležitému posou není pochyby, že jeho vliv byl by byl zhoubný'. zeni těchto jistě tvrdých ustanovení moci světské (Srvn. . „Histoire de i' Inquisítlon au moyenzage“ rí oproti bludařům třeba uvážiti názory středověku v Samsour: inkvisice církevní, str. i7).— oudů. Nasynoděz Ve o poměru moci statni k moci církevní, jak jí roz zeníinkvlsičníchs uměl již sv. Augustin ve spise „De civitate Dei“ ronské r. 1184 stanovenao byla dekretem papeže a jak jsou shrnuty v neprávem nazývaných ideich Lucia ili. a Bedř. ojcbhá Barbarossy klatba proti kaciřům, jíc iCh přiz znvci vrdošíjn ni anebo za Unam sanctam"z 2Náboženství bylo kuklení biudařl měii býti předáni světskému rameni gregorianských a jak vyvrcholily v bulie Bonita všeobecně pokládáno za l.neljvyššístatek lidstvaa k potrestání. Zde byla také zřízena zvláštní inkvi mělo pronikati, zušlechťovati a ovládatl celý život sice blskupská, zvaná od mnohých létací. Bisku nejen v ohledu nadpřirozeném, nýbrž ive vztazích ové měli konati dvakráte v roce pravidelné in přirozených, soukromých i sociálních. Vše mělo kvisiční cesty do obci bludem nakažených, bludaře sloužiti náboženství a věčnému cílí člověka, jeli zapřítomnosti kněze i laiků vypátratí, napome kož tak ustanovil sám Tvůrce. Netoliko jednotli noutl a vzpírajicí se potrestati nebo vrchnosti ,ný rž i občanská společnost a stát měl se v potrestání vydatí. Vrchnostem bylo uloženo zavá utvářetí podle požadavků náboženství. Sociální sdru zati se přísahou, že chtějí nálezy proti kacířům a žení oné doby, — c—echy, b ly zároveň nábo nimidůstojnos vynesené provoáděti pod ztrátou svých nad ua ynody vMontpeilíer ženskými spolky, meč rytíře sv tila církev. A jako tresty tvořili národové křesťanští v ohledu náboženském (1215) “aav uAvignoně (1219) nařídily, avby biskupové jednotný ceelek — Církev ,tak mělo tomu býti vkaždé farnosti zavázali přísahou jednoho kněze, i v ohledu světském. Tak tvořlii křesťanšťi náro a několik (2—3) řádných laiků, že budou ozna movati jak biskupovi, takísvětské vrchnosti všecky dové říši svého — ressdvojího publica prvku, christiana — ježjedné: ěa velikou také dle du jim známé kacíře, jíc ích přechovavače a příznivce, chovního a světského, dvojí nejvyšší hlavu, papeže aby byli náležitě potrestáni a jejich statky zaba a císaře římského. Tím však neměli tito národové veny. Váhajicí vrchnost měla býti trestána klatbou ničeho ztratíti na své samostatnosti v ohledu a lnterdíktem. Ustavičné rozbroje a řádění albi světském. Obě nejvyšší hlavy mají působit ve vzá genských, proti nimž musela býti vyslána křížová jemné shodě a svornosti, navzájem se podporovat! výprava, daly podnětkzřízení stálých lnkvlslčních
330
inkvisice
a zkušenvm. Proto bylo předepsáno stáří 40 let. soudů biskupských na s noděsytnoulousské roku Museli se řídili přesně podle platných předpisů 1229, když opatření předely di IV. sněmu lateránského (11215 eukázyala nedostatečná. Bis a mohli býti pro zneužití své moci neebo pro při kupům bylo uloženo5eustanovili v každé farnosti llšnou př snostt úřadu zbaveni. Soudníknnakta jednoho kněze a dva až tři spolehlivé (mnohd zapisovali no ři, bud'svého úřednici světských iž lvice) laiky bezúhonněho života a zavázatij je přív nebo biskupů, později povoleni jim byli apoštolskou sahou, že budou pilně a věrně po kacířich pátrati, stolici zanotáře řeholní bratři, ktteří podobné funkce jejich domy prohledávali & usvědčené kacíře, jakož již před svym vstupem o kláštera vykonávai_.l i jejich stoupence a ochránce biskupovi nebo Ostatně mohla apoštolská stolice i zvláštní inkvi— vrchnosti světské oznamovati, aby byli náležitě siční notáře jmenovati. Po složení přísahy věrnosti, 'svědomitosti v úřadě, jakož“| zachováváni tajemstvi potrestáni. Trest však nesmí býti uvalen předpáni vy přejímali svůj úřad. etřenim podstaty a tíže biskupem. Nedbali ínkvisičnímu sboru náleže měli býti trestáni. Obrácení se museli z kra' e blu také rádcové (konsultoři), mnohd definitivní: při dem zachváceného vystěhovati, dva barevn kříže dělení. Eksekutoři prováděli nařízení mkvrs toru na oděvu nosili a nemohli potud žádného úřadu zatýkali a odváděli usvědčené bíudaře do v zeni, zastávati, pokud _nebylipo odbytí pokání znovu do kde byli předávání dozorcům věznů. jmění vyšelřo církve slavně přijati. Muži od 14. roku a ženy od vaných až doskončeni procesu přechovávalisekveslři. 12 let museli pod přísahou slibiti, že ohlásí kacíře Všichni úřednici inkvisice byli nadání určitými a zůstanou věrni víře. jinak byli považováni za výsadami duchovního rázu, &knížata i úřady museli podezřelé a to i tehdy, nepřijali--li třikráte v roce se zavázali přísahou inkvisični tribunal podporovati, nechtěli-li propadnout ztrátě úřadu, statků a vy svátost Ostatně rozhodoval eož5posledni podmíncepokání. duchovní správce. — ké in povězeni poslušnosti svých poddaných.— Po stu
kvis ičn so u Biskupské inkvisžicenepři nesly očekávaných výsledků, jelikož nejen bisku pove, nýbrž i kněží neprojevili často dostatečné energie a byli nadto přetížení různými jinými funkcemi. Ukoly světských kněží přejímali často na přání biskupů řádovi kněží, n. př. cisterciáci, kteří se však pro své přiliš okázalé vystupování, jízdu na koni, jakož i vnější lesk mezi albigenskými chud'asy, jaksse sloupem: sekty nazývali, neosvěd čili. Větší úspěch vykazovali prosti řeholníci sv. Dominika, kteří kázáním a evangelickou prostotou bíudaře mnohem snadněji získávali. Proto svěřil jim r. 1248 pap. lnocenc lV. ceíe inkvisici. lnkvi sitoři,jmenovaníh1avně z řádudominikánského,vedli samostatné vyšetřování proti bludařům a proná šeli také samostatně nálezy proti nim. Z jižní Francie,
nihoř
zeni . Nově ustanovenýinkvisitor
představil se napřed světským vrchnostem sveho okrsku a žádal je o pomoc. Potom konal kázání před shr omážděným li,dem při kterém vyz 'val všechny, kteří se pokládají za bludaře, aby se k n mu dostavili během 15—40 dní a dobrovolně vyznaii svůj blud. Doba tato mohla býti rozšířena na delší čas a siuia tempus gratia,e lhůta milosti. Kdo se přihlásil dobrovolně v této lhůtč, mohl býti jist, že bude zvlášt mírně posuzován a o jeho pokání blahovolně rozhodnuto. A vpravdě bývali tajní biudařl trest iní jen tajným, nepatrným pokánim, veřejni kaciř, kteří se rovněž dobrovolně přihlásili,
byli zavazování obyčejně knzěljaké pouti. Onepřá krve lačnosti inkvusitoru, o nížjenmn [předpojati telé tak rádi mluví, nelze vpravdě z těchto historicky dokázaných faktů nijak usuzovati. jinak bylo ovšem kdevšech vzalazemich, svůj kde počátek, inkvisicve nakládáno s těmi, kdož se v určené lhůtě dobro ve bujelo rozšířila kaciřství, se na př.v Španělskuaav sev. ltalii. Sami vladaři světštísvy volně nepřihlásili. Těm se bylo nyní na rozkaz žádali si zřízení inkvisičnich soudů ve svých zemích. inkvisice dostaviti k soudu, nebo bývali přímo Tak přišli do Čech prvni inkvisitoři na žádost zatčeni. Avšak i zde bylo postupováno cestou Přemysla Ota kaara 11.u apoštolské Stolice r. 1257 právní, která byla u církevnich soudů mnohem než u soudů světských v oné době. proti flagelantům. Byllt odva brněnští minorité mírně Celý výslech se dál před svědky, kteří byli i a jejich Za úsilím byla také ponenáhlu po se žalobcem zavázáni přísahou vypovídati jen tlačena. bisskupa jana tatvosekta V. z ražic sestaven pravdu. Rovněž i obžalovaný musel přisahati, že byl znovukteří inkvisiční 1v Čechách beg vypoví jen pravdu, a mohl udati také své úhlavní hardům, hledalisoud v našich zemichproti útočiště. Úřadem lnkvisitorů byli tehdy pověřeni dominikáni nepřátely, aby nebyli připuštěni k svědectví. Ne sv. Klimentaav Prraze. Na rozk ztéto inkvisice chtěl-li se obžalovaný přiznati přesto žemmu byl bylo r. 1318 v Praze polapeno 18 beghardů a po vy blud dokázán, nebo se dalo vážně předpokládati, nesení rozsudku byli všichni upáleni. Přísné vystu že jeho výpovědi nejsou upřímné, bylo mu napřed pování inkvisitorú bylo biskupovi proti mysli a proto pohroženo torturou, byl třeba jen uveden do mu dal vězení otevříti a vězně, kdžžslibiii o ravdové čírnn,y aby se zalekl a pravdu otevřeně vyznal, pokání, propustiti: Rovněž i jistého lékaře icharda, nebo bylo skutečně užito mučeni. A nebyly to jen jenž byl pro svůj bludný spis žalářován dal svým soudycirkevní,ktere uživalytortury,n' brž take soudy vlastním úřednicvet em z vězení vyvéstí a zbavil světské, které ji už valy v míře mnoe mširš ia bez zároveň inkvisitory jejich úřadu. Obžalován svým dlouhélío domlouvání a šetření, jakož""i za delikty vočichtehde j'šiř protivníkem kanovníkem vyšehraldským janem Návod, vydaný pro inkvisitory „Sacro Ársenale“, z nadržováni biudařům, povohlánb Avignonu, varuje před užitím tortury, neni-li náležilých zná odkudž se teprve po 11 letech (1329)ldoospravedlněn vrátil ve svůj úřad. 1341 až do dob husitských mek pro vinu z bludu nar'če ného. „Bylo by netoliko byla v echách stálá inkvisice se sídlem v Praze nepříslušno,nýbrž'! naprosto nespravedlivo lidským poblíž kostela sv. jana na Zábradlí. Úřad inkvi jakož i božsk m zákonům na odpor, každého po drobováti mu eni, aniž předcházel zákonitý a dů sitorský obsazoval arcibiskup pražský. — 0 r nisace inkvis ičnic h soudů. V čelein vi kladný důkaz z určitých známek neboli indicií. sičních soudů stáli inkvisitoři a jejich zástupci Vyznání, takovým způsobem docílené, bylo by ne (vikáři). 5 t u men noval inkvisitory papež, platné a nemělo by žádného významu i kdyby později předal tuto mac představeným dominikánů obžalovaný sebe více př něm trval. Ne od tortury & františkánů v zemícn od Říma vzdálených. Úřad má vycházeti, nýbrž od1882, indicií.r.22., (Grisar: inkvisitorůsvěřovánnbůyimužm moudrým, počeslným, se ieistudien“, Regensburg dle „Gaii Sam bezúhonným, theologicky a právnicky vzdělaným soura cit. sp. str. 33.) Oč vlastněr při celém tomto
ínkvisice
331
užití prostředku, ve středověku zavedeného, šlo, přesvědčení obrácených. Obrácení židé siuli „ma udává Arsenale: „jsou-li příznaky _vinyzákonité, ranos“ a osnovalí již koncem VIl. stol. tiše a ne dostatečné a důkazné, můžea má inkvisitor bez nápadně společně se Saraceny z Afriky revoluci na bázně použiti toho prostředku, aby se vinnící vy křesťanského trůnu a Spiknutí vybudování no ním k Bohu obrátili a odkáním trestu svou podvrácení vého jerusaléma ve pánělsku. to však dušizachráníli". (Samsour, str. 35.) Mim to ne bylo vyzrazeno a spiklenci od visigootského krále směla nikdy tortura trvati déle než půl ohodiny, Egizy potrelstáni peněz, jichž tále vpřísně zemi ubýva o,byli(..690) židé a Pány uváděli tak hlavně a lidé staří 60 let, nemocní a děti nesměli býti st nikdy mučeni, byl by se jim i torturou bylo po schudlá knížata v |závislost ovyžadujice za to četné hrozílo. Kdykoliv obžalovaný z bludu si byl své výsady. Křesťané nesměli půjčovati na úrok, zatím neviny jíst a svědci se ve svých výpoovědech roz co židům peněžní obchody až do 300% ůrokováni cházeli, mohl si obviněný vzití svého advokáta byly povoleny. Křesťané upadnuvší do rukou těchto nebo byl mu oficielně přlřknut některý z notářů spekulantů byli zničení a ve své bezradností do zaobhájce. — ro ení rozsudku. Jakmile pouštěli se násilného uchvácení dluhopisů nebo se obžalovaný doznal nebo svědky byla jeho vina pomsty jdoucí až k vraždění věřitelů. Na mnohých dokázána, přikročeno bylo po důkladném prozkou místech dopouštěli se židé vyzývavých urážek mání rozsudku k jeho veřejnému prohlášeni. Vhlav křesťanského náboženství i obřadu, takže mnohé nim chrámě jistého místa, kde se soudní jednání sněmy byly nuceny proti tomu rozhodně vystou odbývalo, shromáždil se lid i vrchnost, aby vy iti. K tomu přistupoval ještě obchod otroky a slechli rozsudek. jednání začalo řečí inkvisitora, mnohé zločiny židů, ať již z fanatismu nebo rituel kázáním o víře katolickéea přísahou věrnosti k víře. nich zvyků vyplývající. V pronásledováních židů, Následovalo čtení průkazů milosti, jimiž byly tresty k nimž byl špaanělský národ těmito poměry vy drážděn, nezbýpvalo mnohdy židům nic jiného než dřívějšímodsouzenncům uďz cealapro minuty ne zmírněny. Nato byla prohlášena nová odsouzeni volba mezi smrtí a pokřtěním. Avšak na oko obrá & vyměřen patřičný trest die stupně osobní víny cení mnranos dovedli se snadno vetříti v nejvyšší & vnitřní disao íce odsouzeného. Vto mto směru úřady státní a církevní, využívaj ce nvní svého rozlíšovalo :ákonodárství tři druhy usvědčených: vlivu i bohatství k vítězství židovství nad národ ]. těch, kteř se kajicně smířili s církví, 2. tako ností španělskou a křesťanstvím. Konečně dospěly vých, o jicch! upřímnosti se dalo pochybovati a poměryatak daleko, že se jednalo o byti & nebytí 3. zatvrzelýcn, kteří odepřeli odvolání bludu nebo křesťanského Španělska. jedinou záchranu viděli znovu do budu upadi.l V prvém případě bylo katoličtí vladaři v restauraci resp. zavedení řádné uloženo lehčí pokánip,druzí bývali odsuzování k do inkvísice. Tak měli býti maraní upřímně obrácení životnímu žaláři, jennž býval okamžltě zmírněn, a získání pro křesťanství. V Kasttlii nebylo vůbec dalo-li se souditi na upřímnost pokání. aláře staré církevní inkvísíce a v ra onii ztratila zvány byly „“murus — zdí a uvěznění sluli za veškeren svůj význam. Rozhodnutí královských zdění, ímmuratí. jenom mtvrdošijní biudaříazpétní manželů udělil papež Sixtus lV. bulou r. 1478 Odpadlíci bývalí předávání světskému rameni a svolení k zřízení inkvíslce, splnomocmv je jméno upálení. ještě na hranici mohli odvolatí svůj blud vati dva až tři arcíoiskup a biskupy, jakož i jiné a dojíti tak smír sBohem i svobody, k čemuž duchovní hodnostáíe, sv tské i řádové, učené, nabádal kněz odsouzsenceještě na hranici. Možnost ctnostné, bezúhonané nejm érnně čtyřicetileté a tim apelace nebyla vyloučena a dála se buď přímo zkušené, kteří by postupovali proti odpadlikům ze žídovstva a jiným podobným S právem jmeno koapoštolské stollclřímský nebo kardinál. ke generálnímu ,jímntž býval V XVI.inkvisi století vacim bylo no vladařům i právo inkvisitory zřizéna byla papežem Síxtem V. kongregace ínkvi sesazovatt. Dřívenež započala nová inkvisíce svou síční neboli sv. Ofticium, jíž podávány b ly inkvi činnost. učiněn byl pokus získati zakuklence mír sitory různé spletité p_řipadya apelace. očet vy nější cestou poučené. Za tím účelem sestavil učený danýchb ludařů rameni světskemu nebyl naprosto arcibiskup sevillský Mendoza katechismus křesťan tak převládající, jak se mnmdy mylně soudilo. ského života a dal jej rozšířovati kázáním, misiemi Tak bylo n. př. ze 494 bludarů, souzených Ber i rozmluvami. Pokus ten však ztroskotal tvrdo nardem Guidonem, vydáno světskémurameni jen šljným odporem maranů, kteří vydali proti němu 40, 2 niccžh bylo 9 nekajicich a 31 zpět l.ých jakooodpověď hanopls, plný jízz.livostí Teprve nyní jmenovalivladařštímanželena základěbul zr. 1480 Od inkvisice církevní, šak byla vylíčena, dlužno dva dominikány inkvisitory hlavně pro Sevillu rozlíšovatlinkvisicl panělskou. Podnětkje jímu zřízení daly především sociální, politicke a :: díecési sevillskovu,roce jimž1481 po boku byl tato rádceínkvi jan de Medina.V započala státní poměry ve Španělsku. jež vedly katolické Ruiz vladaře Ferdinanda a Isabellu Kastilskou k žá síce svou činnost. Začali však velmi přísně, takže dosti o svolení a schválení zamýšlené instituce papež Sixtus lV. reaguje na apelací do Říma po pappeežem Sixxtem 1V.VProtopovažují mínoz ot-e slanou, vyslovuje ínkvisitorům svou nelibost a žádá, stantšti historikové (Ranke) a z katolických efele abynnapriště postupovali die práva a spravedl a Gams Inkvísici španělskou za zřízení čistě státní. ností pod trestem sesazení z úřadu. Apelačním jisto však jest, že i tator nkvisíce jeví církevní soudcem ustanoven byl arcibiskup sevillský, avšak charakter, jelikož lnkvlsltoři nedostávali potřebné apelace se mohly posilatl přímo . K jurisdikce jen od státu n 'brž vedle toho i od tiskace statků vracejícím se do církve byla rovněž církve. Tak bylo to zřízení smíšeného rázu, bt zapovězena. S touto apelací do Říma nesouhlasila i stát a jeho vliv měl převahu. Pomčry židovs é však vláda a hrozila i rozkolem. Proto jmenoval budily v oné dobéve Španělsku oprávněné obavy papež navrženého mu převora dominikánů Tomáše a hrozil čím dále tím více zkázou zemi, již po Torquemadu generálním inkvísitorem ro Kastilii, kládali ídé za svou novou vlast. Příčiny proná Leon, se Aragon, Katasliunnu im ovšem celá inkví epoda Valencii. vlivvem státním. Zři sledování židů neb ly vyvolány poměry nábožen octla skými, nýbrž hlavn hospodářskými. Proti obrácení zeny byly čt ři stíilsécinkvisíční dvory v Seville, židů násilím na křesťanství, jak to prováděli krá Cordově, v aenu .a Cindadu Real. Předsedou in iové visigotští, vystupovalaavcírek vých sně kvisiční rady byl veikoínkvísitor. R. 1484b ado mech (synoda Toiedská r. 633), žádalaavšakyupřímné vršena organisace inkvisice v celém království.
332
inkvisice
Proselytství židů mezi marany a křesťany vede inkvisice byla ochromila veškeren kulturní pokrok. 1249 vydání královského ediktu, jimž naří Nejvzácnější plody španělské mystiky objevily se zeno židům bez výjimky do konce července bud' v XVl. století v hlavních svých představitelích přijati křest nebo opustíti Španěly. Přes 100 tisíc sv. Teresii a sv. janu z Kříže. Bohatou tvorbu židů opustilo také zemi a uchýlilo se do sev. básnickou i dramatickou representují v XVll stol. Afriky, Turecka, Italie a Portugalska, odkudž však Lope de Vega a Chalderon de la Barca, tedy také r. 1497 byli vypuzení. Mnoho tajných židů v době inkvisice a přes ni. Nechceme také tvrdítí, zůstalo však i nadále ve Španělsku. Pádem ra že vězení inkvisiční byla v oné době ideální, avšak nady r. 1492 učiněn byl sice konec maurskému u porovnání se světskými byla jistě mnohem lid panství, avšak státu vyvstal nový neméně nebez štější a mírnější, jak dokazují dnešní historikové. pečný nepřítel maránů, tajní mohamedáni, jen (Srov. Krausz: „lm Kerker vor und nach Chrlstus“, zdánlivě obrácení na křesťanství, moris_kove'.Proti Freiburg 1895). Sanbenito, jež nosili kajícnící, ne nebezpečí vlastizrádných styků maurů, mohame— bylo nějaké roucho muk, ani znamení pohany, dánů se soukmenovci v Africe byly mez" nimi nýbrž zvláštní roucho kající, zvané všeobecně odbývány misie, jež neměly positivních výsledků. saccuo a posvěcené saccus benedictus „sanbenito'h Proto b lí mauři postaveni před alternativu, buď V padalo jako mnišský habit barvy žluté. U upřím přijati krest nebo se vystěhovati. A vpravdě většina ných kajícníků býval vzadu na rouchu tom kříž, přijala křest, ovšem jen na oko a zváni byli u odsouzenců k smrti vymalovány tam byly různě morískos. Historie a marány se opakovala“l v tomto figury ďáblů, plamenů, někdy i různé nápisy. případě. Třebas nebyl nikdo z nich pro odpad od bylo také znamením hanby, vždyt ve středověku víry odsouzen k smrti, přece kuli vlastizrádné lo pokání Nikdo se pokání kajíc proto něčím nepospovznášejícírn. ví a po ukončení pikle. jež se jim daříly tím lépe, čím větší zastá bnkům vali hodnosti jak státtní tak církevní. Teprve za uzavírali přátelské styky i sňatky s nejvzneše Filipa lil. byli vypuzeni ze země, byt král fran nějšími rody í s rodinou královskou, dosahovali couzský František ]. Karlu V. k tomu již dříve bl všech hodností státních i biskupství. eholnici se můřa radil. leny inkvisice stávali se později nepřáteé vraceli znovu dos sýcch klášterů a ke svým dům v řádu. To doznává i sám Llorente. Ostatně státu a vlivjinými apoštolské stolice nebyl vlastněi křesťanství již žádný. Mezi úkoly předány by y není neznámo, že až podnes mnozi vynikající mu do její kompetence přečiny čistě státní, boj proti žové se i ženy nejvyšších rodin pr s_paněls kýcn oblé do zrakve na vlas řání do kajícího nevěrecké literatuře voltaírianské a zednářské, kají jakož i přečiny proti veřejné mravopočestností. roucha terclářů, jako n. př. před rokem v Paříži jak však mohla úkolům těm dostáti, když stou zesnulý diktátor de Rivera. — Ukazuje-li se usta penci těchto směrů byli jejími členy, jako na př. vičně jen na církevní inkvisici & vytýká se tak bývalý kanovník tooledský a vobodný zednář katolicismu netolerantnost, nelze přehlédnouti, že Llorente, jenž napsal také v Paříži tendenční a fan neméně tvrdá a zásadám reformace odporující byla sarykna tastický spis o inkvisici v Paříž „Histoire cri inkvisice protestantská .áS m Mas tique de l'lnquisition d'Espag ne“ (4i"vol.Paris 18l7), sal o inkvisici Kalvínově, již podlehl španělský za nějž by se nemusil stydět nejzarytější nepřítel lékař Michael Servet: „Mám pocit, že u álení křesťanství. R. 1820byla inkvisice španělská defini Serveta Kalvínem je tím" hroznější, že se alvín tivně zrušena. Vítanou záminkou k výpadům proti sám papežství vzlepřel.jeho jestliže se asvolením a pod nátlakem učení disciplinyKalví bylo této inkvisici po stránce církevní je tak zv. auto novým dafé. Tvrdivá se, jakoby toto vyznání víry (actus v Ženevě v několika málo letech 1542—46v fidei) bylo zvláštním kouskem kanibalske' krve náno 58 ortelůsm rti a proveedeno 76 prokleti, jest lačnosti. Zatím nedalo se při tomto slavnostním to ovšem méně než tisice obětí katolické inkvisice, prohlašováni definitivního posudku 0 stupni pro které vypočítává Hoensbroech (spolehliv' ?), avšak vinění proti víře nic jiného než přisata věrnosti i v tomto, jako v každém jiném přípa ě neplati víře a sv. Officiu, kázání o víře a předčítání roz is numerantur, 1461acelánýbrž také onsistoř Kalvinova onderantur". (Čas, sudků. Při tom byla prováděna rekoncíi lace kajíc jen niků přijímaných znova do lůna církve. llěhem této v Ženevě nebyla než velká, ukrutná a bezohledná slavnosti nebyl prováděn trest smrti, njbrža inkvisice a celý sysstem Kalvínův znamenal krajní ní, a to před branami města. Počet poppravených nesnášenlivost, odkud í raz „šovinismus“ se od nebyl daleko tak hrozný, jak to udává předpojatý vozuje. Nejinak třeba nahlížeti i na usnesení pro Llorente. VToledě bylo na př. odsouzeno 3300 osob testantských knížat na sněmu ve Špýru (1529) k pokání, avšak pouze 27 k smrti. „Pravděpodobný“ „cuius regio, íllius et religio“, jím prováděno vše počet obětí španělské inkvisice za více než tři sta jiné, jen ne náboženská tolerance. Přes zásadu o volném badání v Písmu a oprávnění Subjektiv let trvání, Gams udaný vLlorentem na 30 tisíc, redukuje nestranný KirchengeschichteSpaniens ll. ního chápání smyslu Písem, zavedli reformátoři str. 274 na 4 tisíce. A v počtu tom jsou zahrnuti bezohlednou již provvádělí slovem i skutkem. Tak žádainkvisici, Llut her trestání biudařů jako nejen popravení bludaři, nýbrž i sodomité, lidé všude živšivmnohoženství, rouhačl, lichváři,vraziačaro veřejných zločinců &3to bez dlouhých disputaci, bez dějnicí. Počet tento za tak dlouhou dobu so výslechu a vyšetřování. „Kdo bez oprávněni káže, neuposlechne-li, at vrchnost odevzdá takového ciálně a politicky tak rozvrácených poměrech nejen luka mistrovi pravému, kterýžto mistr kat se že nepřekvapuje, nýbrž b vá předstížen i ves tech s mnohem humánnajšimi zákony trestnítmí jmenuje“. (Srov. Luthers sámtliche Werke XXXlX., Erlangen,st r. .) A vůči katolíkům, z nichž (srov. na samostatnosti). př.p e k smrtBludy odsouzených u nás vyšel, radil: „Panovníky, knižataaapány, kteří za dobu o ně se jen jednalo, zasahovaly přece jen hluboceydo sociálního, poli náležejí k havěti římské Sodomy, _všelikými zbra tického a státního života ve Spanělsku ohrožujíce němi sluší napadatí a v jejich krvi ruce koupati't přimo existencí státu. Králově udržovali tak svůj Melanchthon, zvaný pros unrep vem vychva absolutismus proti vlivu šlechty a chránili tim lid. lovanou mírnost „holubicí protestantismu, chválil proti její zvůli a vykořisťování. Odtud chápeme ukrutnost Kalvínovu oproti Servetoví jako dilo také, proč lid jakoootakový se nepostavil inkvisici evangelické, nemoha poc opití, že jsou lidé, kteří na odpor. Rovněž nelze tvrdili, že by španělská se opováži tuto přísnost haněti a žádal, aby kato
lnkvisiční řízení - lnnocmc
333
líci byli trestáni smrtí. (Srov. Maasz: „Neues Ka a theologové, jímž přísluší kvalifikováni bludných pitrtel uber freie Kirche und Gewissenstreiheit“, sentencí a zkoušení zvláště důležitých otázek a spisů, Graz 1875). Velmi poučný prro poznání refor různínecessariis jiní úředníci (notář,illarchivář j.) pcch. in unitas, ubiis alibertas, mační svobody svědomí a snášenlivosti protestantů a in omnibus caritas, často citovaný výrok, připisovaný jest spis žáka Kalvínova vili magistrátu puniendis““Bezyi„Dehhaereticis aa l_r:i dříve sv. Augustinu; vyskytuj se však v podobné teprve u prof. Řehoře Francke (=. 1651)v kvisice v Anglii za jindřicha Vlikl.,hi\.1žbětyyal jalna formě Knoze proti uštvaným a ožebračeným katolíkům, Frankfurtun O. lnnerkofierAdolf(pseud.Wolfram)C. 88.R., psancům v jejich vlastní zemi! — Máme-li vynésti 72 v Sextenu konečný soud o inkvísíci, třeba uvážiti náležitě lidový misionář a spisovatel,n n. 187 & nestranně sociální, politické a státní poměry, povahu soudnictví, jakož i chaara kter bludařství v Pustertaiu, vstoupil džojkongregace redempt. 1891, vysvM. ankněze;ž „Der Hoibaue uer (191022idní; vd. sp.. 1913 _;„Erzl tehdejší doby a mentalitu celé společnosti. Mnohdy Klemens zavinila mnoho mrštěná horlivost ínkvisíčních herzogin Marianne v. ósterreí ch“ (1910);„ ie Brů orgánů, synů své doby, jindy byl to zase nátlak der von Kirchschiag" (2 sv., 1919); „Der Sánger světské vrchnosti, 'ež se stavěla proti samému des Heliand“ 19) j. lnnichen (Cella inticensis) v Pustertaiu (diec. papeži jako nejvyššr apelační instanci a nutila in kvisitory k vyšetřování zločinů čistě politických a Brixen), klášter, založil“jej vévoda bavorsk' Thas státních, jež spadaly do kompetence autority státní. siIo 111.769 jakožto odnož kl. Frisinského ()viz 1V., ke cti sv. Petra apošt. a mě. Kandida na místě Pomoc světského ramene byla v pravdě danajským darem, jehož bylo později využito k boji proti římské osady Aguntum, kterouž byli 610 Slované církvi a nevinným jejich členům. Nebylo nikdy zničili; klášter [. měl pečovati o pokřesťanění Slo úmyslem cirkve vnucovati násilím víru, dar Mnichově semobylizkl. Scharnítzského. Prvním opatem posláni byl d784 biskup Frísinský. a kde se tak stalo, bylo to jen na nátlak světské vanů. moci a proti duchu evangelia &nemohlo také nikdy Klášter nabyl velikého tmajetdkuv Pustertaiu, v Koru přinésti požehnání. Pokud bylo na církvi, Snažila tanech i v Benátsku. Plppin přikázaljej z politických se vždy napřed mírností, přesvědčováním, domlu důvodů Salcpurku, Ludvík Zbožny vrátil jej 816 vou a láskou získati i ty nejzatvrzelejší hiudaře, frísinskému biskupskému klášteru; biskup Otto 1. nehodné své syny a neodpírala jim ani v posled ním okamžiku své mateřské péče. o vězení a na stující. lem správydodnes církevního proměnilOdjej13.3 11410v kole yléřlátáiíekapitolu exi hranici posilala jim své kněze, zpovědníky s prosbou jmění („Kastenamt“) fryisinskéhoa střediskem dvorní kajícný návrat a odvolání bludu třeba na hranici až stol do]sekularisace. Křížová basilikaI-ské ze 13. ,akaepl sv. Hrobu ze románská 17. stol.; již před popravou. Upřímným kajícníkům otvírala marky ochotně brány žalářůaabyla— -li nucena užíti toor kostel františkánů, kteří sem 1691 byli uvedeni. lennitzer Theodor, katolickyexegeta; n. 1875ve tury, činila tak jedině v duchu apoštola. ab duch bi spasen v den Pána našeho __ležíše rista. Vejprtech v Čechách, 1902 kněz, 1908 soukr. docent, (. Kor. 5, 5). Hiásá-ii naše doba, eevšeop cho 1910 mř. 1913 ř. prof. novozákonní exegese na pití znamená vše omiuvití a případně i odpustiti, Vídeňské, ner. sekretář Lvovy Společ nosti (.,Čs.terr Leo-ÉeseilschaftÚ; sp.: „johann proč neměla by býti právě zde respektována tato uníversitóě zásada? — Literatura: Wetzel und Weité's der Taufer nach der Hi. Schriít und 'Í'radition“ Kirchenlexíkon'í, Vl. Freiburg im Breisgau, Herder (1908);" 'od 1911 pokračoval v Pólzlově výkladu 889: „inquisition't str. 766—783 a uvedené tam evang spisy. Samsourjos., dr..-„1nkvisícecírkevní“. Hradec lnnoclenc(innocentius, Innocenns, rulsky Králové, 1908, „ČasovééÚvahy" , roč. XII. Oliva lod áclav: „Inkvisíce“, Lidová knihovna, Praha 1901, Innokenětij)l.sv., 524, stavělchrámy &biskuvaeMan kláštery, dal sv. sCarsílefíu V. Kotrba. Heelfe „Cardinal Ximenés .., Tii (viz 11.,721) dovolení, by založil St.- Calais (v. t..) bingen 1851. Flad e P.: „Romisches Inquísitions což později vedlo k dlouhému sporu; o založení verfahren“, 1902. Schaa'fer" E., dr.: „ eitrage zur vydána byla posléze iistinla na jarní synodě Geschichte des span. Protestantismus u. der ln tom vI.,“Orleanšu 19. čna5 Srovn. Acta vý s. 854-9. 541,2z. (lnnoken4tlij) Borisov qursrtron rm 16.jhrh.“, 35V. 1902. Konečný an, dr.: znamný ruský th2eolog a kazatel. N. 180018 v eiceí Bartolomějská88., nocmgůvodcové a “ Revue studoval v kijevské duchovní akademii; Čbnova, XXVll krveprolití. Hradec Králové, Tiskové drusžstvo. 'menován profesorem, pak i vicerektorem petro-l nkvisiční řízení při procesu kanonickém zavádí hradské duchovní akademíe; téhož roku vstoupil se z povinnosti úřední, jestliže pověst o spáchaném do řehole. Od 1830byl rektorem kijevské akademie; byiuustanoven biskupem čigirinským a ví :zločinuveřejně jesttrozšiřena, takže se o pověstio “té doví i církevní představený. Pak, nečekaje ani kářem kijevské metropolee.R 1841 byl přeložen do na žalobu ani na jakékoliv jiné sdělení, jest povinen Vologd, ale po několika měsících odvolán do Char :zavéstí ihned proces an nic ý. Tpc kova. oku ] yl ustanoven arcibiskupem cher lnkvisiční sbor, kongregace římská, jež Pavlem 111. sonským i tavríčesk' m, v kteréžto arcidiecési setrval prokázal velkou službu ruské 1542 byla založena a ertem V. reorganisována až do své smrti. jakožto nejvyšší. tribunál ve věcech víry a mravů bohovědě tím, že zavedl novou methodu výkladu -se týkajících. Oficiální název jeji jest: „aSacr věd dooagmtických t. j. osvětioval je s hlediska -Congregatol Romanae et Universalis historického vývoje. !. jen zřídka používalopramenů Inquísitíotnis“, nebotéž „C.8. Officii“. Před katoiic 'ch &dával zřejmou přednost spisům prote :sedou jest sám papež, členyjsou kardinálové, znichž stantskych učenců. Většina jeho přednášek se ztratila, ;jeden zastáváúuřad sekretář r.e imo ojest taam avšak podle některých zachovaných zápisů lze sou větší počet konsultorů, mezi nimiž nalézají se vždy diti. že byl vynikajícím řečníkem a pedagogem. Protestantská tendence I-e Borisova vyvolala ne .Mag'ister Sacri představený řádu sv. spokojenost v řadách konservativního kněžstva, Dominikaa ještěPaiatii, jeden lenerái. len tohotořádu („consultores natí ), dále komísař s. Oíiícíi, jenž jest vlastním avšak vyšetřování, kterému byl podroben, dopadlo 'vyšetřujícím soudcem a kterýž je též vždy z řádu ro něho příznivě. Vlivem l-e bylo v kijevské aka '.SV.Dominika, dále kvalifíkátoři t. j. učení kanonisté demii odstraněno vyučování v řeči latinské, což _.
lnnocenc
331
ovšem zamezilo rozšíření katolisujicí tendence, avšak také způsobilo pokles úrovně ukrajinských kněží, kteří byli nyní více ozdká áni na prameny protestantské. Ne'důležitějšími spisy [. B. jsou tyto: ivot apošto toal avia“, „Život sv. Cypriána“ , „Po si_ednídny pozemskéhoživota ježíše Krista“, „Pomník Vl'ry , „Dějiny estanstv v Polsku“ pře klaady do polštiny,ezvlášlf překlad katechismu metro polity Filareta. [. založil týdeník „Voskresnoje čtenije“, vynikal v archeologií, pořizoval popisy starobylých památek a zúčastňoval se restaurace star ších chrámů a vykopávek v Krimu i na Kavkaze. V Odesse založil bulharský spolek, který pečoval o vzdělání bulharského studentstva. Nejvíce byl znám [. jako kazatel: kázal téměř pokaždé, kduž se zúčastňoval bohoslužeb. Mnoho jeho kázání bylo vydáno tiskem a rozšiřována v Rusku, některá byla také přeložena do frančtiny, němčiny, polštiny, srbštáiny. řečtiny i jehož armenštiny. vliv [.nazřejmě něho prokázal Bossuet. způsobVelký výkladu na odobuje. Úplná sbírka jeho kázání byla vydána etrohradě 187 87—174. elmi mnoho se pričinil [. 0 zvelebení kláštemlctví a za tím účelem postavil několik nových klášterů. [. udržoval čilý písemný styk s ostatními ruskýmibiskupy, byl velice vážen ve sv. Synodu a lze říci, že během celého čtvrt století byl autoritou pro celý ruský náboženský život. Z. 1857. Úplný životopis jeho dosud není napsán; práce jsou tyto: N.(viz ]. sebrané Barsov, „Materialynejlepší dla biografii nnokentija“ spisy Barsova) a Budkiewícz, „lnnokentij — archi episkop_chersonsklj“. Všechny nevydané(V. rukopisy f-ovy jsou v Petrohradské knihovně.
3. biskup Maronlj ský (Mr
Alarichem, zasáhl ve prospěch sv.Zjerloznyma vo mír jehos sporu s janem jerusalemským 417 v imě.-— .epap n. v Římě z12rodu Papareschi, spřízněného s rodem Cenci, původním
jménem S. Angeli, 14. ún. vŘehoř, noci, vkardinál-jáhen níž Honorius titulu ll. zemřel, narychbyl o zvolen proti kard. Petru Pierleoní (Anaklétu 11., viz 1., 405); na jeho straně stáli členové rodů Frangipani a Corsi. ]. musli prchnouti do Francie.
kdež ll.,153);p0dobně sv. Bernard v jeho učinil prospěch (viz tak obětavěepůsobi1 v Něm suv Norbert, Francie, Anglie Německo jej uznlallš'. /. odebraltakže se, doprovázen sv.a Bernardem ! do Lutychu, kdež jej král Lothar slavně přivítal a slíbil mu v_ojenskouvýpravu do Říma, aby proti papeže ímě, přinutil Frangipanovce, aby jejr znali, a získal proosebe Normany, uděliv jejich vézvodoviRo eru korunu královskou manolvlicirkve éž aquitansk vévoda jako VilěmV se k římské. protipapeži připojil. Lutychu odebral sel lll.nazpět do Francie, slavil tam 18.—29. října 1131 velikou synoduvRe meši, korunoval při ní syna králova Ludvíka na krále. Potom vrátil se doprovázen sv. Bernardem, doltalie, sešel 1132 se s Lotharem. jenž s vojskem sem při táhl, načež oba k Římu táhli. V dubnu nebo v květnu 1133 obsadil Lothar Laterán a Aventin, kdežto chrám sv. Petra a hrad Andělský zůstal v moci protipapežově. Lothar, nechtčje útokem dobývati chrámu sv. Petra, al se na radu sv. Norberta 4. čna 1133 vLateráně sesvoumanželkou na císaře korunovati. jelikož císař měl poměrně malé vojsko
ajelikož hrozila válkavjižni Italii, vrátil se do Ně
nía) v Thracii
mec. ]„ Řím nechtěje krev prolévatíi sopustil Ber a odebral sed kde senasv.velike' v6. stol.,jeden z orihodoxnich kollokutorů v ná nardem božensíkém rozhovoru, jenž konal se 531 (533?) synodě v květnu 1135 vyobcolval Anakleta, jenž v Cařihradě mezi katolíky &Severiany. List o tom se uchýlil k Sicilskému kralí Rogerovi. Na prosby presbyreru Tomáši zachoval se pouze v latinském papežovy a výmluvné slovo Bernardovo nastoupil překlacua eznění velice pokaženém; uveřejnil císař 1136 s větším vojskem do Italie a bojovat jej MansrV111817—834 .-—4.(lnnokentij) Mo úspěšně proti krállRogerovi. Ale spory -s papežem nastyrskíj, žil na konci 17.stol.. rodem žd ,přijav o vrchní panství nad Apuliípřekážely dalším úspě pravoslaví stal se igumenem kláštera Kisiilovskeho chům. o obytí Salerna udělili společně císař a zúčastnil se náboženského i politického hnutí a papež 1137 hraběti Rainulfovi jižní ltalii v léno. na Malé Rusi, napsal polemickýspis o nes v. vSvá Tu došlo k rozporům mezi papežem a císařem tosti proti Lichudům a zúčastnil se učených hádání pro nástupnictví v říši a pro klášter Montecassino, oskvě; zachovaly se jeho dopisy k Mazepovi jenž císaři holdova! a Wilibalda (v t.) za opata. : jiným v nikajícim osobnostem. — 5. (ln přijal. Lothar zemřel na zpátečním pochodu 3. ppros. kentij) ečajov, n. 1722, žák, později prefekt 1137. !. usídlil se v tmě, avšak Roger dobyl slovansko-řecko-latinské akademie Moskevské, 1763 zpět dolní ltalll a podporoval i dále Anakleta. el 25. ledna 1138, a jeho stoupenci biskup Korelský, potom Těrský a posléze Psovský, Anaklet zemře 1770 arcibiskup a člen synodu; vynikající boho zvolili kardinála Řehoře za nového protipapeže, jenž přijal jméno Viktor 1V.j,enž však po krátkém slovec za Kateřinyt sestavil komentář k jejímu čae kádomluv m sv. Bernarda I-ovi se podrobil. „Nakazu", mimo toll.,vydal několik spisů bohoslo veckých a kázání; byl členem ruské akademie Aby zbytk rozkolu odstranil, nově vzniklé blud a zúčastnil se jejich vědeckých prací, zvláště při zavrhl a v oudivši se zlořády odstranil, svolal vydávání Slovníku; z. 1799. 6.1. pa pe ž402— 1139 desátý všeobecn' sněm církevní, Lateránský 417, sv. n.lbánu, mocný zastánce práv papež druhý (viz čl. Later nský sněm). Potom podnikl ských. Sedm dní po smrti sv. Anastazia 401 byl vojenskou výpravu proti Rogerovi, byl však poražen jednohlasně duchovenstvem a lidem za papeže azajat; propuštěn na svobodu, když byl Rogera z.volen jako p l muž znamenitý, kterého zbavil klatby a potvrdil mu královský titul; za to Latinícii Řekové velice si vážili. Theodoret praví slíbil Ro er papeži poplatek a složil lenní přísahu. o něm, že byl to muž nadan' neobyčejnou obe Následujícího roku 1140ocitl se !. ve sporu s fran zřetností a moudrosti. Biskupu oluňskému Anysiovi couzs 'm králem Ludvíkem Vll., jenž proti řádně z.,I 505)ssvěřil dozor nad církvemi ve vychodni zvolen mu arcibiskupovi bourgesskému jiného usta lllyzrii; biskupu Rouenskému Vlctricíovl dal pokyny novil. .jelikož pak král tvrdošíjně na svém setrval, o soudní moci biskupů provinciálních ve ech du vynesl papežský legát kardinál lgo interdikt na
království francouzskéJ. rozešel se brzo s ímany.
chovních sporech, o celibátu Dekretem Malé, aleesílně opevněné město Tivoli povstalo dan' Exsuperiovi (vizi duchovních. , 995) Toulouskému rozhodlo potrestání cizoložství, k podnětusv. Au u proti papeži a způsobovalo veliké škody ímanům, kteří je chtěli po jeho podrobení zpomsty ztrosko natistům, kteří pak hojně do církve se vracelol, tati Když pape tomu nesvolll, vypověděli mu zakročll rázně ve prospěch vypovězeného sv. jana Římané poslušnost a prohlásili Řím za republiku Zlatoústěho. R. 410 pokusil se v Ravenuě marně 1143. Vzorem byla jim při tom lombardská města,
stlnavvymo404hl u cís. ilonorla zákon proti
lnnocenc která za bojů mezi papeži a císaři svobody si do byla, biskupům politickou moc odňaia a po repu blikánsku se zařídila. [. z. 24. září 1143. Získal si velikých zásluh o církev a Řím (vystavěl nově chrám Sta Maria Trastevere, v němžbyl pochován). — 8.111. papež Lothar, z hraběcího rodu (119BI—21216), echni, původně n. 1160n ne 1161, nabyl důkladnéhot |vzzdt'ilániv Římě, vPařižl
335
4. ři' íjna 1209 slavně korunoval. Avšak již následu jiciho roku prohlásil nad ním klatbu, jelikož Oto svoje sliby prohlásil za nezávazné a počal dobý vati Sicilii. Tu spojil se 1. s německými knížaty a s králem francouzským Fili em Augustem za tím účelem, aby na císařský trun dosazen byl Fri drich Sicilský, což se také stalo, & Fridrich byl 1215 v Cáchách korunován. 'laké jin m zemím věnoval ]. svoji pozornost, aby uchráněny bl
a vjejBononíí. eho s_tršcah papež šil na kar inála-'á ..sv Klement Sergia 111.pový a Baccha víra, právoaadobré mravy. Francouzský král a užíval ho v důležitých záležitostech. I. byl mravně lip 11. August, zapudiv 1193 svoji řádnou manželku bezúhonný, obratný v úřadování a velmi zběhlý Ingeborgu, princeznu dánskou, pojal 1196 za sou v bohosloví a v právech. Papež Celestin 111.z ro hlasu oddaných sobě biskupů Anežku, dceru vé dinné nechuti ho zanedbával.V té době sepsal 1.: vrnody eho, proti tomu vystoupil již papeež „De miseria conditionis humanae s. de contemptu Coelestin allls.k(viz 111.,105); 1. pak donutil krále mundi libri tres" (jest to obraz mravů jeho dob; tiskem vyd. 1468 b. m., 1473 v
olině a 1.11)
s. altaris mysterio libri sex“ (důležité pro dějiny liturgie). Po smrti Celestinově zvolili jej, tehdáž 371etého,kardinálové za jeho nástupce. Když zdrá hal se volbu přijmouti, zavěsil naň prvníkardinái jáhen papežský purpurový plášť a nazval jej ln nocenciem. Nový papež rozvinul rozsáhlou činnost. Zreformoval nejdříve papežský dvůrra zavedl na něm větší jednoduchost. Zlaté a stříbrné nádobí bylo odstraněno a dřevěným a skleněným nahra zeno. Šiechtlcká pážata byla propuštěna, a obsluhu papežovu převzali řeholníci. !. dával třikráte v témdni veřejné slyšení, trestal přísně úpiatné úředníky a falšovatele papežských bull a vypově děl lichvářské směnárniky z obvodu Lateránského paláce. Proniknut jsa přesvědčením, že podmínkou svobody cirkve jest světská nezávislost římské cirkve, hleděl obnoviti papežskou moc nad ímem a státem církevním, za dřívějších nepokojů značně pokieslou. Městský prefekt, jenž dosud zastupoval císaře, a senátor, který jménem lidu v městě vládl, musiliv konati přísahu hoidovací. Území, která Staufovéy římské Stoiici odňali a svým stoupen cům propůjčili, jako Ankona, Ravenna, Spoleto & veliká část dědictví Mathildina, byla opět pro stát papežský získána a zůstala od té doby v držení papežské Stolíce. — Vt e době zaměstnávaly papeže měrou nemalou záležitosti v království obojí Siciiie. K žádosti:cí'sařovny Konstancie, vdovy Jindřicha nezletilémuzřekla Fri drichu li. Vl.,éudě111králoevství vl eon, když bla to císařovna
některých privilegií Vilémem ]. na papeži Hadria novi lV. vynucených. smrti Konstancie 1191
;;azfsaeaašďvwwae
Obr. 43. lNNOCENC lil.
Soudobé iresko v kostele .Sacro Speco' v Sublaku.
klatbou a interdiktem 1200 k prohlášení, že ob noví dřívější manželství. Slib ten splnil však král
ujal se !.nem podle jejího přání poručnictví nad čtíyt letým jejim l-ridrichem, jakož i správyřše sš tom nešetřil námah ani oběti, aby svému teprve 1213, ačkoliv Anežka již 1201 zemřela & svěřrenci zachov koru unu sicilskou. Teprve po opětné jeho snahy o zrušení manželství s inge několikaletých námahách podařilo se mu zmatené buurgou se nezdarily. Podobně přinutil 1. krále poměry urovnatl, načež odežvzdal řiši vzdělání. 14letému Frid dricchovi. postarav eenálž itoě jeho Císař jindřlch Vl. pojistil sicel nástupnictví v říši svému synu Fríedrichovl, ale po jeeho smrti zvo lila většina knížat Filipa, vévodu švábského a bratra
iseonskélio Alfonsa se vzdal svého král manžel tvi se svou neetřlIX., že dyž amlgícký an sBezzemek (1199—1216) 1206 protivil se volbě arci biskupa Štěpána Langtona &církev krutě utiačoval, prohlásil 1. nad Anglii interdikt a posléze pro
hlásil krále za sesazena 1a212 konáním roz zemřelého císaře, za krále, menšinajindřicha však zvolila u.lV Brunšvického, syna vévody Lva. sudku pověřil francouzského králevšilipa Augusta, Papež, k němuž se oba zvolení obrátili o uznání, načež jan 1213 prostřednictvím legáta Pandulfa odrobil a přijal říšikrál svojiaragonský od SvatéPetri stolilce nechtěl se s počšátkudo záležitostí německýcch vmě v&1no. Podobně učinil l., šovatl. válka občanská, napo jenž 1204 odebral se do Říma, prohlásil svou zemi minal k Když smíru.však Vydavypukla dekretále „Per venerabilem“, za léno papežské a byl od papeže korunován. vkněmžt istaanovil,p že papezavrhnouti. ež má právoPozvoleného přiapdě tříletém V Bulharsku, Uhersku Polsku a Norvéžsku vy kolísánít prohipásil se 1201 pro Otu, jenž za to sli stoupli !. jako rozhodčí soudce. Přemyslu Otaka bil, že bude chrániti majetek a práva církve řím rovi ]. udělil !. 1204 důstojnost královskou a pro ské a že statky ji odcizené navrátí Ale slibu své hlásil sázavského opata Prokopa za svatého. Pa mu nedostál, takže ! klonil se na stranu Filipovu, pežství dostoupílo za I-ce vrcholu své moci. jako jenž však 1208 byl zavražděn. Oto byl pak v Zápaad byl i Východ předmětem otcovské péče pa obecně uznán a I. pozval jej do Říma, kdež jej pežovy. Snažil se o sjednocení Arménů, Řeků,
336
lnnocenc
Bulharů, Srbů & Rusů s církví římskou, bohužel bez trvalého úspěchu. Jeho přičiněním podniknuta byla čtvrtá výprava křížová : dobytí sv. Země, která však proti jeho vůli vedla ke zřízení latin ského císařství v Cařihradě 1204. Rázně vystou pil /. proti Valdenským a Alblgenským. Korunou . všestranné činností 1-ovy o reform mu a povznesenní cirkve jest dvanáctý sněm obecný, lateránský [V.
1205(viz čl. lateránský
sněm). Brzypo sněmu
cestoval /. po horni Italii, byl zachvácen zimnicí
a z. 16. čce 1216 ve Vietrbu v 56. roce svého věku a v 19. roce svého papežováni. — ]. jest jedním z největších mužů světa; byl výtečnou hlavou kře
rantaise (Petrus a Tarantasia), studoval a učil na universitě Pařížské, 1258 magister, 1267 provinciál pro Francii, 1272 arc bLyonský, 1273 kardinál biskup Ostijský, súčalstnil se 1274 14. obecného sněmu. Pos mrti Řehhoře X. byl 1276 21. ledna zvolen v Arezmzuza papeže, :. však již po pěti měsících 22. června téhož roku. Usiloval horlivě o unii s eky; v horní ltalii snažil se smířlti Ghi belliny a Guelfy, jakož' 1 Karla z Anjou s Rudolfem Habsburským, pročež přiměl Rudolfa k tomu, že odložil korunováni na clsaře.1. byl pro svou uče nost, zbožnostamravní bezúhonnost velice vážen.
Důvěrnými báyli svatý Bonaventura & e oř . jeho přáteliohlášen za blahoslaveného. stanlsltva; právem zván „učitelem aotcem —.9 111.vbyl zdoropapež (odsvěta 29.září 1178 Z jeho četných spisů, zonichž většina zůstala ne tištěna, nejdůležitější jest jeho veliký komentář ke knize Sentencí (4. sv., Toulouse 1652). — 12.
doállecln—a1180), vízastně Sitínus (Lando Siton, Lan zez) Landus iny Fra angipanů, podrobenín ctisezCaleliztta111.(viz 11., 653). zvolen
od
Vl. apež, původnímjménemŠtěp án Aubert
zatvrzelých rozkolníků proti Alexandrovi lll., jenž z Montu v biskupství Limogesském,l„prof. civilního práva na universitě Toulouské, 1338 biskup Nooyon jej zav25klášteře Cava u ima1254), uvěznil. 10. zajal [V. (od 25.čvna 1243 do 7. pros. Sini— ský, 130 biskup Clermonts tský, 1342 kardináltit. ss.
baldo del Fiescho, hrabě z Baragny,n. v ja janaa Pavla, 1352kardinál-b-iskup Ostijský a velko nově, vynikající učitel kanonického práva v Bologni, penitenciář, 1352 18. prosince zvolen v Avignonu auditor při kurii, 7 kard. tlt.s .Lorenzo za papeže. Byl zbožný, přísných mravů, skromný, in Lucina, 1228 vicekancléř, 235 biskup Albengský, spořivý, nepřítel nádhery; naléhal na reformu kléru legát v Horní ltalii, po sedisvakanci vinou crsare v Německu, nýbrž Il přližkurii. Udržoval Fridricha ll. půl druhého roku trvající povýšen na nejen přátelské stykyssrlKae .du bna 1355 stolec papežský, jakožto nástupce Coelestina lV. vŘímě dal od biskupal“Ostijskéhžq5kardinálů Al Poněvadž rod, z něhož papež pocházel, byl císaři bornoza a Petra Bertranda korunovati, když byl oddán, byl Fridrich volbou jeho potěšen a doufal kardinál Albornoz (viz 1., 242) 1354 církevní stát. brzký smír s církví. !. snažil se také oto co kdežz se 1347 vlády zmocnil blouznivý Colavšak d nejvíce, uzavřel s Fridrichem ll. mír v Římě 31 bř. Rien p,řimě1 k oslušenstvi; protestoval 1244, konečné rozhodnutí _ponechav 13. obecnému protiz„zlaté bulle“ („bulla aurea“), kterou Karel lV. sněmu, jejž zamýšlel konati v Ly0ně. jelikož však stavy říšskými 1356 vydal, poněvadžž v ni Fridrich uzavřený smír porušoval, prchl !. přes spolu nebylose zmínky o potvrzovacím právu ppežoově, ani o nároku papežovu na říšs 'vikariát v Italii. janov do 1245 Lyonu, kamž 2. pro0.3 & 1244 dorazil. Sněm Mezí Francií a Anglií zprostředkoval mír v Bre yonský obnovil klatbu vyslovil sesazení
Fridrichovo. Zprostřeldkovací _krále Ludvika lX., s-l pokusy em sfrancouzského byza ským císařem v Cluni se sešel, sneměly aúspěchu. “Od té doby pokládal 1.řiši za uprázdněnu apodporoval volbu vzdorokrálů jíndřlcha Rapse 24 -7124 7) a Viléma Hollandského (1248), sesadil ghibellínsky smýšlející biskupy a dal 1249 proti Fridrichovi hlásati kříž. Po Fridrichově smrti 1250 pokračoval v boji proti jeho synu Konrádovi lV. &levobočkovi Fridrichova Manfredovi. [. vrátil se do janova
tígny 1360. Proti ukrutným králům Petr u.lVa ara
go noskému a cizoložnému Petru 1. kastilskému, jenž svoji chot Blanku Bourbonskou dal otrávlti, zakročil klatbou a interdiktem. V dolní ltalii podporoval panství francouzské; usiloval v Cařihradě o unii a o křížovou výpravu. Byl řiznivcem učenců (Petrarky a j..) Hleděl odstraniti zlořády v pro půjčování beneticií, ačkoliv sám nebyl prost ne áříl 62 v Avignonu. — 13. Vll.
papež, původně Cosimo dei Migliorati,
nkolem v Sultmoně, de a 1253 ve králi vitězoslavném do Rakousy českémuprůďodu toakaro ovíŘíma. na I. zákpřiřkl adě Li namine 1336 (v. t.,p) om sámžákprojuristy esor vjana Perugii oprávněných nároků dědickoých.Sicílii nabidl králi anglickému a hraběti z Anjou, když však oba kolektor ař'ado vě,papežské od Urbanat VI. poslán AnglieAakožto komory, 1387doarcib. v aveně 1389 v Bologni, za Bonifáce lX. 1389 k.ard (sv. odmíti, uznal dědické nálroky dvouletého Konra Kříže) & místokomoři, 1390 povolán jako legát do dlna, ehož otec Konrád12542emřel. Tu podrobil s m Z mfrcd, a [. slavil 27. října 1254v ejzd do severní ltalie; 17. října 1404 zvolen za papeže. Neapole, kdež již 7. prosince téhož roku zemřel. Byl pracovitý, mírumilovný a laskavý; vynikal jako Krátce před tím anfred znovu se vzepřel a pa znamenitý finančník. [. zavázal se sice při počátku pežské vojsko porazil. !. byl veliký, neoblomný konklave, jako všichni kardinálové, volební kapi charakter, jeho boj za svobodu církve byl činem tulací, že k odstranění schismatu po případě se sebeobran“ ;jeho politice podařilo se prekazití i poděkuje, avšak učinil neapolskému králi Ladi spojení ří e se Sicílii a udržetí v Německu volené slavovi slib s tím neslučitelný, že v církevních království. Misie v rusku, Sas u, v Armen 11 věcech nic nepodnikne, dokud nezaručí mu jeho a v Mongolsku za něho vzkvétaly; avšak snaha Neapolskum p_řenecbal vláduv nad Rím ].jejžn ucen Ladislavovi byl opustit 1405 pro o výpravu křížovou selha a. Byl přízulv liturgii práv slovanské v Chorvatsku; spatřoval v ni prostředek vzbouření, Te rve 1406 se z jež ViteGhiabellínovézpůsobili. 'am odstran ní schis ke spojení církve západní s církviv chodní, na vrátil žádost biskupa senjského Filipa 1 ji potvrdil matu sněm svolal ten již 1404 obecný z. vvšakmdříve se sešel, 6. lsněm, ist. s podmínkou, aby slovanské knihy liturgické sho nežli dovaly se co nejpřesněji s liturgickými knihami 14. Vlll. papež, původně Gilambattlsta Cibo (viz církve římské. jakožto papež i jako právník hájil u. 1432 v janově z ařeckého kterř': heorii o dvou mečích, jakož i přednost církevního 11., před813), čtyřmi sty lety v Neapoli v janověrodu, se usadí velikých zásluhOtec o janov práva nejlepším před právem světským. jeho álů „Anppar—atus“ jest komentářem k dekret 11. aa jehož vysokéčlenové úřady tam zastávali. jeho slbylzisllia515í V., papež bl., 0. Praed., n. v Champagny_v Ta římskýmsenátorem a později místodržitelem v Nea
lnnocenc poli. V leného
337
alilance proti Turkům, 1575 jmenován patriarchou jerusalemským, 1583od Řehoře Xlii. učiněn kardi nálem (byl podle svého titulárního kostela nazýván
kardinálem Santhuattro), zastával za jeho pano vání, arovněž i za jeho nástupců Sixta V. a Ře hoře XIV. nejdůležitější _úřady. jakožto kandidát španělské strany byl 29. řjlna 1591zvolen za papeže.
Podporoval ve Francii ligistya zájmy Španělska. Byl mravů přísných, pracovitý a učený; zanechal v rukopise řadu pojednání theologických a filoso lic ických. („Moralia quaedam thelogica", „Adversus Machiaveliem't „Nonnulla in llbros polltlcorum nristoteiis“, „Notae ln Plntonis opera“ aj.. EO.prosince 1591, byl papežem toliko dva měsíce. Evrvn.Pastor, Geschichte der Píipste X., 574-587.
v
válkou _
Obr. 44. iNNOCENC X.
Podle podobizny Velasquezovy.
— 16. X. papež
battlsta
(1644—1655),původně Giam
Pamfili, n. 1574v Římě,v20. roce
svého věku dosáhl doktorátu práv, byl potom kon sistoriálnim advokátem & 25 let uditorem Rot. za eohoře XV. nunciem v Neapoli, Urban Vl. přidělil jej svému synovci kardinálů Frant. Bar berininu do (vizi., 917), abyŠpaněls provlázel na jmenován legačnlch cestcáh Fraacn ska; jejbyl patriarchou Antiochijským, nunciem v Madridě, 1627 přes kardinálem legátem v Německu. 15. zář: 1644 odpor &francouzského dvora zvolenz papeže, stár jsa 70 let. Podporoval španělsko--hab
sburskou politiku a boje proti Turkům. ihned [..na. počátku svéhogontifikátu učinil r. 1645k finančním nepoř dkům synovců svého předchůdce Urbana Vili. z rodu Barberini. Byli obžalováni, že dopustili se zpronevěry a zbaveni svých důsto jenství i statků. Prchli do Francie, dosáhli však prostřednictvím Mazarlnovým toho, že proces proti ním byl potlačen a oni svá důstojenstvl a statky opět obdrželi. Buliou „Zelo domus Dei“ ze26. listo protestoval proti clrkvi nepříznivým
k český slovnik bohovčdný v.
d článkům Vestfálského míru a bullou u„Cum occa se veliká sione“ z 31. května 1653 odsoudil pět vet janse
22
338
lnnocenc
rozhodnutí o protijansenístickém sporu kardinála Celestini Sfondrata (v. t.) a o t. zv. malabarskv'ch Litoměřické.l"Byl vlídný, spravedlivý, neúhonný, obyčejícr (v l., 212) a censurovals semíquíetismus Fénelonílv (v. W., 66). Byl spravedlivý, mírumilovný avšakse veslvš'ch rozhodnutích nestálý &nedůvěřivý. Dai prill svými příbuznými ovládati; zvláště a dobrocinný, vystoupil rozhodně proti nepotismu jeho švakrová Donna Olimpia Maídalchlni, jež a vydal Eetné konstituce nařizujíc reformu prelátů, bydlila ve Vatikáně, zneužívala svého vlivu způ kléru světského í řeholního. Z. 1!7.zříá 1 ontl, n. sobem pohoršl'|vým. S rodem Barberini smfr'ii se 19. Xlli., papež, Michelangelo del Co !. na konci svého života. Z. 7. ledna 1655 1. 1655 v Římě, Alexanedr m Vili. uveden do diplo X1.papež, Benedetto Odescaalchí, n. 1611 macie, Innocenc Xii. jmenoval jej 1695arcibiskupem v,Como oupustild ráhu vojenskou, aby studoval Tarsským a nuncirne v Luzermu, potom v isa práva a theologií, od Urbana Vlil. jmenován před bonu, 1706 stal se kardinálem, spravoval od 1709 díecesí Osimskou a od 1712 diec. Viterbskou, pro sedou apoštolské komory, od Innocence kardinálema leegátem ve Ferrař re, 1650 bisxku1645 churavost byl nucen však 1719resignovati. 8. května 1721 zvolen v bouřlivém konklave kompromisem Novarským („otec chudých“š. 1670 byl kandi za papeže. Ačkoliv churav projevil velikou energii dátemn na papežství, byl v akjižFrancií odmítnut zvolen byl teprve 21. září 1676. Byl zbožný & nároků papežské na Neapol, Parmu Piacenzu. Potvrdil bulluStoiíce „Unigenitus", podpor mravů čistých, energický a naprosto samostatný, av hájení hájil s neohroženou statečností papežskou autoritu války proti Turkům a poskytoval peněžitou pomoc anglickému pretendentovi (jakubuí.11.) proti všelikým útokům. Zavedl neprodleně pořádek val do správy církevního státu, reformoval kláštery a nerad jmenoval nehodného Viléma Duboise viz klerusv ímě, odepřel svému synovci Donu Liviovi 111.,620) kardinálem. V akkomod ačních sporech veškeren vliv a v dal přís sná nařízení proti nepo 212) stál na straně jesuítům nepřátelské. níových.2 zakázalRoku takl1654 zv. „čínské obyčeje“ (viz 1., lRI. 111645 ,.343) zřídil biskupství
tlismu kardinálů. 1671 laxismus vydal znovu Index e(v. t.), 179 (2. března) iš. zavrhl v mor ".g (20. "stop) kvietismus (v. t.). Veliké nesnáze pů sobil mu absolutistický král Ludvík X1V., jenž již 1673rozšířil právo regalií na celou Francií a proná sledoval nepodajné preláty, proti čemuž !. 2. března 1682 zakročil. 'léhož roku vystoupil Bossuet, jenž
Z. 7 března 1724.-—20. (lnnokentij)
Poljan
skíj, n. 1757, žák, potom prefekt semináře Ria zaňského, pak duch. akademie moskevské, 1784 rektor Petrohradského asemináře, 1788 biskup Vo roněžský, člen akademie, zúčastnil se při sestavo vání jejího slovníku; proslul jako kazatel (kázání jeho vydal jevfímíj Bolchovitítnov ve roněží
1799); z. 1794. — 2. in oken ij Smirrnov stál na straně ve shromáždění kléru obhájcet. zv. králově gailíkánských svobod (viz ll, janka (1784-4819) odchovanec a 11pozdějšíprefekt boho IV., 403). Naproti tomu ]. užíval represalií proti sloveckého učiliště v Troicko-Sarg ové Lavře. jsa biskupům králem jmenovaným a zrušil asylní právo ještě velmi mlád obdržel hodnost bakalaura a do vyslanců u papežského dvora (7. května 1685), ktora theologie, načež byl ustanoven vicerektorem jelikož práva toho často bylo zneužíváno. Ve sporu duchovní akademie v Petrohradě. Smirnov je znám ooK iín n. R. rozhodl se pro císařský smýšlejícího jako oddaný stoupenec a přítel moskevského metro polity Filareta, s nímž bojoval proti nezdravému íosefa Klementa(W., Bavorského proti Vilému Egonovi mysticismu, který se rozšířil za císaře Alexandra !. iirstenbergovi 345). Ludvík XIV. zrušením ediktu Nantského 1685 chtěl jcviti se jakožto ná censor Smirnov tisk známé boženský horlivec, zatim však uzavřel s Turky inka nihycírkevní Staneviče Plač povolil na hrobě mladenca', jež spolek. Naproti tomu [. podporoval dvory Madridský ostře odsuzovala jednání ober-prokuratora Sv. Sy a Vídeňský a pohnul Soběského, aby osvobodil nodu knížete Golicyna, který podporoval všechna mystická a sektářská hnutí. Golicyn, aby se zbavil ' Vídeň 1683.Peněžité osvo lnnokentije, jmenoval jej biskupem do Ufy a pak bození Uherska ze jhapodpory,Le turecké eo,ž vynaložil obnášel na miliony; sám žilsspoořívě a jednoduše.AAčokliv vůči an do Fermi, kde Smirnov vynikl jako v 'tečn admi nistrátor. jeho spis „Nástin církevn ch d jin" je glickému králi jakubu Viléma 11.nejevil přílišných sKympatií, přece nepodporoval Oranžského. Kjanse-_ prací velice pozoruhodnou a zcela samostatnou. nistům byl sice shovívavým, ale nikterak s nimi Tato kniha do šedesátých let minulého století byla ukou, věnovanou nesouhlasil; přecevšak byl obviňován zjansenismu, jedinou 'vědeckou ruskou takže toto obviněni překazilojeho beatifikační proces, historii církve. Z jiných lnnokenutiových spisů jsou jejž Benedikt XIV. započal. Z. 11. srpna 1689. —
18.Xli.papež, AntonioPígnat tellívévoda
pozoruhodnými: první dí1„Dějatelna o Bogoslo vija“ a v 'klad nícejského vyznání vry. Vyzn
za lnnocence X. byl nunciem v Toskaně, za Alex anadr Vll. v Polsku, kdež získal si zásluh o uspo řádání církevních poměrů a o sjednocení Arménů byl nunciem ve Vídni, odkudž však jej papež Klement X. odvolal & 1672 biskupem v Lecce jmenoval. lnnocenc X1.jmenoval' jej kardi nálem a biskupem Faenzským. d l i arci biskupem Neapolským, kdež věnoval se výhradně povinnostem svého uřadu; avšak kompromisem kardinálů strany francouzské a strany španělsko nabsburské zvolen byl 12. čce 1691 za papeže. podporoval politiku francouzskou, čímž dosáhl toho, žeLudvík XIV. 1693 odvolal čtyři gallikánské články o mezích mocí papežské. Napětí mezi ímem a Vídni následkem brutálního jednání vyslance hr. Martinice neustále vzrůstalo, takže ]. pohnul španělského krále Karla 11.k závěti, jež vedla k válce o nástup nictví španělské. [, stejně jako jeho předchůdcové, odsoudil 1696 jansenismus; naproti tomu odložil
Meščerské (viz „Čteni' a Mosk. obščestva istorii i drevnostěj“ 1874). ebrané spisy Smimovovy byly vydány dvakráte: r. 1821a r. 1845—47. noho, dosud neuveřejněného materiálu, jest uschováno v „imperatrské pubiíč. blbi.' Životopis lnnokentije byl sepsán r. 1821 samotným archimandr. Fotíem,
Minervinský,n
6115v Spinazzoleu Neapole, mají též etná jeho kázání a dopisy, zvláštkn ěžně
avšak nebyl uveřejněn.Z literatury
o !. uvá
díme: „Christianskoje čtenie“ 1884—1885 a V. ]. Žmakin „Biografia lnnokentija“. (V. V-ij). — 22.
z Tortoony, 5v.n, . ko.
,prchl v pronásle
dování do Ríma, od pap. Silvestra i. vysvěcen na
jáhna, odpohanství cís. Konstantina do Tortony, ab l vyplenil a zavedvyslán křesťanství. Vyzve ostatk y sv. Marclana (v. t.) a vystavěl k jeho cti basiliku, klášter Eufemie;—223:17.(lnno dubna 353. Srv "jakož Acta i Ss. Apr. sv. 11.,482—5.
kentij)n Ivan jevsějeevič Veniaminvo
1797, kněz v lrkutsku, obrátil Aleuty na pravoslaví, 1840biskup Kamčatský; procestoval celou východní
n nomine Domini — inspirace
339
Sibiř a přispěl mnoho k duševnímu l hmotnému jak vidět z Písma svatého, které toto nadpřiro blahobytu obyvatelstva; jeho péčí přeloženo bylo zené působení na duši lidskou připisuje Duchu Písmo sv. na jazyk aleutský, kurilský a jakut ský; svatému. Ve Starém zákoně byli to hlavně pro roci, kteří byli pod tímto vlivem božího Ducha: 1868metropolita Moskevský a Kolomenský, z. 1879, „Duch boží sestoupil na ně,byli Duchem božím jeho „Tvorenija“ vydal LBarsukov (Moskva 1887), uchvácení, mluvili v uchu. k novém jenž elj)eho i ornini, životopis (t.1 PBSSán. ln napsal no ve jménu byli to na prvním místě apoštolé, kterým Kristus
Ducha Svatého zaslíbil (an 14,16), a kteří při
lnomostíevizin.?ru u.k (zkratka:i . p. i.) viz realisacl vykupitelského dí a Kristova jednali, mlu nartprtibu us infl elium
biskup titulární ll., npetto reservovaní nazývají se ti kardinálové, jež papež v tajné konsistořl jmenuje slovy: „Alios autem (tu následuje počet) in pectore reservamus arbitrio“ nostro quandocumque declaraudos“, aniž by uvedl jejich jména nap zaepeečtěném listu. Ancienita jejich v kolegiu kardinálů počítá se od tohotodne; zemře-li dotyčný papež před tím než by mohl je jménem výslovně prohlásiti, zanik jejich jmenování. Tento způsob zaveden jestza tím e,lem aby zasloužilým mužům, kteří z důležitých důvodů dosud nemohou vstoupit! do sboru kardi nálu, zajištěna byla hodnostní přednost před kardi náilnypozději jmenova m.i ontitical ibus vnmý bohoslužebných roušich bl skumpskoch.
inqu sitio viz inkvisíc
lnsan ine a,como cital. skladatel, n. 1744 v Mono 011u Neapole, mimo skladby operní složil 4 mše, „Dixit“a „Te Deum“, „Benedictus“ a pa Šije; z. 1796v Nea ncrus ibiii Deiaconslllo, počáteční slova první
vill a ovšem psali pod nadpřirozeným vlivem Ducha božího. kNež v užšíma vlastním smyslu slova rozumíme inspirací — bohoduchostí, boho
nadšenosti— ono nadpřir ozen é působenni
Ducha svatého na pisatele knih Starého aNového zákona, které mělo za násle- dek, že Bůh je vlastnim a předním původ cem knlh těchto, pisatel lidsk pak to
liko autorem druhotným a po řízeným, tudiž knihy onysmjsouusslovem Božím vlastnim slova Sv. Pavel (ll. Time:
3,16) nazývá knihy Písma1svatého „theopneustos grafé“, pismo Bohem vdechnuté: na základě to hoto mista název inspirace přešel do užívání cir kevního. inspiraci liší se knihy Písma svatého ode všech ostatních knih lidských, o inspiraci se opírá význam a nekonečná cena Písma svatého jakožto
slova božího. Protože inspirace je fakt nadpři rozený, proto rozum sám sobě ani poznatí
ani dokázati nemůže, že ta či onakniha je skutečně inspirovanou. Může sice člověk rozumem poznati, že inspirace je boží moudrosti přiměřená, že je encykliky Lva Xlll. z 21. dub. 1878, kdež vyličiv na Výsost užitečná, ba že je v jednotlivých pří
náboženské, sociální a politické zmatky, jediné účinný lék proti nim spaatřuiev přlmknutí se kcírkvi Kristově a k Stolicí apoštolské. Obnovuje pak protest proti znásilňování cirkve za Pia IX. a zavrhuje znovu veškerá bluclná učení od před chůdců svých zavržená a klade zvláště důraz na posvátnost manželství a na křesťanský základ ro diny. Encyklika tato obsahuujetaln-kamaprogrmtoho, o čem Lev Xlli. později vencyklikách svých jedno tlivě pojednávaal. insignie, odznaky určitého důstojenství anebo pravomoci, na r. rmitra, prsten, berla, pallium, tiara. insordescence, tvrdošíjně trvání v provinění přes uvalenou církevní censuru. Předpokládá se, jestliže vinník během jednoho roku neučiní pokus
padech pravděpodobná, jedná-li totiž lidského odknihy, jež tak i blahodárně působily na se osudy pokolení. Ze však kniha je vpravdě inspirovanou, toho rozumem samým prokázatl nelze, nýbrž to je předmětem víry. A jakou jiných dogmat, tak i u inspirace důkaz jeji skutečnostimůže záležeti pouze v tom, že z pramenů z evení t. j. 2 Písma svatého a ústního Podání dovodíme, že inspirace Písma svatého tvoří část Baieem zjevené nauky, kterou Církev od prvního počátku lásala a výsm údům k věření předkládala. Uvádíme-lí z Písma svatého dukazy, svědčict pro jeho inspiracivlastní, tu není v tomto důkaze žádná petltío principll. je to autorita neomylné Církve, která věřícímu za ručuje, že každá nauka v Pismě svatém obsažená je naprosto pravdivou. Prohlašuje-li Písmo svaté o smíření klatba s církvi. slavnostně Ve středověku bývala pak někdy církevní obnovována. Podle samo o sobě, ať přímo či nepřímo, že jest Bohem Tridentína (XXV.,3d ef ) možno toho, kdoí. vdechnuté, tu věříme této nauce a přijímáme ji se dopouští, pokládatidza podezřelého : herese. — nikoliv proto, že je obsažená v knihách in_sp_i_ro. lnsordescentes ln censura: poenae, ClC. 0. vaných — což by byla skutečná petltío principii — inspirace.l.Pojem askutečnost inspirace. ale proto, poněvadž Církev nám neomylně hlásá, Výrazinspirace je odvozen od latínskéhoinspirare, že vše, co je v Pismě svatém obsaženo, tedy 1jeho inspirace, musí býti naprosto pravdivvým. Ve Sta vdechnouti. jakoAdamovatěla Písmo svaté(G en. 9, 7) prtaví,že Bůh vdechldo duši,takt1slo mzákoně není sice nikde nauka o inspiraci vý vem inspirace „vdechnouti“ v oboru náboženském se clvyjádřena, dá sea svatopiscí však nepřímo z různých obrazně označuje nadpřirozené působení boží na slovně míst odvodit. Proroci častěji dostá lidského ducha a jeho mohutnosti, takže člověk v_ajiod Boha rozkaz,aby napsali, co jim Bůhnna pod tímto vlivem myslí, jedná a mluví tak, jak mu řizuje. Ex. 17, Bůh přikazuje Mojžíšovi, aby to Bůh vnuknul. Toto nadpřirozené ůsobení ovšem zaznamenal vítězství dobyté nad Ainalekity. Ex. 27.Bůh pravi Mojžíšovi: „Napiš si slova tato, přesahuje zákonny řirodniho děn, jimiž se také kterými isem s tebou a s israelem učinil smlouvu.“ duševní činnost ,pyne lidske dušeř í.dí Že však' samo Podobně is. 30, 8 a Habac. 2, 2.3 láště pozoru o sobě možným podobně jako u je zázraku z všemohoucnosti Boha Tvůrce, který může, když hodnrný je vyprravování jeremlášovo v hlavě 36. to ve esvé mo rosiiu znzá apotřebné nebo uží Když král joakim dal knihu proroctví jeremiášo tečne, takto nuačlověka působiti, aniž by při tom vých spáliti, tu Bůh ohlásil ]oakimovi přísný trest svoboda lidské duše byla dotčena. Pravdu tuto a prorokovi nařídil: „Vezmi knihu jinou a napiš do ní všechny dřívější řeči, které byly v knize první pokládali jistou pohané všech časů,že kteří o svých věštcich azapiorocích předpokládali, stojí pod spálené od Joakima, judského krále." Knihy Moiží takovým mimořádným vlivem božství. Co u pohanů sluji „knihou božího" (jos. božím" 24, 26; 22,"l;i Neh.zákona 8, 8) nebo „zákonem bylo nesprávnou a bludnou domněnkou to boyl šov eg. v náboženství zjeveném od počátku skutečnosti, (ll. Par. 16, 40). lsaiáš svou knihu nazývá„ knihou
340
inspirace
Páně“ (34,16), knihy Starého zákona slují „kni harm svatymi (l. Mach. 12, 9). Z těchto dokladů je patrno, že starozákonní svaloplsci na své knihy pohlíželi jako na spisy sepsané pod zvláštním pů sobcnim božím, což je právě podstatnou známkou inspirace. V Novém zákoně nejen knihy staro
apoštol jistotu křesťanské vlryzproroctví Starého zákona, jež se na Kristu splnila. K tomud odává: „to předem poznávajíce, že žádné proroctví Písma nes očívá na vlastním dohadu, nebot nikoli z vůle lidské stalo se kdyproroctví,n brž Du chem sva tým puzenl miuvilisvatl lid boží.“ Tedy všechna proroctví — ejsou proroctví sažena — nepocházejí od lidí, nezakládají se na
zákonní se nazývají „slovem božím“ (Marek 7,13), .vý2rok bolžními“ (Řím. 3e2), svatými' iaapo (Řím. loidskýchdohadech &domněnkách, ale' je to sám Duch 3,al5), ejak„písmy Kristus,tak štolé připisumjlknihám těmto nejvyšší a naprostou svaty, prorokiy „pudii“ — řecky„ feromenoí“, latinskyktery „inspiratí — a který jim v_nukl,co mají autoritu zakládající seena tom, že nejsou knihyáty mluvití. Že autoři novozákonní mluví sice o inspiraci gýtvorem ale že tak jejich původcem knihách je sám zákona Starého, ale že nikde se nezmiňují o inspiraci Bůh. jak lidským, v evangeliích, v ostatních Nového zákona vyskytují se přečetnédůkazy z Pís svých vlastních knih, a že proto v Novém zá koně nenalézáme přímého dokladu pro jeho inspiraci, to ma svatého, uváděné sterteotypnimia tormulemi: nás nemůže překvapovati. Knihy Nového zákona „Písmoz Br,avi psánokaždému ípsánodůkazupnejvyšší pod. Do vznikly nezávisle jedna od druhé a byly to většinou klady ísma jest poskytuji jistotu & nepřipouštějí námitek. V té věci jsou kníky příležitostné, vyvolané potřebami jednotlivých s Kristem a apoštoly za jedno i jejich protivníci, církví nebo 1jednotlivců. Sbírka knih novozákonních íariseové & zákonníccí, nebot dle soudobých sv se vytvářila později proto ujejich pisatelé dectví (josephus Flavius, Contra Apionem 1, 2; neměli ani teprve příležitostí ani a důvo u, Philo, Víta Moysis 2) přikládali knihám Písma vlastní inspiraci mluvili. jako _nepřímýdukaz pro božskou vážnost, považujlce je za knihy posvátné novozákonní inspirac51se uvádějí dvě místa aBohem samýmvvede na é. — V hov voru s židy knih. je to 1 Tím 5, 18, kde Pavel vedlez těchto citátu (jan 5, 34—36) Kristus dí o svědectví Písem sva ze Starého zákona uvádí jako výrok Písma slova tých, na něž se odvolává, že „11 není svědectvím od Kristova: „Hoden je dělník mzdy své“, kterážto člověka“ a vyzývá proto svoje protivníky, aby slova se vyskytují u Lukáše 10, 7. Ale je otázkou, „zkoumali PíSma“ a tam se přesvědčili, žeoon je zda tu Pavel skutečně cituje evangelium Lukášovo Mesiášem v nich předpověděným. Opě a opět po &neuvádí-li výrok ten spíše dle ústního poddání. — ukazuje ježíš na to, jak se proroctví Starého zá Větší průkaznost má misto druhé, totiž 11Petr. 3, 16, kde apoštol praví o listech svatého Pavla, kona , na , něm naplnila anebo1,6naplní. 29, 31;(Mat. 18, 31; nevědomí neutvrzení překrucují tak 'ako„lidé ostatní Písmaa ke svéz l..je uě“. Ostatními 26. jan 13, 18).LPravda.2Písma nemůže býti otře že ísmy tu Petr jistě rozumí knihy“Starého zákona. sena, Písmo býti zrušeno“ 0 3 protože . Vše, co je v„nemůže Písm ě obsaženo, mus(jan se Když tedy listy Pavlovy staví zcela na roveň splnit, protože „nepomine jediné písmě neb jediná těmto knihám, tu plyne z toho, že listům Pavlo čárka“ z Písma (Mat. 5, 18). Príčlnu této vážnosti vým přikládá stejnou autoritu jako Starému zá konu, tedy že je pokládá za inspirované, jako a pravdivosti Písma svatého naznačuje Krístusa, jistě za inspirovaný Zákon Starý. když svý/rl?anepřátelům žalm „v 109.du Racionalisté připouštějí, že novozákonní svatopisci dí, že cituje Davidproti nazývá síáše svým pánem knihy Starého zákona považovali za posvátné a in chu“ j. nadchnut který jeho ústy t.mluví. (Mat. jsa 4duchem božiim, vjinych kni spirované, jako všichni ostatní židé té doby, ale hách novozákonních citáty ze Starého zákona se neměli p zdaleka úmyslu sepsati knihy, jež by označují přímo jako slova boží, slova Ducha sva se svou vážností mohly & měl vyrovnat knihám tého, jenž mluvi ústy svatopisců. Ve Skutcích apo zák0na Starého; teprve pozděj í generace křesťan štolských čteme, že „se musilo naplniti Písmo, ská tyto spisy povznesla a povýšila na onen stupeň teré Duch svatý předpověděl ústy Davídovými svatosti, jaké se už dávno těšil Starý zákon. Apo o jidášovi“ (l, . První křesťané volají 0 po štolé si své inspirace vědomi nebyli a knih inspi moc k Hospodinnlu „jenž v uchu svatém ústy na rovaných sepsat nechtěli. Než tato námitka nemá šeho otce Davida, služebníkausvého, řekl. ." ($k. podkladu. Apoštolé si byli dobře vědomi, že se jim dostalo zaslíbeného Ducha svatého, který je ap. nvel praví k římským žsidůzm: „Dobře všemu naučil, vše jim připomněl a který je řídil pravil k otcům vaším eproroka lsaiáše “Duch (Sk.svatý28 ap. 25.,) Týž apoštsolřrv lístu kŽí a vedl také při hlásání evangelia. Proto di Pavel: Mys im však, žei j márn Ducha svatého“ (l Kor. dům(3, 7) uvádí žalm 94, pouhou formulí „praví Duch svatý" nechávajeiidského svatopisce Davida 40.) Z té příčiny požadují, aby věřící jejich slova úplně stranou. A stejnými slovy cituje slova jere svírou přijímalia jejich rozkazů poslouchali. Stejnou miášova na jiném místě téhož listu (10,15). autoritu, jako mělo jejich ústní kázání, přikládají Ba máme v Novém zákoně dvě místa, kde se přímo též svým spisům, jež byly jen náhradou za ústní poučení neb osobní zakročení tam, kde toto nebylo praví Písmě že je16Bohem Místa otato, totižsvatém, ll Tím.3, all Pet inslpirováno. 1,24 jsou klasickýmidoklady pro církevní nauku o inspiraci. možným. Pavel pitšeeThessalonickým: „Zachovávejte podané nauky,k naučili at Tedy skrze apo naši a prvním místě napominá Pavel svého žáka Timo řeč, at skrze nášterým list" jsteTse (llT h.ess 2, 15). thea aby set-rval vtom, čemu use od dětínství naučil štolé autoritu jak svého kázání, tak svých spisů z Písma svatého, apokračuje: „Všechno písmo od odvozují od téhož Ducha, který dle zaslíbení Kri
Boha vd echnuté
je užitečnokučeni,ke kárání.
k napravování'ť Výraz a' „imPso"t tu bez nejmenší pochyby značí posvátné knihyStarého zákona. Knihy ony jsou pro pastýřskou činnost Timotheovu proto tak užitečnými, protože jsou„ od Boha vdechnuté". Z tohoto výrazu „theopneustos grafé, což Vulgata překládá, „scriptura divínitus inspirata", jak už na to poukázáno, pochází bohovědný termín inspirace. —Na druhém místě (11Petr. 1, 21—22) dokazuje
stova jejich činnost při šíření evangelia. TakédHdůcelou uhý zdroj zjevenénauky, ústní podání,— od prvopočátků Církve jasně hlásá obecné přesvěd čení křest'anů o inspiraci, t. j.o ožském původu
posvátných knih, a to stéjně jak Starého taki No vého zákona. Podání toto je patrno jak z církevní prakse, tak i z jednomyslného souhlasu0 Otců a církevních spisovatelů. Ods sayn svatých pře vzala Církev liturgické užívání knih starozákonních,
341
inspirace ale současně s knihami těniito od počátku před čítaly se při bohoslužebných shromážděních též knihy zákona Nového. Obojí knihy byly stejně čteny a obojí věřícím vykládán, takže obojí požíval stejné že úcty a vážnosti. v. justln (Apol. ], 28 praví, „záznkmy apoštolů“ tj.. naše kanonick. evangelia se čítají v neděli při bohoslužebným schůzích a požívají stejné úcty jako spisy proroků. Důvodem tohoto jedinečného postavení knih Písma svatého bylo přesvědčení, že jsou božského původu. Apokryty byly odmítány, a tam, kde se do církev ního užívání vloudily, odstraňovány, protože nebyl považovány za inspirované. Výlučne' užívání kni inspirovaných při liturgii dalo podnět k tomu, že bylo přesně určeno, které knihy lze za takové p_oklá dati, čímž byls anoven rozzsah nno nu. nejstar ších dobách byloaprávě liturgické užívání známkou kanonicity a tudíž ] inspirace. Tuto církevní praksi
Otcců. — Sv. Augustin, a_bychom z jeho četných
výroků týkajících se inspirace uvedli jen jediný, piše v knizeevangelií: De consensu evanugelistarum (1,54) O autorech „Když iž oni psali, jim_(Bůh) ukázal a sdělil, tu nelze říci, že on sám (t.j Bůh) toho nepsal, protože to byly jeeho dúy,
které napsaly to, co poznaly z diktátu svojí hlavy. Co bylo jeho vůli, abychom čtli o jeho činech a slovech, to nařídil jim napsatí jakoby svojím rukám.“ Ikdyž svatí Otcové nemají vždy pře resně dogmaticky vymezeny pojem, jaká je podstata inspirace, ve dvou věcech se bez rozdílu shodují: v tom, že celé Písmo svaté je inspirované a že jeho původcem je Bůh, jehož nástroji jsou lidští autoři; 2. že Písmo právě pro tento božský původ nemůže obsahovati ani nejmenšího bludu. — A tyto dvě věci postačí, aby z ústního podání bylo pro kázáno, že víra v inspiraci Písma existovala v Církvi od nejstarších časů. Když tedy Církev ať už v sym dosvědčují a hovdůvodňuyqsvatí Otcové, jichž spisy se nám doch aly. — ečetné spisy Otcůapoštol bolech nebo na synodách a obecných sněmech nebo ských jsou většinou rázu poučného a inspirací po v úředních projevech papežů hlásá inspiraci Písma svátných knih nedokazují, ale spíše' ji předpokládají. svatého, tu nezavádt tlm snad nějaké nové nauky, Při tom je pozoruhodno, že tito Otcové knih oboou ale _dává jen zevnější rojev a slavnostní formu Zákonů stejně citují a bez jakéhokoliv rozdtlu jlm onéobecným víře, která byla od celé počátku jednomyslným připisují stejnou vážnost. Už svatý ] atius z Antio & přesvědčením pravověrné írkve chie _opětovně(Ad Philad. 5, l. 2 A9. rn.yrn 5, l; 7, 2) Nejstarším úředním církevním prohlášením učení staví vedle „zákona & roroku"take „evangelia o inspiraci Písma svatého je vlastně už symbolum aapoštoly“, tedy přikládá oběmaustejnou autoritu. — Nicejského sněmu z roku 381, kde se p__ravio Duchu Klement Římský (l. Kor. 45) nazývá slova Písma svatém „kterýžto mluvil skrze proroky". Po vyznání svatého „opravdovvé výrroky Ducha svatého" a na víry, které čtvrtý sněm v Karthagu r. 398 předepsal novým biskupům, po dekretu papeže Eugena W. gnném místě téhož lístu (47, 1—3), mluvě o listu Zr. 1441 jednajícím o sjednocení jakobitů, nejdůleži avlově ke Korinťanůme že jim Pavel psal tějšími jsou rozhodnutí sněmu Tridentského a Vati „pneumatikos“ t. ]. ve píše, a inspirován Duchem svatým. — List Barnabášův (4,14) cituje místo kánského. Sněm Tridentský v sezení čtvrtém jedna z prvního evangelia obvyklou formulí „jakož je jíclm o kanonických Písmech pravi: „Posvátný sněm sáno“. Inspiraci, již, jak řečeno, spisy Otců apo .podlc příkladu pravověrných Otců všechny knihy tolských předpokládají, pozdější Otcové jasně hlá jak Starého, taki Nového zákona, _protožepůvodcem sají a její podstatu vymezují tvrdíce, že autorem obojího jest jediný Bůh. .. se stejným pocitem úcty knih obou Zákonů je Duch svat', &že lidští svato přijímá a uctlvá“. ySněm Vatikánský v sezení třetím inu—v< ..-
A
ca.p 2)sedí: „Kteréžto_ knihyjsou Starého l Nového pisci pouze jeho nástroji. ýraz_užtcšhotojustin „or zákona ana jsou tu theu, nástroje boží“ uižváj všemi čtásm ,jak vypočteny v roz v Cohortatio ad gentes 37. Tertullian lprotsivMarcio— hodnutí téhož sněmu (Trldents ého) &jak se na noví, který Stary Zákon připisoval „jinému“ zlému cházejí ve starém latinském vydání zvaném Vulgata, Bohu, dovozuje, že oba Zákony mají téhož původce třeba za posvátné a kanonické. a'k jeuznávatl má za posv má a kanonické nikoliv Církev proto, (Adversus Marcionem 4,1) a že Zákon Starý byl pa napsán pod tlmže působením Ducha svatého jako že, když byly lidským přičiněním složeny, byly Zákon Nový(4, 2). Není zde místo uváděti dlouhou potom její autoritou schváleny, ani proto pouze, řadu dokladů z jiných svatých Otců. Jestli v které že obsahují zjevenou nauku ze všeho bludu, věci, tedy právě v nauce o inspiraci máme u níich ale z té příčiny, poněvadž byvše sepsány za jednomyslný a jednohlasý souhlas, svědčící o obec inspirace Ducha svatého, mají za svého původce ném přesyědčenl celé Církve že knihy celého Písma Boha asněm poněvadž jako byly Církviprohlašuje: svěřený“ v káno u4.takové De revelatione svateho jsou inspirovány. Vté ovlře, vyjma jedi Atý „ného Marciona, není ani u bludařů žádné různosti jest-lls někdo knlhyuPísma svatého celé se všemi názoru. Také bludaři autoritu Písma uznávají a po ěástmi, jak je vypočetl posvátný sněm Tridentský koušejí se pro své nauky nalézti v Plsmě svatém neuznává za posvátné a kanonické anebo popírá-li, zdánlivé doklady. Teprve od časů reformace počí jsouood Boha zvláště inspiirován proklat.“ nají útoky proti inspirovanému Písmu jako pilíři že Nauku o inspiraci důkn,bybudiž adně rozvedl a k opač mbludům zaujal stanovisko Lev XUL"ve známé zjevené nauky. Ze svatých Otců uvádíme jen tři ným
biblickýchstudiích Provi de_ntissimus charakteristick Origenes (Dekaždého principiis, eus vydané 13.1ist0padu1898.— s.X vde aef. 4) dí:„ ev '.roky uch svatý jednoho ze encykliceo z 3. července19075 odsuzuje svatých proroků enebo apoštolů nadchnul a že to kretu Lamentabill nebyl jiný Duch u starých nežli u těch, kteří při ve třech větách bludy týkající se inspirace a stejně Kristově příchoudubyli nadchnuti, to zřejmě je hlá
v encyklicePa
edn
Dom inici gregis
sáno v církvích.“KnihyPísma jsou Orlgenovl kn„ihyz z.8 srrpna 1907 zavrhuje modernistické bludy, jež napsané Duchem božím“ (Contra Celsum 5, ). — podvracejí starou nauku církevní o inspiraci. — inspirac . Z obou pramenů Sv. jan Chrysostomus: „jazzyk sv. jana mluvil jsa ll. Podstata zjevené nauky, z Písma svatého a z podání, jasně pohybován božídotýká" a duše(Hom. obyla _jakoby lyrou, již se milostí Duch svatý in noj. ll— 2—). vyplývá skutečnost inspirace. Inspirace Písma sva A jinde: „Knihy posvátné jsou jako dopis nebe tého tvoří proto článek víry, který musí každý pravo ského snoubence proroků.“ poslaný (InC věřícíanduši,ljeho choti, věrný však sam o_dstatafideinspirace ani křestapnvěřiti divina et záleží, catholica.není V čem prostřednictvím Srovnání v Písmě svatpémani v ústním podání blíže objasněno svatopisců či citarou, níž vyluzuje zvuky až na to, že i v Podání i v Plsmě je Bůh označován Duch svatý,s Iyrou vyskytuje se se na zálibou též u jlnýc
342
inspirace
jako vlastnía adruhotný. přední autor, jakovýsled autor podřízený PiSmosvato svatogisec je tedy nicí dvou složek: činnosti boží a lidského spolu působení. Chceme-li tuto činnost boží a činnost svatopiscovu jakož i vzájemný jejich poměr blíže osvčtliti a tak hlouběji do samé podstaty inspirace vniknoutí tu jsme odkázáni pouze na cestu matické spekulace. Spekulace tato, nemá-ii pobiou diti, musí vycházetí z pravd, jež jsou dogmaticky chybnými, a tyto pravdy dle zásad pravé křes tanské filosofie dále rozvésti, a to tak, aby nikde
v encyklice Providentisslmus Deus těmito slovy: „Neboť (Bůh) nadpřirozenou milosti je (svatopisce) povzbudil a pohnul, aby psali, a při psaní takovým způsobem jim pomáhal,yže všecko to — ale také jedině to —, co On sám jim uložil, správně myslí svojí pojali, věrněs satí si umínili a přiměře eně sneomyinou pravdivosti vyjádřili. inak by .Bůh nebvl původcem Písma svatého“. tě to slov
vyplývá,žeinspirace milost, ůh je napředně člověkanadpřirozená působí a jemu pomáhá. Působení této milosti se vztahuje přede vším na vůli, takže člověk se rozhodne napsati neupadla do zrozporu inspirovaných h. Tímto uobem s obsahem koušeia se křesťanská a sice věrně vše to, co mu Bůh uložil. Vztahuje věda objasnitl podstatu' inspirace už od časů schola se také na rozum svatopisce, který pod vlivem stiky. Činil tak sám kníže theologie scholastické milosti správně pojme a pochopí co Buh chce míti napsáno, a také to vyjádří způsobem nejen při sv. Tomáš Aq. (Zanecchia,_Divina inspiratio Sac padným, ale i s neom lnou pravdivosti. inspirace rarum Scripturarum ad mentem .mTho ae Aquinatis. Romae 18_98).Pozdější theologové a exegeté kato je milost a spadá tud ž do oboru nadpřirozeného. ličtí na této cestě s větším neb menším úspěchem jako každá jiná milost. také inspirace patří mezi pokračovali. Sněm Vatikánský v uvedeném roz působení boží na venek, actío Dei ad extra, a vy hodnutí dotýká se podstaty inspirace tím,že proti cházi proto od celé nejsvětější Trojice. Pončvdž však vše působeni milosti se připisuje Duchu sva soudobyrn biudům dvojíobecnou falešný naukou názor. ev Xii shrnul to, zavrhuje co e dnes též ujako inspirace se obyčejně třetíje božská osoba tedy označuje její zdroj nspírace milost katolické vědy o inspiraci, v encyklice Providen tému, mimořádná a patří mezi milosti zdarma daně, cha tissimus Deus, kterážto enc klika je dnes všeobecně ri smata, takže u svatopisce nutně nepředpokládá přitjoímánazaem pevný podkia každého dalšího pátrání podstata inspirace spočívá. Sněm ani svatosti ani stavu milosti posvěcující. Je tou Vatikánský předevšim odmítá jako nesprávný názor, dále milost p řecho dná, nikoliv trva á, takže se jí že kniha pouze lidská, může se státi posvátnou svatopisci dostává jen tak dlouho, až ar Bůh svého účelu, sepsání inspirované knihy, dostii. Charisma & ckir an ovou doda ari kanonickouě tedy inspirovanou, toim,že auto inspirace povznáší přirozené mohutnosti svatopisce tečněc schveálí. Tím jsou zavrženy názory Les a jejich činnost do sféry nadpřirozenc, takže in sia, Sixta ze Sieny a Haneberga, kteří se domní spírovaná kniha je zcela a úplně dílem E|ohajakožto vali_,že kniha sepsaná pouze a jedině člověkem příčinny lavní (causa principaiis), ale je může se státi inspirovanou tím, že bud' Duch svat současně' ! dílem člověka, jehož Bůh za svůj nástroj nebo Církev knihu onu schválí nebo ji do kánonu a který je_zde u hotnou (c_aus_a inspirovaných knih zařadí. (inspiratio subsequens.) použil instrumental is). příčinou Také sedrněkdyrozlišujíinspi Důvod tohoto odmítnutí jep niha pouze ratio activa, pokud máme na zřeteli působení lidská nemůže se dodatečně stati božskou, a to tak, Boha,jenž svatopisce inspiruje, inspiratio pas siva, aby Bůh byl jejím skutečným, ba předním autorem. máme-ii na zřeteli svatopisce inspirovaného,a po která se vztahuje Církev,zařazujíc takovou čistě lidskou knihu do ká sléze inspiratiotermínativa, nonu, by sem ýiiia a zároveň v omyl uváděla druhé, na sa mu knihu inspirovanou. Není snadným blíže protože by připisovala božský původ tomu, co je určití onen ěpsychologický proces, který se milosti. v duši děje vdlivem inspirující původu jenom lidského. Sám pojem inspirace vy svatopiscov žaduje, aby Bůh od samého átkuu, kdy kniha Theologové rozeznávají působení inspirace na vůli povstala, k jejímu vzniku spoiupůsobii a to v takové na jeho pokud rozum pso a konečně na sám úkon psaní. inspirace, ina vůli člo vynikající míře, že se stává jejím hlavním původcem. svatopiscovu. ruhé nesprávné mínění zavržené sněmem vati věka, jest činnou jakožto milost předcházející (gratia kánským zni: Kniha je posvátnou a kanonickou praeveniens etantecedens): Bůh svou milosti přivede proto,poněvadžobsahuje zjevení bez jaké svobodnou vůli člověka, a to účinně a neomylně, mu, že se rozhodne psáti to, co mu Bůh uložil. koliv pi- měsi bludu. jest srcepravda,žekmhy k tom inspirována: podávají mnohé pravdy, k nimž člověk Že tato milost účinkuje neom myln ně, a že na druhé pouhým rozumem dospěti nemůže, a které Bůh sva straně svobodná vůle člověka zůstane nedotčena: topiscům zjevil. jednak ale t to zjevené pravd milosti účinné kyž tajemství Bůh svéhopůsobení účelu u každé svatopisce zcela jistě tvoří pouze nepatrnou poměrn část inspirovánýc lokcíe knih, jednak by se přispění boží při vzniku knihy dosáhne, přece zase svatopisec zcela svobodně takové omezovalo na to, eBůh chránil svatopisce svou vuli podřizuje působení inspirující milosti před bludém, když zaznamenával to, co ze _zjevení a stává se nástrojem božím, nikoliv slepým a me chanickým, ale nástrojem spolučinným a rozumným. poznai_. Bylo by tedy Spolupůsobeni ne Ono pověření napsatí knihu inspirovanou děje se gativn (inspiratio negativa), ak tomu boží učili jen někteří starší l_spisovatelé, na př. jahn. Než takové pouze někdy výslovným rozkazem, (jerem. 30, 2; negativni působení chrání sice svatopisce od bludu, Zjev. 9. 9), jindy vnitřním popudem, jehož sisvato ale ničeho mu nevnuká, o ničem ej nepoučuje: písec zpravidla bývá vědom, ačkoliv není naprosto tim se Bůh předním a hlavním puvodcem knihy nutným, aby si byl onoho nadpřirozeného vlivu po-_ inspirované siáti_nemůže: Takové negativní přispění vědom.To, co svatopisce na prvním míístě av rvní řadě rozhoduje ku psaní, je popud inspirující milosti, peži aobecným sněmům, když prohlašují _nějakouna tedy motiv nadpřirozený. Tím nejsou nikterak vy uku víry. Toto církevní rozhodnutí má sice božskou loučeny jiné motivy přirozené, které spolurozho autoritu, ale nepochází od Boha, kdežto pojem dooavly a na autora současně působily. Tak evan inspirace požaduje, aby Bůh iskutečným pů sepsali své věřících. knihy také proto, vyhověli vodcem inspirované knihy. Učení Vatikána šíře gei_i_sté pot ře ebám a přání Svatý Pavelabynapsal své isty, poněvadž toho vyžadovaly poměry v té či oné rozvádí a všechn poodstat né podmín nky inspirace lis podle nauky kato ických theologů shrnuje Lev Xili. církvi: v každém přip'adě první a hlavní pohnut—
inspirace kou byl vliv inspirující milosti. Při vzniku každé knihy podstatny úkol připadá rozumu,- který za pomoci paměti, obrazotvorností a úsudku nejen pojímá a určuje myšlenky, jež mají tvořit obsah knihy, ale tyto myšlenky také seřazuje v určité skupiny a vyslovuje je lidskou řečí. Není ochyby, že Bůh u inspirovaného autora nejen p sobí na vůli, které dává popud, že se rozhodne napsati, co Bůh chce míti napsáno, ale nějakým způsobem
projevuje svůj vliv i na rozum svatopisce. Tento vliv inspirace na rozum svatopisce Lev Xlll., v en cyklice Providentissimus Deus určuje těmito slovy: „že všecko to —— ale také jedině to — co
n sám
jim uložil,správně myslí svou pojali, věrně sepsati si umínili a přiměřeně s neom inou pravdivosti vyjádřili“. V bližším určení těc to výrazů „recte concipere a apte exprimere“ mínění katolických učenců se dosti rozcházejí. jak to slova Lva Xlll.
naznačují, třeba rozlišovat a) myšlenky,
které
inspirovaný autor do své knihy pojal, b) zevnější
vyjádřenítěchtomyšlenekčilí literární
formu
do níž je svatopisec oděl. Pokud se týká myšle nek, tu svatopisec ony věci, které svým rozumem nemůže poznati, jako jsou tajemství víry, předpo vědi budoucnosti, čerpá z nadpřirozeného zjevení, jehož se mu od Boha o těchto pravdách dostalo. V takovém případě zjevení předchází inspiraci a je s ní spojeno, i když zjevení a inspirace jsou dva různé pojmy a nesmějí býti spolu zaměňovány. Než, v inspirovaných knihách je mnoho věcí, které svatopisec poznal vlastnimi rozumovými mohut nostmi, ať už z vlastní zkušenosti, nebo ze sdělení druhých, po případě z psaných pramenů. Ba právě i to věci, u nichž přímé z'evení nelze předpoklá ati, tvoří převážnou vě inu obsahu posvátných knih. Tak autor ll. knihy Makkabejských výslovně praví, že použil jako pramene spisu jasona Cyren ského (2 24). Někteří (Schmid, Chauvln,Lagrange) u takov ch věcí vidí působení inspirace v tom, že Bůh charismaticky osvěcuje lidský rozum (illumi natio), který tímto nadpřirozeným světlem ozářen a povznešen nejen poznává, co Bůh chce míti na
psáno, ale poznává to v novém světle a 3 no vou jistotou, kterou mu dává sám Bůh. Svato pisec takto osvícený pátrá v pramenech, sbírá doklady a seřazuje myšlenky tak, aby bylo dosa ženo cile, který Bůh zamýšlí. — Druzí (Pesch, Levesque) však omezují ono působení Boží na
rozum na pouhé vedení (directio):
Bůh _vede
a upozorňuje rozum svatopisec na věci, ktere jsou mu bud' ze zjevení nebo odjinud z pramenů při rozených známy. Svatopisec pak nepoznává tyto věci ani v novém světle, ani lépe, než je znal před tím, ale seřazuje a sestavuje ony myšlenky podle svých schopností tak, jako by byl zůstaven sám sobě. — Mínění první však, jak se zdá, lépe od povídá onomu „recte concipere“, kterým Lev Xlll. vyjadřuje vliv inspirace na rozum člověka. Podobně na dvě jest rozděleno mínění, jak chápat ono druhé „apte exprimere“ Lva Xlll., čili jaký je vliv inspi
race na literární
formu, do níž svatopisecsvé
myšlenky odivá. Že Bůh má nějaký vliv také na slova, jimiž autor inspirované m šlenky proslovuje, to všichni připouštějí. Připoušt jí, že v některých případech Bůh dokonce slova — při některých proroctvích neb'výrazeeh, jako „Logos“ — řimo autorovi zjevil. Na druhé straně _souhlasi v ichni také v tom, že svatopisec není pouh'm pasivním nástrojem v rukou Božích, ale že poše podle své individuality, svým slohem a svým zpusobem, ktery leckdy vykazuje nedokonalosti ve zpusobu vyjadřo vání a ve formě slovní. Ale jaký je vlastně vliv inspirace na slova, v tom mezi katolickými učenci
343
není jednoty. Jedni (Franzelin) rozlišují myšlenky (elementum formale) od literární form věta slov (elementum materiale) a praví, že myšlenky .jsou sice od Boha positivně inspirovány. kdežto lite -ární'íorma tímto způsobem inspirována není, nýbrž est dilem iidsrého autora, jehož ůh pouze ne gativně chrání, aby inspirovanou látku nepodal způsobem nevnodným a nepřiměřeným. Že slova nspírované knihy nejsou poslt vně inspirována, pro 0 se uvádějín zné důvod . Nehledě na to, že každý autor má svuj zvláštní individuální sloh, pozoru 'eme, že slova, která byla jen jec nou pronesena, sou podána od svatopisců věrně s ce co do smyslu, ale různým od sebe se líšícím zpusobem. Takov případ je na př. při slovech moclitby Páně, pri nadpisu na kříži, při slovech, jež Kristus při usta novení nejsvětější Svátosti pronesl nad kalichem. Tato různost je jis m nedostatkem, jehož původ cem nemuže ' ' c , ale jen svatopisci. K tomu přistupují stilistick a gramatické nedo statky, které Bůh nemohl inspirovat, ale které jsou dílem lidské nedokonalosti svatopisců. — Zastanci tohoto názoru ted positivní inspiraci slovnou (inspiratio verbalis) odmítají. Než, je mnoho učenců, především z řad thomistů, kteří inspiraci slovnou hájí a to závažnými důvody. Dle nich podstata inspirace záleží v nadpřirozeném popudu (m o tio). 'ímž Buh působí na vůli inspirovaného autora. od vlivem tohoto popudu je činným l rozum svatopisce a jeho poznávací mohutnosti. Celá roz umová činnost autora stoji pod vlivem tohoto po— pudu a tedy i celý výsledek této činnosti, t. i. celá kniha je inspirována a to nejen m šlenky, ale i jejich vyjádření. tedy i slova a liter ni for ma. Člověk ovšem, který je činný jako příčina druhotná (causa instrumentalis) je nedokonalý, a protože každá přičina' působí podle své povahy, proto není'divu, že se v literárním podání knihy inspirovane vyskytují nedostatky. Nedostatky ony nepocházejí od Boha, ale od nedokonalého člověka. Jsou však přes to, jako všechna slova, inspirovány, protože vše, co inspirovaný autor koná, koná d vlivem prvotního inspiračního popudu, takže nelze v inspirované knize rozlišovat mezi myšlenkami. které inspirovány jsou, a mezi slovy, jež inspiro vány nejsou.. inspirována je kniha celá, tak jak vyplynula : pera svatopiscova, myšlenky i slova. -— Inspirace slovná, chápeme-li ji tímto způsobem, je dogmaticky dobře odůvodněná a, jak se zdá, lépe vystihuje ono „apte exprimere" Lva Xlll. — Od této inspirace slovné, jak ji hájí thomisté, třeba
dobře rozeznávat strohou
ins iraci slov
nou, jakoby Buh svatopisci vnuknul nejen myš lenky, ale i každou větu a každé slovo, takže by autor inspirované knihy byl pouhým pasivním ná strojem a mechanicky zaznamenal to, co mu Bůh diktoval. Takový názor měli o inspiraci starší pro testanté (Buxtori') ataké někteří katoličtí učenci XV. a XVl. stoleti (Estius, Bariez). Různost v po dání a zvláštnosti slohu vysvětlovali tito učenci tím, že Buh se přizpůsobil vědomostem a také ne dokonalostem svatopisce, „tak jako hudebník vy luzuje ruzné zvuky dle toho. hraje-li na flétně, na trombě či na jiném .hudebním nástroji" (Banez). Tuto výstřední představu o inspiraci odmítají dnes katoličtí učenci bez výjimky. A to právem. Kniha inspirovaná v takovém případě by byla výlučně dilem božským, a svatopisec by na jejím vzniku neměl vyjma mechanické psaní vůbec žádného po dllu, kdežto sám pojem inspirace vyžaduje, aby taková kniha byla dílem nejen božským, alel lid s 'm. Všechna práce lidského autora, jako sbírání látky a pátrání v pramenech, by byla zbytečnou,
344
inspirace
když b Bůh všechno, i slova svatopisci vnukl. A kone ně by Bůh v takovém případě b 1 také původcem zdánlivých nesrovnalostí a ne okona losti, jaké se v inspirované knize vyskytují, což ale zase přlpustltl nelze. Tento upřílišený názor 0 slovně inspiraci hřeší per excessum a je proto dnes, _jakřečeno, — lll. Rozsah inspirace: Coprdávemzamitáu. do rozsahu inspirace prohlásil sněm _vatikánský, že knihy Starého i Novhoé zá kona jsou inspirovány „se všemi částmi't Zoroz hodnutí tohoto opírajícího se o jednomyslný sou hlas křesťanského že inspirace se vztahuje na všechnypodání části ]plyne, ísma svatého bez vý
nemají a míti nemohou. Přesvědčení o bezbludnosti Písma svatého o írá se o souhlasná svědectví kře sťanské tradice. vědectví tato (dlouhou jejich řadu uvádí Fonck, Der Kampf um die Wahrheit der hl. Schrift lnnsbruck 1905str.21a nn.) jsou tak jasná a tak jednomyslná jako v málo jiných bodech kře sťanské nauky. Uvádíme pouze jediný výrok_ sv. Au ustina, který je klasickým svědkem toho, jak cel Církev od počátkuo pravdivosti Písma svatého sm '.šlela V listu k Jeronýmovi píše tento církevní učitel: „já se ti vyznávám, že pouze těm knihám Písma, jež slují kanonickými, naučil jsem se vzdá vati takovou posvátnou úctu, že jsem co nejpevnějl přesvědčen, že žádný jejich pisatel při sepisování
jimk, a že nelze z působení inspirace lučovat kter koliv části posvátných knih at toho i onoho nemohloněch dopustitl omylu. osAezdá proto připadnu-li v knihách na něco odporovati sahu. Tak někteří starší katoličtí spisovatelé se omezovali insplraci ve věci víry &mravů (Hol pravdě, nebudu v pochybnostech o tom, že bu den) nebo na ony části Písma, jež jedna' ai o vě rukopis je vadný nebo že vykladatel nepostihl toho,
cech nsábožen 'ch (Len n,ormant ohling), co je tam řečeno, nebo konečně, že já toho nebo vyjimali z inspirace věci vedlejši a méně vý nepochopil.“ (Epist.82,1.) Jako inspirace se vzta znamné, „obiter dicta“, které ne atřik po od huje na celé Písmo svaté se všemi jeho částmi, statě Písma svatého (Newman). Autoři tito mínill, že tímto způsobem uniknou obtížím při výkla Písma, když řipustí, že v takových z inspirace vyloučených částech svatopisec se mohl dopustit omylu. nebo, jako Newman mysli, ony neinspiro vané partie Písma obsahují a podávají sice věci pravdivé, ale je zbytečným nebo nedůstojn' vm Boha takové věci insplrovatl, jako je apř. napomenutí dané Tímotheovi, aby požívalkvůli žalu ku vína (i. T51m 23) nebo zmínka Pavlova o plá ti, který zapomněól v Troadě (Il. Tim.,4 elze se
tak také celé Písmo a všechny jeho části jsou prav divé a prosté jakéhokoliv bludu, takžen ení pr! pustno pravdivost jakt bylo uPíismasvatého inspirace, naomezovat,npodobně věci zjevené, na pravdy náboženské nebo na věci víry a mravů: vše, c) jel insoiro ováno, je také pravdivo. Tuto nauku, kterou mcžno označit jako doctrina communis catho
licorum, jasně vyslovuje také Lev Xlll. v encyklice Providenícíssimus Deus: „Může se státi, že opiso vatelé př psaní rukopisů dopustili se nedopatření, což třeba s rozvahou posouditi a ne snadno při pustiti, leč by to bylo na některých místech náležitě tu odvolávat na slova sněmu Trldentskéno, kjenž dokázáno. Také se státi může, že pravý smysl ně zakazuje „ve věcech viry a mravů patříc chk sahu křestanského učení vykládat Písmo svaté kterého výroku zůstává pochybným, aby proti mínění Církve a roti jednomyslnému sou byl vyložen, přispějí správné zásady přlkčemž, vykla.du Než hlasu svatých tců“, rídentínum v onom roz bylo by zcela nepřípustno, buď omezovati insplraci hodnutí mluví o výkladu Písma & nikoliv o inspi pouze na některé části svatého Písma nebo při raci, která se vztahuje „na všechny knihy se všemi pouštěti, že se svatopisec dopustil omylu.. .“ A na částmi“. Nelze také říci,že inspirace některých Aat k balí Otcové a církevní věci, oněch „obiter dicta" je zbytečná nebo Boha jiném učitelémístě pevně "přesvéd ení, svatí že Písmo svaté, tak jak nedůstojné, nebot Písmo Svaté líčí události z žl je vydali svatopisci, je ůplně prosto jakéhokoliv vota lidského, který bez takových maličkostí a po bludu. Proto nemálo oněch věci, jež se zdály obsa drobnosti býti nemůže. jako názor 0 strohé slovní hovati něco, co si odporovalo nebo bylo nepravdě inspiraci je nesprávným per excessum, tak zase podobným, hleděli srovnati a uvésti v soulad se tito autoři hřeší per defectum. Lev Xlll. v často stejným důvtípem jako s nábožnou úctou. Plyne z toho, že ti, kteří mysli, jakob na authentíck ch Providentissimus odmíbtá místech posvátných knih mohlo ýti obsaženo n co auváděné zavrhujeencyklice tato falešná mínění slovy:Deus „Bylo nepravdivého, buďto katolický pojem božské inspi nesprávno buď insplraci omezovatžna některé části Písma svatého nebo připoušt t,ět žse esvatopísec race převracejí nebo Boha samého činí původcem dopustil omylu. Nelze připustit důvod těch, kteří O
z oněch obtíží si pomáhají neváhajíce tvrdití, že inspirace se vztahuje na věci viry a mravů a nic jiného kromě toho, nebot maji nesprávně zato, když se jedná o pravdivost myšlenek, že se nemá pátrati, co Bůh ře,kl nýbrž spíše uvažovati, : jaké příčiny to řekl. Neboť všechny a celé knihy, které Církev přijímá jako posvátné a kanonické, se v mi svými částmi byly napsány _„zvnuknutí Ducha svatého". i zde Lev Xlll. sv m'i slovy dává výraz jednomyslnému přesvědčen katolických dnešního dne, že inspirace se vztahuje na vše učenců ch n y
části Písma
lV. Důsledky inspirace.
ez výjim
Z toho, že Bůh sám
je hlavním a předním knih, vypl' vá jako přirozenpůvodcem důsledeinspirovaných že Písmo svaté nemuže obsahovati žá ného omylu a žádného bludu. Kdyby tam nějaký blud byl, tu by jeho původcem
no 0
u u.“
slova authentic cký, jeohž
tu užil Lev Xlíl. plyne,a žea naprostá bezbludnost přísluší jen původním spisům svatoplscůt. j. origi nálům posvátných lmih, protože do dalších opisů &překladů mohly se bu nzevědomostl nebo z ned balosti opisovatelů & přezkíadatelů vlouditi omyly, o kteréžto věci ovšem tře na „s rozvahou soudíti
& ne mistech snaaodn jip řipustiti, někte rých náležitě dok: eč “by totb_ylona jné zásady co do pravdivosti a bezbludnosti 0Písma1svatého jsou obsaženy v encyklice Pascendl Dominici gregís a X. ze dne září 1907, v dekretu Lamentabili z 3. července 1907, v ]eronýmské encyklice Bene dicta XV. z 15. září 1920. Posléze Plus Xl. prohlásil (Acta A.post Sedis 1923, 614), že omezení bez bludnosti při historickém vypravování na pouhé jádro líčení „jasně odporuje dogmatickým rozhod
a Vatikánského byl sám Bů uh, cožs eale příčí vlastnostem Boha nlutimTridentského 'nosům církevního učitelskéhosněmu, úřadu, pozděj zvláště jako nejvyšší a naprosté pravdy. Právě touto bez encyklice Lva Xíll. etkreůum svatého
bludnosti — inerrantía — plynoucíz pojmu Ofiicla a biblické komiseijakož i katolické tradici“. inspirace Písmo svaté předčí všechny jiné lidské Protože pravda je shoda toho, co autor tvrdí, se knihy, jež této záruky úplné a naprosté pravdivosti skutečností, nemůže býti v inspirovaných knihách
inspirace
345
míst, která by si vzájemně odporovala. jako Dále Písmo mluví o věcech přírodních tak, ja
skutečnost je jen jedna, tak i prav avda může býti pouze jediná. jest-li proto některá místa v Písmě svatém zdají se sobě odporovat, tu a priori je jisto, že odpor takový není skutečný, ale jenom zdánlivý, protože v Pismě svatém autorita samého Boha nám zaručuje pravdivost obsahu a vylučuje možnost bludu neb omylu u svatopisce. jest úkolem exegese, aby dle zásad správné hermeneutiky, takové zdán livé rozpory (antilogie, enantíophanie) uvedla ve shodu a vy5větlila. Příčiny takových antilogíí mohou býti různé: bud' text byl Jorušen, nebo autoři mluví o různych věcech a niko'"' o věci téže, jeden uvádí okolnosti, jež druhý pomí í mlčením,ap. Sv. Augustin ve sp. De consensu evangellstarum ukázal klasickým způsobem na čtyřech eva.ngeliích, jak třeba postupo vati v případech podobných zdánlivých nesrovna lostí. tomexešeta dbáti toho, aby smysl PísmaPři nezaměňo sjehomusí výkladem: smysl je jeden,
sejevísmyslům, atovř ečilidové alído vým způsobem vyjadřování. Takový způsob amluvy nelze nazvati nepravdivým, i když neodpovídá . přesnému vědeckemu poznání. l učenci do dnes praví, že slunce vycházi a zapadá, ač vědecky rsma svatého hexaemeru o př. stvoření světa. Břesným to není. vSem spadá na vypravování
Účelem, jakýpravda, tu svatžopisec sleduje, jest základní náboženská že Bůh celý svět svou všemocí stvořil. Rozvržení stvořitelského díla na šest dní, po nichž následoval den odpočinku, je podkladem pro zavedení týdne a soboty jako dne posvátného a Bohu zasvěceného. Van Noort praví: „Nikterak nebylo potřebí, aby svatopisci byli od Boha po učení o věcech světské vědy, o věcech přírodních, historických, literárních, o kterých předmětech se nějakýmzmíuti sobem zmiňují. Mo otakových názory stejně nedokonalé, ba i stejně nesprávné, jinípodávají,byli lidé jejich doby jen když ()při tom ku co ale býti různé. svatékdyž se jako vPísmě ueer-há dúsu nemýlvýklady ale m mohou 'iiti se mohou jeho Písmo vykladači, jediný správny smysl inspirovaných slov nevystíhii. formálně nesprávného“á (Tractatusde fon Z pravdivosti a bezbludnosti Písma svatého plyne tibus revelationis. Amsterodamí 1911,str. 61). Také . rovněž, že nemůže býti odporu mezi Písmem sv. rozhodnutí Biblíckékkomise (V Vlll. ze dne 30. čer na 1909) jsou v souhlase s tím, co bylo atzjištěnými o r 11vě dy, právě rřečeno. Povstane—lí tudíž mezi Písmern sv. už vědy poznatky přírodníz kteréhokoliv nebo vědyob historické. Neboť obojí, i Písmo svaté i věda, mássvůj p avědami přírodními nějaká nesrovnalost, tu rozpor tento může býti jen zdánlivým. Vina aje buďto na „zjednoho a nezměnitelného zdroje pravdy, totiž z Boha“. (Encyklika Pialx efide et raiione straně vědy, která prohlašuje za vědeck' poznatek z 9. listopadu 1846). Pokudl-x se týká věd přírodních, ..O , co není než nedokázanou a nedo azatelnou, tu mohl sice Bůh nadpřirozeným zjevením poučit tedy falešnou domněnkoou. Než, vina může býti svatopísce o otázkách sem spadajících a poskyt i na straně exegese, jež při výkladu Písma pod nouti mu poznání, jež by převyšovaio názory jeho kládá tomuto smysl, 'akého ve skutečnosti nemá. doby. Aleje otázkou, zda-li Bů skutečně tak Lev Xlll. v encyklice rovídentissimus Deus, když učinil, na přl.ve vypravování o stvoření světa, kde byl pojednal o porněru Písma svatého ke vědám někteří chtěli hledati vědeckou zprávu o tom, jak přírodním a o zásadách, jakými se při tom říditi, se naše země geologicky utvářila. Účel Pism ma sv. přechází k vědám jiným a praví: „Tyto zásady je v první řadě náboženský, aby totiž lidstvo bylo bude správno přenésti— juvabit transferri — také poučeno o pravdách potřebných k dosažení věčné na příbuznévědeckéobory, především na historii. spásy. O vcěech přírodních mluví Písmo svaté jen Než použití těchto zásad setkává se u věd histo podružně a příležitostně, a bylo by nesprávným rických s nemalými potížemi. Posledních sto let hledali v něm vědecké poučení o věcech přírod vyznačuje se velikolepými vykopávkami a objevy ních, jak už sv. Augustín případně řekl: „Nečte v zemích biblických, v E p,!ě Asyrii a Babylonii. se v evangelinich, že Pán řekl: Posílám vám Utě Objevy tyto osvětlíly historii těchto zemí, která šitele, který by vás poučil o oběhu slunce a měsíce. byla do těch časů pohhřížena v temnotu věků. Dějiny Křestany je chtěl učinit nikoli matematiky.“ (Act. řečených zemí v mnohých bodech st kalí se s dě cum Felice manich. 10.) „Nechtěl Duch svatý jinami biblickými, jak jsou nám v ísmě svatém poučovat lidí o těchto věcech, jež nemají význam zaznamenány. Byly sice přemnohé údaje biblické pros sspásu“ Gen ! 9). Lev Xllll. jednaje objevy potvrzena. těmi vysvětlen a pravdivost v encyklice Providentissumus Deus o poměru Písma zpráv Na ruhé straně v kbiblických ukázaly svatého ke vědám mřlrp .mní .třebaapře se také leckteré nesrovnalosti a zdánlivé odpo devším uvážiti, že svatopiscí,pčiaspíš'e Duch svatý, s tím,c onám historické zprá posvátných kni který skrze ně mluvil, nechtěli poučovatí lidí podávají. Racionalisté v tako ch případech, pro o těchto věcech (totiž o vnitřní podstatě viditel tože inspiraoe Písma neuznávají, viní biblickésspi ných věcí), jež nemají významu pro spasení, a proto sovatele z historických omylů. Exe etě katoličtí oti tomu stojí pevně naazadás pravdivosti nezab vají se přesně zkoumáním přírody, ale spíše napro tyto v ci popisují a o nich pojednávají jaksi ve smyslu a bezbludnosti bible hledají však nové cesty a zp přeneseném nebo nesla tak, jaka o_bvy za oněch sie ob,dyaby biblické souhlas Písma s vý časů to s sebou jaki klánmluva eedvš ky novézprávy historické vědy uvedli a taktovinspirací D. životě muži nejučenější o mnoh' chsz vtěchto věcí a jeho pravdivost obhájili.Tyto nové theorie, které se hovoří. Poněvadž pak ty věci, je jsou předmětem staly u katolických učencců prřtedmětem živé diskuse, smyslového poznání, vyjadřují především a nejvíce otázky". řečí lidovou, tu ne nepoaobným způso soibem svato označujemenázvem ony theorie, jež měly„biblické rozřešit zdánlivé sporyikdyži mez storickou, nebyly vždy štastnými pisec, nač_ upozornil i Učitel Andělsk', vyslovují biblí a vědou hist ,co se jeV1smysiům nebo to, co Bů sám, když a některé z nich byly autoritou církevní zavržený, mluvil k lidem, vyjádřil lidským způsobem, přizpů přece jejich původci většinou byli vedeni ušlechtilou
sobuje se takto 'ejich chápáni. Tedy podle slov snahou obhájit autoritu a inspirací Písma svatého. velikého papeže ísmo sv. mluvívá, hlavněvknihách Pokusy omezit inspiraci a tím i bezbludnost bible básnických, o věcech přírodních ve smyslu př_e— na některé věci, na příklad víry & mravů, bly neseném . j. užívá obrazů a přirovnání z pří v encyklice Providentissimus Deus odmítnuty. rody, aby znázornilo a objasnilo pravdy duchovní. i po vydání této encykliky vynořily se theorie novéž: Bla to přednětheorie o relativní pravdě by nesprávno v takových případech hledati vBylo Plsmě svatém poučení o v deckých pravdách. — P sma svatého (Loisy). Svatopisci prý se přizpů
346
inspirace
ubírá Van Noort, který praví: „Dvou výstředností je třeba se vystříhati v této věci: jedné, aby kniha, jež má zevněiší historickou formu, pro jakékoliv potíže v textu nebyla ihned prohlášena za nehi storlckou nebo za historickou'jenom v širším smyslu. druhé, aby literární forma, která je sama v sobě počestna, ale našim dnešním názorům cizí anebo podle našeho úsudku méně vhodná, neb la proto a priori z Písma svatého vylučována“ Tractatus de íontibus revelationis. Amsterodami 1911 str. 60). Konec konců rozhodnoutl, zda některá kniha ma gregis odsouzena. —Zostatních theorii sem spada jící tormu historickou snad není historii skuteč jících uvádíme pouze dvě jako význačnější. je to nou, je věcí neomylného úřadu církevního a ne může b' ti ponecháno dohadům a domněnkám
soblli názorům & domněnkám své doby, jež ovšem byly namnoze nesprávné a historické skutečnosti neodpovídaly. Tyto názory a domněnky svědomitě ' avěrně zaznamenali, i když objektivně pravdivými nebyly. V tom právě záleží ona relativní pravda zpráv biblických. -—Ale je patrno, že tato relativní pravda je pouze slovem, jež může v sobě zahrnovat jakoukoliv nesprávnost &jakýkoliv blud. S pojmem inspirace a pravdivosti Písma svatého se tato theorie nijak srovnati nedá a byla proto právem Piem v encyklice proti modernismu Pascendi Dominici
různých literárnícht vtheorieo Bibli a theor rie o utaje ch cit
formách e.ch První jednot
ivých exegetů, nebot takovy' subjekti
theorie o různých literárních formách v bibli, kterou vism by podkopal autoritu celého Písma svatého. — předložil Lagrange a po něm podrobněji vypracoval Theorii o utajených citátech v Písměsvatém
Hummelauer,našla dosti (Laaange, L'inspi rozvvinuli A. Durand (Autoricté de la Bible en ma ration et les exigences deobhájců la critique evue biblique talěre d'histoire. Revue rge' Paris francaiséo 1902) F.Prat (La Blble et lthstolre. 1904)— 1.896 Humm elauer,,BExešaisclbes frage. Freiburgi.B ) Dle zur oboulnspirations-a uvedených Svatopisci častěji se ve svých knihách odvolávají na pram eny, jichž použili, a prameny ttoyotaké autorů Písmo svaté obsahuje nejen knihy přesně cituji, na př. řeči, lis od. V takovém případě - historické, ale i knihy,__ježsice historickými sez dj, inspirace zaručuje, že řeč byla skutečně pronesena, ale zcela neodpovídaj vědecké historie, jak že list byl skutečně napsán. Obsah citovaného do ji chápeme my. Co se 11ginu-l zdá historickým je někdy jen lid ová tradice, která má sice jánllrohisto kumentu však Když inspirován obsahovat Luk šnení š.(Skuta může ap. 23, 26—30) rické, ale jádro toto — jak toomu bývá u nejstarších nesprávnosti. dějin všech národů — je vyzdoooben a okrášleno
uvádí Klaudia Lysia, tukdevšplývá inspirace, že list list takový byl napsán, to jehoz obsah in poetickýml a legendárními dodatky, historickými spirován neníaajobsahue skutečně nesprávnosti. nejsou, ale jsou jen výtvorem básnicíe'žd lidové obra tvornosti. Mezi tyto formy, jež jsou jen zdánlivě Totéž platí o řečech jobových přátel. V těchto a
historickými,patří také tak zvaný midraš hagga
dický, to jest oblíbené u idů vypravování, jež snad má historický podklad, ale jest zcela volně autorem zpracováno hlavně za tím účelem, ab čtenáři se dostalo poučení o nějaké mravní ravd. Takové lidové tradice by tvořily obsah prvn ch hlav
kdežto knihydjudit,EsteraTobiáš by patřily kGenese, literární íonně ml aše jestli Bůh může inspi rovat parabolu, alegorii nebo knihu básnickou, jako je kniha jobova, mohl také inspirovat knihu, jež není přesně historickou, ale obsahuje jen lidová ínebocelý mravoučné když v obou případech obsah tavypravování, ové knih inemůže činit nároku na skutečnou hlstoričnost. est to věcí exe gety, aby rozhodl z důvodů ať vnitřních, at vnějších, zda kniha, jež byla dosud mylně pokládána za knihu historickou, nepatří mezi některou jinou t. j. nikoliv přesně historickou literární íormu. — I když někteří zásadu o různých literárních formách v biblilckýcch historických knihách naprosto odmítají (Billot), přece mnozi katoličtí exegetové novější doby tutto možnos ost různých literárních forem v nějaké míře považují za přípustnou. Komise biblickáv odpovědi na dotaz ne 23. če ervna 1905 sice theorii tuto jako vše
obecnou
zásadu
podobnýchpřípadechje tu pouze veritas
cita
tionls, ale nikolivveritas rei citatae. Když
ovšem svatopisec uvádí výro samého Boha, andělů, osob svatých neb osvícených Duchem sv , pak i obsah těchto citovaných slov je inspirovan a tudíž pravdivý. Tak o Zachariášovi se výslovn praví, že svatým“ chvalozpěv uBenledictus ravíme-li, ronesl „naplněn Duchem že na některých místech ísma 1svatého je pouze veritas citationis a nikoliv veritas rei citatae, tu jako samozřejmou podmínku předpokládáme, že buď
zeeslov autora nebo z kontextu je patrno, žese
skutečně jedná o citát, který svatopisec uvádí, aniž by jeho obsah schvaloval nebo se s ním msto tožňoval. Citáty takové nazýváme citáty zřejmé,
cilationes explicitae.
Než 0 e obou uvede
ných autorů jsou v Písmě svatém také citáty uta—
jené či skryté, cltationesimplicitae, tacitae.
jsou to taková místa, kde svatopisec užívá ciziho pramene, při tom však v slovně nenaznačuje, že se jedná o citát. Uvádí-i na příklad ve Starém
zzákoně cizích různé pramenů, ik není v textu genealkrágie,w tu je patrno, že vjeslovně čerpal řečeno. O takových utajených citátech plat totéž,
zavrhla, ale přece připouští co bylo řečeno o citátech zřejmých, že totiž při
případ, že by závažnými důvody mohlo býti pro záno, „že svatoplsec nechtěl podatl skutečnou historii ve vlastním slova smyslu, ale že podává ve formě historie parabolu, allegorii neb. nějaký jiný smysl, který vlastnímu doslovnému či histori ckemu smyslu slov neodpovidá“. Biblická komise ovšem mluvi' en o možnosti. Zdali však skutečně v Písmě svatem takový případ je a kde se vysky tuuje, to by musilo býti nejprve závažnými důvody prokázáno. Nejsou takovým dostatečnym důvodem některé historické potíže, s nimiž se v té či oné knize setkáváme, zvláště, když křesťanská tradice dosud některou takovou knihu na př. judit, Ester neb Tobiáše pokládala za skutečnou historickou knihu a nikoliv za pouhe mravoučné vypravování,
jež historického podkladu buď zcela nebz
nich je inspirací zaručena pouze veritas citationis, ale nikoliv veritas rei citatae, jinými slovy: citáty tohoto druhu mohou obsahovat nesprávnosti a omyly. Omyl možno připustit tehdy, když takový se jedenbávlobyvěci podružn né, jež jen nesouvisí
dotaz víry 0 této theoriiBiblická (13. únor 1906)p oušlí snaučením a mravů. komise odpolvídajic sice, že takové utajené citáty by bylo možnoopřl pustit, ale'jen s tou podmínkou, že se dá závažnými důvody prokázat, že 1. svato2pisecskuneschvaluje tečně cituje cizi výrokyneboprameny,2žejlch ani se s nimi nestotožňuje, takže právem lze míti za to, že nemluví svým jménem. — Kdykoliv svato pisec mluví svým jménem, schvaluje to, co z cizího
pramene čerpal, a proto obsah takového citátu částí utajeného musí býti inspirován a teedy praavdiv' .
postrádá. Střední cestou při kritice této thezoriese Kde však a jakými důvody se dá prokázat, že svato
in spiritualibus — instalace
347
pisec cituje cizí pramen & že ho neschvaluje, když ve formě předepsané statuty nebo pravoplatným to není nijak v kontextu naznačeno? Důkaz takový zvykem,částečném, pří obročích ji vykonati po jak farních je usnásjestt anoví diecésní je ve většině případů nemožný, a proto tato právu
theorie, itéměr když vničem by byla přispěti sama ok sobě přípustnou, nemůže odstranění histo rických obtíží při biblické exegesi. Pouhé historické nesnáze nemohou exe eetu oprávnit, aby na někte rém místě předpoklá al utajený citát obsahující omyl čí nesprr.ávnost A bez takového důkazu, jaký biblická komise vyžaduje, nelze existenci utajených citátů, a to citátů obsahujících nesprávností pří
pustit, poněvadž tím blybyyla vdivost potíží ísma svatého úplně podryta. ri každéprav historické ] ymožno říci, že se jedná o omyl, kmterýmá Svůj původ v utajené citacií— jako inspirace, tak i bezbludnost Písma svatého je jassně v slovena neomylným úřadem Církve. jest úkolem atolické exegese, případné vysvětlila ležitěaby objasnila. Přihistorické tom vaškpotíže se musí vyva rovat všeho, čím by byla ohrožena pravdivost inspi rovaného Písma, jak'je to patrno z obou uveden 'ch theorií. — Z obsáhlé katolické literatury uvád me jen některá význačnější díla: Billot, De inspiratione Scripturae. Rom l9lO vi,n L'inspiration des divines Ecrítures.aParis 1897.Dausch, DieSchrift inspiration. Freiburgi. B. 1891. Fonck, Der Kampf um die Wahrheit der hi. Schríft. Innsbruck 1905. Lagran e, L'inspiration des Livres saints. Revue biblíque 1896. Pesch. De inspiratione S. Scripturae. Friburgi 1906. Schmid, De inspirationis bibliorum vi et ratione. Bríxinae. nNoort', Tractatus de fontíbus revelationis. Amsterodami 1911. Za necchía, Divina inspiratio Sacrarum Scipturarum ad mentem S. mae Aquinatis. Romae 1998. Ha'pfl, Tractatus deoinspiratione sacrae Scripturae.
slyanody(Pražská z r. 1873 “Budějovická z r. 1863).
k ustanovuje 1444 I. Propůňčujezlíá obročí apoštol. Stolice,ik. bývá způsobí. a do ji má vy konati, předepsán ustanovovacím dekretem. Za úkon instalační, který po právu dekretálním vedle ordi náře 5Šžeho23 zástupce, také arcijáhnovl ..7 nebo 23.), nelze náležel po ustanovení Trident ském (sez. 24. k. 14. de ref.) nic požadovatl. Dnes jesti., nejde-iioobročí konsistorní, výlučnýmprávem místního k tomu delegovatíordináře, (k 443který můžel_jítnéhokněze oto jest samovolné nebo násilné ujetí se ohroačítrestné, majíc za ná sledek neschopnost obročí toho nabýti (c. 18. in VI. 1.1!4), což znovu potvrzeno kánony! a 23.94.21platí i o nevykonaném vyznání víry, jde-li
oobročí, pro které jest predepsáno Místní ordinář může, má-ll k tomu spravedlivý důvod, uděliti dispens od obřadu instalačního, tu však je udělití písemně a pak zastupuje dispens H (I:. 1444 l). Zto ho plyne, že i., jakoot,akové není vždy pr vně třeba, jen kdyžpří kanonickém ustanoveni obroč nikově složeno bylo vyznání víry a vykonána pří saba poslušnosti. To mělo se státi do 2 měsíců
c.dutindo kdy)K re se obročník 2.unsta ovu_(Trident.24. e o tom, že úřadu ujal jest věcí místního ordináře stanoviti lhutu, do které se má nový obročník úřadu ujatl. Uplyne—lilhůta ta marně, pozbývá tento ius in re, ustanovením získané a ordinář má po smyslu kánonnu 188 č. 2. prohlásití obročí za uprázdněná. Výjimku z toho činí spravedlivé překážka,pro kterou se obročník nemohl úřadu ujati. Obřady í. záležejí z odevzdání Romae 19 . Hu dec. určitých _symbolů úřadu a jiných formálností, které in spirituailbnsadministrátor z.l, . . jsou v různých díecésích a se zřetelem k tomu, inspirované obce,s ekta, jež vznikla na (9M vztahují-li se ouze odevzdání aneb 18. století v Německu vlivem Kamisardů (v. t.) také hmotnýc práv na úřadu, různé.duchovních Všudev kzá 2 Francie vypuzených; uznávala autoritu Písma sv. leží i. ze dvou úkonů, z vyznání víry, ježsskládá obročník před ordinářem aneb zástupcem a mimo toDucha věřila,sv., že jsou jednotliví věřící, jakožto ná (i. strojové ea přímo verbalís) a uvedenímv úřad jeho a užívání jeho inspirováni. Hlavním ejím sídlem bylo loci r. 1714 důchodů (i. realis). Obě děje se u nás autoritou
Wetterau, odkudž členové její podnikali agitační církevní. ]. realis děje se namnoze, jako v Bavorsku, cesty poNěm ua Švýcarsku. Náčelníky jejími také autoritou občanskou, ač to odpporuje názorům
byli dva bývalíecvirtemperští faráři, Eberhard Ludv. práva církevního U nás, při obročích kanonickych, koná í-i kapitolní děkan aneb jiný círk. hodnostář, Gruber Ondřej Gross, Fridrich a Rock. kladema vedle zřízení nich sektysedlálř byla jan k tomu ustanovovacím dekretem apoštolské Sto ice pravidla, jež prýZr. 1716 byla zjevena. Základem pověřený a při obročich farních, biskupský vikář jejich nauk byl protestantismus, zavrhovali však aneb jiný ordinářem (vikářem) zmocněný kněz. svátostí a uřad kazatelský. Po smrti Rockově 1749 Tato praxe, datu ící se již od dob konkordátnich, ocitla se sekta v rozkladu, oživla v letech 1816-21, i přes 5opačný názor ze občanského které po se smyslu 7. zákona 7. květnaprláv7a, 874 byla však hessenskou & pruskou vládou pronásle zachovala dována, načež stoupenci její, počínajíc r. 1841, č. 50 rozlišuje mezi uvedením v oprávnění dnuchovní vystěhovali se do sev. Ameriky, kdež mají 2 obce a uvedením v požitky, spojené s obročím. První na základě komunistickém přísluší církev. vrchnosti, druhé státní správě du l 'n nomine sanctissimae Trinitatís, chovních záležitosti za součinnosti bískupuv a jde-li
ve jménu nejsvětější Trojice (installatiot. přikázání v instalace chorové stolici; kodex j_. jmenuje i-i určitého miss imista nbe neficíi possessíonem). Třetí, v pojmu osazení obročí (provisio canonica) podstatný moment, který právo dekretální nazývalo institutio corporaiis a od 13. 7stol. investitura realisa X. 1 23, 111.8. a i. v.), jest aliturgický úkon, jímž se nově ustanovený kanovník nebo farář církevním před staveným slavnostně kapitole resp. shromážděné osadě představuje, v úřad uvádí a jeho držení
& důchodů
se ujímá
oobročí soukromehogaatmnátu, také měl za součinnosti patronovy. Způsob t to součinnosti b' ti uspo řádán cestou nařizovací. To se však dosu nestalo a proto se koná u nás i. po smyslu zákonů cirkev ních autoritou církevní také pokud jde o temporalia, jak to stanovilo minister. nařízení 2 22. a 1874. Orgánové kultové správy účastní sekt. jen, jde-li o fary tak zv. veřejného patronátu &to, jako jeho z,ástupci při čemž jest se jim přesvědčíti, není-li zádušní a obroční jmění vinou předchůdce nového faráře zkráceno. jde-li o fary patronátu
(c. 22. X. lil. 5; c. 28. soukromého, účastní se sice patron nebo jeho zá—
in il.-il .Učelem ejím jest nejen uvedení stupce í., nikoli ale jako installator' in temporalia, a ujetí se úřadu, nýbrž i odstranění každép ochyb nebot podávání kostelních klíčů a pečetí farní
nosti, která by o pravoplatném držení úřadu mohla instalujícímu vikáři, jest pouze jakýsi čestný úkon. vzniknouti. V kapitolách se má !. diti capitularíter, Ode dne 1. jest obročník oprávněn užívati všech
instaurare omnia in Christo — Institoris
348
duchovníchi majetkových práv, spojených s obročím Sdgmalíer ]., Lehrbuch des kath. K. Rs., Frýburk Sídí“ (k. aproto i platně asistovati všem sňatkům 1909, str.3 na rarle omnia in Christo vše obnovítí na své osadě (k. 1095 .Podie dvor. de v Kristu“), Efes. l, 10, heslo papeže tax.: vlastně kretu ze 7. listopadu 1 rozhoduje a výnosuu nás mlnist. kultu z 22.'urano 1859č. 2784, o nároku správně „aby jednouN.hlavou) opět spojil ví7všecko(pod Sýkorůvp řeklad Z. ". (1923), 130. nového faráře a také kanovníka na důchody obročí vKristu“, ins (isntinctus), pud, značí vnitřní, neodola den kanonického ustanovení círk. představeným. Ode dne i. se však počítá den držení obročí a proto telný podnět k ednání, vrozený způsob jednáni, činnost organismu, jež se dě'e účelně bez vědomí dokáže-li klerik, že ač pokojně a bonsafide již náhodou poSleta konečného cile ednání. 1. m povahu více životní odI. obročí drží, byl titulusdržby neplatný, nabývá tím tohoto obročí z titulu záko nežli psychickou rozdíl aoduvědom chtění, se pro nitého vydržení, jestliže ho nenabyl simoníí (svato jevuje podílem nanapoznání mvojež 1.1. jest kupectvim, srvn. k. 1446), čímž kancelářská regule výslednlcí volníchi citových činností ádřívějších 36 det tríenrfaii possessione, znovu potvrzena. generací, jež se dědí. Také individuální zkušenosti .se může státi podle k. 1445 zástupně, dostalo-li mají vliv na změny í-ů. I-u i chtění je společný se k tomu zástupci zvláštního mandátu. Siožiti citový základ, ktery přippudu je mocnější a nalé vyznání víry a přísahu poslušnosti, jest však obroč havějši. jakožto pocitová a podnětová základna níkovi vždy osobně (k. 74431). Po našich pud (pud jednak vrozený, &což je vy patrno částečných zákonech (synoda “ ražsk_á 7. r. 1873, jest u zvířat, sebezáchovy záchov rodu) zvláště an 3131-32) jest oprávněn biskup. vikář k í-i všech získaný zkušeností a kulturou (pudy získané čin žarářů svého okreSuu, ač nevyminil—li si právo to ností rozumovou a citovou). I-ivní pohyby, patrné místní ordinář pro sebe nebo pro jiného kněze u všech zvířat (a snad i rostlin) skládají se z urči tého množství reflexních úkonů, zjevných zvláště a jest jí vykonati nejdéle ve čtyřech nedělích kanonickém ustanovení (lnvestitura). V diecésl Bu v nebezpečí životním. I-y podléhají vlivu kultury dějovické má se tak sttáti do 14 dnů, nebot přílišné a cvičení, jakož i podmínkám životním. Pokusy oddálená, míjí sei. svým účinkem a není více bylo dokázáno, že u zvířat dají se pudy úmyslným představením nového duchovního pastýře osadě. zvykáním potlačovati. 0 í-ech se zmiňují laton, O vykonané i-i jest vikář povinen zavčas podati Aristoteles, Seneka, sv. Augustin i scholastikové. konsistoři zprávu. Nelze-li ze závažných důvodů Descartes je nazývá reflexními pohyby; Herbert z Cherbury pokládá je za vnitřní pramen pravd vapředepsané lhůtě í-i požádati vykonati, vikáře, jest nové yfarář povinen abyinvesto l-i na a hodnot. Hume učí, že jsme je získali již svou kratší dobu odložil a v příčině odkladu jest tento přirozeností bez rozumové činnosti; podobně Reid. ve své zprávě o tom, že byla vykonána, povinen Kant vidí v nich „vnitrné nucení mohutnosti toužive konsistoř nebo ordinariát také uvědomítí. Farní i. získati předmět, dříve nežli jsme jej poznali“ . Scho se má konat i v neděli nebo v zasvěcený svátek, jsou í—y projevem přírodní vůle. aby se jí osadníci mohli v počtu pokud lze nej genhauerovi pencer je nazývá „sloučené činnosti reflexnl“. větším účastniti, nebot slavnost ta jest pro osadu Wundt je vysvětluje z půvoodznichčinnosti volních, významnou. Proto mají také býti o jejím významu jež se staly automatickými.Z dědičnosti &mecha poučeni, což děje se tím, že jazykem domácím se činnostíAvysvětlují í-y Pauiyaj Fechner, Paulsen,nacvičených Hoffding,Fouil ée, Ardigó, Exner, čte biskupský dekret, v němž se osadníkům při nisace pomínají povinnosti úcty a poslušnosti k duchov Velkou roli hraje í.v erilosofické soustavě Ber g nímu pastýři I-i faráře má býti přítomen také sonově. I. jest mohutnost užívati a zdokonalovati patron nebo jeho zástupce, z jehož rukou béře organické nástroje; 1. jest kořenem intuice, je to instalujicí vikářkostelní klíče a farní pečet a odevzdá prožívání vnitřní skutečnosti. Také Můller—Freienfels obé novémuffaráři (gubern.n r.26. čer rev nce 1827 učí,žez í-u vyvěrá teprve rozum,podobně Morgan. č. 21758), což není, jak vzpomenuto, uvedením Sully, Mercier, Stout, faráře v užívání obročí, nýbrž akt zdvořilosti. Dougall, Drewer a j_oly.oFlourens, nej H. Zlegle er, „Der Begriff des 0 H kanovnické, po nížždostaio se dnes jména I-s einst und jetzt“ (1910); P. Leuchfenberg, „Das ercíer, i í-í obročníků farních, pořizují statuta a zákonité Lebensr'a'tsel des Instinktiven“ (1925); obyčeje té které kapituly. Záleží z přečtení „“;Psychologie Hachet—Soupleí, „La genese des ustanovovacího dekre,tu vyznání víry a slibu po instlncts“ (1919); Marshall, „lnstinct and reason“ slušnosti. Poté odevzdá instalátor novému kanov- (l 8; Kafka, „Tíerpsychologíe“(1922). K. níkovi kapitolní insignie (bíret, prsten, kap. odznak, instltor (Kraemerer) an, O. Carth. vBugrheimu, odzna uboru pro chor-almucium, cappa a j.\; :. kolem 1439-40;sp „reviloquium animi cuius .ascet., a uvede ho do příslušného stalla v chorové_stolici. líbet relígloslreformativum“,v.yd Pezv Po té vykáže mu děkan, před shromážděnou kapi , VII., 115—350; „Tract. de evitanda mala ira“, t. 353—388; připisuje se mu také „De tulou, místo v zasedacím sále kapitoly (c. 19, 25.
c.
apřipom ene povinnost
všech sedění kapitolníclhse účastníti. Odznaků těch mohou kanovníci užíva v celé diecési, mimo diecési jen provázejí-ii svléhobiskupa, aneb zastu pu'í-lí ho aneb zastupují--li na sněmu církevním ne 0 při jiných slavnostech kapitolu (k. 409
H rlInabývají kanovníci všech práv zejména a povinností istem kanovnickým spojenych, těch, ježmuvádějí kk. , , 411-?2. Na užívání příjmů má nově ustanovený kanovník nárok ode dne
kanonické investitury. — Literatura. chm., 1893 Úřední sloh církevní, Praha Synoda Pražská str.r152 z
Borový
,614 12., n., Budějovická z r. 1863. Henner Kamil, Základy práva kanon, Praha 1921,str. 146n. Kircheníexíkon, Frýburk 1897, sv. 10., str. 555 Provisio canonica.
obljectionibus biblia
oris Alexandra 1. jindřich,Vi.solnohradslkýdomínilkán, 'enž bulou ze dne .el dna 199
byl spolu sinkvi proboštem veKlosterneuburku jmenován torem kláštera na oraa.v a se z uy dá souditi, bylo příčinou poslání Jindřichova přílišné rozšíření nekatolického spisu, jejž papež Alexandr nazývá„ ber copito oru.m" Spísem tímto nebyla pouze kniha Chelčického „Řeč o šelmě a obrazu jejim“, jak původně se myslelo, nýbrž název onen se vztahuje na celou řadu traktátů a článků. est skoro jisto, že ]. přišel na Moravu m, bez ru hého inkvisitora. Po svém příchodu na Moravu obrátil se ]. na olomouckého biskupa Stanislava Thursa, který ho důkladně informoval o poměrech své diecése. Počátkem roku 1501 vydal ]. již dva
Instituce kanonická — instrumentální hudba
spisy proti Pikhartům a sice tak, že jeden věnoval vzdělaným laikům, druhý paak byl příručkou pro kazatele. Kazatelská příručka má ttiul: Adverssus Plckardorum Waldensium in sanctam omanam ecclesiam horrendam blasphemlam, apocalypticam merelrícem illam appellantium, opuscuulum per fra trem Henricum lnstitoris, sacrae paginae professo rem, sedis apostolicae ad regnum Bohemiae nuntium et inquisitorem collectum“. Apologie laikům určená bývá označována stručným názvem: „,Clypeus" jen enž plným' ménemzní: „Sanctae Romanae eccle slae fidei defensionmlsclypeus adversus Waldensium seu Plckardorrum haeresim, certas Germanlae Bo hemiaeque natíones in odium clerí ac enervatíonem ecclesiasticae potestatls virulenta contagione spar slm inficientem, SS. Alexandri sexti Pontificia iussu nuper per eximium sacrae paginae profasorem, fratrem Heinricum lnstitorís, haereticae pravitatís ínquísitorem, Ordinis Praedicatorum, in fonnarn sermonum utilissime redactus“. ]. se však nespo kojíl pouhým vydáváním spisů, nýbrž on podnikal i disputace s jinověrcl. Tak v olomouckém klášteře u sv. Michala disputoval s Vavřincem z Krasonic, v Praze k dokonce i před samým králem Vladi
slavem. kbylž vej.dísputacich čilým, lze si před stavitl zt]Pa tooh, na své vlastní útraty zval předáky jednoty k bádáním do Kroměříže & Olo mouce. Když ale viděl neobyčejnou zatvrzelost jinověrců, .trpělivost a odešel zMooravyapozbyl ihnedi horlivýl roku 02. — Literatura:
349
výchovu a vzájemnou pomoc sociální a se souhla sem sv. Stolice „institut d'études sociales“. Fakulty práv a věd (Facuultés de droit et des lettres) mají zřízení analogické k fakultám oficiálním. Na fakultě
věd (,faculté des lettres ) přednášejí se: filosofie, literaturypřiklasické, rdějinš7 18 existuje l-u také živéj kurs pro ívky.1.c.Od mái několik odborných laboratoří a rozssáhlou bíbliotéku. “Vydává časopis„ Bulletin de l' Institut Catholique“ a jiné. Pořádá "vyšší kursy veřejných přednášek pro laiky. Pří !. jest několik sdružení, mezi nimi zvláště „Association des Amis de l' lnstí tut !. c. ústav řídí vrchní rada resp. skládiajícíIlse z 32Catholique'ť biskupů, kteří založili, stupců, dále stálásprávní komiserada, od níkterou zvolená, skládající se ze 7 biskupů, tvoří 31!dmi nistrátoři rektorenérchenard, hbyl msgr d'Hulst (v.aV.,rektor. 120), Prvním m.Psgr od. r. 1907 arcibiskup msgrněBaudríllarte (vizi., 23), pro-rektorem jest M r. Prunel. R. 1930 budovy I-u byly přestavěny a zmodernísován. Srvn. Dr.
Fr. catholique aris" ,rovněž ČKD. 19 3Stejskal—„Institut 2. v Tou louse, dezaložen roku 1875; jest tu fakulta theologická, práv nická a filosofická, svobodná fakulta věd(„F culte libre des lettre s“_) a vyšší škola věd při rodních. Roku 1919 připojena byla vyšší škola zemědělská a roku 1926 sekce pro nauky sociální a hospoodářské. Rektorem byl od roku 1898 msgr.
Batiffol, nyní (1928) jest jím msgr. Germain Breton. Podobnou(„facultés organisacilibres“) mají t. katolic zv. „skvobodné Voígl, „Aclta Bohemiae et Moraviae“ , II, — fakulty“ e: a) ve 407-38. Pilaarzliteraria et Moraweíz, „Moraviae historia“, bu rku. Theologická fakulta ve Štrasburku ll,162,189-90.Pa!ackcý, „Dějiny lV.č. 1. ďEívert, „Histor. Literaturgeschichte von Máhren und Schle jest částí francouzské university. Má tedy existenci oficiální a subvenclována jest státem. — b) v sien“,n4i. Gindely, „Geschichte der vbbhm. ěd,files.) —c)vLille (theonl., all, „jednota bratr ská XV. Bruder“ etí“, , (theol., práv,přírod. vě práv,mmedic. afarm., přirod věd, íilos., sociál. ved, dům." 1886. Kubíček, 1902. Nm. a M0„índřich lnstitoris,“3.33 víz Mošov vys. škola obchodní, vys. škola věd industriálních, ins tuce kanonická (instituiio canonica), vsšir rektorem jest Msgr. Lesne), jaakož í universita („Jniversíté catholique de l'Ouest“) ším smyslu celý úkon právní, jímž uprázdněnému katolická beneficiu ustanovuje se nový beneficiát (též „-pro v Angersu (theologie, práv, prirodnich věd, filo vlsio canonica“), v užším smyslu vlastní udělení sofie). — Všechny tyto ústavy vydržovány jsou beneficia tituli“, „institutio collativa“a většinou ]z dobrovolnýchn darů darovalFakulty papež fran al. c.(1907 Paříži). „collatio („collatio necessaria“). !. k.j,1žnabývá beneticlát -Plu.sX vzhledem k beneficiu ius in re, může býti rove theol., kalnonist. a filos. udělují stupně akademické, denaajen osobou církevní. Vzhledem k beneficiím studující ostatnich fakult musí k dosažení akad. větším (biskupstvím) přísluší až na některé vyjímky stupňů skládati zkoušky na universitách státních. od sto letí 12. výhradně Stolicí apoštolské, jež R. 905-6 bylo studujících v Paříži 700, Toulouse osobu volenou, resp. postulovanou nebo nominaci čAn ersu 229, Lyonu600; celkem2229. 768S-q označenou potvrzuje, což po provedení procesu 100,Lille 600 informačního neboli inkvlslčního defini tivního děje se praekonísací resj.& procesu slací; při
'kh ,Theologus,str7 vi z historický stav(institut)ký v ŘímělV., lnstrtutlocanoncavizinstitucekanonická.
beneficiích menších přísluší i. k.0 diecésanímu bisku povi, a v přípa ad iný než bis lnstrtutlones juris eanonici, učebnice práva měl právo udělili diecésnní beneflclum, přísluší kanonického, zpracovaná podle vzoru lnstitucí
biskupu díecésnímu vždy aspon lnstltu io ustin1ánových,v látka dělí“se na etři ebus částí: auctorlzabills, t. j. oprávněníneboli zmocnění první jedná de nichž perrssoni, atře ti de actionibus. Rozděleníto dorpráva beneficiáta k vedeníisprávy duc oí.vn pfrh.
Institut catholique, katolická vysoká škola 1. v Paříži. 1. :. založen byl r. 1875 od 32 franc. arcib. a bisk. na základě zákona z 12. čce 187. zprvu od názvem „Université catholique“; kdy '(.NP' pak z kon 2 18. březn na 1880n ,universita“ vyhradil státním vysokým školám, dán jl název [. c. Jest umístěn v historickém konventu karmelltském (74, rue de Vaugirard). jest to soubor svobodných fakult. Fakulty theologická, kanonického práva a filosofie jsou kanonický zřízeny; udělují stupně bakaláře, llcencíáta a doktoora theolog. fakultě přidělena jest svobodná škola Orientálních jazyků (hebrejštiny, assyrštin, egyptštiny, kopštin, bibl. řečtiny, syrštin y, rmnštiny, ethiopštiny). 1 založen byl při [. c. přičiněním Akademie pro
církevního zavedl jan Pavel L a n ce [ o t ti, profesor
práva kanonického na papeže universitě PPeruňiljskéčate (z. 1590), jehož dílo k rozkazu Plav a teprve za Pia lV. dokonané a témuž papeži věno vané vyšlo po prvé v Perugii r. 1563. ilo to, ač veřejného schválení papežského se mu nedostalo, jest důležito jednak ro výtečnou terminologií právní, jednak pro poznání práva církevního, jež ve století 16. v církvi platilo. Bývá zhusta připojo váno jako aenpp orpus iuris canonlcl“. Po Lancelottim užilixrozdělení toho i jiní kanonisté, z novějších na
ř. De Cami
pcch.
instrumentální hudba v chrámě. instrumentální
hudbou rozumíme hudbu, provozovanou hudebními nástroji. V liturgické hudbě chrámové byla hudba
350
instrumentum — Inšpruk
instrumentální ve staré době vůbec vyloučena a v době novější jest pouze trpěna. Příčinou toho jest především, že vesstar době užívali pohané 1.h. při tancích, hrách a modloslužbě. Protože při liturgii záleží hlavně na slovech, proto nebylo k průvodu slova nástrojů vůbec užíváno a neměly také na vývoji liturgického zpěvu žádné účasti. Tak zůsta 0 až do 1nástrojů, století,bu kďy počalose také ve chrámech užívati oho důvodu
podporují a nikdy nepotlačují. Zakazuje se v ko stele užívati klavíru jakož 1 nástrojů hřmotných nebo rozmarných „jako bubnu, bubinku,ta11řů, zvonků & pod. Přísně se zapovídá tak řečen m hudebním kapelám hráti v kostele; jen v někter ch zvláštních případech se svolením blskupovým, smí se připustiti omezený výbor dechových nástrojů, rozumný a poměrný k prostoru, je-li ovšem skladba a do rovod psán ve slohu vážném, případném a aby zvuk nástrojůp sřipěl k pozdvižteníslavnostlpo dogném vesměs doprovodu varhan. “ Totéž po anebo aby nástroje doplnily hlas, který buď ch běl tvrzuie konstituce pap. Pia X1 z 20. prosincee1928, odst. nařizuje: „jelikož pak zvěděli anebo nebyl dostatečně obsazen. Tak shledáv me, kde se v jsme, že se někde dějí pokusy, aby znovu byl za že v XVI. století i skladby polyfonické,cpro zpěv veden druh hudby, který ke konání svatých komponované, byly provázeny v někte hhlasech onů hudebními nástroji._ Teprve když v XVII. století neni docela na místě, především proto, že nemír počala se hudba násb'ojová šířiti aood vzniku mo ným způsobem užívá nástrojů, prohlašujeme tu, že nodie nabýval instrumentální _styl obliby a doko ve zpěvu s průvodem orchestru církev nevidi do nalost1,vnikal průvod nástrojový také do hudby konalejší formu hudební a pro služby Boží vhod církevní. Stalo se tak především v Benátkách, kde nější. Slušit zajisté. aby v chrámech více se rozléhal nádhera mocného a bohatého města dožecího dala lidsk' hlas než nástroje, hlas totiž duchovenstva, vznik skvělým skladbám pro několik sborů, prová zpěv kůa lidu. Není třeba se domnívati, že církev zeným nástroji hudebními. Tak skládal Gabrieli ml., klade překážky rozvoji hudebního úmění, že dává Monteverde ea jiní. Mimoot orchestry na knížecích přednost hlasu lidskému před kter m'koliv nástrOjem. bot žádný sebe výbornější a okonalejší nástroj dvorech byly povinny působití také pri slavnostech Neb církevních, číimž ..hn nabyla také při bohoslužbě nemůže předčili lidský hlas ve vyjádření duševních vrchu. Když pak v XVIII. stol. nastoupil orchestr citů, tím spíše, když duch jeho užívá zpěvu, aby s operou vítězné své tažení po celém světě, pod přednášel p_rosby a chvály Bohu všemohoucímu. ' lehla také c;'rkevní hudba a také v kostele počaly církevní trojím směrempatrno, stanoví že poměr svůj kzákonosdárstvi i. h.S tanoví se šiřitíruoperní szpěv s průvodem orchestr at . formy, ím oevšsolovnéa em tal upadek hudby totiž všeobecné zásady, vypočítává co dovoleno není a zvláště uvádí co jest dovoleno. Z tohoto církevní. Ačkoliv v dílech a Michaela Haydna, W. A. Moz aa llasseaho,Josefa Schuberta nalézáme sku zákonodárství plyne, že 1. h. může v chrámě býti tečně skladby neobyčejné ceny hudebni, třeba při pouzuež zpěvu liturgického, tom přece připomenoutí, že se si lem nijak neliší nem žeprůvodem vystupovati samostatně Nesmínikdy užívativšak ná od hudby světské a často požadavků liturgických strojů hlomozívých; výslovně zapovídalji klavír, hra, zvony, velk' se buben, mal buben, naprosto nedbaji. ještě větší úpadek v té příčině zvonková ovoleny nastal v poklasické době počátkem XIX. stol., kdy talíře, kastagnety a konečn gramofon. jsou nástroje obyčejného symfonického orchestru. na kůrech chrámovšch prováděny byly nejtrívial nější výrobky bude 111které snad hověly pokaže K uzžívání nástrojů v chrámě je potřebí biskup nému vkusu, ale s důstojnosti a účelem hudby ského svolení. Zajímavo jest, že na podobném chrámové neměly nic společného. Známa' jsou jména stanovisku stoji R. Wagner ve svém návrhu na Diabelli, Drobisch, Bůhler, Schiedermeyer, at. d. organisaci Německého národního divadla v králov Později v létech padesátých XIX. stol. snažili se církevní skladatelé uvésti !. h. ve chrámě v důstoj ství saském roku 1849stpodaném (Sebrané spisy Wagner aLip svi;o). XII., 103 nn. dání Hessse undBecker, — Literatura: R.Schlecht, nější dráhy. Pozdějiskladby, pak působením reformy hudbš Geschichte der Klrchenmusik, Řezno 1871, U. Korn :írkevní povstaly které dbal předpis ezno liturgických. jmenujeme ze starších Greit a, Filkeho, mu'íler, Lexikon der kirchlíchen Tonkunst, .Reinbergra. V novější době většina skladatelů cír 1891; P. Krutsche/r, Die Kirchenmusik nach dem revních opatřuje některé skladby své průvodem Willen der Kirche, Řezno 1901 Dr. A. Mb'hler instrumentálním. -— Není divu, že za těchto okol OGaauss, Compendium der katolischen Kirchen ností vždycky b la církev ve přičíněj. h. v chrámech musik, Ravensburg 1909; Dr. K. Weímann, Ge velmi opatrná iž Caeremoniale episcoporum (Lib. schichte derKirchenmusik, Kempten1913; P. Wagner. ] cap. 28 n. 1) činí užívání nástro' oů v kostele zá Einfůhrung n die katolische Kirchenmusík, Důssel vislo na dovolení Ordinaria. V X 111. l.stol vydává rf.1919 Mimo to jsou o této otázce hojné články papež Benedikt XIV. roku 1749 Encykliku„ Annus vocirkevně hudebních l,“ Musica Musica divina. časopisech: Pěkný rehíeCrcřil celé otázky qui“, v níž nařizuje, že se smí v chrámech užívati sacra, podává „Liturgische Zeitschrift“, roč. 111.,seš. 4. jen těch nástrojů, které zpěv podporuji a sesllují. Všeck ostatní zapovídá, protože činí hudbu diva od Dra ech! . instrumentum, listina s_epsanáo právním jednání. odobná nařízení vydána za pap. Řehoře XVI., inatrumentum pacis viz pacif ál. roku 1842, terým mi se vylučujeí .h. 2 říms ských insut'lace viz exorcismus 111., kostelů a svoluje k užívání jen několika nástrojů k průvodu u, muž jest vždy třeba zvlášt dioec., někd. biskuzp.1046,1818. lsola vKšalabrii, v lnsulan. círk. prov. ta Sev verina,z ního dovolezní církevního, kter rgžto výnos opakuje lnšp ruk (lnnsbruck, lnomostí)zhl. město Tyrolska. se za papeže Pia lX. roku 185 Cirkulář Kongre gace ritů na biskupy italské roku 1884 zapovídá Poblíž předřímského sídliště „Veldídena“ (Willen) hlučné nástroje. Motuaproprio Pia X. zvšecky 22. listopadu 1903 pakn rizuje vpapeže odstavci „V některých zvláštních případech, v povinných mezích a s příslušnými ohledy, lze také připustiti jiné nástroje, ale nikdy bez zvvláštního povolení biskupova, podle předpisu Biskupského Caeremo nialu. jelikož dlužno, aby zpěv stál vždycky v po předí, varhany nebo jiné nástroje ať prostě jej
vyvniinulase a lodní A. stanice „portus 0 zpřevoz Corbiniani, Ss. Sep lil., 295) pod záštitou hrabat z Andechsu a k1.Wi1tenu znamenitá osada, jež od r. 1187 nazývána byla
.Vévo aOtttto a11.z Andecpovýšena hsu dalm byla2153 „civitoas 1nsprucke", je21232 prvntipv sady. aPo jeho smrti 1248 připadl [. hra batům yrolským, 1363 domu Habsburskému. Od
integralismus, integrální katolicismus — intelligentíne homines 1425 byl I. hlavním městem a vévodskou residenci; časem také sídlem dvora cís. Maxmilianai. a Fer dinandal. Ferdinand dal vletech 1553-62vystavěti od Mikuláše Thurlnga dvorní kostela vyzdobil jej 28 bronzovými sochami, jež zhotovil Lóffler &Gogi, jakož i náhrobkem Maxmiliana od Colina. Ve „stří brné kapli“ tohoto kostela konvertovala 3.1istop. 1655 á ovna švédská Kristina. Ferdinand II. zal. r. 1593 kapucínský klášter. V posledním období
351
a proto právě zdokonaluje a dovršuje i. možný. Averroes učil, že existuje jediný činnýl. božs všem lidem společný, kteerý je jediné v člověku nesmrtelný. Mikuláši z Kues jesti. nejvyšší schop ností, jež proniká k jednotě protiv a k nejvyšším pravdám nadsmyslovým. Podle Descartesa chápe
i. božsk sýv vše per simplicissimam actionem a !.
lidský jest schopen apriorních poznatků. Splnozovi je Bůh intellectus infinitus & člověk jeho částicí. Locke hlásal větu: Nihil est ín intellectu, quod non Tridenptského sídlil v l-u císař Ferdinand, ab ou se sněmu svými státník a theology Drasko prius tuerít ins ensu a Leibniz í doplnil slovy: vi emsPetrem Canisiem, Det oneem a Dr. Staphylem nisi intellectus ipse. .Ý anglické ps vchologill. značí .rněl rozhodující vliv na jednání sněmovní. Připrav schopnost jevnímající (Bain). aké Schopen sez. ály se zcela pod vedením císařskýc hauerovi i. jenom lmyslivont: případke vile. podle theologů v l-u. -eopold [. založil 1670 Bergsona, Wundta—a j.Z slouží jenom "vůlíI.(srvn. v I-u fakultu íilosoficko—theolo ickou a svěřil ve Volumbarismus). lit er. !. Neum und Wille 1925; Geyer l. und Gemlit, 1921;"Pospíšil, dení byla zř zena nickájejir. jesuitůmk;ll'1672 ]6373akuf lékařská. Po fakulta zrušení práv— řádu Filosofie i.,2 1913; Kra tac/Wil, Filos. propedeutika, uchový. K. jesuitske'ho byla universita přeměněna l782v lyceum, 1926. l- uálni — rozumový, duc jež 1791 opět povýšeno na un nlversitu. Svobodo značí 1. noétíckynázor, racionalis myslní profesoři, kteří tu působili, stavěli se vůči mintelekttualismus s(v psychologicky že zá autoritě církevní tak, že i alumni josefinského kladnlrntduševním stavem jest myšlení eticky nerálniho semináře proti nim protestovali, r. 1 10 učení, že ctnost jest vědění a že tedy mravní byla universita opět změněna v lyceum a r. 1822 jednání je určováno myšlenkovou úvahou a roz bylot theol. studium řel. do Brixenu. Císař umovým přesvědčením; 4. metafysicky učení, že intelekt má prlmát mezi všemi mohutnostmi tíšek ]. obnovil kníže- biskup Gasser zasadils 1836]_opět 1 universitu, novuzřízení theol. duševními a že v rozumovém jesst praavé jsoucno a pravá podstata věcí. Opakem noc'tlckého l-u jest fakulty, jež pod 5vedením jesuitzů dosáhla velikého rozkvětu.—V I-uejes také sídloseverotyrolských empirismus & sensualismus, opakem psychol. i-u provincii františkánůt a kapucínů, kteří tu mají jest voluntarismus, etického i-ut. zv. morálka citová & oapakem meataf.ys í-u jest materialismus. svoje domácí jheologická stud integraiismus, integrální katolicismus, název Srvn. lntuicionismus, Pragmatismus, Racionalismus, Rozum. církevněpolitického směru, jenžFrancii, se uplatňoval na počátku tohoto století v Italii, Holandsku inteligence, rozumnost, vnitřní poznání věci, aNm ec.ku [. protestoval proti domnělémuzee-sla vhled do souvislosti příčin & následků, schopnost bování, zatlačování a zahalování katolických zásad k takovému poznání věci a uvažování o nich. Aby v učení a ve veřejném životě. Při tom přeháněl rozum poznal pravdy svého oboru, jest třeba, aby v kriteriu pravověrnostl a věrnosti papeži, i bral myšlením jim porozuměl. Pouhý soud o pravdě bez v pochybnost církevní smýšlení těch, kteří jinak vnitřních poznání jejich podstaty není ještě pozná smýšleli. Světová válka učinila tomuto hnutí konec. ním pravdy. jest nutno, abych věděl, proč soudime Papež Benedikt XV. vyslovil pak v prvé své en tak a nikoliv jinak, abychom poznali důvod, proč cyklice svůj autorltativní úsudek o i-u a důtklivě to neb ono uznáváme za pravdu. Wundt soudí, že varoval před tím, aby nebylo užíváno označování. i. jest spolupůsobení obrazivosti a rozumu, Ebing— jež v nejnovější době vznikla, jimiž katolíci od haus vidí vl. i mohutnost kombinační, Stern schop katolíků byli rozlišování. Věřícím musí dostačiti nost zařadil myšlení k novým požaaadvkům a život vyznání „Křesťanjest moje jméno,k atolík moje ním podmínkám.jíní vldí podstatul. v souvstažném příjmení"; nutno však by každý věřící byl sku psychologickém činiteli ústředním. Obyčejně však tečně tím, co jména ta znamena.jí se soudí, že i. má původ ve vědomostech a schop nostech duševních vůbec. Ze slova ínter-legere se integritaPismasv.vizneporušsetnostPísmasv. in ntegritys vviz n evi suuzuje, že je to čteni mezi něčím nebo o něčem. intelekt z latí.intellectus značí0mohutnost myslící, Zkoušeníi. se děje otázkami, v nichž se zkouší rozum, um, jednota duchových funkcí, jež zpraco řešení praktických otázek. V nové době se užívá vává smyslové poznatky vjemové. Protivou i-u jest t. zv.na textu uiv. a t.). Tu se poznává, že [. měřeníi. nezávisí vždy stář rozeznávají se různé vůle a cit. Lidsskýl. jest diskursivní, dovozen k ježto postupuje od představy k představě, kdežto typy í. Typ bezvadný nedovede samostatně uva !. božský jest absolutní, intuitivní, kdyžtě pojímá žovati, typ částečkový vyžaduje dané částečné vše najednou. Biologická funkce l-u záleží v tom, úsudky k celkové úvaaze, typ nesouvislý usuzuje bez vudčí myšlenky. Někdy převládá při usuzování že sloužíaprim našemuh pra obrazivost, jindy zase obrazivost chybí a usuzuje menem ních jednání pojmů aa životu, zásad neboť (srvn. jeDuch, Idea, Logos, Rozum, Myšlení). — Aristoteles a po se příliš suše, logicky. Ve středověké filosofii i. něm scholastika rozeznává dvojí i.: možný (intel- ' značí vnitrnou činnost rozumovou, u Kanta pak schopnost, jíž subjekt si dovede představíti to, nnč lectus possibilis) asčinní (i. ageus). První značí nestačí smysl Srvn. Myšlení, Rozum,Talent. . poznávací oz'nání momutno je má se každému sku tečnému jako možnost ke ke konu u, lntelligentlae homines, pseudom stická sekta jímá v se e obraz rozumový (species intellibc.ibiplis) v Beelgil na pooč. 15. stol., v jejíž ele stál laik a přechází jím ke skutečnému poznání vě.cí šozn Aegldíus Cantorls (viz 1,109) v Bruxelu a stará vací činnost ted vyvěrá právě z tohoto možného žena zvaná Serafin bylotonoepochybně odvětví i-u jako ze sv ho povolného principu, podobně bratři a sester volného ducha (viz 11,453); možno jako poznávací činnost smyslová vzniká ze smyslu. také, že sekta tato byla v souvislosti s blouzniikou
!. činný jest mohutnost abstrahujici, t. j. jež ze Blommaerdinou (2.1336,vizll.,-
kar
smyslových představ tvoří obecné pojmy, odezírajíc melita Vilém z Hildenissenu 1411ajakožto stoupenec této sekty vyšetřován.bylo r.smrti Aegidiově “při nich ode co jest nahodilé a případné. Lčinný jest všeho, tedy vlastněi. možný, ale v konu zdá se, že sekta zanikla.
352
intemperance — interdikt
intemperanceviz nestřídmost.
trestu, lišíme mezi 1-em & jure a l-em ab homine, intence víz sI. dle toho stanoví-li ho na určitý zločin zákon, byl-lí vynesen nálezem soudním. Co do účelu intence mešní víz aplikace mešní (l., 559), aneb jest !. bud' censurou nebo trestem pokutujicim, mešní úmysl, mešní stipendium, mešnin ae.c lntendenza Orlentale neboli VýchodníColumbie v pochybnosti o tomto jeho charakteru se před (viz lil., 128), apošt. prefektura ve východní Co pokládá censura (k.2255 &2). Přizíráme-li k způ sobu jeho zrušení, lišíme mezi t-em razeným lzumbii a jihozápadní Venezuele (ažPk rece Orinocco), |'í.21903, svěřenaSpolečností Marie bl. Gr a nevyhrazeným. 2. Účinky osobního, zvláštmho gnona z Montfortu, podřízená kongregaci mř. cír :. i-u záležeji z přímého zákazu míti aktivní a pa věcí. Apoštolský prefekt jest zároven administrá sívní účast na veřejných bohoslužbách s výjimkou slyšení leva Božího 2275). Účastní-li se jich torem na západěježapoštolské Llanossousedíc| e.S Martín, bylazzřiz.prefektury 1.904 takto interdiktovaný, netřeba ho vypuzovati, ač intercalaria viz interka ár. neb l-li interdikován nálezem soudním aneb nebyl-li interdictum ecci ciesiae víz interdikt. o něhož upadl, nad ním prohlášen. Dále sem interdikt (interdictum scil. dlvlnorum officiorum) zakazuje udílení a prřijímání sv. svátosti a činí-li jest církevní trest, jímž se věřícím zakazují přn'n tak, činí to nedovoleně. Věřící však mohou z ja neb nepřímo úkony a účast na veřejné bohoslužbě: kéhokoll spravedlivého důvodu po něm žádatí, některých svátostech a církevním pohřbuato cestou aby jim sv. svátostmi posloužil, zejména není-lí soudního řízení, aneb 2 nařízení zákona (kk. 268 tu jiných přísluhovatelů &v tom případu přísluhuje g I. 2265, 2270-7). Z pravidla bývá censurou, lze i interdikovaný dovoleně. jde-ll však o interdiko ho však také uvaliti, jako trest pokutujicí. O tom, vaného nálezem soudním aneb za takového prohlá co jsou úkony veře ejné bohoslužby, usuzuje se šeného, mohou věřící žádati po něm, aby jim sv. z místa, kde se konají a duchovním úboru, v němž svátostmi posloužil toliko v nebezpečí smrti (k. se konají (komže a štola). Od klatby se liší i. tím, 2.260-1). Osobně a zvláště interdikovaný pozbývá že se tato uvaluje jen jako censura a pouze volebního práva, práva podacího anomínačního osoby fysicke, že zbav'uje vyobcovaného všech a vykonává--li je, činí tak nedovoleně a je-li inter duchovních dober a práva obcovati s věřícími, dikován per sententiam condemnatoríam vel decla čehož při I-u není. Od suspense pak liší se zejména ratoriam, neplatně Totéž platí o něm v příčině tím, že se tato netýká místa, nýbrž pouze osob nabytí hodností, úřadů a obročí a v příčině milostí, & stíhá toliko kleriky, zakazujíc jim v kon moci sv. Stolicí soudmm propůjčovaglých.Konečně pozbývá ezem aneb za takéhointer pro církevní, í. jest tudíž v té příčině širší. aké nelze dlkovaný ho zaměňovati s bývalým zákazem konatí boho hlášený, nároku na církevní pohřeb, jestliže ne služby na určitém místě (cessatio & divinis), po projevil lítosti (k. 2275). Tyto následky stíhají takto něvadž !. jest trestem, kdežto zákaz ten byl jen interdikovaného všude (k. 2269 52) je-lí stižena
:
správním opatřeními.
činky í-u jsou dělitelný
a nemusejí vždy všecky nastati a proto jest co do předmětu, bud'y jen částečný (í. partlale), aneb úplný (|. totale) se všemív definici uvedenými násl sledky Poněvadž odnětí vduchovních dober a oprávnění k účasti nebo konání posvátných úkonů, děje se při i-u bud' přímo nebo nepřímo, lišíme co do podmětu mezi l-em osobním, který stíhá toho, kdo mu propadl všude a i-em místním, který postihuje obyvatelstvo určitého místa, pokud není
I-em osoba právnická (korignorace), může sezločinu, týkatí !. jednotlivých osob, kter se dopustily na který bylí. stanoven, nebo celé společnosti, nebo jednotlivce i společnosti (k. 2274). V prvém případu platí o osobách, i-em stížených vše, co stanoví k. 2275 o í-u osobním zvláštním. V případu druhém zakazuje se interdikované komunitě jaký koli výkon duchovních práv, která ji, jako takové, náležejí na př. volba, právo podaccla p. V případu třetím jsou nejen jednotliví členové osobně ínter dikováni, nýbrž i jako součást společnosti, nemohou duchovních práv společnosh vykonávati. Vykonávati časná práva společnosti však se jim l-em nebrání.
stanovena výjimka (k. 2. Dří vějšího i--u smíšeného (i. mixtum, deambulatorim), jemuž propadalo místo, kde se interdiktovaná osoba zdržovala, dnešní právo nezná. jak osobní, tak propadl l—u,|_.|va|enémuna korporací, jsa jejím kdo členem, ač sám těžkým provinčním k tomu i místní [. jest buď všeobecný (í. generale) aneb Ten, částečný (i. partiale). ]. místní, všeobecný jest ten, nezavdal příčin, může sv. svátosti příjímati, je-li který byl vynesen nad celou říší, provincií a diecesí, ovšem řádně isponován, tím však se !. neruší a ano i nad městem, pokud jsou zde částečná místa jest jim i řes to stižen (k. 2276), což platí i o í-u (na př. více kostelů). Částečnným jest te,n který místním. řestane-li b' ti členem korporace, í-u stihl určité místo (kostel, kapli, hřbítov).1.osobní více nepodléhá. I-u m stnímu všeobecnému i čá všeobecný jest ten, který byl vynesen nad určitou stečnému podléhá obyvatelstvo místa toliko nepřímo právnickou osobou (kapitola, klášter), nebo třídou .j. pokud se v místě interdikovaném zdržuje (k. osob na př. duchovenstvo určitého o.stela !. osobní 2268 g _2_).Řeholní preláti nemohou vynésti i. na zvláštní jest ten, který byl vynesen nad urči kostely jim podrobené, ježto jejich jurisdikce jest tou fysickou osobou nebo více osobami, které ne pouze osobní a proto mohou vynésti jen 1. osobní. tvoří společnost. 1. všeobecný, at místní, nebo Ač místní i. kromě místa ínterdíkovaného nikoho osobní, vynáší jen Sv.Stolice aneb z jejího rozkazu' nestíhá, přec v místě samém postihuje nejen ob vatelstvo a to i nevinné, nýbrž i zde se zdržuj cí její delegát, i. zvláštní může vynésti také biskup a kapitolnívikář(k.251).1.osobní všeobecný cizince(k.2 a2osob vyňaté, ač netěší-li se zvláštní vý |,však kdož nebyli jeho pří nepostihuje kardinálů. blskupúaduchovenstva, ne sadě jsou-lí výslovně do něho pojati. Nepostihuje věři činou, mohou sw,/2. )sváltosri přijímali, jsouce jinak cích, je--li vynesen jen nad klerlky (k. 2227 g 2) - i-u podrobeni. Účinky místního i-u nejsou výslovně a osoby řeholní, je-l-i vynesen jen nad duchoven stanoveny, jsou ponechány dobrému zdání toho, stvem a naopak. izinci a příchozí a osoby roz kdo [. uvalil, který jep rooto může rozšíříti nebo umu zbavené mu ne ropadají, jinak však stíhá zúžiti a proto“dí k. 2271 „si ínterdíctl decreto aliud přítomné i nepřítomn, viníky i nevinné. I-u míst non caveatur“ . Povšechně však k. 2271 ustanovuje, nímu zvláštnímu nepodléhají vedle biskupů také že při místním, enném |-u,mmůže duchovenstvo, nedospělci (impuberes), jakmile však dospěli, v |. není-lí také osobně interdikováno, konati soukromě upadají (k. 2230). Příhlížíme—lik původci tohoto všechny bohoslužby a posvátné obřady v kterémkoli Nre—
PŘÍLOHA x1.
5.1KONOSTAS v CHRAMUvSAVO-STOROŽEVSKÉHO VB ZVENlGORODĚ.(cherorusltý typ.) &.monosns HRAMU u.sv PETRA A KLAšrBRA PAVLAv TRNOVU. (Balkánský kýtypň
interdikt kostele nebo kaplí, avšak toliko při zavřených dveřích, polohlasně a bez zvonění. V kostele kate drálním, farním a tam, kde jest jen jeden kostel, dovoluje se jedna mše sv., přechovávání Neejsvě tější Svátosti a přísluha svátostí křtu, Eucharistie
a,pokání dovolují se oddaavky bez slavnostního požehnání manželů a církevní Mimoto pohřeb, ovšem vše to bez jakékoli slavnostnosti. zde do voluje svěcení krestní vody, sv. olejů, hlásání slova Božího a soukromé donášeni Eucharistie nemocným. Při všem tom zakazuje se zpěv, všeliká vnější nádhera, zvonění &hra na varhany a jiné nástroje.
Při každém místním i-u nezakazuje se podle k. 2270 posloužiti nemocným sv. svátostmi a svátostnínami bez slavnostního průvodu a o hodech Božích, svátku BOŽI10 Těla a Nanebevzetí P. Marie vůbec i. ten pomíjí azakazuje sejen udílení svěcení a slavnostní pože mání snoubencům. Při částečném místním i-u, jde-l 0 interdikovaný oltář nebo kapli nějakého kostela, nedovoluje setu podle k. 2272 žáádn oho služba, ostatních částí kostela se to však netýká. Byl-li interdikován hřbitov, lze tu pochovávati, ale _ bez církevních obřadů. jde-li o mterdikovaný kapitoiní kostel (nikoli kapitolu), mi.že zde kapi tola soukromě konatí všechnu bohosružbu při za vřených dveřích, potíchuabezzvo oněn , nestan oví-li interdikčni dekret, že konventuální mše sv. a hodinky emají konatí v jiném kostele nebo kapli. Také v interdlkovaném farním kostele lze vše konali, co dovoluje k. 2271, neeustanovuje—li dekret, že po čas
\
353
takový. ]. místní zvláštní rovněž vyžaduje těžké provinění a tot ěžší než jest to, na které se vy
nášíi. osobní zvláštní, nebot jdeotěžší trest. Proto
ho nelze uvaliti za soukromý, byt i veelmi těžký hřích jediné osoby, nýbrž za provinění, které aspoň do jisté mír jest společným a dotýká se obecného dobra. Nejz važnějšího a to obecného důvodu však vyžaduje i. místní, obecný. Pro vynesení i-u není předepsána určitá forma a proto jest se při tom ířditi tím, co stanoví kk. 2242-3 o uvalování censur vůbec a jde-li o !. místní, aby mimo to byl nále žitě vyhlášen. Také nutno, aby při každém í-u byly jeho účinky a rozsah podrobně stanoveny. Zánik i-u se řídí povahou & podmětem í-u. je-lí trestem pokutujícírn, zaniká dispensi, je-li cenSurou a i-em osobním, zaniká absolucí (k.2 .místní zaniká dispensi a uvaleny na kostel ovšem také zánikem kostela; i. osobní, obecný zánikem kor porace. Byl-li stanovens podmínkou nebo na určitou dobu, pomíjí splněním podmínky nebo vypršení m lhůty. Právo zrušiti [. má ten, kdo ho uval [ aneb jeho představený. Z osobního nevyhrazene ho i-u latae sententiae může rozhřešovati zpovědní r,-z ji ných rozhřešovati nemůže, byt i mohl intercikova— ného z hříchů rozhřešití, nevadí-li v tomto řípadu i. přijímání sv. svátostí (k ). O zru ení í-u platí vše, co ustanovují kk. 2236-40 o prominutí trestů vůbec a kk. 2148-54 0 rominutí censur. Četné kdysi & vyhrazené í-y, byly z valné části zrušeny již konstitucí „Apostolicae Sedis“ z r. 18 a ještě více je omezil Kodex. Dnes jest specialis simo modo papeži vyhrazen I., do něhož upadají
t—umá se tak dítí jinde. „Nepřímé účinky l-u, jako u jiných církevních trestů jsou ty, že jeho porušení jest hříchem a přivozuje irregularitu (k. 985 č. 7) university, kollelgia, kapitolyů asv. jinéStome právnické z nařízen se osoby, odvo a že donucování k církevnímu pohřbu interdiko— které vaného, pokud mu ho i. odpírá, má za následek lávají k obecnému sněmu (k 2332). Biskupovi jest zen i. ab ingressu ecclesiae na ty, kdo do tresty stanovené kánonem 2339-2. K osobnímu i_-u vyhrrzea brovolně církevně pohřbíva ají, aneb pohřeb ten vy patřr také ),i. abmingressu ecclesiae (kk. 2291n 2, nucují pro odpadlíky, bludaře, rozkolníky, vyob estu zakazuje kieríkům konáni' jakýchkoli bsohoslužebv kostele a účast na cované a interdikované, jimž se církevní pohřeb nich a odjímá právo na církevní pohřeb. Účastni-li odpírá. jestliže bez známek lítosti zemřeli (k. 2334). se však bohoslužeb, aneb byl-li církevně pohřben, .Ostatni i-y, jež trestní zákoník uvádí na př. k. 2338 3-4, 2329 a.j vyhrazeny nejsou. — 5.5 mistnim netřeba ho vypuzovati a jeho mrtvolu odstra ňovati. Soukromě jest mu dovoleno sv. svátosti i-em potkáváme se v dějinách již vé století šestém, přijímati a soukromých bohoslužeb se účastniti, zakazuje se mu toliko kostel. Mimo kostel, kdy pro význačné zločiny tbyly kostely zavírány apř. v Rou nu. Od stole 19. byl vynášen na2d jímž není kaple nebo oratoř, í-_em stižen není diecésemiža tprovinciemi a od sto a bohoslužeb zde se účastniti a je konati může. jednotlivými nad celými ří,šemi teprve od století 10.1. byl Takké tento trest se (k. vy'názš7í7 ve Co formě censury,bylnebo trestu pokutujícího 2277). do účinků i-u blízzkým zákaz, aby duchovní na určitém místě bo hoslužeb a posvátných úkonů nekonali (cessatlo & divinis). Nebyl trestem, nýbrž jen zákazem na znamení smutku cirkve nad bezprávím, které se stalo místu posvátnému. Přípomenouti dlužno, že byla--11interdikována celá obec (civitas), jsou tím interdikována i zde se nalézající místa vyňatá, nejsou-ii vzdálena přes 100kroků (loca accessoria),
ano i kostel katedrální. ]e-li interdikovián kostel, i- ucelek, i s ním kteeer spodléhají ním tvoří ne související však hřbítokvaplet .jsoů-Íi ty, interdi kován všec místní kostely, nerozumí se tím kostel katedrální, nenini i výslovně jmenován. stížena i-em kaple, ení tím interdikován je-li celý kostel, což platí i o hřbitovu, byt i s kostelem sou visel. Při i-u hřbitova, hřbitovní kaple ovšem i-u propadají (k. 2273).— ůvodem í-u jest těžké
pojmové od lllklžatbyrozlišován a jako sa mostatnýpřísněji trest ukládán c.20 X. V.,Tak vynesl Alexanderlll. obecný místní !. r. 1180nad Skotskem,
innocenc r. 1 nad Francií a r. 1209 nad Anglií. Řehoř Vll. uvalil !. nad provincií Hnězden skou pro vraždu, kterou spáchal Boleslav 11. na Krakovském biskupovi Stanislavovi. Také v našich dějinách se zhusta s í-em potkáváme. Roku 1217 uvalil biskup Ondřej se svolením papežovými. na. celé Čechy, který r. 1219 za Honoria 111.zase byl obnoven a zrušen teprve r. 1221. Podobně se stalo 1246. Pro násilí Pražanů proti mnichu kláštera lPostoloprtského uvalen byl !. .1256 na rahu a znova tak učinil biskup jan lll. r. 1278 a arcibi skup Zbyněk r. 141 R. 1412 postihl týž arcibiskup smíšeným í-em jana Husa, který ovšem nebyl všude zachováván. Také Morava b la r. 1142 postižena i—emOlomouckého biskupa díka. Poněvadž roz sáhlé užít/ání tohoto trestu stíhalo ve značné míře i nevinné, proto bylo nutno, aby se právo posta ralo o to, aby nevinní nebyli i-em přílišně zatě žování a všech milostí zbavování a proto dopou
provinění a účele em p_olepšení jde-Ii ,jako trest pokutující také oprovinilce potrestánía, provi nilce a jeho dostiučiněni uražené spravedlnosti. Osobni, obecn' :. předpokládáttěžší provinění než 1. osobní, zvláštní. Zločin musí býti společnýt. j. štěl místní obecný i. pro n'evinné značné výjimky, zejména pokud šoo svátostí 19, in V1.V.11) Tak užívání učinili jižsv.Rehoř VII.,(c. Inno žesse ho _dopustí společnost, jako taková, byt ne 24 všichni její členové aneb jejich představený, jako cens 111.a W. a jmenovitě Bonifác V111.ve svém Český slovník buhovědný V.
23
354
lnterím -—interkalár
zákoníku a konstit. „Alma mater“ , dovoliv jednou týdně tichou mši sv., podávati umírajícím, slyšetl zpovědi a zrušiv co do veřejnosti a slavnostnosti bohoslužeb i. o pěti největších svátcích v roce (de sentent. excom. ín VI. ve ekapitonách). Další omezení mistniho i-u se stalo třetím dekretem 20. sezeni sněmu Basilejského, kde bylo ustano veno, že nad městem &provincii lze vynéstíí. jen z důvodu velkého zločinu, kterého se celé město aneb jeho představenstvo dopustílo, ne však pro zločin jednotlivé osoby.trpěla Pro apatrné jimlži. mistni, obecný odpor nedostatky, vlád proti němu přestalo se ho užívati. Posledním jeho pří
cellské) : 19. listopadu 1548, jež rozlišovalo věci podstatné a nepodstatné nebo lhostejné (adíaphora, vizi., 81); ve věcech lhostejných uznávalo. Aug špurské, nikoliv však ve věcech podstatných. — 4. Lipsské !. Ujednání Cellská byla předložena zemskému sněmu Lipskému, jenž je přijal 22. pros. 1548; jest tot tak zv. Lípské i. Kurfirst Mořic dal 4. čce 1549 uveřejnití výtah z Lipského i-u, jejž Flacius lllyr. (viz W., 146) a jeho stoupenci nazý
vali „malým Li psk meint rimem' &pru
jej potirali. Pasovskou smlouvou 1552 a Augšpur kým mírem náboženským 1555 byla všechna i. zrušena. , interk ar.á — 1. Pojjmy, 2. Cirkevní zákono kladem byl i. Pavía V.z dBenátskem. Za to však k zlomení tvrdošíjnostai a potrestání dárství všeobecné. 3. Ustanovení státní v Rakousko rušitelů miru nedotčen zůstal až na naše doby Uhersku. 4. Předpisy státní v Československu 5. Diecésni norm a) v echách, b na Moravě, c) na !. ěmistnizvláštní ai. klatby, osobní,!tt erýsuspense všakz počátku — inter piše ráz menší nebo a proto Slovensku. 6. iteratura. — l. ještěsBonifác Vlll. jmenujei. ab ingressu ecclesiae calare (lat. inter=mezi, calare=uvolnítí) značí suspensi (c. 20, in VI. V. ll). Půvo dníl. byl velmi uvolnění beneficia mezi eho obsaz enim. Dobou interkalární jest čas, v němž jest beneíícíum uprázd přísný, zakazoval užívání všech svátostí a trval léta. Zmiměn b lteprve svrchu zmíněnými papeži něno (tempus intercalarei, správou ínterkalární a výsadami sv. tolice, které se dostávalo knížatům jestospráva uprázdněného beneficia (provisío bene- , & řeholím za tím účelem, aby onemohlo býti iicíi vacantis), přij'zmy uprazdněne ho obročí rozumí biskupy zneužíváno. V dobách lhostejnosti nábo se čistý výnos po zaplacení všech závazků a všech ženské není i. trestem dosti praktickým a proto výdajů za vedení správy (fructus intercalarii — ho církev dnes jen zřídka uživí. Posledně užil bona vacationis beneficiorum tempore obveníentia. místního í-u Pius X., uvaiív o.r 1909 na istrijskou Ci. 9i n.Vl 1,16—frutusbeneí-icíivacantis. obec Adrii, r. 1913 na italské městečko Galatínu. Cf. CjC. can. 1481.) — Dnešní zákonodárství cír j—ménem !. Ecclesiae, nebo vetitum Ecclesiae kevní užívá vesměs výrazů vacatio (uprázdnění), nazývalo dřívejší právo také bránící překážku man tempus vacans, beneficium vacans atd. Cír želskou. Tento zákaz určitého sňatku ze zvláštních kevvní zákono rístv. — Podle předpisůcír &závažných důvodů církevním představeným dnes kevních úkolem administratury jest starati se o du sice překážkou není, přes to však může papež chovní úkony a správné obhospodařeni uprázdně sňatek takový zakázati a to i s írritujici klausulí ného beneficia. A tak o neobsazená biskupství j. že sňatek ten přes jeho zákaz uzavřený jest starali se sousední biskupové nebo jíní jako visi neplatný. Biskup ho s touto klausuli zakázati ne táíoři či kommendátoři, jímž pomáhalo duchovenstvo muže, takže"i když by přes jeho zákaz byl uzavřen, osřelé (s. Ambr p.34 s. Řehoř Vel. li.b 2 ep. jest slce nedovolený, ale platný (k. l039. — Li| 16). Během drbye l„piješla správa uprázdněného teratura: Kirchenlerikon, Frýburk 1 Vl. str. biskupství na kathedrální kapituly. Prelatury ře 820; P. Hlnschlus, K. R. W 804 násl., V, 13. násl. holníků byly administrovány podle předpisů do
]. l_Sďgmílller, desdelictis K. Rs., rýbuurk Turín 1909 gčné řehole pravidelně převorem nebo konventem. 90.AP Lehrbuch Cacchi, De et poenls, uprázdněných farních sněm Tridentský (sez beneficííchr XXIV. c. l8),stanoví aby biskup 1925.tlK. Henner, Základy kanon. Praha 1922, W. diepráva kirchl. Zensuren, Prag hned ustanovilz pro ně vikářeevhodného a určil mu 1902;tlDj.Hal wech,Cdie kirchl. Strafge setze 1899. k výživě část příjmů: debeat episcopus statim
Hilarion Sexten, Tractatus de censuris eccle síast. 1898 dt. Interim nn(latin. —.—zatím, prozatím), název písem ných ujednání k podnětu Karla V. pod nátlakem nebezpečí od Turků hrozícího mezi katolíky a pro
testanty učiněných, jež měla býti prozatím (i nterim) zachovávána až ke konečnému rozhod
habita notlone vacationls ecclesiae, si opus fuerít, ídoneum'ln ea vicarium cum congrua eíus arbitrio fructuum portionís assignatione constituere; qui onera ípsius ecclesíae sustíneat, donec ei de rectore provideatur. Přijmy interkalární podle práva De kretalíí příslušely administrátoru & buď kostelu nebo V 'pozdější příjmy době (konst. SixtaVn\ýstupcům. ,Řehoie Xill..atd) plynulyPia ad lV., ca meram apostolicam de spoliis, jež se sbírala na misie pro rozšíření víry, což však neboyl ovšude prováděno. Pocle míst a místních předpisů zbylé príjmy interkalzimí byly věnovány bud' ve prospěch kostela kathedrálniho, nebo kostela vlastního bene ficia, nebo fondům ínterkalárnim, nebo fondu kněží vysloužilých nebo konečněi vlastnímu benefíclu. — Dnešní Cirkevní zákonodárství ve svých všeobec ných předpisech má rovněž na zřeteli především
nuti náboženského sporu církevním sněmem vše obecným nebo národní nské i., rozhodnutí (nález) říšslkého_snčmu („zlfelilchstags abschíed') ze dne 29. čcel1,541 učiněné bez vědomí katolíků, Gropperem obsahuje značné základě (viz ústupky IV., 5protestantům sepsané t. na ř. „Řezenské knihy“ („Regensburger Buch“), učí vedle spravedlnosti imputované také spravedlnosti inhe rující, tedy jakémusi semiluteránstvi,v jiných věcech áá, abyrzachováván byl náboženský berskýz 2.0Pr testantům, kteří smir tímNorim nebyli curata, obročí totiž,ichjímž připojena správa duchovní. Při ostatn benejestciích nutno spokojeni,rpovo|2il císař tajnou (Řezenskou) dekla beneficia raci ještě důležité ústupky, zejména, že sjednané hledětí na stanovy dotyčného obroť|, fkteré mohou články maji míti pla„mo t jen v tom smyslu, jak mití zvláštní, různá opatření pro př pad neobsazení
a(Cf CjC.ca 1417). Ovšem možnoipři jej jejich theolo vyloží.— 2. AugšpurskéMořic, í. beneficia (vizi., 767). — ové Csell ké i. Kuriírstsaský těchto použiti všeobecných církevních předpisů. — aby císaři vyhověl, svolal zemské stavy a theolo Tyto jsou: Doba ínterkaláru počínáode dne uprázd (Melanchthona a j.)do Míšně, Torgavy a Staré Ceňy něni beneficia t. j. dnemp0 úmrtí, odchodu atd. (Altenzelle, viz 1., 323), yse radili o Au špurr beneficiáta a končí nastoupením nového beneficiáta ském i-u. Výsledkem poradybyloí. Cellské ( taro t. j. dnem před kanonickou investici atd. (Cf. CjC.
interkalár can. 472 a 473). — Procan. správu oabročí po dobu interkaláru 1. stanoví Ordinaríus co nejdříve jmenoval vhodného7administrátora (ví carium oeconornum),d doby samo sebou ve dení farnosti přejímá nejostaršíkaplan nebo sousedn farář. 2. Administrator má podle 5 473 tatáž práva jako farář, nesmí však ničeho podniknoutj, co by bylo na úkor nástupce nebo benefícía, přejímá vše, archiv, inventář atd. po předchůdci, předává vše
355
stitucí Pia X1. „Fin dell prímo“ z 23. prosince 1922,
v níž se prohlašuje, že církev nepovažuje nástup nickké státy za nástupce států zan ýklch v práva
a závazky vůči cirkvi těmito dosud vykonávané. íTo platí na poli mezinárodního práva. Po stránce
vnitrostátní platnosti „pokud jde o země rakouské, nebylo sporu o jeho platnosti jako zákona. K čá stečné jeho derogaci došlo v důsledku ústav z 21. prosince 1867, květnov' ml zákony r. 1868. plat novému beneficiátu & pak skládá účty o příjmech ností pak zůstávající"je tě ustanovení byla zrušena a vydáních administrovaného beneííccia. 3. po zák 15.5087 c. 2." r.Bušek atd. Českoslov. užití příjmůz adobu ínterkalární stanoví zákon církevní zákony, 1., 137D—Rovněž „dlužno hájiti církevní v cau. 481 všeobecně toto: a) hradítl konkordátu rakouského 1_pro bývalé Uhersko a jest z něho všeclhna vydání eductís cuiusllbet vzhledem k zák. č. 11/1918 Sb. z. a n. poveažovati generis expensis), b) zvláště za administraci (salvo jej sza převzatý též pro Slovensko a Podkarpatskou okud omvšem mustr. nebylo praescripto can. 472 nártle[assignata (tamtéž 140 pozdějšími Uve nzákony cario oeconom ructuum eídem pro congrua derogováno“ zákon rakouský ze dne 7. května 187433.50 sustentationcl),o c)_č1sdy výnos (zbytek) se má roz d lití nad va díly, je en pro zvýšení základny be platný pro zemí českou a moravsko—slezskou, okud není později derooován, v s 59. stanoví: říjmy pro kostel sva stanovení toto ovšem neficía, nebonebo společnéhoimzgetku beneficiátů, druhý z uprázdněných pre end světských duchovních jdou do náboženského tondu. Nařízení, podle nicchž pre předpokládá, že interkallár výnosem omu však vždy není tak, končí ano, čistým někdy musí býti bendy některých korporací světských duchovních i o zaopatření administrátora odjinud posraráno, z pak tohoto 10pravidla zrušují se.r. — tomu zákona zvyjmuty, 19. září 1898 č 176 2. ku př. ze společných fondů pro kněze v duchovní blgly určuje odměnu admlnístratorů: „Zastavatelé (pro správě. takévýnosy zase mohou tyto fondy si nárokProto na čistě interkalární. A takučíníeti vísoří) uprázdněných bencticíí obdrží svůj plat deny zákon církevní stanoví, že, kde je to zvykem, z fondů náboženských. Plat ten řídí se podle výše má všechno býti věnováno ku společnému dobru kongruy, která dotčenému obročí podle g 2 přísluší, diecése (salva legitima consuetudine, qua fructus a obnáší při obročís 00 zl. kongruy pětačtyřicet omnes in bonum commune dioeceseos erogentur). (45) zl., ři takovýche se 700 zl. kongruy pětapa
Proto také v různých diecésích'jsou záležitostí inter
desát(šedesát )lpři(6%)21.,př1 takovoývdis800haž90021.,kon takových 211000 nebo kalární různě, často úplně odlišnými předpisy řešeny, gruy při čemž vždy první a základní otázkou jest, jakýms větší kongruou sedmdes t(70) zl. měsíčně. Zastavatelé přespolní (excurrendo) obdrží remu způsobem jest opatřena a neraci od případu k případu vyměřenou, která správa církevního majetku. kongrua Kde stát duchovních na oboje vliv má, tam také 1poměru interkalámích se dotýká. — však v žádném případě nesmí přesahovati dvě 3. Ustanovení státní v býv. Rakkousko-Uher— třetiny řádného platu provisorského. V obou pří sku. Ze staršího zá..konodármožno uvésti: „Čistý padech mají provisoři právo na výnos nadačních výnosinterkalárníznaiskupt styíajinýchduchov."bene a jinné bohoslužebné .y" vedený za platmše administrátorů byl zvýšenúkon a npřímé ficií, at jich kdokoli již používá, jsou-li uprázdně na, ůoplatků má plynoutí vesměs donáboženských fondů podle © oměrům zupravežna to zákonem z 28. března dvorního dekretu z 28. října 1783. Z toho jsou jen řeně 1.5 3. stanoveno, že vyjmuty fary německého řádu a fa klášterní, protože v obou druzích těchto far vlastně řád nebo čtyryce plat „obnáší40) l.jařzl K kongruy sto K,beneízlcííchl 11beneficiís 2000 se 200 K1: klášter jest farářem a tyto fary jen svým duchov stopadesát (l50)7 a 2600K 'cckongruy (17 K, )Kse& 2400 e28008 korun ním jako správcem fary opatřuje, podle dvorního stosedmdesát ...
nařízení ze 17. září 1785 a tudíž i od skládání účtu
interkalárního jsou osvobozeny. Avšak fary patro nátu řádového, kde faráři nejsou zároveň členy řádu, posuzují se jako ostatní světské fary patro nátní a jest s nimi jako takovými též v pripadech interkaláru nakládatí" (Guberníal. Circular von
zákon dubna 92(190)SKměsíčně.v 2468 z. a—n.Koneč rohla kongruyz.9stodevadesát čně šuje, že platy provgizsorůstanovené v čl. .,5 3.
zákona z 28. března 1918 zvyšují se 0100Kč
—plodů, Předpisy o ínterkalárech se a)ěseparace b) interkalámích účtů.tgkají rotokol 22. Februar 1816. Nr. 3544/54! Prov. Gesetzes— o separac aci plodů pořizuje administrator za účasti sammlung von Tirol 111B., 1 Thell, S. 181). Po všech zájemců (předchůdce, nástupce, patronátního, dobně stanoví dv. dekrerty z 20. srpna a 28. září víkariátního úřadu, vpříapadč umrti předchůdce ] 87, z 24. března 1801 a j. — Konkordát z roku beneficiáta též okresního soudu) a schvaluje jej 1855 čl. 32. stanovil: „Výnos obročí připadne, pokud to posud bylouprázdněných zvykem, nábožen n skérnu fondu, a jeho Veličenstvo přikáže z vlast ního popudu tomuto fondu příjem z uprázdněných biskupství a světských opatství v Uhrách a zemích dříve k nim náležejících, kteréžto příjm pokojně drželi Nejvyšší předchůdci v Království herském po dlouhou řadu století. V části říše, kde není žádný náboženský fond, bude ustanovena pro každý církevní obvod smíšená komise, a bude tato komise zpravovati majetky biskupství, jakož i všechna obročí po dobu uprázdnění podle ustanovení, o nichž se dorozumi Svatý Otec a jeho Veličenstvo. Tento konkordát byl zrušen státem 30. července 1870, čehož církev neuznnávaía, & církví teprve allokucí Benedlkta XV. z 21. listopadu 1921 a kon
naadřízený zemský úřad (bývalé místodržitelství). Protokol obsahuje: a) příjmy, b_)vydání, c) vyrov nání. Příjmy a v dání uveden jsou v celku, podle podílů připadajících na pře chůdce, ínterkalár a scetup Pro yvpočtení obou platí v různých díecésích různé předpisy.Tak v arcidiecési Pražské a dlecésl Budějovické podle statutu ordinariátu pražského ze 4.polní), březnapro1779 my na; třídu (úroda níž dělí platí se rokpríkanonicky
od sv. jaku 25. čer ce) až do příštího sv. jakuba. Útraty za orání,esetí a semeno platíprred chůdce, útraty žní, mlácení a daně platí předchůdce, nástupce a náb. matice pro rata temporis Dva podíly plodin obdrží předchůdce, třetí podíl ná stupce, má-li beneficium ods akuba 0 celý rok, jlnak tento díl dělí se opět mezi předchůdce,
interkalár
356
nástupce &interkaiár.11.třída tvoří nájemné 1 pro nařízením z 21. května 1792 sice- toto ustanovení najatých polnosti. Rok kanonický jest jako vl. třídě, zrušil a opět interkalár inkameroval královské po nájemné í útraty dělí se mezi všecchny tři pro rata kladně, avšak v důsledku nejv. rozhod. z 13. ledna temporis, jak dlouho kdo beneficium měl. 111.třídu tvoři požitky z luk, vinic, chmelnic. Rok počítá se od do s_v.jiří, vydání dělísv. se jiří mezi(_24.dubna) všechny tři. V.třídupříjmy tvořía požitek
z ryb, při němž za rok plaltí doba od posledního rybolovu. Kdo dai násadu, obdrží dvě třetiny, třetí podíl se dělí mezi všechnytrři. Do V.t patří vše ostatní. Rok se počítá od 1. ledna .a příjmy dělí se mezi všechny tři pror r.ata V diecési Lito měřické pro kraj Mladá Boleslav & Žatec plati předpisy Pražské, protože tyto kraje do r. 1874 patřily Pr. arcidiecési. Pro ostatní fary platí naří zení konsistoře v Litoměřicích z 24. září 1789, českého gubernia ze 16. dubna 1807 a 16. dubna 1810. Rok kanonický čítá se od sv. Havia doo.sv Havla. Všechny příjmy a výdaje dělí se mezi všechny tři pro rata tempor ors.l — V diecési álové-hra decké pro kraj Bydžov, Čáslav, Chrudim platí předpisy pražské protože také až do r. 1874 patřily
k arcidiecési Pražské. Pro ostatní fary platí před-v
1857 č. 19.391 opět důchody interkaiáře přiřknuty
náboženské základiněf' To potvrzuje též služební instrukce právního ředitelství při min. kultu ná boženské základinyl č. 10165 a výrok kurie z 30. dubna z 27. září .63711867 1t883 a usneseni
kasačního souduazl11.řijna 1877č . 14.239 (Dr. Bušek, tamtéž str. 697). — Při uprázdněných však nižších bc_neficiich o interkaláru nemůže býti řeči, nebot po únnrtí nebo odchodu beneficiáta, jeho ná
stupce (administrátor) ihned vstoupí v užívání všech příjmů beneficia. Pouze v případech, kde
administrováno jest beneficium sousedním farářem, mohlo bys jednatí o interkalár, tu však čistý výnos beneficeialhradí výlohy administrace a, zbude-ii co, věnuje sekto pro všeobecné potře kna díecesnimu př. diecése fondu Rožnavská má preřd pisy (č'trcuitaXXI. anni 1915 ei 3476) pro prozatimní
administrátory, kde čistý interkalární určuje pro fond diecésní. . Státn výtěžek ípředpisy
e.skosiovensku
Kongruovýzákon ze dne
pisy ciecésni z 3. prosince 1779. Rok počítá se od 25. června 1926, čís. 122 Sb. z. a n. „o úpravě sv. Havla k sv. Havlu a všechny příjmy stálé platů duchovenstva církví a nábožeenských spo i vydani, daně a poplatkyd dělí se mezi všech lečností státem uznaných, případně recípovaných't dále viádn nařízeník kttomu o zákonu zeeldne V nástupce před července 1328, č. 124 Sb. z. a n. „o úpravě platů sv.arcndiecési Prokopem Olomoucké, investován, když ná žíbyl oseni úplně jemu, kdy__ž_ předchůdce
přečkal svatvečer
sv. Prokopa,
duchovenstva", ustanovují Pri novétom předpisy pro admi patři osenl jemu, jinak interkaláru. Útraty za oseti nistrátory a inltlerkaiár. . jednají 'en a orání hradi se tomu, kdo je učinil. Ostatní pio o duchovenstvu „činném při správě 1farních úřadů, diny patří všemt 'e . iecésí Brněnské celá jakož i jiné veřejné duchovnoin s právě na místech sklizeň patří předtchůdci, když přečka alp systemisovaných“( k němuž patři špory svátku sv. Prokopa, jinak interkalFáíru,jenž ý duchovní at světský,0at řeholní, který.. předchůdci hradí všechna vydání. Ostatn příjmy byl příslušným nadřízeným církevním úřadem usta aby _vykonával buď samostatně nebo výpo dělí setřem. od sv.vVčástech jíři do sv.arcídíecése "í pro rata ' noven, všem Vratislavské, mocně veřejnou duchovní správu v určité církevní pokud k Rakousku patřila, úroda polní patří před obcr" (54 . viad. nařízení). Nedotýkají se tedy
chůdci, dočkal-li se svátku sv. Markéty _(13.čer vyšších, biskupských úřadů, a interkalárú v době vence), jinak interkaláru nebo nástupci, jeenž paak jich uprázdnění. Při těchto tedy zůstávají posa-_ hradí předchůdci za orbu a setí na každý hektolitr vadní zákony v platnoští. A tak vl. nařízení mluví tří marky. (Nařízení pro Moravu ze 14. prosince o příjmech nižšího beneficia, při čemž & 120. sta 1832 a instrukce pro administrátory z 25. květn noví: „Nižšími beneficií (obročími) jsou všechna 832) — Vydání za sklizeň odečtou se obyčejně beneficia, jichž držitelé nemají samostatné juris hned v příjmech; ostatní pak vydání rozdělí se dicce, tevdyvšechna beneficia, jichž držitelé jsou podle podílů užiiků mezi předchůdce, nástupce a podřízení bískupovi“. 2. Zákon- sice jest jednotný interkalár. V oddílu „vyrovnání“, vypočte se co na pro celý stát, avšak 5 6. ruší jen všelijaká právní každého jednotlivce, předchůdce, nástupce, inter ustanovení o kongrue, pokud odporují tomuto zá kalár, připadá příjmů, vydání a zisku. — Separační konu, ne však ostatní. A tak zůstává posud v plat protokol má býti sestaven do 6t nů p_oinvesti ností různá úprava administratury beneficií v ze mích historick'ch a na Slovensku s Podk usi. tuře. Po jeho účet schválení místodrtžitelstvímh sepíše administrátor interkalární, v Čecháchdo 14 , 2.0 pensi duchovenstva používá dnů, v Praze do 28 dnů po investituře, a po schvá obdoby příslušných předpisů o platech státních lení ůčtu zašle příslušný obnos nábož. fonddu. Na pragmatikálnícn úředníků. A tak i vládní nařízení
Moravě avve Siezku poodává se účet v 45 dnech po schválení protokolu separačního & zasílá se zároveň ipovínn' obnos náhož. fondu. — Pro Slovensko a Po karpaatskou Rus platily zákony uherské. „Otázka testovací svobody preiátu a zprávy vakantních beneíicií je od počátku spojena s otáz kou účasti tisku na interkaiáři, ktery _Podiestoleté prakse plynul do pokladny královské (Bušek atd. Československé církevní zákony,! .,696). — Tak Kolionichova dohoda 2.15 června 1703 stanoví: Za šesté. Všechny důchody a plody vytěžené během této správy uprázdněného benefii.ca budtež rozděleny na dvě části, z nichž jedna zůstane fisku, druhá kostelu (tamtéž str. 699).A v bodu čtvrtém se z pozůstalosti třetina přikazuje„ král. tisku, aby byla vynaložena k udržování nebo"zřízení tvrzí a hradů uhersckýh". — „josef li. nařízením z 18. listopadu 1783 přepustil interkalár vakantních pre latur náboženské základině (fondu). Františekl.
kona ze dnezákona 2.4.čerpoužívá 1926103 Sb. k provedení obdoby platovéhoazá o úpravě platových avněkterých služebních poměrů státních zaměstnanců. — Zásadně kongruový veden dvěm ma myšlenkami: 1. každému duchovnímu činněmu ve veřejné duchovní správě minimální požitky kongruové a 2. nestaratí se dále o různé případy ciuchovní správy,je y vyžadovaly mimořádné nějaké úpravy_zvláštníž re munerací. A tak v g 1. stanoví nejnižší příjem každého obnosem 9000Kčm mimální příjemkaždého státníhso zaměstnance) s desíti tríenáikami po 972od Kč &vzrušuje všechnyposavadní předpisy0
měn ch a jiných platech. poskytovaných posavad nimi zákony kongruovýrni ještě vedle kon 0 separaci plodin uprázdněných nižších benefiucií atd7.Odtud také zákona v1.nařizení dopiňujíc tento na základě 57. uvedeného a vykládajic zákon v & 2ul7.prohlašuje, že jsou zrušena zejména usta
interkalár
ustanoven si
nerace světské
357
podzim r. 1928. Než některé ordinariáty měly již své předpisy, jiné chtěl zachovati své domácí zvyky, a tak k úplné doho ě nedošlo. Pouze 5 Praž s 'm ordinariátem pracoval ordinariát Králové hradecký, zastoupený prel. kancléřem Fr. Kutnarem, a částečně i Českobudějovický, zastoupený prof. Drem Matouů.š —Chceme- li je uvésti, nutno pro brati jednotlivé diecése v Čechách, na Moravě a Slovensku. a V Čechách. Arcidiecése Pražská uveřejnila v rdín. listě z roku 1930 č. 3815 své normy: Předpisy k interkalárním účtům. Hlavní jsou: Příjmy, plynoucí z uprázdněného obročí, jest jedině oprávněn přijímati administrátor & odvádí je do interkalárního fondu spravovaného ordina riátem podle schváleného interkalárního účtu (č. 4). Administrátor, vede-li beneficíum ve vlastní režií, sestaví separační protokol do 6 neděl po obsazení (5). Za (S). Zalpočíta telnépodklad příjmyvyúčtování uvedou se slouží podle fase 5 88—89v ádního nařízení. Výnos nemovitostí při pronajatýchp o zemcích a budovách stanoví se podle pachtovních smluv. Za účetní rok platí rok pachtovní od 1. října do 30. září. U pozemků ve vlastní režii započítá vají se všechny příjmy, v 'daje & útraty a dělí se mezi předchůdce, interka ár a nástupce _p_rorata temporis. Účetní rok počítá se od 1. října do 30. září následujícího roku. Pro lesy platí lesní plán, urybníků doba rybolovu, u jistln, pevných důchodů doba splatnosti. Při prodeji naturálních dávek a produktů z vlastní režie uvésti jest sku
tečnou Íprodejní cenu, odpovídající aspoň ceně bod(Q)) a) Započítateiné d)f) vlád. nařízení. sv. bulrsovn výdaje Náhrada uvedou semše podle nálbfíO ondu odpadá,podá admlinistrátor jeujich slouží žádost 2 při kazu fkonsistoře, za odměnu Zemskkém mu úřadu (ve forlmě žádosti za readjustaci své přiznávky) (10). Na základě schváleného sepa
račního protokolu sestaví admninistrátor účet inter kalárni (16). Nemá-li beneficium pozemků, upraví pouze lnterkalární účet podle 5 95, 96 a 97 vlád. nařízení (rovněž i výdaje kancelářské podle 5 103 vlád. nařízení). Příjmy uprázdněnych fundovaných
totéž a
míst kaplanských plynou též do interk. fondu (lt—)).
Chce-i| administrátor započítati jine vř'd( zše, musí si sr předem, než je učiní, vyžác eště ati svolen Excurrendo administrátoru může býti povolen)a odměna, jejíž výše se určuje od případu k případu se zřetelem na vzdálenost, dobu roční, obtíže cest, počet duší a pod. 0 návrhu, jejž činí administrátor, podává posudek vikář (24). je-ii pověřen adminl straturou kněz vevvýslužbě nebo katecheta, bude mu v jednotlivých případech odměna vyměřena (25). Povinnost administrátora excurrendo jest postaratí se o bezpečnost kostela, fary, archivu, při čemž mu po předchozím schválení může bš'ti poskytnuta odměna nutného hlídače.(Ordín. —Ty télistpredpíslymá i díecésenaKrálovéhradecká zr 930.) Pouze v roce 1931 (Or din. lis t č. 7129 z r. 11931)
normy nařízení,
t
k nim dodává: O štolárníchúčtům: poplatcích stlojí v před pisech k interkalárním Poplatky što lové lze počítati paušálně podle Š 95., 96. a97 prováděcího nařízení.“ Tím nen i rečen_o,že není možno žádati vyúčtování skutečně přijaté štoly, zejména tam, kde administrátor účtuje na svých výdajích talík, že by interkalární fond musil na ínterkalár tisíce doplácetí. Proto bude žádáno, aby do interka: árního účtu byl započítán též skutečný štolární příjem. — Diecése Českobudějovická (Acta curiae episcop. 1930 n. 16—17) má předpis ob
dob b,né avsaks vým poměrum upravené.
lavni
rozdíly jsou: Účetní rok kanonický jest od 1. ledna do 31. prosince pro všechny druhy požitků. Pro stanovení výše výnosu pozemkového může přijítí
358
interkonfeslonální zákony
v úvahu také násobek katastrálního výnosu při znaný ve tasí. Ceny plodin počítají se podle cen pražské bursy plodínové se srážkou 100/0.jestliže administratura začala v bě, kdy ozimy dosud zasety nejsou, seje se na účet pozůstalosti. — Výnos dávek za úřední výkony počítá se obnosem 50 hn ahlavu bez ohledu na pooěet duší; rovněž'] vý
ministrátorů řádných, nebot tito po úmrtí nebo odchodu předchůdce vstupují ihned ve všechna práva předchůdce, mají všechny příjmy uprázdně ného beneficía, takže o ínterkaláru nemůže ýbti řečí. Proto také ani vládní nařízení kongruové ne jedná o administrátorech na Slovensku a Podk. Rusi.Avšak můženěkdy administraturou býti pověřen
lohy kaancelář.30 h na hlavu pro každý počet duší některý sousední farář ja_k_oprozatímní (interimnin) administrátor. A tu z příjmů dotyčného beneficia ve farnosti.povolena — Z čistého výnosu "loza můževětší býti admini strátorovi odměna20 prácí in hradí se nejprve vydání na administrací, zbývající
pakapříjmyplynou obyčejně do diecésního temporalibus výluohey na příklad stěhování Ve smyslu a jiné 1481m ebýlí z čistého výnosu, At upř. v diecési Nitranské má správcefondu. fary uprázdněné všecky důchodky, v Trnavské ln theoria je-Ii část na potřeby,cpro musil by farsksý uřad administrujíci sousední faru které větší, není věnována jinde úhrady. — kostelní Litoměřická die vydala v Ordin. listě v r. 19 .73 „Směrnice zúčtovati důchody z ní, avšak podle úředního sdělení „se mu ponechávaju všetky miestne prijmy, nakolko ]. Dosavad termín sv. Have účtů“.ruuš kož sotva stačia kryt výdavky spojené s cestováním pro vyhotovování ínterkalárních Podle tějchto: V diecési Košick „Ob čajne chodí súsední farár idiec dříve stávající rozdíl meizi jednoztlivýnneíčástmi ése. 2. Kanonick ým _t. užetním rorem _jest a miestne prijmy ni nestačilan ani naadmini krytie toho obyča oza zvýší sa oruje rok občanský, k čemuž jes eslt při úpravě separát. povozov. protokolu hledětí. 3. Vlasmí inízerkalární účet jest množstva funkcinína jako dosud sestavíti na podkladě rozdělení výnosů. strator nej fare.dla jestli eště konaných dačo zvýši — čos auprázdne 925 4. Základnou jest tase poslední. 5. jsou-li pozemky do teraz iba raz stalo — dostane ostatek doiocézny ňsko-Bystřické diecési pronajaty, započítá se do příjmů celé pachtovné; podporný fond zpoz ozemků ve vlastní režii započítá se desatero „na ten případ, že niektorý duchovný je pre ne násobný katastr. výnos, jenž však musí nejméně dostatek kňazov poverený aj v administrovaním inej farnosti, z interkalárnych dochodkov tohoto dvakráte daní s sepřiráž l. 6. převyšovati Výnos áveksouhrn (štola)všech ustanovuje 50 h druhého beneficia hradla sa asi v 60% výlohy ad za každého katolíka bez ohledu na to, má-li farnost ministrovania, kým osstatne' 40% pripadnů na die přes 12.000 katolíků. Podobně kancel. výdaje 30 h cezánský fond „pre všeobeCné potreby“. — Na na katolíka pro všechny farnosti. 7. Předložiti do proti tomu dlecése Rožnavská upravila si své staré předpisy zr. 1915 (Círc. XXI. n. 3466) podle dneš klady. Rovněž pottvrzení poskytnutých.8 o platech pomocným kněžím in partemi congruae .Sepa ních poměrůz jaro administrátory. sadyinterimní interkalární historickýchV celku zemí, racl plodin a účet jest předložiti do měsíc c.e 9 zachovává Zodpovědný za výnos jest administrátor, který jej rok účetní jest rok občanský, příjmya vydání se má přijímati a na úrok uložíti. 10. Příjmy inkor dělí pro rata temporisa zbývající příjmy z takto porovaných far patří řádům. 11.0 remuneraci ex provisorně sousedním farářem administrované doby currendo administrátorů bude rozhodováno od pří patří ad fundum díecesanum. — iteratura. puad k přpa pa.du — orarvě. Arcidiecése K starším předpisum: Dr. Ale/mer, Comp. iuuris Olomoucká vydala (Acta curiae 1928 n. 10). „Za eccl., Brixiniae 1906 ed.X. — Dr. Gross, Lehrbuch tímní ustanovení“, podle nichžopříjmyinterk. plynou des kath Kirchenrechtes, Wien 1963.— Dr. Borový, do diecésního fondu na podporu k,něžstva zvláště Úřední rádce, sloh církevní,l Praha — jan zákono Pauly, Ptah —K187 dnešnímu administrátorů, kterým administrace větši námahu Právní a vylohy způsobila. U inkorporovaných far obsa dárství: Card. Gasplarri, Codex juris canoníci, zenych kněžími řádovými, patříp my těmto řá Romae 1918, Uvedené Ordínariáíní listy diecésní. dům. Posavadní předpis, dle něholžrsvátek svatého — Zákon kongruový & vládní nařízení k němu ve Prokopa byl směrodatným pro určení, komu má b. z. a n. r. 1926 a l928, uveřeuněné těž K ubem náležeti sklizeň z pozemků, již neplatí. Účet má duchovenstva.Praha 192811111 7avadl Kongrua, býti předložen do měsíce. Základnou jest fase. Olomouc, Brnno 1 — Zákony státní Řakousko Ustanovení pro vyhotovení fasí platí celkem i zde. uherské &Československé: Dr. Tománek, Sbírka nej Zvláště l) jsou-li pozemky pronajaty, započítává důležitějších předpisů Fr. se pachtovne', 2) z pozemku ve vlastní režii desa Bednář, Sbírka zákonůkultOvých,Prahal a nařízení ve věcech. — nábo teronásobek katastr. výnosu, nejméně dvakráte větší ženských a církevních. Praha 1929. Dr. Bušek aj než jsou daně 5 přirážkaamí. ) V nos ávek Československé církevní zákony]. &li., Praha 1931. ý na katolíka, ad4) Kancel. výdaje h na katolíků. katolíka bezooduhle atarn ost má přes 12.000 ínterkonfesionální zákony. Jsou to zákony, jimiž 5) Doložitul vge doklady. 6) jeden adjustovaný moderni stát, přlznávajíci se k rovnosti vyznání exemplář zůstnne u konsistoře &dru yszašle 00 (parita), upravuje samostatně a jednotně nábožen administrátoru se složenkou, kterou od 7ydo 14 dnů poměry mezi vyznánímí ve svém území. Od jest zaslati příslušný obnos. V Brně biskupská kon mítaje stanovisko církve katolické, že má právě sistoř vydává odr rkou 1930 prozatímní opatření, tak, jako každý jedinec,žpovinnost zkoumati pravost náboženství a jen náboženství pravé za státní pro vp. němž stanovi: Bývali admiinistrátoří ev. noví faráři jsou povinni do šes neděl po ukončení hlásiti (Immortale Dei Lva Xlll. z 1. iistop. 1885), administratury předložiti bisk. konsistoři dvojmo nezná také nějaké panu icí církve. Staví se zásadně _sep.protokol a interk. účet. Předm ětem separace nad nábožen. společností a za účelem náboženského jest podíl na obročních renlách a na výtěžku realit; míru nimi mezisvými nimi,_zákonypo snaží se upraviti poměr ostatní místní prí my ponec vají se v odměn nu mezi zásadě, ževněgší v ecbna jím administrátorovi. bojí podíl počítá se dle občan uznaná Az vyznánín jsou stejně anoi-ími. rovno otu doprávněná, jmenujeme — ského roku a na měsíce 0 30 dnech. Nájemné vy cenná. káže se podle schválené nájemné smlouvy, při po 2. V bývalémkoRakousku byl již toleranční patent
zemcichbezve vlastní režií nutno desateronásobný císaře josefa z.30 a podrobnější výnos srážky. Položky doloží c—)čistý Na pro oskUher o z 292 říjnačervna 1781 a 1781 četné, jej prová Slovensku. jak uvedeno, netýká se ínterkalár ad dějící dvorní dekrety, í-ím zákonem. Tím byl rozdíl
interkonfesionální zákony
359
mezi katolíky a protestanty setřen, a katol. cír zákonem z 20. května 1874 č. 68 upraveny pod ev, byt' ] de nomine panující, stala se na státu zcela mínky, za kterých se nová vyznání v Rakousku uznávají, o jejich duchovních správcích, jak se usta závislou, maljícpo názoru joseflnlsmu sloužiti nej novují, a kd může vláda žádati za jejích odstra prvepole státu. entol849. církvi nepříznivý opanoval její až dor. Tého roku 4.směr března vydán nění. Rakou tí biskupové již předem v pamětním císař. patent o svobodě svgdomí (č. 151), který byl spise z 20. března 1874 prohlásili, že neuznávají na základě biskupských konlerencí ve Vídni z roku konkordát za zrušený a že chtějí zachovávati zákon 1850 novýmrcísař. patenty u raven (18. dub. 1850 o vnějších právních poměrech cirkve jen, pokud č. 156 a 'B. dub. 1850 č. 157, čímž poměr církve souhlasí s konkordátem. Pius IX souhlasilstímto katolické k státu a veřejnému vyučování nabyl nové memorandem respekt. dal k němu podnět, ohraže podoby a církev z pout jesefinismu osvobozena. ním ze 7. března 1874 proti podrobování církve Také konkordát z r. 1855, jímž se dostalo církvi státnímu absolutismu a libovolnému jeho rušení.
školství a pravomoci v manželských záležitostech
Na osobní žádost císařovu dovolil r. 1875Piule.
rakouským biskupům, mezi nimiž nebylo v příčině katolíků, nebyl z-em. stanoviska k zákonům z roku 1874 jednoty, aby K vlastním všaknež'jenz í—ím církvi ům p přříznivými—ím unás nepříznivé zákony květnové a to zprvní i druhé, které nebyly i ostatním požadavkům těchto zákonů hleděli vy leč jen provedením liberálních zásad základních hověti, k čemuž nemálo přičinil i výnos minister zákonů 2 21. prosince 1867 č. 142, kterými valně stva kultu 222. květnal874 k zemským vládám
omezena kompetence církve, tato odkázána' jen na V něm se zdůrazňuje, že vláda jest vzdálena toho, úpravu svých vnitřních záležitostí a odbouráván, aby zasahovala do církevního života, poněvadž je ano dokonce zrušen konkordát. Prvními květnovými sloupemzemských veřejné vlád, mravností a proto, zákony byly třizzákony z 25. května 1868 č. 47-49 nejsilnějším ejest povinností kdykoli toho a to zákon manželský, který zavedl zase pro zákon žádá, vyžádatl si souhlasu, nebo dobrozdání všechna vyznání druhou hlavní část r. obč. zákoonuta z roku 1811, odstranil biskupské soudy manželské a zavedl občanský sňatek z nouze. Zákon ten pro hlásil záležitosti manželské všech vyznání za doménu státní, zbavív je tím z valné části náboženského
církevních úřadů. 0 mělo za nássledek, že ostří květnových zákonů bylo administrativou značně
otupeno. Obě serierepublika květnových zákonů teré tpřejala i Československá a změny, na nich provedla, nejsou než ještě větším zahrocením
charakteru. Druhým byl zákon školsský (č. 48), jich proti církvi katolické.— 2. Souběžně s rakou
jímž si stát vyhradil dozor nad veškerým školstvím bralo kse i i.stejně zákonodárství uherské zákony rušivězzasáhlydo života a vyučování světských předmětů zbaveno vlivu ským1868,eré náboženského. Pouze vyučování náboženství, jako církve. Takée zde prohlášena základním článkem vyučovacího předmětu, ponechána jednotlivým vy 53. zákona z r. 1868 rovnost všech křesťanských státem uznaných vyznání a dovoleno přestoupení ználnaím.Tím v Rakousku ško a,odporujícízavedena zcela článků um 5.-8. lnterkonfes. konkordátu. z jednoho do druhého ve věku 18 let a stalo-li se Třetí květnový zákon (č. 49) byl i-ím z-em ve vlast odhlášení o tom faráři, jehož církev se opouští, ním smyslu, nebot se týkal nábožen. vyznání dětí, aspoň dvakráte. Farář vyznání, do něhož někdo přestupuz vyznánía doduchovní vyznání nebo bezvěříí,funkcí vstupuje, nesmíenípřistupujícího přijati, dokud veysvědčt o tom žse edříve usvého bývalého bohoslužebných srvávy, ríspěvků nem k účelům kultovým a školským, polťřebnictvía svátků. faráře dvakráte odhlásil. Přestoupení do bezkon Poněvadž zákon ty vpraxl odstraňoval ustano fesnostl nebylo dovoleno. Proti ustanovením l-ho vení konkorcrátn mo 1lr papež a rakou ií bisku z-a rakouského z 20. května 1874 č. 68 měl však pové než co nejdůrazněui je odmítnouti, jako leges uherský zákon výhodu vyšší věkové hranice a dvo abomínabiles. Vývoj konfesmho práva však jiml jího hlášení u dosavadního faráře, kterého onen v Rakousku nebyl ukončen. Konkordát in theoría neznal. Dítky ze smíšeného manželství jdou ve vy dosud trval a nedostávalo se eště zákonných usta znání podle pohlaví za svými roodičí a všechny novení pro organisaci státem uznaných konfesí. smlou nebo reversy nemají platnosti. Kdyby znání před 7. rokem dítka Tomu odpomoženo druhou serií květnových zákonů, jeden z rodičů své jichž účelem bylo odstraniti formálně konkordát, změnil, následuje ho ítě vtomto vyznání. Dalším jeho ustanoveni nahradití a stanovitl normy pro í-ím z-em byl tu zák.l čl. 48. z r. 1868, jímž se sta organisaci vyznání, mají-li býtis státem uznána. noví, že ve _sporech o platnost a trvání Smíšeného Zákony ty byly pokračováním prvních zákonů květ manželství, příslušným soud žalované 55222jest a 36. zákl. článku ponechávástrany, ještě nových a vycházely z téhož názoru, že státu náleží avšak vůči všem náboženským společnostem výsostní spory o platnost manželství, rozvod nebo rozluku právo a že má jus circa sacra t.j. díti nad kompetenci soudu církevního. Zákl. článek 38. zá tím. aby nevybočovaly 2 mezi, státním právem kona zr 1868 ponechával vedle státních a obec vytčených, což namířeno hlavně na církev katolickou. ních í konfesní farní školy a dovoloval je i v bu První tm zt těchto zákoonů byl zákon ze 7. května doucnosti zřizovati, vyhovují-li požadavkům záko 1874 č. 50, jímž byl konkordát, jako státní zákon nem předepsanýrn. Z těchto článků patrno, že 1868 zrušen a upraveny vnější poměry církve katolické, nebyla v Uhrách provedena rovnoprávnost vyznání pokud toho bylo třeba k náhradě ustanovení kon té míry, jako To v Rakousku, emancipace teprve man kordátních. Vnitřních poměrů církevních se nedo do želství a koly. se stalo, a ani to radikálněji týkal, ale ovšem nikde neřekl, které jsou poměry í-íml z-y z r. 1894-5. Když došlo v Uhrách v dů vnější a které vnitřní. Jeho ustanovení týkala se sledku zákonazzr. l868 os míšených manželstvích zejména církevních úřadů a obročí, výkonu úřední a základ. článku 5. zákona8 z r. 1878, rým se moci a správy duchovní, vzděláni katol. kandidátů trestalo protiprávní omezování osobní svobody duchovního stavu, patronátu, farních osad a správy některou církví nů, jako kož íva pobuřování důsledku zk neposlušnosti stát. jmění církev. Druh ý,t téhož dne da'ný zákon (č. 51) zákon vyměřuje příspěvky obročníkův a řeholních společ (prekažem pohrbent církev orgzány)a čl. 53. z téhož ností k náboženskému fondu na úhradu potřeb přijetí nezletilých před katolického kultu. Připomenouti dlužno, že proti roku, 18. ro kjímž em dotrestáno církve (odkřtívání), prosadilit.j.kalvíni, tomuto zákonu, kte seevšak minul svým účelem, kteří měli ve vládě v_ětšlnu, nov zkonya to: církev nikdy neprotestovala. Třetím květnovým čl. 31. z 9. prosince 1894 o nuceném sňatku občan
360
ínterkonfesionální zákony
ském, rozlučitelností manželství a výlučné kompe tencí státních soudů ve věcech manželství zákl. 2. o náboženské výcho ově děti ze smíšeného manželství (zákon ten byl na Slovensku zrušen zákonem Československé republiky z r. 1925 č. 96), zákl. čl. 33. o státních matrikách. Lev Xlll. ostře odsoudil snahy o občanský sňatek v konsistořl 18. března 1894 („in litteras ností-as“), leč bez úspěchu. Pod nátlakem smrti Košutovy a spojených s ní demonstraci přijala poslanecká sněmovna zá kony ty a první učinila tak, jsouc vládou zastrašena, rkomora magnátů. Zákony ty měly platnost od 1. října 1895. Po vzoru rak. zákona ze 7. květtna 1874 č. 50 jest také v Uhrách í-ím z-em v nej vlastnějším smyslu zákl. čl. 43 z r. 1895 o volném výkonu nábožen. vyznání a možnosti přistoupiti k židovstvu (recepce židů), jimž upraveny vnější záležitosti církevní zcela po smyslu zmíněného rakouského zákona a také zde připuštěna bezkon íesnost. jako v Rakousku 1v Uhrách dopiněnyi. :. vládními nařízeními a vyýnosy ministerstva kultu a, pokud nebyly zrušeny zákony Českosl. republiky, jsou posud platným právem na Slovensku. Připo menouti dlužno, že, poněvadž Uhersko roku 1855 tvořilo s Rakouskem státní jednotu, byl i s ním konkordát uzavřen. Neměl však zde toho významu, jako v Rakousku, neboť v Uhrách se uznávalo pro katolíky právo církevní. Potomními í-imi z-y byl sice i tu fakticky zrušen, formálně se tak však nestalo, poněvadž uherská vláda po vyrovnání ho neuznávala za ústavně daný zákon, a proto by byla otázka, zda konkordát zde platí, spíše theoretickou, než praktickou. Roku 1903 na chorvatském sněm hájílo se ještě jeho trvání. — 3. eskoslovenská republika přejala, pokud jde o konfesní právo, právní řád bývalého Rakouska v zemi České a Mo ravsko-slezské a Uherska pro Slovensko & Podkarpatskou Rus (čl. 2..zák 28. října 19 8 č.11). Propagovaná u nás zásada rozluky a předpoklá daná prozatímní ústavou z 13.1istop.1918 č. & její novelou z 23 května 1919 , se euskutečnila a nebyla pojata do definitivní ústavy z 29. února 1920 č. 121. Ústavní listinou nebyla dotčena úprava poměru mezi státem a církví ka iolickou, jak ji provedl zákon ze 7. května 1874 č.50, a ponnechává církvi povahu veřejno-právniho svazu a orgánům jejím se přiznává stále povaha úřadů a jejich působnosti povaha moci úřední. Za to však zásada naprosté rovnosti všech uzna ných vyznání ústavní listinou plně provedena. Spadají sem zejména 121-5. o svobodě učení, svědomínáboženských. a projevu min lllavn ní, 5? změnu 128-133. o ochraně menšin zavádí proti dřívějšímu právnímu řádu 5 122,jímž se zaručuje všem obyvatelům republiky, tedy 1cizincům, stejně jako státním občaanům rávo vykonávati veřejně í soukromě jakékoli vyznání, náboženství nebo víru, pokud výkon ten není v neshodě s veřejným po řádkem a řádem nebo s dobrými mravy. Dříve byl dovolen veřejný výkon kultu toliko vyznáním státem uznaným. Než, ani po vydání ústavní listiny nevzdala se vláda československá naděje na roz luku a snažila se dospěti k ní po etapách. Za tím účelem ustavena nejprvet. zv. roziuková komise apo té občasný poradní sbor pro řešení církevně politických otázek, jehož postup naznačil r. 1920 profesor Henner svojí přednáškou o poměru cirkve k státu. Když však se ukázalo, že z důvodů poli tických k odluce nedojde, začalo se s úpravou květnových zákonů rakouských a to jednotně pro celou republiku, čímž se měla kontinuita stávajícího právního řádu aspoň udržeti. Úpravou toho druhu
a) manželský zákon či novella : 22. května 1919 č. 320. Zákonem tím se mění ustanovení občan. práva 0 obřadnostech smlouvy manželské, o roz luce a překážkách manželství. Prováděcího naří zení dostalo se mu 27. května 1919č. 126. b) Týž účel má zákon ze 14. dub a1924č se mění 9 113. odst. 3. uhersk. zákl. č. 1894t č. o manželském 51. a59. (ods 2.)31uhe.r zákl. či.. z právu 9. prosince 1894 č. 33 o státních matrikách a g 30. zákona z 22. května 1919č.320 Těmito zákony se zavádí fakultativní občanský sňatek v celé republice, zrušují se pře kážky, zakládající se na právu církevním a umož ňuje rozluka manželství. c) Dále semsňaptatřt zákoonsez 15. října 1925 č. 219, jímž se sanují při nichž ohlášky nebo oddavky vykonali duchovní náboženské společnosti československé nebo církve řeckovýchodni, dokud nebylo v přislušré nábožen ské řádně správcea, kterýobci ktomu bylustanoveneho oprávněn po duchovního smyslu E 11,2 z 20. května 1874 č. 68. K zákonům manželsklťym
dlužnoupočítati také prováděcí k bra záko z 28. července 1921 č.nařízení 269, jímž se nzaka zujíosňatky před vstupem do věku odvodem povin ného a sňatky osob odvodem povinných. Povolení lze udělíti jen výjimečně. Rov věnžnezařazení no váčkové nesmějí se oženiti bez dovolení vojenského úřadu, což platí i o zařaděných brancích a vojen. osobách : povoláni. — Druhý květnový zákon a zákony školské vůbec upravuje a) 1“malýškolský zákon zr. 1922 č.2263vm1ádni nařízením ze 4. dubna 1925 č. 64, který je potud nepříznivým i-irn z-,emzenepok1ádá náboženství, jako vyučovací předmět, za povinný předmět toho druhu, aby dispen si z něho nem mohlo se dosíci učebného cíle obecné školy. Proto mohou býti dětl od 6.—14.rokukžádost1 rodičů osvobozeny od povinné při vyznání, vyučování náboženství jejich vyzn nnáí účasti Žáci bez nebo znání státem neuznaného, jsou všeobecně zprošt nive povilnno'sti účastnit! se vyučování náboženského, škole za vedeného, leč by si toho rodiče aneb jejich zástupci výslovně přátli. také b) Nepřímo konfesmho práva a proto ku i-ímdotýká z-ům se patří tak zv. kazatelnícovýzmparagraf zákon na z 20. února jímž 1919 č. 111, jímžz 303. irestn. zákonika, se jako přečin trestá duchovní, který při kázání. nábožen. vyučování a jiných nábožen. shromáždě
ních nebo určité navrhované vládníkritisuje nařízenplatné doporouči politickézákony organia sace & tisk anebo proti nim brojí a zasahuje do volebního zákona at ve prospěch nebo ku škodě kterékoli strany. c) l-ími z-y československými ve vlastním smyslu jsou novela z 15. dubna 1920 č. kterou se mění a doplňuje zákon květnový z r.277, 1868 č. 49v tom smyslu, rodičové nebo jejich žnechati bez vyznánízástugci a m nitijsou jeho oprávněni vyznání mezi 7—14.dítě rokem,
jakmile samiz vyznání změnili. jest zákon 23. dubna 1925 čleštěovýznačnějším 96 ovzájemných poměrech náboženských vyznání. Zákonem tím, který jedná o nábožen. vyzznání, výkonech boho služby a duchovní správy, o příspěvcích a plnění, pohřbívání, nedělícha svátcích a společných usta noveních upraveno mezikonfesní právo jednotně pro celou republiku. áboženským vyznáním roz umí se podle tohoto zákona 1 stav bez vyznání !$ejsou—lirodiče 15). Děti mají téhož následovati svých vyznání.vyznání následují dětirodičů. muž ského pohlaví otce a ženského pohlaví matku. Manželé však mohou smlouvou stanoviti, že tomu bude opačně, nebo určtti, kterému vyznání mají a i-ímí z-y Československé republiky jsou zejména děti přislušeti. Ustanovení to však neplatí, určí-li
lnteríaken — Interlokut
361
osoby k tomu oprávněné dítětl do 14 dnů po na vládních jakmile'jsou zásahem sféru rození jiné nábožen. vyznání. U dětí manžel. jsou její pravooustanoveních, om i.Proto hrozí tresty těm, kdožvedávají ]zákony a nařízení, omezující její svobodu a práva to oba komukoliv, rodičové souhlasně. Reversy(51) o vlyznáníQděti, dané jsou bezůčinné má a př mo nebo nepřímo ání výkonu jeji jurisdikční odvoláváním seorb k moci světskek(. k.23 právo určovati vyznání dítěte, jest také oprávněn moc je měnití až do 16. roku věku dítěte ohlášením 1. 2336 ř. l..) Dogmaticky jest církev katolí4cká jeho v stoupení u okres. politického úřadu mista intoleran tnia nemůže zásadně uznati zákonů í-ích, svého bydliště (& 2). Dosažením tohoto věku, na sobě nepřátelských, občansky však je tolerantní, každý právo svobodně rozhodnouti o svém trpíc je a podrobujíc se pokorně paritě, státem nábož. vyznání (%4). písemněn K přestupub'je třeba, své uznaných vyznání, byť H,enner to bylo 1 jejím — Litera tura oměrsnížením. mezi církví vystoupení z církve ustně uaby okres. polit. úřadu ohlásil. Vstoupeníe bgoI“nově zvolené a státem, Praha 1906. K tomu srvn. jeho Poměr státu k církvím zr 1920. Burelf/mrd, Gesetze u. VerordnungeninKultussachen, Vídeň1895.Hussarek, Grundriss des čsterr. Staatskirchenrechts 1899.
církve jest mu oznámiti správci této církve (5 6). Orgán m nábožen. společností jest zakázáno vy konávati nábož. úkony, nebo úkon duchovní správy vůči příslušníkům jiné církve, jestliže nebyli za to oprávněnými k tomu oisobam požádáni. Výjimka je připustna, jen kdyžjimduchovní správcianeb požádali o provedení úkonu přislušejíciho kdž statut nábožen. společnosti provedení úkonu to o dovoluje. Mimo tyto pří ady jest dotyčný úkon právně bezúčínnýb( říslušníciknebo nábožen. společnosti smějb tl7).donucování dávkám nebo racem pro kulturní a dobročinrmé účely ve pro spěch jiné církve nebo nábožen. společnosti jen tehdy, jsou-li k tomu vázání věcným patronátem aneb, spočívá-ii povinnost k těmto příspěvkům na soukromoprávních důvodech listinami prokazatel
Heideímaíer,Grn 1898. Hari mg ].,G nd ósterr.Ku1tuswesen, ziige des kath. KR., Vídeň t. Hradec vestátech rakouskouhersk., 1899 1.,str. 1906stt.r 52. násl. KrryštůfekPraha Fr., Dějin? kat. 352.n. církve Mrákus, Die ungar. kirchenpolit. Gesetze, Buda pešt1895. Bušek, Hendrych, Laštovka, Mú'líer.Česko sloven. církevní zákony, Prahha 1931. Tománek F.., Sbírka nejdůležitějších předpisů kultových, Praha
1928.BedndřFr., Sbí zákonuanarízem ve věcech
náhožen. a církevních, Praha 1.929 Budwinski, Erkenntnisse des k. Verwaltungsgerichtshoíes, Vídeň 1877—1915.kBohuslav jas., Sbírka nálezů
správního admi nistrativuich, Praha soudu 192 7českosl.ve věcechStd 10. nejvyšš. lnterlaken (z latin. inter lacus=mezi jezery), tohoto zákona stanoven pojem Slušného pohřbu, jemuž nesmi nikdo brániti ani ho rušití, jde-li někdejší kláštter řeh. kanvoníků sv. Au ugustina, nej o pohřbení v rodinném hrobě aneb ve zvláštním mocnější a nejbohatší klášter ve švýcarském kan oddělení, zřízeném pro souvěrce zemřelého se sou toně Bemskěm; založil jej kolem r. 1133 Seliger z Oberhofenu; králové, bisskupové a okolní šlechta hlasem politického ůlřadu. Tímto zákonem se ruší bohatě jej nadali. Císař Fridrich 11.udělilmmu 1220 zkoon 2225. 49, zákon 21—22 z 15. dubna 1920 č.2 7a května168.č gg 1—8,13—15,1,7—19 zákl. výsadu svobodné volby probošta a ochranného fojta čl. 53. zákona uherského zr 68 o reciprocitě (vizbarony IV., 163. přešlo s rodinyrakouské zakladatelošš na z Fojtství chenbachu, na vévody a 13 zákonem spollečností nábožen ských. Dáleuznaných zrušují sekřestan jim zák1.č1..32 uher. zákona na město Bern. Ve druhé polovici 14. stol. trpěl z r. 1844 o náboženství dětí a 5 5, 22—30, 32—33 prodluženim a nekázní; když byla reformace zákl. čl. č. 43 z r. 1895 o svo odném výkonu ná vBernu provedena, zanikl 15 . interlineárni glossa, glossa mezi řádky napsaná. boženství a odporující mu usstanovení zákl. článků 33.z .4189 (5 87.0 státnící matrikách) a interlineámí překlad, překlad meziřádkový,mezi záklz čl. 40 z r. 1879. V Podkarpatské Rusi plati řádky textu napsaný neb tištěný. Interlokut (interíocutorium, sententia interlocu— tento zákon, dokud zákon je ího sněmu jinak ne ustanoví. Také zákon o pohřbívání ohněm ze toria). Tak slove v soudním řízení mezitímní soudní 7. prosince 1921 č. 464 a vlád. nařízení k němu nález, v nesený před skončením sporu o nějaké ných nebo, je-li knihovně zajištěna (Q“8). V
z 1. října 1923 č. 194 (viz článek pohřeb), zákon o přísaze osob bez vyznání z 1.3 července 1922 č. 223 a zákon kongruový z 25. červ 1926 č.I s prováděcím nařízením ze 17 července 1928 č. 1124, jímž v celé republice předpísy kongruové sjednoceny
a náboženské společnosti rozděleny na kongruální a dotační, dlužno sem počítati. Kromě uvedených zákonů a nařízení jest ještě omnoho předpisů pod řadnějších a minister. výnosů, jež se přímo nebo nepřímo dotýkají poměrů konfesních, těch zde uvá děti nelze. Otázk, týkající se vnějších poměrů církve katol., kter z důvodů politických nemohly býtniy zákony upra vedly československými k uzav vření tak zv. jednostranně modus vl vendí s eApoštol. Stolicí (2. února 1928), a proto i ten, jako kdysl konkordát, nutno k í-ím z-ům přičítati. Vláda českosloven. odchyluje se jím od běžného jí názoru, že by církev katol. jako ostatní uznané náboženské společnosti byla jen privilegovanou veřejnou korporací ve státě a pod státem. jsouc společnosti dokonalou a světovou, nemůže se církev
katol. podrobovati výsosti určitého státu a proto odmítá zákony, ktere jl staví na roveň jiným ná boženským společnostem. Odmítá paritu absolutní, nebrání však rovnosti relatlvní. Proto tak často zdůrazňuje nový círk. zákoník jeji nezávislost na
lředněžnéotázce (causa incidens). Týká(ale se vedlej %: bodu soudního řízení, jež mohou nemu slejí) míti vliv na konečný nález. Otázky toho
druhu kladou strany, promotor aneb defensor po zahájení procesu a souvisí se spornou věci tak, že jest nutno vyřiditi je před vyřízením věci hlavní 1837. jak má incidenčni otázka býti vyřízena, zdoaprostým soudním dekretem aneb i-em, rozhodne soudce, uváživ o její závažnosti. Roz hoduje-li se í-em, jest pokud lze, zachovati pra vidla soudního řízení, při čemž soudci dbátí toho, aby odklad né lhůty nebyly přiliš protahováný (k. 1840). Nejdůležitějšími : těchto i-u jest :. dů u kazný, který činí konečné rozhodnutí sporu závislým
naadůkazu, stranám uloženém a I., prohlašující tu kterou stranu za contumax (k. 1842 násl.), což má u žalovaného za následek, že se soudní řízení až do konce provádí bez něho a konečný rozsudek omezuje se pouze na petitum žaloby, neb l-li ještě
formálný odpor žalovaného proatiužalobě tesíatio) předsevzat žalobce,litis že con po zbýván na další provádění svého návrhu a jest povinen hraditi výlohy procesní (k. 1850—1). I-em řeší se také přistoupení ke sporu k.1852—3) a svémocnost, jíž žádají-li začalo (k.za1854 ná .Běhemjestllže řízenísoudní může řízení soudce, to
362
interludium — intersttcle
strany, promotor aneb defensor, aneb uzná-ti to sám za vhodné !. vynésti, stižená jím strana však má právo se odvotatí a to nejen proti í-u, kterrý má moc nálezu konečného (sententla definitíva), nýbrž i proti každému jinému, má-lt vliv na takovy konečný se po nelze odvolali (k. 1880 n. n6).K. nález, 1868 dtz oněhož í-u, že zákonu učiněné pro hlášení soudcovo, se spornáenzáležitost hoduje, slove nález jímž (rozsudek) at ebu d'rn rozz tímníi(interlocutorium), rozhoduje-li oeotázcerninci denční, př padu se týkající, nebo konečný (sententia definitivat, rozhoduje-tt věc hlavní. jako nález konečný, ak i [. předpokládá, že si utvořil soudce na základě soudntho projednání sporné záležitosti, pevný úsudek (k. 1869). Proto má také i. míti ceteris paribus tytéž vlastnosti, které vyžadují k. k. 187 73— o nálezu konečném t.j. býti věrným obrazem případu, o nějž jde a jeho spravedlivým rozhodnutím. Proto má vytknouli skutkovou po vahu (species facti) se závěry stratt, obsahovali důvody rozhodnutí soudcova a býti se stranami sdělen t. i co nejdříve uveřejněn a to bu pro hlášením ho před soudem aneb zprávou stranám, že lze u soudu v rozsudek nahlédnouli aneb jeho ooís si vyžádali (k.1875,1719). Před skončením může soudce, má-li k tomu spravedl tvý důvod a slyšev
otom strany, sám! opravili nebo zrušili. Žádá-li za zrušení nebo opravu í-u pouze jedna strana, může tak učiniti, jen když slyšel také mínění strany druhé. V obou případech však jest sI mu k tomu vyžádali souhlas promotora nebo defensora, účastní-li se soudního řízení(mezihra) tohoto případu (k. 1841). Sldt. ludium je hudební skladba,ooby
čejmněe lnkt-,átká která ti) zprostředkovává
přechod
z jednoho chorátuího tónu do druhého, b) vyplňuje čas mezi dvěmaz zpívanými chorálními verši. —
r.20č str. 108an jáahrbuchD P.D(Re ohner,0 . Kirchzeznmusikatisches ensburgo,PusteBt), Neue Schule des gregor. Choralgesanges (Resgens bu_rg 1929, Pustet),s r. initernuníius, zpinomocněnec papežův ve mnohých menších státech, na př. vHolandsku, Paraguai aj.
interpelace inviz casu' Paulína vízamin,.anželství interpretace
značně zkrátil, slanovív pro svěcení nižší toliko všeobecně, že !. závisejí na dobrozdání btskupově (,minores ordines per temporum i., nisi alíud epi scopo videretur, conferantur“) a tak zavládla praxe, že se udilela všechna najednou. O mezidobí mezi tonsurou a nižšími svěcenímí sněm vůbec se nezmiňuje a proto i ta někde souasně se svě cením nižším se udílela. Za to všakkžádá sněm zai. jednoho roku mezi akolytátem a podjáhen stvím, než zase s omezením „nisi necessitas aut Ecclesiae utílitas, judicio Episcopi, alíud exposcat“. Vyšší povinností majorislů, k nimž třeba delší pří pravy, opatření to odůvodňovaly. Táž lhůta a za téhož omezení stanovena pro jáhenstvt a kněžství. Mezi vyšším svěcením (kněžsttvím) a konsekraci biskupskou vyžadoval sněm Tridentský !. šesti měsíců. Přímo však zakazoval udělili svěcenci téhož
dne dvě svěcení vyššízvláštní nebo minores a podjáhenství. K tomu bylo třeba papežskévy sady, již se dostalonaapř. r. 544 a 154bz důvodů nebezpečí daleké cesty bosenským iranliškánům. Vedle důvodu potřeby a prospěchu církve, měli rakouští a němečtí biskupové také pětiletou fakultu a to nejen k tomu, aby mohli dispensovatí z předepsaných í-í, nýbrž i k tomu,že nebyli při svěcení vázáni pravidelnou roční dobou („conferendi ordínes. non servatis interstitiis usque ad sacerdotium inclusive“ n. 12). A poněvadž se ji u nás pravidelně užívalo, ohla šoval arcijáhen před svěcením, že přítomní svěcenci budou svěcení „cum dispensalione in angaria et interslitiis't Dnes jim fakulty té není třeba, poně vadž podle k. 978 5 2 mohou z důvodů potřeby i. zkrátili. Po smyslu . předpisují se dnes i. za účelem, aby se svěcenci v přijatém svě cení podte příkazu biskupova vycvičili a jsou po sitivní náležitosti svěcencovou (k. 974 g 1 n. 6) v tomto rozsahu: 1. mezi tonsurou a prvním svě cením nížším (ostiariatus) a mezi jednotlivými nižšími svěcenímí se ponechávají volnému uvážení biskupovu. Mezi akolytátem a podjáhenslvím iná upiynouti aspoň rok, podjáhen na jáhna a áhen na kněze nebudiž svěcen před uplynutím tří m síců, leč by potřeba nebo p_rospěch církve, o čemž jest rozhodnouti bísukupoví, něco iného vyžadovaly ?:.978 g 2.) Může tudíž biskup, zmocněn obecným právem a má-li tyto důvody, i. zkrátili. Nikdy však, leč jen ze zvláštního svolení papežova, nelze udíleti nižší svěcení a podjáhenství témuž svěcenci v týž dena vyšší svěcení. Ka aždý opačný obyčej se zavrhuje. ěBayani se nemá udíleti současně tonsura s někteerým nižším svěcením, ani všechna
interstícíe (interstvitía,mezidobí) jsouvlhůty, jichž dlužno z předpisu círk. zákonů mezi jednotlivými svěcenímí zachovávatí za tím účelem, aby se svěce nec nejen ve funkcích přijatého svěcení prakticky vycvičit a do jejich významvnuikl, neboť jedno svěcení jest přípravou na druhé, nýbrž aby také osvědčil hodnost a schopnost pro svěcení další. Délka jejich nebyla vždy stejná, ve staré církví nižší svěceníl g 3).v Ztýžtoho plyne, bylyi. mnohem delší, než v dobách pozdějších. že lzeu ělt najednou —3 nižší(íbíd. svěcení den. Po ještě Gracián v dekretu (D. 77.) mluví o i-ch ně smyslu k. 97t8 & 2 bylo by lze biskupovi zkrátili kolika let, výslovně však podotýká, že se jich má Lm ezi jednott'tvými vyššími svěcenímít, jaak sen užíti jen u těch kter iků „qui ab infantia ecclesia základě fakult až do vydání Kodexu skutečně dělo, i na jeden den, kdyby k tomu měl důvoda ne sticis “ Kapitularíe franc— ké (5,munerižbusnomen 42, žádaly, abydederunt. lektorové a exorcisté za bránil mu k. 1001 o-duchovních cvičeních, 0jež mají t.Ao chovávali mezidobí 5 let, akolylé a odjáhnové 4 tonsuře, nižším a vyším svěcenímpředch a jáhnové zase 5 let prve než k da šímu svěcení před tonsurou a nižšími svěcenímí mají trvatli plné byli připuštění, což se odůvodňuje tehdejším způ tři dny a před svěcenímí vyššími šest dnů. jen při sobem vzdětání & výchovykkléru od útlého věku jímá-ti někdo během polo etí Více vyšších svěcení, a skutečným zastáváním uřadu přijatého svěcení, může ordinář exercicie před diakonátem zkrátili který byl i jejich titulem svěcení. O tomto prasta až na plné tři dny. Z toho patrno, že bym rém zřízení církevním, zvaném „lex interstitiorum't biskup v případu nutnosti udělltt všecka svěcení čteme již v officiu sv. Silvestra papeže, mluví vyšší témuž svěcenci nejdříve v osmnácti dnech, o něm c. 2. sněmu Nicejského a synoda Sardická neboť dny svěcení nelze do exercicií počítati. 1. jsou také upraveny, zejména jsou-ii zkráceny že. 10.D. D.5619) &ustanovují o nich Siricius dispens'í, v k. 6 stanovenými předchozími stu c. 3. a Gelas' us (c. 9. D.papežové 77). ortěvadž během dob ukony svěcenců nižších svěřovány laikům diemi. Vše to platí pouze pro církev západní. a do stavu duchovního přibírána mládež zratejšího Přijal-li však příslušník ritu východního některé věku opdadt íd ůov od dlouholetých H a proto je svěcení a dostalo emu Apšotoi. Stolicí indultu sněm Tridentský (ses. XXIII. c. 11, 13, 14, de ref.) přijmoutidalší svěcení rttem latinským, jest mu dříve A-o
lnthal — intronisace
p_říjmoutiritem latinským všecka svěcení, kterých ritem východním nepřijal (k. 1004), při čemž jest
„M_ovoywňc“v lít. byzantské.
363 Po prvé činí se 0 i.
zmínka v „Liber Pontificalis“ při poznámce o pa peži Celestinu ]. _(1-432). Zdá se však žebbyl za ovšem i-í,ajakn je1845v KodexKpředpísuje. Sldt. lnthaldbáti Ka šp veden už před tímto papežem. “Aždo 6. století Kolbnítz (Korutany),_ zpíval se po antifoně ještě celý žalm. Památkou redaktor časoplž„Vaterland“v1870—1908, Blitter“ _910—23, „Das Neue Reich“ 1918—25P.o na to je v dnešním Mlsálu a Graduálu, že žalmový inírhronisaceviz intron isa verš se neoznačuje jako obyčejně znanmením V, nýbrž Ps. — Dnes se nakládá z antifony, jednoho vizinuoleraršce, oler . nesnášelívost, zvláště k jinověrcům, verše žalmu (v době velikonoční přidávají se dvě intonace. z.lat intonare udati tón, znamená Alíeluía), Gloria Patri a opakované antifony. Gloria v liturgickémzzpěvu počátek antííony nebo žalmu, Patri se vynec echává ve mších od Smrtelné neděle který zanotule cantor, rovněž zovou se tak počátky do Velikonoc a ve mších za zemřelé (Requiem). zpěvů, které kněz při mši sv. předzpěvuje a sbor Praemonstráti opakují antítonu jen ve svátcích pak pokračuje jako na př. Gloria, Credo. Ve zpěvu duplex, Karmelitáni (podle„ Ordinálu“ ze 14. stol.) vůbec rozumí se t-i udání správného tónu. je-li o svátcích opakovali antifonu už emzl žalmem a udání tónu nejisté, kolisavé, nazývá se to detonaci. Patri,zpěvácll. takže ji ihned, řikali jak třikrát. V moderní hudební výchově rozumí sei. práce vý Gloria mšlzpívaji kněz—poPři slavné ňovou modlitbu. UDominikánu jde celebrantkoltáří chovná na rozvinutí hudebností žákovy vůbec. Mír. _ lntorcetta Prosper S. J., misionář, n. r. 1625 teprve, když zpěváci opakují í. _Teprve od posled
od 16565úspěc ěchemvČíně,b druhy ního středověku jest kněz po(vinen modlžiti sei., v Piazza na Sicílii, vstoupil do __řádu1642, působil v Kantoně uvězněn, 1671, vystřídáln byv ve vězení
jiným spolubratrem, odebral se do ima, po návratu vytrpěl mnoho v pronásledování křesťanů r. 16 dějiny čínské misie let —1669 a vydal čínskgea latinsky__dí_l_oVI gn- au o čínské morálce, Goa 1667-9;
intorticíe (také„ torchia“ z lat. „“torquere točili, kroutiti), svíce, která'je zhotovena z několika tenkých
svící, které knotů, jsou zspolu stočený)oužívá 1. má tedy tolik kolikaspirálovitě svící se skládá
112 zpěváky zpíván( v Řiměu od 2.když st..ol)byl Bez pouze mešní formulářasiBilé soboty a svatvečeru Svatodušniho; místo něho se říkají litanie ke všem vatým po ukončení svěcení křestní vody, které předcházejí mši sv. ootěcht dnech. Chorál podkládá slova introitu bohatými melismatíckýmí zpěvy, které takřka udávají náladu určitého svátku. Zvlášť výraznými jsou na př. !. . a 4. neděle adv., 2. a 3. mše Hodu Božího ván.,oč 4. postní neděle, Hromnic, 5. neděle po Velikonoc, Nanebevst. Páně, Septua esímy, Květné
neděle,H uBož. Svatoduš. atd. odle prvních sejít rada jako (it) takule při průvodech, při mšís významu v..atd vlastně vstup, v přeneseném slov l. mívají celé mešní formuláře nebo některé úvod. Označují se tím krátké skladby, fanfaro neděle své jméno (na př. mše „Os justi“ nebo ne vitého rázu pro žestové nástroje, končící zpravidla děle „Gaudete atd.). — Texxty proí. jsou v římské déle vydrženým akordem na dominantě. Puvod jeji liturgii brány ponejvíce ze žalmů, ale také] ních knih Starého i Nového zákona, bai zzpostat hledati třebasborem ve středověku, kdy en vstup a knížat oznamován trub. Zvykt v ú králů adkové době vržených knih (jako ze 4. Esdr..) ujaalse l v kostele, kde slavné služby oží ba i jed někdy upraveny dle potřeby. jako Texty na př. všakúbyly í.v terý notlivé jejich částí (Gloria, Sanctus atd.) ohlašo a ve středu Svatého týdne. Texty jsou pro i. vzaty ványí. Proti tomuto nešvaru vystoupila církev sv. ne podle Vulgaty, nýbrž podle italy. V nedělích rozhodně a často jej zakázala. Provinc. synoda po sv. Duchu přítěhlázeji i. žalmy postupném — Srov. B,Iume vBrevíer undv Messe(Re pražská r. 1860 hl. Vll., str. 98. nařizuje: „Sic pořádku. dictas intratas, quae hinc inde adhibentur, parochus g_ensbusrg,Pustet 1919) str.85 . — D. johner, eOSB. abolendas curet“. Mír. eue Pustet Schule1929) dessgreg. (Regens rodukceviz biblické studiu ml.l, burg, str.1 3Choralgesanges 1.— Rev edu chant introit, proměnlivý (mění se podle svátků a doby es origlnes du chant Romain (1 arts, Picard 1907) 1.18,2 A. Gastoné, Sonn-—und esttags modlí z mešní kniihynna epištolnís tr,aně když se Ěífg. (Grenoble, oroč.e,r13, ie byl pomodlit u stupňů oltáře stupňovou modlitbu. lsierder des Vatik. Graduale nach Text u. Melodie Lat. „introitus — vstuup“ (po prvvé se název „in erkl'art (Regensburg, Pustetl 1.928)— Wagner, Ein
círk. roku) počátek mešního formuláře, jejž se kněz
troitus“ romanus Vl., n. 2;sev však Ordo ne V., .115, snalézá ejménov Ordo „invitatoríum“, které ujalo). esNejstarší Ordines romani použivají názvu „antíphona ad introitum'l (Ordo romanusl., 8; 11.,3, 111. ,8; srov. Mabilion, Musaeum ítalicum, t. ll.). lntroít byl původně celý žalm (nebo určitý počet veršů, podle libosti biskupovy), jenž by1 zpíván antifonálně v okamžiku, kdy průvod kněží„vycházel
řiihrung in die greg. Melod. (1901) str. 54 násl. — Tribune e aisDiction. X. (Paris 1904)chrét. str. 194 až — Hdel__St. eclercq, d'arch. et de 123.3(col. H1212—1220.
Sc Ir.
intronisace (nastolení) Čím jest uvedení v úřad
(instalace, lnstltutlo c. 7. X.]. ) ři_nvestitura, iobročích nižších, tím cprporalis jest !. při obro čich vyšších, zejména stolci biskupském a papež ze sakristie, aby se odebral koitáří. Vambrosíánské ském, při nichž se kvýlučně tohoto jména užívá. Právnímí účinky vša e.i od instalace podstatně ll_tmurgii nesetím, názžev (ta se rozdíl bez od neliší. I. biskupská jest eslavnostní uvedení nového i. liší eje„ingressa“ pouhý zpěv beznažalmu, Gloria Patri a bežzopakování), v mozarabské liturgii dějeoobřade em,stolec prřeed eatin_:ýlín sap skup. ceremo biskupa na jeho v vib držbu obročí, což (také v anglických, kartuziánské, karmelitánské a se dominikánské) „officium“ (to prozrazuje vliv mo niálu a řím. pontifikálu. Záleží zvuvedení biskupa zarabské liturgie na ostatní vyjmenované). Tento do jehozkatedrálního kostela, kde se ujímá biskup. název „oíficíum“proi. jeeavl stně znedorozuměni; stolce zhomagia diecésniho duchovenstva a ne ve starých knihách liturgických totiž stával před stalo-ll se tak již sv. dříve, z vyznání víry (k.konsti 1406), věrnosti Stolicid le formuláře mešním formulářem nzázev d misssam officíum“, přísahy jenž se v_zt_ahovalna celý mešní úkon, ale z ne tuce Pia IV. „lnlunctum nobis“ (13. listopadu 1564) porozumění se "e i., jenž oněm a případného odevzdání symbolů úřadu a jinýcch následoval. V gallské liturgii jmenuje se 1.0„anti formálností, jež se v různych diecésích částečným phona ad praelegendum“. odpovídá také zpěvu právem nebo zákonitým zvykem různě vytvářily
364
lntronisace nejsv. Srdce ježišova — intronisačni medaile
jmenovitě podle toho, vztahují-li se také na svět umístění obrazu nebo sošky Božského Srdce Páně skou stránku úřadu, jehož se nový biskup ujímá. na čestném místě v příbytku a skrze výslovné za jde-li o biskupa, který nemá dosud biskupského svěcení. 1. má zvolna zřiditi pomocí rodin králov svěcení, koná sei. současně s konsekraci, koná-11 ství Srdce Páně v lidské společnosti, má provolati se tato v jeho biskup. kostele. Řím. pontifikál (p. království lásky po celém světě a tím podati ná 1. de consecrat. electi in episcopum rn) ustanovuje hradu za veřejné potupy svrchovanosti Boží činěné. o tom, že světitel vsunuv svěcencl pontifikální !. . .P. jest dnes řádně zorganisována a schvá prsten, ujme ho za pravou a starší z asistujtcich lena církevní vrchností. Zakladatelem a horlivým biskupů za levou ruku a intronisují ho tim způ— —šiřitelemve všech dílech světa tohoto díla l-niho sobem m, že jie possadí na faldistoríum, s něhož svě jest P. Matouš Crawley—Boeveyz kongregace Srdce titel povstali, aneb děje-li se konsekrace ve vlast Páně a Panny Marie zv. Pict:.pusské Narodil se ním ko osttele konsekrovaného, že jej posadí na r. 1875 v Aregnipa v republice Peru v již. Americe. biskupský trůn a odevzdá mu pastýřskou hůl. Podle Roku 1907 přišel P. Matouš do Paray le Monial starého právního obyčeje měl arcibiskup světitel ve Francii, kdež pojal určitý plán díla I-niho, za 3 měsíce nového biskupa navštíviti, aby se pře papež Pius X. schválil jeho úmysl a roku 1908 svědčil, zda se obeznámil s disciplínou a zvyk zásvětnou pro intronilsovániSrdce ježišova křesťanských rodinách. ase od roku 1 diecése & pak následovalo teprve jeho potvrzeni. vmodlitbu To ovšem dnes odpadlo, nebot musí býti potvrzen v již. Americe a od r. 1914 v krajinách evropských. před konsekraci. Vlastnich právních učinků dnes Dnes je dilo ]. zavedeno a církevně schváleno ene í.nnemá; jejím účelem jest pouze e,to abyyrop e téměř po celém světě. Papežové Piu řejnost každá pochybnost o řádném nabytí úřavdu dikt XV. & Pius X1. výslovně schválili stuto pobož byla odstraněna (c. 17. in. Vl. 111.4). již tím, že nost a křesťanskému lIdu vřele doporučili. _Nepře předložil nově ustanovený biskup potvrzovací listiny hledná jest řada kardinálů, biskupů a misionářů, svého ustanovení (konfirmační bulu)k tedrální kteří [. doporučili svým věřícím ma o její rozkvět kapitole u přítomnosti _kapitoln. sekretáře nebo pečují. Organisace dila jest tato Ústřední ředitel kancléře (k. 334), uvazuje se v držení a správu ství celého dila l-ního' est svěřeno sv. Stolicí kon
diecése. Tím také nabývá plného práva (jus' ln re) na obročí a jeho důchody, ač neni-li ve smlouvách sv. Stolice svládou stanoveno, že nastává to teprve dnemi. Tomu svědčí také to, že konfirmačni bulou. ztrácí nově jmenovaný biskup eo ipso dosavadní
obročí (Riganti, regulac cancel. ap. 1. 7. n.4.seq)v a nikoli teprve, jak stanovilo právo dekretální (c. 7..X 1. 6)uujetim se nového stolce. Protovvp
gregďcíoSrdce a nny Marie zv. Picpusské. uš řídíPáně mezinárodně celou akci, maje ku pomoci ústředního sekretáře P. Eusebia Rinkesa z téže kongregace, sídlem ředitelství a sekretariátu jest mateřs klášter kongregace v Braine le Comte elgii. jednotlivých národech nebo státech jvsouzřízena národní ředitelství s národními sekre tariáty Srdce P. V jejíich rámci působí ředitelství a sekretariáty diecésni a místní Nár. sekretariát český jest zřízen se schválením ncjdůstoj. biskupů
padech pochybných bylo by nutno počítati ujetí se držbyttuil, obročí s jehoyprávními účink právnit reg. cancel. )0 e(posesorníy Praze 111. a ředitelem jest od Čihák biskup předložil konfirmačni bulu kapitole nanikoli vv Praze -58. Or ánem dilar. I-1921 ho vDr. najosef | republice ode dnei. Poněvatdžedyi. nemá právních účinků, jest měsíční časopis„ Zasvěcenf“, vydávaný sekre-_ proto se o ní také Kodex nezmiňuje, což platí v Praze.SrdciP ProProdiny cené Božskému ně jes intronisačně sc vleno azasvě zave to i-i papežské Také té není ve vlastním smyslu, tariátem nebot neni'ji ani konsekrace, nebyl--li zvolenýp_apež deno bratrstvo sociálního království nejsv. Srdce dosud biskupem, ani korunovace, byt' se i i-i po ježišova v křest. rodinách. Pro dítky, zasvěcené dobala. Vlastní i-í jest jen přijetí volby papežem. úctě Srdce Páně, zavedla !. sdruženi (. zv. Benia Volební řád Pia X „tVacane Sede apostolica mínků církevně a Tarsiciůschválen Srdce nPáně, jehož stanovyligyI. jsou y. jako pomocné 25. prosince 1904)v o tom ustanovuje, že rovněž si má kardinál děkan, jménem sv. kole ia, vyžá jsou zavedeny: Sbory horlitelské, Sdružení trpitelů dati na zvoleném p_apeži odpověď, zda anonicky a obětujicích se osob pro království Srdce ježišova, vykonanou volbu přijímá (srvn. caeremontale ro Sdružení sv. hodiny a poslední dobou velice vzkvé manuml. 1.tit.t..l de eiectione papae 5 34). jakmile tající Sdruženi noční adorace domácí. jména rodin volbu přijal, jest ihned skutečným papežem a na spolků a farnosti, v nichž bylo intronisováno Božské bývá plné a absolutní jurisdikce nad celou církví Zlaté knihy, jejíž originálježíšovo,o býváo zapisuji ezvzdán sea do uchováván v Národní (kk. 219a 2.18) A proto podle č. 88. téhož voleb Srdce svatyni Srdce Páně & opis její se zasílá k uložení ního eřádu a k. 2330 propadávýnos,y papežské klatbě, před kdo v Paray le Moníalu ve Francii. Do r. 1931 byla opovážilnnapadai papežem onvedea aasiv e4000 českých rodinách, Sdru korunovaci o jakékoli záležitosti vydané. Není-li [. pro žení děti Srdce Páně čítá asi 8000, noční adoraci zvolený papež konsekrace (č. na 90) biskupa a po té konsekrován, korunovace(čnásledLIIDje 91).P v příbytku vykonává asi 2000 horlivých duši. Dilo konsekraci aneb, neni-li jí třeba, po prohlášeni !. iu nás se utěšeně prohlubuje a rozšiřuje. Veškeré papežové, že volbu přijímá, béře na sebe roucho tiskopisy, letáky, příslušné obřady, písně a obrázky papežské a usednuv na vlastní trůn, když byly má na skladě sekretariát lntronisace v Praze 1V-58, trůny ostatních kardinálů odstraněny, udílí po který také o tomto díle a o úctě Srdce Páně Ochotně žehnání a přijímá hold sv. kolegia, což právě tak, každému poradí. Srvn. „lntronisace nejsv. Srdce jako hold diecésniho kléru novému biskupovi, není ježišova. Příručka vydána PIcpusskou kongregaci i--ís nějakým právním účinkem. A to plati' l o koru nejsv. Srdci. Podle oficielního vydání francouz skéhoz .19923 pořídil a vydal Národní sekretariát novaci, zevně i—iznaačně poo !.
lntronisace nejsv. Srdce Ježíšova, jest slavné
umístění obrazu Božského Srdce Páně v příbytku a zároveň uznáni jeho království všemi členy rodiny, jin 'mí slovy, jest veřejné a společné uznání svrchovan vlády nejsv. Srdce Páně nad křesťan skou rodinou, a to uznání slavně pronesené, jeež se stává viditelným a trvalým skrze slavnostní
lntronisace s,rvn.Č hkKD 375. Srdce Páně." V Praze 1925, . ©N lntronisační medaile. K slavnostnímu nastolení biskupů & arcibiskupů bývaji odedávna raženy medaile intronisačni, tak zvané na rozdíl od medaili instalačních, ražeenych na pamět proboštů, opatů a jiných ctrkevních hodnostářů při uvedení jich ...
intrusus
365
arcibiskupa jakuba Arnošta hrab. Líechtensteina .Po jedné straně zobrazeno srdce vzáři dávány byly medaile. Původ i. m. je pradávný řížz na mnohých denárech z prvních století druhého paprsků, obklopené okřídlenýmí srdci, po druhé tisíciletí bývají rytinky sedících biskupů, jež snad straně erb. [. m. arccib. Ferdinanda hr. Troyera lze uvésti ve spojitostsjejich intronisací. Na oblibu X111. 4..)zr 1. 17.58 1m. Leopolda hr. v. Egkh u. !. m. v pozdějších dobách jistě mělo vliv Quattro (příl. Hungersbach Na aversu:ll. Klečicí genius, cento a Cinquecento v italii, kde žili na slovo stojici biskup. Na levé straně město Olomouc. vzatí umělci v čele s Viktorem Pisano, kteří nám Nápis: Dle visitanti Mariae sacra Olomouc: dura zanechali tolik siičných medailí s podobiznami obsidione liberatum. [. m. arcib. Maxmiliana hr. papežů, kardinálů & jiných církevních hodnostářů Hamiltona z roku 1762 od Tody. Na líci poprsí jest velké množství biskupských medailí v různých a nápis: Deus refugium nostrum et virtus. Na ruubu zemích, a nejednou je těžko určití, zda výhradně erby a nápis. !. m. arcivévody Rudolfa jana nese se _vížík intronísaci. Zvláštní pozornosti naší za nápis „Et in minimis ínteger" se čtyřmi allegolr. posthavami. Následovaly dalšíí.13. m. 1. m.1832l.(příl. 1.1 sluhují [. m. pražských arcibiskupů. Z pražsk33h M.h r. Chotka, arcib. !( intr. května _arcibiskupů jest Zbyněk Blerka (1-16 je, Xlll., Za, b), i i. m. Fridricha z Fůrstenberka jzeho mám meprvní ravděpoodbně .m. z Dubé Na aversu portrét arcibiskupa, na reversu jeho erb. Medaile k íntr. 8. září 1853 (příl. Xlll., l..) ]. m. arcibiskupa ta se přičítá znamenitému medalléru AbondiovL Theodora Kohna, kterou ryl r. 1895 videňský pro Olověný exemplář je i v britském museu. Snad fesor, komorní medailér josef Tautenhayn. Poslední unlkem jesti. m. pozdějšího arcibiskupa pražského, i. m. jsou Exc. arcib. Prečana Karla svobodného pána z Lambergu, jenž r. 1607 Lcop.k kintr.arcib. 30. rStojana 5.1923 aj. (příl.Xlll.,6a,6b..) Arci vPraze u sv. Víta od pa žského nuncia Antonína biskupové solnohroadští, kteří raziii různé fenigy, Kajetána byl konsekrován. jest to měděná medaile, dukáty, tolary, zlaté, s poprsím svým, razili ne na líci s poprsím arcibiskupa s knírem a bradou jednou též i. m. Budiž připomenuta zde aspoň i. m. francouzskou, na rubu s rytinkou a opisem: Omnia z r. 1753 arcib. soln. Sigmunda ll. hr. v. Schrat florebunt prospiciente Deo. Pod stromem slovo: tenbach. Na av. je poprsí na rev. nápis „Cuique Spes. jiná jest í.mm. kardinála Arnošta hraběte , erb aleg. pod kardtinál. mezi z Harrachů, kterouž do musea Národního daroval suum“ andělya pos av.y kloboukem jsou známy téždvěma i. m. slovutný vlastenec jan hrabě z Harrachů. jestv oválová stříbrná (pozlacená) s pěkným portrétem vídeňské, 9jako biskupa jana Kašpara Neubecka (1573—15 9,4) jakož' írůzďch biskupů &arcibiskupů na aversu a na reversu s erbem. Hojněji ve sbír v rozmanitých městech ěmecka a j. — Litera tura: Beschr. der Samml. bóhm.íiM u.nzenu Med. kách přichází i. m. arcibiskupa jana Bedřicha zWaIdsteinů, ze stříbra, jedna větši, druhá menší. des Max Danehauer Hrab. Roberta Lichnowsky-ha: Na jedné straně je poprsí arcibiskupa, na druhé Des Fiirstlichen Hochsiiftes Olmiitz Miinzen und erb s opisy. Existuje portrétní plaketa arcibiskupa Medailen. Dr. Max Bernhart und Karl Roll:ůDie Můnzen u. Med. des Erzstiftes Salzbu nr.—g hraběte z Khuenburga, od111se rytce sv. Vestnera, zaeněhož bylo raženo i více meda Na arcibiskupa hraběte Antonína Petra Příchovského aukční kataloqř: Sammlung Horsky, Frankfurt 1u9210. MaxRlitterv. ilmertsdtírfer'sche Můnz. u. Medailen z Příchovic, jenž intronísoval poslední kněžnu %) ung. Frankf aM. 1905. — Vyobrazení !. m. v úřad. 1 na pamět sedísvakancí biskupských v
abatyši u sv. jiří, zachovala se krásná 1. m. 5 po arcibiskupů pražskýrchaviz v Obrázkové Revui roč. 1., dobiznou tohoto knížete arcibiskupa od rytce jos. str. 190. l. m. reprodukované na příloze Xlll. jsou ze soukromé sbírky numismata Karla Chaury. Prhka. intrusus(vetře1ec). Propůjčiti úřad, hodnost nebo obročí může jen cirkevn i, k tomu mocněný před gteckému Dai raziti i. m. (p Kolovrata Xi.,115.). stavený a to v celé církvi papež (k.218, 1431) a cl arcibiskupa hrabětei svoji Aloise _josefal v diecési biskup, pokud úřad nebo obročí není Krakowského (1-1833) jsou zsnámyi. m. nápisem Riapeži (k. 325 5ještě' jiný 434,1 1..) latin. XII.-,I 8a, 8..b)Ankwicze Medaile nástupce á-li přivyhraženo tom spolupůsobíti činitel, před je eh,o ičeským Ond dřeje (příl. Aloise hraběte z Pos pokládá se, že má k tomu zvláštní právní titul. wicze-Skarbeku nápis.:l versu latinský. má etona alversu oLercha dečeský, Lercnanre Obsazení úřadu círk. nebo obročí cestou nezákon 1 arcibiskup Aloisejoseí svob. pán Schrenk zůstnaavii nou, jsouc nekanonické, jest neplatné (k. 147) a nám stříbrnou i bronz ovou i. m., rytou joosefem ustanovený duchovní slovc í. jessttudíží. ten, kdo Viertmayera l(příl. X111.,..7)Arcib. Václav L. Chlum čanský z hlumčan &Přestavlk přál velice umění
Langem. Na reversu krásný nápis: Moudrost twá powede mne w pracech mých opatrně a ostřihati se ujal obročí (úřadu) bez právoplatné účasti toho, zpo zákonech cirkevn. progůjčíti je náleží. mne bude w mocnosti swé. K. Moudr. .třS.?— jem Nežuitenjesti., kdose samovoln uvázalvdržení obročí, kanonický mu propůjčeného bez účasti těch, brná, bronzová i cínová !. m. kardinála.s arcib. pražského Bedřicha ze Schwarzernbe růg po jimž to náleží (k. 1443), neboť teprve tím nabývá stavu jeho sedící na trůnu. Kardinála arcib.aFrant. všech časných i duchovních práv, s obročím či de P. Schónborna'je více různých medailí ze stříbra úřadem spojených (k. 1472). Nezáleží na tom, zda stalo se tak násilím aneb pokojně, znakem t-e 1zebronzut. svobodného pána Skrbenského Hří !.km. Lva14.1eadn 1900 rací rytce jest patrný nedostatek právního titulu. Proto není Šantrůčka (příl. X111. ,9.). llitoměřlčtll biskupové dali i. ten, kdo obyl kanonický ustanoven, byt při tom raziti medaile na sve' intronisace .akT skup Hu o i násilí bylo použito, ovšem, že' 1to má za následek ztrátu obročí resp. církevní tresty, jež stanovi líci erb, říšský ruub hor-absě Fuz Kónigsenggů nrnda oet (1-1720). fortitudine. Františekn de se praví, že i. jest neschopen nabýti, Anno MDCCXVl, Diesllll. Octo. (příl. XIII.,3.). 1..to dotyčného obročí, a že má býti podle velikosti viny měřického biskupa Václava L. Chlumčanského ordinářem potrestán a k. 2395, že ten, kdo vě medaile na pamět nastolení nese po jedné straně domě přijme obročí nebo úřad de jure neuprázd něný a vědomě se ho ujímá, jest ipso facto ne jeho péoprsí na druhé straně erb. Obě medaile jsou schopen později ho řádně nab b'tí a jinými tresty ZĚudějovic jsou známy pouze pamětní medaile na úmrtí biskupa jana Valeriana jirsíka podle viny_ má býti stižen. ýjlmku ztoho činí om (1-1883) Zato"jemnnohoi. m. arcibiskupů olomouc vydržení, jímži. se rehabilituje. kých. Budiž zde vzpomenuto 1. m. resp. na volbu ustanovuje, že klerik, který drží obročí a dokáže,
366
intuice — investitura
že bona fide po tři léta je držel, i kdyby se tak bylo stalo z titulu neplatného, nenabyl-li obročí simonií, nabývá ho ze zákonitého vydržení právních let, t. i. nesmí býti pokládán za t-a. Troji m způ sobem stává se nabyvatel obročí i-em: au) veáž-li se v držbu obročí, aniž b za právní titul žádal a ho
at.y Scheler vidí v přímém prožívání, v citu lsáskyintuitivní poznání. Keyserllngovi je již filosofieirracionálni mystickoufantasií, Baldwin hlásá intuitivní pochopení absolutna. Spengler
zavádí intuici do dějepisectví, jiní zase hlásají etickou intuici (Cudworth, Reid, Hutcheson, james, Kraus, Troeltsch atd..) Na druhé straně jsou však zase filosofové, kteří intuici ostře odmítají jako pouhý mythus a fantasií, 'ako bezcenný antiracio nalism a protipositivism u nás na př. Fr. Krejčí). Jako vždy při extrémech jel tu pravda uprostřed. jisto jest, že neexistuje žádné splynutí s pozná vaným předmětem a tím poznání stejně není možné doslovné vcítěnía vloženíise v pře mtě, ale ani člře emocionální zaážitky, city, jako láska, nenávist nebo akty volné nejsou poznáním. Na druhe straně však nemožno popřít 1t,i že při poznání Spolupůsobi XXllIc -8. de ref., sylla a.b č. 50-l.). lkkdž by výtvor lidského duchaintuitivnívfaktory. vždyv trsykuji Nejvyšší z irracionálníc hloubek oprávněný beneficiát zemřel a obročí se de facto jisté et de jure uprázdnilo, nenabývá tím i. práva na pomoci určité intuice, což zvláště platí o umění, kyvelkých pravd se intuitivně obročí a jeho požitky. !. poněvadž nemá bud' vůbec ale i ve vědě zárodky právního titulun na obročí aneb titulu platného tuší.vědeckých, Proto neexistu žádná metodě metodologie (při obecném omylu), nemůže platně konati úkony ani neboJe každé chybíobjevů, právě duchovní, ani jurisdikce fora vnitřního, ani vněj invence, což je moment irracionální a intuitivní. šího, nemůže platně asistovatl sňatkům (k. 1095 Ale tu jde v prvé řadě o hypothetické, provisorni poznání, nikoliv o poznání vlastní. Stejně vcítění š 6.].září n. 1.,l79l), Pia Vl. „Laudabi lem“ ad eppos Galiiae u i-a jest v_yloučenai jurisdikce i jakési splynutí s předmětem má určité poslání putatlvnt. ano nemá dnes ani nároku na dobrodiní v umění i ve vědě, ale nejde tu o poznániv 35. regulac juris „de annali possessione“, dokud emocionální mají význam praktické jednání.& neoprávněné ujetí"obročí není papežskou milostí City Aleepři všech těchto ntuicichpronejde o pravdu zrušeno. Dispense té dostane se i-ovi s ohledem jistotu proto též nikoliv o poslední vědecké zdůvod k okolnostem intruse vždy s klausulí „salvo jure nění. ak také nemůže existovati žádná věda čiře tertii' a za podmínky, že neprávem nabyté obročí intuitivní. Srvn. intelekt, irracionálni, inspirace, kon se dříve vrátí do rukou ordináře, ktery je pak templace, mystika, metafysika, spekulace. Krt. intulclonism jest fllos. směr, hlásající intuitivní i-ovi kanonický propůjí. dt. intuice, nazírání, zření,přímévnímáníapoznání poznání skutečnosti; intuiceje st mu hlavním a nej vhled ve smysl nebo souvislost něčeho, bezpro bezpečnějším pramenem poznání. v etice značí střední, nikoliv zkušeností & úsudky získané, po nauku o přímé, původní jistotě mravních pojmů chopení předmětu, irracionální poznání, procítění, a zákonů, zvláště o evidenci mravního hodnocení v citovém prožívání (t. zv. emocionální i.). Srvn. prožití; splynutí spochopení předmětempřehlédnut poznnnávaníým, vcítění ontologism,mystika,illuminism, se; nepřipravené celku jako irracionalism, Krt. jednoty, objevení spojitosti bez úsudků a závěrů. lntelektualism [. je tedy na poli poznání soupeř rozumu. O du intuitivlsmjinýnázevpro intutctonism (vt._). chovním zřenl nadsmyslna mluví Plotin, Dlo inntultívni, přimo poznávaný, názorný — opak je Kr. nysius Pseudoareo pagita a všichnistředo diskursivni, pojmový, racionální.
nepravýma teakž ev očích se obdržel; b)anansetolupí-liuřad nebo obročí osad s titulem pokládá za zákoniatéhom držitele (tltulus coloratus) a c) nastoupí-li úřad (obročí) na základě pežsk. ustanovení, aniž by se papežskou jmenovac listinou kázal těm,jimž je povinen ji předložiti (n př. biskup kathedrální kapitole) aneb jiný beneficiát vlsem svého ordináře v případech, že to jmenovací listina žádá. ]. je tak farář, steátem dosazený, jeemuž se nedostalo také ustanoveni ordinářem, nebot stát si usurpuje právo, jehož nemá (Trid.
»..
věcí mystikové.
Ze scholastiků Matouš ab
Aq u a s p a rt a (cognoscere per intuitionem, intueri),
ns Scotus učí, že Bůh vše poznává „uno simplicí intuitu“. Také rtovi je poznání nejvyšších pravd intuitivní (mentis intuitus); Spi nozoviTaké jestpod nejvyšším poznáním „scientia intui tiva". eLeibnize poznávámenejvyšší
lnu us viz Korzeniewski.
“
invase, protiprávní obsazeni církevních úřadu s užitím n_á_silí; stíhá se exkomunikaci speciali
modo papeži reservovanou
lnveges Augustin,
rodem ze Sicílie,. 1677
v 82 roce svého věku, sp..- „řlistoria sacra paradisi terrestris“, Palermo 1649, 1651;zasloužil se zvláště pravdy intuicí. Filosofové citu Jakoby, Hamann, o dějiny sicilské spisy: „Palermo antico“, Palermo Shaftesbury atd. uznávají význam intuice stejně alermo sacro“, t 1650; „Palermo
noblle", 3 sv..t .
].
inventář církevní viz církevní inventář chovníintuiciBohahlásá ontologism(v. t) jako romantikové Schelling, Fichte, Novalibř. jDíu ovšem rozšířil se pojemí. vssoudobé filosofii,1a to vlivem Bergsonovým. Definuje ji jako neintereso lnveíttor rntill, hymnuscírkevní, viz Sušil, Hymny yaný, sebe sama vědomý instinkt (v. t..) Tim prý církevní, 2. vyd. 93. je bližší životu nežli rozum & proniká rozumovou inverse změníme-li v homiletíce jest citová příkrasa, jež sympathií v samu skutečnost, jež puzena tvůrčí vznikne, obvyklý slovosled ve věě silou (élan vital) se objevuje jako plynulý život. slovajest na hřích. začátek Foltynovský. věty, na př.-. I. je tedy „intelektuální vcítění, kterým se vžíváme Ětavice ernymnejpůsobivější nevděkem k Tvůrci v nitro předmětu, ab chom poznali to, co má 'edi ínvestitura, corpioralis, in"— ného a nevyslovrielného“. Dílthey pokládá vestitura zvanátéž(cainstitutio a.p 7. X 1. 33), realis znnamená intuitivní zážitek za jediné správnou metodu ducho ve starší církevní mluvě úkon, vlítzeméně slavný, vědného pooíznán. os skij učí, že predměty,— i vnějšího světa — poznáváme tím, když vstoupí ve svém původním bytí do vědomí. Vol kelt hlásá nadlogické, intuitivní chápání vnějšího světa; Miintterberg pak částečně sjednocení našeho subjektu s cizím. Take' Hunerlova fenomeno
který oprávněná instance uvádí kandidáta církev ního úřadu v jeho skutečné a věcné drženi. Jest to poslední ze tří úkonů, tvořících provisionem canonicam. a) výběr osoby, personae designatio (elcctio, nominatio, praesentatio); jd)kanonické po tvrzeni, tituli colaltio; 7) dosazeni, realis etv Dnes vyjadřujeme logie (v. t.) jest věda intuitivní, přímé zření pod balis institutio=investitura.
investitura — invitatorlum
367
tutéž věc jinými výrazy, miuvíce o kanovníkově obtíneat ecclesíam nec gratis nec pretio“. Řehoř Vll. octis eve sporu s Jíndřichem IV. 0 obsazení bí neb farářově instalaci (staliuml41prohlaš_uje: ín choro), neb bisku skupsství Milánského, zakázal 1075 králi biskupy pově intronisac. „Officium ecclesiasticumaIlnequít sine provisione investovati. Boj o to vedli pak dále papežové canonica vaiide obtineri“. Skoro doslovně totéž Viktor lll. Urban ll., Paschalis ll., Gelasius 11.a praví první regula iuris ln V1., i. 5 tit. 12. Kdežto Kaiixtus lí., jenž 112 prostřednictvím kard. Lam výběr osoby na osiřeiý církevní úřad může právem berta (pozdějšího pap. Honoria ll) učinil s Jin \partikulárnim náležetl osobě laické, na př. vladaři dřichem V. ve Wormsu toto ujednání: císař vzdal inomínatío), neb patronovi (praesentatio), vyhra se investitury prstenem a berlou„ jež měla při !uje kanonické právo potvrzení zvolen oneb slušetí jen papežům nebo biskupům; volby měly ilmenovaného jedině církevní hodnosti. — Historický se konati svobodně, avšak císaři bylo přiznáno akt, že biskupové v říši francké býval ali v drzení v prípadě Německuneshody právo, aby dpřínich bylmohl přítomen a aby světského panství a jako královi (císařovi) ienníci v podporovatí kandidáta, hráli na sebe povinnosti světské ano i státní, zavdal jenž podle úsudku metro olity a biskupů dotyčné lenním pánům příležitost že se zvolna neprávem provincie byl vhodnější. Císaři přiznáno právo, aby zmocnili osazování stolců biskupských, neberouce v Německu udělil před svěcením regalle symbo ohledů na církevní autoritu. Ježto preláti vykoná lickým podáním žezla, v Italii a Burgunsku aby vali dvojí úřad, církevní a státní, bylo jim třeba tak činil během th práva měsícu.investitury, V Anglii sekrpoáálsvěcení Jindři dřichl. 1107 dvojí investitury, říšských hrabat z rukou panov vzdal ed svěcením složili níkových, ktery jim podal žezlo a vojenský pra avvšak žádal, aby zvolení pře porec, i biskupské investitury, jejímiž symboly přísahu lenní. Ve Francii obnovil již legát Hugo byla biskupská berla a (později) prsten. Když však, V., 114) z Die (1675—86) svobodnou církevní _0_ zvláště za císaře Jindřichal (10515—1106),po <(vilz nižších míst hlíženo na úřad biskupský jako na doménu státní, upravil —Obsazování sněm Lateránský 1179vduchovenských am 17.nařízeními král sám dosazoval vlastní kandidáty, osoby často o právu patronátnim (c. 3 X. 3, 38), jimž patronům nehodné, podav jim odznaky moci cirkev ento přiznánoleo pouze právo presentace. V českých přesun kompetence, zaviněný přílišnou důvlěřivostí se, nebyly přehmatš iskupové s investiturou ani předr á 1122 tuze křiklavé čeští se strany papežské, vynesl cirkvi přesmutné ovoce zemích (simonie, klerogamie). Křiklavýmzlořádům postavil voleni bývali podle zvyku zemského na sněmu zemském, odebr ali se po volbě do Němec k císaři .1075n odpor tenergický papež ehoř Vll. (1073—1085)Nasta „boj oin vestituru“ pro investituru a k mohučskému metropolitovi pro (v. t.), ukončený pro [církev vítězně r. 1122 konkor— svěcení. Sv. Vojtěch byl dne 3. června roku 983 ve Veroně vlašské investován od císaře Oty 11. dátem wormským, kterýJindřich smluvili papež061— Kalixt2 11. 937—983) berlou a prstenem, potom na svátek (1119—1124) a císař 112Ev.) Rittner, Cirkevní právo kanonické (přel. Zítek), sv. apoštolů Petra a Pavla tamtéž posvěcen mo hučským metropolitou Víligísem.Brzy potom přešlo částí. 1887, str.boj 262onáisl. stitu investitura sopr šk.t právoc císařovo na krále lSrvn. Palacký, _ kdo má právo obsazovati vcírkevní obročí, zvláště Dějiny národa českého, sv. české. 1. vyšší, symbolickým udělením. Podle starého řím investitus; názvu toho užívákno bylo ve 12.—14. ského cirkevního práva byl biskup volen klérem stol. zhusta v Lutlšské diecési a ve 14. stol. také a lidem, biskup pak sám přikazoval úřady pod i v diec. Kolínské ve smyslu„ rector ecclesiae“, na řízenému kléru a sám rozhodova [ o lměni církev označení držitele fary, bez "ohledu na to, měl-ii ním. Germáné však přenesli ideu majetkového práva svěcení kněžské a vykonával-li duchovní správu sám nad jejich pohanskými chrám mny archrkámykřesťan anebo skrze vikáře. skě; velkostatkáři, kteří zakládali kostely pokládali lnvicte artyru ,hymnus círk., na den se za jejich majitele a osobovaii si právo jmenovati jednoho mučedníka kucchválám, auktor neznámý. při nich duchovní. Králové pak hleděli tento názor Srvn. Sušil, Hymny círk. 189; 2. vyd. 177, Kan l upiatniti také u biskupství, jelikož byla od nich cionálSvat01ansky Invictus heros numinis, hymnus církevní, na den štědře nadána statky a důuchody, a jmenovali často biskupy, nedbajíce práva volebního. Podáním prstenu sv. Jana Nep. k prvním nešporám. Srvn. Sušil, a berly udělovali biskupství nebo opatství osobám, Hymnycírk.16%2. 150;vKancionáiSvato ;B.vyd. Hakl časop. „Blahověst“ jež byli sobě vyvoiilí, a ponechávaii jim, aby sobě janský 894, 220. vymohiy_příslušné svěcení. Dokud zbožní panovníci invitatorium (z lat. pozvání, vyzváni), !. zpěv měli při tom na zřeteli pouze prospěch cirkve, bylo možno tento způsob udělování beneficií trpětí. počátku Matutigna(psaimus ínvitatoríus),a jenž se skládá ze žalm mu9 4.(Venite exsultemus) z anti jelikož však později udělována byla biskupství na často způsobem svatokupeckým, za peníze, reformní fony, která slavnostním způsobem vyzývá k chvále snahy počínajíc stol. ll. přirozeně zaujaly proti Božž.í Na konci žalmu se říká Gloria Patri, které odpadá ve řeriálním oficiu od Smrtelné neděle a tomu stanovisko odmítavé. Byiat náprava neblahých. poměrů v církvi možna jen tehdy, jestliže církev voiiciuzazemřelé, kdy se místo toho řiká „Requiem měla vliv na obsazováni církevních hodností. Z toho aeternam. Antifona se podle svátkům.ění— vyvinul se spor mezi církvi a státem, jenž osobo Tento počátek Matutina zná už sv. Benedikt (od val si vliv stále větší, který svého vrcholu dosáhl así přišel do'rím. breviálře)ve své ořeholi (cap. 1x.), kdy pojednává (cap.V X.lX) rozdělení za císaře Jindřicha lll., jenž í papeže sesazovai něho a dosazoval, ovšem s úmyslem, ab ímě ne oticía kněžského, jež po něm"v_základních rysech blahým poměrům učinil konec Av ak papežové přejala Církev. žalm 94. byl asi k témuž účelu hleděli se vymaniti z područí moci císařské &uhájiti používán i ve staré synagoze. Název „invitatorium“ svobodnou volbu hlavy církve. Rovněž zakročovali je znám teprv 2 ..stol Antifona vsunuje se před proti svatokupecké investituře laické. Již Lev IX. žalm a na konci žalmu, jakož ipo jednotlivých stanovil na synodě Remešské 14 : „ne quis sine jeho veršech na způsob responsorií, vždy střídavě electione cleri et populi ad r imen ecclesiastícum celá a ve své druhé polovici. Chorál ji bohatě proveheretur“, potom puk 'kul š !. 1 : „ = vyzdobuje Není to tedy antifona, jak jí nyni roz per laicos nuiio modo quiiibet clericus aut presbyter umíme, nýbrž je to zbytek starého způsobu, jakým ev—
lnvocabit — lréna
368
se dříve zpívaly žalm tak zv. „responsoriální“ , ira hebr. 3151;vzniklo asi z wp a'toto z nan—„= v nichž po každém ver íku následoval reirén.T bdi (?); jest jméno tří biblických osob: tomu je v i. ] ědnes v pondělí, kdy se opakuje lahve Mezi činovníky Davídovými 2 Sam 20, 26. jest „Venite exsultemus Domino“ buď částečně nebo uveden lra kněz, jakožt'„okóhěn“ jeho;2íS In:ambš'váovšem zpravidla„ zde vša akjaako 18. zna celé po „jubilemus každém verši Podobněnostro“. v úterý, kdy 9se opakuje Deo salutari — Žalm není pro !. vzat z Vulgaty, nýbrž z první recengsé menáto slovo „rádce“ nebo „rada“. Bylng sv. jcronýma, již se dodnes používá u sv. Petra LXX ó Iaesív, Alexandrinus 'laetgsl, Vulg jairites, ímé. — K antifoně v době velikonoční se při jairovec, potome ek jalra, syna Seguba, judovce, dává Alelu uja. —1. se nepoužívá v Matutínut tří jenž pocházel po přesíicí z kmene Manasse (Nm posledních dnů Svatého 11týdnua v římském ritu 32, 41; Dt 3, 14. a U.). Že však Lukláuova recense čté 6 Iéůsg, syrský překlad mag.-J a že Sam 23,38. i o Zjeeveni áně. — trvn.: .Malien, ve sbírce Litturgiar (Paris 1930)st r..583 — Bona a,0pp. (Ve.n má mna,-J, někteří kritikové opravují a čtou mna,—j 1752)st 6-8.— Wolíer, Psalíite sapienter (1906) t. j. jat tiřan, z města jattir nebo ethřan, str. (cap. změsta jether (os 15, 48, 21, 14; 1 ar 6, 58. Xi.,443-149—tAmaíaríus, P. L., o.m CV, col.De1ord 275);inedeantiph. eccl. offic. (lib. lV, cap. lX., P. L., t.om CV, col. 1,185 _[42];1 Sam 30, .). Hummelauer. Commentarius orme, 1). —S. Bdunier, Geschichte des Brevlers (Frei in 11.Samuells, Parisiis 18868 burg, Herder, 1895). .nSlav výzva biskupa Les livres Samuel, Paris 1910s.4416— 2. Tamže k dmolítbě, na př. při udílení kněžských nebo (2 Sam) 23, 26. mezi Davldovými junáky třetího jinýnízhsvěcení.
V zvy před modlitbami o Velkém
átku; označují umysly modliteb, jež následují. Levate odobnými výzvami jsou: Oremus, Fíectamus šeuua, lnvocabdit, latinský název první neděle postní podle začátečních slov introitu: „Invombit me et ego exaudiam eum“ (.,Vzývatíímne bude, a já vy slyším jej“), vzatých ze žalmu 90,15. V Čechách sluje také neděle černá, prý odtud, že na neděli tuto odívaly se hlavně ženy v šaty barvy černé za příčinou nastávajíciho postu. Srvn. Kulda, Cír
řádu jm emnován jest jiný ira (Vulg syn 'lkkešuv (Vulg Akkešův) zTekuy. Srv. l Hira),l Par.11,.28 Byl dvanáctiny Davidovy branné omcivelitelem27 (1 Par.27šesté ,.9). — 3.1ra, jethřan či jattiřan, 2jingamjunák Davidův Srv. 1 třetí Par. lklateřlorie uvedenHčí. jest lrad 11717;Lxx l'az'óaaivzniklo záměnou 1 za 1; n Henochův, vnuk Kainův a otec Malaleeiův,
Cin.4, 18. Dlužno jej rozlišovati od jareda,
(Gn. Sí 15), syna Malaleelova otce Heno chova. Viz „ enea ogie a biblické“ kevní rok ll.,108,109;Zíbrí, „Staročeské výroční Setovce obyčeje“45,Kupka„ Církevnírok.“201 Naprotitomu v tomto slovníkur|& Hummelauer, Commentarius ín enesim, Pariis 1 s. 1 na. Význam jména Ottův Slovnik nauč. KU., 709 uvádí, že v Čecháách „lrad“ nelze zjistit; nevíme ani je-lí hebrejské, sluje tato neděle pražn7á (od pražení pučálky).
invokace, vzývání Boha nebo svatých v lítanlích bud' recitovaných nebo zpívaných, a to jak řed říkáváni nebo ředzpěv kněze, taki stereotypní a odpošěď lidu („ ane, smiíuj se nad námi“, „Oroduj
loakim viz joakím. loannldes viz joannides. ipakoji uuauou, v pravoslavné církvi název zvl. skupiny pisni, vypravujících, kterak andělé oznámili ženám tyto apoštolům, a a oštolové celému světu zmrtvýchvstání Kristovo. ázev odvozuje se z řec kého ůnaxoívw (poslouchám) & ukazuje k tomu, že křesťané se zvláštní pozorností mají naslouchati zprávám o vzkříšení Krlstově. „lpakoji“ jsou sou částí jítřnich a večerních bohoslužeb.
čí cizí pohebrejšttěné. — Heinísch, Das
uch G
nesls, Bonn 1930 s. 14
iradíace v psy chologii
značí rozšiřování _
určitého podráždění. na celé okolí podrážděného místa, případně na celé tělo, jak je tomu při po citech vítálnich (v. t.) a obecn ch Také cítění vzbuzené jednim předmětem se přenáší na jiný předmět, případně na představy, s nimiž bylo sloučeno. Barevná i. působí optický zjev, že na př. bílý kruh na tmavém ozadí jeví se větším, a zase tmavý předmět na bil m pozadí menším Ve filo sofii značí [. nauku o osvětlení rozumu božským světlem, jak jí hlásal sv. Augustin a po něm řada scholastlků se iamtsupermentem i.sv Bonaventurou humanam. v čele: LuxTato ín c.reata .. irra
iradiační čili lluminační(v. t.) teorie není lpatlj, metropolita Kyjevský,viz Pociej. lpatíjev-Trojickýk ášter (Huarnenm-Tponukiií ovšem totožná s ontologísmem, jejž hlásali Male
uouacrupb), východněod Kostromy, zal 1330,chová hojně umělec. (Ephigenia, památek a rukopisů ze 16. lphig'enia Etfigenis) sv. a 17."stol.
branche nebo Gioberti. Srvn. iluminace, mýžtika. rť
lrais sv. panna mč. z Alexandrie, spolu s jí
mezi nimiž byli kněží, jáhnové a panny, dcera akrále ethiopského, byvši ku křesťanství obrá nýmí, un učena v Antinoopoli v ptě. MR .řízá cena ap. 21. atouíšem, věnovala se zcela apokřtěna službě Boží.sv.Pam. reg, fara v díec. nítransk, 1305 slov.
i. p. i.=in partibus infidelíum. íregularltaviz irregular ípolyi Arnold, n. 1823, maďarský archeolog, ' reland (vysi. ajrlend) john, arcibiskup n. 1838
prelát katedrály v Báňské Bystřici, psal o tomto jiny Báňské Bystřice (ve Vídni 1875); 1871 biskup báňsso--bystřický, 1886 velko varadínsk ýsk; hlavním jeho dílem jest „Magyar mythologja“ (Pešť 1854); jest to sbírka zkazek a pověsti lidových; mimo to vydal maďarsky spis o středověkých uměleckých památkách (1862) a o uherské královské koruně (1885); -z. roku 1886 ve Velkém Varadín ě. ira justa Conditoris, hymnus církevní k matu tinu na slavnost drahocenné krve Páně, auktor jan Baptista Rosani. Srvn. Sušil, Hymn círk. 68; 2.vyd. 77; Kancionál Svatojanský l., 1
v Burnchurchu (Kilkenny Cty, irsko), přišel jako do Spoj. Států, Francii,1861 kněizt, vdítěobčanské válce studoval vojenskýveduchovní, 1875t biskup moranijský (Moranía) a koadjutor biskupa St. Paulkého, MI jeoh onástupce, 1888první arcibiskup t.; založil četné katolické osady a spolky střídmosti, hlavní representantamerikanismu (v. i., 385) a nacionalísačního směru, jenž žádá, aby cizí
an přlstěhgvlalcll přljall angl. a americké 1. 11,837 („Church and řeč Modern Society“)zvyky; vyd.
lréna (z1řec. síerím=m ír) 1. sv. mě v By zanci vl. stol., podle legendy byla vyučena víře
Irenaeus
369
andělem, pokřtěna Timotheem, obrátila své rodiče, misionář proti heretikům; sp. „Libri tres contro byla za to k rzozkazu propraetora Ampelíana versiarum contra 1Calvínístas,Hugenottos et Ana (v době Domiciánově nebo Traianově) sťata. Po baptistas“, Lyon126, — 3. a uce O. žívala veliké vážnosti v Cařihradě, kdež tři kostely Carm., sp. důkladné dílo: s:,ll-íistoria antíca e mo byly ji zasvěcenn.y Paa.rn 5. května. Acta Ss. 11.,
4„Církevnír n..; „Bibliotheca hagrographrcalatina 662; Kulda ok“ 111. 264. 2. s ., představená
kláštera Chrysobalantumv Cařihradě
derna della Falk cittá dí Tkrieste', Benátky 1698. 4.(1r1nej) významnýruský boho slovec v první čtvrti devatenáctého věku. Absolvoval
v 9. stol.; kijevskou duchovní akademií, kde pak přednášel
teologii, matematiku & němčinu. Roku 1803 byl její životopis jest bajkami znetvořžený;pam. ce. ustanoven rektorem, r. 1807 čigirinským biskuppem, sv. Šebastiána šípy zraněného do svého domu přižjala&ošetřovala; r. 1812—smolenskýr_n, později opět byl biskupem z.ok ]. 300; pam. 22. ledna. Srvn. Kulda, „Církevní čigirinským a koadjutorem kijevské metropole. rok“l., 426.—4. císařovna východo římská Uveřejnil“ „Kompendium pravoslavné dogmatické toho jména 1., dcera knížete chazarského, chot' Kon theologie“ v řeči latinské (r. 1802), výklad listu stantina V. Kopronyma, teprve při sňatku 733 po ke Galatům (1807), dva „Kalendáře“ (1797), mate křtěná, matka LvalV ., waaděll se i v theologii matické kompendium, svůj životopis, paměti 0 ki & byla tajnou ctitelkou obrazů svatých; :. 750. — jevské akademii a drobnější práce. Mimo to v knih.
5 císařovna vclýchodořimská, tohojména11., kljevské akndemie'jsou devadesát dva svazky ruko n. kol. 752 v Athénách, od 769 chot Lva lV., vy pisů lrineje, obsahující 1300 kázání, množství la
nikala krásou a rozumem, byla však tvrdá a pano tinských proslovů, básní, výkladů různých míst vačná; mírnila nějaký čas obrazoborectví svého Evangelia a prací z oboru práva kanonického. chotě; stala se po jeho smrti 780 vladařkou lrinej dokonale ovládal latínu, řečtinu, hebrejštinu, ve jménu svého 10 letého syna Konstantina V1., maďaršt ínu, němčinu & franštinu. ěnovalse filo-. potlačila vzpouru svých švakrů, jež dalav světíti sotií vědám přírodním, vojenským, jazykozpytu na kleriky; podporovala 784 povýšení arasia, a zvlášť astronomii, měl dokonce vlastni hvězdárnu, císařského tajemníka, na patriarchu konstantíno— velmí moderně zařízenou. Skládal básně, žalmy, polskaho dohodla se 785 s papeežem Hadrianem 1. náboženské písně atd. Při akademii založil „svo bodnou píetistíckou sp01ečn0st' a uspořádal život oi svo ání0786-7), všeobecného (V11.)sněmu (cařlhradsko ru'c:ej5ke'ho nedovedla však odstraniti všecko kíjevského mnišstva. Ruskáa biblická společnost zvolila ej za více reszntide ale lrinej odmítl, napjetí Západu. Neblazevna žádoucí pus usobiloproti jednán ni císaře Lva1V.(731), jenžsblížení poru poněvadž byl proti této insttiatuci, která pěstovala šoval papežská práva na Sicllllí,v Kalabrii a lllyríi. nezldrag/j mys s ticism a přepjaté protestantské vlivy. Smluvené r. 781 zasnoubení prince Konstantina Byl jeeden ze skvělých ruských vzdělaných s,Rotrudou dcerou Karla el., bylo zmařeno. hierarchů, nejlepších representantu pravoslaví. — Svého syna, když učinil 797 pokus zbavíti se jejího Literatura: Skvorcov. „Chronikažízní preosv. poručnictví, dala uvězniti a oslepití. Roku 802 byla 1ríneja“(Kievskija Eporchialnnyja Včdomosti 1861) od usurpátora Nikéfora slána na es 05, kde aG. Buíaš„eva, lFalkovskijl" (Kijevl E;83)uPa1míeri „7Dictionnaire théolo ie catholiqquhiusi, V. V. — de 5. sv v., '.áenamč v klášteře :. 803.- Mnoz řečtí hagiogratové mluví o Ireně velikou úctou. A . Mart jul. Vl.,s 602, Sept. V Srvn.. — s .pa11“296; :. 3. čce 275;b_y1 jat při pohřbívání sv. mě. & kněze sestra sv. papeže Da asa, z. v Římě za pontifi Felixa v Sůtri, v žaláři eřtován od matrony kátu svého bratra 21. Iůlnora379 (?); ve věku 20 let a jinými ještě byl umučen v Chiusis níž pochován. ..3 druhý července. Passio učinila slib čistoty. jedinou autentickou zprávu o ní aMustioly,
Íš<j.=
u Suria W., 76;
l, 105 anm. , zkráceně v ASs. u
podávána15řádkový,o amnsahslo ožený náhrobní nápis, jehož záskladěe sepsána la bezcenná akta nius 1 ,457; jů hus
,638—641, Kulda Církevní
rok W 263.—6. [. as. Jacobo O. Carm., rodem
.ll pontifícato del 244.) papa Damaso“ (ASs. Febr. HI., Srvn. BH
6621;90Margucchi, zBretonska,z. 1676; sp.: „Museum philosophorum",
eyman, „VierEpigrammedes h1.alpstesDamgalsus (1905), 19—21, Kauímann 240 n., Ekert, „Církev
a.ř „Cursus philosophiae“, t. 1655 heo logia de Deo uno et trino, de angelis“, 1661 a j.—
Zl.—0 7.(1rinej) Klementjevskij
vpanenském vítězvná“pl., 39, Kulda, ila „Církevní rok“ 11.,klášteře. nedaleko aměstečka Thomaru (Nabantia) v Portu galsku, byla 653 úkladně zavražděna u řeky Nabao (Nabanis) návodem vznešeného jinocha, jenž roz pálen bylMR. nečistoun ní, rnč. jehožv všakessa ona odmítla. 20. říj láskou — 8.ksv., 10n íce (Solun i)]vatioběpanování cís. Maximíana spolu se svymi sestrami Agapou vl. 14 42) a Chionii ( V. od místodržícího Dulcetia odsou zena ke zhano ení v nevěstinci, kdež však nevin nost jejich zázračně byla ochráněna, a k smrti upálenímd 1. 30.ASs. Apríslísí., dubna, církvi řec. 16. dubna. Srvn. 245nv ,MG 115,17 n., BHL 662, Allard W., 158. 278—85, Gůnter 7, 68 n., Kulda. „Církevní rok“ 111,21. —
9. sv. mč. vThessalonice, spolu s lrenaeem, MR..5. května. 10.sv. mě.vspolu se sv\, Sofii (v.t M.R 18.— září. — 11. cera Ladi slava u h erského,a choť řeckého císaře jana 1118—43;z.1124;13.s Irenaens (lreneus,1renej, Lubomír). v eníi, rus.rrilnej,čes. spolu sQuinctianem; MR?vl.dubna. —A2.Avallonský, s0. Cap., horlivý Český slovník buhovědný v.
(1751—1818)ná
boženský spisovatel a kazatel. Pocházel z kněžské r'odlny, studoval v mooskevské „slav' ano-řecko latinské akademii", později byl tamt ž učitelem a kazatelem, ještě později byl ígumenem v různých klášterech, kazatelem dvorní kaple cís. Kateřiny ll.; od r. 1792 biskup tverskoj; od r. 1796 arcibiskup pskovský. lrinej je právě ten arcibiskup, kterého císař avel jmenoval generálem-pobočníkem a dal mu náramek rus. „akselbant'_').VRusku to způsobilo pobouření byl nemožnim zjevnosil evrop. života, aby kněz i_(vRusku třebas jako polní urát uniformu a měl důstownickou hodnost) — ještě prof. Spek torsktj poukazuje na tento případ, jako na důkaz Pavlovy svévůle; Vladimír Solovjev uváděl to jako důkaz zotročení církve hcésaropapismem. Pro.f Barsov ao_tam vůbecpříběh „o hybuje; přesné dokumenty nejsou je to tudíž velmi pochybný. Ve svyc kázáních vyznačoval se lrinej čast m užíváním cizích slov, příklady z pohanské myt ologie a ná chylnosti k psychologické analyse. lrinej přeložil z řečtiny 1784), vybranéjeho hr'ozmluvy Zlatoůstého (Moskva „Besedysv.o jana poselství ke ko— rintským“ (M. 1806) a „Besedy o poselství k Ří 24
370
lrenaeus
manům“ (M. 1806). Mimo to „_[ustina filosofa uplynula Bezpeč rozmluuvu s Tryfonem“ (Petr. 1787); „Slova Řehoře slední) ných znám kk,všanepochybněbdelší nichžb chomdoba. souditl mohli „na dobu vznniku jed.... ._ část stí, nenalézáme; (M. 1798), Basilýmze Selevfije 1802) lastní (M. lrineovy' aBohoslova“ Petra Chrysolo a (M.! pouze v knize třetí uvádí (174-189; .17 W 1Eleuteherlus v. 111.,753) jakožto tehcej se Ve spise po
spisy vírklad listu 94)Římanůrn k.1778 ), žnšlmů(je to, V'k jsou ]tyto: kŽidům vlasltně překlad z Bellarmlna) a knih dvanácti men šíchp roroků; výklad proroka Daniela (Petr. pozoruhodnýmlje 18.16) Sepsalteolog'lcké spisy: „O smerti, sudě, o věčnom blaženstvě a věčných mučenljách“ (Petr. 1795); „O semi lzrečenljach ]. Christa sookresta“ (Petr. 1795); „Vozdychaníje golubicy ili o polzě slez“ (1793 — překlad z Bellar mina), „Řukovodstvo k blagočestivomu žitíju“ (Petr. 179 a18.09) lrinej byl členem ruské akademie věd a velmi se přičinil o vydání slovniku.
strádáme methiodíckdu výstaevbua myšlenek.často Prvník ha ochalu učení souvislost gnostiků ostatní čtyři knihyn učení to vyvracejí. Ve druhé knize převládá díalekticko-filosotická argumentace, v knize třetí dovolává se [. svědectví Písma sv. a církevního podání (o záhadných slovech v této knize [111.1, l], týkajících se sepsání evangelií, pojednal dr. Frant. Bauer v KD. 1876, 81 n..) Důkazzvyvede [. ředevším proti thesi, že původce světa rozdílný jest od nejvyššího Boha, these ta v úvodu knihy druhé výslovně označuje se jakožto Literaturu viz: eredějev, „Spiski tverskich rouhavá základní učení gnostlků. Čtvrtá kniha doplňuje důkaz z ísma sv. tím, odříve ierchov“ (1859; N. GrrArchiv“ oígorovlč,l„lrinej,archiepiskop pskovskij“ („ usskij 69;) M.]. Sucho prokázáno bylo jakožto učení apoštolů („sententla mlinov, istorija rossijskoj akademii“ (sv. 1..) [V. V.] apostolorum“), dotvrzuje výroky samého Pána .I. yonský sv., církevní otec,n. kolem („per omini sermones“); mezlvvýroky těmi uvá l_40v Malé Asii, nepochybně ve Smyrně nebo ději se také výroky prorokův. Pátá kniha pojed v okolí Smyrny. jako hoch, jak sám opětovně pravi, nává hlavně o posledních věcech. Učení o těla naslouchal kázáním stařičkého biskupa smyrnen— z mrtvých vzkříšen se všestranně obhajuje; na konci upla latňují se chiluastícké theorie spisovatelovy. ského Polš,:t karpa, (u Eusebia,liist. eccl. V.,20; Adr Vyličeni gnostickěno systému věroučného založil haer.lll, Vdobě sm mrti Polykarpově (23.ún. 155) dlel prý podle pozdější zprávy v Římě. Jistě ]. hlavně na četbě gnostické literatury, mimo to i na zprávách četných spisovatelů církevních, jako však byl v doběv Lyoně pronásledovváni křesíanů v Lyoně. Duchovenstvo a Víenně, většinou v ža byli lgnacius, Polykarpus, Papias, ]ustinus Mu lářích úpějici, vyslalo I-a 177—178 s listem jedna čedník, Hegesippus. Zřidlem a normou vírý jest jiclm o Montanistech do Říma k papeži Eieutherovi l-ovi učení apoštolů podáním v církvi se udržující. &doporučílo' jej při této příležitosti papeži jakožto Nepřetržitá posloupnost biskupů, jakožto nositelů „horlivého milovníka zoákonaKri ova “$(Eu ., Hlst. církevního učitelského úřadu, v církvích apoštoly eccl. V. 4). Po návratu byl ustanoven za biskupa založených, dokazuje apoštolskost učení těchto církví; apoštolové vyvolili za své nástu ce jen Lyonského jakožto nástupce biskupa8Pothina,ljenž muže „dokonalé &bezúhonné ve všem“ (A v. haer. stal se obětí pronásledoaváni (r.l 78); 1.13 111.,3, 91). jelikož však „by velmi dlouhé bylo pochybné v mě od e'mho papeže výsvlěcen. v takovém díle všech cirkvi posloupnosti vyčítati“ innost I-ova věnovánaa hlavně boji grotí („omnium ecclesiarum enumerare successiones“), gnosticismu. V době papežebyla Viktoral.(189—18(9) zasáhl smířlivě do rozepře o slavení svátků veliko přestávvá I. na tom, že „připomíná podání církve nočních mezi papežem a některými biskupy Malo největší a nejstarší a všem známé, od nejslavněj asijskými,„a tak byl_.,“[—pravíEeuseb1usV., 24— ších dvou apoštolů Petra a Pavla v Římě založené „jakž se to s jeho jme'ne,m jež milovníka pokoje a ustanovené“, a dokazuje, že řada ojejich biskupů (Eťgqvaíoc)znamená, dobře srovnává, tím způsobem sahá nepřetržitě zpět až k apoštolům, a tudíž že .— její učení jest vpravdě učením apoštolským. „S tou vpravdě původce poko'eogeégqymmyak zemře1.není známo. podání jež dsy po prvé cirkvi zajisté potřebí jest, aby souhlasila pro její zaznamenal sv. ]eronym (Comm. inls. ad 64,4 výtečnějši přednostenství každá církev, to jest věřící padl za oběť v krutém pronásledování cirkve odevšad, poněvadž v ní povždy od těch, kteří jsou aSeeptlmla Severa (asi r. 202); tehdáž skoro všichni odevšad zachovalo se podání od apoštolů pochá věřící Lyonští byli povraždění, takže ulicemi takřka zející“ („ad hanc enim ecclesiam propter potenti potoky krve teklv, anlž bylo možno pro veliké orem (potiorem) principalitatem necesse est omnem convenire ecclesiam, hoc est eos qui sunt undique množství pobítých jména jejich zaznamenatal. MR. fldeles, in qua semper ab his, quui sunt undi připomínásmrt jeh028 čnatěmlto slovy: „. nem, in persecutione Severi, cum omni fere clvltatis suae conservata est ea, quae est ab apostolis traditio“), populo,coronatusest glonoso martyrlo“. —Spisy. Adv. haer. 111.,3, 2; o různých náhledech, týkajících ]. zanechal předevšim veliké dilo proti gnosticismu: slov „in est quaea,semper his,apo qui suntzávěrečných undique conservata qua ab ab eno; mai dvargom') 1174-1/mučaw 7710050) “, „O se stolls traditlo“ víz pojednání dra Karlat Hubika balení a„Adversus vyvrácení haereses“. křivě tak zvané vžědy“, obyčejně „.Sv lreneus a ím“ v CKD. 1911. — Dále doka zvané Bohužel nedochoval se nám tento spis v původníín textu řeckém, nýb zuje 1., že mylně tvrdí kacm, že Ježíš, jenž z Panny v překladu latinském, kterýž však zhotoven byl se narodil, jiný jest, než Kristus, jenž s neebe se brzy po sepsání orlginálu, a to, jak patrno s úzkost stoupil. „Tak mohl Matouš (l, 18)říci: ežišovo livou přesností. Zlomky řeckého textu, tvořící zvl. natrotzení takto se dálo'; ale předv daje sta Duch svatýt převrácence a předkem hradbu tavě největší část knihy prve, zachovaly se v cltátech pak proti svůtdnosti jejich, řekl skrze Matouše („Spiritus Ěozdějších Hippolyta, pifania a j.spisovatelů, Mimo to Jako ochovaly se námEusebia. některé sanctus per Matthaeum a_it“):K,ristovo pak
menšípodn fragmenty překladutohoto syrském. narození 2takto dálo'; ho i žesnad týž nepovažovali jest Emmanuel ním 22,n.) se abychom za tem k vsepsání dílaBezprostřed byla podle (Mat předmluvy ke knize první žádost nějakého řítele pouhého člově.ka .aniž pa se domnívali, že J-ova (nepochybně nějakého biskupa), jen přál si poznatl blud Valentinův,jakož ijeho vyvrácení.ž jiny byl ]ežíš &jiný Kristlus,lnýbrž abychom věděli, byl jeden abylč tenčtlýž“(116_,2).B_ylo nutno, aby aBuh edné osoě Během práce však spisovatel původní svůj plán jeežíšKristus ěčklově k přemohl nepřítele rozšířil. Mezi napsáním knihy první a páté (po „Neboť kdyby neblyolv
lrenarchus — irenika
37I
Nep. František
Desolda.
NáklademDě
přemožen. o ět by kdybyn nám nepřítel arovai člověkova, A nebyl správněy [(čtzaáwc)ten
dictví sv. Prokopa č. XIV. (za r. 1875). V Praze bychom je mlěii juistotně (pepa/w:, 876 — Anonym přel., „O tradici“ (Ze spisu sv. lrenea: Proti kacířstvím. Bl. V. (1851), 111. 111,18,7).“„ roto Slovo Boží včlověkem se stalo, 9. (lri Nesterovič, žák kijevskéaka abyv za člověk, se se0stal“ mBožíml syna,sloučen s nem jsa Božím (111,1; přija_t demíe, pnůvodemUkrajínec, rektor semináře v šinnve biskup pensenský, od r. 1831 baké Matce vykazuje [, podobně1jako justln panensk Muč. (Dial. c. Tryph. c. 001) místo v díle arcibiskup irkutský. !. byl člověkem charakterním, terý uskutečňovai zásady Arsenija Macěeviče; po vykoupení. „Jakož Eva, majíc sice muže, Adama»? kte přece ještě pannou byla,. . .svou neposlušnosti svém jmenování do Irkutska začal energicky ob i sobě i veškerému pokolení lidskému smrt zavi hajovati duchovenstvo před svévolí občanské ad nila, tak i aria, majíc sobě předurčeného muže, ministrace, což mu vyneslo nepřátelství guvernéra poslušnosti i sobě i veškerému pokolení lidskému východní Sibiře Lavinského. Lavinsklj denuncoval spasení, neb i
ho v Petrohraděa tvr dil, že [. je biáznem. Císař
stala se příačinouspásy“ („causa salutis“, III,22, 4). uvěřil tomu, zbavil jej kathedry,ubylo „A jaa(Mariaa) ok (Eva)n eposlechia Bo oba, taka'přijala mu zakázáno vykonávati bohoslužbu a [. bylu tato radu, aby poslechla Boha, abty tal Mikuláši. Panna Maria stala se orodovnici („advocata“) pann něn v Spaso-Prlluckém klášteře. Později mu bylo Evě. A jako lidské pokolení spoutáno bylo k smrt povoleno biskupské celebrování a podřízen Tols
skrze pannu, tak spaseno jest skrze Pannu, jeliko klášter v Jaroslavě. jeho záležitost viz v „Russaaja se rovnou vahou napravila panenská neposlušnost Starína“ 1872 sv. V, 1878 sv. XXIII, 1879 sv. XXIV), panenskou poslušnosti“ (V, 19,1). — Znamenitý spisek sv. I-a: „El; ém'óušwtoč č::ooroltxovxqgvypa „_Dovpísň..k Innokentiju archiep. cnersonskomu aterlsv. aiách innonkentija“Vě (vyd. wc“ oněmž zmiňuje se Eusebius v Hist. ecci. N. Banrsov ii),mdiembiografii oto „ parchíalnyja ědo V., 26, objeven byl nedávno v arménském překladu mosti“ jaroslavské i pesoenskediecése (1869) a dle (viz dr. Ter Minassíantz v Harnacko 'ch „Texte cése Kijevské a lVoigodské (1868). Všechny tyto u. Untersuchungen“ 1907, dr. Simon eber, „ dokumenty, a zvláštjeho „instrukce pro pravo hi. Irenáus Erweis der apost. Verkíindigung" 1912, slavné misionáře mezi Burjaky“ ukazují, že udání týž, „Sancti irenaei demonstratio apostoiicae prae Lavlnského bylo falešné a že [. byl zcela normální.
10.1vPentapoli,
spolu sThe
ícationis, ex armeno“ 191 ; Hu9ík,T Téhož názoru se přidržuje BarsovJ. :. r. 1 „Ke spiskuversio sv. lrenea zv. Epideíxis“,l.ČKDJ 90.).— Četné jiné spisy 1-ovy až na nepatrlné
odorem. vMR. 26.ábřezna. — 11. !. 4311.111, mč. Řím
Abundius ..—12 zbytky Ve spise Adv. haer. skčý, viz i., 27, sea nám lnedochovaly. 12pprojevuje . Římě, spolu se l.,4 Zotíkem,4MR. 10. [ř.-sv zvláštním a_spisulbude Marciona potíratí. Zda tento úmysl svůj uskutečnil, není známo. Římskému
in;;1.s
mč. vŘí miěspoiusZIjinývadob_ě
pros. — 14.v sv. třetí presbyteru Florínovi,jenž klonilse k Vaientiníasmu,b VŠleríásnově; kup SirmiMR. ijský15.(Sirmium), doběmč., panování prokonsu napsaiI. list 0 monarchii (Boží) neboli o tom, zda cís. Diokleciána 25. března 30 stat. lámích akt čerpané vylíčení jeho mučednictví víz
Bůh jest (mel ,uovagxlag“ ur) clvat tt'w Šůvodcem sov now/mvzla xaxdw), a později,7)mel kdyžtovFlo
rinus od víryo odpadl a gnostiku se přidržei, list u Ruinarta (lVerona 1731), 356 n. a Gebharcta, Acta mnrt.Graecolr90 sel. 6— 1727)i eckň.,12 (zkráceně) Me (ŽUrbino ASs. vMart. 0 osmici (negi óyóoáůog),neboli 0 osmeru aeonech, nol.
nepochybně proti valentiniánské ogdoadě aeonů. Z těchto obou spisů uvádí Eusebius (Hist eccl. V, 20) po jednom citátu. Z jednoho syrského zlomku vysvítá, že I. zaslal papeži Viktoru list, v němž jej žádá, aby zakročil roti Florinovi a aby jeho kacířské spisy potlačil. e věci slavení svátků veli
111,555, Nov.25ioi.,1(LV), Anal. 50121521(1901), 202, Tí iIem l-"arlatí3 VII., 486—91, Leclerq,
LesMartyrsIi.(Pař.19021915.
Ls
mč. spolu s Peregrinemla 90Irenou upálen v Thes saionice v době Dlokleciánově; MR. 5. května.
— 16.1.zu,Tyr
sařský „comes", přišelvprů
vodu Nestoriově 431 ke sněmu Efesskému a sie
kon ních sal papeži Vikvtoru mnohým představenymcírkvi (Eus.V „24 &18);z listujiným Vik dovai se zájmem jednání theologů. Po třetím sezení torovl poslaného uvádí Eusebius delší výňatek sněmu, uprostřed čce 431 odebral se k žádosti neshodě v příčině slavení velikonoc strany Antiochijců do Cařihradu, aby při dvoře jednal nepochybně také list římskému zastánci císařském působil ve prospěch Nestoriův. Ale cí
quartodecimánství Blastovi (viz 11.,278, číslo 3) edíktem 435 byl zbavenKolem svýchr.hodností o schísmatu (71592azlapatoc, Eus. V20„ 1). Posléze asařskýmě vypověděn do Petry v Arabíi. 445,11
zmiňuje se Eusebius (V, 26) o spisku sv. !-a proti
dvakráte byl ženat, povýšen na arcibiskupa 'I'yr
ositfyté prudce ejej napadali. Císařským pohanům„ o umění“ („ngóc Eli:)vag 1670; mg.“šm ského. Mono edíktem 448 byl vy-iověděn z Tyru; :. kolem 450. „ním),-_ o důkazu apoštolského káz ánl"č::íy'írygapyaivog“ („ef: čm'ůsrč Et), spis Máma-101120 707915714 pataog", Na základě spisu hestoriova Tragoedia“ sepsal I.
stejnojmenný spis, enž se v puvodnim textu nedo viz o něm o vyhledávání nebo zpy tování roziivyše) nýcha kněíhuw Včcí“ „(„/91,91 lov 'a ótalěšswv Bta choval; byl předloh::u a pramenem spisu „Synodicon tragoediam irenaei“ (Mígne 84, 551-864), qóngu;Confessor nepochybně to sbírka Ma adversus ximus uvádbyla několik vět zehomilii). spisu I-ova jejž v 6. stol. sepsal nějaký obhájce tak zv. „tři kapitol“, nepochybně římský jáhen Rusticus (v. t.). „o víře“ („nsgi ato—tsm;16704“ rvn. Bardenhewer,
„Patroloieg“..,2vy
1), 10—110, ý.„
e
schichte der altkírchlichen Litteratur“ 1., 496—522
»..
Srvn.Bardenl1ewer, aitklrchiichen Literatur“IV 25211„_Gleschichteder .od Zvěstování P. M. 0. Carm.. Polák, 211— v 117. stol., přel. do polštiny:
Samsour, „Základy patroiogie“ 9907), 47—50; Kryštůfek, ve „Svlatý irenaeus, nauky ne Matkí „Listy Teresy i Przestrogi Serafízrney Panny porušené 11.stol. vČK. co sv dek 3 241 Ekert, od ana[výstrahy] jezusa“, Krakov 16112, 2 sv.; „Církev vítězná“ 11.,676- Kuldal, „ČírkevI'ii rokk' „ ywott.0 Dominiika od ]ezusa Maryi“, t. 1672. 111.,212. — Do češtiny bylo ze spisů I-ových pře
lrenarchus sv. mč.víz Hirenarchu
s V.,953.
irenika, nauka o smírném projednávání sporných loženo: Sv. Otcer lorenea, iskupa a mučeníka, Pa opkněh stvím s některými (opakz_poiemika); smirný. viz henosls IV., 792 dodatky přeložlpi,vysvětliica úvodem opatřil Jan názorůenický—
372
lrenion — Irmingards
rolníka, laickým jménem lliáš, pocházel ze vsi v., biskup v Diaze v Palestině na konci Kondakova rostovské oblastí: dříve byl obchod lV.lrenion století; s MR. 16. pros lrenopolis, biskupstvíli. p. níkem, později vstoupil do řehole. V klášteře žil lr-ha-heres. ls 19,18—20.L11čí osady židovské nadmíru přísným asketickým životem; více než v Egyptě, které budou středisky nového nábožen 30 let nosil na těle řetězy. je to jedna z nejlepších
ství za dobmmesiášských; jedno z nich jmenuje
postav ruského mnišství, konaje asketickél skutky oavlesetěž znění masoretské own,-| 1537 'ir haheres; s ním a žije hluboce mystickým životem, věno národnlmu ruskému dílu. Kníže Skopin-Šujskij, kníže souhlasí Theodotion ('Agé;)(DUH— Peš. ,bývá pře Požarskíj & Minin navštívili jej, plrosíce o kládáno:Akylas, „město zboření“ — strhl, žehnání; ]. je povzbudil k boji za vlast ještě za zbořil) 61,3 podst. jméno jest &'.rmšleyópsyov Po života I-ova přišel do kláštera mnich Alexander, dlvno, že město, jemuž předpovídá prorok skvělý život sluje „zb o ře n 1št —Po tom mu náboženský, 16 rukopisů hebrejských, Symmachos, vmĚ' Saadia (překlad arabský), traktát talmudský Me
který se stalivotopis jeho žákem polzdějí napsaltiskem jeho životopis. I-ův avyšel po prvé redakcí biskupa AmfilochiavyOstatky I-o byly chovány v rostovském Borisoglěbském kl šteře;
bolševická vláda je zneucti.1a— Literatura: nmachoth a čtouPro mn.toto wip— __ l.se rozhodují ere—s _ Zabělín, „Bezvěstnyj geroj “Smutnago vrlemeni“ ěsto 110 slunce. čtení („Drevnjaja i novaja Rossijn“ 1875 sv. 1., str.
Houbigant, Knabenbauer, Cheyne, a jinsoí. adalší); Platohov. „Drevne—„russkijaskazanija i je to nejspíše město egyptské 0 nCondamlin (Gn. ověsti o Smutnom vrjemeni“ (str. 293 a další), 46, 20) proslulé chrámem boha slunce, odlkud jeho %arsukov, „lstočniki russkoj agiografii'f. V. V. název „Město slunce“ř,ecky'H/iwúzoh;, Heliopolis. irinej,cMpnneiiviz lrenaeu _(vysl: s. irish Catholic Association ajriš katolík Jer(43, 13) mluví také o jehlanech (obšliscich) „ol') omu slunce“, Béthli,-Šemeš ati-š lonský král roztluče; ten „Dům slunce" jeestrozn ž asosjélšrg, Connel náboženské sdruženi irské, r. 1825 za tím účelem, aby jež pracovalo ':Hlamnollc. ls jmenuje výslovně město, jež bylo k odstranění různých obmezení katolíků Velké nedaleko dnešní Kah' ry (severovýchodně), aby Britanie, zvláště pak Irska z velké většiny kato upozornil,dže osady ži ovske v Egyptě novou lického. Snahy tyto setkaly se s úspěchem neboť úctu a, jenž bude lidstvozařídí mnohem dokonaleji r1827 dán zv. „Roman Catholic Relief Act“, osvc—covaati& hřáti, nežli činí egyptský bůh slunce. zabezpečena katolíkům rovnoprávnost. — Jiní (Duhm, Marti) dávají přednost znění ma jímž ilita, dráždivost, rozrušivost, čivostžlvého soretském mu, avšak na základě arabského „haris“ 0! iritab nismu, nervstva asvalstva. Podnět, který po hltoun, dravec), jež by'vá přívlastkem lva, pře dění způsobuje, může býti zevní (mechan.., klácají hebr. „heres“ lev a důsledně ir-ha—heres: Leoontopolis, město lva, kde býval chrám ži chem., tepelný, světelný, elektr.) nebo _vnítřníauto nt ně gennl, když vychází ze samého organni.smu dovský, výstavv'ěn na troskách svatyně bohyn mussi míti určitou intensitu, aby působil. Nejslabší Bast od velekn ze Onjáše lll. kolem r. 160 př K. podnět, který ještě působí, je povahový, kdežto“ Avšak arabské hans může jen býti přívlastkem lva, může však býti také přívlastkem jiného žravce, podpovahove musejí se spojovat: a opakovati ano tytéž souhlásky mohou i větším právem zna (v. uma.ce) V nervstvu jsou patrny při podráždění čilíslritaci účinky jednak podněcující a stupňující menati Nelze tedyŽtvrdití, měl činnost, jednak účinky činnost utlumujíci a spou na myslikocoura! město, na něž hleděli lidé jakoženalsstře disko rozkolu, namířené proti chrámu jerusalem nežli dušev távajicí. V celku ovšem i. je zjev více fysioltŘgický skému. Chrámem rozkolným nebylo dosaženo sbra (lrmgardis) sv. ]. dcera gona z Toursu, choť krále Lothara, :. 20.hraběte března" tření ve Assyrie s Egyptem,ookterém mluví lemgardvan níže v. 23—23; dulsledně nesmi prorok býti kladen 81-í5l'l1g založila kolem r. 850 světské panenské opat v. 18 a ú vek, s ním souvislý teprve do druhé Erstein v Elsasku, kdež spolu se svou dcerou, polovice ruhého století před Kristem, jak činí ství abatyši Rotrudou byla pochována a jako své výstřední kritika rozumářsk četli míli; tice uctívána, relikviová skříň s jejími ostatky byla dosůšx—543,3 way.— „Město spravedlnosti; vdobě revoluce zničena. — 2. sv. anna, 71.kol. to čtení jest ojedinělé, zůstalo osamoceno a nelzze 1025 (podle Kúnstle kolem 1000) z hraběcího rodu je tedy pokládati za původní. — jeden obelisk stojí na hradě Aspelu u Reesu; bohaté dědictví rozdala dosud na zřícenináchb' valého „Měst a slu nec nemocným, založila mk1040 ostel a kostelům kanonikáta klášterům, v Reesu. Uch'lila a o něco severněji jine zříceniny, zvanés Tell el chudým, jahůdeje, jež prokopal Flinders-Petrie, ukazují, kde se 1na mčas do lesní samoty, později odebrala se do stávala kdysi kolonie židovská. iz nabenbauer, Kolína, kdež poblíž dómu zřídila špitál. Třikráte Commentarlus ln lsalam prophetam, Parisiis 1887 podnikla pout do Říma. Z. 10. listopadu po r. 1082; tělo její pochováno bylo v Kolinském dómě. am. Ial389 nn. ,Condamin, Le livre d' Isa'íe,Paris 1905, dříve 10. listopadu, nyní 4. září. ASs. Sept. 270 nn. . 3an Proti tomu IFsaldmann(Das Buch lsalas, Zobrazována bývá se zkrvácenou rukavičko Můnsteri.W.1925.1220—232) dává přednost ou, po něvadž na jedné ze svých pouti přinesla do Říma překladu„Stadt des Niederreíszens“ prst z hrobu sv. Voršily, jež při příchodu jejím d. lrimbert i. der niedergerissenenv Gótzenalta're. Hčl. 0. S. B. klášteře Admontském, do věčného města byla krví nasáklá. Kú'nsíle, když klášter ten vyhořelv1151, odebral se do kl. „lkonographíe“ sv. Michala v Bamberku, kdež roku 1160 zvolen lrmina sv., abatyše kl. v Čhrenu (Horreum) za opata; 1182 vrátil se do Admontu; z. r. 1176, uTrevíru, dcera krále Dagobertal., 11.kol. 662; muž učeny s Commentariorum in !. judicum podporovala misijní činnost Willibrorda(v.(v.tt) učinila velká nadání v sv. Echternachu libri duo! , _„Exposítloin 1. Ruth', „Commentarlus & allegorícus in selecta quaedam loca cantíci canti| z. 24.24.prosincece708 ve Weissenburku v Elsasku. MR. pros corum“, „De decem oneribus“ aj.; siplsyjeho vydal lrmingardan (bl.), n. kolem 831, první abat še Pezrínrca ve svém „The73auru“ ll.a 1616, lV. bl., mnich kláštera benediktinek Frauenchiemsee (v. V., 2' ), 154 13. ledna rostovského Borisoglěbského kláštera na Ustje. Syn dcera Ludvíka Němce, 857 abatyše kl. Buchau
373
lnnologij — irregularita (v. 11.,584), z. 16. července866;
1631 byly ostatk
voluntarism.— Literatura:
0. Reuse.L' irra
její vyzdviženy; byla velebena obrazem i pisn, zionale, 1923; Abbagnano, Le sorgenti irrazionali ale kult její nebyl uznán. Náhrobek její z červe del pensiero, 1 Kr f. neého mramoru pochází z r. 1476. Srvn. Klínslle, irregularita. Posvátnost duchovníhostavu sebou nese, že jisté životní okolnosti, nedovolené skutky, „lkonographle“,7.35 rmoiogij, bohoslužebná knihapravoslavné církve, fysické nebo mravní vlastnosti a vady činí kandi obsahuje zpívané modlitby (irmosy), všechny litur dáta kněžství k službě oltáře nezpůsobilým, neboli gické zpěvyt. j. „Bogorodíčny“, dogmatiky, tro Irregulámim. Tyto kanonické překážky svěcení jest třeba přesně rozlišovati od podminek, božským pary nedělní, phrokímeny, právem ustanovených, které v konávají vliv na zvláštní zpěvyo zesnulych, pro svátkyzpěvyěranní, Pá ně a Bohorodičky, zpěvy z Písma sv., jež se zpívají před kánonem a j. platné přijetí svěcení. Can. 938 g 1 prohlašuje: ordinationem recipit solus vir Církevnívalíde vrchnost není kompetentní tový", v němž jsou pouze irm mosya kánonů, Mimo obyčejný irmologlj jest také 'LWOlfgii" no „Sacraimatus“. s notami pro zpěv, podle zvláštního,pstarobylého tuto vyšší vůlí korigovatl ani defekt promijetí. — církevního notového systému.
irmus viz
5
95.
V. V.
Na rozdíl od této uplné neschopnosti pacitas), jsou írregularíty překážkami,
(inca právem
lrnerius, učitelm a glosátor římského práva v Bo lidsským zavedenýml, které postiženému vadí, že svěcen, ani po svěcení (v. 11., 331); n. v Bologni kol. 1050, učil nemuze dovoleně býti posvátný úřad dovoleně zastávati. Poukazují na nejdříveprávnickou didaktice aškolu rhetoríce, založilz. 1084 |)er příbuznost mezi překážkami manželskýmí a irregu slulou v Bolonní; t. kolem 1130; jeho „Summa Codicis" , po ává první syste 1aritami.Není však irregularit, které by měly ůčlnky matickě zpracováni římského práva (vyd. H. Pitti ng neplatnlostí, překážky, vacan. 1067— . jaké působí zeně nás z vyměřené 'i apo L) (1894);tminlíggtosp. „Quaest. de juris subtllitatibus" původu názvu irre ularity, dosti neurčitě tznzějicího. vírorusqui, de, Petr 0. Praed. z Navarry;pilným Od zastaralých n zorů vede nás na bezpečnější studiem ve stáří oslepl; sp. „Series totius evangelií cestu Gillmann (srovn. studii v Archiv íiir kath. Jesu Christi“1557;„nlc..Xl s. Pauli ap. epistolae K. Recht 91 str. 49 násl..) Starému právu kano ad Corinthios primae cleceucharistica communione“ nickému byl výraz i. ještě neznám. jestvvšak po zoruhodno, že prvnioo'becn sněm nicejský r. 325 & jiné. lrwo wsky jen 8. ., n. v Krumlově v Čechách hrozi v čl. 17. klerikům, lic vě oddzaným „e clero 1731, vstoupil do řá u r. 1749, učil různým před deponatur et sit alienus a canone, mu áuóšwg 105 mětům; přl zrušení řádu byl prof. morálky a pre zavóvau šarm" (Mansi, Ampliss. coll. Conc. 11,sloupec sesem větších chovanců („praeses majorum“) 675, 676). Sv. Augustinovi jest běžným výrok v semináři sv Václava, dr. fil. atheol.; sp.: „Cultus „personae regularis integritas“, pokud jest totiž s. lgnatii de Loyola, fundatoris Societatis jesu, in osoba schopna svěcení podle „re ula apostolica“ gratiam studiosae juventutis t pis datus“, Pr. 1771, (Sv. Pavel [ Tim. 3. z.., Tit. .6. Též Gratían se zmiňuje o „apostoli regula“ (dictum post can. lognl
„Cultus s. Francisci av. .!lndíarutm apostoli“, 3 dist. 25 9 ].
t.l77l; t„Cultus Stanislai Kostkae'g , Dei mtare Marías. sine peccato conceptta oratlo in basilica Teinensi dicta ldibus Decembris1772“, t. 1772; „Oratio funebris, dum alma Sodalltas latina major funebria ageret", t. 1775, „Cultus Sanctissimi Cordis jesu, in gratlam pletatls studio sorum typis datus“, t. 1777; „Verehrung des aller
Brzypotom zhusta nacházíme zmínku o „persona regularis“, „personae irregula ritas“. Za dův,od aby mohl biskup na svůj úřad
reslgnovat, udávár ku1206 appež lnocenc 111. personae“
(1 198—216)mezi jin mi„lrregu1aritas
(capi510. X. 1.ltit. 9). eho nástupce Honorius 111. (121627) užívá slova všem srozumitelného výrazu1. jako (cap. obecně 24. 1.5běžného, tit. 21). heiligsten Herzens jesu durch neun Tatge, zur — Kde vzaly překážky svěcení svůj původ? Zákon Aoufmunterung Verehrer“ , t. t. 7,80 ehojes ejim Oratlo pro plls andáchtíger Sodalium Manibus dicta“, 1782. Mojžíšů uv předpísuje levitům, če
Šrvn.acPelzeI, ional ní„jesuiten“ je to, co nevychází z rozumu, co není možno rozumem pochopiti, co nedá se pod říditi logickým zákonům, co je protlrozumové, roz umově nevy očítatelné, alogické; co se nedá prostě převésti na oglcképpojmy, co není pře edmětem roz umového zkoumání, co předchází pojmovému my šlení; co se pochopuje akty neíntelektuálními, jako
jsouinntuice, cit, vůleaa.pod
vystříhati, si též(Levít jejich tělesné způsobilosti slušnéhovšímaje zevvnějšku 21.1-23. Paapež Řesh o r Vel. (1-604) vykládá tyto předpisy ve svém „Regulne pastoralis liber“ Pars. 1. cap. 11) podle mystického smyslu (Migne atr. lat. sv. 77kanonic sloupec 23 nsásl..) Take.sv Pavel udává katalog
kých překážek a vad pro biskup)“ kněze a jáhny
T.im Tit. 1.apoštolův.— 6—11).N elzeAčkoli za to|_nmíti, jde 3.o 2—12; osobní názor prvek ve filosofii že tu
zdůraznili Pascal, Rousseau, Bayle, Bčhme, Schel ling, Ed. Hartmann, Schopenhauer, Nietsche, Berg Dr'lthey, Eucken, Hooffdlng, Dríesch, Cohn, Keyserling atd. !. prvvek v náboženství hlá R. 0110, Schrampf, Scholz a ]. protest. theolo rl. irracionalism je filos. směr, kter bere za vý chodisko svého zkoumáni to,co není íře rozumové,
tedy v obojím zákonu Božím určité normy, které zřejmě slouží za podklad dnešního kanonického práva, přece nesmíme předpisy o !. řaditi do práva božského. Stojíme před'ius humanum ecclesiasticum.
Mezi nejstarší seznamyoledskéhoz irregularit náleží text 19. kap. sněmu r.633 nesporně (can. dist. 51). Ale ani v právu dekretálnímr nenacházíme ještě jednotný & přehledný system o !. Látka ta “rozptýlena po všech částech. Sem náleží tituly:
co není pojmovřv 'm myšlením pochopitelné, co se neřídí 10 ogickm řzákony, jako jest na př. cit, vůle ordinandis vleltnton1(81.1 De tit. vis non ordina ndis (1.1 k životu u hopenauera, extase, „život“u Ěerg— De filiis presbyterorum _—
sona, intuice u mystiků, víra, instinkt, vcítění, zá žltek a pod. l-em se naz vá filosofie Filonova, novopythagorovců a novop atoniků, ve středověku filosofie Scota Errigeny a mystiků a v nové době filosofie v hesle „irracíonální“ zmíněných filosofů. Srovnej hesla: intuice, mystika, život, víra, vcítění,
obligatis ad corporc ratlocinia vitiatís ordinandis vel noln8 tit. 19), De ordinandis vel (.1 noln.
%.e 1clerico tit. 20), aegrotante De bígamis vel non debilitato ordinandís (l. (l. 8ltit.tit.21), 6), De ils qui fílios occiderunt (l. 5 tit. 10), De homi cidio voluntario vel casuali (l. 5tit. 12), De clerlco
374
irregularíta
excommunicato, deposito vel interdicto mlnístrante De clerico non ordinato ministrante (1.5 tit. 27, l. 5 tit. 28). — Čelnné odrudy irregularit jsou n sledující: [. Nejpodstatnější rozdíl panuje mezi 1.
(potr.-it). 5. Kdo sebe nebo jiné na těle zkomolil neb o sebevraždu se poouksi.l 6. Klerrik, jenž proti zákazu (can. l39 Q)2) pěstosvalumění lékařské neb chirurgické, skončilo-li léčení smrtelně pro pacienta. ex detectu ai. ex ellcto První druh pře Kdo se bez svěcení, neb stižen jsa censurou, kážek svěcení tvoří nepříznivé životní okolnosti, odvážil posvátných úkonů. _C)Pouh ou překáž mpostiže ýnm síce nezaviněné, které by nic kou (simpliciter ímpediti) jsou od svěcení vylou mén vrhaly stín na jeho kněžskou působnost. Od těchto pouhých defektu dlužno rozlíšovati skutkya čeníp(c_.ane987, z1"—7'): 1. Děti nekatolíků, dokud rodičůŽtrvá bludu (srv n. úřad e.natív 3. Zastávajíci nedovoleně, ktterých se čekatel stavu duchovního ill[1919]l estr.n4278).2.Z čžstvím neslučitelný. 4. Otroci. 5. Povínnio dopustil. Delikt, mají-li míti za následek irregu vodem neb službou vojenskou (AAS. to [1918] larítu, byti (post těžce bapt hřišny (graviaúkon pecincatza), ). _6. Neetotyt.é 7. Nepožívajíci občanské cti spáchanémusí po křtu ismam), vním (externae), i když snad jen mimo veř.-en 'nosi (infamia facti). — Kanonické právo se staví nei (sive publica stve occulta). Tak can. n' příkřeji proti zločinu vraždy, jako příčině irre u írrezularítou ani církevním trestem, když ordinář, larity. již podle práva dekretálního má v pochy ě, 7. důvodů opatrnostních, podle návodu can. 2222 zda vražda byla úmyslně spáchána, souzeno býti 2, i jen pro pouhé podezření, „licet probabiie pro existenci zločinu (cap. 12, 18 X. |. 5 tit. 12). tantum sit delictum fuisse commissum“,zastavuje V tom případě musí se kandidát svěcení ucházeti postu svěcení svého alumna, neb z.podobných o dispensi ad cautelam. Z rozsáhlé dispensačni fa důvo ů již svěcenému zapovídá posvátné funkce. — kulty, kteroou cm 990 © ! uděluje ordinářům, vý 2. 1. stupni je úplná (totiaslais) vcestě Jestjest vyňato voluntarium. jeni koll svěcení métstojí-ll o,nsuře kdežkterému oL čá oslovně vražě nutnohomícidium v žádosti za dispens udati
st ečn & (partialis) zasahuje stugně čet spáchaných (can. 991 2). 3.vSvými účinkyse dosti liší !.pouze předb žnávyšší.— (ante gooyla-li v prosební zločinů listině opomenuta irregularlta licí (subsequens),která z úmyslné vraždy, ačkoli se opomenutí stalo bona stihla kleríka již svěceného. Tato se snáze promiji, fide, přece jest udělená díspense neplatnou, jinak neezáleží- li vezzločinu. — 4. Při odstraňování [. než v ostatních případech (can. 991 1).— jaak
cedens) odí. n sledu
padá na váhu okolnost, zda zůstala tajnou (occulta) t jest naí známa'lsmnohým (publica), pohlí žíme tou (certa), 'inakzda na jinak pochy bnou (dubia), jest !. odpustitelná (dispensabllls), kydežto od některých v.oSt líce nerada díspensuje.
možno zbavitížesetato irrešularlty? Především si uvědomítl, p ekážka nestoji v cestěnutno těm, kteří vůbec na duch hovní stav nereflektuji. Poněvadž se ! nese výlučněk moci svěcení (potestas ordinis), nepřekáží nic u výkonu mocí klíčů (pot. íurisdictio nis). Ani není lrregulárnímu bráněno užívání sva Platné právo kanonické983 o —.991 překážkách svěcení na tých svátostí neb ostatních duchovních statků podle cházime tolikov Na první pohled zá, kodex církev. pr. zjednodušil, snad n.8'7. jest však pravděpodonno, že nelze ve stavu i ezmzirnílcierkevní kázeň tímto směrem. Ve skuteč
nosti podává nám zákoník starou látku v rozsahu církevního irregularity úřadu dojíti latně noveho) obročí jakého n.2294!;1) — jestanijisto, že pouzze pokřtěnémucškodí irregularlta, ze zločinu téměř neztenčeném, nová,Novinkou stručná forma ňuje studium irr jen ularit. však u_snad je,ž pocházející. Křtem mění se pouhý defekt v kano zákonodárce rozli uje od irregularít ex defectu, nickou překážku ex defectu. Ve dvojím případu kterých uvá'd ,a od irregularit ex působí křest i samu irregularítu, a to: a dos ospě delicto, rovněž počtem sedm (can. 985), jiných lému, kterýv vědomě a bez nutnosti přijal křest sedm překážek impediti“ (can označených . u nadpisem to vesměs„simpliciter překážky dočasné, které spsoluse svou příčinousamy mlzejl, bez účasti církevní autority. O tom nás poučují výrazy v textu: quam mdiu, donec, ante, antequam, dum. Podle dnešního právního názoru není dost
zcrukou nekatolických ,20);považovatl b) neofytům A —l-tyn(can. nemůžeme za
can. 983 udává pojem irregularity slovy pel mentum perpetuum". Ze starši soustavy překážek svěcení vypouští nové kanonické právo pouze od stavce: defectus aetatis a defectus scientiae, ovšem
čin pouta zákona prominutím. Jest ov em PO
církevní tresty, nebot jejich čelným účinkem je “ * bilitas).lvtom směru rovnají se manželským řekážkám. Proto nijak neosvobozuje od irregulartt neznalost (i
správné rozeznávati irregularity trvalé (perpe rantla), pokud se vztahuje na překážku samu ŠŠŠ-;. tuae) od dočasných (temporariae), když sám 988). jen zákonodárci přísluší právo, uvolnitl : pig
nikoli co do věci samé (srvn. can. 975,
mínkou dispen,se abyv vada, kterou írregularita působí, byla dostatečně vyvážena dobrými vlast
nostmi čekatele kněžství. sv. Stolíce promíjí pře .Sku— kážku buď přímo, neb svými delegáty. Delegace
tečně odstraněna byla irregularlta, pocházející 2 tak zv. bigamia interpretative, kterou ostatně již dříve považovali za právni fikci. —Pro úplnost stůj zde stručný seznam platných irregularit, v pořadu zá koníku: A) lrregularitou ex detectu (can. 984, 10—7) trpí. Děti nemanželské, ani legitimace
jesta.n dána právem kanonickým, na př. 990,bud nebsamým reskriptem v případech zvláštních, neb trvalými fakultami, které sv. Stolioe na tříletí' neb Pro pětillueltí uděluje kterou biskupům i řeholním — taa,kult sněm tridentskýprelátům. pověřil
biskupy,lslproštovat zločinu, dekretem „LlceatEp-scopisirrselřularitze (cap.GSes dereí.), neodstraňuje v]leškerynásledky99 nelzákonnozsti(srvn. can.2329 2.1313 š 1,10;1š 3).2 .Těles—s právem subclelegačním. Náš can. 9905 1 opakuje nými vadami zatížené. 3. Postižený padoucnicí, tridentský člének téměř doslovně, ano rozšiřuje
duševní poruchou nebo posedlostí, i po uzdravení. jeho působnost i na vyšší řeholní preláty slovy 4. Vícekráte ženatý (bigamus v nevlasním smyslu. „il. cet Ordin ariís“ (srvn. can . 1.) jsou 5. Právně bezectní.yti. Soudce, který vynesl rozsudek oprávněni „suos subditos dlspensare ab irregulari tatibus omnibus ex delicto occulto provenientibus“.
smrti. a 1jeho p_řimípomocníci. Ex delicto7. Popravčí (can. 985,10—70) jsou irreguláml: B) 1.0d úmyslná a případy již zpo sou padlí, kacíři a rozkolni. 2. Mimo naiéhavou příčinu Vyjmuta zené. —í>dměéh odobného právavražda dostává se přímo pokřtění nekatolikem. 3. Ženatý, neb vyšší klerik vědnikům (can. 2), „ln caslbus occultis neb řeholní profes, pokusivší se o sňatek. 4. Vrazi urgentioribus“, kdy je dispens díktována nutnosti.
irreligioslta — lrsko
375
Rozdíl je ten, že Ordinář může fakulty užíti i před za očaly 795, zpustoš-l irskou církev, zvláště svěcením, kdežto zpovědník uze „ut poenitens kl štery velice trpěly. lr tí mnichové uchylovali se ordines iam susceptos cxercere licite"valeat“ (can. houfně na kontinent (srvn. čl. skotské kláštery).
990 2 .
iteratu ra: Mimojiž uvedenéspisy
Vnitřní spory a více. Metropolitní stolec byl od se 927rozmádnalyvíc dvě sttě let okupován žena Suarez, censuris et irregularitatibusa, Venetiis Tractatus 1749; Sv. de Alfons, Theologie moralisl. mi laickýmib iskupy, členy dynastie Armagské. 11.341 l.;násl Scherer, Handbuch des KRechtsl. 1886 g. 852 vzniklý pohansnký stát Normannů, byl 943 pokřesťaněna obdržel vlastni biskupství v Dublíné str. 335 násl.; (nZííek),Církevní právo ka 1040. Gilbert z Limericku (V. W., 514, č. 10.) stal tolickél. 1887,Rittner str. lat, Commentarlum textus Codicis, 1.3, parsls. Romae 1920, str. 418 n.; se papežským legátem pro Irsko. Napjetí mezi Soldát, Nový Codex iuris canonici v ČKD.1921 Armaghem a Dublinem urovnali sv. Malachiáš (v. t), str. 88 násl.; Henner, Základy práva kanonického arcibiskup )a lrska jehořád nástupce Gelasius. SvArmaaghský M achiáš (z'.111)48 uvedl do cister (Právoplatné) 1927 eli,giosita nedostatzek nábožnosti, nábožen ciácký. Na národním koncilu, jenž se konal pod ského ducha, neznabožství, bezbožnost předsednictvím pap. legáta r. 1152 v Kellsu, bylo lrrí aern Františe . .v Baigorri spojení s imem upevněno a I. rozděleno ve čtyři (dolní Navarrusko), z. 1656; sp.. „ln quartum librum provincie: Armagh, Cashe1,Dub1m,Tuam Zdrojem sententiarum“, 2 sv., Sara ossanl614, 1615 „De nevýslovných útrap stalo se pro 1. podrobování actibus humanis“, Ben. 1 5, Saragossa ] eho Anglii, jež za souhlasu papeže Hadriana IV. cojan On dřej, n. 1704v Trldlnu u Vercell, 1155) započal r. 1171 král Jindřich. Záměr lrsko dr. obojího práva, kanovník, knihovník bíbliothéky ukožto papežské léno přenésti na anglického krále, Ambrosiánské, posléze probošt v Tridinu; :. 1782, nebyl proveden. Koncil, r. 1176 v Dublině konaný, C„_odex Evaangelioru s. sebii cx autho uznal anglickou nadvládu. Od té doby neustávaly grapho basilicae vercellensis“, Muiíán1748, 2 sv.; stesky a vzpou)! Irů. Papežinstrukce Honoriusa 111.vydal sice 1219 pro podrobné zdůraznil „Rerum patriae libri tres", t. t1745; „De s.Evasio Astensium primo eplscopo t.1748; „Víta 1220výsle.dku rovnoprávnost národů, ale bez dei ss. martirí Vitale et Agi-eicola“,t. 1759. šího Nové obou neštěstí přineslo l-u značněj církevní irritz viz iřice. novotářství 16. stol. irský, avšak většinou An 1i lrsee, někdejší bezprostřední (immediátní) říšské čany ovládaný parlament přiznal 1536jindřichu benediktinské opatství u Kautbeurenu v bisk.aaug církevní supremát, 1560 uznal nový kult; snesení špurském, s ná ným, v barokním slohu 1699 tato však neodpovídala vůli národa, jenž téměř zbudovaným chrámem. Vzniklo z osady lesních v celku zůstal věrným katol. víře. Roku 1603 bylo bratři (Waldbriider v Eibergu, k jejichž vedení ]. zcela podrobeno, a anglická státní církev byla tu zavedena. Povstání vzniklé r. 1641 bylo Crom markrabě jindřichz onsberže 1183povolal jednoho wellem 1652 krva vě potlačeno a krutými zákony benediktina laně (v. t.). ža osada jeho nástupce Ku una pomstěno. Smlouva Limerickská z r. 1691, jež za (Kuno, v. i.)z 118 obdržela ta biskupská potvrzení a práva seamostatného opatství. Někteří ručovala svobodné vykonávání náboženství, nebyla členové kláštera vynikali také vědeckou činností. nikdy zachovávána. Počína tc posledni čtvrtí 18.stol. Klášter byl zrušen 1803; v budově jeho umístěn byly nejtvrdší výminečn zákony odstraňovány. jes_t nyní okresní ústav choromysslnych. některá dalšírovnopráv ulehčení. its veot o, způsobvolbyibissa:kupydómská ka api-DDoba aniel revoluční O' Con llpřinesla vybojoval občanskou tula oznámí své kandidáty dotyčné _vládě, kteráž nost (CatholicnRleliefBill 1829). Roku169 byla osoby sobě nemilé škrtne, načež kapitola ze zbý— anglikánská církeva-sku odstátněna. Ve20.století, vajících (nejméně tři) voli; modus tento stanoven .zejména od r. 1910 vzplanul nový _boj o „home byl 1806 pro Irsko (oddkudž název jeho), ale za rule“ (= domáci vláda) pro 1rsko,t. j. irský parla ment. Po dlouhém zápase &četných změnách návrhu veden byl pro Hannoversko a homorýnskou církevní byl 18. září 1914 zákon 0 H. R. schválen anglickým provin irsko. Počátky křesťanství jsou temné a pozděj parlamentem, provedení však odloženo na dobu šími legendami znetvořené. Z jihozápadního území po válce světové. irské strany politické a nábo římské Britannie, kdež na poč. IV. stol. byla orga ženské rozdily působily ení (zHkelt. R. nisovaná křesťanská církev, vniklo během lV. stol. R. 1916zosnovala revolučn potíže strana proved Sin Feinů křesťanství do jihovýchodních krajů lrsk . sinn féin= msay m,r“i) .1905 založená, povstání vyslaal papež Coelestln 1. Palladia (nepochybně v Dublíně, které však bylo krutě potlačeno. Po z Britska rodilého) jakožto prvního biskupa„ ad válce nastaly v I-sku nepokoje. Radikální živi, Scotos in Christum credentes“. Roku 432 započal jež vedl De Valera prohlásily [. republikou, in svoji činnost Patricius (v. t.) „apoštol Irska“, jenž založil primaciálni stolec v Armaghu(v.1. ); občanská válkaIrsko až do zač. 1922, kdš; Ulster) vsmíru. rozloze 13.11563 dokšlo Severní (Northern lreolan sám se nazývá „Hiberione constitutus episcopus“ sledovala (srvn. „Libri s. Patrici “, vyd. White, Dublin 190 90.5) (r. 1924) dosáhlo samosprávy jako část Broitskvé —V111.stolett lzkvétalo v Irsku křesťanství říšše r. 1920. Ostatnímu l_rsku anglickým parlamen pod vlivem mnišství utěšeně, takže !. bylo nazý tem v prosinci 1921 řiz znána ustava „dominia“ váno „ostrovem svatých“. Církev irská měla ráz monastický; učenost v klášteřích kvetoucí (takéi s splnou fiskální samosprávou a do jisté míry sprrávem na vlastni vojsko &utvořen tak„„Irský i znalost řečtiny) navazuje přímo na křesťansko stát“ State), (irsky sdružený Saorstát vEireann, antickou vzdělanost západní církve před stěhová Svobodnšs The lris Free britském ang spo nim národů. Největším činem irské mnišské církve lečenství národů, který vstoupil v život 15. ledna v Vl.—Vll. stole;jest pokřesťaněni severní Britannie 1922,rozlohu a stal 69. se 3členem2 r. 1923. 93k Sapollečnostllnárodů á(.lr 2927.802 (víz čl. Hy).S římskou misií mezi Anglosasy po Má čal pokusy, aby lrové přispůsobili se co do ritu obyv., : nichž je asi 250.000 tnekatoliků. Sněmovna isciplinncyc1rvk1 řtm mské, ovyie návání se sv. čítá 153volenychposlanců, senát se skládá ze GOza sloužilých občanů, ministrů nejvyšší počet jest 12. Stolicí bylo velikonoc zavedeno nejdříve eo(přímskévypočítávání )ivj žním lrsku,697takév lrsku — K povznesení nižších tříd, oddaných pijáctví, severním. Loupežné vpády Dánů & Norveg'ů, jež působil blahodárně kapucín Mathev (z. r. 1856).
iršava — lsabelía
376
R. 1851 založena byla svobodná katolická univer sita v Dublíně mimo to zřízeno bylo několik seminářů kněžsk ch a mnoho škol středních a vyš ších, většinou ře olníml kněžími spravovaných. — Na počátku1.9soi l. mělo !. asi 5 milionů obyv.,
cestu. Druhá cesta r. 1839 musila býti pro neshody přerušena. „pAoštlolové“ sídlili v Alburg. Učení a liturgie jejichb Igodívnouusměsi prvvků židov ských, protestantskýc a zvláště katolických. Ka tolický ráz mělo učení o viditelné církvi, o sedmeru
ksvátostí,
víra, že Kristus jest trvale přítomen
1841 dostoupil počet obyvateísktva 8,196.597 ve způsobách večeře Páně (přičemž však popíráno doby klesal rapidně: u1851 bylo jižv jen 6odtte' a pul 190144a půl milfolhu. Příčinou tohoto eucharistie jakožto obrovského úbytku obyvatelstva byl hlad (zvláště bylo ěti přepodstatnění), (avšak totožnostpojímání jeji s obětí na kříži byla v letech 1845-7)a onásl de , tak zv irský pp rán.a) Orígínelní byl obřnd poznamenávání exodus: v krátké doblěovystěhovalo se více než služlebniků Božích pečetí na čele (Z_jev.7, 3n .).— 2 mil. lidí; během let 1851—1901 téměř 4 mil. Irvin ianismus nalezl stoupence i ve Švýcarsku ěmecku; bylito r. 1835 někteří theologové jelikož pohromou touot postiženy byly citelněji chudší &téměř zcela katolické kraje jižní (Munster) ženevští, r. 1841 někteří katoličtí duchovní v Aug špurské diecésí, od r. 1848 mnozi vynikající ortho a západníkraje (_Connaughtř, nežli bohatéa nábožensky smíšené východn (Leinster) &severni (Ulster), doxní protestanté theoloagové_ Thíersch airvingiáné Roszteu scher, botanik Idindga —Angíičtí pokleslo také značně procento kato liků 1 r. 1841 na 742 pro .r. 1901. — Katolická 1církev očekávali, že parusie anastane ještě za života „apoštolů“ r. 1835 povolan ýcc,h když se to však podržela rozdělení na čltyřicírkev. Armagh, staré Dublin, Cashel-Em a,Tuam provincie: a čítala nestalo, a „a štole“ ti umřeli, aniž by parusie biskupů (z nich 23 suaffrag.), 3009 kněží nastala, ustanovili 70 „ocpomných apoštooi“.u Na světských (1034 farářů, 1975 administrátorů, ku proti tomu v Německu „prorok“ jindřich Geíer rátů a j.), 604 kněží řeholních (v 91 domech), 1103
Berlíně žádal,l,abšzprovoláoniec byliou novíkřes „apošto far, 2418 kostelů a kaplí. Na uprázdněná místa v lové“, & založí tan biskupská navrhuje episkopát dotyčné círk. provincie skou apoštollskou misii“. Neshod, v novém tomto směru vzniklé, vedly 1878 k op tnému od obce“ osbi kupa jmenuje. 3akandidáty al'nkiérusosiřelé diecéseDuchovenstvo l kandidáta; štěpení, k založení„novoapoštolské nedostává od státu žádného platu, i jest vydržo (novoirvingianísmu), jež se vyznačujesvým váno úplně : dobrovolných dávek věřících (dávky demokratícko-methodistickým rázem. — Přivrženců ty se odvádějí o vánocích a o velikonocích). K vý irvingianismu2.6jest asi v Německu bylo chově dorostu duchovenstva slouží vzorná, všem roku . ;"no,nym„írving1áni diecésím společná kolej sv. Patrika v Maynoothu; (v Čechách). Ze zápisků bývalého 1rvingíána“ v čas. mimo ní jsou kněžské semináře v Thurlesu, Car „Vychovateí“111.(1887-8,359);A t.nLez„,01rvin lowu, Waterfordu a v Kilkenny, dále koleje Alí gianismu', AKD. 481;rozšířeném“ Ál. Mlčoch, „O i v1867, Praze v čbludě čast Hallows College (pro zahraniční misie) a Ho oly irvingíánském Cross Colle e, obě v Dubííně, irské koleje v Římě, „Růže Dom.“ 111.(1889) 90,34; Fr. Košák, „Děti Paříži a v aiamance V Dublin ě jest katolická t. zv. lrvingiánů a naše náboženské zákony“ ve universita a katol. lékařská škola. 19052865© „Věstníku katol. duch.“ 11.(1902) č. 12. lrvingiáni viz lr ving. škol elementárních s 737.752 žáky bylo 4328 škol lsaac,1saak viz lsák. ryze katolických 3 386383 žáky (tyto školy byly lsaakovíč viz Isák. většinou spravovány školskými bratry a milosrd nými sestrami), 2762 škol simultánnich spravova Isa hebrejská ar jest vlastní jméno, jimž Vuig.2přep_isuj=e ných světskými učítelsnrými silami 5 230031 žáky dvě jména:1.1n39=jishára2. n a 1561 škol ryze protesizantsk 'ch s 120.623 ž.áky—
jesčhar, Queri mj: =Sóhar. — K 2. lishar (= olej) Protestantská episkopalnic rkev (Church of Ire laand) má 2 arcibiskup, ll biskupů, 1700 duchov LXX: 'Íoaaági 'Ioaag byl syn Kaatův, tedy levita 1400 kostelůna asi 580. věřících; církev presby a otec Kore- ho (Nm. 16, 1) Neíeg-a &Zechri-ho. Rodopis jeho viz v Concordantíarum universae teriánská: synod. 36(pě-esbyterií, 569 far ních obcí, 5t. 647 zv. duchovních, komunikantů. Scripturae PP. Peul tiee,r Etíesacnraethesauruiss Gant. auctorlbus . . Parisiís(Cursus lršava, fara v diec. Mukačevské, 1547 rus. rving Eduard, zakladatel sekty„ -íolyCatholic S. S.) tabule n)(nViL(FiííiLelvis) a XV111.(FilIi Caath). Apostolíc Church“ („apoštoísko--katol cke církve"), Ex6_, 18. 21; Nm 3,19(Vu1g. na tomto místě při.L
zva ané
něm „lrvingianísmu us“ n r
Par 6,chybného l. 1.18. Také 1lesaaBr);1 Par 22. místo Aminadab v Annanu (Skotsko), zprvu profesor mathemati7ky, pisuje 1815 kazatel, 1822 přijal místo kazatele při „kale-, dlužno pršílčísti se zřetelem v. 37n. lishár, ondýně, ord vlivem syn Kaat v a otec Ko oreův.naViz v také Humm chiíiasticky smýšlejícího pietisticke'ho kruhu, jejž lau er, Commentarius in libruml. Paralipomenon, řídil bankéř H. Drummond (v. 111.,616, č. l.), hlásal Parisíis 1905 s. 129 n. 138 n. lishar byl hlava rodu donskéc írkvi“
blízkou parusii Kristovu, vystoupení antikrista, druné sestoupení Ducha sv., nutnost nové apoštolské 1evitského,lsaarovců.(Vuíg.1Par24,22:1saari, jinde, 3,27; 26 29 lsaaarita.) Byl2to cirkvle sr1 hierarchii proroků, naznačenou v listu kpastýřů Efeskýma druhý zlímčtyř rodů čeledi Kaatovců (Nm. 3,2 7.) apoštolů, evangelistů,
ob24Davidovýchbyl v čele jeho Sabemoth
(1 Far 2). 26, Byl19—17V). mu svěřenzdozor nad pokladem učítellů). pVyloučen byv ze skotské církve, ummeíauerův dále za podpory Druinmondovy jako„ anděl"působil (Zj.ev chrámovým(i.
1—3), jelikož však neměl „prorockého ducha, ustoupil brzy „apoštolům“ Cardalovi a Drummon ovi. Zemřel 42 let srt rr. Po jeho smrti „apoštolská církev", čítající tehdáž již sedm „apo kalyptických“ obcí, zvýšila r. 1835počet „apoštolů“ a a proovolání i světským hlavám vy tří britských řišía k l_duchovním 1836 manifest k ce lému křestanstvu ano ik židům, rozdělila svět mezi „apoštoly“ , kteří vydali se na velikou misijní
komentář k těmtomístům. druhému lsaa ro syn v i, agv LXX, viz 1 Par 4,—7Kz 7Byí to judovec, Ashura a Halay. Rodokmen jeho viz u Humme lauuera s. 24 (sche aV..11 El. Isabella (A1žběta)1.bí., sestra Ludvíka 1x., viz
6.—
toi ic á, královnaKastilská,
n. 1451 v Madrigalu, :. 1504 v Medíně del Campo, dcera krále kastilskeho jana 11., „nejkrásnější a nejšlechetnější paní bpanělska“, provdala se 1469
377
lsacius — lsajáš za dědice aragonského trůnu Ferdinanda Katoli-_ ckého a umožnila tím spoje ní obou říši, jakož i vznik španělské světové moci 16. stol. souc od 1474 kralovnou Kastílskou, od 1479 také královnou Aragonskou, zvolila si zdatné muže za svoje rádce, mezi nimiž vynikali Mendoza (v. t.) a Ximenes (v. t.), jejichž reformy podporovala. Když na oko obrácení španělští židé (t. zv. Maranos) nedali se k opravdovému přijetí křesťanství pohnouti pro středky mírnými (poučováním, kázáním ma j.,) do sáhla 1478napapeži Sixtu lV., že schválil, aby byla zavedena španělská státní inkvisice, ač týž papež vyslovil ak nesouhlas svůj s jejími přehmaty. Od 1481 vedli královští manželé boj proti Maurům,
l). Pozdějiukryl David otce svého (i matku) u krále moabského v astě (tamže v. 3n). am mizí po lsajovi stopa. Eusebius poznamenává o Betlemu: cčmzna 16 lavina 'Isooai. .óalxvvzat" („ubl sacra et sepul m]esse.. ostenditur“) Onomastica ed.
Lra arde, 101, 8; 231. Dnes ukazují Hrob lsajův tak západně od Hebronu ve sluií nedaleko zří cenin Dér el—ArbatnBerlin-Wien (dvůr čtyřicíti)2Press,9 8Palit stina. .Jerusalem8._le to lokální bezcenná pověst. Nejvíce upouatallpozor
nost na Isaje prorok ls. 11, 1: „Prut
vzejde
z pahýlu &spočin Isajovu, evýhonek kořene jeho vykvete na něm zduc h Hospo dinův. ..“ Vulg. překládá: „A vyjde prut
z kořene Jesse Sk123Uměníkřesanské a květ 2z3kořenejeho v toupí.. .“ ka588), dyž padla, 1492poslední jejichkrálovna opora, Granada a(v. Srv. Řím 15,1;2 rádo založila tam arcibiskupství. Kolumb ba podporovala na jeho výzkumné cestě & vzalaaej ] v ochranu před nedůvěřivostí jejího chotě. Nelítostně bylo 1501 provedeno vyhnáni Morisků z obou š.í Krutosti páchané na lndiánech ne schvalovala a poslala k nim 1502 misionáře (viz Las Casas). Vynikala zbožností a laskavostí, du ševně převyšovala svého manžela; obě říše upev
znázorňovalo od Xlí. 3století a znázorňuje dosud (viz některé brevíře před„ Commune festorum bea tae Mariae ) toto místo prorocké se zřetelem na výklad sv. _Ieronyma: „My prutcm z kořene
Esse Marií(lnPannullrozumějme.. . a květem ána svatou Spasitele.“ ls.11, ;Migne, XXIV. 144): Dole spí lsaj; z jeho prsou vyrůstá kmen; na jeho ratolestech sedí králové se žezly v rukou. Kmen nila uvnitř a učinila je mocnými zevně. její me moiry vydal G. Anita (Londýo 1858). — .por vybíhá v květ a na něm sedí ve svatozáři Rodička tugalská vizí., 8. Boží s děťátkem. Francouzskou literaturu k dějí lsacius (lsaaclus) 1. sv. mč. v Nikomedií nám tohoto obrazu podává F. Vígouroux ve svém umučen 302 hladem. MR. 21. dubna. Srvn. Kulda biblickém slovníku lll. (Paříž 1903) str. 937m— Ve velechrámu sv. Víta v kaapli sv. Anny neeboli Círk. rok“l|l., Čypru. MR. 21.1429.—2. sv. mč., biskup na ostrově Nostické jest malované okno podle návrhu jana Swertse: dole odpočívá I., z jehož srdce rodokmen Isaeus vjosef z;Ceseny, vydal bedlivě spisy Lac královského rodu Davidova vyrůstá. Vzhůru se tantíovy Ceseně1646,n ově vyd.v mě 1650 lsagogika, introdukcn,e úvodní věda biblická, pnoucí větve obepínají poprsí patriarchův a králův víz 27. akončí se květem, z něhož vystupuje P. Maria. lsaí, Isaj, jest jeden přepis Vulg. hebrejského lsajáš jest vlastní jméno ve 8. z. dosti časté. vlastního jména vw3=jišaj. LXX.přepisovali 'Ieaaaí & podle toho Vulg.7 71, 20; Sir. 45, 31; is. 1 k.10,a N. z_.vždy přepisuje Iesse (Mt. 2,], 3, 32;v Sk. jest psáno 'Ú'í'lš a podle toho bylo odvozováno
Plný tvar hebrejskýzni mych. je složenazpw
ll, =spása a 1n9=mng tedySpása jest ]ahv e. 5; Vedle plného tvaru, jenž se výhradně vyskytá v knize 13 od proroka lsajá zachovaly se takké zkráceniny: slova um; (: muž), takže by vvn; znamenalo „Java (1 Par3, 21; 25, 3. 15; 26, 25; Esdr. 8,7. „uM žný“ nebo podobně. Jiní myslí na kmen mph, 19. Neh. 11. 7), amp? (1 Far. 2, 31; 4, 20. 42; 5, assyrsky íšů: mítl, býti, takže by lsaj=Zámožný, 24), W.? (! Sam 16, lnn. aj. Viz výše heslo Isaj). Mocný, Schopný existence nebo pod. Nejspíše však Isaj jest zkrácenina z 133%, anyjp'zzjahve je LXaX_. apřepisujeso plný tvar jménem obyčejně označené Hanta:, Vulg: y tímto jsou:
spása. (Srv. ]esajáš).
Isaj byl otec Davidův,po I1.11>asr.25,3. mym,
cházející z kmene Judova (Rut. 4, 17—22; Mt. ],
LXX.'Iaéa;,Vulg jeseias,
jeden ze synů Iditunových, hlava osmé třídy zpě 5n; Lk. 3, 2, 13.) vě VIZjeho předkyvrodo váků. jmenován je také tamže ve v. 15, eXXL kmeni ]ud3d2;l ovvěPar. a Ra v ummelauerově přepisuje Iwasta (rk. B) alum: (rk. A),Vulg ]esaia.— Com. in ] Par. Pařísž 19055. __l6snu, nebo tabu Peualtier, Concordantiarum ru,s XX. 2 l Par. 26, 25; mapa?, LXX '.Qoaía; (rk A, jiné (s. 13). a tabula XSXlís(síru-.h14). Sídlil v llBžatlemě 'Iwalag), Vulg. lsaias; 1 Far. 24, 21 sluje W' (181,6 18;158). Mělosm synů,z nichž Davidmb 1 nejmladší (tamže 16, 10n; 17, __.12)Sez (jiššijja), LXX (rk A) Ieamg, Vulg. lesías. B lto
_
araí2,13—15 jich však jmenuje jenom žíšův levita, s_yr_i> Rahabjášův (Rohobjášuv), potomek oj v(-P .,2 ummelauer(Com mentarius u'mmelauer n. u. m. 3. B y-li ln 1Par. Paarlsils 1905, s. 347. 390 se domnívá, že v
lesiáš (lsajáš) byl kníže všech rodu, přikázaných sestry DavidovySarvie a Abigail lsajovy, viz tamže sr .68 n. — Isaj netě il sedcery 7.veliké váž službě Boží v 1 20—30. odokmen jeho vlz Pe uilt er. .Concordantiarum >.S. thesaurus, nosti,prot_o byl 20,.2730 David pohrdlivě nazýván „s Isaajů Slam n; 22, 7n dSaula)n,
tabula XVlll str. 11 — 3. ! Par. 3, 21. uveden jest 22, 9. (od Doega); 25, 10. (od Nabala); 2 Sam. 20,1 (od Seby) a 3 Král 12, 6 (od vzbouřených nyw'v (rk B 'Iaapa, rk A 'Ieosla, Vulg. leseías, kmenů). Kdyžk němu přišel do Betlema Samuel, potomeks.91 Zorobabelův synáFaltiášův. aby pomazaí Davida, Isaj byl již pokročilého věku n.u ). — 4. Ísa áš (mmm,(Hummelauer, LXX'Iaaíac, rk AmHal_aía, Vulg. lsaílas) syn Ataljášův, kníže 51 Sam. 17, 12). Měl stáda ovec a koz (tamže 16, Alamovců, _z áBalbylon 1;vi_17,lŠín byl však i rolníkem. Davi v čele 70mjšnž se E vrátil 8, s Esdrášem sa ]áš (Hump,e dov ům svým na vojnu pražmuPosílá a desetpochlebů; tlsicnískovi deset syrců, Sauloví pak chleby. džbán Lxx 'Ioata, Vulg.lsaias) byl levita, Merariovec, jenž vína & kozelce (tamže 16, 20; 17, 17 n). Zdá se, se vrátil též drášem ze zajetí. sdr
Is ajáš (;
LXX
'Icoť a, rk S 'Ieootá,Vulg.
že později svými skrýval před dv,'eSaulem lsaia) byl Benjamlnovec, otec Etcelův; potomekjeho a s se ostatními dětmi Odollam s(1 Davídern Sama
ísajáš
378
Selluum byl lOsem zařaděn mezi obyvatele ]erusa
června 763), jež se mu vtisklo hluboko do duše
lema(Neh.11,.7)Nejvícenászajimá7. lsajáš, kniže (Srvn. ls. 2, 19—21; 3,0
3, 10). Sez atměním,
mezi proroky, evangelista &bezmála apoštol 8. 2. ak se zdá, spojeno bylo zelmétřesení, o němž se Podle ls. 6, l. povolán byl k úřadu prorockému zminuje Amos (1, l.)a Zacharjáš 14, [5. Otec Isa _.
jůváš sílu rim—5(1,
1; 2, l.); nebyl tedy otcem jeho prorok
Amos mop, jenž vystoupílr. 765.Ži dovské podání, za znamenané od ra
bího Levi v ba l) lonském talmudu . oldsmidt, der Ba
nylonische Talmud, Šerlin 1931 IV. s. 39.
íže Amos,otec Wegilla fol. 105) ssajášův &král sjáš(7 —769)Arna byli
brattří,ksaráll takže saášj byášbyl
strýc. Podání nezdá se však t spo lehlivé. Totéž jest říci o jiném, jež praví, že král judský anase pojal dceru Isajášovu za man— želku že (,tedy byl
lsajáš králův tchán.
Nevíme anl, b l-lí zkmenejudači en jamin či z pokolení jiného. jeho velko duchost, neohrože
nostacharakternost hmotně nezávislého
(7, 3; 8, 1). Byl od přírody velmi nadán &vybaven všemi vě domostmí &doved nostmi,kterépatříly tehdy ke vzdělání šlechtického rodu. Sídlil v jerusalemě. Měl dva syny, jímž se dostalo náznač ných (symbolických) jmen jako samému otci (Is. 7, 3; 8, 3).
Podle ls. 1,1. pů sobil za Azarjášo vých nástupců 0
_...m—
m.,*;W—n—M,
Obr. 45. Kmen lsalův. Reprodukce trancouzského dřevorytu z r. 1498.
Podle epodání žido vského, přijatého od církevních otců
(Cornely, Histori ca cetoinU. critica T. intro libros
ss. ll. 2Parisiis 18975. 3lOn. pozn.uEl.)los. skonal smrtí tohoroku,kdyzemřelkráljudsky'Oziášg: Azarj,áš) mučednlckou, byv rozřezán dřevěnou pilou (Srv
t. r..737 er.dK (3 Král.se r. 767. yploo-lílsa jášovrl tehdypře 30 let, narodil dr.K .,
Žid. 11, kladeupamátku jneho aG.37).Římské čerrnve e.Vímartyrologsiumcto m(Bol tedř;oještě panování (769—p737). Za landístů) červenec ll. ls. působil veřejněoasi 60 roků, sve mládíza mohl viděti Azarjášova úplné zatmění slunce (15.
379
Isajáš
737—680. Dosáhl tedy asl 901et. Kromě spisů nická kniha ieho proroctví, rozdělenányní prorockých napsal také díla dějepisné. „Ostatní děje a66 kapiotol, jež bývá v čele ostatnich kanonic kých knlh prorockých. Tak Ozlášovy,(2první prorok“ Par.i poslední 26, 22; sepsallsajáš, srvn. 4 Král.syn Amosův, 6..) Is. tak i Vul. i tištěné bible hebrejské V německých il aůčas pohnutých a byl svědkem 5hrozn c'h znění podletaobyčejee starých události. již ke konci vlády _joatamovy napadl & rukopisec talmudistů hebrejského jdou za sebou proroci kto sin, král damašský a Pekach, syn Romeljášův, ls., 12 proroků„ menšich“. Talmudisté věděli.'dobře, ]udsko; po smrti joatamově hodlali učiniti tak opět, že ls. je starší "než Jer. a Ez. a že by měl býti Is. nejšpíše proto, že Achaz nechtěl vstoupití s nimi na místě prvém, odůvodňují však svůj postup takto: ježto kniha Král. končí se popisem zpuštěni, a jer. do spolku proli-assyrského; (Henci ná zpuštěnim a přístav elatský, natropili škod SB: sku a zabrali chystali již se jest samé zpuštění, Ez. pak počin končí potěchou, ls. pak jest samá potěcha, proto napadnoutl Jerusalem, na trůn judskýRasina?). dosadili jakéhosi syna Ta be abyova (samého spojujeme zpustošení se zpustošením Achaz, jsa v úzkých, protl radě lsajášově hledal spotěchou. VízCornely n. u. m.st.r a7potěchu 0.23.) pomocu assvrského krále Tigolat- Pilesara IV. Ustřední my lenka celé knihy jest opravdu útěšná: (745—727),jenž se dostal na trůn revoluci zr Útrapy, které jej přivedou od živlů inu, obořil se na Filištany, zpustošil špatných, ež stihnou zahynoulldaBoží, adobrý očistí zbytek -lanno) & zabral velikou část severní blíže k Bohu. Také pohané budou soudy Božími říše, z níž odvedl značnou část obyvatelstva (také protříbenni; co z niich dobrého zbude, bude činiti ze Zajordánii do Medie do zajetí. Ve zb tku vládl s ostatky lsraele říši novou, nové judsko, ový, nehynoucř jerusalem. Obsah ]ahve knihyjepřiléhá dob e ke jménu prorokovu: spása. velmi Pro roctví jsou v knize uložena popředně se zřetelem asyrskou (r. 732). lsajášoví na velikou bolest bylo na obsah, ohled na pořad časový ustupuje na patřltl, kterak Achaz posílá do Damašku, aby tam „vedlejší koleje“ . Lze ji“rozdělltí na dva díly: odevzdal velekrá „“dar, se hanů (hll.oucnostia 1—37 lsraele 2.nK lhu& po hnaný tím, že zabral chrámový poklad. lsajášovl krvácelo srdce, těchy pro příšt azajatce baby— když se Achaz vrátil a dal ve lonské (hll. 38—66). Díl první chrámě postaviti oltář takový, obsahuje patero řad řečíaaza jaký viděl v Damašku, ab se končen jest dějepisným doslo vem o vpádu Senacheribově do assyrskému zavděčil. rál 6.0 jinýchkráli bolestech, jež4 drá judska a vysvobození _jderusalema saly duší prorokovu za tohoto .Pr řad krále, víz tamže. Lépe bylo za třl .1136 řeči úvodnví; a)1 a podávlá zbožného nástupce Achazova, za b) 2,1—5,30: ŠoudyBožlpřl
krále Ezechjáše, který zprvu
praví ]udsko 1jerusalem na příští slávu; těch trestu asulhuje ju dovců nevděk; c) 6, l- 13: Isa
dbal varovných hlasů proroko vých, aby nevcházel ve spolek spEgyptem rotiAssy7rii.ls. radil
áš upovolán za zabírá proroka. patero
totiž ke „klidu (ls. t. j. důvěřovatlvjahve anečiniti nic, co by čelilo protl Assyrsku. Za časů lsajáěových přitrhl roku
7
almanassar
V.a ob
léhal tři roky hlavní město říše severní, Samař; jeho násttupce
Obr. 46. Madonas prorokemlsajášem v katukombě sv. Prisclllll.y
.
řeči“o Immanueloví (hll. 7—12): a) Immanuel narodí se z panny (7, 1—8,4); b) osvobodí lid Boží Tresty Boží, jež (8 5— 7'
sg hnou Samař)a 8 ), d) Běda Efraimsko Assyřanům(9, (10, e) Světová; říše míru Mesiášových do zajetiassyrskéhoCl I). S jakou soustrastí a51sle 5—34); (11 1—12, 6). — Třetí ařdaza časů svědčí pohanům: dovalls. osudy nešťastné říšeseverní, jejího obyva-a )Pád Babylonu a konec zajetí babylonského (13, telstva, Isajášovýc' 1to souvěrců asoukme novců !—ls. 23;) b) ]a_hve potře v judsku_ Assyřany (14, 0“ svědkem Ezecujášovy nemoc , pozdravení jeho, 24—27); c) roti Filišíanům (14, 32); d) proti Syrůma lsrae příchodu poselsvi babylonského ls. hl.38n.). Káral Moabanům15,1—16,roti litům (17,1— 14); f) protl Kušanům (18, —7), po ltlku Ezechjášovu, jež sae (lonlla kel spolku g)p roti Egyptu,(19 1— ) druhé proroctví s Babylonem proti Assyrii apředpo věd že ne
Sar go n města dobyla odvedl výkvětobyvatelstva
“<
Assyřané, nýbržBab loňanéučlníkonecříší
protl Babšllonlu (21,1—10); Edomcům & i lat-Pilesarovu (r. 727), Arabům (11—17); j) protii)protl jernsalemu a proti správcl domu (22,1—25); k) proti Tyru Salmanassarovu (r. 722),nsnilnou smrt Sar onovu Sobnovl, 11123.— třČvtá adamluvíokonc světa:
judské. ls. přežil smrt
701, D1 jerusalema, jehovposvobo ír.udska 705).r.Zažilhrůlzšhásnenacheribova du do a) Popis obecného soudu (24,1—23 ,b) díky,sblaho a radost spravedlivých (lill. 25n. ); c) zkáza bez zeníaasenadismrt Senacheribovu r. 681.apokryf, „Ascen ]CIIŽ sio božných národů, věčná svoboda lsraelova (hl. 27).— lssia ('AvaBa-uxov'Hoai'ov) jest není ani dílo lsajáše proroka, ani cenný prramen P átá řada prorokuje proti národu Božímua proti ssyrii: a) první běda: Samařsku,Judskuajerusa pro lsajášův životopis. Skládá se ze dvou samo Ass
(h1.28); b) druhé běda: Jerusalemu (291—14). statných spíSů: 1.2 žldovského 'Anózguqzov Haugen, lemu z ávě om mučednické smrti prorokově a 2.z c) Třetí bděa: Zpozdilým státnikům (29, 15—), síanskě sapokalypse lsalášovyd' lsale ('Haaťov ó'o_aa.gz) kylz běda: Těm, kteří :Těm,k chtějí setespolčovati s Egy an,t Ascension Traduction de d)ečtvrté m.(hl30);e) pátéběd hle tajípomoci
Ě versioneéthiopienne avec les principales variantes Ěřypt pě 31 n), f) šesté běda: nssyřanům, des versions gre ues, latines etslaves, introduction et notes. Paris 1 (Documents pour l' étude de kteř se prohřešiliproti lidu Božímu(hl. 32). ; Trest, la Bible, Apocryphes del Hlavní dílo ktherýstihneSříšný svět (hl. ), h) Mesicšs' é blaho 35Ěz—Díl druhý počíná se dějepsnjmlúvo lsajášovo a pramen pro jeho životopis jest kano dhelm: echjáš byl nemocen, pozdravil se |. 38)
380
lsajáš
a nepravé svatosti (hl. 58). b) Bůh učiní novou a přijal z Bhabylonu 39).stejnoměrné — Refrén smlouvu s kajícím lsraelem (hl. 59). c) Sláva nového za 48, 22;poselství 57, 21 dělí hll. 40—66(hl. ve tři části o devíti hlavách: 40—48; jerusalema (hl. 60). d)MMesiáš prostředník a pů Prvá část předpovídá, že Israel bude vysvobozen vodce tétoužití slávy(h1.6.61) e) ahve Po epotrestá spáse, aby přišla, (hl.6 2.) De nepřátele ze zajetí; druhá část liči služebníka ]ahvova, t. ]. dlužno Mesiáše pokořené eho a oslaveného; třetí část po Bo ží (63 -—6.) g) Jahve— ykupitel (63, 7— , 12.) pisuje nádheru a štěstí nebeského jerusalema. Roz h) ]ahve odpovídá na modlitbu Israelovu (hl. 65). ti.) členění 40—66 vidí někteří v 40, 2: „D-o i) Nový jerusalem, soud nad bezbožuými (hl. 66 Viz KnabIenbauler. l1:'.rklžirungdes Propheten lsaías. ko$hnánojest utrtpení" (46—48)„,Odpušt těna Freibur „Plan u. Gedanke engang des neprav „Jerusalemídvoj násobně jest odměněn“ (hlí. 58—66). Prvnlčást ersten helles“, stlr. 20—27; „1nhalt der l_(ap.40— 65.“ str. 6— ýz, ommentarius' in lsaiam 1. Parisiis1887.623-1L s. zahrnuje devatero řeči: a) lPříští svoboda ]ahve Israelova prophetam. jest ůradeka Boží (hl(hl. )41). c) Mesiáš, udouc nost pevráý pre povídá pořádá síu- 525—528 Podrobnš2r_02b70r_ knihy 1s. podává Cornely n. u. m S,edíáček Uvod knih S. 2. Praha 1904. str. 395nn. —-eH čl, Bible česká 111.Praha 1925. str. 19—21.— Feld mann, Das Buch lsaías 1. Miinster 1. W. 1925. str.
xvu.l.-xx -.n tamže 1926.s r.41—.16.—Žío
ské i křesťanské podání od nejstarších dob poklá dalo všecka proroctví v dnešní knize ls. obsažená za dílo lsaláš ovo. Teprve od konce XVIII. století počali racionalisté knihu pitvati, víc a více „pozdě ších dodatků“ od původního lsajášova znění 0
řezovati. Stgjíce na stanovisku čirého naturalismu, že předpově vzdálenýchžebudoucích vešeljest vůbec nemožna a pozorujice, edpokládají zajetí babylonské (587—538),tvrdí, žg ls., kterýižil za (767—680), kdš l říše novobabylonská ještě ani časů neexístovala, nemo předvídatí, co hll. 40a 66 podávají, nemohl tedy prý aní této části napsatiž. H11.40—66byly prý napsány teprve za časůza zajetí
babylonskéhoodve likého nejmenovaného
proroka,Druhoisajá jenž bšváPsal od kritiky nazýván Deutero jesaja, prý kolem r. 540, kd ž byl Cyrus doby: Medíe, když byl porazil Kroesa,
krále Lydie a dyž se_ "chystal napadnouti Ba cm Tentonázorpočalš .C.er1eln vblyknize Esaias.
Altdorf 1775 sít 1
a. Liteedraturu o ls. 40
až 66 sebral ]. Nlikelv Theologlsche 1. (1902) 73.—7 105—111 Později shledala Revue nadkritika, že není ani hll. 40—66 práce ucelená jednoho autora, ale že hll. 56—66 (podle jiných 56—59. 63—66)
napsaljiný spisovatel asi r. 520 nebi později,
nadkritika něhoTritojesaja jméno Tritojesaja, etí lsajáš.našla Srr.v si A. pro Zillesen, u. terojesaja. Eine literarische Unte tersuchung zu les. v Zeitschrift fiir alttestamentlíche Wissen schaft 26, 231—276. Po té krltlka nadhodíla otázku, zdali služebniku jahvově“ (,42 1—7 tak 49 zvané 1—9a „písně4o—9, 52, —53, 12) jsou původní složka Druhoisajášova či1 zdali byly na psány již prve, takže Druhoisajáš jenom je vetkal do své knihy. Viz Fischer, lsaías 40—55 und die Obr. 47. Fra Bartolomeo: lsajáš. Perikoopen vom Gotte kne.cht Eine kritisch-exege žebník jahvův, prostředník Israelův a světlo pohanů tische Studie (Alttestamentliche Abhandlungen 6, (42 1—43, 13). d) israel bude vysvobozen ze zajetí 45) M'unster 1. W. 1916. — Zkázu Babylonu vš a dostane se mu Ducha sv. (43, 14—44,5).eeVše 1 —1anoviska ls. také vstprvém díleracionalistického své knihy, hl. vědoucí pravý Bůh proti nicotným modlám 44, předpovídá 6—23). t) Cyrus, pomazany ahvův, v svobodilsraele nemohou ani tytos ehlls. tbýti od isajáše, nýbrž od spisovatele pozdějšího, který žil teprve v zajetí. (44, 24—45, 26))Ě) )Pád ba ylolnskýchbohů (hl. 46). ve hl. nemůže 23. líčenprý jestbýtipád jejžoddpřivodiíí h) zen Nadz padlým abylonemhl(h moci Baby 1.1484. .DĚdah — hávysvo část ježto Chaldeové, ani_Tyru, tato hl. ísa sajáše. seskupuje sedmero řlečíl:la) Šluha ]ahvův ohlašuje Vyšetřujtce sloh, zásobu slov a rčení, jež se vysky národům své poslání: obnoviti Sion (hl. 49). b) Israel tují včástech [s_ajášoviodpíran 'ch, vidouce podobný sám zavinil, že byl zavržen; ochota Mesiášova sloh i fraseologii v některychč stech, jež byly dosud utrpením zjednali spásu (50.1—14).c)Dílo spás pokládány za část původnlí práci Isajášovu, počali mu upírati i tyto 1111 24—27, .Rozkíad šel bude vykonáno (51,1—52, 12). d) Utrpení, smr, dál a dále, lsajátšloví upíráno víc a více, že mu vzkříšení a oslav va Mesiášova (52,13— V podrobnostech panuje e) Bezpečná sláva duchovního _lerusalema (hl. 54. zb 'van méně a t) Cesta spásy (hl. 55). g) Také pohanům nabídnuta ov em náhledů. mezi racionallstyf jak obyčejně, strost Na př. uveádím Duhma,veDlikápe Das Buch bude spása, kdežto lsraelitů 561.n). — Část třetímnoho má devatero řeči:jía) nedojde O pravé lesaia, 2. vyd. Gottingen 1902. Nowack, Hand
381
lsajáš kommentar zum A. T. 111.1). Podle Duhma třeba
událostí, že to prorok nepředpověděi z nadpřiro z Druhoisajáše vyloučiti „písně o služebníku jah zeného zjevení od Boha, který předvídá věcí bu vově' a pozdější vSuvky, žem zbudou jen tři doucí, ale že se toho doháddl z těch věcí, které se čtvrtiny. Současně2asi s Druholisa ášem kol. r. 540 přihodilyěšťastným ostrocltem přirozené vlohy _jlakýmmsí vrzeni, že lsajáša abystrostí ostatní na_psány 13, o služebníku _Iahvově 2n.,42,jakož 15. Písně 1—4;i 21, 49, prorocisběhnouti nevydali brproroctví věcech, kleré se měly zry nebo leč po onedlouhé mezeře 3—6;vní50,polovici 4—9; 52, 13—53, 12. byly vrp pátého století a blyprýdonapsány knihy časové, nelze srovnatí ani s proroctvíml, zejména Druhoisajášovy vloženy později s vět imi dodatky: o Mesiáši a posledních věcech lidstva, od týchž proroků na jisto z dálky vydaných ani s obecným 4,2 5—7; 50,10n. Třetí l_s. psal prý teprve v době tvrzením sv. Otců,kteři jednomyslně učí, že pro Esd rášově. Is. hil. vybral a zpracoval roci předpověděli také věci takové, které se měly skladatel knih Král z pramenu, iežsza se isajášské ztratily; splniti po mnohých staletích. — 111.Nelze připustit, není tedy možno hll. 36—39 pokládati že proroci nejen jakožto oprávci špatnosti lidské Teprve téže ve stol. kolem dobylV. ls. nlapsány bylypo13.23, bitvě 1—14; u lssu a hlasatelé slova Božiho na prospěch posluchačů, vznikl nejspíše malý ůlryvek_14,29—32 (prot oti Fi ale že 1 jakožto předpovídatelé příštích událostí iištanům); když dobyl Alexandr Vel. T ru nebo musili mluvíti ustavičně ne k posluchačům budoucím,ale k přít omným svým vrstev dokonce za Seleukovců napsán 23, l"4—l. Teprve níkům, tak aby mohlo jim snadno býti rozuměno; 16,7—111..34—35 části ls. a proto že druhý dí 1 knihy isajášovy (hil. vspollovici;l 11.stol. napsány bylyh1.;33Staršíl.24-—;27 došly všelijakými dodatky, doplňky, doslovy, glo 40—66), ve které prorok nemluví k Židům, vrstev Jsami nynější poslednich desitiletích níkůum lsaj ovým, ale k Židům ůpějíclm v zajetí babylonském, jakoby žilmezi nimi mluví,a je těší, ne ty Kr..' částk% vdruhého dnešní století. celek vpRozptýlené 1.století před ůže mítí za spisovatelelsaajáše dávno že l45ajá_šovi asi tlozto: 2—26. 29—3 2— . zbývá — —7.11,24; 41 ;5 1—14.
mrtvého, ale že dlužno ji přičítati neznámému terémus prorokovi, který žil mezi vyhnanci.
29, 1—4a. 5b—7. 9n. 13—15; 30, 1—5. 6. 7a. 8— 17.
v ře ečené knize vícero “spisovaatelů.
17—29; 6,1— ;13) 72—28a 9'-14.1'6.'1šb—2o, lV. Důkaz filologický, vzatý z řeči a slohu proti 8,1—18.21n.19,1-—13. 16—20; 10,1—9. 13n.; totožnosti spísovatevleknihy isajášovy, nelze po klád ati za ta ko y, yaby vážnéhomuže,znalého 1'1, 1. 174458u; 22, 14 1—9a. 20, — kritickéhoumění a hebrejské řeči,nutil uznati
31,1.—5
b; 3,1—5.
7.20. V.Není pevných důvodů ani hromadně
vzzta ých pro důkaz, že kniha lsajášova nemá
Katoličtí kritikové a s ngelsbach nimi starší (De konrservativni protestanté, zejména Praphet býti přičiíána jedinému Isajášovi, nýbrž nebo víceru spisovatelům. (Autentické latinské jesaia Bie knihy efeld znění víz v Denzlnger, Enchiridion symbolorum, 877), theologíschhájili úplné-homi1etisch celistvosti bearbeitet. a jednotnosti definitionum et declarationum de rebus fldei et i:?ajášovyí)Him el, Zeítder Abfassung von lsaias rum. -Ed. 11, quam paravit C. Banmvart S..J, bis v Theologische QuartalschriFt 60, .463—524, H. Pope ,The integrity Freiburg i. B. 1911, č. 2115—2119). Otázka, na of the book of lsalas v irish theological Quarter erly pasa-1li knihu neb částtjejí ten či onen spisovatel, 1.447—457 & jiní. Někteři nověojší katoličtí kriti jest otázka dějepisná; dlužno ji řešiti metodou kové činí moderni kritice menší větši možné ústupky dějezpytnou, která klade hlavní váhu na svě
z důvodů literárních. Již P.Miinchen Schegg (lDer isaias ůbersetzt u. erklart, 1850 Prophet 2, 3 vyslovil domněnku, že inspirovaný žák lsajášův
dectví
vnějši.
Racionalisté nemohou pro své
domněnkyuvésti ani jediného důkazu vněj šího, t. j. svědectví mimo knihu, o kterou jde. Proti nimsvědčízávažná svědectví vnější:
sestavil hil. 40—66 z řeči lsajášových. Meiš'nan (Les _prophetes d' Israel etle Messie deupi mon jusqu' a Daniel, Paříž 8193 s. 259) připomíná, že není naukou víry, že syn Arnosův jest autor ls. h11.40—66. Feldmann ve svém spise Der Knecht Gottes in s. 40—55u vedeném vyše, klonil se k náhledu 0 druhém lsajášl, v komentáři však výše
jednomyslné podání židovské i křesťanské, které vžžd y (déle než 2000 roku ') &všud e (v Palestině i mimo Palestinu) celou dnešní knihu ls. jmeno vanému prorokovi příčitalo. 1. Sírachovec, jenž psal mezi lety 174—171 před Kr., vzdal lsajášovi
11.2—14, probravu icitovaném proti isajášskému půvo podlrobně důvody zdůrrpro az ňuje, že proti náhledu, jenž klade tyto hll. do zajetí babyl. lze uvésti mnoho záhad, jež vzdorují kaž
velikým viděl poslední věci, a těšil ika jící na Sionu, na věý ukázal věci budouci a skrytéažprve než 1se přihodily.
chválutěmitoslovy:. .lsajáš prorrok veliký a věrný před obličejem Božím.. .duchern
dému d'uspokojivému řešení critique (s.13)e. avec Condamln livre isaie Traduction notes(Le et Není pochyby, že Sir. má tu na mysli proroctví obsaženjeho popredněv ve h. řečené 40—66,že tedy židovské doby přlčitalo hlavy lsajášo commentaire Paris 1905(Etudes biblíques) sympa podáni ticky přijímá názor na třetího Isajáše. Také 2. Asi téže doby přeložen byl celý lsaljáš Knabenbauer na sklonku svého života vzdal se v podobě, má dnes, (LXX_., se kterou bylojakou poča'to již r. do 285.řečtině r.); nikkde přísného o jednotnosti celistlvostí ls. (Hópfl,úsudku lntroductlonis in ss. &U.T rs knihy com ani nejmenší stopy po tom, že byla druhá část od prvé oddělena, tím méně že by komu jinému než pendilum. iitr.260 lntrod.pozn spec. Viz in Gčílsberger, libros Vl.lT. Einlei 2 vyd. Řím lsajášovl byla přinpisována. Kterak vysvětlí racio tung 1indas" alte Testament, Freibur ..B nalisté, že část ho“ proroka byly spo str. 292,pozn. 1. Do věci zasáhla také papežská jeny s částmi taknvynikajícího proroka-spisovatele, komise biblická, jež dne 29. června byljejich? ls? Náhodou? Nevědomostítsběratelů? hlásila: ]. Nelze učiti, že_proroctví, katerá lze čísti jakým Omylem Podvodem? — ]ak' jestmožno, že v knize lsajášově a na jiných místech Pisma, ne se nezachovalojméno domnělého velikého „Ne jsou proroctví v pravém toho jména významu, ale jmenovaného“, který žil teprve v zajetí, když se žetoojsou zprávy smýšlené po událostech nebo, přece zachovala i jména spiisovatelůmmalých kní dlužno-li uznati, že něco bylo předpověděno před žeček, jako jsou proroctví joela, Abdiáše, Aggea
382
Isajáš
Maiachjáše? — 3. Židovské podání, uložené v tal vnikají ne méně části za isajášské neuznávaně. ruhý“ Isajáš i „třetí“ nebyl by sr pouhou četbou mudě,nazývá knihuIsajášovu, knihou potěchy“. lsajáše prvního osvojil tak dokonale jeho umělecky Název p_řiléhávšak ke druhému dáli:lss.jos. vypravuje(Starož.11,ln),ž sbyl Flavius pohnut dokonalý výrazs ovnýl Racionalisté sestavili slov četbou proroctví lsajášových,eaby rdovolil Židům níček i fraseologii, která jest prý výhradným majet návrat do vlasti a novou stavbu chrámu. dkt kem Isajáše prvého. Obhájci celistvosti a jednoty Cyrův, kterým to dovolení dává (2 Par .36, 22 dnešního Is. proti tomu uvádějí, že mnoho slov rčne n,í vydávaných za příznak lsajášepr v'ho, vy uspokojivěvyslvětlitl druhého 1,2) dílu llze s(44, 28nnn; 13).— jen 4Ta četbou ké N. skytuje se také v částech lsajášovi upíraných, čímž 2. uvádí jménsem lsajáše proroka výroky, vzaté se počet slov a rčenív hradně isajášských scvrká; z druhého dílu (hli. 40—66), 0 který tu jde: Podle poukazují dále na t,o e jest nemalý počet slov 4, 17n.byla šKristuve sbornici podána'Haa'wv), kniha i„tře a rčení, jsou společná ls. prvému, retimjež.Sami racionalisté uznávají,„rndruhé že ls. ll. proroka lsajá še (Brýlínv zoů 1190991;on si." jsou slohem & mluvou lsajášovl ]. velmi z níž četl 61 1., tedy v_ýrok: dilu připisovanéhol podobni.Liši-1i se poněkud řeč a sloh částí ne neznámému:lle.Sk Tritojesajáá.šovl —Dvořemn Řandaceopod 8, 28nn. četl is. 53, In.královny (přiči popíraných od části popiraných, dlužno míti na taný „neznámému“ euterojesajášovi) v knize paměti: a) že ls. psal díl 11.ve věku pokročilém, proroka lsajáše (xai owsrívwoxevtóv ngoqnjrnv kdežto část prvou ve věku mužne ,každý spiso “Haaíav).Kromě toho uvaád N.z jménem lsajáse vatel všakz a40—50 let své tvorby zrnění poněkud proroka výrok z druhého ( ilu jezhoknihy na těchto sloh i řeč, b) řeči dílu byly, se zdá, pronesenýústně a prvého potom teprve yly jak písemně za místech: 8,17; 1, 3; is. Lk.hl. 3, 4, janl Mt. 3,2'38'; Řím. 2,017, 16.Mk. 20. —5. 36n. v pravují1o2nezdařené výpravě Senacheribově znamenány,k dežto dil ll. pravděpodobně nelbyl ústně od spisovatele _z;pronesen c) Dlí proti erusalemu; hll. n. onemoci Ezechjášově nikdy mluvívíceo trestech, jím mž ls. hro by a]. hnal spasitelné bázně svym posluchačům, kdežto abyposelstvi b_abylonskéhoe kd36n., rále k jeho dvoru. mělo obýtiíhl. 38n ježto vpádCasově Sena vdíle ll. ěašíaposiluje čtenářesliby, že cheribův (r. 701) udál serpo přijetí poselstva baby budou ze zajetí v svobozeni a lícní blažených lonského z r. 704—703. ento přehoz má smysl dob mesiášských. iný obsah přírozeně žádáj ný jenom vknlze Is.: hil. 36n. jsou závěr prvého sloh a jinou mluvu. Čím více racionalistélsajášovi dilu, vypravujíce, kterak proroctví v něm obsažená upřeli, čím více rozsah původníc částí zúžili, o vysvobození Judska z moci assyrské se splnila; v pravujíce, že ls. předpověděl zajetí tím méně maji práva_pronášetl sould o slohu a řeči D.r41, .y';di lis. kárá modlářství (40, 18nn; 4,2 44,8;často 45, babylonské, jsou vhodný úvod k dílu druhému. Týž původněisajášské. 46, 5nn; 56 9—57, 21; 65, ZM; 66, 3. 7.,) zámev i(.rál (jakžo ív2. Par. z něhož byliŽŽidé na konci bab ]. zajeti důkladně postup, nalé vyléčení. Káratl modlářství za oby, do níž racio 3..2) tlfžxpřesm Ve 4 Král.kl(grotilpostupu (ani v 21. gPa:.) časovému nemá řečený přehoz smyslu; proto nelze ho vysvětliti jinak, kladou „druhého“ nemělo nežli že (jak) skladatel (Par. tak i) Král. závisí nalisté smysl mělo tehdy, kdy žil ls. is. 1., jenž mbyi smyslu; i v díle [. svých proroctví na zřeteli nejen zajatce bab ' posskladatel tuvpuvls5., esvou tedy knihu na počátkuzajetí kdy Králže psa isajášsbabyl., lonské, ale také své souvěkovc — 9. ls.v dilu l. 36—39 byl již hotov; tomu-li tak, byl k ls. připojen svýchproroctvíčasto se dovcolává vševědou— již i druhý díl (hil. 40—66), ježto zakončení bez prav23éhoBoha které nemají (41, 42, 9;proti 43,modlám, 9n 2; 4,jí něho bylo by činilo knihu kusou. Končíc předpovědí cnosti babyl. zajeti, bylab y vyzněla velmi truchlivě, což 1 ,.3 5. 16.); na důkaz uvádí předpovědi Boží o pádu Babylona a vysvobození Židů skrze Cyra. Do je n.—epodobno s6. Ez. 32, (s 40 ls. volávati se těchto předpovědi na důkaz Boží vše 14, pravdě 4nn), jer. 50, 51. - 19nn. 1—10; až 66), . 13, s 18. 40, 22. 18—20; 41 ;,43jer. 17;0,4it,—16 4, 9—20), jer. 26. (srvn.
vědoucnostib ylo kbyadou bývalo směšno za do oby, do které racionalisté is. 11., ykaždý na
s ls._47 l—3), jer.47, 31,8),16. (srvn. 54.is.srvn.sls. 51, is.), Sof. mohl si již zkázu — 10.Tvrzení,že lsa vypočítati áš byl prvn ni,l!rBabylona. jenžp e-d o.(Šrvn. 3 is. Soi. 13, prstech 21.)10Hab.2, 18n. (sis. 44,9—20), 1 15. (is. pověděl dBabyloná (41,26) předpokládá 52, 7a51, kteří 23), žili Nah.ještě 3, 7.před 10. zajetím (3 is. 51, proroci, nebb109n), na tito p-o
groroka,kter žil před zajetím,v ježto zkázu Bra
ovně pro čátku jeho, znali a používali částí lsajášových, jež ylona pozd jitataké ljerllemjáš'; koval (let. 51, 6). jiln ejerusalema nám ělšlsajášespředpokládá, asjudská dosud mu racionalisté upírají. Uznávaji sami, že žijí (40,2—9; 62,6srvn. 341, 27; 51, 17; 62,1nn.), a „třetí“ duch, jenž důstojně řadí k Is.lsajáš prv byl velikýl itak, nelzesemyslit, že by tolik ml-yšleenek si llvypůjčlnl od jerem. áše, Sotonjáše, abakuka, Ši!ahuma,kdyžtěojeremjášovi aSofonjášovi je všeobecně známo, že velmi často použ' vají starších plrací prorockých. Nezávisi tedy „dru 1y a„ reit“ s. na jmenovaných prorocich, nýbrž naopak: jmenlovaníproroci závisejí na částech lsajášových, od racionalistů mu upíraných; z toho vyplj vá aspoň tolik, že za lsajášské neuznávané části ls. nevznikly teprve na konci zajetí babyl.
předpokládá, že dosud řá stdojiá56( chrá5m,žesevněm koná bohoslužba -3,4 22nn.),
že Egypt, Etiopie jednouve veliké moci (43,3, 45,15),že lid jest modlářskýaže za sluhujeuupnoha trestu (56,9,5711),žehledá spíše nežujahhve5(7,9n pomoc atd., ci to vše hodí se do časů lsajáše ]. velmi dobře, nikoli však do posledních časů zajetí babylonskéhoi Přes
to doufá Góttsberger: „Doch sist nicht ausge
schlossen, dass sich neue Lčsungsmóglíchkeíten er oftnen, wenn ein tleferer Einblíck in die Schicksaie neb dokonce po něm, alenjžmbylcy e napsány na des A. T. íiberhaupt und der prophetíschen Schrítten jeho počátku nebo před 0 již však je tehdy napsal? Načs t_anov'lti„neznámého' spilsovatele, ím besondern erreicht wírd“. (n. 11.m. s. 292) A po když podání jej zná a jmenuje lsajášem? kračuje: „Podle toho, co dosud vímeoosudech knihy 7. Vybrným, uhlazeným, velebnným, květnatým, lsajášovy, třeba připisovatí složení, sestaveni lsa básnickým slohem, čistou řečí, živou, mocnou imu jášov 'ch proroctvirucejíné. již skupiny prorockých ečí 1—5; 6—12;13—23;28—33;34—35;36—39 vou, kterou vynikají částí za isajášské uznávané, ře
383
lsajáš (: =4Král. 18—20); 40—66) ukazují ve svém uspo řádání cizí ruku. Hlavy 36—39 nebyly napsán před polovici Vl. století, takže naše kniha ne louho před r. před Kr. nabyla asi nynější své podoby. (Góttsberger n. u. m. S. 29311 n.) Ocové církevní nemohou nalézti dosti slov, kterými by náležitě ocenili význam knihy lsajášovy. Viz Knabenbauer,
Commentariusl. s. 9n; Cornely,n
6—308.
1880 s. 59 nns;tBíckell, T. metrlce, lnnBsbruck1882, r.200n nCarmina T'ž vV.lnnsbrucker Zeitschrift Chorgesit fiir Kathol. 547 nn;!, Zenmer, 'nge Theologie im Bucho z1c1886 der str. Psalmen Freibur i. B. 1896. str. 78 nn; Candamlnvkomen
táří výe vedeném rozčlenil text ls. na slohy, protislohy aumezíslohy. Formální krásu vystihl a
meckém pře ekladě N. 8.4 Sch 161g! Das 0. Cister. Die1 heilnigen Schríften des A. Buch „Mně se zdá, že prorok ls. jest nveuimiokrášlen ne da des Propheteen ješaja auus dem kritisch hergestell jenom milostí aprorockou, ale tole ti ozdobami apoštola; jet prorokem s ;,nechtěl ay ten hebr'aischen Urtext ins Deutsche metrísch íiber
knihajeho postrádalauleskuokázáníevangelického
setzt und knihy erláutert, Wienužíva11.V 1915. — Pochopitelne, že staří Is. často N.z jes (Cyril Alex. (Demonstr. ln ls. Prooemium, Migne, 13). us.eb evan .l.l 4; Pvatrol.gr. Mi 70. e, míst 2 ls. uvedených přesně a 40 volně; l4krát
Patrol.u r. a, 128.369) a Teodoret, (an ls.4Prooem.
jest24hlav, ls. jmenován. uvedená místa vzata z nichžPřesně 14 patří k dílu ll. jsou jménosls.
Mígne, atr. gr. 81, 216.) nazývajíatd., ho „nejvaětšim“, jlnl „božským“, podívuhodnym pro— přidáno jest k 8 místům vzatýrnzzdilu 11.(Cor y n. u. m. s. 340 p. 1 . Proto bylo také tolik rokem jako spíše evangelistou dlužno ho jmeanovati;
tak totlž jasně rozvinul všecka tajemství Krista
acírkve žeese
omniváš,
neproro tuje věcí příštích, ale že roz ádá dějiny událostí minulým“ (]eronym,Ad Pau lín. ep. 523, 7, lnls. Prol; Migne. Patr.l 22,547;24,18)
ls. je plná vzácných proroctví mesiášsltých. 2;—6 8,1 22, 22; 28 16; 29, 18n rokuje o Mesiášově úřadě královském,prorockém. kněž ském, panenském početí a narození (7, 14), o jeho bož
' ství 9,6.ll,1—5),
vykupi
telsk ; 42, 1—7; činnosti 1,1) 0 (35, „služebniku Hospodiznově"
(1111.42—5
o jeho náměstném dostluči
nění (52,13—53,12),o roz
šíření, blahu, slávě říše mesi ášské (54, 55, 1—5; 59, 19 až
;651—;6 —2;63, 1—6;65 66;). Obsahu knihy Is. odpovídá také krásná, básnická forma, ls. býti
že můž že
rávem nazýván í
největ ím hebrejským
b ás nl kem. Profesor básni ina universitě oxfordské vll. 1-7411750 Lowth ve své
úryvků z Is. pojato doveeliturgie. zejména stredu Srv. suchých dní čtení ad— ventních (ls. 2, 2—5; 7, 10 až 115);v plátek téhož kvatembru (ls. 11,—5), na Zjevení Páně 1—6—);v ptátek opo „ pelci(58, 1—90); vsobotu po ' popelci (58, 9b— 14), v úterý
po první neděli postní (5, 6-11), ve sttředu po čtvrt
neděli postní (1, 16—19), v sobotu po téže neděli (49, 8—15), v pondělí sv. týdn
50, 5—,10)lve středu téhož
týdne(6263,
5,3
1—12);1na svátek šova ,—1 G); Srdce atsváježí ek narození2 jana Kř."(49, 1—7)
atd. atd.VizGrammatica,
Bibliorum nova edltio. . adnotatls etíam locis, qui in liturgia Romana usurpari con sueverunt. Mediolaní 1914.—
ozávažnost
knihy ls. již
i pozdější svatopiscl, zejména jer, Sof, Ez, Hab, Nah, jak již výše poznamenáno, ji po užívali. Viz Knabenbauer 11. s. 9nn; Camely n. u. m. str. 347 nn. Proto také církevní Otcové'! spisovatelé velmiča sto se dovolávaji výroků Isa jášových, proto bývala kniha
Obr. 48. Michelangelo: lsajáš. knize „DesacrapoésiHebrae orum",Praelect.21str. 241(vy jeeoh takčanstovykládána: Ori Dldy sA1.ex, Apolli dání Rosenmiillerovo) napsal: „.ls tak oplývá všemi genes, Euseb Cesarejský, přednostmi, že nelze si v tom ntto oboru nic lepšího naa,ris Teodor z Heraklee, EusebuzsEmessy, Basil, oředstavitl. jest uhlazený &spolu vzletný, květnatý a an Zlatoústý, Teodoret, Cyril Alex., Hesycbíus pádný, jak hojností a bohatstvím, taki silou a váhou erus., Prokop z Gazy, Efre rem, Viktorin z Ptuje, oodivuhod ný. V pocitech neuvěřitelná ušlechtilost, eronym, Haymo Halberstadský, Walafrid Strabo. velebnost, božskost; v obrazech největší svéráz, iz tyto a pozdější vykladače lsajášovy v Kna důstojnost, krása, plodnost, jakož i nejvybranější benbauerově komentáři [. 19 —25; omeny pestrost; v řeči neobyčejná uhlazenost, a v látce m. str. .Nejnovější katolické komentáře tak tajuplné podlvuhodná průhlednost & jasnost; podzall G. yer, ie messianischen Pro k tomu v básnické skladbě myšlenek tak veliká slad lšohezieendes Wienund 1863; Rohtín, ůnster Der rophet jesajaJesalas. iibersetzt erklart. kost, že schází-li ještě hebrejskémuobásnictví něco 1;872 Neteler, Das Buch lsaias aus dem Urtex starobylého kouzla a půvabu, je 110 podle mého mínění — popředně v památkách lsa iibersetzt, Miinster 1876, Trochon, lsaie, intro
Éšových a můžet obýti poznáno . . . ductionKnaben bauerův kom l nský critique et commentaire,e caý vyd.atPařl eobyčejně vyniká také nejzřetelněji náležitým uspořádáním částí, jakož i snadnoa postupem, přístupným ačkoli spojením & stupným spojením řepo ba ustavičně míti na zřeteli proud proroctví, který se ti tu a tam trhatí přemkotný přechodem od blízkého ke vzdálenému, od lidského k božskému! Srvn. Gietmann, De re metrlca Hebraeorum, Frb.
bylraauvedeneliižl_výše; druhésvxděánílatinského ob sta l Zor eggúv, Condaminův a Schlůglúvluveden těž—_ již v' še. Také ne novější Feldmannův. Italsky vyložil s. Minocclii, pro fezle d' lsaia,trtradotte e commentate Florenz 1907. Gesent'us Mnoho výkladů podali protestanté:
384
isajáš — isák
(Lng. 1820—21), Knobel (Lp 1843), Drechsler, (ortodoxní, Stutttart, IMS—42%,Frant. Delitzsch
libu svatopiscovu navazovati na vlastní'jméno všeli jaké narážky zakládající se na populární etymologii. jméno iiShaq bylo původně nejspíše bohonosná slo vyd.4. 1889), aege/sbach Duhm ženina 1iShaq-e1 uveden výše), 4.v ydánív y(éuvedenvýše), 10 r. 1923v Góttin j. “h se ra u'je;
er Handkommentary Mart! (v„ Kurzer ommentar zum A. 3, 11)ó O.Tůbíngen 1900), Hand Orellí
radostný výkřik otce nebo matky při narození jejich
synka. — Hlavní pRramenIsživotopisu lsákova jest v904), 96,Kurzgefaszter Kommentar" A41. 3.critical nlchov akniha Gn. „R“318). Některé zprávy aAbraha— Gray and Pea/re (lnternacional Com omsmá 9—35, o něm men. London 1912), Kůnig (Giitersioh 1926). Knob obsaženy(jsou19_dějináchv otce jeho (kniha šestá, DějinyTareovy 1,1,1.Abrahamovi—isáka ůh (17,1 slibuje lova komentáře(1890), vyd. šesté 4 obstaral Diestei— (18i72), devětadevadesátiletému páté Dillmann Kittei (189s.) 22. Sibi opakuje, když ho b 1 ve stanu gogdlckýchpraci budižDeutsche uvedena Ubersetzung Cheyne, Einleitung in das Buch lesaja. unter navštívil (18, 10—15). Slib splněn, k y stoietému durchgangiger Verantwortung des Veríasse rs heraus Abrahamulcievadesátiletá povila chlapce (21,1) Byloto Sára olermr. 2000 redv Ber r.; gegeben von ]. Bb'hmer Gieszen 1897. Velmi hojnou sabě nepřebernou bibliografii o isajášově knize sebral rmani a uveřejnil ve Vigouroux-ově Dictionnaíre vlz články .chronoaiogie bíbiícká“,r „Ham mu u krapi“ & „rAb vtom to slovniku. Když de la Bibleili. i. 984n — Za nejstarší vyobra v jinocha a(plodle josertira Flaviapo'25smrti let), zeni proroka l-e pokládá většina archeologů obraz mělkdospěi býti obětován (221.T—19) roky asi z 2. stooleti v katakombě sv_. Priscilly (viz matčině, když mu bylo 40 let oženil se s Rebekou Gn. .Po dvaceti letech manželské neplodnosti Btiiczewski-Tumpach, „Archeoio l'e křest,anská“ ostaio se lsákovi dvojčat Esaua a jakoba (25 2520 r253 s;rvn. br. 46): ve eMadony sje žlškem stojí muž s řídkým,sotva znatein' m vousem doby nýbrž hladu neodstěhoval jako kch pod bradou, oděný paiiiem;v1evici rží svitek, aže26). cdo Za Egypta. zůstal v zemiseAbimele pravicí ukazuje na Madonu ana hvězdu, jež nad krále gerarského a vešel s ním ve smiouvu(h1. děťátkem a Matkou se vznáší. Krásné sedící po 26..—) dyž dosáhl lsák 137 let domníval se, že stavy proroka I-e vytvořili Fra Bartolomeo (v Uffi dny života jeho jsou sečteny; proto chtěl dáti veliké sauovi; ženhání uchvátil ziích florentských, víz . aMichelangeio otcovské požehn (v Sistínské kaplívvŘímě; viz obr. 48). H !. však jakob (hl. 27.). Dočkal se ještě návratu tohoto isajaš ]. z Arzoumma, rytíř králův, vylíčil s na z Mesopotamie a smíru rozvaděných bratři. (syrský) jakožto očitý svědek mučednictví Lazara Pohřben byl v rodinné ..Srvn i. Parhrobce 1,25.. adruhu je o(ko vlz Assemaní „Acta M1 'emřel v 180 1e2t7ech. t,8 (35,27 23, $i_r44, 24—27; Mt. ] 2; Lk. , orient. et occid.“ 1., Bedjan, sv. 11.(Pař. 89.2) V1. — hebronskté 34;
_AAV—MA
_.
34;nk.7,8;'ím.9,',7IOGa'1.,428%Žid11,Š. 2. Boner bi.,p ťvlz oner 11., 341 1. 17 n; životopisn jak.2 historické ceně zachován., biblickým 3. sv Palestinské n(Aegy£tius_), Cae údanjů sareji v době aleria umučenčlv Maximíanaspolu 'ch,Oo ojejich původu, složení atd. víz einišch, Da Buch Genesis ůber— setzt u. erklárt. Bonn 1930. anda, Moses u. der kontroversista katolický, jenž žil asi kolem r. 1430; Pentateuch, Miinster i. W. 1924 str. 113nn. —_ sp. malý traktát o Vycházení Ducha sv. próti Miku Osudy isákovy podobají se sice příhodám Abraha movým, namnoze však se od nich také liší. Podob 1ášiSkiengiovi;srvn. v Dictionnaire de Thélo ogle catholique"VLi etít—.6 Ba hab adu nosti ize vysvětliti timže prostředím a tímže způso bemživota(nomádského), jak 'm oba velicí arciotcove' žili. Ot. zv. podvojných zpr vách (Doppelberichte) následování Saporaei ()(r.330); Assemaní, vylíčil utrpení některtýclh mučedníků pro viz v uvedeném komentáři Helníschově. lsák se svými „Acta MM. orient. cci — srvn.: doby medie, sepsal traktát o užitečnosti mší svatýchsklouže ených 80r oky dosáh1 nejvyššího ku mezi patriarchy za dušev očístci. Srvn. Peiitv _Díctlonnalre národa israelského l(Abraham 175, jakob 147), byl de theologie catholique“ VLiil.,81. —8. (Esaiaas), nejméně kočovníkem, měl nejméně dětí, nejméně nadpřirozených vídů. Mesiášské sliby byly mu vý opat na poušti Sk etPsk e', jehožl mystický provanuté slovně obnoveny (Gn. 26, 3n.), neměl v toh spisy otiskl G. l"byl 1105 121 14 bez ezpro významu jako otec ani jako jakob, jeho syn; proto středně předM15“ vagrPiovýmí, neprávem kladen také bible o něm vypravuje poměrně málo. Kdežto do 4. stol., byuiv5. stol. 488všnikajícBímrenresentantem monofysitis . Barderrhewer, „Ge jméno Abram bylo změněno v Abraham a akob schichte der altkirchlichen Literatur“ 11.,98; srvn. v israel, zůstalo jméno isák nezměněno. odle Hurter, „Nomenclator“ i., 3.v 22.7 rabínských výkladů proto, že"je dal sám Bůh. Kdežto 1831:hebr. ');-|x? (jlshaq) nebo 'atakégw; (jej-, Abraham podle týchž výkladů ustanovil modlitbu 33, 26; Am. 7, 9. 16; 2. 105, 9), LXX 'laaáx jméno noční ranni (se zřetelem na ) a jakob až Gn.19 13, zavedl isák modlitbu druhého patriarchy národa israeiského, synasAbraha večerní (se zřetelem na mova. Bývá odvozováno od kmene Pngsa modlil na skionku dne, smál se;podle toho iishaq=Smái se, smějeqse, se dl Rebeku)_s Goldschmidt, kDer babylonische Smíšek, Žertovný, Zábavný, Veselý nebo pod. _ li'řaiiveud i. Berliin 1930 strr. 115 (Berakhoth iV Abraham usiyšev, že mu žena porodí syna, „smlái l).Nejušiechtí1ejší Žlysyljeho gožvahyjsou trpěli se" (Pmm) Gn. 17, 17. Také Sára se smál vost, odevzdanost o vůle a poslušnost, (anm) když uslyšela, že bude matkou. Gn. 18, kterou projevil zejména tehdy, když mu otec ozná mii, že má býti zabit v oběť Bohu (Gn. 2). ilo. 12. Když se isák narodil, pravila Sára: .,aRdost Bacuez et Vigouroux, Manuel blblique 1 12. vyd
se sv. Eliášem (v. 111.,7a75,č. —' 4.bratrvizCibu1k ., 6..) 4. MR.16žúnora.ypru
.—
aké zbožnost zdobila ný úsměv mi způsobil (7'7nv? Phx) Bůh, každý, Paris 1905 str.7 ln! lsáka. Ve zlomku koptlckém Zjevení sv. Bartolo kdo to uslyší, bude se raldostně usmlv tl mčjc se dočítáme, že hřích lsáku nikdy neposkvrnil.
(';-an3) se mnou. Gn. 1, 6.Abímelech, král Arabské tradice líčí lszták jako vzor pobožnosti, gerarský uzřei isáka, že se veselí (PUgQ) se jaako spravedlivce, jejž pudiia milost k dobrým skut
svou manželkou Gn. 26, 8. Tato mista ukazují zá kům,k modlitbě a dobročinnosti. Mangenot ve Vi
PŘÍLOHA xu.
INNOCENC XI. Mramorový relief ve sbírkách dra Ant. Podlahy.
Český slovník bohovldný v.
mm v. Kotrba.
lsák
385
gouroux—ově D—ictionnairede la Bible lll Paříž 1903 povýšen 397 na patriarchu neboli „kathoiika“. Za
si. 935,Vl. — Byla-lí Hagar, služebná, typ Starého vedl armenské písmo a jazyk do liturgie; spolu zákona proti Sáře, svobodné, typu zákona N o vého, jest zakladatelem arménské literatury; podporoval byl lsák předobraz svobodných dítek Božích, vě účinně překlad Písma sv. do arménšliny; sám na řících křesťanů. Gal 4, 22—31. List Žid u, 19. ně se svými žáky pracoval. Na synodě artašatské píše o lsákovi, že ho Abraham obdržel jako před (aštišatské) 432 435) přijal rozhodnuti sněmu ete obraz (šv nagaňoln). Na základě toho někteří Clr ského a potíral estoriány a Borboriány (viz ll., kevní Otcové viděli v lsákovi, zachráněném od smrti, 363). Podání připisuje mu některé hymny. Z. _ předobraz Krista vzkříšeného, vítěze nad smrtí; Sr'vn. l., 53. — 4. kathoiikus Velke Armcnie, všichni bez v jímky uznávali s Teriullianem „isaac nepochybně na počátku 8. stol. (podle jiných žil cuma patre ostia duceretur et Iignum ipse sibi teprve ve stol.-12), autor čtyř řecky psaných spisu: portaret, Christi cxitum iam tunc denotabat, ln 2 obžalobných řečí proti arménským heresim, victimam concessi a Patre, lignum passionis suae náčrtu arménských dějin (až do r. 704 a návodu b_ajulantis“ (Adv. Jud. X. Mi ne, Patrol. latina ll k příjímání Arménů do církve (MG. 1 2, 1155 n.). Byl stoupencem řecky smýšlející strany v Caesa 626). Thežaghylam, ln Hebr X, De 19. Migne, graeca C V 353. Sv. Ambrož, lsaac et Patrol. anima, reji; ve 2. kapitole druhé řeči praví o sobě, že jest obráceným a pronásledovaným arménským kně Mi e32,XlV 501—534. De civitate Sal., Dei XV .Migne XLl Sv. si Aug 51 . stín, Sv. František zem. Srvn. Hurter, „Nomenclator“ il., 3. všd.Vl.věku, 107. — (lsaakij Bělobajev ruskýheretik Traité de l'amour de Díeu Xll. 10 (vydání Blaise 5. 1821Vll, 417). Weisz, Die messianischen Verbilder im stoupenec atěje Baškina. Byl souzen sněmem r. A. T. Freiburg i. B. 1905. Byl-li lsák předobraz 1553, do té doby byl vězněn v Soloveckém klášteře. Krista, bylo snadno usuzovati, že jeho manželství Na biskupském sněmu obhajoval jej biskup Kassjan :; Rebekou předobrazovalo poměr Krista k církvi. rjazanslrý, který během schůze byl raněn mrtvicí, Kubíček, Biblické dějiny. Olomouc 1925 s. 21 což si součastnící vykládali jako Božt trest. Podle nn. Miku/c, Příručka k biblické dějepravě. [. Praha letopisu sám lsaakij v brzké době „ztratil život“, 1924. s. 55 nn. Schdpfer, Geschichte des A. T. [ ale není známo, zda byl popraven, anebo zemřel Boris Munchen 1923 s. 180 nn. Feldmann, Geschichte přirozenou smrtí. [V. V. — 6. (lsaakij) kovič-Černčlckij, pravoslavnýbiskup lucký der Offenbarung des A. T. Bonn 1930. s. 28 . a ostrožský. R. 1602 na přání knížete Konstantina 55515 Bíblisches Reallexikon, ] Paderborn 1931 si Ostrožského vystavěl v Ostrogu Dermansklj klášter, lsák (lsaak) 1. ben Abraham (Trocki,)ži kde vydal několik knih Oktojich, Dialog o sv._v1re dovský spisovatel, stoupenec sekty llareů, n. kol. a j.; [. vedl mnichy k tomu, aby se věnovali vy 1553 ve vsi rocz u Vilny, z. 1594; sp. m. j. apo chově mládeže a v dávání knih. Byl take členem logetícké dílo „Chissúq emuna“ (= posileni viry), Krestovozdvižensk ho bratrstva a dokonce učil jež dokončil jeho žák jos. Malinowski; dílo to, na v jeho školách. I. byl ustanoven biskupem 162_, plněné nenávistí proti křesťanství, skládá se ze dvou ale 1623 sjednocený biskup jeremiáš Počapovskíj částí: z apologie židovství (50 kap) a z polemiky vypudil jej z Lucka. R. 1624 odiel ]. do Moskvy, proti křesťanství (100 kap.); vydal je nejdříve Wa kde jménem joba Boreckého (viz Il., 364) nabizel genseil s lat. překladem ve své publikací: „Teta připojení Ukrajiny k Velkorusku. D0 1632 byl ]. ignea Satanae“ (Altdorf 1681); správnější vydání nucen spravovati luckou diecési z Kyjeva, :. 1641. šlo v Amsterodamu 1705, a od té doby bylo Srvn. „Episkopy drevnej luckoj eparchii“ i(. Ivanov častěji otiskováno a překládáno; posléze s něm. (Počajev 1891). [V. V.] — 7. byzantský císař překladem a poznámkami vydal 'e David Deutsch toho jména l., přijmím Komnenos 1057—10519, (Vratislav 1873. Proti polemice -ově vydáno bylo vynikajici vojevůdce, vojskem 8. čna 1057 na trun se strany křcs nské několik spisů obranných, ač povýšen, 2. září korunován, pečoval energicky o n_á za to ani nestojí; volnomyšlenkáři 18. stol., pře pravu financí, sesadil patriarchu Michaela Kerulana, devším Voltaire, dilo to velice si cenili. — 2. Amid onemocněv vzdal se trůnu a vstoupil do kláštera
ský n. Antíochijský,
od Syrůnazýván„Veliký“ Studionu, kdež 1061 zemřel. — 8. císař byzant ský, toho jména ll., říjmím Angelos, povyšen
nebo „Učitel“, syrský cirkevni spisovatel, 2. kol. 460 (459—461) ve v sokém věku; Jakub Edessk' _aGennadius uváděj jej spolu s jinými muži tého jmena, takže rozlišení jeho osobnosti, života a čin nosti jest velice nesnadno. jisto jest, že narodil se v Amidě v Mesopotaníi, že byl žákem Zenoblovým, a že navštívil Řím. jeho mdlé, rozvláčné a nabu břele spisy, téměř vesměs veršované, zachovaly se
z_ v arabském uveřejnili je Zmčásti erle jen a Bickel; někter gřekladu; byly omylem pojaty do rimského vydáni spisů sv. Efréma (viz ili., 688).
SpisyI-ovyjsou; * ' * '
“ '
' “ ' " ,
jednak dogmatické o nejsv. Trojici, o vtělení a o svobodě vůle. Jelikož v nich nejeví se výslovné uznáni sněmu Chalcedonského, byl [. podezříván z 'monofysitismu, ačkoliv o některých dotyčných místech možno souditi, že byla později zfalšována. Spisy I-ovy vydal Bíckell, 2 sv., Giessen 1873—7. Srvn. Bardenhewer, „Patrolo e“, 2. vyd. (1901 , 348 . Samsour, „Základy patrologie“ 17l. — 3. ar
na trůn 1185 po svržení Andronika Komnena, jejž hrozně zmučiti dal, bojoval s Normanny,_Bulhary a Srby, uzavřel se Saladinem spolek pro_t|křížové výpravě Fridricha Barbaross , jehož vojsku však musil dovolili průchod; byl o svého staršího bratra Alexia 1195 sesazen, oslepen a uvězněn. jeho syn Alexios dosáhl sv 'mí prosbami toho, že čtvrtá kri žová výprava, jejímž cílem býti měl Egypt, byla obrácena do Cařihradu. Když Alexios lll. prchl, byl 1. 18. čce 1203 opětně za císaře proklamován; syn jeho jmenován spoluvladařem. Ale oba viadarí zne_ přátelil! se mezi sebou i s křižáky, čehož použil Alexios Dukas Murzuflos tomu, že se dal provolatl za císaře jakožto Alexios v.; I. zemrel
rozčílenímve vězení.— 9. (lsaakij, lsaacíus) Cařihradský, sv. opat v Cařihradě,:. . května
na počátku 5. stol. v době bisku a caři'hradského Attika (viz l., 741), podle dřivěj ího mrněm 383; již jako 'inoch stal se mnichem; v době ariánského císaře alense byl pronásledován, založil v době n. 350, syn Nersa l. v. .), po smrti svého otce císaře Theodosia nejstarší, podle jeho žáka Dalmatia odebral se do Cařihradu, kdež dokončil svoje vě (viz lil., 395) nazvaný klášter v Cařihradě. [. sam decké vzdělání. Když stoupenci směru Nersova na nazývá se jakousi prolepsi jména často hegumenem byli v Armenii převahy, byl I. v době krále Chosrova Dalmatským. Pam. 30. kv. Acta Ss. Mají Vl.,
men. Sahak) Veliký, patriarcha armenský,
Ceský slovnik bohovedný v.
25
lsák
386
242—255;Bib1iotheca hagiographica graeca _h;66 jiné hebrejštinu, mimo Niiies,Kalendaríumi., 176.— 10.s v. nič., mnich i protij přestoupil uitůrn. _kprotestavnství 1.9 op aatpsalkláštera uchýlilse, prchaje době, pocoházel ze šlechtické rodiny, jsa Monte Lucos u Spoieta, kamžv znalý arabštiny, obdržel vynikající místo úřednické ze Syríe před monofysity, a kdež založil lavru ; jeehož však se vzdal a vstoupil do kláštera v Ta proslul uzdravovánímnnemocných a proroctvím, banu (Tabanos); jelikož směle a statečně potíral z. 11. dubna 550. Ostatky eho chovají se ve Spo mohamedanismus, byl 851p těžkých mukách sťat letu. Připlsovanných mu ečí pochází nepochybně od lsáka Antiochijského. MR. 11. dbuna. Srvn. Acta v57. r. svého věku. MR_. !. (issaakij), biskup černígovsk ij, 3. čnaRuska11.přišel z Caři hradu 1389.Zprostředkovávalpolitické dohod mezi Ss., latina Apr. 663, 11.,27—30; Kulda. Cirk.Bibliotheca rok 111., 7hagiographicia 20. Ruskem a Litevskem, 1397 doprovázel metr. ri nivskýna [.Syr ský.— 21. opattvNi ana do Moskvy, 1408 byl v suite knížete Svldri trijske' pouští, ve 4. stol., nástupce žáka sv. gajia Oigerdovíče. R. 1415 zučastml se biskupského Antonína Cronia, řídil 210 rekiusů a vysiavěi ne _
mocnici pro bratr tray ponutiy.k — 22. Pe rský, sněmu,naněm žRehoř zvolenkšjev-sv v. mě. v Persii v pronásledování Saporově; pam. ským metropolitou. [V. Camblak V.]-— 2.břl (saakij) v církvi vých. 18. května. — 23. sv. mi., jeden
matský v. !. Cařihradský. — 13. řečený zPěti bratří (viz 11.,89); MR. 12. listopadu. — Dob rý, (Bon s„Pius) sv.,čOd 859biskupbLan 24(.issa kij). ek, 1338ma aloval pro novgorod kánon (Lingonienlsis), nm 07..5n) Srvn.eHuf-ler,sp.Nomen gresský 2.18.če;880 sbírk ského arcibiskupa Vasilije svaté obrazy,- určené ciatoru 1.,3.v.,yd'863. _ 14.knězcirkve Ědesské vod bě cís. Zenona (z. 491); přišel do Antiochie pro hemQtýd nu [ likosSeieukijský Vchodoierusaiimskšchrám vystavěný 1337bě za Petra Fuiiora a potíral Nestoriány. Viz Huríer, aKte sifonský v]Chaidejsku,n. vKaškaruvPersii, „Nomenclator“ 11. ., 3. v d., — 15. (isaa žil v době šacha jezdegerd ai., 399 na synodě Se
Yzaaq)lzac, Ysach,
a,k jíndřichvltalii
leukíjské vysvěcen k žádosti zván Arrigo (Arrhigus) Tedesco, rodem z Nizozemí jenž si přál jej míit svým arcibiskupa ástupc pcem, Kajumasa, 410 konal nejí.tarší známou východosyrskou synodu, jež vydala znamenítějšímistry hudebníXV. a XVi.stol. Působil 26 ránonů; :. t4ll.u — .Spoi etský vizI. opat v itaiii ve Ferraře tom ve službách Mediceů ve kiášte earaMon .atOp cist.kl. Stella Florencii, odtud přišel do služeb knížat německých (i' Etoile) v diec. Poitierské, m stik Xil. stoleti ze ško o y sv. Bernarda, 11.v Angii, asi od 1147 opat a působil vv t'i innsbrucku, a vezemřel. Vídni, ki.Eteila, asi 1151,dlel na ostrově Ré u La Rochelle, oddku opět do Augsburku Florencie, kde Všestranností svéhoumění.jakási mezinárodní obrat aby tam založilk lášter, k čemuž však nedošlo; nost jeho díla staví jej do popředí. Napsal celou :. r. 1169 ve Stelle; napsal asi 1162 „Epistola řadu skladeb, celou řadu mší, z nichž část vydána, de anima“ Algerovl (vizl.28 6,) 1167 „Epíůtoia de missae“ biskupu Clairvautskému (ML 194, ostatní pak jsou v rukopisé v Mnichově, Vídni officio a Bruselu. Vedle toho vyniká sbírka motett: Čhorale 1875), Poitierskému janovi(t. 1876) &„Sermonos“ (t. 1689n.).Srvn. Hurter„Nomenc1ator“ 11 3. vyd., 155. Constantinum, kterév vídal jeho1. žák a nástupce LudvíkSe benfi r. 1550ve dílech. díl vydán znovu — Vesp u„Doanima“ iásá E. Bezecným v Denkmiiler der Tonirunst in Oester— originelnsí upsychologii. Ze třiaugustínslkyzbarvenou, bytí: tělo,duše, Bůh, reich. Vedle toho napsal [. celou řadu jiných motett, máme nejjasnější poznání vBohu,v duši jest obraz. Boží a proto ji známe lépe nežli své tělo, vněmž písní,skladby varhany a nástroje. 0 jeho mších viz Drr. P. apro ner, Geschichte der Miss (str. již sotva stopa Boží se nalezne. Spojení duše stě mdá se pochopiti tím,že podobné pojí sespo 281—317).Srvn.K .Konrád. „Jindřichisaak“ v ča sopise „Cyril“ 1879, 56. [MIA] — 16. (lsaates), dobnýma že tedynejvyšší stránka těla, sensualiias židovský konver titav e4. stol.; sp. „Liberfidei carnis, pojíse s nejnižší stránkou duše,phantasticum de sancta trinltate et vde incamatione Domini“ animae. Poznání lidské má pět stupňů: smysly vni (MG 1541 až 1546). jakožto obhájce vzdoro mají tělesa, obraznost vvbarvuje smyslové obrazy, papeže Urslna vedl 372 proti Damasu [. proces, rozum pochopuje veiebné formy věcí, intelekt chápe jejž však prohrál rozhodnutím císaře Gratiana, ibyl věci duchové a inteligence nazírá na božství samo. vypovězen do Španělska. je-ii autorem komentáře jako oko vidí slunce jen ve slunečním světle, tak rozum nazirá na věci v božském světle, jež z Boha k Ambrosiastrovi (viz 1., 6), jest sporno. 17. (isaakij) Kyjevo-pečerský, bi. rus.cirkve září. Srvn. Kratochvil:Meditace věků, diili. [Krt]— mnich, přísný asketa, laickým jménem Čerň, bývalý 28. yrský (isaacus_Syrus)neb Ninnivský,n v Ninive a již v mladých letech stal se mnichem bohatý obchodnik; zi.090 Jeho ostatk jsouva jevě v jeskyni sv. Antonína Pečerského. ravosiavná v rodném svém městě, od nestoriánského patrí církev uctívá jeho památku 14.února podle starého archy jiřího( (660— 68—0) jmenován biskupem niniv letopočtu. Srvn. „ipatievskaja Lětopis“ víz rok ským, vzdal se však po 5 měsících tohoto svého 6582(1074);Leam'd „SvjatajaRus“ (1891,str. 18N 88), úřadu a odešel na poušt, kde vedl život poustev níka-askety; posléze uchýlil se do kláštera Rab .Barsukov „istočnikl russkoj taagiografii“ (1882, str. 226). V. 18. Le v1 ajan, žido ovský bana Šabora, kdež oslepnuv zemřel. jeho spisy jsou spisovatei,n .1515— ve Wetzlaru,tzprvu rabín, pře hlavní součástí asketické literatury křesťan.Orientu. stoupil 1546 s celou svojí rodinou k luteranismu, jedenzhlavních jeho spisů, o pohrdání světem, pře ložili záhy již dva mniši kláštera svaté Sáby, Patrikios potom 1551 do církve katoilické, od 155 prof. he a Abramios, do řečtiny(vydaiNikiíor Theotokis, Lip brejštin vKoiině n. R.; 71 obha oval mas soretsky text bible („Defenslio veritatls 1ebraicae", sko 1670); latinský překlad„ De conternptu mundi“, Kolín 1558) proti Vilému Lindanovi,jen1tvrdii, že ě pode jménem sisáka Antiochijského, vyd. text ten Židé zfalšovaii; mimo to sp. oblibenou Ggiiandi Xii., 3, Mg.8 6,.811 Srvn. ..B Chabot, hebrejskou mluvnici (Kolín 1553, Antverpy 1564, De isaaci Ninivitae vi,ta scrlplis et doctrina“, 1570), dále „Meditationeshebraicae“ (Koiín1558); Paříž 1892. I. byl nepochybnně Nes oriánem, a_č pořídil také" nové vydání Pagninova hebrejského spisy jeho nejeví ducha heterodoxniho. [Red. slovniku(Antverpy1578).jeho syn nŠtép nisák I. v slovanských rukopisech obyčejně se jmenuje Levita, n. 1542ve Wetzlaru, věnoval seplékařství, isaak Syrjanin, anebo Syriianin. Fbed—jefusvědčí, potom theologii, přednášel v Kolíně n. R. rovněž že sv. I. napsal 7 knih kázání. Zbylo z tohoto _ve n. kol. 1450, z. 1517 ve Florencii. Patří mezi nej
lsakijevská katedrála v Petrohradě — lsarí starých arabských překladech jenom 13 poučení pod titulem: „Mnišské pravidlo“ a dopis s.v Sí meonovi. 99 poučení existuje v syrském původním textu a v řeckém překlaa.du Ve slovanských ru kopisechjedna má:-nem 2 redakce, obě původu ského: kapitolu, druhá jihoslovan 92, avšak i pořadí kapitol a z větší části i obsah jejich, pod statně se mezi sebou liší. Při tom ani jedna, ani druhá redakce není totožná s řeckým překladem, vydaným r. 1770 v Lipsku od Nikiřora Theokiosa. Obyčejně se míní, že slovanský překlad jest dilem nějakého srbského mnicha Zakcheje a byl pořízen vjednom z athosských klášterů. Dílo sv. l-a Syr skéhocursus, v řeckém překladu (.Patrolo— glae series graeca“vydallegne sv. 86.) Ruský překlad byl mie vydán v rocenákladem l854, druMoskevské ezvydáni Duchovní r..1893 —Akade bpisy sv. I-a Syrského sleduji cíl dáti mnichům poučeni a rady o rozmanitých otázkách asketického života. Pro mnicha, který se snaží přibližiti se k Bohu, jest předevšim nezbytno vzdálíti se úplně od všech
světskýchž záležitostí. (poučuje sv. 1) můžeme dosáhnouti istoty čtením rozumu sv. Písma, posty, bděnim, mlčenlivosti a jinými zbožnými skutky; čistoty srdce pak jest možné dosáhnouti četnými zárm urntky, omezováním potřeb,t útěkem od může světského, bojem s vášněmi at .“d. Člověk cestou asketických skutků, ziskali vyšší rozum — t. zv. rozum duchovni, z něhož pramení „skutečná víra“ a který mizí v této víře. Ale tato „skutečná vira", dle mínění sv. l-a takřka není vírou ob_v čejnou, jednoduchou: jest to víra kontemplativní, která má svůj ůvod v usehrrání; účinkem tohoto
usebrám jest čistá modlitba“.Pojem„ čisté modlit
by" sv. 1.určuje jako „modlitbu, která' je zcela zba vena všech zemských myšlenek, která pochází ze srdce, zbaveného všeho pozemského“. Tato „čistá motdliba“ jest modlitbou jenom několika málo amsketů,ale ještě menší počet asketů jest hoden nejvyššího tajemstvi — t_byduchovní“, t. j. duše rozličné: člověka sext,ase Bohem.anebo Toto mystickéhoo spojeni sv.spojení j.menuje duchovní modlitba, kontemp ace. — Ale na rozdíl od jiných v chodnich mystiků (zejména byzantských, jako byli imeo on Novvý Boh hc,oslove ŘehořSlSlnaita, Řehoř Palama a j.), sv. ]. Syrský zevrubně nevy líčuje podstatu extase: omezuje se jenom na vše obecnou definici, že kontemplace (extase) jest . nejvyšší a skoro nedostižný stav ducha, kteréhožto stavu jsou hodní jen velmi nečetní lidé, vyvolenci Boží. Tento stav ducha sv. [. vyličuje jako nějaké veliké tajemství, nevšední odměnu asketických činů, a zřejmě nerad se zdržuje u otázky kontemplace.
387
ruských viz vOdessa, mé knize 906PoslanijaS.starca Artimaja mystiků XVI stol.“, V.
lsakijevská katedrála v Petrohradě. Petr Veliký zbudoval vedle paláce Admiraltělstva malý kostelík zasvěcený sv. lsáku Dalmatskému, v jehož svátek slavil své narozeniny. Když r. 1710 shořel, byl ažen cihlovou stavbou německého ar '! chitekta jiřího ana Matturnovi (viz Thieme-Becker XXIV., 251). ateřlna li. se roz hodla, že na jeho místě vystaví dle plánů arch. Rinaldiho mramo rovou katedrálu. Projekt, jehož model je uložen v Akademií, se neuskutečnil, poněvadž Pavell použil mramoru na stavbu určeného, k dekoraci svého zámku, & nedokončená stavba byla arch. Brennem uzavřena příliš brzy, takže rozměry ku pole se zmenšily & chrám zůstal tak ubohým tor sem. Alexander [. považoval jej za nedůstojný hlavního města a proto dal francouzským arch. Ricardem de Montferand vypracovati plány pro nový c_hrám, „který by bohatosti a krásou své vnější i vnitřní architektury vzbuzoval obdiv i těch nejskvělejšich chrámů ltalie“. Montierand svůj projekt provedl v l. 1819—1858.Práce se zdržela upevňováním půdy pilotamí, což trvalo pět let a vyžádalo si značnou část z celého nákladp 23 mil. rublů, přes to však se chrám poznenáhlu propadá. Plán chrámu vzat je z Bramantova sv. Petra v Rímě, Wrenova sv. Pavla v Londýně a Soufflotovy sv. ienovefy v delši Paříži,rameno má pudo s nepravidelného i-iže, jehož měří lllrn kratší 96 m. Nad zkřížením ramen se zdvihá pojnoelipsoidníku ole, jež dosahuje uvniřt výšky 82 m. u stavbě oužito nejcennějšího materiálu: italských,p yre nejských a uralských mramorů, finské červené žuly, zlaceného bronzu, ve vnitřní výzdobě též malachitu, lapis-lazulí a j. Basrellefy v tympanonech portiků jsou praci francouzského sochaře Lemaina a ruského Vitali, malba v kupoli pracována dle kartonů F. ABruni zdi lodi maloval Brjulov ve slohu ně meckýcl'ilnazarénů. Chrám je pověstný svou tma vostí, nemát v lodi vůbec oken. Po revoluci pro měněna lsakijevská katedrála v protináboženské museum a valně schá tral a. Mys. 'U'U
lsakowicz 1. lsak Mikuláš,
n. 1824v Lyšci
z rodiny šlechtické, absolvoval gymnasium 1844 ve Stanislavově, theologické studium ve Lvově, 1848 vysv. na kněze, působil v duchovní správě a to od r. 1865 jako farář v Stanislavově, 1871 jmenován čestným kanovníkem Lvovským; stal se 1882 arcibiskupem Lvovským ritu arménského. Byl horlivě činný a dobročinný, i požíval veliké popu larity; :. 1901; sp. „_Kazaniai nauki na wszystkie
w przcciagu calegorooku, Lvov ]. sv. musí se snažiti,aby byl hoden „duchovní uroczytošci 1856, ll. sv. 1857 podtitulem: „Kazania o Mece modlitby“; ačkoliv nemůže jí každý dosíci, musí Paňskiej i nauki przygodne“; . se starati, aby očistil svou duši, a proto sv. !. l890; lll. „Ojcze nasz“, niedzlelne 2. vyd.t [V.sv.vpod podtitulem titulem „Kazania ra'dějaim o „praksis“ které činy má 1887 zn mluví „dobré skutky, a (řecké zejménaslovo, asketické a cviačenl"). Poučenis sv. 1-a o praktické činnosti w ciagu caiego roku“, t. 1862; „Kazania i nauki i przygodné", t.1872; „Kazania podczas askety, ač vyličuje dopodrobna mnišský život, ne šwietalne koronacyí o brazuN. M. P raskqurakowíef' . liší se vůbec od jiných podobných poučeni.— Musím 1883; „Kazania pasyjne“, advě serie t. 1878a ještě poznamenatl, e ruský mysticismus konce XV.—XVI.s to.l (Sil Sorskij, Vassian Patrlkějev, (v.ll vydlával s knězem Biblioteka Tomášem kaznodziejska abrowským l., spolu 6)sbírku„ zejména stařec Artemij a j.) pramení nejvíce ze olska".390 — čz. jos afat, basilíán, sp. latinskou spisů s.v l-a Syrského, ačkoliv v Rusku dobře znali báseň pod názvem: losaphati sive de nece losaphat i spisy jinych,yzejména byzantských mystiků. Mir Archiep. Ěolocensis libri lll“, Vilno 1628, nost a zdrženlivost ve vylíčení momentu kontem Kuncewicz d.joPocza
place, zvláštnost to sv. l-a,by y akceptovány2
lsari, hebrejsky 134335,Hajjisri, bez členu 7333 itemplaci ve spisechru ch mystiků, kteříale pokládají za zvls mi milost Boží, snahu okon ni, t. j. trnitou cestu výchovy ducha, za povinnost znami), Iísrijjá : Mé smýšeni jest jahve. LXX: každého člověka. Porovnání sv. I-a Syrského s by '!caóesíobyl levita, syn lditunův, kníže čtvrté třídy zantskými mystiky a úsudek o vlivu jeho na doktríny zpěváků za časů Davidových (l Par 25,11).Zkr
388
lsamus — lsen
boha (bohů) cizích & jejich model, takže se pravo věrní židé nad tímto výrazem ve vlastních jménech pohoršovall a je vyměňovali jménem m, 15a tak lsaurie ('Iaavgía), maláshornatá provincie v Malé vzniklo 19373,191773 (1 Sam. 14, 49)z Špgvvs. Asii, se statečným, divokým obyvatelstvem, hraničila jiní dávali najevo odpor k modle ba' al tím,že složku ve jménech' vlastních nahrazovall slovem starší době na východě“s Lykaonií, ',na severu m?:——hanba. Tak z 173-173“vzniklo DPJ'iD'lN svetry ickou náhorní rovinou (Phryg orinos), zěápa s Pisidll, na jihu s Ciliclí y(gClllacia aspera; V době sv. Pavla bylo tam málo Židů.SStaroisaur (2 Sam. 2, San). Z 5337: vzniklo 11?ng a z tohoto ské město Lys re (nyni Latik) jest známo ze Sk. “17.333 (2 Sam. 11, 21).' Z 593 mm ([ Par 8, 34;
ceně slul 113 Sen, LXX Zangi, Vulg. Sorl (] Par.
25, 3).
lsarnus viz Ysarn
ap.
7.
Hčl.
.2, 27, 5; 2.ímT 3,.ll Po
stránce církevn náležela Lystra k provincii Lykaonii 9, 40)'učiněnonv'mpp. Tedylessui_ —Esbaal (Gams. 451).Důležitou obcí křesťanskou byla Sebuk: a =ls booese.th Nelze souhlasiti s Hommelem,který Trachean arKalaykdnu, kterouž Lev lsaurský spojil Eš-bošethpřekládá: „Oheň (ÚB) jest(bůh)Bast. “
svincii byzantským patrlarchátem. „lsauria“ viz Gams. O neli kevní pro (Geographic altenDie Orientes, Miin en 1926, s.u.lEthnoločieKdes rb,er religionsge lsauru rus j heen, sv. theňan, podstoupil schlchtllche Bedeutung der hebráischen Eigennamen
smrt mučednickou v Apollonii (nepochybně vMace
des A. T. Freiburg i B. .46 n. — Dhorme, Les livres de Samuel. Pall-sis1910. str. 126 281. — donií, něčí. Seres) spolua Peregrinem. s Innocenciem (vnzlV ), jeremiášem MŘ. Felixem 17. čna. Schulz, Die Biicher Samuel, Miinster 1. W. 1. 1919 s. 220n n; 11. 1920, 22 nn). Abner, Generalissimus Isbaab hebr. astavt, lešeb'ůb, LXX.ruk B Pal/tá Saulův po smrti svého pána provolal za krále syna rk A 'Iapaa'i.,Vulg lsbaab byl kněz, nejspíše Ita jeho lsboseta a uvedl ho do zajord ánského města marovec, příslušník čtrnácté z dvacíti čtyř kněžských tříd za Davida (1 Far 24,13.) Nejspíše znělo“jméno Všichni Mahanaim, kamisraelští bylo královské sídlo přenešeno. kmenové ho poslouchali kromě původně bpgvs & toto vzniklo z ; Judovců, kteří se drželi Davida sídlícího v Hebroně. 1š-Baal=muž, ctitel, služebník Baalův. VizKerber, ježto byl mezi syny SaulovýmI (1 Sa 14, 49)
druhém mohlo mu Die religionsgeschichtlíche Bedeutung der hebrági7 jmenován býti 40 let,na když otecmístě padl (:—jossuí1, (2 sam Bitvy sche7n Eigennamen des A. T. Freiburgi. BH1897 Hčl. na Gelboe se nesúčastnll snad proto, že1nebyl ani ' lsborský viz Marek Antonín schopen nosití zbraň ne pro mladistvy věk (40 let!) lsboseth 1. Pars, 33. jmenovánijsou čtyřisynové nýbrž pro svou slabo t,nebo nemoc (Schulz 11.23). Saulovi: lonathan, Melchisua,Ablnadaba Esbaal, Bud' jak bud', tolik ji;)sstt jisto, že byl duševně slaboch, hebr.'7p31p's _- 5173-1993: muž, sluha, ctitel dokonale ovládaný Abnere_m.Sídlo královské přelo ženo bylo z území Benjaaminova do Zajordání proto, (boha) Ba“ala. Tltéž čtĚlŠlir9 synové vbit tomtéž ořadí jmenováni jsoutaké19.V tvěna elboe panoval jen král 2. roky. Tam predlgílištianš.ak, kteří že tam byl bezpečnější lsboset zahynuli&Melchisua.1.$am podle 1. Sam 31,921.4tři: 1_onathan,Abi nadab 49jmenováni tři: pokládají tento v. za glosu ž(Dhorlrnes. 282) domní vají se, že číslice 40 je příliš vysoká a 2 že třeba lonathan, jessui (91Ws=lišui)4a Melchlsua. 2. Sam změnití v 7). Postupem času David rostl a lsboseth 2, 8 jmenován syn Saulův: lsboseth DWZ—1578upadal. Když ]. vytkl Abneroví, že pojal za choť se urazrby'valou dtrhlženu se od lsbosetha, přidal se k Abner Davi Saulovu (2 Sam 3, 7nn), (lš- bOšeth=Muž_,sleuha,ctitelHalnby,mbodlyu Blaalovy. Syrský překladjm jnue Ešba Ešb Abi Rispu, nadaba ztotožňu e es1essuí.Hummelauer (Comment. dovi a získal mu i starší Israelovy (3,17nn). Po in 11Samuelis, arisíis 1886 str. 154 n) přidává se násilné smrtí Abnerově (8, Zlín) byl brzy zákeřnou k syrskému čtení: „ergo ldeem est Abinadab, qui vraždou seanaaakRe světa sprovodzen také lsboset (2 Sam 4.) Ba“ ab,d adůstojnici lsbosethovi lessui, licet nominum nexum non perspiciamus. chtěli se zavděčiti Davidovi, proto svého pána zabili baal vero seu corrupte Eschoboschul, idem est, a přinesli hlavu jeho králi judovců do Hebronu utque lsboseth,voce np: ignomlnía, utí alias (4, 8). David kázal jl uložití v hrobě Abnerově (Os 9,10; 1 Far 3, 34; 9, 40), in locum vocis 51:3, (lv Hebroněd) lsboseth panoval asi odr 1011 quae sirmul nomen idoli erat, subintrante. “ Na 1009 ořip ě1004. Pootsmr ti jeho David byl všde otázku, proč lsboseth lšba al) není 1 Sam 14, 49. obecně brzdyr|uznán za krále. jmenován, Hum. odpowda, že bud'jméno jeho nedo básník, leeke n.Hermřann (pseud Americanus''). 9.b 1856 v Holungenn(Eichsfeld) 1883 patřením opisovačů bylo vynecháno, neb že na po kněz, od 1895 dívisní farář v Hannoveru, Miilhau čátku vlády Saulovy ještě nebyl na světě nebo tak senu (Els.) a Saarbriíckenu, zúčasttnil se výpravy mladičký, že nebyl schopen nosití zbraň. Totožnost do Číny, sp. „Aus Eichsfelds Vorzeit" (1892); „uj Išba ala s lšbošethem jest nade vši pochybnost. Názor Hummelauerův o totožnosti lessui s Ablna belklánge, Festlleder zum Leo-jubML“ (1893), rý movaný nčm. překlad Kempenskeho„ Následování“ dabem jest dnes opuštěn. Za správnou bývá uzná
vána domněnka Budde-ova, že typu:—Mp ning: lš—ló— — lš lahve=Muž
Iahvův, Hospodinův. jméno
ba'al (: Pán) totiž kdysi znamenalo boha jako
(1893, 7.vvyd. 99) a „Rosengártlaein'q „Le ben der hl. Elsísabeth“ (1895)a j, z.báseň 14. ledna 1907 v Kalkfonteinu v Něm. jihozápadní Africe,
vo 53, tedy také Boha pravého, jediného (Os. 2, 18); ného kdež odj1906 byl polním duchovním něm. ochran lsele Otato, n. 1873 v Sulzu (Badensko), farář v Oberschoptheimu, sp.: „Heilig-Blut-Buch“ 1909, lsraelité ho bez užívali jakožto '?složky ahve theoforických jmen svých odporu: nz'pp: jest ba'al, vyd.1924:us „Die (kázání) 1911. lsembard 0.8 Heidelnmission“ kFLleury, žil kolem 1003; pán (1 Par 12, 5); 33.159; Gn. 36, 38n; 1 Par život sv. judoka (Bjosse) 27, 28; 513333z 59; 317'=Ba'a1 bojuje (Sdc. 6, sp.lsen, někdejší ka anonie v Ho oímrn mBavorsku ;pů 32 n). Později však ba'al stalo se vlastním jménem vodně Frísinský hospodářský klášter ke cti sv. Ze
lsenbiehl — lsidor nona, jejž ttu jenž určil,by ub “E.založilhbiskup irisinškýiSjosef, obě aa-Dr "Ú
chuifa 111.,601) byl klášter seksulariasován, v době(viz biskupa Abrahama (vizi.,lten28) znovu zrí
389
nově krutě umučen. MR. 1. čerr.vna 2.vA1e andrii; byl nucen, aby obětoval modlám, když to však učiniti odmítl, byl hrozným způsobem mu čen: naražen byl na špiičatý kůl („sudes'h) MR. 22 pros. Bollandisté se domnívají, že tento mu čedník jest totožný s předešlým
z,en 1025 přenechan císařovně-vdově Kunegundě, v 11. stol. přeměnčnvkanonií. TrOjlodm románská Isidor lexandrijs n. klo 319, žák pilířová basilika s kryptou zbudovaná kolem roku 1180 b 1 barokním štukem vyzdobena. Antonia a Dorothea, přátel Makaria a Athanasia, R, 1802 byla kanonie sekularisována a zčásti po kol. 388 správce poutního domu (557066109)Alex bořena, kostel jest nyni kostelem farním andrijské církve; jelikož patriarcha Theofilos byl lsenbiehi jan Va rni eoc,kat0.1exegeta,nn.4417 mu nepřízniv, uchýlil se do Nitrijske' pouště, po v Heiligenstadtu (Eichsfeid), 1773 prof. exegese zději žil ve vyhnanství v Palestině, až posléze v Mohuči; svým výkladem lsaiáše 7,14 („Aj, panna nalezl útulek u sv. Chrysostoma v Cařihrad7ě; :. d . A. Ss. l., 1015—1701 počne u porodí syna.. vzbudil veliké rozhoř 404; pam v době Deciově—; čení, 1 byl suspendován, profesury zbaven a uvěz 2. sv. mě., vojín v Alexandrii nčn. jeho spis„ Neuer Versuch ůber die Weissa MR. 5. ún.. „Alexandriae sanctí lsidori, militis gu ng vom Emmanuel“ (Koblenc 1778) byl od mno et aMrtyris, qnuiin persecutione Decii a Numeri hých theologických fakult a od pap. Pia Vl. dáán ano, exercitus duce, ob Christi fidem capite cae
na index (bre
z.z20
7799) načež I. se po sus est.“ — 3. s
drobil a stal se kanovníkem Amóneburgským; :. 1818 v óstrichu v Porýns
mě., vojín v Alexandrii;
v době Deciověr .u253 uepáln; MR. 14. prosimnce. . v.hagio někteři
Srvn. Kulda „Církevní MR.2 rok“21, v Antiochii, lsenbuurgu, :, Diether, uarcibiskup Mohučský, biskup
viz Diether (iii.,
rvn Sadler, Heiligen-Lexikonl.,
lsenhagen, nekzdejši. cist. v biskupství identifikují sv. lsidorem spolu Nitrijským. nmích v Cordojej se ě(Cordubae), sEslí Hildesheimském, 2 3. klášter Mnichové přesídlili šmrafovét 1261 do Marnenrozd, načež na jejich místo přišly ámšem (v. 111.,755, č. 7.) umučen kolem 856. MR.
17. dubna. — Ia bas, arcibiskup Thessalon od 1379, sesazen 1382 pro neposlušnost vůči kesb u(l\eu-1senhagen), 1347pak do ny5nějšíhospatriarchovi, rehabilitován 1387, z. asi 1389; za lsenhagelnu ( est oves v Hanoversku); klášter poprotestanštěn; nyní jest tu protestantslirý nechal několik homilií (Mígne, F. G. CXXX1X., ústav šlechtičen 12—164 7. ispalensis,viz 1. Seevilský. lsenheim u Gebweileru v Horním Elsasku od — 8. sv. mě. na Chiu, byl vojenským zásobo vatelem; s loďstvem dostal se z Alexandrie na 1298 komturství 1., 504),1777 johanitů, v 19. Antloniktlů(viz jesuitů, od 1872klášter ústav ostrov Chios, kdež byl stat v době Deciově asi hluchoněmých, řízenlýškolskými sestrami z Rap-r 251; enátčané přivezli jeho ostatky ve poltsweileru. ]. proslul uměleckými poklady, jichž 12. stol. do Benátek, kdež je uložili rv chrámě U—mě zbytky chovají se nyní v Kolmarském museu, sv. Marka Pam. 15. května. A.]SS. 111. zvláště hlavním oltářem z r. 1493 se znamenitými lecká výzdoba jeho hrobu byla dokončena 1355. ze dřeva řezanými sochami (sv. Antonín, sv. jem-_ Nad mensou oltářní na rakvi ležící socha mučed nym a sv. Augustin) neznámého mistra, a s osmi nikova; vzadu anděl s kadidelnicí. Na přednístraně .lsídor, an Křt. a sv. Marek; mezi nimi dva malovanými křídly od M. Grůnwalda (víz W.,611). lsenkr ahe Kašpar,-n. 1844 v Miintz u jiilichu, s výjevy 358.-— : umučení Srvn.O.Kůnsíle, „Ikonographie“ 9. světcovla. de 150 anís Praed dr. fil., gymn. prof. , sp.: „Isaak Newton u. die is-eliefy jeptišky,l jichž konvent 1329 přeložen byl do Han
Gegner seiner Gravitationstheorie Dunter den mo dernen Naturphilosophenť 1878, Das Rátsel von n. v Miláně kolem 1477, prof. vBologlni,z .'1528, imperío militantismundi,“ Ecclesiae, 1517; der Schwerkraíít“ 1879; „(Je Begriffeu .Gr-und 3%:e „De aeternltate Pavie Milán 513 1522; sátze, die beim kosmolog. eBeweise als bekannt „De veritate conceptionís immaculatae V. Matris u.se1bsverstándlich vorausgesetzt werden“ 1909; Dei Mariae", t. 1510; „Disputationes calholicae .„Energie, Entropie, Weltanfang, Weltende“ , „Ne quinque, t. 1517, Pavia 1522, Lyon , „ umma apolitanische Blutwunder beschrieben u. krit. er tatedonis animi Milán 1505,1520 a — črtert" 1912, z. 1921. de 5. johumaní, oseph," Pavia 1522; „De immorjtali . se ph 0. Čarm., Belgičan, profesorlfilo lsernia-Venafro(Aesernien. et Venafran. dioces.), 1. spojená biskupství v církevní provincii Capujske sofie řádové,16501656 atheologie,16417gen.prokurátor kongre (Capua), zal. v 5., respektive v 11. stol., sloučena gace gen. definitor,italske :. 1666,zapo 1852; data stat. (1907): 55.1:200katol., 39 far, 105 čalspis„ Historia generalis fratrum discalceatorum kostelů a kaplí, 100 kněží světsk' ch, 1 klášter Ord. b. V.M. de Monte Carmelo“, jejž dokončilavy ky metropolita s 2 kněžími a 7 bratry-laiky, 3 kl štery s 19 ře dalPetr.as. Andrea1668.Kyjevský je jednou z nejzajímavějších, ale sou hoinilcemiše viz jindřiich : Isern časně take ztěží vysvětlitelných postavúplně ruských byzantských církevních dějin. Nejsou jasnya lzsfrsíd( i(sfrieádš) sv.,jerichu Praem (jeríchow) ,1159 proboštvpre monstrátském kl teře u Děvína ani okolnosti jeho zvolení, ani pohnutky, které jej saského, zbudoval tam nádherný chrám, jenž byl vedly k podporování florentské unie, dokonce ani vzorem mnohých jiných chrámů, 1178 biskup Ra jeho prameny útěku z Ruska. Nicméně nutno naznati, tiborský (Ratzeburrský), z. 15. června 1204. Pam okolnosti že zachovalé umožnují odpovědni 15. čna. S.rvn Kul ,Cirk. rok iV.,120. šinu těchto otázek; nezodpověděla-ii je dosud lschariot viz jíd ruská historická věda, stalo se tak proto, že do Ischia (lsclan. diec.), biskupství v Italii, v círk. určité míry byla podrobena vlivům oficiální verse, provincii Neapolské zal. vestol 12.;datta stat(1907): která se chovala vůči I-ori velice nepříznivě. Rov 30.020 katol., 14 far, 82 kostelů a kaplí, 153 kněží něž i základní zásadní odmítavý poměr ruských světsk'c historiků k sjednocení cirkve,k myšlence unie, znemožňoval jim osouditi činnost a pohnut Mischlryon mě. 1. prokurátor oby. (MR.sv.nesprávně: „ductor vznešené militum nějaké et alíl l-ovy s hlediska věcné krytickosti, nikoliv ze sta quinque milites) v Egyptě; byl v době Dioklecla noviska polemiky proti katolíkům. jiná dějinná
390
Isidor
postava, l-ovi velmi příbuzná, — jiří Krížanič, — a muromskíj. Schválení Cařihradu bylo asi poklá nalezla omilostnění v očích ruské vědy, poněvadž dáno za jisté a tak joonáš ujal se ihned řízení v ideologii Križaniče zřejmě převládaly prvky slo metropole, alespoň v „Pamjatnikách' Pavlova (č. vanské nad snažením unionistickým(vle. murlo 61 col. 521) nalézáme jeden jim vydanný dekf Le Sainte-Siege“ str. 138—173,pporovnej také kde sebe jmenuje „narečennyj v svjatejšuju mitrot
P. Pieriing„ La Russie et le Saint Siége“ lV-i-39 poliju russkuju“.V pozdějším dopise velkoknížete Vasilije, adresovaném do Cařihradu (viz u Pavlova č. l col 578) je uvedeno, že jonáš byl zvolen na základě dohod se všemi ostatními knížaty a velkokmžetem litevským, všemi knězi, bojary, biskupy a celou zemí. Golubínskij podotýká, že podobná manífestační dohoda mohla znamenatl buď bázeň, že jonáš nebude vysvěcen Cařihradem, anebo usnesenní, že v budoucnosti nebude přijímán
s V. Viliznskjajm jerzi Krzizanoicz a Polska“ ča sop. lgdowoszechny“ m184). Prro vKri žanlčePslovlandská myšlenka byla důležitější nežli unionismus, nebyla to persona grata v očích Vati kánu, jeho úžasné znalosti, žalostný osutl— všechno to vzbuzovalo zájem ruských historiků a nutilo je k větší bedlivější pozornosti. U l-ora bylo tomu jinak: byl to Řek a působil právě vtom dějinném okamžiku, kdy Rusko navždy se rozcházeio s By zanci: jeho činnost směřovala právě k tomu, aby zadržel nevyhnutelný běh okolností a zamezil roz chod Mo oskvy s Cařihradem. [. stal se kardinálem, ůsobil k uskutečnění a provedení unie v zemích litevských, konečně ruský velkokníže nezachoval se vůči němu tak, jak by seeměl zachovati, uvá
žíme-li všechny okolnosti. Aby velkokníže &s ním i celé Rusko bylo zproštěno výtky nedůslednosti, letopls byl zpracován v duchu pro I-ora nepřízni
em. Tatooev rse, dík naprostému nedostatku kri tickosti u Tatiščeva, dostala se do eho „Dějin“, odkud byla převzata Karamzin' m a jinými nověj šími učenci. Golubínskij,
Usp nskij a Regel v_y
vracejí legendu, leč přece občas podrobují se je jímu duch když nesouhlasí s jejím líčením faktů. Pokud však chtějí proniknouti záhadou osobností I-ory, obyčejně selhávají, a to jedině proto, že nedovedou se nepředpojatě dívati na unionistickou myšlenku, která je klíčem k pocho
peni celé činnosltje.č(2 metropolity době velko smrti metropolityF ervna I-a. 1431)Vnebyl kníže Vasilij Vasiljevič ještě plnoletý a jeho okolí si přálo, aby nový metropolita byl rodilý Rus, jako sv. Petr a sv. Alexej. oto přání neznamenalo sice pokus přetrhnouti veškeré svazky s Cařihra dem, leč přece byla b 'm dosažena jistá nezá vislost, po níž Rusové jižtldávno práhli: cizí metro politové příliš rádi podrobovalí se íntencím caři hrads kého patriarchátu a nedovedli se všichni — výiimkou ovšem- byl metr. Theognnost — přizpů sobiti k politické situaci tehdejšího Ruska. jeden
pramen, takzzavaná „vzpomínka oživotě novgorod ského arcibiskupa jonáše“ (z r. 1472; viz Ključevskij „íija uveřejněn svjatych kakistoričeskíjáemateriály“ str. 185; text v „Pamjatniká ch“ Kušeleva-Bezbo— rodko IV, 27. praví, že se zde opakovaly tytéž okolností jako za volby sv. Alexěje, t. j. že metr. Fotius před smrtí ustanovil za svého nástuupce sv. jonáše. Golubinskij však míní (lstorija 11, 1, 414, že to odporuje skutečnosti, poněvadž jinak ':jonáš když se domáhal svého práva, určitě by se odvo lával na přání zesnulého F0tia — otom vš k ne učinil nikdy ani zmínky. Zvolení kandidáta setkalo se se značnými politickými potížemi. Strýc Vasilije Vasiljeviče, Jurij Dmitrievíč, kníže zvěnigorodsko galickij, uzavřel r. 14 se svým nedospělým sy novcem smlouvu, v níž potvrdil, že se vzdává nároků na velkoknížecí trůn. Roku 1431 politická situace se změnila: zemřel obránce Vasilije, Vitovt (1430), rovněž zemřel i metropolita Fotius, který již r. 1425 pod trestem excomunikace donutil jurije Dmitrijeviče k pokoře. V srpnu 1431 kníže Dmitrij vrátil text smiouvv svému siynovc odjel do ta iarské Ord, kde se domáhal velkoknížeciho stolce. Rovněž i asílij byl nucen se tam odebrati a vy mohl zachování status quo teprve v červnur 1432. Po uklidnění pom měrů, tedy v druhé polovici 1432 byl zvolen za kandidáta sv. jonáš, biskup rjazanskij
žádnýoběmetropolita, kterývelice by nebyl rozeným Rusem. možnnosti jsou pochybné a ani Go— luebinskijse netají tím, že velkoknížete za pouhou řečnickou oz pokládá u, vníslovall nebylo asi ani slova pravdy. Ostatně i jednání velkoknížete litev ského nasvědčuje tomu, že se nesúčastnil žádné podobné volby. Skutečně, téhož r. 1432 Vítovtův nástupce Svidrigajlo poslal do Cařihradu svého kandidáta, biskupa smolenského Gerasima, který byl vysvěcen,ale nevíme zda-liejenom pro Litevsko, anebo pro celé R.usko Pskovské ll lětopis praví, že Geraslm byl ustanoven pro celé Rusko a zůstal ve Smolensku jedině proto, že v Moskvě byly nepokoje; novgorodská Ill lětopis pravi o něm jako o metropolitovi moskevském a jednou jej jmenuje „metropolitou celého Ruska'. Rovněž na lézáme určité akty, které Gerasim mohl provésti jedině v tom případě, byl-li metr. moskevským: vysvětil novgorodského arcibiskupa Evfimíje, ač novgorodská kathedra nepatřila k Lítevsku. Avšak iopačný názor, že caříhradský patriarchát odhodlal se vysvětiti litevského kandidáta pro celé Rusko, by určitě vyvolal nelibost Mosky, je příliš nepravděpodobný, ba nemožný. Evfimij mohl se již proto obrátití na metropolita litevského, že Nov orod měl vždy konflikty s Moskvou a ostatně práv zesnulý Fotius odmítl k vůli neplacení soudních poplatků vysvětiti novgorodeům Evfimije. jest proto pochopitelne, že novgor oordské prameny se snaží ospravedlniti svého arcipastýře z výtky nesprávného jednání a tvrdí, že Gerasím byl metropolitou celého Ruska. — Nemůžeme-li tento důvod uznati, za dostatečný k vysvětlení toho, proč jonáš nejel rovnou do Cařihradu, lze jeho pomalost zcela dobře vysvětliti politickými příčinami. Do 8. února 1433 byl jonáš zdržen svadbou velkoknížete; až do konce r. 1434 Vasilij Vasiljevič válčil s jurijem Dmitrievíčem a dvakráte byl sesazen z velkokní žecího stolce. jonášn knížete nemohl risikovatí, že oJejedesamozřejmo, jako kandidátžejednoho & navrátísse ažv Moskvěbude snad jiný panovník, zajisté zaujatý proti oblíbencům svého předchůdce.
se ustálily teprve vpravděpodobně druhé polovici nikoliv r. 1434 aPoměr; joná odjíždí do Byzance, později, nežli těsně přeed koncem r. 1435. Mohl býti jist, že Lítevsko mu nebude činiti žádných potíží, poněvadž Svidrígajlo 26 června 1435 upálil metropolitu Gerasíma, kterého podezříval ze zrady. je zajímavé podotknouti, že jak Svídrigajlo, tak i Gerasim vyjednávali se sv. Stolcem o sjednocení církve a bylioochotni uzavřítí unii, jak tomu na svědčují dva dopisy papeže Evžena W. (Z 13.1isto padu 1434 — jsou uveřejněny ves pisu A. Kotzebu „Sv:drigaájio, vellklj Litevskij“ vPetrohr. mjon ášprkňaz aiv (víz Pav , vop. cit.1835). col. 56| analseázlv Cařihradě právě vysvěceného metro
polítu l-a_,který byli ustanoven ruuskéhom etor politua si v polovic r. 1436. estza těžko vysvětliti, proE patriarchát dosud sám neposlal do Mosskvy
Isidor nového metropolitu; snad rozhodovaly ruské ne pkooje, je možno také, že vyjednávání se západem vyčerpávalo všechnu pozornost řecké hierarchie a vlády. Koncem r. 1435 bylo dohodnuto, že cir kevni sněm se sejde ve Feraře & tak musel nyni patriarchát spěchatl s jmenováním moskevského metropolity, aby Rusko bylo na koncilu zastoupeno. Jenom tak mohlo býti zdůrazněno, že unii neuza vírají toliko Řekové, nýbrž celá pravoslavná církev: vím m,e že patriarchát se přičinil o to, abys se na sněm dostavili také Gruzínci, Srbovéa Moldavo valachové, kteří, vyjma srbskou hierachaii,skutečně se zúčastnili jednání a schůzí koncilu. Podle svě dectví součastníků byl ]. rozeným Řekem m, pozdější prameny praví, že byl odnárodnělým Bulharem.
391
„Slovníku duchovních spisovatelů“ (1,213) a praví, že I. usilovalo dosažení ruské kathedry ve shodě sp peernžK;aramzin mini totéž (V. 161). Dosithej v „aDpějináchjerusalemských patriarchů" rovněžzza stává názor 0 intrikách, dík kteÁym dosáhl [. jme nování; Sata V„Neosllafžlváxq qnlopro or!a“ str. 36 mluví o doporučení papežed ml. císaře, pramen však neuvádí. Panujícl mínění pokládá svorně za prokázané, že cařihradský patriarchát chtěl mitl I-a v Moskvě, aby měl jistotu, že ruská církev nebude se vzpíratl jistým koncesím, jež budou snad na sněmu učiněny na újmu pravoslaví. Proti této versi vystu puje rozhodně Golubinskij velmi a také Usněnskij
se přidržuje odchylného názoru. Golubinskij velmi věcně poukazuje na to, že ani císař ani patriarcha
Ducas tvrdí, že byl „Pwparog zó yévog“(cap. XXXVI), neměli před odjezdem Cařihradu činiti Chalkondila rovněž praví. že Isidorrbyl (pt/'.onatgt'c jakékoliv ústupky katoz ikum as (,v“úmyslu sVreenniern
a jinými representanty tehdejšího byzantského kleru, ani na okamžik nepochybovali, že zvítěz( naad ia tiniky a že tito uznají své omyly. S tohoto hlediska, domnělá odhodlanost I-ova zraditi pravoslaví, byla v naprostém rozporu s přáním světské i duch0vni b zantské vlády a vůbec nepřicházela v úvahu při dokoncerodiště ruského metropolity„ fuisse Graecum ex Peloponneso. 0 I-ovi, jaako o Bulharu mluví po zskání moskevského stolce. Ruské prameny —zvlášť zdějšíspisovatelé: .Gustinskajalětopis“, ]. Kulezin— „Pověstoosjmom soborě“ („Opisannije Rumjancov— skoho muzeja“ str 778)——chápou to velmi dobře, ski v „Specimen Ecclesiae Ruthenicae “,.M l.,.Qul v „Oriens Christianus“ (l. 1269).Metrop. Filaret míní že Řekové víru". jell do italie, .abyeobrátili latiniky napraví, pravoslavnou je nespor že ]. dokonce,žel. byl Slovákem ale vůbec neodůvodňuje poněvadž toto tvrzení. Nutno považovati, že I. byl čistokrevny teprve na koncilu se rozhodně přiklonil k myšlence ek — jen jeho rodiště je nejisté — bud'Pelopones, jednoty: Simeon,jenž doprovázel l-a di, že ekové nechtěli ve Feraře zahájltl debatu dokud nepřijde anebo Monemvasia,Fotiovi, což bý devyplývaloěz l-a adresovaného se k němudopisu hlásí ruský metropolita, poněvadž ho považovali za nej jako krajan. Všechny prameny však svorně lepšího obránce pravoslaví, velkokníže Vasilij Va uvádějí, že 1. byl dříve igumenem cařihradského siljevič v dopise Misailoví(„ lstor. Akty“ sv. [. č. 39) kláštera sv. Dimitrije, který je blízko kostela sv. výslovně poukazuje na to, že neměl ani tušení Sergije a Bakcha u židovsk ké brány, tseerá dnes otom, že 1. může jednati jinak nežil ve prospěch jmenuje Kum-kapusi. Rovněž všichni autoři jsou pravoslavné církve; metr. aké tvrdí, že v naprosté shodě pokud jde o uznání vzácných „žádný toho nevěděl, že !. mohl podrobitl naše duševních schopnosti, nadání a vzdělání lsidorova. pravoslaví latinskému učeni“. Vidíme tudíž, že hy Níkonova letopis ravi, že ekové ho považovali potesa o intrikách, anebo o přání patriarchy mitl za největšího filosofa, Chalkondila dává mu při v Moskvětajného latiníka, je naprosto neudržitelná. viastek „a'-J.).óyiyoc“ (Mignet. 159 col. 292), papež [. byl jmenován jedině proto, že vynikal svým na Evžen lV. ve svém bre ,kterým uděluje l-ovi dánim a schopnostmi — nezapomínejme také na hodnost apoštolského legáta, píše„ Del benlgnltas 0, že i Bessarion z Nicee í Marek z Efesu byli piurim umrn exomavít magnitudine consilii, rerum dříve obyčejnými íjeromonachy a teprve těsně před sněmem stali se metropolity. Chování Marka na ag'endarum experientla, et sac prosto však vyvrací domněnku,ze tato trojice měla rarum iitterarum doctrin aprudentlanquoque “nge(Tu „Mnoumenta Historica Russlae“ l, 120).aPozdější spisovatelé míní, od počátku podporovati sjednocovací snahy.— že l-dor, spolu sBessarionem byl žákem známého kové přáii si jedině toho, aby ruský metropolita peloponesského filosofa Henista Pletona — proto skutečně se dostavil na sněm —— jejich přáním bylo, však není positivních dokladů. Jako igumen byl aby koncil měl opravdu ekumenickou. obecnuo po 1-dor r. slán na basilejský sněm, kde při vahu. Proto také, když jonáš přijel do Cařihradu, pravoval sněmpvesFerraře. Prameny sice mluvi pouze nikterak mu nevyšli vstříc a nepřeložili l-a na o igumenu od sv. Dimitrije, Siropulos však ve své některou místní kathedru. Důvod k podobné ne poddajnosti je snadno vysvětlitelný: řecká hierar „Historia unionls „lstorija“ non verae'll, výslovnězpraví l-ovi (viz vera Golubinskij 1-424pozn.l. v . chie musela očekávatí finanční podpory od ruského — Proč právě I. byl zvolen na ruskou kathedru? metropolity, což jí zajišťovalo nezávislost na sněmu Siropulos naznačuje, že se tak stalo dík I_-ovým a možnost čestného odjezdu v případě nezdaru intrikám a že ve věci jeho jmenování byl intere jednáni. Byli sice přesvědčen, že zvítězí nad ka tolíky, ale pro každý případ chtěli míti záruku, sován sámpraví: papež.„VRuská„„Stepennaia kniga“ 8, v pohotovosti do všeho zasvěceného, ruského metro také 71) tu dobu jistý řišel z (il, Říma do Cařihradu a dozvěděv se žve us u metro poilty — Řeka, kdežto rodilý Rus snad sotva by polita Fotius byl povolán k Pánu, přesvědčil bohu je založil v podniku, o jehož významu pro Byzanc protlvnou lstí císaře a atriarchu, aby byl vysvěcen nemohl míti jasné představy. Gorskij v „lstorija za metropolitu“. Tati čev asi na základě téhož florentijskago Sobora“ (str. 23) uvádí výrok pat pramene praví, že 1. je synem pobožných pravo riarchy, že moskevský metropolita může přispěti slavných dalmatských rodičů, ale tajně se přidržoval obnosem větším nežli sto tisíc aSprů. Tak se stalo, latinské herese, později byl papežem jmenován bis že jonáš musel se vrátiti do Ruska s nepoří kupem vllyrii, avšak když bylo dojednáno ohledně zenou a v doprovodu nového metropolity: celá osmého sněmu, poslal jej papež do Cařihradu, aby výprava dorazila do Moskv 2. dubna 437. Post factum velkokníže Vasilij Vasiljevič ujišťoval tam odosáhl jmenování na moskevský amohl všechny a zejména cařihradského patriarchu, že porn ipa pež žznázor ve stejně stolec nepravděpo dobné a nekritickéyformě uvádí ! metr. jevgenij ve nechtěl přijmouti I-a a že svolil k tomu teprve (Migne PG. 159 col. 292), Dlugosz považuje jej rovněž za eka — natione Graecus; ruské „Slovo i skazanie o sostavlenii osjmago sobora latinskago“ přidržuje se téhož názoru. Papež Pius ll — Eneáš Silvius Piccolomini, ktery důvěrně znal I-a, udává
3
392
lsidor
měsíců a odjel z Moskvy 8. září 1437, je známo, po dlouhém prošení.již Bezpochčby musel býti také že spolu s ním jel biskup suzdalský Avraamíj, uražen, poněvadž dříve ařihrad respektoval ruské kandidáty a politická moc __Vasílijeznačně kněz Simeon, archimandrit Vassían, vyslanec To — jména ostatních nejsou nám známa. I. jel přesahovala postaveni jeho předchudců. Nicméně rozhořčenost a nesouhlas velkoknížete musíme po z Moskv do Tverji. odtud do Novgorodu, Pskova jímati s jistou dávkou nedůvěry: jednak tyto do a Rigy. Tverji přijel průvod 14. září, a uví pisy pocházejí z pozdější doby, kdy unie skončila tán knížetem Borisem s velkou okázalosti ; všichni nezdarem, a měly sloužiti za odůvodnění toho, bojaři, kněží a biskup vyšli mu vstříc; zastávka o Novgorodu dorazili 7. října, a proč Rusové si nepřejí dále přijímat metropolitu trvala 9 dnů. z Cařihradu, jednak „Níkonovskaja lčtopis“ vůbec obyvatelstvo je rovněž vítalo před branami města; nic nepraví o nespokojenosti velkoknížete, ale na po zastávce v jurjevem klášteře dne 8. října vstou opak zdůrazňuje, že velkokníže pořádal na počest pil metropolita do Novgorodu, celebroval v chrá l-a velkou hostinu a dal mu četné dary. Tedy mu sv. Sofie a pak hodovat u arcibiskupa novgo i když snad velkokníže byl zpočátku nespokojen, rodského. Obyvatelé města byll jim tak okouzlení, jeho nespokojenost pominula velmi brzy: muselo že dobrovolně mu zaplatili („Ník. lětop.“ V. 127) mu imponovatí, že !. mluvil slovansky, takže se všechny poplatky, které dlužilí jeho předchůdcům — mohl s ním dorozumětl bez prostřednictví tlumoč toto je zjevem zcela mimořádným, poněvadž novgo níka; obratnost a vzdělanost metropolity také asi rodštl neměli v lásce moskevského metropolitu a působila na orientálního panovníka; ani jeho vý zásadně se vyhýbali placení poplatků, čímž chtěli mluvnost a pověst učence nemohla zůstati bez zdůraznltí právo vlastního arcibisku a na úplnou účinku. — jakmile [. přijel do Moskvy, začal se nezávislost od moskevského stolce. olubínskij to chystati na sněm do Italie. Podle Simeona (víz vysvětluje tím, že novgorodským imponovaj cíl vydáni Novíkova „Rossijskaja Vífliofika“ Vl, 48) cesty metr. I.-e — je to jednak důkaz toho, že ani b [ velkokníže proti této cestě, nedal svého sou velkokníže nebyl proti účasti na sněmu, jedna haSu a omezil se pouze na to, že nepřekážel svědectví toho, že myšlenka uníé byla dostatečně meiropoiítovi. jsou dokonce zaznamenána „auten populární mezi hierarchii a lidem. Po týdenním tická“ slova velkoknížete: „za našich prarodičů pobytu v Novgorodě odjel ]. do Pskova, kam při
a otců sjednocení zákona (víry) nebývalo s Ří jel 6. prosince, byl nadšeně vítán a dokonce zů many a ani já toho nechci, poněvadž neobdrželi stal tam po dobu sedmi neděl. Tam také vykonal jsme odkazu od Řeků býti snimi v jednotě“. Go velmi důležitý administrativní krok: zprostil Pskov lubi_nskíj (op. cit. str. 430) zcela odůvodněně míní, nadvlády novgorodského arcibiskupa a podřídil že je to zápis pozdější doby, poněvadž vůbec ne jej své vlastní správě; jmenoval také svého zá odpovídá tehdejším okolnostem.- Velkokníže ne stupce, jistého archímandrítu Gelasíje. Toto také mohl předvídati výsledky sněmu, jak sám praví, nemohlo býti učiněno bez souhlasu velkoknížete, spíše bylo vykonáno na jeho přání, jelikož Pskov neměl jestli ani tušení, že [. se na stranu ka tíhl politicky k Moskvě a byl vždy proti Nov tolíku. í Řekové byipostaví přesvědčeni, že zvítězí orodu — je to nový důkaz toho, že celá cesta v debatě nad latiníky, jak mohl ruský, & to ještě tak mladý velkokníže, míti odlišný názor? Sa -a byla panovnikempodporována. V Pskově byly motná 'myšlenka jednot byla a je zdůrazněna rovněž velké oslavy a metropolita obdržel darem u lů — obnos tehdy velmi značný — a po v ruske liturgii, učast . byla jistou poctou, pro kazovanou ruskému dvoru. Ostatně, kdyby m 0 platky za 1 měsíc předem. Z Pskova jel I. do Ver velkokníže skutečně protivil přání metropolity, beku a 4. února říjel do Derptu. Anonymni autor odjetí do italie, zajisté by se postaral o to, aby ,Putěšesrvija mitropolita lsidora v ltalíju" píše, že mu znemožnil, anebo alespoň co nejvíce ztížil tuto v Derptě uvital I-a místní latinský biskup; Simeon cestu. Avšak víme, že [. byl doprovázen suitou, suzdalský píše, že metropolita tím, že políbil latin pozustávající ze sta osob, Symeon jasně pouka sk' kříž, vyvolal nespokojenost svého doprovodu, zuje na to, že tak byla zdůrazněna moc a bohat le musime míti na zřeteli, že autor „Putěšestvíja“ ství ruského knížete — „poněvadž je" slavná ona je zcela objektivni, kdežto Simeon zřejmě se snaží zem a Frjazové říkají jí Velká Rus“. Spolu s l-rem tupiti I-a, aby se ospravedlnil od možného nařčení jel take biskup Avraamíj, což ovšem nemohlo býti ze sympatií k latiníkům. V Rize zdržel se 1. osm bez přímého rozkazu panovníka. I. vezl s sebou, týdnů, 5. května odplul lodí do Lůbecku, kam do podle azvyku ruských cestovatelů, obrovské množ razil 19. května; odtud jel do Ferary přes Liine— stvi ruzného zboží, aby je mohl v případě potřeby ,burg, AmberglsLipsko.Erfurt, prodati — jenom toto zboží bylo vezeno na berg, Braunschweig, Augsburg, lnnsbruk a aduu. Na místoNůren určení koních; takového majetku nemohl míti nový metro dojel teprve 18. srpna, takže celá cesta trvala polita, poněvadž víme, že v Rusku, po smrti me dnů. Podle zachovaných cestopísů můžeme sledo tropolity, všichni začínali si přlvlastňovati majetek vatí jednotlivé etapy této cesty téměř s větší přes katedry, takže nový híerarcha pracně sháněl pe ností, nežli okolnosti moskevského pobytu l-ova, nize a dlouhá léta hledal spravedlnost, aby mu anebo jeho činnost na sněmu. iž citovaný anonymní byla navrácena alespoň nepatrná část církevního cestopis je velmi zajímavý tm, že jest prvním du majetku. Během šesti let, jež uplynuly od smrti kladným popisem dojmů ruského člověka, který se Fotla, nedísponovaia metropole zajisté téměř žád dostal na katolický západ. Autor obdivuje se kato nymi prostředky a bylo vyloučeno, aby l., cizinec lickým klášterům, mechanický Betlem v Liibecku uvádí jej téměř do extase, liineburgské vodotrysky, a člověk s místními neobeznámeng, tak snadno a rychle, poměry bez pomoci velkokní etemohl se švýcarské hory, Benátky, Ferara — všechno to hnati takový majetek a to určený jedině na repre okouzluje spisovatele, ale nezdá se mu býti cizím, sentac_|. Ostatně sláva, s jakou byl vyprovázen ]. poněvadž na všechno brzo zvykne. i sám Avraamíj, ukazuje na to, že jeho cesta byla podnikána na biskup suzdalský, kter ' se neshodl s I-em v poměru primy souhlas velkoknížete: spolu s metropolitou k unii, byl okouzlen z padní zbožnosti: sepsal svuj jel také bojar Tomáš, který patřil k tverskému dvoru, vlastni cestopis, z kterého nám zůstal jenom mal' ale byl jmenován moskevským vyslancem a tak za fragment, pojednávající o mysteríi (náboženská hraš stupoval oba panovníky, což dodávalo lsidorovi ve Florentském klášteře. Celkový jeho závěr vy obzvláštní prestýže. — I. byl v Rusku jenom pět zněl „zázračné ono zjevení viděl jsem v městě
Isidor zvaném . . divnépřijelido to je a Ferary4. vůbec mapo psatelné'tFlorencie. Rečtíhierarchove' dub. 1438, takže [. dostavil se se spožděním pěti měsíců. Nicméně nezmeškal téměř ničeho, poněvadž sněm byl teprve v počátk Simeon suzdalskij vykládá to jako úmyslné očekávání I-a, který byl považován za jednoho z vůdců pravoslavné delegace. Veskuteč ností příčinou zd touhavostl sněmu bylo to, že se nedostavili mocnaři střední Evropy a byzantský císař dožadoval se jejich přítomnosti, poněvadž si přál, aby byla rozřešena otázka nejenom církevní unie, nýbrž také vojenského zákroku roti Turkům. V tu obu konal se také odboojný sn m Basilejský (1431—1443), který byl pokračováním sněmu Kost nického (1414—1418). Většina knížat stranila se tohoto sněmu a proto nechtěla se zúčasmlti papež ského konciiu. Byzantský císař žádal na papeži, aby se dostavili bu_d'panovníci anebo jejich zmoc něnci a tak byla ujeednána dohoda, že sněm bude zahájen neodkladné (9. dubna 1438), leč slavnostní schůze byly odročeny dokud se nedostaví mocnáři; prozatím obě strany debatovaiy o sporných dog
393
Marek se vůtbecsneujal aslova, ale na čtvrté tichým hlasem aobr : „Slyš,jakctný římský učlttlelilatinského národa, to, papeži že tv nazýváš (toto shromáždění) osmým sněmem a sebe vzpomináš jako prvního, ale nevzpomináš ani na císaře, zříkáš se prvních sedmi sněmů, patriarchy nepovažuješ za své bratry, latinství dáváš přednost před pravoslavimř“ Papež prý na to ničeho ne odpověděl,poněvadž„ velká byla vzpupnostahrdost latinská“. Marek pronáší delší, dosti nesouvislou řeč a konečně anathemisuje papeže, který, spolu s celou katolickou části sněmu opouští sezení. Simeon spatřil, že jeho soused metropolita Dorothej současně se směje a pláče; prekvapen se jej zeptal na příčinu. Dorotheus mu vysvětlil, že se raduuje z vítězství Markova, ale že lituje jeho prudkosti. Tím časem přišel císař k Markovi avlyčita mu, že tak „zle mluvil" s papežem a že zhroutil všechny jeho naděje. —Později, dle vypravování Simeonova, posílal papež Markovi zlato a stříbro, lečten nepřijal, dokonce proklel jistého„ filosofa ivana ,který mluvil proti prvním sedmi sněmům; v oukončeni schůze ihned zemřel, což velmi postrašilo papeže. matíckýchbylo otázkách. jelikož začíti knížatase nepřijeia ani Konec konců rozhodli, že se obejdou bez arka; pozděj rozhodnuto slavnostními schůzemi, což se stalo 8. října 1438 t. j. po uply v poslední schůzi všichni poklekli před papežem nutí téměř 2 měsíců od okamžiku příjezdu I-a. Až do konce roku shromáždění se odbývala ve Feraře a podepsali akt sjednocení; pouze Avraamíj nechtěl prý jej uvěznil a1439 tím donutil k povolnosti. — na"týden 5. července ale 10. ledna 1439 byl koncil přenesen do Florence, podepsati,aie1 kde debaty trvaly až do 24. března 1439. — Debaty byl akt podepsán a příštího dne slavnostně přečten nevedly vlastně k ničemu. Řecká delegace měla ve florentském biskupském chrámě za přítomnosti naprostou svobodu a mohla vyjádřití své mínění všech otců sněmu; celebroval sám papež Evžen IV; latinský text aktu přečetl kardinál Cezarini, jak chtěla: kd na, ž projednávané látka byla jižpřece na Bessarion ohlásil text řecký. — Řecký episkopát prosto vyčerp mnohomluvný Bessarion trval na pokračování debat, tvrdě, že ještě může počal se chystati na zpáteční cestu, císař odjeel býti řečeno :!an xai xala. Nebylo dosaženo shody dne 26.5sarpn ; I. se zdržel nejdéle a odjel teprve ani v otázce sporných dogmatů, a každý zůstal při 6.září.1.jíž 15. ledna 1439(toto datum naprosto svém: zvlášt velkou polemiku vzbuzovalo dogma není zaručen me je z „ itae et gesta o vycházení Ducha sv. — zde ekové projevovali summorum Pontifícum" Cíaconiho, Romae r. 1601 téměř naprostou nepoddajnost. Nezbývalo než pře 894), bylodjezdem jmenovánbyl kardinálem presbyterem; těsně před ustanoven— také egátem rušiti jednání a vrátiti se do Cařihradu. leč podobný str. návrat znamenal zhroucení všech plánů a ekove' a latere pro Lítevsko, Livonsko, Rusko a ruské se pokusili dosáhnouti sjednocení' jinou cestou, nežli Polsko, t. j. pro Halič. Dekretta „salvus conductus“ bohosloveckými debatami. Duben, květen a červen b ly podepsány papežem 16. září (viz Turgenev ist. ussiae Monin.“ ,120) _—pravděpodobně byly zasvěceny soukromým vyjednáváním a právě zde se nejvíce uplatnil !. Ruský metropolita se b_ylypapiry I-ovi doručeny na cestě do Benátek. téměř nezúčastnil oficiálních slavnostních debat jak b lvvýznam působení I-a na koncilu? Že & řenechal vůdčí úlohu Bessarionovi a Marku vedl stranu, příznivou myšlence unie a že samotná fesu. Ale v zákulisním jednání projevil neočeká unie byla jeho dílem, lze považovati za věc na rosto nepoch bnou—mám eootom přímésvědectví jbsefa, vanou energiimyšlenky a vystupoval jako rozhodný biskupa Methonského (viz Migne „Pa.trol gr.“ t. uskutečnění sjednocení církvi. stoupenec Když 159 coi. 1072). Simeon, když mluví o lásce papeže zjistilo, že debaty nevedou k cíli uzavříti a že papež dal k 1Řek mlhůtu k nalezení zpusoůbu dohodu, o-vi, praví to výslovně, lze považovati za kladné byl Im prvním, který střízlivě a jasně formuloval svědectvíi slova samotného papeže, uvedená v jeho problém, řekl: „je lépe duší a srdcem spojltl se dopise, adresovaném I-ovi: „T,e cujus virtus et s latíníky nežli se navrátítí, aniž by záležitost dili entia ín hac sancta unione admodum cognovimus byla ukončena; ovšem lze se navrátltl, ale jak, pro ulsse"r (Telner .Monumenta Poloniae" 11,41). kam a kdy.9" (víz Gorkij op. cit. 137). Tím vlastně Ale jaké pohnutky a motivy vedly I-a k tomu, že poukázal, že odročení unie bude velkým neštěstím osvědčil podobnou horlivost? Nejstarší verse, že ! oByzanc: není třeba chápati jeho slova v tom byl od papeže schválně poslán do Cařihradu, aby smyslu, že lákal eky možností pomoci, nýbrž jen se zmocnilmoskevké kathedry— t. j. názor lětopisu jaako projev viry, že náprava historické chyby a Tatiščeva samozřejmě nepřichází v úvahu. Rovněž přinese štěstí Byzanci. Rekům bylo ponecháno z příčin již vylíčených musí odpadnouti i these,ž nevěřiti v existenci ohně v očistci, avšak sami patriarcha a císař úmyslně poslali latinsky oriento přistoupili na učení o blaženém patření duši spra vaného hierar chu do Russka: nebylo to v jejich vedlivýchjeeště před posledním soudem. Rovněž a rovněž jisto. že ám [. přiklonil se k rozhodně myšlence unie teprve na jekoncilu.S Golubinskij bylo ujednáno, že oba díly církve podrží své tradiční zájmu zvyky, pokud jde o užívání přesného chleba pro zavrhuje Simeonovu thesi, že 1. bl podplacen; Nejsv. Svátost; výslovně bylo zdůrazněno, že ruská kathedra poskytovala více, nežli mu mohl řecká církev uznává primát nástupců Petra — nabidnouti Evžen lV; Simeon sice mluví, že 1. Ruská verse (Simeon) líčí průběh koncilu hodně před odjezdem obdržel od papeže„ mnoho zlata“ . odlišné od skutečnosti: autor chce zdůrazniti, že — Golubinskij praví, že i když to snad skutečně sympatisoval s Markem z Efesu a proto jej liči ybio, šlo bezpochyby o půjčku pro zchudlé řecké jakožto ústřední postavu. Na prvních třech schůzích biskupy: ruský metropolita si vypůjčil u florentských
394
isidor
bankéřů a papež se toliko zaručil za placeni. Golubinskij uvádí dva důvody, které podle jeho mínění mohly působiti na I-a jeho vlastenecký cit a ctižádost, představa o postavení, kterého mohl nabýti a také nabyl na západě. Ovšem, ]. byl „quzonazgíg“ale to jestě neznamenalo, že musel se zříci pravoslaví, kterému skutečně věřil. Vzdyt
i Marek z Eíesu byl také „cpzlonawíc“ — neni příčin
předpokládati, že pro I-a, jednoho z nejvyšších hierarchů církve, věrnost Kristu znamenala méně, nežli věrnost vlasti. I., kdyby chtěl, mohl působití na litevského a ruského velkoknížete. aby zakročlli ve prospěch eeka; tak prozíravý člověk sotva asi mohl nepochybovati o možnosti nové křižácké výpravy; vždyt politická situace Evropy byla mu známa již z dřívějších cest. Ani ctižádostivost nemohla' ejvéstl: na západě mohl dosáhnout: buď kardináls ehochudobným klobouku, anebo se státi patriarchou, urkůcařihradským ohroženým knížetem polorozpadlě círakve. Ostatně měl patri archát na dosahr uky — Gorsklj (op. cit. 178) popisuje, jak po smrti patr. _los seat ..10 června 1439)řečtí biskupové chtěli jej zvolítí za patriarchu. Ale [. o to nessál , vždyť nemohl jej vábiti tento prázdný titul, — když v případě pádu Cařihradu, stal by se naprosto nezávislým, duchovním vůdcem dvou mocnýchsstůtá !. yl v dobrém poměru jak s ruským tak i s litevským knížetem, z čehož plynulo, že byl nejenom bohatším, ale take mocnějším, nežli papež ugen. Jakou nesmrtelnost by mezi Rusy ziskal, kdyby s rozhodným gestem. jako Marekz Efesu, odmítl unii a navrátil se do Moskvy ve svatozáři jediného obránce pravoslaví! Byl b
cestách a upřímně hledali nápravu i odčiněni dří vějších chyb. I. — vynikající theolog, který byl určitě značně inteligentnější nežli krasořečnik Bessaríon, byl osudem postaven před otázku sjed nocení církve. jako bohosIOvec mohl se snadno přesvědčiti, že pravda leží na straně katolíků — odsud snad plynulo jeho mlčení na sněmě. Nemáme příčin' předpokládatl a priori jeho nepoctivost. Avšak máme velmi mnoho důkazů, které nás nutí k tomu, abychom uvěřili přísnosti, ryzosti a pocti vosti jeho jednání. Menší část řeckých biskupů po depsala akt sjednocení církve „a'zmzqaac fmáygmlia“ —tak podepsal i sám Bessaríon. Ostatní, a těch byla většina, omezili se na pouhé_ „ůnŽyoaoa“. jedině I. píše „ozěgywv ovvawwilistvníygav Budapešti píše "I. vzietnýxai pastýřský (viz Nik. ujte se a veselte se lět. V, 1 , kde praví: „ všichni, kteří jste v Pánu, poněvadž církev vý chodní, která po tolik let byla oddělena od církve římské, takže si navzájem byly nepřátelské, nyní se spojily skutečnou jednotou, navrátily se k pů vodni jednotnosti, u, klidu,tříbení.. lásce a .Při starobylé jednotné vládě, bez mu nejmenšího jměte toto svaté a přesvaté sjednocení s velkou duševní radostí a cti; prosím Vás všechny ve jménu Pána
našeho ]ežíšeVKrista, nad námi smiloval, aby nebylo Vás žádnejenžs eho rozdělení Slatiňany, po něvadž všichni-jste služebníky Hospodina a Spasitele našeho ježíše Krista a pokřtěni jste ve jménu jeho: jeden Bůh, jedna víra, jeden křest, proto necht veeVás bude je ediná dohoda i klid i mirrv Kristu
]ežiši. Vy však, iatinici, těch, kteří jsou řecké viry si važte a věřte jim bez rozmýšlení, poněvadž pova ažován zas vceět avelkokníže by mu oddan všichni jsou pokřtěni a křest jejich je posvátný a sloužil. Není ctižádostivosti, která b mohla obstáti uznán od římské církve“. da met xtu I.vybízí v této zkoušce a právě její výsle ek nám jasně východ'any, aby chodili do latinskýmchchrámů a la ukazuje, že! neměl nejmenší dávky osobnipýchy. ——tlníky, aby navštěvovali řecké kostely; domlouvá G. Regel, terý ve svých „ lecta Byzantino oběma stranám, aby senevyhýbali přijímání podle Russica“ (Petrohr. 1891) uveřejnialšest dopisů I-a východního,. aneboy lsatinskěho ritu. Na základě z nichž dva byly adresovány známému italskému tohoto pastýřského listu můžeme pochopiti stano humanistovi — Guarini, míní, že isám1.byl hu visko I-ovo: chápal církev latinskou spíše jako část manistat. j. poloviční pohan. anebo alespoň tak ekumenické církve, nežli ja oztělesněnou církev viažný křesťan, že vůbec ignoroval rozdíl mezi obecnou — zde snad v něm lze nalézti stopy čistě jednotlivými vyznáními. Ale uveřejněné dopisy ne východního myšlení, ale právě tyto stopy ukazují dávají nejmenšího důvodu k podobnému úsudku; fakt přátelství s Guarinim nedokazuje, že 1. byl nám, že nebyl takovým pBoddajným„ ímanem"jak ho ruský lětopisec. největ šíholíčí sblížení obou obřachl stoupencem ale nikoliv co proto, že nevěřicím, anebo humanistou — vrme, že Lm by byl humanistou, jak se domnívá Regel. jeho veeimi mnoho znám mýccOstatně h v nejrůznějších třídách přesvědčení o rovnocennosti obřadů pl ne z my tehdejší společnosti. je veelmi podivno, předpokládati právě u východního biskupa náchyl stického pocitu — chápe lidi jako děti jediného nost k humanismu. jeoto pouhá domněnka, která Boha a jako bratry v Kristu. Byl snad určitě méně není ničím dolo.žena F.p.! Uspenskij (viz„ isto rigorosním nežli mnozí latinštl a řnčtí bohosl vci ričeskij Věstník“ 1887, č. 12) spatřuje v I-ovi stou -—toto je pochopitelno, původem hie ek, pence nového směru, který se uplatnil za posledních procestoval Evroo,pu poněvadž uským ač a litevským Paleologovců v Byzanci a projevoval se v nábo rarchou a měl zajistébvylsobě jakéhosi internacio ženské a politické orientaci na západ. Mínime, že nálního či spíše ekumenického ducha. Mystická tento názor je v podstatě správný: dopisy I-a podstata a potřeba jednoty byla mu jasnou a proto, ohledně politické situace Byzance a jeho oddanost chceme-li odpovědětí na otázku proč I. právě ta papeži dokazují, že ruský metropolita skutečně byl kovým způsobem jednal na sněmu,mmsuíme uznati, stoupencem tohoto sm rn.ěru Leč jeho náležitost k to že tak mu velelo jeho kněžské svědomí, mystický muto hnutí není ještě vysvětlením jeho naprostých cit a znalost teologie. je to nejjednodušší, ale také nejsprávnější vysvětlení. — Zpět vydal se [. jinou a ebelzlpodmínečnýchsympatií k unií, zejména proto. cestou, nežli tou, kterou přijel do italie. 7, Flo i nýc sotoupenců politiky Paleologoveů převládaly politické odstíny, kddežto u I-a rencie odjel do Benátte,k kde byl spolu s císařem tomu jinak. — Názor Uspenského může býti uznán a řeckou delegaci tři měsíce od 15. září až do za správný jen tehdy, bude-li rozšířen a modifi 22. prosince. Tam také jej opustil bojar Tomáš, kován. Musíme pamatovati, že v tehdejší Byzanci který, podle slov Simeona prchl, ale ve skutečnosti byl rozšířen pietistický a asketick' světový názor, byl asi prostě poslán nazpět — odjel alespoň se jenž v neštěstích vlasti spatřova Boží trest — zvláštním pasem od papeže, což by se nebylo stalo, tento názor byl později přenesen do Ruska a akce kd by !. měl vážné příčiny býti s ním nespokOjen. ptován stoupenci t. zv. „hnutí zavolžských starců“ Z cn nátek se plavill do Zen ngg gu v Chorvatsku, Vyznavači podobných myšlenek hloubali a přemí kde vystoupil z lodi 7. lednna 1440. Přes Záhřeb tali o osudech Byzance, o jejich náboženských dorazil 5. března do Budapeště, zde odpočíval .—
lsidor
395
10 dnů a 14. března odcestoval směrem ke Kra interesovány na uskutečnění unie. Nicméně i zde vidíme, že tato unie, která bezesporu odpovídala kovu. 25. březnaz se setkal v Sandeczi s krakov státním zájmům a přání obyvatelstva, byla vítána ským biskupem kzter bižněvem Oliesnickim trávili s jistou nedůvěrou a značnou dávkour reservova spolu velkonoce, tehdy připadly na 27.a března (viz Dlugosz — iib. Xll str. 727 podle Lipského nosti. Příčinou toho byla politická situace, velmi vydání z r. 1711). Asl 3.-—5. dubna byl [. v Kra nepříznivá pro záměry l-a. Poláci neuznávali pa ově, kde měl jen krátkou rozmluvu s polským peže Eugena [V., který byl tvůrcem ferarsko-flo králem Vladislavem 111.,poněvadž tento byl zvolen rentského sněmu; neuznávali rovněž ani Felixe V., za maďarského krále a 10. dubna musel odjetí do zvoleného basílským sněm ernm, takže vlastně ne Maďd'rsa rska. Víme také, že v Krakově I. celebroval splňovali rozkazů žádného z tehdejších papežů.
podle východního obřadu: Dlugoszi ibid. str. 727) pravi „Cracovlae ín ecclesia Cat edrali more suo Graeco, tamquam Ecclesiae Romanae reuní tus et fidelis, ad celebrandum divina luit ad missus“. Z Krakova odjel I. do Tarnova, kde spolu s lalíinským biskupem vysvětil nový kostel, odtud přijel do Přemyšlu, ale nemáme údajů o jeho tamnímp ob|.l.yt Dne 15. května nalézáme ho ve Lvově, odkud zajel do Haliče; 10. června odebral se metropolita do Vilna přes Belz, Grubeszov, Cholm, Vlodavu, Brest, Volkovyjsk a Troki — Vilně octl se buď 13. anebo 14. srpna. V Litevsku zdržel se I. během šesti měsíců a vykonal několik menších cest, o nichž není přesnějších zpráv; víme
pouze určitě, že byl také v KyjevěavSmolensku. Celkem se v Litevsku zdržel jedenáct měsíců a do Moskvy přijel teprve 19. března 1441. — Jak byla uvítána unie, dílo I-vo, v zemích pravoslavných? V Cařihradě dívali se na ni jinak nežli ve Flo rencii. Kněží &mniší postavili se na stranu Marka z Efesu a vítali jej jako bojovníka za pravoslaví. Když císař a biskupové navrátili se do Cařihradu, b li chladně přijati. Nutno říci,že ani samí vý c odni hierarchové — účastníci sněmu, nebyli na výši svého postavení a ukázali celou nestálost orl entálni povahy. Ducas (XXXI. Patr. Gr. sv. CLVIl str. 1013) popisuje to velice výstižně: „jakmile biskupové přijeli do Cařihradu, obyvatelé shro máždlli se k uvítání & jak jest to zvykem, tázali se jich, jaké jsou naše záležitosti? jaký byl prů běh sněmu? zdali jsme zvítězili? Biskupové na to odpovídali — prodali jsme naši víru, obrátili jsme naši víru, obrátili jsme naši zbožnost v bezbož
Proto ale v jejich očíchktebylanunie vítaným da rem, takovým eobyl siche hodno přijmouti a použití. Polský král Vladislav 111.byl zvolen za
uherského kráiea
.1444 zahy nul v boji s Turky
pod Varnou. Jsa zaměstnán uherskými záležitostmi, svěřil správu Polska uámčstkům & nemohl sev novati uskutečnění a provedení sjednocení církví. Vydal sice r. 1444 (v březnu), když se přiklonil na stranu Eugena lV., zvláštní manifest, v němž zdů razňoval svoji radost z unie a srovnal právní po staveni východního kleru s postavením latinského duchovenstva, leč to bylo ovše, ato ovšem nepo stačovalo. V Liteevssku 20. března 1440 byl zavraž děn velkokníže Sigmund Kejstutovlč. jenž svého času vypudil Svidridajla a na místo zabitého byl zvolen bratr Vladislava polského, Kazimír. Ale tento nový panovník nebyl jednak zvlášt nábožen sky založen, jednak nebyl ani stálnikem. Ostatně jeho politické postavení bylo velice nepevné, po něvadž syn Sigmunda zahajoval proti němu odboj. Proto i zde byla řenechána unie vlastnim silám I-a, a stát nemoh či nechtěl mu prokázati nej menší oci. — Pravoslavná litevská knížata uznávala I-a za svého zákonitého pastýre. Víme, že kyjevský kníže Alexandr Vladimirovič dal lsi dorovi 5. unora 1441 dokument, jimž uznával jeho
pravomoc nad celoo(„lstor. u svoji zemi, otce-metropolity“ ty“ jakožto 1. N"„svého 259) letopis sice praví, že !. byl vypuzen z Kyjeva, ale jeho ůdaje nejsou hodnověmé. Smolenský kníže Jurij Semjonovič vydal okonce I—ovijeho býva le'ho spolucestujícího Simeona suzdalského, který svévolně opustil metropolítu a odjel spolu s bo jarem om e . Je velice nesnadno řici, zda ll nost, odřekli jsmePl_se vyznání. Smutné byly tyto rávy, čistoty leč ouinašeho přinášeli ještě tevská knížata skutečně ve všem se podrobovala horší a ti, kteří takto mluvili, byli z těch, jež po I-ovi, anebo, jak mysli Golubinskij, uznávala jej depsalí akt sjednocení církve — byl to Antonin, za metropolitu, jej jakožto papež metropolita z Gerakleí a jiní co byli s ním. Tá ského legáta a lečiLgnorovala kar nála. Pravděpodobnější je zali se jich — proč jste podepisovali? — Báli'jsme rozhodně první verse, poněvadž nelze předpoklá se Franků — Mučili Vás, biii anebo věznili? — dati, že by knížata dovedla činiti tak jemná rozlišo Ne. — Proč ted Vaše ruka podepísovala? —Necht vání, ostatně nalézáme určité církevně-administra je useknuta. — ročNeměli Váš jazyk vyslopvilsouhlas?— Nechf je vytržen. jinýcho . — Za takovéto nálady císař Jan Vlll. nemohl oficiálně prohlásitl sjednocení a Synoda, jménem patriarchy, (který zemřel před uzavřením florentského kon cilu), vyslovila císaři důtku, jejíž text byl před válkou nalezen a uveřejněn v „Echos d'Orient“ (1911 p. 208 —- uvávdím dle Bousqu et „Eglise greque“ str. 117). Marně se snažil lepší nálady tim, že se přičinil o to,císař aby docílitai bylz patriarchu zvolen takový stoupenec sjednocení, jako Mitrofan ll. Byl obecně hanoben jako zrádce pravoslaví a tři melchytští patriarchové Filotej z Alexandrie, Dorothej z Antiochie a Joachim z Je rusalema, formálně mu vyjádřili svoji nespokoje nost a urážlivě jej nazývali nikoliv Mitrofan, nýbrž Mitrofon, t. j. „vrah matky“ —pravosíavné cirkve. Brzy Mitrofan zemřel a jeho nástupce ehoř lil.,
tivní ]akty6č(vilz Obščestva lstorii i rev nosti l),v„Čtenija nlchž je vyjádřena unionistická
ideologie — „nyní Bůh tak učinil, že všichni jsou bratři — latinícl ! Rus ..“ a není tudiž možno předpokládati, že knížata nepodrobovala se unii. Spíše nejevila velké horlivosti, pokud šlo o její uskutečnění & to proto, že samotný pojem unie, pokud se jednalo o její konkretní formy, byl dosti mlhavý. & také proto, že všichní očekávali při kladu Moskvy, která měla říci rozhodující slovo. — Konečné I. odebral se do Moskvy, kam přijel dne 19. března 1441. oskvě nalezl jiné přijetí, a zde krach jeho díla byl horší nežli zklamán i v Řecku, anebo polovičatost litevských drobných knížat a nerozhodnost polské i litevské vlády. Mo skevský lětopísec takto popisuje tuto událost: metropolita vstoupil do města ve slavnostním prů vodu: před ním nesli latinský kříž a tři berly. Za mířil rovnou do Uspěnského chrámu, kde zpočátku který rovněž stoupencem získal si stejnoiu zpíval „moleben“ za velkoknížete a pak vykonal nelibost kleru.bylCisařJan Vll.lunie, zemrel.r l448,a by mohl prohlásiti církevní jednotu. — VLitevsku mši svatou, při čemž misto jména patriarchy caři tomu bylo poněkud jinak: Polsko a Litevsko byly hradského vzpomenu! papeže Evžena. Po ukončení
396
lsidor
liturgie protodiakon šel na ambona slavnostně sjednocení cirkve. Dílo I-ovo bylo formálně usku přečetl akt sjednocení; dále odevzdal adopisood pa tečněno, leč národ neuznal tento akt. Odpůrci unie peže, ní p_odie list v odal byzantského jedná I-a,kD_lugoszei terý vystupov s okázalosti císaře. a bez bázně, tak působilo na všechny přítomné, že žádný se neodvážil velkoknížeti něco poradití. Ten zůsttal zcela sám, a jeho nečinnost trvala tři dny (běžná verse, že již v kostele přerušil I-a, je naprosto ne správná a pochází z pozdější doby). Konečně kníže čtvrtého dne rozkázal zatknouti I-a, prohlásil jej za kacíře a slíbil, že odevzdá jej soudu sněmu ru ských biskupů. Tehdy prý všichni biskupové a bo jaři se vzpamatovali a rovněž začali mluviti o ka
ciřestvímetro i tato barvitá verse, ámá za ol.polty učel ukázati duchapřítomnost a bystro
zrak knížete, naprosto falešná, vsichni seriosní ruštíjehistorikové. Nemcožuznávajížádného překvapení, a proto sotva mohlahby'ti podobná za raženost & nerozhodnost [. zdržel se v Lítevsku 11 měsíců, sni velkoknížeti z Budapešti, Tomáš se vrátil do asuska — velkokníže musel býti dávno zpraven o sjednocení církve. — Ovšem, první zprávy musily překvapiti ruskou společnost a zroditizma— mnáboženském citu. Víme, že kníže Va siiii Vasiljevič obrátil se s dotazem na athosské mnichy („Lětopis zanjatij Archeolog. Komíssi“ sešit 3., příloha str. 28) a prosil o radu. Zdržení . I-ovo v Moskvě sledovalo patrně cíl, aby Rusové si zvyklí na myšlenku jednoty, ve skutečnosti však byla to taktická chyba, poněvadž odpůrci unie se organisovali a uplatnili svůj vliv na velkoknížecí okoli. Rusové měli dosti času, aby se dozvěděli o chování Marka z Efesu a přesvědčili se o tom, že i v Cařihradě jedině patriarcha a císař zacho vávají věrnost florentské unii. Nebylo jim tajem stvím, že v Cařihradě r. 1440 sešel se zvláštní koncil, kteg' gůo'óočoc'Ellac" rozhodně odmítl Dimitra kopuios“ str.unii l07,(víz cituji podle
Gorského op. cit. str. 183) — zot ho plynulo, že
vysloví-li se Moskva proti I-ovi, nezůstane osa mocena, nýbrž bude míti mnoho přátel-. Osud I-ův byl předem rozhodnut, a třídenní mlčení velko— knížete mělo smysl zachování dekora, které mělo vy- tvořiti zdání rozhořčenosti. — jakjsmejiž řekli, byl 1. čtvrtého dne zatčen a uvězněn v udovemklá štteře — Diugosz praví „in carcerem includltur et omnibus thesauris, quos jam notabiles conquislverat, spolíatur“. Byl svolán sněm biskupů, archimundritů a igumenuu, kterého se súčastnilo také kněžstvo. Velkokníže nařídil sněmu, aby přivedl I-a k po kání; kdyby tak učinil, mohl dostati milost. Leč [. zůstal neochvějně oddaným unii a nechtěl se pod robítí sněmu; proto byl vězněn dále a vyhrožovalo se mu, že v případě nekajicnosti bude svolán nový sněm, který jej může odsoud ití k smrti, upáiíti, anebo zahrabati živého v mohylu. Nic však neúčin
po smrti Marka z Efesu začali považovati za svého vůdce fanatického mnicha Řehoře Skolariosa z klá štera Pankratora. Skolarios povzbuzoval lid k vzpou rám a hlásal, že Bůh potrestá řecký národ v ten okamžik, kdy se zřekne vír otcuu_; všude se opa koval výrok : Xll. století „lépe je viděti tvmCaři hradě nežlipadl, latinskou — 29. květureckou na 1453čalmu, Cařihrad císař mit bylmzabít, I. zatčen. ještě před pádem města nabízel ]. pomoc Západu s podmínkou, že duchovenstvo uzná sjed nocení cirkve. jeho dopisy do íma o politické si tuací Cařihradu jsou důležitými prameny k dějinám posledních dnů byzantské říše. Ze zajetí odjel do íma, kde udržoval korespondenci s ruzným novníky, při čemž se snažil povzbuditi jejich zájem o osud řeckého národa. Byl jmenován cařihradslrým atriarchou a v této hodností zemřel v ím . usku vyppuzenim I-a nebyla však celá věc urovnána. |“Bylo třeba nového pastýře, avšak vCařihradě vládl patriarcha-unita, a císař se projevil jako rozhodný stoupenec sjednocení církví. Bylo by bývalo důsledno, kdyby Rusové by_iiprostě přetrhii obcovánís mateřs'ou řeckoucírkví; neměli však ktomu dosti odvahy, poněvadž jejich vlastní církevní tradice byla príliš neustálená a slabá. Při
jetí cařihradského nového třebaodnikoliv Řeka, alepatriarchy skutečného Rusametropolity, znamena 0 by v__jwejichočích pošpiniti se heresi; nk; vadž vysvěcení to by
snad znamenalo uložení klatby a nesmazateiný pocit vědomého porušení všech starých zvyků. Bylo nutno jednati tak, aby se nepřetrhly právni svazky s pat riarchátem, avšak paralisovati jejich působnost silou samotného faktického stavu. 2 této trapné situace pokusila se Moskva vyjití pomoci spletitých diplo matických tahů. Ovšem žádati u sjednoceného pat riarchy,nesmyslem, by vysvětilavgřimého odpůrce unie,vědbioli, čirým ak v Moskvě dobře že ekové mermomocí si přeji zachrániti přátelské styky se zámožnou ruskou metropoli, a proto zůstá vala dosti pravděpodobnou naděje, že logická ne souvislost a zřejmý rozpor podobné prosby budou snad p_ominuty mlčen ním a tak se utvoří zvláštní stav, při němž ruská církev bude zdánlivě uznávati patriarchu, ale fakticky nebude míti s ním nic spo
lečného. Tím se mělo utvořiti jisté precedens, jež by ospravedlňovaio pozdější úplné osvobození od kanonické poslušnosti Řekům. — Velkokníže Vasilij Vasiljevič r. 1441 obrací se s mistrně napsaným dopisem k patriarchovi, sděluje mu, že ]. zradil pravoslaví, a prosí nikoliv o nového orthodoxniho pastýře, ale vzhledem k tomu, že do Cařihradu je velice daleko a že ekové neumějí rusky, 0 pouhé
svolení, aby sbor biskuěpů směl v světiti metro of. E. olubinskij (op. nečně pp půlročním vězněni prchl 15. září 1441; politu cit. 2, vsasmotné 1. tr.476) Moskv praví: „Neochvějně pravoslaví kovalo, a situace stávala se nanej voy;trapnou. Ko oddaní Rusové nechtěli obcovati s cařihradským velkokníže bylv eml mi spokojenp dboným rozře šením záležitosti a zakázal jej pronásledovati. Go patr iaarchou — unitou. Avšak u nich nestačilo od lubinski se domnívá, že útěk metropolitův neobešel hodlání formálně a otevřeně přetrhnouti církevní
se beez )římé anebo nepřímépomoci knížete— je to zcela pravděpodobno, poněvadž bylo těžko oče kávati, aby Řek mohl šťastně projití Ruskem, a I. se tak k tomu neodhodlal, kdyby neměl předem l„ruky, že nebude stíhán.— VTveri byl přecezatčen knížetem Borisem Arexandrovičem, leč r. 1442 roz kázal velkokníže je propustití. I. odjel do Novo grodku k litevskému pannovníkiu Kazimiru. Zdržel se tam poměrně krátkou dobu a odjel do íma k papeži, který jej později _poslal do Cařihradu.-— Dik jeho přítomnosti nový císař Konstantin XII. prohlásil 12. prosince 1452 v chrámu sv. Sofie
spojení s patriarchou, jak by se mělo učiniti, a proto rozhodli se dosáhnouti svého cíle jinou cestou. Do sahujice však tohot oto cíle jinými cestami, museli používati prostředků nikoliv bezvadnych; tak se stalo, že k chvalitebnému cíli chtěli se Rusové dostati ne zcela chvalitebnými cestami.“ Tento pokus zůstal bezvýsledným a po řadě dalších se zjistilo, že exis tuje jisté nebezpečí v možnosti návratu l-ova. Pat riarcha ehoř Mamma zaslal kijevskému knížeti Alexandru dopis, ve kterém sděloval, že přijede-li I., pak eamjí mu činiti překážky. Ovšem tento nikdy by se nevrátil do Moskvy, ale do litevské
Isidor části metropole — což by však znamenalo roztržení ruské církve na dva od sebe nezávislé díly. Proto rozhodnutím velkoknížete dne patnáctého prosince r. 1 byl za asistence episkopátuakleru ustanoven ruským metropolitou sv. jonáš — tent 'ž dřiívějši kandidát, kterému svého jeho času katedru; v Cařihratak ě přislíbiili, že po smrti I-ově zdědí zdánl jednali podle úmyslu patriarchátu. O tomto kroku nebylo předběžně nic sděleno ani císaři, ani patri archovi a teprve r. 1452, kdy na caříhradském trůně usadil se odpůrce unie Konstantin, byl učiněn pokus tníormovati jej o celé události. Avšak připravený
397
„byzatinismu“ a ve srážce s nim nejenom že ne podlehl, ale hrdě prohlašoval svoji pravost. Tak podivně zahrál s: osud ony vlastnosti, které Řekové nejvice pěstovali, obrátili se n ni u usů proti Byzanci a zmařily její dílo. Když usové pozorovali, že řecký klerus řídí se jiným mi, poněkud odliš nými zvyky, nemohli se ubrániti dojmu, že v Řecku je zkalena vira, že dnešní Byzanc liší se od By— zance z dob Vladimírových — starého, skutečně orthodoxního Cařihradu. Odsud pramenila ne ustálá tvrzení, že „ani první, ani druhý ím ne zachovaly čistotu pravoslaví“, utvořil se názor předevšim vsvobodomýslném Novgorodě, a později i v celé ostatní zemi, že opravdové pravoslaví za chovalo se pouze v Rusku. Na Řeky bylo pohlíženo téměř stejně jako na latiníky, avšak tento názor nemohl se otevřeně projevíti při cizích metropo litech. Ona bezzásadni prodejnost, která se projevila v jednání Cařihradu za dvanáctiletých zmatků, jež nastaly po smrti sv. Alexěje, zmenšila ještě více úctu k bývalým učitelům a posílila involuci ruského náboženského ducha ve směru upevnění odstředi vých pocitů výlučnostl a isolovanosti od ostatního křesťanského světa. Rus chtěla se odtrhnouti od
dopis nebyl 1453Carihrad odeslán, l1poněvadž Konst tantin nutnost smířil sesuniíar. padl; tak zmizela .dožadovati se souhlasu Byzance, čímž se zajistil faktický stav. — je na snadě zjistiti příčin, které vedly k nezdaru unie v Litevsku, Polsku a yzanci. Pokud jde 0 Rusko, je odpověď obtížnější. Dosud jsme popisovali faktické události, n ní však mu sr 'me blíže okolnosti, jež ve nepopiratelně, ly Rusy k za mitnutí celévšsvětliti 0 I-ova dila. jest ovšem eřeckým působením pohlíželi Řekové na latiníky téměřjako na heretiky; přecevvšak zpráva o urov nnáí poměrůsnimi mohla býti přijata zcela jinak. Když odjížděl I., myslilí všichni moskevšti lidé, Cařihradu hledala jen vhodnou záminku — tato sk laa při prohlášeni unie, což dalo možnost že unie může uskutečnitl'jen katolíci sesezřeknou svých, takovýma způsobem, navrátí se otevřen hlásati,žže v Byzanci není opravdové viry. k starobylému pravoslaví; toto l„pojímánínevylučo— Okolnost, že jisté skupiny řeckého kleru, předevšim valo ovšem ani poněkud odlišný názor, že také úplně Marek z Efesu a athosšti řeholnicí, neuznávali postačí, _prokáži-li latíníci svou faktickou pravověr aktu sjednocení, dávala možnost opříti se o zbytky nost, t. j. přesvědčí výchoďany, že západní mistni řecké autority a veřejně prohlásiti sebe za výhradní zvyky nejsou v podstatném rozporu se základními dědice starobylého pravoslaví — tak unie stala se předpisy křesťanství. Pouhá okolnost, že unie se podnětem k přerušení styků s eky a toto osvo uskutečnila druhým způsobem, nepostačovala, aby bození od jejich vlivu bylo současně mravním uzná zprávaosjednocenivyvolalameziRusypodobnýzcela nim správnosti vastního počínán Tedy nikoliv nečekaný efekt — skutečné příčiny nutno hledatí jedině odpor k laíinikům, nýbrž předevšim snaha
péči sv. Vladimira na úsvitu svého doby.— státního K v psšchickémovzdušiacitovém zabarveuíté & kulturniho bytí převzali Rusové od Řeků obřad a viru, sami jejich učitelé neměli jednotných, všude stejnýcch a neměnitelných bohoslužebných zvyků. Mistni řecké úchylky & svéráznost byly přeneseny na kijevskou půdu. Tato liturgická různotvárnost na počátku nepřekážela ruské kulturní společnosti, poněvadž tato byla dosud prosta čistě formálního pojímání náboženství. Později, v dobách mongol ského jha, kdy Moskva byla odříznuta od ostatního světa a církev se smy mbolem nacionálního bytí a jakýmsi vtělením národní myšlenky, bylo logicky zapotřebí zpečetiti ideovou jednotu též jistou jed notnou formou vnějšího projevování. Proto poočal proces ustálení a konsolidace obřadových zvyků a jelikož tento byl zcela samostatným a neodvislým od liturgických reforem, které podnikali v Byzanci ekové, stalo se, že na usi byly uznány za správné zcela jiné úchylky než ty, které časem schválila a všeobecně užívala řecká církev. Tak v Rusku křižovali se dvěma prsty — v Bytzanci třemi, Rusové opakovali ,alleluja" dvakrá Řekové však třikráte — dobných rozdílů bylo velice mnoho. Ovšem moskev. klerus neměl znalostí křesťanské archeologie, proto se needovedl po vznésti k vědomi, že obě tyto formy jsou stejně hi storicky odůvodněný, obě zcela pravoslavné &žádná z nich neobsahuje v sobě nejmenší dávky herese. Tyto běžné liturgické různosti zakořenily se v lido vem přesvědčeni jako jediné správné a tak vněj škově — obřadné pojetí viry učinilo je naprosto
nedotknt telnými, totiž jistým druhem neměnitelných dogmat. vého času usilovali ekové o isolovanost Ruska od celého křesťanského světa, následkem podobného odcizení utvořil se zvláštní duchovní „moskovitismus“, který značně se lišil od skutečného
zprostiti žsenaRusi odvislého poměrupokus k Byzanci vedla ztroskotal o sjednocení církve. Kdyby na místě I-a byl na sněmu jiný metropolita, rodilý Rus, pak snad by se na nějaký čas zakořenila, nyní však bylo ji lze pojímatí jako čistě řecré dílo a jelikož Byzanc již dávnobyla podezřívána ve nejenom věci Své pravověrností, nepřekáželmo nic zamitnoutí její dílo, ale spolu sn isamy jehopů vo ocdce. — Nyn ninám zbývá zodpověděti si otázku: jaký historický význam mělo I-ovo dílo a zda přineslo určitý užitek, přesto, že nikdy vlas ně se neujalo v celém rozsahu? Myslím, že náslec ky jeho pusobeni byly dvojí a lze je definovati jako to positivni a negatlvni, kladné a záporné. Mlmoděk, a mimo své vůle urychlil [. proces osamostatnění Ruska od Byzance. Byl jakýmsi operátorem, který vnutný okamžik provedl chirurgický zákrok. Umož— nil, aniž by si toho přál, _bujnýrozkvět „moskovi tísmu", urychlil césaropapismus, vyvolal nedůvěru Ruska k západu a posílil moskevský mesianismus. Leč na druhé straně tím že Rusové přestali dů věřovati Řekům a spoléhati se na jejich věroučnou autoritu, byli donuceni uvažovati o věcech nábo žennských a tvořiti vlastni ideologii. Tak nepřímo umožnil !. Rusům,aaby zplodilí celou řadu vynika jících myslitelů: Peresvětova, Filoteje, Vassiana, Patrikějeva a j. Vím ,jaký obrovský význam pro ruské myšlení měla florentská unie. Na druhé straně, Rusové, když zuůstali osamoceni a jejich církev stala se autokeíálni, nevyhnutelně musili se za byvati, otázkou kde“je vlastně ekumenická církev — tato otázka _bylacílem jak stoupenců ruského mesia nismu, tak i jejich odpůrců. Maxim Řek polemisuje s Mikulášem Němčiným o pravé cirkvi. Nikon, tim že hlásá papocésarismus, chce zdůrazniti, že ruská církev je pouhým ůdem cirkve obecné. Silvestr Medvěděv jde ještě dále a obhajuje latinské these,
398
Isidor
celý proces vyvrchoiuje v konversích ruských kon vertítů na počátku XIX. stole .Vladimír Solovjev byl přesvědčen, že ruská církev dosud setrvává ve svazku s kathedrou Petrovou, poněvad dž I. pode psal florentskou unii; vynikajici ruský zfilosof do volával se tohoto zásadně právního stanoviska, aby tak zdůraznil historickou a náboženskou nutnost sjednocení. Vidím ž, že bez I—a,který mocně upozornil ruskou společnost na problém obecnosti
cirvkve,nebyl by možanjm ikon, velkých ani snadmužů So —1. bezessopru patří do řady pravoslavné církve. Jeho touha po ednotěie značně vroucnější nežli suché koncepce ossevinovy, jeho pojímání unie je čistší a vznešenější nežli u Křiža
piodleIlsstarého kalendáře. [V. V.] —kv113.sv.lumsč.
klý, kano onisovaný ruskouc So 343121" dru životopis ybylzavražděnlivonsk mirytíři .ledna jeho byl uveřejněn arlaamem v XVI. stol. Srvn. arch. oní „Svjataja Rus“ (Petr
1891.) V.V.]— 14. Maadridský vizl. rolník. — 15. sidor Mercatoar nebo Peccator, viz ?seudoisidor. -— s.Michae1e 0. Min., ŠpanělJsg.: „De temporali, humana et mystica hrlstlepanegyri generatloine“, Neapol 1704; amenJhistori mad honor mbl.„Cer V. Vlarlae ejusque íldelissiml udoctorls' joannis Duns iO. Min.m stri“, 071 — 17.(laickýmjménem
akoleergleviča ikolskij
1799—1892)n.vtulské
gubernii, studoval a absolvoval na petrohradské .ikademil.Pn-rději' , semináře, od 1834 vikářem& moskevské 1837 biskupem polockým vileneským. diecesel,840 Roku od byl přeložen na mogilevskou kathedru, 1844 ulsta noven gruzínským exarchou, 1855 kijevským me
tropolitou, od 1866 a petrohraadskýni. Za metropolitou svého pobytu novgorodským v [ ck v Mogilevě ostře vystupoval proti latinské církvi a proti unii, na Kavkaze založil spolek pro potírání moslimství a pohanství, později tento spolek byl reformován a přejmenován zev byl „Společnost pro obnovení křesťanství na Kavkaze". Dopisy l-ovy, chované v Petrohr. veřejné knihovně, nasvědčují tomu, že exarcha se přlčlnil o zbudování mnohých starobylých kavkazských chrámů a značně spěl k misionářstvi rnezl tuzemskými kmeny. Zals vého petrohradského působení vybudovaal ně kolik dobročinnýchústavů; zvláště se staralo zchu dlé kněze a o jejich potomstvo. Svoji hodnotnou sbírku rukopisů věnoval knihovně petrohradské duchovní akademie. Srvn. „Christianskoje čtenie“ . l —12; Serdečnyj privět mitropolitu
lsidoru ot rspb akademii'ť [V.V 18. z Nio u, suchovnoj ap., rodinným jménem Binet, n. 1620, vstoupil do kláštera v Poitiers, věnoval se hlavně kontroversi s kalvinisty;s „Le Mis sionnaire contr0versistei, 1 vyzn., bisku upv Nttr Poitiers Egypt
— 2. ún. M.R
(Srvn. Stadler, Heiligen—Lexikon 111, 74.)——
metropolitanovgorodský army..
a pomorský, bý
valý igumen Soloveckého kláštera; 0jeldna zoo,sob které se dobře 1603—1613. I. pomohl caru vyznamenalšvo Vasilijovi ujskému uzavřiti pro
..
spěšnou Novgorod smlouvu seaŠvédskem, obhajoval proti Švédům ana eho přímluvu odpustil car Michal novgorodským to, že přísahali Delagar dlmu zvolltl si na ruský trun švédského kandidáta.
mmm, ommíafířmrDW alí-p m, 1334x os:“ 35? a., WXOJuLaWVDmIC' zmMomcbI'WIsLI/f:
»MŘ' 'r-y.
Obr. 49. Sv. lsldor. Rytinka Blrckhartova : r. 1734.
niče. Zvlášť důležité je jeho pojimání rovnocennosti obouo břadů —o I-ovi nelze rici, že by jevil jakou koliv snahu po iatini sací — tím rentská unie podstatně se odlišuje od pozdějších unií. Lze říci, že jižt tehdy, uprrostřed patnáctého století, I.- ve svých pastýřských listech stručně formuloval všechno to, co bylo vyjádřeno v unionistických encykllkách papežů přítomné doby. Jeeto zjev mimořádně velk' a v I-ově činnosti kryje se vnitřní ospravedlnění řeckéiruské církve. Neváháme'rici, že to byl poslední
I.: .r. 1619.. Zmínky vliz Platonova sv., „Smutnoje vrjemja. V. 1. zu Pelusia, církevní spisovatel, n. asi 370 v Alexandrii, Suidas zaznamenal o něm, že bl původně rhetorem; podle Nikefora —Kallista(Cirk. Děj. XIV, 13) byl
žákem sv. jana h sostoma, jehož byl ctitelem a s nímž duševně byl spřízněn a s jeho spisy důkladně byl obeznámen. _Byl opatem a knězem v jednom teře u Peluia kdež rozvinul roz sáhlou čTnnost, zvláště v době císaře Theodosia ll., jemuž doporučil synodu Efeskou (431); Cyrlllu Alexandrijskému radil, aby spravedlivě posuzoval Nestorianismus, a varoval jej před vrtkavostí. [. jest jednou z nejznamenitějších mnišských postav křesťanskéhostarověku; byl to asketa neúprosné velký muž moskev. řecké církve a jeden z prvních[V.V velkýc_h přísný vůči sobě, shovívavý k jiným, poustevník, híerarchů i ruského pravoslaví. 12. „j urodivyj“. Blázen v Kristu, původem Nič—jenž znal nejen přednosti samoty, nýbrž' ] její ne mec a dříve katolík. Přestoupil na pravoslaví a žil bezpečí; jakostavu. knězbyl byl upřirnný hluboce proniknut vzneše v Rostově, kde zemřel r. 1474; jeho ostatky“ sou nosti svého a nebooiácný; byl v kostele Nanebevstoupení Páně v Rostově. ra hluboce a všestranně vzdělaným filosofem a theo voslavná církev uctívá jeho památku 14. května logem. Byl velice plodným spisovatelem. jeho listů, _-<
lsidor jichž počet páčil Nikefor Kallistus na 10.000, za cvhoalo se nám, ač ne (Pař. vždy 1638). v prvotní 2012 ve vydání Morelově MnoBodobě, é listy jsou velmi objemné. [. byl mistrem ele antního apří tom prostého slohu dopisového. listech
svých hlavně omotázkách tickýchpojednával a exegetických; mo to imravně-aske o otázkách
399
v Cartageně ze vznešené rodiny románské, bratr arcibiskupa Sevillského Leandra, biskupa Asti lj ského Fulgentia a jeptišky Florentiny; kol. (snad 596) nastoupil po svém bratru Leandrovl na arcib. stolec Sevillský, pečoval horllvě o svoji arcidiecésl, zřízoval kláštery, zakládal školy, pod poroval vědy, sttaral se o obrácení ídů; sučastníl
se synod v Toledě (G_IOa 633) a v Sevllle (619). dogmatickýcha aapologetických. jakožto řídil se lierrneneutíckýml zásadanu oly exegeta Antio Hlavní jeho význam jeest však na poli literárním. chijské,aaž nevzdal se úplně allegorlsující methody Vynikaje všestrannou ulčeností,byl takořka encyklo Alexandri ské. jakožto dogmatik pojednával přede pedistou své doby, plo odností předčí všecky spa-_ nělské církevní spisovatele starověku a spisy svými všímo časových tehdáž logických; mimo oto pakosporných různýchotázkách problérnechristo praktického náboženského života, jako o svo ohřicríhu, o milosti, o sv. svátostech aj. V některých listech jeví se nám I. jako bedlivý apolo eta. Zda mimo listy ještě něco jiného napsa, není jisto. Souborné vydal jeh0 listy ' Morel v Paříži 1638 (znovu oíištěno v M 78, 103_1046). I. :. kol 440. MR. 4.u n.ora ,_ „Pelusil ln Aegypto sancti Isldorl, Presbyterl . onachi, me eritis et doc rina conspicui“. Strvn.oBarden/tewer, „Geschichte der altchrist lichen Literatur“ IV. (1924), 1 amsaur,
„Základy patrologie" lól. — zznš
olník
(orá č) u Madridu, n. kol. 1070, vedl se svou ' manželkou sv. Marií Toribii della Cabeza (2.11135)ětpříkladný ráceprohlášen a modlitby, a;1130 zaživot svat ho dne 12.brezna 1622 patron stavu selského. Životo pis jeho napsal jan Díakon kol. 126l, životopis ten byl 1275doplněn (Acta Ss. Malí Ill.,515—25) a častokráte zpracován (l560 španělsky, 1629 německy, básnicky zpracoval jej Lope de Vega);
zpracování Nirembergrovo .„jedenř ehol ník téhož Tovaryšstva ježíšova v slavném španihelském
městě Madrýtu na česko pře— "
ložil“ a překlad ten metropolitní kanovník
Pražský Ignác Dlauhoveský „za dar No vého letajan 167“ vytísknoutí dal (v universitní tlskárně u sv. Klimenat). M. R. 10. května: „Matrití sancti lsidorl Agricolae, quem, míru culls clarum, Gregorius Papa Decimus quin tus, una cum sanctis lgnatio, Francisco Xa verlo, Teresia et Philippo Nerio in Sanctorum numerum retu tulít.“ —Bývá zobrazován ve špa nělském selském kroji, s rolnickými nástroji
giz Kůnstle, zr lkono134 raphie 358). jest Na na rytince irckhartově zobrazen poli pracující; ze země, do níž vráží rýč, vytryskuje
Era) 5 ÚpybomJířoračťa ,a 535101;
pramen, anděl s nebe sekesnášející ukazuje; kv němuž pozadí krajinka se zám ko stelíkern; u nohou světcových znak šlechtický. Šúr? Pod obrázkem nápís: ..Stý lzydore sedláčku, kraje Slanského slavný patrone, za šťastný moífáři. Quct'ž'qÍprebjťawe stav Církve svaté, slavného domu Rakouského, nejmilostivější vrchností naší obecní též ob r..50obrazu Sv. Isidor a sv. augustiniáns Noíhurga. Ryctélnkslli z prlvé v bývalém m os e e vpíli-l.švucll ys na sLtol. ab zvláštní potřeby žádajíciho W kostele VB podle V DenlCzek Me prosbl WísLlš“ (viz obr. 49). Na rytince z téže asi doby, zhotovené podle obrauz měl veliký vliv na vědeckou a literární činnost na v bývalém augustiniánském kostele v Lysé n. L. Západě po celý středověk; nazývván byl právem :spatřujeme sv. Isidora v nebi se vznášelícího, a pod „velikým učitelem středověku“. Nejhlavnější a nej obsáhlejší jeho spis má název .Etymologiae“ neboli ním na zemi sv. Notburgu,r žebráku almužnu (vizo udělující znrzačenemu Eirvn. Ekert, „Origines“ , jest to kom endíósní, mosaikovítě se stavená encyklopedie v kerého vědění jeho věku. „Církev vítězná“ ll., rkevni rok“ ; jan d. 296?Kulda, Duben podle „CAntoniewícze Název „Etymologle“ proto, počíná že pojednání (vizl. ,497), „Bohabojnývenkova o jednotlivých vědních nese předmětech etymo— sv.. kněz apoustevník ve Scetisl (Scete) logií jejích názvu. Dilo toto dokončil I. nedlouho uÁlexandrie v Egyptě, proslul svátostí a zázraky; před svou smrtí; přítel jeho Braulío _(vízH., 467), .z. krátce před r. 391. . 5. ledna. jest snad jenž jej k dílu tomu povzbuzoval a je opravoval, je po jeho smrtí zrevidoval,v e20 knih rozdělil totožný se sv. lsidorem Alexandrijs_kým. Stadler, Heiligen-Lexlkon Ill., 75. . (Srvn. arci &předmluvou opatřll Z jinych spisů I-ových nej .bískup Sevillský (Hispalensis), sv., 11. kol. 560 důležitější'jsou: „Libri duo diíferentiarum, abe
WW?sm?
lsidora — lsidore, San
400_
cední slovník synonymních výrazů (differentiae verborum) a výklady příbuzných theologických a j. pojmů (dífíerentíae rerum. 2. K prvni knize těchto „Differenttiae" řadí se dvě knihy „Syno nyma“, sbirka synonym, jež vzhledem ke zvláštní sve' formě naz vá se také „De lamentatione animae peccatricis. . „HistorianGothorum, Vandalorum et Suevorum“, kompilace z jiných historiků; spis
kládán do jiných jazyků. 9. „De ecclesiasticis of ficiis“ dvě knihy, pojednávající o bohoslužebných úkonech („De origine officiorum“) a ossobách („De origine ministrorum“). 10. „Reegula monachorum“; účelem toho spisu bylo povznesení řeholního ži— vota. — Dochovalo se také několik listů I-ových; hymny jeho — jménemvaI-ova označované'jsou připisovány neprávem. obsahujemumnoho zápa
tentáo zachoval ve dvou recensích: jež ltiny —Spisy jeho nejlépe vydal Faustin Arevalo 13,621 ase delší, jež sahá dor .26kratší, 6. 4. „eD živlů, viajest vdůležita pro dějiny špa— Sjv sedmi svazcích, Římě 1797—1803 (znovu vlris lllustrlbus“ jest pokračováni stejnojmenného šgžotických spisu sv. Jeronýma a Gennadia; pochází však jen otištěno vt ktát81— češtiny(viz přeložen b i „NormaDo vivendi' Migne Př. LXXXlll., 1247) počínající slovyveřejné „Age, fill, ut oporte vr ukopise
& univ. knihovny Pražské sign. XVII B. 6 (Srvn. Truhlář, „Katalog čes. ruko
rá “g:—dm ,w _.....
"GV __
"Muff um -.(gnte
illnm ..„\is. .....
' '»
'
iq
]
pisů“ str. 23) č.(viz 50) Min a velmi oblíben' „Synonyma LXž xplis 825 n.), jejž přeložil ixt z Ottersdorfu a tiskem vydal v Menším Městě Praž ském u Bartoloměje Netolického r. 1549 podn vem: Knížka velmi utěšená & lidem všeclměm na tomto světě zarmú— ceným velmi prospěšné i užitečná, někdy od Svatého lsidora arcibiskupa Hispal ského sepsaná, n ní pak v jazyk český přeložena Létha 1 9“ (viz obr. 51; věno vána Hendrichovi purkrabímu vMišni, hraběti z Hartnštejna a pánu z Plavna, vydána „s povolením pánův administrá
torův stranř'po je'inou 1pod obojíHradu arci blskupství ražské 10 a hejtmana Pražského, nato od eho milosti královské
Ztrcylňtfč'upa (911qu : oc íčma' n
“pbaťfšťja,ze/&=“ po“ :přeio
,.
? Mtb“
rr/l
1/1"
slitin! (* '.
= ',)
,“\\\\\\ Ř“\\\\\
.) „1:10„\\— .
zvláště čzřízeny'ch"p, znovu pak od r. 1551 („vyt :; povolením jeeho královské milosti na to z rizených“) a 1607 u jana Ottmara. Posléze vydán byl pře klad Sixtův r. 1830 nákladem Jana H.
Pospíšila,'impressoravazPr Králové nakladatel věnovíl aknížku tu ]osefu ungmanon ovl. — l.z d.ubna 6 v Seville, 1598 svatořečen, od Be nedikta XIV. prohlášen za učitele církev
ního. am. 4. dubna. —-I. požíval veliké vážností u generací následujících; již 8. synoda Toledska 653 vyslovuje se o něm 5 velikou chválou. !. stal se takořka národním heroem španělské církve, jež zvláštnosti své (mozarabskou sbírku kánonů) jeho autoritouliturgii h jila.a (Srvn. Ekert, „Církev vítězná“ 11.„D)— jelikož ]. teprve 1598 byl kanonisován, vyskyttá se jeho zoobrazování teprv pozdě, a to'jen španělskými mallřl (Dlego Lopez, Mur-_illo).Srvn. Kíínstle, „ikono
Obr. 51. Titulní list českého překladu aplsu sv. Isidora.
graphie“ ess asloniky viz !. Glabas—25. a !. TKyjev ý. Isidora
1. panna v kl. Tabeně
z části od I-a. 5. „Chronicorum liber“, kronika od Nilu v hořejší'Í'hebaidě), neprávem am. za po etilou pokládaná a proto opovrhováha; i. počátku světa do 616, kniha tat ato co do obsahu Šnabřehu čerpá z julia Aírikana, Eusebia, jeronyma a Vik i(.větna Srvn. Stadler, Heil.-Lex. lil., 73, Kulda, tora z Tunnun , rozdělení v šest věků světa („sex Círk. rok 111., I-a eofyta, sestry ze vznešenéhorodu v Leontlně na Sicílii; I. byla aetates mundi ) převzal ze sv. Augustina. Výtah ztéto své „kroniky“ pojal do „Et mologií't 6. „Libri matkou sv. Thaldy, Neofyta matkou sv. Neofyta. tres sententlarum, hlavní theologlcké dilo I—ovo; Obě Pam byly asi r.ubna. 236 Srvn jako křestank Leontinske'ho. krutě umučeny. jest to první latinské kompendium dogma ik &mo biskupa : álky, sestavené zvýrokůcirkevních autorů, zvláště Stadler, eil.-Lex. 111.,73; Kulda, Cirk rok lll 120. lsldoriana collectio viz Hispana collectio sv. Augustina a sv. ehoře Vel., bylo vzorem čet ných spisů podobných. 7. „eProoemiumliber, úvod _“E 995. lsidore, San, opatství trapistů u Venta de Baňos, do Pís sv. 8. „De fide catholica contra judaeos", spis apologeticko—polemický,jejž I.nnapsal k přání v provincií a v diec. Palencia ve Španělsku, zal sestry své Florentiny; spis tento byl záhy pře 1891.
lsichius — islam
lsichius (Hesychius) ]. sv., 16.biskupVienn
401
dnes k nejméně známým částem na povrchu naší ý, zprvu. senátor, otec svého nástup sv. zeměkoule. jen na pobřeží poloostrova, jenž je se tří stran om 'ván mořem, povstaly už za starověku Avita (viz 1., 12), jakož isv. Apollinláře,pbiskupa valencského 51,8biskup č. 7.,z)Vieeknnský, ]. 490; zprv pamu nim menšíkulturním státní útvary, které bylybive s ostat 16. března. —(vizi., ?. sv..,21 světem ejestyku považována za kolébku semitských národů. Sbkalnatá půda polo královský kvestor („guaestor reagum“), zúčastnil se ostrova poskytuje svým obyvatelům jen nedosta 549ssynody Orléanske, 5525šnod 559; pam. 12. listop. Acta 5. MáaPařížské, rt. ,447. :. prřed tečné výživy. Proto semitské obyvatelstvo Arabíe, lsingrímm, mnich kláštera av. Oldřicha v Aug kdykoliv se rozmnožilo, bylo nuceno stěhovat se špurku, potom opat kláštera Ottobewonského do sousedních úrodnějších krajin na severu. První 1145—1180, pozvedl klášter po stránce asketické takové stěhování dle názoru učenců spadá už do ivédecké, napsal vlasint“ rukou nádherný misál čtvrtého tisíciletí před Kristem Arabští Semité asepsai„ Annales majores“ (1121-6811%)a„Annales našli tehdy v poříčí Eufratu a Tigridu nesemitský minores"" (1145— 1157), vyd. v MG. Ss. XVII. 311 kulturní národ Sumerů, který sice přemohli, ale až 318. od něhož převzali pismo i vzdělanost. To byla rvni vrstva semitského ob vatelstva, kterou utvo laka, 937 rus. isla 1.fara Alfov disec.clMukačeMvské, Mi.n, Portugalec; sp.: řiii Babyloňané a Assyřan. Druhé stěhování, asi „Tesoro de Virtudes“, Medina l 43 2. josé v polovině třetího tisrcíletl, dalo vznik obyvatel Francisco de, j., špaň. spisovatel, n. 1703 stvu kananejsko—fenickému, třetí stehovani v polo ve Villavidanes, vstoupil do řádu 1719, prof. filo vině druhého tisíciletí přivedlo do Přední Asie sofie a theologie, proslul jako kazatel a satirik, obyvatelstvo aramské. Čtvrtý a poslední proud Semitů rozlil se z Arábie a zaplavil jako povodeň zvláštěFray svým románem(2 „Hist. famoso predi nejen přední Asii, alei ypt a Severní Afriku, cador Gerundio“ sv., del ch-idl 758—1768, v němž pranýřoval frásovité bombastické tehdejší když Arabové v sedmém a osmém století po Kristu kazatelství; na stížnosti mnichů byl tento spis pood praporem islamu nastoupili vítězný pochod ve Španělsku zakázán 1760 a 1776. Přeložil Le do sousedních krajů. islam byl ve svých počátcích, sageuv román „GiIBBlas“ (4 sv., Valencii), při jak už řečeno, především hnutím poiitlcko—národ— čemž dokazuje, že Lesage vlastně užll originalu nim, a to hnutlm arabským: islam byl prvním Ara španělského. K tisku spisu l-ových na obranu řádu bům jen záminnkou, aby oni, chudí synové pouště, lesuitského proti francouzskému parlamentu, proti zmocnili se bohatých a kvetoucích sousedních států. lansenistům a tilosofům nedošlo následkem ekretu To se jim podařilo tím snáze, poněvadž Arabové (arla 111. (1762) o publikacích jesuitů. Satirický byli v této době zdravým a životní silou kypícím národem. kdežto říše východořímské, proti niž byly jsou „Ladela juventud triunfainte“rande (Madrid 17 psány také: ríunfo de v první řadě jejich útoky namířeny, nalezala se Navarra“ (t. 1746). ]. zemřel 1781 vaBologni. tehdy v hlubokém a všestranném úpadku. — Se jménem Arabů setkáváme se poprvé u proroka islam. islam. Mohammed sám výraz nazval „islám“ náboženství, jednž isaiáše (8, 20). Už tehdy se počinaly jednotlivé založil, Arabský značíd pravděpodobného výkladu odevzdánI, oddánní se kmeny tlačiti na sever ze své nehostinné vlasti.— Bohu. Souvisí etymologicky se slovem „salám .— Tam, kde arabská poušť hraničila s říší římskou pokoj, zdar“ & vyjadřuje zároveň vnitřní pokoj a a perskou, vznikaly menší arabské státy, které byly většinou odvisla od Říman aétakeby_ly pod vii štěstí, člověkuislamu z tohoto se Bohu I'vá. jež Vyznavač slujeoddání „muslim“, čili vy dle vem řecko-římsicékultur. uTakovou říši založil perské formy tohoto slova „.musulman" islam ne arabský kmen Nabatejců. Velikolepé trosky jejich považuje Mohammed za nábožensttví nové, ale za hlavního města dodnes jsouarabský důkazem,ekjak obnovení pravého náboženství, jaké tu bylo od po vysokému stupn Petry kultury se tento npo čátku. Proto všichni proroci od Abrahama až po vznesl. Podobné stály založili v pozdějších sto Ježíše a také apoštolé jsou dle Mohameda pra letích Gassanovci v Syrii a Lachmanovcí v Hiře vými muslimy. — Mohammed nebyl žádnou velikou u Babylonu. Na jižním a západním arabském po strhující osobností, jako byl Buddha a jiní zakla břežívytvořily se samostatné státy kmeny Sabeů, datelé náboženství. Až na to, že byl dobrým po Mineů &i'limjaritů. Biahobyt a kultura těchto kmenů litikem & výtečným organisátorem, neměl žádných měly svůj původvv,tom že kmenové tito zprostřed vlastností opravdu velikého mu uže. 'l.e ejeeho nábo kovali výměnu zboží a obchod mezi lndii a Přední ženství došlo takového úspěchu a rozšíření, dá se Asií i Egyptem. POvěst ovšem tento blahobyt ještě zveličovala, & proto ímané nazývali jižní Arabii vysvětliti pouze okolnostmi, vnichž islam Arabia felix a bájíii o ní různé a vlivy, jež vznik islamu doprovázely. povstatl, Byly to Arabií Stastnou —— na prvním místě vlivy politiccké, jež islamu věci. Z jižní Arabie vystěhovali se v nejstarších do bách semitské kmeny též na protější břeh africký dopomohly vítězství. politickou Ba v prvních byl a založili tu v Habeši mocnou říši ethíopskou. — islam spre korganisací než letech nábožen skou. Chceme-li proto vznlku lsiamu porozu V nitru poloostrova od staletí žily neodvisle ko měti, třeba poznati předem prostředí, v jakém čovné kmeny arabsk beduini ivob tí jim Mohammed vystoupil a v němž své nové nábožen stáda, sod ekterými od ství počal hlásatí. — !. Arabic před Mohamme poskytovala pastviny k pastvině, pramenev kpoušti pram tuhli Byl dem. islam povstal v Arahii. 'lde v samém středu to zivot trudný a těžký, ale patriarchálněe"prostý arabských kmenů vystoupil Mohammed, odtud se a vynikající čistotou mravů. Pohostinství, rytířskost hlavně bezmezná touha bvoodě. to byly na všechny strany šířil islam a s islamem také vliv a význam arabského národa, jenž právě isla a jsou do dnes význačné vlastnosti beduínů. jako mem se stal jedním : nejdůležitějsích činitelů svě volní 5 nové přírody nesnesli nads bou žádné tových dějin. Arabie tvoří rozsáhlý poloostrov mezi vlády. roto až po Mohammeda neutvoeřiiyarabské Asii a Afrikou arrovná se rozsahem téměř čtvrtině kmeny ve vnitrozemí žádné státní organisace. Vě Evropy. Arabie skládá se většinou z nehostinných domí rodinné a kmenové pospolitosti bylo u nich písečnatých poušti &náhorních rovin, jež jsou ces nadmíru vyvinuto. Než jednotlivé kmeny b ly mezi tovateli těžce přístupné a jež svou chudobou ne sebou ve stálých sporech svarech,— kterehamívaly příčinu zpravidla krevnía mstu. Mobamme lákají žádného dobyvatele. Nitro Arabie patří do za Čecký slovník buhovědný V. 26
:.
402
Islam
nazývá sice předchozí dobu „džahilijja“ t. j. dobou nevědomosti a barbarství. le v jedné věci přece dobá před Mohammedem předčila pozdější časy: v básnictví. Sami mohammedánšti historikové a učenci doznávají, že staroarabská poesie dosáhla nejvyššího vrcholu před Mohammedem a že pozdější básnická tvorba nemůže se měřiti s p_oesíi dob starších. Většina této staré arabské poesie zanikla. neboť, třebaže Arabové před Mohaamm medem znalí pismo, přece ony básně se udržovaly a rozšiřovaly nikoliv písmem, ale ústním podáním. Teprve v 8. a 9. sto elti, kdy s pěstováním věd se u Arabů rozvinul také smysl pro historii, byly ony staré básně sbírány a zaznamenávány je p_ozoruhodno, že mezi jmény staroarabskžýcnh básníků'Mohammedem je též mnoho básnířek, důkaz to, žež apřed nebyla v onom ponižujícímnpostavení, do jakého ji uvrhl islam. — Vn zenských názorech vládl u starých Arabůcchaotický zzmatek.jejich ne"starším náboženstvím bylo uctívání hvězd, jež snad abeové a jiné arabské kmeny převzaly od Babyloňanů. Původní víra v jediného Boha ustoupila do pozadí a byla zatemněna mnohobožstvim. Každý kmen měl svého kmenového boha. Vedle _toho věřili v dobré andělya zlé démoy — džínny: obojí
jenz s vojskem vtrhl do jižní Arable, Du-Nowáse
Řorazil a vládu jižními na sebe šířilo stth na — řestanstvi, jež nad v této doběkraji. se vítězně vše strany, proniklo též do Arabic, ale hlubších koře renů zde nezapustilo. Náboženská lhostejnost a materialistický světový názor a_rabských kmenů byl hlavní překážkou, proč se křesťanství, nábo ženství sebezapíráni a sebeovládání, mezi nimi neujalo. Nepřístupnost pustých krajin a kočovnictví kmenů překážky tyto ještě stupňovalo. Rozervanost východního křesťanství a jeho úpadek, do něhož byl uvržen sektářstvim, rovněž tu bylo příčinou neúspěchu křesťanství. Kdežto Habeš se stal tvrzí křesťanství,semitštl soukmenovcl Habešanů v Arábii zaujali ku křesťanství stanovisko odmítavé. e i četní tam usedli židé svého vlivu užívali proti nenáviděnému křesťanství, je pochopitelno. Ovšem křesťanskéobce v Arábii existovaly. Bostra v Arábii měla v 3. století svého biskupa. Někteří arabští krá lové v Hiře přijali křesťanství. Kvetoucí křesťanská osada bvla v jihoarabském Nedžránu. Proti tamním křesťanům právě_Du-Nowás tak ukrutně zuřil. jsou nám dochována v_řeckém jazyku mučenická Acta .Aret — arabsky Hárita — a jiných statečných mučeníku nedžránských, mezi nimiž zvláště kře sťanské ženy se vyznamenávaly hrdinstvím. Když byloKouz personifikace dobrých a zhoubných přírodních sil. ačárám přikládala se veliká víra. vystoupil Mohammed, tu byli křesťané v Arábii Známe silcemjména některých staroarabských bož tak četní a mocní, že jim prorok z počátku dovolil stev — Allat, menát, Aloz zza,— ale'i nak 2 ne vykonávat svobodně své náboženství. Z moham patrných zlomků staroarabského pohanstlví, jež se dánské tradice je známý t_ehdejšíkřesťanský biskup nám dochovaly, nedovedeme sí utvořiti jasný obraz abásník v Nedžránu jménem Kůs, který ohnivými o náboženských poměrech tehdejší doby. ako jiné slovy hleděl Araby odvrátit od modloslužby a který semitské kmeny uctívali i Arabové posvátn kameny. při básnických zápasech v měst Okázu kázal s velikým úspěchem. Sám Mohammed jej tu slyšel Mezi těmito nejslavnější černý kámen asii v mládí kázat a ještě později vzpomínal na hiu meteorlt — uctívaný od byl pradávna v Ka'bě— t.j. v chrámu kostkového tvaru (ka ba značí kostka) boký dojem, jak m na něj svatý biskup působil. v Mekce na západním pobřeží Arabie. Kámen tento Vedle biskupa usa byla mezi arabskými básníky před Mohammedem celá řada křestanů. Z vypra dle pověstí přinesli andělé Abrahamovi s nebe___s,„ když byl Ka bu, postavenou původně Adam vování církevního historika Theodoreta víme, jak obnovil & znova postavil. Kámen prý byl původně blahodárně působil mezi arabskými kmeny sv. Šimon bílý, ale polibky hříšníků zcela zčernal. Ke Ka'bě Stylita. Světec tento po třicet let (429—459) stál konaly arabské kmeny každoročně se všech stran na sloupě nedaleko Antiochie a kázal arabským pouti. Ba vzniklo tu jakési náboženské středisko kmenům, kterék něm mu z daleka putovaly. Rovnal arabské, neeboťv Ka'bě vedle soch Abrahama jejich rozepře, uzdravoval nemocné a kázal jim a lsmaele, praotců Arabů b ly sochy všech bohů, stec e_vangelium. k němu přicházeli , ba poArabové, tisících,kteří hlitas ítpěpoje oká zání po se které kmeny arabské uctíva 65xlá pátém a po žstoletí tam kmen bylo, odříkali pohanských bohů, třištili jejich omodly a dá podle počtu dní v roce3 vali se pokřtítí, jak Theo,doret očitý svědek těchto Korejšitůa zapudil dosavadní Ka'by, Kinána, zaujal jejich místo.strážce Korejšíté ve kmen svém věcí, vypravuje — Snad by průběhem času i mezi Araby křesťanství se zakořenilo a bylo by tento vlastním bez zájmu podporovali, a to nadaný a životaplný národ uvedlo do ovčínce nikoliv ús pou_t_lke abě břežních městech arabských, na př. v LIjatribu, pozdější Medlně, byly Kristova, než vystoupe ní Mohammedovo učinilo četné kolonie židovské. Povstaly v téžed těmto nadějím náhlý a neočekávan' konec. innost židovský národ se rozšířil po celé říšiořímskě Mohammeda jako hlasatele nov ho náboženství způsobila ů iný převrat jak v náboženském, tak a vznikly obchod, také ze stejných byl tokolonisty hlavně v sociáln m životě Arabů. — ll. Mohammed. kvetoucí kterry sempříčin: židovské přilákal. Také po ztrátě židovské samostatnosti ivotní osudy Mohammeda, imuhammed) zakla mnoho jich sem uprchlo. je pochopítelno, že ži datele islamu, jsou nám podrobněji a přesněji nežii' je tomu na příklac u Buddhy a jiných dovské vlivu na ná známy boženskénáboženstvítnezůstalo názorys arýcch Ara bez jenž osvkým podobných původců nových naboženství. Hlavním vlivem lze si vysvětliti že Arabové uctívali lsmaele, pramenem je tu Korán, obsahující domnělá zjevení, syna Abrahamova, jako svého praotce a od něho jichž se Mohammedovi dostalo. V Koránu lze dobře odvozovali svůj původ. Také Mohammed převzal sledovat, jak z náboženského biouznivce, jakým mnohé věci a názory ze židovství. Tyto židovské z pootčáku Mohammed byl,v yvinul se nejprve kolonie v Arábii nestály pod vlivem říše římské, hlasatel nového náboženství a„ konečně obratný která za vlády byzantské židy potlačovala. Tak se & cílevědomv' politik, který obezřele kladl základy stalo, že židé v Arabi nabyli leckde i politické k budouci moci islam m.u — oha mmed _se narodil moci, ba na počátku t. století :) Kristu vidíme v roce 570 nebo 571 po Kristu. Podání dovozuje v jižní Arabií židovskéno krále _u-Nowáse, který původ Mohammedův ze šlechty Korejšitů, ale zdá způsobil krvavé onvásledoáníkřesťanů a mnoho se, že Mohammed z ní n,epocházel p_rotože sám těch, kteří nechtělir cpřestoupit k židovství, dal po— opětovně mluví s hrdosti o svém nkeízem původu. pravit. Tehdejší byzantský císař justinián dal své Otec Mohammedův 'Abdd-Alláh zemřel už před loďstvo k disposici ethíopskému králi Elebaanovi, narozením synovým a to v poměrech velmi stísně
islam
403
hammed o pravdě přísloví, že nikdo není proro aných. kdyžOsiřelého tento po hocha dvou letech se ujalzemřel, nejprvestals jeho děhd, kem ve své vlasti. Jen v nejbližším okolí získal obětavým poručníkem strýc Abů-Talib. Jako jiní názorů. Mimo—bohatého kupce Mekkanci, tak i strýc Mohammedův podnikal ročně sibstoupence ů-Bekra a svých mladého 'Otmána je to pozdější obchodní cesty do Syrle. Dle pověstí vzal devíti .první a třetí chalíf — skládali se ostatní stoupenci letého hocha s sebou. V Syrii prý se Mohammed Mohammedovi většinou z chuďasůa otroků. o setkal s křesťanským mnichem, který v něm poznal rejšité v Mekce si z počátku nového aproroka a ná budoucího proroka a předpověděl mu jeho velikost. boženského hnutí, jež se snažil vyvolat, nevšímali, Když bylo Mohammedovi 25 let, vstoupil do služeb pokládajíce Mohammed da za blouznivce a podivína. rzy však zaujali proti němu nepřátelské stan: | zámožné vdovy Chad'ídže a podnikal jako vůdce karavan větší obchodní cesty. Chadídža si mladíka visko. Neboť Mohammed bojem proti modloslužbě ohrožoval jejich zisk, který jim plynul z poutí oblíbiala, a třebaže byla o 15 letsestarší, pojala jej ke Ka'bě, amimo to činnost MohammedovavMekce zam žel.a Zásluhou Chadidže stal Mohammed z chudého mladíka vážen' rn a zámožným kupcem. měla ráz sociální, pokud se totiž Mohammed snažil islamu sorganisovat chudé vrstvy proti bohaté Z vděčnosti strýci Abůálibovi adoptoval Moha— mmed jeho ke mladi dičkého syna 'Áiiho. 'liA,když do šlechtě, žádaje na bohatých „ť'zaká t. j. daň rostl, stal se mužem Mohammedovy dcer Fátimy ve prospěch chudých. Odpor proti Mohammedovi a byl jedním z nejhorlívějších bojovniku islamu. se v Mekce brzy stupňoval tou měrou, že jeho Jeho nešťastní synové Hasán a Huscjn byli jedinými postavení se zdálo beznaoějným. Věřící počali potom ky Mohammedovými. — Nenni spolehlivých kolísat, nových stoupenců nepřibývalo, a tak se zpráv o tom, jakým vnitřním _vývojemdospěl Moham zdálo, že se opravdu podaří nové hnutí v zárodku med k rozhodnutí vystoupit jako hlasatel nového potlačit. -—Stejně skončily nezdarem Mohamme náboženství. Že tu skutečně předcházel delší psycho dovy pokusy hlásat islam v jiných městech. Nei logický proces, o tom nezeleop covhyb v.at Třebaže hůuře se mu vedlo v sousedním Ta lfll, kde byl později Mohammed z politických a jiných důvodů kamením zraněn a odkudž musil potají prchnout. Než tu po tolika nezdarech nastal nečekaný obrat různá zjevení předstíral, aby odůvodnil a nařízení, přecennelze mitl za to, žesvé by jednáoní bylog. ve prospěch Mohammedův. Mezi poutníky, kteří počátku podvodníkem, který chtěl svoje okolí klamat. přišli ke Ka'bě byli také obyvatelé jatribu. Pout Měl síce silnou tělesnou konstrukci, ale trpěl od níci vyprávěli Mohammedovi ostavu věci v rodném mládí nervovými záchvaty epileptického nebo hyste měst ,kde byly nesnesitelné poměry. Dva beduin rického rázu, přinichž míval halucnnace.Než Moham ské kmeny, 'Ausovaé Chazradžové zmocnily se med byl přesvědčen o nadpřurozeném původu města a vzájemně mezi sebou se potíraly. Mo zjevení těchto a právě 'imi bylu tvrzen ve svvé hammedovi se podařilo získati pro své učení jat-_ domněnce, že jest od Boha poslán, aby hlásal nové, ribskě poutníky, kteří s ním uzav. elí smlouvu a jej čistší náboženství. První Zjevení měl roku 610 na pozvaliuspořáda do jatrilbu,—aby spory odklidil po Taktamní se stalo, že rokua 622 hoře Hira, kde se mu ukázal anděl Gabriel. Nové měry zjevení se dostavilo až za tří lett.a Ale od tohoto Mohammed opustil Mekku. Tento jeho útěk— druhého zjevení zmizela všechna nejistota u Moham hedžra — je počátkem mohammedánské éry, a sice meda, který nedbaje ani překážek ani posměchu je to Mohammed sám, jenž tento nový letopočet počal jakovy volený pooslanec boží hlásat islam. — zavedl. “An i ostatní Mohammedovi stoupenci pře Bylo to jistě židovství a křesťanství, které Moham stěhovali se do jatribu s ním. Hedžroupoočal v ži| med aspoň z části znal a které spolupůsobily, votě Mohammedově nový oddíl. V jatribu, který byl nyní zván „m městem prorokovým“ nebo prostě že se oddal Obojízůstati nábo „měs sintem-Med ukázal , se Mohammedjako zna ženství bylonáboženskému v Arábii rozš 'přemýšlení. řeno a nemohlo Mohammedovi neznámo. Vždyť i příbuzný jeho menitý vojevůdce a politik. Spory v městě urovnal ženy Wáraka, jak se zdá, byl křesťanem.Nepoznal a sorganisoval si stranu věřících, která den ode sice Mohammed ani židovství ani křesťanstvívčlsté dne sílila a nabývala většího vlivu. im více moc podobě, neboť z nauky jejicch zná většinou jen Mohammedova rostla, tím četněji se obyvatelé rabbínské báje a gnostické fantasie. Ale přece jen přidávali na jeho stranu. Tak konečně byla celá v obojím náboženství poznal čistou ideu jediného Medina získána pro íslarrz,m se stal městě neohmezeným páne a Mohammed —Koho nezda _Boha.A právě tato idea jediného Boha uchvátila v jej tím více a tím louběji, čím více poznával řilo ziskat Mohammedovi, to byli medinstin židé, z vlastního názoru pošetilost a zvrhlost okol ač se oto všemožně přičiňoval. Snažil se jim do kazovat, že jeho učení je v souhlase s knihami ního pohanství. Vedle myšlenky na jediného nej arm.o Židé jej nechtěli vyššího Tvůrce, od něhož člověk cele a púlně V) tarého Zákona, než nadar uznat za Mesiáše, ba vysmívall se mu. Mohammed závisí, upoutaly Mohammeda ještě dvěsoud, dalšípři pravdyž: všeobecné zmrtvýchvstání a poslední němž proto, jakmile měl dosti mocí, počal proti židům v Medině a jinde vyhlazovací boj. — jak v Mekce, bude svýchtřiskutků odměněn nebemkaždý nebo souzenlna podle —- Tyto myšlenky tvoří tak v Medině byli nebezpečnými protivníky Mo vlastní podstateu enového náboženství „islámu“ hammedovými básníci, kteří pos osnměšnými a kousa s nímž Mohammed vystoupil. Vedle těchto pravd nové náboženství nemělo žádné jiné zevnější formy vými verši 'eho vážnost madrývalí. Mohammed níkem, ncšmo splácetí stejnou vyjma modlitby. Takto chtěl Mohammed jako po nejsa zbrani,sám jen bv Koránu Sura ljlm 26) vystoupil prudce slanec boží obnovit náboženství arabských praotců proti nim. Leckterý posměváček zaplatil své vtipné Abrahama a lsmaele v eho původní čistotě. A ve jmě verše životem, jako židovský básník Ka'b Ibn Ašraf nu tohoto náboženstvr vystoupil proti modloslužbě, který byl na k n cuhammedův zavražděn. ]iné které bylo jeho okolí odánno. — Neb y správ hleděl zase přilákat clo svého tábora odměňuje ným se domníva,t že současníky ohammedovy bohatě verše, kterými ej jako Allahova poslance mmed, jakmile své postavení ovládala nějakávnáboženská touha &potřeba, které oslavovali.
!
.
v Medině upevnil, vy'edwnávalse sousedními kmeny,
ohammed svým učením všhov .Právě nábožen aby přijaly islam. roíi těm, kteří se zdráhali, ská lhostejnost byla unejvět překážkzou,se bylo ohammedovi jeho [rodůá zá.pasít kterou Brzy byly podnikány válečné výpravy. lslam, jak vidět, po svém veřejném vystoupení přesvědčil se Mo byl od počátku šiřen krví a mečem. Ba zdás
404
islam
Mohammedovi se v první řadě jednalo o upevnění kritickynzajilšltěnýajednotný jakosury. Korán. — Korán dělí 4oddíů,l jež slují Každá sura moci světské, kdežto islam byl jen zevnější zá se minkou, kterou své počínání oduvodňoval. Mo hammed sám vtiskl islamu on dvě význačné se dělí nl;averše (ajat). První sura se nazývá sOte vírající (íátiha), mají.:ljména adbuď nůhodilého sob,y suř ostatní eč, nebo ejlného známky, kterénásilí mu & zůstaly tohtiž ná boženstvím světskénavždy: moci. že — je Snah o jména,"jež se v suře v skytujec.llTak sluje sura druhá hammedova nesla se Ovšem i k tomu, aby dostal „Kráva“, třetí „Dům mramův“, čtvrtá „ eny“, pátá ve svou moc nepřátelskou Mekku s národní sva S„tul“, šestá :,Dobytek" sedmá „ chrana", osmá tyní Ka'bou. Po delších bojích, vedených se stří „Kořist“, devátá „Li,tost“ desátá „jonáš' atd. Sur_y davým štěstím, objevil se Mohammed v měsíci jsou veelml nestejné délky. Některé mají pouze ně Ramadánu p' Mekkou s vojskem kolik řádků, jiné obsahují mnoho stran, jako sura 10.000 mužů. Proti takové přemoci Koreejšité se druhá, jež má 286 veršů. — Sury v Koránu sestavil neodvážili zahájítl boj. Vůdce Mekkancu Abd Zeid ibn-Tábit ne dle obsahu ani dle časového Soíján přišel do tábora Mohammedova prosit o mi pořadí, ak vznikly, nýbrž zcela mechanicky dle lost, přijal islam, a jeho příkladu následovali iostatní délky. yjma první krátkou suru jsou napřed sury obyvatelé. Tak vtáhl ohammed jako vítěz do nejdelší, nejkratší naposled, ač právě ty o poslední rodného města, které' jej kdysi tak pronásledovalo. krátké sury jsou časově starší,pocháze|íce z první Z Ka'by, kterou sedmkráte na koni objel, dal od doby činnosti Mohammeedovy v Mekce. Sury se dělí straniti všechny modly a vykonal v ní mod dle místa vzniku na starší mekkánske & novější litbu jako dobrý diplomat ukázal se k pora medinskě, ač není vždy snadno stanovt, do které ženým protivníkům velikomyslným a prohlásil doby ta která sura patří. — Korán je psán v rý obecnou amnestii. — Následující dvě léta do mované prose,jaké užívali už před Mohammedem smrti Mohammedovy jsou avyplněna výprava arabští věštci. Vsurách starších pozorovat tu a tam mi proti sousedním kmenům, které 0 do záblesky náboženského vzletu, pozdější sury z doby brém nebo po zlém byly donuceny přijat islam medlnské unavují suchopárností, myšlenkovou ne a připojitse ke státní organisaci, kterou Mohammed souvislostí a nekonečným opakováním těchže věcí, založil. Tím právě, že Mohammed učinil konec anar především hrozeb proti nevěřícím &Mohammedovým chii, v jaké žily arabské kmeny, násilím jim vnutil protivníkům. hrozby jsou jakási sůl, jíž se jednotnou státní a náboženskou organisaci, položil prorok snaží své nudné tlrády okořeniti. Moham základ k budoucí velikostí islámu. Císařibbyzant med není ani básníkem, ani řečníkem. Nenajdeme skému, králi perskému, negušovilV Habeši a též v Koránu ani básnicky krásných míst — vyjma ně k jinym mocnářům poslal listy, kterými je vyzýval, kolik líčení nebe, pekla &soudného dne — ani se aby jej uznali za vyslance božího, přijali islam a pod epickým vypravováan, robili se jeho vládě. oslové ohammedovi byli tam nebonesetkáme s jadrnýmis poutavým průpovčdml &přirovnáními. Sb i ovšem všude přijati s posměchem, jen řecký místo blickou poesii nebo s historickými knihami Bible držitel v Egyptě se k nim laskavě zachoval. jak nemůže býti Korán ani zdaleka srovnán, ale stojí v této příčiněnekonečně níže. Zdá se, že Mohammed vidět, Mohammed zcela u632 vážněv plánem založitzabýval světovésepanst t.ví — Vr měsíci si byl vědom slabých stránek svého Koránu a právě březnu podnikl poslední pout do Mekky a na hoře proto sám vynáší je okrásu a vznešenost. Tak Araíát měl k přítomným 40.000 poutníkům řeč,vníž vsuře 17 (90—91) čteme: „V pravdě, kdyby se lidé je vyzýval, aby zůstali věrni zásadám íslamu. V Me ídžinnové spojili, aby vytvořili takový Korán, jako dině po návratu — v ese Mohammed necítil tento, ničeho byneedokázali, ikdybyjedni nikdy doma a také po jejímcdobytíse vždy uchylovalp je(,máhaii. V pravdě jasně jsme postavili vdruhým tomto do Medíny — zabýval se přípravami k válečné vý Koránu lidem všelíká podobenství, ale většina jej pravě proti Byzanci. Arabie byla už p_odrobena pouze z nevětšrpri . 'eho panství, které chtěl nyní'šířita mimojejí hranice. nechce roozhodně k nejnudněj m1knihám světové literatury 'ež tu onemocněl prudkou horečkou a brzy v červnu a stěží se najde mimo muslimy někdo, kdo by měl 632 rozloučil se s tímto :.ivotem. — Smrtti oharn trpěl vost přečísti jej celý od počátku do konce. vrchol do medovou však postup slamu nikterak zastaven — tohammedánividí ovševaoránu n.cbyl Lavina, kterou Mohammed uvedl v pohyb, kona. osti &nedostižný vzor klasické arabštiny. ] dnes vlastní tíhou a vlastní váhou řítila se dále, šíříc by mohammedána těžce urazil, kdo b se o lite všude pohromuazkázu. — orán. Mohammed rární ceně Koránu pohrdlivě vyslovil. olik ovšem je autorem knihy zvané „Korán“ (kur'án t. 1. čtení, třeba př pustit, že rýmovaná prosa Koránu zní v pů čítanka), která tvoří jakousi biblí íslamu. Obabsh azyku jazyků. pěkněji nežli do některého Koránu tvoří domněiá zjevení a sdělení, která anděl vodním z evropskych jedevnpřekíadu atýž rým, který se Gabriel přinášel Mohammedovi. Byl prý napsán častotáhnec elou surou, připředepsané zpěvavé re v nebi rukou andělů, Gabriel' je pak Mohammedovi citaci, působí na posluchače jakýmsi hypnotisujícím po částech sděloval. ještě za života prorokova po dojmem. Hlavní příčina, proč si mohammedánIKoránu znamenávali sí věřící tato zjevení na pergamenu, váží, jenauky. ta, že Kgrán základem celépře jejich na palmových listech a též na kostech. Většinou tolik náboženské Obsah jeKoránu tvoří edně se však Mohammedova zjevení udržovala v jeho nauka o jediném Bohu, o posledním soudu, 0 od věřící obci, právě tak jako arabské básně častou platě v nebesích a pekelných trestech. Dále je tu - recitaci, tedy- ústním podáním m. — Teprve po smrti povzbuzování k modlitbě &dobrým skutkům, různá prorokově za vlády prvního chalífa Abů-Bekra na zákonitá. ustanovení pro věřící. Velkou část tvoří podnět 'Omarův sebral a sestavil bývalý sekretář polemika, a to ve starších mekkanských surách Mohammedův Zeid ibn-Iabit ona zjevení v je proti modloslužbě, v surách pozdějších proti po den celek. Týž Zeid ibn-Tábit po dvacíti letech “krytcům, kteří islam přijali jen z donucení, & také za vlády '10 mánnvo vy Korán pečlivě doplnilaopravil proti židům a křesťanům. Konečně téměř polovici dle svědectví ještě žijících Mohammedových sou Koránu tvoří historická vypravování Starého a No n . A rávěv tcěhto vypravováních . časníků. Všechny dřívější exempláře byly zničeny vého možno nejlépe vidět propast, která dělí Korán od akterý tentosenový textměn se stal bezez doc jediným val až oíícielnlmtextem, na našeč asv. křesťanské Bible! Vypravování tatooopodává Korán málo lmih světzové literatury, jež by měly text tak nesouvisle, úryvkovítě, stále je přerušuje obvyk—
š
0—
'—n
. Islam
405
tíckou soustavu. Korán sám leckde sobě od oruje, což už Mohammedovi současníci pozorovali. těmto výtkám prohlásil Mohammed, že tam m, kde takový odpor jest, zjevení pozdější zrušuje zjevení dři vější. Odtud vznikla v theologií islamské theoríe 0 místech Koránu „zrušujicích“ (násih) a „zruše rickým událostc mvzatým z Bible často připojuje ných“ která je podnes sporů. Celkem(mansůh), se v Koránu přes zdrojem 200 takov vých rabbínské a fantastické křesťanských pokryřů. báje Křesťanské nauk legendy orán překrucuje & „zrušených“dmíst. íslamu je diného— Základním oha: „ učením en oha mimo mění způsobem, kter či o naprosté nezna vírrvavje losti základního učen ksřestanského. Není proto Allaha, Mohammed je vyslancem božim't Toto divu, že křesťanskému čtenáři Korán připadá spíše mohammedánské kredo nejen se stále v modlit jako karikatura Bible, a to začasté karikatura bách opakuje a zazznívá s minaretů, ale je ez přímo rouhav á. — Tak na příklad sura dvanáctá, počtukráte zvěčněno ozdobným arabským písmem kterou sám Korán označuje jako nejkrásnější, ob budovách, nádobách, ]ednt naBoh a učí islam tak důrkobercích z č, sahuje známé vypr pravování o egyptském josefovi.a vt arabeskách Se zvláštní zálibou rozpřádá Korán scenu mezi istlamští bohoslovci nepřipouštějí skutečnost vlast joosefem a ženou Putitarovou, která přivede jo ností božích (atributů), poněvadž prý se tím vnáší do jednoduché bytosti boží jakási mnohost. Bůh sefa do kruhu svých přítelkyň, ukazuje jim jeho neobyčejnou krásu &dokazuje že prá mk něm je bytost naprosto duchová, věčná, neobmezená zahořela láskou. Thema toto ilslamštíbásníci mnoho ani místem, ani časem. Je tvůrcem všeho světa, kráte z racovali, ale všecbn ony básně o „jose který pouhou vůlí vyvolal v bytí bez jakékoliv fovi a ulejce“ končí tím,že utifarova žena svého hmoty a nástroje. Nebesa jsou svinuta v jehop ra vicl, a všichni tvorové se krčívvjeeho dlaní, takže cíle dosáhne a pojme osaef alornoun ve smyslu pozdějších talumudistických nic nemůže uniknouti dosalu jeho moci. jest vše bájí je v Koránu pánem přírody a duchů, rozumí vědoucí a vědění jeho obe ímá minulost, přítom řeči ptáků a zvířat, hoovoří s mravencem (sura 27) nost í budoucnost. Význač-lou vlastností boží je at.d — Panna Maria dle Koránu je sestra Mojží jeho dobrota amilosrdenstvl. Mohammedáni vypo šova a Aronova. Duch Svatý se ji zjevil v podobě 'je nabytosti svém růženci. 99 — vlastností olem bbožích emá aůmoadlíseěyl, krásného mladíka. ježíše porodila na poušti pod čítávají palmovým stromem. Z apok tu o ežíšově dět to stvořené ze světla?evynikající naprostou čisto .ství vypravuje Korán, jak ježíš ihne po narození tou, bez rozdílu pohlaví. Mezi nimi vynikají čtyři mluvil v kolébcce, jak při hře s jinými hochy oživil archandělé: Gabriel, jenž přinášel Mohammedovi zjevení, Michael, ochránce ži'dů, isráfil, jenž při udělané vypravovám z bláta. Vzdálenlýmohlasem optáčky Eucharistii'je sury vané naukyz proto zmrtvýchvstání bude troubiti na polnici, a anděl smrti Azráíl. Vedle těchto existují andělé přidě „Stůl“— jak Allah žádost bohatými _ležíšovulpzoslals nebe lení každému člověku, zvláště oni dva, kterí do jeho učeníkům stůl na pokrytý porkrym.je žíš neumřel skutečně, nybrž židé ukřižovalí pouze provázejí člověka po pravici & levici zapisujice tělo zdánlivě: opět ohlas učení gnostických dokétů dobrýpadlých skutek andělů na bílý jelist, zlý o zdánlivém těle Kristově. — je pozoruhodno, že každýajehonskutek, ý Vůdcem ďábel v řadě proroků dle Mohammeda ježíš zaujímá nej (iblis, ašejtán). iblts byl svržen do pekla, protože vyšší místo, že sluje Mesiáš, Slovo boží, Slooov cnehtěl poklonit Adamovi, když jej Bůh stvořil. pravdy. Zcela ve shodě s kl esťanstvím učí islam, Nebot človlěk je nejvyšší ze stvořených bytostí, že to bude kterýtom přijde na konci světa jako vyšší andělé. bytostmi mezi ana děly anež lidmi jsou Prostředními džinn v Koránu soudce všec ůež'íšl'P lidí.F> i orán výslovně popírá, že Ježíš je synem bolžítm, & napadá křesťany pro také v arabských pohádkách ehrají l.velkou úlohu. jejich nauku o Nejsvětější Trojicí, která dle Ko mohou se v němzzjeviti. Tito adžinnové jsou sice duchové, jsou ale tak mkagípod jakési ránu pozůstává z Otce, ješžíea — Panny arie!— tělo První sura — fátiha t. .otevírající — tvoří ob beni smrti. sou také džinnové dobří, kteří seostrall vyklou modlitbu muslimu a zní v překladu takto: věřícími a prijali islam, než většinou jsou zlí & „Ve jménu Boha mii,losrdného milostivého! Chvála hledí člověku uškodit. Posedlost, šílenství a ne Bohu, Pána světů, Milostivému, Milosrdnemu, Králi moci bývají jejich dilem. Proto v Koránu Moham soudného dne! 'Í'obě sloužíme, k Tobě o pomoc med věřící napomíná, aby před džinny brali své voláme: Veď nás po správné cestě, po cestě těch, útočiště k Allahovi. Džlnnové se snaží vypátrat jimž jsírn ílostiv a ne po ceestě těch, na něž se boží tajemství a proto naslouchají u spodního nebe. hněváš, a kteří bloudí l“— Mohammedánům není do Než dobř andělé tam drží stráž a, když je zpo voleno Korán ani překládat do jiné řeči ani vy zorují, mríští po nich hvězdou a spálí je na prach. dávat tiskem. Vydání litografovaná, jakých se dnes (Létavicel) Člověk estvořen od odvislý. Boha a jeTuto od něho naprosto a v ka že dém ohledu užívá, jsou pouzektrpěna. učenec Ludvík Maracci vydal ro u1698 v atolický Padově tiskem Korán závislost má uznat tím, že se zcela odevzdá do s latinským překladem a výkladem, kteréžto vy vůle boží. Proto Mohammed nazval své učení lsmá “.t j. odevzdání. Mohammed jako neučený zůstává podnes klasickým matika člověk neznal dosahu nauky o svobodné vůli a také adání eíhika islamu. islam je náboženství ekomař ektické. Většinu svých m šienek vzal Mohamed že sou jí v Koránu neřeší. Než z oné naprosté závislostí časného židovstv a křesťanství, leckde pozoro naaBohu vyvodil islam nauku o předurčení (takdir), vati též vlivy parsismu. V mnoh'c hvěcech po dle níž člověk nemůže ničeho změníti na svém držel Mohammed pohanské názory, které byly u jeho osudu a na tom,c oBůh od věčnosti ustanovil. kra anů hluboce zakořeněnv, na příklad nauku Mezí íslamskými bohoslovci byly dlouhotrvající innech, uctívání Ka'by a i. Vlastním Moham spory o svobodnou vůlí člověka. Zvítězila na ko medovl je pouze veliký důraz, jaký klade na jed nec nauka fatalismu, je_žsvobodnou vůli člověka notu božské bytosti. Věroučné prvky jsou v Koránu popírá, ovšem tak, že je člověk za mravní ráz podány rozptýlené a nesouvisle. Teprve pozdější svých skutků odpovědným. Že už v Koránu jsou pokolení je dále rozvinula a sestavila v dogma zásady vedoucí k fatalismu, o tom není pochyby.
lými napomínáními a hrozbami Kdybychom ne— znali z Bible obsah těchto vypravování, často by chom ani nevěděli, o čem je v Koránu řeč. Mimo ohamed neznal anl židovství ani křesťanství z0jejich posvátných knih, nýbrž jen z pověsti &' nespolehlivého líčení současníků. Proto k histo
406
islam
Dnes víra v předurčení je jednou ze šesti základ ních věroučných pravd islamu. — K poučení lidstva
dům, které tím mínil získat, s tváří obrácenoou k ]erusaiemu. Později však opět nařídil směr (kibla)
posílal Bůh na svět od nejstarších dob proroky. k Mekce. Společně konají modlitbu muslimové Dle podání muslimského bylo jichl l.!24000 Z těch v mešitě za vedení imama. Modlitba smí se konat
šesti se dostalo nových zákonů, jimiž byly zrušeny 'pouze v arabské řeči, i když tomu lid nerozumí. zákon předchozí. Byli to: Adam, oe, Abraham, Před modlitbou je předepsáno omývání vodou. Mojží, ježíš & posléze Mohammed, který je více Nejen slova, ale všechny pohyby těla a rukou jsou než ostatní proto prorocisluje jako„pečetí „vyslanec-rasůi“a boží. proy modlitbu čímž se do modlitba stává podrobnosti zcela mechanickou. nejmenších stano Mohammed proroků“ Zvláštní výklenky ve zdi mešity (mihrab) ozna meni, že jim bylo náboženské definitivně ukončeno a uzavřeno. Posvátn zjeivenížidů ua křes čujissměr k Mekce, kam všichní modlící se musejí býti obrácení tváři. — Také půst se měl dle pů Mohammedab otanů něm,předpovídaly ale tato proroctví pry'b ;aa prorokovaly vymýtěna a vodního nařízení Mohammedova konat po způsobu změněna. Muslim proto přijetí židovství nebo kře židovském: desátého dne měsíce Muharramu měl sťanství pokládá za návrat do nižšího stavu a ztoho býti zachováván židovský den smíření. Později zavedl Mohammed půst, který trvá po celý měsíc důvoduje Kdy bude soud jedinému ný den gsijá— mat),j e dleodmítá. úsudku—muslimů známo ohu. Ramadán. Půst je naprostý jak od jidla, tak od Předcházet bude úpadek víry, návrat k modlářství, pití. Trvá ovšem jenom ve dne. Po západu slunce zničení svatyně v Mekce, příchod Gogaa Magoga může muslim jisti i píli dle libosti a bez jakého atd. Východ slunce na západě,zzatmění mésice atd. koliv omezení. umslimů zvykem, bude znamením, že se soudný den přiblížil. Když vnocích Ramadánu se oddávají radovánkám aho lsráíll zatroubí, tu všechno klesne mrtvo k zemi dování v kruhu přátel a známých. Původ postu vyjma čtyři archanděly. Na to Bůh vše zase oživí. měsícialmužny Ramadánu.. není zcela — Způsob ch hudé — jasný. sluje „zakát“ na Soudcem lidstva bude ježíš. Všichni budou musit av výše jíti přes pekelný most, který jest tenčí vlasu, os rozdíl od „sadaka .'t. j. almužny dobrovolné — třejší meče a tmavčjší noci. Nevěřící již cestou je Koránem & zvykem prřesně vymezena. Tato p_o_ má dle naří "přes něj spadnou do pekla, věřící přejdou a do vinná roční almužna, čis pidše stanou se do enbe. obnášítsociální čtyřicátý díl majetku. e(džannat — ráj) elíčí—zBeníMohammedova lo to nesporně důležité ustanovení, kte Mohammed úplně smyyvěř slnym způsobem. V ezá ryymchtěl Mohammed překlenout propast mezi bo sedmi oddílech budou cí bydlet dle svých —hadždž— h.Rájem protékají čtyři prameny: vody, mléka, hatcia chudinou.—Pout do Mek vína a medu. Stromy rajské neusychají, allsti jejich je dle výroku Mohammedova instílkucebožská a je neopadává. V ráji jsou věřícím připraveny požitky povinnou pro všechny muže i ženy, kteří mají pro všeho ruhu. Ve stínu sidrovich a akáciových středky na cestu, jakož i k současnému vydržo stromů budou tam nebešíané sedět na protkáva vání rodiny po dobu nepřítomnosti. Kdo, maje pro ných poduškách, věční miádenc budou roznášet středky, pouti nepodnikne, dopouští se těžkého nádoby s nápojem, jenžn eopíj,d vky „huri“s hříchu. Každým krokem směrem ke Ka'bě poutník budou starat o zábavu věřících. Pro jídlo, pití a smazuje jeden hřích a, zemře-ii cestou, považuje manželské obcování se dostane věřícímstonásobné se to za mučenníctvi. Pout do Mekky tvoří pouto, síly jako na světě. Mezi obyvatele ráje se dostane které spojuje vi echny vyznavače islamu s jeho o.u Pro svou nevhodnou polohu i deset zvířat, která v Koránu proslula: osllce pro středem — roka Sáliha, tele Abrahámovo, skopec Ismaelův, byla by Mekka jistě dávno ztratila svůj význam, kráva Mojžíšova, velryba onášova, osel Ezrův, ale právě následkem těchto poutí zůstává duchov mravenec Šalomounův, du ek královny ze Sáby, ním a náboženským střeodiskem, nemálo při Bilkis, velbloudice Mohammedova & pess sedmi spívá k upevnění jedno mezikteré mohammedány. spáčů. Podobně smyslnými a hrůzn 'mi barvami je Ovšem v odlehlejších krajích nebývá mnoho těch, líčeno i peklo, kde se budou o souzení trápit. kteří mohou tomuto příkazu dostátl. Proto těm, jako nebe, tak i muslimské peklo má sedmero od kteří pout do Mekky vykonali, dostává se čestného dělení. Nejhorší je peklo pro nevěřící, které bude názvu „poutnika, hadž|“. lslrn vymezuje svým trvati věčně. Muslimové budou mítl peklo mnohem přivržencům nejen povinnosti náboženské, ale re mírnější a mohou býti : něho vyprootš ěni na pří guluje též celý život soukromý iveřejný jak jedno mluvu Mohammedovu, když si svou vinu odpykaji. tlivce, tak lspol ností. Obsahuje síce některá — islam ukládá svým přívržencůmpatero po vi n dobrá ustanovení, jako je zákaz vína a opojných ností. ani Ten,muslimem. kdo jich neplnítb není vlastně, přísně vzato jsou 1.Vyznávání víry nápojů, jejíchžmškodlivost Mohammed — nevíme, jakýmněkteré způso ehluboce d—ořbeo.poznal Proti 'tomuustojí stinné stránky| slam v jediného Boha (šaháda),t 02. Modlitba (salát), však Mezi tyto stinné stránky třeba na prvním místě 3. Půstalmužny po celý pro měsícchudé Ramadáná(saušn) 4. Placení zařadit mnohoženství a s tím spojené nízké roční (zakát),5 .outP svátny'm mistům oeM ekky & Medíny (hadžc'laž). postaven ženy v islamu. Stanovit Korán výslovně, žena e mužovým majetkem, s ním mmž Korán zve těchtod pět úkonů „pět sloupu či zá
kladů“ lslamu. — Vyznání
vír_y děje se slovy
kládatl, chce, povzneslo a kterou může kdykolive pus .Kí'eaksatnství ženu zotročeno oupro po —dříve uvedenými: „Nen í boha mimo Allaha, _hammed je vyslancem božím“. Toto vyznání musí hanslivím, islam ji však uvrhl zpět do této poroby. muslim prosloviti hlasitě nejméně jednou za svého života, musí si býti vědom jeho významu, musí srdcem v ně věřiti a bez váhání je v znali. Ob řízka se v Koránu nikde nepřipomín a není zá vaznou pro dospělé, jimž stačí v znání víry. insti tucí islamu stala se patrně na zá ladě zvyklostí. —
Postavení ženy je tím horší, poněvadž manželství je pouhá civilní smlouva a rozvod je neobyčejně snadným. Stačí, aby muž pronesl propouštěcí for muli, a rozvod je proveden. Ze se při mnohožen _ství— i když toto z hmotných důvodů je možným jenom zámožn im — nemůze rozvinouti štastný Modlitba se koná pětkráte denně: na úsvitč, a spokojený život rodinný, je na bílednl. Žena je v poledne, odpoledne, při západu slunce a v noci. uzavře ena do harému, kde tráví jednotvárné dni Dobu modlitby ohlašuje mu'ed_dlns minaretu. Ně svého života. Na ulici se objevuje zřídka a to za jakou dobu konal Mohammed modlitbu k vůli ži střenn neproniknutelným závojem. — Také otro
islam
ctví jaekospolečenské Nelzze podržel upřiti, Mohammed že Mohamm učinilo sud zřízení. ortoků snesitelnějšim tím,že vymeezíl práva a povinností pánovy. Ale jak daleko je islam od nauky křes tanske, že všichni lidé jsou dítkami jednoho nebes kého Otce &mezi sebou navzájem bratry! —lslam posléze je mezi světovými náboženstvími tolerantním. Ohněm a mečem má bytlsisllnejméně mroz šířen po celém světě, a všichni nevěřící maají býti vyhlazeni. už džviKoránu, ktery jasně 'lo hlásájest tutoideálem „svatouislamu válku — had“ — proti nevěřícím. Dobudou-lí mohammedální nové země, tu obyvatelé, kteříopřijmou islam, zůstanou svobodnými občany. Křestanů a židů, poněvadž věří \; jediného Boha, může býti ušetřeno, když se zavážou platiti daň z hlavy. Všichni ostatní mají býti vyhlazeni: tak poroučí Korán. je pravda, že první chalífové, hlavně z dynastie Ommejovců, byli k ostatním náboženstvím tolerantními. Vždyť v Damašku svatý jan Damascenský a pře ním už jeho otec Sergius, byli sekretáři damašského chalífa. Než s nastoupením 'Abbásovcců počal na bývati v islamu vrchu přísný orthodoxni směr, a tu i onen fanatismus, který hlásá Korán proti nevě řícím; počal se v praksi uplatňovatí více a více. Fanatismus náboženský zůstal od té doby význačnou známkou islamu. Žádné jiné náboženství na světě neplní své stoupence takovou nenávisttík jinověrcům, jako islam. Dnešní politická bezmocnost islámských států má ovšem za následek, že se onen ianatlsmus nemůže projevovat skutky. Ale na nevěřící, k nimž
407
drobnosti a obepřádá proto jejich život všemožnými anekdotami; jednak povstaly z potřeby, aby pro různé potřeby a okolnosti tu bylo autoritativní slovo samého zakladatele náboženství. íž mo medáni cítili, že mezi těmito tradicemi je spousta nepravých a falešných Proto vznikly sbírky, v nichž pravá podání byla sebrána a odloučena od nepra vých. Největší vážnosti se těší dvě sbírky podání, které uspořádal al-Buchári (zzemřel 870) a Muslim (zemře1874). Obě sbírky sluji „sp.rávné“ Šíité uzná vají vedle toho ještě paterol iných sbírek. -—Třetrní zdrojem,vědě vedleislamu Koránu a Sunny,t.j.stalausleasv nábo ženské „idžmá“ boho slovných učenců mohammedánských oněljlaké otázce či o nějakém předmětu. — Z tohoto trojího pramene čerpala věda islamu, která, jak řečeno, počala se brzy rozvíjeli pod vlivem vědy řecké, s kter Arabové záhy přišli do styku. S počátku byl islam
nepřátelský všemu vědeckému snažení,u.'0marovi pokud se toton etýkalo, atky knih .j.Korá se připisuje výrok, že jiné knithy se buď“s Koránem shodují & pak jsou v něm jako nedostižném vzoru obsaženy a tudíž zbytečný; anebo Koránu odpo rujía pak mají býti zničeny jako dílo d'áblovo. Než toto stanovisko mohammedání brzy opustili a počali pěstiti věd jak bohoslovné, tak i světské. Původního a veliké o Arabové ve vědě sice ničeho nevytvořili, ale jejich vídecká snaha zasluhuje uznáni. Arabští filosofovt Avicenna a Averroes
nebyli na středověkou stiku. bez Takévlivu v jinýcho ec,h křestanskou v zeměpise,schola mate patříovšemikřestané, pohlížíidnes každým moham vědáchvěda,. přírodních, třeba jejich zásluhy natí. — První která se u mohammedánů meedán, af vzděla y, ať nevzdělaný, s hlubokýmu mzatice,ve
pohrdáním a s vědomím vlastní povýšenosti. — rozvinula, byla věda právní. Vyvolána byla přiro Vnitřní ro'zvaj íslamu. Když Arabové po smrti zenou potřebou náboženského a světského zákoníka. Mohammedově rozšířili své panství do sousedních Ovšem i arabská právní věda opírá se o Korán krajů, byli poměrně na nízkém stupni kultury. Pro a hledí na něj všude navazovat, ale veliký vliv primitivní poměry, v jakých žíly arabské kmeny, mělo tu římské právo, které bylo vládnoucím v kra stačil Korán nejen se svojí věroukou, ale i s mrav které si Arabové man.lll — Právní věda zahrnuje v soběpodm nejen právo světské, ale ními a právními ustanoveními. Když se však Arabové jich, A fikh) tak náhle a neočekávaně stali vládci starých vzděla i právo náboženské a mravouku, nebot jako Moham ných národůua kd ž sami byli donuceni okolnostml med, tak i islam nečiní rozdílu mezi nábožen přizpůsobiti se jejich kultuře, tu bylop atrno, že stvím & státem. A tu vzniklo u mohamme dánnů ně pro nové poměry Korán nestačí. Korán byl i nadále kolik právně-theoretlckých směrů čili škol. Všechn v theoríi uznáván za knihu knih, v níž je soustře tyto školy čerpají bez rozdílu v Koránu a Sunn děna anejvyšší moudrost a učenost. Poněvadž však a také ve věcech dogmatických je mezi nimi na nechával tolik otázek mravních, právních a společen prostý souhlas. Ale v ohledu právním a mravoučném ských nerozřešených, počali se věřící Mohammedovi jsou někteří mírnější a svobodomyslnějši, jiní zase ohlížeti po jiných pramenech, jež by jim v pochyb přísnější &rigorosnější. jsou čtyři takové školy, jež sluji podle svých zakladattelů a jež jsou ve větších ných případech daly přesnou odpověd. — Tako pramenem stalas se v první řadě tradice, čiliústní či menších územích islámu uznávánny za právní podání o Mohammedovi. Přátelé, příbuzní a sou normu.jsou to: ]. Hanifité (Abú-Hanifazem. časníci jeho pamatovali si leckterý jeho výrok 767). Směr jejich vládne v Přední a Střední Asii. a dovedli z jeho života vypravovati různé události, Takév Baosně ercegovině řídí se tamní musli o nichž v Koránu se neděje zmínky. Taková podání mové „ritem“ hanifitským.2. Malikíté (Málik o Mohammedovl byla pokládána za jakýsi doplněk ibn Anas zem. 795). Tito jsou rozšíření na území rkiy & byli vládnoucím směrem také Koránu a těšila se od nejstarších dob veliké váž— seveml Aírt nosti. Zde b i zdroj,vvněmž islamští učenci — v maurské říši ve Španělích. 3. Šafi' íté (Mohammed nebot pod vivem řecké vzdělanosti počali brzy ibn šail')' jsou vládnoucím směremv Egyptě &Arabii. (Ahmed ibn Hanbal zem. 8 i mohammedání pěstovat vědy — nalezli rozluštění 4. Hanbalité tvoří směr výstředné fanatický a mají své stou přerůzných otázek, hlavně z oboru právního. Tradice ony byly horlivě sbírány & počet je ich pence v některých částech střední Arabic a Syrie. vzrůstal stále více. Slují, hádit“ čilí „.Sunna“ ím Také sekta Wahhabitů se přidržuje této školy. — ále, tim tu bylo více různých výroků, příhod Fikh“ se v pozdějších dobách zvrhl v malichemou a anekdot z života Mohammed.ova Mohantmedánl kasůístiku a zůstává takovýmaaž podn . — Korá rozlišují „Sunnu skutků, co totiž Mohammed činil,. neobsahuje žádného soustavného vvkladu íslamské o proneesl, a „Sunnu souhlasu“ , věrouky. Koránu Pro pozdější se počala obírat, pokolení,t nebyla ()která snadná práce když... se totiž něco událo v přítomnosti Mohammeda studiem který dal k tomu svůj souhlas. Dnešní evropští vyluštit z Koránu věroučný systétm. Neboť Korán učenci pokládají minimální část těchto podání za podává věroučnépravdy příležitostně a naho nehledě na t,o že si jen vmmnohých věcech od historickou. jsou to většinou tradice vybájené a vy dile, myšlené. Vznikly jednak z touhy, jež si přeje po poruje. Už Mohammedovl se bylo bránit proti znati o životě vynikajících mužů co nejvíce po kritikům,kteřl na ony odpory poukazovali. Prohlásil,
408
Islam
nalézti doklady pro obojí mínění a také skutečně obě strany svoji thesi z Koránu dokazovaíy. Ve starších surách kloní se Mohammed více ke svo bodě vůle, výroky pozdějších sur ji popírají: Zá kladní naukou islarnu bylo, jak to samo jméno „islam“ naznačuje, učení o naprosté odvislosti čiověka od Boha. To to vědomi odvislosti bylo se pěstovatstudie věroučné, které mělyza záhy do té míry vystupňováno, že člověk byl zbaven cílsestavit na základě Koránu pevný systém islamské vši samostatnosti a všechnyvšemoh skuthkyjeho jevily se jen výsledkem toho, ucí Buh urrič. včrouky. — Příčin, jež tato podporovaly, bylo Tak dospěl islam brzy:: jak už na0to v dřívějším někloik. Předně, hnedstudia v prvních letech islamu po zavraždění chalífa “Omara a po smrti “Aliho poukázáno, k učí ní 0 předurčení (takdir). Nauku tuto počaly se v islamu tvoříti sekty, jež proti vlád l_(adiríté popíral nebo se ji aspoň snažili omeziti. — nouci straně zaujímaly stanovisko nepřátelské, nepřátelské nejdříve v ohledu politickém, ale brzy Pokračovateli _adieritůbyli Mu'tazilité. značí „odlučujícís t. j. as seketové, kteří přísný živo oculučeovalla odlišovali se odvedoucte ost i dogmatickém. ]ěakoo odvolávaly na nich muslimůo Mu'tazilité nejen hájili svohodané Korán a jeho zně,ni krkysekty musil se vládnoucí pravo věrný směr zase ony sekty potírat pomoci Koránu. — vůle člověka, ale zašli mnohem dále. Především stanovili zásadu, že rozum ('akl) je ve věcech víry Dále, Arabové přišli v podmaněn ch zemich do styku s křesťanstvím &s je o theologickou rozhodujícím činitelem a shiediska rozumu jakožto naukou, jež v té době, v sedmém a osmém století, nejvyšší normy posuzovali a upravovalí různé na měla již za sebou staietý rozvoj a přebohatou uky islamu. Pro tuto svoji základní nauku zaslu literaturu. Arabové i když nebyli zcela bez vzdě hují názvu „racionalistů", než třeba se míti na lání, byli tehdy přece ještě národem polodivokým pozoru, abychom jejich racionalism nesměšovali a byli proto v prvních dobách v mnohých věcech, s racionalismem moderním. — Mu'tazilité se“sna na příklad v administrativě, odkázáni na křesťan, žili s hlediska rozumového očistiti islam od ně kteerých názorů, které se zdály zdravému smyslu kterým voíky nevolky musili správu mnohých úřa ponechat, protože k tomu neměli vlastnich lidí. odporovatl. Uvedeme toho některé příklady. Tak Co přirozenějšiho, než že mezirkřestany a muslimy v Koránu se často vyskytují anthropomorfísmy t. j. docházelo k náboženským disputacím! jakého rázu praví se tam dle lldského názoru, že Allah má ony disputace byly, vidíme ze spisu Svatého jana ruce nohy, že slyší, stojí a pod. Všechnu ona Damascenského „Hovor saracéna a křesťana“. Tak místa Mu'tazilité vykládali — a ovšem právem — se muslimové seznámili s křesťanskou theologií obrazně Naproti tomu orthodoxie lprcrna písmenu -a snažili se i svou vlastní náboženskou nauku Koránu učí, že Bůh má skutečné údy, skuttečné tělo, podobným způsobem zpracovat. —Arabové dovedli ovšem, že to není lidské tělo a lidské údy, n 'brž kultumr národy říše byzantské podmanit a dovedli si mý nedovedeme bílá Korán připisuje Bohu představiti různé vlastnosti je mistrně udržovat v postavení heíotů, ale vyšší takové,—které vzdělanosti svých poddaných se přes to nemohli čííif atributy na př. spravedlnost, milosrdenství, ubránití. Vlivem vzdělaností, jež je v nových ze 'vševědoucnost atd. Mu'tazilité tyto atributy popírají mích se všech stran obklopovala, počali i oni se a to z té 'činy, pon va ž prý odporují jednotě zabývati studiem různýc1 věd, především filosofie a jednoduchosti božsk bytosti, která nepřipouští a v souvislosti s filosofií také stud em theologie. žádné vlastností různící se od jejího vlastního bytí. — S tim souvisela i otázka, je—liKorán stvořený Bagdadští chalífové al-Madnsůr (754—755) laljeho či nestvořený. Orthodoxie tvrdila, že slovo boží, Al Ma' bylí8 šltěd 3—233) zři iJI'OV v Bagdadě nástupci mi pod ateri vědaakademii ěmní. jakým Korán jest, čili mluvení boží patří mezi mvěd“, (klde se p)ěstovaa různá odvětví vědy. vlastnosti boží a proto že je i Korán věčný, ne Šeldžucký sultán Nizam al- Mulk založil v Bagdadě stvořený. Mu'tazilíte' naproti tomu připouštěli, aleabu ruvyššíbbohovědnéakademie.Doarabštiny že slovo a miuveni boží je vě,čným ale že hlas se překládaly, většinou ze syrštiny, nejen řecké boží, který Mohammed slyšel a jímž mu bylo zjevení spisy lékařské, matematické a astronomické, ale _sprostředkováno, je něčim stvořeným a tudíž že především filosofická díla. Aristoteles se stal nejen je stvořeným iKorán. Hlavně tato poslední otázka, mistrem arabských filosofů, ale jeho nauka měla která se nepohybovala v abstraktních theoriich, nepopíratelný vliv i na studium islamské včrouky. ale která měla pro každého muslima praktický Oklikou přes Španěly a tamní maurské university význam, způsobila mnoho bojů & pronásledováni. přišel Aristoteles zásluhou arabsk c'h filosofů Chalii Ma'můn dal se získati pro názor Mu tazilitů také ve známost středověkých scho astiků, kteří a nařídil pod přísnými tresty, aby všichni přijali v něm viděli svého učitele a mistra. — Dogmatické a uznali viru ve stvoření Koránu. Orthodoxní studie maji v islamu hned od počátku směr spe theologové, kteří stvoření Koránu připustiti nechtěli, kulativní. Vidíme tu dva protichůdné a vzájemně byli žalářováni a mučeni, ba byla zřízena celá se potirající směry: směr orthodoxní a směr, který inkvisice na vypátrání těch, kteří se rozhodnuti můžeme označit jako svobodomyslný nebo racio chalífovu nechtěli podrobiti. jednou z hlavních obětí
že zjevení pozdější zrušuje zjevení dřívější, ba sám v Medině doznal, že smysl mnohých veršů Koránu je nejas n,ý „že prav ý výklad jejich zná jediný Allah, že však jim mtřeba bez poch bování věřití“. Potřeba soustavného výkladu učení oham medova se pociťovala velmi záhy. A tak vidíme, „že současně se studiem islamského práva, počínají
náboženské nesnášenlivosti byloly. íanbalitů. med ibn nalistický. Zástupci druhého směru Zbylitak vani l_(adi íté tohoto a nich Mu rlité. této Hanbal,zakladatelpřisnéprthodoxniš Teprve za třetího nástupce Ma' můnova wllutawak kila dostali se k veslu zase orthodoxn rteří ynní 10. století as pole theo ogického rpřecházely za časté i na pole politic cké.— l_(a rit té hájili proti stejnou, ba zvýšenou měrou spláceli "Mu“tazilitům orthodoxii svobodnou vůli člověka..Činili takztoho to, co obyli od nich samí zaakusili. - Mu'tazílíté důvodu, poněvadž nechtěli připustiti, že by spra konečněpůvodci podlehli.byli Zvítězilš vedlivý a milosrdný Bůh mohl činiti člověka od jejichž al A aris_měryzprostředkující, (zemřel v Bagd adu povědným a trestati jej za čin, za které nemůže, 935) a al- Máturidi (zemřel v Samarkandu 944). kd ž nemá svobodné vůuie! ohammed si této Mužové tito a jejich soustavy stojí na stanovisku ot zky, má-li totiž člověk svobodnou vůli či nikoliv, staré orthodoxie, při tom však připouštějí rozum v plném dosahu ani neuvědomii. V Koránu lze ('akl) jako pramen náboženského poznání & hledí Spory mezi oběma směryo zmítaly islamearnZ v 8. až
islam v jednotlivých sporných otázkách, na př. 0 vlast nostech božích, ubirati se střední, zprostředkující cestou. Sousta obour řečených mu užů liší se od sebe jenom nepatrně. Byla to především věroučná soustava al-Aš'ariho, která nabyla v 10.a ll. století rozhodné převahy v Přední Asii & Mesopotamii. Taknna školách založených Nizamem bylo dovoleno vyučovati pouze stoupencům směru al- Aš'ariho. Konec konců přece enom orthodoxíe zvítězila nad svobodomyslnými Mu“tazility, a to hlavně zásluhou bagdadske dynastie 'Abbásovcců. — Též
409
ských aristoteiiků. Narodil se r. 1126v Cordobě, kde jeho otec zastával úřad vrchního soudce. Po smrti otcově nastoupil Averroes na jeho místo. V Seville, kde pak působil, vznikla většina jeho sApisů.Už ve obžalován vysokém stáři u španělského Al-Mansílra jakobylkaciř a atheista chalífa a vy povězen ze něl. Než nástupce Al-Mansůruv povolal Averroesa zpět: Skončilsvůj život v Marokku
l
verroesovi je Aristoteles největšíma ne
dostižným učitelem, jakého dala prozřetelnost Náboženství je pouze přípravným stupněmk lidem. filo
filosofie těšila se u Arabů velké péčí, ale stála sofii. odbytou Filosof náboženství nepotřebujek je pro a překonanou věcí kototo Avicenna, od počátku pod vlivem Aristotela. Aristoteles něho arabským filosofům představuje vrchol, k něm se lidské myšlení vůbec může povznésti. Svůj úkuol viděli filosofové tito jen v tom, nauku Aristotelovu podrobněji rozvést & odůvodnit. Proto komentáře ke spisům Aristotelovým zaujímají ve filosofické literatuře arabské přední místo. Vedle Aristotela setkáváme se tu též s myšlenkami novoplatonismu,
hlavně s pantheismem, podlen něhož celý svět a všechny bytosti jsou pouze výronem božské pra ytoosti. — Aristoteles učí, že svět je věčný a ne připouští tedy jeho stvoření v čase; popiráataké prozřetelnost boží a možnost zázraků. Arabští filo sofové, kteří převzali od svého mistra i tyto nauky, ocitli se tím v rozporu s učením Koránu a isiamské věrouky. Není proto divu, že islamšti theologové prohlašují filosofy za kacíře. Této výtce kacířství hleděli se filosofové vyhnouti dvojí cestou. Buďto pravili, že náboženské naukyj sou pouhé symboly a přípravou pro filosofií podálvajici pravdu samu a přímo,nikoliv v symbolech. Náboženství jenutným pro prostý lid, filosofie musí zůstat omezena na úzký
kruh učenců a lidí filosoficky vzdělaných. Anebo — a to je druhá cesta vyhnouti se konfliktu s Koránem —-rozlišujidvojí pravdu: filosofickou anáboženskou. Co je filosofickypravdivé, může býti nábožensky fa lešné, nebo opaaěčn epat r,no že žádná z těchto dvou cest není am prim ani upřímná. —Vedle Al Kindiho, jehož scholastikové nazývají Alkíndeus nebo Chlndeus, a jenž se považuje za prvního arab ského filosova — zemřel roku 873 —, byla schola stlkůmanaazápadě l_nejznáměší dv_ějména: tom užovéAvi jsou skutečně hlavními representanty arabskéufilosofie.— lbn Síná — latinsky Avicenna — narodil se roku 980 Afs seně, v provincii bucharske'. Studoval v Ba vdadě lékařství a filosofii, a to s takovým ůspěc em, že užv 21. roce věku svého vydával sgisy : obou těchto oborů. praksi Později působilveliké jako u itelvlspahanu. Lékařskou si zjednal bohatství, čímž byls veden k rozmařnlemu životu a také zavinil předčasně svou smrt. 2 eho lékař
tak i Averroes učí věčnosti světa, také lidské poko lení je tu od věčnosti. Lidská duše se neliší od duše zvířecí a hyne zároveň s tělem. Nesmrtelnost duše je pouhou chimérou. _Nauka o dvojí pravdě, filosofické a theologícké, je pro Averroesa pří znaa.čnou — jak trno, je filosofie Averroesova úplně protináboženskou. A filosofie tato vykonávala ve středověku mezi západními křesťany vliv na nejvýše neblahý. Nevěra & nemravnost, především na knížecích dvorech, hledalaav averroismu svou omluvu a dávala jim jakýsi nátěr filosoíický. Tak na dvoře Bedřicha ll. byly zásady averroismu vlád noucími. Proto scholastikové všemi silami proti averroismu bojovali a všemi silamí'jej potírali. Přes to ještě ke konci středověku panoval averroismus
na universitěv
o,věkamžjej uvedl PetrzAlbana
(z. 1315). Rozmařilé Benátky, jejíchž mládež studo vala v blízké Padově byly prosáklé zásadami averroismu, ba, jak dosvědčuje Petrarka, p_atřilo to v Benátkách k dobrému tomu býti averroistou. Proto také pátý Lateránský koncil r. 1512 nau averroistické odsoudil, mezi jiným také učení o dvolí pravdě a o možnosti rozporu mezi vírou a roz umem. Skutečná zásluha abrabských filosofů záleží < to om, že sprostředkovali křesťanskému Západu znalost Aristotelovy filosofie a tím nepřímo při spěli k mohutnemu rozkvětu scholastické theo logie. — Vi. Sújísmus. Mohammed sám, pokud lze soudit z jeho vyroků, vážil si ascese t. os u, sebezapiráni a chudoby, v jma ovšem panictví, pro které jeho smyslnost nem la žádného smyslu. Než
astoupenci na muže,lslamu kteří vedli ascetický život, hlavněk od samého počát tku ascesi nepřáli zachovávali panictví, pohlíželi jako na podivíny a pošetílce Mělo tos svou příčinu v okoinóstech. Arabové si podmanili vkrátké době bohaté kulturní kraje a podle vůle Allahovy „nastoupili v dědictví národů“. V neůrodné & přelidněné Arabii trpěli bídu a nouzi, která je pudiia k výbojným výpravám do zámožných sousedních krajů. Nezměrná kořist a bohatství padly jim tani do rukou. Tak na př. na výpravě do sever ní Afriky za chalífa 'Otmána g :o každý jezdec dostal tři tisíce dukátů válečné kořisti. ských splsů byl byl nejslavnější Canonámedicinae, který po staletí u křestanských zápaadmch nroá ceněn jako vrchol lékařské vědy. Ve svých filosofi Al-Zubejr, jeden z nejzbožnějších Mohammedových ckých spisech spojuje Avicenna filosofii Aristotelovu druhů a jeden z desíti, kterým Mohammed přislíbil s myšlenkami novoplatonismu. Svět je věčný tak žíva rá "pro jejich milionů horlivost, uktá zanechal odhadovan ů. Bylojmění při jako Bůh, jeho příčina. Duše je nesmrtelná, což za Avicenna dokazuje : její duchovépodstaty. Zmrtvých rozeno, že za atakových poměru Arabové se brzy naučili užívati tohoto světa. Vrhali se do boje a pod vstání, jemuž učí Korán, však Žiopírá uěe, že je to pouze obrazný výraz,k erým m býti nevzdělanému nikali výpravy nejen k vůli blaženosti v ráji, který lidu nesmrtelnost duše utčiněnapochopitelnou. Vedle jim prorok sliboval, ale"1kvůli bohaté kořisti, která ob čejného poznání rozumového uznává Avicenna byla odměnou za jejich boj. Když za 'Otrnána je tě vyšší poznání mystické, při němž duše přímo Abu-Darr počal hlásati nauku: „Kdo shromažďuje pravdu poznává a na ní nazírá bez prostřednictví zlato a stříbro, pro toho jsou žhavým uhlím, pokud poznávacích schopností Toto mystické poznání je jich neužije kez zbožným ůčelům“, tu byl proto základem proroctví. -—jako Avicenna byl činným internován nedaleko Medíny, protože jeho učení na Východě, tak Averroes — či vlastně arabsky se p_řičilotehdejším názorům. V tom smyslu při lbbn Rošd — půso sobíl na nejzazším západě islam pisuje tradice Mohammedovi různé výroky, které ského světa, totiž ve Španělích. Vedle Avicenny je, všelíké sebezapiráni a askesi přimo zavrhují. Na př. jak už řečeno, nejvýznačnějším zástupcem arab „V islamu není mnišstva; mnišstvo islamu je nábo
410
islam
ženská válka.“ — Přes to byly tu příčiny a okolnosti, které [ v islamu asketický směr vyvolaly a které jej proti duchu tehdejší doby přivedly k plano nosti. — Předně Arabové v Sýrii, Egyptě a jiných podro
a podřízeným. Ba někteří sůfiové došli tak daleko, že učílí lhostejnosti k jakémukoliv náboženství. Samsi Tebri zi dí: ejsem ani křesťanem, ani žldem. ani muslimem“. A jiný: „Byla dooba, kdy benýchzemíchsetkali se s kře sta n ským níš jsem bližnímu zazlíval, že jeho náboženství neni srdce přijímá stvímm, jež tu bylo velice rozšířeno. Ty, kteří mezi blízkým mému. Nyní však muslimy cítili sklon k zapíravému životu, lákal každou formu: je pastvinou pro gazely, klášterem priklad křesťanských mnichů neodolatelně. jako pro mnichy, svatyní pro ctitele model, Ka'bou pro křesťanští mniší měli svůj zvláštní šat, tak i lslamšti poutníka.. .jedíná láska je mým náboženstvím." asketové počali seooídvat do hru ho vlněného —Nnení proto divu že mnozí sůfíové skončili na oděvu zvaného „súf“, od čehož se odvozuje název popravišti jako Haládž, který byl roku 921 v Bag sůfísmu. Velmi rádi tito asketové se ve sv vý dadě popraven proto, poněvadž se prohlašoval za rocích a spisech odvolávají na výrok Spasitelovy úplně sjednocena s o . Než odezíráme-li od optactvu nebeském, které neshromaž uje do stodol, takových výstřelkův, vidíme, že sůťismus přece jen a o polních llllích, jež nesejí a nepředou. V ta se snažil zůstati na půdě Koránu, a také na kových slovech viděti přímý vliv křesťanský. — skutečně zůstal, především zásluhou al-Kušejrího (zemřel l045), který ve svém posláni k sůtiům Vedlekřesťanstvíbyly to ideje novoplatonské, které s pěstováním filosofie vešly ve známost všech zemí islamu hájí Korán a žádá, aby byl za v kruzích islamu, a kterých se sůíismus dychtivě chováván. Zásady v onom Poslání stanovene byly chopil. Podle hlavního zástupce novoplatonismu vesměs od sůfiů přijaty, čímž se předešlo hrozící Plotina jsou všechny věci na světě pouze odleskem roztržce mezi sůfísmem a pravověrným islamem. — Cílem sůfismu je spojení s Bohem. Cíle toho božské Bůh jepjediná skutečnost, jediná však sůfismus nedosáhl a dosáhnouti nemohl, pro realita, prabytosti. všeo statníj uze zdáním a klamem. Cílem a největším štěstím “člověka je spojiti se tože jej hledal na cestě bludné. jednu skutečnou s Bohem. Ale k tomu je potřeba, aby se člověk zásluhu třeba však sůfismu příznatí, že totiž jak odpoutal ode všech věcí na světě a nad to aby u Arabů, tak zvláště u Peršanů vyvolal bohatou potlačil svou osobnost, svo ejá. Osobnost je zá nábožensko-mystickou literaturu. Literatura ona vojem, který člověku zastíráe božství. Rozjímáním, patří k tomu nejkrásnějšimu, co oba národové pokáním a různými úkony, jež dovedou vyvolat v oboru poesie vytvořili, i když pantheismus, exstatický stav, člověk se zbavuje svoji osobnosti kterým je skrz na skrz prostoupena, značně jí na a splývá s božstvírn myšlenky novo ceně ubírá. — Súfísrnus &orthodoxní islam plynuly platonismu převzal | sůfismus. — oKonečn ě je v sů— prvky sůfismus vedle sebe.vícePřes nepřízeň ortho doxiedva získáva a více přívrženců. fismu nepopiratelný vliv také indickéhobuddhism u, jako s nímž se islam setkal v Persii. Zadržování dechu Pri tom zde bylo nebezpečí, že se sůíismus od po způsobu indických jogů, mystický tanec a jiné islamu odtrhne a _tímjednotu islamu vážně ohrozí. praktiky, jež mají přivodit exstatický stav, jasně Mužem, kter' oba proudy svedl v jedno řečiště, ukazují na lndii jako na zemi svého původu. Sou který totiž z sady sůíistlckého mysticismu sloučil sedství s Indií také v světluje, že právě v Persii 3 ostatní naukou islamu v jedné soustavě, byl došel sůtísmus největšího ohlasu a rozšíření. U nás al- Gazáli, jehož středověcí scholastikové nazývají užívaný výraz „derviš' je perské označení sůfiho. Algazel nebo Abuhamet. Jeho význam pro konečné — Stoupenci sůtismu se záhy organisovali v kláš ustálení nauky islamu je nesmírný. lslamšti učenci terní společnosti, jež se od sebe liší různými ob považují jednomyslně al-Gazáliho za svého nej řady a zvyky a nazývají se podle svých zaklada většího učence a reformatora. Také jinak jeví se telů. Pantheismus tvoří podklad celého sůfismu. lnemusulmanóvi postava al-Čiazáliho sympatidc Nejvyšší cíl sůfismu, sjednocení s Bohem, sluje kou svými ušlechtilýmí všelidskými rysy. —— Narodil orasanu a zemřel roku llll. Záhy pro láska gmuhabba). Stav vnitřního soustředění čill se v Cho exstasj, v níž, jak za to mají, onoho spojení došli, slavil se svými spisy v oboru práva a spekulativní nazývají spojením. Rozjím máním a hlavně častým do matiky. Byl proto jmenován profesorem na vzpomínáním jména božího (dzlkr) hledí tohoto zn mé vysoké škole Nizamově v Ba dad Než stavu dojíti. Na cestě k dokonalosti rozeznávají roku- 1095 nastal v jeho duševním životě hluboký přelom. Vzdal se svého místa i kariéry, která mu řadu nižších a vyšších stupňů. „Láska — tak efi nuje konečný ci sůfismu al-Čiazáli — je v has zde kynula, a žil v Damašku a jerusalemě po způ sobu sůfiů,oddávaje se v ústraní hloubání a pře nutí vůle, spálení tělesných tužeb." atmo, že vsech tato „láska“ se vlastnostíi vlastně ničím ne mýšlení o významu a cíli náboženství v životě . liší od buddhistické nirvány. — Za svého patriarchu lidském. Správně poznal, že úkolem náboženství prohlašují sůfiové 'Aliho, Mohammedovazetě: tomu e pěstovat a zušlechťovat vnitřní život člověka a prý Mohamed sdělil tajné nauky sůfiů, které před vésti jej k Bohu. V malicherných traktátech tehdej ostatními svými stoupenci skrýval Proto uctívání šíhooprávn a v subtilním luštění dogmatických a 'liÁ liho u s_ůfiů,podobně jako u sekty ši' itů dostu filosofických otázek, kterými se lslamská věda se puje stejné výše jako úcta k Mohammedoví. jep a zálibou zabývala, viděl jen překážku pro opravdový trno, že to, co sůfíové vykládají o 'ÁIim, je pouhá náboženský život. Uznal za pravdivou základni legenda, jež stojí v přímém odporu s historickou N ásadu sůfismu, že cílem náboženství je láska skutečností.— Korán sůfiové uznávají a při každé k Bohu a přiblížení duše k Bohu: bez toho všechna příležitostí se na něj odvolávají. Ale vykládají jej a všechnazfuilosofíeje marnou většinou podle svého způsobu,to jest obrazně. atheologická bezučelnouučenost gymnastíkou ro — yto své Proti „službě údůs', jakou konají ostatni muslimové nové zásady počal Al-Gazali hlánsat v četných spi při plnění náboženských povinností, zakládají si sech, jež vzbudily v mohammedánském světě tím větší sůtiové na tom, že oni konají „službu srdce“. ohlasaměly tím větší úspěch,poněvadžal- azálibyl Všechny předpisy Koránu mají pro ně cenu jen proslaveným učencem v oboru oněch věd, které nyní potud, pokud jsou přípravou a prostředkem k vyš počal potírati jako nebezpečné nábožienstvi. šímu stupni dokonalosti. Súfí, který tohoto vyššího — Nejslavnější jsou jeho dvě pravému díla. Prvním filoso forum (Teháfot al-fillásufa), stupně spojeni s Bohem dospěl, není vázán Korá structio enrn, který se stává pro něho čímsi překonaným kde pádnýml důkazy odkrývá slabiny Aristotelovy
lslam
411
filosofie & dokazuje, že nemůže přivésti člověka k pravému náboženství a že je tím nebezpečnější, když její zásad z úzkého kruhu učenců se počnou šiřiti mezi lid. teině ostře potlrá i tehdejší právní kasuistiku & bezúčelné hloubání o dogmaatlckých otázkách, ve kterém si tehdejší islam tolik liboval. „Čím člověk — tak pra ví — spěje k Bohu, aby se mu přiblížil, není tělo, ale srdce. Srdcem pak
rozumíme nikoliv onu částttěla,
kterou smysly
pojímáme, onusmysly část božského tajemstvi v člorvěku, jež nemůžealebýti pochopen — Des uctio filosoforum _má ráz polemický a nezěativní. Posituivně
ukázal al-Gazáli, jakými cestami se musi bráti
náboženskáo v novém dile, jemuž dal hrdý nzeá Zn vědaoživeni nábož nských věd ("jljáv ;oulům půdě Koránu, ale al-din). přij i'lmá Al-Gazáli do své ostoji ustavyzdei na mystiku sůflsmu příslušnésetkalyse místo v učení lslamu. —veNoa vyskaazulje' yal-]ÍGazáliho pouzes oje dinělýme &2ábezvýznamným odporem. Vbrzku celý islamský svět přijal stanovisko & názzory, jaak je
hlásal al-Gazáli.AAl-Gazálimu dostalo se čestného názvu „obnovitel nánoženstvi“ a jeho spis „Znovu oživeni náboženskýcn věd“ považuje se po Koránu za první a nejcennělší knihu, ve které je všec no učení íslamu konečním způsobem shrnuto. Al- a
záll vrchonepokročil náboženské vědyse vnedostal. islamu, kterrýznamená od jeho dob a dále Dodnes platí al-Gazáll v mohammedánském světě za nejvyšší náboženskou autoritu, která nebyla nlkým předstižena a která je pro všechny směro datnou. ] kdyby se ztratil Korán,— tak dí islamští unčeci — čuenl jeoh by bylo možno ze spisů al- Gazálího znova sestavit. — Vll. Sekt v islanw. Poměrně záhy odštěpily se v islámu o obecného učeni různé sekty. Moham mme epdprýp předpověděl, že budou v islamu 73 sekty, a proto islamští his rikové sedospěti snaží při výpočtučíslu odlišných náboženských názorů k onomu 73. Skutecných sekt je však daleko méně. Uvedem jen ty nejvyznačnější.
— Nejdůležitější a nejstarší je sekta ii'itů čili Ši a, jež ovládá dnešní Persil a lndii a tež vij ných zemich má četné přívržence. Vznik ši'itů souvisí s historickyml událostmi, které se odehrály po smrti Mohammedově, a s vývojem prvotního islamu. Šl'a, (ši'a znač vlastně strana) byla původně strana politická. Vsloučena islámu byla ovšem od počátku nerozlučně s náboženstvím, a tak politlikéa 1 aby uplatnili své nároky politické, předstíralil dtů
vody náboženské A taks se stalo, že ze strany polltlcké se brzo vyvinula 'sekta náboženská. Když Mohammed roku 632 zemřel, byl za jeho nástupce, čili chalifa, zvolen jeho tchán Abů-Bekr.
Bylato pro islam rozhodně štastná.arabs Když po smrti volba Mohammedově všechny kmeny počaly vypovídat poslušnost, když různí proroci počali vystupovat proti islamu, tu Abů-Bekr svou rozvahou a energii'záchránilkollsaiicí budovu islamu. Ovoce jeho krátké — vládl jen dvě leta — ale významné vlády klldíll jeho nástupcl. A tak islam, uvnitř upevněn, nastoupil za nástupce Abů-Bekrova “Omara (634— —643) vítězný pochod světem. R. 638
bylo dobyto jerusalemu, r. 642 Alexandrie v Egyptě, následujícího roku padl do moic Arabů Tripolis. Za třetího chalífa 'Otmána-(644—655) trval postup islamu dále, ale v nitru nového náboženství po vstaly nebezpečné rozbroje. Otmán pocházel z rodu Omejjovců, kteří Mohammedu a islámu do poslední chvíle nepřáll. Své příbuzné 'Otmán dosazoval na všechna _důležitější místa a budil tak na všech stranách nellbost a nepřízeň, až konečně byl svými protivníky zavražděn. Nástupcem jeho _byl zvolen
příbuzný Mohammedův 'Álí, manžel jeho dcery—
ve rázu dal totiž po o chalifát a
412
islam
zíravosti svolil podrobit se rozhodčímu soudu, v němž byl oklamán a připraven o ovoce svého vítězství: tu část straníků 'Áliho, rozhořčena a nespokojena s jeho postupem, odloučila se od jeho vojska. Sluli proto „odloučení— charídžité“. Podle jejich názorů chalífát nemá býti omezen na rod Korejšitů, z něhož Mohammed pocházel, ale za chalífa může býti zvolen každý, í „ethiopský otrok“, jen když se vyznamenávvá otřebnnými vlastnostmi. Nejen co do nástupnictví chalífátu, ale též v jiných dogmatických a mravních otázkách měli charidžíté sve zvláštní noázory, byčejně přísnější než obecný islam. Charldžlté rozšířili se hlavně v sev. Africe a protídynastíckými bouřemi, jež při každé pří ležitosti vyvolávali, způsobili Omejjovcům mnohou trpkou chvili. Když tyto pokusy vzbouření byly potlačeny, omezovali a omezují se charidžité dodnes na to, že aspoň v theoríi svoje odlišné názory udržují a pěstují. Patří k nim dnes předevšim tak zvani ibadíté v severní Africe. — Od prrvních dob islamu setkáváme se v něm 3 ideou Mahdí ho Mahdí („mahdi — Bohem správně vedený“ ) má přijiti na konci světa a obnovit islam v původní ryzosti a čistotě. idea tato utvořila se nepochybně pod vlivem mesiášských naději židovských jakož i křesťanského učení o druhém příchodu ltrlstově. Byli to hlavně ší ité, kteří rozvinuli nauku o Mahdim, kmteréhostotožňovali posledním, dvanáct ekávání rm imá e.m Lze si snadno s myslit, že tohoto Mahdího mohli zneužití vzbouřenci, kteř m eop
t. j. brána k poznání Boha číií brána, kterou nyní skryty imám zjevuje lidstvu vůli boží. Rovněž se prohlásil za Mahdího. Káral současné zlořády vlády i musslimského duchovenstva, v učení však opustil půdu islamu, vykládaje vše v Koránu allegoricky a hlásaje mystický pantheismus. Učil rovnosti všech lidí, sbratření všech národů a náboženství, hlásal rovnoprávnost ženy s mužem a povznesení manžel
ského svazku.ale Vystoupil jako ušlechtilými reformátor nejen náboženský, i sociálnítedš vými sna hami vyvolal mlad' blouznivec značné hnuti vPersii a získal si četné prívržence. Protože hnutí se zdálo nebezpečnýmvládě, počala'je tato potlačovat a pro následovat. Mirzá 'Ali bylr roku střelen. Když pak nějaký nerozvážný bábista r. 1852 učinil atentát na šacha, tu šach Nasr-Eddin počal proti bábistům zuřiti tou měrou, že se mu dostalo názvu „Nerona“ bábístů. Bábisté se nyní jednak skrývali tvoříce tajné společnosti, jednak prchali do Turecka, jež jim, z rivality proti Persii, poskytovalo hostinný tuelk. Presvšechna prronásledováni je v Persii bábístů ještě značný poče Po smrti Mírzy “Aliho se babistér ozštěpili. Konservativní strana, jež chtěla učení bábismu udržet v původní podobě, uznávala za svého vůdce Subh- i— Ezeia ve Fama gujstě naužá Cypru. Většinou se jenž všaksibábisté přiklonili ír ltho, přikládal název Behae Alláh (lesk Allahů) a který ještě více než zakladatel bábismu hleděl své učení přizpůsobit moderním názorům; při tom však opuustil půdu
koušell zvrátiti stávající poměr. již ve 12. století vystoupil v severní Africe jakysi muž, vydávající positivniho náboženství, hlásaje jakýsi všelidský proto jeho učení, „hbeá mus“ nalez stoupence i v Ame ericezvané a Německu. se za Mahdihoa založil tu své panství. V paměti psantheismus.lSnad je ještě povstání, jež způsobil v Sudánu Mohammed Behá Alláh byldlel v Akku u Haify, kde zemřel r. 1892 a kde jako jeho nástupce působil jeho syn “Abbás Ahmed, jenž vystoupil jakoeočekávanýMahdí. Podařilo se rovněž mu porazil egyptske vojsko a dobý_ti Effendí, zemřevší r. 1916.— Podo pokusy slou Chartumu, jehož obhájce šlechetný Gordon byl při čitl islam s moderní vzdělanosti,ojakopto člnll bá dobytí zabit. No ový Mahdiz rerl 1885. Teprve bismus, vidíme také mezi mohammedány v lndii. po několika letech se podařilo anglickému vojsku — lslam, jenž byl druhdy největším nepřítelem vedenému Kitchenerem zničíti nově vzniknuvší křesťanství & Evropy,j e dnes sice v úpadku. Než barbarskou říši. enussiů, rozšířen tento úpadek jeví se hlavně v Předni Asii a bylo v Tripoli severní a střední Afriky, je rovněža jiných zao ženčástech na očekávání Mahdiho. No ovějšíhopůvoduje hnutíwahhabovců, jež vzniklo ve středni Arabli, a to v krajině zvané Původcem jeho je “Abdel-Wahhab, jenž se narodil roku Dostalo se mu pečliv vého theologíckého vzdělá ní. lNa četných cestách měl příležitost poznati islam se všemi jeho nedostatky & stínnýmísstrán kami. Pojal proto úmysl očistiti islam ode všech pozdějších přídavků &obnovit jej v původní čistotě. Brojil proti uctívání ostatků, proti užívání růženců aa proti přepychu.Prostý jeho každému druhů byl mu id,eálem život který Mohammeda chtěl znova u svých rodáků uskutečnit. jeho zet ibn-Sa'ttd za ložil, veden jsa jeho zásadami, panstvíwahnabovcžů které se časem rozšířilo ve střední Arabi tak se stalo nebezpečným i turecké nadvládě v těchto krajích. Vnuk Wahhabův, jenž nastoupil roku 1803 vládu, dobyl nejen Kerbely, alei samé Medíny aM ky šude byla reforma násilím prováděna. Užívání tabáku a ká bylo přísnětrestáno. Dýmky, růžence, přepychovévžaty bylyvveM kce na hroma dách spalován, věřící byli vyhodinu modlitby biči honění do merity. Egyptský místodržitel 'Ált paša wahhabovce odrazil & possvátná místa vyprostil z jejich moci, než hnutí wahhabovců trvá ve střední Arabil do dneška a působí so sedním státům, a také Anglií, nemalé potíže. _ ajírnavým pokusem o vnitřní reformu islamu a jeho přizpusobeni mo
derní době je_bábísmus,
3) indii, nesprávným domnívat všeobecným. l)Číně, střední Africese,a že na „: alajském sou ostroví je islam dosud pln životní síly, projevuje značnou propagandu a šíří se mezi domorodým obyvatelstvem. Své stoupence dovede islam zfana tísovat jako žác né jiné náboženství. ernoch neb Malajec, jenž by získán pro islam, stává se naprosto nepřístupným mkiesíanství, jak dosvědčují misionáři na základě svých smutných zkušenosti. Mimo to jeví se mezi mohammedánskými národy stále snahy sjednotit všechny vyznavače islamu též politicky.
je to tak zvanýpanislamismus,
jenž másv0je
ohniska v indií v Egyptě. Už nyní působí paní slamlsmus Angliia mno o starostí a může jednoho dne připravit křesfanske' Evropě nepříjemné pře kvapení. islam zůstává a zůstane i v budoucnosti _zarytým a fanatickým nepřítelem křesťanství, ako
jím byl v minulosti.— Literat tu ra, pojednávající
o islamu, je nepřehledná. Všeobecný ráz mají díla Hartmann, Der islam (1909)azvláštěP. H. Lammens S. ]. L' Islam 0926). Podrobné dějiny ísiamu po dává A. Miiller, Der islam ím Morge- und Abend lande. 2 svazky (Berlin 1895—1887).— Pro poznání vnitřního rozvoje islamu je neocenitelné díioi naz Goldzíher, Vorlesungen iiber den islam. (Heldel erg 1910.2 vd. l . onumentální dílo obsahující pramenyv k dějinám—_ islamu vydává ital L. Caelant
pod názvem „Annalídel'lslam“ od roku15.Pro
poznání dnešního islamu v jeho středisku Mekce
vzniklý v Persii. Pů poskytují přehojný materiál _spisyhollanďana Snouck Hurgronje, který v přestrojení po několik let po býval v Mekce. (Het Mekaansche Feest,Lejda1880,
vodcem jeho _ie Mírzá “Alt Mohham,med narozený v Širázu r. 1820. Sám o sobě prohlásil, že je „báb“
Island
413
přeloženo též do němčiny. Verspreide Schriften v pěti svazcích 1923—1926). — Starší, ale dobrou příručkou je Hughes, Dictionary of lslam (!885). — Z časopisů věnovaných poznání isiamu uvádíme: Dle Welt des Islam, orgán to německé „Deutsche Gesellschaft liir lsiamkunde“. — edu monde musulman od roku — The maslem world od roku 1911. — Korán přeložil do češtiny Dr. [. Veselý
a známí, kteří se v dobách víkinských výprav usadili na britských oštrovech, ale zvláště v lrsku a na Hebridách. jiní příšl|, aby ušli- rozličným mssmtá nebo trestům, jiní, protože se nabažilí loupeží a kupectvi, jiní z touhy po novotě. Kolem 930 bylo na ostrově asi 20.000obyvatelstva, toho času velikou většinou pohanského. Někteří přistěhovalci si po stavili pohanské chrámce a v krajích okolo chrámců
vitého tvaru mezi Norskem a Grónskem (Grónlan— dem) & mezi 53024' a 66“ 33' sev .íš iřky. Neejsever— nějším výběžkem ve východní části svých severních břehů se dotýká polárního kruhu, leží ted ještě celý v Atlantickém oceánu, jsa vzdálen od orska 1010 km, od Grónska 260 km a od Skotska asi 773 km. Západní, severní a východní pobřeží je rozekláno hojnými fjord a zátokamí, pročež také jen tam jsou přistavy. .je původu sopečného, má mmíojíné ledovce také největší ledovec v Evropě
(kněz), chrámová obec godhordh. Godhové přiro zenně vedle sve povvah náboženské nabyli brzy také jakési moci světsk, ovšem velmi volného rázu.
(Orientální blbiíotheka. Prahai . T.Hudec. vznikly jakési volné náboženské obce, kterés Island (sland, Ledová země), ostrov ležatě elipso scházivaly k obětem. Vlastník chrámce slul g_qdhei
Teprve když ro u930 tytonnezávazné svazy se vzájemnou dohodou spojily v jakousi republiku se společnými zákony, sestavenýmí na základě zákonů jednoho sněmovního svazu norského
společ němprávně každoročním sněmem (althingl), dostasli moc zákonodárnou a soudní a esvy'ch okresech výkonno ový z on r. (Vatnajókůll, 8418km), sopky namnoze ještě stále rozdělil zemí na čtyrl čtvrtui (východní, západní, severní a jižní) a ustanovil, aby v severní čtvrti činné, mnoho tepivýcha a bahnitých vřldel, rozsáhlé staré horkých, i novějšllá amísty, zvláště při bylo 12 gordhordhů, v ostatních třech po devíti jižním pobřeží, veliké pisčiny. Plošná rozloha jest Každé 3 godhordhy v jednotlivých čtvrtích mělý 104.7 785 km*, je tedy [. vaakrát tak veliký jako jeden hlavní chrámec a každého roku své zvláštní Čechy, ale má jen málo přes 100 tisíc obyvatelů a podzimní, alt luteránského vyznání kromě asi 350 osob jiných sněmy hingí, sejarní sjížděl, alespoňkdežto odr sněmvobecný, 2p.olovici náboženských vyznání. lsland'ané mluví řečí, která e východní, západní a jižní čtvrť se celkem jen málo, alespoň co se týče tvarosloví, rovnala počtem zákonodárných zástupců čtvrti odchýlila od staré řeči norské, kterou mluvili téměř severní, přiblralo si 9 godhů z každé z oněch tří všichni první přistěhovalci před více než 10001ety čtvrtí tři muže, po jednom z každého svazu tři akterá pak na lslandě vytvořila a zachovala svůj godhordhů, takže na obecném sněmu potom za zvláštní ráz, ačkoli dnešní výslovnost se značně sedalo v zákonodárném sboru (lógréttě) 48 mužů, liší od staré. V 17. a 18. stol. se jazyk velmi kazil, z nichž každý si přibíral ještě dva poradce,d ale jeho milovníkům se podařilo opět jej očistiti. hromady tedy 144 mužů, k nimž zákonopravce Dnes jest I. konstituční monarchii (královstvím), náležel jako stý čtyřicátý pátý a předseda jejich. která je spojena s Dánskem společným králem a zákonopravce (lógsógumadhr) byl volen také ja dohodou, obsaženou ve spolkovém zákoně dánsko Tento kýmsi sněmovním předsedou, měl bývatí na islandském z 30. listopadu 1918. v Kodani 3 leta, ale směl býti volen znovu a třeba doži svého vyslance a Dánsko zase svého vmReykjavíku. volně, maje za povinnost odříkávati na sněmu Co se týče rázu z,emě lzek romě toho, co bylo zákony a odpovídali na dotazy, zdali to neb ono pověděno výše, říci ještě to, že [. má jen, veeimí se srovnává s platnými zákony. O sestaveni soudu málo a to celkem nízkých a nevelikých lesů bře jsou určité zprávy teprve brzy po 963, kdy byl pro každou čtvrt zřízen zvláštní soud na obecném zových, kterých ani před tisíci lety nebylo příliš mnoho, ač ostatně jistě bývaly rozsáhlejší. romě sněmu (čtvrfový soud, fjórdhu ngsdómr) o devítí břízy se vyskýtá ještě vrba a jeřáb. Obilí se nedaří, přísedících,které jmenovali godhové příslušné čtvrtí. daří však se dosti zelenina, pokud se pěstuje. R. 1004 byl konečně pro některé zvláštní případy Nejvíce je na lslandě trávy, a proto chov dobytka, a záležitostí ustanoven jakýsi vrchní soud (fimtar zvláště ovcí, a rybářstlví jak vm oři tak v řekách dómrr) o 36 soudcích. Když později s uvedením kře a jezerech bývaly a jsou až dosud hlavními pra sťanství přestal náboženský vyznam slova „ogodhí“ zůstal mu dlouho ještě jeho význam politický. meny islandského které téměř skoro až do obživy prvn polovice 19.obyvatelstva, století bydlívala dyž goodhove' a jiní náčelníci (hóidhingjar) místo vesměs v roztroušených a většinou velmi priimi pohanských chrámců postavili na svých dvorcích tivně a chudě zařízených dvorcích, ačkoli v starších kostely, pokládali se stejně za jejich vlastníky, dobách, jak se zdá, bydlívaio se lépe. Tep rve čímž vzniklo domácí patronátní právo, které se v novější době vznikla na pobřežích některá větší ke konci 12. věku a v první čtvrti třináctého octlo obchodní místa s hlavním městem Reykjavíkem v ůporných bojích s právem kanonickým, když (v jihozápadním lslandě) v čele. — Zdá se, že již takoví náčelníci uplatňovali své vlastnické právo ke konci .s.tol objevili I. lrové, a irští poustev na kostely a jejich požitky proti těm biskupům, níci byli na ostrově, když se tam začali usazovali takové vyhražovali cirkvi. — již rnezl Norové. Ale pak zemi opustili, nechtíce bydliti kteří prvními přistĚrávo hovalci byli někteří křesťané a to s pohany. Tři Skandinávci po sobě objevili a hle mezi těmi, kteří přišli ze zemí již křesťanských, dali ostrov v lete ale teprve roku 874 lrska, Hebrid, Orknejl, Skotska. Ale stará kniha ndnáma) praví, že se kře začali norští přistěhovalci zabírati pozemky, což „0 zabrání země" (Lan trvalo do 920 nebo 930. Někteří z nových obyva stanstvi v těch rodech dlouho neudržela. V druhé polovici snad jen nněkde zůstávala jakás takás telů byli také Keltové míšenci, hlavně z Irska, nemnozíneboi bl Kšeltskonorští Švédové. Příčiny stě V letech 981—86 hlásali Thor víru v&severních západních krajích lslanďan r Kod hování byly roozličné. noho bohattých zemanů atradice. ušlo z Norska, protože se nechtěli podřídili abso hransson, se vrátil loupežných zad cestkterý as ním jakýsl pokřtěngz biskup rídrik ze Sas. lutistickým snahám sjednotítele Norska,kráie Ha jíz ralda Krásnoviasého, a když slyšeieí, že na lslandě Někteří pohlaváři se tenkrát dali pokřtíti. Ke konci nedávno objeveném lze zabírali pozemky zadarmo, 10 věku se pokusilo obrácení ostrova mladý a stěhovali se tam. Za nimi přicházeli jejich příbuzní bohatýrský král norský Oláír Tryggvason, který
:'
414
Island
toho času šířil v Norsku křesťanství po dobrém metropolita sám se svou kapitulou jmenoval biskupy, p zlém. Za tím účelem vypravil nal. nejprve bud' že později králové norsko-dánšti &v 15. stol. tamního rodáka Stefnira Thorgílssona a potom za dob jakéhosi obchodniho monopolu anglického snad i Anglie, provozovali rozhodující vliv po té r. 997 saskéhoa kněze Thangbranda, člověka bo stránce. Teprve olem naby o zase diccésn jovn né povahy, to sessnažil pohnouti všecky Islandany, kteří mimo přijížděli do Norska, aby se dali kněžstvo vlivu na volbu biskupů. Až do luteránskne pokřtíti. Thangbrandr pokřtil několik náčelníků skálholtském stolci 3( i s jejich rodinami a čeledí, meezi nimi Gizura reformace biskupů, navystlřsídalose. naTřeti biskup skálholtsky Bílého, otce potomního biskupa lsleífa, ale vrátil e999 do Norska celkem nespokojen pro odpor, Thorlákr Runóllfskson(1117—1133) a druhý biskug jejž nalezl u pohanů, z nic ichž také asi 3 zabil. hólský Ketilnl Thorsteinsson sestavili po urad ským metro olitou církevní frávo Nicméně vzrostl počet křesťanů již tak, že by se se svým prodiecési: islandské diecése. První vznikly v hólské Thíngeyvar 1133 kl aMšMtery byla málem utvořila dvojí státní obec, každá se (Kristínnréttrn) kathverá 1168, oba benediktinské. Augustíniánské svými zákonyzl'lAby se náčelník to nestalokřesťanské domluvil strany, se na obecném sněm r.1000 bylyHelgafell), ThykkvibárVidhe 1168, 1172 (přeložený 1184 na ey Fiatey 1226, Módhr uvenlir 1295 a Hallr ze Sídhy,r s tehdejším pohanským záko pravcem Thorgeirem, aby vyřkl,za jakých podmí ještě roku 1494 Skrídha ve vých. Islancě. Ženské nek by všichni obyvatelé ostrova přijali křesťanství. 1186 a Stadhr8. ].pprý i Reyn iDene nasiedik 1295, lePKirkjubiir Alex. Baumgartnera ktin Thorgeir pak prohlásil, že „všichni lidé na Islandě 3221311), ještě nepokřtění mají se dáti pokřtiti, co pak se ské. Roztroušenost obyvatelstva byla hlavní při
týče vynášení dětí (do pustiny, kdyžmjesotecženechtěl že bylo na islandě kostelů, z nichž by10150 posvěceno P.M mnoho 60.sv Pettrovi, 52 vychovati) a požívání koňského mají činou, platiti staré zákonny. Lidé, kteří byachtěli, směji sv. Olafovi králi atd., celkem více než 400 kostelů, obětovati bohům tajně, ale budou trestáni, když velikou většinou jistě _dřevěných.Dříví na ně jednak
sejimíodos svědíč“ Je poono
pravdě,žeena se voziio z Norsk ,jedna ak je přinášely mo ořské
toto rozhodnutí působily ohledy na krále Olafa Tryggvasona a strach z něho. Král ostatně 9. září téhož roku zahynul v námořní bitvě u břehůpo mořanských nebo meklenburskýcc,h ale islanďané se skutečně všichni dali pokřtíti, a dopuštěné ještě zbytky pohanství brzy potom vymizely. O nábožen
ské potřebyl novky'ch křesťanů prvních 501 attavzdělání ještě nějakyčas otom,pečovali když !.
dostal svéhoedomácího biskupa, ciz misijní bisku
pové aA kněží, dokonce také 617ři _biskupové armenšii. Kněz Ari Thorgiisson (1061148 pravi ve své klasické „knížce o isiand'anech“ opatrné, že někteří z těchto cizinců o sobě tvrdili, že jsou biskupové.
Ale můžeme že I. měl brzyk domácí kněžstvo, a tose zdomnivati, předních rodin, a odr 056 také biskupa. Byl to lsleifr, syn Gizurak Bílého,
kterýkstudoval v Herfordu ve Vestfálsku, a vrátiv sejak okněž domůa oženivss,e potomj'kao pade sátiletý muž na žádost svých krajanů se vypravil na pevninu, aby se dal posvětiti na biskupa. Na vštívil Jindřicha 111.& papeže 11., s jehož císaře svoolemm by potomv BrémáchViktora posvěcen. jako bisskup (1056y—1080)sídiel na otcovskérn statku Skálhoitě v jihozápadním islandě. jeho ná
proudy (ze Sibiře a ze zálivu Mexického); domáci lesy dávaly jen tenčí kusy. Co se týče vzdělanosíi, zvláště mezi klérem, pěstovala se jízdami do ciziny ažívýmiistykysNorskem, hlavně do konce 1.3věku. Někteří biskupové studovali v Německu. ve Francii, vAn lii'1vltalil. Kněžstvo bylo v dobrém smyslu náro ní, a nejsttarší zachovaná kázání (na príki. v homiliáři stockholmském) dýchají zvláštní srdeč ností. Diecése byly dobře zorganisovány, ač se nikdy nemluvi o dómových kapitulách, biskupové velmi pilně visitovali, též dba i, když se začalo uplatňovatí obecně kanonické právo, 0 zachovávání celibátu a uznání církevních majetkových práv, což arci dávalo podnět k velikým sporům, zvláště za hólského biskupa Gudhmunda Arasona (1203-,1237) o jehož kanonisaci se později mnoho usilovalo, ač g účinku. bez phrvní biskup hólský gmnu Nicméněoon, ašestý pakká skálh oitský, augustinián Thorlákr Thorlhalsson (1178—1193), který studoval v aPaříži a v oLincolnu, byli uctíváni sva .tí lské vyučováni, které jako jistě domáci hlavně hledělo—k vkchově kléru, bývalo nestejně pilné. V 11. a 12. v ku a na začátku 13. stol. kvetla škola !.
vkyd Skáiihoiíu,t pak přestávají ní až doStefán 1491, zřídil učeny azprávy adobrý o biskup stupcem zvolený (1082—1117) byl jeho Gizurr, také ženatý, za biskupa na snsynmu, potvrzený jednaks vnitřními od Řehoře Vii. a posvěcený v Magdeburku. On se ]ónssono(1491—1518). nepokojí od konce 12.Souvisí věku ažto do šedesátých let 13. věku, a s okolností, že ve 14. a 15. stol. byli přičinil, že byl zákonem povolenv aSká přikházándesátek obiskupovo ustanoveno holtě. Gizurr jmenováni biskupy většinou cizinci, Noroové, Dá sámddaroval stolci svůj rodinný statelk a také jinak nové, Angličané a někteří takoví biskupové na jej majetkově zvelebi1.Diecese skáihoitská byla island vůbec nepřišli. Na Hóiech byli v letech podřízena metropolitovi brémsko-hamburském 1342—1520 samí cizí tam byla lépe vedena nežbiskupové, v káih ale. škola Ovšems luši Když si potom obyvatelé severni čtvrtí přáli míti přece vlastníhopbiskupa, Gizurr ochotně k tomu svolil. pamatovatl, že také kláštery poskytovaly vzdělání a. v starších dobách, v 11. a 12. věku, bývala tu Sídlo tohoto druhého biskupa bylo nóaHóiech a prvním biskupem (1106—1121) byl ón Ogmun a tam jakási soukromá střediska učenosti na př. darson, jehož volbu, ač byl take jako kněz dvakrát v Oddi u kněze Sámunda Si fússona a v llauka ženat, Paschal ii. potvrdil. lslanďané jej brzzpy daiu u kněze Teita, bratra bis upa Gizura. V Hau jeho smrti uctívali jako světce. Na Hóiech zřídil kadalu byl vychován a učil se onen kněz Ari Thor dobrou školu, vyplenil zbytky pohanství a zorga ilsson, o němž se stala zmínka výše a který svou kriticky zhuštěnou Knížkou o Islanďanech (Íslen nisoval svou diecési. Od r. 1103 bylly oběiiscllandské diecése podřízeny Lundu, od r. dharósu dIngabók) se stal otcem výborného dějepisectví islandského. — Leta od pokřesťanění země až do (pozdějšímu nímž pa ak druhé polovice 12. věku pokládají lslnnďané za udržovaly stálTronždhjemu) živý styk. vVNorsklu, prvníchs dobách bi skupové obyče ně sami si navrhovali nástupce, nejlepší a nejklidnělší dobu svých dějin, a je miio sněnrn pak je přijímal & zvolený jezdil k metropo čísti staré islandské knihy ouuvedení křesťanství - litovi pro potvrzení a posvěcení. Později, asi od a.! a o 7 prvních biskupech skálholtsky'ch, psané polovice 13. věku, se to rozličně změnilo, bud' že kolem 1200 (Kristnisaga, iíungrvaka, Thorlákssaga,
1sland
Páls Saga jónssons). Ke konci 12. věku začaly se politické poměry rychle horšití, jednak snahami některých biskupů a metropolity norského a uplat nění kanonického práva, hlavně vzhledem k církev nímu majetku, jednak tím, že někteří náčelníci koupi a jinak spojili ve svých rukou mnoho god hordhů a krvavě navzájem zápasili o rozšíření a upevnění své moci. Nejhorší byly takové poměry v letech asi 1230—1262, kdy se sváry o moc točily hlavně kolem osob z rodiny Sturlovy, _jejimž_nej více vynikajícím členem byl slavný dejepísec (Životy norských králů). básník a politik Snorri Sturluson, zavražděný 1241 na svém dvorci Reykjahoitu na vyzvání norského krále Hákona V. Norští králové se totiž z podnětu některých islandských náčelniku vkládali do jejich domácich sváru, až se jím po dařilo uvésti ostrov do svého područí; Většina Islanďanů holdovala Hákonovi V. roku 1262,zbytek jeho synovi Magnúsovi Lagabotirovi (Oprávci zá konů) r. 1264. Islanďané si sice vymmili značnou autonomii, ale norští králové málo ji dbali. Moc odhů byla zrušena a místo nich ustanoveni krajští uřednlci, místo zákonopravce jmenováni dva znalci zákonů (lógmenu od singuláru lógmadhr) a správa ostrova odevzdána královskému vladaři(hirdhstjóri). Brzy byl vydán zvláštní zákoník pro [. (járnsidha), když však našel veliký odpor, byl 1281 nahrazen novým (jónsbók), v němž bylo spojeno staré právo islandské s norským. Co se týče církevního práva, v pracoval výborný biskup skálholtský Arni Thor 1 ksson (1268—1298), za svého pobytu v Norsku v zimě 1273—74s pomocí arcibiskupa jóna nové „Křesťanské právo“, vybudované uplně na základu práva kanonického. R. 1275 přijal sněm toto nové právo, které znamenalo vítězství kanonického práva nad nároky laiků vzhledem ke kostelum a obročim. Když později Kalmarskou unií (1397) došlo ke spo jení Dánska, Norska a védska a bližší politika s tímto novým stavem věci spojená odvracela po zornost králů dánsko-norských d vzdáleného ostrova, dosáhli ponenáhlu biskupové největšího vlivu na lslandě. Někteří z nich bývají viněni až z despotísmu, a jón Gerreksson (1430—33), který b 1 dříve arcibiskupem v Upsale, ale pak byl od artina V. sesazen, a přišed jako uprchlík z Anglie na I., ujal se na přání lidu správy diecése skál holtské, byl roku 1433 utopen v řece Brůará. jako vynikající biskupové .se jmenují v Skálholtě Nor a dominikán jón Haldórsson (1322—1339), který studoval v Paříži a Bologni, Vilkin (1394—1406), Dán, jenž výborně spravoval diecési, ale mnoho zkusil v době moru 1402, takže mu zbylo jen 50 kněží, pak roku 1405, kdy dobytčí mor zahubil 9 desetin dobytka, a předposlední biskup katolický Stefan jónsson (1491-1518),který studoval ve Francii. jeho nástupce, dříve opat na Vidhey, gmundr
415
výborný právník a latinář, který jako kněz vyučoval v několika klášterech a pak vstoupil k benedikti nům na Thingeyrech. Také v hóiské diecési způ sobil mor 1403 a 1404 veliké spousty, takže tam zbylo jen 6 kněží, 3 jáhni a 1 mnich. Po jiném moru r. 1494 zbylo v celé diecési opět jen 26 kněží. jako „nejpřísnější biskup, jaký kd byl na lslandě“, se připomíná Olafr Rč nvaldsson 1459-95),synovec předešlého biskupa, ora Gottskálka I. Kanikssona (1442—1457), který byl na lslandě farářem a pak od kléru byl požádán za biskupa. Měl mnoho co činiti s nápravou mravů. jeho nástupce a příbuzný, Gottskálkr ll. Nikulásson (1497—1520), konal 5 nody 1501, 1505, 1515 a odkázal hóiskému kostelu mnoho statků. Po jeho smrti si kněžstvo zvolilo islandského rodáka jóna Arasona, který měl býti poslednim katolickým biskupem na Hólech ina lslandě. Narodil se 1484 a byl muž velmi nadaný a energický, jeden z nejlepších básníků islandských, ale jako množství jiných z kléru té doby nezacho vával celibát (měl 4 syny a 3 dcery). Úgmundr skálholtsk' se velice protivil jeho volbě a když se zvolen mu podařilo dosíci kon_ečně 1524 v Nor
sku potvrzení a posvěcení, přijel Ogmundr na sněm se 1400 muži & jón Arason s 900. Ale přičiněním opatů a'předních kněží došlo ke smíru, který pak biskupové věrně zachovávali. _[ón Arason první uvedl na [. tisk (Breviarium Nidrosiense, Calen ' Romanum, oba tisky nezvěstné), potíral luteránství, obdržel povzbuzující list od papeže Pavla Ill., podnikl jízdu do skálholtské diecése, zajal luter. biskupa Marteina, nástupce Gizura Einarssona (1-15 ), znova posvětil biskup. kostel v Skálholtu, vysvětil něko ik kněží a bířmoval. Zdá se, že lid islandský nebyl novotám nikterak nakloněn, takže byla naděje, že 1. zůstane církvi zachován. Ale horlivý biskup upadl 1550 do rukou svého osobního nepřítele Dádhiho Gudhmundsona, který jej vydal dánskému hejtmanovi Kristiánovi. Dne 7. listopadu 1550 byl jón Arason se svými dvěma syny, z nichž jeden byl knězem, v Skálholtu sťat. Hned potom na začátku roku 1551 přijeli za kukleni lidé ze severních krajů na jih a zabili Kristiána hejtmana a iných 12Dánů. Na jaře téhož roku poslal jiný syn óna Arasona, kněz Sigurdhr, do Skálholtu lidi, kteří mrtvoly statých přivezli na Hóly, kde byly pochovány v biskupském chrámě. Téhož jara připluly na sever dvě válečné lodi dánské, aby urychlily reformaci. Prvním luterán ským biskupem na Hólech byl odpadl' kněz Oiafr Hjaitason. jako jinde tak také na řslandě byly církevní statky většinou zabrány pro ko unu klášte zrušeny. Generace která tenkrát žila, jistě asi neprijímala nový stav v ci s nadšením, a tradice katolické, na př. úcta k P. Marii nebo ke sv. Kříži, se dlouho udržovaly. Přechod k luteránství byl jistě uosnadněn také tím, že se zachovaly názvy Pálsson (1520—42), studoval v Anílii a Belgii, byl jako biskup horlivý a dbalý svýc povinností, a biskupu, proboštu, kněží (prestr) i jiné názvosloví z dob katolických. Sám islandský název reformace, roku 1539 vydal proti lute sidhabót, „náprava mravů“, utajoval více méně ránství. Ale novédůtklivý učení pastšřský se ířilo list tajně a když Ogmundr oslepl a přál si míti nástupcem kněze lidu dogmatickou stránku převratu. Kázání pak Gizura Einarssona, domluvil se Gizurr s dánským o ziořádech papežství dokonávalo tvorbu nových králem, že uvede na I. luteránství, načež Dánové náboženských názorů a řádů. Mezi luteránskými slepého biskupa r. 1541 zajali a zavezli do Dánska, biskupy v nikl na př. druh' biskup hóiský Gudh kde 1542 osmdesátiletý zemřel. Gizurr pak již brandur horláksson (+ 16 ), který dokonal pře zřejmě jako luterský biskup šířil ve své diecési klad bible a vytiskl ji na Hólech 1594. ve folio na nové učení. — Mezi hólskými biskupy od 2. polo vlastním lise s dřevoryty, které sám řezal, a svou vice 13. věku prosluli Brandr jónsson 1263—1264, literární činnosti a povzbuzovánim jin 'ch k tako před tím opat v Thykkvibaru, učený muž a spi vým pracím se stal zakladatelem pozdější islandské sovatel ( řeložil výbornou prosou známou Alexan literatury. jeho Zpěvniku se užívalo až do 1800. V Skálholtu Oddur Einarsson (1589—1630) je pro dreidu Chatillonského—a od kompilatorsky Dějiny šualtara idů — Gydhlngasaga smrti Ale nás zajímavý tím, že za jeho doby někdy po r. 1613 xandra Vel. do smrti Pilátovy) a Laurentius Kálfsson, přijel na I. český bratr Daniel Fetter (Streyc) a
416
island
pobyl pohostinnu u tohoto biskupa. 0 své cestě v maiomyslnosti a pozbyli vši podnikavosti. Po politické připadl I. spolus Norskem, k němuž napsal knížk ku, kter á pak vyšla v Praze 1673,,dja stránce náležel, Dánsku, při kterém pak zůstal i potom, kožto „lslandia aneb krátkáZíbrt, vypsání ostrova isianTu; (znova vydal Dr. Čeněk Praha 1894). 1814 Dánska opět stol.Norsko přišel od !. ponenáhlu i o oddělilo. poslední knížka vyšla polsky v Lešně 1638, a snad polskž' když . ze 1.8 text je původní. Skálholtským biskupem byl také zbytkyasvé autonomie. Teprve od roku 1830 začali Brynjólfur Sveinsson ('l- 1675),slovutný činitel v tom se Islanďané politicky probouzeli a dodělali se zne hnutí, které lze nazývali islandskou renesancí a náhla konečně toho politického postavení, které je které obracelo pozornost a zájem vzdělanců ke staré krátce vylíčeno na začátku tohoto lánk. — islandské literatuře. On sám pilně sbíral a dával ještě krátce učiněna zmínka o některých literárních opisovati staré rukopisy a našel onen vzácný, po zjevech, pokud těsněji souvisí s náboženstvím nebo hříchu již ne celý, rukopis eddických básní z 2 po mají za původce osobyzzki.éru K nejstarším za chovaným rukopísům islandským náleží zlomek lovicce 13. věku, který potom daroval dánskému nějaké sbírky kázání, psané již snad kolem 1150, králi 111a sbírky terý bývá označován jakožto oed eFrederikoví rxreglus, staré “Měl prý také nejstarší část seznamumáidagi, majetku asi kostela silně katolické sklony, a skutečně se po něm za holtského (heykjahoits kolemreykja 1185), chovaly dvě dlouhé latinské básně v duchu úplně Plácítús dr: pa (oslav á báseň na sv. Placida) ekladElucidariaHonoriaAugusto katolickém. Jednaasluje Carmen votivum de cruce, zkonce12.věku,peř druhá, v 8 zpěvech roziičného rozměru, Ad beatam dunského, t. zv.pStockholmský homiliář (vydal Th. _vírglnem(Vzorný opis obou básní, jejichž rukopis Wisén„Lund 1872),dva zlomky Physiologaapřeklad je v reykjavíckém zemsk. archivu, má pisatel tohoto homilii a dialogů sv. Řehoře Vel., tyto 4 poslední č á.nku) Zachovalo se po němt éPsalterium rukopisy z let 1200—1250. Ze starších spisovatelů Marianum, psané jeho vlastní rutkou. Sluší ještě byli již jmenováni Ari Thorgiisson a biskup Brandr plřipomenouti čtyřsvazkovou latinskou církevní hi s oríí islandskou ktero sepsal a vletech 1772-78 * nsson, k nimž lze přidati opata thingeyrského arla ]ónssona (1-1213), který (děje) v Kodani vydaluskálholtský biskup Finnur Jónsson krále Sverrira ažd 1184.napsali Vedle Sagu Hungrvaky (Finnus johanaeus). V Skálholtu sídlili biskupové a jiných knih o uvedení krřesfanstvína [. a o prvních do 1796, na Hólech do 1801; akbyl zřízen jen _biskupech skálholtských (viz výše)__byly latinské životy dvou bískupů hó oiských, Jona Ogmundarsona, jeden biskup, který sídlí v Reykjavíku. Na ost svatého, a Gudhmunda Arasona. První sepsal kolem jest nynivětšinou 141 místdřevěných: pastorských, kostelů, kam20nprobcgštů nnýcc'ehjes ].a299 1200 thin ngeyrský benediktín Gunnlangr Leifsson,. ostatní z rašeliny. — Katollčtí hlasatelé víry ntalpřlšii téhož kláštera Arugrímrpřekladě. (1-1361)... na !. 300 let. Teprve 1859 sep kus 11o misijní druhý, eoběobširný, knih opat ezvachovaly islandském činnost dva Francouzi, abbé Bernard a abbé Bau Oleskáihoitském biskupovi Arnim Thoriákssonovi doin. Ale setkali se s velkým odporem a svou kapli „Sagu“biskup jehossrtýovec Helgason kolem 1300. Hólský aurentius rníKálfsson (1323-30) musili zavřlti. Abbé Bernard se potom ombrátil na sepsal nalezl žívotopisce patrně ve svém domácím kapla Fárdeyje a Shetlaned, Baudoín zůstal &pečoval uchpovni ebyabbé francouzských rybáiu, kteří novi Einarovi Hafiidhasonovi. Všecky tyto životy přijíždějí k islandu. Sepsal také islandsky dobrou i s Kristnisagou a Hungrvakou byly vydány sou-_ apologetickou příručku (Reykjavík, 1865). Ale pro bomě, jakožto Biskupa sógur 1. . vanKod churavost se vrátil do Francie a zemřel r. 1876. 1858a 1878.Mnoho životů apoštolů ajiných svatých, . Rok 1874 přinesl svobodu vyznání, 1859 bylaakato vesměs podlela tinských předloh, je sebráno v Po lická misie obnovena a podřízena apoštolskému stuia sógur (Christiania 1874)a ve dvou svazcích, jakožto Heílagra manna sógur(Christiania 1877).Po vikáři pro- Dánsko. byljest]. „apoštolským apoštolskou cházejí většinouz 13.a 14.stol. Ve mnohainventářich prefekturou, od 6. čOrd vna1923 1929 víkaríátem. Nyni (1931) sou tam dvě misijnístanice: starých islandsk' uvádí latinskáarmy buď ' jednavvReykjavíku, kde srdlí apoštolský vikář 3 ve islandská „nMárcshkostelů — se život ta buď zázraky likým a pěkným kostelem, školou a nemocnicí, Marie. Skoro všecko, co se z toho zachovalo, vy druhá v Hafnarfjórdu, blízko u Reykjavíku a jižně nger jakožto Marínsaga (Christiania od něho, s kapli a nem mocuicí. Kromě apoštolského 1871,C.1222 stránek!) — Zhojné básnické tvorby vikáře (monsign. Martína Meulenberga z Tova o náboženských věcech vyniká drápa Geisli (Pa: ryšstva Mariina, titulárního biskupa hóiske'ho) pů prslek) kněze Einara Skúiasona, oslavná to báseň sobí na těchto stanicích 4 kněží a 2 bratři iaikové na sv. krále lafa, v 71 osmiřádkových slohách. 7. téhož Tovaryšstva, pak 30 sester sv. Josefa Budiž poznamenáno, že drápa znamená vůbec oslav z Chambáry. Katolíků jest na lslundč kolem 200. nou báseň, záležcjící ve větším počtu osmířádko — Co se týče politických a hospodářských poměrů vých sloh a složenou ze vstupů a „závěrku“ (slomr) ostrova po provedení luteránské reformace, upadal o stejném počtu sloh, pak z prostředku (stelja ]. víc a více. Obchod, který již v 15. věku se dostal bálkar), v němž se vždy po určitém počtu sloh do rukou Angličanů a potom přešel k hansovním opakuje refrén (stal), tvořící polovinu slohy. Slohy městům německým, stal se konečně (1602) mono o verších buď šestisiabičných nebo osmislabíčných polem dánské obchodní společnosti, která však (tento rozměr sluje hrynhenda) nemají obyčejně svého monopolu užívala tak vyděračně, že jí musil rýmu, ale dva a dva verše jsou spojeny ailitcrací býti roku 1758 odňat. Ostatně novi držitelé mono a musí míti také určitý způsob assonance ve dvou polu řádili ještě hůře. Teprver.r1787 byl monopol slovech každé ářdky. Einarr Skúiason přednášel trochu uvolněn a 1854 konečně zrušen. Od té doby svou báseň roku 1153 v nidharóském (trondhjem se poměry rychle zle :šovaly. Kromě škod, jež pů ském) hlavním chrámě (Kristkirkja) u přítomnosti sobil monopol, zakou el ostrov v 17. a 18. století tří norských králů bratři. Z téhož 12. věku pochází" strašn' Cllpohrom epic.emiemi a sopečnými výbuchy, zajímavá a jaksi barbarsky křesťanská skladba jež m ly v zápětí zv áště nesmírné škody na do Sólarljódh (Písně o slunci) neznámého spisovatele bytku (nemocmi, vzn klým1 jemného sopečného nebo sběratele, záležející z příkladů ctnosti a hříchů popelu na trávě). Neštovice zahubily 1707 třetinu v první části a z líčení umírání a vidění po smrti obyvatelstva a v po ovici téhož 18. věku šestina v druhé č.ásli Sedm sloh druhé části se začíná podlehla hladu a bídě, takže Islanďané živořili slovy „Sól ek sá“ (Slunce jsem viděl), odkudž po—
PŘÍLOHA xm.
9 lNTRONlSAČNl MEDAILE. i. Fridrich lnnlkrabl : Fnrslenberka arcibiskup oiomousctkřy. Stř. mdl. (Radnllz )k lnlronlsacl a. zalil 1.853 2a. Ferd nand ll. Maria fab! Chotek, arclblsku olomouc—kýa. medaile Boem) k nl'ronlaacl l3. kvčln 1-832. Zb. ub leže
medaile. Sedlci|igenluss naadplse :PR DESSB. 3.uHugo antiše, ři hrab! : Konlga u, blahul v Litoměřicích. Stř. !( lnironisacl i7i4.: — m.;Ferndl rub—ěTr Troery,ublskup olomouc Stř. med. k ln ronlsacll Vl iav Leo peníz old Chlumčansk, mnčanandh Přestavlk, arcibiskup pražsk .Slf. medaile k Intronlcsa cl lBl5.41. —-Sa.5.Leopold Pre n, arcibiskup oo ckřšku cBrlonzovlmed.fa: ellkdn |:) k lihu-aulaaci l -6b. Rubnl ainda téže medalle.— 'lAntonln Pel-r hrabě Přichovs ;:rclb kupppražský onlsacl 1164. — lols Josefh rabě KolowraT-Krakovský, azrclblhšku BŽSHCĚ medaile k intronisacl imal. -8b.l Rub téže medaile :aaKristem lako dobr pastýřem Nápi n AZ AGjřMNE ME. JAN X.— 9. LevšgartggčSigbenský, arclblakup pražský. Střibrn medalleklmulromsacl
lsle-Dieu — lsmael chází název básně. Gamli Kánokí, augustinián v Thykkvibaru, složil kolem 1200 kajícnou báseň Harmsól (Slunce žalosti). Příčiny, proč se světí neděle, uvádí Leidharvlsan o 45- slohách nezná mého básníka z 12. věku. Anonymní je též Liknar
417
v bibli vyskytuje úhrnem šest osob toho jména. Znich nejznámějšíjest 1.Ismael,syn Abrahamův, jejž mu porodila egyptská otrokyně Hagar (Agar) na koleena pro lsm.;) životopis řohoto lsmaela jsosuařína aGn hl. 16rameny (Narození 20.
(lsm.15n(ls obřezán); 21, 9—14(lsm. za breant (Cestasložil milosti) o sv. mnich Kříži azpozději 13. století. M m. v nebezpečí smr ivsmatklou —21 věku Arngrímr, opat puzen);21, thinjgeyrský (1-1361) drápu o biskupovi Gudhmun (lsm. zachráněn); 25, 9 (lsm. při poh ;u Abraha _:—
movu); 25,12—18(potomcilsmaelovi l' 27, 9(Esa dovi Arasonoví (J- 1237)a jinou drápu o témž Gudh mundoví Arni Jónsson,k terý bylvvelet ch 137179 ere si za manželku dceru lsmaelovu Maheleth opatem na Múnkathverá. Nejslavnější básník14.sto (Machalath).(1 Par 1,28 nn; _jud2,13).O pravosti, ialmř letí ie Eysteinn Ásgrímsson, mnich kláštera thyk kvibarského (1- 1361), jehož Lilja (Lilie) bývala i výklad gehB viz Gen, zejména Hel uchkomentáře Genesis iibersetzt u. erkiárt, čitána s takovou zálibou že později protestant nísch, 27234. 243. 258. 283. 299. Arn rímur ónsson se pokusil předělatí ji na lute Bonn 1930.s ráns ou b seň, ovšem s dokonalým nezdarem. Abrahamovi sbyzlao 86 Íet,když se lsm.' narodil. Když Lilja je nádherná drápa 0100 slohách, psaných bylo lsm. 13 let, byl obrezán kdyžm ubylo 17let hrynhendou. vypravuje o stvoření světa, pádu byl zapuzen. Na poušti Faran oženil se s Egypťan prvních lidí, o vykoupení a Kristovu oslavení, a kou. Dosáhl věku 137 let. Měl dvanáct synu (Gn v poslední části vyjadřuje básníkovy city vzhledem 12— —16)adceru ) jmenovanou ke smrti a soudu. V této části básnik důvěrně Basemath Gn36 ,3 Maheleth(Gn O lsmaelovi28, zmiňuje se také vzývá P. Marii, tak že jeho báseň nab' vá rázu Korán (sura 37, v. 102 n). Abraham mel ho obě tovati. Mohammed tu zaměn nuje lsákaaza Ismaela, básně mariánské. „Oodivu zasiluhuje ovl dání řeči a rozměru, jehož obtíže Eyste npřekon vá s nej nebot o narození lsákově mluví teprve níže v. 112. Také vlastnosti jemného Isáka přenáší na divokého větší a půvabnou lehkosti" (Finnur ]ónsson). Čes překlad jest (voln' od Emila Waltera a (věrný, ;Týž, Korán,Praha 1913, Ismaela. (Vesellš'žgjs. StarozákonníKosoby v Koránu' téměř slovný) od arla Vrátného, první ve Staré vLČkd Říši 19 924 druh v Praze 1924.11 věku a v první s. 395.) — 2.[ Pram meny3G_proživotopis lsm aela, —-u
polovici 16. vě u se vyskýtá mnložství básní na
syna Natanjášova
jsou 4 Krá125,.23 25;
O čelnýmdůstojníkem z těch, kteří hájili mnoze anonymních o Panně Mar 11,o sv. Kříži a h141.Byl rozličných svatých. Z básní 0 P. Marii|(jón Thor jerusalemaza krále Sedeekjáše. Pokusili se s králem kelsson ilch napočetl 50) jsou některé parafrasi z obleženého města prchnouti. Když byl král chycen, prosaických legend o Marii. Jako mariánští opustili hoátalútěkem se zachránili. Když svýmín Chaldové lse a usadili se s četam básníci prosluli v 15.století mocn' náčelník Loptro otdáhi, některých mílstech (jer4010). judovicům, kteří Marínskál Narozhraní 15. ěku po odchodu Nabuchodonosorově r. 587211stalilv Pa Guttormsson (1-snr ring-11447312) akněz ] n Pálsson zvaný " 'Si urdhur blindi,jehož báseň Rosa, obsahující král babylonskýs postavil v čeloposádkou Judovce odoljáše, jenžs i s malou , napodoouje obsahem a následuje rozmě lestině, Natanjášův nebyl s tímto ..ilju. Sigurdhur náleží k nejlepším básníkům v Mispě (Masíě). lsmaeuls své doby. Dusto ně, jakožto výborný básník, za politickým stavem spokojen; puzen jsa fanatismem končuje katolickou dobu lslandu jeho poslední ka přišels desíti přáteli do Mispy a Godoljáše úkladně tolický biskup jón Arason. jeho básně byly vydány zabiLT aket'ž judovcei Chaldy, kterí _vMispě sídlili. ve 2. svazku Biskupa sógur. jedna z jeho skladeb, Neušetřil ani 70 poutníku ze Sichemu Sila a Sa Píslargrátr (Pláč nad umučením Páně) 'e drá a, maře, kteří nesli do jerusalema oběti. Poté vydal psaná hrynhendou, ostatní jsou rozmanit aum le se v čele značného zástupu zajatců na cestu rýmované. Vroucností citu a prostotou výrazů Ammonska,kde se byl skrýval. Avšak jochanan rovná se jón Arason básníkovi Lílje. — Za pro sehnal narychlo hrstku vojska, postavil se lsmahelovi testantských dob proslavil se jako nábožensk na odpor, porazil ho u velikého rybníka v (1 a básník pastor Hallgrímur Pjetursson (1614—1674 baonu & zajatce vysvobodil. lsm. uprchl s osmi druhy do Ammonska. 'lov se sběhio sedmého ř,;ýmitištěny 50 Pašijovými žalmy (Pássínsálmar), asi čtyřicetkrát. ——Literatur které Dr.yPh. Schweitzer, island, Lipsko a Berlín, bez měsíce r. 587. Židé vyhlásili výroční národní žaůst by odčinili kck zločin lsmaelův. ach ; 9) Viz komentáře niáhm Král a( jer. vročení — snad po ; Poestíon, ..,C lsland, \.na, měsíc]sedmý, Vídeň 1885: Baumgartner Alex., ., Nordische —3. lsmael byl jeden ze šesti s nů Asela, Fahrten, ]. Island und die Faroer', sl-"reiburg'ln Br., potomka jonatana, syna Saulova (1 ar 8,38; 9, 1902 2,10nsson, Finnur, Den oldnorske og oldisland 44). Viz jeho rodokmem u Hummelauera, Comment in 1 Par., Paříž 1905. str. — 4. mael byl ske Literaturs llistorie, Kodaňl n islandske lítteraturs historie tillsigemed den old otec Zabadjáš e, jenž byl2knížetem v domě ju norske, Kodaaň 1907, MagkEugen, Geschichte der dově & nejvyšším soudcem vevvecech práva stát' norwegisch—islándíschen gLiteraturz, Lipsko 1904 ního za panování krále Josafata (2 Far 19,11).
thy
— 5. lm a,el syn ohananův, byl jeden z pěti
lsle-Dieu, někd. premonstrátské opatství v diec. setníků, kteří veleli královské osobní stráži za pa ), pomáhal vele Rouenske'; zal. je 1187 rytíř Reinhold de Paully, nování ukrutně A talie odnož kláštera v Silly, zrušeno ve franc. revoluci. oj &d o v i(2nastoliti e aknězi svrhnoutí Atalii Par23 1mladičkého nn.) — 6.1s jo a s ],
lsmael 1. hebr. bugggh, lišmaoěl_— Bůh slyší, knězrodu Feshurova; pojaliza manželku cizinku vyslýchá,LXXIauarjí., Vulg lsmaěl, Ismae el, zadob Esdrášových(Esdr.l 0,22).— jakkoblíbené lsmahel (snad proto, aby nebylo ae čteno jako 4; b to jméno lsmael u jiných Semitů, o tom viz srvn. Aeneas, Aegyptusa pod.;) staré rukopisy esenius-Buhl,chr. Handworterbuch 16.vyd. Lng ivydání mají také Hismael, Hism ma ehl, Sm 1915 s. 324 b, ]iriru, Altorientalischer Kommentar h el. (Vercellone, Variae lectiones Vulgatae latinae. zum A. T. Lng 19235..62 Hč. — 2.sv. mě. ím 1860, l 56). Bylo to jméno u Hebreů velmi
v Chalcedonu v době s_.lulianově, spolu se dvěma
oblíbené a rozšířené, jak vyplývá z toho, že se svými bratry Manuelem a Sabelem. Podle legendy Český slovnik bohovědný V.
27
418
Ismaelité — isotonie
přišii jakožto vyslanci perského krále ke dvoru východní hranici vlivu e ptského, souhlasí úplně sjuliana Odpa adlíka v Chalcedonu, aby s m'm s pozdějším rozšířením smaelovců jak na východ, vyjednávali o mír; julían však, když se zdráhali tak na západ ( sil, Araabi dera,set New ork modlám jeho se klaněti, dai je stítl. MR. 17ččervnna. ofsthe lsmaeiitseí skys. v492—493[Situaltion ČKDLLXIX r.226 n.).S Trlibes. Srvn. Stadler, Heili en-Lexikon W., 79; Nilles, 1927 stečně jako usedlíci (eiiahové) ve většíchdolasách, Kalend.11.83 —3. en (l., Eliša, Zákona, vrstevník Akibův 208),žviylnikající Kefaručitel Aziz většinou však vedli život kočovných pěstitelů vel na hranicích Edomska. Oproti přilišl libovolnému bloudů. Protože sousediii a úzce se stýkali s Ma dianily, mohli býti snadno s nimi ztotožňování způsobu výkladu Akibovu přidrsžoval se více slov (n7,25.28.36; 3.;.245rvnlud ného smyslu bible; připisujehsemu rozmnožení 31) 2 téhož důvodu mohli býti zaměňováni heirzmeneulických pro třin.c halacthitskou exegesi (viz 61) ze pravidel sec mi na ' Značná část ans jména mohlo 2,1 ](Z 82 [83 7);Z srvn. vlastního exegetvického materiá.u, obsaženéno v Midraš me s'Edomci vzniknouti též obecné, takže ls ma e l 1t é=beduini, chilla Exodu) a MicNepráv raš sifram(k \Iumeri a Deuter.) vyšla (k z jeho školy. mp-ipisován mu byl obchodníci. Viz Zapletal, Das Buch der Richter, W. 1 23135 k 8, 24. Povaha theosotický spis„ Midraš hechaioth rabbathi“ , po Můnsteri. cházející z doby "gaonů (viz [V., 415), jakož i ka jejich ve slovech Hospodi balistický výklad písmen„ Sefer ha-themuur".a nova:vyslovena e jestl člověk jakoanděla divoký osel Ismaelité objemu,! Gn 37, 25. 28; 39, 1; Sdc (obrazbeduina arabsképouště),ruce jeho proti všem aruce všec roti němu;anaproti 8, 24; 282, (83)7. LXX 'Iaparllírat, Vulg Ismaelitae všemsvým bratřím bude vztyčovali stany nebo lsmahelitae; jednotné č. se členem ",NÍZQWW (t.j. potomci jeho budou sídliti vedle Israeiítů, 1 Par 2, 17, 27, 30. Vulg Ismahelites LXX 'Iayaqlímg. nesplynou však s nímlv jeden národ) Gn 16, Byloto národ, jenž se vyvinul z potomstva dvanácti Arabolvéůse honosí do dneška, že jsou potomci Hčl. synů lsmaelových, smísiv se ovšem s kmeny jinými, lsmacl apř. Madianily. Krátká kniha sedmá Genese, lentilelhebr. Salmům (od kmene mio-niz,) šejk nadepsaná „Rody Ismae lovy“ 25, 12—18)vy počítává dvanáclero svnů ismaelových: Nabajot, jednoho ze třinácti rodů Simeonovců za panování Kedar, Adbeel, Mabsam, Masma, Duma, assa, krále Ezechjáše ] Par4, 36nn. Pritáhl Spolusostat Hadar (1 Far 1,30. Hadad), Tema, jetur, Nafis ními šejky Simeonovců„tam kde se jde do Ge a Kedma. jsou to jména kmenů, kteří sídlili od— rary“, (tak podle Hummelauera jest čísti místo .—
Hevíiy až po Sur, který leží při Egyptu, „do Gadoru" ), pobil obyvatelstvo tam usedlé
a až jsou po cestu 18..) 1'1území a wíla kraajindo Aslřryrie rjesest (v. pohraniční
a zabral hojné, velmi dobré pastviny jejich. (Hum str 11 melamin) Commentarius in ] Par, Parislls
1905,
egyptské, tedy východníu“okolidnešního Suézkého průpla .Hawila je totožnás klasickouArabií
1sny,nněkdejší benediktinské opatství ve Virtem založil[ aě angolszcringenu, která hraničila bersku,jež s jihozápadním Babylonskem. (] Sam 15,7). Zprávy a jež osídleno bylo z kláštera Hiršavského (Hirsau; viz IV.,954); ve druhé čtvrti 16.stol. kladlo úspěšný
zvanou uEudaimon aneb Felix,
biblické a assyrské o jednotlivých kmenech ismael ských dosvědčují, že lábořili od 'chodního pomezí odpor proti reformačním pokusům blízkého města egyptského až ke střednímu Eu ratu v severový lsny. v němž převládl protestantismus, 1802 bylo chodní Palmyreně a tudy vedla hlavní cesta do sekularisováno. Barokní kostel zbudován v letech Assyrie. Poněvadž'jim náleží osada Adumu (Dů 1635—1671,1757zrestaurován a malbami vyzdoben, mat ai-Gandal), nutno hledali Hawilu na jihu a na v bývalém refektáři jsou freska od Tiepo leoO(Yso o) hagiograf, 852 mnich kláštera Sl. východoč umu e yr vrlěž tam, kde kla sikové znají Arabíi Šťastnou (Musil, The ii iddle Gallenského (viz W., 402), ředitel tamější školy; žáky jeho byli Kostnický biskup a opat St.-Gallenský Euphrates, New York 1927 s. 281 n. _esky v šalamoun, Notker lbulus a Tutilo, pro učenost LXXl [1930] s. 715). Pohraničí mezi Egyptem Palestinou náleželo kmeni Adbeél . Východně a zbožnost požívarlveliké vážnos ti „De mírra a jihovýchodně od Bersabe tábořil kmen M ibsam cuiis S. Othmarí libri 11“ (Mon. Gersm. Ss. 47/54); a Mišmae. jižně od Hauránu, východně od Moab 2. 871 v Moutier-Grandval (ura). Srvn. Hurter, 7. byla ležení kmene Massa jižně od Massa a „Nomenclator“
„chodně se Duma. rozkládala pastviska eba jót od ažEdom k oase Obyvatelé tétokmene oasy ovládali obchodni cest, vedoucí směrem severním Severovýchodním do abylona. Severně. od Dům a východně od doliny Sirhán tábořiil beduové Kedema (Bene Kedem), jejichž pastviny sahaly až k Eufratu, západněood Babylona. jihozápadní
rd, Lud. Ro
Ernest, n. vSt. Quentinu
1820,1866 auditor nližoty, 1879 biskup v Annecy, působil velice horlivě a statečně hájil práva církve
gvakrútel byl sp.. t.„al. avie chrétienne“, „Deodsouzen), la prédication“, 1887;„Le Mariage, conférences“, tl 0; „Le Člergé et la science modeme". t. 1864 „Le Sacerdoce, contérences“ ,
okraj Hauránu náležel Nafíš. jettlr tábořil asi 1878, 2 sv.; „Le systtěme du moins possible et severozápadně od Hawránu. Harar (nikoliv Ha demaín dans la société chrétienne“, Annecy 1895 rv—
dad) měl své středisko v sv. Palmyreně, kdežto kmeni Kedar náleželo sopečné území východně a sv. od Hauránu, jakož i step jižní Palmyreny až k Eufratu. Podle hebr. pochází od Ismaela i Téma, kdežto LXX uvádí misto Téma kmen Tajma jenž podle jiných zpráv biblických bydlil ve východní části severního Edomska. LXX zachovala původni znění, proto dlužno Gn 25, 15. oTéma čísti éman. Prvotní tábořiště ismaemlovcůbyla podle Gn 21, 21. ve stepi Párán, t. j. v úvalu ei-'Araba a v pruhu poloostrova Sinajského, sousedícím s ním na západě. Tato ústřední poloha Páránu, jenž tvořil
(rec. anonym v „Hiídce“ 1896 610: srvn. V.Hazuka, „K,ázánícvičení,řeči,konference. Výňatekzčasového
spisu, Demain ans la Société chrétienne odMs
lsoianiviz Isidor isola 1898, 437. 2.1 lsoarda“ v čas. „Rádcededuch.“
1.
isotonie znamená v homileticesjednotvárnost hlasové modulace a větného přízvuku. Praví- li Cicero, že řeč musí míti své hory a doliny, jest řeč isotonický pronesená jednotvárnou pahorkatinou. dežlo monotonie jest vůbec nedostatek modulace a přízvuku, má isotonie modulaci í přízvuk, ale stejnotvárný.
419
lspahan — israelité ispahan, (Hispahanen. Lat. dieoe.,c) ]. římsko katolické biskupství Sv. Stolicí bezprostředně pod
země lsraeiova“
(1 Sam 13, 19, Mt 2,20),
lid, národ lsraelův (Sk 4, 10), „Král isra eiův“ (jan 1249),„naděje israeiova“ (Skdoby 28, řízenévPersii, zřiz. 1629; spravováno apoštol 20. atd.). sah jména israel se postupem ským administrátorem v Urmíi; data jestt(:1906) 350kk.,atol 18 lazarístů, 48 kostelů a katplí,5 štaci, měnil. Znamenai nejprve všecky potomky jakogbovy 39, i 1 kl. karmeiíttánů, 5 domuMiiosrdných sester; (105 7,15; Rut 4, 7, Sdci 6000 katolíků chaldejských, náležejících k sjedno 2 Kráí |, 24; 23,3 aíd.). v dlo'běŠaulově ávysky'tš ceným chaidejským biskupstvím Urmíe, Saimas & se již„ israel“ na označení severních kmenu proti
Sim-ia a. — Arm én sko- kato lická
dieeése,
zřízená 1850, podřízená arménskému patriarchovi ciiicko-gařihradskému (viz 1.,655), 650 arménských OI
LI.
kmenijudovu (2 Krá12,9;10,17n;19,l1nn). jméno to zůstalo po smrti
aiomounově vyhrazeno
království severnímu (království islrlael,islraleiske') proti království jižnímu, judskému 4,.19
israel hebr. $sjwt=vagaól (LXX) je theoto atd.). Přes to sluje tu a tam i jižní říše,álzeljména rícké jméno, složené z 53= Bůh a úpí, impf. od Fo4pádu“Samaře l“. isze, zajetí , vzkřísilí; jer 10,1.„israe Po návratu ]udovci starob iý čestn název „israel Srvn. kmenecnw; min)za1.nějž Znamená nejspíše:Někteří Bůh Parli,3; ] E r,22; lMachl, 12.21; bo tedy(=toho, Bůh bojuje. přelkitlldaji Boží bojovní k. Takí Hommei(Geo 4.,il altd. judovci byli tehdy potomci, před Za těch gra phie u. Ethnologie des Aiten Orients, Miinchen stavitelé a dědici dávných„lsra eiít 595)
1926,167p.6.,) jenž pokládá slovo israel za mladší slulproti tak i lidžím proti vrchností ; (tEsdr 75), tvar staršího lasure i, jak dokazuje přepis assyr dob laikové (1 Far sd 210,70). ský: jisir-ei; lsraei podletohoznamená„es-Gott Za dob machabejských byly raženy mince israeiovy, k'ampier“. Zbyteěno jest jp měniti v w', takže by (M znamená Skisrael Řím il, izidEBoží čísti bylo išra'ěl: Bůh jest upřim pra israeiské.k i2. atd.) ípohan, kteří přijalioí křesťanství2 (Gai 6, vedli v ý Sahse, Namenssisrael 16;1 Kor 1,0 8; Řím Giitersloh 922- DieiBedeutung tschritt fůr des aittestamentiíche m9, 6) Byli to zejména Wissenscnaft XXXIVt1 nn , Týž, Der Urrsprung des pravi, poctiví věřící, Bohu venkoncem oddaní (jan ).— angnani“ve Vi ourouxově Diction Namens israel v Zeitschrift fůr Semitistík 4, [1925] the, Kurzes Bibel 63 nn.) Zbytečno brat útočiště k arabskému šaru naire de la Bible iii 995.— & překládati: Bůh sviti. (Vollers, Archiv fůr Re— wórterbuch, Tubmgen 1903 s. 339n. — ]irku, Ait .—
ligionswissenschaft H[ 184 ) Výklad sv. _lero 11y m a víz v uaest. hebr. igneově orientalischer Konzíšnentarzum A. T. Lng. .,;323, israel Eriandi viz Erlandson iii., 825. PL XXiii si. 988. jiné pokusy o vědecký výklad
'ména israel sebral Buhiv
esen i ově slovniku
ebr. 16 vyd. Lipsko 1915, str. 32ib. —N » nápisemMerneptahově vyskytá se israel ve tvaru ]--si- r-'i (jméno kmene, národa) v nápisech Sai manassara iii. jmenována jest země Sir'iiai. Grossmann,Aitorientaiische Texte zum A. T. BerVlíz ;Týž, Altorientaiische Bilder s. 38, oblr. 109; sŠchrader, Die Keiiinschriften u. das A. T. 3 vyd., Beriin I 3, s. 247. jména Israel dostalo se patriarchovi Jakobovi po boji s andělem, pro tože bojoval s 'Elóhim a s lidmi a zvítězil (Gn
israeiité, 5 1. (synové israeiovi) bylo čestné
jméno národ a, jenž odvozoval svůj původ od
israeie, t. j. patriarchy akoba a jenž slul jinak též Hebreové (viz ve V. díle tohoto slovniku s. 737 n). To jméno dával národ isr. sám sobě, kdežto jménem Hebreů znám byl u národů cizich.
O „Hebreích“ mluvi se imenluii sami proti cizincům (Gn Písmo5tu, 40, ;Ex kde 2, Gn; 31 jon i, atd. ne o když olních mluví cizinec (Gn 39, 14.17; 41, 12. atd.) nebo kde jde o národ nostní protiklad (Gn 14, 13; 43, 32; Ex 2, H. 13;
21, 2. atd. ). Viz Geseníus Kautzsch, Hebraische 3,2 29);toho, podle znamená (etymoi 2.eČetns israel jenžtoho bojoval s Bohem (aandošieem) i iidovbá) Grammatik,28.vyd.,Lzzg
proti Bohu (anděiu) s úspěchema tedy„ Vít)ně “:g název israel
(HeiníschbDas BuchSrv. Genesoisůbersetzt und erkiart, Bonn ,s. 324.) Os 12. 4n (Katal. Liber Prophetaeo Hošeae, Oiomucii 1929, 181 n). Jméno, jež dai jakobovi podle Gn 32, 29 anděl, potvrdil později sám Bůh (Gn 35, 10; Heinisch n. u. m.
(íté) měl veliký význam_nabzoženský:
obsahovalvznešené
poslání, pro něž byl od
Boha vyvoien a ustanoven. Byi Bohu zvláštním
zůsobem zasvěcen,
byl jeho posvátný majetek
(z„dědictví"), jeho choť, s níž vešel ve „smiouvu'“,
byl to prvorozený jeho syn, jejž vodil, vychovával, 3.3 jž bez odůvodnění. Moderní nadkritika o nějž ntcovssky pečovai, jemuž se zjevoval, u ně tvrdí, že] Jahvista a Redaktor Pentateuchu užívají hož nejdůležitější pravdy nábožensko—mravní za místo „jakob“ jména israel od 35, 10 (jahvísta chovával, jemuž dai zákon, spočívající na desateru již původně od 32 29), kdežto P (kněžský zákoník) (vrz tento slovník ili 427 n), jemuž predepsai čistou jakož i Elohista srvn. šavk 33, užívají jména liturgii, v němž rozvíjel myšlenku mesiášsk ou, jakob. Viz Heiníschn. n. m. s. 17. 5a. Mim mo Gn
jemuž6,7se dostalo pro9.příští v,2 11vlzlácny'chslibů Dt7, 6:1; 32, atd..)časy Měl
vyskytá se israel jakožto vlastni jzméno osoby (Ex býti hlasatelem al1siniíteiem pravého náboženství, zřídka ,;5 Osjsou 12, měl býti knězem pohanům. Tyto přednosti byly 13; l í'arEx1,6,i 4;a d' (Málo pravděpodobny všecky více méně obsaženy v čestném jmenu
výklady israel: Nejčastějivyskytujese „Bůh vládne“ nebo „Bůh jest siinjménaa apod.) israel isrreae.i —
3. Objektivnédějiny národa israel
jakožto jméno národa: 'pmvn 333=Synové ského nemohou nevidětí významné role, kterou israeiovi, israelíté Gn 32,32; 36,31;45,21; podle Prozřeteinosti hrál v přípravě na spáse lid 46,8; Ex 1, 1. 7. 9. 13; atd.; "! na:—Dum, israeiův: Ex 40,38; 1 Sam 7, 2; 2 Sam 6, 5;
rod stva, na jeho posvěcení. Proto bývají tyto dějiny
také nazýván: dějiny spásy (Heiisgeschichte), dějinyposv tné, dějinyzjevení ožího S.z dějinyKráio vství Božího na zemi.Se zřetelem
46, 3; ]erx4, 2, 22; 4. atd. israel samo: „starši Gn 34,israeiovi“ 7, 49, 7. na hlavnísvujpramensiujítež„dějiny biblické 16.24, 5, 2.a td. Srvn.
(Ex3,16), „knižata“ israelova (Nm 7,2), kme- 8. z.",proto neb aspoň činí „ěd poědlsitatnouza hlavní jejich siuji též nové israeioví (pokoleni; Ex24, 4), „muž israe část; ůlv“ (Jos 9, 6), „Bůh israelův“ (Ex 5,1), meny těchto dějin prvého řádzu jsou a) Kano
lsraelité
420
nické knih biblické S. i N. 2. b) církevní tradice. Prameny ruhého řádu jsou: a) židovská tradice, uložená v apokryfech 8. z., ve spisech Filonových, ve spisech josefa Flavia, v talmudech, v literatuře rabínské; b) památky výtvarného umění, nápisy, jako památník Mešův, nápis, nalezený v kanále Siioa-ském, aramské papyry z archivu židovské osady v Assuáně-Elephantiné, množství předmětů, nalezených při výkopech v Palestině. Kromě těchto
dom ácích
zahraniční:
1704),eViíringa (Hypotyposis hist.Luet d.chron. 1698), Spa m(Hístor. ecc les V..T Batt.7101),
Buddeus (Historia eccles
V. T.
alle 1726—
2 svazky) n katolíci V. AiexsanderNatali: O. P. 1784, (Hi storia ecclesiastica et N. T. 676 Bing.
Z) a Calzmet (Histoirevydnái del 1' Anc et du N. T. svaz__ků)_ Pař 1718, 2svazky; latinské vyšlo v Augšbžurku1788)— g 8. Od stoletíXViii.v11ikal pramenů dlužno jmenovali zdroje do biblických dějin angircký deísmus a francouzský
(___G.1..B,auer d 1802; M. Hebráische eite, Mythologie Kritik der a) ZlomkyspisuFilona z Byblu naturalismus
(Džbejl, severně Bejrutu, zachované u Eusebia ,israelltlschen Geschichte 1807; Ewald, Geschichte (Praeparatio evangelíca, 9211; V16); b) Zlomky des Volkes israel, Góttineg 111863; G. W. Wineer, BiblischesRealwórterbuch, Lng 1874 E. Bertheau, spisu 111. .),století př. Kr. Beerosa ,jenž napsalbabyl. emkněze r. 280ř „Babyloniaca“ (Zbytky Zwei Abhandlungnen zur Geschichte d. israel, Gót zachovány u Josefa Flavia [Starož.] & Eusebia tingen 1842,Lengerke, Kenaan, Volks-u. HReligions— 1844;bisHzuzr robe Ge [Chronicon]). Výtahyz dějin století egyptských, schich e.d lsraels, lsseraKónigsberg lvon Anbeginn napsal řeck c) Manetho ve třetím předjaž geschhichte Zachoval je julius Africký, Eusebius, josefpFlavius. rung Massada' s, Lng 1869; Eichhorn, Allg. Bi bliothek der biblischen Literatur-, Lng 1787—1800; d) 425 ecký Herodot z Halikarnassu (1-kol. r. . lb iějeplsec Nóldeke, Die alttestamentliche Literatur . . Lpz zg ) Památky písemnictví a umění egypt ského. f) písemnictví a umění babylonského, assyr—. 1868; L. de Weffe, Beitráge zur Geschichte des ské,ho fén.t:,kého hetltského. g) Památk ostatních . .B.1806-7; Eisenlolrr, Das Volk israel unter der národů dávného předního Východu. h) ábožženství Herrschaftder K6nige,Lng1855-6;Bunsen,B1bel s,A1tertums starověkých národů východních. i) Palestina, jeji werk, 1,860 Du11,ckerGeschich e Berlin 1863: Weilhausen, Gesch..chteelsraels 1878, poměry klimatické, hospodářské, dnešní její život atd.meteorologické, da, jež se obírá materi Seinecke Ges d. V. israel, Giittingen 1876-84.
Geschichte des Volkes Berlin srov álem_ uvedeným pod _e) sluje _egyptoiogie,h)po_d í) Stade,_ 1887, 112od 0. Holzmanna. 1888-sraell, ,Hugo lil Wlnckler, Gesch. lsraels, Lng 1895—1900;Klostermann, Ge návací věda náboženská, dbz parlaestinologie.— schichte des Volkes israel bis zur Restauration |= 5Dějeepis národa isrpod amtls
ílosoflckéh o(vyšetřuje příčinya následky unter Esra u. Nehemia, Miinster 1896; Corníil, událostí), psycholo íckého (zkoumápohnutky Geschichted d. V. israel, Chicagor 1898, mm, G. Strtrbaszurg 1900; Týž, lsraels Kulturent a úmysly vystupujícíc_ osob)azejména pra gma tsisum theo o jenž se snaží odhalili wicklung, tamže 1911; 0 the, Israel, v dějinách záměry Prozřetelnosti (Bossuet, Discours surl' Histoire universelle; Louis sLeroy, Philosophie catholique de l' histoire. Přeložil Vojtěch Kma meš. P_rah ha 6.1901[Vzdělávací katol. sv. Při zpracování knihovny dějin národa iSr.XXII..]) záleží mno 0 na filosofickém stanovisku autorově, je-li stoupenec filosofie, zakládající se na křesťanském názoru světovém, čl holduje-11racionalismu, skepti cismu, agnosticismu, positivismu, naturalismu, ma terialistickému evolucionismu, nebo pod. Podle toho by'vají dějiny národa isr. roztodivně zpracovány. Viz Schuster-Holzammer-Selbst-Kalt, Ha_ndbuec_h zur iBiblischen [ Band, 8.historic'kovydán iburg 125 Geschichte — ,(Poměr kriticke methody k biblí) č. 35—45(racionalistické soustavy a biblické dějiny). Záleží na tom, uznává- li děje
Tiibingen 1904, E. Meyer, Die lsraeliten u. ihre Nachbarsl'a'mme, Halle 1906, A. Schiaiter, Ge schichte lsr. von Alexander dem Groszen bis Hadrian, Calw n. Stuttgart1t906; Lehmann-Haupt, israel, seine Entwicklung im Rahmen der Weltgeschichte,
Tiibingen 1911; Wellhausen. israelitische u. jiidísche Geschichte, 7. vyd. Berlln1914; Meinboid, G. des jůd. Volkes von seinen Anfangen bis gegen 600 n. Chr. Lng 1916; Berthold, Kulturgeschichte lsraels, Góttlngen 1919; . . . Gotha 1. sv. 5. a 6. vyd. 1923; 11.sv. 6. vyd. 1925; 111.sv. 2. vyd. 1929, E. Sellin, G. d. lsraelitlsch
jiidíschen Volkesl. 1..ng 1924; jirku, Geschichte des Volkeslsrael, Lpz 1931,Benzinger, Geschichte lsraels, Lng 1904, ilke, Die Astralmythologische Weltanschauung u. das A. T. Berlin 1907, Hun pisec, že hlavní a podstatnou složkou a kvasem zinger, Die religionsgeschichtliche Methode, Berlin šek Dějiny vých. národů (Prah ;Máša, dějin národa isr. jest vývoj poměru jeho k Bohu, 1909, Po stopách S. 1 N. 2. Praha 1919 (Vydala Volná tedy náboženství, kolem něhož se všecek život lsraelův otáčel, či zařadí-li náboženství jako popelku myšlenka); Spisar (čechosloví), Dějiny před Kristem, Kroměřílž V nácboženství uneka— do zjevů etnoíogických. Záleží na tom, uznává- 11 nadpřirozené prvky ve vývoji israelové, přechodné tolickém zpracován jsou tlakédějiny israluského zjevení Boží, zázraky, proroctví, předobrazy (typy) náboženství: mend, Lehrbuch der či popírá--Ií existenci nebo dokonce možnost těchto Religionsgeschlchte,2vyd. Friubrurg i. B.allttest. jevů (naturalism První kdo psal po jo Lb'hr,Altttest. Religionsgeschichte, Lng1906; Olreiii, Die Eí enart der biblischen Religion, Berlin 1906; sefu dějiny S.z.by1_S_111picius Severus. t. zv. Flavioví křesťanský Salust (21-mezí —425), jenž Marti, ie Religiond es A. T. unter den Religionen ents, Tiibingen 1906; napsal dvě knihy kronik (Migne. Patrol. Lat.;XX des voordern Hai v Corpus scriptorum eccl. lat. Vídeň t1866). schichte der israelitischen Relí ion, 5. vyd.yStrasz
Ve spisech sv. Augustina
(De clvitate Del,
burg 1907;Sellll1,Dlea1ttest. ellglon im Rahmen dera ndcrn altorientalischen. Lpz Baddc, XV heodoreta Die aůltisraelitische Religion, 3. vyd. Gieszen 1912; z Cyr y (1- 458) vyskytují se tu a tam historické Gieseb,recl1! Die Gr undzíi e der israelitischen Re
sermones de Scripturis. Migne, P.
janaZlatoústého(-|-
y—
údaje. Od středověku bývalymidějiny biblické pro rialien ligionsgeschichte, 3. vyd. lsraels, ng 1919,jirk11, bírány s dějinami světsk (Usserius,biskup zur Volksreligion Lng 1914, Mate Roi/1
angiík.: Annales Veteris et
ovi Testamenti 1650) siein, Die Religion des
T., Gutersloh 1921;
nebo s církev n í mi, jak učinili protestanté K0dnig. Geschichte der alttest. Religiton Giitersloh Basnage (Histoire de l' Ancien et du N.TT.Am.st 1924; Týž, Christentum u. judentum, Giitersloh,
israelité 1919; Týž, Dle sogenannte Volksreligion israels, Giitersloh 1921; Killel, Die Religion des V. lsraels 2. vyd. 1.ng 1929. Dále: Oeltli, Das K'ónígsideal des A. T., Greiiswaldi 1899; Casparl. Aufkommen u.Krise des israelitischen Kňnigstumsunter David Sellin, Wie wurde Sichem eineisraelitische Stadt? 1.ng 1922; Reuss, Die Geschichte der hl. Schrítten
421
bu, zejména pro školy. Viz heslo „dějeprava břiblická“(li., 216b—218ba odla'iovu Bibliografii české katoL literatury !: božPenski. Praha 1912) s. 1511 181 nn. Viz též Kulal, Dějinly ..,z Hra dec Kr. 1923; Mikllk, Příručka k bibl dějepravě, I. S. 2. Praha 924; Kubíček, Bibi cké dějiny, Olo
mouc 1,925
pale, Biblickádějeprava, Praha 193,
alten Testanments, vd.y1;890 Prideaurc, he Olda dNew 1881, Testazment connected in the kMusil, učebnici dějin udzálostí Olom Po stopáchs 8. 2. c1907. Věcné poznšmlkš Hlavni jeviště, na sktezrémseoduehrával výv0jjná History ofathe jeros and neighbourlng nations..
roda israel. byla Palestina
(Koeppel,Palástina,
London 1716—1718; 1.0 všdr ; přeloženo do němčiny a do trancouz tiny; Renan, Histoire die Landschatt'in Karten u. Bildern, Tiibingen 1.3 du peuple d' Israel přeloženo do němčiny. Viz kartod jín afíebibl. atd. jest na str. 157—163. — ostra chronologie i příslušná hesla v biblických slovnících (Wie Bibliografie, ner, Schenkel, Riehm-Bdlhgeng Smith, Hastings, bibl. (viz tento SiOViIiÍkV, 259—267. ukuuv ruce s chronologií, opírající se o listinný materiál, jde Cheyne-Hlack, Herzog-Hauck, Singer a jin é.—-) chronologie sestavená na základě látky a tvaru 5 9. Racionaiistícke'mu pojímán čín israelských se opřeli konservativnějši protestant tí historikové: dávných nástrojů (bronz, železo, keramika) nale Hess (Geschichte der lsraeliten vor den Zeiten zených při výkopech palestinských; ta rozlišuje v Palestině ranou dobu bronzu 2500—2000p Jesu,Reiches Ziirich1776—1788), Hengsíenbergl (Geschichte střední dobu bronzu 2000—1600 před Kr. des Gottes unter demA. T., erlln186-971), př d Kr. Kurtz (Gesch. dessA. T., Berlin 1853 58; Lehrbuch dobu bronzu 1 der hl. Geschichte. Kónlgsberg 1868), Hofmann, železa 1200—600 před Kr. střední dobu železa Zahn (Das Reich Gottes auf Erden1838), Kaklkaar 600—300p red Kr., pozdní duob železa 300—50
před Kr. — 5144.áČást biblických dějin je bibl. (Die bibl. Geschichte,d. Kiá111839), Ziegler (Histo archeologie (viz tento slovnik ] 619—6 rische Entwicklung Offenbarung.1842), která však bývá probírána samostatně. — € 15. Hasse (Geschichte A.ttB..A. Lng B. 118635),_ Kb'hler Věda, jež zkoumá a oceňuje hlavní prameny (Lehrbuch der bibl. des Gesch
10. V duchu pravověrném dějiny isrlaelské9psali: dějin israelských sluje hístoricko— krit tíc_ký oos (Einleitung in die bib1.Gesch.c.hte, Tiibingen úv od do blb llckých knih — glG. Vědu,jež se snaží, aby se dopídila původního jich znění, jak 1835), jahn (částečně v Bíblische .lirchžiologie [l]. vyšlo 2 péra svatopisců, nazýváme biblickou krí 1. . Wien 1800—1802), Stolberg (Gesch. der Re tikou tekstovou nebo slo vní. S tou souvisi ligionljesu,1'1mam.b1806) rerum bb1.l nA T. Fest 1859),Pollák(Historia Messmer (Gesch. der biblická palaeografie. — š 17. Kterakmá
historik vykládatl
hlavní prameny bibl. dějin,
Ottenb. nebarg (Gesch. der bibl. otom ho poučujebiblická h erm en e utí k a (=exe Offenbf, Freib. Řezno185877), 876),Han Rohrbacher (Universalge schíchte der katoll. Kirche, deutsch von Hůlscamp getíka; viz tento slovník W., 830—854) a k tomu pomáhá mu bi il. exegese, jež se nemůže obejití 1.1.Rump.B. Miinster (Christologie des Miinster 1860—6130),nBade 1858),D a(Histor1a reve
lationís div. V. T. Víndobonae 0,1862) Frledhoff
bez filologických (bibl._ filologie). Srvn. hesloznalosti „bibiicré studium“. 18.8 redním, hlavním mezníkem dějin isr. je s avné založení
(Geschichte des A.d.u.A.T NTBlu imdes, Rgnsbg 1874), (i kodíflcace) řádů náboženských, společensk' ch Kohlbauer (Gesch. 93,) Zsehokke-Db'ller
i národních, jež bývají názorně podle oby eje (HistoríasacraV. Viden Mnic 1920), MSC/113W, starovýchodního nazývány „osm1u"vou (Geschichte des A...7T.vyd., 6. vy.,d oba Scliuster-Holzammer-Selbst-Kalt (viz výše), Feld israelova s národem a jejíž prostředníkem byl
mann der Oiienbarunlgd A..T, nn 1930), (Geschichte Nagl (Die nachdavidische 6nigsgeschichte israels, Wien 1905),Pelt (Histoire del'A ..T Pai 1897), Fillíon (Histoire du peuple Israel, Paříž
Mojžíš. Byla jí založenatakzvaná bodhoviáa) obsahující tři úřad: ta_heokracie, úřad vele “A
k,něžský b) úřad národní správy, c) úřad učitelský.
Založenítéto „smlouvy“ bylo připravováno
od prvopočátků národa' israelského, t. j. od Abra 1927juges), aDesnoyers (Histoire Hébreu hama. Po založení theokracíe vystupuje do popředí, des la captivité, Paris du 2peuple 2nnn.) Všecku literaturu sem patřící vyšlou v letech 1915—1924 vyvinujese a uplatňuje popředněvelekněžství.
sebral Thomsonv„Die Palastinaliteratur“ 1V Lng
Sauiempočínávývoj moci královské,
, str. Viz í bibliografické v197„Bibiísche Zeitsch ritf" av B'přehledy blic “.
Šalomounově upadá tato moc rozkolem národa ve dvě politické říše a vystupuje do popředí pro
po smrti
S téhož hlediska psali zejména o náboženství fet smus. Pádem erusalema roku 587 končí se dějiny národa isrnaelského a počíná se vývoj ju israelském: Nike!(Die (Genesis u. Keislschriitíorschung 3,) N. Peters Religion . . empten dovcu, idů. Podle těchto hlavních mezníků možno 1911nu), Nike! (Das A. T. imesLíchte der alt jest rozděliti dějiny národa israelského na tyto orientalischen Forschungen iV. Die Patriarchen periody: Od 11.perio Abrahama (příprava 1. na perioda: theokracii), ozda do Od Mojžíše Mojžíše geschíchte, 1912), FDCI/ler (Abraham seine Zeit,MM_iinster iínster 1909), cldmann (israels und Re po josue (založení theokracie,111. perroidza Od ligion, Sitte u. Kultur in der vormosaischen Zeit josue po Samuela (vyvoj velekn žstvi), lV. perioda: 1917), Nike! (Das A. T. im Líchte. .li. Moses u. Od Samuela do smrti Šalomounovyt jednot sein Werk 1909), Týž (lll. Geschichte israels von ného království), V.perioda :mOdsm i(doba alomouuovy josua bís zum Ende des Exils51910). Rieszler (Der do pádu Samařea tím zániku říše severní (lsraelské), Unter a g des Reiches ]uda u. das Exilim Rahm V1.perioda: Od páduSamaře do zkázy ]erusalema a zániku říše jlžní (Judské) r. 587. — © 19. Hlavní der etgeschichte 1912), Nikel (Dert Ursprung pramen dějin israelských počíná se Gn 10, v des alt(šalomo est a.m u.Goltes sglaubens, 3Miins 1,908 šestou knihou Genese, nadepsanou „Rody (=dě Šanda seine Zeit, 1913 tž rf(iaiiasu
jiny) Tare- -.ovy“ Počíná se dějinami rodinnými,
die relígKarileitnerovy ósen Verh'a'ltnisseseiner fraie viz níže _Zeít,1lďlu4); ll. Unásmono byly vypravovánlmo arciotclch (víz toto heslo 1.,1 n) dějiny biblické psány většinou_pro praktickou po národa ísr., o Abrahamovl(vlz1.,26n), o lsá
israelité
422
kovi
(víz V., 384),
]akobovi
(viz toto potomci Jákobovi v Egyptě brali si za ženy domo
heslo) a jeho synech (Gn 11, 27—50). Kdo chce rodky a mohli se tedy při mnohoženství, jež tehdy vládlo, a při plodnosti žen v Egyptě velmi rychle kritlccky vážiti materiál z tohoto pramene, dnesmí množiti a vyrůsti v národy, jejž i při v 'chodu neznati záhaduPentazteuchu uvdou Gn z' této země provázelo mnoho lidu cizího Ex121, (viz totonejsplletitější hessalo) celého (Heínísch, 38), jenž časem s národem israelským splynul. genesiss.1—94;Schůp er, Geschichtel., 284—325; anda, Moses u. der entateuch, Můnster 1924). Vyvíjei se ted národ isr. podobně jako rostli ná jde tu zejména o to, jakou cenu má tento pramen rodové jiní. ednotu národa nečinila jen stejná pro historika, jenž pracuje moderní metodou histo krev, nýbrž popředně pocta jednoho a téhož Boha,
ricke-kritickou, tehdy]o hodnověrnost řběhů, pravovaných v ošpatriarších Julius Wellhausenb.& ljeho kola tvrdila, israeiských že nemají vůbec historické ceny, že jsou to vesměs „reflexe“ z doby israeisko--judského království; pro Well hausena počínají se dějiny n. lsr. zabráním Pale
Stinydza josue omena zurviděl Geschichte israels 'iyyd ., s. 33nl(Prole nn). d. Meye er v arciotcich bývalé bohy, z nichž se postupem doby v mysli israeiitů vyvinuli heroově a z nich lidé (Die israeliten u. ihre Nachbarsta'mme 1906,s 249nn). Gresmannvidělvnnicch postavyzpohádek (Márchen gestalten; Zeitschrift fíir alltest. Wissenschaft 1910, lnnn). Tyto teorie možno dnes pokládati za zasta ralé. [ rozvážní jefel, zamítaji;1 Aitt t.est Studieniprotestanté i;1908 Gesch (Eerdmans, 3.259nn.=. [írku, Geschichte s. 56nn). Jirku provádí důkaz, že sice zprávy o patriarších vznikly v době mnohem pozdější nežli byla ta, o které vypravují, však nejsou volně myslitelné, nýbrž na základěžespráv ných historických vzpomínek a podání že ,:,byly napsány (s.57). Ovšem uznávají novodobi tito protestanté, že ve formě, v jaké dnes nám příběhy řečené podává Gn, jsou zastřeny my thy (Stucken, jeremias), mi. podle jinýtchkpověstmi, podle jiných legen aké oto, jsou-li arciotcové národa isar.mosoby, tčajsnad všichni (Sfelernagel, Die Eínwanderung der lsraelítíschen Stámme in Kana an 1901) neb aspoň někteří (jírku s. 56)
zosobnění národové nebo
tedy jednota nábožen ská.—
N0.emohouce
zde zabíhati do podrobností, můžeme se obmezití jenom na konstatování nejdůležitějších skutečnosti historických. Národ ísr. epochází Babylonie, patří k Semitům, k Hebr u.m Žil zpuůjižní vodně životem poionomádů. Abraham, ezjištěně historická osoba, byl jeho praotec, který opustil vlast a pobyv v Ha ranu (severní Mesopotamii), odebr ai se do země Kannan. Abrahamovi dostalo se více zjevení Božích, v jednom z nich dostal příkaz zavésti ve své ro dině obřízku, znak to příslušnosti k jeho nábo ženské společnosti. Po smrti otce a zakladatele národa isr. dědí všecek jeho majetek duchovní i hmotný lsák a po něm Abrahamův vnuk jakob. Do které doby jest zařaditi tři veliké arciotce
národa,vlzčl.„chronologiebiblická
“(\l.,259)
(jí rku 5.64 klade s jakousi pravděpodobností počátky snároda isr do třetí doby bronzové kol. 600_1200; pak bycchom prý mohli biblický obraz o arciotcích doplniti částečně tím, co jest nám odjinud známo o dějinách a kultuře třetí doby bronzové. Proti tomu Dhoorme v Revue biblique “."
XL119 s..509 XX. umístujde Abrahama do.Pojem druhhé oiovicel století před Kr.) oha, jak jej vyiiěují příběhy o patriarších, srov nává se v p at Bohem hlav předchozích
(Gen), t. zv. pradějín. jediný Bůh pravěku zje vuje se Abrahamovi & jeho potomkům. „El šad
da'“] je Bůh všemohoucí,sídlí v nebesích,přikazuje me e.nové Hi přírodním silám, je také vševědoucí. El šaddaj
Bůh mravný, jenž i mravnost od lidí žádá. je spravedlivý, svatý, milosrdný. trestá hříchy, od měňuje dobré skutky. Je to Bůh pravý. Abraham neholdovai mnohobožství; ani z jos 24, 2, nelze dokázati, že Abraham byl osobně smýšlení poly theistického, třeba že ovládalo již jeho rodinu. Zjevení, jichž se Abrahamovi dostávalo, navazovala tura) & stručně Feldmann (s. 50). "i",ěmkteří tvrdí, naje očistou monotheistickou představu Boha. že z rodiny nemůževzniknoutí kmen a z kmene Možnoože jméno El šaddaj Abraham znal již národ, dlužno přípomenouti, že bible sama často prve než byl povolán. Byl to jeho jediný Bůh, jejž se zmiňuje o tom, tera'k rodina Abrahamova se sice "názvy el bethel ol (Gn (31, 16, 13),eVyskytují olaam Bůhvěč y(21, Boží 33), el ve svém vývoji se směšovala se živly cizorodými. ctil. lsák i ]akob vzali si manželky z Mesopotamie, 13 Bůh oBeteln). pachyad jischaq (31, 42. 55. Bůh, jejž ctil lsák), ei elohe jisraeel(33,2 jakob měl otrokyně původu) man Bůh lsr sraelův), 'abir jaaqob Silný jakobův (49, želky. ]udadvě pojal zaaženu(cizího Kanaanku (Gnza38 38,2,) josef Egyptanku (Gn 41, 45). Simeon Kanaanku 24), 'eben jisrael, Skáialsraeiova (49,24), tyto ( n ,iO). Tamar, od níž odvozovaly svůj původ názvy však podle pramenů neznamenají četné bohy dva judské rody, byla také cizinka (Kanaanka), místní, nýbrž jednoho a téhožBBoha Bylo-li ná Mojžíš pojal za choť Madianku (Ex 2,2 apo boženství patriarchů poiytheistické, byli-lí zejména zdějí Kušanku (Nm 12, 1). K rodině patřila tehdy v Egyptě mnohobožcí, pak zeje,tv prame nech mcezra — ježton nás nepoučujío dy také čeiádka. Abrahamm obavy, že cizinec, starší israeiité jeho čeiádky Eliezer mohl by se státi dědicem jeho lsraeiité zanechali mnonobožství a stali tsemctiteii majetku (Gn 15, 3). Abraham měl četné služeb jediného Boha. ůh e doby patriarchů je týž, nictvo. když se odloučil od Lota (Gn 13, 7) a toto jenž sluje te'ž jahve (Feldmann, Gesch., s..48 služebnictvo vstoupilo obřízkou a vzýváním téhož V praamenech není stopy, že by byli patriarschmé oha s Abrahameern v jednu společnost nábožen stáli na nižších stupních náboženských jako jest akub zakopal z úcty k jedi skou. lsák budí závist u Gerařanů velikým majet— na př. fetišismus. nému Bohu modly sv ženny (Gn 35, 4). Dějeese kem tedy také množstvím 16). aAbimelechovi imponujje čeiádky Arb(Gnm26, rnova14. a sice zmínka o posvátných stromech (12, Gn), pra proto si zjednává jeho přátelství c(21, 22;&26, 26). menech (14,7, 16,14), avšak nikde není naznačeno. Též jakob měl velmi četná stáda a tedy množství že jim vzdávaií patriarchové bohopoctu. Neměli služebných (32, K.dyže se stěhoval do Egypta, vůbec obrazu Boha; to nasvědčuje tomu,že měli měl již 70 nejbližších pokrevných potomků, kolik správnou představu Boha neviditelného, nad hmotný tedy asi čeiádky?! Snadno se lze domyslíti, že svět povznešeněho; byla to představa, kterou zdě storický ráz biblických údajů a prvopočátcích ná roda israelske'ho vykládají a hájí zejména anda (Geschichtliches Kolorít der Patriarchenerzáhlung, nn; Geschichtiichkeit der Patriarchenerzáh lung,9s. 113nn; Quellen der Patriarchengeschichte, s. l24nn), Heinísch (Der geschíchtliche Wert der Gen enesis, s. 7nn, ejest uvedena i ostatní litera
lsraelité
423
dili z dob nejstarších, kdy nebyla ještě zatemněna jahvem a lsraelem viz 111.sv. tohoto slovniku, .427—430. Sedláček, Kniha východu z Egypta, náboženským dúpadkem lstvld tva. Bůh arciotcůselsra elských nežádallidských obětí; spokojil jen Praha 1909;Ha'uslerv časop. Pa x.“ Bůh arciotců s dobrou vůli přinésti v oběť 1 nejmlíejšlho syna el-šaddajz 'evil Mojžíšovi nové své jméno jahve (n 1.22) Abrahamůvžádal mravnost: (=j souuc,lvHHrlvající, BČ Věčný) Ex 3,1 n. VizBoha, po „Chod přede mnou ab uď dokonalý“ (Gn známky k těmto vv. Pojem 17,1;18,19); tu mravnost uBůh odměňuje a ne zejména jeho]čjledinečnost a mravní charakter byl mravnost trestá. Bohoslužba doby patriarchální a značně vytříben zákony, jež Mojžíš uložil v nej řád právní zakládal se na obyčejích starosemit starším psaném zákoníku israelském. Mojžíš obco ských (srvn. zákoník Hammurapiův a jeho ;; uve váním úzkým s jediným nabyl tak čistého a jas oznámkách k příslušným místum B ného pojmu o Bohu, jaakoožádný pozdější prorok t,34 10), třeba že lid si odnášel z ngpta mnoho [Hejčlovyf. vNa mravním jednobožství zakládala náklonnosti k mnohobožství, k smyslným přefi se „smlou braham mem. Abra2hamovl stavám o jahvov i, jimž více méně ještě staletí se Bůh zaručil: IBO žeamsudá zemi(On Kenaan,12.hojné potomstvo, 3. majetek, 4. slávu 12, —3; 15, pozdějšík podléhal, až náboženským konečně vlivem se 7, 17—-19; 22, 16—18) .Abraham zprostřed vyšinul představvárn lepš proroků m Smlou
kuje požehnání pozemské l nadzemské všemu lid ve kterou prostřednictvím Mojžíšovým stvu „V tob požehnána budou všecka vou, se svým lidem vešel, stal se národ isr.zv1á Šahve tním pokoleni"(12,31,8 17—19; 22, 16—18). Ten, Bohu zasvěceným, od pohanů odděleným majetkem kdo přinese toto požehnání lidstvu, bude otomek (dědictvím), stal se prvorozeným synem Božím (Ex 4,22). Mojžíš uspořádal bohoslužebné řády, judův (Gn 49, 8—12). (Feldmanln, eligion, oběti, obřady posvátné dob, posvátná místa, ná Sitteu. Kultur, Miinsteri. W.119 7; lsraels Týž, Geschichte s. 4611 „Die Religion der Patriarchenzeit“; Nikel, řadí, posvátné osoby atd. ři tom podržel leccos Das A. T. im Lichte -der alíoríenlalischen For z předchozích obyčejů, jež možno odvozovati z dob prasemitských, něco snad si i vypůjčil od jiných lschungen, Die nn: Patriarchengleschichte, Můnster W. 9 IV. , s46 Das relíglóse NIveau der národů (s_rvn.Hummelauer, Das vormosaische Prie Patriarchenzesit; Týž, Der Ursprung des alttest. stertum in israel. Freiburgi. B. 1899.Korileítner, Gottesglaubens, Miinster 1908; Týž, Alte u. neue Formae cultus Mosalcl cum ceteris religionibus
Angrifíe aufd as A. Můnster Můnsteer 1908;1Týž, Die orlentis antiquiecomparatae, Tongerloae [Belgium] Patriarchengeschichte, 1. W. 1912; Bůhl, 1927; Týž, ereligione populari lsraelitarum, Das Zeitalter Abrahams,Lng 1931) —92222-íŘ, Oeniponte 1927; Týz, De antiquls Arabíae incolis
eorumque cum religione mosaica rationibus, Oenl zenim dostoal se do jeden ponte 19 Týž, De Sumeriis eorumque cum vetere ze synůProzřetelnosti jako sef (viz)Egypta toto heslo), testamento rationibus, Oeniponte 1930; Týž, Ba quantum apud antíquos in tAegypten,Můnster1.\\'.1911)G Ot om, že Israeli do Egypta sestoupili a] v něm lsraelitas valuerit, Oeniponte 1930 s hojnou litera . O monotheistickém rázu delší dobu sídliill, nelze nikterak pochybovatl turou na str. Sám Jirku (s. 65) připomíná, že je tu skutečnost, náboženství israelského viz spisy téhož autora: De Hebraeorum ante exilium babylonicum mono kteréjižžvšechny o pobytu lsraelitů vproti Egyptě předempochybniosti by muSily umlknoutí, totiž ta, theismo (Oeniponte 1910) a De polytheísmi origine že veškeré podání lsraelovo naplněno jestvědomím, quae sit doctrina sacrarum litterarum. .(Oenl onte 1911). O mojžíšském náboženství stručně ' že Israel kdysi vr llptě byl a tam"od Boha v volen jedná Feldmann, Geschichte s. 80n. — 5 23. Po jenž se stal zachrťťincemsvého rodu (Helíves,ljosenph byloniorum auctoritas
by1( 111211, 228;l280(81) jer, 2nn; smrti Mojžišově ujímá se vedení národa josue 11, „de; 1;Oslí,la11; aj.)Kort teilner, lsraelitarumAin Aegypo to commoratio 1930. (viz toto heslo), uvádí ho do Palestiny, zabira ji Viz Hebreové v Egyptě v 111sv. 5.698. Abra a vykazuje kmenům sídla. 0 pramenech pro tuto dobu viz Alt, Die Landnah me er israelíten in ham699).D v Egyptě, apo josefl:,egyptský,Mojžíš, ránylsraelitůi) egyptské, (s. bytu Židů (ssprávně Studien, Borée, 1.ng 25(viz Territorialgeschlchtllche podrobnější literaturu tamže); vEgyptěa Faraonové, Habiri (s.701),SloupMeneftuv, _PgazlSástlna. domněnk očase východu lsraelitů z ypta (s 700 Die alten Ortsnamen Palástinas, Lng 1 .0 hl nn, Ge až 704a allon, Les Hébreux en gypte 1921. storické osobnosti josuověv zFe ldman 0 poměrech v Palestině před Jo Ostatní apříslušnou literaturou uvádí Heinisch, Das schichte s. suem stručně9informuje Mikeita v Die Amarnazeit, Buch111sv. Genesiss s. si.-3456.g 9O přechodu mořem ísr. Rudým viz t. ]. ůdcem národa byl M o ] žíš (viz totoshi,—3109), o jehož existenci historické
viz Feldmann, Geschichte, s. 59n. eho díle: Nikol, Das A. T. 1m Llchte der altorlentallschen For schunngen, 11.Moses und sein Werk, Munster 1. W. 1011. Hejč,l BČ11.s 541 pozn. Hlaavním pramenem pro dějiny Mo ojžíšovy'jsou a zůstávají knihy Ex-Dt.
Vizheslo „Exodus (111986)„Deuteronomium“ (lllzs. —486„)a Pen tateuch“. Mojžíš dovedl lsraelity lk hoře Si n aj. Tu cestu vyzkoumal a po
Můnster i. W. 1910.1„0 jednotlivých kmenech a
jejich hes Dan lAser (111., (..397), Efraim Ben jamin území1viz (II., —132), (111.,685n),Ga0d (1V.,357onn) atd. Znejnovějšich
kritickýchhkatol. Schulz, sBuch Josua,komentářů onn 19 budiž . V uveden duchu moderní kritiky líčí dobujosuovu ]irkun. u. m. s. 86—101.— 24. Následující dobu t. zv. „s oudců“, stav kulturní: náboženský národa israelského za ní líčí mistrně Zapletal v „Das Buch der Richter“, Miln m r 1. W. 1923 s. XX nn. a Desnoyers v uvede ném dílel. La periode de'juges. Paříž 1922. O leto ne—
('D
psal nejnověji Musil 1926) v The Northern s. 267— 2(New York a česky v ČkdHegůz r. 1927 5. 6932—695. (Z Egypta k hoře Sinai či Horeb). počtech periody soudcovské vlz hesl „chrono O poloze této hory viz Hejčlovvu BČ 1, s. 210 ogiebiblic(111,418), (V.259). d505), Debora BarakViziheslaAod(1., (1.,902n), Gedeon ak tomu Musil, anglicky v The Northern Heéapz lo
296—298(TheeMountain of God), česky v de.
1V.432n),
bdon
Ibsan atd. Viz
. Occtestě od hory Sinaj k potoku Sedláčkova „Knihu soudců", Praha 1910.15raelité, Záred Čkd 1927 s. 695—701. 0 poloze zastávky kteří byli kdysi v Palestině a v Egyptě napolo , —537. dekalo u, základu točovniky, stali se za „soudců“ usedlými rolníky. smlouvy, učiněné prostřednictvím Mojži ovým mezi tštýkajíce se ustavičně s obyvatelstvem kanaan
lsraellté
424
ským přijímaliznenáhla leccos z jeho vzdělanosth skryt jsa závojem mraků vydává hlas, t. j. hromobití — z jeho náboženství, co úřední náboženství isra a činí, že země se třese a hlubiny vysychají. Svět elské zatracovalo. Kanaanští ctili zejména Ba má třetíěást, zemimrtvých, šeól, jakouSiobrovskou (viz toto heslo ! 819nn) a bohyni Ašeru-Astarltu (viz toto heslo 1 717 íheslo lštar). S náboženstvím kanaanským byly spojeny pohlavní výstředností, posvátná prostituce, jež smyslné lsraelít velmi lákala (st. 23, 18; Gn 19,5; Lv 18, 20; Nm ,lnn) Kanaanské náboženství neštítílo se ani ukrutných obětí nevinných dítek,j ak i vykopávky nade vší pochybnost dokazují. Přes to, že lidově nábo ženství se přátelilo s modlářSi:vím kanaannským,
oficielni náboženství ednobožské dále. Oporyje obyl mojžíšské, ]. svatostiinek v Silo, trvalo archa úmluvy0a jež sídlil tam ikonalo bohoslužbu (Sdc 0, kněžhstvo, 28;) tam velekněz z rodiny Aronovy a ten měl po ruce posvátné osudí (Ex
28, 6—30;,Dt33 8). 2 Proroctví, j5ež3 představovala Debora horlitelka pro jahva , 3.11. 13.23.31. 3. Hrdinové, jako Gedeon, kterSSch bo' ovaliproti baalům a pro j_ahva. Kromě svatyně24 v ilo b la posvátná
místatéž]v Síchemu (jos24 (Sdc20 2—4) v26švBBetelu Misspě Ben jaminově1(20,1;2l,15), voltře (6,24. 26),v Mlspě Gileadské (11, 11). VOfře zavedl Gedeon zvláštní bohoslužbu (8,24 nn;) pomoci efodu tázal se Boha podobně jako velekněz v Silo (20, 27). Efraimovec Micha zřídil si domácí kaplí se sochou, domácím
hrobku podzemní, kam přichází mrtvý za mrtvým, aby se v něm usídlili; je to propast nocí, mlčení a zapomenutí, jahve není tam chválen. Nejstarší žalmy nemluví zřetelněji o tomtoodbytí a nerozlišují Osud spravedlívych osu uosmrtném zbož ných. Vtěchto popisech neni vždy snadno rozlišiti pravý obsah od toho, co je toliko básnické rčení a pouhý obiaz nebo narážka na představy nábo ženské starénoVýchodu, Babyloňané, Egypťanémlu ylbomluviti jak mluvili ejích vrstevníci. Avšak rozdíl bije do očí, pronikneme-li od povrchu k jádru: bez mluvy filosofické, bez rozumování metafysického podá vají nám takovou představu o jahvovi, že nikde jinde nenalezneme ponětío ohu tak vznešeného a přesného. Kdežto bozi pohanů jsou nicoty, ohavy, postrádají citu, rozumu a života, jahve je stvo řltela pán všech bytosti nebeských í pozemských; vše se mění a míjí, jen Jahve jest nezměnitelný; jeho bystrozrak proniká budoucnost právě tak, jako minulost a přítomnost, jeho zrak vidi všady, až na dno propasti a temnot, nikdo nemůže utéci před jeho přítomnosti; at jsme kde jsme, drží nás jeho ruka. ]ehommoc je tak veliká, že stvo
ření a zázralšy ho život nestálya než slovo;svou on zachovává v emu byli; jediné odvrací-lí knězem, Sdc 7,nemluví ole vitech poefodem rozum“(17,4, t 5.) Kniha ;sjo51,8 zmiňuje se tvář, všecko ose vrací ve svou nicotu; jeho sprave jen o dvou potulných levitech (Sdc 17,7, 19, Inn.) dlnost jest neporušltelná a nic _jíneujde; svatost jak daleko pronikly náboženské názory kanaanské, jest jeho přirozenost a bytnost; jen jeho milosrden
nejlépe viděti z jednání ]efte, jenž zabil v obět svou vlastní dceru (11,3 39.) jak smlýšlell ,15 nn.Israelité (Feld oBohu, Geschichte vysvítázŠdcls.108-— 11, 241& mann, 0).Rutl Za poslední dva soudce bývají počítáni Heli!(viz W., 774) a Samuel, ačkoliv nebyli „soudcí“ ve smyslu svých předchůdců a ačkoliv kniha Sdc jich nezná. — š 25. Samuel
ství a dobrotívost zldáselidi. ji převyšovatl; slitovnost přebývá u něho, miluje Není pochyby, že má otcovské srdce pro lsraele, chce však štěstí všech národů světa, pečuje o něnyní a přivede'je k tom mu, by poznali jednou všichni jeho království. Miluje člověka, stará se o něho, učinil ho podobným sobě, takořka viditelným božstvím země. Zákon, jejž dal
Schulz, Die Biicher Samuel l 1919. Miinstero 1. W.)
nejsou pokrmy jemu podávané, nebot On ničeho
lsraelovi, je světlo, jež občerstvuje dušíssvým po proslavíl popředně tím,—Sa že spojil po od vládusejednoho krále ula všeckyoltsraelíty (Viz ohe.s|o učením a svými rozkaaz.y Oběti, kterých žádá,
Po něm založil královskou dynastii David
(víz nepotřebuje, ničeho nepostrádá. Obřady dlužno pro vázetl popředně spravedlností, poctivostí mravní
,415), njenžrn učinil jerusalem středem í111. nábože rnhu(Sculz, Die Biicher der politickým Kónige [[ 1920). Třset tm a posledním králem všech lsraelitů alomoun vystavěl ]ahvovi chrám. (Viz toto heslo; anda, Die Bůcher der Kónige, Míinster, [ 1911; 11 1912: Týž, Salomo u. seine Zeit, Můnsteri. W. 1913; Landesdorfer. Die Bíicher der Konige, Bonn
& důvěrou v jahva; i_nílejšíj est mu srdce kající nežli celopaly; obětí sou mulodporny,j 'sou-Ii pro vázeny vraždou, útis em slabých, odpíráním spra vedlnosti utlačovan m. Obběti odávané modiám, zejména oběti lidske poskvrňuji zemi, jahve se jich štití a musí je trestati. jahve byl spása Israelitů, jejich štít, hrad, skála. Oči jeho jsou vždy otevřeny, 1927; Alt, Die1Staatenbildung der lsraelíten' ln Pa zpytují srdce lidí, ruka jeho je drží, křídla jeho je liistina, LnglQ odoby vznikla většina žalmů, na niž stavěli Žalmtisté pozdější. Proto se zastírají ochranným stínem, rámě jeho trestá bez v žaltáří zrcadlí pojem oha í rnravouka lsraelitů božné, jeho šípy je probodávají, jeho hněv je vy : dob David íd,ových Šalamounových atd. Žaltář po (E. Pvannier Vigourouxově Dictionnaire dela BibleV sl. ve 21— a této vznešené dává velkolepý názor na svět a Stvořitele, ovšem hlazuje v obrazech přiměřených chápavosti a tvarům jazy představě o Bohu nemění nic některé nedokonalosti kovým lsraelítů. Svět je takořka veliká budova, kterou (srvn. nn; Saam 6, 6nn; 1 hla21; hl 24) Král postavil Jahve, stvořitel a pořadatel původního cha v6životě2 jednotlivců osu; nad zemí klene se obloha, odlučující nebesa Král 1, 39) pomazán prve nežli nastoupil svůj od světa viditelného. Na nebi trůní Bůh věčně, bš'val od proroka (1 Sam 10,1; 16,13) nebo kněze
obklopenjsa vojskem nebes
ý
stupů,
Sam 2,4 ;5, 3, N a odtud spravuje svět hmotnýi lidstvo; nazdoblohou uřaad(2
jsou nakupeny připraveny Stvořitelovy rozkazy pokladya vo,d sněhu vykonatí rup, lesků a bouři; na obloze pohybují se světelná ktělesa,hvězdy, měsíc avslunce, jež činí druh zástup vojenský, vtom vojím smyslu sluje jahve „Bůh zástupůf'
1), stával se „poma
Hmospodin posvátnou,nedot knutelnněu osobou (l ovým, Sam 24. 7.11;26,916.
23; 1,14). Při pomazání na 1něho duch28am Hospodinův (1 Sam (),;6 se]stupoval 31), Hospodin stával se jeho otcem a králi0Hosplodinovým s nem
(zs am 7,14; 2 2,7; 109,3 [Vulg]; 89, 27n) Myšlenkamesiášská doznala potvrzení a rozšíření (sabaoth). Když přichází jahve, aby soudil lidi, t. ja. slovy Natanovýmí k Davidovi 2 Sam hl 7. Prameny aby zjednal platnosts mnuzáko ondměo trestem, neb aby se zastalmdobrýchuamzahladil ozulo nám předvádějí v této době hrdiny modlitby, zbož čince, bývá líčen, kterak sestupuje na svém voze, nosti, poslušnosti, oddanosti služebně, vlastenectví, taženém cheruby, kterak metá blesky kolem sebe, statečností (Anna, Samuel, David, Husaj, Barslllaj,
lsraelité
425
Achab josafat (spoluvladař) Jonatan, Ríspa) atd. Nelze ovšem také přezíratí zločiny jako bylo Davidovo cizoložství a úkladná panoval 20 rokůz873—854 panoval 3 roky: 872—870 osafal (sám) varažda, Amnonovo krvesmilné zprznění Thamary Ochozldš panoval 22 roky: 870—849 & jiné, jež si však žádaly dostiučinění. Archa panoval2roky: 854—853 _Iehoram úmluvy,vtrůn jalhvuv, stál dosud ve svato stánku Silo,to bylz adobjenž Heliových přenešen do panoval 4 roky: 849—842 Ochoziáš ]oram pole; v bitvě u Afeku stal se válečnou kořistí Filišíanů, kteří po smutnych zkušenostech jej po panoval 12roků:853—842 panoval ] rok: 842 e a slali zpět do Bett.hšen1ešuOdtud se dostala do domu toja Abinadabovav Klrjathjearinu. Filištané zpu panoval 28rokůz842—815 panoval 7 roků: 842—836 jaachar ]echaas . stošili také Silo; Heliovci, kteří nebyli pobiti, utekli a přeložili bohoslužbu do Nobe, kdež byli od Saula panoval 17roků: 814—798 panoval 40 ro ků: 836—797 aas _ Amasja 797— ? později až na jednoho vyvraždění (Abjatara) Kromě panoval 16roků: 798—783 Slíla a Nobe byly konány také bohoslužby V7M'| spě era oam . am27,6;7,9.v 10; 10,17),vRamě7 17, 9, panoval 41 rok: 783—743 112.19.224—), Betelu (10, 3), v ílgaalu (11,15,13 9nn, 15, 21. 31. 33), v Gib'at ha Hdusler v „Bíblíca'f 1929, s. 392n. klade první rok vlády jeroboama ll. do r. 784. před Kr., tento elohim (íož 5),'vZM Míchmas (14, 3211 1:m,)v Be rok jest mu 15tý rok vlády Amasjášovy v judsku tl emě (16, 2.5) Nobe posuvyvraždění Heliovců a2hý rok spoluvlády Azarjášovy. jeroboam ano byl svatostánek2a oltář přeložen ndo Gabaonu val po Ie počtů Háuslerových jen 37 roků. edy: [adok21(1 Parz 3),3kde íše severní: íše jižni: Paar 2Par 16, 39lnn;3 Král vládl 3, 4).velekněz David. erobaam Am sjáš usadiv se v Jerusalemě, zřídil tam pro archu nový Svatostánek a dal jí slavnostně do něho přenésti. panoval37roků: 784—749 panoval_29roků: 798—770 Úmysl avídův, postaviti pro archu chrám, provedl teprve alomoun. Starý svatostánek a oltář, jenž (spoluvladař Amasjášův) panoval 16roků: 783—770 byl té doby v Gabaonu, byl vyzdvižen a uložen okomor nového chráníu nerusalemskěho Později Azarjáš sám) panova136roků: 769—734 zřídil Šalomoun obětiště pro bohy svých četných 748 aaht am Zacharjáš žen (3 Král 1,1 4nnn.) — Samuelem vystupuje do
jš
popředí pravidelné proroctvo,
747
jež se dosud vy
SMe llume (spoluvladař Azarjášův panoval 16roků: 587—74 skytovalo jen sporadicky. Samuel prorok (roe, nabí) Achaz zavedl krá,lovství zavrhl Saula i s jehod nastií, vyvolíl za krále avida a založil jím ynastii pašovallOroků;7.46—737 (spoluvladař Azarjášův) ovou. Za Davida působil prorok Natan, později panova12rokyz736—735 panovallOroků: 743—734 Ahlas (ze Sila).— 6. mrti Šaloí-nounově chaz (sám m) došlo k neblahé roztržce israelské říše dosud jed panovali?ie roky: 73473732 panoval26 roků: 733—728 A notné. Severní kmenovéodtrhli se od Roboama, eáš 730— Ezechjáš syn lomounova,'jemuž zůstalo jen území ]udovo 2%seŘíše lsraelská trvala asi 210roků (929až (3 Králl 13. 31n)a volali si za krále ero boama lŘíše kmenů severních táhla se od jižní 21). Za tu dobu se vystřídalo na trůně ne méně hranice územi Benjaminova až na sever Palatin než 9 dynastii a 19 králů; připadá tedy průměrně a zabírala také Zajordáni. Byla nepoměrně většy na jednu dynastii 2372 roku, na jednoho krále ll let. nežli říšejižní, judsko. Protože severní říše spo Pravý to obraz říše orientální, kde kralovraždy jovala svým žezlem kromě ju ska území a oby a revoluce ustavičně se střídaly. — eroboam l., vatelstvo všech ostatních kmenů (kromě Simeona, zakladatel první dynastie. sídlil v _aredě a v 51 chemu. ustavičně póty y na hranici jižní jenž zanikl v judovi), osvojila si název Israel. Srdce říše bylo území Efraimovo, p_r_otosluje a Roboamem. Zavedl bohoslužbu zlat ch telat
v Betelu a v Danu. Opevnil Fanue 13 Král mnohdy i celá říšes Efraím. ji nazývají také domem ývm, Proroct byltě Etraim syn 12, 25—14,20). Nadabem, jeho synem a nástup josefův. Politickous převahu měla tato říše (proti
cem, vzala z
e' jeho dn astie (15, 25—3.2)
Baasa,zaklad1ateldruhéd uastie,sídlilv Tirse.
říši jižní). jest — 53 27. prameKn dějiny lsraelské KrálHlalvlní 9—4 Králpro 13 12. říše i Spojil sesBemhadademl. —875), králeem aram komentáře uvedeneše.vý Schló'glovyš(1911),uchu Šandovy a Landers ským v Baas Damašku. Brzy ak Benhadad sov erá vměsta v severní obrátila Galilei. dorfcrovy moderní kritiky zabral líčí stručné dějiny říše vseverní nejnověji jirku Za to vůdce BaasůvteAmri obsadil r. 905 Madabu v příručce výše uvedené s. 156 nn. Přehled chro s okolím (3 Krá115, —16, 7). Ela, syn jeho
bojovalsFilištany. (3 Král 16, 8—14). Zim ri Elu
zabil, po sedml dnech však byl svržen s trůnu od nologie doby l3n královské viz sv heslu Ku „chronololgle biblická“ uger Moses bis
íše
ero ]ro
aulus s. 159) dochází těchto výsledků:
alomounova byla rozštěpena roku
rni:
Roboaíše
jižní:
929.
mriho, jenž si osvojil vládu severní říše a za ložíl v ní čtvrtou dynastii. Prvni čt ři roky pa kmenům, ibni, Zprvu jeho sok,alř'en v ádl severním nad kmeny Efraim ježto a Manasse.
sídlil v Tírse,
později v nově založené Sa maři.
pavvalm a a roIk:929—909 panoval bm 17roku 929—913 Kolem r. válčil neštastně s Benhadadem l., panoval 2 roky: 909—908 panoval 3 roky: 912—910 byl nucen postoupiti nepříteli města severogalllej Baasa Asa saká dovolíti mu, v Samařl zřídíti tržnice (basary. 3 Král 16, 23—28). Spolčil se pnĚovaerokyůOB—BBS panoval 41 rok: 910—870 a sEtba krlále'mfénickým; spolek byldceru zpečetěn panoval 2 roky: 885—884 tim, že alem Etba'al dal zammanželku svou je Zimri 884 zabel Achabovi, synu & nástu ci Amriovu. Omri Ach ab návodem své manželky zaváděl bohopoctu panoval 12 roků: 884—873 fénickéhoBaala &Astarty jakožto náboženství
426
lsraelíté
státní. Eliáše
proroka, jenž se mu protivil, pro vedení : Assyrle a Babylonie; tise smísili se zbytky následoval. (Šanda, Elias u. die reiigiósen Verhált ísraelskýmíTa vytvořiliza Samařanů (Sa risse seiner Zeit, Miiusterri. .1914. Svo ou dce marítmiáTakvza snový vé národ národisraelsky taiii provdal za jorama, synao_losafata,krále jen jediný kmen z něho zůstal: judovci v říši jižní. še jižní Potlačíi vzpouru Moabů(4 Král 3,4 — jak ojiž výše poznamenáno, v severní říši zavedl jberoboamvl.bohopoctu Jahve v podobě býčka
oku 858 bojoval šťastně protiporazil damašskému králi nenhadadovi 11.85;5) ho u Afe ku. (Srvn. xhl 32) v Betelu (na jižní hranici) a v Danu , enhadad 11.byl přinucen vydati Achabovi města N v severní Galilei, jež b 1 ziskal Benhada dovolití mu zříditi si v am ašku tržnice (3 Král 20, 22). R. 857—856zavládlo v israeisku veliké sucho a hlad. Roku 854 bojoval u Qu ru na řece Orontu se spojenci proti Salmanasarovi li.,
králi assyrskému. Zeiz'nařel raněn byv usyna Ramotu (3 Král 16, 29—34).Z chozjáše, a ná
(na severní hranici říše lsraelské). Chtěl tím svou říši i nábožensky osamostatníti a dodati sv re voluci aodpadu od jerusalema náboženského pod kladu a odůvodnění. Ta bohopoctu, dosti činicí smy slnosti lsraeiitů, se udržela až do zániku lsraelska.
Neohroženě brojiii proti (Am4,4;„;55;79 814ní
rošoei“Amos5a13,2), Oseáš
' tak jako proti modiářství, j'ehžholdovalo jsouc podporováno od mnohy hkráiů doáleBaalům Achab na př. vedení králem Mešou (3 Král 22. 52—4 Král 1, stavět vk Samaří vKněrnl6,.33) oltář Baalovi 18). oram, Ochozjášův bratr a nástupce smířil vys & pořídil němu i chrám Ašeru a„ (3K joram se s adadd,ezerem krrnále Dam;ašku dostal zrušil sice svatyně Baalovy na venkově, avšak v Sa od něho Ramot, musil však s ním v letech 850, maří se jí nedoteki. Teprve jehu ji zbořil. Za vlády 849, 846 táhnouti proti Salmanasarovi. Zase však eroboama Il.vidětiAšerquamařizase(4Krá| 136,). hadadezerem znepřátelil a střetl se s ním en menšina obyvatelstva lsraelska zůstala věrna Ramotem. Za jeho vlády byl Eliáš unesen ohujahve (3 Král 19,18). Protlmodlárstvíbolovai 2, 1—3,27). jehu, zakladatel páte dynastie, zejména Eliáša po něm Eliseus (3 Král 18; 19, 17, vyhubil k ěze Baalovy, neodstranii však jero 4Král3, l3n; 9, l—10). Vedle Ašer byly zbožňovány boamov ch telat. Roku-842 podrobit se Salmana též posvátné kameny, vziyčené hranoo,y t. zv. mas sarov i. a,zaelem králem Damašku však seby. (053, 4) Posvátná prostituce řádiladále. Kult
stupce Achabova, odtrhli se navždy Moabané,
válčil nešťastně; 711jeho nástupce joachaz za Hazael zmocnit seaž israelského Zajordání, jordáni a pronikl ke Gatu (4 rá9 lčástilPřed 13,1—9). Zajoasa zemřel El seus. gBenh_adadiv. oblehl Samař. Por. 790poštěstlseo oasoviv rvati Benhadadoví některá města v Předjordání. .784 porazil judského krále Amasjáše u Betšemeš, dobyl
Lahve Baala řádní, býval zákonití směšovánkněží (Am(Os 2,97; 054, 14.) res toa konali , 4, 10,In) na některých výšinách bohoslužbu ke cti pravého Boha jahve; takový oltář, zašiý, obnovil na př. Eliáš na Karmelu (4 Král 4, 23). jeroboaml., zakladatel původu zbohopocty roduLeví]ahve (3 vpodobě Král 2, býčkůnedbal 1; 13, 33). Přes to kněží byly
21), 4,soboty, nové stanový měsíce (4 )jeorob synanástupce (m 8, 5;svátky 32, (lArn 1;3 4'5,Král 23), svátek jeurKráll usaiema lovšsoupil a chrámami ll., královský palác. svěceny
joasův lporazil Benhadada 1V. a obnovil hranice 032h),4 všelijaké byly4),podávány říšev původním rozsahu. Za něho působili onáš (3 Král Krát 12, 18,28 Král 32,0obětim4, desátky odváděny. Mojžišská nařízení stranmbohoslužby byla (4oKrál.750). 14, 23—29), Amos (kolem seáš Za cha rjášern ,jenžr. 760), panoval jen tedy v Israelsku známa, avšak neuspokojovala pro kměsíců, zaniklac dynastie jehuova. (4 Kráil 1,5 roků, kteří naléhali na mravní. vniterný život. Dále byli ctěni domácí bůžkové (terafim), &pomoci efodu 8—12). Šallum, jenž Zacharjáše zabil, těšil se byla zpytována vůle boží. Zemřeli byli citování zvlády sotva měsíc; dtošeltéhožlosudu, bylanpri pravllsvémupředchůdci (4 Kráilo 13 jaký 16. Ma a všelijaké hadačstvi) nepu he m, zakladatel sedmé dynastie, opíral se o Assvrii. mětných dobdruhy dále (Os 3, 4n p_ěstovány 530. Vodjižní říši R.138odvádí poplatek Tjglatpilesarovl lv. (745-727). (judské) udržela se na trůně dynastie Davidova. Pekachju neboli akej ,oManahemovasyna a syna a nástupce Šalomounova Ro boama vy zabil po dvouleté vládě vojevůcce, jenž po něm stupuje prorok Seme' ]áš, jenž brání bratrovražedné nastoupil na trůn, Pekach (4 i-rál 15, 23— 26). ob nskév lc.e Mnoho kněží a lsraelitů, dbalých Pekach, (8. dynastie) bojoval s tasonem, králem zákona, stvěhujes z říše severní do jižní, kde Damašku, proti judsk' mkkrůálm mjoatamovi aAcha— jest zákonité obětiště ve chrámě jerusalemském. Roboam nezůstal věren jedinému Bohu jahve, proto zovik(r. 735). Tiglat popravil iiesaer. a zpřitrhl, dobylučinil Da mašk u (_732),Rasona území jeho provincii assyrskou. Zabral také severní Galilei přichází r. 928 do Šudska Sesak, král egyptský (Sošenq ,948—927 říši a pobírá2 pokiadly a Zajordání (733)a obyvatelstvo z obou těchto chrámové (3 Král 12, pustoší —24; 14 4, 25—31; Par krajin odvedl do Medie. Pekach vida, že je zle, 10—12 A iam, syn1a nástupce Roboamův, bol přešelk Pilesarovi. Za to byl od strany protiasyrské šťastně s]áeroboamem; dobyl ješany, Eironu a Betelu (31,5 zabit (4 Králi15 27—31)a na trůn povýšen Oseáš joval (9. dynastie), poslední král israeiský. Zprva pod Asa těšil seKprvních deset l2etsvé vlády z míru.
R. 900porazil krále Kušske'hoZera cha (=0sor robil se Tigiat-Pilesarovi, však spojil se kon |. ?). Bojoval také s Baasou, králem lsraelským, proti Assyrli s Elul eem později (Luii) králem tyrským. jenž opevnil Ram ti (na hranicích). Vešel ve spolek s Benhadademi. Porazil Edo mce Opevnil Mispu
Oba 725 donuceni podrobíti se Brzy Salmana sarovlbyli V. r.nástupci Tiglat--Pilesarovu. však spolčili se zase—smusrljským (egyptským ?) králem Sieb' (= abako ?). Salmanasar přitrhl, obléhal Samař od r. 723—721 Na jaře r. 72 (viz však vyše odchylné poněkud letopoěty Háuslerovy) za Sargona, Saimanasarova nástupce Samařpadla. Obyvatelstvo severní říšeodvedeno bylo do za jeti
a Gibeu (3 Král 15, 9—24; 2Par hil 14—16). Dva roky před smrtí onemocněl dnou (3K 55.23)
Josatat
uspořádal soudní a správní řízenlí.Dbal
svědomitě o veřaejnéblaho, ale chybí! tím,že dal synusvémujor am ovi za manželkuAtali' |, dceru Achaba a ]ezabeíy (asi r. 865). Spolčil se s Acha
beem— ač ho oprrorok Micheáš
varoval — proti
ass rskéh ao.místo Tak zanikla severníobyvatelstva, říše (israelská). odvedeného jež Benhadadovi li. Součinnost josafatovu ve válce bylo rozptýleno po říši Assyrské, usazeni byli v Sa Acahba s Benhadadem li. zavrhuje prorok jehu. pro plavbu mařsku, nyní provincii assyrské noví osadníci, při Dal stavěti loďstvo v Esiongeberu
israelíté
do Ofiru,
427
avšak snaha ta se nezdařila. R.854
assyrskému, odepřel Assyrům poplatek. Ipřitáhí táhl s Achabem na Ramot, roku následujícího r. 701 Senacherib, rozprášíl Ezechjášovy spojence, s jorramem proti Moabsku. Válčíl'| s Fllišt'any. jerusalema však itvě u Elteke) nedoby_í, Vyhnal z judska Edo a M0 abany, kteří ježto mor ve vojště jeho vzniklý a zprávy z Assyrie hon ovod řinutily, by odtá ZaEzechjáše proko tam 7byli0vpadli (r. 852; c3 Král 22,44Inn; 2 Par _vo siloeský a hi. zřízen byl horní byl rybník té ggg hll 17—20). ]oram pobil své bratry (2 Par 21, 4). Ll. 'ména. Ezechjáš dal také sebrati Šalomounova Edomcí odpadli. Pram por en vpadli u Sair do přísloví(Přís.25,1).Manasse, Ezechjášůvsyn, Libna odpadla. ílištanébyla Arabové
nedbal rad proroků, anochjáš, pronásledoval je (ísajáše)í ]udsaka.Působil Abdíáš bojovals (4Krá18,16—24' dobrého učínííEzec Manasse zvrátil. Přál r2, 2— prorok .chO zojáš jorame e,m Co králem lsr. protl Hazaeloví před Ramotem a na Assyrům, Avšak r. 652 přídržel se babylonského vštívil raněnéhospolubojovníkav jízr u.íZatím krále amaššumukina, bratra Asurbanípalova, kujícího pikle proti Asurbanipaíoví. Byl prooto Eliseus Jehu, pomazal vo'sku jenž za pakkrále zabilísraelsklého obak e uvelitele Joram ma v řetězích zavlečen do Babylo oníe (2 Par3333,.11) Tou dobou sběhla se nejspíše událost vypravo 25—29;a 2matka Par 22,1—9). AatchOZjášeO(4Krá18 lie v po jor amoví zabitého vaná v knize Judít. Dostav milost a vrátív se do Ochozjáše, vyhubíla ukrutně královskou dynastií. _lerusalema snažil se napravíti, co byl pokazil. Jenom Ioas (byl mu rok) byl zachráněn a vycho něho působili Nahum l(kol.r .660 Habakuk (kol.r.proroci 6K[4 1—18; 2 aa ván v úkrytu zásluhou tety jeho (sestry Ochozjá Za šov a manželky velekněze _Iojady).Po sedmi letech
zje nal velekněz
n]oasoví |trůn. Ukrut
(» W
1.—20]) A mo n, syn Manassůlv, byl zase modlář.
Byl vojenskéovzpouře (4 Král21,19—26; Parzabít 33. ve 21—25). síáš, jeho syn, byl jeden níce byla zabita (4 Král 11, 1—21; 2 Par 22, 10—23, 2 21). Dokud žil velekněz jojada, Joas podporoval z nejlepších panovníků judských. Opravoval boho
b_ohoslužbu _lahvovu, opravil a okrášlil chrám, po službu v _duchu mojžišském zejména od r. 18. své
smrti veleknězověse však zvrhl. Zacha rjáše,
při opravě jenž se stavěl na odpor modlářským snahám krá vlády, nalezent. „zj. aod k onr. 621, oj kclyůbyl,který tam bylchrámu ukryt. lovým, dal ukamenovatí. Roku 99(798?) přitrhl Kolem r. 6% vpadli do Palestiny Skytove Když táhl egyptský král Necho proti Assyríi, josíáš po Hazael až ke Gatu. djoas ho pohnul, aby odtáh tím,že mu vydal pok kld y chrámové. Zato byl zabit stavil se muv cesstu, by uhájil nároky na území od svých vlastních lidí (4Králl2 ;242Par24.,1—27) bývalé říše Israelské, byl však na jaře roku 608
Amasjáš porazil Edomce, uhájil si cestu do Elatu,
dobyl města Sela'. Kolem r. 784 válčil nešťastně s lsr. králem Joasem. Před spiklenci prchl do La kíše; tam ho však chytili & zabili (4 Kr4,áll
ueMegl dda nzarovině Esdrelonské a zabit (4 Král 22n; 2arP 34 4n). Joachaz- poražen (Sellum ]er 22,11) sledoval politiku proti Egyptu. Toho použil
starší bratr jeho Eljakim; dosahl ua,Nech že ]—22; 2Par 25). Azarjáš neboli Ozíáš měl za povolal joachaza k sobě do Ribly sesadil jej a rádce proroka Zachariáše. Elat proti Edom místo něho ustanovil králem Eljakima, změnív mu cům uhájil. Provedl opravy ve vojsku. Vystavěl ]oakím (=jeh20jalkím)4Král23,31 —35; srvn. 1vPar 3,15;]er 1.1 103. akím byl samo druhou. severní zeď v _Ierusalemě;takejinná městta jméno opevnil. Podporoval dobytkářství. Váíčíl šťastně zřejmě stoupencem Neczhovým. Když byl Necho
roku 605 u Kark rniše poražen, byl také král s Fílíšfany, Araby a Edomcí. Roku 752avzal spoluvladaře syna svého Joatama. noěhsi za ]oakím jat a někteří urození jinoší judští, mezi
nimi i Daniel, bylí odvedení jakožto rukojmí do volán byl k úřadu lsajášz (4 Král 15, Babylonie. (První deportace) Srvn. 2 Par 36, 611 1— 2Pra 26; lsprorockému 1,1). joatam, protože se ne chtě7| dáti pohnoutí ke spolku proti Assyríl, byl Od tohoto odvodu začíná se počítati „s edm d e sá t“
napadenPek cmhe a Rassonem .Také
ímnon
cům uložil poplatek. Za něho působil prorok Mí cheáš (4 Král 15, 32—38; 2Par 27; Mich 1, 1). Achaz po otci zdědil politikzuassyriofilskou. Tím se zapletl do bojů s Rasonem, Pekachem, Fílíštany a Edomci. Rason, dobyv Elatu, dal jej Edom Když byl Achaz se všech stran sevřen, lsajuáš prorok jménem Božím mu slibuje, že bude vysvo bozen a vyzývá krále, by si žádal „znamení“. Král odepřel &Isajáš pronesl slavné proroctví o panen ském původu mesiášově (ls 7, 14). Vyžádaí sl pomoc Tiglat-Pílesara IV.. poslav mu poklady chrá mové. Tiglat-Pilesar přišel a pomohl (734—732). Když se zapžravítí poplatek, oblehl však král později assyrskýzdráhal jerussalem, až c az za platil. Pěstíl bohoslužbu Baalovu, obětoval dokonce syna svého Molochovi. Odstranit z chrámu oltář na zápalné obětí a na jeho místo postavll oltář nový, by na něm bylo modlam obětováno. Konečně dal 1 chrám ]ahvův zavřítí (4 Král 16, 2 Pr 28;
Is 7). Ezechjáš
byl jeden z nejlepšíchkrálůrjud
roků ázajetí babylonského, je předpověděl je— remjáš (25, 11 nn). Tři roky jak (605—602) byl poddán
Nabuchodonosoroví,
kd vžšak se neosvědčil
býti „věrným“ králi babyll. byl2opět jat a uvězněn,
načež ]er brzy22zemřel 2 Par je 36, 5—8; 18n; gtKrá 6,30). 23,36—24, ]oachín 7;neboli chonjáš Joakímův syn, byl rovněž nakloněn
Egyt
ProtoNabuchodonosor, dobyvjeru
salema, odvedl krále, jeho příbuzenstva a vvýkvět obyvatelstva judského (10.000 hlav) do Babylona.
Byl mezi nimi také ro rdocheův va kněz Ezechiel. Druhý to odvod (deportace) do zajetí babylonského (4 Král 8—17; 2rPa 36 9.n) Chudíně, kterou nechal Nabuchodonosor v judsku,
dal iáše,za krále jenž nejmladšího jménem Sedsyna ]osiášova dosedlMa nattan trůn. Nedbaje rady proroka Jeremjáš e, spolčil se s Egyptem.Proto přitáhlzase Nabuchodonosor aoobléhal ]erusalem od ledna 589 do lét r.587. jeremjáš, jenž radil, by se město vzdalo, byl uvězněn.
z obleženého by?však chycen & zavedenuprchl do hlavního stanuměsta, Nabuc odonosorova ských Roku 703 přijal posly babylonského krále Sedekjáš Merodach- Baaladana, teří přišli, a y mu do Ribly. Tam byly před očima jeho zabity dětí blahopřálí, že se z nemocí pozdravil, spolu však, jeho, on sám pak oslepen a odveden do zajetí a y ho poouhnli ke spolku proti Assyrli Když babylonského, kde brzy skonal. Třetí odvod ukázal král z mamivostí bab lonským poslům své (deportace) 4 Král 25, 7. Zatím vojsko Nabucho donosorovo Jerusalema dobylo, c_hrámi město za poklady, předpověděllsa já že2budouh do Babylloníe (4 Král hll 18—20; Par lodneseny 29—32; pálilo a vše, co mělo cenu, zejména chrámové Is hll 36--39). Ezechjáš, přldav se ke spolku protí nářadí, odneslo do Babylona r. 587. Tak zanikla
428
lserle — lssachar
říše3_lud5ská Král 24, 2 Parměsto 36,11—21; 2Za(4 nikla říše,18—25, zanikl 26, chrám, hlavni eylo pobořeno, dynastie Davidova pozbyla trůnu, ]udovci, posledni kmen Israelitů byl zlomen a roz ptýlen po Babylonii. Tím se končí dějiny Israe litů a počínalji se judovců,výpo t. oj'tdějiny Židů odledějiny nejnovějších uHáu slerových („Blbllca“ 1930 211) jest chronologie poslednich králů judských stat7o: Ezechjáš vládl vládl 698—644 —693 (29 55roků), Manasse (55 Amon vládl 643—642 roky), jasíáš vládl 641—611 (31 rok ), joachaz vládl 610 (3 měsíce) ]aakim vládl 609—599 (11 roků), ]oachim vládl 98 ( měsíce), Sed ]áš vád 597—587 11 rok“. (Rieszler,dDer Untergang des Reic es Juda u. das Exil, Mi'mster.l W. 1912, Týž, Der Prophet ]ere mias, tamže 1914.)— &32.VVříši jižní, jež měla na trůně potomky z krve zbožného Davlda ,nádher— nou svatyni postavenou od Šalomouna, zákonité kněžstvo levítské, byly poměry náboženské utěše nějši nežli v říši severn 1. Mezi potomky Davido vými vyskytli se sice také někteří, kteří modlářství
zaniklo čisté náboženství israelské, jež se stalo základem křesťanství,nevybledl m šlenky proroků, naopak nabyly nového světla nbo enstvi Kristově, ježltu bylo, ury. jest a bude nejdůležitější složkou Silfžšpvé
lserle K a rel,
.6.1istop. 1866v ]ežově, vysv.
1889,katecheta v Táboře, prof. náboženství nasi iu v Pelhřimov, č. konsiSt. rada, bisk.nangym otář, nyní (1931) na odpočinku ve Štěkní; uveřejninl0dvě
3 al k mládeži v katech. příl. „Vychovatele“ pšgmluvly lsreela viz A s are [ al., 678. achar, vlastní jméno osobní bývá psáno v hebr. bibli (,kethib):1;'vw3 tedy lssaschar, což vsak vždycky dlužno jest čísti správně (Qeré perpetu nm): jissáchár, jak již četli LXX přepisujici: 'laaázag apo ni latinské překlady Issachar. Kethíb poukazuje na vznik vlastního jména ze dvou slov: 1317 b'! jest odměna (Srvn. Gn 30, 18., kde Lia praví: „Bůh mě odměnil (7135, m;) za to, že jsem
dala muži svoušsl.užebnou“ lssachar vzniklo přl rozeně tím,ž š(j'e'š) se připodobnilo následující
odoblné16. sykavce s (sachar). Srvn. 7, ?e. jinní méně důvodně vidí 2v Far tom 15, slově trpěli nebo dokonce podporovali (Roboam, cAbiza, niphallÍrmene 152; (= byl dán v odměnu),'jiní n;? oram Ochozjáš5 a 11, 218 rvn. 3 ]osafatův, Král 14, 22— 24; 1 Joramův 3. 12; 4 Král
Útg—_ muž odměny, jíní 13w “W'- = B(ůh) při
(v _|erusaleměvystavěn chrám Baallův); 2 Par 21,
náší Viz hebr. slovníky. 4. 12; 4 Králs 16, d3n , ]. Flav. odměnu pře rekládá (odměňuje) 'Íaoa'zagt; „uš—v, oqyaívwv 161:č:: „umjoos: vyskytla se v judskuřa akrálů Jalhvovidokonale
oddaných, kteří modlářsatvíplenili a bohoslužbu prosazovanou jedinému pravému Bohu podporovali
yavo'jwvov (Starož. l 19, 8). lssachar
slul devátý
syn patriarchy syn, lkterého,1. mu) porodila Lia (jakoba; bvl to pátý,23;
(Asa,]osafat, Ezechjlásš,]oKsiáš)srvn.3Král Měl čtyři syny (Gn 46,13; 1Far 7, l).— 15, 12—14; ar15,—1 Král 22;ar,432P
o
hll 17—19;Ezechjáš odstransíl i výšiny, na nichž něm čeledi slul celý kmen2issraelský,l skládalF ze (Nm26 23n): Tol jenžcůse(Tola), u byl ctěn jahve, aby se všichni klaněli Hospodinu čtyř ua), jasubovců (jasub)aSemra jen v jerusalemské ústřední svatyni (4 Král 18, 3. ovcu 4. 22) rozbil posvátné kameny, koly (ašery), i ko novcú (Semran). Uděl kmene ls. vymezuje ]os vového hada. Až na některé výjimky podávány 19,17—23 jen zlomkovité: 1s s a c h a r o v a
byly v chrámě oběti,[4Kr slaveny (soboty, byly“: Domnívalibychomse, měsíce, velikonoce ál23, svátky 22; 1330 291,3 vnové átek jeho hranice stanový [3k rlá 8,2. 65, 12,32nj). rvn.4vKrá1 že dočteme se nyní pohraničných bodů lssacha rova území, avšak místo toho nalézáme ve v. 18b 16, 13nn; 12, 17, 3, 20; 4, 23; 151, 13. Ruku vruce sorp ravarni náboženskými šla též oprava mravní 21 seznam měst bez udání jich součtu. Po dvou — zlomcích popisu hranic „H r a nic e je h o s a posvátná iprostituce pronásledována a mravní hají až k Taboru, Sehesimu(. ..), Bet 33. iý vliv na rozvoj nábožensky,
i sociální měl v obou říších profetismus,
jenž
samesu a konič se ujordánu(..
v této době vystupoval a více než kdy před tím počtuvesnicemi měst „šestnáct měst s zpráva přis se uplatňoval. (Viz toto heslo a BČ 111.,lnu.) udání šnýml (v. 22)"koncise 0 je Proroci, zejména ti, kteří byli činní také literárně, ouúdělu lssacharovu obv klou formuli:
nezakládall novéhot.
„náboženství proroků“, jež prý se lišílo od stazi-šího „náboženství kočov níků“ a pozdějšího, náboženství usedlíků“. Nava zovalí na názory náboženské, jež pocházely od otců, od Mojžíše &starších proroků; tym tradice upevňo vali, prohlubovali, rozšiřovali. Zdůrazňovali obyčej a zákon nezobrazovati pravého jediného Boha (Os 14,4; 152,8; Mich5, 12), zdůrazňovali mravní poovahu jahvovu, jeho spravedlnost (Am lásku (Os 1, 2nn) a svatost (is 6, 3nn). Uplatňo vali náboženskou mravnost v otázkách vnitřní ivnějši politiky (Os 8,4; 10,3, 13, 10n, Am 5, ;,6 7—14; 7, 17; 9, aj.). Proroci znali nejen desatero. nýbrž i obšírnější staré zákonodárství, jež obsahovalo také předpisy liturgické. Rozvinovali se vzácnou plastičností a zřetelnosti přištih0 Mesiáše a díl0Geschichte jeho, kreslíce jej do 534. podrobností (Feldmann, s. 201—203).— Dějiny
;
dědičný podíl ů kmene lssacha s ejich měst & vesničkami.
Podle v. le- 21 patřila do území lssacharova tato
města: 1. Jezrael=dnešní
er'in na severo
záp. kraji hor Gelbna (: Osl,n4 Gebel Tuqzn'a).Srvn.ud 1 Krá129,;12Kr,á129
4, 5. _ '.2 Kzasaloth_ — Kese'leth'zzkislóth,bylo nejspíše tam, kde'je dnes 1ksál, na úpatí Taboru. 4 km jihovýchodně od Nazaretu. Viz jos 19.12. (Keseleth Tbabor). — 3. Su nem bylo tam, kde je nyní Sůlem na jižním úpatí Malého Hermonu.
5km od Zerl.nu 4; 3 Králl,severně 3; 4Král4, 8; Pís7,Srlvn.1rá128, ..—4 Hafaraim
bylosnadtam,kdejednesChirbet el- Farrije,
4 km jižně odyloQaímadnu (; joqne'am Jos 12,22). — Seon sna tam, kde je dnes 'Ajnn eš 5.
Ša'in, 5 km východněNazaretu h arat
6. Anaa
lze pravděpodobně lztotožňovatí s en-Na—
literatury viz v—535 tomto slovníku 'Ir130 úpatíRMa ho e r mnao njižním u. — .R na východním h(hebr. Rabbilth)=Rábe (hebrejskálsraelské literatura) ZaniklýIV., obě říše q'ůra lsraelltů. zanikla Samař l jerusalem, zmizel chrám kraji pohoří Gelboe. — 8. Kesslon, hebr. Qiš— jerusalemský s nádhernou bohoslužbou, avšak ne jan je totéž město, jež 1 Par 6, 72. sluje Kedes
lssachar
429
_. —Tell Abu Q uděs, 4 km jihovýchodněod ze všech četných údolí na obou březích rovinu pro Megidda (= Tell el-Mutesel'ini).Sluje Kedes bíhajících. ježto vzimních měsících voda neodtéká
Keesion
(u otoka Kisunu), aby se rozlišovalo tak rychle, jak jest žádoucno, byla města stavěna os 21, 28. na úpatí okolních návrší. Potok Liáh | d vzniká spo
od jiných stejnoojmenných míst. Podle
bylo dánoje Levítům. —-9. Abeet-Beí s(heibr. a(Bílá bes) snad pramenů na severujest m “nM úpatí b_orstva Fuq (n'několika a, ze kterých nejdůležitější i(td tamkde dnes Chirbet zři jením cenlna) mezi Nazaretem a Karmeleem. — 10.R a- (= Harad). Kromě tohoto potoka 5 velltým spádem
met: jarmúth (108421,km29) =verně Rámch (1uPar a třemi vodopády tekou (bezamála rovno oěžně s ním) 7_3)— 'Arrkne, seve Genin dva potoky doEšošrdánu:ua dilŠb i(na * jihu) a ' hur 11. En--gannim (103 21, 29; lPar 6, 73) = Uadipfebill-E
Čien ! n na jižním kraji nížiny Esdrelonské na táhnoucích se (judskem, Efraimskem a) Mlanasskem má tvar polokruhu vydutého k východu, dosahuje cestě do jNazareta.— n5|8 m,spadá příkrýmistěnami na addaz Nňbulusu bylo asi(Sichemu) tam, kde ednes Kefr12. “Adam v !Šéch- Ba 5 km sz od Členínu. 13. Belt- řeses, neznámé severovýchodě do údolí Gálůdského, na západě však přechází povlovně v nížinu jezraelskou. Geologicky polohy. mam LXX přičíatáilssamcharoví další dvěTammůn města: kde je dnes est bývalé územi lssacharovo velmi pestré: Rovina ezraelská patří alluvi u. je však prostoupena čet (na cestě polohy. z Tůnbása Jordánu). 15. Ai67,marek neznámé Zkljos 21, 28n—(llPar 72) vy nými ostrůvky sopečného čedlče mladší dob geo svítá, že v území lssacharově bylo město levitské.— logické; k tomuto útvaru patří sopečnýkužel abi 16. Dabereth, tam, kde je dnes Debarlje, na Dahl (515m) mající na severu otevřen jícen; téhož severozápadním úpatí Taboru. — V úze ílssa útvaru jest | pruh země na jih od údolí vznikajícího charověhbyla měsLa,ajež patřila Manassovcúm: 1B jeb Endor, Thona eš- arrar a viévajícího se do ordánu ménem Tabora. okraje tekoucího jihovlýchodně Megitddo(]os 17,111a;Sdc127; l Par 7, '29). na el- úbočích Bire. Severní nížiny ezraelskeménem jakož Podle _los 19, 22 hranice území šly „a kTa jihozápadníjsou útvaru senonsského, eel
oru,Sehesim ..,) etsamesužakončl Fuqo 'a útvaru mořskéhoeocénu, ap oříče a se u jordá nu(.. .)“ Odkud jde hranice k Ta ůdu, jakož i údolí Humrú (rovnoběžné') s údolím Šůbáš-ským)paatří době diluviální. Koeppel,
boru, není udáno. Tabor je zde nejspíše gěsbteo, Palástlna, Tůbingen 1930 obr 180 na strr.144; ježt- bylor;na bývají stejnojmenné hoře, zvané dnes zpravidla rlochkarte (plastická mapa) Galilaea Il. (vyobrazena totiž hranice udávány podle měst. S e h es im a liebr. Šahazima splynulo tamže str. 7 obr. 5); geologickou mapu Palestiny ze dvou slov zachovaných v LX Salim na zá uveřejnil,Blanckenharn v Zeitschrift des Deutschen Palestinavereines 1912; zvláštní geologickou mapu fiadě. jos podával nejspíše severní hranici rovlny Kišo ssacharova údělu; tu oěato někde před Taborem, ké u Bě anské uveřejnilv témže tedy prostřed te' (severní) hranice a pokračováno časopise r. 1928n. Picard. Ostatní kartografii víz e studiu hranic území :měrem k západu; další hranici (Keselet, jaíie, u Koeppeela n. u. m. s. Siarid) atd. dlužno doplnití z popisu jižní hranice lss. viz Hummelauer, Com.ment inl. Josue, Parisiis išabulonovy(10319,12). Taé„.Betsames 1903 s. 424—427. 2 Dt 33,18n nesmí býtív _ o t d á n u“ jest (jiný) zlomek popisu hranic Issa zováno, že'uz eím lss. sousedilo s mořem Středo t:;harových ježto však nelze zjlstlt polohu města 'zemsky'm nebo leerladským (Hummelauer, Comm. Betsames, nelze také rozhodnouti, podána-l-i tu in Deuteron. Parisiis 1901, s. 4). Jak iž samo část severní či jižní hranice lssacharova. Jos. Fla jméno Jezrael (= Bůhzasévá) naznačuje, byli. nížin vius (Starož. V 1,22) praví, že území ls. na délku sdrelonská a tedy 1území 135.velmi irodné; šlo od Karmelu až k ]ordánu, od hory Tabor prý údolí Běsanské nazývali rabíni dveřmi co ráje. sahala šířka jeho až po území Efraimovo. Na západě Na tuto úrodnost naráží On 49, i4anaDt' sousedil Iss. s Aserem a Manassem, na jihu s Manas Územím lss. vedlo mnoho cest obchodnich, po sem, na severu se Zabulonema Neítalim; na východě kterých procházely ustavičně četné karavany. Bc 1 byl jeho hranicí jordán (víz hranice jmenovaných sean byl uzel, z něhož vedla jedna cesta přímo kmenů v Jos 19,10nn [Zabulon], 19, 24nn [Aser], na jih do jericha, druhá přes Slchem do jeru 19,32nn[Nettali], 17,7—10[Manasse]). Podle všech těchto údajů lze vymeziti území lssacharovo takto: a odtud severozápadně k moři tředozemskému; salema, třetí na západ do Jord En Ěanuím (Čenin) na východpřes do Gadar lssachar obdržel rovinu jezrael—skou s přilehlými čtvrtá severními výběžky hor jižních (judsko — Efraim DaQéisš'kukde řese štěpila sotardoth;Bosry páttá nebo šla —Mannasseských) asjižními _výběžkyhor Galilej (Unnu ských na východě. Veliká rovina jezraelská, zvaná k'jižnímu cípu jezera l.eGenezaretského,kde se dvo ila: nyní Mer lbn- 'Amir, ohraničena jest ga jiho jedna severovýchodně Jařes _Iordán do Dama ku, vedla severně po él západního břehu'jmeno západě horským hřbetem,táhnoucím se od (Jen'tnu druhá u, na seveerozápadě pahorkatinou, vaného jezera a překračovala Jordán teprve na jihu a m a ku dělící ji od přímořské nížiny (Akské), na severu Meromske'ho jezírka a ústila horami Nazaretskýmí a na východě ho aml Či e b el , marls“). Z polohy území a z podmínek půdy vyplývá et;Tór (= Tabov),Nabi dah i (= MalýHermon) povaha lssacharovo
aČebel
Tu qua (= Geiooe). Na íhu má (ro
„lssachar jestmezi jak ohraamd kostnatýí osel, odpočívající vina ]czrael) podobu trojúhelníka, na severovýchodě Shledav, že dobrý jest klid dlouhým cínem sahá k jižnímu a západnímu úbočí a že území to velmijeslú rodn, &tak odděluje tuto horu od hor Nazaaretských' IO od nastavuje svou šíji, aby nosil,(břemena) Malého Hermonu. Menší nevysoké sedlo horské dělí a stává se poplatným robotník rovinu ]ezraelskou' na východě od údolí ČM nd ského, které ústí příkře do jordánu. Na západě jest (Gn 49, 1411). ISS. podobá se oslu láskou ke klidu jiezraelská rovina jen mořem (Středo a pohodlí, nedostatkem smyslu pro vyšší statky zemským) čím dále však k východu, tím více stoupá, (svobodu), jež vyžadují boje, jakož i tím, že do pravuje zboží cizincům. Viz Hemisch, Genesis liber akže u Zer' inu (= jezrael) dosahuje setzt u. erklíirt s. 415n; rvn. Dt 33,1 n. a Hum Protéká ji řeka Kison n, zvaná n svýšea120m. r melauerův komentářk o. m. str. 553 n. Kníže _..
Muqatta',
směrem severozápadním; sbírá vody
430
ísselt — Išme Dagan
tem kmene lss. roku druhého východu z Egypta
byl Nanthanael, Suarův Byl to km npočetně a syn vojensky velmi (Nm silný.13). U ho ory Sinai měl n) 54.004 (?) branců schopných vojenštiny (Nm 1,28 na pláních Moabských 64.300 (26 Táboříval s judou a Zabulonem na východní straně svatostánku Nm 2, 5; při pochodu táhl hned za iEudou(tamže dru y den svěcení10,13—16). oltáře hnedOdevzdával po judovi. své jenždary tak
mové ze 50b Rechgbu,joaba lstob poraženi. a Maa chané (Sšrové) ( Sam 10, 6. .)a byli Podle souvislosti byl lstob malýostát aramský někde v severním Zajáord ní mezi Ammonskem & Syrii
snadtatam, kde je et-Tajibe
starších arabských
zeměpiscu,smezi akAleppem, tam, kde ejeende set- Paímyrou 6k erněsnad od Hamy (Hetdet, Atlas Scraíplturae S. Frlburgl Brlg. 1924,
..24a) Starší překlady jakož i jos. Flavius po s ru ktládali jštób za slovo jedno. Nápadno jest, že 12 vyzvědačů za kmen 195.byl vyslán ígal ben lPar 19,však 6 is je tob rozkládají jmenovánvenení. josef (13,8), mezi muži, kteří měli losem roz bibliste' dvě:Mnozí vis n=ovější umž, děliti Palestinu, zastupoval íss. kmen Faltiel muzTóbu, tedy iš-tób=Tobští, . , ). Po přechodu jordánu íss mužstvo,vojskoa To ba Na věcí mn noho nemění Dhorme, jenž spolu se Simeonem, Levim, judou, Efraimem a Ma slovo mise“škrtá (Les livres de Samuel, Paris 1910 nassem pronášel požehnání na hoře 349). Podle toho Ammoňané se spolčili s králem 8, 33n) podle příkazu Mojžíšova (DlGarizim 27, 12). (jos Na Tobu města, jež Dhorne rozlišuje od T bu, do území íss. se památnáK ských“, t. i.strhla na břehu řekyKbitva ison )n,(„uv vod niždMaged dobyla něhož utekl Jeíte (Sdc 11, 3. 5=e_t—Taj1be 24km Debora s Barakem velikého vítězství (Sdc 5,19) západně Bosry ?) &ztotožňuje je s et_-Tajibe severo a které se zúčastnili také lssachar0vcl (Sdc 5,15). zápaadně Abily v území bývalého kmene Neftali HLč Tola' ben Pua byl jedním z menších„soudců“; ('Abil el- Qama h.) lstočnik, časopis Srbsko-pravoslavného ducho „soudil“_23 roky v Š a mir u na horách Efraimskýchš tedy územíln; íssacharovo; tamtéž Sedláčkův venstva měsíce dvakráte letech 1887—19 v Bosně av Hercegovině; 1vylcházelkaždého chovánmimo (Sdc10, viz kommentáře
učinil prvního dne (tamže 7,18—2).Do
lstočnikov (Hcrouuukon'b)M | cha1e1,pravoslavný theolog, mag. theologie, vzdělal se na Kazaňsk duchovní akademii; byl učitelem na ženském ústavu; 200 sv ich předních příslušníků, vynikajících svou zkušeností (1 Par 12, 32. 40 5,1nn). Za sčí sp.. „Mnimaja zavisimost'7 biblejskago věroučenja tání licu prováděného na rozkaz lDavidův (1 Far ot religii Zoroastra“, 187 lstrin Vasilij Michajlovič, liter. historik 7,1—5 bylo napočítáno v kmeni 155.87.000 branců; ruský, n. 1865, prof. rus. slovesnosti na universitě
adZapletalův).Po (násilné) smrti lsbosetově, kdžy byl Dav v Hebroně ode všech kmenů israel ských prohlašlován za krále, kmen lss. byl zastoupen
v čele stávl nte7hdyAmri Michaleříši d(1nastii Par v Oděse,s „Otkrovenije Mefod:'ja Patarskago ).s lssacharben dal severni královskou, jež čítala všakjenom dva členy: aasu iapokrifičeskija ":viděnijaDanijila“, Moskva 1897,a j. stv n, ma ěpán. a syna jeho Elu (3 Král 15, 27; 16, 8). Snad byl lsuhaia hebr.,-133mm, LXX 'Iaaoma'.Ilebr. možno i Eliseus prorok,(3Krá pocházlející z.aZmísta huta,1ssacharovec. králeAbelme Ezech iáše lss. slavll s ostatním národem velikonoce (2 odvozovati od kmene muj & mzzmnv a překlá Far 30, 81). lss. jmenován v symbolickém popisu dati: „Ať se sklání před jahvem“ (?). Viz Kb'nlg, H.ebr u. aram. Wiirte uc,h Lng 1910, str. 165b. svaté a nlosvéhojerusalema (E241 n ; lsuhajáš slul jeden ..ze utřinácti hlav Simeonovců, Zjev7země 7.) — sachar slul také lev ta,s edmý
syn Obededomův, jenž byl26za5časů Davidových vrátnýlm při svatyni Hčl. Isselt Micha e,! (1 n. Par26 v Dokkumu v Nizozemí, stud. v Lovani; když ve vlasti jeho rozmohla se herese, odešel do Kolína, později do Nijmeg (Nim weg), posléze do Hamburku,kkdež vykonával du chovní správu mezi obchodnictvem; :. 1597;
kteří za panování krále Ezechjáše (1 Par—t,36. 39.) přitrhli tam, kde se jde do erary (Hummelauer, Comment. in 1 Paral Parislis 1905, str. 111), by
hledali pastev svým stádům v3 Hčl. lšhod hebr. TIHW'N: muž v(w'sg)skvělého vze
zření (=“-;) matka je vlastní Machira, syna ManassOva; ajeh ojméno slulasyna (Hans) Molechet. pokračováni Surlova spisudor .Commentarius rerum in orbe gesstarum“ 158 (o lín brevis 1586) 1 Par 7,18.RVu_lg tento verš: „Soror eius ina překládá peperit Virum decorum, et a j., přeložil do latiny italská kázání, jež sepsal autem Abiezer et Mo ola" taPřekládá vlastní jména: ina"=Moleche „Vir decorus"= hod. lstarMussus viz lšta josef (t. 1594 1.603) Vize ummelauer, Com. in" Paral. 156n.
lste Confessorr Domini, yhmymnus církevní, neznámý. Srv. Sušil, nmy 193: vyd.auktor 179
Kancionál SvatOjansky 1 346.
lška František
Hc'l.
jUDr., n. r. 1863ve Velešíně
u Budějovic, zprvu katol. kněz, r. 1893 vystoupil z katolické církve a zorganisoval v Praze církev mž byl rvniím farářem; od leteTimm laeti1581. coiimns,vyd. hymnus Srvn. starokatolickou, iejim ymny 148;církevní. Kancionál 1902v Chicagu, kdež založil svobodomyslnou církev 11. 851. čes., v době světové války byl austrot'ilem: zastával lstemo viz kl-š'slthamo 111.,841.
lsti sunt sancti. Viz reprodukci antííony této z antit'onáře Sedleckého v Nejedlého Dějiny před-z husitského zpěvu“ 32, srvn. také téhož „Dějiny
se Řakousko-Uherska proti zahraničnímu odboji; ..r 1921; sp.. „niNárodicírkev československá"
2. vyd. 1903, „Kněžské bezženstvi“ 1899; „Mučed ník kostnický," jeho žvlot, uč čení a význam “1 ,. Istob. Ammonští poznavše, že si Davida zne „Česká starokatolická hnutí"1902; „Svobodomyslná přátelilí, získali si za peníze brannou moc malých výchova dítek“ lškariotský rn_lidáš. Išme Dgaa, viliz meno tří mesopotamských králů: stáAtů aramských, akožikrále jež sluly ArámBiíh-Rechób aA am-SóbáJ Ma'a_chyaístobu (angl-vm, 'Iozwp'][LXXL 'Iarofo; t. j. ýaadcóg Uos. 1. v jihobabylonlském městě lsinu (kol. 2300 před staroasyrských panovníkůjména (kol. tvoří. 1900 řed 2. Kr.)dvousoučást tohoto osobního Flav.Antíq.V11.,6,1]). Došlo k bitvě u Madabyp řr.,) v území Rubenově (1 Par 19, Gn), ve které Ara— jméno boha Filištínských Dagon (víz 111.,391).
husitskéhozpěvu 36.
Išó “bar Nua — itala
431
řeč o lštaře viz v 112 s. 1075n; v Dhorme,
La lšó “bar Nua, nestoriánský patriarcha, žák Abra 1910,str. nn; hama 1ža1ském(v. bar Dášándtádaa(vlzm.,.28) mnich v kláš religionaassyrobabylonienne, teře t.a) Eli ášově v Mosulu, Die Religion der Paris Babylonier u. 85 Assy 79 nn. 81 138nn. 142ma nn byl přímluvě(v'tělesnýchvléklařů nn. s. l7n. n. 301 aj.)nn.Obrázkový bar kBóchtíšó 12 ll.,321)82018(1Mamuna 24-5 ?)Gabriela zvolen rer, ll_Ienaa1921,
nestoriánským patriarchou; ve svýc ch spisech na padá prudce svého předchůdce Timotheal., (v.t.), jejž nazývá „řouhačem“; lšó 'dád z Merwu, nestoriáonský5biskup v Ho datiá kol. 850, sp. komentáře ke Starému 1 No vému zákonu. Z komentářů starozákonních, jež proti nestoriánskému dogmatu všimaly si také vý kladu allegorisuiícího, vydal Diettrích 1902 ko
terláln v „Bildermappenn k díluA„lt ]a trow vizovu, jakož1vGr, připojené ss annov orientalische Bilder zum A. T.“mBerlin & Lng. 1927 obr. 12— 251,43n, 2,19n,222n 11,11,248 253 11, 320 (?), s322, 330 n,335. 374_, 5 25511,257,91316n, 573 (matka ditkem v náruči 480
„oKrálvněn ebes“(Venuše) (šarratšame o-bě nahá žena, hvgézda atd. lštaře,ajakožto továny placky, zvané assyrsky kamavnlu (ka mentářejakož k seášovi, joeelovi, Zachari wánu); Hebrejské ženy si osvojily také tento ášovi, i erým jonášovi žalmům; a komeniřá
k Jobovl vydal nestoriánský E.chlniebtitz1907. d nah, metropolita v Basra;
obyčej (jer . 7, 18; 44, 19). Ass syrská kamánu přešlo do hebrejštiny ve tvaru kauuán a;. Na
sp. po 793 cirkevni dějepis, úvod do logyk, ho (značka pravíokrmz ctitel lštařin: . milie &hymny, všechny tyto spisy jsou nezvěstny; kiínopisné „O lštaro, tabulce přichystal jsemK200? ti mléka, mimo to sestavil krátkou sbirku zpráv o zaklada koláče a soleného praženého chleba (kamán tumri). telích 150 východosyrských řejnil Chabot ]8a96 Bedjanklášterů, kterouž uve zašly Sv. Epifan že některé křesťanské ženy v úctěsvědčí, mariánské tak daleko, že |(!) rálovně
lšó' jahb, jméno třín.v nestorilánsirýchápatriarchů: 1...IlArzunájá, et rabje bylbis nebeské obětovala jakýsi koláč, kollyris; byl to kupem Arzunským, r. 581-2 zvolen za patriarchu; Paris blud „Kollyrid'ganu“. (Condamr'n,Lelivredegérémie, 5.6 :Lemon nrnyervRevue des clences :. u Hiry (viz W., 952), na útěku před Chosrauem 11.(v. t.). Akta synoody, kterou konal 585-6 a na philosophiques 9etthéoložiques, leden 1910,82—103). Babylonsko-assyrská [ tar byla jmenována v Pa
(víz tato hesla). niž prohlášeny byly komentářeuTheodora Mopsu-j lestiněAšera nebo Astarta ests e'ho za kanonické, jakož i 20 odpovědí vět Srvn. 4 Král 23, 4. Atomové ji nazývali Atta r šinou na liturgické otázky biskupu Daraiskému (srvn. Ataršatis), jižní Arabové Athtar. — Staré jiné jmeno štary erech-ské Nana ja zachovalo se jakubovi ušeřejníl v něm. překladu der Synhad s“ (1900 ), 900), 1912Braun, „Buch — v perském názvu bohyně Navaía (2 Mach ,1.3—15) 2. l. 1.1 Ge (:isáláj á, z. 1643, opat kl. lzalského (Zimmern n. u. m. s. ..] Plessis, Etudles sur les Sl.oran t.), biskup 628 Aleppa patriarcha. Královna vyslala B_aladšk, jej 63 do k Herakliovi. Později byl obviňován, že prý tam složil ortho doxní vyznání víry. Když Chalid dobyl lraku 633, uzavřel smlouvu perským křesťanům příznivou.—
3. [. lll. Hdaiabájá,
textesveconcernanti Paris 1921). vidí m nu lštar-Astarte, ic ém sterj eon Mnozí št Panbabylonisté polkládajice obsah knllhyEst. za báji tvrdí, že jest viděti v ní mnoho rysů babylonsko
assyrské lštary. Viz proti tomu heslo panbaby v tomto slovníku a poznámky k Est
patriarcha asi od 647, lonismus
z. 658 (nebo 660), syn vznešeného Peršana Bas 2, 5nn vHejčlově BČ 11.Praha Praha 1921. Stou tohma z Kuflany v Hda abbě (Adjabene), studo penci výstředního panbabylonismu vidí dokonce val v isibis, stal se biskupem Ninivským, potom babylonsko-assyrské báje o lštaře v zákoně N. na metropolitou Arbelským. Zúčastnil se poselství I. křesťanské královně nebes, zobrazované jakožto“ Matky s děťátkem! Tak zejména racionalista Zím a viovou 11.a uzmul příležitosti Antiochii reli mem n. u. m. Několikv obrazeni, vztahujících se skříň gři sos té tatky apoštolů,v kterouž daroval klášteru Beth-'Abé (viz 11., 179). jen stěží poda na lštaru vizileklikejčlovč.PříručkakBiblické řilo se mu urovnati scliisma metropolity Rév-Ar— dějepravělllPrah1č927 4.2.8 3116.363. O „lštaře dašírského imona a ra ů ři zálivu perském v podsvětí“ viz „Hlídku“ 1914 s. 30nn. Hčl. (Katar). 2 jeho spisů uveřejnil četné dopisy Budgc Ita viz ida 1893, všechny jeho spisy zapo čalí v dávati Scott ltacius viz řiydatius V., 173. Moncrieif (Londýn 1904) a Duval ( aříž 1905). ltaj, lthai hebr. ing (2Sam23,29) :snsg (| Par
lš-sechel, hebr. ');? ting =muž rozumu = m. 11,31) =Ethaj. Viz toto heslo 111843a.LXX 'Eo—ůof. Hebr.lttaj=Se mnou (bud',jest) Jahve (Kanig,
rozumný, je vlastní jméno levity, sos— tatnimi Esdráš řivedl ssebou odřjejž ky spolu Ahavy do Hebr. aram. Wórterbuch Lpz 19103. 16a). Hčl. 1ta1a.— Přehl:ed g !. talav užším, pře esném jerusaiema. L přeložila jako jméno obecné:
„',g zaza'w;taktéž i Vulg: vir doctissimus.
Viz Esdr.8, 18. Hčl. lštar. hlavni _bphyně pantheonu babylonsko assyrs kého, v níž j_est_soustředěna všecka božská ženskost tak, že její jméno stalo se obecným vý razem znamenající bohyni vůbec. Vystupuje jako matka bohů, jakožto královna nebes (šarrat ša mami u kakkabé), bohyně lásky, plodnosti a života, bohyně lovu a války, jaakožto hvězdaV nu.še Ctěna bylAak zejména v UrukuBabylonii) (Erech vvjižní IlBabylonii) kkodu (v severní Ninive a v Ar
bele. (Zimmern ve Keilinschriften
raderových
4. DKde vznikly? g 5. PoKdle kteréstarolatinské ypředlohy? 6.Dojakél1o jaz ka? 57.K de jsou
překladytiske _uloženy?9 SP.Sblirky starolatinskýchtekstů vydané ekt erého rukopisu opra voval sv. starolatinskémzníěn Jeronym? So10.eOpravné prácle1sv. Jero nyma na N.z .51 1.0pravy
žaltáře.; 12. Opravy ostatnich knihS.z. 913. Do mlatická cena SL.
14. Kritická cena SL.
Sv.Augustin ( e„ln doctrina 2,15. ie MPLX XX1V46) piše: ipsis christiana autem inter
u. das A. „T. 3. vyd. Berlin 1903.
s. 420nn; Lagrange,
či několik recensl2.Vice jednoho? vznikly? slova význam starolatinslirč'ch'v překladů
Études sur les reli ons
pretštionibus itala ceteris praeferašur,
verborum tenacioor cuimický sémitiques, Paris 1905 (2. yd.)136-140.; as naimest ate sententiaef“ Bentley, an efilolog trow, Die Religion Babyloniens u. Assyriens, a tiieolog (1- 1742) a po něm jiní ( orssen, Jahr Giessen 1905—1912.Seznam míst, na kterých jest biicher t'úr protest. Theologie 1881, s. 510 nn) opra
ltala
432
vovali tento výrok tak, že by bylo čísti „In ipsis bylo hlásáno latinsky od mnoha věrověstů v kra autem interpretationibus ilia praeferatur, quae jinách od sebe značně odlehlých; je tedy pocho. est. iní (Potter, Eichhorn atd.) navrhovali místo pitelno, že v různých zemích západních byplytéz „itala čísti „usitat “.Většina novějšíchkritiků činěny různé pokusy přeložiti některé knihy biblické však pokládá opravnéa pokusy za zbytečné, bez samostatně a že tedy vzniklo více latinských pře kladů jednotlivých posvátných knih. Tak jest roz důvodné,směiéaprotí kritickézásadě: „Proclivi
ri put rae
raestata ar
“Augustinužívá uměti výrokům sv. Augustina: „Qul.. s.crlpturas
ex hebraea lingua in graecam verterunt, numerari possurrt, latini autem interpretes nullo modo. Ut ením cuique primís íidei temporibus in manus venít codex graecus et aliquantulum facultatis sibi utriusque linguae habere videbatur, ausus est interpretari“; mluví o „latinorum interpretum Quentin (La_Iprétendueitalade St. Augustianevue iniiníta varietate“ & žádá sv. jeronyma,o pře biblique 197 312 6—225),ttím )néně pak, že by klad podle LXX, aby„ tanta latmorum interpre myslil na latinský překlad 5. z., jejž porřídil sv. je tum, qui qualeecsunque hoc ausi, sunt, ímperitia ca ronym podle ebrejské předlohy, jak tvrdil Burkitt rea ea.t“(De doctrina christ. 1111, 14n; ad Hier. ep. 82, Th Old Latin and the itala v Texts and Studies 35 [MPL LXXXIV 34. 43. 45h XXX1112 219). Tak Cambridgel W., 3) a s ním v podstat tatě Corssen, piše i Hilar: „hymnos aliqui translatores nostri častěji přídavného jména italusa (italský) a mluví také o rukopisech různých krajin (Retract. 120, 5: c. Faustum 11,2). Vlz Cornely—Mcrk, introductionis in 5. S. libros compendium, Paříž 1930,sst.r 166. Souvislost slov Augustinových vylučuje možnost, že by mluvil o řeckém 18. z., jak mínil
Zahn, Wendland. Lehrbuchl der s. allgemelnen Einleitung in dasA.(Fell. T. Paderb 517 oz .; Derrk, Burkitts These: ltalaoAnugustinl=Vulgaía Hiero nymi — eine textkritischc Un_m6g1ichkeit v Bi blische Zeitschrift V1. [190 Nevysvět ienozůstáv ovšem, žeotéto„21tale_“není ve starých pramenech nikde jinde výslovné zmínky. O tuto okolnost opíral Reuss otázku, nem slil-li sv. Au
gustin„1talou“ starolatinský překla, který sv. je
ronym podle recenseReu (Geschichte der hl. opravil Schriften des hexaplové N. T.“ s.436); uv počin však narazil na odpor a zanikl (Kaulen, Geschichte der Vulgata, Mainz 1868; Fe!ln Neežmluwtedy sv. starolatin Augustin n.nskýchp u. m.rno ničem jiném ojednomze řekla jeežžkolovaly řed sv. jerony mem již (nebo o jedné.
:
recensi ho překladu se ujal vjedin severní Italii, starolatinskéhOP) t.j. v c imilna jenž!"“ Ve čtvrtém století totiž „Italie“ slul politický kraj, jehož hlavním městem b i Milán(Monceaux, La Bible latine en Afríque v Revue ndes Etudes jůives 1902, s. 16; Car ra,ní Le recen siom versione latina della itala, Reale istltuto Lomb. di scienze e lettere. Rendiconti, 1886, 10). Augustín poznal „Italu“ nejspíše za svého5 pobytu iláně; úsudek jeho, že je doslovná a jasná, poukazuje spíše na samostatný překlad nežli na pouhou recensi překladu, který koloval také jinde,
»carmina nuncupaverunt; plerique autemttP(ln hymnos ex ípsa graecítatis usurpatíone pounsuer 54,1).A sv. jeronym: „Tot enírm (apud Latinos) sunt exemplaria, quot codices; sín autem veritas quarenda est de pluribus, cur non ad graecam orlgínem revertentes ea, quae vel a vitiosís inter pretibus male reddita, vel a praesumptoribus im peritís emendata perversius, vel a librarils dormi tantibus aut addlta sunt aut mutata, corrigimus? (Ad Daa.mas Praef. in Evang.) a A„pud Latlnos tot sunt exemplaria, quot codices, et unusquísque pro arbitrio suo vel addidlt vel subtraxit, quod ei visum est“. Tato slova jest nesnadno vykládat: o několika recensich jednoho překladu, jak činili Sabatier, Bíanchini, Wiseman,Lachmann, Tischen dor agen, Corneiy, Zimmer ern, . 'eh! (Zeitschrift fůr neutestamentliche Wissenschaít XX [1921] 97—132) a jiní. Důvodnější jest bráti
slova„interpretatio onis“ a „interpretes“ ve smyslupřekladů a překladatelů,
jakje
brali Hody, Hug, Scholz, Ziegler, Delisie, Roensch, Robert, Schanz, Monceaux,Corssen, Traube, v. 80 den, Hó'pfl, Merk, jenž uzavírá: „lnquisitiones nondum ad omnes lrbros ' rogressae sunt, neque in omnibus eadem ratio esse videtur, at de piuribus libris dubium esse non otest, quin alia versio
fuerit inplures“. Africa, (n.uu. alia inm uropa, atque fortasse in Europa 165n).Setřeni zbylých rukopisů starolat. překladusdokazuje, že různá znění
zejménaItala“ v Africez.naječu Ujal sevkšec obyčejy zbytky nepřesný, jenž některých biblických knih rozcházejí se tolik, že jest slove starých
velmi nesnadno, ba nemožno pokládati je za větve před sv. jeronymem a jež by proto měly býti na jednoho kmeme; u různých znění jiných bibl. knih zývány přesnějipřeklady sta r o ]ati nský mr nebo přes všecky četné odchylky shledáno bylo tolik předjeronymskými (Zimmer.Ein Blickin die společného, že třeba pokládati za jistý vznik jejich Entwicklungsgeschichte der ltala v Studien u. Kri z jednoho původního typu. (Vogels v Buchbergerově tiken 1889, s. 334n; Sýkora, Úvod do Písma sv. Lexikonfiir Theologie u. Kirche.2 vv.d il [Freiburg N.z díl 1., Praha 1 , .265; ummer, Ein i. B. 19311s. 3031; Týž,Týž, Handbuch derzur nt. C Textkritik, fiihrun in die lateinische Bibel, Paderborn 1928, Miinster ]. W. 123; Beitrage schichtte překlaněiu(či recensní?) latinských, jež byly pořízeny
s. Tuto „italu“ pravděpodobněenazýval sv.5511. jeronym „ ugata“ (versio), sv. Vel. etus“ protl nove'mu překla eronym movu). — ŠZ Křesťanství bylo záhy šířeno také na západě, v ltalli, v severní Africe (prokonsulnír, v Gallií a ve Španělsku((,Řiml 8), tedy v krajinách, kde byl
des Diatessaron irn Abendland, tam..: tl.
er.
Abhandlungen 8, l); Týž, Die Lukas'zitatlť bei Lu
cifer von Ca iaris. Dle Joha_nneszitat_e v Theol. Quartalschrift 103 192213. ýž, Vulgatastudien v i. Abhandl._XlV 2—3,1929.)— 5 3.8 překladem biblických knih (některých) do la sice tu a tam znnám jazyk řecký (Rim), kde však tiny bylo počato již v polovici druhého století. Prvé valná většina obyvatelstva, zejména nižší vrstvy stopy překladu možno asi pozorovati v listě církví mluvily výhradně jazykem lati |sn kým . Protože Viennské a Lyonské z r. 177 (Euseb, Dějiny 8,1,
v prvních stoletích cirkve byla prováděna zásada, 9;7.ARobinson, Texts Studies Cambridge 1891 97.nn) Stummer s. 9.and Překladatel listu Barnabá že liturgie má býti konána řečí věřícím srozumi teinou a protože podle ob čeje židovského patřilo do latiny, staršíbible nežli Tertullian, k bohoslužbě čísti úryvky iblické a zpívati žalmy, šova latinského překladu (Merk n. u. mužíval m. 5.1 již ). vznikla záhy potřeba překládati biblické knihy do Acta Martyrum Scillita norum, nejstarší jazyka latinského, zejména ty, jichž bylo používáno písemná památka cirkve Africké (Ha čGez sv. a,:k 1. č. při bohoslužbě, evangelia, žaltář aj. Křesťanství schichte der aitchristiíchen Literatur aarn 3—18
Itala Lng 1893. s.1859.s 817—819; Regensburg 132; Ruínart, Robins "Acta martyrum, s.120; Kirch, l-chhiridionsfontium historíae ecclesiasticae
antiqulae 4bylo Freiburg; 72) vypravují, popravenoB.12 923, mučedníků ve městě numídském Scill um na rozkaz prokonsula Saturnina. Na otázku prokonsulovu, chotvíji ve své skřínce, odpověděl Speraa:tus co„Qua evangelia Domini nostri jesu Christi et epistolas s. Pauli apostoli et omnem dívlnitus inspiratam Scripturam“. Mučedníci tito byli však z lidu a z otroků, neužívali tedy r e c k ý c h knih biblických, jimž nerozuměli, nýbrž překladů do jazyka běžného, t. j. do latiny. Tertullían (1- kol. r. 240) měl jistě již po ruce aspoň latinský překla ad žal
433
Bible, Eidinburg llI, 54nn). Ti, kdož hledajíana— lézajl vznik starolatinského překladu biblického v Africe, poukazujlnna t,o žev ímě nejevila se za prvních dvou nebo tří století vvalná potřeba po říditi latinský p,řeklad ježto jazyk liturgický i spí sovnýkkřesťanů uřímských b la řečtina. Sv. jeronm (De virís ill. 53, MPL XXI ! 661) jmenuje jen va spisovatele, kteří před Tertulliánem psali latinsky: Tertullianus presbyter nunc demum primus post
ictorem et Apollonium Latinorumponítur“.
Naproti tomu řecky psali: Pavel list
ím; Marek
evanžlelíum, také Římanům, Klement aím ský, ermas svědčící Modestus, Caius, Hippolythus j. , rovněž I nápisy na nejstarších pam_átkách křesťan ských eírkve rímské jsou ps ny řecky (Caspari, tář aN.z z.b(eŽzid. aněkterýeh listů katolických); Quellen zur Geschichte des Taufs mbols, Christi mluví o něm jizž jakožto zobecnělém a užitečném: ania 1875 111267 nn. 285.451 n' e Rossi, Roma „jam in usu est nostrorum, per simplicitaSotteranea, Řím 1867,11236nn). thurgickým' jazy kem řeckým v ímě si vysvětlíme, že tolik řeckých
tleminterpretationis, (zoyov jan slov zdomácnělo v církevní latině (Kyrle eleison, ], l.) dicere ín primordio sermonem apud Deum fuisse“ (Adv. Prax. 5. MPL 11160); „Haec sunt duo testa episcopus, presbyter, diaconus, coemeterium, crypta, mentu (Gal 24) sive duae ostensiones, sicut eatacombae, paroecla, dloecesis, monachus, ana
invenimus interpretatum“ (C. Marc. 5, PL1 choreta, catechumenus, psalteríum, anathema atd. biskup ze 478); „Sciamus plane non síc esse in graeco authen V polovici 11. století sv. Polykarp, tico, quomodoin u sume xiit per duarum syl Sm myrny na pozván v Římě bohoslužbu a obrátil paeže tné Aniceta bludaře,konal což by stěží labarum cailídamritaut vir simplícemI Sl autemautdormie elus ( eversi70nem: ,;39 bylo možno bývalo, kdyby neb la řečtina bývala Monog 11, MPL ]] 946); „Quidam de iraeco ln jazykem církvees < :římské. e konci 11. století terpretantes , m'oóv)pro afflatu tehdy Tertullian (De pra 36, MPL Lll 49) píše, že splrltum ponunt et dant haeretícis occasionem autentické listy apoštolů (tedy v řeckém znění) Spiritum dei delicto infuscandi“ (C. Marc. il 9 bývajibyl čitány byly řecky poslán:Čornely podle list v ícírkvích, imv Říměčkterým předčítán MPL 11294). Capelle, Le Texte du Psautíer latin toho en Afríque; Collectanea Biblica latina IV 4n n. a. m. 2; ro,bsf Liturgie der drei ersten
Roensch, (1-258) DasN .T. Tertullian' s, LDZÉ1871 Cyprian jmenovitě v dílech pistola Sv. ad Fortunatum de exhortatione Mar arrilty „Testl moniorum contra judaeos libri tres“ (MPL iV, které jsou vlastně sbírka latinských textů bibli ckých,žeuvádí stejněpoehybovatí znějících biblických vý roků, nelzetolik nikterak o tom, že měl již hotový překlad bible do latiny k disposici (Rocnsch, Daas N. T. Tertullian' s, Lng 1871; Man ceaux, Histoire littěr. dei'Afrique chrétiennel. Paříž 190 ' frika zur ZeitCypri7anslTexteu. Untersuchungen.. .33, 19091). Ze všech svědectví výše uvedeených mo ožno vyvozo vati, že ke konci 11.stol. v sev. Africe překlad všech biblickýchknih již byl ho latinský
5 4. Vznikl samé; nebyl přenesen tam nejspíše odjinu v3Africe nd ze severní italie vtedy nebo zŘíma, kde měli své vlasstnípřeklady. ímské znění 111.liší sc.&jak od tekstů (d'A Tertulliánových istoletí Cypriánových Hilarových lěs, Biblica tak IV [1923 56—90). Přlpustíme-li více starolatinských překladů, přestává částečně spor, byl-li domnělý
jahrhunderte,Tůbíngen 1870,s. lZnP.VŘímě stačilo a dlouho části jen řecké bohos kudžbypřekládati adlouho pronášeti latinsky ús tně, dežto v Africe, kde se vedle punštiny v nejširšíchk vrstvách lido vých mluvllo latinsky, kde nerozuměli řečtině, v níž byla nejprve také předčítána bible (LXX) přiboho službě, velela nutnost postarati o překlad bible do latiny co nejdřríve. (jakasseiibývala konána bohoslužba částečně dvojjazyčna, o tom nás po učuje —n.ovšem viz Sýkora u. m. s.odjinudoz— cestopis Přes tosv. za Silvie, důvod pro africký starolatinszkého p_řekladu uvádětidpůvod ůcw odnět .zv. a„frikanís s„my“ t. nechceme j. lá—št nosti lidové latiny africké proti latině italské,Vježto ato ani ona není dostatečně nám známa. —
Šeki. Starolatinské překlady pořízeny podle re ckýchp edl o.h S.z poldebyly překladu alexan
drijského |.(LXX)Překládánobylo doslovně,
„verborum tenacior", takže překlad 8. z. sluje
„latinská
Septuaginta“
(S. in latino). Do
kazu ujeeot .1. Množství čtení SL (_starolatinske'ho překladu) společných se LXX proti znění masoret
je dlný překlad pořízen v severní Africe (Wise etná slova řecká pojatá do latin man, Eij; n,Hug, Reusch, Maier, Ha en, Le Hír, ského znění: Na př.: allophyli v Ž 55, ]; aporia (=án„(=opiaalióqrvlot)=ci ) =bezradnost Bleek lŠilhause se,n Hlimpe, b'nsch, eusz, Ott, Sir 27, 5; artaba (=dorápq) =perská míra Dan Thileimaí—l: ' u.egory, Coírneíy,AKenyon',Fell, Mader 14, 2; cataclysmus (: xmaxluayó; =potopa Sir wgemeíg'nelA Einleitung
unster
,10; cerastes (=xrga'om; =had Gn 49,
s. 126], Sedláček s. 841 a“jiní), či v Římě9,neb alespoň v italíi [Úvod (Reithmayer, Garus, 17, cidaris (=xlóagts) =turban Lv 16, 4. a j.; crater (_ xganjg g) =pohár sdr 8, 27; daemonium Kaulen, Van Mareionův Esz, Ziegler, Rankea1jiní)a tmaScholz, vede vliv a zejmen aci (zóamóvmv)Str =zlýdu eh dipl Tolbši,8; (=6toovE) ánův na znění latinského překladu (Vogels, Lexikon =průplav 24, 41; s(= dioryx ůúxlogš)= plášť n. u.- m.). Zdali překladatelé italští moh1í použití Ž 1108, 2 9 aj.; doma, tis (p: dáma) =dům 2 Esdr a použili staršího překladu afrického, jak se do m gazophšlacium (= 7a,o.pv1áx_toy)= k1adnaaEiz421 gra atus (wgáparoc) =lůžko, na1:,př. mnívá Hort, (s. 273) WeMscota aM er (n. u. mBerger, čGaregory, 3,) nelze Sýko zjistirt. AmosS, 12; holocaustum (= ózóxauowv =celopal, (Pomijíme výstřední náhleÍi Kennedy-ho, že staro na př.Lvl, 1áravov)— oláč, na na pr. př 29, 23, 3;algganum mus(= (= 1a:óyoc)=kameník, latinský překlad vznikl v Antiochii, ježto prý jeví Ex mnoho dobného recensi Lukiánově a překladu 3Krá15,15; letcythus(= léxvóog)=džbán na olej, syrskému Pešitta; Hastings, A Dictionary of the 3 Král 17, 12.14; luter (= loutna) =kotel, na př. Český slovník bohovčdný v.
28
Itala
434
3Král7, 30; malagma(=,uálarya) =náplast, Moudr. dispersio=rozptýlení (Židé, Ž 146, 2), iníquitas= 16,12; (: vtip/ia)=lýra, najon1,3; př. 1 Par bezbožníci ( 26,12), abstrakt užllvají misto před 15:16; nabla,orum naulum (__vaviov)=jízdné mětu příslušného pojmu, na př.: dlsccubitus— stolem (Sir 41,24), ascensus=vůz (2103_ místo peribolus (= negípoloc):sloupení, Ez4 7.10. za Kauíen, str. 34- —38; tamže 4—7 viz seznam a množství jiných. Viz Kaulen, Sprachliches Hland podst. jmen, jež se vyskytují výhradně, většinou buch zur biblischen 221Vu2lš2taŠN Freiburg I.B. řlecké nebo poprvé v této latině, tamže viz seznam novo s. 99 nn. apodobené složeniny:1n2apř. pere'xsiccare=Nx£zašngaímn per tvarů denominativných (47—58) a deverbálných
dlviserunt_—xmaóteííowo conrecum m—bentes _ avva
(s. ovesům, na př.: avocarezrozptýliti, mxcípsvot; a m. 150nechány řecké vazby: rozveselitbi(sSir32,15),communicare—nepřechod, is a hle stává místo řeckého členu (Kaulen n. u. m. .obcovatl s_někým (Sir 13,2), compungere: otřásti, 5.169); id ipsum_=ró aůró (Kaulen11.8 170); ex hoc zarmoutíti Ž 108, 17), confiteri =velebiti (Ž 9, 2),
nunc=ánówů vvv z 112,2 (Kaulen s.281); prior darereddere=učinítl (z 134, 12), est síní.: jest omniumSirl, 4;domínatusest bestiarum Str 17 4. možno, dovoleno (=čou, ťšsa-uM,oud5 10; ZM acch 6, 9), gratularizradovatl se (Biar4,31), .,honestare 5. zvláštnosti jazykaěřeckého: (Moudr 10, 10; auulen „inPonechány consilíis, syntaktické quibus cogítant, 101,23; ěty závi =obohatit sejí na předložce, na př. „in conveniendo populos", 10l, _23; „in convertendo Dominus captivitatem
s. 175—185); sloves přechodných užívají jako ne
4 cogn noscere=zmoudřeti plrahOdÝChirSS a 38,10), naopak: na př.avertere _ obraceti (Z se 6. Chyby, jež lze vyložiti jen z řecké předlohy 1.3,4; 1,38 14), destinare—_usnésti se (1 Mach l, 14), Na př. Moudr 1, 7 „hoc quod contínet" (= zó _— vzdálití se (2 54, 8); emanare —vylévati avyčzov)misto hic qui. 7. Množství hebraismů & e-ongaare_ aramaismů, 'imíž SL líčí, bylo pojato ze LXX, (jak 3„11) emígraree=vyhnatl( 51,7)užívají exultare: velebiti (Z 50 1 , osobnýchl(Ž sloves jako ossobných a naopak; tvoři deponentia od sloves, které jimi též oplývá. Příklady viz na pš. v Kaulen jež se v klas. latině vyskytují jenom v rodě činném aber, Einleitungsinldie hl. Schriftd es A. u. N. (certari místo certare, lacrymari místo lacrimare T. 1“ reiburgi. n; Sttummer. Die Ueber aetzungstechnik dersVetus Latina s. 64nnv „Ein atd.), tvoří aktiva od sloves, jež klas. latina po fíihrung in die lateiniche Bibel“. je dosti pravdě kládá jen za deponentia (lamentare místo Iamentari, podobno, že starolatinské překlady vznikly z pře praedare místo praedarí, radícare místo radicari), vodů meziřádkovy'ch vepsaných do znění řeckého. užívají deponentních tvarů ve významu trpném — 5 6. Latina, do které byl překlad pořízen, byl (admiraríz býti obdivován Slr_,324,depraedari_ jazyk obecný, lidový, „lingua vulgaris cotidiana ru býti oloupen judit 8, 21); užívají tvarů trpných stlca“, pozdní fase latiny, která se hodně llšíla od ve významu mediálném (confundi=st děti se za ' audari= onoslti se latiny klasické. Zvláštnosti jeji jsou asi tyto: někoho s akkus. 1. Hláskoslovné (a pravoplsné): a) nerozlišuje přesně (21024. Kaulen s. 175—194.Zvláštnost významů ae od e; piše na př. porte místo portae, que místo jmen přídavných viz tamže s. 130, číslovek s. 1,63 quae, queret místo quaeret a naopak: hodiae misto adverb it s. 229, předolžek s. 236, spojeek 3. Po stránce tvaroslovné tvoří a) nová jména hodie, b) faciaet místo faciet, místo gregis a p o d st a tn á: odvozená od jiných jmen podstatných pod.; nerozlišuje e odi graegisa m apř.: gimmas místo gemmas, videt místo vídít; c) nerozlišuje gemma, íuvencula: dívka 0 od u, má na př.: diabulus misto diabolus, fur (gemmula Sir 327 2;Ž 67, 26, munitiuncula40=pevnůstka ] Mach nax misto fornax, aduratur místo adoratur, lucu Sir20 16, 15;2retiaculurn=sífka 10), odvozená od stae místo locustae, tríbolus místo tribulus; d) za jmen přídavných koncovkou tas40(dolositas— _ lstívost měňujed at, 0 a p, an, c a q,n ' Sír 37, 3; longaevitas=dlouhověkost Sir 30, 23; capud _místocaput, aput místo apud, ístut místo nímietas: přesila Moudr 4, 4) nebo do (nigredo, tstud, optinuit misto obtinuit, s_críbsltmísto scripsit, pigredo) nebo tudo (dlsertltudo, grossitudo, poení fobea místo fovvca, fascinavi místo fascinabit, tudo), odvozená od sloves ovkou or, orís temtatio místo tentatio, locuntur místo loquntur, (dulcor=sladkost Sir ll, 3, placnOiP=zálibaSir 4, .— Jč up imo-rge'tyarxvgrov zňv allyalruníavv
]
cocues místo coques; h:e) nechává hlásku ve složenínác . ipůvodni argam samo misto dispergam, prolacientes místo profíclientes,obaudlre místo oboedire; f) předráží h, na př.herit místo erit; předráží [, na př. íspírare místo sperare, íscientia místo scientia, istare místo stare; g) vypouští h (ume rus misto humerus), ; před n (conovi místo cognovl), r před s (susum místo sursum), ec před 5 (sperivi místo experivi); h) vsouvá hlásky nové, na př.: thensaurus misto thesaurus, occansíp místo occasio, exhordium místo exordium, sepellierunt místo se gelierunt; uentin, i) připodobňue: dossum dorsum a.pod Biblia acra iuxta místo Latinam Vul gatam verslonem, enesis, Romaelexikální 1926, 391—4 427 (Orthographi ca). 12. 2.GPo stránce latina
13), ntia-ae (concupíscentin-ae=žádost Moudr6, 21;extollentia=zpupnost, intolerantia: nesnesitel
nost 2,10),
10,ionis (abduc tio= samota
Sir38, 20;aapertio: otevřeniSír20, 15; circumdatio
: šperk 1Petr3, 3), tor, sor, lríx (agnitor:_-.:l znalec
,;5 ssistríx=přílsedící bielll7geratoarss=válečník lMach (žena)M 15, 13; 16,(14), us
(dtutus-us=darováni, dar Sii-18, 18; incolatus— pobyt v cizině [Ž 119,51; potentatus_-—moc 2199,7),
ura-ae k(allíĚatura=svaze Sir ,;31křivda clausura= 17 laesura= porucha, Moud 11,20; 18,3), torium(exceptorium=nádržka Sir
39,22; adíutoríum— _ pom metr (vltulamen=výhonek
187, 5; 2Ma ch 15,8), lMoud 4,3), mentum
=oh7avnost 15,13;invo|umen— tum=piena Vlo ud7 , . bSirTvoří nová jména řešených překladů podkládá slovům zvláštní, ne (execramenturn zvyklé významy; např. a) podst. jménům: ambitio alíbs(aeternalis-e_—aeter hybernalís=zlmnl Moud 16,29), =průvod (1 Mach 9, 31), argumentum: hádanka p“ři d a v ná.. koncovkami
(Moud8,8), causa =užitek, sine causa=zbytečně
alrlis (angulans-e_ —— úhel ný
aríus—a-um
fundibularius— _ prakovník 1Mach 9, 11),oríus-a-um deprecatorius: smiřlivýMach 10,24; desolatorius 68,201), vacuitas:ll volný čas (Moud 13, =pustošící, spalující Ž 119,4), atus-a-um (cervi catus-_zatvrzelý Sir 16,18; crapulatus=opojený 13; Ěir 38,25 25) atd. Viz Kaulen, z. Vul gatas 13,34; abstrakt užívají Handbuch misto jmen hro 277,65; magnatus=vznešený Sir4, 7), ítus-a-um madných, na př.captivitaszzajalci (1 Mach9, 70), (compeditus=spoutaný 2 78,11), ax, acis (nugax
(Ž 72,13),příbor cogitatio=starolslt (Moudreverentia= 8, 9), mini sterium_ (1 Mac ,58),
ltala
435
rsíre de l'Afrique chrétienne depuis les origines
jusq;:; arabe, sv. son !. Tertullien et isles1901; orl gine l'lnvasion v..ll S. Cypri nnenet temps. Par Sim, Die localen Verschíedenheíten der lateinischen Sprache mit besonderer Berůcksichtígung des afrika níschen Lateíns. Erlangen 1882; Co orssen, „Berlcht iiber dielateinischen Bibelůbersetzungen“ v „jahres bericht ůber die Fortschritte der klassischen Alter tumswíssenschaft r. 1889 & 1900;H aríel, „Lucifer von Cagliari und sein Latein" ve Wólflinově „Archiv fůr lateinísche Lexicorraphle, Lng 1886,1—58; Schepss Die Sprache riscillian's tamže 3.309 až 328; o'lflln, Die ersten S uren des aírikanischen
ceus- a- um 31), iiius a a
Lateins, tamže 8893
;Sittt,! Die Heimat des
Appendix Probi,í íimže 1s. _557—562; Wčlj'lin, Mi nucius Felix, Ein Beitra zur Kenntnis des Afrik. Lateíns, tamže 1892 s. 7—484; Kadbler, Díe lateí nische Sprache au afriksnischen lnschriften, tamže 1893, 161—202; Tníelmann, Die europáischen Be standteile des latemischen Sirach, iamže 1894, str. 247—284, Bayard, Le latin de saint Cyprien. Paris 1902; E. rand Hl. 6;White, A Grammar of the W. Vulgate, “Oxford Sleumer, Kirchen lateínisches Wórterbuch, Limburrg 1926Na um. introduction to ecclesiastical latin, Cambrid e 1922; 'Theeasurus, linguae latír ae; Leclerque v iction naire d'arche'ologie chrétienne et de liturgie Paris, Vlll 1422-1528. — 5 7. Prameny, v nichž iest za ' * ' ' * ' " " překladu,'jsou některé.
uikop sya
exerrare,
zejména biblick ké citáty v nápisech
(Gensichen, De Scripturae S. vestigiis in inscríptio nibus latinís christianis, Greifswald 1910),v knihách liturgických, v aktech církevních sněmů & v dílech církevních latinských spisovatelů z doby před sv. jeronymem (Síummer s. 28nn). Není rukopisu, který by obsahoval cely' 8. z.; čelné rukopisy S. 2.
jsou tyto: He eptateuchus
Lugdu nensis ze
Vl. stol.., jest nyni majetkem knihovny Lyonské. Za francouzské revoluce kterýsi zloděj rukopisů z povolání jej rozložil &po kusech rozprodal; jeden dostal se do knihovny lorda Ashburnhama a roku 18 byl samostatně vydán tiskem: „Librorum Levitici et Numerorum versio antiqua Itala e codice Ashburnhamiensef Když byly později všecky kusů zase Ulysseskoupeny, Robert r. vlydallvjel;arícely ži aver. dvou 1900 vsvazcic Lyoně.
Co de xWír ceburrgensis rescriptusze století
_Vl_. obsahuje
části Pentateuchu
& proroků,
vydal
jej Ranke r. 1871 ei:Vídn „Par palimpsestorum Wirceburgensium. C. Monacensis ze stol. Vl. má části Ex, Lv, Nm,;Dt vydal jej v Mnichově roku 1883 Ziegler: Bruchstůcke einer vorhiero n míanischen Uebersetzung des Pentateuch aus e|nem Palimpsesle der Kóniglíchen und Síaaits— bibliothek zu Můncenh Codex HofOt tobo n u 3 ve Vatikánské knihovně ze Vll. nebo V111. "stal.
s částmi Gn a Ex; vydal je Vercellone
ve
sv. Varlae lectiones. .sl 183nn (viz výše). Menší Marburg zlomky Gn & Král obsahuje Belsh ei m-ovo vy Bcreiche dání „Palim stus Vindobonensis. .“ Christianie wissen 1885;(Exopo také sitoorn V, beare—ova „Fragments nea 1V63 631111)mají něco zPhilo n.
Lectiones Starol. Rut Est Tob jdt 4 Esderbjestz.X obsaženo v rk C.znění Complutensis z IX. v.ěku ll. tamže Vydal jej Samuel Berger v Paříži r. 1895 a po něm josef Denk v Dílealglateinische Bibel'll'lihrem
Gesamtbestand vom 1—9hja rh,undertdezg 194
Píseň Asninínazachovala se vydal v rk Berger. Cod 2.Ein sídle z.sXV t.,ol jejž Delší zlomkynksnlíh Král posdáváCod. gothicus
Legio la litterature z r. 960; vydal Vercellone, Variae Lectiones.. Histoire litte ll (Řím 1864). Kratší zlomky knih Král. obsahuje
n e n s i s (majetek kapit. knihovny sv. Isidora v Leoně)
Itala
436
rk Quedlinburský,
vydanýod Schultze, Dle wissenschaítllches Pro ramm, Lng 1914. Velikou
Quedlinburger ltala- Míniaturen, Miinchen 1898. sbírku Denkových výpis ů získalo arciopatství bene noho rukopisů výše Takte'žiPallmpsestusVíndobonensis(vyd. diktinské v Beuroně jmenovaných jest pomišeno varianty z oprav a
Belsheim)výšejmenovaná a Fr ag menta Vin pravého překladu Jeronymova, takže bývá často
8' nesnadno stanoviti, co jest přičisti starolatinskému 17; 14, iha _17—30), jež vydal Haupt ve Vídni 18—117, r. —Kn znění, co prácí jeronymově j. Wordswortha H. ].
zachována jest v rklpllnárodní kn7lho_vnypařížské 1.1.93.,11505.,6.,11553.v rk otském White, kteří vydali Vulgatu k N. :. otiskli na spod ním okraji svého díla rkpf. domnívajice se, že byl
Leonském omplute nis, výšae) (viz_výšóe),3 Mniccoh A1kalském( kém (výše; vydal Bels— V.Jeronymu základem opravných jeho prací (Viz heim r. 1892), v rkp madrldského musea arche
proti tomu Stummera na str. 81). — š 10. pež Damas totiž (366—384) uložil Jeronymovi, abeapo etách vč.rkp Ě 26rpinf v knihovně magického městskéAmbrožské knihovny řídil opravené, spolehlivé znění latinské bible, jak v svítá z listu Jer. jmenovanému papeži, kde píše: vMiláně (vydal Cleríani, MonumentaSacra et ovum opus me facere cogls ex veteri: ut post Prophana, (vydal [ 3 s. 216—223)a vrkp Rejzi4nO 7 Vatoik. knihovny Blanchiní vvŘimě IC:.. exemplaria scripturarum toto orbe dispersa quasi Veronensis ze Vl.stol. obsahuje žaltář;Ovydalo jej quidam arbiter sedeam; et quia inter se variant, Bíanchínl ve Vindlciaecanonicarumscripturarum, quae sínt illa, quae cum Graeca consentlant verltate, Rím1740. od. Vaticanusl. 4obsahuje značne decernam“ (Praefatio in quator evangelia z roku zlomky4'2Mach;vydal je Mercatlr. 1902. Ostatekviz 383., MPL XXlX 557 nn.)— „Quae (evangelia), uStummera n. u. m.; Ho'pfl, Introd. compendium ne multum a lectionis Latinae consuetudine dis vol. 1. Řím 19Zi.,s 277 nn. — Pro starolat. znění creparent, ita calamn temperavimus, ut his tan N. :. máme mnohem více rukopisného materiálu, tum, quae sensum videbantur mutare, correcžtis, manere pateremur ut fuerant“ (Tamže). zejména pro evangelia (Gregory, Textkritik d. N. reliqua T. 2 sv. (Lng 1902) 594 nn; Vogels, llandbuch, Kterých rukopisů řeckým jer k své opravě použil, 95nn, Stiemmer 42 n — Evan gelía obsahují: nebylo dosudpřesně zjištěno. Podobných předmluv Rkp a (: Vercellensls ze IV.-V. stnol.) b (: Vero jako k Evv.k jiným kni .z. sice nemáme: nensis st. V.); c (= Colbertínus,s. Xíl.);dd(=1a ]er ve svých komentářích uch luje se namnoze od dnešního znění Vulgaty; z to o někteří vyvozují, tlnskě znění rkpu Belzae);e že jerkromě evv. jiných knih N. 2. nespravil; Kaulen (= Palatinus s. V. D, Cantabríglensls, =Brixianus s.l. (= Corbelensis l s. X.-X1.); ffi (= Corbeiensls 11 Hohergn(n. 201) se domnívá, že Sk, 115 sty katol. a Zjev opravil někdo pozdější, snad Cassiodor s. g (=Sangermanensi_sl s. . ; g% (Cavallera, Saint jéróme et la Vul ate des Actes, (: V.-Vl.), Sangermanensisll C=Iaromontanus des Epitres et de l' Apokalypse v ulíetin de litt. s. VI.); ! (= Vindobonensis s.h.V.-Vl); j1(= Sare tianus s. V.;) (_—Bobbiensis s. V.-V V.l), 1(= Reh eccl.S.6Xl(1920.)269—292)Bruyne(aj1n1Cornely digeranuss. VllL-Vlll.) m(=Sessorianuss. VIII.-IX, Merk ! 173) vyslovil domněnku, že lat. znění listů Speculum. sb rka biblických mist bezmála celého od Pavla, jež máme v dnešnni Vulg, upravil Pelagius (Étude sur les orl ines de notre texte latin deS. Paul, N. 2.., přičitána kd si sv. Augustinovi), g (=M nacensis,s. V1.-V111.Š;r(= Usserianusls. VL.-VII); Revue biblique .S. XII (1905) 358—392), avšak (=Usserlanusllls. lX.;„) a“ureus ze s. VII.-V111 ll.; narazil na rozhodný odpor (Hůpfl n. n.m. ). Většina gat(ianus) P 3. Vlll. Viz Merk s. 16811;Sýkora, kritiků připouští, že učený Stridoňan opraviv evan Uvod s. 267n. — Skutky Ap. znění starolatlnské gelia přehlédl třeba že jen zběžně též ostatní knihy
z. Píšeste totiž ve spise de viris íllustr. 135 z fidei r. 392: „Nov muentm raecae mají) tyto d (=latinské D, VI.); viz N.z výše e(=rkpsy: Laudianus, lat. zněníznění rkpsurkp E, s. (= Gigas, Holmensis 5. X111. — agm . reddidi“ ' v listě 71, 5 (ad Lucinium Baeticum)
ediolanense s. C(od.Sessorianus),p h(= PalimpsestusPl-llos riacensis s. Vll.)m (=Pa
N
r.398:„ T.graecae reddídí auctoritati“;
a v listě 112 z r. 404: „sim e, ut dicis,in No(Augtlístinovi) estamenti emendatione
X.lll)ri s. s (= Bobbiensis s.s. V.—Vl. )s; susclpls“. Wordsworth-White (Novum t (=Pa s. Palimpses_tus ernigerode Znění stlarol. listů Pavlových chovají: (— lat Test. latine 11. l. Oxonii 1905, X1), Harnack (Zur znění rkpsu cod. C1aromontanus);e (= znění lat. Revision der Prlnclplen der neutestam. Textkritik.
rkpsu E Sangermanensis s. IX.
Die Bedeutung der Vulgata fiir den Text der kathol. rianus); ]“lat. F Augiensis; gue (= Čiuelferbytanus, palimpsest s. Vl.), lum); r (=Fr ra.gm Briefe u. der Anteil dleslHieronymus an dem Ueber setzun swerk, Lng 1.), Cha )33—51. ma"(Thlel jo_urna1 of theo og1calStud1esXXlV(19 Fr singensia s. )V1.).ml.—istykatolické: ff (: Cor 282—299) shledávajl vlistech Pavlových týžjazyk be ensis ai.lmp s. Floriacens_is)B;oq (— fra m.s.Monacensia [Frising.] Vl.;s) aty též opravné ako v evangeliích (Vaccari, biensisš;p(= Perpinianus).Zjevobsahují: g(=Gi Biblica 1. (1920 zássadyj 540111)Man enot (S. jeróme ou
PélageéditeurdesĚpítres deS.auldans1aVulgate? gas); ]: (—Floriacensis);m um). drobnosti viz Sýkora n. u.m(= m.; Sprecul ..m;Po Revue du clergé francais LXXXVl (1916) s. 5nn; zejména Stummer n. u. m. — 58. Srtarolaltl.znění vydáno lest 5 velké části tiskem. Počátek učlnll Flaminius Nobilius, jenž vydal ve stol.XlV.l Všecky zbytky . . . rukopisů a z citátů sebral & v postupný celekz uspořádal benediktin P. Sabatier. Remeš (l739-43)a opět Paříž (1751). Viz Stummers. 30 nn. Několik rkpsů, jichž Sabatier užíval, se ztratilo, avšak jine' byly nalezeny a ma teriál vzrostl tak, že byla pociťována otřeba dílo Sabatierovo přepracovati a doplnlti. íouhá léta
S. Jerómelréviseur S XV (1914—2513)
biblique a..vT Durandevue (Saintjerůmeet
notre N. T. latin v Recherches de science rel XII (1916) s. 531—549) právem poukazují na to, co jer napsal ve svém listě ad Marcel. r.384: Ad me repente perlatum est quosdam lřomunculos mihi studiose detrahere, cur adversus auctoritatem ve terum et totius mundi opinionem aliqua in Evan geliis emendare tentaverim . . llli legant: „s pe
gaudentes, nos le se na ně připravoval josef Denk: „Wiei ich mir glmus . „sppegteamporitservientes“,oservi einen Sabatier vorstelle?“ (Bibl. Zeitschrift V1. entes (Rom 12,11).ellli adversus presbyterum [1909] s. 897—905); Der neue Sabatíer und seln accusationem omnino non putent reclpíendam; nos
italia — ltalle
437
I' ...v sis dedi? Contra 1egimus:„adversus presbyterum accusa— tionem ne receperis, nisi sub duobus Ratin. Il 24); „Ceterum memini editionem aut tribus testibus: peccantes autem co ginta translatorum olím e graeco emendatam ram omnibus argue' ([ Tim 5,19). lllls tribuisse me nostris (Praef. in !. Par MPL XXllI placeat: „Humanus sermo et omni ac
ceptíone
l394); avšaktuis“ opia—venéknihy mu někdo ukradl: di nus": nos cum Graecis,id est, „Praeceptis p—iš e Jer. Augustinovi r. 416
(l. 134 č..2) — parere non possumus, maxime in editione Septuaginta qua_e asteriscis verubusque Jer zde uvádí tři místa distincta est; pleraque enim prioris laboris traude z listů Pavlových, jež byla ve 8 L chybně přeložena, cuiusdam amisimus." jediná kniha job zachovala ve znění opraveném, _jakje nalézáme v dnešní Vul tétofiscellam recense celá iuncos předmluvou texerem. začínající slovyž 63a gat; z o omožnno jest vyvozovati, že ]er tehdy seSlzaut opraviltaké řečené listy. ]er bráně se proti výtkám, 64. (jiiný úvod, začínající slovy Cogor per sin los že nedobře opravil znění evangelií, nedokládá své Scripturae dlvlnae libros.. .[Migne XXVllI 11 7 až 1142] patří k přímému překlaadu ]eronymovu téže obrany textProč? z evange elíí, tehdy, nýr kdy opravami z listů knihy z hebrejského). Vydal jí Sabatler. P. de Pavlových. Protože list ad Marcel.
cum Apostola, qul graece locutus est, erramus:
„Fidelis sermo et omni acceptlone dig
nus“
(Tamže ,.15)
psal,“byl zaměstnán úpravou těchto epištol. Kárá-li ]ert ua tamv esvých komentáříchznění, jaeždosud v&nich(epištolách) nalézáme, třeba spokojen, mitin a,paměti nebyl sám se svými opravami ježto Šyl při nich vázán ohledy na tradiční znění, jehož nemohl opravovatí tolik, jak by si sám byl přál, aby nenarazil na odpor věřících na běžnne znění navyklých. V komentářích, kde těmito ohledy poután mohl volně názory 0 variantech anebyl, rozhodovatl se podátvatí pro onebsvéono ruznočtení, jež pokládal za správnější.o Kolem r. 383 er opravil starolatínský žaltář podle LXX, jak s m později napsal v ln psalteríum, q_uod íuxta Septuaginta editionem correxit, praefac io: „Psalteríiu,m Romae dudum posltus emendatam et luxta Septuaginta interpretes, licet cursim, magn n ex par correxeram. veátvrzeno, že tak učinilpodle obecné recense LXX xomj); proti tomu upozorňuje Stum mer (s. 83), že opravené toto znění zřetelně se blíží k recensi Lukiánav(! čemuž prý nelze se dlviti, ežto ]er byl prve dlelvcielši dobu v Antiochiia aři hradě, tedy v krajině ch, kde užívali všeobecněvřečené
recense (Lukiánov vy). Takén ení dnes přesně zjiš těno, který rkp žaltáře SL podává znění, jež po ložil ]er za základ své recense. (Psalt-Sanngerma nense ?). Žaltář tento byl zaveden do líturgievŘimě a zůstal v ní až do papeže Pia 1566—72); dnes používají celého při hodinkách círk. jenom ve ve lechrámě sv. Petra. Vřimském brevíři (Breviarium Rom.) zachován jest celý Ž 94 před jitřním (Ma tutinum) a některé zbytkyv odpovědích nokturnů starších officií. Delší zlomky'jsou zachován v řím ské mešní kníze (Missale Rom.) zejména v ntroltu, Grarduale, Tractus nejspíše proto, že byly tyto teksty zpívány zakořeněnýml melodíemi tak, že později nebylo snadno podložiti jím znění'jiné, kazujici jiný postup přizvuku. Pro svou dlouholetou vládu při liturgii v Římě dostalo se této první je
ronymově revisi lat. žaltáře názvu: Rommanum.
salterium
Po smrti papeže Damasa (1-10.pro ima odebral se přes Anti
since 38.4) _ler opustil
ochiidoBetléma, kdesenapodzimr. 386trvaleusadll Opatřiv si v Caesarei Palestinské nexaplové znění LXX, počal starolatínský tekst, ]podle vati.Nejprvezpracovalopětž túi. wněhooopravo druhá -< jeronymova recense, jež byla brzy přijatatdo latin ské liturgie, nejprve v Gallií; proto sluje
terium gallicanum; lat církev — kroměbasiliky sv. Petrav ímě —modlisepodne spo dle něho,ano
Lagarrde (Mitteilimgan
2, Gótingen,189až
237) a' velkou část (l,n,1—38 16) Caspar! (Das Buch Hiob ln Hieronymus' Uebersetzung aus der alexandrinischen Version, Christiania 1893). Z knih Přís, Kaz a Pís zachovaly se jen zlomky, jež v dal a m u el B e r g er (Notice sur quelques texts inedits
de l'Ancien Testament v Notices et Extraits des Manuscrits de la Bibliothéque Nationale et autres Bibiotheques XXXIV., 2 [Paříž 1895] 140—740; ' ' n (1-435) zachoval nám z Přís. delší
citáty (Vaccarí, La versione Geronlmlana esaplare lei Proverbi v Civilta Catíolica 1913, IV 190 až :02; 1 l, — ahlfs, Der Text des teptuaginíapsalters (Septuaginta-Studien ll Gót ingen 1907 s. 61nn.n 111 n.
9.n ); Vogels, Die
A—IPAR\A
liénéíctineX (1926)1Proksch, íorlae des Vu XŘavtřltextes der lEvangelssienP v Revue Die Septuaginta Hieronymi im Dodekapropheton. Greitswald 1914. Grtitzmacher, Hieronymus, Eine biographische Studie zur alten Kirchengeschichte Ber in 1 tun.; Vaccari v Biblica l (1920) '$"=
13. Sl.. vykazoval sice mnoho chyb,
jež bylo třeba opravovati; nerušily však podstaty Písma sv., jmenovitě na místech věroučných ani mravoučných. Celkem podávala (a podává) obsah bible tak věrně, že lze jej pokládati za překlad
autentický.
Dokazuje to autoritativně praxe
latinské církve, která ho užívala několik století (pokud nebyl vytlačen a nahrazen novým překladem sv. jeronyma) a užívá ho částečně i dosud: pojala do uřednlho svého znění latinského (Vulgaty) patero knih ve znění starolat. neopravených (Moud, Sir, Bar, ] a 2 Mach) a užívá dosud žaltáře a celého N. z. podle znění starolatinského, ovšem ]eronymcm revidovanéhho. — . ění 8. z. pořízené ve ll. století křest. doslovně po7dnleřeckého překladu
Alexandrijského (bylo nazváno „latinskou Septua gintou'ů prokazovati cenné re onstrukclmůže řeckého znění kritice ][ století poslužb Kr. kpří padech, kdy lze původní znění slovního překladu SL zjístit, zachovává nám tvar tekstu starší nežli mnohé řecké rukopisy nám známé a je spolu s ruko pisem B (Vatikánským) svědkem znění řeckého před Origenem. SL překlady N. z. drží se přísně řecké předlohy a proto jsou nejlepšími svědky původního znění řeckého. však rkpsy, v nichž se nám SL za choval, sou z doby pozdější a pomišeny variantami z (nové) Vulgáty, takže jest s velikou péčí vy šetřiti původni znění latinské prve nežli jest možno z něho se dopiditi, jak zněla jeho řecká předloha.
pojala jej i do úřední římské Vulgaty (ačkolivžer. Vogels, Handbuch der neutest. Textkrítlk 232!až později takéke'nog fee.r řeklad do latiny mo 240. zpořídil předlohy hebrej metodách při př druhé revisi latinského žaltáře víz Stumm italia Mai-Ius, 11.v Pallermu sp. „De lm & 12. Podle týchž zásad (na základě5 znění hem— munítate ccclesiarum“; :. mládj1590,1618.
::
glozve'ho) Jer.contra opravil též ostatní všecky zaliquid knihy l_ltalíe N. z. jest jmenována čtyři l. vSv.Pismě Pavel sv. v Korintě setkal se s Akvilou, Eg„one Septuaginta interpretes sum iocutus, quos ante annos plurimos diligentis přiášlým.z italie“ (šlqlvůóm dnů 117; 'lmliac).
438
italie
Sk 18, 2. — 2. Když se odvolal k císaři, bylo roz
()s Řeků (tito obojí poslední v jižní Italii) o 3 Kata lánců. (v jedné obci u Alghera na Sardinii)0 ,2 Ru lomítech a
hodnuto, žeaseže,27 bude pla_vitiKdy „do lžtalie“ tip! munů 1 jiný a cizinec. Ladínvl 'Iraliav). žpřiplul(ek Pavel do Myry v aLycii, byl nucen přestou ití na jinou
v poříčů Tagliamenta se počítají k Italům. loď, „která pluula do 1ta1ie“. ( amže27, G.) Friulci Italské ko ome jsou 1v Africe: Libia (rozloha [ mil. obyvat.1 7,0 000), Entre a.k(119000m id 13024.„abr spisovatel čtenářům pozdrav ti z vyřizuje“ svým 'Aoncíšovzai upa; 900.000km38c'), obyvat. 380.000) Somalsko o(365400km', 300.000), Giubaland (100.000km', obyva obyvatelů 000),
01 6.7163779 o'halt'ac. „ltalie“ na těchto místech zna
mená již celý poloostrov prostřed jižní Evro yp,
ježto Caesar epřipojil r. 49 před K. severoitalská území jižzvané „Gallia (_Zispadana“, k Italii, Augustus pak ptosunul"hranici její až k Alpám, roz děliv ji na 11 kraajm uvodním znění Písma v..S z. Italie jmenována není. V latinské Vulgatě
Rhodus aDodekaneské Castellorizo(15 (1405 km', 0vU“Asii3ostrovy 36.000), souostroví ostrovů,
1427km', obyv. 63.500) a Tien-tsin v Číně ('/,km', ob v. 10.000). Po stránce náboženské byla r. 1924
včibii veliká většina mohamedánů vedle nemno hých katolíků (hlavně Italů — 26.000) a židů, .000 _všakse vyskytuje třikráíe: 1. Nm 24, 24. přeloženo v Eritrei více než polovička mohamedánů, jest slovem Italia, hebr. cm);, což znamená oby domácích katolíků, málo pohanů, ostatní koptové, v Somalsku domorodé obyvatelstvo mohamedánske', -vatele, a) ostrova K_yprunebo b) ostrovů a pobřeží na ostrovech Egejského moře velikou většinou Středozemního moře, zejména Řecka. Viz heslo Náro italský, který jazykově Cethim1118116.— 2. Taktéž činí Vulg Hz 27, _řeckorozkolnické.— po okračováním staršího italskehooobyvatestva estval 6. Prorok oslovuje Tyrus: „Z dubů basanských je mluvícího latinský nebo zromanisovaného, plemenně — udělali ic —tl osvtesla, palubu enťanů“. tlanudělali vsobě obsahuje zbytky obyvatelstva předhistori znamenajíl„ lodí Kettanů“utaké lodi římské, proto ckého a to jednak přeoincioevropského jako byli mohou „Ketané“ znumenati také obyvatelstvo ře Ligurové &snad také Etruskové, jednak indoevrop ckých ostrovů ano i Italie (Viz Schmalzlúv komentář kysch kmenů ilyrských, ja ko byli Venetově v Be olzičných kmenů k tomuto místu. Víeňd 901).—- 3. ls 9. Vulg nátsku a lapygové vApulii,a slovem „italia“ překládá hebrejské bann (Tůbai) italskZch nebo ltaliků, z nichž vynikali La tinov a Samnité. Dějinná doba italiezvláště se začíná v 8. stol. př. Kr. kdy Řekové se začali usazovati jež se vyskytuje Gn 10,2. Sv. jeronym odůvod ňuje tento překlad (Comment. in ls,M LXXI 693): Thubal autem sive Thobel, aut Italia inter V naySlcllíi na březrch Italie, ipotom však, žŘírn a začíná šířiti jižní své panství svůj jazyk, dějiny italské jsou vlastně dějinami římsk' mi. Ale pretatur, aaut hoc esthebr. Hispanía, ab (XXIII Ibero teprve za Augusta se jeví Italie jako cele ajako flumine“ v ibieria, rQ_uaest. in Gen“ 999): „Thubal'íberi,r qui et Hispani.. licet quidam s celkem se s ní jedn. ějíny křesťanství v Italii Italos sus icentur“. Thubalovci bývají všeobecně se začínají nejspíše zu Člaudia příchodemsv. eira do Říma, pravděpodobně roku 42. Tenkrát vznikla stotožňov ní s Herodotovými Tijííaggvm(11194.Vili. ímě křesťanská obec, terou sv. Petrz zorganif 78); podobnost zvuku se jménerm Tiberis b< snad důvod, že byli pokládáni za obyvatele sídlící soval. Když Claudius vypověděl židy z Říma, šlo na březích řeky Tibery, tedy za Italy. HEI.. asi hlavně jen o předáky (také již pokřtěné) & vy Italie jakožto pojem zeměpisný se dnnes, poouk d povězení se netýkalo obrácenců z pohanstva, takže se týče Evropy, v podstatě srovnává s ltalíí jakožto římská křesťanská obec trvala i za Petrovy nepří pojmem politickým t. j. s dnešním italským králov tomnosti. Když pozzději sv. Pavel psal svůj list stvím. je třeba říci „v podstatě“, poněvadž jednak k Římanům (r. 58), byla tam znamenitá obec kře politické meze dnešní Italie přesahují místy jeji sťanská, v níž Pavel měl známé. Byv na podzim meze zeměpisné a naopak některá území evropská, 62 nebo 63 posslán jako vězeň do Říma, zůstal která podle starého podání zeměpisného k Italii 3 měsíce na Maltě a jistě toho času užil k hlásání náleží, jako na př.oostrov Korsika a Malta, jsou evangelia. Na další cestě přistal v Puteoli (Pozzuoli), v politických mezích jiných států, jednak uvnitř kde našel „bratří“ a pobyl 7 dní. P. P. Prat samých zeměpisných i politických mezí italských ve své knize „.Sv Pavel“ předpokládá, že tito jsou tři drobné samostatné státy, totiž Vatikánské bratří byli lkřesťané. Někteří věřící řimští, zvěděvše město (Citta del Vaticano) jako papežský stát roz Puteol o Pavlově příchodu, lohy 44 ha, repuubI. San Marrino v rozloze 28'/, km' patrně naproti zaž do Forum Appii, více nežpřišli 60 kmmu od potom má, & knížectví Monaco s rozlohou 11,',km'. Samo krá a jiní ke Tres Tabemae, asi 15 km od Věčného lovství italské má plošnou rozlohu 310.1351/,km'. města. Z listu k Filip. 4, 22 je zřejmo, že vyučo odle dat ústředního statistického úřadu v vání Pavlova v čím zasáhlo i osoby „z dom césarova"; ostatněP. Prat ve své právě zmíněné bylo podle sčítání 21. dubna 1931přítomného obyva knize se domnívá, že šlo' jen o otroky &propuštěnce telstva 41,220. 1341](s těmi, Zkteří v době počtu sčítánípřito byli císařovy. Možná arci také, že o jejich obrácení se za hranicemi,4 835). celkového 'mného obyvatelzstvla bylo 996.1 promile katolíků již dříve přičinil sv. Petr. Za pronásledování Nc a jen 159.471 ostiatních. Mezi těmito posledními ronova, kdy také obě knížata apoštolská dokonala bylo 17.493 osob bez vyznání. Evangeliků vůbec v Římě svůj život smrtí mučednickou (29. června 67), (neudávali prý většinou rozrůznění podle vyznání) bylo již podle Tacita v hlavním městě říše „náramně bylo 082 569 (2 nicchž 31.625 cizzinců), většinou vai množství“ (ingens muititudo) křesťanů. ZŘíma ši denských, židů 47.485 (v samém ímě 19.901), řilo se pak nové náboženství rychle po ostatní 5.896 řeckých katolíků (nezřejmo,7zda etim míní Italii, ačkoli jen v málo případech je spolehlivě rozkolníci či sjednocení) 814 mohamedžnů a 2.326 znám mo, jak jednotlivé křesťansk ké obce vznikly. osob jiného vyznání. Budiž poznamenáno, že součet Mnoho italských měst tvrdí, že přijala víru od sv. těchto čísel, týkajících se nekatolíků, se nesrovnává Petra nebo od jeho učedníků. Tak na př. v Aquileji s číslici jejich celkového počtu jakožto „ostatních“, prý kázal sv. Marek, jenž tam ustanovil sv. Her uvedeného výše. Co do národnosti připadalo roku magoru za biskupa, v Miláně sv. Barnabáš, v Ra 1924 na 1000 obyvatelů 973 Italů, 13,5 Slovanů venně sv. Apolinář atd. Rovněž mnoho měst klade (t.j. Slovinců a Charvatů) z nichž Slovinců bylo _začátky ř_adysvých biskupů do 2. a 3. stol etí. jisto více než “!5,6,6 Němců, 2,2 Francouzů, 2,2 Albánců, jest, že přes rozličná pronásledováni se křesťanství .—
Italie stále šířilo, a papež Cornelius mohl na římské synodě 251 shromážditi kolem sebe 60 italských biskupů. Sluší také uvážiti, že v 1.'polovici 3. stol. dva císařové, Alexander Severus (222—235) a Phi lippus Arabs (244—249) byli křesťanům příznivi jako ostatně také Dioklecián po větší část doby svého panování. Když vyppuklo jeho pronásledováni, bylo v Římě 40 kostelů. Edikt milánský 313 a přání Konstantinovo 324, aby všichni jeho poddaní přijali víru v pravého Boha, rozmnožily přestupy, a kře sťanství se rychle stávalo státním náboženstvím. Císař Gratian (375 odňal pohanskému kultu hmotnou oporu a stát se přestal účastulti obětí. Přes to přese všecko mělo pohanství ještě dlouho vyznavače jak v obecném lidu, tak mezi vzdělanci i v senátě. Svědčí. o tom opětované žádosti jedné skupiny senátorů, aby oltář a socha Viktorie, které byly zasedací síněpostaveny, římského senátu 382 vzděla odstra ny,zebyly tam opět co se týče ných tříd na př. vypravování sv. Augustina o obrá cení římského rhétora Victorina, co pak se týče obecného lidu, ta okolnost, že ještě za času sv. Benedikta bylyp ohanské vsi pod Montecassinem. Také na Sardiniipa Korsice ještě za sv. Řehoře Vel.
byli pohlané. Pohanská reakce za Juliana Odpad líka (36 —363) měla v ltalii nepatrný-:ůčinek, také krátké panování proticisaře ugema, jako jejž pohanský Frank Arbogastis posadil na trůn západ ního císařstvi. Odd obbTheodosia Vel., který 394 vttrhl do Říma, jest křesťanství uznaným státním náboženstvím, a pohané zásadně ze státních úřadů
439
semi téže dob. Na synodě 50 biskupů 34l ujal se papež jullus. sv. Athanasia a biskupa Marcella zAncyry. Brzy po synodě v Sardice sešli se pravo věrní biskupové italští v Miláně kolem 345 a vyřkli anathema nad Photinem. jiná synoda 347 přijala do církve biskupy Valenta a Ursacia, kteří se od řekli ariánství. Papež Damasus shromáždil v ímě 4 synody dogmatického rázu mezi 369—380. Snyody milánská a riminská, o nichž bylo pověděnoyvýše, vyzněly pod nátlakem světské moci a lsti ariánsky smýšlejících biskupů ariá4.nsky. biskupů italských vyniká v poslední třetině věku Z zvláště--sv. Ambrož, biskup milánský (1-397), mezi papeži sv. Damasus, proslulý mimo jiné svou péči o katakomby a svými nápisy. Doba, která sluje „stěhování národů“, při nesla Italii mnoho útrap, ale dala cirkvi příležitost, aby přeéychovala barbarské ještě pohansk a většinou ariánské.národy, Ostatněnamnoze i v domácím. obyvatelstvu zůstávaly ještě nejedny zvyky pohan ské. Tak na př. papež Gelasius teprve 495 odstranil
staré lupercalie. Loupežné vpády Visigotů na vletech 400—41 (410 vtrhli do Říma) a Hunnové svém tažení k Milánu přes Vicenzu, Padovu a Veronu neublížill přiliš církvi, a Hunnové přičiněním Lva
ylr odvráce
postupunaŘím. Zničill
však Aquilejl, jejižlobyvatelstvo uprchlo na ostrovy v jaderském moři, kde položilo základ k pozdějším Benátkám. Vandalové plenili im 14 dm roku 455, a opanovali Sicilii, Sardinii a Korsiku, které pak trpěly je ich ariánským tanatismem. Králov vé Hun nerích 4 & Thrasamund 508 oslali mnoho afri ckých biskupů na Korsiku a na ardinii do vyhnan ství. —R0ku 76 Odoaker, kníže jedné části ger mánsk_ého kmene Herulů, kteří nedávno přišli do_ Italie, sesadil posledního západořím. císaře Romula
vylučování. syna Konstantina Vel.uvésti Kon stantla, kterýDříve?, smý lelza ariánský, stal se pokus, křesťanství italského domácího obyvatelstva do tá bora ariánského, a to hlavně synodou více než 300, většinou západních, biskupůvMiláně, již byl přítomen konec zápaidořím. císařství. také sám Konstantius (355),p ksynodou více než Augustuia zástupy hoa učinil nazvaly králem italským, on sám Jeho pak uznal, podle jména alespoň, svrchovanost východo 400 biiskupůg,z 80sesmýšplelo v Rim 9.Aienichž pokus konečnězřejmě nezdařilariánsky, a .řlm římského císaře Zenona a přijal od něho titul řím. ské“olbyvŽstelstvozůstalo ve své veliké většině kato patricia. Ačkoli arián jako jeho kmen, choval se lick cým — Co týče církevní organisace, byl k církvi katolické uctivě a zachoval římské veřejné původně papež jediným metropolitou v ltalii. Od řády. Roku 489 přitáhli z Pannonie (mezi Vídni polovic 4. stol. je milánský biskup metropolitou a Sirmiem) ariánštl Ostrogotové se svym mladým severni italie a Rhátie a projevuje vůči Římu jakousi králem Theodorichem, jejž Zeno adoptoval a vy samostatnost. Také biskupové aquilejšti se brzy do bídl proti Odoakroví. Po vítězných bitvách na isonzu, mohli metropolitních práv nad biskupy v Benátsku, u Verony a na Addě oblehl Theodorich Odoakra istrii, západní lllyrii, Noriku & části Rhátie. Za v Ravenně,aakdyž se mu tento pod úmluvou vzdal, dob ostrogotske'ho panství získali titul patriarchy vlastni rukou jej zabil. Říše Theodorichova obsa & chtěli se rovnati ímu. V době sporu tak zva hovala kromě Italie se Sicílii také Rhátii, Noricum, ného tříkapitulového (v polovici 6. stol.) postavil Pannonii a Dalmacii. On sám byl moudrý panovník, se patriarcha aquilejský proti Římu, ale když Longo snášeníivý ke katolíkům, ctil papeže“] klerus, osvo bardi vtrhli do italie, utekl se na ostrov Grado bodil církevní statkyo adní, dal souditi domácí obyvatelstvo podle římského práva, Goty pak podle blízko Terstu. Když po 50íletech rozkolu jednalo gotského. jistě lze při tom předpokládati vliv stát o srovnánís m,emseněkteř ibiskupové sutfragánl m57 k tomu nepřsivolllla zřídili svůj patriarchát ve staré, níků senátora a učence Casslodora (1- kolem od Hunnů 452 zbořené a později obnovené Aquile' i, v klášteře Vivarium v Bruttiu) a filosofa Boěthia. takže od té dobby byiy dva patriarcháty, majci Za takových okolností a také pro acacianské schlsma, ostatně jen práva metropolitů: Aquileja--Grado které 35 let rozdvojovalo Cařihrad a im, snášely oba živly, gotskýa římský, dosli dobře. Teprve (l45l do Benátek) a Stari Aquileia, která se teprv epřenesen r.700 zanechala svého roz rolu. V Ravenně kd ž se řečený rozkol 519 skončil, začal se více byli mertropolité od 432, kttře op rajice se o vý up atňovati rozpor mezi nimi. Prý pro byzantské chodořímské exarchy, hleděli rozšiřovali svou moc sympatie dal Theodorich kol. 526 popraviti vPavii a nedávali se světiti v Římě. Na Sicílii byla Syra Boěthia s jeho tchánem Symmachem. Téže dob cusa již v polovici 4. stol. metropoi. Papež římský (r. 526) byl v Ravenně uvržen do žaláře a brzy jakožto metropolita římské provincie církevní si pak tam zemřel papež jan l., kterého Theodorich podržel 6. biskupstvísuburbíkární ch (nynější vypravil moci do Cařihradu, aby na Justlnovll. jména jsou: Ostia-Velletri, Porto- Santa Rufina, vymohl zrušeni rozkazu, že chrámy ariánské na lba_no, Frascati, Palestrina a Sabina) jako suf Východěbyl mají ibýti vvydány katolíkům zavřeny. přijat Cařihradě uctivěnebo a korunoval ská — Kro'měsynody papeže Cornelia, o níž Papež 'iž se" stala zminka, konal ve 3. stol. jeeště papež justina, ale to, čeho si Theodorich žádal, nevymohl ionysius kolem synodu, týkající se jistých (patrně nemohl ani o to žádati), čímž proti sobě výroků biskupa alexandrijského Dionysia o2. božské vzbudil královo podezření a rozho ř.čenl Po smrti osobě. Synody 4. století se vesměs zabývaly here Theodorichově (526) užila východořímská politika
italie
440
italských a národních poměrů k opětnému dobytí italie. Se střídavým štěstím táhla se válka 18 let, od r. ' Vesuvem) a skončila záhubou ostrogotského království. italie s Dalmacii byla opět byzantskou provincií a její místodržite lové nebo exarchové sidllll v Ravenně. Kromě útrap této války zakoušela Italie té doby ještě jiných. R. 538 vpadli tam'Burgundové a vy lenlll Milán. Následujícího roku zaplavili severní ltalil Frankové, Durynkové, Alamani a Bavoři, a r. 554, když již Byzantinci byli pány italie, pronikli Ala manové až do Capue. Ostatně se východní Řím netěšil dlouho ze svého v'boje. již roku 568 vešel do Italie nový germánský n rod, L a n go b a r d o v é, přicházející z Pannonie. Povídá se, že Narses, vítězný vojevůdce v gotské válce, je tam přivolal ze msty za své ponižující odvolání. Hartmann Grlsar T. ]. (Geschichte Roms und der Pápste im 'Míttelalter,l) otom pochybuje. Král Alboln přišel do Italie přes Friulsko, dobyl r. Milána a po tříletém obležení Pavie (Ticina), která se pak stala hlavním městem nového království ariánských a zčásti ještě i pohanských Langobardů. již r. 570 přlšll k Římu; mnoho biskupů a kněží zabito, chrámy pobořeny, kláštery, z nichž mniši prchali, zpusto šeny. Síříce své panství na jih, založili Langobardi dvě důležitá vévodství, spoletské a beneventské, ale Řím, Ravenna, Pentapolls (kraj mezi Ravennou & Anconou s městy Rimini, Pesaro, Fano, Senni gallia a Ancona), přímořské částl Benátska lstrle a Ligurie s anovem, Neapol, výběžky jižní italie, Sicilie, Sar inie a Korsika zůstaly pod panstvím byzantským. Po stránce politické byli Langobardi stálou hrozbou Římu a na nějak' čas opanovali Ravennu s částí Pentapole. Po str nce náboženské začalo brzy arlánstvi ustupovati víře katolické a za krále Grlmoalda ('l-671) již téměř úplně vymizelo. Tím ožil život náboženský: stavěny kostely a hojně nadávány, zakládány kláštery a hospitály, ačkoli později, ke konci langobardského panství se jeví jakýsi úpadek církevního života. Podle zachovaných W jmen lze soudití, že od dob krále Liutpranda až 744) vyšší klerus byl vybírán z Langobardů. Králové Líutprand, Aistulf (749—756)a Desiderius — začali zase úsilovněii mysliti na další zisky v Italii a zvláště na Řím. již Řehoř lll. obrátil se třikrát s prosbou o pomoc na franského major doma Karla Martella, ale marně. Když za Aistulfa nebezpečí bylo hrozivější &Ravenna již 751 padla Langobardům do rukou, vypravil se'papež Štěpán ll , který dříve marně žádal o pomoc v Cařihradě, přes Alpy a vyprosil si přispění Pippina, té doby již krále franského, jejž jmenoval římským patriciem. Pippin přitáhl do Italie 754 a 756, pokořil Aistulfa & darováním ravennského exarchátu s Pentapolí a Commacchiem papeži položil základ církevního státu. Kd ž Desiderius opět papeže tísnil, přišel do italie arel Veliký, učinil se, sesadiv Desideria, sám langobardským králem a rozmnožil darování, která jeho otec byl učinil papeži. S titulem řím skeho patricia měl Karel také povinnost chrániti církevní stát a dbáti o svobodu papežské volby. To vedlo později (800) ke korunovaci Karla Vel. za římského císaře za papeže Lva lll. Byzancí 'zb ly v'ltalíi jen Sicilie, Kalábrie &Apulie. Langobar ští vevodové ve Friuli, Spoletu a Beneventu održelí zatím svá území jako franská léna, ale v vodství beueventské se brzy rozdělllo na několik knížectví. V rukou Karlovců zůstalo italské království až do sesazení posledního z nich, Karla Tlustého 887. Právní poměry v crkvi byly té doby v severní a strední Italii stejné jako ve Francii a tehdejším Německu.Biskupové dostávali od panovníků zvláštní ...
politická práva, na říšských sněmech vyšší klerus míval většinu a přednost, a immunita církevních statků lákala mnoho lidí, že se dávali jako pod lenníci (valvassoři) pod ochranu biskupů. V 8. a 9. století arcibiskupové ravennští, opirajíce se ještě o Byzanci, činívali opposicl Apoštolskému stolci a vzpírali se jeho panství nad exarchátem. ezl
patriarchy staroaquilejským gradským jako dozvuky tříkapitulového sporua neshody o sufbyly ragánní biskupství, až Lev lX. r. 1053 příslušnost diecésí upravil, ač i potom jak král lombardský, tak repu blika benátská vymáhali hold od biskupů území benátského a istrijského. Vzhledem k vzdělanosti měla Italie v 9. stol. dobré vyšší školy v lvrei, Pavíi, Turinu, Cremoně, Veroně, Vicenze, Fermu a Florencii. V Salerně byla již tenkrát lékařská škola, v Pavii právnická, a při obou škola řečnická. Římská synoda 826 nařídila, aby při všech kate drálních i venkovských kostelích byli ustanoveni schopní učitelové svobodných umění a „posvátných dogmat'. Splsovatelů bylo celkem málo; byli to hlavně dějepisci, z nichž snad nejznámější, svou jedovatostí, jest biskup cremonský Líutprand v 10. století. — Karlovcích zakoušela italie 74 let anarchie. O korunu italskou a obyčejně také císař skou se pokoušeli a svářili a na čas oné nebo také obou nabývali vévoda spoletský Quido a syn jeho Lambert, friulský Berengarl., německý král Arnulf (895), Rudolf ll. král hornoburgundský, Hugo 2 Pro vence a jeho syn Lothar, Berengarií., markrabí ivrejský a jeho syn Adalbert. Pustošení země za takových poměrů rozmnožovaly loupeživé nájezdy Maďarů, které soupeřícípanovníci volávali na pomoc. je přirozené, že za takových okolností hynuly cír kevní řády: dosazováni povolní biskupové, hroma děna beneficia, nedbáno cellbátu, příjmy klášterní dávány odměnou za soukrome služby, kněžští sy nové opatřování na útraty církve, lepší biskupové pro následováni. Círk. stát zůstával podle jména papeži," ale od zač. 10.stol. provozovaly v Římě vládu některé šlechtické rodiny. jižní Italii zatím již od začátku 9. stol. plenili a-tísnilí Saracení, kteří se 827 usadili na Sicílii a do 903 obsadili celý ostrov. Tarent a Bari, kterých se také zmocnili, octly se později opět v rukou řeckých. Roku 846 vyplenili v Římě r m sv. Petra, ale Lev lV. porazil s pomocí z jižní italie jejich loďstvo 845. Té doby vzali také Sardinii a Korsiku, a v jižní lalii ze své pevnosti na Gariglianu podnikali nájezdy do vnitra země, až jan X. pevnost tu vyvrátil 916. V Římě samém strhly na sebe v l. polovici 10. věku moc některé šlechtické rodiny, zvláště rodina senátora a konsula Theofylakta, manžela pověstné Theodory a otce stejně známé Marozie, dvou žen, které dlouhý čas vládly Římem i papežským stolcem. Tak se měly věcl až do doby, když Adléta burgundská, vdova po králi Lotharovi (1- roku 950), ušla ze zajetí Berengarova a povolala na pomoc německého krále Ottu I. (r. 936—973). Ten přišel roku 951 do Italie, pojal Adlétu za choť, obdržel králov skou korunu lombardskou a roku 962 od papeže jana Xll. také císařskou. — Přes všecky nepo koje v období stěhování národů a v pozdějších italských rozbrojích konalo se v ltalii mnoho synod, většinou arci v Římě. V Aquileji byla 381 synoda 32 biskupů, týkající se 2 biskupů a jednoho kněze, zjevných ariánů. O málo později konal sv. Ambrož v Miláně synodu proti rozličným kacířům a roz kolníkům a jinou brzy po římské synodě Siriciově 390 protl bludu ]ovlnlanovu. K r. 391 se připomíná synoda v Capuí, 401 v Turíně. V pátém věku se konalo v Římě 10 synod větší důležitostí. Symma chova synoda 499 a Bonifáce 11. 531 se týkaly O D'
Italie
způsobu Několik římSkš'cšlm synod 7. věku sepapežské zabývalo volby. monotheletismem.V lze počítati až do císaře Otty 1. asi 30 synod řím ských, v ostatni italii asi 15důležitějších (o obrazo borství, o rozličných reform c a ciirkevní kázni, o adoptianismu, o záležitosti Photiově atd.)Synody mimořlmské (hlaavně v Ravenně a Pavii) konaly se skoro vesměs až po zániku panství lan obardského. — Csařem ttou 1 se začíná ) „římské
441
jejž držívalí sami, a slíbili, že papež nebude vo liván bez souhlasu císařova.
Ale jindř ich 111.po
tvrdil také některým lennikům léna odňata církvi, a když v Capul dosadil za pána Pandulfa lV., dal Vaimarovi, který předtím držel toto území, za ná hradu církevni statky. Moc papežská byla ochro mena a zdálo se, že v Miláně a Ravenně i jinde se chtějí utvořiti samostatné patriarcháty. Sluší také poznamenati, že němečtí králové od dob Ottů ví něme ho národa“, jehož nej dosazovali v ltalii, kdekoli mohli, za biskupy pohnutějši období se končí zánikem rodu hohen Němce.alem Tito dbaliožádoucí sice o opětné ziskani církevních statků, reformy řece staufskénor nalezl tam množstvíKdyž (prý Otto 950)h1.[]přišel t, do z Italie, nichž však způsobili, nžěeepiskopát měl na začátku X1.stol. každý hleděl býti pánem co možná samostatným velikou moc a že bylo v Italii více klidu. S tím a zaokrouhlovati své území a to často rozchvaco souvisí rozkvět školství a jako reakce proti po váním církevníchstatků.15roti takovým snahám měrům v kléru ascetieký duch, zosobněný zvláště [. posiloval městech (1080 Kamaldolských, amían a.sv Jano ovi ualbertovi, za iOtto širších územichmoc mocbiskupů, soudní dávaje' a právajaímrvab.at To ve sv.eRomualdovi,zakladateli klvadateliřádu vallolmbroského. Takový duch se šířil bmyl$ tvlastně začátek10.pozdější svobody italských .V 2. polovici stol. místo bývalých hrabat do lidových vrstev a byl potom oporou reformních &evsétvodůvznikají hlavně v sev. ltaiií markrabství snah papežů v 2. polovici X1.století. V témže stol. objevily se na obzoru Italie tři dějinné složky & hrabství, jejichž držitelé byli nejprve cisařo vými místodržiteli. Markrabs stvím bylo jen a.př Sa které brzy měly provozovati veliký vliv na italské vojsko, Montferrat, Saluzzo, Treviso, Verona, Tos Benátky, rNormani města iitauiská. é vzniklya vsvobodná lagun ncáhz kána, hrabstvím Friuli a některá města jako Vercelli, věci: na ntá ky, kter Novara, Milan, Pavie, Cremona atd., obyčejně pod obyvatelstvem, uprchlo před Attilou správou biskupů. Vznikly takémamrky jako za řených na ostrovya ozdějisjesžekdysi spojilo a zvolilo si 697 Alpami: Savonaa janov, Ancona,Fermo, Teato atd.; společného dogpe(vůdce, edux), uznávaly až do dob vévodství bylo jen ve Spoletu. Církevní stát, jak hoře Vll. svrchovanost byzantskou. Obchodem bylo řečeno, dle jména zůstával papeži,aale od brzy bohatly, nabývaly důležitosti a později za začátku 10. stol. vládly tam rozličné rodiny, zvláště po 1204 vrcholu své Vládu moci Tuskulská. Exarchát a Pentapoli měl v moci král křížových v Orientě, výclaravdošly k e získaly Krétu a jiné ostrovy. dostala časem do rukou šlechtická oligarchie. Berengar 11.a]anovi to zavdalo mladému a vnuku lehkomysal Potrancouětělí normanští rytířiobjevilise nému papeži Xli. (Oktaviánovi, roziinu) příležitost, aby povolal proti němu Ottul., v jižní ltalii 1013 jako poutníci, vracející se ze jejž pak za poskytnutou pomoc odměnil 2 císař Svaté Země (podle jiné zprávy jako poutníci k sv. skou korunn.ou Zároveň dostal od Otty listinné Michala na Monte Gargano) & dali se najmouti potvrzeni církevního státu. Langobardská lmížata dMela z Bari proti ekům. Vévoda neapolský v Beneventu, Capui a Salernu musila přijmouti své Sergius jim daroval malé území, na němž postavili město Aversu a odtud začali šiřiti své panství. kraje v lénno od císaře, který sňatkem svého sn Otty 11.s b'zantskou princeznou Theofano e těl Mezi dvanácti jejich vůdci brzy vynikli synové získati tak řecké území v jižní Italii, a z italie Tankreda de Hauteville, kteří vzali Řekům Bari, dobyli celé Apullea Kalabrie, aVilém elezné rámě vyhnatí Sarace ny. mysl se arci nezdařil a spojení přijaltitul hraběte spojil ekové a Saraceni porazili Ottu 11.u ISquillace 982. Apuli ii s Kalabi'il iv apulského.Robert jedno vévodstvíGuiscard a s bratrrem Íeeštč zam měry měl mladý Ottto 111. 983—1002), terý větší dal 998 v Římě stíti Crescentia, vnuka Theo Rogerem 1. dobyli v letech 1060—1087 Sicílie a 090 l.sspojil po smrti svého dory mladší, ery Maroziiny, jenž na sebezhatila strhl bratrance Viléma krajiny jihoitalské se Sicilii, přijal všecku moc v dŘímě rzká smrt císařova všecky jeho sny. Markrabí Hardain z lvreje začal 1130titul krále sicilského, jejž lnnocenc ]] potvrdil. Papežové, počínajíc Lvem 1X.,volky nevolky uznali potom uusilovati o vymanění ze závislosti Němec a talských italie velmožů, mezi ním mna iž tento stav věcí, a normanští panovníci přijali od bylo 10“arcibiskupu a _biskupů, povolali do Itálie nich svá územi viéno. Robert Gaiscard přišel Řehoři Vll. na pomoc proti králi jindřichovi IV., a krále Jindřicha ll.' en byl 1004 v Pavlol Rogerl. dostal od Urbana 11.exekutivu nařízení, na krále 10mbarhodsré arduukorunován in uchýi kláštera. NasynoděvPavii lOlSusíloval iudřichlll. která by v jeho zemích dávali papežští legáti, ne mého. Uzemi bene spolu s papežem o reformy v cirkvvi, zvlá tě vzhle však titul a práva legáta dem k símonii a kněžským manželstvím, a r. 1020 ventské bylo 1077 spojeno s|“papežským státem. uplatnil císařskou moc v jižní Italii. Po jeho smrti jako na Sicílii Normani, tak na Sardinii a Korsice pokusili se Lombard ové opět zbaviti se moci ně učinila saracenskému panství konec mocná Pisa 1022, pokud se týče 1070. — V době zápasů mezi mecké, krá_llKonrád 11.,franský, nabyl pomoci biskupů ale 1026ž elezné koruny lombardské, r. 1027 papeži a císaři, které jsou známy jakožto „boj císařské. Později však plotivil se Konrádovi mocný o investituru" a zároveň byly úsilím o reformu arcibiskup miláánský Aribert, ktery se teprve po kléru & osvobozeni cirkve odm oci světské, a za smrti Konrádově srovnal 1039 s jěho synem jin čínajíce již Lvem IX. a Mikulámšem 11. (1059), vv dřichem 111.V ležení před Milanem vydal Konrád vrcholily za Jindricha 1V a Řehoře vu. (1073-1085), 1037 důležitou konstituci de feudis o dědičnosti začala se osamostatňovatl mnohá města italská, lén, ve prospěch malých vasalů. Za jíndřicha 111. zvláště v severní a střední Italii & spravovati se svými konsuly (bývalo jich několik), jimž po boku dosioupil stolec, vrcholu a vliv německých panovníků na papežský tak se stalo že kdž imané 'valy rozličné rady (credenze) a sice vedle rad echty také rady obecného lidu. Místo konsulů vypudili Benedikta IX. a došlo k pape ské trojícía, bývali později podestové a jiné způsoby a názvy Lndřich bamberského biskup rad a uřadů. Odtud soupeření živlu šlechtického limenta 111.učinil 11.(1046), papežem dob rého papeže, který ]indříclpi: korunoval. Římané odevzdali císaři římský patriciát, a lidového, aristokracie a demokracie, což lze po
:“
WU'
442
italie
zorovati zvláště ve stol. 13.Tak vznikly „communi“, císařů ochabl ještě více a 60 let nepřišel císař do obce nebo svobod ná m,ěsta která pak byla Italie. Pisa, dřive mocná, byla navždy oslabena většinou jakýmisi republikami pod svrchovanosti válkou s janovem, v níž utrpěla zničující porážku císařskou, uznávanou častojen podle jmena. V ímě v námořnt bitvě u Melosie 284. ja nov pak sám zase ve válce o řednost ve Středozemním moři pokusil se o12. republikánsk Arnold z Brescíe v polovici věku vempřevrat s £. 1380Ž Ben druhé tkám. polovice — V dlouhém období od o investituru se skončil za jindřicha V. amČalixta li. podlehl doby Ottu ždo 13. století viděla konkordátem wormským m10122ku prospěchu církve. Italie množství důležitých synod. Papežové shro Ale jiným podnětem sporů byly državvy, které ma mažďovali obyčejně v postě římský klérus a biskupy kraběnka toskánská Mathilda, omocnice Řehoře Vll. římské prov vincíee, a protožeezhusta přicházívalí na v jeho zápase s jindřichem V., o kzáala r. 1115 ně i jiní biskupové italští bai zaalpšti, mívaly takove synody ráz koncilů západní cirkve. Příklad sv. Petrovi. 11.vl CísařnLothar 111.přijal ztato od první kanonísace byl innocence ale panovníci roduúzemí hohen n na lateránské synodě štaufského chtěli npozději nabýti přímé moci na 993, kde byl prohlášen za svatého Oldřich biskup nimi. Za prvniho Hohenštaufovce Konráda 111(1138 au burský. Proti simoniislavíl Kliment ii. římskou synodu 1047. Símonií a kněžsk m konkubinátem až 1152) a za svárů jeho rodu s rodem veifsským vznikla v italii jména guelfů (velfů) a ghíbellínů se zabývala také římská synoda va 1X.a pavíjská (vait lingů neboli Hohenštaufovců), která paak ji 1049, pak salernská a sipontská150. V bojich Řehoře VII. s jindřichem lV. konáno v Římě 10 naplňovala několik set let sváry a zaštím.Gue1fové se přidržovali celkem papeežů az namenali demo synod v letech 1084—89. Na veliké synodě kleriků kraci a svobodu měst, ghibeiliní pak byli strana i laiků v Piacenze v postě 1095 vyzval Urbaan ll. císařská a jistou měrou aristokratická. Nástupce věříci k 1.křížové výpravě. Po uklizeni sporu o inve Konrádův Bedřichl. Rudovous chtěl uplatniti v ltalii stituru slavily se v ímě4 koncily lateránské jakožto po trvalém c'sařskou moc nejprve prohlášením jednotn élhO první ekumenické koncil na zápa císařského práva jako ovoce velikého shromáždění rozštěpení církve výcho toni po a západní, 1139, 117 al21 1.5 Ale mimo celou tuto1123, dobu se na rovině Roncaglíe 1158, Ale pak města mečem,lombards což vedlg ke zbořeníu Milána r. 1162. K konalo mnoho jiných synod v rozličných italských la městech. Veliké důležitosti pro církevní životb učinila ligu s papežem Alexandrem 111.a způsob založení řádu františkánského skrze sv. Frantík císaři krutou porážku u Legnana r. 1176. Mírem v Benátkách 1177 s papežem a v Kostnici 1183 z Assisi (1182—1226), který pak, zvláště svým s lombardskýmí městy musil Bedřich uznati jak „třetím řádem“ byl podporou papežů v bojích mocenské postaveni sv. Stolice tak svobody měst. : Hohenštauíy. Sv. Tomáš Aquinský a sv. Bona Sňatek syna Bedřichova jindřicha V1.sKonstancii, ventura, oba italové, jsou ve 13. století vrcholy dědičkou království obou Sicílii (1186), zdál se velikým ziskem rodu hohenstaufského, ale stal se scholastickétheološiekl spory Bonifácev 11 Mocpapežskáutrpělaotřes 303) s francouzským počátkem jeho konce. ljindřich byl v Palermu 1194 králem Filipem lV. (Slilčným). jako episoda padá korunován, ale zemřel již 1197. Syn jeho Bedřich 11. do téže doby roztržka florentských guelfů na Bílé dostal od svého poručníka papeže innocence 111. Bonifác, chtěl Karla uplatníti svou moc Sicílii v léno, ale kdv 1 rooku 215 zvvolen za va Černé. Toskáně, povolalktery z rancíe z Valois, aby krále německého proti Ottovi W. a chtěl podržeti jeho jménem rozvaděné sltrany. Karelerným přišel do Florencieviistopadu 1301, ale stranil také Sicilii, dostal se do krutých a dlouhých zá usmířil pasů s papežstvirn.Byl to vzor nadaného, rozma a Bill, mezi nimiž byl také Dante Alighieri, musili říiého a ukrutného absolutisty, opora italských opustitíoFlorencii. Karelv šak se tam udržel jen ghibellinů. Po jeho smrti 1250 syn jeho Konrád 1V-. Směsiců. Když KlimentV. (1305—1314), Francouz, se pokusil o uplatnění svých nároků v Italii, ale zůstal ve Francii a usadil se v Avignoně, počalo zemřeljíž 1254, zanechav 2let. synáčka Konradina. se t. zv. „babylonské zajeti“ papežů, které potrvalo Proti levobočkovi Bedřicha ll., Manfredovi, který až po Řehoře X1. dor 1.377 Církevní stát pozbyl za těch poměrů se držel v Neapolsku a na Sicílii, za takových poměrů l„vši moci a stal se jevištěm povolal Kliment IV. Karla z Anjou a udělil mu bojů starých rodů Colonna a Orsini. Pokus Coly 1265 království obojí Sicílie v léno. Karel porazil di Rienzo učiniti Řím republikou a středem světa v bitvě u Beneventa 1266 Manfreda, který tam za skončil jeho násilnou smrti 1354. Ghibeilini italští hynul za dvě leta pak v bitvě u Tagliacozza mla povolali po smrti Albrechta, syna Rudolfa abs dičkého Konradina, který se v pravil do italie za buurského, z nichž ani ten ani onen nepřišli do Italie, nového krále německého jindřicha V11.Lu svýmstiti domnŠlč'sm a da jejmoc zajatého v Nea cemburského. jindřich byl uvítán s velikými na poli (1 ) dědictvím, Tím se skončila rodu hohen štaufského i císařství samého. Ostatně Karel z Anjou dě emi a přišel s nejlepšími úmysly, byl korunován avíi za krále lombardského a v Římě r. 1313 vládl stejně despoticky jako předtím Hohenštaufove', v Toskáně si počínal jako říšský vikář, 1 v Římě císaře, Karel ale zemřel dříve než podrobil Florencii. iv jeho vnuka česky k|_žuelfskou ! dostal si vedl nějaký čas jako vrchní pán,a ejiž r. 1282 za jej „Sicilské nešpory“ připravily o Slicilii a daly korunu lombardskou i císařskou 1355, ale podle ji do rukou Petra ara onského. Ostatní italie byla slibu, daného papeži, opustil Řím hned po koru rozdrobena na množstvr svobodných měst a knížectví, novaci a vrátil se za Alpy. Později Maximilián 1. nimiž císař měl vrchni lenní & soudní právo, přijal titul „zvoleného císaře“ a KareVl .byl po ale celkembyl malomocný. Taknna ř. Florencie sledni císař, který se ještě dál korunovati, v Bo logni 1530. Od edoby je důstojnost císařská jen nepustila jindřicha obchodem, Vll. do svých zdí. Íjednot lívá městavůbec se vzmáhala kupova a sou čestným názvemt bez práv. — e oskon sední panství, usazovala venkovskou šlechtu ve čení válek s janovany (1381)provozovaly panství svých zdech, aby ji učinila neškodnou a potlačovala nad celým Stredozemnim mořem, a rozšířily také menší města. Z takových svobodných měst vynikly územní(Koríuood zisky jak 1387, v severní na řeckých zvláště Milán, Florencie, Lucca jan ov, PisaS,iena, své ostrovech Cyp l_Italiitak 1489—1571). Styky Bologna a ovšem Benátky. Některá, jak již bylo s papežskou stolici bývalyy brzy řátelské brzy řečeno, smýšlela císařský, jiná papežsky. Zn mezí nepřátelské, ale celkem se zákonod stvi benátské královi v Německu a Rudolfa Habsburského vlív snažilo omezovatí moc sv. Stolice. — V janově ,
italie který sesílíl vítězstvím nad Pisou, ale zase mnoho sev váhhy ztratil válkou s Benátkami, svářili se hílbellinštíz Doriové a Spínolové s guelfskýmí rimaldy a Fieschy, až lid obojí vyhn'al a zvolil si Simona Boccanera za prvního doge. Od 15. věku podléhala republika janovská někdy vlivu francouz skému, někdy milánskému. — Církevnímu státu,
443
t. zv. evropské rovnováhy, pročež italské státy uzavíraly rozličné a střídavé ligy, aby se navzájem chránily. Taková liga byla na př. benátská proti
Karlu Vlll., který se pokusil dobýtii v letech 1494-5 Neapolska, ale touto lioug byl přmucen k návratu do Francie, který se podobal utěku. ]iné ligy byly cambrai ská 1508 proti Benátkám, svatá liga 1511 proti Ludvíkovi Xll., jiná prot Karlovi V. italské zemdlenému anarchil doby yvání papežů i španělské zájmy měla na zře eli veliká liga svaté vAvignoně (Řím měl r.za 1350 jen fobý 7000 obyvatelů), Stolice, za Pia V., Benátek a Španělska proti Tur přirozeně řidalo papežské schisma potrojice smrti kům, která vedla ke slavnému námořnímu vítězstvi Řehoř X.lne 137 8)aasíly ještě méně papežská od r. 1409. Takový stav se málo zlepšil urovnánim u Lépanta 1571, ale pro vzájemnou nedůvěru Be rozkolu 1417, a teprve ]ullus 11.(1503—1513) ob nátek takovšch účinků, jaké novil papežskou moc v církevním státě, pokořiv se od aniŠpanělska oč.okávalyneměla Konečně v ak uplatnilo se PerugiuaBolognu. Kliment Vll. (Medici, 1523-1534) v ltalii jak územně tak politickou vahou nejvíce spojil se s Francií, Benátkami, Florencii a Milánem Španělsko, jemuž od polovice 16. stol. náležely - proti císaři V, jehožz zástupy pak r. 1527 Milánsko, Neapolsko & Sicilie, a již od 14. stol. vtrhly do Říma a strašlivě jej vydrancovaly (sacco také Sardinie Státní absolutismus španělských di Roma). Když ke konci 16. věku vymřel rod Este králů se projevoval také v Italii. V Neapolsku
ve Ferraře, připadlo toto tměsto jakohranic, papežské mistokrálové chtěli využívati práv církevnímu státu, kterýtí nabyl jež le'no pak papežskéhoele áta (privile iumpřzedstíraných vané Monarchia siculaa)z dob
rbana 11 (l
8) a Pzaschala 11.(1117),
s1.malýmuizměnami zachoval do earní šedesátých let — né státtyvaž seve 8 kteří vlastně Rogerovi l., hraběti sicilskému a kala— těch na vestředgí ltalii, většinou městské republiky,zse bě brijskému,dali jen právooexekutiv hem 14. a 15. věku staly namnoze kořisti některých řízení, jež by vydal na jejich územích papežský mocných rodů nebo vůdců (condottieri) žoldnéř legát, takovým způsobem, že by jurisdikční moc ských zástupů. Takn nabyl na př. rod Visconti a sv. Stolice byla uplně zmizela. Podobně si počínali po něm Sforza vlády v Miláně, te ve Ferraře, španělští mistodržitelové v Milánsku, takže do della Scala ve Veroně, Gonzaga v Mantově a cházelo téměř ustavičně k vážným sporům. Také Monferratu, Carrara v Padově, Medici ve Florencii. s Benátkami vypukl 1606 spor o církevní práva, Všechny takové rody se snažily nabývati potvrzeni _a vláda republiky vyhnala řeholní řády, které po svého vladařského postavení od císařů. Jen ]anov, slouchaly rozkazu papežových. Naopak Janov, Tos Lucca a Benátky se udržely jako republiky. Flo kána, a Lucca zachovávaly dob' poměr k papežům. renlští Medici se začali vzmáhati asi od r. 1400. .—
_.
Vystoupení Sauronarolov vo 1491—98 namířené nejen
proti světáctv v uměni a kléru nýbrž také proti panství Mediceiských, utlumilo jejich moc jen krátký čas. Cosimo de Mediciziskal Sienu s jejím územím a Pius V. ho 1569 povýšil za velkovévodu toskán ského. O Milán, kde 145 —I535 vládla rodina Sforza, se svářili v 'letechaž1521—1545 Františekl. francouzský a Karel.,V konečně zůstal Špa nělům. Na západě severní ltalíe se časem vzmohla
hrabata savojská, ježaaislod r. 1250 držela také
Piemont a 1416 vlivu nabylafrancouzského. titulu vévodského, oby čejně zakoušela — V ale Neapo vládl dům Anjou až do 1435. Sicílie byla 1282paž
1292 spojena s Aragonii, toma ždo 1409 tam vládla jedna pobočni linie aragonského domu, pak opět spojena s Aragonii, jejiž král Alfons V. dobyl 1435 také Neapolsk a. Po jeho smrti 1458 vládl Neapolskem (bez Sicílie) jeho nemanželský syn Ferdinand l.,protí jehož potomkům se snažili fran
couzští králové K_arel V111.a Ludvík Xll.upla1nit1
nároky .domu njou. —Přest to, že Italie byla ve 14.—16. stol. zmítána tolika nepokoji, dala světu té doby humanismus a renaissanci (rinascimento). ]íž Petrarca ve 14.stol. se snažiloživiti apovznésti duchovní život čerpáním z literárních pokladů anti cké (řecké a latinské) vzdělanosti. V jeho snahách pak pokračovali jini, mezi nimiž v 15. stol. zvláště
Vévodovéparmští z rodiny arnese uznávali lenní svrchovan not ežů, Estové naopak drželi b valá panství mathildovská Reggio a Modenu jako
csařská léna.
onzagové
jako vévodové man
tovští a z Montferrata byli císařskými vasaly. R. 1627 se dostalo tohoto vévodství chráněnci Francie Karlovi z Neversu, který sice setrval v len ním poměru k císaři, ale podléhal vlivu francouz skému. Také vévodové savojští kolísali mezi Francií a císařem, mívali občas spory se sv. Stolicí o im munity a obsazováni círk. obročí, ale rodina Savoj ská byla zbožná &spory se snadno urovnával.—y Hnutí reformační nedošlo v Italii ozvěny v širších vrstvách a jednotlivce, načichlipilně německými & evskými novotami,kteří inkvísice stíhala. Mnozí zaběhli nábožensky mnohem dále než pro testanti. Ke známějším jménům po té stránce
náleží Pietro Paolo Vergerio,býkva1ýnuncius, který zemřel v Tiibinkách r. 1565; kapucin Bernardín
kte\Xoravě; se v Ženevě oženil,benátský učil v Oxfordu aOcchino, z. 1561na Paolo Sarpi, servita, který sice neodpadl, ale na začátku 17. věku pů sobíl ve smyslu Luterově, a pantheista, bývalý dominikán Giordano Bruno který po dlouhém tulném životě byl 1600 v Římě upálen. — Také
poppádu se v13.Italii synody, z Hohenštaufů nichž v druhékonaly polovici stol.arozličlné věku skoro všechny více méně se zabývaly refor vynikli papež Mikuláš V. (1447—1455) veliký pří mami církevních poměrů. Patnácté století je celkem znivec humanismu, a Aeneas Silvius, pozdější papež odaml, a nový žívolt se začíná teprve po Pius 11.Tím, čím ve školství a literatuře byl huma chudé koncilusyno tridentském (1545—16 . Velmi horlivě
nismus, byla v umění renaissance, která dostoupila vrcholu kolem 1500asouvisí se meny jako juliuus ll., Bramante, Rafael, Michelangelo, Llonardo da Vinci a mnoha jinými, o nichž se zde nelze šířiti. jako ' v Římě papežové, takvvji nýc1 italských státech, zvláště ve Florencii, podporovali domácí vládcové tyto nové snahy v literatuře a umění. —Pro mn noho domácích válek a dobyvačn' ch choutek mimoital— ských panovníků vznikla v talíí nejprve myšlenka
prováděl rozmanitá nařízenítohoto sněmuarcibiskup milánský sv. Karel Borromejský, který v letech vydal velmi dobré pastýřské předpisy na 6 provinciálních a 11 dlecésních synoodcáh. V Ra venně se konaly 1567,1571,1580,1583,1593 & 1599 díecésní. Až do roku 1782 se slavilo v ltalii, pokud lze zjistiti z tištěných zpráv, kromě zmíněných synod tomilánskýcii a ravennskgch asi 180 synod, počet dosti značný, ale hled k velikému množ
444
Italie
konkordát na způsob francouzského z roku 1801, ale jako k francouzskému přidal o své vůli „orga nické články tak i k tomuto připojeny 1804 do datečné dekrety, jimiž byla práva církve značně umenšena. Zároveň zrušen kláštery kromě těch, které se zabývaly vyučován m nebo pečovaly 0 ne mocné, zabráno mnoho církevního majetku & cír jesuité, kapucíni a oratoriánl sv. Filipa Nerího.p — V 17. století požívala Italie celkem poko kevní život přísnému státnímu dbzoru. Piemont byl podřízen 1802 připo'en k Francii a 17 biskup litické se neměnily. ejichžlobchod utrpěl poměry objevením Ameriky Benátky,cl a cestyd jVoýc .1,ndie ství uvedeno na8. Králi arloviEmanueIovizůstala ztratily již r. 1571 Cypr, pak r. 1669 Kretu. Mírem jen Sardínie. Vévodství Píombino a Luccu dostala Požarevack' rn r. 1718 jim zůstala ještě Dalmacie jako francouzské léno Bacclochlho. sestra Napoleonova prov ovdaná za Pascala V NeapolElisa, se a Korfu. a pevnině ěvýchodni pto— král Ferdinand IV. v letech 1799—1805opět dostal lovíci severní Italie. Veitalské válce održely špannělské dědictví 1701—1714 (po vymření španělských Habsburků) k moci, ale když se přidal k protlnapoleonské koalici, byl zbaaven Neapolsku, jež dáno bratrovi stala se Italie opět částečným dějištěm zapasu mezi Napoleonovu josefovi (1806), a když tento se stal Bourbony & německými (rakouskými) Habsburky. Mírem Utrechtským, Rastattským a Eadeenským králem španělským, švagrov. Napoleonovu Muratovi. 1714 dostalo Savojsko Sicílii, císař Karel VI. Nea Sicílie jako před tím zůsta a Bourbonům. Za u polsko, _Mi_l_ánskoa Mantovu, mimo to pak 1720 ratova panství vznikla v Neapolsku tajná společ ost Ka rbo ánřů (Carbonari), namířená proti , za niž Savojsko dostalo Sardinii no s titulem království. Mírem vídeňským 1735 dostal cizí vládě, ale brzy začala v zednářském duchu vévoda lotrinský Františe kŠtěpán, zet Karla VI., Štíracovati církvi astátě státu. ten sev Pie roz říl také vproti církevním a vSpolek Lombardii, Tosk nu (kde Mediceji'itik1737 vymřeli) jako ná hradu za své území, které odstoupil sesazenému montu pak se spojil s Adelfií stejného rázu. Papeži králi polskému Stanislavovi Leščinskému, Don Piovi VII., když nechtěl vyhovovati rozličným Na Carlos, španělský Bourbon, obdržel Neapolsko a choutkám, bylyooňd naty Ancona, Ma Sicilii, Karel V1. pak obdržel Milánsko a dostal poleonov cerata, l-ýmmo a Urbino, a spojeny s italským k tomu Píacenzu a Parmu. Mírem Cášským konečně královstvím, konečně pak r. 1809 dal Napoleon Marie Teresie postoupila Parmu a Piacenzu bratrovi ím obsadití a odvéztikpapeže do zajetí, a připojil a církevvní státk svvému císarství Většian neapolského krále Filipovi. Království sardinské, biskupů a farářů v církevním státě odepřela Na jehož jádro vbylo v Piemontě, získalo tenkrát ně— poleonovl žádanou přísahu věrnosti (jen 3 bisku které kraje Milánsku. Korsiku koupila Francie od republiky janovské 1768. Jako jinde v Evropě povézrušeno, ji učinili), pročežklá bílo biskupstvía ajakékoli mnoho všecky tery17 zavřeny tak vpItalii zavládl od polovice 18. věku osvícený far absolutismus s reformami rázu reforem Marie zdání odporu v lidu přísně trestáno puád 'leresie a josefa II. v rakouských zemích. Zrušení Napoleonově vídeňský kongres (r. 1815) obnovil řádu jesuitského 1773 bylo jeho dílem, ovšem v hlavních rysech předrevoluční mapu Italie. jen ve spolku s vládami jiných států. V Toskáně se staré republiky, Benátská, ]anov a Lucca, nadobro osvícenství v kruzích církevních projevilo ověst— zmizely. Rakousko dostalo kromě Istrie s Dalmacii nou synodou pistojskou 1786 za biskupa lgiccího. Benátsko, Milánsko a Mantovsko, z nichž utvořeno Rok po ní sešlo se ve Florencii shromáždění království Lombardsko-Benátské. V Toskáně ob 3 areibiskupů a 16 biskupů toskánských, ale protože novena rakouská sekundogenítura s velkovévodou nepřijali většinu návrhů pistojských, rozpustil velko Ferdinandem III. Parma, Piacenza a Guastalla byly vévoda Leopoldsh mždění.—- Francouzská revo uěleny na doživotí manželce Napoleonově Marii luce a události, které následovaly až do pádu Luise (do 1847); potom měly přlpadnouti bour Napoleonova, rozvrátily úplně politické poměry bonské větvi, které' je Napoleon odňal a která zatím Italské alespoň na nějakou dobu, ačkoli jinak samy držela Luccu, jež však po smrti vdovy Napoleonovy myšlenky revoluční našly ve vzdělaných třídách byla přivtělena k Toskáně. Moednu obdržel také italských dosti sympatií. Savojsko a Nizzu zabrali jeden z rakouských arcinknlžat, v Neapolsku a na Sicilii obnovena vláda Bourbonů a Sardinsko do Francouzi již r. roku 1.7921796, Počíniazjiec italským tažením Napoleonovým ydosavadní státy stalo janov. Byl ovšem obnoven také církevní stát v bývalých hranicích, leč že francouzský stát po státu (Modena,R a vznikalyR novéelaFnové Cispadánská gio, Ferrara,republiky: Bologna a Venaissin zůstaly nebo Francii. a Romagna), Transpadánská rakouská Lombardie), zAvižnon y revoluce francouzské spíše jako jako do-. její 1798 Římská (církevní stát s Římem, z něhož ovoce zůstala v Italii touha po svobodnějším způ ius Vl. na rozkaz francouzských direktorů od sobu vlády a po národním sjednocení. Po poli veden doV alence, kder 1799 zemřel), Ligursská tické obnově poměrů hleděli jednotliví panovníci (janov) a Parthenopsk á l.(Neapo.lsko) jen na Siciiíí urovnati též poměry církevní. Král sardinský Viktor se s pomocí anglickou udrželi Bourboni. Z r_epdblik Emanuel ]. uzavřel 1817 konkordát, jímž zase znova Císpadánské a Transpadánské utvořena již 1797 rozděleny díecése. Později (1828) urovnal Lev XII. republika Cisalpinská s h . městem Milánem; z té s králem Karlem Felixem poměry církevního jmění. vznikla 1802 republika italská, jež se 1805 pro Nové rozdělení diecésí dostala 1821tk Modena, měnila v království italské s králem Napoleonem Rakousko ve svém království Lombardsko-Benát a s místokrálem Eugenem Beauharnais, pastorkem ském 1818 nn., Lucca 1819. Neapolsko uzavřelo Napoleonovým. Ponnových porážkách Rakouska konkordát příznivý cirkvi 1818, ale přes to přese bylo k tomuto italskému království přlvtěleno Be všecko v následující době se nechtělo vzdáti starých nátsko s Istrii, Dalmacií, Dubrovnlkem a_Kotorem, nároků na privilegia„-Monarchie Sicilské“ a nedo a 1 jižní Tyrolsko. Toskán jež dřrive naanč přávalo církvi náležité volnosti pohybu, ač jinak králové František ]. aFerdín and 11. byli osobně jaký časbbyla jakožto královstvaíetrurské udělena zbožní a k cirkvi laskavi. V Toskáně a království bourbonskfrancouzským linii parmské, bylaž 18081805 spojena s cí Lombardsko-Benátském trvaly vlády při josefin sařstvím jako republika Ligurská. Se sv. Stolicí uzavřel Napoleon r. 1803 ském podání ve věcech církevních. — Ale zau'm ' ství italských diecésí, snad přece menší než by bylo lze očekávati. Velmi pilný byl arcibiskup beneventský kardinál Orsini p(potomp apež Bene dikt XIII.,) který konal 2 synody provinciální a 38 dieeésních. O katolickou renaissanci v Itálii pilně pracovaly některé nové řády a kongregace, hlavně
<<
._
Italie
to v Italii vřelo. Povstání Karbonárů v Neapolsku přinutilo 1820 krále, dátl zemi španělskou ustavu z roku 1812, nepřátelskou církvi. Vojenské zakro čení Rakouska v březznu a u 1821 obnovilo dřívější pořádek a potlačilo podobné hnutí také v Piemontsku. Pařížská červencová revoluce 1830 zase hnula nespokojenými živly v Italii, podněco vanými vypovězenci a uprchlíky. Z Paříže, kde bylo po ologní 1821 hlavní sídlo1831),v Karbonárů, podnítili vzpoury vB (v únoru měa Modeně,k které potlačilo Rakousko na žádost&Řehoře XVI. Velikou důležitost pro další vývoj italských věcí měl spolek „Mladá ltalle“ kterrý v Paříži založil advokát Giu seppe Mazzini, jenž pokládal za dovolený každý prostředek ke zřízení republiky. V kruzích cír kevních a věřících šířily myšlenku na sjednocení ltalie kněz Vincenzo Gioberti a Cesare Balbo svými
mísy, které zůstávaly církevního rel Albert, od 1831 na králpůdě sardinský, se smýšlení. propůjčil za nástroj revoluce, která ho měla učiniti králem sjednocené Italie. Štvani proti Rakousku a církev nímu jež se, pokud týče církevního státu na časstátu, umírnilo, když Piu ]se )(.(papežem od 16.čvna 1846) nabyl oblíbenosti pro ústupky činěné národ nímu a ústavnímu smýšlení, chystalo rozvětvené
4-45
o obnovení církevní kázně, o svobodu nábožen ského vyučování, zřizování obecn ch škol &útulků pro děti, podporu duchovních řádu, šíření dobrého tisku ap d.Když Pius lX. prohlásil 8. pros. 1854 za článekovíry učení o neposkvrněném početí Panny Marie ve shromáždění 195 kardinálů a biskupů, slavena potom v květnu 1855 skvělá provinciální synoda v — Ravenně, reformní dekrety. Z franc která zskévydalalvýbornlé revo 1848 vyloš
císařství Napoleona llul.z(1852-18710).eVrItalii všichni
přátelé sjednocení italského skládali své naděje na Piemont—Sardinii. ltal Orsíni, odsouzený pro
atentát na Napoleonanasm,zrt anechal mu ve své závěti vybídnutí, aby osvobodila Italii, a v Napo leonovi hledal Cavour spojence k provedení svých politických záměrů. již v krimské válce se spolčila Francie se Sardinskem & na pařížském kongrese r. 1856 se mluvilo také o t. zv. italské otázce. V srpnu 1858 měl Napoleon v Plombiěres schůzku s Cavourem, na níž slíbil Piemontu podporu, za kterou potom měla Francie dostati a dostala Sa vojsko & Nizzu. Válkou 1859—60 ztratilo Rakousko Lombardsko a zároveň vypukla v střední Italii revoluce, která vynesla Piemontu Toskánu, Mo den nu & armu jaažko lt z.v. legace papežského státu. Garibaldi dobyl vktvětnu 1860Slcilie,v srpnu přistal v Neapolsku, Viktor Emanuel 11.se s ním v říjnu spojil, a král František 11.,který se uzavřel
spiknutí, jehožkruhů. se účaKstnila většinadoošl šlechty i u1847 jiných vzdělanějších výbuch Lvucce, Parmě a Modeně, v lednu 1848rnauSicilii & v květnu v Neapoli. Obě tato poslední hnutí král 13. února Ferdinand brzy potlačil. Hlavni ohniska spiknutí, v18.Gaetě, února rmrsll byl zahájen prvni 18611kapitulovati. „italský arenlam již “, a 17. března přijal Viktor Emanuel titul italského Ležchmířilo především Rakousku, byla na vevvel městech rakousképroti severní Italie. Když jaře krále. Smlouvou mezi Francií a Italii 15. září 1864 v ařržra Vídni zvítězila revoluce, povsta byla Florencie prohlášena za hlavní město italského 18. března téhož roku Milán, v Benátkách prohlásil království, čímž měla italie naznačiti, že nepomýšlí Manln republiku a Karel Albert sardinský ze strachu na Rím, a Napoleon si vyhradil na další 2 leta před revolucí a z nenávisti vůči Rakousku překročil vojenské obsazeni Říma, které trvalo již od 1848 Ticino. Radecký do srpna obnovil pořádek, a s Pie jakožto jeho ochranna. Zároveň se italská vláda montem, jehož vojsko bylouuSta Lucia a u Cus zavázala chrániti církevní stát proti každému cizímu tozzy poraženo, bylo uzavřeno příměří.TakévŘímě vpádu Piemontská ústava a zákony byl rozšířeny na celou zabranou Italii s rušením klášterů, zabí všpukla Rossi byl ránim církevního majetku & shovviv ým trpěním listop.1848 t. r.revoluce, zavražděnministr & Pius hrabě rx. brzy potom uprchl do neapolské pevnosti Gaety. V Římě byla protestantské propagandy. Civilní sňatek prohlášen potom 7. února 1849 prohlášena republika a totéž .povinn rn, duchovenstvo podrobeno vojen. službě, se stalo v Tos káně 18. února. V Sardinii byl král, cřizov vngelijaks proticírkevnl biskupové tiháni. státní o se školy, 'ečeporněru státu& osobně dobře smýšlející, ústavním vládním směrem měží donucen k nepřátelským krokům vůči církvl (zákon ( církvi v Neapotlsku a na Sicílii, chtěl tam krá o ' yučování, vypovězení jesuitů) &pak opět k válce ovský delegát opět uplatňovati práva papežského s Rakouskem, kterou opět prohrál. Večer po bitvě egáta na základě privilegii známých jako Monar “ovary 23. bře „1849 rekl trůnu ve pro chra Sícula, a to protis amé moci církevní. Proto sp ich svého syna zViaktora Emanuela 11., 26. srpna konečně Pius rx. bullou Suprema (od 28. ledna by uzavřen mír. Rakousko pak obsadilo Bolognu 864, publikovanou až 10. listopadu 1867) naprosto a Anconu a zjednalo pokoj v Toskáně. Benátk zrušil všecka předstíraná privilegia a místo nich se vzdaly 24. srpna téhož roku. a Říma, jehož hájil uvedl v platnost obecné cirkevní právo. V pro .aribaldi, dobyli Francouzi,chtějíce jeho obsazenrm sinci r. 1869k onal se v Neapoli kongres volno skati v ltalii rovnováhu proti Rakousku. Teprve (liberís umysly pensatori), spolku, založeného !“ d vrtátil se Pius lX. omŘla ná mylšlenkářů 1865v Miláně naprosto bezbožeckými srledujicích letech došlo k některýmoúpravám po a zvláště rotlkatolickými. a suspendovaný kněz měrů mezi cirkkví a státem. V Neapoli odstraněny Domenico anellí založil „ltalskokatolickou národní 1856 hiami příkrosti vzhledem k církevní jurisdikci církev, která požívala přízněa podporrvy lád.y — & 1857 ujedn ány některé doplnnky ke konkordátu Když v dubnu 1866 se již schylovalo ke srážce 7. r. 1817. V Toskáně 1851 zmírněny některé body Rakouska s Pruskem, uzavřela italie s Pruskem josefinského zákonodárství a stejně 185: v králov spolek a společně s nim podnikla válku proti ství Lombardsko-Benátském. Jen v Sard. nsku trval Rakousku. Byla sice poražena jak na pevnině směr nepřátelský clrk. zákonodárství zvláš-těza mini (Custozza 24. čvna) tak na moři (Lissa 20. červce), sterstva hraběte Cavoura v letech 185 E ; byl za ale pražským mírem vydalo Rakousko Benátsko Na-' veden clvll. sňatek, zrušeno 354klášt. a jejich majetek poleonovl, který je pak po plebiscitu tamního oby zabrán, podporována propagancla náboženskopo vatelstva přepustil italii. Aby se sjednocení italie litická, propaganda anglická, knržstvo v duchovní urychlllo, podnikl Garibaldi v září 1867s tichou pod správě nenávistnč obtěžováno, papežská vláda porou italskévvlády vpád na zbývající územi církev. v církevním státě jizlivě a nespravedlivě kritiso státu, načež Napoleon prohlásil dohoduz 15. září r.1864 za zrušenou & poslal papeži pomoc. Gari vána Cavourolv'm t.d — Zess,ynod konaných pol 17,memorandema měly větší důležitost některé baldovy tlupy poraženy entany 3.1isto pozdější synody provinciální, při nichž šlo hlavně padu 1,867 & 1%ny rm dostal opětu Me francouzskou po HNn
446
italie
sádku. Ale když došlo k německo-francouzské válce 0-71, povolal Napoleon francouzské oddíl zpa pežského území na bojiště, a když byl u edanu zajat (2.2 áří 1870), překročilo piemontské vojsko hranice církevního státu a po krátké obraně Říma do něho vtrhlo 20. září téhož roku. Po plebiscitu, který ovšem byl dovedně sehrán, prohlásil Viktor Emanuel ll. dekretem ze dneB. října 1870 přivtělení Říma ke království italskému. Řím byl na začátku 1871 prohlášen hlavním městem ltalle, ale sám Viktor Emanuel se ubytoval v papežském paláci kvirinálském jen na krátko od prosince 1871. Te prve jeho syn a nástupce Humbert se tam usadil trvale. Parlament odhlasoval podle vládního ná vrhu „zárukový zákon“ (la legge delle guarentigie) 13. května 1871, jímž papeži přiřknuty pocty suve réna s exterritoriálním sídlem ve Vatikáně, s držením mimo to paláce lateránského a letního sídla v Ca stel Gandolfo (v Albánsky'ch horách) a roční do taci 3,725.000 lir. Církvi katolické slíbena svoboda, která ovšem byla pak rozličné porušována. Pius IX. zákona o zárukách neuznal, nabízené dotace ne
lionů lir, měly státní finance ustavičný deficit. Proto byl zákon o zabavení církevního majetku ze dne 17.července 1866 po procesu trvajícím od 1880, rozhodnutím římského kasačniho dvora 29. ledna 1884 rozšířen také na statky Propagandy, které representovaly cenu 10 milionů lir, & vláda za ně dala rentové tituly. Sv. Stolice protestovala u cí zích mocí, ale italská vláda prohlásila, že to jest vnitřní záležitost italská, a žádná moc nehnula prstem. Přes to zadluženiltalie stále rostlo, a vůbec zůstávaly finance až as 1905 nejbolavějši
stránkou italského života. nou byl také poměrstátního ks tolici,kkOtevřenou terý tíži ra llčným způsobem
svědomí živě věřících kaltlolikzů.
Papežský pokyn„ non expedit“ zapovidal katolíkům účastniti se voleb a vůbec úředního státního ži vota. Teprve za Pia X. se v jednotlivých případech katolíkům dovolovalo choditi k obecním volbám, a když po světové válce vznikla Lidová strana, která chtěla pracovati o uplatňování katolických zásad jak v soukrom tak ve veřejném životě, dostali katolíci dovolení hlasovati pro kandidátý
italských stát přijal vatikánskeh a prohlásihl za mravního vězně nebo za této níků strany. po 1870Ostatně napořádbylakpolitika tako éovh rázu, že pom jatce eo. seTaké jetoonástupci zachovávali vůči ltalii stejné protestujicí postavení, což paak ksv. Stolicí se nemohl lepošltl. Tak na př. byly
bývalo při návštěvách cizich suverénů v Římě ne zrušeny bohoslovecké fakulty při universitách, vy učování náboženství na obecných školách bylo po jednou diplomatických jinýchaž stžátů. necháno dobré vůli jednotlivých obcí, zákon 0 „in Italie sepříčinou své strany pozorovalarozpaků nedůvěřivě livě politiku sv. Stolice vůči zahraničí a hleděla jí kompatibilitě“ odňal duchovenstvu p_asivnívolební byly ustanoveny výjimečné tresty činiti překážky. Proto se vzpírala tomu, aby ape'ž právo a 1
bylzzván jako suverén na rozličné mezin rodní konference, a když Benedikt XV. usiloval, aby byl po světové válce připuštěn na mírovou konferenci, bylo to znemožněno již napřed ltalií, která si vy m,ohla že do tajné londýnskés mlouvy mezi Anglii
(také až doživotní vězení) na agitacip ron
cení Říma papeži. Teprve v posledních desitiletich nastal jakýsi mlčky zachovávaný „modus vivendi“ mezi italským státem a sv. Stolicí. Za ministerstva Nittiho 1919 a 1920 se tajně mezi oběma stranami vyjednávala, ale ke konečné dohodě nedošlo. Te lotalií a Ruskem 26. byl vložen _diploma odstavec prve, když se dostal k vládě fašismus a Benito o„nepřipuštěni sv. dubna Stolice1915 k jakýmkoli tickým rrokům, týkajícím se uzavření míru nebo Mussolini stal se předsedou ministerstva a vlastně úpravy otázek, které s nynější válkou souvisí." diktátorem Italie, začalo se znovu vyjednávati, a tak Ostatně pokračovaly italské vlády, na něž velik' došlo 11. února 1929 k uzavření historicky svrcho vliv provozovalo zednářstvo, po 1870 více mén va aně památnésmlouvy lateránské, kterou bylo stále v proticírkevním a prootipapežském boji, pro zřízeno Vatikánské město (Citta di Vaticano) ja vázeném rozličnými lidovými protiklerlkálníml pro kožto nezávislý papežský stát. Italie touto smlouvou jevy a schválnostmi (na př. odhalení pomníku uznala suverenitu sv. Stolice v mezinárodním oboru Giordana Bruna v —Ze shromažďovacich se všemi důsledky takového postavení, katolické ná projevů katolické církve lze poznamenati v létech boženství bylo prohlášeno v Italii za nábož. státní, před 1870 provinciální synodu v Urbinu 8. června a zvláštní finanční dohodou dal italský stát papeži sumu r. 1859 a jinou v Benátkách 18. října 1859. Pius IX. náhradu za ztrátu církevního státu r. měl kolem sebe při kanonisaci japonských mučed 750 milionů italských lir v hotovosti a 1 miliardu níků 267 biskupů o letnicích 1862,a nassvátek ve státních papírech. Lateránské smlouva byla týž sv. apoštolů Petra a Pavla 1867 vícennež 500 bi dendoplněna konkordátem, který upravuje posta skupů, kteří ve jménu katolického světa vydali vení katolické církve v Italii, dávaje jí značné vý svědectví primátu římské církve a protestovali hody a ústupk povah hospodářské i kulturní, p_rotizabrání částí církev. státu. Konečně 8. pro na př. zavedeni povinn ho vyučování náboženství since 1869 zahájil v Římě všeobecný církevní sněm na školách obecných (elementari) i střední ch, při (1. vatikánský, 20. ekumenický). ako ukázku puštění církevního sňatku vedie sňatku občanského, kulturniho boje v sjednocované a sjednocené Italii který až dosud byl povinný (ač naprosto nerozví uvádí Wetzerův-Weitův Církevní slovnik“ několik žitelný pro všecky italské příslušníky). osvobozeni zajímavých úd' Podle zprávy Generálního re duchovenstva od vojenské služby ve zbrani s ji ditelstvi náboženskeho fondu bylo v Italii mimo nými úlevami téže povahy a jiné podobné věci, zvláště v oboru církevního školství, které nyní Řím zrušenoT ;4244by ká šterů (3037 inzužskýchha cl12017l ženských). vrcholí milánské |Nejsvětějšího Srdce, založenév po světovéuniversitě válc |..38 konkordátu za 29.863 řeholníků 23.93'guze řeholnic, 358. 478a 46 jinššh ručuje sv. Stolicí, že jmenování profesorů na této duchovních osob ba 10 oloupeno o majetek rozličných zbožnýcllínadání potlačeno. Podle úřední universitě a na souvisejícím s ní Ústavu epo zprávy z prosince 1877 b o všech zbožných na skvrněné Panny Marie pro vzdělání učitelů střed dání a ústavů (opere plej) které stát spravoval, ních škol bude závislé na výslovném schválení .23, a jeich kapitál se páčil na 1 miliardu 190,9.326031iry. Ale z důchodů tohoto kapitálu sv. Stžolice,protože má býti zjištěno, že po stránce náboženské a mravní pro rofe námitek. Skoro není každ froti většítakovým město italské bylo obraceno na dobročinné účely cn 3101 ;., prů sorům (nad 30.000 obyvatelů) má katolickou střední školu měrně, kdezto Ačkoliv pak podle zprávy690/ z 9.pohltila dubna 1bš'7rokracie. 4 bylo toho času (a často jsou takové školy i v menších místech), ze zabraných církevních statků vytěženo již 535 mi a v celé zemi je velmi mnoho katolických škol
italie nižších. Čl. 28. konkordátu praví, že sv. Stolíce pro klid svědo omi udělí plné odpuštění všem, kdo na základě dřívějších italských zákonů, vyvlastňu— jících církevní majetek, jsou držiteli církevních statků, avhodné že za instrukce. tím účelem sv.l Stoice á bi skupům a 17. slibují revisi dnešního vymezeni diecési za účelem zmen
šení iejich počtu, ale tak, ayz zmenenš ní počtu diecésí se nedotklo jejich nynějších hospodářskych
výtěžků — ani příjmů dnes pom italským státem vyplá ceny se týče měru království ital skéhohpo roce 1,870 bylo mu,_jak bylo podotčeno již výše, dlouho zápasiti s rozpočtovým deficitem, zaviňovaným hlavně zvýšenými náklady na vojsko a loďstvo, kterých si žádalo velmocenské postavení Italie. K tomu přistoupily 1893 a 1894 neplechy & skandály bankovní, dělnické nepokoje nebezpeč ného rázu, jako na př. na Sicílii 1894 a jiné mlstní bouře1898, podnicené drahotou, stávky s revoluč ními rysy jako v Miláně 1898 a v janově 1904, tíživé daně zemětřesení v Kalábrii a na Sicílii 1908 a jine okolnosti, pro něž nebylo lze nazývati vnitřní stav země utěšeným. jinak sluší uznati, že se mnoho stalo pro pokrok ve vyučování a vzdě lání i pro upravu sociálních poměrů. V zahraniční
politice nastalo brzy
sednocení zhoršení po
měru kunabýti Francii, cožvseStř.ed po:.dějl Francie vlády oze sntupňovalosnahou ním moři láště opanováním Tunisu 1881, jejž by byla itaallevráda
ziskala ro sebe, jednak pro jeho zeměpisnou po lohu, jecrnak pro množství ltalů v Tunisu usazených nebo zaměstnaných. Ochladnutí vůči Francii vedlo ke sbližování s Něm em a Rakou,skem které pak bylo korunovánoe uzavřením trojspolku 1882, ačkoli nechuť veřejnosti a touha po získání ně kterých částí Rakouska s italským obyvatelstvem (zvláště Terstu a jižního Tyrolska) nepřispívaly k upevnění tohoto spolku. Téže doby hleděla Italie založíti po přikla adu jiných velmocí, ale také umístění svého obyvatelstva nějaké panství osadní. Tak došlo 1881 k zabrání Assabu a 1885 Mussavy, obou riRudém moři, a také části pobřeží somal— ského P(Eritrea) Ale pokusem o rozšíření Eritreje a snahou nabytí protektorátu nad Habeši zapletla se ltalle do války s Habeší, v níž po menších po rážkách 1. u března Dogalí 1895 a AmbaclAlagí utrpěla krutou porážku uA d.uy Ministerstvo Cri spiho musilo odstoupiti, Italie uznala neodvislost Habešera přijballa pohraniční čáru Marabu k Ba lase. král Humbcrt (odod 1878) zavražděn od anarchisty, 1a nastoupil jeho syn Viktor Em ma nuel Za neěho staly ses nové území111. v Afric Dohodou Franciipokusy 1902 ao szískání Anglií 1904 přichystala si Italie možnost, rozšíříti své pan ství na Tripolsko, které podle jména náleželo k říši
447
koncem října toho roku úplně rozpadla, a 2 listo padu bylo v Padově sjednánopřiměři. V konečném míru dostala italie od Rakouska (zvláštním ujed náním v St. Germain--en-Lay 10. října 1919) jižní Tyrolsko až na Brenner a část území na severo východ od jaderského moře, od Turecka (ujed náním v Sěvres 10. srpna 1920) úplné uznání ital ského panství v Libyi (Tripolsku s Cyrenaikou) a ostrovy Dodekanesu (ostrov Naxos se 14 men šími ost.rovy) Dosttala také mezinárodní mandát, aby chránila jihovýchodní kout Malé Asie. Obtíž nější bylo jednání s jugosluvii o Dalmacii, kterou Dohoda původně slibovala ltalii, a lstrii s jinými částmi bývalého Rakouska. Konečně došlo ke smlouvě s jugoslavii v Rapallu 12. listopadu 1920, již Italie dostala kromě rakouského Přímoří zá
padní Istrie, část Kraňska s ldriíostrovů a Postojnou, největší část z istrijských res (Cherso) a Lošinj (Lussín), z Dalmacie Zadar a ostro La stovské, jakož i ostrovy Palagonž a Sušac. Vlgjeka měla býti svobodným slavie 1922 ponechalaměstem, ltalli ale konečně'ji již za svéjugo ětové války musila vláda bojovati s protiválečnou sociali
stickou propagadnou, také ačelily smýšlející svazy (fascl),které z nichž kvyšla národně strana fašistů, jejímž náčelníkem se stal enito Mussolini, kte rý 23. března 1919 založil v Miláně Italské svazy (Fasci italiani). Socialisté nepřestali ani po vítězném zakončenni války ve svých agitacích, a ve volbách v listo adu 1919 získali 150 mandátů místo dřívějších 45. ůsobll ovšem také příklad z ciziny, a dělnické zástupy šly často dále než jejich vůd cové chtěli. Tak docházelo k ustavičným stávkám, které ochromovaly průmysl i státní dopravnictví, potom i násilnému zabírání továren (skoro 100pzávodů). Pobouřeni lidu se projevovalo také četnými atentáty, vzpourami a srážkaami s ozbro jenouumocí. Proti takovému násilnému rozvracení a převraceni státního řádu a života postavila se prostředky také násilnými malá ze začátku, ale“ pootom rychle rostoucí strana fašistská, jejíž agitace dosáhla vrcholu pochodem na ím dne 28. října 1922, d 80.000fašistů vedenýcho dBenitta Mussoliniho defilovalo pod balkónem kvirinálského paláce. Král byl donucen vložiti vládu do rukou Mussoliniho, a od té doby je Italie naprosto ovládána fašismem a Benitem Mussolinim jako předsedou vlád a dík tátorem (ač ovšem toho jména neužívá). řed ta šlstíckým převratem byla důležitou složkou stát ního života strana lidová (il partito popolare), založená po světové válce, a spočívající na zá kladech názorů katolických, která 1919 získala mandátů & měla veliké naděje do budoucnostl. Ale bezohledné ráznosti fašismu se podařilo za bezpečiti sl volební reformou 1923 většinu ve sně movně a pak vedle jiných stran rozbití také stranu lidovou která se několik let před tím prospěšné účastnila vlády. Alois Hajn asiccelkem dobře de 5.
turecké. Pio jistá práva a výsady níků v Tripolsku vyhlásila 1911 italských Turecku přísluš válku, a mírem v Ouch 1912 dostala se v držení Tri polska s Cyrenaikou. Při vypuknutí světové války finuje fašlsm (v „Zahraniční Politice“, roč. V111., ohlásila Salandrova vláda neutralitu, ale brzy bylo ..9) jako „soustavu, založenou na myšlence vše mohoucnosti svrchovaného státu, který dovede za její smyšlení tak jasné, že Francie mohlabyla povolati na boji tě 'všecku brannou moc, která pro přahnouti všecky síly národa do svých služeb bez jistotu rozložena _při ital alských hranicích. Svou nejmenšího zřetele na individuum a jeho práva. jest to etatism a národní vitalísm, vystupňovaný neutralitu ústupky chtěla sisedáti italie zaplatiti velikým; na nejvyšší možnou míru, aby se italský národ územními strany Rakou k.a Kdyžvš Rakousko na to nepřistoupila, vyhlásila mu Italaie stal způsobilým k velmocenské úloze, kterou mu v květnu 1915 válku. V srpnu téhož roku vypově fašlsm vytkl." Převelikou a historicky svrchované děla válku také Turecku a konečně v srpnuu1916 důležitouz zásluhou i Německu. ltalům se ze začátku valně nedařilo, smlouva 1929, oMussoliniho níž již výše jest bylo lateránská pověděno, a v_listopadu 1917 proniklo rakouské vojsko ve a kterou 2byla konečně upravena„ římská otázka“. spOjení s Němci až naPíavu. Teprve 1918 _se_ obrá Kromě volební reformy 1923 došlo 1925 k reformě tilo válečné štěstí ve prospěch Italie. Po jejím vl senátu a 19 opět k reformě sněmovny, složené tězstvl nad Píavon v červnu 1918se rakouská fronta nyní ze 400 poslanců, volených tak, že na návrh
448
ltaiie
právních osobností v zákonu o reformě sněmovny určených, Veliká rada fašistska určí kandidáty, a voličstvo je schválí. Právnimi osobnostmi se tu především rozumějí národní (ovšem fašistské) svazy (corporazioni, federazioni a confederazíoni) odbo
Piacenza. Metropole: Modena a Nonantola (opat ství nullius) se sufrag. biskup. Carpi, Guastalla, Reggio-Emília. — Etru ria. Přímo podříz.: arcib. Lucca, bisk. Arezzo, Cortona, Montalcino, Monte Julciano, Pienza. Opatství nullius Monte Oliveto
Maggiore. Metropole: FirenzeColle (Florencie) se sufrag. :isk. Borgo San Sepolcro, Elsa 'iesole, Modigliana, Pistoja a Prato, San Míniato; Disase sufrag. bisk. Livorno, Massa Carrara, Pescia, Dontremol, Volterra; Siena se sufrag. bisk. Chiusi, stitučním orgánem také Veliká rada ašistská, Grosseto, Massa Maritima, Sovana-Pitiglianm— jež má býti tázána o Sié mínění, kdykoli běží Lazio. Biskupstvísuburbíkárm Albano,Frascatí, o velke cotázky národní důležitosti. — Po stránce Ostía, Palestrína, Porto a Santa Rufina, Sabina & náboženské bylo 19. stolet' (z osmnáctého lze při Poggio Mírteto, Velletri. V Horním Lazíu římo pomenouti důležité a svrcnovaně užitečné, dodnes podříz.: bisk. Acquapendente, Bagnoregio, Civitá Castellana, Orte a allese, Montetiascone, Nepí stále učiteleNejsvětějšího církevníhos Vyku A| a Sutri, Tarquinia a Civita Vecchia, Viterbo a foonsa rostoucí z Liguozialožení :kongregaci pitele nebo redemptoristu) bohaté vznikánim no Tuscania. Opatství nullius: San Martino al Monte vých řeholních kongregací. V rozličných krají_c_h Cimino, San Paolo fuori le Mura, Santi Vincenzo italských bylo jich založeno do r. 1 kim ři e Anastasio alle Tre Fontane. V olním Lazíu: ceti mužských i ž.enskjch Jako řád byl r. 1818 přímo podříz.: bisk. Alatri, Anagnl, Aqulno Sora slavně schválen ústav Ustavičných klaniteiek (Ado a Pontecorvo, Ferentino, Segni, Terracina Sezze ratrices perpetuae), za ožen ený r. 1807v ě od aPriverunošTívoli, Veroii. Opatství nullius Subiaco. etropoie: Geneva (janov) se sufrag. Kateřiny Sordíni ze 8. Stefano v Toskáně. Veliké — zásluhhy o výchovu mládeže, zvláště řemeslnické a,Bobbío, Chiavarí, Luni nebola Spezia, a dělnické, jakož i o jihoamerické misie si získali bisk.Albernlša, Savona Metropole: a Noli,Tortona, Ven Salesiáni (Oratorium sv. Františka Saleského), za Sarzana tim míglia a— rugnato, Lombardia. Milano se loženi v Turíně od kněze biahosl. jana Bosca. — sufrag. bisk. Ber amo, Brescia, Como, Crema, antova, avia. — Mar Diecése italské byly dekretem Posvátné kongregace Cremona, Lodí, konsistorni ze dne 15. února 1919 rozděleny (kromě Přímo podříz.: arcib. Ancona a Numana, Came ma se 6 bisskupsstvímí suburbíkárními) na 18 kon rino; bisk. Ascoli Píceno, Fabriano a Matelica, cllliárních krajů (regionl conclllari), v nichž se roze Fano, esi, Oslmo a Cíngoli, Recanati a Loreto, znávají diecése přimo podřízené sv. Stolicí a metro Treja. etropoieFermo se sufrag. bisk. Macerata rových syndikátů. Ty_tosvazy se utvořily na základě Velké chartyeo práci grande carta poměr del lavoro) zn 1927, měla (La za účel upraviti mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, vycházejic ze _zásady jejich solidarity. Vedle senátu a sněmovn je kon
pole se svými sutíraganntmi diecéseml. Ktom přistupují některás otatn á opatství (abbatiael nullius) a prelatury3 Uv.díme tu italské diecése podle abecedního pořád ru koncílíárních krajů a s italskými názv jak kra ů tak diecésí: A bruzzi.
a Tolentíno, Montalto, Ripatransone, San Severíno; Urbino se suírag agli a Pergola, Fossom brone, Monteteltro, Sant Angeio'lI'lVado a Urbania, Senígallia.—Piemonte. Metropole:Torino(Turín) se sufrag. bisk. Acquí, Alaa, Aosta, Asií, uneo, Fossano, lvrea, Mondovi, Pínerolo, Saíuzzo, Susa;
Přímo arcibiskupství Avíia, biskupství Marsi, podřízeng: Penne a Atri (spo ena), Teramo, Trivento, Vercelli se sufrag.Novara, bisk. Alessandria, Biella, Monferrato, Vígevano. — PuulglCa le. Valva a Sulmona (spojena). Metropole: Chieti se sale sufrag. bískupstv. Vasto, a Lanciano se sufrag. Přímo podříz.: biskupství Foggia, Gravina a lrsína, Moifetta Giovinazzo a Teriizzi, Monopoli, Nardo, bisk. Oriona. —Montevergine. Beneventano. Metrolpoe: Přímo podříz.. roja. Praelatura nullius: Aitamu ura a Acquaviva opatství nullius Bene vento se sufrag. bisk. Alífe, Ariano, Ascoli Satriano delle Fonti. Metropole: Bari se sufrag. bisk. Con a Cerignola, Avellíno, Boiano-Campobasso,Bovino, versano, Ruvo a Bítonto; Brindisi se sufrag. bisk. Larino. Lucera, San 'Severo, Sant Agata dei Goti, Ostuní; Manfredonía se sufraag. bisk. Vieste; Telese,Termoli.—Basilicata a Salernit tano. Otranto se sufrag. bisk. Gallipoli, Lecce, Ugento; Přímo podříz.: arcibisk. Amalfi, biskupství Cam Taranto se sutr. bisk. Castellaneta Oría; Trani pagna, Cava a Sarno, Melti a Rapolla, o atství a Barletta se sufrag. bisk. Andría, Bisceglíe. nullius Santissima Trinita di Cava dei irreni. Rom magna Přímopodříz.: arcib. Ferrara. Metro“ Metropole: Acerenza a Matera se sufrag. bisk. pole: Bologna se bisk. s_ufraĚertinoro, bisk. Faenza, lmola; Ra se sufrag. Cervia, Cesena, Anglona-Tursí, Potenza, Tricarico, Venosa; Conza venna se sufrag. bisk. Lacedonla, Muro Lucano, Sant An Comacchio, Forli, Rimini, Sarsina. — Sardegna gelo dei Lombardi a Bísaccia; Salermo se sufrag. (Sardinie) Metropole: Ča liari se sufrag. bisk. biskup. Acerno, Capaccio—Vallo, Diano-Teggiano, lglesías, Nuoro, Oglíastra; ristano se sufrag. bisk. Marsico Nuova, Nocera dei Pagani, Nusco, Poli a Terralba; Sassari AlgheĚ-o, c.astro — Calabrie. Přímo odříz.: arcibisk. Ales Ampurias a Tempio, Bossa,se szlilfl'.ibisk. — Sic Catanzaro, Cosennza, Rossano, biskupství Cotrone, Přímo podříz.: arcib. Catania, blisk.Acireale,i pre Lungro pro italské Albánce, Mileto, San Marco a latura nullius Santa Lucia del Mala Metropole: Bísígnano, Squillace. Metropole: Re gie-Calabria Messina se sufrag. bisk. Liparí, Nicosia, Patti; se sufrag. bisk. ova, Cassano ail' onío, Gerace, Monrealesse sufra . bisk. Agrigento, Caltanisetta, Nicastro, Nicotera a Tropea, Oppido Mamertino; Palermo se sufrag. bisk. Cefalů, Mazzara delVallo,. Santa Severina se sufra. bisk. Cariati. — am Trapani; Siracusa se sufrag. bisk. Caaitaíírone, ntis pania. Přímo podříz.: arcib. Gaeta, bl.sk.Aversa Noto, Piazza Armerina. Archimandritstvi: opatství nullius Montecassino & Atina .prelatura), simo Salvatore. — mb ri &.Přímo podríz.: arcib., prelatura nullius Beatissíma María Vergine del Perugia, Spoleto, bisk. Amelia, Assisi, Citta della Ssmo Rosario in Valle di Pompei. Metropole: Piave, Citta di Castello, Foligno, Gubbío, Nocera Umbra a Gualdo Tad ino, Norcia, Orvieto, Rieti, Capua seísernía sufrag.a Venafro, bisk. Caíazzo, Calv -N Nea eíano Terni a Narni, Todi. — neto (Benátsko): Caserta, Sessa Aurunca se sufrag. bisk. Acerra, lschia, Nola, Pozzuoli; metropole bez sufra. Brixan), l_Jdine,aircib. rentopodříz.: (Trident), bisk.Bressanone ume Sorrento se sufrag. bisk. Castellammare di Stabia. přímo —Emil ia. Přímo podříz.: bisk. Fidenza Parma. (Rjeka). Metrop.: Venezia (Benátky), patriarchát,.
Dr. los. Matocha, docent C. M. fakulty boho Rud. Šetina, prof. nábož. v Pollčc
Malibu Drvědnev MOIomfgrgv(Mel; ..)
15,8. Sauerer, z Augenburgu, šk. rada Praze. ] Šlnkma farářanstlslip, N. v.v (sim
BiffosefMMiklik, C. SS. R., profesor v Obo
Ed.Šittier kan vnik
P. Klemens Minařlk0. S. Fr. (Má., Miami.) V. Muller, kanovník na Vyšehradě (Min.) Dr. Alois Musil, univ. prof. vPraze.
Král.v
adč Sir.
k)
15:1()r.Rlehardkšpaček,mprof. nižší orgnfouši .Ršpafcíakv Olomouci(SM., Spa., Spa.) Štědrý, farářv P. Aug. Neumann O. S. Aug., prof. v Hradci František Králové (Nm.) K Stella, ředitel arc. semináře ř.?mze 1-Dr. Rob. Neuschl, prof. theol. v Brně(Nl ) 0 Šulc, kanovníka prof.theol.vHradeI 1%Pranéi. šDr. _los.Novotný,prof. theol. vHradciKr obroslav Orel, univ. prot. v Bratislavi (Or. jen Tenors, farář ve Chvalkovlcfch (I'm). Frant. Tischer, arcib. archivářv Praze(2'ircher.) Ovečkajaroslav, T. |., prof. v Bubenči (Očka) 1- Dr. ]osei Tumpach, metropoi. kanovnik GWP) TkC. jan Pauly, kanovnlka arciděkan na Sml chovč (Fly. Fr.vVacek, prof. nabož. v. v. ve Strašecí (Vac. Dr. Gabriel Pecháček. univ. pro!. v Praze (Pc/zl.). Dr. josef Vajs, univ. profesor v Praze (Vír,.
P.408lePejškaC. 58. R., lektorbohosl.v Obo Fr.v. Peřlnka, berni ad)., Val. Klobuky (Pik) Dr. R.Pe|11k, bibliothekář kanonie Strahovske
R.?
Dr.Dr. Lub. osPetr, prof..nábož os.?ospišil, prelát v vaz Brně. e. el
házka, farář v Žižkově (Polska.)
Fran'žlžekVaněček, děkan kapit. vyšehradský. 1-303: .pVávra, 1Meth. Vojáček 0. sPraz B.v Emauzich v Praze
( W
P.:/111mm Bonaventurajos. 0. S. F., kvar 1- Vavř. ]. Wintera O. S. B., prof. v Broumově.
+P. Ant. RelzekT. ].vvPraze (Rejsek, Rj.) Vračtllj.T. ]. prof. gymn. v Bubenči(3. Vrana) Dr. los. Samsour, prof. theologie v Brně (Sun.), Dr. Karel Vrátný, katecheta v Praze (thj) 1 Dr. jar. S,ed1áček univ. profesor v Praze Rud. Vrba, spisovatel v Praze. ', Sake). -|-Dr. Antonin Vřešťál,kanovnik, univ. profesor v Praze (Vřdl.). D:. jan Sedlák, světici biskup, děkan metro pol. kapitoly v Praze (.Sdk 1- lan Vychodil, asesor a farář v Cholina Dr. Pavel Vychodil 0. S. B.. redaktor „Hlldky' 1' Dr Jan anákSedl ,pr.of theoL vBmě.
F.Marlant Schaller, O. S B. v Praze (So/z.). PV Brně (Vah Arn.kaoukaiO.S..,B v Praze (V .). opat kl. Emauz Dr. tSkočdopole,) prelát a kanovník l„ského i"v Budějovicích (.S/Elf.) P. ]. Kapistran Vyskočil, 0. S. F. v Praze V: .Skopec, prof. náboženství v Praze íSkpx) [l..]os.Slabý, universit profes.vPraze Sbj) Dr.“V. Zapletal 0. 5. D., univ.prof. ve Frýburce Dr.hrad josef Smrček, prof. nábož. na Kr. Vino (Švýcary) lgnác Zhánčl, kona. radav. v. v Brně (1. Zirl..) 1- Fr. Snopek, univ. a. archivář Kromčřiži(Síň Dr.Al. prof. v vPraze (Sdr., 5 dl..). 12.2 DrušižckzZhánči, voj. superior v. v. ve Ve ng. Franšiaek Stejskal,univ. profesor v Praze 1- Dr. Jan Zítek, proi. nábož. v Karlíně. +Cyrili Straka, bibliothekářkanonie Strahovské Emanueg chov Žák, professorrnáboženstvl na Smi— v Praze Str f..) 1- Dr. _lan L. Sýkora, proboštu Všech Svatých
a univ. profesor v raze (Sk.)
Fr. ŽákS. ]. v vOpavč(ŽL.)
P.or. ZdekS s..“ Fr. Žundálek, gymmřmým.,
“_*—
Dr. Voltěch Salma, univ. prof. v Praze.
Zd..)
hovčdnáhw, Aby urychleno bylo vydávám „českého slovniku Ihált, Dr. llols' přlstouplll do lehoKudrnovaký redakce pánové: lei-s. . Dr. Jar. Dr. Bono
_Se schválanim a souhlasem nejdůst. arcibiskupského Ordinarlatu v _Praze
ze dne 19. listopadu 1906 čis. 1980
_Seznam'spolupracovmků
Ceskeho slovniku“ JBOIIOYčdllého.
1-jindfich Baar, farář v. v. v Klenči (Bo.-).
jan Holeček, spirituál kláštera Šedých sester Dr.jaroslav Beneš, univ. prof.— v Praze (Band). v Praze (Hlčk) Dr. jos. Beran, un. prof. v Praze (Beran), Dr.Ant. Rud.Hora, Holinka, „1univ.profesor prof. vPvPBratislavě (RH. ). -|-jan Beránek,kapl. u sv. Štěpána v Praze (Brk ) . jarosl. Hrabačka, farář v Hrádku _u Vlašimě. Hlka.). Vilem BitnarŘir redaktor a spisovatel v Praze Bum: tr...) jos Hronek, prof. v Praze (?. Hk..
P.(Ludvik Bláha, O. Praem., ředitel svaau'__+ Dr František Hrubik, metropolitnikanovnik charity arcidiecěse Olomoucké (B! v Praze (Hrbk., Hb.
Karel Hubik, ředitel arcib. semináře v Kro 1Dr. Kral. Xav.Vinohradech Blanda, ředitel ' na (BIIpaedagogia v. v. . Dr.měřiži .
(Hub .).
; jan Blokša,redaktorv Olomouci(BBQ.
Dr.("T_H Tomáš i)-iud_ec, univ. prof. v Olomouci ' P an Hudeček C. SS. R., konsultor v Řlmě Dr.SAnion)ln Breitenbacher, arcib;- archivář: . HZ:b., Hdč.). om.ě1'iži 1- Dr. Antonin Brychta, prelát v Hradci Král. —“Viišikílšra, bibliothekář kanonie Strahovske
Sig. Bouška 0. _S.B. v Broumově (B:ba..,
O.- SS, R., rektor v Oboh'štl' P.v Václav M. Bubenikk ' _Mart.janů ani. . Praze_.(P Buba provinciál Ord. Praed *„P. 1- Antonin Buček, katecheta vyš._gymnasia _ P.-Al. lemelka'l'. 1.,
-Prostěově'č(Bk.)
Dr. Ian
udař, univ.profesor v Praze (Bdř,). ;.—'+P. 321
1_-hradésk Dr. josefBBurian,__ _probošt kapitoly vyše' 8.171.
proti.'_vBubenči (?ka). jež f..—ábož. S. j.,“ rekt <>f__._(9'4!)mz
+1 ] an cjindra),č. pro 11 kunovnikv v v vHradcreKrálově 1-Dr.
Dr. josef Cibulka, univ.(prof. v Praze ((:/lva.) I.l gi. Euželzw liv Kadeřávek,univ. proiesorv. v. 1—Dr. Ferd. ovsky S Aug., provinciál
v Praze ( ský..
Dr.Karel Kadlecuniv. prof. v Praze (m.).
1%an Černý, farář u Panny Marie"před “rý-_
Drčljosef Kachnik, kapli. děkan v Olomouci
. nem cvPraze(F. Fnč j..
Dr.V vicerektorčes.kolelevleě V.“ LČerny, » ..)
Dr( metrop.kanovnik Praze(Chia) Dr. (oselČihák, Dočkal, prefekt v'řebZáh v D.!kl, Dčk„)
Dr. K.Kašpar, arcibiskup pražský (K!
)
* .1- mouci(Hamer/i. Dr. Gust. Klametk, universitni proi.v
Oi _0.
los. Kobosil, proř.nábož. v Plznii(KbsI.).
1- Dr. Alois Koliaek, univ. prof. v Bratislavě
Dr.I.A
Dmbl '_-_|rzi.“ .Gu'st.,..Dmb) Domabyl, prof.theol,čv Hradci Král. ,
Dr.lad. Dvořák,prelát v Krumlově(pm.) Xav. %vořtlk, v. v (Duh) v Praze. _ , Dr'.F Dvo,mikprof. univ.nábož. prof.vPraze _1_-. Dr. František Ehrmann,
prelát a kanovnik
.v Olomouci(Elm, Ehm ..)
. HŠ.jan FilipKonečny),0.Praed.,rektorvBudě ]ovicich(Konečný.,EK Drl.ov jaén(Konečný, prof. bohosl. v Hradci Krá
Dr. Fr. Kordaě,arcibiskuppražaky(za: )
Kratochvil, vrchni unlversitnl knihovnik 1-(l;sešjišarsky, kanovnik kapituly vyšehradské Dr. ' v jos. Brně. (Km.) "Dr. Frant. Grivec, prof. bohoslovi v Lublani 1- Dr. Frant. Xav. Kryštůfek, probošt u Všech —-G(rv .W) S,vatých univ. prof. v Praze (Kry.!t..) 1- an Halouzka, farář v Mlstřině (9'. Huta.). »julius Košnař, profesor v Praze (Ka!.). P. Emanuel Kubíček S. ]. (Em..lfb č..) Praze(H! Fr v-._'j08 Hamršmiši, převor ryt. řádu lohanltil: " F profesor v Praze tišek K biček S.
1-Dr.losefHanuš.metrop.kanov.vPraze(H.i'.Š.? Dr. VácIavHazuka, univ. prof. v Praze (Hka
(Fr. KM). ran
u
]
1-Dr.jan lek-) Kubiček,dómsky prelát v Olomouci Dr.(H;?., jan _Helčl,i_universitni profesor vOlomouei Dr. Al. Kudrnovsky, univ. prof. vPrazc (Kas-U.). Ahtonin Helebrant, prof. v Řoudnici (Hlb.). los. ) Kuchynka, děkan kap“— vyšel:“ds“ Ant. Hoffmann, arciděkan na Kr. Vinohradech. "."-|- (If-a
1- P. Benedikt Kundrát 0. Praed. vPraze. Dr. josef Kupka, biskupv Brn!((Kýho.).
„j—Dr. jan L Sýkora, probošt u?Všech Svatých univ.profesor Praze ( ji.) Dr.a Votčch Šanda, vuniv. prot. v Praz az..e Národniho musea (Ki/ll.). uer : Augenburgu, šk. rada v Praze. d,pŠetina rof. náboZ V Poličce. 'l- Ferd. Leitner, farář na Král. Vinohradech.. .Lj_.Plos. Lepke S. ]. v PrazeBubenči (LM.) „1-1 Šinkrnaer, far'ářFanstlslip,N. v. (Syn,
Dr. ]. Květ,aa'stentumčlecko-historlckých sblrek
P. Bohumil Matějů C. SS. R. v New-Yorku." Dr. jas. Matocha, universitnl profesor v Olo-“ mouci (M h.,) _Dr. jos. Mergl, farář v Mailberku Dr. jme! Miklík, C,SS.R R., profuesorv Oho řišti (Mk .). P. Kleinem Minallk O. S'. Fr. (Mik, Minař..) '1- V. Muller, kanovntk na Vyšehradě (Min.) Dr. Alois Musil,univ. prof. v Praze. .
Dr. los.-Myslivec (Mst. P. Dr. Aug. NeumannO. S. Aug. prof. vHradcl Králové (Nm.
Ed._Šittler,kanovnlk naKrál. Vysehradustlr'). 1-Dr.Riehardhšgaček, univ. prof. v Olomouci, paldák v Olomouci Š k., $“ č. S
1-dFrantišekŠtědrý, farář \(re'pSlavčtín Mf „) K. Štella. kanovník ve Staré Boleslavi. 'I'Dr. Fr. šulc, kanovníka prof theol vHradci Kr. jan Tenora, ťarař ve Chvalkovi'eíeh (TM). Frant Tiseher,areib. archivářv Praze(7ucker.)
1- vDr. josef(Týd.) Tumpach, metropol. kanovník Praze 1- Dr. Rob. Neuschl, prof. theol. v Bmě(Nl.). 'Fr. Vacek, prof. nábož. v.v. ve Strašecí (W;-..) 1- Dr. jos. Novotný,prof theol. vHradci Král. Václav ]. Vacek.“bibliothekář kanonlev Teplé V. .Va t.zk Dobroslav .Orel, univ. prof. v Bratislavi (0r.' „Dr. josef Vajs, univ. proleaor v Praze (W: .) P. jDarosI. Ovečka,T l., prof. vBubenčl(0čka.) .Fr.joe. Vaněček, (Váh.) Vávraaděkankapit.vyšehradské ,.prof vP ThC. jan Pauly, kanovníka arciděkan na Smí—-1-05 ' chovč (PI 1-Dr.GabrielPecháček, un. prol. vPraze (Pc/u! ) -|-P.1312? Vojáček 0. S.B. v Emeuzíehv Praze P. jos. Pelška C. 55. R., lektor bohosl. v Oho P. Bonaventura jos. Wilhelm 0. 5. F., kvar dián v Praze . . řišti(Plk..
.0..
].Fr..V Pelikán, profberní v Praze (J P..) eřinka, adj., Val. Klobuky (Přk.).
_JUDr. Valerij Vllinaki nsk'ij (r.
Brně (Vilineldj. prot.- Masarykovy univ. .“Dr.v Sergij Dr. R. Perlík, bibliothekář kanonie Strahovské: “ V) 1- Vavř.]. WlnteraO. S. B., prof. v Broumově. Dr. Lub. Petr, prof. nábož. v Pra: P. Dr. jonášVraštil T. |., ředitel gymn. vBuhenči 9174350' Dr. MořicPícha, biskup královéhradecký (Poll.). Dr. ec. Pospišíi, prelát v Brn .Dr(. Karel Vrátný, katecheta v Praze (Vraj) , cházka, kanovník a farář \v Žižkově Rud. Vrba, spisovatel v Pra: (Plike.) n Vřešťál kanovník, univ. profesor v Praze(Vida. -|-P.— Ant.Rejzek T |. vPraze (R:)MBR . -|-Dr.-Antoni
Dr jos. Samaour.prot theologiev Brně(Sm ) Dr. Pavel Vychodil
S. B., redaktor ,'Hlídky
v Brně (V: )asgor a larář v Chollnč. Vychodil, j- Dr.“jaraSedláček, univ. profešor v Praze 11- jan i()SdJ.,S r.jan Sedlák, světici biskup, děkan metro P. Am. Vykoukal O. S. '.,B opat kl. Emaun ského v _Praze( Vč .v Dpol.kapitóly v Praze (Sdk .) . 'i'D rja'nanSedlák, prof. theol. v Brně. —P. Dr. ]. Kapietran. Vyskočil, O. S. F. (Vyd.) P. Marian Schaller, O. S. B. v Praze (S.:/:.). Dr. V. Zapletal 0. S. D., univ. pro.l ve Frýburce
Budějovicích (sup prelát a kanovník -P. ? vDr. Ant. Skočdopole, jindř. Skopec', prol. nabo
vl v Praze (Skp.).
+Dr. joe. Slabý,univ prof.vPraze (Sbj) + Fr. Snopek, a. archivář v Kroměříži(Spa).
lžýcazráyiiadský T.
(K. Závadrtj).
]
profesor v Praze
lgnac Zháněl, kona.radav. v.v Brně (1.ZN.). r. Rud Zháričl, vo.j superior v. v. ve Ve-.
líši (R..Z
Dr Al. Soldát, univ. prof. v Praze (Sdr., Side.)
1- Dr. jan Zítek, prof. nábožv
1-Dr.uFrantišek Stejskal, univ. profesor v Praze
lE:.mlaŽnuels Žak,- prot. náboženství na Smíchově.“
F O:. Žídek ssl.). v Praze(žid., Zl.).
„___-J
v Praze :..) ? Cyrill:Slra(ka,blbliotheltářkanonie Strahovské
Karlín lín.ě
Fr. Žundálek, gyrnn. ředitel v. v. v Praze.
