Alkoholismus a jeho vliv na rodinné vztahy

Alkoholismus a jeho vliv na rodinné vztahy

Bakalářská práce

Studijní program: Studijní obor:

B7508 – Sociální práce 7502R024 – Sociální práce a penitenciární péče

Autor práce: Vedoucí práce:

Marcela Jarešová Mgr. Eliška Helikarová

Liberec 2016

Poděkování Ráda bych touto cestou poděkovala vedoucí mé bakalářské práce Mgr. Elišce Helikarové za poskytnuté odborné rady, věcné připomínky, a za ochotu při přípravě a tvorbě této bakalářské práce. Poděkování náleţí také všem lidem, kteří mi poskytli rozhovory, a cennými informacemi tak přispěli ke zpracování empirické části práce. Velké poděkování náleţí mé rodině za podporu, pochopení a zejména trpělivost, kterou vyjadřovali po dobu mého studia.

Anotace Tato bakalářská práce se zabývá alkoholismem a jeho vlivem na rodinné vztahy. Jejím cílem je charakterizovat alkoholismus a zjistit, jaký dopad má tato nemoc na ţivot rodiny, jejíţ členem je rodič alkoholik. Práce je rozdělena na část teoretickou a část empirickou. V teoretické části práce je vymezena problematika alkoholismu, a část empirická v sobě zahrnuje

představení

kvalitativního

výzkumu,

který

byl

polostrukturovaného interview s abstinujícími alkoholiky.

Klíčová slova: alkoholismus, alkohol, závislost, nemoc, rodina, mezilidské vztahy

proveden

pomocí

Annotation This bachelor thesis deals with the alcoholism and its impact on family relationships. The aim of this study is to characterize the alcoholism and find out what impact this disease has on familys life, where alcoholic parent is. The thesis is divided to teoretic and empirical part. In the teoretic part the issue of alcoholism is defined, and the empirical part implies presentation of qualitative research, which was carried by semistructured interview with abstaining alcoholics.

Keywords: alcoholism, alcohol, dependence, disease, family, relatioships

OBSAH ÚVOD ........................................................................................................................ 9 TEORETICKÁ ČÁST ...................................................................................... 10

I I.1

Alkohol a alkoholismus ........................................................................................................ 10 I.1.1

Co je to alkohol .................................................................................................................. 10

I.1.2

Krátký vhled do historie naduţívání alkoholických nápojů ............................................... 10

I.1.3

Vymezení alkoholismu ...................................................................................................... 11

I.1.3.1

Závislost na alkoholu dle MKN a WHO .................................................................. 11

I.1.3.2

Jellinkova typologie závislosti.................................................................................. 12

I.1.3.3

Alkoholismus jako nemoc ........................................................................................ 13

Příčiny vzniku alkoholismu .................................................................................................. 14

I.2

I.2.1

Biologické souvislosti ........................................................................................................ 14

I.2.2

Psychologické souvislosti .................................................................................................. 15

I.2.3

Moţné sociální příčiny vzniku závislosti ........................................................................... 15

I.2.3.1 I.3

Rodina ...................................................................................................................... 16

Specifika osob závislých na alkoholu .................................................................................. 17 I.3.1

Rozdíl mezi muţským a ţenským alkoholismem .............................................................. 17

I.3.2

Specifika alkoholismu ve vybraných vývojových stádiích ................................................ 18

I.3.2.1

Alkoholismus mládeţe ............................................................................................. 18

I.3.2.2

Alkoholismus starších lidí ........................................................................................ 19

Dopady alkoholové závislosti na život jedince .................................................................... 19

I.4

I.4.1

Fyzické dopady .................................................................................................................. 19

I.4.2

Psychické dopady............................................................................................................... 20

I.4.3

Sociální dopady .................................................................................................................. 22

Dopady závislosti na rodinu a nejbližší okolí alkoholika .................................................. 23

I.5

I.5.1

Rodiče a děti ...................................................................................................................... 23

I.5.2

Partneři ............................................................................................................................... 25

I.6

Protialkoholní léčba .............................................................................................................. 26

II

EMPIRICKÁ ČÁST ..................................................................................... 29

II.1

Cíl práce................................................................................................................................. 29

7

II.1.1

Výzkumná otázka .......................................................................................................... 29

II.2

Metodologie výzkumu........................................................................................................... 29

II.3

Metoda sběru dat .................................................................................................................. 29

II.4

Výzkumný vzorek ................................................................................................................. 30

II.5

Charakteristika respondentů ............................................................................................... 30

II.6

Data a jejich analýza ............................................................................................................ 31

II.7

Analýza a interpretace dat ................................................................................................... 31

II.7.1

Počátky pití a rodinné souvislosti vzniku závislosti ...................................................... 32

II.7.2

Okolnosti v době rozvinuté závislosti ........................................................................... 33

II.7.3

Rozdílnost postoje alkoholika a jeho okolí k nadměrnému pití .................................... 34

II.7.4

Důsledky alkoholismu ................................................................................................... 36

II.7.5

Důvod k léčbě a její úspěšnost ...................................................................................... 39

II.7.6

Ţivot v abstinenci .......................................................................................................... 42

II.8

Shrnutí výzkumu .................................................................................................................. 44

II.9

Diskuze ................................................................................................................................... 47

ZÁVĚR .................................................................................................................... 49 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ...................................................................... 50 Seznam použité literatury ................................................................................................................ 50 Seznam použitých internetových stránek ....................................................................................... 51

SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................ 52 Příloha A ........................................................................................................................................... 53 Příloha B ........................................................................................................................................... 60 Příloha C ........................................................................................................................................... 62 Příloha D ........................................................................................................................................... 64

8

ÚVOD Kdo víno má a nepije, kdo hrozny má a nejí je, kdo ţenu má a nelíbá, kdo zábavě se vyhýbá, na toho vemte bič a hůl, to není člověk, to je vůl! Jan Werich Alkohol je součástí našich ţivotů uţ po mnohá tisíciletí. Mnoho lidí si běţné dny zpříjemňuje opojnými účinky chutných alkoholických nápojů a těch málo, kteří alkohol nepijí, je povaţováno za podivíny. Je to neobvyklé, ţe v dnešní době lákadel, se někdo dobrovolně vzdá příjemných účinků, které alkohol v lidském těle můţe navodit, kaţdopádně mezi námi existují lidé, pro jejichţ ţivot je vysoce ohroţující, pokud alkohol pít nepřestanou. Jedná se o ty, kteří si na alkohol vytvoří závislost, a dlouhodobé naduţívání alkoholu pro ně můţe mít velice nepříznivé dopady ve všech oblastech ţivota. Tato bakalářská práce nese název Alkoholismus a jeho vliv na rodinné vztahy, a jejím cílem je charakterizovat alkoholismus a zjistit, jaký dopad má tato nemoc na ţivot rodiny, jejíţ členem je rodič alkoholik. Práce je rozdělena na část teoretickou a empirickou. V teoretické části se autorka práce zaobírá vymezením alkoholu a závislosti na něm, dále jsou představeny moţné příčiny vzniku alkoholismu, a posléze jsou nastíněna některá specifika osob závislých na alkoholu. Následně jsou popsány dopady alkoholové závislosti na ţivot jedince, přičemţ nejvíce se autorka práce zaměřila na to, jak závislost ovlivňuje rodinu, a nakonec je objasněna protialkoholní léčba. Empirická část práce je zaloţena na kvalitativním výzkumu, který byl realizován na setkávání Klubu lidí usilujících o střízlivost v Semilech, kdy autorka práce provedla rozhovory s abstinujícími alkoholiky s cílem zjistit, jaký vliv měla závislost na jejich ţivot.

9

I

TEORETICKÁ ČÁST

I.1

Alkohol a alkoholismus

I.1.1

Co je to alkohol

Alkohol, také známý jako etanol či etylalkohol, je bezbarvá, ve vodě snadno rozpustitelná tekutina, jejíţ jednoduchá chemická struktura umoţňuje snadný a rychlý průnik do tkání (Skála, et. aj. 1987, s. 21). Alkohol je přidáván do nápojů, neboť jsou díky koncentrované dávce této substance shledávány jeho psychoaktivní účinky. Při poţití alkoholických nápojů se objevuje nezávaznost v myšlení, uvaţování a soudnosti, a naproti tomu rozvaha, zdrţenlivost a umírněnost ustupují do pozadí. Můţe se dostavit pocit uvolnění úzkosti či útlumu, takţe se lépe navazuje společenský kontakt. Alkohol zapříčiňuje zvyšování euforie a ztrátu sebekontroly, a ve větší míře můţe způsobovat i silné afekty, či zmatenost (Skála, et. aj. 1987, s. 31). Uţití alkoholu má vliv i na fyzické funkce člověka, se záměrem jejich ovlivnění však zpravidla uţíván není. I.1.2

Krátký vhled do historie nadužívání alkoholických nápojů

Postoje lidské společnosti k poţívání alkoholických nápojů a k výstřelkům s tím spojeným se měnily podle doby, stupně kultury a soudobých názorů (Skála 1988, s. 99). Alkoholickým nápojům byl v průběhu historie přikládán různý význam, od připisování jejich léčebných schopností, aţ po odsuzování jejich poţivatele k trestu smrti. Objevují se i zmínky o nebezpečnosti naduţívání alkoholu, přičemţ jiţ ve starověku byly vynakládány snahy o odstranění škodlivého uţívání, a někdy se poţadovala i úplná abstinence. Platon říká, ţe nemá význam, aby se pijáci uchylovali k léčení, k chirurgickým výkonům, kouzlům a talismanům, pokud nepřestanou pít vůbec (Skála 1988, s. 100). S přibývajícími zkušenostmi s působením alkoholu na ţivot člověka vznikaly snahy příslušníků jednotlivých národů o zmírnění následků poţívání alkoholických nápojů, nebo o omezení naduţívání alkoholu. První protialkoholní léčebny vznikaly v Anglii, kde byl na počátku 19. století velký rozmach spotřeby lihovin. Ve Švédsku bylo pro naduţívání alkoholu v roce 1919 dokonce vyhlášeno prohibiční opatření, kdy se lihoviny prodávaly jen v omezeném mnoţství a na průkaz totoţnosti. Zemí taktéţ bojující proti alkoholismu je Švýcarsko, v němţ jiţ od roku 1905 sídlí Mezinárodní rada pro otázky závislosti na alkoholu (Skála 1988, s. 101–103).

10

I.1.3

Vymezení alkoholismu

Alkoholismus nebo jinak řečeno závislost na alkoholu je stejně jako jiné závislosti nezdravým

a

nebezpečným

problémem.

Vzhledem

k

vzrůstajícímu

uţívání

alkoholických nápojů se dá hovořit o nezvladatelnosti a neudrţitelnosti bezpečného pití alkoholu, a proto je třeba zvýšené pozornosti této problematice. Český statistický úřad uvádí dlouhodobou časovou řadu spotřeby alkoholických nápojů od roku 1948 do roku 2012. Z vyzkoumaných údajů je patrné, ţe spotřeba alkoholických nápojů od roku 1948 do roku 1972 více neţ dvakrát vzrostla, a od té doby střídavě klesá a stoupá ve velmi blízkých hodnotách (Čzsú 2014). Středisko analýz a empirických výzkumů provedlo tohoto roku dotazováním reprezentativního vzorku společnosti šetření z oblasti konzumace alkoholických nápojů, kdy se ke konzumaci alkoholu hlásilo 83,1% dotázaných, z nichţ si 11,8% respondentů připouští své problematické uţívání alkoholu (Sanep 2015). Ve srovnání se světem je Česká republika ve spotřebě alkoholu s průměrnou celkovou roční spotřebou alkoholu na hlavu dospělého ve výši 16,47 litrů na čtvrtém místě (Echo 2015). Prvenství si Češi udrţují ve spotřebě piva, kdy na jednoho obyvatele připadá 143 litrů piva ročně, díky čemuţ jsme výrazně předběhli i naše sousedy Němce umístěné na druhém místě se 110 litry piva na osobu ročně, nebo Rakušany, u nichţ se za rok vypije „jen“ 108 litrů piva na osobu (Aktuálně 2015). O vymezení alkoholismu tedy specifikování hranice mezi běţným uţíváním alkoholu a pitím zneuţívajícím nebo li abúzu alkoholu se zaslouţilo mnoho autorů, z českých například doktor Karel Nešpor, či docent Kamil Kalina, a ze zahraničních autorů je třeba zmínit profesora Elvina Mortona Jelineka či doktora Benjamina Rushe. I.1.3.1 Závislost na alkoholu dle MKN a WHO Závislost na alkoholu je vymezena v 10. revizi Mezinárodní klasifikace nemocí v rámci obecné charakteristiky syndromu závislosti jako: Soubor behaviorálních‚ kognitivních a fyziologických stavů‚ který se vyvíjí po opakovaném uţití substance a který typicky zahrnuje silné přání uţít drogu‚ porušené ovládání při jejím uţívání‚ přetrvávající uţívání této drogy i přes škodlivé následky‚ priorita v uţívání drogy před ostatními aktivitami a závazky‚ zvýšená tolerance pro drogu a někdy somatický odvykací stav. Syndrom závislosti můţe být pro specifickou psychoaktivní substanci (např. tabák‚ alkohol nebo diazepam)‚ pro skupinu látek (např. opioidy) nebo pro širší rozpětí

farmakologicky

rozličných

psychoaktivních

substancí

(Úzis

2015).

Alkoholismus samotný je pak v klasifikaci kódován jako F10.2 a měl by být 11

diagnostikován, pokud během jednoho roku došlo alespoň ke třem níţe specifikovaným jevům (Nešpor 2000, s 14): a) silná touha/pocit puzení k uţívání alkoholu, b) potíţe v sebeovládání při poţití alkoholu, c) tělesný odvykací stav, d) průkaz tolerance k účinku alkoholu, e) postupné zanedbávání zájmů ve prospěch alkoholu, f) pokračování v uţívání nehledě na zjevné škodlivé následky. Světová zdravotnická organizace vytvořila tuto definici pro osobu závislou na alkoholu: Alkoholik je takový člověk, jehoţ závislost na alkoholu dosáhla takového stupně, ţe mu to působí zřetelné poruchy a újmu ve společenských vztazích, ve společenské činnosti a na tělesném i duševním zdraví. I.1.3.2 Jellinkova typologie závislosti Alkoholismus je také stále poměrně často charakterizován rozlišením vývojových stádií a typů závislosti na alkoholu vytvořeném výzkumníkem v oblasti alkoholismu profesorem E. M. Jellinekem. Jellinek svou typologii a koncept alkoholismu vytvořil jiţ v padesátých letech minulého století, ta se ovšem vyuţívá dodnes. Kvapilík a kolektiv ve své knize Člověk a alkohol uvádí Jellinekova vývojová stádia alkoholismu (1985, s. 35, 36): 1. Počáteční (iniciální) stádium – zvyšování dávek poţívání alkoholických nápojů; 2. Varovné (prodromální) stádium – tajné pití, trvalé myšlenky na alkohol, shromaţďování zásob, dychtivé pití, pocity viny, atd.; 3. Rozhodné (kritické) stádium – ztráta kontroly, vymaňování se z vlivu okolí stran alkoholu, výčitky, výkyvy nálad, marné pokusy o zdrţenlivé pití, ztráta zájmů, ochladnutí mezilidských vztahů, aj.; 4. Konečné (chronické) stádium – oslabení zdraví, nízká tolerance alkoholu, ranní doušky, styky s osobami stejně alkoholově orientovanými,… Jellinek vytvořil typologii abúzu a závislosti, kdy hovoří o typech alkoholismu od typu alfa aţ po typ epsilon (Kvapilík, et aj. 1985, s. 33–35): •

Typ alfa – občasné poţívání alkoholu, nenápadné a kontrolovatelné pití, není

fyzická závislost, zvyšující se snášenlivost vůči alkoholu, která můţe směřovat ke vzniku typu gama;

12

•

Typ beta – příleţitostné pití v souvislosti se zvyklostmi, kontrola nad abúzem,

není fyzická závislost, nebezpečí přechodu k typu delta; •

Typ gama – jiţ závislost, nespolehlivost, poruchová kontrola v poţívání

alkoholu, především psychická závislost na alkoholu, typický vzestup a následný pokles tolerance vůči alkoholu; •

Typ delta – somatická závislost na alkoholu, neustálé udrţování hladiny

alkoholu v krvi, riziko poškození tělesného zdraví, delirium tremens, aj.; •

Typ epsilon – kvartální alkoholismus, epizodický abúzus, změna kontroly, těţko

rozpoznatelný. Jako protipól světoznámého Jellinekova konceptu uvedeme pojetí alkoholismu dle českého psychiatra MUDr. Jiřího Profouse, který označuje alkoholismus za nemoc vylhávání či popírání, a kriticky zaměřené odborné definice závislosti na alkoholu nepovaţuje za nápomocné při prolamování odporu alkoholiků k léčbě, a proto uvádí zajímavou citaci PhDr. Vladimíra Pohla, který alkoholismus popsal takto stručně: Alkoholismus začíná tam, kde se jiţ za alkohol platí něčím jiným neţ penězi (2011, s. 11–16). I.1.3.3 Alkoholismus jako nemoc Vzhledem k tomu, ţe je alkoholismus definován v Mezinárodní klasifikaci nemocí, jedná se o nemoc, ačkoli s tím jistě ne kaţdý souhlasí. Tato nemoc spadá do oblasti závislostí, jak uţ jsme si výše vysvětlili, a jejím spouštěčem je droga-alkohol. Tato droga je společensky tolerovaná, snadno dostupná a velmi propagovaná. Zejména díky dnešní všudypřítomné propagandě alkoholických nápojů je snadno opomíjen negativní účinek jejich poţívání, tedy navyknutí. Příznaky závislosti si dotyčný většinou nepřipouští, změnám v ţivotě jsou přikládány jiné významy, a postupně se pozornost jedince čím dál více upíná na alkohol, a na snahu zakrýt tuto svou novou zálibu. Význam nemoci ve fenomenologickém pojetí je ne-moc, tedy nemít moc nad pohybem po své ţivotní cestě. Alkohol pozvolna ovládá jednotlivé oblasti jedincova ţivota tak, ţe dosavadní způsob existence člověka před vznikem závislosti, není moţný, jedinec tak není schopen fungovat bez alkoholu, a vše ostatní mu nakonec zcela podmiňuje. Navíc pokud o alkoholové závislosti hovoříme jako o nemoci, pak zejména osobám na alkoholu závislým usnadňujeme přijetí jejich problému, takţe se spíše rozhodnou pro odvykací léčbu, neţ kdyby byli kriticky stigmatizováni, jako se to mnohdy stává (Kvapilík, et. aj. 1985, s. 32). 13

Příčiny vzniku alkoholismu

I.2

Poţít alkohol okusí ve svém ţivotě takřka kaţdý. Jak je ale známo, tak na jednu osobu působí účinky alkoholu v jiné míře, neţ na osobu druhou. Stejně tak je moţnost vzniku alkoholismu u kaţdého jedince jiná. Asi deseti procentům lidí působí poţívání alkoholu potíţe, však jen kaţdému třetímu člověku z nich se tyto problémy začnou stupňovat, a pak se jedná o závislost na alkoholu (Heller 2011, s. 13, 14). Faktorů, které vznik závislosti ovlivňují, je mnoho. Autorka práce v následujících podkapitolách tyto faktory rozděluje na biologické, psychologické a sociální. I.2.1

Biologické souvislosti

Lidské tělo a mechanismy uvnitř něj jsou zaloţeny na určitých principech, díky nimţ tak či onak fungují. Kaţdý jedinec je však originál, a proto je průběh konkrétních biologických funkcí zcela individuální. Účinky alkoholu jsou uvolňující, zvyšují sebevědomí a zahání negativní emoce. Pro tyto „pozitivní“ přínosy můţe u některých vnímavých jedinců začít vznikat závislost, přičemţ opakované pití alkoholu způsobí takové změny ve tkáních těla, kdy jej uzpůsobuje k trvalému uţívání alkoholu. Proto zprvu narůstá potřeba větších dávek alkoholu, a rozvíjí se tak alkoholová tolerance (Kvapilík, et aj. 1985, s. 27, 28). K dalším biologickým souvislostem ohledně vzniku alkoholismu se řadí genetické faktory. Podle Kvapilíka hrají genetické faktory ve vzniku závislosti na alkoholu významnou roli. Dispozice k alkoholismu mohou být vrozené, a tolerance vyšších dávek alkoholu má také biochemicko-metabolické základy. To, ţe naduţívání alkoholu není pouze „odkoukané“ od rodičů, dokládají i výzkumy adoptivních rodin, kdy děti alkoholiků sklouzly k závislosti na alkoholu, ačkoli své biologické rodiče nikdy „pít“ neviděly (Kvapilík, et aj. 1985, s. 29). Závislost na alkoholu však zcela jistě není nikdy zapříčiněna pouze dědičností skrze jeden alkoholický gen, nýbrţ je podmíněna kombinací více faktorů, například těch biologických kam řadíme metabolismus jedince, či funkce neurotransmiterů v mozku, ale i jiné. Přítomnost genetické dispozice negarantuje závislost na alkoholu, a naopak nepřítomnost dědičné zátěţe nemusí znamenat, ţe se u jedince alkoholismus nikdy neprojeví (Nešpor 2000, s. 53).

14

I.2.2

Psychologické souvislosti

Na pomezí biologických a psychologických souvislostí vzniku alkoholismu je tzv. neurobiologie závislosti. Lidský mozek je propleten sítěmi propojujícími jednotlivá centra spojená s určitými mozkovými funkcemi. Pro vznik závislosti je důleţitý mozkový systém odměny v kombinaci s pamětí, kdy si člověk zapamatuje, jak došel k určitému zisku, a v případě potřeby své jednání opět zopakuje, aby došel kýţeného výsledku. Pokud si tedy alkoholové opojení spojujeme s přínosem úlevy, můţeme při touze po uvolnění sahat po alkoholických nápojích. Dalším systémem, kterým můţe být v kombinaci se systémem odměn přispíváno k naduţívání alkoholu, je systém stresový. Ten se zasluhuje o vyhýbání se situacím s negativním významem v rámci ochrany přeţití organismu. Funkcí těchto kooperujících systémů je nejen dosaţení zisku, ale i vyhýbání se nelibým nebo přímo ohroţujícím situacím (Kalina, et aj. 2008, s. 25–28). Dobrovolné a vědomé uţití nějaké psychoaktivní látky je vţdy podmíněno souhlasným rozhodnutím v mysli jedince. Kromě vyhraněného postoje k uţívání těchto látek, záleţí také na aktuálním stavu psychiky jedince. Samotné povědomí o nebezpečí uţívání alkoholu mnohdy nezabrání vzniku alkoholismu. Člověk můţe rizika podceňovat a své síly přeceňovat. Je důleţité, aby sám sebe znal, a zároveň nepokoušel své meze. Výchova, temperament, či ţivotní zkušenosti, které formují v člověku jedinečnou osobnost, mohou dát člověku zdravý pohled na problematiku uţívání alkoholu, vzniku alkoholismu však stoprocentně zabránit nemohou (Nešpor 2000, s. 52). Rizikové činitele vzniku závislosti tedy stojí proti protektivním činitelům snaţícím se zabránit alkoholové závislosti. Mnoţství činitelů a jejich působná síla na jedince nakonec rozhodnou o existenci či neexistenci závislosti, přičemţ je samozřejmě ţádoucí, aby protektivní činitele převáţily rizikové, a tím bylo zamezeno vzniku alkoholismu (Nešpor 2000, s. 52). Autorka práce souhlasí s myšlenkou, ţe je tomu podobně při snaze překonání jiţ vzniklé závislosti, kdy na porovnávání rizikových a protektivních faktorů závisí výsledek v podobě buď pokračování v pití, nebo trvalé abstinence. I.2.3

Možné sociální příčiny vzniku závislosti

Co se odehrává v naší mysli, úzce souvisí s tím, co zaţíváme v našem kaţdodenním ţivotě. Mezilidské vztahy, sociální statut, sociální vrstvy, do kterých se řadíme, či sociální role, které zastáváme, to vše a mnoho jiného na nás emočně působí, a ovlivňuje 15

to tak naše jednání, včetně uţívání alkoholu. Člověk můţe zaţívat radostné chvíle, na jejichţ oslavu poţije alkohol, či se nachází naopak v nepříjemné fázi ţivota, a rozhodne se zahnat chmury alkoholem. Je těţké určit, v jakých momentech se lidé více oddávají alkoholovému opojení, a kdy to pro ně znamená větší riziko vzniku alkoholismu. Prvotní sociální kontakt, vznik mezilidských vztahů nastává zpravidla v rodině. Toto prostředí svým postojem a hlavně faktickým jednáním v oblasti uţívání alkoholu významně ovlivňuje, jak jednotlivec s alkoholem nakládá. Kromě toho, ţe dítě u svých rodičů pozoruje, jestli a jak často uţívají alkohol, není výjimkou, ţe jsou to právě rodiče, kdo dají svým dětem poprvé okusit chuť alkoholu (Kvapilík, et. aj. 1985, s. 93). Pokud dítě zaţije vstřícný vztah k alkoholu jiţ v rodině, experimentování s vrstevníky v pubescentním období jiţ není jeho první zkušenost s alkoholem. Poţívání alkoholu se můţe stát doprovodným jednáním při jakékoli příleţitosti, a od jeho zevšednění je uţ jen krůček ke vzniku závislosti. I.2.3.1 Rodina Ke vzniku a udrţování závislosti můţe rodina významně přispívat, neboť závislost je jev, který se snadno začlení do systému rodinných vztahů. V rodině se musí udrţovat její fungování, postoje a jakási rovnováha, čemuţ dočasně můţe paradoxně alkoholismus napomáhat. Díky vzájemnému působení interakcí, se pití stává součástí kultury rodiny, aţ to dojde do fáze „bez pití to nejde, ale s ním také ne“. Role v rodině se mění, dokud se neusadí ve vzorci, který je svým způsobem stabilní, čímţ vzniká stereotyp podporující závislost. Můţe tak vznikat spoluzávislost, kdy jsou zjevné problémy popírány, a dochází ke vzájemnému obviňování namísto hledání řešení problému (Kalina, et aj. 2008, s. 41, 42). Nešpor uvádí některé rizikové faktory na úrovni rodiny, podílející se na vzniku a rozvoji závislosti u některého člena rodiny (2000, s. 79, 80): •

výskyt jakékoli neléčené a nezvládané závislosti u rodičů, nebo u partnera;

•

neexistence pravidel týkajících se chování dítěte, nedostatek času na děti,

nedostatečné pečování, dohled a citové vazby dítěte; •

přehnaná přísnost, nepřiměřené fyzické násilí vůči dítěti, týrání, či sexuální

zneuţívání dítěte; •

schvalování uţívání psychoaktivních látek;

•

malá očekávání rodičů od dítěte, a nedostatek podpory;

•

špatné duševní a společenské fungování rodičů; 16

•

duševní nemoc rodičů či partnera;

•

těţké hmotné podmínky rodiny;

•

nezvládnutá výchova;

•

častá stěhování, nebo dítě ţijící mimo rodinu a domov;

•

umoţňování návykového chování některým ze členů rodiny.

I.3

Specifika osob závislých na alkoholu

I.3.1

Rozdíl mezi mužským a ženským alkoholismem

Problematika alkoholové závislosti se týká jak muţů, tak ţen. Muţský a ţenský alkoholismus mají svá specifika, a tak i průběh nemoci, přístup k závislému a způsob léčby je jiný. Muţský alkoholismus co do mnoţství výskytu po dlouhou dobu převládal nad ţenským. S přihlédnutím k historickému vývoji postavení muţů a ţen ve společnosti je zřejmé, ţe kdysi muţ, coby příslušník „silnějšího“ rodu byl příslušnicím „slabšího“ ţenského rodu nadřazený, měl větší práva, a tak to byl právě on, kdo měl nárok na poţívání alkoholických nápojů, a uţívání si tak jejich psychoaktivních účinků. Alkohol je uţ od pradávna podáván při slavnostních příleţitostech, kdy si jej samozřejmě dopřávaly i ţeny, ale na muţské popíjení alkoholu a také na následné viditelné účinky jeho poţití jako je ztráta koordinace, a další, se vţdy pohlíţelo mírněji neţ na stejně se chovající ţenu. Pohled okolí tedy zapříčinil rozdílné pojetí nevhodně se chovajícího muţe a nevhodně se chovající ţeny po poţití alkoholu, přičemţ se díky neodsuzování pijících muţů mohl snadno rozvíjet muţský alkoholismus přímo na veřejnosti, a naproti tomu se ţenský alkoholismus postupně rozvíjel v soukromí jako utajovaný. Odlišný názor na alkoholismus muţů a ţen leckdy stále přetrvává, nicméně s příchodem emancipace ţen, změny jejich postavení ve společnosti a vzrůstem nároků na jejich výkonnost, pití alkoholu ţenou v hojném mnoţství a třeba i veřejně sice není normou, ale jiţ není tolik odsuzováno (Český rozhlas 2015). Alkoholismus se rozvíjí dlouhodobě, a muţi jsou vůči vzniku závislosti často odolnější neţ ţeny. Je to dáno především skladbou těla, díky čemuţ muţi obecně zvládnout vypít větší mnoţství alkoholu, jeho účinky se dostavují později, a i vyprchávání alkoholu z těla a vyrovnání se s negativními účinky alkoholu je rychlejší. Muţi se častěji ocitají na záchytných stanicích, coţ je způsobeno jejich většinovým

17

poţíváním alkoholických nápojů na veřejnosti, na druhou stranu škody po dlouhodobém uţívání alkoholu se u nich dostavují po delším trvání závislosti neţ u ţen. Ţenský alkoholismus je kromě tajného pití, které jiţ bylo zmíněno výše, specifický i kombinací alkoholismu se závislostí na lécích. V oblasti sociální je u ţen rizikový menší výskyt projektivního zázemí, kdy rodina, kde je ţena-alkoholička se rozpadá častěji, neţ kdyţ je v rodině muţ-alkoholik. Od ţen se očekává, ţe udrţí rodinu pohromadě, a pokud se stane závislou na alkoholu, a není schopna plnit svou funkci ochranitelky rodinného krbu, muţ, pokud je v rodině vůbec přítomen, rodinu často opouští, nebo není chopen situaci řešit (Kvapilík, et aj. 1985, s. 38). Velký rozdíl je i mezi léčbou muţské a ţenské závislosti na alkoholu, kdy se u muţů na alkoholismus přijde poměrně brzy, rodina muţe v léčbě podporuje, a kdyţ se pro ni jedinec sám rozhodne a podstoupí ji, upřednostňuje zejména léčbu medikamentyantabus. Ţeny se v alkoholové závislosti mohou nacházet i několik let bez povšimnutí okolí, a v léčbě je pro ně blízká skupinová terapie. Léčba medikamenty mnohdy není moţná, zejména pokud ţena kromě závislosti na alkoholu trpí i závislostí na lécích, nebo pokud je velké riziko, ţe by alkoholismus mohla vyměnit za závislost na lécích. I.3.2

Specifika alkoholismu ve vybraných vývojových stádiích

I.3.2.1 Alkoholismus mládeže Vznik závislosti na alkoholu u mladistvých je označován jako poměrně snadný a brzký, jednak díky tomu, ţe rostoucí organismus dospívajícího je na účinky alkoholu citlivější neţ vyspělý organismus dospělého, a jednak díky nedostatku zábran a snadnému podlehnutí nepříznivým vlivům okolí. Odhalení závislého mladistvého je naproti tomu sloţitější neţ u zjišťování alkoholismu dospělého. Projevy emoční lability, povrchnosti, nedostatku vůle, či neadekvátního chování mohou být mylně přisuzovány dospívání, pro které jsou tyto rysy neméně typické. Vědomým motivem k uţívání alkoholických nápojů bývá u mladistvých především zvědavost, nezáměrně se mladiství k alkoholu dostávají za přítomnosti vnějších vlivů, kdy pitím alkoholu projevují sounáleţitost se skupinou vrstevníků, či se bouří vůči autoritám. Závislost pak u mladistvých začíná zejména ve skupině, alkoholem dospívající zahání úzkosti, a dodávají si odvahy (Kvapilík, et aj. 1985, s. 81–86). Alkoholismem mladistvého je významně narušen nejen průběh jeho dospívání, ale i průběh následujících vývojových stádií. Kromě potenciálního nesprávného růstu a vývoje (včetně pohlavního vyspění) mohou být narušeny i postoje k vlastnímu tělu a 18

osobnosti. Dále pak postoje k ostatním aspektům ţivota, zejména nemusí být vytvořen vlastní systém hodnot, a neméně problematická můţe být neznalost jiných obranných mechanismů v rámci vyrovnávání se s nepříznivými situacemi či pocity neţ poţitím alkoholických nápojů. Mladistvý alkoholik také zanedbává vzdělání, volbu povolání, budování mezilidských vztahů, či udrţování těch současných (Kvapilík, et aj. 1985, s. 86–89). Snaha o abstinenci je tedy jen jedním z mnoha úkolů, které musí mladistvý závislý splnit, aby se mohl zpět začlenit do běţného ţivota. I.3.2.2 Alkoholismus starších lidí Závislost na alkoholu u osob ve vyšších věkových skupinách se vykytuje buď jako pokračující, tedy jiţ vzniklá v mladším věku, nebo se rozvíjí ve vyšším věku, a to často v návaznosti na nějakou zátěţovou ţivotní situaci, například: odchod do důchodu, nemoc či ztráta blízké osoby, aj. (Nešpor 2000, s. 57). Podle Kvapilíka není alkoholismus starších osob tak častý jako u osob středního věku, ale jeho nebezpečí je znásobeno sociální izolací, která je pro starší lidi typická (1985, s. 148, 149). Mezi specifika působení alkoholu na osobu ve vyšším věku patří zejména klesající odolnost vůči vypitému mnoţství, rychlý nástup zdravotních škod, a častější výskyt poruch paměti. Starší lidé také běţně uţívají léky proti nemocem související s jejich věkem, takţe můţe dojít k jejich interakci s uţíváním alkoholu, coţ můţe způsobovat další zdravotní komplikace. Pro úspěšné vyléčení alkoholismu ve vyšším věku je vhodné vytvořit fungující síť sociálních vztahů, přiměřený ţivotní styl a jako efektivní se jeví i psychoterapie (Nešpor 2000, s. 57, 58).

Dopady alkoholové závislosti na život jedince

I.4 I.4.1

Fyzické dopady

Alkohol je látka přijímaná ústy, takţe je vstřebávána v trávicím ústrojí, odkud se krevním prouděním dostává do všech vnitřních orgánů. Z tohoto důvodu dlouhodobé naduţívání alkoholu poškozuje nejen v této souvislosti často zmiňovaná játra, ale velmi negativně působí i na srdce a na průběh nemocí vnitřních orgánů. Mezi nemoci jater způsobené nadměrným uţíváním alkoholu patří například akutní alkoholová ţloutenka (alkoholická cholestáza), alkoholový chronický zánět jater, ztukovatění jater (steatóza jater), nebo tvrdnutí jater tedy alkoholová cirhóza. Alkoholové poškození srdce můţe být buď akutní, kdy bezprostředně po uţití velké dávky alkoholu dojde ke sníţení 19

výkonnosti srdce a k jeho následnému selhání, jehoţ důsledkem můţe být i smrt, nebo chronické (alkoholová kardiomyopatie), pro které je typické dlouhodobé pití nadměrných dávek alkoholu. Nemoci trávicí trubice (vředová onemocnění, záněty ţlučníku, slinivky břišní či ţaludku, aj.), poruchy látkové přeměny (cukrovka, dna, apod.) nebo také nemoci ledvin mohou být nepříznivě ovlivněny uţíváním alkoholu, neboť je tak sniţována odolnost organismu, a můţe dojít ke zřetelnému zhoršení průběhu nemoci (Kvapilík, et. aj. 1985, s. 116–128). U osob se závislostí na alkoholu je běţná zvýšená vnímavost vůči infekčním onemocněním. Imunitní obranné mechanismy jsou naduţíváním alkoholu oslabovány, a tak se zvyšuje i riziko vzniku tumorů, zejména dutiny ústní, jícnu či hltanu. Alkoholismus těhotných ţen můţe zapříčiňovat poškození plodu, coţ označujeme jako fetální alkoholický syndrom, kdy je poškozen perinatální i postnatální růst dítěte, dále pak jeho celkový mentální vývoj a dochází i k výskytu dalších abnormalit. Dříve byl alkoholismus často doprovázen tuberkulózou, která však díky organizovanému boji proti ní, jiţ přestala být nemocí hromadného výskytu. S čím se dnes stále můţeme setkat, je chronické poškození mozku v důsledku alkoholové závislosti, kdy dochází k zániku nervových buněk, jeţ nikdy nemohou vzniknout znovu (Kvapilík, et aj. 1985, s. 130–145). Velmi významný vliv má alkoholismus i na pohlavní ţivot jedince. Kvapilík uvádí, ţe dlouhodobé naduţívání alkoholu poškozuje sexuální funkci ve všech jejich komponentách. Závislí na alkoholu udávají sníţenou sexuální apetenci a frekvenci pohlavních styků, či pociťování nejistoty, strachu a další nepříjemných dojmů v souvislosti s poruchou erektivity. Dále je alkoholismem narušena plodnost, a sexuální problémy mají rovněţ nepříznivý vliv na dobrou funkci partnerských vztahů (1985, s. 156–159). I.4.2

Psychické dopady

Na nemoci je jiţ nějaký čas nahlíţeno jako na projevy psychické nerovnováhy. Východní medicína chápe člověka jako celek, přičemţ jeho tělesná a duševní schránka nejsou oddělovány. Tak jako psychický stav člověka zapříčiňuje vznik nemoci, tak i nemoc obráceně působí na psychiku, a ovlivňuje to, co se v ní odehrává. Závislost na alkoholu je jevem působícím zejména v mysli jedince, a proto její náprava není tak jednoduchá jako léčba zlomené nohy či chřipky. Alkoholik se potýká s různými pocity a

20

myšlenkami, které se mohou vlivem jeho závislosti stát patologickými, a alkoholismus pak nemusí být jen jedinou diagnózou člověka (Kalina, et. aj. 2008, s. 70). Osoba závislá na alkoholu z počátku stráví nezanedbatelný čas racionalizací své pijácké zvyklosti, ať uţ před svým okolím nebo před sebou samým. Při opakovaném selhávání se alkoholik setkává s kritikou, coţ v něm probouzí vlny nelibosti, zlosti či dokonce nenávisti vůči okolí, a zároveň dochází ke sniţování jeho sebevědomí, neboť sám sebe zklamává tím, ţe nedostává svým předsevzetím. Pro jedince trpícím alkoholismem jsou typické vnitřní pocity ukřivdění v důsledku proţívání konfliktů, na coţ můţe ve snaze o legitimování svého pití reagovat slovními i fyzickými projevy agresivity. Později se dostavuje trvalý pocit zkroušenosti, který se vyznačuje depresivními rozlady, pocity méněcennosti, či sníţeným sebehodnocením. Závislý jedinec se chce negativním pocitům a nepříjemnostem s okolím vyhnout, a tak mění svůj způsob pití (pije tajně, nevrací se domů, aj.) a kdyţ ani to neupokojí jeho nejbliţší, přerušuje s nimi kontakt (pokud to neudělají oni sami), a postupně ztrácí zájem o veškerý vnější svět. Všechno konání se točí kolem alkoholu, a alkoholik si nově vykládá meziosobní vztahy – okolí ho nemá rádo, nerozumí mu, nebo mu není dost dobrý. Kritika od okolí není závislým chápána, a tak se začíná litovat. Porozumění můţe alkoholik nalézt pouze u stejně závislých osob, a útěchou mu je jen pití. Při neřešení problému s alkoholem se u postiţeného mohou dostavovat nedefinovatelné úzkosti, které mohou přerůst aţ v alkoholické psychózy a jiné duševní poruchy. Alkoholik pak jakoby čeká na zázrak, dokud zhroucením

jeho vlastního

racionalizačního systému nedospěje k prozření, kdy uţ se nedokáţe vylhat ze svého pití ani sám sobě (Profous 2011, s. 37–42). Jak jiţ bylo výše zmíněno, vlivem alkoholismu mohou u člověka vznikat i další nemoci psychiatrického rázu. Takovými komplikacemi vyvolanými závislostí na alkoholu mohou být psychotické poruchy, které se vyskytnou v průběhu uţívání nebo do dvou týdnů po ukončení uţívání alkoholu. Počátek těchto poruch je náhlý do 48 hodin, nebo akutní v intervalu 2–14 dní, a jejich příznaky musí trvat déle neţ 48 hodin, a při abstinenci trvání poruchy není zpravidla delší neţ 6 měsíců. Takové poruchy mohou být schizoformní, bludové, halucinatorní, polymorfní, depresivní, maniformní či smíšené (Kalina, et. aj. 2008, s. 69). U osob závislých na alkoholu se nejčastěji můţeme setkat s amnestickým syndromem vyvolaným nadměrnou konzumací alkoholických nápojů. To se projevuje

21

narušením jak krátkodobé, tak dlouhodobé paměti. Kalina pak dále mezi psychické nemoci přidruţené k závislosti zařazuje (Kalina, et. aj. 2008, s. 69, 70): •

reziduální stavy – patří sem psychotické reminiscence („flashbacky“), při nichţ

dochází ke spontánním návratům vizuálních proţitků, které by měly při dodrţení abstinence vymizet do 1–2 let. Dále se můţe jednat o poruchu osobnosti nebo chování, reziduální poruchu nálady, demenci, či jiné přetrvávající narušení kognitivních funkcí; •

psychotická porucha s pozdním začátkem – začíná se zpoţděním 2–6 týdnů od

ukončení uţívání látky; •

deprese – u závislostí se vyskytují často, a mají různou míru závaţnosti.

Syndrom závislosti se tedy můţe dostat do souběhu s další duševní poruchou, coţ nazýváme duální diagnózou (Kalina, et. aj. 2008, s. 70). Někdy je těţké vypátrat, jaká nemoc byla spouštěčem té druhé, kaţdopádně je třeba brát duální diagnózu v potaz i při přistupování k závislému, a dbát na současné léčení všech vyskytujících se nemocí. I.4.3

Sociální dopady

Veškeré oblasti ţivota alkoholika jsou postupně postiţeny důsledky procesu jeho závislosti. Závislý mívá problémy nejen ve vztazích se svým nejbliţším okolím, ale jeho pitím je ovlivněno i jeho společenské postavení či pracovní ţivot. Osoby závislé na alkoholu jsou ve společnosti neţádoucí, pro okolí mohou být i nebezpečné, a proto je jejich postavení degradováno. Alkoholik se pak v mezilidských vztazích potýká jak s konkrétními konflikty s určitými osobami, tak je na něj a na jeho blízké vyvíjen i společenský tlak. Osoba pod vlivem alkoholu se můţe dopustit porušování veřejného pořádku, rušení nočního klidu, výtrţností na veřejnosti, či dokonce vandalismu. Můţe jednat hrubě, vulgárně, agresivně, a kromě nejrůznějších přestupků se můţe dopouštět i trestné činnosti. Osoby závislé na alkoholu jsou schopny za účelem získání své drogy páchat i závaţnou trestnou činnost. Častá jsou zavinění dopravních nehod pod vlivem alkoholu, či ublíţení na zdraví jiné osoby (Kvapilík, et. aj. 1985, s. 229). Při dopadení pachatele závislého na alkoholu dojde k jeho společenské degradaci, případně si za své kriminální jednání musí odpykat výkon trestu odnětím svobody.

22

Dopady závislosti na rodinu a nejbližší okolí alkoholika

I.5

Člověk jakoţto bytost společenská se od pradávna pohybuje v blízkosti ostatních lidí. Naše původní rodina – ta, do které jsme se narodili – je do doby, neţ si zaloţíme svou vlastní, tou nejbliţší skupinou osob, která nás provází ţivotem. Kromě rodinných příslušníků si kolem sebe vytváříme vztahy s vrstevníky, osobami v institucionální sféře, nebo s jinými osobami místně či zájmově blízkými. Není mnoho jedinců, kteří by si zvolili samotářský způsob ţivota, neboť jednou ze základních lidských potřeb je potřeba lásky, přijetí a sounáleţitosti (Matějček, Langmeier, 2011, s. 277). Naše okolí, tvořené lidmi, kteří k nám zaujímají nějaký citový vztah, je vnímavé ke kaţdému negativnímu vlivu i k jakémukoli se vyskytujícímu problému. Alkoholismus má vliv na procesy poznávání, vnímání, pozornosti, nálad a mnoho dalších, který modifikují systém interakcí, coţ má za následek problematickou komunikaci, od níţ se odvíjí narušení mezilidských vztahů. Nyní se zaměříme na to, v jakých oblastech a jakou měrou můţe závislost ovlivnit sociální ţivot alkoholika a jeho nejbliţších, coţ je jednou z nejpodstatnějších stránek problematiky závislosti na alkoholu. I.5.1

Rodiče a děti

Alkoholismus v rodině, kde se vyskytují děti a mladiství, působí rozdílně s ohledem na to, který člen rodiny je jím postiţen. Nejčastějším modelem je rodina, kde je otec alkoholik. Pokud je tato rodina úplná, lze sledovat významné rozdíly mezi dětmi z této rodiny, a dětmi z úplné rodiny, kde se nevyskytuje rodič alkoholik. Děti, jejichţ otec trpí alkoholismem, jsou častěji nemocné, mají více úrazů, a ačkoli nemusí být niţšího intelektu, mají horší studijní prospěch, neţ děti nepijících otců. Ve skupině vrstevníků nejsou děti z alkoholické rodiny příliš oblíbené, a kolikrát jsou ve středu konfliktů. Míra zájmu a účasti na výchově dětí je u otců závislých na alkoholu výrazně menší, neţ u otců nezávislých. Matky v rodinách, kde je otec alkoholik, na nepříznivém vývoji dětí také nesou svou vinu. Jejich zaměřenost na děti je totiţ přemisťována na konflikty s otcem, a v neposlední řadě na vyrovnávání se s nepříjemnostmi vyvolanými faktem, ţe jsou jejich partneři závislí. Děti z alkoholických rodin se setkávají s mnohem menším pochopením ze strany rodičů, neţ děti z rodin „nealkoholických“, a tak se svým rodičům postupně odcizují. Citové vazby těchto dětí k rodičům jsou oslabené, děti z rodin postiţených alkoholismem hodnotí své rodičem mnohem nepříznivěji, neţ děti rodičů, u nichţ se nevyskytuje závislost na alkoholu. Obecně lze říci, ţe děti z rodin alkoholiků jsou v 23

problematickém postavení z hlediska vývojového a sociálního, a je u nich narušeno pozitivní přijetí rodičovských vzorů, coţ můţe znamenat ohroţující způsob jejich budoucího ţivota (Kvapilík, et. aj. 1985, s. 191–199). Úplných rodin, kde se vyskytují matky-alkoholičky, není mnoho. Pokud alkoholismu propadne matka od rodiny, otec se s tím velmi těţko vyrovnává, a většinou tuto překáţku neustojí. Matka je povaţována za tu, která by měla pečovat jak o děti, partnera i domácnost, ale je na ni vyvíjen i tlak stran ekonomického zabezpečení, pracovního vzestupu a další. Kdyţ se ale stane závislou, a není schopna dostávat svým úlohám, očekávalo by se, ţe ji v mnohém zastoupí a adekvátně ji podpoří otec rodiny. Ten však na tento nárok nebývá připraven, a rodinu opouští. V dnešní době, kdy je na institut manţelství nahlíţeno jako na přeţitek, se stále více dětí rodí nesezdaným párům. Vymizením závazku v podobě sňatku se zastřel význam rodičovského souţití, a odchod od rodiny se tak pro rodiče stal snazším. Neúplných rodin přibývá, a vznikají rodiny, do kterých vstupují noví a noví partneři rodičů, coţ přirozeně ovlivňuje všechny členy rodiny. Alkoholismus osamělého rodiče, který má děti ve své péči, je specifický zejména v tom, ţe zodpovědnost za chod domácnosti, ostatní členy rodiny či jiné záleţitosti, nese v případě alkoholového excesu rodiče některé (většinou nejstarší) dítě v rodině. Podobně tak tomu můţe být i v případě, kdy závislostí na alkoholu trpí oba rodiče, či jeden z rodičů a jeho stávající partner. Děti vyrůstající v takovém prostředí jsou pak odkázané sami na sebe, a v lepších případech jsou svěřeny do péče jiné (často příbuzné) osoby, nebo jsou umístěny do ústavních zařízení (Nešpor 2000, s. 82). Profous uvádí přehled moţných škod, vyskytujících se u dospělých jedinců, jejichţ rodiče trpěli/trpí alkoholismem (2011, s. 72, 73): •

nejistota ve správnosti chování;

•

problémy při dotahování věcí do konce;

•

lhaní v situacích, kdy by vyřčení pravdy nebylo sloţitější;

•

sebehodnocení bez slitování a velmi váţné sebepojetí;

•

těţkosti v uţívání si zábavy, vědomí své jinakosti;

•

problémy v důvěrných vztazích;

•

neadekvátní reakce na neovlivnitelné změny;

•

silná potřeba pochvaly a ujištění;

•

vysoká nebo naopak ţádná odpovědnost;

•

bezmezná loajalita; 24

•

impulzivita vedoucí k vnitřnímu chaosu a averzi k vlastní osobě.

Má-li dítě zkušenost se závislostí osoby, která jej vychovává, je zřejmé, ţe to na něj má negativní dopad. Kromě výše zmíněných potíţí, se kterými se můţe v ţivotě setkat, je neopominutelná i problematika pronikání alkoholismu z jedné generace do druhé. Pravděpodobnost, ţe dítě, jehoţ rodiče či jiné pečující osoby trpěli alkoholismem, bude na alkoholu také jednou závislé, je vysoká (Kvapilík, et. aj. 1985, s. 39). Sklon k závislosti nemusí být zaměřen na stejnou látku, takţe děti alkoholiků mohou být například toxikomany. Rozhodující je, zda si dítě od rodičů převezme vzor způsobu řešení problémů, nebo jestli si vytvoří jiný, nepatologický obranný mechanismus, díky němuţ bude schopen efektivně řešit úskalí ţivota. S těţkou závislostí na alkoholu u dětí a mladistvých se příliš nesetkáme. Pro mladistvé jsou alkoholické nápoje atraktivní, nicméně častěji propadají závislostem na jiných drogách, kdy je pro ně alkohol jen doprovodnou uţívanou látkou. Pokud však jedincův abúzus alkoholu přeroste v závislost ještě v době, kdy není dospělý, a ţije ve své původní rodině jako její dítě, tak je touto skutečností jeho rodina velmi zasaţena. Mladistvý se se svou závislostí můţe potýkat třeba pro to, ţe vyrůstá v rodině, kde jiţ je na alkoholu závislý jiný člen rodiny, nebo se s ní naopak můţe potýkat navzdory tomu, ţe v rodině není alkohol naduţíván. To pak v rodičích probouzí otázky, proč jejich dítě pije, či co měli udělat jinak, aby se tak nestalo. Rodiče se snaţí své závislé dítě přemluvit k léčení, a pokud je úspěšné, jejich vztah se upevňuje. Posílení vztahů nastává i mezi rodiči, kteří společně s dítětem prošli léčebným procesem, a v případě trvalé abstinence dítěte k sobě členové rodiny mohou mít stále blízko. V případě neúspěchů, můţe mladistvý z rodiny i odejít, a vztahy mezi členy rodiny mohou být definitivně narušeny. I.5.2

Partneři

V souvislosti s partnerskými vztahy, ve kterých se vyskytuje závislost na alkoholu, se v literatuře dočteme především o modelu, kdy je na alkoholu závislý muţ, a jeho partnerka je ta, která se jeho pití snaţí ovlivnit. V dlouhodobém souţití je partnerka pijícího muţe formována nejistotou, úzkostí a strachem. Obavy se zprvu týkají bezpečnosti partnera, později se ţena děsí společenské degradace, a ze strany partnera slovních či fyzických útoků. Partnerky alkoholiků se také mohou cítit zneuznávané a nejisté v oblasti erotiky a sexu, jsou nepřiměřeně zatěţovány starostmi o finanční

25

zabezpečenost, a také mohou být izolovány od příbuzných, přátel a okolí (Kvapilík, et. aj. 1985, s. 39). Partnerky závislých muţů se po uvědomění si podstaty problému snaţí své partnery napravit – prosí, slibují, navrhují dohody a ujednání, a zaměřují se na kontrolu partnerova pití. Při opakovaném selhání vlastních metod si připouští, ţe to bez vyhledání odborné pomoci nelze vládnout, a tak se k ní snaţí přemluvit i svého partnera. Ten se však pro léčbu musí rozhodnout sám, a neţ k tomu dospěje, dochází ve vztahu k mnohým nesvárům doprovázeným ultimáty, zraňováním citů a dalším (Profous 2011, s. 59–62). Pokud se závislý léčit nehodlá, nebo se opakovaně k pití vrací, je to dostatečný důvod pro rozpad partnerského vztahu. Někdy se partner s alkoholismem svého protějšku smíří, přijme roli trpitele, a setrvá v nefunkčním vztahu několik let i celý ţivot. Zajímavým fenoménem v partnerských vztazích je tzv. „alkoholické partnerství“. Tento jev se týká výběru partnera-alkoholika jakoţto způsobu uspokojení a stabilizace intrapsychických potřeb. V praxi to vypadá tak, ţe si ţena po rozchodu s alkoholikem jako svého nového partnera zvolí opět alkoholika, nebo někoho, kdo má podobný problém. Pasivně závislé projevy pijícího partnera vytváří společně s protektivním chováním jeho partnerky jakýsi homeostatický systém, jehoţ stabilita by mohla být snahou o odstranění intoxikace ohroţena (Kvapilík, et. aj. 1895, s. 75).

I.6

Protialkoholní léčba Léčba závislosti na alkoholu můţe probíhat buď ambulantní, nebo ústavní formou.

Ambulantní léčbě by před ústavní měla být dávána přednost, zejména při prvním pokusu o zbavení se závislosti. Vstoupením do ambulantní léčby můţe závislý překonat počáteční stud a snáze přijmout svou diagnózu. Ústavní léčba je vhodnější především po nezdárných pokusech o léčbu ambulantní (Profous 2011, s. 84). Kvapilík uvádí indikační kritéria pro ambulantní, a ústavní léčbu. Mezi kritéria pro ambulantní protialkoholní léčbu patří (1985, s. 55): a) Dostatečná motivace, relativní dobrá sociální integrace, neexistence těţkých fyzických, psychických ani sociálních důsledků závislosti; b) Nacházení se v přípravné fázi pro následující ústavní léčbu; c) Propuštění z ústavní léčby do následné ambulantní léčby.

26

Indikačními kritérii pro léčbu ústavní jsou (Kvapilík, et aj. 1985, s. 55): a) Výrazné důsledky závislosti v oblasti tělesného a duševního zdraví nebo ve společenských vztazích; b) Závislost na více drogách; c) Organický psychosyndrom; d) Těţké primární nebo sekundární změny osobnosti; e) Neefektivní pokusy o léčbu ambulantní. Při odvykání na alkohol se tělo brání, a ocitá se ve stavu, kdy se mohou objevovat symptomy jako třes rukou, očních víček, jazyka, pocení, zvracení, tachykardie nebo hypertenze, psychomotorický neklid, bolesti hlavy, nespavost, malátnost, slabost, křeče, a zrakové, sluchové nebo hmatové halucinace. Nejzávaţnější formou odvykacího stavu je delirium tremens, kdy se u dotyčného vyskytují kromě nápadných třesů také stavy zmatenosti, dezorientovanosti, agitovanosti, poruchy vnímání, bludy, a fyzicky se můţe projevit horečkou, zvýšeným pocením, nebo zrychlenou činností srdce a zrychleným dýcháním (Kalina, et. aj. 2008, s. 134). Podle Kvapilíka se projevy odvykacího syndromu výrazně zmenšují zařazením závislého do terapeutické komunity (1985, s. 54). Při léčbě alkoholismu můţe být podáván tzv. antabus, tedy medikament zvyšující citlivost organismu na uţití alkoholu. Uţívání tohoto léku se projevuje neţádoucími reakcemi těla na alkohol, díky nimţ je alkoholik od pití odrazován, takţe antabus slouţí jako pojistka při léčbě alkoholismu. Profous uvádí, ţe při začínající léčbě je vhodné uţívat antabus dvakrát týdně po dobu alespoň jednoho roku, kdy je při jeho vydávání v protialkoholní ordinaci kontrolována potřebnost jeho uţívání a celková efektivita léčby (2011, s. 85, 86). Terapie je vedle medikamentózní léčby a poţadavku úplné abstinence velmi důleţitou sloţkou protialkoholního léčení. Osoba závislá na alkoholu můţe vyuţít individuální psychoterapii, nebo se můţe účastnit setkávání osob taktéţ se potýkajících se závislostmi v psychoterapii skupinové, přičemţ tyto dvě metody se mohou střídat či doplňovat. Individuální psychoterapie splňuje soudobý poţadavek individualizace přístupů, skupinová terapie naproti tomu nabízí jako přidanou hodnotu jedinečné uspořádání a vzájemné potencování účinných faktorů (Kalina, et. aj. 2008, s. 175). Výběr druhu terapie se odvíjí od individuality a potřeb závislého, který v případě nutnosti řešení mezilidských vztahů, můţe vyuţít i moţnosti partnerské či rodinné terapie. Rodinná terapie je povaţována za efektivní při léčbě alkoholismu, neboť je při 27

ní měněn ţivotní styl celé rodiny, je kladen důraz na motivační efekt rodiny, a úkoly jsou rozdělovány mezi všechny její členy, takţe je závislý podporován myšlenkou soudrţnosti (Nešpor 2000, s. 85–87). Organizací prakticky s celosvětovým působením, která podstatně ovlivnila další formy léčby závislých, jsou tzv. Anonymní alkoholici. Seskupení lidí hlásící se k alkoholismu vytvořilo řadu zásad duchovní povahy, která je známá pod názvem 12 kroků (Anonymní alkoholici 2014): 1. Přiznali jsme svoji bezmocnost nad alkoholem – naše ţivoty se staly neovladatelné. 2. Dospěli jsme k víře, ţe síla větší neţ naše můţe obnovit naše duševní zdraví. 3. Rozhodli jsme se předat svoji vůli a svůj ţivot do péče Boha, tak jak ho my sami chápeme. 4. Provedli jsme důkladnou a nebojácnou morální inventuru sebe samých. 5. Přiznali jsme Bohu, sami sobě a jiné lidské bytosti přesnou povahu svých chyb. 6. Byli jsme zcela připraveni k tomu, aby Bůh odstranil všechny tyto naše charakterové vady. 7. Pokorně jsme Ho poţádali, aby naše nedostatky odstranil. 8. Sepsali jsme listinu všech lidí, kterým jsme ublíţili a dospěli jsme k ochotě jim to nahradit. 9. Provedli jsme tyto nápravy ve všech případech, kdy situace dovolila, s výjimkou kdy toto počínání by jim nebo jiným uškodilo. 10. Pokračovali jsme v provádění osobní inventury, a kdyţ jsme chybovali, pohotově jsme se přiznali. 11. Pomocí modlitby a meditace jsme zdokonalovali svůj vědomý styk s Bohem, jak jsme Ho chápali my, a modlili se pouze za to, aby se nám dostalo poznání Jeho vůle a síly ji uskutečnit. 12. Výsledkem těchto Kroků bylo, ţe jsme se duchovně probudili a v důsledku toho jsme projevili snahu předávat toto poselství ostatním alkoholikům a uplatňovat tyto principy ve všech našich záleţitostech.

28

II EMPIRICKÁ ČÁST II.1 Cíl práce Název bakalářské práce je: Alkoholismus a jeho vliv na rodinné vztahy. Cílem práce je: Charakterizovat problematiku alkoholismu a zjistit, jaký dopad má tato nemoc na život rodiny, jejíž členem je rodič-alkoholik. II.1.1 Výzkumná otázka Na základě výzkumného cíle byla vytyčena hlavní výzkumná otázka: Jak zasahuje alkoholismus rodiče na chod a fungování celé rodiny? Vzhledem k obsáhlosti základní výzkumné otázky, autorka práce tuto rozdělila na dílčí výzkumné otázky. 1. Jak se respondent vyrovnal se svou závislosti? 2. Jak respondent zpětně vnímá rodinné vztahy v době svého pití? 3. Jak respondent vnímá změnu v kvalitě rodinných vztahů vzniklou díky abstinenci?

II.2 Metodologie výzkumu Praktická část bakalářské práce je zaloţena na kvalitativním výzkumu, ve kterém byla data získávána pomocí metod pozorování a polostrukturovaného rozhovoru. Nejdříve bude popsán výzkumný cíl a výzkumné otázky, poté autorka práce představí metodu sběru dat, výzkumný vzorek a postup při analýze dat. Následně budou předloţeny výsledky výzkumu a celkové shrnutí praktické části.

II.3 Metoda sběru dat Kvalitativní data byla získána pomocí polostrukturovaného rozhovoru, kdy si autorka bakalářské práce vytvořila určité schéma, jímţ specifikovala okruhy otázek, na které se respondentů ptala. Pořadí, ve kterém se autorka práce okruhům věnovala, bylo dle potřeby upravováno, a některé okruhy byly ponechány více na tazateli, aby byla zachována přirozenost konverzace a její nenásilný průběh (Miovský, 2006, s. 159–162). Respondentům byl dán prostor, aby se mohli vyjadřovat, k čemu chtějí v tempu, na které jsou zvyklí. Autorka práce se drţela určitých oblastí, které chtěla vyzkoumat.

29

II.4 Výzkumný vzorek Výzkumné šetření bylo provedeno na setkávání Klubu lidí usilujících o střízlivost (dále jen KLUS) v Semilech. Setkání KLUSu se koná kaţdou první středu v měsíci pokaţdé od 13.00 do 16.00 hodin. Tato setkání jsou přístupná kaţdému, kdo se rozhodl abstinovat a vypořádat se svojí závislostí. Podmínkou vstupu na KLUS je střízlivost. Jelikoţ se lidé, kteří docházejí na setkávání klubu, mezi sebou jiţ převáţně znají, a jsou zvyklí na více méně stejné uspořádání, začlenila se autorka práce do skupiny nejprve jako pozorovatelka, a aţ při dalších setkáváních se smluvila s několika abstinenty, kteří byli ochotní o své závislosti hovořit hlouběji, na individuálním rozhovoru. Z celkového počtu pěti respondentů, kteří byli svolní podstoupit rozhovor, byly pro výzkum pouţity získané informace od čtyř z nich. U jednoho dotazovaného se totiţ v průběhu rozhovoru zjistilo, ţe se se svou závislostí potýkal ještě před zaloţením rodiny, tudíţ informace od něj nesplňovaly kritérium potřebné pro výzkum. Z konečného vzorku respondentů byli tři dotazovaní muţi a jedna ţena.

II.5 Charakteristika respondentů Pro snazší orientaci jsou základní údaje o respondentech uvedeny v následující tabulce. Roman

Irena

Petr

Jan

Věk

57 let

55 let

49 let

45 let

Pohlaví

Muţ

Ţena

Muţ

Muţ

Uváděná doba pití

20 let

1,5–2 roky

15 let

20 let

Délka abstinence

11 let

5 let

8 let

8 let

Uţívané nápoje

Pivo,

Víno,

Pivo, destiláty

destiláty

destiláty

Zaměstnání v době pití Obráběč

Švadlena

Pivo, destiláty

Elektromechanik

Strojař

kovů Rodinný stav v době

Ţenatý

Vdaná

Ţenatý

Ţenatý

Vdaná

Rozvedený

Ţenatý

problematického pití Současný rodinný stav

30

Rozvedený

II.6

Data a jejich analýza Respondenti byli před rozhovorem seznámeni s informacemi, týkajícími se

výzkumu, byl jim představen cíl výzkumu, a způsob, jakým bude rozhovor probíhat. Po svolení respondentů byl rozhovor nahráván na diktafon, přičemţ respondenti byli seznámeni a souhlasili s tím, ţe v práci nebudou uvedeny ţádné osobní údaje, a ţe veškerá získaná data budou pouţita pouze za účelem výzkumu bakalářské práce. Doba trvání rozhovorů byla v průměru mezi 15–35 minut. Technikou při přípravě dat získaných při výzkumu byla doslovná transkripce, tedy převod mluveného projevu z interview do písemné podoby tak, aby informace mohly být dále podrobně vyhodnocovány (Hendl, 2005, s. 206). Pro interpretaci odpovědí respondentů, jim byla přidělena vymyšlená křestní jména, tak aby byla zachována jejich anonymita. Doslovné přepisy rozhovorů jsou doloţeny na konci práce v přílohách. Technikou při zpracování dat bylo tzv. otevřené kódování, jehoţ cílem je tematické rozkrytí textu. Otevřené kódování odhaluje témata, která mají vztah k poloţeným výzkumným otázkám, k přečtené literatuře, k pojmům pouţívaným respondenty, nebo jsou to nové myšlenky, které vznikají v průběhu pronikání výzkumníka k textu (Hendl, s. 247).

II.7

Analýza a interpretace dat Pomocí otevřeného kódování byly vytvořeny nové kategorie, a ty jsou pro

dokreslení doplňovány konkrétními citacemi vybranými přímo z realizovaných rozhovorů. Vytvořené kategorie: a. počátky pití a rodinné souvislosti vzniku závislosti, b. okolnosti v době rozvinuté závislosti, c. rozdílnost postoje alkoholika a jeho okolí k nadměrnému pití, d. důsledky alkoholismu, e. důvod k léčbě a její úspěšnost, f. ţivot v abstinenci

31

II.7.1 Počátky pití a rodinné souvislosti vzniku závislosti Stejně jako u mnoho dalších, tak i u respondentů tohoto výzkumu vznikal jejich problém s alkoholem velmi pozvolna a nenápadně. U respondentů Romana, Ireny a Jana bylo dokonce moţné vypozorovat rodinné souvislosti vzniku jejich závislosti. Sdílný Roman uvedl na otázku o své původní rodině následující: Měl jsem pět bratrů, uţ mám jen tři. Dva uţ zemřeli, oba dva se uchlastali, doslova. Prostě, alkoholismus v naší rodině, říká se, ţe je dědičnej, i kdyţ nemůţu říct, ţe by táta byl alkoholik, ale nikdy se alkoholu nebránil. Já uţ od ranýho dětství jsem byl svědkem pijáckých sezení a takovýdleho, takţe kdyţ jsem dospěl, tak jsem akorát zapad. Mezi mejma bráchama a mnou byl dost velkej věkovej rozdíl, poněvadţ nejmladší brácha ode mě byl o devět let starší neţ já. Mezi bráchama nebyl velkej věkovej rozdíl, ale mezi mnou potom jo. Takţe kdyţ já jsem dospěl do nějakých deseti, jedenácti let, tak všichni bráchové uţ byli dospělí, no a chlastali, a dost ţe jo. No a já kdyţ jsem potom prostě dospěl, tak jsem se jenom tak nějak přiřadil do toho, ţe jo, a prostě jsem se dochlastal aţ tam, kde jsem se dochlastal… Josef dále vzpomíná na své počáteční zkušenosti s pitím takto: No jo, ono to prostě k tomu patřilo, kdyţ jsme přišli na zábavu tak co ţe jo, pili jsme pivo. Já vlastně poprvé jsem se voţral, ale doslova hodně voţral, krátce po svejch patnáctejch narozeninách, takţe hodně brzo jsem začal. No a prostě jsem to stupňoval, stupňovalo se to. Irena se k počátku svého pití vyjadřuje takto: No ze začátku jsem pila víno, to mi začalo chutnat, kdyţ mi bylo takových 23. Já ho předtím vůbec ráda neměla, protoţe můj táta víno pil, takţe jsem k tomu měla spíš takovej odpor. No a pak jsem si ho uţ občas dávala… Čas od času s kamarádkou. Při vzpomínkách na to, jaké byly okolnosti v době, kdy začínala pít, dodává: To kdyţ uţ jsme pak měli děti, to byly ještě malý, tak byla doma nepohoda, tak jsem si tak jednou za měsíc koupila takovou tu malou lahvičku s tim sladkym. To byla nějaká meruňkovice, tenkrát to stálo 60, 50 korun. No a tak jsem si dávala vţdycky po kafi, tak 2–3 panáky, a ono mi to stačilo tak na měsíc no. Pak jsem pila ještě to víno… Jan se s alkoholismem setkal uţ jako dítě, a to u jedné ze svých nejbliţších osob. No, z mý rodiny mám zkušenost se závislostí. Otec no. Uţ kdyţ jsem byl malej, tak pil, teď uţ nepije teda. No a já jsem k tomu pak taky přičuchnul. A mám dvě sestry, ta jedna nepije, ta druhá taky ne. Jenom se dá říct, ţe kouřej akorát, jinak nic. Sourozenci dobrý. No já jsem nejstarší, takţe jsem to proţíval asi nejvíc. I kdyţ po tom uţ polevil no, takţe

32

ty mladší uţ to tak neproţívaly, dá se říct teoreticky, to uţ to jako ztlumil no. No ale zkusil jsem si toho dost teda, dost jsem toho viděl taky. Výše zmíněným respondentům se o jejich původních rodinách nehovořilo lehko. Jsou si vědomi toho, ţe stejně tak, jako byly kladným vztahem k alkoholu svých rodičů či sourozenců ovlivněni oni, tak i jejich pití významně působilo na rodinu, kterou sami vytvořili. Ze čtyř respondentů pouze jeden nemá zkušenost se závislostí ze své původní rodiny, a na své dětství vzpomíná v dobrém.

II.7.2 Okolnosti v době rozvinuté závislosti Jak to vypadá, kdyţ se alkoholikova závislost projevuje nejsilněji, by zřejmě dokázali objektivně popsat jedině lidé v jeho okolí. Respondenti tohoto výzkumu mají uchované v paměti zejména informace ohledně toho, co, kde a jak pili, popřípadě, jak si sháněli alkohol, nebo jak svou závislost skrývali před svým okolím. Petr se k době, kdy jeho závislost nabírala velkých rozměrů, vyjádřil takto: Pil jsem všechno, co mi přišlo pod ruku. Hlavně pivo a tvrdej alkohol. Pil jsem všude, ale v práci ne, pokud sem tam došel…já byl takovej ten, co třeba 14 dní nepil a makal, a kdyţ mě to chytlo, tak mi bylo všechno fuk, a pařil sem v hospodách třeba i 14 dní v kuse. Respondent Jan uvedl, ţe se jeho pití začalo stupňovat poté, co přistihl svou manţelku při nevěře. Sám na toto období vzpomíná takto: No a ţeně jak jsem nevěřil, tak jsem chodil do hospody, nechtěl jsem bejt doma samozřejmě, protoţe kdyţ jsem přišel, tak jsme se ţrali. Prostě tam nebyla důvěra, uţ jsem to neměl dávat znova dohromady. Na otázku, co vlastně pil, dodává: Pivo. A i tvrdý no. Jako toho tvrdýho nebylo moc, ale o víkendu jo no. Sám sem nikdy nepil. No ale kdyţ jsem přišel domů z hospody, no a jak jsem si dal to pivo, tak se mi to vrátilo, co bylo kdysi, jak mě bejvalá podváděla, a vytáh sem to zase, ţe jo, jestli to zase nedělá… U Ireny, jakoţto jediné ţeny z respondentů, je velmi patrná odlišnost ve způsobu pití. Na otázku, kde pila, či zda měla příleţitost pít v zaměstnání, odpověděla: Ne, v práci to ne. To bych nepila. Já pila doma sama, no a hlavně pak kdyţ jsem přišla o práci… já mám ještě problémy s nervama uţ asi od 20-ti. Naproti tomu respondent Roman se k pití dostal zejména v zaměstnání. Sám na toto téma řekl: Já jsem se učil a i po vyučení jsem začal pracovat pro východočeský stavební lesy. A u lesů, prostě práce v lese a alkohol to bylo ruku v ruce, ţe jo…A v tom zaměstnání, ne ţe bych měl málo práce, to se nedá říct, ale v pohodě jsem ji zvládal a 33

měl jsem i moţnost dělat melouchy, o kterých nikdo nevěděl. A prostě lidi, pro který jsem ty melouchy dělal, hrozně brzo zjistili, ţe kdyţ mi místo peněz daj chlast, takţe to půjde rychlejc, to jednak, a jednak, ţe oni ušetřej, ţe pro ně to bude lacinější…Takţe tam ten přísun toho alkoholu byl dost, dost velkej. No a já jsem to stačil pomalu všechno pít, zezačátku i s kolegama a pak uţ teda sám, ţe jo, no a neměl jsem ani nouzi o peníze… Roman se v mezičase svého pijáckého období pokoušel léčit ambulantně. Po ukončení ambulantní léčby, to v jeho ţivotě vypadalo takto: Manţelka uvěřila, ţe uţ jsem v pořádku, tak mě do toho ani nijak nenutila. Jenţe já jsem zas asi ten rok, tak nějak, vţdycky kdyţ někde… protoţe já jsem to pokládal za výhodu, kdyţ ona měla noční sluţby, ţe jo. Ona odešla na noc do práce, a já se voţral, aniţ by to věděla. No a v práci jsem to tak nějak taky drţel, ţe jsem se nevoţral, ţe jsem si udělal jenom takovou menší náladičku, tak se mě dařilo to takhle jakoby obelhávat, no ale postupem času uţ jsem to nedokázal ovládat. V této oblasti zkoumání se vyjevil jeden z hlavních rozdílů ţenského a muţského alkoholismu. Petr a Jan se ke své závislosti propíjeli ve společnosti kamarádů v hostinských zařízeních, Roman dokonce pil se svými kolegy v práci, kdeţto Irena pila zejména o samotě. Respondenti přiznávají, ţe si z doby svého problematického pití pamatují mnohdy jen útrţky z běţného ţivota, neboť jejich myšlení se tehdy soustředilo primárně na alkohol, a veškerá svá jednání přizpůsobovali tomu, aby se mohl opít.

II.7.3 Rozdílnost postoje alkoholika a jeho okolí k nadměrnému pití Fakt, ţe si alkoholik své naduţívání a moţnost vzniku závislosti na alkoholu nepřipouští, není překvapující. Respondent Petr to výstiţně shrnul takto:… je to doba, dlouhá doba, kdy si alkoholik ani neuvědomuje, ţe je závislý. Irena se ke svému tehdejšímu postoji k pití vyjádřila následovně: No tak to bylo snadný, začít pít. Ale víte, já si to nechtěla připustit, ţe bych pila nějak moc… Jako mě dlouho trvalo, neţ jsem si uvědomila, ţe jsem závislá. Jan se ke svému pití staví celkem alibisticky, neboť při rozhovoru řekl: Já jsem nebyl nějakej velkej alkoholik. Kdyţ ale později mluvil o starostech s dcerou, se kterými se v době jeho pití potýkal, uvedl: Jako já to tušil, ţe jo, ale měl sem jiný starosti (myšleno starosti s pitím).

34

Roman se se závislostí potýkal téměř dvě desetiletí. Proto se i jeho vztah k pití v průběhu času měnil. Sám se k tomu vyjádřil takto: …vlastně uţ ke konci, mě uţ ani litr kořalky nestačil na den, já jsem potřeboval víc. Jenomţe to uţ potom bylo jeden velkej stres. Jestli mám dost chlastu, aby mně nebylo blbě, kdyţ nemám, tak kde seţenu další, kde seţenu prachy na další, kam se jít voţrat a takhle, jo to byly nepředstavitelný muka, prostě to byla hrůza. Roman dále vzpomíná, ţe jeho postoj k závislosti byl neúměrný realitě zejména v době, kdy nastoupil do pobytové léčby. A já jsem ještě na tý léčbě nebyl rozhodnutej, ţe uţ nikdy pít nebudu…i kdyţ jsem nebyl přesvědčenej, ţe přestanu jo, to jsem si říkal, prostě to zvládnu tu léčbu, to zvládli jiný, tak proč bych to nezvládnul já, no a pak nějakej čas dám pokoj a pak si zas pomaloučku, polehoučku začnu popíjet. Jenţe jsem nevěděl v tý době, ţe by se to hrozně za krátko vrátilo do těch samejch a ještě horších kolejí. Naproti alkoholikovu přesvědčení a interpretaci, ţe není závislý, stojí postoje a snahy okolí cílené na zamezení jeho nadměrného pití. Partneři respondentů se v době pití svých protějšků setkávali s nepochopením, lhaním, a přesvědčováním, ţe se u nich o závislost na alkoholu nejedná. Proto se v domácnostech často odehrávaly hádky, a mezi manţeli byla velmi narušená důvěra. Jan na otázku, jak se jeho ţena stavěla k tomu, ţe pil, sdělil následující: Tak ji to taky asi vadilo. No jenomţe sem na ni byl naštvanej, tak sem to neposlouchal. Petr vzpomíná na své dvanáctileté manţelství, které bylo jeho pitím velice poznamenané takto: No mohl jsem přinést do vztahu víc, ale s alkoholem to nefunguje. Roman se k tomu, jak se jeho manţelka stavěla k jeho pití, vyjádřil následujícím způsobem: …postupem času to moje ţena snášela hůř a hůř. Ještě neţ jsem se oţenil, tak uţ jsem měl nakročeno k alkoholismu. Ţena to věděla, ale kaţdá ţenská si myslí, ţe chlap se po svatě změní, a on se nezmění. A kaţdej chlap si myslí, ţe ţenská se nezmění, a ona se změní. To tak je. Ale víte co, kdyţ jsem se jako oţenil ţe jo, tak zakrátko se nám narodil syn, a víceméně myslím si, ţe jsem to měl pod kontrolou. Ale to je moţná asi jenom můj dohad. Kdybyste se zeptala manţelky, ta by vám řekla něco jinýho. Na otázku, jak se stavěly děti respondentů k jejich pití, se toho autorka práce mnoho nedozvěděla. Schopnost více rozvést odpověď je zřejmě způsobená tím, ţe respondenti v době svého pití nepřemýšleli nad tím, co si o nich myslí jejich vlastní děti. Petr na toto téma uvedl: Děti musely trpět, ale byly malé, aby mohly něco říci nebo ovlivnit. Romanovi utkvěla v mysli vzpomínka, na vyjádření jeho dcery k tomu, jak pil ze chvíle, kdy se za něj na zahraniční dovolené kvůli jeho excesům styděla. …A kdyţ jsme 35

se vrátili z tý dovolený, tak mě prostě řekla dcera, ţe, doslovně, ţe takovejdle ţivot se mnou stojí za hovno… Irena vzpomíná na postoj svých dětí k jejímu pití takto: …s dcerou…s tou jsem se vţdycky hádala, kdyţ jsem byla napitá. Bylo mezi náma takový napětí, ţe skoro aţ blesky šlehaly. Všichni respondenti výzkumu si jsou vědomi toho, ţe jejich postoj k alkoholu byl v době jejich pití značně ovlivněn závislostí na něm, a proto nebyli schopni o něm adekvátně uvaţovat. Postoj jejich okolí, či případné snahy rodiny k navedení k abstinenci tedy nevnímali jako přiměřené, a dlouhou dobu si nepřipouštěli, ţe by mohli mít problém.

II.7.4 Důsledky alkoholismu Výsledkem dlouhodobého naduţívání alkoholu dochází v ţivotech závislých k mnoha změnám. Respondenti se shodují, ţe tyto změny byly veskrze negativní, a alkohol je mnohdy poškodil i v oblasti pro existenci člověka nejdůleţitější, tedy ve zdraví. Roman svému pití přičítá po zdravotní stránce tyto následky: …játra, ledviny, ty byly zdevastovány, protoţe jsem bral ty prášky kvůli absťákům, zřejmě to něco zanechalo i na tom kyčelním kloubu, ten mám vyměněnej teďka půl roku, ale jinak mozek mě snad funguje celkem dobře. Respondentka Irena se uţ od mládí potýká s psychickými potíţemi, léčí se s depresemi, a její alkoholismus jí v tomto ohledu nezměrně přitíţil. Jan se se zdravotními obtíţemi jiţ narodil – krátce po narození byl operován pro neprůchodnost střev. Kdyţ se pak v dospělosti dal na pití, jeho problémy se vrátily. Sám řekl: No měl jsem dvě operace s břichem právě. Já uţ sem se narodil s problémama. Máma kdyţ mě kojila, tak sem to vracel, tak zjistili, ţe mám špatný tenký střevo, a museli mi kus vzít právě. Tak mě operovali uţ jako mimino. A pak kdyţ mi bylo 29, tak sem šel znova no. To sem právě pil docela dost, no a bejvalka mě k tomu právě donutila. Jako mě to bolelo to břicho, jenomţe já měl zrovna po operaci s kolenem, tak se mi chtělo jít znova pod kudlu. No takţe se mi ten chlast jako nahromadil, a byla tam ta neprůchodnost střev. Kromě zdravotních problémů zanechal alkoholismus na ţivotech respondentů i jiné, leckdy bolestnější stopy. Výrazné změny zapříčiněné závislostí nastávají v oblasti mezilidských vztahů. Své o tom ví respondentka Irena, jejíţ manţelství sice závislost 36

překonalo, nicméně se z něj nenávratně vytratila důvěra, a ona i její partner ve svazku setrvávají zejména z materiálních důvodů. Na nepěkné situace s manţelem, které Ireně přinášela její závislost, vzpomíná jediná ţenská respondentka výzkumu takto: No a pak jsme měli ty problémy s manţelem, on mě pořád uráţel, uţ od rána, a tlačil na mě, abych šla do práce. Nechápal, ţe nemůţu… Ačkoli Irena nepije jiţ 5 let, její vztah s manţelem se nepodařilo nijak zachránit. Sama o současném stavu svého manţelství řekla: No s tím se to nezlepšilo, spíš se to dalo… jako já si myslím, ţe mi tak nějak odpustil, ale nezapomene. A já taky ne. Mně se nechce stěhovat, já teď tak nějak stojím na vlastních nohách, je mi takhle dobře… Petrovi a Janovi se v důsledku jejich závislosti manţelství rozpadlo. Jan sice uvádí, ţe za rozpadem jeho manţelství nestálo pouze jeho pití, nýbrţ jiţ narušená důvěra k jeho manţelce, která mu byla nevěrná, nepříznivý vliv na partnerství skrze jeho závislost však nepopírá. Naproti tomu Per bez okolků přiznává, ţe za rozpad jeho manţelství mohl alkoholismus. Doslova řekl: Ţena to samozřejmě nevydrţela a rozvedla se se mnou. Jediným muţem výzkumu, kterému se manţelství nerozpadlo, je Roman. Nyní se k dopadům své závislosti na chod rodiny Roman vyjadřuje takto: … Zaţili si se mnou těţký chvíle, ale já jsem třeba nebyl agresivní. I kdyţ jsem byl sebevoţralej tak jsem agresivní nebyl, ani slovně jsem nebyl agresivní nebo to, ale prostě zaţili si, zaţili si, a ono se tohleto asi těţko odpouští a zapomíná, a já jsem to tehdy poznal podle manţelky, protoţe já kdyţ jsem se jako napil v normě, nebo nevím, jak bych to řekl, prostě dokázal jsem se přetvařovat, ţe nejsem voţralej, ţe jsem se pohyboval normálně, pracoval jsem normálně, všechno, ale na očích jsem to nikdy nedokázal schovat…. To, jak závislost ovlivnila děti respondentů, bylo také předmětem výzkumu. Všichni respondenti se o vztahu ke svým dětem vyjadřují obdobně – kvůli pití mezi rodičem a dítětem vznikla nedůvěra, k jejímuţ zvrácení vedla dlouhá a sloţitá cesta, nebo se k takovému stavu ještě nedospělo. Roman se potýkal zejména s odsouzením od své dcery, naštěstí však v rodině byla přítomna jeho manţelka, která ne příliš blízký vztah mezi svým muţem a dcerou korigovala. Roman má i syna, se kterým se tedy do kříţku moc často nedostával, ale také trvalo hodnou dobu, neţ jejich vztah nabral příznivější rozměr. Petr má dcery tři. Po rozvodu s ţenou se odstěhoval, a tak se s nimi téměř nestýkal. Podle Petra měla závislost na jeho dcery takovýto vliv: …Nejstarší dcera nemá ráda opilce. Nejsem dobrý táta, a těţko se hledá cesta zpět. Je delší, neţ se propít k závislosti, 37

ale toto vyprávění by vydalo snad i na krátkou knihu. Kaţdopádně je to obrovská zkušenost, a vím čeho se mám vyvarovat. Petr se svými dětmi doposud stýká velmi málo, a jak sám říká, nepříznivé dopady pití na jeho vztah s dětmi stále přetrvávají. Irenin vztah se synem a dcerou byl jejím pitím také značně poškozen. Sama vzpomíná na časté střety, zejména s dcerou, ke kterým docházelo, kdyţ byla opilá. Ačkoliv Irena jiţ několik let nepije, její vztah s dětmi je v důsledku jejího alkoholismu narušený dodnes. Přiznává, ţe sice zaznamenala mírnou změnu k lepšímu, stále to však není ono. Negativní vliv alkoholismu jednoho z rodičů na děti byl při výzkumu nejvíce zaznamenán u respondenta Jana. Jan má děti dvě – starší dceru a mladšího syna. Nedůvěra v manţelství Jana a jeho ţeny byla kromě Janovy závislosti způsobena i nevěrou z manţelčiny strany. Proto se jejich děti, zejména dcera, projevovaly problémovým chováním ještě před rozpadem manţelství svých rodičů. Kdyţ se Jan odstěhoval, našla si jeho bývalá manţelka nového partnera, na coţ její a Janova, tehdy dvanáctiletá, dcera reagovala útěky z domova, stýkáním se s delikventně se chovající partou, či tím, ţe začala experimentovat s lehkými drogami. Pro nezvladatelnost výchovy byla Janovi nakonec dcera svěřena do péče. Jan na období puberty své dcery vzpomíná takto: …tak vona (bývalá ţena) ji potom nezvládala, tak ji dala ke mně, ţe jo, no tak ve třinácti, ve čtrnácti šla ke mně. Ale pokračovala v těch blbostech dál, co byla u mě. Utíkala, chodila s cikánama, travička, a todleto… no prostě mazec no… Na otázku proč si myslí, ţe se jeho dcera takto chovala, odpověděl Jan následujícím způsobem: No asi protoţe jsme šli od sebe, ţe jsme se rozvedli třeba, ţe jo, to taky moh bejt ten důvod, ne jenom moje pití. Jak byla u mámy, tak tam nechtěla bejt, protoţe vona tam ţila s novym přítelem, ţe jo. Chtěla jít ke mně. Prostě myslela si, ţe u mě bude mít volnost, to se nestalo, protoţe sem ji řek do osmi hodin doma, to se ji nelíbilo. No ale stejně, travička tam byla, co vim, další radši nevim. Zdravotní potíţe vzniklé kvůli alkoholismu mohou jedince aţ ohroţovat na ţivotě. Na respondenty výzkumu jejich závislost takový dopad naštěstí neměla, nicméně kaţdého z nich pití nějakým způsobem poškodilo na zdraví. Manţelství dvou ze čtyř respondentů kvůli závislosti skončilo. Romanova ţena sice se svým manţelem zůstala, trvalo to ale dlouho, neţ se mezi nimi začala znovu utvářet důvěra, a tento proces ještě není zcela u konce. Ani Irenu manţel kvůli pití neopustil. Jejich vztah je však udrţovaný spíše ze zvyku neţ z emočních důvodů, a o nějaké důvěře mezi nimi se nedá hovořit vůbec. 38

Nedůvěra byla zaznamenána také ze strany dětí k rodičům alkoholikům. U někoho se podařilo vztah důvěry obnovit, spíše se však bude rozvíjet do konce ţivota. Dále respondentům alkoholismus přinesl do vztahu rodič–dítě řadu konfliktů, negativních hodnocení, či nepřívětivých pocitů dětí vůči rodičům. U dcery respondenta Jana došlo dokonce ke vzniku velmi závaţného problémového chování, sám Jan se však nehlásí k tomu, ţe by za dceřino chování mohl jeho alkoholismus. Děti respondentů nemají hezké vzpomínky na pití svých rodičů. Ač byly třeba malé, a nemohly chování svých rodičů ovlivnit, tak se jejich postoj k alkoholismu díky jejich zkušenosti mohl utvořit aţ radikálním směrem. Svým chováním mohly děti alkoholiků i jaksi zbrojit proti svým rodičům, a v době jejich pijáckých excesů si jich ani nemusely váţit. Vzpomínky na časté hádky ať uţ mezi manţeli či mezi rodiči a dětmi stále přetrvávají, a negativní postoje rodinných příslušníků k alkoholikům se těţko překonávají.

II.7.5 Důvod k léčbě a její úspěšnost Léčba alkoholismu je vţdy individuální záleţitostí. Od respondenta Romana se autorka bakalářské práce dozvěděla na téma léčby alkoholismu velké mnoţství informací. Roman absolvoval nejprve léčbu ambulantní, ale protoţe nebyla úspěšná, tak po recidivě nastoupil na léčbu pobytovou. Co se týče motivace Romana k nastoupení na svou léčbu první, tedy tu ambulantní, bylo zjištěno následující: Chtěl jsem sám s vidlemi v zádech, jak se říká. Mě tam ţena, protoţe ona pracuje ve zdravotnictví, takţe prostě nebyl problém zjistit si, jak se tydlety věci řešej, prostě dobrovolně mě dostrkala k tý doktorce, která se tímdle tím zabývala, nebo jako k tý psycholoţce, jo a ta mě v tý době potom doporučila doktora Kavána, to byl předchůdce pana doktora Šlechty, a ten mě teda léčil ambulantně. To znamená, ţe jsem bral antabus. Na otázku, zda byla abstinence po dobu ambulantní léčby dodrţována, Roman odpověděl: Já jsem to dodrţoval, protoţe jsem ho zkoušel přepít (antabus), a bylo mi zle, kam se hrabe nějaká vopice nebo něco takovýho. Tak povidám, tak to ne. Bral jsem ten antabus přibliţně rok, jenomţe pak jsem byl povolanej na vojenský cvičení, a tam jsem ho teda nebral, no a kdyţ jsem se vrátil ze cvičení, tak jsem ho odmítl. Romanova ţena věřila, ţe uţ není potřeba, aby antabus bral, a Roman se postupně tajně vracel ke svému pijáckému zvuku. Ačkoliv Roman hodně zvyšoval dávky alkoholu, a musel pít kaţdý den, aby neměl abstinenční příznaky, dařilo se mu jeho pití 39

skrývat poměrně dlouhou dobu. To se změnilo po příhodě, kterou Roman popsal takto: Došlo to aţ tak daleko, ţe jsme tenkrát byli na pohřbu mamince mýho bratra, to je někde 80 kilometrů daleko, já jsem řídil tam, a zpátky uţ jsem nemoh, protoţe jsem měl takovej absťák, ţe jsem prostě nebyl schopnej ani nic udrţet v rukách jo, ţe jsem se prostě tak klepal, ţe manţelka, kdyţ to viděla, tak věděla, co se děje, tak ještě mě sama koupila nějakej chlast, abych se z toho dostal. Domů jela ona, a kdyţ jsme přijeli domů, tak prostě mi řekla, tak si vyber: buďto já a rodina, a nebo chlast. Po této události Roman nastoupil do psychiatrické učebny, kde strávil půl roku. Jak sám uvádí, ke svobodnému rozhodnutí abstinovat dospěl aţ po polovině doby strávené v léčebně. Váţe se k tomu tato příhoda: …a kdyţ jsem tam přišel (do léčebny), ţe jo, tak jsem si řikal, co tady dělám, vţdyť sem prostě nepatřim, ale po čase jsem zjistil, ţe patřím, ţe jsem tam měl bejt uţ dávno. Kaţdej čtvrtek, kdyţ někdo chtěl odejít, jako ukončit léčbu, tak se moh přihlásit a disciplinárně ukončit léčbu. No a jednou k tomu došlo, a kolega, kterej byl vedle mě na posteli, odešel, a my jsme pak šli odpoledne hrabat listí, a on se tam najednou vyloup zezarohu, očividně posilněnej, a teď na nás něco hulákal, jenomţe my uţ jsme s ním mluvit nesměli, s lidma co choděj okolo jsme mluvit nesměli, takţe šel pryč. Mně to ale vrtalo v hlavě, divil jsem se tomu, ţe co tady ten vůl chtěl vlastně, kdyţ vlastně tady tři měsíce strávil, a pak vlastně jeho první cesta vede do hospody. No jo, povídám si, on se vlastně tři měsíce připravoval na to, ţe bude chlastat dál, a já pak večír jsem si s hrůzou uvědomil, ţe já vlastně dělám to samý. Jsem si říkal, no tak to je blbý, přeci todleto nemá ţádnej význam. Tak jsem si řekl, ţe prostě mám dvě moţnosti: buďto okamţitě odejít, a nebo se začít léčit. Ale opravdu, tak jak to má bejt. Jo no odejít, toho jsem se bál, protoţe jsem si říkal, to kdyţ zavolám domů, ţe chci skončit, tak bude jasný, ţe chci chlastat dál. Tak jsem si říkal, tak mě zbývá jedině ta léčba. Protoţe já do tý doby, jsem tu léčbu flákal. Vţdycky jsem mávl rukou nad tím, co mi říkali, ţe to jsou blbosti, ale blbosti to nebyly. No tak jsem se začal teda léčit, a léčbu jsem řádně dokončil. Od Romanova návratu z léčebny uplynulo uţ osm let. Tato léčba byla pro Romana úspěšná, neboť se od chvíle, kdy do ní nastoupil, nenapil. Respondentka Irena pila alkohol, kdyţ byla sama doma. Kdyţ se do domácnosti vracel její manţel, několikrát ji nalezl v takovém stavu, ţe ji pro otravu alkoholem bylo potřeba zavolat rychlou záchrannou sluţbu. Ireniny pijácké excesy byly předmětem častých rozbrojů mezi jí a jejím manţelem, a proto se Irena pokoušela své pití ještě více skrývat, či se marně snaţila jej omezovat. Sama Irena na to, jak a proč se ze své závislosti léčila, vzpomíná takto: …Několikrát mě pak i odvezli, tak jsem pila třeba i jen 40

jednou týdně, ale stejně… jako musela jsem si říct sama dost. Mně bylo v léčení dobře, ale nepochopila jsem to tam. To aţ doma. Irena tedy podstoupila pobytovou léčbu, ale jak sama říká, ke svobodnému rozhodnutí abstinovat došla aţ o jejím ukončení ve svém domově. Petr uvádí, ţe to, co ho dovedlo k tomu, aby začal řešit svůj problém s alkoholem, bylo následující: Snad narození poslední dcery, ale není to jisté. Prostě mě ve slabé chvíli, kdyţ mě bylo z alkoholu špatně, napadlo, ţe bych mohl zkusit léčení. Ale co bylo tím impulsem nevím. Pomohla mi rodina. Paradoxně tím, ţe uţ se se mnou skoro nikdo nebavil, a pomalu mě odepisovali. Na otázku, jak zvládl příchod z léčebny, Petr odpověděl: Měl jsem jasný cíl-nepít a to se mi zatím daří. Abstinuju uţ osm let. Respondenta Jana k abstinenci přivedl zlomový okamţik, kdy jeho dceru, kterou měl v péči, potkal velmi těţký zdravotní úraz, při kterém málem přišla o ţivot. Aby se uzdravila, byla umístěna do rehabilitačního centra na druhé straně republiky, neţ kde bydlel Jan, a ten tam za ní po dobu tří let dojíţděl, aby ji v uzdravování podpořil. Sám k tomu řekl: …No a v tý době jsem byl uplně vyřízenej ţe jo, ve třiceti osmi. No tak jsem si řek, ţe skončim s alkoholem, protoţe bych neutáh léky po tom, co se jí stalo, ţe jo…No takţe od tý doby, co se to stalo, tak jsem přestal, ţe jo. Na to, jak se ze své závislosti Jan léčil, sám vzpomíná takto: Já jsem byl ambulantně. Přišel jsem k tomu sám, já sem nechtěl pít uţ. Já jsem měl hroznýho placení, kvůli dceři, a tím ţe jsem přestal pít, tak jsem to utáh, ţe jo. Kdybych ještě pil, tak bych neměl ani na ty léky pro ni, nemoh bych za ni jezdit, protoţe bych neměl na cestu, ţe jo. Jako dalo mi to hodně, na jednu stranu to bylo dobrý, protoţe jsem díky tomu úrazu přestal pít. Nebylo to lehký, ale dodnes to nechápu, jak jsem to zvládnul… Jana tedy ze závislosti dostala traumatická událost, kdy si uvědomil, ţe nemůţe myslet jen na sebe, a zcela přehodnotil svoje dosavadní myšlení. Osobně si svou náhle vzniklou motivaci Jan vysvětluje takto: …Je to zajímavý, my sme se vo tom bavili i s doktorem tady ţe jo, prostě kdyţ je ten člověk natlakovanej tak udělá všechno, a kdyţ se to potom zlepší, tak si člověk uleví, ale do tý doby vydrţí neuvěřitelný. Jsou to většinou aţ alarmující důsledky pití, co přimějí alkoholiky, aby se své závislosti vzdali. Respondenti uvádějí, ţe je rozdíl mezi tím, kdy na léčbu nastoupili, a kdy se skutečně rozhodli, ţe chtějí přestat pít. Není neobvyklé, ţe se závislým na alkoholu nepodaří přestat pít bez recidiv. V tomto výzkumu bylo zjištěno, ţe pouze jeden ze čtyř respondentů se k pití po absolvování ambulantní léčby vrátil, jeho další pokus o abstinenci uţ ale byl úspěšný. 41

II.7.6 Život v abstinenci Na téma ţivot v abstinenci se respondentům hovořilo snad nejlépe. Je vidět, ţe lidé, kteří přestali pít, jsou na sebe hrdí, a rádi se o svou zkušenost s abstinencí s okolím podělí. Abstinence přinesla respondentům řadu pozitivních změn. Jan na otázku, jak se změnil jeho ţivot po tom, co přestal pít, odpověděl následovně: No od tý doby vlastně chodim sem (KLUS), ţe jo, i kdyţ bych nemusel. Ale uţ sem ale chodim prostě. Dokonce jsem přestal pracovat ve strojírnách po dvaceti letech ze zdravotních důvodů, začal jsem dělat práci ve špitále, dělám sanitáře. Chodím na kurz, teďka jsme to doděláli, a půjdu na zkoušky, tak jsem zvědavej. Je to první práce, která mě baví teda. Hraju dokonce fotbal, coţ bych určitě nezvládnul, kdybych pil. Janovi se díky docházení na KLUS rozšířil okruh lidí, se kterými se stýká, tedy o lidi stejně usilující o střízlivost jako on. Okruhu lidí, se kterými se stýkal, kdyţ pil, se prý ale také nevyhýbá: Já se s nima bavim normálně, ale to jak sem s nima sedával, tak to s nima nesedim. Voni jdou do hospody, tak se s nima bavim třeba venku, kdyţ jsem na fotbale, a kdyţ pijou, tak po dvou hodinách odcházim. Uţ si s nima nemám, co říct. Oni furt jedou dokola, prostě ţe jo. Teď teprve poznávám, jak ty lidi spadli, fakt je to uplně jiný. A ty lidi, co nepijou, těch není moc právě, já si nedám ani cigaretu. Prostě mám z toho strach no, z tohohle. Uţ to prostě nechci připustit k sobě, tohleto. Jan uvádí, ţe nyní vůbec nemá chuť dát si alkohol. Abstinence dokonce výrazně ovlivňuje jeho výběr partnerek. Sám řekl: Byl jsem s jednou přítelkyní, která si dala víno, i todlecto, a uţ mě to vadilo. Je mi to prostě divný, jak sem přestal. Úplně mě to jako odradilo. Ona si takhle občas došla na zábavu ráda, tak já tam s ní seděl teda, jsem s ní byl jen jednou, a já to vydrţel jen dvě hodiny, protoţe sem se zase dusil. Protoţe já ty cigarety nesnášim, ţe jo. Já tam nemoh bejt, tak do dvanácti a uţ sem odcházel. No pak jsme se rozešli. Mně vadilo právě, ţe pije. Tak sem sám, ale nijak to neřešim. Řikám, kdyby byla, bylo by to dobré, kdyţ ne, tak se z toho nezbláznim, asi tak. Předmětem zkoumání tématu ţivot v abstinenci bylo také zjistit, jak se respondentům změnil vztah s rodinou. Jan hovoří zejména o svých dětech: S dcerou dobrý. Ta má přítele teďka, narodil se jim kluk, tak sháněj teď akorát byt, ţe jo. Zatím bydlej u jeho rodičů, ale dobrý. No ale jinak mám syna u sebe. Devatenáct let mu je. Předtim byl u ţeny no, ale v osmnácti šel ke mně. On uţ chtěl dávno jít ke mně, ale holce se stal ten úraz no, on byl ještě malej v tý době. Já říkám, to musíš vydrţet, no ale von tam nechtěl bejt. Tak to vydrţel do osmnácti, no a padlo mu osmnáct a šel ke mně, ţe jo. Prostě děti chtěly bejt vţdycky u mě, ţe jo… 42

Petr se sice se svou ţenu rozvedl, před časem však navázal nový vztah, ve kterém je spokojený. Petrův cíl je zkrátka nepít, a myslí si, ţe pro ţivot je nejdůleţitější následující: Mít rád okolí, rodinu, a sobecky sám sebe. Myslím to tak, ţe se můţete kaţdé ráno pochválit za kaţdý den bez alkoholu. Teď uţ toho moc neplánuju, zajistit děti, nám s přítelkyní klidné stáří někde v domečku a splnit si ještě pár dětských snů. Irena si v abstinenci našla nový zájem, který jí zpříjemňuje její úsilí o střízlivost: Jo, ráda peču. K tomu mám takovej vztah, to mě baví. Irena by období, kdy pila, vrátit rozhodně nechtěla. Zejména ke změnám, která jí přinesla abstinence, uvedla toto: Oni se mi dost zlepšily vztahy s rodinou, víte. Se synem, i s dcerou… A teď uţ se to zlepšuje, ale není to snadný, protoţe k nám tak často nejezdí, ale snaţíme se. Roman díky abstinenci zaznamenal mnoho pozitivních změn ve svém ţivotě. Sám na svůj příchod z léčebny vzpomíná takto: Takţe já kdyţ jsem po tom přišel domů, tak jsem přišel na to, ţe z toho mám jen samý výhody, ţe nepiju, jo. Protoţe nemůţu říct, ţe bych byl snad konfliktní typ, já konflikty jsem nikdy nevyhledával, ale kdyţ prostě vznikla nějaká takovádle situace třeba v práci nebo prostě kdekoli jinde, a já jsem si myslel, ţe mám pravdu, tak jsem byl ochotnej za to bojovat, za tím si jít. Jenomţe tam bylo to, ţe kdyţ jsem se předtím s někým jakoby dohadoval o něčem, tak mi řekli, no s tebou se o tom nebudu bavit, vţdyť seš voţralej. A měl pravdu, a tím mě utřel úplně totálně, a já proti tomu neměl argument. A to na mě najednou nefungovalo. Prostě se snaţím všechno řešit v klidu, a teď to krásně funguje, i doma. Předtím, kdyţ jsme se o něčem dohadovali, tak většina dohadů skončila, no jo seš zase voţralej. No, a byl jsem zas voţralej, no konec diskuze, ţe jo. No a teďka je to trošku jinak, teď prostě řeknu, bude to tak, jak jsem řekl, a je to tak. Abstinence tedy vnesla do ţivota Romana významný obrat v oblasti komunikace, coţ přispělo i ke zlepšení rodinných vztahů. Postupně si Roman znovu získal důvěru svých blízkých, díky čemuţ zaţívá chvíle, které doposud neznal. Na otázku, zda má se svými dětmi v současné době dobrý vztah, odpověděl: Ano, i s dcerou. Dcera prostě, kdyţ jsem přestal pít, tak změnila o sto procent názor, protoţe prostě zjistila, ţe na mě je stoprocentní spoleh, ţe kdyţ něco řeknu, tak to tak je…i syn řek, vidíš, co jsem ti říkal, na mýho tátu je spoleh. A to mě tak zahřálo u srdíčka, a od tý doby to platí. Myslím si, ţe mi rodina odpustila. Velmi vypovídajícím důkazem projevu důvěry od rodiny je to, ţe jsou Romanovi bez obav svěřováni jeho vnuci. Sám Roman o chvílích, kdy pečuje o své vnuky, hovoří takto: …to byl větší záţitek neţ pro něj (vnuka). Protoţe já jsem přišel na to, ţe moje vlastní děti mi manţelka nesvěřila. A teď 43

najednou já můţu hlídat maličký dítě…A já jsem štastnej. A o to se nenechám připravit kvůli nějakýmu pitomýmu chlastu. Roman svůj názor na přínosy abstinence vyjádřil při odpovídání na otázku, zda má někdy chuť se napít: Ne. Jako napadne mě, ţe bych se moh napít, to jo, to si troufám říct, ţe klidně kaţdej den mě napadne, ţe bych si třeba dal, ale prostě hned mě v hlavě naskočej ty dva prťousci (vnuci), ţe bych si s nima uţ nemoh hrát, ţe bych je uţ nemoh hlídat, ţe bych nemoh bejt s nima, a s dcerou problémy, se ţenou zas problémy, no to snad za to ani nestojí. Takţe prostě ty výhody, který mi ta abstinence přináší, podstatně převyšujou ten nápad se napít. Na setkávání KLUSu dochází lidé s různou délkou abstinence, a proto jsou i odpovědi respondentů z oblasti jejich ţivota v abstinenci různé. Převáţně jsou však s tím, ţe nepijí, spokojení. Z respondentů výzkumu nejdéle abstinuje Roman, který se nenapil více jak jedenáct let. Petr abstinuje osmým rokem, a hned za ním je se svou sedmiletou abstinencí Jan. Nejkratší dobu abstinuje Irena, jejíţ ţivot bez alkoholu trvá pět let. Zpětně své pití alkoholici hodnotí jako nepříjemnou zkušenost, jak v oblasti působení na okolí, tak na ně samotné. Respondenti závislost přijímají jako součást sebe sama, dokáţou o ní otevřeně hovořit, neprojevují nad svým tehdejším chováním přehnanou lítost, a nevyčítají si svou minulost.

II.8 Shrnutí výzkumu Alkoholismus se na ţivotě jedince odrazí v mnoha oblastech. U respondentů tohoto výzkumu jsme se zaměřili na oblasti počátků pití a rodinné souvislostí vzniku závislosti, okolnosti v době rozvinuté závislosti, rozdílnost postoje alkoholika a jeho okolí k nadměrnému pití, důsledky alkoholismu, důvod k léčbě a její úspěšnost, a na to, jak vypadá současný ţivot v abstinenci našich respondentů. V oblasti počátků pití a rodinných souvislostí vzniku závislosti bylo zjištěno, ţe počátky vzniku závislosti byly nenápadné, a alkoholici ani jejich blízcí jim nepřikládali velký význam. Co se týče rodinných souvislostí vzniku alkoholismu, ukázalo se, ţe u tří ze čtyř respondentů byl jeden z impulzů ke vzniku závislosti ukotven v jejich původní rodině. Byli to vţdy otcové respondentů, kdo měli kladný postoj, případně aţ závislost na alkoholu, a u jednoho respondenta tento fakt neovlivnil jen jeho, ale i jeho sourozence, kteří se také potýkali se závislostí na alkoholu, a ta je dokonce připravila o ţivot.

44

Postoj alkoholika k naduţívání alkoholu v době, kdy sám pije, je kvůli závislosti na látce zcela neobjektivní. Ve výzkumu bylo zjištěno, ţe všichni respondenti si nepřipouštěli, ţe pijí více neţ lidé okolo nich, a proto nevěřili, ţe by mohli být na alkoholu závislí. Mysleli si, ţe své pití mají pod kontrolou, a proto nechápali postoj okolí k jejich pití, a nedbali na jakákoli varování. Partneři respondentů se k pití svých milovaných stavěli negativně. Z jejich strany bylo vynaloţeno mnoho snah a nabádání k abstinenci, avšak tyto pokusy o nápravu závislého se shledávaly s neúspěchem. Proto byly mezi respondenty a jejich drahými polovičkami časté hádky a konflikty, neboť na kaţdé straně bylo neporozumění postoje k alkoholu strany druhé. Výzkum se také zaměřoval na postoje dětí alkoholiků k pití jejich rodičů. Bylo zjištěno, ţe děti respondentů reagovali na pití rovněţ jako partneři respondentů negativně. Kdyţ byly malé, nemohly své názory projevit. Aţ kdyţ dospěly do určitého věku, docházelo mezi nimi a rodiči-alkoholiky ke střetům, kdy se děti za své závislé rodiče styděly, vyčítaly jim jejich slabost, nebo se i problémově chovaly. V současné době si jsou respondenti vědomi toho, ţe jejich postoj k alkoholu byl ovlivněn jejich závislostí na něm, a ţe poţadavky okolí na jejich abstinenci byly oprávněné. Okolnosti v době rozvinuté závislosti byly u kaţdého respondenta jiné. V době, kdy respondenti pili, se veškerá jejich pozornost upínala na alkohol, takţe nejsou schopni objektivně popsat, jak v této době vypadal jejich běţný ţivot. Z tohoto důvodu se výzkum zaměřil zejména na to, co si pamatují velmi dobře. Tedy na to, co, kde a jak respondenti pili. Jeden z respondentů měl svou zálibu v pití spojenou s hraním týmového sportu. V kolektivu spoluhráčů po fotbalových zápasech, které se konaly o víkendech, seděl v hospodách, kde se popíjelo pivo a tvrdý alkohol. Kdyţ u něj doma byla nepřátelská atmosféra, chodil pít i v týdnu. Další z respondentů měl svou závislost také spojenou s docházením na fotbalová utkání, kde se pilo pivo a hrdý alkohol, k tomu ale hodně pracoval, a proto pil i v zaměstnání, kde k tomu měl příleţitost, a z počátku s ním pili i jeho kolegové. Po čase pil spíše sám, veskrze uţ jen tvrdý alkohol, a to i doma, pokud tam zrovna nebyla jeho manţelka. Poslední muţský respondent je kvartální alkoholik, takţe pil v nepravidelných intervalech, a pokud pít začal, zdrţoval se v hostinských zařízeních i několik dní, kde také jako zbylí muţští respondenti pil pivo a tvrdý alkohol, a kvůli tomu kolikrát nedorazil ani do zaměstnání ani do domů. Jediná respondentka tohoto výzkumu pila ze začátku víno, a později přešla také na tvrdý alkohol. Ţena pila pouze doma, neboť se styděla za své pití, nechtěla, aby o něm někdo věděl, a proto jej skrývala, co to šlo. 45

Z této kategorie jasně vyplynul základní rozdíl mezi muţským a ţenským alkoholismem. Muţi z výzkumu byli schopni pít ve společnosti bez obav z odsouzení, a pokud své pití skrývali, tak pouze před svými blízkými, aby jim to nebylo vyčítáno a nevznikaly kvůli tomu hádky. Jedině ţenská respondentka nikdy nepila na veřejnosti, své pití skrývala po celou dobu před veškerým okolím, tedy nejen před svou rodinou. Kdo chce, tak si najde důvody, kterými by mohl ospravedlňovat svou závislost. Dva respondenti se na nic nevymlouvají, a přiznávají, ţe pít zkrátka chtěli. Ţena-alkoholička z výzkumu trpí psychickými problémy, které se jí zhoršily poté, co přišla o zaměstnání, coţ spojuje se svou závislostí. Jeden z respondentů si důvodů, proč začal pít, našel více: od zdravotního úrazu aţ po manţelčinu nevěru. V hlavní kategorii výzkumu, tedy důsledky alkoholismu, bylo zjištěno, ţe u respondentů nedošlo k ţádnému výraznému poškození zdravotního stavu v důsledku jejich závislosti. Dlouhodobé naduţívání alkoholu spíše přihoršilo jiţ vzniklým nemocem, neb není zcela zřejmé, zda za zdravotní problémy mohl pouze abúzus alkoholu či i něco jiného. Co se týče dopadů závislosti respondentů na jejich vztahy v rodině, tak ty jsou zaznamenatelné u všech respondentů jako negativní. Nejvíce pozorovatelným jevem byla ztráty důvěry rodiny k alkoholikovi, a dále ztráta respektu k němu. Partnerky muţských respondentů e svými muţi zaţily těţké chvíle, a dvě ze čtyř manţelství se kvůli alkoholu rozpadla. Jedno manţelství závislost překonalo vcelku obstojně, a vztah důvěry se v něm postupně znovu utváří a posiluje. Poslední manţelství z výzkumu sice nerozvedeno nebylo, nicméně je udrţované bez lásky a vidiny změny k lepšímu. Alkoholismus respondentů měl i nezanedbatelný vliv na děti v rodině. Vztahy dětí s rodiči-alkoholiky jsou narušené, děti si ke svým rodičům těţko hledají cestu, neboť kromě ztráty důvěry, ztratily k rodičům i respekt. Citové vazby mezi dětmi a pijícími rodiči byly kvůli závislosti oslabené, a u někoho leckdy ještě stále jsou, a děti si díky své zkušenosti s rodičem-alkoholikem i utvořily určitý názor nebo postoj k uţívání alkoholu. Pouze u jednoho z respondentů se dítě k závislosti svého rodiče postavilo závaţným problémovým chováním, které zastavilo aţ to, kdyţ se dítěti stal ţivot ohroţující zdravotní úraz. Respondenti přiznávají, ţe jejich závislost velmi nepříznivě ovlivnila jejich rodinu, a ţe je obtíţné dospět ke zlepšení rodinných vztahů. Zajímavá zjištění přinesl výzkum z oblasti léčby a motivace k ní. Ukázalo se, ţe souhlas s léčbou nemusel být zároveň spojený se svobodným rozhodnutím skutečně 46

přestat pít. Dva ze čtyř respondentů se takto dostali do situace, ţe k tomu, ţe chtějí přestat pít, dospěli v průběhu opakované léčby, nebo aţ po úplném skončení léčby. U těchto dvou respondentů bylo důvodem k nastoupení léčby ultimátum od partnerů – buďto přestanou pít nebo se s nimi rozvedou, a jejich manţelství díky dodrţení abstinence nerozvedla. Další dva respondenti pili i přesto, ţe se jim kvůli tomu rozpadla manţelství, a s rozhodnutím přestat pít přišli aţ později sami. Jeden si začal uvědomovat, ţe je zcela sám, všichni jej kvůli pití opustili, a to chtěl změnit, a proto nastoupil do léčení. Druhého respondenta k abstinenci dovedla aţ tragická událost v rodině, kdy musel kompletně změnit uspořádání svého hodnotového ţebříčku, aby blízké osobě pomohl, a léčení zvládnul dokonce ambulantně. Ze čtyř respondentů pouze jeden recidivoval, a to po léčbě ambulantní, ale jeho léčba druhá, pobytová, se jiţ setkala s úspěchem. Ţivot bez alkoholu je pro respondenty tohoto výzkumu uţ několikaletou záleţitostí. Přesto některé z nich občas napadne, ţe by se napili, jsou si ale vědomi moţných důsledků takového rozhodnutí, a tak se zkrátka usilují o abstinenci, a dochází na setkávání stejně orientovaných lidí, kde byl výzkum proveden. Všichni respondenti jsou spokojeni se svým současným ţivotem bez alkoholu, a díky své abstinenci sami zaznamenali mnoho pozitivních změn ve svém ţivotě. Tyto změny nastaly v oblastech rozšiřování zájmů, či změny zaměstnání, a zejména v oblasti mezilidských vztahů. Díky tomu, ţe nepijí, se jim zefektivnila komunikace s okolím, poznali nové lidi, a hlavně mohli zapracovat na zlepšení vztahů v rodině. Lze konstatovat, ţe změny, které abstinence vnesla do ţivota respondentů, podstatně převyšují jejich nutkání pít, a respondenti se snaţí udělat vše proto, aby jejich rozhodnutí nepít bylo trvalé.

II.9 Diskuze Problematika alkoholismu je velmi aktuálním tématem. Jedná se o celosvětový problém, který ohroţuje zdraví milionů lidí. Ačkoli je alkohol stejně nebezpečná droga jako jiné, její riziko tkví zejména v její legálnosti a všudypřítomné dostupnosti. Ve srovnání například s kouřením, které je potírané, kdy postupně mizí reklamy na tabákové výrobky, a na kaţdé krabičce cigaret je uvedeno varování před tím, co můţe jejich uţívání způsobit, tak na lahvích s alkoholem ţádné takové varování před moţnými neţádoucími účinky není, a propaganda alkoholových výrobků je stále více rozšiřována skrze všechny typy masmédií.

47

Je tedy vůbec moţné vyhnout se alkoholu, kdyţ na nás ze všech stran působí reklamy na nově vytvořené alkoholické nápoje, a takřka kaţdý v našem okolí si alespoň čas od času dopřeje poţitek z chutného nápoje obsahujícího alkohol, který v našem těle navozuje ony známé příjemné účinky? Odpověď je následující: moţné to je, pokud se k tomu skutečně odhodláme, ale mnohem těţší je to samozřejmě pro ty, u kterých se na alkoholu projeví závislost. Pro výzkum této bakalářské práce byly uskutečněny rozhovory s abstinujícími alkoholiky. Z odpovědí respondentů byly získány informace o tom, jak se dostali k závislosti na alkoholu, co pro ně znamenal ţivot s alkoholem, a jak dnes hodnotí změny, které v jejich ţivotech nastaly díky abstinenci. Respondenti se ke kaţdému tématu vyjadřovali jinak, v závislosti na tom, jestli pro ně bylo příjemné o tázaném hovořit, či nikoli. Často sami bez vyzvání odpověděli na více otázek, takţe bylo pro plynulost hovoru vhodnější drţet se oblastí určených pro vyzkoumání, neţ pokládat konkrétní dotazy, a proto všem respondentům nebyly poloţeny totoţné otázky. Leckdy se z odpovědí respondentů těţko kódovalo, co jimi chtěli říct, takţe následné zpracovávání dat bylo poměrně komplikované. Překvapením,

jeţ

tvoření

bakalářské

práce

přineslo,

byla

obsáhlost

a

komplikovanost tématu, ke kterému je moţno dohledat nezměrné mnoţství informací a podkladů. Se zaměřením na ochranu široké veřejnosti před závislostí na alkoholu lze navrhnout následující opatření: potírání reklam na alkoholové výrobky, nepodporování společností, které prodávají alkohol, či vytváření preventivních programů pro matky na mateřské, u nichţ se závislost na alkohol v poslední době vyskytuje ve zvýšené míře.

48

ZÁVĚR Nemoc zvaná alkoholismus postihuje přibliţně kaţdého třicátého člověka na zemi. Ačkoli existuje mnoho dalších psychotropních látek, na které si můţe člověk utvořit závislost, tak závislost na alkoholu je zejména nebezpečná v tom, ţe alkohol je látka legálně prodávaná a dostupná téměř všude, a proto si toto téma autorka práce zvolila pro svou bakalářskou práci. V první části bakalářské práce byla nejprve teoreticky vymezena problematika alkoholismu, kdy se autorka práce zaměřila na příčiny vzniku závislosti na alkoholu, na specifika alkoholiků, a také na moţné důsledky dlouhodobého abúzu alkoholu. V části empirické byl popsán kvalitativní výzkum, který byl zaloţený na rozhovorech s abstinujícími alkoholiky, a tato interview se zaobírala zejména dopady závislosti na ţivot respondentů. Pro výzkum byla vytyčena hlavní výzkumná otázka „Jak zasahuje alkoholismus rodiče na chod a fungování celé rodiny?“, která byla pro svou obsáhlost rozdělena na tři specifické výzkumné otázky. Na otázku první, tedy „Jak se abstinující alkoholici vyrovnávají se svou závislosti?“, lze odpovědět, ţe ačkoli je náročné vyhýbat se alkoholu vzhledem k tomu, ţe okolí si jej neodpouští, tak pokud se alkoholik skutečně sám rozhodne, ţe chce přestat pít, je za předpokladu pevné vůle schopen dlouhodobé či dokonce trvalé abstinence. Odpovědí na otázku druhou, jeţ zní „Jak abstinující alkoholici zpětně vnímají rodinné vztahy v době svého pití?“, je, ţe abstinující alkoholici si jsou vědomi toho, ţe vztahy v rodině byly jejich alkoholismem zásadně narušeny, a dopady závislosti na rodinu vnímají veskrze jako negativní. Na třetí specifickou otázku, kterou je „Jak abstinující alkoholici vnímají změnu v kvalitě rodinných vztahů vzniklou díky abstinenci?“, lze odvětit, ţe abstinující alkoholici si jsou vědomi změn, které v jejich ţivotě díky abstinenci nastaly, a tyto změny označují za pozitivní, a zejména ve vztazích s rodinou došlo ke zlepšení. Odpovědí na základní výzkumnou otázku je, ţe alkoholismus rodiče na celou rodinu působí negativně, neboť jsou kvůli němu utvářeny nefunkční komunikační vzorce, vzniká nedůvěra k rodiči-alkoholikovi a dochází k ochlazování citových vazeb v rodině. Konkrétně do chodu a fungování rodiny závislost zasahuje tak, ţe ač je alkoholik je v rodině přítomen fyzicky, tak se nepodílí na rodinném ţivotě, a tudíţ je chod rodiny narušený a její funkce je oslabena.

49

Seznam použitých zdrojů Seznam použité literatury 1.

HELLER, J., PECINOVSKÁ, O., a kol. 2011. Pavučina závislosti -Alkoholismus jako nemoc a moţnosti efektivní léčby. 1. vyd. Praha: Togga. 215 s. ISBN 978-80-8725-862-0.

2.

KALINA, K., a kol. 2008. Základy klinické adiktologie. 1. vyd. Praha: Grada. 392 s. ISBN 978-80-247-1411-0.

3.

KVAPILÍK, J., SVOBODOVÁ, A. a kol. 1985. Člověk a alkohol. 1. vyd. Praha: Avicenum. 240 s. ISBN 08-091-85.

4.

HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-040-2.

5.

MATĚJČEK, Z., LANGMEIER, J. 2011. Psychická deprivace v dětství. 4. vyd. Praha: Karolinum. 332 s. ISBN 978-80-246-1983-5.

6.

MIOVSKÝ, Michal. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006. Psyché (Grada). ISBN 80-247-1362-4.

7.

PROFOUS, J. 2011. Průvodce alkoholovou závislostí: především pro ţeny pijících partnerů. 1. vyd. Praha: Galén. 108 s. ISBN 978-80-7262-820-9.

8.

NEŠPOR, K. 2000. Návykové chování a závislost. 1. vyd. Praha: Portál, 152 s. ISBN 80-7178-432-X.

9.

SKÁLA, J. 1988. ...aţ na dno!? Fakta o alkoholu, pijáctví a alkoholismu. 4. vyd. Praha: Avicenum. 144 s. ISBN 08-045-88.

10.

SKÁLA, J., a kol. 1987. Závislost na alkoholu a jiných drogách. 1. Vyd. Praha: Avicenum. 208 s. ISBN 08-077.87.

50

Seznam použitých internetových stránek 1.

Anonymní alkoholici, 2014. Dvanáct kroků AA. [online]. [vid. 09. 11. 2015]. Dostupné z: http://www.anonymnialkoholici.cz/o-nas/dvanact-kroku.html.

2.

Aktuálně, 2015. Nový důkaz. Češi jsou největší pijani piva na světě. [online].

[vid.

03.

11.

2015].

Dostupné

z:

http://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/nejvice-piva-na-osobu-vypiji-v-evropezebricku-vevodi-cesi/r~ba0e68ca6ff411e4b0c4002590604f2e/. 3.

Český statistický úřad, 2014. Spotřeba potravin 1948–2012 : Alkoholické nápoje

celkem.

[online].

[vid.

03.

11.

2015].

Dostupné

z:

https://www.czso.cz/documents/10180/20533962/21401317.pdf/2cd9fd0488dc-4e48-b6ff-0a67299abfcc?version=1.0. 4.

Echo, 2015. Nejdekadentnější země světa? Česká republika. [online]. [vid. 03. 11. 2015]. Dostupné z: http://echo24.cz/a/irZYg/nejdekadentnejsi-zemesveta-ceska-republika.

5.

Český rozhlas, 2015. Roste počet ţen závislých na alkoholu. A můţe za to emancipace, tvrdí odborník. [online]. [vid. 04. 11. 2015]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/vecernihost/_zprava/roste-pocet-zenzavislych-na-alkoholu-a-muze-za-to-emancipace-tvrdi-odbornik--1519204.

6.

Středisko analýz a empirických výzkumů. Češi a alkoholismus. [online]. [vid. 03.

11.

2015].

Dostupné

z:

http://www.sanep.cz/pruzkumy/cesi-a-

alkoholismus-publikovano-25-8-2015/. 7.

Úzis.cz – Ústav zdravotnických informací a statistik ČR. Poruchy duševní a poruchy chování způsobené uţíváním psychoaktivních látek. [online]. [vid. 17. 09. 2015]. Dostupné z: http://www.uzis.cz/cz/mkn/F10-F19.html.

51

Seznam příloh Příloha A: rozhovor č. 1 Příloha B: rozhovor č. 2 Příloha C: rozhovor č. 3 Příloha D: rozhovor č. 4

52

Příloha A Rozhovor č. 1: Respondent Roman, muž, 57 let Co mi můžete povědět o svém dětství, a o své původní rodině? Měl jsem pět bratrů, uţ mám jen tři. Dva uţ zemřeli, oba dva se uchlastali, doslova. Prostě, alkoholismus v naší rodině, říká se, ţe je dědičnej, i kdyţ nemůţu říct, ţe by táta byl alkoholik, ale nikdy se alkoholu nebránil. Já uţ od ranýho dětství jsem byl svědkem pijáckých sezení a takovýdleho, takţe kdyţ jsem dospěl, tak jsem akorát zapad. Mezi mejma bráchama a mnou byl dost velkej věkovej rozdíl, poněvadţ nejmladší brácha ode mě byl o devět let starší neţ já. Mezi bráchama nebyl velkej věkovej rozdíl, ale mezi mnou potom jo. Takţe kdyţ já jsem dospěl do nějakých deseti, jedenácti let, tak všichni bráchové uţ byli dospělí, no a chlastali, a dost ţe jo. No a já kdyţ jsem potom prostě dospěl, tak jsem se jenom tak nějak přiřadil do toho ţe jo, a prostě jsem se dochlastal aţ tam, kde jsem se dochlastal. Já jsem teda byl na léčení, protoţe…, no takhle mělo to na rodinu špatnej vliv. Já jsem se ţenil přibliţně ve 24 letech, a prostě moje ţena… Pil jste ještě předtím, než jste poznal svou ženu? No jo, ono to prostě k tomu patřilo, kdyţ jsme přišli na zábavu tak co ţe jo, pili jsme pivo. Já vlastně poprvé jsem se voţral, ale doslova hodně voţral, krátce po svejch patnáctých narozeninách, takţe hodně brzo jsem začal. No a prostě jsem to stupňoval, stupňovalo se to. Jaké jste měl tehdy zaměstnání? Měl jste možnost pít i v něm? Já jsem se učil a i po vyučení jsem začal pracovat pro východočeský stavební lesy. A u lesů, prostě práce v lese a alkohol to bylo ruku v ruce, ţe jo. Já jsem tedy měl to štěstí na svý učitele nebo na lidi, který mě učili pracovat, a já jsem pracoval jako obráběč kovů, a celkem brzo se mě podařilo se vypracovat na špičku. Byl jsem ve svým oboru špička, pro mě nebyl problém udělat cokoliv. A v tom zaměstnání, ne ţe bych měl málo práce, to se nedá říct, ale v pohodě jsem ji zvládal a měl jsem i moţnost dělat melouchy, o kterých nikdo nevěděl. A prostě lidi, pro který jsem ty melouchy dělal, hrozně brzo zjistili, ţe kdyţ mi místo peněz daj chlast, takţe to půjde rychlejc, to jednak, a jednak, ţe oni ušetřej, ţe pro ně to bude lacinější, protoţe já nevím, v tý době flaška kořalky stála dejme tomu padesát korun, a kdyţ mě někdo dal stovku, tak to nebylo nic moc, ale kdyţ mě někdo dal flašku kořalky, to bylo terno. To jsem prostě 53

v tom alkoholickým opojení nevnímal, ţe bych za tu stovku měl ty flašky dvě jo. Takţe tam ten přísun toho alkoholu byl dost, dost velkej. No a já jsem to stačil pomalu všechno pít, zezačátku i s kolegama a pak uţ teda sám, ţe jo, no a neměl jsem ani nouzi o peníze, protoţe jsem si mimo ten chlast vydělal i peníze bokem, dost peněz poměrně, takţe jsem finanční problémy nikdy neměl, ale prostě postupem času to moje ţena snášela hůř a hůř. Ještě neţ jsem se oţenil, tak uţ jsem měl nakročeno k alkoholismu. Ţena to věděla, ale kaţdá ţenská si myslí, ţe chlap se po svatě změní, a on se nezmění. A kaţdej chlap si myslí, ţe ţenská se nezmění, a ona se změní. To tak je. Ale víte co, kdyţ jsem se jako oţenil ţe jo, tak zakrátko se nám narodil syn, a víceméně myslím si, ţe jsem to měl pod kontrolou. Ale to je moţná asi jenom můj dohad. Kdybyste se zeptala manţelky, ta by vám řekla něco jinýho. To je jedno, prostě to došlo tak daleko, ţe jsem se začal ambulantně léčit… Bylo to vaše rozhodnutí podstoupit ambulantní léčbu? Chtěl jsem sám s vidlemi v zádech, jak se říká. Mě tam ţena, protoţe ona pracuje ve zdravotnictví, takţe prostě nebyl problém zjistit si, jak se tydlety věci řešej, prostě dobrovolně mě dostrkala k tý doktorce, která se tímdle tím zabývala, nebo jako k tý psycholoţce, jo a ta mě v tý době potom doporučila doktora Kavána, to byl předchůdce pana doktora Šlechty, a ten mě teda léčil ambulantně. To znamená, ţe jsem bral antabus. Dodržoval jste v ambulantní léčbě abstinenci? Já jsem to dodrţoval, protoţe jsem ho zkoušel přepít (antabus), a bylo mi zle, kam se hrabe nějaká vopice nebo něco takovýho. Tak povidám, tak to ne. Bral jsem ten antabus přibliţně rok, jenomţe pak jsem byl povolanej na vojenský cvičení, a tam jsem ho teda nebral, no a kdyţ jsem se vrátil ze cvičení, tak jsem ho odmítl. Manţelka uvěřila, ţe uţ jsem v pořádku, tak mě do toho ani nijak nenutila. Jenţe já jsem zas asi ten rok, tak nějak, vţdycky kdy ţ někde… protoţe já jsem to pokládal za výhodu, kdyţ ona měla noční sluţby, ţe jo. Ona odešla na noc do práce, a já se voţral, aniţ by to věděla. No a v práci jsem to tak nějak taky drţel, ţe jsem se nevoţral, ţe jsem si udělal jenom takovou menší náladičku, tak se mě dařilo to takhle jakoby obelhávat, no ale postupem času uţ jsem to nedokázal ovládat. No a kdyţ je to ta recidiva, tak se to vlastně jakoby násobí, takţe já jsem postupem času začal pít víc a víc. A já vlastně uţ ke konci, mě uţ ani litr kořalky nestačil na den, já jsem potřeboval víc. Jenomţe to uţ potom bylo jeden velkej stres. Jestli mám dost chlastu, aby mě nebylo blbě, kdyţ 54

nemám, tak kde seţenu další, kde seţenu prachy na další, kam se jít voţrat a takhle, jo to byly nepředstavitelný muka, prostě to byla hrůza. Došlo to aţ tak daleko, ţe jsme tenkrát byli na pohřbu mamince mýho bratra, to je někde 80 kilometrů daleko, já jsem řídil tam, a zpátky uţ jsem nemoh, protoţe jsem měl takovej auťák, ţe jsem prostě nebyl schopnej ani nic udrţet v rukách jo, ţe jsem se prostě tak klepal, ţe manţelka, kdyţ to viděla, tak věděla, co se děje, tak ještě mě sama koupila nějakej chlast, abych se z toho dostal. Domů jela ona, a kdyţ jsme přijeli domů, tak prostě mi řekla, tak si vyber: buďto já a rodina, a nebo chlast. No a já jsem teda souhlasil víceméně s tím ţe teda půjdu na to léčení, i kdyţ jsem nebyl přesvědčenej, ţe přestanu jo, to jsem si říkal, prostě to zvládnu tu léčbu, to zvládli jiný, tak proč bych to nezvládnul já, no a pak nějakej čas dám pokoj a pak si zas pomaloučku, polehoučku začnu popíjet. Jenţe jsem nevěděl v tý době, ţe by se to hrozně za krátko vrátilo do těch samejch a ještě horších kolejí. K tomu jsem vlastně dospěl aţ v tý léčbě. Ještě mám musím říct jednu takovou dost podstatnou věc, ţe tohleto moţná nebyl aţ takovej důvod, proč jsem šel na tu léčbu, ale ten nejhlavnější důvod byla dcera. My jsme totiţ nějakej čas, předtím pohřbem ještě vlastně, byli na dovolený v Chorvatsku u moře. S manţelkou a dcerou, tý uţ bylo, my teda máme taky šest roků rozdíl mezi dětma, syn teda nebyl s náma, ten uţ byl v tý době dospělej, s dcerou jsme byli ţe jo, a prostě my jsme tam byli uţ po několikátý na tom samým místě, a my jsme tam přijeli, a neţ poslední lidi vystoupil z autobusu, tak my uţ jsme byli ubytovaný, jo to já jsem to měl uţ všechno zařízený. Kdyţ se poslední lidi ubytovávali, tak já uţ jsem byl v moři, a kdyţ poslední lidi přišli do moře, tak já uţ byl voţralej. Uţ jsem to tam měl prostě tak utvořený, ţe jsem si došel pro chlast a uţ jsem pil. A kdyţ jsme se vrátili z tý dovolený, tak mě prostě řekla dcera, ţe, doslovně, ţe takovejdle ţivot se mnou stojí za hovno. Prostě mě to mrzelo, takţe to byl asi ten nejhlavněší důvod, proč jsem souhlasil s tou léčbou. A já jsem ještě na tý léčbě nebyl rozhodnutej, ţe uţ nikdy pít nebudu, ale stala se tam taková zvláštní příhoda, taková třeba na první pohled nedůleţitá. Byl jsem v léčebně, která byla povaţovaná za jednu z nejtvrdších léčeben, a tvrdili, ţe má největší procento úspěšnosti. No a kdyţ jsem tam přišel, ţe jo, tak jsem si řikal, co tady dělám, vţdyť sem prostě nepatřim, ale po čase jsem zjistil, ţe patřím, ţe jsem tam měl bejt uţ dávno. Kaţdej čtvrtek, kdyţ někdo chtěl odejít, jako ukončit léčbu, tak se moh přihlásit a disciplinárně ukončit léčbu. No a jednou k tomu došlo, a kolega, kterej byl vedle mě na posteli, odešel, a my jsme pak šli odpoledne hrabat listí, a on se tam 55

najednou vyloup zezarohu, očividně posilněnej, a teď na nás něco hulákal, jenomţe my uţ jsme s ním mluvit nesměli, s lidma co choděj okolo jsme mluvit nesměli, takţe šel pryč. Mně to ale vrtalo v hlavě, divil jsem se tomu, ţe co tady ten vůl chtěl vlastně, kdyţ vlastně tady tři měsíce strávil, a pak vlastně jeho první cesta vede do hospody. No jo, povídám si, on se vlastně tři měsíce připravoval na to, ţe bude chlastat dál, a já pak večír jsem si s hrůzou uvědomil, ţe já vlastně dělám to samý. Jsem si říkal, no tak to je blbý, přeci todleto nemá ţádnej význam. Tak jsem si řekl, ţe prostě mám dvě moţnosti: buďto okamţitě odejít, a nebo se začít léčit. Ale opravdu, tak jak to má bejt. Jo no odejít, toho jsem se bál, protoţe jsem si říkal, to kdyţ zavolám domů, ţe chci skončit, tak bude jasný, ţe chci chlastat dál. Tak jsem si říkal, tak mě zbývá jedině ta léčba. Protoţe já do tý doby, jsem tu léčbu flákal. Vţdycky jsem mávl rukou nad tím, co mi říkali, ţe to jsou blbosti, ale blbosti to nebyly. No tak jsem se začal teda léčit, a léčbu jsem řádně dokončil. Jak dlouho jste byl na léčení? Půl roku, bez jednoho dne. Domů jsem šel den před štědrým dnem, a uţ to je přes jedenáct roků. Takţe já kdyţ jsem po tom přišel domů, tak jsem přišel na to, ţe z toho mám jen samý výhody, ţe nepiju, jo. Protoţe nemůţu říct, ţe bych byl snad konfliktní typ, já konflikty jsem nikdy nevyhledával, ale kdyţ prostě vznikla nějaká takovádle situace třeba v práci nebo prostě kdekoli jinde, a já jsem si myslel, ţe mám pravdu, tak jsem byl ochotnej za to bojovat, za tím si jít. Jenomţe tam bylo to, ţe kdyţ jsem se předtím s někým jakoby dohadoval o něčem, tak mi řekli, no s tebou se o tom nebudu bavit, vţdyť seš voţralej. A měl pravdu, a tím mě utřel úplně totálně, a já proti tomu neměl argument. A to na mě najednou nefungovalo. Prostě se snaţím všechno řešit v klidu, a teď to krásně funguje, i doma. Předtím, kdyţ jsme se o něčem dohadovali, tak většina dohadů skončila, no jo seš zase voţralej. No, a byl jsem zas voţralej, no konec diskuze, ţe jo. No a teďka je to trošku jinak, teď prostě řeknu, bude to tak, jak jsem řekl, a je to tak. A pak vám teda ještě něco řeknu. Kdyţ se teda můj syn oţenil, ze začátku jsem to nes hodně těţce, protoţe on začal se slečnou chodit, kdyţ byla ve čtvrtým měsíci, takţe můj starší vnouček není moje krev. Teď uţ to nevadí. Tak spolu ţili, sehnali si byt, a kdyţ se prťousek narodil, tak najednou zjistili, ţe z jednoho platu to neutáhnou, tak se nastěhovali k nám. Protoţe já jsem teda, i přitom jak jsem chlastal, tak jsem si dokázal postavit barák dvougenerační. Kdyţ prckoj bylo asi rok a půl přibliţně, tak 56

jsem byl nějak doma, a byl jsem v garáţi a tam jsem si něco dělal, a přišla snacha, jestli bych ji ho nepohlídal na chvilku. Řikám jo, bez problému. Tak mi ho přinesla, a šla si něco nahoru dělat. Já jsem si ho vzal na klín, pak tam mám takovej starej psací stůl, a v jeho šuplíku svoje poklady: dýmky, doutníčky, zapalovače. A kdyţ uţ jsem nevěděl, co s ním, tak jsem ten šuplík pootevřel, jemu normálně vyšlehly blesky z očí a do toho! Asi za dvě hodiny snacha přišla a povídá, vţdyť tady je takovej klid, ještě ho tady můţu nechat? Já povídám, jo bez problému. Jenţe pro mě to byl větší záţitek neţ pro něj. Protoţe já jsem přišel na to, ţe moje vlastní děti mi manţelka nesvěřila. A teď najednou já můţu hlídat maličký dítě. Pro mě to byl ohromnej záţitek, a kdybych o to měl přijít, tak bych uţ asi… no teďka uţ máme dva prťousky, jsou mezi nima teda tři roky, starší chodí do první třídy, to je prvňáček teďka, a maličkej chodí ještě do školky, a ten je furt u mě. A já jsem štastnej. A o to se nenechám připravit kvůli nějakýmu pitomýmu chlastu. Takže máte dobré vztahy s dětmi? Ano, i s dcerou. Dcera prostě, kdyţ jsem přestal pít, tak změnila o 100% názor, protoţe prostě zjistila, ţe na mě je stoprocentní spoleh, ţe kdyţ něco řeknu, tak to tak je. Ještě vám řeknu jednu příhodu jo. Kdyţ právě první prťousek byl malej, tak mu kupili nějakou mobilní postýlku. A ono jim to nešlo rozloţit, tak snad ţe to budou reklamovat, a syn povídá, počkej já řeknu tátovi, on se na to podívá. Tak za mnou přišel, tak jsem se na to kouknul, a ona to byla taková jednoduchá finta, tak jsem jim to ukázal, a syn řek, vidíš, co jsem ti říkal, na mýho tátu je spoleh. A to mě tak zahřálo u srdíčka, a od tý doby to platí. Myslím si, ţe mi rodina odpustila. Zaţili si se mnou těţký chvíle, ale já jsem třeba nebyl agresivní. I kdyţ jsem byl sebevoţralej tak jsem agresivní nebyl, ani slovně jsem nebyl agresivní nebo to, ale prostě zaţili si, zaţili si, a ono se tohleto asi těţko odpouští a zapomíná, a já jsem to tehdy poznal podle manţelky, protoţe já kdyţ jsem se jako napil v normě, nebo nevím, jak bych to řekl, prostě dokázal jsem se přetvařovat, ţe nejsem voţralej, ţe jsem se pohyboval normálně, pracoval jsem normálně, všechno, ale na očích jsem to nikdy nedokázal schovat. Manţelka přišla z práce, já jsem dělal do dvou, ve tři jsem byl doma, manţelka dělala do půl čtvrtý a přišla ve čtyři, přišla, koukla mi do očí a řekla, ty seš zas voţralej. Prostě kdyţ jsem přišel z tý léčby, tak ještě potom hodně dlouho se stávalo, ţe jsem byl dýl v práci, no a přišel jsem domů, a první co bylo, tak se mě přišla kouknout do očí, koukla, dobrý, otočila se prostě a šla.

57

A i teďka. Jako jediný kam chodím, kromě práce sám je sem (sezení KLUS), to jí nenapadne mě kontrolovat, pak na fotbal, protoţe miluju fotbal na tý nejniţší úrovni, a vţdycky kdyţ jsem se ze začátku vrátil, tak kontrolovala, a pak teda chodím s chlapama dvakrát za rok na grilovačku, jeţe to já jako jedinej jezdím s autem, ale stejně mě to ani nijak nepříjde, nenapadne mě to. Kdyţ jdu takhle někam sám mezi lidi, tak většinou to je mezi kamarády, a tam to všichni vědí, jak na tom fotbale, tam prostě je ta parta lidí pořád stejná, všichni vědí, ţe jsem byl na tom léčení a ţe nepiju, a kdyţ jdu s kolegia z práce, tak tam to taky všichni vědí. Protoţe todleto je jedna z věcí, který nás uţ v tý léčebně učili, jako nezapírat to. Ţe je vţdycky lepší to říct předem, narovinu, neţ kdyby se to potom dozvěděli, od někad jinad., ţe to je daleko horší. Ještě taková jedna zvláštní příhoda. Byli jsme u synovi tchýně, a oni maj postavenej barák a vedle je hospoda, a mezi tím je plot. Něco se slavilo, grilovalo se, kuřátka, tak jsme tam seděli, kecali, no a teď koukám, ţe u tý hospody na zahrádce seděl kamarád. A kdyţ jsem šel okolo, tak on se zvedl, a kecali jsme přes plot. A oni tam taky něco slavili, a teďka někdo přines tác panáků, nabízeli i mě, já povídám, ne díky nechci, tak s tím odešel. Já v pondělí ráno přišel do práce, a telefon od pana vedoucího, pojďte sem. Tak jsem za ním šel, a on povídá, vy zase pijete? Ne, nepiju, tak jsem přemýšlej, okud to asi mohlo bejt, a povídám ahá, někdo mě viděl u hospody přes plot s panákama, ţe, prej jo. Tk takhle rychle fungujou tamtamy. Nemáte někdy chuť se napít? Ne. Jako napadne mě, ţe bych se moh napít, to jo, to si troufám říct, ţe klidně kaţdej den mě napadne, ţe bych si třeba dal, ale prostě hned mě v hlavě naskočej ty dva prťousci, ţe bych si s nima uţ nemoh hrát, ţe bych je uţ nemoh hlídat, ţe bych nemoh bejt s nima, a s dcerou problémy, se ţenou zas problémy, no to snad za to ani nestojí. Takţe prostě ty výhody, který mi ta abstinence přináší, podstatně převyšujou ten nápad se napít. Takže jste se od té léčby už nenapil? Ne. Jako kdyţ jsem s kámošema v hospodě, tak mám jedině svý pití, většinou kokakolu, přede mnou otevřít, ţádný, ţe si někdy nechám otevřený pití nebo to… byli jsme s kolegia na tom grilování, měl jsem kolu nalitu ve sklenici, šel jsem na záchod, přišel jsem, sed jsem si, vzal jsem si pití, a čuchnul jsem si k tomu, a kolega říká, něco z toho cejtíš? Povídám, jo, a on na to, dej to sem, vypil to, a povídá, nic v tom nebylo, objednej si čistou. Takţe prostě i mezi těma kolegama, v těchle věcech mám zastání.

58

Protoţe by se našla třeba spousta vtipálků, který by mi tam s radostí něco nalili, a měli z toho ohromou srandu. Ale prostě mám zastání, nebojím se s nima nikam. Přibližně jak dlouho jste pil? S tou přestávkou, s tou ambulantní léčbou, troufám si říct, ţe tak dvacet roků. Přineslo vám pití nějaké zdravotní problémy? Samozřejmě, játra, ledviny, ty byly zdevastovány, protoţe jsem bral ty prášky kvůli absťákům, zřejmě to něco zanechalo i na tom kyčelním kloubu, ten mám vyměněnej teďka půl roku, ale jinak mozek mě snad funguje celkem dobře. A kouření se nevzdám, mně to chutná. Měl jsem teda snahu s tím skončit, uţ v tý léčbě, ale ani moje terapeutka mi to nedoporučila, ţe skoncovat se dvěma závislostma najednou není nejlepší nápad. Manţelka sice u toho uţ taky začíná frflat, ale to je jak jsem říkal: nefrflej, a je klid.

59

Příloha B Rozhovor č. 2: Respondentka Irena, žena, 55 let Co mi můžete povědět o své původní rodině, máte sourozence? Ano, dva. Kam jste nastoupila po základní škole do učení? Vyučila jsem se jako švadlena, a to jsem pak i dělala. Máte nějaké zájmy? Jo, ráda peču. K tomu mám takovej vztah, to mě baví. Jak začal Váš příběh s alkoholem? No ze začátku jsem pila víno, to mi začalo chutnat, kdyţ mi bylo takových 23. Já ho předtím vůbec ráda neměla, protoţe můj táta víno pil, takţe jsem k tomu měla spíš takovej odpor. No a pak jsem si ho uţ občas dávala… Čas od času s kamarádkou. Jste vdaná? Jo, já jsem se vdávala uţ v 18-ti. To kdyţ uţ jsme pak měli děti, to byly ještě malý, tak byla doma nepohoda, tak jsem si tak jednou za měsíc koupila takovou tu malou lahvičku s tim sladkym. To byla nějaká meruňkovice, tenkrát to stálo 60, 50 korun. No a tak jsem si dávala vţdycky po kafi, tak 2–3 panáky, a ono mi to stačilo tak na měsíc no. Pak jsem pila ještě to víno… A kde jste pila? Měla jste příležitost pít v práci? Ne, v práci to ne. To bych nepila. Já pila doma sama, no a hlavně pak kdyţ jsem přišla o práci… já mám ještě problémy s nervama uţ asi od 20-ti. No tak to bylo snadný, začít pít. Ale víte, já si to nechtěla připustit, ţe bych pila nějak moc. No a pak jsme měli ty problémy s manţelem, on mě pořád uráţel, uţ od rána, a tlačil na mě, abych šla do práce. Nechápal, ţe nemůţu… Jak dlouho jste pila? No to přesně nevim. Ale jako nějak hodně, kaţdej den, to asi tak dva roky, rok a půl. Jako mě dlouho trvalo, neţ jsem si uvědomila, ţe jsem závislá. Několikrát mě pak i odvezli, tak jsem pila třeba i jen jednou týdně, ale stejně… jako musela jsem si říct sama dost. Mně bylo v léčení dobře, ale nepochopila jsem to tam. To aţ doma. Jak dlouho abstinujete? Uţ 5 let, a jsem ráda. Uţ bych to zpátky nechtěla. Oni se mi dost zlepšily vztahy s rodinou, víte. Se synem, i s dcerou… s tou jsem se vţdycky hádala, kdyţ jsem byla 60

napitá. Bylo mezi náma takový napětí, ţe skoro aţ blesky šlehaly. A teď uţ se to zlepšuje, ale není to snadný, protoţe k nám tak často nejezdí, ale snaţíme se. A co váš vztah s manželem? No s tím se to nezlepšilo, spíš se to dalo… jak já si myslím, ţe mi tak nějak odpustil, ale nezapomene. A já taky ne. Mě se nechce stěhovat, já teď tak nějak stojím na vlastních nohách, je mi takhle dobře, ale bojím se okolí. Co by někde jinde řekli na to pití, a tak. No a ještě ty moje nervy do toho. Ale jinak jsem spokojená.

61

Příloha C Rozhovor č. 3: Respondent Petr, muž, 49 let Co mi můžete povědět o svém dětství, o své původní rodině? Vzhledem k mému věku, zanedlouho mi bude padesát let, si s dětství moc nepamatuji. Spíše s dospívání a to můţu říci, ţe jsem měl skvělý. Aktivně jsem sportoval na to, co doba komunistů dovolovala, jsem dělal sportovně sedm let Judo, parašutismus a hrál jsem slušně fotbal. To uţ jsme měli druhého otce, od mých šesti let. Jako zájmy jsem měl rád motorky a po vojně jezdil jako mechanik mému kamarádovi v motokrosu. Sám jsem závodil asi dva roky, na které jsem měl licenci. Jaký jste měl vztah k rodičům, a jaký vztah měli rodiče k Vám? K rodičům jsem měl vztah dobrý. Řekl bych normální, kdyţ se udělala nějaká lumpárna, dostal jsem po čuni a v poho. Rodiče – snad dobrý nebránili mě v ničem, pokud jsem tedy doma plnil povinnosti a ve škole vše klapalo. Já se učil dobře, takţe ţádný větší problém jsem neměl. Kam jste nastoupil do učení po základní škole? Do učení jsem nastoupil poté, kdyţ mě nevzali na vojenskou školu, kvůli brýlím, na učební obor elektromechanik. Byla to moje volba. Rád jsem si hrál s obvody a světly Máte sourozence? Ano. K sourozencům mám vztah dobrý, navštěvujeme se a myslím si, ţe se máme rádi. Táta vţdy říkal, ţe rodina musí drţet pohromadě. Kamarádů mám spoustu, ale přátel jen pár. Jaké je vaše zaměstnání? Jsem zaměstnán u německé firmy jako elektrikář. Jsem spokojený. Jste ženatý? Ne rozvedený. Kdy jste se oženil? Přesně nevím, ale po vojně tedy asi ve dvaadvaceti letech. Jak dlouho jste byl ženatý? Dvanáct let. No mohl jsem přinést do vztahu víc, ale s alkoholem to nefunguje. Já pil tak od těch pětadvaceti, no a po rozvodu to se mnou šlo z kopce… Jinak snad bylo manţelství dobré. 62

Máte dětí? Ano, mám tři děti. Přesně tři dcery. V mezích času se vídáme. Se staršími dcerami méně a s nejmladší tak čtyřikrát do roka. Snaţím se co nejvíce, ale zaměstnání a dálka s bydliště mi to moc nedovolují. Jak začal Váš příběh s alkoholem? To přesně nevím a myslím si, ţe málo z alkoholiků to bude vědět přesně. Propíjí se k závislosti časem a pomalu. A tak to bylo i u mě. Co bylo důvodem a co vám pomohlo, že jste začal řešit svůj problém s pitím? Snad narození poslední dcery, ale není to jisté. Prostě mě ve slabé chvíli, kdyţ mě bylo z alkoholu špatně, napadlo, ţe bych mohl zkusit léčení. Ale co bylo tím impulsem nevím. Pomohla mi rodina. Paradoxně tím, ţe uţ se se mnou skoro nikdo nebavil, a pomalu mě odepisovali. Jak jste zvládl příchod z léčebny? Měl jsem jasný cíl-nepít a to se mi zatím daří. Abstinuju uţ osm let. Co myslíte, že bylo příčinou toho, že jste začal pít? Nikdy není příčina jasná. Můţou to být geny atd., ale spíše je to doba, dlouhá doba kdy si alkoholik ani neuvědomuje to, ţe je závislý. Jak se postavila Vaše žena a děti k Vašemu problému s alkoholem? Ţena to samozřejmě nevydrţela a rozvedla se se mnou. Děti musely trpět, ale byly malé, aby mohly něco říci nebo ovlivnit. Co si myslíte, že je pro život nejdůležitější? Mít rád okolí, rodinu, a sobecky sám sebe. Myslím to tak, ţe se můţete kaţdé ráno pochválit za kaţdý den bez alkoholu. Teď uţ toho moc neplánuju, zajistit děti, nám s přítelkyní klidné stáří někde v domečku a splnit si ještě pár dětských snů. Co a kde jste vůbec pil? Pil jsem všechno, co mi přišlo pod ruku. Hlavně pivo a tvrdej alkohol. Pil jsem všude, ale v práci ne, pokud sem tam došel…já byl takovej ten, co třeba 14 dní nepil a makal, a kdyţ mě to chytlo, tak mi bylo všechno fuk, a pařil sem v hospodách třeba i 14 dní v kuse. Myslíte si, že vaši rodinu ovlivnilo, že jste pil? Myslím, ţe ano. Nejstarší dcera nemá ráda opilce. Nejsem dobrý táta, a těţko se hledá cesta zpět. Je delší, neţ se propít k závislosti, ale toto vyprávění by vydalo snad i na krátkou knihu. Kaţdopádně je to obrovská zkušenost, a vím čeho se mám vyvarovat.

63

Příloha D Rozhovor č. 4: Respondent Jan, muž, 45 let Co byste mi o sobě mohl povědět o své původní rodině? No, z mý rodiny mám zkušenost se závislostí. Otec no. Uţ kdyţ jsem byl malej, tak pil, teď uţ nepije teda. No a já jsem k tomu pak taky přičuchnul. A mám dvě sestry, ta jedna nepije, ta druhá taky ne. Jenom se dá říct, ţe kouřej akorát, jinak nic. Sourozenci dobrý. No já jsem nejstarší, takţe jsem to proţíval asi nejvíc. I kdyţ po tom uţ polevil no, takţe ty mladší uţ to tak neproţívaly, dá se říct teoreticky, to uţ to jako ztlumil no. No ale zkusil jsem si toho dost teda, dost jsem toho viděl taky. Kdy jste začal vy pít alkohol? V šestnácti jsem měl úraz nohy, hrál jsem fotbal teda uţ od desíti. Byl jsem na první operaci asi aţ ve dvacíti, dalo se to přeţít. No ale byl jsem z toho nešťastnej ţe jo, protoţe kaţdej zápas jsem musel z toho fotbalu dřív odejít. Takţe jsem hodně času proseděl na lavičce, a kdyţ se pak po zápase třeba dělal pořádek, tak já jsem v tý době uţ seděl v hospodě. To bylo dobrý, to jsem byl ještě v pohodě, to jsem byl ještě takovej počátečník, dá se říct. Takže se vaše pití stupňovalo? No, ve dvaceti jedna, kdyţ jsme čekali dceru, tak bejvalou ţenu jsem načapal, s někym jinym. No ale zůstali jsme spolu no, ale uţ jsem jí nevěřil. No a byly tam takový věci, ţe jsem hlídal holku, a ona se taky dokázala voţrat no. Co se stalo, že jste pít přestal? No ve třiceti osmi se holce stal úraz, já jsem ji měl v péči, v šestnácti. No a v tý době jsem byl uplně vyřízenej ţe jo, ve třiceti osmi. No tak jsem si řek, ţe skončim s alkoholem, protoţe bych neutáh léky po tom, co se jí stalo ţe jo. No a vlastně ji to pomohlo, teď si zaloţila rodinu před půl rokem. Je to zázrak, protoţe co měla s tim zdravim, jak se nehejbala před tím celej rok ţe jo.. tři rok ji dostávali na Moravě z toho. Vyučila se, porodila. No takţe od tý doby, co se to stalo, tak jsem přestal, ţe jo. Jak to vypadlo, když jste pil? Já jsem nebyl nějakej velkej alkoholik, já jsem pil jenom kdyţ přišel víkend, jenom o víkendu. No a ţeně jak jsem nevěřil, tak jsem chodil do hospody, nechtěl jsem bejt doma samozřejmě, protoţe kdyţ jsem přišel, tak jsme se ţrali. Prostě tam nebyla důvěra, uţ jsem to neměl dávat znova dohromady. Ale byla tam holka, dcera ţe jo. No a 64

po tom, kdyţ jsme se rozvedli po dvanácti letech, tak vona ji potom nezvládala, tak ji dala ke mně, ţe jo, no tak ve třinácti, ve čtrnácti šla ke mně. Ale pokračovala v těch blbostech dál, co byla u mě. Utíkala, chodila s cikánama, travička, a todleto… no prostě mazec no. Ale dopadlo to dobře. Proč si myslíte, že se tak vaše dcera chovala? No asi protoţe jsme šli od sebe, ţe jsme se rozvedli třeba, ţe jo, to taky moh bejt ten důvod, ne jenom moje pití. Jak byla u mámy, tak tam nechtěla bejt, protoţe vona tam ţila s novym přítelem, ţe jo. Chtěla jít ke mně. Prostě myslela si, ţe u mě bude mít volnost, to se nestalo, protoţe sem ji řek do osmi hodin doma, to se ji nelíbilo. No ale stejně, travička tam byla, co vim, další radši nevim. Jako já to tušil, ţe jo, ale měl sem jiný starosti. Jak jste se léčil ze své závislosti? Já jsem byl ambulantně. Přišel jsem k tomu sám, já sem nechtěl pít uţ. Já jsem měl hroznýho placení, kvůli dceři, a tím ţe jsem přestal pít, tak jsem to utáh, ţe jo. Kdybych ještě pil, tak bych neměl ani na ty léky pro ni, nemoh bych za ni jezdit, protoţe bych neměl na cestu, ţe jo. Jako dalo mi to hodně, na jednu stranu to bylo dobrý, protoţe jsem díky tomu úrazu přestal pít. Nebylo to lehký, ale dodnes to nechápu, jak jsem to zvládnul. Je to zajímavý, my sme se vo tom bavili i s doktorem tady ţe jo, prostě kdyţ je ten člověk natlakovanej tak udělá všechno, a kdyţ se to potom zlepší, tak si člověk uleví, ale do tý doby vydrţí neuvěřitelný. Jak se změnil Váš život po tom, co jste přestal pít? No od tý doby vlastně chodim sem (KLUS), ţe jo, i kdyţ bych nemusel. Ale uţ sem ale chodim prostě. Dokonce jsem přestal pracovat ve strojírnách po dvaceti letech ze zdravotních důvodů, začal jsem dělat práci ve špitále, dělám sanitáře. Chodím na kurz, teďka jsme to doděláli, a půjdu na zkoušky, tak jsem zvědavej. Je to první práce, která mě baví teda. Hraju dokonce fotbal, coţ bych určitě nezvládnul, kdybych pil. Jaké máte vztahy s dcerou nyní? S dcerou dobrý. Ta má přítele teďka, narodil se jim kluk, tak sháněj teď akorát byt, ţe jo. Zatím bydlej u jeho rodičů, ale dobrý. No ale jinak mám syna u sebe. Devatenáct let mu je. Předtim byl u ţeny no, ale v osmnácti šel ke mně. On uţ chtěl dávno jít ke mně, ale holce se stal ten úraz no, on byl ještě malej v tý době. Já říkám, to musíš vydrţet, no ale von tam nechtěl bejt. Tak to vydrţel do osmnácti, no a padlo mu osmnáct a šel ke mně, ţe jo. Prostě děti chtěly bejt vţdycky u mě ţe jo. Holka spíš to

65

chtěla, ţe si myslela, ţe u mě bude mít volnost. Zpětně si řikám, jak sem to zvládnul? To byl mazec. Ale od tý doby uţ to jde nahoru. Nemáte někdy chuť se napít? Ne, vůbec. Já nesnáším ani cigarety. Musel jste kvůli abstinenci změnit okruh lidí, se kterými jste se dříve stýkal? Já se s nima bavim normálně, ale to jak sem s nima sedával, tak to s nima nesedim. Voni jdou do hospody, tak se s nima bavim třeba venku, kdyţ jsem na fotbale, a kdyţ pijou, tak po dvou hodinách odcházim. Uţ si s nima nemám, co říct. Oni furt jedou dokola, prostě ţe jo. Teď teprve poznávám, jak ty lidi spadli, fakt je to uplně jiný. A ty lidi, co nepijou, těch není moc právě, já si nedám ani cigaretu. Prostě mám z toho strach no, z tohohle. Uţ to prostě nechci připustit k sobě, tohleto. Přineslo Vám pití nějaké zdravotní problémy? No měl jsem dvě operace s břichem právě. Já uţ sem se narodil s problémama. Máma kdyţ mě kojila, tak sem to vracel, tak zjistili, ţe mám špatný tenký střevo, a museli mi kus vzít právě. Tak mě operovali uţ jako mimino. A pak kdyţ mi bylo 29, tak sem šel znova no. To sem právě pil docela dost, no a bejvalka mě k tomu právě donutila. Jako mě to bolelo to břicho, jenomţe á měl zrovna po operaci s kolenem, tak se mi chtělo jít znova pod kudlu. No takţe se mi ten chlast jako nahromadil, a byla tam ta neprůchodnost střev. Co jste vůbec pil? Pivo. A i tvrdý no. Jako toho tvrdýho nebylo moc, ale o víkendu jo no. Sám sem nikdy nepil, no ale kdyţ jsem přišel domů z hospody, no a jak jsem si dal to pivo, tak se mi to vrátilo, co bylo kdysi, jak mě bejvalá podváděla, a vytáh sem to zase, ţe jo, jestli to zase nedělá. Jak se Vaše bývalá žena stavila k tomu, že jste pil? Tak ji to taky asi vadilo. No jenomţe sem na ni byl naštvanej, tak sem to neposlouchal. Jste v současné době v partnerském vztahu? Ne, sem sám. Byl jsem s jednou přítelkyní, která si dala víno, i todlecto, a uţ mě to vadilo. Je mi to prostě divný, jak sem přestal. Úplně mě to jako odradilo. Ona si takhle občas došla na zábavu ráda, tak já tam s ní seděl teda, jsem s ní byl jen jednou, a já to vydrţel jen dvě hodiny, protoţe sem se zase dusil. Protoţe já ty cigarety nesnášim, ţe jo. Já tam nemoh bejt, tak do dvanácti a uţ sem odcházel. No pak jsme se rozešli. Mně

66

vadilo právě, ţe pije. Tak sem sám, ale nijak to neřešim. Řikám, kdyby byla, bylo by o dobré, kdyţ ne, tak se z toho nezbláznim, asi tak. Jak dlouho že tedy abstinujete? Sedm let.

67