ROČNÍK XII BŘEZEN 2008
ODPUŠTĚNÍ JAKO PODMÍNKA SMÍŘENÍ ANEB SLOVO K NAŠEMU UZDRAVENÍ Na mnoha místech evangelia nás Pán Ježíš ujišťuje, že jeho Otec rád odpustí všechny naše poklesky, budeme-li i my odpouštět. A naopak - "ani můj nebeský Otec vám neodpustí, neodpustíte-li ze srdce těm, kteří se provinili proti vám". Tato a podobná slova způsobují starosti mnohým lidem, kteří chtějí přistoupit ke sv. přijímání nebo ke svátosti smíření, a ne a ne se zbavit hněvu nebo zloby vůči svému viníkovi. Neúspěšná snaha odpustit je vede k obavě, že nejsou hodni přijmout svátost. "Chci odpustit, ale nejde to". Může opravdu tato dočasná indispozice člověka oddálit od svátostí? Především chci předpokládat, že se člověk snaží neklamat ani sebe ani jiné, co se týče opravdové snahy odpustit. Ale naše vůle je ve skutečnosti Pieta málokdy následována také emocionálním prožitkem od puštění ("už se Bohuslav Reynek vůbec nezlobím, myslím a cítím jako by se nic nestalo, veškerá hořkost při vzpomínce na někoho nebo na něco je zažehnána..."). Pokud by nás V tmách zlatá křídla dne po Pátku sinají, však tato skutečnost měla vzdálit od přijímání svátostí, pak by nás krev, která tryskala, je napolo už suchá. zbavovala právě nejúčinnější pomoci, kterou nám Pán pro zápas "duše Nástrojem přeostrým jsou přikázání Ducha s tělem", tedy poznání a vůle s vášněmi a city, dává. po Těle vyryta na novém Sinaji. Domnívám se, že nedorozumění vzniká jednak nerozlišováním mezi Syn zbodený se ztišil Matce na klíně, (tedy úkonem mé vůle) a smířením (což je výsledek určitého odpuštěním tkví v rukou prosebnice růženec ran rudý. procesu nejen ve mně, ale i v druhém a ve vztahu mezi námi). Smíření Ke zdrojům pokoje jdou bolesti a bludy mezi lidmi může trvat někdy velmi dlouho a výsledek ovlivňuji svou vůlí po krve klikaté a strmé pěšině. jen z poloviny. Do brány srdce jdou a ta se rozzela, Co tedy po mně Bůh chce hned, aby mi mohl odpustit? Jsem plot žeber prohnul se, vchod povolil klíč kopí. přesvědčen, že je to to, co mohu učinit svým rozhodnutím; a to nejen Jdou bičů pěšinky a vedou spárů stopy nezávisle na druhé osobě, ale i nezávisle na odporu svého těla (citů, v sad, který večer zalil kalich anděla. vášní). Požaduje, abych druhému odpustil úkonem své vůle, který ovšem musí v sobě obsahovat pevné předsevzetí usilovat o smíření. A právě pro Spí slunce v posledním oblaku objetí, tento zápas se sebou samým potřebuji svátostnou pomoc - jak v odpuštění sní hrozen jediný na divotvorné révě, mých hříchů, tak v posile svatého přijímání. Pak mohu očekávat i pomoc na prsou Matčiných po nových jeslí dřevě Boží a andělů strážců pro smíření s druhým člověkem. je skryt a podobá se těžké pečeti Takové "odpuštění" je v první řadě vyjádřeno tím, že se vzdávám na bráně vyhnání, již ráj už přerůstá. pomsty, rozhodnu se nerozmnožovat zlo, které mi bylo způsobeno (ať již Výhony v ústrety nám vyslal nedočkavě nebo zdánlivě), o zlo, které já chci způsobit jinému, byť pod skutečně zpod trnů v koruně na Ježíšově hlavě záminkou "spravedlivé odplaty". Jen toto odhodlání - hledat a dosahovat krev tryskla Evě nové v skráň a na ústa. dobra - může být zdravým základem pro překonání hněvu nebo (častěji, než je nám milé) dokonce pro zjištění, že se hněvám neprávem. Teprve když se již nechci mstít, mohu hledat spravedlnost s čistým srdcem, teprve když se vzdám snahy ublížit, mohu prosit Boha, aby se "ujal mé pře", aniž by v mé prosbě byla skrytá touha po pomstě, která se až příliš podobá "proklínání". Bůh má skutečně právo po nás kategoricky požadovat odpuštění jako úkon vůle. Nevinnou obětí svého Syna dostatečně ukázal hodnotu smíření nejen člověka s Bohem, ale i mezi lidmi navzájem. A nejen prokázal jeho hodnotu, ale vytvořil všechny potřebné podmínky pro jeho uskutečnění. Ještě více, smíření už bylo uskutečněno: On je naše smíření, s Bohem, s bližními, se sebou, ke kterému se můžeme vůlí připojit nebo ho vůlí odmítnout. I když "cítíme" mnohdy jako největší překážku smíření náš hněv, zármutek, zklamání, zoufalství, i když jsou smíření kladeny nejrůznější překážky v podobě předsudků, nepravdivých předpokladů, rad našich
POUTNÍK
BŘEZEN 2008
"přátel" nebo neústupnosti druhého, přesto jedinou skutečnou překážkou, se kterou můžeme (a tudíž i musíme) hned my sami něco dělat, je naše touha po odvetě. Vůle nepřičítat druhému jeho provinění vůči nám, tedy vzdát se pomsty, je základem, na kterém Bůh může dále stavět. Tím se zápas se sebou samým nestává snazší, ale je naprosto nezbytné jej vybojovat, abych mohl přijmout odpuštění Boží, abych byl schopen smíření s druhými. Převzato z časopisu „Amen“ – P.Vojtěch Soudský
BISKUPOVÉ KRÁLOVÉHRADECKÉ DIECÉZE
(4. ČÁST)
6. biskup Jan Adam hrabě Vratislav z Mitrovic, narozený 20. května 1677. Měl mnoho význačných církevních postů, protože byl ze šlechtického roku. Byl kanovníkem u sv. Víta v Praze, kanovníkem u sv. Václava v Olomouci, proboštem ve Staré Boleslavi, u Všech svatých na hradě pražském i proboštem na Vyšehradě. Císař Josef I. jej jmenoval 12. listopadu 1710 nadto biskupem v Hradci Králové a papež Klement XI. jej v tom úřadě potvrdil v květnu následujícího roku. Pozoruhodné je, že přijal biskupské svěcení od maďarského arcibiskupa v Ostřihomi, kardinála Kristiána Augusta Saského 14. června 1711 a instalován byl v Hradci dne 8. září téhož roku. Za jeho éry byla dostavěna hradecká biskupská rezidence (roku 1716) a kanovnické domy. Tím bylo získáno skutečně reprezentativní sídlo biskupství. Jan Adam Vratislav z Mitrovic dovršil i snahy dřívějších biskupů o zřízení bohosloveckého semináře, který byl v Hradci králové vybudován v letech 1709 - 1714, přebudováním bývalého purkrabství. V květnu 1714 do něho vstoupilo prvních 6 alumnů. Rektorem se stal P. Jiří Průša. Dalším jeho významným počinem byla výstavba kaple sv. Klimenta, jemuž byla diecéze zasvěcena. V roce 1721 byl Jan Adam jmenován biskupem v Litoměřicích, odtud pak byl v květnu 1733 povolán do služby arcibiskupa v Praze. Arcibiskupství se však neujal, neboť 2. června 1733 zemřel v Medlingu u Vídně. Pohřben byl v litoměřické katedrále. 7. biskup Václav František Karel, svobodný pán z Košína. Ten byl na uprázdněný hradecký biskupský stolec povolán z Olomouce, kde byl kanovníkem u katedrály. Biskupem jej jmenoval císař Karel VI. dne 9. ledna 1721 a téhož roku v prosinci byl potvrzen papežem Innocencem XIII. Biskupské svěcení přijal v Olomouci z rukou biskupa sufragána, hraběte z Bredy 8. února 1722. Slavnostní uvedení do biskupské služby v hradecké katedrále se konalo 28. září 1722. Diecézi vedl 10 let, když zemřel 26. března 1731 v Chrasti, letním sídle hradeckých biskupů. Pohřben byl v katedrále. 8. biskup Mořic Adolf Karel, vévoda Saský. Je zajímavé, že se narodil v šlechtické protestanské rodině dne 1. prosince 1702. V roce 1716 však konvertoval ke katolické církvi. Již v 17-ti letech započal církevní kariéru, když se stal kanovníkem v Kolíně nad Rýnem, ač nebyl knězem. V roce 1722, v jeho 20-ti letech byl již proboštem v Ottingenu (stále ještě bez kněžského svěcení) a v roce 1725, již jako kněz, děkanem v Kolíně n. Rýnem. V roce 1730, v jeho 28 letech, byl vysvěcen od pražského arcibiskupa Ferdinanda z Khűnberga jako titulární arcibiskup pharsalský a již 8. října 1731 jej jmenoval císař Karel VI. královéhradeckým biskupem. Papež Klement XII. jej v této službě potvrdil v dubnu 1732. V diecézi působil jen krátce, neboť byl v roce 1733 jmenován na uprázdněný biskupský stolec v Litoměřicích. Zemřel 20. června 1759 ve věku nedožitých 57 let života. 9. biskup Jan Josef hrabě Vratislav z Mitrovic se narodil v roce 1695 a byl bratrem 6. hradeckého biskupa. Byl kanovníkem olomouckým a proboštem u Všech svatých na Pražském hradě. Jmenován biskupem byl císařem Karlem VI. dne 6. července 1733 a papež Klement XII. jej potvrdil v prosinci téhož roku. Biskupské svěcení přijal 7. března 1734 od litoměřického biskupa Mořice Adolfa Saského. Slavnostní intronizace se konala 6. června 1734. V době jeho biskupské služby měla královéhradecká diecéze 108 far, 210 diecézních kněží a 248 239 věřících. Rekatolizační činnost v té době nebyla v diecézi příliš úspěšná, neboť zde byl - 2 -
POUTNÍK
BŘEZEN 2008
silný proud protestanského hnutí v Orlických horách (Jednota bratrská) a na Novobydžovsku (sekta Izraelitů). Biskup Jan Josef zemřel 11. září 1753 na letním sídle v Chrasti, pochován byl v kryptě katedrály. 10. biskup Antonín Petr hrabě Příchovský se narodil 28. prosince 1707. Po teologických studií v Praze a Římě byl děkanem u kapituly sv. Víta a byl jmenován jako koadjutor pražského arcibiskupství a jako titulární arcibiskup emesský. V roce 1753 jej císařovna Marie Terezie jmenovala biskupem hradeckým. Potvrzen byl papežem Benediktem XIV. 19. listopadu 1754. Z diecéze odešel po deseti letech, protože byl v roce 1763 dosazen na arcibiskupský stolec pražský. Zemřel 14. dubna 1793 v Praze, pohřben byl v katedrále sv. Víta. js.
PLÁN KOSTELNÍCH SBÍREK V NAŠÍ FARNOSTI V ROCE 2008 Drazí, bratři a sestry, dne 3. února 2008 schválila Ekonomická rada farnosti návrh účelových sbírek na rok 2008 v počtu 14, z toho 6 účelových sbírek, určených Ř.k. biskupstvím v Hradci Králové, a 8 účelových, vyhlášených právě naší farností: 1 sbírka na potřeby poutního kostela na Mariánské Hoře, 6 sbírek na opravy farního kostela v Dolní Čermné a 1 sbírka na potřeby misií (Misijní koláč). Termíny sbírek na výše uvedené opravy v naší farnosti byly vybrány vzhledem k datu celodiecézních kostelních sbírek. Prosím, zaznamenejte si do svých kalendářů termíny všech účelových sbírek a podle svého uvážení a finančních možností také na jejich potřebu přispějte! Děkuji všem za pochopení pro pomoc při financování oprav v naší farnosti. otec Pavel
Termín konání sbírky ve farnosti
KOSTELNÍ SBÍRKA - ÚČEL datum
neděle
sbírka „Svatopetrský haléř“
24. února 2008
3. postní
sbírka při akci „Misijní koláč“
2. března 2008
4. postní
sbírka na opravu farního kostela sv. Jiří
23. března 2008
Boží hod velikonoční
sbírka na bohoslovce a seminář
13. dubna 2008
4. velikonoční
sbírka na opravu farního kostela sv. Jiří
27. dubna 2008
Pouť sv. Jiří v Dolní Čermné
sbírka na potřeby naší diecéze
1. června 2008
9. v mezidobí
sbírka na opravu farního kostela sv. Jiří
13. července 2008
15. v mezidobí
sbírka na opravu farního kostela sv. Jiří
10. srpna 2008
19. v mezidobí
sbírka na potřeby poutního kostela na Mariánské Hoře
7. září 2008
Pouť na Mariánské Hoře
sbírka na církevní školství
21. září 2008
25. v mezidobí
sbírka na misie
19. října 2008
29. v mezidobí
sbírka na Diecézní charitu
2. listopadu 2008
Vzpomínka na zemřelé
sbírka na opravu farního kostela sv. Jiří
9. listopadu 2008
Posvícení v Dolní Čermné
sbírka na opravu farního kostela sv. Jiří
25. prosince 2008
Boží hod vánoční
- 3 -
POUTNÍK
BŘEZEN 2008 LITURGICKÁ ROUCHA
"Roztrhněte svá srdce, ne šaty" (Joel 2, 13). Církev se připojuje k výzvě proroka Joela a vybízí nás především k vnitřní změně smýšlení. Sama však tuto změnu vyjadřuje i navenek. Ne snad trháním liturgických oděvů, ale aspoň změnou jejich barvy. Jaký je význam těchto změn a liturgického oblečení vůbec? Vývoj bohoslužebného oděvu Novozákonní liturgické oblečení se nevyvinulo ze sakrálního oděvu starozákonního kněžstva, ale ze světského šatu běžného tehdy v celém řeckořímském světě. Neexistuje žádný apoštolský příkaz ani příkaz starší doby, který by předpisoval, jak má vypadat liturgické oblečení. V prvních dobách se při liturgických slavnostech užíval stejný oděv jako v běžném životě. Ani hierarchické stupně se neodlišovaly vnějšími odznaky. Při liturgické slavnosti zaujímali nositelé jednotlivých služeb určité místo, a tím byla naznačena jejich služba i postavení. Spodní oděv tvořila tunika, roucho, které sahalo téměř až k zemi, a přes ni se přehazoval vrchní oděv, který se v různých zemích nazýval různě, u Římanů např. tóga. Takový byl tedy i liturgický oděv, i když to nebyl tentýž, který se nosil při všední práci. Už Hippolyt vyžaduje, aby šaty těch, kdo konají liturgii, byly bělostné, čisté a v dokonalém pořádku, tedy vyloučené ze světského užívání. Od 7. století se však začíná světská móda měnit. Tunika se zkracuje, plášť, který byl původně kolový s otvorem pro hlavu, se začíná vpředu otevírat, a po germánském zvyku se zavádějí nohavice. Církev se však přidržela staršího způsobu odívání, a liturgický oděv se tím pádem začal nosit přes oděv všední. V 9. století tento zvyk celkem zevšeobecněl. Projevovala se snaha čím dál více zdůrazňovat jeho slavnostní charakter, a tak se bohoslužebná roucha stávala bohatší a zdobenější. Liturgické barvy Liturgické barvy se vyvinuly až ve 12. století, kdy zesílila tendence k symbolickému výkladu úkonů a znamení. Různé barvy se snažily vystihnout atmosféru a citovou náplň jednotlivých svátků a slavností. Předpisy o užívání barev se vytvářely poměrně dlouho. Teprve římský misál Pia V. (15. stol.) uvádí barvu bílou, zelenou, červenou, černou a fialovou, vykládá jejich symboliku a určuje první závazná pravidla, kdy se má která barva užívat. Bílá jakožto barva světla je obrazem jednorozeného Syna Božího, který se nazval světlem světa. Proto církev tuto barvu užívá o všech svátcích a slavnostech Páně, pokud nejsou připomínkou jeho umučení a smrti. Je to také barva nevinnosti, proto se užívá při svátcích Panny Marie, andělů, svatých vyznavačů, panen a vdov, kteří neutrpěli mučednickou smrt, ale také při pohřbu dětí. Bílá je také barvou radosti, proto se užívá při všech slavnostních příležitostech, průvodech, při udělování svátostí kromě pokání a pomazání nemocných. Červená je barva ohně a krve, takže se užívá o svátcích svatodušních, o svátcích připomínajících utrpení Páně a smrt mučedníků a mučednic. Zelená je barva naděje. Tak jako pohled na zelené osení vzbuzuje naději na bohatou žeň, tak zelená barva liturgických rouch vzbuzuje naději na život věčný, na zmrtvýchvstání, které slavíme vlastně každou neděli během roku. Užívá se jí tedy ve všední dny a neděle během roku. Fialová vyjadřuje smutek mírněný nadějí. Vykládá se také jako barva popela, tedy jako symbol kajícnosti. Užívá se tedy v obdobích kajících, v adventním a postním čase, při svátosti pokání, při exorcismech a při katechumenátu. O 3. neděli adventní (Gaudete) a 4. postní (Laetare) je možné fialovou barvu ještě více prosvětlit nadějí, která vysvítá i z mešních textů, a tak vzniká barva růžová. Černá je barvou smutku a smrti. Užívala se na Velký pátek a v den památky Věrných zesnulých. Nyní ji nahradila fialová a černá se může užívat pouze při pohřbu. Symbolika oděvu Bohoslužebným rouchům se už ve Starém zákoně připisovala určitá symbolika. V křesťanství se rozvinula až poté, když se rozlišilo světské a liturgické oblečení. Jednak se jim připisoval význam dogmatický, jednak morální. Liturgické roucho jakoby přikrývalo člověka - kněze a činilo z něj druhého Krista, prostředníka mezi Bohem a lidmi. Proto také bohatost a zdobení oděvu má vyjádřit velebnost a svatost Toho, který působí skrze osobu služebníka oltáře. Jednotlivé části oděvu pak znázorňují ctnosti, které má liturg jako zástupce Kristův pěstovat ve svém životě. Spodní liturgická roucha Z antické tuniky vznikla alba. Původně byla liturgickým oděvem pro všechny osoby, které měly vyšší svěcení, případně i pro kleriky. Bělostná barva značí svatost, obnovu života, čistotu duše v posvěcující milosti. Není-li alba upravena tak, aby odpovídala postavě, je třeba cingulum. Je to bílá šňůra, kterou se alba zachytí a upraví do patřičné délky. Symbolický význam je uchování svatosti, kterou alba naznačovala, nebo provazy, jimiž byl Kristus bičován. Z alby vznikly dva oděvy: rocheta a superpelice. Liší se v podstatě jen šířkou rukávů (superpelice vznikla na severu, kde se oblékala na kožich, proto musela mít široké rukávy). Rocheta je vlastně od počátku mimoliturgický oděv, tvoří spíš základ oděvu chórového. Za zmínku stojí ještě amikt neboli humerál, což je látka, kterou se zahalovala hlava při oblékání liturgických rouch, a teprve poté nebo až u oltáře byla spouštěna na ramena, takže tvořila jakýsi límec. Nyní má podobu čtyřhranného šátku s tkanicemi, kterou kněz obléká jako první pod albu kolem krku. Prakticky brání ušpinění mešních rouch. Amikt byl zdoben krajkami a vyšíváním a symbolicky znamenal přilbu spásy. Vrchní liturgické oblečení Původní široký plášť s otvorem pro hlavu se dlouho neudržel. Ve středověku se začal po stranách zkracovat a výsledkem byl tvar, který známe jako barokní kasuli (ornát): přední díl je podobný jakési zástěře a zadní desce z tvrdého neohebného materiálu. Tento typ se příliš nehodí pro celebrování tváří k lidu, protože je zdobený především na zádech. Neodpovídá také požadovanému návratu ke střízlivosti a prostotě v liturgii. Proto je poslední dobou tendence vrátit se opět ke gotickým barokní ornát splývavým střihům. Kasule je nyní výhradně kněžský oděv, ale ve staré době patřila všem stupňům svěcení. Užívá se při mši svaté, případně při všech obřadech, které se mší svatou souvisejí.
- 4 -
POUTNÍK
BŘEZEN 2008
Z vrchního antického oděvu se také vyvinul pluviál (cappa). Původně to byl plášť do deště (latinsky pluvia - déšť), proto byl opatřen kapucí. Vpředu je otevřený a je opatřen sponou. Když kapuce přestala sloužit původnímu účelu, proměnila se ve zdobený štít. Pluviál není rezervován žádnému svěcení, může jej nosit klerik stejně jako biskup. Používá se při procesích, požehnání, chórové modlitbě. Pro jáhna je bohoslužebným rouchem dalmatika. Je to vrchní oděv ve tvaru T se širokými rukávy v liturgických barvách. K liturgickým oděvům patří také štóla. Je to dlouhý pás látky, který kněz a biskup nosí okolo krku tak, že její dva konce volně splývají vpředu, jáhen ji nosí na levém rameni a její dva konce má sepnuty u pravého boku. Její původ se dá dost těžko vystopovat, v současnosti je však označením stupně svěcení. Symbolický výklad jí přisoudil význam jha Páně a rozuměl tím závazky svěcence. Tímto výčtem není zdaleka vyčerpáno bohatství rouch a odznaků, se kterými se můžeme při bohoslužbě setkat. V některém z dalších čísel se budeme věnovat např. biskupským rouchům a insigniím. Převzato z časopisu „Amen“ – zpracovala Eva Fuchsová
AHOJ DĚTI!
Prožíváme postní dobu. Asi by bylo zbytečné to připomínat, protože i vy nejmenší tohle jistě víte. Je to doba velice důležitá. Připravuje nás totiž na Velikonoce. Když chystáme doma nějakou oslavu, dobře se na ni připravíme. Uklidíme, aby bylo čisto. Nachystáme chutné pohoštění, abychom měli hostům co nabídnout. Pěkně se oblékneme, protože chceme vyjádřit úctu k našim pozvaným přátelům. Zkrátka – příprava je důležitá. O to důležitější by měla být v případě, kdy se bude oslavovat Vzkříšení našeho Pána, kdy chceme do našich srdcí pozvat tu největší návštěvu – zmrtvýchvstalého Pána Ježíše. Čím lépe postní dobu prožijeme, tím lépe bude i naše nitro připravené. Bude tam čisto a hodně místa pro Boží návštěvu. O tom, že bez přípravy se neobešel ani Pán Ježíš, se dovídáme v Písmu svatém. Je tam zachycena skutečnost, že před začátkem veřejného působení se Ježíš odebral do ústraní na poušť. Tam se postil a modlil. Víme také, že Ho tady pokoušel ďábel. Ani pro nás nebudou třeba všechny dny postní doby snadné, bude nám to připadat dlouhé, ale má to svůj smysl. Jak vlastně dlouho postní doba trvá? Počet dnů je stejný jako čas, který Pán Ježíš pobýval na poušti. Dnešní obrázek vám to prozradí. Můžete si ho vybarvit a pak podle čísel poskládat písmena z jednotlivých kamenů do tajenky.
(Otazníček)
Pro starší:
Pokud jste správně vyluštili osmisměrku v minulém čísle Poutníka, vyšlo vám: MODLITBA, PŮST, ALMUŽNA – PROSTŘEDKY POSTNÍ DOBY. Snad to nezůstalo jen jako tajenka osmisměrky, ale pokoušíte se to i každý den naplňovat. Brzy se postní doba překulí do své druhé poloviny a my budeme den po dni blíže k Velikonocům. V malém testu si můžete ověřit své znalosti, které se pojí právě k postu a k Velikonocům. Postní dobu zahajuje Popeleční středa, kdy při mši svaté kněz uděluje věřícím popelec – znamení kříže popelem na čelo, jako výzvu k pokání. Používá se popel z: a) čerstvých jívových ratolestí b) jívových ratolestí z loňské Květné neděle c) obyčejný popel Neděle Zmrtvýchvstání Páně je v pořadí sedmá od Popeleční středy. Jak dlouho přesně trvá postní doba? a) 40 dnů, protože do postní doby se nepočítá Svatý týden b) 50 dnů c) 40 dnů, protože do postní doby se nepočítají neděle Na Květnou neděli si připomínáme slavný vjezd Pána Ježíše do Jeruzaléma. Vítán zástupy, které volají „Hosana Synu Davidovu“, prochází Ježíš branami města takto: a) jde pěšky po prostřených pláštích b) jede na koni, který je symbolem králů c) jede na oslátku, které je symbolem pokoje
- 5 -
POUTNÍK
BŘEZEN 2008
Jidáš Iškariotský, jeden z dvanácti učedníků, zrazuje Pána Ježíše. Za svůj ohavný čin přijímá odměnu: a) 50 stříbrných b) 40 stříbrných c) 30 stříbrných Při Poslední večeři, kterou Ježíš prožíval se svými učedníky, se událo mnoho důležitých věcí. Jedna z nich má však pro nás určitě nejdůležitější význam. Je to: a) umývání nohou učedníkům b) Jidášova zrada c) ustanovení Eucharistie Po Poslední večeři odešel Ježíš se svými učedníky do Getsemanské zahrady. V modlitbě tady prožíval velmi těžké chvíle bolesti, smutku a opuštěnosti. Vyzýval učedníky, aby s ním zůstali, aby se s ním modlili a bděli. Oni však usnuli. Kolikrát se tato situace opakovala? a) jednou b) dvakrát c) třikrát Víme, že na křížové cestě Pán Ježíš padá pod těžkým křížem. Víme také, že to byly tři hrozné pády. Při kterých zastaveních křížové cesty si tyto události v modlitbě připomínáme? a) čtvrté, šesté a desáté zastavení b) třetí, sedmé a deváté zastavení c) páté, osmé a desáté zastavení Při ukřižování Pána Ježíše byly současně ukřižováni také dva lotři. Jeden po pravici a druhý po levici Božího Syna. Písmo svaté nám dokládá nejeden důkaz úplného obrácení a uvěření v Pána Ježíše. Stalo se tak u: a) jednoho lotra a setníka, který stál pod křížem b) obou lotrů c) žádného lotra, pouze u setníka Kterému učedníkovi svěřuje Ježíš před smrtí svou matku, Pannu Marii? a) Petrovi b) Jakubovi c) Janovi Kdo přiběhl první k Ježíšovu hrobu a zjistil, že je kámen odvalen? a) učedníci a ženy společně b) učedníci Šimon Petr a Jan c) ženy (EJ) Řešení z minulého Poutníka: Z písmen jste měly poskládat: JSI ŠIKULKA. Řešení osmisměrky: Modlitba, půst, almužna – prostředky postní doby.
KULTURNÍ KALENDÁŘ Neděle 9. 3.-18.00 hod.
Pátek 14. 3. – 19.30 hod.
Nejen dřevo ….. Josef Faltus Vernisáž výstavy. Výstava potrvá do 12.4.2008 Kulturní a informační centrum čp. 30 Jarní koncert AF Brass Band Dům kultury v Letohradě
LEKTORSKÁ SLUŽBA
Březen 2008
2. 3. 9. 3. 16. 3. 20. 3. 21. 3. 23. 3. 24. 3. 30. 3.
7.30 10.30 7.30 Ne 5. neděle postní 10.30 7.00 Ne Květná neděle 10.30 Čt Zelený čtvrtek 18.00 Pá Velký pátek 18.00 Zmrtvýchvstání 7.30 Ne Páně, Boží hod 10.30 velikonoční Pondělí 7.30 Po velikonoční 2. neděle 7.30 Ne velikonoční 10.30 Ne 4. neděle postní
p.Pecháčková 310 Nastoupilovi 109 Kužílkovi 202 HČ Macháčkovi st. 180 HČ Marešovi 264 HČ Vávrovi 270 Macháčkovi st.55 Marešovi ml. 271 Řehákovi 283 Klekarovi ml.292 p. Holečková 281 Pecháčkovi 53 Marešovi 271 - 6 -
Duben 2008
7.30 10.30 7.30 13. 4. Ne 4. neděle velikonoční 10.30 7.30 20. 4. Ne 5. neděle velikonoční 10.30 7.30 27. 4. Ne 6. neděle velikonoční 10.00 6. 4. Ne 3. neděle velikonoční
Bednářovi 285 Dostálovi 293 Hubálkovi 61 Marešovi 408 Filipovi 67 Jansovi 65 Vránovi 18 Macháčkovi Z., M. 55
POUTNÍK
BŘEZEN 2008
SPOLEČENSKÁ RUBRIKA NAŠÍ FARNOSTI: V březnu 2008 oslaví: 88 let paní Marie Šedajová z Verměřovic 84 let paní Ludmila Páchová z Dolní Čermné 84 let paní Miluška Bednářová z Petrovic 84 let paní Věra Mlynářová z Verměřovic 82 let paní Anna Mačátová z Horní Čermné 81 let paní Matylda Motlová z Dolní Čermné, nyní bytem v Lanškrouně 79 let paní Libuše Jandová z Dolní Čermné 78 let paní Marie Křivohlávková z Dolní Čermné 78 let paní Marie Pecháčková z Dolní Čermné 77 let paní Drahomíra Mačátová z Petrovic 77 let pan Josef Lorenc z Horní Čermné 76 let paní Zdenka Dušková z Petrovic 76 let paní Jarmila Vávrová z Dolní Čermné 75 let pan Josef Klekar z Dolní Čermné 74 let pan Josef Krobot z Dolní Čermné 74 let pan Josef Marek z Petrovic 73 let paní Markéta Faltejsková z Dolní Čermné 71 let paní Ludmila Marešová z Dolní Čermné 70 let pan Jan Hubálek z Dolní Čermné 65 let paní Marta Faltejsková z Dolní Čermné 60 let pan Miroslav Pecháček z Dolní Čermné Všem oslavencům srdečně blahopřeji a vyprošuji Boží požehnání a pevné zdraví do dalších let.
Byly pokřtěny a přijaty do Kristovy církve:
v Dolní Čermné 17. 2. 2008 Sára Vondrová z Petrovic v Dolní Čermné 17. 2. 2008 Kristýna Hubálková z Dolní Čermné v Dolní Čermné 24. 2. 2008 Ema Adamcová z Dolní Čermné Rodičům Sáry, Kristýny a Emy rád blahopřeji a vyprošuji všechny potřebné milosti pro křesťanskou výchovu jejich dcer.
Křesťansky jsme se rozloučili: ve Verměřovicích 19. 1. 2008 s panem Josefem Šípkem z Verměřovic Pozůstalým ještě jednou vyslovuji křesťanskou účast na jejich zármutku. Na zemřelého budu pamatovat v modlitbách. otec Pavel
Via crucis (inspirace u křížové cesty D. Jurkoviče na poutním Hostýně) Procházíme křížovou cestou nic nenesouce a přesto je nám horko odsuzující nás na lavičky. U třetího zastavení Kristova prvního pádu vidíme na zemi ležet sáček od bonbónů. Na místě šestého zastavení nahradil nám roušku Veroniky hygienický ubrousek. A než se Kristus setká s plačícími ženami míjíme bavící se partu v texaskách a slipech. Kristus zbavený roucha - jak jinak v tomhle vedru jim připomíná letní nudistickou pláž. Třetí pád Kristův! Pod křížem v trávě se válí konzerva od vepřového ve vlastní šťávě. Kalvárie i Jurkovičem situovaná na kopec. Kameny na sebe navrstvené do podoby kříže vysoko k nebi. Kdo z vás je bez viny, hoď první kamenem. Do jaké výše jsme až dohodili my lotři nestoudní zprava i zleva.
Naučeni hledat i znát cenu všeho. Všeho, jenom ne oběti. Copak oběť může mít též cenu? Křížová cesto našeho zneurotizovaného věku bez zastavení se ženoucího s odpalovacími rampami na bedrech... Křížová cesto našeho zneurotizovaného věku jehož pád by byl je jeden. Křížová cesto našeho zneurotizovaného věku plná tělíček nenarozených a chirurgům by nestačily roušky a slzy ženám plačícím. Ne neměl by se kdo dělit o sklady plné rouch a textilií. A kdo by koho kladl do hrobu? Je celá země jedním poutním místem na němž jsme pouze hosty, poutníky nakrátko příchozími. (Ze sbírky básní Ptám se svých slov)
Procházíme křížovou cestou odhadujíce kolik celé dílo mohlo stát?! - 7 -
Zprávy z farnosti DOLNÍ ČERMNÁ 3. neděle postní 24. února 2008 9. týden / 2008
25. února -
pondělí
27. února -
středa
28. února -
čtvrtek
29. února -
pátek
1. března -
sobota
BOHOSLUŽBY V TOMTO TÝDNU:
po 3. neděli postní 17.30 Dolní Čermná – pobožnost Křížové cesty - děti 18.00 Dolní Čermná – za živé a zemřelé kněze po 3. neděli postní 17.30 Dolní Čermná – pobožnost Křížové cesty - akolyta 18.00 Dolní Čermná – za Pátera Stanislava Gajzlera po 3. neděli postní 6.45 Dolní Čermná – za Pátera Eduarda Adamce po 3. neděli postní 18.30 Dolní Čermná – pobožnost Křížové cesty - mládež 19.00 Dolní Čermná – za Pátera Jaroslava Dvořáka po 3. neděli postní, první sobota v měsíci 7.30 Dolní Čermná – za Boží požehnání pro duchovní obnovu ve farnosti 17.00 Petrovice - za Josefa Nováka a manželku Jaroslavu 18.30 Verměřovice - za Oldřicha Šedaje, zetě, setru Jiřinu a jejího manžela
2. března - neděle – 4. postní – „radostná“
Dolní Čermná - 8.00 h. – za farníky Dolní Čermná - 15.00 h. - pobožnost Křížové cesty – otec Pavel
Odklízení sněhu okolo farního kostela v Dolní Čermné: V týdnu od 25. 2. - do 2. 3. 2008: Macháček Tomáš, Hejl Miroslav, Jansa Radek
Příležitost ke sv. zpovědi v tomto týdnu budete mít: Ve farním kostele: zpovídá se vždy 30 minut před začátkem každé mše svaté.
Akce ve farnosti: akce
den
zkouška zpěvu na dětské bohoslužby setkání žen při kávě a čaji biblická hodina rytmická mše svatá pro mládež zkouška chrámového sboru setkání mladých postní duchovní obnova akce „Misijní koláč“ – setkání farnosti
pondělí úterý středa pátek pátek pátek sobota neděle
datum 25. 2. 26. 2. 27. 2. 29. 2. 29. 2. 29. 2. 1. 3. 2. 3.
hodina 16.15 h. 16.30 h. 19.00 h. 19.00 h. 20.00 h. 20.00 h. dopoledne 9.00 h.
místo
fara Dolní Čermná fara Dolní Čermná fara Dolní Čermná kostel Dolní Čermná fara Dolní Čermná fara Dolní Čermná orlovna Dolní Čermná orlovna Dolní Čermná
POSTNÍ DUCHOVNÍ OBNOVA V sobotu 1. března se uskuteční v naší farnosti postní duchovní obnova, kterou povede P. Jiří Barhoň, farář v Městě Touškově u Plzně. Úvodem pro naši duchovní obnovu bude mše svatá v 7.30 hod. v kostele v Dolní Čermné a po mši svaté budou následovat dvě promluvy: od 8.30 a od 10.00 h. Na promluvy se sejdeme v suterénu orlovny v Dolní Čermné. O přestávkách mezi promluvami bude příležitost ke svátosti smíření v kostele v Dolní Čermné. Ve 14.00 hodin bude potom ve farním kostele pobožnost Křížové cesty. Udělejme si čas a nechme se oslovit výzvou k obrácení a víře evangeliu, aby doba postní přinesla do našeho života radost, kterou přináší život s Bohem. MISIJNÍ KOLÁČ V neděli 2. března t.r., která je nedělí 4. postní a zároveň „radostnou“, se sejdeme při mši svaté v 8.00 hodin ve farním kostele a po jejím skončení při společném posezení a koláčích v orlovně v Dolní Čermné. Naše společné slavení může být radostí nejen pro nás, ale také pomocí lidem, kteří nemají základní prostředky pro důstojný lidský život. Sbírka z „Misijního koláče“ konaná v orlovně bude odeslána na misie. Prosíme všechny naše hospodyňky a jejich pomocníky o napečení koláčů a jiných sladkých dobrot a přinesení do orlovny před mší svatou v neděli ráno. otec Pavel
POUTNÍK, BŘEZEN 2008 Vydává Farnost sv. Jiří Dolní Čermná 1, 561 53 Dolní Čermná Internet: http://dolnocermenska.farnost.cz, e-mail:
[email protected] Uzávěrka příštího čísla je 16. března 2008, Poutník vyjde 30. března 2008 Členové red. kroužku: P. Seidl, V. Jansa, E. Jansová, J. Macháčková. Za pravopis textu příspěvků zodpovídá uvedený autor. Grafické zpracování: J. Adamec, T. Macháček, T. Bednář, P. Židek, Veronika Severinová. Tiskne Tiskárna DOBEL s.r.o., Dolní Čermná 231, Lanškroun, 465 320 144. Neprodejné, pouze pro vnitřní potřebu.
