Čt
06. 10.
Dětská mše sv. (17:00 - klášterní kostel)
Ne 09. 10.
Posvícení v chrámu sv. Barbory (9:00)
Út 11. 10.
Modlitba matek (17:00 - klášterní kostel)
Čt
Adorace za obnovu farnosti (19:00 - kostel sv. Jakuba)
13. 10.
Ne 16. 10.
Posvícení v kostele sv. Jakuba (9:00)
Ne 16. 10.
Celodenní adorace v kostele sv. Jakuba (10:00 - 17:00)
St
19. 10.
Setkání seniorů (16:00 - arciděkanství)
Čt
20. 10.
Dětská mše sv. (17:00 - klášterní kostel)
Čt
20. 10.
Přednáška na téma Rodina a role jejích členů - Prof. Jan Sokol (18:00 - aula CG sv. Voršily), více na www.rcpec.cz
Ne 23. 10.
Sbírka na misie
So 29. 10.
Posvícení v Bahně (16:00)
Ne 30. 10.
Posvícení v Klukách (16:30)
Út 1. 11.
Slavnost Všech svatých (17:00 - kostel Všech svatých)
St
2. 11.
Vzpomínka na všechny věrné zemřelé (17:00 - kostel Všech svatých)
Čt
03. 11.
Dětská mše sv. (17:00 - klášterní kostel)
Ne 06. 11.
Posvícení v Chlístovicích (9:00)
Út 08. 11.
Modlitba matek (17:00 - klášterní kostel)
Čt
10. 11.
Pastorační rada farnosti (18:00 - arciděkanství)
Čt
10. 11.
Adorace za obnovu farnosti (19:00 - kostel sv. Jakuba)
Pá 11. 11.
Svatomartinský průvod (začátek v 17:00 pod lípou)
St
Setkání seniorů (16:00 - arciděkanství)
16. 11.
FARNOSTÍ KUTNÁ HORA, BYKÁŇ A TŘEBONÍN
Milí farníci, v souvislosti s tématem tohoto čísla, kterým je svátost eucharistie, jsem si opět vzpomněl na madridské setkání mládeže. Je zajímavé, že nejen mě, ale i mnohé televizní diváky při sobotní vigilii zaujala skutečnost, že milionový dav dokáže spontánně pokleknout a v tichu se modlit před Kristem přítomným v Nejsvětější svátosti. Na madridském letišti jsem si uvědomoval, jak mi v takové situaci pomáhá soustředěnost a víra druhých. Eucharistie je tajemství, které se nám nevnucuje, ale zároveň nás přitahuje, neboť jde o živého, pokorného a milujícího Boha. Někdy se nám slova o eucharistii jako o zdroji a vrcholu života církve mohou zdát příliš vzdálená a těžko uchopitelná. Co jiného by nás však mělo naplňovat radostí, než slavení skutečnosti, že nás někdo miluje až do krajnosti a kvůli nám nejen zemřel, ale především vstal z mrtvých? Papež při mši svaté v Madridu řekl, že právě setkání se vzkříšeným Kristem učedníkům otevřelo oči k plné víře. Prosme, aby nás sám Pán učil opravdově a vděčně slavit mši svatou v našem farním společenství. Setrvávejme v blízkosti zmrtvýchvstalého Krista, abychom mohli prožívat radost z blízkosti Pána a lépe rozuměli jeho slovu i sobě samým. Žehná P. Jan Uhlíř
NOVÝ KAPLAN VE FARNOSTI
Ne 20. 11.
Sbírka na plošné pojištění diecéze
Po 21. 11.
Přednáška na téma Vývoj rodiny v průběhu staletí - Prof. Milena Lenderová, více na www.rcpec.cz Uzávěrka dalšího čísla je 6. 11. 2011
Vydáno: Kontakt: Redakce:
18. 09. 2011 pro vnitřní potřebu farností Kutná Hora, Bykáň a Třebonín. Římskokatolická farnost—arciděkanství Kutná Hora, Jakubská 1, Kutná Hora, 284 01 Tel.: 327 512 115, www.khfarnost.cz P. Jan Uhlíř, tel.: 777 339 233, e-mail:
[email protected] Kateřina Telecká, tel.: 739 036 987, e-mail:
[email protected]
Září
Zpravodaj
02.—04. 10. Duchovní obnova pro seniory ve Slavoňově
4/2011
30.—02. 10. Víkend pro děti z 2. - 5. tříd ZŠ v Uhlířských Janovicích
20
Po roce byl do našeho společenství opět poslán kaplan. O prázdninách jsme tedy přivítali P. Milana Romportla, který k nám přichází z Jičína. Myslím, že už jsme z jeho dosavadního působení či osobních rozhovorů mohli poznat jeho otevřenost a odhodlání mezi námi co nejlépe kněžsky sloužit. Ve farnosti bude mít kromě svátostné pastorace na starost i ministranty, setkávání seniorů, návštěvy nemocných, výuku náboženství a starší společenství mládeže. Kromě toho byl panem biskupem jmenován vikariátním kaplanem pro mládež. Příchod každého člověka plného víry a Ducha svatého je pro farnost přínosem. Proto bych otci Milanovi i nám všem přál, aby Bůh skrze jeho osobní život i kněžskou službu mocně a požehnaně mezi námi působil. P. Jan Uhlíř
OBSAH
AKTUALITY A POZVÁNKY
Aktuality, pozvánky
02
Přímluvy
04
Charita
05
Církevní gymnázium
06
Reportáže: - U svatého obrázku
07
- Tábor Slunečního kmene
08
- Chaloupka Concordie
08
- Oslava svátku sv. Jakuba
09
- Farní neděle v Třeboníně
10
- CSM Madrid
11
- Cykločundr
12
Vzdělávací okénko
13
OMALOVÁNKA
Přednáška na téma církev Každodenně se podílíme na jejím životě, ona je nedílnou součástí života našeho, a přesto jsme často v úzkých, když máme formulovat svůj vztah k ní. Co je to církev? Zkostnatělá instituce? Strážce morálky v dnešním zkaženém světě? Společenství věřících? Kristovo tělo? Prostředí, ve kterém můžeme dosáhnout spásy? Přednášku a diskusi na toto téma povede ve čtvrtek 29. září od 18 hodin v aule Církevního gymnázia sv. Voršily P. Prokop Brož, děkan KTF UK.
Farní kancelář Během září se provoz farní kanceláře dočká několika změn. Zamyšlení P. V. Hronka 15 Klárka Faltýnová, která zde v posledním Rozhovor s P. Romportlem 16 roce pracovala, odchází 23. září do nového zaFejeton: Umění všedního 18 městnání. Celá Omalovánka 19 farnost jí vděčí za spoustu Kalendář akcí 20 dobře odvedené práce, které se navíc zhostila ochotně a s úsměvem. Přejme jí do dalšího života hodně zdaru a vyprošujme jí Boží požehnání. Paní ing. Ludmila Nováková, ekonomka naší farnosti, se od nedávné doby v kanceláři vyskytuje už jen příležitostně a většinu své práce vykonává z domova. Provoz kanceláře bude od září zajišťovat v dopoledních hodinách (9 - 11) od pondělka do středy paní Anna Hylská, ve čtvrtek a v pátek bude na faře k dispozici Katka Telecká. V úředních hodinách (středa 8 - 9, 16 - 17.30 a čtvrtek 8 - 9) bude na faře k zastižení vždy jeden z kněží, po předchozí domluvě je možné se s nimi sejít P. Jan Uhlíř Změny bohoslužeb Od září jsou souženy mše svaté v chrámu sv. Barbory každou neděli v 7 hodin. Nedělní bohoslužby v Třeboníně začínají vždy v 10:30. Na Gruntě bude slavena nedělní mše svatá každou první neděli v měsíci v 11 hodin.
Patricie Koubská
KALENDÁŘ AKCÍ St
21. 09.
So 24. 09. 24.—25. 09.
Svatováclavská mše sv. (8:30 - kaple Vlašského dvora) Vikariátní setkání mládeže v Kutné Hoře
Ne 25. 09.
Posvícení v Třeboníně (10:30)
Út 27. 09.
Svatováclavský koncert (18:00 - Grunta)
St
28. 09.
Poutní mše sv. v Malešově (8:00)
St
28. 09.
Slavnost sv. Václava (18:00 - kostel sv. Jakuba)
Čt
29. 09.
Přednáška/beseda o církvi - P. Prokop Brož (18:00 - aula CG sv. Voršily)
So 1. 10. 2
Setkání seniorů (16:00 - arciděkanství)
Koncert Kutnohorského komorního orchestru (18:00 - kostel Matky Boží Na Náměti) 19
ký zážitek, velmi silný okamžik, začátek a potvrzení mého kněžství. Ve vašich rukou dochází k zázraku proměňování. A poslední otázka. Jak vy jako kněz prožíváte eucharistii?
Obecně pro křesťana je eucharistie pramenem a vrcholem veškerého křesťanského života, vše je k ní zaměřeno. U kněze toto platí dvakrát tak více, kněz je jejím vysluhovatelem, je to tedy ten top vrchol veškerého prožívání. Při mši svaté, při proměňování kněz vystupuje v osobě samotného Krista, slova proměňování jsou slova, která vlastně říká samotný Kristus. To je opravdu silný okamžik, to je to nej, co kněz pro-
žívá, čím žije. Eucharistie pro mne znamená zdroj, radost a posilu, eucharistie pro mne znamená obrovskou lásku Boha k člověku. Není to ovšem jenom mše svatá a svaté přijímání, ale i setkání s Pánem při adoraci, při osobní modlitbě v kostele, kde On přebývá ve svatostánku. Tam kněz může a má čerpat od svého Pána, tam kněz může být s Ním. K tomu je ovšem pozván každý křesťan, ale kněz o to více.
… já děkuji za rozhovor. Anna Schusterová
Výuka náboženství ve školním roce 2011-2012 Veškerá výuka probíhá v učebnách Církevního gymnázia sv. Voršily v Kutné Hoře (vstup z ulice Jiřího z Poděbrad) podle následujícího rozpisu. 1. třída ZŠ
čtvrtek
16:00 – 16:45
2. třída ZŠ
čtvrtek
16:00 – 16:45
3. třída ZŠ
čtvrtek
16:00 – 16:45
4. třída ZŠ
čtvrtek
16:00 – 16:45
5. třída ZŠ
čtvrtek
16:00 – 16:45
6. třída ZŠ / prima
úterý
14:25 – 15:10
7. tříd ZŠ / sekunda
středa
12:40 – 13:25
8. třída ZŠ / tercie
středa
15:15 – 16:00
9. třída ZŠ / kvarta
čtvrtek
15:15 – 16:00
střední školy / vyšší gymnázium
středa
7:05 – 7:50
KDO SE SMĚJE (NAPOSLED) Následující historku se mi bohužel nepodařilo ověřit, ale – prý se to skutečně stalo. Tedy bylo – nebylo…, ale pravděpodobněji bylo: Jakési zimní olympiády (řekněme 1998) se v rychlobruslení na nějakou delší trať (řekněme 5 000 metrů) účastnil také jedinec pocházející z míst, kde tradičně nemrzne (řekněme z pobřeží Nového Zélandu). Jeho cílem bylo zhostit se. Pro všechny včetně něj bylo proto překvapením, když se probojoval do finále – už tím výrazně překonal své plány. V konečném závodě se octl na startovní čáře s třemi nebo čtyřmi ambiciózními muži a nedlouho po výstřelu bylo zřejmé, že se ho medaile netýká. Poněkud zrychlit musel až v situaci, kdy zaostával o víc než půl kola a hrozilo, že ho ostatní zase předeženou. A pak se to stalo: rychlobruslař na špičce (takzvaný vůdce smečky) zaškobrtl, zřítil se a přes něj ostatní. Náš Novozélanďan měl pak dost času mezi skácevšími se klidně projet a v nikoli rekordním čase získat zlato. Holandsko, Spojené státy, Korea a Čína byly sice trochu smutné, zbytek světa se ale usmíval. Chtěl jsem vám ten příběh sdělit ze dvou důvodů. Zaprvé se mi líbí, ačkoli vlastně nedokážu říct proč. A zadruhé – je to asi jeden z mála, ze kterých prakticky není možné vzít si nějaké kloudné poučení. Z hlediska poučení je tento příběh příjemně bezpečný. Václav Schuster 18
Společenství mládeže Chodíš do sekundy, tercie, kvarty, kvinty nebo na druhý stupeň ZŠ? Pak máme právě pro tebe skvělou zprávu! I v letošním školním roce budou pravidelně probíhat jednou za čtrnáct dní v pátek setkání mladší mládeže. Budou zahájena společnou mší svatou od 18 hodin v kostele sv. Jakuba v Kutné Hoře. Poté se odebereme buď na faru nebo do prostor Církevního gymnázia sv. Voršily. Budeme hrát hry, jíst, pít a samozřejmě se snažit společně prohlubovat vztah k Pánu Ježíši. Kontakt: Lucka Teplá (
[email protected]). Ti starší se budou též scházet tradičně každých čtrnáct dní. Do jejich řad jsou zváni všichni starší středoškoláci a vysokoškoláci všeho druhu. Zahájení nového ročního cyklu však proběhne netradičně o víkendu 24. 25. září, kdy proběhne v Kutné Hoře vikariátní setkání mládeže. Zváni jsou všichni katolíci, kteří se cítí být mladými na duši i těle. :-) Program se bude odehrávat povětšinou na Církevním gymnáziu sv. Voršily. Předpokládané zahájení bude v sobotu v 10 hodin a v neděli kolem dvanácté hodiny se zase rozloučíme. Je také možné přenocovat v Kutné Hoře z pátku na sobotu. Rytmem kastanět, silnými myšlenkami Benedikta XVI., vzpomínáním u fotek i spoustou dalších věcí zkusíme znovu vyvolat atmosféru španělského Madridu, kde se nedávno odehrálo celosvětové setkání mládeže. Kontakt: Míša Uttendorfská (
[email protected]). Lucka Teplá 3
Schůzky Slunečního kmene a družiny Concordie Schůzky družiny Concordie a Slunečního kmene, na které jsou zvány všechny děti od první třídy ZŠ, budou probíhat každou druhou sobotu na faře v Sedlci. Setkání budeme zahajovat vždy v 9 hodin společnou modlitbou a slovíčkem v sedlecké katedrále. S sebou si vezměte něco k zakousnutí a pití a hlavně dobrou náladu. Schůzky končí ve 12 hodin. Více na www.bratri.com. Pravidelná setkání a duchovní obnova pro seniory Po letní pauze bude obnoveno tradiční setkávání nás dříve narozených na arciděkanství v Kutné Hoře, a to jednou do měsíce, ve středu od 16 hodin (poprvé 21. září). Srdečně zveme nejen dosavadní účastníky setkání, ale i ty, kteří z různých důvodu na setkání zatím nechodili. Hostem našeho prvního poprázdninového setkání bude P. Milan Romportl. Nabízí se možnost se společně seznámit a popovídat si o tom, jak by společné setkávání v tomto roce měla probíhat. Na začátku října navíc proběhne duchovní obnova seniorů naší farnosti ve Slavoňově. Odjezd z Kutné Hory bude v neděli 2. října odpoledne v 15 hodin a návrat v úterý 4. října navečer. Cena činí 300 Kč za osobu. Přihlásit se můžete v kostele či u paní Cvešprové (mobil: 739 156 358), která vám ráda podá i bližší informace.
PŘÍMLUVY Byl jsem požádán, abych napsal do našeho Zpravodaje krátký odstaveček, jakýsi návod k tvorbě přímluv, které by se přednášely při nedělních bohoslužbách naší farnosti. Dříve než tak učiním, jednou větou vysvětlím, co jsou to přímluvy věřících. V úvodu k Římskému misálu se o přímluvách hovoří jako o modlitbě věřících, o modlitbě, ve které lid vykonává poslání svého kněžství (rozumějme všeobecného kněžství) prosbou za všechny lidi. A nyní, jak na tyto přímluvy? Přímluvy by měly obsahovat zpravidla čtyři oddíly proseb a to v tomto pořadí: 1. 2. 3. 4.
za potřeby celé církve (za papeže, biskupy, kněze, misie, jednotu křesťanů, povolání k duchovnímu stavu atd.) za národní a světové záležitosti (za mír, za ty, kdo řídí stát, za příznivé počasí, úrodu atd.) za ty, kdo trpí nedostatkem a obtížemi (za nepřítomné, utiskované, nezaměstnané, trpící a nemocné, umírající atd.) za přítomné shromáždění, místní potřeby a jednotlivé farníky (za místní křtěnce, biřmovance, snoubence, duchovní správce, prvokomunikanty atd.)
Nebojme se být těmi, kteří se budou snažit reagovat na aktuální potřeby církve, světa i národa a celého našeho farního společenství a pokusme se formulovat své naprosto originální přímluvy pro nedělní liturgii. Kdo z vás by se chtěl do přípravy přímluv zapojit, obraťte se na mě, rád vám pomohu a konkrétní návrh s vámi zkonzultuji. P. Milan Romportl
4
Vzpomínám na přijetí od mně svěřených lidí, cítil jsem, že ke mně mají důvěru. Prožíval jsem s nimi silné okamžiky, kdy jsem věděl, že mne Bůh používá jako svůj nástroj – ať už se jednalo o obrácení, znovupřijetí Krista, nebo o svátosti. Mnohdy to byly velké momenty, bylo tam radost být knězem. Kolikrát jste byl v Českém ráji, máte rád turistiku?
Je to krásný kraj, turistiku mám rád. Na všechna ta pěkná místa to bylo kousek – Brada, Valdice, Železnice, Trosky, Suché skály, Drábské světničky, Tábor, Riegerova stezka u Semil … Do Českého ráje jsme pořádali výlety s mladými rodinami nebo s ministranty. Zvlášť na ministrantské výlety vzpomínám rád a musím se přiznat, že to byli spíše ti ministranti, kteří mne brali na výlety. Vždyť oni pocházejí z toho kraje. Já byl jen jakýsi dozor. Rád na to vzpomínám.
Mluvil jste o mladých rodinách, o ministrantech – co vy a mládež? Šel byste s nimi třeba do hospody, na koncert?
S mládeží v Jičíně jsem neměl problém. Vedl jsem mladší „spolčo“ a jak už jsem říkal, pokud mi to čas dovolil, docházel jsem pravidelně i mezi ty starší. Je pravdou, že jsem měl od nich sice věkový odstup, mohl jsem být klidně jejich táta, proto mi vykali a já jim tykal. Ale nebyl to vůbec žádný problém. Na našem vzájemném vztahu se to nijak neprojevilo. Musím se přiznat, že nejprve jsem měl trochu obavu, jak to bude fungovat, ale zjistil jsem, že mi je s mladými dobře, že se s nimi cítím zkrátka fajn. Možná to je i tím, že jsem studoval v semináři s daleko mladšími spolužáky, než jsem byl sám. Mezi ně patřil i vám dobře známý Pavel Jäger. Co se týká té hospody, nemám nic proti tomu jít si jednou za čas sednout, je to příležitost si popovídat. Nejsem ale pravidelným návštěvníkem hospod, to ne.
Jaké máte koníčky? Sportujete?
Své koníčky od té doby, co jsem nastoupil do semináře, dost zanedbávám. Jsem vodák, na což nemám čas. Mám rád přírodu, rád podnikám kratší túry, plavu, jezdím na kole. Pasivně mám dost rád hokej, do toho se vždycky úplně vžiju. Už jste měl možnost se projet v okolí Kutné Hory na kole?
Loni jsem si koupil horské kolo, které mám zatím doma, ale chystám se, že si ho dovezu do Kutné Hory, kde ho doufám, pokud mi čas dovolí, provětrám. Zatím jsem tedy nikde zde v okolí nebyl, ale věřím, že to brzy napravím. Při své první mši v Kutné Hoře jsem měl opravdu radost z dresu, který jsem dostal, hned jsem to hlásil do Jičína. Dárek využiji, to triko budu mít vždycky spojené s Kutnou Horou.
Jaká bude vaše pracovní náplň, s čím za vámi máme chodit?
Jsem duchovní – takže od toho se odvíjí moje pracovní náplň. Budu k dispozici lidem – s rozhovory, svátostmi, zpověďmi, nevyhýbám se zpovědím, kdy si můžeme domluvit čas a setkat se na faře. Tak nějak to fungovalo v Jičíně, kdy lidé za mnou dost chodili a mne samotnému to hodně dávalo. Byl čas věci probrat, ale samozřejmě, že si uvědomuji, že ne každému to takto vyhovovuje. Pokud to bude fungovat stejně i tady, budu jenom rád. Takže můžete za mnou chodit s čímkoliv a kdykoliv. Nyní obraťme list. Tématem tohoto čísla Zpravodaje je svátost eucharistie. Nejprve otázka – jaká byla vaše první mše svatá?
Při primici to byla síla. Byl to vel17
ROZHOVOR S P. MILANEM ROMPORTLEM V rozhovoru aktuálního čísla Zpravodaje je mým cílem představit vám našeho nového pana kaplana, který se do Kutné Hory přistěhoval na začátku srpna. Jmenuje se Milan Romportl a jeho předchozím působištěm bylo pohádkové město Jičín.
Otče Milane, než začneme, jakpak se vám líbí v Kutné Hoře?
Líbí, město je to krásné, dýchá tu historie, středověk, mám rovněž pěkný výhled ze svého pokoje na faře na Barboru a Jezuitskou kolej. Město je tedy úžasné. Co se týká farnosti, jsem tu jen kratičce, ale první dojmy jsou také dobré. Duch farnosti na mne zapůsobil pozitivně, lidi mě tu hezky přivítali. Už znám pár lidí, kteří ve farnosti pracují, pomalu se tu rozkoukávám. Mohl byste se v krátkosti představit – odkud pocházíte, kde jste studoval, kde jste celý život bydlel?
Narodil jsem se v Dolním Újezdě u Litomyšle, tam jsem také chodil do základní školy. Gymnázium jsem už navštěvoval v Litomyšli. Krátce jsem studoval na Strojní fakultě, ale tu jsem nedostudoval, a tak jsem šel na vojnu. Po vojně jsem pracoval u Českých radiokomunikací a pak u Celní správy. V roce 2002 jsem nastoupil do teologického konviktu, bylo mi 33 let. Nyní je mi 42 let. A jak jste se dostal ke kněžství, proč až ve 33 letech?
Je fakt, že v mém případě to bylo pozdní povolání. Většina těch, kteří se připravují na kněžství, studuje teologii, když ukončí střední školu, nebo hned po ukončení vysoké školy. Je to tak, že Bůh
si povolává, není to na člověku, že by se rozhodl: „Tak, teď půjdu na kněze.“ Každý má svou originální cestu povolání, já jsem si musel projít delší dobu životem, než jsem tu svou cestu objevil. Původně jsem však nechtěl být knězem. Chtěl jsem se oženit a založit rodinu, dokonce jsem měl i známost. Pak jsem ale zažil situaci, kdy se mne Pán dotkl, a já jsem poznal, že se mnou má jiné plány. Trvalo to 5 let, než jsem se definitivně rozhoupal, bylo to takové skládání životní mozaiky, neustále jsem byl utvrzován v tom, že ano, že Pán chce, abych se stal knězem. Ve 33 letech jsem tedy učinil konečné rozhodnutí a nastoupil jsem do semináře. Vaším prvním a zatím posledním místem, když nepočítáme Kutnou Horu, byl Jičín. Na co rád ze svého působení v Jičíně vzpomínáte?
Od mého svěcení uplynuly 2 roky, což je doba, kdy jsem v Jičíně působil. Rozhodně se mi tam líbilo. Rád vzpomínám na všechny lidi, které jsem tam potkal. Ať už se jedná o malé děti, které jsem připravoval na první svaté přijímání, o mládež, se kterou jsem se pravidelně setkával, o mladé rodiny, které jsem navštěvoval, nebo o seniory, se kterými jsem se setkával a za kterými jsem jezdil. Bylo to mé první působiště, kde jsem do svého povolání vrůstal. 16
OBLASTNÍ CHARITA KUTNÁ HORA Muzikálové melodie Ve čtvrtek 16. června se uskutečnil v GASKu benefiční koncert Muzikálové melodie, který pro nás uspořádala Lucka Mrňáková a její přátelé. Tímto všem účinkujícím ještě jednou děkujeme. Čistý výtěžek akce činí 39 305 Kč a zdvojnásobila ho Nadace Divoké husy. Výtěžek bude použit na provoz chráněné dílny SUD, především na provoz bezbariérového mikrobusu Globus, který zajišťuje dopravu seniorů a osob se zdravotním postižením městem Kutná Hora. Děkujeme všem, kteří na provoz mikrobusu přispěli! Sbírka na Somálsko a Etiopii V srpnu proběhla ve farnostech na Kutnohorsku sbírka na Somálsko a Etiopii. Ve farnostech Kutná Hora, Třebonín, Křesetice, Bykáň a Grunta se vybralo na pomoc hladovějícím v těchto zemích 25 400 Kč. Sbírka bude odeslána na sbírkové konto Charity Česká republika. Všem dárcům velmi děkujeme za jejich dary!
Letní pobytový tábor střediska Domek při Oblastní charitě KH Od 9. 7. do 16. 7. Domek pořádal letní pobytový tábor s názvem České pohádky. Probíhal v Libici nad Doubravou v penzionu Pilnův statek. Účastnilo se ho 23 dětí ve věku 4 – 12 let pod vedením tří vedoucích a dvou dobrovolníků. Každý den děti soutěžily na dvoře statku nebo v okolní přírodě ve sportovních a znalostních hrách. Vyrobily si misky z ručního papíru zdobené motivy z ubrousků. Měly možnost koupat se v bazénu či místním rybníku. Byli jsme se podívat ve skanzenu Veselý Kopec, v hřebčíně ve Slatiňanech, vystoupali jsme na rozhlednu Bára a prošli naučnou stezku podél řeky Doubravy. Týden jsme zakončili karnevalem masek a předáním diplomů s balíčkem drobností na památku. Pavlína Licková 5
ZPRÁVY Z CÍRKEVNÍHO GYMNÁZIA
EUCHARISTIE – SVÁTOST KONKRÉTNÍHO PROJEVU LÁSKY BOŽÍ
Prohlídka Senátu Zasedací síň Senátu, galerii pro diváky a vládu, zázemí senátorů i historické sály Valdštejnského paláce si prohlédli studenti kvinty Církevního gymnázia sv. Voršily v úterý 14. června 2011. Tato akce doplnila obsah předmětu Mediální výchova. O funkci Senátu a smyslu jeho existence v historii i současnosti přednášel Jan Kysela, tajemník Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury, který v závěru své přednášky odpovídal na dotazy studentů a vyvracel či potvrzoval jejich postřehy k současnému složení Senátu a výběru kandidátů na tyto posty. Zajímavou exkurzi zprostředkovala studentům Eva Vaňková, předsedkyně kutnohorské organizace KDU-ČSL. „Vzhledem k faktu, že Michaela Šojdrová, která za KDU-ČSL v roce 2010 kandidovala za Kutnohorsko do Senátu, s námi úzce spolupracuje a zajímá se o školství, je velice pravděpodobné, že se tato a jí podobné akce se budou pravidelně opakovat“, uvedla paní Vaňková, která nás po celou dobu prohlídky Senátu doprovázela. Eva Hartmanová Nový školní rok Již po devatenácté přicházejí noví primáni na naši školu. Je to tak, nejstarším absolventům již sedí za krkem třicítka a škola se připravuje na oslavy dvacátého výročí svého vzniku. Letošní školní rok je tedy i rokem příprav. Do současné primy nastupuje třicet nových studentů. Řada z nich má na škole své starší sourozence, bratrance, sestřenice nebo kamarády. Dny 5. - 7. 9. strávili primáni na Dnech poznávání, které prožili v salesiánském centru v Jeníkově u Hlinska. V týdnu od 8. do 16. 9. proběhly opravné státní maturitní zkoušky a nyní se již provoz školy zabíhá do osvědčených kolejí. Letošní školní rok začínáme i s několika novými tvářemi v profesorském sboru. Výtvarnou výchovu přichází spolu s kolegyní Jitkou Jelínkovou učit Zdeňka Benešová, na hudební výchovu se nám za Lucii Čechalovou vracejí staronové tváře v osobách Beaty Kotyzové Peterkové a Anny Schusterové. Aby byl posílen i mužský prvek ve sboru, přichází Francisco Temprano, a to až z dalekého Španělska. Jak je jistě lehce odvoditelné, bude se rozhodující měrou podílet na výuce španělského jazyka, kterou letos na naší škole zahajujeme. Studentům tercie byla jako druhý jazyk společně s němčinou tentokrát nabídnuta místo francouzštiny španělština. A zájem byl veliký. Kéž by prvotní zapálení vydrželo. Čím dál více se v dnešním světě ukazuje, jak krátkozraká je současná výchova a vzdělávání vedoucí k co největší praktičnosti a užitečnosti. Plody této „vzdělanosti“ se již v Evropě sklízejí, viz události v Norsku nebo Velké Británii. O to více je nutné studentům připomínat potřebu vzdělávání opírajícího se o kořeny, ze kterých evropské školství vzešlo, tím více je zapotřebí zdůrazňovat, že bez cesty za pravdou je současná vzdělanost vlastně nevzdělaností. Kéž nám v tom pomáhá Bůh.
Když Bůh posílá člověka na pozemskou pouť, vybavuje ho všemi potřebnými milostmi k dosažení cíle, který pro člověka určil, tj. dosažení domova v Božím království. Bohužel po pádu do prvotního hříchu lidé podléhají náklonnosti ke zlému, ztrátě schopnosti dokonalého rozpoznání hranice mezi dobrem a zlem a oslabení své schopnosti přijmout zodpovědnost za své jednání. Už ve Starém Zákoně se ale vyvolený národ setkává i s mimořádnými projevy Boží pomoci k dosažení tohoto cíle. Pokud se řídí Božím zákonem, má v Bohu mocného pomocníka, zastánce v těch nejtěžších záležitostech i v zápasech s okolními pohanskými národy. Archa úmluvy je pak viditelným symbolem Boží přítomnosti v národě. Skrze oběti podávané v Jeruzalémském chrámě jsou lidé usmiřováni s Bohem, přijímají požehnání a pomoc pro svůj každodenní život. Když nastala plnost času, Bůh rozhodl, že svou lásku potvrdí a završí sestoupením k lidem v osobě Ježíše Krista. Dává tím možnost k překlenutí nedokonalostí způsobených dědičným hříchem. Ježíš Kristus se přijetím lidství stává jedním z nás a přitom nepřestává být pravým Bohem. Proto i to, co dělá jako člověk, dostává nadpřirozenou hodnotu. Nám umožňuje, abychom pro svoje spojení s ním mohli se sv. Pavlem říci: „Na svém těle doplňuji, co zbývá z Kristových útrap,“ (Kol 1,24) a „nežiji už já, ale ve mně žije Kristus.“ (Gal 2,20). A tato slova máme možnost naplnit právě skrze eucharistii. Ona je plodem Kristovy kalvárské oběti, která se tajemným nekrvavým způsobem zpřítomňuje při mši svaté. Oddělení Těla ve způsobě chleba a Krve ve způsobě vína je totiž mystickým vyjádření smrti (vykrvácení, které také způsobí smrt). Ježíš Kristus nám pochopitelně dává prostředky k dosažení spásy, kterými je sedmero svátostí, ale eucharistie je tou největší. Zatímco se ve svátostech setkáváme s neviditelnou milostí, eucharistie je naše setkání s konkrétním, živým a oslaveným Kristem, byť pod způsobami chleba a vína. Je známo, že to, co požíváme jako pokrm, proměňuje se do naší tělesné schránky a ovlivňuje i psychiku člověka (potraviny, různé pochutiny, vitamíny, léky, ale i drogy, alkohol apod.) Obdobně čím častěji a s větší disponovaností přijímáme Krista ve svatém přijímání, proměňuje nás on sám víc a více ke své podobě a skrze nás také jedná. Potom také naše nedokonalé lidské skutky, poznamenané našimi slabostmi, samotný Kristus doplňuje, aby měly význam nejenom pro naše dobro a spásu, ale i pro spásu druhých. Napomáháme tak i ke zvětšení pokladu milostí, z nichž církev z pověření Spasitelova štědře rozděluje jak živým, tak i zemřelým (např. prostřednictvím odpustků). Vždyť plod kalvárské oběti, eucharistie, naše slabosti, nedokonalosti a křehkosti očišťuje, posiluje, napravuje a dává našim lidským skutkům hodnoty nadpřirozené. Chceme-li pochopit Kristovo vyznání „Kdo jí mé Tělo a pije mou Krev, má život věčný, a já ho vzkřísím v den poslední. Neboť Tělo mé je pravý pokrm a Krev má je pravý nápoj. Kdo jí mé Tělo a pije mou Krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já jsem živ skrze Otce, tak i ten, kdo jí mne, živ bude skrze mne. Toto je chléb, který z nebe sestoupil, ne jako jedli otcové a zemřeli. Kdo jí tento chléb, živ bude na věky.“ (Jan 6,54-58), pak eucharistie je jedním z nejdokonalejších prostředků k naplnění Kristova příslibu a k dosažení našeho cíle v království Božím. P. Vladimír Hronek 15
Josef Poživil
6
který je obětním darem eucharistické oběti. Podstatná znamení eucharistické svátosti jsou: pšeničný chléb a víno z vinné révy, na které se svolává požehnání Ducha svatého a nad nimiž kněz pronáší slova proměňování, která vyslovil Ježíš během Poslední večeře. Skrze proměňování nastává přepodstatnění (transsubstanciace) chleba a vína v tělo a krev Krista. Pod posvěcenými způsobami chleba a vína je přítomen sám Kristus, živý a oslavený, opravdu skutečně a podstatně, jeho tělo a jeho krev, s jeho duší a s jeho božstvím. Nejedná se však o přítomnost materiální. Jakkoli je Kristus v eucharistii přítomen reálně a skutečně, nelze hovořit o tom, že by se jednalo o jeho fyzické tělo, rozuměj maso. V takovém případě by z jeho přijímání rostlo naše tělo, což se však neděje, naopak roste naše duše. Kristova přítomnost v eucharistii je skutečná a podstatná, ale duchovní. Tato jeho přítomnost začíná ve chvíli proměňování a trvá po dobu existence svátostných způsob. Je plná v každé způsobě a v každé její části, proto lámání chleba Krista nerozděluje. Předsedat eucharistii a proměňovat chléb a víno, aby se staly tělem a krví Páně, mohou jen platně posvěcení kněží. Kdo chce přijmout Krista v eucharistickém přijímání, musí být ve stavu milosti. Církev vřele doporučuje věřícím, aby přijímali svaté přijímání, když se účastní eucharistické oběti; ukládá jim to za povinnost alespoň jednou za rok. Protože v oltářní svátosti je přítomen sám Kristus, jsme povinni ji uctívat kultem adorace. Návštěva Nejsvětější svátosti je důkazem vděčnosti, znamením lásky a patřičnou uznalostí vůči Pánu. Svaté přijímání Kristova těla a krve zvětšuje v tom, kdo přijímá, spojení s Pánem, odpouští mu všední hříchy a chrání ho před těžkými hříchy. Eucharistie však není zaměřena na odpuštění smrtelných hříchů; to přísluší svátosti pokání. Eucharistie je naopak vlastní být svátostí těch, kdo jsou v plném společenství církve. Jakkoli je eucharistie znamením jednoty církve, rozdělení, ke kterému v dějinách církve došlo, zabraňují společné účasti všech křesťanů na stolu Páně. Východní církve, i když odloučené od církve katolické, mají pravé svátosti a mají kněžství a eucharistii, které je s námi dosud těsně pojí. Společenství je s nimi za jistých okolností možné. Církevní společenství vzniklá z reformace však neuchovala původní a úplnou podstatu eucharistického tajemství, především proto, že jim chybí svátost kněžství, a pro katolickou církev s nimi proto není možné vzájemné eucharistické přijímání. Podle Katechismu katolické církve, § 1321 - 1419 14
U SVATÉHO OBRÁZKU Tak se říkalo jednomu místu v okolí naší vesnice Hraběšína. Na prastarém dubu býval zavěšený vysoko na kmeni obrázek Ježíše Krista. Byl vsazený do jednoduchého rámečku jen tak stlučeného z několika prkének. Kdo ho tam před dávnými časy asi zavěsil? Možná se tam stalo nějaké neštěstí, či tam byl někdo zachráněn. Možná tam visel, aby ochraňoval rolníky, když si tudy vezli trochu té obživy ze svých políček semlít do nedalekého mlýna. Kousek dál skalnatým údolím protéká Jánský potok se spoustou kamínků, které voda vyhladila až do kulata. Místy tu zase trčí obrovské balvany, jakoby vyrůstaly ze dna potoka. Nahoře nad tímto hlubokým údolím je malá vesnička s osmi domy jménem Krchlebská Dubina. Dnes už bychom marně hledali obrázek na dubu. Časem se rámeček s vybledlým a znehodnoceným obrázkem rozpadl. Už ani ten prastarý dub, na kterém obrázek býval, není. Jen zbytky povalujících a tlejících větví naznačují, že zde zasáhla lidská ruka. Staré stromy byly vykáceny a vzniklé paseky osázeny mladými stromky. Místo s obrázkem, o kterém píši, nezaniklo, ale bylo obnoveno v plné kráse. Obyvatelé této malé vesničky se postarali, aby byla památka zachována. Na rozcestí, kde býval starý dub s obrázkem, vztyčili pěkně ozdobně upravený sloup a na něj zavěsili nový krásně vymalovaný obrázek Ježíše Krista. Vsadili jej do zaskleného rámečku, aby byl chráněný proti nepohodě. Pod obrázek dali fotografii občanů, kteří se účastnili zbudování této památky. Na zadní straně je pouzdro s listinou o vzniku tohoto místa. Je tam také vzkaz lidem, kteří toto místo navštíví a budou jím osloveni, ať přinesou z potoka jeden kámen a položí ho ke sloupu pod obrázek. Pěkně navršená pyramida těch vyhlazených kamínků naznačuje, že se zde zastavilo už dost lidí. Dubinští se zde vždy na závěr roku scházejí a určitě si každý nese v srdci nějaké přání, aby je svěřil Kristu na obrázku. Moc si přeji, aby tento obrázek a mnoho jiných přetrvaly věky a lidé si uvědomovali, jak jsou potřebné pro naši víru a život v ní. Marie Komárková
TÁBOR SLUNEČNÍHO KMENE V pátek 1. července nasedlo třicet táborníků do vlaku, aby se nakonec dostalo na louku u vesničky Lipí u Náchoda. Po tradičním putování s krosnami od vlaku na louku jsme se svalili na trávu a užívali si pěkného počasí i výhledu. Louka byla ze tří stran uzavřená lesem a nedaleko pobíhali ve výběhu koně, kteří se dožadovali pozornosti některých táborníků. V den příjezdu se nám louka zdála perfektní, protože v horkém dni jsme na našem pahorku měli příjemný a svěží vánek. V této idylce jsme začali 7
stavět stany a jiné táborové vymoženosti. A tu již ubylo slunce a byl čas jít spát. Odolnější noční tvorové (jako např. já) mohli vyslechnouti udatné kousky Kapitána Korkorána, čtené na pokračování (náčelníky, bojovníky či mnou) každý večer. Druhý den po probuzení táborníci zjistili, že se ochladilo a z vánku se stal neustávající vítr. Dalšího dne se vítr změnil v mlhu, tak hustou, že by se dala krájet. Nakonec začalo pršet a ochladilo se ještě více. Toto počasí trvalo ještě další den, ve kterém se nad naším osudem smilovali majitelé louky a nechali nás umýt se ve své koupelně. Otec Uhlíř nám připravil mši ve stodole, protože neustále pršelo, ale nakonec se mraky rozehnaly a až do konce tábora jsme měli počasí, jaké má být. Po dobu našeho pobytu nechyběla sada her a soutěží v celotáborové hře, tentokrát na téma horský výstup na Sněžku. Samozřejmě se uskutečnilo i několik táboráků a na jednom z nich byli i vlastníci louky. Doufám, že příští rok budou majitelé stejně vstřícní a že se sejdeme ještě ve větším počtu.
v řece a pak jsme, bez větších problémů, dorazili do Uhlířských Janovic. Po návratu jsme snědli výborný guláš, abychom doplnili energii, a šli jsme hrát stolní hry. V sobotu po snídani jsme podnikli výlet pouze na zahřátí. Mělo pršet, a tak jsme asi dvacetikilometrovou oklikou jeli pouze do Sudějova, abychom včas byli zase pod střechou. Nepříjemné bouchání na dveře pokoje nám oznamovalo čtvrtý den cykločundru. Po ranní modlitbě jsme se vypravili na vrcholnou, sedmdesátikilometrovou etapu, opět směrem k řece Sázavě, tentokrát do Českého Šternberka. Jelikož P. Uhlíř musel sloužit nedělní mši svatou v Kutné Hoře, vyrazili jsme bez něj a on nás později dohonil. I přes velkou obtížnost trasy jsme se opět v pořádku vrátili zpět.
Jaroslav Otradovec
Lukáš a Vojta
Byl před námi poslední den, pondělí, den návratu domů. Do Kutné Hory jsme se vraceli oklikou přes Lipany a památník bitvy, který stál, k naší smůle, na kopci. Ale i tuto namáhavou trasu všichni zvládli a mohli jsme tu naposledy společně poobědvat. Pak znovu na kola, šlápnout do pedálů, a letošní cykločundr byl u konce. Před farou jsme se rozloučili s otcem Uhlířem a panem Vitoušem, přivítali jsme se s rodiči a rozjeli se do svých domovů. Užili jsme si to. Kamarádská atmosféra a dobrá nálada nás provázela v průběhu celého cykločundru a my se těšíme na nové účastníky v příštích ročnících.
CHALOUPKA DRUŽINY CONCORDIA
SVÁTOST EUCHARISTIE - VZDĚLÁVACÍ OKÉNKO
V neděli 17. července odpoledne jsme se všechny shromáždily na nádraží s těžkými batohy, které byly větší než my samy. Tentokráte jsme se vydaly do Mast u Dobrušky. Je to daleko, takže nás čekala dlouhá a náročná cesta. I když jsme jely vlakem a poté autobusem, stejnak jsme musely jit ještě kus pěšky. Dorazily jsme, daly jsme si něco malého k snědku a šly jsme vybalovat. Výborná večeře, večerní slavnost, zoubky a do hajan. V noci nás ale překvapila nevídaná věc. Vzbudily nás vedoucí a šly jsme ven. Ocitly jsme se v době po Trojské válce, s Oddyseem na cestě domů. Zařadily jsme se na své lodě, na kterých jsme se měly plavit po celý týden našeho společného pobytu i přes nezdary a potíže. Další den ráno nás probudil krásný budíček stejně jako po celý týden. Vyběhly jsme ven na rozcvičku, ale napadl nás zuřivý roj vos a skoro všechny nás poštípal. Ale všechno spravila cibule a náplast. Po snídani přijel P. Uhlíř. I s ním jsme si zahráli na louce
Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky … Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný … zůstává ve mně a já v něm. Jan 6,51.54.56
8
Slovo eucharistie lze přeložit jako díkůvzdání (z řeckého eucharistein, děkovat). Koná se na Kristovu památku na základě jeho výzvy, kterou zanechal při své poslední večeři s učedníky. Ježíš při ustanovení eucharistie dal nový a dokonalý význam starému židovskému zvyku žehnat chléb a víno, který je připomínkou vysvobození z egyptského otroctví. Eucharistie je památka Kristovy velikonoční oběti, tedy díla spásy uskutečněného Kristovým životem, smrtí a vzkříšením a zpřítomněného liturgickým úkonem. Je to v podstatě ta samá oběť, protože Kristus dává v eucharistii totéž tělo a tutéž krev, které vydal a prolil na kříži na odpuštění všech hříchů. Touto obětí je zároveň celá církev, jakožto mystické Kristovo tělo, a proto je eucharistie srdcem a vrcholem života církve. Vzhledem k tomu, že jsou posilovány svazky lásky mezi přijímajícími a Kristem, přijímání této svátosti posiluje jednotu církve. Už od počátku se forma slavení této svátosti v podstatě nezměnila. Sestává vždy z hlásání Božího slova, díkůvzdání Bohu Otci za všechna jeho dobrodiní (především za dar jeho Syna), proměňování chleba a vína a z liturgické hostiny, tedy přijímání těla a krve Páně. Tyto prvky tvoří jediný a týž bohoslužebný úkon. Eucharistickou oběť přináší sám Kristus, který jedná skrze službu kněží, svých zástupců. A navíc je to sám Kristus, skutečně přítomný pod způsobami chleba a vína, 13
lo 15 tisíc poutníků. Vše bylo propracováno do nejmenších detailů, byla to jedna z nejkrásnějších mší, na které jsme kdy byli. Následující den jsme se s naší zelenou karosou DHK 01 vydali směr Madrid. Zde nás čekalo milé překvapení, protože jsme byli všichni ubytováni v jedné škole a navíc jsme dostali stravenky a seznam restaurací, ve kterých se můžeme stravovat. Jelikož zde byli všichni poutníci, na jídlo jsme čekali třeba i hodinu, ale stálo to za to. V den vítání papeže jsme se jako ostatní vydali na náměstí Plaza de Cibeles. Bohužel zde bylo tolik lidí, že mezi nimi papež neprojížděl papamobilem a bylo ho možné zahlédnout pouze na obrazovce. Takto to vypadalo i na křížové cestě, která byla následující den. Volný čas mezi programem jsme vyplňovali navštěvováním nejzajímavějších památek Mardidu, jako je královský palác, muzeum Reina Sofia i muzeum Prado. Všude byly spousty poutníků, v metru na ulicích, bylo to, jako kdyby Madrid patřil jen nám. Některé národy vypadaly, jako by soutěžily, kdo udělá větší kravál. Poslední noc poutníci z celého světa trávili na letišti, aby se zde mohli zúčastnit večerní vigilie se Svatým Otcem a také mše, která byla v neděli dopoledne. Vigilie byla přerušena hrozivě vypadající bouřkou, ale ani ta nezabránila krásnému večeru, který byl zakončen ohňostrojem. Jelikož zde bylo skoro dvakrát více lidí, než organizátoři předpokládali, do sektoru, který byl určen českým poutníkům, jsme se nevešli. Proto jsme si na nedaleké louce vytvořili provizorní sektor. Mše byla krásná, ale vzhledem velkému počtu lidí zde byl velký ruch, nemluvě o velkém vedru bez trochy stínu. Po skončení mše jsme se pomalu odebrali do českého národního centra, odkud jsme odjížděli zpátky k domovu. Cesta zpátky proběhla bez problémů, zastavili jsme se na celé odpoledne ve Versailles, ti podnikavější se vydali do Paříže. Nutno podotknout, že celou cestu autobusem nám zpříjemňovalo rádio Adalbertus, které v provizorních podmínkách autobusu moderovali dva z početné rodiny Málků, Rejwy a Rozum, a také P. Jan Uhlíř se svou knížkou Oskar a růžová paní. Pouť byla opravdu krásná, líbilo se nám tam, ale bylo to i velice náročné, zejména kvůli počasí a velkému počtu lidí. Jsme rádi, že jsme se zúčastnili, ale příště své místo přenecháme jiným. Jana Šílená a Tomáš Grenar
CYKLOČUNDR 2011 Blíží se konec prázdnin, ale my máme před sebou ještě tradiční cykločundr. Odjezd od fary probíhal v mírném chaosu, jak už to bývá, ale nakonec jsme odjeli v pohodě a ani jsme nic nezapomněli. Kolem šesté hodiny jsme zdárně dorazili do Uhlířských Janovic, kde nás uvítal místní pan farář. Po večeři jsme zakončili, jako každý další den, krátkou adorací v kostele svatého Aloise. Druhý den nás čekala kratší a, jak jsme později zjistili, i lehčí, asi čtyřicetikilometrová etapa s cílem ve městě Sázavě. Tam jsme se také při cestě zpět vykoupali 12
pár her a potom jsme společně slavili mši svatou na rozkvetlé louce. Další větší událost se stala až ve středu, kdy jsme se vydaly na výlet do Opočna. Přidal se k nám jeden starý známý přítel. Nebyl to nikdo jiný než P. Pavel Jäger. Bylo moc pěkné společně s ním absolvovat kus cesty. Skvěle se s ním povídalo a dokonce se zapojil i do naší táborové hry. Kousek před naším cílem nás ale musel opustit. Když jsme dorazily na zámek v Opočně, udělaly jsme pár fotek a vydaly jsme se autobusem nazpátek. Další ráno jsme se probudily do deštivého dne. Lilo jako z konve celý den, ale my jsme stejně měly dobrou náladu. Byl to takový den zručnosti a zdatnosti. Z ingrediencí, co jsme nasbíraly, jsme měly vytvořit něco dobrého k snědku. A poté jsme měly vytvořit návrh šatů pro řeckou bohyni Kalypsó. Další den bylo lepší počasí, ale potůček pod kopcem se nevídaně rozvodnil, louka byla celá zaplavená a lávka, po které jsme přišly, už nebyla vůbec. Dopoledne i odpoledne jsme překonávaly překážky na cestě domů s Oddyseem a večer nás čekala závěrečná velká večerní slavnost. Tam se rozhodlo o vítězi. Bylo tam mnoho dárků a cen, jídlo a skvělá atmosféra. Všechny jsme v pořádku dojely s Oddyseem domů. Ráno jsme vstávaly brzo, kvůli té potopě. Sbalily jsme si batůžky, nasnídaly jsme se a vyrazily jsme na cestu. Cesta byla dlouhá, ale na nádraží už na nás čekali rodičové, celí natěšení a šťastní, že jsme se vrátily v pořádku. Tak taková byla letošní chaloupka a těším se, jaká bude ta příští. Marta Jeřábková
OSLAVA SVÁTKU SV. JAKUBA „V éteru věků zní na vlnách staletí hlas…“ Tak začíná hymnus ke sv. Jakubu od Bohuslava Martinů, který zpíval chrámový sbor u našeho farního kostela sv. Jakuba v Kutné Hoře před zhruba čtyřiceti lety. Byly to krásné duchovní prožitky, zpívat tak nádhernou věc. I když samotné nastudování bylo opravdu náročné, zpívali jsme s nadšením. Nejenom proto, že zpěv jsme milovali, ale také proto, že hudba byla téměř jedinou možnou oslavou svátku tohoto světce. O rozsahu oslav nedávno realizovaných se nám v té době ani nesnilo. Chtěla bych zde připomenout, že náboženská svoboda není a nemusí být vždy samozřejmostí a měli bychom si jí vážit a také o ni usilovat. Myšlenka na každoroční oslavy svátku sv. Jakuba vznikla po loňské oslavě 600 let potvrzení naší farnosti. Tato akce byla velmi zdařilá a setkala se s velkým ohlasem široké veřejnosti. Zcela nepochybně obohatila kulturní a duchovní sféru nejen našeho města. Řada účastníků akcí přijela cíleně z mnoha koutů celé republiky. Letošní oslava svátku sv. Jakuba byla rozsahem menší, ale budete se mnou, doufám, souhlasit, že se vydařila také. Z široké nabídky různých akcí si mohl 9
vybrat každý. Od koncertu vážné hudby, kdy zazněly staré písně v podání vokálního souboru Societas Incognitorum, bohatého programu pro děti přímo v kostele sv. Jakuba, pohádky s loutkami v divadélku venku pod lípou u fary, až k zajímavé přednášce přímého účastníka pěší pouti do Compostely, světoznámého poutního místa, kde je sv. Jakub pohřben. Velkou radostí pro farnost bylo, že k nám při příležitosti oslav zavítal náš nový otec biskup Jan Vokál. Po slavné mši sv. umožnil farníkům, aby s ním hovořili přímo v kostele. Byla to vzácná příležitost, jak poznat blíže našeho nového pastýře. Celou slavnostní atmosféru na faře zarámovala velmi příjemná hudba orchestru pana Dvořáka, která se přímo snoubila s výborným pohoštěním. Jsem přesvědčená o tom, že myšlenka oslav svátku sv. Jakuba by se měla stát tradicí. Je to mimořádná příležitost, kdy se mohou farníci setkávat také jinak než při bohoslužbách, a samozřejmě se tak mnohem lépe a blíže poznají. A to je, myslím, moc potřeba. Tak farnost žije. A proto zaplať Pán Bůh za to, že máme otce Jana, který je iniciátorem myšlenky, ale také za to, že se vytvořil tým, který dokáže takovou akci zajistit a dá se říci, že už umí i „šlapat sám“. Těšme se tedy na příští rok, abychom s pomocí Boží opět důstojně oslavili svátek našeho patrona, sv. Jakuba. Eva Vaňková
FARNÍ NEDĚLE V TŘEBONÍNĚ Neděle 7. srpna byla pro mnohé jako každá jiná, pro nás farníky v Třeboníně byla výjimečná. Před dopolední bohoslužbou nám otec Uhlíř představil P. Milana Romportla. Po patřičném přivítání se náš nový kaplan ujal celebrování mše svaté. S účastí jsme se zaposlouchali do jeho promluvy a dalšího obřadu bohoslužby. Svým příjemným projevem si nás naprosto získal. Na jeho uvítání uspořádali třebonínští farníci v sále obecního úřadu pohoštění pro oba kněze a také pro všechny účastníky bohoslužby. Skoro všichni v počtu kolem čtyřiceti se dostavili a zaujali místa na židlích u prostřených stolů. Jako správná křesťanská rodina jsme se napřed pomodlili modlitbu Páně a Zdrávas Maria. Hned nato zavoněl gulášek uvařený panem Hurtem z Nové Lhoty. My byli samozřejmě natěšení, jak si pochutnáme, když jednou nemusíme vařit. Gulášek byl pikantní a moc dobrý a k němu pivo přišlo náramně vhod. Jen co děvčata odnesla prázdné talíře, nejmladší dívenky Katka, Lucka a Dana si mohly nohy uběhat, když nosily na stoly různé dobroty, slané a sladké, přinesené od farníků. Při dobré kávě a dobrém pití se nám to pěkně společně besedovalo. P. Romportl nám povídal o svém 10
životě a své cestě směřující k tomu, aby se stal služebníkem Božím. Svým civilním životem neprošel bez nesnází. Ať už to byly nepříjemnosti na vojně, těžkosti v zaměstnání při profesi celníka nebo zotavování se po těžkém úrazu. Na dotaz, proč si vybral kněžské povolání, odpověděl v tomto smyslu: "Můj Pán mě povolal a já jsem šel.“ Krásné odpoledne ještě obohatili paní Rajdlová a paní Petrásková s manželem, kteří se zúčastnili turistického zájezdu do Dolomitů v jižním Tyrolsku a promítali nám snímky z této krásné hornaté krajiny. Než jsme se rozešli, poděkovali jsme modlitbou našemu Pánu za milého kněze a za pěkně prožitou společnou neděli. farníci z Třebonína
SVĚTOVÉ SETKÁNÍ MLÁDEŽE V MADRIDU Dlouho jsme se rozhodovali, zda se této akce zúčastníme. Mnoho lidí, kteří se těchto akcí účastnili dříve, říkalo, že bude vše náročné a chaotické. Nakonec jsme se kvůli velké účasti našich kamarádů přihlásili, abychom si to také vyzkoušeli a mohli se přiblížit Bohu. Na pouť se odjíždělo z Hradce Králové 8. srpna. Jaké bylo naše překvapení, když jsme viděli přijíždět na parkoviště jednu starou karosu za druhou. Mezi účastníky zavládlo rozčarování, ale nedalo se nic dělat. Naložili jsme věci a vyrazili vstříc novým zítřkům. Cesta ubíhala velmi rychle, nakonec jsme byli rádi, že máme právě tento autobus. Po dvanáctihodinové zastávce ve Francii jsme 10. srpna v dopoledních hodinách dorazili do španělského města Tarragona, kde nás čekal první týden programu. Ubytovaní jsme byli v tělocvičnách, ale mnoho lidí spalo venku na hřištích. S ubytováním problém nebyl, na rozdíl od stravování. Každý den jsme dostávali tři igelitové sáčky s jídlem na celý den, a jejich obsah se bohužel za celý týden neměnil. Sladké bagety se šunkou, gaspacho, které všichni vraceli už ráno, hummus (pomazánka z cizrny), voda, ovoce a mastný salát. Převážně jsme tedy jedli slané bagety, které jsme si koupili. V přístavním městě Tarragona, které je svou rozlohou podobné Liberci, byli ubytovaní pouze Češi. Program zde byl překvapivě celkem volný, takže bylo spousta času na prohlídku města, ležení na pláži či ve stínu palem. 13. srpna jsme jeli do Barcelony, abychom se setkali s ostatními poutníky, kteří byli ubytovaní v ostatních provinciích Katalánska. Dostali jsme vstupenku do katedrály Sagrada Familia a celodenní lístek na metro za zvýhodněnou cenu. I přes nedostatek času jsme stihli navštívit některé památky jako Parc Guell, známou ulici La Rambla, náměstí Plaza Catalunya, náměstí plaza Real. Na závěr tohoto dne jsme místo koncertu U2 revival navštívili „magickou“ fontánu na plaza Espanya, která svítí a hraje pouze v pátky, soboty a neděle po setmění. Poslední večer před odjezdem do Madridu pro nás organizátoři ze Španělska připravili nádhernou mši v corridě, které se zúčastnilo oko11
