Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva
Know – how a jeho právní ochrana Bakalářská práce
Autor:
Klára Tumpachová Právní administrativa
Vedoucí práce:
Praha
JUDr. David Karabec
Duben, 2010
Prohlášení
Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury.
V Praze dne 10. dubna 2010
Klára Tumpachová
2
Klára Tumpachová
Know – how a jeho právní ochrana Anotace: Práce shrnuje základní pojmy a definice související s know – how. Uvádí moţnosti aplikace právních předpisů souvisejících s know – how, které lze vyuţít v obchodně právních vztazích. V práci je uveden test k určení a vymezení know – how a některé vzory smluv uţívané v obchodní praxi. V práci jsou ilustrativně zmíněny příklady ochrany knowhow uţívané firmami v praxi.
Annotation: My Bc.theses summarizes basic terms and definitions connected with know – how. Meations the possibilities of the application of related laws, which can be used to protect know – how in business. My Bc. theses includes delimination of know – how and forms of contracts in force in trade practice. In my coork there are mentioned examples of legal protektion know-how using by companies in practice.
3
Obsah: Úvod ................................................................................................. 4 1 Obchodní tajemství - pojem ........................................................ 6 1.1 Právní úprava ........................................................................... 7 1.2 Souvislosti s know - how ....................................................... 11 2 Vymezení pojmu know - how .................................................... 11 2.1 Vznik know how .................................................................... 14 2.2 Právní aspekty know - how .................................................... 14 3 Ochrana know – how a obchodního tajemství ........................ 16 3.1 Obchodně právní ochrana ...................................................... 16 3.2 Pracovně právní ochrana ........................................................ 18 3.2.1 Vedlejší výdělečná činnost.................................................. 19 3.2.2 Konkurenční doloţka .......................................................... 20 3.2.3 Mlčenlivost při výkonu povolání ........................................ 22 3.3 Průmyslově právní ochrana.................................................... 22 3.4 Trestně právní ochrana ........................................................... 24 3.4.1 Trestný čin nekalé soutěţe §248Tr.Z. ................................. 25 3.4.2 Hospodářské a sluţební tajemství ....................................... 26 3.4.2 Další moţné trestné činy ..................................................... 28 4 Příklady ochrany know - how ................................................... 29 4.1 Opatření při obchodním jednání ............................................ 29 4.2 Franchising............................................................................. 30 4.3 Vzory smluv ........................................................................... 31 4.4 Test pojmových znaků know - how ....................................... 37 4.5 Soudní případ ......................................................................... 38 5 Závěr ........................................................................................... 46
4
Úvod Nositelům nehmotných statků, byl jiţ odedávna přisouzen zvláštní výsadní reţim. Jiţ v období Staré říše, pouţívali řemeslníci při stavbě pyramid v Egyptě značky, které jednotlivé skupiny odlišovali. V antickém Řecku měl tvůrce nového pokrmu výhradní právo na jeho přípravu podobu jednoho roku. Ve starověku měla odměna pro vítěze v umělecké soutěţi podobu čestného daru z čehoţ vznikl např. pojem honorář uţívaný dodnes. Zvláštní právní ochrana nehmotných statků vznikla aţ na určitém civilizačním stupni, kdy na jejich tvorbě a vyuţití začal být závislý další vývoj společnosti. Ochrana vynálezů byla zaloţena na privilegiích vydávaných panovníkem, které začaly být v obyčejovém právu uznávány jiţ v 15 stol. V roce 1474 vznikly principy patentové ochrany přičiněním Leonarda da Vici, který navrhl jeho zásady (trvaní 10 let a licenční smlouva). V roce 1832 na území českých zemí vznikl císařský patent, který měl první zákonnou podobu. V Evropě se zlepšovaly podmínky ochrany ve všech principech. V ČSR v období socialismu se tato práva chápala monoliticky, direktivní ekonomika nepotřebovala řešit vztahy mezi subjekty. Polistopadovém období se změnili podmínky vlastnictví a ochrana dostává na důleţitosti a je aktuální. K ochránění nějakého „fígle“nehmotného statku, který je klíčový nebo vyjímečný, představuje pro podnikatele a jeho podnik konkurenční výhody je opravdu oříškem. Cílem práce je hledání ochrany know – how v právu občanském, trestním, obchodním, pracovním a průmyslovém.
5
1 Obchodní tajemství - pojem Důleţitý a související pojmem s know – how je obchodní tajemství. Podle několika názorů různých teorii odborníků se budu snaţit vymezit tento pojem. Například podle K. Špindlera jsou to nezveřejněné podnikové, výrobní či obchodní informace rázu technického, technologického, organizačního či obchodního, pro něţ se vedení podniku (organizace) rozhodlo s cílem zachování jejich tajemství.1 Další definicí je od K. Skály, který definuje obchodní a výrobní tajemství jako skutečnosti – zvláštnosti výrobního a obchodního podnikání – na jejichţ uchování v tajnosti má podnikatel hospodářský (nikoli jen soukromý) zájem a které téţ z toho důvodu se v podniku jako tajemství uchovávají. Tedy jen takové objektivní skutečnosti výrobního a obchodního podnikání, které jsou jednomu nebo několika podnikům vlastní, sem spadají, nikoli takové, které jsou vůbec anebo všem konkurenčním podnikům známy. Je tedy třeba vztahu těchto skutečností k určitému podniku, není však třeba, aby šlo o nějakou zvláštnost vlastní jedině tomuto podniku. Zvláštnosti takové musí býti tedy konkurenčně ocenitelné. Nemusí to býti skutečnosti nové, stačí jen, ţe jsou ve veřejnosti neznámé. Rovněţ výlučnost těchto skutečností není nutným předpokladem pojmu tajemství, můţeť současně v touţ dobu míti více osob touţ myšlenku, učiniti stejný vynález apod. K pojmu tajemství se nevyţaduje, aby skutečnosti, o něţ jde, byly v podniku výslovně označeny za tajné, stačí, ţe z okolností povaha jejich jakoţto tajemství vychází najevo.“2 Podobných definic pouţili i další autoři jako např. Hamann, Drabek, Buchtela, Wenig či Rosenthal. Podle §118 občanského zákoníku (dále jen ObčZ) je obchodní tajemství svou povahou nehmotným statkem, nebo-li jinou majetkovou hodnotou. Určitě je důleţité připomenout, ţe obchodní tajemství je povaţováno za součást podniku podle §5 a §6 obchodního zákoníku (dále jen ObchZ). Podle §5 ObchZ se podnikem pro účely toho zákona rozumí soubor hmotných, jakoţto i osobních nehmotných sloţek podnikání. K podnikání náleţí věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouţí k provozování podniku a nebo
1
ŠPINDLER, K; Ochrana obchodního tajemství. Praha :Právní rádce, 2001,č.12,s.23, ISSN 1210-6410 SKALA, Karel; Nekalá soutěž: Její podstata a stíhání podle zákona ze dne 15. července 1927, č. 111 Sb. z. a n. Praha: Praetor, 1927, s. 185 an. ČADA, Karel; Obchodní tajemství a know-how.1. vydání.Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 1997,s. 89, ISBN 80-85100-67-3 6 2
vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu slouţit, mezi nehmotné sloţky podnikání řadíme obchodní tajemství jako nehmotný statek. Z § 6 ObchZ, který říká, ţe obchodním majetkem podnikatele, který je fyzickou osobou, se pro účely tohoto zákona rozumí majetek (věci, pohledávky a jiná práva a penězi ocenitelné jiné hodnoty), který patří podnikateli a slouţí nebo je určen k jeho podnikání, pak i obchodní tajemství je obchodním majetkem podnikatele, který je fyzickou osobou.
1.1 Právní úprava – obchodního tajemství Obecnou a jedinou úpravu v českém právním řádu je obchodního tajemství upraveno definicí § 17 ObchZ takto : „Obchodní tajemství tvoří veškeré skutečnosti obchodní, výrobní či technické povahy související s podnikem, které mají skutečnou nebo alespoň potencionální materiální či nemateriální hodnotu, nejsou v příslušných obchodních kruzích běžně dostupné, mají být podle vůle podnikatele utajeny a podnikatel odpovídajícím způsobem jejich utajení zajišťuje.“ Tato definice se zdá jako obecná, přesto obecnost umoţňuje podnikateli zahrnout do obchodního tajemství nejrůznější cenné skutečnosti a utajované informace. Podnikatel má výlučné právo s obchodním tajemstvím nakládat, můţe udělit svolení a podmínky k jeho pouţití. Základní pojmové znaky musí být naplněny kumulativně, aby se mohlo jednat o obchodní tajemství. Musí se jednota o: a) skutečnosti obchodní, výrobní a technické povahy související s podnikem, b) které mají skutečnou nebo alespoň potencionální materiální či nemateriální hodnotu, c) nejsou v příslušných obchodních kruzích běţné dostupné, d) mají být podle vůle podnikatele utajeny, e) podnikatel odpovídajícím způsobem jejích utajení zajišťuje, f) a právo podnikatele k obchodnímu tajemství trvá.3
3
ČADA, Karel; Obchodní tajemství a know-how.1. vydaní.Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 1997s.10, ISBN 80-85100-67-3 7
Skutečnosti obchodní povahy Za skutečnosti obchodní povahy bychom mohli povaţovat seznamy zákazníků, cenové kalkulace, marketing, obchodní politiku, adresáře obchodních zástupců a dealerů, reklamní strategie, formální úpravy smluv - tiskopisů apod.4) Skutečnosti výrobní povahy Za skutečnosti výrobní povahy bychom mohli povaţovat zejména výrobní programy technologické postupy a metody, receptury, normy. Skutečnosti výrobní povahy bývají většinou označeny jako know-how. Skutečnosti technické povahy Za skutečnosti technické povahy můţeme povaţovat zejména ¨projektovou dokumentaci, zlepšovací návrhy, postupy výroby zabezpečené mezinárodní certifikační úrovní apod. Obecné znalosti však nejsou předmětem ochrany obchodního tajemství. Skutečnosti související s podnikem Obchodní tajemství související s podnikem můţeme chápat jako vše co s podnikem souvisí a k provozování podniku slouţí a k tomuto účelu slouţit má. Patří sem celá škála skutečností a dovedností, které k podniku náleţí. Některé je těţké upřesnit a přesně formalizovat. Skutečnosti alespoň potencionální materiální či nemateriální hodnoty Zákon vyţaduje, aby se jednalo o zjistitelnou materiální či nemateriální hodnotu, i kdyţ jsou to skutečnosti, které mají hodnotu pouze v určitém momentě a jsou výsledkem smysluplné činnosti. Splňuje potřebné znaky pro ochranu obchodního tajemství, nelze pro ni ochranu vyţadovat. Hodnota je vyčíslitelná pouze tehdy, jestliţe vyzrazení způsobí ztráty na hospodářském výsledku podniku či podnikatele, ať jiţ v současnosti či budoucnosti. Jak bude vyčíslena hodnota např. ze zápisů z porad, schůzí, řešení reklamací, strategických opatření v interním prostředí podniku, apod.. 4
ČADA, Karel; Obchodní tajemství a know-how.1. vydaní.Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 1997s.10, ISBN 80-85100-67-3 8
Skutečnosti, které nejsou v obchodních kruzích běžně dostupné Tento pojmový znak nestanoví podmínku novosti nebo nezřejmosti. Je podstatné, zda daná skutečnost není známa v konkurenčním prostředí, nebo odborníkům v dané oblasti.5 Konkretizace tohoto znaku je velmi sloţitá a jeho posouzení bude konkrétní k jednotlivým případům, kde bude rozhodovat věcná podstata věci a argumentace právních zástupců. 6 Skutečnosti, které jsou určené k utajení V tzv. teorii vůle bychom mohli posuzovat, zda podnikatel v projevu své vůle chce obchodní tajemství vůbec utajit či nikoli. Tento projev vůle musí podnikatel i odpovídajícím způsobem projevit. Také jde o výslovně uvedenou podmínku v ustanovení §17 ObchZ pro to aby takové skutečnosti spadaly pod pojem obchodního tajemství. Projev vůle lze vyslovit jak výslovně, tak i konkludentně - přijetím konkrétních opatření. Tato konkrétní opatření mohou mít různé podoby. Ať to jsou jiţ opatření organizační povahy, kdy však projev vůle můţe splývat s vlastním utajením, tak i různá opatření písemné povahy, kdy je projev vůle výslovně v písemnosti uveden. V takovém písemném projevu vůle je zcela zřejmé, jakou vůli měl podnikatel na mysli a důkazní břemeno, které vţdy nese podnikatel, je beze vší pochyb. Vůle, směřující k utajení konkrétních skutečností by měla být konkrétní a druhově vymezená, neboť obchodním tajemstvím nejsou veškeré skutečnosti spojené s podnikem. Problém v uskutečnění vůle však můţe nastat v případě, ţe se podnikatel náhodně doví o náhodné skutečnosti, kdy ještě neví, zda tuto skutečnost utajit či nikoli. Zejména se jedná o skutečnosti vzniklé v oblasti vývoje a výzkumu, tato situace můţe nastat i ve výrobním procesu při tzv. „zlepšovatelském hnutí“. Dle mého názoru můţe podnikatel těmto náhodným skutečnostem předejít, kdyţ tyto moţnosti ošetří v pracovních či manaţerských smlouvách. Většinou by podnikatel mohl předvídat, ve kterých oblastech jeho podnikání je výskyt těchto skutečností moţný. Odtajnit určitou utajovanou skutečnost lze vţdy, je proto pro podnikatele vţdy lepší, aby utajení bylo odpovídajícím způsobem zajištěno. Například v pracovněprávních smlouvách.
5
ČADA, Karel; Obchodní tajemství a know-how.1. vydání.Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 1997,s. 13, ISBN 80-85100-67-3 6 ČADA, Karel; Obchodní tajemství a know-how.1. vydání.Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 1997, s.15, ISBN 80-85100-67-3 9
Skutečnosti, kdy je utajení podnikatelem zajišťováno V tomto pojmovém znaku se budu zabývat faktickým stavem utajení. Skutečnosti chránící obchodní tajemství můţeme rozdělit na materiální prostředky – jako sejfy, trezory, alarmy, ochranky a nemateriální povahy – organizační – podnikatel můţe některé dokumenty, které chce utajit, opatřit svým razítkem, např. „v duševním vlastnictví podniku“, nebo „tajné“, v praxi se lze setkat i s razítky „jen pro potřebu podniku“. V organizační směrnici můţe vymezit okruh osob, které mohou s těmito utajenými dokumenty přijít do styku. Dalším podnikatelovým opatřením můţe být i opatření smluvní, kdy podnikatel můţe s konkrétními utajovanými skutečnostmi seznámit své zaměstnance a na základě jejich seznámení si vyţádat jejich podpisy – zavázání určitého okruhu osob, popřípadě můţe uzavřít pracovněprávní či jinou smlouvu s osobou, kde konkrétní poţadavek na utajení vymezí ve smlouvě, včetně sankcí při nedodrţení smlouvy. Podnikatel by měl, při utajování obchodního tajemství, také zvaţovat snadnost, dostupnost a obtíţnost, k získání informací o utajovaných skutečnostech.
1.2 Souvislosti s know - how Vše, co není nebo nemůţe být předmětem průmyslových práv, ale má pro podnikatele trţní hodnotu a můţe se stát předmětem obchodní činnosti, lze povaţovat za know – how, případně skutečnosti chráněné obchodním tajemstvím.) Know – how nelze zaměňovat s obchodním tajemstvím. Je tedy obchodní tajemství a know-how totoţné? Jsou to rozlišné pojmy, které se do značné míry prolínají. Literatura a v ní většina autorů se shoduje, ţe jde o dva samostatné prvky. Osobně jsem zajedno s těmito autory. Obchodní tajemství je definováno v ObchZ v § 17 a musí splňovat všechny uvedené znaky tak, jak jsem zmínila výše. Knowhow se pokusilo definovat několik institucí i fyzických osob. V krátkosti, uvedu některé definice, abychom lépe vysledovali změny v myšlení a působení v jednotlivých historických obdobích.
10
2 Vymezení pojmu Poloţme si tedy otázku co je tedy know – how co si pod tímto pojmem můţeme představit? Know-how = „vědět jak“, není v českém právu definováno. Přesto know-how můţe poţívat právní ochrany, neboť zákon bere v potaz, ţe je předmětem právních vztahů jako tzv. jiná majetková hodnota (§ 118 Obč.Z.). Know-how lze vymezit jako nehmotný statek, který je vyjádřený v objektivně vnímatelné podobě, tvoří jej poznatky, zkušenosti a vědomosti z různých oblastí společenského života, má podstatný význam pro jeho uživatele, není všeobecně známé ani dostupné, má cenu, kterou lze vyjádřit a je využitelné třetími osobami. Nepoţívá ochranu absolutní povahy, tedy není chráněno ze zákona erga omnes. Jeho ochranu lze zajišťovat pouze v rámci závazkových vztahů, tedy inter partes. Třetí osoby však touto ochranou nejsou vázány. O co vlastně jde? Jelikoţ řádná definice chybí, musíme si vystačit analogií daného pojmu.
Teorie
tento
pojem
vysvětluje
jako
soubor
„výrobních,
technických,
technologických a jiných poznatků a dovedností, které vedou k racionálnějšímu nebo efektivnějšímu vyřešení určitého problému a jsou podnikatelsky využitelné“7. „Know-how je faktickou znalostí, kterou nelze přesně a podrobně popsat, která však, používána v akumulované formě, dává způsobilost tomu, kdo ji získal něco vyrobit, co by jinak vyrobit nemohl a to s přesností a účinky nutnými pro úspěšný obchod.“8 „Souhrn vědomostí, odborných znalostí a zkušeností při výrobním postupu a při technickém provádění výroby určitého výrobku může být označen jako „art de fabrication = způsob výroby“ = „know-how“9 „Zákonem nechráněné vynálezecké výkony, výrobní postupy, konstrukce, ostatní, techniku obohacující výkony“10) „Nezveřejněný komplex technických informací patentovaných či nepatentovaných, nutných pro průmyslovou reprodukci.“11 7
ČADA, Karel; Obchodní tajemství a know-how. 1. vydání. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 1997,s.30-33, ISBN 80-85100-67-3 8 Distrikt Court of Maryland v soudním rozhodnutí z roku 1946: ČADA, Karel, Obchodní tajemství a knowhow. 1. vydání. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 1997,s.32, ISBN 80-85100-67-3 9 Mezinárodní obchodní komora v roce 1957: ČADA, Karel., Obchodní tajemství a know-how. 1. vydání. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 1997,s.30, ISBN 80-85100-67-3 10 Německá skupina Mezinárodní obchodní komory v roce 1958: ČADA, Karel, Obchodní tajemství a knowhow. 1. vydání. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 1997, s. 31,ISBN 80-85100-67-3 11
„Technická zlepšení provedená průmyslovými podniky bez ohledu na to, jsou-li patentovatelná nebo ne.“12 „Výrobní postupy a výrobní znalosti týkající se využití a aplikace výrobní techniky.“13 „Pod tímto pojmem rozumíme souhrn speciálních znalostí a zkušeností v jakékoliv oblasti výrobní, zemědělské, obchodní a podobně, umožňující provést určitý konkrétní úkol rychle s nejmenším vynaložením sil a energie. Mohou to být výrobní tajemství, receptury, formule, technická informace a dokumentace, nutné k výrobě určitého výrobku nebo na využití některého technologického procesu nejvhodnějším způsobem. Jsou to výsledky pokusů, praxe a zkoušek, které umožňují tomu, kdo je získal, vyrábět něco, co by jinak buď vůbec nemohl vyrobit, nebo ne tak přesně a ekonomicky.“14) „Know-how tvoří souhrn nepatentovaných a nepatentovatelných technických poznatků, znalostí a zkušeností umožňujících nejúčelnější a nejefektivnější využití různých technických řešení ve výrobě.“15 „Všeobecně použitelné znalosti, metody a údaje o tom, jak co nejlépe, nejrychleji a nejhospodárněji uskutečnit určitou výrobu.“16 „Konkrétní aplikace znalostí a zkušeností vyúsťující buď v nové nebo racionálnější a efektivnější řešení určitého problému, než jaké uživateli bylo dosud známo.“17 „Výrobně technickými a jinými hospodářsky využitelnými poznatky se rozumějí technické, výrobní, vědecké nebo obchodní informace, využívané k předmětu činnosti poplatníka (know-how)“.18 „Know-how je odborná znalost, poznatek, zkušenost, zručnost a schopnost získaná jako výsledek výzkumu, vývoje, pokusů, zkoušek, provozu a praxe (např. ve výrobě, vědě, 11
Belgické národní sdruţení pro ochranu průmyslového vlastnictví v roce 1959: ČADA, Karel, Obchodní tajemství a know-how. 1. vydání. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 1997,s.32, ISBN 80-85100-67-3 12 Mezinárodní obchodní komora v roce 1960: Čada, Karel, Obchodní tajemství a know-how. 1. vydání. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 1997, s.30,ISBN 80-85100-67-3 13 BIRPI v Ţenevě v roce 1960 v typovém patentovém zákoně o know-how: ČADA, Karel, Obchodní tajemství a know-how. 1. vydání. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 1997, s.32,ISBN 80-85100-67-3 14 BORSKÝ, Emil; v publikaci „Licenční smlouva a její význam v mezinárodním obchodě“, 1970: Čada, K., Obchodní tajemství a know-how. 1. vydání. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 1997,s.31, ISBN 8085100-67-3 15 KUNC, Oldřich; v publikaci: „Průmyslová práva a mezinárodní právo“, 1971: Čada, K., Obchodní tajemství a know-how. 1. vydání. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 1997, s.32, ISBN 80-85100-67-3 16 Malá československá encyklopedie, 1984: Čada, Karel, Obchodní tajemství a know-how. 1. vydání. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 1997,s. 31, ISBN 80-85100-67-3 17 KNAP, Karel.; KUNC, Oldřich; OPOROVA, Martina; v publikaci: „Průmyslová práva v mezinárodních vztazích“ 1988: Čada, K., Obchodní tajemství a know-how. 1. vydání. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 1997, s. 33, ISBN 80-85100-67-3 18 Pokyn D – 132 k jednotnému postupu při uplatňování některých ustanovení zák. 586/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů, který byl publikován ve Finančním zpravodaji 12/1/95, § 42 zákona: Čada, K., Obchodní tajemství a know-how. 1. vydání. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 1997, s.33, ISBN 8085100-67-3 12
technice, obchodě, ekonomice, ve financování, v personalistice, sociologii, právu, pedagogice, ekologii a podobně), která má určitou hodnotu, využívá se nebo je možno ji využít, je přístupná jen omezenému okruhu odborníků, nebyla zveřejněná a není chráněná příslušným ochranným dokumentem (např. patentem, průmyslovým vzorem, užitným vzorem a podobně). Know-how nezahrnuje jen výkresy, projekty, návody, pracovní a výrobní postupy, různé zprávy, rozbory, expertízy a podobné písemné záznamy, ale i všechny výrobní, provozní a jiné poznatky, zkušenosti, znalosti, zručnosti a schopnosti jakéhokoliv druhu bez ohledu na to, či se zachytily písemně (know-how v písemné formě), a nebo vyplývají z poznatků, znalostí, zkušeností, zručností a schopností odborných pracovníků (know-how bez písemné formy) a odevzdají se přímo odběrateli, například osobně při zaškolení a podobně (tak zvané show-how).“19 „Know-how představuje návod „jak na to“, „vědět jak“, tedy výrobně technické, ale i technologické, organizační, obchodní či jiné poznatky, jež nejsou obvykle výsledkem tvůrčí činnosti, ale dlouholeté zkušenosti s optimálním průběhem určitého procesu, technologie a receptury. Vymezení pojmu know-how není v jednotlivých zemích ani v teorii jednotné, někdy jsou sem řazeny i právně nechráněné, avšak utajované vynálezy, výsledky výzkumu a vývoje a další výsledky činnosti tvůrčí, popřípadě celé komplexy poznatků, zahrnující právně nechráněné vynálezy i zkušenosti s jejich využíváním.“20 „Pojem know-how (z angl., „vědět jak“), který představuje předmět druhu průmyslového vlastnictví označovaného též za nehmotné statky „nechráněné“, není v českých právních předpisech ani v mezinárodním právu vymezen. V závazkovém právu jej uvádí, spolu s označeními a předměty průmyslového vlastnictví při přenechání práv nájemci, smlouva o nájmu podniku (§ 488 odst. 1 ObchZ). Obvykle je vysvětlován tak, že jde o výrobní, technické, technologické a jiné poznatky a dovednosti, které vedou k racionálnějšímu nebo efektivnějšímu vyřešení určitého problému a jsou podnikatelsky využitelné. Naše kartelové právo pod pojmem know-how rozumí „soubor nepatentovaných výrobně technických, obchodních a jiných podstatných a identifikovatelných zkušeností a poznatků, které nejsou známé ani všeobecně dostupné (§ 2 písm. c) vyhlášky č. 198/2001 Sb.). 19 VYPARINA, Stanislav; Sborník k celostátní konferenci – Právo průmyslového vlastnictví v praxi,Linde 1992: Čada, K., Obchodní tajemství a know-how. 1. vydání. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 1997, s.31,ISBN 80-85100-67-3 20 MADAR, Zdeněk a kol.; v publikaci: „Slovník českého práva“, Linde Praha 1995: Čada, K., Obchodní tajemství a know-how. 1. vydání. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 1997,s. 33, ISBN 80-85100-67-3 13
Know-how nepodléhá povinnosti registrace a tudíž nepožívá absolutní ochrany. Je-li při souběžném splnění zákonem stanovených podmínek obsahem obchodního tajemství, dostává se mu ochrany podle ust. § 17 an. Obchz. V souvislosti s nekalou soutěží, jsou-li naplněny znaky reprobovaného jednání podle § 50 ObchZ, může být porušení práv k knowhow jako součásti obchodního tajemství předmětem postihu soukromoprávními prostředky. V tomto smyslu je
know-how předmětem relativní ochrany, přestože ve smlouvách
licenčních, v nichž často tvoří neoddělitelnou součást realizace patentových a jiných „chráněných“ práv, může těžit z jejich absolutní ochrany.“21 Za know-how moţno povaţovat i informace, které určitý subjekt získal za účelem efektivnějšího vykonávání určité podnikatelské činnosti např. v oblasti průzkumu. Know-how, můţe být i nepeněţitým vkladem a vyţaduje se i předání dokumentace, v níţ je zachyceno. Tento pojem je uveden např. v § 60 odst. 2 ObchZ:
2.1 Vznik know - how Know-how můţe vznikat při různých příleţitostech lidské činnosti, nejen technických či výrobních, výzkumu a vývoji. Můţe vzniknout plánovaně, neplánovaně při řešení konkrétního úkolu nebo úplně náhodně.
2.2 Právní aspekty know - how 1) Společný výzkum – výhodou společného výzkumu je propojení většího počtu oborů, kdy lze dosáhnout rychleji a snad i úsporněji nových řešení. Problémem pravděpodobně bude, kdo bude majitelem konečného řešení? V českém právním systému lze tento výzkum zajistit tzv. nepojmenovanou smlouvou – „o kooperaci“. Ve smlouvě by mělo být uvedeno, kdo a v jaké výši se bude podílet na výzkumu, jakými náklady, komu bude patřit výsledek tvůrčí činnosti, jak bude chráněn, jak bude tento moci vyuţít kooperující strana, která nebude mít výsadní právo, atd. 2). Smlouva o nehmotné dílo – podle ObchZ musí být nehmotný výsledek vyjádřen objektivně seznatelnou formou.22) Právní úprava takovéto smlouvy se bude řídit inominátní smlouvou – subsidiárně Smlouvou o dílo dle ObchZ (§ 536 aţ 565) V ObchZ je právní úprava smlouvy o dílo upravena optimálním řešením právního postupu. Je však na 20 ELIAŠ, Karel; BEJČEK, Josef; HAJN, Petr; JEŢEK, J. a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 3. vydání. Praha : C. H. Beck, 2002, s.568, 627, 22 ČADA, Karel; Obchodní tajemství a know-how.1. vydání.Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 1997, s38-.40, ISBN 80-85100-67-3 14
účastnících, zda se od těchto ustanovení odchýlí či nikoli, neboť veškerá ustanovení smlouvy o dílo jsou v ObchZ ustanoveními dispozitivními. 3). Smlouva o vytvoření díla podle autorského zákona – zde bychom mohli uvést z praxe např. vytvoření a provedení designu určitého výrobku, návrh tiskového ztvárnění obalu apod. Oproti Obchoz, ustanovení Zákona o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (dále jen autorský zákon) nejsou ustanoveními dispozitivními. V osobnostních právech bychom mohli pouţít § 11, v majetkových právech pak § 12 aţ18. Účastníci mohou vyuţít i ustanovení o licenční smlouvě § 46, v praxi bývá velmi častým jevem pouţití tzv. zaměstnaneckého díla dle § 58 autorského zákona. 4). Smlouva o know-how je zvláštním typem smlouvy a je velmi sloţité určit, kterými právními předpisy se má taková smlouva řídit. Lze doporučit, aby taková to smlouva byla uzavřena dle ObchZ a to jako licenční smlouva k předmětům průmyslového vlastnictví (§ 508 aţ 515) nebo lze vyuţít franchisingovou smlovu. Tento druh smlouvy vyţaduje písemnou formu a vyţaduje-li to zvláštní předpis k výkonu práva poskytnutého na základě smlouvy, pak i zápis do příslušného rejstříku těchto práv.23)
23
ČADA, Karel; Obchodní tajemství a know-how.1. vydání.Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 1997, s.40, ISBN 80-85100-67-3 15
3 Ochrana know – how a obchodního tajemství Pokud nehmotné statky mají svou reálnou hodnotu a nalezly konkrétního majitele, musí zde být odpovídající nástroj ochrany. Obchodní tajemství a know – how se prolíná právním systémem, má pevné vazby na jednotlivá právní odvětví. Abychom dospěli k závěru, ţe obchodní tajemství a know – how je nebo bylo porušováno, musíme najít takové skutečnosti a chování, které porušení naplnily. Zákon sám nestanoví dobu, pro kterou závazek zachovávat tajemství trvá. Z důvodu různosti právních vztahů, jejich zpřístupnění a osob seznámených s obchodním tajemstvím je třeba jednotlivé skupiny případů rozlišovat.
3.1 Obchodně právní ochrana Protoţe je obchodní tajemství výslovně upraveno v obchodním zákoníku, lze logicky v této právní normě nalézt základní způsob ochrany, nicméně nejde o způsob jediný. Pro ochranu obchodního tajemství jsou podle platné právní úpravy rozhodná ustanovení § 17-20 obchodního zákoníku a dále ustanovení týkajících se nekalé soutěţe, zejména ustanovení § 44 a 51 a navazující ustanovení § 53 aţ 55 obchodního zákoníku.24) Dále je zde upravena ochrana důvěrných informací, která je obsaţena § 271ObchZ. Jestliţe si strany při jednání o uzavření smlouvy navzájem poskytnou informace označené jako důvěrné, nesmí je strana, které byly tyto informace poskytnuty, prozradit třetí osobě a ani je pouţít v rozporu s jejich účelem pro své potřeby, a to bez ohledu na to, zda dojde k uzavření smlouvy, či nikoli. Takové označení můţe být písemné čí ústní a můţe se vztahovat k písemně i ústně poskytnuté informaci. Shrnuto dle ustanovení § 271 obchodního zákoníku platí, za důvěrné lze tedy označit i informace, které nenaplňují znaky obchodního tajemství, ale podnikatel hodlá tyto informace drţet v tajnosti. Pro definici obchodního tajemství je tedy rozhodující hledisko objektivní a pro definici důvěrných informací hledisko subjektivní. Vedle toho je ochrana důvěrných informací poskytována právem nekalé soutěţe. Děje se tak v rámci generální klauzule zákazu nekalé soutěţe (§ 44 obch. zák.). V § 17 ObchZ je takto vymezené obchodní tajemství porušeno nebo ohroţeno, 24
ČADA, Karel; Obchodní tajemství a know-how.1. vydání.Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 1997,s.88, ISBN 80-85100-67-3 16
přísluší-li podnikateli podle § 20 obchodního zákoníku bez dalšího právní ochrana jako při nekalé soutěţi. Aby ale určitá skutečnost byla předmětem nekalosoutěţní ochrany ve smyslu ustanovení § 44, § 51, § 53 aţ § 55 ObchZ, musí splňovat všechna uvedená kritéria, a kromě toho kriteria podle těchto ustanovení. V úvahu přichází otázka na konkurence mezi ustanoveními §17 aţ §20 ObchZ a ustanovením o nekalé soutěţi. V této souvislosti uvádí Munková J.v Právo proti nekalé soutěţi, C.M.Beck,1996, ţe úprava §17 obchodního zákoníku přiřadila obchodní tajemství k tak zvaným průmyslovým právům z čehoţ plyne jeho specifická ochrana. Tím se také potvrzuje, ţe předmět obchodního tajemství nejsou zpravidla statky, chráněné jednotlivými průmyslovými právy, ale spíše skutečnosti, které specifické ochrany nepouţívají. Protoţe jde v převáţně většině případů o know – how a znalosti o celkovém postavení podniku, zákaznictvu a podobně pokládá se tímto ochrana takových jinak nechráněných statků za právně vyřešenou a to obecně bez ohledu na to, zda je obchodní tajemství porušeno za účelem vyuţití v soutěţi či ne.25 ) Úprava v §20 ObchZ poskytuje tutéţ právní ochranu jako v případě porušení obchodního tajemství v souvislosti s nekalou soutěţí, znamená pouze moţnost aplikace týchţ právních prostředků, nikoliv však nezbytnost dalších předpokladů, které vyţadují postih porušení podle §51 ObchZ. Zde není podmínkou, aby v soutěţi obchodní tajemství vyuţito bylo, nebo aby bylo získáno za účelem vyuţití.26) Z toho plyne, ţe ochrany je dvojí. Jednak při nekalé soutěţi a jednak při jiném porušení nebo ohroţení, i kdyţ je obsah ochrany stejný. Při pouţití ochrany podle § 17 ObchZ bude rozhodující naplnění uvedených znaku a porušení
nebo ohroţení práv
k tomuto tajemství zachycených v §18 ObchZ bude uplatněna ochrana vůči kaţdému, kdo poruší obchodní tajemství. Tím se stává obecnou a podle § 17 a následující ObchZ obecnou úpravou platnou i pro nepodnikatelské subjekty. V souladu s ustanovením § 20 ObchZ v případě porušení nebo ohroţeni přísluší podnikateli na obchodní tajemství právní ochrana, jako při nekalé soutěţi tedy absolutní. Zatím co § 51 souběţně působí ochrana v rámci soutěţních vztahů tedy relativní.
25
ČADA, Karel; Obchodní tajemství a know-how.1. vydání.Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 1997, s.88, ISBN 80-85100-67-3 26 ČADA, Karel; Obchodní tajemství a know-how.1. vydání.Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 1997,s. 89, ISBN 80-85100-67-3 17
Dále v obecné úpravě § 53 aţ 55 je obecná úprava při nekalosoutěţním porušením obchodního tajemství, která je poskytována všem osobám, jejichţ práva byla takovým porušením obchodního tajemství porušena. Pro posouzení nekalosoutěţního jednání jsou zde podmínky obsaţené v generální klauzuli v §44 ObchZ. Musí se jednat o hospodářskou soutěţ v rozporu s dobrými mravy soutěţe a jednání musí být způsobilé přivodit újmu soutěţitelům nebo spotřebitelům. Je třeba připomenout moţnost § 265 obchodního zákoníku, který stanoví, ţe nelze poţívat právní ochrany, pokud jsou v rozporu zásady poctivého obchodního styku. Porušení obchodní tajemství v ustanovení § 271 ObchZ zabezpečuje obecně ochranu proti zneuţití důvěrných informací, ale v těchto smlouvách se nelze spoléhat jen na citované ustanovení obchodního zákoníku, je důleţité upřednostnit výslovné ustanovení ve vlastní smlouvě. V praxi trţního hospodářství se ukazuje celkem běţným počínáním nekalosoutěţní jednání. Lukrativní informace a znalosti jsou lákavou nabídkou pro konkurenční subjekty.
3.2 Pracovně právní ochrana Podnikatelská veřejnost se obrací o pomoc do oblasti pracovního práva, protoţe nejčastějším zdrojem úniku cenných informací je zaměstnanec. Jak napomoci prevenci těchto praktik? Jak umoţnit zaměstnavateli se bránit v tomto procesu? Zaměstnanci je v průběhu pracovněprávního vztahu mnohdy umoţněno poznat mnoţství informací o podniku, čímţ se tyto informace stávají zranitelnějšími. Často se stává, ţe tito zaměstnanci, kteří byli zaškoleni, získali další odborné vzdělání a byly do nich vloţeny nemalé prostředky na specializované vzdělání, odcházejí s informacemi, důleţitými dokumenty, normami, výkresy, seznamy odběratelů kalkulacemi pro daný podnik klíčovými ke konkurenci nebo si zakládají konkureční firmy. V oblasti pracovního práva je toto jednání v průběhu pracovního poměru moţné kvalifikovat je důvod k okamţitému zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb., ve platném znění)27, popř. k výpovědi podle ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce.
27
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 2022/2000 ze dne 15.10.2001 (publikováno v Automatizovaném systému právních informací - ASPI pod č. JUD28706CZ) nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.z n. 2 Cdon 198/96 ze dne 21.11.1996 (publikováno v Automatizovaném systému právních informací – ASPI pod č. JUD9813CZ) 18
3.2.1 Vedlejší výdělečná činnost Mnohem jednodušší jsou případy právní ochrany, pokud pracovní poměr trvá. Zákoník práce ve svém ustanovení § 304 upravuje pro zaměstnance relativní zákaz výdělečné činnosti, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, u něhoţ je zaměstnanec zaměstnán, a to jak v pracovním poměru, tak i na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Exkurz: Uvedený zákaz byl do předcházejícího zákoníku práce (zákon č. 65/1965 Sb.) inkorporován zákonem č. 231/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje zákoník práce a zákon o zaměstnanosti od 29.5.1992, a to v ustanovení § 75, a to na základě skutečnosti, že tehdejší právní úprava, která byla obsažena v ustanovení § 73 písm. d) ZP, podle níž byli zaměstnanci povinni nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, se ukázala v tomto směru jako nedostačující pro řešení tzv. problematiky střetu zájmů.28 Co se rozumí pod pojmem výdělečná činnost podle ustanovení § 304 zákoníku práce? Odpověď na tuto otázku nám dá zejména soudní praxe. Jedná se tedy o činnost, která je pojmově výdělečná, tj. je s ní obvykle spojeno poskytování odměny; můţe se tedy jednat o činnost podnikatelskou či činnost vyplývající ze závislé práce, přičemţ není významné, zda při výkonu této činnosti zaměstnanec výdělku skutečně dosáhl29. O výkon výdělečné činnosti ve smyslu ustanovení § 304 zákoníku práce se však nejedná např. je-li zaměstnanec zároveň společníkem společnosti s ručením omezeným30, naopak o výkon výdělečné činnosti se jedná tehdy, je-li zaměstnanec jednatelem společnosti s ručením omezeným resp. je-li členem dozorčí rady takovéto společnosti.31 Ze soudní praxe tudíţ vyplývá, ţe výdělečná činnost zaměstnanců musí být skutečnou aktivní činností
28 29 30
31
KOCINA, Jan. Zákaz konkurence v pracovněprávních vztazích. Bulletin advokacie. 2008, č. 7-8, str. 53.ISSN 1210-6348 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 21 Cdo 1714/2001 ze dne 1.10.2002 (publikováno v Automatizovaném systému právních informací pod č. JUD23281CZ) Rozhodnutí NS ČR sp.zn. 3 Cdon851/96 ze dne 11.7.1996 (publikováno v Automatizovaném systému právních informací – ASPI pod č. JUD12262CZ) nebo Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 2 Cdon 1652/97 ze dne 16.4.1998 (publikováno v Automatizovaném systému právních informací – ASPI pod č. JUD10392CZ) Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 2 Cdon 1628/97 ze dne: 4.11.1998 (publikováno v Automatizovaném systému právních informací – ASPI pod č. JUD12566CZ) 19
spočívající v osobním výkonu práce, a ne např. jenom majetkový vklad u konkurenční firmy.32) Relativnost tohoto zákazu spočívá v tom, ţe se jednak nevztahuje na výkon vědecké, pedagogické, publicistické, literární a umělecké činnosti, jednak v tom, ţe můţe být prolomen předchozím písemným souhlasem zaměstnavatele. Zaměstnavatel je oprávněn tento svůj souhlas písemně odvolat, musí však v něm uvést důvody změny svého rozhodnutí. Zaměstnanec je pak povinen bez zbytečného odkladu výdělečnou činnost skončit způsobem vyplývajícím pro její skončení z příslušných právních předpisů, tj. pokud se jedná např. o pracovněprávní vztah, tak zaměstnanec jej musí ukončit způsobem presumovaným zákoníkem práce (§ 48 a násl., resp. § 76 odst. 6 zákoníku práce). Pokud zaměstnanec popisovaný zákaz výdělečné činnosti poruší, popřípadě neukončí výdělečnou činnost po odvolání souhlasu bez zbytečného odkladu, mohou být vůči němu vyvozeny pracovněprávní důsledky, včetně moţnosti skončení pracovněprávního vztahu. Zaměstnavatel však kaţdý případ musí posuzovat individuálně a při svém rozhodování vzít v potaz takové faktory jako např. osoba zaměstnance (jinak bude posuzován manaţér, který je seznámen se všemi postupy podniku, a jinak např. vrátný), důsledky porušení tohoto zákazu (např. zda došlo ke škodě), míra, intenzita a způsob porušení tohoto zákazu.
3.2.2 Konkurenční doložka (klauzule) Nejvhodnějším
preventivním
nástrojem
předcházení
sporům
v této
specifické
pracovněprávní oblasti je moţnost sjednání tzv. konkureční doloţky podle ustanovení § 310 a 311 zákoníku práce. Pod pojmem konkurenční doloţka rozumíme dvoustranný shodný a souhlasný projev vůle mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem o omezení výdělečné činnosti zaměstnance po skončení pracovního poměru. Podstatou této dohody podle ustanovení § 310 odst. 1 zákoníku práce je vzájemně podmíněný (synallagmatický) závazek
32
KAHLE, Bohuslav – VYSOKAJOVÁ, Margerita – DOLEŢÍLEK, Jiří, Zákoník práce s komentářem. 2. aktualizované vydání. Praha: ASPI Publishing, 2008, str. 405. ISBN 978-80-7357-327-0. 20
-
na straně zaměstnance – zdrţet se výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by měla vůči němu soutěţní povahu,
-
na straně zaměstnavatele – poskytnout zaměstnanci přiměřené peněţité vyrovnání, nejméně však ve výši průměrného měsíčního výdělku, za kaţdý měsíc plnění závazku, které je splatné pozadu za měsíční období, pokud se účastníci nedohodli na jiné době splatnosti.
Dohodu je moţné uzavřít nejvýše po dobu jednoho roku, přičemţ základní podmínkou podle ustanovení § 310 odst. 2 zákoníku práce pro její sjednání je skutečnost, ţe je moţné od zaměstnance spravedlivě poţadovat s ohledem na povahu informací, poznatků, znalostí pracovních a technologických postupů, které získal v zaměstnání u zaměstnavatele a jejichţ vyuţití při konkurenční činnosti či činnosti, která by měla soutěţní povahu, by mohlo zaměstnavateli závaţným způsobem ztíţit jeho činnost. Dohodu je moţné sjednat aţ po případném uplynutí zkušební doby, v opačném případě by dohoda byla sankcionována neplatností. Neplatnost by vyvolal i nedostatek písemné formy této dohody. V souladu s ustanovením § 310 odst. 3 v návaznosti na ustanovení § 13 odst. 2 písm. g) zákoníku práce je moţné zajistit pracovněprávní závazek vzniklý z dohody smluvní pokutou, kterou je zaměstnanec zaměstnavateli povinen zaplatit, pokud závazek poruší. Ve věci smluvní pokuty odkazuje ustanovení § 326 zákoníku práce na pouţití ustanovení § 554 odst. 1 a 2 a § 545 občanského zákoníku. Výše smluvní pokuty musí být přiměřená povaze a významu podmínek uvedených v ustanovení § 310 odst. 1 zákoníku práce. Z logiky věci však vyplývá, ţe výše smluvní pokuty by měla být přiměřená povaze a významu podmínek uvedených v ustanovení § 310 odst. 2 zákoníku práce.33) Ustanovení § 310 upravuje zvláštní způsoby zániku závazku vyplývajícího z dohody o konkurenční doloţce. Pomineme-li zánik závazku podle ustanovení § 310 odst. 3 zaplacením pokuty, ustanovení § 310 odst. 4 a 5 upravují moţnost odstoupení od dohody a moţnost dohodu vypovědět. Od dohody můţe odstoupit pouze zaměstnavatel, a to po dobu trvání pracovního poměru zaměstnance. Vypovědět dohodu můţe pouze zaměstnanec, 33
KOCINA, Jan. Zákaz konkurence v pracovněprávních vztazích. Bulletin advokacie. 2008, č. 7-8, str. 57.ISSN1210-6348 21
pokud mu zaměstnavatel nevyplatil peněţité vyrovnání nebo jeho část do 15 dnů po uplynutí jeho splatnosti. V takovém případě dohoda zaniká prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi. Odstoupení od dohody, jakoţ i výpověď podle ustanovení § 310 odst. 6 zákoníku práce musí být písemné pod sankcí neplatnosti. Dohodu o konkurenční doloţce nelze sjednat podle ustanovení § 311 s pedagogickými pracovníky škol a školských zařízení zřizovaných Ministerstvem školství, mládeţe a tělovýchovy, krajem, obcí a dobrovolným svazkem obcí, jehoţ předmětem činnosti jsou úkoly v oblasti školství, a na pedagogické pracovníky v zařízeních sociálních sluţeb. Konkurenční doloţka je tedy právním nástrojem chránícím zaměstnavatele před unikem důleţitých informací (obchodního tajemství a know – how).
3.2.3 Mlčenlivost při výkonu povolání Povinnost mlčenlivosti v pracovněprávních vztazích pro zaměstnance vyjmenované v ustanovení § 303 odst. 1 zákoníku je práce je jednou ze základních povinností zaměstnance. Ustanovení § 303 odst. 2 písm. b) zákoníku práce upravuje povinnost zaměstnance zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichţ se dozvěděl při výkonu zaměstnání a které v zájmu zaměstnavatele nelze sdělovat jiným osobám; to neplatí, pokud byli této povinnosti zproštěni statutárním orgánem nebo jím pověřeným vedoucím zaměstnancem, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak. Zvláštní povinnost při výkonu povolání mají například zdravotničtí pracovníci34. Tato povinnost však nemá vztah ke know-how či obchodnímu tajemství, ale k osobnostním právům pacienta. Povinnost mlčenlivosti mají upravenu např. i advokáti35, zaměstnanci orgánů sociálního zabezpečení36 či vojáci z povolání.37
3.3 Průmyslově právní ochrana Know-how není forma osobní ochrany pro nehmotné statky ani není součástí průmyslových práv. Vzhledem k časté spojitosti s průmyslovými právy respektive 34 35 36 37
§ 55 odst. 2 písm. d) zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákona č. 123/2000 Sb. a zákona č. 111/2007 Sb. § 21 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, § 14 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 307/1993 Sb. a zákona č. 241/1994 Sb. § 48 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání. 22
s duševním vlastnictvím je ho moţné označit za institut soukromého práva souvisejícího s průmyslovými právy. Ve vztahu terminologického vymezení know-how k vynálezům, průmyslovým vzorům a zlepšovacím návrhům lze především říci, ţe vynálezy, které jsou předmětem speciální ochrany podle zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů, lze v právním slova smyslu povaţovat za knowhow. Toto konstatování se ovšem vztahuje pouze na vynálezy, které jsou chráněny patenty a podléhají reţimu patentového práva. Podnikatel je samozřejmě oprávněn vynález k ochraně podle zákona o vynálezech a zlepšovacích návrzích nepřihlásit a ponechat jej bez patentu a tedy i ochrany; v závislosti na svých vnitřních pohnutkách však přesto můţe tento patentem nechráněný vynález (nepatentovaný vynález) utajovat před třetími osobami. Takto nepatentovaný (nebo i nepatentovatelný) vynález ve smyslu § 4 zákona č. 527/1990 Sb. je nicméně dobře moţné podřadit pod definici know-how, tak jak byla podána výše.38 Ochrana vynálezů patentem je z hlediska praktického i ryze právního lepší neţ ochrana nepatentovaného vynálezu prostřednictvím jeho „pouhého“ utajování, neboť v případě vyzrazení know-how, které by mělo mít formu takovéhoto nepatentovaného vynálezu, nemá podnikatel, do jehoţ majetku předmětné know-how patří, moţnost zakázat třetím osobám dispozici s takto „vyzrazeným“ know-how. Netřeba dodávat, ţe majitel knowhow, které je předmětem patentové ochrany, je naopak oprávněn se vůči třetím osobám, které se o know-how podnikatele dozví, domáhat právní ochrany know-how, tak jako kaţdého jiného předmětu svého majetkového práva.39 Stran vztahu know-how k průmyslovým vzorům lze říci, ţe situace je ve srovnání se vztahem shora popsaným v zásadě analogická. Jediný spíše faktický neţ právně významný rozdíl spočívá v tom, ţe know-how jako nezapsaný průmyslový vzor bude vzhledem k pojmovému vymezení průmyslového vzoru v praxi spíše výjimkou. Stran vztahu knowhow k uţitným vzorům moţno říci, ţe tento vztah je prakticky shodný se vztahem knowhow k vynálezům. Konečně pokud jde o vztah know-how ke zlepšovacímu návrhu, obecně se soudí, ţe v podstatě kaţdý zlepšovací návrh je určitým typem know-how. 40 Know-how se můţe stát zlepšovacím návrhem při splnění těchto podmínek: a) know-how musí být nabídnuto jako zlepšovací návrh, 38
ZÁBRŠ, Aleš; Know – how,součást vlastnictví firmy, hospodaření s ním a jeho ochrana, průmyslové vlastnictví, č2/1993 s.37, ISSN 0862-8726, Obdobně dovozují i někteří jiní autoři zabývající se právní problematikou know- how,. 39 LISSE, Luděk; Know how v českém právním řádu, Právní rozhledy,2003/10, ISSN 1210-6410 40 ZÁBRŠ, Aleš; Know – how,součást vlastnictví firmy, hospodaření s ním a jeho ochrana, průmyslové vlastnictví, č2/1993 s.37, ISSN 0862-8726 23
b) zlepšovatel musí mít oprávnění s tímto know-how nakládat, c) nabídka know-how (zlepšovacího návrhu) musí být příjemcem akceptována. Při splnění těchto podmínek má tedy konkrétní know-how i charakter zlepšovacího návrhu. Z právního hlediska lze však hovořit o zlepšovacím návrhu jen ve vztahu k tomu subjektu, který nabídku zlepšovacího návrhu akceptoval. Ve vztahu k ostatním subjektům, vzhledem k neexistenci teritoriální ochrany zlepšovacího návrhu, ale jen ochrany v rámci akceptujícího subjektu, má předkládaný, ale „generálně neakceptovaný zlepšovací návrh“ nadále „pouze“ charakter know-how s tím, ţe charakter zlepšovacího návrhu by získal vţdy pouze za podmínky jeho akceptace jako zlepšovacího návrhu konkrétním akceptantem.41
3.4 Trestně právní ochrana TrZ obecně poskytuje ochranu různým společenským vztahům, zájmům a hodnotám tím, ţe některé skutečnosti označuje za trestné činy, za které lze ukládat tresty v trestním řízení. Přesto lze vyzrazením obchodního tajemství, či jiným podobným jednáním, směřujícím k podobnému jednání, naplnit skutkovou podstatu různých trestných činů. Pro kvalifikaci, zda byl spáchán trestný čin ve vztahu k obchodnímu tajemství, bude mít význam: -
postavení pachatele, který neoprávněně získal, prozradil nebo zneuţil obchodního tajemství nebo do něho jinak zasáhl
-
obchodní tajemství – zejména jeho obsah
-
forma, ve které bylo obchodní tajemství uchováváno
-
způsob pachatelova zásahu do obchodního tajemství
-
úmysl pachatele zasáhnout do obchodního tajemství
-
škoda nebo jiná újma, která porušením předmětu obchodního tajemství vznikla nebo jinak hrozila oprávněné osobě
-
zisk, kterého se pachatel z tohoto porušení snaţil dosáhnout, popřípadě dosáhl
-
rozsah následků z tohoto porušení
Na spáchání trestného činu ve vztahu k obchodnímu tajemství nemá vliv skutečnost, zda ten, jehoţ práva na obchodní tajemství tím byla porušena nebo ohroţena, uplatnil mimotrestní právní ochranu dle § 20, 53 a 51 ObchZ. Trestní stíhání pachatele
41
LISSE, Luděk; Know – how v českém právním řádu, Právní rozhledy,2003,č.10,s.503-7, ISSN 1210-6410 24
nebrání tomu, aby byly vyuţity zvláštní, mimotrestní prostředky k ochraně obchodního tajemství.
3.4.1 Trestný čin nekalé soutěže § 248 TrZ V novém trestním zákoníku je upravené nekalosoutěţní jednání v § 248 porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěţe. Nekalosoutěţní jednání můţe naplňovat i skutkovou podstatu trestného činu podle § 248 TrZ porušením předpisů o pravidlech hospodářské soutěţe. Ustanovení trestního zákona o nekalé soutěţi postihuje některé závaţné případy nekalé soutěţe, která je jinak podrobněji upravena zejména obchodním zákoníkem. Ne kaţdý stav, který je podle obchodního práva nekalou soutěţí je téţ trestným činem. K naplnění znaků trestné činu je nutný některý z následků předvídaných v tomto ustanovení, tedy pachatel: a) poškodí dobrou pověst nebo b) ohrozí chod nebo rozvoj podniku soutěţitele. Toto ustanovení odkazuje na předpisy upravujícími soutěţ v hospodářském styku a na zvyklosti soutěţe. Potrestán odnětím svobody aţ na tři léta, zákazem činnosti, propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty, bude ten, kdo poruší právní předpis tím, ţe se dopustí klamavé reklamy, klamavého označování zboţí a sluţeb, vyvolání nebezpečí záměny, parazitování na pověsti podniku, výrobků či sluţeb jiného soutěţitele, podplácení, zlehčování, srovnávací reklamy, porušování obchodního tajemství nebo ohroţování zdraví spotřebitelů a ţivotního prostředí a způsobí tím ve větším rozsahu újmu jiným soutěţitelům nebo spotřebitelům nebo opatří tím sobě nebo jinému ve větším rozsahu neoprávněné výhody. Právo průmyslového vlastnictví a právo proti nekalé soutěţi spolu úzce souvisí, neboť do práv k průmyslovému vlastnictví se obvykle zasahuje se soutěţním záměrem. Význam má právo nekalé soutěţe i z toho důvodu, ţe se týká jakýchkoliv předmětů průmyslového vlastnictví a ochrany se podle jeho ustanovení mohou dovolávat také majitelé předmětů průmyslového vlastnictví, které nepoţívají formální ochrany podle zvláštních předpisů, například know – how a obchodního tajemství, případně ti majitelé, kteří moţnosti této formální ochrany nevyuţili.42
42
SLOVÁKOVÁ, Z; Vývoj judikatury v oblasti ochrany průmyslového vlastnictví.Jurisprudence. 2006 25
3.4.2 Hospodářské a služební tajemství Je třeba říci, ţe pojem hospodářské či sluţební tajemství a jeho aplikace nespadá do práva pracovněprávního, ale zejména do práva trestního a správního. Trestněprávní exkurz Pojem hospodářské a služební tajemství se objevuje zpočátku primárně v oblasti trestního práva. Trestní zákon z roku 1950 (č. 86/1950 Sb.) se hospodářským a služebním tajemstvím zabývá v ustanoveních § 112 až 115, kde upravuje skutkové podstaty trestného činu ohrožení hospodářského a služebního tajemství. Samotnou definici hospodářského tajemství upravovalo ustanovení § 75 odst. 7 uvedeného trestního zákona – hospodářským tajemstvím se rozumí vše, co příznačné nebo významné pro hospodářské podnikání a v obecném zájmu má zůstat utajeno před nepovolanými osobami. Služební tajemství pak upravovalo ustanovení § 75 odst. 8 tohoto trestního zákona - služebním tajemstvím se rozumí důležitá skutečnost, která souvisí s činností národního výboru, soudu nebo jiného úřadu, veřejného orgánu nebo podniku anebo lidového družstva a v obecném zájmu má zůstat utajena před nepovolanými osobami. Zákon č. 141/1960 Sb., trestní zákon pak problematiku ohrožení hospodářského tajemství upravoval v ustanovení § 122 (hlava druhá – Trestné činy hospodářské, oddíl první – Trestné činy proti hospodářské soustavě). Služební tajemství pak již bylo upraveno v ustanovení § 173 (hlava třetí - Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných, oddíl pátý - Jiná rušení činnosti státního orgánu a orgánu společenské organizace, Maření a ohrožování činnosti státního orgánu a orgánu společenské organizace). Definice pak upravovalo ustanovení § 89 odst. 11 (hospodářské tajemství - vše, co je důležité pro hospodářskou činnost a v obecném zájmu má zůstat utajeno před nepovolanou osobou) a odst. 12 (služební tajemství - důležitá skutečnost, která souvisí s činností národního výboru, soudu, ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru nebo jiného státního orgánu,
státní
hospodářské,
družstevní
nebo
společenské
organizace
a v obecném zájmu má zůstat utajena před nepovolanou osobou). Podle známého principu nedůvěřivosti bývalého reţimu vůči komukoli byla pak zmínka
26
o hospodářském a sluţebním tajemství v desítkách dalších právních předpisů. V sedmdesátých letech problematika hospodářského a sluţebního tajemství byla upravena v zákoně č. 102/1971 Sb., o ochraně státního tajemství, který byl novelizován zákonem č. 383/1990 Sb. a zákonem č. 558/1991 Sb., a to v části sedmé nazvané Ochrana hospodářského a sluţebního tajemství. Ustanovení § 23 tohoto zákona znělo: „(1) Hospodářským tajemstvím se rozumí vše, co je důležité pro hospodářskou činnost a v obecném zájmu má zůstat utajeno před nepovolanou osobou. (2) Služebním tajemstvím se rozumí důležitá skutečnost, která souvisí s činností národního výboru, soudu, ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru nebo jiného státního orgánu, státní hospodářské, družstevní nebo společenské organizace a v obecném zájmu má zůstat utajena před nepovolanou osobou. (3) Vláda Československé socialistické republiky stanoví bližší úpravu ochrany hospodářského a služebního tajemství v mezích základních zásad upravených tímto zákonem a určí oprávnění a úkoly federálního ministerstva vnitra při této ochraně.“ V souladu s ustanovením § 23 odst. 3 uvedeného zákona bylo vydáno nařízení vlády ČSSR č. 148/1971 Sb., o ochraně hospodářského a sluţebního tajemství. Nařízení vlády upravovalo předmět hospodářského a sluţebního tajemství, přičemţ skutečnosti, které tvořily předmět hospodářského a sluţebního tajemství byly obsaţeny v tzv. seznamech hospodářského a sluţebního tajemství vydávaných ministrem vnitra ČSSR pro jednotlivé obory a odvětví. Dále toto nařízení vlády upravovalo způsob ochrany hospodářského a sluţebního tajemství, povinnosti osob určených pro styk s hospodářským a sluţebním tajemstvím a úkoly Federálního ministerstva vnitra v této oblasti. Na základě oprávnění uvedených v § 7 zákona č. 102/1971 Sb. (potaţmo i nařízení vlády č. 148/1971 Sb.) vydalo Federální ministerstvo vnitra Směrnici pro manipulaci a dopravu písemných a jiných materiálů obsahujících skutečnosti tvořící předmět státního, hospodářského a sluţebního tajemství, registrovanou v částce č. 6 Úradného věstníku či Směrnici č. SKU-207/71 (2) pro výběr a výchovu osob určených pro styk se státním, hospodářským a sluţebním tajemstvím. Zákon č. 102/1971 Sb. byl zrušen zákonem č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů ke dni 1.11.1998. Nařízení vlády č. 148/1971 bylo zrušeno nařízením vlády č. 246/1998 Sb., kterým se stanoví utajované skutečnosti k datu 27
2.11.1998.
3.4.3 Další možné trestné činy Zneuţití know-how, které tvoří obchodní tajemství, však můţe být při splnění podmínek postiţeno i na základě jiných ustanovení trestního zákona. Mezi trestné činy, kterých se lze dopustit vyzrazením know-how, lze dále zařadit trestný čin zneuţívání informací v obchodním styku podle § 255 TrZ a dále pak tzv. „nevěrná správa“, tj. trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku (srov. § 220 TrZ). Obdobně by bylo moţné naplnit skutkovou podstatu trestného činu proti průmyslovým právům a proti autorskému právu uvedené ve 4. díle trestního zákoníku (a dále jen TrZ) v § 268 TrZ porušení práv k ochranné známce a jiným označením, § 269 TrZ porušení chráněných průmyslových práv, § 270 TrZ porušení autorského práva, souvisejících s právem autorským a práv k databázi a dále § 271 TrZ padělání a napodobení díla výtvarného umění.
28
4 Příklady ochrany know - how 4.1 Opatření při obchodních jednáních Při obchodování s know – how je těţké nabízet své řešení bez konkrétních informací v daném případě a to znamená vyzradit podstatu nechráněného řešení. Mezi partnery, mezi kterými není důvěra a ţádný předchozí obchodní vztah je tu řešení uzavřením opční smlouvy. (viz příloha vzory smluv). Tato smlouva umoţňuje nabyvateli si ověřit kupované hodnoty a zaváţe se poskytovateli, ţe tyto skutečnosti utají před třetími osobami a získá také časově omezené překupní právo. Pokud nevzniknou uzavřením další smlouvy práva a povinnosti mezi subjekty, tak tato smlouva zaniká ve stanovené lhůtě, ale lze se domáhat mlčenlivosti o informacích rámci těchto jednání. Z obchodně právního hlediska, které jsou nejčastějšími případy, lze podat ţalobu na zdrţení se závadného jednání. Tato ţaloba má zejména preventivní charakter, směřující k odstranění porušení. V § 53ObchZ se subjekt můţe domáhat zdrţení určitého jednání, odstranění závadného stavu, poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, náhrady škody, vydáním bezdůvodného obohacení. Dále ţalobu na odstranění závadného stavu, to znamená, ţe závadný stav uţ nastala a příčiny nebyly odstraněny. Ţaloba je zaměřena pouze na odstranění příčin jiţ vzniklého závadného stavu a můţe se překrývat s návrhem na zdrţení. Dále se lze domáhat náhrady škody podle § 757 toto ustanovení ObchZ se uplatňuje na všechny případy, kdy škoda byla způsobena porušením povinností stanovených ObchZ. V § 373 a následující v ObchZ se neposuzuje, zda porušení povinnosti odpovědný subjekt zavinil či nikoliv je tedy odpovědností objektivní. Tato úprava odpovědnosti vyţaduje: protiprávní úkon, vznik skutečné škody, příčinnou souvislost mezi vznikem škody a protiprávností,
předvídatelnost
vzniku
škody,
neexistenci
okolností
vylučujících
odpovědnost. Další ochranou je přiměřené zadostiučinění, coţ je zpravidla omluva neb veřejné prohlášení a očištění dobré pověsti ţalobce.
29
4.2 Franchising Pojem franchising se objevuje v České republice aţ po roce 1989 a aţ v roce 1991 na náš trh vstupují 2 světoznámé franchisingové společnosti – Yves Rocher a McDonald´s. Od té doby se tato forma podnikání rychle rozšířila a v současnosti na českém trhu funguje několik desítek společností provozujících franchisingové řetězce. Nikde ve světě se pojem franchising nepřekládá a stal se součástí mezinárodní terminologie43. „Francising je odbytový systém, jehož prostřednictvím se uvádí na trh zboží anebo služby anebo technologie. Opírá se o úzkou a nepřetržitou spolupráci právně a finančně samostatných a nezávislých podnikatelů - franchisora a jeho franchisantů. Franchisor zaručuje svým franchisantům právo a zároveň jim ukládá povinnost provozovat obchodní činnost v souladu s jeho koncepcí. (viz.Evropský kodex etiky franchisingu),” cituje z Evropského kodexu etiky franchisingu Hana Jurášková výkonná ředitelka České asociace franchisingu.44 Citovaná definice ve stručnosti popisuje a definuje tento způsob podnikání. Franchisor nabízí franchisantům podnikatelský koncept "na klíč" a "balík" služeb pro úspěšné vybudování a řízení franchisových podniků. Každý z nich dělá to, co nejlépe umí. Franchising je tedy "Partnership for profit", založený na dělbě práce a specializaci mezi poskytovatelem a příjemcem franchisy. Základní myšlenkou franchisingu je - jednou vytvořený podnikatelský systém nebo koncept "na klíč" x krát prodat. Tím je franchisový systém ve své podstatě předurčen pro další expanzi - na národní, ale i mezinárodní úrovni. A to mu dává i jeho dynamiku rozvoje,“ pokračuje.45 Franchisová forma podnikání se zejména uplatňuje v oblasti malého a středního podnikání Lze ji pouţít, jak pro osoby právnické, tak i fyzické. Mohou ze současné situace těţit právě zahraniční franchisingové systémy, které jiţ mají k dispozici osvědčený podnikatelský koncept a potřebné know-how. Franchising nabízí mnoho výhod, bezpečnější podnikání a relativně vysokou rentabilitu vloţeného kapitálu. Dle statistik a zkušeností ze zemí EU je franchising 6 krát úspěšnější neţ podnikání "na vlastní pěst. Základem úspěchu kaţdého podnikání, a tedy i franchisingu, je dobře vypracovaná smlouva a manuál. Jen díky jim lze předejít nepříjemnostem ve smyslu nesplněných očekávání. „Lze konstatovat, že i přes absenci úpravy franchisingu v českém právním řádu 43
ŘEZNÍČKOVÁ, Martina; Franchsing. Podnikání pod cizím jménem. 2. vydání. Praha: C.H.Beck. 2004, ISBN 978-80-7400-174-1 44 JURÁŠKOVÁ, Hana; časopis GASTRO Plus- časopis,který chutná, 2007/3, ISSN 1801-9110 45 JURÁŠKOVÁ, Hana; časopis GASTRO Plus- časopis,který chutná, 2007/3, ISSN 1801-9110 30
je současné právní prostředí pro tuto formu podnikání příznivé. Relevantní právní předpisy jsou již plně kompatibilní s právem EU, zájemci ze zahraničí mohou tudíž očekávat jak právní jistotu, tak i bezproblémový přechod na jednotný trh,” konstatuje Hana Jurášková.. Problematikou franchisingu v České republice se zabývá Česká asociace franchisingu (ČAF). Je to profesní organizace sdruţující na národní úrovni poskytovatele franchisingu - franchisory a odborníky zaměřující se na problematiku franchisingu např. v oblasti práva a poradenství. ČAF vznikla v roce 1993. Členy České asociace franchisingu jsou jednak velké, známé, mezinárodní systémy, tak i menší tuzemské franchisové systémy. Asociace podporuje rozvoj stávajících franchisových systémů a snaţí se o vytvoření příznivějších podmínek pro tento způsob podnikání.
4.3 Vzory smluv Licenční smlouva: Přímo z obecné úpravy obchodního tajemství v ObchZ vyplývá právo podnikatele s ním libovolně disponovat, konkrétně udělit svolení k jeho uţívání jiné osobě a stanovit podmínky tohoto uţívání. Vzhledem k tomu, ţe kupní smlouvu podle obchodního práva lze uzavřít pouze ohledně movité věci, vyplývá z toho skutečnost, ţe dispoziční oprávnění podnikatele s obchodním tajemstvím (coby nehmotnou věcí) je omezené a tedy obchodní tajemství nemůţe být předmětem kupní smlouvy podle obchodního zákoníku46. Převést toto právo by šlo patrně jen na základě inominátní smlouvy, protoţe jinou úpravu pro tyto případy obchodní zákoník neobsahuje. Pokud jde o právo svěřit obchodní tajemství jiné osobě k uţívání, pak je třeba si uvědomit, ţe nikde v obchodním zákoníku ani v jiném právním předpise není upravena licenční smlouva k obchodnímu tajemství. Autoři se rozcházejí v názorech, jak danou smlouvu pojmenovat a kterou úpravu pouţít. Moţných řešení je několik. Především je moţné na smlouvu přímo pouţít úpravu licenční smlouvy k předmětům průmyslového vlastnictví podle § 508 a násl. ObchZ, která se logicky nabízí, vzhledem k tomu, ţe obchodní tajemství bývá autory řazeno mezi práva průmyslového vlastnictví47. Přesto se domnívám, ţe toto zařazení není úplně jednoznačné, vyjdu-li například ze znění Paříţské 46
DĚDIČ, Jan; in DĚDIČ, Jan. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 1.díl. Praha: Polygon 2002, s 119, ISBN 80-7273-071-1 47 JEŢEK, J. in ELIAŠ, Karel a kol.: Kurz obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 4.vydání. Praha: C.H.Beck, 2004,s.589 , ISSN 1211-0558 31
unijní úmluvy, která byla přijata do českého právního řádu zákonem č. 18/1975 Sb., a která stanoví, ţe předmětem ochrany průmyslového vlastnictví jsou patenty na vynálezy, užité vzory, průmyslové vzory nebo modely, tovární nebo obchodní známky, známky služeb, obchodní jméno a údaje o provenienci zboží nebo označení jeho původu. V tomto výčtu práv náleţejících mezi průmyslová vlastnictví se nikde nedočteme ani o obchodním tajemství ani o know-how a lze tedy dovodit (a ze znění úmluvy vyplývá, ţe se nejedná jen o demonstrativní výčet práv), ţe Paříţská unijní úmluva obchodní tajemství za součást práv průmyslového vlastnictví nepovaţuje. To, zda podřadit obchodní tajemství pod práva průmyslového vlastnictví, tedy není jen teoretickým problémem, ale má i své praktické důsledky, v tomto případě pouţitelnost licenční smlouvy upravené v § 508 a násl. Druhým moţným řešením je tedy uzavření inominátní (nepojmenované) smlouvy s případným analogickým pouţitím ustanovení o licenční smlouvě48, kterou by pak bylo moţno označit jako nepravou licenci nebo smlouvu o know-how. Osobě, která je uţivatelem práva k obchodnímu tajemství pak náleţí stejná ochrana před porušením jako jeho majiteli. Samotná licenční smlouva podle § 508 ObchZ je převáţně dispozitivní povahy, i kdyţ základní ustanovení smlouvy, obsahující její podstatné znaky (identifikace stran, určení práv a vymezení rozsahu jejich vyuţití, sjednání jejich úplaty popř. jiné majetkové protihodnoty) jsou kogentní a pokud by nebyly dodrţeny, byla by smlouva neplatná. Úplata mívá buď podobu jednorázové částky zaplacené nabyvatelem nebo pravidelných licenčních poplatků (tzv. royalties) a nebo můţe být poskytnutá jinou formou protihodnoty, např. dodávkou části licencovaných výrobků49. Smlouva musí být uzavřena v písemné formě, rovněţ pod sankcí neplatnosti. Ostatní ustanovení, upravující jednotlivá práva a povinnosti stran smlouvy, označovaných jako licenciát a licenciát, jsou dispozitivní a strany se od nich mohou odchýlit a upravit svůj vztah odlišně. Podle toho, jestli je licenciát je nadále i po uzavření smlouvy oprávněn k výkonu práva k obchodnímu tajemství popř. je také oprávněn udělit licenci souběţně i jiným osobám, rozlišujeme licenci nevýlučnou a výlučnou, kdy po udělení licence poskytovatel nesmí po dobu uvedenou ve smlouvě právo
48
DĚDIČ, Jan in DĚDIČ, Jan a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 1.díl. Praha: Polygon 2002, s.119, ISBN 80-7273-071-1 49 BEJČEK, Josef, ELIÁŠ, Karel, RABAN, Přemysl., Kurs obchodního práva : obchodní závazky. / Josef Bejček, Karel, Eliáš, Přemysl Raban a kolektiv. 4. vyd. Praha : C.H. Beck, 2007. lii, 535 s. (Právnické učebnice),s.339, ISBN 80-7179-781-4, 32
uţívat ani ho poskytovat dále jiným subjektům. Jestliţe má nabyvatel právo přenechat dále výkon práva dalším osobám pomocí tzv. sublicence, pak se jedná o licenci výhradní50. Z hlediska obchodního tajemství obsahuje důleţité pravidlo § 513 ObchZ, týkající se povinnosti nabyvatele licence chránit získané informace před třetími osobami (za předpokladu, ţe z povahy předaných podkladů a informací nevyplývá, ţe poskytovatel na jejich utajení nemá zájem, coţ však v případě obchodního tajemství nehrozí). Za třetí osoby však nelze povaţovat osoby účastnící se podnikání podnikatele, jako jsou např. zaměstnanci nebo společníci společnosti. Povinnost chránit tyto informace má nabyvatel nejen po dobu platnosti licenční smlouvy, ale i po zániku licence, kdy je povinen utajovat chráněné informace aţ do doby, kdy se stanou veřejně známými. (viz příloha vzory smluv) Opční smlouva Jedná se o smlouvu o právu prvého odmítnutí. Tato smlouva se uzavírá v případech, kdy potenciální nabyvatel licence má o uzavření normální licenční smlouvy zájem, ale potřebuje znát alespoň některé informace o předmětu licence a určitý čas,aby mohl zváţit,zda licenci koupí, či nikoliv. Proto se v licenční praxi vyvinul tento druh smlouvy, která se obvykle uzavírá před uzavřením normální licenční smlouvy. Opční smlouvu lze uzavřít zároveň s licenční smlouvou, ale jako její odkládací podmínku. Opční smlouva je úplatná. V ceně se obvykle zahrne hodnota ušlého přínosu z čekání na rozhodnutí zájemce, časové znehodnocení předmětu licence a rizika, spojená s poskytnutím informací zájemci a pod. Opční smlouva není v našem právním řádu upravena jako samostatný smluvní typ a jedná se tudíţ o tzv.smlouvu nepojmenovanou. (viz příloha vzory smluv)
Smlouva o know-how: Smlouva o know-how se nejvíce blíţí svou strukturou i obsahem licenční smlouvě o převodu práv k průmyslovému vlastnictví, ale na rozdíl od ní se sice také uţívá k dispozici s právy duševního vlastnictví, ale těmi, které nejsou právně průmyslově chráněné (tedy know-how a obchodního tajemství v případě, ţe know-how naplňuje jeho znaky). Navíc
50
BEJČEK, Josef, ELIÁŠ, Karel, RABAN, Přemysl, Kurs obchodního práva : obchodní závazky. / Josef Bejček, Karel Eliáš, Přemysl Raban a kolektiv. 4. vyd. Praha : C.H. Beck, 2007. lii, 535 s. (Právnické učebnice),s.340, ISBN 80-7179-781-4, 33
předmětem licenční smlouvy podle § 508 ObchZ můţe být pouze výkon práv, zatímco smlouva o know-how můţe umoţňovat i jejich převod51. „Smlouva o know-how“, jinak nazývaná také jako „licence o know-how“ nebo „nepravá licence“52 není upravena jako konkrétní smluvní typ v obchodním zákoníku ani v jiných předpisech. Jedná se o inominátní smlouvu. U know – how lze pouţít smlouvy licenčního typu k předmětům průmyslového práva, smlouvy o převodu práva k předmětům průmyslového vlastnictví. V určitém rozsahu k danému účelu se mohou uzavírat i nepojmenované smlouvy s aplikací §269 odst.2 ObchZ, který tyto smlouvy zvlášť neupravuje a to vzhledem k jejich různorodému obsahu, nejsou chráněny zvláštními právními předpisy a tudíţ se jim neposkytuje silnější ochrana v podobě konkrétního předpisu. Obvyklým obsahem licenční smlouvy jsou tyto části: preambule, označení smluvních stran, definice pojmu, předmět smlouvy, způsob splnění závazku, práva poskytovatele, práva nabyvatele, cena licenčního poplatku, platební podmínky, přístup třetích osob k produktu, zajištění závazku, odpovědnost a sankce, vyšší moc, převod práv ze smlouvy na právního nástupce, řešení situace konkurzu, ukončení smlouvy, řešení práva na prodej licencovaných výrobků po ukončení platnosti licence, rozhodné právo a řešení sporů, trvání a prodlouţení smlouvy, řešení změn smlouvy, přílohy, odkazy na podmínky, platnost a účinnost smlouvy, podpisy.
Franchisingová smlouva: Ochrana obchodního tajemství je nezbytnou součástí také kaţdé franchisingové smlouvy, která přes svou všeobecnou známost není jako smluvní typ v obchodním ani v občanském zákoníku zakotvena. Jedná se o nepojmenovanou smlouvu, kombinovaný smluvní typ, zahrnující prvky několika smluvních typů, od licenční smlouvy, přes smlouvu nájemní, leasingovou, aţ po smlouvu o obchodním zastoupení. Franchisingovou smlouvu mezi sebou uzavírají právně plně samostatné subjekty (nejedná se tedy o vztah podobný právně například vztahu zaměstnance a zaměstnavatele a daleko více vztahu dvou společníků) a jejím cílem je co nejrychlejší zavedení a rozšíření výroby nebo sluţeb na
51
ZÁBRŠ, Aleš. Know-how, součást vlastnictví firmy, hospodaření s ním a jeho ochrana,,1993,č. 2:s. 37, ASPI: časopis Průmyslové vlastnictví, ISSN 0862-8726 52 BOHÁČEK, Martin. in DĚDIČ, Jan a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Praha: Prospektum, 1997,s.69, ISBN 80-7175-059-x 34
stejném principu a za pouţití stejného know-how, které bylo vymyšleno, vyzkoušeno a úspěšně zdokonalováno poskytovatelem franchisy.53 Jelikoţ se jedná o smlouvu inomintání, nenajdeme nikde upraveny základní znaky, bez kterých by se neobešla, ale přesto z teorie i praxe vyplývá několik obsahových náleţitostí, které by měla obsahovat: -
označení smluvních stran, tedy franchisora (poskytovatel franchisy) a franchisanta (příjemce franchisy) a vymezení jejich vzájemných práv a povinností
-
vymezení smluvního teritoria
-
dodací a platební podmínky
-
délku trvání smlouvy, způsob jejího ukončení, moţnost výpovědi, následky ukončení smlouvy a vzájemné vypořádání
-
systém, strukturu a fungování franchisingové sítě
-
ustanovení upravující uţívání typických znaků poskytovatele (např. obchodního jména, loga, ochranné známky…)
-
školení a vzdělávání pracovníků
-
moţnost prodání, převedení podniku na třetí osoby
-
ochrana před zneuţitím poskytovaných informací
-
sankce za neplnění povinností
způsob řešení vzniklých sporů Jednoduše řečeno, franchisingová smlouva představuje široký balík sluţeb a s ním spojené know-how, které poskytovatel předává nabyvateli za úplatu, a tím mu umoţňuje na určitém území distribuovat jeho uţ jinde vyzkoušené a zavedené zboţí a sluţby. Smlouva bývá velmi výhodná pro obě strany, poskytovateli sníţí rizika pro expanzi na jemu neznámý trh, umoţní mu rozšíření jeho značky a přinese mu nemalý finanční výnos. Nabyvatel sice musí poskytovateli platit poplatky spojené se sluţbami, je omezena jeho podnikatelská svoboda ve prospěch franchisora, který většinou plně kontroluje kvalitu zboţí a sluţeb, ale na druhou stranu je pro nabyvatele velkou výhodou známost značky na světových trzích, čímţ je výrazně sníţeno riziko jeho neúspěchu na domácím trhu, často mívá menší problémy se získáním finančních prostředků u bankovních institucí pro počátek podnikání, poskytovatel mu zajišťuje pravidelná školení a vzdělávání pracovníků a předávání příslušných informací, apod. Součástí sluţeb bývá většinou i odborná pomoc a rad týkající se řízení podniku, 53
ŘEZNÍČKOVÁ, Martina,Franchising:.Podnikání pod cizím jménem.2.vydání. Praha. C. H.Beck.2004,s.145, ISBN 978-80-7400-174-1 35
marketingu, reklamní činnosti a v neposlední řadě poskytnutí před veřejností nebo konkurencí utajovaných informací, které mohou představovat obchodní tajemství poskytovatele. Nabyvatel se ve smlouvě většinou zavazuje chránit utajení skutečností, o nichţ se v rámci tohoto závazku dozvěděl a jejichţ utajení poskytovatel poţaduje. Jestliţe tyto informace naplňují znaky obchodního tajemství uvedené v § 17 ObchZ, náleţí jim ochrana jako při porušení obchodního tajemství. Často si však poskytovatel ve smlouvě pojistí ochranu smluvní pokutou, která podléhá obecné úpravě v OZ. Ustanovení musí obsahovat výši pokuty nebo alespoň způsob jejího určení a povinnost zaplatit pokutu v případě porušení smluvní povinnosti vzniká nezávisle na zavinění nebo dokonce okolnosti vylučující protiprávnost, je tedy odpovědností objektivní. Pokud si strany nedohodnou jinak, pak poškozený poskytovatel nemá právo po druhé straně poţadovat náhradu škody, na kterou se vztahuje povinnost ze smluvní pokuty. Směrnice obsažená ve smlouvě k ochraně know - how Technická a jiná dokumentace kupujícího. Veškerá technická a jiná dokumentace, kterou kupující prodávajícímu v souvislosti se zboţím ke splnění kupní smlouvy dodá, zůstává ve výhradním vlastnictví kupujícího. Předmětem výhradního vlastnictví kupujícího jsou všechna technická řešení a jiná řešení a postupy, které technická dokumentace zachycuje, přičemţ kupující neuděluje v souvislosti s uvedeným know-how prodávajícímu licenci, neposkytuje ţádná práva spojená s duševním vlastnictvím atd. Uţití technické a jiné dokumentace kupujícího prodávajícím. Technickou a jinou dokumentaci ve smyslu bodu 15.1 těchto Všeobecných podmínek není prodávající oprávněn zveřejnit či zpřístupnit jakékoliv třetí osobě či ji vyuţít ve prospěch jakékoliv třetí osoby. Tuto dokumentaci je prodávající oprávněn pouţívat pouze v souvislosti se zboţím ke splnění kupní smlouvy. Tento závazek se nevztahuje na správní či jiné veřejnoprávní orgány či autority, pokud vykonávají zákonem upravený kontrolní či jiný dohled podle příslušných právních předpisů. Po splnění kupní smlouvy či po jejím zániku jakýmkoli jiným způsobem je prodávající povinen tuto dokumentaci vrátit kupujícímu a zničit případné veškeré kopie, které si pro splnění kupní smlouvy pořídil. Další technická a jiná dokumentace. Prodávající se zavazuje jakoukoli další technickou a jinou dokumentaci neuvedenou v ust. 15.1 (zejména dokumentaci vyvinutou prodávajícím za účelem plnění kupní smlouvy), na jejímţ vývoji se podílel nebo jej 36
financoval či spolufinancoval kupující, nezveřejnit či nezpřístupnit jakékoliv třetí osobě či ji nevyuţít ve prospěch jakékoliv třetí osoby. Tuto dokumentaci je prodávající oprávněn pouţívat pouze v souvislosti se zboţím ke splnění kupní smlouvy. Po splnění kupní smlouvy či po jejím zániku jakýmkoli jiným způsobem je prodávající povinen tuto dokumentaci předat bezplatně kupujícímu, převést na něj k ní vlastnické právo a zničit případné veškeré kopie, které si pro splnění kupní smlouvy prodávající pořídil. Pokud prodávající nesplní svoji povinnost dle předchozích ustanovení (15.1, 15.2 či 15.3 ) těchto Všeobecných podmínek, vzniká kupujícímu vůči prodávajícímu nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 100.000,- Kč za kaţdé jednotlivé porušení této povinnosti, a to i opakovaně. Smluvní pokuta je splatná do 14 dnů od doručení vyúčtování smluvní pokuty prodávajícímu. Pro odstranění pochybností smluvní strany výslovně prohlašují, ţe zaplacením smluvní pokuty nezaniká povinnost dle ust. (15.1, 15.2 či 15.3) těchto Všeobecných podmínek a současně zaplacením smluvní pokuty není právo na náhradu škody kupujícího jakkoli dotčeno. Všechny nároky je kupující oprávněn uplatňovat samostatně vedle sebe a sjednání smluvní pokuty nemá vliv na odpovědnost za škodu, její uplatňování, výši a právo na její náhradu. Dalšími vyuţívanými smlouvami k ochraně know – how jsou např.: Smlouva o přenechání obchodního tajemství k užívání Příloha č.2 Dohoda o mlčenlivosti, ochraně informací a zákazu jejich zneužití Příloha č.3
4.4 Test pojmových znaků know - how Lze říci, ţe test pojmových znaků know – how sám o sobě představuje určité know – how. Vystihuje poznatky o tom, jak zjistit co je, nebo není know – how. Dílčím způsobem nám tak odpovídá na otázku Vědět jak!? Úlohou právní vědy je nejen otázky klást, ale i na ně odpovídat. A to přezkoumatelným rozumovým způsobem neboli pomocí vědeckých metod. Know – how které podléhá vědeckému testování, je totiţ pojmem legislativně-právním, jeţ je součástí logické soustavy právního řádu, který sám je jedním z předmětů právovědného výzkumu. 37
V testu jsou poznatky aplikovaného právovědného výzkumu práva duševního vlastnictví, zaměřeného na vědecké testování práva. Lze říci, ţe naznačený test má univerzální určení. Test patří mezi globálně vyuţitelné výsledky globalizováné právní vědy. V tomto případě tvoří dílčí části věda práva duševního vlastnictví. V praxi bývá know – how obsaţeno v jiných ideálních předmětech (obchodním tajemství, zlepšovacích návrzích). Testu lze vyuţívat při zjišťováním nepeněţitých majetkových vkladů do obchodních společností či druţstev či nadací. Svou úlohu můţe splnit jako podklad pro ocenění nehmotného majetku a pro účtování o něm. Pouţívání předmětného testu má význam kupříkladu při zodpovídání předběţných otázek soukromoprávních a to iv procesu civilním, správním či trestním. S takovými otázkami se setkáváme nejen před soudy, ale téţ před finančními úřady. Dopomáhá při zjišťování, zda něco je či není know- how. Můţeme říct, ţe test svou návodností sleduje téţ záměr právně didaktický, který by byl vyuţitelný nejen při vzdělávání patentových zástupců či jiných odborníků jako jsou kupříkladu daňový poradci apod.54 Vzor testu uvádím v příloze vzory smluv.
4.5 Soudní případ Přiměřené zadostiučinění v souvislosti s nekalosoutěţním jednáním není prostředkem materiální reparace, při určení výše přiměřeného zadostiučinění nelze přihlédnout k hmotným (majetkovým) hlediskům, jakým je získaný majetkový prospěch z uskutečněného obchodního případu, nebo sníţení objemu obchodu ţalobce. Přiměřené zadostiučinění v souvislosti s nekalosoutěţním jednáním není prostředkem materiální reparace, při určení výše přiměřeného zadostiučinění nelze přihlédnout k hmotným
(majetkovým)
uskutečněného
hlediskům,
obchodního
případu,
jakým nebo
je
získaný
sníţení
majetkový
objemu
prospěch
obchodu
z
ţalobce.
(Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 29 Odo 652/2001, ze dne 18.9.2002)55
54
TELEC, Ivo, CSc; Test pojmových znaků know – how,časopis Průmyslové vlastnictví, 11-12/2007, ISSN 0862-8726 55 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 29 Odo 652/2001, ze dne 18.9.2002 (publikováno v Automatizovaném systému právních informací – ASPI pod č. JUD72644CZ) 38
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci ţalobce C., a. s., zastoupeného, advokátkou, proti ţalovanému P.M.S. P., s. r. o., zastoupenému, advokátem, o zadostiučinění Kč 17,000.000,- vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 33 Cm 67/98, o dovolání ţalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. června 2001, čj. 3 Cmo 484/99-147, tak, ţe rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. června 2001, čj. 3 Cmo 484/99-147, ve výroku ve věci samé, jímţ byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, ţe se ţaloba o zaplacení 1,000.000,- Kč zamítá a ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, se zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Z odůvodnění : Krajský soud v Hradci Králové jako soud prvního stupně rozhodl rozsudkem z 13. 9. 1999 čj. 33 Cm 67/98-114, ţe ţalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit ţalobci 2,000.000,- Kč a ţe ţádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ţalobce se domáhal na ţalovaném zaplacení Kč 17,000.000,- jako přiměřeného zadostiučinění z titulu porušení obchodního tajemství jakoţto nedovoleného jednání nekalé soutěţe ze strany ţalovaného. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání ţalobce i ţalovaný. Odvolací soud výslovně v odůvodnění svého shora označeného rozsudku rozhodnutí uvedl, ţe postupoval v odvolacím řízení podle občanského soudního řádu (zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále téţ „o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. 12. 2000, v souladu s ust. bodu 1. a 15., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. a přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 o. s. ř. Odvolací soud vycházel ze zjištění, ţe ţalobce se domáhal předcházející ţalobou proti ţalovanému ochrany práv ke svému know-how, které tvořilo jeho obchodní tajemství a rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové z 6. 11. 1995 čj. 22 Cm 44/95-236 ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze z 21. 5. 1997 čj. 3 Cmo 37/96-272, byla ţalovanému uloţena povinnost zdrţet se jednání směřujícího k vyuţití výkresové dokumentace specifikovaných strojů a strojních zařízení, zdrţet se jakékoli dispozice, úplatné nebo bezplatné, s touto výkresovou dokumentací nebo řešení v ní obsaţených, zdrţet se jednání, který by mohlo vést ke zpřístupnění této dokumentace a řešení v ní obsaţeného jiným 39
osobám nebo k jejímu zveřejnění, dále odstranit označení „D. m. P. M. s., s. r. o.“ z veškeré dokumentace, která obsahuje konstrukční řešení vyvinuté ţalobcem a vydat ţalobci všechny kopie výkresové dokumentace ţalobce týkající se těchto strojů. Ţalobci bylo téţ přiznáno právo uveřejnit na náklady ţalovaného rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroku a právních závěrů odvolacího soudu. V odůvodnění tohoto rozhodnutí nebylo přisvědčeno námitkám, ţe jde o výrobu, jejíţ podstata byla předmětem patentů zveřejněných ve třicátých letech (minulého století) a ţe jde o princip známý, ale bylo konstatováno, ţe předmětem obchodního tajemství není sám princip výroby kolagenových střev, ale konstrukční řešení výrobního zařízení, vycházející z vlastních poznatků z dlouhodobé výroby. Takové poznatky, promítnuté v určitém způsobu výroby a v určitém konstrukčním řešení, přestavují určitou hodnotu a jsou zvláštním nehmotným statkem, odlišným od samotného výrobního principu. V odůvodnění rozhodnutí se dále konstatuje, ţe ţalovaný nepřípustně pominul závazky svého právního předchůdce i vlastní závazky vyplývající z příslušných smluv, vztahujících se k výstavbě závodu B., kde zapůjčená dokumentace ţalobce byla důsledně chráněna před jakýmkoli jiným vyuţitím, neţ pro dané speciální smluvní určení. Ţalovaný porušil převzaté závazky a obchodní tajemství ţalobce, a jeho činnost je nutno podle názoru soudů obou stupňů hodnotit jako nekalé soutěţní jednání ve smyslu § 51 obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále téţ „obch. zák.“). Odvolací soud uvedl, ţe v předmětné věci pak uplatnil ţalobce v návaznosti na předchozí, shora popsanou věc, nárok na přiměřené zadostiučinění v peněţité formě ve výši Kč 17,000.000,- . Sama skutečnost, ţe k porušení obchodního tajemství ţalobce ţalovaným došlo, nebyla v průběhu řízení zpochybněna a sporným je, zda je moţno přiznat zadostiučinění, kdyţ jiţ v předchozím řízení bylo přiznáno právo uveřejnit rozsudek, a pokud ano, zda odpovídá poskytnutí zadostiučinění v peněţní formě a jaká je přiměřená výše tohoto zadostiučinění. Odvolací soud dovodil, ţe právo uveřejnit rozsudek podle § 55 odst. 2 obch. zák. je právem specifickým a nelze je směšovat s právy podle ust. § 53 obch. zák., daným osobám, jejichţ práva byla ohroţena nebo porušena nekalou soutěţí. To, ţe v řízení, jehoţ předmětem byl zdrţovací nárok, bylo soudem přiznáno právo uveřejnit rozsudek, nevylučuje právo ţalobce na přiměřené zadostiučinění, jsou-li pro jeho přiznání splněny podmínky. 40
Odvolací soud konstatoval, ţe v dané věci opírá ţalobce uplatněný nárok o materiální důsledky jednání ţalovaného, a to pokles odbytu a zisku ţalobce v zemích býv. Sovětského svazu v návaznosti na nárůst produkce závodu B. o 3 linky, při jejichţ dodání došlo k porušení obchodního tajemství ţalobce, avšak vedle toho ţalobce poukazuje na sníţení svého postavení na uvedeném trhu vůbec. Je nutno rozlišovat újmu imateriální a újmu materiální, k jejímuţ vyrovnání slouţí náhrada škody podle ust. § 373 an. obch. zák. Ţalobce však výslovně náhradu škody nepoţaduje. Vlastní porušení obchodního tajemství, v jehoţ důsledku došlo ke sníţení postavení ţalobce na významném trhu, podle názoru odvolacího soudu postačující k uznání práva na přiměřené zadostiučinění. Vzhledem ke specifičnosti dané produkce a významu konkrétního know-how pro podnikatelskou činnost ţalobce je podle závěru odvolacího soudu odpovídající poskytnutí zadostiučinění v peněţní formě. Pokud jde o přiměřenost výše zadostiučinění, soud prvního stupně uznal na základě volné úvahy, s přihlédnutím k intenzitě a závaţnosti porušení obchodního tajemství, za přiměřenou výši 2,000.000,- Kč, odvolací soud pak při hodnocení této výše byl veden úvahou, ţe tu nelze zohlednit majetkovou újmu (ta měla být reparována náhradou škody, jak jiţ zmíněno). Na druhé straně odvolací soud vzal v úvahu význam know-how, chráněného obchodním tajemstvím ţalobce a tím podstatné sníţení postavení ţalobce na významném trhu, jakoţ i sníţení celkového objemu obchodu, při němţ k porušení došlo. Odvolací soud proto dospěl k závěru, ţe je nutno přiznat zadostiučinění ve výraznější výši, nikoli však v takové výši, jakou přiznal soud prvního stupně a za odpovídající výši měl částku 1,000.000,- Kč. K argumentaci ţalovaného, ţe průměrná výše dosud soudy přiznávaného zadostiučinění byla řádově ve stovkách tisíc korun, odvolací soud poznamenal, ţe přiměřenost je nezbytné posuzovat vţdy podle okolností jednotlivých případů a podmínky mezi nimi se mohou značně lišit. Z výše popsaných důvodů odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. napadený výrok rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, ţe ţalobu o zaplacení 1,000.000,- Kč zamítl, v rozsahu povinnosti ţalovaného zaplatit ţalobci 1,000.000,- Kč rozsudek potvrdil a současně
rozhodl
o
náhradě
nákladů
41
řízení
před
soudy
obou
stupňů.
Proti tomuto rozsudku podal ţalobce dovolání, a to do výroku, jímţ byla zamítnuta ţaloba o zaplacení přiměřeného zadostiučinění v částce přesahující 1,000.000,- Kč, a do výroku o nákladech řízení. Přípustnost dovolání opírá o ust. § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., důvod dovolání spatřuje v tom, ţe rozsudek spočívá podle § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. na nesprávném právním posouzení věci, a to pouze pokud jde o výši přiznaného zadostiučinění. Dovolatel se domnívá, ţe při určení výše přiměřeného zadostiučinění odvolací soud nesprávně posoudil zjištěné skutečnosti a nepřihlédl ke všem kritériím, která jsou podle judikatury a odborné literatury rozhodná pro určení výše přiměřeného zadostiučinění. Podle názoru dovolatele právě údaje o odbytu ţalobce na trzích v Rusku dokládají význam a velikost jednoho z trhů, který protiprávní jednání ţalovaného zasáhlo. Údaje o kolísání tohoto odbytu v závislosti na produkci ruského výrobce klihovkových střev B., jemuţ bylo ţalovaným dodáno výrobní zařízení při porušení obchodního tajemství ţalobce, ukázaly, jak se jednání ţalovaného projevilo ve vnímání postavení ţalobce jeho zákazníky na ruském trhu. Jméno a pozice ţalobce na tomto významném trhu se změnily v důsledku jednání ţalovaného. Jak vyplývá z judikatury i z odborné literatury, závaţnost a intenzita protiprávního jednání a jeho dosah (jak velkou oblast trhu zasáhlo), jsou podstatnou součástí kritérií, která mají být vzata v úvahu při posuzování výše přiměřeného zadostiučinění (rozsudek NS sp. zn. Odon 45/97, rozsudek VS Praha sp. zn. Cmo 684/95, dále Macek, J., Tomsa, M.: Příspěvek k otázkám přiměřeného zadostiučinění v penězích v případech nekalé soutěţe, porušení obchodního tajemství a při neoprávněném uţívání obchodního jména, Právní praxe č. 4/98, s.204 an.). Podle názoru ţalobce odvolací soud nesprávně posoudil význam zjištěných skutečností pro určení výše přiměřeného zadostiučinění. Ţalovaný závaţným způsobem porušil obchodní tajemství ţalobce a zpřístupnil jiným technologii výroby strojů, které ţalobce pouţívá pro výrobu svých výrobků. Vzhledem k tomu, ţe trh se střívky na masné výrobky je celosvětově rozdělen mezi několik málo výrobců a specifika strojů na výrobu předurčují vlastnosti produktů na nich vyráběných, odvozuje ţalobce úspěch své podnikatelské činnosti, jak i své postavení na místním i světovém trhu právě od zachování utajení této technologie. V úvahu je dále nutno vzít i subjektivní hlediska, zejména vědomost jednajícího (ţalovaného) o závadnosti jeho jednání a jeho dopadech na postiţeného, motiv 42
závadného jednání, zda se postiţený při zjištění závadného jednání, bránil atp. V tomto i v předcházejícím řízení bylo prokázáno, ţe ţalovaný si protiprávnosti svého jednání i jeho důsledků byl plně vědom a ţe chtěl know-how ţalobce obchodně realizovat jako své vlastní a také tak učinil. Dokonce ţalovaný pokračoval vědomě ve svém protiprávním jednání i poté, kdy byl vysloven zákaz dispozice s dokumentací a know-how (nabízel stroje na prodejní výstavě). Soud prvního stupně důkazy v tomto směru povaţoval za irelevantní, odvolací soud se k tomuto hodnocení nevyjadřil. Dovolatel má za to, ţe ani subjektivní stránka nemůţe být pominuta. Zadostiučinění je určitou soukromoprávní sankcí, jejímţ smyslem a účelem není jen nahradit imateriální újmu, ale i účinně postihnout toho, kdo se protiprávního jednání dopouští. Náhrada újmy je jednou stránkou, druhou stránkou je míra, v níţ zaplacením přiznané částky zadostiučinění bude postiţen ten, kdo se dopustil protiprávního jednání. Dovolatel je toho názoru ţe v daném případě skutečnost prokazující význam porušeného práva, závaţnost, intenzitu a dosah protiprávního jednání ţalovaného na postavení ţalobce na trhu potvrzují, ţe zadostiučinění ve výši 1,000.000,- Kč nemůţe plnit funkci vyrovnání imateriální újmy. V tomto případě se míjí účinkem i druhá stránka – sankční působení zadostiučinění. Ţalovaného neodradil od zneuţívání obchodního tajemství ţalobce ani soudní zákaz. Dále v předchozím řízení bylo prokázáno, ţe ţalovanému byla za protiprávní jednání, spojené s dodáním tří linek do B., zaplacena cena ve výši více neţ 3 mil. amerických dolarů. Dovolatel uzavírá, ţe vezme-li se v úvahu význam porušeného práva, významné sníţení postavení ţalobce na významném trhu i objem obchodu, při němţ k porušení došlo a prospěch, který z něho ţalovaný měl, je zřejmé, ţe částka Kč 1,000.000,- jako přiměřené zadostiučinění je jen symbolická. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek (zjevně v dotčeném rozsahu) zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, 43
se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001). Odvolací soud výslovně postupoval v řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 a taktéţ dovolací soud postupoval v řízení o dovolání podle téhoţ znění. Nejvyšší soud konstatoval, ţe dovolání je přípustné podle ust. § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Předmětem dovolacího přezkumu je otázka právního posouzení přiměřenosti výše zadostiučinění jako nároku, upraveného v ustanovení § 53 obch. zák. Přiměřené zadostiučinění, které můţe být poskytnuto i v penězích, je jedním z nároků osob, jejichţ práva byla nekalou soutěţí porušena nebo ohroţena rušitelem (v daném případě ţalovaným), jak z cit. ustanovení plyne. Právní praxe i právní teorie jsou zajedno v tom, ţe nárok na přiměřené zadostiučinění je nárokem, jímţ se reparuje újma nemateriální povahy. Tento aspekt vyvěrá jiţ z podstaty tohoto nároku, který se označuje jako zadostiučinění neboli satisfakce, aby se jiţ v názvu zdůraznila jeho imateriální povaha. Ve formě zadostiučinění, jako prostředku satisfakčního, není moţno proto brát ohled na prvky, které mají materiální povahu, poněvadţ materiální reparaci tento právní prostředek ochrany proti nekalé soutěţi neslouţí. Pokud tudíţ se dovolatel domáhá, aby při určení výše přiměřeného zadostiučinění bylo přihlédnuto i ke hmotným (majetkovým) hlediskům, jakým je získaný majetkový prospěch z uskutečněného obchodního případu (obdrţená cena 3 mil. dolarů), nebo sníţení objemu obchodu ţalobce (samozřejmě v číselném vyjádření) apod., nelze se s takovým právním názorem ztotoţnit. Materiální či majetkové aspekty jsou rozhodné pro vznik nároků materiální povahy, jako je kupř. náhrada škody, avšak nikoli pro nárok satisfakční povahy, jak shora zdůrazněno. Nárok na přiměřené zadostiučinění je dále nárokem, který má převáţně, popř. výlučně objektivní charakter. Dovozuje se, ţe je nárokem „objektivním, který není vázán na naplnění jakýchkoli subjektivních podmínek“ (Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník, komentář, 7. vydání, C. H. Beck 2002, str. 148). V rozsudku ze dne 25. 3. 1998 sp. zn. I. Odon 45/97 Nejvyšší soud dovodil, ţe „přiměřenost výše peněţního zadostiučinění musí být posuzována jak z objektivních, tak subjektivních hledisek“ (srov. téţ Faldyna, F. a kol – autor příslušné části Hajn, P.: Obchodní zákoník s komentářem, I. 44
díl, Codex 2000, str. 143.) V kaţdém případě jsou subjektivní momenty z hlediska výše přiměřeného zadostiučinění pouze momenty doplňkovými. Konečně pokud jde o dovolatelem tvrzenou sankční stránku působení zadostiučinění, nelze neuznat, ţe peněţní satisfakce má rovněţ sankční povahu, neboť zaplacení zadostiučinění představuje pro rušitele také finanční újmu, nejen újmu morální, která má vyrovnat porušenou rovnováhu v postavení rušitele a postiţené osoby. Tato sankční stránka nicméně hraje při poskytování zadostiučinění vedlejší, podruţnou roli, protoţe rozhodující je nemateriální stránka satisfakce. Z uvedeného se podává, ţe dovolatelem prosazovaná kriteria subjektivní a sankční povahy nejsou z hlediska přiměřenosti výše zadostiučinění určující. Z toho zároveň plyne, ţe odvolací soud při hodnocení výše přiměřeného zadostiučinění vzal v úvahu rozhodná kriteria se zřetelem ke konkrétním okolnostem daného případu a jeho právnímu posouzení ve věci samé nelze vytknout pochybení. Odvolací soud nicméně pochybil v tom směru, ţe nenapravil vadu, spočívající v tom, ţe soud prvního stupně nerozhodl o podstatné části uplatněného nároku, vyjádřeného v ţalobním petitu částkou 17,000.000,- Kč, tj. o částce 15,000.000,- Kč. Soud prvního stupně měl povinnost i v tomto rozsahu o ţalobě rozhodnout a odvolací soud mu měl v tomto rozsahu uloţit povinnost vydat doplňující rozsudek ve smyslu § 166 o. s. ř. Řízení je proto postiţeno (jinou) vadou, která mohla mít (a také měla) za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [ust. § 241 odst. 3 písm. b) o. s. ř.] a dovolací soud proto musel rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení (ust. § 243b odst. 1 in fine o. s. ř.).
45
Závěr Informovanost naší veřejnosti v této oblasti je podle mého názoru nedostatečná. Běţný občan, běţný zaměstnanec, běţný podnikatel atd. mají v průměru jen velmi mlhavé představy o ochraně duševního vlastnictví. O tom je zřídka kdy informuje denní tisk, rozhlas či televize. Časopisy vydávané Úřadem Průmyslového vlastnictví určené pro odbornou veřejnost neproniknou k běţným občanům a tedy k potencionálním tvůrcům různých forem duševního vlastnictví. Určitě by bylo zajímavé provést průzkum veřejného mínění právě v této oblasti. Ne kaţdý má právní vzdělání a výklady v odborné literatuře jsou pro podnikatele velmi sloţité a jejich výklady se různí. Propagace tvorby a ochrany duševního vlastnictví by měla více pronikat i do ostatních hromadných sdělovacích prostředků. Popularizace výsledků tvůrčí práce a její ochrany ve veřejnosti, je tedy nezbytná. Je důleţité, aby kaţdý podnikatel střeţil skutečnosti a informace, které mají pro jeho fungování a podnikatelský úspěch význam, neboť jsou předpokladem úspěšného podnikání a ochrana tohoto nehmotného statku představuje velkou konkurenční výhodu, které ho odlišují a posunují před ostatní podnikatele. Zanedbání této ochrany můţe podnikateli v důsledku odcizení tohoto vlastnictví způsobit nenahraditelné obchodní a ekonomické ztráty. Proto je na místě chránit obchodní tajemství, důvěrné informace i know-how jiţ v okamţiku jejich vzniku a nikoliv teprve poté, kdy dojde k jejich nechtěnému prozrazení. Doporučuji tedy zásadně smluvní úpravu ochrany důleţitých informací, např. zapracování této ochrany do vnitřních přepisů podnikatele. Jako nevhodnější moţnost po seznámení s touto problematikou, vidím nové a zcela jednoznačné vypracování vhodného a výstiţného, nezaměnitelného zákona, který by bylo moţno vyuţít v obchodních vztazích mezi subjekty k ochraně jakéhokoliv vývoje. Nedostatky v právní úpravě uţívání know - how souvisejí s tím, ţe s výjimkou oblasti zahraničního obchodu nebyly prakticky po dobu 40 let v tuzemské obchodní praxi prakticky vůbec pouţívány a nevznikla tudíţ potřeba tohoto zákona. V důsledku této proluky ochrana know - how je nepříliš rozvinutým oborem současné právní vědy. To vede k tomu, ţe se těţko hledají odpovědi na řadu otázek spojených s aplikacemi práva v obchodní praxi. Při řešení problémů spojených se zajišťováním ochrany know –how pomáhá řešit organizování vědeckých konferencí a odborných seminářů jako jsou například témata 46
„Ochrana duševního vlastnictví vaší firmy, kde se dozvíte: Jak zabezpečit vaše jméno, know – how, obchodní tajemství před krádeţí a zneuţitím konkurencí a bývalými zaměstnanci.“
47
Příloha č. 1
Test pojmových znaků know-how Prohlášení shody Test pojmových znaků know-how odpovídá právním požadavkům (pojmovým znakům), které na právní status know-how kladou právní normy vyplývající zejména z: a) čl. 11 odst. 1 až 4 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené pod č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějšího předpisu b) mezinárodních smluv o ochraně investic, kterými je Česká republika vázána, pokud jde o jejich běžný obsah c) zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů d) zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů e) zákona č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (zákona o nadacích a nadačních fondech), ve znění pozdějších předpisů f) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů g) zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů, a to i s přihlédnutím k čl. 2 (viii) Úmluvy o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví, podepsané ve Stockholmu dne 14. července 1967, vyhl. pod č. 69/1975 Sb., ve znění vyhl. pod č. 80/1985 Sb.
Test pojmových znaků know-how zásadně odpovídá právní argumentaci obsažené v odůvodnění následujícího právního rozhodnutí: a) usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2005 čj.: 7 Cmo 209/2005-44, uveřejněné v Právních rozhledech, 2006, č. 8, s. 308 – 310. Položená právní otázka Pomocí testu má být zodpovězena následující právní otázka věcného statusu (právní kvalifikace): ___________________________________________________________________ __. 48
Tato otázka mi byla položena zadavatelem, jímž je: ___________________________________________________________________ __ ___________________________________________________________________ _. Předložené podklady Při posuzování zadané právní otázky jsem vycházel z následujících podkladů: ___________________________________________________________________ __ Podklady mi byly předloženy ___________________________________________ Za svá jsem vzal skutková tvrzení, obsažená ve shora uvedených podkladech, o jejichž věrohodnosti jsem neměl pochyb, a bez nichž by nebylo lze učinit závěr o právní otázce. Hlediska Východiskem dosažení právního závěru mi byly následující skutečnosti (hlediska): a) skutkové okolnosti a jejich vzetí za své b) odborné posouzení skutečností, k nímž je třeba c) právní posouzení. Použité metody K zodpovězení právní otázky jsem použil, krom obecně uznávaných nebo právně přikázaných metod výkladu mezinárodních smluv nebo právních předpisů, následující metody, vedoucí ke zjištění pojmových znaků know-how vyplývajících z právního řádu, a to: a) metodu uznání skutkových tvrzení b) metodu popisnou a roztřiďovací c) logické metody odvození a rozboru d) metodu hodnocení významu.
1. Část údajová 1.1 Název know-how 1.2 Popis know-how 1.3 Účel a hospodářský význam 1.4 Druh objektivně vnímatelné podoby vyjádření know-how (např. elektronická aj.) a trvalost nebo dočasnost vyjádření 1.5 Popis věci (nosiče), jíž, v níž nebo na níž je know-how vnímatelně vyjádřeno 1.6 Doba vzniku know-how 1.7 Stav zveřejnění know-how 1.8 Stát původu know-how 1.9 Know-how zaměstnanecké (podnikové) 1.10 Know-how na objednávku nebo soutěžní 1.11 Jiný způsob vzniku know-how 1.12 Obsažení know-how v jiném předmětu (např. v obchodním tajemství, důvěrné informaci, vynálezu nebo jiném technickém řešení, vědeckém díle, 49
zlepšovacím návrhu) a stav právní ochrany takového předmětu 1.13 Jiné k popisu know-how 1.14 Údaje o majiteli nebo spolumajitelích 1.15 Jiné k majiteli nebo spolumajitelům 1.16 Údaje o původci nebo spolupůvodcích 1.17 Jiné k původci nebo spolupůvodcům 1.18 Údaje o zaměstnavateli u zaměstnaneckého (podnikového) know-how 1.19 Údaje o objednateli nebo vyhlašovateli soutěže u know-how na objednávku nebo soutěžního 1.20 Údaje o postupnících licencí, o nabyvatelích oprávnění z licence nebo podlicence
2. Část znaková 2.1 Know-how tvořeno souborem: a) poznatků b) dovedností c) zkušeností d) zběhlostí 2.2 Know-how tvořeno jednotlivostí spočívající v jednotlivém: a) poznatku b) dovednosti c) zkušenosti d) zběhlosti 2.3 Věcná povaha know-how (např. výrobní, technická, provozní, obchodní, vědecká, výzkumná, vývojová aj.) 2.4 Vlastnosti know-how: a) identifikovatelnost (zpředmětnění) b) způsobilost objektivního vyjádření c) podstatnost d) užitečnost e) absence běžnosti f) hospodářská využitelnost g) ocenitelnost h) převoditelnost i) absence obecné známosti a obecné dostupnosti j) absence předmětu práva patentového nebo práva užitně vzorového 2.5 Podoba objektivního vyjádření (např. popisem, výkresem, vzorcem aj.) 2.6 Přítomnost alespoň minimálního stupně hospodářské hodnoty a v čem spočívá 2.7 Zvláštní vlastnost know-how pro případ jeho nepeněžitého majetkového vkladu do základního kapitálu obchodní společnosti nebo družstva (zvláštní vkladová způsobilost): a) údaje o obchodní společnosti nebo družstvu b) předmět podnikání obchodní společnosti nebo družstva c) hospodářská využitelnost know-how ve vztahu k předmětu podnikání 50
obchodní společnosti nebo družstva1
3. Výluky z know-how 3.1 Obecně známá skutečnost 3.2 Obecně dostupná skutečnost 3.3 Zvláštní osobní vlastnost, neoddělitelná od osobnosti určitého člověka 1§
59 odst. 2 nebo § 260 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů.
4. Závěr (právní názor) Na základě shora podaného metodického posouzení právní věci vyslovuji následující právní názor, jímž odpovídám na položenou právní otázku: Výše popsaný předmět je / není know-how, a to zejména ve smyslu čl. 11 odst. 1 až 4 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené pod č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějšího předpisu, mezinárodních smluv o ochraně investic, kterými je Česká republika vázána, pokud jde o jejich běžný obsah, zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (zákona o nadacích a nadačních fondech), ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů, a to i s přihlédnutím k čl. 2 (viii) Úmluvy o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví, podepsané ve Stockholmu dne 14. července 1967, vyhl. pod č. 69/1975 Sb., ve znění vyhl. pod č. 80/1985 Sb.
Doložka 51
Prohlašuji na svou odbornou a stavovskou čest, že k výše uvedenému právnímu názoru jsem dospěl podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, nezávislé na jiných osobách, pouze na základě výše uvedených podkladů, hledisek, metod a právních norem vyplývajících z citovaných pramenů. Shora podaný závěr vyjadřuje právní názor posuzovatele, který je argumentačně podložen, jak je výše uvedeno. Test pojmových znaků know-how, obsahující odborné posouzení shora popsaných skutečností, a to formou odborného vyjádření, jakož i právní názor z něho vyplývající, je předložen bez rozporů. Tento test obsahuje osm číslovaných a v jednu listinu spojených stran bez příloh. Posuzovatel: V ________ dne _______ _______________________________ 56
56
Prof. JUDr Telec Ivo.,CSc., čerpáno z časopisu Průmyslové vlastnictví 11-12/2007, ISSN 0862-8726 52
Příloha č. 2
Smlouva o přenechání obchodního tajemství k užívání Společnost: …………..…………..………….. se sídlem: …………..…………..………….. IČ: …………..…………..………….. DIČ: …………..…………..………….. zastoupená: …………..…………..………….. zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v .............................., oddíl ......., vložka ........... (dále jen „poskytovatel“) a Společnost: …………..…………..………….. se sídlem: …………..…………..………….. IČ: …………..…………..………….. DIČ: …………..…………..………….. zastoupená: …………..…………..………….. zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v .............................., oddíl ......., vložka ........... (dále jen „nabyvatel“) uzavírají dle ust. § 17, § 18 a § 269 obchodního zákoníku tuto smlouvu o přenechání obchodního tajemství k užívání: I. Předmět smlouvy Poskytovatel je majitelem důvěrného know-how, jehož předmětem jsou mimo jiné informace související s provozem jeho podniku na výrobu ................................................... Poskytovatel výše uvedeného obchodního tajemství, které je součástí jeho know-how, toto řádným způsobem utajuje v souladu s ust. § 17 obchodního zákoníku. Poskytovatel touto smlouvou přenechává své obchodní tajemství a know-how zachycené v interní směrnici pod číslem……....a bude předáno formou …………………. k užívání nabyvateli a tento jej za úplatu přijímá. II. Povinnosti smluvních stran Nabyvatel je dle této smlouvy oprávněn na území České republiky k bezúplatnému výkonu práv ze získaného obchodního tajemství poskytovatele specifikovaného v článku I. Nabyvatel může poskytnout informace získané na základě této smlouvy třetí osobě pouze po předchozím písemném souhlasu poskytovatele za předpokladu, že třetí strana se zavázala stejnou smlouvou o přenechání obchodního tajemství k užívání a informace poskytnuté třetí straně jsou omezeny pouze na míru nezbytnou se souhlasem původního vlastníka. Za třetí strany a osoby se nepovažují osoby, jež se účastní na podnikání nabyvatele a které nabyvatel zavázal mlčenlivostí. Nabyvatel je povinen přijmout veškeré vhodné a nezbytné kroky, aby všichni jeho zaměstnanci, zástupci a reprezentanti dodržovali ustanovení této smlouvy a utajení. Povinnosti nabyvatele uvedené v tomto článku této smlouvy se nevztahují na následující informace nabyté od poskytovatele: - V čase jejich poskytnutí nabyvateli jsou tyto informace veřejně známé, nebo se staly později veřejně známé nikoliv z viny nabyvatele. - Nabyvatel může prokázat, že tyto informace byly v jeho majetku již před jejich poskytnutím nabyvateli a tyto informace nebyly předtím nabyvatelem opatřeny přímo nebo nepřímo od poskytovatele, nebo - Nabyvatel může prokázat, že tyto byly opatřeny od třetí strany, která si tyto informace přímo nebo nepřímo neopatřila od poskytovatele. 53
-
Po zániku smlouvy vrátit poskytovateli poskytnuté podklady a dále utajovat poskytnuté informace až do doby, kdy se stanou obecně známými. Podat poskytovateli písemnou zprávu, pokud zjistí, že práva poskytovatele jsou omezována či porušována, a to bez zbytečného odkladu.
Poskytovatel je i nadále oprávněn k výkonu práv, jež jsou předmětem této smlouvy a k poskytnutí jeho výkonu jiným osobám dle jeho svobodného výběru a není touto smlouvou nijak omezen. III. Pokuty, úplata a splatnost Dle dohody smluvních stran zaplatit smluvní pokutu ve výši ……………….,- Kč (slovy ........................................) za každý jednotlivý případ porušení povinností mlčenlivosti a sdělování informací dle článku II. uvedených touto smlouvou je povinen nabyvatel, a to ve lhůtě do … dnů ode dne doručení písemné výzvy k jejímu zaplacení po prokázání takové skutečnosti. Za poskytnutí obchodního tajemství nabyvatel poskytovateli uhradí převodem na účet částku .................. Kč (slovy ..................................), a to do ........ dnů ode dne připojení podpisu posledním účastníkem. IV. Délka trvání Tato smlouva se uzavírá na dobu určitou, a to na ……… let ode dne jejího uzavření . V. Závěrečná a další ustanovení Smlouva nabývá platnosti připojením podpisu posledního účastníka smlouvy. Smlouva je vyhotovena ve dvou vyhotoveních, přičemž každá ze smluvních stran obdrží jeden výtisk v platnosti originálu. Smluvní strany se dohodly, že případné spory vzniklé mezi nimi z právních vztahů založených touto smlouvou nebo v souvislosti s ní, budou rozhodovány v rozhodčím řízení ve smyslu zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, podle pravidel rozhodčího řízení Asociace rozhodců České republiky, jediným rozhodcem, jmenovaným prezidentem této asociace. Rozhodčí řízení bude probíhat na základě písemných podkladů a vyjádření předaných stranami. Ústní jednání bude svoláno v případě, bude-li to rozhodce považovat za nezbytné pro vydání rozhodnutí. Smluvní strany na důkaz své pravé a svobodné vůle, opravdu a vážně připojují své vlastnoruční podpisy a tím se zavazují ke splnění jejího obsahu.57 Datum a místo:
…………………………………….
Podpisy:
……………………………………. …………………………………….
57
Dostupné na internetu http://www.smlouvy.net23.net/index.php?option=com_content 54
Příloha č. 3
DOHODA O MLČENLIVOSTI, OCHRANĚ INFORMACÍ A ZÁKAZU JEJICH ZNEUŽITÍ kterou uzavřely dle ustanovení § 269 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění níţe uvedeného dne Smluvní strany: XXX, a.s. Sídlo: ___________________ Zapsaná v obchodním rejstříku ___________________ Jednající: ___________________ IČ: ___________________ a YYY, a.s. Sídlo: ___________________ Zapsaná v obchodním rejstříku ___________________ Jednající: ___________________ IČ: ___________________ Článek I. 1. Účelem této Dohody je ochrana důvěrných informací smluvních stran, se kterými se smluvní strany seznámí v rámci jednání o spolupráci a následné spolupráci, v jejímţ rámci bude společnost XXX a.s. poskytovat společnosti YYY a.s. sluţby ___________________ (dále téţ jako „vzájemná spolupráce"). 2. Předmětem této Dohody je bliţší vymezení důvěrných informaci smluvních stran a převzetí závazku smluvních stran zachovat o těchto důvěrných informacích mlčenlivost a nesdělit je ani neumoţnit k nim přístup třetím osobám, nebo je nevyuţít ve svůj prospěch nebo ve prospěch třetích osob, není-li v této Dohodě stanoveno jinak. 3. Důvěrnými informacemi se pro účely této Dohody a po celou dobu trvání vzájemné spolupráce smluvních stran rozumí, bez ohledu na formu a způsob jejich sdělení či zachycení a aţ do doby jejich zveřejnění, jakékoli a všechny skutečnosti, které se smluvní strana v průběhu vzájemné spolupráce dozví, a/nebo které jí druhá smluvní strana v průběhu vzájemné spolupráce zpřístupní, jakoţ i sama existence těchto skutečností a vzájemné spolupráce smluvních stran (dále jen „Důvěrné informace“). 4. Obchodní tajemství a Důvěrné informace ve smyslu § 271 obchodního zákoníku touto smlouvou chráněné tvoří rovněţ veškeré skutečnosti technické, ekonomické, právní a výrobní povahy v hmotné nebo nehmotné formě, které byly jednou ze smluvních stran takto označeny a byly poskytnuty druhé smluvní straně. Tyto skutečnosti nejsou v příslušných obchodních kruzích zpravidla běţně dostupné a obě smluvní strany mají zájem na jejich utajení a na odpovídajícím způsobu jejich ochrany. Obchodní tajemství a Důvěrné informace jsou dále společně označeny téţ jako „chráněné informace“. 55
Článek II. 1. Obě smluvní strany se zavazují, ţe veškeré skutečnosti spadající do oblasti obchodního tajemství a Důvěrné informace nebudou dále rozšiřovat nebo reprodukovat a nezpřístupní je třetí straně. Současně se zavazují, ţe zabezpečí, aby převzaté dokumenty a případné analýzy obsahující obchodní tajemství nebo Důvěrné informace byly řádně evidovány. Smluvní strany se dále zavazují, ţe obchodní tajemství a Důvěrné informace nepouţijí v rozporu s jejich účelem ani účelem jejich poskytnutí pro své potřeby nebo ve prospěch třetích osob 2. Obě smluvní strany omezí počet zaměstnanců pro styk s těmito chráněnými informacemi a přijmou účinná opatření pro zamezení úniku informací. 3. V případě, ţe jedna smluvní strana bude nezbytně potřebovat k zajištění některé činnosti třetí stranu, můţe jí předat informace, které jsou předmětem ochrany dle této smlouvy, pouze s předchozím písemným souhlasem druhé smluvní strany, a to za podmínky, ţe se třetí strana smluvně zaváţe k jejich ochraně. 4. Povinnost plnit ustanovení této smlouvy se nevztahuje na chráněné informace, které: 1. mohou být zveřejněny bez porušení této smlouvy; 2. byly písemným souhlasem druhé smluvní strany uvolněny od těchto omezení; 3. jsou veřejně dostupné nebo byly zveřejněny jinak, neţ porušením povinnosti jedné ze smluvních stran; 4. příjemce je zná zcela prokazatelně dříve, neţ je sdělí smluvní strana; 5. jsou vyţádány soudem, státním zastupitelstvím nebo věcně příslušným správním orgánem na základě zákona a jsou pouţity pouze k tomuto účelu. 5. Poskytnutí informací spadajících do oblasti obchodního tajemství nebo Důvěrných informací nezakládá ţádné právo na licenci, ochrannou známku, patent, právo uţití nebo šíření autorského díla, ani jakékoliv jiné právo duševního nebo průmyslového vlastnictví. 6. Veškeré informace dle této smlouvy zůstanou vlastnictvím poskytující smluvní strany, včetně subjektů jejího organizačního uspořádání a budou přijímající smluvní stranou vráceny straně poskytující po zaslání písemného poţadavku poskytující smluvní strany nebo v případě, nebude-li informace nebo poskytnuté údaje přijímající smluvní strana potřebovat. Článek III. 1. Za porušení povinností týkajících se ochrany obchodního tajemství nebo Důvěrných informací podle této smlouvy má poškozená smluvní strana právo uplatnit u druhé smluvní strany, která tyto povinnosti porušila, nárok na zaplacení smluvní pokuty. 2. Výše smluvní pokuty je stanovena na ___________________ Kč (slovy: ___________________ ) za kaţdý jednotlivý prokázaný případ porušení povinností. 3. Smluvní pokutu, na kterou vznikne poškozené smluvní straně nárok dle této smlouvy, je druhá smluvní strana povinna uhradit do ___________________ kalendářních dnů ode dne prokazatelného doručení výzvy k úhradě smluvní pokuty. V případě pochybností se má výzva za doručenou třetí den po jejím odeslání. 4. Způsobí-li jedna smluvní strana druhé smluvní straně škodu porušením této smlouvy, odpovídá za ni dle obecných právních předpisů. Zaplacením smluvní 56
pokuty není dotčen nárok na náhradu škody. Článek IV. 1. Smlouva nabývá platnosti a účinnosti dnem podpisu oprávněnými zástupci obou smluvních stran. 2. Smlouva se uzavírá na dobu neurčitou. 3. Závazky stanovené touto smlouvou k ochraně skutečností tvořících obchodní tajemství a Důvěrné informace, které byly předány přede dnem ukončení účinnosti této smlouvy, platí i nadále po ukončení účinnosti této smlouvy, a to po dobu tří let ode dne ukončení účinnosti této smlouvy. 4. Veškeré změny a doplňky této smlouvy vyţadují písemný souhlas obou smluvních stran ve formě následně číslovaných dodatků. 5. Právní vztahy vzniklé z této smlouvy a vyplývající z této smlouvy se řídí právním řádem České republiky. 6. Tato smlouva je vyhotovena ve dvou výtiscích, z nichţ kaţdá smluvní strana obdrţí po podpisu jeden výtisk.58 V Praze dne ___________________ XXX a.s. ___________________ V Praze dne ___________________ YYY a.s. ___________________
58
Dostupné na internetu http://www.businessinfo.cz/files/dokumenty/_vzor_dohoda_mlcenlivost_ochrana_informaci 57
Příloha č.4
LICENČNÍ SMLOUVA Smluvní strany: : : : : : :
Společnost Sídlo IČ DIČ Zápis v OR Jednající
…………………………. ………………………….. …………….. …………….. …………………….. …………………….., jednatelem společnosti (dále jen „nabyvatel licence“) a
Společnost Sídlo IČ DIČ Číslo účtu Bank. spojení Zápis v OR Jednající
: : : : : : : :
……………………. …………………………………………. ……………… ………………. …………………….. ………………………. ………………………. ………………………………, jednatelem společnosti (dále jen „poskytovatel licence“)
uzavřely spolu níže uvedeného dne, měsíce a roku podle § 508 zákona č. 513/1991 Sb. (Obchodní zákoník), ve znění pozdějších předpisů, tuto l i c e n č n í s m l o u v u: I. Úvodní ustanovení 1. Poskytovatel licence je majitelem užitného vzoru pod názvem ………………………………………….(dále jen „Užitný vzor“) zapsaného v rejstříku vedeném Úřadem průmyslového vlastnictví v Praze pod číslem zápisu ………. s právem přednosti od …………….. 2. Poskytovatel licence je dále vlastníkem know-how, zejména v oblasti protipovodňových zábran, přičemž má v tomto oboru rozsáhlé zkušenosti, které za podmínek daných touto smlouvu poskytuje nabyvateli licence.
58
3. Nabyvatel licence je podnikatelem v oblasti realizace automatických otevíracích systémů, zejména garážových vrat a dveří pro privátní a průmyslové využití. Jeho výrobky a provedené instalace jsou na vysoké technické úrovni, o čemž svědčí celá řada významných zakázek v soukromé i státní sféře. 4. Podnikatelské aktivity nabyvatele licence se neomezují jen na Českou republiku a jeho stěžejním přínosem k naplnění účelu této smlouvy je realizace průmyslových práv a know-how poskytovatele licence zejména na evropských trzích. 5. Nabyvatel licence se podrobně seznámil se shora uvedeným technickým řešením a jeho parametry, přičemž má zájem na jeho převzetí a užívání včetně zkušeností poskytovatele licence. Nabyvatel licence má současně zájem na zavedení výroby, ve které budou využita uvedená průmyslová práva poskytovatele licence a jeho know-how. 6. Smluvní strany, vedeny zájmem využít tvůrčí potenciál původců nových technických řešení v oblasti protipovodňových zábran, jejichž majetková práva poskytovatel licence vykonává a jež jsou nová, přesahují rámec pouhé odborné dovednosti a jsou průmyslově využitelná, dohodly se na uzavření této licenční smlouvy k Užitnému vzoru podle odst. 1. a na poskytnutí příslušného know-how k tomuto technickému řešení. II. Předmět smlouvy 1. Předmětem této smlouvy je poskytnutí výlučného práva k využívání průmyslových práv - užitného vzoru pod názvem ………………………………..(dále jen „Užitný vzor“) zapsaného v rejstříku vedeném Úřadem průmyslového vlastnictví v Praze pod číslem zápisu ……………… s právem přednosti od ……………….., jehož je poskytovatel licence majitelem. Osvědčení o zápisu tohoto užitného vzoru podle zákona č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, ve znění pozdějších předpisů, je přílohou č. 1 této licenční smlouvy. 2. Předmětem výlučných práv nabyvatele licence je rovněž technická dokumentace a know-how nezbytné pro zavedení výroby a využívání předmětu licence podle této smlouvy a které jsou vymezeny seznamem výkresové dokumentace, technologických postupů a předpisů, jakož i programových vybavení jak jsou uvedeny v příloze č. 2 k této smlouvě. 3. Touto licenční smlouvou opravňuje poskytovatel licence nabyvatele licence k výlučnému výkonu práv z průmyslového vlastnictví k Užitnému vzoru podle odst. 1 a k výlučnému využívání know-how podle odst. 2 bez omezení územního a časového rozsahu. 4. Nabyvatel licence se zavazuje k úhradě úplaty za poskytnutou licenci a know-how podle článku VIII. této smlouvy. 5. Poskytovatel licence není oprávněn bez předchozího písemného souhlasu poskytovatele licence poskytnout předmět licence a know-how podle této smlouvy žádné třetí osobě ani výrobky, jejichž technická řešení jsou předmětem licence podle této smlouvy vyrábět, provozovat a prodávat, a to ani přímo i nepřímo prostřednictvím třetí osoby, nebo vkladem do obchodního jmění jiné osoby. 6. Součástí předmětu této smlouvy je rovněž zaškolení pracovníků nabyvatele licence v rozsahu a za podmínek uvedených v příloze č. 3 této smlouvy. 59
III. Práva a povinnosti smluvních stran A. Poskytovatel licence 1. Bez souhlasu poskytovatele licence jako majitele Užitného vzoru nikdo nesmí po dobu trvání této smlouvy technické řešení chráněné Užitným vzorem při své hospodářské činnosti vyrábět, uvádět do oběhu nebo upotřebit. 2. Poskytovatel licence není oprávněn po dobu trvání této smlouvy poskytnout souhlas k využívání technického řešení chráněného Užitným vzorem (licence) jiným osobám nebo na ně užitný vzor převést. 3. Práva vyplývající z patentu uděleného na základě přihlášky vynálezu s pozdějším právem přednosti nesmějí být v případě střetu vykonávána bez souhlasu majitele Užitného vzoru. 4. Poskytovatel licence je povinen po dobu trvání smlouvy udržovat právo k Užitnému vzoru podle čl. IV této smlouvy v platnosti. 5. Poskytovatel licence je povinen bez zbytečného odkladu učinit potřebná právní opatření k ochraně výkonu práva nabyvatelem licence. Při těchto opatřeních je nabyvatel licence povinen poskytnout poskytovateli licence potřebnou součinnost. 6. Poskytovatel licence prohlašuje, že technické řešení, které je předmětem Užitného vzoru podle této smlouvy je nové. Nové je takové technické řešení, není-li součástí stavu techniky, přičemž stavem techniky se rozumí vše, co bylo přede dnem, od něhož přísluší přihlašovateli užitného vzoru právo přednosti, zveřejněno. 7. V případě, že na návrh kohokoliv Úřad průmyslového vlastnictví provede výmaz Užitného vzoru z rejstříku z důvodu, že technické řešení není způsobilé k ochraně podle § 1 a 3 zákona č. zákona č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, ve znění pozdějších předpisů, nebo z důvodu, je-li předmět užitného vzoru již chráněn patentem s účinky na území České republiky či užitným vzorem s dřívějším právem přednosti nebo jestliže předmět užitného vzoru jde nad rámec původního podání přihlášky užitného vzoru, je poskytovatel licence povinen na vlastní náklady nahradit takové technické řešení novým užitným vzorem s ochranou nejbližšího možného nového technického řešení. 8. Výmaz Užitného vzoru z rejstříku má stejné účinky, jako by užitný vzor nebyl do rejstříku zapsán. Nabyvatel licence má právo na náhradu škody, která mu v důsledku výmazu Užitného vzoru z rejstříku vznikne. Týkají-li se důvody výmazu jen části užitného vzoru, užitný vzor se vymaže částečně. B. Nabyvatel licence 1. Nabyvatel licence je povinen využívat průmyslová práva a postupovat podle technické dokumentace týkající se předmětu licence a know-how, jakož je i povinen plnit doporučení a pokyny poskytovatele licence při užívání předmětu licence. 2. Nabyvatel licence je povinen umožnit zástupcům poskytovatele licence přístup do prostor, kde jsou zhotovovány výrobky podle poskytnuté licence a know-how, a to po předchozí vzájemné dohodě. 60
3. Nabyvatel licence je oprávněn po předchozím písemném souhlasu poskytovatele licence zavádět vlastní zlepšení k získanému předmětu licence v souladu s čl. VII. této smlouvy. 4. Nabyvatel licence je oprávněn označovat výrobky vyrobené na základě poskytnuté licence podle této smlouvy svým obchodním jménem, ochrannou známkou nebo jinými označeními, které v obchodní styku užívá nebo bude užívat. 5. Nabyvatel licence je povinen utajovat poskytnuté podklady a informace před třetími osobami podle této smlouvy. Za třetí osoby se nepovažují osoby, jež se účastní na podnikání nabyvatele licence a které nabyvatel licence zavázal mlčenlivostí. Po zániku smlouvy je nabyvatel licence povinen poskytnuté podklady vrátit a dále utajovat poskytnuté informace do doby, kdy se stanou obecně známými. 6. V případě, že je nabyvatel licence omezován ve výkonu poskytnutých práv jinými osobami nebo zjistí-li, že jiné osoby tato práva porušují, je povinen bez zbytečného odkladu podat o tom zprávu poskytovateli licence a spolupůsobit při odstranění porušení nebo ohrožení těchto práv. IV. Doba platnosti Užitného vzoru 1. Poskytovatel licence je povinen průmyslová práva k Užitnému vzoru podle čl. I odst. 1 této smlouvy udržovat v platnosti po celou dobu trvání této smlouvy. 2. Užitný vzor platí čtyři roky ode dne podání přihlášky, popřípadě od podání dřívější přihlášky vynálezu se shodným předmětem. 3. Dobu platnosti zápisu užitného vzoru prodlouží Úřad na žádost majitele Užitného vzoru až dvakrát vždy o tři roky. O prodloužení doby platnosti Užitného vzoru je poskytovatel povinen požádat dvakrát, vždy v posledním roce jeho platnosti a udržovat tak Užitný vzor v platnosti po dobu 10 let, nedohodnou-li smluvní strany jinak. 4. Poskytovatel licence se zavazuje, že po dobu trvání této smlouvy neučiní žádné právní úkony ani jiné jednání směřující k zániku Užitného vzoru, zejména se ho nevzdá ve smyslu § 16 písm. b) zákona č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, ve znění pozdějších předpisů, s účinky písemného prohlášení doručenému Úřadu průmyslového vlastnictví.. V. Zápis licence do rejstříku 1. K výkonu práva podle této smlouvy se vyžaduje zápis licence do rejstříku užitných vzorů vedeného Úřadem průmyslového vlastnictví. 2. Návrh na zápis do tohoto rejstříku podá nabyvatel licence bez zbytečného odkladu po uzavření této smlouvy, přičemž poskytovatel licence se zavazuje poskytnout mu k tomu potřebnou součinnost. VI. Technická pomoc a dokumentace 1. Poskytovatel licence se zavazuje předat nabyvateli licence všechny informace o předmětu licence a know-how podle této smlouvy a sdělit mu všechny své zkušenosti pro optimální zavedení výroby. 61
2. Poskytovatel licence se zavazuje bez zbytečného odkladu po uzavření této smlouvy, nejpozději však do 15 dnů, předat nabyvateli licence zejména originál osvědčení o zápisu užitného vzoru č. …………., výkresovou dokumentaci, popis technologických postupů a předpisů, programové vybavení, jakož i poskytnout zaškolení pracovníků nabyvatele licence k předmětu licence podle této smlouvy. 3. Poskytovatel licence dodá nabyvateli licence ve lhůtě uvedené v předchozím odstavci tohoto článku úplnou technickou dokumentaci podle specifikace uvedené v příloze č. 2 této smlouvy. 4. Poskytovatel licence předá nabyvateli licence své know-how formou zaškolení pracovníků nabyvatele licence svými odborníky v souladu s věcným a časovým harmonogramem uvedeným v příloze č. 3 této smlouvy. 5. Veškerá technická dokumentace bude poskytovatelem licence zpracována v metrické soustavě s použitím planých norem a s přihlédnutím k bezpečnostním a hygienickým předpisům platným v České republice. 6. Poskytovatel licence ručí za správnost a úplnost předané dokumentace a případné chyby a nedostatky se zavazuje bezplatně odstranit nejdéle do 15 dnů od jejich zjištění a nahlášení, kteroukoliv smluvní stranou. 7. Dokumentaci předá poskytovatel licence v uvedené lhůtě v písemném nebo elektronickém vyhotovení schopném další reprodukce, a to v jazyce českém. 8. O předání a převzetí veškeré technické dokumentace podle této smlouvy, včetně provedeného zaškolení, vyhotoví smluvní strany písemný předávací protokol. 9. Za nedodržení lhůt stanovených v tomto článku se sjednává smluvní pokuta ve výši 10.000,-Kč za každý den prodlení. VII. Zdokonalení a změny 1. Poskytovatel licence se zavazuje sdělit nabyvateli licence podstatné změny a zdokonalení, která v době trvání smlouvy na předmětu licence provedl. 2. Tato zdokonalení a změny je povinen dát bezplatně k dispozici nabyvateli licence, s výjimkou případů, kdy taková technická zdokonalení budou předmětem patentu, užitného vzoru, průmyslového vzoru nebo jiného průmyslového práva, včetně odpovídajících přihlášek k těmto průmyslovým právům. 3. Nabyvatel licence je povinen si vyžádat písemný souhlas poskytovatele licence k provádění jakýchkoliv změn a odchylek od předané dokumentace v souvislosti s výrobou předmětu licence podle této smlouvy. 4. V případě, že nabyvatel licence nepožádá o souhlas se změnou či odchylkami podle předchozího odstavce, nenese poskytovatel licence žádnou odpovědnost za případné škody vzniklé touto změnou či odchylkami od předané technické dokumentace. 5. V případě, že změny nebo zdokonalení navržené nabyvatelem licence jsou předmětem průmyslově právní ochrany, má po udělení ochrany nabyvatel licence právo na přiměřenou odměnu za každé užívání takového zlepšení poskytovatelem licence, a to na základě zvláštní licenční smlouvy. 62
VIII. Úhrada za licenci (licenční poplatky) 1. Za výlučné právo k využívání průmyslových práv podle čl. II odst. 1 této smlouvy se nabyvatel zavazuje platit poskytovateli licence licenční poplatek ve výši 4% ……….v prvních čtyřech letech platnosti Užitného vzoru 3% ……….v prvních třech letech prodloužení Užitného vzoru 2% ……….v druhých třech letech prodloužení Užitného vzoru z čisté prodejní ceny výrobků vyrobených na základě předmětu licence podle této smlouvy. 2. Čistou prodejní cenou se rozumí fakturovaná cena nabyvatelem licence odběratelům předmětného licenčního výrobku bez dopravného, pojištění a slev všeho druhu a bez DPH. 3. Licenční poplatek se nabyvatel licence zavazuje platit čtvrtletně, vždy nejpozději do 25. dne měsíce následujícího po skončení kalendářního čtvrtletí, počínaje 1. čtvrtletím roku 2005. 4. Licenční poplatek se nabyvatel licence zavazuje platit podle této smlouvy převodem na účet poskytovatele licence uvedený v záhlaví této smlouvy v termínech podle předchozího odstavce, a to v českých korunách. 5. V případě výpočtu licenčního poplatku z úhrad fakturovaných cen v cizích měnách se použije přepočet podle platného kurzu ČNB v den zaúčtování plateb na účet nabyvatele licence. 6. Poskytovatel licence má právo provést vlastními pracovníky nebo prostřednictvím pověřené auditorské společnosti na vlastní náklady kontrolu účetních podkladů u nabyvatele licence, které souvisejí s licenční výrobou podle předmětu této smlouvy a úhradou licenčních poplatků. Tuto kontrolu může provést poskytovatel licence nejvýše čtyřikrát ročně (jedenkrát za čtvrtletí) v termínu stanoveném písemnou dohodou s nabyvatelem licence. 7. Licenční poplatek zahrnuje i úplatu za předanou technickou dokumentaci podle přílohy č. 2 této smlouvy a náhradu nákladů na zaškolení pracovníků nabyvatele licence podle přílohy č. 3. 8. V případě, že dojde během platnosti této smlouvy k zániku Užitného vzoru nebo ke zúžení rozsahu jeho ochrany, snižuje se licenční poplatek podle odst. 1 tohoto článku o 50%. IX. Záruky 1. Poskytovatel licence prohlašuje, že mu nejsou známa žádná práva třetích osob, zejména z patentů na vynálezy, z přihlášených nebo zapsaných užitných či průmyslových vzorů, která se vztahují nebo by se mohla vztahovat k předmětu licence podle této smlouvy. 2. V případě, že jakákoliv třetí osoba vznese nárok pro porušení práv, které se týkají předmětu licence podle této smlouvy, je nabyvatel licence neprodleně informovat poskytovatele licence. Poskytovatel licence je povinen uskutečnit bezodkladně na své 63
náklady veškeré právní úkony k zabezpečení nerušeného výkonu práv podle této smlouvy nabyvatelem licence, včetně vedení případných soudních sporů nebo jiných řízení. Nabyvatel licence se zavazuje poskytnout nezbytnou součinnost. 3. Pro zabezpečení nerušeného výkonu práv nabyvatele licence podle této smlouvy je poskytovatel licence povinen zejména: a) Zajistit na své náklady smlouvy s majiteli či původci průmyslových práv nebo autory autorských děl (zejména programů počítačů), jejichž práva jsou dodávkami technické dokumentace podle přílohy č. 2 dotčena, další bezplatné užívání za účelem využívání předmětu licence podle této smlouvy, b) V případě, že by předaná technická dokumentace podle přílohy č. 2. práva třetích osob porušovala, zajistit změnu či úpravu technické dokumentace, programů nebo zařízení, která jejich práva nebudou porušovat. 4. Poskytovatel licence ručí za porušení průmyslových práv do výše licenčních poplatků podle této smlouvy. 5. Poskytovatel licence se zavazuje předat nabyvateli licence technickou dokumentaci, jakož i související výrobní zkušenosti a technickou pomoc podle podmínek této smlouvy na nejvyšší možné technické úrovni a která umožní nabyvateli licence dosáhnout hlavních parametrů výrobků, uvedených v příloze č. 4 k této smlouvě.. 6. K dosažení a ověření hlavních parametrů výrobků, které budou vyráběny na základě této smlouvy, bude provedena garanční zkouška před zahájením výroby. Průběh, rozsah, délka a způsob vyhodnocení výsledků garanční zkoušky jsou specifikovány v příloze č. 5 k této smlouvě. X. Povinnost mlčenlivosti 1. Smluvní strany se zavazují, že pro jiné účely, než je plnění předmětu této smlouvy a jednání směřující k plnění povinností a výkonu práv vyplývajících z této smlouvy, jiné osobě nesdělí, nezpřístupní, pro sebe nebo pro jiného nevyužijí obchodní tajemství druhé smluvní strany, o němž se dověděly nebo doví tak, že jim bylo nebo bude svěřeno nebo se jim stalo jinak přístupným v souvislosti s plněním této smlouvy, obchodním či jiným jednáním, které spolu vedly nebo povedou. 2. Obchodním tajemstvím se pro účely této smlouvy rozumí veškeré skutečnosti obchodní, výrobní či technické povahy související s činností smluvních stran, zejména veškerá průmyslová práva a know-how, která jsou předmětem licence podle této smlouvy, a které mají skutečnou nebo alespoň potenciální materiální či nemateriální hodnotu, nejsou v obchodních kruzích běžně dostupné a mají být podle vůle smluvních stran utajeny. 3. Smluvní strany se zavazují, že ke skutečnostem, tvořícím obchodní tajemství, umožní přístup pouze pracovníkům a osobám, které se smluvně zavázaly mlčenlivostí o skutečnostech tvořících obchodní tajemství. 4. Smluvní strany jsou povinny zachovávat obchodní tajemství i po skončení tohoto smluvního vztahu po dobu, po kterou trvají skutečnosti obchodní tajemství tvořící. 64
XI. Řešení a rozhodování sporů 1. Smluvní strany se zavazují, že všechny sporné situace budou řešit především vzájemnou dohodou a smírnou cestou. 2. Všechny spory vznikající z této dohody a v souvislosti s ní, které nebudou vyřešeny vzájemnou dohodou smluvních stran, budou rozhodovány s konečnou platností u Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR podle jeho Řádu a Pravidel třemi rozhodci s tím, že každá strana jmenuje jednoho rozhodce a ti zvolí z listiny rozhodců předsedu rozhodčího senátu. XII. Doba trvání smlouvy 1. Tato smlouva se uzavírá na dobu určitou, počínaje dnem jejího podpisu a konče dnem platnosti Užitného vzoru uvedeného v čl. II odst. 1 této smlouvy. 2. Nabyvatel licence je oprávněn od smlouvy odstoupit v případě, že předmět licence podle této smlouvy nesplňuje zápisné podmínky užitného vzoru nebo trpí-li předmět licence podle této smlouvy jinými vážnými právními vadami, které jsou neodstranitelné nebo jsou odstranitelné jen s neúměrnými obtížemi. 3. Nabyvatel licence je oprávněn odstoupit od smlouvy rovněž v případě, že předmět licence podle této smlouvy nenaplňuje po provedení garančních zkoušek hlavní parametry podle přílohy č. 4 této smlouvy. 4. Po skončení doby platnosti této smlouvy je nabyvatel licence oprávněn využívat dále předmět licence v dohodnutém teritoriu podle této smlouvy, a to bezplatně.
XIII. Závěrečná ustanovení 1. Tato smlouva nabývá účinnosti dnem jejího podpisu. 2. Tato smlouva je vyhotovena ve dvou stejnopisech, přičemž každá ze smluvních stran obdrží jedno vyhotovení. 3. Tuto smlouvu lze změnit pouze na základě dohody smluvních stran formou písemných číslovaných dodatků. 4. Právní vztahy mezi smluvními stranami, které vyplývají z této smlouvy a nejsou v ní výslovně upraveny, se řídí právním řádem ČR, zejména zákonem č. 513/1991 Sb. (Obchodní zákoník), ve znění pozdějších předpisů a zákonem č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, ve znění pozdějších předpisů. 5. Smluvní strany prohlašují, že si tuto smlouvu před jejím podpisem přečetly, že byla uzavřena po vzájemném projednání podle jejich pravé a svobodné vůle, určitě, vážně a srozumitelně, nikoliv v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. Na důkaz souhlasu s jejím obsahem připojují své podpisy.
65
Přílohy: 1. Užitný vzor č. ……………, datum přihlášení ……………. 2. Seznam výkresové dokumentace, technologických postupů, předpisů a programových vybavení 3. Věcný rozsah a podmínky zaškolení pracovníků nabyvatele licence 4. Hlavní parametry výrobků 5. Podmínky a rozsah garanční zkoušky
V ………………….. dne…………………..
Převodce licence:
..................................………..
59
Nabyvatel licence:
………..….……………..…….59
Karabec David; čerpáno ze studijního materiálu k předmětu výuky Práva k průmyslovému vlastnictví 66
Příloha č.5
OPČNÍ SMLOUVA Smluvní strany: Společnost Sídlo IČ DIČ Zápis v OR Číslo účtu Bank. spojení Zastoupená
: : : : : : : :
………………………………….. ……………………………….. ………………… ………………… …………………………………………………. …………………….. ………………………. …………………………………………………………. (dále jen „poskytovatel“) a
Společnost Sídlo IČ DIČ Zápis v OR Číslo účtu Bank. spojení Jednající
: ……………………. : …………………………………………. : ……………… : ………………. : …..........….............................……… : …………………….. : ………………………. : ……………………………… (dále jen „nabyvatel“)
uzavřely spolu níže uvedeného dne, měsíce a roku podle § 269 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb. (Obchodní zákoník), ve znění pozdějších předpisů, tuto o p č n í s m l o u v u: I. Úvodní ustanovení 1. Poskytovatel je majitelem práv k duševnímu vlastnictví zahrnující vědomosti, odborné znalosti a zkušenosti získané na základě předchozího provozu, vývoje, pokusů, zkoušek, a praxe vedoucích k optimalizaci vynaložených sil a prostředků při podnikatelské činnosti, která tvoří předmět jeho podnikání (dále jen „know-how). 2. Tento souhrn znalostí a vědomostí obsahuje i právem chráněné jiné nehmotné statky, jako jsou průmyslové vzory, užitné vzory, obchodní tajemství, technické poznatky, zkušenosti, které nejsou patentovatelné, ale umožňují nejefektivnější využití různých řešení při podnikatelské činnosti poskytovatele. 3. Know-how zahrnuje podklady k provádění činností, jako jsou výkresy, projekty, návody, 67
pracovní postupy, a dále poznatky, zkušenosti, znalosti, zručnost při provádění určitých výrobních a obchodních operací. Není rozhodné, zda tyto poznatky jsou zachyceny v písemné podobě či nikoliv. 4. Poskytovatel má zejména rozsáhlé zkušenosti v oblasti ……………………………….., logistiky, distribuce a dalších výrobních a obchodních operací. Nabyvatel tyto zkušenosti odpovídajícím způsobem chrání jako informace důvěrné a tajné tvořící předmět jeho obchodního tajemství. 5. Nabyvatel má zájem získat shora uvedený předmět know-how pro využití podnikatelské činnosti.
při své
6. Účelem této smlouvy je právní úprava podmínek, za kterých poskytovatel poskytne a nabyvatel získá know-how poskytovatele, jakož i ochrana těchto statků nabyvatelem a úplata za jejich poskytnutí. 7. Nabyvatel se podrobně seznámil se shora uvedeným předmětem know-how poskytovatele a prohlašuje, že má zájem na jeho převzetí a užívání. Nabyvatel má současně zájem na zavedení provozu, ve kterém budou využita uvedená práva poskytovatele.
II. Předmět smlouvy 1. Předmětem této smlouvy je poskytnutí know-how poskytovatele ve prospěch nabyvatele a závazek nabyvatele uhradit za to poskytovateli úplatu. Tímto know-how se pro účely této smlouvy rozumí: ………………………………………………… ……………………………………………….. ………………………………………………. 2. Nabyvatel má v době platnosti této smlouvy na základě poskytnutého know-how právo na uzavření smlouvy o dílo nebo smlouvy o dodávkách s poskytovatelem s tím, že úplata za poskytnuté know-how bude započtena jako opční poplatek do ceny plnění za podmínek daných čl. VI. této smlouvy. 3. Předmětem výlučných práv poskytovatele know-how je technická dokumentace a knowhow nezbytné pro zavedení výroby a provozu, přičemž tyto statky duševního vlastnictví jsou vymezeny příslušnou výkresovou dokumentací, technologickými postupy a předpisy, jakož i programovým vybavením. 4. Touto smlouvou opravňuje poskytovatel nabyvatele k využití know-how specifikovaného v odst.1 tohoto článku a nabyvatel se zavazuje k úhradě úplaty (opčního poplatku) za poskytnuté know-how podle článku VI. této smlouvy.
68
III. Práva a povinnosti smluvních stran A. Poskytovatel 1. Poskytovatel prohlašuje, že mu nejsou známa žádná práva třetích osob, zejména z patentů na vynálezy, z přihlášených nebo zapsaných užitných či průmyslových vzorů, která se vztahují nebo by se mohla vztahovat k předmětu know-how podle této smlouvy. 2. V případě, že jakákoliv třetí osoba vznese nárok pro porušení práv, které se týkají předmětu této smlouvy, je poskytovatel je povinen uskutečnit bezodkladně na své náklady veškeré právní úkony k zabezpečení nerušeného výkonu práv nabyvatelem. Nabyvatel se zavazuje poskytnout nezbytnou součinnost. 3. Poskytovatel se zavazuje předat nabyvateli technickou dokumentaci, jakož i související výrobní zkušenosti a technickou pomoc podle podmínek této smlouvy na nejvyšší známé technické úrovni, která umožní nabyvateli dosáhnout hlavních parametrů zamýšleného provozu nebo obchodní činnosti nabyvatele podle této smlouvy. 4. Tyto smlouva se sjednává jako nevýlučná a poskytovatel je oprávněn po dobu trvání této smlouvy poskytovat předmětné know-how i jiným osobám. B. Nabyvatel 1. Nabyvatel je povinen využívat práva poskytovatele a postupovat podle technické dokumentace týkající se know-how, jakož je i povinen plnit doporučení a pokyny poskytovatele při užívání předmětu know-how. 2. Nabyvatel je povinen kdykoliv umožnit zástupcům poskytovatele přístup do prostor realizace předmětného know-how za účelem kontroly plnění povinností nabyvatele podle této smlouvy. 3. Nabyvatel je povinen utajovat poskytnuté podklady a informace před třetími osobami podle čl. VII této smlouvy. Po zániku této smlouvy je nabyvatel povinen veškeré poskytnuté informace chránit před jejich zneužitím a jsou-li tyto informace předmětem obchodního tajemství poskytovatele, je povinen je utajovat po celou dobu, po kterou tvoří obchodní tajemství poskytovatele. 4. V případě, že je nabyvatel omezován ve výkonu poskytnutých práv jinými osobami nebo zjistí-li, že jiné osoby práva nabyvatele nebo poskytovatele porušují, je povinen bez zbytečného odkladu podat o tom zprávu poskytovateli a spolupůsobit při odstranění porušení nebo ohrožení těchto práv. 5. Nabyvatel není oprávněn bez předchozího písemného souhlasu poskytovatele poskytnout předmět know-how podle této smlouvy žádné třetí osobě ani uskutečňovat provoz nebo obchodní činnost s využitím tohoto know-how, a to ani přímo i nepřímo prostřednictvím třetí osoby, nebo vkladem do obchodního jmění jiné osoby.
69
IV. Technická pomoc a dokumentace 1. Poskytovatel se zavazuje předat nabyvateli všechny informace o předmětu know-how podle této smlouvy a sdělit mu všechny své zkušenosti pro optimální zavedení výroby. 2. Poskytovatel se zavazuje bez zbytečného odkladu po uzavření této smlouvy, předat nabyvateli výkresovou dokumentaci, popis technologických postupů a předpisů, programové vybavení, jakož i poskytnout zaškolení pracovníků nabyvatele k předmětu know-how podle této smlouvy. 3. Veškerá technická dokumentace bude poskytovatelem zpracována v metrické soustavě s použitím platných norem a s přihlédnutím k bezpečnostním a hygienickým předpisům platným v České republice. Poskytovatel ručí za správnost a úplnost předané dokumentace. 4. Dokumentaci předá poskytovatel v dohodnuté lhůtě v písemném nebo elektronickém vyhotovení. O předání a převzetí veškeré technické dokumentace podle této smlouvy, včetně provedeného zaškolení, vyhotoví smluvní strany písemný předávací protokol.
V. Změny poskytnutého know - how 1. Nabyvatel je povinen si vyžádat písemný souhlas poskytovatele k provedení jakýchkoliv změn a odchylek od předané dokumentace týkající se know-how podle této smlouvy. 2. V případě, že nabyvatel nepožádá o souhlas se změnou či odchylkami podle předchozího odstavce, nenese poskytovatel žádnou odpovědnost za případné škody vzniklé touto změnou či odchylkami.
VI. Úhrada za poskytnutí know-how (opční poplatek) 3. Za výlučné právo k využívání know-how podle této smlouvy se nabyvatel zavazuje zaplatit poskytovateli úplatu (opční poplatek) ve výši …....................,-Kč (bez DPH) 4. Úplatu (opční poplatek) se nabyvatel zavazuje zaplatit nejpozději do 14 dnů od podpisu této smlouvy, a to převodem na účet poskytovatele uvedený v záhlaví této smlouvy. 5. V případě, že dojde během platnosti této smlouvy mezi poskytovatelem a nabyvatelem k uzavření smlouvy podle čl. II odst. 2 této smlouvy, započte se poskytnutá úplata jako opční poplatek do ceny plnění podle takto uzavřené smlouvy. V případě, že k uzavření smlouvy podle č. II odst. 2 mezi smluvními stranami v době platnosti této smlouvy nedojde, úplata podle odst. 1 tohoto článku se nevrací.
70
VII. Povinnost mlčenlivosti 1. Smluvní strany se zavazují, že pro jiné účely, než je plnění předmětu této smlouvy a jednání směřující k plnění povinností a výkonu práv vyplývajících z této smlouvy, jiné osobě nesdělí, nezpřístupní, pro sebe nebo pro jiného nevyužijí obchodní tajemství druhé smluvní strany, o němž se dověděly nebo doví tak, že jim bylo nebo bude svěřeno nebo se jim stalo jinak přístupným v souvislosti s plněním této smlouvy, obchodním či jiným jednáním, které spolu vedly nebo povedou. 2. Obchodním tajemstvím se pro účely této smlouvy rozumí veškeré skutečnosti obchodní, výrobní či technické povahy související s činností smluvních stran, zejména veškerá průmyslová práva a know-how, která jsou předmětem této smlouvy, a které mají skutečnou nebo alespoň potenciální materiální či nemateriální hodnotu, nejsou v obchodních kruzích běžně dostupné a mají být podle vůle smluvních stran utajeny. 3. Smluvní strany se zavazují, že ke skutečnostem, tvořícím obchodní tajemství, umožní přístup pouze pracovníkům a osobám, které se smluvně zavázaly mlčenlivostí o skutečnostech tvořících obchodní tajemství. 4. Smluvní strany jsou povinny zachovávat obchodní tajemství i po skončení tohoto smluvního vztahu po dobu, po kterou trvají skutečnosti obchodní tajemství tvořící. 5. Veškeré informace poskytnuté smluvními stranami při jednání o této smlouvě považují smluvní strany za důvěrné a zavazují se je nesdělovat třetím osobám anebo nepoužít v rozporu s jejich účelem pro své potřeby nebo potřeby třetích osob. V případě porušení této povinnosti je ta smluvní strana, která tuto povinnost poruší, povinna k náhradě škody podle ustanovení § 373 a násl. obchodního zákoníku.
VIII. Řešení a rozhodování sporů 1. Smluvní strany se zavazují, že všechny sporné situace budou řešit přednostně vzájemnou dohodou a smírnou cestou. 2. Všechny spory vznikající z této dohody a v souvislosti s ní, které nebudou vyřešeny vzájemnou dohodou smluvních stran, budou rozhodovány s konečnou platností u Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR podle jeho Řádu a Pravidel třemi rozhodci s tím, že každá strana jmenuje jednoho rozhodce a ti zvolí z listiny rozhodců předsedu rozhodčího senátu.
IX. Doba trvání smlouvy 1. Tato smlouva se uzavírá na dobu určitou, počínaje dnem jejího podpisu a konče dnem ........................ 2. Po skončení doby platnosti této smlouvy, nedojde li k uzavření smlouvy podle čl. II odst. 2., je nabyvatel povinen bezodkladně vrátit veškerou technickou dokumentaci, výkresy, software a jiné podklady, které v souvislosti s touto smlouvu od poskytovatele obdržel a zdržet se jakéhokoliv přímého nebo nepřímého využití poznatků a zkušeností nabytých podle této smlouvy. 71
X. Závěrečná ustanovení 1. Tato smlouva nabývá účinnosti dnem jejího podpisu. 2. Tato smlouva je vyhotovena ve dvou stejnopisech, přičemž každá ze smluvních stran obdrží jedno vyhotovení. 3. Tuto smlouvu lze změnit pouze na základě dohody smluvních stran formou písemných číslovaných dodatků. 4. Právní vztahy mezi smluvními stranami, které vyplývají z této smlouvy a nejsou v ní výslovně upraveny, se řídí právním řádem ČR, zejména zákonem č. 513/1991 Sb. (Obchodní zákoník), ve znění pozdějších předpisů. 5. Smluvní strany prohlašují, že si tuto smlouvu před jejím podpisem přečetly, že byla uzavřena po vzájemném projednání podle jejich pravé a svobodné vůle, určitě, vážně a srozumitelně, nikoliv v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. Na důkaz souhlasu s jejím obsahem připojují své podpisy. V ……………………….. dne……………….
Poskytovatel:
Nabyvatel:
..................................………..
………..….……………..…….60
60
Karabec David; čerpáno ze studijního materiálu k předmětu výuky Práva k průmyslovému vlastnictví 72
SEZNAM LITERATURY Knižní publikace 1. BEJČEK, Josef, - ELIÁŠ, Karel, RABAN, Přemysl, Kurs obchodního práva : obchodní závazky. / Josef Bejček, Karel Eliáš, Přemysl Raban a kolektiv. 4. vyd. Praha : C.H. Beck, 2007. (Právnické učebnice) ISBN 80-7179-781-4 2. BOHÁČEK, Martin; in DĚDIČ, Jan. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Praha:Prospektum, 1997, ISBN 80-7175-059-x 3. ČADA, Karel; Obchodní tajemství a know-how.1. vydaní.Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 1997, ISBN 80-85100-67-3 4. DĚDIČ, Jan; in DĚDIČ, Jan; a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 1.díl. Praha: Polygon 2002, ISBN 80-7273-071-1 5. ELIAŠ, Karel; - BEJČEK, Josef; - HAJN, Petr; - JEŢEK, J. a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 3. vydání. Praha : C. H. Beck, 2002, (Právnická učebnice) – učitelé fakulty v autorském kolektivu: Bejček Josef, Hajn Petr. IS 6. ELIAŠ, Karel; - BEJČEK, Josef; - HAJN, Petr; - JEŢEK, J. a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, s.568, 614, ISBN 978-80-7179-583-4 7. KAHLE, Bohuslav; – VYSOKAJOVÁ, Margerita; – DOLEŢÍLEK, Jiří; Zákoník práce s komentářem. 2. aktualizované vydání. Praha: ASPI Publishing, 2008, ISBN 978-80-7357-327-0 8. MADAR, Zdeněk a kol.; v publikaci: „Slovník českého práva“, Linde Praha 1995, 3.vydání, ISBN 80-7201-377-7 9. ŘEZNÍČKOVÁ, Martina; Franchsing. Podnikání pod cizím jménem. 2. vydání. Praha: C.H.Beck. 2004, ISBN 978-80-7400-174-1
Časopisy a odborná literatura 1. JEŢEK, J. in ELIAŠ, Karel. a kol.: Kurz obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 4.vydání. Praha: C.H.Beck, 2004, ISSN 1211-0558 2. JURÁŠKOVÁ, Hana; časopis GASTRO Plus- časopis,který chutná, 2007, ISSN 1801-9110 3. KOCINA, Jan; Zákaz konkurence v pracovněprávních vztazích. Bulletin advokacie. 2008, č. 7-8, ISSN 1210-6348 4. LISSE, Luděk; Know – how v českém právním řádu, časopis Právní rozhledy, 2003/10, ISSN 1210-6410 73
5. SLOVÁKOVÁ, Zuzana; Vývoj judikatury v oblasti ochrany průmyslového vlastnictví, Jurisprudence specialista na komentování judikatury, 2/2006 dostupné: http://www.jurispridence.cz/html. 6. ŠPINDLER, Karel; Ochrana obchodního tajemství. Praha: Právní rádce, 07/2001, ISSN 1210-6410 7. TELEC, Ivo; Test pojmových znaků know – how, časopis Průmyslové vlastnictví, 2007, ISSN 0862-8726 8. ZÁBRŠ, Aleš; Know – how, součást vlastnictví firmy, hospodaření s ním a jeho ochrana, časopis Průmyslové vlastnictví,1993, ISSN 0862-8726
Rozsudky a rozhodnutí Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 2022/2000 ze dne 5.10.2001 (publikováno v Automatizovaném systému právních informací - ASPI pod č. JUD28706CZ) Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.z n. 2 Cdon 198/96 ze dne 21.11.1996 (publikováno v Automatizovaném systému právních informací – ASPI pod č. JUD9813CZ) Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 21 Cdo 1714/2001 ze dne 1.10.2002 (publikováno v Automatizovaném systému právních informací pod č. JUD23281CZ) Rozhodnutí NS ČR sp.zn. 3 Cdon851/96 ze dne 11.7.1996 (publikováno v Automatizovaném systému právních informací – ASPI pod č. JUD12262CZ) Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 2 Cdon 1652/97 ze dne 16.4.1998 (publikováno v Automatizovaném systému právních informací – ASPI pod č. JUD10392CZ) Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 2 Cdon 1628/97 ze dne: 4.11.1998 (publikováno v Automatizovaném systému právních informací – ASPI pod č. JUD12566CZ) Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 29 Odo 652/2001, ze dne 18.9.2002 (publikováno v Automatizovaném systému právních informací – ASPI pod č. JUD72644CZ)
Studijní materiály Karabec David; čerpáno ze studijního materiálu k předmětu výuky Práva k průmyslovému vlastnictví na BIVŠ
Internetové odkazy http://www.businessinfo.cz/files/dokumenty/_vzor_dohoda_mlcenlivost_ochrana_informa ci http://www.smlouvy.net23.net/index.php?option=com_content 74
Úplná znění Autorské právo, Průmyslová práva, nakladatelství Sagit a.s 2008, ISBN 978- 80-7208-7129 Občanský soudní řád, nakladatelství Sagit a.s,2009, ISBN 978-80-7208-731-0 Občanský zákoník a související předpisy, nakladatelství Sagit a.s 2008, ISBN 978-807208650-4 Obchodní zákoník a další zákony, nakladatelství Sagit a.s, 2009, ISBN 978-80-7208-756-3 Trestní zákoník 2010, Trestní řád 2010, nakladatelství Sagit a.s 2009, ISBN 978-80-7208762-4 Zákoník práce, nakladatelství Sagit a.s,2009, ISBN 978-80-7208-714-3
Právní předpisy Česko. Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákona č. 123/2000 Sb. a zákona č. 111/2007 Sb. Česko. Zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání Česko. Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 307/1993 Sb. a zákona č. 241/1994 Sb. Česko. Zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů
Seznam příloh Příloha č.1 Test pojmových znaků know – how Příloha č.2 Smlouva o přenechání obchodního tajemství k uţívání Příloha č.3 Dohoda o mlčenlivosti, ochraně informací a zákazu jejich zneuţití Příloha č.4 Licenční smlouvy Příloha č.5 Opční smlouva
Přehled citovaných právních předpisů ObčZ
Zák.č.40/1964 Sb., občanský zákoník
ObchZ
Zák.č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník
OSŘ
Zák.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád
TrZ
Zák.č. 140/1961 Sb., trestní zákon 75
